Nekalosoutěžní jednání

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Nekalosoutěžní jednání Bakalářská práce

Praha

Autor:

Radovan Kaděra Právní administrativa

Vedoucí práce:

doc. JUDr. Lubomír Grúň, CSc.

duben 2010

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Břeclavi, duben 2010

………………………… Radovan Kaděra

2

Poděkování

Upřímně děkuji panu docentu Lubomíru Grúňovi za jeho veškerou pomoc a vstřícnost při řešení všech nesnází jak v souvislosti s odbornou náplní, tak i s přínosem k vhodnému informativnímu zaměření této práce.

3

Anotace práce

Jméno a příjmení :

Radovan Kaděra

Institut :

Bankovní institut vysoká škola, a.s.

Název tématu :

Nekalosoutěţní jednání

Název tématu v angličtině:

Unfair competition

Vedoucí práce :

doc. JUDr. Lubomír Grúň, CSc.

Počet stran :

52

Počet titulů bibliografie :

4

Rok obhajoby :

2010

Tato práce si klade za cíl seznámit čtenáře s problematikou tzv. nekalé soutěţe v České republice. Rozebírá jednotlivé pojmy, které s tím souvisejí, ať jiţ hospodářskou soutěţ, nebo přímo jednotlivé druhy nekalé soutěţe, na něţ se více zaměřuje a jednotlivě je blíţe popisuje. Protoţe se nelze zabývat všemi praktikami do detailu, zaměřuje se dále na pojem klamavé označování zboţí a sluţeb, patřící mezi velmi časté nekalosoutěţní jednání. This seminar paper is proposed to make readers acquainted with the problems of the unfair competition in the Czech Republic. It is analysing the particular terms, which are connected with this problem, either the economic competition or directly the particular types of the unfair competition, on which the seminar paper is more focused and is describing this particular terms in details. Because it isn´t possible to be concerned with all types of unfair competitive practises in details, this seminar paper is furthermore focused on the term of the deceitful labeling of goods and services, that belongs among the very often used types of unfair competitive action.

4

Obsah

Úvod………………………………………………………………………………………....7 1

Základní pojmy…………………………………………………………………………9 1.1

Hospodářská soutěţ……………………………………………………………9

1.2

Soutěţitelé……………………………………………………………………...9

1.3

Nekalá soutěţ………………………………………………………………....10 1.3.1

1.4 2

3

4

Nekalá soutěţ v ES……………………………………………….…11

Co je reklama a její druhy………………………………………………….…12

Vývoj soutěţního práva v historii naší moderní vlasti ……………………………....14 2.1

Právní úprava po vzniku samostatného Československa……………………14

2.2

Poválečný vývoj……………………………………………………………..15

2.3

Úprava po roce 1989………………………………………………………...16

Druhy nekalé soutěţe………………………….………………………………….….17 3.1

Generální klauzule……………………………………………………….…..17

3.2

Skutkové podstaty nekalosoutěţního jednání………………………………..18 3.2.1

Klamavá reklama…………………………………………………..19

3.2.2

Klamavé označování zboţí a sluţeb…………………………….…20

3.2.3

Vyvolání nebezpečí záměny…………………………………….…21

3.2.4

Parazitování na pověsti………………………………………….…23

3.2.5

Podplácení……………………………………………………….…24

3.2.6

Zlehčování…………………………………………………………25

3.2.7

Srovnávací reklama …………………………………………….…27

3.2.8

Porušení obchodního tajemství……………………………………29

3.2.9

Ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí……………..31

Soudcovské skutkové podstaty nekalé soutěţe ……………………………………..32 4.1

Nepřiměřené formy lákání zákazníků ………………………………………32

4.2

Parazitní kořistění z výkonů soutěţitele……………………………………..32

4.3

Skrytá reklama…………………………………………………………….…33 5

5

6

4.4

Zabraňovací soutěţ……………………………………………………….….33

4.5

Lavina…………………………………………………………………….….34

4.6

Nepřiměřené formy obtěţování zákazníka……………………………….….34

4.7

Nesprávné údaje při výprodejích………………………………………….…34

4.8

Prémiování…………………………………………………………………...38

Nekalosoutěţní jednání v praxi………………………………………………………36 5.1

Rada pro reklamu ……………………………………………………………36

5.2

Jednotlivé příklady nekalosoutěţního jednání……………………………….37

5.3

Tabulky k aplikaci zákona o ochraně hospodářské soutěţe………………….41

Ochrana proti nekalé soutěţi………………………………………………………….42 6.1

Prevence……………………………………………………………………...42

6.2

Postup při zjištění nekalosoutěţního jednání………………………………...42

7

Shrnutí………………………………………………………………………………...44

8

Závěr………………………………………………………………………………….45

6

Úvod Cílem bakalářské práce je přiblíţit problematiku nekalé soutěţe. Toto téma je podle mého úsudku velice populární. Lidé se s touto problematikou a s jednotlivými druhy nekalé soutěţe setkávají dnes a denně, i kdyţ si to mnohdy ani neuvědomují. Hospodářská soutěţ probíhá všude okolo nás. Dnešní svět je zaloţen na ekonomice a ekonomických vztazích, a lze tak s nadsázkou říct, ţe velké nadnárodní společnosti určují do jisté míry pravidla na trhu. Dnes je velká konkurence v podstatě na všech trzích a Česká republika je jiţ součástí velkého kolosu s názvem Evropská unie. Během dvaceti let se zde lidé naučili postupně přejít z tolik zaţitého socializmu, kde vše bylo "zadarmo a všech", a skočili jsme rovnýma nohama do trţní ekonomiky. Začalo se podnikat, otevírala se spousta nových firem a začala vznikat konkurence. Obyčejný český člověk se v tom jen těţko orientoval, ale vţdy si uměl najít škvíru a nějakým šikovným způsobem "ošálit" nebo "přeskočit" konkurenci. Téma nekalosoutěţního jednání je proto aktuální nejen v současnosti, ale myslím si, ţe i následující období, řekněme několika desítek let, bude stále potřebné. Vţdyť naše země je v podstatě v „demokratických plenkách“. Musíme se stále učit a máme hodně co dohánět oproti daleko vyspělejší západní Evropě. Dnes, jiţ jako jedna malá součástka EU, bude dále naše ekonomika vzrůstat, hospodářská soutěţ bude i nadále aktuální a jistě se kolem nás bude vyskytovat celá škála nekalosoutěţních praktik. To, ţe v současné době vládne celosvětová krize, je bezvýznamné. Ba naopak. Myslím si, ţe právě v tomto prostředí, kdy podniky a firmy, které nemají dostatečný kapitál, krachují, propouštějí zaměstnance či stojí, je potenciál bujení různého „jednání v rozporu s dobrými mravy“, tak jak je definuje obchodní zákoník. Proto by měly být jasně určeny hranice, kam aţ mohou soutěţitelé zajít. Není zde však jen potřeba vyjádřit ony hranice v zákonech. Je také potřeba, aby se dohlíţelo na jejich dodrţování. Je zcela nasnadě, ţe nejvíce z toho vytěţíme my, obyčejní uţivatelé, či chcete-li spotřebitelé těchto výrobků a sluţeb, jimţ tak ze strany výrobců či soutěţitelů bude předkládáno kvalitní zboţí nebo sluţby. Avšak i sami soutěţitelé by se měli snaţit o striktní dodrţování těchto hranic, aby neměli problémy, a jejich firmy a společnosti mohly kvalitně fungovat. Je zřejmé, ţe jedním ze základních pilířů trţní ekonomiky je hospodářská soutěţ, a proto je nezbytné takové chování z ní „extrahovat“ a řádně je trestat. 7

Máme-li tedy zákony nastaveny podle potřeby, naskýtá se také otázka,zda je také toto jednání, které můţe způsobit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům, řádně státem, potaţmo soudy, trestáno. Bojí se soutěţitelé těchto přešlapů, aby nebyly sankcionováni, anebo spíš zkoušejí, kam aţ smí zajít a kde jim to ještě projde? A kdyţ jim takovéto jednání je prokázáno, jsou tresty adekvátní? I na tuto otázku se pokusíme najít odpověď. Nebude to jednoduché, ale myslím, ţe za uplynulá dvě desetiletí lze najít velmi mnoho případů. Zároveň se

pokusíme zjistit, jestli jich přibývá, anebo naopak mají spíše sestupnou

tendenci a naše společnost se v tomto ohledu ubírá tou „poctivější“ cestou. V této práci se zaměřím přímo na jednotlivé nekalosoutěţní praktiky nejen tak, jak je definuje obchodní zákoník, ale také tak, jak bychom je měli chápat. Pokusíme si definice v zákoně rozebrat vlastními slovy. To bude nejvýznamnější částí této práce. Samozřejmě však, ţe neţ se k nim dostaneme, zabrousím trochu do historie, z níţ postupně přejdu právě k tomuto tématu. Ve druhé polovině práce se pokusím praktiky trochu více rozebrat a zároveň se podívat na příklady z praxe, kterých, jak jsem jiţ předeslal,lze nalézt řadu.

8

1. Základní pojmy 1.1 Hospodářská soutěž Tento pojem není v právních předpisech výslovně definován. Lze jej vymezit jako souběţnou snahu subjektů nabídky a poptávky na trhu ohledně určitého zboţí nebo sluţeb, jejímţ cílem je dosáhnout

určité hospodářské výhody před ostatními soutěţiteli,např.

vyššího zisku nebo obratu, prosazení nových výrobků atd.¹ Jinak a zjednodušeně jde o soupeření dvou (nebo pochopitelně více) firem o to, která bude úspěšnější. Uţ z názvu „soutěţ“ je zřejmé, ţe tu půjde o boj mezi subjekty. Cílem kaţdého z nich je v podstatě vyloučit konkurenci. Prostředí hospodářské soutěţe není o spolupráci, nýbrţ o snaze získat na trhu co nejlepší postavení z ekonomického hlediska. Konkurence, která je v tomto imaginárním prostoru, je jedním z nejdůleţitějších prvků a celé hospodářské soutěţi velmi prospívá, samozřejmě nejvíce pak spotřebitelům. V tomto „boji“ je ovšem třeba rozlišovat způsoby a praktiky hospodářského soutěţení, a je velmi důleţité vydat se cestou mezi mantinely stanovenými zákonem.

1.2 Soutěžitelé Jinými slovy jsou to účastníci na hospodářské soutěţi. Obchodní zákoník je definuje jako fyzické a právnické osoby, které mají právo rozvíjet svou soutěţní činnost v zájmu dosáhnout hospodářský prospěch. Mohou se také sdruţovat k této činnosti, jsou však povinny dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěţe. Zjednodušeně vzato tedy jde o konkurenty. Obchodní zákon to sice doslova takto nestanovuje, ale v naprosté většině případů tomu tak bude. Tito soutěţitelé dokonce ani nemusejí být podnikatelé ve smyslu obchodního zákoníku. Jde zejména o tyto osoby: - Obchodní společnosti nebo druţstva (právnické osoby) - Individuální podnikatelé, malí ţivnostníci (fyzické osoby) - Společnosti veřejného práva (středisko cenných papírů) - Sdruţení jednotlivých soutěţitelů - Profesní komory

9

1.3 Nekalá soutěž Nekalá soutěţ upravená jako jedna z oblastí práva hospodářské soutěţe postihuje ty případy, kdy někdo zneuţívá a deformuje konkurenční prostředí nekalým způsobem, s cílem poškodit svého konkurenta tak, aby mu to přivodilo nějakou újmu. Zákaz nekalé soutěţe chrání jakousi mravnost a úroveň soutěţe, aby se z ní nestal jen boj bez pravidel. Co však samotný pojem nekalá soutěţ znamená? Jaké jsou její charakteristiky? Předně pojem "nekalý" obsaţený v názvu je nutno spojovat především s pojmem dobrých mravů. To je sice trochu dost obecný termín s minimem šancí vymezit jeho obsah, ovšem přesto velmi přesně vyjadřuje vše, co je třeba. V případě nekalé soutěţe si ovšem s pouhým pojmem "dobré mravy" nevystačíme. Na jeho místo nastupuje pojem "dobré mravy hospodářské soutěţe", coţ můţe být pojem stejně tak předchozímu podobný i odlišný. Rozhodně však nejsou tyto pojmy shodné. V některých sousedních zemích se v úpravě nekalé soutěţe tyto pojmy nerozlišují a je zakázáno jakékoliv jednání v rozporu s dobrými mravy, nikoliv jen těmi soutěţními. Ovšem u nás jsou pojmy odlišeny, a je tedy nutné je nějak vyloţit. Většinou se soutěţní mravy chápou spíše úţeji neţ obecné mravy. Ne vše, co se můţe v obecném pojetí zdát nemravné, je v hospodářském ţivotě zakázáno.² Mohu uvést třeba tento příklad: Obchodník s počítačovými komponenty prodá svému známému vypalovací zařízení na počítač. Ví, ţe jeho známý bude nelegálně vyrábět kopie filmů a ty pak prodávat, ale přesto mu toto zařízení prodá. Obecně mravné to zřejmě nebude, nicméně nemůţeme poţadovat po obchodníkovi, aby se obchod z tohoto důvodu neuskutečnil. Rozpor s dobrými mravy hospodářské soutěţe totiţ nenastal. V dnešním velmi tvrdém konkurenčním boji je jiţ velmi těţké zaujmout. Obzvláště v oblasti reklamy, která se na nás doslova valí ze všech stran, je obtíţné najít nové prvky,jeţ by upoutaly. Například velmi mnoho právě těchto reklam doslova balancuje na hraně zákona, nejsou přímo nekalosoutěţní, nicméně nedají se ani označit za nějaké zvláště poctivé. Z tohoto důvodu je vše třeba sledovat a „bdít“ nad hranicemi, aby se neposouvaly. Je totiţ stále benevolentnější doba, společnost je méně „korpulentní“. A věci, které dnes procházejí běţně, by před několika desítkami let byly zcela nemyslitelné. Z toho důvodu je na to třeba dohlíţet. Aby se nestalo, ţe hranice únosnosti by se posouvaly aţ tam, kde bychom je uţ nechtěli.

10

1.3.1 Nekalá soutěž v ES V právu ES má nekalosoutěţní právo mnohem menší význam neţ právo kartelové a jen některé jeho aspekty jsou upraveny ve směrnicích či v některých rozhodnutích ESD. Chybí zatím úprava v zakládacích smlouvách, pouze s výjimkou ochrany spotřebitele. Přístup postihu nekalé soutěţe se v členských zemích dost liší, česká úprava má tradičně blízko k úpravě německé. ³ Bohuţel u nás zatím nemáme takové zkušenosti s aplikací práva v praxi, jako například v jiţ zmiňovaném Německu. Poměřovat se proto třeba kvantitou soudně řešených deliktů nelze. A jak to tedy v Německu funguje? V této zemi v průběhu 60. a 70. let, kdy se ekonomika země rozvíjela, byla spousta případů nekalosoutěţního jednání. Vše bylo a je v podstatě zaloţeno na soudech, které mají velkou rozhodovací pravomoc. Platí zde zákon proti nekalé soutěţi (Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb, UWG, RGBl, 1909), který je specifický svým čistě nekalosoutěţním zaměřením. Na rozdíl např. od české úpravy, kde je celek nekalosoutěţních úprav včleněn do soukromoprávního předpisu, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, hlava pátá, první části pod názvem Hospodářská soutěţ, který má obchodně-právní povahu. Protoţe však německý zákon obsahuje velmi širokou škálu obecných pojmů, musí konkrétní obsah nabývat aţ cestou aplikace práva soudem, tzv. soudcovskou cestou. Právě proto, ţe úprava našeho zákona z německého pramení, i u nás se poslední desetiletí touto cestou ubíráme stále častěji a viditelněji. A to je podle mého názoru dobře. Kaţdý z jednotlivých případů má své specifika, které je nutno vidět v širších souvislostech. Právní úpravu je třeba brát jen jako pomocný nástroj, určující zásadní momenty. Naše soudy by během následujícího desetiletí či dvou měly získat praxi v řešení těchto případů. Myslím si, ţe do budoucna budou mnohem flexibilnější a sofistikovanější, abychom se právě například výše zmíněnému Německu nebo Rakousku, které postupuje velmi podobně, mohli vyrovnat. V evropském právu je také významná směrnice rady ES č. 84/450/EHS o sbliţování právních a správních předpisů členských států týkajících se klamavé reklamy, ve znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 97/55 ES, jeţ například stanovovala podmínky, kdy je srovnávací reklama přípustná. Proti klamavé reklamě ochraňovala nejen spotřebitele, ale i soutěţitele. Píšu o ní v minulém čase, protoţe byla zrušena s účinností ke dni 12.12.2007 směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě.Tato má za cíl zpřehlednit právní úpravu jednotlivých států 11

a zdůrazňuje, aby v rámci jednotlivých států existovaly moţnosti důkladně zajistit ochranu proti nekalé soutěţi. Nekalé praktiky jsou ale zakázány i podle směrnice 2005/29/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách uplatňovaných obchodními organizacemi vůči spotřebitelům na vnitřním trhu.

1.4 Co je reklama a její druhy Protoţe celou práci bude více či méně provázet slůvko „reklama“, pojďme se na ně podívat trochu komplexněji. I kdyţ nepochybuji o erudici čtenáře a kaţdému je jistě tento pojem dobře znám, neboť nás všechny provází ţivotem v různých svých podobách. Při trţních aktivitách je právě reklama jednou z nejvýznamnějších sloţek. Toto slovo vzniklo z latinského pojmu „reclamare“, coţ znamená něco jako „znovu volati“. Vzniklo jiţ za dávných časů, kdy různí trhovci a obchodníci vyvolávali na všelijakých obchodních pláccích a trţištích právě to svoje zboţí. Přitom se překřikovali a snaţili se zdůraznit, ţe právě jen a jen to jejich zboţí je nejkvalitnější. Tak to v podstatě funguje i dnes, i kdyţ uţ v jakémsi moderním a větší vrstvy lidí oslovujícím duchu, například formou reklamy v médiích, jako je rozhlas či televize. Hlavní znak, tedy komunikace mezi soutěţitelem a tím, komu je zboţí určeno, však samozřejmě zůstalo zachováno. Běţně pouţívané je rozdělení reklamy na všeobecnou, která propaguje výrobky stejného druhu, ale od různých výrobců, například „nezapomínejte konzumovat mléčné výrobky, jsou přínosné pro náš organizmus“, nebo značkovou, která právě uţívá reklamu výhradně pro výrobky určitého výrobce. Dále jde o reklamu zaváděcí, která slouţí pro „nastartování“ zájmu a přízně zákazníků, kdy výrobce zavádí nějaký výrobek na trh. Zde také bývá v rámci dobrého zavedení výrobku na trh pouţita nějaká taktika, zejména niţší ceny. V případě delšího prodeje nějakého produktu na trhu se potom pouţívá reklama udržovací, jeţ má za cíl jiţ jen „osvěţovat“ povědomí spotřebitelů o existenci toho kterého produktu na trhu. Můţeme ještě zmínit existenci reklamy instituční, která zviditelňuje určitého výrobce, nebo reklamu polemickou.

12

Pokud jde o platné právní předpisy pouţívané v ČR a týkající se reklamy, je jich mnoho. Mezi nejdůleţitější patří:

- zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, který stanoví zejména obecné poţadavky na reklamu a výslovně omezuje reklamu tabákových výrobků, léků, potravin, zbraní a pohřebních sluţeb; - trestní zákon č. 140/1961 Sb. a přestupkový zákon č. 200/1990 Sb., které stanoví zákazy obecně platné pro kaţdé lidské jednání; některé z těchto zákazů lze pochopitelně reklamou porušit; - zákon č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, který stanoví některá omezení pro reklamu šířenou v takovém vysílání. Zákonů, o nichţ bych se mohl zmínit, je ještě mnoho, od zákona č. 68/1990 Sb. o uţívání státních symbolů České republiky, zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, nebo zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele aţ po zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. Alfou a omegou však zůstávají dva zákony, podle mého názoru mírně čnějící nad těmi shora uvedenými, a to: - občanský zákoník č. 40/1964 Sb., zejména § 9 aţ 11, kde se hovoří i o ochraně osobnosti, - obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., zvláště v § 41 aţ 54, v nichţ jde o nekalou soutěţ.

13

2. Vývoj soutěžního práva v historii naší moderní vlasti

Budeme-li chtít lépe rozumět vývoji změn v soutěţním právu, které nastaly při ekonomickém vývoji, bude třeba nahlédnout do historie. Proto se v této kapitole budu věnovat vývoji soutěţního práva od vzniku Československa, v pokračování padesátými lety aţ po současnost.

2.1 Právní úprava po vzniku samostatného Československa To, ţe Československo mělo svůj prapůvodní právní řád v předválečném právu RakouskoUherské monarchie, je nasnadě a ve všeobecném podvědomí. Ne kaţdý však ví, ţe soutěţní právo jako takové nemělo ţádné ucelené předpisy, stejně jako právo kartelové, které bylo řešeno aţ od roku 1933, kdyţ byl vydán zákon o kartelech č.141/1933 Sb. Do této doby se tyto věci posuzovaly většinou podle toho, zda se nepříčí dobrým mravům. V případě nekalé soutěţe sice byly vypracovány dvě osnovy, první v roce 1901 a další pak v roce 1906, avšak bohuţel aţ do první světové války nebyly tyto osnovy nijak uzákoněny. Existovala však řada zákonů upravujících některé specifické oblasti, které nebyly zcela netečné k projevům nekalé soutěţe. Jako příklad lze uvést zákon č. 26/1895 ř.z. o výprodejích, nebo zákon č.89/1897 ř.z. o obchodu potravinami a některými předměty uţitnými, který se mj. týkal nesprávného označování potravin. Jedním ze změn po první světové válce bylo i to, ţe nově vzniklý československý stát převzal jak tzv. malou Saint-Germainskou smlouvu, tak i závazek přistoupit k Paříţské unijní úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví. Toho následkem pak byla povinnost včlenit úpravu práva proti nekalé soutěţi do československého právního řádu. Ten ale v té době nebyl jednotný na celém území státu, protoţe na Slovensku, které bylo aţ do vzniku první ČSR uherskou provincií, platilo právo uherské. Je příznačné pro význam jednotného trhu v ekonomice a chování jednotlivých subjektů na něm, ţe jak zákon proti nekalé

14

soutěţi, tak zákon o kartelech byly jedny z prvních, které byly zpracovány jako jednotné pro celou tehdejší ČSR. Jako první byl vypracován a 15.7.1927 přijat zákon proti nekalé soutěţi č.111/1927 Sb. z. a n., navazující na jiţ zmíněnou osnovu rakouskou a na německý zákon proti nekalé soutěţi z roku 1909 zejména svou legislativní koncepcí. Tento ucelený zákon pak byl vystavěn na trojím druhu poskytované ochrany, a to na ochraně soukromoprávní, trestněprávní a správněprávní. Soukromoprávní ochrana spočívala v poskytnutí systému ţalob zdrţovacích, odstraňovacích, o náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy, a to za jednání, vymezená jednak generální klauzulí, jednak zvláštními skutkovými podstatami. Některé vybrané skutkové podstaty byly rovněţ kvalifikovány jako trestné činy, které byly stíhány na základě soukromé trestní ţaloby.

2.2 Poválečný vývoj Po druhé světové válce byla v obnoveném Československu na krátkou dobu zachována platnost stávajících zákonů. Nicméně po převzetí moci komunistickou stranou v r. 1948 byl v rámci tzv. právnické dvouletky zákon proti nekalé soutěţi zrušen výslovně, a to občanským zákoníkem č.141/1950 Sb. Zákon nahradilo, snad po francouzském vzoru – a tím také byla splněna povinnost ČSR vyplývající pro ni z Paříţské unijní úmluvy – ustanovení § 352 občanského zákoníku o náhradě škody způsobené nekalou soutěţí jako jeden ze zvláštních případů náhrady škody. Tohoto ustanovení nebylo v období administrativně direktivního ekonomického systému vůbec vyuţito. V návaznosti na smlouvu o zřízení evropského hospodářského společenství byl v letech 1968 a 1969 učiněn pokus zahrnout do českého právního řádu regulaci zneuţití dominantního postavení na trhu. Tato etapa se však uzavřela obdobím normalizace ze sedmdesátých let.

15

2.3 Úprava po roce 1989 Legislativní práce po listopadu 1989 navazovaly na to, co bylo připravováno na konci šedesátých let jako jednotná úprava hospodářské soutěţe, tedy právo na ochranu soutěţe a právo proti nekalé soutěţi v jednom zákoně. Po revoluci ovšem vznikly pochybnosti o vhodnosti takového řešení a pro rozdělení obou těchto oblastí mluvil kromě tradice ještě jeden důvod: potřeba urychleně legislativně řešit kartelověprávní problematiku v souvislosti se zahájením přestavby ekonomiky k počátku roku 1991 (byla zde obava z průtahů, kdyby zákon měl být obsáhlejší). Proto se ochrana hospodářské soutěţe stala předmětem samostatného zákona č. 63/1991 Sb. (dnes nahrazeného zákonem č.143/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů), kdeţto zbylé torzo původně připravovaného zákona bylo pojato do obchodního zákoníku, muselo-li být oproštěno od správněprávních deliktních skutkových podstat. 4

16

3. Druhy nekalé soutěže 3.1 Generální klauzule Nekalou soutěţí, tak jak ji vymezuje generální klauzule obsaţená v § 44 obchodního zákoníku, je jednání v hospodářské soutěži, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěţ se zakazuje. Generální klauzule je často zmiňována, proto je důleţité, abychom tomuto pojmu rozuměli. Zde bych ještě chtěl upozornit na ony „dobré mravy“. V této práci se s tímto pojmem lze setkat na více místech. Je třeba znovu si opakovat, ţe spojení slovíček „dobré mravy“ je neúplné, neboť nás tady a teď v tomto momentě zajímají „dobré mravy soutěţe“. Řečeno srozumitelněji: to, co v běţném ţivotě jiţ dobrými mravy není, v reklamě stále ještě lze pouţít. Dnes ráno jsem se zrovna setkal s reklamou na fitness centrum, kde soutěţitel (majitel fitness centra) uváděl tento slogan: „Aţ přijdou ufoni, nejdříve seţerou ty tlusté!“ Těţko bychom mohli povaţovat tento výrok za neporušující etiketu a dobré mravy vůči silnějším občanům, v rámci reklamní nadsázky to ale moţné je. Například v Německu jsou ale dobré mravy uvedené v zákoně povaţovány právě za dobré mravy obecně, nemusí jít o spojitost s hospodářskou soutěţí. V anglosaské právní terminologii se zase pro změnu můţeme setkat s podobným pojmem, který v překladu znamená „špinavé triky“. Ale vraťme se ke generální klauzuli v naší právní úpravě. Podle ní musí být jednání rovněţ způsobilé přivodit újmu. Všimněme si, ne aby přivodilo, ale aby bylo způsobilé. Proto je moţné soutěţitele hnát k zodpovědnosti i tehdy, kdyţ se ţádná újma nestala. V praxi by samozřejmě bylo mnohem lepší, kdyby se na závaţnější prohřešky v nekalosoutěţním jednání přišlo v době, kdy se ţádná újma nestala. Bohuţel tomu tak není a většinou se toto jednání řeší aţ poté, co nějaká újma nastala.

Jinými slovy, zákon výslovně zakazuje jednání, které naplňuje současně dva znaky, a to: je v rozporu s dobrými mravy soutěţe, je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům. 5 Poslední věta klauzule, která je nejkratší, má také ovšem největší význam. Jednoznačně uvádí, ţe toto jednání se zakazuje, a proto je protiprávní. Na základě této věty je potom 17

moţno uplatnit některý ze sankčních prostředků, které právo nekalé soutěţe nabízí. Poslední důleţitou věcí je, ţe aby jednání bylo nekalosoutěţní, musí bezpodmínečně splňovat všechny tři výše uvedené znaky.

3.2 Skutkové podstaty nekalosoutěžního jednání Z tabulky vyplývá, o jaké skutkové podstaty jde:

Tabulka 1. Skutkové podstaty nekalosoutěžního jednání

Ve výše uvedené tabulce jsou pouze ty skutkové podstaty, které uvádí obchodní zákoník. Jak si však ještě blíţe upřesníme, skutkové podstaty, které naplňují zadání generální klauzule, mohou být i jiné, je jich řada. Je zcela jasné, ţe jejich výčet díky jejich pruţnosti a dynamičnosti v rozvíjející se ekonomické situaci našeho státu nemůţe být v obchodním zákoníku úplný. Pro příklad uvedu lavinu či prémiování, jeţ se řadí do tzv. „soudcovských skutkových podstat“.

18

3.2.1 Klamavá reklama Podle obchodního zákoníku je klamavou reklamou šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu, a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěţi prospěch na úkor jiných soutěţitelů či spotřebitelů. Za šíření údajů se povaţuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliţe vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichţ byl učiněn, můţe uvést v omyl. Zákon stanoví určité podmínky, aby šlo o klamavou reklamu. Objektivní způsobilost uvést v omyl ohledně podniku, jeho výrobcích nebo sluţbách. Tuto podmínku můţe splňovat i údaj pravdivý, zejména polopravdy (zamlčení určité skutečnosti, např. přídavků k ceně) nebo zdůraznění určité samozřejmé skutečnosti, kterou splňují i výrobky ostatních soutěţitelů a jeţ nemají vliv na kvalitu produktu, ale je jím především údaj nepravdivý. Ustanovení § 2 odst. 2 zákona č.40/ 1995 Sb. o regulaci reklamy, zakazuje údaje nepravdivé. Avšak není to míněno zcela bez kompromisu, neboť kaţdé reklamě je vlastní určitá míra přehánění, nejde o vědecké odborné informace a počítá se s tím, ţe tato skutečnost je spotřebitelům známá. Údaj je však nesmí klamat. Proto se za určitých okolností v reklamě připouští údaj nepravdivý, pokud není klamavý. Můţe to být reklama přehnaná nebo ţertovná, kde je spotřebiteli jasné, ţe reklama přehání. Pokud jde o šíření údajů, musejí být šířeny, tj. sdělovány, mimo osobní sféru účastníka (rodinu a blízkých osob) nebo vnitřní okruh organizace, např. tiskem či televizí. Šíření je alespoň potenciálně způsobilé přivodit jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům újmu a zároveň vlastnímu nebo cizímu podniku prospěch, musí být tedy splněna podmínka, ţe to je na úkor jiných účastníků, a vzájemný příčinný vztah. Újma i prospěch mohou být materiální nebo nehmotné, např. na dobré pověsti. Právní úprava nekalé soutěţe nevymezuje pojem"reklamy".Ten je vymezen ve veřejnoprávním předpisu – v § 1 zákona č. 40/1995 Sb. – jako "přesvědčovací proces, jímţ se hledají uţivatelé zboţí, sluţeb nebo jiných výkonů či hodnot prostřednictvím komunikačních médií". Reklama je zde pojata velmi široce: jako placená i neplacená, je však zúţen účel reklamy a způsob sdělení na komunikační média (rozhlas, televize, ale např. i plakáty a letáky). Zákon o reklamě zakazuje reklamu zboţí či sluţeb nebo hodnot, jejichţ prodej nebo šíření je zakázáno, reklamu skrytou a podprahovou atd. 19

3.2.2 Klamavé označování zboží a služeb Podle obchodního zákoníku č.513/1991 Sb. je tato skutková podstata vymezena takto: (1) Klamavým označením zboţí a sluţeb je kaţdé označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, ţe jím označené zboţí nebo sluţby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboţí, obalech, obchodních písemnostech apod. Rovněţ je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo. Ustanovení § 45 odst. 3 platí obdobně. (2) Klamavým označením je i takové nesprávné označení zboţí nebo sluţeb, k němuţ je připojen dodatek slouţící k odlišení od pravého původu, jako výrazy "druh", "typ", "způsob", a označení je přesto způsobilé vyvolat o původu nebo povaze zboţí či sluţeb mylnou domněnku. (3) Klamavým označením není uvedení názvu, který se v hospodářském styku jiţ všeobecně vţil jako údaj slouţící k označování druhu nebo jakosti zboţí, ledaţe by k němu byl připojen dodatek způsobilý klamat o původu, například "pravý", "původní" apod. (4) Tímto ustanovením nejsou dotčena práva a povinnosti ze zapsaného označení původu výrobků, ochranných známek, chráněných odrůd rostlin a plemen zvířat, stanovená zvláštními zákony. Tolik hovoří obchodní zákoník. Pojďme se na tuto skutkovou podstatu podívat trochu podrobněji. Klamavé označení sluţeb je vymezeno v § 46 obchodního zákoníku, a na rozdíl od klamavé reklamy se týká jen zboţí a sluţeb, nikoliv soutěţitele nebo jeho podniku. Je způsobilé vyvolat mylnou domněnku o jejich místu původu, určitém výrobci, zvláštních znacích nebo jakosti. Nemusí být uvedeno přímo na zboţí, obalu, obchodní písemnosti. Klamavé můţe být za stejných podmínek jako u klamavé reklamy i označení pravdivé. Na rozdíl od ní však není třeba, aby prospěch z klamání měl soutěţitel na úkor jiného soutěţitele nebo spotřebitele. Postihováno je i zneuţití známého označení původu nebo zeměpisného označení na výrobcích, které z daného místa nepocházejí (např. šampaňské, 20

koňak, ementál aj.) na výrobky jiného původu, coţ vede ke zdruhovění označení, a tím i zničení jeho rozlišovací hodnoty. Takový postup je chráněn i zvláštním zákonem o označení původu a zeměpisných označení č. 452/2001 Sb. Proto jsou za klamavé pokládány i dodatky, které mají odlišit od pravého původu, jako druh, typ, způsob, imitace, a naopak označení druhová s dodatkem "pravý" nebo "původní" (např. pravá vídeňská káva). Postihem klamavého označení zboţí a sluţeb je i tzv. údaj o provenienci zboţí (tedy místu výroby), jenţ patří mezi ochranná označení nechráněná vlastním zákonem. Doplňkově jsou touto skutkovou podstatou nekalé soutěţe postihovány i případy porušení tzv. chráněných označení – zmíněných označení původu, ochranných známek, popř. názvů odrůd rostlin a relativní ochrana tu působí vedle absolutní ochrany. 7

3.2.3 Vyvolání nebezpečí záměny Vyvolání nebezpečí záměny je podle obchodního zákoníku č.513/1991 Sb.: 1) uţití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku uţívaného jiţ po právu jiným soutěţitelem, 2) uţití zvláštních označení podniku nebo zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů anebo obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků), 3) napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaţe by šlo o napodobení v prvcích, které jsou jiţ z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze poţadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil, nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěţitele. Tolik opět přesné znění podle obchodního zákoníku. Toto ustanovení chrání vše, co nějakým způsobem odlišuje podnik, výrobek nebo sluţbu od ostatních subjektů a produktů objevujících se v soutěţním prostředí. U některých chráněných označení jde toto vyvolání nebezpečí záměny ruku v ruce s porušením práv chráněných jiným způsobem, např. právo k 21

obchodní firmě podle § 8 je chráněno podle § 12 obch. zákoníku, právo k ochranné známce podle zákona č. 137/1995 Sb. o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, apod. Zde popsané nebezpečí záměny se týká takových případů, kdy můţe být spotřebitel oklamán označením, velmi podobným obalem nebo takovou napodobeninou výrobku, kterou lze zaměnit. Příkladem takového jednání by mohl být podnikatel v oblasti rychlého stravování, který by označil svoji červeně zbarvenou provozovnu typickým ţlutým obloukem a místo "McDonald's" by zde pouţil např. text "McBobal's". (Pokud by někomu tento příklad připadal příliš za vlasy přitaţený, jsou známy kauzy, kdy soud uznal za zaměnitelné značky Orion a Orient, Diamant a Diastalt, případně Beteco a Pebeco. Záleţí ale vţdy na konkrétním posouzení konkrétní situace soudem.) 8 Podle mého názoru je spousta obchodníků, kteří právě na záměnu takového kvalitního zboţí sázejí a stavějí na tom svůj obchod. Kdysi jsem si kupoval můj oblíbený nápoj.A protoţe jsem spěchal, bezmyšlenkovitě jsem hodil láhev do košíku, a aţ jsem vyšel z obchodu, všiml jsem si, ţe jde o úplně jinou firmu a zcela jiný výrobek. To mě samozřejmě nahněvalo. Ale dopadlo to tak, jak to ve většině případů končí, a mávl jsem nad tím rukou. Myslím, ţe na to právě firmy hřeší, a rovněţ si myslím, ţe by bylo namístě takové vysloveně úmyslné jednání trestat vysokými pokutami. Nebudu se snad ani pozastavovat nad vietnamskými prodejci, na něţ je náš stát krátký, a nic zde nezmůţe celní sluţba ani jiné orgány. Jejich trička "ADIDAL" nebo "NIKCE" myslím nikoho nepřekvapují. Ale tito lidé jsou doslova „pilní jako včeličky“, a sotva se zboţí z trţnice zabaví, okamţitě je naváţeno nové a nové. To se uţ poslední dobou ani nesnaţí označovat podobným názvem, ale rovnou originálním. To je ovšem problém, který nemá jednoduché řešení, a tak jsem spíš jen nastínil situaci, která v tom u nás momentálně vládne.

22

3.2.4 Parazitování na pověsti Parazitováním je vyuţívání pověsti podniku, výrobků nebo sluţeb jiného soutěţitele, s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehoţ by soutěţitel jinak nedosáhl. Toto je přesné znění podle obchodního zákoníku č.513/1991 Sb. Parazitování na pověsti je velmi podobné vyvolání nebezpečí záměny, tak jak jsem v předchozí podkapitole uvedl příklad s prodejem triček a zboţí na trţnicích. V tomto případě se však nenapodobuje ani nepřebírá označení výrobku. Zjednodušeně řešeno se „opíráme“ o pověst jiné firmy. Kdyţ například budeme tvrdit, ţe „náš nový výrobek je stejně dobrý jako výrobek firmy XY“, je jasné, ţe tím splňujeme podmínky tohoto ustanovení. Jestli to je anebo není pravda, není v tuto chvíli podstatné. Pokud by to pravda byla, půjde o parazitování na pověsti, a kdyby to pravda nebyla, vyvstane zde další problém: navíc půjde o souběh s klamavou reklamou. Je však důleţité a mnoho lidí neví, ţe o parazitování můţe jít i jinak. Například nijak velký a významný výrobce automobilových svíček má ve své prodejně i jiné svíčky, od jiných výrobců. Nalevo má výrobky běţné, neznačkové, vyrobené podobnými výrobci jako je on, takţe lidé zde příliš nenakupují. Napravo má speciální oddělení s nejlepšími svíčkami na trhu, které většina lidí bere jako špičku mezi svíčkami. Hned na začátku oddělení je speciální pododdělení jednoho z nejznámějších výrobců na světě. Svítí tam velký reklamní poutač tohoto výrobce a jsou zde jeho produkty. Tady se kupuje opravdová kvalita. Náš výrobce ovšem mezi produkty této renomované firmy jakoby mimoděk zařadí i zboţí své produkce a prodává je v tomto oddělení společně s nimi. Také v tomto případě by se měl prodejce, potaţmo výrobce, dopouštět parazitování na pověsti. Je totiţ zcela nasnadě, ţe pokud by zboţí měl zařazeno mezi ostatními běţnými firmami, neprodalo by se tohoto zboţí tolik, jako kdyţ je zařadil sem. Nevím sice, jak by se tento příklad posuzoval v praxi. Asi by to bylo dost nesnadné, ale ze znění zákona to přesně tak vyplývá. Došlo by zde totiţ k tomu, ţe veřejnost by si přenesla určitou představu o kvalitě produktu i na jeho zboţí, neboť zboţí zde vystavované má zvláštní hodnotu a kvalitu, kterou jeho produkty nemají. V tom případě by uţ těţil z pověsti jiného výrobce. I kdyby však ţádný prospěch nenastal, výrobce a posléze prodejce by stejně na pověsti parazitoval. Není totiţ stanoveno, ţe prospěch musí skutečně nastat.

23

3.2.5 Podplácení Podplácením ve smyslu obchodního zákoníku č.513/1991 Sb. je jednání, jímţ: 1) soutěţitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěţitele nebo je v pracovním či jiném obdobném poměru k jinému soutěţiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěţitelů pro sebe nebo jiného soutěţitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěţi, anebo 2) osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo ţádá, dá si slíbit nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch, kdy

-

k němu dochází v hospodářském styku a soutěţním vztahu,

-

podplácený je v určitém postavení v podniku soutěţitele (členském, jednatelském, pracovním), v němţ zajistí nebo slíbí dosaţení předností nebo výhod pro soutěţitele na úkor jiných soutěţitelů,

-

cílem podplácení je získat neoprávněnou výhodu v soutěţi na úkor jiných soutěţitelů, avšak není podstatné, zda opravdu nastala,

-

výhoda můţe být určena podplatiteli, ale i jinému soutěţiteli

-

postup podpláceného k zajištění tohoto cíle nemusí být nutně nezákonný, stačí, je-li nekalý a můţe spočívat v aktivním jednání nebo nečinnosti.

Podplácení se jako forma nekalé soutěţe od trestných činů úplatkářství (§180-182 TZ) liší několika znaky. Prospěch (úplatek) můţe být materiální i nemateriální (např. čestné členství), přímý i nepřímý (např. zajištění cesty na dovolenou). Je poskytnut či přijat za účelem uvedeným v § 49. Podplácení podle písmena a) je aktivní, podle písmena b) je pasivní. 9 Dalším důleţitým rozlišovacím znakem je to, ţe trestné činy stíhá veřejnoprávní orgán, kdeţto postih nekalosoutěţního jednání je výlučnou věcí soukromoprávní iniciativy dotčených subjektů.

24

Skutková podstata civilního deliktu podplácení vyţaduje kromě kategorie osob, pro které je na rozdíl od trestního práva určena, pro své naplnění určité znaky. Nejsou-li dány, nelze podplácení postihnout podle předmětného ustanovení. To znamená, ţe je třeba přesně rozlišit, zda v daném případě jde o věc soukromého zájmu, nebo o zájem obecný, který je takovým jednáním dotčen. Stejně tak rozlišujeme i podplácení aktivní a podplácení pasivní. První spočívá v tom, ţe jednající podplácenému úplatu přímo či nepřímo nabídne nebo slíbí, nebo poskytne jiný prospěch proto, aby pro sebe nebo pro jiného soutěţitele získal od podplaceného přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěţi, na kterou za normálních okolností nemá nárok. V druhém případě je to podplacený, kdo si úplatek přímo nebo nepřímo vyţádá, nebo si jej dá slíbit, nebo přijme jiný prospěch se stejným cílem, totiţ poskytnout za to podplácejícímu protiplnění, které spočívá v určité výhodě v rámci soutěţe.10

3.2.6 Zlehčování Zlehčováním je podle obchodního zákoníku č.513/1991 Sb. jednání, jímţ soutěţitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěţitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěţiteli přivodit újmu. Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivých údajů o poměrech, výrobcích či výkonech jiného soutěţitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěţiteli přivodit újmu. Nekalou soutěţí však není, byl-li soutěţitel takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana). Zlehčování je zvláštní skutkovou podstatou nekalosoutěţního jednání, které má četné varianty související s předchozími skutkovými podstatami. Týká se obchodní pověsti soutěţitele, protoţe je zaměřeno na jeho poměry, popřípadě výrobky či výkony, někdy i na kombinaci těchto prvků. Od obdobné skutkové podstaty pomluvy v § 206 TrZ a porušení ochrany osobnosti fyzické, popř. právnické osoby podle § 11, resp. § 19b ObčZ, se odlišuje svou souvislostí s hospodářskou soutěţí. Zákon vypočítává jako zlehčování uvádění nebo rozšiřování kvalifikovaných údajů o poměrech soutěţitele, jeho výrobcích nebo výkonech. Pokud jde o údaje, jsou pro účely aplikace tohoto ustanovení určitým způsobem kvalifikovány. Nejsou to údaje v tom 25

nejobecnějším smyslu, jak je má na mysli § 45, tzn. i údaje o vlastním podniku nebo výrobcích, ale výhradně údaje o soutěţiteli. Netýkají se také pouze jeho podniku, výrobků a výkonů, ale poměrů tohoto jiného soutěţitele. Co se však rozumí poměry, zákon nespecifikuje. Proto je nutno připustit, ţe se tyto údaje mohou týkat i osobních poměrů soutěţitele. I údaje o osobních poměrech soutěţitele mohou vůči němu vyvolat nechuť v zákaznických kruzích a přivodit mu újmu např. odlivem zákazníků nebo odběratelů nebo zdráhavostí dodavatelů v kooperačních vztazích. Podmínkou pro posuzování takového jednání podle odst. 1 je, aby byly údaje nepravdivé. V tomto případě jde o objektivní nepravdivost, proto se v této souvislosti někdy hovoří o tzv. očerňování. Není nutné, aby jednající o nepravdivosti takového údaje věděl. Újma ve skutečnosti vzniknout nemusí, jako i v ostatních případech nekalé soutěţe k postihu postačí i objektivní moţnost jejího vzniku. Pokud jde o publicitu těchto údajů, vyţaduje zákon, aby údaje byly uváděny nebo rozšiřovány. Na rozdíl od klamavé reklamy, která vyţaduje šíření údajů způsobilých vyvolat klamnou představu, postačí u skutkové podstaty zlehčování jiţ samotné uvádění takového nepravdivého údaje. Zlehčováním tedy bude i osobní sdělení, za základního předpokladu, ţe uváděný údaj je nepravdivý a způsobilý přivodit soutěţiteli újmu. Ze skutečnosti, ţe pro naplnění skutkové podstaty zlehčování je vţdy třeba, aby k němu došlo v souvislosti se soutěţí, vyplývá, ţe nedopadá na případy důvěrných sdělení v oprávněném zájmu a objektivně podaných (např. sdělení bance o důvěryhodnosti podnikatele, který se uchází o úvěr, atp.).

26

3.2.7 Srovnávací reklama Srovnávací reklamou je jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěţitele anebo zboţí nebo sluţby nabízené jiným soutěţitelem. Srovnávací reklama je přípustná, jen pokud není klamavá nebo neuţívá klamavé obchodní praktiky podle zvláštního právního předpisu. Srovnává jen zboţí nebo sluţby uspokojující stejné potřeby nebo určené ke stejnému účelu, objektivně srovnává jeden nebo více základních znaků daného zboţí nebo sluţeb, které jsou pro ně důleţité, ověřitelné a charakteristické, mezi nimiţ můţe být i cena. Nevede k vyvolání nebezpečí záměny na trhu mezi tím, jehoţ výrobky nebo sluţby reklama podporuje, a soutěţitelem nebo mezi jejich podniky, zboţím nebo sluţbami, ochrannými známkami, firmami nebo jinými zvláštními označeními, která se pro jednoho nebo druhého z nich stala příznačnými. Nezlehčuje nepravdivými údaji podnik, zboţí nebo sluţby soutěţitele ani jeho ochranné známky, firmu či jiná zvláštní označení, která se stala pro něj příznačnými, ani jeho činnost, poměry či jiné okolnosti, jeţ se jej týkají, se vztahuje u výrobků, pro které má soutěţitel oprávnění uţívat chráněné označení původu, vţdy jenom na výrobky se stejným označením původu. Nevede k nepoctivému těţení z dobré pověsti spjaté s ochrannou známkou soutěţitele, jeho firmou či jinými zvláštními označeními, která se pro něj stala příznačnými, anebo z dobré pověsti spjaté s označením původu konkurenčního zboţí, a nenabízí zboţí nebo sluţby jako napodobení nebo reprodukci zboţí nebo sluţeb označovaných ochrannou známkou nebo obchodním jménem nebo firmou. Jakékoli srovnání odkazující na zvláštní nabídku musí jasně a jednoznačně uvést datum, ke kterému tato nabídka končí, nebo musí uvést, ţe bude ukončena v závislosti na vyčerpání zásob nabízeného zboţí nebo sluţeb. Jestliţe zvláštní nabídka nezačala ještě působit, musí soutěţitel také uvést datum, jímţ začíná období, v němţ se uplatní zvláštní cena nebo jiné zvláštní podmínky. Tolik přesné znění dle obchodního zákoníku č.513/1991 Sb.

27

Reklamní praxe zná několik typů srovnávací reklamy, a to: a)

superlativní

nejde o srovnání s konkurencí, ale obecné reklamní přehánění (např. nejoblíbenější SW); b)

vnitřní

jde o srovnání vlastních produktů a sluţeb (např. chcete být úspěšní = SW 1, chcete být nejúspěšnější = SW 1+); c)

s předchozím stavem

jde o srovnání se stavem před prodejem produktu nebo poskytnutím sluţby (např. před implementací SW); d)

se stavem techniky

jde o obecné či konkrétní porovnání s vývojem techniky v daném oboru (např. nejmodernější aplikace SW nebo zcela nová konkrétní funkce SW); e)

s konkurenčními produkty či službami

zde musí být splněny všechny shora uvedené podmínky pro srovnání. V praxi se často zákazníci a uţivatelé orientují podle referencí či diskusí nad určitým produktem či sluţbou. I tyto reference by však měly zachovávat právní pravidla reklamních kampaní a v případě srovnávání výrobků nevybočovat ze zákonných mezí. Pokud je tato diskuse či reference umístěna na stránkách konkrétní firmy, pak by měla nést odpovědnost za obsah právě tato firma. V rámci srovnání lze však uţít i srovnání provedené nezávislou a objektivní organizací na ochranu spotřebitelů či jinou podobnou organizací. Ze shora uvedeného jasně vyplývá, ţe vydat se při propagaci svého produktu či sluţby cestou srovnávací reklamy můţe být někdy problematické. Nicméně i přesto můţe být srovnávací reklama účinným způsobem, jak zvýšit obrat firmy prodejem svých produktů či sluţeb. Nejčastěji se tento způsob reklamy uţívá v zámoří, kde má jiţ více neţ 30letou tradici. Lze však doporučit, aby finální podoba srovnávací soutěţe byla vţdy právně 28

posouzena, a nedošlo tak k nekalé soutěţi pro nedodrţení výše jmenovaných podmínek srovnávací reklamy. Srovnávací reklama často totiţ balancuje na hraně zlehčování, klamavé reklamy nebo parazitování na pověsti. Proto je třeba, aby ji vţdy nejdříve řádně posoudil právník. 11

3.2.8 Porušení obchodního tajemství Porušováním obchodního tajemství je podle zákona č.513/1991 Sb. jednání, jímţ jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného vyuţije obchodní tajemství (§ 17), které můţe být vyuţito v soutěţi a o němţ se dověděl: 1) tím, ţe mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (např. z technických předloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k soutěţiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níţ byl soudem nebo jiným orgánem povolán, 2) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu. Toto ustanovení se vymyká ostatním ustanovením o nekalé soutěţi zejména tím, ţe nejde (alespoň většinou) o jednání soutěţitele, ale o jednání osob, které jsou v určitém vztahu (současném nebo i minulém) k soutěţiteli. Velmi často můţe jít o současné nebo minulé zaměstnance. Prvním a nejdůleţitějším znakem tohoto jednání a zároveň znakem odlišujícím uţití § 51 ObchZ nebo § 20 ObchZ je jeho vyuţitelnost v hospodářské soutěţi. Kdyby tomu tak nebylo, nešlo by o protiprávní jednání podle § 51 ObchZ, ale přesto by naplňovalo skutkovou podstatu podle obecné úpravy v § 20 ObchZ, protoţe vyuţitelnost v hospodářské soutěţi není pojmovým znakem definice obchodního tajemství podle § 17 ObchZ. Přesto se domnívám, ţe hodnota obchodního tajemství, které není vyuţitelné v hospodářské soutěţi, je velmi malá, ne-li ţádná. A z toho důvodu povaţuji ochranu pro tyto případy pouze za doplňkovou, bez vlivu na nejpodstatnější případy, pro něţ byla tato ochrana vůbec zavedena.

29

Protiprávnost podle tohoto ustanovení spočívá ve třech alternativních jednáních: Jednak se ho osoba můţe dopustit sdělením tajemství jiné osobě, které musí být neoprávněné, musí být provedeno proti vůli podnikatele (porušením obchodního tajemství není jednání se souhlasem podnikatele, např. jednání na základě práv vyplývajících z licenční smlouvy), přičemţ není podstatné, zda jednající věděl, ţe jeho jednání je nedovolené, ale rozhoduje objektivní stav protiprávnosti, stejně tak jako u dalších dvou typů jednání. Tím druhým je zpřístupnění daných informací. Jde o jednání, kdy jednající sice neposkytne cizí osobě chráněné informace, ale umoţní jí tyto informace získat (například opomenutím uzamknout chráněné vzorky do trezoru). Můţe jít o zpřístupnění jednorázové či trvající, můţe to být děj ukončený, ale i trvající. Třetím typem jednání je vyuţití obchodního tajemství pro sebe nebo pro jiného. Pod tím je třeba rozumět přímou aplikaci poznatků v praxi, např. bývalý zaměstnanec začne sám vyrábět výrobky podle postupu, jemuţ se naučil u svého bývalého zaměstnavatele. Účelem všech výše uvedených typů jednání musí být vyuţití daného tajemství v hospodářské soutěţi. Pokud je úmyslem jednajícího vyuţít tyto zjištěné informace k jinému účelu, např. k vydírání, pak jiţ nejde o kvalifikaci podle § 51 ObchZ, ale o trestněprávní delikt. Není podmínkou vzniku odpovědnosti, aby osoba, které nebo v jejímţ zájmu je dané tajemství zpřístupněno, byla soutěţitelem. Můţe jím být osoba fyzická i právnická, podnikatel i nepodnikatel. Podmínkou však je, aby takovým jednáním vzniklo objektivní nebezpečí, ţe získané vědomosti budou vyuţity v hospodářské soutěţi a na újmu podnikatele, který je jeho vlastníkem nebo uţivatelem. 11

30

3.2.9 Ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí Ohroţováním zdraví a ţivotního prostředí je podle obchodního zákoníku jednání, jímţ soutěţitel zkresluje podmínky hospodářské soutěţe tím, ţe provozuje výrobu, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony ohroţující zájmy ochrany zdraví anebo ţivotního prostředí chráněné zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěţitelů nebo spotřebitelů. Tato skutková podstata se malinko vymyká obvyklé úpravě nekalé soutěţe. Je to v podstatě i nová skutková podstata, která se dříve nijak zvláště nevymezovala. Soutěţící musí zkreslit podmínky soutěţe uvedením nějakého výrobku na trh či jinak svým jednáním tak, aby ohrozil zájmy ochrany ţivotního prostředí nebo ohroţoval zájmy ochrany zdraví chráněné zákonem. Jako ve všech případech nekalé soutěţe je i zde předmětem postihu pouze jednání, k němuţ došlo v rámci hospodářské soutěţe. Zvláštní nekalosoutěţní kvalifikace jednání jako jednání, jeţ je v rozporu s dobrými mravy a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům, je zde konkretizována vytvořením pojmového znaku zkreslování podmínek hospodářské soutěţe spočívajícího v jednání, jímţ soutěţitel vyrábí, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony ohroţující zájmy ochrany zdraví nebo ţivotního prostředí chráněné zákonem, aby tak získal pro sebe nebo jiného prospěch na úkor jiných soutěţitelů nebo spotřebitelů.12 V podstatě by se dalo říct, ţe by snad mohlo jít o výrobu nějakých výrobků, rychlejšími, avšak nebezpečnějšími a zdraví škodlivými prostředky, kde by získával určitou výhodu před konkurencí. V poslední době však není znám příklad, kdy by se tato skutková podstata řešila v praktické situaci.

31

4. Soudcovské skutkové podstaty nekalé soutěže Tyto skutkové podstaty jsou zařazeny samostatně, neboť jde o podstaty vytvořené v rámci soudcovského nalézání práva, coţ je druhem novotvorby tzv. sui generis. Tyto soudcovské skutkové podstaty se opírají o dikci poměrně široce formulované generální klauzule. Jedním ze základních úkolů generální klauzule je slouţit v aplikační praxi jako interpretační vodítko pro výklad zvláštních skutkových podstat nekalosoutěţního jednání, upravených v ustanovení § 45 a násl. Obchodního zákoníku, a současně pak slouţit jako imperativní normativ aplikovatelný pro případ vytváření speciálních skutkových podstat nekalosoutěţního jednání prostřednictvím soudcovské novotvorby za současné právní úpravy, kdy je výčet speciálních (zvláštních) skutkových podstat uvedený v obchodním zákoníku toliko příkladný. Kdybych se však těmito soudcovskými podstatami zabýval opravdu zeširoka, tato práce by k tomu nestačila. Proto se zaměřím jen na ty nejzásadnější a nejzajímavější.

4.1 Nepřiměřené formy lákání zákazníků O tuto skutkovou podstatu jde např. tehdy, jsou-li potenciální zákazníci zváni na výlety nebo jiné podobné akce spojené s pohoštěním, kde se jim pak nabízí zboţí, popřípadě jiné sluţby. Takové způsoby jsou příznačné pro nabídky na dovolenou typu time-sharing, nebo předstíráním, ţe zákazník vyhrál v soutěţi, ačkoliv se ţádná soutěţ ani loterie nekonala. A při rozdílení cen je pak přemlouván, aby si koupil další zboţí atp. Tyto praktiky byly u nás velmi časté v porevolučních letech asi do r. 2000. I dnes se lze s nimi setkat, ale jiţ ne tak často.

4.2 Parazitní kořistění z výkonů soutěžitele Parazitní kořistění z výkonů soutěţitele nesmíme zaměňovat s klasickým „parazitováním na pověsti“. Zde jde o zcela odlišnou skutkovou podstatu, i kdyţ název je velmi podobný. 32

V této skutkové podstatě vyuţívá soutěţitel úspěchů, které získal jiný soutěţitel. Zde je typické vyuţívání hesla, slovních obratů, obecně známých sloganů atp.

4.3 Skrytá reklama Tato forma reklamy je velmi nebezpečná a zákeřná k ostatním soutěţitelům a spotřebitelům. Spotřebitel si tu často ani neuvědomuje, ţe je to forma reklamy, a nápoj v lahvi, kterou drţí vynikající sportovec v ruce během rozhovoru s novinářem, automaticky pokládá za chutný a kvalitní. Dalším typickým příkladem je oblečení, kde značka při jakékoliv jiné reportáţi na zcela odlišné téma na oblečení není překryta. Zde je třeba přihlédnout k tomu, zda tu lze hovořit o porušení generální klauzule – je-li toto značkové oblečení na těle významného politika či dobrého sportovce. Myslím si, ţe jde o skrytou reklamu. Další způsob velmi zákeřné skryté reklamy na nás číhá v různých článcích, v novinách a časopisech. Zde se běţně popisuje nějaký produkt, ve skutečnosti ale jde o reklamu. Spotřebitelé pak velmi často takové informace chápou jako objektivní test, nikoliv jako placenou reklamu.

4.4 Zabraňovací soutěž Tady se snad není třeba rozepisovat. Z názvu je patrno, ţe jde o jednání, jímţ soutěţitel jinému soutěţiteli brání v řádném vedení soutěţe. Můţe jít např. o bojkot soutěţitele, tj. o jednání, kdy soutěţitel odmítá vstupovat do hospodářských vztahů, vyzývá i třetí osoby, aby s ním do takových vztahů nevstupovali, a můţe to být také cenové podbízení atp. Rovněţ útoky na tělesnou integritu soutěţitele nebo jeho zaměstnanců. Snad nejvíce rozšířené je ale odstraňování nebo ničení jeho reklam či zařízení. Před časem jistá cestovní kancelář najala studenta, který měl za úkol v noci chodit po městě a sundávat reklamní cedule jiné cestovní kanceláře, která byla pro něj velkým konkurentem. Mladík však nakonec tvrdil, ţe jej nikdo neplatil, a realitní kanceláři, která jej najala, se spojení mezí ní a mladíkem nepodařilo prokázat. Tenhle typ jednání je typickým příkladem zabraňovací soutěţe.

33

4.5 Lavina Bývá někdy označována také jako sněhová koule nebo hydra. Zde jde o takové nekalosoutěţní jednání, kdy zákazník získává výhodu, přesvědčí-li další zákazníky ke koupi zboţí či poskytne kontakt na jiné zákazníky, kteří zde následně nakoupí nebo vyuţijí sluţeb soutěţitele. Takové jednání i dnes velmi často obchodníci vyuţívají, protoţe je stále velmi efektivní.

4.6 Nepřiměřené formy obtěžování zákazníka Ani tu není nutno chodit daleko. Pro tuto formu je dnes doslova typický „spam“ v emailových schránkách, s nímţ se všichni setkáváme takřka denně. Jde vlastně o nevyţádanou reklamu. A nemusí jít jen o elektronickou podobu. Tato skutková podstata se vztahuje také na různé nevyţádané letáky, zasílání neobjednaného zboţí, všelijaké telefonické průzkumy trhu atd.

4.7 Nesprávné údaje při výprodejích Tyto údaje mohou být nesprávné např. o tom, ţe zboţí pochází z konkurzní podstaty nebo z draţby v rámci exekučního prodeje, ale jiţ k ní nepatří. Tuto skutkovou podstatu upravoval i prvorepublikový zákon proti nekalé soutěţi s odůvodněním v komentáři, ţe se tím vzbuzuje klamný dojem, jako by šlo o zvlášť výhodnou cenovou nabídku, takţe zboţí jde neobvykle rychle na odbyt na úkor jiných soutěţitelů. 15

4.8 Prémiování Prémiování je často diskutovaný jev. V podstatě jde o to, ţe soutěţitel své zákazníky nějakým způsobem zvýhodňuje. Typickým prémiováním jsou body, které se přidělují například při čerpání pohonných hmot u některých benzínových stanic, či různé kupony a samolepky, které při zisku určitého počtu znamenají nějakou prémii. Dnes je však tato praxe běţná a uvedené praktiky se tolerují, popř. se nechápou jako prémiování. Na rozdíl od 34

doby před válkou, kdy se to povaţovalo za jednoznačně nekalosoutěţní praktiku. Jakýkoliv náznak přidávat ke zboţí slosovatelné kupony či něco podobného tehdejší judikatura označovala za nekalosoutěţní jednání. Zde je dobře patrné, jak se posunulo chápání pojmu „rozpor s dobrými mravy“. Dnešní společnost takové chování evidentně jako rozporuplné s dobrými mravy nevidí. Mám samozřejmě na mysli dobré mravy v rámci hospodářské soutěţe, nikoli dobré mravy obecně. Dnešní prémiování, aby bylo chápáno jako nekalosoutěţní jednání, by se muselo vymykat z dobrých mravů soutěţe obvyklých poměrů.

35

5. Nekalosoutěžní jednání v praxi Asi nejzajímavější pro čtenáře jsou příklady z praxe, které jsou běţné všude kolem nás. Stál jsem před úvahou, zda „sáhnout“ do judikatur a pouţít příklady, které se dostaly aţ před soud, nebo takové, které jsou všeobecně známé, vešly do podvědomí lidí, ale před soudy se nedostaly. Nakonec jsem se rozhodl soudní judikaturu neuvádět. Proto tu bude pouze několik příkladů, které jsem osobně ve svém ţivotě zaznamenal, a také ty, které byly více čí méně publikovány a zveřejněny nebo je řešila arbitráţní komise rady pro reklamu. Tyto jednotlivé příklady předkládám jen jako důkaz, ţe takových jednání je kolem nás stále dost a ţe se s nimi lze velmi často setkat v praxi. V největší míře jde právě o klamavou reklamu.

5.1 Rada pro reklamu Neţ začnu uvádět jednotlivé případy, rád bych předeslal, co vlastně je arbitráţní komise rady pro reklamu. Jde o nestátní a neziskovou organizaci, která sice nemůţe udělovat pokuty či sankce, ale vydává doporučení, odbornou veřejností i běţnými spotřebiteli bedlivě sledována. Tato rozhodnutí mají nezanedbatelný vliv na chování soutěţitelů. Rada pro reklamu vznikla pro účely samoregulace reklamy, právní regulaci ale nenahrazuje a ani si to neklade za cíl. Zaměřuje se na etická hlediska, na něţ zákon samostatně nepamatuje. U rady pro reklamu si mohou orgány dozoru nad dodrţováním zákona vyţádávat odborná stanoviska k aplikaci zákona. Tyto orgány mohou být např. krajské ţivnostenské úřady, Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání atd. V této souvislosti vydala rada pro krajské ţivnostenské úřady z celé ČR více neţ 250 odborných stanovisek o souladu reklam se zákonem o regulaci reklamy. Rada pro reklamu můţe, v případě nerespektování jejích doporučujících rozhodnutí, předat podnět příslušnému krajskému ţivnostenskému úřadu k dalšímu řešení. KŢÚ mají zákonem danou pravomoc udělovat sankce. 17 Ještě podotýkám, ţe tato rada se skládá ze třinácti odborníků, mezi nimiţ jsou kromě významných právních odborníku specializujících se na obor reklamy také jiţ několik let jak psycholog, tak sexuolog. Proto o širokém záběru a erudici této komise snad nikdo nebude pochybovat. 36

5.2 Jednotlivé příklady nekalosoutěžního jednání Za prvním takřka učebnicovým příkladem nemusím chodit daleko. Uvedu můj osobní střet s nekalosoutěţním jednáním na sousedním Slovensku. Mám zde rodinu, a proto jsou mé cesty na Slovensko relativně časté. Jezdívám tam osobním automobilem, a tak pokaţdé sleduji ceny pohonných hmot a jako klasický zákazník si vybírám, u které benzínové pumpy natankuji. Konkurenční boj mezi jednotlivými čerpacími stanicemi je opravdu velký a v rámci různých akcí lze někde načerpat palivo aţ o několik korun za litr levněji neţ jinde. V létě před několika lety jsem se také vydal na cesty. Zrovna tou dobou kolísaly ceny velmi výrazně, ceny paliva stoupaly takřka den ode dne. A tak jsem hledal, kde natankuji. U jedné nejmenované společnosti mě zarazila velmi nízká cena paliva, a proto jsem zpomalil a najel k čerpacímu stojanu. Blíţe jsem cenu nesledoval a řekl jsem si, jak dobře jsem se trefil na čerpací stanici, kde asi mají nějakou akci. Při tankování jsem si však všiml, ţe cena, která byla udávána, není jako jinde za obvyklé mnoţství litru paliva, nýbrţ za mnoţství poloviční, ţe tedy platím místo za litr jen za půl litru pohonných hmot. Jenţe uţ jsem tankoval a bylo pozdě. Asi tak jako většina lidí jsem ale zaplatil a odjel se smíšenými pocity. Podle mého názoru šlo o evidentní poškození zákazníka, neboť ten očekává ceny za stejnou jednotku jako u konkurence, tedy za litr. Na cedulích umístěných před čerpací stanicí byla cena uvedena velkým písmem a mnohem menším písmem potom jednotky. Je tedy zcela nabíledni, ţe většina řidičů si toho nemohla všimnout. Byli tak nalákáni na vidinu velmi levného nákupu, ovšem neexistujícího. Rovněţ jde o neomluvitelné jednání vzhledem ke konkurenci, která při uvádění cen za „dvojnásobné“ a vlastně obvyklé mnoţství paliva je ve výrazné nevýhodě. Uspokojilo mě, kdyţ asi tři dny po tomto záţitku se celým problémem začala zabývat i média a širokou veřejnost na toto jednání upozornila. V praxi ale není vzácné ani jiné nekalosoutěţní jednání. Velmi časté je v několika posledních letech také označování cen výrobků bez DPH, tedy bez daně z přidané hodnoty. Spotřebitel by přece měl získat informaci o plné ceně výrobku. Je proto velmi klamavé a neseriózní, kdyţ obchodníci tuto daň neuvádějí, takţe zákazník se ji dozví aţ u pokladny při placení. Z § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele je jasně stanoveno, ţe informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména 37

vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti.

16

Bohuţel stále se to stává

velmi často a myslím, ţe právě takové případy by měly soudy velmi tvrdě postihovat. Jiným jednáním, které je v rozporu s dobrými mravy a uvádí spotřebitele v omyl, je škrtání neexistujících cen. Například prodejce prodává zboţí v hodnotě 200 Kč a nad ně nadepíše hodnotu 300 Kč, kterou následně přeškrtne. Zboţí se ve skutečnosti nikdy za 300 Kč neprodávalo, leč spotřebitel to vidí jako moţnost získat zboţí za lepší cenu, neţ je obvyklé, a má tak tendenci je koupit. Mnoho lidí proto takové zboţí koupí. Kdyby však tento „fígl“ prodejce nepouţil, zboţí by prodával těţko. Podle mého názoru je to jasné klamání zákazníků a uvádění v omyl, mají-li moţnost je momentálně koupit za jakousi „zvýhodněnou“ cenu, přestoţe to není pravda. Tak vlastně jde o podvod. S dalším podle mého názoru nekalosoutěţním jednáním, chcete-li klamáním zákazníka, jsem se setkal při nákupu na letošní oslavy nového roku. Při procházení v regálu jsem hledal nějaké dobré, ale přitom ne příliš drahé víno. Našel jsem hromadu naskládanou přímo uprostřed chodbičky, nad níţ byla na tabuli monstrózním písmem uvedena cena 89 Kč. Tato velmi dobrá cena vzhledem ke kvalitě vína mě překvapila. Láhev jsem tak koupil, přesněji řečeno dal do košíku. U pokladny jsem potom sledoval, jaká cena mi bude účtována. Za víno jsem platil 129 Kč, tedy asi o třetinu více, neţ bylo uvedeno na tabuli. Na můj dotaz, proč jsem zaplatil víc, mi prodavačka sdělila, ţe mezitím, neţ jsem přišel k pokladně, se cena zřejmě změnila, a protoţe je dnes ten předsilvestrovský frmol, nikdo ji nestihl upravit. Takové jednání velkého supermarketu (Tesco) se mi zdá neobyčejně nešťastné a velmi mě zneklidnilo. Většina zákazníků totiţ ve frontách u pokladny nemá chuť kontrolovat ceny jednotlivých poloţek, a tak zůstává záhadou, kolik zboţí je chybně označeno. Myslím, ţe obchodník tím získává velmi nepoctivě zcela jistě ne nevýznamnou částku na své konto. A o nějakém jednání v rámci dobrých mravů zde jistě nemůţe být ani řeči. Rovněţ se stává, ţe zboţí, které chce spotřebitel nakoupit, je označeno cenou, která platí pouze při koupi většího mnoţství či několika kusů zboţí najednou. Aţ u pokladny i zde většina lidí zjistí, ţe zboţí, které koupili „výhodně“, vůbec výhodnou koupí není. Protoţe u pokladny by sice zaplatili avizovanou částku, ovšem jen tehdy, kdyby koupili například šest kusů tohoto zboţí. Avšak to, ţe cena, která je uvedena, platí pouze u koupě

38

více kusů najednou, je na cedulce napsáno buď tak malým písmem, ţe je to velmi lehce přehlédnutelné, anebo, co je ještě horší, to není uvedeno vůbec. Před časem společnost T-mobile ve své televizní reklamě uváděla, ţe je moţno volat ze zahraničí za pouhé 4 Kč za minutu. Bylo však zcela zamlčeno, ţe tato cena je bez DPH, a co víc, zcela záměrně byl zamlčen jednorázový poplatek ve výši zhruba 35 Kč. Tento poplatek byl účtován ke kaţdému odchozímu hovoru ze zahraničí. V tisku poté vyšel článek, který se tehdy celým problémem zabýval, a kauzu řešila arbitráţní komise. Ta tehdy také sdělila, ţe šlo o neetické chování, které mělo vzbuzovat dojem niţší ceny, neţ byla ve skutečnosti. To je podle mého mínění typickým případem klamavé reklamy, které je kolem nás dost a dost. Jak uvádí zákon, k tomu, aby reklama byla klamavá, nemusí být vůbec nikdo oklamán. Plně postačí, ţe taková reklama to způsobit můţe. Stíţnost na podobné jednání dostala rada pro reklamu i v roce 2007 od sdruţení obrany spotřebitelů ČR. Společnost Telefónica uvedla reklamu volání zdarma nazvané „dlouhý víkend“. Reklama prezentovala volání jako volání zdarma, ale jiţ neuvedla, ţe toto volání je zdarma aţ po zaplacení určité výše paušálního měsíčního poplatku. Zákazník neměl moţnost tuto informaci běţně dostupným způsobem získat. Jedinou moţností byl aţ cíleně poloţený dotaz na pracovníky této firmy. To samozřejmě mohlo mít podstatný vliv na zákazníky, kteří si sluţbu pořídili, nicméně nikdy by tak neučinili, pokud by o této důleţité okolnosti věděli. Zde se rada pro reklamu přiklonila k názoru, ţe reklama je neetická. Podle mého úsudku je takové jednání rovněţ výrazně nekalosoutěţním. Reklama zjevně mohla vyvolat dojem určité výhody, i kdyţ skutečnost byla jiná. Poškozovala tedy nejen samotné spotřebitele, ale právě také ostatní soutěţitele. Jako poslední z nekonečné řady případů uvedu opět reklamní triky, které podle mého soudu lze také povaţovat za nekalosoutěţní jednání. Obecně známé jsou reklamy, jimiţ společnosti vychvalují své „tolik účinné“ preparáty na hubnutí. Jejich skutečná účinnost však často bývá zcela nulová. Zajímavou byla zpráva v televivizních novinách na stanici Nova (11.1.2010). Šlo o několik podnikatelů, jimţ e-mailem došel příkaz od České obchodní inspekce, aby stáhli některé výrobky z jejich obchodů. Jeden z podnikatelů to sice udělal, ale poněvadţ se mu počínání 39

úřadu zdálo divné, zašel se na to informovat přímo na Českou obchodní inspekci. Tam mu sdělili, ţe nic takového rozhodně neposlala. Proto tento případ obchodník postoupil k prošetření Policii ČR. Odesílatele se zatím nepodařilo vypátrat. Podle mluvčího policie můţe jít podle nové právní úpravy o zbrusu nový trestný čin platný od letošního roku, kdy někdo zneuţívá pravomoci úřadu. Zároveň takové jednání lze povaţovat za moţnost nekalosoutěţního jednání. Kdyby se totiţ prokázalo, ţe jiný obchodník tak likvidoval konkurenci, zboţí zakazoval prodávat jakoby Českou obchodní inspekcí, zcela zjevně půjde o nekalou soutěţ.

40

5.3 Tabulky k aplikaci zákona o ochraně hospodářské soutěže Blíţím se k závěru, a tak mne zajímalo, jak se situace v ČR vyvíjela podlé Úřadu na ochranu hospodářské soutěţe. Zda se případy mnoţí, nebo jich naopak ubývá. Z tabulek je patrné, jaká u nás byla situace v letech 2000 aţ 2005. Nejde o nekalosoutěţní aktivity, jak jsme o nich hovořili výše (prémiování, zlehčování). Myslím si však, ţe tyto tabulky celkovou situaci u nás dokreslí a ţe zde mají své místo.

SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ

2001

2002

2003

2004

2005

Dohody narušující soutěţ 36

36

49

35

17

5

Zneuţití dominantního 11 postavení

9

7

9

12

4

57

140

204

239

134

55

66

59

61

26

31

7

Celkem správních řízení

170

244

321

309

194

71

Počet rozkladů

16

11

49

34

36

13

Spojování podniků Ostatní (zastavení, přerušení procesní pokuty)

2000

a

Tabulka 2 Počet správních řízení včetně rozkladů proti rozhodnutí vydaným úřadem

41

S p rá v ní ř íze n í Ú ř a du v le te c h 1 9 9 4 - 2 00 5 330 300 270

í n e íz ř h íc n v á r p s t e č o P

O sta tní

240 210

Spo jová ní po dniků

180

Zn eužití dom ina nt níh o post ave ní

150

Do hod y nar uš ující so utě ž

120 90 60 30 0

19 9 4 1 9 95

1 9 96

1 99 7

19 9 8

19 9 9 2 0 00

2 00 1

2 00 2

20 0 3 2 0 04

2 0 05

Ro k

Graf 1 Správní řízení úřadu v letech 1994-2005

Z grafu je patrno, ţe od roku 1994 aţ do roku 2002 se počty správních řízení s pravidelností navyšovaly, aby od roku 2003 potom naopak měly sestupnou tendenci. V roce 2005 celková výše uloţených pokut činila 492 100 000 Kč.

6. Ochrana proti nekalé soutěži 6.1 Prevence Proti nekalé soutěţi se lze bránit preventivně, ale i jinak. Například ochranu označení výrobku lze zvýšit tím, ţe si ji podnikatel nechá zapsat jako ochrannou známku. Stejně tak i tvar výrobku, v případě, ţe splňuje zákonná kritéria ochrany, můţeme chránit průmyslovým vzorem nebo ochrannou známkou. Tato zvýšená ochrana samozřejmě nezaručí, ţe se nepoctivý podnikatel nedopustí nekalé soutěţe, ale můţe významně pomoci při případném soudním sporu. Chce-li podnikatel uvést na trh nový výrobek, je třeba prověřit, zda tento výrobek není chráněn nějakým právem. To v praxi znamená nejdříve udělat průzkum trhu a následně prověřit ochranu moţných konfliktních výrobků.

6.2 Postup při zjištění nekalosoutěžního jednání

42

Někteří soutěţitelé či firmy si velmi bedlivě hlídají, zda konkurence nevyuţívá „výhod“ nekalosoutěţního jednání vůči nim. Velké firmy mají celé týmy lidí, kteří se na to specializují. Naopak menší firmy ani nemají čas tuto situaci v trţním prostředí vnímat. Ať tak či tak, pokud zjistíme, ţe jiný soutěţitel pouţívá nekalosoutěţní praktiky, můţeme se relativně účinně bránit. Ten, jehoţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena, můţe proti rušiteli podat ţalobu, ve které se můţe domáhat, aby se tohoto jednání zdrţel a odstranil závadný stav, ţádat přiměřené zadostiučinění (to můţe být poskytnuto v penězích a je nárokem na plnění za újmu nemateriální povahy – např. za obchodní ztráty, které poškozený utrpěl a které nemohou být vyčísleny), náhradu způsobené škody (tj. škoda, která můţe být vyčíslena) a vydání bezdůvodného obohacení (tj. to, o co se porušitel ve svůj prospěch nekalou soutěţí obohatil). Osoba, jejíţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena, můţe v ţalobě poţadovat, aby jí soud v rozsudku přiznal právo uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl. Vzhledem k tomu, ţe od podání ţaloby do vynesení pravomocného, a tedy vykonatelného rozsudku soudu ve věci obvykle uplyne delší doba, je moţné spolu s ţalobou podat i návrh na vydání předběţného opatření. Předběţné opatření slouţí k úpravě poměrů do doby, kdy se stane pravomocným rozsudek ve věci, tj. kupř. můţe porušiteli do doby pravomocného rozsudku uloţit nevyrábět a na trh nedodávat určitý výrobek, neposkytovat sluţbu apod. 18 Samozřejmě se ten,jenţ provádí nekalosoutěţní praktiky dopouští také trestného činu. Pamatuje na to trestní zákoník č.40/2009 Sb., a to v § 248 – porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěţe.

43

7. Shrnutí Tato práce se zabývá nekalosoutěţním jednáním v oblastech obchodního práva, a to nejen ve skutkových podstatách, které přímo uvádí zákon, ale i ve skutkových podstatách soudcovských a jiných, se kterými se setkáváme v běţném ţivotě. Mnoho skutkových podstat nelze „napasovat“ na ty, které jsou zákonem vytýčené, a proto je důleţité, aby soudy a jiné zodpovědné instituce samy dokázaly toto jednání rozpoznat a následně postihovat. Práce zachycuje jak historii, tak současnost, které se věnuje přednostně. Spotřebitelské právo doznalo vlivem práva ES jistých koncepčních změn, které se dotkly nejen hmotněprávní, ale i procesní úpravy. Zmínil jsem se i některé směrnice platné v rámci ES. V práci se dále snaţím naznačit, ţe ne vţdy je činnost soudů a jiných institucí odpovídající nárokům na ně kladené. Jinak by totiţ nebylo moţné, aby soutěţitelé v tak velké míře, jak se s tím setkáváme dnes a denně, zákon beztrestně porušovali. V praktických příkladech, které obsahuje tato práce, je očividně patrné, ţe jednotliví soutěţitele, zde zejména prodejci, nemají výraznější strach z postihu. V závěru jsem se neopomenul zmínit o ochraně před nekalosoutěţním jednáním, o prevenci a ochranné 44

známce. Zde je však třeba mít v patrnosti, ţe prvotní ochranou by měly být řádně a v prospěch poctivých soutěţitelů rozhodující soudy, které navíc budou rozhodovat nejen rychle, ale také dostatečně důrazně, aby jiţ rozsudky samy o sobě působily preventivně.

8. Závěr Celé téma je tak obsáhlé, ţe orientovat se v něm je pro běţného občana poměrně sloţité. Při studiu nekalosoutěţního jednání jsem zabrousil do různých koutů internetových diskusí a prolistoval mnoho knih, abych dostal odpovědi na otázky, které se mi při psaní této práce honily hlavou. Jde o téma velmi zajímavé, a tak jsem mnohdy šel aţ za hranice potřebné k sepsání této práce. V rámci sbírání informací, které jsem později pouţíval, jsem mluvil nejen s lidmi s právnickým vzděláním, ale i s podnikateli, jichţ se tato problematika přímo dotýká. Oslovoval jsem však i různé občany, kamarády či kolegy z práce. Zajímal mě i názor občanů na téma nekalé soutěţe. Rozhovory se většinou týkaly okruhu tolik probíraných reklam, které nás doslova pohlcují, vykukují nejen z novin či k nám promlouvají z rádia, ale nedají nám oddechnout ani při sledování večerních televizních obrazovek. Zvláště, co se reklam týče, dost lidí přiznává, ţe například televizní reklamy mají na ně významný vliv. Nemyslím si však, ţe v České republice funguje kontrola a postihování nekalosoutěţního jednání tak, jak by fungovat měla. Moţná jsem aţ příliš přísný (všeobecně bych souhlasil se zavedením přísnějších trestů za úmyslné trestné činy či 45

za úmyslně činěné přestupky), moţná nejsem dost erudovaný v oblasti obchodního práva. Nicméně jsem přesvědčen, ţe tresty ukládané za porušování stanovených pravidel se v této oblasti buď míjejí účinkem, anebo, coţ je zřejmější, jsou nedostatečné. Do očí bijící nekalosoutěţní praktiky jsou totiţ všude kolem nás. A člověk se s nimi stále setkává, i kdyţ je nevyhledává a nemá snahu se na ně nějak zaměřovat. Před několika lety mě hodně zlobily uměle vytvořená reklamní slova. V reklamě na přípravek silan jsme tak často slýchávali, jak výborně „silanizuje“, ale nikdo nevěděl, co „silanizování“vlastně je. Myslel jsem si, ţe to je uţ za námi, ale v nedávné době jsem opět slyšel podobné „bláboly“. Snad se to dá povaţovat za reklamní nadsázku. Nicméně se jako průměrně inteligentní člověk cítím spíše uraţen, jaké z nás reklama dělá hlupáky. Ale tuto situaci má práce nezlepší, to je nabíledni a zcela jasné. Snaţil jsem se to však alespoň nějak srozumitelně sepsat. Myslím si, ţe témata jako hospodářská soutěţ či soutěţitelé většině z nás nejsou cizí. V úvodu práce jsem se je ostatně snaţil přiblíţit více. Zároveň to však jsou témata a pojmy tak široké, ţe běţnému občanu, nezajímajícímu se o tuto problematiku, nedokáţou napovědět, co vše se pod nimi skrývá. Snaţil jsem se celou práci pojmout tak, aby dokázala objasnit tuto oblast obchodního zákona kaţdému občanu, čtenáři, který si nelibuje v přílišné hloubce jednotlivých kapitol. Jehoţ nezajímají přehršle cizích slov, nerozumí ani jim, ani specifickým právnickým výrazům, jimiţ se skví mnohá díla zaměřená na toto téma. Nicméně jsem se snaţil podat středně hluboké informace, které poslouţí těm, jimţ se má práce dostane do rukou i v dnes tolik rozšířené elektronické podobě jako pomocník v orientaci při hledání různých odpovědí. Ne kaţdý dokáţe číst ze zákonů mezi řádky. A to je podle mého mínění alfou i omegou toho, proč většina občanů raději čte komentáře neţ samotné zákony. I kdyţ i některé komentáře jsou napsány velice hutně a nesrozumitelně. I z toho důvodu jsem se snaţil nezabředávat do přílišných detailů, ostatně mi to ani nedovoluje omezený rozsah této práce. Snaţil jsem se však zachytit to podstatné a důleţité, co by měl vědět kaţdý, koho tato oblast zajímá. Samozřejmě jsem se ani nevyhnul nutnosti dotknout se zde práva EU. A částečně jsem například také popsal situaci v sousedním Německu či jsem zmínil směrnice platné v EU. I dále v práci je občas zmínka a odkaz na to, jak je tomu jinde v Evropě. Avšak cílem mé práce byla úprava u nás. Proto jsem i příklady z praxe uváděl jen ty, které se staly v ČR. Aţ na jedinou výjimku ze Slovenska, jiţ jsem však uvedl proto, protoţe byla mou osobní zkušeností.

46

Při psaní kapitol o druzích nekalé soutěţe nebyly obtíţe u těch, které vyjmenovává zákon. Ovšem problémem je dopátrat se dalších druhů nekalosoutěţního jednání. Je zcela nasnadě, ţe jich musí být desítky, ne-li stovky. Nekalá soutěţ je rovina tak flexibilní a dynamická, jako je celá ekonomika, neustále se vyvíjející a měnící. Neexistuje ovšem ţádný souhrn těchto druhů či skutkových podstat, ani jejich výčet. Lidé jsou velmi bystří při balancování na hraně zákona, a tak věřím, ţe je ještě spousta triků a praktik, které se nevyzkoušely a které budou soutěţitelé vymýšlet. Zarazilo mě však, ţe ani soudci nemají ţádnou literaturu či podklady, které by mohli pouţívat při aplikaci práva. Soudcovské skutkové podstaty se také vyvíjejí, některé jiţ upadají a nepouţívají se, nebo se soudí jen velmi málo. Dnešní svět je jiţ shovívavější k praktikám dříve více odsuzovaným. Uvedl jsem příklad takové soudcovské praktiky – prémiování. Jiné se zase rodí a přibývají. Také mě při studiu materiálů překvapilo, kolik lidí se touto problematikou zabývá. Vyšla u nás spousta knih, z nichţ lze čerpat informace, velmi mnoho právníků píše komentáře k obchodnímu právu a přímo i k problematice nekalosoutěţního jednání. Snad pouze historický vývoj mezi světovými válkami není aţ tak důkladně popisován. Jinak ale zájemce o tuto problematiku můţe najít velmi kvalitní informace jak v knihách, tak na internetu, který dnes mladí lidé pokládají za bezednou studnici moudrosti a informací. Ale jak jsem jiţ psal, mým cílem nebylo podávat naprosto vyčerpávající informace. Spíše se rychlou a čtivou formou psaní této práce přenést přes toto téma obchodního zákoníku a podat základní a přesné informace pro případné čtenáře, hledající základní odpovědi na otázky související s nekalou soutěţí. Nicméně navzdory všem pozitivním stránkám se domnívám, ţe stíhání a postihování nekalosoutěţního práva je u nás nevyhovující. Podle mého názoru by se bylo třeba této problematice věnovat důkladněji a komplexněji. Aby se i nám spotřebitelům dostalo dobré ochrany. Bohuţel si myslím, ţe dnešní velké firmy mohou zacházet aţ za hranice zákona zcela beztrestně. Ale to by uţ bylo tématem jiné práce. Nechci rozhodně říct, ţe bychom jako Česká republika nebyli schopni konkurovat postihováním nekalosoutěţního jednání vyspělejším zemím. Nepochybně jsme se zde za dvacet let posunuli významným krokem dopředu. Přes to přese všecko máme před sebou ještě spoustu práce. A je třeba se stále přizpůsobovat novým trendům a nové praxi v nekalosoutěţním jednání.

47

Odkazy použité v textu 1

Zbyněk Švarc a kolektiv – Základy obchodního práva. Vydavatelství Aleš Čeněk. Příbram

2009, s.379. 2

http://www.pravnik.cz/a/158/nekala-soutez-obecne-1-cast.htm

3

Zbyněk Švarc a kolektiv – Základy obchodního práva. Vydavatelství Aleš Čeněk. Příbram

2009, s.400. 4

MUNKOVÁ, J.: Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck,

2008, s. 28. 5

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/nekala-soutez-

opu/1000818/49059/ 6

Prof. JUDr. Jan Dědič: Obchodní zákoník a komentář. 1 vydání, Praha 1997, s.146. 48

7

Zbyněk Švarc a kolektiv – Základy obchodního práva. Vydavatelství Aleš Čeněk. Příbram

2009 s. 402. 8

http://www.epravo.cz/top/clanky/nekala-soutez-vyvolani-nebezpeci-zameny-a-domenova-jmena-

19628.html?mail 9

Prof. JUDr. Jan Dědič: Obchodní zákoník a komentář. 1 vydání, Praha 1997, s.158.

10

MUNKOVÁ, J.: Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck,

2008, s. 86-88. 11

Mgr. Lenka Tomešová: Porušení obchodního tajemství, dipl. práce 2007, s.26-27.

12

Prof. JUDr. Stanislav Struna, CSc., a kolektiv: Obchodní zákoník pro právní a podnikatelskou praxi. Nakladatelství Trizonia, s. 84.

3

Lisse, Luděk: Stanovisko Ústavu práva a právní vědy LL/upav/2007/06, Právní nález ve

věci: Některé aspekty generální klauzule nekalé soutěţe [citováno 20. února 2009]. Dostupný z: http://www.ustavprava.cz/files/sak/2007/06_2007_nekala_soutez.pdf 14

MUNKOVÁ, J.: Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck,

2008, s. 50. 15

MUNKOVÁ, J.: Právo proti nekalé soutěţi. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck,

2008, s. 50. 16

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

17

http://www.rpr.cz/cz/profil.php

18

http://podnikatele.karlovyvary-region.eu/podnikani/ochrana-proti-nekale-soutezi

49

Seznam literatury ŠVARC, Z., a kolektiv: Základy obchodního práva. Vydavatelství Aleš Čeněk, Příbram 2009, 432 s. ISBN 978-80-7380-144-1 MUNKOVÁ, J.: Právo proti nekalé soutěži. C.H.Beck, Praha 2008,244 s. ISBN 978-807179-543-8 STRUNA, S., a kolektiv: Obchodní zákoník s podrobným komentářem pro právní a podnikatelskou praxi. Nakladatelství Trizonia, Praha 1992, 604 s. ISBN 80-900953-4-8 DĚDIČ, J., a kolektiv: Obchodní zákoník – komentář. Prospektrum, Praha 1997, 1303 s. ISBN 80-7175-059-X

50

Internetové zdroje Právník cz, nejnavštěvovanější právnický server. Dostupný z WWW: http://www.pravnik.cz/a/158/nekala-soutez-obecne-1-cast.htm Businessinfo cz, oficiální portál pro podnikání a export. Dostupný z WWW: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/nekala-soutezopu/1000818/49059/ Eprávo cz. Dostupný z WWW: http://www.epravo.cz/top/clanky/nekala-soutez-vyvolani-nebezpeci-zameny-a-domenovajmena-19628.html?mail Ústav práva a právní vědy. Dostupný z WWW: http://www.ustavprava.cz/files/sak/2007/06_2007_nekala_soutez.pdf Rada pro reklamu oficiální stránky. Dostupný z WWW: 51

http://www.rpr.cz/cz/profil.php Internetové stránky Karlovarského kraje pro investory a podnikatele. Dostupný z WWW: http://podnikatele.karlovyvary-region.eu/podnikani/ochrana-proti-nekale-soutezi

Seznam zdrojů tabulek a grafu Tabulka 1: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/nekala-soutez-opu/100 0818/49059/

Tabulka 2: http://www2.compet.cz/TAI/Vyroc_Zpr_upl/Zprava2005.doc

Zdroj grafu: http://www2.compet.cz/TAI/Vyroc_Zpr_upl/Zprava2005.doc

52

53