Nejkrásnější pozvání
ThDr. Jiří Moskala
9. listopad 2004 Mošnova 1, Jihlava
11. NEJKRÁSNĚJŠÍ POZVÁNÍ Náš Bůh je nádherný. Kristus je náš Stvořitel, ale i Vykupitel, který nám dává to nejkrásnější pozvání – být občanem Nové Země. Chtěl bych se vás zeptat: „Jaké pozvání, které jste kdy dostali, bylo pro vás tím nejkrásnějším pozváním?“ Určitě to nebylo pozvání na pohřeb. Bylo jím pozvání na svatbu nebo na výlet k moři? Každý z nás máme nějakou představu o nejkrásnějším pozvání. Každý z nás máme touhu něco nádherného vidět nebo něco mimořádného prožít. Vzpomínám si na mnohá krásná pozvání, která jsem dostal. Bylo jich dost. Jednou jsem čekal v Nairobi v Keni s manželkou a našima dvěma syny tři dny na další letový spoj. Rozhodl jsem se, že je pozvu na safari, abychom si zkrátili čas. Velmi rádi mé pozvání přijali. Na letišti jsem dostal mnoho nabídek a vše vypadalo velmi lákavě. Nakonec jsem se rozhodl pro jednu z nich. Jeli jsme několik hodin džípem, bylo to dost daleko. Dostali jsme se na území kmene Masajů. Safari bylo nádherné, statisíce zeber a pakoní, spousta krásných lvů, slonů, žiraf, atd. Večer jsme se už všichni těšili na ubytování. Když jsme přijeli do kempu, tak jsme spatřili to nejubožejší ubytování, jaké jsme kdy viděli. Bylo to prostě hrozné. Napadlo nás, že jsme se dostali na špatné místo. Tam jsme vůbec nechtěli být. Byli jsme čtyři na jednu postel. Všude běhali psi a opice. V okolí bylo plno hmyzu, také hadů a přicházela noc. Asi o sto metrů dále byli kolem ohniště opilí černoši. Ty snímky, které jsme si prohlíželi na letišti o ubytování byly úplně jiné, než toto tábořiště. Přežili jsme tam dvě noci! Dnes se tomu jen zasmějeme. Jak 2
jednoduché je nabízet to, co není skutečné. Dnes se běžně setkáváme s reklamou na něco, co je částečně skvělé a částečně úplně jiné Potřebujeme mluvit o Nové zemi? Jen v Nairobi žije 1,5 milionu dětí bez domova. Dívali jsme se z patra našeho hotelu dolů do ulic a do parků na děti a bezdomovce, kteří se v noci ohřívali u ohňů. Během dne jsme každou chvíli potkali někoho, kdo nás prosil o kousek chleba, ale i o peníze. V Egyptě prohlásil můj syn: „Já jsem si myslel, že my jsme chudí, ale když tohle vidím, tak vím, co je to opravdová chudoba.“ Nedávno jsem byl se svým synem v nemocnici. Rentgen ukázal, že má v noze cystu o velikosti pingpongového míčku. Lékař se zhrozil, my ještě více. Zřejmě se jedná o nějaký zhoubný nádor. Vyšetření se táhla. Čtrnáctiletý kluk by měl zemřít? Naštěstí po několika dnech zavolal jeden odborník a ujišťoval nás, že vše je v pořádku. Děkujeme Pánu Bohu, že kluk je zdráv. Nemoci, smrt, násilí, bolest, neštěstí, chudoba, atd. to jsou důvody, proč vzhlížíme k něčemu, co je lepší. Těším se na Novou zemi, protože tam nebude zlo ani hřích. Mám naději, že uvidím svou sestru, která zemřela, když jí byly tři týdny. Vůbec jsem jí neznal. Znovu se potkáme s lidmi, které jsme měli rádi, a kteří už zemřeli. Budeme se moci setkat s lidmi, které v životě obdivujeme. Například Josefa z Egypta, Mojžíše, apoštola Pavla... Těším se na to, že budeme mít dostatek času na rozhovory. Každý z nás je jedinečnou osobností. Tam budeme přínosem jeden pro druhého. Někdo jednou řekl, že o budoucnost bychom měli mít zájem všichni, protože v ní strávíme zbytek naší existence.
3
1. Nová zem jako místo ničím nerušeného společenství s Bohem Poslední scénou, kterou Boží slovo popisuje, je obnovení země. Bůh opět obnoví zem do její původní nádhery tak, že na ní na konci tisíciletí po zničení zla, satana a hříšníků stvoří vše nové. Všechny stopy hříchu budou odstraněny a nová zem se stane věčným domovem vykoupených. Mnozí věřící však o nebi uvažují dětinským, a tak trochu naivním způsobem. Ve své představě mají totiž nudné "plavání" na obláčku a brnkání na harfu. Jiní zase zdůrazňují hlavně materiální aspekty jako např. zlaté ulice nebo zdi z jaspisu. Další chápou nebe jako určitou satisfakci za to, co vytrpěli a odepřeli si na zemi, nebo jako náhradu za to, co jim uniklo. Avšak takové materialistické, hédonistické nebo na sebe zaměřené představy nemají mnoho společného se skutečným náboženstvím. Nový Jeruzalém je víc než jen místo nikdy se nekončících radovánek, víc než jakýsi Disneyland. Člověk potřebuje víc, než jen sentimentální písně a obrázky nebeského města nebo očekávání, že se splní všechna jeho osobní přání. I když na podobných představách je nepochybně určitý element pravdy, chybí jim základní aspekt křesťanské naděje. Podstatou křesťanské naděje není sebeuspokojování, ale příslib osobního společenství s Bohem tváří v tvář. Jedině jeho přítomnost činí budoucnost trvale žádoucí a smysluplnou. Věčný život z hlediska časového trvání není pro lidi tolik přitažlivý. Někteří nedokáží snést ani délku života zde na zemi. Bolest, utrpení, bída a různé deprivace by ze života, který by byl věčný, učinily nekonečné trápení. To, co dává věčnému životu 4
hodnotu, jsou jeho vlastnosti založené na vztahu s Bohem. Podstatou věčného života není především jeho nekonečná délka, ale jeho nová hloubka. Nadějí není mít víc toho, co máme, ale mít něco vyššího, lepšího. To, co spasení budou prožívat na nové zemi, není totálně nová zkušenost. Věčný život je něco, co se začíná už nyní, je to též přítomná skutečnost: "Kdo věří v Syna, má život věčný." (J 3,36; 17,3) Věčný život tedy znamená novou kvalitu života už tady a nyní. Protože však v tomto věku bolest, utrpení, nemoc i smrt přicházejí do života jak věřících, tak i nevěřících, Bůh zaslibuje, že stvoří "nová nebesa a novou zemi ... věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl" (Iz 65,17). Největším nebeským požehnáním je tedy Boží osobní přítomnost mezi jeho lidem: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi." (Zj 21,3) Tímto se splní Boží záměr, protože nás "povolal vlastní slávou a mocnými činy" (2 Pt 1,3) a postaví nás "v radosti před tvář své slávy" (Ju 24). V novém Jeruzalému budou vykoupení žít v Boží přítomnosti, protože "bude tam trůn Boží a Beránkův, jeho služebníci mu budou sloužit" (Zj 22,3). Na této zemi zakoušíme radost ze služby Bohu jen částečně, ale tam plně prožijeme, že naší nejvyšší radostí je vzdávat Bohu chválu. Největší odměnou věřícím bude vidět Pána a být s ním stále. Když apoštol Jan hovoří o požehnáních nebeského města, vyvrcholení přichází v krátké větě. "Budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno." (Zj 22,4; porov. 21,22) Když se podíváme do tváře našeho Pána, uvidíme v jeho nekonečně 5
laskavém pohledu naplnění všeho dobrého, spravedlivého a krásného ve vesmíru. Ve společenství s Bohem a v Boží přítomnosti uvidíme splnění našich tužeb - poznat dokonalou lásku, pokoj a radost, pravdu a spravedlnost, svatost a moudrost, dobrotu a moc, slávu a krásu. Když budeme hledět na Boží tvář víc, než kdykoliv předtím, uvědomíme si, že být s ním "je vrcholem radosti" a že v jeho "pravici je neskonalé blaho" (Ž 16,11). Boží vykupitelské dílo bude završeno, lidé budou opět přebývat v úzkém společenství se svým Stvořitelem, tak jako v ráji před pádem do hříchu. Překážky, které způsobil hřích, budou úplně odstraněny, důsledky hříchu zahlazeny a v Boží vládě se bude v plnosti odrážet jeho povaha. V podobenství o hřivnách hovoří Pán věrnému služebníkovi: "Správně služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým, vejdi a raduj se u svého pána." (Mt 25,21) Společenství s Mistrem, podíl na jeho radosti a uspokojení z naplnění Božích záměrů jsou nejvyšší odměnou za věrnou službu. Pro opravdového křesťana je tou nejdůležitější odměnou právě společenství s Bohem.
2. Nová zem jako místo společenství s jinými lidmi všech dob Na nové zemi budeme prožívat nejen společenství s Otcem a Synem, ale i s vykoupenými všech dob a z celého světa. Po dobu našeho života prožíváme jen částečné společenství s omezeným počtem našich současníků, kteří žijí v našem okolí. Toto společenství se na nové zemi rozšíří o lidi, kteří žili před 6
námi i po nás: o patriarchy, proroky, apoštoly, mučedníky, reformátory, průkopníky, lidi z každé doby a místa. Symbolem tohoto společenství je nebeská hostina: "Blaze těm, kteří jsou pozváni na svatbu Beránkovu." (Zj 19,9) Věčný život je naplněním nejen duchovního, ale i společenského rozměru naší bytosti. Hřích nás oddělil nejen od Boha, ale i jeden od druhého, takže si navzájem nedůvěřujeme a nejsme schopni plně se odhalit. V církvi, díky práci Ducha svatého, existuje mezi jednotlivými členy určité vědomí jednoty a ochota upřednostnit zájmy druhých před zájmy vlastními. Ale i toto společenství je narušované sobeckými sklony a pocity ohrožení a rivality. Na nové zemi budou věřící schopni konečně prožívat opravdové společenství, které nebude narušeno pocity nejistoty nebo nedostatkem důvěry. Budeme se moci navzájem úplně otevřít a plně se věnovat službě bližním. Z podobenství o hřivnách se dovídáme, že odměna za věrnou službu na zemi nebude znamenat konec služby a zodpovědnosti či příležitost relaxovat, nebo možnost požadovat, aby nyní jiní sloužili nám. Naopak, zachránění dostanou příležitost pro další službu a bude jim svěřena ještě větší zodpovědnost (L 19,17.19; porov. Mt 25,21.23). Skutečnost, že se všichni vykoupení stanou "králi a knězi" (Zj 1,6), někdy vede lidi k představě, že budou dvě třídy spasených - ti, kteří budou vládnout, a ti, kteří jim budou sloužit, nebo k tomu, že v ideálních podmínkách služba úplně přestane. Avšak skutečná služba znamená obohatit a rozvíjet kvalitu života toho druhého, snažit se přispět k jeho štěstí. To je vlastně 7
i jeden z důvodů zničení bezbožných. V prostředí dokonalé nesobecké služby by tito lidé byli vrcholně nešťastní. Služba na tomto světě většinou spočívá v naplnění základních potřeb toho druhého. Kolik času, energie a prostředků tomu musíme věnovat! Tím, že o naše základní potřeby bude v nebi postaráno, se budeme moci mnohem více věnovat tomu, čím můžeme životy jiných obohatit. Když hovoříme o nebi, příliš často se soustřeďujeme jen na naše vlastní zájmy a výhody. Právě důraz na službu ve věčnosti nám pomáhá eliminovat nezdravé zaměření na sebe a uspokojení našich potřeb. Bible však vždy představuje vykoupené jako skupinu, jako Boží soudržný lid, a ne nezávislé individualisty.
3. Nová zem jako obnovené rajské prostředí Nová zem zároveň znamená obnovení životního prostředí pro lidi. Věčný život má nejen svou duchovní a společenskou, ale i tělesnou dimenzi. My lidé jsme pozemské bytosti. Zem byla naším původním domovem a bude i naším konečným domovem. Náš konečný úděl bude jednoznačné spojení s touto planetou (Mt 5,5). Vzkříšení (nebo proměnění) znamená obnovu naší tělesné existence (1 K 15,42-50). Bible nezná existenci člověka v jiné než tělesné podobě. Jestliže budeme mít nová těla, potřebujeme i novou zemi. V určitém smyslu je život na nové zemi pokračováním života, který žijeme nyní, avšak v jiném smyslu je v něm 8
nepochybně i určitá diskontinuita, odlišnost. Hřích a jeho důsledky budou odstraněny. Bůh říká: "Hle, všechno tvořím nové." (Zj 21,5) Proto "setře jim každou slzu z očí... smrti už nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť, co bylo, pominulo" (Zj 21,4). Lidé budou moci dosáhnout své cíle, bez překážek rozvinout všechny svoje schopnosti, naplnit své touhy. V tomto životě byli mnozí sťatí v nejlepších letech, jiným nemoc či postižení nedovolilo dosáhnout to, co by tak velmi chtěli. Ale na nové zemi každý bude mít možnost dosáhnout svůj plný potenciál. Život nebude plynout v nudě či zahálce, ale ve tvořivé práci. Každý, kdo hlouběji studoval nějaký předmět, jistě objevil, že vlastně jen začal kopat na povrchu. Čím víc člověk ví, tím více si uvědomuje, kolik ještě zůstává pro poznání. Neexistuje tedy nebezpečí, že by na nové zemi nebylo co poznávat. Věřící často hovoří o tom, že budou navěky žít "v nebi". Avšak spojení "nové nebe a země" ukazuje na novou jednotu mezi nebem a zemí, která zavládne v tomto novém stvořitelském pořádku. Nový Jeruzalém "sestupuje od Boha z nebe" na zem (Zj 21,2). Věřící budou během tisíciletí "v nebi" (J 14,2.3; Zj 20,4.9), potom budou žít na zemi (Ž 37,9.29). Lidé, kteří byli kdysi světlem světa, budou nyní žít ve městě, které nepotřebuje světlo slunce (Zj 21,23). Ti, kteří používali jako štít Ducha svatého, budou nyní bezpeční v místě s mohutnými hradbami (21,17). Avšak do tohoto města je pozván každý, a tak tyto hradby nemají nikomu bránit v možnosti vstoupit. Proto se brány města nikdy nezavřou (21,25) a na každé 9
straně města budou až tři (21,13). Vše, co lidé považují za vzácnost, tu je - zlato, drahokamy a perly (21,18-21). Město je představeno jako dokonalá kostka (21,16), což je připomínka svatyně svatých - místa Božího přebývání. Člověk potřebuje vodu, potravu a světlo - zdrojem všeho v Božím městě bude Bůh (22,1-5).
II. Praktický důsledek 1.
Hlavním smyslem biblického popisu nebeského města a aktivit v něm je ovlivnit naši přítomnost. Eschatologický obraz radosti vykoupených dává nový rozměr a význam našim každodenním povinnostem. Kristus "místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž" (Žd 12,2), a nám připomíná: "Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích." (Mt 5,12)
2. Naše křesťanská naděje zároveň ukazuje na realistickou budoucnost, která má skutečný obsah, a tak v hrubých obrysech můžeme tušit, co nás čeká. Jako křesťané jsme přesvědčeni, že smrt nebude mít poslední slovo v otázce naší lidské existence. Učení o "novém nebi a nové zemi" ukazuje na budoucnost, kde život bude pokračovat v dokonalém prostředí a rozvine se plný potenciál člověka. 3. Náš život bude mít stále svoje tělesné, společenské i duchovní aspekty, naše osobní identita zůstane zachována, budeme schopní jeden druhého rozpoznat. Avšak naše životy budou i dramaticky změněny. Budeme schopni prožívat skutečnosti, o kterých dnes nemáme ani potuchy. Budeme se těšit nebývalé
10
blízkosti Boží, a společenství s Bohem a s ostatními spasenými převýší vše, co jsme schopni prožívat dnes. 4. Vědomí, že budoucnost překoná přítomnost i naše představy o budoucnosti, nás chrání před nerealistickými očekáváními od tohoto života. I když spasení mění naše životy, nezbavuje nás dnes plně důsledků hříchu. Stále žijeme v hříšném prostředí, kde prožíváme dopad vzpoury stvoření proti Bohu. Ani ti, kteří stojí na Boží straně, nejsou dnes uchráněni před neštěstím, nemocí, smutkem nebo smrtí. I když v určitém smyslu věčný život, život nové kvality, můžeme prožívat už dnes, v plném smyslu se realizuje až po návratu Krista. 5. Víra v Boží království na obnovené zemi je pro křesťana podnětem, aby věrně plnil svoje povinnosti na tomto světě. C. S. Lewis jednou řekl: "Při čtení dějin zjistíte, že křesťané, kteří pro tento svět udělali nejvíce, byli právě těmi, kteří nejvíce mysleli na svět budoucí. Od té doby, co křesťané přestali myslet na svět budoucí, ztratili vliv i na tento svět." 6. Učení o nové zemi nám připomíná, že dějiny spějí k určitému cíli. Když hovoříme o událostech spojených s "koncem světa", neměli bychom zapomenout, že v neposlední řadě je to nejen konec, ale i nový začátek - začátek něčeho, co už nebude mít konec. Hřích narušil původní Boží plán s lidstvem, ale nakonec Bůh splní svůj záměr. Odstraní nejen hřích, ale i všechny jeho důsledky, a konečně se my lidé staneme těmi, kterými jsme vždy měli být. Poslední vidění zaznamenané v Bibli není o Aténách a inteligenci, o Babylónu a luxusu, o Římu a moci, o Paříži a módě, o New Yorku a obchodu ani o Londýnu a jeho nádheře. 11
Poslední vidění je o novém Jeruzalému, o charakteru Boha, kterého představuje. Takový je závěr dějin dramatu vykoupení, které začalo Zahradou a končí Městem. A mezi nimi je kříž, který změnil tragédii Edenu na triumf Nového Jeruzaléma. Tam se splní touha lidí, kteří volali: "O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu." (Ž 27,4) Když uvidíme Pána tváří v tvář, budeme dokonale uspokojeni: "Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení... Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl." (Ž 73,25.26) Náš hlas a naše srdce naplněné radostí se připojí k mohutným nebeským zástupům zpívajících: "Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh všemohoucí, ten, který byl a který jest a který přichází." (Zj 4,8) "Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků." (Zj 5,13) Příteli, udělej vše pro to, abys tam byl. Jedna z nejkrásnějších věcí je, když můžete zvát své děti ke společnému stolu. Každý večer se s dětmi modlím a po modlitbě řeknu každému z nich: „Mám tě rád.“ „Ať tě Hospodin vede a žehná Ti.“ „Ať jsi opravdu užitečný v životě“ a obejmu je. Pro mě je vždycky hrozně krásné, když uslyším od svého dítěte „Tati, já tě mám taky rád“. Je jistě nádherné i pro Pána Boha, když může slyšet, že ho máme rádi. On je svatý a dokonalý a k takové lásce nás vede i ve vztahu k druhým lidem. Od Něj můžeme slyšet to nejkrásnější pozvání. Už teď můžeme s Kristem prožívat kvalitní život. Ten se pak prohlubuje a zlepšuje. Jako kdyby každému z nás říkal: „Mě je s Tebou tak dobře, že chci abys žil věčně“. On zřídil Novou zemi, aby s námi mohl žít život, který nikdy neskončí. 12
„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ (Matouš 11,28-30) V Chicagu v roce 1871 kázal Dr. Dwight Moody. Byl to mladý kazatel, který se snažil co nejlépe mluvit o Bohu. Jednou také pěkně kázal, a když končil, řekl: „Moc bych si přál, abyste o tom, co jste slyšeli, uvažovali. Přemýšlejte o odevzdání svého života Kristu, protože příští týden se vás zeptám na vaše rozhodnutí.“ V ten večer propukl v Chicagu obrovský požár, kdy zahynuly tisíce lidí. Možná, že tito už nikdy neměli příležitost odevzdat svůj život Kristu. Evangelista Moody později řekl, že to byla největší chyba, které se kdy dopustil. Pak vždy bez prodlení vyzýval lidi k odevzdání se Bohu. Proto vás chci nyní všechny vyzvat, abyste odevzdali svůj život Kristu. Chci pozvat i ty, co už to udělali, ale cítí touhu, to udělat znovu. Chci pozvat také všechny, kteří od Boha odešli. Přijměte Kristovo pozvání. Mluvte s Bohem a vyznejte mu svoje hříchy. Řekněte mu to osobně. Udělejte to hned teď. Kristus si přeje, abyste ho vyznali i před lidmi. Jeho pozvání je nádherné. Je to vnitřní zápas, avšak je to nádherné, když Krista vpustíte do svého srdce. Kristus volá každého, na nikoho nezapomíná. Volá i Tebe!
13
Modlitba: Náš laskavý nebeský Otče, chceme Ti poděkovat za nádherné pozvání k Tobě. Ty nás všechny zveš k sobě. Chceme obnovit své odevzdání se. Ty nás máš rád a chceme Ti říct, že i my Tě máme rádi. Ty nám chystáš nádhernou budoucnost, Novou zemi s Novým Jeruzalémem, kde nebudou věznice ani nemocnice ani hřbitovy, ale budeš tam Ty - Tvoje láska, milost, úsměv, požehnání. Budeme tam pospolu a budeme se dívat do Tvé tváře a budeme k Tvým nohám klást koruny vítězství, které Ty jsi nám dal, protože to nebylo naše vítězství, že jsme tam, ale Tvoje. Chceme Ti děkovat za to, co jsi pro nás udělal, děláš a uděláš. Odevzdáváme se do Tvé náruče. Odevzdáváme Ti své myšlení, pocity i své srdce. Veď nás. Prosíme Tě, aby nás Tvá věčná milost proměňovala, abychom druhým ukazovali Tvoji lásku i Tvou svatost svým životem. Děkujeme Ti za to všechno v drahém jménu Pána Ježíše Krista. AMEN
14
15
Témata cyklu:
Věřit? Má to ještě smysl? 1.
Pátek
29.10. Život v naději
2.
Sobota
30.10. Tajemství dynamického života
3.
Neděle
31.10. Život v nové dimenzi
4.
Pondělí
1.11. Trvalé vítězství
5.
Úterý
2.11. Nové perspektivy budoucnosti
6.
Středa
3.11. Invaze z vesmíru
7.
Pátek
5.11. Jak mohu začít znovu?
8.
Sobota
6.11. Existuje život po životě
9.
Neděle
7.11. O co jde dnes?
10. Pondělí
8.11. Brána nového života
11. Úterý
9.11. Nejkrásnější pozvání
Pokračování: každou středu od 17. listopadu 2004 v 18.30 hodin
16
