NEDĚLNÍ LISTY 1. SMÍŘENÍ S BRATREM SLOVO EDITORA. číslo, 6. ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně

3. neděle po Zjevení

SMÍŘENÍ S BRATREM

SLOVO EDITORA

Zdravíme celý sbor Na Rozvoji a přejeme vám všechno dobré v novém roce. Naše rodinka je v posledním týdnu napjatá očekáváním druhého dítka. Svátky jsme trávili na zasněžené Lhotě, kde jsme se dobře zabydleli. Zima tady stojí za to. Podařilo se nám seznámit se všemi sborovníky, kteří jsou většinou z okolních vesnic. Právě jsme měli ekumenické shromáždění s evangelíky a katolíky a zítra nás čeká další. Budu s vámi sdílet Slovo O SMÍŘENÍ S BRATREM: Potom se Jákob rozhlédl a vidí, že přichází Ezau a s ním čtyři sta mužů. I rozdělil zvlášť děti Lejiny a Rácheliny a obou otrokyň. 2 Dopředu postavil otrokyně a jejich děti, za ně Leu s jejími dětmi a Ráchel s Josefem dozadu. 3 Sám se ubíral před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než k svému bratrovi přistoupil. 4 Ezau se k němu rozběhl a objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; oba zaplakali. Genesis 33, 1-4

Vážení čtenáři, Poprvé v novém roce se do Vašich rukou dostávají Nedělní listy. A protože rok 2011 je ještě docela mladý, nabídneme Vám dva novým rokem inspirované příspěvky – jeden z dílny kurátora sboru Marka Schulhausera, druhý napsal br. farář Stanislav Kaczmarczyk. Se začátkem roku se pojí také aliční modlitební týden – i o tom se v tomto čísle dočtete. Úvodníkem se nám připomene náš bývalý jáhen Radek Palacký, na své obrácení a křesťanské začátky vzpomíná náš bývalý mládežník br. farář Roman Mazur a přečíst si můžete také další dopis Martina Stařičného z jeho misijního působení v Nigérii. Ohlédneme se za pobytem dorostu a konfirmandů v Bruntále a narazit můžete také na stálé rubriky Z dějin české reformace a Ze starých časů. Ale nejen to. Jménem redakce Vám přeji příjemné čtení a požehnaný nový rok. MCH-NL

A je to tady: trapas, krize, konflikt! Potkalo to i Jákoba. Jákob se vrací domů po mnoha letech a nejde mu to zlehka. Než odešel, udělal pěknou paseku. Spolčil se se svou matkou, obelhal otce a podvedl bratra. A po letech tu proti sobě stojí Jakobův a Ezauův klan a čekají, zda začne bratrovražedná válka. A ta bývá nejhorší. Hospodin měl totiž na Jákoba spadeno, vybral si ho, aby na něm ukázal své požehnání. Bůh konečně Jákoba zastavil. Z Jákoba nakonec vzešlo dvanáct pokolení Izraele. Pokračování na str. 2 NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

Strana 1

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně Ale než se tak stalo, musil Hospodin otesat jeho charakter. Jákob podváděl druhé a nakonec byl sám podveden, když mu Lában místo Rebeky dal Leu. Musíme vzpomenout také památný zápas u Jaboku, kde se Jákob postavil tváří v tvář Bohu a zápasil s ním. Bůh musel zjistit, jestli už je na to setkání s Ezauem připraven. Jákob přestal být úskočný a setkání s Ezauem se nevyhnul. Máš taky ve svém životě někoho, s kým jsi na kordy? Musel jsi už od někoho utéct? Znovu se podívej, prosím tě, na to všechno, co potkalo Jákoba, abys tak dlouho neotálel. Kéž se postavíš pravdě tváří v tvář. Vždyť už jsme utekli se lží na rtech z řady situací. Chystáš se teď zrovna bojovat s druhými anebo usmířit? Jákob nevěděl, jestli začne boj anebo přijde příměří. Jákob se darem snaží Ezaua usmířit, ale nakonec musí vyjít situaci řešit. Dříve by patrně utekl anebo napřed poslal ženy. Ezau už mu jde se svými čtyřmi sty naproti a….? Nezabije ho, ale obejmou se! Vždyť oni jsou rádi, že se vidí. Vždyť jsou to bratři! Jako ty a tvůj bratr nebo tvá sestra v Kristu. V druhém listu Korintským v 19. verši je psáno: „Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.“ Pokud nevíš, co dělat s lidmi, které sis znepřátelil, věz, že Ježíš ti připravil cestu pro odpuštění. V Jeho odpuštění nalezneš pokoj. Přijmeš ho? Odpuštění potřebuješ na cestu za svým bratrem a sestrou, kterým něco dlužíš. Možná se bojíš setkání se svými starými viníky. Věz, že čas smíření je blízko. Jednej, aby mohlo požehnání vstoupit mezi tebe a tvé bratry. Necháš-li druhého napospas pokračující NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení nenávisti, budeš už brzy čelit Božímu hněvu a Kristus ti nepomůže. Nabídneš-li náruč usmíření, miluješ jako Kristus. Nabídneš-li usmíření, stáváš se součástí nového Kristova života mezi námi. Kristus sám přináší smíření díky oběti na kříži. Díky mu za to. To On nás drží, opatruje a chrání. Pokoj vám a smíření v Kristu! Radek Palacký Velká Lhota

BOŽÍ SLOVO V NOVÉM ROCE Boží slovo, které mě zaujalo v posledních dnech loňského je z listu Jakubova, první kapitoly, verše 19-25:

„Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš. A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše. Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači – to byste klamali sami sebe! Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není Strana 2

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.“ Říkám si, jak by to bylo skvělé, kdyby nikdo z nás nebyl zapomnětlivý, kdybychom odcházeli z bohoslužeb pokaždé kapánek pozměněni a drobátko posunuti blíž k Bohu, a také sami k sobě. Vždyť máme během roku na šedesát bohoslužebných shromáždění, na kterých k nám Bůh promlouvá. Také jistě čteme Bibli, takže duchovního pokrmu bychom měli mít všichni dostatek. Jde hlavně o to, zda se Božím Slovem skutečně necháváme proměňovat nebo ne. Nuže ten letošní rok budeme mít opět mnohé příležitosti prokázat, jak nasloucháme Boží řeči. A tak si třeba budeme více vážit svobody víry v naší zemi a budeme odhodlaněji vydávat svědectví o Ježíši, nebo se třeba postaráme o to, že nás misionáři a potřební nebudou muset tolik prosit o podporu, anebo se nás na květnovou a listopadovou brigádu dostaví přes padesát a za dvě hodinky budeme hotovi. Anebo třeba také ne, třeba zůstaneme těmi posluchači, co se jen podívají do zrcadla, a pak odejdou a hned zapomenou. Sestry a bratři, buďme Bohu užiteční a rozmnožujme nám svěřené hřivny. To je mé „skromné“ přání do celého nového roku pro nás, kteří se zde společně scházíme. Marek Schulhauser, kurátor sboru

VYUŽIJTE ČAS VÁM SVĚŘENÝ Kolos. 4,5b. Jako heslo do nového roku 2011 byla zvolena v závěru uplynulého roku slova apoštola Pavla z dopisu koloským křesťanům. Konec NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení jednoho roku a začátek nového vede i nás k přemýšlení, pro jaké hodnoty jsme využili uplynulý čas a jakým hodnotám chceme věnovat pozornost v čase, který budeme mít ještě k dispozici. Podnikatelé říkají „čas jsou peníze“ a snaží se využít čas pro získání peněz. Cestovní kanceláře připomínají, že čas poskytuje všem jedinečné možnosti vidět krásy světa. Reklamy lákají, že čas je jedinečnou příležitostí realizovat životní kariéru. Možností, jak využít čas, je nekonečné množství. Boží slovo nám připomíná, že čas na zemi je nám daný především proto, abychom si zajistili věčný život. Všechny zemské hodnoty, byť sebekrásnější, zde jednou zanecháme. Kdo si v čase zemského života zajistí věčný život v Božím království, bude věčně šťastným a blaženým člověkem. Proto nám apoštol připomíná: „Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy .“ Zároveň cituje slova, která nám Stvořitel poslal skrze proroka Izajáše: „V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.“ Apoštol se proto obrací ke všem lidem, kteří si ještě nezajistili věčný život, s následující výzvou: „Na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem.“ A všem, kdo rozhodnutí smířit se s Bohem Strana 3

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně a přijmout dar věčného života odkládají, adresuje následující výzvu: „Jako spolupracovníci na tomto díle, vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali nadarmo.“ 2.Kor.5,20 – 6,2. Kdo zanedbá v tomto vzácném čase života na zemi přijetí Pána Ježíše za svého osobního Spasitele a s ním zanedbá i dar věčného života, bude věčně nešťastným a zoufalým člověkem. Kdo však využije čas života k přijetí Božích darů spasení, ten má na cestě života skvělého Průvodce a může každý den radostně vyznávat: „ Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou .“ Ž.31,15. Mít důvěrný vztah s živým Bohem, je zdrojem jistoty a radosti: „ Já však chci být ustavičně s Tebou, uchopils mě za pravici, povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš .“ Ž.73,23. Takový člověk ví, že laskavý Pán mu připravil ten nejlepší program života, a má ve svém srdci touhu tento program realizovat. „Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním.“ Ž.40,9. Mít milujícího a všemohoucího průvodce na cestě života, je zdrojem opravdové blaženosti a pravého štěstí: „Mně však v Boží blízkosti je dobře.“ Ž.74,28. Toto nádherné a nenahraditelné společenství s Bohem prožíval v plnosti i král David ve svém životě. V žalmu 18,2 vyjádřil svůj nejvřelejší vztah lásky k Pánu Bohu: „Miluji Tě vroucně, Hospodine, moje sílo.“ Toto Davidovo „vyznání lásky“ se stalo zdrojem inspirace pro následující píseň, která může doprovázet každého křesťana na cestě života i v tomto roce:

Miluji Tě vroucně, Hospodine, miluji Tě, Stvořiteli můj, Tvoje láska nikdy nepomine, jak jsem šťasten, že jsem navždy Tvůj. Miluji Tě vroucně, Boží Synu, miluji Tě, Spasiteli můj, Tys na kříži sňal ze mne mou vinu, jak jsem šťasten, že jsem navždy Tvůj. Miluji Tě vroucně, Duchu svatý, NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení miluji Tě, Učiteli můj. Z těla mého činíš chrám svůj svatý, jak jsem šťasten, že jsem navždy Tvůj. Miluji Tě vroucně, Bože milý, Miluji Tě, vroucně, Otče náš. K věrnosti mi dávej vždy dost síly, Vždyť už v nebi pro mne místo máš. Vyznání lásky, Žalm 18,2 Melodie: S Ježíšem chci věrně v každou chvíli Mgr.St.Kaczmarczyk

DO-TO-HO!!! Bylo to až příliš opravdové na to, abych si myslela, že se mi to jen zdá. Cesta kolem včelích úlů, přičemž z celé skupiny účastníků dorostového tábora jsem se žihadla jejich obyvatel bála asi nejvíce. S jednou včelkou to usmlouvat opravdu nešlo, a tak jsem v cestě pokračovala s oteklým obočím. Naštěstí nejsem alergická! Cesta až dosud příjemně ubíhala, krátili jsme si ji různými hrami a rozhovory. Po tomto „malém“ zádrhelu se však znenadání objevil další. Hladina říčky, ke které jsme dorazili, se natolik zvedla díky dešti v posledních dnech, že zalila betonový můstek, přes který jsme měli přejít. Někteří jsme zůstali stát a zírali (v mém případě Strana 4

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně tupě, nevěřícně a bezradně). Pohotovější dorostenci a vedoucí se hned dali situaci řešit. Někteří zuli boty, vykasali kalhoty a říčku přebrodili. Jiní našli padlý strom, pomocí kterého se na druhý břeh při troše šikovnosti a udržení rovnováhy dalo dostat. Zvolila jsem „suchou nohu“, ale před nakročením na kmen jsem váhala. Pokud se mi to podaří, bude to super, ale pokud ne? Voda bude ze mne kapat až do příchodu na tábořiště. Byl to boj. Cítila jsem, že nemám odvahu. Nakonec jsem na břehu zůstala sama. Vteřiny utíkaly. K odhodlání mě přimělo až hlasité povzbuzování dorostenců a vedoucích z protější strany. „Neboj, to dáš!“ „Nedívej se dolů, dívej se před sebe!“ „Pojď, tady už tě chytíme“, volali s napřaženou pravicí. Odhodlala jsem se a nakročila. Oni to zvládli. Oni ví, o čem mluví. Tak do-to-ho! S kmenem mají zkušenost a dávají mi najevo, že v tomto případě stojí za to strach překonat. Nebylo to vůbec příjemné a přírodní lávka se mi zdála nekonečná, ale opravdu jsem se dostala k houfu natažených rukou. Bez nich bych skončila po ramena ve vodě. Paráda! Úleva! Na bodnutí včelou jsem úplně přestala myslet ! V souvislosti s tímto vzpomínám na jedno kázání bratra Romana Mazura v Ostravě. Usmívám se. Vím, o čem mluvil. Zažila jsem to. Z kazatelny volal: „Do-to-ho“! Ale nejen svými ústy, ale ústy Ábela, Henocha, Noeho, Abrahama, Sáry, Izáka, Jákoba, Josefa, Mojžíše a jiných (Židům 11. kapitola), kteří s Pánem Bohem prožili veliké věci a přesvědčili se, že je dobré Bohu věřit v každé situaci. Svými příběhy nás ve víře povzbuzují: „Doto-ho!“ Jsem ráda, že jsem u té říčky tenkrát nebyla sama. Nechci domýšlet, jak by to dopadlo, ale s velkou pravděpodobností úplně jinak. Jsem ráda za ty druhé, že mě nenechali na druhém břehu. Že s mou váhavostí měli trpělivost. Že mi dali čas poprat se sama se sebou. Že jsem si nevyslechla hlášky: „Jsi bačkora! Nemehlo! Nemáš odvahu! Nemáš víru! V týmu už tě nechceme!“ Potřebujeme se navzájem. Potřebujeme si ukazovat na cestu, která vede k Bohu. Tehdy, když je nám dobře, cesta příjemně ubíhá, ale i tehdy, NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení když se objeví nějaké „zádrhely“ a musíme se zastavit. Kdo se chce líbit Pánu Bohu, nemá na vybranou. Ten druhý na protějším břehu mu nemůže být volný! JH-NL

Níže přetiskujeme svědectví o obrácení k Bohu našeho bývalého mládežníka a současného libeňského faráře Romana Mazura. Původně bylo napsáno do rubriky Misijní inspirace pro časopis Český Bratr (2011/1).

NEOBYČEJNÝ OBRAT OBYČEJNÉHO KLUKA Byl jsem typickým „Husákovým dítětem“... Ke kostelům, církvím nebo křesťanské víře jsem až do svých šestnácti let neměl negativní vztah. Neměl jsem k nim totiž vztah vlastně žádný. Jako obyčejné dítě průměrné rodiny předpřevratových osmdesátých let jsem tyto pojmy vnímal jen jako ozvuky historie. Prarodiče byli formálními katolíky, rodiče praktikujícími ateisty nebo agnostiky a upřímnými stoupenci tehdejších pořádků. I jinak jsem byl obyčejným dospívajícím těch časů. Bavil mě sport, při kterém jsem si představoval, jak to bude Strana 5

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně sladké, až budu slavným fotbalistou nebo cyklistou. Zajímal jsem se o spolužačky, kamarádky, a vůbec ženy – jeden zahraniční časopis jsem kupoval za své pečlivě ušetřené kapesné jen kvůli jedinému obrázku obnažené slečny na poslední stránce. Rovněž jsem byl mistrem ve vyhýbání se domacím pracem a školním povinnostem, jak až dodnes s mámou se smíchem vzpomínáme: „Udělám to. Za chvilku!“ ...ale pak přišel bod zlomu Můj příklon ke křesťanské víře a vstup do církve se udál především ze dvou důvodů. Nejprve proto, že pod slupkou běžného příběhu diskotékového chlapce husákovských let bublaly už přibližně od mých dvanácti, třinácti let otázky, na které jsem ve svém běžném světě nedokázal najít odpovědi. Byly to otázky asi tohoto typu: Zda všechno to krásné, co prožiju – na pionýrském táboře, nebo když se do sebe zamilujeme s nějakou holkou, když dosáhnu úspěchu ve fotbale – je opravdu vždy jen na chvíli. Zda život může mít nějaký hluboký smysl, když je jen konečný. Nebo to byly otázky po tom, jak zvládnout temnější stránky své vlastní duše, o kterých jsem už tehdy dobře věděl... A tyto otázky, o kterých jsem tehdy nikomu nic neřekl, se potkaly se zkušeností, kterou jsem v šestnácti letech získal díky svému staršímu spolužákovi z gymplu. Zval mě několikrát na nějakou „mládež“, která se schází u kostela. Mluvil spíše o tom, že se tam hraje na kytary (tehdy jsem se to taky učil), že tam společně podnikají různé akce... Že tam jsou všichni věřícími, to tolik nezdůrazňoval. A protože se sluší na kamarádova pozvání reagovat, šel jsem – poprvé, podruhé, popáté... Až mnohem později jsem zjistil, že jsem měl štěstí na živou a aktivní „mládež“ a na faráře, který měl výjimečnou schopnost vyložit základy víry tak, aby tomu rozuměl i člověk jako já. A biblické programy a úvahy, které se tam – mimo mnoha jiných výborných věcí – konaly, mně přímo či nepřímo dávaly odpovědi, které jsem hledal: Skutečný a nejhlubší smysl lidského života je NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení v obětavé lásce k druhým. Krásné věci přetrvají, pokud se k nim přizná Bůh, který, na rozdíl od lidí, není pomíjitelnou bytostí. Tento Bůh mi může pomoci zvládnout i vnitřní nejistotu a slabost, která ve mně je, ač ji umím skvěle skrývat. A to všechno víme především od Ježíše Krista, který se tím, jak žil, umřel i vstal z mrtvých, stal garantem toho nejlepšího, co se dá v životě najít. Můj vnitřní obrat byl dokonán asi v průběhu půl roku. Pak jsem se jednou přistihl, že se modlím společně s ostatními. Zanedlouho jsem se – už jako sedmnáctiletý – nechal pokřtít. Pohled nazpět I dnes, po dvaceti letech, zůstává tento obrat pro můj život klíčový. Má nově zrozená víra samozřejmě někdy také vadla, tápala nebo pochybovala, více však rostla a sílila. Až do nynějška je pro mě samozřejmě, právě se vzpomínkou na má nevěřící léta, stále srovnávat křesťanskou cestu, kterou jsem tehdy zvolil, s jinými alternativami. A víra mi přitom stále vychází jako to nejlepší, co jsem v našem světě mohl najít. Jsem proto Bohu vděčný za onoho kamaráda, který se pro mě stal pozváním do církve, za Strana 6

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně skupinu evangelické mládeže i za faráře, kteří mi můj obrat velmi ulehčili… Roman Mazur

misie DRUHÝ DOPIS Z NIGÉRIE Dobrý den drazí přátelé, bratři a sestry. Ja Gadžija? (Jak se vede? Tak se to sice nepíše, ale takto se to mluví). Opět se s vámi chci podělit o nové zkušenosti a zážitky, které jsem mohl zažít za uplynulý měsíc. V první řadě chci ale poděkovat za vaše modlitby, pozdravy a také za vaši finanční podporu! A také říci, že jsme s Honzou v pořádku. Děkujeme, že na nás myslíte. Situace je zde napjatá, ale klidná. Od minulého dopisu jsem si musel dělat poznámky, co vám napíši, jelikož toho bylo tolik, že jsem už začal zapomínat, co bylo předtím. Nicméně to byly zážitky k nezapomenutí. Asi druhý týden našeho pobytu zde jsme museli vyzkoušet veřejnou dopravu. Je to taková mini povinnost pro každého, aby se uměl kamkoli dopravit pokud nebude mít auto. Naše personální potřebovala naše fotky na víza, proto nás při té příležitosti jeden nigerijský pracovník našeho office vzal do města veřejnou dopravou. Vyšli jsme před naši bránu a čekali. V tom se v prachu přiřítil místní „minibusik“ neboli Public Transport. Ty plechy držely pohromadě asi všichni strážní andělé. Když jsem viděl, kolik je tam lidí, myslel jsem, že asi někteří vystoupí a my nastoupíme. Opět omyl. Vystoupil jen jeden – něco jako průvodčí (já si pamatuji, že když jsem byl malý, tak u nás byla v autobuse vždy nějaká paní průvodčí a prodávala lístky. Dneska už to dělají jen řidiči). Kývnul na nás, ať nastoupíme. Nevím, jak jsme se tam vlezli, ale normálně by u nás v tomto větším autě jelo asi maximálně 9 lidí včetně řidiče. Tady jsme byli 4 vzadu, 5 uprostřed a 3 vepředu :) Na to, že se na vás pořád všichni dívají, jsem si už pomalu zvykl. NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení Tento řidič poslouchal nějakou hudbu v místním jazyce. Nevím, ale co to bylo, jelikož to bylo tak hlasité, že to až chrčelo. „Průvodčí“ má skoro pořád hlavu vystrčenou z okna a mává na ostatní, jestli nechtějí přistoupit. Ano. I do tak plného minibusku chtěl ještě někoho přibrat. Když jsme konečně dorazili k fotografovi, byl to pro nás další zážitek. Místní „foto na počkání“ vypadá tak, že si

sednete na křeslo a usmějete se. Vyfotí vás profi fotoaparátem a myslíte si, že je vše hotovo. Nikoli. Pokud chcete být fotograf, musíte zvládat i nějaký program na úpravu fotek. Foto nakopírovali do počítače a upravili. Mně přistřihli trochu vousy a Honzovi zase vlasy. Vcelku fešák. Takže na to, co u nás dostanete za 10 minut, si tady musíte trpělivě počkat. Na zpáteční cestu jsme použili místní taxík. A nebylo by to ono, aby tam nebylo více než 5 lidí. Vcelku sranda - mají v tom nastupování systém. Jeden se nadzvedne a druhý trochu podsedne a první si Strana 7

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně zase sedne. Ale pro změnu jsme zase měli křesťanského taxikáře a poslouchali anglické chvály. Taky pořádně nahlas. Děkuji vám všem za modlitby za bezproblémové vyřízení řidičského průkazu!! Nemusel jsem ani jít na žádný úřad. Po vyplnění žádosti, kde byly otázky, jestli mám řidičský průkaz, jestli jsem ho dělal a na jaké dopravní prostředky, krevní skupinu, otisk prstu a zaplacení, jsem dostal potvrzení, který mě opravňuje zde řídit auto. Ve finále bych měl ale dostat plastikový řidičský průkaz. Na ten si ale budu muset počkat (snad ho vůbec dostanu). První a druhá jízda proběhla v pořádku. Nic zvláštního, jen si musíte dávat pozor na auta kolem. Ale třetí jízda už byla adrenalinový zážitek. Vyjeli jsme s Honzou na návštěvu. Když jsem se rozhodl předjet z pravé strany náklaďák (náklaďáky jezdí skoro pořád uprostřed), rozhodl se ho zároveň předjet i minibus a začal mě vytlačovat více na kraj. To by nic nebylo, kdyby se v protisměru neobjevilo auto. Prostě - proč ne, že? Jediná reakce - přidat plyn a modlit se. Díky Pánu ale vše dobře dopadlo. Jen Honza poznamenal, že nemám ještě jezdit jak nigerijští řidiči. Ale to, co si nejvíce užívám na jízdě autem, je být spolujezdcem. Na cestě totiž potkáte „Ačáby“ (tak nějak se to vyslovuje) – motorkáře i auta se vším možným (za volantem si toho moc nemůžete všímat). Jako třeba na motorce: dvě živá prasata, nebo slepice, kozu, celou čtyřčlennou rodinku + řidiče. Náklaďáky převážejí spoustu pytlů s různými potravinami + lidi a zvířata. V autě pro změnu: plné auto vajec, lidí, krav a slepic. Nebo jsme jednou v noci potkali neosvětlené auto s obrovskou nádrží na vodu na střeše - a vidíte jen ruce, které ji přidržují. Jízda v noci může být nebezpečná. Kvůli prachu je většinou přední okno špinavé, a když proti vám jedou auta s dálkovými světly, nic nevidíte. Někteří motorkáři jezdí také bez světel a místní chodci jsou stěží bez osvětlení vidět. Ze začátku jsme v noci potkávali i hlídkující vojáky se samopaly. To ale příjemně vyváží nádherná noční obloha se spoustou hvězd. NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení Někteří se mě ptají na zvířata. Zrovna teď mi tu prozpěvuje nějaký větší opeřenec, slepice to ale není. Jinak tu máme chlupaté jedovaté housenky, proto se nedá chodit na boso. Ze začátku jsem je viděl skoro všude, ale teď už je nevidím. Kromě nich jsou tu i kudlanky, podivné vosy, velké, krásně barevné 30 cm ještěrky a malá sarančata. Včera večer se mi v jídelně válel šváb nožičkama nahoru. Neměl jsem to srdce ho zabít, tak jsem mu pomohl a ten „kamarád“ někam utekl. Pokud čekáte, že budu psát o lvech, opicích a gepardech, tak to ne. Na ty musíte do ZOO. Do zoo jsem se těšil na tučňáky, kteří tu ale nebyli, jen krokodýli, želvy, šimpanzi, hyeny a lvi. Ale měli tu geparda!! Krásné zvíře. Kupodivu tu chyběli sloni, nosorožci a hroši. Ty snad potkáme někdy v rezervaci. Taky tu mají velké hady a před jejich „výběhem“ je cedule, na ní je napsáno: „Prosíme nekamenovat!“. Místní lidé totiž věří, že je to zlo. A bylo vidět, že je to větší atrakce než v zahradě se volně pohybující místní velbloud následovaný stádem koz. Byla zde mladá muslimka a prodávala oříšky. Na ty dostal velbloud chuť a začal ji pronásledovat. Čím více dívka zrychlovala, tím rychleji běžel i velbloud. Strana 8

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně Nakonec oříšky odhodila a utekla a brečela. Nevěděli jsme, jak jí pomoct, až jeden místní vzal kameny a velblouda odehnal. Prvních pár týdnů jsme se seznamovali s místními lidmi a Richard mě zasvěcoval do mé práce. Pomáhali jsme odvirovávat notebooky, aktualizovat programy. Přeinstalování notebooku je zde velmi časově náročné. To, co by u nás trvalo asi 1 den, v místních podmínkách zabere skoro 3 dny. To kvůli pomalému internetu, který přes den neustále vypadává. Mezitím mi Richard ukazoval, jak je zde vše nastaveno a kde jsou náhradní součástky v případě, kdyby něco přestalo fungovat. V mém office se mnou občas pracují další dva kolegové. Nigerijec Sunday (Sunny) a 17-letý Joel z Ameriky, který je synem naší paní účetní. Než se Richard vrátil do ČR, absolvoval se mnou pár výletů do města k místním poskytovatelům internetu. Cestou jsme opět narazili na takové zvláštnosti jako zvracení z okna minibusíku jedoucího před námi (asi ta žena jela poprvé v autě a udělalo se ji nevolno), řidič motorky s plynovou maskou a pracovní přilbou nebo santaklauzovskou čepičkou. Byl jsem zvědavý, jak žijí místní lidé, proto jsem se zeptal Richarda, jestli bychom někoho nemohli navštívit, třeba našeho Sundaye. Richard se Sunnyho zeptal a on po rozhovoru se svými rodiči souhlasil (zdejší zvyk je „pozvat se sám“ resp. Zeptat se, jestli je můžem navštívit). Hned následující neděli jsme se vydali na 10:00 do kostela (Církev ECWA – společenství- Evangelická církev západní Afriky), jehož je Sunday členem. Byl zde doslova plný kostel. Na začátku přivítali všechny nové hosty (včetně nás), krátce jsme se představili a dali nám NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení přihlášku do církve. Kázání měl hlavní představitel této církve pro Nigérii, a proto se celé bohoslužby protáhly až do 14:00. Navíc mluvil v místní „Pidgin English“ (lámavé angličtině), které měli problém rozumět i jiní misionáři. Já jsem – upřímně nerozuměl ničemu. Dovedete si představit, že tak dlouhé byly naše bohoslužby? Překvapilo mě, když pastor vyzval jednu mladou ženu dopředu i s pár měsíců starým dítětem a veřejně ji pokáral za smilství, ze kterého se narodilo nemanželské dítě. A hned ji ale pochválil, že toho ta žena lituje a že byla postavena před staršovstvo církve. Podotkl také, že otec tohoto dítěte není z jejich církve. Tato mladá žena se velice styděla a snažila se zakrýt tvář ručkou svého dítěte. Po bohoslužbách jsme se vydali na oběd k Sundayemu. Jeho otec před pár lety oslepl, ale jeho víra je úchvatná! Byl neskutečně nadšený z církve, misionářů a jejich zdejší práce a nadšeně vykládal své zážitky při práci s nimi. Při našem rozhovoru se zmínil, že když se učili ve škole o Československu, málem si polámali jazyk při výslovnosti. V pondělí ráno při každodenním modlitebním ztišení s pracovníky office

Strana 9

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně

3. neděle po Zjevení

nám Sunday před všemi děkoval, že jsme ho navštívili (zvláštní pocit). Jeden den jsme zde byli i svědky menší oslavy s dortem při příležitosti dokončení překladu nového zákona do místního jazyka „F“ v arabském písmu. Nyní by tento překlad měl být v USA na konečných kontrolách a úpravách před samotným tiskem. Místní lidi potkáte ráno v zimním oblečení. Sice je po ránu trochu chladněji, ale pořád se dá chodit v tričku s krátkým rukávem. Až na dnešek, kdy je opravdu chladněji. Nevím, jestli to nemá něco společného s místním smogem – prachem, který se sem šíří ze Sahary. Brzy ráno - asi kolem 4:00 - i pozdě večer jezdí kolem auto a pouští Lukášovo evangelium v angličtině nebo v místním jazyce. Já mám (až na jednu noc) klidný spánek. Doufám, že jste si pořádně užili oslavu narozenin našeho Pána Ježíše Krista a užijete si i příchod nového roku! My jsme vánoce slavili jinak než u nás v ČR, ale o tom v příštím dopise. Pokusím se ho napsat co nejrychleji, abyste měli čerstvé informace. Přeji vám požehnaný celý příští rok a už se těším na shledání s vámi!!!

Moje modlitební náměty: Prosím, děkujte se mnou Pánu: Za hladké vyřízení řidičského průkazu Za uklidnění místních nepokojů Za to, že místní křesťané dokážou odpouštět!

opravdu

Prosím, proste se mnou Pána: Za uklidnění napjaté situace Za pozůstalé po obětech nepokojů Můj email: [email protected] nebo [email protected] Mé fotky z Afriky naleznete: http://picasaweb.google.com/martin.staricny/Nigeri e Finanční dary můžete zasílat bankovním převodem na účet Wycliffe CZ, ale vždy prosím NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

uveďte můj osobní variabilní symbol! Číslo účtu: 272666930297/0100, variabilní symbol: 682006

MS-NL

OHLÉDNUTÍ ZA ALIANČNÍM TÝDNEM Opět jsme se scházeli pospolu, křesťané z těšínských evangelických sborů, pokaždé na jiném místě. Tentokrát nás každý den provázel jeden ze sedmi výroků, které náš Pán pronesl na kříži: PO: „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Bratr farář Andrýsek nás ujistil, že Bůh neotálí s odpovědí těm, kdo činí upřímné pokání. Doslova transparentním příkladem je postoj kajícího se zločince, který se slovy, „my jsme odsouzeni spravedlivě“, přiznává ke svým hříchům a následně prosí: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Hned vzápětí dostává milosrdnou odpověď: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ Zvláštní to debata odsouzenců při nejpohrdavějším způsobu popravy, viďte? Jeden Stvořitel světa a Pán všeho tvorstva, druhý hříšník, který Strana 10

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně v Pána uvěřil v tak svízelné a nepředstavitelné situaci. Vždyť kdo by ve zbičovaném, zkrvaveném a na kříž pověšeném Ježíši v tu chvíli poznal Krále a Spasitele? A druhý hříšník, ten vlastně svým výrokem jen splynul s davem. Ježíšovo ujištění „dnes budeš se mnou v ráji“ platí pro všechny, kteří v sobě poznají „zločince“, který potřebuje odpuštění. UT: „Ženo, hle tvůj syn! Hle tvá matka!“ Bratr farář Sliż nám připomněl, že Ježíš nikoho nepřehlédne. Ví o všech maličkých i o té vdově, která dala dvě drobné mince. Nepřehlédl ani matku stojící pod křížem a dvěma výroky ji spojil s novým synem. Jak zásadní, ale laskavé, jak zvláštní, ale potřebné. Ježíš mění a převrací, ale vždy k dobrému. Není nutné budit zbožný dojem mezi křesťany a vyvíjet zvláštní úsilí, aby naše křesťanství bylo vidět. Pokora, láska a upřímnost v každodenním životě jsou tím nejlepším leštidlem našeho křesťanství. ST: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.“ Nám dobře známý bratr farář Marek Říčan nám zdůraznil, že nikdo z lidí neprožil to, co Pán Ježíš ve svém utrpení na kříži. Nedá se popsat ani dobře pochopit, jaké to bylo nést všechny hříchy světa. Již předtím jej opustili i nejbližší učedníci a v tu chvíli byl Ježíš osamocen i ve svém vztahu k Bohu. Ten jej opustil kvůli naší spáse. I my jsme často opuštěni, sami, ač křesťané plní víry. Potřebujeme oporu, radu i soucitné mlčení od bratrů a sester ve víře. Dostává se nám toho? A umíme takovouto pomoc bližním poskytnout? Kéž ano. ČT: „Žízním.“ Bratr farář Šelong podotkl, že i ta slova „žízním“ byla zaznamenána, dokonce i s komentářem „aby se naplnila slova Písma“. Pro Ježíšovu žízeň nebylo ulehčení. Nabídli mu ocet se žlučí! A my reptáme? Neumíme prokázat také nějaké sebezapření? Adamova žádostivost po ovoci nás přivedla k pádu. Ježíš nás vrací svým sebezapřením do původního stavu. Ježíš žíznil. NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení Nedáváme mu někdy i my ocet místo nápoje? Ta jeho žízeň byla také po lásce jeho následovníků. Ježíš stále žízní po naší lásce, ale když mu přinášíme jen lhostejné srdce, pak je to horší než ocet. Jelikož jsme s Kristem ukřižováni, měli bychom žíznit s ním. Pokud máme mít podíl na jeho slávě, měli bychom mít podíl také na jeho utrpení. Ježíš nám ale nabízí také vodu života. Tu máme pít, to je pro nás důležité pro život s Ježíšem a naši spásu. PA: „Dokonáno jest.“ Pastor Bohuslav Kokotek nám položil otázku, zda jde pouze o znalost oněch slov vyřčených Ježíšem na kříži. Vždyť byla pronesena zřejmě polohlasem a v tu chvíli je slyšel jen hlouček stojící pod křížem. Ale i tak se tyto výroky dostaly do Bible, mají hluboký smysl a jsou v církvi stále připomínány. Dokonáno jest – Ježíš dokončil dílo spasení. Vše, co se mělo stát, se stalo a tento výrok to vyjadřuje. Člověk je vysvobozen ze spárů věčné smrti a tento výrok to potvrzuje. Člověče, víš, co to znamená?! Pokud ano, volej sláva a chval Hospodina! SO: „......................... .“ Také jste některý den propásli? Já zrovna tento. A Strana 11

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně prý to bylo požehnané Slovo prostřednictvím našeho bratra faráře Kaczmarczyka. Nuže, kdo si pamatujete, jak na vás sobotní setkání zapůsobilo, můžete o tom napsat do příštího vydání listů. Věřím, že Bůh slyšel naše modlitby, neboť to byl stěžejní důvod našeho setkávání. A v modlitbách budeme pokračovat ve svých domovech a sborech, než se zase za rok sejdeme k těm společným, aliančním. MSCH-NL

NA CO SE TENTO TÝDEN TĚŠÍM? Je tomu už poměrně dávno, leč myšlenka přetrvává. Minulé léto jsem měla redaktorskou praxi v jednom ostravském týdeníku. Jako nejmladšímu, stále ještě nadšenému a dobře využitelnému členovi redakce mi byly často přiděleny ty méně vděčné úkoly. Ankety. Týden co týden jsem vyrážela do centra města s diktafonem, fotoaparátem a odhodlaným výrazem. Ostřížím zrakem jsem vytipovávala oběti, které jsem pak zastavovala a kladla jim dotazy. Někteří si mě ani nevšimli, jiní prý spěchali, další se ochotně rozmluvili (Až příště potkáte na ulici člověka, který vypadá jako novinář a chce si povídat, prosím, zastavte se. Ti lidé vás vážně potřebují a jsou moc zoufalí, když jim utečete). Kromě anket, které souvisely s tématem a každý týden se měnily, jsme měli jednu stálou anketu. Jmenovala se „Na co se tento týden těším“. Respondent neměl na práci nic jednoduššího, než vybavit si, co příjemného ho další týden čeká. Překvapily mě proto dvě věci. Ti, které jsem zastavila, často dlouho NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení přemýšleli. I když jsem jim několikrát říkala, že stačí drobnost, úplná maličkost, na kterou by se mohli těšit, po chvíli váhání ze sebe vypravili: „No… já nevím… může být to, že mi přijede rodina a všichni se sejdeme?“ nebo „No, já toho moc nemám… skončí mi škola. Tak se sejdeme s kamarády a půjdeme na bazén. Konečně si odpočinu.“ A já je povzbuzovala: „Samozřejmě může být to, co jste řekl. To úplně stačí.“ A v duchu jsem si říkala: proč by to nestačilo? To je málo, že se sejde celá rodina? Že si člověk po studiu odpočine? Nebo nám to nestačí? Je to tak nevýznamná věc? Máme důvod k těšení, jen když nás čeká dovolená u moře nebo povýšení v práci? Další kategorie byla ještě pesimističtější. „Slečno, já se nemám na co těšit. Jsem v důchodu.“ „Na nic se netěším, mám ještě zkouškového období.“ „Nemám nic v životě, na co bych se mohl těšit.“ Takových lidí mi bylo líto. Neuvědomili si, že se můžou těšit i na zdánlivě běžné malé věci nebo opravdu nemají ani to? Jak potom mohou v životě fungovat? Připadají nám milé maličkosti v našem životě tak bezvýznamné, že bychom také řekli, jak se na nic netěšíme? A pokud si Strana 12

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně myslíme, že se opravdu nemáme na co těšit, ani na ty malé věci, nejsme moc nároční? Častokrát stačí promyslet si, co by nám udělalo radost. Řada (tabulka) čokolády po práci? Puštěné CD s našimi oblíbenými písněmi? Nová kniha? Návštěva nebo telefon s přítelem? Popřemýšlejte, co vám udělá radost tento týden. A další. A další. Hned vám bude líp. A až vás potom na ulici potká někdo s tímto dotazem, aspoň budete připraveni. JF-NL

BRUNTÁL A DIZMAS Víkend 3.-5.12. byl pro mě brutální a bruntální. Ale popořadě. Naplánovali jsme víkendovou akci s teenagery z dorostu, konfirmační přípravy a Rock Solid klubu z gymnázia. Jelikož destinací, kterou jsme měli tento víkend navštívit, byl Bruntál, akci jsme nazvali „Brutál v Bruntálu“, popravdě řečeno aniž bychom tušili, proč celá akce brutální bude. Ale už v pátek, když jsme se scházeli na nádraží k odjezdu a málem jsme se skrz husté sněžení nepoznávali, mi začalo docházet, že počasí nám asi program ještě zajímavě zpestří. V předpovědích hlásili kruté mrazy a dokonce i rodiče vedoucích (že, tati), natož pak zúčastněných dorosťáků, se snažili odrazovat od tohoto výletu. Ale my jsme se nenechali přesvědčit a tak jsme ve večerních hodinách dorazili do Bruntálu. My, co jsme jeli vlakem, jsme měli jen mlhavou představu o tom, kde se nachází fara ČCE, která se měla stát našim víkendovým útočištěm. Díky Pánu, hned na NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení nádraží jsme narazili na brutální tři kluky – skauty, kteří nám s úsměvem sdělili, že místní církve velice dobře znají a jelikož je prý cestu složité popisovat, tak že nás tam rovnou zavedou. Do té chvíle jsem si myslela, že Bruntál bude menší městečko, ale při pochodu městem jsem byla opravdu ráda, že máme průvodce. Na víkendovém pobytu jsme „doprobírali“ Ovoce Ducha. Tomu tématu jsme se už předtím věnovali na dorostech, zbývalo nám přiblížit si věrnost, tichost a sebeovládání. Přidali si k nám mládežníci ze SCEAV Bruntál, taky brutální týpci :), se kterými jsme v pátek i sobotu strávili skvělé chvíle při povídání, studiu i chválách.

Strana 13

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně Co se počasí týče, nejbrutálnější chvilky jsme zažili v sobotu odpoledne, kdy jsme vyrazili do zamrzlého Bruntálu dělat anketu. Naštěstí místní občané zamrzlí nebyli, a tak nám někteří méně, někteří více živě odpovídali na otázky, které se týkaly lásky, radosti, pokoje, trpělivosti nebo věrnosti. Byla jsem ve skupince, která se zabývala pokojem, a kromě jiného jsme zjistili, že ačkoli lidé mají obecně pokoje málo, přesto se domnívají, že v České republice se žije docela pokojně. Po anketní dvouhodinovce, kdy jsme necítili prsty na nohou a rukou, jsme se nadšeně vrátili do vily ČCE a dali se dohromady horkým čajem. A po večerním shrnutí tématu ještě mnozí dlouho vydrželi při hrách, ping-pongu či pokecu. Následovala brutální neděle, pozdravili jsme místní sborovníky a rychle se odebrali směr nádraží, neboť jsme už toužebně začali očekávat program odpolední, a to setkání s kapelou Dizmas. Kdepak domů, po příjezdu do Českého Těšína jsme pěkně upalovali do kostela, kde už panovala nálada plná očekávání. Aktivní mládežníci již připravovali sál ve stylu čajovny, jídlo, čaje různých vůní, barev a chutí, hernu a pomalu se začali slézat taky mladí lidé z Těšína a okolí. A samozřejmě dorazili i Dizmasáci, perfektní hoši NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení z Ameriky, zapálení pro Krista a srdce nastavené mladým lidem. Sloužili zde, v České republice, na Slovensku i v Polsku několik měsíců a pomáhali evangelizovat lidi prostřednictvím Exit tour. Povídání s nimi bylo fakt super, hodně jsme se o nich dozvěděli, zjistili, co umí česky a dokonce vyvolené seňority (že, Zuzky) si s některými členy kapely zahrály fotbálek :) Mohli jsme taky poznat nové lidi z okolních církví, což bylo rovněž super... Ačkoliv jsem večer odcházela z přístavby totálně vyždímaná, musím říct, že jsem si celý víkend bezvadně užila a uvědomila jsem si, jak jsou naši „teens“ super. Stojí za to se jim věnovat. LS-NL

z dějin české reformace KONRÁD WALDHAUSER Konrád Waldhauser byl jedním z předchůdců Husových, jedním z předchůdců reformace v českých zemích. Narodil se asi v roce 1325, pocházel z Horních Rakous. Byl augustiniánským mnichem a potulným kazatelem. Před Strana 14

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně příchodem do Prahy působil na dvoře rakouských vévodů. Do Prahy, kam přišel roku 1363, jej pozval císař Karel IV. Waldhauser kázal v kostele sv. Havla a v Týnském chrámě na Staroměstském náměstí, císař mu udělil do správy i kostel v Litoměřicích. Konrád Waldhauser kázal německy, a tak promlouval především ke středním vrstvám obyvatelstva, které německy mluvily, nechtěl se odchýlit od církevní nauky, usiloval o mravní proměnu společnosti, konání dobrých skutků, ohled na chudé. Pod vlivem jeho kázání se měšťanky oblékaly skromněji, lichváři vraceli nedovolené úroky, někteří z jeho mnoha posluchačů činili pokání. Jeho kázání nacházela ohlas i za hranicemi českého království. Waldhauser kritizoval i mravní selhání kleriků, svatokupectví (tj. např. obchodování s duchovními hodnotami), jeho kritika mířila také na žebravé mnichy. Se svými odpůrci vedl spory, byl dokonce obžalován a vyšetřovala jej papežská kurie, nikdy však nebyl odsouzen. Zemřel 8. prosince 1369 v Praze. MCH-NL

PŘÍHODA Z PRÁZDNIN Milí čtenáři, před nedávnem jsem byl redakcí NL požádán o nějaký příspěvek vhodný k otištění. jelikož však nejsem žádný spisovatel a fejetony si netahám z rukávu, rozhodl jsem se vám předložit dílko neznámého autora, které jsem našel doma při NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení předvánočním úklidu. Doufám, že vás pobaví stejně, jako mě. Podotýkám, že nepochází od nikoho z naší rodiny. Neznámý autor dostal 4 a mimo červeně podtržené chyby je ještě připsána poznámka: Zcela nevhodný závěr! 18. 10. 1966 1. písemná práce (1.školní) Příhoda z prázdnin. (Vypravování.) Je dnou v nědelí večer jsme se rozhodli jit do druhého tábořa něco zebra. Tak jsme se rozděli na skupiny a šli jsme. Jak jsme přišli k táboru ta jsme zjistili že je tam hlidka. Tak jsme se rozhodli, kdo tam pujde něco zebrát. Jsme se rozhodli že já a Kaja že tam pujdem. Tak jme přeležli plot a šli jsme boudě. Jak jsme příšli k boudě tak tam stála hlidká. Ale já a Kaja jsme se připlazili ke boudě. Ale dveře byly závřene. Jsme se šli podivát jesli nejsou okma odeřene. Ale tam bylo jedno okno odevřene tak ja jsem tam vlez, Ale nevěděl jsem co mám zebrát. Já jsem to řekl Kajovi že tam je soška, a prapory. A Kaja řehl žeber sošku. A ja jsem šel pro tu sošku, Ale ta soška važila 80kg. Jak jsme šli k našimu

Strana 15

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně táboru, Tak někdo střílel po nás. Ale to bylo štěsti že nás nechytili. A já Kaja jsme se ratili k táboru. A byli jsme ještě při ohňí a spávali jsme. A na pruhy den tam přišli kluci knám až jim dame tu sošku. A soudruh náš jim řekl že jim tu sošku nedáme až přinesou liter vina. A jak přinesli litr tak jsme popili a šli jsme spát. J. Ch.

ze starých časů

Evanjelické listy, 1883 Pozdě V mém sboru, vypravuje jistý kazatel, žila stará bohabojná vdova, která tři syny měla. Dva z nich následovali matku u víře, avšak třetí, jménem Kristián, zamiloval si svět. Po své konfirmaci přidružil se k jiným hochům, s nimiž chodil po hospodách, hrál v karty, dělal si u muzik špatné známosti a nedbal o matku, až se konečně dal daleko odtud do služby a s matkou a bratry svými skoro všecko spojení přerušil. Stará žena rozstonala se k smrti a já při jedné návštěvě řekl jsem jí: „Jak pak, matičko, není vám těžko, když se teď blížíte k smrti, pomysliti na Kristiána?“ „Ó, ne,“ odpověděla stařena, „to mne netíží. Kristián přijde za mnou. Já jsem se tolik za něj modlila, že nemůže zahynouti. Můj Kristián ještě přijde a obrátí se.“ V takovéto naději blahoslaveně zemřela. A Kristián přišel. Dostavil se k pohřbu, avšak zasmušilý a nemluvný. A když jsem si ho vzal stranou a před mrtvolou, která ještě vynesena nebyla, mu řekl: „Vidíš, Kristiáne, ty rty, které se tolik za Tebe modlily, již se zavřely, ale Tvá matka stojí nyní před Bohem; copak asi o Tobě řekne u věčnosti?“ On trval ve své zasmušilosti a neodpovídal. Ale když jsme stáli u hrobu, a rakev již byla spuštěna a požehnání vysloveno, tu pojednou se Kristián vzchopil, skočil do hrobu, vrhl se na rakev a NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení volal ustavičně: „Má matka stojí před Bohem a žaluje na mne.“ S velikým namáháním jsme ho dostali z hrobu ven, ale starý člověk hříchu zůstal v hrobě. Toť byla proň chvíle, v kterou přišel k sobě a obrátil se. Jeho lítost byla hluboká a bolestná, ale působila ovoce k novému životu. Čeho matce nebylo dáno viděti, stalo se ještě dříve, než-li země tělesný stánek přikryla. Evanjelické listy, 1894, roč. 12 Potřeba opatrnosti O francouzském senátoru Renaudovi, nedávno zemřelém, se vypravuje toto: Když pan Renaud ze svého domova v Pyrenejích poprvé do Paříže přibyl, najal si v jakéms hostinci několik pokojů a nájemné, 150 franků, zaplatil předem. Majitel hostince otázal se ho, nepřeje-li si míti kvitanci. „Nikoliv“, odpověděl Renaud, „toho není potřeba; vždyť to viděl Bůh.“ „Vy věříte v Boha?“ otázal se hostinský. „Toť se rozumí! A vy snad přece též?“ „Nikoliv, pane, já nevěřím.“ „Tak?“, odvětil senátor, „pak je ovšem potřeba opatrnosti; prosil bych tedy o písemné potvrzení.“ MG-NL

Strana 16

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně

co nás čeká MLÁDEŽ Mládež probírá knihu Zjevení 28. ledna 7 pečetí (6. kap + 8,1-5) 4. února Záchrana vyvolených (7.kapitola) 11. února 7 polnic (8. a 9.kap + 11,15-19) 18. února Anděl s knihou (10. kap + 11,1-14)

Konference pro muže 2011 Šestý ročník Konference pro muže Tváří v tvář pořádaný Farním sborem Slezské církve evangelické a.v. v Třinci se bude konat v sobotu dne 19.2.2010 v třineckém kině Kosmos. Téma letošního ročníku je Cesta z krize. Hlavními řečníky letošní konference jsou Leszek Czyž, Daniel Fajfr a Martin Piętak. Konference pro muže je NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

3. neděle po Zjevení

příležitost, jak být duchovně dobré společenství a zároveň b pro druhé. „Manželské večery“ v Komorn Lhotce Farní sbor Slezské církve evangelické a.v. v Komorní Lhotce bude pořádat ve dnech od 17.2. do 31.3.2011 vždy od 18:30 hodin „Manželské večery." Kurz bude probíhat každý čtvrtek ve farním sálu Slezské církve evangelické a. v. v Komorní Lhotce. Kurz je určen všem manželským párům, které na sobě chtějí pracovat a společně investovat do svého vztahu. Na tom, zda v manželství žijete méně než dva roky nebo přes třicet let, vůbec nezáleží. Je to příležitost strávit čas spolu jako pár a přitom se zabývat důležitými otázkami svého manželství. Každý večer Vás čeká společná večeře a zajímavé slovo. Jako pár budete mít dostatek času k rozhovoru o tématu večera. Skupinová diskuse není součástí kurzu. Obsah jednotlivých večerů 17. 2. Budování pevných základů 24. 2. Umění komunikace 3. 3. Řešení konfliktů 10. 3. Síla odpuštění 17. 3. Rodiče a rodiče partnera 24. 3. Intimní život 31. 3. Láska v akci Strana 17

NEDĚLNÍ LISTY 1.

číslo, 6.

ročník Nezávislé noviny sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji 23. ledna 2011 Čtení: Mt 8, 1-13; Ř 12, 16-21; Ž 67, 2 Páně Kurzovné činí 500 Kč / pár za všech sedm setkání. (V ceně je zahrnuta společná večeře, občerstvení, příručka ke studiu.) Přihlásit se můžete do 6. 2. 2011 na této emailové adrese: [email protected], nebo osobně v kanceláři sboru. Těšíme se na setkání s Vámi! Pořádá farní sbor SCEAV v Komorní Lhotce.

3. neděle po Zjevení http://www.vericidite.estranky.cz/ Internetové stránky věnované výchově dětí a vyplnění jejich volného času aktivitami spojenými s vírou v Ježíše Krista. http://www.dorostrozvoj.4fan.cz/ Stránky dorostu sboru Na Rozvoji http://mladez.narozvoji.cz/ Stránky mládeže sboru Na Rozvoji

Základní informace a pravidla inzerce Inzeráty je možno podávat písemně u stánku NL nebo zasílat na e-mailovou adresu redakce (níže). Nezapomeňte uvést svůj kontakt. Běžné textové inzeráty jsou ZDARMA! Ceník Inzerátů Grafický 100,-Kč Informace o sboru Evangelický sbor a.v. ČCE, Nám. Dr.M.Luthera 1, 737 01 Český Těšín Telefon: 558 745 191 e-mail: [email protected] web: www.ccectesin.cz Úřední hodiny: Po-Pá 9:00–12:00 Mimo tuto dobu dle dohody s faráři

Redakce NL

inzerce Studentka gymnázia hledá brigádu. Nabízím úklid domácností (mytí oken, ...), „velký a malý úklid“ chodeb v panelových domech, atd. Telefon: 737 192 172 (volat prosím po 19 hodině). Cena dohodou.

informace

http://narozvoji.ic.cz - zvukové nahrávky kázaní nejen br. Ka czmarczyka http://narozvoji.wz.cz - fotky z akcí sboru Na Rozvoji NEDĚLNÍ LISTY 23. ledna 2011

1. číslo

e-mail: [email protected] Na přípravě tohoto čísla se podíleli tito členové redakce: J. Foberová, M. Géryková, M. Chalupski, L. Chrobočková, Vanda Iwaszková, Veronika Iwaszková, M. Schulhauser, L. Smyčková, J. Humplíková, M. Stařičný Tisk: Magdaléna Géryková Editace: Michal Chalupski Zodpovídá: Jana Foberová Strana 18