NEBEZPEČNÉ PRONÁSLEDOVÁNÍ

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Lucie Procházková

NEBEZPEČNÉ PRONÁSLEDOVÁNÍ Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Mgr. Jiří Herczeg, Ph.D. Katedra trestního práva Datum vypracování práce: březen 2013

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 18. března 2013 ......................................................... Lucie Procházková

Obsah: Obsah:...........................................................................................................................1 Úvod .............................................................................................................................1 1. Systematické začlenění nebezpečného pronásledování...........................................5 1. Objekt trestného činu .............................................................................................6 2. Objektivní stránka trestného činu...........................................................................9 2.1. Obecně ke konstrukci objektivní stránky ........................................................9 2.2. Kritérium intenzity.......................................................................................10 2.2.1. Vymezení kritéria intenzity ..................................................................11 2.2.2. Komparace se zahraniční právní úpravou .............................................13 2.2.3. Nebezpečné pronásledování jako hromadný trestný čin ........................14 2.3. Kritérium excesivní......................................................................................15 2.3.1. Výklad základních pojmů .....................................................................15 2.3.2. Posuzování naplnění kritéria excesivního .............................................17 2.3.3. Zhodnocení kritéria excesivního ...........................................................20 2.3.4. Komparace se zahraniční právní úpravou .............................................22 2.3.5. Návrhy de lege ferenda.........................................................................24 2.4. Vyhrožování ................................................................................................26 2.5. Sledování a vyhledávání osobní blízkosti .....................................................27 2.6. Vytrvalé kontaktování..................................................................................29 2.7. Omezování v obvyklém způsobu života .......................................................30 2.8. Zneužití osobních údajů ...............................................................................32 2.9. Komparace se zahraniční právní úpravou .....................................................33 3. Subjekt trestného činu..........................................................................................35 4. Subjektivní stránka trestného činu........................................................................36 4.1. Subjektivní stránka de lege lata ....................................................................36 4.2. Komparace se zahraniční právní úpravou .....................................................37 5. Kvalifikovaná skutková podstata .........................................................................38 5.1. Spáchání činu vůči dítěti nebo těhotné ženě .................................................39 5.2. Spáchání činu se zbraní ................................................................................39 5.3. Spáchání činu se dvěma osobami .................................................................40 6. Souběh trestných činů..........................................................................................41 7. Vývojová stadia trestného činu ............................................................................44 7.1. Obecně k vývojovým stádiím.......................................................................44 7.2. Reálná uskutečnitelnost pokusu....................................................................44 7.3. Pokus na nezpůsobilém předmětu útoku.......................................................45 8. Trestání nebezpečného pronásledování ................................................................46 8.1. Nepodmíněný trest odnětí svobody ..............................................................47 8.2. Podmíněně odložený trest odnětí svobody....................................................48 8.2.1. Přiměřená omezení a povinnosti...........................................................48 8.2.2. Zhodnocení účelnosti podmíněného trestu ............................................50 8.3. Domácí vězení .............................................................................................51 8.4. Obecně prospěšné práce ...............................................................................52 8.5. Peněžitý trest ...............................................................................................53 8.6. Zákaz činnosti..............................................................................................53 8.7. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.........................55

8.8. Vyhoštění ....................................................................................................55 8.9. Zákaz pobytu ...............................................................................................57 8.10. Zhodnocení trestání nebezpečného pronásledování...................................58 Závěr...........................................................................................................................60 Seznam zkratek ...........................................................................................................64 Použitá literatura .........................................................................................................65 Seznam příloh .............................................................................................................72

Úvod Tématem mé diplomové práce je trestný čin nebezpečného pronásledování. Trestný čin nebezpečného pronásledování kriminalizuje psychopatologické jednání známé jako stalking. První poznatky o stalkingu jsem získala při předmětu Soudní psychologie od docentky Ludmily Čírtkové, která se na fenomén stalkingu specializuje. Problematika stalkingu mě skutečně zaujala. Překvapilo mě, že přestože stalking může být velmi nebezpečným jednáním, oběti pronásledování byly často bezmocné, neboť jeho adekvátní trestněprávní postih tehdejší právní úprava neumožňovala. Ke změně došlo 1. ledna 2010 nabytím účinnosti nového trestního zákoníku, který v § 354 upravuje trestný čin nebezpečného pronásledování. Toto téma jsem si zvolila, neboť bych ráda zhodnotila, zda formulace skutkové podstaty nebezpečného pronásledování umožňuje efektivní trestněprávní postih stalkingu, nalezla případné nedostatky současné právní úpravy a předložila návrhy na jejich odstranění de lege ferenda. Nebezpečné pronásledování je trestným činem déle než tři roky, nyní je tedy ideální doba k bilancování, nakolik je ustanovení účelné. Svou roli při výběru tématu sehrál také fakt, že nebezpečné pronásledování zůstává stranou zájmu odborné veřejnosti a rozhodně tedy nelze toto téma považovat za vyčerpané. Komplexní posouzení efektivity postihu nebezpečného pronásledování by vyžadovalo zabývat se rovněž otázkami trestního práva procesního (zejména dokazováním, instrumenty ochrany poškozeného v průběhu trestního řízení, adhezním řízením atd.) a ostatními právními nástroji ochrany před stalkingem z oblasti správního a občanského práva. Stanovený rozsah práce však obdobně komplexní zpracování neumožňuje. Zaměřila jsem se proto výlučně na problematické otázky právního posouzení a trestání nebezpečného pronásledování z hlediska trestního práva hmotného. První část práce se zaměřuje na rozbor jednotlivých obligatorních znaků skutkové podstaty nebezpečného pronásledování. Nejprve jsem porovnala názory prezentované v literatuře a judikatuře za účelem zjištění, které pojmy nebo konstrukce jsou nejednoznačné nebo vyvolávají problémy při aplikaci. Následně jsem analyzovala rozsudky nižších soudů, abych ověřila, zda je výklad zastávaný soudy při aplikaci práva v souladu s názory odborné veřejnosti.

1

V první kapitole se nejprve stručně věnuji historickému vývoji, který vyústil v zavedení trestného činu nebezpečného pronásledování do trestního zákoníku. Následně v této souvislosti zmiňuji systematické začlenění trestného činu v rámci trestního zákoníku a uvádím znění skutkové podstaty trestného činu. V druhé kapitole pojednávám o objektu trestného činu a rovněž posuzuji systematičnost začlenění trestného činu s ohledem na jeho objekt. Třetí kapitola se zaměřuje na objektivní stránku nebezpečného pronásledování. Nejdříve rozebírám konstrukci objektivní stránky jako celku a následně se podrobně zaměřuji na její jednotlivé prvky. Požadavek dlouhodobosti vyvolává otázku, zda lze považovat nebezpečné pronásledování za hromadný trestný čin. Jelikož největší praktické obtíže vyvolává kritérium excesivní, práce se zaměřuje na možnosti jeho přeformulování. Návrhy de lege ferenda se inspirují zahraniční právní úpravou, jakož i formulací skutkových podstat blízkých trestných činů v trestním zákoníku. Čtvrtá kapitola se zabývá subjektem trestného činu. V souvislosti se subjektem se věnuji i otázkám nepřímého pachatelství a posuzování věku pachatele. Pátá kapitola pojednává o subjektivní stránce nebezpečného pronásledování. Kapitola přináší srovnání se zahraniční právní úpravou a posuzuje, zda by bylo vhodné vycházet ze zahraničních předloh při změnách de lege ferenda. V šesté kapitole jsou rozebrány jednotlivé znaky kvalifikované skutkové podstaty. V druhé části práce se věnuji dalším otázkám vyvstávajícím při právní kvalifikaci trestného činu nebezpečného pronásledování. Sedmá kapitola je zaměřena na souběh trestných činů. V této kapitole se zabývám tím, v jakých případech je vyloučen jednočinný nestejnorodý souběh nebezpečného pronásledování s jiným trestným činem. Značnou pozornost věnuji otázce

přípustnosti

souběhu

nebezpečného

pronásledování

s nebezpečným

vyhrožováním, neboť názory odborné veřejnosti se v tomto ohledu rozcházejí. Osmá kapitola se věnuje vývojovým stádiím trestného činu. Těžiště kapitoly tvoří otázka, zda je reálně možné spáchat nebezpečné pronásledování ve stadiu pokusu. Třetí část práce, představovaná devátou kapitolou, se zaměřuje na trestání pachatelů nebezpečného pronásledování. Postupně posuzuji vhodnost jednotlivých druhů trestů, jež lze za nebezpečné pronásledování uložit, a zároveň zkoumám četnost

2

jejich ukládání v praxi. Ze získaných poznatků následně vyvozuji, jaké tresty by měly být pachatelům ukládány. Závěr práce shrnuje a vyhodnocuje poznatky celé práce. Především jsou zdůrazněny nedostatky či nejasnosti současné právní úpravy a předloženy návrhy de lege ferenda. Při psaní práce jsem pociťovala značný nedostatek odborných zdrojů, neboť nebezpečné pronásledování doposud nevzbudilo výraznější zájem české odborné právnické veřejnosti. Komentář k trestnímu zákoníku profesora Šámala tak představuje jediný obsáhlejší zdroj informací. Dále jsem vycházela především ze stručných příspěvků v učebnicích trestního práva hmotného a několika článků v odborných časopisech. Obdobný problém představovala i judikatura Nejvyššího soudu ČR. Ačkoli se Nejvyšší soud nebezpečným pronásledováním opakovaně zabýval, ve většině případů nezformuloval vlastní právní názor, ale odcitoval část Šámalova komentáře. Při posuzování praktické aplikace zákonného ustanovení jsem čerpala zejména z rozsudků soudů nižších stupňů. Postupem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím jsem si vyžádala rozsudky obvodních pražských soudů za období od 1. ledna 2011 do 28. listopadu 2012. Jako zdroj zprostředkovaných informací o skutkovém stavu a jeho právním posouzením soudem prvního stupně mi také posloužila usnesení Nejvyššího soudu ČR. Celkem jsem měla k dispozici 28 rozhodnutí. Přínosným zdrojem informací byly vyšetřovací spisy Policie ČR a trestní spisy Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, do nichž jsem měla možnost nahlížet v průběhu své praxe na státním zastupitelství. Využila jsem rovněž možnosti konzultovat jednotlivé případy se státní zástupkyní JUDr. Blankou Bémovou a státní zástupkyní JUDr. Zdeňkou Galkovou. Zhodnocení české právní úpravy a návrhy změn de lege ferenda vychází ze srovnání s právní úpravou ostatních států EU. Pro informace o zahraniční právní úpravě jsem využila komparaci provedenou Universitou v Modeně pro potřeby Evropské komise 1 , dále komparaci italské autorky Laury de Fazio 2 realizované za účelem

1

MODENA GROUP ON STALKING. Protecting women from the new crime of stalking: A comparsion of legislative approaches within the European Union. [PDF] Modena: University of Modena and Reggio Emilia, 2007 [cit. 2013-02-09]. Dostupné na

3

prosazení kriminalizace stalkingu v Itálii a dále ze závěrů britského nezávislého parlamentního průzkumu 3 uskutečněného v souvislosti s připravovanou novelizací antistalkingové legislativy. Pojem „nebezpečné pronásledování“ označuje v práci přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „TZ“, případně „trestní zákoník“). Pojem „stalking“ je používám v širším významu než nebezpečné pronásledování a označuje jednak psychopatologický fenomén, ale také trestné činy, které postihují stalking podle zahraniční právní úpravy. Pojem „oběť“ označuje oběť z hlediska viktimologického, tedy osobu, které bylo nebezpečným pronásledováním ublíženo na zdraví, způsobena škoda na majetku nebo nemajetková újma. Pojem oběť má proto v textu obdobný význam jako pojem poškozený. Diplomová práce odpovídá právnímu stavu k 15. březnu 2013.

2

DE FAZIO, L. The Legal Situation on Stalking among the European member States. European Journal on Criminal Policy and Research, 2009, č.15[online]. SpringerLink [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs10610-009-9101-3?LI=true#page-1 3 RICHARDS, L., FLETCHER, H., JEWELL, D. Independent Parliamentary Inquiry into Stalking Law Reform Main Findings and Recommendations. 2012. [PDF]. [cit. 2013-02-09]. Dostupné na

4

1.

Systematické začlenění nebezpečného pronásledování Trestný čin nebezpečného pronásledování se objevil v české právní úpravě až

1. ledna 2010, kdy nabyl účinnosti trestní zákoník. Předcházející právní úprava, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, obdobný trestný čin neupravovala. Účelem zakotvení nebezpečného pronásledování v trestním zákoníku je umožnit trestní postih stalkingu. Stalking je definován jako „úmyslné zlovolné pronásledování a obtěžování jiné osoby, které snižuje kvalitu života a ohrožuje její bezpečnost“.4 Stalking rozhodně nelze považovat za nový fenomén, neboť předmětem zájmu psychologů a psychiatrů je již delší dobu. Avšak pozornost kriminologie, trestního práva a forenzní psychologie přitahuje až od 90. let 20. století. Čírtková tuto změnu vysvětluje tím, že se náhle značné množství případů přesunulo z psychiatrických léčeben a ambulancí do soudních síní. 5 K rozšíření povědomí o stalkingu přispěla medializace nejzávažnějších případů, které skončily smrtí oběti. V České republice se patrně nejznámější tragický případ odehrál v roce 2007, kdy po dvouletém pronásledování zavraždil stalker Petr Hanuš svou oběť Michaelu Maličkou. Případ vzbudil značnou pozornost zejména skutečností, že ačkoli oběť učinila vše, co bylo v jejích silách a pronásledování řešila policie i soud, nepodařilo se brutální vraždě zabránit. Před vraždou byl Hanuš odsouzen za trestný čin násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci k 250 hodinám obecně prospěšných prací, které mu byly následně přeměněny na 125 dní odnětí svobody. Před nástupem trestu si však Hanuš počkal na oběť před jejím domem a umlátil ji větví. 6 Následně se objevily spekulace, zda by bylo možné vraždě předejít, kdyby existoval adekvátní trestní postih stalkingu. Řada odborníků opakovaně kritizovala nedostatečnou ochranu obětí stalkingu a požadovala nápravu. Medializace závažných kauz významně přispěla k tomu, že myšlenka kriminalizace stalkingu získala širší podporu veřejnosti. V téže době začaly 4

ČÍRTKOVÁ, L., VITOUŠOVÁ, P. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: příručka pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha: Grada, 2007, s. 115 5 ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky. 1. vydání. Praha: Grada, 2008, s. 54 6 KOPECKÝ, K. Stalking a kyberstalking: Nebezpečné pronásledování. Olomouc: NET UNIVERSITY, 2010, 14 s., ISBN 978-80-254-7737-3, s. 8 [PDF][cit. 2013-02-09]. Dostupné na

5

speciální antistalkingové zákony přijímat i okolní evropské státy. Pravděpodobně všechny tyto faktory sehrály určitou roli při zavedení nového trestného činu. Skutková podstata nebezpečného pronásledování zní takto: (1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým, b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje, c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři roky bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) vůči dítěti nebo těhotné ženě, b) se zbraní, nebo c) nejméně se dvěma osobami. Nebezpečné pronásledování je systematicky zařazeno do hlavy X. obsahující trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných do dílu pátého mezi trestné činy narušující soužití lidí. Podle § 14 odst. 2 TZ je nebezpečné pronásledování přečinem, neboť horní hranice trestní sazby činí jeden rok.

1.

Objekt trestného činu Objektem trestného činu jsou společenské vztahy, zájmy a hodnoty chráněné

trestním zákonem.7

7

JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 151

6

Podle stupně obecnosti rozlišujeme objekt obecný, druhový a individuální. Druhový objekt je možné dovodit ze systematického zařazení nebezpečného pronásledování v trestním zákoníku. Jak již bylo dříve uvedeno, nebezpečné pronásledování je začleněno mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných obsažených v hlavě X. trestního zákoníku, a to do pátého dílu hlavy obsahující trestné činy narušující soužití lidí. Z této systematiky lze dovodit, že druhovým objektem nebezpečného pronásledování je ochrana veřejného pořádku před jednáním narušujícím mezilidské soužití. Jelínek druhový objekt blíže vymezuje tak, že ochrana jednotlivců i skupin obyvatel směřuje zejména proti útokům a vyhrožování z rasistických nebo xenofobních pohnutek.8 Novotný dochází k obdobným závěrům, avšak zdůrazňuje, že příčinou útoku může být jakkoli motivovaná nenávist pachatele vůči poškozenému, nikoli tedy pouze národnost, etnická, rasová či náboženská příslušnost poškozeného.9 Zatímco druhový objekt nám říká, co mají trestné činy zařazené v rámci pátého dílu hlavy X. TZ společné, individuální objekt se zaměřuje na to, čím se nebezpečné pronásledování od ostatních trestných činů z tohoto dílu liší. Na rozdíl od většiny ostatních trestných činů z dílu pátého hlavy X. chrání nebezpečné pronásledování primárně jednotlivce a nikoli skupinu obyvatel (obdobně ještě trestný čin nebezpečného vyhrožování podle § 353 TZ). Dále zde nehraje větší význam rasová, národnostní, náboženská ani jiná skupinová příslušnost poškozeného. Nenávist pachatele vůči poškozenému má ve většině případů jiný původ. Smyslem ustanovení je poskytnout ochranu jednotlivci, který je vystaven natolik intenzivnímu a dlouhodobému pronásledování, že se obává o svůj život a zdraví (popř. o život a zdraví osob blízkých). Toto vymezení objektu potvrzují názory odborné veřejnosti. Podle Šámala je objektem „ochrana nerušeného mezilidského soužití, konkrétně ochrana tělesné a duševní integrity, osobní svobody a soukromí jednotlivce“.10 Kuchta uvádí, že objektem

8

ibid., s. 756 NOVOTNÝ, O., VOKOUN, R., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 418 10 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, s. 3293 obdobně i VISINGER, R. Jak postihovat stalking? Zamyšlení nad novou právní úpravou. Trestněprávní revue, 2009, ročník 8., č. 11, s. 334 9

7

je ochrana jednotlivce před závažnými formami pronásledování a zájem na poklidném soužití občanů“.11 Obdobně i Novotný vymezuje objekt jako „klidné mezilidské soužití chráněné před rušením, které spočívá v obtěžování a znepříjemňování života oběti nad únosnou míru“12 a Jelínek jako „zájem na poklidném soužití občanů, nenarušovaném výhrůžkami, pronásledováním a jiným závažným obtěžováním a omezováním v obvyklém způsobu života“.13 V souvislosti s individuálním objektem nebezpečného pronásledování se objevily úvahy, zda by nebylo z hlediska systematiky vhodnější zařadit nebezpečné pronásledování mezi trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství v druhém dílu hlavy II. TZ. Visinger kupříkladu považuje takové zařazení za logicky vhodnější a argumentuje značnou odlišností objektu nebezpečného pronásledování a objektů ostatních trestných činů obsažených v dílu pátém hlavě X. TZ.14 Válková 15 i Šámal16 připouští, že jsou dány důvody pro zařazení nebezpečného pronásledování do druhého dílu hlavy II. TZ, zároveň však považují stávající začlenění trestného činu za věcně správné a logicky zdůvodnitelné poukazem na objekt trestného činu, jímž je ochrana nerušeného mezilidského soužití. Začlenění nebezpečného pronásledování mezi trestné činy narušující soužití lidí nepovažuji ani za nesystematické, ani za nelogické, neboť vhodně vyjadřuje, že objektem trestného činu je nerušené mezilidské soužití. Proti zařazení nebezpečného pronásledování do jiné hlavy také vystupuje způsob posuzování souběhu nebezpečného pronásledování s trestnými činy proti svobodě. Podle shodných závěrů odborné veřejnosti i soudní

praxe

není

vyloučen

jednočinný souběh

nebezpečného

pronásledování s trestnými činy proti svobodě. Závěr o přípustnosti jednočinného

obdobně i VANTUCH, P. K postihu stalkingu (nebezpečného pronásledování) podle § 354 trestního zákoníku. Trestní právo, 2011, ročník 15., č. 2, s. 7 11 KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, s. 490 12 NOVOTNÝ, O., VOKOUN, R., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 464 13 JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 794 14 VISINGER, R. Jak postihovat stalking? Zamyšlení nad novou právní úpravou. Trestněprávní revue, 2009, ročník 8., č. 11, s. 334 15 VÁLKOVÁ, H. Česká podoba stalkingu podle § 354 TZ v širších než jen trestněprávních souvislostech. Trestněprávní revue, 2009, ročník 8., č. 9, s. 261 16 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3293

8

souběhu vychází z argumentu, že se tyto trestné činy liší v objektu.17 Pokud má tedy nebezpečné pronásledování jiný objekt než trestné činy proti svobodě, jeho začlenění do druhého dílu hlavy II. trestního zákoníku by bylo nesystematické.

2.

Objektivní stránka trestného činu Objektivní stránkou trestného činu je určité zákonem stanovené jednání

pachatele, které způsobí porušení objektu trestného činu. Jednání je projevem vůle pachatele ve vnějším světě.18 Obecně může jednání pachatele spočívat buď v aktivním konání anebo v opomenutí. Spáchání nebezpečného pronásledování vyžaduje vždy aktivní konání, z logiky věci je nepředstavitelné spáchání činu opomenutím. Lze proto učinit závěr, že nebezpečné pronásledování je komisivním deliktem.

2.1. Obecně ke konstrukci objektivní stránky Objektivní stránka trestného činu zohledňuje poznatky soudní psychologie o stalkingu. Stalking zahrnuje širokou škálu jednání, přičemž některé jednotlivé útoky by při izolovaném

posouzení

nezakládaly

trestněprávní

ani

administrativně

právní

odpovědnost pachatele. Z tohoto důvodu je nutné všechny útoky pachatele hodnotit společně jako jeden celek. Zároveň nelze jediný útok posoudit jako stalking, neboť pro stalking je typické opakovaní útoků a dlouhodobost pronásledování. 19 Při stalkingu na sebe jednotlivé útoky navazují, pachatel často odkazuje na svou předešlou výhrůžku či oznamuje, co se chystá oběti provést v budoucnu. Velmi často se frekvence nebo závažnost jednotlivých útoků zvyšuje.20 Naopak s délkou trvání stalking rapidně klesá pravděpodobnost, že by stalking odezněl sám od sebe.21 V oblasti soudní psychologie vyskytují dva odlišné přístupy k posuzování stalkingu. První představuje tzv. kvantitativní vymezení stalkingu, pro nějž je rozhodující 17

blíže k otázce souběhu kapitola 6. práce JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 161 19 ČÍRTKOVÁ, L.: Moderní psychologie pro právníky. 1. vydání. Praha: Grada, 2008, s. 55 20 ČÍRTKOVÁ, L. Nebezpečné pronásledování [online]. Společnost pro kriminalistiku, 8. prosince 2009. [cit. 2013-01-28]. Dostupné na 21 ČÍRTKOVÁ, L.: Moderní psychologie pro právníky. 1. vydání. Praha: Grada, 2008, s. 99 18

9

počet nevyžádaných kontaktů. O stalking se jedná v případě, že pachatel podnikne více než 10 pokusů o kontakt v období nejméně 4 týdnů. Druhým přístupem je tzv. diagnostická teorie stalkingu, podle níž se jedná o stalking v okamžiku, kdy oběť dostane z pronásledování strach. Čírtková doporučuje při posuzování stalkingu zohlednit obě hlediska – objektivní počet kontaktů i subjektivní pocity oběti.22 Předmětem trestního postihu je jednání, jež představuje intenzivní a excesivní pronásledování. Pojem pronásledování je vymezen taxativním výčtem forem pronásledování obsaženým ve skutkové podstatě pod písmeny a) - e). Požadavek dlouhodobosti lze označit za tzv. kritérium intenzity. Tzv. kritérium excesivní je vyjádřeno tak, že pronásledování musí být způsobilé vzbudit u poškozeného důvodnou obavu o život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob blízkých. K naplnění objektivní stránky trestného činu musí jednání pachatele, odpovídající některé z forem pronásledování podle písm. a) – e), zároveň naplnit obě tato kritéria. Pro zajištění zjednodušení a stručnosti budu dále v práci používat pojmy „kritérium intenzity“ a „kritérium excesivní“ ve shora uvedeném významu namísto opakovaných citací částí skutkové podstaty. Nyní se budu blíže věnovat jednotlivým složkám jednání pachatele, a to zejména jejich vymezení v odborné literatuře a judikatuře, aplikaci soudní praxí a souvisejícím problémům.

2.2. Kritérium intenzity Z poznatků forenzní psychologie vyplývá, že dlouhodobost jednání představuje jeden ze základních rysů stalkingu. Trestní zákoník pojem dlouhodobost nedefinuje ani neobsahuje žádná pomocná kritéria pro jeho posuzování. Naplnění kritéria intenzity tak posuzují v jednotlivých případech soudy podle své volné úvahy s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem případu.

22

ČÍRTKOVÁ, L. Nebezpečné pronásledování [online]. Společnost pro kriminalistiku, 8. prosince 2009. [cit. 2013-01-28]. Dostupné na

10

2.2.1. Vymezení kritéria intenzity Literatura i judikatura se shodují, že jeden útok k naplnění skutkové podstaty nepostačuje. Následně se již rozchází názory odborné veřejnosti ohledně kvantitativního vymezení stalkingu (tj. více než 10 útoků za dobu nejméně 4 týdnů). Šámal vyjadřuje jeden z názorů na vztah mezi dlouhodobostí pronásledování a kvantitativním vymezením stalkingu: „Dlouhodobostí se rozumí několik vynucených kontaktů nebo pokusů o ně, které zároveň jsou způsobilé vyvolat v poškozeném důvodnou obavu. Trestá se proto soustavné, vytrvalé, tvrdošíjné a systematické jednání, nikoli náhodné či ojedinělé projevy. Čím menší je časový odstup mezi jednotlivými útoky nebo různorodost jednotlivých útoků, tím kratší období již splňuje podmínku dlouhodobosti. Zvážení, zda jde o dlouhodobé jednání nebo nahodilý exces musí učinit soud. Z klinického hlediska je za stalking považováno pronásledování více než 10 útoků v období nejméně 4 týdnů. Další pokračování v jednání je považováno za vysoce nebezpečné, neboť se zvyšuje riziko gradace útoků i násilí.“23 Šámal tedy nevylučuje, že kritérium intenzity může být naplněno dříve než jsou splněny podmínky kvantitativního vymezení stalkingu. Podle jeho názoru by měl soud považovat pronásledování za dlouhodobé zejména pokud je krátký časový rozestup mezi jednotlivými útoky nebo jsou jednotlivé útoky různorodé a jednání pachatele se navenek jeví jako systematické. Dále Šámal zdůrazňuje vysokou nebezpečnost jednání, které naplnilo podmínky kvantitativního vymezení stalkingu 24 . Z těchto závěrů je možné usoudit, že v případech, kdy je naplněno kritérium kvalitativního vymezení stalkingu, by mělo být kritérium intenzity považováno za splněné vždy. K obdobným závěrům se přiklání i Visinger: „Důvodem zakotvení požadavku dlouhodobosti je, že újma (i společenská nebezpečnost) roste až s délkou stresu či strádání oběti. Ojedinělé útoky nejsou u duševně zdravého člověka způsobilé způsobit důvodné obavy o život a zdraví. Jednání stalkera je většinou pečlivě naplánované a

23

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, s. 3295-3296 obdobně i VÁLKOVÁ, H. Česká podoba stalkingu podle § 354 TZ v širších než jen trestněprávních souvislostech. Trestněprávní revue, 2009, ročník 8., č. 9, s. 257 obdobně i KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 490 24 tj. více než 10 útoků v období nejméně 4 týdnů

11

promyšlené tak, aby maximalizovalo dopad na oběť – z dlouhodobosti lze proto dovodit i záměr pachatele útočit na oběť.“25 Visinger však vůbec nezmiňuje kvantitativní posouzení stalkingu jako potencionální pomocné vodítko k posouzení naplnění požadavku dlouhodobosti. Obdobně jako Šámal se domnívá, že ojedinělé, nesystematické útoky nenaplňují objektivní stránku skutkové podstaty. Argumentuje zásadou subsidiarity trestní represe obsaženou v § 12 odst. 2 TZ, kdy pouze dlouhodobé pronásledování je natolik společensky škodlivé, že odůvodňuje uplatnění trestněprávní represe. Naplnění kritéria intenzity je tak dáno do přímé souvislosti s kritériem excesivním. Opačný názor zastává Vantuch, který zjednodušuje kritérium intenzity tak, že splývá s kvantitativním vymezením stalkingu, tedy „více než 10 pokusů o kontakt v období nejméně čtyř týdnů“.26 Kritériem dlouhodobosti se zabývá rovněž judikatura Nejvyššího soudu ČR. V usnesení ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 7 Tdo 949/2012 Nejvyšší soud rozhodl, že jediný projev pronásledování nemůže být kvalifikován jako přečin nebezpečného pronásledování, neboť „jedním aktem nemůže být naplněn znak dlouhodobosti, jak tato vyžaduje skutková podstata citovaného přečinu.“27 V dalším rozhodnutí 28 se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda se požadavek dlouhodobosti vztahuje k jednotlivým formám pronásledování zvlášť nebo k jednání pachatele jako celku. Nejvyšší soud se přiklonil k druhému způsobu výkladu s odůvodněním, že při odděleném posuzování dlouhodobosti jednotlivých forem jednání by nebylo možné přiléhavě a komplexně vystihnout povahu a závažnost jednání. Ve zmíněném rozhodnutí pak Nejvyšší soud sám vymezil kritérium dlouhodobosti následovně: „přinejmenším několik vynucených kontaktů nebo pokusů o ně, které zároveň musí být způsobilé v poškozeném vyvolat důvodnou obavu. Ojedinělé nebo náhodné projevy, byť jinak nežádoucího chování, tyto požadavky nesplňují. Zpravidla se bude tedy jednat o soustavně, vytrvale, tvrdošíjně a systematicky 25

VISINGER, R. Jak postihovat stalking? Zamyšlení nad novou právní úpravou. Trestněprávní revue. 2009, ročník 8., č. 11, s. 334 26 VANTUCH, P. K postihu stalkingu (nebezpečného pronásledování) podle § 354 trestního zákoníku. Trestní právo. 2011, ročník 15., č. 2, s. 7 27 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 7 Tdo 949/2012. Dostupné na <www.nsoud.cz>. 28 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. září 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí NS pod T 1424. Dostupné na <www.nsoud.cz>

12

prováděná jednání, vybočující z běžných norem chování, které mohou v některých případech i nebezpečně gradovat.“29 Dále Nejvyšší soud upozornil, že „splnění požadavku dlouhodobosti je dozajista závislé na formě nebezpečného pronásledování a intenzitě, s jakou byly zákonem vyjmenované formy nebezpečného pronásledování jednáním obviněného naplněny, přičemž platí, že čím závažnější forma a vyšší intenzita jejího naplňování, tím kratší doba postačí pro vyslovení závěru, že jde o jednání dlouhodobé.“30 Analýza vybraných rozsudků pražských obvodních soudů ukázala, že při aplikaci práva nevyvolává kritérium intenzity výraznější problémy. Obvodní soud pro Prahu 831 považoval pronásledování za dlouhodobé i v případě, kdy trvalo pouhé dva týdny. Pachatel totiž pokračoval v pronásledování i po sdělení obvinění za trestný čin nebezpečného pronásledování. Podle § 12 odst. 11 TŘ bylo jednání po sdělení obvinění posouzeno jako nový skutek. Soud svůj závěr odůvodnil tím, že nebezpečnost činu zvyšuje skutečnost, že ani zahájené trestní stíhání neodradilo pachatele od pronásledování.

2.2.2. Komparace se zahraniční právní úpravou Při komparaci naší právní úpravy s právní úpravou členských států EU zjistíme, že kritérium intenzity nebezpečného pronásledování je upraveno třemi různými způsoby: (i)

opakování není vyžadováno, postačí jediný incident (Belgie, Malta)

(ii)

minimálně dva incidenty (Velká Británie)

(iii) opakování, dlouhodobost jednání, aniž by bylo určeno konkrétní časové

období

nebo

počet

incidentů

(Rakousko,

Dánsko,

Německo…)32 Většina států EU přistupuje ke kritériu intenzity obdobně jako Česká republika. S ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe nepovažuji za vhodné kritérium dlouhodobosti opustit a trestně stíhat již první či druhý útok. 29

ibid. ibid. 31 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. listopadu 2011, sp. zn. 3 T 17/2011 32 DE FAZIO, L. The Legal Situation on Stalking among the European member States. European Journal on Criminal Policy and Research, 2009, č. 15, s. 234-235, 239-240.[online] SpringerLink [cit. 2013-0209]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs10610-009-9101-3?LI=true#page-1 30

13

V právní úpravě ostatních států EU nejsou zakotveny ani konkrétní časové údaje pro naplnění kritéria dlouhodobosti. Na základě této skutečnosti se domnívám, že kvantitativní vymezení stalkingu by mělo sloužit orgánům činným v trestním řízení pouze jako pomocné vodítko. Při posuzování konkrétního případu by soud měl zohlednit zejména tyto aspekty: (i)

časový odstup mezi jednotlivými útoky a proměna četnosti v čase

(ii)

závažnost jednotlivých útoků a proměny intenzity v čase

(iii) provázanost jednotlivých útoků (iv) nebezpečnost osoby pachatele, možnost a schopnost realizovat výhrůžky.

2.2.3. Nebezpečné pronásledování jako hromadný trestný čin Kritérium intenzity vyvolává otázku, zda je nebezpečné pronásledování trestným činem hromadným. Hromadným je trestný čin, u něhož trestní odpovědnost zakládá více souvisejících útoků.33 Souvislost útoků je zaprvé subjektivní, kdy jednotlivé útoky spojuje společný záměr, a zadruhé objektivní, kdy útoky mají souvislost časovou a stejný předmět útoku.34 Domnívám se, že nebezpečné pronásledování je trestným činem hromadným. Závěr o hromadnosti opírám o následující skutečnosti: (i) ke vzniku trestní odpovědnosti za nebezpečné pronásledování nepostačuje jediný útok

35

, (ii)

pronásledování musí být soustavné a systematické, z čehož lze usoudit na společný záměr jednotlivých útoků a (iii) předmět útoku se v průběhu pronásledování nemění. Ačkoli je to poměrně překvapivé, odborná literatura ani soudní judikatura se nevyjadřují k povaze nebezpečného pronásledování jako hromadného trestného činu. Určitou oporu pro svou domněnku jsem nalezla ve slovenské odborné literatuře. Slovenský trestný zákon obsahuje v § 360a trestný čin nebezpečného prenasledovanie.

33

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s.169 obdobně i JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 138 obdobně i KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 186-187 34 ibid., s. 169 35 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 7 Tdo 949/2012 i citové názory odborné veřejnosti

14

Skutková podstata nebezpečného prenasledovanie do značné míry kopíruje českou právní úpravu obsažené v § 354 TZ. Podle komentáře k trestnému zákonu je trestný čin nebezpečného prenasledovanie považován za hromadný trestný čin. 36 S ohledem na blízkost českého a slovenského právního řádu a obdobnému znění skutkových podstat lze považovat také nebezpečné pronásledování za trestný čin hromadný. Posouzení hromadné povahy trestného činu není pouze akademickou otázkou, ale přináší významné důsledky pro trestní řízení a právní kvalifikaci činu. Přijetím závěru, že nebezpečné pronásledování je trestným činem hromadným, vylučujeme vícečinný stejnorodý souběh, neboť veškeré dílčí útoky spáchané do sdělení obvinění se posoudí jako jediný trestný čin. Ovšem pokud bude pachatel plynule pokračovat v jednání i po sdělení obvinění, posoudí se další dílčí útoky jako nový skutek, jak vyplývá z § 12 odst. 11 TŘ. Sdělením obvinění se rozumí okamžik, kdy bylo obviněnému doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. 37 U hromadného trestného činu se za ukončení trestné činnosti považuje okamžik spáchání posledního z dílčích útoků. Určení okamžiku ukončení trestné činnosti má význam pro posouzení časové působnosti trestních zákonů, promlčení trestního stíhání, použití amnestie a posouzení věku pachatele.38

2.3. Kritérium excesivní Další podmínkou pro naplnění objektivní stránky nebezpečného pronásledování je vedle kritéria

intenzity tzv. kritérium excesivní. Požadavek excesivního

pronásledování je ve skutkové podstatě vyjádřen jako „způsobilost vzbudit důvodnou obavu o život nebo zdraví oběti nebo o život a zdraví jemu blízkých osob“.

2.3.1. Výklad základních pojmů Důvodnou obavou se rozumí obava objektivně způsobilá vyvolat vyšší stupeň obav, úzkosti nebo jiného tísnivého pocitu ze zla, kterým je na poškozeného

36

BURDA, E., ČENTÉŠ, J., KOLESÁR, J. a kol. Trestný zákon. Osobitná časť. Komentár. II. diel. 1. vydanie. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 1203 37 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 170 38 ibid.

15

působeno.39 Důvodné obavy o zdraví se nevztahují pouze k obavám o zdraví fyzické, ale i k obavám o zdraví duševní.40 Názory odborné veřejnosti se rozchází v otázce, zda u poškozeného musí reálně vzniknout důvodná obava. Jelínek se domnívá, že subjektivní vnímání pronásledování poškozeným je vedle objektivní způsobilosti jednání vyvolat důvodné obavy nezbytnou podmínkou pro naplnění objektivní stránky trestného činu. Podle Jelínka tak není naplněna objektivní stránka trestného činu v případě, kdy poškozený vnímá jednání pachatele pouze jako příkoří.41 Tento názor vychází z diagnostické teorie stalkingu 42 , podle níž se jedná o stalking až v okamžiku, kdy oběť dostane z pronásledování strach. Avšak většina autorů zastává názor opačný, tedy že není nezbytné, aby byla důvodná obava u poškozeného skutečně vyvolána, její vznik však musí být reálný.43 S tímto názorem se ztotožnil při své rozhodovací činnosti i Nejvyšší soud.44 Osobně se rovněž přikláním k druhému z prezentovaných názorů. Gramatickým výkladem fráze „jednání je způsobilé vzbudit důvodné obavy“ docházím k závěru, že podmínka je splněna, pokud je jednání natolik excesivní, že by dokázalo vyvolat racionální obavy. Z ničeho nevyplývá, že by splnění kritéria excesivního bylo podmíněno vyvoláním těchto důvodných obav. Pokud by záměrem zákonodárce bylo, aby důvodné obavy byly u poškozeného skutečně vyvolány, nabízí se otázka, proč ve skutkové podstatě použil výraz „způsobilé“, když by svůj záměr mohl jednoznačně vyjádřit vhodnější formulací „jednání vzbudilo v něm (pozn. poškozeném) důvodné obavy“.

39

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3298 ibid. 41 JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 26-27 42 blíže rozvedeno v části 2.1 práce 43 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3298 obdobně i KUCHTA, J. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 490 44 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. září 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí NS T 1424. Dostupné na <www.nsoud.cz> 40

16

2.3.2. Posuzování naplnění kritéria excesivního Posuzování, zda jednání pachatele bylo způsobilé vyvolat u poškozeného důvodné obavy, náleží soudu. Soud by měl při posuzování zohlednit konkrétní okolnosti případu, zejména povahu výhrůžek, fyzické dispozice a povahové vlastnosti pachatele a poškozeného. Pokud je výhrůžka doprovázena chováním, jež dokládá odhodlání pachatele výhrůžku splnit – například míření zbraní na poškozeného – lze považovat výhrůžku za způsobilou vyvolat důvodné obavy. Při posuzování je nutné přihlédnout i ke zranitelnosti oběti, neboť určité jednání, které dospělého muže neznepokojí, může již vyvolat důvodné obavy u staré opuštěné ženy nebo malého dítěte.45 Očekávala jsem, že při posuzování a dokazování splnění kritéria excesivního budou v praxi vznikat určité obtíže. Obtíže vyvolané faktem, že dokud pachatel poškozenému přímo nevyhrožuje usmrcením nebo útokem, lze jen velmi obtížně prokázat souvislost mezi pronásledováním a obavami o zdraví či dokonce život. Pro dokreslení si můžeme představit případ, kdy pachatel dlouhé hodiny vysedává v autě před domem poškozeného, nechává poškozenému vzkazy nebo drobné dárky na psacím stole na pracovišti a posílá mu textové zprávy, z jejichž obsahu vyplývá, že poškozeného neustále sleduje a má přehled o každém jeho kroku. Pro poškozeného je toto pronásledování nesnesitelné, pachatele se obává a je nucen změnit své zaběhnuté životní zvyklosti. Avšak z čeho lze dovodit, že by se poškozený měl obávat o své zdraví, když mu pachatel ani nevyhrožuje, ani s ním doposud nepřišel do bližšího osobního kontaktu? A přesto nelze s určitostí tvrdit, že tento způsob pronásledování je méně nebezpečný než pronásledování s explicitními výhrůžkami usmrcením. Zajímalo mě proto, jak se s kritériem excesivním vypořádala praxe. Analýza rozsudků pražských obvodních soudů přinesla nečekané výsledky. Většina rozsudků se v odůvodnění s naplněním kritéria excesivního dostatečně nevypořádala. Nebylo tudíž zřejmé, na základě jakých skutkových okolností soudy usoudily, že kritérium excesivní bylo v daném případě naplněno. Využila jsem stáže na Obvodním státním zastupitelství pro Prahu 1 k tomu, abych požádala o objasnění státní zástupkyni JUDr. Zdeňkou Galkovou. Státní 45

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3298-3299 obdobně i VÁLKOVÁ, H. Česká podoba stalkingu podle § 354 TZ v širších než jen trestněprávních souvislostech. Trestněprávní revue, 2009, ročník 8., č. 9, s. 261

17

zástupkyně mi vysvětlila, že způsobilost vyvolat důvodné obavy o život nebo zdraví poškozeného se nijak zvláště neřeší, neboť se předpokládá, že každé pronásledování představuje pro poškozeného psychickou zátěž a je tak samo o sobě způsobilé vyvolat u poškozeného důvodné obavy o psychické zdraví. 46 Z této teorie je zřejmé, že v praxi není ojedinělé, aby naplnění kritéria excesivního bylo v podstatě presumováno bez dalších podmínek. Názoru prezentovanému státním zástupkyní se velmi blíží i názory některých soudů vyjádřené v rozsudcích. Ta část analyzovaných rozsudků, která se vyjadřovala ke splnění excesivního kritéria, uváděla, že kritérium excesivní bylo splněno dopadem pronásledování na psychiku poškozeného, neboť pokračování v jednání by mohlo u poškozeného vyvolat duševní poruchu. Tedy „důvodné obavy oběti o zdraví“ představovaly obavy poškozeného, že při pokračování či stupňování pronásledování by u něj mohla být vyvolána duševní porucha. Pro ilustraci dále uvádím stručné shrnutí několika případů. Obvodní soud pro Prahu 3 ke splnění kritéria uvedl, že poškozená byla bezbranná vůči jednání pachatele a pachatel s postupem času své jednání stupňoval. Poškozená tak byla vystavena neustálému chronickému stresu, který by u ní mohl v budoucnu vyvolat psychické či psychosomatické onemocnění.47 Obvodní soud pro Prahu 9 řešil případ, kdy pachatelka kromě jiného vyhrožovala

poškozenému

zabitím

společných

dětí.

Pachatelka

v přítomnosti

poškozeného úmyslně pustila kočárek s dítětem volně po silnici. Dále pachatelka děti zanedbávala a ubližovala jim do té míry, že do věci zasáhnul orgán sociálně-právní ochrany dětí. Pachatelka se zaměřila i na rodiče poškozeného, pro které byly vzhledem k jejich věku verbální útoky pachatelky vysilující. Soud v rozsudku dovodil, že poškozenému vznikla jednáním pachatelky psychická újma, neboť se odůvodněně obával o život a zdraví svých dětí a o zdraví svých starých rodičů.48 Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodoval případ, kdy jednání pachatelky rozvinulo u poškozeného úzkostně-depresivní stav. Kvůli svému špatnému psychickému stavu poškozený opakovaně docházel k psychologovi, nemohl vykonávat obvyklou činnost a 46

JUDr. Zdeňka Gálková, státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, osobní sdělení. 47 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. září 2012, sp. zn. 1 T 62/2012. 48 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. března 2012, sp. zn. 1 T 1/2012

18

trpěl nespavostí. Pachatelka se nenechala přesvědčit, aby jednání zanechala a naopak své útoky stupňovala. Za těchto okolností soud shledal obavy poškozeného o vlastní duševní zdraví za důvodné.49 Obvodní soud pro Prahu 1 shledal obavu poškozené o zdraví důvodnou v případě, kdy obdržela od pachatele velké množství sms zpráv s vulgárním obsahem, neboť se s ohledem na jejich frekvenci a obsah obávala sexuálního útoku pachatele.50 Na druhou stranu Nejvyšší soud v jednom případě zaujal podstatně restriktivnější výklad excesivního kritéria. Svůj názor Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 8. září 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011. V tomto případě pachatel nerespektoval uložené předběžné opatření a dlouhodobě intenzivně pronásledoval poškozenou tím, že jí zasílal velké množství vulgárních zpráv a vyhledával její osobní blízkost. Sestře poškozené napsal na Facebook vzkaz, že poškozenou zabije. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry nižších soudů a připustil, že jednání pachatele poškozenou permanentně obtěžovalo, stresovalo a nežádoucím způsobem zasahovalo do jejího osobního života, zejména ve zkouškovém období. Dále soudu vyhodnotil, že výhrůžka usmrcení s ohledem na okolnosti případu nenaplňuje sama o sobě kritérium excesivní. Poškozená totiž vypověděla, že nepovažuje obžalovaného za agresivního, že ji doposud fyzicky nenapadl a že neočekávala, že by výhrůžku skutečně splnil, přesto však měla z obžalovaného strach a pronásledování pro ní bylo psychicky vyčerpávající. Soud vyjádřil názor, že vedle výhrůžky nebylo ani jiné jednání pachatele způsobilé vyvolat u poškozené důvodné obavy o život či zdraví a proto nelze učinit závěr o trestní odpovědnost pachatele za nebezpečné pronásledování. Nejvyšší soud úplně přehlíží psychické dopady pronásledování na poškozenou, jakož i možnost, že nebezpečné pronásledování u ní vyvolá duševní onemocnění. Při prosazení obdobného názoru v aplikační praxi ostatních soudů, lze očekávat prudký pokles odsuzujících rozsudků. Značná část případů závažného stalkingu, jímž byl i případ výše uvedený, by znovu nebyla trestně postižitelná. Stalkerům bychom tak beztrestně umožnili obtěžovat své oběti, zasahovat do jejich poklidného života, psychicky je deptat nebo zastrašovat, dokud jednoznačně nevyjádří úmysl oběť usmrtit nebo jí ublížit. Za takových okolností by mohl být trestný čin nebezpečného 49 50

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. února 2011, sp. zn. 31 T 162/2010 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. března 2012, sp. zn. 2 T 50/2011

19

pronásledování opět vypuštěn z trestního zákoníku pro svou nadbytečnost, neboť by umožňoval trestně sankcionovat pouze jednání, které naplňuje znaky trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 TZ.

2.3.3. Zhodnocení kritéria excesivního Předcházející kapitola dokládá, že současná formulace kritéria excesivního vyvolává při praktické aplikaci problémy. V současné době se objevují dva krajní přístupy, jež se snaží tyto problémy překlenout. Prvním řešením je fikce, že veškeré pronásledování představuje pro poškozeného takovou psychickou zátěž, která je objektivně způsobilá vyvolat u něj obavy o své duševní zdraví. Splnění kritéria excesivního se tak presumuje v každém případě pronásledování. Faktické důsledky tohoto přístupu jsou srovnatelné s úplným vypuštěním kritéria excesivního ze skutkové podstaty. Z těchto skutečností usuzuji, že zjednodušená aplikace kritéria excesivního neodpovídá záměru zákonodárce a tedy ani smyslu a účelu zákonného ustanovení. Účelem zakotvení kritéria excesivního ve skutkové podstatě je umožnit trestní stíhání pouze nejzávažnějších případů pronásledování. Zavedení kritéria excesivního odpovídá zásadě subsidiarity trestní represe vyjádřené v § 12 odst. 2 TZ. Podle této zásady představuje trestní právo „ultima ratio“ (tzn. nejzazší prostředek) a trestní odpovědnost by se proto měla uplatnit pouze v případech společensky škodlivých, kdy nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiných právních předpisů. Úplné vypuštění kritéria excesivního či presumpce jeho splnění tak představují nepřípustné rozšiřování trestní represe. Naopak druhý přístup je restriktivní a kritérium excesivní považuje za naplněné jen v případě, že pachatel jednoznačně projevil úmysl zaútočit na poškozeného a způsobit mu tak újmu na zdraví nebo jej usmrtit. Dále je nutné zohlednit skutečnost, že zdravím se rozumí i zdraví duševní. Ke splnění kritéria dojde v případě, kdy je poškozený vystaven natolik intenzivnímu a rozsáhlému pronásledování, že takovou psychickou zátěž nemůže zvládnout bez poškození či ohrožení duševního zdraví. Poškození psychického zdraví poškozeného tedy musí hrozit reálně a bezprostředně v důsledku dopadů pronásledování na psychiku poškozeného.

20

I druhý přístup má své nedostatky. Nejzásadnějším nedostatkem je, že neumožňuje trestat většinu stalkerů, ačkoli nebezpečné pronásledování bylo zavedeno do trestního zákoníku v důsledku přesvědčení o nezbytnosti kriminalizace stalkingu. Jsem

přesvědčena,

že

ke

zvýšení

efektivity

trestněprávního

postihu

nebezpečného pronásledování přispěje vhodná úprava kritéria excesivního. Naopak úplné vypuštění kritéria ze skutkové podstaty nepovažuji za vhodné. V minulosti se již vyskytl pokus o legislativní změnu skutkové podstaty nebezpečného pronásledování. V roce 2011 byl Senátu předložen návrh novely trestního zákoníku, který zamýšlel úplné vypuštění „způsobilosti vyvolat důvodné obavy o život a zdraví“ ze skutkové podstaty nebezpečného pronásledování. Navrhovatel, senátor Marcel Chládek, navrhovanou změnu odůvodnil tak, že v praxi často není možné prokázat způsobilost pronásledování vyvolat důvodné obavy o život a zdraví, ačkoli nemůže být pochyb o nebezpečnosti jednání stalkera a přestože intenzivní útoky mohou podstatně omezovat oběť v běžném životě.51 Navrhovatel však nezískal pro návrh potřebnou podporu ústavněprávního výboru Senátu a návrh vzal záhy zpět. Z dostupných dokumentů bohužel není možné zjistit, jaké výhrady vznesl ústavněprávní výbor proti návrhu. Od té doby nebyl předložen žádný jiný legislativní návrh vztahující se k úpravě kritéria excesivního ve skutkové podstatě nebezpečného pronásledování. Za zásadní nedostatek současné formulace kritéria excesivního považuji jeho příliš úzké vymezení, kdy se důvodné obavy vztahují pouze k životu a zdraví poškozeného a osobám jemu blízkým. Pachatelé stalkingu značně ztěžují a znepříjemňují životy svých obětí, aniž by přímo zasáhli do jejich fyzické integrity. Existuje široká škála jednání pronásledovatele, které nemá ačkoli přímou souvislost s ohrožením života či zdraví oběti, může být obětí vnímáno velmi tíživě a újma takto způsobená oběti je srovnatelná s újmou na zdraví. Příkladem je třeba zničení či poškození věci zvláštní citové hodnoty, usmrcení domácího mazlíčka, poškození dobré pověsti a jména oběti rozesláním pomlouvačných dopisů nebo vystavením erotických fotografií oběti na internetu či výhrůžka způsobení citelné škody na majetku. Některé

51

CHLÁDEK, M.: Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Senát ČR, senátní tisk č. 163, 8. funkční období Senátu ČR [cit. 2013-02-05]. Dostupné na

21

jednotlivé útoky mohou sice za určitých okolností naplnit skutkovou podstatu jiného trestného činu (např. pomluva, poškození cizí věci atd.), ale dokud pachatel své jednání nedoplní ještě výhrůžkami o ublížení na životě a zdraví, nedojde k naplnění skutkové podstaty nebezpečného pronásledování. Navíc pouhé uplatnění trestní odpovědnosti za dílčí útoky se jeví jako nedostatečné, neboť nezohledňuje samotnou podstatu pronásledování a jeho dopady na oběť. Obdobně argumentovali odborníci, kteří prosazovali zavedení kriminalizace stalkingu. Válková například označila možnosti trestního postihu stalkingu před zavedením trestného činu nebezpečného pronásledování za těžkopádné a v praxi neefektivní, neboť dostatečně nereflektují vlastní podstatu a charakteristické rysy stalkingu.52 Na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že změna formulace kritéria excesivního je žádoucí. Užitečným zdrojem inspirace pro návrhy de lege ferenda může představovat zahraniční právní úprava. V další části práce se zaměřím na nejvýraznější odlišnosti v pojetí kritéria excesivního v právní úpravě států Evropské unie.

2.3.4. Komparace se zahraniční právní úpravou Všechny právní úpravy respektují zásadu subsidiarity trestní represe a trestně stíhají pouze nejzávažnější a nejnebezpečnější případy pronásledování. Z tohoto důvodu všechny skutkové podstaty obsahují kritérium excesivní, které určuje, jaký dopad muselo mít nebo mít mohlo pronásledování na život poškozeného, aby založilo trestněprávní odpovědnost pachatele. V právních řádech států EU je kritérium excesivní vyjádřeno jako „podstatné zhoršení kvality života“ (Německo, Rakousko, Slovensko), „závažné narušení osobního klidu“ (Belgie, Dánsko, Irsko), „vyvolání znepokojení, úzkost nebo újmy“ (Irsko, Velká Británie) nebo „obavy z útoku proti životu, zdraví nebo majetku“ (Malta).53 Tyto

formulace

kritéria

excesivní

reflektují

skutečnost,

že

smyslem

kriminalizace stalkingu není pouze prevence před závažnými trestnými činy proti životu 52

VÁLKOVÁ, H. Česká podoba stalkingu podle § 354 TZ v širších než jen trestněprávních souvislostech. Trestněprávní revue, 2009, ročník 8., č. 9, s. 260 53 DE FAZIO, L. The Legal Situation on Stalking among the European member States. European Journal on Criminal Policy and Research, 2009, č. 15, s. 229–242. DOI 10.1007/s10610-009- 9101-3 [online]. SpringerLink [cit. 2013-02-09]. Dostupné na http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs10610-0099101-3?LI=true#page-1 Přehled znění skutkových podstat stalkingu vybraných států EU v českém a anglickém jazyce je obsažen v Příloze č. 3 práce.

22

a zdraví, ale i sankce za narušení života poškozeného a vyvolání negativních psychických dopadů u poškozeného v důsledku pronásledování. Vyjadřuje se tak názor, že pachatelé nebezpečného pronásledování by měli být potrestáni nejen proto, aby se zabránilo nebezpečné eskalaci jejich chování v budoucnu, ale i za to, že svým jednáním vyvolali u poškozeného strach, obavy a citelně zasáhli do jeho života. Blíže se zaměřím na právní úpravu slovenskou, protože slovenský právní řád je českému stále nejbližší. Slovensko zavedlo trestný čin nebezpečného prenasledovanie do trestného zákona novelou č. 262/2011 Z. z. s účinností od 1. září 2011. Nová skutková podstata je bez větších změn převzatá z § 354 českého trestního zákoníku. Jediný zásadní rozdíl představuje právě rozšíření kritéria excesivní. Slovenské kritérium excesivní je vyjádřeno jako „způsobilost vyvolat důvodné obavy o život nebo zdraví poškozeného nebo osob blízkých anebo podstatným způsobem zhoršit kvalitu jeho života“. Komentář k trestnému zákonu vymezuje kvalitu života jako soubor zvyků, hodnot a svobodného jednání jednotlivce a to jak v oblasti duševní, tak v oblasti materiálního zabezpečení. Rozhodující pro určení, zda došlo k podstatnému zhoršení kvality života, je subjektivní vnímání poškozeného. Zhoršením kvality života se přitom rozumí buď vyvolání psychického traumatu nebo obav poškozeného z dalšího pronásledování,

vystupňování

pronásledování,

narušení

mezilidských

vztahů,

poškození dobrého jména a pověsti poškozeného ve společnosti či v zaměstnání, jakož i reálné naplnění těchto obav.54 Přínosem slovenské úpravy je, že považuje za společensky nebezpečné nejen pronásledování, u kterého reálně hrozí usmrcení či poškození zdraví oběti, ale také pronásledování, jež má jiné závažné dopady na psychiku oběti. Zajímavá je také dánská právní úprava, kde se vedle závažného narušení osobního klidu vyžaduje ještě další skutečnost, a to aby pachatel pokračoval v pronásledování i po varování policií. Policejní varování platí na následujících pět let. Pachatel si je tedy po varování vědom, že pokud v následujících pěti letech bude v pronásledování pokračovat, dopouští se trestného činu. Přestože toto opatření snižuje

54

BURDA, E., ČENTÉŠ, J., KOLESÁR, J. a kol. Trestný zákon. Osobitná časť. Komentár. II. diel. 1. vydanie. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 1206

23

počet trestně stíhaných osob, nesnižuje se tím zároveň úroveň ochrany oběti pronásledování. Rovněž Čírtková 55 doporučuje obětem pronásledování obrátit se na policii, neboť existuje šance, že policejní intervence pachatele odradí od dalšího jednání. Naopak skutečnost, že pachatel pokračuje v nebezpečném pronásledování i po zahájení trestního stíhání, nasvědčuje vyššímu stupni nebezpečnosti pronásledování. Zavedení obdobného kritéria do naší právní úpravy by umožnilo ještě před zahájením trestního stíhání diferencovat nebezpečné pronásledování podle závažnosti.

2.3.5. Návrhy de lege ferenda Při formulaci kritéria excesivního je třeba vycházet i poznatků soudní psychologie o dopadech stalkingu na oběť. Nejčastěji vyvolává stalking u obětí tyto následky: strach, vnitřní neklid, lekavost, nedůvěra, depresivní nebo úzkostné stavy, poruchy spánku.56 Záměrem je rozšířit nebo pozměnit kritérium excesivní, aby umožňovalo lépe a přesněji posoudit závažnost jednání pachatele a poskytnout efektivnější ochranu obětem nebezpečného pronásledování, a zároveň sjednotit výklad excesivního kritéria soudy. Jestliže objektem nebezpečného pronásledování je ochrana nerušeného mezilidského soužití, soukromí a duševní integrity jednotlivce, musí skutková podstata umožňovat trestní stíhání závažných zásahů do soukromí a psychické integrity. Jednou z možností je rozšíření kritéria excesivního o „jinou těžkou újmu“. Inspirací pro toto řešení je vymezení rozsahu důvodných obav u trestného činu nebezpečného vyhrožování (§ 353 TZ). Nebezpečné vyhrožování je jediným dalším trestným činem, který používá ve skutkové podstatě pojem „důvodné obavy“. S ohledem na to, jak jsou si skutkové podstaty obou trestných činů blízké, je zcela nepochopitelné, proč se liší rozsah důvodných obav. Důvodné obavy u nebezpečného vyhrožování zahrnují vedle obav o život (obavy z usmrcení) a zdraví (obavy z těžkého ublížení na zdraví) ještě obavy z jiné těžké újmy. Jiná těžká újma se posuzuje podle objektivních (okolnosti případu) i subjektivních kritérií (vnímání újmy poškozeným).

55

ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky. 1. vydání. Praha: Grada, 2008, s. 92-93 ČÍRTKOVÁ, L., VITOUŠOVÁ, P. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: příručka pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha: Grada, 2007, s. 122-123 56

24

Může se jednat o závažnou újmu na majetku, vážnou újmu na právech, cti, dobré pověsti či rodinném životě.57 Při sjednocení rozsah důvodných obav u nebezpečného pronásledování a nebezpečného vyhrožování by excesivní kritérium mohlo být formulováno následovně: „způsobilé vyvolat důvodné obavy o život, zdraví nebo důvodné obavy z jiné těžké újmy“. V konkrétním případě by soud posuzoval, zda strach a obavy poškozeného z pronásledování jsou srovnatelné s obavami o život a zdraví. Nespornou výhodou tohoto řešení je, že jelikož pojem jiná těžká újma používá trestní zákoník u více trestných činů, existuje již ustálená judikatura, z níž by mohl soud při posuzování čerpat. Druhou možností je nahradit „důvodné obavy o život a zdraví“ za „důvodné obavy ze způsobení fyzických a psychických útrap“. Pojem fyzické a psychické útrapy se objevuje jako znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zbavení osobní svobody podle § 170 TZ, omezování osobní svobody podle § 171 TZ a zavlečení podle § 172 TZ. Podle judikatury se fyzickými a psychickými útrapami rozumí silná fyzická nebo duševní bolest, včetně výrazného strachu, obav o svůj život nebo zdraví, vyvolání vážnější poruchy zdraví nebo onemocnění.58 Z výše uvedeného vyplývá, že fyzické a psychické útrapy jsou širším pojmem než život a zdraví, neboť zahrnují i výrazný strach či duševní bolest, která nemusí dosahovat intenzity poškození psychického zdraví. Poslední možnost je rozšířit kritérium excesivního o „podstatné zhoršení kvality života“. Řešení vychází ze slovenské právní úpravy nebezpečného prenasledovanie. Obdobná formulace kritéria excesivního se objevuje i v dalších státech EU. V zásadě lze říci, že každé pronásledování způsobuje zhoršení kvality života poškozeného. Při rozšíření kritéria excesivního by soud posuzoval na základě konkrétních skutkových okolností případu, zda se jednalo o zásah podstatný. Dle mého názoru by některý z výše uvedených návrhů mohl odstranit vytýkané nedostatky skutkové podstaty. Výhodou první návrhu je, že vychází z obsahově blízké skutkové podstaty a používá pojem známý trestnímu zákoníku, ke kterému existuje ustálená judikatura. Výhodou třetího návrhu je, že nejlépe zohledňuje dopady 57

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1752 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. srpna 2010, sp. zn. 8 Tdo 749/2010, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 29/2011tr. Dostupné na <www.nsoud.cz> 58

25

pronásledování na oběť a obdobná formulace je užívána i v ostatních státech EU. Určitou nevýhodu představuje skutečnost, že pojem „podstatné zhoršení kvality životy“ doposud trestní zákoník neužívá.

2.4. Vyhrožování Pronásledováním podle § 354 odst. 1 písm. a) TZ se rozumí „vyhrožování ublížením na zdraví nebo jinou újmou poškozenému nebo osobám poškozenému blízkým“. Pojem výhrůžka je judikaturou i odbornou literaturou dostatečně vymezen, proto neočekávám, že by praktická aplikace ustanovení vyvolávala problémy. Výhrůžkou se rozumí protiprávní jednání objektivně způsobilé vyvolat důvodnou obavu, aniž by skutečně k vyvolání důvodné obavy u poškozeného muselo dojít.59 Z definice výhrůžky jako protiprávního jednání lze dovodit, že vedle verbálně či písemně vyjádřené hrozby lze uskutečnit výhrůžku i konkludentním jednáním. Konkludentně lze vyhrožovat například přejížděním čepelí nože po krku, namířením zbraně na poškozeného nebo obdobným gestem, pokud je z něj patrné, co pachatel zamýšlí poškozenému udělat. Výhrůžka musí být provedena nedovoleným způsobem a nedovolenými prostředky, přičemž musí být míněna vážně.60 Obsahem výhrůžky je ublížení na zdraví nebo jiná újma. Ublížení na zdraví je definováno výkladovým ustanovení § 122 odst. 1 TZ. Jinou újmou se rozumí např. narušení sexuální integrity či rodinného soužití, majetková škoda nebo újma na osobnostních právech, přičemž tato újma musí být natolik intenzivní, aby byla poškozeným pociťována obdobně tíživě jako ublížení na zdraví.61 Výhrůžka může směřovat buď přímo proti poškozenému nebo proti osobám poškozenému blízkým. Poškozený nemusí být pronesení výhrůžky osobně přítomen, postačí, aby pachatel pronesl výhrůžku takovým způsobem, že si je vědom, že se poškozený o ni dozví, např. od třetí osoby, telefonicky, dopisem nebo z nápisu na zdi svého domu.

59

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3297 ibid. 61 ibid. 60

26

Podle názoru Nejvyššího soudu se však poškozený musí následně o výhrůžce a jejím obsahu od třetí osoby dozvědět. V opačném případě není výhrůžka způsobilá u něj vyvolat důvodné obavy. 62 Další rozhodnutí Nejvyššího soudu zdůrazňuje, že nepostačuje zjištění, že výhrůžka je způsobilá negativně působit na psychiku poškozeného. Soud musí vždy pečlivě vyhodnotit, zda výhrůžka dosahuje intenzity způsobilé vyvolat u poškozeného obavy z ublížení na zdraví nebo obdobně závažné újmy. 63 Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou posuzování reálnosti výhrůžek: „V rámci posouzení obsahu výhrůžky u přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) TZ je třeba hodnotit okolnosti, za kterých bylo výhrůžky užito. Pronese-li pachatel na adresu poškozené osoby slova, jimiž této osobě hrozí fyzickou likvidací, musí být také objektivně zjištěno, že se zřetelem na konkrétní situaci a osobu pachatele takové vyjádření skutečně odůvodňuje vznik obavy o život poškozené osoby.“64 Nejvyšší soud dále doplňuje, že právě posouzení reálnosti výhrůžek odlišuje případy nebezpečného pronásledování od případů, kdy je sice použito silných slov, ale ve skutečnosti o nic závažného nejde.65 Obvodní soud pro Prahu 8 posoudil jako vyhrožování podle § 354 odst. 1 písm. a) TZ výrok pachatele adresovaný poškozené, že „nad ní zavírá víko rakve a zahrabává ji do hnoje“. Soud odůvodnil, že výhrůžky jsou způsobilé vyvolat důvodné obavy poškozené, neboť jednak ani opakované zásahy Policie ČR neodradily pachatele od pronásledování a dále již v minulosti fyzicky napadl přítele poškozené.66

2.5. Sledování a vyhledávání osobní blízkosti Pronásledováním podle § 354 odst. 1 písm. b) TZ se rozumí „vyhledávání osobní blízkosti poškozeného nebo jeho sledování“. Dle názoru odborné veřejnosti nevyvolává toto ustanovení žádné výkladové nejasnosti. Pod tuto formu pronásledování lze subsumovat širokou škálu jednání 62

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. března 2010, sp. zn. 8 Tdo 282/2011. Dostupné na <www.nsoud.cz>. 63 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 7 Tdo 949/2012. Dostupné na <www.nsoud.cz>. 64 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. září 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí NS T 1424. Dostupné na <www.nsoud.cz> 65 ibid. 66 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. listopadu 2011, sp. zn. 3 T 17/2011

27

pachatele, např. čekání před domem či pracovištěm poškozeného, slídění, pozorování poškozeného dalekohledem, doprovázení poškozeného, dotírání, sledování automobilu poškozeného atd. Gramatickým výkladem pojmu vyhledávání lze dojít k závěru, že se musí jednat o aktivní, záměrné jednání pachatele. A contrario tedy náhodné setkání pachatele a poškozeného objektivní stránku nenaplňuje. V praxi je častou obhajobou pachatelů, že setkání s obětí bylo buď zcela náhodné anebo motivované jiným záměrem než pronásledováním. Obtížnější je tvrzení obhajoby vyvrátit v případě, že pachatele oběť spojují nějaké další vazby. Jedná se zejména o situace, kdy má pachatel s poškozeným společné děti, pracoviště nebo je poškozený veřejně činnou osobou. Mediálně známý je případ pronásledování starostky Horního Slavkova Jany Vildumetzové. Veřejná funkce poškozené podstatně rozšířila možnosti pachatele poškozenou pronásledovat. Pachatel využíval zejména jejích úředních hodin a žádostí o informace postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. U soudu se obhajoval tím, že rozhodně není stalker, ale pouze svědomitý občan, který se zajímá o dění ve městě a chce dohlédnout na řádný výkon veřejné správy. Soud následně pachatele obžaloby zprostil a uvedl, že jednání pachatele je sice nevhodné a obtěžující, ale není způsobilé vyvolat u poškozené důvodné obavy o život a zdraví. 67 Určité nejasnosti vyvolává otázka, zda naplnění objektivní stránky vyžaduje vědomost poškozeného o tom, že je sledován. Sledování vždy spolu s dalšími formami pronásledování musí být způsobilé vyvolat u poškozeného důvodné obavy o život či zdraví. Podle Šámala je však již právně irelevantní, zda důvodná obava byla u poškozeného skutečně vyvolána či nikoli.

68

Z tohoto usuzuji, že ani vědomost

poškozeného o sledování není nezbytná. Lze si představit případ, kdy pachatel sleduje poškozeného z povzdálí, aniž by si toho byl poškozený vědom, a až při vyšetřování vyjde najevo rozsah sledování. Rozsah sledování lze zjistit z písemné dokumentace 67

ZEMAN, B. „Ctitel“ starostky zahrnuje radnici dotazy, ptá se i na soukromé věci. [online]. iDnes.cz. [cit. 2013-02-09]. Dostupné na ZEMAN, B., VEJVODOVÁ, M. Ctitel starostky je nevinen. Stovky telefonátů a SMS mu u soudu prošly. [online]. iDnes.cz [cit. 2013-02-09]. Dostupné na 68 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3298

28

pachatele, záznamů městského kamerového systému, výpovědí svědků atd. Nicméně obdobný případ bude spíše neobvyklý, neboť cílem pachatele bývá navázání kontaktu s poškozeným a vyvolání strachu u poškozeného. Zajímavý případ sledování, o němž se poškozený dozvěděl nepřímo, řešil Obvodní soud pro Prahu 5.

69

Pachatelka zasílala poškozenému zprávy, jimiž

poškozenému dávala najevo, že ví, kde se nachází, co dělá, co má na sobě atd. Soud dovodil, že takovéto vědomosti nemohla pachatelka získat jinak než sledováním poškozeného. Sms zprávy tedy posloužily jako důkaz o sledování.70 Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 9. listopadu 2011, sp. zn. 3 Tdo 1378/2011vyhodnotil jako sledování jednání pachatele, který navštívil pracoviště a bydliště poškozeného a bydliště rodičů a na těchto místech se třetích osob (sousedů, kolegů atd.) vyptával na osobu poškozeného a bližší informace o něm. Dále Nejvyšší soud rozhodl, že „z hlediska naplnění znaku pronásledování u přečinu nebezpečného pronásledování podle § 354 tr. zákoníku postačí, že se pachatel snažil získat přístup k poškozené osobě přes osoby jí blízké. Takové jednání totiž muselo být poškozenou osobou vnímáno podobně, ne-li stejně intenzivně, jako snaha pachatele o přímý kontakt s ní.“71

2.6. Vytrvalé kontaktování Pronásledováním podle § 354 odst. 1 písm. c) TZ se rozumí „dlouhodobé vytrvalé kontaktování poškozeného prostřednictvím elektronických komunikací, písemně nebo jinak“. I u této formy pronásledování naplňuje objektivní stránku trestného činu široká škála jednání. Za vytrvalý kontakt prostředky elektronické komunikace se považuje zejména opakované zasílání nevyžádaných e-mailových zpráv (často s vulgárním nebo agresivním obsahem), zahlcování elektronické pošty spamy, záměrná distribuce počítačových virů, opakované vzkazy, nevyžádaná volání, sms zprávy apod. Tradiční písemné formy komunikace zahrnují dopisy, pohlednice, lístky apod.72 Podle Šámala 69

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn. 19 T 105/2011 ibid. 71 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. listopadu 2011, sp. zn. 3 Tdo 1378/2011. Dostupné na <www.nsoud.cz> 72 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. září 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí NS T 1424. Dostupné na <www.nsoud.cz> 70

29

vytrvalé kontaktování zahrnuje i zasílání nevyžádaných předmětů a drobných pozorností.73 Vytrvalé

kontaktování

je přítomné

ve většině případů

nebezpečného

pronásledování. Důvod je třeba spatřovat v tom, že moderní komunikační technologie umožňují pachateli kontakt s poškozeným bez větší námahy či vyšších investic. Obsahem pokusů o kontakt mohou být výhrůžky, urážky, nadávky, pokusy o získání kontroly nad poškozeným či vyvolání strachu (například když pachatelka sděluje sms zprávou poškozenému, jak se jí líbí, co má poškozený dnes na sobě), ale i milostná vyznání a prosby o obnovení ukončeného vztahu. Podle dříve citovaného názoru Nejvyššího soudu74 postačuje, pokud se pachatel snaží získat přístup k poškozenému přes osoby jemu blízké, neboť toto jednání vnímá poškozený obdobně intenzivně jako přímý kontakt. Ba dokonce lze očekávat, že pokud pachatel kontaktuje nezletilé děti poškozeného, bude poškozený pociťovat větší obavy, než kdyby jej pachatel kontaktoval přímo.

2.7. Omezování v obvyklém způsobu života Pronásledováním podle § 354 odst. 1 písm. d) TZ se rozumí „omezování poškozeného v obvyklém způsobu života.“ Teoreticky lze každé jednání pachatele považovat za omezení poškozeného v obvyklém způsobu života. Strach z pachatele přiměje poškozeného ke změně životních návyků. Poškozený pravděpodobně některé činnosti přestane vykonávat úplně, u jiných omezí jejich rozsah. Například je obvyklé, že se poškozený více zdržuje doma, vyhýbá se místům, na nichž se pachatel pohybuje, nestýká se s osobami, které jsou jejich společnými známými, změní svůj denní režim ve snaze uniknout sledování atd. Výkon většiny aktivit dokáže pachatel poškozenému podstatně znepříjemnit už svou přítomností či opakovanými nežádoucími pokusy o kontakt (např. nakupování s pokřikujícím pronásledovatelem v patách bude pro poškozeného zřejmě nepříjemné).

73

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3297-3298 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. listopadu 2011, sp. zn. 3 Tdo 1378/2011. Dostupné na <www.nsoud.cz> 74

30

Zajímavé výsledky přinesly výzkumy soudních psychologů, podle nichž v důsledku stalkingu 53 % obětí změní své pracovní zvyklosti, 39 % obětí se přestěhuje a 25 % obětí pomýšlí na sebevraždu.75 Válková uvádí, že při právním posouzení činu je nutné zohlednit újmu subjektivně pociťovanou poškozeným. U osob veřejně známých lze očekávat „vyšší práh citlivosti“ než u řadových občanů – proto také stejně intenzivní pronásledování bude tíživěji pociťováno řadovým občanem než celebritou.76 Rovněž Nejvyšší soud se zabýval vymezením pojmu omezení v běžném způsobu života. Podle Nejvyššího soudu je to „omezení dosavadního života poškozeného, ke kterému dojde proti jeho vůli nežádoucími zásahy pachatele do sféry jeho osobního, rodinného, ale i profesního života, může jít o omezení v rovině zájmové, kulturní, sportovní apod.“. Ve svém rozhodnutí se ztotožňuje s názorem Válkové ohledně subjektivního a objektivního hlediska posuzování když uvádí, že: „rozhodující přitom bude i v těchto souvislostech vždy hledisko subjektivně pociťované újmy poškozeného, byť určitým způsobem objektivizované, nikoli tedy hodnocení podle jakéhosi "zprůměrovaného" obvyklého způsobu života.“77 Obvodní soud pro Prahu 9 považoval za omezení v obvyklém způsobu života, když se poškozená nechala z obavy před pachatelem dočasně přeložit na jiné pracoviště.78 Podle Městského soudu v Brně došlo k omezení v obvyklém způsobu života poškozené tím, že ze strachu z pronásledovatele změnila bydliště, doprovázela děti ze školy a do školy, skrývala se a měnila své trasy odchodu a příchodu z domu.79 Nejvyšší soud ČR posoudil jako omezení v obvyklém způsobu života jednání pachatele, který otevřel zadní dveře auta poškozené, kde seděla malá dcera poškozené a fakticky tím znemožnil poškozené odjet, aniž by riskovala zranění dcery.80 75

ČÍRTKOVÁ, L., VITOUŠOVÁ, P. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: příručka pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha: Grada, 2007, s. 122-123 76 VÁLKOVÁ, H. Česká podoba stalkingu podle § 354 TZ v širších než jen trestněprávních souvislostech. Trestněprávní revue, 2009, ročník 8., č. 9, s. 261 77 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. září 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí NS T 1424. Dostupné na <www.nsoud.cz> 78 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. května 2012, sp. zn. 150 T 33/2012 79 Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. října 2010, sp. zn. 5 T 165/2010 80 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. listopadu 2011, sp. zn. 3 Tdo 1378/2011. Dostupné na <www.nsoud.cz>

31

V souladu s výše uvedenými právními názory se domnívám, že pojem „jednání omezující poškozeného v běžném způsobu život“ je natolik široký, že lze pod něj podřadit veškeré jednání stalkera v jiných formách než stanovených pod písm. a), b), c) a e) skutkové podstaty. V jednom případě například stalker zasílal obchodním partnerům poškozeného četné dopisy obsahující nepravdivé informace o poškozeném s cílem poškodit jej při jeho podnikatelské činnosti. Domnívám se, že jednání pachatele je možné kvalifikovat jako pronásledování ve formě omezování v běžném způsobu života podle písm. d) skutkové podstaty.

2.8. Zneužití osobních údajů Pronásledováním podle § 354 odst. 1 písm. e) TZ se rozumí „zneužití osobních údajů poškozeného za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu.“ Osobní údaj je definován v § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Osobním údajem se rozumí jakákoli informace nebo jejich soubor, na jejímž základě je možné přímo či nepřímo identifikovat konkrétní osobu.81 Odborná literatura zdůrazňuje, že nezbytnou podmínkou je, aby ke zneužití osobních údajů poškozeného došlo za účelem navázání kontaktu s poškozeným. Pro trestnost jednání pachatele je však již irelevantní, zda ke kontaktu skutečně došlo či o jaký druh kontaktu se jednalo.82 Jako tuto formu pronásledování posoudíme jednání pachatele, který kontaktuje zaměstnavatele, rodinné příslušníky a známé poškozeného nebo instituce a pod smyšlenou záminkou se od nich snaží získat aktuální adresu pobytu nebo telefonní číslo poškozeného.83 Dále je poměrně obvyklé jednání, kdy pachatel zneužije osobní údaje poškozeného k objednání zboží či služby jménem poškozeného bez jeho vědomí. 84 81

ÚŘAD PRO OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJŮ. Stanovisko č. 3/2012: K pojmu osobní údaj. [online]. Úřad pro ochranu osobních údajů [cit. 2013-01-29]. Dostupné na 82 VÁLKOVÁ, H. Česká podoba stalkingu podle § 354 TZ v širších než jen trestněprávních souvislostech. Trestněprávní revue, 2009, ročník 8., č. 9, s. 262 obdobně i ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3299 obdobně i VISINGER, R. Jak postihovat stalking? Zamyšlení nad novou právní úpravou. Trestněprávní revue. 2009, ročník 8., č. 11, s. 334 83 KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 490 84 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3298

32

Dalším četným případem je zneužití osobních údajů poškozeného zveřejněním inzerátu s nabídkou erotických služeb se jménem a kontaktními údaji poškozeného.85 V obou těchto případech navazuje pachatel kontakt s poškozeným nepřímo prostřednictvím třetí osoby (tzv. stalking by proxy).

2.9. Komparace se zahraniční právní úpravou V zahraniční právní úpravě se vyskytují dva rozdílné přístupy ke konstrukci objektivní stránky stalkingu. První přístup představuje širší pojetí, kdy je jednání pachatele vymezeno pouze jako pronásledování nebo obtěžování. Druhý přístup, užší pojetí blíže upřesňuje pronásledování taxativním výčtem jednotlivých forem jednání. U každého z přístupů lze nalézt určitá pozitiva i negativa. Pro širší pojetí objektivní stránky hovoří dva hlavní argumenty. Zaprvé je to obava, že pachatelé by se časem taxativnímu výčtu jednání přizpůsobili a vymysleli by jiné způsoby, jak oběť pronásledovat beztrestně.86 Za druhé je to názor, že stalking je natolik komplikovaný a diferencovaný fenomén, že nelze definovat jeho jednotlivé formy bez rizika, že výčet jednání bude neúplný. Někteří odborníci považují stalking za zločin zaměřený na oběť. Znamená to, že větší význam než jednání pachatele mají důsledky tohoto jednání na oběť a dále fakt, zda si těchto následků mohl a měl být pachatel vědom.87 K širšímu pojetí stalkingu se při konstrukci skutkové podstaty přiklání například Belgie, Dánsko, Itálie, Malta a Nizozemí. 88

85

Rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 7. června 2011, sp. zn. 2 T 79/2011 PATHE, M. Surviving Stalking. New York: Cambridge University Press, 2002, s. 91-106. ISBN 9781139147859 [online]. eBrary [cit. 2013-02-09]. Dostupné z 87 CROCKER, D. Criminalizing Harassment and the Transformative Potential of Law. Canadian journal of women and the law, 2008, ročník 20., č. 1, s. 104 HeinOnline [online]. [cit. 2013-02-09]. Dostupné na MATHIESON, A. Every Move You Make: How Stories Shape the Law of Stalking. Michigan Law Review, 2003, ročník 101, č. 6, s. 1595. HeinOnline [online]. [cit. 2013-02-09]. Dostupné na 88 DE FAZIO, L. The Legal Situation on Stalking among the European member States. European Journal on Criminal Policy and Research, 2009, č. 15, s. 239-240. [online]. SpringerLink [cit. 2013-02-09]. Dostupné na 86

33

Argumentem pro užší pojetí objektivní stránky je jednak větší soulad se základními trestněprávními zásadami a dále méně problémů při interpretaci a aplikaci skutkové podstaty. Užší pojetí stalkingu se objevuje ve skutkové podstatě české právní úpravy, jakož i na Slovensku, Rakousku, Německu a Irsku.89 Když Velká Británie vloni novelizovala zákon na ochranu před obtěžováním, rovněž doplnila do skutkové podstaty taxativní výčet forem jednání. Jedním z důvodů novelizace bylo, že pojem „obtěžování“ byl natolik široký a nejasný, že se v praxi značně rozcházelo právní posuzování případů jednotlivými soudci. Když si každý vykládal pronásledování po svém nebo vůbec neměl představu, co všechno pronásledování zahrnuje, bylo značné riziko, že obětem stalkingu nebude ze strany orgánů činných v trestním řízení poskytnuta potřebná ochrana.90 Užší pojetí stalkingu více respektuje trestněprávní zásadu nullum crimen sine lege certa, tj. zásadu určitosti trestněprávních norem, která se vyvozuje ze zásady zákonnosti vyjádřené v čl. 39 Listiny základních práv a svobod jakož i v § 12 odst. 1 TZ. Zásada určitosti trestněprávních norem požaduje, aby skutkové podstaty trestných činů byly natolik jasné, určité a přesné, aby každý věděl, jaké jednání a za jakých podmínek je trestné. 91 Na druhou stranu však není žádoucí ani přehnaná kazuističnost. Šámal v této souvislosti odkazuje na názor Evropského soudu pro lidská práva, podle něhož je nutné určitost a předvídatelnost skutkové podstaty hodnotit v kontextu s ustáleným výkladem a aplikací norem.92 V návaznosti na výše uvedené závěry považuji konstrukci objektivní stránky nebezpečného pronásledování v trestním zákoníku za vhodnou. Jednotlivé formy pronásledování jsou vymezeny poměrně široce, čímž se eliminuje riziko beztrestnosti některých forem jednání. Nesporným přínosem taxativního výčtu forem jednání je, že i laická veřejnost, zejména tedy oběti a pronásledovatelé, si dokáže učinit bližší představu o tom, co všechno může být pronásledováním. Naopak při použití pouhého výrazu „pronásledování“ bez bližšího upřesnění, by mohlo u laické veřejnost vyvolat mylnou představu, že se jedná pouze o fyzické sledování. 89

ibid. RICHARDS, L., FLETCHER, H., JEWELL, D. Independent Parliamentary Inquiry into Stalking Law Reform Main Findings and Recommendations. 2012. [PDF]. [cit. 2013-02-09]. Dostupné na 91 JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 26-27 92 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 113-114 90

34

3.

Subjekt trestného činu Pachatelem nebezpečného pronásledování může být jakákoli trestně odpovědná

fyzická osoba. Trestní odpovědnosti fyzické osoby je podmíněna zaprvé příčetností, jak vyplývá z § 26 TZ, a zadruhé dovršením patnáctého roku věku, jak plyne z § 25 TZ. Obě tyto podmínky musí být splněny v době činu. Pro posuzování trestní odpovědnosti pachatele je významné, že nebezpečné pronásledování je hromadným trestným činem (blíže viz kapitola 2.2.3. práce). Trestná činnost je ukončena okamžikem spáchání posledního dílčího útoku. Trestně odpovědný je pachatel v případě, že alespoň jeden z dílčích útoků spáchá po dovršení patnácti let věku. Obdobně osoba, která sice spáchala většinu dílčích útoků před dovršením osmnácti let věku, ale nejméně jeden až po svých osmnáctých narozeninách, je plně trestně odpovědná jako dospělý pachatel a nikoli jako mladistvý. Pokud je pachatel mladistvý, tedy osobou, která dovršila patnáct let věku a nepřekročila osmnáct let věku, je vznik trestní odpovědnosti podmíněn splněním další podmínky. Touto podmínkou je dosažení takové mravní a rozumové vyspělosti, která umožňuje rozeznat protiprávnost jednání a jednání ovládat (podle § 5 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže). Právnická osoba nemůže být pachatelem nebezpečného pronásledování. Trestní odpovědnost právnických osob je koncipována tak, že § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob obsahuje taxativní výčet trestných činů, za něž je při splnění dalších podmínek právnická osoba trestně odpovědná. Nebezpečné pronásledování není v tomto výčtu obsaženo, což jednoznačně vylučuje, aby se právnická osoba mohla dopustit tohoto trestného činu. U nebezpečného pronásledování lze uvažovat i o nepřímém pachatelství, tedy spáchání trestného činu prostřednictvím živého nástroje. Zejména u ex-partner stalkingu je obvyklé, že stalker jako zdatný manipulátor dokáže přesvědčit okolí, že on sám je obětí, že oběť trpí duševní nemocí, že jedná zcela v zájmu oběti atd. K nebezpečnému pronásledování pak dochází prostřednictvím třetích osob, které na základě žádosti pachatele poškozeného kontaktují, přemlouvají ho, ať obnoví vztah s pachatelem, předávají mu dárečky, sledují ho, aby si neublížil nebo jeho jménem objednávají zboží a služby. Jelikož tyto osoby jednají ve skutkovém omylu, nejednají zaviněně a trestní odpovědnost za nebezpečné pronásledování u nich nevzniká. Naopak nepřímý pachatel 35

za jednání těchto osob trestně odpovídá stejně jako kdyby se jednání dopustil vlastnoručně sám, jak vyplývá z § 22 odst. 2 TZ.

4.

Subjektivní stránka trestného činu 4.1. Subjektivní stránka de lege lata Po subjektivní stránce je ke spáchání nebezpečného pronásledování vyžadováno

úmyslné zavinění. Forma zavinění vyplývá z § 13 odst. 2 TZ, jež vyžaduje k trestní odpovědnosti zavinění úmyslné, pokud zákon výslovně nestanoví, že postačuje zavinění z nedbalosti. Podle psychického vztahu pachatele k porušení či ohrožení zájmu chráněného trestním zákoníkem rozlišujeme dvě formy úmyslného zavinění: úmysl přímý a úmysl nepřímý. O úmysl přímý se jedná v případě, kdy pachatel chtěl způsobem stanoveným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (§ 15 odst. 1 písm. a) TZ). O úmysl nepřímý se jedná v případě, kdy pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit ohrožení nebo porušení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že jej způsobí, s tím byl srozuměn (§ 15 odst. 1 písm. b) TZ). Nebezpečné pronásledování je zpravidla spácháno v úmyslu přímém. Přestože se nepřímý úmysl u nebezpečného pronásledování téměř nevyskytuje, nelze jej zcela vyloučit. Šámal uvádí jako příklad k nepřímému úmyslu případ, kdy hlavním dlouhodobým cílem pachatele je únos dítěte, pachatel však dlouhodobě sleduje poškozeného a znesnadňuje mu obvyklý způsob života.93 Rozsah zavinění je stanoven tak, že zavinění se musí vztahovat v podstatě na všechny skutečnosti, jež jsou znakem skutkové podstaty trestného činu.94 Jelínek v této souvislosti zdůrazňuje, že úmysl musí zahrnout i vůli pachatele vzbudit v oběti důvodné obavy o život či zdraví.95 Obdobně i Šámal uvádí, že úmysl pachatele musí směřovat ke způsobení psychické nebo fyzické újmy oběti.96 Nebude těžké prokázat, že pachatel pronásledoval poškozeného v úmyslu přímém, neboť pokud pachatel aktivně jednal určitým způsobem, není pochyb, že takto 93

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3299 JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 211 95 ibid., s. 795 96 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3299 94

36

jednat zamýšlel (např. poslat poškozenému dopis, sledovat jej při jízdě v autě nebo jej navštívit na pracovišti). Nepoměrně obtížnější bude prokázat, že pachatel jednal s přímým úmyslem způsobit poškozenému psychickou újmu. V některých případech si pachatel není vědom, že svým jednáním může poškozenému ublížit, natož aby tento účinek zamýšlel. Pachatel může vzhledem k psychické poruše, nedostatečným zkušenostem nebo nejednoznačným reakcím oběti nesprávně vyhodnotit situaci a jednat s úmyslem dokázat oběti svou lásku a navázat či obnovit vztah s obětí. V těchto případech nevzniká trestní odpovědnost pachatele, neboť nedojde

k

naplnění

subjektivní

stránky

skutkové

podstaty

nebezpečného

pronásledování. V této souvislosti stojí za zmínku, že odborníci z oblasti soudní psychologie obětem doporučují, aby pachatele jednoznačně odmítli a dále nereagovali na žádný z pokusů o kontakt. Například pokud oběť pachateli sdělí, že s ním dnes nikam nepůjde, pachatel si takové odmítnutí vyloží tak, že se má zítra zkusit zeptat znovu. Pokud oběť neodolá žádostem pachatele a setká se s ním, i když výlučně za účelem vysvětlení, že opravdu nemá zájem o žádný vztah, pachatel si to může vyložit jako úspěch svých „námluv“ a projev náklonnosti ze strany oběti a reálně hrozí zvýšení intenzity pronásledování.

4.2. Komparace se zahraniční právní úpravou Zatímco česká právní úprava požaduje, aby úmysl pachatele směřoval nejen k samotnému pronásledování, ale i k vyvolání důvodných obav u poškozeného, objevuje se v některých zahraničních úpravách odlišný přístup. V těchto právních řádech postačuje ve vztahu k naplnění kritéria excesivního nedbalostní zavinění pachatele. Zavinění z nedbalosti je ve skutkové podstatě vyjádřeno tak, že „pachatel věděl nebo vědět mohl, že jeho jednání naruší osobní klid oběti“ (Belgie)97 nebo že „rozumná osoba by na základě stejných informací věděla, že jednání je způsobilé vyvolat u oběti obavy, úzkost a znepokojení “ (Velká Británie, Irsko, Malta).

98

K naplnění subjektivní stránky trestného činu postačí, že úmyslné

97

DE FAZIO, L. The Legal Situation on Stalking among the European member States. European Journal on Criminal Policy and Research, 2009, č. 15[online]. SpringerLink [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs10610-009-9101-3?LI=true#page-1 98 ibid.

37

pronásledování pachatele vyvolá u poškozeného určitý stupeň obav a zároveň jsou tyto obavy při objektivním posouzení shledány důvodnými. Tento přístup bezpochyby zjednodušuje dokazování zavinění. Přesto jeho začlenění do českého právního řádu nepovažuji za vhodné. V českém trestním právu platí, že zavinění musí zahrnovat všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. U úmyslných trestných činů nepostačuje úmyslné jednání, nýbrž je třeba, aby pachatel úmyslně způsobil výsledek uvedený v zákoně.99 Jednou z možností je zavést dvě různé formy zavinění v rámci jedné skutkové podstaty. Tedy že pachatel úmyslně pronásleduje a zároveň vědět měl a mohl, že svým jednáním může vyvolat důvodné obavy. Takové řešení by však bylo značně nesystematické, neboť trestní zákoník dosud obdobnou konstrukci neužívá u žádné skutkové podstaty. Druhou možností je změnit nebezpečné pronásledování na nedbalostní trestný čin. Ani toto řešení není ideální, neboť jak vyplývá z § 13 odst. 2 TZ, obecně se k trestní odpovědnosti vyžaduje zavinění úmyslné. Podstatou nedbalosti je, že pachatel nezachoval určitou míru opatrnosti požadovanou trestním zákoníkem. 100 Avšak u nebezpečného pronásledování je pronásledování vždy úmyslným aktivním jednáním pachatele. Tvrzení, že důvodné obavy poškozeného o zdraví byly vyvolány tím, že si pachatel při pronásledování nepočínal dostatečně opatrně a obezřetně, že samozřejmě absurdní a dostatečně jasně dokládá, proč není vhodná konstrukce nedbalostního zavinění nebezpečného pronásledování. Ani jedno z výše navržených řešení není vhodné. Jsem však přesvědčena, že k odstranění problémů s dokazováním subjektivní stránky postačí rozšíření kritéria excesivního, jak je navrhováno v kapitole 2.3.5 práce.

5.

Kvalifikovaná skutková podstata V § 354 odst. 2 TZ jsou obsaženy znaky kvalifikované skutkové podstaty

nebezpečného pronásledování. Kvalifikovaná skutková podstata je vyjádřením, že

99

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 1951, sp. zn. Tz II 11/1951, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod R 92/1951. Dostupné prostřednictvím ASPI. 100 KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 292

38

v závislosti na předmětu nebo způsobu útoku může vzrůst závažnost nebezpečného pronásledování natolik, že to odůvodňuje použití vyšší trestní sazby. Dále se budu podrobněji zabývat jednotlivými okolnostmi znaky kvalifikované skutkové podstaty.

5.1. Spáchání činu vůči dítěti nebo těhotné ženě Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 354 odst. 2 písm. a) TZ je spáchání činu vůči dítěti nebo těhotné ženě. Dítětem se v souladu s výkladovým ustanovením § 126 TZ rozumí osoba, která je mladší 18 let. Těhotnou ženou je žena od okamžiku uhnízdění oplodněného vajíčka v děložní sliznici do počátku porodu nebo potratu.101 Vyšší společenská nebezpečnost trestného činu směřujícího proti těmto osobám je spatřována v jejich zranitelnosti a nižší psychické odolnosti. Lze očekávat, že jednání pachatele bude tyto osoby traumatizovat silněji v porovnání s duševně zdravou vyrovnanou dospělou osobu. Pokud bude oběť nebezpečného pronásledování zvláště zranitelná pro jinou svou osobnostní charakteristiku, přihlédne k této skutečnosti soud při ukládání trestu jako okolnosti přitěžující. Jedná se například pronásledování oběti domácího násilí bývalým partnerem (§ 42 písm. d) TZ), pronásledování zaměstnankyně nadřízeným (§ 42 písm. f) TZ), pronásledování osoby duševně labilní nebo vyššího věku (§ 42 písm. h) TZ).

5.2. Spáchání činu se zbraní Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 354 odst. 2 písm. b) TZ je spáchání činu se zbraní. Podle § 118 TZ se zbraní rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Podle judikatury může být za zbraň považováno i jízdní kolo102, rozjetý automobil103, vržený kámen104, pes poštvaný na oběť 105 nebo maketa pistole, která u

101

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1470 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. června 1930, sp. zn. Zm I 695/29, publikováno ve Vážný pod R 3897/1930. Dostupné prostřednictvím ASPI. 103 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. září 1933, sp. zn. Zm IV 403/33, publikováno ve Vážný pod R 4782/1933. Dostupné prostřednictvím ASPI. 104 Bulletin Nejvyššího soudu ČSR, 1970, ročník 1., č. 7. Prostřednictvím ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1305 102

39

poškozeného vzbudí důvodné obavy z uskutečnění hrozby.106 Trestný čin je spáchán se zbraní, pokud pachatel zbraň použije k útoku, k překonání nebo zamezení odporu nebo ji má za tímto účelem u sebe. Nevyžaduje se skutečné užití zbraně proti poškozenému, postačí, pokud zbraň slouží k působení na psychiku oběti.107 O nebezpečné pronásledování spáchané se zbraní tak půjde i v případě, kdy pachatel zašle poškozenému dopis vyhrožující usmrcením, k němuž pro umocnění výhrůžek přiloží kulku. 108 Při použití zbraně k nebezpečnému pronásledování lze oprávněně očekávat u poškozených vyšší stupeň obav o život či zdraví a strach z reálného uskutečnění výhrůžek.

5.3. Spáchání činu se dvěma osobami Okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 354 odst. 2 písm. c) TZ je spáchání činu nejméně se dvěma osobami. Podle Šámala se vyžaduje vědomost pachatele, že spolu s ním se na pronásledování aktivně podílí nejméně další dvě osoby. Jednání dalších osob může být vedle spolupachatelství i organizátorstvím nebo pomocí k pronásledování. Nevyžaduje se vyšší stupeň organizovanosti ani současná přítomnost všech tří osob u jednotlivých útoků. Dokonce ani není nutné, aby o sobě navzájem další osoby věděli.109 Šámal uvádí, že tato okolnost je splněna i v případě, kdy další osoby vedle pachatele nejsou trestně odpovědné.110 V této souvislosti se nabízí otázka, zda dojde k naplnění kvalifikované skutkové podstaty, pokud nepřímý pachatel využije ke spáchání činu tři osoby jako neživé nástroje. Důvodem pro zavedení této okolnosti podmiňující užití vyšší trestní sazby je, že pokud se na činu podílí více osob, lze předpokládat, že jejich jednání bude mít výraznější negativní dopad na psychiku poškozeného, čímž bude 105

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2007, sp. zn. 7 Tdo 628/2007, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí pod TR NS 37/2007-T 1010. Dostupné prostřednictvím ASPI. 106 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. března 2004, sp. zn. 5 Tdo 253/2004, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí pod TR NS 4/2004-T 684. Dostupné prostřednictvím ASPI. 107 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, s. 1303 108 Obdobně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 1998, sp. zn. 10 To 143/97, publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 19/1999, kde u trestného činu vydírání byl součástí balíčku rozebraný ruční granát k zdůraznění vážnosti hrozby 109 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, s. 3303 110 ibid., s. 3300

40

dána vyšší závažnost trestného činu. Pokud tedy pachatel záměrně „poštve“ na poškozeného více osob, musí si být vědom (či si alespoň měl být vědom), že pronásledování bude pro poškozeného tíživější. V takovém případě je třeba považovat okolnost odůvodňující užití vyšší trestní sazby za splněnou, neboť uložený trest musí odpovídat nebezpečnosti trestného činu.

6.

Souběh trestných činů Některé dílčí útoky nebezpečného pronásledování mohou naplnit skutkovou

podstatu jiného trestného činu. Pro právní kvalifikaci jednání pachatele a jeho následné potrestání je významné, zda lze takovou situaci posoudit jako jednočinný nestejnorodý souběh nebo zda je souběh vyloučen. Podle Šámala není vyloučen jednočinný souběh nebezpečného pronásledování s vybranými trestnými činy proti svobodě (omezování osobní svobody podle § 171 TZ, porušování domovní svobody podle § 178 TZ, pomluva podle § 184 TZ), proti majetku (poškození cizí věci podle § 228 TZ), proti pořádku ve věcech veřejných (výtržnictví podle § 358 TZ) nebo proti životnímu prostředí (týrání zvířat podle § 302 TZ), neboť jednotlivé skutkové podstaty chrání odlišné objekty.111 Šámal dále uvádí, že ve vztahu nebezpečného pronásledování k trestným činům proti životu a zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti v sexuální oblasti může dojít k faktické konzumpci nebezpečného pronásledování závažnějším poruchovým činem.112 K faktické konzumpci dochází zejména pokud nebezpečné pronásledování představovalo pouhý prostředek ke spáchání závažnějšího trestného činu. Předpoklady faktické konzumpce se vytváří až faktickým průběhem činu a nevyplývají z poměru skutkových podstat trestných činů nebo jejich trestních sankcí.113 Pokud tedy pachatel dlouhodobě pronásledoval poškozeného pouze tím, že mu vyhrožoval usmrcením a následně své výhrůžky vyplnil, trestný čin nebezpečného pronásledování je fakticky konzumován závažnějším zločinem vraždy a jednočinný souběh je vyloučen. Jiná situace nastává, pokud bylo pronásledování pachatele širší než pouhé vyhrožování usmrcením.V případě, kdy pachatel opakovaně vyhledával osobní blízkost 111

ibid. ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3301-3302 113 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 6. června 1986, sp. zn. 11 To 49/86 publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod R 10/1987 tr. 112

41

poškozeného a fyzicky i verbálně jej napadal, poškozoval jeho věci, objednal jeho jménem zboží a toto dlouhodobé pronásledování, jímž postupně poškozeného ničil, vyústí ve vraždu, je jednočinný souběh nebezpečného pronásledování se zločinem vraždy možný. Podle Šámala je třeba posouzení konkrétních okolností případu a zhodnocení možnosti faktické konzumpce u těchto trestných činů proti životu a zdraví (vražda podle § 140 TZ, ublížení na zdraví podle § 146 TZ), proti svobodě (zbavení osobní svobody podle § 170 TZ, zavlečení podle § 172 TZ, loupež podle § 173 TZ, vydírání podle § 175 TZ, útisk podle § 177 TZ, neoprávněné nakládání s osobními údaji podle § 180 TZ, porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 TZ, porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 TZ) a proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (znásilnění podle § 185 TZ, sexuální nátlak podle § 186 TZ).114 Názory odborné

veřejnosti

se

rozchází

v otázce

přípustnosti

souběhu

nebezpečného pronásledování s nebezpečným vyhrožováním podle § 353 TZ. Šámal je přesvědčen, že jednočinný souběh těchto trestných činů je možný.115 Odlišné stanovisko zastává Novotný, který považuje jednočinný souběh za vyloučený, neboť nebezpečné pronásledování je ve vztahu speciality k nebezpečnému vyhrožování.116 Přikláním se k názoru, že jednočinný souběh nebezpečného pronásledování a nebezpečného vyhrožování je možný. Nebezpečné pronásledování je hromadným trestným činem, kde trestně sankcionován je souhrn jednání pachatele vedený jednotným záměrem vyvolat u poškozeného obavy o život a zdraví. Zároveň to však nevylučuje trestní odpovědnost za jednotlivé dílčí útoky, které naplňují skutkovou podstatu jiných trestných činů. Trestní odpovědnost pachatele za nebezpečné pronásledování vzniká i v případech, kdy jednotlivé útoky při izolovaném posouzení nenaplní skutkovou podstatu žádného trestného činu. Jednočinný nestejnorodý souběh připouštíme proto, abychom vyjádřili vyšší

míru závažnosti a společenské

nebezpečnosti jednání pachatele, který jednotlivými útoky naplňuje skutkové podstaty jiných trestných činů. Jednočinný souběh nebezpečného pronásledování s nebezpečným

114

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3301 ibid, s. 3300 116 NOVOTNÝ, O., VOKOUN, R., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 465 115

42

vyhrožováním zohledňuje při právní kvalifikaci, že výhrůžky pachatele dosahovaly vyššího stupně závažnosti než požaduje ustanovení § 354 odst. 1 písm. a) TZ. Obvodní soud pro Prahu 8 řešil případ, kdy některé dílčí útoky nebezpečného pronásledování naplnily skutkovou podstatu jiného trestného činu. 117 Dílčí útok, při němž pachatel nečekaně shodil poškozenou na zem, bránil jí ve zvednutí tím, že jí přiklekl nohy, a vyhrožoval jí usmrcením, kvalifikoval soud jako jednočinný souběh nebezpečného pronásledování s přečinem nebezpečného vyhrožováním podle § 353 odst. 1 TZ a přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 TZ. Další útok, kdy pachatel násilím proti vůli poškozené vstoupil do chatky poškozené, ignoroval žádosti o opuštění chatky a poškozené nadával a vyhrožoval, posoudil soud jako jednočinný

souběh

nebezpečného

pronásledování

s přečinem

nebezpečného

vyhrožování podle § 353 odst. 1 TZ a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 TZ. Zajímavý názor k problematice souběhu vyjádřil také Nejvyšší soud, 118 když potvrdil právní závěry soudu nižšího stupně ve věci jednočinného souběhu nebezpečného pronásledování s ublížením na zdraví. Případ je zvláštní tím, že ublížení na zdraví nebylo způsobeno dílčím útokem pachatelky, ale vzniklo nepřímo v důsledku nebezpečného pronásledování. Pronásledování pachatelky totiž vyvolalo u poškozeného rozvoj depresivně-úzkostného stavu. Soud usoudil, že „psychická újma, která poškozenému v důsledku jednání obviněné vznikla, má bezesporu povahu ublížení na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 TZ, neboť poškozenému znesnadňovala obvyklý způsob života a výkon obvyklé činnosti po dobu delší sedmi dnů, o čemž svědčí ostatně i období, po které (byť s určitými časovými pauzami) poškozený navštěvoval lékaře - psychiatra. Poškozený musel být léčen léky na spaní, tzv. hypnotiky, která nepochybně v důsledku svých tlumivých účinků rovněž nikoli zanedbatelným způsobem ovlivňovala jeho běžný život“ 119 a jednání obžalované kvalifikoval jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 TZ v úmyslu nepřímém.

117

Trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. května 2012, sp. zn. 1 T 43/2012 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 8 Tdo 1503/2011. Dostupné na <www.nsoud.cz> 119 ibid. 118

43

7.

Vývojová stadia trestného činu 7.1. Obecně k vývojovým stádiím Vývojová stadia trestného činu jsou určité fáze typické pro uskutečnění úmyslu

pachatele spáchat trestný čin. 120 Trestněprávní relevanci mají tato vývojová stadia: příprava, pokus a dokonaný trestný čin. Příprava nebezpečného pronásledování není trestná. Beztrestnost přípravy vyplývá z ustanovení § 20 odst. 1 TZ, podle něhož je příprava trestná pouze u těch zvlášť závažných zločinů, u nichž to zákon výslovně stanoví. Přečin nebezpečného pronásledování zákonem požadované podmínky nesplňuje. Na rozdíl od přípravy není trestnost pokusu omezena pouze na některé trestné činy. Pokusem se podle § 21 odst. 1 TZ rozumí jednání pachatele bezprostředně směřující k dokonání trestného činu, kterého se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. U nebezpečného pronásledování jako hromadného trestného činu je třeba rozlišovat okamžik dokonání trestného činu a ukončení trestné činnosti. Trestný čin je dokonán v okamžiku, kdy dojde k naplnění všech znaků skutkové podstaty, zatímco trestná činnost je ukončena okamžikem, kdy pachatel dokončí poslední z dílčích útoků.121

7.2. Reálná uskutečnitelnost pokusu V této souvislosti vyvstává otázka reálné uskutečnitelnosti pokusu nebezpečného pronásledování. Pokus odlišuje od dokonaného trestného činu absence následku. O pokus jde v případě, že jednáním pachatele vznikne pouze nebezpečí porušení objektu trestného činu.

122

Jestliže objektem nebezpečného pronásledování je nerušené

mezilidské soužití, následkem trestného činu je porušení poklidného mezilidského soužití. Při pokusu trestného činu musí vzniknout nebezpečí narušení poklidného mezilidského soužití, aniž by k narušení soužití skutečně došlo.

120

JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 267 ibid., s. 269 122 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 298 121

44

Avšak

k naplnění

objektivní

stránky

nebezpečného

pronásledování

se

nevyžaduje narušení poklidného mezilidského soužití tím, že pachatel vzbudí u poškozeného důvodné obavy o zdraví, ale postačuje objektivní způsobilost poklidné soužití narušit.123 Nebezpečné pronásledování je považováno za dokonaný trestný čin, pokud je jednání pachatele dostatečně dlouhodobé a závažné. Menší množství jednotlivých útoků, které nejsou ani ve svém souhrnu dostatečně závažné, nenaplňuje skutkovou podstatu nebezpečného pronásledování. O pokus nebezpečného pronásledování by se jednalo v případě, kdy jednání pachatele by bylo vedeno úmyslem provést i další dílčí útoky a zvyšovat jejich závažnost. Avšak pokud nebude u pachatele nalezen přesný „harmonogram plánovaných útoků“, prokázání takového úmyslu pachatele je nemožné. Zároveň už pouhé seznámení oběti s „harmonogramem“ by zvýšilo závažnost pronásledování natolik, že by došlo k dokonání trestného činu. Podle názorů teorie není pokus možný v případě, kdy jednání je ve skutkové podstatě popsáno natolik široce, že zahrnuje i pokus.124 Nejčastěji se uvádí jako příklad „pletichy“ u trestného činu pletichy při zadání veřejné zakázky (§ 257 TZ) nebo pletichy ve veřejné dražbě (§ 258 TZ). Domnívám se, že nebezpečné pronásledování může být považováno za obdobný případ, neboť reálná uskutečnitelnost pokusu je téměř nepředstavitelná. Mou domněnku posiluje fakt, že v žádném z analyzovaných rozsudků jsem se nesetkala s nebezpečným pronásledováním ve stadiu pokusu.

7.3. Pokus na nezpůsobilém předmětu útoku Zároveň je však nutné odlišit situaci, kdy je pokus nebezpečného pronásledování možný. Tímto případem je pokus nebezpečného pronásledování na nezpůsobilém předmětu útoku. Skutečnost, že předmětem útoku pachatele byla těhotná žena nebo dítě, podmiňuje užití kvalifikované skutkové podstaty podle § 354 odst. 2 písm. a) TZ. Pachatel jedná v pozitivním skutkovém omylu, pokud se domnívá, že pronásledovaná

123

Podrobněji je závěr rozebrán a odůvodněn v kapitole 2.3. práce JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 276 obdobně i ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 298 124

45

osoba je mladší 18 let (tedy dítětem ve smyslu § 126 TZ), přičemž ve skutečnosti je pronásledované dvacet let. Podle § 18 odst. 3 TZ bude v takovém případě jednání pachatele kvalifikováno jako pokus přečinu nebezpečného pronásledování na dítěti podle § 354 odst. 2 písm. a) TZ a nikoli jako přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 TZ.

8.

Trestání nebezpečného pronásledování Pachateli

nebezpečného

pronásledování

lze

uložit

tyto

druhy

trestů:

(i) nepodmíněný trest odnětí svobody, (ii) podmíněný trest odnětí svobody, (iii) domácí

vězení,

(iv)

obecně

prospěšné

práce,

(v)

peněžitý

trest,

(vi) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, (vii) vyhoštění, (viii) zákaz pobytu a (ix) zákaz činnosti. U základní skutkové podstaty nebezpečného pronásledování činí horní hranice trestní sazby jeden rok a dolní hranice není stanovena. U kvalifikované skutkové podstaty činí horní hranice trestní sazby tři roky a dolní hranice šest měsíců. Ve srovnání s ostatními trestnými činy náleží trestní sazba za nebezpečné pronásledování mezi nižší, čímž se nebezpečné pronásledování řadí mezi méně závažné trestné činy. Stejnou horní hranici trestní sazby má např. trestní čin pomluvy (§ 184 TZ), poškození cizí věci (§ 228 TZ), porušení tajemství listin uchovávaných v soukromí (§ 183 TZ), nebezpečné vyhrožování (§ 353 TZ) nebo násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci (§ 352 TZ). Zároveň trestní zákoník obsahuje i trestné činy, jejich horní hranice trestní sazby činí pouhých šest měsíců. Jedná se většinou o nedbalostní a ohrožovací trestné činy, např. ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti (§ 157 TZ), porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 TZ), poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti (§ 294 TZ) nebo zanedbání péče o zvíře z nedbalosti (§ 303 TZ). Dle mého názoru je horní hranice trestní sazby dostatečná. Vzhledem k tomu, že existují jiné trestné činy s nižší trestní sazbou, neusuzuji, že by zákonodárce závažnost nebezpečného pronásledování podcenil. Stanovená trestní sazba je srovnatelná s trestní sazbou většiny trestných činů narušující mezilidské soužití, jakož i trestných činů

46

blízkých nebezpečnému pronásledování jednáním či závažností (např. pomluva, poškození cizí věci). Navíc je nezbytné si uvědomit, že za závažnější formy pronásledování lze zpravidla uložit úhrnný trest ve vyšší výměře, neboť nebezpečné pronásledování bude spácháno v jednočinném souběhu se závažnějším trestným činem. Kupříkladu v případě, že dílčí útoky pachatele naplní skutkovou podstatu trestného činu výtržnictví (§ 358 TZ), týrání zvířat (§ 302 TZ) nebo ublížení na zdraví (§ 146 TZ), podle absorpční zásady bude možné pachateli uložit trest odnětí svobody do 3 let. V dalších částech práce se podrobněji zaměřím na jednotlivé druhy trestů, a to z hlediska podmínek pro jejich uložení, četnosti ukládání v praxi a zhodnocení vhodnosti.

8.1. Nepodmíněný trest odnětí svobody Podle § 55 odst. 2 TZ je možné uložit pachateli nepodmíněný trest pouze v případě, že vzhledem k osobě pachatele by uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby vedl řádný život. Osobnost pachatele soud hodnotí podle kritérií uvedených v § 39 odst. 1 TZ, tedy s ohledem na možnosti nápravy pachatele, osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry, dosavadní způsob života a chování pachatele po činu. 125 Před uložením nepodmíněného trestu musí být soud přesvědčen, že jiný druh trestu nepřispěje k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Šámal v této souvislosti zdůrazňuje, že závěr o nemožnosti jiného způsobu nápravy pachatele musí zcela zjevně vyplývat z hodnocení osobnosti pachatele, proto pouhá pravděpodobnost je nepostačující.126 Z těchto důvodů není nikterak překvapivé, že nepodmíněné tresty jsou ukládány zcela minimálně. V roce 2010 bylo za nebezpečné pronásledování odsouzeno 83 osob, přičemž nepodmíněný trest byl uložen pouze ve třinácti případech.127 V roce 2011 bylo odsouzeno 217 osob a nepodmíněný trest byl uložen ve 24 případech.128 V roce 2012 125

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 751 ibid., s. 751 127 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2010. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na 128 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2011. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na 126

47

mírně vzrostl podíl nepodmíněného trestu, když byl uložen 30 odsouzeným z celkového počtu 216 odsouzených osob.129 Pro lepší představu jsou v příloze č. 1 práce obsaženy grafy znázorňující četnost ukládání jednotlivých druhů trestů za nebezpečné pronásledování.

8.2. Podmíněně odložený trest odnětí svobody Podle § 81 odst. 2 TZ je možné podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody v délce nepřevyšující tři roky, jestliže vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má soud důvodně za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba výkonu trestu. Podle § 82 odst. 1 TZ zároveň soud stanoví zkušební dobu v délce jednoho roku až pěti let.

8.2.1. Přiměřená omezení a povinnosti Podle § 82 odst. 2 TZ může soud zároveň uložit pachateli přiměřená omezení a přiměřené povinnosti podle § 48 odst. 4 TZ (dále jen „omezení a povinnosti“), které směřují k tomu, aby vedl řádný život. Splnění stanovených omezení a povinností je podmínkou pro vyslovení, že se pachatel ve zkušební době osvědčil. Při ukládání omezení a povinností musí soud zajistit, aby tato omezení či povinnosti byly jednak prostředkem k zajištění řádného života pachatele a zároveň byly přiměřené povaze a závažnosti spáchaného činu.130 Domnívám se, že vhodná volba omezení a povinností má zásadní význam pro účelnost trestních sankcí za nebezpečné pronásledování. Výčet omezení a povinností v § 48 odst. 4 TZ je pouze demonstrativní a soudu proto nic nebrání v tom, aby pachateli

129 Přehled o pravomocně vyřízených osobách podle paragrafů (odsouzených + vyřízených jinak) paragrafy dle trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. CSLAV, 29. ledna 2013 [cit. 2013-0216]. Dostupné na 130 Usnesení pléna Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. září 1966, sp. zn. Pls 7/66, publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R II/1967. Dostupné z ASPI.

48

uložil i jiná omezení či povinnosti dle vlastního uvážení. Tento závěr má oporu v názoru Nejvyššího soudu.131 Analýza vybraných rozsudků prokázala, že nejčastěji soudy ukládají tato omezení a povinnosti: (i)

povinnost zdržet se jakéhokoli kontaktu s poškozeným, vyjádřenou např. jako „zákaz bezdůvodně osobně, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, písemně a rovněž prostřednictvím jiných osob nebo jakýmkoli jiným způsobem kontaktovat poškozenou“. 132 V jednom případě byl zákaz styku rozšířen i na rodinné příslušníky, partnera a druha poškozené.133

(ii)

povinnost zdržet se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů poškozeného134

(iii)

povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství135

(iv)

zákaz přiblížit se k poškozenému na bližší vzdálenost než 100 metrů.136 V souvislosti s ukládáním omezení a povinností se v praxi vyskytují dva problémy.

Prvním z problémů je, že soudy při podmíněném odložení výkonu trestu nestanoví pachateli žádná omezení a povinnosti. Bohužel v justičních statistikách se neeviduje četnost ukládání omezení a povinností. Mohu proto vycházet pouze ze své analýzy rozsudků, kdy byla omezení a povinnosti využita v méně než 1/3 případů. Druhý problém představuje konkrétní formulace omezení a povinností v rozsudku. Uložené omezení a povinnosti musí být dostatečně určité, aby pachatel věděl, jak se má chovat a mohl předvídat, za jakých podmínek mu bude uloženo trest vykonat. Ščerba výslovně upozorňuje, že není přípustný pouhý doslovný přepis omezení a povinnost podle formulace v § 48 odst. 4 TZ.137

Je zřejmé, že omezení a povinnosti uvedené pod body (ii) a (iii) požadavek konkretizace nesplňují. Pro pachatele bez právního vzdělání bude povinnost „zdržet se zásahu do právem chráněných zájmů“ nesrozumitelná a nebude vědět, co vlastně nesmí 131

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 8 Tdo 1032/2011, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí pod T 1431. Dostupné z ASPI. 132 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. února 2011, sp. zn. 39 T 94/2010 133 Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. září 2012, sp. zn. 1 T 62/2012 134 např. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. února 2012, sp. zn. 44 T 69/2011 135 Rozsudek Obvodního soud pro Prahu 4 ze dne 7. února 2011, sp. zn. 31 T 162/2010 136 Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2010, sp. zn. 2 T 60/2010 137 ŠČERBA F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 196 obdobně i ŠÁMAL P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 656-666

49

dělat. Při uložení povinnosti účasti na programu psychologického zacházení by měl soud přesně určit jak zaměření programu, tak i rozsah účasti pachatele, neboť v opačném případě je znemožněna kontrola plnění této povinnosti.

8.2.2. Zhodnocení účelnosti podmíněného trestu Z justičních statistik vyplývá, že podmíněný trest je nejčastěji ukládaným trestem za nebezpečné pronásledování. V roce 2010 byl podmíněný trest uložen 61 osobám z celkového počtu 83 odsouzených, přičemž z toho nad 12 odsouzenými byl vysloven dohled. 138 V roce 2011 bylo za nebezpečné pronásledování odsouzeno celkem 217 osob, přičemž 164 odsouzeným byl uložen podmíněný trest, z čehož nad 24 odsouzenými byl vysloven dohled.139 V roce 2012 byl podmíněný trest uložen 159 odsouzeným z celkového počtu 216 odsouzených, přičemž ve 23 případech se jednalo o podmíněný odložený trest s dohledem.140 Jsem přesvědčena, že stanovení omezení a povinností by mělo tvořit nedílnou součást rozhodnutí o uložení podmíněně odloženého trestu. Mezi nejdůležitější účely trestu patří bezesporu ochrana společnosti před pachateli trestných činů. 141 Pokud je pachateli uložen pouze podmíněný trest, neexistuje žádná překážka pokračování v nebezpečném pronásledování. Pro současnou soudní praxi je poměrně běžné, že soud rozhodne o přeměně podmíněného trestu pouze v případě, že pachatel spáchá ve zkušební době další trestný čin. Pachatel se proto může domnívat, že se nemá čeho bát a že z celé záležitosti „vyvázl“ poměrně hladce. Na druhou stranu pokud soud v rozsudku výslovně stanoví zákaz kontaktu nebo styku s poškozeným, dává tím pachateli jasný signál, že takové jednání je nežádoucí a bude sankcionováno přeměnou trestu na trest nepodmíněný. Zároveň se tím poskytuje i určité 138

MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2010. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na 139 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2011. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na 140 Přehled o pravomocně vyřízených osobách podle paragrafů (odsouzených + vyřízených jinak) paragrafy dle trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. CSLAV, 29. ledna 2013 [cit. 2013-0216]. Dostupné na 141 JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 353

50

ujištění poškozenému, že státní moc mu poskytne potřebnou ochranu před jednáním pachatele. Již při prvním pokusu pachatele o kontakt s poškozeným má poškozený možnost požádat o pomoc policii a iniciovat přeměnu trestu na trest nepodmíněný.

8.3. Domácí vězení Trest domácího vězení je jedním z alternativních trestů. Trest domácího vězení lze podle § 60 odst. 1 TZ uložit pachateli přečinu, pokud soud považuje tento trest za dostatečný vzhledem k povaze a závažnosti přečinu, jakož i osobě pachatele a zároveň pachatel přislíbí, že bude uložený trest respektovat a poskytne veškerou součinnost při kontrole. Kontrolu výkonu trestu provádějí náhodně pracovníci Probační a mediační služby. Způsob kontroly je terčem kritiky, neboť je považován za nedostatečný a neefektivní. Objevují se i názory, že soudy by tento trest neměly vůbec ukládat dokud nebude zaveden elektronický monitoring odsouzených, neboť v opačném případě dojde k oslabení autority trestu u veřejnosti i odsouzených, jakož i ke ztrátě důvěry soudců v tento trest.142 Patrně z těchto důvodů není trest domácího vězení doposud příliš rozšířen. Pachatelům nebezpečného pronásledování bylo uloženo domácí vězení pouze ve třech případech v roce 2011143 a v jednom případě v roce 2012.144 V blízké budoucnosti lze očekávat změnu v oblasti kontroly odsouzených. Probační a mediační služba již oznámila přípravu veřejné zakázky na dodání elektronických náramků umožňujících monitoring odsouzených.145 Přesto se domnívám, že ani v budoucnu nebude trest domácího vězení ukládán za nebezpečné pronásledování příliš často, neboť tento trest představuje alternativu k nepodmíněnému trestu, který je za nebezpečné pronásledování ukládán minimálně. Nahrazení podmíněných trestů, které jsou v současné době ukládány

142

ŠČERBA F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vydání. Praha: Leges, 2011, s. 329 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2011. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na 144 Přehled o pravomocně vyřízených osobách podle paragrafů (odsouzených + vyřízených jinak) paragrafy dle trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. CSLAV, 29. ledna 2013 [cit. 2013-0216]. Dostupné na 145 PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBA ČR. Věcný záměr veřejné zakázky na elektronický monitoring odsouzených .[PDF]. [cit. 2013-02-09]. Dostupné na 143

51

nejčastěji, domácím vězením by představovalo

zpřísnění trestání nebezpečného

pronásledování.

8.4. Obecně prospěšné práce Soud může uložit trest obecně prospěšných prací pachateli přečinu, který je zdravotně způsobilý k výkonu práce v případě, že považuje s přihlédnutím k závažnosti a okolnostem případu, jakož i k osobě pachatele, tento trest za dostačující. Podle § 63 odst. 1 TZ činí výměra trestu 50-300 hodin. Podle § 63 odst. 2 TZ je možné zároveň uložit pachateli i omezení a povinnosti podle § 48 odst. 4 TZ. Nerespektování uložených omezení a povinností lze sankcionovat přeměnou obecně prospěšných prací na trest domácího vězení nebo na trest odnětí svobody podle § 65 odst. 2 TZ. Při přeměně trestu se každá započatá neodpracovaná hodina přemění na jeden den trestu odnětí svobody (resp. domácího vězení). Jsem přesvědčena, že trest obecně prospěšných prací představuje vhodnou sankci pro pachatele nebezpečného pronásledování za předpokladu, že soud zároveň pečlivě stanoví omezení a povinností. V takovém případě trest obecně prospěšných prací působí na pachatele srovnatelně jako podmíněný trest odnětí svobody s tím rozdílem, že navíc ještě přiměje pachatele vykonat něco prospěšného pro společnost. V současné době není ukládání trestu obecně prospěšných prací pachatelům nebezpečného pronásledování příliš rozšířeno. V roce 2010 byl uložen pouze 5 odsouzeným (z celkového počtu 83 odsouzených)

146

, v roce 2011 byl uložen 17 odsouzeným

(z celkového počtu 217 odsouzených)147 a v roce 2012 opět 17 odsouzeným (z celkového počtu 216 odsouzených).148

146

MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2010. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na 147 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2011. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na 148 Přehled o pravomocně vyřízených osobách podle paragrafů (odsouzených + vyřízených jinak) paragrafy dle trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. CSLAV, 29. ledna 2013 [cit. 2013-0216]. Dostupné na

52

8.5. Peněžitý trest Za nebezpečné pronásledování je možné uložení peněžitého trestu za podmínek § 67 odst. 2 písm. b) TZ, tedy pokud se soud domnívá, že vzhledem k okolnostem případu i osobě pachatele není uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody nutné. Není však vyloučeno ani uložení peněžitého trestu jako trestu vedlejšího k podmíněnému trestu odnětí svobody, domácímu vězení nebo obecně prospěšným pracím. Uložení peněžitého trestu jako trestu samostatného nepovažuji v případech nebezpečného pronásledování za vhodné. Nedostatkem tohoto trestu je, že neumožňuje uložení omezení a povinností a dále že při rozhodování o přeměně trestu nemá význam řádný život odsouzeného. Peněžitý trest se považuje za vykonaný vždy, když je řádně a včas zaplacen, tudíž chování odsouzeného nehraje žádnou roli. V praxi se peněžitý trest za nebezpečné pronásledování téměř neukládá. V roce 2010 byl uložen pouze jedinému odsouzenému (z celkového počtu 83 odsouzených) 149 , v roce 2011 byl uložen třem odsouzeným (z celkového počtu 217 odsouzených), přičemž pouze jednou jako trest samostatný 150 a v roce 2012 byl uložen dvěma odsouzeným (z celkového počtu 216 odsouzených), přičemž pouze v jednom případě jako trest samostatný.151

8.6. Zákaz činnosti Trest zákazu činnosti lze uložit pachateli nebezpečného pronásledování samostatně nebo jako trest vedlejší. Trest zákazu činnosti lze uložit v rozmezí od jednoho roku do deseti let. Trestem zákazu činnosti však není možné pachateli zakázat jakoukoli činnost. Vyžaduje se splnění dvou podmínek: zaprvé souvislost mezi zakázanou činností a trestným činem a za druhé předmětem zákazu může být pouze

149

MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2010. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na 150 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2011. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na 151 Přehled o pravomocně vyřízených osobách podle paragrafů (odsouzených + vyřízených jinak) paragrafy dle trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. CSLAV, 29. ledna 2013 [cit. 2013-0216]. Dostupné na

53

výkon povolání, zaměstnání, funkce nebo činnosti, ke kterému se vyžaduje zvláštní povolení nebo jež upravuje jiný právní předpis. Z judikatury soudů lze dovodit, že pachateli nebezpečného pronásledování je možné uložit trest zákazu řízení motorových vozidel, pokud používal automobil k pronásledování oběti, ať již oběť automobilem přímo sledoval nebo automobil využíval k dopravě do města, kde oběť bydlela. Tento závěr vychází z judikatury, kdy soud rozhodl v obdobném případě, že „Jestliže je řidičské oprávnění a řidičské dovednosti zneužíváno k páchání trestné činnosti proti cizímu majetku, která je takovým způsobem usnadňována, je třeba účinnost trestu zvýšit zpravidla též uložením trestu zákazu činnosti řídit motorová vozidla.“152 Dále bude možné zakázat pachateli nebezpečného pronásledování držení, nošení a užívání střelné zbraně, pokud ji používal k vyhrožování a zastrašování oběti. Dále připadá v úvahu zákaz výkonu určitého zaměstnání, pokud například pachatel zneužíval databázi zaměstnavatele k získání osobních údajů oběti. Podle mého názoru by trest zákazu činnosti měl být používán při trestním postihu nebezpečného pronásledování pouze jako trest vedlejší. Dále je třeba si uvědomit, že jednání, které nelze zakázat trestem zákazu činnosti, je možné zakázat uložením omezení a povinností podle § 48 odst. 4 TZ. Zatímco nerespektování omezení a povinností je sankcionováno přeměnou trestu na nepodmíněný trest odnětí svobody, nerespektování trestu zákazu činnosti zakládá trestní odpovědnost za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 TZ. V praxi se trest zákazu činnosti v souvislosti s nebezpečným pronásledováním téměř neužívá. V roce 2010 byl uložen jedinému pachateli jako trest vedlejší153, v roce

152

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 25. dubna 1979, sp. zn. 7 To 14/79, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 6/1980 153 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2010. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na

54

2011 byl uložen dalším dvěma osobám jako trest vedlejší154 a v roce 2012 byl uložen jednou jako trest vedlejší.155

8.7. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Přestože podle § 53 odst. 2 TZ lze uložit trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce i v případě, kdy tak trestní zákoník výslovně nestanoví, nebezpečné pronásledování většinou nesplňuje podmínku podle § 76 odst. 1 TZ, aby bylo spácháno v souvislosti s návštěvou takové akce. Podle komentáře se trestný čin považuje za spáchaný v souvislosti se společenskou akcí v případě, že má s akcí věcnou (účelovou), místní i časovou spojitost.156 Ze statistik vyplývá, že tento trest nebyl za nebezpečné pronásledování doposud nikdy uložen.157

8.8. Vyhoštění Podle § 80 odst. 1 TZ je možné uložit cizinci trest vyhoštění, pokud to vyžaduje bezpečnost lidí. Při posouzení, zda je uložení trestu vyhoštění nutné, se zohledňuje povaha a závažnost trestného činu i osoba pachatele.

154

MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2011. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na 155 Přehled o pravomocně vyřízených osobách podle paragrafů (odsouzených + vyřízených jinak) paragrafy dle trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. CSLAV, 29. ledna 2013 [cit. 2013-0216]. Dostupné na 156 ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, s. 966 157 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2010. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2011. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na Přehled o pravomocně vyřízených osobách podle paragrafů (odsouzených + vyřízených jinak) paragrafy dle trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. CSLAV, 29. ledna 2013 [cit. 2013-0216]. Dostupné na

55

V určitých případech však není možné trest vyhoštění uložit, tzv. překážky vyhoštění vyjmenovává § 80 odst. 3 TZ. Podle Šámala je nutné uložit trest vyhoštění zejména pokud by pachatel při dalším pobytu v České republice ohrožoval jiné lidi možnými útoky na život, zdraví, osobní svobodu, domovní svobodu, rodinný život, majetek atd. Pokud s ohledem na osobu pachatele hrozí opakování trestné činnosti, je uložení trestu vyhoštění odůvodněno ochranou bezpečnosti lidí.158 Pachatele, který nerespektuje uložený trest vyhoštění a zdržuje se na území České republiky, lze trestně stíhat pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) TZ. Z výše uvedeného vyplývá, že trest vyhoštění lze uložit pachateli nebezpečného pronásledování, který je cizím státním příslušníkem, pokud existuje riziko, že bude v pronásledování pokračovat i po skončení trestního stíhání. Trest vyhoštění fakticky znemožňuje pachateli pokračovat v trestné činnosti na území České republiky. Na druhou stranu však není možné význam tohoto trestu přeceňovat, neboť v mnoha případech jej pachatelé nerespektují a dále pobývají na území České republiky. Podle justičních statistik patří přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337 TZ) mezi nejčastěji páchanou trestnou činnost. 159 Navíc vyhoštění pachateli sice znemožní

osobní

sledování

a

vyhledávání

kontaktu,

avšak

nevyloučí,

aby

v pronásledování pokračoval buď prostřednictvím třetích osob (tzv. stalking by proxy) nebo prostřednictvím elektronické komunikace (tzv. cyberstalking). V praxi se trest vyhoštění pachatelům nebezpečného pronásledování téměř neukládá. V roce 2010 nebyl trest vyhoštění uložen vůbec 160 a v letech 2011 a 2012 vždy jen ve dvou případech.161 158

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 987 V roce 2010 bylo za maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání odsouzeno 5.308 osob, v roce 2011 to již bylo 9.027 osob, k mírnému poklesu došlo v roce 2012, kdy bylo odsouzeno 8.889 osob. Četnější jsou pouze trestný čin krádeže podle § 205 (17.298 odsouzených v roce 2012), ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 (11.346 odsouzených v roce 2012) a zanedbání povinné výživy podle § 196 (9.132 odsouzených v roce 2012). Zdroj: Přehled o pravomocně vyřízených osobách podle paragrafů (odsouzených + vyřízených jinak) paragrafy dle trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. CSLAV, 29. ledna 2013 [cit. 2013-0216]. Dostupné na 160 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2010. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na 159

56

8.9. Zákaz pobytu Podle § 75 odst. 1 TZ může soud uložit pachateli úmyslného trestného činu trest zákazu pobytu v rozpětí od jednoho roku do deseti let, pokud to vyžaduje ochrana veřejného pořádku, rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání činu. Odsouzený, jemuž byl uložen trest zákazu pobytu, se nesmí zdržovat na určitém místě nebo v určitém obvodu. Z tohoto důvodu není možné uložit zákaz pobytu v místě nebo obvodu, kde má pachatel trvalý pobyt. Tento druh trestu lze uložit pachateli nebezpečného pronásledování ve vztahu k bydlišti poškozeného, tedy obci nebo městské části, za předpokladů, že pachatel má bydliště v jiném městském obvodě nebo obci a že se pronásledování dopouštěl v tomto obvodě, tedy například sledoval dům poškozeného, popsal zeď domu poškozeného hanlivými nápisy, vhazoval poškozenému do oken drobné předměty atd. Naopak by nebyly splněny podmínky pro uložení tohoto, pokud by pronásledování pachatele spočívalo v kontaktování poškozeného telefonicky či prostřednictvím nástrojů elektronické komunikace, objednávání zboží jménem poškozeného nebo zveřejnění erotického inzerátu jménem poškozeného. Tento závěr podporuje i judikatura: „Podmínky pro uložení trestu zákazu pobytu podle § 57a TZ nejsou zpravidla splněny, když trestnou činnost pachatel páchal na více místech, z nichž žádné pro její páchání nemělo zvláštní význam.“162 Podle § 75 odst. 2 TZ je možné uložit pachateli společně s trestem zákazu pobytu omezení a povinnosti podle § 48 odst. 4 TZ. Porušení omezení a povinností je sankcionováno stejně jako nerespektování trestu zákazu pobytu, a to trestním stíháním

161 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2011. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na Přehled o pravomocně vyřízených osobách podle paragrafů (odsouzených + vyřízených jinak) paragrafy dle trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. CSLAV, 29. ledna 2013 [cit. 2013-0216]. Dostupné na 162 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 1994, sp. zn. 11 To 222/93 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod 60/1994-III

57

za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) TZ. Komentář v souvislosti s trestem zákazu pobytu upozorňuje, tento trest bude mít negativní vliv na resocializaci pachatele, pokud povede ke změně zaměstnání pachatele nebo k přerušení dalších sociálních vazeb pachatele k území. 163 Při respektování zásady přiměřenosti trestních sankcí vyjádřené v § 38 odst. 2 TZ by měl soud zvážit, zda namísto uložení trestu zákazu pobytu nepostačí uložení přiměřeného omezení, jímž bude pachateli zakázáno kontaktovat poškozeného, společně s jiným druhem trestu, například obecně prospěšnými pracemi nebo podmíněně odloženým trestem odnětí svobody. Z justičních statistik jsem zjistila, že v praxi nebyl doposud trest zákazu pobytu uložen žádnému pachateli nebezpečného pronásledování.164

8.10. Zhodnocení trestání nebezpečného pronásledování V porovnání s ostatními trestními činy je nebezpečné pronásledování méně závazným přečinem, čemuž odpovídá i výměra trestní sazby. Vzhledem k výši horní hranice trestní sazby není až na výjimky možné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Z tohoto důvodu jsou pachatelům ukládány tresty alternativní. Při ukládání trestu je nutné si uvědomit, že jednou z charakteristik nebezpečného pronásledování je jeho dlouhodobost. Hlavní smysl uloženého trestu by měl spočívat v odrazení pachatele od dalšího pronásledování a účelná ochrana poškozeného. Z těchto důvodů mají zásadní význam omezení a povinností podle § 48 odst. 4 TZ. Nezbytné je

163

ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 954 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2010. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2011. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na < http://cslav.justice.cz/InfoData/servlet/FileServlet?tabulka=ccav_dokument_sestavy&sloupec=obsah_dok umentu_pdf&where=id_dokumentu=474583&typSloupce=pdf&fileName=null > Přehled o pravomocně vyřízených osobách podle paragrafů (odsouzených + vyřízených jinak) paragrafy dle trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) [online]. CSLAV, 29. ledna 2013 [cit. 2013-0216]. Dostupné na 164

58

však omezení a povinnosti dostatečně přesně specifikovat, aby se předešlo vzniku pochybností o jejich obsahu a nebyla znemožněna jejich efektivní kontrola. Nejvhodnějším druhem trestu za nebezpečné pronásledování je buď podmíněně odložený trest odnětí svobody nebo obecně prospěšné práce, ovšem vždy se současným stanovením omezení a povinností. Nejvýznamnější omezení a povinnost představuje zákaz zdržet se jakýkoli kontaktů s poškozeným, případně zákaz přiblížit se k poškozenému na určitou vzdálenost. Odsouzený i poškozený by měli být řádně seznámeni s obsahem povinností a omezení, jakož i se skutečností, že jejich porušením je sankcionováno přeměnou na trest nepodmíněný. V souvislosti s trestáním nebezpečného pronásledování stojí za pozornost, že většina trestů uložených pachatelům nebezpečného pronásledování před 1. lednem 2013 byla prominuta a zahlazena amnestií prezidenta republiky ze dne 1. ledna 2013.165 Na základě čl. I odst. 1 prezident prominul nepodmíněné tresty odnětí svobody nebo jejich zbytky ve výměře nepřesahující jeden rok. Na základě čl. IV odst. 1 písm. b) prezident prominul veškeré podmíněně odložené tresty ve výměře nepřevyšující 2 roky. Na základě čl. IV odst. 2 prezident prominul nevykonané tresty obecně prospěšných prací nebo jejich části a nevykonané tresty domácího vězení nebo jejich části. Amnestie se nevztahuje pouze na pachatele nebezpečného pronásledování, kterým

byl

za závažnější

trestné

činy

spáchané

v souběhu s nebezpečným

pronásledováním uložen úhrnný trest ve vyšší výměře. Dopady amnestie bude možné posoudit až s odstupem času. Zajímavé by bylo zjištění, zda samotné trestní stíhání postačilo k nápravě pachatele anebo zda amnestované osoby pokračovali v pronásledování. Z pohledu poškozených je amnestie jednoznačně negativní, neboť se mohou důvodně obávat pokračování pronásledování. Na rozdíl od majetkové či hospodářské kriminality je nebezpečné pronásledování trestnou činností, která je pevně vázána na osobu oběti. Pokud pachatel znovu začne s pronásledováním, s velkou pravděpodobností bude jeho obětí opět ta samá osoba.

165

Amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. ledna 2013 [online]. Pražský hrad, dne 1. ledna 2013. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na

59

Závěr Ve své práci jsem se zabývala zhodnocením skutkové podstaty nebezpečného pronásledování a otázkami souvisejícími s právním posouzením a trestáním činu. Na základě provedeného rozboru obligatorních znaků skutkové podstaty jsem zjistila, že největší problém představuje nevhodná formulace kritéria excesivního. Kritérium excesivní je formulováno tak, že pronásledování musí být způsobilé vyvolat u poškozeného důvodné obavy o život či zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých. Vzhledem k tomu, že v mnoha případech lze jen stěží vysledovat přímou souvislost mezi pronásledováním a záměrem pachatele ublížit oběti na zdraví, vyskytují se v praxi dva rozdílné přístupy k výkladu kritéria excesivního. Restriktivní výklad kritéria excesivního vylučuje trestní postih závažných případů stalkingu, u nichž pachatel výslovně nevyjádřil záměr oběti (popř. osobě oběti blízké) ublížit na zdraví, případně ji usmrtit. Na druhou stranu extenzivní výklad nepřípustně rozšiřuje trestní represi, když předpokládá, že každé pronásledování představuje pro poškozeného takovou psychickou zátěž, že se může důvodně obávat o své duševní zdraví, což naplňuje kritérium excesivní. Jelikož ani jeden z těchto výkladů není žádoucí, považuji za vhodnou úpravu de lege ferenda rozšíření kritéria excesivního tak, aby přiléhavěji reflektovalo poznatky o záměrech pachatele pronásledování a dopadech jednání na oběť. Navrhuji dvě možnosti rozšíření kritéria. První možnost je rozšířit kritérium o způsobilost pronásledování podstatným způsobem zhoršit kvalitu života poškozeného. Tento návrh řešení se inspiruje slovenskou právní úpravou, v níž se formulace skutkové podstaty nebezpečného prenasledovanie velmi blíží české právní úpravě. O vhodnosti této formulace vypovídá skutečnost, že obdobná úprava se objevuje také v dalších státech EU. Tyto státy EU většinou umožňují trestně stíhat pronásledování, které zhoršuje kvalitu života poškozeného, narušuje jeho osobní klid nebo v něm vyvolává znepokojení a úzkost. Druhou možností je rozšíření kritéria o důvodné obavy z jiné těžké újmy. Návrh tohoto řešení vychází z formulace skutkové podstaty trestného činu nebezpečného vyhrožování, neboť tento trestný čin je nebezpečnému pronásledování velmi blízký.

60

Nespornou výhodou druhého řešení je, že používá pojmy známé trestnímu zákoníku a jejich posuzování by usnadňovala ustálená judikatura. Další nedílnou součástí objektivní stránky je kritérium intenzity. Po provedení komparace se zahraniční právní úpravou považuji za vhodné zachovat toto kritérium ve stávající podobě. Za vhodné nepovažuji zavedení ani trestnosti prvního dílčího útoku, ani fixní určení počtu útoků nutných ke splnění kritéria. Pouze je nutné si uvědomit, že pokud ponecháváme na soudu, aby posoudil naplnění kritéria na základě konkrétních okolností případu, je nezbytná dostatečná obeznámenost soudců s problematikou stalkingu. Pronásledování je definováno taxativním výčtem forem jednání. Považuji výčet forem za dostatečně široký, neboť umožňuje subsumpci veškerých útoků stalkera. Domnívám se, že jeho rozšíření o další formy jednání nebude v budoucnu nutné. Komparace se zahraniční právní úpravou přinesla zjištění, že v některých státech postačuje ve vztahu k naplnění kritéria excesivního pouhá nedbalost. Přestože nespornou výhodou této konstrukce je zjednodušení dokazování, nepovažuji za vhodné přeměnit nebezpečné pronásledování na nedbalostní trestný čin. Jsem přesvědčena, že k odstranění většiny problémů spojených s dokazováním naplnění subjektivní stránky přispěje pouhé přeformulování kritéria excesivního. Pokud je nyní obtížné prokázat, že úmysl pachatele směřoval k vyvolání důvodných obav poškozeného o zdraví, nepoměrně jednodušší bude prokázat pachateli úmysl podstatně zhoršit kvalitu života poškozeného. Další otázkou související s právní kvalifikací je přípustnost jednočinného souběhu nebezpečného pronásledování s jinými trestnými činy. Zatímco nebezpečné pronásledování trestá pachatele za samotný proces pronásledování, vyšší závažnost jednotlivých dílčích útoků lze vyjádřit jejich samostatnou právní kvalifikací. Z tohoto důvodu

považuji

v

zásadě

za

přípustný

jednočinný

souběh

nebezpečného

pronásledování s ostatními trestnými činy, včetně nebezpečného vyhrožování. Výjimkou z přípustnosti souběhu představuje případ, kdy nebezpečné pronásledování sestává pouze z jediné formy útoků, které současně zakládají trestní odpovědnost za závažnější trestný čin. V takovém případě dochází k faktické konzumpci. Z hlediska trestání nebezpečného pronásledování jsou nejdůležitějším nástrojem přiměřené omezení a povinnosti podle § 48 odst. 4 TZ. Pro poškozeného by samozřejmě

61

nejpřijatelnější trest představoval nepodmíněný trest odnětí svobody, který fakticky brání pachateli pokračovat v pronásledování. Avšak ukládání nepodmíněných trestů za nebezpečné pronásledování není ve většině případů možné s ohledem na závažnost činu a zásadu přiměřenosti trestních sankcí. Právě z tohoto důvodu považuji za nezbytné stanovit přiměřená omezení a povinnosti, jejichž cílem je rovněž znemožnit pachateli pokračování v pronásledování. Na rozdíl od nepodmíněného trestu zde sice existuje vyšší riziko, že stanovená omezení a povinnosti budou porušeny, nicméně pachatel je motivován k jejich respektování hrozbou přeměny trestu na trest nepodmíněný. Nejvhodnějším druhem trestu za nebezpečné pronásledování je buď podmíněně odložený trest odnětí svobody, nebo obecně prospěšné práce. Zatímco podmíněný trest je v praxi ukládán nejčastěji, trest obecně prospěšné práce je využíván pro pachatele nebezpečného pronásledování spíše zřídka. Osobně považuji trest obecně prospěšných prací za vhodnější a domnívám se, že by měl být využíván častěji. Ovšem za předpokladu, že před jeho uložením soud získal dostatek informací o obžalovaném, na jejichž základě lze usoudit, že obžalovaný trest skutečně vykoná. Podle mého názoru by měl soud v každém případě stanovit odsouzenému přiměřenou povinnost zdržet se jakéhokoli kontaktu s poškozeným a případně se k poškozenému nepřiblížit blíže než na stanovenou vzdálenost. Bohužel není možné z justičních statistik čerpat informace o využívání institutu přiměřených omezení a povinností. Nicméně pouhá analýza dostupných rozhodnutí prokázala, že využívání tohoto institutu není v praxi příliš rozšířeno. Dalším nežádoucím jevem je, že soud přebírá ze zákona doslovný popis omezení a povinností bez jejich další konkretizace. Na závěr lze uvést, že bez ohledu na výše popsané nedostatky skutkové podstaty je zavedení trestného činu nebezpečného pronásledování bezesporu přínosné už jen proto, že přispělo k rozšíření povědomí veřejnosti o stalkingu. Pouhým začleněním trestného činu do trestního zákoníku dáváme oběti signál, že proti pronásledování se může bránit a může hledat pomoc u státních orgánů, a zároveň signál pachateli, že jeho jednání je nežádoucí a nebude státem trpěno. Dále považuji za nutné poznamenat, že samotné odstranění nedostatků skutkové podstaty nezajistí efektivní trestněprávní postih stalkingu. Neméně důležité je, aby

62

orgány činné v trestním řízení byly dostatečně obeznámeny s fenoménem stalkingu, nebezpečným pronásledováním a souvisejícími procesními otázkami. Největší nedostatky lze v této oblasti předpokládat u policejních orgánů. Od jedné z policejních komisařek jsem se dozvěděla, že příslušníci Policie ČR by skutečně ocenili metodický návod k vyšetřování a objasňování nebezpečného pronásledování, aby věděli, jak mají postupovat, jaké důkazy mají vyhledávat, jaké otázky pokládat pachateli či oběti apod.166

166

por. Mgr. Iveta Staňková, komisař Obvodního ředitelství Policie Praha 1, osobní sdělení.

63

Seznam zkratek TZ

zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

TŘ

zákon č. 141/1961 Sb., o trestní řízení soudním (trestní řád)

64

Použitá literatura Knihy 

BURDA, E., ČENTÉŠ, J., KOLESÁR, J. a kol. Trestný zákon. Osobitná časť. Komentár. II. diel. 1. vydanie. Praha: C. H. Beck, 2011, 1608 s., ISBN 978-8074003-943.



ČÍRTKOVÁ, L. Moderní psychologie pro právníky. 1. vydání. Praha: Grada, 2008, 150 s. ISBN 978-802-4722-078.



ČÍRTKOVÁ, L., VITOUŠOVÁ, P. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: příručka pro pomáhající profese. 1. vydání. Praha: Grada, 2007, 191 s. ISBN 978-802-4720-142.



JELÍNEK, J. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, 912 s. ISBN 978-80-87212-49-3.



KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 961 s. ISBN: 978-80-7179-082-2.



KUCHTA, J. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2009, 656 s. ISBN 978-807-4000-478.



NOVOTNÝ, O., VOKOUN, R., ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 600, ISBN 978-807357-509-0.



ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C.H. Beck, 2012, xvi, 1450 s. Velké komentáře. ISBN 978-807-4004-285.



ŠČERBA F. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 1. vydání. Praha: Leges, 2011, 416 s. Teoretik. ISBN 978-808-7212-684.

Časopisecké články 

VÁLKOVÁ, H. Česká podoba stalkingu podle § 354 TZ v širších než jen trestněprávních souvislostech. Trestněprávní revue, 2009, ročník 8., č. 9, s. 257263. ISSN 1213-5313.



VANTUCH, P. K postihu stalkingu (nebezpečného pronásledování) podle § 354 trestního zákoníku. Trestní právo, 2011, ročník 15., č. 2, s. 5-13. ISSN 1212860.

65



VISINGER, R. Jak postihovat stalking? Zamyšlení nad novou právní úpravou. Trestněprávní revue, 2009, ročník 8., č. 11, s. 331-336. ISSN 1213-5313.

Elektronické zdroje 

CROCKER, D. Criminalizing Harassment and the Transformative Potential of Law. Canadian journal of women and the law, 2008, ročník 20., č. 1, s. 87-110. ISSN 0832878. HeinOnline [online]. [cit. 2013-02-09]. Dostupné na



ČÍRTKOVÁ, kriminalistiku,

L. 8.

Nebezpečné prosince

pronásledování 2009.

[cit.

[online]. Společnost

2013-01-28].

Dostupné

pro na



DE FAZIO, L. The Legal Situation on Stalking among the European member States. European Journal on Criminal Policy and Research, 2009, č.15, s. 229– 242. DOI 10.1007/s10610-009- 9101-3 [online]. SpringerLink [cit. 2013-02-09]. Dostupné na



CHLÁDEK, M.: Návrh senátního návrhu zákona senátora Marcela Chládka, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. [online]. Senát ČR, senátní tisk č. 163, 8. funkční období Senátu ČR [cit.

2013-02-05].

Dostupné

na



KOPECKÝ, K. Stalking a kyberstalking: Nebezpečné pronásledování. [online] Olomouc: NET UNIVERSITY, 2010, 14 s., ISBN 978-80-254-7737-3, str. 8 [cit. 2013-02-09]. Dostupné na

66



MATHIESON, A. Every Move You Make: How Stories Shape the Law of Stalking. Michigan Law Review, 2003, ročník 101, č. 6, s. 1589-1601. ISSN 00262234.

HeinOnline

[online].

[cit.

2013-02-09].

Dostupné

na



MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2010. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na
_sestavy&sloupec=obsah_dokumentu_pdf&where=id_dokumentu=365641& typSloupce=pdf&fileName=null> 

MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Statistická ročenka kriminality rok 2011. [online]. Ministerstvo spravedlnosti. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na



MODENA GROUP ON STALKING. Protecting women from the new crime of stalking: A comparsion of legislative approaches within the European Union. [online] Modena: University of Modena and Reggio Emilia, 2007 [cit. 2013-0209].

Dostupné

na:



PATHE, M. Surviving Stalking. New York: Cambridge University Press, 2002, ISBN 9781139147859 [online]. eBrary [cit. 2013-02-09]. Dostupné z



PROBAČNÍ A MEDIAČNÍ SLUŽBA ČR. Věcný záměr veřejné zakázky na elektronický monitoring odsouzených. [online]. [cit. 2013-02-09]. Dostupné na



Přehled o pravomocně vyřízených osobách podle paragrafů (odsouzených + vyřízených jinak) - paragrafy dle trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) [online].

CSLAV,

29.

ledna

2013

[cit.

2013-02-16].

Dostupné

na



67



RICHARDS, L., FLETCHER, H., JEWELL, D. Independent Parliamentary Inquiry into Stalking Law Reform Main Findings and Recommendations. 2012. [online].

[cit.

2013-02-09].

Dostupné

na



ÚŘAD PRO OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJŮ. Stanovisko č. 3/2012: K pojmu osobní údaj. [online]. Úřad pro ochranu osobních údajů. [cit. 2013-01-29]. Dostupné na



ZEMAN, B. „Ctitel“ starostky zahrnuje radnici dotazy, ptá se i na soukromé věci.

[online].

iDnes.cz.

[cit.

2013-02-09].

Dostupné

na



ZEMAN, B., VEJVODOVÁ, M. Ctitel starostky je nevinen. Stovky telefonátů a SMS mu u soudu prošly. [online]. iDnes.cz [cit. 2013-02-09]. Dostupné na

Judikatura 

Bulletin Nejvyššího soudu ČSR, 1970, ročník 1., č. 7. Prostřednictvím ŠÁMAL, P. Trestní zákoník: komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1305



Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. června 1930, sp. zn. Zm I 695/29, publikováno ve Vážný pod R 3897/1930. Dostupné prostřednictvím ASPI.



Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. září 1933, sp. zn. Zm IV 403/33, publikováno ve Vážný pod R 4782/1933. Dostupné prostřednictvím ASPI.



Rozhodnutí

Nejvyššího

soudu

ČR

ze

dne

31.

srpna

1951,

sp. zn. Tz II 11/1951, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod R 92/1951. Dostupné prostřednictvím ASPI. 

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 6. června 1986, sp. zn. 11 To 49/86 publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod R 10/1987 tr.



Rozsudek

Městského

soudu

v

Brně

ze

dne

16.

prosince

2010,

sp. zn. 2 T 60/2010 

Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. října 2010, sp. zn. 5 T 165/2010

68



Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 25. dubna 1979, sp. zn. 7 To 14/79, publikováno pod R 6/1980



Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. března 2012, sp. zn. 2 T 50/2011



Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. února 2012, sp. zn. 44 T 69/2011



Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. září 2012, sp. zn. 1 T 62/2012



Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. února 2011, sp. zn. 31 T 162/2010



Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn. 19 T 105/2011



Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. února 2011, sp. zn. 39 T 94/2010



Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. listopadu 2011, sp. zn. 3 T 17/2011



Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. března 2012, sp. zn. 1 T 1/2012



Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. května 2012, sp. zn. 150 T 33/2012



Rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 7. června 2011, sp. zn. 2 T 79/2011



Rozsudek

Vrchního

soudu

v

Praze

ze

dne

26.

dubna

1994,

sp. zn. 11 To 222/93 publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod R 60/1994-III 

Rozsudek

Vrchního

soudu

v Praze

ze

dne

28.

ledna

1998,

sp. zn. 10 To 143/97, publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod R 19/1999. Dostupné prostřednictvím ASPI. 

Trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. května 2012, sp. zn. 1 T 43/2012



Usnesení

Nejvyššího

soudu

ČR

ze

dne

12.

srpna

2010,

sp. zn. 8 Tdo 749/2010, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 29/2011 tr. Dostupné z www.nsoud.cz.

69



Usnesení

Nejvyššího

soudu

ČR

ze

dne

17. března

2004,

sp. zn. 5 Tdo 253/2004, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí pod T 684. Dostupné z ASPI. 

Usnesení

Nejvyššího

soudu

ČR

ze

dne

23.

března

2010,

srpna

2012,

listopadu

2010,

sp. zn. 8 Tdo 282/2011. Dostupné z www.nsoud.cz. 

Usnesení

Nejvyššího

soudu

ČR

ze

dne

29.

sp. zn. 7 Tdo 949/2012. Dostupné z www.nsoud.cz. 

Usnesení

Nejvyššího

soudu

ČR

ze

dne

30.

sp. zn. 8 Tdo 1503/2011. Dostupné z www.nsoud.cz. 

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 8 Tdo 1032/2011, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí pod T 1431. Dostupné z www.nsoud.cz.



Usnesení

Nejvyššího

soudu

ČR

ze

dne

31. května

2007,

sp. zn. 7 Tdo 628/2007, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí pod T 1010. Dostupné z ASPI. 

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. září 2011, sp. zn. 8 Tdo 1082/2011, publikováno v Souboru trestních rozhodnutí NS pod T 1424. Dostupné z www.nsoud.cz.



Usnesení

Nejvyššího

soudu

ČR

ze

dne

9.

listopadu

2011,

sp. zn. 3 Tdo 1378/2011. Dostupné z www.nsoud.cz. 

Usnesení pléna Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. září 1966, sp. zn. Pls 7/66, publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R II/1967. Dostupné z ASPI.

Právní předpisy 

amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 1. ledna 2013 [online]. Pražský hrad, dne 1.

ledna 2013. [cit. 2013-02-16]. Dostupné na

http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/rozhodnuti-prezidenta/amnestie-amilosti/index.shtml 

zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů



zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon



zákon č. 141/1961 Sb., o trestní řízení soudním (trestní řád)



zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod

70



zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže



zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník



zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

pozn.: pokud není uvedeno jinak, byly veškeré právní předpisy získány prostřednictvím automatizovaného systému právních informací ASPI ve znění účinném ke dni uzavření rukopisu.

71

Seznam příloh Příloha č. 1: Četnost ukládaných trestů za nebezpečné pronásledování v roce 2010-2012 Příloha č. 2: Údaje o stíhaných, obžalovaných a odsouzených osobách Příloha č. 3: Právní úprava stalkingu ve vybraných státech EU

72

Příloha č. 1:

Četnost ukládaných trestů za nebezpečné pronásledování v roce 2010-2012167 Uložené tresty - rok 2010 2,4%

6,1%

1,2% podmíněně odložený trest

15,9%

nepodmíněný trest vyhoštění obecně prospěšné práce

74,4%

peněžitý trest

Uložené tresty - rok 2011 1,0%

8,2%

0,5% podmíněně odložený trest

11,5%

nepodmíněný trest vyhoštění obecně prospěšné práce peněžitý trest

78,8%

Uložené tresty - rok 2012 0,5%

8,2%

0,5% podmíněně odložený trest

14,4%

nepodmíněný trest vyhoštění obecně prospěšné práce peněžitý trest

76,4%

167

Grafy vypracované autorkou, zdrojem dat byly statistické ročenky kriminality z let 2010-2012

Příloha č. 2:

Údaje o stíhaných, obžalovaných a odsouzených osobách168

500 400 300 200 100 0

prověřováno

stíháno

obžalováno

odsouzeno

2010

319

131

117

83

2011

520

242

229

217

318

216

2012

168

Graf vypracován autorkou, zdrojem byly Statistické ročenky kriminality z let 2010-2012. Údaje ze státního zastupitelství o počtu prověřovaných a stíhaných činech za rok 2012 nebyly ke dni uzavření rukopisu k dispozici.

Příloha č. 3:

Právní úprava stalkingu ve vybraných státech EU169

Belgie „He, who has belaged (harassed) a person, while he knew or should have known that due to his behaviour he would severely disturb this person’s peace, will be punished with imprisonment of fifteen days to two years and with a fine ranging from 50 euros to 300 euros or with one of those punishments. The behaviour described in this article can only be prosecuted following a complaint by the person claiming to be harassed.“

Ten, kdo obtěžuje jiného, ačkoli ví nebo vědět měl, že jeho jednání může vážně narušit klid jiného, bude potrestán odnětím svobody na 15 dní až na dva roky a peněžitým trestem od 50 do 300 eur nebo jedním z těchto trestů. Jednání popsané v tomto odstavci může být trestně stíháno pouze na základě oznámení poškozeného.

Dánsko „Any person who violates the peace of some other person by intruding on him, pursuing him with letters or inconveniencing him in any other similar way, despite warnings by the police, shall be liable to a fine or to imprisonment for any term not exceeding 2 years. A warning under this provision shall be valid for 5 years.“

169

Ten, kdo poruší klid jiného tím, že jej obtěžuje osobně nebo prostřednictvím dopisů nebo jiným obdobným způsobem i přes výstrahu policie, bude potrestán peněžitým trestem nebo odnětím svobody až na dva roky. Výstraha podle tohoto odstavce platí po dobu 5 let.

Anglické znění jednotlivých skutkových podstat čerpáno z: Velká Británie: RICHARDS, L., FLETCHER, H., JEWELL, D. Independent Parliamentary Inquiry into Stalking Law Reform Main Findings and Recommendations. 2012. [PDF]. [cit. 2013-02-09]. Dostupné na http://www.protectionagainststalking.org/InquiryReportFinal.pdf Slovensko: BURDA, E., ČENTÉŠ, J., KOLESÁR, J. a kol. Trestný zákon. Osobitná časť. Komentár. II. diel. 1. vydanie. Praha: C. H. Beck, 2011. Ostatní státy EU: DE FAZIO, L. The Legal Situation on Stalking among the European member States. European Journal on Criminal Policy and Research, 2009, č. 15[online]. SpringerLink [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs10610-009-9101-3?LI=true#page-1 Překlad do českého jazyka autorčin vlastní.

Německo “If someone is harassing a person in an unwarranted way by 1. seeking out physical proximity; 2. using telecommunications or other instruments of communication or using third parties to get in contact; 3. using her personal data improperly to order goods or services in her name or prompting third parties to get in contact with her; 4. threatening life, physical integrity, physical health of freedom of her or of persons close to her; 5. acting in a comparable way and impacting her personal freedom in a severe way will be punished with a prison sentence of up to 3 years or by fine.”

Ten, kdo jiného nemístně obtěžuje tím, že: 1. vyhledává jeho osobní blízkost 2. za využití telekomunikačních prostředků, jiných nástrojů komunikace nebo prostřednictvím třetích osob se pokouší navázat kontakt 3. zneužije osobní údaje jiného za účelem objednání zboží či služeb jménem poškozeného nebo k podnícení třetích osob k navázání kontaktu s poškozeným 4. vyhrožuje zásahem do života, fyzické integrity a zdraví jiného či osoby jinému blízké 5. dopouští se srovnatelného jednání, jež závažně ovlivňuje osobní svobodu jiného bude potrestán odnětím svobody až na tři roky nebo peněžitým trestem.

Irsko “Any person who harasses another by persistently following, watching, pestering, besetting or communicating with him or her, shall be guilty of an offence. For the purposes of this section a person harasses another where (a) he or she, by his or her acts intentionally or recklessly, seriously interferes with the other’s peace and privacy or causes alarm, distress or harm to the other, and (b) his or her acts are such that a reasonable person would realise that the acts would seriously interfere with the other’s peace and privacy or cause alarm, distress or harm to the other. A person guilty of an offence under this section shall be liable on summary conviction to a fine not exceeding £1,500 or to imprisonment for a term not exceeding 12 months or to both, or on conviction on indictment to a fine or to imprisonment for a term not exceeding 7 years or to both.”

Ten, kdo jiného obtěžuje vytrvalým pronásledováním, sledováním, dotíráním, sužováním nebo kontaktováním se dopouští trestného činu. Pro účely tohoto ustanovení se obtěžování dopouští ten, kdo: (a) se svým jednáním, ať úmyslně či z nedbalosti, dopustí závažného zásahu do klidu či soukromí jiného nebo vyvolá u jiného znepokojení, úzkost či mu způsobí újmu a (b) povaha jeho jednání je taková, že rozumný člověk by si uvědomil, že takovéto jednání je způsobilé vážně narušit klid či soukromí jiného nebo u jiného vyvolat znepokojení, úzkost či mu způsobit újmu. Ten, kdo spáchá tento trestný čin bude odsouzen ve zkráceném řízení k peněžitému trestu do výše 1.500 liber nebo k odnětí svobody do 12 měsíců anebo k oběma trestům. Ten, kdo bude odsouzen na základě obžaloby, bude potrestán peněžitým trestem

nebo odnětím svobody do sedmi let nebo oběma tresty. Itálie

„If it is not a more serious crime, he who with repeated conducts harasses or threats someone else in order to cause a persistent state of anxiety or fear or producing a justified fear for personal safety or for other persons with an affective bond or to oblige the victim to change his/her own life habits, is punished with imprisonment from six months to four years. The punishment is increased if the author of the crime is an ex partner of the victim. The punishment is increased up to half if the victim is a minor, or a pregnant woman or a person with disabilities (...)or if the fact is committed with weapons or by a distorted person. The crime is punishable to complaint of the victim. The deadline to propose the complaint is six months. The authority proceeds of office if the fact is committed against a minor or a person with disabilities as article 3 law n. 104 of 1992, as well when the fact is connected with other crime for which the office action is foreseen”.

Pokud jednání nenaplňuje skutkovou podstatu závažnějšího trestného činu, ten, kdo jiného opakovaně obtěžuje nebo mu vyhrožuje s úmyslem vzbudit u jiného trvalé obavy nebo strach nebo vyvolat důvodné obavy o osobní bezpečnost nebo bezpečnost osob blízkých nebo donutit jiného změnit své životní zvyklosti bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři roky. Trestní sazba se zvyšuje, pokud je pachatelem bývalý partner oběti. Trestní sazba se zvyšuje o polovinu, pokud byl trestný čin spáchán na nezletilém, těhotné ženě nebo postižené osobě nebo se zbraní nebo zamaskovaným pachatelem. Trestný čin lze stíhat k návrhu poškozeného. Poškozený může vznést návrh nejpozději do šesti měsíců. Trestný čin je stíhán z úřední povinnosti, pokud byl spáchán na nezletilém, na postižené osobě nebo v případě, že trestný čin má spojitost s jiným trestným činem stíhaným z úřední povinnosti.

Malta Article 251 A: „For the purpose of this article, the person whose course of conduct is in question ought to know that it amounts to harassment ofanother person if a reasonable person in possession of the same information would think the course of conduct amounted to harassment of the other person. Article 251B: “A person whose course of conduct causes another to fear that violence will be used against him or his property or against the person or property of any of his ascendants, descendents brothers or sisters (...) shall be guilty of an offence if he knows

§ 251 A: Pro účely tohoto ustanovení platí, že pachatel vědět měl a mohl, že jeho jednání představuje pronásledování jiného, pokud by rozumná osoba na základě stejných informací považovala toto jednání za pronásledování jiného. § 251 B: Ten, kdo svým dlouhodobým jednáním vyvolá v jiném obavy z násilného útoku proti jeho fyzické integritě nebo majetku nebo fyzické integritě a majetku osoby jemu blízké, se dopouští trestného činu, pokud věděl nebo vědět měl, že svým jednání vyvolá u jiného strach každým

or ought to know that his course of conduct will cause the other so to fear on each of those occasions, and shall be liable to the punishment of imprisonment for a term from three to six months or to a fine (multa) of not less than four thousand and six hundred and fifty-eight euro and seventy-five cents (4658.75) and not more than eleven thousand and six hundred and forty-six euro and eighty-seven cents (11,646.87), or to both such fine and imprisonment.” Article 251C: “In articles 251A and 251B references to harassing a person include alarming the person or causing the person distress.”

z jednotlivých útoků, a bude potrestán odnětím svobody na 3 až 6 měsíců nebo peněžitým trestem ve výši 4.658.75 až 11.646.87 euro nebo oběma těmito tresty. § 251 C: Pronásledováním jiného se pro účely § 251 A a § 251B rozumí vyvolání znepokojení nebo úzkosti u jiného.

Rakousko “Whoever persecutes a person illegally and insistently shall be sentenced to up to one year of imprisonment. Insistent persecution of a person is undertaken by somebody who affects the quality of life of another person in an in-acceptable way by continually (1) seeking the proximity of the person, (2)contacting him/her by telecommunication or by another forms of communication or by the use of a third person, (3) ordering goods or facilities involving the use of the person’s personal details, (4) causing a third person to contact the victim by using personal details of the victim.”

Kdo neoprávněně a vytrvale pronásleduje jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Vytrvalého pronásledování jiného se dopouští ten, kdo nepřijatelně ovlivní kvalitu životu jiného tím, že ustavičně: (1) vyhledává blízkost jiného (2) kontaktuje jiného prostřednictvím telefonu, jiného komunikačního prostředku nebo prostřednictvím třetí osoby (3) zneužije osobních údajů jiného k objednání zboží či služeb (4) zneužije osobních údajů oběti za účelem navázání kontaktu třetích osob s obětí

Slovensko Nebezpečné prenasledovanie (1) Kto iného dlhodobo prenasleduje takým spôsobom, že to môže vzbudiť dôvodnú obavu o jeho život alebo zdravie, život alebo zdravie jemu blízkej osoby alebo podstatným spôsobom zhoršiť kvalitu jeho života, tým, že a) sa vyhráža ublížením na zdraví alebo inou ujmou jemu alebo jemu blízkej osobe, b) vyhľadáva jeho osobnú blízkosť alebo ho sleduje, c) ho kontaktuje prostredníctvom tretej osoby alebo elektronickej komunikačnej služby, písomne alebo inak proti jeho vôli, d) zneužije jeho osobné údaje na účel získania osobného alebo iného kontaktu, alebo e) ho inak obmedzuje v jeho obvyklom spôsobe života, potrestá sa odňatím slobody až na jeden rok. (2) Odňatím slobody na šesť mesiacov až tri roky sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a) na chránenej osobe, b) závažnejším spôsobom konania, c) z osobitného motívu, alebo d) verejne

Nebezpečné pronásledování (1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tak, že jeho jednání může vyvolat důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví, život nebo zdraví osob jemu blízkých nebo podstatným způsobem zhoršit kvalitu jeho života tím, že a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo osobám jemu blízkým b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje c) kontaktuje jej prostřednictvím třetí osoby nebo elektronické komunikační služby, písemně nebo jinak proti jeho vůli d) zneužije jeho osobní údaje za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu nebo e) jej jinak omezuje v jeho obvyklém způsobu života, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok (2) Odnětím svobody na 6 měsíců až 3 roky bude potrestán ten, kdo spáchá čin uvedený v odst. 1: a) na chráněné osobě b) závažnějším způsobem jednání c) ze zvláštní pohnutky d) veřejně

Velká Británie Prohibition of harassment.

Zákaz obtěžování (§ 1)

Section 1: A person must not pursue a course of conduct— (a)which amounts to harassment of another, and (b)which he knows or ought to know amounts to harassment of the other.

odst. 1: Nikdo se nesmí dopustit jednání: a) které představuje obtěžování jiného a b) o němž věděl nebo vědět měl a mohl, že představuje obtěžování jiného.

(2)For the purposes of this section, the person whose course of conduct is in question ought to know that it amounts to harassment of another if a reasonable

odst. 2: Pro účely tohoto ustanovení platí, že osoba mohla vědět, že její jednání obtěžuje jiného, pokud by rozumná osoba na základě stejných informací považovala toto jednání za obtěžování.

person in possession of the same information would think the course of conduct amounted to harassment of the other. (3)Subsection (1) does not apply to a course of conduct if the person who pursued it shows— (a)that it was pursued for the purpose of preventing or detecting crime, (b)that it was pursued under any enactment or rule of law or to comply with any condition or requirement imposed by any person under any enactment, or (c)that in the particular circumstances the pursuit of the course of conduct was reasonable. Section 2: Offence of harassment. (1)A person who pursues a course of conduct in breach of section 1 is guilty of an offence. (2) “A persons guilty of an offence under this section is liable on summary or indictable conviction to imprisonment for a term not exceeding five years, or a fine not exceeding the statutory maximum.

odst. 3: Ustanovení odst. 1 se nepoužije, pokud jednání a) bylo provedeno za účelem zabránění či odhalení trestného činu b) jednání bylo v souladu se zákonem nebo bylo osobě uloženo na základě zákona c) s ohledem na konkrétní skutečnosti případu bylo přiměřené. Trestný čin obtěžování (§ 2): odst. 1: Osoba, která svým jednáním poruší ustanovení § 1, se dopouští trestného činu. odst. 2: Osoba vinná ze spáchání trestného činu podle tohoto ustanovení bude odsouzena k odnětí svobody až na pět let nebo k peněžitému trestu až do zákonem stanovené výše. 2. Trestný čin stalkingu (1) Osoba A spáchá trestný čin stalkingu, pokud pronásleduje druhého (osobu B).

(2) Pro účely odst. 1 A pronásleduje B, pokud: a) A se dopustí dlouhodobého jednání, 2. Offence of stalking (1) A person (“A”) commits an offence, to be b) jsou splněny podmínky odst. 3 nebo odst. known as the offence of stalking, where A 4, stalks another person (“B”). c) jednání A vyvolá u B strach, znepokojení, úzkost nebo obavy. (2) For the purposes of subsection (1), A stalks B where— (3) Toto ustanovení se použije, pokud se A (a) A engages in a course of conduct, dopustí jednání s úmyslem vyvolat u B (b) subsection (3) or (4) applies, and strach, znepokojení, úzkost nebo obavy (c) A’s course of conduct causes B to suffer fear, alarm, distress or anxiety. (4) Toto ustanovení se použije, pokud A věděl nebo na základě okolností vědět měl, (3) This subsection applies where A engages že jeho jednání je způsobilé vyvolat u B in the course of conduct with the intention of strach, znepokojení, úzkost nebo obavy. causing B to suffer fear, alarm, distress or anxiety. (5) Osoba obviněná z trestného činu podle tohoto ustanovení, neodpovídá za trestný čin, (4) This subsection applies where A knows, pokud prokáže, že její jednání or ought in all the circumstances to have a) bylo zákonem dovolené known, that b) bylo vedeno úmyslem zabránit nebo engaging in the course of conduct would be odhalit trestný čin nebo

likely to cause B to suffer fear, alarm, distress or anxiety.

c) s ohledem na konkrétní okolnosti případu bylo přiměřené

(5) It is a defence for a person charged with an offence under this section to show that the course of conduct— (a) was authorised by virtue of any enactment or rule of law, (b) was engaged in for the purpose of preventing or detecting crime, or (c) was, in the particular circumstances, reasonable.

6) V tomto ustanovení se jednáním zejména rozumí: a) pronásledování B nebo jiné osoby b) kontaktování nebo pokusy o kontakt B nebo jiné osoby libovolnými prostředky c) zveřejnění jakéhokoli tvrzení nebo jiného materiálu (i) který se vztahuje k B nebo jiné osobě (ii) pochází od B nebo jiné osoby d) sledování užívání internetu, e-mailu nebo jiné formy elektronické nebo jiné komunikace osobou B nebo jinou osobou nebo zneužití veřejných elektronických komunikačních sítí nebo zanechávání zpráv výhrůžné povahy (e) vstup do jakýkoli prostor (f) slídění na jakémkoli místě (veřejném i soukromém) (g) zásah do jakéhokoli majetku B nebo jiné osoby (h) darování jakékoli věci B nebo jiné osobě nebo ponechání čehokoli na takovém místě, kde to může být nalezeno, předáno nebo zpozorováno B nebo jinou osobou (i) sledování B nebo jiné osoby (ii) jednání jakýmkoli jiným způsobem, u nějž by rozumná osoba očekávala, že by mohlo vyvolat u B strach nebo znepokojení a kdy dlouhodobost jednání je naplněna nejméně dvěma útoky.

(6) In this section— “conduct” means (inter alia) — (a) following B or any other person, (b) contacting, or attempting to contact, B or any other person by any means, (c) publishing any statement or other material— (i) relating or purporting to relate to B or to any other person, (ii) purporting to originate from B or from any other person, (d) monitoring the use by B or by any other person of the internet, email or any other form of electronic or other communication, or making improper use of public electronic communications networks or leaving messages of a menacing character, (e) entering any premises, (f) loitering in any place (whether public or private), (g) interfering with any property in the possession of B or of any other person, (h) giving anything to B or to any other person or leaving anything where it may be found by, given to or brought to the attention of B or any other person, (i) watching or spying on B or any other person, (ii) acting in any other way that a reasonable person would expect would cause B to suffer fear or alarm, and “course of conduct” involves conduct on at least two occasions. (7) For the purposes of this section a person misuses an electronic communications

(7) Pro účely tohoto ustanovení osoba zneužívá síť elektronické komunikace nebo služeb elektronické komunikace nebo jiných společenských médií, pokud: a) účinkem nebo pravděpodobným účinkem užití sítě nebo služby osobou A je zbytečné vystavení osoby B nepříjemnostem, obtížím nebo úzkosti, b) A užije síť nebo službu k jednání, jehož účinkem nebo pravděpodobným účinkem je zbytečné vystavení osoby B nepříjemnostem, obtížím nebo úzkosti. (9) Osoba obviněné z trestného činu

network or electronic communications service or other social media if: (a) the effect or likely effect of use of the network or service by A is to cause B, another person, unnecessarily to suffer annoyance, inconvenience or anxiety; (b) A uses the network or service to engage in conduct the effect or likely effect of which is to cause B, another person, unnecessarily to suffer annoyance, inconvenience or anxiety. (9) A person convicted of the offence of stalking is liable— (a) on conviction on indictment, to imprisonment for a term not exceeding 5 years, or to a fine, or to both, (b) on summary conviction, to imprisonment for a term not exceeding 12 months, or to a fine not exceeding the statutory maximum, or to both.

stalkingu bude odsouzena: a) na základě obžaloby k odnětí svobody až na 5 let, k peněžité pokutě nebo k oběma trestům b) ve zkráceném řízení k odnětí svobody až na 1 rok, k peněžité pokutě nebo k oběma trestům.

Název diplomové práce v anglickém jazyce Stalking: § 354 of the Criminal Code

Abstract in English My thesis is focused on the criminal offence of „nebezpečné pronásledování“ (dangerous harrasement as literally translated into English) under the section 354 of Czech Criminal Code. The offence was added to the Criminal Code recently, in order to allow criminal prosecution of stalking. In the past, the absence of special antistalking law has caused serious problems because of insufficient protection of victims. As the criminal prosecution of stalking has been possible for 3 years, I was convinced that the effectiveness of the provision should be evaluated and suggestions for de lege ferenda should be made. The thesis is divided into three major parts and each of them is further subdivided into chapters and subchapters. The first part of the thesis (represented by chapters 1 - 5) focuses on the obligatory elements of a criminal offence, this is the section of the thesis which analyzes and compares opinions of scholars with the opinions expressed in their judgements of judges. Subsequently, observed insufficiencies and inconsistencies are described and the suggestions on how to eliminate these insufficiencies are brought forward. In some cases relevant foreign legislation is mentioned and serves as a certain source of inspiration for suggestions for de lege ferenda. Chapter One is introductory and describes the incorporation of the offence into the Criminal code. Chapter Two characterizes the object of the offence, which does not cause serious problems in application. Chapter Three is focused on the objective aspect of the offence and is further subdivided according to the elements of conduct. Subchapter 3.1 evaluates objective aspect of the offence as whole, subchapter 3.2 deals with the requirement of duration and repetition of the conduct, subchapter 3.3 analyzes problems arising out of requirement of excessiveness of conduct, subchapters 3.4 to 3.8 are devoted to the various forms of conduct and the last subchapter 3.9 offers a comparison with foreign legislation.

Chapter Four describes who may be the offender of the dangerous harrasement. The last chapter of the first part of the thesis is Chapter Five, this relates to the subjective aspect of the offence and the related problems. The second part of the thesis, which is contained in chapters 6-8, deals with other significant aspects of legal assessment of the offence. Chapter Six outlines aggravated circumstances, which must be met for increased punishment. Chapter Seven looks at concurrence of offences, where the most significant is the question of admissibility of concurrence. Chapter Eight describes developmental stages of offence and investigates if the attempt of the offence is practicable. The next part of the thesis, chapter Nine, is devoted to the punishment of the offence. The main aim of this part is to evalute how the offenders are punished and to suggest how they should be punished. The data that is used is obtained from official criminal statistics. The thesis argues for more frequent use of community service orders and the determination of appropriate duties and restrictions. The conclusions are drawn in the final part of the thesis. I believe that an amendement should be passed in order to eliminate problems with the requirement of excessiveness. Further improvement would be reached if the determination of appropriate duties and restrictions was more wide spread and community service orders were used more frequently.

Abstrakt v českém jazyce Diplomová práce se zabývá trestným činem nebezpečného pronásledování podle § 354 trestního zákoníku. Nebezpečné pronásledování je poměrně novým trestným činem, který se objevil až v novém trestním zákoníku účinném od 1. ledna 2010. Zavedení trestného činu nebezpečného pronásledování umožnilo trestněprávní postih stalkingu. V minulosti, ještě za účinnosti starého trestního zákona se objevilo několik tragických případů stalkingu, které byly smutným důkazem toho, že dosavadní právní úprava neumožňovala adekvátní trestní postih stalkingu, ani neposkytovala efektivní ochranu jeho obětem. V současné době uplynuly od kriminalizace nebezpečného pronásledování tři roky, což představuje ideální časový odstup k projevení případných nedostatků skutkové podstaty, k zhodnocení účelnosti nového trestného činu a k předložení návrhů de lege ferenda. Práce se dělí na tři části, které jsou dále rozčleněny na kapitoly a podkapitoly. První část práce, obsažená v první až páté kapitole, se zaměřuje na obligatorní znaky skutkové podstaty. Každá z kapitol nejprve analyzuje názory prezentované v odborné literatuře a judikatuře Nejvyššího soudu a následně je porovnává s rozhodnutími nižších soudů za účelem zjištění, nakolik se názory teorie a praxe překrývají či naopak liší. Práce se pokouší překlenout případné nejasnosti či nesrozumitelnosti úpravy výkladem argumentačně

podpořeným

prezentovanými

názory

literatury

či

judikatury.

V návaznosti na zjištěné nedostatky jsou následně předkládány návrhy de lege ferenda. Jeden ze zdrojů inspirace pro návrhy de lege ferenda představuje zahraniční právní úprava. Práce provádí komparaci české právní úpravy s právní úpravou těch členských států EU, které mají zvláštní ustanovení o trestném činu stalkingu. Kapitola první je kapitolou úvodní a věnuje se začlenění trestného činu do trestního zákoníku, a to jak z pohledu historického, tak systematického. Kapitola druhá popisuje objekt trestného činu, jež nečiní v aplikační praxi výraznější potíže. Kapitola třetí se zaměřuje na objektivní stránku trestného činu a dále se člení podle jednotlivých prvků její konstrukce. Podkapitola 3.1 posuzuje konstrukci objektivní stránky jako celku, podkapitola 3.2 se zaměřuje na kritérium intenzity, podkapitola 3.3 rozebírá nedostatky tzv. excesivního kritéria a podkapitoly 3.4 až 3.8 se věnují jednotlivým formám pronásledováním podle taxativního výčtu obsaženého ve skutkové podstatě a

konečně kapitola 3.9 přináší komparaci se zahraniční právní úpravou. Kapitola čtvrtá se zabývá subjektem trestného činu, v této souvislosti řeší i otázku nepřímého pachatelství a posuzování věku pachatele. Kapitola pátá pojednává o subjektivní stránce trestného činu a souvisejících otázkách. Druhá část práce je obsažena v šesté až osmé kapitole a zabývá se dalšími otázkami souvisejícími s právní kvalifikací trestného činu. Kapitola šestá rozebírá jednotlivé okolnosti podmiňující aplikaci kvalifikované skutkové podstaty. V kapitole sedmé je řešena problematika přípustnosti jednočinného nestejnorodého souběhu nebezpečného pronásledování s jinými trestnými činy. Kapitola osmá je věnována vývojovým stádiím trestného činu, přičemž největší pozornost je zaměřena na možnost reálné uskutečnitelnosti pokusu nebezpečného pronásledování. Poslední část práce, kapitola devátá se zabývá trestáním nebezpečného pronásledování. Hlavním cílem kapitoly je nejprve zhodnotit, jak jsou pachatelé nebezpečného pronásledování trestáni a následně navrhnout, jak by ideálně trestáni být měli. Za tímto účelem jsou podrobně rozebrány jednotlivé druhy trestů z hlediska jejich efektivity. Informace o četnosti ukládání jednotlivých druhů trestů jsou získány z justičních statistik. Tato kapitole rovněž podrobně zdůvodňuje, proč mají zásadní význam přiměřená omezení a povinnosti a proč častěji užívat trest obecně prospěšných prací. Závěr shrnuje poznatky celé práce. Nejzásadnější nedostatek skutkové podstaty nebezpečného pronásledování je spatřován ve formulaci kritéria excesivního, proto jsou předloženy návrhy na změnu tohoto kritéria de lege ferenda. Z hlediska trestání nebezpečného pronásledování vznáší práce požadavek na častější a vhodnější využívání přiměřených omezení a povinností, jakož i četnější ukládání trestu obecně prospěšných prací.

Klíčová slova Trestní právo, nebezpečné pronásledování, stalking Criminal law, stalking