Název knihy Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.motto.cz www.albatrosmedia.cz
Camilla Läckberg Vlastní spravedlnost – e-kniha Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
VLASTNÍ SPRAVEDLNOST
CAMILLA LÄCKBERG
Praha 2016
PfieloÏila Eva Nováãková
° Olyeksfageln © Camilla Läckberg 2006 First Published by Forum, Sweden Published by arrangement with Nordin Agency AB, Sweden Translation © Eva Nováãková, 2011
Ve‰kerá práva vyhrazena ISBN 978-80-267-0718-9
Willemu a Meje
Nejvíc si vzpomínal na její parfém. Malá lesklá lahviãka se sladkou tûÏkou vÛní stávala v koupelnû. Jako dospûl˘ pátral tak dlouho v parfumerii, aÏ ji na‰el. Musel se zasmát, kdyÏ si pfieãetl její jméno – „Poison“. Stfiíkávala si ho na zápûstí, která si pak otfiela o krk, a pokud na sobû mûla sukni, tak i o kotníky. Stra‰nû se mu to líbilo. Její nûÏná drobná zápûstí se tfiela o sebe. VÛnû se vzná‰ela kolem ní a on vÏdycky touÏebnû ãekal na okamÏik, kdy se k nûmu nakloní a políbí ho. VÏdycky na ústa. Tak lehce, Ïe si obãas nebyl jist, jestli to byl skuteãnû polibek, nebo jestli se mu to jen zdálo. „Starej se o svou sestru,“ za‰eptala, neÏ vybûhla, spí‰ vylétla ze dvefií. Potom si nikdy nemohl uvûdomit, jestli jí odpovûdûl, nebo jen pfiik˘vl.
7
Jarní slunce se prodíralo okny policejní stanice v Ta-
numshede a neúprosnû odhalovalo ‰pínu na tabulkách. Zimní ‰eì na nich leÏela jako povlak a Patrik cítil, Ïe stejná vrstva pokr˘vá i jeho du‰i. Zima byla dlouhá. Îivot s mal˘m dítûtem mu pfiipadal nekoneãnû plnûj‰í, ale i pracnûj‰í, neÏ si kdy umûl pfiedstavit. A i kdyÏ to teì v‰echno s Majou fungovalo líp neÏ na zaãátku, Erika se s tím, Ïe je v domácnosti nedokázala vyrovnat. To vûdomí Patrika velice trápilo kaÏdou vtefiinu, kterou trávil v práci. Oba zatûÏovalo i to, co se stalo s Annou. Zaklepání na rám dvefií pfieru‰ilo jeho chmurné my‰lenky. „Patriku, máme ohlá‰enou dopravní nehodu. Nûjaké auto se vybouralo na silnici smûrem na Sannäs.“ „Dobfie,“ zvedl se a nûco ho napadlo. „Nemûla dnes nastoupit ta nová za Ernsta?“ „To ano,“ potvrdila Annika. „Není ale je‰tû osm.“ „Tak s sebou vezmu Martina. Jinak bych jel s ní.“ „No, má tedy ta holka ‰tûstí,“ poznamenala Annika. „Îe nejede se mnou?“ pfiedstíral rozhofiãení. „No jistû,“ potvrdila, „pfiece vím, jak fiídí‰. Nemyslela jsem to ironicky. Teì se bojím, Ïe to bude mít tûÏké s Mellbergem.“ „Po pfieãtení jejího Ïivotopisu si myslím, Ïe jestli ho vÛbec nûkdo mÛÏe zkrotit, je to právû Hanna Kruseová. Zdá se, Ïe je to správné dûvãe, alespoÀ podle toho, co uÏ dûlala, a jejích posudkÛ ze zamûstnání.“ „V tom pfiípadû je dost podivné, Ïe se uchází o místo právû tady...“ „Na tom nûco je,“ souhlasil Patrik a oblékal se. „Mu9
sím se jí zeptat, proã se tak zahazuje a hledá práci v místû, kde ji neãeká Ïádná kariéra, a navíc mezi námi amatéry...“ Mrkl na Anniku, která ho lehce ‰Èouchla do ramene. „Ale..., v‰ak ví‰, jak to myslím.“ „To ví‰, Ïe ano, jen tû zlobím... a nemበbliωí informace o té nehodû? Nûjací zranûní nebo mrtví?“ „Podle toho ãlovûka, co zavolal, byla v autû jen jedna osoba a ta je mrtvá.“ „Zatracenû..., zastavím se pro Martina a podíváme se tam. Nejspí‰ budeme hned zpátky. Zatím mÛÏe‰ Hannu u nás trochu provést.“ Ve stejném okamÏiku zaslechli od recepce Ïensk˘ hlas. „Haló.“ „To je jistû ona,“ podotkla Annika a vybûhla ze dvefií. Patrik, kter˘ byl velice zvûdav˘ na nov˘ Ïensk˘ pfiírÛstek na jejich oddûlení, spûchal za ní. Îena stojící u recepce ho velice pfiekvapila. Sám nevûdûl, co vlastnû ãekal, ale moÏná... nûkoho vy‰‰ího. A ne tak pÛvabného... a plavovlasého. Natáhla ruku k Patrikovi a pak hned k Annice a pfiedstavila se: „Ahoj, jsem Hanna Kruseová. Dnes u vás zaãínám.“ Hlas mûla pfiekvapivû hlubok˘ a rozhodn˘. Sevfiení ruky svûdãilo o mnoha hodinách v posilovnû a Patrik musel okamÏitû poopravit svÛj první dojem. „Jsem Patrik Hedström. A tohle je Annika Janssonová, pátefi na‰í stanice...“ Hanna se usmála. „Jak jinak – jediná Ïena mezi muÏsk˘m osazenstvem. Ale to se teì zmûní.“ Annika se rozesmála. „Je to opravdu pfiíjemné dostat posilu proti tady tûm testosteronÛm.“ Patrik je musel pfieru‰it. „Dûvãata, seznámíte se pozdûji. Hanno, právû jsme dostali hlá‰ení o dopravní nehodû s následkem smrti. Napadlo mû, Ïe bys tam mohla jet hned se mnou, jestli proti tomu nic nemá‰. Rovn˘ma nohama do práce.“ 10
„Ráda,“ pfiik˘vla Hanna. „Jen si potfiebuju nûkam dát ta‰ku.“ „UloÏím ji do tvé kanceláfie,“ nabídla Annika. „Provedu tû tu pak pozdûji, aÏ se vrátíte.“ „Díky.“ Hanna pospíchala za Patrikem, kter˘ uÏ vycházel ze dvefií. „Tak co, jak se cítí‰?“ zeptal se Patrik, kdyÏ uÏ sedûli v policejním voze a mífiili k Sannäs. „Dobfie, ale vÏdycky je to trochu napínavé, zaãínat na novém pracovi‰ti.“ „UÏ jsi jich vyzkou‰ela hodnû, alespoÀ soudû podle tvého Ïivotopisu,“ mínil Patrik. „Ano. Chci získat co nejvíc zku‰eností,“ vysvûtlila a zvûdavû vyhlíÏela z okénka. „RÛzné kouty ·védska, rÛznû velká pracovi‰tû, prostû v‰echno, co mi mÛÏe roz‰ífiit obzory.“ „Ale proã?“ nechápal Patrik. „O co ti jde?“ Hanna se usmála. Úsmûv mûla pfiátelsk˘, ale souãasnû i hodnû rozhodn˘. „Pochopitelnû chci jednou ‰éfovat vût‰ímu policejnímu obvodu. Nav‰tûvuju v‰echny moÏné kurzy a prohlubuju své znalosti. Pracuju tak tvrdû, jak dokáÏu.“ „To vypadá jako recept na úspûch,“ usmál se Patrik, ale její enormní ambicióznost mu úplnû nesedûla. Na nûco takového nebyl dosud zvykl˘. „Doufám, Ïe ano,“ potvrdila a stále pozorovala míjející krajinu. „A co ty – jak dlouho pracuje‰ v Tanumshede?“ Nebyl rád, Ïe ve svém hlase rozpoznal rozpaky, kdyÏ odpovídal: „No..., fakticky od ukonãení policejní ‰koly.“ „To bych nikdy nedokázala. Jin˘mi slovy se tu musí‰ cítit dobfie. To zní slibnû i pro mû...“ Rozesmála se a pohlédla na nûho. „Ano, i tak se to dá brát. Hodnû je zvyk a pohodlnost. Vyrostl jsem tady a v‰echno tu dobfie znám. Ale v Tanumshede uÏ nebydlím. Pfiestûhoval jsem se do Fjällbacky.“ 11
„No jistû, to jsem sly‰ela. OÏenil ses s Erikou Falckovou. Její knihy miluju – její detektivky. Musím se pfiiznat, Ïe biografie jsem neãetla.“ „Za to se nemusí‰ stydût. Polovina ·védska ãetla její poslední knihu, soudû podle prodejnosti, ale vût‰ina lidí vÛbec netu‰í, Ïe vydala také pût biografií o ‰védsk˘ch spisovatelkách. Z tûch se nejlíp prodávala kniha o Karin Boyeové, a myslím, Ïe vy‰la ve dvou tisících v˘tiskÛ..., a mimochodem je‰tû nejsem Ïenat˘. Budeme se brát v pfiedveãer svatodu‰ních svátkÛ.“ „No, to ti gratuluju. To je krásné, mít letní svatbu.“ „Doufejme. Po pravdû fieãeno bych nejradûji prchl do Las Vegas a cel˘ rozruch si u‰etfiil. Nemበani tu‰ení, co taková svatba obná‰í.“ Hanna se rozesmála. „No, to si umím pfiedstavit...“ „Ale ve tv˘ch papírech jsem zahlédl, Ïe i ty jsi vdaná. Mûli jste také velkolepou svatbu v kostele?“ Pfies Hannin obliãej pfielétla chmura. Odvrátila pohled a sotva sly‰itelnû zamumlala: „My mûli obãansk˘ sÀatek. Ale o tom si mÛÏeme popovídat nûkdy pozdûji. Vidím, Ïe dojíÏdíme na místo.“ Pfied nimi leÏelo v pfiíkopu rozbité auto a dva hasiãi se mu snaÏili rozfiíznout stfiechu. Pfiíli‰ u toho nespûchali. Pfii pohledu na sedadlo fiidiãe Patrik pochopil proã.
Ne náhodou se schÛzka konala v jeho vlastním domû
místo na radnici. Po mûsících intenzivní renovace byl dÛm, nebo spí‰ perla, jak ho nejãastûji naz˘val, pfiipraven k obdivné prohlídce. Byl to jeden z nejstar‰ích a nejvût‰ích domÛ v Grebbestadu a on musel b˘valého majitele hodnû pfiemlouvat, aby mu ho prodal. Lkal, Ïe patfií rodinû a zdûdí ho dûti a vnouãata, ale jeho náfiek se postupnû mûnil ve spokojené brumlání poté, co nabídka rostla. Ti místní hlupáci si vÛbec neuvûdomili, Ïe jim nabídl o hodnû ménû, neÏ kam byl ve skuteãnosti ochoten zajít. Nikdy neopustili rodné mûsteãko a nemûli ani ponûtí o cenû 12
vûcí – na rozdíl od ãlovûka, kter˘ Ïil ve Stockholmu a byl zvykl˘ na podmínky tamního trhu s nemovitostmi. Jakmile dÛm koupil, vynaloÏil bez mrknutí oka dal‰í dva miliony na renovaci a teì se hrdû chlubil v˘sledkem pfied ostatními mûstsk˘mi radními. „Nechali jsme si sem poslat schodi‰tû z Anglie, protoÏe je navrÏeno s detaily typick˘mi pro tuto ãást století. No, rozumí se, Ïe levné nebylo, vyrábûjí tam jen pût podobn˘ch kouskÛ roãnû, ale kdyÏ ãlovûk poÏaduje kvalitu, musí ji zaplatit. Mûli jsme tu konzultanta z bohuslänského muzea, kter˘ dohlíÏel, aby se nepo‰kodil styl domu. Mnû i Vivece moc záleÏelo na tom, aby pfiestavba probíhala nesmírnû citlivû. Ostatnû, mám tu navíc nûkolik v˘tiskÛ minulého ãísla Rezidence, kde je zdokumentován v˘sledek na‰eho úsilí. Fotograf se vyjádfiil, Ïe dosud nevidûl tak ‰etrnou renovaci staré stavby. Vezmûte si domÛ kaÏd˘ jeden v˘tisk, abyste si ho mohli v klidu prohlédnout. Jo, je‰tû bych mûl dodat, Ïe Rezidence je ãasopis, kter˘ se zamûfiuje v˘hradnû na exkluzivní sídla, ne jako Krásn˘ domov, kde se kdekdo chlubí úplnû v‰ím moÏn˘m.“ Rozesmál se, aby zdÛraznil, jak je smû‰ná pfiedstava, Ïe by se o jeho domû mohlo psát v takovém plátku. „No, pojìte se posadit, dáme se do práce.“ Erling W. Larson je vedl k velkému stolu v jídelnû, na nûmÏ uÏ ãekaly ‰álky na kávu. Zatímco hosty provádûl po domû, jeho manÏelka se vytratila, ale teì ti‰e stála u stolu a ãekala, aÏ se v‰ichni usadí. Erling na ni spokojenû pohlédl. Mûla cenu zlata, jeho malá Viveca, vûdûla, kde je její místo, a byla to skvûlá hostitelka. MoÏná trochu zamlklá a nepfiíli‰ zbûhlá v umûní konverzace, ale radûji manÏelku, která umí mlãet, neÏ takovou, která toho spoustu naÏvaní a mele páté pfies deváté. „No, tak co si myslíte o milníku, pfied kter˘m stojíme?“ V‰ichni uÏ sedûli kolem stolu a Viveca nalévala kávu do nádhern˘ch prÛsvitn˘ch ‰álkÛ. 13
„V‰ak ví‰, co si o tom myslím,“ fiekl Uno Brorsson a dal si do ‰álku ãtyfii kostky cukru. Erling ho pozoroval s nechutí. Nechápal lidi, ktefií se nestarají o své tûlo a zdraví. Sám kaÏdé ráno bûhal deset kilometrÛ a nechal si udûlat i pár diskrétních kosmetick˘ch úprav. To ov‰em vûdûla jen Viveca. „Ano, to bezpochyby,“ ozval se Erling trochu ostfieji, neÏ by si pfiál. „Mûl jsi ale moÏnost fiíct své a teì jsme dospûli ke spoleãnému rozhodnutí, a tak by bylo rozumnûj‰í se spojit. Plané fieãi niãemu neposlouÏí. Televizní t˘m dnes pfiijede s kamerami a já osobnû si myslím, Ïe nic lep‰ího se ve zdej‰ím kraji stát nemohlo. Jen si vzpomeÀte, jakého úspûchu dosáhla místa, kde se uÏ filmovalo. Åmål se stal znám˘ uÏ díky Moodyssonovu filmu, ale to nebylo nic ve srovnání s tím, co následovalo, kdyÏ tam natoãili tu reality show. Noviny nepsaly o niãem jiném. Díky Hfií‰níkÛm v Törebodû teì úplnû v‰ichni vûdí, kde Töreboda leÏí. V dal‰ích t˘dnech se nikdo nehne od televize a v‰ichni budou sledovat Hfií‰níky v Tanumu. Je to jedineãná pfiíleÏitost, jak nበzapomenut˘ kraj ukázat svûtu z té nejlep‰í stránky.“ „Z nejlep‰í stránky,“ znechucenû si odfrkl Uno. „Chlast, sex a hloupé blond˘ny, právû s tím chceme Tanum spojovat?“ „Já si myslím, Ïe je to úÏasnû vzru‰ující,“ prohlásila nad‰enû trochu jeãiv˘m hlasem Gunilla Kjellinová a pohlédla na Erlinga. Stra‰nû se jí líbil. Dokonce by se dalo fiíct, Ïe je do nûho zamilovaná, pfiestoÏe by to nikdy nepfiiznala ani sama sobû. Erling si toho ov‰em byl vûdom a vyuÏíval jejího hlasu ve v‰ech záleÏitostech, které chtûl prosadit. „Vezmûte si pfiíklad z Gunilly. V tomto duchu bychom mûli vítat nastávající projekt. Je to pro nás v‰echny napínavé dobrodruÏství, kterému bychom mûli jít s vdûãností vstfiíc.“ 14
Erling slova pronesl s velk˘m entuziazmem. Právû ten mu ãasto pfiiná‰el úspûch, kdyÏ je‰tû stál v ãele poji‰Èovacího obra. Jen hlasem dokázal pfiimût personál i vedení, aby s velk˘m zájmem naslouchali jeho slovÛm. Nostalgicky pomyslel na léta na v˘sluní. Na ‰tûstí vãas vycouval. Vzal si své zaslouÏené peníze a odporouãel se. Dfiív neÏ novináfii zaãali vûtfiit a honit jeho ubohé kolegy, které doslova roznesli na kopytech. Erling tehdy hodnû váhal s rozhodnutím odejít po srdeãní pfiíhodû do pfiedãasného dÛchodu, ale ukázalo se, Ïe to bylo to nejlep‰í, co mohl udûlat. „Nabídnûte si zákusky, jsou z Elgovy cukrárny,“ pokynul k tácu plnému peãiva z listového tûsta i skofiicov˘ch ‰nekÛ. V‰ichni poslu‰nû natáhli ruku a poslouÏili si. On sám si nevzal. Sladké jedl stfiídmû i proto, Ïe onemocnûl navzdory pohybu a zdravé stravû. „A jak to bude s pfiípadn˘mi ‰kodami? Sly‰el jsem, Ïe v Törebodû mûli hodnû problémÛ tohoto druhu. Zaplatí televize od‰kodné?“ Erling se netrpûlivû zamraãil smûrem, odkud pfii‰la otázka. Právû ten nejmlad‰í, ekonomick˘ ‰éf, musí mít vÏdycky nûjaké poznámky, místo aby vidûl „the big picture“, jak rád fiíkával. Zatracenû, co ten holobrádek vÛbec mÛÏe vûdût o ekonomii? Je mu sotva tfiicet a jistû za cel˘ Ïivot nevidûl tolik penûz, o nichÏ Erling rozhodoval bûhem jediného dne v dobr˘ch letech v poji‰Èovnû. Ne, malé poãtáfie rád nemûl. Obrátil se k Eriku Bohlinovi, kter˘ otázku poloÏil, a dÛraznû odpovûdûl: „O to se teì nemusíme starat. Vzhledem ke zv˘‰ení turizmu, které bude následovat, nehraje nûjaké rozbité okno Ïádnou roli. Také oãekávám, Ïe se policie bude snaÏit, aby si zaslouÏila svÛj plat, a udrÏí pofiádek.“ Nûkolik okamÏikÛ na kaÏdém z nich spoãinul pohledem. To byla technika, s níÏ vÏdycky slavil úspûch. Stejnû i teì. V‰ichni se zahledûli do stolu a pfiípadn˘ protest spolkli. Svou ‰anci mûli, ale teì uÏ dospûli k rozhodnutí 15
v demokratickém duchu a dnes pfiijedou do Tanumshede autobusy televize s úãastníky. „Snad to bude v pofiádku,“ ozval se Jörn Schuster. Je‰tû se nestaãil vzpamatovat ze skuteãnosti, Ïe Erling pfievzal jeho funkci ve správû mûsta, kterou drÏel skoro patnáct let. Erling nemohl pochopit, proã se Jörn pfiesto rozhodl v fiízení mûsta zÛstat. Kdyby on sám takhle propadl pfii hlasování, urãitû by odtáhl s ocasem staÏen˘m mezi nohama. Ale kdyÏ Jörn chce b˘t svûdkem svého pokofiení, aÈ si poslouÏí. Mûlo to i své v˘hody. Teì uÏ byl jen unaven˘ a bez vlivu, ale mûl vûrné pfiívrÏence a ty uklidnilo, Ïe nepfiestal pracovat ve v˘boru. „Tak budeme pokraãovat. Já osobnû televizní t˘m pfiivítám v jednu hodinu a vy v‰ichni se rovnûÏ mÛÏete zúãastnit. Jinak se sejdeme na pravidelné schÛzce ve ãtvrtek.“ Zvedl se, aby naznaãil, Ïe se spoleãnost mÛÏe rozejít. Uno stále je‰tû brblal, kdyÏ vycházel ven, ale v podstatû si Erling myslel, Ïe to ‰lo dobfie. Bude to úspûch, tím si byl jist. Spokojenû vy‰el na verandu a zapálil si doutník. Jeho Ïena v jídelnû mlãky sklízela ze stolu.
„Ja, ja, ja, ja.“ Maja sedûla ve své Ïidliãce a Ïvatlala sou-
ãasnû s tím, jak se ‰ikovnû vyh˘bala lÏiãce, kterou jí Erika chtûla vsunout do úst. Po chvíli snaÏení do ní Erika trochu ka‰e dostala, ale úspûch to byl jen krátkodob˘. Maja se ve stejném okamÏiku rozhodla ukázat, jak dûlá auto, a pfii jejím „brrr“ se ka‰e rozprskla po Eriãinû obliãeji. „Zatracené dítû,“ ulevila si unavenû, ale okamÏitû zalitovala volby slov. „Brrr,“ fiekla Maja znovu radostnû a vyplivla poslední zbytky jídla na stÛl. „Zatracené dítû,“ opakoval Adrian, kterého ale jeho star‰í sestra Emma hned okfiikla: „Adriane, klít se nesmí!“ 16
„Ale Ika to fiekla!“ „Pfiece se nikdy nesmí klít, Ïe ne, Eriko?“ Emma si opfiela ruce o boky a vyz˘vavû se podívala na tetu. „Ne, to rozhodnû nesmí, to bylo ode mû hroznû hloupé, Adriane.“ Emma se s odpovûdí spokojila a pokraãovala v jídle. Erika ji láskyplnû, ale i starostlivû pozorovala. Emma musela hodnû rychle „vyrÛst“. Nûkdy se k Adrianovi chovala spí‰ jako jeho matka neÏ sestra. Zdálo se, Ïe to Anna vÛbec nevnímá, ale Erika na to byla hodnû citlivá. Sama byla v mládí v této roli právû vÛãi své sestfie Annû. A teì to tu bylo zase. Musela b˘t souãasnû matkou své malé dcerky Maji i náhradní maminkou pro Emmu a Adriana. Anna potfiebovala ãas na to, aby se vzpamatovala z psychického ‰oku po minul˘ch proÏitcích. Erika pohlédla ke schodÛm do podkroví a souãasnû zaãala uklízet po snídani. Nahofie bylo ticho. Anna se zfiídkakdy probouzela pfied jedenáctou a Erika ji nechávala dospat. Nevûdûla, co jinak dûlat. „Já dnes nepÛjdu do ‰kolky,“ zaãal si vym˘‰let Adrian a nasadil v˘raz, kter˘ jeho slova zdÛrazÀoval: PfiinuÈ mû k tomu, jestli to dokáÏe‰. „JistûÏe pÛjde‰ do ‰kolky, Adriane,“ napomenula ho Emma a znovu si opfiela dlanû o boky. Erika pfiede‰la hádce, která by teì podle její zku‰enosti mûla následovat, a zatímco se snaÏila zvládnout osmimûsíãní Maju, obrátila se k Emmû: „Vezmi si bundu. Adriane, teì s tebou nebudu o niãem diskutovat. PÛjde‰ s Emmou do ‰kolky a víc o tom nebudeme mluvit.“ Adrian otevíral ústa k protestu, ale nûco v Eriãinû pohledu mu naznaãilo, Ïe dnes bude lep‰í poslechnout, a s neobyãejnou poddajností zamífiil do haly. „Tak, teì se obuj.“ Erika podala Adrianovi botiãky, ale ten tvrdohlavû zavrtûl hlavou. „Já to neumím, musí‰ mi pomoct.“ „JistûÏe to umí‰. Pfiece se ve ‰kolce také obouvá‰.“ 17
„Ne, já to neumím. Já jsem je‰tû mal˘,“ doloÏil pro jistotu. Erika s povzdechem poloÏila Maju na zem. Ta se okamÏitû pustila do lezení. Zaãala s tím hodnû brzy a byla pfiímo mistryní v oboru. „Majo, zÛstaÀ tady,“ pokou‰ela se ji zastavit, zatímco Adrianovi nazouvala botiãky. Maja její pfiání ignorovala a vydala se na objevnou cestu. Erika cítila, Ïe jí pot teãe po zádech a pod paÏemi. „Já ji pfiinesu,“ nabídla se Emma a Eriãino mlãení si vyloÏila jako souhlas. S funûním pfiitáhla Maju, která se v jejím náruãí kroutila jako nespokojená koãka. Erika vidûla, Ïe dcefiina tváfi zaãíná brunátnût, coÏ bylo znamení, Ïe co nevidût spustí kfiik, a rychle si ji od Emmy vzala. Pak dûti vystrkala ze dvefií k vozu. Zatracenû, jak tahle rána nenávidûla! „Honem do auta, máme zpoÏdûní. UÏ zase pfiijdeme pozdû a víte, jak to paní uãitelka nemá ráda.“ „To se jí nelíbí,“ starostlivû potvrdila Emma a potfiásla hlavou. Erika pfiipoutala Maju do sedátka, kdyÏ vtom Adrian zaãal znovu zlobit: „Chci sedût vpfiedu.“ PfieloÏil si ruce kfiíÏem, aby znemoÏnil zapnutí pásÛ. Teì uÏ byla Eriãina trpûlivost u konce. „Sedni si na své místo,“ zakfiiãela na nûho a s uspokojením vidûla, Ïe ji bez dal‰ího protestu poslechl. Emma si sedla na sloÏen˘ pol‰táfi uprostfied a sama se zapnula. Erika Adriana pfiipoutala rozãilen˘mi pohyby, ale zarazila se, kdyÏ na tváfii ucítila dûtskou ruãiãku. „Já tû mám moc rád, Iko,“ fiekl Adrian a byl tak sladk˘, Ïe mu ne‰lo odolat. Byl to mal˘ podvodník, ale vycházelo mu to. Erika cítila, Ïe jí zmûklo srdce, naklonila se k nûmu a dala mu velkou pusu. NeÏ vycouvala, pohlédla je‰tû do okna v podkroví. Ale rolety v Anninû pokoji byly zataÏené. 18
Jonna si opfiela ãelo o chladné okénko autobusu a hledû-
la na ubíhající krajinu. ZmocÀovala se jí obrovská lhostejnost. Cítila se tak ãím dál ãastûji. Stáhla si rukávy svetru dolÛ pfies zápûstí. S lety si to navykla. Znovu ji napadlo, co tu vlastnû dûlá. Jak k tomu v‰emu do‰lo? Proã lidi tak fascinovalo sledovat její Ïivot den za dnem? VÛbec to nechápala. Ubohé osamûlé dûvãe. Ale moÏná, Ïe právû kvÛli tomu jí diváci posílali hlasy a zÛstávala t˘den za t˘dnem v Domû. Nejspí‰ i mnoho dal‰ích dûvãat v zemi je na tom podobnû. Tûch, které se v ní poznávaly, kdyÏ byla v neustálé konfrontaci s dal‰ími úãastníky reality show. KdyÏ se s pláãem zavfiela do koupelny a pokusila se Ïiletkou pfiefiezat Ïíly na zápûstí. Vyzafiovalo z ní tolik bezmocnosti a zoufalství, Ïe se jí ostatní vyh˘bali, jako by byla stiÏená morem. „JeÏí‰i, to je tak napínav˘, pfiedstav si, Ïe jsme dostaly dal‰í ‰anci!“ Jonna sly‰ela nekoneãné oãekávání v Barbiinû hlase, ale neodpovûdûla jí. Jen z jejího pouhého jména jí bylo na zvracení. âasopisy ho ov‰em milovaly. BB-Barbie vypadala na titulcích neobyãejnû pfiitaÏlivû. Ve skuteãnosti se jmenovala Lillemor Perssonová. To uÏ jeden z veãerníkÛ nûkde vy‰Èoural. Na‰li také její staré snímky z doby, kdy to byla malá hubená hnûdovláska s pfiíli‰ velk˘mi br˘lemi. Ani v nejmen‰ím podobná silikonové blond˘nû dne‰ních dní. Jonna se musela pofiádnû zasmát, kdyÏ ty staré fotky vidûla. Jeden v˘tisk ãasopisu se dostal aÏ k nim do Domu. Barbie to ov‰em oplakala. Pak ty noviny spálila. „Podívej se, co je tu lidí!“ Barbie vzru‰enû ukazovala na shromáÏdûn˘ dav na místû, kde mûl zastavit jejich autobus. „Chápe‰, Ïe ti v‰ichni sem pfii‰li jen kvÛli nám?“ Nedokázala sedût na místû a Jonna na ni pohrdavû pohlédla. Pak si na u‰i nasadila sluchátka a zavfiela oãi.
19
Patrik pomalu obe‰el auto. Sjelo z prudkého kopeãku
a zastavilo se o strom. Pfiedek vozu byl pofiádnû zdemolovan˘, ale zbytek drÏel pohromadû. VÛz zfiejmû nejel pfiíli‰ rychle. „¤idiã narazil do volantu. To byla asi pfiíãina smrti,“ usoudila Hanna, která v podfiepu auto prohlíÏela na levé stranû. „Necháme to na patologovi,“ ozval se Patrik ostfieji, neÏ by si pfiál. „Chci fiíct...“ „To je v pofiádku,“ mávla rukou Hanna. „To byl hloup˘ komentáfi. Musím teì jen pozorovat, ne pfiicházet s vlastními závûry. AlespoÀ zatím...,“ doloÏila. Patrik znovu pro‰el kolem vozu a sedl si na bobek vedle Hanny. Dvefie na stranû fiidiãe byly dokofián a obûÈ havárie se je‰tû nacházela na místû, pfiipoutaná s hlavou opfienou o volant. Krev jí tekla po obliãeji a kapala na zem. Zaslechli, jak za nimi jeden z technikÛ zapnul kameru, aby mohl místo nehody zdokumentovat. „Stojíme ti v cestû?“ otoãil se k nûmu Patrik. „Ne, já uÏ vût‰inu potfiebn˘ch snímkÛ mám. Chceme teì tûlo narovnat a vyfotit zpfiedu. MÛÏeme? Vidûli jste uÏ v‰echno, co jste potfiebovali?“ „Co myslí‰ ty, Hanno?“ zeptal se Patrik, aby novou kolegyni zapojil do vy‰etfiování. Jistû nebylo snadné nûkam pfiijít jako nováãek a chtûl udûlat v‰echno pro to, aby jí situaci usnadnil. „Ano, myslím si, Ïe ano,“ mínila. Oba se zvedli a udûlali místo technikovi. Opatrnû pfiistoupil blíÏ, vzal obûÈ za ramena a hlavu jí opfiel o opûradlo sedadla. Teprve teì vidûli, Ïe je to Ïena. Podle krátk˘ch vlasÛ a neutrálního obleãení pfiedpokládali, Ïe fiidiã je muÏ, ale obliãej jasnû ukázal, Ïe jde o asi ãtyfiicetiletou Ïenu. „To je Marit,“ konstatoval Patrik. „Marit?“ zeptala se Hanna. „Má mal˘ obchÛdek v Obchodní ulici. Prodává kávu, ãaj, ãokoládu a takové vûci.“ 20
„Má rodinu?“ Hannin hlas zaznûl pfii otázce trochu zvlá‰tnû a Patrik na ni rychle pohlédl. Tváfiila se ale úplnû normálnû, a tak si fiekl, Ïe si jen nûco namlouvá. „Po pravdû nevím. Musíme to zjistit.“ Technik byl s fotkami hotov˘ a stáhl se zpátky. Patrik popo‰el o krok dopfiedu a Hanna se postavila k nûmu. „Buì opatrná a niãeho se nedot˘kej,“ fiekl automaticky. NeÏ staãila odpovûdût, dodal: „PromiÀ, stále zapomínám, Ïe jsi nová jen u nás, ale ne jako policistka. Musí‰ se mnou mít trochu trpûlivosti,“ pfiipojil omluvnû. „Nebuì tak pfiecitlivûl˘,“ rozesmála se nová kolegynû. „Nejsem uráÏlivá.“ Patrik se ulehãenû zasmál. Dosud nikdy si neuvûdomil, Ïe byl zvykl˘ spolupracovat jen s lidmi, s nimiÏ se dobfie znal a vûdûl, co od nich mÛÏe oãekávat. Jistû bude uÏiteãné i pro nûho, Ïe budou mít novou krev. Kromû toho ve srovnání s Ernstem muselo b˘t v‰echno ostatní jen lep‰í. To, Ïe nakonec pfiece jen dostal v˘povûì po svém posledním prÛ‰vihu na podzim, byl hotov˘ zázrak. „Tak co vidí‰?“ tázal se a naklonil se k Maritinû obliãeji. „Moc toho nevidím, ale zato cítím,“ Hanna se párkrát nadechla nosem. „Musela b˘t pofiádnû opilá, kdyÏ sjela z cesty.“ „Ano, zdá se,“ pfiitakal Patrik trochu zamy‰lenû. Nahlédl do auta. Nebylo v nûm nic neobvyklého. Na zemi papírek od bonbonu, plastová láhev od coly, stránka zjevnû vytrÏená z nûjaké knihy a docela vzadu pod místem spolujezdce prázdná láhev od vodky. „Vypadá to docela jednodu‰e. Dopravní nehoda opilého fiidiãe.“ Hanna odstoupila od auta, nachystaná k odjezdu. Sanitka pfiijela pro tûlo a o moc víc se uÏ dûlat nedalo. Patrik dosud pozornû zkoumal Ïenin obliãej. Nûco na jejích zranûních se mu nezdálo. „Mohu jí setfiít krev?“ zeptal se technika, kter˘ si balil vybavení. 21
„Ale jistû, máme v‰echno zdokumentované. Tady mበhadfiík.“ Podal Patrikovi kus gázy a ten podûkoval. Opatrnû, málem nûÏnû stíral krev z rány na ãele. Mûla otevfiené oãi, a neÏ pokraãoval, opatrnû jí je ukazováãkem zavfiel. Obliãej mûla pln˘ zranûní a modfiin. Plnou silou narazila do volantu. VÛz byl star‰í model bez airbagu. „MÛÏe‰ mi je‰tû nûco vyfotit?“ poÏádal kolegu. Technik pfiik˘vl a pfiipravil si fotoaparát. Rychle udûlal nûkolik dal‰ích snímkÛ a tázavû na Patrika pohlédl. „To staãí, dûkuji ti,“ fiekl Patrik a ‰el k Hannû, která trochu zamy‰lenû stála opodál. „Co je?“ zeptala se. „Nejsem si jist..., nûco mi úplnû nesedí...“ Mávl rukou. „Urãitû o nic nejde. Jedeme, o zbytek se tu postarají ostatní.“ Usadili se do auta a vydali se zpût do Tanumshede. Celou cestu v autû vládlo mlãení. Patrikovi nûco vrtalo hlavou, ale nebyl si jist˘, co vlastnû.
Bertil Mellberg se cítil podivuhodnû dobfie. Právû tak,
jako kdyÏ byl se Simonem, synem, o jehoÏ bytí patnáct let nevûdûl. Simon za ním bohuÏel moc ãasto nejezdil, ale v kaÏdém pfiípadû se mu s ním podafiilo nûjak˘ vztah navázat. Nebyl nijak vfiel˘ a oãividn˘, ale existoval. TûÏce vysvûtliteln˘ pocit spokojenosti vyvolal podivuhodn˘ záÏitek, kter˘ se mu pfiihodil v sobotu. Po mnoha mûsících pfiemlouvání ho jeho nejlep‰í – nebo spí‰ jedin˘ pfiítel Sten pfiemluvil, aby si s ním zajel do Munkedalu na tancovaãku. Mellberg si o sobû myslel, Ïe je dobr˘ taneãník, ale na mlatu ve stodole uÏ neskotaãil hodnû let. A tancovaãka..., to mu pfiipomínalo kolové tance v místních krojích, chlapy se stfiapci na podkolenkách... Sten tady ale byl pravideln˘m náv‰tûvníkem a nakonec ho pfiesvûdãil, Ïe nejde jen o to, zatancovat si pfii hudbû, jakou jeho generace mûla ráda, ale Ïe je to i vynikající moÏnost k seznámení. ‚Îenské sedí vedle sebe v fiadû a ãekají na to, aÏ je nûkdo klofne,‘ lákal ho. Mell22
berg si musel pfiiznat, Ïe to zní zajímavû, v posledních letech nemûl se Ïenami velké ‰tûstí. Byl ale ponûkud skeptick˘, protoÏe si umûl pfiedstavit, na jak˘ typ Ïen tam nejspí‰ narazí: zoufalé staré sÛvy, které chtûjí ulovit dÛchodce s dobrou penzí. Ty urãitû nebudou stát o hrátky v posteli. Ale mûl jedineãnou schopnost udrÏet si vdavekchtivé Ïeny od tûla, takÏe se nakonec rozhodl se Stenem jet a vyzkou‰et si lovecké ‰tûstí. Pro jistotu si vzal oblek a postfiíkal se kolínskou. Sten se pro nûho zastavil a trochu se posilnili, neÏ se vydali na cestu. Mûli zaji‰tûn˘ odvoz, takÏe se tam nemuseli bát nûco vypít. Ne snad, Ïe by mûl Mellberg normálnû nûjaké zábrany, ale nevypadalo by to dobfie, kdyby ho zastavili dopraváci a táhlo z nûho za volantem. Po incidentu s Ernstem se na nûj jeho nadfiízení zamûfiili a nebylo tfieba jim dávat záminku... Pfiinejmen‰ím ne na první pohled. Navzdory pfiípravám nechoval Ïádné vût‰í oãekávání. KdyÏ ve‰li do veliké místnosti, tanec byl v plném proudu. A hned si potvrdil svÛj pfiedpoklad. V‰ude vidûl jen samé babky v jeho vlastním vûku. V tom byli on a zpûvák Uffe Lundell naprosto zajedno – kdo by chtûl mít vedle sebe v posteli vrásãité povislé tûlo stfiedního vûku, kdyÏ v‰ude kolem je tolik mlad˘ch a krásn˘ch. Musel si ov‰em pfiiznat, Ïe na tomto poli je Uffe úspû‰nûj‰í neÏ on sám. Jistû to bylo jeho svatozáfií rockové hvûzdy. Zatracená nespravedlnost! Chtûl si jít právû pro nûjaké pití, kdyÏ ho nûkdo oslovil: „Taková pûkná zábava, a pfiece si tu ãlovûk pfiipadá star˘!“ „Já sem jít nechtûl,“ odpovûdûl Mellberg a pohlédl na Ïenu stojící vedle nûho. „Se mnou to bylo stejné. Mne sem pfiivlekla Bodil,“ fiekla Ïena a ukázala na dámu, která se potila na parketu. „V mém pfiípadû to byl Sten,“ poznamenal Mellberg a také mávl smûrem k tanãícím. „Jsem Rose-Marie,“ pfiedstavila se a natáhla k nûmu ruku. 23
„Bertil,“ odpovûdûl. Ve zlomku vtefiiny, kdy se jeho ruka dotkla její dlanû, se mu zmûnil Ïivot. Bûhem sv˘ch tfiia‰edesáti let zaÏil Ïádost a sexuální vzru‰ení, ale nikdy se do Ïádné Ïeny nezamiloval. Teì to pocítil o to silnûji. V úÏasu se na ni zahledûl. Jeho objektivní pohled registroval Ïenu kolem ‰edesátky, asi metr ‰edesát vysokou, zaoblenou, s krátk˘mi rudû tónovan˘mi vlasy a s mil˘m úsmûvem. Jeho subjektivní „já“ vidûlo jen její oãi. Modré, které ho zvûdavû a pronikavû pozorovaly. Cítil, Ïe se v nich topí pfiesnû tak, jako se o tom pí‰e v levn˘ch románech. Veãer pak ubûhl nesmírnû rychle. Tanãili, povídali si, pfiinesl jí nûco k pití a zdvofiile pfiidrÏoval Ïidli, coÏ nikdy nedûlal, ale tento veãer nebylo nic stejné jako jindy. KdyÏ se rozlouãili, zmocnil se ho pocit nesmírné opu‰tûnosti a prázdnoty. Musí se s ní znovu setkat. Teì v pondûlním ránu sedûl u svého stolu v kanceláfii a pfiipadal si jako ‰kolák. Pfied sebou mûl lístek s jejím jménem a ãíslem telefonu. Pohlédl na nûj, zhluboka se nadechl a zvedl sluchátko.
Znovu se hádaly. BÛhví, po kolikáté uÏ. Jako uÏ mnoho-
krát pfiedtím, ale o to prudãeji. Obû obhajovaly svá stanoviska. Kerstin chtûla, aby v‰echno pfiestaly tajit. Marit si pfiála pokraãovat stejnû jako dosud. „Ty se za mû stydí‰? Za nás?“ kfiiãela Kerstin. A Marit jako vÏdycky uhnula pohledem a nepodívala se jí do oãí. ProtoÏe právû v tom byl jejich problém. Milovaly se, ale Marit se za to stydûla. Na zaãátku si Kerstin namlouvala, Ïe na tom nezáleÏí. DÛleÏité bylo pfiece to, Ïe se na‰ly. Obû dvû Ïivot pofiádnû skfiípl a lidé zranili jejich du‰i, ale koneãnû mají jedna druhou. ProtoÏe co záleÏí na pohlaví, kdyÏ ãlovûk opravdu miluje? A proã by mûly dbát na cizí názor? Ale Marit to tak nevidûla. Nebyla dost silná, aby se dokázala obrnit vÛãi mínûní a pfiedsudkÛm jin˘ch lidí. Pfiála si, aby v‰ech24
no zÛstalo tak, jak to bylo uÏ ãtyfii roky. Aby stále bydlely spolu, ale pfiedstíraly, Ïe jsou jen dvû dobré pfiítelkynû, pro které je z ekonomick˘ch a praktick˘ch dÛvodÛ v˘hodné bydlet v jednom bytû. „Jak je moÏné, Ïe ti tolik záleÏí na cizích lidech?“ doráÏela na ni Kerstin opakovanû bûhem vãerej‰í hádky. Marit plakala jako pokaÏdé, kdyÏ se spolu nepohodly. A jako vÏdycky v takovém pfiípadû se Kerstinina nevole, kterou v sobû dlouho potlaãovala, drala na povrch. Pfiítelkyniny slzy byly jako palivo rozdmychávající její vztek, kter˘ se rodil za hradbou utajování. Nenávidûla pocit, Ïe Marit pláãe kvÛli ní, nenávidûla cel˘ svût a okolnosti, které ji nutí zraÀovat nejbliωí osobu, jiÏ milovala ze v‰ech nejvíc. „Pomysli, co by si fiekla Sofie, kdyby to zjistila.“ „Sofie je mnohem houÏevnatûj‰í, neÏ si myslí‰. Nesvaluj na ni vlastní zbabûlost.“ „Chápe‰, jaké by to bylo pro patnáctileté dûvãe, kdyby jí pfiedhazovali, Ïe její matka je lesba? Jaké peklo by mûla ve ‰kole? Já jí to prostû nemÛÏu udûlat.“ Maritin pláã mûnil její obliãej k nepoznání. „A copak ty si myslí‰, Ïe uÏ dávno v‰echno nepochopila? Îe ji mÛÏeme balamutit, kdyÏ tûch pár t˘dnÛ, co je doma, spí‰ v pokoji pro hosty? Copak je moÏné dál hrát tuhle ‰arádu? Posly‰ – Sofii je to jasné uÏ dávno. A kdybych byla na jejím místû, stydûla bych se za matku, která dá pfiednost Ïivotu ve lÏi jen kvÛli tomu, aby o ní lidé nemluvili. Právû jen za to bych se stydûla!“ V tomto okamÏiku uÏ Kerstin kfiiãela tak hlasitû, Ïe se jí zlomil hlas. Marit na ni koukala ublíÏen˘m pohledem a ten se Kerstin bûhem let nauãila hluboce nenávidût. Ze zku‰enosti vûdûla, co bude následovat. A nespletla se – Marit se prudce zvedla od stolu a se vzlykáním si oblékla bundu. „Jen si jdi, zatracenû! Nic jiného neumí‰. A tentokrát se uÏ nemusí‰ vracet!“ 25
KdyÏ za Marit zabouchly dvefie, Kerstin zÛstala sedût u stolu. D˘chala rychle a tûÏce, jako by bûÏela. Sv˘m zpÛsobem to tak bylo. SnaÏila se dospût k ãestnému Ïivotu pro obû, ale Maritin strach tomu bránil. VÛbec poprvé svá slova mínila váÏnû. Nûco v nitru jí naznaãovalo, Ïe brzy uÏ nebude mít dost sil pokraãovat. Pfií‰tí ráno ale tento pocit nahradil hlubok˘ sÏírající neklid. Prosedûla u stolu celou noc. âekala, kdy se znovu otevfiou dvefie a ozvou se dobfie známé kroky. âekala na objetí, omluvy a prosbu o odpu‰tûní. Ale Marit se domÛ nevrátila. Zmizely i klíãe od auta, to zjistila bûhem noci. Zatracenû, kde jen mÛÏe b˘t? Nestalo se jí nûco? Odjela snad domÛ za sv˘m b˘val˘m manÏelem, Sofiin˘m otcem? Nebo snad jela aÏ za matkou do Oslo? S chvûjícími se prsty zvedla sluchátko telefonu.
„Co myslíte, Ïe to bude znamenat pro turizmus v ta-
numském kraji?“ Reportér Bohuslänsk˘ch novin stál pfiipraven˘ s blokem a tuÏkou a ãekal na odpovûì. „Spoustu vûcí. Stra‰nû moc. Po cel˘ch pût t˘dnÛ se bude kaÏdodennû vysílat pÛlhodinov˘ pofiad z Tanumshede. Takovou obchodní pfiíleÏitost mûsto nikdy nepoznalo.“ Erling si to vychutnával. Pfied místem, kde mûl zastavit autobus, se shromáÏdilo velké publikum. Vût‰inou to byla mládeÏ, která se nemohla doãkat, aÏ své idoly spatfií ve skuteãnosti. „A nemÛÏe to mít právû opaãn˘ efekt? Chci fiíct, Ïe obdobné dfiívûj‰í pofiady pfiiná‰ely hodnû rámusu, sexu, opilcÛ, a to je asi sotva to, co by mûlo b˘t na pozvánce pro turisty.“ Erling na nûho otrávenû zíral. Îe si lidi pofiád musí blbû vym˘‰let! Mûl dost co dûlat, aby se s podobn˘mi nepfiíjemn˘mi námitkami vypofiádal ve vlastním vedení mûsta, a teì si místní tisk pfiijde Ïvanit o stejn˘ch vûcech. 26
„Ano. Ale snad jste uÏ sly‰el pofiekadlo ‚kaÏdá publicita je dobrá publicita’? Po pravdû fieãeno se v Tanumshede jen Ïivofií. S pofiadem Hfií‰níci v Tanumu se koneãnû v‰ichni budou moct nadechnout.“ „Jistû, ale...,“ zaãal zase reportér, Erling v‰ak uÏ ztratil trpûlivost. „BohuÏel vám nemohu poskytnout víc komentáfiÛ, musím jít vítat na‰e hosty.“ Obrátil se na podpatku a spûchal k autobusu, kter˘ právû zastavoval. MládeÏ netrpûlivû pfie‰lapovala pfiede dvefimi vozidla a vzru‰enû ãekala, kdy se otevfiou. Pohled na nû Erlinga utvrdil v jistotû, Ïe pfiesnû nûco takového obec potfiebovala. Teì bude Tanumshede na mapû vidût. KdyÏ autobus zaparkoval, vystoupil jako první asi ãtyfiicetilet˘ muÏ. Ze zklaman˘ch pohledÛ ãekajících Erling pochopil, Ïe nejde o Ïádného úãastníka seriálÛ. Sám je nesledoval, a tak nemûl ani tu‰ení, o koho jde. „Erling W. Larson,“ pfiedstavil se a napfiáhl ruku. Souãasnû nasadil jeden ze sv˘ch nejpodmanivûj‰ích úsmûvÛ. Kamery cvakaly. „Fredrik Rehn,“ odpovûdûl muÏ a potfiásl nabízenou rukou. „Mluvili jsme spolu telefonem, to já produkuji tento cirkus.“ Oba se usmáli. „Jste srdeãnû vítáni v Tanumshede. Chtûl bych vám sdûlit jménem mûsta, Ïe jsme velice potû‰eni a hrdí na to, Ïe jste právû u nás, a tû‰íme se na vzru‰ující natáãecí sezonu.“ „Díky, díky. Ano, máme velká oãekávání. Se dvûma úspû‰n˘mi sezonami za sebou nepochybujeme, Ïe jde o skvûl˘ projekt. Vûfiím, Ïe spolupráce bude klapat. Ale nemÛÏeme mládeÏ dál udrÏovat v napûtí,“ usmál se na ãekající publikum ‰irok˘m úsmûvem, aÏ se mu zuby zableskly. „Tady je máme: Barbie, Jonna, Calle, Tina, Uffe a poslední, ale neménû v˘znamn˘, Mehmet.“ Jeden za druh˘m úãastníci vylézali z autobusu a nastala naprostá panika. Lidé kfiiãeli a maãkali se dopfiedu, aby 27
si na nû mohli sáhnout nebo poÏádat o autogram. Kameramani mûli plné ruce práce. Erling spokojenû, ale i trochu zmatenû pozoroval exaltovanou reakci, kterou úãastníci budili. Bezdûky ho napadlo, co to s tou dne‰ní mládeÏí vlastnû je. Jak mÛÏe skupinka usmrkancÛ vyvolat takovou hysterii? No jo, rozumût tomu nemusí, dÛleÏité je, aby pofiádnû vyuÏil pozornosti, kterou pofiad k Tanumshede pfiiláká. Pokud ho pak budou pokládat za dobrodince obce, bude to pfiirozenû pfiíjemné. „No, ukonãíme to. V‰ichni budou mít dost pfiíleÏitosti se s úãastníky znovu setkat, budeme tu pfiece pût t˘dnÛ bydlet.“ Fredrik zaãal odhánût ty, ktefií se dosud tísnili kolem autobusu. „V‰ichni se teì musí ubytovat a odpoãívat. Ale pfií‰tí t˘den si nezapomeÀte zapnout televizi. V pondûlí v 19 hodin to v‰echno vypukne.“ Zvedl nahoru oba palce a je‰tû se kfieãovitû usmál. MládeÏ zaãala neochotnû ustupovat, vût‰inou smûrem ke stfiední ‰kole, ale men‰í parta vyuÏila v˘jimeãné situace a místo do ‰koly si to namífiila smûrem k obãerstvení u HedemyrÛ. „Je to opravdu dobré znamení,“ poznamenal Fredrik a vzal Barbie a Jonnu kolem ramen. „Tak co, kÛzlátka, dáte se do toho?“ „Urãitû,“ odpovûdûla Barbie a zajiskfiilo jí v oãích. V‰echen rozruch ji jako obvykle plnil adrenalinem a poskoãila si na místû. „A co ty, Jonno, jak se cítí‰?“ „Dobfie,“ zamumlala. „Ale bylo by skvûlé, kdybychom si mohly jít vybalit vûci.“ „To zafiídíme, holãiãko,“ slíbil Fredrik a stiskl ji je‰tû silnûji. „NejdÛleÏitûj‰í je to, abyste se cítily dobfie.“ Obrátil se k Erlingovi. „Ubytování je pfiipraveno?“ „Ale jistû, ov‰emÏe.“ Erling ukázal smûrem ke star‰ímu domu z rud˘ch cihel, leÏícímu jen nûjak˘ch padesát metrÛ od místa, kde stáli. „Budete bydlet ve spoleãenském 28
domû. Nechali jsme tam pfiinést postele a ostatní vûci a myslím si, Ïe to tam bude hezké.“ „Kdekoliv, jen kdyÏ tam bude dost chlastu,“ ozval se Mehmet a ostatní jeho komentáfi doplnili ú‰klebky a pfiikyvováním. Alkohol zdarma byl podmínkou jejich úãasti. A samo sebou také v‰echny pfiíleÏitosti k sexu. „Uklidni se, Mehmete,“ potvrdil Fredrik s úsmûvem. „Budeme mít pofiádn˘ bar se v‰ím, co k nûmu patfií. Také pár soudkÛ piva a pfiikulí se dal‰í, kdyÏ ho vypijeme. Pfiece se o vás postarám.“ Naznaãil, Ïe chce vzít za ramena i Mehmeta a Uffeho, ale ‰ikovnû mu vyklouzli. UÏ dfiíve si ho oznámkovali jako gaye a nemûli nejmen‰í chuÈ mu nûco dovolit. To musí pochopit. I kdyÏ museli balancovat na hodnû kfiehké hranici. S producentem je tfieba b˘t zadobfie, to uÏ vûdûli od dfiívûj‰ích úãastníkÛ. Producent rozhodoval o tom, kolik prostoru bude mít kaÏd˘ z nich, a poãítal se pouze ãas na obrazovce, nic jiného. Jestli se pak nûkdo pozvrací mimo pfienos nebo se zapomene jinak, bylo uÏ lhostejné. Tohle ov‰em Erling vÛbec netu‰il. Nikdy nesly‰el nic bliωího o chování hvûzd ani o tvrd˘ch podmínkách v této pochybné branÏi, kdyÏ se chtûli udrÏet ve svûtle ramp ‰oubyznysu.
Erika byla po obûdû, kdyÏ Anna se‰la z loÏnice. Bylo uÏ po jedné, ale pfiesto vypadala, jako by za celou noc nezamhoufiila oãi. Anna byla vÏdycky ‰tíhlá, ale teì byla tak hubená, Ïe Erika obãas pfii pohledu na ni musela potlaãit hlubok˘ povzdech. „Kolik je hodin?“ zeptala se nejist˘m hlasem. Sesunula se do Ïidle a vzala si ‰álek kávy, kter˘ pfied ni Erika postavila. „âtvrt na dvû.“ „Ja ja,“ souhlasila Maja a nad‰enû mávala ruãiãkou smûrem k Annû ve snaze upoutat její pozornost. Anna si jí ale vÛbec nev‰ímala. 29
„Zatracenû. To jsem spala tak dlouho? Proã jsi mû nevzbudila?“ zeptala se a srkala horkou kávu. „Nevûdûla jsem, jestli to chce‰. Zdálo se mi, Ïe se potfiebuje‰ vyspat,“ odpovûdûla opatrnû Erika a také se posadila ke stolu. Jejich vztah byl uÏ dlouho takov˘, Ïe si Erika stále musela dávat pozor na jazyk. A poté, co se stalo to s Lucasem, se to nijak nezmûnilo. To, Ïe spolu opût bydlely pod jednou stfiechou, pfiispívalo k návratu starého vzorce chování. Erika automaticky vklouzla do své matefiské role vÛãi mlad‰í sestfie, zatímco ta kolísala mezi potfiebou nechat o sebe peãovat a osamostatnit se. Poslední mûsíce se domov vyznaãoval tísniv˘m ovzdu‰ím a ve vzduchu viselo mnoho nevysloveného, ãekajícího na vhodnou pfiíleÏitost k provûtrání. Ale protoÏe se Anna dosud neprobrala ze svého ‰oku po Lucasovû smrti, chodila Erika kolem ní po ‰piãkách v nepfietrÏitém strachu, aby neudûlala nebo nefiekla nûco nevhodného. „A co dûti? Dostaly se vãas do ‰kolky?“ „Ano, v‰echno bylo v pofiádku,“ pfiisvûdãila Erika a vûdomû zamlãela AdrianÛv mal˘ v˘stup. Anna v poslední dobû nemûla s dûtmi Ïádnou trpûlivost. V‰echny praktické záleÏitosti teì leÏely v˘hradnû na Erice. KdyÏ dûti zaãaly zlobit, Anna ode‰la a nechala na ní, aby je uklidnila. Byla jako vyÏdíman˘ citron, jako by nemûla nic, co by ji drÏelo pfii Ïivotû. Erice pÛsobila velikou starost. „Anno, nezlob se, ale nemûla by sis s nûk˘m promluvit? Máme pfiece kontakt na toho psychologa, zdá se b˘t skvûl˘ a já si myslím...“ Anna ji prudce pfieru‰ila: „Ne, ne, fiíkám ti. To musím vyfie‰it sama. V‰echno je moje vina. VraÏdila jsem. NemÛÏu sedût a nafiíkat pfied cizím ãlovûkem, s tím se musím vyrovnat sama.“ Její ruka svírala hrníãek tak pevnû, aÏ jí klouby bûlaly. „Anno, vím, Ïe jsme o tom mluvily uÏ tisíckrát, ale já ti to musím pfiipomenout. Ty jsi Lucase nezavraÏdila, ty 30
jsi ho zabila v sebeobranû. Nechránila jsi jen sebe, ale i svoje dûti. Nikdo o tom nepochyboval, a proto tû také soud osvobodil. Lucas by tû zabil. Mohla jsi Ïít buì ty, nebo on.“ Annû lehce ‰kublo ve tváfii a Maja, která vycítila napûtí ve vzduchu, zaãala v sedátku kÀourat. „Já – o tom – nedokáÏu – mluvit,“ procedila Anna sevfien˘mi rty. „PÛjdu si lehnout. Postarበse o dûti?“ Zvedla se a nechala Eriku v kuchyni samotnou. „Ano, postarám se o dûti,“ fiekla Erika zavfien˘m dvefiím. Cítila, Ïe se jí do oãí tlaãí slzy. Byla na konci sil. Nûco se musí stát. Pak dostala nápad. Zvedla sluchátko a vyÈukala zpamûti ãíslo. Zkusit to mÛÏe.
Hanna zamífiila rovnou do své nové kanceláfie a zaãala se
tam zabydlovat. Patrik pokraãoval k maliãké místnosti Martina Molina a opatrnû zaklepal. „Pojì dál.“ Ve‰el a navykle se usadil pfied jeho stolem. Hodnû pracovali spolu a mnoho ãasu prosedûli u sebe navzájem. „Zaslechl jsem, Ïe jste jeli k dopravní nehodû. Nûjaké obûti?“ „Ano, fiidiãka. Vybourala se. Poznal jsem ji. Je to Marit, ta, co má krámek v Obchodní ulici.“ „A sakra,“ povzdechl si Martin. „To byla jistû zbyteãná nehoda. Co se stalo? Vbûhlo jí do cesty nûjaké zvífie?“ Patrik zaváhal. „Byli tam technici a zprávu nám po‰lou spolu s pitevním protokolem. Na v‰echno dostaneme definitivní odpovûì. V autû byl ale silnû cítit alkohol.“ „Sakra,“ zaklel Martin podruhé. „TakÏe fiízení pod vlivem alkoholu. I kdyÏ pokud si vzpomínám, nikdy dfiív jsme ji nezadrÏeli. Tfieba jela opilá poprvé, nebo jí to pfiedtím pro‰lo.“ „Ano, mÛÏe to tak b˘t,“ pfiipustil Patrik. 31
„Ale?“ pobídl ho Martin a spojil si ruce za hlavou. Zrzavé vlasy se odráÏely od bíl˘ch dlaní. „Sly‰ím, Ïe ti nûco dûlá starosti. Znám tû uÏ dost dlouho na to, aby mi bylo jasné, Ïe se ti nûco nezdá.“ „No..., já nevím. Nemám nic konkrétního. Jen cítím, Ïe nûco nesouhlasí, i kdyÏ na to nemÛÏu ukázat.“ „Tvoje pfiedtuchy zpravidla sedí,“ fiekl ustaranû Martin a houpal se na Ïidli. „Ale dokud nic nemáme, je asi nejlep‰í poãkat na expertizy. AÏ dostaneme zprávy, budeme vûdût víc. Tfieba najdou vysvûtlení toho, co zatím nemÛÏe‰ upfiesnit.“ „Ano, mበpravdu,“ ‰krabal se Patrik zamy‰lenû ve vlasech. „Ale..., ne, mበpravdu. Nemá smysl o tom pfiemítat, dokud nevíme víc. BohuÏel teì musíme informovat její rodinu. Ví‰ o ní nûco?“ Martin svra‰til ãelo. „Má dospívající dceru, to vím, a o byt se dûlí se svou pfiítelkyní. Trochu se o tom ‰eptá, ale víc nevím...“ Patrik si povzdechl. „TakÏe za ní prostû musíme zajet a v‰echno si zjistit.“ O nûkolik minut pozdûji zaklepali na dvefie Maritina bytu. Z telefonního seznamu se dozvûdûli, Ïe bydlí ve v˘‰kovém domû jen nûkolik set metrÛ od policejní stanice. Oba tûÏce d˘chali. Takov˘ úkol byl na jejich práci nejhor‰í. AÏ kdyÏ za dvefimi zaslechli spûchající kroky, napadlo je, Ïe touto dobou nemusel b˘t vÛbec nikdo doma. Îena, která jim otevfiela, okamÏitû vytu‰ila, oã jde. To oba policisté vidûli na jejím pobledlém obliãeji a rezignovanû svû‰en˘ch ramenech. „T˘ká se to Marit, Ïe? Stalo se jí nûco?“ Hlas se jí chvûl, ale ustoupila stranou, aby mohli vejít do haly. „Ano. Nane‰tûstí neseme ‰patné zprávy. Marita Kaspersenová se stala obûtí dopravní nehody. BohuÏel... je mrtvá,“ doloÏil ti‰e Patrik. Îena pfied nimi stála bez pohnutí. Jako by pfiimrzla a nedokázala poslat signály 32
z mozku svalÛm. Zpracovávala informaci, kterou se právû dozvûdûla. „Dáte si kávu?“ zeptala se nakonec a kfieãovit˘mi pohyby se pohnula ke kuchyni, aniÏ poãkala na jejich odpovûì. „Nechcete, abychom nûkomu zavolali?“ zeptal se Martin. Zdálo se, Ïe Ïena je dosud v ‰oku. Hnûdé vlasy mûla pfiistfiiÏené do praktického páÏecího úãesu a celou dobu si zasouvala pramen za ucho. Byla ‰tíhlá, obleãená do dÏín a pleteného svetru s norsk˘m vzorem a velk˘mi stfiíbrn˘mi sponami. Kerstin zavrtûla hlavou. „Ne, nikoho nemám. Nikoho... kromû Marit. A také Sofie. Ale ta je u svého otce.“ „Sofie – to je Maritina dcera?“ tázal se Patrik a pfiik˘vl, kdyÏ Kerstin nalila do tfií ‰álkÛ kávu a tázavû pozvedla krabici mléka. „Ano, je jí patnáct. Tento t˘den je u Oly. Jeden t˘den bydlí u Marit a u mû a kaÏd˘ druh˘ u Oly ve Fjällbacce.“ „Byly jste hodnû blízké pfiítelkynû, vy a Marit?“ Patrikovi nebylo pfiíjemné tuto otázku poloÏit, ale nevûdûl, jak jinak se k tématu pfiiblíÏit. Napil se kávy. Byla dobrá. Silná, pfiesnû taková, jaká má b˘t. Kerstin se pousmála a bylo zfiejmé, Ïe ví, naã se jí ptá. Oãi se jí naplnily slzami, kdyÏ odpovûdûla: „V t˘dnech, kdy tu bydlela Sofie, jsme byly pfiítelkynû, ale milenky v dobû, kdy byla u otce...“ Hlas se jí zlomil a slzy tekly po tváfiích. Chvíli plakala, ale pak se pokusila znovu svÛj hlas kontrolovat a pokraãovala: „Právû kvÛli tomu jsme se vãera veãer pohádaly. UÏ asi posté. Marit to chtûla skr˘vat, mû tajnosti dusily. Vymlouvala se na Sofii, ale to byla jen zástûrka. Nebyla dost silná na to, aby se vystavila fieãem a pohledÛm lidí. SnaÏila jsem se jí vysvûtlit, Ïe tomu stejnû neunikne. UÏ se tak jako tak o nás mluvilo. A i kdyby to bylo z poãátku hor‰í, jsem si jistá, Ïe by ãasem fieãi utichly. Ale Marit to odmítala. Mnoho let Ïila obyãejn˘m Ïivotem jako prÛmûrná ·védka, s manÏelem, 33
dítûtem, domem, dovolenou s karavanem a tím v‰ím, a to, Ïe ji ve skuteãnosti zajímají Ïeny, se snaÏila v hloubi du‰e potlaãit. Ale kdyÏ jsme se poznaly, bylo jí to v‰echno koneãnû jasné. Tak mi to alespoÀ vysvûtlovala. Vzala na sebe dÛsledky, opustila Olu a odstûhovala se ke mnû. Ale neodváÏila se nበvztah pfiiznat vefiejnû. Právû o to jsme se hádaly.“ Natáhla se po ubrousku a hlasitû se vysmrkala. „Kdy ode‰la z domu?“ zeptal se Patrik. „Kolem osmé. Asi ve ãtvrt na devût. Tu‰ila jsem, Ïe se nûco stalo. Nikdy nebyla celou noc venku. Ale ãlovûk nemá chuÈ hned volat policii. Napadlo mû, Ïe tfieba k nûkomu odjela nebo Ïe celou noc prochodila – ne, vlastnû nevím, co jsem si myslela. KdyÏ jste pfii‰li, právû jsem se chystala obvolat nemocnice, a kdybych ji nikde nena‰la, volala bych k vám.“ Zaãalo jí znovu téct z nosu a musela se vysmrkat. Patrik vidûl, Ïe je plná zoufalství, bolesti a Ïe se hluboce obviÀuje. Pfiál si, aby ji mohl zbavit aspoÀ v˘ãitek. Místo toho musel v‰echno udûlat je‰tû hor‰í. „Máme...,“ zaváhal, odka‰lal si a pak teprve pokraãoval: „Máme podezfiení, Ïe pfii nehodû byla pod siln˘m vlivem alkoholu. Mûla s ním... nûjak˘ problém?“ Znovu se napil a na vtefiinu si intenzivnû pfiál, aby byl nûkde hodnû daleko. Ne v této kuchyni plné smutku. Kerstin na nûho pfiekvapenû pohlédla. „Marit vÛbec nepila alkohol. V Ïádném pfiípadû, ani jednou v dobû, co jsem ji znala, a to uÏ jsou ãtyfii roky. Nenávidûla chuÈ alkoholu a nenapila se ani mo‰tu.“ Patrik se na Martina v˘znamnû podíval. Dal‰í dÛleÏit˘ detail, kter˘ pfiispûl k jeho podivnému pocitu. „Jste si tím jistá?“ Otázka byla hloupá, uÏ na ni pfiece odpovûdûla, ale chtûl mít v té vûci jistotu. „Absolutnû. VÛbec nikdy jsem ji nevidûla pít tvrd˘ alkohol, pivo, víno nebo cokoli podobného, a pfiedstavit si, Ïe by sedla podnapilá za volant – ne, to urãitû ne. Já to 34
nechápu...“ Kerstin zmatenû tûkala oãima z Patrika na Martina. „To je nûjak˘ omyl.“ „MÛÏeme mluvit s její dcerou? Máte adresu Maritina b˘valého muÏe?“ tázal se Martin a vytáhl si blok. „Bydlí blízko Kullenu ve Fjällbacce. Dám vám pfiesnou adresu.“ Stáhla lístek pfiipevnûn˘ magnetem na tabuli a podala ho Martinovi. Vypadala stále zmatenû a to neuvûfiitelné sdûlení na okamÏik pfieru‰ilo její pláã. „Opravdu nechcete, abychom vám sem nûkoho zavolali?“ ujistil se znovu Patrik, kdyÏ se zvedali od stolu. „Ne... chci teì b˘t sama.“ „Dobfie, ale zavolejte, kdybyste nûco potfiebovala.“ Patrik jí podal vizitku. NeÏ za nimi zabouchly domovní dvefie, je‰tû se ohlédl. Kerstin nehybnû sedûla u stolu.
„Anniko! Pfii‰la uÏ ta nová holka?“ Mellberg hulákal rov-
nou do chodby. „Ano,“ zakfiiãela Annika a nenamáhala se opustit recepci. „A kde je?“ pokraãovala hlasitá konverzace. „Tady,“ ozval se Ïensk˘ hlas a o vtefiinu pozdûji se v chodbû objevila Hanna. „Aha? Tak jestli nemበpfiíli‰ mnoho práce, snad bys mohla za mnou zajít a pfiedstavit se,“ utrousil kysele. „Je zvykem, Ïe ãlovûk jde nav‰tívit ‰éfa. Obvykle to na novém pracovi‰ti udûlá jako první.“ „Prosím o prominutí,“ omlouvala se váÏnû a ‰la k nûmu s nataÏenou rukou. „Ráno, právû kdyÏ jsem pfii‰la, odjíÏdûl Patrik Hedström k dopravní nehodû a vzal mû s sebou. Teì jsme se vrátili. Byla jsem na cestû za tebou. Ze v‰eho nejdfiív musím fiíct, Ïe jsem o va‰í práci sly‰ela samou chválu. Vy‰etfiování vraÏd v posledním roce jste zvládli pfiímo úÏasnû. Hodnû se mluví o tom, jak skvûle to tady vede‰, kdyÏ tak malá policejní stanice dosáhla takov˘ch úspûchÛ.“ Sevfiela Mellbergovu ruku pevn˘m stiskem a on na ni 35
podezfiívavû pohlédl, jestli svá slova nemíní ironicky. Ale tváfiila se váÏnû, takÏe se rozhodl pochvalu spolknout i s navijákem. Tfieba to nebude tak ‰patné, mít tady v uniformû Ïenu. Je také na pohled docela pfiíjemná. Na jeho vkus trochu hubená, ale docela pûkná. I kdyÏ po dopoledním telefonování, které dopadlo tak úspû‰nû, si musel pfiiznat, Ïe uÏ necítí dfiívûj‰í zájem pfii pohledu na atraktivní Ïenu. Samotného ho pfiekvapovalo, Ïe jeho my‰lenky smûrovaly k teplému hlasu Rose-Marie a k tomu, jak radostnû pfiijala pozvání na veãefii. „Tak dobfie, nebudeme stát na chodbû,“ ozval se a jen nerad potlaãil pfiedchozí vzpomínku. „Pojì si sednout ke mnû a nûco mi o sobû povûz.“ Hanna ‰la za ním a usadila se proti nûmu. „TakÏe uÏ jsi tady zaãala pracovat?“ „Ano, jak jsem fiekla, Patrik Hedström mû vzal s sebou k dopravní nehodû. BohuÏel se smrteln˘m koncem.“ „Ano, to se obãas stává.“ „Nበprvní dojem je takov˘, Ïe fiidiãka byla opilá. V autû to stra‰nû páchlo alkoholem.“ „Zatracenû. A nefiekl Patrik, jestli jsme s tím dotyãn˘m nemûli co dûlat uÏ i dfiív?“ „Ne, podle v‰eho ne. ObûÈ poznal, ta Ïena má krámek v Obchodní ulici. Pr˘ je to nûjaká Marit.“ „Do pytle...,“ zahuhlal Mellberg a ‰krabal se v pramenu vlasÛ, kter˘ mûl sãesan˘ pfies ple‰. „Marit? Tomu bych nikdy nevûfiil.“ Odka‰lal si. „Ale doufám, Ïe jsi to ve svÛj první den nemusela jít oznámit pfiíbuzn˘m.“ „Ne. Odjel tam Patrik s tím rudovlas˘m muÏem.“ „To je Martin Molin. Patrik vás nepfiedstavil?“ „Ne, nejspí‰ na to zapomnûl. Byl asi my‰lenkami jinde.“ „Hmm...,“ utrousil Mellberg. Následovalo dlouhé ticho. Pak si odka‰lal. „No, tak tû tu vítáme. Doufám, Ïe se ti bude u nás líbit. Mበzafiízené bydlení?“ „Ano, já a mÛj manÏel Lars jsme si pronajali domek ne36
daleko kostela. Nastûhovali jsme se uÏ minul˘ t˘den a dávali jsme si to tam trochu do pofiádku. Najali jsme si ho zafiízen˘, ale snaÏili jsme se tam zabydlet podle na‰ich pfiedstav. Lars je psycholog,“ dodala, jako by sly‰ela, naã Mellberg pomyslel. „Hledá si práci, ale mnoho moÏností ve zdej‰ím okolí nemá. Dokud nic nenajde, pracuje na své knize. Odborné. Teì bude mít nûkolik hodin práce jako psycholog pro úãastníky natáãené reality show Hfií‰níci v Tanumu.“ „Opravdu?“ opáãil Mellberg tónem, kter˘m dal jasnû najevo, Ïe ho práce jejího manÏela nezajímá. „Ano, tak tû tu vítám,“ fiekl znovu. Zvedl se a naznaãil, Ïe nová kolegynû mÛÏe jít, kdyÏ uÏ mají zdvofiilosti za sebou. „Díky,“ odvûtila Hanna. „Zavfii za sebou dvefie,“ poÏádal ji Mellberg. Na zlomek vtefiiny ho napadlo, jestli jí po tváfii nepfiebûhl úsmûv. Ale nejspí‰ se m˘lil. Podle v‰eho k nûmu a jeho práci má velk˘ respekt. Tak to pfiece fiekla a on se sv˘mi hlubok˘mi zku‰enostmi pozná, kdy lidé mluví pravdu. Hanna ho jistû neklamala.
„Tak jak to ‰lo?“ zeptala se ‰eptem Annika, kdyÏ o nû-
kolik vtefiin pozdûji ve‰la do Hanniny kanceláfie. „Ale jo,“ odpovûdûla s tím pobaven˘m úsmûvem, o nûmÏ se Mellberg utvrdil, Ïe ho nezahlédl. „Je to opravdov˘... charakter,“ dodala a potfiásla hlavou. „Charakter, to je asi správné slovo,“ zasmála se Annika. „Zdá se ale, Ïe ty ho zvládne‰. Jen si od nûho nenech nic líbit, to ti radím. Kdyby si myslel, Ïe s tebou mÛÏe orat, tak by to bylo ‰patné.“ „Já uÏ jsem takové Mellbergy poznala dfiív, umím si s nimi poradit,“ podotkla Hanna a Annika nepochybovala, Ïe má pravdu. „Je tfieba mu trochu zalichotit, pfiedstírat, Ïe se fiídí‰ jeho radami, a pak si v‰echno udûlat podle svého. A kdyÏ je v˘sledek dobr˘, mÛÏe se naparovat, Ïe to byla jeho my‰lenka od zaãátku – nemám pravdu?“ 37
„Teì jsi uhodila hfiebíãek na hlaviãku. Pfiesnû tak se má pod Bertilem Mellbergem pracovat,“ zasmála se Annika a vrátila se ke svému stolu do recepce. KvÛli tomuto dûvãeti si nemusí dûlat starosti, má dobr˘ nos. Bude pfiíjemné sledovat, jak bude s Mellbergem mávat.
Dan zarmoucenû sbíral rozházené vûci v pokojích dûvãat. Jako obvykle je opustily ve stavu, jako by v nich vybuchl granát. Bylo mu jasné, Ïe by mûl spí‰ dohlédnout, aby si po sobû uklidily, ale ãas s nimi mu byl pfiíli‰ drahocenn˘. Mûl dcery u sebe kaÏd˘ druh˘ víkend a nechtûl promarnit ani vtefiinu tím, Ïe by je káral. Vûdûl, Ïe to není správné, mûl by za jejich v˘chovu nést zodpovûdnost a nenechávat v‰echno jen na Pernille, ale víkend ubûhl tak rychle a roky plynuly pfiímo dûsivû. Belindû uÏ bylo ‰estnáct a byla skoro dospûlá. Malin bylo deset let a sedmiletá Lisen rostla tak rychle, Ïe to málem nestaãil sledovat. Tfii roky po rozvodu stále cítil na prsou tíhu své viny. Kdyby se nedopustil toho osudového omylu, nejspí‰ by tu teì nemusel stát sám a sbírat obleãení a hraãky sv˘ch dûtí v prázdném domû. MoÏná si nemûl dÛm na Falkelidenu nechat. Pernilla se odstûhovala do Munkedalu, poblíÏ své pÛvodní rodiny. Ale on nechtûl, aby dûti pfii‰ly i o svÛj domov. Tak pracoval, ‰etfiil a snaÏil se ze v‰ech sil, aby se tu dcerky ob víkend cítily doma. Brzy to uÏ ale nepÛjde. Náklady na bydlení ho drtily. Bûhem nejbliωího pÛl roku se bude muset rozhodnout. TûÏce se usadil na Malininu postel a sevfiel hlavu do dlaní. Ze zamy‰lení ho probralo zvonûní telefonu. Natáhl se po pfiístroji, kter˘ leÏel nedaleko postele. „Dan. – Ahoj Eriko. – Ne, není mi moc veselo. Dûvãata veãer odjela. – Jistû, já vím, Ïe za dva t˘dny tu zase budou. Jen mi to pfiipadá hodnû dlouhé. Co mበna srdci?“ Pozornû poslouchal. Starostlivá vráska na ãele se mu dál prohlubovala. 38
„Je to aÏ tak ‰patné? Jestli pro tebe mÛÏu nûco udûlat, tak fiekni.“ Znovu chvíli poslouchal, co mu Erika vysvûtlovala. Pak se pomalu ozval: „Ano, to bych snad mohl. Ty si myslí‰, Ïe bych jí tím pomohl? – Tak dobfie, jdu za tebou.“ PoloÏil sluchátko a chvíli zamy‰lenû sedûl. Nebyl si jist˘, jestli to skuteãnû mÛÏe k nûãemu b˘t, ale kdyÏ ho o to Ïádala Erika, nedokázal jí odmítnout. Pfied mnoha lety spolu chodili, ale teì byli uÏ dlouho blízk˘mi pfiáteli. Hodnû mu pomohla bûhem rozvodu s Pernillou a udûlal by pro ni cokoli. I Patrik se stal jeho blízk˘m pfiítelem a ãasto je chodil nav‰tûvovat. Otevfiela na zaklepání. „Ahoj, pojì dál,“ pfiivítala ho objetím. „Ahoj, kde mበMaju?“ Netrpûlivû se rozhlíÏel po holãiãce, která se stala jeho velkou oblíbenkyní. Rád si namlouval, Ïe i ona se na nûho celá tfiese. „Spí, lituju.“ Erika se rozesmála. Vûdûla, Ïe ji její mal˘ skfiítek odsunul na druhou kolej. „No jo, tak to snad vydrÏím, aniÏ bych ji políbil na krãek.“ „Jen se neboj, za chvíli bude vzhÛru. Pojì dál. Anna leÏí nahofie v loÏnici.“ „Ty si opravdu myslí‰, Ïe je to dobr˘ nápad?“ zeptal se neklidnû. „Tfieba nebude mít chuÈ. MoÏná se na mû bude zlobit.“ „Nefiíkej, Ïe takovému chlapovi, jako jsi ty, se podlomí kolena, kdyÏ se zlobí slabá Ïena,“ smála se Erika a podívala se nahoru na Dana. Byl na nûho opravdu imponující pohled. „A nechci uÏ ani jednou sly‰et, jak Maria o tobû fiekla, Ïe se podobበDolphu Lundgrenovi. Na tvém místû bych ji radûji necitovala.“ „Ale jsem mu pfiece podobn˘, ne?“ Postavil se do pfiíslu‰né pózy a hned se rozesmál. „Ne, mበpravdu. S dûvãaty jejího vûku jsem uÏ opravdu skonãil. To bylo jen tak...“ 39
„Ano, já i Patrik se tû‰íme, aÏ bude‰ mít zase partnerku, se kterou bude moÏné opravdu mluvit.“ „Mበna mysli – pfiimûfienû k vysoké intelektuální úrovni této rodiny? A jak pokraãují hrdinové tv˘ch milovan˘ch seriálÛ? Mበpofiád stejné oblíbence? Kdo se dostane aÏ do finále? Musí‰ mû zasvûtit, co se dûje na této kulturní frontû. A co Patrik – sleduje, jak to v souãasnosti vypadá se ‰védsk˘m bankovnictvím? Je to pfiece matematik vysokého stupnû...“ „Ha ha ha..., teì jsi mû dostal.“ Vzala ho kolem ramen. „Pojì nahoru a buì trochu uÏiteãn˘. Tfieba pro tebe koneãnû najdu nûjaké pouÏití.“ „Ví‰ jistû, Ïe Patrik je opravdu pfii smyslech? Musím si s ním promluvit, jestli je skuteãnû chytré vydat se s tebou k oltáfii.“ Dan uÏ byl v polovinû schodi‰tû a mluvil s Erikou pfies rameno. „To je moc zábavné... Pokraãuj nahoru.“ KdyÏ vy‰el poslední schody, smích mu uvízl v krku. Annu bûhem té doby, co bydlela u Eriky a Patrika, potkal málokdy. Stejnû jako v‰ichni ve ·védsku sledoval tragédii její rodiny v novinách, ale kdyÏ pfii‰el za Erikou a Patrikem, Anna se zdrÏovala nahofie. Pochopil, Ïe tam tráví vût‰inu dní. Opatrnû zaklepal na dvefie. Îádná odpovûì. Zaklepal znovu. „Anno? To jsem já, Dan, smím dál?“ Stále Ïádná odpovûì. Bezradnû stál pfiede dvefimi. Situace mu nebyla vÛbec pfiíjemná, ale slíbil Erice, Ïe se jí pokusí se sestrou pomoct, tak teì nemÛÏe couvnout. Hluboce se nadechl a vstoupil. Anna leÏela na posteli, ale vidûl, Ïe nespí. Zírala do stropu a ruce mûla pfiekfiíÏené pfies tûlo. KdyÏ ve‰el, ani na nûho nepohlédla. Dan se posadil na kraj postele. Stále Ïádná reakce. „Tak co, jak se má‰?“ „Asi vidí‰, jak se mám,“ odpovûdûla, ale nespou‰tûla oãi ze stropu. 40
„TakÏe nic moc. Erika si kvÛli tobû dûlá starosti.“ „Ta si o mû pofiád dûlá starosti.“ Dan se usmál. „Bod pro tebe. Je tak trochu jako kvoãna a ty jako její kufiátko, Ïe?“ „Pfiesnû tak,“ fiekla Anna a podívala se na nûho. „Ale myslí to dobfie. A teì má asi o trochu vût‰í starosti neÏ jindy.“ „To chápu.“ Anna si hluboce povzdechla. „Nevím, jak se z toho dostat. Jako by mû opustila v‰echna energie. Nic necítím. Absolutnû nic. Nejsem smutná a nejsem veselá. Necítím nic.“ „Nemluvila jsi o tom s nûk˘m?“ „Mበna mysli psychologa? Erika mi s tím nedá pokoj. Ale já bych to nedokázala. Sedût a svûfiovat se cizímu ãlovûku o sobû a Lucasovi. To prostû nejde.“ „Nechtûla bys...“ Dan zaváhal a zavrtûl se. „Nechtûla by sis povídat se mnou? My dva se tak moc neznáme, ale na druhou stranu nejsem ani úplnû cizí.“ Odmlãel se a ãekal na odpovûì. Zadoufal, Ïe bude souhlasit. KdyÏ vidûl její drobné tûlo a u‰tvan˘ pohled, probudil se v nûm siln˘ ochranitelsk˘ pud. Byla tolik podobná Erice, ale pfiesto jiná. Kfiehãí verze Eriky. „Já..., já nevím,“ váhala Anna. „Nevím, co bych mûla fiíct..., jak bych mûla zaãít...“ „Mohli bychom si ze v‰eho nejdfiív udûlat malou procházku. A kdybys mûla chuÈ povídat, tak prostû bude‰. KdyÏ ne, tak se jen trochu projdeme. Co fiíká‰?“ Jeho hlas znûl naléhavû. Anna se pomalu posadila. Chvíli sedûla obrácená zády k nûmu, ale pak si stoupla. „Dobfie, tak se projdeme. Ale nic víc.“ „Skvûlé,“ pfiik˘vl Dan. ·el pfied Annou po schodech dolÛ a mrknul do kuchynû, kde Erika s nûãím ‰ramotila. „Jdeme se projít,“ zavolal na ni. Koutkem oka zahlédl, jak se Erika snaÏí, aby nedala najevo pfiekvapení. „Venku je dost chladno, vezmi si bundu,“ fiekl Annû. 41
Poslechla ho. Oblékla si béÏov˘ plá‰È a kolem krku uvázala dlouhou bílou ‰álu. „Jsi pfiipravená?“ zeptal se a uvûdomil si, Ïe jeho otázka je mnohoznaãná. „Asi ano,“ odpovûdûla Anna a vy‰la za ním do jarního slunce.
„Myslí‰, Ïe si na to ãlovûk nûkdy zvykne?“ zeptal se
Martin, kdyÏ sedûli v autû cestou do Fjällbacky. „Ne. AspoÀ doufám, Ïe ne,“ odvûtil krátce Patrik. „V takovém pfiípadû by byl ãas zmûnit zamûstnání.“ Zatáãkou smûrem na Långsjö projel tak rychle, Ïe se Martin jako obvykle kfieãovitû chytil drÏadla na stropû. VloÏil si do pamûti, Ïe musí to nové dûvãe varovat pfied jízdou s Patrikem. I kdyÏ uÏ vlastnû bylo pozdû, jela s ním pfiece dopoledne k dopravní nehodû. TakÏe první záÏitky má za sebou. „Jak se ti zdá?“ zeptal se Martin. „Kdo?“ Patrik byl roztrÏitûj‰í neÏ obvykle. „Ta nová, Hanna Kruseová.“ „Ale jo...,“ zaãal Patrik. „Ale?“ „Jaké ale?“ Patrik obrátil pohled ke kolegovi a Martin se chytil je‰tû kfieãovitûji. „Zatracenû, dívej se pfiece na cestu! No, pfiipadá mi, Ïe jsi mi nefiekl v‰echno.“ „Aha? Já nevím...,“ zaãal pomalu. K Martinovû radosti se uÏ zase díval na silnici. „Jen nejsem zvykl˘, Ïe má nûkdo takov˘ tah na branku...“ „Zatracenû, co tím myslí‰?“ Martin se zasmál, ale nedokázal skr˘t, Ïe ho to maliãko zranilo. „No, nevykládej si to ‰patnû. Nechtûl jsem fiíct, Ïe ty postrádበambice, ale Ïe Hanna má – jak bych to fiekl – superambice.“ „Superambice?“ opakoval skepticky Martin. „Tobû pfiipadá superambiciózní? MÛÏe‰ to trochu vysvûtlit? A co ti 42
vlastnû na superambiciózních dûvãatech vadí? Îe ty patfií‰ k tûm, co si myslí, Ïe Ïeny u policie nemají co dûlat?“ Teì se Patrik znovu pfiestal dívat pfied sebe a upfiel nevûfiící oãi na Martina. „To mû tak ‰patnû zná‰? Myslí‰ si, Ïe jsem zaujat˘ proti Ïenám? Îe nesná‰ím, kdyÏ vydûlávají dvakrát tolik jako chudák policajt? Chci fiíct..., ale, vyka‰li se na to. Snad mû trochu zná‰.“ Martin sedûl chvíli ti‰e, ale pak se zeptal: „To naznaãuje‰, Ïe Erika opravdu vydûlává dvojnásobek na‰eho platu?“ Patrik se zavrtûl. „Doufám, Ïe o tom nebude‰ Ïvanit. I kdyÏ, abych fiekl pravdu, jde o její pfiíjem pfied zdanûním. Vût‰inu dostane stát. Na ‰tûstí. Nebylo by to pfiíjemné, kdyby byla moc bohatá.“ Martin se smíchem souhlasil. „Ano, to by bylo hrozné. To se Ïádnému muÏi nesmí stát.“ „Také si to myslím.“ Patrik se usmál, ale okamÏitû znovu zváÏnûl. Zahnuli poblíÏ Kullenu, kde stál jeden dÛm vedle druhého, a zastavili na parkovi‰ti. Pak je‰tû chvíli sedûli v autû. „Tak nás to ãeká je‰tû jednou.“ „Ano,“ pfiik˘vl Martin. Knedlík v krku jim s kaÏdou vtefiinou rostl. Ale vyhnout se tomu nemohli. Nejlep‰í bude si to odb˘t co nejdfiív.
„Larsi?“
Hanna postavila ta‰ku na zem hned za dvefimi, povûsila bundu a zasunula boty do poliãky. Nikdo se neoz˘val. „Haló, Larsi? Jsi doma?“ Sly‰ela ve svém hlase neklid. V‰ude bylo ticho. Ve vzduchu se v paprscích probleskujícího slunce vzná‰ely ãásteãky prachu. Majitel dÛm moc neuklidil, neÏ ho pronajal. Ale Hanna teì nic dûlat nemohla. Cítila rostoucí úzkost. „Larsi?“ Teì uÏ volala hodnû nahlas, ale mezi stûnami se rozléhala jen ozvûna. Procházela domem. V pfiízemí nebyl, tak vybûhla po schodech nahoru. Dvefie do loÏnice byly zavfiené. Pomalu je otevfiela a ti‰e se ozvala: „Larsi?“ 43
LeÏel na boku v posteli, zády k ní. Obleãen˘ se poloÏil na deku a vidûla, jak klidnû oddechuje. Opatrnû vlezla do postele a pfiitiskla se k nûmu. LeÏeli tûsnû vedle sebe jako dvû lÏiãky. Poslouchala jeho dech a cítila, jak ji jeho pravideln˘ rytmus uspává. Za chvíli také spala.
„To je ale pitomá díra,“ zabruãel Uffe a hodil sebou na
jedno z lÛÏek, které na nû ãekaly ve velké místnosti. „Já si myslím, Ïe to tu bude hroznû pûkn˘,“ ozvala se Barbie a vsedû hopsala na své posteli. „¤ekl jsem snad, Ïe to tu za nic nestojí?“ vytáãel se Uffe. „Jen jsem poznamenal, Ïe je to pitomá díra. Ale my to tu roztoãíme, ne? Jen se podívej, jak jsme zásoben˘.“ Posadil se a ukázal na naplnûn˘ bar. „Mejdan mÛÏe zaãít, co?“ „Jóóó.“ V‰ichni kromû Jonny pfiekypovali nad‰ením. Nikdo nepohlédl do Ïádné z kamer, které bzuãely kolem nich. Byli uÏ pfiíli‰ zku‰ení na to, aby se dopustili podobného zaãáteãnického pfiehmatu. „Tak na zdraví,“ popfiál Uffe a otevfiel první pivo. „Na zdraví,“ opakovali ostatní a pozvedli své láhve. AÏ na Jonnu. Ta sedûla na posteli, ani se nepohnula, a hledûla na tûch ostatních pût. „Zatracenû, co je to s tebou?“ obrátil se k ní kysele Uffe. „Nejsme pro tebe dost dobrá parta?“ V‰ichni se na ni zadívali. Jako dobfií herci vûdûli, Ïe akutní problémy jsou pro úspûch seriálu potfiebné, a záleÏelo jim na tom, aby Hfií‰níci v Tanumu uspûli. „Prostû teì nemám chuÈ,“ fiekla Jonna a vyhnula se Uffeho pohledu. „Nemám chuÈ...,“ opiãil se po ní Uffe falzetem. Rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, Ïe ho ostatní podpofií, a kdyÏ vidûl, Ïe se jim zaleskly oãi, pokraãoval: „Jsi snad blbá abstinentka? Já si myslel, Ïe jsme tu proto, abychom to pûknû roztoãili.“ Zvedl lahev a hodil do sebe pár dal‰ích hltÛ. 44
„Jonna abstinent není,“ osmûlila se poznamenat Barbie. Ostr˘ Uffeho pohled ji umlãel. „Nechte mû prostû na pokoji,“ odbyla je Jonna a otrávenû shodila nohy z postele. „PÛjdu se projít,“ fiekla a z vedlej‰í Ïidle si stáhla velkou neforemnou vojenskou bundu. „Jen si jdi, ty fÀukno!“ Hlasitû se zachechtal a otevfiel si dal‰í pivo. Pak se rozhlédl kolem sebe. „Co tu jen sedíte, máme pfiece mejdan! Na zdraví!“ Po nûkolika vtefiinách zaraÏeného ticha se zaãal kolem ‰ífiit nervózní smích. Pak v‰ichni pozvedli lahve a svût se postupnû zamlÏoval. Kamery nepfietrÏitû bzuãely a sledovaly jejich rostoucí opilost. Bylo co toãit.
„Tati, nûkdo zvoní,“ zakfiiãela Sofie do bytu. Pak se vrá-
tila k telefonu. Hluboce si povzdechla. „Táta je stra‰nû pomal˘. Zatracenû, stra‰nû mû to tu otravuje. Poãítám dny, kdy zase pojedu domÛ k mámû a Kerstin. To je typické, Ïe musím dfiepût tady, kdyÏ se v Tanumshede rozjíÏdí seriál. V‰ichni tam budou, jen já musím o v‰echno pfiijít,“ stûÏovala si. „Tati, otevfii, nûkdo zvoní,“ kfiikla znovu. „Pochop to. UÏ jsem moc stará na to, abych mezi nimi pendlovala jako malé dítû. Ale oni se nedokáÏou domluvit a mû nikdo neposlouchá. Chovají se jako dûti!“ Zvonek se znovu rozlehl bytem. Sofie se zvedla. „Tak já teda otevfiu sama,“ zakfiiãela a do telefonu poznamenala ti‰‰ím hlasem: „Posly‰, já ti je‰tû pozdûji brnknu. Otec urãitû sedí se sluchátky na u‰ích a poslouchá tu svoji pitomou muziku. Tak pa!“ S hlubok˘m povzdechem ‰la ke dvefiím a zavolala: „UÏ jdu!“ Rozãilenû otevfiela dvefie, ale trochu se zarazila, kdyÏ pfied nimi uvidûla stát dva muÏe v policejní uniformû. „Dobr˘ den.“ „Ty jsi Sofie?“ Horeãnû hledala v pamûti, co asi provedla, Ïe k nim pfii‰la policie. Nic ji nenapadlo. Ano, na poslední disko45
téce vypila pár piv a potom sedûla za Ollem na jeho fivoucím mopedu, to se párkrát stalo, ale nemohla uvûfiit, Ïe by se nûãím takov˘m policisté zab˘vali. „Mበdoma tatínka?“ zeptal se ten star‰í. „Ano,“ odpovûdûla pomalu a pfiem˘‰lela je‰tû horeãnûji, ãeho se dopustil otec. „Chceme si s vámi obûma promluvit,“ doplnil ten zrzav˘, trochu mlad‰í muÏ. Sofie si nemohla nepov‰imnout, Ïe vÛbec nevypadá ‰patnû. Ostatnû ani ten druh˘. JenomÏe uÏ byl stra‰nû star˘. Jistû mu uÏ bylo aspoÀ pûtatfiicet. „Pojìte dál.“ Odstoupila od dvefií a pustila je do haly. Zatímco si zouvali boty, spûchala do ob˘vacího pokoje. Zcela podle jejího oãekávání tu otec sedûl s velk˘mi sluchátky na u‰ích. Jistû poslouchal nûco pfií‰erného od Wizexe, VikingÛ nebo podobnou muziku. Naznaãila mu, aby si stáhl sluchátka. Trochu je pozvedl a tázavû na ni pohlédl. „Tati, jsou tu policajti a chtûjí s námi mluvit.“ „Policisté? Co? Kdo?“ Vidûla, Ïe i on horeãnû uvaÏuje, co provedla, Ïe je kvÛli tomu nav‰tívila policie. Pfiede‰la ho: „Já nic neudûlala. âestnû!“ Hledûl na ni pochybovaãnû, ale sluchátka odloÏil a zvedl se, aby se podíval, o co jde. Sofie mu ‰la v patách. „Co se dûje?“ zeptal se Ola Kaspersen a trochu se pfiikrãil pfii pfiedstavû, Ïe by se mohl dozvûdût nûco nechtûného. Jeho intonace odhalovala norsk˘ pÛvod, ale byla tak nepatrná, Ïe podle Patrika opustil rodnou zem uÏ hodnû dávno. „MÛÏeme se na chvíli posadit? Jmenuji se Patrik Hedström a to je mÛj kolega Martin Molin.“ „Aha,“ opáãil Ola. Znûl stále hodnû pfiekvapenû. „Ano, mÛÏeme se jít posadit tfieba támhle.“ Stejnû jako devût jin˘ch lidí z deseti vedl policisty do kuchynû. Z nûjakého dÛvodu kaÏdému kuchyÀ pfiipadala jako nejbezpeãnûj‰í místo, kdyÏ za ãlovûkem pfiijde policie. 46
„Co pro vás mohu udûlat?“ Ola se posadil vedle Sofie a oba muÏi usedli proti nim. Zaãal uhlazovat záhyby na ubruse. Sofie na nûho rozãilenû pohlédla. Îe nikdy nemÛÏe pfiestat s tím uklízením a rovnáním! „Máme...“ Ten, co se pfiedstavil jako Patrik Hedström, zaváhal a Sofie mûla znenadání divn˘ pocit. Nejradûji by si pfiidrÏela dlanû na u‰ích a zaãala si zpívat, jako pokaÏdé, kdyÏ byla malá a otec s matkou se hádali. JenomÏe to uÏ ne‰lo, teì je velká. „Máme bohuÏel ‰patné zprávy. Marit Kaspersenová vãera veãer zemfiela pfii dopravní nehodû. Pfiijmûte na‰i upfiímnou soustrast.“ Patrik Hedström si znovu odka‰lal, ale pohledem neuhnul. V Sofii v‰echno ztûÏklo a snaÏila se marnû pochopit, co právû sly‰ela. To prostû nemÛÏe b˘t pravda. Jistû je to omyl. Její matka nemÛÏe b˘t mrtvá. Pfiece spolu mûly o pfií‰tím víkendu jet do Uddevally nakupovat. Tak se domluvily. Jen ony dvû. RÛzné intimní vûci, máma o tom mluvila do omrzení. Sofie pfiedstírala, Ïe ji to nijak nezajímá, ale nebyla to pravda. A uÏ matce nestaãí fiíct, Ïe z toho ve skuteãnosti mûla velkou radost. Sly‰ela, jak se otec vedle ní nadechl. „To je jistû nûjak˘ omyl,“ ozval se ozvûnou jejích vlastních my‰lenek. „To urãitû není pravda, Marit nemÛÏe b˘t mrtvá.“ TûÏce d˘chal, jako by bûÏel. „BohuÏel, není o tom Ïádná pochybnost.“ Patrik se odmlãel, ale pak znovu pokraãoval: „Já sám jsem ji identifikoval. Znám ji z obchodu.“ „Ale..., ale...“ Ola hledal slova, ale Ïádná nenacházel. Sofie na nûho pfiekvapenû zírala. Co si pamatovala, vjíÏdûli si rodiãe pofiád do vlasÛ. Nikdy si neumûla pfiedstavit, Ïe by mu mohlo na matce je‰tû záleÏet. „Co..., co se stalo?“ vyrazil ze sebe. „Vybourala se. Severnû od Sannäs.“ „CoÏe? Dopravní nehoda?“ vyjekla Sofie. Rukama kfieãovitû svírala okraj stolu. Právû teì to bylo to jediné, co 47
ji drÏelo ve skuteãnosti. „Vyh˘bala se nûjakému zvífieti, nebo co se stalo? Máma jela autem sotva dvakrát do roka. Proã nûkam jela právû vãera veãer?“ Hledûla na policisty a srdce jí prudce bu‰ilo. Sklopili oãi a to jí zfietelnû naznaãilo, Ïe dosud nefiekli v‰echno. O co ‰lo? Mlãky ãekala na odpovûì. „Zdá se, Ïe nehoda souvisela s alkoholem. Nejspí‰ byla za volantem opilá. Ale jistotu zatím nemáme, to potvrdí aÏ dal‰í vy‰etfiování.“ Patrik Hedström se na ni zpfiíma podíval. Sofie nevûfiila sv˘m u‰ím. Zatûkala pohledem k otci a pak zpût k Patrikovi. „Dûláte si legraci? To je hloupost. Maminka nikdy nepije alkohol. Ani kapku. Nikdy v Ïivotû jsem ji nevidûla vypít jedin˘ dou‰ek vína. Byla hroznû proti alkoholu. ¤ekni jim to!“ obrátila se s novou nadûjí na otce. Odka‰lal si. „Ano, to souhlasí. Marit se alkoholu nenapila za celou dobu, co jsme Ïili spolu, a pokud vím, ani potom ne.“ Sofie se snaÏila zachytit jeho pohled, aby si potvrdila, Ïe cítí stejnou nadûji jako ona. Otec se na ni ale nepodíval. ¤ekl to, co podle jejího názoru byla pravda, pfiesto... SnaÏila se ten pocit setfiást a pohlédla na policisty. „Sly‰íte? Museli jste se zm˘lit. Maminka to nemÛÏe b˘t. Zeptejte se Kerstin – jistû je doma.“ Policisté si vymûnili pohledy. Pak se ozval ten rudovlas˘: „Byli jsme u ní doma. S Marit se zfiejmû veãer pohádaly. Tvoje matka vybûhla z domu s klíãky od auta. Pak ji uÏ Kerstin nevidûla. A...,“ podíval se na Patrika. „Jsem si jist, Ïe jde o Marit,“ doplnil ho Patrik. „Vidûl jsem ji mnohokrát, i v jejím obchodû, a okamÏitû jsem ji poznal. Naproti tomu s jistotou nevíme, jestli mûla upito. Získali jsme ten dojem jen podle toho, Ïe auto bylo cítit alkoholem pfiedev‰ím kolem sedadla fiidiãe. Zatím nic nevíme urãitû. TakÏe je moÏné, Ïe v tomto pfiípadû existuje jiné vysvûtlení a Ïe máte pravdu. BohuÏel ale není pochyb o tom, Ïe jde o tvou matku. Je mi to moc líto.“ 48
Znovu ji ochromila silná nevolnost. Rostla a rostla, aÏ cítila Ïluã v krku. Zaãaly jí téct slzy. Otec ji vzal kolem ramen, ale ona jeho ruku okamÏitû setfiásla. Mezi rodiãi leÏely roky hádek. Neshody, kfiik, pomluvy, nenávist. To v‰echno se soustfiedilo do jediného bodu v centru jejího Ïalu. Nesnesla uÏ víc. Se tfiemi páry oãí v zádech vybûhla z pokoje.
Pod kuchyÀsk˘m oknem byly sly‰et dva veselé hlasy.
Smích tlumily domovní dvefie, ale kdyÏ se otevfiely, rozlehl se naplno. Erika nevûfiila sv˘m u‰ím. Anna se smála! Ne jen jako obyãejnû povinnû, coÏ obãas pfiedvádûla dûtem, aby je trochu uklidnila, ale na tváfii mûla skuteãn˘ úsmûv od ucha k uchu. Spolu s Danem se vesele bavili a rychlá procházka jim zbarvila tváfie do ãervena. „Mûli jste se dobfie?“ zeptala se opatrnû Erika a zapnula kávovar. „Ano, skvûle.“ Anna se usmála na Dana. „Bylo nádherné si zase jednou protáhnout nohy. ·li jsme aÏ nahoru do Bräcke. Poãasí je úÏasné a uÏ zaãínají vyráÏet pupeny a...“ Musela se nadechnout, protoÏe po ostré procházce se jí nedostávalo dechu. „Mûli jsme se prostû perfektnû,“ doplnil ji Dan a stáhl si bundu. „Tak co, bude nûjaké kafe, nebo si ho ‰etfií‰ pro lep‰í hosty?“ „Neplácej pitomosti. Poãítala jsem, Ïe si dáme v‰ichni tfii. Jestli... mበchuÈ...“ Erika opatrnû pohlédla na Annu. Stále je‰tû jí pfiipadalo, Ïe ‰lape po hodnû tenkém ledû, kdyÏ mluvila se sestrou, a bála se jakkoliv naru‰it bublinu radosti, v níÏ se Anna zjevnû právû nacházela. „Ano, uÏ hodnû dlouho mi nebylo tak dobfie,“ potvrdila Anna a ‰la se posadit ke kuchyÀskému stolu. Vzala si hork˘ ‰álek, kter˘ jí Erika podala, pfiilila si mléko a pak si o nûj ohfiívala dlanû. „Pfiesnû to mi naordinoval doktor,“ pochvalovala si a rumûnce na tváfiích jí rozzáfiily obliãej. Erice zaplesalo srdce, kdyÏ ji vidûla tak ve49
selou. To uÏ bylo hodnû dávno... Málem si nepamatovala, kdy Anna nemûla zoufal˘ pohled. Vdûãnû se podívala na Dana. Byla si jistá, Ïe udûlala správnû, kdyÏ ho poÏádala, aby pfii‰el a pokusil se s Annou promluvit. Mûla stále silnûj‰í pocit, Ïe pokud nûkdo dokáÏe prorazit sestfiinu bariéru, je to právû on. Erika sama se o to pokou‰ela fiadu mûsícÛ, ale nakonec pochopila, Ïe ona sestfie pomoct nemÛÏe. „Dan se mû vyptával, jak pokraãují va‰e pfiípravy na svatbu, ale nedovedla jsem mu odpovûdût. Asi jsi mi to fiíkala, ale zfiejmû jsem právû nebyla na pfiíjmu. Tak jak jste daleko? Máte v‰echno zamluvené a objednané?“ Anna se napila a zvûdavû pohlédla na sestru. Najednou vypadala nepochopitelnû mladû a nezranûnû. Jako neÏ potkala Lucase. Erika rychle potlaãila kaÏdou my‰lenku na toho darebáka, aby si nenaru‰ila chvíli neãekané pohody. „Ano, v‰echno je snad v pofiádku. V kostele jsme domluveni, zaplatili jsme zálohu v restauraci, a... no, to je asi v‰echno.“ „Ale Eriko, svatba pfiece bude uÏ za ‰est t˘dnÛ! Jaké bude‰ mít ‰aty? Co oblékneme dûtem? Jakou bude‰ mít svatební kytici? Máte uÏ vybrané menu? Zamluvili jste pokoje pro hosty? Co zasedací pofiádek?“ Erika se smíchem zvedla dlaÀ. Maja je spokojenû pozorovala z dûtské Ïidliãky a netu‰ila, odkud se tu najednou vzalo tolik veselí. „Uklidni se..., jestli bude‰ takhle pokraãovat, tak budu litovat, Ïe tû Dan vytáhl z postele.“ Mrkla jedním okem, kdyby snad sestra nepochopila, Ïe Ïertuje. „Dobfie dobfie, uÏ ani nemuknu. Jen je‰tû jedna vûc – domluvili jste se na v˘Ïivném?“ „Ne, a znovu ne na v‰echny tvoje otázky,“ vzdychala Erika. „Nic takového jsme zatím... nestihli.“ Anna okamÏitû zváÏnûla. „Nestihla jsi to, protoÏe se musí‰ starat o tfii dûti. OdpusÈ mi, Eriko, v posledních 50
mûsících jsi to opravdu nemûla lehké. Pfiála bych si, aby...,“ odmlãela se a Erika zahlédla v jejích oãích slzy. „Ale to je v pofiádku. Adrian a Emma jsou hotoví andílci a pfies den jsou ve ‰kolce, tak to nebylo tak stra‰né. Maminka jim ov‰em chybûla,“ dodala. Anna se smutnû usmála. Dan Ïertoval s Majou a snaÏil se do hovoru nezasahovat. Tohle bylo jen mezi Erikou a Annou. „·kolka,“ vykfiikla Erika a vyskoãila ze Ïidle s pohledem na velké kuchyÀské hodiny. „Mám stra‰né zpoÏdûní, musím zajet pro dûti. Uãitelka bude ‰ílet, jestli si nepospí‰ím.“ „Já pro nû zajedu, dej mi klíãky,“ nabídla se Anna. „Myslí‰, Ïe to zvládne‰?“ zaváhala Erika. „Jsem si tím jistá. Vyzvedávበje kaÏd˘ den, dnes to bude na mnû.“ „Budou hroznû ‰Èastné,“ mínila Erika a znovu se posadila ke stolu. Anna se usmála a v hale se je‰tû otoãila. „Díky, Dane. Potfiebovala jsem to. Bylo skvûlé si s tebou popovídat.“ „Potû‰ení na mé stranû,“ usmál se. „Mohli bychom se projít i zítra, jestli bude hezky. Pracuju do tfii ãtvrtû na tfii, co bys fiekla na hodinovou procházku, neÏ pojede‰ pro dûti?“ „Skvûlé! Ale teì si musím pospí‰it, nebo uãitelka opravdu ze‰ílí...“ S posledním úsmûvem Anna zmizela ve dvefiích. Erika se obrátila k Danovi. „Co jste na té procházce dûlali? Koufiili jste ha‰i‰?“ Dan se rozesmál. „Ne, nic takového. Anna si opravdu potfiebovala s nûk˘m popovídat a bylo to, jako by z ní vyletûla zátka. Nemohl jsem ji zastavit.“ „A já se tolik mûsícÛ snaÏila z ní nûco vydolovat,“ fiekla trochu ublíÏenû Erika. „Pfiece ví‰, jaké to s vámi dvûma je,“ poznamenal klidnû Dan. „LeÏí toho mezi vámi ze star˘ch ãasÛ hodnû 51
a pro Annu není snadné s tebou mluvit. Jste si pfiíli‰ blízké v dobrém i ‰patném. Ale kdyÏ jsme si povídali, zmínila se o tom, jak je tobû i Patrikovi neskuteãnû vdûãná, Ïe jste ji podpofiili a Ïe ty jsi jí tolik pomohla s dûtmi.“ „Opravdu to fiekla?“ Erika cítila, Ïe dychtí po slovech uznání. Byla zvyklá se o Annu starat a dûlala to ráda, ale na druhou stranu bylo milé sly‰et, Ïe Anna její péãi oceÀuje. „Opravdu,“ potvrdil Patrik a poloÏil ruku na Eriãinu. Bylo to pfiíjemné a domácké gesto. „Ale tvoje svatba mi dûlá starost,“ pokraãoval. „Skuteãnû si myslí‰, Ïe v‰echno za ‰est t˘dnÛ stihnete? Urãitû mi fiekni, kdybych ti mohl s nûãím pomoct.“ Za‰klebil se na Maju a ta se zaãala smát. „S ãím bys mi asi tak mohl pomoct?“ u‰klíbla se Erika a nalila dal‰í kávu. „Snad vybrat svatební ‰aty?“ Dan se rozesmál. „No, ty by vypadaly! Ne, ale napfiíklad bych mohl doma pfiipravit postele pro va‰e hosty. Mám tam místa dost,“ zváÏnûl a Erice bylo jasné, na co myslí. „Posly‰, v‰echno bude zase dobré, uvidí‰,“ pokusila se ho trochu utû‰it. „Myslí‰?“ opáãil trpce a napil se kávy. „âert ví. Tak stra‰nû mi chybí, aÏ mám pocit, Ïe se sesypu.“ „Dûti, nebo Pernilla?“ „Tak pfiesnû to nevím. Obojí, ale uÏ jsem akceptoval, Ïe Pernilla jde svou cestou. JenomÏe mû niãí, Ïe nemohu kaÏd˘ den vidût dûti. Nejsem u nich, kdyÏ se ráno probudí, kdyÏ jdou do ‰koly, neveãefiím s nimi a nesly‰ím, jak se cel˘ den mûly. Místo toho sedím kaÏd˘ druh˘ t˘den v prázdném domû a poslouchám ozvûnu. Chtûl jsem si ho nechat, aby dûvãata neztratila i svÛj domov, ale nejspí‰ si to uÏ dlouho nebudu moct dovolit. Patrnû ho bûhem pÛl roku prodám.“ „Vûfi mi, bude líp,“ fiekla Erika a pomyslela na to, jak blízko byl Lucas tomu, aby prodal dÛm, ve kterém teì spolu sedí. Její a Annin domov. 52
„Prostû nevím, jak naloÏit se sv˘m Ïivotem,“ prohrábl si krátké svûtlé vlasy. „Co je tady za veselou spoleãnost?“ pfieru‰il je PatrikÛv hlas ode dvefií. „Mluvíme o tom, co udûlá Dan s domem,“ vysvûtlila Erika a zvedla se, aby políbila nastávajícího manÏela. I Maja si v‰imla, Ïe ve‰el muÏ jejího Ïivota, a freneticky na nûho mávala ruãiãkama, aby ji zvedl k sobû. Dan na ni pohlédl a teatrálnû prohlásil: „Tak vida! Myslel jsem si, Ïe k sobû hofiíme ryzí láskou. A ty mi dበkvinde kvÛli prvnímu chlapovi, kter˘ vejde do dvefií. Kam ta dne‰ní mládeÏ spûje! Neumí ocenit kvalitu!“ „Ahoj Dane,“ pozdravil se s ním Patrik a se smíchem mu poklepal na rameno. Pak zvedl Maju a pochválil se: „Tatínek je na seznamu úplnû nahofie.“ Pusinkoval ji a ‰imral pod bradiãkou. Kviãela nad‰ením. „Eriko, nemûla jsi uÏ jet do ‰kolky pro dûti?“ zeptal se. Erika se na okamÏik pro vût‰í efekt odmlãela a pak sdûlila se ‰irok˘m úsmûvem: „Dnes pro nû jela Anna!“ „CoÏe? Anna?“ Patrik byl ‰okovan˘, ale souãasnû velice spokojen˘. „Ano. Tenhle hrdina ji vzal na procházku a pak si spolu vykoufiili trochu ha‰i‰e a...“ „Nic takového jsme nedûlali, pfiestaÀ,“ smál se Dan a obrátil se k Patrikovi: „Erika mi zavolala, jestli bych se nepokusil Annu vytáhnout ven, aby pfii‰la na jiné my‰lenky. Anna nakonec souhlasila a vyrazili jsme si na moc krásnou dlouhou procházku. Podle v‰eho jí udûlala dobfie.“ „Vypadá to tak,“ souhlasila Erika a hrábla Danovi do vlasÛ. „Co kdyby ses tu je‰tû chvíli vyhfiíval v záfii obdivu a najedl se s námi?“ „ZáleÏí na tom, co bude.“ „Jsi stra‰nû rozmazlen˘! Ale budiÏ. Budeme mít du‰ené kufie s avokádem a jasmínovou r˘Ïi.“ „Dobfie, to beru.“ 53
„Je pfiíjemné sly‰et, Ïe dokáÏeme uspokojit tvÛj vysok˘ standard, mistfie gurmáne,“ rozesmála se. „No, to potvrdím, teprve aÏ to ochutnám.“ „Dobfie, dobfie,“ Erika se zvedla a ‰la vafiit. V nitru cítila teplo. Dne‰ek se vydafiil. Opravdu se povedl. Otoãila se k Patrikovi, aby se zeptala, jak se mûl on.
Dobré pfievaÏovalo. Skuteãnû? Nûkdy v noci, kdyÏ mûl tûÏké sny, si nebyl úplnû jist˘. Ale na denním svûtle byl pfiesvûdãen˘, Ïe ano. Zlé leÏelo jako stín v koutû, aniÏ by se odváÏilo ukázat svÛj o‰kliv˘ rypák. A právû tak si to pfiál. Oba ji milovali, stra‰nû moc. Ale on moÏná pfiece jen víc. A také ona ho milovala nejvíc. Mezi nimi bylo nûco zvlá‰tního, co nic nemohlo naru‰it. V‰echno o‰klivé a ‰pinavé z nich stékalo. Jeho sestra je pozorovala bez závisti. Vûdûla, Ïe je svûdkem nûãeho jedineãného. Zahrnovalo to i ji. Halili ji do své lásky, dopfiávali jí ji. K závisti nebyl nejmen‰í dÛvod. Málokomu bylo dopfiáno proÏít takovou lásku. Jeho a sestfiin svût ohraniãila proto, Ïe je tolik milovala. A oni to vdûãnû pfiijímali. Proã by mûli potfiebovat nûkoho dal‰ího? Proã by se ‰pinili s tím zl˘m, o ãem vûdûli, Ïe je venku? Jako ta Ïena s hrub˘m hlasem? Nedokázal by to. To mu fiekla. Je smolafi. V jednom kuse ztrácel vûci a rozbíjel je. Kdyby je pustila do svûta za plotem, stalo by se nûco hrozného. Smolafii cizí svûty nezvládnou. A ona mu to vÏdycky fiíkala láskyplnû: „Jsi mÛj mal˘ smolafi“ nebo „Jsi mÛj mil˘ ne‰ika.“ Její láska mu staãila. Zahrnovala i jeho sestru. AlespoÀ skoro vÏdycky.
55
Tahle práce jí nesedûla. Jonna bezmy‰lenkovitû posuno-
vala zboÏí po pásu, aby mohla pfieãíst kód. Big Brother byli ve srovnání s tímhle hotová procházka rÛÏov˘m sadem. Tohle je otrava. I kdyÏ si vlastnû nemÛÏe stûÏovat. Vidûla dfiívûj‰í seriály a vûdûla, Ïe budou bydlet a pracovat v místû, kde se bude jejich pofiad natáãet. Ale zapadnout do pokladny pitomé samoobsluhy! S tím opravdu nepoãítala. Jedinou její útûchou bylo to, Ïe stejnû dopadla i Barbie. Sedûla u kasy za Jonnou, silikonové poprsí upjaté v ãervené zástûrce, a ona aby celé dopoledne poslouchala její pitomé tlachání. S Barbie se bavili v‰ichni od ãtrnáctilet˘ch s pisklav˘m hlasem po hnusné slizké dûdky, ale odb˘vala je. Copak nechápali, Ïe s takov˘mi, jako je Barbie, se jen tak neÏvaní, Ïe takové musí ãlovûk pozvat k baru a pak se o nûco pokusit? Úplní idioti. „Ach, to bude milé vás vidût na obrazovce i s na‰ím mal˘m mûstem! Nikdy bych nevûfiila, Ïe se Tanumshede proslaví v celé zemi.“ Ta hloupá paniãka se maãkala ke kase a nad‰enû se usmívala do kamery, která byla pfiipevnûná na stropû. Byla úplnû zabednûná, proto jí vÛbec nedo‰lo, Ïe takhle se do Ïádného pofiadu nedostane. Pohledy do kamery byly absolutnû zakázané. „Je to tfii sta padesát a padesát öre,“ ozvala se unavenû Jonna a hledûla na zákaznici. „Aha, jistû, tady mám kartiãku,“ fiekla ta Ïenská, co byla tak chtivá dostat se do pfienosu, a protáhla VISA kartu ãtecím pfiístrojem. „Tak teì si uÏ jen vzpomenout na PIN,“ ‰vitofiila. Jonna si povzdechla. UvaÏovala, co by se stalo, kdyby 57
s tím sekla rovnou. Hádku s vedoucím a podobné nechutnosti producent miloval, ale moÏná na to bylo je‰tû pfiíli‰ brzy. Asi to napfied musí na pár t˘dnÛ skousnout a teprve potom mÛÏe zaãít dûlat potíÏe. Napadlo ji, jestli matka a otec budou v pondûlí sedût u televize. Nejspí‰ ne. Na takové triviálnosti nikdy nemûli ãas. Oba jsou lékafii, a proto je jejich ãas drahocennûj‰í neÏ volno nûkoho jiného. âas, kter˘ by vûnovali Robinsonovi nebo hovoru s ní, mohli uÏiteãnûji vynaloÏit na voperování dal‰ího bypassu nebo transplantaci ledvin. Jonna je sobecká, kdyÏ to nechápe. Otec ji dokonce vzal do nemocnice, takÏe uÏ jako desetiletá pfiihlíÏela operaci srdce. Pfiál si, aby vidûla, jak je jejich práce dÛleÏitá, a uznala, Ïe proto s ní nemohou strávit tolik ãasu, kolik by si pfiáli. On a maminka mûli dar, Ïe dokázali pomoct jin˘m lidem, a byli povinni ho vyuÏít. Pitomé kecy. Tak proã si pofiizovali dítû, kdyÏ na nû nemûli ãas? Proã se vãas nepostarali o to, aby se nenarodilo? Pak by mohli spokojenû trávit dennû ãtyfiiadvacet hodin s rukama v nûãím hrudníku. Den po náv‰tûvû nemocnice se pofiezala. Bylo to stra‰nû pfiíjemné. UÏ u prvního fiezu noÏem do kÛÏe cítila, Ïe se jí ulevilo. Jako by její úzkost prchala z tûla zároveÀ s krví, rudá a teplá. Milovala pohled na krev. Milovala dotek noÏe nebo Ïiletky, jímÏ se uvolÀovala úzkost, která ji jinak svírala. Zjistila také, Ïe je to jedin˘ zpÛsob, aby si jí rodiãe v‰imli. AÏ její krev je pfiimûla, aby si na ni udûlali ãas. Ale pozornosti bylo ãím dál ménû. S kaÏd˘m dal‰ím fiezem se uvolnilo ménû úzkosti. A místo aby na ni rodiãe hledûli se starostí jako na zaãátku, vidûla v jejich oãích odevzdanost. Pfiestali ji hlídat. Rozhodli se, Ïe budou zachraÀovat jiné. Lidi s nemocn˘m srdcem, rakovinou stfiev a ledvinami, které pfiestaly fungovat a musí se vymûnit. Nemûla uÏ s ãím dal‰ím pfiijít. Mûla rozbitou du‰i a ta se skalpelem vyléãit nedala. Tak se pfiestali snaÏit. 58
Jedinou lásku, kterou mohla mít, jí poskytovali diváci, ktefií veãer za veãerem sedûli pfied televizí a dívali se na ni. Vidûli ji. Za sebou zaslechla, Ïe se nûjak˘ mladík zeptal Barbie, jestli si mÛÏe sáhnout na její silikonová Àadra. Tohle diváci milovali. Jonna se u‰klíbla a vytáhla si rukávy, aby byly její jizvy viditelné. To bylo jediné, ãím mohla pfiispût ona.
„Martine, mÛÏu za tebou na chvíli pfiijít? Potfiebuju s te-
bou mluvit.“ „Jistû, pojì dál, jen dokonãím zprávu,“ mávl na Patrika. „Co se dûje? Vypadበustaranû.“ „Ano, nevím, co si o tom mám myslet. Dopoledne jsme dostali pitevní protokol Marit Kaspersenové a je tu nûco hodnû podivného.“ „Copak?“ Martin se zvûdavû naklonil dopfiedu. Vzpomínal si, Ïe se Patrikovi nûco nezdálo hned ten první den, ale po pravdû na to potom zapomnûl. „Pedersen nálezy popsal a já s ním pak je‰tû mluvil telefonem. Nejsme z toho ale moudfií.“ „O co jde?“ Martin byl kaÏdou vtefiinou zvûdavûj‰í. „Tak za prvé Marit nezemfiela pfii dopravní nehodû. Byla uÏ mrtvá.“ „Zatracenû, co to povídá‰? Na co umfiela? Srdeãní záchvat nebo nûco takového?“ „Ne, ne tak docela.“ Patrik se ‰krábal na hlavû a studoval protokol. „Zemfiela na otravu alkoholem. Mûla 6,1 promile alkoholu v krvi.“ „To nemÛÏe b˘t pravda! To by zabilo i konû.“ „Pfiesnû tak. Podle Pedersena do sebe musela nalít alkohol odpovídající jedné láhvi vodky. Najednou.“ „Ale její pfiíbuzní tvrdili, Ïe vÛbec nepije.“ „Právû. Nebyly u ní nalezeny Ïádné známky poÏívání alkoholu, nemûla vybudovanou ani nejmen‰í toleranci, a podle Pedersena právû proto tak reagovala.“ 59
„TakÏe se prostû z nûjakého dÛvodu pofiádnû opila. Je to tragické, ale obãas se to stane,“ mínil Martin, kterého pfiekvapoval PatrikÛv neklid. „Mohlo by to tak vypadat. Ale Pedersen na‰el je‰tû nûco, co situaci znaãnû komplikuje.“ Patrik si pfiehodil nohu pfies nohu a probíral se zprávou, aby na‰el správné místo. „Tady to je. Pokusím se to pfieloÏit do lidské fieãi, protoÏe Pedersen pí‰e vÏdycky naprosto nesrozumitelnû. TakÏe kolem úst na‰li spoustu mal˘ch modfiin a zranûní mûla i v ústech a hrtanu.“ „Co to znamená?“ „Nevím,“ povzdechl si Patrik. „Není toho dost na to, aby patolog mohl fiíct nûco definitivního. Je docela dobfie moÏné, Ïe to v‰echno vypila v autû, zemfiela a sjela ze silnice.“ „Ale to by musela b˘t pofiádnû opilá uÏ pfied nehodou. Nedostali jsme zprávu, Ïe se nûkdo v nedûli veãer na silnici motal?“ „Nic jsem nena‰el. A i proto mi to v‰echno pfiipadá hodnû podivné. Na druhou stranu tou dobou nebyl zrovna ru‰n˘ provoz, takÏe moÏná mûl nûkdo jen ‰tûstí, Ïe se jí nepfiipletl do cesty,“ poznamenal zamy‰lenû Patrik. „JenomÏe Pedersen nena‰el Ïádné vysvûtlení tûch zranûní v ústech a já si myslím, Ïe je dÛvod, abychom se na to podívali blíÏ. Tfieba to bylo obyãejné fiízení v opilosti, ale co jestli ne? Co si o tom myslí‰?“ Martin se zamyslel. „Ty jsi pfiece cítil pochybnosti od samého zaãátku. Probere‰ to s Mellbergem?“ Patrik po nûm jen koukl a Martin se rozesmál. „Ano, záleÏí na tom, jak se mu to vyloÏí, Ïe?“ „Pfiesnû tak.“ Patrik se také zasmál a zvedl se. Hned ale zváÏnûl. „Nemyslí‰ si, Ïe se honím za vlastním ocasem? Pedersen nena‰el nic konkrétního, co by potvrzovalo, Ïe ne‰lo o tragickou nehodu. Ale souãasnû,“ zamával faxem s pitevním protokolem, „souãasnû ve mnû nûco bije na poplach. JenomÏe nemÛÏu...“ 60
„Udûlejme to tak,“ navrhl Martin. „Je‰tû se trochu poptáme a zjistíme víc detailÛ. Uvidíme, jestli to nûkam povede. Tfieba potom dospûje‰ k pfiesvûdãení, Ïe ve skuteãnosti o nic nejde.“ „Mበpravdu,“ pfiik˘vl Patrik. „Hele, já si pohovofiím nejdfiív s Mellbergem a potom mÛÏeme znovu zajet za tou Maritinou partnerkou.“ „Dobfie,“ souhlasil Martin a vrátil se k nedopsané zprávû. „Zastav se, aÏ bude‰ hotov˘.“ Patrik uÏ byl u dvefií, kdyÏ ho Martin je‰tû zastavil. „Posly‰,“ zeptal se váhavû, „jak to teì vypadá u vás doma? Mám na mysli tvou ‰vagrovou a tak podobnû.“ Patrik se usmál. „Zaãali jsme si dûlat nadûje. Anna se uÏ z toho nejhor‰ího asi dostala díky Danovi.“ „Danovi?“ podivil se Martin. „Eriãinu Danovi?“ „Co tím myslí‰ – Eriãin Dan? Je to nበDan, jestli smím prosit.“ „Jo jo,“ smál se Martin, „vበDan. Ale co on s tím má spoleãného?“ „Eriku v pondûlí napadlo ho k nám pozvat, aby si s Annou promluvil. Fungovalo to. ·li na dlouhou procházku a povídali si a zfiejmû pfiesnû to Anna potfiebovala. Je jako promûnûná. Její dûti jsou pfie‰Èastné.“ „To je skvûlé,“ zaradoval se Martin. „Zatracenû skvûlé,“ souhlasil Patrik a bouchl dlaní do rámu dvefií. „Teì jdu za Mellbergem, abych to mûl za sebou.“ „Dobfie,“ pfiik˘vl Martin a naposled se pokusil pohnout se zprávou. Tuhle práci ani trochu nemiloval.
Dny se vlekly. Mûl pocit, Ïe se pátku a spoleãné páteãní veãefie nedoãká. V jeho vûku mu to pfiipadalo aÏ zvlá‰tní. Ale veãefie v kaÏdém pfiípadû bude. KdyÏ volal Rose-Marii, nemûl je‰tû Ïádn˘ urãit˘ plán, a tak ho skoro pfiekvapilo, kdyÏ sly‰el vlastní pozvání na veãefii do drahé restaurace Gestgifveriet. Je‰tû víc se bude divit jeho pe61
nûÏenka. Prostû nechápal, co to s ním je. Nûco takového jako veãefie v drahé restauraci ho nemûlo nikdy napadnout, a ke v‰emu byl pfiipraven platit za oba. Ne, to se mu opravdu nepodobá. A dokonce se na to tû‰í. Pfiedstavoval si, jak Rose-Marie sedí ve svûtle svíãek naproti nûmu, zatímco jim pfiedkládají skvûlé jídlo. Pfiekvapenû potfiásl hlavou, aÏ se mu hnízdo na ple‰i svezlo k jednomu uchu. VÛbec se nechápal. Není snad nemocn˘? Srovnal si znovu svÛj pfiíãesek a sáhl si na ãelo. Nic, Ïádná horeãka. Pfiesto se cítil hodnû zvlá‰tnû. Tfieba by mu pomohlo, kdyby si zv˘‰il hladinu cukru? Sahal ke spodní zásuvce pro kokosku, kdyÏ nûkdo zaklepal na dvefie. „Ano?“ ozval se otrávenû. Patrik ve‰el do kanceláfie. „PromiÀ, vyru‰il jsem tû?“ „Ale ne,“ pfiipustil s povzdechem Mellberg a naposled pohlédl smûrem k zásuvce. „Jen pojì.“ âekal, dokud se Patrik neusadil. Jako obvykle tohoto mladíka pfiijímal se smí‰en˘mi pocity. Dosud si nepov‰iml, Ïe se Patrik blíÏí ke ãtyfiicítce. Musel mu ov‰em pfiiznat, Ïe velice dobfie pracoval pfii vy‰etfiování posledních vraÏd. Jeho práce Mellbergovi vynesla oslavné ãlánky v tisku. Jako jeho minus cítil, Ïe se s ním Patrik o v‰em málo radí. Nemluvil o tom nahlas, a dokud vÛãi nûmu Patrik zachovává patfiiãn˘ respekt, nemínil to nijak rozpitvávat. KdyÏ svou práci dûlá dobfie a Mellberg navenek vypadá jako kompetentní ‰éf, mÛÏe mu to nakonec b˘t jedno. Teì ale do nûho netrpûlivû zapíchl oãi. „Dostali jsme pitevní protokol z pondûlní dopravní nehody.“ „Ano?“ protáhl Mellberg znudûnû. Dopravní nehoda je rutinní práce. „Ano..., jsou tam nûjaké nûjaké nejasnosti.“ „Nejasnosti?“ MellbergÛv zájem se probudil. „Ano,“ potvrdil Patrik a zahledûl se do papírÛ pfiesnû stejnû jako pfied chvílí u Martina. „Na obûti jsou zranûní, 62
která nelze spojit s nehodou. Ve chvíli, kdy k ní do‰lo, byla uÏ Marit mrtvá. Zemfiela na otravu alkoholem. Mûla v krvi 6,1 promile alkoholu.“ „6,1 – dûlበsi legraci?“ „Ne, bohuÏel ne.“ „A zranûní? âeho se t˘kají?“ Mellberg se k nûmu naklonil. Patrik zaváhal. „Má zranûní v ústech a kolem nich.“ „Kolem úst?“ opáãil skepticky Mellberg. „Ano, chápu,“ pfiipustil defenzivnû Patrik. „Já vím, Ïe to není mnoho, ale spolu s tím, Ïe pr˘ nikdy nepila a pfied smrtí mûla v krvi tak obrovské mnoÏství alkoholu, je to divné.“ „Divné? A ty chce‰ zahájit vy‰etfiování jen proto, Ïe ti nûco pfiipadá ‚divné‘?“ Mellberg pozvedl oboãí a chvíli Patrika pozoroval. Nelíbilo se mu to, byla to pfiíli‰ slabá stopa. Na druhé stranû mûl Patrik uÏ dfiíve hodnû dobrá tu‰ení, tak by ho nejspí‰ mûl nechat. Nûkolik minut uvaÏoval a Patrik ho napjatû pozoroval. „No dobfie, tak tomu pár hodin vûnuj. Jestli nûco najdete – protoÏe pfiedpokládám, Ïe chce‰ zapfiáhnout i Molina – tak s tím pokraãuj. Ale jestli tam nic uspokojivého nezjistí‰, tak s tím neztrácej ãas. Oukej?“ „Oukej,“ potvrdil Patrik se zjevn˘m ulehãením. „Tak zmiz a jdi pracovat,“ mávl na nûho Mellberg pravicí. Levá se uÏ natahovala k zásuvce.
Sofie ve‰la opatrnû do dvefií. „Haló! Kerstin..., jsi doma?“
V bytû bylo naprosté ticho. Vûdûla, Ïe Kerstin v práci není, nastoupila na nemocenskou. I Sofie vzhledem k okolnostem nechodila nûkolik dní do ‰koly. Ale kde Kerstin mÛÏe b˘t? Pro‰la cel˘m bytem. Pláã ji zavalil jako obrovská vlna. Hodila na zem ruksak a posadila se na koberec uprostfied ob˘vacího pokoje. Zavfiela oãi, aby kolem sebe nic nevidûla. V‰echno jí pfiipomínalo matku. Záclony, jeÏ u‰ila, obrazy, které sem povûsila po nastûhování, pol‰táfie, co Sofie po sobû nikdy nesrovnala, 63
a matka ji proto napomínala. V‰echno to obyãejné, kaÏdodenní, z ãeho teì ãi‰ela prázdnota. Sofie ji zlobila, nechtûla uznávat Ïádná pravidla. Ale zároveÀ se díky nim cítila v bezpeãí. Pfies v‰echen kfiik touÏila po stabilitû. Ale pfiedev‰ím ze v‰eho, pfies v‰echen vzdor svého dospívání, vÏdycky cítila jistotu, Ïe je matka s ní. Maminka. Marit. A teì uÏ jí zbyl jen otec. „Kerstin, jsi doma?“ „Ano, usnula jsem,“ ozvala se Kerstin a sedla si na bobek k Sofii. „Jak se cítí‰?“ „Ach, Kerstin...,“ povzdechla a zabofiila obliãej do jejího ramene. Kerstin ji objala. Na fyzick˘ kontakt nebyly zvyklé, Sofii skonãilo mazlivé období, uÏ kdyÏ se s matkou pfiistûhovaly ke Kerstin. Ale ne‰ikovnost se rychle rozplynula. Hladovû nasávala vÛni z Kerstinina svetru. Mûla na sobû ten, kter˘ její matka mûla moc ráda, a utkvûla v nûm vÛnû jejího parfému. Pfiimûla ji k je‰tû silnûj‰ímu pláãi a cítila, jak máãí Kerstinino rameno. „PromiÀ, zamokfiila jsem tû.“ „To vÛbec nevadí,“ chlácholila ji Kerstin a prsty otfiela Sofiiny slzy. „Ostatnû..., je to svetfiík tvé matky.“ „Já vím,“ usmála se Sofie. „A zabila by mû, kdyby vidûla, Ïe jí ho ‰piním. Vlna se nesmí prát na víc neÏ na tfiicet stupÀÛ,“ fiekly obû souãasnû a rozesmály se. „Pojì, sedneme si ke stolu v kuchyni,“ navrhla Kerstin a pomohla Sofii vstát. Teprve teì si Sofie v‰imla, Ïe má propadl˘ obliãej a je o hodnû bled‰í neÏ jindy. „A jak se cítí‰ ty?“ zeptala se jí neklidnû. Kerstin byla vÏdycky tak... pevná. Polekalo ji, Ïe se jí tfiesou ruce, kdyÏ plnila konvici vodou. „To si umí‰ pfiedstavit,“ odpovûdûla Kerstin a slzy se jí vhrnuly do oãí. V posledních dnech se tolik naplakala, Ïe ji samotnou dal‰í slzy pfiekvapily. Rozhodla se a zaãala: „Sofie, tvoje maminka a já..., je tu jedna vûc, kterou...“ Zarazila se a nevûdûla, jak pokraãovat. A jestli má pokraãovat. K velkému údivu spatfiila, Ïe se Sofie zaãala smát. 64
„Ale Kerstin, doufám, Ïe mi nechce‰ jako velkou novinku povídat o sobû a mamince.“ „Co mበna mysli?“ „No, Ïe jste spolu Ïily a tak. Prosím tû, koho myslí‰, Ïe jste mohly oklamat?“ Zasmála se. „Hrály jste docela smû‰nou ‰arádu. Maminka si od tebe stûhovala své vûci, kdyÏ jsem tady byla, a drÏely jste se za ruce, kdyÏ jste si myslely, Ïe to nevidím. PaneboÏe, to pfiece bylo smû‰né! Chci fiíct, Ïe je teì moderní, aby byl ãlovûk homo nebo bisexuál.“ Kerstin se na ni ‰okovanû zahledûla. „Ale proã jsi nic nefiekla? KdyÏ uÏ jsi o tom vûdûla? Sakramentské dítû,“ srdeãnû se rozesmála. Po dnech smutku a pláãe zaznûl kuchyní osvobozující smích. „Marit by ti zakroutila krkem, kdyby tu‰ila, Ïe to ví‰ a pfiedstírá‰, Ïe se nic nedûje.“ „Nejspí‰ ano,“ souhlasila dívka a pfiestala se smát. „Mûly jste se vidût. Vytrácely jste se do kuchynû, abyste se mohly políbit, a stûhovaly jste vûci, sotva jsem odjela za otcem. Copak neví‰, Ïe to bylo smû‰né?“ „Ano, pfiesnû to chápu. Ale Marit to jinak nechtûla.“ Kerstin zváÏnûla. V konvici se zaãala vafiit voda a Kerstin s povdûkem vstala a obrátila se k Sofii zády. Vzala dva ‰álky, vloÏila do nich sáãky s ãajem a zalila je. „Voda má nejdfiív trochu zchladnout,“ napodobila Sofie slova své matky a obû se znovu rozesmály. „Napadlo mû pfiesnû totéÏ. Tvoje maminka nás obû vychovávala.“ Sofie se usmála. „Ale u mû se jí to moc nedafiilo,“ poznamenala se smutn˘m úsmûvem. Uvûdomila si, Ïe uÏ nikdy nebude moct splnit dané sliby a uvést v Ïivot matãina oãekávání. „Marit na tebe byla hroznû py‰ná.“ Kerstin se znovu posadila a pfiisunula k Sofii hrníãek. „Mûla bys ji sly‰et! I kdyÏ jste se hádaly, fiekla potom: ‚To dítû má ale jiskru!‘“ „Opravdu? Skuteãnû si myslí‰, Ïe na mû byla hrdá? Ale se mnou to pfiece vÏdycky bylo hroznû tûÏké!“ „Ale, Marit chápala, Ïe tvoje chování je pfiirozené. Dítû 65
se musí od matky odpoutat. A...,“ zaváhala a dodala: „Zvlá‰È pfii pomy‰lení na to, co bylo mezi ní a Olou, si myslela, Ïe je moc dÛleÏité, abys dokázala stát na vlastních nohou.“ Kerstin se napila ãaje, ale spálila si jazyk. Musí ho nechat je‰tû trochu vystydnout. „Mûla o tebe velkou starost, to si musí‰ uvûdomit. Rozvod a to v‰echno potom..., bála se, aby ti to neublíÏilo. Nejvût‰í strach mûla ale z toho, Ïe ji nepochopí‰. Îe jí bude‰ zazlívat rozvod s otcem. I kdyÏ se s ním roze‰la i kvÛli tobû.“ „Ano, dfiív jsem to nechápala, ale teì, kdyÏ jsem dospûlá, tak je mi to jasné.“ „Ano, od tv˘ch patnácti,“ pozlobila ji Kerstin. „V patnácti si ãlovûk myslí, Ïe v‰emu rozumí. Ale opravdu ví v‰echno o Ïivotû, nekoneãnu a vûãnosti? MÛÏe‰ mi svou pfiíruãku nûkdy pÛjãit?“ „Tak jsem to nemyslela,“ rozesmála se Sofie. „Chtûla jsem fiíct, Ïe jsem uÏ zaãala otce a matku vidût víc jako lidi neÏ jako rodiãe. A uÏ nejsem malá tatínkova holãiãka.“ Na okamÏik byla Kerstin v poku‰ení fiíct jí i to ostatní, od ãeho se ji snaÏily uchránit. Ale vhodn˘ okamÏik minul a nesnaÏila se ho zachytit. Místo toho popíjely ãaj a povídaly si o Marit. Smály se a plakaly. Pfiedev‰ím ale mluvily o Ïenû, kterou obû milovaly. KaÏdá sv˘m zpÛsobem.
„Ahoj dûvãátka, co si dnes dáte? MoÏná malou Uffeho
bagetku?“ Dûvãata, která stála ve velkém hlouãku v pekárnû, se zachichotala. Uffeho komentáfi mûl k˘Ïen˘ efekt. Povzbudilo ho to k dal‰ím blbinkám. Vzal jednu z dlouh˘ch baget a zaãal s ní pohupovat ve v˘‰ce bokÛ. HihÀání se zmûnilo v pofiádn˘ kfiik, kdyÏ s ní vyráÏel proti nim. Mehmet si hluboce povzdechl. Uffe je ‰ílenû únavn˘. Mûl pofiádnou smÛlu, Ïe musel pracovat v pekafiství právû s ním. Na práci nic ‰patného nebylo. Rád vafiil a tû‰ilo 66
ho, Ïe se nûco pfiiuãí i o peãení, ale jak to s tím idiotem Uffem vydrÏí cel˘ch pût t˘dnÛ, to si neumûl pfiedstavit. „Co ty, Mehmete? Ty holkám svou bagetku neukáÏe‰? Já myslím, Ïe by dûvãata moc ráda vidûla pfiiãmoudlého pekafie.“ „Nech toho,“ odbyl ho Mehmet a zamífiil s vysavaãem vedle hromady biskvitÛ. „Copak? Jsi pfiece velk˘ obdivovatel Ïenského pohlaví! A místní dívky jistû je‰tû nikdy nevidûly ãernou hubu. Nebo ano, dûvãata? UÏ jste vidûly ztûlesnûn˘ Orient?“ Uffe k Mehmetovi dramaticky vztáhl ruce, jako by ho pfiedstavoval na scénû. Ten uÏ zaãal b˘t opravdu na‰tvan˘. Spí‰ cítil, neÏ vidûl, jak je kamery shora snímají. âíhaly na jeho reakci. KaÏdá nuance, kaÏd˘ jeho záchvûv se bude promítat do ob˘vacích pokojÛ divákÛ a v‰echny odezvy se hodí. Vûdûl to, hru znal dobfie, kdyÏ se probojoval aÏ do finále. Ale pfiesto musel mít zatmûní mysli, protoÏe jak jinak by mohl s takovou prací souhlasit? Souãasnû vûdûl, Ïe je to únik. Pût t˘dnÛ smí Ïít v chránûném prostfiedí, ve vzduchové bublinû. Bez zodpovûdnosti, bez jin˘ch poÏadavkÛ, neÏ aby patfiiãnû reagoval. Nemusí se dfiít v únavné práci, aby vydûlal na nájem ubohého bytu. Plahoãit se dal‰ím v‰edním dnem, kter˘ ukrajuje jeho Ïivot, aniÏ by se cokoli stalo. Cítit rozladûní z toho, Ïe den neproÏil tak, jak se od nûho oãekávalo. Tomu v‰emu unikl, a pfiedev‰ím zklamání, které neustále ãetl v oãích rodiãÛ. Vkládali do nûho velkou nadûji. Pfiáli si jeho vzdûlání. To sly‰el kaÏd˘ den. „Mehmete, musí‰ se uãit, abys mûl v této krásné zemi ‰anci. Ve ·védsku smûjí v‰ichni studovat. Uã se!“ Jeho otec o tom mluvil kaÏd˘ den celé jeho dûtství. Ne Ïe by se Mehmet nesnaÏil, ale nemûl na studia hlavu. Písmenka a ãísla se mu v ní neudrÏela. Mûl se stát lékafiem nebo inÏen˘rem, v nejhor‰ím pfiípadû ekonomem. K tomu se rodiãe upínali. Rodina vlastnû úÏasnû uspûla. Jeho ãtyfii star‰í sestry vy67
studovaly. Dvû se staly lékafikami, jedna byla inÏen˘rka a poslední vystudovala ekonomii. Ale on se stal ãernou ovcí rodiny. Ani úãast v seriálu jeho prestiÏ v rodinû nezv˘‰í. Flámovat v televizním pofiadu rozhodnû nemohlo soutûÏit s profesí lékafiky. „UkaÏ jim svou pfiiãmoudlou bagetu,“ nepfiestával Uffe otravovat a snaÏil se své pubertální publikum co nejvíc pobavit. Mehmet cítil, jak ho zaplavuje vztek. OdloÏil v‰echno, co mûl v rukou, a ‰el proti Uffemu. „Nech toho, Uffe!“ Do prodejny ve‰el z pekárny Simon s velk˘m plechem ãerstvû upeãen˘ch housek v ruce. Uffe se na nûho trucovitû zahledûl a zvaÏoval, jestli se má podfiídit, nebo ne. Simon mu podal plech. „Nabídni radûji dûvãatÛm ãerstvû upeãené peãivo.“ Uffe zaváhal, ale pak po plechu sáhl. ·kubnutí kolem úst naznaãilo, Ïe jeho ruce na rozdíl od Simonov˘ch nejsou na horké plechy pfiivyklé. Stiskl rty, aby dokázal plech pfiidrÏet pfied dûvãaty. „Sly‰ely jste. Nabídnûte si od Uffeho. A pusu nedostanu?“ Simon pozvedl oãi k nebi a pak se podíval na Mehmeta. Ten se na nûho vdûãnû usmál. Mûl Simona rád. Byl to majitel pekafiství a od prvního okamÏiku cítili velké vzájemné sympatie. Simon mûl zvlá‰tní schopnost. Lidi vÏdycky hned prokoukl. KdyÏ se pekafi vracel do dílny k tûstu a peci, Mehmet se za ním dlouze zahledûl.
VyráÏející pupeny na vûtvích pfied oknem budily v Gö-
stovi bolestnou touhu. KaÏd˘ v˘honek nesl pfiíslib osmnáctijamkového golfového hfii‰tû a Big Berthy. Brzy se uÏ nic nebude stavût mezi muÏe a jeho golfové hole. „Dostal ses uÏ pfies pátou jamku?“ Ode dvefií zaznûl Ïensk˘ hlas a Gösta rychle a provinile zavfiel hru. K ãertu, normálnû pfiece vÏdycky sly‰el, kdyÏ nûkdo pfiicházel. 68
KdyÏ hrál, mûl stále u‰i napjaté, coÏ bohuÏel ov‰em obãas sniÏovalo jeho koncentraci. „Já... jen jsem si udûlal malou pfiestávku,“ snaÏil se omluvit. Vûdûl, Ïe kolegové v jeho pracovitost moc nevûfií. Hanna se mu ale líbila a doufal v její sympatie alespoÀ na nûjakou dobu. „Nic se nedûje,“ zasmála se a usadila se vedle nûho. „Já golf miluju. MÛj manÏel také a obãas se hádáme o místo pfied poãítaãem. Ale pátá jamka je opravdu obtíÏná, dostal ses pfies ni? Jinak bych ti ukázala jeden trik. Zabralo mi mnoho hodin, neÏ jsem na to pfii‰la.“ AniÏ vyãkala na jeho odpovûì, pfiisunula si Ïidli blíÏe k nûmu. Gösta sotva vûfiil vlastním u‰ím, ale hru znovu otevfiel a pfiiznal se: „S pûtkou se pot˘kám uÏ od minulého t˘dne, ale aÈ se snaÏím, jak chci, míãek mi letí buì hodnû vpravo, nebo daleko vlevo. Nechápu, jakou dûlám chybu.“ „Já ti to ukáÏu,“ fiekla Hanna a vzala si my‰. Obratnû klikla na správné místo, provedla nûkolik manévrÛ a... míãek odletûl a pfiistál na greenu v perfektní poloze pro následující úhoz. „JeÏí‰i..., takhle se to dûlá? Díky.“ Pocítil k ní hlubok˘ obdiv. Oãi mu záfiily jako uÏ hodnû dlouho ne. „Ano, není to Ïádná dûtská hra,“ smála se Hanna a odsunula si Ïidli. „Vy oba hrajete golf?“ zeptal se Gösta s novû získan˘m nad‰ením. „To bychom si mohli dát spoleãnou rundu.“ „BohuÏel ne,“ pronesla s omluvn˘m v˘razem, kter˘ byl Göstovi nesmírnû sympatick˘. Pfiijímal jako zázrak, Ïe nûkdo miloval golf stejnû jako on. „UvaÏujeme o tom, Ïe s tím opravdu zaãneme, ale nikdy nemáme ãas,“ pokrãila rameny. Göstovi se líbila kaÏdou minutou víc. Musel si pfiiznat, Ïe byl stejnû jako Mellberg skeptick˘ vÛãi tomu, Ïe nov˘ pfiírÛstek má b˘t Ïena. Nûco v kombinaci Ïensk˘ch Àader a policejní uniformy mu pfiipadalo... pfiinejmen‰ím nevhodné. Ale 69
Hanna Kruseová dokázala jeho pfiedsudky odbourat. Vypadala jako správná Ïena a on zadoufal, Ïe jí Mellberg práci pfiíli‰ neznechutí. „Co dûlá tvÛj manÏel?“ zeptal se zvûdavû. „Na‰el tu také práci?“ „Ano i ne,“ odpovûdûla a sundávala si neviditelné smítko z ko‰ile od uniformy. „Vlastnû bylo jen ãiré ‰tûstí, Ïe dostal doãasnou práci, dál se uvidí.“ Gösta tázavû pozvedl oboãí. Hanna se rozesmála. „Je psycholog a bude pracovat s úãastníky toho natáãení, co teì zaãalo. Hfií‰níci v Tanumu.“ „Jo, jsem uÏ moc star˘ na to, abych dokázal pochopit, jak˘ to celé má smysl. Skoãit pod deku nebo se opil˘ potácet a zesmû‰Àovat se pfied v‰emi lidmi. A to je‰tû dobrovolnû. Ne, to by nebylo nic pro mû. Za m˘ch mlad˘ch ãasÛ se lidi dívali na jiné pofiady. Tfieba zábavní pofiad HylandÛv koutek nebo divadlo Nilse Poppeho. Bylo to trochu slu‰nûj‰í, abych tak fiekl.“ „Jak˘ Nils?“ tázala se Hanna a Gösta se zamraãil. Povzdechl si. „Nils Poppe pofiádal letní divadelní pfiedstavení, co...,“ zmlkl, kdyÏ vidûl, Ïe se Hanna smûje. „Gösto, já pfiece vím, kdo je Nils Poppe. I Lennart Hyland. Nedívej se tak ublíÏenû.“ „Dûkuju pûknû, najednou jsem si pfiipadal, jako by mnû bylo aspoÀ sto let. Hotová relikvie.“ „Ty mበhodnû daleko k relikvii,“ znovu se zasmála a zvedla se. „Pokraãuj ve hfie, kdyÏ uÏ ví‰, jak se dostat pfies pátou jamku. Je‰tû chvíli odpoãívej.“ Vdûãnû na ni pohlédl. To je ale Ïena! Pokusil se zvládnout i sedmou jamku.
„Eriko, upfiesnila jsi uÏ v restauraci menu? Kdy ho pÛjdete ochutnat?“ Anna houpala Maju na kolenou a neústupnû oãima fixovala Eriku. 70
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
