NÁLEZY ŘÍMSKÝCH CIHEL ZE STARÉHO MĚSTA U UHERSKÉHO HRADIŠTĚ

23

V Ě R A

HOCHMANOVA-VÁVROVÁ

NÁLEZY ŘÍMSKÝCH C I H E L ZE STARÉHO U UHERSKÉHO HRADIŠTĚ

MĚSTA

Roku 1956 byly při výzkumu slovanského sídliště, jejž provádělo z pověření brněnské pobočky Archeologického ústavu ČSAV pravěké oddělení Moravského musea pod vedením dr. V. Hrubého na pozemcích STS ve Starém Městě, odkryty na dně studny, obsahující výhradně hradištní střepový materiál, čtyři bradavkovité cihly — tegulae mammatae, označené čitelnými výrobními kolky. Tento objev, budící zaslouženou pozornost, vrhl zároveň určitější světlo na některé starší záznamy a nálezy, jejichž řada snad sahá až sto let do minulosti. Roku 1874 píše staroměstský učitel J . J . Christin, že „na severovýchodní straně osady, kde se říká ,pod hrází', ačkoliv žádná hráz není vidět, vykopali asi před 20 lety dub, pod jehož kořeny objevena zed z cihel velmi mohutných". Jak tu nepomyslit na deskovité latery, i když ovšem nelze rozhodnout, zda snad šlo přímo o zbytek nějaké římské stavby, či pouze o druhotné použití jejího stavebního materiálu. Tak či onak, netře\> a usuzovat na nějaký objekt středověký: jednak neukazuje ona nápadná mohutnost těchto cihel na středo­ věké nebo dokonce recentní zdivo, jednak leží poloha „Pod hrází" daleko za obvodem středověkého Veligradu — dnešního Starého Města, v území po staletí inundovaném, jehož se tedy mohlo sídelně využít jen za naprosto odlišných podmínek vodního režimu, než jaké tu jsou od středověku známé. Na pevnější půdu už nás přivádí druhá zpráva, pocházející z roku 1935. Tehdy byly v Hromčíkově zahradě u domu č. 472, jež přiléhá k západní straně staroměstského hřbitova, vykopány z hloubky 150 cm „dva větší fragmenty deskovitých cihel s drsným povrchem a lomeným okrajem" — tedy tašky, tegule. Další nálezy byly získány roku 1939 ze zdiva tehdy opravovaného chrámu sv. Michala na místním hřbitově. Jsou to větší fragmenty bradavkovitých cihel, z nichž dvě byly (podle inventáře Místního musea ve Starém Městě) ve starých kamenných zdech za oltářem, ostatní pak z evangelní strany. Během systematického výzkumu slovanského pohřebiště v poloze „Na valach" objevovaly se pak také rozptýlené zlomky takovýchto cihel, nemluvě o dvou celých tegulích a jejich úlomcích. Současně byly podobné kousky staviva získány i ze studňovité jámy na severní straně apsidy kostela II „Na špitálkách". Fragmentární stavební materiál tohoto druhu provázel také výzkum slo­ vanského sídliště, prováděný roku 1953 v zahradě „Rudého domu", pare. č. 34, kde se tyto úlomky vyskytovaly spolu s inventářem asi z 1. poloviny 10. století (podle V. Hrubého). Totéž chronologické pozorování platilo konečně i pro jejich výskyt v ob jek1

2

3

4

6

6

24

VĚRA HOCHMANOVA-VAVROVA

tech hradištní kovolitecké kolonie u STS, o nichž byla zmínka (obr. 1^. SpráVIlOU klaSifikaéi fitarílck objevů podal pouze Ant. Zelnitius, publikující svůj nález z kostela svatomichalského (i když někdy s otazníkem) jako staré římské cihly bez značek. J. J. Christin se pochopitelně vyhnul úvahám o možném původu nebo stáří oněch nezvyklých cihel, o nichž se dověděl, 7

Obr. 1. Plánek nalezišť antického staviva .(Srov. str. 33). a K . Hanák pokládal nález z Hromčíkovy zahrady za lužický •— pro blízkost ohniště s lužickým střepovým materiálem. Nálezy z pohřebiště „Na valach" přirovnal už V. Hrubý ke „tvaru římských tegulí" a V. Ondrouch je klasifi­ koval jako jejich pozdní imitaci, jaká by nebyla nemožná v 9. století: k tomuto názoru vedla patrně skutečnost, že se silně zrnitý materiál těchto kusů náhodou značně liší od struktury běžného římského staviva z našeho území. A tak vlivem tohoto posudku zahrnul V. Hrubý v citované práci zmíněný nález do skupiny artefaktů byzantského charakteru, kam by bylo bývalo možno analogicky přiřadit též kusy od kostela II, v citované práci J . Poulíka blíže nepovšimnuté, nebo neuveřejněný dosud materiál z Rudého domu — kdyby nebyl objev cihel kolkovaných šťastně ukončil všechno tápání, aspoň pokud běží o provenienci a případně o datování této nálezové skupiny samé o sobě. Její popis, pomíjející kusy z polohy „Pod hrází", poskytne tyto údaje: 8

RlMSKE CIHLY Z E STARÉHO

MĚSTA

25

Nález z Hromčíkovy zahrady se skládá ze dvou k sobě přiléhajících zlomků tašky •— tegule — ze zrnitého, načervenalého materiálu (inv. č. 614 Místního musea ve Starém Městě). Celkem měří 33,5x21 cm při síle 2,5 cm, která je však větší na pravoúhle zahnutém, 6 cm vysokém okraji, silném 3,3cm. Mezi nálezy ze zdiva kostela sv. Michala byla celá bradavkovitá cihla — tegula mammata — z jemně zrnitého, světlerůžového materiálu, o rozměrech 42,5 X 28,0x4,8—5,5 cm. Bradavkovité výčnělky jsou odraženy a všechny strany jsou hrubě otlučeny. Jizvy po odražených výčnělcích jsou i na dvou velkých úlomcích zcela podobných, silných 6,5 až 7,5 cm. Na menším zlomku o síle 4 cm se výčnělek ještě uchoval. Dále sem patří 4 rohové úlomky, silné 5,5 a dokonce až 9,1 cm, a dva kousky od okraje, silné 5,2—5,6 cm. Na povrchu všech těchto nálezů (inv. č. 707 Místního musea) lpí vápenná malta, použitá patrně při stavbě chrámových zdí, z něhož tento materiál pochází. Z nálezů z pohřebiště „Na valach'' zaslouží zmínku především dvě tegule ze zrni­ tého, oranžově červeného materiálu. Větší z nich (evid. č. N V1 Moravského musea v Brně) má mírně lichoběžnikovitý tvar o rozměrech 73,5 x 23,0—35,0 x 2,2— 2,5 cm. Přehnuté okraje jsou 7,7 cm vysoké a ve vzdálenosti 6 cm od rohu plotny jsou při její užší krátké straně svisle seříznuty. Při tomto okraji má plotna také 2 otvory o průměru 1,5cm. Menší taška (evid. č. N V 2) má téměř obdélníkovitý tvar o rozměrech 55,5x33,5—36,5x2,7—3,5 cm. Její přehnuté okraje, 5,7—8,0 cm vysoké, jsou při obou kratších stranách plotny zkráceny o 5 cm. Na vnitřní straně je taška označena podélnou šipkou s křidélky a rozštěpeným týlem, provedenou prstovou kanelací (tab. III: 2). Asi uprostřed kratší strany, k níž směřuje týl šipky, je opět při okraji otvor o průměru 1,4 cm, a v jednom rohu nadto ještě dvojice stejně velkých důlků. Nedaleko od tohoto nálezu z vrstev pohřebiště bylo nalezeno pod kostrou a v zásypu hrobu č. 5/51 14 zlomků podobné tegule: podle rohového fragmentu (evid. č. NV 3) o rozměrech 30,0x22,3x3,4 cm, s okrajem 6 cm vysokým a s uchovalou stopou otvoru při užší straně by se zdálo, že běží o kus, analogický tašce evid. č. N V 2. Na vnitřní straně tohoto zlomku je mělkou prstovou kanelací načrtnut křížek, zleva obepjatý kratším a delším srpovitě zahnutým obloukem: je to protějšek kontrolní značky, publikované z výzkumů A . Gnirse na Stupavě a značící kursivou psanou zkratku C.Ti (obr. 2). V zásypech dalších osmi hrobů „Na valach" (č. 21/48, 2/48, 20/49, 42/49, 283/49, 77/50,65/51,68/51) byly pak roz­ ptýleny už jenom drobné úlomky jemného, nažloutle růžového materiálu, podobného nálezům z kostela sv. Michala, jejichž nepatrná síla, zjistitelná u některých a dosahující maximálně 3,0 cm, vedla V. Hrubého k domněnce, že jde o úlomky dlaždic. Od kostela II v poloze „Špitálky" pochází kus lateru nebo bradavkovité cihly, silný 4,4 cm (inv. č. AÚ 146/49 z Moravského musea v Brně), kromě tří atypických zlomků z jemného materiálu světlejší červené barvy. Také na slovanském sídlišti v zahradě Rudého domu byly roztroušeny vesměs jen atypické kousky jemného, narůžověle zbarveného staviva: uvedme pouze úlomek lateru nebo bradavkovité cihly o síle 4,8 cm, a rohový odštěpek tegule ze zrnitého, cihlově zbarveného materiálu, příznačného pro nálezy antické krytiny ve Starém Městě. Sídlištní výzkum u STS konečně provázelo na 1000 celkem bezvýznamných zlomků římského staviva. Na dalších 94 kouscích byla měřitelná jen původní síla od 4 do 10 cm. Při tom je zde zastoupen větším počtem materiál příznačný pro bradavkovité cihly, kdežto tegule jsou celkem ojedinělé. 9

10

26

VERA

HOCHMANOVÁ-VAVROVA

Největší pozornost ovšem zaslouží ony 4 kusy celé, zmíněné už dříve, a torso další cihly, jež se dalo spolehlivě doplniti. Prvá cihla ze dna tamní studny (evid. č. STS 1 Moravského musea) jest tegula mammata o rozměrech 43,0x30,0x4,5—5,0 cm, z hutného, jemného materiálu světlerůžové barvy (tab. IV: 2). Na spodní straně, přeťaté do úhlo­ příčky rýhou 0,6 cm širokou, jsou do trojúhelníku rozmístěny 3 bradavkovité

Obr. 2. Zlomek tegule evid. č. NV 3 s kursivní značkou.

RlMSKÉ

CIHLY Z E STARÉHO

27

MĚSTA

výčnělky (z nichž jeden je však odražen) nepravidelně oválného tvaru, široké asi 5,0 cm a vysoké 1,5 cm. Zhruba mezi ně byl vtisknut obdélný kolek, titulus ansatus, dlouhý 16,0 cm při maximální šířce 2,8 cm. V něm jest bez rámečku, zkratkami G V A L GONST K A R udáno jméno a působiště majitele cihelny, Gaia Valeria Constanta z Garnunta, psané čtvercovou kapitálou vysokou 1,2—1,5 cm. Obě ansy zdobí plastický srpeček, odvrácený od nápisu (obr. 3: 3), takže zde máme přesný protějšek varianty XXX/36b, podle soupisu J . Szilágyiho, která se zdá být zastoupena také na jednom nálezu z kastellu stupavu

Obr.

1 2

3. 1, 2 — k o l k y X I V . legie. 3 — kolek C . V a l e r i a C o n s t a n t a .

13

ského. Přesný typ kolku této firmy, zaznamenaný na Děvíně, nepodařilo se mně v literatuře zjistit. Druhý kus ze studny u STS (evid. č. STS 2) jest opět tegula mammata téhož výrobce. Jest úplně totožná s předchozí až na to, že je silnější (5,3—6,5cm). Materiálem je pak s nimi dokonale shodná i třetí bradavkovitá cihla z téhož objek­ tu (evid. č. STS 3, tab. IV: 1), která však místo kolku nese pouze trojnásobný oblouk prstové kanelace jako t. řeč. značku kontrolní. Z větších zlomků se k těmto výrobkům pak nejzřetelněji hlásí dříve už zmíněné torso teguly mammaty (evid. č. STS 25) přeražené právě v onom úhlopříčném žlábku tak, že se dalo doplniti na rozměry 40,0x29,0x5,0—5,5 cm; z kolku zbyla na něm pouze část ansy.

28

VĚRA

HOCHMANOVA-VÁVROVA

Zato čtvrtá celá cihla ze studny (evid. č. STS 4, tab. V : 1) — tegula mammata jako všechny předchozí —representuje jinou cihelnu, a to vojenskou. Tento kus o rozměrech 39,5 x 28,5 x 4,5—5,2 cm, tvárněný ze světlečerveného zrnitého materiálu, nese na spodní straně kontrolní značku v podobě vlnice, provedené dvěma prstovými žlábky, a nadto kolek X I V . legie zdvojené z písmen 1,7—2,0 cm vysokých, umístěných v obdélném poli bez rámečku, o rozměrech 12,3x2,9 cm (obr. 3: 1). Levá polovina nápisu, dobře čitelná jako L E G XIIII G, jest identická s variantou XX/106 z Carnunta, v ňíž J . Szilágyi spatřuje dále zkratky čestných příjmení Martia Victrix, psaných ligaturou M V . Sama bych se však přiklonila ke čtení Vojtěcha Ondroucha, jenž shledává na tomtéž kolku z Děvína písmena A N (s nezřetelnou hastou písmena T), tedy cognomen Antoniniana. Tato interpretace se zdá velmi pravděpodobná už jen při srovnání nápadné podobnosti písmen našeho razidla a varianty XXI/133, kterou Szilágyi sám čte rovněž A N T . ' K téže skupině cihel X I V . legie se hlásí i zlomek evid. č. STS 50 o síle 9,3 cm. Ve značně otřelé spodní polovině obdélného, nerámovaného pole je tu zbytek číslice X I I I I a písmen G A N , případně G MV, aniž by se však dalo rozhodnouti, jde-li o některou z obou dříve uvedených variant či snad o typ XXI/132, známý z Carnunta i Děvína a čtený shodně J. Szilágyim i V. Ondrouchem jako G A N T (obr. 3: 2). Stopa vojenského kolku zbyla konečně i na kusu bradavkovité cihly (evid. č. STS 5) silné 7,0 cm, kde je patrna část obdélného nerámo­ vaného pole s písmenem L . Stavivo této legie s příjmením Antoniniana poskytl na našem území rovněž Leányvár, aniž však literatura mně dostupná uvádí, v jaké variantě. Přehlížíme-li tedy soubor našich nálezů podle výrobních značek, najdeme na Děvíně věrné analogie našich kolků X I V . legie zdvojené Antoninské a ra­ zidla C. Valeria Constanta (třebas snad v odlišném provedení); na Stupavě je tento typ zastoupen rovněž a spolu s ním i obdoba naší kursivní značky C. Ti. Tři zprvu zmíněné kolky se však vyskytují i přímo v Carnuntu. A tato skutečnost je tedy zase dalším dokladem významu, jaký mělo využití vodních toků při dovozu stavebního materiálu na zadunajské limitní stavby. Kromě popsaných kolků výrobních nese však římské stavivo ve Starém Městě daleko častěji ony letmo již zmíněné značky kontrolní. Jsou to vesměs oblouky jednoduchých, zdvojených i trojnásobných prstových žlábků, jindy vlnovky či esovité motivy (obr. 4). Při tom lze totéž nebo velmi podobné označení nalézt jak na kusech z cihelny soukromé, tak na cihlách vojenských, takže náš materiál podle všeho dosvědčuje starší názor, že tu běží pouze o individuální kontrolní znaménko, jímž ten či onen dílovedoucí namátkou opatřoval hotové, k pálení připravené cihly, jednak aby se přesvědčil o stupni jejich vysušení, jednak aby zkontroloval kvalitu práce jednotlivých dělníků. V druhotném upotřebení se na sídlišti u STS vyskytly i 4 zlomky cihlově červených tegulí z hrubě zrnitého materiálu (evid. č. STS 104—107). Jejich přehnuté, z větší části odražené, 3,2 cm silné okraje, jejichž uchovalá výška nepřesahuje 4,0 cm, provázívá z vnitřní strany žlábek asi 1 cm široký. Zvláštností zatím zůstává jemný světlerůžový úlomek (evid. č. STS 6) o síle 6,3 cm, na němž je vtisknuto 6 koleček o průměru 0,4—0,7 cm (tab. III: 1). Poněvadž v daném nálezovém souboru většinou chybí výrobní značky, pokusili jsme se o rozlišení materiálu podle provenience za pomoci odborného posouzení kolkovaných vzorků, s nimiž byly srovnávány kousky neoznačené. Z těchto zkoušek, jejichž výsledky jsou dále připojeny, vyplynulo: M

15

1

17

18

19

20

21

ftlMSKE

CIHLY

ZE STABÉHO

MÉSTA

29

1. Ze se hlína cihelny soukromé svou jakostí jasně odlišuje od hlíny cihelny vojenské. Lze sotva předpokládat, že by pocházely z hliníků ve středním Pomoraví nebo na jižní Moravě. 2. Zlomky střešní krytiny jsou vyrobeny opět z jiného materiálu — totiž z jílovité zeminy promíšené drtí kyselých hornin. Tento materiál by už mohl pocházet přímo z okolí našeho naleziště (jak podle mínění Ing. J. Švábenského,

Obr. 4. Ukázky kontrolních značek na cihlách od STS. 22

tak podle dobrozdání prom. geologa J. Uhrové: geologické složení Staro­ městská poskytuje totiž jak onu jílovitou substanci základní, tak i zvětralé flyšové pískovce, obsahující hlavně křemenná zrna, živce i úlomky různých kyselých hornin, na př. ruly). A tak nelze vyloučit, že se některé jednodušší druhy staviva na římské stavby v barbariku vyráběly přímo z místních zdrojů. 3. Nálezy cihel ze zdiva chrámu sv. Michala se materiálem tak shodují s výrobky C. Valeria Constanta, že jim lze přičíst týž původ. Nepatrný rozdíl vyplývá jen z toho, že dělník odebíral hlínu ze dvou vrstev téhož hliníku. 4. Úlomky tegulí od STS se ničím neliší od nálezů tašek z pohřebiště „Na valach". Jest tedy zřejmé, že římský stavební materiál, druhotně použitý na několika slovanských objektech ve Starém Městě, jež V. Hrubý většinou datuje do druhé poloviny 9.—10. století, byl těžen na jediné lokalitě římské. 23

30

VĚRA

HOCHMANOVÁ-VAVROVA

Pokud běží o druhy římského staviva, s nimž se ve Starém Městě setká­ váme, lze s jistotou rozpoznat jednak tašky, používané nejen ke krytí střech, ale i ke dláždění rozmanitých kanálků nebo.k isolaci podlah, jednak bradavkovité cihly, určené bud k isolaci vlhnoucích stěn nebo k rozvádění tepla hypocausta do zdí (a zároveň k ventilaci) vytápěných místností. Podle vzhledu a rozměrů četných úlomků by se tu dalo uvažovat i o výskytu laterů rozmanitých formátů, užívaných ke stavbě pilířků suspensury, k podezdívání podlah a pod. Stáří našich cihel samých o sobě lze stanovití dosti přesně. Krásná čtvercová kapitála, označující výrobky cihelny Constantovy, prozrazuje 2. století n. 1., a s tím­ to zjištěním paleografickým souhlasí i jejich převážný výskyt v těch stavbách Carnunta, jež jsou s jistotou datovány do doby před t. řeč. válkami markomanskými. Cihly legie X I V zdvojené s příjmením Martia Victrix mají datování velmi široké, neboť užíváni tohoto čestného názvu lze sledovat od 1. století až do zániku římského Impéria. Zato příjmení Antoninská ukazuje určitě do prvé čtvrtiny 3. století: tehdy propůjčuje Garacalla po sobě vojenským jednotkám tento čestný přídomek, jehož se užívá ještě v době Elagabalově. Tak bychom mohli v římských cihlách ze Starého Města spatřovat památku z doby, předcházející smělý plán Marka Aurelia na zřízení nové provincie Markomannie — z doby jeho předchůdců, kdy vzniká stanice mušovská, stupavská a děvínská; že by však nějaká neznámá římská stavba, posunutá ještě mnohem severněji od Dunaje než Mušov, mohla trvat ještě počátkem 3. stol., zní ovšem zatím téměř neuvěřitelně přes všechno, co víme o Caracallových zásazích do poměrů v Přidunají. Naproti tomu jest také velmi málo pravděpodobné, že by si slovanští oby­ vatelé středního Pomoraví v době velkomoravské opatřovali toto znamenité stavivo pro vlastní stavební činnost z tak vzdálených římských lokalit, jako by byl Děvín, Stupava či Leányvár, kde se objevují cihly stejných dílen, a nomnoze i stejné varianty, jako ve Starém Městě. Proto nesmíme přehlížeti možnost, že by se přímá stopa nějaké římské stavební památky na Staroměstsku dala odhalit. Měla by právě v těchto místech, naproti ústí Olšavy do Moravy, nejlepší oprávnění, střetá-li se právě zde moravskooderská pravěká i antická jantarová cesta s cestami vedoucími podle Vlárky a Olšavy z Pannonie a z Pováží. Blízkosti a oživení této křižovatky nasvědčují nejen ojedinělé nálezy římských minci z Blatnice, Derfle, Uh. Hradiště, Mařatic, Polešovic, Spytihněvi i přímo ze Starého Města, ale i depot těchto mincí z polohy „Špitálky" a depot římských bronzů, objevený při výkopu staroměstské lokální dráhy, ale v literatuře mylně uváděný jako nález z Uh. Hradiště nebo od Hradiště. Bude tedy spolehlivé objasnění výskytu římského staviva ve Starém Městě především záviset od zintensivnění archeologického průzkumu této oblasti přes mocné náplavy, svědčící o radikálních změnách jejího vodního režimu, a přes pronikavé terénní úpravy, jež tento prostor pozměňují už celá dlouhá staletí. 24

25

26

27

28

29

30

31

32

Makroskopické posouzeni a mineralogický rozbor vzorků římských cihel ze Starého Města a Uh. Hradiště Hodnocené vzorky: Vzorek č. 1: cihelna C. Val. Constanta Vzorek č. 2: cihelna X I V . legie

RIMSKÉ

CIHLY Z E STARÉHO

31

MĚSTA

V z o r e k č . 3: cihla od sv. M i c h a l a V z o r e k č . 4: cihla z h r o b u 5/51 „ N a v a l a c h " V z o r e k č . 5: cihla o d S T S P ř i m a k r o s k o p i c k é m p o s o u z e n í lze u r č i t i v i d i t e l n o u podobnost mezi j e d n o t l i v ý m i v z o r k y , a to mezi v z o r k y č . 1 a 3, 4 a 5. V z o r e k 6. 1 (cihelna C . V a l . Constanta): zlomek c i h l y po r o z b i t í k l a d í v k e m vykazuje p r a v i d e l n ý lom s p a t r n ý m i v z d u c h o v ý m i dutinami z n a č n é nepravidel­ n ý m i , v z n i k l ý m i p ř i v y t v á ř e n í . B a r v a je s v ě t l e r ů ž o v á , m í s t y š e d o ž l u t á . Z á k l a d n í k e r a m i c k á h m o t a u tohoto v z o r k u n e n í j e d n o t n á . Z d á se, ž e b y l y z p r a c o v á v á n y d v ě suroviny, z n i c h ž jedna t v o ř i z á k l a d a d r u h á byla p ř i d á v á n a v m e n š í m m n o ž s t v í . J a k o z á k l a d n í s u r o v i n u lze p ř e d p o k l á d a t i z e m i n u u h l i č i t a n o v o u , v y ­ p a l u j í c í se s v ě t l e r ů ž o v ě a ž š e d o r ů ž o v ě ; ta b y l a v o d o u a z p r a c o v á n í m d o b ř e rozpojena, a ž na o j e d i n ě l é b ř i d l i č n a t ě z p e v n ě l é č á s t i c e , k t e r é si ve v y p á l e n é m s t ř e p u s v ů j p e v n ý b ř i d l i č n a t ý c h a r a k t e r z a c h o v á v a j í . D r u h á s u r o v i n a obsahuje v ě t š í m n o ž ­ s t v í ž e l e z i t ý c h s l o ž e k , v y p a l u j e se č e r v e n ě a je p a t r n ě pro s v ů j p ů v o d n í p e v n ý t v a r r o z l i š i t e l n á . V e v y p á l e n é m s t ř e p u j e v í tato zemina i v m a l ý c h ú l o m c í c h l í s t e č k o v i t ý a d e s t i č k o v i t ý sloh. M i m o t y t o z á k l a d n í s l o ž k y jsou na l o m u s t ř e p u p a t r n y t m a v o h n ě d é a ž č e r v e n a v é s h l u k y , a to z e j m é n a v e spojitosti s d r u h o u s u r o v i n o u , j e j í ž jsou p a t r n ě s o u č á s t í . V z á h y b e c h p r i o k r a j í c h c i h l y jsou j a z y k o v i t é v l o ž k y j e m n é h o p í s k u , j e n ž do s t ř e p u v n i k l p r a v d ě p o d o b n ě p ř i f o r m o v á n í . V z o r e k č . 3 (cihla od sv. M i c h a l a ) : p o k u d lze souditi z m a l é h o v z o r k u , jest v ý c h o z í s u r o v i n a a n a l o g i c k á se s u r o v i n o u v z o r k u č . 1, n e j e v í v š a k tak v y h r a n ě n o u a p a t r n o u b ř i d l i č n a t o u s t r u k t u r u č o č e k z e m i n y d r u h é ; s p í š e , p o k u d se o b j e v u j í , náleží téže surovině uhličitanové. V z o r k y č . 1 a 3 v y k a z u j í oba j a k o v ý c h o z í m a t e r i á l b ř i d l i č n a t é u h l i č i t a n o v é z e m i n y do r ů z n é h o s t u p n ě n a v ě t r a l é , l i š í c í se obsahem b a r v i c í c h s l o ž e k ( F e , O : C a O ) , a to b u ď j i ž v e v l a s t n í s t r u k t u ř e , nebo v j e d n o t l i v ý c h ú l o ž n í c h v r s t v á c h . V y c h á z í m e - l i z p ř e d p o k l a d u , ž e oba v z o r k y b y l y t v á ř e n y n a t é ž e l o k a l i t ě , lze usuzovat, ž e m a t e r i á l b y l t ě ž e n z r ů z n ý c h vrstev t é h o ž h l i n i š t ě . V z o r e k É. 2 (cihelna X I V . legie): v ý c h o z í m a t e r i á l tohoto v z o r k u nelze spojovati se v z o r k y o s t a t n í m i . S u r o v i n a , s l o u ž í c í k v ý r o b ě t ě c h t o cihel, b y l a v e l m i j e m n o z r n n á zemina, o d p o v í d a j í c í j í l ů m nebo s v a h o v ý m h l í n á m , po p ř í p a d ě p ř e p l a v e n ý m s p r a š í m — p l a s t i c k á a pro v l a s t n í v ý r o b u d o b ř e r o z p r a c o v a n á a r o z p o j e n á v o d o u , s o u d ě podle s t ř e p u . P o d l e t v a r u v z d u c h o v ý c h d u t i n bylo z p r a c o v á v a n é t ě s t o z n a č n ě t u h é a v d ů s l e d k u v l a s t n i plasticity v z n i k l y pak p ř i t v á ř e n í nejen č o č k o v i t é v z d u c h o v é d u t i n y , ale d o š l o i k p a t r n é m u s t r u k t u r n í m u v r s t v e n í p ř i f o r m o v á n í t ě s t a do f o r m y . A n a l o g i c k y o d p o v í d á c h a r a k t e r p o s u z o v a n é h o v z o r k u s t ř e p ů m , v y t v á ř e n ý m a v y p á l e n ý m z v e l m i j e m n ý c h s v a h o v ý c h h l í n nebo j í l ů se z n a č n ý m obsahem F e 0 . V z o r k y ě . 4 a 5 (tegule z p o h ř e b i š t ě „ N a v a l a c h " a od S T S ) o p ě t s v ě d č í o s h o d n é v ý c h o z í s u r o v i n ě i z p r a c o v á n í . V ý c h o z í Surovina — z n a č n ě p l a s t i c k á j í l o v i t á z e m i n a je p ř i o s t ř e n a s i l n ě p ř i r o z e n o u d r t í k y s e l ý c h h o r n i n (typ m u s k o v i t i c k ý c h rul). Z d a s p o j e n í t ě c h t o d v o u z á k l a d n í c h k o m p o n e n t ů b y l o p ř i r o z e n é nebo u m ě l é , nelze u r č i t i ; je v š a k p o z o r u h o d n é , ž e ostrivo jest j e n do m a x i m á l n í velikosti 2 m m . a

2

8

Ing. J . Š v á b e n s k ý , Výzkumný

ú s t a v s t a v e b n í c h h m o t — p r a c o v i š t ě cihly, B r n o 12

V z o r e k 6. 1: Popis m i k r o s p i c k ý (řez p ř í č n ý ) : Charakteristika č á s t i c : zrnitou podstatu t v o ř í k ř e m e n a ž i v e c . O j e d i n ě l á zrnka d o s a h u j i velikosti a ž 2 m m . P r ů m ě r n á velikost je 0,02 m m . J s o u t e d y m i n e r á l y v ě t š i n o u j e m n o z r n n é . K ř e m e n t v o ř i z r n k a h r a n a t á , v ě t š í jsou r o z p r a s k a n á ž á r e m . Ž i v c e jsou celkem z a c h o v a l é a m í s t y j e v í ú z k o u zonu n a t a v e n í . L í s t k o v é m i n e r á l y jsou v e l m i č e t n é a m í s t y j e v í u s m ě r n ě n í . P o č e t z a k u l a c e n ý c h z r n je asi 5 % , h r a n a t ý c h se z a o b l e n ý m i r o h y asi 40 % a o s t r o h r a n n ý c h asi 55 % . Z r n a jsou většinou isometrická. L í s t k o v é m i n e r á l y jsou v e l m i č e t n é a jejich p r ů m ě r n á d é l k a n a p r ů ř e z e c h je asi 0,03 m m . Charakteristika t m e l í c í hmoty: s l i n u t á . Struktura hmoty: v š e s m ě r n á .

32

VERA

HOCHMANOVÁ-VAVBOVA

Vazba a pórovitost: zrnitý i l í s t k o v ý

m a t e r i á l s o u v i s í dokonale s b a s í . Z r n a basi se n a l é z a j í č e t n á d r o b n á i v ě t š í z r n í č k a ž e l e z i t ý c h v ý t a v k ů a v ě t š í zrna base, b o h a t ě j š í ž e l e z i t o u s u b s t a n c í . V basi jsou v m e n š í m m n o ž s t v í š e d é ú t v a r y j e m n ě z r n i t é h m o t y : jde p a t r n ě o h m o t u původně karbonátovou. P ó r y jsou v ě t š i n o u o k r o u h l é , o j e d i n ě l e m í r n ě p r o t a ž e n é , a jejich velikost je ca 0,03 m m . N a 1 c m p ř i p a d á asi 40 p ó r ů . K r o m ě t ě c h t o d r o b n ý c h p ó r ů jsou i větší dutinky n e p r a v i d e l n ý c h , často různě r o z v ě t v e n ý c h tvarů.

Živcová jeví jen místy úzkou reakční zónu. V

2

V z o r e k č . 3: Popis m i k r o s k o p i c k ý (řez p ř í č n ý ) : C h a r a k t e r i s t i k a č á s t i c : z r n i t o u podstatu t v o ř í o p ě t k ř e m e n a ž i v e c . V ě t š í zrna k ř e m e n n á jsou i s o m e t r i c k á , p o p r a s k a n á , d r o b n á jsou o s t r o h r a n n á . Z r n a ž i v c o v á jsou z č á s t i z a c h o v a l á , n ě k t e r á j i ž z a k a l e n á r o z p a d e m , p ř í p a d n ě j e v í i a g r e g á t n i polarisaci. N a jejich okraji m ů ž e m e v ě t š i n o u pozorovat ú z k é z o n y n a t a v e n i n y . Z r n k a d o s a h u j í velikosti a ž 0,5 m m , p r ů m ě r n á velikost je asi 0,08 m m . L í s t k o v é m i n e r á l y jsou v e l m i č e t n é , m a x i m á l n í d é l k a p r ů ř e z u 0,25 m m , a jsou m í s t y u s m ě r n ě n é . V e v ý b r u s u jsou k r o m ě d r o b n ý c h ž e l e z i t ý c h v ý t a v k ů p a t r n a i v e l k á zrna (hrudky) 10 m m v e l i k á , b o h a t š í ž e l e z i t o u s u b s t a n c í . Z a k u l a c e n ý c h zrn je asi 10%, h r a n a t ý c h se z a o b l e n ý m i r o h y asi 4 0 % , z b y t e k t v o ř í zrna ostro­ hranná. C h a r a k t e r i s t i k a t m e l í c í h m o t y : s l i n u t á s p ř e c h o d e m ke k r y p t o k r y s t a l i c k é . Struktura hmoty: v š e s m ě r n á . V a z b a a p ó r o v i t o s t : z r n i t é i l í s t k o v é m i n e r á l y s o u v i s í dokonale s b a s í , k t e r á v y p l ň u j e j e d n o t l i v é z á h y b y z r n . V basi se n a l é z a j í d r o b o u č k é ž e l e z i t é v ý t a v k y k r o m ě j i ž z m í n ě n ý c h hrudek, b o h a t ě j š i c h ž e l e z i t o u substanci a i n t e n s i v n ě c i h l o v ě se v y p a l u j í c í c h . P ó r y jsou v ě t š i n o u o k r o u h l é , v ě t š í d u t i n k y m a j í n e p r a v i d e l n ý tvar. M i k r o p ó r y jsou asi 0,08 m m v e l k é , m a k r o p ó r ů je asi 20 na 1 c m . 2

V z o r e k ě. 4: V ú l o m k o v é m m a t e r i á l u lze b ě ž n ě konstatovat k ř e m e n . K ř e m e n n á zrna jsou m o n o - i p o l y k r y s t a l i c k á , jejich t v a r je n e p r a v i d e l n ý ( p o l y e d r i c k ý , o s t r o h r a n n ý ) . V p o l y k r y s t a l i c k ý c h ú l o m c í c h je k ř e m e n l a l o č n a t ý a ž z u b o v i t ý . D á l e jest h o j n ě p ř í t o m e n N a — C a ž i v c e . P r ů ř e z y jsou b u ď č i r é nebo r ů z n ě i n t e n s i v n ě z a k a l e n é (kaolinisace — s e r i c i t i s a c e ; p ř i z k ř í ž e n ý c h nikolech je b ě ž n ě v i d ě t p o l y s y n t h e t i c k é l a m e l o v á n í . ) N a t v a r u ž i v c o v ý c h ú l o m k ů se z j e v n ě u p l a t ň u j e p i n a k o i d á l n í š t ě p nost — p r ů ř e z y jsou t u d í ž n e j č a s t ě j i h r u b š í o b d é l n í k o v i t é . O p t i c k ý c h a r a k t e r plagioklasu je p o s i t i v n í , ú h e l z h á š e n i a l b i t o v ý c h l a m e l v s y n e d r i c k é z o n ě 15—20. J d e tedy z ř e j m ě o plagioklas alblt. K - ž i v c e (orthoklas) se n e p o d a ř i l o identifikovat, jeho p ř í t o m n o s t v š a k n e n í v y l o u č e n a . Z d a l š í c h m i n e r á l ů b y l z j i š t ě n t é ž m u s k o v i t . P r ů ř e z y jsou b e z b a r v é , š t ě p n é , lištovitých tvarů. V z á c n ě j i se n a c h á z e j í vedle ú l o m k ů m i n e r á l ů t é ž ú l o m k y h o r n i n . V e s l o ž e n í se u p l a t ň u j í v ý l u č n ě m i n e r á l y d ř í v e u v e d e n é . J d e o kyselou l e u k o k s a t n í h o r n i n u — asi t y p u m u s k o v i t í c k ý c h r u l — podle s t r u k t u r y p a r a l l o t r i o m o r f n í . Klastický m a t e r i á l lze o p r á v n ě n ě p o k l á d a t za , , d r t " ( p ř i r o z e n o u ? ) k y s e l é h o r n i n y . T v a r klastik ukazuje na k r á t k ý a p ř e c h o d n ý transport. R o z m í s t ě n í ú l o m k o v i t é s l o ž k y v m a t e r i á l u je zcela r o v n o m ě r n é . Base jest celkem h o m o g e n n í , obsahuje v e l k ý p o d í l s l o u č e n i n F e , k t e r é v n í jsou pravidelně rozloženy. V z o r e k ě.

5:

je o b d o b n ý v z o r k u č . 4 j a k k l a s t i c k ý m i s l o ž k a m i tak b a s í . L z e tedy uvažovat o analogickém výchozím materiálu i způsobu zpracování.

oprávněně

Ing. P a r d o n , Výzkumný

ústav stavebních

h m o t — p r a c o v i š t ě c i h l y , B r n o 12

RIMSKÉ CIHLY Z ESTARÉHO

33

MĚSTA

P O Z N Á M K Y 1

Srov. n a p ř . M. R. Perniika,

Výboje starověkého

Říma

v Podunají,

Věda

a ž i v o t (1957), 208. 2

J. J. Christin, O dřevním Velehradě; Komenský, týdeník vychovátelský, o r g á n S p o l k u m o r a v s k ý c h u č i t e l ů v O l o m o u c i II (1874), č . 29, str. 447. K. Hanák, V ý s l e d k y d a l š í c h n á l e z ů a v ý k o p ů , S b V N . R . 6 (1935), 36. A. Zelnitius, S t a r é M ě s t o - V e l e h r a d , v e l k o m o r a v s k ý V e l e h r a d , S b V N . R . 13 8

4

(1942), 45 n. Srov. t é ž C V M S O 55 (1946), 190. 6

V. Hrubý, S t a r é M ě s t o , v e l k o m o r a v s k é p o h ř e b i š t ě „ N a v a l a c h " , P r a h a 1955, tab. 91: 1; 93: 2, 3, 8; 94: 1, 2. J.Poulík, N á l e z kostela z d o b y ř í š e v e l k o m o r a v s k é v trati „ Š p i t á l k y " ve S t a r é m M ě s t ě , P A X L V I (1955), 314, obr. 13: 1; 14: 8,9. A. Zelnitius, 1. c. B e z o t a z n í k ů n a p r . v c i t o v a n é z p r á v ě Č V M S O . V. Hrubý, o p . cit., 149. * A. Gnirs, V ý k o p y na ř í m s k é m t á b o r u v e S t u p a v ě , Z p r á v y Č s . s t á t . archeolog,

282, t

7

8

ú s t a v u II—III (1931), 37, obr. 22: 8. 1 0

1 1

tab. 1 2

V. Hrubý, o p . cit., 149. J. Szilágyi, Inscriptiones t e g u l a r u m P a n n o n i c a r u m Diss. P a n n . I I / l ) , 1933, XXX. V. Ondrouch, Ř í m s k a stanica v S t u p a v e a ř í m s k é s t a v e b n é stopy v P a j š t ú n e ;

zvi. otisk z H S 2 (1941), 19, obr. I X : 9. 1 3

J. Eisner, V ý z k u m n a h r a d ě D ě v í n é u B r a t i s l a v y , B r a t i s l a v a V I I (1933), 554. R o v n ě ž V. Ondrouch, L i m e s R o m a n u s n a S l o v e n s k u , 1938, 24. Z d e u v e d e n á tab. I c h y b ě l a v e v ý t i s k u , k t e r ý m n ě b y l R disposici. J. Szilágyi, o p . cit., 76, tab. X X : 106. V. Ondrouch, L i m e s R o m a n u s n a S l o v e n s k u , 1938, 60, obr. 7: 12. J. Szilágyi, op. cit., 78, tab. X X I : 133. T a m t é ž , tab. X X I : 132; V. Ondrouch, op. cit., 60, obr. 7: 11. V. Ondrouch, o p . cit., 58. J. Szilágyi, op. cit., 79. M. v. Groller, U b e r die „ H a n d m a r k e n " auf r ó m i s c h e n Ziegeln, B V G 1902 1 4

1 5

1 4

1 7

1 8

1 8

2 0

(1904), 119 n. 2 1

Z k o u š k y provedli v ě d e č t í p r a c o v n í c i V ý z k u m n é h o ú s t a v u s t a v e b n í c h hmot v B r n ě , j i m ž u p ř í m n ě d ě k u j i z a m i m o ř á d n o u ochotu, s n í ž se p r á c e p o d j a l i . T é t o v ě d e c k é pracovnici g e o l o g i c k o - p a l e o n t o l o g i c k é h o o d d ě l e n í M o r a v s k é h o musea v B r n ě d ě k u j i s r d e č n ě za m i l o u s p o l u p r á c i . Z k o u š k y n á l e z ů o d kostela II n a „ Š p i t á l k á c h " a z H r o m č í k o v y z a h r a d y nemohly b ý t z a t í m provedeny. S r o v . na pr. A. Gnirs, op. cit., obr. 21: 1; Vitruvius, Deset k n i h o a r c h i t e k t u ř e , P r a h a 1953, 154 ( V I I : 1,7). Vitruvius, o p . cit., 158 ( V I I : 4,2). H. Blilmner, D i e r ó m i s c h e n P r i v a t a l t e r t u m e r ( H a n d b u c h d . klass. A l t e r tumswissenschaft I V , 2/2), 1911, 108. E. Swoboda, C a r n u n t u m , seine Geschichte u n d D e n k m á l e r , 2. A u f l . , 1953,127. S r o v . Ritterling s. v . legio, P W R E X I I , 1731, 1746. J. Harquardl, R ó m i s c h e S t a a t s v e r w a l t u n g II ( H a n d b u c h d . r o m . A l t e r t h u m e r V ) , 2. A u f l . , 1884, 455. S r o v . V. Ondrouch, o p . cit., 6; F. Křížek, K d a t o v á n í ř í m s k é stanice n a m u š o v s k é m B u r g s t a l l u , z v i . otisk z č a s . P ř í r o d a X X V I I I (1935), č . 10, str. 7 n . S r o v . n a p ř . Č e s k o s l o v e n s k á v l a s t i v ě d a I V , 1932, 17. E. Beninger—H. Freising, D i e germ. B o d e n f u n d e i n M á h r e n , 1933, 41 s u v e d e n í m d a l š í l i t e r a t u r y . A. Rzehak, D i e r ó m i s c h e Eisenzeit i n M a h r e n , 2 2

2 3

2 4

2 8

2 8

2 7

2 8

2 8

3 0

3 1

3 2

Z D V G M S 22 (1918), 230. L e g e n d a k obr. 1. P l á n e k n a l e z i š ť a n t i c k é h o staviva. 1 — h y p o t h e t i c k ý n á l e z „ P o d h r á z í " ; 2— H r o m č i k o v a z a h r a d a ; 3 — kostel s v . M i c h a l a ; 4 — p o h ř e b i š t ě „ N a v a ­ lach"; 5 — kostel I I ; 6 - parcela č . 34; 7 - s í d l i š t ě u S T S .

34

VÍRA

HOCHMANOVA-VAVROVA

H A X O f l K H P H M C K H X K H P I I H ^ E H H3 n O C E J I E H H fl CTAPE

MECTO

BEJIH3H

r.

y r E P C K E

rPA^HUITE

B C T a p o M M e d e HaxoflHUHCb BpeMH O T BpeiueHH Ha pa3Hbix M e c i a x a H T H i H b i e , B T O pn*mo ynoTpe6neHHije CTpoHTenbHbie M a T e p H a n u . KjiaccH(j>HKanHK> nocjiejmHX Hejib3H D u n o oaHaKO npoH3BecTH c n o j i H O Ž yBepeHHOCTBio, T B K K a K Ha M a T e p a a n a x OTcyTCTBO-

Bajin KJieŮMa npoH3BOflHTejiH. 3 T H CTpoHTentHue MaTepHanu BCTpenaíiiicb, n o 6ojn>uieii i a c T H , B cJiaBHHCKHX jKHHHmax 9 H 10 CToneTHH. OflHaKO B 1956 r . B cjraBHHCKOM ce-

T

n n m e , — p a c n o j i o w e H H O M Ha 3eMenbHOM y q a c T K e M a n i H H H O - T p a K T o p H o ň CTaH^HH — , Ha flHe K o . i o í m a 6 L M H o6HapytfceHH BMec.Te c cjiaBHHCKHMH l e p c n K a M H HeTLipc 6opoffaBiaTux K H p n H H a (tegulak m a m m a t a e ) , o6o3HaieHHue KneŮMaiun iipoH3BOflHTejiH. flsa K H p n u n a 6 H ; I H n p o M B e A e H b i B qacTHOM K u p n u H H O M 3 a B O í i e TUK Bajiepun K O H CTaHTa H3 K a p H y H T a (Ta6. JVš I V : 2). OHH C X O A H W C KHpnfiqaMH, HaiífleHHUMH Ha flcBHHe HenaneKO O T EpaTni-jiaBbi H B C T y n a B e . T p e T H H 6bin o6o3HaieH KneŽMOM 14 j i e r n o H a . 3TOT n e r H O H nojib30BajiCH, no M06My M H B H H I O , aMHjiHen TeMHH AHTOHHHHaH (Ta6. N° V : 1), H c j i e a u e r o n p e ó b i B a H H H H a H a r a e ň T e p p H T o p H H M I J MoweM HaŮTH H a flesnHe H B J l e a H H B a p e HeaaneKO O T r . K o n j a p H O . A H a n H 3 c T a p u m x H a x o n o K a H T H i H h i x K H p n a q e H Ha pa3Hbix MecTax G r a p o r o M e c T a n o K a s a j i M c.ieAyromee: 1. T n H H a MacTHoro KBpmniHoro 3aBOfla OTHeraMBO OT;m JaeTCH O T I V I H H L I BoeHHoro K H p n n H H o r o 3 a B o a a . KaJKeTCH, H H n e p B a H , H H B T o p a n He n p o n c x o f l H T O T MopaBCKHX aajiejKeň. 2. 0 6 J I O M K H l e p e n H u , (tegulae) n p o H 3 B e « e H b i onHTb H 3 a p y r o r o M a T e p n a j i a , i e M 6 o p o a a B i a T b i e K H p n a i H . K c T a T H , H X M o r j y i npon3BOflHTb B OKpecTHOCTax G T a p o r o M e c T a . 3. PHMCKHe CTpoHTejibHbie M a T e p n a j i H H 3 p a 3 j i n i H b i x MecTOHaxowAeHHH B C T a p o M M e c T e flo6biBajiH, n o B c e S BepoHTHOCTH, Ha O A H O M H T O M ate sier-Te, r a e HaxoAHjiHCb K O r n a - T O pHMCKHe nOCTpOHKH. KaHteTCH HGBepOHTHblM T O T $ a K T , 4 T 0 CHaBHHCKHe J K H T C . J I H , HacejieHHbie B O BpeMH B o j i H K O M o p a B C K O ž n e p w a B b i O K O J I O cpeflHero T e i e H H H p e K H M o p a B b i , npHB03HjiH 6bi aHTHqHbie CTpoHTejibHbie MaTepna.ibi a JIH C B O H X C O Ď C T B C H H M X n o c T p o e K H 3 OTAaneHHbix P H M C K H X y K p e n a e H H H , KaK H a n p H M e p fleBHH, C T y n a B a H J I H J l e a H u s a p , r « e a p x e o n o r n HaxoflHT K H p n H H i i H S - Tex w e M a c T e p c K H X , K a K B C T a p o M M e c T e . IIoaTOMy M O J K H O nyniaTb o B O 3 M O J K H O C T H HaiJTH K a K y r o - H H Ď y A b pHMCKyio n o C T p o i i K y npHMO B Ď J I H S H C T a p o r o M e c T a . CBHfleTe.ibCTByiOT o T O M K a K e r o M C C T O I I O . I O w e H H e B Ó J I H S H O T n e p e K p e c T K a n e p B O Ď b i T H b i x n o p o r c HHTapHMM n y T e M , T a K H M H O T O HHcneHHbie HaxoflKH pa3.iHix M a n e H b K H x B e m e ň npnMO B r o p o A c H B 6jiHH
Ilepeeeji: H.

F U N D E

R O M I S C H E R BEI

Z I E G E L

TJH. H R A D I Š T Ě

AUS

STARÉ

Bpoueif

MĚSTO

(MAHREN)

I m J a h r e 1956 w u r d e bei der systematischen E r f o r s c h u n g einer slawischen Siedlung, die das Mahrische M u s e u m u n d die Zweigstelle des Archáologischen Instituts der C S A W . B r n o , d u r c h f ů h r e n , auf den G r u n d s t u c k e n der Staatlichen T r a k t o r e n s t a t i o n ( S T S ) i n S t a r é M ě s t o bei U h . H r a d i š t ě ein B r u n n e n entdeckt. S e i n ě H o l z v e r s c h a l u n g war gut erhalten u n d die B r u n n e n s o h l e w a r ' mit vier W a r z e n z i e g e l n gepflastert, o b w o h l der B r u n n e n sonst nur burgwallzeitliches S c h e r b e n m a t e r i a l enthielt. Diese E n t d e c k u n g lenkte unsere A u f m e r k s a m k e i t auf fruhere F u n d e , die bisher u n b e a c h t e t blieben: I m J a h r e 1935 w u r d e n i m G a r t e n des Hauses N r . 472 zwei groBere F r a g m e n t e eines r o m i s c h e n Dachziegels ausgegraben ( A n m . 3). A u s d e m M a u e r w e r k der n a h e n S t . - M i c h a e l s - K i r c h e k o n n t e n i m J a h r e 1939 F r a g m e n t e v o n ungestempelten W a r z e n z i e g e l n u n d ein ganzes S t ů c k gewonnen w e r d e n ( A n m . 4). B r u c h s t ť l c k e v o n Ziegeln a n t i k e n C h a r a k t e r s Iagen a u c h Ober das slawische G r á b e r f e l d m i t der K i r c h e I i n der F l u r , , N a v a l a c h " verstreut, w o h e r auflerdem zwei ganze Dachziegel u n d zahlreiche B r u c h s t O c k e solcher Ziegel s t a m m e n . B r u c h s t u c k e á h n l i c h e n B a u m a t e r i a l s erschienen a u c h bei der slawischen K i r c h e II i n der F l u r „ Š p i t á l k y " ( A n m . 6), zwischen slawischen Siedl u n g s o b j e k t e n auf Parzelle N r . 34 (bisher u n v e r ó f f e n t l i c h t ) u n d schliefllich in der e r w a h n t e n S i e d l u n g auf den G r u n d s t f l c k e n der S T S i n Z w e i t v e r w e n d u n g als B a u m a t e r i a l ( A b b . 1).

RlMSKE

CIHLY

Z E STARÉHO

MĚSTA

35

Unter den Funden des Gráberfeldes „Na valach" verdient ein Dachziegel Erwáhnung, der der Lánge nach mit einem in Fingerkannelierung ausgefilhrten Pfeil bezeichnet war (Taf. III: 2). Ein grófieres Fragment trágt in Kursivschrift die Abkúrzung C. Ti (Abb. 2), die auch unter den Funden der Station Stupava (Stampfen, Slowakei) erscheint (Anm. 9). Einige Bruchstticke aus feinem, hellrosa Materiál waren hóchstens 3 cm stark, so daB sie V. Hrubý far Bodenfliesen hielt. Die Funde der Parzelle Nr. 34 und der Kirche II waren im allgemeinen untypisch. Am stárksten war antikes Baumaterial an der Fundstelle STS vertreten (fast 1100 Stúck), wobei Bruchstticke von Warzenziegeln, allenfalls von lateres weitaus zahlreicher vorkamen als Dachziegelfragmehte. Zwei komplette tegulae mammatae der Brunnensohle tragen den Stempel der Privatziegelei des C. Valerius Constans Karnunto (Taf. IV: 2; Anm. 11), der bei uns auch aus Děvín (Anm. 13) und Stupava bekannt ist, wo offenbar dieselbe Variante wie in Staré Město erscheint (Anm. 12). Unter den gróOeren Fragmenten gehórt zu diesen Erzeugnissen auch der Torso eines Warzenziegels, der blofl einen Teil des titulus ansatus trágt. Dem Materiál nach entspricht diesen Stucken auch der dritte Ziegel der Brunnensohle, der allerdings nur eine Handmarke triigt (Taf. IV: 1). Der vierte Ziegel ist auBer der Handmarke noch mit dem Stempel der Militárziegelei der XIV. Legion versehen (Tab. V:I). Die linke Halíte der Beschriftung ist mit der Variante XX/106 aus Carnuntum identisch, in der J . Szilágyi den Beinamen Martia Victrix erblickt (Anm. 14). Doch móchte ich eher der Lesung V. Ondrouchs beipflichten, der an demselben Stempel aus Děvin die Buchstaben AN (mit undeutlicher hasta des Buchstaben T), also den Beinamen Antoniniana erkennt (Anm. 15). Diese Interpretation erscheint sehr glaubwůrdig, wenn man die Schrift unseres Stempels mit der Variante XXI/133 vergleicht, die auch Szilágyi als ANT liest (Anm. 16). An einem Fragment blieb der Rest eines Stempels derselben Legion erhalten (Abb. 3:2), doch kann man nicht entscheiden, ob es sich um die erwáhnte Variante oder vielleicht um den Typ XXI/132 handelt, der aus Carnuntum und Děvín bekannt ist und von beiden Forschern, J. Szilágyi und V. Ondrouch, úbereinstimmend G ANT gelesen wird (Anm. 17). Die Spur eines Militárziegeleistempels blieb schlieClich auch auf einem Bruchstúck ubrig, wo auf dem Teil eines rechteckigen, nicht umrahmten Feldes der Buchstabe L erscheint. AuBer den beschriebenen Stempeln trágt das rómische Baumaterial aus Staré Město viel háufiger Handmarken (Abb. 4), wobei dieselben Marken sowohl auf Privát- als auch auf Militárziegeln vorkommen. Da jedoch bei unserer Fundkollektion die Erzeugungsmarken meist fehlen, versuchten wir unter Mitwirkung von Fachleuten, Ing. Švábenský und Ing. Pardon, die Funde der Provenienz nach materialmáOig zu unterscheiden, wobei die gestempelten Muster mit den unbezeichneten verglichen wurden. Die Untersuchungen ergaben: 1. Die Lehmsorten der Militár- und der Privatziegelei zeigen deutliche Qualitátsunterschiede. Es ist kaum anzunehmen, daB sie aus máhrischen Lehmgruben stammen. 2. Die Bruchstticke der Dachziegel sind wiederum aus anderem Materiál, aus lehmartigem, mit feinem Detrit sáurereichen Gesteins untermischtem Erdreich, das nach dem Gutachten der prom. Geologin J. Uhrová, Máhrisches Museum, Brno, unmittelbar aus der Umgebung unserer Fundstelle stammen konnte. Man kann demnach die Móglichkeit nicht ausschlieflen, dafl manche einfachere Baumaterialien fur rómische Bauten im Barbarikum an Ort und Stelle hergestellt wurden. 3. Die Ziegelfunde aus dem Mauerwerk der St.-Michaels-Kirche stimmen dem Materiál nach mit den Erzeugnissen C. Val. Constans so uberein, daB man ihnen dieselbe Herkunft zuschreiben kann. 4. Die Bruchstticke der Dachziegel von der STS unterscheiden sich in keiner Hinsicht von den Dachziégeln des Gráberfeldes „Na valach". Es ist also klar, daB das rómische Baumaterial, welches in Zweitverwendung an manchen slawischen Bauobjekten aus Staré Město vorkommt, die V. Hrubý meist in die 2 Hálfte des 9. und in das 10. Jahrhundert verlegt, an ein und derselben rómischen Lokalitát gewonnen wurde. Zum Alter dieser Ziegel an und fůr sich ist zu sagen, daB die Erzeugnisse des

36

VÉRA HOCHMANOVA-VAVROVA

C. V a l . Constans auf einen Bau aus der Zeit vor den Markomannenkriegen hinweisen ( A n m . 27). D o c h scheint das A n d a u e r n einer n o c h v i e l weiter als M u š o v Uber die D o n a u vorgeschobenen romischen S t a t i o n bis i n das 3. J a h r h u n d e r t ( f ů r das die L e s u n g G A N T s p r á c h e ) v o r l á u f i g ziemlich unglaubwtlrdig, auch w e n n m a n die b e k a n n t e n E i n g r i f f e Caracallas i n die Verhaltnisse des D o n a u r a u m e s i n B e t rach t zieht. Anderseits ist es w e n i g wahrscheinlich, da!3 die slawischen Bewohner d é s mittleren M a r c h t a l s zur Zeit des G r o B m a h r i s c h e n Reiches dieses ausgezeichnete B a u m a t e r i a l f Or i h r e eigenen B a u t e n aus so e n t í e r n t e n romischen Stationen, wie D ě v í n , S t u p a v a oder L e á n y v á r holten, wo Ziegel derselben W e r k s t á t t e n wie in S t a r é M ě s t o erscheinen. D e s h a l b muQ die M ó g l i c h k e i t ins A u g e gefaDt werden, dafl es gelingen k o n n t e , unmittelbare S p u r e n eines romischen B a u d e n k m a l s i n der G e g e n d v o n S t a r é M ě s t o selbst a u ř z u d e c k e n , das wohl b e g r í l n d e t ware, f a l l s sich dort die antike BernsteinstraBe m i t den W e g e n kreuzte, die den V l á r k a - u n d O l š a v a f l u f l e n t l a n g aus P a n n o n i e n u n d d e m W a g t a l f ú h r t e n . A u f die N á h e einer solchen Kreuzungsstelle weisen nicht n u r vereinzelte F u n d e r ó m i s c h e r M u n z e n aus der U m g e b u n g v o n S t a r é M ě s t o u n d der S t a d t selbst h i n , sondern auch ein M ů n z d e p o t aus der F l u r „ Š p i t á l k y " u n d ein D e p o t r ó m i s c h e r B r o n z e n ( A n m . 32). Vberselzt

von J.

Gruna