Nalézací a vykonávací řízení

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Nalézací a vykonávací řízení Bakalářská práce

Autor:

Veronika Richtrová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Eva Karhanová – Horynová

březen 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Jablonci nad Nisou dne 15. 3. 2010

Veronika Richtrová

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Evě Karhanové – Horynové za její odborné vedení a cenné rady při zpracování této práce.

Anotace Bakalářská práce „Nalézací a vykonávací řízení“ se snaţí objasnit postup obou řízení a zaměřuje se na pochopení celého procesu s uvedením několika příkladů pro lepší vysvětlení legislativy. Doporučení, která z této práce vyplývají, se vztahují zejména k novele Občanského soudního řádu a jsou obsaţena v závěru.

Annotation Bachelor thesis´ „Discovering and Executing System“ seeks to clarify the procedure of both proceedings and specialise on understanding of whole process of showing a few examples to explain better the legislation. The recommendations, which stem from this bachelor thesis´, related primarily to the amendment of Civil Procedure Act and are included in conclusion.

Obsah: Úvod………………………………………………………………………………………. 8 1. Obecná ustanovení…………………………………………………………………….. 10 1.1 Základní ustanovení, právní úprava, prameny……………………………….. 10 1.2 Pravomoc a příslušnost……………………………………………….............. 12 1.2.1. Pravomoc soudů……………………………………………… 12 1.2.2 Příslušnost soudů a její druhy……………………………….... 14 1.2.2.1 Věcná příslušnost…………………………………………. 14 1.2.2.2 Místní příslušnost…………………………………………. 15 1.2.2.3 Spory o pravomoc a příslušnost (kompetenční konflikty).. 17 1.2.2.4 Principy trvání příslušnosti (zásada Perpetuatio fori)…….. 17 1.2.2.5 Výjimky z principu trvání příslušnost…………………….. 18 1.2.2.6 Příslušnost funkční………………………………………... 18 1.3 Zásady………………………………………………………………………… 19 1.3.1 Zásady organizace soudnictví (Principy práva na spravedlivý proces)…………………………………………. 19 1.3.2 Zásady civilního řízení…………………………………………21 1.4 Subjekty sporného a nesporného řízení……………………………………..... 23 1.4.1 Účastníci řízení………………………………………………... 24 1.4.2 Osoby zúčastněné řízení………………………………………. 24 1.4.3 Způsobilost účastníků…………………………………………. 25 1.4.4 Účastenství……………………………………………………..26 1.4.4.1 Vedlejší účastenství (vedlejší intervence)………………… 26 1.4.4.2 Hlavní účastenství (hlavní intervence)……………………. 27 1.4.5 Legitimace…………………………………………………….. 27 1.4.6 Záměna účastníků……………………………………………... 28 1.4.7 Přistoupení účastníka………………………………………….. 28 1.4.8 Procesní nástupnictví (změna účastníků)………………………29 1.4.9 Úkony účastníků řízení………………………………………... 29 1.4.10 Zástupci účastníků…………………………………………… 31 1.5 Doručování…………………………………………………………………….36 1.5.1 Zástupce pro doručování písemností………………………….. 39 2. Činnost soudu před zahájením řízení………………………………………………….. 40 2.1. Smírčí řízení…………………………………………………………………..40 5

2.2 Řízení o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů…………………... 40 2.3 Předběţná opatření…………………………………………………………….41 2.4 Zajištění důkazu………………………………………………………………. 43 3. Sporné řízení na prvním stupni…………………………………………………………44 3.1 Zahájení sporného řízení………………………………………………………44 3.2 Překáţky řízení……………………………………………………………….. 45 3.3 Změna ţaloby………………………………………………………………….45 3.4 Zpětvzetí ţaloby……………………………………………………………….46 3.5 Vzájemná ţaloba………………………………………………………………46 3.6 Soudní smír…………………………………………………………………… 46 3.7 Průběh řízení a jeho příprava…………………………………………………. 47 3.8 Přípravné jednání……………………………………………………………... 48 3.9 Jednání………………………………………………………………………... 48 3.10 Dokazování………………………………………………………………….. 50 3.11 Náklady řízení……………………………………………………………….. 53 3.12 Rozhodnutí………………………………………………………………….. 54 4. Nesporná řízení na prvním stupni………………………………………………………59 4.1 Rozdíly mezi sporným a nesporným řízením……………………………….... 59 4.2 Druhy nesporných řízení………………………………………………………60 4.2.1 Péče soudu o nezletilé………………………………………… 60 4.2.2 Řízení o způsobilosti k právním úkonům……………………... 61 4.2.3 Řízení opatrovnické…………………………………………… 61 4.2.4 Řízení o povolení uzavřít manţelství…………………………. 62 4.2.5 Řízení o prohlášení za mrtvého……………………………….. 62 5. Nařízení a provedení výkonu rozhodnutí……………………………………………… 63 5.1 Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí…………………………… 64 5.2 Prohlášení o majetku…………………………………………………………. 64 5.3 Nařízení výkonu rozhodnutí…………………………………………………. 65 5.4 Provedení výkonu rozhodnutí………………………………………………… 66 5.5 Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí……………………………….. 66 5.6 Výkon rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným……………………………………………………….. 67

6

5.7 Jednotlivé formy výkonu rozhodnutí u peněţitých plnění…………………………… 68 5.7.1 Sráţky ze mzdy……………………………………………….. 68 5.7.2 Přikázání pohledávky z účtu u peněţního ústavu……………... 70 5.7.3 Přikázání jiné peněţité pohledávky…………………………… 70 5.7.4 Pohledávky nepodléhající výkonu rozhodnutí………………... 71 5.7.5 Postiţení jiných majetkových práv…………………………..... 71 5.7.6 Prodej movitých věcí………………………………………….. 72 5.7.7 Prodej nemovitostí…………………………………………...... 74 5.7.8 Zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech….... 77 5.7.9 Prodej podniku………………………………………………....78 5.8 Jednotlivé formy výkonu rozhodnutí u nepeněţitých plnění………………………… 82 5.8.1 Vyklizení……………………………………………………… 82 5.8.2 Odebrání věci…………………………………………………. 84 5.8.3 Rozdělení společné věci………………………………………. 84 5.8.4 Provedení prací a výkonů…………………………………….. 84 Závěry a doporučení……………………………………………………………………… 86 Seznam pouţité literatury………………………………………………………………… 89 Seznam pouţitých zkratek………………………………………………………………... 91 Přílohy Zadání bakalářské práce

7

Úvod Předkládaná bakalářská práce se zabývá v současné době téměř celosvětové finanční krize aktuální problematikou nalézacího a vykonávacího řízení, které se mnohem častěji dotýká běţných

občanů,

kteří

se

například

rozhodli

vzít

si

půjčku

nebo

úvěr,

a následně nemají dostatek finančních prostředků na jejich splácení. Počet soudních sporů v této oblasti díky finanční krizi a špatnému odhadu moţnosti splácení těchto půjček a úvěrů u občanů stoupá. Kouzlo ţivota bez přímého placení láká více lidí neţ dříve, ale jen do té doby, neţ nastane méně příjemná fáze splácení dluhů. Tito občané spotřebitelské úvěry vyuţívají bez jakékoli obezřetnosti, opatrnosti a znalosti svých práv a povinností. Neplatiči se stávají nejen hrozbou společnosti, ale i podnikatelů a neposledně i státu. Plnění závazků patřilo a vţdy by mělo patřit k základním pravidlům lidské slušnosti. Někteří občané si však nesplácení dluhů vykládají dokonce jako osobní hrdinství, a proto je nutné stanovit a vynutit si pravidla chování státem, který se od počátku spolu s právem snaţí o stabilizaci poměrů ve společnosti.1 V této práci se budu snaţit o objasnění obou řízení, která jsou upravena zákonem č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, v úplném znění, který byl novelizován zákonem č. 7/2009 Sb., s účinností od 1. 7. 2009. Dále mým cílem bude popsat moţnosti výkonu rozhodnutí a některé problémy, se kterými jsou obě řízení spojena. Výše zmíněná novela přináší zejména novou úpravu systému doručování soudních zásilek, zavádí institut přípravného jednání a celkově se snaţí o zjednodušení soudních postupů a zamezení průtahů při soudním řízení. Z důvodu obsáhlosti a sloţitosti zvoleného tématu jsem se v práci snaţila o pojetí vycházející především z právní teorie spolu s uvedením několika případů z praxe, které jsem čerpala nejen z relevantní literatury, médií, ale i z praxe školní. Práce je rozdělena do několika kapitol. První kapitola pojednává o obecných ustanoveních příslušné právní normy a pramenech, která nebyla moţno opominout z důvodu správného uvedení čtenáře do dané problematiky. Dále pak hovoří o pravomoci a příslušnosti soudů, zásadách, které se v řízeních uplatní, subjektech řízení nebo o institutu doručování. Druhá kapitola se zabývá činností soudu před zahájením řízení, jako je moţnost smírčího řízení nebo vydání předběţného opatření. Třetí kapitola se věnuje postupu ve sporných řízeních na _________________ 1

Grossová, Marie Emilie: Exekuce na peněţité plnění, Linde Praha a. s., 2007, str. 13 - 15

8

prvním stupni, čtvrtá pak v řízeních nesporných. Pátá kapitola objasní nařízení a provedení výkonu rozhodnutí, pokud povinná osoba nesplnila dobrovolně to, co jí rozhodnutím vykonatelným soudem, bylo uloţeno. V závěru provedu zhodnocení celé práce a budu se snaţit uvést doporučení vedoucí ke zlepšení stávajícího stavu.

9

Kapitola 1 - Obecná ustanovení 1.1 Základní ustanovení, právní úprava, prameny Občanské právo se obecně dělí na právo hmotné a právo procesní. Hmotým právem jsou vyjádřeny obecné právní vztahy, tedy subjektivní práva a povinnosti a normy tohoto práva jsou ve většině případů dodrţovány dobrovolně. Pokud některá z těchto norem není dodrţena, je druhému účastníku tohoto vztahu přiznáno právo dovolat se ochrany prostřednictvím soudu, jako státního orgánu. Postup, podmínky a formy zásahu tohoto orgánu jsou předmětem práva procesního, jakoţ i soubor norem resp. pravidel chování, které jsou upraveny právem a jejichţ dodrţování zabezpečuje stát. Občanské právo hmotné je tudíţ s právem procesním tak úzce svázáno, ţe nemůţe bez druhého existovat. Pojem civilní proces neboli vztah se musíme snaţit pochopit jako širší oblast soukromoprávních vztahů (tj. vztahů občanskoprávních, rodinných, pracovních, obchodních a druţstevních), v nichţ mají justiční orgány resp. soudy pravomoc rozhodnout na základě příslušného zákona. Nalézací a vykonávací řízení (civilní proces) je upraveno v zákoně č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád (dále jen OSŘ), který byl novelizován zákonem č. 7/2009 Sb. s účinností od 1. 7. 2009 a který upravuje postup soudu a účastníků občanského soudního řízení takovým způsobem, aby došlo k zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků. Dále se snaţí i o výchovu k zachovávání zákonů, čestnému plnění povinností a úctě k právům jiných osob. „V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci (tzv. nalézací řízení) a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně (tzv. vykonávací řízení). Při tomto řízení je dbáno na to, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a též aby těchto práv nebylo zneužíváno na jejich úkor.“ 2 OSŘ není samozřejmě jediným pramenem civilního procesu. Těchto pramenů je mnoho, proto níţe uvádím hrubý výčet několika z nich, spolu s přehledem základních věcí a práv, které se k tomuto procesu vztahují. ______________________________ 2

ÚZ č. 714 - Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění zákona č. 7/2009 Sb., Ostrava, Nakladatelství Sagit, a.s.,

2009, ustanovení § 2, str. 3

10

Další prameny civilního řízení: Ústava České republiky Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava, upravuje mimo jiné i soudní moc, která je vykonávána prostřednictvím nezávislých soudů. Listina základních práv a svobod Je součástí ústavního pořádku a je zde vymezeno právo na soudní a další právní ochranu, právo na domáhání se svého práva u nezávislého soudu příp. jiného příslušného orgánu, právo na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy v případě, ţe má osoba pocit, ţe byla tímto rozhodnutím zkrácena na svých právech, dále pak právo na náhradu škody, která byla způsobena zákonným rozhodnutím soudu příp. jiného orgánu či nesprávným úředním rozhodnutím, právo na odepření výpovědi účastníka řízení v případě, ţe by jí mohl způsobit trestní stíhání sobě nebo osobám blízkým, rovné postavení účastníků před soudy, právo na právní pomoc před tímto orgánem, právo na tlumočníka a to za situace, pokud je řízení vedeno v jazyce, který účastník neovládá, právo na projednání věci veřejně (s výjimkou případů stanovených zákonem) a bez zbytečných průtahů řízení, osobně a s moţností vyjádření se k důkazům, které jsou předkládány. Všechna tato základní práva jsou podrobně upravena v OSŘ. Vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy (ve znění pozdějších předpisů) Tato vyhláška pro civilní řízení vymezuje například organizaci práce soudů, průběh samotného jednání, nahlíţení do soudních spisů, nebo např. výkon rozhodnutí v občanskoprávních věcech. Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním v úplném znění Uplatní se v případě civilního řízení s cizím prvkem, resp. upravuje právní postavení cizinců. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 72/1993 Sb., o osvobození na úseku soudních poplatků a Vyhláška č. 117/1998 Sb., o osvobození soudních poplatků Jak jiţ vychází z názvu, jsou v tomto zákoně a vyhláškách upraveny soudní poplatky a moţnost osvobození od těchto poplatků.

11

Vyhláška č. 484/2000 Sb. stanovuje výše odměny v případě zastupování účastníka občanského soudního řízení advokátem příp. notářem. S touto vyhláškou dále souvisí i některé další vyhlášky např. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních sluţeb. Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, na kterou navazuje vyhláška č. 37/1967 Sb. Tento zákon se vztahuje k zajištění řádného výkonu tlumočnické a znalecké činnosti, která je prováděna v řízení před státními orgány. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) Zákon upravuje například způsoby provedení exekuce, její náklady, manipulaci se spisy apod. a navazuje na něj několik dalších vyhlášek zejména například vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti. Zákon o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) v platném znění Tato právní norma upravuje např. organizaci, soustavu a činnost soudů, ustanovování soudců nebo zánik jejich funkce.

1.2 Pravomoc a příslušnost 1.2.1 Pravomoc soudů Pravomoc projednat a rozhodnout věc v občanském soudním řízení, jak jiţ bylo řečeno, náleţí soudům a můţeme ji chápat jako oprávnění tohoto orgánu jednat a rozhodnout v určité záleţitosti. Pravomoc je jedna z procesních podmínek řízení. Pokud by pravomoc nebyla určena, soud by musel řízení zastavit a věc po nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení, postoupit orgánu, kterému tato pravomoc náleţí. V těchto řízeních se převáţně jedná o spory mezi účastníky, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud tuto pravomoc nemají jiné orgány určené zákonem, coţ se týká soukromoprávních věcí a je to tzv. zúţená pravomoc soudů (např. vklad práva do katastru nemovitostí projedná Katastrální úřad). Rozšířenou pravomocí soudu se naopak rozumí projednání jiných neţ výše uvedených sporů s veřejnoprávní povahou (např. řízení o propuštění cizince ze zajištění dle ustanovení § 200o OSŘ). Pokud má být před soudním řízením provedeno řízení u jiného orgánu, mohou soudy 12

dále jednat jen za předpokladu, ţe věc nebyla v řízení u tohoto orgánu vyřešena (tzv. dělená pravomoc). V České republice soustavu obecných soudů tvoří:  Nejvyšší soud České republiky  Vrchní soud se sídlem v Praze a působností pro Česko a druhý se sídlem v Olomouci s působností pro Moravu  Krajské soudy (8), Městský soud v Praze  Okresní soudy (85), Obvodní soudy v Praze (10) a Městský soud v Brně Není-li zákonem stanoveno jinak, je k řízení v prvním stupni příslušný okresní soud. Věci, které rozhoduje Krajský soud jako soud 1. stupně jsou uvedeny v ustanovení § 9 OSŘ a jsou to např.: a) ochrana osobnosti podle Občanského zákoníku a ochrany práv třetích osob b) spory o nárocích vycházejících z autorského zákona c) spory o vzájemném vypořádání dávky důchodového pojištění nebo zabezpečení d) spory o vzájemném vypořádání přeplatku na dávce nemocenského pojištění vyplaceného neprávem e) spory o určení nezákonnosti stávky nebo výluky apod. V prvním stupni dále KS rozhodují ve věcech obchodní povahy, které se mohou týkat např.: a) obchodního rejstříku b) zakládání obchodních společností c) sporů mezi obchodními společnostmi a jejich statutárními orgány apod.3 a téţ rozhodují v tomto stupni v insolvenčním řízení dle zákona č.182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. Jako soud prvního stupně můţe téţ rozhodnout Nejvyšší soud, ale pouze stanoví-li tak zvláštní právní předpis. Nejvyšší soud rozhodne o dovolání proti rozhodnutí, které vydaly krajské nebo vrchní soudy, jako soudy odvolací. ______________________ 3

ÚZ č. 714 - Zákon č. 99/1963 Sb., ve znění zákona č. 7/2009 Sb., Ostrava, Nakladatelství Sagit, a.s., 2009, ustanovení § 9,

str. 4-6

13

O odvoláních proti rozhodnutí okresních soudů, rozhodují krajské soudy a vrchní soud rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí soudu krajského, který rozhodoval v 1. stupni, tedy například v případech, které jsou vymezeny výše.

1.2.2 Příslušnost soudů a její druhy Příslušnost soudů vymezuje rozsah působnosti a vztahy mezi jednotlivými soudy, do jejichţ pravomoci věc náleţí. Není-li zákonem stanoveno jinak, je k řízení příslušný obecný soud ţalovaného. Řízení se však můţe konat pouze u takového soudu, který je věcně a místně příslušný.

1.2.2.1 Věcná příslušnost Věcná příslušnost je dána charakterem projednávané věci a není-li v občanském soudním řádu uvedeno jinak, podává se ţaloba okresnímu soudu. Rozumíme jí tedy vymezení rozsahu působnosti mezi různé stupně soudů,4 neboli který ze soudů můţe věc projednat a rozhodnout. Tuto příslušnost soud zkoumá kdykoli za řízení, ale pouze za okolností, které pro ni byly rozhodující při jeho zahájení. Ke změnám okolností se nepřihlíţí, neboť takto určená věcná příslušnost trvá po dobu celého řízení. Pokud se okresní či krajský soud domnívá, ţe není věcně příslušným soudem k rozhodnutí ve věci, je jeho povinností předloţit o tomto zjištění zprávu vrchnímu příp. nejvyššímu soudu, a to jestliţe je dle jeho názoru věc v kompetenci okresních, krajských či vrchních soudů příp. soudu nejvyššího. Vrchní příp. pak tedy nejvyšší soud rozhodne, který soud bude v prvním stupni rozhodovat. Účastníci mají samozřejmě právo se k tomuto postupu soudu vyjádřit, ale usnesením, kterým se rozhoduje o věcné příslušnosti jiných soudů, jsou vázáni. Bylo-li však řízení zahájeno u vrchního soudu, který se domnívá, ţe není věcně příslušný, sám rozhodne, který soud je k projednání věci příslušný v prvním stupni. Pokud by zjistil, ţe věc patří do kompetence soudu nejvyššího, musí mu o tom předloţit zprávu. Stejně tak pokud by bylo řízení zahájeno u nejvyššího soudu nebo mu byla věc vrchním soudem postoupena, sám rozhodne, který soud bude rozhodovat v prvním stupni. V případě, ţe by se věc týkala soudu, který rozhoduje na základě zvláštního zákona (zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní), se řízení musí zastavit. O zastavení řízení musí být navrhovatel v usnesení o zastavení řízení soudu poučen. Řízení se nezastaví pouze v případech, které jsou uvedeny ve zmiňovaném _________________________ 4

Schelleová, I. a kolektiv: Civilní proces, 1.vydání, Praha, Nakladatelství EUROLEX BOHEMIA a. s, 2006, str. 282

14

zákonu (např. při ochraně navrhovatele proti nečinnosti orgánu ÚSC). Soud vysloví, ţe není věcně příslušný a postoupí věc věcně příslušnému soudu. 5 Z důvodu větší četnosti soudů, které záleţitosti projednávají v prvním stupni, je zapotřebí zvolit ten, který je místně příslušný.

1.2.2.2 Místní příslušnost Tato příslušnost určuje, který ze soudů bude danou věc projednávat. Soudem je zkoumána pouze před samotným jednáním resp. do skončení jednání přípravného s výjimkou námitky učiněné účastníkem řízení, kterou uplatnil při příslušném prvním úkonu a platebního rozkazu. Při přezkumu místní příslušnosti se nepřihlíţí k úkonům věcně nepříslušného soudu. 6 6

Obecná místní příslušnost (obecný soud) je dána místem bydliště ţalované fyzické

osoby případně místem, kde se zdrţuje. Pokud má tato fyzická osoba bydliště na více místech, jsou místně příslušné všechny okresní soudy, v jejichţ obvodu bydlí s úmyslem trvalého zdrţování se v tomto místě. U fyzické osoby podnikatele je tímto soudem okresní soud, v jehoţ obvodu příslušná FO podniká a nemá-li určené místo k podnikání, je k řízení příslušný okresní soud, který se určí dle výše stanovených pravidel (místo bydliště příp. kde se zdrţuje). U právnické osoby je místně příslušným okresní soud, v jehoţ obvodu má tato právnická osoba své sídlo (to platí i v případě insolvenčního správce). Obecný soud státu je okresní soud, v jehoţ obvodu sídlí jeho organizační sloţka, která je příslušná dle zvláštního právního předpisu a pokud ho nelze takto určit, platí, ţe je místně příslušným okresní soud, v jehoţ obvodu došlo ke skutečnosti, na základě které je moţné právo uplatnit. U obce je za místně příslušný povaţován okresní soud, v jehoţ obvodu má své území. U vyššího územně samosprávného celku (kraje) je to okresní soud v místě, kde mají sídlo jeho orgány. „Je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka. 7 _______________________ 5

Můţe se také stát, ţe věc má být podle smlouvy účastníků řízení projednána před rozhodci. Pokud by účastníci netrvali na

projednání před rozhodci, je moţné, aby se řízení konalo v soudním řízení, v opačném případě by se řízení muselo zastavit. 6

podrobněji k místní příslušnosti viz ÚZ č. 714

- Zákon č. 99/1963 Sb., ve znění zákona č. 7/2009 Sb., Ostrava,

Nakladatelství Sagit, a.s., 2009, ustanovení § 105, str. 31 a ustanovení § 85 - 86, str. 26 - 27 7

tamtéţ viz ustanovení § 85a

15

Podle ustanovení § 86 OSŘ u ţalovaného občana České republiky, který nemá obecný soud nebo je tento soud mimo naši republiku, je místně příslušným takový soud, v jehoţ obvodu měl v našem státu poslední známé bydliště. Návrh na zahájení řízení je však moţné podat i proti zahraniční osobě u soudu, v jehoţ obvodu je na území ČR umístěn její podnik nebo organizační sloţka. Pokud by měl soud za to, ţe není místně příslušným, musí svou nepříslušnost vyslovit a věc postoupit soudu, o němţ se domnívá, ţe je příslušným a ten s tím musí souhlasit. V opačném případě by mohl opět vzniknout spor o příslušnost, který by musel vyřešit nadřízený soud. Pokud by podmínky místní příslušnosti např. nebylo moţno zjistit, ale věc by náleţela do pravomoci soudů České republiky, zpravidla místně příslušný soud určí soud nejvyšší. Ustanovením § 11 odst. 3 OSŘ je určeno, ţe zjistí-li soud sám, ţe je zapotřebí, aby byla místní příslušnost určena, postoupí věc nejvyššímu soudu. Pokud by návrh na určení příslušnosti podal účastník řízení před řízením sám, musí k němu připojit i návrh na zahájení řízení, které je zahájeno dnem, kdy tento návrh dojde nejvyššímu soudu. Po zahájení řízení můţe být tento návrh podán jak účastníkem řízení, tak i soudem, a to do doby, neţ se soud místně příslušným stane. Tento nepříslušný soud vydá o tomto usnesení, které po nabytí právní moci musí doručit nejvyššímu soudu. Místní příslušnost na výběr daná Pokud je místně příslušných více soudů, můţe si ţalobce, do doby podání ţaloby vybrat, u kterého ze soudů, se řízení bude konat. Jeho výběr je však neměnný. Příslušným tak můţe podle ustanovení § 87 OSŘ být soud, v jehoţ obvodu: „má žalovaný stálé pracoviště, došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, je umístěna organizační složka podniku fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky, je platební místo, uplatňuje-li se právo směnky, šeku nebo jiného CP nebo je sídlo burzy, jde-li o spor z burzovního obchodu.“ 8 Místní příslušnost výlučná K řízení můţe být namísto obecného soudu v případech, kdy nepřichází v úvahu ani obecný soud, ani na výběr daný (viz výše) příslušný podle ustanovení § 88 OSŘ například také soud: „v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště v ČR, v jehož obvodu má _____________________ 8

V případě insolvenčního řízení řešícího úpadek osoby, která tvoří s dluţníkem koncern (tj. jednotné řízení osob se

společným podnikem), je k řízení také příslušný soud, u něhoţ insolvenční řízení probíhá.

16

nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu příp. jiných rozhodujících skutečností své bydliště nebo v jehož obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle ustanovení § 88b OSŘ (tj. soud, který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku anebo o zrušení společného nájmu bytu).“ Tato příslušnost má tedy přednost před výše uvedeným (tj. kdy nepřichází v úvahu ani obecný soud, ani na výběr daný). Pouţívá se zejména v nesporných řízeních, kdy není moţné určit ţalovaného. Pokud zákon nestanoví příslušnost výlučnou, můţe být místní příslušnost soudu prvního stupně v obchodních věcech také určená na základě ustanovení § 89a OSŘ písemnou dohodou účastníků řízení neboli tzv. prorogací.

1.2.2.3 Spory o pravomoc a příslušnost (kompetenční konflikty) Při rozhodování o pravomoci nebo příslušnosti mezi soudy a orgány moci výkonné (např. územní, zájmové či profesní samosprávy) můţe také dojít ke dvěma druhům kompetenčních konfliktů, které mohou nastat mezi soudy a jinými orgány či mezi soudy České republiky a soudy cizího státu (členských i nečlenských států Evropské unie). Záporným (negativním) kompetenčním konfliktem se rozumí případ, kdy oba orgány nechtějí danou věc projednat, protoţe se domnívají, ţe věc do jejich pravomoci nebo příslušnosti nespadá. Kompetenčním konfliktem kladným (pozitivním), se naopak rozumí případ, kdy je kaţdý z orgánů přesvědčen o správné pravomoci nebo příslušnosti svého orgánu. Dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů v úplném znění, rozhoduje o kompetenčních sporech mezi těmito orgány Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud.

1.2.2.4 Princip trvání příslušnosti (zásada Perpetuatio fori) Protoţe se řízení koná u soudu, který je věcně a místně příslušný, je zde velice důleţitá zásada Perpetuatio fori, která se dá vysvětlit, jako zásada trvání příslušnosti neboli zásada, podle níţ příslušnost soudu, určená podle okolností, které tu jsou v době zahájení řízení (v den podání ţaloby či vydání usnesení soudu), trvá aţ do jeho skončení. Věcně a místně příslušným je téţ soud, jehoţ příslušnost určil příslušný soud pravomocným rozhodnutím nebo jehoţ příslušnost jiţ nelze dle zákona zkoumat.

17

1.2.2.5 Výjimky z principu trvání příslušnosti V ojedinělých případech vymezených ustanovením § 177 OSŘ (změněné okolnosti ve věci péče o nezletilé, řízení ve věcech obchodního rejstříku či v řízení opatrovnickém) můţe být věc na základě vydaného usnesení postoupena jinému soudu resp. příslušnost přenesena na jiný soud, ale za předpokladu, ţe s tím tento druhý soud souhlasí. Pokud by nesouhlasil, musel by o přenesení působnosti rozhodnout soud nadřízený soudu, na který má být příslušnost přenesena. Jeho rozhodnutím je pak vázán i soud, který chtěl působnost přenést. Dalším případem je delegace (přikázání věci jinému soudu), která se uţívá v případech znemoţnění výkonu soudní pravomoci, kdy je zapotřebí příslušnost soudu určit. Delegace můţe být zahájena s návrhem i bez návrhu. Delegace nutná nastává v případě, ţe soud nemůţe jednat, neboť jsou jeho soudci vyloučeni například z důvodu podjatosti v příslušné kauze. Z důvodu nutnosti musí rozhodnout nejblíţe nadřízený soud obou soudů, tj. soudu s vyloučenými soudci a soudu, kterému má být věc postoupena. Podklad pro tento druh delegace je součástí rozhodnutí o vyloučení soudců. Delegace vhodná znamená, ţe věc můţe být přidělena jinému soudu téţ z důvodu vhodnosti, to je např. rychlejšího, hospodárnějšího procesu nebo důkladnějšího projednání. Návrh na delegaci musí obsahovat skutečnosti, které k ní vedou. O této delegaci na jiný soud téhoţ stupně musí rozhodnout nejblíţe nadřízený soud obou soudů. Účastníci řízení mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu nebo z jakého důvodu má být věc přikázána. Delegaci je nutné odlišit od atrahování (atrakce), která není sice součástí OSŘ ale např. správního řádu, ale delegaci se podobá. Je to případ, kdy je věc soudu prvního stupně odejmuta soudem nejvyšším a předána k projednání a rozhodnutí soudu vyššího stupně. Věc můţe téţ odejmout soudu druhého stupně, ale pak o ní rozhoduje sám nejvyšší soud.

1.2.2.6 Příslušnost funkční Touto příslušností je vymezen „vzájemný rozsah působnosti mezi více soudy různého druhu zúčastněnými na vyřízení téže věci po sobě.“

9

Určuje tedy, který ze soudů bude

rozhodovat o opravném prostředku. Pokud by tedy např. bylo napadeno rozhodnutí soudu okresního, bude funkčně příslušným soudem k projednání soud krajský. Tento druh příslušnosti lze povaţovat za druh věcné příslušnosti. _______________________ 9

Schelleová, I. a kolektiv: Civilní proces, 1. vydání, Praha, Nakladatelství EUROLEX BOHEMIA a. s, 2006, str. 290

18

1.3 Zásady „Každé právní odvětví je budováno na určitých právních principech (zásadách), jež určují celkovou koncepci daného právního odvětví. Na těchto principech jsou potom postaveny právní normy příslušného právního oboru.“ 10

1.3.1 Zásady organizace soudnictví (Principy práva na spravedlivý proces) Soudy, jako nejdůleţitější orgány tohoto řízení, se musí řídit zásadami, které jsou upraveny v Ústavě ČR, Listině základních práv a svobod, Zákonu o soudech a soudcích či v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Tyto zásady je třeba odlišit od zásad samotného civilního procesu (viz dále). Protoţe je činnost justičních orgánů hlavní otázkou demokratického státu, je i jejich organizace postavena na několika zásadních principech jako je: „výkon soudní moci pouze soudem, výkon soudní moci jménem republiky, nezávislost soudů, nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jednota soudní soustavy, rozhodování senátem a samosoudcem nebo účast lidu na výkonu soudní moci.“11 Jednou z hlavních zásad organizace soudnictví je nestrannost a nezávislost soudů a soudců. Nezávislost a nestrannost soudů a soudců je zajišťována organizačními a procesními zárukami. Do organizačních záruk patří například jmenování soudců prezidentem republiky, neslučitelnost funkce s jinými zákonem vymezenými činnostmi nebo jmenování soudce na dobu neurčitou. Pod procesními zárukami si můţeme představit například nepodjatost soudce (přísedícího) nebo jejich vyloučení na základě právního předpisu z důvodu podjatosti (je tu např. příbuzenský vztah mezi soudcem či přísedícím a účastníkem řízení, tudíţ by mohlo dojít k ovlivnění rozhodnutí o projednávané věci). Poté, co se předseda soudu dozví od soudce nebo přísedícího o okolnosti, která vedla k jeho vyloučení, ustanoví do funkce jiného soudce (přísedícího) dle rozvrhu práce, případně týkalo-li by se vyloučení celého senátu, postoupí věc senátu jinému nebo není-li to moţné, přikáţe věc jinému soudu téhoţ stupně. Pokud by předseda soudu neměl pochybnosti o nepodjatosti soudce (přísedícího), postoupí věc k rozhodnutí nejvyššímu soudu. Námitku o podjatosti, o které musí být účastník soudem poučen, můţe účastník uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se účastní dotyčný soudce (přísedící). Námitku proti němu můţe uplatnit do 15 dnů v případě, ţe důvod, pro ____________________ 10

Schelleová, I. a kolektiv: Civilní proces, 1. vydání, Praha, Nakladatelství EUROLEX BOHEMIA a. s, 2006, str. 141

11

tamtéţ str. 142

19

který by mohl být tento soudce (přísedící) vyloučen, vznikl aţ později nebo o něm nevěděl při zmíněném prvním jednání.

12

Námitka můţe být uplatněna později, pouze není-li účastník

soudem poučen o moţnosti vyjádření se k soudcům (přísedícím), jinak ji soud odmítne. Námitka musí obsahovat údaj, kterému soudu je určena, kdo ji podává, čeho se týká, co sleduje, proti kterému soudci (přísedícímu) je podávána, musí být uveden důvod pochybnosti o nepodjatosti, důkazy, podpis a datum podání námitky. K takto učiněnému podání se přiloţí vyjádření dotyčných soudců (přísedících) a o vyloučení poté rozhodne nadřízený soud v senátě. Týkalo-li by se vyloučení soudců Nejvyššího soudu, rozhodne o vyloučení jiný senát soudu Nejvyššího. O vyloučení zaměstnanců soudu, tlumočníků nebo znalce rozhodne předseda senátu. O vyloučení notáře ve funkci soudního komisaře rozhodne soud, který jej pověřil provedením úkonů. V řízení je v případě podání námitky moţné prozatím činit jen neodkladné úkony. 13 Další zásadou je zásada zákonného soudu a soudce, která například říká, ţe soud musí být zřízen zákonem, který má příslušný rozvrh práce a právem upravenou příslušnost a ţe nikdo nesmí být svému zákonnému soudci odňat. Zásadou senátního rozhodování je řečeno, ţe zákon stanoví případy, kdy soudci nerozhodují samostatně, ale v senátu a jaké je jeho sloţení. Zásada rovnosti stran říká, ţe všichni účastníci řízení jsou si před soudem rovni a ţádný z nich není a nesmí být zvýhodněn. Rovnost nesmí ovlivnit ani odlišné postavení účastníků, jejich rasa, pohlaví, národnost, sociální původ nebo příslušnost k určitému druhu náboţenství. Všichni mají stejnou moţnost k uplatnění práva, právo na právní pomoc, na jednání před soudem ve své mateřštině případně s pomocí tlumočníka (u cizince) nebo prostřednictvím komunikačního systému u osob znevýhodněných slepotou nebo hluchotou. V řízení mají tedy stejná práva (např. navrhovat důkazy) i povinnosti (např. pravdivě a úplně vylíčit skutečnosti vedoucí k rozhodnutí soudu). Zásada veřejnosti vychází z Ústavy ČR a říká, ţe řízení u soudu musí být veřejné s výjimkou řízení, kde byla veřejnost vyloučena (např. v případech, kdy se jedná o sluţební tajemství nebo by mohla být ohroţena mravnost účastníků řízení) – tam musí být veřejně vyhlášen pouze rozsudek. Je moţné, aby soud jednotlivým občanům přítomnost při jednání povolil, ale přitom je důleţité, aby byli poučeni o trestních následcích porušení tajemství. Stejně tak lze k jednání odepřít přítomnost nezletilých nebo občanů, u nichţ hrozí, ţe by ____________________ 12

Těchto 15 dní se pak počítá od doby, kdy se o důvodu účastník dozvěděl.

13

podrobněji k vyloučení soudců a dalších osob viz ustanovení § 14 OSŘ

20

mohli rušit pořádek v jednací síni. O vyloučení veřejnosti musí soud rozhodnout buď před začátkem jednání, nebo na jeho začátku a to ve formě vydání usnesení, proti němuţ se nelze odvolat. Pro uplatnění této zásady, je tedy zákonem předepsáno řízení s jednáním. O projednávaných kauzách je veřejnost informována seznamem, který je vyvěšen na dveřích jednací síně. Protoţe je soud v přímém styku s účastníky řízení a je podstatné, co jimi bylo před soudem předneseno, uplatňuje se zásada přímosti a ústnosti. Soud má právo o skutečnostech rozhodnout pouze tehdy, získal-li je ústním podáním od účastníků řízení. V některých případech je vyţadována i písemná forma, která není nijak méněcenná (podání u soudu, plná moc, rozsudek apod.). Zásada přímosti klade důraz na přímý styk soudu a účastníků řízení s jejich důkazními prostředky. Zásada přímosti má své výjimky, např. pokud se důkazy provádí nepřímo nebo v případě, ţe za účastníka jedná jeho zástupce. Za důleţitou zásadu je téţ povaţována zásada hospodárnosti a rychlosti, kdy je zapotřebí, aby soud věci projednal rychle a účinně, bez zbytečných průtahů a nákladů. Touto zásadou je vyjádřena důleţitost kladená na efektivnost jednání. Mezi další zásady patří například zásada účasti laického prvku neboli přísedících, kteří nemusí mít právní vzdělání, přesto jsou součástí řízení a za jejich účast je jim poskytována náhrada mzdy. Zásada odmítnutí spravedlnosti (denegatio iustitiae) vyjadřuje povinnost soudce o příslušné věci rozhodnout. Podstatou zásady kontradiktornosti je konflikt stran řízení o určitou věc, které jsou aktivizovány při shromaţďování důkazů.

1.3.2 Zásady civilního řízení „Zásady každého právního odvětví musejí vycházet ze základních principů právního státu, kterými jsou: a) nedotknutelnost základních práv a svobod b) vazba zákonodárství na Ústavu a na mezinárodní smlouvy c) zásada přiměřenosti práva“14 ad a) Tento princip vyjadřuje zákaz takového zásahu, kterým by bylo moţné ohrozit smysl základních lidských práv, která jsou nedotknutelná neboli nadpozitivní (nesmějí být odstraněna nebo změněna). _______________________ 14

Schelleová, I. a kolektiv: Civilní proces, 1. vydání, Praha, Nakladatelství EUROLEX BOHEMIA a. s, 2006, str. 141

21

ad b) Princip vazby zákonodárství na Ústavu a mezinárodní smlouvy vyjadřuje podřízení zákona principům demokratického právního státu, který se zakládá právě na dokumentech jako je Ústava, Listina základních práv a svobod nebo mezinárodní smlouvy. I kdyţ zákon v jistém slova smyslu svobodu jedince omezuje svými zákazy, musí přitom dbát na přiměřenost svého zásahu. ad c) Poslední zmiňovaný princip v sobě zahrnuje dva poţadavky a to poţadavek na vhodnost, ten umoţní dosáhnout cíle a poţadavek na nezbytnost, který obsahuje další poţadavek, který umoţní zvolení takového prostředku, aby bylo cíle dosaţeno. Hlavními zásadami civilního řízení jsou: 1) Zásada dispoziční Na základě této zásady účastníci řízení činí vůči soudu procesní úkony, jako je např. podání návrhu na doplnění dokazování nebo odvolání vůči rozhodnutí soudu. Procesní úkon proti druhému účastníku je nutno učinit prostřednictvím soudu, jinak se tento dispoziční úkon povaţuje za neplatný. Těmito dispozičními úkony mohou být např.: návrh na zahájení řízení, jeho zpět vzetí nebo změna, obrana odpůrců nebo soudní smír. Tato zásada je typická pro sporné řízení, kde je tedy věcí účastníků, o čem má být rozhodnuto a je pouze na nich, zda bude řízení zahájeno. 2) Zásada oficiality Řízení je moţné zahájit z úřední povinnosti (ex officio) i bez návrhu v případě zájmů ochrany společnosti. V řízení nedochází ke změně ani v případě, ţe je výjimečně návrhu zapotřebí (řízení o povolení uzavřít manţelství) nebo kde návrh podává osoba, která projeví právní zájem (řízení o prohlášení za mrtvého). Je také moţné, aby k řízení dala podnět osoba, která pouze upozorňuje na určité narušené vztahy ve společnosti. To znamená, ţe zahájení řízení můţe probíhat i proti vůli procesních stran. Tato zásada je typická pro řízení nesporné. Průběh celého řízení je v tomto případě výhradou soudu. Účastníkovi, který podal návrh na zahájení řízení, můţe soud přiznat více, neţ čeho se ve svém návrhu domáhá, a to v řízení, které můţe být zahájeno i bez návrhu nebo kde je zákonem stanoveno vypořádání mezi procesními stranami. Ve sporném řízení ji můţeme nalézt při postupu soudu z úřední povinnosti po zahájení řízení. 3) Zásada projednací U soudu je projednávána ta věc, kterou mu účastníci předloţí k projednání. Skutkový stav předkládané věci je soudem zjišťován pouze v rozsahu, který účastníci předkládají. Soud vychází pouze z důkazů poskytnutých účastníky řízení (sporné řízení). Skutkový stav věci je 22

tedy soudem zjišťován v rozsahu účastníky tvrzeném, ale soud můţe provést i jiné důkazy a to za předpokladu, ţe jsou potřeba ke zjištění skutkového stavu věci a vyplývají ze soudního spisu. 4) Zásada vyšetřovací (inkviziční) Zde za objasnění skutkového stavu narozdíl od předchozí zásady, odpovídá sám soud, který je povinen provést i jiné neţ navrţené důkazy ke zjištění skutkového stavu věci. Tato zásada je typická pro řízení nesporné. 5) Zásada volného hodnocení důkazů Je pouze na soudu, jak bude hodnotit předloţené důkazy, za něţ mohou slouţit všechny prostředky, kterými lze zjistit skutečný stav věci. Důkazy jsou soudem hodnoceny jednotlivě a zároveň jako celek v jejich souvislosti. Ţádný z důkazů nesmí mít v řízení větší váhu, neţ ten další. Opakem této zásady je legální teorie důkazní, která se uplatní např. v ustanovení § 134 OSŘ (u veřejných listin). 6) Zásada arbitrárního pořádku Řízení je od zahájení do vydání rozhodnutí uspořádáno jako celek a nedělí se na jednotlivé etapy. Dělení na etapy je typické pro vykonávací řízení, kde se uplatní zásada legálního pořádku. 7) Zásada koncentrace V případě této zásady mají účastníci moţnost své úkony (např. podání námitky nebo navrţení důkazu) činit do určité fáze procesu, protoţe později učiněným úkonům by soud jiţ nepřihlíţel. 8) Zásada materiální pravdy Cílem řízení je zjištění skutečného skutkového stavu věci. Opakem této zásady je zásada formální pravdy, kdy soud postupuje dle formálně stanovených pravidel (např. rozsudek pro zmeškání).

1.4 Subjekty sporného a nesporného řízení Subjekt civilního řízení je takový nositel práv a povinností v civilněprávním procesu, který má vliv na jeho průběh, který se týká občanskoprávních věcí. Jsou to: a) soudy, které mají oprávnění v těchto věcech jednat a rozhodnout o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech fyzických či právnických osob

23

b) procesní strany (účastníci řízení) neboli ti, o jejichţ právech a oprávněných zájmech má být v řízení jednáno a rozhodnuto.

1.4.1 Účastníci řízení OSŘ rozlišuje, resp. definuje v ustanovení § 90 a § 94 tři typy účastníků řízení. První definice účastníků řízení se týká řízení sporného a jsou to:  žalobce a žalovaný Ţalobce je osoba, která podává návrh na zahájení řízení proti osobě ţalovaného. Účastníkům je v občanském soudním řízení před soudem dáno rovné postavení, a tudíţ nezáleţí na postavení ţalobce a ţalovaného. Druhá a třetí definice se naopak týká řízení nesporného a nelze je kombinovat, tzn., ţe nejdříve se uţije definice druhá a teprve není-li to moţné, uţije se definice třetí.  Navrhovatel a ten, koho zákon za účastníka označuje Týká se řízení, které je moţno zahájit na návrh např. řízení o určení otcovství se souhlasným prohlášením obou rodičů. Výjimkou, kdy se řízení nemusí zahájit na návrh je dědické řízení.  ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno (u řízení, které může být zahájeno i bez návrhu) V tomto případě nelze přesně určit, kdo můţe být účastníkem řízení, a proto osoba musí mít určitý vztah k povinnostem nebo právům, o kterých se bude jednat např. prarodiče v řízení o výţivném nezletilého. 15 Pokud by soud zjistil, ţe jedná s někým, komu toto právo nepřísluší, usnesením jeho účast ukončí a naopak, pokud se osoba, o jejichţ právech či povinnostech má být jednáno, řízení neúčastní, je povinností soudu o tomto vydat usnesení a takového účastníka do řízení přibrat, jakmile se o něm dozví.

1.4.2 Osoby zúčastněné řízení Je nutné rozlišovat účastníky řízení a osoby zúčastněné, coţ jsou další osoby, které se řízení sice účastní, ale o jejichţ právech v řízení není rozhodováno. Taková osoba má v řízení __________________ 15

podrobněji viz Schelleová, I. a kolektiv: Civilní proces, 1. vydání, Praha, Nakladatelství EUROLEX BOHEMIA a. s, 2006,

str. 239

24

pouze povinnosti. Osobou zúčastněnou můţe být například zapisovatelka, svědek, znalec, tlumočník nebo právní zástupce účastníků řízení. Tato osoba se můţe lehce stát i účastníkem řízení a to např. v případě, pokud svědek uplatní v řízení nárok na svědečné. Účastníkem řízení se pak stane, ale pouze v této fázi řízení (účastenství pro určitý úsek řízení). Osoby, které řízení přihlíţí (veřejnost), nejsou zúčastněnými osobami, neboť se na řízení nepodílejí.

1.4.3 Způsobilost účastníků Způsobilost účastníků k řízení je jednou z velice důleţitých podmínek, které musí být pro řízení splněny. Pokud by například způsobilost být účastníkem řízení nebyla v den zahájení řízení splněna, vedlo by to k zastavení řízení. V případě způsobilosti účastníků je zapotřebí si rozlišit dva její druhy, které spolu splývají a jsou předpokladem pro samotné účastenství. Účastníkem řízení můţe být ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivita). Tento druh způsobilosti vychází z článku 5 Listiny základních práv a svobod. 16 U fyzických osob vzniká jiţ při narození a má ji i nasciturus, pokud se narodí ţivý. Touto způsobilostí se rozumí např. právo dědit. V tomto případě má pak nasciturus hlavní význam, neboť pokud by zemřel zůstavitel před narozením svého dítěte, můţe se narozené dítě stát jeho dědicem. Pokud by se však narodilo mrtvé nebo matka potratila, mělo by se za to, ţe se dědicem ani nestalo.

17

Způsobilost mít práva a povinnosti zaniká smrtí nebo prohlášením za

mrtvého. Smrt musí být doloţena úmrtním listem na základě úředního zjištění. V případě prohlášení osoby za mrtvou lze úmrtní list vydat na základě rozhodnutí soudu na ţádost osoby, která má na věci právní zájem (např. manţelka nezvěstného manţela) a to za okolností, které předpokládají, ţe osoba neţije. Řízení o prohlášení za mrtvého bude dále podrobněji popsáno v nesporných řízeních. U právnických osob vzniká tato příslušnost dnem zápisu do obchodního či jiného zákonem určeného rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Za právnickou osobu činí úkony osoby oprávněné smlouvou, která právnickou osobu zřizuje, zakládací listinou nebo zákonem (tj. statutární orgány), dále pak je-li to určeno interními předpisy právnické osoby nebo je to vzhledem k funkci obvyklé, tak tyto úkony činí i pracovníci nebo členové právnické osoby. Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, právnická osoba se můţe zrušit ___________________ 16

podrobněji viz Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., hlava druhá, oddíl první

17

Schelleová, I. a kolektiv: Civilní proces, 1. vydání, Praha, Nakladatelství EUROLEX BOHEMIA a. s, 2006, str. 291

25

uplynutím doby, dohodou nebo splněním účelu, pro který byla vytvořena a zaniká dnem výmazu z uvedeného rejstříku. Způsobilost být účastníkem řízení má i stát a zvláštní subjekty, o kterých tak zákon stanoví, např. státní zastupitelství. 18 Druhým typem způsobilosti se rozumí způsobilost k právním úkonům, kterou nabývá účastník v plném rozsahu zletilostí neboli dosaţením osmnácti let případně uzavřením manţelství fyzické osoby starší 16 let, pokud toto manţelství uzavře se svolením soudu. Způsobilost nabytou poslední formou účastník neztrácí ani po zániku tohoto manţelství. Rozsah způsobilosti k právním úkonům není na rozdíl od způsobilosti mít práva a povinnosti za trvání ţivota subjektu neměnný. Způsobilost k právním úkonům lze omezit z důvodů uvedených v zákoně např. za uţívání návykových látek, jako jsou alkohol, drogy a jiné návykové látky. Soudem je vymezeno, co osoba omezená ve své způsobilosti můţe činit nebo co činit nesmí. Soud můţe také osobu způsobilosti zbavit za předpokladu, ţe má osoba duševní poruchu, která není pouze přechodná. V tomto případě jí bude ustanoven opatrovník (viz podkapitola 1. 4. 10 Zástupci účastníků - na základě rozhodnutí). Soud omezení nebo zbavení způsobilosti změní či zruší, odpadnou-li důvody, pro které byla tato osoba omezena ve své způsobilosti nebo jí zbavena. Nezletilá osoba má jen takovou způsobilost, která je přiměřená jejímu věku a duševní vyspělosti (např. je způsobilá k nákupu potravin v obchodě).

1.4.4 Účastenství 1.4.4.1 Vedlejší účastenství (vedlejší intervence) Vedlejší účastník resp. třetí osoba, jak jiţ z názvu vyplývá, vystupuje vedle hlavního účastníka řízení, který má stejně jako vedlejší účastník zájem na pomoc ve sporu neboli na vítězství jedné strany a to té, ke které vedlejší účastník přistoupil. Není moţné, aby přistoupil k oběma stranám. Vedlejší účastník (osoba odlišná od účastníků) vystupuje jen v řízení sporném, kde proti sobě stojí ţalobce a ţalovaný. Nesmí se jednat o řízení, kde se rozhoduje o neplatnosti manţelství, rozvodu nebo určení, zda tu manţelství je, či není.

_____________________ 18

Jako příklad ke způsobilosti být účastníkem řízení lze uvést řízení, které bylo zahájeno 1. 6. 2009 proti panu „A“, který

však 27. 5. 2009 zemřel nebo zemřel-li manţel před vydáním rozhodnutí o rozvodu manţelství. Protoţe soud zjistil, ţe nebyla splněna podmínka způsobilosti být účastníkem řízení, resp. byl tu její nedostatek, řízení zastaví. Pokud by např. pan „A“ zemřel aţ po zahájení tohoto řízení tj. např. 6. 6. 2009, soud bude dále postupovat dle ustanovení § 107 OSŘ s jeho nástupcem (u zemřelé fyzické osoby je to dědic zemřelého, u ztráty způsobilosti právnické osoby to budou např. ti, kteří po ní převzali práva povinnosti, které se řízení týkají) případně řízení zastaví. Nástupce je vázán reálným stavem řízení.

26

Vedlejším účastníkem pro celé řízení či jeho část se můţe stát jen osoba, která má způsobilost být účastníkem řízení a do řízení můţe přistoupit z vlastní iniciativy nebo na základě výzvy některého účastníka. Je také moţné, aby v řízení existovalo více vedlejších účastníků. Do řízení můţe vstoupit u soudu prvního stupně, do odvolacího nebo dovolacího řízení či řízení o obnově samotného řízení. Rozhodnutí soudu můţe upravit i jeho právní poměr, pokud můţe podat odvolání bez stanoviska hlavního účastníka, ke kterému přistoupil (např. přistoupení dítěte do řízení, kde ţalobu o určení otcovství podala matka - nezávislá aktivní legitimace kaţdého z nich) nebo se ho můţe týkat nepřímo a to v případě, kdy nemůţe v řízení činit ţádné dispoziční úkony (nemůţe podat odvolání) a je jen třetí osobou.

1.4.4.2 Hlavní účastenství (hlavní intervence) Zde se jedná o uplatnění samostatného nároku třetí osoby na právo nebo věc. Jako příklad lze uvést spor ţalobce a ţalovaného o vlastnické právo, do kterého vstoupí třetí osoba, která na vlastnictví také uplatňuje nárok, tzn., ţe původní soupeři se stávají v tuto chvíli společníky (ţalovaní) a třetí osoba ţalobcem.

1.4.5 Legitimace Při rozlišování účastníků řízení hraje svou roli také procesní a věcná legitimace. Procesní legitimace vymezuje oprávnění být účastníkem řízení, který musí být dle zákona v řízení způsobilý a věcná legitimace je jakýsi vztah účastníka řízení (hmotněprávní) k příslušné projednávané věci. Důleţitou roli má věcná legitimace především ve sporném řízení resp. v civilním řízení (v nesporném jen u navrhovatele), které se zahajuje na návrh a účastníci stojí proti sobě jako ţalobce a ţalovaný nebo navrhovatel a odpůrce, nikoli tedy v řízení, které je moţno zahájit bez návrhu z vlastní iniciativy soudu. Věcná legitimace je jednou z podmínek řízení. Aktivní věcná legitimace je na straně ţalobce a znamená, ţe ţalobu můţe podat pouze ta osoba, která je nositelem hmotného práva a pokud by jím nebyla, je povinností soudu tuto ţalobu zamítnout. Pasivní věcnou legitimací musí být vybaven ţalovaný. Pokud by byla ţaloba podána proti někomu, kdo nositelem hmotněprávní povinnosti není, ale ţalobce ho jako nositele v ţalobě označil, znamenalo by to

27

nedostatek pasivní věcné legitimace a opět zamítnutí ţaloby soudem v důsledku neodstranitelné vady v podmínce řízení. Pokud v řízení není vymezen okruh účastníků vztahem dvou stran, řeší se pouze otázka aktivní věcné legitimace z důvodu chybějící strany odpůrce, kterého by navrhovatel určil. Procesní legitimace je vymezena dvojím pojetím, a sice procesním postavením účastníka řízení, který má právo v řízení činit úkony neboli procesně legitimovat (např. pokud by byl ţalobcem, procesně legitimuje ţalobou ţalovaného) a moţností domáhat se práva, jehoţ není nositelem (např. nejvyšší státní zástupce v řízení o popření otcovství). 19

1.4.6 Záměna účastníků Z důvodu nedostatku věcné aktivní či pasivní legitimace na straně ţalobce nebo ţalovaného na počátku řízení můţe dojít k záměně účastníků. Ustanovení § 92 odst. 2 OSŘ dává v řízení na prvém stupni za souhlasu účastníků a soudu moţnost vystoupení ţalobce nebo ţalovaného z řízení s náhradou někoho jiného na jejich místo. Pokud má být vyměněn ţalobce, je nutný souhlas osoby, která má nastoupit na jeho místo. Pokud by měl být vyměněn ţalovaný, je nutný také jeho souhlas, jeho negativní stanovisko však není právně důleţité. Protoţe nemusí být při této výměně řízení zastaveno a zahájeno znovu, je realizována zásada hospodárnosti řízení.

20

Soud záměnu nepovolí pouze v případech, kdy by mohly

v řízení nastat komplikace, týkající se např. nového dokazování. K uvedené záměně můţe dojít pouze za předpokladu splnění podmínek řízení a podaného návrhu na záměnu ze strany ţalobce (zásada dispoziční). Nejsou-li tyto podmínky splněny, je řízení soudem zastaveno. Soud v případě záměny rozhoduje formou vydaného usnesení a je proti němu přípustné odvolání. Tato záměna není moţná v nesporném řízení, neboť dle druhé zákonné definice jsou účastníci ti, jeţ zákon označuje. Pokud má být v řízení zahájeném bez návrhu rozhodováno o právech a povinnostech účastníků, hmotněprávní vztah účastníka řízení k projednávané věci neboli věcná legitimace zde splývá s tím, zda osoba je nebo není účastníkem řízení.

1.4.7 Přistoupení účastníka Jak dále vyplývá z ustanovení § 92 odst. 1 OSŘ, je ve sporném řízení na prvním stupni ______________________ 19

podrobněji k legitimaci viz Schelleová, I. a kolektiv: Civilní proces, 1. vydání, Praha, Nakladatelství EUROLEX

BOHEMIA a. s, 2006, str. 242 20

Příkladem lze uvést řízení, kdy je ţalována osoba „A“, ţalobce však zjistí, ţe měla být ţalována osoba „B“. Dochází zde

tedy k nedostatku pasivní věcné legitimace, ţalobce tedy navrhne záměnu účastníka za osobu „B“ a soud o této záměně rozhodne. Řízení tedy skončí pro ţalovanou osobu „A“ a začne pro osobu „B“.

28

moţné, aby v případě nedostatku věcné legitimace a podání návrhu ţalobce, samozřejmě při splnění procesních podmínek, přistoupil téţ do řízení účastník další. Pokud by měla tato další osoba, která bude součástí tohoto řízení, vystupovat na straně navrhovatele, je zapotřebí, aby s tímto nově vstupující účastník souhlasil. Stanovisko ţalovaného k výše uvedenému návrhu není právně významné. Stejně jako při záměně účastníků se i v tomto případě rozhoduje formou usnesení, proti němuţ je moţné se odvolat.

1.4.8 Procesní nástupnictví (změna účastníků) K procesnímu nástupnictví dochází v případě, ţe po zahájení řízení dojde k přechodu práva nebo povinnosti, o něţ se v řízení jedná, z příslušného účastníka, který například zemřel, na jinou osobu (tzv. univerzální sukcese), která se tímto stává právním nástupcem zemřelého s tím, ţe je pro ni závazné vše, co zemřelý v tomto procesu učinil. O této skutečnosti soud nerozhoduje. Můţe však také dojít k sukcesi singulární, a to v případě, kdy účastník neztratil způsobilost být účastníkem řízení (dle našeho příkladu tedy nezemřel), i přesto však práva nebo povinnosti přejdou na někoho jiného např. formou prodeje spoluvlastnického podílu. Ţalobce musí poukázat na tento převod či přechod práva, o které se v řízení jedná, prokázat, ţe jsou splněny formální podmínky, které tento přechod či převod upravují, ţe se tato skutečnost týká dosavadního účastníka řízení, nastala aţ po zahájení tohoto řízení, a navrhnout, aby do řízení vstoupil nabyvatel práva. Ten, kdo má vstoupit namísto ţalobce s tím musí souhlasit. 21 V praxi je běţné, ţe účastník řízení můţe převést pouze část svých práv a řízení pro něj zcela nekončí. 22

1.4.9 Úkony účastníků řízení Účastníci mohou v řízení činit hmotněprávní a procesněprávní úkony. Občanský zákoník definuje v ustanovení § 34 právní úkon jako: „projev vůle, který směřuje zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinnosti, které právní předpisy s takovým projevem spojují.“ Pod hmotněprávním úkonem si lze představit např. odvolání plné moci. Účinnost _________________ 21

Pro lepší představu lze příkladem uvést řízení, kdy je 5. 10. 2009 ţalován pan „A“, 7. 9. 2009 však dojde k převzetí

spoluvlastnického podílu osoby „A“ osobou „B“. Tímto zanikne věcná legitimace osoby „A“, ţalobce navrhne změnu účastníka řízení, a pokud soud změnu připustí, bude se v řízení pokračovat s osobou „B“. 22

Typickým příkladem je smlouva mezi ţalobcem a ţalovaným dle ustanovení § 524 Občanského zákoníku týkající se

postoupení části pohledávky ţalobcem, kterou v řízení po ţalovaném vymáhá.

29

hmotněprávních úkonů nastává podle ustanovení § 41 OSŘ od doby, kdy se o něm účastníci dozvěděli. Procesní úkony rozlišujeme na prosté a dispoziční. Dispozičními úkony „účastníci disponují řízením či jeho předmětem.“ V řízení na prvním stupni dispozičními úkony mohou být – návrh na zahájení řízení či jeho změna nebo zpětvzetí, uznání nároku, obrana odpůrců a jeho námitky, vzájemný návrh a soudní smír. 23 Prostým úkonem se rozumí všechny ostatní úkony, kterými účastníci nedisponují řízením. Nejčastější podobou procesního úkonu účastníka je podání návrhu, které můţe být učiněno pouze prostřednictvím soudu a to písemnou formou nebo ústně do protokolu. Písemná forma je vyţadována v listinné či elektronické podobě prostřednictvím: a) veřejných datových sítí (nutno do 3 dnů předloţit originál nebo písemné podání shodného znění, přílohy lze přiloţit jiţ při prvním zaslání), b) telegraficky (nutno do 3 dnů písemně doplnit) c) nebo telefaxem (stejně jako u veřejných datových sítí). V případě elektronické podoby podání, která je opatřena zaručeným elektronickým podpisem, který byl vydán poskytovatelem certifikačních sluţeb s akreditem, se předloţení originálu do 3 dnů nevyţaduje. Ústní zavedení do protokolu je moţné podle ustanovení § 42 odst. 1 OSŘ učinit jen v několika případech, a sice při návrhu: „na zahájení řízení o povolení uzavřít manželství, o určení a popření rodičovství, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, o osvojení a řízení, které lze zahájit i bez návrhu, a návrhy na výkon rozhodnutí v těchto řízeních vydaných.“ 24 Návrh podaný v řízení můţe mít řadu forem od podání ţaloby, návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení, na doplnění dokazování či formu opravného prostředku. Není – li zákonem stanoveno jinak, je povinností účastníka učinit úkon výslovně. Kaţdý takovýto úkon musí mít potřebné náleţitosti, musí být srozumitelný a určitý a soud ho posuzuje dle jeho obsahu i v případě, ţe byl účastníkem označen nesprávně. Účinnost tohoto úkonu vůči ostatním účastníkům nastává aţ od doby, kdy se o něm v řízení dozvěděli, a k odvolání samotného úkonu účastníka můţe dojít, jestliţe jeho odvolání dojde soudu nejpozději současně s tímto úkonem. ________________________ 23

Schelleová, I. a kolektiv: Civilní proces, 1. vydání, Praha, Nakladatelství EUROLEX BOHEMIA a. s, 2006, str. 245

24

ÚZ č. 714 - Zákon č. 99/1963 Sb., ve znění zákona č. 7/2009 Sb., Ostrava, Nakladatelství Sagit, a.s., 2009, ustanovení

§ 42, odst. 1, str. 13

30

Z kaţdého podání musí být jasné, kterému soudu je určeno, kdo ho činí, jaké věci se týká, co sleduje a téţ musí být připojen podpis a datum vyhotovení (obecné náleţitosti). Při podání v listinné podobě je samozřejmostí potřebný počet stejnopisů, z nichţ jeden musí zůstat soudu a je-li to třeba, musí dostat jeden stejnopis kaţdý z účastníků. Při podání v jiných formách postačí jeden stejnopis. Procesní úkony se dále dělí na vadné a bezvadné, přípustné a nepřípustné, účinné a neúčinné. Bezvadným procesním úkonem se rozumí úkon, který má všechny potřebné náleţitosti, jak formální, tak i obsahové. Pokud by podání nemělo všechny stanovené náleţitosti (neúplné), bylo neurčité nebo nesrozumitelné (nesprávné), předseda senátu vyzve usnesením účastníka, aby podání opravil či doplnil a určí mu pro tuto nápravu lhůtu s tím, ţe je v usnesení poučen, jak má tuto nápravu správně provést a pokud ji neprovede včas, ţe bude řízení zastaveno. Proti tomuto rozhodnutí, které se vydává formou usnesení, se lze odvolat. Nepřípustným procesním úkonem se rozumí takový úkon, který učinil neoprávněný účastník nebo byl podán opoţděně. Tyto úkony mají důleţité postavení zejména v řízeních o opravných prostředcích, která jsou upravena lhůtami a jsou zde vymezeny i okruhy účastníků. Neúčinným procesním úkonem se rozumí úkon, který nemá ţádné procesněprávní následky.

1.4.10 Zástupci účastníků Účastník můţe/musí být v některých případech před soudem zastoupen. OSŘ rozlišuje v ustanoveních § 22 - § 32 zastoupení účastníka na základě zákona, na základě plné moci a na základě rozhodnutí. Obecně můţe za osobu jednat pouze taková osoba, která nejedná v rozporu se zájmy zastoupeného a musí se pověřením zastoupené osoby prokázat. Zákonné zastoupení: Ze zákona musí být zastoupena svým zákonným zástupcem taková fyzická osoba, která před soudem nemůţe jednat samostatně. Jedná se o osoby nezletilé, osoby zbavené nebo omezené ve způsobilosti k právním úkonům. Podle ustanovení § 23 OSŘ můţe předseda senátu vzhledem k okolnostem také rozhodnout, ţe fyzická osoba, která nemá plnou způsobilost k právním úkonům, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem i v případě, ţe se jedná o věc, v níţ by jinak mohla jednat samostatně (např. osoba má omezenou způsobilost k nakládání s nemovitým majetkem, ale spor se týká movitého). Osobu nezletilou můţe zastoupit rodič, soudem stanovený poručník či kolizní opatrovník, který zabraňuje kolizi mezi nezletilým a druhou stranou. Na základě souhlasu soudu nebo

31

zákonného zástupce můţe nezletilého zastupovat i pěstoun, který ho jinak zastupuje pouze v běţných záleţitostech. Ze zákona vyplývá i povinnost být zastoupen advokátem nebo notářem a to např. v řízení před Ústavním soudem nebo v řízení o dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem. Účastník můţe být zastoupen také na základě plné moci a to zástupcem, kterého si zvolí. Největší pravomoc, kterou nelze omezit, můţe účastník udělit na základě generální (procesní) plné moci, která se vztahuje na všechny úkony, které s věcí souvisí (viz Příloha č. 1). Pro určité úkony slouţí speciální plná moc a individuální neboli prostá plná moc je účastníkem dána pouze pro jeden určitý úkon. Zástupcem pak můţe být pouze fyzická osoba s výjimkou věcí obchodních, kdy účastníka můţe zastupovat odborová organizace. Účastník můţe mít v téţe kauze pouze jednoho zástupce. Plnou moc uděluje zmocnitel zmocněnci písemnou formou nebo ústně do protokolu a musí být doloţena jiţ při prvním učiněném úkonu. Pokud by toho nebyl zástupce schopen, nebude s ním soud jednat. Odvolání plné moci je účinné ihned po oznámení účastníkem zástupci nebo oznámením soudu. Ověření podpisů na plné moci či jejím odvolání je nutné, pouze stanoví-li to zákon nebo na základě rozhodnutí předsedy senátu. Lze ji také vypovědět zvolením jiného zástupce. Plná moc zaniká dnem právní moci rozhodnutí, kterým se ukončilo toto řízení, ztrátou způsobilosti zastoupeného být účastníkem řízení, smrtí nebo zánikem zástupce. Ve věcech péče o nezletilé (např. při změně vyţivovací povinnosti) můţe účastníka zastupovat i Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí a to za předpokladu ţe se věc vztahuje k cizině. Týká-li se určitá projednávaná kauza diskriminace na základě pohlaví, věku, náboţenství, zdravotního postiţení, sexuální orientace, světového názoru nebo původu, ať jiţ rasového nebo etnického, můţe být účastník řízení zastoupen právnickou osobou, která byla vytvořena na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Jedná-li se ve sporech o ochranu autorského zákona, můţe být účastník zastoupen právnickou osobou, která se zabývá tímto způsobem ochrany. Pokud je účastník řízení členem odborů, je moţné, aby ho s výjimkou věcí obchodních zastupovala odborová organizace. Jménem odborů, Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí a právnické osoby, která účastníka zastupuje ve sporech, které se týkají autorského práva nebo diskriminace, jedná buď její statutární orgán (má-li více členů, jedná předseda tohoto orgánu nebo pověřený člen), pověřený zaměstnanec (člen) PO, vedoucí odštěpného závodu či jiné organizační sloţky zapsané v OR nebo prokurista na základě udělené prokury, coţ je zvláštní druh plné moci upravený pouze v obchodním zákoníku. Tímto druhem plné moci podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku zmocňuje prokuristu ke všem právním úkonům. 32

Účinnost prokury je pak dána dnem zápisu do obchodního rejstříku. Je důleţité poznamenat, ţe prokuristou můţe být pouze fyzická osoba, která má plnou způsobilost k právním úkonům. Prokuristovi lze udělit prokuru individuální, nebo pokud by bylo prokuristů více, pak se jedná o prokuru hromadnou. Nejčastěji je ukládána tzv. základní prokura, kterou je mu však zakázáno zcizovat nemovitosti (např. prodat) podnikatele nebo je zatěţovat např. věcnými břemeny. Pokud by měl jednu z těchto věcí prokurou povolenu, jedná se o prokuru rozšířenou. V případě uvalení nucené správy na tohoto podnikatele, jedná za ni nucený správce nebo jím pověření zaměstnanci. V téţe kauze pak můţe za podnikatele jednat pouze jedna osoba. Podle zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, za stát vystupuje úřad resp. jeho zaměstnanec pověřený ředitelem úřadu nebo dle zvláštního právního předpisu jeho organizační sloţka resp. její vedoucí nebo jím pověřený zaměstnanec. Tento zákon také stanoví, za jakých podmínek můţe do řízení tento úřad vstoupit nebo podat návrh na jeho zahájení. Úřad je pak oprávněn ke stejným úkonům jako účastník řízení s výjimkou případů, které musí vykonat účastník sám. Za obec nebo vyšší územně samosprávný celek jedná oprávněná osoba nebo pověřený zaměstnanec případně stát podle zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Pokud je součástí řízení projednávání utajovaných informací, můţe účastníka zastupovat pouze fyzická osoba s platným osvědčením dle zvláštního zákona (např. zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů) týkajícím se právě těchto tajných skutečností popř. osoba poučená předsedou senátu, který musí toto poučení zaloţit do spisu a do 30 dnů od tohoto dne odeslat Národnímu bezpečnostnímu úřadu. Na základě plné moci pro celé řízení (generální plná moc) můţe účastníka zastoupit advokát. Jeho činnost upravuje zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, který byl ke dni 1. 9. 2009 novelizován. Funkce advokáta je činností soustavnou, neslučitelnou s výkonem jiné placené činnosti s určitými výjimkami např. činností pedagogickou, literární či vědeckou. Jeho právní pomoc, jako je zastupování před soudy, před orgány veřejné správy, obhajoba v trestních věcech, sepisování soukromých listin o právních úkonech, udělování právních porad nebo poskytování právní pomoci dle jiných předpisů, je činností úplatnou a výjimečnou, neboť zastupování v takovém rozsahu nemůţe vykonat ţádný jiný zástupce. Advokát je vázán mlčenlivostí související s výkonem jeho činnosti a právní pomoc můţe odmítnout jen z důvodů daných zákonem. Svému klientovi odpovídá za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem své činnosti. I sám advokát můţe být zastoupen jiným 33

advokátem (výjimkou je např. jednání u Ústavního soudu), advokátním koncipientem nebo svým zaměstnancem. V případě zaměstnance advokáta zákon nevylučuje zastoupení osobou bez právního vzdělání. Dalším moţným zástupcem účastníka na základě plné moci je notář. Organizaci notářství upravuje zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Jeho úplatná činnost je vymezena několika okruhy: sepisování veřejných listin (tj. notářských zápisů) narozdíl od advokáta, který sepisuje listiny soukromé, osvědčování právně významných skutečností a prohlášení (vidimace – ověřování shody opisu/kopie s vlastní listinou), přijímání listin do úschovy (např. závěti či cenné papíry) a přijímání listin a peněz do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám (nejčastěji to bývají zálohy na kupní cenu). Notář můţe poskytovat právní poradu fyzickým i právnickým osobám, ale pouze z oboru vlastní činnosti notáře (např. jaké doklady či osvědčení budou potřeba), vykonávat správu majetku, zastupovat fyzické i právnické osoby v jednání se státními či jinými orgány, ve správním či občanském soudním řízení avšak s výjimkou řízení osvojení, o povolení uzavřít manţelství, o dědictví. Notář můţe mít také funkci soudního komisaře v řízení o dědictví nebo můţe být správcem konkurzní podstaty příp. insolvenčním správcem podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, jenţ nahradil zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání. I notář můţe být zastoupen jiným notářem, notářským kandidátem nebo notářským koncipientem. Na základě plné moci můţe účastníka zastoupit téţ obecný zmocněnec. Tím můţe být kterákoliv osoba i bez právního vzdělání, kterou si účastník zvolí. Jedinou podmínkou je, aby měl plnou způsobilost k právním úkonům. Obecný zmocněnec musí vţdy jednat osobně, tudíţ není moţné, aby se nechal zastoupit někým jiným, a téţ nesmí vystupovat ve více věcech opakovaně. V praxi se totiţ stává, ţe se obecní zmocněnci snaţí si tímto způsobem přivydělávat, neboť nesplňují podmínky zástupu ve funkci advokáta. Soud můţe proto rozhodnout, ţe obecný zmocněnec nebude k jednání připuštěn. Příkladem obecného zmocněnce můţe být dcera, která při jednání u soudu zastoupí svou matku, neboť ta není schopna se k jednání dostavit. Pokud se věc týká průmyslového vlastnictví, můţe si účastník řízení svým zástupcem zvolit s výjimkou mimořádného opravného prostředku (dovolání) téţ patentového zástupce, jehoţ zastupování upravuje zvláštní právní předpis, tj. zákon č. 417/2004 Sb., o patentových zástupcích. Jedná se zejména o zastupování před Úřadem průmyslového vlastnictví a před uvedenými obecnými soudy.

34

Na základě rozhodnutí soudu můţe být fyzická osoba, která nemůţe před soudem samostatně jednat, zastoupena opatrovníkem, pokud by hrozilo prodlení jednání. Ten můţe být ustanoven i osobě právnické, která nemá osobu oprávněnou za ni jednat, nebo je sporné, kdo touto osobou je a to opět za předpokladu hrozícího prodlení jednání. Opatrovníka lze téţ ustanovit dědicům zůstavitele, účastníku neznámého pobytu, dále tomu, který byl stiţen duševní poruchou, či se z důvodu zdravotních nemůţe po určitou dobu řízení účastnit, dále pak tomu, který není schopen se srozumitelně vyjádřit nebo osobě, které se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině. Opatrovníkem můţe být advokát nebo osoba, která s tím souhlasí a vystupuje před soudem prvního stupně, dále v odvolacím nebo dovolacím řízení. Předseda senátu můţe ustanovit účastníkovi, u kterého je předpokladem osvobození od soudních poplatků (z důvodu horších ţivotních poměrů) na jeho ţádost zástupce a je povinen ho o této moţnosti poučit. Osoba ustanovená soudem má pak postavení jako zástupce s procesní plnou mocí. Dalšími subjekty občanského soudního řízení mohou být například dle zákona č. 189/1994 Sb. vyšší soudní úředníci, kteří působí zejména u okresních a krajských soudů a jejich činnost se týká např. dědického řízení bez jednání u soudu, řízení o výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, prodejem movitých věcí téţ bez jednání nebo řízení o návrzích na vydání platebního rozkazu. Tyto osoby samostatně provádí úkony soudu ve stanoveném rozsahu. Subjektem občanského soudního řízení můţe být soudní komisař, jehoţ funkci vykonává notář, který provádí určité úkony v řízení o dědictví. Vzhledem k tomu, ţe státní zastupitelství v osobě státní zástupce můţe do zahájeného civilního řízení vstoupit v případech vymezených zákonem, můţe vykonávat i stejné úkony jako účastník řízení s výjimkou úkonů, které můţe vykonat jen sám účastník. Mezi subjekty občanského soudního řízení patří také soudní vykonavatel. Jedná se o pracovníka soudu, který plní některé úkoly související s exekučním řízením. Jedná se např. o soupis movitých věcí, jejich zajištění a odebrání, prodej sepsaných věcí v draţbě, vydání výtěţku těchto prodaných věcí oprávněným apod. Dalšími subjekty občanského soudního řízení mohou být i daňoví poradci, kteří poskytují na základě smlouvy mezi daňovým poradcem a klientem právní sluţby a finančně ekonomické rady ve věcech daní, odvodů nebo např. soukromí soudní exekutoři, jejichţ postavení upravuje zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti neboli tzv. exekuční řád.

35

1.5 Doručování Novela OSŘ č. 7/2009 Sb. přináší zcela novou úpravu v systému doručování, který doposud vnášel do soudního procesu nemalé problémy spojené s nemoţností doručování dokumentů (např. předvolání) účastníkům řízení. Ti nebyli doposud odpovědni za správnost doručovací adresy a bylo tedy na soudu příp. na orgánech, které s ním spolupracují v součinnosti (např. Policie ČR), aby zjistil, kde se účastník nachází a pokud nebyl úspěšný, bylo nutné účastníkovi ustanovit opatrovníka. Novelizací se odpovědnost za doručení písemnosti zcela přenáší na adresáta samotného. Písemnosti je moţné doručit na povinnou doručovací adresu, kterou si adresát zvolí. Můţe to být adresa datové schránky, jiná emailová adresa, adresa pro doručování, zvlášť dohodnutá adresa nebo adresa trvalého bydliště. V nově vzniklém systému soud doručuje písemnosti při samotném jednání či jiném soudním úkonu, a není-li to moţné, doručí se písemnost na adresu datové schránky, jejíţ úprava je obsaţena v zákoně č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů. Tento způsob doručování je vedle doručení písemností při soudním jednání či jiném úkonu hlavní formou doručení a předpokládá se, ţe tomu bude tak i v budoucnu. Povinné zřízení datové schránky, které probíhá automaticky, platí pouze pro právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, zřízené zákonem, organizační sloţky podniku, zahraniční právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, dále pak pro daňové poradce, advokáty, notáře, insolvenční správce a soudní exekutory.

25

V případě zřízení datové

schránky (dále jen DS) soud zasílá všechny písemnosti do této DS a zásilka je pak doručena dnem přihlášení majitele do tohoto systému. Dokument doručený do DS si adresát můţe nechat na kontaktním místě veřejné správy Czech POINTU (na obecních a krajských úřadech, u notáře či na poště) vytisknout s ověřením, ţe se opravdu jedná o listinnou podobu elektronického dokumentu. Pokud by se stalo, ţe se majitel DS během 10-ti dní do DS nepřihlásí, bude tímto dnem zásilka povaţována za doručenou s výjimkou doručení tzv. fikcí (např. u platebního rozkazu nebo předvolání k přípravnému jednání). Přihlásí-li se majitel DS po těchto 10 dnech, je doručeno jeho přihlášením a procesní lhůty začínají běţet (např. podání odporu pro platební rozkaz). Zřízení datové schránky pro uvedené právnické osoby (dále jen __________________ 25

O bezplatné dobrovolné zřízení datové schránky můţe poţádat kterákoli fyzická osoba Ministerstvo vnitra České

republiky. Ţádost o zřízení datové schránky musí obsahovat jméno, příjmení a to téţ rodné, datum a místo narození a úředně ověřený podpis ţadatele.

36

PO) a úřady je povinné od 1. 11. 2009, ale sankce za její nezprovoznění jim nehrozí. Ze zákona má být zřízeno přibliţně 350 000 datových schránek a z toho přibliţně 340 000 připadá na soukromé firmy. Přestoţe fyzickým osobám zákon povinné zřízení DS neukládá, podle údajů Ministerstva vnitra si v polovině října aktivovaly tyto osoby 6 000 datových schránek. Soudy se obávají zatíţení datové sítě při předávání elektronických písemností a nedostatku zaměstnanců, kteří budou tyto DS obsluhovat, neboť nejsou proškoleni. Nepřipadá-li v úvahu doručení písemnosti prostřednictvím datové schránky, doručuje se prostřednictvím doručujícího orgánu (tj. soudní doručovatelé, orgány justiční stráţe, soudní exekutoři, provozovatelé poštovních sluţeb aj.), nebo účastníka řízení příp. jeho zástupce. Pokud adresát soudu nesdělil ţádnou adresu, na kterou mu mají být písemnosti zasílány a má-li se písemnost doručit pomocí doručujícího orgánu, účastníka řízení či jeho zástupce, doručuje se na adresu dle ustanovení § 46b OSŘ tj. u fyzické osoby (dále jen FO) nepodnikatele na adresu, která je vedena v evidenci obyvatel, u FO podnikatele do místa jejího podnikání či adresu zástupce pro doručování uvedeného ve smlouvě nebo sídlo organizační sloţky,26 u PO na adresu jejího sídla, taktéţ u advokátů, u notářů a soudních exekutorů na adresu jejich kanceláře (písemnost přijímá osoba zmocněná či zaměstnanci), u VÚSC na adresu obecního úřadu a adresu sídla KÚ nebo Magistrátu hlavního města Prahy apod. 27 Pokud uţ je osoba v kontaktu se soudem, poţádá-li o to soud, příp. vysloví-li souhlas a sdělí-li akreditovaného poskytovatele certifikačních sluţeb, který vydal jeho certifikát a vede jeho evidenci, je další moţností elektronického doručování písemností email s certifikovaným podpisem, který zřídí majiteli vybraná společnost uvedená na stránkách Ministerstva vnitra ČR. Po jeho zřízení soud zasílá písemnosti na tuto emailovou adresu a zásilka je doručena dnem dodání na tuto adresu. Podmínkou soudu však je, ţe majitel tohoto emailového účtu potvrdí soudu do 3 dnů prostřednictvím emailu doručení této písemnosti, spolu s připojením jeho elektronického podpisu. Nestane-li se tak, soud zašle písemnost do datové schránky nebo poštou. ____________________ 26

Písemnost zde můţe přijmout oprávněná zmocněná osoba nebo ta, u níţ je to vzhledem ke vztahu k FO podnikateli

obvyklé. 27

V roce 2005 jsem v rámci středoškolského studia vykonávala praxi na Městském úřadu v Jablonci nad Nisou na finančním

oddělení a mohu odpovědně konstatovat, ţe právě s evidencí a doručováním písemností na adresy, které vycházely z evidence obyvatel tohoto úřadu, byly mnohé problémy, neboť mnoho osob Městskému úřadu nesdělovalo aktuální adresu, kterou měl občan hlásit do 3 dnů od změny adresy. Tím, ţe nebyla známa jejich adresa, docházelo ke zvyšování jejich dluhů při vymáhání pohledávek zaměstnanci úřadu jako správci daně.

37

Nemá-li adresát ani datovou schránku, ani mu nelze písemnost doručit při jednání soudu, doručí se zásilka na adresu, kterou sdělil soudu příp. na takové místo, kde bude zastiţen. Případné změny této adresy je adresát povinen sdělit soudu bezodkladně a účinnost těchto změn nastává okamţikem oznámení soudu. Dále je samozřejmě moţné, stanoví-li to zákon nebo soud, doručit písemnost do vlastních rukou adresáta (např. rozsudek), přičemţ pokud nebude adresát zastiţen, bude mu zanechána písemná výzva k vyzvednutí písemnosti do 10 dnů u provozovatele poštovních sluţeb příp. u soudu. Nevyzvedne-li si písemnost ani během této lhůty, nastává fikce doručení, a nebude-li to soudem vyloučeno, bude mu písemnost 11. den zanechána v poštovní schránce, a pokud schránka neexistuje, písemnost se vrátí soudu a na jeho úřední desce bude vyvěšeno sdělení. Písemnost se vrací odesílajícímu soudu také v případě, ţe adresát jiţ neţije, ale je nutné, aby doručující orgán o této skutečnosti soud vyrozuměl podáním zprávy. Podobně tak tomu bude i u doručování jiných písemností neţ těch, co se mají doručit do vlastních rukou (např. poučení soudu). V takovém případě se písemnost rovnou za předpokladu nezastiţení adresáta vhodí do schránky a tím se má za doručenou. Na doručence se pro úplnost vyznačí datum vhození do schránky. Pokud schránka neexistuje, písemnost se vrací soudu, v místě doručení se o tomto zanechá oznámení a je o tom vyvěšeno sdělení na úřední desce soudu. Pokud si ji ani tak adresát nevyzvedne, má se 10. dnem za doručenou. V případě doručování zásilek do vlastních rukou bez moţnosti fikce doručení se vloţí do schránky výzva a zásilka se uloţí na poště po dobu 10-ti dnů, a pokud si ji v této době adresát nevyzvedne, 11. den se vrací soudu jako nedoručená. Nemá-li adresát schránku, vrací se zásilka soudu, na úřední desce se o tomto vyvěsí sdělení a do 10-ti dnů je moţné si ji ještě u soudu vyzvednout. Pro převzetí zásilky doručované do vlastních rukou je zapotřebí, aby adresát doručujícímu orgánu předloţil na výzvu identifikační doklad, kterým prokáţe svoji totoţnost. Při případném odmítnutí převzetí zásilky musí být adresát písemně (předává se adresátovi přímo nebo se vhodí do jeho schránky) či ústně poučen o účinnosti doručení písemnosti, která nastává dnem odmítnutí. Nezvolil-li si adresát ani jednu z výše uvedených moţností doručování písemností, doručí se mu zásilka do místa trvalého bydliště i za předpokladu, ţe se zde jiţ nezdrţuje. Pokud se účastník či jeho zástupce nemohl s písemností seznámit z omluvitelného důvodu, můţe podle ustanovení § 50d OSŘ ve sporném řízení podat návrh na neúčinnost doručení písemnosti do 15 dnů ode dne, kdy se s písemností seznámil nebo tak mohl učinit. Nelze však podat v případě, ţe se jedná o rozsudek o rozvodu manţelství, vyslovení jeho neplatnosti či 38

neexistence, příp. rozsudek o zrušení, neplatnosti či neexistenci registrovaného partnerství podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, pokud jiţ rozsudek nabyl právní moci. V tomto návrhu účastník uvede datum, ve kterém se s písemností seznámil nebo mohl seznámit a téţ označí důkazy, kterými se má prokázat neúčinnost doručení. Pokud soud rozhodne ve prospěch adresáta, má se písemnost za doručenou dnem nabytí právní moci rozhodnutí o neúčinnosti doručení. V nesporných řízeních se podání tohoto návrhu nevyţaduje.

1.5.1 Zástupce pro doručování písemností Předseda senátu můţe vyzvat účastníka řízení nebo jeho zástupce, aby si zvolil svého zástupce pro doručování písemností a to v případě, kdy mu není moţné bez obtíţí nebo průtahů doručovat písemnosti s výjimkou některých případů vymezených v ustanovení § 46c OSŘ (např. účastník je ve výkonu trestu odnětí svobody). Pokud si zástupce ve stanovené lhůtě nezvolí, nebo není-li moţné ani jemu písemnost doručit, písemnost se uloţí u doručujícího soudu. Povinností soudu je v uvedené výzvě účastníka o tomto poučit. Účastník můţe udělit tomuto zástupci procesní plnou moc i plnou moc pro určité úkony. Pokud má zástupce procesní plnou moc, doručují se všechny písemnosti pouze jemu. V případě plné moci pro určité úkony záleţí na oprávnění dané účastníkem řízení v této plné moci. Výjimkou doručování písemností zároveň zástupci i účastníku řízení jsou případy, kdy se má účastník např. dostavit k výslechu, nebo je zastoupen zákonným zástupcem, dále rozhodne-li tak soud nebo jde-li o doručení usnesení o ustanovení opatrovníka.

39

Kapitola 2 - Činnost soudu před zahájením řízení 2.1 Smírčí řízení Občanský soudní řád v ustanovení § 67 připouští mezi účastníky řízení moţnost uzavření tak zvaného praetorského smíru (dohody), který můţe být uzavřen před i v průběhu samotného řízení věcně příslušným soudem, kterým je okresní soud a téţ soud krajský v případech, které jsou vymezeny § 9 odst. 2 a 3 OSŘ. Smír není moţné schválit v řízeních týkajících se osobního stavu (např. rozvod manţelství) a ve věcech, kde lze řízení zahájit i bez návrhu. Náleţitosti smíru jsou stejné, jako u kteréhokoli jiného podání. Účastníci tohoto řízení se k jednání musí dostavit dobrovolně a dobrovolně se o smíru vyjádřit. Předseda senátu o této dohodě účastníků vydá usnesení a smír tímto schválí. Okamţikem rozhodnutí soudu má usnesení účinky pravomocného rozsudku. Odvolání proti tomuto usnesení není přípustné. Pokud řízení končí tímto způsobem, nemá ani jeden z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Pro soud je uzavření smíru jak časovou, tak i finanční úsporou. Pokud by k uzavření smíru nedošlo, usnesení se nevydává, smírčí řízení končí a původní řízení pokračuje (viz Příloha č. 2 a 3).

2.2 Řízení o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů V tomto řízení se vychází z ustanovení § 50a a následujících zákona č. 94/1963Sb., zákon o rodině, v úplném znění, kde je určení otcovství zaloţeno na 3 vyvratitelných právních domněnkách: 1) V případě, ţe se dítě narodilo v době od uzavření manţelství do 300 - tého dne po jeho zániku, má se za otce manţel matky nebo manţel pozdější (provdala-li se matka znovu), i kdyţ tato lhůta ještě neuplynula nebo bylo-li předchozí manţelství prohlášeno za neplatné, 2) Otec byl určen souhlasným prohlášením rodičů před matričním úřadem, 3) Nelze-li splnit první ani druhou podmínku, můţe matka i muţ, který o sobě tvrdí, ţe je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud. Za otce pak se povaţuje muţ, který s matkou dítěte souloţil v tzv. "kritické" době, od které neuplynulo do narození dítěte méně neţ 180 a více neţ 300 dnů, pokud jeho otcovství nevylučují závaţné okolnosti (např. úplná impotence, pobyt v cizině). Pokud se narodí dítě, u kterého nebyl určen otec ani jednou výše uvedenou zákonnou domněnkou, označí matka otce sama a soud (předseda senátu) je povinen označeného otce 40

vyslechnout. Řízení můţe být zahájeno na návrh nebo bez návrhu soudem za předpokladu, ţe se dozvěděl o tom, ţe otcovství nebylo před matričním úřadem určeno. Tímto soudem můţe být např. soud, v jehoţ obvodu měli manţelé poslední společné bydliště nebo má bydliště nezletilý a dále viz ustanovení § 88 OSŘ. Pokud k souhlasnému prohlášení rodičů dojde, zavede se soudem do protokolu, oznámí se matrice, která tuto evidenci vede a řízení se zastaví. V opačném případě (nedojde k souhlasnému prohlášení a matka nepodá návrh na určení otcovství) musí soud dítěti ustanovit opatrovníka, který ho bude v řízení zastupovat a návrh na určení otcovství podá tento opatrovník sám. 28

2.3 Předběţná opatření Před zahájením či v průběhu samotného řízení existuje moţnost vydání rozhodnutí soudu formou usnesení, které se nazývá předběţným opatřením a kterým se upravují práva a povinnosti účastníků řízení bez nařízeného jednání a dokazování. Toto opatření nařizuje předseda senátu toho soudu, který je příslušný k řízení o věci, není-li zákonem stanoveno jinak a je také moţné vydat za předpokladu ohroţení výkonu rozhodnutí soudu resp. obavy z jeho ohroţení. Předběţné opatření je moţné vydat v mnoha případech, tím se také mohou odlišovat účastníci řízení o vydání tohoto opatření, jak bude níţe uvedeno. Toto opatření lze vydat v případech, které OSŘ v ustanovení §76 obsahuje a můţe jím být uloţeno např. placení výţivného v nezbytné míře, odevzdání dítěte do péče druhého rodiče nebo toho, koho označí soud, zákaz nakládání s určitými věcmi nebo právy nebo aby se účastník něčeho zdrţel, něco konal či snášel. Účastníkem řízení o vydání předběţného opatření obecně je navrhovatel a ti, kteří by účastníky byli, kdyby šlo o věc samu. Například v případě odevzdání dítěte do péče druhého z rodičů či do péče toho, koho označí soud, je však účastníkem navrhovatel (ten, který je ohroţen) a ten, vůči němuţ návrh směřuje. Návrh na vydání předběţného opatření musí obsahovat náleţitosti, které jsou součástí jakéhokoliv podání k soudu a dále pak např. označení účastníků řízení, tj. jejich jména a příjmení, bydliště, příp. je-li účastníkem PO, tak její obchodní firmu či název, sídlo, dále ____________________ 28

Na rozdíl od smírčího řízení zde není dostavení se k jednání dobrovolné, ale je dokonce vynutitelné prostřednictvím

ukládání pořádkových pokut soudem. S tímto řízením se spojuje i řízení o výchově a výţivě nezletilého dítěte. 29

Vykazuje-li návrh nějaké vady (např. chybí označení účastníků řízení, návrh je nesrozumitelný či neurčitý), můţe být tento

návrh předsedou senátu zamítnut bez vyzvání navrhovatele k nápravě věci – toto neplatí v případech stanovených OSŘ podle ustanovení § 76a a 76b.

41

případná označení zástupců účastníků, vylíčení skutečností rozhodných pro vydání opatření, čeho se navrhovatel domáhá (petit) apod. K návrhu je nutné připojit listinné důkazy, jichţ se navrhovatel dovolává. Věcně příslušným k rozhodnutí o návrhu na předběţné opatření je okresní soud, který je zároveň místně příslušným soudem pro navrhovatele. Jedná-li se např. o péči o nezletilou osobu a další výčet situací v ustanovení § 88c OSŘ musí být věc po provedení výkonu opatření předána příslušnému soudu nebo v opačném případě soudu nadřízenému. 30 Předběţné opatření vydává soud na návrh, kterého však není třeba, jedná-li se o vydání předběţného opatření v řízení, které je moţné zahájit i bez návrhu. Vydávaným předběţným opatřením je zároveň navrhovateli uloţeno, aby podal ve lhůtě určené předsedou senátu návrh na zahájení řízení. Pokud by tak navrhovatel neučinil, předběţné opatření zanikne a stejně tak i v případech, kdy nebylo návrhu vyhověno, nebo mu vyhověno bylo, ale uplynulo 15 dní od vykonatelnosti rozhodnutí o věci či uplynula doba, po kterou mělo trvat. Pokud pominou důvody, pro které bylo opatření nařízeno, předseda senátu rozhodne o jeho zrušení. Moţnost opětovného podání návrhu na předběţné opatření s uvedením stejných důvodů v případě jeho původního zamítnutí, je oprávněnému daná po 14 dnech od právní moci rozhodnutí, jímţ byl návrh na vydání předběţného opatření zamítnut. O zamítnutí návrhu nebo zastavení řízení o návrhu na vydání opatření musí být navrhovatel vyrozuměn do 3 dnů od vyhlášení či vydání usnesení. 31 Zvláštním typem předběţného opatření je zajištění péče o nezletilé dítě, které pokud by se ocitlo bez této péče nebo byl-li by váţně ohroţen či narušen jeho příznivý vývoj, rozhodne předseda senátu o umístění tohoto dítěte do vhodného výchovného prostředí, které mu můţe poskytnout osoba či zařízení uvedené v usnesení, které předseda senátu vydá a které se doručuje aţ při samotném výkonu. Toto předběţné opatření trvá 1 měsíc od jeho vykonatelnosti s výjimkou věcí uvedených v ustanovení § 76a odst. 4 OSŘ (svěření dítěte do pěstounské péče po přechodnou dobu s moţností prodlouţení lhůty) a zvláštním specifikem je to, ţe při nařízení předběţného opatření nemusí být nezletilý zastoupen. Pokud však nemá ___________________ 30

Pokud nehrozí prodlení v případě pozdního vydání rozhodnutí o předběţném opatření, musí o něm předseda senátu

rozhodnout bezodkladně, jinak v časové lhůtě 24 hodin po podání návrhu, 48 hodin po podání návrhu týkajícího se odevzdání dítěte do péče druhého rodiče nebo osoby označené soudem a v dalších situacích do 7 dnů po podání. 31

Pokud by předběţným opatřením byla způsobena některé osobě škoda, je navrhovatel povinen ji nahradit bez moţnosti

zproštění odpovědnosti v případě, ţe předběţné opatření bylo zrušeno či zaniklo z jiného důvodu neţ proto, ţe bylo návrhu ve věci samé vyhověno nebo právo navrhovatele uspokojeno. O náhradu škody lze pak ţádat formou podání ţaloby u soudu, který předběţné opatření nařídil, a to ve lhůtě 6 měsíců od zániku zrušení předběţného opatření.

42

zákonného zástupce nebo jej zákonný zástupce nemůţe zastupovat, ustanoví mu příslušný soud pro řízení opatrovníka. Nerozhoduje-li ve věci samé český soud, je tato maximální lhůta pro opatření 6-ti měsíční.

2.4 Zajištění důkazu Zajištění důkazu lze před či v průběhu zahájeného řízení provést tehdy, pokud hrozí, ţe jej v pozdější době nebude moţno provést nebo jen s obtíţemi. K zajištění důkazu je příslušný předseda senátu toho soudu, který je příslušný k řízení o věci nebo v jehoţ obvodu se důkaz nachází (např. krajský soud u zajištění práv z duševního vlastnictví). Zajištění důkazu musí být provedeno předepsaným způsobem a není zde vyloučena přítomnost účastníků při samotném úkonu. I zajištění důkazu probíhá na návrh bez slyšení účastníků, který by měl kromě obecných náleţitostí obsahovat hlavně označení účastníků, označení věci, pro kterou se důkaz zajišťuje a okolnosti, které zajištění důkazu odůvodňují. Jak pro předběţné opatření, tak i pro zajištění důkazu je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. V usnesení, které se k nařízení zajištění důkazu vydává, se vyzve navrhovatel k podání ţaloby ve stanovené lhůtě. Pokud by se skutkový děj udál v přítomnosti notáře nebo exekutora, lze důkaz zajistit i formou notářského či exekutorského zápisu. Pro zajištění důkazu je důleţité, zda bude mít zajišťovaný důkaz význam pro řízení samotné. Pokud by totiţ důkaz významu pozbýval, nebude návrhu na zajištění důkazu vyhověno. 32

___________________________ 32

Podrobněji k zajištění důkazu např. viz ustanovení § 78 - 78g OSŘ nebo Schelleová, I. a kolektiv: Civilní proces, 1. vydání,

Praha, Nakladatelství EUROLEX BOHEMIA a. s, 2006, str. 319

43

Kapitola 3 – Sporné řízení na prvním stupni 3.1 Zahájení sporného řízení V nalézacím řízení se soud snaţí zjistit, co je právem nebo právo vytváří. Tento druh řízení se dělí na řízení sporné a nesporné. Sporné řízení můţe vzniknout za předpokladu, ţe mezi účastníky právních vztahů existuje spor o vzájemných právech a povinnostech, o tom, zda tu jsou nebo neexistují. Řízení je zahájeno dnem podání návrhu, který ve sporném řízení nazýváme ţalobou a který podává osoba ţalobce, jímţ můţe být fyzická nebo právnická osoba, která má spor se ţalovaným (přičemţ není vyloučena pluralita na straně kaţdého z nich). Pokud ţalobce podává např. několik ţalob s různými nároky v kaţdé z nich, které se např. týkají těch samých účastníků řízení, můţe dojít k tzv. spojení věcí na základě zásady hospodárnosti, tzn., ţe se koná společné řízení ve věci. Pokud by ţalobce uvedl v ţalobě věc, která by se ke spojení nehodila, soud ji podle ustanovení § 112 odst. 2 OSŘ vyloučí k samostatnému jednání. Podklady pro soudní rozhodnutí si musí strany obstarat samy, přičemţ soud nesmí při rozhodování překročit návrh ţalobce. Pro toto řízení je typická zásada dispoziční a projednací. V podkapitole 1.4.9 Úkony účastníků řízení jsou vymezeny obecné náleţitosti, které by měl návrh (ţaloba) obsahovat, tj.: kterému soudu je určeno, kdo ho činí, jaké věci se týká, co sleduje a téţ musí být připojen podpis a datum vyhotovení. Dále je nutné označit jména, příjmení, bydliště příp. RČ (IČ) účastníků, u PO její obchodní firmu či název a sídlo, stejné údaje uvést téţ u jejich případných zástupců, vylíčit skutečnosti pro soud rozhodující (aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout), označit důkazy a uvést, čeho se navrhovatel (ţalobce) dovolává tj. ţalobní petit. K tomuto návrhu je nutno přiloţit písemné důkazy, které mohou být podány listinnou nebo elektronickou formou. Aby bylo moţné řízení zahájit, nesmí ţaloba vykazovat vady, jinak je povinností předsedy senátu vyzvat usnesením účastníka, aby podání ve lhůtě opravil či doplnil s poučením, jak má tuto nápravu správně provést a pokud ji neprovede včas, bude řízení zastaveno, pokud budou tyto nedostatky natolik závaţné, ţe nebude moţnost v řízení pokračovat. Ostatní méně závaţné nedostatky je moţné odstranit i v průběhu řízení. V občanském soudním řízení lze podat čtyři druhy ţalob: 1) statusové, které se zabývají úpravou osobního stavu občana (např. rozvod manţelství) 2) na plnění, které směřují ke splnění nějaké povinnosti, která vyplynula ze zákona, právního vztahu či z porušení práva (např. zdrţení se určitého chování)

44

3) určovací, směřující k určení, zda tu právo či určitý právní vztah je nebo není (plní preventivní funkci, kterou se rozumí předcházení porušení určitého práva např. ţaloba na určení vlastnického práva k nemovité věci) 4) konstitutivní (na zaloţení, změnu či zrušení právního vztahu), která zakládá, mění či určuje práva a povinnosti (např. vypořádání spoluvlastnictví) 33 Soudem obdrţená ţaloba se musí doručit všem účastníkům řízení do vlastních rukou. Řízení můţe být zahájeno i na základě usnesení vydaného soudem tam, kde to zákon povoluje např. ve věci péče o nezletilé, řízení o způsobilosti k právním úkonům apod. Podle ustanovení § 82 odst. 1 OSŘ je řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení nebo kdy bylo vydáno výše uvedené usnesení k zahájení řízení. Řízení probíhá u soudu, který se určí dle obecné místní příslušnosti, příp. na výběr dané či výlučné (viz podkapitola 1.2.2.2 Místní příslušnost).

3.2 Překáţky řízení Jedná se o negativní podmínky řízení, kdy je povinností soudu prozkoumat, zda zahájení řízení nebrání některá z moţných překáţek: a) litispendence (věci zahájené) – jedná se o situaci kdy v téţe věci bylo řízení jiţ zahájeno b) rei iudicatae (věci pravomocně rozhodnuté) ad a) Jedná se o situaci, kdy v téţe věci bylo řízení jiţ zahájené a není tedy moţné, aby bylo zahájeno řízení další. ad b) Pokud bylo o téţe věci pravomocně jiţ rozhodnuto, není moţné, aby byla daná věc projednávána u soudu znovu.

3.3 Změna ţaloby Soud můţe umoţnit ţalobci, aby svou ţalobu změnil, ale pouze za předpokladu, ţe výsledky řízení tomu nasvědčují. Pokud by tomu tak nebylo, soud bude pokračovat v ţalobě původní a ţalobce by svůj nárok musel uplatnit v novém řízení. Moţností změny ţaloby je realizována dispoziční zásada. Můţe se jednat o ţádost ţalobce na rozšíření ţaloby, jiné ________________________ 33

Podrobněji k druhům ţalob např. viz Schelleová, I. a kolektiv: Civilní proces, 1. vydání, Praha, Nakladatelství EUROLEX

BOHEMIA a. s, 2006, str. 328 - 330

45

plnění na základě stejného či jiného skutkového stavu, změnu ţaloby na určení na ţalobu na plnění a naopak nebo stejné plnění na základě jiného skutkového stavu, neţ vylíčil v ţalobě. Došlo-li by ke změně ţaloby, je nutné ji doručit i ostatním účastníkům řízení do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, ve kterém k příslušné změně došlo.

3.4 Zpětvzetí ţaloby Stejně jako změna ţaloby, tak i její zpětvzetí je dalším moţným dispozičním úkonem ţalobce, se kterým však musí souhlasit i ţalovaný, neboť je moţné, ţe by se ţalobce sám mohl tímto zpětvzetím ţaloby snaţit např. o zabránění vydání pro něj nepříznivého rozhodnutí. Pokud by ţalovaný ze závaţných důvodů se zpětvzetím nesouhlasil nebo rozhodnutí o věci jiţ nabylo právní moci, nebude zpětvzetí účinné. Nesouhlas ţalovaného nebude účinný v případech zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manţelství, určení, zda tu manţelství je nebo není, návrhu na zrušení, neplatnost či neexistenci partnerství nebo pokud ke zpětvzetí dojde před zahájením jednání. Ţalobu je moţné vzít zpět zcela nebo zčásti. Pokud by byla vzata zpět zcela, soud řízení zastaví, pokud jiţ nebylo ve věci rozhodnuto. V opačném případě, nenabylo-li rozhodnutí soudu právní moci, soud musí rozhodnout téţ o zrušení vydaného rozhodnutí.

3.5 Vzájemná ţaloba Vzájemnou ţalobu můţe podat ţalovaný vůči ţalobci u soudu prvního stupně po zahájení řízení k uplatnění svých nároků, které svou kompetencí spadají do občanskoprávních věcí ve sporném řízení. Pro její podání platí ty samé předpoklady jako pro kterékoli jiné podání návrhu u soudu tj. obsah (náleţitosti) ţaloby a platí pro ni ustanovení o změně a zpětvzetí. Tento druh ţaloby je nepřípustný v dovolacím řízení.

3.6 Soudní smír Jak bylo uvedeno v Kapitole 2, můţe být před zahájením řízení či jeho průběhu podán návrh, aby byl učiněn pokus o smír neboli smírné vyřešení sporu mezi stranami. Je nutné dodat, ţe soud se sám ze zákona snaţí, aby řízení končilo smírem. Můţe být uplatněn i v odvolacím řízení s výjimkou řízení dovolacího. Lze uzavřít o celém předmětu řízení, jeho části či základu.

46

Není-li smír v souladu s předpisy hmotného práva, můţe soud rozsudkem usnesení o smíru zrušit do 3 let od právní moci usnesení o jeho schválení a věc se pak vrací do stadia před schválením smíru. Tuto ţalobu o zrušení smíru můţe podat účastník, kterému tím byla způsobena újma. V rámci řízení je také moţné uzavřít smír podmíněný, jímţ si účastníci vyhrazují právo smír odvolat v určité lhůtě nebo lze provést i mimosoudní smírčí jednání, před kterým můţe soud určit, ţe osoby, které se tohoto jednání účastní případně zařízení, ve kterém je mimosoudní jednání prováděno, bude povinno soud informovat o průběhu prováděného jednání. Tímto mimosoudním řízením se řízení u soudu přerušuje, ale soud i nadále provádí kontrolu jeho stavu, aby mohl při zjištění závaţných důvodů v řízení bez návrhu případně pokračovat i před uplynutím zákonné 3 měsíční lhůty pro podání návrhu na opětovné zahájení řízení.

3.7 Průběh řízení a jeho příprava Jestliţe je ţaloba soudu doručena některým ze způsobů uvedených v podkapitole 1.5 Doručování, soud dále postupuje dle zásad hospodárnosti a rychlosti, aby došel co nejdříve, nikoli však ukvapeně k cílenému rozhodnutí a dle povinnosti, kterou mu zákon ukládá, se snaţí o smírné vyřešení sporu. 34 Po zahájení řízení musí soud prozkoumat, zda jsou splněny všechny podmínky řízení. Negativní procesní podmínkou je zde překáţka litispendence a rei iudicatae. Vykazují-li podmínky neodstranitelný nedostatek, soud řízení zastaví, nebo v případě nesprávné pravomoci postoupí příslušnému orgánu. Při odstranitelném nedostatku můţe pokračovat v řízení, ale rozhodnutí nesmí do odstranění nedostatku vydat. Můţe se pokusit o předběţné vyřešení sporu smírem, můţe vyzvat účastníky k doloţení potřebných důkazů, příp. je-li třeba odborných znalostí, můţe na základě ustanovení § 114a odst. c) OSŘ ustanovit znalce v oboru. Namísto výzvy účastníka můţe usnesením doručovaným ţalovanému do vlastních rukou uloţit, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil o rozhodujících skutečnostech s připojením příp. označením důkazů. Toto neplatí, proběhlo-li jiţ přípravné jednání o řízení ve věci nebo jednání první. Pokud se ţalovaný ve lhůtě nevyjádří, nárok uznává. Řízení můţe být z mnoha důvodů uvedených v ustanovení § 109 OSŘ přerušeno a to např. _____________________ 34

Zejména je OSŘ věnována pozornost rozvodu manţelství, při kterém se usiluje o odstranění příčin rozvratu a smíření obou

manţelů.

47

v případech, kdy účastník ztratil způsobilost jednat před soudem a není zastoupen zástupcem s procesní plnou mocí, nebo je jeho pobyt neznámý, nebo jestliţe zákon, kterého má být uţito při rozhodování je v rozporu s ústavním pořádkem nebo je soudem například zjištěno, ţe řízení brání některá z překáţek řízení. Soud se samozřejmě snaţí o odstranění příčin, vedoucích k přerušení řízení a jsou-li odstraněny, je moţné v řízení pokračovat. Není-li to v rozporu s účelem řízení, soud můţe řízení přerušit, pokud to navrhnou všichni účastníci, nebo nedostaví-li se bez omluvy k jednání, nebo pokud to navrhne alespoň jeden účastník (např. dle ustanovení § 91 OSŘ v nerozlučném společenství, ve kterém úkony jednoho, platí pro ostatní účastníky) a ostatní se bez omluvy k řízení nedostaví. Řízení v těchto případech nepokračuje ihned po odstranění příčin přerušení, ale musí být podán návrh na pokračování řízení po uplynutí 3 měsíců. Pokud by bylo řízení přerušeno, je samozřejmostí, ţe se přerušují, resp. neběţí ani lhůty, které jsou určeny pro toto řízení.

3.8 Přípravné jednání Není-li moţné rozhodnout bez jednání, nařídí soud jednání přípravné. K přípravnému jednání soud předvolání účastníky řízení příp. jejich zástupce a další osoby, kterých se řízení týká, formou doručení předvolání do vlastních rukou ve lhůtě 20 dnů před přípravným jednáním. Nedostaví-li se ţalovaný bez řádné omluvy, má se za to, ţe nárok uznává s výjimkou věcí stanovených OSŘ (např. řízení o povolení uzavřít manţelství). Nedostaví-li se však k řízení ţalobce, řízení se zastavuje. V tomto druhu jednání dochází zejména ke kontrole splnění podmínek řízení, odstraňování zjištěných vad nebo doplnění tvrzení ze strany účastníků do soudního protokolu do skončení přípravného jednání. Je-li třeba k doplnění tvrzení účastníka lhůta delší, soud můţe lhůtu prodlouţit aţ na 30 dnů.

3.9 Jednání Jednání je ovládáno, na rozdíl od správního řízení, zásadou ústnosti, přímosti a veřejnosti. Výjimku tvoří jednání notářů jako soudních komisařů a věcí, kdy je veřejnost z jednání vyloučena (viz zásada veřejnosti v podkapitole 1.3.1). Na rozdíl od jednání přípravného, k jednání ve věci soud předvolává účastníky řízení, jejich zástupce a další osoby, kterých se řízení týká, formou doručení předvolání do vlastních rukou ve lhůtě nikoli 20, ale 10 dnů před jednáním, nekonalo-li se jednání přípravné. Lhůta je určena tak, aby kaţdý z účastníků měl dostatek času na přípravu k jednání. Lhůta pro předvolání můţe být kratší jen se souhlasem účastníka, v jehoţ neprospěch se lhůta zkracuje

48

nebo tehdy, postačí-li k přípravě na jednání doba kratší, zpravidla se ale 10 denní lhůta dodrţuje. 35 Pokud je doručení o řádném předvolání účastníka vykázáno a ani tak se účastník k soudu bez řádné omluvy nedostaví, lze věc projednat v jeho nepřítomnosti, má-li soud za to, ţe bude dosaţeno účelu řízení. Tímto se však účastník zbavuje moţnosti vyjádřit se k průběhu řízení. Pokud byl účastník v předvolání poučen o moţnosti předvedení v případě, ţe se k jednání nedostaví a bez omluvy se nedostavil, můţe soud vydáním usnesení předvolání nařídit. Účastníka k jednání poté předvede policejní orgán (u nezletilého to platí, jen pokud nelze předvedení zajistit jinak a u vojáků pověří jejich náčelníka) na základě ţádosti soudu a vydané usnesení se mu doručí aţ při tomto úkonu. 36 Celé jednání řídí předseda senátu, který také na začátku jednání vyzve ţalobce, aby přednesl ţalobu a poté ţalovaného, aby vyjádřil své stanovisko k projednávané věci. Účastníci řízení mají povinnost pravdivě a úplně vylíčit potřebné skutečnosti, které povedou k rozhodnutí a také jsou povinni dbát pokynů soudu. Řečeno jinými slovy, účastníci sporného řízení mají povinnost neboli břemeno tvrzení, coţ lze vysvětlit jako povinnost vylíčení děje neboli skutečností rozhodných, které mohou být na výzvu předsedy senátu doplněny a povinnost neboli břemeno důkazní, kterou se rozumí povinnost své tvrzení dokázat. Po vyslechnutí a vyjádření stran, předseda senátu posoudí výsledky přípravy jednání, sdělí je spolu s uvedením shodných a sporných tvrzení účastníků a oznámí, které důkazy budou provedeny. Na rozdíl od přípravného jednání, zde mohou účastníci doplnit tvrzení či důkazy do skončení prvního jednání příp. do dané lhůty. Jednání můţe být z důleţitých důvodů, které musí být účastníkům sděleny, odročeno, a pokud tomu nic nebrání, je ve stejný den účastníkům sdělen i den dalšího jednání. Předvolání k tomuto dalšímu jednání je nutno účastníkům doručit nejméně 5 dnů předem. 37 ____________________ 35

V písemném předvolání je nutno uvést důleţité údaje, jako jsou např. označení věci, místa, času, předmětu řízení, jak bude

předvolaná osoba u soudu působit (účastník, svědek, tlumočník apod.), jaké písemnosti a důkazní prostředky má vzít s sebou k jednání. V úvahu přichází i předvolání ústní, které soud činí aţ při jednání, je-li osoba, která má být předvolána, jednání přítomna. 36

Náklady spojené s předvedením hradí předvedená osoba. Jednání ve sporném řízení není třeba, pokud lze věc rozhodnout

pouze na základě listinných důkazů, které účastníci předloţili a zároveň se vzdali práva na účast u soudu nebo souhlasí-li s tím, ţe jednání nařízeno nebude. 37

Podrobněji k institutu jednání např. viz Schelleová, I.: Civilní proces, 1. vydání, Praha, Nakladatelství EUROLEX

BOHEMIA a. s, 2006, str. 341 - 346

49

3.10 Dokazování Protoţe účastníci řízení mají povinnost tvrzení a důkazní, a jen soud určí, které z jejich navrţených důkazů provede, případně i jakým způsobem je provede (pokud není způsob předepsán), je s ohledem na to, ţe dokazování a důkazy jsou jádrem celého řízení důleţité, si pojem důkaz vysvětlit. Důkazem je jakýkoli prostředek, kterým můţe být zjištěn stav věci, resp. jím mohou být osvětleny nebo objasněny sporné skutečnosti ve věci. Za osvědčení skutkového stavu můţe soud povaţovat kromě níţe uvedených důkazních prostředků i shodná tvrzení účastníků. Důkazy dělíme na: a) přímé, které potvrzují nebo vyvracejí určitou skutečnost (např. výpověď svědka) b) nepřímé, u nichţ je skutečnost potvrzena nebo vyvrácena pomocí jiné skutečnosti (např. v trestním řízení otisk prstu, který nedokazuje vraţdu, ale pouze drţení zbraně) Za důkazní prostředky, které jsou demonstrativně vymezeny ustanovením § 125 OSŘ lze zejména povaţovat: 1) výslech svědků 2) výslech účastníků 3) znalecký posudek 4) zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, 5) notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny 6) ohledání Jelikoţ mohou být důkazy spojeny i s náklady, můţe být účastník soudem vyzván, aby zaplatil před provedením důkazu přiměřenou zálohu, jejíţ výše odpovídá předpokládané výši nákladů na provedení důkazu. V některých záleţitostech (např. ochrana veřejného zájmu) je soud povinen provést i takové potřebné důkazy, které nebyly ţádnou ze stran navrţeny. Není třeba dokazovat notoriety neboli obecně známé skutečnosti a právní předpisy ve Sbírce zákonů. Jako příklad notoriety lze uvést např. způsob počítání (není třeba dokazovat, ţe 2 + 2 = 4). Dokazování je prováděno při jednání soudem, ale je-li to účelné, můţe být o provedení důkazu poţádán i jiný soud nebo můţe být důkaz proveden z pověření soudního senátu mimo jednání soudu. Na základě rozhodnutí senátu mohou být důkazy doplňovány nebo opakovány s moţností účastníků vyjádřit se ke kaţdému z nich. Dokazování musí probíhat tak, aby byla

50

dodrţena

pravidla

týkající

se

mlčenlivosti

o

utajovaných

skutečnostech

a informacích vyplývajících např. ze zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti. 38 Ad 1) Výslech svědka bývá nejčastějším důkazním prostředkem. Svědek je osoba, která vnímala svými smysly věc, která se k řízení vztahuje a je schopna své poznatky soudu vylíčit. Povinností svědka je uvést tyto poznatky u soudu úplně a pravdivě bez zamlčování skutečností a povinností soudu je svědka o těchto povinnostech poučit. Z poučení soudu musí být jasně patrné následky, které svědkovi hrozí při podání křivé výpovědi. Nesplnění povinností svědka lze potrestat pokutou, můţe být téţ předveden nebo případně odsouzen za křivou výpověď. Svou výpověď můţe odepřít pouze tehdy, kdyby výpovědí vystavil sebe nebo osoby blízké nebezpečí trestního stíhání. Svědek je osoba, která nemůţe být zastoupena. Svědkovi, který není účastníkem řízení, mohou klást otázky předseda senátu a jeho členové, účastníci řízení a případní přizvaní znalci. Při dotazování jsou zakázány: 1) sugestivní dotazy, které předem napovídají odpověď a jsou tedy manipulativní (např. „Určitě se mnou budete souhlasit v tom, ţe……“ - tato otázka nedává svědkovi moţnost volby odpovědi, ale předem napovídá, ţe svědek s věcí souhlasí), 2) kapciózní dotazy, které předpokládají dosud nepotvrzenou skutečnost (např. „Psal jste smlouvu na počítači nebo na stroji?“ – tato otázka předpokládá, ţe svědek smlouvu psal a opět mu tedy nedává jinou moţnost odpovědi), 3) dotazy, které se netýkají projednávané věci. Soud při jednání dbá na to, aby v soudní síni nebyli přítomni svědci, kteří nebyli doposud vyslechnuti, protoţe by se mohlo stát, ţe by slyšení jiných účastníků ovlivnilo jejich budoucí výpověď a tím i rozhodnutí soudu. 39 (viz Příloha č. 4 a 5) Ad 2) Výslech účastníků nařizuje soud v případech, pokud skutečnost nelze prokázat jinak, účastník s výslechem souhlasí a nejde o řízení ovládané zásadou vyšetřovací (nesporné řízení) a řízení o rozvod či zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství. ____________________ 38

Soud je povinen také respektovat např. kanonické právo, tj. právo církevní, kde je dodrţováno zpovědní tajemství.

39

Svědek má právo na svědečné (ušlý výdělek) a úhradu hotových výdajů např. dopravu k soudu nebo případné ubytování a

stravování, které bylo nutno zajistit v souvislosti se svědeckou výpovědí, pokud své právo uplatní do 3 dnů od výslechu nebo ode dne, kdy bylo svědku oznámeno, ţe k výslechu nedojde.

51

Ad 3) Znalecký posudek je ústní nebo písemné vyjádření znalce, který má odborné znalosti ve věci, které se řízení týká. Znalce ustanoví soud usnesením v případě, je-li třeba posoudit projednávané skutečnosti odborně. Znalců můţe být ustanoveno i více a v tom případě mohou vypracovat společný posudek. Obsahem posudku je nález, který popisuje, co znalec zkoumal, dále pak posudek, ve kterém je vlastní odborné posouzení znalce a na konci je znalecká doloţka (Tento posudek vypracoval….jméno a razítko). K vypracování znaleckého posudku je moţno účastníkovi řízení příp. i třetí osobě uloţit, aby znalci např. předal určité předměty (např. listiny), podal vysvětlení, něco vykonal nebo snášel (např. ohledání věci) apod. Pokud je znalecký posudek zpochybňován, můţe být předán k reviznímu znaleckému zkoumání, tzn., ţe jiný znalec vypracuje posudek nový. Po vypracování posudku se musí znalec dostavit k jednání soudu a posudek přednést, ve výjimečných případech se můţe posudek pouze přečíst. 40 Ad 4) Zprávy a vyjádření orgánů, FO a PO Kaţdý musí bezplatně na dotaz soudu sdělit skutečnosti, které mají význam pro řízení a rozhodnutí ve věci. Formálně můţe jít o důkaz listinou nebo výslechem. Moţnost odmítnutí výpovědi je stejné jako u výpovědi svědecké. Ad 5) Důkaz listinou se provádí jejím celým přečtením příp. přečtením některé z jejich částí nebo sdělením obsahu soudem. Soud můţe uloţit osobě, která listinu má, aby ji předloţila jako důkaz a přitom má stejná práva jako svědek. Listiny dělíme na: a) veřejné listiny, které jsou vydány soudy ČR nebo jinými státními orgány, jejichţ obsah je povaţován za pravdivý a ten, kdo listinu napadá, musí své tvrzení dokázat b) soukromé listiny, u kterých postačí formální potvrzení její správnosti a pravost prokazuje ten, kdo ji předloţil, nejčastěji tedy účastník řízení. Její pravdivost lze zpochybnit podanou námitkou. Ad 6) Předmětem ohledání můţe být jakákoli hmotná věc, movitá i nemovitá, ţivá i neţivá. Soud můţe uloţit osobě, která u sebe věc má, aby ji předloţila jako důkaz. Způsob ______________________ 40

Znalcem můţe být fyzická osoba, vědecký ústav, znalecká instituce nebo VŠ, která je zapsaná v seznamu znalců vedeného

u krajského soudu. Jedná-li se však o specifickou problematiku, můţe být znalcem ustanovena i osoba, která v tomto seznamu není. Stejně jako svědek, tak i znalec má právo na znalečné a náhradu hotových výdajů do 2 měsíců od právní moci usnesení o přiznání znalečného.

52

provedení ohledání určí soud (např. je-li moţno věc dopravit k soudu, věc bude ohledána tam). O ohledání se sepíše protokol nebo je moţnost výsledek ohledání zachytit např. fotografií, videokamerou či jinými podobnými médii. Ohledání nejčastěji provádí znalec, který dané věci rozumí. Důkazy jsou soudem hodnoceny podle zásady volného hodnocení důkazů tj. dle úvahy. Hodnotí se kaţdý důkaz individuálně a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo. V souvislosti s dokazováním je nutné se zmínit o právních domněnkách, které dělíme na: a) vyvratitelné b) nevyvratitelné ad a) Proti výše uvedené domněnce je přípustný důkaz opaku, kterým se rozumí to, ţe soud bude k vyvratitelné domněnce přihlíţet za předpokladu, ţe nebyla vyvrácena (např. domněnka otcovství – viz podkapitola 2. 2 Řízení o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů). Tento druh domněnky je v OSŘ nejčastější. ad b) U nevyvratitelné právní domněnky se naopak důkaz opaku nepřipouští (např. společné jmění manţelů).

3.11 Náklady řízení V souvislosti s řízením vznikají jeho účastníkům náklady. Jsou to zejména hotové výdaje jako jízdné, stravné, nocleţné, náklady důkazů jako svědečné, znalečné, tlumočné, dále ušlý zisk, náklady za soudní poplatky nebo např. odměny za zastoupení advokátem, odměna správce dědictví či notáře jako soudního komisaře. U správce dědictví a notáře se odměna určí procentem z ceny dědictví a platí ji dědic příp. dědicové dle poměru podílů a odměna advokáta je stanovena podle ustanovení § 6 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních sluţeb. Účastník můţe být od soudních poplatků na základě podaného návrhu zcela či zčásti osvobozen, pokud je to důvodné vzhledem k poměrům takového účastníka. Takové osvobození se pak vztahuje i na výdaje a odměnu za zastupování účastníka. Poplatky, které však byly zaplaceny před rozhodnutím o osvobození od soudních poplatků se nevrací, a pokud by se poměry účastníka zlepšily nebo nebyly odůvodněné, můţe být osvobození účastníkovi soudem odejmuto. Od soudních poplatků jsou ze zákona např. osvobozeni účastníci dědického a opatrovnického řízení, řízení o osvojení, ČR, územní samosprávné celky apod. Obecné 53

náklady, kterými mohou být např. náklady na provoz soudních budov, energie či platy soudců hradí stát. Účastník řízení platí náklady průběţně. Ve sporném řízení se náhrada nákladů řeší podle úspěšnosti účastníka ve sporu. Při částečné úspěšnosti rozdělí soud náhradu nákladů mezi účastníky nebo ji nepřizná ţádnému z nich (např. pokud je úspěch na obou stranách stejný). V nerozlučném společenství platí účastníci náklady společně a nerozdílně. Jinak náklady řízení platí ten, kdo v řízení neuspěl nebo ţalobce, pokud ţalovaným nebyla způsobena příčina k podání návrhu na zahájení řízení. Právo na náhradu nákladů nevzniká v řízení o rozvod, určení existence nebo neplatnosti manţelství příp. partnerství, není-li soudem na základě důvodných okolností stanoveno jinak, dále při uzavření smíru, zastavení řízení nebo řízení zahájeného bez návrhu s výjimkou okolností, které náhradu odůvodňují. Bude-li řízení zastaveno zaviněním účastníka, musí náklady řízení hradit on. Došlo-li důvodně ke zpětvzetí ţaloby či jiného návrhu, hradí pak náklady řízení ţalovaný. Pokud soud odmítne ţalobu, musí ţalobce nahradit ostatním účastníkům jejich náklady. Další zásadou je, ţe náklady platí ten, kdo jejich vznik zavinil nebo jemuţ se stala náhoda, která je zavinila. O těchto nákladech se můţe rozhodnout jiţ v průběhu řízení, jinak se o nákladech rozhodne aţ v rozhodnutí soudu, který tak činí ex officio neboli z úřední moci. U nesporného řízení nepřísluší náhrada nákladů zásadně nikomu.

3.12 Rozhodnutí Po zhodnocení důkazů a zjištění skutkového stavu věci, je soudem vydáno rozhodnutí, které je autoritativním výrokem soudu, z něhoţ plynou závazné právní důsledky. Ve sporném řízení jsou vydávána rozhodnutí deklaratorní, jejichţ předmětem je hmotněprávní vztah, který zde existoval jiţ předtím a výsledek tohoto poznání je deklarován právě vydáním rozhodnutí, které má reparační funkci, tzn., ţe napravuje porušení práva. Rozhodnutí můţe mít formu: a) rozsudku b) usnesení c) platebního rozkazu (směnečný/šekový) Ad a) Rozsudek je vydáván v meritu věci neboli ve věci samé a nerozhoduje se jím ve věcech nesporného řízení.

54

Můţe být: 1) konečný, kterým se rozhoduje o všem, co bylo předmětem řízení i o náhradě nákladů řízení, 2) částečný, kterým se rozhoduje o části nároku nebo o nároku některého ze ţalobců či uloţení povinnosti některému ze ţalovaných, 3) mezitímní, kterým se rozhoduje o základu věci, nikoli o výši nároku, protoţe subjekty jsou schopny se domluvit, 4) pro uznání, jehoţ základem je uznání ţalovaného, který prohlásí, ţe uznává nárok ţalobce v rozsahu sděleném v prohlášení o uznání, které se podává u soudu a nesmí být předáno ţalobci, jinak by se jednalo o zajištění závazku. Nelze vydat ve věcech, v nichţ nelze schválit smír a pro jeho vydání nemusí být nařízeno jednání, (viz Příloha č. 6) 5) pro zmeškání (kontumační), který je vydán za předpokladu, ţe ţalovaný (případně všichni ţalovaní, je-li jich více) zmeškal bez důvodné a včasné omluvy první jednání, ačkoli byl o následcích vydání tohoto druhu rozsudku v předvolání poučen a ţalobce jeho vydání navrhnul. Soud proto povaţuje uvedené skutečnosti za nesporné a rozhodne ve prospěch ţalobce. Nelze vydat ve věcech, v nichţ nelze schválit smír nebo mohlo-li by jím dojít ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru účastníků. Kontumační rozsudek lze zrušit na návrh ţalovaného nejpozději dnem nabytí právní moci tohoto rozsudku a to i pokud podal proti rozsudku odvolání. Náleţitostmi rozsudku jsou: záhlaví (jaký orgán a v jaké věci rozhodnutí vydal, označení účastníků a jejich zástupců) výrok (jak je rozhodnuto) odůvodnění (proč je takto rozhodnuto – zohlednění důkazů, skutečností a právních předpisů vůči ţalobnímu petitu, vyjádření ţalovaného,…). V odůvodnění rozsudku pro uznání nebo pro zmeškání se uvádí pouze předmět řízení a důvody rozhodnutí. Předmět řízení, závěr věci a právní posouzení se provede v odůvodnění rozsudků, proti nimţ se nelze odvolat, nebo se účastníci takového práva vzdali. poučení o opravných prostředcích (zda existuje moţnost dovolat se nápravy moţného nesprávného rozhodnutí orgánu prvního stupně resp. moţnost podat opravný prostředek a do jaké lhůty je moţné podat opravný prostředek). V civilním řízení je tato lhůta 15 dní ode dne doručení rozhodnutí. poučení o moţnosti výkonu rozhodnutí, pokud nedojde ke splnění uloţené povinnosti

55

den a místo vyhlášení rozsudku, podpis předsedy senátu příp. jiného člena (s odůvodněním), nemůţe-li podepsat předseda a pokud rozhodl ve věci samosoudce, který rozsudek podepsat nemůţe, pověří soudce jiného Rozsudek je vyhlašován po skončení dokazování veřejně, jménem republiky předsedou senátu, který se po jeho vyhlášení dotáţe účastníků řízení, zda se vzdávají práva na odvolání nebo si ponechávají lhůtu pro moţnost odvolání. Vyhlášeným rozsudkem, který můţe být kromě listinné podoby vyhotoven i v podobě elektronické s elektronickým podpisem soudce, je soud vázán. Rozsudek se musí doručit účastníkům řízení příp. jejich zástupcům do vlastních rukou do 30 dnů od jeho vyhlášení s moţností prodlouţení této lhůty soudem aţ o dalších 60 dnů. Předseda senátu můţe kdykoli v rozsudku opravovat chyby v psaní nebo počtech a další nesprávnosti. Jedinou opravou, ke které musí být vydáno opravné usnesení, nelze-li ji opravit ve stejnopisech rozhodnutí, je oprava výroku. Toto usnesení musí být účastníkům řízení doručeno a přitom můţe být soudem odloţena i vykonatelnost rozsudku do doby jeho nabytí právní mocí. Stejně jako jednání, které vyhlášení rozsudku předchází, můţe být i vyhlášení rozsudku odročeno, ale v tomto případě je zákonem stanovena maximální lhůta pro odročení 10 dnů. Rozsudek, který byl účastníkům doručen, a účastníci nevyuţili svého práva odvolat se, nabývá právní moci a je pro ně závazný, pokud ho nelze napadnout řádným opravným prostředkem. Takový pravomocný rozsudek lze napadnout pouze mimořádným opravným prostředkem. Vykonatelnost rozsudku nastává, pokud rozsudek nabyl právní moci nebo tehdy, uplyne-li lhůta k plnění povinnosti, která byla rozsudkem uloţena a zpravidla činí 3 dny od právní moci. Tato pariční lhůta můţe být soudem prodlouţena. 41 Při vykonatelnosti tedy jiţ existuje moţnost vynucení zákonnými prostředky splnění povinností subjektů právního vztahu proti jejich vůli, pokud tak neučinily v dané lhůtě dobrovolně. Předběţně vykonatelný je ze zákona rozsudek na plnění výţivného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku. Pokud by účastníkovi hrozilo nebezpečí těţko nahraditelné či značné újmy, je předběţně vykonatelným na základě výroku soudu na návrh. Pokud se změní poměry účastníků ve věcech rozsudku vydaného ve věci výchovy a ____________________ 41

Pokud se jedná o opakující se splátky, je nutno podle ustanovení § 160 odst. 2 plnit, jakmile se stanou splatnými a rozsudek

se stává vykonatelným aţ při splatnosti. Pokud by se změnily okolnosti pro další trvání splátek, můţe účastník podat návrh na změnu takového rozsudku, která bude přípustná od doby změny těchto okolností. Při uloţení povinnosti vyklidit byt soud můţe poţadovat splnění této povinnosti aţ po zajištění bytové náhrady.

56

výţivy nezletilých dětí nebo rodičovské zodpovědnosti lze změnit i rozsudek a to i bez návrhu účastníka. Zapomněl-li soud v rozsudku rozhodnout o nákladech řízení, jeho předmětu nebo předběţné vykonatelnosti, můţe účastník do 15 dnů od jeho doručení podat návrh na jeho doplnění. Takového návrhu není třeba, nenabyl-li rozsudek právní moci. O doplnění rozsudku či jeho zamítnutí se rozhoduje usnesením s výjimkou doplnění předmětu řízení, zde se uţije rozsudku. 42 Ad b) Usnesením se rozhoduje zejména ve věcech technické povahy např. o schválení smíru, změně návrhu či jeho zpětvzetí, o nákladech řízení, přibrání znalce apod. Soud je vázán vyhlášením usnesení příp. doručením, nedošlo-li k vyhlášení nebo vyhotovení, nedoručuje-li se s výjimkou usnesení upravujícího vedení řízení. Usnesení se doručuje účastníkům, jestliţe proti němu bylo učiněno odvolání nebo dovolání, které je mimořádným opravným prostředkem, příp. je-li to třeba pro vedení řízení či se jím ukládá nějaká povinnost směřující k účastníkům řízení.

43

Právní moci usnesení nabývá doručením

a vykonatelné se stává po uplynutí lhůty k plnění. Pokud povinnost nebyla v usnesení uloţena, stává se vykonatelné jiţ při doručení, příp. vyhlášením nebo jeho vyhotovením, pokud se nedoručuje a není-li rozhodnutím soudu či ze zákona stanoveno, ţe je vykonatelné aţ po nabytí právní moci. Ad c) Platební rozkaz je takový druh rozhodnutí, který se vydává v nepříliš formálním zkráceném řízení, kdy není nařízené ústní jednání a soud rozhoduje jen na základě předloţených skutečností v návrhu, které jsou podpořeny důkazy (listinami). Pro jeho vydání jsou dva předpoklady: 1) ţaloba zní na vydání peněţité částky, 2) skutečnosti, na základě kterých je vydáván, jsou nesporně prokázány. V platebním rozkazu soud bez ţádosti ţalobce uloţí ţalovanému, aby do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí do vlastních rukou uhradil dluţnou částku spolu s náklady řízení, nebo aby podal ve stejné lhůtě odpor, kterým se platební rozkaz zruší a soud ve věci nařídí ___________________ 42

I pokud je rozsudek doplňován, běţí původní právní moc a vykonatelnost, která byla platná pro původní rozsudek.

43

Náleţitosti usnesení jsou obdobné jako u rozsudku s tím, ţe usnesení nemusí v případech stanovených OSŘ obsahovat

odůvodnění. Jako příklad lze uvést usnesení vydané ke schválenému návrhu na předběţné opatření nebo zajištění důkazu. Pokud se usnesení nedoručuje a postačí jeho sdělení přítomným účastníkům, v jeho písemném vyhotovení můţe být uveden pouze výrok a den vydání.

57

jednání. 44 Platební rozkaz nemůţe být podle ustanovení § 172 odst. 2 vydán, jestliţe není znám pobyt ţalovaného nebo má-li mu být doručen do ciziny. Pokud platební rozkaz nelze doručit, soud jej usnesením zruší a nevydá-li ho vůbec, nařizuje se jednání, které bude započato i v případě, ţe ţalovaný podal proti platebnímu rozkazu odpor. Pokud ţalovaný odpor nepodá, má platební rozkaz stejné účinky jako pravomocný rozsudek.

_________________________________ 44

Proti výroku o nákladech řízení by ţalovaný musel podat odvolání.

58

Kapitola 4 - Nesporná řízení na prvním stupni 4.1 Rozdíly mezi sporným a nesporným řízením Jak jiţ z názvu nesporného řízení vyplývá, není toto řízení určováno sporem mezi jeho účastníky, ale zájmem společnosti o ochranu právních vztahů mezi těmito osobami. Na rozdíl od sporného řízení zde nedochází k označení účastníků navrhovatelem, neboť zde většinou není moţné účastníky pomocí příslušných znaků určit (např. rozmanitost rodinných vztahů). Pro nesporné řízení je typická zásada oficiality. Protoţe se nesporná řízení zcela liší od řízení sporných, je na počátku popisu průběhu nesporných řízení nutné si osvětlit a zopakovat, čím se tyto dva druhy řízení od sebe tak odlišují: 1) procesní zásady – zatímco řízení sporné je ovládáno zásadou dispoziční a projednávací, řízení nesporné ovládá zásada oficiality a zásada vyšetřovací (inkviziční). 2) soudní podání – ve sporném řízení se soudní podání nazývá ţaloba, v nesporném řízení návrh. Nesporná řízení lze však zahájit i bez návrhu. 3) účastníci – ve sporném řízení jsou účastníci vymezeny dle první definice okruhem ţalobce a ţalovaného, v nesporném řízení je to navrhovatel a ten, koho zákon za účastníka označuje podle druhé definice a ti, o jejichţ právech a povinnostech má být jednáno podle definice třetí. 4) cíl řízení – zatímco cílem sporného řízení je odstranit porušení nebo ohroţení práva, cílem nesporného řízení je úprava právních poměrů účastníků. 5) předběţná opatření a zajištění důkazů – tyto dva instituty je moţné v nesporném řízení provést i bez návrhu. 6) zahájení řízení – na rozdíl od sporného řízení lze v řízení nesporném většinu řízení zahájit i bez návrhu, z úřední povinnosti – např. řízení o péči o nezletilé. Řízení se zahajuje vydáním usnesení s určením účastníků a předmětu řízení, které se doručuje téţ do vlastních rukou bez moţnosti odvolání. 7) rozhodnutí – ve sporném řízení jsou vydávána rozhodnutí deklaratorní a v nesporném konstitutivní, kdy hmotněprávní vztah vzniká aţ se vznikem řízení a má preventivní neboli ochrannou funkci. 8) náklady řízení – je-li moţné řízení zahájit i ex officio, nemá na úhradu nákladů řízení nikdo nárok.

59

4.2 Druhy nesporných řízení Na rozdíl od sporných řízení jsou nesporná řízení OSŘ vymezena přímo v ustanoveních §175a - § 200za. Protoţe je nesporných řízení mnoho a tato práce mi obsahově neumoţňuje, abych se podrobněji rozepsala o kaţdém z nich, uvádím níţe výčet několika z nesporných řízení, která mi přišla více důleţitá nebo zajímavá.  péče soudu o nezletilé  řízení o způsobilosti k právním úkonům  řízení opatrovnické  řízení o povolení uzavřít manţelství  řízení o prohlášení za mrtvého

4.2.1 Péče soudu o nezletilé Protoţe český právní řád klade důraz na péči o nezletilé děti, týkají se ustanovení OSŘ jen některých zásadních věcí a další úpravu můţeme nalézt např. v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině nebo zákoně č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči. OSŘ rozděluje věci péče o nezletilé do dvou skupin dle toho, zda se rozhoduje usnesením nebo rozsudkem. Rozsudkem se rozhoduje ve věcech demonstrativně vymezených ustanovením § 176 OSŘ o výchově a výţivě nezletilých dětí, o styku rodičů, prarodičů a sourozenců s nimi, o navrácení dítěte, o přiznání, omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti či pozastavení jejího výkonu, o poručenství, o schválení důleţitých úkonů nezletilého, o záleţitostech, o nichţ se rodiče nemohou dohodnout, o prodlouţení či zrušení ústavní výchovy po 18 roku věku dítěte. V ostatních věcech se rozhoduje usnesením. Řízení bude provádět příslušný soud, příp. soud v místě, kde se nezletilý zdrţuje, pokud není příslušný soud znám nebo zakročit včas nemůţe. Povinností tohoto soudu je věc příslušnému soudu předat, jakmile to bude moţné. Je-li to v zájmu nezletilého a změní-li se okolnosti případu, můţe příslušný soud svoji příslušnost se souhlasem, přenést na jiný. Pokud by soud, kterému byl případ předán s takovým předáním nesouhlasil, rozhodne o tom soud jemu nadřízený. Hlavní činností soudu v péči o nezletilé je vedení rodičů či případných poručníků k řádnému plnění povinnosti vůči nezletilému. Takového poručníka soud ustanoví po sloţení poručníkova slibu o řádném plnění povinností vůči nezletilému a předá mu listinu, která ho k tomuto výkonu opravňuje.

60

4.2.2 Řízení o způsobilosti k právním úkonům Řízení o způsobilosti k právním úkonům, která byla definována v podkapitole 1.4.3 Způsobilost účastníků, se zahajuje na návrh, který můţe podat osoba, která má způsobilost být účastníkem řízení vč. zdravotnického zařízení nebo státního orgánu. Kromě osob uvedených se mohou účastníky řízení stát i nezletilé děti vyšetřovaného a jejich druhý rodič. Místně příslušným je obecný soud vyšetřovaného nebo případně zdravotnického zařízení. V tomto řízení je moţné si všimnout odchylky, která se týká procesní způsobilosti a moţnosti podání návrhu osobou, o jejíţ způsobilost se jedná. O omezení, zbavení nebo vrácení způsobilosti můţe totiţ tato osoba ţádat sama, i kdyţ procesní způsobilost nemá. Pokud by však její návrh na vrácení způsobilosti soud zamítl a současně nelze-li očekávat zlepšení stavu takové osoby, můţe být soudem vydáno rozhodnutí, které opětovným bezdůvodným návrhům osoby zabrání, maximálně však po dobu 1 roku. Není-li navrhovatelem zdravotnické zařízení ani státní orgán, můţe si soud od navrhovatele vyţádat lékařské vysvědčení o duševním stavu vyšetřovaného. Pokud nemá vyšetřovaný zástupce pro řízení, je mu soudem ustanoven opatrovník z řad rodičů nebo osob blízkých, nemají-li ve věci jiný názor neţ vyšetřovaný. Je-li tomu naopak, můţe být opatrovníkem advokát. Výslech vyšetřovaného nemusí být proveden, způsobilo-li by mu to újmu nebo z důvodu zdravotního stavu. To neplatí, poţádal-li by vyšetřovaný o výslech sám. O zdravotním stavu soudu referuje znalec v oboru, který můţe soudu doporučit vyšetření zdravotního stavu vyšetřovaného ve zdravotnickém zařízení, maximálně však na 6 týdnů. Pokud by dle výsledků vyšetření nebyl vyšetřovaný schopen porozumět rozhodnutí o výsledku řízení, nemusí mu být po rozhodnutí soudu doručeno. Pokud se později zjistí, ţe pro zbavení nebo omezení způsobilosti nebylo podmínek, rozsudek bude zrušen. Ve většině případů náklady řízení hradí stát s výjimkou zastoupení vyšetřovaného, ochrany jeho zájmů nebo podání bezdůvodného návrhu navrhovatelem.

4.2.3 Řízení opatrovnické Jak jiţ bylo řečeno v podkapitole 1.4.10 Zástupci účastníků, můţe být na základě rozhodnutí soudu (usnesením) určitým osobám ustanoven opatrovník. Řízení můţe být zahájeno i bez návrhu a jednání se nenařizuje. Příslušným soudem je soud bydliště opatrovance příp. soud, kde se nachází majetek osob, jejichţ pobyt není znám nebo jsou nepřítomné. V usnesení, které se doručuje oběma, musí být uvedena práva a povinnosti

61

opatrovníka. Povinností soudu je dohlíţet na činnost opatrovníka, který v závěru předkládá soudu závěrečný účet ze spravování majetku.

4.2.4 Řízení o povolení uzavřít manţelství Pokud v páru, který chce uzavřít manţelství, je alespoň jeden nezletilý resp. starší 16 let, musí ţádat soud o povolení uzavřít manţelství. Soud po podání návrhu zkoumá, zda bude manţelství plnit i s tímto předpokladem svůj společenský účel a vyslýchá kaţdého z nich zvlášť. Příslušným soudem je zde soud, kde má nezletilý navrhovatel bydliště. Účastníky řízení jsou nejen snoubenci, ale i jejich zákonní zástupci. Soud rozhodne o uzavření manţelství vydáním rozsudku, ve kterém je i identifikace budoucího manţela.

4.2.5 Řízení o prohlášení za mrtvého Pokud nelze smrt fyzické osoby úředně zjistit a vydat úmrtní list, můţe být na základě návrhu osoby s právním zájmem ve věci, prohlášena osoba za mrtvou. Takový návrh můţe podat např. dědic, pozůstalý manţel, věřitel. K prohlášení můţe dojít, pokud se smrt osoby zjistí jinak neţ ohledáním mrtvoly a vydáním úmrtního listu nebo je-li osoba nezvěstná po dobu 1 roku a nejsou o ní ţádné zprávy. Příslušným soudem je poslední obecný soud nezvěstného, kterému soud ustanoví opatrovníka a vyhláškou ho vyzve, aby se do 1 roku přihlásil, nebo tak učinily osoby, které o něm ví. Zároveň zde uvede okolnosti případu a poučí ho o tom, ţe pokud se ve lhůtě nepřihlásí, bude prohlášen za mrtvého. V rozsudku o prohlášení za mrtvého soud uvede den smrti nezvěstného. Pokud by se zjistilo, ţe osoba, která za mrtvou byla prohlášena, mrtvá není, nebo ještě ţila ve lhůtě předepsané soudní vyhláškou, rozhodnutí zruší. Den smrti můţe být upraven na návrh účastníka řízení (navrhovatel, manţel nezvěstného, dědicové) i bez návrhu, pokud se zjistí, ţe nezvěstný zemřel jindy, tento den přeţil nebo se ho vůbec nedoţil. Řízení se zastaví, pokud nejsou splněny podmínky pro řízení.

62

Kapitola 5 - Nařízení a provedení výkonu rozhodnutí Výkon rozhodnutí neboli exekuce je svěřena různým orgánům, mezi nimiţ rozhodující místo zaujímá právě soud. „Je tomu tak, protože nevykonává pouze rozhodnutí vydaná v řízení upraveném v OSŘ, nýbrž i rozhodnutí jiných orgánů.“

45

Ve vykonávacím řízení se

uplatňuje zásada dispoziční, vyhledávací a zásada legálního pořádku. Řízení je třífázové: 1) Nařízení výkonu rozhodnutí 2) Provedení výkonu rozhodnutí 3) Rozvrh výtěţku z prodeje Výkon rozhodnutí neboli nucené splnění uloţené povinnosti, pokud povinný dobrovolně nesplnil, co mu bylo vykonatelným rozhodnutím uloţeno, nenastává automaticky po právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí, ale uskuteční se pouze na návrh oprávněného. Správnost potvrzení o vykonatelnosti můţe soud vţdy přezkoumat. 46 Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí musí obsahovat stejné obecné náleţitosti jako kaţdé jiné podání, a navíc je nutno uvést i navrhovaný způsob provedení výkonu rozhodnutí (viz dále). Účastníky řízení jsou tedy oprávněný, který podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí a povinný (příp. jeho manţel, pokud se jedná o společné majetkové hodnoty), který svou povinnost danou rozhodnutím dobrovolně nesplnil. Příslušným soudem pro podání návrhu je obecný soud povinného, nebo soud, v jehoţ obvodu má povinný majetek, podnik či organizační sloţku (pokud obecný soud nemá nebo je mimo ČR), dále to můţe být soud banky, jedná-li se o provedení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky. Jde-li při výkonu rozhodnutí o vymoţení výţivného pro nezletilou osobu, je příslušný soud, v jehoţ obvodu má nezletilý bydliště. Jednání se zpravidla nenařizuje, nestanoví-li zákon nebo soud jinak. O nařízení výkonu rozhodnutí soud rozhoduje usnesením. Výkon rozhodnutí můţe být proveden několika způsoby: 1) peněţitá plnění lze vymoci formou: a) sráţky ze mzdy (v návrhu označit plátce mzdy povinného) b) přikázání pohledávky (v návrhu označit číslo účtu a peněţní ústav povinného, příp. má-li ____________________ 45

Schelleová, I.: Jak vymáhat dluhy právní cestou, Praha, Computer Press, 2002, str. 60

46

Vykonatelným titulem však kromě vykonatelných rozhodnutí soudů můţe být například i rozsudek na plnění, platební

rozkaz, schválený smír, notářský nebo exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti, vykonatelné rozhodnutí orgánů veřejné správy vč. platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků apod.

63

účtů více, tak i pořadí odepsání pohledávky) c) přikázání jiné peněţité pohledávky (označit dluţníka povinného a důvod pohledávky) d) prodej movitých věcí a nemovitostí e) prodej podniku f) soudcovské zástavní právo k nemovitostem 2) nepeněţitá plnění lze vymoci formou: a) vyklizení b) odebrání věci c) rozdělení společné věci d) provedení prací a výkonů

5.1 Činnost soudu před nařízením výkonu rozhodnutí Oprávněný můţe soud před nařízením výkonu rozhodnutí poţádat, aby předvolal povinného ke splnění povinnosti. Soud můţe oprávněnému na ţádost pomoci i jinými formami:  zjišťováním bydliště povinného, jedná-li se o vymáhání výţivného pro nezletilou osobu,  dotázáním povinného na jeho plátce mzdy, peněţní ústav, u kterého má vedené účty a jaká jsou jejich čísla Povinný musí na dotaz soudu odpovědět do 1 týdne od dotázání, jinak mu soud můţe uloţit pořádkovou pokutu. Ta mu můţe být uloţena i v případě, uvede-li při odpovědi soudu nepravdivé či neúplné informace.

5.2 Prohlášení o majetku Oprávněný můţe soud před podáním návrhu na výkon rozhodnutí poţádat, aby povinný učinil prohlášení o majetku. Pokud by prohlášení o majetku bylo podáno 6 měsíců před návrhem oprávněného, musí být znovu provedeno jen za předpokladu změny majetkových poměrů povinného. K tomuto návrhu je nutné doloţit listiny, které dokládají, ţe pohledávka nemohla být ani s výše uvedenou pomocí soudu uspokojena a pakliţe se návrh podává u jiného soudu, neţ u toho, který rozhodoval o věci v prvním stupni, je zapotřebí doloţit i stejnopis rozhodnutí (nebo jiný titul), který je opatřen doloţkou vykonatelnosti. Soud návrhu nevyhoví, je-li u povinného vedena nucená správa (=odstranění protiprávního stavu v činnosti subjektu, kdy práva povinnosti představenstva subjektu přechází na nuceného správce) nebo

64

insolvenční řízení na základě zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Soud povinného k prohlášení o majetku vyzve formou předvolání (doručovaného do vlastních rukou nejméně 10 dnů před výslechem), které musí obsahovat účel výslechu a poučení o následcích v případě, ţe by prohlášení odmítl nebo uvedl nepravdivé či neúplné údaje. Namísto povinného, který nemá plnou způsobilost k právním úkonům, bude předvolán jeho zákonný zástupce resp. jen zástupce u orgánů veřejné správy. U PO, která jedná navenek prostřednictvím svých orgánů, bude předvolán statutární orgán, resp. osoby, které jej tvoří. Soud můţe předvolat kteroukoli z nich nebo jen předsedu tohoto orgánu. Dostala-li se PO do likvidace (tj. přeměna majetku společnosti v peněţité prostředky, za účelem splacení závazků), soud předvolá likvidátora společnosti. V předvolání můţe soud ţádat, aby povinný předloţil i seznam svého majetku s uvedením údajů o jeho plátci mzdy a účtech u peněţních ústavů, příp. listin, které takový majetek dokládají. 47 (viz Příloha č. 7) O výše uvedených údajích, které předvolaný prohlásil, se sepíše protokol, obsahující také prohlášení předvolaného o uvedení pravdivých a úplných údajů o majetku. Ten podepíše soudce, předvolaný a zapisovatel. Oprávněný musí být o výslechu předvolaného soudem informován. Od prohlášení můţe být upuštěno, pokud povinný pohledávku uspokojil před výslechem nebo oprávněný vzal návrh zpět.

5.3 Nařízení výkonu rozhodnutí Rozhodnutí, na základě kterého se výkon rozhodnutí nařizuje, musí obsahovat označení oprávněného a povinného, rozsah a obsah povinností a lhůty ke splnění. Pokud by lhůty nebyly rozhodnutím určeny, stanoví OSŘ povinnost splnění do 3 dnů a u vyklizení bytu do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Dělitelná plnění neboli plnění povinností více povinnými, plní všichni rovným dílem. U SJM je důleţitý rozsah v době vzniku pohledávky, pozdější zúţení SJM je neúčinné. Nařízení výkonu rozhodnutí se provádí v rozsahu navrţeném oprávněným a ve výši, která stačí k jeho uspokojení. Pokud oprávněný navrhne několik způsobů k vymoţení pohledávky, ________________________ 47

Prohlášení o majetku musí podle ustanovení § 260e odst. 2 OSŘ obsahovat údaje o plátci mzdy či jiného příjmu a jeho

výši; účtech u peněţních ústavů, jejich čísla a výše pohledávek; dluţnících, důvodech a výši pohledávek vůči nim; osobách, vůči nimţ má jiná majetková práva nebo hodnoty s uvedením důvodů a hodnot; movitých věcech s uvedením místa, kde se nachází, příp. u koho a zda nejsou součástí spoluvlastnictví; nemovitých věcech a uvedení příp. spoluvlastnického podílu; podniku povinného s uvedením místa, kde se nachází.

65

ačkoli by mu stačil jeden z nich, soud nařídí provedení výkonu rozhodnutí způsobem, který k uspokojení postačí. Při nevhodném návrhu způsobu uspokojení, soud vyslechne oprávněného a můţe nařídit jiný způsob uspokojení, který je vzhledem k výši pohledávky a ceně předmětu vhodnější.

48

Návrh na výkon rozhodnutí bude soudem jiţ předem zamítnut,

pokud je jasné, ţe by výtěţek z majetku povinného nepostačil ani ke krytí nákladů samotného výkonu rozhodnutí.

5.4 Provedení výkonu rozhodnutí Pokud není návrh na výkon rozhodnutí zamítnut, soud se musí postarat o provedení výkonu prostřednictvím vykonavatele, kterým můţe být i např. pověřený zaměstnanec soudu. Provedení výkonu rozhodnutí lze ze závaţných důvodů, jakými můţe být např. úmrtí v rodině či onemocnění, odloţit na návrh povinného, pokud by mohlo vést k nepříznivým následkům pro něj nebo příslušníky jeho rodiny. Oprávněný však tímto odkladem nesmí být váţně poškozen. 49 Náklady provedení výkonu rozhodnutí hradí stát.

5.5 Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí Tento druh výkonu rozhodnutí můţe nastat v případě neplnění schválené dohody o výchově nezletilých dětí a úpravě styku s nimi nebo navrácení dítěte. Soud nejdříve vyzve osobu, která takovou dohodu neplní, aby započala plnění, a poučí ji o moţných následcích udělení pokuty a v nejhorším případě odebrání dítěte. Soud můţe poţadovat ke splnění i součinnost orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Účastníky řízení jsou navrhovatel, rodiče a jejich dítě. Příslušným soudem je soud, v jehoţ obvodu má nezletilý své bydliště. Jedná-li se však o mezinárodní únos dítěte, bude příslušný soud, v jehoţ obvodu má sídlo Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Zde nutno podotknout, ţe OSŘ v ustanovení § 273 odst. 7 _____________________________ 48

Jako příklad lze uvést návrh na uspokojení pohledávky ve výši 5.000,- Kč, kdy oprávněný navrhl jako způsob uspokojení

prodej nemovitosti povinného. Mnohem lepší formou uspokojení zde bude výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy, přikázáním pohledávky z účtu příp. prodej movité věci. 49

Bez návrhu lze výkon odloţit, očekává-li se jeho zastavení z důvodů vymezených v ustanovení § 268 odst. 1 OSŘ (např.

pokud se rozhodnutí nestalo vykonatelným, zastavení navrhl ten, kdo navrhl i nařízení výkonu rozhodnutí nebo postihuje věci vyloučené). Zastavení výkonu rozhodnutí můţe být provedeno s návrhem i ex officio (viz Příloha č. 11) U provedení výkonu rozhodnutí je nutné se zmínit o odporové ţalobě, kterou se řeší spor mezi oprávněnými a jinými věřiteli, kteří se řízení účastní, o to, které pohledávky v jaké výši, skupině či pořadí mají být uspokojeny při rozvrhu výtěţku získaného při zpeněţení majetku. K podání této ţaloby dochází v případě, kdy ze stejného majetku má být uspokojeno více věřitelů a je jasné, ţe majetek k uspokojení všech nestačí. Proto musí soud, případně jiný orgán posoudit, který z věřitelů a v jakém rozsahu bude uspokojen.

66

chybně odkazuje na příslušnost soudu v ustanovení § 88 písm. p) OSŘ, který jako příslušný soud uvádí soud, v jehoţ obvodu má sídlo organizační jednotka ţelezničního dopravce, týká-li se spor na straně ţalovaného této jednotky. Pokud soud ve věci nařídí předběţné opatření, je příslušným soudem ten soud, který ho nařídil. Pokud výzva soudu není účinná, můţe soud povinnému uloţit i opakovanou pokutu a to aţ do výše 50 000,- Kč jednotlivě, účast na mimosoudním smírčím nebo mediačním jednání či rodinné nebo jiné vhodné terapii, nebo plán navykacího reţimu ke kontaktu dítěte s oprávněnou osobou s kontrolou plnění plánu a odborným vyjádřením o jeho vhodnosti, obsahu, rozsahu a délce. Pokud ani jeden z těchto způsobů nepomůţe, soud nařídí odnětí dítěte osobě neoprávněné a předání oprávněné osobě. Osoby, u nichţ se dítě nachází nebo je tu předpoklad, ţe se v místě bude nacházet, jsou povinny umoţnit vykonavateli přístup do tohoto místa (bytu a jiných místností). 50

5.6 Výkon rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným Podle hlavy druhé, článku 12, Listiny základních práv a svobod je obydlí nedotknutelné. „Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.“ Připouští však, ţe určité zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny: „je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví druhých osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.“ 51 Na základě OSŘ můţe soud vydat předběţné opatření, kterým povinnému můţe bezodkladně přikázat, aby opustil společné obydlí vč. jeho okolí, nebo aby se zdrţel v navazování kontaktů s označenou osobou. Soud při výkonu rozhodnutí spolupracuje zejména s Policií ČR či jinými státními orgány. Při jeho provádění jsou povinnému odebrány klíče od společného obydlí a je mu umoţněno odebrat osobní věci, cennosti a dokumenty příp. věci potřebné k výkonu jeho povolání nebo podnikatelské činnosti. Nebyl-li výkonu přítomen, můţe si věci vyzvednout max. do 1 roku od nařízení výkonu rozhodnutí. __________________________ 50

Pokud by povinná osoba uspokojovala nezbytné potřeby dítěte, je moţné jí do výše vymoţených pokut přiznat náhradu

těchto nákladů na návrh zákonného zástupce dítěte či jeho opatrovníka. To neplatí v případech, kdy se dohoda nebo rozhodnutí neplní. 51

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. 12. 1992 o vyhlášení Listiny

základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR, ve znění Ústavního zákona č. 162/1998 Sb., hlava druhá, článek 12, bod první

67

5.7 Jednotlivé formy výkonu rozhodnutí u peněţitých plnění 5.7.1 Sráţky ze mzdy „Při rozhodování o tomto exekučním způsobu je dobré, aby byly sladěny zájmy povinného i oprávněného, přičemž primární je samozřejmě zájem oprávněného, který se snaží o co nejrychlejší a nejspolehlivější uspokojení jeho peněžité pohledávky. Zájem povinného je zajistit, aby v důsledku provádění srážek nedošlo k ohrožení jeho existence.“ 52 Při tomto způsobu výkonu rozhodnutí zaměstnanec neobdrţí od svého zaměstnavatele celou mzdu, ale pouze část, která mu zbude po odečtení všech sráţek.

53

Protoţe povinný

potřebuje zajistit ze mzdy i svou rodinu, lze sráţky provádět v jednotlivých měsících do výše stanovené OSŘ a jen do výše vymáhané pohledávky a jejího příslušenství. Po dohodě oprávněného a povinného lze soudně nařídit i sníţení sráţek, které můţe oprávněný kdykoli u soudu odvolat. Pokud je plátců mzdy více, vztahuje se nařízení VR na všechny. Sráţky jsou prováděny vţdy z čisté mzdy, tj. hrubé mzdy, od které se musí odečíst DPFO, SP, ZP a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Do čisté mzdy se započítají i čisté příjmy z vedlejší činnosti (např. na základě dohody o pracovní činnosti) a naopak se nezapočítají částky, které jsou spojeny s náhradou nákladů při výkonu jeho povolání a zejména při pracovních cestách povinného. Můţe se jednat např. o náhradu nákladů spojených s jeho stravováním, jízdným či ubytováním. 54 Základní částka, která nesmí být podle ustanovení § 278 OSŘ sraţena povinnému z měsíční mzdy, je rovna úhrnu 2/3 součtu částky ţivotního minima jednotlivce (3 126,- Kč pro rok 2010)

55

a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zvláštního

právního předpisu (dále jen "nezabavitelná částka") na osobu povinného, a 1/4 nezabavitelné částky na kaţdou osobu, které je povinen poskytovat výţivné. Částka normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu se stanoví pro byt uţívaný na základě nájemní smlouvy v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel (4 597,- Kč pro rok 2010). 56, 57 __________________________ 52

Schelleová, I.: Jak vymáhat dluhy právní cestou, Praha, Computer Press, 2002, str. 79

53

Sráţky ze mzdy jsou vhodným způsobem provedení výkonu rozhodnutí, pokud se jedná o jednorázové plnění nebo o plnění

opětující (např. výţivné). 54

O jiné postihované příjmy půjde tehdy, nahrazují-li tyto příjmy povinnému odměnu za práci např. důchod, nemocenské

pojištění, stipendia apod. 55

Viz ustanovení § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu

56

Nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách

57

Viz ustanovení § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

68

Z čisté mzdy, která zbývá po odečtení základní částky a která se zaokrouhluje směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách, lze srazit vydobytí pohledávky jen výše uvedenou 1/3. Pro přednostní pohledávky se sráţejí aţ 2/3, přičemţ se sráţí nejprve z třetiny druhé a nestačí-li k jejich úhradě, uspokojí se s ostatními pohledávkami z třetiny první. 58 V nařízení výkonu rozhodnutí soud přikáţe plátci mzdy, aby po doručení nařízení prováděl sráţky a doručoval je oprávněnému (příp. soudu, je-li oprávněných více) do doby, neţ bude pohledávka uspokojena. Doručením povinný ztrácí právo na vyplacení části postiţené mzdy. Se sráţkami začne plátce mzdy od doby soudního vyrozumění o právní moci tohoto rozhodnutí. 59 (viz Příloha č. 8 a 9) Ani v případě změny plátce mzdy, povinnost provádět sráţky nezaniká. Nedozví-li se nový plátce mzdy o VR od povinného sám, nebo z potvrzení vystaveného předchozím zaměstnavatelem, vzniká mu povinnost provádět sráţky aţ ode dne doručeného soudního usnesení, ve kterém soud uvede průběh dosavadního VR, výši provedených sráţek, výši pohledávky a její pořadí. Jak povinný, tak i nový plátce mzdy jsou povinni soudu do 1 týdne oznámit změnu plátce a předchozí plátce musí do této doby oznámit, ţe u něho přestal povinný pracovat. Pokud soud povolí odklad VR, plátce mzdy sráţky dále neprovádí (fakultativní odklad) nebo provádí, ale bez výplaty oprávněnému (obligatorní odklad) a to aţ do dalšího příkazu soudu. VR můţe být také zastaven na návrh plátce mzdy nebo povinného v případech, kdy povinný nepobírá po dobu 1 roku mzdu vůbec nebo v minimální výši, která nepostačí pro výši sráţek anebo na návrh povinného, pokud se jedná jen o sráţky běţného výţivného a zdá se, ţe ho bude povinný platit dobrovolně. Pokud plátce mzdy např. neodvádí sráţky včas nebo v jiném rozsahu, má oprávněný moţnost podat proti plátci mzdy poddluţnickou ţalobu, které se domáhá, aby byla věc napravena. 60

_________________ 58

Za přednostní pohledávky jsou povaţovány např. pohledávky výţivného, daní a poplatků, náhrady škody způsobené

ublíţením na zdraví nebo úmyslnými TČ a další případy stanovené ustanovením § 279 odst. 2 59

Pokud plátce vyplácí povinnému mzdu nadvakrát (jako zálohu a vyúčtování), je moţné provést přiměřené sráţky uţ ze

zálohy, ale s tím, ţe se výplata uskuteční aţ po uplynutí příslušného měsíce. Při výplatě mzdy za více měsíců najednou, se sráţky počítají za kaţdý měsíc zvlášť. 60

Podrobněji k poddluţnické ţalobě viz Grossová, M. E.: Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi, Praha: Linde

Praha a. s., 2007, str. 159

69

5.7.2 Přikázání pohledávky z účtu u peněţního ústavu Poté, co je peněţnímu ústavu doručeno nařízení o VR, je povinen zablokovat a nijak nenakládat s peněţními prostředky na účtu povinného do výše vymáhané pohledávky oprávněného a povinnému je tím znemoţněno nakládání s prostředky na účtu s výjimkou prokazatelné nutnosti výplaty mezd jeho zaměstnancům. V tomto případě musí povinný peněţnímu ústavu (dále jen banka) předloţit písemné prohlášení s uvedením účelu platby, celkové částky, jmen zaměstnanců, výší jejich mezd a svým úředně ověřeným podpisem. O této výplatě musí banka soud informovat. 61 Pokud oprávněný v návrhu na VR označí více účtů u téhoţ peněţního ústavu, musí také uvést pořadí, v jakém má být pohledávka odepsána.

62

Soud banku i oprávněného informuje

o právní moci usnesení a banka provede odepsání pohledávky z účtu vyplacením oprávněnému. Není-li pohledávka ještě splatná, provede VR aţ ke dni, který následuje po její splatnosti a to i tehdy, postačuje-li jen k částečnému uspokojení. 63 VR zaniká provedením. Peníze musí banka vyplatit, i pokud má proti oprávněnému započitatelnou pohledávku. 64 Stejně jako VR pomocí sráţek ze mzdy, lze i tento způsob VR odloţit nebo zastavit na základě rozhodnutí soudu. I zde připadá v úvahu poddluţnická ţaloba oprávněného na banku.

5.7.3 Přikázání jiné peněţité pohledávky Touto formou VR lze postihnout i pohledávky, které ještě nejsou splatné nebo budou v budoucnu v rámci stejného právního důvodu teprve vznikat. Zákon jinými pohledávkami rozumí jiné pohledávky, neţ jsou mzda a jiné příjmy, pohledávky z účtu u peněţního ústavu, jiná majetková práva, vkladní kníţky, akcie, směnky, šeky či jiné cenné papíry aj., které VR _______________________ 61

Touto formou VR nelze postihnout vklady na vkladních kníţkách nebo listech.

62

Povinnému nesmí být usnesení o nařízení VR doručeno dříve neţ peněţnímu ústavu, neboť by mohlo dojít k vyzvednutí

všech finančních prostředků z účtu a oprávněný by nemohl být uspokojen. 63

Nařízení VR se vztahuje i na peněţní prostředky, které na účet došly dodatečně, nejpozději do 6 měsíců od doručení

vyrozumění o nabytí právní moci. Pokud se z jednoho účtu uspokojuje více pohledávek, uspokojí se dle pořadí, které se řídí dnem doručení usnesení o nařízení VR. Stane-li se, ţe je pohledávka na účtu zastavena, postoupena k zajištění pohledávky nebo převedena k zajištění závazku podle občanského zákoníku (mají-li tato práva dřívější pořadí), lze VR provést, pokud tato práva jiţ zanikla. Mají-li tato práva stejné pořadí jako právo na VR, úhradu lze provést i poměrně. 64

Nelze vést výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy manţela povinného ani přikázáním pohledávky z účtu, jehoţ majitelem je

manţel povinného - viz usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2003, sp. Zn. 17 Co 46/2003 nebo Kurka V.: Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí, 2005, str. 170.

70

podléhají. VR lze nařídit, jen jde-li o pohledávku povinného vůči třetím osobám, nikoli o pohledávku povinného vůči oprávněnému. VR opět postihuje pohledávku povinného do výše pohledávky oprávněného vč. příslušenství. Po nařízení VR soud zakáţe povinnému i dluţníkovi s pohledávkou jakkoliv nakládat. Povinnému nesmí být usnesení o nařízení VR doručeno dříve neţ jeho dluţníkovi. Soud dále vyrozumí oprávněného a dluţníka povinného o nabytí právní moci usnesení o nařízení VR a den poté dluţník povinného vyplatí pohledávku oprávněnému ve stanoveném rozsahu. Pokud pohledávka není ještě splatná, můţe ji vyplatit aţ po splatnosti. Uskutečněnou výplatou se zprošťuje povinnosti vůči povinnému. 65

5.7.4 Pohledávky nepodléhající VR „Předmětem VR nemohou být všechny peněžité pohledávky.“

66

Z VR jsou vyloučeny

takové pohledávky, jejichţ postiţení přikázáním není ţádoucí. Tyto pohledávky upravuje ustanovení § 317 - § 319 OSŘ a jsou to např. náhrady, které dle pojistné smlouvy vyplácí pojišťovna, mají-li se uţít k novému vybudování či opravě budovy, peněţité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky státní sociální podpory a příspěvek na bydlení apod.

5.7.5 Postiţení jiných majetkových práv Jiným majetkovým právem se rozumí taková práva, která nemají povahu peněţité pohledávky, nejsou ryze osobními právy, jsou převoditelná a nejsou majetkovými právy postihovanými přímo jinými způsoby VR. Subjekty tohoto postiţení se stává povinný a třetí osoba (poddluţník). Povinný ztrácí právo na vyplacení pohledávky dnem, kdy bylo dluţníkovi povinného doručeno nařízení o VR. 67 ____________________________ 65

Pokud byla pohledávka postoupena, platí stejná ustanovení jako u sráţek ze mzdy. Pokud dluţník povinného pohledávku

nevyplatí, můţe proti němu oprávněný podat návrh na VR, za předpokladu, ţe tak mohl učinit povinný, nebo podat poddluţnickou ţalobu. Nesmí s dluţníkem povinného uzavřít smír ani mu zaplacení pohledávky prominout a dluţník povinného si nesmí započíst vlastní pohledávku vůči oprávněnému. Oprávněný odpovídá povinnému za škodu, pokud neuplatní pohledávku povinného vůči jeho dluţníkovi včas nebo alespoň neoznámí povinnému, ţe ji uplatňuje. Při uspokojování pohledávek se opět postupuje podle jejich pořadí určeným doručením nařízením dluţníkovi povinného. I zde přichází v úvahu moţnost odevzdání částky soudu při uspokojení několika pohledávek. 66

Grossová, M. E.: Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi, Praha: Linde Praha a. s., 2007, str. 178

67

Můţe se jednat např. o vydání věci ve vlastnictví povinného proti třetí osobě, vydání věci z úschovy, z níţ se můţe

oprávněný uspokojit. Zejména jde o obchodní, vypořádací podíly a podíly na likvidačním zůstatku osoby ve společnosti, jejíţ účast v ní zaniká nebo eventuelně zaniká celá společnost.

71

5.7.6 Prodej movitých věcí Tomuto druhu VR nepodléhají věci, jejichţ prodej je zakázán a ty, které povinný potřebuje k uspokojování svých (i rodinných) běţných potřeb či plnění pracovních úkolů s výjimkou osoby povinného, je-li podnikatelem a vázne-li na věcech potřebných k jeho práci zástavní právo. VR nepodléhají zejména oděvy, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsteny, zdravotnické potřeby a hotovost do 1 000,- Kč. 68 VR můţe být nařízen podle návrhu oprávněného s výslovným určením věcí k prodeji, ale i bez něj. „Soud je návrhem v uvedeném směru vázán, takže, nepodaří-li se jmenovitě uvedené věci objevit, nemůže se zaměřit na jiné věci.“ nakládat.

70

69

Povinnému je nařízením zakázáno s věcmi

Usnesení o nařízení VR se povinnému doručí aţ při výkonu a není-li přítomen,

doručí se dodatečně, ale i s vyrozuměním, ţe byl proveden soupis věcí. Vyrozumění musí být také doručeno oprávněnému a manţelu povinného. (viz Příloha č. 10) Vykonavatel je oprávněn zjednat si přístup do bytu (sídla, místa podnikání) povinného nebo do jiné místnosti, kde má povinný svůj majetek a učinit prohlídku tohoto místa (vč. skříní nebo schránek) příp. i povinného. 71 „VR může být proveden od 6 - 22 hodin v pracovní dny“,

72

ve výjimečných případech se souhlasem předsedy senátu i mimo tuto dobu.

Vykonavatel se při soupisu věcí má zaměřit především na věci postradatelné, které půjdou snáze prodat.

73

V soupisu se uvedou věci pod pořadovými čísly a stručně se popíší tak, aby

byla vyloučena jejich záměna. Součásti věcí se v soupisu neuvádějí. Oprávněný můţe u soupisu věcí být a uvést takové věci, které do soupisu dát nechce. Vykonavatel si k soupisu můţe přibrat svědka, čímţ čelí snaze povinného zkreslit jeho počínání. Pokud se nepodaří sepsat ţádnou věc, soud to oznámí oprávněnému a vyzve ho, aby označil místo, kde se nachází věci povinného, které by mohly být sepsány. Pokud tak neučiní, VR se zastaví. __________________________ 68

Touto formou VR lze rovněţ vykonat usnesení, kterým byl nařízen prodej zástavy movitých věcí, ve prospěch zástavním

právem zajištěné pohledávky i s příslušenstvím. 69

Plecitý, V.; Vrabec J.: Občanské právo procesní, 1. vydání, Praha: CODEX Bohemia, s. r. o., 1998, str. 111

70

Úkony, jeţ vyţaduje VR, můţe provést vykonavatel nebo exekutor, který se při provádění úkonu musí povinnému prokázat

úředním průkazem, který potvrzuje jeho funkci. Pokud nemá vykonavatel stejné pohlaví jako povinný, je nutné, aby si vykonavatel k prohlídce přibral osobu, která bude stejné pohlaví mít, aby učinila prohlídku povinného. 71

Je oprávněn i k otevření takovýchto uzamčených prostor, jestliţe je moţno zámek po otevření opět uzavřít. K tomuto

úkonu si můţe přizvat zámečníka. 72

Grossová, M. E.: Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi, Praha: Linde Praha a. s., 2007, str. 195

73

Věci rychle se kazící se sepíší, jen pokud zde není dostatek jiných věcí a je moţno zajistit prodej mimo draţbu. Pokud by

se je nepodařilo po soupisu prodat a oprávněný si je nepřevzal za cenu určenou soudem, vrací se povinnému. Pokud má u sebe věci povinného jiná osoba, soupis těchto věcí bude učiněn jen za předpokladu, ţe mu budou věci zároveň odevzdány.

72

Od soupisu můţe vykonavatel upustit bez příkazu soudu, pokud to navrhl oprávněný nebo prokáţe-li povinný, ţe oprávněného uspokojil či se zjistí, ţe povinný zemřel. Po soupisu se na návrh oprávněného věci zajistí (např. formou notářské úschovy), nebo se ponechají na místě soupisu s označením, ţe byly sepsány. Po právní moci usnesení o VR se musí stanovit cena sepsaných věcí, tj. cena odhadní, pokud jiţ není stanovena např. dle zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Pokud nestačí odhad ceny, který provedl vykonavatel při soupisu, ustanoví se k ocenění věcí soudní znalec. 74 Bez dalšího návrhu se postupuje k prodeji věcí v draţbě, kterou lze vykonat v místě, kde se věci nachází, nebo u soudu příp. na jiném vhodném místě. „Dražbou se přitom rozumí takový prodej, kdy v určený den nabízí stanovený vykonavatel věci ke koupi neurčitému okruhu zájemců a prodá ji tomu, kdo nabídne nejvíc, a současně se zaváže splnit podmínky pro dražbu stanovené.“

75

Povinnému, jeho manţelu, oprávněnému a orgánu obce, v jejímţ

obvodu se draţba bude konat, soud doručí draţební vyhlášku s oznámením draţebního roku, která obsahuje např. čas a místo draţby, označení draţených věcí, formu draţby věcí (samostatně nebo jako soubor), rozhodnou cenu věcí či souboru, výši nejniţšího podání, které činí 1/3 rozhodné ceny, informace o zaplacení jistoty apod. Přičemţ jistota se stanoví jen tehdy, převyšuje-li rozhodná cena věci či souboru věcí částku 45 000 EUR. O průběhu draţby se sepisuje protokol. Povinný a jeho manţel, stejně jako soudci a zaměstnanci soudů, draţit nesmějí. Kaţdé podání musí být minimálně o 50,- Kč vyšší s výjimkou věci, která má cenu niţší. Draţba pokračuje do doby, neţ vykonavatel udělí příklep tomu draţiteli, který učinil nejvyšší podání. Můţe se ale stát, ţe několik draţitelů učiní podání stejné, v tom případě, nedohodnou-li se jinak, rozhodne soud losem. Vlastnictví k věci se nabývá příklepem a zaplacením ceny v hotovosti ke dni tohoto příklepu.

76

Draţba končí,

jakmile dosaţený výtěţek stačí k uspokojení oprávněných (věřitelů) a to vč. náhrady nákladů vykonávacího řízení. Nenajde-li se pro draţené věci kupec, koná se opětovná draţba. Pokud se ani tehdy nenajde kupec, můţe oprávněný věci převzít do 15 dnů po vyrozumění o bezvýslednosti draţby za 1/3 rozhodné ceny. Je-li oprávněných více, rozhoduje pořadí, které je určeno dnem ______________________ 74

Neţ dojde k prodeji, je nutné podle ustanovení § 328a odst. 1 OSŘ zajistit, aby např. zvlášť významná výtvarná díla a

památky, rukopisy významných literárních děl, osobní památky apod. byly nabídnuty nejméně za odhadní cenu ke koupi za hotové těm institucím, které o takové památky pečují. A pokud do 30 dnů na tuto nabídku instituce neodpoví a odhadní cenu nesloţí, postupují i tyto předměty do draţby. 75

Grossová, M. E.: Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi, Praha: Linde Praha a. s., 2007, str. 204

76

Pokud by totiţ k zaplacení věci nedošlo, musí se věc draţit znovu, ale jiţ bez účasti tohoto draţitele.

73

přihlášení oprávněného. Pokud si věci nepřevezme, vyloučí se věci ze spisu a oprávněný a povinný o tom budou informováni formou usnesení. Povinnému se poté vyloučené věci vrátí. Pakliţe je převzít odmítne nebo není znám jeho pobyt, uloţí se věci do úschovy a nevyzvedne-li si je ani do 3 let od právní moci usnesení o vyloučení věcí z výkonu, připadají státu. Pokud byl VR nařízen jen pro jednu pohledávku, dosaţený výtěţek bude po sráţce nákladů prodeje vyplacen oprávněnému, v opačném případě výplata proběhne opět dle pořadí. Je-li výtěţek vyšší neţ pohledávka sama, přebytek se vyplatí povinnému, pokud ho neodmítne převzít.

77

Pokud by mělo několik pohledávek stejné pořadí a výtěţek z prodeje nepostačil

k úplnému uspokojení, dojde k uspokojení poměrnému. 78

5.7.7 Prodej nemovitostí Podmínkami pro moţnost provedení VR touto formou je označení nemovitosti, jejíţ prodej oprávněný navrhuje a doloţení jejího vlastnictví (např. výpisem z katastru nemovitostí, kupní smlouvou apod.). Pokud by podmínky splněny nebyly (nebo alespoň jedna z nich), návrh na VR by soud zamítnul. Jelikoţ nemovitosti mají nepoměrně vyšší cenu neţ věci movité, představuje takový VR vyšší pravděpodobnost uspokojení oprávněného. VR se vztahuje i na příslušenství nemovitosti s jejími součástmi. Touto formou VR lze postihnout budovy, pozemky, byty a nebytové prostory.79 Vymáhaná částka a cena nemovitosti by samozřejmě neměla být v nepoměru (zásada přiměřenosti). Této zásady nebude uţito, pokud není moţné provést VR jiným způsobem. Místně příslušným soudem je okresní soud, v jehoţ obvodu se nemovitost nachází. Soud o nařízení VR vyrozumí příslušný katastrální úřad, povinnému zakáţe převod či zatíţení nemovitosti a zároveň mu uloţí, aby do 15 dnů oznámil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo, jinak odpovídá za způsobenou škodu. Usnesení o nařízení VR se musí ________________________ 77

Jinak by se výtěţek musel uloţit do úschovy a postupovalo by se stejně jako u vyloučených věcí sloţených do úschovy

s tím, ţe lhůta započne běţet od doby, kdy k odmítnutí došlo. 78

K prodeji nedochází u hotových peněz nad částku 1 000,- Kč a jiných věcí jako jsou peněţní prostředky v cizí měně, zlato,

vkladní kníţky a listy nebo cenné papíry. Tyto věci se sepíší a soud se postará jejich zpeněţení, přičemţ s hotovostí je nakládáno jako s výtěţkem prodeje. Cenné papíry lze zpeněţit pomocí obchodníka s CP nebo zahraniční osoby poskytující investiční sluţby v ČR. Soud má přitom práva povinného, jako majitele CP. 79

Je třeba mít na mysli, ţe jde-li o VR na nemovitost – stavbu, netýká se VR automaticky pozemku, na němţ stavba stojí.

Takový pozemek je samostatnou nemovitou věcí, takţe VR můţe být proveden i na tento pozemek, pokud je ve vlastnictví povinného.

74

doručit jak povinnému a jeho manţelu, tak i všem oprávněným a příslušnému katastrálnímu úřadu, který bude informován i o nabytí právní moci tohoto usnesení. 80 Ocenění nemovitosti, jejího příslušenství a práv spolu se závadami (např. věcná břemena, nájem…) provede soudem vybraný znalec. Z těchto údajů poté určí cenu nemovitosti a příslušenství, jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených a výslednou cenu. Dalším krokem soudu je vydání draţební vyhlášky, která má podobný obsah jako draţební vyhláška u VR prodejem movitých věcí pouze s některými odlišnostmi např. označení ţe se jedná o věc nemovitou a proto zde musí být uvedeny i její závady, příslušenství, práva k ní nebo např. výzvy osobám k uplatnění předkupního práva. Vyhlášku soud doručí oprávněným, osobám s předkupním, věcným či nájemním právem, těm, kteří své pohledávky vůči povinnému jiţ přihlásili a prokázali, FÚ a obecnímu úřadu, v jejichţ obvodu se nemovitost nachází a povinný má bydliště (sídlo, místo podnikání), katastrálnímu úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehoţ obvodu je nemovitost a těm, kdo vybírají pojistné na SZ, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a veřejné ZP. Vyhláška se zveřejní nejen na úřední desce soudu, ale i obecního a katastrálního úřadu. Odvolání proti vyhlášce můţe podat povinný, oprávnění a osoby s předkupním, věcným či nájemním právem. Draţba se koná do 30 dnů od vydání vyhlášky v místě nemovitosti, u soudu nebo na jiném vhodném místě. Narozdíl od prodeje movitých věcí, zde vyvolávací cena činí 2/3 odhadní ceny a jistota je stanovena dle konkrétního případu. Pokud by nebyla jistota zaplacena, osoby nebudou oprávněny účastnit se draţebního jednání. 81 Draţbu řídí soudce, ale provádění úkonů můţe pověřit vykonavatele nebo jiného zaměstnance soudu. Draţitelem můţe být FO nebo její zástupce s úředně ověřenou plnou mocí nebo PO, orgány veřejné správy, za něţ však jednají orgány uvedené v podkapitole 1.4.10 Zástupci účastníků. 82 _________________________ 80

Aţ usnesení nabude právní moci, je nutné ho doručit i těm, kteří mají předkupní, věcné nebo nájemní právo k nemovitosti,

dále FÚ, obecnímu úřadu, v jejichţ obvodu se nemovitost nachází a kde má povinný bydliště (sídlo, místo podnikání) a usnesení soud vyvěsí také na své úřední desce. 81

Osoby s předkupním právem musí své právo prokázat do zahájení draţby a stejně tak i věřitelé musí do této doby přihlásit

své pohledávky s uvedením jejich výše a příslušenství a doloţením listiny o moţnosti jejího vymáhání. Existuje zde také moţnost převzetí dluhu vydraţitelem, který se tím stává dluţníkem místo povinného. 82

Nařízení VR na nemovitost, která by nebyla ve skutečnosti ve vlastnictví povinného, nevylučuje, aby se třetí osoby

domáhaly vyloučení nemovitosti z VR, proto je jim dána moţnost uplatnění svého práva formou excindační neboli vylučovací ţaloby. Pokud by tedy nebyla splněna základní podmínka vlastnictví nemovitosti osobou povinného, soud by VR zastavil.

75

Na počátku draţby soudce rozhodne, zda je prokázáno předkupní právo, oznámí, kteří věřitelé přihlásili své pohledávky a ţádají jejich zaplacení a draţitele vyzve k podání. Před příklepem se soudce dotáţe, zda není námitek proti příklepu, který lze udělit osobě s nejvyšším podáním. Námitky se zanesou do protokolu a jsou-li důvodné, učiní se znovu vyvolání předposledního podání. V případě shody podání více draţitelů, rozhoduje předkupní právo příp. los. Je-li učiněn příklep, je zároveň v usnesení příklepu stanovena lhůta pro zaplacení podání, která činí max. 2 měsíce a začíná běţet od právní moci příklepu. Zaplacená jistota se ostatním draţitelům vrací, úspěšnému draţiteli se započítá do podání. Vydraţitel smí nemovitost převzít den po dni vydání usnesení o příklepu. Vlastnictví nabývá ke dni vydání tohoto usnesení, pokud nemovitost zaplatil a usnesení nabylo právní moci. Druhé draţební jednání je nařízeno jen na návrh některého z oprávněných, pokud při prvním jednání nedošlo ani k nejniţšímu podání nebo vydraţitel nezaplatil cenu ani do lhůty určené soudem, která činí maximálně 1 měsíc. 83 Pokud cenu nezaplatil, vzniká mu na základě usnesení vydaného soudem povinnost nahradit škodu ostatním účastníkům a státu vč. nákladů se započtením jeho jistoty. Aţ usnesení o příklepu nabude právní moci a vydraţitel zaplatí podání, soud nařídí rozvrhové jednání, jehoţ účastníky budou oprávnění, povinný, vydraţitel a případně osoby, v jejichţ prospěch váznou na nemovitosti závady s výjimkou závad draţbou nezanikajících. Kromě doručení předvolání osobám uvedeným, se vyvěsí i na úřední desce soudu. Při tomto jednání se projednávají pohledávky, které lze uspokojit, proto je nutné, aby je věřitelé vyčíslili a uvedli skutečnosti důleţité pro jejich pořadí. Pohledávky se dle ustanovení § 337c odst. 1 OSŘ dělí do několika skupin: 1) pohledávky nákladů státu na draţbu, 2) pohledávky z hypotečních úvěrů, pohledávky oprávněných, osob se zástavním právem, věcným břemenem či právem nájemním, 3) pohledávky výţivného, 4) pohledávky daní a poplatků, SP a ZP, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, 5) ostatní pohledávky. A uspokojují se dle pořadí stanoveného ustanovení § 337c odst. 5 OSŘ, pro které je rozhodující u pohledávky oprávněného den, kdy došel k soudu jeho návrh na nařízení VR; pro další přihlášené oprávněné den, kdy do řízení přistoupili; u pohledávky přihlášeného den, kdy ___________________ 83

Oprávněný výše uvedený návrh můţe podat po 3 měsících od bezúspěšné draţby a maximálně pak do 1 roku. V případě, ţe

tak neučiní, VR bude zastaven.

76

došla přihláška k soudu; u zastavené pohledávky den, kdy byla zastavena; u náhrad za věcná břemena den, kdy břemeno vzniklo, příp. den vzniku nájemního práva. Společně s jistinou pohledávky se hradí i příslušenství pohledávky, které můţe být tvořeno např. úroky či poplatkem z prodlení. Kaţdý z účastníků, tedy i povinný, můţe pohledávky co do existence, výše, skupiny či pořadí popřít.

84

Vydraţitel oznámí, zda přebírá i pohledávky,

které věřitelé nepoţadovali zaplatit a osoby s věcným břemenem nebo nájemním právem uvedou, zda chtějí vyplatit náhradu, jinak připadá vydraţiteli. Po úhradě všech pohledávek, které je moţno vyplatit po právní moci rozvrhového usnesení, se zbytek vyplatí povinnému. Dle ustanovení § 337h OSŘ zanikají dnem právní moci rozvrhového usnesení všechna zástavní práva, která na nemovitosti váznou, i práva zástavních věřitelů, kteří se nedomáhali zaplacení zajištěných pohledávek, dále pak i věcná břemena a nájemní práva s výjimkou těch, o kterých bylo rozhodnuto, ţe nezanikají nebo za ně byla vydraţiteli poskytnuta náhrada. 85 Obdobně jako u VR prodejem movitých věcí a nemovitostí se postupuje i v případě prodeje spoluvlastnického podílu, který se týká movité či nemovité věci, příp. i prodeje zástavy. Výjimku tvoří pouze ustanovení o nejniţším podání při prodeji podílu movité věci, které nečiní 1/3 rozhodné ceny a ustanovení týkající se prodeje podílu nemovité věci, pokud nejvyšší podání učiní více draţitelů najednou. Nebude tu rozhodnuto na základě předkupního práva, ani losem.

5.7.8 Zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech „Podle rozhodnutí nebo jiného exekučního titulu ukládajícího zaplacení peněžité částky může být VR nařízen též tím, že ve prospěch pohledávky oprávněného bude zřízeno zástavní právo na nemovitosti. Protože zástavní právo vzniká na základě rozhodnutí soudu, hovoříme o soudcovském zástavním právu.“ 86 Tento druh VR nesměřuje k uspokojení vymáhané pohledávky, ale k jejímu zajištění, proto k němu nepřistupuje takový věřitel, který se chce zaplacení pohledávky domoci ihned. Soudcovské zástavní právo na nemovitostech se zřídí opět nařízením VR s povinností oprávněného, který musí danou nemovitost přesně označit a doloţit listinou vlastnictví povinného. KÚ musí být o tomto úkonu vyrozuměn, protoţe se zřízení zapisuje do jeho _________________________ 84 85

Pokud se účastníci nedohodou, je popírající osoba soudem vyzvána k podání odporové ţaloby dle ustanovení § 267a OSŘ. Otázka těchto závad je velice důleţitým faktorem pro KÚ, kterému musí soud oznámit, které závady váznout na

nemovitosti po draţbě nebudou, protoţe je zapotřebí, aby katastrální úřad provedl výmaz závady ze své evidence. Stejně tak musí být KÚ informován i o zastavení VR. 86

Kurka, V.; Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Praha: Linde Praha, a. s., 2004, str. 656

77

evidence.87 Pokud není nemovitost předmětem evidence KÚ, bude zápis o zřízení soudcovského zástavního práva učiněn do Rejstříku zástav, který vede Notářská komora ČR. Pro nařízení VR je rozhodující stav v době zahájení řízení a stejně jako u prodeje nemovitostí se VR vztahuje i na součásti a příslušenství této nemovitosti. Pro pořadí zřízení soudcovského zástavního práva, je rozhodující doba, kdy byl podán návrh u soudu resp., kdy k němu došel. V případě podání více návrhů ve stejný den, mají všechny tyto návrhy i stejné pořadí. Na rozdíl od prodeje nemovitostí, lze pro pohledávky, pro něţ bylo soudcovské zástavní právo zřízeno, VR vést i proti pozdějšímu vlastníku nemovitosti, který ji smluvně nabyl. Oprávněný si touto formou VR pouze zajišťuje příznivé podmínky pro vymoţení pohledávky do budoucna. Vzhledem k vysokým cenám nemovitostí si myslím, ţe je tato forma účinným prostředkem, jak se svého práva domoci, pokud oprávněný na úhradu své pohledávky nespěchá.

5.7.9 Prodej podniku Tento způsob VR byl do českého právního řádu zaveden novelou OSŘ, zákonem č. 30/2000 Sb. a rozšiřuje moţnost oprávněného na uspokojení jeho peněţité pohledávky. Na rozdíl od jiných způsobů VR však vydraţitel nabývá podnik ve stejné podobě, jakou měl v době vlastnictví povinného, tzn. s pohledávkami i neuspokojenými závazky. Podnik je Obchodním zákoníkem v ustanovení §5 definován jako: „soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání“ (např. know-how, obchodní tajemství). „K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit.“

88

Soubor výše

uvedených sloţek by však nebyl jako podnik prodejný bez fungování lidské sloţky, neboť by se v něm nemohla uskutečňovat podnikatelská činnost. Hmotné sloţky podniku bez lidského faktoru by byly prodejné pouze způsobem VR prodejem movitých věcí, nemovitostí příp. přikázáním jiné pohledávky. VR prodejem podniku lze nařídit, pokud jsou splněny stejné podmínky, jako u prodeje nemovitostí, tj. označení podniku a doloţení vlastnictví povinného. OSŘ není vyloučeno prodat jakýkoliv podnik s výjimkou banky, s jejímţ prodejem by musela souhlasit ČNB. Pro nařízení VR prodejem podniku je rozhodující stav v době zahájení řízení. Tento stav je ___________________________ 87

Viz ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických práv k nemovitostem, v platném znění

88

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ustanovení §5 odst. 1

78

rozhodující pro oprávněného, který musí podnik k prodeji označit, coţ bude dokladem pro to, ţe tu podnik existoval v určitém rozsahu a s určitými majetkovými hodnotami. Věcně příslušným soudem bude v tomto případě okresní soud a místně příslušným k nařízení a provedení VR bude podle ustanovení § 252 odst. 4 písm. a) soud, v jehoţ obvodu se podnik nebo jeho část nachází. Soud v usnesení o nařízení VR ustanoví správce podniku, který je vybrán ze seznamu insolvenčních správců, který vede Ministerstvo spravedlnosti, výjimečně pak i odborníka v oboru, který se v seznamu nenachází. V tomto usnesení je povinnému soudem zakázáno, aby podnik nebo jeho část, věci, práva a jiné majetkové hodnoty související s podnikem převedl na jiného, nějak je zatíţil či s nimi nakládal bez souhlasu správce. Zároveň musí do 15-ti dnů sdělit, kdo má k těmto uvedeným věcem předkupní právo, jinak odpovídá za způsobenou škodu. Povinný musí správci umoţnit výkon jeho činnosti, zejména pak nahlíţení do účetní a jiné evidence související s podnikem. Usnesení se musí doručit nejen oprávněným, povinnému a jeho manţelu, ale i správci podniku a příslušnému rejstříkovému soudu či jinému orgánu, který rejstřík, v němţ je povinný zapsán, vede. Po právní moci se usnesení doručuje i osobám s předkupním, zástavním, zadrţovacím či obdobným právem a je vyvěšeno na úřední desce soudu. 89 Správce při výkonu své činnosti postupuje podle zákona a pokynů soudu s odbornou péčí a odpovídá za škody, které byly způsobeny porušením jeho povinností. Dbá zejména na to, aby nedošlo ke zmenšení majetku prodávaného podniku. 90 Za jeho činnost mu náleţí odměna a náhrada hotových výdajů (např. za přibrání znalce). Jeho výkon nenahrazuje výkon statutárního orgánu podniku, který podnik nadále řídí, ale pouze je zapotřebí správcova písemného souhlasu při disponování s podnikovým majetkem. Pokud by správce nevykonával činnost dobře, příp. byl podjatý, můţe být rozhodnutím soudu funkce zproštěn a na jeho místo bude ustanoven správce nový. Původní správce však musí novému celou agendu, týkající se podniku, řádně předat. Soud na plnění správcových povinností dohlíţí a můţe si od něj vyţádat zprávu o činnosti nebo provádět šetření. Soud správci po právní moci usnesení uloţí, aby na základě údajů z účetní evidence podniku zjistil a sepsal věci, práva, jiné majetkové hodnoty a závazky podniku. Na základě _____________________ 89

Je-li součástí podniku i nemovitost, postup je obdobný jako při VR prodejem nemovitostí, přičemţ nesmí soud zapomenout

na podání informace katastrálnímu úřadu, který omezení disponování s majetkem musí zapsat do své evidence 90

K zajištění majetku podniku můţe např. zřídit účet a vyzvat dluţníky, aby na číslo tohoto účtu plnili své dluhy, nebo

vyrozumí banku o zákazu disponování povinného s finančními prostředky na účtu bez jeho předchozího souhlasu.

79

zjištění soudu podá zprávu o ceně podniku vč. uvedení ceny věcí, práv, majetkových hodnot, závazků, toho, kolik činí čisté jmění podniku a peněţní prostředky v hotovosti a na účtu u peněţního ústavu (v Kč). Pokud by obsah zprávy nebyl dostatečný, můţe soud správce poţádat o její doplnění. K obsahu této zprávy se mohou vyjádřit oprávnění i povinný. Na základě zprávy a ustanovení § 338n odst. 1, 2 OSŘ soud určí cenu věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících k podniku, výši peněţních prostředků v hotovosti a uloţených na účtu u peněţního ústavu v měně ČR, patřících k podniku, cenu všech závazků patřících k podniku, výši peněţitých závazků patřících k podniku a zjištěnou cenu podniku, která se určí ve výši čistého jmění. Pokud dojde ke zjištění, ţe cena uvedených věcí, práv a hodnot s výší prostředků na účtu a v hotovosti nepřesahuje výši závazků podniku a pohledávek oprávněných, jakoţ i náhradu nákladů, odměnu správce apod., VR se zastaví. Stejně jako u VR prodejem nemovitostí, je i zde dalším krokem soudu vydání draţební vyhlášky, která se neliší ani svým obsahem s výjimkou toho, ţe se jedná o podnik. Kromě oprávněných, povinného a jeho manţela, osobám s právy k podniku, se vyhláška doručuje i FÚ, obecnímu úřadu, v jejichţ obvodu podnik je a orgánům, které vybírají pojistné na SZ, ZP a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Zároveň se vyhláška vyvěsí na úřední desce soudu a obecního úřadu. Draţba se koná nejdříve 30 dnů po dni vydání draţební vyhlášky v místě podniku, u soudu nebo na jiném vhodném místě. Nejniţší podání činí 1/2 všech věcí a nejvyšší 2/3 ceny podniku. I zde se výše jistoty stanoví podle okolností případu a maximálně můţe činit 3/4 nejniţšího podání. Pokud by nebyla jistota zaplacena, draţitelé nebudou oprávněni účastnit se draţebního jednání. Osoby s předkupním právem musí své právo prokázat do zahájení jednání a stejně tak i věřitelé musí své pohledávky s uvedením jejich výše, příslušenství a doloţením listiny o moţnosti jejího vymáhání přihlásit do 5 dnů před konáním. Soud se dotáţe správce, zda nedošlo ke změně ceny věcí, které ve své zprávě uvedl a pokud mu neodpoví ve formě zprávy řádně a včas, musí nahradit náklady zmařené draţby. 91 Pokud nebude VR zastaven ani odročen, soud přistoupí k draţebnímu jednání, ve kterém vyzve draţitele k podání. Koná se do doby, dokud není udělen příklep některému z draţitelů, který učinil podání nejvyšší. V případě stejných podání najednou, podání námitek proti ___________________________ 91

Draţební jednání můţe být i odročeno, pokud soud zjistí, ţe byla podána vylučovací ţaloba na prodej podniku, jeho částí

nebo sloţek. Jedná-li se o vyloučení jednotlivých sloţek, jako jsou věci, práva a jiné majetkové hodnoty, můţe k draţbě přistoupit, ale draţitele musí upozornit na sporné skutečnosti.

80

příklepu, lhůty pro zaplacení nejvyššího podání a vrácení jistoty ostatním draţitelům, se postupuje jako u VR prodejem nemovitosti. Vydraţitel je oprávněn podnik převzít den po vydání usnesení o příklepu. O převzetí je sepsán zápis a soud je o něm vyrozuměn správcem. Vlastníkem se vydraţitel stává nabytím právní moci usnesení o příklepu a zaplacením nejvyššího podání. Zároveň tímto dnem zaniká i právo osob s předkupním právem k podniku nebo věcem, které jsou jeho součástí. Pokud v draţbě nebylo učiněno ani podání nejniţší, draţební jednání soud ukončí. Další draţební jednání lze uskutečnit na návrh oprávněného po 3 měsících od draţby bezúspěšné. A není-li tak učiněno do 6-ti měsíců, VR bude zastaven. Při druhé draţbě činí nejniţší podání pouze 1/4 ceny všech věcí podniku a maximálně pak 1/3. Aţ usnesení o příklepu nabude právní moci a vydraţitel zaplatí nejvyšší podání (můţe jím být i spolumajitel podniku), nařídí soud rozvrhové jednání, ve kterém se jedná o rozvrhu rozdělované podstaty. Jeho účastníky budou oprávnění, povinný, správce podniku, vydraţitel a osoby, které přihlásily své pohledávky. Pohledávky jsou uspokojovány v pořadí určeném ustanovením § 338ze odst. 1 OSŘ, z nichţ výčtem uvádím nejvýše postavené pohledávky nákladů prodeje vzniklých státu v souvislosti s provedením draţby, dále je to pohledávka odměny správce a jeho hotových výdajů, pohledávka vydraţitele (např. pokud výše závazků podniku s pohledávkou oprávněného nepřesahuje rozdělovanou podstatu ve výši rozdílu) a neméně důleţité jsou např. i pohledávky daní a poplatků. 92 Pro pořadí uhrazení pohledávek je podle ustanovení § 338ze odst. 5 OSŘ rozhodující u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu došel návrh na nařízení VR; u pohledávky dalšího oprávněného den, který se povaţuje za přistoupení k řízení; u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška; u pohledávky zajištěné zástavním, zadrţovacím právem, postoupením pohledávky nebo převodem práva den vzniku těchto práv; u pohledávky věřitele, který jiţ má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem den, podle kterého se řídí pořadí pohledávky v řízení o VR přikázáním pohledávky nebo prodejem movitých věcí anebo nemovitostí. U VR prodejem podniku platí zásada, ţe při nařízení tohoto způsobu VR se přerušují jiţ nařízené VR, kterými byly postiţeny movité věci, nemovitosti nebo jiné pohledávky neţ ______________________ 92

Pokud jsou pohledávky zajištěné zástavním právem nesplatné, povaţují se při rozvrhu podle ustanovení § 338ze odst. 3

OSŘ postoupením pohledávky nebo převodem práva za splatné. Společně s jistinou pohledávky se hradí i příslušenství pohledávky, které můţe být tvořeno např. úroky či poplatkem z prodlení.

81

z účtu u peněţního ústavu, jestliţe tvoří součást podniku. Pořadí pohledávek se řídí výhodnějším hlediskem pro konkrétní pohledávku. Pokud po úhradě pohledávek ještě zbyla část podstaty, vyplatí se povinnému. Po provedené draţbě se podnik předá vydraţiteli a tím VR končí, jakoţ končí i činnost správce podniku. VR prodejem podniku lze nařídit i pro jeho část, kdy se bude zpravidla jednat o organizační sloţku podniku, a uţijí se ustanovení platící pro VR prodejem podniku. Jak jsem jiţ uvedla, můţe být vydraţitelem s nejvyšším podáním i spolumajitel podniku. Pokud je povinný spolumajitelem podniku, můţe být na základě ustanovení § 338zq OSŘ prodán jeho podíl na podniku v draţbě. Spolumajitel povinného má moţnost podat proti draţební vyhlášce odvolání, pokud má předkupní právo. Jinak pro spolumajitele platí stejné povinnosti jako pro povinného. Přestoţe je VR prodejem podniku velice sloţitou záleţitostí a uplatní se při něm mnoho ekonomických či právních činností, nemusí si těchto podstatných změn všimnout ani jeho zaměstnanci, protoţe většinou dochází k plynulému přechodu vlastnických práv, o nichţ musí soud příslušné orgány, jako jsou např. rejstříkový soud nebo katastrální úřad, vyrozumět.

5.8 Jednotlivé formy výkonu rozhodnutí u nepeněţitých plnění 5.8.1 Vyklizení Jak jsem uvedla v Kapitole 5., lze výkon rozhodnutí na nepeněţitá plnění, tj. ta, která ukládají jinou povinnost neţ zaplacení peněţité částky, vymoci čtyřmi formami. První formou je vyklizení, které můţe být provedeno bez náhrady nebo se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší. Pokud je soudem nařízen VR vyklizením bez náhrady, znamená to, ţe povinný musí vyklidit nemovitost, stavbu, byt či místnost, u nichţ přiměřený náhradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování či přístřeší (dále jen bytová náhrada) není třeba povinnému zajistit. Zde je zapotřebí si uvedené pojmy, které jsou upraveny ustanovením § 712 Občanského zákoníku, vysvětlit. Náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Přiměřený náhradní byt by měl podle místních podmínek být rovnocenný bytu, který má povinný vyklidit. Náhradní ubytování je byt o jedné místnosti nebo pokoj ve svobodárně nebo podnájem v zařízené nebo nezařízené části bytu jiného nájemce. Přístřeším se rozumí provizorium do doby, neţ si nájemce opatří řádné

82

ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby. Povinný, oprávněný a příslušný orgán obce musí být o vyklizení vyrozuměni nejdéle 5 dnů předem. Vyklizení lze provést, aţ rozhodnutí o nařízení a provedení VR nabude právní moci. Samotný výkon pak musí být proveden tak, aby byly z objektu, který je vyklízen, odstraněny všechny věci povinného a členů jeho domácnosti současně s jejich vykázáním z tohoto objektu. Pokud by v objektu byly věci někoho jiného, vyklidí se spolu s věcmi povinného. Podle moţností se vyklizené věci předají buď přímo povinnému, nebo zletilé osobě, která je příslušníkem jeho domácnosti. Pokud nikdo z nich věci nepřevezme např. z důvodu nepřítomnosti při vyklízení objektu nebo z důvodu odmítnutí, dojde k sepsání takových věcí, které se následně uloţí do úschovy obci či jinému schovateli a to na náklady povinného. Soud o tom povinného vyrozumí. 93 Pokud si povinný do 6-ti měsíců od úschovy věci nevyzvedne, schovatel můţe navrhnout jejich prodej, který se řídí ustanovením o prodeji movitých věcí. Z výtěţku prodeje se odečtou náklady úschovy a prodeje a zbytek se vyplatí povinnému. Pokud by si ho odmítl převzít nebo by nebylo známo, kde se povinný nachází a to do 3 let od právní moci usnesení o přijetí do úschovy, výtěţek připadne státu. Věci neprodejné můţe soud nabídnout za 2/3 odhadní ceny obci či schovateli a pokud je odmítnou, opět připadají státu. 94 Má-li proběhnout vyklizení s nutností zajištění bytové náhrady, bude VR nařízen pouze při splnění podmínky jejího zajištění. Splnění této podmínky musí oprávněný soudu listinou prokázat, neučiní-li tak, soud nařídí jednání, ve kterém zjišťuje skutkový stav věci. Povinný, oprávněný a orgán obce musí být vyrozuměni ve stejné lhůtě jako při vyklizení bez náhrady. Vykonavatel si můţe k vyklizení přibrat k úkonu vhodnou osobu, není-li povinný vyklizení přítomen. Odstraněné věci se rovnou přestěhují do určené bytové náhrady. Úschova by připadala v úvahu za předpokladu, ţe by věci nebylo moţné přestěhovat. Pokud povinný nebo zletilý příslušník jeho domácnosti odmítne bytovou náhradu převzít, povinný bude vyrozuměn o tom, ţe klíče byly uloţeny u soudu nebo orgánu obce. Nezačne-li do 6-ti měsíců bytovou náhradu bez váţného důvodu uţívat, jeho práva k bytové náhradě tím zanikají. 95 __________________________ 93

VR by v tomto případě nešlo provést, pokud by vyklizené věci nešlo do úschovy přijmout. Jako příklad lze uvést

nenalezení vhodného schovatele nebo odmítnutí sloţení věcí u orgánu obce. 94

Neuhrazené náklady úschovy musí na návrh schovatele povinný uhradit.

95

Domnívám se, ţe zajištění bytové náhrady neřeší zákony dostatečně. Bylo vydáno mnoho judikátů, které také tuto

problematiku řeší. Jako jeden z důleţitých judikátů mohu uvést rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 138/96.

83

5.8.2 Odebrání věci Druhým způsobem, kterého lze při vymáhání uţít je odebrání věci, jejímţ výkonem se povinnému nařídí vydání nebo dodání věci oprávněné osobě. Soud výkon provede odebráním věci i s příslušenstvím či listinami a odevzdá ji oprávněnému. Oprávněnému se nařízení VR doručí předem, ale povinnému aţ při samotném úkonu. Pokud by se oprávněný nebo jeho zástupce k výkonu nedostavil, odebrání věci se neprovede. I k odebrání věci si vykonavatel můţe přibrat osobu vhodnou k tomuto úkonu. Stejně jako při VR prodejem movitých věcí, i zde má vykonavatel oprávnění učinit prohlídku povinného, jeho bytu, skříní nebo schránek, kde se dá předpokládat, ţe bude věc umístěna. Má-li takovou věc u sebe jiná osoba neţ povinný, soud ji vyzve, aby ji vydala a pokud tak neučiní dobrovolně, uţije se na návrh oprávněného ustanovení o VR přikázáním pohledávky. Nepodaří-li se určenou věc odebrat a lze-li si tuto věc ve stejném druhu a jakosti opatřit jiným způsobem, můţe si ji oprávněný po výzvě soudu opatřit na náklad povinného. Tomu můţe být uloţena povinnost zaplatit příslušnou částku za opatřovanou věc předem.

5.8.3 Rozdělení společné věci Třetím způsobem VR na nepeněţité plnění je rozdělení společné věci, kterou se rozumí společná movitá nebo nemovitá věc. Vlastníci společné věci, tedy spoluvlastníci, mají při rozvrhu výtěţku z prodeje věci postavení oprávněných a výše pohledávek je stanovena ve výši jejich podílů na této věci. VR se provede podle ustanovení upravujících prodej movitých věcí a nemovitostí a výtěţek z prodeje se mezi spoluvlastníky rozdělí. VR se zastaví, jsou-li tyto společné věci neprodejné. Pokud vykonávané rozhodnutí stanoví jinou formu rozdělení společné věci, neţ je prodej, musí soud určit, jak bude výkon proveden. K provedení takového úkonu můţe být přibrána osoba tohoto úkonu vhodná. Je-li rozdělován pozemek, přibere soud většinou znalce v oboru, který vyhotoví geometrický plán potřebný k rozdělení pozemku.

5.8.4 Provedení prací a výkonů Posledním způsobem VR je provedení prací a výkonů osobou povinného pro oprávněného. Je-li to moţné, můţe tuto práci vykonat za povinného někdo jiný. Oprávněnému můţe být soudně povoleno, aby si nechal práci někým vykonat, příp. si ji provedl sám na náklad povinného. Ten, kdo práci provádí je oprávněn ke všemu, co je třeba k jejímu provedení a povinnému můţe být uloţeno, aby náklady za práci zaplatil oprávněnému předem. Pokud by tak neučinil, můţe oprávněný podat návrh na VR k uspokojení peněţitých pohledávek. Jako

84

příklad tohoto způsobu VR je moţno uvést zhotovení věci na zakázku. V tomto případě tedy hovoříme o zastupitelném plnění. Existuje však i plnění nezastupitelné, které je upraveno ustanovením § 351 OSŘ, kdy vykonávané rozhodnutí ukládá jinou povinnost neţ výše uvedenou. Za její nesplnění lze povinnému uloţit pokutu aţ do výše 100 000,- Kč a pokud ani poté povinnost nesplní, mohou mu být pokuty ukládány opětovně, dokud se VR nezastaví. Pokuty připadají státu. Vykonatelnými rozhodnutími jsou zde především rozhodnutí, která povinnému ukládají povinnost něčeho se zdrţet, něco strpět příp. konat. Jako příklad lze uvést strpění stavby plotu na hranici pozemku povinného a oprávněného, přičemţ povinný plot nestaví. Dále se zde vykonávají rozhodnutí vyplývající z právních vztahů resp. sousedských práv upravených ustanovením § 127 odst. 1, 3 občanského zákoníku, ze vztahů, jejichţ předmětem je ochrana vlastnického práva nebo jeho omezení (věcná břemena). Dalším ustanovením, které navazuje na ustanovení provedení prací a výkonů je ustanovení § 351a OSŘ, který pojednává o případech, kdy povinný povinnost splnil, ale následně ji porušil. Můţe se jednat např. o splnění povinnosti odstranění závory bránící oprávněnému k přechodu přes jeho pozemek a její opětovné nainstalování. Uznává se tedy proto za potřebné, aby byla jeho činnost uvedena v předešlý stav. Toto ustanovení nepředstavuje další způsob VR, ale pouze doplňuje ta předešlá. Soud na ţádost oprávněného vykonavatele pověří k provedení úkonů nutných k obnovení stavu nebo učiní jiná opatření vedoucí k uvedení v předešlý stav. Soud můţe povinnému uloţit, aby náklady provedení zaplatil předem.

85

Závěry a doporučení: Mým cílem, který jsem si v zadání bakalářské práce vymezila, bylo objasnit právní úpravu nalézacího a vykonávacího řízení, popsat moţnosti výkonu rozhodnutí a některé problémy, se kterými jsou tato řízení spojena a zároveň se na základě zjištění pokusit o návrh moţných doporučení ke zlepšení stávající situace. Toto téma jsem si zvolila záměrně, neboť mě jiţ od počátku mých studií právo zajímalo a velice mě bavila středoškolská praxe na Městském úřadě v Jablonci nad Nisou, která se týkala vymáhání pokut za přestupky v rámci obce učiněné. Sice zde na místo soudního vykonavatele figuroval správce daně, který svou činnost vykonával na základě zákona č. 337/1992Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, ale v konečné fázi docházelo i k výkonu rozhodnutí, který si správce daně prováděl sám. Zmíněný zákon tudíţ není tak vzdálený od OSŘ. Na základě provedené analýzy obou řízení, při které jsem čerpala zejména z platné legislativy, dostupných monografií, médií i článků v elektronické podobě, mohu posoudit tato řízení jako velice sloţitý proces, který by však měl kaţdý občan alespoň minimálně znát. Myslím si, ţe se mi podařilo jak nalézací, tak i vykonávací řízení více čtenáři přiblíţit, i kdyţ jsem se samozřejmě neobešla bez zachování nezbytné míry zákonné dikce. Novela Občanského soudního řádu přinesla do civilního procesu mnoho změn. Ambicemi této novely je nejen zrychlení a zkvalitnění soudního řízení, ale i jeho zlevnění. Za nejvíce pokrokovou změnu určitě povaţuji zcela nový systém doručování, ve kterém se jiţ není moţné vyhnout převzetí zásilky nebo namítat, ţe se např. na adrese trvalého pobytu jako povinná osoba nezdrţuji a nemohl mi tak být doručen rozsudek o výkonu rozhodnutí. Spuštění datových schránek však provázelo mnoho problémů a nejasností. Nejen, ţe se se systémem museli naučit pracovat i lidé, kteří například doposud počítač nepouţívali, jako jsou např. malé rodinné firmy, ale navíc poslední říjnový den roku 2009 novou formu dopisování ignorovaly téměř 3/4 firem a polovina státních úřadů. Systém schránek měl hned první den provozu technické problémy a uţivatelé si stěţovali, ţe se jim při pokusu o přihlášení schránka vůbec nenačte. Česká pošta, která tento systém provozuje, tvrdila, ţe problémy nejsou u ní, ale na straně uţivatelů a varovala je před moţnými internetovými útoky, pokud se nebudou do systému přihlašovat přes výhradní adresu www.datoveschranky.info nebo w w w . m o j e d a t o v a s c h r a n k a . c z . Důvodem bylo, ţe se na internetu začaly objevovat stránky, které se vydávaly za oficiální, tj. výše uvedené a od nepozorných uţivatelů tak hackeři mohli sbírat jejich přihlašovací údaje. Některé z těchto stránek na sebe pouze

86

uţivatele lákaly, aby poté hackeři mohli státu nabídnout prodej podobně znějící webové domény a někteří se samozřejmě snaţili o zneuţití přihlašovacích údajů uţivatelů. Takové zneuţití údajů lze uţít například v konkurenčním boji mezi firmami. Můţeme si představit dva podnikatele, kteří produkují ve stejném městě stejný produkt. Pokud jeden z nich získá přístup do schránky druhého, můţe mu z ní mazat libovolné dokumenty, ať uţ se jedná o soudní korespondenci nebo sdělení jiných orgánů. Učiní-li ve schránce výmaz důleţitého dokumentu, který je ze zákona doručen po deseti dnech od odeslání, můţe to mít pro jeho konkurenčního protivníka i likvidační důsledky. 96 Myslím si, ţe projekt datových schránek nebyl dotaţen do konce, povaţuji to za hlavní problém tohoto zákonem nastaveného systému. Tvůrci systému schopnost lidí pracovat se systémem a s internetem vůbec podcenili a není proto divu, ţe si většina lidí schránku z obavy ani nespustila. Na úřadech chyběla kvalifikovaně vyškolená většina pracovníků, kteří se schránkami mají pracovat. Doručené zprávy se po 90 dnech ze schránky maţou automaticky, coţ pokládám za nesmyslné. Pokud by si chtěl uţivatel dokument do schránky došlý uchovat, musí buď zaplatit za jeho vytištění a úřední ověření nebo za umístění v datovém trezoru. Odborníci schránky laikům, kteří je mít nemusí, proto ani nedoporučovali. Z pohledu občana je to tedy nesmírně komplikovaná záleţitost. Na desítkách úřadů datové schránky fungovaly z počátku pouze tak, ţe sice zprávy byly přijímány i odesílány, ale podatelny úřadů je tiskly na papír a poté předávaly dál. Jako příklad lze uvést i soudy, které spisy vedly jak v elektronické, tak i fyzické podobě. Moje doporučení, které se týká datových schránek a způsobu doručování vůbec, je snadné. Novelou občanského soudního řádu sice došlo ke zjednodušení postupu doručování, ale pouze teoreticky. Prakticky se celý systém hroutil jiţ od samého počátku, ať se to týká systému jako takového nebo samotných občanů, kteří nebyli dostatečně informováni o fungování datových schránek. Novela neupravuje doručování právnickým osobám, pouze odkazuje na zákon o elektronických úkonech, který s automatickým zřízením počítá. Doporučila bych proto stávajícím zákonodárcům, aby před uplatněním takovýchto zákonných novinek velkého rozsahu, nejdříve dostatečně připravili a informovali ty osoby, kterých se to týká. Zpětně by se pak nemuselo přemýšlet o návratu k původnímu zdlouhavému a často neúspěšnému systému doručování. Domnívám se, ţe doručení informační broţury v červnu roku 2009 do _______________________ 96

[online] Farghali, Hany. Zloději začali útočit na datové schránky. Dostupný z WWW: http://ekonomika.idnes.cz/zlodeji-

zacali-utocit-na-datove-schranky-fpc/ekonomika.asp?c= A091104_1283574_ekonomika_spi [aktualizace 4. 11. 2009] [citace 6. 11. 2009]

87

všech domácností před novelou občanského soudního řádu, platnou od 1. 7. 2009 určitě nestačí. Pokud chtělo ministerstvo spravedlnosti, které broţuru vydalo, občany informovat tímto způsobem, mělo tak učinit mnohem dříve, nikoli měsíc před účinností zákona. Druhou změnou, kterou novela občanského soudního řádu přinesla a kterou pokládám za pozitivní a tedy pro ni ani neuvádím ţádná doporučení, je zjednodušení systému protokolace. Dosavadní systém protokolace v mnohých případech zbytečně prodluţoval soudní řízení a někdy byl i zdrojem nepřesných informací, proto došlo k zavedení povinnosti pořizovat při jednání zvukový či zvukově obrazový záznam, který má tyto nedostatky odstranit. Třetí, a téţ kladnou změnou, je zavedení institutu přípravného jednání, o kterém se čtenář dočetl v kapitole 3.8. Výhodou tohoto přípravného jednání je doloţení všech důkazů a skutečností právě v tomto jednání, coţ způsobí odročení kauz jen ve výjimečných případech. Teprve po tomto přípravném jednání je moţné nařídit jednání hlavní. Čtvrtou změnu, která se týká dědického řízení, tedy řízení nesporného také hodnotím velice pozitivně, neboť od účinnosti novely občanského soudního řádu mohou notáři provádět celé dědické řízení sami. Soud tedy bude zastávat pouze pozici odvolací instance. Dojde tím zejména k ulehčení administrativních úkonů, které doposud činily soudy. Pátou a snad jiţ poslední změnou, kterou novela občanského soudního řádu přinesla, je rozšíření počtu usnesení bez uvedeného odůvodnění, které vyplývá jiţ ze samotného soudního spisu a nemusí se tedy v usnesení uvádět. Ani k této změně ţádné doporučení nemám, neboť „odbřemenění“ soudů od administrativní agendy povaţuji za přínosné. 97 Domnívám se, ţe tato práce splnila poţadavky zadání, ale samozřejmě je moţné ji dále rozvíjet např. o širší rozvedení nesporných řízení nebo podrobnější popis řízení vykonávacího. Bohuţel tato práce mi obsahově neumoţňuje, abych se o kaţdém z těchto řízení více rozepsala, proto jsem se snaţila uvést takové informace, které z povahy daných řízení vyplývají a jsou nutné pro pochopení informací v dalších kapitolách následujících.

____________________________ 97

[online]

Ministerstvo

spravedlnosti

ČR.

Souhrnná

novela

občanského

soudního

řádu.

z WWW:[citace 6. 11. 2009]

88

Dostupný

Seznam pouţité literatury: Tištěné monografie 1)

Grossová, Marie Emilie: Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi. 5. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 1. 2007. Praha: Linde Praha a. s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka. 2007. ISBN 978-80-7201-621-1

2)

Choděra, Oldřich. Občan v soudním řízení. 1. Vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck. 2001. ISBN 80-7179-542-9

3)

Kurka, Vladimír; Drápal Ljubomír. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde Praha, a. s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka. 2004. ISBN 80-7201-443-9

4)

Kurka, Vladimír. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Praha: ASPI, a. s. 2005. ISBN 80-7357-054-8

5)

Plecitý Vladimír; Vrabec Josef. Občanské právo procesní. 1. vydání. Praha: Nakladatelství CODEX Bohemia, s. r. o. 1998. ISBN 80-85963-46-9

6)

Schelleová, Ilona. Civilní proces. 1. vydání. Praha: Eurolex Bohemia. 2006. ISBN 8086861-09-0

7)

Schelleová, Ilona. Jak vymáhat dluhy právní cestou. 1. Vydání. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Computer Press. 2002. ISBN 80-7226-607-1

Zákony a nařízení 1)

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. 12. 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR, ve znění Ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

2)

Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník

3)

Zákon č. 94/1963 Sb., Zákon o rodině

4)

ÚZ č. 714 - Zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění zákona č. 7/2009 Sb. Ostrava. Nakladatelství Sagit, a.s. 2009

89

5)

Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu

6)

Zákon č. 117/1995, o státní sociální podpoře

7)

Zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

8)

Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník

9)

Nařízení vlády č. 595/2006, o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sraţena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postiţitelná sráţkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách)

Judikatura 1)

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 1996, sp. zn. 2 Cdon 138/96

Elektronické odkazy 1)

[online] Bachrachová, Hana. Procesní plná moc. c2004-2009. Dostupná z WWW: [citace 14. 2. 2010]

2)

[online] Farghali, Hany. Zloději začali útočit na datové schránky. c1999-2010. Dostupný

z WWW:


schranky-fpc-/ekonomika.asp?c=A091104_1283574_ekonomika_spi> [aktualizace 4. 11. 2009] [citace 6. 11. 2009] 3)

Ministerstvo spravedlnosti ČR. Souhrnná novela občanského soudního řádu. Dostupný z WWW: [citace 6. 11. 2009]

4)

[online]

Štorm,

František.

Znak

České

[citace 15. 2. 2010]

90

republiky.

Dostupný

z WWW:

Seznam pouţitých zkratek: CP

cenný papír

č.

číslo

ČAK

Česká advokátní komora

ČNB

Česká národní banka

ČR

Česká republika

DPFO

daň z příjmů fyzických osob

DS

datová schránka

ES

Evropské společenství

FO

fyzická osoba

FÚ

finanční úřad

IČ

identifikační číslo

Kč

korun českých

KÚ

katastrální úřad

odst.

odstavec

OSŘ

občanský soudní řád

PO

právnická osoba

RČ

rodné číslo

Sb.

Sbírky

SJM

společné jmění manţelů

SP

sociální pojištění

SZ

sociální zabezpečení

TČ

trestný čin

ÚSC

územní samosprávný celek

VR

výkon rozhodnutí

VŠ

vysoká škola

VÚSC

vyšší územně samosprávný celek

ZP

zdravotní pojištění

91

Příloha č. 1 PROCESNÍ PLNÁ MOC ___________________________________________________________________________ Já, podepsaný (my podepsaní): se sídlem:……………………………………………………………………………………… zmocňuji (zmocňujeme) advokáta JUDr. Jana Nováka, číslo v ČAK: xxxx se sídlem……………………………………………… aby mne (nás) ve všech právních věcech zastupoval, resp. obhajoval, aby vykonával veškeré úkony, přijímal doručované písemnosti, podával návrhy a ţádosti, uzavíral smíry a narovnání, uznával uplatněné nároky, vzdával se nároků, podával opravné prostředky, námitky nebo rozklad či dovolání a vzdával se jich, vymáhal nároky, plnění nároků přijímal, jejich plnění potvrzoval, dědictví odmítal nebo neodmítal, jmenoval rozhodce a sjednával rozhodčí smlouvy, a to vše i tehdy, kdyţ je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci. Tuto plnou moc uděluji (udělujeme) i v rozsahu práv a povinností podle občanského soudního řádu, trestního řádu, správního řádu a zákoníku práce a jako procesní plnou moc k zastupování ve všech právních věcech. Beru (bereme) na vědomí, ţe zmocněný advokát je oprávněn si ustavit za sebe zástupce a pokud jich ustanoví více, souhlasím (souhlasíme) s tím aby kaţdý z nich jednal samostatně. Je mi (nám) známo, ţe podle smlouvy o poskytnutí právní pomoci náleţí odměna za toto zastoupení spolu s hotovými výdaji a náhradou za ztrátu času zmocněnému advokátu. Jsem (jsme) povinen (povinni) je zaplatit, jakmile mi (nám) budou účtovány, společně a nerozdílně s těmi, kteří společně se mnou (námi) udělili zmocnění, bez ohledu na to, zda byly přisouzeny vůči odpůrci. Jsem (jsme) povinen (povinni) sloţit přiměřenou zálohu podle postupu prací. V…………………… dne…………… ..…………………… ……………….. podpis klienta Přijímám zmocnění a zmocňuji dále ve stejném rozsahu: …………………………………………… JUDr. Jan Novák …………………………………………… xxxxxxxxxxxxx _______________________________________________ Zdroj

č.:

1

[online]

Bachrachová,

Hana.

Procesní

plná

moc.

Dostupná

z WWW:

[citace 14. 2. 2010]

Příloha č. 2 NÁVRH NA SMÍRČÍ ŘÍZENÍ ________________________________________________________________ V listopadu 2009 jsem půjčila Janu Novákovi, bytem:………………………………………… …………………………………………………………..částku 25.000,- Kč s tím, ţe mi ji vrátí v lednu 2010. Do tohoto data mi však peníze nevrátil. Ţádám, aby byl jmenovaný předvolán k soudu k smírčímu vyřešení věci. Navrhuji, aby byl soudem schválen mezi účastníky uzavřený smír Jan Novák, bytem:………………………………………………………………………………. se zavazuje zaplatit Veronice Richtrové, bytem:……………………………………………….. ………………………………………………….částku 25.000,- Kč do 15 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru.

V Jablonci nad Nisou dne 12. 2. 2010

……………………………………. Veronika Richtrová, DiS.

_______________________________ Zdroj č.: 2 Schelleová, I.: Civilní proces, 1. vydání, Praha: Eurolex Bohemia, 2006, str. 313

Příloha č. 3 SOUDNÍ SMÍR ________________________________________________________________ 40 C 45/2009-10 Usnesení Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedou senátu JUDr. Janem Novákem v právní věci ţalobce: Petr Hanák, bytem…………………………………………………………………....., proti ţalovanému: Josef Jonák, bytem:…………………………………………………………, o zaplacení částky 30.000,- Kč s příslušenstvím

takto: Soud schvaluje tento smír účastníků: Ţalovaný je p o v i n e n zaplatit ţalobci 30.000,- Kč do sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:

Ţalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 10. 2009 se ţalobce domáhal po ţalovaném zaplacení částky 30.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, ţe tuto částku ţalobce půjčil ţalovanému na základě smlouvy o půjčce ze dne 11. 11. 2008. Dle této smlouvy měla být částka vrácena nejpozději do 1. 6. 2009. Ţalobce následně opakovaně vyzýval ţalovaného k vrácení zapůjčené částky, ale bezvýsledně. Podle § 99 OSŘ připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. O smír se má soud vţdy pokusit. Soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje, neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Při ústním jednání dne 5. 7. 2009 se účastníci dohodli, ţe ţalovaný vrátí ţalobci poskytnutou půjčku do jednoho týdne a ţalobce po něm nebude poţadovat úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, ţe účastníci spolu uzavřeli shora uvedený smír, jehoţ obsah není v rozporu správními předpisy, neboť účastníci spolu uzavřeli dle § 657 občanského zákoníku smlouvu o půjčce a na základě této smlouvy vznikla ţalovanému povinnost ţalobci půjčené plnění

vrátit. Soud proto rozhodl tak, ţe v souladu se shora citovaným ustanovením zákona tento smír schválil. Po u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Praze dne 4. 1. 2010 JUDr. Jan Novák předseda senátu

___________________________________ Zdroj č.: 3 Schelleová, I.: Civilní proces, 1. vydání, Praha: Eurolex Bohemia, 2006, str. 571

Příloha č. 4 PŘEDVOLÁNÍ ______________________________________________________________ Ve věci ţalobce (ţalobě):…………………………………………………………………………… proti ţalovanému (ţalované):…………………………………………………………………….. o……………………………………………………………………………………………..

Vás soud předvolává jako svědka k výslechu

na den………………………….v………………………hod k podepsanému soudu do místnosti č. dveří …………….poschodí Je Vaší povinností dostavit se k soudu v určenou dobu a vypovídat jako svědek. Výpověď můţete odepřít jen tehdy, kdybyste jí způsobil(a) nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým; o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud. Nedostavíte-li se k výslechu bez váţného důvodu, můţe Vám být uloţena pořádková pokuta aţ do výše 50.000,- Kč, můţe být nařízeno Vaše předvedení k soudu a můţe Vám být uloţeno zaplatit účastníkům a dalším osobám náhradu nákladů řízení, které jim vznikly v důsledku toho, ţe jste se nedostavil(a) výslechu. K výslechu s sebou přineste toto předvolání a svůj občanský průkaz, popřípadě jiný průkaz totoţnosti. Jste-li

zaměstnán(a),

oznamte

svému

zaměstnavateli,

ţe

jste

předvolán(a).

Zaměstnavatel je povinen poskytnout Vám na dobu účasti při výslechu u soudu pracovní volno, popřípadě Vám změnit pracovní dobu tak, abyste se mohl(a) dostavit k soudu mimo pracovní dobu.

Budete-li poţadovat svědečné, postupujte podle poučení uvedeného na rubu předvolání.

V……………………….dne……………….

Za správnost vyhotovení:

…………………………… xxxxxxxxxxxx

Rub předvolání: I. Jako svědek máte právo na náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku (svědečné). Právo na svědečné je třeba uplatnit u soudu nejpozději do 3 dnů od výslechu nebo ode dne, kdy Vám bude oznámeno, ţe k výslechu nedojde, jinak zaniká. II. Jste-li v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru a ţádáte-li v rámci svědečného náhradu ušlého výdělku za dobu účasti u soudu, nechte si na tomto předvolání potvrdit průměrný hodinový výdělek.

_______________________________ Zdroj č.: 4 Schelleová, I.: Civilní proces, 1. vydání, Praha: Eurolex Bohemia, 2006, str. 510

Příloha č. 5 POTVRZENÍ PRO ZAMĚSTANAVATELE ______________________________________________________________ Podepsaný soud potvrzuje, ţe svědek………………………………………………………. se dne……………………………….zúčastnil jednání (úkonu) soudu ve věci sp. zn………………………………………………………………………………... v době od…………………………….do…………………

Usnesením ze dne…………………....mu byla přiznána náhrada ušlého výdělku ve výši……………..slovy:……………………………….Kč. Tuto částku svědkovi vyplaťte.

V……………………..dne………………..

razítko soudu:

Předseda senátu: (Samosoudce)

_________________________________ Zdroj č.: 5 Schelleová, I.: Civilní proces, 1. vydání, Praha: Eurolex Bohemia, 2006, str. 514

Příloha č. 6 42 C 91/2005-10

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY ___________________________________________________________________________ Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedou senátu JUDr. Janem Novákem v právní věci ţalobce: Jaroslava Novotného, bytem:………………………………………………………….. proti ţalovanému: Jakubu Jarému, bytem:……………………………………………………..., o zaplacení částky 10.000,- Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání takto: I.

Ţalovaný je p o v i n e n zaplatit ţalobci 10.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od

1. 7. 2004 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II.

Ţalovaný je p o v i n e n zaplatit ţalobci náklady řízení ve výši 600,- Kč do tří dnů od

právní moci rozsudku. Odůvodnění: Ţalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 10. 2005 se ţalobce domáhal po ţalovaném zaplacení částky 10.000,- Kč příslušenstvím s odůvodněním, ţe tuto částku ţalobce půjčil ţalovanému na základě smlouvy o půjčce ze dne 2. 10. 2002. Dle této smlouvy měla být částka vrácena nejpozději do 2. 10. 2003. Ţalobce následně opakovaně vyzýval ţalovaného k vrácení zapůjčené částky, ale bezvýsledně. Ve věci byl dne 30. 6. 2005 vydán platební rozkaz, č. j. 42 C 91/2005-6. Zároveň byl ţalovaný usnesením ze dne 30. 6. 2005 č. j. 42 C 91/2005-7 vyzván, aby se k ţalobě vyjádřil do 30 dnů ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu, a zároveň byl dle § 114b OSŘ poučen, ţe pokud se nevyjádří bez váţného důvodu na výzvu soudu včas a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký závaţný důvod mu v tom brání, má se za to, ţe nárok, který je proti němu ţalobou uplatňován, uznává.

Ţalovaný dne 5. 7. 2005 podal odpor, který nijak neodůvodnil. Platební rozkaz byl proto usnesením ze dne 20. 7. 2005 zrušen. Podle § 114b odst. 5 OSŘ jestliţe se ţalovaný bez váţného důvodu na výzvu soudu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký váţný důvod mu v tom brání, má se za to, ţe nárok, který je proti němu ţalobou uplatňován, uznává. Podle § 153a odst. 3 OSŘ rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, ţe ţalovaný nárok, který je proti němu ţalobou uplatňován, uznal. Vzhledem k tomu, ţe ţalovaný se na výzvu soudu kvalifikovaně nevyjádřil, to znamená, soudu nesdělil rozhodující skutečnosti, na nichţ staví svoji obranu, má soud za to, ţe ve smyslu shora citovaného ustanovení ţalovaný nárok uznal, a soud ve věci rozhodl rozsudkem podle tohoto uznání. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě měl úspěch ve věci ţalobce a soud uloţil ţalovanému povinnost nahradit ţalobci jeho náklady, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 600,-Kč. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Odvolacím důvodem mohou být jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) OSŘ (nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně nebyl správně obsazen, ledaţe místo samosoudce rozhodoval senát) a skutečnosti a důkazy, jimiţ má být prokázáno, ţe nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný moţnost domáhat se jejího splnění návrhem na výkon rozhodnutí. V Praze dne 10. ledna 2006 JUDr. Jan Novák předseda senátu ___________________________________ Zdroj č.: 6 [online] Štorm, F.: Znak České republiky, Dostupný z WWW: Zdroj č.: 7 Schelleová, I.: Civilní proces, 1. vydání, Praha: Eurolex Bohemia, 2006, str. 551-552

Příloha č. 7 NÁVRH NA PŘEDVOLÁNÍ K PROHLÁŠENÍ O MAJETKU POVINNÉHO ________________________________________________________________ Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou Oprávněný:

Jan Novák, RČ:……………….., podnikatel bytem: ……………………………………...

Povinný:

Pavel Jedlička, RČ:…………………, podnikatel bytem:……………………………………...

NÁVRH NA PŘEDVOLÁNÍ K PROHLÁŠENÍ O MAJETKU POVINNÉHO I. Dne 13. 1. 2010 mi byla vykonatelným rozhodnutím přiznána peněţitá pohledávka proti povinnému Pavlu Jedličkovi, bytem…………………………………………………….. Důkaz: Rozhodnutí ze dne 13. 1. 2010 II. Dne 19. 1. jsem podal návrh na výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky u peněţního ústavu z účtu povinného u zdejšího soudu. Výkon nemohl být proveden pro nedostatek finančních prostředků na uvedeném účtu povinného. Důkaz: oznámení peněţního ústavu III. Vzhledem ke skutečnosti, ţe byla splněna podmínka ustanovení § 260b OSŘ, předkládám návrh na předvolání povinného Pavla Jedličky k prohlášení o jeho majetku. Jablonec nad Nisou dne…………. Jan Novák ________________________________ Zdroj č.: 8 Grossová, M. E.: Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi, Praha: Linde Praha a. s., 2007, str. 306

Příloha č. 8 NÁVRH NA NAŘÍZENÍ VÝKONU ROZHODNUTÍ SRÁŢKAMI ZE MZDY PRO OBYČEJNOU POHLEDÁVKU ___________________________________________________________________________ Okresnímu soudu v Bruntále Oprávněný:

Karel Jonák, RČ:……………………., zámečník bytem: Bruntál, Hruškova xxx

Povinný:

Petr Koukal, RČ:……………………., číšník bytem: Bruntál, Jablečná xxx

NÁVRH NA NAŘÍZENÍ VÝKONU ROZHODNUTÍ SRÁŢKAMI ZE MZDY PRO OBYČEJNOU POHLEDÁVKU I. Podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 10. 2009, č. j………, mně má povinný zaplatit částku 5.435,- Kč vč. příslušenství od 15. 1. 2010 do zaplacení a na nákladech řízení 1.200,- Kč. Důkaz:

rozsudek soudu výslech účastníků řízení II.

Povinný

mi

dosud

na

uvedenou

pohledávku

nic

nezaplatil.

Je

zaměstnán

u

firmy…………………………………………se sídlem v Opavě, ulice Kuklová xxx. III. Protoţe povinný neplní dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, navrhuji vydání tohoto usnesení: Soud nařizuje podle rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 14. 10. 2009, č. j. ………., k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 5.435,- Kč včetně příslušenství od 15. 1. 2010 do zaplacení, jakoţ i nákladů předcházejícího řízení 1.200,- Kč a nákladů návrhu na nařízení

výkonu rozhodnutí ………..Kč sráţkami části mzdy, na kterou přísluší povinnému právo proti organizaci, u které je zaměstnán - plátci mzdy…………………………………………………. Sraţené částky je třeba zasílat po právní moci usnesení na adresu: Karel Jonák, Bruntál, Hruškova xxx. V Bruntále dne……….. Karel Jonák

_________________________________ Zdroj č.: 9 Grossová, M. E.: Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi, Praha: Linde Praha a. s., 2007, str. 309

Příloha č. 9 VYROZUMĚNÍ O TOM, ŢE PLÁTCE MZDY JE POVINEN VYPLÁCET POSTIŢENÉ ČÁSTKY POVINNÉHO ________________________________________________________________ Č. J………………………. VYROZUMĚNÍ ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného:

Jana Nováka, bytem: Jablonec nad Nisou, V Nivách xx zastoupeného: matkou Janou Novákovou, bytem tamtéţ

proti povinnému:

Petru Novákovi, bytem: Jablonec nad Nisou, Jeronýmova xx

pro – výţivné – pro………………Kč s příslušenstvím. Nabylo právní moci usnesení ze dne 7. 1. 2010, č. j. …………….., kterým byl nařízen výkon rozhodnutí sráţkami ze mzdy příslušející povinnému vůči plátci mzdy……………… ………………………………....se sídlem:…………………………………………………… Plátce mzdy (dluţník povinného) je povinen vyplácet postiţené částky podle výše uvedeného usnesení oprávněnému.

V Jablonci nad Nisou dne……………… Za správnost vyhotovení:

Jarmila Koroptvičková vyšší soudní úřednice

________________________________ Zdroj č.: 10 Grossová, M. E.: Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi, Praha: Linde Praha a. s., 2007, str. 327

Příloha č. 10 USNESENÍ POVINNÉHO, OPRÁVNĚNÉHO A MANŢELA POVINNÉHO O SOUPISU MOVITÝCH VĚCÍ ______________________________________________________________ Č. J………………… Ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného:

Karla Odehnala, bytem: Prostějov, Hamáčkova xx zastoupeného JUDr. Otou Homolkou advokátem v Prostějově, Růţová xx

proti povinnému:

Danielu Vomáčkovi, bytem: Prostějov, Korková xx

pro 110.000,- Kč příslušenstvím byl proveden soupis nařízený usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 1. 2010, č. j……………. *) dne…………poznámkou na protokolu, sepsaném jiţ dne………….pod č. j……………….. Sepsány byly: 1) pánské náramkové hodinky značky ROLEX 2) plazmová televize zn. Samsung Sepsané movité věci byly ponechány na místě. Povinný se upozorňuje, ţe se sepsanými věcmi nesmí nakládat a ţe takové jednání je trestné. *) Povinnému, který nebyl při soupisu přítomen, se zároveň doručuje shora uvedené usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a návrh. *) Povolená – navrţená úschova sepsaných věcí byla vykonána. *) Povolená – navrţená úschova sepsaných věcí nebyla vykonána, poněvadţ oprávněný nesloţil zálohu na náklady úschovy. *) Jeţto sepsané věci zřejmě nestačí uspokojení pohledávky, zjistil vykonavatel pro potřebu oprávněného dotazem u povinného…………………, ţe povinný je zaměstnán jako…………. u…………………………………………… Luboš Nadal soudní vykonavatel __________________________________ Zdroj č.: 11 Grossová, M. E.: Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi, Praha: Linde Praha a. s., 2007, str. 341

Příloha č. 11 USNESENÍ O ZASTAVENÍ VÝKONU ROZHODNUTÍ ___________________________________________________________________________ Č. J…………………. USNESENÍ Okresní soud v Liberci rozhodl vyšší soudní úřednicí Kateřinou Jarou ve věci výkonu rozhodnutí

oprávněného:

Josefa Nejedla, bytem: Liberec, Ještědská xx zastoupeného JUDr. Danou Novotnou advokátkou v Liberci, Praţská xx

proti povinnému:

Adamu Kováčovi, bytem: Liberec, Horská xx

pro 55.000,-Kč s příslušenstvím

takto:

Výkon rozhodnutí nařízený usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 2. 2010 se zastavuje. Ţádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení výkonu rozhodnutí. Odůvodnění: Na návrh oprávněného nařídil soud usnesením ze dne 15. 1. 2010 výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Při soupisu věcí v bytě povinného dne 15. 2. 2010 nebyly nalezeny ţádné pouţitelné věci, o čemţ soud vyrozuměl oprávněného dne 15. 2. 2010 s výzvou, aby soudu označil místo, kde jsou věci povinného, které by mohly být prodány. Ve lhůtě stanovené soudem oprávněný ţádné další místo nesdělil. Soud proto podle § 326a OSŘ výkon rozhodnutí zastavil, jak o tom byl oprávněný předem poučen. Ţádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení, neboť jim nevznikly. Rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení oprávněnému podle usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 15. 1. 2010 zůstává nedotčeno. Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení u podepsaného soudu.

V Liberci dne………………… Za správnost vyhotovení:

Lenka Nejedlá vyšší soudní úřednice

__________________________________ Zdroj č.: 12 Grossová, M. E.: Exekuce na peněţité plnění v současné právní praxi, Praha: Linde Praha a. s., 2007, str. 343