NÁBOŽENSKÉ SEKTÁŘSTVÍ

NÁBOŽENSKÉ SEKTÁŘSTVÍ Mgr. Marie Sedláčková

CHCI POMÁHAT BEZ ROZDÍLU ANEB JAK NA SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY, CZ.1.07/3.2.13/01.0036

NÁBOŽENSKÉ SEKTÁŘSTVÍ Mgr. Marie Sedláčková

CHCI POMÁHAT BEZ ROZDÍLU ANEB JAK NA SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY, CZ.1.07/3.2.13/01.0036

1

OBSAH 1 Úvod do problematiky „náboženského sektářství“ 4 2 Pojem sekta, kult, nová náboženská hnutí, církev 6 2.1 Etymologie slova „sekta“ 6 2.2 Definování pojmu „sekta“ z hlediska religionistiky 7 2.3 Definování pojmu „sekta“ z hlediska sociologie 7 2.4 Definování pojmu „sekta“ z hlediska psychologie 9 2.5 Definování pojmu „nová náboženská hnutí“ 10 2.6 Typologie a taxonomie nových náboženských hnutí (NNH) 11 3 Znaky sekty 13 4 Přístupy k novým náboženským hnutím 18 4.1 Akademický přístup 18 4.2 Apologetický (obranný) přístup 18 4.3 Antikultovní a kontrakultovní hnutí (přístup) 18 4.3.1 Historie antikultovního a kontrakultovního hnutí 18 4.4 Terminoligie: kult, sekta, brainwashing 20 5 Aktivity, přístupy v České republice 23 5.1 Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů (SSSNNS) 23 6 Co dělat, když zjistíme, že je náš blízký člověk v „sektě“? 24 6.1 Podobnosti, paralely členství v sektě a závislosti na omamných látkách 24 6.2 Poradenství v oblasti „náboženského sektářství“ 26 6.2.1 5 typů klientů poradenství 26 6.2.2 Cíle poradenství 27 6.2.3 Metoda poradenství 27 6.2.4 Poradce – klient „příbuzný“ 28 6.3 Poradce – klient „odpadlík“ 29 6.3.1 Co mohu udělat jako laik? 32 7 Hromadné sebevraždy u sekt ve 20. století 34 7.1 Svatyně lidu 34 7.2 Davidovská větev adventistů sedmého dne 36 7.3 Řád Chrámu slunce 38 7.4 Shrnutí 40 8 Náboženská společnost Svědkové Jehovovi 42 9 Scientologická církev 46 9.1 Inspirační zdroje scientologie 47 9.2 Symboly Scientologické církve 50

2

9.3

Sociální, charitativní, humanistické a obchodní aktivity Scientologické církve 50 10 Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (Mormonismus) 53 11 Hnutí Hare Kršna 55 12 Satanismus 58 12.1 Typologie satanismu: 59 12.1.1 „Náboženský satanismus“ - antináboženství 59 12.1.2 „Mravní satanismus“ - satanismus jako antimorálka 60 12.1.3 „Kulturní satanismus“ - satanismus jako antikultura 61 12.2 Satanismus 63 13 Imanuelité 64 14 Poetrie 68 15 Církev sjednocení (Moonova církev) 69 15.1 Cíl, smysl 69 15.2 Božský Princip (Moonova kniha) 69 15.3 Pravidla, názory, v co věří 71 15.4 Zajímavosti 72 15.5 Šíření 73 15.6 Budoucnost 73 16 Víra Bahá‘í 75 17 Osho 78 18 Postavení náboženských společností v České republice 80 19 Přehled o datu registrace církví a náboženských společností a svazů církví a náboženských společností 82 19.1 Církve a náboženské společností registrované podle zákona č. 308/1991 Sb. 82 19.2 Církve a náboženské společností registrované podle zákona č. 3/2002 Sb. 83 19.3 Svazy církví a náboženských společností registrované podle zákona č. 3/2002 Sb. 83 19.4 Podané návrhy na registraci církve a náboženské společnosti a svazu církví náboženských společností 83 19.5 Církve a náboženské společností, které nebyly registrované podle zákona č. 3/2002 Sb. 84 20 Použité zdroje 86

3

1 ÚVOD DO PROBLEMATIKY „NÁBOŽENSKÉHO SEKTÁŘSTVÍ“ Účelem tohoto kurzu je seznámit účastníky s méně známými náboženskými skupinami, s nimiž se mohou setkat na území České republiky. Kromě tradičních náboženských společností se u nás vyskytuje i množství společností, které jsou v naší kulturní oblasti vnímány jako netradiční, alternativní či nové. Rozdíl mezi „kvalitní a nekvalitní náboženskou společností, hnutím či církví“ lze obecně definovat na základě mnoha znaků a působení náboženské společnosti na člověka. „Kvalitní náboženská společnost“ své následovníky, stoupence vede dál k rozšíření obzorů, k přijímání podnětů z vnějšku, k promýšlení souvislostí, sebereflexi, k dospělé a odpovědné víře. „Nekvalitní náboženská společnost, sekta“ má naopak zájem na tom, aby její členové zůstali „dětmi“, a to jak ve smyslu duševní, tak duchovní zralosti, neboť dětská mentalita je pro ni z hlediska ovládání nejvýhodnější. Dále je třeba vzít v úvahu, že každá náboženská společnost nese na začátku svého působení rysy, pro něž může být považována za sektu. Její skutečná kvalita se projeví až tehdy, kdy dané společenství již není tak zcela nové a kdy je již možno poznat, zda se vyvíjí zdravě, či nikoli. Veřejnost a politiky v posledních staletí znepokojuje jev „náboženského sektářství“. V poslední době je často vedena diskuse v souvislosti se zákonem o postavení církví a náboženských společností v České republice. Slovo sekta bylo, je a zřejmě i bude používáno poměrně často. Toto slovo zní pejorativně a většina lidí si pod ním zřejmě ihned představí něco nebezpečného, něco, čemu je třeba se bránit, nebo ještě lépe úplně vyhnout. Tragické případy vražedného a sebevražedného násilí, např. sarinový útok sekty Óm šinrikjó v tokijském metru, sebevražda členů sekty na ranči Apokalypsa v Texasu atd., jsou zneužívány proti všem atypickým, novým směrům a hnutím. Je tomu ale skutečně tak? Opravdu se lidé musí bát, jakmile je toto slovo vyřčeno? Problémem je, že málokdo z nás ví, co pojem sekta značí, jak jej používat, zkrátka tomuto slovu patřičně nerozumíme. Nelze přehlédnout, že bulvární senzacechtivé publikace, doplněné dezinformacemi z médií, mají mnohdy silnější vliv na formování postojů a názorů lidí o náboženské scéně než kvalitní odborná literatura. Tyto postoje k novým náboženským hnutím obecně pak vykazují jistou dávku intolerance a xenofobie ke všem novým náboženským hnutím, i některým velkým světovým náboženstvím. Našim cílem bude, podívat se blíže na tento pojem a to nejen z hlediska etymologického, ale především z hlediska akademického, tedy z pohledu religionistiky, sociologie a psychologie náboženství, popřípadě teologie. Budeme se zabývat znaky, charakteristický-

4

mi projevy sekt, jejichž pomocí je pak možno danou náboženskou společnost individuálně posuzovat, přístupy k náboženskému sektářství (např. antikultovní a kontrakultovní hnutí), typologií nových náboženských hnutí apod. Připomeneme si destruktivní sekty, kulty či skupiny, které na sebe upoutaly pozornost svým destruktivním chováním a hromadnými sebevraždami. Seznámíme se s právním postavením církví a náboženských společností v České republice. Druhá polovina kurzu je pak věnována skupinám, které nejsou příliš známé a tradiční a které, někdy právem, čelí podezření z toho, že jsou sektami. Teoretické seznámení s „fenoménem náboženského sektářství“ a novými náboženskými hnutími bude doplněno o praktickou část (DVD, práce s věroučnými texty vybraných náboženských skupin, didaktické testy apod.)

5

2 POJEM SEKTA, KULT, NOVÁ NÁBOŽENSKÁ HNUTÍ, CÍRKEV 2.1 ETYMOLOGIE SLOVA „SEKTA“ Slovo sekta pochází z latinského secta, které bývá odvozováno od: seco, secare = odřezávat, sekat (vychází z předpokladu původní jednoty) sequor, sequi = následovat učitele, kroužky žáků kolem učitele = „následovnictvo“ Do evropských jazyků proniklo z latinského překladu Bible (Vulgáta, 4. století), kde v Novém zákoně je několikrát uvedeno jako překlad původního řeckého hairesis, ve významu výběrová skupina, náboženská nebo filozofická škola, strana, názor1. Vývoj významu slova sekta v evropských jazycích vedl k tomu, že se ustálily dva základní významy: a) sekta jako výsledek jakékoli náboženské diferenciace, která se nevyhnula žádnému ze světových náboženství; b) sekta jako něco nebezpečného, odchylujícího se od norem většinové společnosti (pejorativní negativní náboj slova sekta). V diskusích kolem zmíněného označování nových náboženských hnutí a kolem protisektářských aktivit se postupně ukázalo, že výraz “sekta” není neutrální a pouze popisný. Je to ze sociologického hlediska etiketa. Označení nějaké náboženské skupiny za sektu je výrazem jejího negativního hodnocení. Kritici nové religiozity se snaží ospravedlnit užívání tohoto výrazu poukazováním na autoritářský charakter těchto směrů. Krajní pozici ve významovém spektru pojmu “sekta” tvoří takzvané destruktivní kulty. Jsou to náboženské společnosti, o nichž se ukáže, že reálně ohrozily bezpečí svých členů a jiných lidí. Jde o prokazatelné omezování lidské svobody, ponižování lidské důstojnosti, rozkladné působení na rodiny a podobná základní lidská společenství, škodlivý vliv na tělesné a duševní zdraví až po individuální nebo hromadné vraždy a sebevraždy.

1) I.O.Štampach. Náboženství v dialogu. Kritická studie na pomezí religionistiky a teologie. Praha: Portál, 1998. s. 208.

6

S používáním termínu sekta musíme být velmi obezřetní. Zmatek, nepřesnost, nejednoznačnost a nedostatečnost v definování pojmu sekta znamená, že netradiční a atypické náboženské společnosti, jež by mohly být i přínosem, jsou vyřazovány a ohrožovány tím, že se jim samovolně a nespravedlivě připisuje nebezpečný charakter. Je tedy třeba užívat termínu sekta s maximální opatrností.

2.2 DEFINOVÁNÍ POJMU „SEKTA“ Z HLEDISKA RELIGIONISTIKY Religionisté se tomuto nejednoznačnému termínu raději vyhýbají a nahrazují ho neutrálními termíny bez emočního náboje např.: Pro nedávno odštěpenou nebo nově vzniklou náboženskou skupinu můžeme použít termíny nové náboženské hnutí, nová religiozita. K označení nekřesťanské či výrazně „jinak křesťanské“ skupiny v křesťanském prostředí můžeme použít termín alternativní náboženství/religiozita, alternativní náboženské hnutí. Pro skupinu která nese některé znaky jako uzavřenost, autoritářství, fanatismus, selekce informací atd. můžeme použít termín autoritářská/uzavřená náboženská skupina/ společnost/organizace/církev. Chceme-li nějakou skupinu označit za nebezpečnou, použijeme termínů destruktivní/nebezpečná náboženská skupina/společnost/organizace, popř. destruktivní kult.

2.3 DEFINOVÁNÍ POJMU „SEKTA“ Z HLEDISKA SOCIOLOGIE V minulém století vytvořil významný německý sociolog Max Weber hypotézu „protikladnost ideálních typů: církev – sekta“. Ta se posléze stala velmi aktuálním tématem, kterým se dnes zabývá sociologie náboženství. Sociologové si všímají použití slova „sekta“ zejména v souvislosti se vztahem k většinové společnosti (sociokulturní prostředí). Církev je charakterizována kladným vztahem ke společnosti, jejím institucím a hodnotám; církev je společenství s pevnou strukturou a příslušnost je obvykle získána pouhým narozením

7

Sekta je charakterizována protestním postojem vůči stávajícímu duchovnímu životu většinové společnosti sekta má obvykle utajované struktury, nauku a příslušnost se získává tzv. konverzí = obrácením (změna náboženského prožívání, víry) Definování pojmu sekta podle sociologa Thomase O‘ Dea Církev Podle tradiční terminologie je církev křesťanská náboženská společnost, a to i tehdy, když to o sobě přímo v názvu neříká (např. Jednota bratrská, Křesťanské sbory atd.). členství je dáno narozením formalizace v oblasti dogmatu a hierarchie tendence k dohodě a kompromisu s většinovou společností, jejími hodnotami a institucemi Sekta separativismus od okolní společnosti, odmítnutí nebo odpor ke světu a jeho hodnotám a institucím exkluzivita jak v postojích, tak v sociálních strukturách vědomá zkušenost konverze je považována za nezbytný předpoklad členství Sociolog náboženství William Sims Bainbridge se zabývá ve své knize „Sociologie náboženských hnutí“ rozdílem náboženství typu církev a sekta. Hlavním kritériem je vztah ke společnosti. Církev konvenční náboženská skupina Sekta deviantní náboženská skupina s tradičními představami a praktikami Kult deviantní náboženská skupina s novými představami a praktikami Vymezení pojmu kult podle Roberta S. Ellwodda a Haryho B. Pertina 1. Skupina, která dává v oblastech náboženského života zřetelnou alternativu vůči dominantním vzorcům společnosti

8

2. Skupina s prvky silného charismatického vůdcovství, což v těchto případech znamená soustředěnost kolem jedné osoby, jež je a) zakladatelem, b) nositelem zvláštního zjevení nebo zasvěcení, c) kvalifikovaná vyučovat nebo předávat zvláštní duchovní techniky, d) oprávněna přijímat nové členy, e) objektem kultu, v němž se symbolicky zpřítomňuje 3. Kult míří na silné individualistické prožitky a na osobní potřeby členů, přičemž posiluje pocit odlišnosti a nastoluje novou vnitřní identitu 4. Kult udržuje zřetelnou hranici mezi sebou a svým okolím.

2.4 DEFINOVÁNÍ POJMU „SEKTA“ Z HLEDISKA PSYCHOLOGIE Zásluhu na zkoumání vývoje lidské religiozity má mnoho významných psychologů. Za zmínku stojí především Sigmund Freud (1856 – 1939) a jeho práce na téma „psychosexuální vývoj jedince“, Erik H. Erikson (1902 – 1995) – „Dětství a společnost“, Jean Piaget (1896 – 1980) zabývající se tématem „kognitivní vývoj jedince“ či Lawrenc Kohlberg (1927 – 1987) a jeho teorie o „mravním vývoji člověka“. Z těchto výše zmíněných psychologů a jejich teorií a praxe vychází psycholog James W. Fowler (* 1940) a formuluje teorii tzv. „6 stupňů víry“. Zdůrazňuje, že vývoj religiozity probíhá vždy v kontextu biologického, kognitivního, emocionálního a morálního vývoje člověka. 1. stupeň: „intuitivně projektivní víra“ – fantazijní fáze, v níž dítě (3 – 7 let) může být silně a trvale ovlivněno příklady, postoji, činy a příběhy primárního okruhu dospělých. 2. stupeň: „mýticko-literární víra“ - typická pro školní děti, kdy dítě doslovně přebírá příběhy a přesvědčení, které však není schopno reflektovat. 3. stupeň: „synteticky konvenční víra“ – je schopnost vidět sebe očima druhého. Tento stupeň je typický pro období pubescence, které je charakterizováno hledáním vlastní identity, postavení, role ve společnosti, rozšiřování vazeb za hranice rodiny. 4. stupeň: „individuálně reflexivní víra“ – typická pro adolescenci. Vyžaduje kritickou reflexi dosavadních zkušeností, postojů. Reflexe vlastní identity je, že si člověk připustí konflikt mezi externí autoritou a nově vznikající a vyvíjející se zvnitřněnou autoritou. Vývoj vlastního já a jeho kritická reflexe.

9

5. stupeň: „spojující víra“ - vyskytuje se v období středního věku a jedinec je schopen vidět z různých stanovisek současně. Je otevřen dialogu. 6. stupeň: „univerzální víra“ – tento stupeň se vyskytuje jen velmi zřídka. Lidé, kteří se ocitnou na tomto stupni víry, jsou často nepochopeni většinovou společností. Bývá dosažen především lidmi, kteří překračují lidská měřítka normality. „Žijí tak, jako by království Boží bylo mezi námi již skutečností“.2 Znalost zákonitostí duchovního vývoje člověka umožňuje poradcům, terapeutům v oblasti „náboženského sektářství“ rozpoznat, že náboženské skupiny jsou ideálním prostředím pro rozvinutí víry na určitém vývojovém stupni. Pokud daná náboženská skupina užívá nástroje k vytváření a udržování závislosti, je možné ji označit za náboženskou skupinu se „sektářskými znaky“, jež podporuje u jedince „nezdravou a nezralou víru“. Psychologie definuje pojem „sekta“ z hlediska působení náboženské skupiny na osobnost člověka, jeho vývoj. Všímá si: role vůdce v náboženské společnosti jak probíhá tzv. konverze = obrácení „reformy myšlení“, která je docílena psychickou manipulací a vede ke změně osobnosti (změna smýšlení, názorů, životního stylu atd.) psychické stavy po vyloučení ze „sekty“ nebo dobrovolném odchodu (úzkosti, obsedantní chování, syndrom falešných vzpomínek atd.)

2.5 DEFINOVÁNÍ POJMU „NOVÁ NÁBOŽENSKÁ HNUTÍ“ Dnes dává většina akademiků (religionistů, sociologů, psychologů...) přednost neutrálnímu pojmu „nová náboženská hnutí“. náboženské společenství, které se pokouší přenést do dané společnosti nějakou novou duchovní cestu; obvykle vyjadřuje svou naukou, náboženskou praxí a způsobem života protest proti náboženství či materialismu většinové společnosti

2) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005. s. 98 – 103

10

2.6 TYPOLOGIE A TAXONOMIE NOVÝCH NÁBOŽENSKÝCH HNUTÍ (NNH) Typologie podle vztahu ke světu od R. Wallise (autor je sociolog náboženství) Rozdíl je v postoji ke světu a k většinové společnosti. Hnutí buď zcela přijímá a potvrzuje hodnoty většinové společnosti (peníze, zdraví atd.) a nabízej duchovní prostředky sloužící k jejich realizaci. Hnutí obývající svět – přijímají svět takový jaký je. Hnutí odmítající svět – tento svět brání realizování duchovních hodnot. 1. NNH odmítající svět – např. Hnutí Hare Krišna, Církev sjednocení Zásadní kritika dosavadních náboženských tradic Dělení světa do dvou oblastí – dobro x zlo Významné postavení vůdce, proroka, guru Tlak na přerušení kontaktu se špatným světem Častý asketismus Význam znovuzrození a získání nové identity 2. NNH potvrzující svět – např. Transcendeltání meditace, Scientologická církev Vychází z předpokladu, že člověk je ve své podstatě dobrý a tudíž je třeba rozvíjet jeho kladné vlastnosti Důraz na speciální techniky, které to umožňují Zřetelně individualistická orientace Zdůraznění: zdraví, spokojenosti, rodinné harmonie, dobří přátelé atd. Většinou jde o nekřesťanská náboženství 3. NNH obývající svět – např. charismatické a letniční sbory Postoj ke světu je indiferentní Kritika není vedena proti světu jako celku, ale spíše proti tradičním církevním institucím Důraz na individuální prožitek a zároveň na kolektivní bohoslužbu Typologie NNH podle P. Remeše (autor je lékař) 1. NNH vycházející z okultismu a magie (satanismus) 2. NNH vycházející z náboženství Východu (Hnutí Hare Krišna, jóga, Osho)

11

3. NNH vycházející z psychoterapeutických koncepcí (Scientologická církev) 4. a) b) c)

NNH vycházející z křesťanství, které se dále dělí na: mající křesťanské pozadí (Mormoni, Církev sjednocení) jsou sice nekřesťanské, ale biblické (Svědkové Jehovovi) zcela křesťanské (charismatické a letniční sbory)

Typologie NNH podle I.O.Štampacha (autor je religionista)3 1. Křesťanská NNH (letniční sbory, Adventisté sedmého dne) 2. NNH na pomezí křesťanství (Mormoni, Svědkové Jehovovi) 3. NNH vycházející ze západního esoterismu (satanismus, New Age) 4. NNH orientálního původu (Hnutí Hare Krišna, Baháí, Transcendentální meditace) Typologie NNH podle D. Lužného (autor je religionista)4 1. NNH vycházející z křesťanství (Adventisté sedmého dne, Svědkové Jehovovi) 2. NNH vycházející z judaismu (litevská komunita založená rabínem Josephem Isaacem Schneersonem, který se považoval za mesiáše) 3. NNH vycházející z islámu (Víra Baháí) 4. NNH vycházející z hinduismu (Hnutí Hare Krišna) 5. NNH vycházející z buddhismu Angažovaný buddhismus)

(Teozofická

společnost,

6. NNH vycházející z okultismu, esoterismu (Satanismus, New Age) 7. Nábožensko – psychoterapeutická hnutí (Scientologická církev)

3) I.O.Štampach. Náboženství v dialogu. Kritická studie na pomezí religionistiky a teologie. Praha: Portál, 1998. s. 173. 4) Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. s. 56.

12

3 ZNAKY SEKTY Problematické jevy u některých nových náboženských hnutí („sekt“) vznikají především ve vzájemném vztahu s většinovou společností. Základní znaky jsou: Autoritářství (zneužívání charismatické autority) Fundamentalismus jako autoritářské pojetí doktríny Uzavřenost fyzická nebo ideová Selekce informací, utajování struktur a nauk Příčinou nápadné absence svobody bývá nevídaně silná autorita. Výroky zakladatele, vůdce, mesiáše jsou považovány za závazné a nezpochybnitelné a těmto lidem jsou přisuzovány božské atributy. Vůdcové nejsou autoritami pouze v určitých otázkách nebo do určité míry tak, aby byl ještě ponechán prostor pro individuální rozhodování, ale činí si naopak nárok předepisovat recepty na všechny oblasti života a nepřipustit alternativy. Koncentrace moci v rukou vedení takové náboženské skupiny je také důvodem, proč její literatura bývá šířena z jednoho centra a proč nebývají obvyklé žádné spontánní lokální aktivity. Poslušnost autoritám nebývá ovšem přijímána jako omezení, ale spíše jako úleva. Tato poslušnost totiž odnímá břemeno rozhodování a odpovědnosti za nesprávná rozhodnutí. Odpovědnost za běžného člena nese silný vůdce. Autorita je z náboženských důvodů nezpochybnitelná a cesta poslušnosti se může stát lákavým únikem od povinností dospělosti.5 Jednoduchými „pravdami“ a zpravidla jediným receptem na všechny otázky autorita snadno vyplní pocit prázdnoty, který může být zvláště v konzumní společnosti a zvláště v určitých životních periodách a situacích pociťován velmi palčivě. Snadnými řešeními nasytí jeho duchovní hlad a uspokojí jeho (třeba dosud nepřiznanou) touhu po odpovědi na existenciální otázky. Umožní mu smysluplné využití času ve službě pro společenství, organizaci, dá jasný životní program, který se kryje s ideály společenství, a prosvětlí budoucnost. Základní prvky víry mohou být v sektě fixovány v extatických či hypnotických stavech. Je pochopitelné, že „pravdy“, které členové přijali tímto způsobem, jsou zvnějšku jen velmi těžko zpochybnitelné. Na straně člena sekty vždy stojí argument jejich vlastního prožitku či „svobodného a nezávislého“ objevu. Není snadné v těchto případech vysvětlit, že do takových „pravd“ může být člověk docela snadno vmanipulován. Podobně mohou sloužit i změněné stavy 5) Štampach, I.O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. s 165.

13

vědomí, způsobené např. meditací, společným zpěvem, hlubokým dýcháním, rytmickou hudbou apod. Druhou stranou této mince bývá podceňování rozumu. Zkušenosti, pocity a zážitky jsou předrozumem upřednostňovány. Bývá snižována hodnota poznání a nezřídka se opovrhuje vzděláním. Vyloučeno je jakékoli kritické posouzení autoritativní „pravdy“. Pokud se v „pravdě“ ukáží mezery, neosvědčí se či pokud se nesplní její předpoklady a předpovědi, vina za to neleží nikdy na straně „pravdy“, ale na straně jejích příjemců, kteří ji údajně nesprávně pochopili. Silná autorita na druhou stranu umožní členu sekty zažívat pocit moci a důležitosti. Bývá pro něho lákavé příslušet k organizaci, která dříve či později bude vládnout nad tímto světem a která si už nyní činí nárok na vlastnictví klíče k řešení všech jeho problémů. Jemný, nenápadný a většinou nepsaný tlak ze strany skupiny zajistí poslušnost daleko snadněji než jakékoli kázeňské prostředky. Alternativou absolutní poslušnosti je totiž pouze opuštění skupiny. Opustit takovou skupinu je ovšem většinou téměř nemožné, takže je možno mluvit o určitém typu silné závislosti. Jedním z nejdůležitějších důvodů této závislosti jsou emoce. Již při získání pro skupinu hrály city pravděpodobně rozhodující úlohu - adept byl obklopen lidmi, kteří ho oceňovali, dávali mu najevo svou lásku, přesvědčili ho o bezproblémovosti vztahů mezi sebou a vzbudili v něm touhu mezi ně patřit. Pokud toto tzv. bombardování láskou probíhalo v dostatečné intenzitě, nakonec rád přijal za své vše, co mu splnění této touhy umožnilo. Opustit po tomto procesu skupinu by pak znamenalo ztrátu této možná nejdůležitější oblasti jeho citového života.6 Výsledky práce člena sekty bývají dávány do přímé souvislosti s jeho duchovní pokročilostí. Je za ně tedy plně odpovědný. Za jakýkoli neúspěch osobní či kolektivu se člen sekty cítí osobně vinen. Žije ve stálém vědomí drtivé nedostatečnosti. Pocit viny se stává účinným hnacím motorem a způsobuje často až neuvěřitelné výkony jednotlivých členů sekty. Největším zatížením vinou a totální životní prohrou by bylo sektu opustit. Na základě přístupu k informacím se v sektách vytváří hierarchie - dosáhnout vyššího stupně v žebříčku skupiny znamená vědět o skupině více. To vede k utajování informací před veřejností a před méně pokročilými členy a ke vzniku dvojího druhu literatury - pro vnější propagaci a pro vnitřní potřebu. Utajeny bývají ty informace, které by pro ně mohly být zatím nestravitelné (o okolnostech 6) Büchnerová, B. Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, 1999. s. 70 - 71.

14

založení skupiny, osobnosti vůdce apod.) nebo pro něž se zatím nemohli dostatečně osvědčit či skupině zavázat (politické cíle, hospodaření apod.). Sekty cílevědomě a trpělivě budují ve svých členech představu nebezpečného nepřítele (může jím být např. vláda, psychiatři, „systém“ tohoto světa, rodina apod.), který sektu neustále pronásleduje a před nímž je nutno mít strach. Kreslí černobílý obraz světa, v němž se vše dobré nachází v jejich „světě“, vše zlé, zkažené, povrchní, podléhající zkáze ve světě mimo tuto skupinu. Podobně před příchodem do skupiny bylo vše zlé nebo alespoň nesprávné (často včetně rodinného života, přátel, zaměstnání apod.), po příchodu se vše rázem ocitlo v jásavém světle. Překročit tedy tuto hranici mezi „my“ a „oni“ či dobrem a zlem a opustit takovouto skupinu je totéž jako vydat se do nepřátelského světa, jehož případná skutečná nebezpečnost byla černobílou propagandou mnohonásobně zveličena. S černobílým obrazem světa souvisí i výlučnost (exkluzivita). Tyto společnosti vzbuzují ve svých členech pocit výjimečnosti a nadřazenosti, která může být dána buď zvláštním a jedinečným poznáním, jehož se jim údajně dostalo, nebo posláním, k němuž byli vyvoleni. Většinou sekta zahrnuje do svého výkladu světa i periodizaci dějin. V takovém případě se obvykle ocitáme právě v poslední nebo jinak vrcholné etapě. Není tedy třeba připomínat, že tyto pocity výlučnosti dodávají následovníkům takových skupin sebevědomí a posilují jejich postavení ve společnosti. Pocit výlučnosti musí být nasycován poukazem na odlišnosti od víry či náboženské praxe jiných náboženských společností. Tyto odlišnosti je pro pocit výlučnosti třeba zdůraznit a lpět na údajně jediném správném výkladu světa nebo literárních pramenů, z nichž skupina čerpá. Tak je na jedné straně velmi posilován fundamentalismus a přímočarý přístup ke všem problémům, na druhé straně je zcela znemožněn dialog s jakýmkoli jiným příbuzným společenstvím. S fundamentalismem je úzce spjat tzv. literarismus = doslovné chápání věroučných pramenů, textů (nekritické pojímání textů). Fundamentalismus vede nutně k tuhému legalistickému (zákonickému) způsobu života, který ovládá nejen duchovní praxi členů sekty, ale i detaily praktického života. V sektě je vše sešněrováno velkým počtem předpisů, určujících oblečení, účes, jídelní zvyky, denní režim, výběr partnera, sexuální život atd. Není podporováno svobodné sebevyjádření (např. umění), humor ani kreativita. Doba členství v sektě přinese členu zpravidla velké množství myšlenkových stereotypů, jež není snadné ani po případném odchodu z této společnosti opustit.

15

V mnoha se určité „základní pravdy“ opakují tak dlouho, až není dost dobře možné je ani zpochybnit. Sekty také často vedou své členy k tomu, aby si „vyčistili“ mysl od všeho, čím byla před příchodem do skupiny „zanesena“, a zavrhli tak do té doby používané „nesprávné“ způsoby myšlení.7 Tyto všechny charakteristiky činí ze sekty uzavřenou společnost, která projevuje malý zájem o život vnější společnosti. Uzavřena je i vůči vnějšímu posuzování a kritice (kritik nemá pro její členy žádnou autoritu a patří ostatně do vnějšího - nepřátelského - světa) a vůči svobodnému toku informací vůbec. Za určité vodítko při zjišťování, zda se náš blízký dostal do sekty, či zda se jedná o nějaké společenství nebo církev, která může být jen méně známá, lze považovat registr státem schválených církví a náboženských společností umístěný na webových stránkách ministerstva kultury ČR. Ale ani to, že je náboženská společnost registrována, neznamená, že nemůže skýtat jistá nebezpečí. Uvedené znaky sekty jistě neprospívají rozvoji lidské osobnosti, nicméně nebezpečné jsou do té míry, do jaké se uplatňují. Shrnutí 1. fundamentalismus Nekritické a nekompromisní lpění na doktríně (dogmatech, věroučných doporučeních, literatuře). Přísné nekompromisní lpění na určitých principech může vést, především v náboženství k fanatismu. Odpor k náboženské snášenlivosti a liberalismu. Nárok na absolutní pravdu v duchovní oblasti. Cílem je osvojení si základních pouček a dogmat, která jednoduše odpovídají na složité otázky. 2. autoritářství Přerůstání autority v moc. Autoritativní přístup – role zakladatele, vůdce (často jsou jim přisuzovány nadpřirozené, mimořádné schopnosti – toto přisuzování výjimečných kvalit vůdce pomáhá stoupencům získat pocit jejich vlastní výjimečnosti a jedinečnosti poslání, patřit do společenství vyvolených). - bezvýhradná poslušnost, nekritické přijímání postojů, napodobování.

7) Štampach, I.O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. s. 166 - 167.

16

3. selekce informací Utajování organizační struktury, personálních informací, územní struktury; obousměrná selekce informací i proudění informací zvenku dovnitř 4. uzavřenost (fyzická, ideová) Fyzická uzavřenost – společný život a práce v komunitě, přerušení původních rodinných vztahů. Ideová uzavřenost – jednostranná komunikace směrem ven, např. šíření své zvěsti. Vymezené „ostré hranice“. Časté bývá tzv. „strhávání mostů“ = přerušení dosavadních vztahů, pout. Schopnost vytvářet prostředí bezprostředních vztahů, silné soudržnosti a bezvýhradné vzájemné podpory. To všechno může být pro jednotlivce zvláště v určitých životních etapách nebo po určitých negativních životních zkušenostech přínosné a integrující jeho osobnost. 5. exkluzivita (výlučnost) “Jako jediní máme pravdu, jsme vyvolení pro…atd.”. Černobílé vidění světa: my x oni.

17

4 PŘÍSTUPY K NOVÝM NÁBOŽENSKÝM HNUTÍM 4.1 AKADEMICKÝ PŘÍSTUP Tento přístup se prostřednictvím akademického studia snaží porozumět fungování těchto skupin a jejich učení (katedry Religionistiky na univerzitách, vědecká pracoviště atd.)

4.2 APOLOGETICKÝ (OBRANNÝ) PŘÍSTUP Tento přístup považuje nová náboženská hnutí za minority, které jsou obětí pomluv a které potřebují zastání a ochranu (většinou členové nebo organizace s vazbou na konkrétní náboženskou skupinu).

4.3 ANTIKULTOVNÍ A KONTRAKULTOVNÍ HNUTÍ (PŘÍSTUP) Jakýkoliv posun a inovace v náboženském životě v sobě nese možnost konfliktu. Po 2. světové válce se na náboženské scéně vynořuje mnoho nových náboženských hnutí, což vyvolalo napětí mezi nimi a sociálním prostředím, tedy sekulární společností a „zavedenými“ církvemi. Společnost byla čas od času šokována případy náboženské netolerance a fanatismu, například případem hromadné sebevraždy 900 členů Peoples Temple v Guayaně (1978), smrtí stoupenců Davida Koreshe po útoku speciálních jednotek FBI na ranči Apokalypsa ve státě Texas, sebevraždou členů Řádu Chrámu slunce ve Švýcarsku (1995), rozptýlením plynu sarin v tokijském metru skupinou Óm Šinrikjó. Také u nás se vášnivě diskutovalo o nezdravém až nebezpečném působení náboženské skupiny Jana Ditricha Dvorského, známé jako „Imanuelité“. Je přirozené, že se s každým takovýmto případem otvírá diskuse o nebezpečnosti určitých náboženských skupin a vyvstává potřeba zabránit jejich destruktivním tendencím.

4.3.1 HISTORIE ANTIKULTOVNÍHO A KONTRAKULTOVNÍHO HNUTÍ Jako reakce na výše zmíněné události se začaly v 70. letech formovat organizace, které považují za svůj hlavní úkol přesvědčovat veřejnost o nebezpečnosti nových náboženských hnutí a svou činností

18

se snaží jejich působení omezit. Tento fenomén je označován jako antikultovní hnutí nebo kontrakultovní hnutí. V rámci antikultovního a kontrakultovního hnutí existují dva přístupy, tedy přístup náboženský a sekulárně-racionální. Postupně se z antikultovních a kontrakultovních aktivit jednotlivců zformovaly velké organizace, např. American Family Foundation, Citizen Freedom Foundation atd. Hnutí upozorňují společnost na možná nebezpečí nových náboženských směrů a formulují svůj „léčebný program“, který musí být dodržen pokud chceme odvrátit katastrofu. Dále se zaměřím především na argumentaci sekulárně- racionalistickou, protože ta využívá ke své legitimitě jazyka vědy a ideologické koncepty naší kultury. V sekulárně- racionalistické kritice se nejvíce angažují lékaři, psychiatři, psychologové a novináři. Operují především s pojmy sekta či kult, brainwashing atd.8 Rozlišujeme dva přístupy: a) nábožensky motivované kontrakultovní hnutí Spatřuje v existenci nových náboženských hnutí projevy vlivu Satana a upozorňuje na značné odlišnosti od většinového křesťanství, které má nezpochybnitelnou tradici v euroamerickém prostředí. Jedná se tedy o aktivní vystupování náboženské skupiny proti novým, netradičním, minoritním náboženským skupinám. Předmětem kritiky jsou „heretická“ učení těchto náboženských společností. b) sekulárně motivované antikultovní hnutí Tyto aktivity (hnutí) bez vybírání (náboženské motivace) postihují a analyzují nebezpečné prvky náboženských skupin např. psychologickou manipulaci a traumata, která v členech nových náboženských hnutí vzbuzují mentální patologii, porušování některých principů většinové společnosti, jako je individuální svoboda.9 Antisektářské (či podle amerického úzu “antikultovní”) aktivity a jejich radikální “kontrakultovní” podoba mají různé konkrétní formy. Jednou jejich podobou je osvěta v podobě přednášek pro veřejnost i příležitostných přednášek na školách, vystupování antikultistů v rozhlase a televizi, jakož i publikační aktivita (deníky, časopisy, specializovaná periodika). Druhou oblastí je individuální poradenství označované někdy jako preventivní nebo výstupové poradenství. Radikální podobou pomoci k opuštění sekt je tzv. deprogramování, 8) Hassan, S. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. s. 154. 9) Bromley, D. – Shupe, A. Anti-cultism in the United States: Origins Ideology and Organizational Development. Social Compass 2, 1995. s. 222.

19

tedy intenzivní práce několika odborníků s izolovaným jedincem na objednávku např. jeho příbuzných.10 Pozorováním antikultovní a kontrakultovní scény lze vytipovat dva motivy osvětového, výchovného a poradenského působení tohoto druhu. Na prvním místě je jednoznačně mezináboženská konkurence. Některým náboženským vyznáním je cizí ekumenický nebo mezináboženský dialog. Výslovně ho odmítají nebo ho relativizují. Spatřují v jiných vyznáních či náboženských směrech spíše nepřátele. Takto se chovají zejména konzervativní římští katolíci, značná část pravoslavných a evangelikálů. Označit jiné náboženské skupiny jako sektářské znamená, že jde o nebezpečné autoritářské, ba totalitní skupiny. Tím se omezí jejich veřejný vliv a je dosaženo účelu. Druhým motivem je celkový odpor proti náboženství. Pragmatickým spojencem se pro ně dnes překvapivě stává radikální scientismus. Otevřená mezináboženská polemika by totiž nebyla přesvědčivá. Proto se na nauky a praxi jiných vyznání (vlastní vyznání je pak vyjmuto) aplikují přísná vědecká kritéria.

4.4 TERMINOLIGIE: KULT, SEKTA, BRAINWASHING kult – (lat. původu) = uctívání (určitá forma jednání) Slovníky a odborná literatura uvádí několik významů slova „kult“: postupem času přešlo do významu synonyma pro jednotlivá vyznání (jednotlivé kulty) v angličtině když se řekne „cult“ je tím míněn „destructive cult“ – potom by to znamenalo, že je každé náboženství destruktivní (destruktivní – psychická a sociální destrukce) skupina nebo hnutí, které: a) vykazuje nepřiměřenou oddanost určité osobě, ideji nebo věci, b) systematicky v členech navozuje stavy psychologické závislosti, c) vykazuje velkou míru uzavřenosti (fyzická, ideová uzavřenost), d) vykořisťuje členy k rozvinutí vůdcovských cílů Kulty mohou být nejen náboženské, ale i politické, psychoterapeutické či komerční. Politické kulty se kryjí s politickým extremismem, psychoterapeuticko-výchovné kulty mají blízko k náboženstvím, protože často nabízejí dosažení mimořádných zážitků 10) Štampach, I. O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. s. 174.

20

a získání mimořádných schopností, komerční kulty využívají ziskuchtivosti jedinců a nabízejí jednoduché zbohatnutí, přičemž se snaží danou osobu okrást. Všechny jsou založeny na psychické manipulaci, a proto je lze považovat za kulty. Konverze (obrácení, změna víry, náb. prožívání) jako „vymytí mozku“ – „brainwashing“ Tato metoda se používala původně ve věznicích v Koreji a Číně. Číňané tuto metodu aplikovali na americké vojáky. Nejprve byli vojáci týráni (fyzicky, psychicky) a pak tuto fázi vystřídalo vlídné, přátelské chování vůči zajatým vojákům. Tyto fáze se střídaly a vojáci zmatení přijímali postupně „nové myšlení, identitu“. Tato teorie popisuje konverzi jako proces vymývání mozků. Teorie brainwashingu je populární mezi autory (zvláště psychology a psychiatry), kteří interpretují nová náboženská hnutí jako nebezpečné „sekty“ nebo „destruktivní kulty“ zbavující jedince svobodné vůle a psychicky, fyzicky a materiálně je vykořisťující. Základními prostředky, které slouží k vymytí mozků nově příchozích členů náboženské skupiny, jsou podle autorů, kteří tuto teorii zastávají, totální kontrola všech sfér života jedince. Především je pod kontrolou oblast jeho nejintimnějších záležitostí. Dále fyzická izolace od vnějšího světa, který je líčen jako sféra zla, má za následek vytváření pocitu jistoty a bezpečí uvnitř skupiny. Proces konverze je z této perspektivy líčen jako násilný způsob zotročení svobodných jedinců. Je to radikální útok na identitu jedince. Fáze brainwashingu: 1) nedostatek spánku, vyvolání pocitu viny, strachu a úzkosti … 2) obrat v jednání „sekty“: mírnost, laskavé chování tzv. “lovebombing“ (bombardování láskou) 3) prohlubování znehodnocování původního „já“ a nahrazením novým „já“ (identitou), přijetí nového pevného obrazu 4) reintegrace ➝ znovuzrození = nová identita Terapie deprogramování – opětovný návrat „pravé identity jedince“ Na počátku stála iniciativa zděšených rodičů, neboť mnoho mladých lidí vstupovalo do nových náboženských hnutí. Rodiče se často snažili různými prostředky dostat své dítě zpět, zpět do „normálního života“. A tak se na scéně objevují vychytralci s myšlenkou tzv. „deprogramování“. V rámci prevence proti podlehnutí destruktivním skupinám organizují přednášky, publikují a vystupují 11) Hassan, S. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. s. 156. 12) Barrett, D. V. Sekty, kulty a alternativní náboženství. Praha: Ivo Železný, 1998. s. 48.

21

v masových sdělovacích prostředcích. Součástí působení může být taky terapie. Tedy, jestliže je příslušnost jedince ke skupině založena na mentálním naprogramování, lze jedince deprogramovat. Praxe deprogramování vyvolává značnou diskusi ohledně její morální a právní vhodnosti. Člen sekty, např. mladý člověk, na je objednávku rodičů unesen a držen násilím v izolaci a ovlivňován skupinou „odborníků“, dokud neprohlásí, že se členství v sektě vzdává. Na celé proceduře se podílí rodina člena kultu, sekty, která požádala odborníky o pomoc. Američtí odborníci z řad lékařů v 60. a 70. letech postupně prosadili pasáž o lidech propadlých „novým náboženským hnutím“ do běžné lékařské diagnostiky jako poruchu společenských vazeb (tento stav zahrnuje stavy podobné traumatu, stavy odosobnění). Tato diagnóza byla mnohdy důvodem pro hospitalizaci v psychiatrické léčebně, což znamenalo „institucionalizaci“ kontrakultovních a antikultovních hnutí, jež některá pracují dosud. Postupně se zvedala vlna odporu k této metodě, která byla na „hraně s platnou legislativou“ a začalo být vedeno mnoho procesů proti jednotlivcům i celým organizacím. Příkladem může být soudní proces s Tedem Patrickem (významný zakladatel a představitel kontrakultovního hnutí), který za své deprogramovací metody skončil ve vězení.

22

5 AKTIVITY, PŘÍSTUPY V ČESKÉ REPUBLICE 5.1 SPOLEČNOST PRO STUDIUM SEKT A NOVÝCH NÁBOŽENSKÝCH SMĚRŮ (SSSNNS) V roce 1992 vzniká skupinka „Exodus“, která za cíl svého působení považovala „osvobození lidí ze sekt“. Zdeněk Vojtíšek tuto skupinu popisuje jako křesťanskou protisektářskou buňku, které šlo o boj proti sektám. Tato skupina se roku 1993 přetransformovala a změnila svůj název a postoje jako Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů. Stala se společností na občanské bázi, které spíše než o boj jde o objektivní, seriózní informace a v rámci své objektivity argumentuje svým vzděláním a akademickými pracovišti. Předsedou SSSNNS se stal doc. ThDr. Tomáš Novotný, působící na katedře filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity a na katedře religionistiky Evangelické teologické fakulty UK v Praze. Funkci místopředsedy zastává MUDr. Prokop Remeš, absolvent Katolické teologické fakulty UK, pracující jako psychiatr v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích v oblasti terapie pacientů s látkovými závislostmi. Již jmenovaný PhDr. Zdeněk Vojtíšek, odborný asistent na katedře psychosociálních věd Husitské teologické fakulty UK, působí ve funkci mluvčího Společnosti. Vedle této funkce zastává Zdeněk Vojtíšek také post šéfredaktora časopisu Dingir. Kromě zmíněné trojice Společnost dále zahrnuje přibližně kolem patnácti lidí, kteří jsou buďto akademickými pracovníky (jejichž pole odbornosti zasahuje například do oblasti teologie či religionistiky), včetně ale i dalších zájemců, kteří pracují mimo akademickou sféru, a kteří se profesně angažují například jako lékaři, kriminalisté, právníci, žurnalisté apod. Společnost dnes dokumentuje činnost sekt, nových náboženských hnutí a poskytuje poradenské služby včetně linky důvěry. Kontakt: Jankovcova 31, Praha 7. Centrum pro prevenci v oblasti náboženských sekt Kontakt: tř. 17. listopadu, Olomouc Poradna o náboženských sektách Kontakt: Pacovská 350, Praha4 (v budově Husitské teologické fakulty) Dalším zdrojem informací mohou být katedry religionistiky (Karlova Univerzita, Masarykova univerzita, Univerzita Pardubice).

23

6 CO DĚLAT, KDYŽ ZJISTÍME, ŽE JE NÁŠ BLÍZKÝ ČLOVĚK V „SEKTĚ“? 6.1 PODOBNOSTI, PARALELY ČLENSTVÍ V SEKTĚ A ZÁVISLOSTI NA OMAMNÝCH LÁTKÁCH Existuje málo preventivních opatření, která mohou zabránit konvertování jedince k nějaké náboženské skupině. Za nejsilnější překážku, obranný mechanismus jak se nedostat do „spárů sekty“ jsou považovány silné sociální, rodinné a kulturní vazby. Příslušnost k sektě je srovnatelná se závislostí na omamných látkách. Jde o tzv. návykovost, jež oba tyto rizikové způsoby chování spojuje.

NÁVYKOVÉ PORUCHY

ZÁVISLOST NA SEKTĚ

Opakovaná neschopnost vzdorovat pobídkám ke specifickému chování.

Neschopnost vyhnout se aktivitě doporučované sektou.

Pocit napětí, které se zvyšuje, než se jedinec začne daným způsobem chovat.

Stálá úzkost jedince, že nebude odpovídat požadavkům sekty a touha vyhovět jí.

Pocit radosti či úlevy, jakmile se jedinec začne daným způsobem chovat.

Úleva z nalezení místa v sektě, pocit naplněnosti v činnosti pro sektu.

Pocit ztráty kontroly při realizaci chování.

Ztráta autonomie ve vztahu k sektě, odstranění svobodné vůle.

Časté starosti spojené s chováním či s aktivitami spojenými s jeho realizací.

Zaplavení komportementálního a sociálního pole aktivitami pro sektu.

Větší frekvence chování nebo delší doba, než se předpokládalo.

Postupné zaplavení aktivitami pro sektu, ve kterých se jedinec angažuje na stále delší dobu.

Opakované úsilí redukovat, kontrolovat či zastavit chování.

Neúspěch pokusů jedince uniknout vlivům sektářské skupiny.

Značná ztráta času, stráveného přípravou chování, jeho realizací či užíváním jeho účinků.

Sociální závislost na sektě, zničení osobního časového prostoru.

24

NÁVYKOVÉ PORUCHY

ZÁVISLOST NA SEKTĚ

Častější opakování chování, mají-li být naplněny povinnosti pracovní, domácí či společenské.

Stále častější konflikty mezi sektářským prostorem a osobním sociálním prostorem na úkor sektářského.

Zastaveny či redukovány jsou značné aktivity sociálně pracovní či odpočinkové z důvodu chování.

Postupné odstraňování sociálních aktivit, které nejsou v souladu se sektou a které pro ni nejsou rentabilní.

Pokračování v chování i přesto, že si jedinec uvědomuje sociální, psychologické a fyzické problémy způsobené tímto chováním.

Odolnost jedince vůči kritice zvenčí.

Tolerance: potřeba zvýšit intenzitu či frekvenci chování s cílem dosáhnout žádaného účinku.

Zvýšení fyzické, psychické a sociální závislosti na sektě. Potřeba stále silnějšího zapojení.

Neklid či popudlivost, nemůže-li být chování realizováno.

Popudlivost a opozičnictví v případě, že sekta kritizuje, nebo vychází-li taková kritika či odpor zvenčí. Dlouhodobá psychologická závislost i po zrušení vazby k sektě

Neodbytnost poruchových symptomů po dobu nejméně jednoho měsíce či objevujících se opakovaně na delší dobu. 13

Toto výše zmíněné srovnání návykovosti, závislosti na omamných látkách na jedné straně a návykovosti, závislosti na náboženské skupině, sektě ukazuje, že se psychologické účinky návyku na sektu štěpí do dvou skupin: 1) psychologické prvky ovládané vznikem úzkostného jevu 2) sociální prvky odpovídající postupnému přerušování styků se společností.

13) Abgrall, J-M. Mechanismus sekt. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2000. s. 212 – 214.

25

6.2 PORADENSTVÍ V OBLASTI „NÁBOŽENSKÉHO SEKTÁŘSTVÍ“ Poradenství v oblasti „náboženského sektářství“ vychází z různých psychoterapeutických škol, zejména pak z rogersovské terapie (psychoterapeutický směr založený americkým psychologem Carlem Rogersem (1902 – 1987)) zaměřené na klienta. Cílem tohoto terapeutického směru je pomoc klientovi, aby sám nalezl řešení svého problému, porozuměl sám sobě a situaci, v níž se nachází a přijal odpovědnost za svá rozhodnutí. Poukazuje na 3 základní složky vztahu poradce ke klientovi: naslouchání respekt opravdovost, autentičnost14 „Poradenský vztah je zaměřený na potřeby klienta. Hlavním zájmem poradce je kvalita vztahu mezi klientem a poradcem“.15

6.2.1 PĚT TYPŮ KLIENTŮ PORADENSTVÍ 1. Zvídavý člověk žádá informace o určité náboženské skupině a její zhodnocení poradcem prostřednictvím otázky: „je to sekta?“ důvodem může být například přítomnost člena některé neznámé, netradiční náboženské skupiny v zaměstnání, v domě apod. 2. Skutečný klient – „příbuzný, přítel“ jedince, který je členem určité náboženské skupiny, již klient považuje za sektu ptá se poradce: „co mám dělat?“. Snaží se zjistit informace a dovednosti pro řešení dané situace. hlavní představou těchto klientů je, jak přinutit blízkého člověka, aby opustil danou náboženskou skupinu. 3. Skutečný klient – „odpadlík“ (bývalý člen určité náboženské skupiny) odchod z náboženské skupiny tomuto klientovi způsobil duchovní, psychické či sociální problémy. má potřebu zorientování se v dané situaci, ve svém minulém, současném a budoucím životě. Ptá se: „co se to stalo?“, „jak mám dál žít?“ 14) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005. s. 154. 15) Oates, W. E. Pastoral Counseling. Philadelphia: The Westminster Press, 1974. s. 10.

26

4. Klient, který je členem určité náboženské skupiny tento klient nevyhledává poradenství ze své vlastní vůle, ale většinou na žádost, naléhání svého partnera, rodiče. Životní styl klienta má neblahý vliv na vzájemné soužití se svými blízkými, kteří nepatří k dané náboženské skupině jako on. poradenský proces většinou směřuje k doporučení vyhledat odborníka na rodinné či partnerské poradenství. 5. Klient, který je členem náboženské skupiny „nesektářského“ charakteru (kněz, pastor …) tito klienti vyhledají odborné poradenství z důvodu znepokojení možným sektářstvím mezi těmi, za něž pociťují duchovní odpovědnost. ptá se: „jak sektářství zabránit?“16

6.2.2 CÍLE PORADENSTVÍ Cílem poradenství pro příbuzné, přátele těch, kdo jsou členy „sektářské náboženské skupiny“ je smíření. Důležitý je dialog, empatie, porozumění. Cílem poradenství pro „odpadlíky“ je: 1) pojmenování problému 2) překonání všech potíží, které souvisí s odchodem klienta z náboženské skupiny Důležité je nastartovat obnovu nebo tvorbu takových sociálních dovedností, které klientovi umožní zapojení do společnosti. Umět pozitivně zhodnotit život v náboženské skupině a získané zkušenosti zařadit do svého osobního, duchovního vývoje.17 Poradenství se tedy zaměřuje na růst, rozvoj, zralost a lepší uplatnění klienta, aby se efektivně orientoval ve světě.

6.2.3 METODA PORADENSTVÍ Základní metodou poradenství je rozhovor. Vztah klient – poradce vyžaduje přesné rozdělení a vymezení rolí. Klient musí být zainteresován a motivován k vlastní přímé účasti na řešení své situace. Jako doprovodná metoda vedle rozhovoru se používá metoda zúčastněného pozorování.

16) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005. s. 149 – 151. 17) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005. s. 152.

27

Struktura rozhovoru vzájemné představení naslouchání klientovi poradce se dotazuje zhodnocení situace a nastínění dalšího postupu (podílí se jak poradce, tak klient)

6.2.4 PORADCE – KLIENT „PŘÍBUZNÝ“ Průběh poradenského sezení 1. fáze: klient formuluje problém a poradce mu naslouchá a poskytuje mu podporu 2. fáze: poradce přejímá iniciativu a seznamuje klienta s možnými alternativami řešení 3. fáze: klient hledá řešení 4. fáze: závěrečná část poradenského procesu obsahuje osvojování a rozvoj dovedností, které klient pro zvolenou alternativu potřebuje. Vybavení klienta faktickými znalostmi o dané náboženské skupině a prognózou dalšího vývoje případu. Klient má zpravidla 3 základní možnosti: 1. „odloučení“ 2. „akceptace“ - snaha pochopit životní styl svého příbuzného, blízkého člověka a respektovat jeho samostatnost. 3. „příprava na návrat“ - tolerance ze strany klienta, ale zároveň jeho aktivní snaha o to, aby jeho příbuzný svou příslušnost k náboženské skupině přehodnotil.18 Exkurs č.1: Muž, 31 let, SŠ, jeho manželka konvertovala do Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, manželé 9 let, 4 děti. Později se mi žena přiznala, že celé 4 roky chodila dům od domu s časopisy a jejich poselstvím. Dala děti k někomu na hlídání a šla do tzv. služby…. Byl jsem čím dál tím víc zmaten. Poté jsem jí nabídl kompromis, že může chodit na shromáždění, ale dům od domu že přes své 18) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005. s. 175.

28

svědomí nepřenesu. Na to mi řekla, že bude chodit dále dům od domu, a tak už jsem se neudržel a dal jsem jí čtyři facky. Uvědomil jsem si, že pokud není ochotná ke kompromisu po dobrém, musím to zkusit po zlém – jiná možnost už mě v té chvíli nenapadla. …bylo to maximálně hnusné, děti u toho naštěstí nebyly, nedovedu se s tím sám vyrovnat, že biji vlastní ženu, kterou stále ještě miluji.“19 Exkurs č.2: Manželé ve středním věku, dcera 24 let se stala členkou Církve sjednocení. Nečekaně oznámila rodičům, že se bude brzo vdávat v cizí zemi a za muže, s nímž se doposud osobně nesetkala. V rozhovoru s rodiči vyznala svou novou náboženskou orientaci. Reakce rodičů, zvláště otce, byla velmi prudká. Rozhovor skončil hádkou a odchodem dcery do budovy církve. Další dny strávil otec – státní úředník v dobrém postavení – zjišťováním možností, jak dceři zabránit vycestovat a v nástupu do letadla, jak docílit uzavření české mise Církve sjednocení jaké jsou možnosti podání trestního oznámení na představitele církve, atd. Otcovo společenské postavení mu po celou dobu, která do odjezdu dcery zbývala, umožnilo být velmi aktivním bojovníkem proti náboženské skupině své dcery. První návštěva poradce tak byla pouhou součástí jeho hledání možností, jak dceři zabránit v odjezdu. Toto jeho úsilí se ovšem nakonec ukázalo jako marné. Teprve po odletu dcery byli manželé ochotni při další návštěvě skutečně naslouchat poradci a dospět k rozumné alternativě, jak s dcerou nadále rozvíjet a udržet vztah. Tato alternativa přinesla ovoce po asi dvou letech.20

6.3 PORADCE – KLIENT „ODPADLÍK“ Poradce se nejprve zaměřuje na symptomy, které způsobil život v sektě. Paralelně je však nutné zahájit terapii. Pokud jde o nápadné patologické prvky, odborníci ve většině případů zjistili, že patologie existovala už dříve, a že sekta byla pouze jedním ze spouštěcích faktorů. Cílem je dovést klienta ke specifikaci jeho problému a pomoci mu ho překonat.

19) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005. s. 160. 20) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005. s. 162 - 163.

29

Klient opustil náboženskou skupinu nebo byl vyloučen z různých důvodů, přesto následky po opuštění dané skupiny jsou ve většině případů shodné. Představa, že vše končí odchodem člověka ze sekty, je naivní a nereálná. Potíže mohou přetrvávat v různé intenzitě různě dlouhou dobu. Symptomy, potíže po opuštění náboženské skupiny Pocit odcizení a dezorientace nejistota, dezorientace ve vztahu k sobě samému i k okolnímu světu ztráta smyslu života - vyhoření ztráta dosavadních přátel – pocit samoty a ztráty ztráta jasné životní perspektivy a neuchopitelné obavy z budoucnosti Pasivita a neschopnost samostatného rozhodování Neschopnost kriticky uvažovat může vést ke dvěma extrémům: a) tendence věřit všemu, b) podezíravost a nedůvěra vůči všemu Poruchy emočního prožívání pocity viny, hanby, pocity ohrožení, apatie… Ztráta spontaneity člověk se příliš kontroluje, je křečovitý, obává se vlastních pocitů Socializační potíže potíže v sociálním kontaktu vedou k izolaci, pocitu osamělosti Potřeba víry stálá touha po transcendenci Zdravotní potíže např. žaludeční vředy, hypertenze, podvýživa, celková vyčerpanost organismu, poruchy spánku apod. Flešbeky tj. spontánní návraty psychických stavů, které jedinec prožíval v době života v sektě.21

21) Vágnerová, M. Psychologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál, 1999. s. 389 – 391.

30

Exkurs č. 1: Muž, 40 let, VŠ, před vstupem do náboženské skupiny ve významném vedoucím postavení. Popsal své zážitky po vyloučení z náboženské skupiny tzv. Imanuelitů. „Rok 1994. V lednu jsem byl ze sekty vyhozen a dobrovolně jsem odešel od rodiny, která se mě zřekla. Následující samota v jakési ubytovně, v jedné místnosti 3x3 metry, byla jednou z mnoha hrůz, kterými jsem ještě musel projít. Dva měsíce na poušti. Celé dny jsem chodil podél zdi a čekal na zázrak. Snad se nade mnou smilují a budu se moci vrátit zpátky. Když už jsem to nemohl vydržet, zkontaktoval jsem se tajně s jasnovidcem sekty, který mi sdělil, že budu-li mít štěstí, a budu hodně prosit, zemřu. Vyložil jsem si to po svém a přestal jsem přijímat potravu a pití. Po pěti dnech jsem začal omdlévat. Vím s určitostí, že bych tehdy zemřel žízní, kdyby se náhle neozvala manželka se zprávou, že i ona byla ze sekty vyhozena. To vše změnilo. Jako ve snách jsem se ihned navrátil do vytouženého domova. Tam se setkaly dvě psychické i fyzické trosky, které se vzápětí dohodly, že další život již nemá cenu. Děti jsme ponechali v péči sekty, stále pevně věříce, že jsou pod tou nejlepší ochranou, a odjeli jsme z domu, nyní již odprodaného, pryč. Jeli jsme někam na jih potichu zemřít.“ Exkurs č.2: Muž, 23 let, SŠ, člen křesťanské skupiny Slovo života. „Když už jsem prostě vůbec nemohl dál a konečně se rozhoupal k odchodu, měl jsem děsný strach. Strach z toho, že mne přejede auto a já budu věčně trpět v pekle, měl jsem strach koupit si zmrzlinu nebo jít do kina, protože by to mohlo být hříšné, strach z nějaké katastrofy, za kterou ponesu vinu, protože jsem odpadlík. Zlepšilo se to až za několik měsíců. Pak jsem potkal v metru kamaráda, kluka, s nímž jsem se předtím hodně bavil a o kterém jsem si myslel, že je bráška v Kristu, a ten mě tak odsoudil, že strach a to všechno začalo nanovo…. Ale teď už je mi to vlastně fuk, já jenom vím, že už to v církvi nechci prožít znovu…. I kdybych měl jít do pekla.“

22) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005. s. 184. 23) Vojtíšek, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005. s. 188 - 189.

31

6.3.1 CO MOHU UDĚLAT JAKO LAIK? 1. Snažit se udržet se svým blízkým stálý kontakt, dokud je to možné (most mezi ním, jeho životem v sektě a reálným světem). 2. Vést dialog: nevyčítejte, ale dávejte jasně najevo své postoje, stanoviska. Ukažte, že máte výhrady vůči náboženské skupině, a ne proti němu. 3. Vyhledejte si všechny dostupné informace o dotyčné náboženské skupině. 4. Vyhledejte odborníka (religionista, psycholog …) na oblast náboženského sektářství. Důležité, pokud to alespoň trochu jde, je udržet dobré vztahy, aby se měl takový člověk kam a za kým vrátit. ,,Je paradoxní a někdy i nepříjemné, že rodiče přicházejí na konzultaci s přáním, aby se změnily jejich děti, a odcházejí s návodem, co změnit na sobě a svém okolí. Nezbývá jim ovšem než připomenout starou pravdu: často se říká, že nejtěžší je sektu opustit, ale ve skutečnosti je ještě těžší nalézt prostředí, kam z ní lze odejít.“24 Přibližně polovinu lidí, kteří žádají radu, odbornou pomoc tvoří rodiče, jejichž potomek je, dle jejich názoru, členem ,,sekty“. Kladou si dvě základní otázky: co je to za sektu?, jak dostat dítě ven? Odpověď na první otázku je v porovnání s tou druhou poměrně jednoduchá, my se však nyní zaměříme právě na tu druhou. V první řadě se rodiče musí smířit s tím, že rychlé a snadné řešení neexistuje, a že je třeba někdy změnit sebe, spíše než své děti. Rodiče musí u svých dospělých dětí přijmout jejich právo na vlastní život, který může být i diametrálně odlišný od rodičovských představ. Užitečné, ba dokonce nutné, je v klidu se zamyslet nad rodinným prostředím a vztahy mezi členy rodiny, to vše však bez jakýchkoliv hádek či obviňování. Tento krok může vnést do chaosu okolo odchodu člena rodiny do sekty alespoň nějaké záchytné body, na kterých lze dále pracovat. Důvodů pro ochod dítěte do sekty je jistě mnoho – touha po vlastní svobodě, špatné vztahy v rodině, autoritativní (náboženská) výchova v rodině, partner a mnohé další. Rodič si musí stanovit reálné cíle, kterých může dosáhnout. Může však dosáhnout toho, aby jeho dítě prožilo život podle své volby, aby spolu trávili alespoň část volného času apod. Dalším cílem může být snaha, aby dítě v budoucnu sektu opustilo, obnovilo vztahy s okolním světem, a aby epizodu svého života prožitou v sektě vnímalo jako obohacující zkušenost. K oběma cílům vede jedna cesta. 24) Vojtíšek, Z., Změňte nejdřív sebe, Dingir 3 (2), 2000, str. 3-4. Dostupné z URL:http://www.sekty.cz/www/stranky/poradna/1.pdf

32

Je nutné, aby si rodič zachoval chladnou hlavu a vyhnul se veškeré agresi – fyzické, slovní i citové. Ačkoli to rodič může vnímat jako možné či dokonce výchovné řešení, opak je pravdou. Čím větší je tlak ze strany rodičů, k tím větší dochází destrukci vztahu ve směru k dítěti i od něj. Pokud dítě žije ve stálém napětí, odkud vyrazí další útok, bude se ještě pevněji vázat na přátelské prostředí sekty a bude tím jen potvrzen výklad černobílého světa, v němž jsou rodiče zlí a brání dítěti v cestě za pravdou. Také debatovat s dítětem ohledně otázek jeho víry je bezvýsledné, neboť ,,rodiče nemůžou rozumět mojí víře, když o ní nic nevědí...“. A tak jediné, co má smysl, je budovat vztah mezi rodičem a dítětem. Nejen jej udržovat, ale i posilovat. Samozřejmostí je alespoň minimální kontakt – telefonáty nebo pomocí dopisů. Jak je vidět již z výše zmíněných doporučení, je důležité pracovat na vztazích a to nejen s dítětem v sektě. Rodič by měl do této snahy zapojit celou rodinu i přátele. Požádat je o rozvíjení vztahu s dotyčným a nabídnout mu tak i jiné možnosti trávení (volného) času. Ideální možnost mají pro tvorbu společných zážitků sourozenci a přátelé. I zde je však možnost odmítnutí vaší snahy. Vhodným nástrojem na straně rodiny i přátel se mohou stát společné příjemné vzpomínky (např. díky rodinnému albu), které samy naznačí, že mimo sektu nebylo a není všechno tak beznadějné a špatné, jak sekta nyní líčí. Rodič by také měl o náboženskou společnost, které je jejich dítě členem, projevovat svůj zájem, neodmítat ihned literaturu této skupiny a možná i přijít na nějakou akci. V každém případě své dítě vždy nechat mluvit, když se snaží objasnit své názory a přesvědčení. Na druhou stranu by se ovšem měl naučit ocenit na jednotlivých příslušnících sekty všechno, co s dobrým svědomím ocenit může (např. mravní zásady, obětavost, ochotu působit ve prospěch světa apod.) a zároveň nekonfrontačně vyjádřit pochybnost nad tím, co není možné hodnotit pozitivně. Postojem ,,ano, ale...“ se mu pravděpodobně podaří rozmlžit ostré hranice mezi záležitostmi sekty a okolního světa a přivést své dítě alespoň částečně ke kritickému rozvažování, reflexi a k pohledu, který není černobílý. Užitečné také jistě je kontaktovat lidi, kteří mají s onou sektou zkušenosti (jiní rodiče, bývalí členové) či studovat dostupné prameny a nabyté znalosti s rozmyslem užívat. Vhodný je také názor na situaci od nezaujatého člověka a odborníka na danou problematiku.

33

7 HROMADNÉ SEBEVRAŽDY U SEKT VE 20. STOLETÍ Aktivní sebedestrukce u hromadných sebevražd příslušníků náboženských sekt je závažným jevem, kterému se religionistický přístup nemůže vyhnout. Mluvíme o tzv. destruktivních kultech, ve kterých je uplatňován náboženský extremismus. Dochází v nich k destrukci psychické (působení na psychiku může vést ke vzniku duševních chorob), sociální (zpřetrhání vazeb s lidmi, kteří do sekty nepatří) i materiální (například členové často odvádějí do sekty velké finanční prostředky, někdy rozprodají i svůj majetek a nastěhují se do společných prostor pro členy a peníze z prodeje jejich majetku plynou sektě). G. Hole chápe destruktivní kulty (je možné pro ně použít také název „autoritářské sekty“) v užším slova smyslu jako „náboženská hnutí s vyhroceným autoritativním pojetím a praxí v takové míře, která není známá u „běžných sekt a náboženských seskupení“.25

7.1 SVATYNĚ LIDU Svatyně lidu byla první náboženskou společností, která se nechvalně proslavila hromadnou sebevraždou. Skupinu založil a vedl Jimes Warren Jones (*1931). V dětství to byl spíše izolovaný chlapec, který neměl mnoho přátel. Náboženské ideje mu od útlého věku vštěpovala sousedka, která mu částečně nahrazovala matku. Jones sám sebe popisoval jako někoho, kdo: „byl vždy sám a kdo byl fanatickým čtenářem“. Na střední škole si začal vést dobře a rozvinul v sobě neobyčejnou schopnost ústního vyjadřování, kterou později velice zúročil v několikahodinových proslovech, které vedl ke svým posluchačům.26 V roce 1950 se stal pastorem Sommerset Southside Church v Indianapolis. Stal se tam známým jako charismatický kazatel, který vybojoval práva pro chudé. Přestože se Jones chlubil božským vnuknutím a byl přesvědčivý kazatel, „jeho skutečné poselství bylo spíše politické než náboženské, neboť se v první řadě zajímal o rasovou integraci a o to, co nazýval socialismem“. Sliboval svým následovníkům nový způsob života; ale ten byl založen na primitivní marxistické vizi, spíše než na náboženském zjevení. Ve skutečnosti napadal Bibli jako agresivní text napomáhající rozkvětu kapitalismu, otroctví a rasové diskriminaci. Stejně tak zahrnul posměchem

25) Hole, G. Fanatismus: sklon k extrému a jeho psychologické kořeny. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. s. 75. 26) Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. s. 24.

34

koncept „nebeského Boha“, spadající do konvenčního křesťanství, a tvrdil, že jeho následovníci nemají zapotřebí takového Boha se domáhat, protože přišel on jako „jejich socialistický dělnický Bůh“.27 V roce 1956, když sehnal dostatečné finanční prostředky, založil v Indianapolis první Peoples Temple (Svatyni lidu). V sektě byl kladen důraz na rasovou rovnost. On a jeho žena Marceline byli první manželé v Indianapolis, kteří si osvojili černé dítě. Adoptovali celkem sedm dětí, z nichž některé byly černošského, jiné asijského původu. Přestěhoval sídlo své komunity do údolí Redwood v Kalifornii, kde žil se svými stoupenci v malé komunitě až do roku 1972. Založil zde ranč pro mentálně postižené chlapce a pečovatelskou službu (hlídání dětí).28 V roce 1972 se přestěhoval i se svojí sektou do San Franciska. Zde začal vydávat noviny Peoples Forum a vystupoval ve značně sledovaném třicetiminutovém programu jedné náboženské rozhlasové stanice. V té době již měl poměrně mnoho oddaných stoupenců, ale také nepřátel, kteří jej obviňovali ze zpronevěření peněz, takže začal přemýšlet o opuštění státu Kalifornie. V roce 1973 získal od guayanské vlády asi 27 000 akrů země, kde vytvořil o rok později Jonestown – středisko pro své členy a zemědělskou komunitu. V květnu 1977 odešel do Jonestownu s asi osmi sty stoupenci. V té době na něj ostře útočily sdělovací prostředky v San Francisku, obviňující ho z extremismu a manipulace se svými členy.29 Jako příklad je možno uvést, že členové sekty museli odstranit vše, co sloužilo jejich pocitu individuality. Zřekli se majetku, dětí, chotí a vlastnění svých těl, vše bylo dáno celku. Jones byl sexuálně zcela bezohledný a měl rád příslušníky obojího pohlaví. Jeho sexuální chování naznačuje, že používal sex spíše jako cestu k ovládání druhých než jako výraz lásky. Jeho zvrácené sexuální chování šlo ruku v ruce s jeho elitářským přesvědčením o jeho vlastní nadřazenosti. Jones také členy sekty despoticky týral a ponižoval. Nebylo pochyb o tom, že je stižen duševní chorobou. Tento mentální úpadek nepochybně nastal díky konzumaci velkého množství drog, včetně amfetaminů a sedativ, které bral kvůli několika potížím, jak skutečným, tak vymyšleným. Drogy v něm vyvolaly pocit, že je Bohem, okolo roku 1974 se za něj začal označovat a říkal: „Přišel jsem jako Bůh socialista.“ 30 Obyvatelé Jonestownu byli již předem dobře připraveni na svou případnou smrt. Jones jim pořád říkal, že očekává přepadení jejich osady mnoha nepřáteli a jediným východiskem, pokud by se tak 27) 28) 29) 30)

Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. s. 26. Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. s. 26. Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. s. 129 – 130.. Storr, A. Na hliněných nohou. 1998. s. 23 - 24.

35

stalo, by mohla být sebevražda. Ohlásil, že komunita musí existovat pohromadě, a kdyby to nešlo a museli by se rozdělit, bude lepší, když všichni společně zemřou. Na základě zpráv o nacvičování hromadné sebevraždy se zorganizovala skupina, která kontaktovala kongresmana Lea Ryana, který se již dříve zabýval činností Svatyně lidu. Ryan spolu s devíti novináři a dvěma spolupracovníky odjeli v listopadu 1978 do Guayany, aby navštívili Jonestown. Návštěva se uskutečnila 17. listopadu. V okamžiku, kdy Ryan a jeho spolupracovníci narazili na členy hnutí, kteří prohlásili, že chtějí Jonestown opustit, vznikl ostrý konflikt. Kongresman Ryan, reportér Don Hartus, kameraman Bob Brown, fotograf Greg Robinson a bývalá členka hnutí byli zabiti a dalších jedenáct členů výpravy bylo zraněno.31 V noci ze 17. na 18. listopadu pak většina osob v Jonestownu zemřela na následky vypití kyanidu, anebo jim byla tato jedovatá látka naočkována. Ohledaná těla mrtvých a výpovědi těch, kteří přežili, poukazují na skutečnost, že těch, kdo byli zavražděni, bylo více, než se předpokládalo. Samotný vůdce sekty Jones nespáchal sebevraždu jako všechny jeho „ovečky“ aplikací kyanidu do těla, ale střelnou ranou do hlavy. Celkový počet usmrcených čítal 913 lidí, včetně 260 dětí.32

7.2. DAVIDOVSKÁ VĚTEV ADVENTISTŮ SEDMÉHO DNE David Koresh se narodil jako Veron Howell roku 1959 čtrnáctileté dívce. David Koresh byl v dětství spíše osamělý chlapec, který měl jen pár přátel. Po dobu prvních pěti let jeho života jej vychovávala jeho babička. V jeho pěti letech si jeho pravá matka našla nového přítele a vzala si jej k sobě. Ve škole se špatně učil, takže byl přeřazen do speciální třídy a ostatní se mu posmívali za to, že byl „opožděný ve vývoji“. Ve čtrnácti letech reprezentoval školu v atletice a získal úspěch. Reakcí na úspěch bylo, že se stal arogantním. Když mu bylo 19 let, otěhotněla s ním šestnáctiletá dívka, ale odmítla s ním žít, neboť ho považovala za nezpůsobilého vychovávat dítě. To otřáslo jeho sebedůvěrou tak silně, že začal trpět výkyvy nálad s chorobnou prudkostí. Později se přihlásil do Církve Adventistů Sedmého dne, ze které byl v roce 1981 vyloučen.33 Následovalo období deprese, které bylo vystřídáno stále stoupající vírou v to, že právě on byl vybrán Bohem. Toto přesvědčení bylo možná umocněno drogou LSD, kterou začal užívat.34

31) Lužný, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. s. 129 – 130. 32) Storr, A. Na hliněných nohou. 1998. s. 23 - 24. 33) Storr, A. Na hliněných nohou. Praha: Volvox globator, 1998, s. 32 – 33.

36

Roku 1983 se připojil k Větvi davidovské a začal si postupně budovat své postavení budoucího vůdce. Odstěhoval stoupence do Waca, (přesněji na farmu Mt. Carmel u města Waco v americkém Texasu), ujal se vedení a v roce 1990 si změnil jméno na David Koresh – David po králi a Koresh po perském vládci Kýriovi. Koresh mělo být zřejmě také Boží příjmení ve významu smrt nebo ničitel. To už si Koresh říkal Mesiáš.35 Sektě se podařilo nashromáždit velké finanční prostředky, které byly Koreshem používány na dva hlavní účely: nákup hudební aparatury k naplnění jeho ambice stát se rockovou hvězdou a nákup zbraní k ochraně jeho sekty proti nepřátelům. Koreshova vize byla apokalyptická. V dubnu roku 1993 o sobě tvrdil, že je Bohem, a podepisoval své dopisy Jehova Koresh.36 Koresh přejmenoval své sídlo na ranč Apokalypsa a zavedl tvrdý režim. Život tam opravdu nebyl snadný. Členové vstávali brzo ráno a trávili dny stavěním síní a ložnic, plaveckého bazénu, tělocvičny a podzemního krytu. Večery trávili posloucháním Koreshových výkladů Bible, které se leckdy protáhly až do pozdních hodin. To vše při stravě, kterou tvořily často jen vločky, pražená kukuřice a ovoce. Mužští a ženští příslušníci, dokonce i ženaté páry, byli od sebe odloučeni. Členové bývali trestáni tělesnými tresty. Dokonce děti již od osmi měsíců svého věku měly dostávat za špatné chování tělesný trest a pohrozil jejich matkám, že se budou pálit v pekle, odmítnou-li tlouci své děti. David Koresh uplatňoval svou neomezenou vládu i v sexuální oblasti. Zpřetrhal rodinné svazky a nárokoval si právo mít sexuální styk s jakoukoliv ženou na ranči, včetně dívek ve věku dvanácti a třinácti let. V roce 1986 si osvojil právo oženit se se sto čtyřiceti ženami.37 Myšlenka blízkého konce světa a izolovanost skupiny hrála rozhodující roli i v tragédii. David Koresh ve fanatických mnohahodinových kázáních přesvědčoval své následovníky, že musejí po boku andělů vybojovat konečnou světovou bitvu s americkou armádou. Na tento boj se těžce vyzbrojili, farmu opevnili a připravili se i zásobami potravin. Pro podezření z nezákonného držení zbraní byla komunita sledována agenty FBI a ATF (Úřad pro alkohol, tabák a střelné zbraně). Při záměru agentů zkontrolovat druh a počet zbraní na ranči se však strhla přestřelka, při níž byli čtyři z agentů zabiti a 15 bylo zraněno. Podle víry davidiánů začala apokalypsa. Následovalo jednapadesátidenní obléhání ranče, provázené nekonečným vyjednáváním, Koreshovými sliby vzdát se a propouštěním několika členů sekty. Ráno 19. 4. 1993 podniklo FBI na ranč útok s cílem vypudit obyvatele slzným plynem. Nenarazili na odpor, protože v té 34) 35) 36) 37)

Storr, A. Na hliněných nohou. Praha: Volvox globator, 1998, s. 33. Ibid. s. 33. Ibid. s. 34. Ibid. s. 37.

37

době se davidiáni připravovali na hromadnou sebevraždu zastřelením či upálením. Ranč nakonec lehl popelem. FBI tvrdí, že členové zapálili budovy sami, ti, kdo přežili, zase říkají, že požár založil útok FBI. Ať už je pravdou cokoli, následky byly stejné: nahromaděné zbraně a střelivo vybuchly jako ohňostroj. Počet obětí dosáhl 86, včetně 17 dětí. Uniklo jen 9 osob. Dvacet sedm členů sekty, včetně samotného Koreshe, se zastřelilo.38

7.3 ŘÁD CHRÁMU SLUNCE Další sektou, která se nechvalně proslavila tím, že ukončila své fungování hromadnou sebevraždou, byl Řád Chrámu slunce (dále ŘCHS). V jejím čele stáli Joseph di Mambro a Luc Jouret. Joseph Di Mambro se narodil 15. srpna 1924 v Pont-Saint-Esprit ve Francii. Vyučil se klenotníkem. Navštěvoval shromáždění rosenkruciánů a nových templářů. V obou společenstvích vystupoval v roli psychologa. Předstíral znalosti, které neměl, vykládal o praxi, kterou nemohl prokázat. Později se přestěhoval do Annemasse a v roce 1974 si zde otevřel informační kancelář „Škola života“. Jeho klientela, zejména z řad bohatých lidí, se začala rozrůstat. Di Mambro o sobě tvrdil, že je reinkarnace Osirise, Akhnatona, Mojžíše a jeho následovníci ho viděli jako kosmického mistra.39 Jouret se narodil 18. října 1947 v Kikwitu v Zaire. Vyrůstal jako ostatní bílí nadřazení černým a už jako student se choval velmi sebevědomě. Na univerzitě patřil ke skupině extrémních levičáků. V roce 1974 získal lékařský diplom. Nechtěl jít pracovat do nemocnice, to se mu zdálo až příliš všední zaměstnání, a tak se začal zabývat homeopatií. Byl výstřední, tvrdohlavý, neměl přátele, rád si hrál na mimořádného.40 Oba dobrodruzi se v osmdesátých letech stali nerozlučnými společníky. Podnikli rozsáhlý nábor a na své esotericko-magické triky nalákali tolik důvěřivých a naivních zájemců, že se postupně dopracovali ke značnému bohatství.41 Přípravou pro vstup do sekty byly kluby Archédia. Stát se členem nebylo snadné, adepti museli čekat nejméně tři měsíce jako pozorovatelé, pak se měli možnost rozhodnout, případně jim představenstvo schválilo přestup do řádu.42 Všechny komunity měly společný znak: hojnost sexuálního styku. V případě členů ŘCHS Di Mambro dokonce určoval, kdo kdy a s kým bude souložit. Tvrdil totiž, že pro transfer vyvolených po apoka38) 39) 40) 41) 42)

Büchnerová, B. Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, 1999. s. 7 – 11. Borovička, V. P. Sekty satanských bohů. Praha: Baronet, 1996. s. 136. Borovička, V. P. Sekty satanských bohů. Praha: Baronet, 1996. s. 134. Borovička, V. P. Sekty satanských bohů. Praha: Baronet, 1996. s. 76. Borovička, V. P. Sekty satanských bohů. Praha: Baronet, 1996. s. 87 – 88.

38

lypse do oblasti souhvězdí Sírius, kde je pro ně připraven ráj, je třeba spousta energie, kterou lze vyrobit jedině souložením. Naprogramovaný častý sexuální styk byl pro mnohé zajímavý. Joseph Di Mambro tvrdil, že je pověřený výběrem těch, kdo apokalypsu přežijí a dostanou se rovnýma nohama do ráje.43 Hromadných sebevražd spojených s ŘCHS bylo několik:44 4. října 1994 došlo k požáru v komplexu Morin Heights, v Quebecku nedaleko Montrealu. Dva členové ŘCHS při požáru zemřeli. Další tři těla byla nalezena ve skladu, byla probodána noži. 5. 10. 1994 ve Švýcarsku ve vesnici Cheiry shořela budova rozsáhlé farmy. Při prohledávání spáleniště nic netušící policie objevila za garáží pompézně vybavenou svatyni. Místnost měla kruhový půdorys, uprostřed na rudém koberci, v němž byla vytkána zlatá hvězda, ležely paprskovitě hlavami do středu seskupené mrtvoly členů sekty. Všechny měly přes obličej navlečené černé plastikové pytlíky, používané na kuchyňský odpad. Bylo jich devatenáct, tři další zemřeli ve vedlejší místnosti. Byli zavražděni víc než stovkou střel. Při dalším vyšetřování se zjistilo, že dvacet z třiadvaceti obětí vrazi zastřelili. Ostatní zemřeli po požití jedu. V prosinci 1995 zmizela v oblasti nedaleko francouzského města Grenoblu skupina 16 lidí. Po rozsáhlém pátrání bylo na náhorní plošině pohoří Vercros nalezeno všech 16 pohřešovaných. Leželi na mýtině srovnaní jako podle hodinových ručiček, hlavami do středu kruhu. Byli mrtví. Mezi nimi byly i tři děti. Všichni byli členy francouzské odnože ŘCHS. Někteří spáchali kolektivní sebevraždu, ale jiní, jako v předešlých případech, byli zavražděni výstřely z revolverů. Mrtvoly byly značně ohořelé, vrazi je polili nejspíš benzínem nebo jinou hořlavinou, aby zahladili stopy po zločinu. Někteří z těchto mrtvých zanechali zprávy, že jdou navštívit jiný svět. K poslednímu případu došlo 23. března 1997. „Hasiči přivolaní k požáru v domě, patřícímu členu ŘCHS v kanadském městečku St. Casimir, objevili těla tří Francouzek a dvou Švýcarů, kteří spáchali rituální sebevraždu.“

43) Wessinger, C. How the millennium comes violently: from Jonestown to Heaven´s Gate. New York: Seven bridges press, 2000. s. 221. 44) Wessinger, C. How the millennium comes violently: from Jonestown to Heaven´s Gate. New York: Seven bridges press, 2000. s. 219 - 220.

39

7.4 SHRNUTÍ Přestože všechny výše zmíněné skupiny vycházejí z rozličných základů (Svatyně lidu a Davidovská větev adventistů sedmého dne vychází z křesťanství, Řád Chrámu slunce lze zařadit k fenoménu zvanému New Age), mají několik společných znaků. Dětství jejich vůdců nebylo lehké. Společným znakem je, že měli v této době málo přátel. Mocí, kterou později získali, si vynahrazovali nedostatek lásky a izolovanost, kterou v dětství trpěli. Všichni se stali výtečnými řečníky. Dovedli sáhodlouze hovořit i několik hodin a podřídit si tak své posluchače. Okouzleni vlastní mocí začali sami sebe považovat za Božského proroka nebo za samotného Boha. Jones a Koresh se nejprve prohlašovali za Bohem povolané, později za Bohy. Aby tito vůdcové mohli uplatňovat svoji autoritu, bylo potřeba nějak ohraničit, či jasně vymezit, kdo ke skupině patří a kdo už stojí vně. Tato uzavřenost skýtá členům pocit, že patří k vyvolené skupině, ovšem potlačuje racionální uvažování. Snadněji tady tedy dochází k fenoménu tzv. „indukovaného bludu“. Vůdci, kteří jsou sami psychicky narušeni, mají sklony snáze podlehnout nějakému zhoubnému přesvědčení, nebo dokonce bludu. Tito vůdci pak svými „bludnými“ myšlenkami a idejemi fascinují davy. Lidé, kteří s nimi přicházejí do styku, v tomto případě buď žijí ve společném táboře, nebo poslouchají několikahodinová kázání, jsou náchylnější k přijetí tohoto bludu. Ve všech oblastech života lze pozorovat vliv sugescí na vytvoření našich zájmů a přesvědčení. Právě jejich prostřednictvím se dostává do hry úroveň nevědomých, předvědomých nebo minimálně polovědomých duševních procesů. Podstata sugestivních pochodů je v obcházení jasného, vědomým já kontrolovaného rozhodování a usuzování, a to většinou současně s iluzí, že k výsledku došlo na základě vlastních vědomých rozhodnutí. U hromadné sebevraždy jde o „kolektivní regresi“ zpravidla pod masivním tlakem ze strany vůdce. Pro vysvětlení vlivu sugesce ve směru fanatických způsobů chování jsou bezpochyby důležité hromadně sebevražedné fenomény. Zde se psychologický oblouk klene až ke známému fanatickému postoji sebeobětování, k militantnímu boji „do poslední kapky krve“. Na pozadí takových hnutí je snáze pochopitelné, podle jakého vzoru se utváří indukované fanatické přesvědčení. Ale zpět k vůdcům. Dalším společným znakem, který se dá vypozorovat, je shromažďování finančních prostředků od svých příznivců. Zatímco si mnozí vůdci z nashromážděných peněz žili královsky, jejich členové žili až asketickým životem.

40

Posledním společným znakem byla „apokalypsa“ a „odchod do vyšších sfér“ či „dosažení ráje“. Nebezpečí sekt Nebezpečné sekty potlačují a znevažují nezbytné a životně důležité potřeby člověka. Deformace osobnosti jedince (závislost na vůdci, organizaci – omezení osobního rozvoje). Společenská izolace (přerušení dosavadních vazeb s rodinou, přáteli a nahrazení zcela novou společností, „rodinou“). Ohrožení mravní výchovy dětí členů sekty (zanedbávání povinné školní docházky či nenavštěvování školy, brzký sexuální život a uzavírání sňatků nezletilých). Stupňování radikalizace sekty vůči vnějšímu světu (zvýší se deviace – deviantní chování, které je radikálně odlišné od společensky přijímaných norem chování). Ohrožení zdraví jedince (extrémní posty, odmítání lékařské péče, fyzicky namáhavá práce, cvičení). Ohrožení na životě (psychická manipulace vedoucí k destruktivnímu chování, až k hromadným sebevraždám a vraždám).

43) Wessinger, C. How the millennium comes violently: from Jonestown to Heaven´s Gate. New York: Seven bridges press, 2000. s. 221. 44) Wessinger, C. How the millennium comes violently: from Jonestown to Heaven´s Gate. New York: Seven bridges press, 2000. s. 219 - 220.

41

8 NÁBOŽENSKÁ SPOLEČNOST SVĚDKOVÉ JEHOVOVI Zakladatel: Američan Charles Taze Russell (1852 – 1916). Russellova studijní skupinka Badatelů bible se rychle rozrůstala díky vydávání časopisu Siónská strážná věž (od r. 1879). Kolem něj začaly vznikat studijní kroužky, známé jako Mezinárodní badatelé bible. Roku 1931 byl přijat název Svědkové Jehovovi.45 Učení a praxe: Blízké protestantskému křesťanství. Křesťanské církve a některé základní křesťanské doktríny jsou ovšem přísně odmítány. Charakteristický je fundamentalismus při výkladu Bible, doplněný některými věroučnými zvláštnostmi, na nichž (dokud nejsou odvolány) svědkové silně lpějí, horlivost v získávání nových členů a přesně vypočítané, ale nikdy nesplněné sliby a hrozby konce světa (poslední přesně vypočítaný měl být roku 1975).46 Snaží se Bibli zkoumat „vědecky“ a uplatňovat svou interpretaci Bible v každodenním životě. Od roku 1950 vydávají vlastní překlad Bible, „Svaté Písmo – Překlad nového světa“. Pro svědky je typická naprostá oddanost jejich vůdcům, kteří autoritativně rozhodují o věcech víry i každodenního života. Hlavním nástrojem vedení (tzv. vedoucího sboru) jsou publikace (čtrnáctideník Strážná věž a množství knih - např. Poznání, které vede k věčnému životu, Rozmluvy z Písem a další), které mají pro svědky platnost Božích příkazů. Tyto publikace jsou chápány jako závazné. Základní charakteristika Svědků Jehovových: mileniánská církev (nevydařené pokusy o určení druhého příchodu Krista); „stádečko“ – malá skupina lidí, která se dostane do nebe, méně než celkový počet věřících; víra založená na bibli (výklad je ovšem odlišný od tradiční křesťanské věrouky); jméno podle Izajáše: „Jste moji svědkové, řekl Jehova“; Kristus je prvním Božím stvořením, je níž než Bůh a Duch Svatý rovněž nedosahuje stejné úrovně. Neuznávají božskou podstatu Ježíše Krista; 45) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 97. 46) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 97.33)

42

misijní činnost; odmítání krevních transfúzí, zakazuje požívání krve jiných tvorů, transplantace a očkování záleží na svědomí věřícího, důraz je však kladen na odmítání; odmítají bojovat ve válce a absolvovat vojenskou službu (pacifisté); tradiční křesťanské církve jakéhokoli druhu jsou podle nich nesprávné, jsou pod vládou ďábla. Svědkové Jehovovi jsou celosvětová společnost organizována z jednoho ústředí v New Yorku (Brooklyn). Prezentují se jako zastánci toho jediného pravého náboženství. Křesťanství bylo podle nich znečištěno řeckou filozofií, jinými náboženstvími a lidskými představami, jako je například evoluční teorie. Misijně působit je velice důležitá činnost pro svědky a jejich cílem je seznámit co nejvíce lidí s „dobrou zprávou“. Tuto činnost provozují i při každodenním kontaktu s lidmi (sousedi, spolucestující, přátelé, příbuzní, v zaměstnání…). Dělají to s nadšením a především mají pocit, že to dělají pro záchranu lidí po vzoru Ježíše, který také kázal všude, kde byli lidé. Jejich aktivity jsou především upozornit na to, že jsou jediným pravým náboženstvím a že žijeme „v posledních dnech“ a již brzy přijde konec světa a bude ukončeno veškeré trápení lidstva. Přicházejí s přesvědčením, že nabízejí to nejlepší pro život. Byl vypracován tzv. sedmistupňový program,47 což je v podstatě postup, jak přeměnit člověka na zvěstovatele.48 Snaží se především žít jako „prvotní křesťané“, jsou politicky neutrální a společensky konzervativní. Interrupce, homosexualita a předmanželský sex jsou jako ve většině křesťanských církví hříchem. Neexistuje žádný materialismus, spiritismus a násilí, to vše je považováno za dílo Satana. Důraz je kladen také na osobní poctivost, věrnost v manželství, udržování rodinných hodnot, odmítání tabáku a jiných drog. S umírněností mohou užívat alkohol.49 Neprovádějí potraty a nedovolují předmanželský pohlavní styk.50 Co se týče svátků, Vánoce svědkové neslaví. Jsou pro ně pohanským svátkem slunovratu a tvrdí, že Ježíš se v žádném případě nemohl narodit v prosinci51. Neslaví ani svá jubilea, narozeniny či svátky, 47) První stupeň je dát člověku jakoukoli knihu organizace, dalším stupněm je získání souhlasu k návštěvě, třetí stupeň znamená pravidelné „studium“, čtvrtý stupeň znamenal účast na skupinovém studiu nějaké knihy, pátým stupněm byla například účast člověka na nedělním shromáždění, kde se věnuje nově příchozím největší pozornost, v šestém stupni již byl člověk zvěstovatelem, protože absolvoval školení a navštěvoval i ostatní speciální shromáždění během týdne a nakonec sedmým stupněm byl křest. 48) Schnell, W.J.; Třicet let otrokem strážné věže, Vydavatelství Křesťanských sborů, Ostrava 1991 49) Charles T. Russel dával sice přednost abstinenci, ale uznával, že Ježíš pil víno. 50) Na rozdíl od katolické církve je antikoncepce povolena. 51) Svědkové mají za to, že se Ježíš narodil někdy na začátku října.

43

protože ani první křesťané je neslavili. „Svátky, které mají vyvyšovat nějakého člověka nebo lidskou organizaci, neodpovídají Boží vůli, a praví křesťané se na nich nebudou podílet.“ 52 Jediným svátkem, který dodržují, je tzv. Památná slavnost, kdy si připomínají smrt a vzkříšení Ježíše Krista. „Výroční večeři“ zavedli badatelé Bible v roce 1876. Je to jediná slavnost, kterou zavedl přímo Ježíš před tím, než byl zabit.53 Svědkové Jehovovi každoročně srdečně zvou ne-svědky k zúčastnění se na této slavnosti jako pozorovatele. Vždy se koná po západu slunce v den, který odpovídá 14. nisanu biblického lunárního kalendáře. Možná jako jediní z křesťanských denominací neuznávají nauku o nesmrtelné duši. Nevěří v duchy a tvrdí, že mrtví nemohou zasahovat do světa živých, protože po smrti se neděje naprosto nic. „Když člověk zemře, přestane prostě existovat. Mrtví nic nevidí, neslyší ani nemohou přemýšlet. Žádná část člověka nepřežívá smrt těla.“ 54 Charakteristickými znaky této organizace se staly: „Strážná věž“ a „Probuďte se!“. Strážná věž vychází od roku 1879. Cílem je „vyvyšovat Jehovu Boha jako svrchovaného Pána vesmíru“.55 Strážná věž sleduje světové události a informuje o proroctvích, o blížícím se konci světa a o tom, jak se pak země změní v ráj. Probuďte se! vychází nyní nově jen jednou měsíčně. Tento časopis má sloužit k poučení. Ukazuje, jak je možné řešit dnešní problémy. Zabývá se také otázkami vědy. 56 Organizace je vedena Bohem, takže se jedná o teokracii. Na nejvyšším stupni v hierarchii organizace je třída „věrného a rozvážného otroka“ 57 , tzv. „pomazaní“, kteří mají naději, že budou vládnout s Kristem v nebi. Sedm z těchto „pomazaných“ – Vedoucí sbor slouží ve správní radě Watch Tower Society a řídí celosvětovou činnost Svědků Jehovových.58 Vedoucí sbor má mimo jiné dohled nad publikacemi, které společnost Watch Tower Society vydává. Jednání vedoucího sboru jsou uzavřená, a tak ostatní svědkové vůbec neví, co se na těchto zasedáních děje.

52) Můžeš žít navždy v pozemském ráji, Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, New York 1990, s.214. 53) Přikázal: „To čiňte na mou památku.“ – Bible, ekumenické vydání, Česká biblická společnost 1985 54) Co Bible doopravdy říká?, Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, New York 2005, s. 58. 55) Napsáno na každém čísle v záhlaví časopisu. 56) Například v Probuďte se! květen 2006 je hlavním tématem článek o stárnutí – z vědeckého hlediska se vysvětluje, jak člověk stárne, kolika let se dožívají jiní živočichové atd. 57) Výraz „věrný a rozvážný otrok“ je převzat z Ježíšova podobenství v Matouši 24:45 58) Svědkové Jehovovi-sjednoceně činí Boží vůli na celém světě, Watch Tower Bible And Track Society of Pennsylvania, New York 1995, s. 26.

44

Možné nebezpečí: Nebezpečí vyplývají ze zcela nekritického postoje svědků k autoritativnímu vedení. Není možné předpokládat, že by toto vedení plošně přimělo svědky k nějakému tragickému činu. Různé zákazy a příkazy však mohou podstatně ovlivnit je i životy jejich dětí (zákaz transfúze, odmítání slavit narozeniny, Vánoce, ztížený kontakt s těmi, kdo nejsou svědky, apod.). Počet členů: 5,8 milionů Česká republika: První shromáždění se konalo již v roce 1914. V období komunismu proběhlo několik procesů se členy Náboženské společnosti Svědků Jehovových a snahou státního aparátu byla jejich likvidace. Svědkům se podařilo přejít do ilegality a vykonávat svou činnost tajně. V roce 1993 se podařilo Svědkům získat status registrované náboženské společnosti v ČR.59 Počet členů se dnes odhaduje na 23 tisíc. Kontakt: Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, Bryksova 939, Praha 9, čelné osobnosti: MUDr. Ondřej Kadlec, Eduard Sobička, Jan Glückselig. Tiskový mluvčí: Ing. Vítězslav Kohút.

59) Vojtášek, Z. Encyklopedie nových náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 98 – 99.

45

9 SCIENTOLOGICKÁ CÍRKEV Zakladatel: Zakladatelem Scientologické církve byl americký spisovatel sci-fi („Boj o zem: Sága roku 3000“) Lafayette Ronald Hubbard (1911-1986). Pokládal se nejen za spisovatele a duchovního otce Scientologické církve, ale také za filozofa, humanistu, pedagoga, kapitána, vědce, manažera, dobrodruha. V mládí hodně cestoval, podnikl několik cest do Asie, Afriky a zemí Jižní Ameriky, kde se seznámil s mnoha okultními praktikami, starobylou čínskou moudrostí, buddhismem atd. Po návratu ze svých cest nastoupil na univerzitu George Washingtona, kde studoval matematiku a techniku, posléze studií zanechal a věnoval se vědeckému výzkumu „lidské mysli“. Ačkoli se Hubbardovi nepodařilo získat žádné ucelené vzdělání, využil četby několika děl z oboru psychologie a psychiatrie a v roce 1950 publikoval svou nejznámější knihu „Dianetika - moderní věda o duševním zdraví“. Od vydání této knihy si Hubbard sliboval revoluci v přístupu k otázkám lidské duše. Odborná veřejnost Hubbardovy teorie odmítla a způsobila tak Hubbardovu fanatickou nenávist zejména vůči psychologům a psychiatrům. Důvodem byla pravděpodobně neutuchající odborná kritika, problémy s výrobou a aplikací Hubbardových „léčiv“ a snaha dosáhnout daňových výhod.60 Odmítnutí odborníků však Hubbardovi nezabránilo v zakládání tzv. Dianetických center, působících „psychoterapeuticky“ na základě jeho teorií. I když se zpočátku jednalo o světskou záležitost, v roce 1955 Hubbard vytvořil z dianetických center Scientologickou církev se sídlem v Los Angeles. V roce 1959 zakoupil staré sídlo Saint Hill v Anglii a učinil z něj na sedm let centrum scientologie. V 70. letech zakoupil zaoceánské lodě a přesunul na flotilu svůj velitelský stan – řídící centrum scientologie. Cílovou skupinou této „církve“ byli a jsou spíše lidé bez speciálního vzdělání, duchovně nezakotvení, zato mající rozmanité životní, rodinné, duševní, společenské či zdravotní potíže. Nejvlivnější současnou osobou Scientologické církve je David Miscavige, který se stal po smrti Hubbarda jeho nástupcem.61

60) Vojtíšek, Z.. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 258. 61) Ibid, s. 260.

46

9.1 INSPIRAČNÍ ZDROJE SCIENTOLOGIE 1. Zdroj psychoterapeutický Scientologie bývá často řazena mezi psychoterapeuticky-výchovné skupiny nebo do hnutí lidského potenciálu. Scientologové se ovšem od psychoterapie distancují. Odborná veřejnost Hubbarda kritizovala za „vykradačství“ učení Sigmunda Freuda a jeho psychoanalýzy z níž si přivlastnil základní poznatky a pojmy, které však jinak pojmenoval a zjednodušeně a účelově vymezil. Tak např. „bezvědomí“ je Freudovo „nevědomí“, „potlačené obsahy“ jsou přejmenovány na „reaktivní mysl“ a „clearing“ je Fredova „katarze“ atd. 2. Zdroj náboženský Scientologie obsahuje prvky: Buddhismu (otázka utrpení), Hinduismu (víra v existenci duše = thétam a v jeho převtělování, reinkarnaci), teistická náboženství (uznává nejvyšší duchovní bytost, její koncepce je však odlišná), hnutí lidského potenciálu (svérázná terminologie, tzv. pseudovědecké termíny). 3. Zdroj science-fiction Scientologická církev operuje s mnoha mýty připomínající romány science-fiction. 4. Zdroj ve vědě Hubbard si vždy přál, aby jeho dianetická metoda byla uznána jako věda. 5. Zdroj ve filozofii Hubbard vychází z Aristotela, Sokrata, Descarta, Voltaira atd. Základní cíl, který Hubbard vtiskl scientologii je: „Civilizace bez duševních nemocí, bez kriminality a bez válek, kde schopní mohou prosperovat a čestné bytosti mohou mít svá práva a kde člověk má volnost růst výše a výše“. L.R.Hubbard „Dianetika není věda, ale víra“. L.R.Hubbard Scientologická církev je organizace se znaky náboženství, psychoterapie a obchodní společnosti. Učení a praxe: Za náboženskou doktrínu slouží učení o tom, že člověk je ve skutečnosti duchovní bytost mimozemského původu „thétam“, která sestoupila do hmoty a při průchodu minulými životy na sebe nabalila

47

velké množství problémů a zapomněla tak na svůj božský původ. Thétamem, který má božské schopnosti (inteligence, zdraví atd.), je každý člověk, který je však blokován zábranami mysli z minulých životů a dosavadního života. Tyto problémy mají být odstraněny právě tzv. dianetikou, tedy „technologií duchovního léčení“ a scientologií, kterou nazývají „aplikovanou náboženskou filozofií“. Vhodnými metodami se může těchto zábran mysli zbavit a stát se tzv. „clearem“ (vyčištěnec, čistý) a nastoupí tak cestu k původnímu božství. „Clear“ je nejen stav duše, ale zároveň označení pro nadčlověka. „Čistým“ se však nestává způsobem vedení života, skutky, sebeovládáním a úsilím, ale přijde k dianetikům a podrobí se jejich čištění. A má vystaráno. Člověk je duše a má tělo a mysl, to jsou tři části člověka. Cílem člověka je stát se „operujícím thétanem“, tedy duchovní bytostí, která dosáhla schopnosti operovat a není omezována a ovlivňována tělem. Schopnost operovat svobodně jako duchovní bytost. Tohoto stavu lze dosáhnout pomocí auditingu a studia. Vše se řídí Hubbardovými spisy, které jsou považovány za neomylné.62 Auditing Navzdory množství skandálů, úmrtí za podivných okolností, soudních sporů a ostré kritice ze strany příbuzných i bývalých členů se scientologie rychle šířila především v USA, ale i v Evropě. Její náboženský charakter je však všude zpochybňován. Svou náboženskou tvář totiž scientologie nastaví pouze tehdy, je-li to pro ni výhodné, většinou se prezentuje jako věda. Návštěvníci přicházejí většinou na tzv. Oxfordský test osobnosti. Lichocením i strachem jsou pak nenápadně manipulováni ke koupi stále dražších a dražších scientologických kurzů, jimiž se dostanou do celoživotního řetězce „terapeutických“ procesů tzv. auditingů. Auditing = terapeutické sezení, při němž má auditovaný v rukou detektor lži (E-metr) a v lehkém hypnotickém stavu v sobě objevuje negativní zážitky. Vše pak vypravuje auditorovi, který vše zaznamená. Konec tohoto traumatizujícího sezení bývá provázen úlevou, eufórií, která je vykládána jako důkaz o odstranění negativního zážitku.63 Na auditingy je často vypěstován návyk především vyhledáváním stále nových problémů a pseudoproblémů a strachem ze zhoršení psychického stavu, jenž by údajně nastal při jejich přerušení. Auditovaní se též dostávají do sociální izolace, protože rozebíráním negativních zážitků si zpravidla „uvědomili“, jak negativní vliv na ně mělo jejich dosavadní nejbližší okolí.

62) Vojtíšek, Z.. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 259. 63) Vojtíšek, Z. Encyklopedie nových náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004, s. 259.

48

„Auditing znamená naslouchat. Znamená to také kalkulovat. Kalkulování o případu obsahuje určení toho, kde se pacient ve svém chování v životě odchyluje od optimální racionality a, což je důležitější, kde se nacházejí engramy s fyzickou bolestí a bolestnou emocí, jak se k nim lze dostat a zredukovat je. Pacienti, když jsou v terapii, odhalí některé udivující věci o svých rodičích a příbuzných….“ 64 Také součástí samotné bohoslužby Scientologické církve je tzv. skupinový auditing. Sami scientologové toto setkání nazývají raději Nedělní službou, která začíná vyznáním víry Scientologické církve a čtení liturgických textů zakladatele Hubbarda. Skupinový auditing má člověku přinést zlepšení nálady, zvýšení sebedůvěry a jistoty, porozumění sobě i životu atd. Skladba Nedělní služby: Vyznání víry Scientologické církve Článek o osobní integritě od L. Ron Hubbarda Kázání – ve formě textů od Hubbarda Skupinový auditing Novinky ze scientologické komunity Společná modlitba Vedle Nedělní služby mají scientologové ještě další obřady: svatby, křty a pohřby. Scientologické kostely jsou plné fotografií, obrazů a výroků zakladatele L.R. Hubbarda. Morální zásady scientologie: 1) Dbejte o sebe. 2) Buďte přiměření. 3) Nebuďte promiskuitní. 4) Dávejte dětem lásku a pomáhejte jim. 5) Ctěte vaše rodiče a pomáhejte jim. 6) Dávejte dobrý příklad. 7) Snažte se žít v pravdě. 8) Nevražděte. 9) Nedělejte nic ilegálního.

64) Hubbard, L. R. Dianetika. Moderní věda o duševním zdraví. Brno: Návrat, 1997. s. 196.

49

10) Podporujte vládu, která je míněna pro všechny a jedná v zájmu všech. 11) Neškoďte lidem dobré vůle. 12) Ochraňujte a zlepšujte své prostředí. 13) Nekraďte. 14) Buďte důvěryhodní. 15) Splňte své závazky. 16) Buďte pracovití. 17) Buďte kompetentní. 18) Respektujte náboženská přesvědčení druhých. 19) Pokuste se druhým nedělat to, co byste nechtěli, aby oni dělali vám. 20) Pokuste se s lidmi jednat tak, jak byste chtěli, aby oni jednali s vámi. 21) Buďte úspěšní a prosperujte.65

9.2 SYMBOLY SCIENTOLOGICKÉ CÍRKVE esoterický kříž = znázornění osmi dynamik lidské existence, trojúhelník = 4 zelené pruhy symbolizují růst, 3 slabé žluté pruhy symbolizují život, písmeno S = scientologie: spodní trojúhelník připomíná tzv. ARC: afinita-realita-komunikace, horní trojúhelník: poznáníodpovědnost-ovládání.

9.3 SOCIÁLNÍ, CHARITATIVNÍ, HUMANISTICKÉ A OBCHODNÍ AKTIVITY SCIENTOLOGICKÉ CÍRKVE Základní vlastností člověk je pomáhat ostatním, proto se scientologové angažují v sociálních a charitativních programech církve nebo i jiných organizacích. ABLE = Asociation for Berger Libiny and Education (Společenství pro lepší život a vzdělávání) Založena roku 1988. Jejím cílem je pomoci společensky prospěšným programům, tím, že jim pomáhá zajišťovat finanční prostředky pro jejich činnost a provádí osvětové kampaně o těchto programech, službách a jejich výsledcích, například: 65) URL: <www.scientologie.cz>

50

A) Narconon (z angl. nacrotics a non = „žádné drogy“) Program určený pro zvládání závislostí na drogách a alkoholu. V současné době existuje 34 organizací Narcononu v 11 zemích světa. Program má dvě části: preventivní a rehabilitační. Drogová rehabilitace probíhá na základě série cvičení a studia bez použití náhražkové drogy (detoxikační procedura, znovuzískání respektu sám k sobě a stát se plnohodnotným členem společnosti). V České republice existuje od roku 1998 stejnojmenné občanské sdružení, které se věnuje preventivním přednáškám. www.narconon.org B) Criminon (z angl. Criminality a non = „žádný zločin“) Založena roku 1970 na Novém Zélandu. Organizace působící v trestním systému, aby rehabilitovala recidivisty (resocializace vězňů), a tak obnovila jejich smysl pro hodnoty, díky nimž se mohou stát produktivními členy společnosti. Klíčovým je kurz tzv. „Cesta ke štěstí“ – naučit se rozlišovat správné a špatné chování. www.criminon.org C) Nadace Cesta ke štěstí Nadace má své ústředí v Los Angeles a její aktivity jsou zaměřeny na distribuci kodexu „Cesta ke štěstí“ ve společnosti. Cesta ke štěstí je nábožensky morální kodex, který byl sepsán L. R. Hubbardem v roce 1980. Kodex obsahuje 21 bodů, které reagují na současný úpadek morálních hodnot ve společnosti a snaží se seznámit člověka se zásadami, které mu pomohou vést lepší a kvalitnější život. D) Aplikovaná scholastika: Řešení vzdělávání Aplikovaná scholastika znamená používání studijních metod a principů, které osoby nejen naučí, jak se učit, ale také jak rozpoznat bariéry ve studiu a jak je překonat. V České republice působí jazyková škola LITE vyučující především anglický jazyk pomocí studijní technologie L. R. Hubbarda. www.appliedscholastics.org Občanská komise za lidská práva (CCHR) Založena roku 1969 členy Scientologické církve a profesorem psychiatrie Thomasem Szaszem. Cílem komise je dokumentovat situaci na poli psychiatrie a upozorňovat veřejnost na praktiky, které se v psychiatrii dějí (např. elektrické šoky, lobotomie, zneužívání psychofarmak atd.). V České republice se CCHR zasazuje o propagaci tzv. protipsychiatrického pasu – dokladu, který znemožňuje pobyt a léčbu jedince na psychiatrii bez souhlasu jeho zákonného zástupce. www.cchr.org

51

Světové sdružení scientologických podnikatelů (WISE) WISE sdružuje obchodníky a je zodpovědná za šíření administrativní technologie L.R. Hubbarda ve světě obchodu (kvalita výrobků, kvalifikace a motivace zaměstnanců, organizační schéma, komunikace atd.). www.wise.org.66 Možné nebezpečí: Za společensky velmi nebezpečné je považováno působení scientologů pomocí firem, které nabízejí podnikům Hubbardovy administrativní technologie. Pokud podnik reaguje přívětivě na úvodní komunikační kurzy nebo kurzy organizace práce, bývají jeho významným členům nabídnuty auditingy. Scientologům se tak může podařit získat intimní osobní údaje o ekonomicky a politicky významných lidech. Nezřídka se jim pak podaří získat v takovém podniku i dominantní postavení. Počet členů: Scientology udáván na několik miliónů, seriózní odhady mluví nejvýše o stovkách tisíc skutečných scientologů. Česká republika: První scientologická skupina vznikla v ČR roku 1991. Dianetikou a scientologií se však zabývali lidé již v dobách komunismu, od 70. let. Dnešní Scientologické / Dianetické centrum sídlí na adrese, Hornokrčská 60, Praha 4, Jindřišská 7, Praha 2. Tiskovým mluvčím je pan Vlastimil Špalek a zmocněnec pro scientologii v ČR pan Jiří Voráček.67 Scientologie je dostupná kromě zmíněných center prostřednictvím publikací, např.: „Dianetika. Moderní věda o duševním zdraví“, „Scientologie - základy myšlení“ atd. Internetové stránky: www.scientologie.cz, www.dianetika.cz Zajímavé informace také mohou poskytnout stránky Víta Profanta, který byl členem Scientologické církve a je mu blízká její filozofie: www.vit.p.sweb.cz Počet je odhadován na několik set členů. Kontakt: Dianetické centrum, Hornokrčská 60, Praha 4. Tiskový mluvčí: Vlastimil Špalek, zmocněnec pro scientologii v ČR: Jiří Voráček.

66) Vojtíšek, Z. Encyklopedie nových náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004, s. 260. 67) Vojtíšek, Z. Encyklopedie nových náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004, s. 260.

52

10 CÍRKEV JEŽÍŠE KRISTA SVATÝCH POSLEDNÍCH DNŮ (MORMONISMUS) Zakladatel: Američan Joseph Smith (1805 - 1844), který roku 1830 založil mormonskou církev, dnes pod názvem Církev Ježíše Krista Svatých Posledních dnů.68 Učení a praxe: Učení vychází z křesťanství. Smithovi se dostalo údajného zjevení Boha Otce a Syna při modlitbě a nálezu zlatých desek popsaných egyptskými hieroglyfy. Se svým společníkem Oliverem Cowderym Smith tyto zlaté desky překládal, a to tak, že je četl pomocí zázračných kamenů, takže pod egyptskými hieroglyfy viděl písmo v angličtině. Jeho společník za plentou zapisoval to, co mu Joseph Smith diktoval. Po skončení překladu prý anděl zlaté desky odnesl do nebe. Tento překlad tvoří základní knihu mormonismu - Knihu Mormon. Úspěch Knihy Mormon byl zajištěn pravděpodobně z velké míry tím, že dodával čtenářům vědomí důležitosti Ameriky (Kristus se podle knihy Mormon zjevil v Americe, Indiáni jsou potomci izraelských kmenů, staroegyptské spisy hovoří o Americe, vše důležité v náboženské historii se vlastně událo v Americe apod.) Jiným možným vysvětlením nebývalého úspěchu této nové víry je zvýšení sebevědomí členů (např. nárokem na jedinou pravou církev, ale třeba i tím, že všichni mužští členové jsou kněžími), nejrůznější společenské a sportovní aktivity, citlivost k sociálně slabým lidem apod. Jistou roli mohlo sehrát i zabudování prvků lidové pověry a magie do systému nové víry, např. dodnes nošené tzv. garmenty, tedy zvláštní spodní prádlo, které má majitele uchránit před zlem, hříchem a nemocemi. Tyto garmenty obdrží každý mormon, který dosáhl zasvěcení v chrámu. V chrámech probíhají obřady křtu a zasvěcení (i pro mrtvé). Mormoni platí za největší znalce rodokmenů, zkoumají archivy a matriky a vedou největší genealogický archiv na světě, který je přístupný i „nemormonské“ veřejnosti. V chrámech uzavírají mormonští manželé také věčný sňatek, který je nutný pro vstup do třetího - nejvyššího nebe. Manželská věrnost a rodinný život je v Církvi Ježíše Krista Svatých Posledních dnů velmi ceněna.69

68) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 88. 69) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 88 – 89.

53

V čele církve stojí prezident, který je považován za žijícího proroka. Centrum duchovního života je v chrámech, kde se odehrávají tajné rituály a obřady (křty, svatby, zasvěcení atd.). Věroučnou literaturou je již zmiňovaná Kniha Mormon, Kniha nauk a smluv a Drahocenná perla. V počátcích života církve se praktikovalo mnohoženství, jež bylo, pod tlakem veřejnosti a státu, oficiálně zrušeno roku 1890.70 Vzhledem k některým kontraverzním bodům věrouky a praktikám byli mormoni v 19. století pronásledováni většinovou společností a bylo proti nim vedeno mnoho soudních přelíčení. Útočiště našli nedaleko Velkého Solného jezera v dnešním státě Utah a vybudovali zde centrum církve, město Salt Lake City (r. 1847).71 Současná mormonská misie je stále velmi úspěšná, především v zemích tzv. třetího světa. Členům vyhovuje, že se nacházejí mezi slušnými lidmi a jsou za svou církev upřímně vděčni, protože jim poskytne velmi dobré sociální zázemí i pocit dobré mravní úrovně. Naplní veškerý jejich volný čas a poskytuje jim i sociální záchrannou síť. Možné nebezpečí: Mimo extrémní a fundamentalistické mormonské skupiny v USA (které výjimečně praktikují tzv. smíření krve, tedy rituální vraždu a mnohoženství) není žádné známo. Počet členů: Počet členů je odhadován na 12 milionů. Česká republika: V České republice působí přes sto misionářů, kteří - podobně jako Svědkové Jehovovi - chodí od města k městu a dům od domu. Tito misionáři jsou mladí cizinci (velkou většinou Američané), kteří po studiu na vysoké škole přijíždějí do ciziny na 24 (chlapci) či 18 (dívky) měsíců, aby šířili svou víru. Hlavní misijní centrum se nachází v Praze a Brně a distribuuje českou mutaci mezinárodního časopisu Liahona. Celkový počet členů Církve je odhadován na 1 500.72 Kontakt: Ul. Milady Horákové 85, Praha 7.

70) Horyna, B. – Pavlincová, H. Judaismus Křesťanství Islám. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. s. 383 – 384. 71) Horyna, B. – Pavlincová, H. Judaismus Křesťanství Islám. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. s. 383. 72) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 89.

54

11 HNUTÍ HARE KRŠNA Oddaná služba Kršnovi je součástí jedné ze tří hlavních indických tradic – višnuismu. Jeden z významných učitelů této tradice, Madhva (13. stl.), zdůrazňoval, že pro spásu člověka (tj. vymanění se z koloběhu životů) je nutná milost boha Višnua. Kršna je jedním z avatárů (sestoupení, vtělení) boha Višnua na zem. V 16. stol. mladý muž Čaitanja obdržel při zasvěcení od svého gurua mantru „Hare Kršna“ a stal se kazatelem Kršnovy lásky.73 Zakladatel: Indický učitel Abhaj Čaran De (1896 – 1977), známý jako Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda. Rozšířil cestu Kršnovy lásky a oddanosti na euroamerický kontinent a založil roku 1966 Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (ISKCON). Stoupencem hnutí byl například člen Beatles, George Harrison (píseň Mantra Haré Kršna). Učení a praxe: Jeden ze směrů hinduismu, který uctívá indického boha Višnua v jednom z jeho vtělení (tzv. avatárů) - v Kršnovi, který je chápán jako zpodobnění nejvyššího Božství a uctíván jako nejvyšší bůh. Nejlepší metodou, jak se stát oddaným Kršny, je zpěv mahámantry „Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré, Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré“.74 Oddaný je veden k probuzení svého božského vědomí a k poznání, že je věčnou duší, pokrytou pouhými dočasnými tělesnými oděvy. Toto poznání mu pomůže rozvinout lásku ke Kršnovi a může ho podle jeho víry vysvobodit z koloběhu životů.75 Základní věroučnou literaturou jsou indické náboženské spisy, především však Prabhupádův překlad a komentář k Bhagavadgítě (tzv.“Píseň vznešeného“ – nejslavnější část eposu ze 3. stol. Mahábháraty). Důraz na vztah jedince k osobnímu bohu – Kršnovi, Bhagavadgíta – doslovná Kršnova slova. Fakticky monoteistická forma hinduismu. Kršna je vševědoucí, všudypřítomný, všemohoucí, individuálně pečuje o každou bytost.

73) Werner, K. Náboženské tradice Asie. Brno: Masarykova Univerzita, 2002. s. 79. 74) Slovo „Hare“: odkazuje na božskou energii, „Ráma“: odkazuje na Kršnova mystického bratra Balarámu. Prostřednictvím mantry působí božská energie. 75) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 323 – 324.

55

Cíl dosáhnout čistého, blaženého vědomí, opakování mantry jim umožňuje dospět k hluboké lásce k bohu. Dnes silná orientace na studium. Stírání kastovních hranic a předsudků.76 Prabhupádův následovník a Kršnův oddaný je veden k jednoduchému, až asketickému životu. Oddaní Kršnovi musí dodržovat 4 hlavní etické zásady: 1. nepodílet se na utrpení a smrti zvířat > nekonzumovat žádné maso (přísná vegetariánská strava), oddaní se vyhýbají pokrmům, které nepřipravoval on sám nebo jiný oddaný, jídlo považují za božský dar = prasádam; 2. udržovat čistou mysl a plně se věnovat službě Kršnovi > zákaz drog, alkoholu, čaje, kávy a tabáku; 3. zdržet se nedovoleného pohlavního styku > pouze za účelem zplození dítěte v manželském svazku, na vyšším stupni je tzv. brahmačárinský celibát; 4. zdržet se hazardu > rozumně hospodařit se všemi materiálními prostředky.77 Pokud se člověk rozhodne stát se oddaným Kršnovi, musí projít studiem a duchovní přípravou, která vrcholí obřadem zasvěcení. Při tomto obřadu přijímá duchovní jméno, jehož součástí je i titul „dás“, „dásí“ s významem „služebník/ce“ a zavazuje se k dodržování výše zmíněných regulativních principů. V chrámech a na farmách se vstává již kolem čtvrté hodiny ranní, oddaní se sprchují studenou vodou a malují si na tělo tzv. 12 tilaků na znamení toho, že jejich tělo je chrámem zasvěceným Kršnovi. Vykonávají pravidelné ranní obřady buzení, mytí a krmení božstev, účastní se společného uctívání Kršny.78 Kršnu oslavují radostným tancem a zpěvem mahámantry. V 7 hodin ráno se koná obřad vítání božstev. Během dne se oddaní věnují práci, kterou chápou jako oddanou službu Kršnovi. Práce přes den je často velmi tvrdá, strava kromě svátků jednoduchá. Večer se koná púdža (bohoslužba) doplněná přednáškou. Po 22 hodině večerní již oddaní odpočívají. Tento prostý způsob života má být doplněn hlubokým duchovním poznáním a přiblížením se Kršnovi především prostřednictvím zpěvu mahámantry. Prabhupáda doporučoval říkat či zpívat mahámantru za pomoci růžence o 108 kuličkách, a to šestnáctkrát denně 76) Werner, K. Náboženské tradice Asie. Brno: Masarykova Univerzita, 2002. s. 100. 77) Vojtíček, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 325. 78) Kršnovi jsou přinášeny obětiny ve formě vonných tyčinek, ohně, květin, vody, pokrmů atd.

56

(tj. celkem 1 728x). Tím má dojít v mysli oddaného k odstranění všech následků života v hmotném světě. Ne všichni stoupenci však žijí v chrámu. Kromě nich proto existují ještě další „kategorie“ příznivců těsněji či volněji spojených s tímto hnutím.79 Prostředky pro svou činnost získává hnutí především z darů příznivců, dále z podomního či pouličního prodeje Prabhupádových knih, z výnosů svých vegetariánských restaurací (Góvinda) a prodeje bio potravin ze svých farem. Oddaní Kršny dávají své životní zaměření najevo i svým vystupováním na veřejnosti. Můžeme je potkat v typických oděvech dótí, ženatí bílé, svobodní šafránové (muži) a sárí (ženy), se znamením žluté hlinky na čele mezi očima a ženy se zahalenou a muže s vyholenou hlavou a pramínkem vlasů na temeni (šikha80). Splývavá roucha žen mají oddané chránit před tělesnými vášněmi. Na ulici někdy rozdávají prasádam, jídlo obětované Kršnovi, o němž věří, že je v něm Kršna přítomen. Dále pořádají hudební festivaly nebo na hudebních festivalech prodávají vegetariánské pokrmy. Možné nebezpečí: Vysoký počet opakovaní mahámantry a jednostranné zaměření na náboženské uctívání se někdy považuje za ohrožení psychické rovnováhy oddaných. Izolovaný život v komunitách se zdá být problematický především pro děti oddaných, které většinou nenavštěvují běžnou školu. Ve světě jsou při komunitách zřízeny tzv. gurukuly jako „soukromá školská zařízení“.81 Počet členů: Odhaduje se na několik desítek tisíc. Česká republika: První komunita ISKCON vznikla roku 1988 v Lanšperku blízko Ústí nad Orlicí. Centrum pro védská studia, Jílová 290, Praha 5, nebo Kršnův dvůr v Chotýšanech na Benešovsku, dále několik dalších malých středisek a tři vegetariánské restaurace (Góvinda). Internetová stránka: www.harekrsna.cz. Počet členů se odhaduje na 200.

79) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 323 – 328. 80) Šikha symbolizuje soustředění všech myšlenek do jednoho proudu – oddanosti Kršnovi. 81) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 327.

57

12 SATANISMUS Zakladatel: Zakladatele satanismus nemá. Jeho charakteristickým rysem je mnohotvárnost. Jednotliví satanisté mají velmi málo společných znaků, nemají ani jednotnou posvátnou knihu, ani vůdce, nemají dokonce často ani společnou víru v reálnou existenci satana. Jediné, co satanisty spojuje, je protest a vzdor, symbolizovaný satanem. Podle toho, kolik je možností, jak vyjadřovat vzdor, je celá řada navzájem nezávislých satanistických skupin i jednotlivců. Satanismus je hnutí, jehož jednotlivé skupiny vznikají a zanikají bez jakýchkoliv vazeb na předcházející. Učení a praxe: Satan je postavou židovské a křesťanské víry, v níž je odpůrcem Boha. Spjatost satanismu s židovskou a křesťanskou tradicí dokazují např. satanistické symboly, např. pentagram, často obrácený špicí dolů, někdy s dokreslenou tváří kozla (původně se jedná o židovské obětní zvíře, vyhnané za hříchy starozákonního lidu na poušť) či číslo 666, vzaté z bible, v níž bylo gematrickou šifrou za pronásledovatele křesťanů císaře Nerona. Satanismus může být rozdělen do tří hlavních typů podle toho, proti kterému aspektu „židovsko-křesťanské“ společnosti vzdoruje. Může se jednat o protest proti většinovému (křesťanskému) náboženství, protest proti morálce založené na tomto náboženství, nebo protest proti kulturním hodnotám „křesťanské civilizace“ jako takové. Mluvíme pak o antináboženském, antimorálním a antikulturním satanismu.82 Etymologie slova „ satan, ďábel …“: Satan (z hebrej. jaz. „sátán“) = protivník , odpůrce, žalobce, osoba či neosobní síla reprezentující zlo Ďábel (z řec. jaz. „diabolos“) = pomlouvač Antikrist ( novozákonní označení) = člověk nebo duchovní bytost, která popírá Ježíše Nazaretského jako Krista (Mesiáše)83 Belzebub = jméno božstva Pelištejců, nepřátel ctitelů jednoho Boha Lucifer

82) Vojtíšek, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Portál, 2004, s. 168 83) Vojtíšek, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Portál, 2004, s. 169

58

12.1

TYPOLOGIE SATANISMU

12.1.1 „NÁBOŽENSKÝ SATANISMUS“ - ANTINÁBOŽENSTVÍ Nejstarší forma satanismu, jehož kořeny vycházejí z pohanství a během středověku se projevoval jako jeden z inspiračních zdrojů lidového čarodějnictví. Tehdy se formovalo jako hnutí vzpoury proti krutým sociálním podmínkám, proti danému společenskému řádu. Tehdy tito lidé uctívali satana jako reálně existující duchovní bytost (uctívání satana formou modlitby, vzývání obětí, černá mše apod.). Velký rozmach dosáhl satanismus na přelomu 17./18. stol. ve Francii na královském dvoře (mnoho případů černých mší spojených s různými zločiny). Postupně začala upadat víra v reálnou existenci satana a satanistické aktivity se začaly stávat hříčkou k pobavení, přitahující různé devianty, jejichž hlavním motivem nebyla magie, ale sexuální orgie. Ve 20. stol. na scénu vstupuje Angličan Aleister Crowley (1875 – 1947), který se považoval spíše za Antikrista, mága, „Bestii 666“, než za uctívače ďábla. Jeho spisy velmi ovlivnily vývoj soudobého satanismu. Crowley tvrdil, že ho ve stavu transu navštívil anděl, který mu nadiktoval „evangelium pro tuto dobu“, tzv. Knihu zákona, jejíž hlavní myšlenkou je „thelemický zákon (z řec. Thelema = vůle) = „Dělej, co chceš, to ať je tvůj celý zákon“. S malou skupinou následovníků založil na Sicílii Opatství Thelema, aby odtud šířil toto nové „evangelium“ do celého světa. Později byl z Itálie vyhnán, a proto přesídlil do Anglie, kde se stal hlavou anglické organizace Ordo Templi Orientis = Řád východního chrámu. Dále byla v Anglii v 70.letech 20.stol. založena Církev Posledního soudu, která nutila své členy ke krvavým rituálům. Tato „církev“ našla své stoupence v Americe (San Francisco, Los Angeles…). Nejznámějším členem této církve byl Charles Manson, který se prohlašoval za Satana a Krista v jedné osobě a byl pověstný vraždou herečky Sharon Tateové (manželka režiséra Polanského) a jejích přátel v r. 1969. Manson se domníval, že se prostřednictvím vražd stane pánem světa. Jeho plán zněl, že když se jeho komunitě (tzv. rodina) podaří drasticky usmrtit bílé prominentní, známé osobnosti, budou z těchto zločinů obviněni černoši, rozpoutají se nepokoje a dojde k občanské válce, kterou vyhrají černí. Ti budou ale nezkušení a o pomoc požádají Mansona a jeho „rodinu“, aby se vlády ujali oni.84

84) Vojtíšek, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Portál, 2004, s. 169 – 170.

59

Manson se svou „rodinou“ žil na farmě, kde se oddávali sexu, drogám a zpěvu až po spontánní rození dětí a odmítání lékařské péče. Stoupenci Mansona považovali doslova za boha a na slovo ho poslouchali. Jejich závislost na něm byla taková, že vyvstala otázka, kdo je odpovědný za spáchané vraždy, neboť se jich Manson nikdy neúčastnil, jen dával příkazy. Nakonec porota Mansona odsoudila k trestu smrti (později trest změněn na doživotí), jelikož byl jeho vliv natolik veliký, že i on byl odpovědný za tyto zločiny v plném rozsahu.

12.1.2 „MRAVNÍ SATANISMUS“ - SATANISMUS JAKO ANTIMORÁLKA Protiklad k výše uvedeným skupinám představuje kalifornská Církev Satanova (založená v 19. stol.) a její dílčí organizace, které dnes reprezentují naprostou většinu satanistických organizací. Zakazují rituální obětování lidí i zvířat a zavrhují jakoukoliv ilegální činnost. Protestují proti křesťanské morálce, kterou považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Hlavní ideou je víra v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a je mu vše dovoleno. Z teologického hlediska tvoří nové specifické pojetí satana, kterého nepovažují za reálně existující bytost, ale za symbol volnosti, pokroku a požitkářství. Proti solidaritě staví egoismus, proti společenským normám přírodu a její přirozený boj o přežití. Za uznávanou hlavu tohoto proudu je považován Anton Szandor LaVey (narozen r. 1930). Praktikoval satanistické pohřby, obřady s nahou ženou na oltáři atd. (kontraverzní chování mu přineslo značnou popularitu). 30. dubna 1966 o Valpružině noci založil „Církev Satanovu“, vyholil si hlavu a prohlásil se za velekněze Církve Satanovy.85 Je autorem „Satanské bible“ (vydaná r. 1969, překlad do českého jazyka r. 1991) v níž vyložil svou osobní životní filozofii „egotismus“ = ideologii osvobození od pout konvence a slabošské morálky, zbožštění sebe sama. Jde o ideologii extrémního narcismu: „ Anton LaVey ctí pouze LaVeye“. Díky LaVeyovi se stala Církev Satanova nejrozšířenější satanistickou organizací na světě s asi 5 tisíci členy a mnoha pobočkami, tzv. slujemi, na všech kontinentech.86

85) Vojtíšek, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Portál, 2004, s. 170. 86) Štampach, I. O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. s. 151 – 152.

60

V 60.- 70. létech se stal LaVey velkou inspirací pro mnoho osob a skupin (např. kniha Iry Levina „Rosemary má děťátko“ 1967 zfilmováno). Satanská bible: 4 části: Kniha Satanova, Kniha Luciferova – Osvícení, Kniha Beliálova – Vláda nad zemí, Kniha Léviathova – Běsnící moře. Kniha Satanova: Má formu zákona…“Život je velká radost – smrt velké odříkání. Proto si užijte života co nejvíce – TEĎ HNED“. Kniha Luciferova: Satanismus je náboženství světské a živočišné, náboženství těla, vše přírodní je satanské. Představuje tři rituály – sexuální (pomocí masturbace přitáhnout partnera), druhý rituál se týká soucitu (pomoc druhým lidem ve zdraví, štěstí či k hmotným věcem), rituál destrukce (obřad, který je vyvolán vztekem, pohrdáním, nenávistí a má mít ničivé kouzlo). Kniha Léviathova: Je úvodem k rozsáhlé části tzv. 12 Enochiánnských klíčů. Tyto klíče, napsané v tajném jazyce s překladem, se používají při rituálech.87 Svátky Církve Satanovy: vlastní narozeniny jako největší svátek Valpružina noc (30. duben) Halloween (předvečer křesťanského svátku Všech svatých 31. 10.)88 Užívané symboly: pentagram (obrácený špicí dolů) tvář kozla číslo 666

12.1.3 „KULTURNÍ SATANISMUS“ - SATANISMUS JAKO ANTIKULTURA Jsou to většinou jednotlivci, kteří vyznávají každý svoji verzi satanismu. Často je jejich způsob života spojen s užíváním drog, zvláště halucinogenů a zálibou v heavymetalové hudbě. Lidé hlásící se k tomuto proudu satanismu vnímají současnou západní civilizaci jako křesťanskou a s odmítáním této civilizace nacházejí svoji identitu v nenávisti vůči křesťanství. Jejich inspirace satanismem se promítá do výtvarné, literární a hudební oblasti: 87) La Vey, A. S. Satanská bible. Praha: Nakladatelství Reflex, 1991. s. 23 – 118. 88) La Vey, A. S. Satanská bible. Praha: Nakladatelství Reflex, 1991. s. 77.

61

ústřední témata: hnus, krev, smrt… sama víra v existenci satana či jeho uctívání není rozhodující např.: hardrocková kapela „Black Sabbath“ (v textech užívá okultní symboly) Black metal, Death metal ve Skandinávii, které vyrukovaly s antikřesťanskou ideologií (muzikanti mají při koncertech hrůzostrašně pomalované obličeje a na sobě „válečnické doplňky“ – nábojnicové pásy, řetězy, hřeby atd.).89 Možné nebezpečí: Hrozí hlavně tam, kde exhibicionistický či pubertální satanismus přeroste do satanismu „tvrdého“, který se vyznačuje kriminálními činy. Tento přerod může paradoxně nastat i u těch jedinců, jejichž satanistická póza je zpočátku vnímána přehnaně negativně. To může takového člověka v budování jeho satanistické identity totiž ještě utvrdit. Podobně mohou situaci zhoršit bulvární sdělovací prostředky svými hysterickými zprávami, jimiž mohou satanistické činy podnítit. Jinou nenápadnou vstupenkou do tvrdého satanismu mohou být pro citlivějšího člověka i zdánlivě nezávazné magické či fantazijní hry (Dračí doupě), vzývání satana „na zkoušku“ nebo i koncerty metalových skupin. Na druhou stranu se můžeme setkat s údajným satanismem jako následným vysvětlením motivu vážných kriminálních činů. Někteří (především amatérští) psychoterapeuti si také pomáhají údajným satanismem rodičů a příbuzných svých klientů, aby vysvětlili jejich psychické potíže. Počet příznivců: Není možno ani odhadnout. Satanismus tvoří na sobě nezávislé skupiny, řády či lóže i jednotlivci, mezi nimiž nemusí být a nebývá žádná komunikace ani vzájemné uznání jako skutečných satanistů. Česká republika: Roku 1991 vznikla v Brně pobočka Církve Satanovy pod vedením Jiřího Valtra alias Big Boss (kapelník hudební skupiny „Root“). Členové se pokládají za spolek dynamicky se rozvíjejících osobností, ne fanklub, nepodléhají žádným závazkům. Podmínkami pro přijetí jsou: zdůvodnění žádosti, řádně vyplněná přihláška a zaplacení jednorázového poplatku 500,-Kč. (cca 100 členů) Propagační leták Církve Satanovy: Protože v naší společnosti je hloupost podporována a oslavována, jsou lži a zkreslené informace předkládané sdělovacími prostředky

89) Vojtíšek, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Portál, 2004, s. 170.

62

všeobecně přijímány jako pravdivé skutečnosti. Přesto existují ti, kteří nechtějí zůstat pohlceni otupělou masou a kladou si otázky o skutečném stavu věcí. Těm, kteří se nebojí slova s velkým „S“ a zajímá je, co reprezentuje, je určeno toto vyhlášení, které shrnuje odpovědi na nejčastější otázky:

12.2 SATANISMUS Je učení, které obsahuje složku filozofickou i rituální a přiznává potřebnost obou těchto složek pro přirozený život Člověka Nikoho k ničemu nenutí Je založeno na pochopení lidských instinktů Klade si za cíl posílit a zdokonalovat vlastní já Představuje opozici vůči všem náboženstvím, která odsuzují člověka za jeho přirozené touhy a oslabují jeho ego Nepodporuje násilí ani používání drog Chápe Satana jako hybný faktor v přírodě, ducha pokroku, inspirátora všech velkých počinů, které přispívají k rozvoji civilizace, ducha revolty, která vede ke svobodě Podporuje nekonformní myšlení a jednání Tvrdí, že nikoliv slepé přesvědčování ale pochybování je to, co přináší duševní svobodu Tvrdí, že jak láska, tak i nenávist jsou přirozené a že je nesmyslné jeden z těchto citů vyvyšovat na úkor druhého Uznává jakékoliv formy sexuálních požitků, pokud nikoho nezraňují, ale ani v této oblasti nikoho k ničemu nenutí Podporuje své učedníky ve vzrušení v jejich přirozených touhách (vzrušení místo odříkání) Učí využívat a rozvíjet sílu okouzlení, tzv. Malé Magie Uznává sílu dávných rituálů, tzv. Velká Magie a předkládá vlastní přístup k jejich efektnímu používání Vychází z podstaty prvotních náboženských mýtů, opírá se o platnost zákonů přírody. Do podoby satanismu ho shrnul Anton Szandor LaVey, autor knihy Satanská Bible, Satanské Rituály, zakladatel First Church of Satan. Tato listina ani naše adresa nejsou tajné, jak se domnívají někteří jedinci, za své názory se nestydíme a nepotřebujeme se skrývat. Antony Slezan 1992

63

13 IMANUELITÉ Zakladatel: Jan Dietrich Dvorský (* 1966) na základě knihy „Ve světle Pravdy“ od Abd-ru-shina (zakladatel Hnutí Grálu) založil počátkem 90. let v ČR komunitu „Imanuelité“, jejíž členové se považovali za „vědoucí“, kteří budou spaseni v Tisícileté říši. Tento samozvaný „mesiáš“ vydal knihu „Syn člověka, Mesiášovo živé slovo k všenápravě světa“, která má dát lidem návod jak správně žít. Hnutí mělo v době svého největšího rozkvětu centrum v několika obcích na Hořovicku. Počet členů dosahoval nejvýše několika málo desítek. Kniha Abd-ru-shina (viz. Hnutí Grálu) Ve světle pravdy nenechává pozorného čtenáře na pochybách, že autor se považoval za Syna člověka, který je na konci věku povolán zvěstovat lidem Pravdu a uskutečnit na Zemi Tisíciletou říši. Po autorově smrti však očekávané dějinné rozuzlení nenastalo.90 Učení a praxe: Nečekané pokračování těchto mesiášských nadějí se událo v Čechách a je spjato se jmény Jana Dietricha Dvorského a Lucie Dvorské (dcera herečky Mileny Dvorské). V roce 1990 se oběma těmto partnerům nezávisle na sobě dostala do rukou Abd-ru-shinova kniha. Dvorský ji dychtivě četl a na začátku roku 1991 si podle svých slov uvědomil, že je Syn člověka, „Parsifal Imanuel“, znovu inkarnovaný (vtělený) Abd-ru-shin, tedy mesiáš, jenž má ustavit Tisíciletou říši. O tomto svém vědomí informoval vedení Hnutí Grálu v naději, že Abd-ru-shinovi následovníci mu - jako mesiáši - budou nejbližší. Vedení Hnutí Grálu ho ovšem s pohrdáním odmítlo.91 Dvorský alias Parsifal Imanuel se svou družkou Labutí pannou (Lucií Dvorskou) se tedy vydal svou cestou a vydal knihu „Syn člověka. Mesiášovo živé Slovo k všenápravě světa“. Tato kniha vykládá Abd-ru-shinovo náboženství pro moderní dobu a ostře komentuje všechny události společenského života, zážitky všedního dne či dojmy ze sledování televize. Velmi přesvědčivým způsobem podává recept na každý jednotlivý i globální problém a z pozice mravní autority kritizuje všechny známé osobnosti jako nositele lži a příčinu současné mravní zkázy. Legitimitu svého přesvědčení, že je Synem člověka, odvozuje Dvorský jednak z údajné fyzické podoby s Abd-ru-shinem, dále pak z data svého narození apod., ale hlavně ze svého objevu o „převrácenectví“, jímž se údajně doplňuje mozaika Abd-ru-shinova učení.

90) Štampach, I.O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. s. 144. 91) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Praha: Portál, 2004. s. 184.

64

Podle Dvorského je v současnosti každý člověk převrácencem, neboť se jeho mužská duše převtělila (reinkarnovala) do ženského těla nebo ženská duše do mužského těla. Všichni muži jsou tedy „zženštilí“ a ženy „pochlapené“. Jedinými dvěma nepřevrácenci jsou právě on a jeho družka Lucie alias Labutí panna. Ti mají spolu s „povolanými“, kteří mají možnost se ještě náležitě očistit, vybudovat Tisíciletou říší dříve, než katastrofy zdecimují zbylé lidstvo. Na základě četby této knihy vznikla již roku 1993 kolem Dvorského – Parsifala Imanuela skupina „pomocníků Syna člověka“. Na Hořovicko přijížděli stále další, až vzniklo několik komunit i v okolních obcích. Tito lidé přijížděli po korespondenční Parsifalově výzvě, často až po několikeré výměně dopisů a na základě jasnovidného poznání z Parsifalova okolí, že jejich aura je již dostatečně fialová na to, aby mohli v Tisícileté říši obstát. Přicházeli většinou bez rodinných partnerů (kteří třeba tak dobrou auru neměli), ale zato se všemi úsporami a prostředky z prodeje majetku. Podle Parsifala by bylo nemravné zanechávat jakékoli prostředky převrácencům, kteří nevěří v Syna člověka.92 Pomocníci Syna člověka žili v komunitách velmi izolovaně. S nikým se prakticky nestýkali, přerušili styk s rodinami, jejich děti nechodily do školy, v komunitě dostali nová jména, knihy, noviny, časopisy i jiné sdělovací prostředky byly „převrácenecké“, a tedy škodlivé. Pracovali především na novém vydání knihy Syn člověka a později na její distribuci, a to většinou velmi pozdě do noci. Kromě toho podstupovali očišťovací kůry a půsty, takže ztráceli desítky kilogramů své váhy. Jedna žena v komunitě bez asistence lékaře potratila. Fyzicky zubožení a psychicky zlomení byli po čase pomocníci jeden za druhým vylučováni, neboť jejich aura podle jasnovidce neodpovídala nárokům Tisícileté říše. Vyloučení pak vyhledávali smrt, protože jedině ta by podle jejich víry mohla přivodit brzkou novou inkarnaci, a tím i možnost přece jen v „příštím životě“ vstoupit do vytoužené a připravované Tisícileté říše. Většina jich prošla zdravotnickými zařízeními a psychiatrickými léčebnami, než se dostali domů. Tisíciletá říše měla podle proroctví nastat již roku 1994. Ačkoli imanuelité (komunita kolem Parsifala Imanuela) zvěstovali přírodní katastrofy mnoha sdělovacím prostředkům, k potopení větší části Itálie pod mořskou hladinu, k vichřicím ani k zemětřesení nakonec nedošlo. Parsifal Imanuel se svými nejvěrnějšími čekal na vyplnění katastrof v Itálii, kde obstarával koupi pozemků pro město, jež mělo být zárodkem Tisícileté říše. Nakonec, zklamaní, že se proroctví nevyplnilo, se se svými nejbližšími na podzim vrátili zpět 92) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 185. 93) Křemen, P. O sektě, která tragicky poznamenala život herečky Mileny Dvorské. Praha: Duel, 1997. s. 26-27.

65

na Hořovicko. Od té doby se ovšem komunita nezadržitelně rozpadala. Nakonec byli vyloučeni téměř všichni. Parsifal Imanuel se s rodinou skryl před policií, která po něm a po jeho družce vyhlásila pátrání pro podezření z ohrožení mravní výchovy jejich dětí (neboť děti nenavštěvují školu). Za stejný trestný čin bylo několik jeho následovníků (rodičů) odsouzeno k podmíněným trestům. Od roku 1995 tedy komunita neexistuje, jednotliví pomocníci udržují sporadické kontakty dopisy. Někteří se vrátili k víře v Abd-ru-shina (viz. Hnutí Grálu) a Mesiáše Parsifala Imanuela (Dvorského) již odmítají.94 Velkou pozornost vzbudila tato komunita u široké veřejnosti v souvislosti s herečkou Milenou Dvorskou, jež byla matkou Lucie Dvorské (partnerka Dvorského). Ta vystoupila v médiích s tragickým příběhem, který hluboce poznamenal její život, aby varovala před zhoubností takovýchto skupin. Možné nebezpečí: Jedná se jistě o jednu z nejnebezpečnějších sekt u nás. Došlo v ní k trestným činům a mnohokrát k ohrožení zdraví i života. Síť pomocníků Syna člověka lze jistě znovu oživit. Je pravděpodobné, že většina z nich by i dnes udělala na příkaz Mesiáše cokoliv. Zda byly úmysly Dvorského a jeho komunity na počátku „čisté, nezištné“, nevíme, nicméně během několika let se o ně začala zajímat nejen média, ale i policie ve spolupráci s odborníky. Odborníci se shodují na tom, že Dvorský své mesiášství nehraje, jde o psych. diagnózu, avšak Lucii pokládají za jakousi „výkonnou osobu“, která vše řídí, o všem rozhoduje. Byl na ně vydán zatykač a byli obviněni z ohrožování mravní výchovy mládeže (děti nebyly posílány do školy, užívání donucovacích prostředků – systematické strašení nejrůznějšími katastrofami…), zpronevěry cizí věci (vybírání a zpronevěření peněz a majetku členů komunity) aj. Dále byli členové komunity kritizováni pro praktiky, které ohrožovaly členy komunity na životě (psych. manipulace, která měla dovést některé členy až k sebevraždě, očistné diety).95 Ukázka z knihy PARSIFALA IMANUELE Syn člověka. Mesiášovo živé Slovo k všenápravě světa., 2. vydání, 1993: Převrácenectví zatemňuje či zkresluje beztak už tichý hlas ducha, nepřevrácenectví je onen všelék, pralék, prapodstata veškerého zdraví budoucího světa. Vědění o převrácenectví je s to způsobit, že se už nebudou rodit dementní děti, že se důsledně vyřeší ekologické problémy, zdravotnické problémy, pedagogické problémy, problémy s kriminalitou, 94) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s.185 - 186. 95) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 186.

66

potratovostí, sebevraždami (i dětskými), prostě se vším zlým, co se dosud i největším lidským mozkům zdá být věčné, nyní pouze jaksi příliš rozbujelé. Vědění o převrácenectví je s to způsobit, že si lidé nebudou muset násilně vtloukat „Desatero“ do duše, neboť jim přijde od přirozenosti zcela samozřejmé žít v Lásce a Pravdě, mnoho a mnoho dnes zdánlivě neléčitelných nemocí a neřešitelných problémů spolu s mizením převrácenectví ustoupí, existující ohromné světy duchů a bytostných sil kolem nás a nad námi začnou zase nám s radostí pomáhat ve všem, na co se jen láskyplným zrakem podíváme - dosud netušíte, jaké „zázraky“ se mohou člověku dít a jak dobře by se lidstvo mohlo ve stvoření mít! Až budou na zemi zase nepřevrácenečtí lidé (doufejme, to záleží jen na nich, na jejich dobré či zlé vůli), zmizí jejich deprese, frustrace, tlaky sexuální hyperaktivity či naopak utlumenosti ap. Vědění o převrácenectví jsou vám darované pevné břehy, které vašemu toku ducha nedovolí rozlít se pustošivě po kraji a nadělat jen škody. Vědění o převrácenectví a žití v tomto vědění je jedinou cestou důsledné - tedy nekonečné - lidské svobody. Ostatní cesty jsou třeba napohled krásnější, snadnější, okázalejší a podobně, ale všechny končí u propasti. Nejsou tedy svobodné. To je snad jasné i malému dítěti!

67

14 POETRIE Zakladatel a guru: Jaroslav Dobeš (40 let) alias guru Jára, Óm nadsamec – sám se prezentuje jako duchovní učitel, odborník na oblast osobního růstu, cestovatel, spisovatel, fotograf, surfař, horolezec atd. V r. 1989 emigroval do Itálie, kde se začal věnovat mysticko-meditačním cvičením. V r. 1991 v italské poustevně Arca nečekaně dosáhl nirvány. Po návratu z Itálie založil v České republice duchovní školu jejíž praxe je založena na studiu východní filozofie a náboženství. Učení a praxe: Nabízí především dívkám propracovanou filozofickou nauku, tzv. Poetrii, která jim má pomoci najít vnitřní klid a dojít k osvícení. Součástí jejich cesty je rituální pohlavní styk s nejvyšším guru, tedy s ním. Jde o tzv. „odháčkování“ – když má žena s mužem sex tak se energeticky propojí. Všechny její problémy po rozchodu s mužem souvisejí s tímto energetickým propojením. Guru jim pomáhá se tohoto břemene zbavit. Možné nebezpečí: Od r. 2007 se o Jaroslava Dobeše a jeho duchovní školu zajímá policie s podezřením na sexuální zneužívání. Dokument – výpověď oběti gurua Járy „V čem je háček“. Centra: Praha, Brno, Olomouc, Zlín – lektoři, různé placené kurzy.

68

15 CÍRKEV SJEDNOCENÍ (MOONOVA CÍRKEV) Zakladatel: Sun Myung Moonem (* 1920) založil v Jižní Koreji Společenství Ducha svatého pro sjednocení světového křesťanství (tzv. Církev sjednocení). V roce 1936 při intenzivní motlitbě se mu zjevil Ježíš Kristus a sdělil mu: „podporuj boží království na Zemi“. V letech 1950-54 začal kázat. V roce 1954 založil v Soulu novou církev tzv. Církev sjednocení. Napsal knihu s vlastním výkladem Bible – „Božský Princip“. V roce 1972 přesídlil do USA. Byl obžalován z daňových úniků a cizoložství a promiskuity. Někteří jeho následovníci byli také obviněni z účasti na skandálních obřadech Církve sjednocení. Moon to popírá.96 Učení a praxe: Podle Moona Bůh touží po naplnění ideálu pravé rodiny. V cestě za tímto ideálem byl ovšem zklamán nejprve hříchem Evy a Adama a pak i Ježíšem, jehož prý lidé ukřižovali dříve, než se mohl oženit a pravou rodinu vytvořit. A tak musel Bůh - podle Moona - hledat Mesiáše další dva tisíce let, než našel Moona a jeho manželku Hak Ja Han.

15.1 CÍL, SMYSL skutečnost se zakládá na bipolaritě základní bipolaritu vyjadřují pojmy Sung sang (vnitřní charakter - mužská podstata - Bůh), hjung sang (vnější forma - ženská podstata), jing jang (hierarchie bipolarit -> Bůh je nejvýše, uprostřed je žena a muž, dole je dítě Bůh je absolutní realitou překračující čas i prostor cíl je láska obnovení ideální trojice, spasení hříšného světa, obnovení bezhříšného stavu původní myšlenka - sjednocení světového křesťanství

15.2 BOŽSKÝ PRINCIP (MOONOVA KNIHA) obsahuje základní dogmata a učení Církve sjednocení

96) Štampach, I.O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. s. 148.

69

slouží k 2 účelům: udržuje přívržence v určité názorové linii a vykládá Bibli lze ji rozdělit do 3 částí: První Adam, Druhý Adam a Pán Druhého příchodu, tito tři Adamové patří do Božího plánu pro naplnění původních cílů stvoření. 1. část - První Adam Adam a Eva, kteří upadli do hříchu Bůh dává lidem lásku, a ti mu vracejí jeho krásu (uctívají ho), to mu přináší radost - vzniká vztah mezi Bohem a stvořením vyjádřením měl být vztah mezi mužem a ženou 2. část - Druhý Adam Ježíš Kristus, zemřel pro nevěru Židů, neměl prvotní hřích všechna náboženství - sjednocena přijetím Ježíše -> zmařeno ukřižováním Židé nechtěli Ježíše přijmout jako Mesiáše, tak chtěl zaplatiti za dokončení duchovního spasení člověka svou smrtí kdyby nebyl ukřižován -> dokonalá manželka, založení dokonalé rodiny -> dovršení tělesného i duševního spasení 3. část - Pán Druhého příchodu Mesiáš - musí přijít aby založil Království nebeské na zemi uskutečnění tělesného spasení Mesiáš se musí narodit v Koreji, neříkají, že je to Moon, každý se může po seznámení s Principem sám rozhodnout, kdo je Pán Druhého příchodu.97 1. Snaha o zlepšení života lidí => charitativní organizace (podpora postižených oblastí a misionářů zdravotníků). 2. Snaha očistit lid od prvotního hříchu Adama a Evy, Ježíš měl obnovit ideální trojici, ale nepovedlo se mu to, musí tedy přijít nový Mesiáš, kterému se podaří obnovit trojice muž, žena a Bůh - a to je Moon. 3. Snaha měnit svět k lepšímu - lidé mají budovat Království nebeské na zemi (mělo přijít nejdříve 1981, poté 2001 a nakonec řekl, že na to lidé ještě nejsou připraveni) -> 3 podmínky: obřad 10 tis. párů, růst finančního kapitálu jeho církve v Americe a vytvoření svazků s evangelickými křesťany -> přijetí do křesťanské komunity (v tomto bodě selhal, nejde to). 97) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 112 – 114.

70

15.3 PRAVIDLA, NÁZORY, V CO VĚŘÍ 1. Jsou to pacifisti a antikomunisti 2. Všude rozdávají lásku, jsou jí plně obklopeni, na lidi jsou milí, vřelí.. 3. Mají definici křesťana -> věří v spasitele (Ježíše) a v Boha 4. Bible není neomylná a to proto, že ji psali omylní lidé -> „Není pravda sama, ale učebnice pravdy.“, proto Moon napsal její výklad -> Božský princip (hlavně o smyslu života) a ten má stejnou hodnotu jako Bible 5. Moon roku 1992 přiznal, že je Mesiáš, ale není Bůh ani Ježíš 6. Věří že byli Adam a Eva skuteční lidé 7. Odevzdání majetku hnutí 8. Spánek 5-6 hodin denně 9. Strava s nízkým obsahem škrobu a nízkým obsahem bílkovin, časté posty 10. Neustálé studování knihy Božský Princip 11. Naprostá kázeň, určený čas pro jídlo, cvičení, hru, zpěv,… 12. Prodávání předmětů, vyprošování darů 13. „Jelikož satan obelhává Boží děti, máte právo oblehávat satanovy děti.“ - tato metoda se nazývá „nebeský klam“ 14. Dokonalost - získání Moonova požehnání - k tomu je třeba získat 3 „duchovní děti“ - nábor nových členů, poté se uzavře partnerství s dokonalým partnerem, kterého vybere církev 15. Život v manželství je velice důležitý pro dovršení spasení.98 K tomuto učení přicházejí ovšem noví členové zpravidla z řad vysokoškoláků oklikou. Seznámí se s mladými, usměvavými a idealistickými lidmi a bývají obklopeni lichotkami a pozorností do té míry, že jsou nejen ochotni více věřit tomu, co je jim předkládáno jako fakta, ale dříve či později začnou i toužit do takové krásné skupiny patřit. Teprve postupně se nový adept dozví o mesiáši Moonovi a přijme ho a jeho manželku za své Pravé rodiče (zatímco jeho opravdoví rodiče jsou pouze „biologičtí“ a patří k „satanskému systému“). Pak bude vyzván, aby se připojil k mesiášovu úsilí vytvořit nový ideální svět. Jako vstupní rituál slouží svatba s partnerem, jenž byl vybrán podle fotografie „nadpřirozeným způsobem“ samotným mesiášem. Partneři zpravidla pocházejí z jiného národa a seznamují se bezprostředně před svatebním obřadem 98) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 112 – 114.

71

nebo až při něm. Páry žijí ještě nějakou dobu odloučeně. Během ní se zkouší jejich odhodlanost sloužit Moonovi na celém světě při získávání peněz pod nejrůznějšími záminkami nebo prodejem předraženého zboží, popř. při práci v některé z továren, které k Moonovu impériu patří, náboru dalších členů či organizační prací. Svatby: 1. června 1982 - 2.075 párů v newyorské Madison Square Garden 29. listopadu 1997 - 28.000 párů na stadionu Roberta F. Kennedyho ve Washingtonu 25. srpna 1992 - 30 000 párů na Olympic Main Stadium of Seoul, Korea 25. srpna 1995 - 360 000 párů v New Yorku Organizační činnost moonistům pomáhá jednak napravit velmi špatnou pověst a jednak vyvolat dojem užitečné a mnohými významnými lidmi podporované neziskové společnosti. Proto vytvářejí desítky zdánlivě nezávislých organizací (výrobní podniky, vědecká, politická, podnikatelská i náboženská fóra, kulturní soubory nebo i média), které nemusejí na první pohled mít s jejich vírou nic společného, a pod krásnými hesly o ideálech míru, sjednocení, rodiny, pokroku či vědy pořádají množství konferencí, festivalů či jiných akcí za účelem získání nových členů.

15.4 ZAJÍMAVOSTI Vlastní společnosti, které se zabývají obchodem, činností a zpracováním (farmaceutika, titan, rukodělná výroba, vojenské vybavení), Washington Post - pravicový deník, národní banka Diplomat, hotel New Yorker, … Mnohdy vystupují pod různými jinými organizacemi, nechtějí být jmenováni. Podpora kultury - vlastní 2 baletní školy, nahrávací studio a sponzorují symfonický orchestr. Díky tomu že Moon obnovil ideální trojici, snaží se očistit víc a víc lidi od prvotního hříchu. Pořádají se obrovské svatby (většinou na stadionech), kde jsou tisíce párů, aby byli oddáni a požehnání „spojkou k bohu“ - Moonem, a tím očištěni od prvotního hříchu. Jejich děti jsou naprosto čisté, když mají rodiče i po svatbě správný vztah k Bohu.99

99) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 114.

72

15.5 ŠÍŘENÍ mají nenásilné šíření své vize pomocí různých akcí - dokud neprojevíte zájem většinou mladí lidé přes 20 let, hezky upravení a zdvořilí, prostě a konzervativně oblečeni, málo nebo vůbec nalíčeni pozvání do střediska nebo na večeři, působí dojmem, že vás milují a chválí vás, následuje pozvání na seminář

15.6 BUDOUCNOST Po smrti Moona nastoupí jeho manželka, nebo nějaký ze starých členů. Možné nebezpečí: Moonisté jsou typičtí propracovanými způsoby mentální manipulace se svými členy. Kromě toho má Moon světové mocenské ambice, ale v poslední době se nezdá, že by byl schopen jich dosáhnout. Stále má ovšem možnost díky vlivným médiím (např. noviny The Washington Post) světovou politiku ovlivňovat. Pozoruhodný je také vliv jeho bohatství (na své akce je schopen zvát např. nejvýznamnější světové politiky) a spojení s korejskou rozvědkou. Sun Myung Moon, zakladatel Církve sjednocení a samozvaný mesiáš je multimilionářem, který ovládá víru stovek tisíc lidí po celém světě. Jedna z věcí, které se Moona určitě dotkly velice citelně, jsou jeho děti. Páteří jeho učení je, že coby Mesiáš vytvořil dokonalou rodinu s dětmi bez hříchu. Skrze děti pak má Bůh požehnat všem ostatním rodinám. Skutečnost, že se jeho děti projevily velice „lidsky“, je šokujícím zpochybněním této víry. Nejvíce problémů svým rodičům způsobil Moonův nejstarší syn Hyo Jin, jemuž je něco přes třicet. Moon svého syna oženil, aby se stal jeho nástupcem, ale Hyo Jinovo chování se zásadně lišilo od jeho předpokladů. Protože manželství a rodina jsou základními kameny učení Církve sjednocení a ústředním bodem Moonova úkolu „sjednotit všechny křesťanské denominace“, bylo pro mnohé z bývalých Moonových následovníků šokující, že Hyo Jinovo manželství s Nansook skončilo skandálem. Nansook dokonce obvinila Hyo Jina, že ji bil, pil alkohol, užíval kokain a díval se na pornografické filmy. Moon nemá problémy jen se svým nejstarším synem. Sunjin, jedna z jeho dcer, se nejen odloučila od manžela, ale dokonce si změnila jméno. A co je ještě horší, nejmladší Moonova dcera Unjin se dokonce dostala do ostrého konfliktu se svým otcem a veřejně vyjádřila pochyby o jeho víře. Takové turbulence v Moonově rodině jsou pro členy jeho církve více než hrozivé, protože žádné z jeho dětí nemá charisma ani postavení v řadách hnutí, aby mohlo převzít Moonovu roli.

73

Počet členů: Odhaduje se na 200 000. Česká republika: Na území České republiky působí tato organizace od roku 1969. V roce 1974 proběhlo se členy Církve sjednocení několik soudních procesů, v nichž byla naprostá většina členů komunistickým režimem odsouzena k vězení. Život církve byl plně obnoven až po roce 1989. Její ústředí je v Praze. Na základech učení reverenda Moona působí v České republice např. Federace rodin za mír ve světě a Akademie profesorů za mír ve světě. Počet členů je odhadován na několik set. Kontakt: Žerotínova 42, Praha 3, čelné osobnosti: Anton Uhnák a PhDr. Juraj Lajda.

74

16 VÍRA BAHÁ‘Í Každé světové náboženství se zdá být jednotným celkem pouze zpovzdálí. Ve skutečnosti však jsou množinou nejrůznějších směrů a skupin, které se od sebe více či méně liší. Zároveň na půdě náboženství vznikají nová a nová hnutí, která se na jednu stranu vymezují proti svému mateřskému náboženství, na druhé straně jsou však nesmazatelně poznamenány prostředím, z něhož vyšly. Islám šíitského směru je jednou z živných půd pro vznik nových skupin. Zakladatel: Bahá´ulláh (1817 – 1892) prožil téměř celý svůj život v emigraci nebo ve vězení. Napsal mnoho spisů např. Kniha ujištění, Kniha nejsvatější (je jakýmsi pokusem překonat a nahradit Korán). Baháulláh se považuje za projev Boží pro současnou epochu lidstva ➝ Bůh prý vyvolil 9 svých poslů, z nichž je Baháulláh tím posledním a je završením všech dosavadních projevů a ostatní projevy pro něj připravovaly cestu. Po něm nejméně tisíc let žádný jiný projev nemůže přijít, takže kdokoliv by si dělal takový nárok, je jen falešným prorokem. Nástupcem ve vedení hnutí po Baháulláhově smrti se stal jeho syn Abbás Efendi = Abdulbahá ➝ ten má jediný právo vykládat Baháulláhovy spisy. Bahá´ulláhovo učení zformoval do uceleného systému a spolu s baháistickými emigranty uvedl baháismus do celého světa. Svým nástupcem určil svého vnuka Shoghiho Effendiho Rabbaniho, který se zasloužil především o rozšíření baháismu do anglicky mluvících zemí.100 Učení a praxe: Baháismus vychází z islámu a především z jeho odnože - bábismu, hnutí založeného na učení a spisech obchodníka Alího Muhammada Širázího (+1850). Bahá´ulláh se stal jeho nástupcem. Základem baháismu je víra v jednotu všech náboženství. Ta si prý neodporují, ale pouze různě odpovídají na potřeby jednotlivých dějinných epoch. Do každé takové epochy poslal Bůh jeden svůj Projev (manifestaci) - bezhříšného a neomylného proroka, který poskytuje lidem boží zjevení na té úrovni poznání a kultury, na níž se právě nacházejí. Takovými božskými manifestacemi byli Abraham, Mojžíš, Kršna, Buddha, Zarathuštra, Ježíš a Mohamed. Za současnou boží manifestaci je ve víře bahá´í považován Bahá´u lláh.101

100) Horyna, B. – Pavlincová, H. Judaismus, křetanství, islám. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. 524. 101) Kropáček, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2003. s. 203 – 205.

75

Bahá´ulláhovo učení je obsaženo v mnoha jeho spisech a každé jeho slovo je považováno za svaté. Největší význam má ovšem nejposvátnější kniha, která napodobuje sloh koránu a je považována za neomylné a svaté dílo. Někteří ovšem pochybují, zda je tento spis baháistům celý přístupný (má být údajně utajen proto, že mnoho Bahá´ulláhových zákonů dnes nemůže obstát při proklamované modernosti a pokrokovosti víry bahá´í. Obsahuje předpisy o modlitbě (třikrát denně směrem k Bahá´ulláhovu hrobu) a půstu, očišťovací rituály a náboženské zákazy, manželské a dědické zákony, morální standardy i praktická napomenutí a rady. Všechny předpisy nesou stopy islámské inspirace a pokoušejí se modernizovat islám mnohdy v Bábově duchu. Tyto ideje jsou v praxi spíše zbožným přáním anebo reklamním sloganem. Ve své každodenní praxi pak baháismus v mnohém navazuje (s jistými úpravami) na islám, z něhož vyšel. Tak např. předepisuje pravidelnou modlitbu třikrát denně (islám pětkrát). Zachovávají islámské pravidlo, že se žena nesmí modlit při menstruaci. Zcela zakazuje alkohol a jiné omamné látky, původně povoleny 2 manželky, v současné době přísná monogamie (souhlas rodičů ke svatbě). Povinnost půstu v baháistickém postním měsíci, kterým končí jejich rok. Baháisté mají svůj vlastní kalendář i letopočet, který začíná vystoupením Bába v r.1844, takže baháisté žijí právě v r. 167. Rok začíná 21.březnem a má 19 měsíců po 19 dnech. Schází se každý devatenáctý den. V místě, kde žije alespoň 9 dospělých členů víry bahní (nad 21 let), vzniká místní sbor v čele s duchovní radou s 9 členy ➝ na světě asi 20 tisíc rad. Nad nimi stojí 148 národních duchovních rad, také s 9 členy. Ty pak volí 9 členů nejvyššího orgánu, tzv. Světovém domu spravedlnosti (přestože hlásají rovnost pohlaví, tak do nejvyššího orgánu jsou voleni pouze muži).102 Mottem baháistické víry je jednota - jednota náboženství i vědy, jednota národů, idea jednotné světové teokracie a jednotného jazyka. Prosazují rovnost sociální a majetkovou, rovnost mezi pohlavími, rasami apod. Tato jednota je ovšem vnímána jako faktické podřízení se tomu, co je pro tuto naši epochu určující, tedy baháistické víře, učení Bahá´ulláha a jeho zákonům, baháistické světové vládě apod. 12 základních tezí: 1. celé lidstvo považuje za jednotný celek; 2. všichni lidé mají samostatně zkoumat pravdu; 3. všechna náboženství mají společný základ;

102) Horyna, B. – Pavlincová, H. Judaismus, křetanství, islám. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. 524.

76

4. náboženství musí být příčinou jednoty a svornosti mezi lidmi; 5. náboženství musí být ve shodě s vědou a rozumem; 6. muž a žena mají stejná práva, rovnost; 7. předsudky jakéhokoliv druhu musejí být překonány; 8. měl by být nastolen celosvětový mír; 9. muž a žena mají stejné právo na výchovu a vzdělání; 10. sociální otázky musejí být vyřešeny; 11. má být zavedena jednotná řeč a jednotné písmo; 12. má být ustanoven světový smírčí soud.103 Kvůli roli, která je připisována Bahá´ulláhovi, jsou baháisté v islámských zemích pronásledováni a jsou považováni za nepravověrnou sektu. Sám Bahá´ulláh zemřel ve vyhnanství v Palestině. Baháisté oceňují na svém náboženství většinou důraz na ideje míru, emancipace, jednoty, rovnosti a spravedlnosti. Bývá mezi nimi dostatek vzdělaných lidí se světovým rozhledem, jimž je blízká myšlenka stálé evoluce. Věří, že úkolem člověka je na sobě pracovat, aby se z tohoto světa, v němž žije jako dítě v prenatálním stavu, zrodil do vyššího, plnohodnotného a duchovního světa. Hlavní sídlo Víry Bahá´í je v izraelské Haifě. Počet členů Odhadován ve světě na 5 - 6 milionů (např. 500 tisíc stoupenců Víry Bahá´í žije v Iránu). Česká republika První společenství bahá´istů vzniklo již v roce 1907 v Žatci. Během dvou světových válek a následně komunistického režimu byla činnost bahá´istů zastavena. K obnově hnutí došlo až v roce 1990 v Praze. Hnutí disponuje vlastní střední školou v Hluboké nad Vltavou, provozuje nakladatelství Bahá´í se sídlem v mladé Boleslavi.104 Počet členů je odhadován na několik desítek. Kontakt: Bahá´í společenství, Belgická 36, Praha 2.

103) Kropáček, L. Duchovní cestyislámu. Praha: Vyšehrad, 1993. s. 104) Vojtíšek, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 311 – 312.

77

17 OSHO Zakladatel: Indický profesor filozofie Mohan Chandra Rajneesh (1931 - 1990), který roku 1971 přijal titul Bhagwan Sri Rajneesh = „Požehnaný, který došel poznání, že je božský“. Učení a praxe: Vychází z hinduismu. Stát se v této tradici sannjásinem (tím, kdo všechno odhodil) znamená dlouhou cestu náboženského úsilí a askeze, která vrcholí osvícením. Stav sannjásina je čtvrtým a nejvyšším stupněm života - na tomto stupni se člověk v bezdomoví připravuje na nové zrození či dokonce na vysvobození z koloběhu životů. Bhagwan Sri Rajneesh ovšem hlásal, že osvícení a postupu do stavu sannjásina je možno dosáhnout velmi snadno. Stačí jen opustit vězení svého myšlení, přijmout božského učitele za nejvyšší autoritu, prožívat skupinové stavy změněného vědomí a považovat je za duchovní cestu vzhůru.105 Tato rychlá duchovní cesta lákala za Rajneeshem množství mladých příslušníků středních vrstev západních zemí, jež silně přitahovala Rajneeshova inteligence a humor a jeho originální spojení meditačních technik s prvky psychoterapie. Rajneesh učil, že svou božskou přirozenost si člověk může uvědomit pouze tehdy, je-li zbaven potlačovaných emocí a pudů. Uvolnění hněvu a dalších emocí a (často současně) sexuální uspokojení se stalo psychoterapeutickou metodou, která ovšem desítky sannjásinů psychicky poškodila a tisíce pravděpodobně na další život poznamenala. Rajneeshův ašram (duchovní centrum) představoval i dobrý obchodní podnik, v němž sannjásiné vyráběli nespočet růženců (málá) s Rajneeshovým obrazem a dalších předmětů, fanaticky kupovaných Rajneeshovými obdivovateli.106 V Indii vzrůstala kritika z řad veřejnosti a Rajnees musel čelit mnoha obviněním z daňových úniků. Raději Indii opustil a se svými stoupenci přesídlil do USA. V roce 1981 Rajneeshovy žáci koupili a pronajali rozsáhlé území v americkém státě Oregonu. Tam uprostřed málo obydlené farmářské krajiny začali sannjásinové budovat ášram jako zárodek nového, božského společenského zřízení. Pracovali s obdivuhodným úsilím sedm dní v týdnu a často i více než 12 hodin denně za odměnu vidět na okamžik svého guru Rajneeshe. Směli ho spatřit, když jejich špalírem pomalu projížděl v autě Rolls-Royce. Na vrcholu své moci Rajneesh vlastnil 93 těchto automobilů a každý den oblékal nová roucha, posázená diamanty.

105) Vojtíšek, Z. Encyklopedie nových nábožnských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 332 – 333. 106) Ibid. s. 333.

78

Po skandálech a soudních procesech se hnutí nakonec rozpadlo, Rajneesh byl vyhoštěn z USA. Vrátil se zpět do Indie a prohlásil své náboženství za mrtvé. Ke sklonku svého života působil pod jménem Osho. Byl velmi literárně činný a vydal množství knih, ve kterých se zabýval různými typy meditace, např. tzv. dynamickou meditací.107 Po jeho smrti vznikla síť Oshových komunit po celém světě, které se zaměřují především na přednášky a meditační kurzy. Možné nebezpečí: Je dnes minimální. Nebezpečí může však skýtat nesprávně používané psychoterapeutické postupy a různé typy meditací, které mají manipulativní charakter. Počet členů: Počet členů hnutí ve světě se odhaduje na několik desítek tisíc, u nás na několik málo stovek. Česká republika: Oshova meditační centra jsou v Čechách v Lažanech na Karlovarsku („Shangri-La“, dříve „Gít“, Lažany 49, 364 51 Štědrá) a na Moravě v Lažánkách u Veverské Bitýšky („Osho Suguma Meditation Center“, Lažánky 133, 664 76), meditace a kurzy se konají i na jiných místech.

107) Ibid. s. 333.

79

18 POSTAVENÍ NÁBOŽENSKÝCH SPOLEČNOSTÍ V ČESKÉ REPUBLICE Náboženské společnosti v České republice žijí stále ještě v napětí mezi dědictvím legislativy komunistického období a náboženskou svobodou. V éře vlády komunistické strany byla náboženská svoboda značně omezena. Vláda tehdy nedovolila žádnou náboženskou činnost, která by nebyla povolena státem. Záminkou k tomuto omezení byla údajná podpora náboženství tím, že stát povolené náboženské společnosti zajišťoval finančně. Důsledkem této „podpory“ pak byla možnost státního dohledu nad náboženskými společnostmi. Počet náboženských společností, které byly za těchto podmínek v České republice povoleny, dosáhl na konci komunistického období počtu 18. V roce 1991 byl přijat zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností. Podle tohoto zákona mají registrované církve a náboženské společnosti v České republice nárok na přístup jimi pověřených osob, vykonávajících duchovenskou činnost, do veřejných sociálních a zdravotnických zařízení, ubytovacích prostor vojenských útvarů, vězení apod. Jako jedna z podmínek zahájení registračního řízení byl stanoven závazný počet osob, kteřé se k této náboženské společnosti hlásí. Jiné výhody vyplývají registrovaným náboženským společnostem ještě i z jiných zákonů (týkají se zajištění platů duchovních, celních sazeb dovážené literatury apod.).108 Církve a náboženské společnosti, které byly povoleny před přijetím tohoto zákona, se považují za registrované i nadále. Počet osob nutný k zahájení registračního řízení byl vzhledem k nevyřešeným restitučním otázkám, a tím k dále trvající finanční závislosti církví a náboženských společností na státu, stanoven zákonem č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností na deset tisíc zletilých osob. Pokud by žádající organizace byla členem Světové rady církví, počet zletilých osob by musel dosáhnout alespoň pěti set. Kvůli těmto podmínkám se množství nových náboženských směrů ocitlo mimo možnosti státní registrace. Po přijetí tohoto zákona tak mohly být registrovány pouze dva náboženské subjekty: Náboženská společnost Svědkové Jehovovi a Luterská evangelická církev a. v. v ČR.109 V roce 2002 byl přijat nový zákon týkající se postavení církví a náboženských společnost, zákon č. 3/2002 Sb. Registrace poskytuje právní status a přiznává různé výhody. Musí být ovšem splněny stanovené podmínky (je třeba podat žádost a stručnou charakteristiku fungování, dále je třeba říci, jak vznikají jednotlivé institucionalizované složky, dále je třeba podpis alespoň 300 lidí).110

80

Co plyne z registrace: Právo zřizovat školy Působení duchovních v armádě Poskytovat duchovní službu ve věznicích Nárok na státní příspěvek na platy duchovních Zpovědní tajemství Největší význam státní registrace tak dnes leží pravděpodobně v oblasti veřejného mínění. Ve veřejnosti stále přetrvává přesvědčení, že registrací stát deklaruje určitou solidnost a spolehlivost registrované náboženské společnosti, nebo že dokonce důvěryhodnost této společnosti garantuje. To samozřejmě není možné ani žádoucí. Přesvědčení o vyšší kvalitě těch náboženských subjektů, kterým stát udělil registraci, je tedy nesprávné.

108) Tretera, J. R. Stát a církev v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. s. 54 – 55. 109) Tretera, J. R. Stát a církev v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. s. 55 – 56. 110) Tretera, J. R. Stát a církev v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. s. 56.

81

19 PŘEHLED O DATU REGISTRACE CÍRKVÍ A NÁBOŽENSKÝCH SPOLEČNOSTÍ A SVAZŮ CÍRKVÍ A NÁBOŽENSKÝCH SPOLEČNOSTÍ 19.1

Církve a náboženské společností registrované podle zákona č. 308/1991 Sb.

Č.

Název církve, náboženské společnosti

Datum rozhodnutí MK, (č.j.)

Datum registrace, resp.recepce (rok 1991)

1. 2. 3. 4. 5. 6.

__ __ __ __ __ __

1989 1951 1951(1952-56 odňato) 1951 1920 1. 3. 1990 *

7.

Apoštolská církev Bratrská jednota baptistů Církev adventistů sedmého dne Církev bratrská Církev československá husitská Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů Církev řeckokatolická

__

8.

Církev římskokatolická

__

9.

Českobratrská církev evangelická

__

recepce z Rakouska-Uherska (1950-68 odňato) recepce z Rakouska-Uherska recepce z Rakouska-Uherska recepce z Rakouska-Uherska 1951 recepce z Rakouska-Uherska recepce z Rakouska-Uherska 1956 19. 1. 1995

10. Evangelická církev a. v. v ČR

__

11. Evangelická církev metodistická 12. Federace židovských obcí v ČR

__ __

13. Jednota bratrská

__

14. Křesťanské sbory 15. Luterská evangelická církev a.v. v ČR 16. Náboženská společnost českých unitářů 17. Náboženská společnost Svědkové Jehovovi 18. Novoapoštolská církev 19. Pravoslavná církev v českých zemích 20. Slezská církev evangelická a. v. 21. Starokatolická církev v ČR

__ 19. 1. 1995 (č.j. 360/95) __ 1. 9. 1993 (č.j. 8475/1993) __ __ __ __

82

1930 1. 9. 1993 1956 recepce z Rakouska-Uherska recepce z Rakouska-Uherska recepce z Rakouska-Uherska

19.2 Církve a náboženské společností registrované podle zákona č. 3/2002 Sb. Č.

Název církve, náboženské společnosti

22. Církev Křesťanská společenství 23. Obec křesťanů v České republice 24. Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna 25. Česká hinduistická náboženská společnost 26. Ústředí muslimských obcí

Datum rozhodnutí MK, (č.j.)

Datum registrace,

19. 6. 2002 (č.j. 4563/2002-22) 3. 9. 2002 (č.j. 8213/2002-23) 21.11.2002 (č.j. 11830/2002-24)

20. 6. 2002

25.11.2002 (č.j. 11597/2002-25) 30. 8. 2004 (k č.j. 4874/2004) 2. 5. 2007 (k č.j. 15996/2006)

27. Ruská pravoslavná církev, podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice 28. Buddhismus Diamantové cesty 16. 5. 2007 linie Karma Kagjü (k č.j. 12449/2006 OC) 29. Višva Nirmala Dharma 25. 6. 2007 (č.j. 13654/2006) 30. Církev živého Boha 27. 11. 2007 (k č.j. 8009/2007) 31. Církev Nová naděje 12. 8. 2009 (č.j. MK 5577/2009 OC) 32. Církev Slovo života 15. 7. 2010 (č.j. MK 11623/2010 OC)

4. 9. 2002 21.11. 2002 25. 11. 2002 17. 9. 2004 26. 5. 2007 8. 6. 2007 14. 7. 2007 15. 12. 2007 3. 9. 2009 6. 8. 2010

19.3 Svazy církví a náboženských společností registrované podle zákona č. 3/2002 Sb. Č.

Název církve, náboženské společnosti

1.

Vojenská duchovní služba

2.

Ekumenická rada církví v České republice

Datum rozhodnutí MK, (č.j.)

Datum registrace,

31. 1. 2005 (k č.j. 21427/2004) 29. 6. 2005 (č.j. 9519/2005)

4. 2. 2005 19. 7. 2005

19.4 Podané návrhy na registraci církve a náboženské společnosti a svazu církví a náboženských společností Č.

Název církve, náboženské společnosti

Datum podání návrhu, (č.j.)

1.

Církev husitská

28.7.2010 (č.j. MK 12969/2010 OC)

83

19.5 Církve a náboženské společností, které nebyly registrované podle zákona č. 3/2002 Sb. Č.

Název církve, náboženské společnosti

1.

2.

Ekumenická církev Jana Jeruzalémského, svatého řádu rytířů Rhodosu a Malty Ukrajinská řeckokatolická církev

3.

Židovské Centrum Chai

4.

Arménská apoštolská pravoslavná církev

5.

Církev Nový Život

84

Datum rozhodnutí MK, (č.j.)

Datum nabytí právní moci rozhodnutí MK

23. 10. 2002 (k č.j. 4059/2002)

25. 10. 2002

26. 5. 2004 (rozhodnutí ministra kultury o zamítnutí rozkladu) (k č.j. 8843/2004) 30. 8. 2004 (k č.j.7240/2004)

3. 6. 2004

20. 9. 2004

12. 9. 2006 (k č.j.3038/2006)

20. 6. 2006

16. 2. 2010 (č.j. MK 1696/2010 OC)

27. 2. 2010

85

20 POUŽITÉ ZDROJE ABGRALL, J. M. Mechanismus sekt. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 254 s. ISBN 80-7184-774-7. BARRETT, D. V. Sekty, kulty a alternativní náboženství. Praha: Ivo Železný, 1998. 420 s. ISBN 80-240-0066-0. BLAŽEK, R., POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J. Nebezpečí sekt. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002. 239 s. ISBN 80-86568-07-5. BOROVIČKA, V. P. Sekty satanských bohů. Praha: Baronet, 1996. 206 s. ISBN 80-7190-913-0. BÜCHNEROVÁ, B. Co máme vědět o sektách. Praha: Amulet, 1999. 123 s. ISBN 80-86299-02-3. DOUGLAS, R. New Age tváří v tvář. Praha: Návrat, 1995. 182 s. ISBN 80-85495-38-4. ELIADE, M. Slovník náboženství. Praha: Český spisovatel, 1993. 318 s. ISBN 80-72033-93X. ENROTH, R. Průvodce sektami a novými náboženstvími. Praha: Návrat domů, 1994. s. 186. ISBN 80-85495-29-5. FÁREK, M. Hnutí Haré Kršna: institucionalizace alternativního náboženství. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 208 s. ISBN 978-80-246-1579-0. HASSAN, S. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. 286 s. ISBN 80-85880-03-2. HOLE, G. Fanatismus: sklon k extrému a jeho psychologické kořeny. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 147 s. ISBN 80-7178-183-5. HORYNA, B. – PAVLINCOVÁ, H. Judaismus Křesťanství Islám. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. 661 s. ISBN 80-7182-165-9. HUBBARD, L. R. Dianetika, moderní věda o duševním zdraví. Překl. Strajblová, L. Brno: Návrat, 1997. ISBN 978-87-7989-742-7. KOL. Malý slovník sekt. Kostelní Vydří: Karmelitánské vydavatelství Kostelní Vydří, 1998. 143 s. ISBN 80-7192-246-3. KROPÁČEK, L. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 1993. 292 s. ISBN 80-7021-613-1. KŘEMEN, P. Boj se sektou. Praha: Duel, 1997. 118 s. ISBN 80-902324-4-2-79. LA VEY, A. S. Satanská bible. Překl. Rauvolf, J. Praha: Relex, 1991. 206 s. ISBN 80-900857-2-5.

86

LUŽNÝ, D. Nová náboženská hnutí. Brno: Masarykova Univerzita, 1997. 182 s. ISBN 80-210-1645-0. NOVOTNÝ, T. Přicházejí. Praha: Oliva, 1992. 76 s. ISBN 80-901634-0-8. NOVOTNÝ, T., VOJTÍŠEK, Z. Základní orientace v nových náboženských směrech. Praha: Oliva, 1994. 47 s. ISBN 80-901634-4-0.. NOVOTNÝ, T. Mormoni a Děti boží. Praha: Votobia, 1998. 168 s. ISBN 80-7220-039-9. NOVOTNÝ, T. Písma mormonů – Kniha Abrahamova. Praha: Oliva, 1995. 24 s. ISBN 80-85942-05-4 PARTRIDGE, Ch. a kol. Encyklopedie nových náboženství. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2006. 446 s. ISBN 80-242-1605-1. PORTERFIELDOVÁ, K.M. O sektách. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-233-2. REJCHRT, L. Pavučiny: Náboženství, Nová náboženská hnutí, Sekty. Praha: Oliva, 1995. s. 122. ISBN 80-85942-13-5. REMEŠ, P. Svědkové Jehovovi. Praha: Oliva, 1995. 21 s. ISBN 80-85942-03-8. STORR, A. Na hliněných nohou. Praha: Volvox globator, 1998. ISBN 80-7207-178-5. ŠTAMPACH, I. O. Sekty a nová náboženská hnutí: naděje a rizika. 2. vyd. Praha: Oliva, 1995. 15 s. ISBN 80-85942-01-1. ŠTAMPACH, I. O. Náboženství v dialogu. Praha: Portál, 1998. 205 s. ISBN 80- 7178-168-1. ŠTAMPACH, I. O. Přehled religionistiky. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-384-0. VÁGNEROVÁ, M. Psychologie pro pomáhající profese. Variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-214-9. VESELÝ, Josef. Satanismus. 1. vyd. Praha: Vodnář, 2003. 293 s. ISBN 80-86226-42-5. VOJTÍŠEK, Z. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004. s. 462. ISBN 80-7178-798-1. VOJTÍŠEK, Z. Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí. Brno: L. Marek, 2009. 460 s. ISBN 978-80-87127-21-6. VOJTÍŠEK, Z. Pastorační poradenství v oblasti sekt a sektářství. Brno: L. Marek, 2005. 233 s. ISBN 80-86263-69-X. WERNER, K. Náboženské tradice Asie. Od Indie po Japonsko. Brno: Masarykova Univerzita, 2002. 711 s. ISBN 80-210-2978-1.

87

WESSINGER, C. How the millennium comes violently: from Jonestown to Heaven´s Gate. New York: Seven Bridges Press, 2000. Periodika Religio: revue pro religionistiku. Brno: Česká společnost pro studium náboženství. (periodicita: 2 x ročně). Dingir. Praha: Dingir s.r.o. (periodicita: čtvrtletník).

88

2. rozšířené a upravené vydání Vydal: Benepal, a. s. Vydáno v roce 2012 Sazba, grafické práce a tisk: Commservis.com, s. r. o.

PUBLIKACE JE SPOLUFINANCOVÁNA EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČR. Neprodejná publikace