1
Budoucnost
Horoskopy na čas před- vánoční Beran – Na Vánoce nebudete zrovna finančně zajištěni. To ale neznamená, že nemůžete svým blízkým udělat radost. Diamantový náhrdelník pro mámu neznamená dokonalý dárek. Věnujte se rodině, může mít totiž pocit, že se jí vzdalujete. Vaše drahá polovička vám poskytne pocit dokonalého zázemí. Býk – Láska je všude a vy máte ze všeho dokonale opojný pocit. Vánoční atmosféra jen přispěje dobré náladě. Nezapomínejte ale na členy své rodiny. Travte s nimi čas, příbuzní to ocení. Blíženci –Tento měsíc se vyznamenáte ve škole. Dávejte si ale pozor, aby vám úspěch nestoupl do hlavy. Ostatní by si to mohli špatně vyložit. V jiných ohledech, než je škola, by mohlo nastat stresující období. Věnujte se více odpočinku. Rak – Nebudete si jisti svými názory, často je budete měnit. Někoho to může naštvat. Je na čase promluvit se svým protějškem o společné budoucnosti. Letošní Vánoce pro vás budou ty nejlepší od doby, kdy jste přestali věřit na Ježíška. Lev – Tento měsíc nebude zrovna nejlepším zakončením roku. Doma budete obětí kritiky ohledně svých činů z minulosti. Budete se snažit žít zdravě, ve finále ale usoudíte, že je to zbytečné, zvlášť když je všude tolik cukroví a bramborového salátu. Bude těžké odolat. Panna – Potřebujete si udělat jasno ve vztahu a napětí bude možná i ve škole a práci. Nejlépe uděláte, když se začnete věnovat zanedbanému studiu. Zásluhou jiného člověka si zlepšíte fyzičku, kterou si budete snažit držet zuby nehty. Váhy- Pokud jste nejistí v práci či v milostném životě, možná je na čase udělat změnu nebo krok dopředu. Ve škole vám půjde vše snadno. Měli byste se věnovat sami sobě, zasloužíte si to. Štír – Počkejte si na změny ve vašem milostném vztahu na konec prosince, dříve by to mohlo vzít nepříjemný spád. Je na čase uskutečnit některé své sny. Zamyslete se nad sebou, měli byste jíst zdravěji. Váš životní styl jde do kopru, potřebujete změnu. Střelec – Jste komunikativní, využijte toho! Máte hromadu příležitostí se seznámit, můžete poznat zajímavé lidi. I když máte své práce dost, snažíte se pomáhat i ostatním. Zvolněte. Kozoroh – V okamžiku, kdy budete mít dojem, že jste na dně, tak se od něj odrazíte a bude se vám dařit víc než dobře. Zvlášť v namlouvání. Dávejte si ale pozor, ať nenaletíte nějakému idiotovi. Vodnář- Měli byste si dávat pozor na pusu. Říkat každému jaký na něj máte názor, by se vám mohlo vymstít. Ve vašem vztahu si dejte navzájem menší pauzu. Potřebujete si od sebe odpočinout, jinak se sežerete. Ryby – V prosinci se vyhýbejte řezníkům. Budete mít náročný měsíc- jak fyzicky, tak finančně. To se ale vyplatí. Vánoce budou dle představ všech, krom Grinche. Blanka Havelková
Nabídky, služby, inzerce ....
14
Nabídka kosmetických služeb Každá z nás někdy zatouží po změně, chce se cítit a vypadat lépe. Právě proto přicházíme s nabídkou našich kosmetických služeb poskytovaných na kosmetickém pracovišti v prvním patře školy. Předkládáme vám zvýhodněný ceník, který je určen nejen pro zaměstnance SOU, ale i pro jeho žáky. Vybrali jsme z něj ukázkou jen některé základní úkony. Nejčastěji využívanými službami jsou manikúra a základní kosmetické ošetření. Navíc je možné obdržet při pravidelných návštěvách každé desáté ošetření zdarma. Povrchové čistění pleti - 10-30 Kč Napářka obličeje - 20 Kč Hluboké čistění pleti - 10-30 Kč Masáž obličeje - 30 Kč Základní kosmetické ošetření – 140 -190 Kč Peeling - 20 Kč Úprava obočí - 10-30 Kč Barvení obočí - 20 Kč Barvení řas - 30 Kč Manikúra bez lakování - 50 Kč Manikúra s lakováním - 80 Kč Gelové nehty - 250 Kč..... doplnění - 150 Kč .....1 nehet - 25 Kč Gelové nehty Francie - 350 Kč..... doplnění – 200 Kč …. 1 nehet – 30 Kč Líčení denní - 50 Kč Líčení večerní - 100 Kč Pedikúra suchá - 150 Kč Pedikúra klasická - 100 Kč
Denisa Suchánková
Nabídka inzerce Milí čtenáři, nabízíme vám možnost inzerce v našem časopise. Máte-li například učebnice, které chcete prodat, nebo naopak sháníte ty, které potřebujete, napište nám. Sháníte-li modely na stříhání, napište nám. My vaše inzeráty nejrůznějšího typu i s kontaktem rádi uveřejníme. (pozn.- tato inzerce nebude ale fungovat jako seznamka)
Napište nám Milé studentky a studenti, dívejte se kolem sebe a neváhejte poslat své postřehy, nápady nebo připomínky na e-mailovou adresu redakce
[email protected] Vaše příspěvky jsou vítány.
Nezapomeňte 11. prosince se konají Studentské prezidentské volby - kosmetické pracoviště, učebna č.66. 19. ledna 2013 se koná v Lucerně maturitní a imatrikulační ples naší školy. Anglie 2013 - závazné přihlášky se podávají 10.12.2012. Zálohu je nutné zaplatit do 21.1.2013.
13
Stalo se ...
Úvod, obsah Slovo úvodem
DEMOKRACIE VYPADÁ JINAK Iniciativa STOP VLÁDĚ využila příhodné datum 17. listopadu a 23. výročí od Sametové revoluce k celodennímu protestu s názvem „Demokracie vypadá jinak“. V Praze na Václavském náměstí už od 11 hodin stály debatní a informační stany, od 13. hodin byla zahájena demonstrace a o hodinu později se šel také pochod na Národní třídu. Mladí i staří cestou vykřikovali hesla jako „demisi“ či „už je na čase, zbavit se Nečase“. Všichni se zastavili u památníku připomínající 17. listopad 1989, aby zapálili svíčky a zavzpomínali na události tohoto dne. (K památníku dorazili i osobnosti jako je kandidát na prezidenta Miloš Zeman, či prezident Václav Klaus, na jehož účet se z davu ozvala věta „Jste největším zlodějem, rozkradl a zaprodal jste Českou republiku.“ ) Poté se pochod rozhýbal a po pár desítkách metrů se střetl u Národního
divadla s řadou lidí, s papírovými maskami a obušky, důmyslně převlečených za současné politiky (viz fotografie). Demonstranti politiky „rozprášili“, popošli, aby je shodili z mostu, a pak se pozvolna rozprchli domů. Ve stejnou dobu šel okolo Národního divadla, směrem na Kampu, satirický karnevalový pochod Občanského hnutí FÓR_UM s názvem Sametové posvícení 2012. Lenka Šumanová
Milí čtenáři, s odstupem několika let se vám dostává do rukou první číslo obnoveného školního časopisu SOU life. Název zůstal, konečná úprava prošla změnami, a tak časopis získal novou grafickou tvář. Věříme, že se vám bude líbit. Nabízíme rubriky, které budou vycházet pravidelně, a doufáme, že k nim na základě vašich příspěvků přibudou nové. Obsahově, věrni názvu časopisu, bychom se chtěli zaměřit především na dění- život v naší škole a přitom zachytit zajímavé informace ze všech oborů, které se tady vyučují.Vyzdvihnout řemeslné a umělecké výsledky žáků, které jsou ve srovnání i s jinými školami velmi dobré. To bezesporu dokládají také příspěvky v tomto prvním čísle. Chtěli bychom umožnit podívat se na různé věci, události pohledem žáků, přicházet s novými nápady,radami a inspiracemi pro studijní i volný čas. Mnoho absolventů naší školy dokázalo ve svém životě najít výrazné uplatnění. Rádi bychom je vám v dalších číslech formou rozhovorů postupně představili. Znovuobnovený Sou life vychází v předvánoční době, můžeme jej považovat za ,, dárek pod stromeček“. Původně jsem měla v úmyslu nadlehčeně konstatovat, že jsme to stihli ještě před 21. prosincem 2012, ale nakonec jsem svůj postoj změnila. 21. prosinec je stále častěji zmiňován v souvislosti s koncem mayského kalendáře, s možným zánikem světa a celé naší civilazace. Ačkoliv osobně těmto zprávám nevěřím, protože si nedokážu představit, jak bych mohla s tímto přesvědčením žít, nemohu ale přehlížet, a proto ani zlehčovat, co se kolem nás v poslední době děje. Zrychluje se životní tempo, ubývá času i prostoru pro nás samotné. Množí se přírodní katastrofy. V obrazových zprávách sledujeme záběry z New Yorku na Sochu Svobody. V napřažené ruce k nebi třímá od dob Velké francouzské revoluce pochodeň, na hlavě má korunu se sedmi paprsky symbolizujícími a vyzařujícími svobodu přes sedm oceánů do sedmi kontinetů. Najednou se i ona s celým městem ponoří v důsledku superbouře Sandy, která zasáhla New York koncem října , do naprosté tmy. Prudký vítr, obrovské ničivé vlny, zaplavené ulice, lidé v domovech bez kontaktu s okolním světem. Ani si nechceme připustit, jak je člověk při střetu s přírodou zranitelný a bezmocný. Nemusím ale mluvit jen o katastrofách takového typu. Podívejme se kolem sebe. Každá běžná rodina je zasažena hospodářskou a ekonomickou krizí. Stoupá nervozita, nejistota,roste bezohlednost, morálka se stává prázdným pojmem. Lidé jsou unaveni., jen těžko hledají hodnoty,kterým by mohli ještě věřit. Zkusme alespoň my najít v této době něco, co nám udělá radost a dodá energii. Pevně doufám, že časopis Sou life vás dokáže alespoň na chvíli odvést od starostí, donutí vás zastavit se a zamyslet nad věcmi, které k sobě běžně nepouštíme. Snad vás také rozptýlí a pobaví. Milí čtenáři, přeji vám a všem, kteří se zasloužili o vydání tohoto prosincového čísla, pohodové vánoční svátky a do nového roku pořádný kus štěstí, bez kterého, jak se ukazuje, to ani nejde.
Budoucnost ..............................................1 Úvod, obsah ............................................ 2 Rozhovor a veletrh .................................. 3 Brož pro Madeleine Albrightovou ............. 4 Úspěchy našich žáků ............................... 5 World Press Photo ................................... 6 Něco málo z kultury ............................... 10 Za Revizorem do divadla ....................... 11 Karel Čapek ........................................... 12 Stalo se ................................................. 13 Nabídky, služby, inzerce ........................ 14
Redakce: Martina Kotrbová Blanka Havelků Adéla Procházková Son Le Petrana Holečková Otakar Pavlásek (gafická úprava) Tereza Dziaková Petra Chalušová Tomáš Vaňourek Jarka Moravcová Lenka Šumanová Denisa Suchánková
Adresa školy: SOU služeb, Novovysočanská 5, Praha 9
Kontakt: Redaktorka časopisu Martina Kotrbová
2
[email protected]
3
Rozhovor a veletrh
Edita Brodňanská
Karel Čapek Podzimní Veletrh řemesel
Proč jste se vlastně stala zástupkyní? Nikdy jsem nestála o to stát se zástupkyní, ale bývalý zástupce p. Pech mě oslovil, tak jsem přemýšlela a pak si řekla, že je to možnost, jak se posunout dál. Jak se vám nové místo líbí? Každý den mě překvapí něco nového, co nevím. A práce mě baví. Jaké máte ohledně ško-
ly vyhlídky do budoucna? Rozhodně bych chtěla, aby lidé na naši školu vzpomínali v dobrém. A dále bych ráda, aby škola začala spolupracovat s nadacemi, které se zabývají ochranou týraných a odložených zvířátek. (Podrobnější informace přineseme v příštím čísle.) Jaké změny už jste dosud provedla? Například nový propustkový systém, to pocítili žáci určitě nejvíce. Dále vybavení už čtyř učitelských kabinetů novým nábytkem. Také kopírka, která je dole u vrátnice a kde si mohou žáci za určitou cenu kopírovat své věci. Ale samozřejmě, na spoustě věcech má zásluhu i vedení a ostatní kantoři. Co ještě se ve škole plánuje za novinky? Chceme tu mít učebnu přírodních věd, kde se bude učit chemie, fyzika a biologie. V každé třídě bude postupně instalován dataprojektor s počítačem, už teď brzy to bude mít pět vybraných tříd. A kromě toho i bílé tabule. To bude sloužit ke zkvalitnění výuky. A také se plánuje dovybavení počítačových pracoven. A na závěr, co nám povíte o novém oboru, který se tu chystá? Čekáme už jen na vyjádření MŠMT, zda vyhoví naší žádosti a čtyřletý obor Starožitník nám povolí. Lenka Šumanová Pozn.: Krátce po tomto rozhovoru byl nový obor Starožitník oficiálně povolen.
Protože je u nás stále méně vyučených lidí a těch, kteří skutečně ovládají svůj obor, ubývá, přišel Magistrát hl. města Praha s projektem nazvaným „Veletrh řemesel “. Návštěvníci si na Karlově náměstí od 5.do 6.10. 2012 mohli nejen prohlédnout výrobky řemeslníků - truhlářů, kovářů, rytců, vlásenkářů,zlatníků, brašnářů a dalších řemesel, ale také si na místě některé práce sami vyzkoušet a zároveň získat informace o jednotlivých odborných učilištích. Přítomné rozhodně potěšila i ochutnávka práce pekařů, cukrářů a uzenářů. Do akce se zapojilo i učilišťě SPV zlatnické – Butovice a SPV zlatnické a rytecké – areál na Na Jarově, která zde představila své řemeslo a zhotovené práce. Kromě celodenního programu proběhla dražba výrobků věnovaných vystavovateli, kam také učiliště přispělo jednou ze svých prací-ocelovým lankem s pandorkamikorálky. Adéla Procházková
VE ŠLÉPĚJÍCH KARLA ČAPKA 5.10. 2012 jsme se vydaly na výlet do Staré Hutě, kde se nachází poněkud stranou od civilizace, zato v malebné krajině, památník jednoho z našich nejvýznamnějších literárních umělců Karla Čapka. Tamější průvodkyně byla zjevně odbornicí na slovo vzatou , milovnicí českého jazyka i našich dějin.Její projev i fakta, která nám poutavě přednášela, nás dokázal y zaujmout. Dozvěděly jsme se spoustu zajímavostí a informací, jež se nám jistě budou hodit nejen k maturitě. Památník ,velký bílý dvoupatrový dům s obrovskou zahradou,se
nachází 4 km od náměstí v Dobříši. Ráno už byla poněkud zima, a tak jsme cestu pěšky urazily poměrně rychle a pořádně se zahřály. Dopoledne pak vysvitlo slunce a my si vychutnaly i barevný podzim.V domě pod hrází rybníka Strž strávil Karel Čapek se svou ženou Olgou Scheinpflugovou poslední dva roky svého života, než o vánočních svátcích roku 1938 nečekaně zemřel na zápal plic.Toto místo měl rád nejen kvůli klidu, ale i kvůli zahradě, která byla dostatečně rozlehlá na to, aby se zde mohl věnovat své velké vášni – zahradničení. Napsal zde také spoustu fenomenálních děl, které dodnes čtou nejen starší generace. Byla to například Válka s mloky, Cesta na sever nebo Bílá nemoc. Ještě než návštěvník opustí dům,může si stoupnout na podkovy přibité na prahu dveří v přízemí. Když přitom vysloví 3 přání, ta se mu prý v budoucnosti splní. Řekla bych, že na podkovách jsme postály všechny , nakonec maturita je pro mnohé z nás až nebezpečně blízko. Výlet za literární historií nám poskytl mnoho zajímavých informací. Cestou zpátky, jako závěrečný bonus, nasbíraly holky půl tašky –zřejmě jedlých- hub v lese, kam Čapek tak rád chodíval a kudy dnes vede nově vybudovaná Naučná stezka Karla Čapka . Jarka Moravcová
12
Karel Čapek Karel Čapek, příslušník literární generace, která dozrála v letech první světové války, se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích. Pocházel z rodiny lékaře jako nejmladší ze tří dětí. Bratr Josef vynikl jako malíř a spisovatel, sestra Helena kromě několika próz je autorkou vzpomínkové knihy Moji milí bratři (1962). Karel Čapek byl žurnalistou, prozaikem, dramatikem, překladatelem a kritikem, autorem knih pro děti. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové a Brně, maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze, studium na FF UK v Praze ukončil v roce 1915 doktorátem. V době Čapkových vysokoškolských studií vznikla knižně publikovaná seminární práce Pragmatismus čili Filozofie praktického života (1918). V letech 1910 – 11 byl Karel Čapek na studijním pobytu v Paříži a v Berlíně. Po ukončení vysoké školy byl Karel Čapek vychovatelem v hraběcí rodině Lažanských, knihovníkem v Národním muzeu, do roku 1938 pak i redaktorem v Národních listech a v Lidových novinách. Ve Vinohradském divadle působil v letech 1921 – 23 jako dramaturg a režisér. Karel Čapek podnikl řadu cest do zahraničí, z nichž získal podněty pro své cestopisné fejetony a prózy. Byl zvolen prvním předsedou československého PEN-KLUBU. Ve své vinohradské vile organizoval Karel Čapek přátelské páteční besedy. Ženou Karla Čapka byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová. Čapkovo mnohotvárné a neobyčejně bohaté dílo přervala náhlá smrt. Zemřel 25. prosince 1938 v Praze na zápal plic. Je pochován na Vyšehradě.
11
Za Revizorem do divadla
Revizorem Ve čtvrtek 1. listopadu 2012 navštívily třídy: 1.H, 2.H a 2.E Malé Vinohradské divadlo Praha. Na programu bylo divadelní představení Revizor Nikolaje Vasilijeviče Gogola. Toto dílo patří k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury. Svou premiéru si odbylo v Petrohradě roku 1836 a slavilo obrovský úspěch, především mezi mladými lidmi a studenty. Nemůže být lepší příprava k maturitě, než zhlédnutí literárního díla v podobě divadelní hry. Proto jsme v čele s paní učitelkou Beštovou, paní učitelkou Jakubáčovou a paní učitelkou Nesměrákovou vyrazili do malého, útulného divadla v Záhřebské ulici, kde se měla hrát slavná divadelní hra Revizor. Na začátku představení nás mile překvapil chlapík v županu, který poskakoval a stěžoval si, že je mu zima. Netrpělivě jsme očekávali, co se stane dál. Po chvíli napětí vytáhl z kapsy zmačkaný papír a z něj odrecitoval „motto“ díla. Poté podal papír mezi nás a student z 1.H přečetl zbytek textu. Ke konci čtení všechny vylekal, když mu chlapík vytrhl papír z ruky, všichni jsme se tomu zasmáli. Z chlapíka v županu se vyklubal městský hejtman Skvoznik, který později ubytuje falešného revizora ve svém domě. V tom se na scéně objevují další dvě postavy Dobčinskij a Bobčinskij, kteří hejtmanovi přinesou špatnou zprávu. V městském hostinci se ubytoval revizní úředník Chlestakov. Ve skutečnosti je to jen obyčejný mladý úředníček, který prohrál všechny peníze v kartách a nemá na zaplacení útraty.Pro-
tože je město plné úplatků, nepořádku a krádeží, snaží se hlavní představitelé města Chlestakova podplatit. Skvěle jsme se bavili, herci byli úžasní a hned začátek byl plný vtipných scén. Nemluvě o tom, když herci začali komunikovat s publikem, ze kterého se ozýval hlasitý smích. V divadle vládla skvělá atmosféra. Hejtman Skvoznik ubytuje Chlestakova a jeho sluhu Osipa ve svém domě. Během jejich pobytu u hejtmana za ním chodí ostatní představitelé města a nabízejí mu „půjčky“ a různé jiné dary. Chlestakov plně využívá jejich hlouposti a všechno přijímá. Když mu hejtman nabídne jeho dceru, Chlestakov neváhá a vymluví se, že musí jet za strýcem pro povolení k sňatku. Během cesty píše dopis svému příteli o tom, jak podvedl úředníky z městečka. Dopis si samozřejmě přečte poštmistr a běží s ním k hejtmanovi, aby toho nebylo málo, ve stejnou chvíli se dozví, že do města přijel skutečný revizní úředník.
Na závěr se nám herci za hlasitého potlesku několikrát ukloní. Odcházíme s dobrým pocitem a skvělým zážitkem. Těšíme se na další divadelní představení. Tomáš Vaňourek
Brož pro Madeleine Albrightovou
4
Nikolaj Vasiljevič Gogol
(1. dubna 1809, Soročince – 4. března 1852, Moskva) byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského realismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů (Gogolovi měli asi 80 nevolníků). Jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie. Založil divadlo, v němž malý Gogol hrál – zásadně ženské role. Byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě. Po absolvování gymnasia odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla, ale nebyl úspěšný. Poté se pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou. Nakonec působil jako úředník. Léta 1836–1839 strávil většinou v Itálii. Roku 1844 podnikl cestu do Jeruzaléma. Před svou smrtí prožíval Gogol hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel. Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Nejlepší z jeho díla jsou povídky, kde plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým.
Brož pro Madeleine Albrightovou
dárek v podobě tohoto originálního šperku s kamejí, kterou zasadila do stříbra žákyně druhého ročníku naší školy Hana Dobnerová. Na fotografii přiložené k tomuto článku vidíte zelený vltavín,polodrahokam – typický symbol české země s reliéfem dívčí hlavy. Je zasazen do stříbrné šesticípé židovské hvězdy, která souvisí i s holokaustem. ( Židé museli nosit žluté Davidovy hvězdy s nápisem Jude v nacisty okupovaných zemích, aby tak byli před ostatními poníženi.) Také část rodiny Madeleine Albrightové
Bývalá americká ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová pochází z pražské židovské rodiny. V červnu 2012 přijela opět do České republiky, aby v terezínském Muzeu Křišťálový dotek zanechala vedle dalších významných osobností jako je například Sir Nicholas Winton,prezident Václav Havel nebo spisovatel Arnošt Lustig také otisk své vlastní dlaně. Při své návštěvě obdržela Madeleine Albrightová, o které je známo,že má ráda brože, od slánského starosty Ivo Rubíka
zahynula právě během druhé světové války. Brož, kterou navrhl výtvarník Jiří Hruška, je spojením češství a židovství v jeden působivý celek. (zpracováno na základě informací z Kladenského deníku ze dne 20.7.2012 redakcí SOU life)
foto: z archivu Hany Dobnerové
Madeleine Albrightová se narodila v pražské židovské rodině na Smíchově. Byla však pokřtěna a vychovávána jako katolička a o svém židovském původu se podle vlastních slov dozvěděla až poté, co Washington Post publikoval reportáž, v níž bylo vzpomenuto, že její prarodiče a několik příbuzných se stali obětmi holocaustu. Její otec Josef Korbel byl československý diplomat. Hned po Hitlerově okupaci zbytku Československa v březnu 1939 se mu podařilo i s celou rodinou odejít do Londýna, kde ve sklepním bytě zažili německé bombardování. Po válce se Korbelovi vrátili do Československa, které však vzápětí po komunistickém převratu v roce 1948 opustili a usadili se ve Spojených státech v Coloradu. Měli jen skromné finanční prostředky. Po studiích na internátní škole ve Švýcarsku a absolvování uznávaného Wellesley College, kde dostala stipendium pro studium politologie, se zapsala na postgraduální studium na Kolumbijské univerzitě. Získala diplom na Institutu ruských studií.
5
Úspěchy našich žáků
Něco málo z kultury Jiří Kulhánek
3. místo v kategorii Komerční studetský šperk – Jana Borecká za náramek ,,Mořský svět“
HISTORIE SOLUNKY, ROZHOVOR S UOV PÍ ALEXANDROU JELÍNKOVOU A ORIGINÁLNÍ ÚSPĚŠNÉ PRÁCE NAŠICH ŽÁKŮ V SOUTĚŽI O ŠPERK ROKU
Proč jste se rozhodla tenhle obor učit a ne se jím živit? Jsem přesvědčena, že zkušenosti, které jsem získala, se mají předávat mladým. Čím vás dokáží vaši svěřenci nejvíc „vytočit“? Neomluvenou absencí. A naopak, čím vás potěší?
3. místo v kategorii Umělecký studentský šperk-Břetislav Rubringer za soupravu ,,Jaro“
Zlatnické středisko praktického vyučování SOLUNKA vzniklo v roce 1994. Od svého založení je Solunka zařazena do rejstříku škol a školských zařízení vedeném Ministerstvem školství a je jediný pokračovatel v té době již zrušeného střediska praktického vyučování družstva umělecké výroby Soluna, jednoho z nejstarších výrobních družstev založeného po druhé světové válce. Pí Alexandra Jelínková pracuje na škole jako vedoucí mistrová praktického vyučování a odborného výcviku v učilišti Solunka od roku 1998 dodnes.
1.místo v kategorii Umělecký studentský šperk -Radka Kuklíková za soupravu ,,Puzzle“
2. místo v kategorii Umělecký studentský šperk – Jan Živora za soupravu ,,Vánek“
Když se jim práce daří a mají v ní úspěch. Cítila jste někdy hrdost na svoje řemeslo? Při jaké příležitosti to bylo? Vždycky a při všech příležitostech. Účastní se škola nějakých soutěží v odborné zdatnosti svých svěřenců? Popř. s jakými výsledky? V září (od 20. do 23.9.) tohoto roku se na Výstavišti v Praze- Holešovicích konal již 21. ročník mezinárodní výstavy Hodiny a klenoty. V rámci průběhu výstavy proběhla celostátní Soutěž o šperk roku, které se s velkým úspěchem zúčastnili také žáci SPV -Solunka. V navrhování a pečlivém řemeslném zpracování šperku zde v žákovské kategorii soutěží nejen učiliště, ale i střední a
vysoké školy zaměřené na výrobu šperku. Žáci Solunky získali tento rok v žákovské kategorii jedno první, jedno druhé a dvě třetí místa. Vítězné práce byly bezpochyby zaslouženě oceněny diplomem a zároveň i finanční odměnou. Son Le
(* 31. prosince 1967 Brandýs nad Labem) je český spisovatel, autor knih na pomezí science fiction a fantasy. V roce 1989 absolvoval v Liberci SPŠS. V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka. Mezi fanoušky je už poměrně proslulý tím, že nerad vystupuje na veřejnosti, rozhovory dává jen zřídka a odpovídá stručně. Je svobodný, žije v Praze. Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti (např. upíři, kyborgové, speciálně vycvičení bojovníci); obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část děje útěkem a skrýváním před masami „normálních“ nepřátel, jejichž nebezpečnost spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové. Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků („hlášek“ – knihy jsou vesměs vyprávěny v první osobě), detailní popisy vyspělé techniky (zejména zbraňové), s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a často se dopouštějí i morálně pochybných skutků. Určité nedostatky knih lze spatřovat v poněkud jednodušším jazyce a relativně častých logických nesrovnalostech. Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale zpravidla nepříliš zdařile (Martin Moudrý dokonce na internetu publikoval „3. díl“ Cesty krve a po jeho relativním úspěchu u Kulhánkových fanoušků vydal svou první knihu, jež byla recenzována dosti negativně). Doposud největšího čtenářského úspěchu dosáhl Miroslav Žamboch s románem Líheň (2 svazky 2004–5), ovšem zpracovává kulhánkovskou látku svým charakteristickým romantickým způsobem.
Četba nejen Pod lavici
10
Atmosféra 50.let na filmovém plátně
Rubrika , v níž se budou objevovat knižní tituly, které čteme někdy i při hodinách
Hunger Games – Aréna smrti ( první ze tří dílů) Suzanne Collinsová –americká spisovatelka knih pro mládež Na knize mě okamžitě zaujalo to, že je psána v první osobě (jak se odborně říká v ich –formě) a ke všemu v přítomném čase. Byl to první příběh, který jsem v takovém formátu četla. Kniha velice rychle vtáhne do děje. Narozdíl od některých děl , kde hlavního hrdinu pouze pozorujete, tady se už na druhé stránce přímo ztotožníte s Katniss Everdéénovou. Hunger Games, doslova Hladové hry, jsou svým způsobem reality show pořádané kdesi v neurčeném čase. Po vzoru hrdinů z řeckých mýtů spolu bojují náhodně vybraní chlapci a děvčata v přímém televizním přenosu. Druh zábavy, který dnes přitahuje tisícovky diváků. Knihu jsem četla doslova na jeden zátah a mohu ji jen vřele doporučit, i když zřejmě především dívkám. Tereza Dziaková
Dne 24. října jsme jsme zhlédli v Cinestar na Černém Mostě filmové představení Ve stínu. Do kina nás přišlo bezmála dvě stě a zaplnili jsme tak téměř celý sál. Víte, že tento film se natáčel skoro šest let? Davidu Ondříčkovi se povedl film dobrého rázu. Ivan Trojan v hlavní roli jako kapitán Hakl a Sebastian Koch ve vedlejší jako major Zenke odvedli skvělou práci (ale pořád nesmím zapomínat i na výkon ostatních herců, ať už jejich herecká úloha byla jakkoliv velká). Obsazení bylo takříkajíc hvězdné. Zadařilo se i u kulis a filmových efektů. 50. léta bezprostředně před měnovou reformou byla vystižena krásně, ač rozhodně nebyla nejpěknějším obdobím v českých dějinách. Ve filmu nebyly žádné složitosti a přitom jste si až do samotného konce lámali hlavu, jak to tedy vlastně všechno bylo. Tento politicko-kriminální thriller z padesátých let už jsme potřebovali. Zápletky a nečekané zvraty nás prováděly celý film a já bych mu dala jedničku. Petra Chalušová
9
World Press Photo
WORLD PRESS PHOTO Nadace World Press Photo sídlí v Amsterodamu kde byla i roku 1955 založena. Celosvětovou proslulost získala díky soutěži, která nese stejné jméno. World Press Photo přesně mapuje nejzásadnější světové dějiny pomocí objektivů fotoreportérů. Vítězné fotografie se staly známé po celém světě a většinou události zachycené na fotografiích „změnily“ svět. Na výstavu World Press Photo (dále jen WPP) jsem se těšil už několik let, bohužel jsem se dostal až na tento ročník. Celkově jsem netušil, co od výstavy očekávat. Většinou jsem slýchal pozitivní reakce a že bych měl na výstavu zajít. Věděl jsem, že na výstavě uvidím vítězné fotografie v několika kategoriích, které jsou vyhlášeny, a některé ukazují scény, které se nám nenaskytnou za celý život, ale nic z toho mě
nepřipravilo celkově na výsledný dojem z mé první návštěvy. WPP mě už od začátku překvapilo fotografiemi z protestů v Egyptě. Snímky samy osobě ukazují plno emocí, ale s doplňujícím textem pocity ze snímků nabírají nový rozměr. Další snímky ukazují také utrpení, ale způsobené přírodou.
Nejvíce mě zarmoutilo násilí páchané na zvířatech, vybíjení žraloků z důvodů velké poptávky čínského obyvatelstva. V dnešní době běžný jev, ale mělo by se s tím něco začít dělat. Bohužel to není v silách jedince, ale v silách našich vlád, které se na to moc neohlíží. Nosorožci jsou nádherná zvířata, bohužel díky čínskému lidu
World Press Photo
a že se nám může stát, platí pro všechny, jenom ne pro nás. Bohužel jednoho dne se může stát, že to bude platit i pro nás a my na to nebudeme připraveni. Situace na celém světě není nejlepší, ale když budeme jenom přihlížet, nikdy se to nezlepší. Fotografie vyjadřují dnešní situaci a zachycují momenty, které by nikdo z nás nechtěl zažít. Na další výstavu určitě půjdu také, ale s úplně jiným předpokladem. Každopádně tuto výstavu vnímám jako druh určitého poselství, které není politicky ani jiným způsobem ovlivněno.
World Press Photo 2012 trochu jinak Praha, Karolinum, (14.9. - 7.10. 2012) Žijeme teď ve velmi zajímavém světě.
Otakar Pavlásek
by se nemuseli dožít dalšího století. Touha střední vrstvy pořídit si roh od nosorožce, rok od roku stoupá. Smutné na tom je, že si asi neuvědomují za jakou cenu budou mít něco víc než ostatní. Nemůžu říci, že by celkově byla výstava jenom o utrpení, některé z fotografií vyvolávají i jiné pocity. Když se ohlédnu za výstavou v tuto chvíli, mám pořád rozporuplné dojmy. Zanechala ve mně pocit utrpení, o kterém se ví, ale jenom se přihlíží. Čeká se až do bodu, kdy je to opravdu vážné a v zemi je situace nezvladatelná, nebo se o to nikdo nezajímá. Stejný pocit mám i z násilí na zvířatech. Ví o něm celý svět, dělají se rezervace, udělují se těžké pokuty, ale pytláctví funguje pořád dál. Z mého hlediska to ve světě chodí velice jednoduše, to, co se dovíme, že se děje
Každý má své problémy, svá trápení! Chce se ráno probudit s tím, že je už všechno dobré a problémy jsou pryč. Také já se každý den probudím a říkám si: ,, Kdy už to všechno skončí, kdy budu šťastná?“ Na tuto otázku nezná nikdo odpověď. Poslední měsíc byl pro mne opravdu těžký, každý den mě někdo zklamal, každý den se mi pokusil někdo ublížit. Byl to nejhorší měsíc v mém životě.
4.10. jsme šli se školou na výstavu fotek do pražského Karolina. Na té samé výstavě jsem byla už minulý rok a vůbec mě nezaujala. Vlastně jsem ji jen prošla a snažila se nevnímat ty fotky. Nemám ráda násilí, krev ani záběry mrtvých. Celý život chci věnovat focení, ale já chci lidem ukazovat, jak je život krásný. Chci fotit štěstí, lásku, ne starosti a bolest! Přišli jsme na místo a já plánovala to zase všechno rychle proběhnout a vypadnout. Podívala jsem se na první fotku, druhou, třetí...a pak mi to došlo. Člověk se ubíjí tím, že se pohádá s nejlepší kamarádkou, že mu umře morče, a pak přijde sem a podívá se na ty fotky plné utrpení, smutných příběhů a tragických osudů. V tu chvíli jsem si to uvědomila. Co je to bolest ? Co je to trápení? Brečím, protože mi umřel pes, a na druhé straně světa zastřelil někdo před očima dětí jejich rodiče. Cítím bolest a je mi smutno. Ale co je má bolest oproti jejich? Existují dva druhy bolesti - psychická a fyzická - a já obě na té výstavě viděla. Jaká z nich je horší?Já myslím, že každý odpověď zná. Procházela jsem mezi fotkami a v každé to bylo. Rozbořený kostel, na který byl
6
spáchán atentát. Všude mnoho mrtvých a mezi nimi se plazily děti a matky, co hledaly své blízké. Byly zraněné. Co je ale bolelo víc? Rozdrcené nohy, nebo to, že právě našli mrtvého někoho z blízkých? Život je krutý, každou chvíli uděluje rány, ale je nutné si uvědomit, že naše trápení není nejhorší. Vždycky na tom někdo bude hůř.Chci tím říct, že tato výstava fotožurnalistiky je vlastně dobrá věc! Jdu tam celá utrápená v zajetí vlastních problémů, ale ty mé problémy jdou řešit, a tak se musím jen usmát a jít dál! Petrana Holečková
WORLD PRESS PHOTO 2012
