NA HLUBINU. revue pro vnitřní život. Ročník XXII

NA HLUBINU r e v u e pro v n i t ř n í ž i v o t Roční k XXII.

19 4 8

O L O M O U C

OBSAH XXII. ročníku (1948). ZÁSADY: BRAITO: Skrze M arii k Ježíši 2, M aria, m a tk a m á 46, P ro střed n ice ži­ vota 82, M ariina spolupráce na dile V ykoupení 124, M aria nám p om áhá růsti v lásce 165, U zdrojů svátostí 203, P an n a M aria nás p řip ra v u je k dobrém u p řije ti svátostí 243, P an n a M aria p řip ra v u je nás k m od­ litbě 283, M aria, ochrán kyn ě našeho duchovního života 315, P an n a M aria nás volá k dokonalosti 350. BUREŠ: Rodiče a náboženská výchova dětí 185, 221, 257. CA TERIN A TO : S ladká M aria —M aria P a n n a ve zbožnosti a díle sv. K a­ teřin y Sienské 175, L ásk a sv. K ate řin y Sienské 216. Sv. CY PRIAN : Rozhovor sv. C y p riana s jeho žáky 241. D A C lK : M editace nad encyklikou P ia XII. M ediator Dei 179, 205, 246. DANTE: R áj 42. DIADOCHUS: L áska a bázeň Boží 41. DIDACHE neboli N auka dvanácti apoštolů 1. DURYCH: Vůle Boží 281, Š ep táno knézi 314 EFREM: O P án u našem , o sm rti a sa ta n u 161. Sv. FR A N TIŠK A ze C hantal: K ráčet se zavřeným a očima 281. GOGOL: M odlitba novoroční 1. HUDEC: V ýklad Z jevení sv. Ja n a 11. JU L IA N A z N orw iche: O sm é zjeveni Boží lásky 169. JU RCINOVÁ: M arie Noélová 139. KOLDA z K oldic: Povýšena nad anděly 202. LHOTSKA: Z ápisy jednoho roku 5, A nežko z Cech' 81. M A TÈJ z Jan o v a: V ypravování o M ilíčovi 252. M ICKIEW ICZ : M yšlenky a rozjím áni 121. NOVALIS: K do jednou, M atko .. 313 PASTOR HERMAE 122. PECKA: K řesťan stv í a ak tiv ita 6, E xistencialism us 132. PEPLER : P rv ní m ilosti m istra 291, S lužba P á n u 322. REBAN: K ře sťa n společnosti 209, Kněz a laik 286, 318. Sv. FRA N TIŠEK SALESKÝ : O d u v éře v Boha při poznáni v lastn i bídy 345. SNOBL: O náboženství 191, 267. SPU REK : D r E d u ard Poppe 127. SVACH: Postoj E vangelia k m oderní době 49, 89, S p rav ed ln o st 353. VAŠEK: B iskup a lid 212. VESELÝ: M ilovat budeš bližního svého jak o sebe sam ého 86, »M ilujte n ep řátele své« 183. VODIČKA: P říp a d G raham a G reena 263. J . C. H. WU: Octa k P anné M arii v C íné 346.

ZE S I T É : T rojice a láska 15, O m isie 16, P ohoršeni o p ráv n ěn é 17, S m rt n e­ znám ého h rd in y c h a rity 19, P roblém y pohraničí 19, 99, O m isijním duchu naší doby 21, N ová m orálka 23 »K ám en a bolest« po d ru h é 24, Z katolického svéta 29, M aterialism us a sp iritism u s 59, Cechy v době H usové 61, K atolické m isijní u n iv ersity 64, H rom adné obráceni v B el­ gickém K ongu 65, O svobodnou školu ve F rancii 65, K atolicism us v Číně 65, O tisk k ato lík ů v M aď arsk u 66, P ro h lášen í lidských p ráv 69, C írkevní zákoník o círk ev n ím m ajetk u 93, 95, O puštěná farn o st 96, Z m isií 96, C irkev bojující 101, Ja k sv. Tom áš soudil o nevěře 103, O sm yslu života 1D5, A poštolát 107, N áboženské k n ih y 109, K rista dnešní době 141, N aše v íra v Boha 144, E kum enism us k řesťan ů m im okatolických 144, V ýstup na A ndělskou horu 145, O sm desátiny slavného ethnologa P. Schm idta 147, Ze světa 148, M isie a k u ltu ra 148, P ři­ jím áni nejsv étéjší 226, Český duchovní spisovatel K olda z Koldic O. P. 227, C tnost silných 230, K řesťan a um ění 232, Z em řel J iř í B ernanos 270, D cery nazaretsk é 271, S k u p in a dcer sv. K ateřin y S ien ­ ské 273, P řipo m ínka 274, H nutí biblické a litu rg ick é 296, Zdaž jsou všichni proroky? 297, U m íte m luvit k b ratřím ? 299, K řesťan a doba 300, O n to P án B uh n ějak z a ř íd í. . . 302, Používám e času 302, Pokoj zklid­ n ěné duše v Bohu 303, K řesťan stv í a o troctví 328, P o u ť do C h artres 329, Š k ra b alů v přek lad N ového Z ákona 331, K ře sťa n sk á h rd o st 334. M ezinárodní ro zp rav y v San S eb astian u 335, K ristonoši 335, P říru č k a pro m isiologii 336. Ve Šlépějích sv. fa rá ře arsk éh o 336, S urovost ncni k ri­ tikou 357, Zpěváčci s dřevěným i k řížk y 359, V. m ezinárodní kongres náboženské psychologie 359, M ethoda pro tebe 359, Jed en p řík lad pro tebe 360, K něžský ^k urs 360, V elikost kněžského povolání 361, K ato­ lická m isie 361, S vatá in diánk a 362, S v atý O tec prom louvá k d ělní­ kům tu rin sk ý ch závodu FIA T 362, S m ěrnice pro apoštolskou práci laik ů 363, Sv. B rig ita 365, N ade všechny m ethody poslušnost h ie ra r­ chická 366, V yučování náboženství v rodině 366, M uže obecný sněm zbloudit? 368.

PRACOVNA: v 33—39, 74— 78, 113— 117, 149—156, 195—198,235—239,276—279,309—312, 337—343, 369—376.

;EŇ:

MODLITBA NOVOROČNÍ

,

Tlospodine požehnej tomuto nastávajícímu roku ! Obrať jej všechen v plodnou práci mnohotvárnou a dobrotvornou, všechen v službu Tobě všechen v spasení duší. Bud milostiv a rozhřeš ruce i rozum zastíniv jej svým vyšším světlem a prorockým zřením velikých zá­ zraku svých. Kéž duch svátý sestoupí na mne pohne mými ústy a osvítí ve mně všechno vypáliv a zničiv hříšnost a nečistotu a ohavnost mou a proměniv mě v posvátný a čistý chrám důstojný Hospodine toho abys Ty v něm přebýval. Bože! Bože! Neodlučuj se ode mne! Bože! Bože! Pomni někdejší lásky! Bože! Požehnej mi a dej mi sílu abych jebe milovaly velebil a chválil a abych všechny vedl k chvále Tvého svátého Jména!

,

,

,

,

, ,

,, .

N. V. G o g o l, přeložil O. F. B abler.

Didache neboli Nauka dvanácti apoštolů Rok 90—100. O dvou cestách

C. 1., n. 1. Jsou dvě cesty. Jedna života, druhá smrti, avšak veliký je rozdíl mezi oběma. 2. Cesta světla je tato: »Nejprve budeš milovati Boha, jenž tě stvořil, potom bližního svého jako sám sebe;« vskutku, o čemkoli nechceš, aby se stalo tobě, ani ty nečiň jinému. 3. Nauka však těchto slov je toto: Dobrořečte těm, kteří vám zlořečí a modlete se za své nepřátele. Postěte se za ty, kdož vás pronásledují. Jakou totiž máte zásluhu z toho, jestliže milujete ty, kteří milují vás? Zda to nečiní i pohané? Vy však milujte ty, kteří vás nenávidí, a nebudete mít ne­ přítele. 4. Upusť od smyslných a tělesných tužeb. Jestliže tě někdo udeří na tvář pravou, nastav mu i levou a budeš dokona­ lým. Jestliže by tě kdo nutil, abys šel s ním tisíc kroků, jdi s ním dva tisíce; vezme-li ti kdo plášť, zanech mu i suknici; odejme-li ti někdo tvůj majetek, nežádej ho zpět; vždyť ani ne­ můžeš. 5. Každému, kdo tě žádá, dej a nežádej nazpět; chce totiž Otec, aby všichni měli podíl na jeho darech. Blahoslavený, kdo dává dle přikázáni — jest totiž bez viny. Běda tomu, kdo při­ jímá; jestliže totiž někdo potřebný přijímá, jest bez viny. Kdo

však přijímá, ač nepotřebuje, vydá počet, proč (to) bral a k če­ mu. Bude spoután a tázán po tom, co (s tím) učinil, a nevyjde, dokud nevráti poslední haléř. 6. Avšak o této véci také se praví: Nechť potem zvlhne almužna v rukou tvých, dokud bys nepo­ znal (toho), jejž obdarováváš. 3, 7 — Buď vpravdě tichý, protože tišší budou vládnouti zemí. 8. Buď vždy velkodušný a milosrdný, upřímný, klidný, dobro­ tivý a pozorný vůči slovům, jež jsi slyšel. 9. Nebudeš se povyšovati ani nepopustíš duši své, aby přilnula k ješitnosti. Ne­ přilne duše tvá k lidem zpupným, nýbrž obcovati budeš se spra­ vedlivými a pokornými! 10. Cokoliv tě potká, to přijímej jako dobro, jsa si vědom toho, že bez Boha nic se neděje. 4, 1 - Sy­ náčku můj, dnem i nocí budeš pamatovati na toho, kdo tě vzdě­ lává ve Slově Božím, a bázeň budeš miti před ním jako před Pánem. Tam totiž, kde se mluví o panství, tam je Pán. 2. Denně vyhledávati budeš tváře svátých, abys spočinul ve slovech je­ jich. 3. Nebudeš činiti rozmíšek, nýbrž usmiřovati budeš bojující, soudit budeš spravedlivě, při posuzování vin nebudeš hleděti na osobu. 4. A nebudeš se zdráhati, ať se stane v budoucnosti co­ koliv. 5. Nenastavuj rukou svých, abys přijímal něco, zato však natahuj je k rozdávání. 6. Vydělal-li sis něco rukama svýma, dej to jako výkupné za své hrichy. 7. Nebuď váhavý v dávání a nebruč když (něco) dáváš; vždyť poznáš, kdo je dobrý Odplatitel! Nezapudíš potřebného, nýbrž sdílet se budeš ve všem se svým bratrem a nic nebudeš nazývati svým vlastnictvím; neboť jste-li spoluúčastníky statků věcných, oč více to platí, pokud jde o statky časné. C. 6, 1 - Hleď, ať tě nikdo nesvede od této cesty, protože by tě učil tomu, co je mimo Boha. 2. Jestliže celé jho Páně můžeš nésti, jsi dokonalý. Pakli DLDACHE skutečně nemůžeš, čiň to, co můžeš. P. S i l v . M. B r a i t o O. P. :

Skrze Marii k Jeziši Sv. G rlgnion z M ontfortu v y ja d řu je souvislost m ezi Ježíšem a M arií, mezi úctou m ariánskou a láskou k Ježíši, mezi porozum ěním M arii a n á ­ sledováním K rista takto: »Skrze M arii přišel Ježíš na sv ě t a opět skrze M arii bude k ralo v a t ve světě.« A d ále: »M aria božská byla až dosud ne-

w

J .

znám a a proto ani Ježíš není poznáván, ja k by mél. Jestliže ted y p řijd e — a je jisté, že p řijd e — K ristovo k rálo v stv í n a tento svét, p řijd e jak o n u tn ý důsledek poznání a k ralování p řesv a té M arie, k te rá d ala jednou K rista a dá ho i po druhé.« Sv. G rignion rozvedl nyní tu to svou m yšlenku v knize O pravé pobož­ nosti k P. M arii, jejím ž zhuštěním je T ajem stv í M ariino. (Edice K rystal, III. vyd. 1947). Jso u v ní pokyny, podrobnosti, m ethoda a tech n ik a, řek l bych. této m yšlenky. Ale hlavním podkladem a podstatou m yšlenky sv. G rigniona v této M ariánské úctě je stá le sám základ velikosti M arie P anny: je jí pohotovost a oddanost vůči Otci, S ynu i D uchu svátém u. M aria P an n a byla jediným Ano k celé v ů li Otcově, snoubenka D ucha svátého, k te rá je j nechala v sobě púsobiti i věci nejtajem n ější, n ejpodivuhodnější a nejnepochopitelnější, m atk a S yna Božího svou h rdinskou vírou, k te rá vidí S yna Božího v jeslích, na cestách bez p řístřeší i na Golgotě. Když sv. G rignion volá k úplném u oddáni se M arii P anně, m á na m ysli tři cíle: u c tít M arii P annu, k rálo v n u naši, ú plně poddanskou úctou, ale pak za d ru h é u v ést nás tou to pobožností do je jí školy, a tím k doko­ nalé lásce je jí k Ježíši K ristu . Leckom u se zdála jeho m ethoda a škola, než se d ob ral základního jejíh o sm yslu, nebezpečnou pro p rv en stv í Je ž í­ šovo. A le to jen tom u, kdo nečetl dále, kdo nečetl s porozum ěním . S v atý G rignion totiž p rav í: »Je-li M aria, k te rá je strom em života, dobře štíp en a v naší duši, vydá své ovoce v Čas p řího d ný a je jí ovoce není nic jiného leč Ježíš K ristus.« P ro to sv. G rignion žádá ta k poddanskou a úplnou oddanost naši ke sv a té P anně. V dokonalé úctě, v dětinském p řiv in u tí se k M arii P an n ě dosáhnem e totiž dvojího: Pochopím e celý sm ysl její existence a je jí ve­ likosti, že M aria je tím , čím je, jediné skrze Ježíše K rista, a tím , že se m u zcela oddala, že m u uv ěřila a d ověřila až do konce, k te rý přem nohé zm átl. Za d ru h é budem e tak skoro nepozorovaně p řetv á ře n i touto její o d d an o sti Sv. G rignion nestaví M arii před K rista aneb o nad K rista, nýbrž docela theologicky u rču je je jí m ísto h rd la C írkve, jež je mezi K ristem , hlavou, a nám i, jeh o tělem . U kazuje, že m a teřstv í M arie P an n y je jiného rázu než jin é m ateřství. M ateřstv í M ariino je st spojeno s K ristovým božstvím . V ni se božství spojilo s člověčenstvím . N a věky. N erozlučně. P ro to tak, ja k jednou byla M atkou K ristovou, ja k jednou K ristu s přišel n a svět, ta k přichází do každé duše v důsled k u a sile svého v télen éh o božství. Ja k o trv á spojení božství K ristova s jeho člověčenstvím , trv á i M ariino m a­ teřství, v něm ž bylo uskutečněno toto spojení. T ak je nem ožno o b je k tiv ­ ně odloučit! příchod K ristů v do duší zrajících k obrácení a v obrácení od závislosti na M arii. Ježíš nebyl bez M arie a proto není a nebude bez M arie. Sv. G rignion neučí u ctív ati M arii je n pro jev y hyperdulie, Čili m im o­ řád n é úcty, jež je ozvěnou ctnosti nábožnosti a zbožnosti, k terý m i ctím e

Boha a odevzdávám e se jeh o úctě a ted y i těm, k te ří jsou spojení s Bo­ hem. G rignionova ú cta m a rián sk á nás p řipou táv á k M arii proto, aby touto úctou p řešla nám do k rv e M ariina pohotovost k v ůli O tce n eb e­ ského, o ddaná odevzdanost vůči D uchu svátém u a vše obětující v íra v S yna Božího. N ikdo totiž více neporozum ěl Otci, Synu a D uchu svátém u, nežli M aria P anna, k te rá u v ěřila teh dy ta k neuv ěřiteln ém u , že O tec nebeský m á Syna a ona že je j má p řijm o u t do svého lůna. M aria dovedla p řijm o u t onu strašn o u úlohu spojití o b ět svého m ateřstv í, lidské nicoty s n esm ír­ ností božské velebnosti, k te rá zničila sam a sebe. M aria dovedla p řin ésti tu strašn o u obět, n ad kterou se dosud m álokdo zam yslil, spojení své n i­ coty s tím to sebezničením K ristovým , jenž vzal z je jí nicoty svou nicotu před tv á ří lidí. M yslíte, že je to m alá oběť podati K ráli nebes a země ubohost lidské schránky? K dyž On chtěl, M aria podává, co m ěla a co On chtěl. M aria byla přece p ln a D ucha svátého a pronik ala tyto propasti tajem ství, k te rá se v ní o d eh ráv ala při svátém V tělení. Sv. J a n naznačuje tuto posvátnou hrůzu, když stav í p roti sobě onu prohlubeň: Slovo tělem se stalo. Zpiváme-3i v hym nu : Non h o rru isti virginis u te ru m — N ehrozil ses lů n a panenského, podobně platí: N ehrozila se P an n a p řijm o u ti P án a do svého lůna. N eře k la jako P etr: O dstup ode mne, P ane, třebaže n ebyla h říšn o u jako P e tr stižený hříchem dědičným . Co však je človék vůči Bohu a jak se sm í odvážit nabíd n o u t mu sch rán k u své ubohosti? Dnes stá le je ště straší h rů za z blízkosti Boží. S tále se o p atrn ick y tv rd í, že m y stik a a vyšší svatost je jen p ro vyvolené. S tále je a p ěstu je se strach z Boži důvěrnosti. S tále žije n ed ů v éra k Boží m ilosti a k otevření se jí. Více se d ů v ě řu je v lastn i činnosti. Askese má více k re d itu než m ystika. Přeložil bych to tedy tak , že človék více d ů v ě řu je sobě než Bohu. Od toho všeho, od v eškeré té to m alosti, m alověrnosti a nedokrevnosti duchovní nás osvobozuje p ráv ě tato oddanost k M atce Boží. Kdo se ji úplně odevzdá do vedení, toho M aria naučí velké šlechetnosti, odhod­ lano sti a až zázračné pohotovosti k vůli Boží. Kdo se sžije s M arií Pannou, osvojí si její pohotovost k D uchu svátém u. B ude u m ě t ta k slyšet D ucha svátého, ta k rozum ět jeh o volání a v n u k n u tí jak o ona. B ude um ět d át se jim v ést a nést. D uch svátý, lásk a O tce a Syna, n ás spoju je s Bohem a jedině on nás naučí v in o u t se k B ohu jako k O tci a ke K ristu jak o k Pánu. (Viz slova sv. P av la o tom !) N erostem e v duchovním životě, protože stále ohlušujem e svým činěním se šepoty D ucha Svatého. Kdo se oddá M arii P anně, kdo se vžije do je jí sv ato sti a sžije s je jí svatostí, jest jí veden, jako lo d je n ešen a proudem , k terém u se svěří. Mimo to je M aria plna m ilosti, K risto v y m ilosti, a je jí m ilost se rozlévá i n a děti jí oddané. Posvěcuje je, působí na ně, zah řív á a p ro m ěň u je je.

A nem ožno t o u t o úctou k M atce Boží d o jiti jin am než ke K ristu, p ro ­ tože ona je průtokem , h rdlem nejbližším K ristu — Z droji svatosti. Ne­ možno, aby se nepřelila p řes M arii sv atost K risto v a na ty, kdo se ta k to spojí s M arii. P ro to očekávám e a p řip rav u jem e po vzoru sv. G rigniona k rálovství M ariino, protože jeho střed em nakonec není M aria, nýbrž K ristus!

Věra Lhotská :

Zápisky jednoho roku Rozžehni v nás, P ane, p lam en touhy! N eboť je doba tm y a čekání, doba pokání. J e advent, těžká skutečnost. K dyž M aria počala, znam enalo to početí bolesti. Co jiného to bud e pro nás, b y l-li v n ás m ilosrdenstvím Božím počat jeho život? T em ná noc ad v e n tn í s km itáním sporých hvězd. Noc ta k lidská, noc toužící tolik po osvobození. A my jdem e nocí ad v en tn í, nesem e se klop ýtav ě k B ohu svým i v lastn ím i silam i. Z a chvíli však, za chvíli ponese nás už Syn, Zrozený. Vánoce, to není je n splnění radostného očekávání D ěťátk a růžovolícího, k te ré p otřeb u je naší pomocí. P řichází Mocný, K rál, E m m anuel. Ten, k te rý nese moc, pomoc Boží s sebou, sílu a odvahu. V úžasu klesám e. P ř ijí­ m ám e Ho. N ení již pro nás om luv, neboť n ejd em e sam i, ale On jde s nám i a v nás. P řijím á m e s ním celou tem nou budoucnost — pokušení na poušti, tři lé ta putování, noc na hoře O livetské, V elký p átek. P řijí­ m ám e jeho jho, jeho zájm y, jeho cíl. A d ávám e se mu celí. V ánoce — to je daní sebe tom u nesm írném u T ajem ství v ubohých jeslích. A ten, kdo se strach em nezachvěl při zpěvu zářivých koled, te n neví, kdo přišel v půlnoční čas n a svět. P řišel na svět. N ásled u jte Ho! A první, k te rý následoval sm rtí, byl světec odpuštění a lásky, jáh en Š těpán. Vzor všech, k te ří jdou za S p a­ sitelem : bez zbytečné citlivosti, sebelítování k řesťan , k te rý vyznává sk u ­ tečnost, vidí ublížení a nepravost, jež m u byly učiněny. Žádá, aby ne­ přišel v pokušení hořkosti, neodpuštění a nezapom enutí. Celou bytostí prosí za ty, kdož Činí zlo, a lám e jeho moc svou živ o tad árn o u láskou. Proč není člověk jeslem i, k te ré se nab íd ly P ánu, aby v nich spočinul, aniž by chtěly něco u rv a t pro sebe? A ndělé, pastý ři, tri m oudří m užové — všichni se klaněli S pasiteli, aniž by si povšim li jeslí. A my si to často p řejem e obráceně. Den je d arem Božím. N aše rán o by m ělo b ý t úsm ěvem , neb o ť p řijí­ m ám e d a r z ru k o u Božích. R áno by m ělo být úsm ěvným v ztáh n u tím paže, plným vděčnosti, dětsk é prostoty. N esem e svým dnem d a r Boha, poselství věčnosti světu.

Člověk m á nesm írnou cenu. I andělé, ta k vysoko stojící, hledí naň s úctou, neboť je určen H ospodinem k vykonání fiat. L idské fia t zazní po p rv é před k řtitelnici, kdy člověk v stu p u je velkým činem Božím a svým o d řekn utím se ď ábla do svátéh o společenství. A jednoho d n e bude m u slib k m otra připom enout a žádáno od něho opětovné staň se. Nebe tehdy zajásá a andělé se skloní. A člověk, k te rý opětovně slíbil v ěrn o st a zřekl se sebe, p ů jd e se slovem M arie Pany, se slovem, k te rý m se počala spása lidstva, až na Golgotu. P ů jd e sk ry to stí N azareta, p ů jd e zástupy Je ru sa le m a a N eviditelný bude na něm žád at znovu a znovu opakováni velkého Ano. T ak jak o do dom u celníka, přišel n yní Ježíš K ristu s ke mně. Tentýž, k te rý k ráčel zaprášeným i cestam i, s tělem a krví, se svým božstvím . P ři­ šel do dom u člověka. T ichý a staro stliv ý P astý ř, h led ající sv é ovečky. P řišel a dal se cele. M ůj dům je podoben chrám u- Mé tělo je m onstrancí, k te rá m á n ést sv ětu požehnání P áně, je ciboriem , z něhož P án chce živit svět, je oltářem , na něm ž se chce obětovat, je svatostánkem , u něhož p ř i­ jím á prosby a úzkosti světa. J e n to je bezúčelné v k rálo v stv í Božím, co n en í podle v ů le Otcovy. Je n ten je bezúčelným v králo v stv í Božím, kdo nečiní jeho vůli. K aždodenně bychom v m odlitbě m ěli v íta t ty, k te ří se dnes stali n a ­ šim i b ra try a sestram i. M alá n em luvň átk a, jež m ěla štěstí, že m ilost je bude p rovázet od p rvn ích krů čk ů , děti, přivedené obráceným i rodiči, m uže a ženy, k te ří pokorně přicházejí k Tomu, jenž se jich d o tk l svou m ilostí, ty, k te ří přicházejí nehodně a bez víry. Měli bychom je v ítat s radostí an d ělů a s vyprošováním požehnání, jak o m ilující b ratři. Ale nás n epudí láska K ristova a m y se n erad u jem e nad spásou d u š í . . . Bůh n ežádá od svého d ítě te mnoho. Ž ádá vše. B uď m e oběti Otcovy vůle. Tam , kde jsm e my, m á b ý t svět jistý, že je Bůh.

Dominik Pecka :

Křestanštvi a aktivita i Velm i závažná a zdánlivě p rav d ě podobná je n ám itka, že náboženství vůbec a k řesťan stv í zvláště zav rh u je činnost člověka, že h lásá trp n o st, pokorné sm íření s životním údělem , b y t nespravedlivým , spoléhání na m odlitbu a očekávání zázrak u tam , kde je třeb a přičinění, vynalézavosti a dův ěry ve v lastn í sílu. T akové n ám itk y sotva m ohly b ý t činěny ve středověku, kd y m nich oral v dešti a v ětru , kácel pralesy a vysušoval bažiny, kdy ry tíř vyjížděl na

koni na lov a do boje, kdy řem esln ík stavěl k ated rály , kdy b u řičství se pretvořovalo v oddanost vladaři, h ru b á sm yslnost v u ctív án í ženy, bojov­ nost v ry tířsk o u službu slabým , dobrodružnost ve sv a té nadšení křížo­ vých výprav. Ciní-li se však takové nám itky dnes, je tře b a si uvědom it, že to nejsou nám itky proti p o dstatě k řesťan stv í ani proti božském u p rv k u v Církvi ani proti světlu prav d y K ristovy, nýbrž p ro ti způsobu, ja k Člověk tu pravd u přijím á, u sk u tečň u je a prožívá, p říp ad n ě zrazu je a znetvořuje. N ám itka nečinnosti a passivity není n ám itk a p ro ti k řesťan stv í, nýbrž p ro ti k řesťan ů m a to k řesťan ů m zm čšťáčtělým , bezkrevným a zpohodl­ nělým , k te ří by rád i m ěli klid a zajištěn ý b lah ob y t a p ro to pěstu jí sk le­ níkové ctnosti tichosti, m írnosti, spokojenosti a zvykovosti a salonní n e ­ ctnosti p řetv á řk y , pokrytectví, lži, farisejstv í a vydřidušství, zatím co svět zm ítají těžké o tázky společenské spravedlnosti, zv raty hospodářských a politických krisí, zvedá se vichr revolucí a zem ě se o třásá výbuchy světových válek. J e to n ám itk a p ro ti buržoovi, k te rý nehodnotí člověka podle toho, co člověk jest, nýbrž podle toho, co člověk má, a k te rý myslí, že m ajetek je posvátný, ale nechce sly šet o tom, že člověk je posvátný a nestydí se ho vykořisťovat. M usíme se v šak tázat, kde se vzal ten zm ěšťáčtělý k ře sťa n a proč po středověkém ry tíři a m nichu činných z v íry vstoupil n a jev iště E vropy buržoa, k terém u je náboženství je n po jistkou n a sejfech a strašák e m na chudáky? Ten ty p buržoasního k řes­ ťán k a jistě nespadl s měsíce. M á h o na svědom í především L u th e r se svou naukou o n ap ro sté zkaženosti člověka: člověk není schopen dobrých sk u tk ů a spásy nedojde jin a k než důvěřivo u v íro u v záslu h y K ristovy. Ze by si uk u l svou spásu na kovadlině, v y o ral pluhem , vyšil d ratv í, v y ­ sloužil v kuchyni, p rádelně nebo dokonce n a tržišti, je m yšlenka L u th erovi nesm yslná a n ep řijate ln á : bankovnictví, úv érn ictv i, p rům ysl a obchod se jeví jeho očím jak o dílo ď ábla. Ve věcech spásy je podle jeho m ínění činný je n Bůh, člověk nem ůže nic. A ta k se náboženství odděluje od ži­ vota a život od náboženství. V íra je v n itřn í záležitostí srd ce a n a věci světské nem á vlivu. N a té cestě násled u je L u th e ra i Calvin, jehož th eo ­ logii berou za svou m ěstské v rstv y obchodních m ěst, odluka života od náboženství se d ovršuje odlukou hospodářství od m rav n o sti a sm yslem života je v yd ělávat, n ab ý v a t bo hatství a u žívat ho v pokoji. Je d toho odlučivého atom ism u proniká dokonce i do theologie katolické: L u th era a C alvina n ásled u jí Baius, Jan sen iu s, Q uesnel s rů zným i dom nělým i žáky svátého A ugustina, pietisty, k vietisty a okkasionalisty. P řes vše zatracování činnosti hospodářské lidé vyráběli, p ro d áv ali a kupovali, i když si těm i činnostm i nem ohli zasloužit spásu. N ikdo si nic nedělal z h řím á n í p u ritá n sk ý ch kazatelů: čin n ost hospodářská se p o k lá­ dala za činnost nepodléhající božským zákonům m ravním . R ozluka n á ­ boženství a života v y ú stila v rozluku d n e P áně, kdy se šlo do kostela, a d ne všedního, kdy se kram ařilo. Ekonom ie už nebyla částí eth ik y a tím

m éné theologie, náboženství a hospodářství se snášely docela dobře a poněvadž už nem ěly styčných bodů, nem ohlo mezi nim i d o jít k sporu. (R. H. T aw ney, R e l i g i o n a n d t h è r i s e o f c a p i t a l i s m . Jo h n M urray, London 1937.) K řesťan stv í je náboženství činnosti. Bůh, v nějž v ěří k řesťan , je B ůh činný a tvůrčí, jehož po d statu v y stih u je scholastická theologie jak o čiré uskutečnění (actus purus), poněvadž v něm jakožto bytosti n ejdokonalejší není nic v m ožnosti, nýbrž vše je ryzí skutečnost. Člověk je stv o řen k obrazu Božím u: to platí nejen v řá d u bytí, n ý b rž i v řá d u činnosti. Člověk m á napodobovat Boha tvořením , p ráce jakožto přechod z pouhé m ožnosti k uskutečnění je údělem Člověka a to ne jak o tre st za h řích — trestem je pouze obtíž práce tělesné — nýbrž jako cesta sebezdokonalení a bohopodobnosti. L enost a zaviněná nečinnost jsou v rozporu s ideou obrazu Božího v duši. N ečinností se člověk stá v á nepodobným Bohu a odcizuje se mu. K ristus je dělník. O n to jest, jenž pro h lašu je, že d ěln ík je hoden m zdy své (Mat. 10, 10.), jenž k á rá služebníka líného, jen ž posílá dělníky n a vinici svou, jenž p rok líná neplodný fík. A sv átý P av el píše: »N echce-li kdo pracovat!, a ť nejí« (2 Sol. 3, 10.) A to vše bylo řečeno v době, kdy v pohanském světě se práce pokládala za úděl otrocký a svobodného člověka nedůstojný. A ntický Rek byl Člověk k o n tem p lativ n í a ne ak tiv n í; podivoval se k ráse kosm u a vesm ěrné harm onie a jeho náboženství se zakládalo na m ythisaci příro dy. V p řírod ě viděl antický pohan bohy a dém ony a chvěl se p řed nim i. Žil v nap ro sté závislosti na silách příro d n ích . K řesťan stv í osvobodilo člověka od přírody, neboť ji odbožštilo a podrobilo člověku. D okud byla p říro d a obydlena bohy, nem ohla být p ředm ětem zkoum ání. To je příčina, proč se ve světě an tick ém p říro d n í vědy a tech n ik a p ln ě ne­ rozvinuly. P říro d n í védy se m ohou ob racet proti k řesťan stv í — ale p rav d a je, že jejich rozkvět byl p řip ra v en osvobozením ducha v íro u křesťan sk o u a p ropraco ván ím pojm ů filosofií scholastickou. N áboženství antické se zaklád alo na b ájích m inulosti. Bylo h istorické a statické. K řesťan stv í osvobodilo člověka od m inulosti. J e zam ěřeno k budoucnosti: adv en iat reg num tuum . K rálovství Boží ještě n en í na světě, ale přich ází a m á se u sk u te čn it součinností člověka s m ilostí Boží: H led e jte k rálo v stv í Boží. K ře sťa n stv í podnítilo v lidech a n áro d ech sn a­ h u a odvahu p ře tv o řit svět. V šechny novodobé ideje sociální, a ť se jm e­ n u jí hum an ita, dem okracie, rovnost, b ratrstv í, jsou je n ro zv in u tím zá­ k lad ní n au k y evangelia o lásce k bližním u. V šechny sociální utopie de­ v aten áctéh o století m ají základ v duchovním dynam ism u k řesťan sk ém a jsou jen přenesením idey k rálo v stv í Božího do oblasti sociální. 2

J in á v šak je otázka, zdali podnětem lidské ak tiv ity je filosofický a histo rick ý m aterialism us. Jeh o h la satelé to tvrdí. N ezp ro n ev ěřu jí se však

tím učením svým n ejv lastn ějším zásadám a svém u p o jetí člověka? Či n e­ učí, že hospodářské v ztahy jsou ne snad je n podm ínkou, nýbrž účinnou příčinou všeho duchovního života, že dějiny jsou určovány rozvojem hm otných výrobních sil a že každá nauka, a ť filosofická či náboženská, jest jen odleskem skutečností hospodářských? Toto jejich učení je ryze pasivní a neponechává nejm enáího m ista tvů rčí činnosti lid sk é — vše­ chno, co m yslí člověk a dělá, jest jen odraz skutečnosti hm otné, duch se v y no řu je z hm oty, ale zůstává s ní sourodý. Současný filosofický m aterialism u s prožívá těžkou krisi, neboť nedo­ vede odůvodnit lidskou aktiv itu . A tak se v jeho lu n ě o b jevují sn ah y om ezit sociálni determ inism us, p řek o n a t m echanický m aterialism us, uznat m ožnost jakéhosi »autodynam ism u« ve světě. (Nicolas B erdiaeff, P r o b ­ l é m e d u c o m m u n i s m e . D esclée de B rouw er, P a ris 1933, p. 104-169.) Ale takové snahy končí filosofickým i nesm ysly, neb o ť nakonec nezbývá než p řipisovat hm otě život, činnost, logiku, svobodu a tvoření. Je n duch je Činný. V pojm u ak tiv ity je obsažen pojem duchovosti. Člověk není pouhým zlom kem obecné hm oty, an i je n části p říro d y nebo společnosti a jeho život není jen pouhým výsledkem pochodů p říro d n ích a sociálních. Ti, kdož v y tý k a jí k řesťan stv í, že p o tlaču je ak tiv itu člověka, nejsou ve skutečnosti obhájci člověka a jeho tvůrčí činnosti, nýbrž jen obhájci čin ­ nosti lidského kolektivu, k te rý d rtí jedince a pro m ěň u je ho v pouhý svůj n ástro j. N am ítají-li, že v k řesťan stv i se vše Čeká od Boha a nic od člo­ věka, není to jen sofism a nesprávného předpokladu, jak o by k řesťan stv í v sk u tk u učilo, že všechno působí jen Bůh a jak o by dávno nebyl od­ souzen Okkasionalism us, to je st theorie, podle níž jedinou účinnou p říči­ nou všeho dějstv í na světě je Bůh, kdežto o statn í bytosti jsou je n p říle ­ žitostm i k činnosti Boží, ale je to i bezděčná k ritik a v lastn í soustavy: v m aterialistickém kolektivism u se totiž vše čeká od společnosti a nic od jedince. Na m ísto Boha je dosazena společnost, všem ocná a nejvýš m oudrá. Ja k o pouhá část p říro d y a jak o pouhá hříčk a hm otných pochodů a pouhé kolečko v sociálnim stro ji nem ůže b ý t člověk v p rav ém sm yslu aktivn i, nýbrž je a zůstává ryze pasivní. Je -li duševní život člověka jen zrcadlením dějství hm otného a je -li jeho jediným úkolem p o d říd it se celku, to je st d ik tá tu vládnoucí třídy, nelze m luvit o ak tiv itě. Jsem -li h ý bán zvenčí, jse m -li postrk o ván nebo sm ýkán cizí vůlí, nem ohu si m ys­ lit, že jsem činný. Č innost je postup z n itra na venek. Č innost je svo­ bodné tvoření, ne vynucená robota. Č innost je p ro jev svobodného ducha. Bez ducha není aktivity. K de duch je je n odvozeninou hm oty, u p la tň u je se jen m echanism us. V takovém řád ě n en í svobody a d ů sto jn o st člověka mizí. J e sice m ožné vycvičit člověka tak , aby nalézal své štěstí v plnění příkazů společnosti, a u d ělat z něho ukázněného živočicha sociálního — ale to už pak n ení člověk, to je m ravenec. Ř íše hm oty je p ráv ě ta k jak o říše sociálního kolektivism u říše n utno sti a pasivity. A h á ji-li někdo lid ­

skou aktiv itu , je nezbytné, aby vystoupil n ejp rv e jak o obhájce svobod­ ného ducha. J in a k není obhájcem člověka, nýbrž je n veleb itelem do­ konalé společenské m ašinérie. 3 N elze popírat, že vyznavači m a terialism u jsou lidé horlivě činní. A le je tře b a si všim nout, že za jed in ý způsob ak tiv ity hodný toho jm éna u zn á­ vají technickou ekonom ii, in du strialism u s a sociální k o n stru k tiv ism u s, slovem m echanisaci a technisaci života. V šechny o statn í form y tv o řen í se p ok ládají za nevýznam né nebo se podrobují cílům hospodářským a technickým : ta k um ění, lite ra tu ra , film , ba i filosofie m á sloužit p ro p a­ gaci pokroku hospodářského a prům yslového. M yšlenka je n ástro jem k o ­ lektiva. V nější činnost je sp ja ta s v n itřn í pasivitou. M luví-li m aterialisté, af k ap italističtí nebo kom unističtí, o činnosti, p řed p o k lád ají vždy jak o zřejm é a dokázané, že toho jm éna zaslouží je n činnost h o sp o d ářsk á a technická. Kdo postavil to v árn u , sestro jil letadlo, v yrobil bom bu, zorganisoval kolchoz, je činný, poněvadž v ytv ořil něco viditelného, h m a ta te l­ ného a skutečného. Je d in é zázraky, k te ré uznáv ají m aterialisté, jsou zá ­ zrak y techniky. V íra v zázrak jako v zásah vyšší duchovní moci jim znam ená popření ak tiv ity a ponížení člověka. A přece s h lediska náb o ­ ženského nelze si m yslit zázrak jin ak než jako čin Boží, k te rý si člověk n ějak zasloužil svou činností duchovní: vírou, důvěrou, m odlitbou a láskou. P roto řík á K ristu s u zdraveným : »Víra tv á tě uzdravila.« J e n e­ sm yslem sta v ět zázrak jako projev vyšší duchovní moci v p ro tiv u s v ý ­ tvory techniky. D uchovní síla a hm otný řá d jsou dvě zcela rů zn é oblasti. A p okládat oblast hm oty za uzavřenou soustavu, do níž nem ůže v n ik ­ nout žádná síla duchovní, je rozpor s m oderním i názory vědeckým i na příro d n í zákonitost a vůbec n eo p ráv něný a um íněný dogm atism us. L id­ ská a k tiv ita m á zdroj v n itřn í a duchovní, nikoli vn ější a sociální. — Člo­ v ěk je ovšem tv o r sociální — to znam ená, že m á povinnosti k společ­ nosti. Ale ty povinnosti m ůže dobře a úspěšně p ln it jen jak o b ytost čin ­ ná duchovně, v n itřn ě se ohrožující a zd o k o n alu jíd . R eform a společnosti bez reform y jedince je p rázd n á utopie. K tom u, aby člověk něco vykonal pro dobro celku, je třeb a u rčité úrovně m rav n i — dosažitelné jen v n itř­ ním p řero dem a zdokonalením . K ře sťa n stv í volá a vede především k Činnosti v n itřn í: k p o d á n í sebe a k o v ládn utí nižší strá n k y přirozenosti, slovem k v n itřn í obnově. Bez té činnosti jedinců se stá v á společnost jen shlukem lidi n etv ů rčích a so­ beckých, k te ří m usí b ý t násilím donucováni k práci. A tak v m oderním stá tě je tře b a stá le více dozorců, poháněčů a ú řed n ík ů a stá le se tenčí v rstv a lidi tv ů rčích a svobodně podnikajících: a to je cesta k stá tu p oli­ cejním u, v něm ž je člověk postupně u v rh o v án do stá le h lubších propastí pasivity, jejíž p rav é jm éno je otroctví.

Dr Tomáš Hudec :

Výklad Zjeueni sv. Jana N ěk o lik z á s a d n íc h slov Z jevení sv. Ja n a, čili A pokalypse, poslední k n ih a ve sbírce novozákon­ ních spisů, je knihou po výtce prorockou. P řed m ětem proroctví, jež po­ dává, jsou budoucí osudy K risto v y C írkve a její konečné v ítězstv í nade všem i nepřáteli. — P ředpovědi ty to p řed k lád á sv. Ja n ve form ě vidění a sym bolických obrazů, čili, jak obyčejně řík ám e, ve form ě ap o k aly p ­ tické. Form a tato, k te rá je pro Z jevení sv. J a n a tak ch arak teristick á, nestojí ve sta ré k řesťan sk é a židovské lite ra tu ře n ik te ra k ojediněle. UŽ ve S tarém Z ákoně n ěk teří proroci, jako Ezechiel, Daniel, Z ach ariáš a jiní, užívají podobných sym bolických obrazů a vidění, když pro ro k u jí budoucí věci. Ve sta ré k řesfan sk é lite ra tu ře vyznačuje se takovou ap o k a­ lyptickou form ou zvláště H erm as ve svém P astý ři. Je ště více užívali, či lépe řečeno zneužívali, ap okalyptické form y p i­ satelé židovských apokryfů, ve stoletích, jež předcházely K ristovu n a ­ rození a po něm následovaly. A utoři ap okry fů se zálibou u žív ají této form y, jež byla tehdy jakousi lite rá rn í módou, aby tím způsobem vzbu­ dili zájem a zvědavost čten á řů a ta k si zajistili lite rá rn í úspěch. Než činí ta k Častěji i z důvodů censurních : proti říši řím ské, v níž po židovské válce viděli největšího n ep řítele židovstva, nem ohli p sáti přím o a otev ­ řeně, a proto svou polem iku zah alu jí do sym bolických obrazů, k terý m rozum ěli židovští čtenáři, k te ré však řím ským ú řad ů m zůstávaly tem ­ ným i a nesrozum itelným i. Takovou je n a p řík lad IV. K niha Esdrášova. Aby svým výtvorům dodali větší pravděpodobnosti a au to rity , n ev y d á­ vají je tito pisatelé jm énem svým, ale p řed stírají, že jsou to proroctví z p rad áv n ý ch dob a že pocházejí od p atriarch ů , p ro ro k ů a jiných zná­ m ých vynikajících starozákonních mužů, jak o byli Henoch, Isaiáš, E sdráš a jiní, k te ří prý už před staletím i oznám ili, co se m á v budoucnosti státí. Pokud jd e o budoucnost f i n g o v a n o u , totiž o véci, k te ré se u dály před tím , než au to ři sk u tečn ě žili, tu b ý v ají jejich obrazy a proroctví celkem srozum itelné a jasné. K dyž v šak počnou p řed p o v íd at budoucnost s k u ­ t e č n o u , totiž to, co se m á stá ti v dobách, k terý ch se sam i nedožili, tu jejich předpovědi se stá v ají obojakým i, nejasn ý m i a v ětšinou falešným i k o njek turam i. R acionalisté zařazují ta k é A pokalypsu sv. J a n a mezi takové apo k aly p ­ tické spisy obsahující proroctví, nikoliv skutečná, ale jen p řed stíran á. P odle nich au to r A pokalypsy, a f už je to sv. J a n nebo někdo jiný, byl pouze básníkem , k te rý v apokalyptických viděních, jakoby v poetickém rouchu v y já d řil naděje, touhy a očekáváni soudobých k řesťan ů . H lavním them atem k n ihy je prý vítězstv í k řesťan stv í n ad p o h an stv ím nebo zá-

huba říše řím ské, jež se snažila k řesťan stv í z k ořene v y h lad it; po p ř í­ padě, ja k m yslí Renan, n á v ra t N erona, o k te ré m se mezi k řesťan y roz­ šířila pověst, že nebyl zabit, ale že uprchl k P arth ů m , odkudž se v rátí s m ocným vojskem a vyvolá nové a je ště horší pronásledování křesťanů. T akové a podobné výk lady Z jevení sv. Ja n a m usím e nap ro sto odm ít­ nout, protože pro věřícího k řesťan a je A pokalypse kn ih o u inspirovanou! Z inspirace, k te rá je podstatnou částí zjeveného učení C írkve, vyplývá, že p rv n ím a hlavním au to rem této knihy je Bůh a že člověk je pouze au to re m d ruhotným , že tudíž A pokalypsa, jako k n ih a Bohem vdechnutá, o b sahu je naprostou p rav d u, že je jí proroctví jsou proroctví skutečná, pocházející od Boha a že je v nich vyloučen jakýkoliv omyl a blud. A le jako jin d e v Písm ě Svatém , ta k i v A pokalypse je n u tn o přesně rozlišovat mezi skutečným s m y s l e m , k te rý se pod sym bolem sk rý v á a k te rý je jistě pravdivý, a mezi v ý k l a d e m e x e g e t ů , kteří se mohou m ýlit a obrazy A pokalypsy n esprávn ě v y k lád at. T u to základní p rav d u třeb a m iti při v ýkladu Z jevení sv. Ja n a stá le dobře n a pam ěti!

Jso u m ožný t ř i případy, kdy výklad n ějakého sym bolu A pokalypsy možno po k lád ati jistě za správný. 1. P rv n í p říp ad je ten, že s á m au to r t. j. sv. J a n n ěk terý sym bol vy­ ložil. — T ak tom u je u sedm i svícnů (Apok. 1, 20). Než takových p říp ad ů je velm i málo. 2. P rotože C irkev, řízená D uchem Svatým , m á p ráv o Písm o S v até au to tenticky vy k lád at, ta k bychom rovněž m ěli jisto tu o sm yslu n ěkterého sym bolu, kdyby nejvyšši učitelský ú řad C írkve ten či onen sym bol A po­ kalypsy vysvětlil. To by byl d r u h ý příp ad , kdy bychom m usili výklad sym bolu p o k lá d at za jistý. — Ale takového au ten tick éh o v ý k lad u v Apo­ kalypse nem ám e. Pouze h r u b ý chiliasm us čili učení o tisíciletém k r á ­ lovství, o p írající se o Apok. hl. 20, byl ve sta ré C írkvi jak o herese za­ vržen. T aké chiliasm us u m í r n ě n ý , byl rozhodnutím kongregace S. O f­ ficia ze d ne 21. července 1944 za m ítn u t: System a m illenarism i m itigati tu to doceri non posse. 3. T ře tí případ, kdy by bylo lze vý k lad n ěk teréh o sym bolu považovat za jistý, n astal by tehdy, když by ve výkladu sym bolu souhlasili všichni katoličtí exegetě, nebo aspoň v ětšina z nich. (C o n s e n s u s e x e g e t a r u m ) . — A le tito katoličtí exegetě souhlasí pouze v j e d n é věci, že totiž A po­ kalypse nám liči konečný triu m f K ristovy C írkve n ad e všem i p rotivníky. Jin a k v dlouhé, dlouhé řad ě katolických exegetů n ajd o u se stěží dva, kteří by ve výkladu jednotlivých sym bolů byli téhož m ínění. O nen consensus ex eg etaru m zde rozhodné není. D ůvod a příčinu takové různosti při v ý k lad u A pokalypsy třeb a h Ledati v tom, že každé proroctví, pokud není naplněno, bývá pro n ás zastřeno

jakým si závojem nejasnosti. T ak tom u bylo ve S tarém Zákoné u m no­ hých m esiášských proroctví, k te rá byla současníkům nam noze tem ná, a jasným i se sta la te p rv e tehdy, když se na K ristu uskutečnila. A ta k i ne* jasnost apokalyptických sym bolů a různo st v jejich výk lad u n ám už n a ­ značuje, že se tu jedná o proroctví, jež dosud nap ln čn a nejsou, ale te­ p rv e v budoucnosti se stanou skutkem . * R ůznorodé a často sobě odporující výklad y Z jevení sv. J a n a možno zařad it do tří tříd. 1. P r v n í t ř í d a exegetů se dom nívá, že jsou v A pokalypse nastín ěn y c e l é budoucí d ějin y k řesťan sk é C írkve od jejíh o založení až do konce světa, a to tak, že každý nový symbol p o stup n ě označuje vždy n ějakou novou význačnou u dálost v osudech k řesťan stv í. Protože vidění A pokalypsy jsou sestav en a v několika skupinách na podkladě čísla sedm, tu jin í exegeté připo u štějí, že tu jsou prorocky v y ­ psány celé dějiny C írkve, ale sv. J a n p rý si ony dějiny rozvrhl na s e d m period a ty to periody o p ě t o v n ě a vždy pod novým i sym boly popisuje. (Joachim Florensis, N icolaus L yranus). Podle obojích těchto exegetů byla by už v aln á část, n e-li většina, sym bolů splněna, neboť všichni předpo k ládají, že žijem e už v poslední periodě církevních dějin a že se konec světa blíží. A le to p rá v ě nikdo neví, v k te ré periodě C írkve žijem e a ja k je konec světa daleko! V ždyť je možné a m yslitelné, že k řesťan sk é náboženství je dnes na p očátku — nikoliv na konci — svého rozvoje a že ted y jsm e te p rv e v p rv n í periodě C írkve, ktero u čekají v budoucnosti ještě dalek é úkoly mezi všem i n á ­ rody zeměkoule. O pakujem e: kdyby byla už větší část apokalyptických sym bolů splněna, ta k by exegeté m usili aspoň v hlav n ích vécech souhlasit. A protože ta ­ kového souhlasu zde není, proto te n to způsob výk lad u je m álo p rav d ě­ podobný. 2. D r u z í exegeté (Salm erón, Bossuet) m yslili, že je ve Z jevení sv. Ja n a sym bolicky vylíčen boj k řesťan stv í p roti p o hanstv í a vítězství C írkve v říši řím ské, že proto A pokalypse m á za p řed m ět události p r v n í c h Č t y ř n e b o p ě t i s t o l e t í našeho letopočtu. — Ale i u stoupenců ta k o ­ vého výkladu je tolik rozporů a jejich výk lady se ta k rů zn i od sebe, že jsm e nuceni k závěru: Ve Z jevení sv. Ja n a jedn á se o proroctví dosud nesplněná! — Tedy i ten to d ru h v ý klad u nem ůže b ýti správný. 3. T ř e t í tříd a exegetů konečné je toho m ínění, že vidění A pokalypsy se v ztah u jí n a události n a k o n c i sv ěta p ři d ruh ém příchodu K ristově. V tom to sm yslu vykládali A pokalypsu sv. Otcové, takže te n to výklad právem m ůžem e nazvati patristickým . A zdá se b ýti p rav d ě nejbližžím i z té příčiny, že onen už to lik rá te zm íněný n esouhlas vykladačů n utí nás

před p o k lád at, že proroctví A pokalypsy dosud sp ln ěn a nejsou, ale že se ta k sta n e te p rv e na konci světa. V edle těchto hlavn ích tří sm ěrů v exegesi A pokalypse jsou je ště ně­ k te ré zp ro střed k u jící výklady, n a p ř. že A pokalypse je d n á o konci světa, ale Že tu jsou naznačeny i d řív ější události z církevních d ějin a pod. To však ničeho nem ění na věci, že při v ýklad u A pokalypse stojím e tv á ří v tv á ř n aprosté neshodě exegetů, a že k n ějak é jistotě na zák lad ě jejich souhlasu dospět! nem ůžem e.

O brazy, do nichž sv. J a n odívá svoje vidění, jsou jed n ak jeho v lastn i, ale často jsou vzaty ta k é ze S taréh o Z ákona. Je n že sv. J a n si u p ra v u je tyto sym boly svým v la stn ím způsobem . T ak na př. p rorok Jo el m luví n a p očátku své k nihy o čtv eru d ru h u kobylek, k te ré zpustošily israelskou zemi. (Joel 1, 1 - 2, 11). Toto historické fa k tu m se u sv. J a n a (9,1 - 11) stá v á sym bolem ran a pohrom , k te ré stih n o u lidstvo na konci světa. A sym bol tento se v A pokalypse ro zrů stá do gigantických rozm ěrů. S rov­ n án i obou m íst u p roro ka Joela v A pokalypse je p řízn ačn é pro poznání m etody, jakou sv. J a n zpracovává starozáko n n í sym boly. P odle tehdy oblíbené sym boliky číselné, ta k é sv. J a n častěji p řejím á rů z n á Čísla ze S taréh o Z ákona. T ak čislo 10 (2, 10), tř i a p ů l roku, což se rovná 42 m ěsícům nebo 1260 d n ům (Apok. 11, 3. 11, 11. 12, 6) jsou vesm ěs v zata z proroka D aniele a označují p rostě k ra tší nebo delší dobu. E xegeta, k te rý by b ral ona čísla doslovné a budoval n a nich své v ý ­ počty, ocitl by se jisté na b ludné cestě. K onečně b ere sv. J a n své sym boly n ěk d y ta k é z událostí současných, na něž činí ve svém Z jevení narážky. P rá v ě tak o v é n arážk y svedly m nohé exegety k tom u, že se dom nívali, jak o b y proroctví A pokalypsy b y la už zčásti neb zcela splněna! T ak v hl. 18 sv. Ja n jistě kreslí cisařský Rím. Než Rím sv. J a n a není R ím historický, ale je to sym bol říše A n tikristovy na konci světa'. — Nebo záhadné číslo 668, označující p rav d ě­ podobně N erona, je ta k é pouhým sym bolem . H istorický Nero, p rv n í pro­ následovatel k řesťanů , je sv. J a n u obrazem posledního a n ejv ětšíh o ne­ p říte le k řesťan stv í — A n tik rista. — A takových p řík lad ů by se dalo uvést! více.

Z toho, co řečeno, je patrn o, že sp ráv n ě jed n ají novější kato ličtí v y ­ kladači A pokalypsy, k te ří se om ezují na to, že pouze v y p o čítáv ají po­ kusy m inulých dob v y sv ětlit sym boly v A pokalypse. Sam i se o n o v ý výklad sym bolů ani nepokoušejí: byla by to Sysifova práce odsouzená před em k nezdaru! P řes zkušenosti m inulých století jsou však i dnes takoví exegeté, kteří — bývá to jak ý si d ru h autosugesce — sobě i d ru h ý m nam louvají, že ko-

nečně sp ráv n ý sm ysl apokalyptických sym bolů rozluštili a k te ří je ap li­ k u jí na u rčité události v dnešních a uplynulých d ějin ách C írkve, jak o by te p rv e oni svým um em a d ů vtipem přišli na to, oč se celá staletí m arn ě pokoušela. K ja k ý m ab su rd n o stem vede taková exegese, toho klasickým dokladem je znám ý exegeta B artolom ěj H olzhauer, k te rý ve svém v ý ­ k lad u A pokalypse (B am berg 1782) vypočetl, že A n tik rist p řijd e r. 1856 a že bude p ů sobit do roku 1911! T akoví a podobní katoličtí exegeté by si m ěli vžiti o d strašu jící p řík lad ze sek tářů (m orm oni čili sv ati posledních dnů, tem pláři, ad v en tisté a jiní), k te ří na základě svých fantastick ý ch výk lad ů A pokalypsy hlásají b rzk ý konec sv ě ta a tím svoje zfanatisované stoupence u v ád ějí do h y ste­ rického duševního stavu, k te rý jistě je v rozporu s p rav ý m k řesťan sk ý m duchem . P roti takovým falešným apoštolům posledních dob m usil už sv. P avel v Soluni rázn ě zakročit (II Sol. 2. 3). B ývá to h lav n ě v ne­ klidných a bouřlivých dobách, že se lidé stá v a jí náchylní k falešném u m ysticism u a že z ch m u rn é skutečnosti se u tík ají do m lhavých vidin pochybných proroctví. P ro k ato líka a pro každého věřícího k řesťan a m usí b ý ti rozhodujícím i slova sam ého S pasitele: »O tom dni nebo o té hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, než toliko Otec.« (M arek, 13, 32). N ám stačí, že A pokalypse h lásá a předpovídá konečné vítězství K rista a jeho C írkve. P roto byla v době pronásledování pro současníky sv. Ja n a kniho u útěchy. A takovou knihou útěchy zůstává a zů stan e pro k řesťan y všech dob a časů až do d ruhého K ristov a příchodu, kdy se nám konečně sm ysl tajem ný ch viděni apokalyptických stan e ja s n ý m . . .

Ž I U 0 T Trojice a láska J e tře b a řešiti sociální otázku, protože chybí usk u tečň o v án í lásky. L áska je přesvědčení, vidící v bližních b ra try a obraz Boží, m ystického Bohočlovéka, v yzvednutého V ykoupením . M luví se o lidu, k te rý opustil chrám y. A le to je n ásledek »lásky«, k te rá n ejed n ala z b ratrstv í, jež zůstalo v M isálku, obraz Boží zastřen ý p ra k tic ­ kým atheism em . P ro to se m usím e tázati, zda lid o p u stil chrám y anebo zda chrám y op ustily lid. C irkev je j neopustila, protože ona sam a je Lid, L id Boží a nem ůže opustiti sam a sebe. I když se chudí vzdálí, cirk ev se nem ůže vzdálit! sam a od sebe, od chudého lidu, neboť v ni i bohatí se m usejí stá t d u ­ chovné chudým i a užívá ti m a jetk u ve službách lásky. K de k řesťané zapom něli na b ratry , zakopavše v íru do hrobek svého já,

o d trh n u v še v íru od sk u tk ů a učinivše ji ta k m alátnou a přidušenou, ne­ cítíce lásku ztratili sm ysl p ro Boha, jenž je L áska, do k te ré rád v stu p u je v činech lidských, jež m ají b ý t ta k to nositeli Boha. K do m á lásku, řík áv al svátý A ugustin, m á v sobě N ejsvětější Trojici. K de se b ra tří nem ilovali, p ře trh li předivo společenství. A to je zrad a a za zradu se platí. P latí se válkam i, stávkam i, neklidem . N ed o statek lásky vyvolává n áh ražk y lásky, b ra trstv í, falešné napodobeniny Boha. P o v stá­ vají pochybné filosofie, politika lidožroutská a vražedná, všechny ty hadí uzly to talitarism u , jenž slib u je jako h ad v rá ji lidem chléb ale b ere jim za to svobodu. A k ru h se uzavírá. O dnětí svobody je satanovou m stou za vykoupení, jež nás opět učinilo svobodným i. O dnětí svobody je tím horší, že je p ro ­ vázeno m ystifikací, kladoucí jak o p ro tik lad sp ravedlnost a lásku, jak o by m ohla b ý t spravedlno st bez lásky, to jest sp rav ed ln o st bez Boha a bez člověka. A ta k je uzav řen p a k t ničem nosti, d át chleba za du ch a a h ubená sociální zařízení m ísto svobody v systém ech, v nichž by všichni byli za­ m ěstnanci a p ak otroky státu . V něm budem e žiti ja k otroci v káznici, protože jsm e neum ěli žít b ra trsk y v rodině. K dyž R oepke objevil, že když b o ju je za svobodu, ocitá se pojednou na stra n ě círk v e a ta k n a stra n ě Boha, zjistil, že bez Boha není svobody. A le B ůh je Láska. Igino G iordani

O misie O katolické m isie se sta rá řím sk ý ce n tráln í ú řad De pro p ag an d a fide. N ěkteré m isie sp ad ají pod pravom oc kom ise pro círk ev východní. P ro ­ pagandě podléhá 560 apoštolských v ik a riá tů nebo p re íe k tu r s 22 tisíci knězi, 8.500 řeholníky, 53 tisíci řeholnic, 2 tisíci ošetřovatelek a 600 lékaři. M isie sp rav u jí dnes 400 sem inářů pro dom orodé duchovenstvo se 16 tisíci kleriky, m ají 97 tisíc škol všeho d ru h u a p ět m ilionů žáků, jeden tisíc nem ocnic s 75 tisíci lůžek. 3 tisíce d isp en sářů s 30 m iliony p řibližně roč­ ních vyšetření. Válečné škody zatížily staro st o m isie p ad esáti m iliardam i dolarů. M isie p o třeb u jí nejenom hm otné pro střed k y , ale stá le nové a nové lidi, jen lidi kvalitní, plné víry, nadšení, ducha obětavosti, jenž d áv á a nepočítá a není posedlý viděti hned úspěchy, k teré v m isiích dozrávají někdy až po staletích. M isie jsou rozeznávacírn znam ením živosti víry jedn o tliv ý ch národů. Kdo o prav du m iluje K rista a m iluje b ratry , chce, aby se slad k é K ristovo poselství dostalo všem, k te ří ještě o K ristu neslyšeli. N esm ím e an i my b ý t sobci a m usím e se snažiti hodně oživiti a rozvířiti otázku misií. Slo­ váci jsou v tom ohledu dále. M ají skvělý m isijní časopis, kvetoucí již provincii m isijní kongregace Božího slova, k te rá zakotvila tak é u nás. P rosím je, aby nám do H lubiny posílali zprávy o m isiích i články pod­ něcující zájem a nadšení pro misie. A nebojm e se i lidi p osílat do m isií a neřík ejm e, že u nás jsou tak é misie. B ůh se n ed á zah an b iti naší velko-

dusností a když dám e ze svého střed u m ladé lidi, m uže i dívky na misie, vynah rad í se nám na božím požehnáni vše, co budem e obětovat, ab y ­ chom um ěli o b ětovat jako zbožná vdova z evangelia, k te rá obětovala poslední p e n íz e k . . . M isijní povolání utešeně v zrů stají o statn ě po celém světě. T ak bylo v roce 1917 12 tisíc kněží a 26 tisíc řcholnic a v roce 1935 jich bylo již 16 tisíc a 38 tisíc, a dnes, ja k jsm e již uvedli, 22 tisíc a 53 tisíc. Tedy počet se skoro zdvojnásobil. V tom nejsou započteni laici, k te ří se ve F rancii seskupili ve h n u tí Ad lucem , k te ré o rg an isu je pomoc vysokoškol­ ského stu d e n tstv a katolického, a v Belgii h n u tí AUCAM. N ejvíce konají p ro m isie F rancie, Belgie, H olandsko a nyní je všechny d ohání ry chlým tem pem S everní A m erika a K anada. Kdysi byla nadhozena u nás v Olomouci otázka M isijního arcidiecesního sem ináře, jako je v P aříži pro zám ořské misie. K do si vezm e za životní cíl uskutečniti tu to m yšlenku a kdy se konečně dočkám e m isij­ ního časopisu u nás? To je jed n a složka kato lick é akce, o k tero u se stále u nás jeví je ště m álo péče a pochopení. Braito

Pohoršení o p r á v n ě n é . . . U příležitosti III. v y d án i Schulzova ro m án u K ám en a bolest otiskujem e článek, k te rý zabavila ném ecká cen su ra 1943 v led­ novém čísle rev u e Na hlubinu s poukazem , že co schválilo Mo­ ravcovo m inisterstvo, nem á právo nikdo k ritiso v at. Když jsm e p ak psali p ro ti této knize nepřím o, bylo n ám dáno z úředních m íst na srozum ěnou, že rev u e Na h lub in u bu d e zastavena, bu d e-li dále třeb a s nepřím o p řin áše t nepříznivou k ritik u . P řesto všechno m ěli naši biskupové tolik odvahy, že k n ih u brzy po jejím v y ­ dání odsoudili a katolík y před je jí četbou varovali. — Redakce. J e možno se pohoršovat všelijakým způsobem a není každé pohoršení oprávněné. B udou-li se však pohoršovat katolíci nad knihou K arla Schulze K ám en a bolest a budou-li se pohoršovat n ad tím , že tato k n ih a byla vydána k atolickým n ak lad atelstv ím V yšehrad — a n en í pochyby, že se budou pohoršovat, protože už se pohoršují — bu d e to pohoršení zcela oprávněné. P řed m ětem Schulzova rom ánu je velk á osobnost M ichelangelova. Mi­ chelangelo žil v době, k te rá znam ená n ejvětší ú p ad ek m ravnosti k ato ­ lické C írkve, a proto zabývat se jeho osobností znam ená zabývat se také celou tehdejší dobou. J e ovšem možno zab ý v at se touto dobou různým způsobem . J e možno v y h le d áv a t v ní ony spodní proudy, ch a ra k te ru ne­ gativního, a je možno v y h led áv at proudy světlé, neb o ť ani bez těch n e­ byla renesance. O sm desát kanonisovaných světců a světic z doby ren e­ sance není m aličkost. Schulz se dal cestou p rv n í možnosti v přesvědčení, že je dovoleno a snad i užitečno líčit h řích a n eřest a odhalovat, co touží

být zahaleno. Jeho východiskem je sofism a: »Církev, jak o véčný p ram en a n ástro j spásy, nem á důvodu, aby něco ze své m inulosti zastírala« (L. L 8. XI. 42.). Ovšem , ale katolický au to r nem á důvodů, ab y obnovoval rány , dávno zahojené, ab y od krýval hříchy, d ávno odpykané. Něco ji­ ného je n e b á t se v ýpadu se stra n y n ep řítele a něco jiného je n ap a d at sebe sam a. M ěla-li C írkev A lex an d ry Šesté, m ěla ta k é P ie a to nejen jm énem , nýbrž i skutečností. M ěla-li p reláty , k te ří cizoložili, vraždili, m ěla ta k é preláty, k te ří pokáním a obětí sm azávali h řích y svých předků, aby C írkev, K ristova S noubenka, byla vždy p řed ním čistá a neporušená. Než jin á m yšlenka nám napadá, čtem e-li rom án, jehož úkolem je v y riésti z p ro p asti zapom enutí na světlo Boží všechnu šp ín u papežského d v ora a italských p re lá tů a šlechticů v době renesance. C írkev je k ato ­ líku m atkou, k níž má city synovské ú cty a lásky. K aždá m atk a může chybit a ta k é chybuje. C írkev je vždy božská svým původem , ale je lid ­ sk á svým i členy. Je jí učení bylo vždy svaté, ale nebyli vždy sv ati její vyznavači. Chybila ve svých pozem ských údech a chybila i v e své po­ zem ské hlavě. I papež je človék, schopný hřích u . H řeší-li m atka, m ůže syn sk rý v at její hřich a nebo m ůže jej odhalovat a roznášet, aby o něm včděli všichni, i ti, kdo o něm v éd é t n em usejí a nem ají. V p rv n ím p ří­ p adě se říd í syn slovy sv. P av la: »Láska p řik rý v á m nožství hříchů« a jeho čin bude pochválen. Ve d ru h ém p říp ad ě b u d e odsouzen všemi, kdo m ají sm ysl pro sp rav ed ln o st a kdo cítí s m atkou hřešící. Jestliže kdo hřeší, n eztrácí tím ještě právo na čest a dobré jm éno, a m a tk a chybující zůstáv á stále m atkou a syn je jí povinen vždy úctou a láskou. Co k tom u ještě dodat? — H á jit se B arbeyem ď A u re v ille nem á tu sm yslu, protože líčit neřest jak o n eře st a líčit n eře st u rčitéh o člověka je značný rozdíl. L iči-li kdo n eře st jako neřest, m ůže n an ejv ý š uškodit posluchači, k te rý není n a toto líčení p řipraven. L lčí-li v ša k někdo n eře st u rč ité osoby, škodí ta k é tom u, o kom mluví. A chce se snad au to r h á jit tím , že m luví o historii dávných dob? — C írkev stále žije; n eu m írá a nerodí se znova. C írkev renesance je táž m atk a všech věřících jak o C írkev dv acátéh o sto­ letí. I kdyby bylo všechno p ra v d a — jakože n ení; kdo by v ěřil všem klepům z ovzduší renesančn í společnosti um ělců a šlechticů — ale i kdyby bylo všechno prav d a, proč by m ěl jít k ato lík cestou N orfolka a Berence, k te ří si lib u jí v trh á n í obvazů z k rvácejících ran? Ne, Schulzova k nih a n e p a tří do rukou katolíka, k te rý m á k C írkvi pom ěr synovské úcty a lásky. P ra v ím to nerad, ale m usím to říci, aby n ám někdo neřekl, že jsm e mlčeli, když jsm e měli m luvit. M noho jiných problém ů obsahuje kniha, snad se k nim ještě v rátím e. J e n ám líto těch, kdo budou četbou otřeseni v e své lásce k Církvi. Z kušenost učí, že každé líčeni šp atnosti druhého, třeb a s velm i dávné, zanechá jisté stopy n ed ů ­ věry, zvláště u těch, kdo nedovedou ja sn é ro z lišo v a t A tak o v ý ch je mnoho. S n ad né je pohoršit, ale těžké pohoršení n ap rav it. R. D a c í k

Smrt n e zn ám éh o hrdi ny charit y V srpnu tohoto roku zesnul v hospitálu A keti (Belg. Kongo) frá te r Filip, Člen p rae m o n strátsk éh o řá d u v apoštol, v ik a riá tu v Buté. N arodil se 13. III. 1878 a roku 1898 vstoupil do praem o nstr. řá d u jak o konvrš. P ře d v án o ­ cemi 1901 vydal se n a cestu do Uélé, do východní A friky, do k rajin , kde strašlivě v lád ne spává nemoc. Tisíce osob u m íralo ta m bez pomoci touto zákeřnou chorobou. B ra tr F ilip se rozhodl zasvětitl sv ů j život těm to n ešťastn ík ů m . Byl F lám a m usel se n ejp rv e n au čit francouzštině, aby se m ohl zúčastniti k u rsu na m edicínské fakultě, v něm ž se h lavn ě předn ášelo o spavé nemoci. Své první a základní vědom osti o p o tírá n í tropických nem ocí doplnil později d ů kladnějším studiem v Belgii a svým i zkušenostm i, a využil jich co nejd ůkladněji. O bjevil se vždycky tam , kde epidem ie zuřila nejzhoub­ něji: především v poříčí K onga u km enu B udja a Babinza, pak v Moenge. Tam se m u podařilo zastaviti spavou nem oc na jejím pochodu, a zakotvil v Lolo, u ře k y H im bri. Tisíce a tisíce nem ocných ošetřil a n ěk terý m v rátil zdraví. Po m noha létech žije ještě b r a tr Filip v těchto k rajích — v srdcích východních A fričanů. K dyž sp áv á nem oc byla na ústupu, po vysilujícím boji s ní, b r a tr Filip se v rá til do Belgie, aby se trochu zotavil. T am ho p řek v a p ila r. 1914 válka. Své nedobrovolné prázd n in y využil ta k é ve službách charity. O šetřoval ran ěn é a nem ocné. V álka skončila a on se v rá til do Uélé a říd il evropskou o šetřo v n u na pomezí Konga a Nilu, p ak v Ngai, jejíž dobrá povést zasahovala až do k ra jů O ubanghi. F rá te r Filip neznal odpočinku. V Červenci letošního roku padl únavou a svolil, aby ho dopravili do nem ocnice v Akeli. D va tý d n y hrozných m uk snášel trp ěliv ě jak o oběť za své svěřence, p ro něž čty řicet le t za n e j­ těžších podm ínek pracoval a konečné obětoval život za ty, k terý m chtěl dáti Ježíše K rista. frá Chrysostom

Problémy pohraničí Jsou vůbec? Ano a velké. Doufejm e, že aspoň vím e, co našem u p o h ra­ ničí schází — ale nevím e si k o lik ráte rad y , ja k léčit rá n y našeho po­ hraničí, zvláště rá n y českého severu. Nevědomost náboženská Z nám e ji n ejen z pohraničí, ale i z vnitrozem í. T am však přece snad není tak k atastro fáln í. A co zaráží, je hrozná náboženská nevědom ost. Š estnáctiletá nevěsta neví, k o likátá Božská Osoba se stala člověkem — a ženich, k te rý se jí sm ěje, odpovídá na otázku: Eva! A kolik lidí neví, že B ůh je věčný, že nem á začátek ani konec! Vím, to je zkušenost nás

všech, tím nepodávám čten á řů m nic nového. Ale, ja k se vyrovnám e s touto náboženskou nevědom ostí? Těch p á r hodin k atech ism u p řed sv a t­ bou (a někde se pan fa r á ř spokojí, že jim vše poví v jed n é hodině) roz­ hodně nestačí. A až je po svatbě, ta k je už v kostele neuvidíte. Co tedy? N ebylo by snad zbytečné d á t do ru k o u snoubencům l i d o v ý v ý k l a d k a t e c h i s m u . O všem toho se n ám stá le nedostává. A bylo by potřebné p o sílat dom ů (po kom?) p ravid elně aspoň jed en hodnotný náboženský časopis. Ovšem, jsou k ra je v pohraničí, kde nelze n ap ro sto p o čítat s p řed p la­ titeli n ějakého katol. časopisu, kde by bylo n u tn o ten to časopis rozdávat (a jsou lidé, k te ří si ani zad arm o nevezm ou katolické čtení do rukou). Ovšem , kdo bude podnik financovat? A le je sm u tn ější zkušenosti, že se n a M oravě pokládá tak o v áto pro pag an d a za zbytečnou a za m rh án í p a­ p írem — a zapom íná se, nepostavím e-li v pohraničí h ráz p ro ti jed u novopohanství, pak m usím e čekat, že brzo zpohanští i vnitrozem í. Z eptejm e se up řím n ě a je ště up řím n ěji si odpovězm e na tuto otázku: m ůžem e lidem v pohraničí, k te ří m ají dost peněz, aby si kupovali novopohanský jed v k rásn é ú p rav ě nab íd n o u t vůbec zdarm a naše — dle ú p rav y — a k o lik ráte i dle obsahu — ubohoučké katolické Časopisy? J a k n ás to mrzl, když vidím e, ja k lidé h lta jí takovou Sobotu nebo K věten — ale co my jim m ůžem e za to n abídnout, vžd y ť n em ám e dosud an i jed en ilustrovan ý katolický časopis. J a k dlouho ještě budem e čekat? Tolik jenom co se týče ú p ravy. S tydím se vždycky za n aše české k ato ­ lické časopisy, když b eru do ru k y nové číslo slovenského Časopisu, v y ­ dávaného S alesiány: M ládež a m isie — skvélý p ap ír a hlubotiskové obrázky. A naše časopisy? O obsahové nízké úrovni našich časopisů se už n ěk o lik rát psalo. M ů­ žete říci: n ek ritisu j, ale spolupracuj! Na to V ám m ohu odpovědět i z v lastn i zkušenosti i ze zkušenosti druhých, že n ě k te ří red ak to ři n a ­ šich časopisů nestojí o rozšířeni p řisp ěv atelů a jsou n ep řístu p n i k zlepšo­ vacím návrhům . Ovšem, m á-li m ít Časopis u rčito u úroveň a n em ají-li b ý t p říspěvky pouhým plácáním , p ak přispěvatelé m usejí studovat, m usejí číst — a časopisy z ciziny a k n ih y sto jí peníze — tedy p řísp ěv k y n u tn o též p latit. Jsou red ak to ři, k te ří nevědí, lépe řečeno n ech tějí nic věd ět o lite rá rn í krádeži, jsou red aktoři, k te ří sam i jsou k o lik ráte dobře p la­ ceni — ale příspěvky nehonorují. Tedy to je jed en p ro střed e k k zvýšení úrovně našich časopisů: zv ětšit o k ru h přisp ěv atelů , spolupracovníků, ale placených, aby m ohli se stá le vzdělávat. Dále n utno u d ělat konec otiskování sen tim en táln ích povídek a rom ánů, ale n u tn o požádat, aby do katolických časopisů posílali své povídky a ro m ány skuteční básnici a um ělci. N ebudu se rozepisovat do podrobností, ja k bych si p řed stav o v al obsah katolického rodinného časopisu, abychom jej m ohli ro zd áv at aspoň, ale chci poukázat, že lidé by docela rádi si přečetli i soustavné poučení o n á-

boženstvi na pokračováni — ovšem m uselo by to b ý t podáno živě, pou­ tavě a ovšem n ejen aktuálně, ale těž dogm aticky správně. T olik pro dnešek o jednom problém u — nejen pohraničí — ale i v n itro ­ zemí. K dyby te n to článek vzbudil n ejen silnou reakci odporu p ro ti této kritice, ale kdyby byl podnětem ke svolání porady katolických red a k ­ torů, spisovatelů a nak lad atelů , k te ří by se d le in stru k cí našeho episkop átu radili, co podniknout v ta k naléh av é věci — když n aše časopisy nejsou prozatím s to bojovat účinně proti jednom u z n ejv ětších n ep řátel katolicism u — p roti náboženské nevědom osti, byl by pisatel této úvahy spokojen — a užitek by z toho měli všichni občané našeho státu . -čka. (P říště pokračování) Kard. S u h a r d :

O m i s i j n í m d u c h u naš í d o b y M isionáři duchem , to jsou ti katolíci, k te ří jsou přesvědčeni, že je vyslal B ůh m ilostí k řtu a posláním biřm ování. M isionáři duchem — ti, k te ří si uvědom ují, že celé E vangelium je osla­ vou m isionářství, neboť v y p ráv í o životě Boha Spasitele, k te rý přišel na zem, aby v y trh l lidi z nevědom osti a duchovni sm rti, Boha, k te rý dal svůj život, aby povolal pokolení lidské k pokání, t. j. k obrácení; — Boha, k terý si vyvolil spolupracovníky v lidech, jim ž je určeno, aby pokračovali v jeho díle až do konce v ěků; — Boha, k te rý léčí těla, aby spasil duši; — Boha, jejž obráceni jednoho h říšn ík a těší víc než v y trv a ­ lost 99 spravedlivých; — Boha, jenž n ebude spokojen, dokud všichni lidé se n en a v rátí k Otci v jednotě života a v sevření blažené lásky. M isionáři duchem , — ti, k te ří pozorujíce nevěřící d av a uvažujíce o následcích této nevěry, zakoušejí ono v n itřn í chvění, jež cítil sv. P avel, když vstupovav do A thén, sp a třil m ěsto oddané m odloslužbě: »Byl velice rozm rzen, když viděl, že v m ěstě je plno model« (Sk. 17. 16.). M isionáři duchem , ti, k te ří se ve škole M istrově naučili c tít a m ilovat lidi, jim ž schází je n světlo, ab y byli pravým i syny Božími. M isionáři duchem , ti, k te ří píši na p rv n í strá n k u svého pro g ram u k řes­ ťanského obrácení d uší a obzvláště obrácení těch, jim ž jsou zem ěpisně nejblíže. A konečně a h lavně ti m isionáři, k te ří se nespokojují touham i, n ářk y a předsevzetím i, nýbrž k te ří přejd o u k sk u tk ů m a k te ří se rozhodli být m isionáři činem v p rak tick ém životě. J e třeba, aby obec k řesťan sk á došla až tam ! Je n za tu to cenu se opět nalezne a pozná, že je ve shodě s E vangeliem . Žádám e, aby v budoucnosti stá t považoval v íru k řesťan sk o u za b o h at­ ství, jež je tře b a ch rán it, nikoliv za zbytečnost, ktero u je možno o d stra ­ nit. Žádám e, aby k řesťan sk á m orálka se sta la základnou života společen-

ského a V tom sm yslu aby byly stud o v án y problém y postaveni, bydliště, u rb an ism u náboženského lidm i kom pulentnim i, jim ž záleží na duchovni budoucnosti země. V yslovm e u rčitěji něko lik vlastn o sti tohoto apoštolátu. N echť m odlitba v něm m á p rv n í m ísto! O brácení duší je dílo Boží. Ti v něm budou p raco v at s úspěchem , k te ří jsou spojení s Bohem, k te ří žijí v ovzduší Božím. T outo m odlitbou prosm e Boha, aby p řesta la zla, jim iž trp í svět, prosm e o konec nesvorností, pom st, b ratro v ražed n ý ch bojů a v yděračství, k te ré se p řip o ju je k následkům v álk y a okupace. A však především prosm e Boha, aby upevnil v ítězství K rista a C írkve. To je je d in á m odlitba, hodná křesťana. N echť příslušníci obce k řesťan sk é p řip o jí k m odlitbě Činnost! A poštol je svědek. V ydává svědectví K ristu , když jedná na p o d n ět K ristův. N echť příslušníci obce k řesťan sk é p řipojí k m odlitbě a Činnosti u p řím ­ nou lásku, hlubokou úctu k b ra trů m d ělnické tříd y , k te ří jsou často od nás vzdáleni a jež je třeb a získ at K ristu. N echť naši v ěřící u zn ají u trp en í leckdy nezasloužená, nesnáze stá le vzrůstající, n ejisto tu zítřk a, k te ré jsou údělem dělnických vrstev. N echť ty to city b ra trsk é lásky se p ro jev u jí ve skutcích, v péči o v zájem nou pomoc, v ú časti na každém p o d niku v e ře j­ ném nebo soukrom ém , jehož cílem je zvýšit úro v eň našich b ra tří těžce zkoušených. Je d n ím slovem : N echť sociální n au k a C írkve je lépe znám a a aplikována v nej výší m ožné m íře. J a k m ůžem e žád at uskutečňováni k řesťan ského náboženství a křesťan sk é m orálky od jednotlivců nebo ro ­ din, k te ré n em ají žádné u bytování a ani m inim um hm otných p říjm ů , k te ré by toto uskutečňování umožnily?« H leďte, n a začátk u encykliky M ystici Corporis Je h o S v ato st P iu s X II. nás vyzývá, abychom otevřeli oči své duše. »Když králo v stv í i m ěsta se boří«, řík á, »když obrovské zdroje a bo­ h a tstv í všeho d ru h u jsou pohlceny hloubkou oceánu, když m ěsta, vesnice a úrod né k ra jin y jsou postlány spoustou zřícenin a rozbrázděny b ra tro vražedným i boji«, a když ve zříceninách m ěst se obráží ú p ad ek systém ů a ideologií, lidé jsou nakloněni n ao pak pozorovat C írkev katolickou. Vidí tu to společnost duší, k te rá zů stává nedotčena pod b o u ří staletí, ráznější a jedn otnější než kdy jindy, zachovávající úplně své učeni, p řija té od Boha, dom inující s výše našem u přítom ném u životu a p o d áv ající zdarm a lék na vezdejší zlo. Lidé vidí, že ona jed in á podává řešení schopné u k o jit touhu po sociální spravedlnosti, k te rá n ás všechny n u tí k přem ýšlení. Vidí, že ona jediná m ůže boj tříd, náro d ů a ras n a h ra d it b ra trsk ý m po­ rozum ěním . U važte! N em á ta to C írkev, klidná a p ln á světla u p ro střed zm atků, slova života, k te rá přinesou spásu F ran cii a světu? N em ůžete ji p ři nejm enším považovat za n en a h rad iteln é h o činitele v n áro d n í obnově? N eshiedáváte, že m aterialism us sociální a politický podal již své důkazy, že éra sp iritu alism u se m usí o te v řít za každou cenu? A však aby se k ní došlo, není

možno se o b ejít bez C írkve! P ro to snad cítíte v hloubi svých srdci, zm í­ taných zkouškam i, odloučením , sm u tk y a otroctvím , že je tře b a jasné rozlišovat hodnoty. Proč n eshod it nyní poslední pouta, k te rá v ás u d ržu jí daleko od nás? Jste -li v pokušení zoufat, nevíte, že v íra vás m ůže za ­ chránit? M áte-li eneregii a up řím no st (a m y nepochybujem e, že ji máte!), proč neodhodite om yly m inulosti? Proč n eh led a t ve světle v íry vroucnost, k te rá d áv á v ítězit n ad sarkasm em a pochybnostm i, nadšením , k te rá d áv á životu plnost sm yslu? Nuže, pomozte nám ! P řijď te posílit řa d y těch, kteří slovem, perem , svým vlivem , všem i prostřed k y , jim iž vládnou, ch tějí p řisp ět k o b ran ě a obnově k řesťan stv í u nás! P ř e l . M. M.

Nová morálka? N edávno vyšla v A ventin u k n ížk a B e rtra n d a Rüssel la M anželství a m ravnost. N ezm iňovali bychom se o této knížce, kdyby názory v ní propagované nebyly šířen y v p řednášce d ra Z deňka S erv ita O v ztah u chlapců a děvčat, ktero u vydal Svaz české m ládeže (IV-12-233/IX-46) k použití p ři schůzkách m ládeže. N evím , zda jd e v těchto p říp ad ech o závislost; ta k é na tom nezáleží. Id eje jsou však je d n a k podobné, jed n ak totožné, protože vycházejí u obou ze stejn éh o pram en e, totiž m a teria lis­ tického pojetí člověka. Russell by ch těl cestou vědeckou n a jít novou ethiku, h lavn ě na poli sex u áln íh o života, S erv ít p o d áv á ve zm íněné p ře d ­ nášce naší m ládeži návod, ja k m á sv ůj sex u áln í život říd it podle záv ěrů Dvédccké m orálky«. T ato nová m rav n o st je ch a rak teriso v án a tím , že popřává pudové strán c e člověka nap ro sté svobody. Rozum nem á b rá n it tomu, aby šel Člověk za svou žádostí. S ex u áln í hlad je tře b a vždy sytit, ta k jako sytím e každý hlad. Russell chce d ě la t zdání vědeckosti tím, že prochází dějinam i a zkoum á pom ěr člověka k sex u áln ím u životu a do­ chází k závěru, že k řesťan stv í ponížilo člověka tím , že usm ěrnilo jeho sexuální život a položilo m u náležité h ran ic e v m anželství. Russell n e ­ vidí, proč by se m ěl člověk zdržovat p řed m anželstvím , a m anželskou věrnost považuje »s h ledisk a vědeckého« za něco zaostalého. J e přesvěd­ čen, že když se pop řeje lid stvu v sex u áln ím životě n ap ro stá volnost, p ře ­ stane b ý t lákavým to, co je dnes lák av é jen proto, že je to zakázané. Nová sex u áln í e th ik a se m á p ře sta t d ív a t na užívání sex u áln íh o života mimo m anželství jak o na hřích. T ím bude Člověk osvobozen od strac h u p řed hříchem a naučí se žít opravdu svobodně a důstojně. D r S erv ít m luví stejně: »Je možno říci s dobrým svědom ím , že v tom není nic n esp rá v ­ ného a proto ta k é n em ravn éh o (totiž stý k á -li se m ládež sexuálně). J e n je třeba,« zdůrazňuje, »aby se m ladí lidé n aučili sp ráv n ý m a bezpečným způsobem používat ochran ných prostředků«. T ento boj o »novou ethiku« není v lastn ě ničím novým . K dykoliv Člověk klesl na úroveň zvířete, dom áhal se p ráv žít jak o zvíře a b rán il se

p roti každém u, kdo ho chtěl om ezovat v těchto dom nělých právech. Cim více se člověk blížil zvířeti, tím více touží zbavit se lidské důstojnosti. Roussell se dom nívá, že o d stran í-li zákaz toho, co v se x u áln ím životě nazývám e hříchem , p řesta n e člověk to užit po zakázaném . P ro to ta k é do­ p o ru ču je ve jm énu této nové m ravnosti co n ejv ětší n u d itu , aby prý p ře sta l člověk hledět na sex u áln í věci ja k o na něco nečistého. D ějin y nám v ša k svědčí o tom, že čím m éně bylo záb ran v této věci, tím v ětší byla p o hlavní nevázanost. S e x u á l n í h l a d s e u k á j e n í m n e t i š í , n ý b r ž j e n a j e n j i t ř i . To je psychologická jistota, o k te ré n ebude nikdo po­ chybovat. K dyby C írkev a stá t nechal úplnou volnost v sex u áln ím ži­ votě, dospěli bychom brzy tam , kam dospěli obyvatelé Sodom y Gomorhy, kam dospély něk teré km eny, k te ré dnes už n eex istu jí; zničily se samy tím , že svůj sex u áln í život n eříd ily rozum em . A říd it jej rozum em zna­ m ená om ezovat jej, p o nechávat je j k těm cílům, pro k te ré jej S tv o řitel vložil do lidské bytosti. U zvířete je pohlavní pu d řízen pouhým in stin k ­ tem ; člověku je d án rozum, aby vedl celou jeho nižší strán k u . Jestliže v šak někdo ztra tí lidskou důstojnost, zřekne se jí tím, že se zařad í mezi nerozum né živočichy a nechce b ý t nic více než dokonalejším zvířetem , p a k se ovšem nedivím e, že ta k é nechce žit jin a k než žije zvíře. M ateria­ lism us je strašn é ponížení člověka a m ůžem e je n žasn o u t n ad tím , kolik je n a světě lidí, kteří touží se sebe střá s ti svou lidskou d ů stojnost, aby se m ohli za řad it do stáda. Už staro zák o n n í Ž alm ista to pozoroval — znal km eny, zvláště ty, k te ré obklopovaly israelský n áro d a nejednou ovliv­ ňovaly i syny Israelovy — a proto p sal: »Člověk, když byl ve cti, nepo­ chopil to; připodobnil se d ob y tk u nem oudrém u, stal se m u podoben.« 48. 13. Než je tře b a si všim nout této věci je ště s jedné strá n k y . Svaz české m ládeže šíří ty to ideje mezi našim i hochy a dívkam i, ja k patrn o , z citované p řed n ášk y d ra S ervita. P ře d n ášk y jsou rozesílány a čten y v kroužcích. Ve Svazu jsou dosud i mnozí katolíci — a jisté i m ládež jiných k re sta n ských vyznání. N echají si rodiče takovým způsobem v y ch o v áv at sv é děti? P a n p resid en t už n ěk o lik rát upozornil na velké nebezpečí, k te ré hrozí n áro d u se stra n y nem ravnosti, upozornil tak é na »hluboké p o ru ch y m o­ ráln ích vztahů mezi pohlavím i« (Viz le ták : N em ravnost n áro d n ím nebez­ pečím ! Z p rojevů presid en ta Beneše. V ydala ARKA, Olomouc). P o kládám e p ro to za svou povinnost u pozornit rodiče, jaké m rav n í výchovy se dostává je jich d ětem ve S vazu české m ládeže. Dacík

» K á me n a bo l e s t « po d r u h é P ověstný už rom án Sqjhulzův vyšel ted y po čtyřech letech znovu. Vyšel znovu, třebaže po p rvních dvou v y d án ích zau jali Čeští biskupové odm í­ tavé stanovisko a rozhodli, že ta to k niha nem ůže být doporučována k a ­ tolíkům an i zařazována do katolických knihoven.

N em ělo by sm yslu opakovat to, co bylo řečeno p ři p rv n ím vydáni. T ře­ baže okupační cen sura vzala Schulzovu k nih u pod ochranu a třebaže p řím á kritik a byla potlačována, přece m yslím , že článek »H istorický ro­ m án K arla Schulze«, k te rý Jsem otiskl v roce 1943 v tom to časopise a k te rý byl zařazen do »S tavitelů věží«, řekl pod statn é věci d o st zřetelně. Bylo by možno ty věci podrobně rozvádět, snášet dok lad y k jednotlivos­ tem a podobně; tím se v ša k teď nechcem e zab ývat; n en í na to ani m ísta a času a jsou i jin á m ista shnilá ve stád ě dánském . J e tu však jin á věc, k te rá se n etýká přím o hodnocení Schulzova d íla o sobě, nýbrž způsobu, jak ý m ti, kdo jsou Schulzovým rom ánem nadšeni, hodnotí p ohnutky, úm ysly a schopnosti těch, k te ří nejsou Schulzovým rom ánem nadšeni a řík ají, proč nejsou nadšeni. V takovém případě, jak o je te n to — kd y vznikla a trv á ko n tro v erse mezi katolíky o m orálním účinku díla katolického a u to ra — je zřejm o, že užitek bude m ít taková k o n troverse pro obě stra n y jen tehdy, když budou splněny dvě podm ínky: za prvé, že se nebudou zam ěňovat a n a ­ vzájem n ah razo v at k rite ria různých řádů, a za dru h é, že se kritick é v ý ­ h rad y nebudou zeslabovat pomocí arg u m e n tu a d h o m i n e m . Ja k o v k až­ dé debatě, spravediiv ost lze p ři vým ěně názorů zachovat jen tehdy, když soupeři jsou ochotni se p ozdravit svým i zbraněm i, než se do sebe pustí, a když budou zachovávat p rav id la hry. V diskusi o Schulzově rom áně zaujm ou základní m ísto n ev y h n u teln é dvě th e m ata: dosah svobody u m ě­ leckého projevu a pom ěr autorova úm yslu k o b jek tiv n ím u účinku jeho výsledku. A v obou se m usí p ři diskusi vycházet z o b jek tiv n ích m orál­ ních principů, ne z osobních postulátů. M usí být zřejm o, že meze u m ě­ lecké svobody nestanovil nikdo podle svého osobního v kusu, n ý b rž že jsou stanoveny obvodem m ista, jež um ělecká hodnota zau jím á v celkové stu p ­ nici hodnot. A ste jn ě m usí b ý t zřejm o, že význam pom ěru úm ysl — v ý ­ sledek není určo ván libovůlí několika p ed a n tů »m rtvých a vyschlých srdcí«, nýbrž že je d án sm yslem a stru k tu ro u m orálního řád u . Je -li to oběm a stran á m dostatečně zřejm é, pak je možno se užitečně p řít o to, zdali v daném p říp ad ě byly překročeny meze nebo porušen p rav ý poměr. J e to možné, protože p a k se obě stra n y h ád a jí touž řečí a m ohou si roz­ um ět, a proto nebudou ta k snadno sváděny k tom u, aby viděly v p ro tiv ­ níkově nesouhlasu je n pro jev jeho neschopnosti nebo špatnosti. N en í-li tom u tak, p ak se diskuse podobá hádce, v níž obě stra n y m luví různým i jazyky a v níž se n adto jed n a nebo d ru h á stra n a n ero zp ak u je občas po­ užívat i arg u m en tů n aprosto nerozum ných a nevěcných. Bohužel zkušenost ukazuje, že takové diskuse mezi českým i katolíky se zhusta podobají více tom uto dru h ém u způsobu. S p o r o S chulzův ro­ m án je pro to výrazným dokladem , ježto v něm není ani shody o zá­ kladně, ani dostatečné kázně v udržování věcnosti a neosobnosti pole­ m iky. Přem nozí zastánci Schulzova rom ánu m ají na otázku mezí um ě­ lecké svobody odpověď velm i p rim itivní. Ř eknou prostě, že »to je přece

um ění, k te ré je svobodné«, nebo že »umění přece n en í k tom u, aby v y ­ chovávalo nebo m rav n ě povzbuzovalo«. Ze pojem »svoboda« zah rn u je n u tn ě pojem »omezení«, bez něhož se svoboda stá v á zvůlí; že p rav d a, dobro i k rása jsou aspekty téhož bytí, projevy téhož zákona, k te rý se v e všech m usí p rojevo v at touž základní harm onií, a že ted y um ěni a m o rálk a nejsou dvě isolované oblasti bez vzájem né kom unikace — o tom od těchto lidi stěží usly šíte slova. A přece je jasno, že z toho se m usí vych ázet na obou stra n á c h a že p řít se je možno jen o aplikaci těchto zásad; kdo je neuznává, je v lastn ě předem pro ten to spor d isk v alifi­ kován. Podobné je tom u s otázkou »dobrého úm yslu« a m orálního účinku, jenže zde se to p ro jev u je tra p n ě jším způsobem , protože se tu více u p la t­ ň u je osobní posuzování m ísto věcného důkazu. J e to v sk u tk u podivné v y trv a lý rys literárn íc h polem ik českých k atolíků, že ry tíři um ění se ta k často nedovedou udržet, aby na v ý tky m oralistovy neodpověděli výtkou neodpovédnosti nebo nepovolanosti nebo om ezenosti a čeho ještě. T ypický p řík la d lze uvést p ráv ě z předm luvy, ktero u napsal k novém u vydání Schulze A loys Skoum al. »Zbývá ještě«, p rav í p an S koum al v záv ěru své předm luvy, »říci něco o reakci, ktero u vyvolal S chulzův rom án v n ěk terý ch kruzích ne d o st zasvěcených do vním áni um ěleckého d íla a ne dost povolaných k tom u, aby je posuzovali. O Čistotě autorových úm yslů n etře b a pochy­ bovat. V jak ém duchu je rom án psán, o tom svědčí auto ro v a slova z roz­ m luvy otištěné v L idových listech 8. listopadu 1942 a p řipojené k tom uto vydání. N a tuto rozm luvu odkazuji čtenáře. N echt sám posoudí, ja k od­ vážné, jak lehkom yslné, ja k neodpovědné je počínání oněch k ritik ů , kteří n ev á h ají prohlašovat toto v p rav d ě trag ick é rom ánové torso za p am flet a pornografii. Na ně jako by se vztaho v ala vý strah a, k tero u pronáší v ro ­ m áně M ichelangelův učitel sochař B artoldo, k svým žákům : »Jsou ovšem srd ce m rtv á a vyschlá, k te rá se neroznítí ani nejsiln ější svátou jiskrou. T ěch se v a ru jte a n eh ázejte jim perly, nebof povrhnouce perlam i, vrhnou se na vás.« T ak p ra v í Aloys Skoum al. A třeb aže jeho výklad je ta k zřejm ě om ý­ lený, m usím e mu v y já d řit povinnou vděčnost za to, že ta k pěkně a n á ­ zorně vy jád řil svůj omyl form ou ta k řk a antickou a tím přispěl n em álo i k názornosti jeho vyvrácení. A n ec h t se nikdo n epozastavuje nad tvrzením , že ti k ritikové p ro h lašu jí S chulzův ro m án za p am flet a porno­ grafii. Je žto by se doklady pro takové tv rzen í asi těžko sháněly, lze to po­ k lá d a t za pouhé m írné řečnické, ta k řík ajíc ciceronské p řeh án ěn í faktu, že se Schulzovu rom ánu v ytý k á p řeh n a n é líčení ren esan čn ích n eřestí a n edostatek stu d u ve věcech erotických. A na tom tedy ta k nezáleží. Co je v sk u tk u význam né, to t fakt, že v citovaných v ětách se klad e takový důraz na čistotu úm yslů a že v y tý k á n í objek tiv n ích n ed o statk ů n ejen že podle au to ra vyplývá ze zneuznání čistého úm yslu, nýbrž je zároveň

projevem téch osobních nectností, jež pan Skoum al tak pék n ě vyjm e­ noval. Je to význam né, protože je to ta k řík a jíc sam a tre sť základních omylu, vyjád řen ý ch způsobem , k te rý je dokonale prost všech okolků a nejasností. K aždém u Člověku zdravého rozum u přece m usí b ý t p ři k lid ­ né úvaze zřejm o, že dobrý úm ysl ještě nezaru ču je dobrý výsledek a v i c e v e r s a že ko nstato v án í špatn éh o výsledku n ezah rn u je n u tn é po­ p řen í dobré vůle. A rg u m en t dobré vůle nebo čistého úm yslu není prosté s hlediska hodnocení díla žádným argum entem , neboř, ja k vhodně podotýká m nich v B ahrově N anebevstoupení, »to ještě nestačí, m usím e tak é jed n at; dobrou vůli m á přece každý«. A to je p rav d a v p řesném theologickém sm yslu; pokud jd e o sféru úm yslu, jistě to každý podle svého způsobu »myslí dobře«, a přece to není nic plátno. S ten d h a l to nepochybně m yslil d obře a F lau b e rt to m yslil dobře a Zola to m yslil d o b ře a Balzac to m ys­ lil dobře, a přece se octli na indexu z rozhodnutí n ejv y šší církevní a u to ­ rity, kterou přece jisté n ebude c h tít pan Skoum al obviňovat z neodpovédnosti nebo lehkom yslnosti. Mezi úm yslem a provedením je dlouhá cesta, a ve světě skutečností se m usí p o čítat nejen s dobrým úm yslem , n ýbrž i s dobrým provedením . A to p latí a f o r t i o r i o um ění, kde přece h lavní zřetel je b o n ů m o p e ř í š . P ro to ani ze sebepečlivějšího čtení Schulzova interview u n en ab u d e ani sebedúvtipnČjší čten á ř nejm enšího ponětí o z d a r u Schulzova úsilí. I kdyby um ěl ten in terv iew o d řík at o půlnoci pozpátku, nedověděl by se z něho nic o hodnotě díla, n ý b rž jen o hodnotě sub jek tiv n íh o úm yslu. A i kdyby měl srdce nevím ja k živné a plné krve, nebylo by mu to v této věci nic platné, protože zákony logic­ kého usuzování platí pro lidi každé tělesné i duševní konstituce. A je-li tom u tak, p a k ovšem to kvalifikov án í Schulzových k ritik ů , b y t sebepěkněji vyjád řen é, u k azu je se v b arv ách ne už ta k pěkných. V tipné zakončení citováním sochaře B arto ld a ztrácí cosi ze svého půvabu, když uvážím e, co je skutečný sm ysl těch slov. M luví-li ta k to um ělec k svým žákům , je to slabost velice odp ustitelná; je to zřejm é útěcha z nouze pro každý případ, je to velm i naiv ní a p ro to dojem ná n á p la st zraněné c it­ livosti tvůrce. K dyž však se užije takového situačn íh o výroku k e fe k t­ ním u vyhrocení chybného arg um en tu, je to velm i nešťastný p řeh m at, protože arg u m en t se tím nejen nevylepší, nýbrž jeho slab in y se je ště více zdůrazní. K rom ě jiných otázek sé pochopitelně v takovém p říp ad ě hned n am ane otázka: K de je tu um ělec a k de tu jsou žáci? A kde je tu soudce, k te rý by m ohl neopovážlivě a nelehkom yslně a neneodpovědně prohlásit, že všichni theologové a literáti, k te ří svědom itě — a většinou s vědom ím odpovědnosti vůči církevním u pověření — posuzovali m rav n í strá n k u Schulzova d íla — jářk u , kde je soudce, k terý by tyto lidi m ohl bez opovážlivosti a bez lehkom yslnosti p ro h lásit za lidi opovážlivé a le h ­ kom yslné, za lidi nezasvěcené a nepovolané, za lidi srdcí m rtv ý ch a v y ­ schlých, který m se n em ají házet perly? P řizn ám se, že takového soudce nevidím . Vidím Aloyse Skoum ala.

N ejde ovšem o A loyse Skoum ala. N ení důvodů, aby se řeč tý k a la jen jeho. Za ním lze vidět celý zástup jiných, kteří usuzují podobně, a lze slyšet m nožství hlasů, o pakujících tv rd o šíjn ě stá le tytéž oblíbené p rů ­ povídky: »Umění je svobodné — U m éní nevychovává — U m ělec nem usí zacho vávat historickou p rav d u — K nězi nerozum ějí um ění« — a to vše je občas p řeru šen o sborovým refrén em : O čistotě autorových úmyslů netřeba pochybovat! A te n re fré n je jen zjem nělým ohlasem refrén u , k te rý je ta k příznačný p ro dnešní m orální svět a k terý v h rub ším v y já d ře n í zní: »Vždyť on to dobře m yslil, ta k ho nech te být!« J e to refré n dnešního ubohého zm rza­ čeného človéka. k te rý si v své chabosti n ah ra d il takovou dětskou tru m petk ou strašlivou polnici lásky; a ta podobnost obou refré n ů je o p rav d u znepokojující. N eboť je -li toto jed n ím z m ódních p řik ázán í dneška, roz­ hodně to není přikázání křesťanské. Jestliže si dnešní ro ztříštěn ý a zm alichernělý duch omezil m o rálku na m orálku dobrého úm yslu, protože ta v y žad u je nejm éně úsilí a n ejm én ě bolesti a n ejm én ě hloubky, k ato lík si ji ta k to om ezovat nemůže. N eboť katolická m orálka rozhodně n en í mo­ rálk o u dobrého úm yslu, nýbrž je m orálkou ctností, jež dobrý úmysl vedou náležitým způsobem k dosažení dobrého čile, to je st o b jek tiv n íh o dobra, v něm ž je vyvážen náležitě zřetel k prospěchu jed notlivém u i prospěchu obecném u. K atolická m orálka je m orálka in teg ráln í a není v ní m ísta pro žádný p artik u larism u s, ať se tý k á úm yslu o sobě, ctností o sobě nebo cíle o sobě. A je -li m orální k ritik a zlehčována proto, že odm ítá povyšovat dobrý úm ysl na jediné k rite riu m — nu, pak je věc o p rav d u jasn á jako facka. O tom tedy není tře b a dále m luvit. C htěl bych v ša k nakonec připom e­ nout, že ani po fak tick é strán ce ten apel k Schulzovu in terv iew u ne­ obstojí. P an Skoum al vyzývá čtenáře, aby sám posoudil čistotu Schulzových úm yslů a neodpovědnost jeho k ritik ů . Má tedy d ů v ěru ve zdravý úsudek čten á ře ; ale čten ář zdravého úsudku vyčte ze Schulzova in ter­ view u zároveň méně, než si p an S koum al přeje, i více, než je zdrávo pro jeho argum en taci. Č tenář se ovšem přesvědčí, že Schulz c h t ě l p sá t svůj rom án podle přesně zjištěných skutečností, ale nem ůže se ovšem z něho přesvědčit, že se m u to sk utečně p o d a ř i l o . S ro v n án í básně a p rav d y n ao p ak u kazuje, že se m u to vždycky nepodařilo. Proč d al Schulz p řed ­ n o st pojetí historika, k te rý bez d o k u m en tárn ích d ůkazů sv alu je na S ix ta IV. vin u za pazziovský aten tá t, p řed pojetím h istorika, k te rý n a zá­ klad ě spolehlivého p ram ene usuzuje, že nem ěl na něm víny, to ovšem nevím e. Vime však, že Schulz se skutečně přidržel n ep rů k azn ější, ale sen sačn ější a lte rn a tiv y a že tedy se v tom to p říp ad ě rozhodně nedržel »přesně zjištěných skutečností«. A m im o to se soudný čten ář doví ze zm í­ něného interv iew u , že v líčeni erotických věcí se Schulz držel vědom ě estetism u B arbeye ď A urevillyho, k te rý zejm éna v jeho p rak tick é ap li­ kaci není docela ve shodě s církevním i dekrety.

A ta k tedy ani apel k Schulzovu in terv iew u neni nic p la tn ý , ježto p ro hodnotu díla sam ozřejm é neni p rů k azn é to, co o ném řík á jeho autor, a co se týče úm yslu, rozpor mezi úm yslem a provedením se Schulzovým i v ý ro k y jen zdůrazňuje. A to tím vice, když p ro ti A pelu k Schulzově roz­ hovoru o úm yslech lze postav it apel k biskupským rozhodnutím o v ý ­ sledcích — rozhodnutím , jež přece nejsou jen p ro jev em m orální p rav o ­ moci, nýbrž i m orální zkušenosti — jež se nedovolávají je n poslušnosti, nýbrž i soudnosti věřících, k te ří jsou jim i zavazováni. Bylo-li takové roz­ hod nutí vydáno v době tero ru navzdory ú řed n í o ch ran ě Schuizova díla, je jistě tím závažnější. J e však třeb a opravdu kato lík ů m vysvětlovat, proč jso u výnosy jejich p astý řů o pravd u důležité a závazné? Tim otheus Vodička

Z katolického světa N árodní církev v M aď arsku? Již delší dobu se u d ržu jí pověsti o po­ kusech v y tv o řit ta k zvané »národní církve« v různých zemích střed n í Evropy, k te ré dosud nepoznaly této novodobé vym oženosti, sm ěřu jící k oslabení C írkve. T ýdeník N ew sw eek přinesl p řed časem zprávu, že byla dokonce arcibiskupovi ostřihom ském u u činěna vlivným i politickým i k ru h y nabídka, aby se stal vůdcem sam ostatné n áro d n í »katolické« církve. P o ­ kud je známo, nebyla ta to zp ráv a z jiných p ram e n ů potvrzena. Novým prefektem kongregace obřadů po zem řelém k a rd in á lu S alo ttim byl jm enován k ard in á l M icara. K ard in á l S ch uster o kom unistech. P odle zp ráv y v atik án sk éh o rad ia dal m ilánský arcibisku p k ard in á l S ch uster svém u k něžstvu důležité instrukce, tý k ající se pom ěru ke kom unistům . P ra v í se v nich: »P řívrženci kom u­ nism u a m arxistického socialism u nem ohou být p řijím án i do C írkve a nem ohou se ú ča stn it procesí nebo p ohřebních průvodů; členům s tra n od­ souzených C írkví se nem á poskytovat círk ev n í pohřeb, leč že by p řed sm rtí projevili n ějak ý m způsobem v eře jn ě lítost. V ěřící m usejí b ý t ve­ deni k tom u, ab y nevstupovali ve sň a tek s někým , kdo je obecně znám jako Člen zakázané společnosti. F a rá ř nem ůže asistovat takovém u sň a tk u bez předchozí dohody se svým biskupem , k te rý jediný k tom u m ůže d á t dovolení. Co se týče udílení ostatních svátostí, tře b a p am ato v a t na to. že C írkev odsoudila všechny, kdo plně p řijím a jí kom unism us a m a rx is­ tický socialism us, jakož i ty, kdo sice n ep řijím a jí ú p ln ě ty to ideologie, ale jsou toho názoru, že něk teré věci náboženstvím zakázané, jako rozvod a volná láska, nejsou p ro ti náboženství. K aždý, kdo se dom nívá, že m ůže b ý t přívržencem takových systém ů je n v oblasti hospodářské, dopouští se těžkého hřích u p roti víře, protože kom unism us i socialism us p ro p a­ gují i v hospodářské oblasti p rin cip y — jak o tříd n í boj — k teré jsou od­ souzeny neom ylným m a g i s t e r i e m Církve.« Rakousko. K onference rakouských biskupů, k o n an á v říjn u tohoto roku.

p řija la plán, podle néhož bude věnováno kolem 38.000 h e k ta rů c ír­ kevních pozem ků k tom u účelu, aby byly rozděleny m ezi dělníky a ro l­ ník y podle jistého klíče, určovaného predevšim zřeteli sociálním i. P ro ­ vedení plánu ovšem závisí na souhlasu V atikánu. Podobný p lán chtějí p rov ést něm ečtí katoličtí biskupové v západních pásm ech. MZ

Be at ifi kac e matky sirotku D ne 9. listopadu byla slavnostně b eatifik ován a M atka Je a n n e Delanoue, zaklad atelk a sester svaté A nny v S au m u r. Světice se n arodila p řed dvěm a stoletím i jak o d v an ácté d ítě chudých rodičů. Již jako d ív k a shrom áždila ve svém dom ě 12 siro t útlého věk u a sta ra la se o ně. P ak pom alu b u d u je jeden dů m m ilosrdenství za dru h ý m p ro staré, nem ocné, stav í nem ocnice. Z ačátkem 18. století zakládá kongregaci m ilosrdných sester, jež m ají b ý t lidem n ástro jem pečující P rozřetelnosti. Ja k m ile seženem e životopis této nové blahoslavené, přinesem e jej.

Z hnutí Katolické akce v Kanadě N ejk rá sn ěji kvete K atolická akce v k an ad sk é provincii M anitoba. Uvedu jen d v ě k rásn é akce. K atolická akce u sk utečn ila u rčitý d ru h R eifeisenek. Členové zaplatí podíl pět d olarů a p řisp ív ají podle svých možností. R elfeisenky m ají poskytovat lidem laciný a d lo u h o trv ající ú v ér pro rozšiřo­ v án í hospodářských usedlosti, rozšíření k u ltiv ace a h lavně pro m ladé ro ­ diny, k te ré se ch tějí zaříditi. T ak v y trh u jí chudší začátečníky a nebo vůbec p otřeb né lidi ze sp á rů u p írsk ý ch lichvářů. Jin o u krásnou činnost ukázali zřízením katolické vysílací stanice v S an t Bonifáce. S eb rali 80 tisíc dolarů. F rancouzské v ysíláni je vždy v 11 hodin, je stli vás to zajím á. P ře d n áší se denně o katolické akci, k te rá ta k to vysílá své direktivy, úkoly, pokyny, inform ace. D enně je výklad P ísm a svátého, hodiny fra n ­ couzštiny a angličtiny.

Katolická vysílačka v Holandsku v H ilversum u A m sterodam u je st rad io c en trá la pro celé H olandsko. Ho­ landsko má půl d ru h éh o m ilionu posluchačů, ale jsou opravdovým i d e­ m okraty. Č tyři společnosti program ově se dělí rovným dílem o výnos 15 m ilionů holandských zlatých. Společnost socialistická, stá tn í, katolická a p ro testan tsk á. K atolickou v ede do m inik án P. K ors. K atolíci si sam i postavili p alác K atolického ra d ia svým i prostředky. D ům disp o n u je n á d ­ herným i sály koncertním i, k ab in am i atd. O personál a ú činkující je p o ­ sta rá n o i v časném ohledu výbornou restaurací. Ve dvou týdnech m á k a ­ tolické rad io vyhraženo 52 hodiny a my se nem ůžem e dovolati p ro své nem ocné, p ro odlehlé h á je n k y a podobné ani vysílání m še svaté a k á z á n í. . .

Ho d i n a n á b o ž e n s t v í a d é j e p i s u ve š v ý c a r s k é š k o l e N em ohu říci, že by v y baven í té tříd y bylo zrovna m oderní, um ělecké nebo alespoň povzbuzující, jako to bývá v m nohých školách našich. N a ­ opak, m istnost byla pochm urná, se zašlým i stěnam i a ubohým i obrazy. V ětšinou to byly náboženské m otivy. A le to, co tu dovedlo zažehnout nadšení skoro k údivu — byl duch třídy, elán a pohotovost žáku. P roč selhává často náboženská výuka v naší škole? P ro č se setk áv á Často s obtížem i ba s nezdarem ? Proč je náboženská nevědom ost našich d ě ti v n ěkterý ch k rajích nebo školách ta k velká? Z několika příčin. V ina m ůže býti v systém u, v m ethodě, v neschop­ nosti učitelově. N áboženství se ve škole jen trp í (někdy dost nerado) a někdy se tato skutečnost n ezastírá a je dáv án a n ajev o bez škrabošky zdvořilosti. U čiteli náboženství jsou přiděleny n ejn ep řizn iv ější hodiny, na okrajích, kdy žáci jsou unav en i a s velkou oblibou hodina náboženství následuje po tělocviku. D ěti to vycítí a vi o tom dosti Často z projevu lidi, k te ří do této záležitosti n em ají vůbec co m luvit, už vzhledem ke své náboženské nevědom osti. A p ak — náboženství je vyučováno nčkdy bez m ethody, n u dně a do­ konce bez d ů kladn ější znalostí předm ětu. Záleží také na prostředí, z něhož žák přichází, záleží n a c h a rak te ru učitele náboženství, záleží na p řed stav itelích školského života a konečně záleží i na celé v eřejnosti, ja k é stanovisko zaujím á k náboženské výchově dětí. V m noha případech je katech eta ta k přetížen, že se na jednotlivé ho­ diny nem ůže p ř ip ra v it Není pak divné, že se žáci n erad i náboženství učí a že je podceňují, posilováni ve své n echutí poznám kam i dospělých. Ve švýcarské škole m ne p řek v ap il zájem všech žáků o náboženské otázky, jejich vědom osti z náboženských dějin, z katech ism u a z litu rg ie byly někdy překv ap u jící vzhledem k jejich věku. Ovšem všechno poukazovalo k tom u, že u čitele m ají žáci rád i a že má tedy velkou au to ritu . U čitel litern í je po celou hodinu náboženství ve své tříd ě a o p rav u je úlohy žáků. A le ta k é učitel náboženství, kanovník a rek to r sem ináře, je u žáků oblíben. P ři v stu p u do tříd y žáci povstali, pozdravili: Bien venu M onsigneur, bien venu m onsieur l'abbé, a zazpívali pak s učitelem vlasteneckou píseň. Všecko se dělo s velikou úctou, po­ hotovostí a nenuceností francouzského tem peram en tu . U čitel zakončil hodinu několika m inu tam i rozjím ání, ta k jak o to d ělá abbé G uinet v P aříži a u d ržu je ve veliké pozornosti, v tich u a n apětí i p řes sto žáků, mezi nim iž sedí leck terý p ařížsk ý gam in. A bbé G u in et nespoléhá ovšem je n na svou skvělou m ethodu, jeho p říto m n o st již žáky okouzluje. T of se ví, toto je katolický kanto n a náboženství tu n en í véci cizí,

vedlejší, nebo jen trpěnou. D obrá .tradice je výchovou věrně p řed áv án a od jedné generace ke druhé. A ja k se p ro jev u je tato sk u tečn o st na veřejnosti? M ládež je sebevědom á, u kázněná, cudná a zdvořilá, m á úctu k osobám, k te ré úcty zasluhují. Ví, že a u to rita pochází od Boha, že má vyšší sm ysl a posvěcení. P rofeso r dějepisu na. h u m anistick ém gym nasiu sv. M ichala pozval m ne do své hodiny. T ak é tam hoši m áji rád i svého p ro feso ra a m ají rádi jeho předm ět. H odina dějepisu je hodinou nadšeni a sice te n to ­ k rá t nadšení válečnického. Už je tom u dávno, kdy nej lepši vojsko E vropy zvítězilo v bitv ě u M u rat — v žd y t od té doby m u osud n edopřál jin é p ří­ ležitosti, aby ukázalo svou sta tečn o st a zdatnost, ale stu d e n ti byli, ja k se zdálo, p řip ra v en i vrh n o u ti se do b itv y ihned, kdyby se n ask y tla p říle ­ žitost, ta k hořely jejich oči ohněm , k te rý dovedl vnésti do jejich srdcí učitel. M im ochodem řečeno, h um an itn í vzdělání, proti k terém u se chystá ta ­ žení, d ává přec jen ucelený pohled n a život, na dějiny, na um ěni, sb li­ žuje národy. L idé se m ohou dorozum ět řeči, k te rá se nem ění a je obec­ ným m ajetkem všech (nejen privilegovaných tříd). L atin a je dosud je d ­ ním z prvků, k te ré lidstvo sjednocují. T o talitn í systém y tím , že chtěli násiln ě zevšeobecňovat] (jak o kleštěný byl na př. učební plán pro něm ecké školy z r. 193B — ta k é tam řeck é a řím ské déjíny, světové dějiny, k řesťan stv í byly vyloučeny) — rozdělovali lidstvo na skupiny. A ta k něko lik těch hodin nás přesvědčilo o zásadě, že vychovatel by měl býti je n tv ů rcem prostředí, v něm ž p ak žáci m ají sam i rozvinouti své schopnosti. F ra C hrysostom .

K ř e s ť a n s k é s y n d i k á t y f r a n c o u z s k é ve v o l b á c h . Sociální pojištěni Od říjn a 1945 dostalo se konečně F rancii dlouho p o strád an éh o a očeká­ vaného jednotn ého systém u Sociálního pojištění. Tím bylo celé sociální pojištění ve F rancii sjednoceno, ovšem ne to talitářsk y . K om unisté sice očekávali, že po volbách budou jediným nositelem tohoto pojištěni, ale n eb rán ili K řesťanským sy n d ik átů m kandidovat. T ak docílily k řesťan sk é sy n d ik á ty 30 % voličů, kom unisté obdrželi 58°/o. Totiž, abych m luvil p ře s­ něji. Je d n á se o Všeobecnou odborovou organisaci C.G .T., k te rá je o v lá­ d án a přev ážn ě kom unisty. Toto sociální pojištění za h rn u je v jed in ém pojištěni či Sociální bezpečnosti, nem ocenské, starobní, úrazové a p en sijn í pojištění. K oncem tohoto d ubna konaly se volby do těchto sjednocených pokladen. K řesťanské sy n d ik á ty C .F .T . C. pozm ěnily své stanovy. D říve m ěly v úvodě citáty z E ncykliky R eru m novarum . T yto citáty b yly nyní nah razen y delším i p arag rafy k řesťan sk é m orálky ohledně práce a mzdy. V odborových otázkách se oba sy n d ik áty navzájem spojují, d o p lň u jí a podporují.

mmP R B C O U R B Nedèle Běh našeho života je p ře rý v á n nedélem i. Jsou to d n y odpočinku. Měly by ovšem být dny posvěceného odpočinku, abychom si odpočali od sebe, od světa a uvědom ili si, že p atřím e Bohu, i když žijem e na zemi, že m ám e sloužiti Bohu, i když sloužím e lidem a svém u povolání, že m usím e m yslitl n a spásu své duše, i když se lopotím e do ú p ad u ve svém povolání. T ak bude neděle p říležitostí ku posvěcení všedního dne, k u posvěcení naší p ráce a našeho povoláni. T ak tom u bývalo ještě do n ed áv n á na n a ­ šem venkově a v m alých m ěstech, pokud lidé žili z víry. V neděli p řed ­ kládali Bohu celý pracovní týden. Soudili jej před Bohem. S ta ří fa rá ři ta k é navazovali velm i m oudře a v hodně n a celotýdenní lopotu. P řip o ­ m ínali lidem, že jim B ůh dal sílu, zdraví a schopnosti tu práci konat. Ze on jim dal tou prací ú čast na svém stvo řitelsk ém díle a na svém díle lásky k lidem , když jim dal možnost, aby m ohli něco k rásn éh o a užiteč­ ného postaviti a prospěti ta k bližním. T ak poznám e svou sounáležitost se všem i a ke všem , sm ysl k řesťan sk é spolupráce, k te rá se naučí vážiti si práce všech, sp o lu p ráce všech, a že jen touto spoluprací jsm e mohli nčco dokázat. N eděle nás dále zvedá od země. Z d ravě nás pozvedá. U vědom ujem e si, že nejsm e zrozeni pro otročení práci, nýbrž pro k řesťan sk é ch ápání práce, jak o u p la tn ěn í svých schopností podle v ů le a p lánů božích. Ze práce je jen prostředkem , abychom m ohli svými sk u tk y p ln iti v ůli Boží, kterou ukázal vším, co nám svěřil, jak m ajetkem , ta k schopnostm i a silami. N eděle nás učí prom ěňovat! sv ůj život v bohopoctu a oběť a spojit práci a oběť práce s obětí Ježíše K rista a podávat ji Otci nebeském u. T ak p řesta n e neděle být dn em nudy. P řem nozí lidé si nevědí již s n e­ dělí rady. P oužívají jí k tom u, aby se vyspali, v y v ě tra li sváteční šaty, lépe se najedli a vyrazili p rach s obuvi svých n ad n evlídným městem, útěkem od m ista své práce. N eděle je znesvěcena už tím , že je odsvěcena. Člověk již ta k zahodil svou důstojnost, že se znovu, sám a dobro­ volně stá v á otrokem ne práce, ale roboty. O všem jak o dovedla C irkev posvětiti prom ěněním pohanské svátk y a slavnosti, m usím e opět znovu posvětiti odsvěcenou neděli. M noho tu ovšem působí, jakým způsobem učí a pom áhá c h á p a t a p ro ­ žív at neděle duchovní správce, ja k on k rásným i bohoslužbam i ukáže lidem krásu neděle, tím , ja k zvedá lidskou důstojnost, když zvedá člo­ v ěka k Bohu, když ho osvobozuje od otroctví. N edělní bohoslužby dopo­ lední i odpolední trp í strašn o u už šablonovostí. Leckdo si již nedá práci s tím , aby novým potřebám , novým otázkám , novým těžkostem odpověděl novým způsobem pobožností a zbožného obcování a prožívání bohoslužeb.

J e tře b a znovu n ajiti m ystickou h lo ubku neděle a n ap ln lti jí, p ro m ě­ nit! jí všední den práce a starostí. B raito

Příklady svátých K o patu Polm enovi na poušti přišel člověk a tázal se: Co m ám dělati? Má duše je bez zbožnosti a nem ám bázně Boží. On m u odpověděl: Jd i, připoj se k n ěk terém u člověku, k te rý se b ojí Boha a jen tím , že budeš blízko něho, naučíš se bázni Boží. T ak vychovávali většinou otcové na p o u šti M luvili m álo nebo i nic se svým i žáky. Žili vedle nich a nechali je žit vedle sebe a pozorovat je své m odlitby, své odříkání. T en to pouhý d otek s nim i působil p řesv ěd ­ čivě, u tv á ře l a vychovával ke svatosti žáky poustevnické. K dybychom byli lepší, světější a dokonalejší, m ohli bychom si podobně u še třiti m nohá slova. Náš život by ukazoval k rásu učení, k terý m my ta k svatě žijem e a těch několik slov, jež bychom m luvili, m ělo by nesm írnou sílu. To je tajem stv í úspěchů kněží a duchovních otců nevýřečných, nav en ek i neobratných, ale plných u skutečňované lásky Boží. T a je n ejvým luvnějši. N em á sice lesklých, hrom ad ných úspěchů, ale sklízí zato hodně zdravé, zralé ovoce, k te ré m á dlouhé a životné a potom i života­ d á rn é trv án í. P ro to se řík á plným právem , že několik svátý ch vy d á za kolík tlu stý ch svazků apologetiky. S vatí jsou živou knihou, živým podnětem k podob­ ném u u sk utečňování K ristových m yšlenek. V nich a skrze ně porozum í lidé tep rv e učení. Lidé p ak rád i p řijm o u i ta ju p ln é učení, když vidí na sk utečně sv átém životě, že p rav d y P áně nejsou ta k nepochopitelné, aby se nedaly životně p řijm o u t a do života zasadit. B raito

P ř í p r a v a na n e d ě l i A nglická sobota byla již dávno círk v i doporučována. T ak pro sad ila skrze k rá le E dgarda, K an u ta, A elrica, že práce končila v sobotu v po­ ledne, aby si lidě m ohli p řip ra v iti vše p o třeb n é pro nedělní odpočinek a pro nedělní p atřičn o u ú čast na bohoslužbách. Sobota bývá odedávna ch á p án a jak o vigilie neděle, a sice po každé stránce. Doma se uklízí, m atka zvláště koupe děti, je v elk á sp ráv k a p rá d la a šatů. O dedávna m ají přem nozí věřící také zvyk p ráv ě v sobotu p řistu p o v ati k sv áto sti pokání, aby pak d ru h éh o d n e m ohli p řisto u p iti ke stolu P áně. T ento zvyk se měl všeobecně rozšířit, protože jin ak kněží nestačí v neděli zdolati náv al kajícníků. Ale ještě jin ý m způsobem bychom m ěli chápat! sobotu jak o vigilii a před m luvu neděle. V sobotu se obyčejně scházívají kroužky m ládeže stu d en tsk é i ostatní. K dyž k an o v n ík C ardijn volal ro k u 1939 m ladé belgické děln ík y k po-

svècenl neděle, upozorňoval, že m ládi m ají použiti dobrodiní sobotního prázd n a k tom u, aby si p řip ra v ili řád n é nedělní spočinuti v blízkosti Boží. T ak by bylo dobré doporučiti našim skupinám , aby si v sobotu p ři­ prav ili nedělní liturgii, aby si přečetli společně vý k lad nedělní liturgie, našli si připom ínky nedělní při bohoslužbách, d ále ab y si nacvičili zpěv. To bych doporučoval našim stu d en tsk ý m kroužkům , k roužkům m ládeže K atolické akce, aby prav id eln ě v sobotu věnovali n ě ja k ý čas nacvičování písní, k te ré se budou v neděli zpívat. T o by byla velm i dobrá a záslužná činnost našich skupin, k te ré se n ěkdy už poohlížejí po n ějak é práci. Bylo by prospěšné, kdyby se naši věřící již v sobotu soustředili a v ě ­ novali se věcem duchovním , p ředn ášk ám , Četbě, P ísm u svátém u. T ak by byla jejich duše sp ráv n ě a účinně n alad ěn a a p řip ra v e n a na hluboké duchovní prožití neděle. Myslím, že toto je ště chybí v ětšin ě našich sk u ­ pin a kroužků, že m álo p řip ra v u ji ty sobotní kroužky na p říští neděli. N ěkteré katolické spolky naopak schůzují p rá v ě v sobotu hluboko do noci, takže p ak jsou Členové d ruh éh o d n e u nav en i a ve m ěstech p ak v y ­ h led áv ají jen nejpozdější m ši svátou, nebo n e jk ra tší, kde v ěd í docela bezpečně, že se nebude kázat. T aké je m orem p o řádáni tanečních zábav v sobotu večer, protože se pak ty tan ce p ro ta h u jí hluboko do rán a s včdom ím , že ještě do večera a do d ru h éh o p racovního d n e je dosti času na vyspání. N a to, že nevzdají Bohu čest a chválu a dík, že neposilní svých duší sblížením se s Bohem, na to již m noho Členů ani katolických spolků nem yslí. P ro to m usí za ně m ysliti duchovní správce a vedoucí těchto spolků. J a k jsou lidé nevděční: bylo to náboženství, byla to církve, k te rá lidem pro sadila nedělní klid, a nyní je ho zneužíváno ke štv an icím p ro ti ní. V šechny volnom yšlenkářské a atheistick é schůze a parád y , všechno znesvěcování zákona Božího je p řenášeno n a n e d ě li. . . K dyž lidé opouštějí svátou m yšlenku nedělní, p řiblížení se k Bohu, oslaveni jeho, p ro p ad ají p ak celé nu dě a p rázdno tě neděle odsvěcené, zpohanštělé, protože ty skřeky, ty ubohé písničky, k terý m i lídě zaplňují nedělí, ukazují, že není beztrestné u tík a ti od Boha, protože Člověk p ak jen uteče do své v lastn í ubohosti. T aké se usm éjte všem , kdož tv rd í, že se pom odlí n ejlép e v ch rám u p ří­ rody. T u m odlitbu v p říro d ě už znám e. Z aléhají nám od ní uši, ja k ti horliví vyznavači ch rám u příro d y o slav u jí toho svého boha, to jest své břicho a svou prázdnou p u s u . . . a svou zhovadilost, k te rá znesvětí vše, co Bůh chtěl m ít velké a posvátné.

Ž i v é p o z n á n i Bo h a Kdo m ilu jí Boha, znají Boha, p rav í svátý J a n (I Jo IV 7-8). Ti totiž, k te ří jsou zrozeni novým životem , životem dětí božích. Ti jsou z rodiny Božích děti. V rodině pak není tajem ství, v ro d in ě všechno všech je

otevřeno všem. D éti také po 2 n áv a jí docela jin ý m způsobem , než jen hm otným poznáním své příbuzné. Podobné ja k o rodiče poznají své děti hlubokým životným instinktem , podobně ta k é k řesťan é pozn áv ají Boha ještě jiný m způsobem , než je poznání čistě logické. J e s t to poznání v n itř ­ ního styku, v n itřn í sourodosti. M ilostí posvěcující stali jsm e se spřízněni, po krvi, po K rvi s křížem , s Bohem a proto se nám o tv írá docela jiné, nové, krásné, životné poznání B o h a J e s t to poznání sladkého styku, dů v ěrn éh o sty k u Boha s člověkem . B ůh se o tv írá jak o otec se o tv írá svým d ětem docela novým, jin ý m ještě způsobem , než se o tv írá ostatním cizim lidem . My nejsm e cizí Bohu, my jsm e dom estici íidei, my p atřím e k rodině Boží, k rodině jeho d ětí se všem i výsadam i takových dětí, se všem i pro stě výsadam i dětí. J e s t to poznání živé, poznání, k te ré se nedá v y já d řiti pojm y a slovy, je st to poznání v hlubinách srdce, z ta jem n é blízkosti Boží nesm írnosti, nesm írnosti jeho lásky. Sed quid invenientibus, řík á svátý B ern ard . Cím jsi tep rv e těm , kdož tě nalézají! K řesťan již n ep o třeb u je vystupovati p řes k rásu tv o rů a odposlouchávat jim jejich chvalozpěv o velikosti Boží. S tačí m u ponořiti se do v lastn íh o n itra , kde m ilostí posvěcující přeb ý vá Bůh dom a, jak o Otec u svých děti. Ja k o ve svém sv ato stán k u je v nás, ta k jak o je v nás naše m yšlenka, jako je v nás naše láska. K dykoliv chceme, m ůžem e se jich ¿m ocniti, m ůžem e je prožívat!, prožívati je jich k rásu, velikost i Štěstí z této k rá sy a velikosti. K ře sťa n nep o třeb u je se te p rv e n am áh av ě zvedati, pozvedati, p ro ­ tože není daleko On od jednoho každého z nás. P rotože když všichni vněm jsm e, žijem e a hýbám e se, oč d ů v ěrn ěji je p řítom en B ůh těm , k te ří žijí z něho, k te ří je j m ilují, kterým je B ůh podobně střed em celé bytosti ja k je sám sobě. N adpřirozená lá sk a Boží n ám vydává svědectví, že B ůh je v nás. Ti, kteří jsou plni lásky Boží, poznávají jej »ex qu ad am dulcedine am oris«, onou sla stí a rozkoší lásky Boží, k te ro u je B ůh p říto m en v duši. Duše poznává Boha ne sice přím o, ale poznává je j z této p řítom nosti lásky, když totiž duše je ta k zapálena Bohem, že nechce nic než Boha; všecko ostatn í u stu p u je na vedlejší kolej a do pozadí p řed touto láskou. To ovšem není jen m atn ý m lhavý cit lásky, jak ý m se opíjejí laciní theosofové a m istéři p antheism u, křesťan sk é m ystiky a theosofie, n ý b rž lásk a n adpřiro zená znam ená skutečně, p rak tick y , ko n k rétn ě, životně nechtít, n eh led at nic než Boha. K do ta k to žije, kom u je B ůh tak to sk u tečn ě ve skutečném životě vším a znovu připom ínám ne pouze v m lhavém citu koncentrace, te n m á skoro jistotu, že Bůh je v n ěm a on v Bohu, p o ­ znává z toho zam ěřeni celé své bytosti k B ohu z onoho srů stu duše s Bohem, z onoho soustředění duše na Boha poznává jeho blízkost, n e­ sm írnost, sla d k o s t D uše prožívá opravdu, že B ůh je nesm írný, že je vše. Po ničem víc nedychtí, ničeho nelituje, nic nehledá, nic nechce, protože v Bohu ta k blízkém všechno má.

To je ono nové zkušenostní, poznání, kdy duše okusila, že B ůh je v še­ chno štěstí, že všechno m á a všechno dává, kdy je j duše okusila ja k je velký a dobrý, když se s ním spojila a srostla. T ím a v tom ho poznala. P a k je ochotna všechno o b ětovat a vše učinit, protože v iděla Boha, za­ hlédla cíp jeho velikosti. Toto poznávání je nesm írně pronikavé. Člověk pak vidí a poznává Boha a jeho stopy ve všem , a mezi tisícerým i v ětam i o Bohu a mezi statisícerým i větam i o všem m ožném poznává ihned jak o na b ru sířsk ém kam eni, k te rá je Boži pravda. P ro to m ají svati onu nenastu d o v an o u theologii srdce, onu jasnozřivost, se ktero u rozeznávají boží p rav d y od lidských nálezků, od lidské spekulace, a rozeznávají, k te ré m luvení o Bohu jest živé a k te ré falešné, k te ré je s t svaté a které je st nezdravé, k teré jest z Boha a k te ré je st neplodné. To bylo poznání takové svaté T erezie z A vily i z Lisieux. Toto živé poznání Boha vede člověka velm i silně k tom u, ab y o d stra­ ňoval vše, co nás činí nepodobným i Bohu, co n ás odvádí od Boha, co n ás odcizuje Bohu. Duše poznávající životně Boha hoří touhou svléci sta ré h o člověka, svléci vešk eru pýchu a soběstačnost, sam olibost, ze sebespasenl. T ak vede si B ůh sám duši i když n en ajd e nikoho, kdo b y jí rozum ěl, kdo by ji n ě ja k odborně vedL B ůh sám vůdcem je jich se stáv á, ja k stojí psáno v Písm u. J e s t to vědění svátých, vědění životné, k te ré se liší od pouhé zvídavosti, tím spíše od duchovní zvídavosti, od p o uhé touhy p o ­ znávat. P oznání života a lásky, k te ré n akonec božsky obohatí i rozum, ale obohacuje je j s nesm írnou přesn ostí a spolehlivostí. B raito

My m n o z í j e d n o j s m e . . . N eustanem e zdůrazňovati, že všichni tvořím e círk ev a že jen takto, když si uvědom ím e všichni svou sounáležitost se všem i v C írkvi, p řisp ě­ jem e k ozdravění světa. Vědomí, že jsm e C írkev, že všichni p atřím e k církvi. V ytýkal mi Jo sef F lo rián ml., že m luvím e o h lu b in ářsk ém h n u tí a tím že ru ším e jednotu C írkve. A le zapom něl ve svém svátém rozhorlení, že p rá v ě to jeho roz­ horlování ta k naježné na H lubin u a je jí red a k to ry u k azu je právě, ja k Je přeplněn tím duchem sk u p in k ářstv í, k te ré zatracu je, i když v elko­ m yslné za v rh u je i označování staro říšsk é příslušnosti. To p ráv ě že m usí za každou cenu n a jiti nějak o u hnidu, n ějak ý ch lup na H lubině a že to dělá jm énem ohrožené jednoty církve, u k azu je n a to, ja k hluboko vězí v něm a v lidech staro říšstv ím odkojených te n to duch sep aratism u , duch, k te rý se vyvyšu je nad o statní, posuzuje o statn í a byl by m ožná nešfastný, kdyby se nem ohl už an i nad nějakou m aličkostí pohoršovat. A ta k je ten to duch skupin ářstv í, řek l bych sek tářstv í, u n ás ta k zakořeněn, že

každý skoro p řísah á na nějakého velebného pán a, na n ějakého svátého kněze, na n ějakého v y nik ajícíh o k n ě z e . . . na n ějak ý řád, n ějak é h n u tí. N eukazujem e jen na druhého, jsm e v tom všichni strašn ě až po uši. A o sta tn í prostí věřící jsou opět odštěpeni od církve, od živého sžití se s círk v í p říšern ý m bludem , že C írkev jsou kněží. Ř ekli mi již mnozí laici i kněži, že je to skutečnost, že ta k se dívá většin a lidi na církev. Ano, bohužel, ale m y se s tím nesm ím e sm ífiti. M usím e stále a stále n e­ únavně připo m ínati lidem , laikům : I vy jste církev. C írkev nejsm e jen m y kněží. I vy m áte spolupovinnost a spoluodpovědnost za církev. I vy m usíte si uvědom iti, že m usíte všechno u čin iti pro své b ra try , up o třeb iti všechny své schopnosti a síly, ab y ste nap ln ili své prostředí, své okolí, své povolání, svůj celý život rodinný, stavovský, abyste je j nap ln ili K ristovým poselstvím a abyste si stá le byli vědom i víc a více onoho závazku a odpovědnosti za všechny, k terý m i vás P á n spojuje. A bychom naučili lidi svaté rad osti z toho, že jsou nejenom v Církvi, n ý brž že jsou cirkví, že ji tvoří, že ji spolutvoří a že sm ějí m iti spolu­ odpovědnost za celý její život, aspoň na svém m ístě a v e svých m ožno­ stech a schopnostech. N aučiti lidi, aby cítili s církví, s jejím i bolestm i a staro stm i, když není chápána, když je pronásledována, když je zam ěňována s V atikánem a s nám i velebným i pány a když jsou stá le jen pro n i specielně o h řív án y d ě­ jiny, p ro to aby pro skutečné nebo dom nělé chyby a n eo b ratn o sti a h řích y lidi v círk vi se lidem znechutila, zošklivila celá církev. N aučit lidi ži­ vém u zájm u o život církve, ja k liturgický, ta k expansivní, o její misie, o je jí theologii, o její zápasy a boje o duše, o m ravnost, o sp rav ed ln o st a zachování zdravého rozum u, k terý žto boj je jed in ě jí ponechán a í se tom u sm ěje kdo chce ja k chce. T oto je tře b a stá le kázat, stá le p řed n ášet, v tom to sm yslu vychovávat naši m ládež, n aše věřící. J e n ta k naučím e lidi žiti s církví a pro církev, pro tu to společnost společenství K ristova. B raito

Bratr a otec B r a tr m a rn o tratn éh o syna se p o ho ršu je nad odpouštějící a ta k v elk o ­ lepě králo v sk y odpouštějící láskou Otcovou. P o ten tis e st m is e re ri. . . A bys um ěl ta k h le odpouštět, rozevři své srdce d o kořán velikosti otcov­ skou. N em ěř své b ra try svou v la stn í věrn o stí a svatosti, n ý b rž velikostí lásky, k te rá vidí v nich ne hříchy, jichž p o trestán í si žádá žab ařsk á do­ konalost lidí, vidoucích je n svou v ěrn o st a ohavnost d ru h ý ch , n ý b rž v eli­ kost je jich synovství Božího, velikost jejich potřebnosti, velikost jejich bídy, velikost Boží lásky, k tero u byli zrozeni k věčném u štěstí v e věčném Životě. T otiž i ty se m usíš s tá t otcem , jenž se ch v ěje o každé své díté, n ezů stat b ratrem , k te rý lehko vidí v chy b ujícím sp rav ed liv é odvrženého, s cesty uklizeného soupeře, obchodnicky k o n k u ren ta! Zploď b ra tra

v srdci otevřeném Boži láskou a Boží lásce ke všem , zploď svého b ra tra v m ukách P áně, k te ré učiníš svým i, a zahoříš a budeš dále a stá le hořeti nenasy tnou touhou — dej ml syny, nebo zahynu. Až pochopíš velikost b ra tří v lásce Boží, zachvěješ se úzkostí o ně a nebudeš p řísn ý na v r a ­ cející se, ja k dovedou býti b ratří. V elká část pád ů n enapravených, ú těk ů n en avrátivších se b yla zaviněna tím , že nedovedli k řesťan é p ře sta t b ý t je n b ratřím i a b ý t ta k é otci, ja k P avel stále plodil v bolesti a úzkosti své k řesťan y jako svoje děti. B ra trsk á láska zůstáv á obyčejně je n láskou shovívavou, otcovská ale lá sk a je láskou všeho se odvažující, láskou v y ­ nalézavou, k te rá dovede i po nej strašn ějších k atastro fác h vdechnouti znovu jisk ru života. K do získá b ra tra pro Boha, pro nový život, stá v á se jeho duchovním otcem. A abychom všechno učinili p ro ten to úkol, je tře b a m iti pečlivý, sta ro stliv ý pom ěr ke svém u bližním u jak o k tom u, jem už m ám e v rátit!, zachovatl, rozm nožiti jeho n ejv lastn ější život. B raito

Petazzi: K něžské panictví. — P rah a, G. F ranci, str. 70, cena 25 Kčs. D evět m editací o kněžském panictví, po nichž sáhnou s velkým p ro sp ě­ chem ja k ti, kdo se na svaté kněžství p řip ra v u jí, ta k ta k é kněží, zvláště ve chvílích, kdy ta to ctn o st na nich v yžad u je v elk é oběti a zjeví se jim s tě stran y , k te rá je tíživá pro lidskou přirozenost. TailKard: Le nationalism e m arocqin. — E ditions d u C erf 1947. Chápu, že se velké národy nerad y loučí se svými koloniem i, ale jestli byly up řím né a poctivé, když říkaly, že jdou kolonisovat, to jest civilisovat ony končiny, m usejí klidně přijm out, když ony náro d y již civíllsované, to jest, um ějící stříle t i volit do p arla m e n tu a tře b a i číst i psát, ch tějí bý t sam ostatné. T ayinans ď E y p e rn o n : Les paradox es da bouddhism e — L ’ edition u n i­ verselle, B ruxelles, 1947, str. 310. Učený jesu ita dlel p ět let na Ceylonu a studoval buddhism us hodně zblízka. P ro stu dov al je j z původních p r a ­ menů. N ejdřív stu d u je buddhistické pram eny a potom an aly su je b u d d h is­ tickou n auku a je jí názory o člověku, světu, životě i sm rti. V ytyčuje n e­ srovnalosti a dojem nou šíři názorů, k te rá připouští, že se v buddhism u shodnou lidé n ejrů zn ějších zálib a názorů. T om ášek: Pedagogika. Üvod do pedagogické praxe. — Olomouc, M atice C yrilom etodějská, 1947, str. 360, cena 100 Kčs. — Po v šelijakých pedago­ gikách, ve kterých jsm e se setk áv ali s bludným i názory ja k po strán c e filosofické, ta k po strán c e theologické a podle k terý ch se m uselo vyučovat i na katolických Školách, m ám e konečně solidní pedagogiku, k te ré po­ užijí s prospěchem ja k učitelé ta k rodiče. T om ášek jd e v každé otázce

ke kořenům véci, dívá se na každou otázku n ejd řív e n áležitě s hlediska sp ráv n é filosofické theorie, než p řik ročí k p rak tick ý m závěrům . Tím p ráv ě získává jeho kniha, protože p rax e je v ní náležitě podložena a zdůvodněna rozum ově. K niha je dokonale přeh led n á a p san á velm i sro­ zum itelně. J a k p ro další stu d iu m theoretických otázek, ta k ta k é pro p rak tick é použití je přip o jen velm i obsáhlý seznam knih. K atolická v e ­ řejn ost, zvláště vychovatelé, m ají p o v inn o st vděčnosti d ru Tom áškovi za tu to práci. T řebízský: Pom něnky. — R upp, P rah a. Nové, úplné v ydání m odlitební knihy, k te rá byla dlouho m odlitební knihou našich m am inek a b abiček a prababiček. P ietn í úm ysl při v y d án í u kazuje již p řek rásn á ú p rav a knihy. L ebedova ú p rav a u čin ila tu to m odlitební knihu opět p ln ě v yho­ vující. Vyskočil: Š est století kostela a k lá šte ra u P an n y M arie Sněžné. — P ra h a, A tlas, 1947, str. 184, 8 listů příloh, cena 78 Kčs. — H istorie n ád h e rn é go­ tické stav b y P an n y M arie Sněžné si zasloužila zhodnocení fra n tišk á n ­ ského h istorika d ra V yskočila. S e zájm em si p řečtete o tom, ja k postavil ten to kostel a p ři něm k lá šte r K arel IV. p ro k arm elitán y , ja k n a jejich m ísto přišli později fran tišk án i, dovíte o tom, ja k m useli m učednickou krví v yk u p o v at své začátk y působení u tohoto slavného kostela. K n ih a Vyskočilova znam ená nejen značný p řínos české vědě historické, nýbrž učí ta k é zn á t a m ilovat p ražsk é pam átk y , podle nichž chodím e často slepí a hluší. Ž a ltá ř řím ského b reviáře. Nový, latinsko-český te x t s litu rg ick ý m v ý ­ kladem . U spořádal P. Ja n B. B á rta OFM. P ra h a, nakl. V yšehrad, 1947. U pozorňujem e n a tu to n ov in k u ja k laiky ta k kněze. O bojím bude tato knížka v ítan á. L atinský te x t je podle nejno v ějših o schváleného p řek lad u , český je zcela nový. S tra n českého p řek ladu m ůžem e jen říci, že se čte velm i pěkně, rytm icky. S tru čn é poznám ky před žalm y jakož i mezi žalm y n apo m áhají k pochopení jejich sm yslu. H ym ny jsou vétšin o u podle p ře ­ kladu D okulilova nebo Fuchsova. N epochybujem e, že tím to počinem je d án základ k p řek lad u celého b reviáře, nebof v žaltá ři je jeho nejp o d ­ sta tn ě jší část. M im oto redakci došly ty to knihy: K ale n d ář M oravan na rok 1948. — V ydala B rn ěn sk á tisk árn a. Stojí 35 Kčs. K ale n d ář Nový národ n a ro k 1948. — V ydavatelstvo Nový národ v P ře ­ rově. Za 35 Kčs. Ja rsk ý : Jasno n a horách. — Rom án. N akl. B rn ěn sk é tisk árn y , 1947, str. 284, cena 87 Kčs.

N e v e z me š

j m é n a

Bož í ho

n a d a r m o !

D iadochus z Fotiké:

Láska a bázeň Bozi Nemůže milovati Boha v hlubinách srdce, kdo nezačal se ho báti celým svým srdcem. Duše očištěná a zjemnělá působením bázně počne uskutečňovati lásku. Ale nedosáhne dokonale této bázně, nevyjde-li ze všech svých časných starosti. Až vstoupí duch do velkého pokoje a vzdání se všeho, teprve tehdy ho začne zpracovávat tato bázeň, očisťujíc ho v nitru od veškerého nánosu země a přivádí ho k velké lásce dobroty Boží. Tak je bázeň skutečností pro ty, kteří se ještě očišťují a je provázena prostřední láskou. Dokonalá láska patří těm, kteří jsou již očištěni, v nichž není již bázně. Neboť dokonalá láska, praví Písmo, zahání bázeň. (I. Jan IV. 18.) Obojí patří jen spra­ vedlivým, kteří pod Duchem svátým uskutečňují ctnosti. Proto praví Písmo: Bojte se Pána všichni zasvěceni jemu. (Žalm 33; 10.) a nato: Milujte Boha všichni svati jeho. (Žalm 30; 24.) Abychom viděli, že bázeň přísluší spravedlivým, kteří se ještě očišťují s láskou prostřední, kdežto dokonalá láska již očištěným. V nich již není bázně, nýbrž ustavičný oheň a připoutání duše k Bohu působením Ducha sv., jak stojí psáno: Duše má přilnula k tobě a uchopila mne ruka tvá. (Žalm 62; 9.) Hlava XVI.

Víra Víra bez skutků a skutky bez viry budou stejně zavrženy. Je nutné, aby věřící podal Pánu víru, která se ukazuje ve skutcích. Víra našeho praotce Abrahama nebyla by mu při­ počtena ke spravedlnosti, kdyby nebyl jako ovoce své víry obě­ toval svého syna. Kdo miluje Boha a opravdově věří, uskutečňuje svaté skutky víry. Kdo ale jenom věří bez lásky, nemá ani víry, kterou myslí, že má. Věří jakousi povrchností ducha, neboť nejedná tíhou slávy lásky. Tak je víra vedená láskou vrcholem ctnosti. Když zkoumáme hlubiny víry, je plná vření, ale když se na ni díváme prostě, vrací se ke klidu. Víra je voda zapomenutí zlého a proto nesnášejí hlubiny víry všetečného zkoumání. Proto plu­ jeme po jejich vodách s prostou myslí, abychom mohli dospěti do přístavu Boží vůle.

Nikdo nemůže opravdu věřiti, není-li sám sobě žalobcem. Když se naše svědomí rozechvěje svými výčitkami, nemůže rozum klidně požívati nadpozemské vůně. Je hned rozdělen pochyb­ nostmi. Tíhne-li totiž k víře dychtivým tíhnutím pro minulou zkušenost, nemůže ji postihnouti s láskou v srdci pro výčitky svědomí, jak řečeno. Ale když jsme očištěni horlivou modlitbou, obdržíme po čem toužíme s větším okoušením Boha. Hlava XX—XXIII.

Touha po Bohu z lásky Jako prudce tíhnou tělesné smysly k tomu, co se nám zdá krásné, i duchovní smysl nás vede k neviditelným dobrům, když okusil Boží dobroty. Každá věc tolik tíhne všemožně k to­ mu, co je s ní přirozeně spřízněné: duše, duchovní, k nebeským dobrům, tělo, hmotné, k pozemskému pokrmu. Neomylně do­ jdeme k okoušení nehmotného, zkázníme-li hmotu svými pra­ cemi. Hlava XXIV. D ante A lighieri :

Ráj Zpěv dvacátý čtvrtý

n 1

*0 sbore k velkým hodům vyvolený B eránka požehnaného, jenž sytí vás tak, že touhy vždy v ám naplněny, 4 z m ilosti Boží sm í-li te n to vžiti si drobtů část, jež se stolu vám padá, d řív nežli sm rt d á u cíle mu býti, 7 popatřte, ja k si vro ucné toho žádá, a trochu zroste jej; vždyť z toho zdroje už pijete, v nějž n ad ěji on sk lá d á.t 10 T ak začla B eatrice slova svoje, a blahé duše, jež se do sfér pojí, kol pólů kroužily ja k kom et roje. 13 A kolečka ja k v hodinovém stro ji se točí, že by d iváků m se zdálo, že letí poslední, však p rv n í stoji,

R

16 ta k u tančících kol téch se to dálo, u k terý ch by se podle bohatosti, že ry ch lá jsou a volná, soudit dalo. 19 Z toho, jež zářilo vší krásou ctnosti, jsem zřel, ja k šťastn ý oheň zaplápolá, že není skvostnějších co do jasnosti. 22 A kolem B eatrice p ak tři kola s tak božským zpěvem činilo, že v ěru mi je m á obraznost už nevyvolá. 25 Nuž, nedám o tom ani psáti peru, neb řeč ni fan tasie na ty řasy by nepostačila ni na nádheru. 28 » 0 sestro, jež ta k prosíš jm énem spásy, svým vroucím citem lásky, k te rá plane, m ne vybavuješ z oné sféry krásy.« 31 K dyž zůstalo stá t světlo požehnané, k m é pani o brátilo se svým vanem a prom luvilo, ja k to tad y psané. 34 »0 světlo, nošené tím velikánem ,« zas ona, »jem už snešeny a dány radosti klíče byly naším P ánem , 37 ja k chceš, zde toho zkoušej s každé strany, leh k é i těžké, ja k á je v něm víra, jenž m ořem šels, jen je jí mocí hnaný. 40 Zda lásky, n ad ě je v něm sp ráv n á m íra i viry, viš, neb zrak tv ů j p ro nik áv á tam , kde ja k na m albu se na vše zírá; 43 ježto v ša k získala si podle p ráv a občany pravou v írou tato říše, sluší se, by jí z řeči jeho vzešla sláva.« 46 J a k b a k a lá ř se zbrojí, sto je tiše, otázkou dokud m istr nepovelí, • by nekončil ji, zdůvodnil však spíše, 49 ta k důvody já zbrojil um svůj celý, když m luvila, by vyznání mě znělo, důstojně takovém u tazateli. 52 »Zjev, dobrý křesťane,« to světlo dělo, »co je to: víra?« K jasu, k te rý sílil, co ta k to vál sem, pozdvihl jsem čelo, 55 p ak k B eatrici, bych se neom ýlil, jež tv á ří naznačila mi, že míní, bych vodu z v n itřn í stu dán ky své vylil.

43

n 58

61

64

67

70

73

76

79

82

85

88

91

94

97

»Milost,€ já počal, »jež tni p řeje nyní, že h ejtm a n u se ctném u v y zn at mohu, a t jasně v y tč en y m é pojm y činí.« P a k dál jsem p rav il: »V íra je, ja k v slohu pravdivém , otče, psal tv ů j b r a tr drahý, jenž s tebou ftím v e ď prav o u cestou k Bohu, podstatou věcí doufaných a snahy i důvod oněch, k terý ch nevidím e, a to se mi zdá já d re m je jí váhy.« V tom zaslechl jsem : »Chápání m áš přím é, jen víš-li, proč ji mezi podstatam i a m ezi důvody p a k ta k é zříme.« J á n a to: »H luboké ty věci samy, k te ré m i tad y zjev svůj podávají, očím, jež jsou tam dole, nejsou znám y, neb ta m své b y tí v po uhé v íře m ají, n a níž m á základ nad ěj člověkova, a proto rázu p o d stat nab ý vají. Je n z této víry vycházet vždy znova m á soud náš, aniž čtem e jin é listy, a proto důvodu rá z v sobě chová.« I slyšel jsem : »Vždy kdyby p řin o s jistý, z učení vzešlý, chápala ta k snaha, nebylo by tu m ísta pro sofisty.« T ak dechla horoucí ta láska d rah á; a dále: »Dobře zjistil jsi, ja k čistá je této m ince sm ěsice i váha. V šak rei, zda m á i ve tvém m ěšci místa?« A já pak: »Mám ji, v ryzí kulatosti, že je jí ražb a je m i zcela jista.« P ak vyšlo z toho sv ětla hlubokosti, jež plálo tam : »Tu v íru , šperk ten cenný, k te rý je pevný základ každé jin é ctnosti, odkud jej máš?« J á n ato: »Poroseny svátého D ucha deštěm , jenž se roní, jsou sta ré ty i nové pergam eny, a to je Syllogismus, jenž mi o ní ta k o strou p rav d u dí, že důkaz nový vždy jenom tu p ým se mi jeví po ni.« P a k zaslech’ jsem : »Proč, co ti projev poví sta rý i nový, závěrem jež jsou ti, se tobě jeví Božími b ý t slovy?«

R 100

103

106

109

112

115

118

12 1

124

127

130

133

136

139

Já : »Skutky, jež p ak přišly, posk y tno u ti mi m ohou p rav d y důkazy, k nim ž n ikd y kovu h ř á t nem usila p říro d a ni kouti.« A odpověď: »Kdo jistí tě vždy znovu, že se to stalo? Máš své dotvrzení v tom , co chceš dokázat, ne v jistém slovu.« »Když bez div ů svět,« děl jsem , »bez nucení se na k řesťan stv í obrátil, ta síla je ta k ý div, že stý díl v jiných není. ¡Seis chůd a laěen, vědom svého díla, do pole, sazenici dobrou seje, jež v trn k u zv rh la se, ač révou byla.« K dyž u stal jsem , d v ů r svaty b lahem chv ěje se »Boha chvalm e« zapěl ve svém kolu nápěvem , ja k tam n aho ře se pěje. A p án ten, jenž m ně zkoum al a s ním ž spolu jsm e haluz od haluze šli svou drahou, že blížili jsm e se už do vrcholů, zas počal: »Milost, k te ré je tak d rah o u tv á mysl, tobě ústa o tv írala až sem, ja k sp ráv n ě bylo jejich snahou, že tom u, co z nich vyšlo, p a tří chvála. V šak v y já d řit, co věříš, m usíš nyní, a kde ta věc se v e tvé v íře vzala.« » 0 svátý otče, duchu, ve sv atyn i jenž zříš, co věřils tak , že spěch tv ů j v hlínu hrobu i m ladší nohy pozastíní,« já počal, »chceš, a f m lčky nepom inu v ěření tv á řn o st svého ochotného, a tázal ses m u ta k é na příčinu. I p rav ím : V ěřím v Boha jediného, jenž véčný, říd í sám jsa bez pohnutí, láskou a touhou pohyb nebe všeho. Ne íy sik a mě k této v íře nutí n i m etafysika, však d áv á m i ji déšť, jehož proudy se tu po sk a n u tí Mojžíšem, pro ro k y a žalm y lijí i vám i, k te ří jste tak vroucně psali, když D uch v ás vzdělal, do evangelií. A v ěřím v osob věčných tré, jež sp jaly se v je d n u bytost, je d n u ta k i tro jí, že »jsou« i »jest« tím stejn ě na se vzaly.

142 H luboký božský sta v ten, o něm ž moji zvěst máš tu, vždycky bu de pečetiti nauky, nejednou jež v Pí sm ě stojí. 145 T of počátek, tof jisk ra, jež se niti, jež v plam en živý ve m ně rozžehne se a jako hvězda n a nebi se třpytí.« 148 J a k pán, když výslech zprávu, již m u nese obejm e svého služebníka za ni, z noviny zvěstované vesele se, 151 ta k s chvalozpěvem tř ik r á t v plápolání, ta k um lk jsem, m ě záře obklíčila ta apoštolská, na jejíž jsem p řán í 154 byl m luvil; ta k m á řeč. jí byla milá. U kázka nového p řek lad u O. F. B ablera. P. S i l v. M. B r a i t o O. P. :

Maria, matka má M aria byla d v a k rá te M atkou. Po prv é v B etlém ě, když d ala život Ježíši. Po druhé, když je Ježíš n a kříži. Již tím, že d ala tělesn ý život, s kterým K ristu s spojil sv ůj božský život a k terém u tím dal nekonečnou výkupnou cenu, již tím se stala M atkou naší, jak o se sta la m atkou všech budoucích pokolení ta m atk a, k te rá d ala život jediném u svém u potom ku. S yn M arie P a n n y byl více spojen s celým pokolením , protože b y l novým A dam em , k te rý dal nový život všem . T ak zprostředkovala M arie všem nám ten to nový život, a je m atkou všech, k te ré K ristu s zrodil na kříži. M aria totiž nem ěla jen onen jednorázový po m ěr m atk y k d ítěti, který m ají m nohé m atky. A an i ty ne mnohé. M atka přece není m atk o u jen tím , že dala fysický život. M atka obyčejně p řip ra v u je d ítě do života. J e m atkou všeho toho, co sice d ítě sam o vykoná, ale na co je m atk a vy­ chovala a k Čemu je m atka p řiprav ovala. U M arie P an n y p ak je ještě o jeden důvod více, abychom se zahleděli do jejíh o m ateřstv í. M aria totiž učinila více než d ru h é m atky. M aria věděla, k čem u p ěstu je své dítě, k čem u je sytí, živi, proč mu d ává svou krev, svůj čas a své zdraví ve své péči. M nohé m atk y v tom p rostě n ásled u jí zákona udržení rodu lid­ ského, kdežto M aria věděla, že je jí d arov án í fysického života bu d e m iti ještě docela jin ý smysl, že m á d aro v a ti život, aby byl obětován, ale pro jin ý a vyšší účel, pro jiný život, p ro zachování nejvyššího života všech, pro p ozvednutí všech, nejenom budoucích, nýbrž i m inulých. A ta k je M aria i m atkou všech p atriarch ů . P ráv em se jm en u je králo v n o u proroků

a p atriarch ů , protože i oni na ni čekali, i jim M aria m usela podat své m ilované dítě, i oni volali k n i z p ředp ek lí: U kaž n ám J e ž íš e . . . Tak jako M aria jednou vědom ě svolila stá t se M atkou M esiášovou a tim vzít na sebe i všechna m uka m atk y toho, k te rý bude ta k strašn ě obětován, ja k předpovídali proroci, ta k to na K alv árii uskutečnila. A proti všem. kteří jí u p írají tu to velikost, prorokoval jí Sim eon v ch rám ě zcela podle Písem tuto bolest, že je jí duši p ro n ikn e meč. B olest d ítěte je vždycky u dobré m atky bolestí její. J a k chcete tom u rozum ět jin a k vy, k te ří stá le b re jlíte do Písm a? V tom P ísm ě je o té to bolesti, když si pozorně přečtěte slova starého Tobiáše, k terý odkazuje vděčnost a lásku k m atce m ladém u T obiáši za všechny bolesti. M aria obětovala své d ítě na K alvárii, stála pod obětním oltářem svého d ítě te na K alvárii, protože na rozdíl od jiných m atek ona dala život svém u d ítěti proto, ab y byl obětován. Je n proto, aby byl obětován. J in á m atk a neví, co čeká je jí dítě, ale tato to věděla od začátku, a kdyby to nevěděla, pro jisto tu jí to Sim eon sděluje. B yla to násobná o b ět m ateřsk éh o srdce. Je d n a bo­ lest, řek l bych sam ozřejm á, obvyklá u každé m atky, d ru h á dobrovolně a láskyplně p řija tá a tř e tí bolest, podstoupená jejím m ateřstv ím pro naše boží synovství, je st bolest v nejasnosti víry, se k tero u p řija la své božské m ateřství. T ak je m atkou naší tím , že n ám fysicky d ala svého Syna, za druhé, že jej p řija la ve víre, ve v íře jej pro nás porodila a vírou nás p řija la za d ě ti a za tře tí oběti svou, dobrovolně ta k to p ř i­ jatou pro úkol Bohem stanovený. J e mou m atkou ta, k te rá mi život dala. T ak je M aria mou duchovní m atkou, protože mi dala život duchovni. D ala mi totiž K rista, k te rý o sobě řekl: J á jsem život. V áš život. P ro to je M aria skutečnou m atkou naší, protože je m atkou toho, jenž je životem naším , novým duchovním životem naším , životem našeho nadpřirozeného synovství. M atka zp ro střed k u je základ života, protože podává lásku, p řijím á lásku a ta k i plodí lásku, a láskou za h rn u je plod své lásky. M ariino m a­ teřstv í jest docela m im ořádné. D uch sv átý ji zastínil. J e jí snoubenec, její láska, k te ré o tv írá svůj život, je B ůh sám. Z lásky k Bohu, z lásky k úko­ lu k te rý jí svěřil, z lásky k nám , jež v B ohu a z ru k o u Božích p řijím á, svolila stá t se M atkou. J e M atkou docela m im ořádné lásky. Ne lásky lidské, n ý brž lásky Božské. V této lásce je v lastn í naší m atkou, protože božská láska nás všechny stvořila, vykoupila, posvětila a zap lav u je ohněm a m ilostm i D ucha svátého. A ona se s touto láskou zasnoubila. I to je v Písm u svátém . »Duch svátý zastíní tebe.« Tu je cudný v ý ra 2 p ro to, že Duch svátý bu de zastupovat muže, že jej b u d e zastu p o v at láskou. A tak jako nás Bůh z lásky stvořil, vykoupil a posvětil, protože je M aria za­ snoubena na život a na sm rt s touto láskou, p ro to je st spojena tak tvůrčí, výkupnou a posvěcující láskou Boží. Boží láska ji vyvolila, protože Boží láska k n ám ch téla Vtělení. C htěla je i ji pro n aše vykoupení, p ro náš nový život. T ak všude, kde se obje­

v u je M a řit, koná váechno z lásky k nám , všechno je důsled k em jejího duchovního obecného m ateřství. Za n ás p řijím á stá t se M atkou M esiášo­ vou, a proto je zároveň m atkou všech těch, k te ré M esiáš o p atří oním novým životem . V B etlém é m u d ala život. Tedy i nám , protože on se n arodil v B etlém ě pro nás. V ch rám u je j obětuje. On se o b ětu je za nás a ona jej i sebe rovněž ob ětu je za nás. K dyž fikám e, že celá d ů stojno st M arie P an n y je v je jím Božím m a te ř­ ství, protože Boží m ateřstv í je dílem lásky Boží k n ám a je jím dílem lásky k Bohu, je st zároveň ta k é dílem lásky k nám . Je st p rojevem je ­ jího duchovního m a teřstv í vůči nám . T ak je M aria m atkou m ého nového nadpřirozeného, k řesťan sk éh o duchovního života. D ala mi K rista a proto m i tím sam ým d ala všechno, co mi K ristu s zjednal, co mi K ristu s zprostředkoval a zp ro středkovává až podne$, protože v něm m ám e podle svátéh o P a v la p řím lu v ce u Otce. Celý m ůj duchovní život, všechny m ilosti jsou spojeny s je jím m a te ř­ ským prostředn ictvím . N eboť je jí p ro střed n ic tv í nebylo jen čistě fysic­ kým p ro středn ictvím , jak ý m je každé jin é m ateřství, nýbrž protože šlo o m a teřstv í plné tajem ství, tem not, záhad, nejasností a v íry a přece m a­ teřstv í p řija té h o a poddaného, p ro to je její m ateřstv í něčím docela n o ­ vým v řá d u m ateřství. Je jí v íra tu spolupůsobila i čistě osobně, opravdu lidsky, to je st uvědom ěle a s osobní obětí p ráv ě této tem noty víry. N eboť v íra není je n m ilostí, jako su b je k tiv n í čin zů stáv á obětí, ovšem že m ilostí Boží danou a um ožněnou, aby m ohla b ý t p řija ta. Ale Bůh všechno od nás chce jak o od lidí, aby to bylo d ů sto jn é jeho i nás, bytostí se svo­ bodnou vůlí. B yla ta k neobyčejně dokonalou, protože tolik m ilovala Boha a přece m usila tolik trpět, když trp ěl je jí Syn. T rp ěla tím více, protože v íra jí ukazovala, kdo je je jí Syn, ja k je sv átý a nevinný. Věděla, že On by n e ­ měl trp ěti jak o nejsvětější, a že an i ona by nem ěla trp ěti, když byla bez h řích u počata. K ristu s však p otřeboval k našem u vykoupeni sm rteln é tělo, tělo podrobené bolestem a tak m usila i ona n ab íd n o u ti a podati svou bolest, své sm rtelné a bolesti v ydané tělo, aby nás je jí S yn m ohl takovým tělem z ní tak to p řija tý m jako jed en z n ás vykoupili. P ro to trp ěla za nás. T ak jak b yla velká je n pro nás, pro dílo v y k oupení a zadostiučinění nebeském u O tci za nás, ta k s velkou odhodlaností se za n ás obětovala. P od křížem n ap ln ila své m ateřstv í, protože v iděla u m írati svého S y n a v hrozných m ukách (podle 53. kapitoly p roroka Isaiáše). Cím čistší bylo je jí tělo, tím byla horoucnější, protože věděla, kdo je Ježíš, tím strašn ější byla je jí bolest. S tála pod křížem , aby spojila svou oběť a bolest s obětí a bolestí svého syna. T ak rozum ím e otcům , že viděli v M ateřství M ariině vůči Ja n u apošto­ lovi, m a teřstv í vůči všem lidem , protože J a n stál pod křižem jako učed­ ník P áně, jako apoštol té C írkve, k te rá m ěla za chvilku v y jiti z o te v ře­ ného boku K ristova. K ristus na kříži naplnil, vyvrcholil sv é V tělení,

podávaje sebe v oběf nebeském u Otci. Tím n ap ln ila a v y v rch o lila i M aria svou oběf a svoje m ateřství. A zase nejenom objek tiv n ě jakožto fysická m atka Ježíšova, n ý brž ta k é svou dobrovolnou obětí, ja k dosvědčuje její přítom nost pod křížem . K ristu s přece nepotřeboval je jí přítom nosti. To přece nebylo útěchou an i p ro něho ani pro M arii, když m ěla stá ti pod křížem svého Syna, a ta k m usím e h le d ati n ějak ý jiný důvod, proč stála M aria pod křížem , n e pouze je n důvod fysického m ateřstv í. A vysvětluje to jen výklad svátých Otců, podle něhož M aria p řija la tehdy v apoštolu Janovi, tedy sloupu C írkve, celou tu církev, ktero u apoštolově tehdy představu jí, aby ji začali budovat. K dyž uvážíme, že C írkev znam ená p řiv tělen í ke K ristu , že znam ená království Otce nebeského a říši D ucha svátého, a když se zam yslím e nad tím, že M aria spojila pod křížem svou oběf m ateřsk éh o zdrceného srdce s obětí K ristovou, že donesla ta k to až na obětní o ltář svého m a­ teřství z lásky k nebeském u Otci, že n ap ln ila své spojení se snoubencem , totiž s D uchem svátým , když obětovala pod jeho ved en ím to Tělo, k teré jeho působením , působením jeho lásky bylo utv o řen o v je jím lůně, a když uvážím e, že církev znam ená dále naše vespolek společenství se všem i povolaným i k synovství Božímu, m usím e si uvědom iti, že ona učinila nejvíce p ro toto společenství, když obětovala nejvíce, d ala nejvíce ob­ je k tiv n ě i subjektivně. O bjektivn ě Božího Syna, su b je k tiv n ě svou poho­ tovost jej obětovat jakožto svého, jakožto m ilovaného a poznaného v celé své nesm írné ceně. T ím je ta je jí oběf a tím je ta k é je jí m a teřstv í vůči C írkvi jen sk utečn ější a plnější. P roto se m usí u tík a ti k m ateřstv í P an n y M arie všichni, kdož m iluji C írkev a chtějí pracovati n a jejím rozšíření, n a jejím oslavení a na jejím vítězství. A naopak jen ti se dovedou láskou rozdati, jen lásku kolem sebe šířiti a celou círk ev a je jí poslání ch á p at jak o ú stav a po­ slání lásky všech, lásky vesm ěrn é ke všem a sk rze vše, co m ám e a co nám B ůh svěřil, jako ona dovedla všechno, i svého Božího S yna a své m ateřské srdce obětovat. Je n u M arie se naučím e této lásce, jen u ní se naučím e b ý t dobrým i údy T ěla K ristova, neboť ona byla až do posledního okam žiku nerozlučně spojena jako h rd lo se svou hlavou, jak o hrdlo církve spojené s H lavou církve. P roto ta k é jí, jako h rd lem p ro té k a jí všechny K ristovy m ilostí, takže se M aria stá v á znovu a znovu duchovní m atko u všech vykoupených. P. D r P r o k o p S v a c h O. P .:

Postoj evangelia k moderní době Na každý systém , k te rý se chce po d áv at člověku nebo lidské spo­ lečnosti jak o p ro jev prav d y nebo přínos blaha, je tře b a se d ív a t ne podle dočasných úspěchů nebo nezdarů, n ý b rž podle toho, na jakých

základech p ra v d y a dobra spočívá. Vidéli jsm e totiž v uplynulých v á ­ lečných letech, že systém , k te rý se chtél d á t celém u sv étu jak o světový názor jedině správný, třeb a s vykazoval značné úspěchy anebo do jisté m íry p řin esl zlepšení na př. dělnické třídě, se nakonec zh ro u til ne pro ty to své úspěchy, nýbrž protože spočíval na n esp ráv n ý ch základech. T aké není sp ráv n é hodnotit n ějak é sm ěry podle jejich v y n ik ajících je d ­ notlivců, nýbrž podle obsahu a program u, je jž vyznávají, protože doko­ nalý jedinec m ůže m ít svou dokonalost o djinud a jistě ji takovou má, jestliže on sám v y n ik á n ad program svého sm ěru. K řesťan sk ý světový názor bývá dnes často souzen náhlou otázkou, proč za tolik le t svého trv á n í n eu sku tečn il různé sociální reform y v lid ­ ské společnosti, a bývá to p řičítán o jeho neschopnosti, neživotnosti nebo nem odernosti. Anebo zase bývá odsuzován jako systém idealistický, kde je popřena skutečnost člověka a jeh o hm otné potřeby jsou n ah razen y odkazy n a vyplnění slibů až po sm rti. N echci zde čin it apologii k řesťan stv í, ja k se obyčejně d ěláv á poukazem na různ é dobré skutky, jež vykonalo ve svých d ějinách ve sm ěru vědy, um ění, m rav n o sti a lásky. U káži v lastn í poslání evangelia a jeho postoj k dnešní době podle jeho v lastn ích zásad. P ostoj ev angelia k dnešní době poznám e podle toho, jak ý je pom ěr zjevení k člověku, do ja k é m íry je člověk zachován v e Z jev en í a ja k é jsou výsledky života podle těch to duchovních norem v duši člověka, ve vztazích k jeho bližním a k společnosti. K a re l B a rth ve své d ialektické theologii se dom níval, že Bůh, ja k jej podává Z jevení, je Bůh, k te rý chce b ý t sv átý a zů stáv á jím . N echce být dosažen ani vyčerpán nebo využit, nechce sloužit, chce k ralo v at. N echce u čin it zadost jiným p otřebám leč svým. N echce b ý t nad zdejším i věcm i, nechce být n ějakou věcí vedle jin é věci. Chce b ý t něčím , co je zcela ji­ ným, to táln o st všech jiných věcí, jež jsou jen relativ n í. (»Parole d e Dieu, p. 108-9«). Z k rá tk a vším tím, čím je člověk, B ůh není, ta k jak o tím , čím člověk není, B ůh je. Není mezi nim i žádného pouta. A n ejen to, B ůh se jeví člověku jako nepřítel, a zjevení Boží je bitvou p ro ti člověku, kde člověk m á b ý t úplně pohlcen, za n ik n o u t I když Búh ve Z jevení se jeví jak o zcela tran scen d en tn í a jen zbožštělý člověk by nem ohl bý t nikdy skutečným Bohem, přece je nap ro sto neobjektiv ní chápání Z jevení považovat za n ep řítele člověka, bez ja k é­ koliv v zájem né spojitosti. J e to pro stě jed n o stran n ě ch áp an é a v ysvětlo­ vané Z jevení a tedy extrem n í. Člověk je ve Z jevení skutečný, se všemi svým i v lastn ostm i a schopnostm i. B a rth považuje Z jevení za boj roz­ poutaný Bohem p roti člověku, svém u n ep říteli — av šak v e skutečnosti je pravda, že Z jevení je spíše úkon záchrany, nabízené člověku Bohem, jeho O tcem (»Boisset, E ssai su r la n a tu re de r hom m e dans la rév elation ch retien n e p. 254«). A gnoticism us a skepticism us, tvrdící, že člověk nem ůže n ija k poznat Boha zcela odlišného a nedostupného, je p o tírán

sam ým zjevením , jež podává Boha jako T vůrce poznatelného z účinků a účelnosti přírody, ale též jako U čitele a Z Jevovatele svého specificky božského v n itřn íh o života. A le človék tu není zničen, protože na prv n ích strán k ách Z jevení o stv o řen í člověka se čte, že Bůh vdechl do hm otného lidského těla »živoucí duši« ja k o odlesk svého vlastn íh o života. J e tedy spojitost mezi Člověkem a T vůrcem pro obraz a podobnost Boží, k níž byl člověk stvořen — a na základě této podrobnosti je člověk Bohu nejblíže, a to každý pro ten to svůj v n itřn í obraz a podobnost. A an i ve Z jevení se nejeví B ůh ja k Člověku n ap ro sto nedostupný — protože v rch o l zásahu Boha vzhledem k člověku je v e slovech kai o Logos sark s egeneto — Slovo se stalo člověkem v celé realitě. K řesťan stv í není nic jiného než tato skutečnost, že B ůh sestoupil k Člo­ věku. A le ta k jak o C írkev h á jila božský c h a ra k te r K ristů v p ro ti všem útokům , tak nem éně houževnaté trv a la na skutečnosti, že K ristu s p řib ral skutečnou lidskou přirozenost. T ak na př. ve V ýkladu N icejského sym ­ bolu (Sym bolům E piphanii, E. B. 13) po v yznání o K ristu , že je prav ý m Bohem čtem e: »jenž pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil a vtělil se, to je st narodil se z M arie vždy P an n y skrze D ucha svátéh o a sta l se člo­ věkem , to jest, p řib ra l dokonalého člověka, duši, tělo i mysl a všechno, co je člověk krom ě h ř í c h u . . .« V ýstižné zd ů razň u je lidství v K ristu sv. Lev V eliký: »Je třeba, aby týž K ristu s by l uzn áv án jak o Jednorozený Boží a S yn člověka, neboť jed n o bez d ru h éh o by nepom ohlo k spáse, »quia sicut Deo v era h um anitas, ita hom ini in e ra t v era d iv in itas — p ro ­ tože jako byla v Bohu p ra v á lidskost, ta k v člověku bylo p rav é božství«
Z ákonem se vine více idea národ n ě-d u ch o v n í než zájm y jednotlivců. T h eo k ratick é zřízení starozákonní bylo více spjato s národem , jenž jako celek m ěl být nositelem m esiášské idey, než s jednotlivci, k te ří se posvě­ covali ja k o účastníci tohoto celku. P ro to starozákonní duchovní život byl silně zab arven náro d n ě a stranicky . K ristovo posláni bylo k duši — k tom u, kde se člověk nejvíce blíží obrazu Božímu. Je h o dílo duchovní obnovy a vykoupení začalo od duše a sm ě řu je k duši. V obnově obrazu Božího v n itru člověka. Z p očátku se zdá i toto dílo určeno pro ú častníky israelsk éh o národa, ale to bylo jen dočasně, aby se v yplnila zaslíbená předno st, jíž se však stal tento národ nehoden. Dílo jeho obnovy bylo určeno p rostě pro člověka, ne pro členy toho neb onoho národa, n ý b rž pro lidi bez ro zdílu národností, hodností, p ostavení společenského, z k rá tk a bez jakéhokoliv rozdílu. M ůžeme říci, že zde se jev í člověk po p rv é v dějinách jak o nejvyšší bytost ze stvořených věcí ve vesm íru a to podle toho, co je v něm nej v n itrn ě jší ho, podle své duše. T ato ro vn ost lidí a jejich d ů sto jnost je zdůrazn ěn a zjevením , jež je zcela v lastn í evangeliu K ristově, že B ůh je O tec všech lidí. T ak to je tato rov­ n o st lidí zaručena s nejvyššího stan o v isk a a ta k é zachráněna. Jak ék o liv rozdíly af národnostní, stavovské, rasové, nebo tříd n i jsou vyloučeny z K risto va O tčenáše, protože se v n ěm stav í K ristu s na stanovisko Boha jako O tce všech lidí, v nichž je d u še jako v ý raz dechu Božího. V idei otcovství Božího je jasné zdůrazněna m yšlenka a skutečnost, že všichni lidé p a tří do rodiny tohoto Otce. Na d ru h é stra n ě je tato ro vno st lidí podána v b ra trstv í všech, jež je výrazným , třeb a s dosti neuskutečňovaným , p rvkem evangelia. A niž K ris­ tus se dotýkal trv ajících rozdílů a hodností, a ačkoliv sám založil u rčitou h ierarch ii ve své Církvi, přece zd ů razň u je všem , že jsou b ra tři. K dyž se apoštolé p řeli o to, kdo je v ětší v k rálo v stv í Božím, odpovídá K ristu s rázné: »Jeden je váš nebeský O tec — Vy p a k jste všichni b ratři« (Mt.23, 8, 9). J e to jen rozvinutí m yšlenky otcovství Božího, tak že tato rovnost lidí je zaru čena s obou hledisek, ja k s nejvyššího hlediska, ta k s naší strán k y . Toto b ra trstv í lidí je zase nadnárod n í, protože je to jen důsledek otcovství Božího. K onečně tře tí znak evangelia je svoboda duši. M ravní pád člověka a jeho odklon od nejvyššího původu je p o dán jako duchovní otroctví. Dílo vy koupení a obnovy znam ená vysvobození z otroctví podle ducha. Protože celé evangelium je založeno n a duchovní skutečnosti existence duše, proto ta k é jeho h lav n ím a p rv n ím předm ětem je osvobození duše. P o ­ rucha tohoto řá d u spočívá ne v hm otě, jež sam a sebou je dobrá, protože i ona byla stv o řen a a došla schválení »všecko bylo dobré«, n ý b rž ▼ p ř e ­ vaze tělesnosti nad duchem anebo v tom , že člověk jed n á p ro ti stan o v e­ ný m zákonům d o b ra a prav dy, ja k je poznává svým rozum em . A tak jako člověk se stal bytostí živoucí svou duší, k tero u p řijal, ta k ta k é čím více se v n ěm u sk u tečň u je ta to obnova duše, tím více se v rací též k své

svobodě, již obdržel stv o řen ím podle obrazu Boha jak o nejvýš svobod­ ného, a tak vzdáleného zla. Fysická zla se n eu važu jí jak o porucha tohoto m rav n íh o řádu, nýbrž zla m ravní. T ak je vyslovena skoro jakoby zásada evangelia: »Každý, kdo se dopouští hřích u, je o tro k hříchu« (Jan 8, 34). P rosté proto, že dílo duchovni obnovy znam ená nastolení vlády Boží do srdci jednotlivců. N ejvyšší prav da, dobro a lásk a v šak v y lučuji blud, n e ­ pravdu, klam , podvod a zlo. T ak ta k é m ohl říci K ristu s: »Osvobodí-Ji vás Syn, b udete v p rav d ě svobodni.« (Jan, 8, 31). Sv. P avel p řipodobňuje tu to svobodu, ktero u dal K ristu s duším , svobodném u Je ru sa le m u a p rav í: »Tedy, b ratří, nejsm e synové otrokyně, nýbrž svobodné. K této svobodě nás osvobodil K rsitus« (Gal. 5, 1). A na jin ém m ístě ste jn ě výrazně: »Kde v šak je duch P áně, tam je svoboda«. (2 K or. 3,16). T ato svoboda je plodem jak m ravn í dokonalosti, ta k též pravd y , ktero u d al K ristu s světu jako své zjevení: . . . »pravda vás vysvobodí« (Jan, 8,31). A ta k se jeví tato svoboda, kterou d áv á evangelium , jako duchovní osvobození od m rav ­ ního zla, v jehbž k onání nespočívá svoboda, n ýb rž otroctví, ale ta k é od přítěže S taréh o Z ákona, jenž i když vedl n áro d k dobru, nem ohl d át v n itřn í svobodu a pomoc jednotlivci, protože k tom u nem ěl účinnosti. 0 tom, že se jed n á o duchovní svobodu, se p řesvědčujem e z toho, že K ristu s n ep řišel reío rm o v a t politický ani sociální řád, n ý b rž jeho v la st­ ním posláním byla duchovní obnova duší. P ro to tak é se n ik terak n e ­ stavěl záporně k trv ajícím politickým řád ů m a pozem ské moci zcela otevřeně p řiřk l je jí o právněn é pole pravom oci, aniž schvaloval ten neb onen režim . A ni nečtem e, že zau jal n ějak ý postoj k tehdy trv ajícím u otroctví, jež jistě bujelo v pohanstv í a které, třeb a s zm írněné, bylo zvy­ kem i u židů. Nebylo to prostě jeho posláním , ab y řešil ty to věci nebo pom ěry. Jeh o poslání se odnášelo k duším , aby byly p řiv ed en y k svému původu. A le to, co všude zdůrazňoval a chtěl, byla svoboda a rovnost duší. I ve své Cirkvi, ktero u založil jak o společnost a organicky uspo­ řádal, kde dal n ěk terý m příčin ám schopnost, aby sp rav o v aly jiné, chtěl m ít ducha b ra trstv í, rovnosti a svobody při rů zn o sti úkolů a rozlišnosti moci. A podobně, i když nezaujal politicky nebo sociálně, žádné stan o ­ visko k řád ů m své doby, postavil každého člověka na stanovisko svobody a jeho důstojnosti podle duše, třeb a s by byl i otrokem . V d u ch u K ristově mohl napsat P av el: »O trok povolaný v P án u je osvobozenec Páně, po­ dobně povolaný svobodný je otrok K ristův. Za velikou cenu jste byli vykoupeni, nebuď te otroky lidí«. (1 Kor. 7, 22). O tom, že k řesťan stv í se zasloužilo o o d stran ěn í otroctví, není tře b a psát. A le nebylo to jeho posláním výslovným , i když k tom u sm ěřovalo svým i zásadam i svobody a rovnosti lidí podle duše, jež hlásalo. M ůžeme klidné říci, že u sk u teč­ něná theokracie je nejlepší cesta k duchovní dem okracii, jež d řív e ještě než byla znám a politicky, je duchovné hlásán a a u sk u tečň o v án a v evangeliu v pojm u svobody duší, je jich důstojnosti a rovnosti p řed Bohem, neboť 1 když sociálně je někdo nižší nebo politicky vyšší, v n au ce evangelia

jso u všichni podle duše b ra tř í a k d e je u sku tečn ěn a v duši v lád a Boží, tam je svoboda a nikde není ta k zdůrazňována věta, že Bůh neni p řijí­ m ačem osob, jako p ráv ě ve zjevení. (Pokračováni.)

„Pochopili dobu; pojďme s dobou ... !“ Ja sn ě d efinovat pojm y, ja k ý to úkol pro dobu, v niž žijem e! Slovo — závan hlasu — trv á a sm ysl se m ění; nejen sm ysl jednotlivých slov, n ýbrž i celých tvrzení. V zdálená je doba, kdy věc řečen á u rčitý m způ­ sobem m ěla jen te n smysl, ja k ý jí p řiřk l její původce. S taletí plynou, d u je nový v ítr do plachtoví, m ění se tém ěř nepozorovaně sm ěr cesty a vplouvá se do nového m ravního klim atu . Ja sn á slova P rav d y , jejichž p ů ­ vodní sm ysl bý v al dosti snadno h ájen v dobách p rv o tn íh o k řesťan stv í se tu a ta m p o k řiv u jí v dobách povstalých b u ď z b a rb a rstv í p rim itiv ů či z n a tu ra lism u vzkříšeného pohanství. N abývají však nakonec sm yslu zcela obráceného, jso u -li viděna b rýlem i racionalism u, k te rý p řesta l úplně v ěřit v učitelskou a u to ritu C írkve. »Pochopiti dobu«, »jiti s dobou«, »rozum ěti potřebám doby« — ja k prostá v y světlení všech úspěchů, dobrých ste jn ě jak o zlých, ja k záludná rčení, nad nim iž nikdo o prav du n eu važu je a jež splývají v jediný slovní příval, jím ž n o vinářský věk d rtí své děti. A poštolově »pochopili« svoji dobu (čteme), K on stan tin V eliký »pocho­ pil« těž svoji dobu (rozum ěj: svoji osobní příležitost), sv. F ra n tiše k z Assisi ji pochopil taktéž. »Pochopili« ji v ša k ta k é h lasatelé nových sociálních řádů. V šichni »pochopili«. A le zdali všichni ste jn ě pochopili, přesn ěji: stejn ě sp ráv n ě pochopili? — P rý ano, neb o ť jejich h n u tí (ať byla jakákoliv) nakonec zvítězila, byť i n arážela na odpor a překážky. J a k v šak ten k terý z nich pochopil a čím zvítězil? N ejvětší otázka zůstává otevřena. N ahlédněm e do propasti. A poštolé a jejich žáci pochopili dobu, v níž žili, ba i všechny doby budoucí. Pochopili, že člověk p o třeb u je evan g elia L ásky a přesvědčili jin é, že každý člověk — učený i neučený, m ocný i opuštěný, n adaný i p rosťáček — p o třeb u je jen jediné: poselství D ucha lásky a prav d y K ristovy. Ti, kdo přišli s úm yslem p řek o n ati jejich nauku, pochopili dobu opět s v ý m způsobem ; objevili sílu tužeb p říliš lidských, i těch zcela nesvatých, zejm éna p ak podm anivé kouzlo úspěchu. Ü spéchu viditelného, k terý je m odlou rozdychtěných davů. N ové absolutno, jež si d áv á sta v é t pom ­ níky, zasévá někdy neklid i do d u ší věrných, zapom ínajících chvílem i na nepom ijející plody požehnané bolesti, nacházejících však sílu nového odhodláni ve vědom í, že úspěch m odloslužebníků nebyl Bohem dopuštěn, aby vyjevil velikost svých tvůrců, n ý b rž daleko spíše pro chyby a sla­ bosti Božích služebníků.

Místo H ospodina P án a našeho hřím ajícíh o na S in aji v y h lašu je se b řesk ným hlaholem každého jitra p ro g ram nové zlidštěné v íry , v íry v lidský pokrok, v něm ž člověk jako m íra všech věcí hled á p rav d u jen lidskou, p ra v d u jen pro sebe, nic než p ro s e b e . .. S okrates se svým i žáky hledal P ra v d u v p řed tu še nadpřirozená. N á­ sledovníci K ristovi kladli hled án í králo v stv í Božího a jeho spravedlnosti n a m ísto nejpřednéjší. L idstvo poháněné ostnem pýchy a žádostivosti si v y tv á ří boha podle svého obrazu; boha zcela zlidštělého, k terý vzniká a zaniká. 1 byl vynesen soud sv ě ta n ad služebníky K ristovým i. U věřili evangeliu, protože prý byli otroky srdcem . P ro to p rý p řija li v íru otročí. N aproti tom u synové světa, nespoutaní nad p řiro zen ém h led ají p rav d u života om ezeného jen zákony člověka. Cesta, jež vede k j e j i c h pravdě, tof cesta taktiky, nebot jen na konci této cesty sto jí úspěch. O bezřetná m oudrost antického filosofa a pokorná vůle k ře sťa n a jsou vykázány s rozhořčeným pokřikem z ch rám u ryzího lidství. Z ejm éna vtělené Slovo — ten živý neúspěch — p o horšuje vyznavače úspěchu. S pojují se, aby svého Boha prosadili mocí a n ah rad ili jím právo, spravedlnost, Boží m oud ro st i sílu. Již posedl běs ta k tik y své ctitele. Běží především o to získ at všechny lidi. K dyž n echtějí p řijm o u t víru v úspěch ti nejlepší, ted y běží o to získat aspoň ty nejhorší a nebo učiniti n ejho rším i ty slab é mezi námi. Ú spéch není je n nasycením sam olibosti a ohlušením hlasu svédom í; je též důkazem , k te rý m á zbavit dítě úspéchu bázně p řed pom stou Boha živého. Duše tetelící se v chladu m razivých dnů svého bezútěšného žití hledí nedočkavě vstříc chvíli, kdy se pro ni rozžehne oheň je jí úspěšné pravdy. Ve stálých obavách a často p ři nesplněné naději. A v bolesti sm u tk u neukonéjšitelněho, jestliže osud odchýlil svoji d řív e v líd n o u t v á ř . . . Ú spěch pohasínající. J a k á trýzeň pekla pro ty, již se m u zapsali! Ja k á zuřivost u těch, kdo v něm sice prozatím žijí, avšak nad m ožností jeho ztrá ty ve svých m yšlenkách zoufají! P ra v d a živá, P ra v d a n estvořen á v šak d ává pokoj, k te rý je pravdou každého života; pokoj vzdorující úspěchu, ba rodící se daleko spíše z n e­ úspěchu. B lahoslavený neúspěch prožitý s celou úzkostí i d ů věrou zbož­ ného srdce, nebot on vede k B ohu S litovníku! P ro k le t v šak budiž úspěch, jenž si žádá celého lidského srdce, neb o t on je d árcem falešných zaslí­ bení. K do v něj věří. myslí, že se zrodil, aby m u bylo slouženo, m ísto aby sloužil. Pochopili dobu, pochopili v ý v o j . . . K do však pochopí P rav d u ? Z atím nám zaléhá v uších ohlušující tře sk zbraní bojovníků úspéchu: »Pojďte všichni a k la ň te .se mi! Je n já vlád n u světem : je n já b u d u vaším světlem , jež sv ítit n ep řestane po všechnu dobu trv á n í vašeho života.« P ro m oudrého však zhasíná dílo úspěchu s každým zm írajícím lidským

životem . Z em řeli jeho pyšní h lasatelé p o d ta ti dechem sm rti. Z h ro u tila se im peria, modly národů, pom níky pýchy. Až ona v y k řik n e nejvýše své zpupné sebechvály, p ak p řijd e d en jejíh o velikého n av štív en í: zřítí se babylonská věž onoho »úspěšného« pokroku, jen ž chce býti všem jako neom ylná cesta, p rav d a a život a pohřbí v tro sk ách své bláhové v y zn a­ vače. N eboř v tom nebudem e oklam áni, že B ůh splní sv á slav n á přislíbení. J. R.

Soukromá zjeveni a Fatima Z nám ý b ad atel v ex p e rim e n táln í i d o k trin á ln i m ystice O tto K a rre r m luví v 7. čísle S chw eizer R undschau, str. 48 a dále, o soukrom ých zje­ veních vůbec a o řatim ském zvlášté. D efinuje soukrom é zjevení jak o bezp ro střed n í sdělení Boží člověku. B uď se děje zcela v n itřn ě ja k o v n u k n u tí, anebo je takové sdělení Boží provázeno sm ysly postižitelným i projevy. P odstatn o u je jisto ta p řijím a ­ jícího takový p ro jev Boží, že tu m luví Bůh a že m u m usí v ěřiti. K aždé soukrom é zjevení je m ístné nebo časové omezeno. O becné zjevení bylo skončeno posledním apoštolem . S oukrom á zjevení jsou obecná je n v obec­ ném zdůrazňování již zjevených obecných pravd, jak o jsou p řip o m ín án í povinnosti k p okání v posledních zjeveních m ariánských. T ak jsou všechna soukrom á zjevení je n k tom u, aby proh lo u b ila poznání již zje­ vených p rav d a k připom enutí n u tn ého pokání. T ak povzbuzovali ch a ris­ m atičtí visio n áři sta ro k ře sfa n ští v íru svých b ra tří. Sv. H ild eg ard a a sv átá K ate řin a Sienská posvěcovaly své okolí. S v atá K ate řin a Sienská p řip o ­ m ínala p ra v d u o nedělitelné jedno té círk ev ní. S v a tá Ju lia n a z L utychu přispěla ke zvroucněni úcty ke sv áto stném u K ristu , sv á tá B ern ad eta k prohloubení úcty m ariánské. P roto že se tedy jed n á o zdůraznění a pod­ tržení již zjevených pravd, svěřených círk ev n ím u učitelském u úřad u , podléhají tato soukrom á zjevení soudu tohoto učitelského úřadu. J e velm i těžké rozeznat! sk utečn á zjevení od v lastn ích n ápadů, zdání a fan tasii. I v sam ém sku tečn ém zjevení je těžké odhadnouti, co je o p ravdu Boži a co je tu p řim íšeno z vlastního. Zde p o m áh ají trad ičn í rozeznávací pravidla. S vatý Ign ác m á k rásn é pokyny ve svých ex erciciích o rozeznávání duchů. S v atá T erezie i sv á tý Ja n od K říže tu po d á­ vají velm i přesn á pravidla. I ostatn í sv ati, k te ří vedli duše, zanechali jako dédictví dobrá rozeznávací znam ení Božího zjevení. T aké m noho pom ohou výsledky ex p erim en táln í psychologie vůbec a náboženské zvlášté. J e velm i těžké přesně rozeznat! sk u tečn é zjevení od lidských nápadů, vým yslů i u svátých, protože oni jso u ta k naplněni svým osobním d u ­ chovním životem , tolik ve svém n itru hovoří s Bohem svou m odlitbou, svým prožíváním Boží přítom nosti, že se dá téžko odlišiti, co je je jic h subjektivní duchovní život a co je o b jek tiv n í zásah Boži. Dnes vím e, Že

silné náboženské prožitky u lidi duchovně žijících jsou lehko provázeny zážitky zrakovým i i sluchovým i, tak že m nohý z takových lidí se o p ravdu dom nívá, že něco slyší a vidí a že je to božského původu. D nešní studie o nevědom ém ěi ja k se d řív e říkalo podvědom ém ta k é m noho vysvětlují. Ono nevědom é neznam ená nějak é znevažování duševní činnosti, nýbrž je sběrnou neuvědom ělých nebo ne dosti uvědom ělých duševních zážitků, které d ále žijí v duši, jsou zpracovávány, s p o jo v á n y . . . T akový Poulain říká. že tři č tv rtin y všech dom nélých viděni a zjevení jsou osobním klam em , se b ek la m e m . . . J á bych řek l ještě v ětší procento, ja k m ám zkušenost z vedení duší. Podle svátého Tom áše, jehož rozvádí B ene­ d ik t XIV., k te rý napsal velké dílo o psychologii svátých a theologii zá­ zraku a zjeveni a vidění a podobných náboženskopsychologiekých zjeveních ve svém díle O kanonisaci svátých, m ůže p rorok m lu v iti ja k z Božího vnuknutí, ta k ze svého v lastn íh o života. A nedovede vždy rozlišiti, co je Boží a co je jeho osobní. T ak je to na p řik la d u v isio n ářk y K ate řin y Em m erichové. Vidím e, že se je jí vidění o u trp e n í P án ě liší v m nohých a m nohých detailech od podobných vidění jiných om ilostněných d u š í . . . A všechny tvrdily, že jim to bylo zjeveno. T ím m éně to m ůže rozlišiti prostý, zbožné žijící věřící. Z m ínění již duchovní učitelé, k nim ž bych p řid al ještě sv. J a n a K lim aka, K assiána, T om áše K em penského, D iadocha z Fotiké, a p řid al bych i sv. F ilipa Neri, řík ají, že p rav o st takových zje­ vení se dá pozná ti h lavně podle zdravého vlivu, účinku na okolí, podle osobní pokory a rostoucí zbožnosti těch, k te ří tv rd í o sobě, že m ají viděni. A ani to nejsou znam ení neom ylná. Co znam enají u rčitá círk ev ní schválení n ěk terý ch zjevení? Zc n e­ obsahují nic p ro ti v íře a m rav ům křesťanským . N eřík a jí však, že ona zjevení se sku tečn ě sta la a že jsou naprosto božského původu v celém rozsahu. N ikdo ta k é krom ě toho, kom u se zjevení dostalo, není povinen věřiti, že je to jistě božský zásah. T ím m éně je nékdo povinen v ěřiti takovém u zjevení božskou nadpřirozenou vírou. V té věci pak chybovali mnozí rozhlašovači takových zjevení, k te ří kaceřovali všechny, kdož nechtěli v ěřiti ta k naprosto soukrom ým zjevením . Z m íněný B enedikt XIV. praví, že je tu na m ístě jen lidská víra, když je ona v íra odůvodněna p rav d épodobnost í. P ro to nesm ím e taková vidění odbývati jizlivou kritikou, ale rovněž n ekriticky p řijím ati nebo se dom nívati, že je nesm ím e k ritick y zkoum ati. N ejlepší je čisti takové spisy visionářů jako jin é zbožné knihy. N eobsa­ h u jí přece nic špatného, když neo b sahují něco ned ů sto jn éh o v íry k ře s­ ťanské. Proč tedy a jak ý m práv em bychom se m ohli stav ětí k tom u n ě ­ jak nekřesťan sky, jizlivě! Ovšem oni p ro pagáto ři často p ro p ag u jí u rčitá zjevení ta k halasně, ta k absolutně, že to potom u duchů k ritick ý ch lehko vyvolává až ostrý odpor. To vše p řipom íná stu d ie vlám ského jesu ity D hanise (kniha jeho vyšla s církev ním schválením ) O zjeveních fatim ských. Z jevení íatim sk ě se

událo 1917 třem dětem , Lucii a je jím d věm a příbuzným dětem . Je d n á se o šest zjevení, jež se sta la vždy 13. den v měsíci od k v ětn a do říjn a. L ucie h o v ořila s nebeskou paní, zatím je jí sestřenice všechno, celý roz­ hovor slyšela, kdežto b r a tr je n slova Luciina. V říjn u se událo po d iv u ­ hodné znam ení otáčejícího se slunce u p ro stře d válejících se m rak ů . Děti předpověděly nebeský úkaz, takže se k něm u sešel tisícihlavý zástup. Svědkové nepopisují úkaz jednoznačně, ale všichni popisují v já d ře ono d esítim inu tové otáčení slunečního kotouče. F ra n tiše k a Ja c in ta brzo zem řeli, kdežto L ucie je dnes řeholní sestrou. L ucii se dostalo ještě zje­ vení ve 20 a ve 30 l e t e c h . . . Mezi nim i jsou předpovědi o světových u d á ­ lostech, to jest záchrany světa, obrácení R uska skrze zasvěcení N ejčist­ ším u srdci P an n y M arie, k jejíž poctě m ají věřící obětovati vždy sm írné svaté p řijím án í o p rvních nedělích v měsíci. Z řeteln ě se tu jev í obdoba se zjevením lasaletským a zjevením o zasvěcení srdci Ježíšovu. Jistě m ělo fatim ské zjevení vliv na zasvěcení celého sv ěta N ejčistším u srdci P anny M arie sk rze P ia X II. S tu d ie P. D hanise nechce za v rh o v at celé zjevení. T vrdl, že je rozum né Část jeho o p ravdu uznati jak o n ad p řiro ze­ ného původu. P raví, že se ve zbožné m ysli Lucii o d eh ráv alo m noho v lastn íh o duchovního života, v úvahách, rozjím áních, v duchovních zážit­ cích, jež nedovedla L ucie odlišiti od v lastn íh o Božího jád ra. U kazuje, že řa d a jednotlivostí z tohoto zjevení vůbec neobstojí. P roto sro v n áv á celé zjevení v jeho vývoji. Z ajím avé jest, že Lucie znala od své m atky zjevení lasaletsk é p řed svým vlastním zjevením a viděním . P řirozen ě ta k é znala p ři p rohlášení sm írných svátých p řijím án í o p rv n ích nedělích, zjevení S rd ce P án ě a svátá p řijím án í k jeho poctě n a p rv n í p átk y nebo neděle v m ě síc i. . . P řízn ačné je, že d ěti m ěly již p řed tím to zjevením M atky Boží jin á zje­ veni svátých andělů. A nděl p rý jim p odával svaté p řijím án í z nebeského k alicha a kázal jim , aby o tom rodičům ničeho neříkaly. Nezdá se mi, že by anděl ta k nepedagogicky vedl děti. A nděl jim p ře d řík á v a l m odlitbu theologicky trochu podivnou, aby obětovaly p řed rah o u K rev P án ě, s duší, s b o ž s t v í m K r i s t o v ý m nejsv ětější T rojici, Otci, S y n u a D uchu s v á té m u . . . Z ároveň s tím to zjevením se jim zjevila zak u k len á postava, před k te ro u děti m usily nakonec hrůzou u p r c h n o u t. . . To se zdá jaksi jesuitovi jak o halucinace. R ozhodně se m ýlila Lucie, když tv rd ila, že jí zjevení ohlásilo konec světové v álk y na 13. říje n 1917. N esplnilo se další je jí proroctví o k rvavé občanské válce v P ortugalsku. U o statn ích zjevení k o n sta tu je P. D hanis, že byla u p rav e n a až po u d á­ lostech, k te ré se opravdu staly. Ž ádala zasvěcení R uska srdci Mariinu'. Ani to se nevyplnilo, nýbrž bylo rozšířeno n a zasvěceni celého světa. Ale obrácení R uska n ija k se nejeví an i v sebem enším n áznaku začátku. Jistě že zbožná se stra prožívala h rů zu světových u d álo sti a že na zá­ klad ě n ad přirozeného zjevení pracovala p ak je jí zbožná mysl. O hledně ta jem stv í jednou tvrdí Lucie, že jí P a n n a M aria uložila, aby si zjevení

uchovala pro sebe, po druhé, že jí to M atk a Boží nezakázala, ale že citila v n itřn í jisto tu z Božího v n u k n u tí, že m á to ta jem stv í zachovat. D ů­ v ěrn ík Luciin Moresco prohlásil, že nem yslí, že dojde k úplném u v ydání L uciiných sdělení a že k tom u ani z různých důvodů nem ůže dojiti. O statně ukazuje auto r, že ono zasvěcení celého sv ě ta nestojí v ta k n a ­ prosto jedinečném spojení se zjevením fatim ským , protože již 1914 prosili účastníci M ariánského kongresu v Lourdech, aby ta k svaty Otec učinil. S nad vzbudí tyto řád k y nevoli m ezi těm i, k te ří d a jí více na soukrom á zjevení než na E vangelium , n a učení křesťanské. Ale u v eřejn il jsem obsah tohoto článku s n ěkterým i svými poznám kam i jen proto, abychom si uvědom ili, že to, co ona zjeveni podávají, C írkev stá le a stá le hlásá, že jsou to jen připom enutí toho a že nesm íte p ře h á n ě ti v ýznam soukro­ m ých zjevení a že je m ám e k ritic k y zkoum ati, p rá v ě abychom vždycky m ohli zdůrazniti n aprostou životnost, dů ležito st oficielního Z jevení, jež P án učinil skrze proroky, nejposléze p ak skrze Ježíše K rista a jeho svědky, svaté apoštoly. B raito

ZIuo Materialismus a spiritismus Nem ohu přesně říci, ja k je tom u jinde, ale u n ás m ůžem e pozorovat, ja k se vzrů stajícím m aterialism em v zrů stá ta k é spiritism us. N ejen ve velkých m ěstech, nýbrž i n a venkově p řib ývá sp iritistick ý ch k roužků a množí se počet členů v jednotlivých kroužcích. Obec československých sp iritistů v P raze, k te rá fed e ra tiv n ě sd ru žu je jedno tliv é sp iritistick é spol­ ky v republice, v y d áv á od loňského ro k u cyklostilovaný Z p rav o d aj, z n ě ­ hož se možno dovědět, jak ý je pohyb spiritistick éh o h n u tí u nás. V p ro ­ sincovém čísle tohoto Z prav o d aje se přim lo uvá H. V aněk za to, aby tento rok 1948, jakožto rok stého jubilea vzniku novodobého spiritism u, který se stal světovým hnutím , byl věnován otázce pevné organisace sp iritistů v naší republice. »S piritistické hn u tí, p rav í, m á b ý t solí země, m á být zářným p řík la d em a vlivným činitelem v lidské společnosti, ú to čištčm prav d u hledajících a ne popelkou v k outě sedící. N aší povinností je vniknouti do života věřeného, upozorňovat na sebe, v y d obýt si svého práva na slunci, ja k nám to vzkázal p resid en t Osvoboditel. Toto všecko docílím e jen správnou organisačni c e s to u ...« A d ále se tam p rav í: »Spiitistická nauka, b ud e-li ji sp ráv n ě ja k jejím i stoupenci, ta k k u ltu rn ím i biniteli porozum ěno, m ůže býti schopna položit základy k novém u, lep ší­ mu, u n iv ersáln ím u nábožensko-vědeckém u světovém u názoru, k te rý by byl schopen zapříčinit pocit m ravn í odpovědnosti vůči celku u každého jedince.«

S piritism us, ja k jej chápou dnes jeho vůdcové, neni tím , čim byl kdysi. D nešní sp iritism u s je náboženskou sektou, chce b ý t světovým názorem. S ledujem e-li p rojevy sp iritistů , ať psané v e všelijakých publikacích, nebo pronášené m edijním i kazateli a k azatelkam i p ři jejích seancích, vidím e jasné, že tu jd e o náboženskou společnost. O bsah jejich učení je p řed e­ vším v íra ve věčnost, v p o sm rtný život a přesvědčení, že se při svých seancích pomoci m edií stý k a jí s dušem i zem řelých. T y to seance m ají zřejm é ráz náboženský: začínají m odlitbou, končí m odlitbou, obsah m edijních p ro jev ů bývá z velk é části rázu náboženského. (V posledním čísle Z prav o d aje si n a řík a jí, že »jako se chodívalo na kázan í do kostela, ta k se chodí dnes do kroužků na kázán í m edijní, vyslechnou se a jd e se domů.«) H lavním p ram en em náboženských poznatků p ro sp iritisty je Písm o svaté. Je jic h řeči se točí stá le okolo K rista. C h tějí b ý t ta k é k ře s­ ťany, ale hledí se zb av it všeho, co je v k řesťan stv í těžké. Ve svých se ­ ancích h le d ají ú těchu v těžkém životě, v ira ve věčnost, dokazovaná tak h m a tateln ě p rojevy m edií, jim d áv á m ožnost u n ik n o u t n a chvíli z v šed ­ nosti života. Poněvadž jejíchž členové jsou ja k z řa d katolíků, ta k tak é z řa d p ro testan tů , p říslušník ů círk v e československé jak o ž í lidí bezkon­ fesijních, bývají m edijn í projevy voleny tak , aby vyhovovaly všem. A jestliže jsou p roti n ěk teré církvi zahroceny, p ak je to vždy jen C írkev katolická, p ro ti níž m luví ten či onen duch ze záhrobí p ro střed n ictv ím m edia, uvedeného do tran su. S p iritistick ě h n u tí je beze sporu reakcí proti m aterialism u. J e to sice hnutí, k te ré jd e cestam i bludným i, ale p řesto je d ůkazem touhy lidské duše po věcech duchových. H m ota nem ůže stačit člověku, k te rý není pouhou hmotou. H m ota stačí zvířeti, ale nestačí člověku. M aterialism us nem ůže trv a le u spokojit lidského ducha, toužícího po něčem vyšším . A ta k člověk, k te rý byl racionalism em a m aterialism em zbaven k řesťan stv í nebo v něm ž bylo toto k řesťan stv í oslabeno, hledá n ějak é cestičky, po který ch by se dostal zase k Duchu. S lyším e-li od očitých svědků, jak naivní, ja k ubohé jsou m edijní p rojevy v e spiritistick ý ch seancích, jak chudý je obsah těchto schůzek, je n ám líto lidí, k te ří h led ají pravdu, h ledají D ucha, a n alézají ta k ubohé n áhražk y . Je d n a z účastnic sp iritistické seance píše mezi jiným : »Na cesté dom ů jsem neopom enula říci svoje něko lika paním , s nim iž jsem šla. Z ůstanou p rý katoličkam i. Člověk nem á m ěnit. Dvě z nich už m ív ají vise — n ejrů zn éjših o d ru h u — náb o ­ ženské i jiné. A le na m é p rý to asi nepůsobilo, protože p rý jsem nem ěla m razení v zádech, když ti and ělé a ta b yto st p ř iš li. . . Jso u to laciné s e a n c e . . . Z a 5 K čs si pořídí v zrušeni na celý týden. M ají z čeho t r á v i t . . . A le duše »z astrálu « že by se v eře jn ě producírovaly za 5 Kčs n a zavo­ lání každou stře d u v Ž enském klubu, to je hrozný h u m b u k . . .« S p iritism u s a m aterialism us stojí jistě p řík ře p ro ti sobě. S p iritism u s je vyznavačem ducha a v ěří dokonce, že se s ním b ezprostředně stý k á při schůzkách, m aterialism u s p o pírá jakéhokoliv podstatného ducha. A přece

je možno pozorovat p ři spiritistick ý ch seancích, ja k ti »duchové« skrze m edia se neodvažují m lu v it p ro ti m aterialism u, ja k jdou »s duchem Času« a velebí všechny vym oženosti m aterialistický ch režim u. Či snad i duchové se d áv a jí do služeb m arxism u a věří, že nejsou nic než p ro d u k t hm oty? Je n tato okolnost nám vysvétlí, že je mezi sp iritisty i řad a ko­ m unistu. Ci snad je to jen o p atrn o st »duchů«, k te ří dobře vědí, že i do seancí p ro nikají pozorovatelé vyznavačů hm oty? Nebylo by divu, vždyť duchové byli a jsou vždy m oudří a opatrní. S piritism us se v tírá stále víc a více i do řad neuvědom ělých katolíků. Seance vždycky lák á a tou h a po poznání nepoznaného a nepoznatelného svede snadno lidi slabé v íry a n ejasného poznání. D oporučoval bych, aby ve F rý dk u vydali znovu velm i dobrou b ro žu ru d ra C aly: Co soudit o spi­ ritism u. U dělala by dnes ku s apoštolátu. D acík

Cechy v době Hus ov é T ak nazval F. M. B artoš svou knihu, k te rá vyšla u L aich tra v P raze v kolektivním díle České dějin y (dílu II. část 6). O bepíná lé ta 1378— 1415. J e to stále živá otázk a našich dějin. J e věcí odborníků, aby posoudili, pokud se spisovateli podařilo zv lád n out m a teriá l a zdali znam ená tato kniha přínos pro naši vědu. N ás tad y zajím á h la v n ě po strán ce náb o ­ ženské; zdali může p řijm o u t autorovo řešení a jeho záv ěry člověk s ji­ ným náboženským přesvědčením , n a př. katolík. J e zde totiž jedna znač­ ná obtíž: pokud smí autorovo stanovisko v y k o n áv a t v liv n a vědeckou práci. J e zřejm ě, že ve věci historických fak t rozhodují pram eny, ne su b jek tiv n í názor. To je věc vědecké poctivosti a spravedlnosti. N elze se v šak v yh no uti tom u, že historikovo stanovisko m á silný vliv na úsudek o význam u činnosti n ěk teré historické osobnosti, v našem p říp ad ě H usa. V ýstižné poznam enává k tom u problém u S ed lák v před m lu v ě k svém u Husovi (str. V): »V odboji p ro ti a u to ritě církevní, v nepo d d ájn o sti p ro ti učitelském u ú řad u církevním u vidí k ato lík v i n u H usovu, p ro te sta n t nebo stoupenec sm ěrů, jež jsou dnes zvány pokrokovým i, H usovu z á s l u h u . K atolický h isto rik litu je, že se dal H us v u šlechtilé snaze o p rav n é strh nouti V iklefem k revolučním n au k ám a proudům , jež n áro d český z velké části na dlouho o d trh ly od jed n oty círk ev ní a od v íry otců, a vidí v tom kořen utrp en í, jež potom n árod prožívá; h isto rik p ro testan tsk ý nebo p o ­ krokový m á p rá v ě ten průlom do pevné bašty a u to rity církevní za vrchol­ ný význam H usův a velebí M istra jak o p ředch ů dce L uthrova, jako hledatele p rav d y a h la satele svobody bádání, jím ž H us n ik d y nebyl.« — Co tedy m ůžem e žád at od k teréh oko liv historika? P octivé a n ezau jaté s tu ­ dium p ram en ů a jejich in te rp re ta c i takovou, k te rá je ve shodě s rázem látky. Z toho p a k nám už sam ozřejm é vyplyne pro náš případ, co na tém že m ístě zd ů razň u je D r S edlák: »Pře H usova m usí b ý ti posuzována se stanoviska katolického; nezáleží zajisté na tom, co o p řed m ětu p ře

soudí spisovatel, n ýbrž co o n ěm soudila, ja k o něm učila k ato lick á církev, a f s n i spisovatel souhlasí čili nic»« K dyž proto n a př. C írkev uznala, že se v n ěkterých věcech nesho d uje H usova n a u k a s je jí úřední doktríno u a když H us přesto na svém m ínění setrv al, je podle církevní term inologie kacíř a žádný h isto rik nem ůže te n název v tom to sm yslu oddisputovat. P řistoupím e tedy k vlastní k ritic e k n ihy v tom sm yslu, ja k jsm e si to vym ezili na začátku. S uspokojením zaznam enávám e, ja k se au to r snaží p o d at o b jek tiv n ě světeckou postavu arcibisku p a Je n šte jn a . Z řetelně zde vidím e, ja k m luva histo rie je na hony vzdálena rom ánovém u líčení A loise J irá s k a (»Mezi proudy«). T rochu úkosem se však B. dív á na sv. J a n a N epom uckého. Těžko si v ša k p řed stav it, že by si takový arcibiskup (Jen štejn ) v y b ral za g enerálního v ik á ře kněze prům ěrn éh o . — J e d ále zajím avé, že se už d efi­ nitiv n ě opouští m ínění, k te ré ještě p racn ě dokazoval N ovotný, o p řím é ideové závislosti Husově na t. zv. p ředchůdcích (MilíČ, M atěj z Jan o v a, štítn ý ). N elze v ša k souhlasit s n ékterý m i autorovým i názory n a M atěje z Janova. T ak n a str. 247 se řík á n epřesně: »Musil (M atěj z Jan o v a) od­ volat svoje v ý strah y p řed přílišný m u ctív án ím obrazů, o statk ů a sv á­ tých.« Věc se m ěla trochu jin ak , ja k u k azu je M atějovo odvolání na syno­ de r. 1389. N ejdříve se tam M atěj p řiznává k tom u, že k ázal n ěk teré věci »non tam recte, cau te e t provide, sicu t d eb itu m fuisset«. A p ro to »ad tolendum ista et n e v e n ta s lateaU p ro h lašu je Ja n o v : O brazy K rista a sv á­ tých n ed áv ají příležitost k m o dlářstv í, a p řestře lí-li zde někdo, není nutn é už proto ty obrazy p á lit a ničit. P odle u stanovení a zvyku C írkve se m á obrazům p rojevov at ú cta ve v ztah u k osobám (svátých), k te ré p řed ­ stav u jí. Totéž platí o ostatcích. — To ted y znam ená, že M atěj ve svých kázáních tvrdil, že obrazy, o statk y atd. d áv ají příležitost k m odlářství a že se proto m ají ničit. J e znám o, že se v jeho R egulích n ajd o u podobné výrazy. N ebyly to tudíž je n v ý strah y p řed p řestřelk y . J e prav d a, že v R egulích také říká, že není zásadně p ro ti obrazům , že b o ju je jen proti tom u, co je su p ra m odům et p lu s quam op o rtet (I, c. 10) a d etesto r a b u ­ sům (III, tr. 5, d. 9, c. 11), m usím e v ša k asi b ráti ty to výrazy s jeho su b ­ jek tiv n íh o stanoviska (co totiž p oklád á on za abusus), ne s objektivního stanoviska C írkve. — Ze by česká k n ih a z r. 1392 byl p řek la d bible, jak m yslí B artoš (str. 251), je odvážný dohad, ale nic více. P o d k lád a t katolické stra n ě jen šp atn é úm ysly v zásazích proti d en n ím u sv átém u přijím án i (synody 1388 a 1389) je sice jednoduché, ale au to r ta k nechápe dobře v celé Šíři prob lem atik u té otázky ve středověku. Vime přece, že se te n ­ dence ve sm ěru častějšího p řijím án í pro jev o v ala na m noha m ístech (sr. ku př. T aulera, E ckeharta, bl. J in d řic h a Susa a eu ch aristick é h n u tí jimi vyvolané u něm eckých rozjím avých dom inikánek) a bylo o ní živě disk u ­ továno, byly i vážné důvody p ro ti (náš Biceps v aru je : in d u c itu r a beghardis). I to už byl u nás velký pokrok, že synoda z r. 1388 dovolila

62

*

laikům m ěsíční p řijím áni, když na př. v té době k la risk y ještě p řijím aly yen se d m k rá t za rok. 2e arcibisk up Je n áte jn nebyl p ro ti častém u p řijí­ m ání. vidím e z toho, že už na synodě 1391 dovoluje každodenní sv até p ři­ jím áni — B. dále tv rd í, že podle M atěje začala v lá d a A n tik risto v a nad C írkvi r. 1350 a že od tě doby není násiln á vlád a papežů pro k řesťan a zá­ vazná. J a k to v ša k sloučí s tím , co píše M atěj v R egulích (II. kn., 2. hl. prologu): diligo om nem gradům , . . . conventum . . . sacerdotum , m onachorum e t quia diligo, teneo e t p ro íite o r om nia, q u ae sanctissim a m a ter mea, ecclesia catholica Rom ana, id est dom inus p apa cum . . . ceteris coepiscopis et sanctis p atrib u s usque ad p apam B oniffacium 9 . . . d e c re v it. . om nia sincera fide diligo e t confiteor facta in nom ine Jh e su C hristi. — Po­ divíte se, když Čtete (str. 262): »Vliv dom inikánského thom ism u n abyl ne­ m alého význam u tím , že svým realism em p řip rav o v al p ůdu Viklefovi.« To je tak, když se nerozliší, co vzniklo přím o a co nepřím o. O sv. Tom áši B. myslí (str. 424), že sofisticky dokazuje, že k acířstv í je takové pro­ vinění, že může býti tre stá n o i sm rtí. Na téže strán c e p ro jev u je au to r přesvědčení, že útok na k terék o li církev n í dogm a nebyl v očích kostnic­ kého sněm u k acířstvím ta k velikým jako útok na je jí (Církve) právo na to. po pravit každého, kdo se proti ní vzepře. To asi sofistika není. O in kvisici se zde m luví hodně nepoučeně, spíše s dem agogickým nádechem . I takový liberální h isto rik Lea by povědél p. spisovateli o inkvisici něco docela jiného. — To podkládání špatných úm yslů! »N ejeden z p relá tů viděl již na hran ici (při pálení V iklefových k n ih v Praze) nenáviděného betlém ského karatele« (331). O dku to B. ví? Ř ečnění tém ěř táborové n a­ cházím e n a str. 369: »Je n en áv iděn (Hus od Církve) nesm iřitelným , nevý­ slovným záštím , k te ré se nelekne obětí sebevětších a jež si nedá pokoje, dokud kletý zrádce nedodýchá.« P odivné k o n tra stu je s těm ito slovy názor p ro testan ta P alackého, že koncil m usil konečně p řik ro č it k odsouzení H u­ sovu, n ech těl-li se d át od něho m istrovati. — Na str. 353— 354 (na pou­ hých dvou stránkách!) se p a t n á c t k r á t v y sk y tu jí o b raty : obchod s odpustky, odpustkové zboží, odpustkové k ram ařen í. I po strán ce stylistické je to hodně nevkusné. A co se týká toho způsobu v y jadřování, je z něho poctivý člověk sm utný. M lu vit ještě dnes v e vědecké knize o p rodávání odpustků, nerozlíšit ani slovíčkem věc sam u a způsob, ja k ý m se n ěkdy ty odpustky nabízely (jde o vzdoropapeže J a n a X X III.), je znám ka značně skresleného pohledu, nechcem e-li p řed p o k lád at zlou vůli. Rádi B artošovi uznávám e, že je v historii obeznalý. J e n kdyby h isto rik m éně pouštěl k slovu profesora H usovy fakulty. — Na str. 395 si vyjel au to r n a pole, kde zřejm ě není dom a: »O něm (dogm atu tran ssu b stan ciačn ím ) dokázal V iklef nezvratn ým i důkazy historickým i, ž e . . . ho n eznají svati O tcové ani velicí učitelé církevní, ano, že nebylo form ulováno je ště ani r. 1059.« Zapom něl tady prof. B. rozlišit název tra n su b sta n tia tio a věc sam u. K dyby si dal jen tro ch u práce, zjistil by toto: V p rv n ích čty řech stoletích m luví sv. O tcové o tom, že se chléb s t á v á tělem K ristovým , ja k m ile se pro­

nesou ona K ristova slova. S tačí uvést pro tu dobu sv. Ju stin a (Apologia la , c. 65-66) a sv. Ire n eje (Adv. h aer. 1. V, c. 2, n. 3). V d alším období (asi do IX. stol.) jsou ty výrazy ještě jasnější. T ak n a př. sv. C yril Je ru sa le m ský píše (Catech. X X II, 2): Ja k o prom ěnil K ristu s v K án ě vodu v e víno, ta k se p řem ě ň u je v eu charistii víno v krev. S tejn ě m luví sv. J a n C h ry sostom (hom. la de prodit. Ju d a e, n. 6). Sv. A m brož výslovně řík á (De m ysteriis IX, 52), že konsekračním i slovy se m ění p odstata chleba v to, co nebyl, totiž v tělo K ristovo. P ro tože od IX. stol. začínají věroučné spory eucharistickě, v y b ru šu je se theologické názvosloví lépe a lépe, ja k je pěkné v id ě t v tra k tá tu De corpore et sanguine C hristi (z r. 844) k o rv ejskěho m nicha P aschasia R adberta. K dyž v 11. stol. popřel B erengarius toto církevní učeni, byl p řinucen podepsati tak ovéto vyznání v íry : Srdcem v ěřím a ú sty vyznávám , že se chléb a víno na o l t á ř i . . . slovy našeho Vy­ ku p itele p o d sta tn ě přem ěňu jí v p rav é a skutečné a oživující tělo a krev Ježíše K rista (D enzinger 355). Ze se hned od začátk u neužívalo jm én a p ředp od statn ění, ví každý začátečník v theologii. Po p rv é se v y ­ sk y tu je v e 12. stol., IV. lu terán sk ý koncil je *kanonisuje«, trid e n tsk ý sněm podává přesnou definicí dogm atu ex cathedra. (Srov. tře b a jen T anquerey, B revior synopsis theologiae dogm aticae 1048— 1049.) Je ště několik m aličkostí. U suzovat ze slova corpusculum n a to, že byl H us v K ostnici vyzáblý (str. 449), jd e těžko. V círk ev n í latin ě znam ená to slovo nejen dem inutivum , nýbrž m á ta k é citový nádech (expresivní v ý ­ raz). V církev ních pohřebn ích obřadech se toho slova dosud užívá. — Proč se a u to r n ezm iňuje vůbec o m ajetkových pom ěrech a p říjm ech H u­ sových? F lajŠhans je kdysi vypočítal dost podrobně. — N a stra n ě 242 je tisková chyba (Řehoře IX., sp ráv n ě Ř ehoře XI.). P ro ú p ln o st se m ěl B. ještě zm ínit o schválení kostnického sněm u řím sk ý m papežem Ř eho­ řem X II. a o sm ěrnicích, k te ré d al pro čas sedisvakance po svém od­ stoupení. J e to důležité p ro op ráv n ěn o st H usových soudců. (Č tenáři H lu ­ biny tu věc znají z polem iky Tim . Vodičky v min. ročníku.) — V knize, k te rá p o jednává o českých dějinách a dělá si n áro k n a jistou rep resen tativnost, n u tn ě požadujem e, aby b y la p sán a vzorným jazykem . J e sam o­ zřejm é, že všichni nem ohou b ý t stilisté rázu P ek ařo v a nebo Š ustova; platn o u n orm u v ša k m ůže zacho v ávat každý. Z vláště 1. k ap ito la m á více takových jazykových n edop atřen í pravopisných. D r O n d ř e j M. P e t r ů

Z mi s i í Katolické misijní university T ak jak o byla círk ev zdrojem a in iciátorko u osvěty v Evropě, ta k je jí i v misiich. N edávno byla v Řím ě zajím av á konference s p ro m itán ím obrazů katolických u n iv e rsit v Jap onsk u, Číně, n a L ibanonu a v Indii. Bylo viděti n á d h e rn é budovy se skv ěle zařízeným i lab o rato řem i a nem oc­

nicemi. Z nám á je slav n á u n iv ersita dom inik án ská v M anile na F ilip ín ­ ských ostrovech. K dyby m ěla C írkev svobodu na celém světě, kdyby n e­ bylo lidstvo zam ořeno heresí o božství státu, jak ý div by m ohla dělat. U niversity v m isijním územ í m ají vychovati novou elitu, k te rá by pak sam a pom áhala evangelisaci pohanských k rajů , je d n a k se říd í C írkev K ristovým pokynem , aby odešli apoštolově prostě na jiné místo, když jsou pronásledováni na jednom .

Hromadná obrácení v B e l g i c k é m Kongu A poštolský v ik a riá t K ivu v B elgickém K ongu h lásí v elký počet o b rá ­ cení h lavně v k ra ji Urega. Je d en okres S hab uda d a l za celý rok 10 tisíc konversí, O kres m á 50 tisíc obyvatel. Celé vesnice žád ají o k řest a žá­ dají o stá lé duchovní. Spolek svátého dětství, k te rý m děti pom áhají m odlitbam i a alm užnam i v podpoře m isijního díla slaví své stoleté jubileum . P ůvodně bylo sídlo v Paříži, kde povstalo, ale P ius X I. chtěl odm ěniti A m eriku za její velko­ dušnou pomoc v m isiích a proto přeložil ú střed í do A m eriky. K dysi i u nás kvetl mezi dětm i te n to spolek. J e velm i d ůležité jej zase oživiti. M usím e v ychováv at své věřící již od m ládí, že tv o řím e ta ju p ln é spole­ čenství, jed no tu a že m ám e cititi s p otřebam i círk v e a pom áh ati j í . . .

O s v o b o d n o u š k o l u ve F r a n c i i V posledním V alném shrom áždění francouzských k ard in á lů a arcib is­ kupů ve F ran cii vydali p astýři věřících p rohlášení, ve k terém p ro h lašu ji své neochvějné stanovisko, k terý m drží pevně p rin cip svobodné, k ato ­ lické školy, protože jsou nutn o u souěástí náboženské svobody našich rodin. U pozorňují véřící, aby nepodlehli pokušením v n ynějších politic­ kých bojích v zd ávat se těchto práv. V ybízejí věřící, aby zdůrazňovali a vyžadovali spravedlnost pro k atolíky ve školském zákonodárství, aby mohly všechny katolické déti navštévovati katolické školy a aby se do­ stalo učitelům katolických škol za jejich o bětavost sprav ed liv é odm ény podobně jak o m ají učitelé škol státních . P ři tom p ro h lašu jí, že nechovají nejm enšího n ep řá telstv í vůči oficielní státn í škole.

K a t o l i c i s m u s v Čí n é K atolicism us byl uveden do Cíny P. Riccim. D nes čítá tr i a p ů l m ili­ onu věřících. N ení to an i jedn o procento, protože obyvatelstvo se čítá na půl p átého m ilionu. P říčinou tohoto pom ěrné slabého v zrů stu je silný nedostatek kněžstva. Č ína m á jen 5. 420 knéží. M sgre Y upin arcibiskup N ankinský prohlásil, že nyni n a sta l vhodný okam žik k ry ch lejším u pokresfanění Cíny, k te rá se b rán ila dosud k řesťan stv í jak o cizím u nábo­ ženství. Až statečn o st a v ěrn o st katolík ů za japonského p řep a d u v po-

slední válce získala m noho sym patií katolicism u. M sgre Y upin ohlašuje velký organisovaný nápor, v něm ž chce použiti co n ejh o jn ěji rozhlasu, tisk u a co n ejh u stší sítě škol všeho d ruh u . Možná, že se budem k nim brzo chodit učit.

Ot i s k k a t o l í k ů v Ma ď a r s k u O situaci k ato lík ů v M aď arsku podává pozoruhodné svědectví list, jejž poslal k a rd in á l M indszenthy m aď arském u m in istersk ém u předsedovi v říjn u m inulého roku. P řin áším e te x t tohoto listu podle anglického p ře ­ kladu v tý d e n ík u The T ablet: »Pane m inisterský předsedo! M aď arské biskupské konference, konané 8. tohoto m ěsíce, je d n aly o stíž­ nostech, jež jim byly podány a jež způsobily značné nesnáze svědom í zúčastněných osob. Stížnosti jsou tyto: 1. J is tí jednotlivci jsou nuceni ke v stu p u do kom unistické stran y , ačkoli nem ohou so u h lasit s prog ram em této stra n y a n adto jejich náboženské přesvědčení se s tím to p rogram em nedá srovnati. Lidé m ohou dostat zam ěstnání nebo se v něm u d rže t jen tehdy, když vstoupí do stran y . Č lenství v kom unistické stra n ě znam ená och ran u p řed trestem a před zapsáním do seznam u B (t. j. seznam u osob prop u štěn ý ch ze stá tn íc h služeb pro politické důvody p ři snižováni počtu zam ěstnanců). To jsou fakta, a o statn í stra n y vznesly již v eře jn ě p ro test a o věci p rom luvil též koaliční m luvčí m aď arského n áro d ního shrom áždění 9. říjn a. P an e m inisterský předsedo, věřím e, že te n to stav, k te rý je urážkou dem o kratických svobod, bude postupně o dstran ěn , a doufám e, že se to teď, kdy už je po volbách, sta n e ú stav n ím způsobem . J e nem ožné, aby v této době, kdy oslavujem e sté výročí ro k u 1848 a přito m mezi jiným i od stran ěn í šlechtických výsad, existovaly stále ještě v ýsady stran ick é na posm ěch jakékoli rovnosti. 2. K e d ru h é stížnosti zavdává p o d n ět zp ravodajský systém stá tn i bez­ pečnostní policie, ježto uvedené policejní oddělení p ředvolává jednotlivce, někdy dokonce kněze, n a základě vym yšlených nebo nicotných obvinění a snaží se je hrozbam i p řim ě t k tom u, aby dělali vyzvědače v k atolic­ k ý ch organisacích, v dom ech biskupských a v různých ústavech, a aby podávali zprávy o tom, co slyšeli a co se d ě j e . . . Z ejm éna bylo těm to vyzvědačům vyhrožováno, že bud e p ro ti nim podána žaloba pro urážku policie, jestliže někom u p rozrad í své poslání. T akový postup připom íná n ejtem n ější část našich dějin, dobu Bachovu, jež následovala po osvobozovací válce. T akový p o stu p se nesrovnává s m aď arsk ým duchem . T akový p o stu p je naprosto zbytečný vůči círk ev ­ ním kru h ů m , v nichž slídí docela zbytečně po nějak ém sp ik n u tí, ježto m y se nezabývám e žádným i piklem i a n etajím e se svými názory. N aše shrom áždění a naše zprávy to potvrzují.

P an e m inisterský předsedo, v naději, že jd e jen o přem rštěn o u h o rli­ vost podřízených ú ředníků , žádám e Vás, ab y ste se svým vlivem zasadil o to, aby tyto vý střelky, n a něž si stěžujem e, u sta ly a aby každý M aď ar m ohl požívat požehnání m íru bez obav a bez obtěžování. P řijm ěte, p ane m inisterský předsedo, m ůj srdečný pozdrav. Jozsef M indszenthy, prim as, k ard in á l arcib isk u p ostřihom ský.« V O střihom é 24. ř íjn a 1947. Pozoruhodným doplňkem k tom u je fakt, že katolický Časopis U j E m b e r , k te rý otiskl ten to list, byl zastaven. MZ

K a t o l i c k á c í r k e v ve Š v é d s k u Švédská V adstena, kdysi působiště sv. B rigity, b y la v srp n u m inulého roku svědkem p rv n í konference katolických akad em ik ů sk andinávských zemí. K onference byla n ad m íru zd ařilá a poskytla zejm éna n esk an d in áv ským účastníkům skvělou příležitost p oznat náboženské pom ěry těchto zemi. Ú čast jeho Ex. b isk u p a J. M ullera, apoštolského v ik á ře pro Švédsko, poskytla m ožnost inform ace z ú st n ejpovolanějších o současné situaci. 0 historii katolické církve, k te rá je klíčem k porozum ění dnešního stavu, a o p rak tick ý ch poznatcích pastorace m ne ochotně poučil P. Louis M. Dew ailly O. P., k te rý působí ve Stockholm u. Zem ě, k te rá dala svétu sv. B rigitu, je dnes zemí, jež nem á v lastn íh o katolicism u. K atolíků je v e Švédsku 0,83 prom ile, t. j. 5400 duší n a tém ěř 6 Vs m ilionu obyvatel. Polovina těchto k ato lík ů žije v oblasti tří farností stockholm ských, o sta tn í jsou rozptýleni po celé zemi, kde je ještě 8 f a r ­ ností. N ejsevernějši fa rn o st v Sof erse m á jen 17 duší. Celý v ik a riá t švédský je rozlohou víc než tř ik r á t větší naší vlasti a působí v něm 28 kněží. Pouze 6 kněží je Švédského původu, o statn í jso u m isionáři. 1 sv á tá Stolice oficielně p řizn áv á všem kněžím ve Š védsku titu l m isionářů. J e skoro neuvěřitelné, že ve V adsteně sam é, v působišti sv. Brigity, k te rá tu ve 14. stol. založila k lášter, žije pouze 7 kato lík ů — a to jsou sestry řád u sv. B rigity. K ostel i k lá šte r ze střed o věku jsou dodnes zachovány. K ostel je v ru ko u stá tn í švédské církve, k lá šte r je prom ěněn v tu ristic ­ kou noclehárnu. V jin ý ch m ěstech se skoro všude setkám e s katolickým i pam átkam i, ovšem v ru k o u nekatolických. B udiž v ša k přiznáno, že p a ­ m átky jsou v ěrn ě zachovány a dobře opatrovány. H istorie m nohé osvětlí a její vliv se dosud obráží v náboženské situaci ve Švédsku. K ře sfan stv í bylo přineseno b ened ik tin em sv. A nsgarem r. 829. P ra k tic k y v šak možno m lu v it o p o křesfan ěn í te p rv e od 12. stol. T ehdy bylo založeno arcib iskup ství v U psale a b y la d án a d efin itiv n í fo r­ m a církevní správě. V e střed o věku bylo Švédsko katolické zásluhou řádů cisterciáckého, fran tišk án sk éh o a dom inikánského zejm éna, ftád b ra tří

kazatelů m ěl 9 konventů. V ýznam sv. B rigity není n u tn o ani připom ínat. R eform ace, vyvolaná národní krisí, trv a la bezm ála 100 le t a zavedla n áro d do lu te rá n stv í v dom nění, že ono je jediným prostředkcsn k sjednocení a nabytí moci. G ustav V asa reform aci započal a G ustav A dolf ji zpečetil. D ekrety z roku 1604 a 1617 způsobily, že z kvetoucí katolické zem ě se sta la země bez j e d i n é h o katolického občana. R e­ form ace tu p roběhla s důkladnosti v ostatn ích zemích neznám ou. T ak vym izel katolicism us až do G ustava III., k terý r. 1783 p řija l apoštol­ ského vik áře, ale pouze pro p otřeby cizinců. Švédové se m ohli stá t Členy katolické církve te p rv e na podkladě d ek re tů z r. 1860 a 1873, kdy bylo členství v C írkvi opět povoleno. D odnes však zákonodárství není příznivé katolicism u. O becný názor považuje k ato lík a za zjev a b n o r­ m ální až m onstruosní a trp í ho, nikdy v šak nepodporuje. H ledám e-li p říčin u tohoto postoje, zjistím e, že pom ěr ke katolicism u u rč u je u velké části Š védů předsudek. S koro každý Svéd, p říslu šn ík stá tn í církve, je přesvědčen, že tato jeho církev je p o kračovatelkou střed o v ěk é C írkve a tedy jedinou oprávněnou círk v í ve Svédsku. N em alý ohlas našel názor, že katolicism us je přežitek ne vhodný pro zemi tak pokrokovou jakou je Švédsko. D nešní p astorační práce m usí m ít stá le n a m ysli h istorické p ře d ­ poklady a p ři tom bedlivě d b á t p ožadavků a p o třeb ja k věřících, ta k těch, k te ré chce získat. N ení le h k é a vyžaduje nad lid sk é n ám ahy b ý t vším m além u rozptýleném u stádci a h ledat současně ovce ztracené. P odm ínky pro tu to práci jsou nepříznivé. V zdálenosti jsou velké a zn a­ m enají z trá tu času i finanční zatížení. T isk je n ep řístu p n ý katolickým m yšlenkám a rozhlas rovněž. Jed in ý čtrn á ctid en ík o osmi strán k á ch fo rm á tu 33.24 a jediná rev u e »Credo« slouží k inform aci; v m além n á ­ k ladu pro finanční potíže. O sobní sty k zůstává tedy p o d statn ý m p ro ­ středk em ap oštolátu ve Svédsku. Ja k ý je v zrů st počtu katolík ů? J e to asi 40 k o n v ertitů ročně. V zrůst podm íněný populaci je skoro neviditelný. N ení katolických rodin a m ladí k o n v ertité n em ají zp rav id la m ožnost n a jít životního dru h a, k te rý by byl katolíkem . N ezbývá tedy než sm ířit se se sm íšeným i sň atk y , k te ré jsou nevyh n u teln é a začínat v lastn ě u každé generace s pokusy o nové konverse. U rčité n ad ě je vzbuzuje oekum enické h n u tí, k te ré vzniklo ve Svédsku za podpory arcibiskupa Soderblom a. M noho p asto rů se zajím á o k ato ­ licism us, av šak spíše používá jeho p rostředků , zejm éna liturgických, pro v la stn í účely. N ejen kostelů, ale í bohoslužebných o b řad ů a způsobu p o ­ božností. T yto snahy ovšem v n ášejí nové zm atk y do švédského nábo­ ženského života. U rčitým pokrokem je skutečnost, že d enní tisk dnes již re fe ru je alespoň o bjektivně o význačných událostech katolického světa a n ekom en tuje je nepřátelsky. Švédského k lé ru není a úspěch práce současné doby je výsledkem

práce m isionářů. T i se m usí n ejp rv e sžít s novým p ro střed ím a snažit se porozum ět u zavřeným švédským srdcím . J e to práce nesnadná, m álo rad o stn á a povzbudivá, nebot i m noholetá p rác e se skoro neprojeví v číslech sta tis tik apoštolského vikariátu. J e to jen dů v ěra, ž e ,S p asite l sám ocení a zúrodní jejich práci a snažení a ta jim pom áhá v y trv at. A poštolát ve Svédsku p o třeb u je nejen práce m isionářů, ale i m odliteb. N ezapom eňte proto n a naše ve Svédsku, kde b ý t k atolíkem je kus heroism u! B r. J i n d ř i c h

P r o h l á š e n í l i d s k ý c h pr áv S estavil odbor zřízený p ři N ational C atholic W elfare C onference a p ře d ­ ložil kom isi Spojených náro d ů pro lidsk á práva. Všeobecná předm luva

Bůh, S tvořitel lidstva, zatížil člověka povinnostm i v yplývajícím i z jeho osobní důstojnosti, z jeho osobního u rčení a z jeho v ztah ů jakožto so­ ciální bytosti. T yto povinnosti se v ztah u jí k Stvořiteli, k sobě sam ém u, k rodině a bližním , k s tá tu a k společnosti států . A by m ohl sp in iti tyto povinnosti, je člověk vybav en jistým i přirozeným i, nezcizitelným i právy. T yto povinnosti a p rá v a tv o ří podstatu přirozeného m rav n íh o zákona, jejž možno poznati rozum em . Povinnosti a p rá v a jsou souvztažná. Ve všech dobách povinnost dbáti p rá v jiných lidí p rac u je p ro ti libovolném u používání práv. P řim ěřen á m ožnost sp in iti zák ladn í povinnosti v rozm anitých je d n o t­ livých životních situacích jest právem , jehož nelze sprav ed liv ě odpírati. Z ákladní sta tk y tohoto světa poskytl Bůh, aby jich používal člověk. Je d n o tu lidstva před Bohem neruší zem ěpisná vzdálenost nebo různost civilisace, k u ltu ry a hospodářství; a žádném u n áro d u se nesm í v d ů ­ sledku těchto činitelů o dpírali přim ěřené používání sta tk ů světa. S labosti vyp lývající z podrobení nebo z nedokonalosti v lád n í organisace nesm í se zneužívati jako zám inky, aby se o d p írala základní lidská p rá v a nebo aby se znem ožňovalo jejich zákonné používání. ftád p ráv zde níže n a č rtn u tý po stu p u je od jednotlivce k rodině, k státu , k společnosti států. I.

P r á v a lid sk é osoby

Üvod. D ůstojnost člověka, stvořeného k obrazu Božímu, zavazuje jej žiti v souhlase se zákonem , je jž dal Bůh. P ro to jak o jednotlivec a jak o člen společnosti je st n ad á n právy , k te rá jsou nezcizitelná. K tém to p ráv ů m náleží: 1. P rávo na život a n a to, aby m u nikdo neublížil na těle, od okam žiku početí, bez ohledu na fysický nebo duševní stav, v y jím ajíc sprav ed liv é po trestán i za zločin.

2. P rá v o sloužiti B ohu a etiti jej soukrom ě i na veřejnosti. 3. P rá v o na náboženské vzdělání výchovou a sdružováním . 4. P rá v o na osobní svobodu pod spravedlivým zákonem . 5. P rá v o na rovnou ochran u sp raved livéh o zákona bez ro zdílu pohlaví, národnosti, b arv y nebo náboženství. 6. P rá v o na svobodu projevu, inform ace a sty k u v souhlase s p rav d o u a spravedlnosti. 7. P ráv o si voliti a svobodně si podržovati životní stav, svobodný nebo v m anželství, laický nebo duchovní (řeholní). 8. P rá v o na p řim ěřenou výchovu, aby se zachovala a rozvinula d ů sto j­ nost člověka jakožto lidské osobnosti. 9. P rá v o obraceti se k vládě o odčinění křivd. 10. P rá v o na národnost. 11. P ráv o na p ro střed k y živobytí, je -li nutno, stěhováním . 12. P ráv o sdružování a pokojného schůzování. 13. P ráv o n a práci a p rávo voliti si povolání. 14. P rá v o na soukrom é vlastnictví, p ráv o používati a n ak lád a ti s v la st­ nictvím se zřetelem k p ráv ů m jiný ch a k om ezením v zájm u obecného blaha. 15. P rá v o na mzdu, postačující k životu. 16. P ráv o n a kolektivní do jednávání. 17. P rá v o sdružovali se podle oborů a povoláni, aby se dosáhlo hospo­ d ářsk é sprav edln osti a obecného blaha. 18. P rá v o n a podporu od společnosti, je -li nutno, od stá tu , v nouzi jedn otlivce nebo rodiny. II.

P r á v a v z t a h u j í c í se k r o d i n ě

Üvod. R odina je přirozená a základní skupinová jed n o tk a společnosti a je v y b aven a S tv ořitelem nezadatelným i p ráv y p latným i hned ještě před jakým koli positivním zákonem . Rodina n eex istu je pro stá t, není však nezávislá. K těm to p ráv ů m náleží: 1. P ráv o v sto u p it v m anželství, za říd it si dom ov a zplodí ti dítky. 2. P ráv o n a hospodářské zajištění, postačující k u stálen o sti a neodvislosti rodiny. 3. P ráv o na ochranu m ateřství. 4. P rá v o n a výchovu dítek. 5. P rá v o zachovati, nutno-li, v eřejn ou ochranou a podporou, p řim ěřenou úroveň b la h a dětí v k ru h u rodinném . 6. P rá v o na pomoc v eřejn ých čin itelů p ři výchově a v péči o děti. 7. P ráv o n a bydlení přizpůsobené p otřebám a úkolům rodinného ži­ vota. 8. P rá v o na zabezpečení dom ácnosti p roti p ro h líd k ám a přehm atům . 9. P rá v o na ochranu p ro ti nem ravn ý m pom ěrům na v eřejnosti.

IH . V n itro s tá tn í p rava států

Üvod. Bůh sv ě řil n árodům politickou moc s práv em a povinností vybudovati spravedlnost, pečovati o rozvoj obecného blah a občanů a spolu­ pracovali s jiným i národy v úsilí o zvýšení všeobecného b lah a lidstva. J e s t právem všech národů, k te ré jsou schopny si vládnouti, organisovati se politicky a fungovati jako stá ty se stejn ým i p ráv y jak o jin é státy. Mezi tato p rá v a p a tří: 1. P rávo v y d áv ati sp ravedliv é zákony zavazující ve svédomí. 2. P rávo zřizovati soudy a přim ěřen ým i sankcem i v y m á h ati zachová­ vání zákona. 3. P rávo v y m áh ati na svých občanech resp ek to v án i p ráv m enšin. 4. P ráv o u klád ati p řim ěřen ě a spravedlivě daně, aby s tá t m ohl p ro váděti své v lastn í úkoly. 5. P rávo uplatň o v ati výsostné v lastnictv í, v y žad u je-li to obecné blaho. 6. P ráv o žádati, aby se obyvatelstvu dostávalo vzdělání potřeb n éh o pro občany. 7. P ráv o b rán iti se p ro ti dom ácím u násilí. 8. P rávo b díti nad soukrom ou Činností jed n otliv ců a skupin, d áv ati k ní podněty, om ezovati a p o řád ati ji v m íře n u tn é pro obecné dobro. 9. P rávo usm ěrň o v ati činnost m ezinárodních hospodářských společností pracujících u v n itř h ran ic státu. 10. P rávo čin iti v dobách potřeb y zvláštní o p atření n ezb y tn á pro obec­ né blaho. IV. P rá v a států v m e z in á r o d n í společnosti

Üvod. Rodina lid stva tv o ří organickou jednotu, světovou společnost. S táty světa m ají p rávo a povinnost se sdružovati a organisovati v m ezi­ národní společnosti p ro své společné blaho. N ezbytnou podm ínkou všeho pokojného sty k u mezi n áro d y a p o d stat­ nou podm ínkou p ráv n ích vztahů mezi nim i je v zájem n á d ů v ěra a resp ek t k daném u slovu. Sm louvy a dohody nesm ějí b ý ti p o kládány za něco, co možno libovolně jed n o stran n ě odm ítnouti. K aždý stá t m á v m ezinárodní společnosti u rč itá základní práva. Mezi tato p rá v a p a tří: 1. P ráv o existovati jak o člen m ezinárodní společnosti a p ráv o na ochranu ve svém n árodním životě a celistvosti proti útokům kteréhokoli jiného stá tu nebo států . 2. P rávo na nezávislost p ří určováni své v lastn í v n itřn í a zahraniční politiky v souhlase se zásadam i m rav n osti a plněním závazků m ezinárod­ ního práva. 3. P ráv o na p ráv n í rovnost s jiným i stá ty v rod in ě národů. 4. P ráv o na členství v organisované m ezinárodní společnosti a na do b ­ rodiní m ezinárodní spolupráce.

5. P rá v o na podporu m ezinárodní společnosti, aby se zajistilo splněni podm ínek sp rav ed liv é sm louvy nebo dohody. 6. P ráv o dosici od m ezinárodní společnosti odčiněni k řiv d vzniklých z nesp ravedlivých sm luv, vynucených silou. 7. P ráv o na revisi sm luv, jež již nejsou ve shodě se základní sp rav e d l­ ností. 8. P rá v o použiti pro ced u r pokojného rozhodnuti ve sporech, procedur stanovených m ezinárodní společností pro spory, jichž d iplom atické v y ­ je d n áv á n í nedovedly urovnati. 9. P rá v o zachovati politický, hospodářský a sociální sty k s jiným i státy za rovných podm ínek. 10. P ráv o p řístu p u , za stejn ý ch podm ínek, k trh ů m a su rovinám světa, jichž stá t p o třeb u je pro sv ů j v la stn í život ja k o lid. 11. P rá v o ch rá n iti své v la stn í p říro d n í sta tk y a hospodářský život před nespravedlivým vykořisťováním . 12. P rá v o na pomoc m ezinárodní společnosti v dobé hospodářských a sociálních pohrom . 13. P ráv o poskytnouti ú tu lek u p rch lík ů m p řed nespravedlností.

Ať ž i j e s v o b o d a d uc ha Dobro, k te ré m usím e konat, je utrpením , ta k jak o zlo, k te ré m usím e kon at — řík á o rien táln í m oudrost. To je p rá v ě důležité: k řesťan nekoná dobro proto, že m usi, ro zhoduje se d o b r o v o l n é pro dokonalejší způsob života podle rad y Ježíše K rista. — Z anech b řem eno svých staro stí a přev eliké péče o tělo a o zítřek n a cestě života a p ak zakusíš svobodu d ítek Božích. — To je pravá, ba je d in á svoboda, k te rá stojí za ž iv o t K onám e dobro, ne že m usím e nebo že tim sledujem e jin é zájm y, ale p ro Boha a z lásky k člověku a to je jediný důvod hodný lidského života. A asi tu to m yšlenku m ěl roku 1863 gen erál G. H. D ufour, když s G us­ tavem M oynierem , H enry D unantem , D rem Appiou a d oktorem M aunierem založil v Zenevě k om itét m ezinárodního Č erveného kříže. V ce n tráln í budově m ezinárodního Č erveného kříže vám prom ítnou k rátk ý film o své činnosti. Jso u to d ějiny lidského u trp en í, ponížení, bolestí a bídy posledních le t a ta k é d ějin y odchýlení se od zákona p ř i­ rozeného a Božího, jejichž n ásledky C. I. C. R. se snaží o d s tr a n it V té chvíli lze si současně v d uchu pro m ítn o u ti v těch rozsáhlých p ísárn ách, kde se tříd í a v y řizu je korespondence ze zem í celého světa, osudy tisíců zachráněn ých životů, i osudy těch, k te ří odešli n a věčnost bez slechu a beze stopy. M iliony dopisů sem došlo a v každém z nich je alespoň p ap rsek n ad éjer pokud jsou to dotazy. A le p řich ázejí sem ta k é dopisy, z nichž jed en leží před nám i. Jso u to ú m rtn í listy padlých a um učených.

O čitý svědek posílá zprávu o zastřelen í deseti Francouzů něm eckým i vojáky. N em ohli p o kračovat ve své cestě. Z ah nali je do stá je a tam je zastřelili. Jm é n a oznám í nyní C. l . C R. (Comité In tern atio n al de la Croix-Rouge) pozůstalým . J e to jed n a z m ore zpráv, trag ick á pro ty, jichž se týká, ale přece jen lepši než nejistota. K soucitu neni třeb a zvlášť ušlechtilé povahy. Soucit m ůže b ýti do­ konce velm i přízem ní a m ůže p ram en it v sobeckých obavách. A le m iti účast s tím , kdo je nám cizí, p řá ti mu to, co bychom si sam i p řáli do­ sáhnout!, a přece jsm e nedosáhli — to je něco skoro heroického, to do­ vede jen opravdový křesťan . C en tráln í budova C. I. C. R. není n ija k okouzlující, připom íná svým průčelím nejspíše staro řeck ý chrám . A le přece je n je něco jím avého, ba úžasného ve skutečnosti, že lidé si, nehledě ke vší náro d n o stn í n ev raži­ vosti, rozpínavosti a pýše, po dávají ru ce ku pomoci, a že a ť jak k o li velký m á podíl rozum na tom to díle, často ironisovaný k řesťan sk ý názor na člověka m á tu úlohu hlavní. Lidé si nikdy nevym ýšlejí nic lepšího než co je obsaženo v evangeliu. M arná je jejich sn a h a v tom to sm éru. M ezinárodní červený kříž vyzývá svým dílem o byvatele této zem ě­ koule, aby si uvědom ili, že jsou — především lidé. A pak — bella su n t ludi daem onum (války jsou h ry ďábelské). N a tu to p rav d u se ta k snadno zapom íná. M luví se o nové válce a my v té válce v lastn ě ži­ jem e a stále pokračujem e, i když zm lkly k anóny a n ev y b u ch u jí bomby. A C. I. C. R. m á stá le ještě hojnou a sm utnou žeň z těch dob, kdy krev tek la na bojištích. A ch ano, svoboda, k te ro u d áv á stát, m nohdy nesto jí za m noho a proto tím více m ilujem e svobodu d ítek Božích, k te rá činí srdce i ducha vol­ ným a ja rý m a L idé tohoto světa, zaslepeni vášní, to, bohužel, nevidí. Zeneva. P. C h r y s o s t o m M a s t i k .

Č e r n o š s k ý kr ál k o m t u r e m ř á d u sv. Ř e h o ř e Vel. Č ernošský k rál B udahigva byl sv. O tcem vyznam enán k o m tu rsk ý m stupněm řád u sv. Ř ehoře Vel. S tátn í se k re ta riá t m u píše jm énem sv. Otce: Z vlášť drazí jsou n ašem u srdci všichni, k te ří spolu p racu ji s m isionáři na zvěstování a upevnění králo v stv í Božího na zemi. A le naše lá sk a k tobě, drahý synu, ještě více v zrů stá skutečností tv éh o k rálovského příkladu, kterým jsi ukázal svém u lidu cestu k p řije tí katolického náboženství. Náš ctihodný sp o lu b ra tr Je a n D ellepiane, tit. arcib isk u p stau ro p o litán sk ý a náš apoštolský d elegát v Belgickém K ongu, nám v y p rav o v al o tobě, králi R uandy od r. 1931, žes byl od začátk u p říznivý m isijn ím u úsilí a žes usilovně žádal b ý t p řija t do C írkve p řes všechny Četné obtíže. Byl jsi pečlivé vyučen ve v íře ctihodným b ratrem L éonem Classem tit. biskupem z M assuly a apošt. v ik ářem a roku 1943 byl jsi p o k řtěn v přítom nosti

svých náčelníku a notáblů a celého lidu a p a k p řija l ostatní svátosti. T vého p řík la d u následovala k rálo v n a, m atk a tvá, a celý královský dvůr. P a k jsi slavnostnč zasvětil své králo v stv í K ristu K rá li zvláštní m odlit­ bou, ktero u jsi v eře jn ě o d ř í k a l . . .

_

P R A C 0 U n A

Rány vypáliti S v atá K ate řin a Sienská si stěžuje v jednom listě, že jsou rů zn í lékaři duchovní, k te ří by se spíše m ohli n azvati m astičkáři, k te ří by stá le bo­ lavé rán y m azali m astičkam i, m ísto aby je řád n é vypálili. V ytýká se nám často, že k o lik ráte sáhnem e do otevřených ran , že sk říp n em e různé ne­ šv a ry mezí nám i věřícím i, že k ritisu jem e různé katolické časopisy, a sk u ­ tečnosti, k ritisu jem e je, protože se v y d áv ají za katolické, za katolíky, protože je katolíci patro n u jí, protože je katolíci délají, a my vím e, že je v tom m noho nesprávnosti. M yslíte si, že to dělám e z rozkoše, že se rádi hádám e, rád i nékoho klepem e p řes p rsty? T ak nás mnozí podezírají. K dyž v ša k tu rá n y jsou, nem ožno kolem nich choditi s m astičkam i a stá le jen je ofoukávat. To se dělá m alým dětem . T aké nepom ůže n ev id ět nebez­ pečí. C hudák pštros m usil vžiti n a sebe o studu z nerozum ného počínáni s tr k a t h lav u do pisku p řed nebezpečím , aby je neviděl. A le to vynalezli n a pštro sa p ouštního pštrosové lidšti, k terý ch je vice a o nichž to není legendou. L eckdo řík á : N echte ty věci na pokoji, nerozm azávejte to; jen na to upozorníte, jen tom u u d ěláte reklam u. T o je možné, že tím u d ělám e re ­ k lam u mezi zlými, ale dobří, a pro ty my píšeme, budou upozorněni, protože nem ůžem e trp ět, aby byli lidé v nevědom osti, protože m ám e svo­ bodně a s plným védom ím Bohu sloužiti a p ln iti jeho vůli. T aké nem ůžem e takové nezávazné po tírán í m astičkam i, jak o že oni to d o bře m yslí a podobně. To nepopírám e, ale šp a tn ě to řekli, šp atn é, to je nebezpečné, a proto je to tře b a ráz n é zakřiknouti, v ypáliti, v y trh n o u t. B r a i to

P o d a t i vás j ako o b é t B o h u l í b e z n o u K dosi mi řekl, že učitel se dívá na každého člověka jako na toho, jehož by m ohl poučiti, lékař, zda by nepotřeboval léčení, strážn ík , jestli by je j nem ěl zavřití, advokát, o b h ájit a ze zavření zase v y tá h n o u t a od­ le h čit jeho peněžence a kněz, zda by nepotřeboval spaseni a nedal se s p a s iti. . . Nevím , jak se k tom u dru zí zatv áří, ale my knéží o p ravdu m ám e te n to základní podstatný postoj k e každém u člověku. Kněz, je-li jen

trochu svědom itý a vědom si nejenom své d ůstojnosti, nýbrž i svého po­ kladu, m usí se přibližo vat k bližním vždy s to u to otázkou: P říteli, n e­ p o třebuješ něco, nepo třeb u ješ m ého slova, m ého štéstí, m é jistoty, m é síly, m ého světla, n epo třebu ješ očištění, n ep o třeb u ješ se ještě více p ři­ blíží ti k Bohu? P řizn ám se, že jsem je ště nikdy nedovedl se d ív a t na lidi jen ta k neúčastněné. Vždycky jsem m yslil na duši každého, s k terý m jsem se kdy se tk al kdekoliv a jakkoliv, když jsem nem ohl nic, aspoň jsem o něm m luvil s Bohem ve svém n itru , to jest, pom odlil jsem se za něho. Po­ vzdechl jsem za něho k Bohu. S vatý P av el totiž v epištole k Ř ím anům , že m u byla d á n a m ilost aby byl služebníkem leiturgos, to je st obětník, abych n ap ln il p osvátný úkol zvěstováním Boha, aby p říje m n á byla oběť pohanů, jsouce posvěceni v D uchu s v á t é m . .. Již hlásáni evangelia jest p rv n ím kněžským úkonem . Z asvěcuje svátým slovem posluchače, k te ré pak vede k nap ln ěn í D uchem svátým , aby byli dokonalou obětí. A by naši věřící dovedli učiniti z celého svého života jed in o u občt, oběť Bohu příjem nou, obéf Boha důstojnou. T ak n a p ln íte všichni onu sk u teč­ nost královského obecného kněžství, jestliže učiním e ze svého celého ži­ vota obéf, jak o byl obétí celý život K ristův, (ftím. XV. 17). N edivte se, že se chce kněz s vám i rozděliti o to n ejvzácnější a že v ás chce p řiv tě liti k obétnické své službě a p řetv o řiti váš život, vašich povinností vašeho všedního d ne ve slavnost sváteční obětování. Braito

My, h ř í š n í c i . . . Jestliže věčná L áska podstoupila pro naše hříchy V těleni, život p lný strád á n í a potom h ořk é um učení vrcholící sm rtí na kříži, m ůžem e si učiniti přibližný obraz naší bídy, že jsm e o p rav d u velcí, preubozí h říš­ níci. J a k strašn ý je hřích, když K risto v a lásk a ta k bolestně zap latila zaň Boží spravedlnosti. Jsm e bídní hříšnici, strašn í hříšníci. To n ám stojí jasn ě p řed očima, když popatřím e na kříž. K řesťan , k terý se často zadívá tázav ě n a k říž a opakuje si slova, že ta to k rev byla prolita za n ás a za m nohé na odpuš­ těni hříchů, nem ůže p ropadn o uti ani pýše ani duchovní m arnivosti. Nikdy nem ůže podlehnouti sam olibosti a spokojenosti se sebou. N ikdy se n e­ bude m iti za dokonalého a v y nášeti se nad druhé. N eboť my všichni jsm e způsobili svaté rá n y K ristovy, my všichni je otevřeli. K ristu s trp ěl pro všechny. I svati vědí, že jestli něco m ohli vykonat! dobrého, jestli sm ěli a m ohli m ilovati Boha, to proto, že nám K ristu s zasloužil svou u k řižo v a­ nou Láskou, odlesk lásky naší. K dyž ta k to m usil K ristu s za nás za p la tit láskou, ja k ý tre st čeká ty, k te ří pohrdnou touto láskou a nepřijm ou silu k podobné lásce, aby učinili podobně ze svého života jedinou oběť vůli nebeského Otce! K ristu s vážně

nás upozornil na tu to skutečnost, když napom ínal jeru salem sk é ženy plačící n ad ním. Hadí jim , aby rad ě ji p lakaly nad sebou a nad svým i syny, protože, když se toto d ěje na něm , zeleném strom ě, co se sta n e se strom em suchým ? K dyž se nedám e o b rátiti a posvětili v láh o u k rve P áně a zůstanem e suchým dřevem , jaký oheň Božího h n ěvu nás m usí zasáhnouti! P ro k le ta totiž bude, dle hrozby P áně, země, k te rá pila m noho v láhy a přece n ev yd ala p atřičného ovoce! Tak, ja k je k rev P áně, k rv i obětované lásky těm , k te ří p řijím ají spasení, ta k je k rv í volající o pom stu proti těm, k te ří n ep řijím a jí krev tu do svého života k životu! O pravdu, nem áš čím by ses m ohl chlubiti, leda svou ubohostí, ja k p rav í svátý P av el a v tom je tv á zách ran a a tv á spása, když p o korně se schoulíš ve své ubohosti a ničem nosti, abys p řija l celou sílu k rv e Páně! Braito

H l á s a t J e ž í š e a to U k ř i ž o v a n é h o N eznám jiné cesty k ozdravění světa, než zvednout opět vysoko kříž K ristů v a h lá sa t od začátků a od základů Ježíše K rista. Boha, k te rý se dovedl stá t člověkem , K rista, k te rý dovedl u m říti láskou za nás a tak nám o tevřel pro p asti Boží lásky, cenu člověka, pro něhož n ev áh al Otec poslati S yna a K rista zem říti. H lásati K rista, jenž svedl na zem v id itelně proudy lásky, nebeského Otce a p ro to sam ozřejm ě postavil na lásce celé své učení. Nechrne, b ra tří, všeho podružného a hlásejm e n ejp rv e a především a stá le K rista. Je n klíčem tohoto slova otevřem e lidská srdce, k te rá jsou zak leta do své ubohosti a nicoty, ve k te ré se d u sí a z níž nem ohou se dostat ven, protože ztra tili te n to zách ran n ý klíč. Jd ěm e a kažm e stá le a stále Ježíše, m ladým i starým , p rostě a bezelstně bez p o stran n ích úm yslů, K rista, h lásejm e ho věřícím i nevěřícím , h lásejm e ho p ro stě tak, aby On z nás sám o Sobě mluvil. N evéřím , že jsou lidská srdce horší než srdce lidí p řed dvěm a tisíci lety. A ni se dnes n em ají ani lépe an i h ů ře než kdy ve h m otném ohledu A le trp í ste jn ě nostalgií ve velkém , nesm írném . P roto se srážejí do houfu, protože se bojí každý o sam otě, proto si aspoň zbožšťují národ, stát, tříd u , práci, vědu, um ění, sport. N en am ítejte mi, u n av en í b ra tří k a ­ zatelé K rista, že ti lidé jsou spokojeni, že jim stačí jejich náhražky. To je jen naše vina, že jsm e neum ěli jim rozhodit jejich dom nělou spo­ kojenost, že jsm e nedovedli dosti n aléh av ě jim přib lížiti K rista, že jsm e p říliš řečnili, kázali, posvátné řečnictví provozovali, ale m álo tisk li lidská srdce, aby donutila ona o tev řití oči a vidět, že není spásy v žádném ji­ ném jm ěně! K atolická akce nechť m á jako ovoce živelné vzp lan u tí lásky k Ježíši, k te ré p řip ra v í zaníceným , přesvědčivým h lásán ím K rista Ježíše kolegům, kolegyním , kam arádům , přátelům , znám ým .

A ještě mi nam ítáte, že bez Boží m ilosti je to všechno neúčinné. A le vždyť již poznání Ježíše je velkou m ilostí pro nás i pro ty, ke k terý m přijdem e s jeho poselstvím ! Ale, vždy ť m ilost Boží není dnes m éně hojná než před staletím i. V ždyt tam , kde oplývala nepravost, oplývala d le sv á­ tého P avla ještě více m ilost. Což necítíte, co m ilostí p ro u d í v dobrých sv. přijím áních, m odlitbách, slzách a pokání? O devzdejm e se této milosti, veďm e lidi k poznání a uchopení této m ilosti a m ilost Boží divém bude k o runovat toto naše úsilí! VyhlaŠme a zahajm e novou křížovou v ý p rav u na dobytí Srdcí lidských pro K říž Páně, p ro lásk u Ježíšovu! Braito

Milosrdná láska Kri st a u kř i žo va né ho J e p ravda, že za n ás zaplatil nebeském u Otci, ale ja k Otce, tak Syna vedla k tom u láska, m ilosrdná láska. K ristu s nem usil trp ěti, leč ze své lásky. Je h o lá sk a ho pudila, touhou, aby byl už byl p o k řtěn krví. Učinil zadost Boží spravedlnosti, ale b yla to láska, k te rá za p la tila spravedlnosti a k te rá se rozhodla, že pošle S yna a že te n to Syn vzal na sebe úlohu zaplatiti jako jed en z nás, ale v sile své božské osoby za nás to, co n e­ byli jsm e my schopni za p la tit a odčinit. Jin a k by K risto v a oběť neučinila zadost spravedlnosti, kdyby nebyl z lásky k nám p řija l poslání zadostiučíniti za nás. Jin a k by totiž nem ohl Búh p řijm o u t jeho spravedlno st, aby jen pro sprav ed ln o st trp ěl a zem řel za nás. On, B e rá n ek nevinný. Boží sp rav ed ln o st je jin á než naše. Boží spraved ln ost je p lná lásky, je st zároveň láskou. Ale, ta k řík á o sobě, že je L áska, řík á sice, že je spravedlivý, ale ne, že je spravedlnost. I to je plné sm yslu a náznaku. L áska K risto va p řesa h u je spravedlnost. K dyby se jednalo jen o spravedlnost, slušelo by se, aby člověk byl ponechán sm utném u stavu, k te rý si způsobil, když se chtěl o b ejít bez Boha, stačit si sám . K ristu s ale m á soucit sm u tk u až k sm rti n ad h řích y a neštěstím lidí, nad hříšníky, kajícím i i nad pokrytci, k te ří o d m ítají jeho slitování a m ilost ku povstání. P ro židy bylo legitim ací Boží, jeho moc p rojevo v an á hm otným i divý. Jen o ty stáli, o né a o pozem ské k rálo v ství — Boží? Ne, izraelské! To je ona povrchnost přem nohých dn ešních k řesťan ů , k te ří od Boha o ček á­ vají je n hm otnou pomoc a k tom u ještě dle svých p řed sta v — sobeckých, o svém, jen o svém, časném a pozem ském štěstí. P ro Reky, dnešní estetské křesťan y je k řesťan stv í p řija teln é pro k u ltu rn í hodnoty, k te ré k ře s­ ťanství přineslo. Koho přesvědčí takto, toho dovedou ovšem jen k těm k u ltu rn ím hodnotám . A le tím nejsou ani o krůček blíže k Bohu, K ristu Ježíši a křesťan ství. P roto P av el nepřesvědčuje slovy lidské moudrosti. P řesvědčuje křížem K ristovým . Jím ukazuje, ja k é lásky je Bůh schopen, co je to tento Bůh, vtělený, chodící mezi n á m i . . . Ani h m otaři — židé, ani estéti — R ekové nechápou tohoto tajem ství

lásky. Jso u to lidé bez lásky, bez žhavé žízně lásky, ja k á zapalovala P avla, F ra n tišk a S erafínského, K a te řin u Sienskou, F ilip a Neri. S vati, opojeni láskou K ristovou dovedli všechno d á t K ristu a všechno d á t lidu jeho, jeho lidu vykoupeném u jeho láskou. I dnešní človék, k te rý chce b ýt následovníkem apoštolu, m usí jak apoš­ tolově d á t se cele proniknout, za p álit a sp á lit tím to ta jem stv ím lásky Ježíšovy. T ak lá sk a jim ukáže už sam a, jako ukázala tisícům , co je třeb a učiniti, aby lidem zvěstovali L ásku, aby lidi přesvědčili o Lásce a přivedli k ní. N ebude tře b a deb at a diskusi o prostředcích, cestách a m etodách, ja k se dostati k duším . L áska je vynalézavá, láska pro n ik á vše jako duch a p ro n ik n e i nejzatvrzelejší lidské srdce. K dyby bylo na světě deset h la sa te lů spálených Láskou Ježíšovou, m u ­ silo by to na světě docela jin ak v y p ad at! Braito •

z

e

n

S. M. B raito O. P.: P o d stata k řesťan stv í. — P ra h a, B ohuslav Rupp, 1947, str. 116, cena 52 Kčs. — D nešní katolíci jsou, bohužel, ve sk u te č­ nosti ta k často jen n a p eriferii křesťan sk éh o života, sytí se ubohým i drobty, zatím co jsou pozváni k plném u stolu. Z trácejí se ve věcech vedlejších, zatím co jim un ik á v la stn i p odstata. B raitova k nížka je tu opravdovou ukazovatelkou cesty z těchto nedostatků. Živé synovství Boží, Ut je v lastn í kořen k řesťansk éh o života. Okolo této m yšlenky je třeb a so u střed it veškero m yšlení a z něho vycházející činnost ja k vzhledem k B ohu ta k vzhledem k lidem. D okud nebude k řesťan ů v život n ap ln ěn touto m yšlenkou, nebude opravdu plodný. B raito v a k n ih a je svrchovaně Časová, protože vede k p ram enů m života. Dnes se lidé n ech tějí spokojo v a t je n skořápkou, chtějí jádro. B raito va k n ih a u kazuje, k d e je sk u ­ tečné já d ro k řesťanského života. P roto jsem přesvědčen, že naučí m nohé živé lásce ke K ristu a jeho učení, o tev ře m nohým h lu boký p ram en p r a ­ vého pochopeni ryzího křesťanství. R. D. H yppolyte: C om m entane su r Danile. Je a n Chrysostom e: L ettre s à O lym pias. — Obě k n ih y vydal Editions du C e r i P aris. Ja k o další svazky p atristic k é knihovny. Jsm e h rd i n a to, že i ve F rancii jsou to dom inikáni, k te ří v tom to čilém n ak lad a telstv í v y d áv ají dosti rychlým tem pem svazky p atristic k é knihovny. V n ě k te ­ rých v y dáních u některých kn ih je st zároveň o tištěn originál ved le p ře ­ kladu a výkladu. Vzácné jsou úvodní stu d ie k jednotlivým knihám . K ro fta K am il: N aše sta ré legendy a začátky našeho duchovního života. Vyd. J. L aich ter v P raze, 1947. Za 110.— Kčs. — Toto p o sm rtn é autorovo dílo so u střeď u je vědecké názory n a naše nej starší legendy (to znam ená

na naše nejstarši dějiny) a p řin áší K roftů v kritick ý ú su d ek o nich. Z těch nových názorů n a vznik a cenu legend vznikají nové pohledy na naše dějiny v době svatováclavské. J e to velm i dobrá p řeh led n á úvaha. — O. P. IV lik lík : Z je v e n í sv. Ja n a . — Rosa Jun o vá, Tasov, 1948, str. 210, cena 96 K čs. — V šechny poh n u té doby znam enají zvýšený zájem o tu to jed i­ nou prorockou k nihu Nového Zákona. T ato k n ih a v áb í všechny fantasty, snílky a proto jsm e vděčni M iklíkovi, že vydal te n to střízlivý a při tom d ůkladn ý obsažný p řek lad a výklad A pokalypsy. M iklík ovládá m nohou m oderní i staro u klasickou exegesi. Z ná h erm eneutick á p ravidla, kterých dovede užít. Duše K ristova. — R ozjím ání o m odlitbě sv átéh o Ignáce z Loyoly. Vele­ hrad , 1947. O. F. B abler přeložil tu to dobrou rozjím ací knížku, k te rá je variacem i na klasickou m odlitbu ke sv. p řijím án i a ke mši svaté. M iklík: Ja k chce Bůh. — A tlas, P ra h a, 1947, str. 300, cena 93 Kčs. K ristu s sh rn u l celou naši dokonalost do p ln ěn i v ů le Boží. Toto v y stih u je skvěle M iklík, když u k azu je na dějích biblických S taréh o i Nového Z á­ kona, ja k je třeba, ja k lze a jakým způsobem i bylo kdy uskutečn ěn o toto sro vnání se s vůlí Boži, skrze život ctností, sk rze oddanou m odlitbu. Je st to zlatodůl k rozjím ání, k u tv á ře n í vlastníh o i cizího duchovního života, lá tk a n ep řebern á ke kázáním , k exercičním rozjím áním , ku přednáškám . O snova i podáni jsou o p rav d u původní, jako vše, co vychází z M iklikovy dílny. Nový Z á k o n . — S ýkorův překlad v revisi H ejčlově k tisku u pravil, rozčlenil, úvody a poznám kam i o p atřil D r R udolf Col. V elehrad, O lo­ mouc, 1947, str. 800, 2 m apy, váz. K čs 60.—. Po čem se dlouho u nás volalo, jest zde. D očkali jsm e se dokonce několika v ydání Nového Z á­ kona. N ení to na škodu. N aopak, soutěž v do brých věcech je v ítána. Kdo si v šak dnes k u p u je Nový Zákon, má výběrové m ožnosti nevalné, zejm éna pokud jd e o form át. Skoda, že se vyd av atelé nedohodli, ab y si m ohli zá­ jem ci o b sta ra t ja k Nový Z ákon lidový, ta k kapesní (ale o p ravdu kapesní, aby si jej člověk m ohl vzít s sebou nejen na cesty, ale i na vycházku a pod.), a ta k é rep rese n ta tiv n í vydání do knihovny pro dom ácí používání, t j. takové Písm o, ja k é se dědí v rodině po dlouhé doby. Colův Nový Z ákon je střední cestou mezi těm ito druhy. P latí to nejen o jeho vnější úpravě, nýbrž i o překladu, k te rý nehledí ta k na vědeckou strán k u , jak o spíše na naléhav ou p o třeb u lidu číst Písmo. P la tí to i o poznám kách, jež p řip o ju je »pod čarou«. Je h o poznám ky se nerozbíhají do dlouhých pasáží s podrobným vědeckým aparátem , an i se zvlášť neom ezují, takže v y ­ sv ě tlu jí všechna m ísta, jež by m ohla čten áři z ů sta t nejasná. Pokud se týče jazykové strán k y , je p řek lad hodně osvěžen, tak že čteni Nového Z ákona není již brzd ěno archaism y a jazykovým i tvrdostm i. Tak n a př. každý si všim ne a u v ítá psan í »Listy K orinťanům , G alaťan ů m , E fesanům« (m ísto dřív ějším »Efeským« atd.) M ěně šťastn ě jší snad bylo p ři­ drženi se nového znění »Pravidel« u T im o th eje (m ísto vhodnějšího Tim o-

te j nebo Tim otheus). To však jsou m aličkosti. V celku je Colův Zákon velm i pěkně upraven, velm i snadno a rychle se v n ěm hled á (Číslování v eršů je m im o text), velikostí písm a se přispělo ja k k ú spoře rozsahu, ta k k ohledům na zrak čten ářů . J e tedy o p rav d u jen na těch čtenářích, aby si vážili toho, že m ají m ožnost k o u p it si dnes pěkný Nový Zákon, což nebylo m ožné ještě před nedávnou dobou. zk R edakci došly dále ty to knihy: J. Jelen : H odina žízně. — Verše. K osnář, Plzeň. Cena 50 Kčs. D r V aněk: P růhledy učitelstvím . Š lechta: Služba oltáře. — P říru č k a pro m in istran ty . C ena 25 Kčs. K rejza Miloš: S v atá T erezie Ježíškova. — Ú hledná k n ížk a v y stih u jící v několik a svižné psaných k apito lách a za doprovodu h lav n ích obrázků ze života světice krásnou pův odnost světice a je jí C estičky duchovního života. U ndsetová: V ěrná m anželka. — V yšehrad, 1947, str. 400, cena 120 Kčs. M oderní p ro b lem atik a m anželské jednoty. A niž by to a u to rk a vyslovila, řík á to věcně, že jediné léčení d n ešních m anželských k risí je st n á v ra t k oné tajem n é v n itřn í jednotě, k te rá je podle svátéh o P a v la nejvyšším sm yslem , přínosem i úkolem křesťan sk éh o m anželství. H rd in k a rom ánu i po roztržce zůstává p ln a vědom í této jednoty a sounáležitosti obou členů m anželství až se opět p o daří onu jed n o tu o b n o v ítif ale ne ze ze­ vnějšku , n ýbrž z n itra pochopené jedn o ty m anželství. Ja n Z ahradníček: L a S aletta. — V yšehrad, P ra h a, 1947. P ře če tl jsem dílo, protože m lu v it o sbírce, ja k se obyčejné m luví o básnických k nihách by bylo urážkou. To je dilo, velké dílo a m istrn é dílo. Z ah rad n íček d al do služby velkého poselství lasalettského celý vodopád svých obrazů, k rá s­ ných slov a figur. Prom yslil, b ásnicky p ro trp ě l velkou bo lest lasalettsk o u n ad nekajícn ostí a prázdnotou d n ešních k řesťan ů i bezbožníků. P ro to křičí lasalettsk é varo v án í v ozvučnici Z ahrad níčk ov ě neobyčejně naléhavě. Je h o h rů zn é vidění Demoly, v něm ž se pojí p říšern ý m sousedstvím dém on s dem olováním , jest varov án ím více než časovým. Rád věřím , že by to stálo zato, um lěeti takového b ásníka. Braito D urych: C esta svátého V ojtěcha. — V yšehrad. 1947, str. 100, cena 45 Kčs. D urych se zabýval od svého tv ů rčíh o m ládi postavou svátého Vojtěcha. D ram a p řeta v il v prózu. A s prospěchem . D urych n ám u k az u je sv. V oj­ těch a jako Boží povolání našeho národa. Sv. V ojtěch je a zů stan e živým svědom ím našeho národa. Z jeho života, osudu a sm rti a z celé další histo rie vidím e, ja k je sv. V ojtěch sym bolem poslání českého národa. Bůh nás povolal do rodiny národů křesťansk ý ch . Sv. V ojtěch tak , ja k jej sp ráv n ě p o stih u je D urych, pochopil za celý národ těžkou důsažnost toho­ to povoláni a proto všem i p ro střed k y naléhal, aby národ se stal k řesťan ­ ským celý a do důsledků. P rá v ě teď je dobré, že k n ih a vyšla, abychom si připom něli skálu, ze k te ré jsm e byli v y tesán i a k e k te ré m usím e se stá le vcrácet, nechcem e-li zahynouti, protože náro dy žijí tím, čím povstaly. Braito

Anežko z Cech, kterás nedbala, zda si kdo o Tobě myslí, žes zavrženou nevěs­ tou, nauč nás nedbati mínění lidí. Nauč nás rozdávat potřebným v skrytosti, tèsiti zarmoucené v ústraní, smirovati svár, aniž by kdo o tom věděl. Dej, ať uposlechnem volání Božího a jdeme za vůlí Otce, zří­ kající se všech a všeho, co je našemu srdci blízké, zříkajíce se v lásce a bez ublíženi. Přimluv se za nás, neboť lpíme tolik na moci, uznání a bohat­ ství, Ty, která ses všeho zřekla. Vidělas lásku i hřích ve svém domově o dovedlas odejít, aniž bys přestala milovat. Nauč nás svému odpuštění a shovívavosti. Zmítání světa, bídu, hrůzu vidělas a v odvaze ses dala v napros­ tou službu Bohu — vypros nám nezakolísání a statečnost. Sestřičko svaté Kláry, vypros nám přímost v cestách Páně, milosrdenství a odpuštění. Pohleď na zem a na lid, který zavrhl lásku a milosrdenství Samaritánovo a vypros mu poznání a ná­ vrat k Tobě. Ochranitelko pokoje, pros za mír světu, Anežko Přemyslovno!

Mučednictví Jaký je tvůj zájem, člověče? Jest jím vytrpět mučednictví a odejít s toho světa přioděn slávou, anebo tomu uniknouti a zůstati zde a dopouštěti se hříchů? Známe nejednoho, jenž vyznal svou víru před soudem a byl podle Boží vůle tim či oním způso­ bem vysvobozen. Když však žil ještě nějakou dobu, dostal se do stavu hříchu. K čemu mu bylo ono vyznání víry? Bylo by bý­ valo lepši pro ně, kdyby odešli s tohoto světa čistí, s nebeskou korunou než zůstat zde a zatížiti si svědomí hříchy, z nichž se nám bude zodpovídat. Ať se tedy modlí ten, jenž je volán pro jméno Páně před soud. Ať prosí o smrt mučednickou, lhostejno jakou. Mučedník totiž není souzen, nýbrž sám se stává soud­ cem. Bude mít své čestné místo při vzkříšení. Nuž, odvahu, člověče! Ať ti nikdy nepůsobí tvá víra drkotání zubů. A když jsi volán k mučednictví, vyhov radostně, aby se

zjevila vira tvá. Možná, že tě chce jen tak Bůh zkoušet jako Abrahama, když od něho žádal Izáka. A když tě bude chtít Pán vysvobodit, vzdej i za to chválu Pánu. Následuj tři mládence v peci ohnivé a připomeň si jejich víru. Odpověděli králi: Bůh jest s to, nás vysvobodit, a když nebude chtíti, i tak jsme v rukou jeho. Hippolyt: Výklad ke knize Danielově. II. hl. 37. P. S i l v . M. B r a i t o O. P. :

Prostřednice života K ristu s nás učinil účastným i svého života božího synovství. Náš život byl od začátku ta k Bohem určen, že měl rů sti i v řád u přirozeném . A m ohl a m ěl rů sti také v rád u nadpřirozeném , protože B ůh nás n e­ učinil hotové v žádném ohledu ani v p řirozen ém an i v nad p řiro zen ém jako anděly, nýbrž měli jsm e rů sti v obojím . Měli jsm e rů sti v účasti na nad přirozen ém životě, i kdyby nebylo hříchu. Tím spíše to platí nyní, když se m usí náš nadpřirozený život téžce p ro d ira ti odporem porušené naší přirozenosti, k te rá zůstává označena pozůstatky dědičného hříchu. S pasitel n ám přinesl onen nový život účasti n a Božím životě, a ab y ­ chom je j m ěli v hojnosti. A bychom stá le více přetav o v ali onen život jen přirozený vyšším zam ěřením a stálý m připodobňováním k životu Božímu, k něm už n ás zve S pasitel slovy: B uď te dokonalí, jako Otec v áš v n eb e­ sích dokonalý jest. S vatý P avel nás stá le vyzývá, abychom rostli v m ilosti, abychom d o ­ rostli až k věku K ristovy dospělosti, abychom se snažili o onu vyspělost duchovní, k te rá byla v nekonečné m íře u Ježíše K rista. O statn ě K ristu s sám to nazn aču je svou výzvou, abychom se učili od ného a šli za nim a následovali ho. To všechno p řed p okládá pozvolné p řetv á ře n í a prom ěňo­ vání. M aria P an n a d ala n ám Ježíše K rista. D ala n ám ho v plném vědom i, čím nám m á býti, že nám m á d á ti život. Byla s nim spo jen a svou po­ hotovou a obětavou láskou, se k tero u svolila státi se M atkou K rista, ale ne obyčejné bytosti, nýbrž K rista bohočlovéka, K rista V ykupitele, dárce nového života. K tom u zam ěřila všechny své oběti i h lav n í o běf m a te ř­ ského srdce. P roto je p ráv ě touto obětí naší duchovní m atkou. Skrze ni a skrze je jí obětavou lásku m ám e onen nový život a ta k je M aria nejenom m atkou Ježíše K rista, a nýbrž M atkou Ježíše života, a sice života našeho života. N ového života božích dětí. Ale d o b rá m atk a se nem ůže spok o jit s tím , že dala život d ítěti, ví, že je je jí další úlohou b díti nad tím to životem , udržovati jej a sta ra ti se

o jeho vzrůst, pokud není ukončen. Ale náš v zrů st v duchovním ohledu nebude nikdy skončen. S tále m ůžem e a m ám e rů sti a p ro to stá le budem e potřebovati m ateřsk é o chranné ru k y M arie P an n y . N em ůžem e přece om eziti význam M arie P a n n y a jejího m ateřstv í jen na fysický ak t těles­ ného m ateřství. To by nebylo dů stojné Boha, aby snížil ta k to tvora, je ­ m už dal schopnost být rozum ným živým uvědom ělým n ástro jem jeho působení jen na čistě hm otnou součinnost. R ostem e tím , že dovedem e m ilosti Boží s ní spolupůsobí ti, že stále vlče dávám e žiti nadpřirozeném u v sobě, p řev lád ati m u n ad porušeností svou, abychom žili v těle ale ne z tě la a dle těla. M aria d ala totiž našem u vykoupení své svobodné svolení, své svolení lásky k Bohu a k nám . Z ného povstalo Vtélení. V tělení n ám bylo m os­ tem k vykoupení, protože ta k mohl K ristu s za n ás zap latiti jak o jeden z nás božskou silou své božské osoby spojené s našim člověčenstvím , p ři­ ja tý m z M arie Panny. N em ůže býti nikdy zrušeno, odvoláno, nikdy nem ůže p řestá tí ex isto ­ vat! K ristovo sv a té člověčenství a jeho spojení s celým lidským poko­ lením, k te ré je nosí, protože pro toto spojení s nám i obdržel K ristus plnost m ilosti jako hlav a celého lidstva. T rv á d ále tato velikost K rista — naší hlavy a dále platí jeho oběť za všechny lidi. za všechny nově lidi, k te ří přicházejí na tento svět. V šechny posvěcuje, oživuje, pro m ěň u je a nem ůže tedy ta k é nikdy p resta ti nejenom sk utečnost, že M aria d ala fy ­ sicky tělo své Tělu K ristovu, ale nem ůže nikdy p resta ti ani skutečnost* že dala své člověčenství K risto v u člověčenství a tím i n ám všem a že je dala v nesm írné oddanosti k Bohu, k dílu K risto v u a ve velké lásce k nám všem, k te ří jsm e potřebovali vykoupení jejíh o Syna. Dnes se nám dostává ovoce zásluh K ristových, p řiv la stn ěn ím jeho zá ­ sluh, ale jeho zásluhy n ejp rv e způsobily sv a to st M ariin u a její pohotové svolení k vůli Boží, k tero u B ůh od ni žádal. K dybychom se dívali na M arii již je n jako n a obyčejnou m atku, m u ­ sili bychom uznati tu to je jí skutečnou bolest, oběť a tedy i zásluhu, že p řija la te n to úkol m atk y Mesiáše, obětovaného a vydaného až na s m r t A le to není všechno. N ezapom enem , že oběf M ariina je poznam enána h lavn ě je jí nesm írnou a tajem nou vírou, že m á počíti z D ucha svátého, že m á d át život Synu Božímu. Lehko se n ám to dnes vysloví, ale jak á oběť v íry to byla od M arie P an n y a jak á pohotovost k v n itřn ím u hlasu a vedení Božímu i ke zjevení andělském u, že m ěla u v éřiti v S yna Boží­ ho v jeho V télení a ve spoluúčast D ucha sv átého na tom to tajem n ém díle. Dnes to přijím ám e jak o nčco sam ozřejm ého, ale tehdy v tom b y la od P anny M arie v íra až heorická, když u v ěřila v p ro střed í ta k m onotheistickém , jakým bylo p rostředí židovské, v prostředí, k te ré m ělo ta k vzne­ šenou ideu o Bohu, že je ště po letech m luví sv á tý P avel o tom, že kříž P áně je Ž idům na pohoršení. P ohoršením jim bylo, že by se měl M e­ siáš s tá t takovým m užem bolestí, na to aby se B ůh ta k to vtělil a ta k ­

to chtěl trp ě ti ten to vtělený B ů h . . . P ohanům to bylo na blázna. Vy­ sm ívali se tom u, ja k n ám svědčí o tom m alů v k a z p reo rián sk é Škole v Bimě, k d e kolegové zesm ěšnili svého d ru h a k řesfan a ukřižovanou oslí hlavou, pod níž stojí nápis, že se jejich d ru h k lan í svém u Bohu. T ak to p ak pochopím e, že spoluúčast M ariina na V tělení P án ě a tím i na našem vykoupení a synovství Božím, je přece jen jiného rázu než jen čistě fy­ sická. T ak by la účast M arie P an n y uvědom ělým úkonem , k te rý vědom ě p ři­ nesl pohotovost a touto pohotovostí a vírou nesm írnou o b ět d ílu svého Syna. A protože to bylo dilo uvědom ělé, nem ůže zaniknouti a p řestá tí úkonem zrození K ristova. T ak ja k jednou m u dala te n to život a tím i jeho život nám , ta k bdí d ále nad tím to Životem v nás. D ále totiž m i­ lu je život svůj, k te rý S ynu dala. Tím m iluje i to, co v y rostlo z něho, tedy i náš život. J in a k by nebyla dobrou m atkou ani Ježíše K rista. Ja k o trv á věčně v tělen í a vykoupení a p ro střed n ic tv í K ristovo vůči nám , ta k trv á ta k é na věky M ariina účast na tom to všem. M aria p a tři dnes před tv á ří P án ě na osudy oběti svého S yna i oběti své. K aždá m atk a v nebi ví o svých dětech a prosí za ně. T ak i M aria P an n a, m atk a celého k řesťan stv a, to je st M atka všech vykoupených ví o nás, o našich potřebách a m á stá le zájem o náš život, k te rý jsm e n a ­ čerpali z ra n jejíh o Syna, tedy i z je jí oběti. N em ůže se n ezajím at o náš osud, o osud svých dětí, dětí svého Syna. P ro to véřim e, že prosí za nás. Ja k o sv átý P av el prosí nás, abychom se m odlili n avzájem za sebe, ab y ­ chom byli spaseni, podobně a z tohoto důvodu věřím e, že sv ati prosí za nás, abychom byli spaseni. V Bohu jsou všichni, všechny n aše bolesti i radosti. B ůh n e trh á svazků lásky, k te ro u chtěl, kterou způsobil. N eruší m ateřstv í, staro sti a zájm y m ateřskéh o srdce. T ak p a tří k blaženosti, třebaže vedlejší, aby m atka v B ohu viděla své děti. A p a tří k rázu m ateřského srdce, aby se p ři­ m louvala a prosila za své děti. P ro to i M aria dále prosí za nás a v y p ro ­ šu je nám vše, co potřebujem e ke svém u životu božích dětí. M aria m iluje svého S yna a dnes není Ježíše bez nás. My jsm e údy jeho tajem ného těla. M aria nás n u tn ě m ilu je ve svém Synu. P řip o m ín á­ m e jí m uka jejího Syna i jejíh o m ateřsk éh o srdce, a ta k obojí připom íná svém u S ynu každým okam žikem své lásky, protože je jí život v nebi je vděčnost Otci i Synu i D uchu svátém u. J e jí pomoc, kterou n ám vyprošuje, je ú m ěrn á je jí lásce a blízkosti Ježíši K ristu. K do je blíže zdroje, m ůže více z něho n ačerp at. O na je n e j­ blíže h la v ě tajem ného Těla, Ježíši K ristu. S vatí otcové ji nazývají hrdlem C írkve. P ro to všechno, co m á Ježíš, prochází jím na nás, tedy m ůže vše­ chno p rá v ě jak o prostřednice, p řím luvk y ně a m atk a Ježíšova i naše. B lahoslavená A nděla z F oligna viděla: »Byla jsm e vytržen a, když jsem na to nejm én ě m y slila V iděla jsem P a n n u ve slávě. A v ja k é velebnosti!

To m ne zaplavilo nesm írnou blažeností. S tála a prosila za celé lidské p o ­ kolení. Ráz je jí dobroty a moci dáv al jejím p ro sb ám nevyslovitelnou sílu. B yla jsem uchvácena štěstím p ři pohledu na tu to modlitbu.« A sv a té V eronice p rav ila svata P an n a: Jsm e pom ocnice boží lásky Stráž^ynÓ a p an i tv é duše. Je n skrze m ne se naučíš milovat. D ante volá: O královno, ty můžeš všechno, co chceš. M aria působí tak v nás Boží milost, tak její rozm nožení v nás, že nás všechny nosí ve své lásce k Ježíši, k jeho v tělení a vykoupeni a tedy i k našem u spaseni. S tále se klaní před O tcem jeho sv até vůli, k te rá toto dílo u činila a prosí touto věčně m ilující, nikdy n ep řestáv ájící láskou o to, aby rostlo a zrálo dílo spásy. Aby se rozlévala m ilost n a ty, k te ré m ilu je v Ježíši K ristu, protože je ta k blízko K rista a protože byla p lná m ilosti, proto je plná lásky k Ježíši. T ak je j m iluje, že v něm m ilu je všechny, k te ré on v y ­ koupil. Je jí láska volá za n ás všechny. V m ystickém těle K ristov ě se u sku tečň ují stá le K ristova tajem stv í Denně. Ve všech, k te ří žijí z K rista. I M ariina tajem stv í, na nichž byla M aria P an n a činně účastněna. S vatý P avel to ja sn ě naznačuje, že K ristu s se m á zroditi, rů sti a do rů stati v srdcích věřících. N ejenom m orálně, že nám d ává p řík lad, jehož následováním se m u stáv ám e podobni, nýbrž stá v á se hlavou jednoho každého z těch, k te ří jsou k něm u přivtěleni. K aždý se rodí zvláště z K rista a každého zvlášť K ristu s zalévá životem, k te rý jednou všem zjednal. T ak M aria, k te rá spolu p raco v ala na našem vykoupení. Ja k o by K ristu s zem řel za všechny a za každého zvlášť, ta k ta k é ú ča st M arie P an n y je za každého zvlášť, ta k jak o za všechny do­ hrom ady. Tělo K ristovo je u tv á ře n o službou každého údu. M ariina služba je tak základní, že jako fysicky dala K rista, ta k pro každého m usí znovu počít, zroditi a obětovat m ysticky. Ja k o je u K rista spojeno fysické a m ystické, podobně ta k é ovoce fy­ sické oběti M arie P an n y — protože z ní vy ro stla m ystická jed n o ta a účast na životě — se m ysticky dále sdělu je n ám všem, dětem Božím, údům svátého m ystického těla K ristova. T ak je M aria dále v C írkvi, jako je stá le spojen a s K ristem ßvou láskou, k te rá trv á n a véky. J e spojena s m ystickým K ristem , jenž trv á na věky spojen s nám i všem i. P ro to m á M atka Boží svátý zájem o všechno, co se tý k á m ystického té la K ristova, žije v tom to m ystickém těle, protože v něm žije na věky úloha je jí oběti, její lásky. P roto trv á i tato je jí láska a p řijím á vše­ chny, k te ří přicházejí jednotlivě na ten to svět, aby byli p řiv tělen i k ta ­ jem ném u K ristovu tělu. P řijím á je i ona do své lásky, do své oběti, k te rá spolupracovala fysicky a tedy dnes i m ysticky n a d íle V tělení a Vy­ koupení. Nedá se odloučiti M aria od Ježíše fysicky, nedá se od něho odloučiti ani m ysticky. M ystické tělo není bez M arie, m ystický život není rovněž bez ní. Není bez ní život údů tajem n éh o téla. Betlém , večeřadlo, G ol-

gota, nebe a my zde n a zem i tvořím e m ystickou jednotu. Do té p atří M aria. P a tří, protože patřila. J e jeden K ristu s vtělený, jak o kralující. V tělený přišel skrze M arii, skrze oběť její lásky, a k ralu jící p řich ází rov­ něž do našich srdcí p řes Marii. T ak rozum ím e střed o v ěk ém u heslu P e r M ariam ad Jesum , M arií k Ježíši.

P. J i ř í M a r i a V e s e l ý O. P.:

Milovati budeš bližního svého jako sebe samého »M ilovati budeš P án a Boha svého z celého srdce svého, z celé duše s v é . . . a bližního svého ja k o sebe sama.« Nová láska, vykoupená K ristovou K rví, je ve své p o d statě obnoveným p řátelstv ím mezi Bohem a Člověkem. P řátelsk o u láskou, k te rá nem á mezí ani h ran ic a k te rá m á býti jediným zákonem k řesťan sk éh o života. Má znam enat darování celého srdce, celé duše, celé m ysli a všech sil. Ja k ý m á vliv na n áš pom ěr k bližním u? I beze k rtu je člověk schopen m ilovat druhého. Sem p a tří lá sk a mezi rodiči a dětm i, uzákoněna p ří­ rodou a příkazem : Cti otce svého i m a tk u svou . . . D ále je tu m anželská láska, kde člověk opouští m atk u a otce a spojuje se novým poutem k životu, v něm ž budou dva jedním tělem . T ak é tato jedn ota p rý ští z přirozeného zákona. A konečně je možný široký svět sym patií a an tip atií, jež sp o ju jí nebo rozdv ojují lidstvo a p řin ášejí požehnání nebo prokletí. J e m ožná určitá lásk a a u rčité přátelstv í, založené n a tělesném zalíbení nebo n a v n itřn í příbuznosti duší, z niž vzniká přitažlivost, vzrušení nad odkrytou k r á ­ sou, to u h a po spojení a dosažení štěstí anebo životní k atastro fa. P ro tyto lásky měl sta rý zákon předpis: Oko za oko, zub za zub. A pohané je m ě­ řili spravedlností. »Já v šak p rav ím vám , učí K ristu s — m ilovati budeš bližního svého jak o sebe sama.« K ristu s ted y ty to lásky nezavrhuje, nýbrž doplňuje, prodlužuje do nekonečna. K aždý úkon lásky, k terý m se my k řesťan é obracím e k Bohu, p ro h lu b u je i naše lid sk é lásky a zbožšfuje náš pom ěr ke všem okolo nás (II-II, 25, 1 k 2). D ruhý význam příkazu: »m ilovati bližního jako sebe sama« je ú plně nový. K ristu s jím tvoří nové společenské pouto, nové společenství, obco­ vání svátých čili zasvěcených, posvěcených duší. N ová lá sk a je jenom jedn a a znam ená p ro n ik n u tí D ucha sv átéh o do celého člověka a do každého k řesťan a. Od této chvíle d u še o d u m írá světu, zapálena Bohem, jd e jakoby slepá okolo věcí a lidí a zastav u je se jen tam , kde n ajd e znam ení živého Boha a jeho podobu. D arem nové lásky k B ohu vzniká tedy i nový sociální řád splynutí v jedno ta jem n é Tělo K ristovo všech těch, jim ž p ři k řtu sv átém napsal anděl n a čelo znam ení tau (T), znam ení zkřížených břeven kříže.

M ůže tedy p o u ta t člověka k člověku d v o j í p o u t o l á s k y . Cistě přirozené, k te ré nem á n ad přirozeného rozšíření, a k te ré vychází z člověka a zůstáv á v člověku. D ále n ad p řiro zen á láska, k te rá m á své p rv n í a základní odůvodnění v Bohu, k te rá je hledáním a nalezením Boha, p říto m ného v lidech. L áska, k te rá spo ju je všechny jak o syny téhož Otce, jako b ra try téhož K rista a jak o p řá te le téhož D ucha Božího. Má tedy člověk d v o j í d ů v o d k l á s c e k lidem : P řirozenou k rásu a přirozené svazky k rv e a nadpřirozenou k rásu a nadp řiro zen é svazky a m im olidský hlas, jenž volá a vábí: » h o mo . . . am atu r, p ro p ter id, quod e st Dei in ipso«, člověk je m ilován proto, co je v něm Božího. (II-II, 25, 1 ad 1). T ato n adpřiro zen á k rá sa z lásky rozlité na všechno stvoření m ůže p o u tat člověka k člověku ještě jinak. Člověk totiž m iluje bližního, protože již m á v sobě Boha: nebo m iluje bližního, protože m ů ž e m í t Boha, i když ho je ště nem á, a a b y m ěl Boha. »Ratio au tem diligendi p ro xim um D eus est: hoc enim debem us in p ró x im o diligere, u t i n D e o s i t « (tarnt, corp.) D ůvodem lásky k bližním u je Bůh: neboř m ám e m ilo­ v a t v bližním to, aby byl v Bohu. To znam ená, že ta to lásk a je poutem , jež p řeko nává i hřích. S vaté m ilujem e, protože jsou svati a m ají Boha. H říšníky m ilujem e, t. j. obětujem e se za ně a prosím e za ně, aby p ře ­ stali h ře šit a stali se světci, aby našli Boha a žili v něm , v jeho lásce. P ro tu to m ožnost n á v ra tu nikým nem ůžem e p o h rd at a všem m ám e podat pom ocnou ru k u , neboť každý se m ůže stá t »Boží«. K tom u n ás zavazují i slova sv. J a n a : »Toto p řik ázán í m ám e od Boha, aby kdo m ilu je Boha, m iloval i svého bratra.« (I. Ja n , IV, 21). B ýti k řesťanem je velká, krásná, ale i odpovědná věc. Z nam en á to láskou p řek o n a t všechno, co rozděluje lidstvo a p řitá h n o u t k sobě vše­ chny ukřižovanou Boží krásou. Z nam ená to, u tv o řiti nový sociální a hos­ podářský řád b ra trstv í a pokoje, jehož k rá sa p řev y šu je sla st p rv n íh o ráje. Z nam ená to u sk u te čn it tak hlubokou a ra d ik á ln í revoluci, že by každá jiná revoluce byla zbytečná a nesm yslná. Z nam ená to odpovědnost za osud lidstva. P ro to splněni p řík azu lásk y sp lň u je Zákon a proroky. — m ilo v ati... jako sám sebe L áska k B ohu nem á m ezi: žádné stvo řené srdce n en i schopno m ilovat Boha až na okraj jeho m ilovatelnosti, i když h o m ilu je z celého srdce, ze všech sil . . . B ůh je živá bezedná p rop ast štěstí a okrajem , o h ran ič u jí­ cím v nás naše sp ly n u tí s Bohem v dokonalé lásce na zemi, je z á v ra t a extase. Za jejich clonou je slyšet posvátně ta jem n á slova lásky, jež neni dovoleno člověku vyslovit. L ásce k bližním u však B ůh dal m íru a mez: »m ilovati . . . j a k o s e b e s a m a . « Co znam ená tato nová, Bohem nařízen á lásk a k sobě sam ém u? B ekli jsm e, že nová láska, zrozená z K rista, je dru h em přátelstv í. A víme, že p řáte lstv í tíh n e ke spojení, ke sjednocení a vrcholí v jed n o ­ tě a ve splynutí dvou m ilujících. V tom to sm yslu nem ůže m it člověk lá s ­

ku sám k sobé. Nemůže m ilovat sám sebe, aby se sp o jil sám se sebou. N eboť člověk se rodí již sjednocen a spojen se sebou sam ým . Se svým vlastním »já« je člověk spojen ta k úzce, ta k intim ně, že se rodí sám v sobě nejen sjednocen, nýbrž něco daleko více, sám v sobě jeden. Rodí se a žije jak o něco, čehož rozdělení by znam enalo rozklad a zničení, zá ­ nik. Je d n o ta mezi člověkem a vědom ím v lastn íh o já je něčím absolutním , je totožností: člověk je totožný se svým svědom ím , tv o ří s ním j e d n u a t u t é ž věc. Jedn otící síla lásky m ůže b ý t veliká, větší nad lid sk é pom yšleni. A však žádn á láska nedosah u je ta k intim ního, ta k v n itřn íh o a ta k živého sjednocení a uvědom ování této jednoty, jako je sjednocení se sebou s a ­ m ým a uvědom ování sebe sam a: vědom i svého ducha a jeh o vznětů, vědom í svého těla a každého úderu srdce, zahoření každé k apky krve. T akové vědom í o d ru h ém nem ám e v žádné lásce. A ta k jed no ta a totožnost a spojení, jak é je mezi člověkem a jeho já, p řev y šu je spojení z jak ék o li lásky. N aopak, každé lásce je ta to je d ­ nota vzorem a nedostižným ideálem , k něm už se snaží přiblížit. Ja k o každé sjednocování je úsilím o napodobení něčeho, co již je sam o v sobé jedno, ta k láska, ktero u někdo m ilu je sebe sam a, je vzorem , tv a re m a kořenem každého p řátelstv í: »amor, quo quis d ilig it seipsum , est form a et rad ix a m ic ita e ...« (II-II, 25, 4). P řik a z u je -li tedy Spasitel m ilovat bližního »jako sebe sama«, p řik a ­ zuje tím žít z lásky k něm u v tak o vém b ratrstv í, jež by znam enalo zto­ tožnění každého z nás s druh ý m i v jejich bolestech i radostech, jakoby to vše bylo naše. B ýt s bližním zajedno tak, ja k jsm e zajedno s naším já. J e to těžký, neslýchaný p říkaz. A zav azu je nás chovat se k nim tak, ja k se chovám e k sobě: odpouštět — n e sed m k rát, n ý b rž se d m d esá tk rát s e d m k rá t. . . Toto vše ted y obsahuje p řík az m ilovat bližního jak o sebe sam a. M ám e h le d at pro něho všechno, co hledám e pro sebe a odvracet od něho, co odvracím e od sebe. O všem tak, abychom došli pravého, tr v a ­ lého ště stí podle rozum u a víry, podle svědom í a K rista. M ůže se to v ša k ch á p at ještě jedním způsobem . M ilujem e-li někoho, m ilujem e i to, co on m iluje a k Čemu m á p řátelsk ý vztah. M ilujem e i ty. k te ří m ilu jí bytost, již my m ilujem e, n ebot m ilovat znam ená c h tít dobro m ilované osoby, dobro co největší, chtít, aby byla všem i m ilována a ctěna. K ristu s zjevil, že B ůh m ilu je všecky, i mne, bez ohledu na hříchy. Že m á i ke m ně p řáte lsk ý vztah, že m u záleží na mne, že jsem jeho. N utí m ne tedy tento příkaz nové lásky m ilo v at i sebe sam a, jak o něco, co p a tři Bohu, oč on m á zájem . Bůh však m á zájem i o všechny o statn í lidi p rá v ě ta k jak o o mne. P latí ted y i z tohoto důvodu p řík az nové lásky: m ilovat budeš bližního svého jako sebe sam a. A znam ená: po­ m ůžeš m u za každou cenu n a jít K rista, nesvedeš ho k hřích u , neboť K ristus zem řel, aby oni žili. Člověk je ta k sláb a ta k sobecký a odporný, že je n B ůh m á sílu a

moc m ilovat vždycky každého člověka. S krze K rista dostává tu to bož­ skou sílu každý, kdo v něho věří. P ro to sv. J a n p rav í: »Kdokoliv p ak jej přijali, těm dal moc stá ti se Božími syny.« (Jan I). N eříká m o žn o st schopnost, nýbrž moc, silu. S ilu m ilovat jak o Bůh, m ilo v at všecky a vždycky.

P. P r o k o p Š v a c h O. P.:

Postoj Evangelia k moderni době

(Pokračováni.)

Ovšem je tře b a stále zdůrazňovat, že jde o duchovní a m ravní postoj v evangeliu, protože politické a sociální ro zv rstv en í je zřejm ě ponecháno. P ro to také, i když k řesťan stv í se necítí povoláno do zasahování v m ocen­ ské u p rav e n í světské moci a řádů, působí přece duchovné a m rav n ě na lidskou společnost. Jedinec, k te rý vychází ze zjevení, není ted y duchovné zotročelá bytost, ani zničená všem ocností Boži, an i pohlcená ve svých schopnostech m aje­ stá te m Boží slávy, k te rá zabíjí, nýbrž je to bytost osvobozená od tmy, přiv ed en á ke světlu pravdy a co nejvíce přiblížená svobodě, oddálená od otroctví zla. N ejenže Člověk, jak je ve své přirozenosti, je ponechán ne­ dotčený, jako m ajitel v eškeré prav dy, d o b ra a k rásy , nýbrž nad tento přirozený základ je postavena vyšší dokonalost, řá d m ilosti, v něm ž je svoboda ještě větší. B ůh zjevení se jeví člověku ne jako nepřítel, n ý b rž jako p říte l, ne jako ničitel, nýbrž jak o zdokonalovateL T oto je o b jek tiv n í pojem Boha a člověka ve zjevení. Svoboda a zdokonalení jednotlivců v d uchovním ohledu není n ik te ra k na ú jm u závazkům a povinnostem , k te ré m á Člověk vůči společnosti nebo svém u okolí. D uchovní osvobození člověka a jeho p řib lížen í k nynějším u původu neznam ená vynětí člověka z jeho p rostřed í nebo ze společnosti, protože člověk ve zjevení zůstáv á svou povahou Člověkem, podle zá­ sady, k te rá je ta k zdůrazňov án a v theologii: »gratia non d e stru it n á tu ­ rám , sed p erfícit — milost, neničí přirozenost, nýbrž ji zdokonaluje.« H u m a n i t a s — lidství je v p rav é m a původním svém sm yslu zach raň o ­ v á n a jako podstatný prvek, a stejn ě je k lad en d ů raz na ni jako n a div in itas — božství, protože v díle vykoupeni jedno bez d ru h éh o by nám neprospělo. A ta k ta k é je zach raň o ván člověk v e zjevení a jeho závazky a povinnosti nejsou n ijak dotčeny nebo odstraněny. J e p rav d a, že ve zje­ vení v p rv é řad ě v y zařu je božský ch arak ter, a n en í ani jin ak možno, když uvažujem e jeho sm ysl, aby totiž všechno bylo přivedeno k oslavě Boží -— ale současně celá ta to akce je veden a k osvobození, vykoupení a osvíceni člověka. A ta k ja k o božství K ristovo prozařovalo člověčenství, jež posvěcovalo od p rv n íh o okam žiku hypostatického spojení, podobně d u ­ chovní posvěcení člověka nevede k nějak é osam ělosti nebo odloučenosti

života, n ýbrž je silné účinným p rv k em pro posvécení lidských vztahů a povinnosti. Čím v ýraznější a čím v n itřn ě jší je duchovní uvědom ění člo­ věka, tím více jeho duchovní život tih n e k duchovni pospolitosti. Proto, jak k o liv duchovní život je v n itřn í a jakoby do sebe uzavřený, je p řitom současně b oh atě plodný, protože láska k bližním u, k te rá je z n ejvětších jeho p ředp isů není něco ab stra k tn íh o , nýbrž je hodně k o n k rétn í, a to do té m íry, že sk utečná a účinná láska k bližním u je též láskou k Bohu, a naopak neláska k bližním u je též p rojevem vzpoury p ro ti Bohu. O p rav ­ du nem ohla b ý t lépe zaručena k o n k rétn o st k řesťan sk é lásk y než tím , že byla p ostavena na roveň s láskou k Bohu, lépe řečeno byla ztotožněna s láskou k Bohu. Jsou znám y ony vý roky a p řík lad y , jim iž K ristu s ob­ jasňoval tu to n au k u . »Lačněl jsem a dali jste mi jisti, byl jsem žíznivý a dali js te mi p i t i . . .« A když se sprav ed liv í p ta jí, kde m u to učinili, slyší odpověď: »Amen, p ravím vám , cožkoliv jste učinili jednom u z tě ch ­ to nejm enších b ra tří, m ně jste to učinili.« (Mat. 25). N em ůže b ý t opravdu jasnějšího d ů kazu nad k o n k rétn o st lásky, k tero u K ristu s předpisuje. Ze to byla skutečně ta k chápaná n a u k a M istrova, dosvědčuje i jeho učed­ n ík Ja n , k te rý píše: »Jestliže někdo řek n e: M iluji Boha, a n en áv id í svého b ra tra , je lhář. N eboť jestliže někdo n em ilu je svého b ra tra , je jž vidí, n e­ m ůže an i Boha m ilovat, k teréh o nevidí. A te n to p řík az m ám e od Boha, aby ten, kdo m iluje Boha, m iloval i svého b ratra« (I Ja n , 4, 17). Theolo­ gie, k te rá rozvinuje a p ořádá m ísta P ísm a, v y ja d řu je tu to n au k u ve větě: L áska k B ohu a láska k bližním u je jed n a láska. N au k a je jasná, a nic na tom nem ůže zm ěnit an i nějaký opačný příp ad , k te rý v p rak si není sou­ hlasný s touto naukou. M ůžeme říci, že zde dospívá lidstvo svého vrcholu. Ja k o se B ůh stal člověku blízko v K ristu , ta k ta k é láska Boži se osvěd­ čuje a zp říto m ň u je láskou k bližním u. J e to je n d ůsledek toho, že Bůh je otcem všech a že všichni lidé jsou b ra tří. E vangelické b ra trstv í, zalo­ žené na základech sam é lásky božské, je svou povahou v n itřn í, protože vyvěrá z duše a ne pouze ze zevnějšku. Je všeobecné, protože n ev y lu ču je nikoho z o k ru h u lásky a úcty, a konečné n en í založeno jen na n ějakých tříd n íc h důvodech. D uchovní osvobození člověka se jeví ta k é v tom, že K ristu s se ujal především lidí chudých a opuštěných. P řišel pro všechny, ale p rá v ě p ro ­ to, že již v Izraeli si u rčité tříd y osobovaly zvláštní p rá v a i p řed Bohem, jak o je m ěly v e společnosti, zastal se v prv é řad ě chudých. U kázal tím, že v jeho království se nehledí n a společenské postavení, n ý b rž na upřím n ý úm ysl, k te rý bývá vždy spíše u chudých a prostých, k te ří tím více p o třeb u jí Boha, protože nejsou usp án i svým blahobytem . K ristu s nem ěl po ru ce takové pro střed ky, aby m ohl tre s ta t ty, kdož tonuli ve svém bohatství, aniž m ěli ohled na d ru h é — ale použil m rav n ích v y ­ hrůžek, jak mohl n ejo střejších, když pronesl to lik eré běda těm , kteří oplývali bohatstvím , an iž je prom ěňovali v poklady pro věčný život. T ak zde zase vidím e m rav n í a duchovní ráz jeho poslání na světě. T a­

ková d em ok ratická věta sv. Ja k u b a byla pro n esen a již dávno. J e jen vznešenou ukázkou, ja k se k řesťan stv í od po čátk u zastávalo člověka. B ra tří moji, nem ějte v íru v P á n a našeho Ježíše K rista slávy, s p řijí­ m áním osob. N eboť jestliže vejd e do vaší schůze m už se zlatým p rste ­ nem a s čistým oděvem, ale vejd e též ch udák v e špinavém Šatě — vy však pohlédnete na toho, kdo je oděn skvělým šatem a řek n e te m u: T ak se tu k rásn ě posaď, chudákovi v šak řek n ete: T y se tam postav nebo si sedni pod podnož mých nohou, zdaž nesoudíte sam i u sebe a n ejste soudci ničem ných m yšlenek? Poslyšte, m ilovaní m oji b ra tří: zdaž B ůh nevyvolil chu d ák y n a tom to světě jako b oh até na v íře a dědice království, jež B ůh zaslíbil těm, k te ří jej m ilují? Vy v šak jste zneuctili c h u d é h o . . . Jestliže však p ln íte královský zákon Písem : »M ilovati budeš svého bližního jako sebe, činíte dobře; jestliže však p řijím áte osoby, dopouštíte se hříchu, obviněni jsouce zákonem jak o přestupnici« (Jak. 2, 1— 10). N eříkejm e, že k ře sťa n stv í odkazuje chud ák y jen n a véčný život, a že zde jim nic nedává. N ezapom ínejm e, že p říp ra v o u k vyvrcholeni věčného života, k něm už tíh n e duchovní život jako ke konci, je zdejší život u p ra ­ vený podle D esatera, v něm ž jsou ste jn ě přík azy spravedlnosti jak o n u tn é ke spáse. P o h n u tk y těchto p řík azů jsou m ravn í, protože se o d nášejí ke svědomí. A le jsou proto tím účinnější, protože zab íh ají do svědom í, což m usí stačit pro lidi uvědom ělé a šlechetné. A jestliže takových není, pak jsou n u tn é po hn utky donucovací — ale je znám o, že jestliže tyto důvody nezasáhnou člověka v jeho n itru , že stejn ě nejsou všeobecné účinné, p ro ­ tože vždy se n ajd e někdo, kdo je dovede obejít. T ak je tom u se sociální spravedlností, již K ristu s hlásal. N em luvil o ní jak o politik ani jako b ud o vatel sociálního řád u , n ý b rž jak o duchovní obnovitel lidské společnosti. P ro to celou m rav o uk u vyslovil větou: »Hoden je dělník mzdy své.« (Mt, 10, 10). Již S tarý zákon znal předpisy sp rav ed l­ nosti. T ak na př. čtem e v knize Tobiášově: »K aždém u, kdo ti bude něco pracovat, v y plať ihned mzdu, ať m zda dělníkova se u te b e n ik te rá k ne­ zadržuje.« (Tob. 4, 15). Nebo v knize Sirachovcově čtem e: »Kdo prolévá krev a kdo zadržuje m zdu délnikovi, jsou b r a tř i« (Sir. 34, 27). Sv. Ja k u b výrazně píše: »Hle, zadržená m zda dělníka, k te ří požali vaše pole, křičí od vás, a volání těch, kteří žali, vešlo v uši P án a zástupů« (5, 4). V podobobenství K ristově o dělnicích poslední hodiny, k te ří však dostali tu ­ též odm ěnu, je u k ázk a nejen svobodného rozhodování Božího v p řije ti do králo v stv í Božího, nýbrž též tehdy neznám ý sociální m om ent, že každém u člověku je tře b a zaru čit aspoň d enní výživu. (Mt, 20, 1—16). I když tyto zásady jsou duchovního rázu, nejsou tím neskutečné, naopak m ají jako základ nejsvétější sankce, jsou totiž podm ínkou dosažení účinků v y ­ koupení. A ta k zase člověk, k te rý v y stu p u je ve zjevení jako vzor, je Člověk n e­ jen osvobozený a duchovně vykoupený, nýbrž ta k é človék spravedlivý a ohleduplný. Ne človék sam otářsky si libující ve své v lastn í duchovní n a ­

sycenosti, nýbrž rozdávající se d ruh ý m v úkonech dobra, lásk y a sp ra ­ vedlnosti. J e si vědom, že nežije jen pro sebe, n ý b rž že je buň k o u d u ­ chovního organism u a že tedy p rac u je i p ro druhé. Věta P avlova: »Vy všichni, k te ří jste byli p o křtěni v K rista, oblekli jste K rista. J iž však není žida ani R eka, otroka ani svobodného, neboť vy všichni jste jedno v Ježíši K ristu« je běžným projevem , v něm ž mohl P avel sh rn o v at výsledky svobody z evangelia. T aková věta, prohozená do tehdejších pom ěrů, m ohla snadno v ést lidi k přesvědčení, že je jim všechno dovoleno, když jsou ta k cele svobodni a že nejsou ničím nikom u povinni. »Vy jste, b ra tří, povoláni ke svobodě — jenom v ša k a ť svoboda není pro vás vým luvou pro tělo.« (Gal. 5, 13). C htěl tím říci, že k řesťan sk á svoboda osvobozuje člověka od otroctví m ravního a od p ředpisů S tarého Z ákona, zakládá se na rovnosti lidí podle duší a podle stejných p ráv a povinností před Bohem jako soud­ cem a Otcem, ale n ik terak se nedotýká povinností, jež m á člověk ve svém postavení ve společnosti. B ratrstv í, jež je n ejv ý razn ějším rysem k řesťan stv í p řináší ta k é vzájem né povinnosti porozum ěni, pomoci, lásky, sprav edln osti a společenských závazků. Z nám e stanovisko evangelia k veřejn é mocí: je to stanovisko kladné, ba dokonce ta k kladné, že sah á až do svědom í. P olitický p řík a z K ristů v ke společnosti jsm e citovali. Je to p řík az d á v a t světské moci, zrovna ta k jako duchovní, co jí p atří. Ale neni to příkaz, k te rý řeší politické systém y, nýbrž zase m rav n í postoj k autoritě. Člověk evangelia, duchovně vykoupený a svobodný, n en í p ř i­ rozeně společensky an i oloupen an i osvobozen o spolupráci. N aopak, je k tom u zavázán ve svědomí, tedy zase tim n ejv n itřn ějším příkazem . Ale n ik te ra k tím není schvalován každý režim . T uto otázku neřešil ani K ristu s ani apoštolé. Řešili ji však zase jen m rav n ě a duchovně v zá­ sadách: to jest, jestliže n ějak ý režim v ám něco p řik azu je p ro ti zákonu Božímu, v takovém případ ě »je tře b a poslouchati více Boha než lidí«. Není sp ráv n ě sofisma, že C írkev se přizpůsobuje každém u režim u, protože v každém vidi zástupce Boží. J e lépe říci, že K ristu s ani C írkev se ne­ sta ra li o žádný režim jako režim — že k režim u měli postoj kladný, ale tázali se, zda ten Či onen režim není na špatných základech anebo zda si neosobuje p ráv a, jež m u n ep atří. P rotože evangelická svoboda, i když p řik az u je podřízenost společenské au to ritě, nikdy nedovolí uzm out ja ­ koukoliv cestou osobní svobodu, m ravní ned o tk n u teln o st a duchovní sv é­ p ráv n o st člověka, protože společenský celek nem ůže b ý t n a škodu osob­ nosti, nýbrž k je jím u rozvoji, je -li sp ráv n é postaven. V ezm ěm e si jen jeden p řík lad z p rvních bojů evangelia za svobodu človéka. V é ře p r v ­ ních let k řesťan stv í kvetl k u lt císařů a zbožšténí státu . K řesťan stv í, ja k ­ koliv evangelium vybízené, »dávat císaři, co je císařovo« se vzepřelo celou silou svého vzm achu proti tom uto obludném u nároku. T ak n a př. D om itián, k te rý si osoboval titu l: »bůh a pán« se jevil au to ru A pokalypsy jako zaprodaný člen satan o va k rálo vství, jež je v odporu s králo v stv ím

Božím. Byly to těžké boje, kdy po p rv é vyznavači evangelia krváceli za záchran u člověka a jeho důstojnosti p ro ti zotročení stá tn í mocí — a přece apolegeti téhož evangelia vyznávali, že k řesťan stv í neohrožuje stát, nýbrž je jeho kladným přínosem . V ypovědělo však neúprosný boj režim u, ne v šak jako politickém u systém u, o n ějž se nestaralo, n ý b rž jako ne­ lidském u a znetvořeném u kolosu, k te rý chtěl p o hltit člověka, jeho svo­ bodu, důstojnost i m ravní závazky. Člověk evangelia proto p ři svém nadzem ském povznesení n ik te ra k n e­ visí v e vzduchu, nýbrž je siln ě zakořeněn v zemi. E vangelický ideál není ničením , nýbrž nadstavbou. K ristu s, Syn Boži a K ristus, Syn člověka, jsou obě podstatné složky. A proto otázka, co vykonalo k řesťan stv í pro sociální obrodu, m ůže být překvapením , ale m ůže b ý t také výkřikem : »Chyťte zloděje«. Protože sociální obroda je v la stn ím polem n e evangelia, n ý b rž stá tn í moci. P ře s­ nou otázku pro k řesťan stv í by m ěla být: Co vykonalo pro spásu duší, pro duchovní obnovu člověka, pro m ravní rozvoj lidstva. A jestliže vy­ konalo i n a sociálním poli m noho — kdo by o tom pochyboval, kdo zná dějiny — vykonalo to navíc. Ale vykonalo ještě více v m rav n ím ohledu, že vede k sociálním úkonům z důvodů v n itřn íc h a že učilo lidstvo lásce, sprav edln osti a lidskosti. Z ávěrem m ůžem e říci: člověk evangelia je člověk s možnosti všeho přirozeného bohatství prav d y a krásy, obohacený nesm írným přínosem duchovního života, kde hlavním i značkam i jsou svoboda, b ra trstv í duší a rovnost všech před Bohem, člověk p racující p ro společenství duchovní i časné.

Ž I u o Cí rke vní z ákoní k a zábor c í r k e v n í h o ma je t ku P ro inform aci našim čten á řů m podávám e přek lad c. 2346 platn éh o cír­ kevního zákoníku a přid áv ám e podle schválených vykladačů církevního p ráv a k rá tk é vysvětlení pro orientaci. Jd e o to, aby katolíci byli poučeni, m ohou-li tyto věci sch v alo v at a zdali si sm ějí něco z toho zabran éh o c ír­ kevn íh o m ajetk u o dkoupit od státu , kdyby ten zábor byl proveden bez souhlasu Říma. C. 2346 CJC: Jestliže se kdo opováží církevní m a jetek jakýkoliv . .. , buď sám anebo prostřed n ictv ím jiných, p řev ést do v lastn íh o užívání, u ch v átit ho nebo za b rán it v užívání důchodů z ného tom u, kom u p ráv em p a tří, je ta k dlouho v klatbě, dokud ten m ajetek úplné n ev rátí, v tom b rán ěn í n eu stan e a dokud nedosáhne od A poštolské stolice rozhřešení; když se tak proviní p atro n toho kostela nebo m ajetk u , je už tím ta k é zbaven p a-

tronského p ráv a. K dyž se toho trestn éh o činu dopustí nebo s nim pro jev i souhlas klerik, nechC je zbaven m im o to všech obroči, a t se sta n e n e­ schopným získ at jakékoli jiné a podle m ínění o rd in áre a ť je sesazen z vykonávání posvátných úkonů, a to i po úplném zadostiučinění a roz­ hřešení. »Jestliže se k d o . . .« J e to řečeno úplné obecné, takže se to v ztah u je na kohokoli, na laiky, knéze i moc v eřejno u (na př. stát). — »Církevní m ajetek jakýkoliv« se řík á v uvedeném kánonu; tedy na př. i pohledávky na nem ovi­ tostech, v k lad n í knížky a pod. — »C írkevním m ajetkem « se rozum í takový, který náleží práv n ick é církevní osobě (biskupství, opatství, k lá šte ru a j.), ne snad to, co náleží knězi jako jeho v lastn í m ajetek (na př. zděděný po rodičích). Aby to zcizení mohlo b ý t kv alifikováno jako d elik t s p říslu š­ ným i sankcem i, dostačí, když ta věc m á hodnotu alespoň takovou, ja k á se v m ravouce u rč u je u krádeže jak o lá tk a pro těžký h řích ; v našich k rajin ác h v nynější době by se to pohybovalo asi kolem 1.000 Kčs. N a co na všechno je tedy v oboru círk ev níh o m ajetk u tre s t k latby? D otčený k ánon uvádí tř i věci: P ře v ést církevní m ajetek do v lastn íh o u ží­ vání; násilně ho u c h v á tit (usurpatio); b rá n it v užívání důchodů z něh® tom u, kdo m á n a né p ráv n í nárok. A by byl spách án delikt, k tom u n e­ stačí je n nezdařený pokus; sank ce zákona stíh á ty, kdo ten čin skutečně provedli a kdo jim v tom účinně pom áhali. V našem p říp ad ě jsou tedy zasaženi církevn í klatb o u ti, kdo se těch sta tk ů násilně zm ocnili a kdo jich užívají jak o svých; kdo účinně za b ra ň u jí legitim ním uživatelům v b ran i důchodů; kdo hlasovali (na př. ve sněm ovně, ve vládě), aby círk ev n í m a­ jetek byl zabrán. Tou censurou jsou velm i pravděpodobně postiženi i ti, kdo takový m a jetek kupují nebo najím ají. T u k la tb u m ůže s v in n ík ů sejm out jenom S vatá stolice nebo kněz, k te rý m á od ni zvláštní zm ocnění. R ozhřešení se d á až tehdy, když je všechno poctivě vráceno. K dyž by už však bylo velm i nesn ad n é tu věc hned v rá tit, dostačí p rozatím vážný slib, že bu de vše co n ejd řív e napraveno. T ato církevní censura je la ta e sen tentiae, to znam ená, že stíh á p re stu p n ík a hned, i bez zvláštního výroku p říslu šn é au to rity . V řečeném k á ­ nonu jsou u vedeny ještě jin é tresty p ro kleriky, k te ří by se ta k provinili nebo s takovým nezákonným jed náním projevili souhlas (hlasování v parlam entě, ve vládě). T y jsou v šak feren d ae sententiae, t. j. m ůže jich b ý t užito podle úsudku diecésního biskupa. T akový kněz může b ý t zba­ ven svého beneficia, proh lášen za neschopného p řijm o u t jin é a su sp en ­ dován; ty to tre sty m ohou zů stat v p latn o sti ještě i tehdy, když už v y ­ konal zadostučiněni a byla s něho k latb a sňata. — K ánon m á ještě jed n u zajím avost: K dyby te n pych vůči círk evním u m ajetk u spáchal sám p a ­ tron, pozbývá svých p rá v plynoucích z p a tro n á tu (na př. p rá v a p resen tace na up rázd n ěn é obroči). B ude-li naše vláda je d n at s V atikánem o restrik ci círk ev n íh o m ajetk u u nás, je pravděpodobné, že dojde k dohodě; C írkev je totiž neú stu p n á

94

jenom v těch vécech, k te ré se přím o tý k ají náboženského života. Ale do­ kud ta dohoda s Ř ím em neexistuje, nesm ějí m ít katolíci žádnou účast v nějakém nezákonném počínání ani se z něho obohacovat na ú čet C írkve A že to nezákonné jed n án i je, dokázal nedávno v b rn ěn sk é N árodní ob­ rodě náš v ynik ající odborník v církevním p rávu univ. profesor JU D r F ra n ­ tišek Kop. O. M. P e t r ů

K otázce záboru cí rkevní ho maj et ku S nad si někdo řekne, že to sem nepatří, že je to otázka politická, pro ktero u není m ísto v časopise pro duchovní život. Z ajisté, m á ta to otázka také politické pozadí. To se však zd ů razň u je tako v ý m způsobem , že se zapom íná na věc m nohem důležitější, totiž na m o ráln í strá n k u problém u. Jestliže se i něk teří katolíci těší, jak se obohatí z círk ev n íh o m ajetku, je to znám kou velkého poklesu m ravního cítění. A zkušenosti nám , bohužel, ukázaly, že tom u ta k je. C írkev jakožto dokonalá společnost m á právo na m ajetek tak jak o každý jednotlivec. M ajetek, k te rý m á, získala zákonným způsobem . Z n ej­ větší části jsou to odkazy věřících, k te ré s sebou nesou povinnosti se stran y C írkve. Jestliže je C írkev násilně, proti své v ůli zbavována svého m ajetku, páchá se na ní křivda. A té to křivdě, p ách an é n a m ajetk u d ru ­ hého, se řík á ja k v zákoně ta k v m ravouce krádež. M ravouka d efin u je k rádež jak o odcizení věci z důvodů zištných p ro ti důvodně odporující vůli m a jetn ík a té věci. K rádeží se obohacuje ten, kdo krade, v té m íře, v ja k é je poškozen pravo p latn ý m ajitel. P roto každá sk u tečn á k rádež je n e­ sprav ed liv á a je jí n áp ra v a není m ožná bez n áh ra d y učiněné škody. V p říp ad ě záboru církevního m ajetk u se operu je s pojm em vykupování. Ú ředně se nem luví o záboru, nýbrž o vykupování církevního m ajetku. V ykupování v šak předpokládá je d n ak dohodu stra n y k u p u jící a p ro d áv a­ jící, je d n ak ta k é spravedlivou n áh ra d u za véc koupenou. Jestliže m ajitel nechce p ro d at věc, k te ro u by chtěl d ru h ý koupit, a obecné blaho n u tn ě nevyžaduje, aby ta to zm ěna m ajitele vykoupením byla provedena, p ak je tu p rosté násilí vůči m ajiteli. A tu nesou m ravní v inu všichni, kdo se takov é násilné akce zúčastňují. T ěši-li se mnozí katolíci, že se obohatí církevn ím m ajetkem , měli by si uvědom it, že n en a sta n e-li v této věci dohoda s tá tu s C írkvi, bude m ít te n to zábor n u tn ě c h a ra k te r krádeže, nebof bere-li kdo p ro ti vůli m a­ jitele, je to věc nespravedlivá, a Z ten, kdo bere, je jednotlivec nebo stát. Z toho však také plyne, že človék, k te rý m á smysl pro spravedlnost, ne­ m ůže p řijím a t nic kradeného. J in a k by měl spoluvinu na krádeži. V p ř í­ padě, že by se nedohodla C írkev se státem ve věcí pozem kově reform y církevních sta tk ů , nem ůže jedinec s dobrým svědom ím p řijím a t církevní půdu, leda že by zaplatil za ni takovou cenu, ja k á je je jí sk u tečn á hod­

nota. Jin a k se dopouští sám nespravedlnosti, protože se n ep ráv em oboha­ cuje na škodu druhého. To jsou zásady nejen katolické m ravouky, nýbrž přirozeného zákona, k te rý je v y já d ře n v D esateru slovem n e p o k r a d e š . L idskou ch am tivost a touhu po m ajetku, třeb a s i za cenu ochuzení d ruhého, m usí odsoudit každý, kdo m á kousek sm yslu p ro spravedlnost. Písm o sv a té v K nize p ří­ sloví p rav í velm i výstižně všem, kdo nikdy n em ají dosti: »Jedni d áv ají ze svého, a přece bohatnou, jini berou z cizího, a m ají b ídu vždy.« 11. 24. Dači k

Opuštěná farnost Je to jed n a z mnohých. Už ta k ra jin a vyhlíží jak o zakletá, na všem prach: na listech odpočívajících, tichých strom ů, žlutých jako voskové svíce v dušičkových dnech. T icho sráží Člověka k zem i nebo ho pozvedá n ad ní. P odle toho, ja k dovede to ticho jeho srdce rozezvučet. P ara, v níž bydlel kdysi vlažný kněz, je dnes p u stá docela. S ořechovník u padají velké plody na tv rd o u zem a nikdo si jich nevším á. V rátka z farn íh o d vo ra do h řb ito v a jsou o tev řen a dokořán. Ve vsi jsou uloženy u kohosi klíče od kostela. P odává nám je přes b ran k u . K lik a od sa k ristie mi zůstala v ruce. H lavní o ltá ř je rozebrán. V šude prach. P ra ch zapom enutí. Ve sv ato stán k u je S pasitel v ciboriu. K lečím tam dlouho. P ak sloužím mši sv. v uzavřeném kostele, odpočívali tam moji rodiče na poslední cestě. Jse m velm i šťasten, i když kolem je duchovní poušť, doslova, i v duších. L idé m ají to, co si zasloužili. Kéž bychom byli vždycky tam , kde nejsou ani ti, ani oni stran íci, nýbrž kde jsou jen lidé. Ale kde je n ajít? K dežto ja ro je rozevláté a p ln é pohybu a zvuku, podzim ní k ra jin a je statick á, stu d e n á a nehybná, pln á ap atie, jež zůstává ve stav u trv além a nezm ěnitelném . T ato k ra jin a bez kněze je dokonalým suchopárem . K ostel oněměl. S pasitel mlčí. J e m yšlenka velm i sta rá a p ráv ě proto zaslu h u je bedlivého povšim ­ nutí. Sleduji ji od sv. A ugustina, ale ve skutečnosti je m ožná ještě starší. Nemohl jsem se o tom přesvědčiti: totiž, že zlo nem á své v lastn í ex iste n ­ ce, nýbrž je jaksi vždy závislé na dobru. J e je n n ed o statk em dobra. To řík á výslovně sv. Tom áš A quinský. Člověk sled u je a m usí sledovat vždy n ějak é dobro, p a rtik u lá rn í nebo obecné a čím je to dobro užší, tím h ů ře pro něho. F rá C h r y s o s t o m

Z misií

Jaz yková práce mi si onářská R eholník Lyonské družin y m isionářské P. S irlin g er je 34 roky v Nigerii. O vládá pět evropských jazyků a m im o to všechny řeči v N igerii:

hausa, goem ai a kagoro. V řeči hausa, k te ré užívá většin a m u su lm an ského obyvatelstva, napsal různé náboženské knihy a učebnice. P. S irlin ger sestavil ta k é prvou g ram atik u řeči goem ai a přeložil do ní Písm o svaté, katechism us a jin é náboženské knihy. P a k se o b rátil k řeči k a­ goro. M noho m isionářů se již pokoušelo sestaví ti g ram a tik u této řeči, ale bezvýsledně. Až tep rv e P. S irlingerovi se podařilo n ajiti klíč ke g ram a­ tice této obtížné řeči, k te rá m á chudý slovník a velm i složitou syntaxi. M isionář odhalil m echanism us skloňování a časování a tak mohl dovést m luvnici řeči kagoro a slovník její do konce.

Činnost bel gi ckých mi si onářek pro povznesení čer­ nošské ženy B elgičané m ají ústřed n í společnou revui pro všechny belgické m isie africké. G rands lacs, V elká jezera. Vychází v N am ur. Vyšlo p ráv ě zvláštní číslo o činnosti nam ursk ých dom inikánských m isionářek. S estry p rac u jí nejenom nem ocnicem i a vyehovávacím i ú stav y p ro m ládež, nýbrž stav éjí Školy všech d ru h ů od m ateřských p řes u čitelské ú stav y k e ško­ lám odborným . Z organisovaly živé h n u ti m ládeže a s ta ra jí se o vzdělání a výchovu dom orodých o šetřov atelek a porodních asistentek.

Cs t ř e d ní s emi nář v belgickém Kongu O tcové m isionáři D ucha svátého měli čty ři sem in áře pro výchovu do­ m orodých kněžL N yní je sjednotili pro čtyři apoštolské v ik ariáty , aby mohlo být vytvořeno dokonalejší stu d ijn í středisko.

Nový způsob apošt ol át u byl zahájen v Indii d om in ikánk am i sv. K ateřin y . Osm dom inikánských řeholnic s plným un iv ersitn ím vzděláním se vrací do Indie. V ětšina jich je totiž indického původu. Již jejich povoláni k dom inikánském u řád u bylo podivuhodné. T ehdy ještě nebylo d om inik án ú v m isiích indických. Poznali řád jen z Četby. P ře d 13 lety opustily Indii a odebraly se do Italie, kde vystudovaly univ ersitu. V racejí se dom ů, aby působily mezi vzdělaným i indickým i ženam i in telek tu áln ím apoštolátem . N ebudou nositi řeholního roucha, je jich řeho lní roucho bude roucho žen indických. Papež p řija l sestry p řed n áv ra tem a udělil jim své požehnání. S estry budou p raco v at v územ í svěřeném dom inikánům .

tJčast mi si onářů na povznesení rol ni ct va v Kongu V Belgickém K ongu stojí m isionáři v čele hospodářském u pokroku. Oni naučili dom orodce m oderním hospodářským m ethodám . N aučili je pěstovati ve velkém zeleninu a ovoce. Dnes se odváží leteckou cestou

denně n esm írn á k v an ta če rstv é zeleniny a ovoce, takže si všichni uvědo­ m uji, ja k cennou je ta to práce m isionářů. Ovšem, až K ongo zcivilisují, až ta m n asta v ě jí škol, p řijdo u noví světlonoši a budou je vyh azo v at ze škol a v y k řik o v a t o zotročování a ohlupování a vykořisťování lidí skrze církev a o m nichů ro tě l í n é . . .

Kř e s ť a ns k ý Syndikalismus v Bel gickém Kongu V B elgickém K ongu jsou v p řek rásn é m rozvoji dělnické sy n d ik áty , jako tom u je v Belgii sam é. S y n d ik áty m ají dokonce dva časopisy, jed en pro belgičany, vycházející francouzský a flám sky, d ru h ý pro dom orodce, k terý vychází francouzský a ve čtyřech řečech Konga.

Pas t or a ce umělců N ěkolik kro ků od B rodw aye stojí v 49. ulici kostelík sv. M alachiáše. K ostelík je zcela jakoby utopen ve stovce divadel a divadélek, b arů a továren. J e to kostelík um ělců, h lavně divadelních. J iž dv acet le t p ů ­ sobí u tohoto kostelíka sym patický kněz O’Reily, irského původu, jak uk azu jí i jeh o tem né ru sé vlasy. V tom to kostelu se ztrá ce jí v tichých chvilk ách um ělci jak o Bing Crosby, S pencer Tracy, H ildegarde, Iren e D ünne, Ja c k H aley, F red Alien, F ra n k Fay, Don Am eche, P a t O ’Brien, B ert W healer a jiní. P. O ’R eily pozoroval, že m u chybí hodně oveček n a bohoslužbách. Z jistil, že m noho z jeho oveček m usí pracov at p ráv ě celou noc a že končí svou p rác i p rá v ě ve čtyři hodiny v neděli ráno. S dovolením k ard in ála H ayesa zařídil p ro ně bohoslužby, p ráv ě když opouštějí svou práci. Tak se ú častn ili těchto ran n ích časných bohoslužeb u navení hudebníci, tanečníci a tanečnice, barm eni a kouzelníci nesčíslných d ivadel a divadélek. N yní se účastní těchto bohoslužeb p rav id eln ě Čtyři sta až p ět set věřících. M noho jich už přichází po tře tí hodině. P. O ’Reily je pro ně již p říto m en v kostele a slyší jejich svátou zpověď. P ak se p řip ra v u jí na sv a té p řijím án í. Dnes Čítá kostelík asi sto slavných jm en, jichž nositelé si učinili z tohoto kostela svůj farn í chrám . T ak byl odtud tak é pochováván Rudolfo V a­ lentino. Zde sloužil otec um ělců rek viem za slavného tan ečn ík a Ja c k D onohue a W iltona Lackye. O tec se v ěn u je všem svým ovečkám tohoto světa pro sebe. U jím á se nováčků, k te ří přicházejí sem h led at štěstí, sláv u a m ožnost uplatn ěn í svých ta len tů sku tečn ý ch i dom nělých. Otec O ’Reily m noho cestuje a všude se se tk áv á se svým i duchovním i sy n y a dceram i. V kostele se slouží teď p rav id eln ě osm mší svátých, k teré sh rom ažď ují na 4 tisíce věřících. N ew Y ork je totiž jakým si p rů ch o d n ím domem um ělců, k te ří se sem v racejí, i když se uchytili kdekoliv jinde. O 'R eily používá všech p ro střed ků, aby se dostal ke svým ovečkám . Tak rozesílá své věstn ík y do všech záb av ních p o d niků své farn o sti, k te ré pak

visí i ve všech tanečních podnicích. K aždý hotelový v rátn ý může poslou­ žit! hostům přesným seznam em bohoslužeb. B rán a farn í budovy je stá le otevřena všem jeho ovečkám , k te ré m ají k otci vždy volný přístup. J e s t jim otcem útěchou, poradcem , pom áhá jim d o sta t se do m íst, ta len tů m sh án í pomoc a up latn ěn í se. O 'R eily má h lavn ě srdce otevřené pro um ělce a jejich život. Ř ík áv á o nich: N ezapo­ m eňte, že oni pracu jí, zatím co se druzí baví a jsou to oni, k te ří je baví svou prací, spí, zatím co druzí pracuji. M ají své obtíže a svá nebezpečí a své zvláštní bolesti a proto i potřeby. A p ři tom nebyl jednou je d in k ráte O ’R eily v d iv ad le a n ep řijal žád­ nou volnou v stu p en k u od tolika svých oveček. A přece jim rozumí. A um í jít za nim i a n a jit p rostředky, ja k i je získat a i jim um ožnit! náboženský život. O ’Reily nikdy nekoná sbírek pro svou farnost, ale přece m u nic n e­ chybí. Sdružení um ělců m u věnovalo n ád h ern ý m ram orový o ltář. Celé zařízení m á velkou um ěleckou cenu, ale h la v n ě cenu lásky a oddané vděčnosti um ělců. O sservatore Romano della Domenica

Pr obl émy pohrani čí

(Pokračování.)

Nedostatek kněžstva

Podobně jako nevědom ost náboženská i n edostatek kněžstva je p ro b lé­ mem, k terý n u tn o řešit nejen v pohraničí, ale v C írkvi sv a té vůbec. Ovšem pohraničí a diecése litom ěřick á je na tom v naši vlasti nejhůře. To je tak é starost, k te rá doléhá na nového litom ěřického p an a biskupa nejtíživěji. A nelíčí situaci své diecése p říliš černě, jestliže ve svém prvém pastýřském listě s žalostí předpovídá situaci ještě sm utnější. S taří kněží brzo opustí tento sv ě t a m ladí s přepracovanosti brzo zničí své síly. Co potom ? Co m ůžem e čekat za p á r roků od kněze, k te rý sp rav u je pět. sedm, ano i 12 farno stí? Co píši, jsou fa k ta každém u znám á, ale m usim e si jednou uvědom it, že nestačí k o n stato v at fak ta, lom it zoufale ru k am a, ale p řišla doba, kdy n utno jednat! P ředevším se m usím e m odlit, aby poslal B ůh děln ík y na vinici svou. K oná se všude pobožnost kněžské soboty? Dovedem e si p řed sta v it ten kapitál, k terý bychom tím získali u P án a Boha, kdyby každou p rv n í so­ botu se vznášely m odlitby k N ejvyšším u po celé naší vlasti o kněžská povolání? Z nám e snad nějakou osobu již delší dobu nem ocnou? P o rad ili jsm e jí, ja k by si m ohl získat nesm írné zásluhy, kdyby obětoval své u trp en í za kněžská povolání? S nad i tento k a p itá l zůstal nevyužitý. M ám e u nás zřízenu Pom ocnou akci pro kněžská povolání. Je zave­ dena v každé farnosti?

M ám e u nás d va ústavy pro pozdní kněžská povolání — nem ěli by re ­ d ak to ři katolických časopisů p řin á še t občas zprávy o životě v těchto ú sta ­ vech? K onečně bude u n ás tolik katolického sm yslu, že n ebude obav a p ře­ m louvání chlapců, aby nechodili do m alého sem ináře v Bohosudově? Měli bychom si uvědom it, že diecése litom ěřická sta la se dom ovem m noha M oravanů a S lováků — m ěli by ted y tito p o k lád at za svou po­ vinnost m yslet na duchovni p o třeb y svých rodáků. K olik kněžských povolání zm aří šp a tn á četba! Měli by tedy katolíci b d ít n ad školním i a obecním i knihovnam i, n ad četbou naší m ládeže. K dysi vyšla v H lídce studie: K něz v české belletrii. V ýsledek byl sm u t­ ný. S ituace se nezlepšila. Doposud se stalo typickým pro českou »taky literatu ru « líčit kněze jako nem rav u , lakom ce a labužníka. M ůže taková četba b u d it kněžská povolání? J e to v zájm u celonárodním nedovolovat zostouzení kněžského stavu. A tím sm u tn ější, jestliže takovou lite ra tu ru vydává někdy nějak é i ta k zvané katol. nakladatelství! Z vláštní stu d ie by vyžadoval n ám ět sem inární výchovy. Z am yslit se, proč z něk teréh o sem in áře chodí do bohosloví m álo ab itu rie n tů — a zjed n a t náp rav u ! P ěsto v án i nových kněžských povolání a především pozdních kněžských povolání je přece jenom zdlouhavý postup k zlepšení situace. M usíme však m yslit n a to, ja k aspoň za b rán it k zhoršení p říto m n éh o stavu. N utno vážně m yslit na zd rav í m ladých knězi. Bohužel na m nohých mís­ tech v pohraničí lidé o kněze p říliš nestojí a vůbec nem yslí na to, jak u sn a d n it knězi rychlé a zdraví neškodící spojení z jednoho m ísta n a d ru ­ hé, bohužel jsou m ísta, kde kněz nem á po celou neděli času na jíd lo a nikom u n en apadne něco donést a sám nem á času něco si ohřát. Ja k dlouho se dá takový život vydržet? K aždý kněz nem á m ožnost k o u p it si a u to nebo m otorku — a p ak v každém počasí se nedá na m otorce jezdit. O cenění kněžské práce by ú řad y prokázaly, k d y b y se p o staraly sam y o d o p rav u kněží z jednoho m ísta n a dru h é. V p ohraničí nem ůžem e čekat, že by sí po kládali za čest předsedové MNV vozit kněze, ja k tom u je na př. na M oravě! Myslím, že by se m ělo něco podn ik n o u t na vyšších m ís­ tech i v této věci. Jso u p říp ad y obdobné antické řecké kolonisaci. I my m ůžem e hovořit ta k řk a o m ateřských obcích, k te ré kolonisovaly celé obce v pohraničí. Neměl by m ateřský fa rá ř p řisp ět radou a pomocí duchovním u správci v pohraničí? N em ěl by občas zajet mezi své bývalé farn ik y ? R ozhodně bychom se m ěli p ostarat, aby každý kněz v p ohraniči mohl odjet na dovolenou — ne lenošit — ale v klidu v ěn o v at se své duši a vzdělání a občerstvení sil. K zm írnění nedostatku kněží a k šetření zdraví kněží v pohraničí by m ohli p řisp ět obětaví a uvědom ělí pracovníci K atolické akce a laičtí k atecheté a katechetky. Tu už jsm e u třetíh o bolavého m ísta pohraničí,

který m je t é m ě ř n a p r o s t ý n e d o s t a t e k o b ě t a v ý c h a u v ě d o m ě ­ lých Laických p o m o c n í k ů ! Jso u kněží, k te ří jistě p řijd o u ochotně v y pom áhat do pohraničí, nebo k te ří by s dovolením svého O rd in áře přešli do litom ěřické diecése — ale potřebovali bychom pohraničí kolonisovat pracovníky z K atolické akce. funkcionáři z SKM. Vím, že i ve vnitrozem í je K atol. ak ce v plénk ách — ale přece měli bychom pom ýšlet, ja k co n ejd řív e poslat do p ohraničí praco v n ík y z K a ­ tolické akce anebo pracovnice C harity! Podobně n u tn o více propagov at m yšlenku katech etick éh o povolání a jejich školení. T ak jako p řejím ala m ěsta a vesnice km otrovství n ad slezským i obcemi, ta k by m ěly m oravské a slovenské obce p řejím at duchovní km otrovství n ad obcemi především v českém severu. K onečné jsou v pohraničí poutní m ísta. Nemohli b y M oravané, O rli a jin é katol. organisace pořád at pouti a m anifestační zájezdy do pohraničí, ab y zavčas zničili v zdejších katolících pocit m éněcennosti? Jsem zvědav, n ajd o u -li se na Slovensku a na M oravě lidé, k te ří by aspoň něco z těchto n ám ětů uskutečnili. —Čka.

Cí rkev bojující N edávná n ávštěva v Rim é mi znovu u jasn ila a proh lo u b ila te n pojem. P ra v á C irkev byla, je a bude vždy na zemi C írkví bojující, jejím ž cílem je boj proti zlu v jak ékoli podobě. J e to boj p roti satan ism u , k te rý ve všech dobách v n ejrů zn ějšich form ách u silu je zničit dílo K ristovo pro spásu duší. S v até m ěsto dovede d á t m noho tom u, kdo opravdu chce poznat poslání p ra v é C írkve K ristovy. N estačí jen procházet m e c h a n i c k y spoustou nejrůznějších kostelů, p o čítat sloupy, m ě řit rozlohy ch rám ů a sro v n áv at je s jin ým i ve světě. J e n m alý užitek odnese si z Ř ím a ten, kdo bezdušně ob divuje chrám ové fresky a obrazy. T ak je potom pochopitelné, řek n e-li někdo po celodenním putováni V ěčným m ěstem : »Jsem z toho celý zbitý,e člověk už je n m echanicky počítá: »Šest chrám ů jsem viděl, pět kostelů, deset sloupů, a p s id y . . . , ale víc o tom nevím .c Myslím, že je n utno p ro jít celým Římem, n av štív it tam vše, co se dá, i když tělo si stýská a žaluje. J e n duše nesm í zlenivět a d á t se odvádět od p ráv ě p o d staty prohlížení Řím a. N eboř jen ta k vznikne ucelený názor n a cen tru m křesťan ství. Rím je n utn o procházet v m editaci a ' v m od­ litbě. To jsou dva činitelé, bez nichž je skoro zbytečné tam jezdit. P roto nestačí jít se podívat k hro b u sv. P avla, obdivovat pětilodní basiliku se Čtyřmi řadam i g ranito vých sim plonských sloupů. To vše je krásné, p ů ­ sobí im posantně, avšak m nohem silněji působí na tom m ístě m yšlenka-

Jsi u hrobu P av la — bojovníka! B ojovníka, k terý vše obétoval K ristu , n e ­ znal únavy, pracoval bez ustán í a prokazoval se jak o služebník Boží »mnohou trpělivostí v souženích, v nesnázích, úzkostech, v ran ách , v ža­ lářích, v nepokojích, v nám ah ách , v bdění, v postech (2. list sv. P av la ke K o rintským , 4; 5)«. V tom to m ěstě prolil svou k rev za K rista ten, který d řív e mečem stíh al všechny, kdo se hlásili ke K ristu. Znovu v y v stáv á obraz C írkve bojující. K rev P av lova splý v á s k rv í prvého papeže a s krví všech těch znám ých i n eznám ých m učedníku v m ohutný veletok, z něhož se dostává vláhy m ilosti Boží všem, kdo jsou dobré vůle. C írkev je nepřem ožitelná pro své m učedníky, k te ří čerpali sílu z K rista. S n ad někdy v různých časových úsecích se zdálo, Že již je přem ožena a přece se znovu vzchopila vždy k větší a větší slávě. V tom p rá v ě spočívá p o dstata boje; bojovat, podléhat, vzchopit se, vítězit, ustoupit. To jsou znaky boje nerozhodnutého. T akový boj vede C írkev na zemi. Má p řípověď vítězství svého Z akladatele, n ejd řív e však m usí o ně bojovat. A proto i podléhá, p ro to m á údobí úp ad k u svých členů ve v íře a m ra ­ vech. Ti jsou členy je n dle jm éna, na papíře, nic v šak není v srdcích. J e n hlouček v ěrných d rží je jí stavb u již již se h ro u tící. To znázorňuje sousoší před basilikou laterán sk ou, k d e sv. F ra n tiše k z Assisi v ztah u je ruce proti ní a podpírá bortící se stavbu . Boj m učedníků, sv ě tců -titan ů se zlem, se satanism em , je neúprosný, nesm iřiteln ý a m usí být rozhodnut absolutné, bez kom prom isů a výhrad. Vedl se v době řím sk ý ch císařů ohněm , mečem , křížem ta k dlouho, až znam ení kříže zazářilo i v palácích císařů. M učedníci zvítězili, protože neodpláceli zlé zlým, nýbrž tím , čemu se dnes řík á n espráv n ě — p asiv ita. »U deří-li tě někdo do tv á ře tvé, n astav m u i d ru h o u (sv. M atouš 5; 39)«. To je p asivita K ristových m učedníků, pasivita, ktero u nezničily šelm y v řím ském Koloseu, vězení m am ertinské, meče a kříže řím ských vojáků. Je jic h k rev byla vláhou pro stro m C írkve, k te rý d al plody, jež nebyly svou jak o stí dostiženy. Boj C írkve je zápasem lásky, k te rá je »shovívavá, dobrotivá, není ctižádostivá, n eh ledá svého prospěchu, n eroztrp ču je se, nem yslí o zlém, n era d u je se z nepravosti, nýbrž ra d u je se s p ravdou; všechno snáší, všem u věří, všeho se naděje, všecko p řetrpívá« (sv. P avel v 1. listě ke K orin tsk ý m 13; 4)! T aková je láska C írkve, podobající se m ohutném u ocelovém u peru, jež je ztlačováno z dopuštění Božího nepřátelstv ím , n en áv istí a zlobou, aby v p rav ý čas se vym rštilo prudce v zh ů ru a svým žárem se roztavilo a za­ plavilo celý svět. T ak bylo v p rv n ích dobách k řesťan sk ý ch v ftím é. Doba m učedníků byla v y stříd á n a údobím veliké sláv y C írkve a papežství. H lavní mezí, jež znam enala ob rat, byl příchod L u th e rů v a p ro testan tstv í, k te ré začalo ledovými srdci k ato líku ochladlý kov lásky C írk v e ztlačovat vždy níže a níže. T ak se d éje až dosud. J a k hluboko je již o p ět toto péro? D olehne znovu tak, že mezi jeho spirálam i poteče nová obětní k rev m u ­ čedníků? C írkev bojuje se satanem o duše, o n aše duše. J e o p rav d u životně důle-

žité, abychom si tu sku tečnost uvědom ili. J e třeba, abychom dnes byli p řip ra v en i na každou even tu alitu. M odlitbou a sk u tk y v y p ro sit si doby nového rozkvětu C írkve. K aždý z nás m usí se stá t bojovníkem na svém m ístě. V k anceláři, v dílně, ve škole. K rev p rv n ích řím ských m učedníků k nám volá. Ona nechce, aby byla p ro lita nadarm o! Je d in ě v prav ém pochopeni C írkve K ristovy — získaným studiem spojeným s dobrou v ů lí — a vyvoděním důsledků, jež z toho n u tn ě plynou, spočívá vítězství nad satanism em a zách ran a celého světa, nás všech, i naší vlasti. Jed in ě tehdy se splní to u h a B albínova, aby Čechy b yly zem í svátou — Bohemia sancta! S v a to p lu k Láb

J ak soudil sv. Tomáš o nevéře Bylo nedávno kdesi napsáno, že sv. Tom áš d okazuje sofisticky, že k a ­ cíři m ají býti trestán i tře b a i sm rti. P odám e si tedy stru čn ý přehled n auky A ndělského učitele o tom to th em atě a p řileh lý ch otázkách, ja k je to soustředěno h lav n ě v Theol. sum m ě 2. II. 10 a 11. J e n e v ě r a h ř í c h ? N a nevěru se m ůžem e d ív a t s dvojího hlediska: U toho, kdo o v íře n ikdy nic neslyšel (anebo o ní slyšel, ale způsobem nedostačujícím ), m luvím e o n evěře záporné. T ato n evěra nem á rá ž h ř í­ chu. Ti, kdo jsou tak o v íh le nevěřící, nejsou odsuzováni p ro h řích nevěry, n ý b rž pro jin é hříchy, k te ré nem ohou b ý t odpuštěny bez víry. — Jsou však lidé, k te ři odporují poznané p rav d ě víry , anebo v íro u i pohrdají. U těch je n ev ěra hřích, nejtěžší po h řích u n en áv isti Boha. D ůvod je tento: H řích je tím těžší, Čím více odděluje člověka od Boha; nevěrou se v šak člověk nejvíce vzd alu je od Boha, protože ani nem á pravého poznání Boha — n esp rávným poznáním se mu nepřibližuje, n ý b rž naopak vzda­ luje. K aždý v šak uzná, že i při n evěře tohoto d ru h u je možno p řip u stit více nebo m éně polehčujících okolností, tře b a když někdo nehřeší ze zloby, jako tom u bylo u Savia. J e ovšem p rav d a, že nevěrec bý v á za hřích nevěry tížeji trestán než jin ý h říšn ík za jak ý k o li d ru h ý h řích (cete ris parib u s — za ostatn ích stejn ý ch okolností). Ale při jin ém hříchu, tře b a cizoložství, tížeji hřeší věřící než nevěřící (zase za o statn ích ste j­ ných podm ínek), protože on už je ve v íře poučen a m á více p ro střed k ů k ctnostném u životu (svátosti), takže snáze m ůže žít dobře. M a j í b ý t n e v ě ř í c í k v í ř e n u c e n i ? Ve v ěřen í m á veký podíl vůle, a proto n em ají b ý t nuceni k v íře ti, k te ří nikdy v íru n ep řijali, jak o pohané a židé. J e však možno je n u tit (jestliže je k tom u možnost), aby v íře nepřekáželi (když by se na př. v eře jn ě rouhali, sváděli k odpadu nebo k řesťan y pronásledovali). S tohoto stano v isk a se o sp rav ed lň u je válka p roti nevěřícím . N evede se proto, aby byli n ásiln ě p řin u cen i k víře, nýbrž aby n ebránili v pokojném šířen í víry. — Jin a k však soudí sv. Tom áš o těch, kdo už jednou víru p řija li, ale p ak ji odhodili, jak o b lu d aři a od-

padlici. »Ti m ají byti i tělesně donucováni, aby plnili, co přislíbili, a po­ drželi, co jednou přijali.« S n ad se bude někom u zdáti to to m ínění sv. Tom áše divné. Ale uvažm e psychologické okolnosti, za k terý ch by la S um m a psána. N áboženské sm ýšlení pronikalo celé jednání k řesťan ů . Na v iru se dívali jak o na n e j­ větší poklad. K acířství proto bylo u nich zločin ohavný, a to pom ěrně řídký. Šlo ted y daleko snáze tako v éh o Člověka p řin u tit, aby se v zpam a­ toval a neškodil sobě i jiným . — P ro toto řešen í se dovolává A ndělský učitel sv. A ugustina. Ten v listě 143 píše: »Muj d řív ější názor byl, že n i­ kdo nem á býti nucen k jed n o tě s K ristem , nýbrž že se to m á diti slovy, že se m á bojovati disputováním . A le tento m ůj názor je p řek o n án sk u ­ tečností. N eboť bázeň před zákony ta k prospěla, že m nozí řík a jí: Díky Bohu, že zlomil naše pouta.« Bylo to v době donatistických násilností proti katolíkům . S tátn í ú řad y proti b lu d ařů m p řísn ě zakročily, a v ý sle­ dek n a m nohých m ístech byl velm i dobrý: svedení d o n atisté se vraceli do C írkve. — P ro ti tom uto řešen í si d ává sám sv. Tom áš n ám itk u z P ísm a sv.: »Nechci sm rti h říšn ík a , nýbrž aby se o b rátil a živ byl.« A n a odpověď opět volá sv. učitele hipponského: Nikdo z nás nechce, aby n ěk terý b lu d a ř zahynul. A však jin a k nem ohl n ab ý ti m íru dům D avida, kdyby nebyl zahynul Absolon, jeho syn, ve válce, k tero u vedl proti otci. Z d a s e m ů ž e o b c o v a t i s n e v ě ř í c í m i . T u to otázku podrobně řeší m oralisté. N a ně odkazujem e ty čtenáře, k te ří by chtěli b ý t poučeni zevrubně. V šichni autoři v ša k v ycházejí z těchto obecných zásad sv. T o­ m áše: N ařízení n estý k at se s nevěřícím i je v lastn ě p rev en tiv n í o patření n a o chranu v íry slabých k řesťan ů . P roto se m usejí rozlišovat rů zn é si­ tuace, záležitosti, osoby a doby. K dyž je někdo silný ve víře, n eb rá n i se m u obcovat s nevěřícím i, k te ří dosud v íru n ep řijali. J e totiž dobrá n a ­ děje, že on o b rátí je, ne že oni p ře v rá tí jeho. Z vláště když k tom u n a ­ bádá ještě n ějak á nutnost, nebylo by dobře sty k u s nevěřícím i se v y ­ hýbat. Jin a k je tom u u k ře sta n ů pro stých a slabých ve víře. Těm se nem á dovolovati styk s nevěřícím i, protože je obava, že jim to p o dvrátí víru, sn ad d ost chabou. Z vláště sty k d ů v ěrn ější bývá pro takové slabé k řesťan y velm i nezdravý (na př. sm íšená m anželství). Je možno k ř tít déti židů a jin ý ch n ev ě řících proti vůli r o d i č ů ? S tředověk byl nách yln ý k odpovědi (a h lav n ě prax i) kladné. Sv. T om áš však odpovídá záporně. A jak o h lav n í důkaz u vádí zvyk C írkve, že se to nikdy nedělalo, ačkoli p říležito stí a m ožností bylo sdostatek, když v čele stá tu stáli m užové velm i oddaní C írkvi, ja k o K onstantin a Theodosius. Rozumové důvody pro toto řešen í uvádí sv. učitel toto: Bylo by značné nebezpečí, že ta k to p o k řtěn é d ěti by odpadaly v d o sp ě­ lém věku od víry, protože n ek ře sťa n ští rodiče by je k tom u naváděli. D ruhý důvod je ten, že to o d p oruje přirozené spravedlnosti. D ítě totiž přirozené p a tři rodičům . N em ůže s nim býti tedy n ak lád án o n ě ja k proti vůli rodičů, dokud nem á užívání rozum u. K dyž v šak už rozum ově do-

104

spěje, m ůže se už sam o o sebe s ta ra t ve věcech přirozených a božských. A tehdy se m á p řiv á d ě t k v íře nikoli nucením , nýbrž přesvědčováním , a m ůže i proti vůli rodičů přivoliti k v íte a býti pokřtěno. Z d a l i m a j í b ý t i b l u d a ř i t r p ě n i v l i d s k é s p o l e č n o s t i . Nad tím to Článkem sv. Tom áše se už m noho lidí pohoršovalo. Ale kdo vy­ chází ze zásady, že život duše je n esro v n ateln ě cennější než život tělesný, dá snadno A ndělském u učiteli za prav du. Jeho řešeni je jasn é: B lu d ař stv í je hřích ta k veliký, že ti, kdo se ho dopustili, zaslouží, aby byli nejen vyloučeni z C írkve, nýbrž aby byli sm rtí vyloučeni se světa. Po p ráv u jsou na sm rt v y d áv án i zločinci, k te ři ohrožují časný život; kdo ohrožuje duchovní život u lidí (tím , že porušuje víru), zaslouží si to tím spíše. C írkev v šak p řesto je k nim m ilosrdná. N eodsuzuje hned, nýbrž po p rv ­ ním a d ru hém napom enutí, ja k chce Apoštol. K dyž je v šak b lu d a ř za­ tvrzelý, m usí C írkev pečovat o spásu o statn ích a oddělit ho od sebe vyobcováním ; p ak už to ponechává světském u soudu, aby ho vyhladil se světa. (Víme, že se tehdy s tá t díval na b lu d a ře i jak o na škůdce a velezrádce.) Sv. Jero n ý m ta k é píše: Má se odříznouti sh n ilé maso, m á se odehnati od stá jí p rašiv á ovce, aby se celý dům , všechno tělo a všechen do­ b ytek nezanítil, nanakazil, nehnil, nezašel. A rius v A lex an d rii byl jenom jisk řičk a; ale protože nebyl hned potlačen, jeh o p lam en zpustošil celý svět. K om u se zdá toto řešeni příliš tv rd é a kdo proto činí výtky sv. T o­ máši, nechápe m e n talitu středověku, kdy se všechno sbíhalo v k řesťan ­ ském světovém názoru. A ještě jed n u poznám ku. Poslední světovou válku vyvolal více m éně jed en člověk. Ze začátk u byl ta k é jenom jisk řičk a. Ale »protože nebyl hned potlačen, jeho plam en zpustošil celý svět.« Sv. Tom áš na uvedeném m ístě řeší ještě jin é otázky stra n nevěřících. V ybrali jsm e jenom tyto jak o důležitější pro naši dobu a řek li bychom základní, které dávají sm ěrnice pro obdobné p řípad y . — V niknem e-li do středověkého m yšlení, poznám e brzo, že se nem usím e sk rý v a t s p o h n u t­ kam i, proč tehdy b y la C írkev ta k přísná vůči kacířům . Byla si příliš d obře vědom a stup nice hodnot. O. M. P e t r ů

O smyslu života O sm nácté století zajím al rozum a rozum nost, d ev aten ácté p říroda a déjiny, naše století zajím á život, ž i v o t l i d s k ý ; chcem e vědět nejen o vzniku života a jeho dějin ách (otázky m inulého století) nebo o povaze života, jeho obecných vlastnostech a odlišení živého od neživého (otázky vznikající obecné biologie), nýbrž o s m y s l u ž i v o t a lidského t. j. o jeho účelu a určeni, o n aplnění a dokonalosti. T yto otázky v z n i k a j í s a m o ­ v o l n é ze zam yšlení nad vlastním životem , z prak tick éh o vědění o om e­ zenosti našich sil a m ožností, z nejisto ty našich sn a h a dél, z porozum ění, že jednotlivé věci, osoby a výkony nem ohou up o ko jit naši živelnou touhu

po blaženém životě. V šechny ty to otázky se so u střeď u jí v jednotu: K do nebo co doplní naše síly, kdo nás ochrání, kdo nebo co n ap ln í naši touhu? T ato živelná lid ská potřebnost spolu s om ezeností, nejistotou a p o m íjejícností věcí a děl lidských v y stu p u je dvojnásob n aléh av ě za živelních p ří­ rodních pohrom , za otřesů v osobním lidském životě (ztrátě postavení společenského, m ilých osob, podlom ení z d r a v í...) a v dobách společen­ ských p ře v ra tů a vážných přem ěn ve složení společenství v níž se žije. My však žijem e v století hledícím na vše pod zorným ú h lem život­ nosti, v době p ře v ra tů a ničeni, v době velkých h n u tí společenských, v nichž jedinec ta k řk a zan iká; proto jsou uvedené otázky p ro každého z nás nejdú ležitčjší osobně, chcem e-li lidsky žít a žádná n au k a nebo sm ěr n ás nem ůže uspokojit nedovede-li je rozřešit. T ato h isto rick á n u tn o st do­ lé h á na všechny, na vás katolíky, n a m arx isty , n a e x iste n c ia listy .. Ja k é je postaveni a úděl jedince ve společnosti, co m ůže žád at a čekat od zm ěn sociálních? N a otázku »Kdo nebo co u rču je a n ap lň u je náš život« jsou možné tř i sk u p in y odpovědí s h ledisk a lidského: I. život je určo v án č i n i t e l e m n e — l i d s k ý m — Bohem, osudem , principem p ro n ik ajícím vší sk u te č­ n o s t i . . . (pojetí náboženské nebo fatalistick é); II. život si u rču je j e d i n e c s á m , sám je pánem svého života a v ěří v sebe (titanism us); III. život u rč u je jedinci společnost lidská, b u ď celá nebo tříd a (dnes m arxism us, etatism us). U važovat o fatalism u a titan ism u nem á valn éh o sm yslu; m ů ­ žem e led a zkoum at, z jakých duševn ích nebo životních poruch si jedinci položili tuto otázku a' fatalicky nebo tita n sk y zodpověděli. Z bývá nám proto dvojí řešen í: náboženské a p rotináboženské, v našich zem ích a době k řesťan sk é a m arxistické. M a r x i s t é tv rd í, že sm ysl života u rču je tříd n í příslušnost, že život jedince je hodnotný, je-li vyplnén p ro d u k tiv n í prací p ro společnost, bo­ jem o přem ěn u dosavadního společenského řá d u a radostm i plynoucím i z lidského vzájem ného soužití. Toto řešen í však neobstojí, poněvadž n e n í p r o v š e c h n y a n e v y ­ d r ž í ve v š e c h p o s t a v e n í c h l i d s k é h o ž i v o t a . Je p o u z e p r o z d r a v é a p r ů b o j n é jedince, k te ří neprožili p om íjejícnost věcí a lid­ ských prací v jednom z m ezních p ostaveni lidského života, v něm ž zů­ stáv ám e s a m i s p r á z d n o t o u . My k a t o l í c i věřím e, že B ůh u rču je náš časný život, jeho trv á n í i po­ vin n é naplnění; že žádá na nás všech sn a h u po dokonalém životě, jehož obraz je život P án ě rozložený h rano lem blahoslavenství; věřím e, že Bůh d ává každém u p otřebnou sílu k o n a t dobro a v y trv at. Z života P án ě a světců vím e toto: M usím e býti p řip rav en í, že svým bohum ilým životem budem e d r á ž d i t n e p ř á t e l e k r á l o v s t v í B o ž í h o , a že snad naší od­ p latou od lidí bude potupa, posm ěch a u trp en í — zlým za dobré (osmé blahoslavenství). T ento životní úděl neotřese však jasný m a pevným řád e m v osobním

m

životě i v eře jn ě činnosti skutečných světců; zů stáv ají s a m i d o b ř í a S í ř í p o k o j k r á l o v s t v í B o ž í h o . Č istota (prostota, jas a přím ost úm yslů) a p evn ost v dobrém jsou totiž d v a pohledy na je d n u nedělnou svatost života, spojené proto v P ísm ě se zaslíbením p atře n í n a Boha a a synovstvím Božím, v žd y t Bůh je sv atost (šesté a sedm é blah o slav en ­ ství). T ento dokonalý život vyrostl p o c t i v o u s n a h o u o v r c h o v a t é m r a v n í c t n o s t i a s l u ž b o u p o t ř e b n ý m : kdo se snaží k o n at ochotně a pozorně své v la stn í povinnosti, a touží, aby všichni byli spravedliví a z úcty k Bohu a ze slitovné lásky k bližním u pom áhá potřebným , p ře­ m ění se ve světce (4. a 5. blah.). N utný p ředpoklad tohoto p rů p rav n éh o života k svatosti je o d s t r a ň o v á n í p ř e k á ž e k n esprávného užívání věcí, to uh y po jakékoliv rozkoši a soběstačného zalíbení v sobě sam ot­ ném — k a j í c n o s t í , m í r n o s t í a p o d ř í z e n o s t í p r o z ř e t e l n o s t i B o ž í . V ždyt věřím e, že vše dobré m ám e od Boha a že B ůh ve svých d arech nám u kládá povinnosti; proto m usím e b ý t ochotní zříci se všeho, žád á-li Bůh, dovést nejen neodplácet zlé zlým, nýbrž trp ět, bu d e-li si žád at Bůh, lito v at m inulosti a n ap rav o v ati; sm u tek plynoucí z v lastn í nedokonalosti a nedokonalosti věcí a lidských děl je v ša k spojen stavbou proslavení K rálo v stv í Božího a d ů věrou v Boží všem ohoucnost pom áha­ jící, p řed jejíž vznešeností se skláním e v uctivém ú žasu buzeném n e­ pochopitelným m a jestátem Božím. P h D r A t h a n a s i u s Š n o b l O . P.

Apošt olát (Poznám ky k D idaché — k ČI. 1. v č. 1.) M oře atheism u, k te ré se rozlilo kolem nás, vyvolalo v řad ách k ato lík ů překo tnou touhu po apoštolátě. K aždopádně se toho o apo što látu v dnešní době m noho m luví. A proč to p řesto ta k dost nerůžové vypadá? Zdá se, že základní om yl je v názoru na věc. Chceš bý t apoštolem ? P ak rychle hledej m etodu! Cas od času proskočí v eřejn o stí zp ráv a třeb a o někom , jenž z lásky k duším sprav oval boty nebo d rh l podlahu. Ihned se najd e několik duší, k te ré jsou oslněny tím to skutečn ě zářn ý m vzorem . I začnou jeho m etodu kopírovat. D ělají totéž, a hle, úspěch se nedostavil. Čím to? Protože, d ělají-li dva totéž, není to totéž. T en cizokrajný kněz, jen ž měl úspěch, apoštoloval v jiném prostředí, měl jin é osobní v lastn o sti a měl jiné lidi před sebou. A nyní m y, k te ří jsm e použili jeh o m im iky, a jeho gestikulace se divím e, že jsm e vyšli naprázdno. P řed stav u jem e si prostě ono kouzlo apoštolské osobnosti v čem si vnějším , co p řistu p u je zvenčí k člověku; že stačí »odkoukat« to na n ějak ý ch schůzích. A v tom je zá­ k ladní blud d nešní apoštolské h y p erak tivity. Z atím podm anivá síla apoštola m á k o řen v j e h o v n itřn ím životě. M u-

sim e v yzrát v k řesťan sk o u osobnost a potom se podivím e, ja k ý m m eto­ dám nás naučí lásk a k bližním u, jež je n utným důsledkem lásky k Bohu. N ediv se, b ra tře , že nem áš úspčchy! N euč se apoštolátu to lik n a sc h ů ­ zích, jako na k lek átku! P řed křížem ! C rux est ca th e d ra sum m i M agistři docentis! (S. Tb. III., q. 4«., a. 4., c). On ti pom ůže ve zpytování svědomí, až se budeš p tát, proč ten neúspěch. Z aslechneš v hloubi duše slova: »Po­ hleď jen, příteli, na m ůj život! M ohl jsem rázem sraz it všechny ke svým nohám , jediným výšlehem svého Božství. A le neučinil jsem tak . T řicet let v n azaretské dílně, čty řicet d ní postu a potom tep rv e tř i ro k y v e ře j­ ného života. A n echtěj ani po takovéto p říp ra v ě úspěch za každou cenu! Ani já jsem jej nem ěl. Vzpomeň je n n a chvíle, k te ré jsem prožil v n aza­ retsk é synagoze. (Luk. 4, 14 n.) K dy jsem stá l jak si bezmocný vůči n e ­ věře svých v r s te v n ík ů . . . A nakonec vyvrcholení m ého zápasu o lidi v opuštěnosti velkopáteční. T ři hodiny Božské passivity, k te ré byly n e jvySší ak tiv ito u : lidstvo celé bylo sm ířeno s Otcem. C hceš-li m ít úspěch, jenž by m ěl odezvu v e věčnosti, p ak m usíš postaviti ro v n ítk o mezi ces­ tou apoštola a cestou křížovou. Chceš-li m ít k o runu slávy, u tk an o u u Otce světel ze získaných duší (srv. Fil. 4, 1), p a k m usíš m iti již zde k o ru n u u tkanou z p řečetn ých trn ů . O tevři an n ály k řesťan sk éh o apoštolátu, na k terék o liv strán ce chceš, vždy se ti ozve ste jn ý refra in : » V p rác i a n á ­ maze, v nočních bděních často, v h lad u a žízni, v postech často, v zim ě a nahotě. (II. K oř. 11, 27). Anebo »dobrořečte těm , k te ří v ám zlořečí a m od­ lete se za své nepřátele. P ostěte se za ty, kdož vás p ro n á s le d u jí. . . (Didachě 1, 3). Ano, b ra tře , už jsi se někdy zkusil p o stit za ty hrozné a th e isty? — N evím , bude-li se ti líb it tento ta k to podložený apoštolát. J e každopádně nehalasivý, ale je účinný; a h lavn ě: není zastaralý ; neboť pak by bylo zastaralé křesťan stv í vůbec. A ta k n ejsi-li s to u to základní m ethodou ap oštolátu spokojen a chceš-li n a jit recep t: »jak na to snadno a rychle«, p a k si o tevři rad ěji p říru č k u n ějak é m oderní ideologie. Letos o prázd n in ách jsem měl to štěstí, že jsem m ohl p u to v a t do A rsu. Snad ze všech poutních m íst francouzských na m ne nejvíce zapůsobil ten m alý kostelík se starou zpovědnicí, zbitou v rohu sa k ristie ze dvou p rk en a s ubohou, hladce ohoblovanou kazatelnou. Tam zápasil sv. Ja n M aria V ianney s ďáblem , tam m u v y rv al nesčetné duší. (P rý asi 300 tis.) Měl prav du , ubohý technický artik l, ale m ěl zato hlubokou v n itřn í sv a ­ tost. My n em ajíce této, sv alujem e v š e c h n u v inu na n edostatek onoho. V noci bděl sv. fa rá ř na m odlitbách, jedl již plesnivé bram bory, ve dne seděl d louhé hodiny ve zpovědnici a ta k se stal hrozným ďáblu. — A ještě jed n ě věci jsem si v A rsu všim l. A rs je vesnička velice malá. Ja k to, že tam do sm rti působil takový veliký člověk? Snad by se bylo slušelo je j d át do hlavního m ěsta, aby m ěl styky, aby mohl o d tu d rozví­ řit h lad in u celé F rancie. Nikoliv! On p okorně žil mezi pěti chalupam i, na m ístě k am jej poslal biskup. V ěnoval těm p ěti chalupám sebe celého, svůj spánek, m odlitby, p ů s t . . . A ta k se stal všechno všem : o brátil půl

Francie. K dyby byl vénoval sv ů j zřetel polovině Francie, nebyl by o brátil an i těch pět chalup. A tak, m ilý b ra tře a m ilá sestro, nechť té n ezarm u cu je vědom í, že ten a onen apoštoluje a ty bys tak é rád a, ale nevíš jak. NeŠplhej n a řečnic­ kou trib u n u proto, nesluší ti to! Z ůstaň pékně tam , kam té postavil Bůh. A b u d e-li v tv ém srdci sílit láska k tom u, jenž jed in ý je Silný, p ak věř, že ú m ěrně s tím v y try sk n e z tvého srdce i p ram en lásky k těm, o nichž řekl náš M istr: »Líto jest mi z á s tu p ů ...« (Mat. 15, 32). A budou j e h o . . . Josef Hermach

Náboženské kni hy P řinesla nedávno zbožná katolická žena náboženskou knihu, k tero u jí v ě ­ novala u čitelka-katoličk a, s níž se seznám ila na Sv. H ostýně. B yla to kniha v y daná S družením m ládeže jed n oty če sk o b ratrsk é ve prospěch fondu pro postavení m odlitebny Je d n o ty če sk o bratrsk é v N. N. J í — p rosté ženě katolické — byla kniha podezřelá, nenašla v ní sch v álen í círk ev n í v rc h ­ nosti, ale pro jisto tu je šté se tázala, ja k se k takové knize zachovat. Po­ m aten a b yla názorem vzdělan ější dárkyně, že tak o v é k n ih y lze Čisti, že však si z toho vybere je n to správné. P ro to d árk y n ě koupila a daro v ala k n ih u jed nající o P án u Ježíši, avšak n ap san o u a vydanou jinověrci. A přece jsou předpisy círk v e katolické jasné. K anon 1399, § 4 praví: Sam y sebou (iposo iure) jsou zakázány: k n ih y k terý ch k o liv nekatolíků, k te ré jedn ají ex professo o náboženství, leč by bylo jisto, že v nich není nic obsaženo p ro ti katolické víře. Tedy knihy nekatolíků, buď odpadlíků nebo b ludařů nebo rozkolníků nebo n ep o křtěných, když je d n ají o n á ­ boženských otázkách ex professo = z povolání t j. úm yslem u č it jim nebo je d n a jí o nich hlavně nebo z velké části. Všecky k n ih y n ekatolíků jednající o posvátné vědě, o pravdách věroučných nebo m ravoučných, o církevním p ráv u a církevních dějinách, o p rav d ách filosofických, které jsou podkladem náboženství a bohovédy, p o k lád ají se buď za bludné nebo aspoň v íře nebezpečné, n en í-li opak zaručen. P ro to nelze jich čist bez předchozí inform ace. N esm ěji býti proto podle can. 1385 ani od la ik ů v y d áv án y náboženské knihy bez předchozí cen su ry (zkoumání). Ve 2. bodě § 1 uvedeného k a ­ nónu se p rav í výslovně, že schválení círk ev n íh o p o třeb u jí knihy, k teré se tý k a jí Písm a sv., p osvátn é bohovédy, círk ev n ích d ějin a církevního p ráv a, přirozené bohovédy, ethik y a jiných takových náboženských a m ravoučných n au k ; a vůbec spisy, v nichž se v y sk y tu je néco, co se zvlášť tý k á náboženství a počestnosti m ravů. Z tohoto ta k širokého ustanoveni lze dovodit, že každý spis nebo knížečka jed n ající o náboženství a otáz­ kách přináležejících p o třeb u je předchozího círk ev n íh o schválení. P ra k tic k ý závěr. S jistotou a bez obavy lze čisti náboženskou knihu pouze tehdy, m á-li círk e v n í schválení (im prim atur).

Toto o p atřen í církevní nelze n ija k nazvati úzkoprsým . Běží totiž o n e j­ větší sta te k člověka, o víru, bez niž n en í spasení. T éto v íry strážcem , vykladačem a uchovatelem je z u stanovení K risto v a círk ev katolická. Má tedy velm i vážnou povinnost pečovat o to, aby v íra n ebyla zkalena, an i n aru še n a ani zničena. P roto je povinna za b rán it všem u, co by mohlo v íru ohrozit, a v aro v a t ba o d ep řít vše, co by v íru o trávilo nebo usm rtilo. C írkev totiž dobře ví, že blud je lákavý, zvláště je-li podáván na pékné m íse a je -li podporován v la stn im sklonem a touhou. T im to C írkev n i­ k te ra k neom ezuje m ožnost vzdělání v náboženských otázkách, poněvadž je k n ih schválených dost a dobrých, b a vynikajících. Je -li pak tře b a ke stu d iu i k nih zakázaných, d ává každém u, kdo toho sk u tečn ě nezbytně p o třeb u je a kde je o právněn á naděje, že nebezpečí pro v íru n eb u d e v ů ­ bec anebo omezeno n a nejm enší m íru, dovolení k četbě zakázaných knih, když o to požádá svého biskupa. A je ště néeo tře b a zdůraznit. P odle círk evníh o p ráv a (can. 1398) zákaz, k terý p o stih u je knihu, n etýká se jen četby. K atolíku je zároveň zakázáno tu to k nih u v y d áv a t a šířit, u cho v ávat u sebe, prodávat, p ře k lá d a t do j i ­ ného jazyka, jiný m půjčovat. Ze všeho tedy vyplývá, že katolík, poslušný své svaté círk v e nebude ani k u p o v at ani d arem věno v at náboženskou k n ih u psanou nebo v y d a­ nou jinověrci anebo neschválenou církevn í vrchností, že ji n ebude ani přech o v áv at ani p ůjčovat an i číst. Jd e tu o poslušnost, k te rá jistě přinese pro náboženský život užitek. Bureš

Tak už pozor na vánoční poesií! V ánoční číslo V yšehradu upozornilo n a skutečnost, že naše vánoční písně p řesp říliš holdují sladké nylé vánoční poesii. Ze pro nevěřící jsou vánoce aspoň jakým s tak ý m s přip o m en u tím šťastn ějšíh o d ětstv í; že no­ viny o vánocích jsou plny opěvování vánočního kouzla, to se nedivím e. Ale nem ůžem e m lčky přihlížeti k tom u: 1. A by n ám tito lid é rozřeďovali hluboce tajem ný a věroučný a n ad přirozený ráz vánočních svátků. 2. A by k řesťan é sam i p řijím ali tohoto ducha, propadli m u a dali sc v rk á ­ v a t se vánočním svátk ů m je n v toto kouzlo, jen v tuto poesii vánoc. U pozorňuji se vší vážnosti n a toto nebezpečí! Tohoto nebezpečí si m usím e všim nouti n ejp rv e kněží. O vánocích p ři­ chází k tom u do kostela tolik lidí, k te ří si sem jdou jenom pro tu poesii, k te ří jdou do kostela jako na zbytky své dětské víry. Bylo by neo d p u sti­ telné, kdybychom i my je utvrzovali v tom to zpoetisování, lép e řečeno zplošťování k řesťanských m ystérií. Použijm e této příležitosti, že m ám e v kostele ty to vzácné hosty a zdůrazněm e věroučný ráz a sm ysl svátků. N em usím e přitom n ija k h řím a t a k azit náladu, ale nesm ím e zase plouti s tím to zesvětsťujícím proudem , k te rý zužuje náboženství na k rásn é lidové zvyky a sentim entalitu.

T u přicházím k otázce koled. K do to vybíral koledy, k te ré dnes p řed ­ sta v u ji obecný re p e rto ir vánočních písní? Ve sta ré m S teyerově kancio­ nálu je tolik vánočních písní a koled s hlubokým vánočné- dogm atickým obsahem . M ísto toho se zpívají koledy, k d e fig u ru jí ustavičné jen otřelé rým y, Je zu lá tk o pacholátko — na seně zkroušeně, kde se vypočítává celá špižírna; jsou to spíše ukolébavky pro děti lidské než pisně chvějící se v tajem n é pokoře, víře a vděčnosti vůči Zrození S yna Božího v lidské přirozenosti. P rosím naše znalce lidových písní kostelních, aby uvedli o p ět ve zn á­ m ost sta ré koledy ste jn ě zpěvné; ale zároveň naukově cenné a bohaté. Co si kdo odnese pro skutečný náboženský život rozum u a vůle z tohoto sentim en táln íh o koledování? V yslechl jsem si letos vánoční proslov p an a b iskupa Hloucha. V ydechl jsem si ze své kněžské duše zhluboka. To jsou slova o p ravdu duchovní. Podobný projev m ěl p rý pan arcibisk u p B eran. N eslyšel jsem ho. P ra ­ coval jsem práv é v »pohraničí«. J a k by bylo krásné, kdybychom dostávali na vánoce p astý řsk é listy našich biskupů, k rátk é, životné, p ln é n ad p ři­ rozeného obsahu i zam ěření. Uvědom m e si všichni zavčas, ja k tyto sv átk y ta k hluboce m luvící k duši se stá v ají zvolna, ale jistě jen sv átk y n álady, kouzla a poesie! P roč v této věci selhává i lidovecký tisk? P ro těch p ét procent jin o ­ v ěrců nebo bez vyznání? V ánoční sv átk y nejsou jen sv átk y dítek, nýbrž Božího dítéte a zrození i našeho synovství Božího. Bez zdů razň o ­ v án í toho bude program obecně k řesťan sk ý lidové stra n y velm i brzo vy­ drancován, vyprázdněn. Mél jsem o vánočních svých p rázdninách několik desítek kázání a v y ­ slechl stovky zpovědí a m luvil s desítkam i kněží a viděl řad u chrám ů a m ěl před sebou m asy lidi H ané, jižních Cech i Mor. Slovácká. Ne­ m luvím z v ě tru do v ětru . P ro to vím, co píši a proč! Z apadnou ta m á slova jako v ětšina dosavadních? P ravděpo d obn ě ano. A le aspoň jsem řekl za sebe a za m nohé kněze i laiky. A vrchol jsem slyšel tep rv e po napsání této poznám ky: K do chce do B etlém a jiti, m usí m aličký býti. (Výborné) ale teď : jin a k ho od jesliček zažene vůl, oslíček! Braito

P ř ed mě t pří št í ho Sociálního t ýdne ve Fr anci i P ředm ětem příštího Sociálního týd n e ve F ran cii je st Z ápadní civilisace a národy zám ořské. K ongres se nebude konati ja k dosud poslední týden v červenci, n ýbrž od 19. do 24. července. U pozorňujem e m ladé kněze, naše filosofy a sociology, aby se účastnil aspoň někdo těchto ta k důleži­ tých pracovních sociálních týdnů. P řih lášk y p osílejte na ú střed í těchto tý d n ů : S em aines sociales de F ran ce Lyon, II. 16 R ua P iat, jež podá vše­

chny potřebn é inform ace. T aké v ám pošle re fe rá ty dosavadních týdnu, jakož i pracovní pro g ram pro sociální kroužky, ja k byl vypracován pro školní rok 1947—48. J e s t to svazeček o 80 stran á ch a sto jí 60 Fr. O bsa­ h u je řad u studii o sociálním katolicism u vzhledem k m arx ism u , neoliberalism u, fašism u a existencialism u. D obrá je ta k é studie: Sm ysl Církve. Studie: M zda a ceny potřeb, je zvlášť naléhavá.

Kat ol i cký život v Německu M sgre M uench, apoštolský v isitáto r v N ěm ecku, podal zp ráv u o stav u náboženského života v N ěm ecku. J e p ln obdivu p fo sta te čn ý postoj n ě ­ m eckých biskupů proti nacism u. N ěm ečtí kněží sdílejí osud i bídu se svým lidem . A to je p ráv ě zvedá v očích jejich k raja n ů . Bohoslužby jsou četněji n av štěvovány než p řed válkou, ovšem m noho kostelů je pobořeno a to ztěžuje řád n é vy konávání bohoslužeb na m noha m ístech. Čilý nábo­ ženský život se probouzí mezi zem ědělskou m ládeží pro niž m á p re lá t v elký obdiv. O tázka náboženské výchovy a výuky působí m noho starostí, h lavně v ruské zóně, k d e je vyloučeno ze škol vyučování náboženství. V N ěm ecku je ještě 340 tisíc katolických em ig ran tů . M sgre M uench vy­ bízí A m eriku, aby jim um ožnila v y stěh o vat se do A m eriky.

Konverse slavné herečky Z oslnivého světla světel a potlesku do tichého zášeří k ated rály , tak bychom m ohli nazvati životní přelom slavné film ové h erečk y i u nás znám é Cécile Sorelové. P řed o ltářem S rdce P án ě složila svou tíh u únavy a otravy. P řišla do kostela pom odlit se, ja k to dělá v íce hereček, k teré v ěří třeb a jen na sv. Tadeáše, i když ne na Boha, aby m ěla večer úspěch na scéně. Ü o ltáře n arazila na skrom ného kněze, k terém u zašeptala tuto svou prosbu, aby se pom odlil za je jí úspěch. K něz jí u k azu je n a o ltá ř S rdce P áně, p řed kterým se p ráv ě m odlila a p rav í jí: »Slečno, od Srdce se Čeká láska. Od S rdce žádám e především lásku.« S orelová m ěla úspěch onoho večera. Je jí srdce se totiž zavěsilo n a L ásku n ejpevnější, na h lu ­ binu bezpečnosti a Sorelová h rá la ne pro potlesk, ale z lásky k lidem a k Božímu d a ru umění. Sorelová se v rá tila k onom u knězi, k teréh o n áhodně poznala a začali spolu vážné náboženské rozhovory. Skončily dokonalou prom ěnou života v e zpovědnici. A p a k se odebrala do Již n í A m eriky na um ělecké tourné. A posílá ji tam sám onen kněz, k te rý jí d áv á na cestu toto pochopení hereckého um ělec­ kého povoláni: »Lidé jako vy m usejí sloužiti. Divadlo je stolcem , se k te­ rého se d á p řek rásn é a účinné učiti. P řiv e ď te ke K ristu ty, k te ří nevěří a trp ěli proto stejn ě jako vy. M yslete si, že jste m isionářkou svých k a ­ m arádů, kolegyň a publika . . .«

PRßcounn

■

Klíc k myst i ckým branám S vatý Tom áš m á jednu theologii. D nes se tolik rozrostla, že je rozděle­ na na řad u p ředm ětů, oborů. Z áklad ně se dělí na theologii dogm atickou a m orální. M orálka se dále štěpila a za je jí vyvrch o len í je st obecně po­ važována theologie m ystická. Ja k o je vůbec m y stik a vyvrcholením nábo­ ženství. Ale tu jsm e p rá v ě u klíče. N ebezpečné je p ro padno uti tom uto děleni, nebo do konce snad štěpení. P ra v ý theolog je velkým sy n thetikem , k te rý um í skloubiti všechny p ra ­ vdy v několika p rav d á ch základních. T ak je důležité, abychom dovedli zásadití i m y stik u do těchto ú stře d ­ ních základních pravd. Toto tušili theo retiko v é d o m inkánské m ystické školy, když stále ukazovali, že základem m ystiky je skutečnost m ilosti, to jest, našeho povoláni k synovství Božímu, ke spojení s T rojicí n ejsvětější. Jin é školy zdůrazňovaly spíše strá n k u psychologickou. T ak h le ovšem nebylo nikdy dohovoru. Dlouho m ně to v rtalo m ozkem , proč se n em ů ­ žeme sejít. P řija l jsem s n adšením cestičku sv atě T erezie Ježíškovy a zase jsem viděl, že je to více než m ethoda, že jest to p rostě život z dog­ m atického základu svatopavlovskébo o našem synovství Božím. T ak b yla doplněna theorie m ystická ve století d v acátém Terezií Je žíš­ kovou a všem i oněm i velkým i theology, k te ří se zahloubali nad h lu b i­ nam i dogm atických životních skutečností naší v íry , když nám d o poru­ čovali, abychom žili z těchto tajem ství. A tak vidím pom alu synthesu: Psychologickou cestou sv a té T erezie a sv. J a n a s použitím m ethody rozjim ací svátého Ignáce, p ro žív at oddanou láskou a vírou n ejh lu b ší ta je m ­ ství v íry naší, soustřed iti na ú střed n í tajem stv í V tělení, m ilosti, synovství božího celý náš život. Tím je položen základ novém u řešen i těchto otázek škol či m ethod duchovního života, cíle a dosaženosti jeho v duchovním životě. Braito

Spasen jakby ohněm Něčí dílo výdrži staletí, něčí zachází je ště za živa toho, kdo je uvedl do života. T akový zán ik rm outí a bolí člověka. Podobně jak o rm outí m atk u nebo otce z trá ta dítěte. P o dnik a dílo je kus nás. Bolí nás, když zanikne to, do čeho jsm e vložili nadšení, radost, práci. Jso u v šak různé příčiny nezdarů a zániků našich prací a našeho díla, našich podniků. N ěkteré práce byly stav ěn y jen na vlastni síle, dovednosti a pýše, ně­ které byly prostě je n výsledkem sil, schopnosti. Byly nakonec štastným , tře b a že přirozeným vy b itím sil. N ěk teré byly p odnikány přím o výslovně

pro čest a sláv u osobni a byly přem alovány na d íla Boži, na díla lásky. A le za n ik a jí i díla krásná, d íla Boží, díla svátých. V ykonaly svou úlohu a m izejí se světa anebo zů stáv ají je n jak o pam átka, ja k o m usejní kousky. N evím e, proč B ůh boří u rčitá díla, k te rá b y ch těla b ý t nebo v y d áv a t se za díla Boží. Ale vím e, že někdy toto rozbití plánů, podniků, dél, jest pokáním , tre stem , ale zároveň výkupným pokáním , že pokorným p ři je tím takového ztroskotáni si zjednávám e odpuštění, m ilosti za všechno je n lidské, jen sobecké, přízem ní, jež jsem vložili do tohoto díla, jež jsm e vydávali za dílo Boži. I to je hřích, a velký hřích, a proto bu ď m e vděčni, když nám B ůh rozm etá naše hračky. O heň strav u jící a pohlcující n aše dílo jest ohněm očistným , k te rý nám u šetří jiný očistný oheň, na věčnosti. Braito

Účinnost svát ého p ř i j í má ní K dybychom m ěli jiné české slovo p ro sv átost o ltářn í jakožto náš pokrm , kdybychom aspoň věděli, že slu je latin sk y com munio, společenství, v ybí­ zelo by nás každé spojení se svátostn ým T ělem K ristovým k živém u o tv írá n í se přijím aném u Ježíši. V elebná sváto st n ás činí podobným i K ristu trpícím u, protože jsm e p řija li tělo, k te ré bylo obětováno. S p o ju je nás s vrcholnou láskou Otce nebeského a jeh o Syna, k te rý se ta k h le sn í­ žila a ta k to obětoval. N edejm e se m ýliti svým i city p ráv ě ta k jak o jich nedostatkem . Tělo P án ě je pokrm em celé naší duše, ne pouze našich citů. M ám e jej p ři­ jm out! nejenom do ctnosti zbožnosti nebo nábožnosti, n ý b rž především lásky, k te rá se otvírá, dává, vychází ze sebe. Toto je p rav á láska, ne pouze p řeté k án í citů. K dyž chceš b ý t K ristova, když chceš jeho vůli, chceš jeho kříž, hle, to je láska, p ři tom ti srdce m ůže krvácet, a nebo být p u sté a stu dené stra n tvých citů. K dyž p řijím áš s vírou a když p řijím áš láskou, u v ád í tě sv a tě p řijím án í ve společenství s K ristem . V cházíš ve společenství s jeho tajem stvím i, s jeh o n esm írnou láskou. S v até p řijím án í je již jakým si úvodem k životu m ystickém u, protože v šak většin a k řesťan ů p řijím á K rista je n citem , nebo je n ctností, nábožností, a ne pohotovostí své v íry a lásky, o tev ře­ ním celé bytosti, proto je ta k chabé působeni Těla P áné. P ůsobí svou Bilou, ale ty se m u m usíš o tev říti. Toto je n u tn ý předpoklad. A ja k se m u otevřeš láskou, jak vy prázdníš p ři tom svou sebelásku, ja k se po­ zvedneš od lásky nižší, tím více tě naplní láskou svou, tím více tě po­ zvedne a prom ění. P ro to je ta k důležité díkučinéní, v n itřn í m odlitba po svátém p řijím án í. O tevři m u svou duši, sebe celého, když je v tobě, a přijm i je j a jeho ta jem stv í a zam ysli se nad touto nepochopitelnou láskou, vžívej se do ní. ztrácej se v ní. Braito

Jedno v Kristu, j edno s Kri st em N ejkrásnějŠí a n ejútěchyplnější ovoce theologických stu d ii o C írkvi posledních d esítiletí je živé uvědom ění si, žé C írkev je K ristu s a my, že K ristu s se sp ojuje s celou C írkví v jedno tělo, ale ta k é podobně in tim n ě s nám i všem i jednotlivě, se všem i nám i, k te ří tvořím e s ním toto jeho ta jem n é tělo. S vatý P avel se nem ůže nasy titi této m yšlenky. V šechno s K ristem i v K ristu koná, v P á n u napom íná, m iluje, káže, trestá, je s P án em spou­ tán, s K ristem um řel hřích u a vstal k novém u životu, v něm se stal n e ­ jen podle jm éna, nýbrž i podle skutečnosti Božím synem , k te rý v něm ta k žije, že nakonec tu nežije víc P avel, nýbrž K ristus. T ak je v n ás K ristus, zvláštní m ilostnou přítom ností, ta k je v nás působením m ilosti pom áhající, ta k je v nás sv átostn ou m ilostí, svátostnou přítom ností a m ystickou přítom ností v C írkvi. Proč žiješ na o k raji K rista, vně K rista? P roč neprožíváš tu to jeho bo­ h atou přítom nost, jeho intim ní, živou a působivou p říto m n o st v sobě? P rv n í k řesťan é si byli vědom i této přítom nosti Boha, K rista v sobě a proto se nazývali Theoforoi, C hristiforoi. Sv. Ignác m učedník to měl za n ejk rá sn ější titu l: Ignác, jenž ta k é nositel Boha s l u j e . . . 2 ij z této blízkosti a této přítom nosti K rista v sobě. M luv s ním, ob­ racej se k něm u, sestu p u j do něho v sobě, ra ď se s ním , naslouchej jeho hlasu v sobě, přečerpávej jeho sílu do sebe, protože je v tobě jak o Bůh živý a B ůh silný, aby tě těšil, osvěcoval a prom ěňoval. Z toho pro tebe vyplyne stále větší sjednocování a ztotožňování s K ris­ tovým duchem , s K ristovým i zásadam i. Budeš stá le více propalován, p ro žíhán jeho láskou k Otci i k b ratřím , jak svaty Pavel. T ak h le budeš uchvácen sam ým K ristem k je h o následování, abys jím m yslil, dýchal, miloval, pracoval, trpěl, obětoval, zk rátk a: žil. Co ti pak kd o může d át anebo vzít? Braito

S e n t i r e cura E c c l e s i a C ititi, žiti s C írkví. Ovšem, abychom m ohli p ln ě žíti s C írkví, cititi s Církví, je s t třeb a ji plně znát. Je -li nám C írkev je n spolkem , je n kněž­ ský m zřízením , je n ústavem spásy, p ak by cititi s C írkví znam enalo dle toho m iti v úctě naši h ierarchii, m ilovati papeže, vážiti si jejich pokynů, nebo s ta ra t se o to, aby se náš církevní spolek rozšířil, aby m u nikdo neubližoval, jej nepronásledoval. K dyž ale je C írkev všechno toto a ještě k tom u a nad to tajem n ý m K ristovým tělem , společností společenství K ristova, s K ristovým kněž­ stvím i s K risto vý m lidem , K ristovým i m ilostm i i s K risto v ý m u čitel­ ským úřadem , ale i s jeho učením , s jeho p astý řsk ý m úřadem , ale záro­ veň s jeho stádečkem , s jeho ovcemi i beránky, p a k cititi s C írkví bude p ro nás cítění a žití s celým tím to tajem ným tělem . B udem e m ilovati své

p astý ře a m ilovati je jich pokyny, ale budem e zároveň m ilovati celé stád ce jim svěřené, budem e m ilovati ovečky, všechny ovečky, ja k ty, k te ré jsou doma, ta k zatoulané ovce dom u izraelského, ovce zran ěn é a ztracen é ovce, k te ré n em ají pastý ře. B udem e cititi s K ristem v Církvi. S K ristem věčně pronásledovaným , věčně zrazovaným , nenáviděným , nechápaným á nem ilovaným . B udem e stále slyšeti Savie, Šavle, proč m ne pronásleduješ. Budem ta k cititi s C írkví, k te rá je st K ristu s a my, že budem e viděti K rista, ja k on si p řál ve všech trpících, potřebných, ubohých, m alých, utiskovaných, p ro ­ tože cokoliv učiním e nebo neučiním e dobrého nebo zlého, Je m u sam ém u jsm e učinili. Budem e cititi s C írkví, s m ystickým K ristem , se všem i jeho ranam i, se všem i jeho bolestm i, se všem i jeh o potřebam i. P ak n ám ne­ bude lh o stejn á žádná bolest C írkve, to je s t b ra tří našich v Ježíši K ristu, nýbrž učiním e všechno, co je n a nás, abychom nalili oleje do ra n z ra ­ něného K rista, abychom zahřáLi prostydlé, zam odralé ruce K rista, k te rý obchází je ště dnes v chudých, budem e se snažiti dopomoci k p ráv u K ristu m ystickém u, ještě dnes souzeném u a odsuzovaném u bez soudu a před soudem v obětním kněžství K ristově, v jeho kněžích a biskupech, a u tis­ kovaném u v b ratříc h bezm ocných, k te ří jsou vykořisťováni a utiskováni ve jm én u svobody a pokroku. C ítíte s C írkví, znam ená cititi se všem i hříšníky, pro k rev K ristovu, k te rá pro ně byla prolita, k te rá za n ě a pro ně volá o slitování k Otci i k nám , abychom neodsuzovali h říšník y, nýbrž abychom jim odpouštěli, ale odpuštěním zvedajícím k novém u životu. Jed en pohled této výzvy sen tire cum Ecclesia, nad k te rý m se m álo kdo zam yslí, k te rý ale je ta k skutečný a důležitý, jak ý m je toto chápáni C írkve, k te ré te p rv e v této úplnosti je st správné. P ro to sen tire cum Ecclesia je te p rv e v této plnosti d o k o n a lé ... Braito

Fideles, věřící? M noho našich českých p řek la d ů velkých křesťan sk ý ch slov rozřeď uje a o slabuje je. T ak com munio, p řek lád ám e slovo p řijím áni. A to hned vede k tom u, že věřící při jí m á jí K rista, a neuvědom ují sì, že m ají v sto u p iti do společenství života K ristov a a žiti z tohoto společenství. P odobně se stá le m odli C írkev fideles — populum řidelem , fidelium o m n iu m . . . S nad v každé církev n í m odlitbě se op ak u je toto závažné, bohaté slovo f i d e l e s . Jistě, že v tom je ta k é obsažena v ěrn o st víře, proto se p řek lá d á to slovo: věřící, ale to slovo m á sv ů j původní a v lastn i v ý ­ znam, v ě r n o s t . M ám e b ý t v ěrn i K ristovu učení nejen ve své m ysli, věříce mu, nýbrž i svým celým životem . A bychom byli v ěrn í p odstatě k řesťan stv í, posel­ ství K ristovu a Otci, jehož vůli m ám e být věrni, abychom byli v ěrn i v íře ve svých zásadách, ve svém denním životě, ve svém boji p ro ti jizvám

dědičného hříchu, p roti náklonnostem vůči n ep rav ém u dobru, nebo ne­ p říslu šném u dobru, což je vlastn ě zlem pro nás. V ěrni k řestn ím u slibu, abychom stá le uskutečňovali ono p rv n í zřek n u ti se ď áb la i všech sk u tk ů jeho i veškeré pýchy jeho. V ěrnost požadavku K ristovu, aby B ůh m ěl stále a ve všem p rv é místo, Bůh a jeho v ů le i tam , kde se to nelíbí naší vrozené porušenosti i tam , kde to stojí sebezápor, boj, ano i oběti. F idelis je věřící, ale v celém životě, vírou, k te rá je živá a osvěcuje a říd í m yšleni, slova i celý p rak tický , náš, denní, všední život celé naši bytosti, celého našeho povolání a v celém n ašem prostředí. Braito

J ak celiti nebezpečí činnosti? Ani v arováni před přílišným rozdáváním se nesm ím e přeh án ěti. Je čin­ nost a činnost. K ázáni, psaní svátých věcí, rozhovory o Bohu, porady d u ­ chovní. J e to pouze rozdávání? To si m álokdo uvědom uje z k azatelů v aru jících před nesm írnou činností. Ano, je činnost a činnost. Je d n a je v Ježíši a d ru h á jen na jeho okraji. Je d n a k je činnost v Ježíši a proto Ježíšova a d ru h á více m á a jen zdaleka orien tu jící sebe a vedení ke K ristu. T ato d ru h á činnost ovšem rozptyluje, v y čerp áv á a odsává síly. Ale, kdo káže v K ristu a K ristu a před kázán ím se m odli a p ři něm se m odlí a po něm zase, nem ůže se vyčerp áv at d uchovně svou činností, n ýbrž spíše on sám je je ště naplň o ván při své činnosti a svou činností. T ak bych spíše upozornil na ten to důležitý základ činnosti a učil p ra ­ cující zů stáv a ti v K ristu a p ak nem usím e se o ně báti. Aby nebyl ani C h a u ta rd p řiháněn a aby se jím nem ohli k rý ti lidé pohodlní a žárliví, příliš d ru h ý m doporučující sebranost. O pat Ja n Kolobos poručil učedníku, jenž se ho b ál často tázat, aby ho »nerozptyloval« zapalovat jedn u lam pu po d ru h é od lam py Janovy. K dyž všechny zapálil tázal se ho J a n : U trpěl tím p lam en m é lam py, že i vše­ ch n y ostatní zapálil? Braito

z

w

E n

B a a r J . S.: V án o ce. — Vyd. B. Rupp, P ra h a 1947. Za 75 Kčs. J e to sbírka B aarových kázán í z vánočního okruhu. H lavní m yšlenku lze v y já d řit: r a ­ dost z Boží lásky, ja k se n ám jeví v jesličkách. I když n ěk terá kázáni jsou půl století s ta rá (najdem e tam však i m ladší), lze jich velm i dobře použít i dnes. K a r e l E n g llš a F ra n tiš e k W c y r čestným i d o k to ry M a s a r y k o v y u n iv e r ­ s ity v B rn ě . — Slavnostní prom oce konaná 21. d u bna 1947 v au d ito riu

m axim u p ráv n ick é fakulty. V ydala p ráv n ick á fa k u lta M asarykovy u n i­ versity v Brně. — U niversum , P ra h a, 1947. Cena K čs 45.—. V zhledem k současné politické a hospodářské situaci u činila p ráv n ick á fak u lta M asarykovy university v B rn é záslužnou věc tím , že v y d ala tis­ kem re fe rá t o jm enování profesorů dr. K arla E ngliše a dr. F ra n tišk a W eyra čestným i doktory M asarykovy univ ersity v B rně. Po projevech d ěk an a práv n ick é fa k u lty JU D r. V. V ybrala, rek to ra MUDr. N eum anna a prom očním ak tu , přednesl prof. dr. Engliš význačnou řeč, k te rá n u tí k zam yšleni. S těžejní m yšlenkou je hospodářská a zejm éna politická svo­ boda. Ř ečník p raví, že »v této svobodě m yšleni a jeho p rojevu, svobodě n erušené žádným násilím , tero rem , kaceřováním nebo persekuci, je pravý a jediný sm ysl a já d ro dem okracie«. V řeči odm ítá t. zv. stá tn í dogm a­ tism us, jím ž m á b ý t duch n áro da spoután a usm ěrněn. N estaví se přím o p roti náboženském u dogm atu, a v šak b ezp ro střed n í ch v ála J a n a H usa, jenž p rý se obětoval pro svobodu m yšlení, naznačuje, že basí jeh o pro jev u je lib eráln í novokantovská filosofie. Lb. A n d ré F ra n c o is -P o n c e t: » B e rlín 1931—1938, V z p o m ín k y d ip lo m a ta « . — UNIVERSUM, P ra h a 1947, 348 stran , cena brož. 120 Kčs. — A ndré F ra n gois-Poncet byl francouzským v yslancem v B erlíně v k ritick ý ch letech 1931—1938. S tý kal se s vedoucím i osobnostm i Německa. S o u h rn zp ráv tvoří dnes 40 svazků v arch iv u m inisterstv a, a podle nich byla n ap sán a tato kniha. A u to r líčí n ejd řív e ro zh árano u situaci v N ěm ecku p řed n a ­ stoupením H itlera, dále odhaluje sk ry té m achinace, pro n ás zvláště nyní velm i poučné, jim iž H itler zm ěnil p arla m e n tá rn í dem okracii v d ik ta tu ru jed n é stra n y a jim iž se p ak bezohledně vypořádal se všem i p rotivníky, podrobně popisuje organisaci n acistického státu , kde koncen trák y , tisk, rozhlas, um ění, jednotné organisace m ládeže učl lidi m yslet a žít podle nacism u. A potom jak o v nap ín av ém film u p rob ěh n e p řed očima čten áře pásm o d ějů z oněch pohnutých le t H itlerova působení. —1. M a r ie J a n á č k o v á : L id é m e zi sebou. — 2ivnotisk, P ra h a, 1947, 171 stran , cena 60 Kčs. — K n ih a podává výraznou form ou p rav id la společenského chování p ři n ejrůznějších příležitostech. N ení to však jen tu cto v á u čeb ­ nice slušnosti. M ravní zdůvodnění postavené na k řesťan sk ý , specificky katolický základ, stav í au to rčin u p ráci vysoko nad m nohou lite ra tu ru toho d ru hu . D ůvodem slušnosti a vzájem ného porozum ění mezi lidm i je tro jí vzájem ný pom ěr. P om ěr Člověka k Bohu, sobě a bližním u. K n ih a upoutá lehkou form ou a je zpestřena výstižným i ch arak teristick ý m i k re s­ bam i m arginálním i. S nad by bylo víc na m ístě u žívat m éně negací a zdů­ razňo vat spíše positivně. K n ih u opravdu doporučujem e. K o n rá d K ubeš S. J.: Se Štítem pravdy. — A pologetická abeceda. V ydal Svaz katol. žen a d ívek v B rně, 1948, cena 55 Kčs. — K ubešova nová k n ih a Se štítem p rav d y je jed na z těch, k te ré si zaslouží zcela zvláštní pozornosti jako si zasloužil třeb a s S chulzův rom án K ám en a bolest. Už

ta okolnost, že tato k n ih a vychází ve čtrn ácti dnech ve d ru h ém vydání a to ještě značně opraveném , je jistě něčím pozoruhodným . J e to zn ám ­ kou n ejen velkého zájm u čten á řů o knihu, nýbrž i jedinečné pohotovosti a u to ra i vydavatele. P ře d čtrn á cti dny jsm e čtli v p rv n ím vydáni na obálce a v p řed m luv ě řa d u u ráž ek na cti, které byly žalovatelny a tak é byly žalovány, a ta k d ru h é vydání vychází bez tohoto te x tu na obálce a bez předm luvy. O d straněním těchto pozoruhodností se v ša k n estala kniha m éně pozoruhodná. K rá tc e bychom ji ch arak teriso v ali jak o sn ů šk u pravd, polopravd a nepravd. N azval-li au to r svou k nih u Se štítem pravdy, je p rav d iv á p rv n í čá st tohoto titu lu , pokud to tiž se v rh á na n ep řítele skutečného i vym yšleného jako sta rý harcovník, s těžkým štítem v ruce, ale tento štít nem á v jeho knize často s pravdou nic společného. C h a ra k ­ teristic k ý je p o d titu l knihy: A pologetická abeceda. T edy abeceda to je, ale apologetická nikoliv. R eknem e-li abeceda, m ám e na m ysli něco p r i­ m itivního. 2áci v p rv n í obecné se učí abecedé. T akovým prim itivism em se vyznačuje K ubešova kniha. H esla dnes dokonale z a sta ra lá jsou doko­ n a le rozvedná, protože ta k rozvedená je našel a u to r v něm eckých p ra ­ m enech z polovice m inulého století. Z ato m oderní hesla jak o m a terialis­ m us a podobná jsou p odána s velkou povrchnosti. O těch se totiž nedočetl v e starý ch něm eckých pram enech. Ř ešit na p řík la d otázku Českosloven­ ské círk v e poukazem , že se »narodila v obecném dom ě na Smíchově«, to je způsob »apologie« strý ců u piva, ale nikoliv seriosního spisovatele. S te jn é není vyřešen problém L u th era, když se podá so u h rn h ru b ý ch ci­ tá tů z jeho Stolních řečí, nehledě k tom u, že ta k to seskupené tex ty mo­ hou práv em slušného Čtenáře pohoršovat. Slovo apologie chápe K ubeš prav děpodobné jako obhajobu sam a sebe, tu a tam ta k é jak o obhajobu svého řádu. A tato »apologie« je p a k n ev y b írav á; každý klep je dobrý, jd e -li o dosažení cíle. T ak třeb a s v hesle E xercicie místo, ab y au to r v y ­ ložil, co to exercicie jsou a ja k á je jejich v n itřn í hodnota — tím by je zároveň obh ájil — se b ra l všelijak é klepy sta ré i nové, a b o ju je statečn ě a v y trv ale proti osobním i neosobním n ep řátelů m jak o Don Q uijote proti v ě trn ý m m lýnům . P rotože nejd e o apologie C írkve, ja k jsem řekl, nýbrž o »apologii« P. K ubeše, zařadil do své abecedy ta k é heslo D om inikáni a je su ité (to je jedno heslo), a snaží se ubohým laickým čten á řů m plést h lav y starý m i theologickým i spory m ezi dvěm a školam i. A tu se při četbě táže laik, jak ý sm ysl m á takováto »apologie«, a čten á ř v zdělaný y th eo ­ logii a h isto rii C írkve se m usí každou chvíli usm át nad vědeckým p rim i­ tivism em autorovým a n ad neznalostí základních thesí těch, proti nim ž se rozm áchl s tako vý m zápalem . D očte-li kdo tento první svazeček K ubešovy A pologetické abecedy, m a­ jící p řes 300 stra n — nevím ovšem, kolik lidi krom ě sazeče a k o rek to ra bude m iti odvahu to celé p řeč íst — řek n e si n u tn é : je to kniha, k te rá ne­ m ůže splnit ani zdaleka svůj účel a je jíž obsah neodpovídá ani titu lu ani podtitulu. Na d ru h é s tra n ě p ak o b sah u je věci, k te ré m ohou čte n á ře po-

T h o ršit a jim uškodit. Způsob, jaký m je napsaná, m uže jen k o m p ro m ito v at ja k řád, jehož a u to r je členem , ta k ta k é C írkev. Dosud jsm e byli zvyklí, v íd a t v k nihách au to rů T ov aryšstv a Ježíšova prav o u k řesťan sk o u m ou­ drost. věcnost a seriosnost. Proč m ěla b ý t učiněna tato výjim k a? D ivím e se jen, že knih a m á vytištěn o povoleni i řád o vé i církevní censury. Dací k M inařík K., Janoch J.: R y tíř v ž ín ě n é m ro u ch u. — Vyd. B rn ěn sk á tis­ k á rn a v Brně. 1947, za 90/110 KČs. L egend ární líčení cesty sv. F ra n tišk a z Assisi z E gypta do S vaté země, zajím av é p říh o d y ze sty k u s m oham edány, židy i křesťany. P ěk n é líčení události, probíhajících ve východním ovzduší, jistě velm i zaujm e m ládež, pro k tero u je tato k niha psána. M im o to re d a k c i p řiš ly ty to k n ih y : P . K . K u b e š T . J.: M a r iá n s k á p o s tila. — N akl. B rněnské tisk árn y , 1947, str. 747, cena 204 Kčs. P . K . K u b e š T . J.: S b ír k a h o m ile tic k ý c h p řík la d ů . — I. díl, 2. část. N akl. V elehrad v Olomouci, 1947, cena 150 Kčs. K . H ro c h : T o b y l T o n ík z H o rá č k a .

— Brno, N ak lad atelstv í B rn ěn sk é

tiskárny, 1947, K čs 54.—. D r C. M. T o m íš k o : Jsm e v ru k o u Božích. — P ra h a, L. K uncíř, 1947. 64 stran, K čs 18.—. Casto se dnes lidé ptají, proč je tolik u trp en í na světě. A uto r pojednává o prozřetelnosti Boží a odpovídá na tyto otázky srozum itelnou a poetickou form ou. J is tě v této knížce n ačerp ají světla a posily duše sklíčené utrpením . C. B a rth a s : Pod sluncem Fatim y. — S k ry tý a kající život svědků zje­ vení M atky Boží ve Fatim ě. Přeložil A nt. Stroužek, vydalo V ipcentinum . D um m ilosrdenství, P rah a-B řev n o v , 1945. V knize se způsobem p rostým a n ehledaným líčí p ro střed í dobové, krajo v é i rodinné tří prostých pasáčkú, velebné chvíle M atky Boží i další život těchto vyvolených děti. N ezapom íná se ani na líčeni rozvoje d u ­ chovního života u těchto dětí. T ato čá st by m ěla b ý t zvlášť podnětem i pro naši m ládež. V ýslednicí života om ilostněných pasáčků je oběť, oběť velkodušná, p řim ěřen á jejich věku, m ožnostem a síle. T rap n ě však p ů ­ sobí úvahy autorovy, na př. su k n ě po k o tník y dlouhé jsou jediným sp rá v ­ ným oblečením , protože je n ta k oděným dětem se zjev u je P. M aria. K niha vhodná pro lidi prosté a bez předsudků.

N e v e z me š

j m é n a

Bož í ho

n a d a r m o !

-

A d a m M i c k i e w i c z - přeložil O. F. B abler

Myšlenky a rozjímání Nizké dveře Darmo se mezi dítky Boží vejít snaží, kdo neskloní jak dítko hlavu na zápraži. Vznešenost našich duši My netíhnem-lí k tomu, Bůh nás nezatrati. Však zatratí-li, k nám se, chcem-li, znova vrátí. Já Na chvíli kdyby satan opustit moh’ sebe, v tom okamžení už by uvidět směl nebe. Věc zanedbá vaná Jen jedné věci světa lidská starost svědci; o všechny lidé mají, krom té jedné, péči. Host Ty Boha voláš; často přijde z nevidomá a buši na tvé dveře, tys však zřídka doma. Činnost blouda Jak mezek v mlýně bloud má zavázány oči: Ač kráčí neustále, o krok nepokročí. Čas práce Kdo pro věčnost co koná, vysoko čas cení: Až přestane čas býti, minou práce denní. Nic zadarmo Bůh zadarmo nic nedá, otevře však dvéře, a každý z něho tolik, kolik chce si bére. Směr Kde po smrti kdo bude, uhodnout je snadné: Kam v životě se klonil, po smrti tam padne.

Cesta k věčnosti Kdož nad mista a nad čas ducha vyvýšili, věčnosti pocit mohou poznat v každé chvíli. Orloj Jen neklid je ten orloj, čas jenž tvoří lidem. Čas překonávat můžeš, pán jsa nad neklidem. Blahosl aveni tiší O kousek půdy boje svádi lidské plémě. Ty tichým buď, a můžeš pánem být vši země. Naděje Té šňůrky drž se, byt se příval potop řítil: Satan by vyváz’, kdyby naděje se chytil. Ost at ní pravdy Víc ještě pravd je v Písmě; kdo však čisti chce je, at písmem sám se stane a pak v sobě čte je.

Pastor Hermae
O p r a v d o v o s t . (M and. 3, 1) — O pět mi p rav í: M iluj p rav d u a jen p rav d a nechť vychází z tvých úst, ab y duch, je jž vdechl P án do tohoto téla, byl poznán ode všech lidí jako prav dom luvný. T a k bu d e oslaven Pán, jenž v tobě sídlí. P án totiž je pravd om lu v ný a lži u něho není. D o b r ý a z l ý d u c h (M and. 6, 2, 1) — Dva and ělé jsou s člověkem : anděl spravedlnosti a anděl nepravosti. 2. — I řek l jsem : J a k poznám jejich skutky, P ane, když oba se m nou p řeb ý v ají? 3. — Poslyš, p ravil, a pozoruj jel A nděl spravedln o sti je něžný, opravdový, tichý a pokojný. Jestliže ten vstoupí do tvého srdce, m luví s tebou stá le o spravedlnosti, čistotě, svatosti, m írnosti a vůbec je n o skutcích sprav ed liv ý ch a vzneše­ ných ctnostech. Jestliže toto všechno vstoupí do tvého srdce, p a k věz, že je s tebou anděl spravedlnosti — neboť to je dílo an d ěla spravedlnosti. Jem u tedy v ěř i sk u tk ů m jeho! 4. — N yní pohleď ta k é na sk u tk y anděla nepravosti! J e s t p řed n ě hněvivý, zahorklý a za trp k lý ; sk u tk y jeho jsou zlé a p řev rac ejí služebníky Boží. Jestliže te n vstoupí do tvého srdce, rozpoznej ho dle sk u tk ů jeho. 5. — I řek l jsem : N evím P ane, ja k jej poznám ? I řekl: Poslyš! O bjevíš-li v sobě hněv nebo zahořklost, věz, že on je v tobě, dále touha po všem ožné činnosti, veliké výlohy na rozličné pokrm y a nápoje, na Časté pitky, různé rozkoše a jin é zbytečnosti; dále touha po ženách a po bohatství, veliká pýcha a chlubivost a cokoliv tom u podobného; jestliže tyto věci u sebe zpozoruješ, věz, že je st v tobě anděl nepravosti. 6. — Ja k m ile tedy poznáš jeho skutky, odstup od něho a nic m u nevěř, protože sk u tk y jeho jsou zlé a zhoubné p ro služebníky Boží! (M and. 7, 1) Boj se H ospodina a zachovávej jeho přik ázán í, p rav il; za­ chovávaje tedy p řik áz án í Boži, budeš m ocný ve svém celém díle, a dílo tv é bude nesrovnatelné. B udeš-li se b át Boha, všechno dobře vykonáš; to jest totiž bázeň, kterou se sluší báti, a budeš spasen. 2. — Ď ábla se neboj; tím , že se budeš b át P ána, budeš p an o v at n ad ďáblem , protože moci v něm není. R a d o s t . (M and. 10, 11) I řekl: O dvrhni od sebe sm u tek ; neb o ť je sestrou pochybování a hněvivosti. 2. — I řekl jsem : Ja k to, P ane, že jest jejich sestrou? Zdá se mi totiž, že něco jiného je st hněvivost, něco jiného po­ chybováni a něco jiného sm utek. I řek l: N em oudrý člověče, zdali n e­ chápeš, že sm utek je horší než všichni ostatní duchové? 2 e je st n ejtv rd ší m etlou pro služebníky Boží a že více než všichni o statn í duchové hubí člověka a v yh án í D ucha svátého? (Mand. 10, 3, 1) — O blec se tudíž v rado st, jež je Bohu vždy m ilá a příjem n á, a ra d u j se v ní! K aždý totiž veselý m už dobře pracu je, o dobrém sm ýšlí a po h rd á sm utkem . 2. — A však sm u tn ý člověk vždy jed n á šp atně; p řed n ě je d n á šp atn ě proto, že za­ rm u cuje D ucha Svatého, jenž jest d á n člověku veselý; za d ru h é pak, tím, že zarm ucuje D ucha Svatého, dopouští se nepravosti, protože se ani nem odli ani neoslavuje P ána.

P S i lv. M. B r a i to :

Mariina spolupráce na díle Vykoupeni S duši a s tělem stvořil nás Buh. Svoje božství spojil Syn Boží se svým. s naším Člověčenstvím. B ůh bere člověka ta k jak je, jak ho stvořil, s duší i s tělem , s přirozenosti jeho lidskou i s jeho povoláním k Božímu sy ­ novství. P ro to p řip ja l své m ilosti n ev id iteln é na v id iteln é znam ení sv á­ tostí. I duchovní přichází k nám cestou našich sm yslů. V íra je ze slyšení a m ilosti skrze znam ení vody, chleba, slov odpouštějících, spojujících bytosti určené k nejužší jednotě, beroucích bytost lidskou ke služebnosti svátém u kněžství K ristovu. V šichni jsm e zhřešili v Adamovi. P ro to jsm e potřebovali ke svém u vy­ koupení nového A dam a — Ježíše K rista. Všichni jsm e zhřešili v Evě. P ro to jsm e potřebovali nové Evy, spolupůsobící k obnově. M aria je novou Evou. D ala ne ovoce strom u, nýbrž ovoce svého života. Eva u trh la ovoce se strom u, M aria obětu je ovoce svých ú tro b na nový strom — kříže. Eva odm ítla obétovat jedno ovoce jednoho strom u, M aria obětuje ovoce svého života na tom to novém Strom u. Otec před u rčil nás za syny Boží v synovství Božím jednorozeného Syna. V tém ž synovství obětovaném p řed u rčil nás ke znovunalezeni tohoto sy ­ novství. T ým ž předurčením však ta k é zároveň u rčil M arii jak o M atku V tělení tohoto synovství k e znovunabyti našeho synovství božího. T ak je fysicky M aria nerozlučně spojena s V tělením P án ě i s naším V ykoupením , které vzešlo ze svátého Vtělení. J i prvou K ristu s vykoupil, aby m ohla a dovedla podati tu to obéf víry v ta k nepochopitelném ta ­ jem ství V tělení a V ykoupení a oběť lásky podávající m atersk é srdce dilu V ykoupeni. To nesnižuje n ija k prv en stv í a výlučnost K ristových zásluh. N aopak to u k azuje na nesm írnost a velikost K rista, jenž tak vysoko, až ke spolu­ práci vynesl M arii Pannu. M aria totiž podala dobrovolně svůj souhlas k této spolupráci. Byla to spolupráce její v íry i lásky. V íry v tajem stv í, k te ré ona po p rv é ze všech lidí jasně slyší, a lásky obětující uvěřeném u celou svou bytost, nabízející m ateřské srdce všem ú tra p á m n ad bolestí svého Syna. M ariino svoleni vyvážilo účast prv é ženy na k atastro fě lidstva. Svolila stá t se m atkou Spasitelovou, ale, protože m èla d á t život S p a­ siteli všech, Spasiteli celého světa, svolila zároveň stá t se m atk o u všech vykoupených. K dyž p řija la stá t se m atkou H lavy nového lidu, p řija la ta k é m a teřstv í duchovní celého tohoto lidu. Je -li K ristu s prvorozeným Božím mezi božími, jest prvorozeným í m ateřsk é obětavé péče a lásky M ariiny. Jsm e b ra třím i jeho jak v synovství Božím, ta k v m ateřstv í M ariině. K ristovo totiž tělo, k te ré p řija l z M arie P anny, bylo základem nového, tajem ného těla nás všech, vykoupených tím to fysickým tělem

Bez fysického téla K risto v a z M arie nebylo by téla m ystického. Tedy, závér: nebylo by m ystického těla bez M arie. M aria je základem ja k fy­ sického ta k m ystického téla. K ristu s — M aria a m y tvořím e nerozlučnou jednotu. M aria by nebyla bez K rista. K ristu s nechtěl být bez M arie. My m ám e vše od K rista. Jsm e nerozlučně s ním spojeni. N erozlučně je spojena M arie s K ristem , jak o je m atka navěky nerozlučně spojena s d í­ tětem . Z K rista jsm e se zrodili co Boží děti. K ristu s nás vykoupil tělem z M arie Panny, podaným a obětovaným v poslušné víře, oddanosti a lásce. R oztrhněte nějak, m úžete-li. tuto jednotu, K rista, M arie a nás. K aždé dítě p a tří m atce. K ristu s p a tří M arii docela zvláštním způsobem, protože je docela m im ořádně jejím dítětem . J e d ítěte m m im ořádné, n e­ slýchané a proto h rd in sk é v íry a lásky. B yla to velk á odvaha u věřiti tom uto poselství. P ro to ta k é blahoslaví A lžběta M arii za to, že uvěřila. Bylo to opravdu něco m im ořádného. I Sim eon se pozastavuje n ad m im ořádností jejih o m a teřstv i a je jí p o ­ hotovosti k m aterské, docela m im ořádné oběti: T vou duši p ro n ik n e meč, jí slibuje. Aby jí připom něl, že jí to d ítě p a tři docela zvláštním způso­ bem, to jest, ke zvláštním u spoluobětováni. P řipom něl jí, že je jí oběť P rvorozeného syna vezm e P á n doslova, že jí nic nepom ůže vykoupení se z oběti podle Zákona. M aria se podrobuje n ejen běžném u zákonu, nýbrž i docela m im ořádné vůli Boží. Je jí S yn n ebu d e vykoupen zákoni­ tou oběti, n ý brž sám se stane dokonalou obětí. Je jí m ateřsk é srdce při tom podá sebe v oběť, protože bolest d ítěte je bolestí m atčinou. Není nadarm o, že ji prorok Sim eon up ozorňuje na její oběť. Simeon hlasité p rohlašuje velikost je jí oběti vůči všem, kdož ji budou snižovat a znevažovat jakoby v zájm u jejíh o Syna. Což tom u nerozum ějí ti, k te ří nám v y tý k a jí naši úctu k P an n ě M arii? Což p rá v ě pro ně nevyzvedá Sim eon je jí oběť a bolest? J a k to čtou Písmo? J a k se při tom ještě opo­ važují tvrditi, že Duch svátý je učí P ísm u rozum ět, když je nevede ani obyčejný duch lidského chápán í m ateřského srdce a její oběti? M aria byla ta k životně spojena s K ristovou v ý kupnou oběti, že ho provází celým jeho v eřejným životem až na Golgotu. T ím naznačuje, ja k si byla vědom a, že ona a Ježíš, jeho cesty a její cesty, jeho oběť a její oběť p a tří nerozlučně k sobě. A ni na kro k se ho nespouští. S ním snáší jako m atk a jeho urážky, odsouzení a vyloučení z n áro d a a z náboženské obce židovské. K dyž všichni až na J a n a ho opouštějí, ona sam a d ále v ěří a stoji pod jeho křižem . S po juje m uka m atky nevinné odsouzeného, trýzněného a u m írajícího Syna. protože bolesti d ítě te jsou bolestm i m atčiným i. O bětuje ta k svého S yna pro naplněni Boží cti a spravedlnosti a pro naše v y ­ koupení. Poslušná až k sm rti svého dítěte, plodu života svého, jak p ři­ pom íná význam né A lžběta, platí za neposlušnost E vinu pod jiným stro ­ mem, s ovocem k životu a sm rti. Tak donesla M aria až n a K alvárii své spoluobětováni s Ježíšem , které

ji připom něl Sim eon ta k význam ně při je jim obětování ve chrám u. N a­ značil jí tím : T vá oběf nebude je n sym bolická. Rok od ro k u se p řip rav o ­ vala M aria na tu to oběť, k tero u jí prorokoval K ristus, když se chtěla k n ěm u přibližit, slovy: »kdo je m á m atka?« A v ztáh l ru k u n ad zástup: »Aj ti, k te ří slyší slovo Boži a p ln í je, to t m atk a má.« M aria m ěla tak K rista obětovat, že již během jeho p u to v ání měl spíše všem p a třit než jí, protože p a třil všem, ke k terý m byl poslán. O na již n a pouti na G olgotu m usila u stoupit všem , k te ří se m ěli p řib liž it ke K ristu. T ep rv e pod k ř i­ žem, kde ho m ěla obětovat za ty, k te ří nepoužili je jí oběti, p řen ech áv ající jim K rista za svého putováni, sm ěla se k něm u přibližit, až m ěla n a ­ bídn ou t to své srdce meči bolesti k probodnuti, meči bolesti, obětující D ítě v ů li Otcově. T ak sto jí pod křížem nezhroucená, ja k stojí ob ětn ik p řed oltářem . Mysli si n ep řá telé lásky k P anně M arii, že toto »S tabat M ater« je ta k é tak sam ozřejm é, že si pro ně M aria n ezasluh u je m im ořádné vděčnosti od nás? N estála je n náhodou pod křížem . Nová Eva m èla v r á tit ovoce uzm uté z prv éh o obětního o ltáře v y hrazeného stro m u na nový o ltá ř obětní no­ vého strom u. P rv n í Eva ch těla se zpupné v yro v n at Bohu, d ru h á o bětuje svého Syna, Bohočlověka ve velké oddanosti a poslušnosti vůči Bohu. M aria se ta k vzdala svého dítěte, že m ohla m ísto něho p řijm o u ti nového sj-na, Ja n a, nové děti své, nás. O bětovala nap ro sto svého Syna, n esm ír­ ného, Božího Syna, a proto se je jí srdce ta k rozšířilo, že mohlo nás všechny te ď pojm outi za syny. J a n stál pod křížem ja k apoštol C írkve, k te rá m ěla za chvíli v zejiti z oběti je jí i jejíh o Syna a ta k v Jan o v i p ři­ jala všechny Janovy děti, všechny děti jeho sp o lu b ratři apoštolských, protože vše, co se týkalo apoštolů, vždycky bylo společné. J a n M ariin, i P e tr i Ja k u b M ariin. A poštolově n eu m iraji. Ž ijí d ále ve svých n á stu p ­ cích. M aria p a tři dál i jejich nástu pcům i jejich dětem . T ak je p řesn ě vyvozena z P ísm a posloupnost úcty a lásky m arián sk é od Ja n a , b ra tra Ja k u b a a d ru h a P etra a O nd řeje a ostatních , p řes jejich děti až k nám . P rotože se východní církev drží apoštolské m yšlenky a apoštolské po­ sloupnosti, zachovávají i posloupnost m arián sk é úcty. Z ápadní rozkol p ře trh l pouta apoštolské posloupnosti a souvislosti a p ro to i pouto po­ sloupnosti m ariánské. A le m y chcem e p lniti Pism o a jeh o pro roctv í vyslovené M arií P annou, že ji budou blahoslaviti všechna pokolení. Kdo neblahoslaví, nedrží se Pism a.

N e v e z m e š

j m é n a

Bož í ho

n a d a r m o !

P. S t a n i s l a v S p u r e k C S s R :

Dr Eduard Poppe »Prý je m álo knéží. N ení to zcela p řesn é řečeno. P řesn é je říci, že je p říliš m álo s v á t ý c h knéží! K dyby bylo více svátý ch knězi, bylo by na zem i též více svátých lidí. K dybychom dostali za své oběti od Boha každý rok jen j e d n o h o svátého kněze, byl by sv ě t za k ratin k o u dobu svátý.« T ak se vyslovil jednou d r E duard Poppe. A nechtěl jen m arn ě lkát. C htěl ih ned účinně refo rm o v at, proto začal sám u sebe. S neobyčejnou energií se dal do p ráce o posvěcení sebe, aby m ohl b ý ti svátou obětí za kněze. Je h o povzdech v nejtěžšich bolestech těla i ducha zněl: »Ecce victim a tua! Jsem tv á sm írn á obět. P řid ej si bolestí, jen když dáš m ilost sv á­ tý ch kněží pro lid!« Kdo byl tenhle d r E d u ard Poppe? K n ě z , k te rý um řel p ředčasn ě ve 34 letech věku, u d řen a u štv án těž­ kým i pracem i a četným i nem ocemi. Kněz, k te rý m iloval práci, ale k te rý cenil m nohem výše u trp en í a křiž. S vůj život definoval jako saltu s ad crucem , skok k e kříži. T řeb a se slepě sv ě řit Boží P rozřetelnosti, tře b a v ěřiti v lásk u Boží, když n a n ás přichází kříž, a leh n o u ti si na ten kříž, — padnouti na něj ta k neodvolatelné a dokonale, jak o p ad á kám en do p r o p a s ti. . . N apřed se učil u otce pekařem . Ale při m íšení a pečení chleba vzklíčila v něm touha, d áv a ti lidem C hléb života. Začal sníti o svátém kněžství. A rozhodl se. N echal řem esla a začal studovat. Studoval rychle. Ideál kněžství ho poháněL M usil v šak stu d ia p ř e r u š it V ojenská povinnost volala ho do k asáren. Pobyl tam od podzim u 1910 do ja ra 1912. V ojna m u duchovně neublížila. P lál ještě více svátou nedočkavostí, kdy již b u d e knězem . R oku 1911 píše své m atce: »Pros Boha, abych se stal knězem podle jeho srdce, pro st této země, nerozlučně p řik o v án k věčné Lásce. Chci p rin áše ti b ohaté požehnání k spáse m noha duší. To je pořád m ým životním cílem , silou a nadějí p ři všech m ých snahách. R aději bu d u nejnevědom éjši ze všech lidí, než bych se zpronevěřil to­ m uto cíli.« D uchovní četba, zvláště knih a D ějiny duše T erezie od Ježíška, d ala m u hluboký pohled do ta jem stv í m ilosti Boži. P oznal, že v kněžském apoštoláté nerozhoduje o úspěchu zevní ru ch a shon, n ýb rž v n itřn í svatost. Duší veškerého nadpřirozeného apo štolátu je m o dlitba a zv láště oběť. P roto sháněl duše, k te ré by se m odlily a obětovaly za něho, aby byl jednou svátým knězem . »Dobrým knězem se sta n e člověk jen m ilostí Boží, m ilost pak m usí vym oci u trp e n í a m odlitby.« J a k navazoval sty k y s n ejrů z n éj-

šimi lidm i, ta k zvětšoval též zástu p těchto p rosebníků z řeholních řádů. z dětí, z chudých, nem ocných, děln ík ů i vyšších v rstev společenských. 13. b řezna 1913 m ohl konečné vstoupiti do sem ináře. Sel do Lované. H ned se jal prohlubov ati duchovni život. Viděl, že je příliš m arn iv ý a příliš že hoví sebelásce. Stanovil si program , jak se cvičiti v pokoře. Z povědník jd e je ště dále. P ou ču je ho, že je příliš sen tim en táln i, nem írně si vším á hlasu svého srdce. S entim en talism u s n en í ovšem nic jiného, než rozbolněná sebeláska. »Cit n ep a tří do duchovního života. D rž se toho. Dívej se na U křižovaného. T ak najdeš klid a m ír v oběti.« E d u ard se snaží poslouchati těchto pokynů. Chce rad ě ji zem říti než sloužiti Bohu jen napolo. Nezná kom prom isu se svou pohodlností. Bůh se chápe sám díla o jeho posvětení. P řip rav u je jej již nyní na jeho budoucí povoláni — živé oběti. E duardovu duši p řep a d ají strašn é pochybnosti o víře. V n itru cítí tm u a chlad. V duchovni tísni se obraci na kteréhosi přítele. Ten jej u k lid ň u je připom ínkou, že i sv ati m ěli po­ dobné boje. Na p řík lad sv. V incenc P aul. Později prozradil, jak si vedl v duchovních m rákotách, kdy volal s P ánem na křiži: Eli, Eli! — Radí tém už p říte li v podobné duševní krisi: »Zapom eň a op u sť sebe a odvaž se skoku, slepého skoku do neviditelné L ásky a jsi zachráněn! P ředevším buď poslušný a bezpodm ínečně se poddej! N edávej Bohu žádných otázek! N eptej se, proč, kdy a k a m ! . . . V rhni se slepě do n áru če M ariiny a s ní do bezedné lásk y Ježíšovy . . .« T uto odvahu m usí Poppe ustavičné osvědčovat, stá le se m usí do ni n u tit, neboť stále až do konce bude trp ě t: »Věřím bez víry, dou fám bez naděje a m ilu ji jako člověk odsouzený na sm rt,« posteskne si jednou. D uchovní vůdce jej napom íná: Je n se n epo d d at m alom yslnosti. Na tom vše záLeží ve chvíli zkoušky. »Cvičte se v d ů v ěře v Boha. B uď te veselý a nikoliv sm utný. Věřte, že v ás Bůh nekonečné m iluje. P ře s všechny své nedokonalosti a nevěrnosti zůstaňte dobrým a věrným děln ík em Je ž í­ šovým!« Poppe d ětin n é poslouchá. Ü zkosti n epřestáv ají, ale on nepřipouští zm atku ve své duši. »Děkuji ti, Otče, že jsi mi ukázal moji chudobu a nouzi. M iluji té, neboť ty to zkoušky mi u kazu ji moji m dlobu a tvoji lásku.« Jeho program em je láska čili in ten sivni duchovní život z lásky k Bohu. »M ilovati je především věc v nitřní. Chci učiní ti vše možné, abych se za­ m iloval do Boha. Chci na něm záviseti ve všem. Chci se v něm ztratiti. O vn ější činy se nebudu příliš sta ra ti. To je přídavek, jenž plyne sám sebou z lásky.« R ubem lásky, či spise zkouškou lásky je oběť. Bez lásky ke kříži neni ani lásk y k B ohu ani lásk y k bližním ani spořád an é lásk y k sobě: »K rista m ilovati bez u trp en í je pouhé sněni. N em ohu pochopiti kněze, k te rý p ř i­ náší K rista na o ltáři jak o obětní d ar, sebe v šak neobětuje s B eránkem obětním !« P roto prosí: »Učiň ze m ne ukřižovaného!«

K onečné se dočkal svátého knéžstvi. Když vy p u k la světová válka, n a­ stoupil vojenskou službu. Byl však hned ran ěn . Brzy p ak se octl v obsa­ zeném územi. Mohl tedy zase do sem ináře, n ejp rv e do Lovaně, později do G entu. Od 20. do 30. d u b na 1915 konal si duchovni cvičení jako p ří­ p ra v u n a svaté knéžstvi. P oznám ky z nich v y stih u ji jeho idealism : »Jsem žertvou Boží!« — »Ježíši, b u ď m ne to daleko, abych tě někdy obě­ toval, aniž bych u téhož o ltáře obětoval sebe.« Dne 1. k větna 1915 je kněžské svěcení! A loučeni se sem inářem . Poppe si odnáší do kněžské práce krásn á slova re k to ra sem ináře: »Přátelé, b u ď te svátým i kněžimi! S vatým i v pokoře, svátým i v poslušnosti. U k n ě ­ ze nezáleží na tom , jestli m u dá Bůh 80 nebo 40 let života, nýbrž na tom, aby 40 let mělo cenu let 80!« S otva dostal od b iskupa m ísto, hned se pustil do práce. Stal se k a p la ­ nem u sv. K olety v G entu — v dělnické čtvrti. Ze 7000 katolíků neplnila ani polovina velikonoční povinnost. Na nedělní bohoslužby chodilo sotva 70°/o. A kolik tam bylo hm otné bídy! K dyž chodil po domech, m ohl ji prim o h m atat. P om áhal, jak mohl. Brzo se vydal ze všech penéz. O bětoval i svůj nábytek. N echal si jen n ejn u tn ější. Aby sehn al víc, začal pro své chudé žebrat. Začal působit mezi dětm i. Založil spolek dětí, chodících k sv. p ři­ jím áni. Brzy v něm m ěl slušný počet d ívek i hochů, k te ří se těšívali n a schůzi, konanou jednou za 14 dní. D ěti začaly zvolna p řistu p o v at častěji k stolu P áně. Na konci rok u 1916 bylo v jeho farn o sti 10.000 sv. p řijí­ m ání, o rok později 25.000! C htěl však ještě víc! A by p řišel K ristu s P á n do dětských srdcí co n e j­ dřív, dokud se v nich nezahnízdí hřích. Na sv átek Božského S rd ce P án ě r. 1917 p řip rav il 21 m alých d ítek ve věk u od 5 do 6 let a vedl je k p rv n í­ mu sv. přijím áni, přesn ě podle d e k re tu P ia X. Ke konci roku 1917 zabýval se in ten siv n ě m yšlenkou na obět, na u tr ­ pěni. C htěl trp ět, aby sám dospěl k svatosti a aby m ohl m noho vykonali v apostolátě pro duše. Je h o tužby zněly* 1. P ane, chci sebe posvětili, proto chci trpěti. 2. Pane, chci jiné posvětiti, proto chci trpěti. 3. P ane, chci p řiv ést k rozkvětu m ladé kněžské hnuti, proto chci trpěti. 4. P ane, chci o b rátiti h řišn ik y své farnosti, pro to chci trpěti. 5. Pane, chci vychovati m aličké k denním u p řijím án i, proto chci trpěti. 6. K dyž se bude o m ne pokoušeti sm u tn á nálada, řek n u si: Chci trpěti, Pane! 7. Když se m ne bude zm ocňovat bázeň p ro mou v lastn i slabost, chci stále opakovat: Chci trpěti. Ano, P ane, chci! P án Bůh jej vyslyšel! Podal m u vrch o v atý k alich u trp ěn i. V d ů v ěrn é chvíli se svěřil kom usi: »Nikdo u sv. K olety n etrp í tolik, co já, nikdo tolik n epracuje, co já a přece jsem ze všech nejbídnější.« Jeh o kalich

bolesti dolévali m u lidé, od nichž to n ejm én ě čekal: jeho kněžští spolu­ b ratři. Z prvu byli pro něho nadšeni, ale brzy se od něho odklonili jako od podivína a revolucionáře. Z tra til i m nohé p řá te le z řad laiků. Spolku »přijím ajících dětí« hrozil rozpad. P říp ra v u nejm enších d ěti vzali mu z ru k o u a svěřili ji světské učitelce. Je h o zdrav í bylo siln ě p o d ry to p ř íližností p rác e a zklam áním . D oznává si v den ík u : »Bude ze m ne již jen nem ocný kněz, k te rý m usí odpočívat, m už zlomený, přep raco v an ý , opo­ třeb o v an ý v 28 letech.« Je h o duše se potácí v ch m u rách m elancholie. N e­ jednou m u uklouzne ze rtů stesk. A le hned se ovládá. »Ano, P ane, chci trp ěti, trp ěti, kolik chceš, kdy chceš, pokud chceš a ja k chceš!« S Boží m ilostí ja sn ě poznává v tom svů j životní úkol: »Mým kněžským posláním je st u trpení. Býti bez u trp en í je (u kněze) p ro tik lad a holý přelud.« K rásnou útěchu m u posk y tuje k te rá si sta ře n k a v jeh o farn o sti: P o u ču je ho: »Všechny dobré sk u tk y m usí vésti ke K alv árii. J e nám jen ku pro­ spěchu, jsm e-li odstaveni do ko u ta hodné tm avého. Jsm e-li sníženi v očích lidí, p ak je naše práce požehnaná a úspěšná. B ůh n ám m usí napřed postati kříž, teprv e p ak se stávám e zlatém v jeho rukou, p ak z nás m ůže tv o řiti vzácné věci.« P oppe je zdravotně zlomen. J e neschopen těžší práce. M usí opustiti duchovní správu. U chyluje se do m alého sirotčince V incentinek v M oerzeke. A le ani zde n ik te ra k nezahálí. J e ta m dom ácím kaplanem . S tále přem ýšlí, ja k p osv ětit kněze. »Říkám (Bohu) v tichu srdce, že je mi všechno vhod. Je h o vůle je m á v ů le a p ro sím -li ještě o něco, jsou to s v a t i k n ě ž í . P u d í m ne to, abych n a Boha útočil vždy větším i obětm i, aby poslal svaté kněze. P o k ládám to za zvláštní Boží m ilost, že se sm ím Bohu zcela obětovati. Je ště nejsem schopen této oběti. S toupám výš krok za krokem a jsem spokojen s m ilostí, k tero u mi dává Bůh.« T uto ideu sleduje tím horlivěji, ěím m éně m á tělesné síly. P odává se Bohu za oběť, aby byli posvěceni sluhové oltáře. V nemoci se d áv á do­ p ra v it n a kněžské exercicie na M ont C ésar v L ovani (v b en ed ik tin sk ém opatství). Ceká pro sebe povzbuzení, je však zklam án. E x ercitáto r m luví příliš přirozeně, nepočítá v aln ě s m ilostí a s Božími m etodam i apoštol­ ským i. Poppe chce zjednati kněžím dobré vůle sp ráv n o u orientaci. N abízí se proto B ohu za oběť. Píše o tom: »N abídl jsem se Bohu k dlouhém u, těžkém u m učednictví, obětoval jsem se, když jsem viděl, že těm to e x e rciciím chybí věc nejdůležítější.« — T ře tí d en exercicii m luvil sám k m la­ dým nadšencům , práv ě ta k i p ři záv ěru duchovních cvičeni. Ve všech prom luv ách rýsoval jim p lá n sebeposvěceni s n ejrů zn ějších hledisek. Z ískal si rázem d ů v ěru posluchačů. Všem bylo zřejm o, že k nim z něh o prom louval K ristus. P oppe se stal útočištěm kněží. A on radil, těšil, zpo­ vídal. Zpovídal většinou na lůžku, neboť většin ou byl nem ocen. R oku 1919 onem ocněl tak, že čekali jeho sm rt, ale zase se poněkud zotavil. V březnu r. 1924 upadl znovu do sm rte ln é nemoci. T ehdy m u psal k a r-

r

►

¡

d in á l M ercier. S poléhaje n a jeho svatost, zn aje jeho cenu pro kněž­ stv o arcidiecése, poroučel mu, aby se uzdravil. P oppe se opravdu p o zd ra­ vil, aspoň n a několik měsíců. Je h o heslo pro tu to práci znělo: »Duše hoříci okolo Hostie. H ořící svět!« K něží měli n ejp rv e sam i zahoreti v blízkosti božského ohně na oltáři a zapáliti pak i věřící! T ajem stvím jeho oběti byl netoliko Ježíš, n ý b rž i M aria P an n a. Již jako gym nasista se seznám il s knížkou svátéh o L u dvíka M arie G rigniona. N abídl m u ji přítel. Poppe m u ji brzy v rá til s poznám kou: »Nic zvláštního.« P říte l v ša k n aléh al: »Cti znovu a m odli se!« Poppe četl, četl vícekrát, m nohokrát. Jeh o srdce zahořelo vro u cí láskou k M atce Boží. N abyl přesvědčení, že m usí žiti m ariánsky, poněvadž všechny m ilosti jsou m ariánské. Snažil se žiti sk rze M A RII, p ro M ARII, s M A RII a v M ARII, aby ta k dospěl k Životu skrze JE Ž ÍŠE , pro JE Ž ÍŠ E , s JE Ž ÍŠE M a v JE Ž ÍŠI. Již jako stu d e n t býval apoštolem m arián sk é úcty m ezi spolužáky: »Každý z nás si m usí říci: Chci se státi d ru h ý m K ristem ! To si denně vyprošujem e od M arie P anny, každý pro sebe i pro ostatní. M aria v nás vytvoř! d ruhého K rista. M á k tom u moc. J e to je jí starost!« Ja k o kněz v ed l všecky, především pak kněze, k M atce Boží. Jed en kněz je j prosil o několik pravidel, podle nichž by m ohl úspěšně pracovat. P oppe m u ukázal svůj kněžský program . H ned však upozornil n a slovo n adepsané n ad e vším : Ave M aria! »Podívej se n a ně! To je to n ejd ů le­ žitější!« Učinil slib, že v každém kázání učiní alespoň stru čn o u zm ínku o M arii P anně. Znovu a znovu doporoučel svým kněžským sp o lu b ratřím knihu sv. L u d ­ v ík a G rigniona a ubezpečoval každého svou zkušeností, protože se stále duchovně živil tím to dílem : »Čítám a provádím sk u tk em »dokonalou po­ božnost’ již 10 let a vždy si p řip ad ám jako žák. Casto o tev ru k n ih u a m odlím se: »P řijď D uchu Církve!« P ak se mi otevře bo h atstv í čestných titu lu M ariiných. B ratří, jak ý je to poklad!« Je h o útěchou ve všem u trp en í je m yšlenka, že je M ariin, že ona jesi jeho M atka. »Když jsem um íral (r. 1919), nem ohl jsem se p o těšit m yš­ lenkou, že bych byl m noho pracoval pro Boha. V ždyf jsm e služebníci ne­ užiteční. V této chvíli m ne potěšila (jen) m yšlenka, že jsem m iloval svou M atku a že jí p a třil celý m ů j život.« Je h o život znenáhla dohasínal. K onečně do trp ěl; bylo to 10. června 1924. Je h o pohřeb se rovnal trium fu. Jistě n eu m íral n adarm o a n adarm o se neobětoval. J is tě se najd o u kněží, k te ří budou m iti sm ysl pro oběC a p ro svatost, ja k o to prosíval E duard Poppe: »Pane, pošli n ám kněze, pln é ducha P. C hevriera. Z em ě po nich prahne. Pošli je. S vět bude piti je jich slova. Pošli je!« Dne 21. března 1946 byl zahájen v G entu proces o možnosti blahořečeni této vzácné kněžské duše.

Dom. P e c k a :

Existentialismus 1 E xistencialism us vznikl z odporu k filosofii idejí a věci a z příklonu ke kon k rétn ím u byti, to je st k onom u způsobu bytí, k terý je u rčitém u člověku v lastn í. Na rozdíl od filosofie pravdy lze p o k lád at existencialism us za filosofii skutečnosti. Na rozdíl od filosofie o b jek tiv u jící jej lze ozrxaěťí jako filosofii su bjektu, což však sam o o sobě n eznam ená Subjektivism us. Na rozdíl od filosofie, k te rá h led á podstatu, hodnotu a sm ysl véci, je existencialism us filosofie velikého vystřízlivění. M usím e si totiž přiznat, že neznám e plně skutečnou pod statu věcí, že nechápem e cele jejich hod­ notu a nerozpoznávám e dokonale jejich sm ysl. Filosofie se zakládá na jedné stra n ě na d ů v ěře v rozum — na přesvědčení, že lidský rozum je schopen poznat p ravdu, ale na d ru h é stra n ě i na ned ů v ěře v rozum — na zjištěni, že lidské poznáni je omezené. A by člověk dokonale chápal podstatu, hodnotu a sm ysl véci, m usil by být obdařen inteligencí povýšenou nad světový řád, rozum em sv rch o v a­ ným a s naprostou jistotou poznávajícím . A však poznáni lidské sm ěřuje prv otně nikoli k ideám , hodnotám a sm yslu, nýbrž k »věcem« a začíná vždy p řed m ěty hm otným i; jak učí sv átý Tom áš (S Th 1 q a 1 ad 2). A dokonce, ja k týž učitel připom íná, je duševní život člověka jen u tv á řitelnou m ožností, která tep rv e vlivem věci a to věci hm otných se u sk u teč­ ň u je (ibid.) a dokonce i sebepoznáni ducha je možné jen p ro střed n ictv ím »hm otných věcí« (Ver q 10 a 8 corp.) P oznání lidské je uzeméno. V šechny idealism y jsou jen p řed stírán ím ryzí duchovosti, k te ré člověk nem á. D uchovost lidské duše je duchovost nedokonalá, vnořená v sm ysly a hm otu. Meze sm yslů jsou i m eze lidského ducha (S T h 1 q 12 a 13 corp.), takže to, co n en í smyslové, m ůže bý t poznáno jen negativné, což zn a ­ m ená, že nevím e, co to. je, nýbrž jen, co to není. Člověk m á existenci na zemi a v zemi — nebof p řed tím byl jen ideou a možností. N eexistu je n ějak ý člověk »o sobě«, nýbrž ex istu je jen in d i­ viduální člověk v Čase a prostoru, člověk nyní a zde. E xistence znam ená tedy bytí nyní a zde. To bytí je d arované, p ropůjčené a nev lastn í. J e to vlastně nebytí. Člověk je pouhá obdoba jsoucna. Jsoucno v la stn í a jediné je Bůh. E xistence člověka znam ená stvořenost, závislost a nahodilost. Člověk je nic, s k terý m se jedná, jako by bylo něčím. E xistence tedy znam ená vystřízliv ění z pocitu vlastní velikosti, důležitosti a hodnoty. E xistence znam ená ryzí věcnost a odvržení všech p řík ras. E xistence je cesta k pokoře. Ve své nejnižší h ran ic i je existnce »holým bytím «, k te ré zůstává, i když vše ostatni — zám ěry, ideály a díla se zhroutí. To je existenční m inim um

pouhého vegetováni. To je život, o něm ž lze říci jen, že je zde. A le život člověka není jen spočinutí na té nejnižší hran ici. J e to p ráv ě ex - sistence ex znam ená vykročení, vzm ach a rozlet k něčem u vyšším u. Člověk n e­ zůstává tím, čím se narodil. A m ůže u m řít větší, než ho m atka zrodila. Je sice učinén z ničeho, ale ne pro nic, nýbrž pro něco, pro věčný cíl, pro to, »čeho oko nevidělo, ani ucho neslyšelo a co ani nikdy na mysl lidskou nevstoupilo.« Člověk není u zav řen v sebe. Je h o bytí není in - sis­ tence, bytí v sobě, nýbrž ex - sistence, b y tí ze sebe, ono bytí, k teré sám u tv á ří svým um em , vůli a Činností. Člověk je byto st tvůrči, k te rá se snaži u činit z ničeho něco, je zam ěřena k dokonání a dovršení poznání i díla. b y t se někdy podobala Sisyfovi vždy znovu válejícím u b alvan do vrchu a T antalovi vzpínajícím u se po plodech, jež vždy znovu unikají. Hoger T roisfontaines v y stih u je existencionalism us jak o vášnivý n á v ra t individua k své svobodě, jehož účelem je n a jít v rozvoji jed n án i smysl svého bytí. ( E x i s t e n t i a l i s m e e t p e n s é e c h r é t i e n n e . E. N auw elaerts, L ouvain — Jo sep h V rin, P aris 1946, p. 44.) A tu jsou d v ě možnosti B uď člověk vychází ze sebe a p rac u je a tv o ří jen proto, že nem ůže zů stat v sobě: a to je tvořeni pro tvořeni, práce pro práci, kolotání v k ruhu, jehož sm ysl je neznám a jehož koncem je sm rt. J e to pouhé ex. Vy­ ja d řu je se to n ejčastěji heslem , že existence je p řed essencí, že se člověk nerodí, nýbrž stává, že Člověk je budoucnost člověka (J. P. S artre), že úkolem člověka je čin it a činěním se u sk u tečn it (faire e t en faisant se faire), že člověk je úkol a že své essence nabývá tep rv e u skutečněním svých zám ěrů. E xistence nem á sm yslu mimo sebe, před em a o d jinud ji daného, čili sm yslem existence je existence sam a: člověk je jen tím. čím se sám udělá, neboť je jen ú h rnem svých činů (J. P. S artre). A jelikož existence nem á jiného podkladu než sebe, je existen ce čirou svobodou — Člověk je odpověden za své činy (ač se n ep rav í kom u a proč). Je zřejm é, že existence, ta k to chápaná je ab su rdn í, bez sm yslu, že je to existence holé fakticity, takže jedinou osou filosofie je otázka, sto jl-li za to či n e­ stojí žit. N esm yslnost života d ává sm ysl sebevraždě. Sebevraždou vrací človék životu urážk u životní ab su rd ity a zdů razň u je životní sebeurčení a osobni smysl. A je d ru h á možnost: překon án í životni ab su rd ity n en i možné v mezích insistence. Ex — znam ená v y jít ze sebe ve sm yslu positivním , ja k to v y ja d řu je svátý P avel: »Z něho, skrze něho a v něm.« (ftim. 11, 36.) L id­ ská existence je d ar Boží — člověk je tvor, m á počátek v Bohu a jeho lásce, nem ůže tedy jeho existence b ý t bez sm yslu a účelu. Cíl člověka je v Bohu. To je p latónsk á dioico ¿5, au g ustin sk é: Fecisti nos ad Te, to je sm ysl věčného neklidu lidského srdce, k te ré s K azatelem poznává m arn o st pozem ského pachtěn í, v Jobovi snad zlořečí dni svého narozeni, ale m á schopnost n ad ě je a sm ě řu je z Boha k Bohu v Bohu. A to je existence křesťan sk á, k te rá je n ejen by tím zde a nyní, nýbrž i b y tím v Bohu, jenž je N unc stan s všudypřítom né a m ilující. A ta k je k resfan -

ská existence insistencí v Bohu a jej i ch a rak te ristik o u neni ab su rd n o st ani nicota, ani sm rt, nýbrž tajem ství, n ad ě je a život.

2 H lavní nám ěty ex istenciáln i filosofie obojího typu jsou: a) N a h o d i l o s t l i d s k é e x i s t e n c e . P ro k řesťan sk éh o existencialistu m á lidská existence základ v e svobodné činnosti T v ů rce a m ilosrdné lásce Spasitele. Jsem , ač jsem nebyl — z p ro p asti nicoty m ne B ůh povolal k b y tí — ta ú v ah a vede k uvědom ění nicotnosti člověka. A že p resto m ne Bůh pojal od věčnosti do svých tv ů rčích zám ěrů a věčnou láskou mne miloval, a Syna svého dal, aby nikdo, jen ž v něho věří, nezhynul, ale mel život věčný — to je úv ah a budící posvátnou ú ctu a vděčnost. P ro existencialistu nekřesťanskéh o není nahodilost lidské bytosti m ystérium Boži moci a lásky, n ýbrž něco ryze a k rů tě nesm yslného. Člověk je holá skutečnost. J e zde jen ta k nazdařbůh, je zde bez důvodu. H eidegger i S a rtre to nazýv ají fakticitou. Člověk je u v rže n v b y tí vezdejší, aniž byl tázán, p řeje -li si toho, a aniž by věděl, za jak ý m účelem se to stalo. b) N e s c h o p n o s t r o z u m u . Mnozi z k řesťan ský ch ex isten cialistů příliš zdů razň u jí om ezenost lidského poznání a stu p ň u jí svou protirozum ovou skepsi zcela v duchu M artina L u th era, k te rý nazýval rozum (ratio) ne­ věstkou ďáblovou a tvrdil, že rozum není d án člověku k přem ýšlení o Bohu, n ý b rž je n k přem ýšleni o věcech pozem ských a všedních. M yš­ lenky Boží jsou neskonale vyšší než m yšlenky lidské, o Bohu se nem á filosofovat, zjevené p rav d y je tře b a p řijm o u t bez rozum ování. T akový náboženský absolutism us nalézám e h la v n ě u K ierk eg aard s, jem už je vzorem p rav é náboženskosti Jo b d isp u tu jící s přáteli, a A braham , k te rý ob ětuje syna p ro ti v lastn ím u svědom í a citu. Jistěž e m yšlenky Boží jsou vyšší než m yšlenky lidské. A jistěže B uh je nepochopitelný. A le nelze jen ta k pro nic za nic podceňovat rozum — vždyť je to schopnost d an á člověku od Boha, b y ť byla om ezená. Mezi zjevením a rozum em nem ůže b ý t rozpor, když obojí m á základ v Bohu. A je-li něco nad rozum (m ystérium ), n eznam ená to n ik terak , že je to proti rozum u (absurdum ). J e zajím avé, že lu therského podceňování rozum u se ch y tají i nevěřící ex istencialisté a nalézají v něm ospravedln ěn í svého ztotožňování v iry a absurdity. c) R o z m a c h . E xistencialism us jakožto filosofie člověka ran ěn éh o a zoufajícího není filosofií trp n éh o klidu. N aopak. J a k H eidegger, ta k J a s ­ p ers požadují od člověka rozm ach (A ussprung, A bsprung): člověk není b3 'to st hotová, nýbrž tvořící se vlastním rozhodnutím . Člověk je vlastní projekt, bytost, k te rá ustav ičn ě p řed stih u je sebe sam u. S a rtre rozeznává mezi étre-en -so i, což je bytí o sobě, bytí v sebe uzavřené, nečinné, n etvůrčí, soběstačné a hnus budící, a ètre -p o u r-so i, bytí pro sebe, což je

byti činné, rozvíjející své síly a možnosti, byti u sk u tečň u jící se, bytí o rospektivní a odpovědné. d) K ř e h k o s t . Člověk je b ytost slabá, zra n ite ln á a sm rteln á. Jeh o k řeh k o st ch áp án a v e v ztah u k Bohu, značí naprostou závislost na v ůli T vůrce, chápána bez v ztah u k B ohu znam ená vyvrženost, ohroženost, bez­ moc tv o ra opuštěného a osam ělého. Z ákladní pocit toho postavení je úzkost (K ierkegaard) a sta ro s t (Heidegger). V tom sm yslu ani věřící ani nevěřící nem á výsadní ú ča st na d ra m a tu života a obě stra n y m ají své trag ick é h rd in y a své šašky. e) O d c i z e n í . S hlediska theologie je člověk n ásledkem dědičného h řích u v rozporu s Bohem, se sebou a bližním . D ůraz na ten rozpor je společný všem křesťan sk ý m ex istencialistům . Člověk je tv o r odcizený svým počátkům a základům . T vor ubohý, k rál zbavený k o ru n y a trů n u — podle výroku Pascalova. T v rd í-li se však v d u ch u lu th ersk ém a ja n senistickém , že člověk je zcela a naprosto zkažen, o tv írá se cesta F e u e r­ bachovi a jeho tvrzení, že v íra v Boha je negací člověka a že náboženství je ochuzení a zm ařeni člověka v e prospěch Boha. K ato lick á trad ice se ovšem vždy vzp írala těm to osudným důsledkům učíc, že člověk je sice následk em h řích u dědičného zraněn, a le nikoliv zničen. Z a to v ath eistické větvi existencialism u za u jím á m yšlenka odcizení ú střed n í postavení. P odle Ja sp e rse je člověk obklopen, obalen a zavalen se všech stra n by­ tostm i nepřátelským i, k te ré jej oh rožují svou blízkostí. Z vláštní význam m á v S artro v é ex istenciálním dušezpytu pojem lepkavosti (visqueu). L ep­ kavost jc protivný d otyk cizí bytosti. Něco cizího se p řile p u je n a člověka, ab y jej zbavilo klid u a svébytnosti. To cizí je n ěkdy m inulost, někdy bližní, někdy svět. L epkavost je ošklivost, hnus, opovržení k člověku, jeho ethice a estetice, ja k je j v y ja d řu jí fran co u zští ex istencialisté ve svých rom ánech a dram atech. P ro to P au l-H en ri P aillou pokládá za p ra ­ vého otce existencialism u A rth u ra R im bauda, b ásn ík a h n u su a pekla na zemi. ( A r t h u r R i m b a u d , p é r e d e l ’e x i s t e n c i a l i s m e . Lib. académ ique P errin . P a ris 1947.) f) K o n e č n o s t a s m r t . Z ákladní problém lidské existen ce je čas. Čas je sled změn. Čas je te n tam , k de jsou změny, č lo v ě k je b ytost časná a časová, jejíž pozem ská existen ce se rozvíjí mezi zrozením a sm rtí. H ei­ degger pokládá Čas za ontologický základ bytí vezdejšho (Dasein). Již svaty A ugustin an a ly su je v 9. knize svých V yznáni pojem času jako něco illusivního: m inulost je to, co již není, budoucnost to, co je ště neni: zbývá p řítom no st — ale ře k n u -li teď, již je to m inulé, a dokud to n eřeknu, je to ještě budoucí: p řítom no st lze rozdělit na libovolné množství časových úseků, z nichž jedny náleží již m inulosti, jiné budoucnosti, tak že p řítom n ost neexistuje. Čas za h rn u je v sobě p řed sta v u sm rti. N aše existence v čas u zav řen á je podle H eideggra b y tí k sm rti (Sein zum Tode). 1 tu je dvojí pojetí: kdežto strach ze sm rti zasah uje člověka do ryzí čas­ nosti, ja k učí H eidegger, činnost tv ů rčí m ůže člověka vysvobodit z ty ra n ie

času. ja k zd ůrazňuje B erdjajev. K onečnost člověka může b ý t cháp án a jako p o d statn á a absolutní (Heidegger), ale m ůže být ch áp án a jen jako relativ ní, takže je hrozbou jen pro existenci em pirickou (Jaspers). g) N i c o t a . V pojetí k řesťan sk ém je člověk jen tvor, jehož jsoucno je n evlastní a obdobné. Z Boha vychází, k Bohu se vrací, ve všem na Bohu závislý. V pojetí existen cialistů nevěřících je B ůh n ah razen nicotou N auka H eideggrova je v lastn ě jen odtheologisovaná theologie. Člověk se vyn o řu je z nicoty předporodní zrozením a do nicoty p o sm rtn é se propadá sm rtí. Je h o existence je v p o d statě nicota, m arnost, bezútěšnost, prázdno, opuštěnost a zoufalství. h) H e r o i s m u s . J e -li Člověk bytost vyvržená, opuštěná a nicotná, jak ji chápou ath eističtí existencialisté, je zřejm é, že nem ůže odnikud čekat pomoc v e své bidè a že si m usí pomoci sám. T ak žádá H eidegger, aby se člověk s kyjem odhodlání (E ntschlossenheit) v ruce postavil proti ne­ úprosném u osudu. Podobné důsledky vyvozuje S a rtre z fo rm u le »existence předchází existenci«. Člověk se d efin u je činnosti a odpovědným sebeutvářením . Člověk bez jakékoliv opory a pomoci je odsouzen, aby v k až­ dém okam žiku vynalézal člověka. Z oufalství není pro S a rtra slepá ulička, nýbrž jen p řeh rad a, kterou silní lidé dovedou p řek ro čit uvědom ujíce si svou svobodu. Psychologická hodnota S artro v ý ch m yšlenek o sobě je ne­ pochybná, ale zcela pochybné jsou její p rostřed k y ani jed n a z postav rom ánů a d ram a t S artrový ch není positivní, vesm és jsou to lidé ničem ní, zbabělí a nerozhodní. Ja k o ath én ští pedagogové vychovávali m ládež k střízlivosti tím, že jí ukazovali opilé heloty, tak chce S a rtre s vychovat k h rd in stv í ukázkam i lidské zbabělosti. H eroism us je ovšem výraz běžný v prav ověří katolickém . Světci jsou hrdinové v íry a lásky. Světec je u tv á ře n trojím p rvkem : lidským , h rd in ­ ným a božským. P o d stata k řesťan skéh o heroism u je v lásce. N e neobyčej­ né sk u tk y o sobé, nýbrž neobyčejná láska, s k tero u světec koná sk u tk y a ť obyčejné, ať neobyčejné, je kořenem jeho heroism u. H rd in a Boží je ten, kdo v sobé uskutečnil nejvíc ze svých možnosti a uskutečnil je pro Boha. (Erich P rzyw ara, H e r o i s c h . F. Schöningh, P ad erb o rn 1936, p. 180.) N ení pochyby, že hlavní th e m a ta existencialistická, nahodilost, časnost, om ezenost, konečnost, svoboda, odpovědnost a hcroism us lidské bytosti jsou k řesťansk ého původu. Za té m ěř dvě tisíciletí shrom áždilo lidstvo nesm azatelnou duchovní zkušenost, jež m á kořeny v k řesťan stv í. Sou­ střeď u jíce se na konkrétno, jsou tudíž existencialisté nuceni tlum očit tu zkušenost, i když ji v y ja d řu jí pojm y nenáboženským i. J e dnes možné m yšlení n ek řesťan sk é a pro tik řesťan sk é, ale není existencielní zkušenosti, k te rá by byla cizí k řesťan stv í — a tak každý exístencialism us je volky nevolky je n k o m entářem zkušenosti křesťanské. V šichni existencialisté, a ť věřící či nevěřící, zd ů razň u ji svobodu. Člo­ věk se m ůže rozhodnout pro Boha nebo p ro ti Bohu. Jso u cn o st Boží zřejm ě nezávisí na m ém rozhodnutí. Ale u zn a t Boha a zřídit podle toho svůj

život je výsledek svobodného rozhodnuti. Té svobody se drží všichni cxisteneialisté. A ta k zbývají stále dvé naznačené m ožnosti: buď se roz­ hodnout pro Boha, jenž je láska, nebo se trv a t v sa tan sk é pýše svého osam oceni. B uď se stá t ditk em Božím nebo opici Boha. A ta k m ůže existencialism us být buď filosofií náboženskou nebo filosofií nenáboženskou, p říp ad n ě protináboženskou, že svét takové dosud neviděl.

3 Možnost existencialism u náboženského dokazuje řad a m yslitelů, kteří jsou ex istencialisty a k ře sta n y zároveň. G abriel M a r c e l (1889 —) dospěl k n ěk terý m thesím existencialism u ještě d řív e než četl K ierk eg aard a a Jasperse. Ač vychován bez nábožen­ ství. o b íral se náboženskou filosofií, m ystikou a parapsychologii. Z kou­ m áním m im ořádných zjevů duševního života, zejm éna telepathie, dospěl k přesvědčeni, že jsoucno duchovní je d riv než otázka jsoucna a že d u ­ chovní život se zakládá na nepro střed n ím v ztah u mezi já a ty a že v íra není nic jiného než zam ěřeni lidského já k Ty absolutním u, k Bohu. Dotčen m ilostí, p řija l r. 1929 křest. Od té doby se obíral th em aty v ě r­ nosti a závaznosti. Z ávazky m ůže m it člověk jen k sobě. N epodm íněný ráz věrnosti u kazuje k božském u absolutnu. S vé m yšlenky v y ja d řu je M arcel jed nak v ú tržkovitém J o u r n a l m é t a p h y s i q u e (G allim ard, P aris 1927), jed n ak v četných dram atech , z nichž n ejvýznam nější je L e m o n d e c a s s é (Desclée d e B rouw er, P aris 1933.) V m arseilleské k o n fe­ renci 1933 podal so u h rn svých názorů a zdůraznil, že není možno uvažovat o sm yslu života a neuvědom ovat si, že jde o m ne sam ého; nic není sn a d ­ nějšího než tv o řit filosofii tragickou — stačí nech at se strh n o u t vahou lidského osudu a neschopností k nadéji, k te rá se stá v á stá le obecnějším přízn ak em m oderního člověka. Filosofie nem ůže ig n o ro v at k řesťan stv í. Ja k o nelze filosofovat, jako by neexistovaly výboje positivní védy, tak nelze filosofovat, jako by neex istovala staletí duchovni a m rav n í zkuše­ nosti křesfanské. N ikolaj A lexandrovič B e r d j a j e v (1874 — ) b u d u je svou filosofii svo­ body na křesťan sk ém učení o nekonečné cene lidské duše a na k ře sťa n ­ ském paradoxu, že člověk nalézá sebe, podrobujc-li se n adlidském u p r in ­ cipu a naopak, že ztrácí sebe, odloučí-li se od něho. Bůh čeká od člověka svobodný úkon lásk y a svobodné tvořeni. T vořit m ůže člověk jen ve jm énu bytosti vyšší než je sám. T voří-li ve jm én u vlastním , a zdůrazň u je -li tvořením sebe, pro p ad á se v nicotu. Člověk se m usí říd it tv ů rčí cthikou, to jest nosit dobro v sobě a nech at je ze svého n itra vyzařovat. (D e l a d e s t i n a t i o n d e l ’h o m m e . Essai d ’ éth iq u e paradoxale. É ditions »Je sers«, P aris 1935.) P roblém člověka je p roblém svobody. A svo­ boda lidská je odleskem svobody Boží. N ení-li Boha, neni ani člověka. Člověk odbožštěný se prom ěňuje v stroj. V knize E s s a i d e m é t a p h y s i -

q u e e s c h a t o l o g i q u e (A ubier, P aris 1946) d efin u je B erd jajev svou filosofii jak o filosofii subjektu, filosofii ducha, filosofii svobody, filosofii dynam ickou a tvůrčí, personalistickou a eschatologickou. Eschatologii rozum í konečné vítězství lidského ducha n ad o b jektivací, to je st n e­ p říslušn ým p rom ítáním ideí do řá d u skutečnosti. P ro ti zotročující a odosobňující sile objektivace se b o u ří svědom í B erdjajevovo v knize, k te rá m á příznačný název: D e T e s c l a v a g e e t d e l a l i b e r t é d e r h o m m e . (A ubier, P a ris 1946.) J e tře b a n asto u p it cestu eschatologického p erso n a­ listou a to vypětím všech tvůrčích sil v člověku k u skutečnění říše Boži, jež je říší svobody. V poslední své knize D i a l e c t i q u e e x i s t e n t i e l l e d u d i v i n e t d e r h u m a i n (J. B. Ja n in , P aris 1947,) so u střeď u je své m yšlení ještě víc k dokonáni všeho — zná již je n jedinou m etafysiku: m etahistorii. Vše, co je existencielní, je historie, dynam ism us a cíl; ex is­ tence v čase un ik á do věčnosti, pádí ke konci, jen ž není sm rtí, nýbrž p ro ­ měnou. F erd in an d E b n e r (1882—1931) se zabýval již před H eideggrem a Ja sp ersem otázkou lidské existence. (Das W ort und die g e i s t i g e n R e a l i t ä t e n . P neum atologische F ragm ente. In n sb ru ck 1921.) Člověk v pojetí E bnerově je bytost dialogická, lidské já hledá své ty. E bner klade důraz n a osobnost a odm ítá idealism us a pantheism us, poněvadž lidská existence v nich zaniká. S kutečnost lidská n en í pom ěr k nicotě, ani pom ěr k něčem u, nýbrž k N ěkom u, to jest k Bohu. N ejvyšším a po­ sledním ty pro lidské já je Bůh. Člověk m á schopnost p o d ro b it se Bohu (Tom ášova potentia oboedientialis). T u schopnost nazývá E b n er pneum a na rozdíl od psýché, jež mu značí já osam ocené a do sebe obrácené. O sa­ m ocenost je v podstatném rozporu s lidskou přirozenosti, v la stn í a plná b ytn ost člověka se projev u je v pom ěru osobního já k osobním u ty. B ída lidské existence je jedině v tom, že se člověk m ůže svobodně v y řad it (ex-sistere) z živého pom ěru k Bohu. To jediné ho ohrožuje a to jediné jej m ůže u v rh n o u t v duchovní nicotu. (Theodor S teinbüchel, D e r U m ­ b r u c h d e s D e n k e s. Die F rag e nach d e r m enschlichen E xistenz e rlä u ­ tert an F erd in n an d E bners M enschdeutung. Fr. P ustet, K egensburg 1936.) P e te r W u s t (1884— 1940). Již ve svých ran ných ú v ah ách filosofických se zam ýšlel W ust n ad záhadou lidské existence. P o d stata Člověka se mu jev ila ve dvou těžištích, v těžišti těla a těžišti duše, v an tagonism u nutnosti a svobody. A poznával, že svobodu lze h led at ien tam , kde se v ynořuje tajem ství osobnosti. I dějin y chápal jak o rozkyv mezi bodem rela tiv n á a absolutna u p la tň u jící se svobodou. ( N a i v i t ä t u n d P i e ­ t ä t J. C. B. Mohr, T übingen 1925.) O dtud postoupil W ust k otázce věčného neklidu lidského du ch a v knize D i e D i a l e k t i k d e s G e i s ­ te s . (Benno Filser, A ugsburg 1928.) V ystoupiv n a k ated ru filosofie v M ünsteru zosnoval v lastn í v ý klad lid sk é existen ce a podal jej v knize U n g e w i s s h e i t u n d W a g n i s . (Kösel P ustet, M ünchen 1937.) O zna­ čuje člověka jak o anim al insecurum , jako bytost p ro n ik n u to u n ejis-

totností: člověk n en i nikde doma, ani v oblasti hm otné, ani ve světě d u ­ chovém , neni podroben nutnosti, ale ta k é není zcela svoboden. Člověk nenalézá plné jistoty ani na poli vědy ani na poli filosofie, ba i p ro ti jis­ totě spásy, jež není jistotou víry, nýbrž jen jisto to u m ravní, sto jí u sta ­ vičná pochybnost. Z šerosvítu své m no h otvárné n ejistotnosti se musí Člověk odvážné probojovat k p rav é m oudrosti a n aději v život věčný. Literat ura V áclav Č erný, P r v n í s e š i t o e x i s t e n c i a l i s m u . V áclav P etr, P rah a 1948 H enri L efebvre, E x i s t e n t i a l i s m e . E dition du S ag ittaire, P aris 1946. E m m anuel M ounier, I n t r o d u c t i o n a u x e x i s t e n t i a l i s m e s , E ditions Denoěl, P aris 1947. P au l-H en ri Paillou, A r t h u r R i m b a u d , p é r e d e r e x i s t e n t i a l i s m e . P errin , P a ris 1947 E dg ar Pesch, L ’ e x i s t e n t i a l i s m e . Essai critique. Editions Dynamo, P a ris 1946. Roger T roisfontaine, E x i s t e n t i a l i s m e e t p e n s é e c h r é t i e n n e . E. N auw elaerts, L ouvain - Joseph Vrin, P aris 1946. Je a n W ahl, P e t i t e h i s t o i r e d e l ’e x i s t e n t i a l i s m e suivie de K afka et K ierkegaard com m entaires, E dition club M aintenant, P aris 1947.

E v a J u r č i n o va

Marie Noělová N ová sp iritu áln í vlna, k te rá jde soudobým sv ětem a p ro zařu je slu n eč­ ním svitem soum rak, zm atek a hroznou m rav n í b ídu našeho věku, má v dnešní básnické a lite rá rn í F rancii několik velkých před stav itelů , v jichž Čele stojí P a u l C laudel a G eorge B em an o s a mezi něž náleží i vzácná m ystická b ásnířka, jakých se nerodí m noho za století, M arie Noělová.* P oesie M arie Noělové, jež vyšla ve čtyřech sb írk ách , dvou objem ných »Písně a hodinky« a »Zpěvy slitování« a dvou útlých svazečcích »Vánoce« a »Radostný růženec« je vzdušná a jem ná jak o ticho, je ušlechtilá žen­ ská jako poesie velkých básníků, je ušlechtile m užná svou n itern o u m elodií, svým přesvědčujícím přízvukem srdce i psychickým vzm achem svých p erutí. Ve francouzské poesii doletěla pak M arie Noělová do v ý ­ sek, kde duše po zápasu s m raky a tm ou se přiblížila nejvyššlm po­ znáním m ystikovým se zem ským i sym boly nejen kontem plací, nýbrž * J e oblíbená básn ířk a J. S. P ia XII.

i p řím ý m dotekem . Osud své duse na její cestě do věčnosti v tesala b á s­ nickým um ěním v hm otu slova a prom ěnila v hudbu a rytm us. Z em ský osud a zápas M arie Noělové ve dv acátém století připom íná osud náboženských m ystiček v století sedm náctém , véku velké m ystické invase. A le v době, kdy žena nebyla již vým inkou v lite ra tu ře , m ohla M arie N oělová m luviti o svém n itern ém životě v básnickém díle, kde paní A carie, blahoslavená m atka de C hantal, velké ab aty še a řeholnice m luvily je n v listech, anebo o jejich duchovním b o h atstv í se dovídám e z našich literárn íc h a historických zápisů. Ja k o duším všech m ystiku byla i M arii Noělové bodem rozletu lidské země a je jí lidský p říb ěh byl n ejd řív e příběhem m ladé dívky, potom choti i m atky. Poznala vůni a teplo květnového dne, k rá su rozkvetlého červencového sadu, ale ve vůni růží byla h orká pachut, den končil nocí a cesta do výše byla zápasem se zemí, jejíž k rása se rozpadala v p rach a popel. »Píseň Popelčina« básniřČina m ládí dozněla m arným snem, jak o píseň sýkorčina utichla. I čaro krásn á »F antasie na M ozartovo them a« je zastřen a sm u tk em večera, v něm ž beznadějné zpívá v ítr na p lanin ě země s tem ným i p ro p astm i a hořkostm i na dně každé pom íjivé lidské lásky. O těchu nachází M arie N oelová v m odlitbě, v níž s d ůvěrou spočívá v Bohu, vedoucím u její kro ky tm ou zem ského osudu k tajem ství a světlu, jasn ějším u všeho zem ­ ského poznání a jistějším u než sm rt. N ebot není prav d y na lidské zemi a p rach u než láska, kterou srdci zjevil K ristus, jež p ram en í ze zřídla, jež se n eu stále obnovuje. Tato lásk a nese i k říd la M arie Noělové, b á sn íř­ ky v isionářky, k nejvyšším m etám je jí poesie v posledním čísle sbírky »Písně a hodinky«, »Vidina«. M luví v ni přím o srdce prostým i slovy božího d ítě te s pokornou vroucnosti T erezičky z L isienx anebo p astý řk y B ern ad etty o velkých věcech života a sm rti. V idění b ásnířčino vede ji na konec jejíh o zem ského času, kdy duše jde poslední nocí k e svém u sk u ­ tečném u dom ovu vc věčnosti. Je jí k řeh ká, bloudící duše, nesena v ětry zem ských m arnosti i když šla často cestou, jíž B ůh — Syn nesl sv ů j těž­ ký kříž, se obává a leká rajsk é h o jasu, v něm ž kolem Boha jsou sh ro ­ m ážděni velcí svati, doktoři, biskupové a kajícníci, mezi nim iž je pouze ubohá, h říšn á žebrácká boží lásky, k te rá hled á tiché m ísto posledního spočinutí na božím srdci s vědom ím , že ho není hodna. J e jen n ep atrn ý m stínem v božím světle a u ráží-li sk v rn a jejíh o p rach u pohled bozi; což není bolest, k te rá m ůže ji ve svém ohni zběleti na sníh? M ystické spočinutí visionářčino, poznání ta jem stv í lásky Boží. k te rá je především m ilosrdenstvím , vede v knize »Zpěvy slitování« M arii Noělovou opětně zpět k zemi. K těm , kteří vězněni jsou někde v dáli a v tichu. K duším , k te ří jali v le t tíhu, jež je strh la, něm á, v žal propasti (a propast jm éna nemá);

k těm , jejichž stín je svázán zdm i a srázy, že nikdy nem ohl zpěv o své noci dáti, jim ž nový sv ět se do neznám a tra tí; k těm , k te ří volají, a hlas z nich nevychází, jichž tajem ství se slovu nesvěří, jichž srdce bije — a ne do dveří, k těm všem a nevím , kolik jich tu pláče — j d u . .. (přel. Boh. Reynek) B ásnířka zapom iná v la stn i bolesti a pom áhá slabým a opuštěným , hledá jejich klesající a bloudicí duši, noří se do jejíh o stínu a prosí Boha pro né o sm ilováni. N eboť na zemi jsou tři bolestné věci: zrozeni, život a sm rt, tř i u trp e n í a propasti, z nichž vysvobozuje jen láska, k te rá od­ pouští podle zákona božího m ilosrdenství, sklánějící se k lidské nicotě a bídě jako k opuštěném u dítěti, nalezeném u na p u sté noční ulici. M arie Noělová je i b ásn ířk a čiře a trad ičn é francouzská svým um ělec­ kým výrazem a básnickou form ou, svou dokonale vyciselovanou slokou s poslední prostotou velké kultu ry . J e jí písňová čty řv e rší připom ínají někdy M arcelinu V alm orovu, jin d y opětně její klasický alex an d rin je blízký svou m elodií k o n tem plativni poesii de Vignyho, jem už se blíži i svým i vysokým i básnickým i p ro střed k y a bohatstvím . Z českých básníků je blízká často m yšlenkově O tak a ru Březinovi.

•

Ž I U 0 T &

— -1 —

Kri sta dne š ní době Tak, ja k je jisté na jedné stran ě, že přem nozí lidé jsou lini m yslili a že p řijím ají z k řesťan stv í je n několik d ro btů , k teré jim vyhovují osobně, k te ré nejsou ideově a věcně pro né nákladné, nýbrž jen a jen výhodné, ta k touží m noho lidí po hodně hlubokých m yšlenkách a jsou syti rozm ělňování každé n auky a ted y i křesťansk é, k te ří h ledají hodně široký rám ec a hodně vysoké rozpětí p ro svůj život. L idé h led ají novou m ystiku, nové hloubky. N ěk teří by je měli rád i laciné, ale druzí se n e­ spokojí s těm ito lad n o stm i. P řiznávám ovšem, z dlouholeté zkušenosti, že m noho lidí ztratilo jakoby sm ysl pro nadpřirozené, že je jim něčím , co jako by vů b ec n e ­ vním ali, co jim zní naprosto nesrozum itelně, k Čemu jsou docela hluší. Ale ani u těch se nesm ím e v zd ávat naděje. M usím e jen n a jiti p ro stře­ dek, ja k vyb u rco v at ty to lidi z jejich klidu, spokojenosti s m alým a ubohým a přízem ním , probouzet v nich tajem n ý neklid. U m nohých se nám ani to nepodaří. S nad to čeká na um ělce, b ásn ík y a spisovatele.

Nebo mnozí m usejí poznati z v lastni strašn é zkušenosti, kam dojdou, když si budou c h tít rozum ět bez Boha, kam si to dovedou ž iv o t Ovšem bylo by nelidsky kruté, kdybychom na to počítali a složili ru ce v klín a řík ali si, a ť je n tedy zkusí, když nech tějí B ohu věřiti. M usím e proto všechno podniknouti, abychom se dostali k lidem s K ris­ tovou pravdou, aie s plnou K ristovou pravdou. Mnozí h lasatelé k ře sťa n ­ stv í š k rta jí všechno n adpřirozené a ponechávají z k ře sťa n stv í jen n ěk teré h u m a n itn í až h u m a n itá řsk é ideje. Ale m y víme, že podstata k řesťan stv í záleží p ráv ě ve v íře ve vtěleni K ristovo, ve kterém nás vykoupil, to je st zadostiučinil za nás, vlil nám novou sílu a nový život, a nové možnosti a pro střed k y žiti tím to novým životem poznávání Boha v jeho tajem stv ích a života z jeh o lásky, z blíz­ kosti života našeho s životem Božím. Na všechny nám itky, že lidé nepochopí těchto prav d , m usím e říci, že plně je ovšem nepochopí. N ikdo nem ůže pochopiti sv á tá nadp řiro zen á tajem ství, ale tím přece nechcete říci, že je nem ůže p řijm o u ti? V ždyť m ilost víry a tisíciletá zkušenost h lásání těchto ta jem stv í v C írkvi u k a ­ zují s životem m ilionů z nich a podle nich ono ohrom né k u ltu rn í ovoce těchto prav d, že ty to prav d y jsou p řijateln é, rozum ně p řijateln é, a že se dá z nich žít. Ovšem, m usím e je um ět po d áv at tak, ja k je K ristu s p o ­ dáv al a ja k K ristu s chtěl aby byly podávány, ja k C írkev je podávala během staletí. Což proto zjevil K ristu s pod statu k řesťan stv í, abychom ji nedovedli, nem ohli lidem podat, což je takového rázu, že ji lidé nem ohou přijm o u ti? To je problém , k te rý se d otýká nejenom nás knéži, ale tak é vás, k te ří chcete p o k řesťan it své okoli. A znovu vám m usím e p řip o m e­ nout, ab y ste se nespokojovali je n s několika h u m a n itn ě chápaným i většími křesťansk ým i, nýbrž poznali a uskutečňovali p lnost k řesťan stv í, v jeho p o d statě a v jeho hlubinách. Myslím, že dnes jsou lidé hodně p řip ra v en i ku p řije tí takových k rá s­ ných m yšlenek k řesťan sk é podstaty, že jsm e se v k rv i K ristově stali dětm i Božími nebo aspoň povolaným i za Boží děti, že jsm e něco v zác­ ného, když se na každém chvěje kap ka k rv e K rista, Bohočlověka, že jsm e se stali m ilostí po k rv i (K ristově) spřízněným i s Bohem, že tu nem ám e trv aléh o bydliště, že zde nenacházím e splnění všech tu žeb roz­ běhnutých do nesm írná, že tento B ůh přebý v á m ilostí, tím to pokrevným spřízněním , v duši, že tam p řeb ý v á intim ně, abychom se ho mohli d o ­ týkat. prožív at v této b líz k o sti. . . P ovažuji je n za nutné, abychom dovedli tyto prav d y náležitě podat. Dnes je asi lidé nepřijm ou jen ta k suše, ledově p řed k lád an é jak o k a te ­ chism ové o dkrv ené poučky. M usím e se u m ě t d o stat s nim i k e sluchu lidí, ke sluchu ovšem ohlušeném u pečováním , tolikerým i m arnostm i. J in á příčin a tohoto nezájm u je ovšem v tom, že se tyto p rav d y n e­ podávají náležitě naléhavým a přesvědčivým způsobem. T ak je roz­ tříštěn o naše hlásání K risto va poselství a křesťan sk é podstaty, a není

p ak dáno m noho viry těm , kteři toto hlásají, protože to p řip ad á pak jako n ějak á exotická m ystika, jak o soukrom ý názor někoho, jak o osobitá snad ale p řec e jen nezáživná theologická spekulace na osobní ú čet p ro ­ vozovaná několika novotáři. N eobyčejně je vým luvn á řeč těchto p ravd v p rak tick y prováděném k řesťan stv í v takové m ilosrdné lásce. To je d en n í m ystika tolika h rd in ů křesťan sk é lásky, k te rá vidí obraz Boží a d ítě Boží ve všech lidech. N e­ u stan u zd ů razňo vat sociální důležitost těchto prav d . Jso u nejhlubším , nejživotnějším a nejbohatšim po dkladem všech sociálních refo rm n ích snah, veškerého altruism u . Jsou podkladem o ch ran y lidské důstojnosti, vznešenosti k řesťan sk é osoby a osobnosti. A op ět je důležité a potřebné p řed klád at! tyto prav d y v této souvislosti. A nebude to zneváženi nebo snížení těchto pravd, protože toto podání bu d e p ro člověka důvodem p řija teln o sti a věřitelnosti, rozum né v ěriteln o sti zm íněných p rav d k ře s­ ťan ské podstaty. P ro pad ám e m noho p ro testan tsk ém u ochuzení k řesťan sk é podstaty. P ro testa n té se spokojovali s pesim istickým i d ro b ty k řesťan stv í, k te ré jsou pesim istické, protože jsou to je n drobty. N auk a o n ap ro sté zkaženosti lidské a skoro autom atick ém vykoupení jen sk rze slepou v íru v osobní vykoupení v onom obecném zadostiučinění K risto v ě působilo zhoubné na k řesťan sk é m asy. Josefín sk á m entalita, racio n alistick á m en talita do­ konala ostatní zhoubu. Josefinism us a racionalism us spolu s jansenism em jako by se styděly za tajem nou p ln ost k řesťan sk éh o učení. Pokládali je za neživotnou, neúnosnou m ystiku. P ro te sta n tsk ý pesim ism us byl n a hražen obřadnictvím , náboženským form alism em a h u m a n itá řsk o u e th ikou, což ovšem nebyla šťastn ě jší náhražk a, podobné jak o nebyla šťastn á náhražk a p ro testan tsk éh o p řeh án ěn í litery P ism a sv átéh o rozřeďováni několik svátečních ú ryvků evangelia, jem už se řík alo »hlásání slova Božího«. Celé pasáže k řesťan sk é p odstaty p ak v y p ad ly z tohoto hlásán í slova Božího. Velkou pomocí by tu mohly b ý t dobré životy svátých, k te ré by mohly a m čly u kázat, ja k se dá žít z těchto záv ratn ý ch p rav d v denním životě, ve všedním životě ve všech povoláních, ja k ty to p rav d y n en a ru šu jí všed­ ního života, n ýbrž jej nadnášejí, povznášejí, prom ěňují. N esm ějí ovšem tyto životy svátých je n u k á je t zvědavost a nezdravou touhu po e x p e ri­ m entálních řek l bych náboženství, že lidé ch tě jí záplavou zázraků, k teré se jich d otýkají zajím avostí, nebo jen zase děiati ze světců filan tro p y bez ukázání oněch podkladů účinné svétecké lásky k bližním u. J e třeb a zasaditi životy svátých a p řá te l Božích do je jic h podstaty, uk ázati, jak v y rů stají tyto k rásn é postavy práv ě z intim níh o sžití se s těm ito p ra v ­ dami. T ak je třeb a učiti věřící, aby žili z těchto prav d , učiti je, ja k mohou z nich zíti, co jim d áv a jí pro život, ja k je možno ty to p rav d y u sk u teč­ ň o v a t v nejrů zn ějších povoláních a situacích.

J e důležitě lidi naučiti opět tom u, co je C írkev, shrom áždit! k řesťan y v tajem n ém těle K ristové, n aučiti je opět zájm u o své b ra try , ch áp ati v tom to sm yslu povoláni, abychom se dostali ke svým b ra třím v povo­ láni skrze svůj život povolání, z těchto pravd. Z ájem o duchovní lite ra tu ru , jehož jsm e svědky u všech katolických n ak lad a telů u nás, ja k jsou k upo v án y a čteny knihy P ísm a svátého, knihy m ystiků, knihy duchovních spisovatelů a knihy o duchovním ži­ votě, jsou znam ením , že n ev yhynul zájem o p odstatu k řesťan stv í a život z ní. O všem nový život nadpřirozený roste pom alu. Pom alu roste zájem, a le je tu a roste. Je n jej p ěstu jm e soustavně a vytrvale.

Na š e v í r a v Boha P astý řsk ý list lilleského k a rd in á la L ié n a rta prom louvá o velkém zlu dnešních lidi, že neznají Boha a že proto naň zapom něli. N euznávají jeho svrchovanosti a jeho lásky. A je st je n jeden lék, d áti Bohu m ísto, které m u p atří. A bychom si uvědom ili, že jsm e jeho tvorové a tak uznali svou nicotu a jeho svrchovanost. A le my jsm e zároveň též jeho děti a proto naše poslušnost k něm u m usí b ý t poslušností lásky, abychom je d ­ nali v d ůvěře v něho ve všem. P ak se dotýká existencialism u a praví o něm : N aše století uslyšelo strašno u filosofii, že život je v lastn ě velkým nesm yslem . T ento pesim ism us má ovšem strašn é následky pro život. Ano, ztrácím e sm ysl pro život a sm ysl života, jestliže se vzpírám e d áti Bohu jeho misto, k te ré mu p atří. Ž ivot n en i nesm yslný, ale nesm yslná je n e ­ věra, k te rá činí život nesrozum itelný a tak bere odvahu k životu.

Ekumenismus křesťanu mimokatolických Ve F rancii vychází časopis »Unitas«, k te rý se v ěnuje o tázk ám p řib lí­ ženi se k řesťan ských církvi a touze po jednotě všech. K řesťan é n ek ato ­ ličtí dali svém u h n u tí a snažení jed n otu všech k řesťan sk ý ch církví název ekum enism us, to jest snahy o spojení všech. J a k se chovají katolíci k této otázce? N ejp rv e jsm e si vědomi velké obtížnosti této otázky. P. C ongar sp ráv n ě poznam enává, že jak o jedn o ta církve je dílem D ucha svátého, tak ta k é sjednocení je možno očekávat jen od D ucha svátého. M áme celou oktávu m odliteb věnovaných spojení a sjednocení všech křesťanů . Je již m noho sdruženi, k te rá se m odlí na tento úm ysl a k te rá se snaží o vzájem né poznání k řesťan u , protože nejvíce n ás odděluji n e ­ dorozum ění a předsudky. I my m ám e svů j A poštolát svátéh o C yrila a M etoděje. K dybychom omezili ekum enism us jen na o bjek tiv n i v zájem n é poznáni m isto neúčinných polem ik, pak m ám e katolický ekum enism us, hodné ro z­ šířený. K atolická církev ovšem n ep řijím á takový ekum enism us k te rý v y ­ cházel z přesvědčení, že žádná z dosavadních círk v í není K ristovou a všechny že jsou od K rista, ale že jsou všechny n aru šen y a že je třeb a

o d stran iti loto narušeni, aby mohlo dojiti k jed n o té; pak ovsem k ato li­ cism us n ep řijím á takové ekum enicity. P ak vidí katolicism us v takovém ekum enism u pro tiklad p roti katolicism u. N ěkteří h lasatelé ekum enism u tvrdí, že si p řed sta v u ji takové spojení, že by všechny církve snesly do společenství obecného to co m ají n ej­ lepšího K atolictví by dalo pevnou organisaci, k alv in stv í intim ní sžití s Písm em , iuterstv i pokorné sklonění se p řed m ilost, atd. Četl jsem sám kolik ráte u ek u m en istů něm eckých podobné m yšlenky. Byly jistě dobře m íněny, ale tak, ja k byly pronešeny, jsou obžalobou katolictví, jako by nebylo dokonalé a úplné. N aopak katolictví ukazuje, že jeho přednost jest v tom, že žádný pohled, žád n á strán k a , žádný dilčí výsek náboženského života, náboženských hodn o t není převážen, že je v něm vše vyrovnáno a vyváženo, dokonale zladěno. Touto cestou b y ­ chom tedy ta k é nepřišli k cíli. Oni au to ři to m yslili tak, že bychom více zdůraznili u rčité aspekty a u rčité skutečnosti křesťanské, k teré nejsou pro ony odloučené b ra try dosti zdůrazněny, takže by ono dostatečné pak zdůraznění onéch skutečností, kdyby se jim dostalo dostatečného m ísta, přivábilo ony b ra try stojící mimo, protože byli přesvědčeni, že katolicis­ m us se uchýlil od úplné pravdy, protože n edostatečné zdůrazňoval ony pravdy. J in i zase řík ají: P oznejte nás lépe a uvidíte, že se nem usíte ničeho zřík at, nic odkládat, že u nás n ajd ete vše, k čem u jste přilnuli, jenom že to n en í tak vytrženo ze souvislosti. To ale ovšem neu zn ají odloučeni b ratří, protože si řeknou, právě to. že katolicism us ta k všechno vyvažuje, nás uráží a zn ek lid ň u je a odráží, protože oni ce n tru jí křesťan stv í práv ě kolem oněch jiných pólu, jež se vám zdají b ý t p řeh n á n ím a převážením . D ost jsem disputoval s jiným i vyznáním i, než abych toto p ráv ě n e­ viděl. V elká práce tu Čeká právě theology. Prof. H rom ádka ve sve in augurační řeči zm ínil se o tom to setk áv án í se theologů, o tom, že m u ­ sím e spolu hovořiti, spolu m luvit, naslouchat, ja k řekl k rásn é jeden d ru ­ hém u. J is tě i u nás dojde k tom uto naslouchání vzájem ném u. M usím e si o b jasn iti zák ladn í principy našeho odloučení a zkoum ati je s obou stran, zda obstojí, zda si je obhájím e. J e jisté, že nesjednoccnost křesťan ů , naše roztříštěn ost je st jedna z hlavn ích přičiň, p roč k řesťan stv í nem ělo vždy onoho vlivu, k te rý by mělo m ít na m ysli a na život lidi a celých národů. G andhi to vy jád řil strašn ě: k řesťan stv í je dobré, ale k řesťan é jsou špatní. N aše základní šp atn o st je, že nejsm e jedno tn í, h lav n ě ne v lásce . . . B r a i to

V ý s t u p na A n d ě l s k o u horu Ráno před čtv rto u hodinou ranní, d en co den, rozezvučí se n a A ndělské hoře zvon v Mol, a p ak zase jiný v D ur, a potom všecky společně. To je p rv ý povel k m odlitbě. J í se počíná a končí den vyplněný prací.

N ikde neuvidíš východu, pod obrovským m asivem T itlisu, z téch hor, k te ré se m ěří s oblaky. Požehnání Boží zřejm ě spočinulo na tom to h o r­ ském údolí černých m nichů benediktinských, jichž počet v zrů stá ro k od roku a n ikdy n eb y l k lá šte r více zalidněn a znam enitějším i lidmi, než v letech posledních. K lášter engelbergský m ůže posdati své členy do K a ­ m erunu, do výchovných ú stav ů své v lasti a dom a je ště v y chovávati dvě stě gym nasistů. Ovšem, p rav id la jsou p řísně zachovávána, řeholní život je tv rd ý a nikdo si z něho nic neodpouští. Z cínových m isek jedí m niši svou po­ lévku a svůj přík rm , pod zám inkou, že sklo a porculán jsou k řeh k é a m užské ruce n eobratné a těžkopádné, ale ve skutečnosti m ilu je spíše o p at se svým i poddaným i jednoduchost a tradici. A zpívání žalm ů v chóru? Nu, jsm e na A ndělské hoře. Člověk tu slyší Boží hlas v tom to rá ji srdce. V bílém ráji. Co zm ohou tu risti! K dyby jich p řišlo sebevíc se svým i lyžem i a s p ř í­ těží své lenosti, nestřídm osti, cynické lh ostejnosti a chlípnosti — bene­ d ik tin sk é m nichy je jich přítom nost neruší, b y t vnikli ojediněle i do k la u ­ sury, za k lá šte rn í zeď. J i m, těm věčným hled atelů m osobního, n ejtitěrn ějšíh o a laciného štěstí — nem ohou m nichové závidět, těm kratoch v iln ý m lo u tk ám v p ře ­ pychových hotelích, k te ří si lib u ji ve h ře vlastn ích stínu. Od počátku dvanáctéh o století žije na A ndělské hoře n ep ře trž itě (už asi třicátá) m nišská generace. 2 ije plně životem srdce a du ch a pod ochranou h o r a očividně pod ochrannou ru k o u Boží, v řádu, ale zase svobodné jak o ty k avk y se žlutým zobanem , které ve dnech k ru té zim y p řilé tají s n ejvyšších horských h řeben ů k oknům k lá šte ra pro n ějak é sousto a k ve­ čeru zase odlétají do svých n ep řístu p n ý ch dom ovů pod věčným sněhem a ledem. N a A ndělské hoře tvoří b r a tr K olum ban svá podivuhodná díla. Nechce býti znám (neviděl jsem ho a nem luvil jsem s ním , ač snadno jsem toho m ohl dosici) a je pro m ne a pro m nohé už nyní legendou, jak o onen neznám ý a úžasné trpělivý p ísa ř z k lá šte řík u podlaŽického u C hrudim i, jehož Codex G igas je chloubou Švédská, ba celého světa. V hlavě frá tra K olum bana v zn ik ají stá le nové obrazy, k te ré on, kdysi tru h lá řsk ý tovaryš, jenž si p řá l sv ůj život zasvétiti Bohu a nem ohl učin iti nic lepšího, vyrý v á do nejvzácnějších dřev, jež p o skytují jeho k láš­ te ru lesy n a úbočích hor. Co jed en Člověk m ůže v y tv o řit za dvacet let, lze n ázorně a bez šalby viděti v k lá šte ře n a A ndělské hoře: v residenci opata, v refek táři, v knihovně, v p relá tsk é jizbě, v k ap itu ln í síni, v sak ristii, v choru, v ce­ lách m nichů a v pokojích p ro hosty. J e to bohatství, k te ré se nem ůže a nesm í penězi odhadovat jak o jakýk o li vzácný artik l obchodu. A on na štěstí, jak o každý opravdový řeholník, peněz nikdy nepotřeboval — tv o ří p ro ra d o st a pro budoucí věky. J e to dárce! D arm o jste vzali, d arm o dejte.

N ení sám. Jin ý m se nedostalo d aru um ěni, ale d a ru ještě vyššího — dovedli svá srdce dáti B ohu bez ham ižného sm louváni a bez jakékoli výhrady, k te rá by oběť znehodnocovala. N a A ndělské hoře je tento benediktinský k o n v rš jen pokračovatelem veliké a až dech u ta ju jíc í tradice a ko n tinuity, jež započala blaženým opatem Frow inenL N ad díly jeho vlastním i a pracem i jeho pisařské Školy přechází zrak. S tačí nám jen se dívat. A zde nejsou ta jn ů stk á řš tí a n e­ dů v ěřiv í — otevrou poutníkovi své poklady, lidsky p ro zírav ě zabezpečené. S láva, žije ještě m už m ocný v činu a tvorbě! Celé scény ze života P án ě a jeho tv o rstv a uložil do dřeva, jež dlouho p řetrv á, doufejm e, život ne jedné lidské generace. T voři z velké plnosti ducha, ze své h lavy a D ucha svátého úžasné m nožství, n ikd y na ú k o r kvality svého um éní (opak dnešní tend en ce k nadprodukci), ne v sebevědom í, natož pak v pýše, neznám ý, slouží druhým . N a A ndělské hoře se člověk naučí m odlit, jestliže se Boha nezřekl a On ho nezavrhl nebo alespoň neponechal na n eurčito tm ám a zm atkům vlastních instinktů. V ýstup na A ndělskou ho ru — může b ý t a m ěl by býti výstupem k Bohu pro toho, jehož srdce neusty dlo pod ledovou korou h řích u a sam olibosti. V ánoce na A ndělské hoře.

frá C h r y s o s t o m

O s m d e s á t i n y s l a v n é h o e t h n o l o g a P. S c h m i d t a Š výcarská F rý b u rsk á u n iv e rsita oslavila v těch to dnech osm desátiny velkého katolického učence v oboru srovnávací védy náboženské P. Vi­ lém a Schm idta. S chm idt je členem kongregace Božího slova. J e to k o n ­ gregace m isionářská a je jí Členové se v ěn u jí p ři p rác i m isionářské hodně vědecké práci. P. Schm idt se věnoval hodně otázce původu a vývoji n á ­ boženství. Studoval P yhm ejce a Pgygm oidy. R oku 1889 v ydal svou prvou práci v tom to oboru o obyvatelích Jižního m oře, d ále spisy o obyvatelích Polynesie, Indonesie a A ustralie. Založil ta k é vědeckou revui pro ethnologii a m ezinárodní lingu istik u A nthropos. Je h o hlavni dílo je sedm isvazkové dílo Původ ideje Boha. T am ukazoval na ta k zvaných p rim i­ tivech, že jejich náboženství je velm i Čisté, m onotheistické, že m ají hodné duchovních hodnot. T ím se snažil v y v rátiti absolutní evolucionism us, ukazuje, že p rá v ě vývojem , na p řík lad náboženství degenerovalo, ja k vid ět u náboženství antických. Byl zároveň velkým linguistou. Z tohoto oboru vydal dílo velké ceny: S prach fam ilien a Sprachbereiche. Velké dílo, ta k é nacisty hodně pronásledované, bylo Rassy a národy v n e j­ starších dějinách. Roku 1938 uprchl p řed nacisty, k te ri rozm etali slavné jeho dílo i jeho k lá šte r ve sv. G abrielu v M odlingu. Dílo Schm idtovo ačkoliv p řísně odborné podalo řad u apologetických pom ocných dokladů a důkazů. S. B.

Ze sv ě ta

Kř e s ť a ns t ví v Indii Nová indická ústav a zaru ču je nejenom svobodu náboženskou, nýbrž i svobodu propagandy. N ěkterým h induistickým v ů d ců m to sice nebylo po ch u ti a snažili se n ějak zam eziti anebo znesnadniti p řestu p ke k ře s­ ťanství, ale p ak zvítězil duch svobody. To ovšem neznam ená, že nebudou m usiti křesťan é, ja k katoličtí tak evangeličtí, bojovati ještě o svou svo­ bodu v Indii. Z vláště M ohabsabha hindové jsou o stře p ro tik řesťan ští. T ak n a p řik la d v k ra ji N ag p u r ve střed n í Indii bylo stanoveno, že každý, kdo chce p restou piti ke křesťanstv í, m usí p řed ú řad y odůvodnit] svůj krok a m usí obdržeti k něm u úřed n í povolení. V provincii M adrasské p řed ­ pisuje ustanovení num erus clausus pro křesťan sk é zam ěstnance ve v eřejné službě. Aby byly lépe ch rán ěn y zájm y náboženských společností, spojily se tri velké církve, totiž kongregacionalistická, W esleyánská a anglikánská v Jed n o tu jihoindickou. K atolíci nepřistoupili přirozeně k tak o v é je d ­ notě, ale jsou ochotni ke spolupráci, ke společné v zájem né ochraně.

Na nejzazši výspě ci vilisačni V západní Číně v pohoří K ienčang žije divoký km en Lolo. k te rý se liší od počínštěného km ene Lolo v Ju n a n u . M isionář P. A rn au ld je u těchto divochů již p řes 40 let. Zná jako nikdo jin ý všechna jejich nářečí, pro­ studoval jejich folklor a nyní vydává slovník, g ram atik u a h isto rii tohoto divokého km ene. p. A rnauld prostu d oval jejich lite ra tu ru a jejich p ře­ vzácné rukopisy. Lolo jsou loupeživý kmen, k te rý ohrožuje k raj daleko široko. P. A rnauld se velm i zasloužil o jejich pozvolné převychovávání.

Kat ol i ci smus vBel gi cké m Kongu B elgické K ongo je po duchovní strán ce rozděleno na 24 v ik a riá ty a p refek tu ry . K ato líků je v B elgickém K ongu přes čty ři m iliony. V yzna­ vačů všech protestan tsk ý ch círk v i a sek t je p ů l m ilionu. K ato lick á církev lu m á 1700 knězi. V pěti k rajin sk ý ch sem inářích je 354 tfohoslovců. O 32 více než loni. Loni přibylo 81 knězi, z toho deset již dom orodých.

Misie a k u l t u r a Je d n ím z nejvýznam nějších problém ů m isií mezi pohanským i národy byla vždycky otázka, do ja k é m íry se m á m isionář po k u ltu rn í strán ce přizpůso bo vat dom orodé k u ltu ře a ja k dalece m á u p la tň o v at evropskou k u ltu ru . N ásledující úryvek z proslovu zkušeného afrického m isionáře P. A upiaise ukazuje, ja k důležité je dokonalé přizpůsobení prostředí. Víte, že papežové nám doporučili, abychom se v y stříh a li jakéhokoli

nacionalism u, to jest obecně veškeré evropské k u ltu ry , což je zah rn u to v pojm u nacionalism u . . . U činili jste narážku, k te rá m ě zaujala. M luvili jste o dom orodém kněžstvu. My v m isiich jsm e ještě nenalezli ideální form uli pro dom orodě kněžstvo. O tevřeli jsm e m alé sem ináře a dali jsm e p řirozen é svým m ladým lidem evropskou k u ltu ru , klasickou k u ltu ru , nadělali jsm e z nich akadem iku nebo čehosi podobného. P ak následovaly čtyři roky velkého sem ináře. Co se mě týče, našel jsem v m isiich m ladé knčze, k te ří byli dom orodým i kněžim i m enší m ěrou než já sám. T ito m ladí lidé neovládali bohatství dom orodého jazyka. K dyž gestikulovali, byla to gesta tlum ená, zatím co dom orodci jsou velkolepí v gestikulaci i v béžné vým luvnosti. N eznali dom orodé tradice, dom orodé um ěni, dom orodý jazyk, lite ra tu ru a historii, a já jsem založil své regionální h n u ti jedině k tom u cíli, abych udělal z našich dom orodých kněži skutečn é domorodce. P odařilo se m i to u n ě­ kolika, k te ří pak byli dosti h rd í na to, čeho dosáhla jejich rasa. Se svým m íněním o bohatství jazyka, o rozm anitosti um ění, o hloubce dom orodé duše jsem byl blíže dom orodé duši než oni. O ni to ostatn ě pochopili. My m isionáři jsm e se tedy poněkud zm ýlili a teď se vracím e, pokou­ ším e se zavést mezi našim i dom orodci, aspoň mezi našim i dom orodým i kněžim i, jistý dom orodý regionalism us. To však nestačí, a často jsm e si mezi sebou řek li: M ám e podivuhodné katechisty, kteří nem ají žádné velké vzdělání, ale k te ří zůstali spojeni s m asou lidu. M ají m en talitu masy, žijí s lidem . A k o lik rá t jsm e si řek li: K dybychom z těch k atechistů, ta k ja k jsou, m ohli u d ě la t k n ě z i!. . . A říkali jsm e si to proto, že jsm e v afrických m isiich poznali v Egyptě, na příklad mezi K opty, k řesťan sk é kom unity, které p řečk aly staletí s k n ě­ žimi, kteří se neodloučili od masy, k te ří zůstali sk u tečn ě v mase, a přece uchovali a u b rán ili tyto kom unity proti všem p ronásledováním I s l á m u . . . Proč, řekli jsm e si, proč bychom se nepokusili o k řesťan sk é kom unity, k te ré by m ěly za kněze lidi, k te ří se neodloučí od masy? (La vie intellectuelle, k v ěten 1946.)

PRdcounn O bolesti K lasicky vzdělaný svátý Ja n Z latoústý piše z v y h n an stv í, do k teréh o ho u v rh la žárlivost a um iněnost jeh o n ep řátel z kněžského stavu. Píše Olympii jáhence, k te rá byla štědrou podporovatel kou všech dobročinných a církevních podniku Janových. O bolesti piše člověk, který ji zakusil. V rchovatou mírou. N ebásní o bolesti, ale ta k é ji nepopirá. I když někdy

zní spodním tónem m oudrost stoická, i když n ěk terý m i větam i p ro k u k u je M arc A urel nebo E piktet, celkové řešen í bolesti je hluboce k ře s­ ťanské, protože nadpřirozené. Ja n sro v n áv á různá zla. M noho bolesti a u trp e n í si působím e tím , že považujem e m noho véci za nutné, n epostradateln é. A když jsou n ám o d ­ ň aty , docela d obře se bez nich obejdem e. To jsm e zkusili všichni za války. M noho věcí nem usí být, m nohé věci nem usím e m ít. A u leckterých vidím e, že je nám dokonce lépe bez nich. O hledně obvyklých tělesných u trp en í radí d ív ati se na né jak o na věci p růvodní po dědičném hříchu a zachovati při nich klid, protože čím více jim propadám e, tím více nás tíží. »Jediné věci se m ám e báti, O lym pie, totiž hříčhu. N eustávám a ne­ u stan u tv rd íti, že jedině by nás m ěl trá p iti hřích.« (List. IX. 4.) Stoikové říkali o každé jin é bolesti: Toto n en i h an ba, nen í to p ro ti m ém u rozum u. J a n n ap ro ti tom u p raví: K dyž k ře sťa n hřeší, nedopouští se je n om ylu rozum ového, nýbrž urážky Boží, p oh rd án í jeh o láskou. S tra n ostatních bolestí m usí člověk v ěřiti Bohu, v ěřiti m u, že když je láska, nem ůže nás zkoušeti nad naše sily. »M istr se nedá p řek o n ati tvrd ostí události, i když všechno sm ě řu je k našem u zničení. On m ůže pozvednout kleslé, v ésti zbloudilé, upokojiti pohoršené, p řetv o řiti lidi n ap ln ěn é h říchy a učinit z nich spravedlivé, povolati k životu m rtv é a učin iti skvělým , co bylo zničeno, a om laditi zvetšelé.« (List VII. 1. b.) A nesm i n ás m àsti zdánlivá beztrestn o st Špatných lidí. Již starozákonní otcové lkali nad touto zdánlivou skutečností, ale utěšovali se zároveň, že šp atn o st n a jd e trest, že to jen Bůh čeká, protože je věčný a m á své plány. Těm plán ů m nerozum ím e. P ro to nesm ím e, v ěříce Bohu, jeho m oudrosti i lásce, dožadovat se nerozum ně Božího trestu pro zlé. Ve všech listech se sv aty stále a stá le vrací s oblibou a dojem nou od­ daností k m yšlence lásky, něžné lásky Boží, staro stliv é lásky Boží. S vatý J a n nepo pirá zlo a bolest jako E piktet, nesnaží se je oddisputovat, nýbrž pohlíží až na dno bolesti, protože se drží kořene všeho, Boží p ro zřetel­ nosti a v íry v je jí láskyplnou m oudrost. B olest podle svátého J a n a není výsledkem k ru téh o osudu nebo slepé náhody, nýbrž stojí nad ní n esm írn á m oudrost a láska. Posílá nebo do­ pouští u trp en í, protože m á s nám i své svaté, m oudré a lásk y p ln é plány. O dm itati každou bolest znam ená zbavovat se vědom ě tajem ného, nám neznám ého dobra, k te ré zam ýšlí Bůh dopuštěním takového zla. T ak si přip om ínám velkou odpověď svátého Tom áše, že když je Bůh dobrý a láska, nem ůže d opustiti zla, kdyby nebyl ta k mocný, aby z toho zlého nevyvodil ještě většího dobra, než je to, k te ré jsm e zlem z tr a til i. . . To je ozvěna slov svátého P avla, že m ilujícím Boha všechny věci n ap o m áh ají k dobrém u. To ovšem znam ená o sp rav ed ln ěn í Boha a bolesti, k te ro u do­ pouští. Co ale s utrpením , k te ré i p ří těchto důvodech 2 Ůstává a ne­ p ře stá v á skličovat? S vatý J a n p o ukazuje na skutečnost, že snášením

u trp ěn i v n itřn é rostem e. M usím e u trp en í snášeti, m usím e tím zocelovati svou trpělivost, stálost, v íru i lásku. To vše m ůže u trp en ím v nás růsti. Dále m ůžem e u trp en ím zadostiuciniti za hříchy. A nikdo nem ůže říci, že nezhřešil, že nem á co o d p y k á v a t A kdyby, pak je tu ještě ta ju p ln ý zá ­ vazek z našeho společenství se všemi. To rovněž činí u trp en í k rásn ý m a přijateln ý m . T ak jako S pasitel slib u je svým učedníkům nejenom kříž, nýbrž také oslavu, jak o svátý P avel utěšuje věřící, k te ří s nim byli pronásledováni, že se nedají sro v n ati bolesti tohoto života se slávou, k te rá bude na nás r ozl i t a. . . A konečně n ejk rá sn ější důvod, k te rý zde ale svátý J a n ne­ uvádí a nevím proč, je m yšlenka svátéh o P av la, že doplňuje, co chybí u trp e n í K r i s t o v u . . . K ristu s nám totiž zasloužil, abychom dovedli jako on trp ě ti z lásky a ve víře a ta k zúrodni ti u trp e n í K ristovo a doplniti je nebo lépe řečeno n ap ln iti ve svém vlastním životě, p ráv ě pro slávu králo v stv í Božího, p ro získáni m ilostí hříšným , zadostiučiněním za jejich proviněni. S vaté p řijím án í m á nás učiniti podobným i trp ícím u K ristu, abychom dovedli jak o On učinit ze svého života jed in o u o b ěť poslušné lásky k Otci, lásky d ů v ěřu jící a věřící Otci. A tak nedoporučuje je n odevzdanost, re sig n a d , n ý b rž oddanost vůči Boží P rozřetelnosti. O devzdanost je st p rv n ím krokem , oddanost vrcho­ lem k řesťan a trp ícího ve v íře a v lásce. T ak kázal po n á v ra tu z v y h n an ­ ství. B uď požehnán P á n . . . R ůzné jsou události, ale je d n a ch v ála Pánu. K dyž jsem se u b íral do vyhnanství, dobrořečil jsem P ánu, když se v r a ­ cím, dobrořečím z a s e . . . M luvím tak, abych v ás n aučil dobrořečiti Pánu. Jste šťastn a? D obrořečte P án u a zůstanete šťastnou. J s te nešťastnou, dobrořečte m u a vaše neštěstí pom ine. Braito

P o m l u v a je z a m ě s t n á n í l i dí p r á z d n ý c h , l í n ý c h a hloupých S p ráv n ě p rav í Ju lien B enda (Le R ap p o rt d ’U riel p. 124). Pom luva je příznačnou pro ty, k te ří nenalézajíce nic zajím avého v sobé, n u tn ě se s ta ra jí o druhé. N epom louvá člověk, m ající srdce plné lásky, člověk za ­ bý v ající se vážným i m yšlenkam i, kdo se snaží něco vyřešit, sám něco udělat, kdo hledá d o b ra t se pravdy, kdo chce něco u dělat, něco lépe za ­ říd it na svétě, nem á ani času ani sm yslu p ro pom luvu. P ro to jsou ta k é všichni tito lidé, sta ra jíc í se o bližního jen v dobrém , p o k ládáni za lidi nepraktické, neužitečné, p yšné nebo omezené. N ěkdy i za podezřelé. Proč dělají dobře? Za tím jisté něco vězí. P rázd n ý člověk n erad uznává, že by d ru h ý mohl b ý t nezištný, že by to mohl dobře m yslit. Jd e církevní h odnostář mezi lid, účastn í se jeho p rojevů, radostí? P ak hledá popularitu. N em á času n a vše, co by te n to človíček chtěl, aby za něho udělal, je pyšný, zkostnatělý, nerozum í dnešní době.

S átí se jinak, jako kněz, reholník, řeholnice, n eu trácí čas v m alich er­ nostech, k te ré přip ad ají prázdným lidem absolutně a je d in ě důležité: dělá ta k z odporu ke světu, ze zaostalosti. Vidí m oderního k ap lan a v chum lu dětí, na studen tsk ém táboře, v ju náck ý ch oddílech, jistě nem á co dělat, k u p u je nevinné dušičky. J s i tlustý, p ak tě pom louvají, že nic neděláš, jsi hubený, ta k jsi podm račený nepřirozený asketa. Zlý, hloupý a prázdný člověk jen pom louvá. Sám je zlý a proto hledá všude zlé, nedovede nic pochopit a proto si u leh ču je obtížné h ledání ro z­ um ného důvodu jed n án í d ru hých lacinou pomluvou. P rázd n ý je a tak vy p lň u je nebo doplňuje sv ůj život, svou p rázd n o tu sta ro stí o druhé. Pane, ty h le lidičky jsi měl stv o řit bez ú st a bez rukou, aby ani p sá t nem ohli. Jenom že, oni by aspoň kopali d ru h é a kdoví co ještě. T ak pom louvaným nezbývá nic jiného, než snášet pom luvače jak o zkoušku Bonem d o p u ště­ nou, ja k o snáším e blechy, kom áry, m ouchy a jiný obtížný hmyz. Jsou přeborníci v házení oštěpu, koule, kladiva, disku a jsou i přeborníci v házení pom luv a zlých slov na bližní. Budou ovšem ta k é p řeb o rn ík y v trp ěn í pekelných trestů , na těch hříšný ch ústech a rukou píšících po­ m luvy. Br a ito

S v a t é p ř i j í m á n í nás p ř i p o d o b ň u j e o b ě t o v a n é m u Kristu To je dle sv. Tom áše účinek sv. přijím án í, že nás přip o d o b ň u je C hristo passo — K ristu obětovaném u. A bychom i my dovedli učiniti ze svého celého života jedinou bohopoctu, jedinou bohoslužbu, jedinou obét. Ale proto m usím e přijm outi K rista do sv é duše, do jejího života, do jejího života rozum u a vůle. P řem noho věřících p řijím á K rista jen do svého citu, do několika úkonů zbožnosti. V elebná sváto st působi ex opere operato, svou vlastni silou a účinnosti a cenou. A le přijím ám e ji ja k o lidé, jako bytosti rozum né. Má osvítiti rozum a posilniti vůli. P ro to je třeb a o tevřití rozum i v ůli tom uto p ů ­ sobení V elebné svátosti, tak. jak jsm e toho schopni. K dyž je otev řen a vděčnosti, klaněním , díkem , touhou a prosbou, P án osvítí, posilní schop­ nosti naší duše přijím ající K rista, aby se mohl celý člověk pod vedením duše stá t podobným K ristu, podobně všechno d ávající nebeském u Otci. Je to úkol dobrého svátého p řijím án í, abychom vcházeli uvědom ěle ve společenství s obétí K ristovou, s obětovaným Ježíšem . J is té že stačí k dobrém u svátém u p řijím án í védéti, že se je d n á o p rav é Tělo P án ě a m iti sp ráv n ý úm ysl, p řijím ati Tělo P án ě jak o pokrm duchovního života. Ale tento duchovni život p ráv ě znam ená plněni vůle Boží. A Bůh žádá od svých dětí, k te ré vede d ále a hlouběji, a sv átý m p řijím án ím jsm e uváděni hlouběji a dále, ve společenství s K ristem , abychom chtěli po­ silněni K ristovým obětovným T ělem oo vůli O tcové podobné ta k to p ln iň

vůli Boží, křižovati svou sebelásk u a podávati se ta k to v o b ěť Bohu skrze plněni Boží vůle. Čím uvědom ěleji budem e p řijím a ti K rista a čím uvědom ěleji budem e ch títi ovoce tohoto přijím án i, tím silnější budou jeho účinky v nás. B r a i to

Následování a napodobování Jso u umělci, k te ří tv o ří, jsou um ělci, k te ří p ře tv á ře jí co bylo stvořeno a jsou břidilové, k te ří repro d u k u jí, kopírují. P říro d u , lidi nebo obrazy starých m istrů. Člověk si k o lik rá t posm ěšně řík á : Ja k o živě, jak o živé! K ristu s P á n činil m nohé věci, k te ré m y nem ůžem e činiti. A le m ůžem e vždycky uskutečňovati onoho ducha, k te rý v ed l m im ořádné i obyčejné věci u Ježiše K rista. V šechny činy K ristovy vycházely z jeho poslušné oddanosti vůči vůli Boží. To byl hřích, vzpoura p roti Boží vůli, a v tom je sv ato st p lni ti vůli Boži. P ředpoklád á v íru v Boha i B ohu a lásk u k něm u, k te rá chce jeho a tedy to co nejv ý razn ější jeho pro jev , totiž v ůli jeho. T om u n ás přišel naučit, to se m ám e modlit. V tom je celá svatost naše a v tom je celá velikost K ristova, že plnil jen vůli nebeského Otce. To pochopili svati a učinili z celého života jediné pásm o v ů le Boží, ja k se p ro jev u je přikázáním i, událostm i Bohem sesílaným i neb dopouštěným i a našim stavem . T ak pochopili K ristovo poselství o Bohu Otci a našem sy­ novství. V tom sh rn u la celou sv ato st jeho do jedno d u ch é form ule a ces­ tičky sv á tá T erezie Ježíškova: D ítě jd e k Otci, d ítě v ěří O tci a proto plni O tcovu vůli. V šechno ostatní, co svati konali m aterieln ě, nás nem usí zajím at. F o r­ m ální, hlavni n a tom je jejich plnění v ů le Boži, následování K rista nej poslušnějšího Otcovy vůle. P ro to si vážím e svátých, že se snažili v y já d řili, u sk u tečn iti ve svém životě h lavní K risto vu m yšlenku, p ln iti O tcovu vůli. V tom budem e n ásledovati jich, ale h lav n ě Je žíše K rista. N ebudem e m aterieln ě kopírovat! jedn otlivé jejich činy, n ýbrž své sk u tk y a své životni situ ace naplním e uskutečňováním O tcovy vůle. V tom je celá svatost. B r a i to

Vl as tní s m y s l s v á t é ho při jí mání Sv. Tom áš uči, že sv a té p řijím án í nelze za d ru h é obětovati. Možno občtovati účinky naší zvláštní vroucnosti, zbožnosti při svátém p řijím áni. A le jin a k je sv a té p řijím án í osobním nasycením n ejsv ětějším T ělem P áné, k udržení a rozm nožení nadpřirozeného života synovství Božího, k te ré nám bylo zjedn áno obětí T ěla P án ě n a kříži. S vatým p řijím án ím vcházím e ve společenství s K ristovým životem , s životem , k te rý byl od V tělení ke G olgotě jedinou obětí vůli nebeského Otce. P řijím á m e Tělo P áně, vcházím e s ním ve sv até životní společenství.

abychom uskutečnili ze svého celého života jedinou obéf. jedinou boho­ službu a jedinou bohopoctu. P odobné ta k é je třeba ch áp ati m yšlenku, k te rá se rovněž častěji v y ­ sk y tu je v poslední době: p řijim ati ke cti P. M arie a podobně. T ohle si žádá te p rv e theologického osvětlení. Jin a k se to stan e frází, k te rá ještě více odsune vlastní účel a sm ysl svátéh o p řijím án i, sv átéh o společenství K ristova. M ůžem e p řijím ati ke cti P. M arie v tom sm yslu, že si budem e s vděčností připom inati, že p řijím ám e Tělo, k teréh o se dostalo K ristu, C írkvi i nám z přeblahoslavené P. M arie. Nebo. dál, že p ři sv. p řijím án i budem e p ro siti Ježíše, aby oslavil stá le více P an n u M arii, ab y se stá le doko­ naleji naplňo valo je jí proroctví, že ji budou blahoslaviti všechna pokolení. N ebo ještě, že každým svátý m p řijím án ím oslav u jem e a tedy výslovně si to chcem e ta k é uvědom iti, ú čast M atky Boží n a skutečnosti T ěla P án ě fy ­ sického a ted y i svátostného. Ale, když si véřící neuvědom í sm ysl a dosah této form ule, obětovati sv a té p řijím án í ke cti P an n y M arie, p řib u d e o jed n u nepochopenou frázi, k te rá zase o kousek dále zatlačí v la stn i účel svátéh o p řijím án i T ěla P áně k udržení, posílení a rozm nožení n a ší účasti na sv até oběti K ristové a jeho účincích. Bratto

O l á s c e k Bo h u L áska k Bohu jest déšť shůry, jim ž splý v ají sladké slzy, d áv ající vzkličiti v zahrádce lidského srd ce sem enům všech ctností. O těchto slzách p rav í sv átý A ugustin ve výk ladu žalm u sto sedm advacátého: Sladší jsou slzy m odlících se, než rad o v án k y divadel. Rozděluje se p ak te n to nebeský pram en ve tři jakoby ruče je, jež jsou tři touhy vycházející z lásky k Bohu, totiž touha po slávě Boží, to u h a po naší blaženosti a touha po m ilosti, jíž se d osahuje blaženosti; kteréžto tři touhy se zdají dosti zjevně v y jád řen y p rv n im i třem i prosbam i O tčenáše. V ždyť kdo se modli, aby se posvětilo jm éno Boží, žádá tím, aby byl Bůh oslavován a chválen a vyvyšován ode všech andělů i lidí a svým způsobem i od všech stvořených věcí. A kdo žádá, aby přišlo králo v stv í Boží, žádá, aby se k rálo v stv í Boži, jež bude společno K ristu se všem i svátým i, rychle objevilo; což se sta n e v den poslední, až se dokoná blaženost svátých, když se oslavená těla p řipojí k blaženým duším . Konečně, kdo žádá, aby se sta la vůle Boží jak o na nebi, ta k i na zemi, žádá, aby n ám byla d án a m ilost plniti p řik ázán í Páně, ta k ja k o andělé v nebi stále čini vůli Boží. Počněm e od p rv n í touhy, jíž planou všichni p rav í p řá te lé Boží. Bůh náš nem á zapotřebí našich dobrých věcí, neboť m á v sobě všechna dobra a sám je st svrchované a nekonečné dobro. Zlíbilo se však jeho dobrotě stvořiti svět, aby jakým si způsobem v y lil m im o sebe svou dobrotu, nikoli ji pozbývaje, nýbrž sdíleje ji s jiným i, jak o p ram en vody v y tv á ří řeku, sám nic neztráceje. Co tedy jiného m ohly stvořené věci, jež m aličko

před tím ještě nebyly, náležitě vzdáti tak d obrotivém u dárci, než aby se celé o b rátily v chválu S tvořitele? A v y p lň u ji ta k é véci bezduché, nebo obd ařené životem a sm ysly, ale nem ající rozum u a svobodné vůle, u sta ­ vičně svů j úkol. N ebof neustále v y p rav u jí n ebesa slávu Boží a hory » p ah rb k y se veselí před Bohem a všechno ostatn í mu slouží a p lní slovo jeho. Na andělech, lidech, k te ří jediní, jsouce obdařeni duchovním chá­ p án ím a svobodnou vůlí, mohli S tvořitele poznávati a m ilovati, chtěl u kázati B ůh za prvé, co zm ůže jejich svobodná vůle, a za dru h é, co zm ůže dobrodiní jeho m ilosti i soud spravedlnosti, ja k m oudře učí svaty A ugustin v knize O k á rá n í a m ilosti (kap. 10.) A ponévadž četní andělé se svým knížetem ď áblem n apln ěn í pýchou a zneužívajíce svobodné vůle Boha neoslavovali, neunikli sprav edliv ým Božím soudem v ý ro k u věčného zavržení. O statní, pokorně poddaní P án u B ohu a spojení zbožnou láskou, dosáhli slávy blaženosti a ustavičně ho chválí a oslavují, řkouce: Svatý, svátý, sv átý P án Bůh zástupů. Z bývají jedin í lidé, jichž daleko n ejvětší část, nedobře užívajíc svrchované svobody vůle, nečiní to, k čem u jsou lidé stvořeni; a ačkoli nechybi milosti Boži, jež probouzí, pom áhá, osvě­ cuje, přece jsouce spravedlivý m Božím soudem v ydáni sm yslu zvráce­ ném u, slouží spíše stvoření než S tvořiteli. N echybí ani těch, k te ří sice Boha znají, a le neo slavují ho; a ta k é nechybí těch, kdož praví, že Boha znají, ale sk u tk y ho p opírají. P ro tyto lidi tedy ti nečetní, k te ří vro u cn ě Boha m ilují, nem ohouce tém ěř snésti k lidn ě ta k veliké bezpráví vůči Bohu, ta k velikou nevděčnost a nepravost, souží se v n itru horlivostí a snaží se aspoň poněkud hojným i slzam i zm irniti to u h u po slávě Boží, již planou. .leden z nich, prorok David, p rav í: Z chřadl jsem pro horlení své, že zapom něli m oji n ep řá telé na slova tvá: (Z. 118; 139.) A o něco dále: Viděl jsem přestu p n ík y a soužil jsem se, poněvadž n eostříhali tvých výroků, (v. 158.) A jinde: Zdali jsem nem ěl v n en áv isti ty, kdož tě n e­ náviděli, P ane, a nesoužil jsem se nad tvým i n ep řáteli? (Z. 138; 21.) A v sk utku , uváží-li kdo pozorně, jakým i ro uháním i, u trh án ím , zlořeče­ ním je B ůh denně od lidi urážen a ja k mnozí urážejí, porušují, p řestu p u jí bez jakéhokoli strac h u a hanby jeho neposk v rn ěn ý a prospěšný, n ad zlato žádoucnější a n ad m ed sladší zákon; a kolik je dosud pohanů nebo h e ­ retiků, k te ři neznají p rav éh o Boha, nýbrž u ctív ají a v zývají jako Boha b uď kám en nebo dřevo či p řelu d y svého m ozku — m ilu je-li v sk u tk u Boha, nebude moci n aprosto zůstati n a duchu klidným , nýbrž zvolá a ře k n e s Jerem iášem : K do d á mé hlavě vody a m ým očím studnici slz, abych oplakával urážk y P ána, stv o řitele mého, jem už p a tří všechna čest a sláva, dokud mi slzy nevyschnou? K dyž přece M atatiáš a jeho synové (jak je psáno v p rv n í knize M achabejskýeh) ro ztrh li roucho své a oblekli se v žíni a p lakali veLmi, protože pohané znesvětili ch rá m P án ě a p o ­ skv rnili ona m ystéria, jež byla stíny věci budoucích: co by m ěl činiti zbožný k řesťan v této době, kd y m oham edáni a lu terán i a kalvínci a o statn í n ep řátelé Boha a C írkve na m nohých m ístech n ejen zbořili c h rá ­

my, nýbrž vyhladili všechnu úctu Boží a v eřejn ě znesvčtili nejsvětější m ystéria. Božská láska podněcuje p řevro u ci touhu vidéti Boha a m odliti se ne­ u stále s m nohým i slzam i a řík a ti: P řijď k rálo v stv í tvé. K rálo v stv í Boží pak se v P ísm ě rozum í ve tro jím sm yslu: jakožto království, abych tak řekl, přirozené, jako králov ství m ilosti a jakožto k rálo v stv í slávy. K rá ­ lovství p řirozen é sluje vláda, k te ro u m á Bůh přirozeně n ad e všem i věcmi stvořeným i, jež stále říd í a sp rav u je podle své vůle; a žádná věc se mu nem ůže stav ětí n a odpor. O tom to k rálo v stv í m luví D avid, když p rav í: K rálo v stv í tvé jest králo v stv í všech věků. (2. 144; 13.) N a toto k rálovství se nem ůže vztahovati ona žádost: P řijď králo v stv í tvé, neboř toto k r á ­ lovství vždycky bylo a bude; a není třeb a žád ati n a Bohu, aby p řišlo to, co přišlo už n a p očátku světa- K rálo v ství m ilosti je ono, jím ž B ůh skrze m ilost k ra lu je v srdcích zbožných a říd í je i sp ra v u je a líbezně po d ro b u je své božské vůli. O tom to k rálo v stv í m luví Apoštol, když p rav í: On nás v y trh l z moci tem nosti a p řen esl nás do království m ilovaného Syna svého. (Kol. 1; 13.) Ani o tom to králo v stv í se nezdá, že by se o něm mohlo rozum ěti ono P řijď k rálo v stv í tvé. V ždyt to to k rálo v stv í m ilosti začalo se začátkem světa, jakož i K ristu s sluje B erán k em zab itý m od počátku světa. (Zjev. 13; 8.), poněvadž pro jeho předv id ěn o u sm rt byla d án a m ilost všem, k te ří byli spravedliví, ve všech dobách. K rálovství slávy je st věčná blaženost, jež začala v duších blažených od sm rti K rista, jenž u m íraje řek l lotrovi: D nes budeš se m nou v ráji. (Lk. 23; 43.) Bude však naplněno v den poslední, kd y blažení duchové dostanou oslavená tě la a uslyší od K rá le slávy: P ojď te, požehnaní, vlád n ěte k rálo v stv ím pro vás připrav en ým . (Mt. 25; 34.) N eboť tehdy v p rav d ě n ad ejd e K rálovství Boži, když po zrušení vešk eré moci sm rte ln ík ů a nečistých d u chů bude v lá d n o u ti jed iný Bůh a jeho vyvolení s nim . A to je st obecnější výklad O tců, T ertu llian a a C ypriana v knize O m odlitbě P áně, Chrysostom a a Je ro n ý m a v e výklad u šesté kapitoly M atouše, C yrila v p áté katechesi m ystagogické, A ugustina v d ru h é knize O k ázán í P án ě na hoře, Ja n a K assiana v deváté R ozm luvě a jiných. (Z k n ih y Sv. R. B ellarm in a Ú pění holubice, k te rá u nás v y jd e v n ejbližší době.)

ž

e

ň

J. A d á m e k : A p o k a ly p tic k ý K ristus. — K o trba. D obrý přísp ěv ek k biblické theologii. V yrojilo se hodně k n ih o A pokalypsi. P ro to je tím cennéjší tato stu d ie A dám kova, k te rá p rob írá velm i d ů k lad n ě a sam o statn ě učení o Ježíši K ristu v A pokalypsi. D am borská: S taří lidé. — Olomouc, V elehrad. 1948, str. 110, cena 45 Kčs. D obrá lidová četba.

Doskočll: M ilosrdenství. Verše. — V yšehrad, P ra h a, 1948, cena 51 Kčs. H ro c h : T o byl T o n ík z H o rá č k a . — B rn ěn ská tisk árn a, str. 148, cena 54, váz. 74 Kčs. — Velmi vhodná četba pro mládež. n ro n e k : K atechism us m aličkých. — F ranci, 1948. P říp ra v a nejm enších ke sv. zpovědi a ke sv. přijím áni. K ovář: Ve stínu půlm ěsíce. — Olomouc, V elehrad, 1948, str. 106, cena 45 Kčs. P ovídka pro m ládež z tureckých válek v 16. století. D oporuču­ jeme. V áclav Renò: »Černý milenec«, dram . báseň o 5. dějstvích. — V yšehrad 1947, brož. 70 Kčs Toto dílo lze stěží ch a rak te riso v at něk o lika slovy pro hloubku věčně ak tu áln ích pro blém u (pád do m ravní špíny — m oru, a poznání potřeby očisty, n u tn é k lepšim u životu), a pro životnou a d ram atick o u silu b ás­ nického vyjádření. A u to r klade svůj děj do v inob raní na h ra d ě M ělníce 1. P. 1451, po něm ž následoval m or — černý m ilenec, k te rý p ro b u d il duši n ekrálovské k rálov ny B arbory Celské, sm ilné vyznavačky chvíle. Je jí duše jako by pořád spala a jen tělo hřešilo. Až z trá ta m ladého milence, — k te rý po pobloudění a po přem ožení černého m oru v sobě jde h led at svou světlou Elišku, — rozechvěje králo v n in u duší a je jí probuzeni k lítosti a k Bohu dokoná mor. Ř ím ský misál. — P řeložil a poznám kam i liturgick ý m i o patřil P. M arian Schaller. IV. vydání, Kupp, P ra h a, 1947, str. 1226 a 260. Cena Kčs 250.—. Brzo po zaplnění jed n é m ezery v životě českých k atolíků, k tero u p ře d ­ stavoval n ap rostý n edostatek P ísm a svátého, a k tero u o d stran ilo několi­ keré vydání N ového Z ákona, přichází další dílo, jež o d straň u je jinou velm i citelnou m ezeru. Ú plný český m isál již dlouho chyběl. Z vlášť ci­ teln ou se sta la tato m ezera za války a po válce, kdy nebyly dosažitelné ani m isály latinské. Vzpom ínám e, s jak ý m i obtížem i jsm e za v álk y získá­ vali alespoň po jednom nebo dvou exem p lářích latin sk ý ch m isálků, aby se ukojili alespoň jednotlivci. Bylo to te h d y M isijně knihk u p ectv o v N itře, k te ré nám v této snaze velm i vycházelo vstříc. Dnes m ám e před sebou nové vydání S challerov a m isálu, k te ré m ůžem e n azv at p řek v a p u ­ jícím n aklad atelský m činem B. R uppa. K výborném u p řek lad u S challerovu se velm i pěk n ě řa d í vzorná v n ější ú prav a, k te rá je podm íněna papírem , k te rý je volen neobyčejně vhodné, tiskem , k te rý je proveden velm i odborně a p rak tick y , cóž je pochopitelně zásluhou M enhartovou, a k v alitn í vazbou, takže ta to m odlitební knih a si v n ap ro sto ničem nezadá s v ydáním i cizími, jež se n ám dosud zdáv ala u n ás nedostižná. U vážím e-li pak, že je v této ušlechtilé knížce obojí tex t, latin sk ý i český, v takové úplnosti, že jsou v něm zařazeny již i nejn ovější m še N eposkvrněného S rdce P anny M arie a společná m še papežů, že jsou k tom u přip o jen y i nejužívan ějši m odlitby, jak o ke zpovědi a p řijím á n í atd., nem ůžem e než blahopřát) n ak lad ateli k tom uto vydání, a českým k ato lík ů m k této nově

možnosti obohatit se p raktick ou pom ůckou duchovního a liturgického života. T rebízský: A nežka P řem yslovna. — Kupp, P ra h a, 1948, str. 264, cena 63 Kčs. K rá sn á postava naší velké světice p řiv áb ila již Třebízského, aby se o ní rozepěl. T řebizský v ní viděl typ k řesťan sk é české ženy a v y ­ zpíval skrze je jí postavu svou lásku k národu, k jeho k řesťan sk ém u zá­ kladu, m inulosti í naději. T om íško: Jsm e v ru k o u Božích. — P ra h a, K unciř, 1948, str. 64, cena 18 Kčs. Velm i vzácné a hluboké m editace o prozřetelnosti Boží. D oporučujem e. V ydra L adislav: N a putim ské faře. — Kupp, P ra h a, 1948, str. 230, cena 95 Kčs. — K rásn é obrazy našich starý ch Českých kněží oživují v této knize, kreslící zapadlé naše farní idylky, n e n á v ratn ě o d v áté bouřlivou dobou, ale p ráv ě proto ta k okouzlující. P u tim sk á fara p řitá h la B aara k oltáři, dala m u m noho do života a m noho vzhledu do n itra srd ce lidu. J e to knih a velm i k rásn á a ušlechtilá. A lb ert Vyskočil: Z nam ení u cest. — N akl. B rněnské tisk árn y . 1947. Brož. 69 Kčs, váz. 94 Kčs. — A utor podává k ritick é stu d ie zam ěřené k důkazu, že současná čeština a je jí básnický ú tv a r je p řím ý m a zák o n ­ ným potom kem vědom ě štípené Češtiny barokní. J e to kus z oné » detail­ ní práce, již bud e třeb a, aby ta to sm ělá, ale již dnes velm i p ravděpodob­ ná hypothesa se stala nespornou thesí.« Jaro slav O večka S. J.: Úvod do m ystiky, zvláště sv. J a n a od K říže a sv. T erezie od Ježíše. D ru h é doplněné vydání, P ra h a 1948, str. 471, brož. 165 Kčs. B ohaté dokum entované dílo, u vádějící č te n á ře do h lav n ích otázek k a ­ tolické sp iritu a lity se stanoviska a hlediska prožívání a spisů sv. Ja n a od K říže a T erezie Španělské. A u to r se obíral řad u let p řek lá d án ím a v y ­ klád án ím spisů svých oblíbených au torů, zkoum áním jejich životů a širši them atikou, ovšem ve vztahu k uvedeným světcům . V ýsledky jeho práce a přem ýšlení jsou: nové vym ezení m ystiky, psychologicky nadpřirozeného; snaha za řa d it oba světce do dějin k ato lick é sp iritu ality ; snaha za řad it vědu nově jím vym ezenou do dosavadní soustavy vědní; pokus vyložit katolickým čtenářům , čím se liší náboženské prožívání intensivní vyšších stup ňů od obdobného prožívání nenáboženského. T h em atik a se O večkovi časem ro zrů sta la z p rvo tn íh o p řed m ětu v obec­ n é úvahy, v nichž nem ěl a nem ohl m ít přehled ani dosti odborného školení. T ím si vysvětlím e, že jsou v knize j e d n o t l i v é v r s t v y v e d l e s e b e , pouze volně spolu spojené a rozličné hodnoty, tak že n en í možný je d ­ notný hodnotící soud. T yto v rstv y jsou: K om plex v lastn ích otázek o sv á ­ tém J a n u a Terezie; výklady o jejich význam u v dějin ách katolické spi­ ritu a lity ; h ádk y s theologickým po jetím duchovního života a s thesem i o všeobecném povolání rů s t duchovně, o význam u d arů D ucha sv. a m i­ losti posvěcující v ru stu a v p rožíváni; odsouzení n epravého prožíváni a n epravých spisů; přesné zařazení p řed m ětu nové védy do dosavadní

soustavy vědní. P roto se kniha n ečte snadno. Bylo by třeb a z n o v u si r o z t ř í d i t z p r a c o v a n o u l á t k u s hlediska celku, k te rý au torovi zvolna v práci a přem ýšlení vyro stl a ro ztříd it ji do nových kapitol, částečné doplněných. P o třeb n é jsou, tušim , tyto k apitoly: O ř e č i a m y š l e n í m y s t i k u čili o obrazech, který ch u žívají J a n a T erezie k naznačení svého prožívání, o původu tě ch to obrazů a o spojování jich a odpovědět p ra k tic k y na otázku o paradoxnosti jejich řeči pro uvažování rozum u, srovn áv ající, soudící, podřazujíeí a n ad řazující pojm y. O t y p o l o g i i d u ­ c h o v n í h o ž i v o t a čili o shodách v h istorick é rozm anitosti prožívání jedinců. Je n takto lze rozhodnout otázku, zda lze tv rd it rozum ně, že určitý světec, jeho prožíváni a spisy, jsou kánonem (str. 206) a ukáže se. zda rozdíly škol jsou školské rozdíly nebo životní. Z ároveň n ám tato kapito la zlidšti světce, theoretick é otázky a získá širší zájem o ně a porozum ění jim. P ro každého katolického čten áře — a védu ovšem s ji­ ného hlediska — jsou důležité otázky o rozdilu p r a v é h o n á b o ž e n ­ s k é h o p r o ž í v á n i z m ilosti Boží vycházejícího a n e p r a v é h o a o po­ stoji pravý ch m ystiků k tradičním u náboženství, k dogm atům , obřadům , k církevní autoritě. Casto se totiž tvrdiv á, že »skuteční zasvěcenci« se shodují ve svém prožívání, bez zřetele k církevní příslušnosti, a že no­ sitelé a u to rity nerozum ějí p rav ém u sm yslu svého trad ičn íh o náboženství. (Budí se ind iferen tn o st a n ed ů v ěra k autoritě.) M nohé je třeb a b u ď d o p ln it buď om ezit podle toho, jak se rozřeší otázka: p r o k o h o je k n ih a p saná a o č e m jedná. V ě ř i c i k a t o l í k totiž, neskolený theologicky, nem ůže porozum ět zásadní problem atice p ro b íran é v knížce. V ýklady jsou buď neú p lné (o víře, o d arech Ducha sv., o povoláni) nebo n esp ráv n é (o ak tu eln í m ilosti »vně« dosavadních škol). P říznačné je, že z dom inikánských au to rů není u váděn A r i n t e r o ; referen t však jej považuje za nej b ystřejšího a nejvážnějšího au to ra do­ m inikánského a nikoliv G arrigou-L agrange. P s y c h o l o g a a r e l i g i o n i s t u k n ih a nem ůže zaujm out, poněvadž v ní nejsou zpracována soustavně uvedená th e m a ta a poněvadž postoj au to rů v k vědě náboženské a náboženské psychologii n en i jasn ý — jejich východisko, m ethoda a cíl se zásadné liší od autora, ačkoliv a u to r píše též o vědě náboženské. R eferen t ovšem soudí, žé n e l z e s p o j i t v j e d n é k n i z e zam ěření od horně-vědecké s po pulárním ani theologické (nebo katolicko-psychologické) s religionistickým (nebo obecně psychologickým ). A u to r kolísal a vnesl tudíž lecjak ou n ejasnost do své knihy. K onečně je tře b a uvésti v ý h r a d y k auto rovým výkladům . V knize není, aspoň tuším , jasné vyložen a zachován rozdíl mezi katolickou t h e o l o g i i v e v l a s t n í m s l o v a s m y s l u a n a u k o u o p r o ž í v á n í s v ě t c ů — popisem, rozlišením stu p ň ů prožívání, soustavným vysvětlením —, j e j í ž n o r m o u n e g a t i v ­ n í j e t h e o l o g i e . K niha není an i theologická ani není pouze neg ativ n é n o rm ována dogm aty a konklusem i theologickým i. T heoreticky však je

zásadní rozdíl obého pojetí: theologický v ý k lad prožívání vychází ze zje­ veni, z dogm at, kultu , p ra x e círk evní a zkoum á, ja k se u p latň u jí v životě duchovním a zakončuje se p raktick ým i závěry. N etheologický výklad vychází z l i d i , z jejich prožívání a v ý k lad ů světců o něm , zkoum á h eu ristick y jeho rozdíly i p ram eny pom ocí konstituce, p ro střed í, tra d i­ ce . :. a nem ůže hodnotit ani stan o v it p rak tick á p rav id la: Je h o vlastní problém y jsou: dovedli povědět své prožívání, co v lastn ě prožívali, z čeho jso u rozdíly v jejich prožívání? T uto n ejasn o st nelze ovšem p řič íta t je n O večkovi: píše a vykládá, ja k se p íše a vykládá. V ědoslovně je nejzávažnější otázka o v y m e z e n i p ř e d m ě t u této vědy o psychologicky nadpřirozeném . A u tor vidí svou p řed n o st v tom, že svým vynesením přesně a jednoznačně určil předm ět, kdežto jin í autoři (tře b as škola dom inikánská) je j v ym ezit nedovedou a řík ají, že ask etik a a m ystika se liší ve sm yslu více a m éně v tém že sm ěru t. j. d uchovním životě. (U pozorňujem e na názvy časopisů: D uchovní život, N adpřirozený život. N a hlubinu, K řesťanský život.) P odle O večky »Psychologicky n ad p řiro ­ zené je to, co p řevyšuje to, nebo je v protiv ě s tím, co by byly způsobily po uhé příčiny řád u psychologického p rá v ě čin n é a působící« (sír. 40). Re­ cen sent však soudí, že nep řesn o st a n ejasn o st zůstala, a že úděl této de­ finice je nerozlučně svázán s údělem otázek o rozsahu a povaze povoláni rů st duchovně a o povaze a úkolu ctnosti božských a d arů D ucha sv. T yto otázky jsou sporné a O večka je nevyložil ve svém spisu správně, ani nerozřeši 1. N ejasnosti a n epřesnosti jsou v novém sm yslu: se zřetelem k působení ak tu eln í m ilosti, k přirozené p otencialitě a k zásahům , které lze vy vo lat činiteli nenáboženským i (hypnosou, n ark o tik y , horm ony), k te ré jsou psychologicky n ad p řiro zen é v obojím sm yslu O večkou požado­ vaném . Aby zachoval svou definici, m usí tv rd it v k ap ito le o ak tu eln í m ilosti, že B ůh nepůsobí zprav idla na vůli. N ení k rite ria bezpečného, jím ž by se rozlišilo, co pochází od Boha a co z přirozených lidských sil, neboť psychologicky n adpřiro zen é a přirozené se shoduje s rozlišením p sy ­ chologicky p rav id eln é a m im ořádné: ja k m ohu vědět co je nav íc nebo proti silám ak tu eln ě působícím ? Z psychologie též vím e, že lze ru šit »pravidelný průběh« psychických dějů, p řesn ě ve sm yslu Oveěkově, u v e­ deným i činiteli, čili do psychologicky nadpřirozeného spadají: Boží půso­ beni, n a rk o tik a a dávky horm onů. — Je n za předpokladu, že B ůh nepůsobí zpravidla n a vůli, lze vidět ne­ jedno tn ost v učení Tom ášově o d arech D ucha sv. a k lá st p ro ti sobě a k ­ tiv n í: receptivní v darech, jejichž su b je k t je lidský in te le k t a vůle. T ento předp oklad se ovšem těžko doloží ze spisů Tom ášových a p ro to výklad O večkův není výklad textů. T ěm ito úvaham i o roztřídění látk y , o doplňcích potřeb n ý ch nebo vynechávkách a o výhrad ách nem ění se náš soud o knize: D oporučujem e katolickým čtenářům , ovšem inform ovaným v theologii. P h D r A t h a n a s i u s S n o b i O. P.

O Pánu našem, o smrti a satanu Podle m elodie »Roh a trouba«. (Ze Zpčvů nisibskýeh č. 35.)

1.

3.

H las prom luvil. H ned sešel se voj Zlého sem i jeho sluh. B ýlí se táb o r sešel všecek, neb zřeli: vítěz Ježíš levici celé v bolest. Nebylo nezm učených. D ruh dru h u vyprávěli, co zkusili. H řích, peklo v děsu; chví se sm rt, že se m rtv í zvedli, a satan, že se zvedli hříšníci.

»To nejh o rší je z všeho zla,« Zlý o tom děl, Jen ž spasil nás: »Mu nestačilo, co n ám pobral; též začal na nás žádat pokutu za Jonáše. Na L egjonu jej žádá, jejž vzal a v m oře u v rh ’. Ač za tř i dni už vynořil se Jonáš, ni za čas dlouhý Legjon, jejž za tre s t k ry je m ořská hlubina.

P řisv ěd čen i:1 Buď chvála Tobě; zře Tě, Zlý íie zm át. 2.

4.

H řích zavolal svůj k rad ě plod, kdo čert, kdo ďas, a p rav il jim : »Rad h lav u vašich, Legiona, zhltilo m oře s d ruh y; též vás, když zanedbáte, zahubí tento Ježíš. Jich ž lovem kdys byl S lém ún,12 vám hanbou teď, u sto upit učedníkům , ry b lovcům neučeným , lovícím lidi, jež jsm e lovili.«

J á chtěl J e j svést, když končil půst, na k rásn ý chléb, a nedal se. J á žalm u s odporem se učil, bych na žalm ulovil Jej. J á p řestal, opakoval a opakoval m arn ě; na horu ved Je j, zjevil vše državy, je dával Mu, On nechtěl. Lip za A dam a bylo, jenž nedal m noho práce s učením.«

1 V yrozum ívá se po každé strofě. 2 Šalom oun.

5.

I p řesta l Zlý svou líčit strast: »Jsem bez p ráce p ro Ježíše. Celníci, děvky sběhly k Němu. Čeho bych se měl chopit, já, p á n kdys lidí všechnéch, čím žákem m ám se stá ti?« H řích rovněž p rav il: »Třeba, bych zm ěnil se, bý t p řestal, čim jsem býval. S y n M ariin, Je n ž přišel, ve tvo ry nové lidstvo přetvořil.« 6.

S m rt h ltav á ta k zalkala: »Půst nyní znám, d řív neznám ý. Co Ježíš koná shrom áždění, kvas Je h o p ů st m i hlásá. Je d in ý ú sta zavřel, jež m nohá zavírala.« Di peklo: »Hlady pykám svou hltavost. Vítěz, jenž p ři zásnubách ve víno vodu zm ěnil, životem zam ěňuje m rtvých plášt. 7.

B ůh učinil kdys potopu a omyl zem, s ní zločin smyl. oheň a síru přiv eď na ni, by vybílil ji skvrny. Sodom ské ohněm dal mi a potopou zas obry. C h řtá n S anhéríbu v zavřel,

m ůj otevřel. T ak bylo mi to milé. T eď m ísto vražd dle p ráv a dal Synem život m rtv ý ch dobrotě.« 8.

»Já proroky i poctivce jsem zřel,« děl Zlý svým straník ů m . »Ač mocné byly jejich síly, byl přece v nich m ůj nádech, neb těsto synů lidských príbuzno s kvasem naším. Ač v těle Adamové, On m ate nás, n eb kvas náš n evládne mu. On člověkem i Bohem, v Něm lidství Jeho s božstvím sm íšeno.1 9.

Mnou A dam zřen, ta studnice, z níž vyvřely vše rodiny.' J á děti jeho zkoum al, zkoušel je po jednom , než. nezřel, by část Čí jed n a božská, půl d ru h á byla člověk. M ojžíše — skvěl se září — já pokoušel, jazykem jeho zm átl — Toho ni v přem ýšlení: ta k p ram en očistil svých m yšlenek. 10

.

C htíč tělesný tkví v tělech všem. K dyž oni spí, ten chtíč v nich bdí,

:l D nes bychom nem ohli užít slova »smíšeno«, protože od dob sv. Efre ma se odborné theologické názvosloví přesn ě vyhranilo. V theologii uži vám e slova »spojeno«.

kdo ve bdění se tvářil čistým , pomocí sn u jej m atu; ssedlina těla h ne se pohnutím tajn ý m útrob. T ak bdící já i spící m á t zároveň. T en jediný je čistý, Je jž ani snem jsem nezm át, i ve spánku Jen ž svátý je a čist. 11. A jiný též On v dětstvích byl, než děti jsou, jež viděl jsem. Ni částky své v Něm neviděl jsem. Bál jsem se Jeho détství, H eroda ponouk’ proto, s d ěťátk y by byl zabit; že unikl, m ě velm i p ak děsilo. Ja k vycítil jen ta j náš? Od m águ d ary přijal, vysm ál se, zvěd se, u n ik ’ m ečům mým. 12

.

J á děti zřel jsem poctivců, zřel d ěťátk a jsem cudných žen, je od dělohy zkoum al všechny, a viděl jsem v nich kvas náš: klnoucí, pln é hněvu i zlostné, závistivé — plody, jim ž jenom kázeň dá sladce zrát. Než T ento od zárodku byl dobrý plod a choval sladkost, jež sladké čini hříšníky. 13. Co nem luvné On učitel už lidí byl.

Pro Jeh o zář kněz, k te rý n es’ Je j, žasl n ad Ním. H alil se v m oudrost starců. Josef Ho opatroval, Jím p yšnila se M atka. Byl pomocí již v d ětstv í všem, kdo Ho zřel, byl ziskem p ro Své známé. Ode dne, v svét kdy přišel, byl pom ocníkem lidstvu slávou Svou. 14. Zkad vzpučel mi plod M ariin, rév hrozen, ne však přírodních? J á tonu nyní v pochybnostech: Je j n ech at b ý t se bojím, že Jeho kázní sládnou, kdo m ají hořkost m oji; když pošlapu Ho, zdrtím , m ě jím á strach , aby se n estal opět h říšn ík ů m novým vínem, jím ž zpiti, m odel zapom něli by.

15. Hle, děsí mé O n obojím , ja k sm rtí Svou, ta k životem.« Dí Zlém u jeho služebníci: »Ač obé nebezpečno, nám snazší břím ě malé, sm rt volit nežli život; a ť S m rt n ám poví, z dobrých zda kdy kdo byl, ze spravedlivých vzkříšen. Ze synů reku, slavných, neu n ik’ nikdo peklu žravém u.«

(Satan pokračuje:) »Van v ětru spíš lze prozkoum at. Plod M ariin kdo probádá? K dyž plakal, slzou obloupil mě. K dyž fik al jsem , by v rh ’ se se střech y chrám u, m nil jsem, ze strac h u že se n e v rh ’; když s hory v šak je j svrhli, lé ť ve vzduchu, u stu d n y znaven ušed’. V těch zm ěnách nevyznám se — On chodí po souši i po vodě. 17. J á zřel, že hlad ja k člověk m ěl; chléb v y trh ’ Jej, je jž rozmnožil. H ned z počátku Je j zkoum at šel jsem : ptal se jak nevědoucí. 1 z toho vytržen byl, * zjeviv, jak zná vše tajné. Isk arjo tsk é h o zvolil, ja k neznal by, a ukázal, že znal jej, ač poutal, rozvazoval. Ponořil, v ynořil se, zkoupal mé. 18.

Z nak jediný, je jž na N ěm zřím , mi posilou je n ade vše. Je j na m odlitbách zře, jsem jásal, že b arv u zm ěniv, bál se,

pot Jeho — kapky krve, neb cítil, den že přišel. Ten zn ak mi zdál se k rásn ý ta k nade vše, » ač neoklam al-li mě. K dyž podvedl m ě v tom to, je v eta po mně, po vás, sluhové!«

19.

1 zabouřil všech ď áblů voj: »Znak h anebný z řít n a tobě. To nikdy nestalo se tobě. Vždy k rátk o u radou slynuls. S yn M arjin b ere m ěsta — odkládáš v y jád řen í. V staň, vyraz, v boj se dejm e! J e hanbou nám, by m nohé přem oh Jeden. K dyž nemoc, strac h ti bráni, nám p oraď v boj a sám si zůstaň

(Satan odpovídá.) Ten Ježíš sám — já z jeho slov se poučil, ja k v boj s N ím jít. V ždyt p rav il: »Rozdvojen jest ďábel sám v sobě, není pevný.« C htě s nám i bojovati, zbraň dal n ám p ro ti Sobě. Rozdvojte žáky Jeho! Rozdvojené je těm i přem ůžete — hadem a H aw w ou,4 jim iž já kdysi přem ohl jsem Adama.«

S m rt odpoví, ta k Zlém u řkouc: »Proč ustávat? N e ta k tv ů j zvyk! T y opovržené a m alé jsi lovil pohodlně, Ježíše, Jen ž všech větší, jak chtěl jsi uloviti? C h u t Šípů zděsila tě, jim iž tě stih*, když pokoušen byl tebou? Ty, já, tv í služebníci, sláb sbor náš s M ariiným Synem v boj.

J á rad ím teď. když dovolí nám ten to spor cos podniknout: Jdi, v onom žáků Jeh o spočiň! S h lavam i h lav a mluviž! Vše vojsko svoje vyšli, ať vzbouří farizeje! Ty sám p ak v zp u rn é nem luv po zv yku svém : — K dyž Bohem jsi, skoč odsud! — Je j s lá sk o u polib, vydej! Privedem závist s mečem Levitů.« Přeložil rozm ěrem originálu Dr Miloš Borecký

P. S i lv. M. B r a i t o :

Maria nám pomáhá

rů sti

v lásce

V šem bylo řečeno: »M ilovat budeš P án a Boha svého z celého srdce svého, ze vší síly své a ze vší m ysli s v é . . .« Ale, Bůh, nekonečný, ne­ konečně dobrý, je zároveň nekonečné lásky hodný. Kdo jej zde na zemi m ůže dokonale m ilovati, ta k jak by si to sám p řál a ja k by toho Bůh byl hoden? J e nám dáno toto přikázání jak o cíl, řík á sv. Tom áš, abychom se stá le usilovně snažili o jeho naplnění, ja k je n p ráv ě dovedem e, a ab y ­ chom stále byli podněcováni velikosti Boží a tedy i velikostí jeho lásk y hodnosti k tom u, abychom mu stále více dávali, abychom stále v ěrn ěji, stále rad ostněji a uvědom ěleji ho milovali. L áska roste láskou a roste především Bohem. Roste pomocí všech, kteří jsou s nám i spojeni v tajem n ém těle. R oste přeblaženou Pannou, protože jednak dokonale Boha m ilovala tak, ja k je to lidem jen vůbec možně, jed n ak stojí ji nejblíže ja k Bohu, ta k nám . K dyž se rozlévá je jí láska, zap lav uje i nás. Ja k o žijem e všichni ze života všech, jak o m ilujem e lá s­ kou všech, ta k rostem e a žijem e z lásk y M atky nejsvětější. L áska je oživující rosa celé naší bytosti a všech našich skutků. Ja k m ile žijem e láskou, je k rásn é všechno, co konám e, všechno m á p řed Bohem cenu. T ak to řek l ostatně sám Ježíš, že cokoliv učiním e kom ukoliv z lásky k něm u, jem u sam ém u jsm e učinili. Láskou jsm e ú častn i Božího života, a tak co konám e z lásky, konám e ve svaté atm osféře ú časti na Božím životě. P roto m á nesm írnou cenu i n ejn e p a tm é jší úkon z lásk y a v lásce nadpřirozené konaný. K tom u není třeb a stá le vzbuzovat úkony lásky, nebo si p řipom in ati lásku. Ja k m ile jsm e posvěcující m ilostí a životem

z ní zam ěřeni k B ohu jako ke svém u posledním u a nejvyššim u cíli, láska sam a posvěcuje všechno. To ovšem lásce nestačí. Láska chce m ít m ilo­ vaného u sebe, hovořiti s ním , stý k ati se s ním, děliti se o radosti i bo­ lesti, s nim se raditi, prostě srú sti s nim , v rů sti do něho. P ro to n etřeb a lásce připom ínat, aby m ilovala, aby se v rh ala do n áru čí m ilované by­ tosti. L ásk a nás sam a pudi, abychom se stá le vice věnovali Bohu, m yslili na něho, s nim se těšili, u něho se h řáli. N eni možné abychom m ilovali Boha a nevzpom něli si na něho, nebo se m usili n u tit a povzbuzovat a cvičiti v p rojev ech lásky k něm u. U M arie P anny vidím e, ja k pro stě a sam ozřejm ě možno m ilo v ati Boha nejvyšším způsobem . L áska, k tero u M aria dala Bohu, byla láskou doko­ nalou. D ala m u vše, i když věděla, co ji Čeká. Byla p ln á m ilosti, ale p ři­ ja la ta k é plnost úlohy a oběti. M ilovala s takovou sam ozřejm osti, že lidé ulpěli jen na liteře, protože ta lite ra m luví s takovou sam ozřejm ostí o M ariině oběti a pohotovosti, d ají se tim strh n o u t k jak ém u si pod­ ceňování M arie Panny. P rá v ě to je n ejv ětší ch v ála velikosti její obětavé lásky, že vše učinila ta k sam ozřejm ě, prostince, že se to m alodušným lidem zdá o pravdu jako něco sam ozřejm ého a nepatrného. K dyž si vzpom enem e na to, ja k proroci i M ojžíš se báli blízkosti Boži, ja k p rch ali proroci před tv á ří P áně, ja k se vym louvali, že neum ějí m luviti, nebo že jsou jen prostým i pastý ři. M aria p řijím á neslýchané tajem ství, že počne z D ucha svátého, že porodí V ykupitele, kteréh o čeká těžký život a h o řk á s m r t . . . Z lásky k Bohu a k nám p řija la ten to n esm írn ě vzne­ šený, ale zároveň ta k é těžký úkol. N ásledovala Ježíše i na jeho apoštol­ ských cestách až na Golgotu a tam obětovala své m ateřsk é srdce spojené se srdcem K ristovým . M aria žila z plnosti své m ilosti, protože žila plnost lásky. T ak nám po­ m áh á M aria rú sti v naší lásce tím , že nás uči, abychom dovedli odpoví­ dá ti na m ilost Boží onou láskou a oním stu p něm lásky, k te rý žádá od nás B úh darem , a stupněm m ilosti, k te rý m nás obohacuje, a úm ěrně s úkolem , k te rý P á n p řed k lá d á od p říp ad u k p říp ad u naší lásce. M aria odpovídala celou svou bytostí každým okam žikem a ve všech m ožnostech na plnost m ilovati, n a blízkost Boží v sobě, na p řeb ý v án í n ejsv ětéjší T rojice v sobě, na působení T rojice nejsvětějši v sobě po dobu, kterou nosila Božího syna ve svých ú trobách chystajíc mu lidské tělo. S k u teč­ n ost její pokory při očišťováni, je jí v iry na sv atb ě v K áni, je jí lásky sledující K rista na všech jeho cestách a spojující se s ním v neochvějně důvěře, zatím co apoštolově selhali v jeho oběti na K alvárii, ukazuje, ja k celou svou bytostí žila láskou. Tim je nám učitelkou lásky nadpřirozené, abychom i m y po jejím vzoru dávali Boží lásce vše, co od nás požádá. N eboť pro každý skutek lásky d áv á nám B úh dostatečné m ilosti a sily. Jestliže použijem e milosti k úm ěrn é lásce, poroste naše láska ja k o ro stla láska M arie Panny, že do­ vedla všechno Bohu podati, i své m ateřsk é srdce, k nejvétái oběti.

Abychom to dovedli, je třeb a žiti, ja k je d ů sto jn ě k řesťan a a člověka, to je st z uvědom ělé, stá le uvědom ělejší lásky. T ak jako jsem řekl, že není třeba, abychom stá le m yslili na lásku a že to a ono chcem e z lásky ko­ nat!, je n u tn é přece, protože lásk a je zvídavá a tíh n e ke spojení s m ilo­ vanou bytosti, abychom žili stá le více z uvědom ělé lásky, k te rá tíh n e ke spočinutí v Bohu, k te rá se p řiv íjí k Bohu, k te rá se s ním in tim n ě sžívá, k něm u spěchá, k něm u se vrací, k něm u vše zam ěřu je stále lidštěji, to jest stá le uvědom ělěji. Jin a k by těžko obstála naše láska ve všech zápa­ sech a těžkostech, kdybychom žili jen jakoby vnějším naplň o v án ím Boží vůle. L áska, m á-li b ýt láskou lidskou, nem ůže ani žit ani rů sti bez v ro u ­ cího styku. O statně p ra v á láska sam a je k tom u puzena. K dyž plním e vůli Boží, n ap lň u je nás Bůh ta k sebou, že p ro p u k á n aše láska ta k to ži­ v ená ke stá le těsnějším u a vroucnějším u spojení s Bohem. M aria cítila své v n itřn í spojení s K ristem , cítila své spojeni s Bohem, jem už všechno dala. N em ohla se od něho odloučiti a proto šla za nim všude, kudy on kráčel. P roto ji ta k é nalézám e skoro všude s Ježíšem . Je jí v n itřn í spojení táhlo ji ke spojení i vnějším u. A své vnější spojení naplňovala spojením vnitřním . T ak i ty porosteš v lásce, jestliže ja k tvoje nitro, tak tv á práce budou navzájem spojeny v jed n é lásce, jestliže tě bude v n itřn í lásk a puditi, abys P á n u vše učinil a dal co bude od tebe chtíti, a abys to, co ta k to budeš n av en ek d ávat, n aplňoval co n ejin tim nějšim spojováním s ním. To je n ejk rásn ější a n ejjistější rů st, když se z tvé práce a z tvých m odliteb, z tvých retn ý ch m odliteb i z tvého v n itř­ ního spojení s Bohem sta n e jed n a je d in á láska. B yla plná m ilosti. To znam ená, že každého okam žiku ta plnost rostla, každého okam žiku m ěla jino u tv á rn o st a jin é požadavky. A každou chvíli na to M aria odpovídala, tak ja k to p rá v ě m ilost dávala. S tále m ůže b ý t přítom na v tobě posvěcující m ilost a nikdy nejsi v posvěcující m ilosti bez m ilosti pom áhající. K aždá nová potřeba, nový úkol a nová obtíž ti přivádí novou ¡Domáhající m ilost. Ja k m ile používáš pom áhající m ilosti, ro ste v tobě posvěcující. Jsi blíže Bohu, více a lépe mu rozumíš, a jsi stále pohotovější a schopnější d á t vše P ánu. Vše učiniti. aby v tobě a ve tvém životě rostlo dobro P áně, to jest, sláva jeho. L áska totiž chce dobro m ilovaném u. D obrem pak Božím u nás je sláva jeho, sláv a jeho svrchovanosti, kterou proh lašu jem e a usku tečň u jem e stále dokonalejší poslušností k vůli Boží, když stále více u kazujem e ve skutečnosti, že Bůh je nám vším , že m á p rv é m ísto v celé naši bytosti a v celém našem životě. M aria je však naší m atkou. M atka se snaží přeliti své v n itřn í duchovní bohatství, své ctnosti, svou zbožnost svým dětem . T akové je i m ateřsk é srdce M ariino. I ona touží po tom, abychom m y, je jí d ěti jejího Syna a jejího probodeného srdce podobně ro stli ve své lásce jak o ona. Je d n a k nám p řelév á svou plnost, protože je spojena s nám i, jed n ak n ám v y ­ p rošuje tu to krásu lásky, protože ji neni lho stejn ý osud jejích d ětí a zásluh jejího Syna, k terý zem řel nejenom pro naše spasení, nýbrž také

pro naše posvěceni, pro naše nejvyšši posvěcení. Tedy jistě jí leží na srdci, aby nevyšly naprázdno u nás zásluhy jejíh o Syna. Z kušenost ukazuje, že ti, kteří žijí o pravdu v dů v ěrn ém sty k u s M atkou Boží. k te ří ji obdivují a následují, že žízni velkou láskou k Ježíši. J e s t­ liže někdo žárli na úctu m ariánskou jako b y zastiňovala ú ctu a lásk u ke K ristu, ta k to může piatiti jed in ě o úctě sobecké, povrchní, form ulkové, a 7. pověrečné, k te rá jen něco pozem ského lacino od M arie chce. Ale, kdo se sžívá s M arií, zahoří podobnou láskou jakou hořela M aria. Chce v še­ chno Bohu dáti, nechce s nim o nic sm louvat. To je p rá v ě znám ka oné plnosti, k te ro u M aria žila, žije, když tak to zap alu je srdce, k te rá jdou přes ni a k ní, aby se u n í naučila bezvýhradné, nesm írné její lásce. N avenek byl M ariin život velm i prostý. Je jí lásk a k Bohu se p ro jev o ­ vala plněním všedních povinností, k te ré neslo s sebou její poslání m atk y Ježíšovy. Den jako den, ste jn é všední povinnosti. Protože však m ilovala, dovedla v iděli p ráv ě v oněch všedních povinnostech m ožnosti projevu, uskutečňování své lásky. N ěkteří lidé si p řed sta v u ji lásk u jen v opojení velkolepých Činů. Ale láska sam a je něco velkolepého, a ť již se usku tečň u je sebevšednějšim i úkony. Tom u n ás učí M aria, abychom dovedli chápati svou lásku jako v ěrn ost k těm tisícerým dennodenním v šedním povinnostem , abychom je dovedli prozařovati, prosvěcovati láskou, k te rá se nechce jen blýskat, n ýbrž prostě hořet jako plam en, stále, stále, v ytrvale. L áska je ve v ě t­ šině p říp ad ů složena z obyčejných úkonů. Ale p ráv ě toto věrné plnění denních všedních úkonů z lásky nám um ožňuje, abychom dovedli pak b ý t věrni a p řin áše t velké oběti a usk utečňo v ati velké činy, jak m ile Bůh pokyne. To m ně připom íná opět G reenův rom án Moc a sláva. N ešťastný kněz se odvážil heroism u, ačkoliv nebyl cvičen ve v ěrno sti všední. V šední d en je obyčejně nap lněn běžným i úkony a pracem i našeho stav u ve prospěch bližních. K aždé povolání má totiž z a jístíti obecné, spo­ lečné blaho všech. A tím zároveň prokazujem e svou lásku k Bohu, p ro ­ tože Bůh m iluje nás i bližní a chce, abychom m ilovali své bližní v něm a jeho v e svých bližních, protože on stvořil i bližní, chce i jejich štěstí i jejich pozem ské Štěstí a nám toto štěstí svěřuje. M ám e b ý t Božími p ro střed n ík y u bližních. T ím dokazujem e svou lásku k Bohu, jestliže dovedem e viděti v bližních jeho vůli a jeho lásku k bližním a ta k viděti v bližních Boha, K ristovu krev i za něho prolitou. T ak chápem e, že pro Boha, pro K rista pracujem e, jak m ile pro své bližní p racu jem e ve svých všedních povinnostech a denních pracech. I v této lásce m usím e ru sti a touto láskou rostem e v lásce Boží. T outo láskou roste lá sk a Boží v nás, jako rostla láska M arie P anny, k te rá od onoho svolení z lásk y k nám s tá t se M atkou M esiáše, o jehož hořkostech věděla z Písm a, dovedla p ři­ nesli všechny oběti M atky neviděné, až k oběti m ateřského srdce k rv á c e ­ jícího nad m ukam i svého D ítěte na Golgotě.

Čím je kdo plnější Boha, tím více se snaží i d ru h ý m Boha p řib lížit a um ožnit jim m ilovati ho co nejdokonaleji. To je sm yslem účinné lásky k bližním u, stavovských povinností, m ilosrdné lásk y a apoštolské h o rli­ vosti. D át u v ěřit sv ětu láskou naší v lásk u Boží, k te rá naši lásku zap á­ lila, um ožniti jim moci se vénovati této lásce. P ra v á láska k Bohu ne­ m ůže být bez lásky k bližním u. Bližního vidi, bližního p řijím á v lásce Boží, bližním u p om áhá k této lásce. Této lásce se učili velcí dobrodinci trpícího lid stv a u M arie Panny. Všechny k řesťan sk é h rd in y lásky k bližním u vidím e u M atky Boží. Na je jím srdci h řá li srdce svá, od ní si vyprošovali pomoc a sílu, u ni se učili lásce velkodušné, lásce vynalézavé. K do opravdu m ilu je M atku Boži, m usí hořeti láskou k bližním u. Kdo nehoří, i kdyby nevím jak krásn é o M arii m luvil a psal, jest daleko od ní. K do um í jak o ona spojovat! lásku k Bohu s láskou svou a láskou k bližním u, je p rav ý m ctitelem m ariánským , jest je jím učedníkem a m iláčkem . A ten p ak ta k é zanoti n ejk rá sn ější hym ny na M arii. Ve spojeni je jí lásky k Bohu a k bliž­ ním u uvidí je jí n ejvětší krásu a velikost. O svěží vás taková k rásn á a n ­ tologie, ktero u složil n esm rteln ý theolog Scheeben, obnovitel theologie v 19. století, v y b rav ze všech století to n ejk rá sn ější, co vyzpívala srdce zapálená láskou k M arii, protože k Bohu a k bližním u. Sv. G erm anus nazval M arii harfou D ucha svátého. T ak um í krásn é s B ohem m luviti, h rá t m u, zp ívat o n ěm a opěvovat ho v práci a ve službě bližních i v nejprostších m odlitbách, kdo se d á jako ona vésti D uchem svátým , skrze něhož je lásk a ro zlita v srdcích našich, v kterých přebývá.

Juliana z Norwiche

Osmé zjevení Boži lásky (i) Potom mi K ristu s ukázal část svého u trp ěn i při svém um íráni. V iděla jsem jeho obličej v y p rah lý a bezkrevný zsinalým um írán ím A později je ště zsinalejší, m rtv ý a vysílený; a p ak ještě více zm rtvěl do m odra; a pak nabyl ještě více hnědom odré barvy, jak se tělo stávalo stá le m rtvějším . N eboť Je h o U trp en í mi bylo ukázáno povětšině v Jeho svátém obličeji (a zejm éna v Je h o rtech): tam jsem viděla ty čty ři barvy, ačkoli p řed tím se mi jevil svěží, zardělý a příjem n ý . B yla to k o rm utlivá zm ěna na pohled, toto hluboké u m íráni. A rovněž tělesné šťáv y se s rá ­ žely a vysychaly, ja k jsem to viděla, a to líbezné tělo bylo hnědé a černé, celé se prom ěnilo ze svého světlého, živého zbarvení ve v y p rah lé um íráni. V téže době, kdy náš P án a svátý Spasitel u m íral na D řevě, v an u l suchý,

d rsn ý v ítr a bylo neobyčejně chladno, ja k se mi zdálo, a po celou tu dobu d rah ocenn á krev v y tékala z líbezného těla docela volně, ale v líbez­ ném těle K risto vě zůstaly šťávy, ja k bylo ukázáno. B ezkrevnost a bolest vysušovaly zevn itř; a v an u tí v ětru a chlad p ři­ cházející zvenčí se setk áv aly v líbezném těle K ristově. A to čtveré — dvojí vnější, dvojí v n itřn í — postupem času vysoušelo tělo K ristovo. A třeb aže tato bolest byla p ro n ik av á a ostrá, trv a la podle m ého viděni velm i dlouho a bolestně vysušila všechny životní síly K risto v a těla. T ak jsem napohled viděla líbezné tělo p ra h n o u t část po části v údivných bo­ lestech. A pokud v K risto vě tě le trv a la n ějak á životní síla, trp ě l bolest. Toto dlouhé tráp e n i mi připadalo, ja k by byl býval sedm nocí m rtev, um íraje, s duší na jazyku, zakoušeje poslední (předsm rtné) bolesti. A když říkám , že se mi zdálo, jako by byl býval sedm nocí m rtev, chce se tím říci, že líbezné tělo bylo tak bez barvy, ta k vyschlé, ta k scvrklé, ta k m rtv o ln é a ta k zbědované, jako kdyby byl býval sedm nocí m rtev, n eu stále u m í­ raje. A podle m ého názoru vysoušení K risto v a téla bylo n ejv ětší a po­ slední m ukou jeho U trpení. (2)

A v tom to u m írá n i byla m á m ysl soustřed ěn a n a K ristovo slovo: 21ZNIM. V iděla jsem totiž u K rista dvojí žízeň: jednu tělesnou, je d n u duchovní, o níž budu m luvit v kapitole jed en atřicáté. N eboť toto slovo bylo ukázáno o tělesné žízni, jež, jak jsem vyroz­ um ěla, byla způsobena ubýváním vláhy. N eboť svaté tělo a kosti byly zbaveny krv e a vláhy. S vaté tělo dlouho vysychalo sv írán ím h řeb ů a vahou těla. N eboť jsem vyrozum ěla, že p ro jem no st sladkých ru k o u a sladkých nohou a pro velikost, tv rd o st a oh av nost h řeb ů se rán y rozdíraly a tělo poklesalo pro svou váhu, visíc po dlouhou dobu. A k tom u je ště h lav a byla probodávána a sv írán a K orunou celou pokrytou s r a ­ ženou krví, a líbezné vlasy a prah nou cí maso lnulo k trn ů m a trn y k prahnoucím u m asu; a na počátku, dokud m aso bylo svěží a krvácelo, ustavičné vtlačování trn ů rozšiřovalo rán y . A d ále jsem viděla, že sladká pokožka a jem né svalstvo, s vlasy i krví, byly trn y ú plně o d trh áv án y od kostí, čím ž byly trh á n y na m noho kusů, jak o látk a, k te rá se n apíná, a jakoby n áh le odpadávaly svou tíhou a uvolněnosti, dokud m ěly p řiro ­ zenou vlhkost. A to mi působilo veliký zárm u tek a hrůzu, neboť kdyby bylo po mém, an i za nic bych nebyla ch těla to vidět. J a k se to stalo, nevím , ale pochopila jsem, že to způsobily strašliv é trn y a p ru d k é a zlo­ m yslné naražen i trno vé K oruny, surové a nelítostné. To trv alo chvíli a brzy p ak se to začalo m énit, a já jsem se dívala a divila jsem se, čím to. A p ak jsem viděla, že je to proto, že to začalo usýchat a pozbývat části své váh y a ssedat se kolem K oruny. A ta k to u tvo řilo dokola kruh,

jakoby korunu n a koruně. T rnová K oruna byla zbrocena k rv i a ta d ru h á ko ru n a (krve) a hlava byly celé ste jn é zbarveny jako sražená krev, když uschne. Kůže, k te ro u bylo vid ět n a hlavě a na těle, byla sv raštělá a za­ hn ědlá jako suché dřevo, když je staré; a obličej byl hnědší než tělo. V iděla jsem čtv erý d ru h vyprahlosti. P rv n í by la bezkrevnost; dru h ý byla bolest, k te rá následovala; tře tí bylo zavěšení ve vzduchu, jak o lidé věší plátno, aby uschlo; č tv rtý byl v tom, že K rál v těle žádal n ápoje a nebylo mu ve vší jeho bídě a stra sti ničím poslouženo k úlevě. Ach, p ru d k á a stra šn á byla jeho m uka, ale tv rdší a strašn ější to bylo, když došla tělesná v lá h a a tělo začalo ta k to v y sýchat a sc v rk a t se. To byla m uka, k te rá se jevila na svaté hlavě: p rv n í působená p fi u m í­ rání, dokud hlava m ěla ještě vláhu, a ta druh á, pozvolná, se svrašťujícím vysoušením a s v ětre m vanoucím zevně, k te rý Ho vysušoval a trýznil Ho chladem více, než m é srdce m ůže pochopit. A jin á m uka, o k terýchžto m ukách, jak jsem pochopila, vše, co bych m ohla říci, by bylo nedostatečné; neboť se to nedá vyličiti. Toto zjevení K ristových m uk mě naplnilo bolestí. N eboť jsem věděla dobře, že trpěl jen jednou, ale On mi to chtěl u k áz at a n ap ln it tím mou mysl, ja k jsem p ředtím zatoužila. A v celém tom čase K ristových muk jsem necítila bolest leč pro bolesti K ristovy. Potom jsem si pom yslila: «Měla jsem p ram alé ponětí o tom, ja k á to byla bolest, jíž jsem si žá­ dala,« a já ubožačka jsem toho litovala, m yslíc si: »K dybych byla věděla, ja k é to bylo, nebyla bych m ěla chu ť za to prosit.« Zdálo se mi totiž, že ty m é bolesti přesahovaly sm rt tělesnou. P om yslila jsem si: »Je n ě ja k á bolest jako tato?« A bylo mi v duchu odpověděno: »Peklo je jin ačí bolest, protože tam je zoufalství. A však ze všech trýzní, jež vedou k Spáse, n ejv ětší je tato trýzeň, vidět L ásku trp ět. J a k by m ohla být pro m ne n ějak á trýzeň větší než v id ět trp ět Jeho, k te rý je celý m ůj život, celé mé štěstí a celá m á radost?« Tu jsem v ě ro ja tn ě pocítila, že m iluji K rista ta k m nohem více než sebe, že není bolesti, kterou bych m ohla trp ě t to lik jak o pohledem n a Jeh o m uka. (3) T u jsem viděla i část spolu u trp en í naši P aní. sv até M arie, neboť K ristu s a ona byli ta k sjednoceni v lásce, že velik o st je jí lásky byla příčinou velikosti je jí bolesti. N eboť v tom to (vidění) jsem sp a třila pod­ sta tu přirozené lásky tv o rstv a k Něm u. pok račující v m ilosti; kterážto vroucí lá sk a se nejp ln ěji pro jev ila v Je h o sladké M atce a p řesáh la u ní všechnu m íru, neboť jako Ho m ilovala více než všichni ostatní, tak i její bolesti přesáhly všechny ostatní. N eboť čím je láska vyšší, m ocnější, sladší, tím větší zárm u tek cítí m ilující, když vidí trp ě t to m ilované tělo. A všichni Jeho učedníci a všichni Jeh o p rav í m ilovníci trp ěli bolesti p řesah u jící jejich v la stn í tělesnou sm rt. N eboť jsem si jista z vlastní

zkušenosti, že nejm enši z nich Ho m iloval o tolik více než sebe, že to přesahovalo všechno, co bych m ohla říci. V tom jsem viděla po svém rozum u veliké pouto jednoty mezi K ristem a nám i, neboť když on trpěl, my jsm e trpěli. A všichni tvorově, kteří m ohou trp ě t bolest, trpěli s N im ; to jest, všichni tvorové, jež Bůh stvořil k naší služebnosti. O bloha, země um dlé­ valy zárm u tk em v své přirozenosti v čas K risto v a um írání. N eboť n ále­ želo přirozeně k jejich vlastnosti zn át Ho jak o svého Boha, v něm ž záleží všechna jejich síla; když On um dléval, pak n u tn ě slušelo i jim pro spřízn ěno st mezi nim i, aby cítily m dlobu s Ním, jak jen m ohly, ze zá­ rm u tk u nad Je h o utrpením . A ta k to ti, kdo byli Je h o přáteli, trp ěli bolest z lásky. A vůbec všichni, to jest i ti, k te ří Ho neznali, trp ěli odnětím všelikých útěch krom ě ta ­ jem né udržující moci Boží. M luvím o dvojím d ru h u lidí. ja k je mohou p řed sta v o v at dvě osoby, P ilá t a sv aty Diviš z F rancie, k te rý byl v té době pohan. N eboť když viděl neobyčejné a podivné bědy a hrůzy, jež n astaly v té době, řek l: »Buď n astáv á konec sv ěta nebo Ten, jen ž je T vů rce Přírody, trpí.« Pročež napsal na o ltář: TOTO JE OLTAR N E ­ ZNÁMÉHO BOHA. Bůh, jenž v e své dobrotě d áv á p lan etám a p rv k ů m sloužit ste jn ě lidem svátým i zlořečeným , odňal je v té době obojím ; pročež ti, kdo Ho neznali, m ěli v té době soužení. T ak byl náš P án Ježíš zm ařen pro nás; a m y všichni jsm e tím to zp ů ­ sobem zm ařeni s nim a budem e tak, dokud nedojdem e Je h o blaženosti, ja k řek n u později.

T ehdy jsem toužila pozdvihnout zrak od K říže, ale neodvážila jsem se. N eboť jsem dobře věděla, že dokud pohlížím na K říž, jsem v bezpečí; proto jsem n echtěla svolit k ohrožení své duše, ježto m im o K řiž nebylo jistoty pro postrach dém onů. Potom jsem byla v duchu pobídnuta, jak o by m i bylo p řív ětiv ě řečeno: »Vzhlédni k Nebi k Je h o Otci.« A p ak jsem d o bře viděla, skrze viru, ktero u jsem m ěla, že mezi K řížem a Nebem není nic, co by mi mohlo ublížit. Slušelo se mi buď abych pohlédla vzhůru nebo abych odpověděla. O dpověděla jsem v n itru celou mocí své duše a řek la jsem : »Nikoli, ne­ mohu, neboť Ty jsi mé Nebe.« T ak jsem v y já d řila svou nechuť. N eboť rad ě ji bych byla bývala zůstala v těch bolestech do Soudného dne, než bych byla přišla do N ebe jin ak než skrze Něho. V ěděla jsem totiž dobře, že On, jenž m ě spoutal tak kruté, sejm e mi pouta, až bude chtít. T ak jsem se naučila v olit si za N ebe Ježíše, jejž jsem v tě chvíli viděla jen v bolestech; netoužila jsem po jiném N ebi než po Ježíši, což bude mou blažeností, až ta m dojdu. A to mi bylo vždycky útěchou, že jsem po celou tu dobu U trpení a

zárm u tk u volila za své N ebe Ježíše, skrze Jeh o m ilost; a to mi bylo po­ učením , abych ta k činila vždycky — volila jen Ježíše jak o své Nebe v slasti i strasti. A třeb aže jakožto bídné stvoření jsem toho litovala (řekla jsem již dříve, že kdybych byla věděla, ja k á to bude bolest, nebyla bych m ěla ch u t o to prosil), zde jsem p rav d iv ě poznala, že to bylo zpěčování a k ř e h ­ kost těla bez souhlasu duše, jíž B uh n ep řičítá žádnou vinu. L itovati volby a chtíti ji, to byly d vě protivy, které jsem cítila zároveň v téže chvíli. A to jsou d vě části: jed n a vnéjši, d ru h á v n itřn í. V nější část je n aše sm rtelná tělesnost, k te rá je teď stižena bolestí a stra sti a bude vždycky v tom to Životě; to jsem silně pociťovala v té době a byla to tato část, jež litovala volby. V n itřn í část je vysoký, blažený život, k te rý je celý pln m íru a lásky; a to bylo cítěno více v n itřn ě ; a p rá v ě v této části jsem mocné, m oudře a s neochvějnou vůlí zvolila Ježíše za své Nebe. A to jsem v p rav d ě viděla, že ta v n itřn í Část je p án em a velitelem vnější a n epřijím á na sebe an i nedbá na je jí vůli, n ý b rž celé její chtění je zam ěřeno k sjednocení s naším P án em Ježíšem . 2 e by vnější část p řiv ád ě la v n itřn í k souhlasu, to mi nebylo ukázáno; ale že v n itřn í p ř i­ ta h u je vnější skrze m ilost a že obě budou sjednoceny v blaženosti bez konce skrze moc K ristovu — to mi bylo ukázáno. (5) A tak jsem viděla našeho P án a Ježíše um dlévati po dlouhou dobu. N eboť sjednocení s Božstvím dalo z lásk y lid stv í sílu trp ě t více, než by m ohli trp ě t všichni lidé; nem yslím je n trp ě t v ětší bolest, než by m ohli tr p ě t všichni lidé, nýbrž také že vy trp ěl více bolesti, než by všichni lidé, k te ří kdy byli od začátk u až do posledního dne m ohli v y ­ slovit nebo si p řed stav it, uváží-li se d ů stojn o st svrch o v an éh o vznešeného K rále a potupná, opovržená, bolestná sm rt. N eboť On, jen ž je nejvyŠŠí a nejvznešenější, byl n ejú p ln ěji zm ařen a n ejú p ln ěji opovržen. N eboť nejvyšším dobrem , jež je možno vidět v U trpení, je uvažovati a věděti, kdo byl Ten, jenž trpěL A v tom to (vidění) dal mysli sp a tři ti částečné vysokost a vznešenost slavného Božství a zároveň drahocennost a jem nost svátého Téla, jež byly spojeny; a ta k é odpor, jejž m á naše p ři­ rozenost k u trpení. N eboť ja k o byl (Ježíš) svrchovaně jem ný a čistý, tak byl i svrchovaně silný a schopný trp ět. A On trpěl za h řích každého Člověka, k te rý bude spasen; a viděl zá rm u tek a sklíčenost každého člověka, a rm outil se n ad tím pro svou dobrotivost a lásku. (Neboť ta k jak o naše P ani se tráp ila pro jeh o m uka, ta k i On se tráp il p ro je jí tráp ení, a více než ona, n ak o lik bylo Jeho slad k é lidství vzácnější co do přirozeností.) D okud byl podroben u trp en í, trp ě l za nás a rm outil se n ad nám i; a teď je oslaven a není již podroben utrp en í, a přece trp í s n á m i .

A já, sp a třu jíc to vše z Je h o m ilosti, viděla jsem , že Je h o láska, k te ­ rou m á k naší duši, byla ta k silná, že ochotně si zvolil (utrpení) s velikou toužebností a tiše je snášel se zalíbením . N ebot duše, k te rá na to tak p atři, je -li zasažena m ilostí, v p rav d ě p o ­ střeh n e, že bolesti K ristova U trp en í p řesa h u jí všechny bolesti, ty totiž, k te ré budou prom ěněny v e věčnou nezm ěrnou radost silou K risto v a U trpení. (6 )

J a k tom u rozum ím , je Boží vůlí, abychom měli tri způsoby p a tře n í na Je h o svatě U trpení. P rv n í je: p a třiti zkroušeně a ú trp n ě na k ru to u bo­ lest, k terou trp ěl. A to mi ukázal náš P á n v té chvíli a dal mi sílu a m ilost, abych to viděla. A očekávala jsem vši mocí poslední vydechnuti, a už jsem m yslila, že vidím tělo nadobro m rtvé; ale n euviděla jsem Ho takto. A p rá v ě v tu chvíli, kdy se mi zdálo, že život už nem ůže p o trv a t a že m usí n astati V idění konce — pojednou (zatím co jsem p a třila na týž Kříž) prom ěnil svůj svaty obličej. Zm ěna Jeh o obličeje zm ěnila i m ůj a já jsem byla ta k potěšena a ro zradostněna ja k jen možno. P ak mi náš P án rad o stn ě vnukl m yšlenku: »Kde je teď bolest nebo tv ů j zárm utek?« A já jsem byla velm i potěšena. P orozum ěla jsem , že my jsm e teď podle sm yslu našeho P ána s Nim na Jeho kříži v Jeh o bolestech a v Je h o u trp en í a u m írá n í; a když my ochotně budem e se trv á v ati na tém ž K říži s Je h o pomocí a Je h o m ilostí až do konce, On náh le prom ění vůči n ám své vzezření a my budem e s N ím v Nebi. Mezi jed n ím a d ruhým nebude prodlení, a pak se všechno p ro ­ m ění v radost. A ta k řekl v svém Z jeveni: »Kde je teď cokoli z tvé bo­ lesti nebo tvého zárm utku?« A m y všichni budem e svrch o v an é blaženi. A zde jsem v p rav d ě uzřela, že kdyby nám teď ukázal sv ů j b l a ž e n ý obličej, nebylo by na zemi nebo na jin ém m ístě bolesti, k te rá by nás zkorm outila, nýbrž všechny věci by nám byly plny rad o sti a blaženosti. Protože v šak nám ukazuje čas svého U trpení, ja k je sn ášel v t o m t o životě, a svůj kříž, proto jsm e v souženi a úzkostech s Ním, ja k to žádá naše křehkost. A příčina, proč to dopustil, je, že ze své d obroty chce nás povýšit k sobě ve své blaženosti; a za tu n ep atrn o u bolest, k tero u zde trpím e, dostan e se nám vysokého nekonečného věděni v Bohu, jehož bychom n ikd y nem ohli dosáhn out bez toho. A čím k ru tě jší b yly n aše bo­ lesti s N im na K říži, tím větší bud e n aše sláva s N ím v Je h o království. (Ze »Zjevení božské lásky«, kapito la X V I-X ^ I, přeložil T. V o d i č k a . )

Nevezmeš

j mé n a

Božího

na da r mo!

r

Ca t e r i nat o:

Sladká Maria - Maria Panna ve zbožnosti a v díle sv. Kateřiny Sienské Z n áte tuto světici jako zahloubanou na kolenou nad tajem n ý m i ú rad k y m ilosrdně Boží lásky nad lidstvem . Byla ta k stráv e n a sžírající láskou k bližním , chudým , nem ocným a ke hříšníkům , že m ilovala šíleně C írkev — ta jem n é tělo K ristovo — složenou z K rista a z nás poutem p řesv atě k rv e P áně. Víme o je jí žhavé žízni po této k rv i očišťující a obživující lidstvo. Víme, ja k plála láskou ke K ristu ukřižovaném u, k te rý v ydal svou krev za nás do poslední křupěje. Víme, jak klečela v úžasu n ad ta je m ­ stvím plnosti Božího života v nejsvětější T rojici. Ale toto všechno u ni plynulo ta k é z velké její lásky k P ann ě M arii. Své listy začíná jm énem Ježíše K rista U křižovaného a jm énem S ladké M arie . . . S ladká M aria, to bylo je jí stá lé označení svaté Panny. T ak v y ­ chází z otevřeného boku K ristova, ale také z n áru čí M ariina, když m luví k papežům , biskupům , vládcům , ke kněžím i laikům i ke h říšn ík ů m . .. V šechny je volá skrze M arii, skrze M arii si tro u fá obraceti se na ně, skrze M arii je prosí . . . M atku Boži uctívala již od pěti let. Již v p ěti letech um ěla P ozdraveni andělské, což ovšem není nic divného, protože i u nás toto d ěti um ějí již v tom věku. T ím to pozdravením uctív ala již jak o dív en k a n a každém schodu svou M atku. V šesti letech se jí zjevil P án a v štíp il do jejího srdce živou lásku k sobě a k M atce P áně. M atku Boží prosila, aby ji zjednala m ilost ustavičného svátého p anenství jako ta, k te rá p rv n í za­ h á jila řad u k řesťanských panen. V sedmi letech prosila M atku Boží ta k ­ to: Prosím tě, abys mi dala, abych m ohla d o stati za snoubence tvého jediného Syna, po něm ž touží každá žilka m é bytosti . . . Byla to M aria P an n a, k te rá ukončila svým krásný m zjevením trpkou zkoušku věrnosti nebeském u ženichu. Byla to ta k é ona, k te rá K ate řin u zasnoubila s Ježíšem . B ada zjevení M atky Boží d o p lň u je toto rozkošné obcování s m ilou dcerou K ateřinou. Ale nejenom zjevení, k te rá dnešním u člověku řík a jí celkem ta k m álo a jež by chtěl m ít n ějak historicky odůvodněné, nýbrž celý život sv. K a­ teřiny, její zbožnost, je jí činnost, jsou n apln ěn y vroucí zbožnosti ke sv. P anně, d ů v ěrn ý m u tík án ím se k ní v p o třeb ách C írkve i v jejím vlastním duchovním životě. Ve svých Dialozích se zm iňuje o spáse h říšník a, jehož Otec nebeský p řijím á pro détinnou úctu, ktero u měl a zachoval si pro celý život, k e sv. P anně. N ebeský O tec p rav í: (P řek rásn á slova p lná útěchy pro nás): N ezapom něl jsem na úctu a lásku, kterou choval k p řečisté a sladké M atce m ého jednorozeného Syna. P ro její úctu ke Slovu jí uděleno, aby

nebyl pohlcen pekelným dém onem nikdo, kdo choval a f h říšn ík nebo světec prav o u úctu a lásku k ní . .. Od M arie P anny si vyprosila, jak o sam a si vyprosila v horlivosti své apoštolské touhy všechny zachrániti, duši band ity Nicoly Tuldiho. P rosila M arii P annu, volala k ní: M aria, ach, ja k toužím po této m ilosti, abys m u dala světlo a pokoj srdce, abych jej viděla o b rátiti se nakonec. Byla vyslyšena a list, ve kterém toto sděluje, končí jásavým hym nem díku. K M arii zvedá zraky hříšníků, k te ré chce obm ěkčiti. T ak píše nevěstce v P erugii: N esm i ti to přip ad ati těžké. U tík ej se k M arii sladké, k te rá je m atkou m ilosti a m ilosrdenství. D ovede tě ke svém u Synu. Ukáže mu své prsy, k terým i ho kojila, a pohne jej, aby se nad tebou slitoval. T ak jako všechny listy končí zvoláním : Ježíši sladký, Ježíši lásko! tak končí tento list: M aria, sladká Matko! Je ště n ěk o lik ráte ve svých listech se obrací k M atce Boží a obrací oči těch, k te ré chce o brátit, k M arii, M atce m ilosrdné, k M atce h říšníku. Z apřísahá: N eodporuj slzám p řečisté M atky, nepohrdej láskou, k tero u m á k tobě p řečistá M atka M aria, an i jejím i prosbam i . . . T ak vede k M arii i duše čisté. M onně P a vole píše: P am a tu j, d ra h á sestro, n a to, že jsi dala a odevzdala M arii sebe i všechny své dceryP ros ji, a t vás p řivede a odevzdá sladkém u Ježíši, Synu svém u. Učiní to jak o sladk á M atka, jako m ilostivá M atka m ilosrdenství. N ebuď ne­ vděčná, n e b o ť ona nezam ítla tvou prosbu. P řevorovi K ongregace P anny M arie do poručuje ve jm énu svátého a sladkého shrom áždění — kongregace, ktero u jste zřídili ve jm én u M arie, naší orodovnice, M atky m ilosti a m ilosrdenství a čistoty .. . Rozm ile hovoří o M atce Boží se svým otcem R ajm undem . P řipom íná mu, že to M aria ji ho d ala za otce. P ro to v M arii doufá, že se s nim zase setk á v ftímě. Vybízí ho: S tále se ve všem u tík e jte k M arii. Z ů stá­ v ejte ve své světničce s M arií. P ře je si, aby byl věrn ý m služebníkem pravd y v M arii Panně. Svě žáky učila slaviti každou sobotu jako den M ariin posty a m odlit­ bami a zvláštní vzpom ínkou a rozjím áním . Sv. K ate řin a dobře prorozjím ala život P an n y M arie a její vznešené ctnosti do poručuje k následování. T ak především a n ejčastěji doporu­ čuje je jí pokoru a čistotu. M aria je vzorem pokory. Bůh, p rav í, oškliví si pýchu a m iluje pokoru. B ůh tak m ilu je pokoru, že ho přim ěla, aby jí svěřil svého jednorozeného Syna. A tato slad ká M aria je j pak d ala nám . Syn Boží se vtělil v ní, až když p ro h lásila svou oddanost a pokoru, když nahlas p ro hlásila se jeho služebnici . . . T ak ta k é dokonalá duše řík á s pokorou: P ane, hle, služebnice tvá, n ec h t se sta n e podle slova tvého, ale ne, ja k já bych chtěla. A tak počne božskou m ilost ve své duši. M aria je n ám vzorem chudoby v ta jem stv í betlém ském . M aria p ři­ pom íná řeholnici chudobu P án ě během jeho pozem ského života a již při

jeho zrozeni. P ři jeho narození m èla sladká M aria je n několik h adříků, aby jim i p řik ry la svého Syna. Jin d e p rav í: Ježíš, nejvyšší bohatství, vyvolil si dobrovolnou chudobu, takže M aria m ěla je n plén k y k jeho p řik ry tí . . . K ate řin a u k azu je ještě na jiný p řík lad z pom ěru M arie k jejím u Synu. Píše to pro ty, k te ří pro vůli Boží m usí se v zd á v at sladké přítom nosti m ilovaných osob. Své m atce L apě píše z A vignonu, kde m ešká za zále­ žitostm i C írkve: U čte se od kříže. Po sm rti P á n ě a po jeh o n an eb ev sto u ­ pení zůstala sam a s učedníky P áně. B yla velkou útěchou apoštolům . Bylo to pro ni bolestné, když ji opustili. A přece p ro čest a sláv u Boží a pro dobro celého světa svolila a chtěla, aby odešli. P rosím vás, p řed rah á m atko, ab y ste se u ní učila. Víte, že m usím jiti za v ůlí Boží. M usíte um ět nésti tuto bolest pro čest Boží a pro spásu svou i mou. Když zase jin d y m ešká daleko od m atky, píše jí: S d ílejte společenství s M arií P annou. M aria svolila, aby učedníci pro čest a slávu Boží a spásu duší šli ve stopách S yna Božího a aby ji opustili. A přece je ne­ sm írně m ilovala. Z ů stala sam a ja k opuštěná poutnice. I učedníci, kteří ji m ilují, ji opouštějí s radostí a jdou před tv á ře ty ra n ů snášejíce vše­ chny bolesti pro slávu Boží. K dybychom se jich tázali: Proč opouštíte a to ta k radostně M arii, odpověděli by: P rotože jsm e z tra tili sam i sebe a u ch v átila nás láska ke cti Boží a k e spáse bližních. T ak chci, abyste i vy učinila. Vězte, že já ubohý tv o r n ebyla jsem pro nic jiného postavena do tohoto světa, nežli abych u sk utečnila to, k čem u m n e určil m ůj S tvořitel. N ejjím avější naučení vyčetla K ate řin a z chování M ariina pod křížem . M luví o onom dvojsečném meči, nenávisti ke h řích u a lásce k Otci, k jeho cti, jež se to lik rá te o b jev u je v jejím poselství. Volá: O, n ejsladší Lásko! To b yl meč, k terý p roklál srd ce a duši M arie P an n y . S yn byl zasažen v těle. A M atka podobně. Bylo pochopitelné, aby i ona trp ěla, protože p řija l své tělo z jejíh o těla. Vidím, o ohni lásky, spojení mezi nimi. P ř i­ ja la jako m ěkký vosk od ného skrze D ucha sv átéh o pečef lásky k duším , touhy po našem spasení. P řija la jako stro m m ilo srd en stv í duši svého Syna, tu to duši zraněnou pro v ů li Boží. M aria běžela ke sm rti svého S yna s velkou láskou, aby nám dala život, s takovým h lad em po vůli Boží, že ztra tila všechnu lásku k sobě a běžela ke kříži jak o její Syn. M aria nejenom že se nesnažila v y rv ati jej sm rti, nýbrž chtěla, ab y ze­ m řel . . . N ebof byla zran ěn a šípem lásky k našem u spasení. L idská pýcha se m usí h an b iti při pohledu n a Boha ta k poníženého. V lůné panenské M atky Věčné Slovo se složilo do úrodného a čistého a svátého pole těla M ariina. Ja k o se v rh á sem eno do země a teplo sluneční mu d áv á vzejiti a vzcházi z něho k v ět a plod, zatím co slu p k a zůstává v zemi, ta k učinil Bůh, když teplem své lásky k lidském u pokolení v rh l sím ě svého Slova do pole M arie P anny. O, blažená a slad k á M aria, tys nám dala k v ět sladkého Ježíše. A kdy nám te n to k v ět v ydal svůj plod?

K dyž bylo zaseto do půdy svátého kříže. T ehdy se nám dostalo d okona­ lého života. Proč v šak jsm e řekli, že slu p k a zůstává v zemi? Co bylo touto slupkou? To byla v ůle jednorozeného S yna Božího, jen ž jak o Člo­ věk byl oděn touhou po cti O tcově a naší spáse. A tato n esm írn á touha byla taková, že běžel až na sm rt kříže plnou potup, v y trp ěv m noho bo­ lestí, m u k a urážek. A touha M arie P a n n y byla tatáž, tak že by i žebřík ze sebe učinila, po něm ž by m ohl je jí Syn vy stoupí ti na kříž, kdyby ne­ bylo jin éh o p rostředku. P ro to běžte statečn é a oblecte se to u to sladkou láskou M ariinou a hledejte stále čest Boží a spásu duší . . . To se stá le opak u je u sv. K ateřin y : čest a sláva Boží a spása lidi. To byly je jí dvě jediné starosti. A obojí u ni p o silu je h rd in n ý p řík lad přesv até P anny. T ak pochopím e její vroucí rozlet k M atce Boží v extasi: O, M aria, M aria, chrám e T rojice nejsv étějši, ty. jež neseš ohnivou po­ chodeň, M aria, rozdavatelko m ilosrdenství. M aria, k te rá jsi d ala vzejiti božském u plodu. K ristu s v y koupil svět svým utrp en ím , ty bolestí duše i těla. O, M aria, tichounké a klidné m oře, rozdavatelko pokoje. P am ire země úrodné. T ys novým strom em , jenž nesl vonný k v ét Slova, jednorozeného S yna Božího. Do tebe, ja k do zem ě úrodné, bylo zaseto sím ě Slova. Tys zároveň zemí i strom em . O, M aria, ohnivý voze, tys nesla sk ry tý oheň, zahalený pod popelem Člověčenství. O, M aria, nádobo pokory, v tobě bylo zachováno a v tobě se skvélo světlo p rav éh o vědění, k terý m jsi se po­ zvedla nad sebe sam u. T ys okouzlila nebeského Otce. P ro to i On té unesl a p řip o u ta l k sobě jedinou láskou, neboť te n to oheň tvé lásk y a olej tv é pokory p řitá h ly jeh o Božství a sklonily je j k tobě a p řitá h ly ho k nám , ačkoliv již jeho láska bez mezí je j pudila k nám . O, M aria, p ro tu to m ilost nebyla jsi pannou pošetilou, n ý b rž obezřetnou. T ato obezřetnost ti kázala zeptati se anděla, ja k budou m ožné véci, které jí zvěstuje. V ěděla jsi jistě, že je to možné Bohu. P roč jsi však řek la: Muže nepoznávám ? To nebyl nedo statek víry. Ty ses d ívala jen na svou pokoru. O, M aria, vzbudila v tobé strac h slova andélova? Zdá se spíše, že tv ů j neklid vzešel z tvého podivení. A čem u jsi se divila? V elké dobrotě Boží, kterou jsi viděla, vidouc ja k jsi nehodná ta k velké m ilosti. P ro to jsi zůstala zaražena. Podivila jsi se p ro vědom i své nehodnosti. O bezřetnost tvé otázky d okazuje tvou pokoru. Nebylo tu n átlak u , jen obdiv nad nesm írnou dobrotou a láskou Boží vůči ubohosti ctnosti. O, M aria, ty ses sta la knihou, v níž je za­ psán náš zákon. P sala do ní m oudrost věčného Otce. A dnes se v té knize jeví tv á síla a lidská svoboda. Z jevuje se tu lidská důstojnost. A D uch sv átý tu v pisu je celou nejsv. T rojici, když v tobě utvořil vtělené Slovo. P sala tu m oudrost O tcova, to jest Slovo sam o i jeho moc, když uskutečnilo toto tajem ství, a M oudrost jeho, Duch svátý, protože je ta jem stv í m ilosti a slitovnosti Boží. O, M aria, Slovo ti bylo uděleno. Slovo vidim v tobě. A při tom se ne-

odloučilo od Otce. V tom všem vidím dů sto jn o st lidskou, p ro nějž Bůh učinil takové divý. A zase v tobé se jeví jeh o síla a svoboda. N eboť po Boži radě, tak vážné a mocné, byl poslán anděl k tobě, ab y ti sdělil tajem ství této rad y a žádal od tebe souhlas. Slovo nesestoupilo d řív e do tvého lůna, pokud tys nedala svoleni. A nděl čeká u b rán y tv é vůle, až d ům otevřeš tom u, jenž chce sestoupili do tebe. N ikdy by nevstoupil do tebe, kdybys ty m u neotevřela svou od­ povědí: E jhle, já služebnice P áně, staniž se mi podle slova tvého. Bušil na b rán u tvé vů le věčný a kdybys nebyla svolila, nebyl by se vtělil do tebe. Z ahan bi se a zastyď tedy, duše má, když vidíš, ja k B ůh k sobě p ři­ blížil M arii. U vidíš jasně, že ač jsi byla stvořena bez sebe, nebudeš sp a­ sena bez sebe. B ůh čeká u b rán y a čeká, až M aria otevře. O, M aria, sladká lásko, do tebe je vepsáno věčné Slovo, jež n ám dává život. T ys deskou, na niž j e vyryto toto učení. Ja k m ile bylo do tebe vtištěn o věcné Slovo, ihned p řija l křiž svaté touhy, jež byla jakoby na něho naroubována Sotvaže byl počat, byl strav o v án touhou u m říti pro spásu lidí, pro k te ré se vtělil. A to bylo n ejtěžším křížem ta k dlouho nositi v sobě tu to touhu, ktero u by rád ihned uskutečnil. U tík ám se k tobě, o M aria, a prosím tě za sladkou nev ěstu tvého Syna, C írkev, a za jeho zástupce zde na zemi. Dej m u světlo, ab y ja sn ě roz­ poznal nejvh od nější p ro střed k y k refo rm ě C írk v e svaté, aby lid zůstával sjednocen v něm , aby srdce lidu bylo zladěno s dobrem , aby se nikdy neobracel proti hlavě své. O, Bože věčný, což jsi z něho u d ělal kovadlinu, do k te ré m ůže každý bušit, jak se mu jen zachce? V šichni se ježí proti něm u jazykem i skutkem . A pak tě prosím za všechny ty, k te ré jsi mi d al m ilo v at obzvláštní láskou. Z apal jejich srdce, učiň z nich uhly, zapálené tvou láskou a lás­ kou k bližním u, aby byla p řip ra v en a jejich lodička, až bu d e tře b a jednou vyrazití. P rosím té za ty, k te ré jsi mi dal. V edla jsem je, ne k dobrém u, nýbrž ke zlém u, protože jsem zrcadlem ne ctnosti, nýbrž nevědom osti a hlubokých nedbalostí. A le dnes prosím odvážné: T of d en m ilostí a vím, že tobé, o M aria, nikdy nic nebylo a nebude odepřeno! O, M aria, buď požehnán a na věky mezi ženam i! N eboť tys nám dala chléb z bílé m ouky. Božství bylo ta k pevně spojeno s člověčenstvím , že teď již nic, ani sm rt ani naše nevděčnosti nedokáží ro ztrh n o u ti spojeni.

H. M. D a c í k O. P. :

Meditace nad encyklikou Pia XII. Mediator Dei i K dyž 20. listopadu m inulého roku vydal papež P ius X II. novou ency­ kliku, bylo tu jisté překvapen í. M luvilo se již delší dobu o tom, že p ři­ p ra v u je velkou encykliku, a všichni čekali, že to b u d e encyklika o sou-

179

časných pom ěrech, že v ní odsoudí ty nebo ony sm ěry ve v eřejn ém ži­ votě, že zaujm e stanovisko k n ěk terý m současným událostem . M oderní Člověk žije příliš jen přítom ností, m yslí je n n a to, co se ho dnes dotýká, neum í se d ív a t na svůj život ve světle věčných zásad, neum í zasad it svůj život do řád u Boží prozřetelnosti, k te rá je nadčasová. P ro to čekal ency­ kliku, k te rá b y m ěla c h a ra k te r časový, k te rá by byla psána je n pro naše dny, je n p ro naše bolesti, k te rá b y d áv a la sm ěrnice je n p ro nás. N ám ěs­ tek K ristů v se stolce P etro v a v idí d á le a pron ik á hlouběji, než mnozí věřící, a p ro to píše encykliku, k te rá m á hodnotu nadčasovou a k te rá z tohoto nadčasového d á v á dnešním u člověku to, co p ráv ě nejvíce po­ třebuje. E ncyklika M ediator Dei je encyklika litu rgick á. Papež v ní chce u k ázat na bohatý p ram en posvěcení, k terý m je litu rg ick ý život, zvláště život z eucharistie. T ím je však ta k é řečeno, že tato encyklika je svrchovaně časová, protože ukazuje, ja k u spo řádán í člověka ve společnosti bude jen tehdy dokonalé, když bude Člověk nap řed v dobrém postavení k Bohu. A p ak uhodil zároveň papež touto encyklikou n a stru n u sm yslu dnešního člověka pro společenství, k te rý předpokládá litu rg ick á m odlitba N ení pochyby, že kdyby lidstvo bylo v náležitém pom ěru k Bohu, zm izel by se světa v eškeren zm atek ja k řád u m yšlenkového ta k p r a k ­ tického. Z toho v ša k ta k é plyne, že čím více bu d e poctivých vyznavačů Boha a čím více bude těch, kdo uspořádají dobře sv ů j pom ěr k něm u, tím pevnější tu bude základ pro vybudování dobrých pom ěrů na světě. J e to tisíciletá zkušenost, že dobrý v ztah Člověka k Bohu je zároveň dobrým vztahem člověka k Člověku. A proto čím více jed in ců lid sk é spo­ lečnosti bude u c tív a t Boha, tím větší záru ka pokoje a m íru ve světě. To m ěl a u to r encykliky nepochybné n a mysli, když u kazuje, ja k litu rg ie m á nejen p o řád a t vztah Člověka k Bohu, m á ta k é v y c h o v á v a t . Vzor Ježíše K rista, k te rý je středem katolické litu rgie, je vzor velm i působivý, takže litu rgický život zasahuje hluboko do lidské duše a p ře tv á ří ji podle tohoto božského vzoru. V idí-li p ro to někdo v litu rg ii je n u spořádání bohopocty a to vícem éně jen vnější, vidí v ní velm i m álo. L itu rg ie je m nohem více. J e školou k řesťan sk é dokonalosti, v e k te ré h lav n ím u čite­ lem a tak é hlav ním vzorem je Syn Boží. To je m yšlenka, na k tero u klade papež velký důraz, když ukazuje, ja k n ám litu rg ie během církevního roku staví před oči Ježíše K rista a p řed k lád á k rozjím ání jeho život v ta ­ jem stv ích jeho ponížení, vykoupení a oslavení. A poněvadž duší zbožnosti je napodobovat toho, jehož ctím e, p ak chápem e, ja k hluboce výchovnou hodnotu m á litu rg ie a ja k je o p rav d u školou k řesťan sk é svatosti. N ení tedy pochyby, že toutou encyklikou chtél papež o b rá tit pozornost věřících k »jednom u nutném u«. Cím m éně m yslí d nešní člověk, ponořen v čas a časné hodnoty, n a Boha a na věčnost, tím více ne třeb a m u to připo m ínat, aby ta k užíval všeho Časného, by tím n eztratil věčné, jak p rav í litu rg ick á m odlitba.

Ale je ště z jiného důvodu je encyklika P ia X II. časová: využívá totiž sm yslu m oderního člověka pro společenství, což je jistě sm ysl svrcho­ v aně lidský a ta k é křesťanský. Člověk je svou povahou tv o r společen­ ský. A ni tehdy, kdy odejde na poušť a stra n í se lidského společenství, nesm í z tra tit sm ysl pro své b ratry . U zavře-li se sestra do k láštern í k la u ­ sury a přeruší všechny sty k y s vnějším světem , nesm í b ý t m éně apoštolkou než m isionář, k te rý d áv á všechen sv ů j čas n esm rteln ý m duším . M odlitbou a sk rytým i obétm i m usí v y pro šov at m ilost Boží těm duším , pro k te ré p rac u je m isionář. Člověk, k te rý by z tra til sm ysl pro společen­ ství, zapřel by v sobě podstatnou složku člověka a tak é k řesťan a, cítícího se všem i dušem i, za k te ré zem řel K ristu s, a sta l by se nelidským sobcem. L itu rg ie p ředpokládá toto sociální cítění, stav í n a něm. P ro to ta k é li­ turg ick á m odlitba je sam a v sobě vyšší než m o dlitba soukrom á. »V k až­ dém liturgickém úkonu je spolu s C írkví p říto m e n i její božský zak la­ d atel . . . P o sv átn á litu rg ie je proto v eřejno u bohopoctou, kterou náš V ykupitel jak o hlav a C írkve vzd áv á nebeském u Otci, a je bohopoctou, ktero u společnost věřících vzdává své H lavě a skrze ni věčném u Otci; stru čn ě řečeno je úplnou veřejnou bohopoctou tajem n éh o těla Ježíše K rista, totiž hlavy a jeho údů.« 20. Z toho je patrn o , ja k c h a ra k te r so­ ciální p a tři k podstatě litu rg ick é bohopocty, ja k před p o k lád á litu rg ie a zároveň p ěstuje v duších vědom í lidského společenství. P ro to může říci papež, že liturgickou m odlitbou >se duše lépe pozvedá k Bohu«. 22. N ejde k něm u totiž sam a, n ýbrž s K ristem , v K ristu a sk rze K rista. A ta k é s Církví, v C írkvi a zkrze C írkev. T edy se společenstvím v ě ří­ cích a za jejich pomoci.

2 Z astavm e se u m yšlenky soukrom é a liturgické zbožnosti. E ncyklika se jí zabývá n a m noha m ístech. V yjděm e z těchto slov papežových: »Li­ tu rg ick á m odlitba m á nepochybně vyšší důsto jn o st nežli soukrom é m od­ litby, protože je to v eře jn á m odlitba slavné S nou b en k y Ježíše K rista; ale ta to vyšší d ů sto jn o st n ik te ra k neznam ená, že tyto d v a způsoby m od­ litb y jsou ve vzájem ném rozporu nebo odporu. O ba dva splývají a spo­ ju jí se, protožej sou oživovány tým ž duchem podle slova v š í m a ve v š e c h j e s t K r i s t u s , a sm ěřu jí k tém už cíli; a ž b y s e K r i s t u s u t v o ř i 1 v n ás.« V životě křesťano vě se setkávám e ted y s dvojí m odlitbou: soukrom ou a liturgickou. O bojí je potřebná. O bojí vede k tém už cíli, totiž k oslavě Boží a k posvěcení duše. S rov n áv ám e-li je v ša k navzájem , p ak liturgická m odlitba je vznešenější, je jí ho d nota je vyšší. Toto tv rze n í je třeb a si lépe osvětlit. E ncyklika n ám tu p osky tne dosti látky. Člověk je tv or společenský a to je p o d sta tn á znám ka jeho povahy. Ale člověk je tak é zcela sam o statn á bytost, k te rá žije, m yslí a je d n á i n e­

závisle na společnosti. A proto ta k jak o sociální c h a ra k te r lidské osob­ nosti volá po m odlitbě liturgické, ta k vědom í člověka jak o bytosti sam o­ sta tn ě ex istu jící chce nutn ě v y ja d řo v a t své v ztahy k B ohu svým osobi­ tým způsobem . A tu je p a k o p ráv n ěná touha po soukrom é m odlitbě. P roto m ůžem e pozorovat v dějin ách katolické zbožnosti, ja k m odlitba soukrom á šla vždy ru k u v ruce s m odlitbou liturgickou, a ja k u všech velkých duchů podporovala jed n a druhou. A všude, kde byla jed n a nebo d ru h á potlačována, k de bylo té nebo oné u p írán o p ráv o na existenci, trp ěl opravdový rozvoj k řesťansk é svatosti. P roto ta k é p rav í encyklika na adresu všech, kdo se stav í odm ítavě k soukrom ým pobožnostem a soukrom ým form ám m odlitby: »Jednal by zhoubně a nap ro sto nesprávné, kdo by opovážlivě odvážil p řem ě n it všechny ty to pobožnosti (totiž p o ­ božnosti rázu soukrom ého jak o rozjím ání, zpytování svědom í, adorace, růženec, exercicie a jiné) a v tě s n a t je jedině do litu rg ick ý ch schémat.« 181. To je ja sn á odpověď všem, kdo přeh án ěli v litu rg ick ém h n u tí tím zp ů ­ sobem, že se snažili o d stran it z k řesťan sk é zbožnosti všechno, co m á po­ v ah u soukrom é zbožnosti a co nenacházeli ve střed o v ěk é litu rg ii. Člověk chce n u tn é žit nejen jako součást společenství církevního, nýbrž i jako jedinec. A to i v duchovním ohledu. P ro to chce a m usí c h tít k Bohu celou silou své osobnosti. P ro to p o třeb u je i ty form y zbožnosti, ve k te ­ rý ch si jd e k Bohu, ja k m u velí jeh o v la stn í srdce. V litu rg ick é m od­ litb ě je stá le p o u tá n jednak přík azy církevním i, k te ré říd í tu to m odlitbu, jed n ak ohledy na druhé. Je p ro to přirozené, že touží po chvílích, kdy se rozběhne k Bohu podle své vlastní chuti, ja k m u to d ik tu je jeh o v lastn í srdce. K aždý vidí, ja k je tato soukrom á m odlitba oprávněná. Proč v šak tv rd í encyklika, že litu rg ick á m odlitba m á větší důstojnost než m odlitba soukrom á? Proč C írkev vyzvědá liturgickou, kolektivní m odlitbu nad m odlitbu soukrom ou? L itu rg ick á m odlitba je m odlitba celé C írkve; je to m odlitba Snoubenky K ristovy, se ktero u je K ristu s vždy v n ejtěsn ějším spojení. To je vlastní důvod, proč je litu rg ick á m odlitba svou povahou vyšší než m odlitba soukrom á. V soukrom é m odlitbě jd e k Bohu člověk sám. V liturgické m odlitbě jd e s celým společenstvím C írkve. A protože C írkev není nikdy bez K rista, jde v liturgické m odlitbě každý věřící k nebeském u Otci s K ristem a skrze K rista. P rá v ě tu to skutečnost m ěl na m ysli tak é papež P iu s X., když v onom slavném M otu proprio 11. listo p ad u 1903 psal: »V eřejná bohopocta (liturgie) je prvn í a nezbytný p ram en prav éh o k řes­ ťan skéh o ducha, a věřící ho, totiž k řesťansk ého ducha, nebudou m iti leč v m íře, v níž se budou účastn iti Činně p řesv atý ch tajem stv í a v eře jn é slavné m odlitby Církve.« To jsou slova, k te rá si jistě zaslouží vážného p o v šim n u ti K řesťanu m usí záležet především na tom, aby byl stá le ve spojení s K ristem . A v m odlitbě zvláště. K ře sťa n m usí m ít K ristova ducha, nikoliv ducha svého, ducha svého individualism u. A je to p rá v ě

litu rg ick á m odlitba, ve které se člověk nejvíce zb av u je sebe a odívá se v K rista, jd e k nebeském u Otci, ale nikoliv sám , nýbrž s K ristem , ve spojení s ním. E ncyklika zdůrazň u je ještě je d n u m yšlenku, k te rá je tu důležitá: litu r ­ gie je až do nejm enších podrobností řízena C írkvi a těm i, kteří jsou v jejím čele, a p ro to ten, kdo m ilu je liturgii, p ro n ik á stá le hlouběji v ta ­ jem ství C írkve, a to svou neom ezenou poslušností. D á-li se člověk i ve svých vztazích k B ohu řid it C írkví, k te rá o sta tn ě m á k tom u pověřeni svého zakladatele, je to znám k a pokory a poslušnosti, ale je to tak é záru k a jisto ty a bezpečnosti. »Celá litu rg ie o bsah u je katolickou v iru , po­ kud veřejn é dosvědčuje v íru Církve«, p rav í encyklika. 46. V litu rg ii po­ užívají věřící téže m luvy, k te ré používá C írkev, neposkvrněná S n o uben­ ka K ristova, aby p rojevila svém u nebeském u Snoubenci víru a n ev y ­ čerp atelnou lásk u svou i svěřených jí národů. 49. A tak liturgická m odlitba nejen zaru ču je sp ráv n o st ve v ýraze v našich vztazích k Bohu. n ý b rž m á tak é velkou výchovnou hodnotu: učí pokoře a poslušnosti a pom áhá člověku zbavovat se n ezdravého individualism u, k terý je totož­ ný s lidským sobectvím . S p ráv n ě orientov aná zbožnost najd e tedy vždy sp ráv n ý postoj k m od­ litbě soukrom é i liturgické a každé dá to místo, k te ré jí v životě v ěří­ cího kato lík a p atří. K rásn ě to napsal L efebv re: »Ač d ávám e p řed n o st o ltáři p řed k lek átk em a b re v iá ři p řed useb ran ý m rozjím áním , n ik terak nezneuznávám e nesm írnou n u tn o st rozjím avé m odlitby. P řev ah a mše svaté a b rev iá ře nezm enšuje vznešenost rozjím áni.« (Z áklady liturgie, str. 17.). A ency klika k tom u je n dodá: V šelijaké form y soukrom é zbož­ nosti »tím se živí v k řesťan e ch h o rlivější duch o vn í život, p řip ra v u jí je, ab y se účastnili posvátných o b řad ů s bohatším užitkem , a zab raň u ji n e ­ bezpečí, že by se litu rgické m odlitby staly p rázd n ý m obřadnictvím .« 173. P okračováni. D r J i ř í M a r i a V e s e l ý O. P . :

„Milujte nepřátele své“_

<Mt,

5

,

44

)

N ikdy žádný filosof nedal podobného příkazu: »M ilujte své nepřátele, dobře čiňte těm, k te ří vás nenávidí a m odlete se za ty, k te ří vás p ro ­ následují a p o m lo u v a jí. . . neb o ť m ilu jete-li jen ty, k te ří v ás m ilují, ja ­ kou b u d ete m iti odplatu? . . . B uď te tedy dokonali, ja k o je st i váš nebeský Otec.« »P řinášiš-li tedy d a r svůj k o ltáři a tam se rozpom eneš, že tv ů j b ra tr má něco proti tobě, zanechej sv ů j d a r p řed o ltářem a n ap ře d jd i a sm iř se s b ra tre m s v ý m . . .« (Mt. 5, 23-24). »Pravím vám , aby ste neodpírali zlém u: n ýbrž u d eří-li tě někdo v p rav é líce tv é, n astav m u i d r u h é . . .« (Mt. 5, 39).

P řík a z m ilovati n ep řítele se m ůže cháp ati různé: M ilovat n epřítele, protože je naším nepřítelem , m ilo v at nepřítele, jelikož je to člověk, a konečně m ilov at nepřítele, poněvadž je to te n to člověk, k něm už m ám své vztahy. M ilovat n ep řítele jako nepřítele, p rav í sv. Tomáš, je p ro ti rozum u, je to pro tipřiro zen é a zvrácené. B ýt nepřítelem totiž znam ená nenávidět, n e p řá t d ru h ém u dobro, c h tít zlo druhého, a to je h řích a špatnost. A pro zlo, p ro šp a tn o st nesm ím e m ilo v at nikoho. J e zvrácené m ilo v at někoho, protože je špatný. J e zvrácené m ilo v at lidi, protože je v nich nenávist. D ále je možno c h á p a t p řík az lásky k n ep řátelů m jak o sn a h u za ch rá n it v n ep říteli to, co je dobré, lidské, Boží. M ilovat jeho duši, v níž je Boží podoba a m ožnost milosti, k te rá nás činí b ra try v K ristu. A ta k m usím e m ilovat všechny své n ep řá tele i ty nejhorší a nej kru tější. K dyby někdo vyňal n ěk teréh o nepřítele z té to lásky, kdyby v n ep říteli viděl jen jeho n e n á v ist a p řál m u za to jen zlo a zničení a časnou i věčnou zhoubu — není K ristovým učedníkem . N em ůže b ý t spasen, nem ůže d o u fat v Boží odpuštění, dokud se nezm ění a neobm ěkčí. A konečně je možné ch á p at p řík az lásky k n ep řátelů m ještě tak , že by k řesťan v každém okam žiku m iloval všechny své n ep řá tele a každém u vždycky jednotlivě, bez rozdílu projevoval svou lásku sk u tk em . P ln i-li někdo p řík az lásky k n ep řátelů m tím to způsobem , je opravdu dokonalý, je svátý. T aková láska m ůže v y p ly n o u t jen z dokonalé lásky k Bohu. Člověk nem á sám v sobě sílu k podobném u hrd in stv í, k tom u d o jd e jen m ilostí. K tom u je n u tn é vid ět ve všem a v e všech lidech Boha: »Jako kdyby někdo velm i m iloval n ějak ého Člověka, a z lásky k něm u by m iloval p ak i jeho děti, třeb a s by se chovaly k něm u nepřátelsky.« (II-II, 25, 8). J e n z lásky k Bohu m ůžem e m ít silu k odpuštění, m ůžem e se nem stít. Je n Boha m ilujem e pro něho sam ého, ostatn í všechno z lásk y k Bohu. J e n s očima u přeným a do ta jem stv í Božího života — m ůžem e pochopit slova: »Blahoslaveni m ilosrdní, neb oť oni m ilosrdenství d o j d o u . . . B lah o ­ slavení, k te ří protiv en stv í trp í pro spravedlnost, neboť jejich je k rálo v ­ stv í nebeské. B lahoslavení jste, když pro m ne budou vás tu p it a p ro n á­ sled ov at a m luv it všecko zlé p ro ti v ám lhouce. R ad u jte se a veselte se, ta k skutečně pronásledovali proroky, k te ří byli p řed v á m i . . .« (Mt. 5, 7-12). K do tedy b ere lidem Boha, b ere jim i sílu k odpuštění a k lásce. A kdo vezm e lidem lásku a m ilosrdenství, zničí celý lidský život. N em á-li kdo síly k této svaté, dokonalé lásce, m usí m ilo v at své ne­ p řá te le aspoň tak, že je vždy ochoten a p řip ra v en jim všecko odpustit, ano p o m áh at jim a obětovat se za né. M usí b ýti vždy ochoten p ro jev it jim svou lásku i skutkem , kdykoli to je třeba. B ůh sice p řik az u je m ilo­ v a t vždycky všechny lidi i nepřítele. Rozum však řík á, že není m ožné jim všem vždycky a všude p ro k azo vat lásku skutkem , nýbrž tam , kde je to n u tn é a dobré. A B ůh není p ro ti rozum u, neboť i rozum je Božím

dílem . Tím člověku rozum udává h ranici lásky k n ep řátelů m a fiká, kdy je ště jsm e učedníky K ristovým i. M inim um ovšem nem ůže b ýti nikdy ideálem , nýbrž je záchranou slabých a »útěchou« zbabělých. K ristu s nep řik azu je nem ožné věci, n ýb rž dokonalé a volá nás za sebou. P řinesl na svět oheň lásky a chce, aby hořel. P roto »nem ilujm e slovem an i jazykem , nýbrž sk u tk e m a v pravdě.« (I Ja n , 3, 18). Ja k o se n ejí jen tolik, aby se neum řelo hladem , p ráv ě ta k se nikdo nesm í spokojit s m i­ nim em ducha, s tím , aby jen n ějak prošel do věčného života. Musí se usilovat, aby se dosáhlo nejvyšSího stupn ě dokonalosti a štěstí. A k tomu vede láska. K dybychom m ilovali o pravdu své n ep řátele, bylo by to i n e j­ větší pom stou, žhavým uhlím sypaným na jejich hlavy. Od něho však by se potom zapálily jejich duše K ristovým ohněm . L ásce nikdo neodolá. L áska pálí, ale je plam enem , k te rý současně h ojí a u zdravuje. J e sice p ravda, že stačí všeobecná p řip ra v en o st du ch a od p u stit všem a p ro jev it to skutkem , jako stačí ke spáse, m odlím e-li se za celý národ nebo za celou C írkev. A le je otázka, zda to stačí i dnes, kdy svět um írá p ráv ě nedostatkem lásky. Musí se s tá t zázrak, aby sv ět se v rátil k roz­ um u, k lidskosti a ke K ristu. A tím to zázrak em je lásk a: lásk a k e všem, lásk a vždycky, láska i k nepřátelům , p rojev en á skutkem . Lidé jsou si na celém světě dnes nepřáteli, a nav zájem se nenávidí. J e n dvěm a způsoby je m ožná n áp rav a: buď se navzájem vyvraždí, anebo si m usím e navzájem odpustit. A začít znovu. N estačí nepodlehnout zlu, ale je n u tn é přem oci zlo dobrem , p řek o n at nen áv ist láskou. T o znam ená nejen se n en ech at strh n o u t k n enávisti pro utrp ěn o u křivdu, n ýbrž svým d obrým je d n án ím pokusit se p řitá h n o u t n ep řítele k sobě a zap álit v něm lásku k sobě i k Bohu.

Dr Karel Bureš :

Rodiče a náboženská výchova děti IV. Povinnost k řesťanských rodičů vychovávati nábožensky d ěti vyplývá zvlášť jasně z okolnosti, že jejich děti obdržely sv. k řest. Dáti děti po­ k ř tít vyplývá n u tn ě z rodičovské povinnosti. U zavřeli totiž m anželství aspoň s tichým úm yslem m iti d ěti a uchovati rod, p ro to když je m ají, jsou přirozeně povinni učiniti vše, aby se děti m ohly ro zv íjet po všech strá n k á c h jak o lidé. N ejen po strán c e tělesné, ale í duševní. Ja k o jsou povinni sta ra ti se co n ejlép e a s použitím zkušeností vlastn ích i cizích 0 tělo dítěte, ta k tak é jsou povinni pečovat o duši n ejen všeobecné, nýbrž 1 na zák ladě svého k řesťansk ého přesvědčení, na podkladě své v íry v dě­ dičný hřích. Z toho důvodu jsou povinni se p o sta ra t i o ozdravěni duše, o znovuzrození d ítěte pozem ského v d ítě Boží. Ja k o k řesťan é jsou po­

vinni dati d ité p o k řtít a to co nejd říve, aby totiž co n ejd řív e byly v duši d ítěte základy a schopnosti člověka, »stvořeného podle Boha v p ra v ě spravedlnosti a svatosti.« (Eí. 4, 24). K ře sťa n ští rodiče zn ají ta k é nauku, že bez k řtu nikdo an i dítě nem ůže býti spaseno. N eboť ja sn á jsou slova K ristova k N ikodém ovi: Nena rod i-li se kdo z vody a D ucha svátého, nem ůže vejiti do království Božího. Co se z těla narodilo, je télo; co se z D ucha narodilo, je Duch.« (Jan 3, 5-6). T u to povinnost v yplývající p ř i­ rozeně z k ře sťa n stv í připom íná rodičům C írkev, strážk y n e a pokračovatelka K rista v jeho díle, velm i d ů tk liv ě ve svém zákoníku v k ánonu 770, aby děti byly co n ejd řív e p okřtěny a aby fa rá ř i kazatelé Často věřícím připom ínali tu to jejich vážnou povinnost. N ení tedy p ro k řesťan sk é ro ­ diče vým luvy ani důvodu, aby nedali p o k rtíti své díté. D opustili by se na něm duchovně téhož tém ěř zločinu, jehož se dopouštějí m anželé n e­ chtějící d ětí pozem ských. N echtěli by m iti dětí Božích, ač člověk je tep rv e plným člověkem , ja k ho chce m iti jeho T v ů rce a Pán, je -li záro ­ veň d ítětem Božím. Má tedy d ítě p ráv o na k řest jak o m ělo p ráv o na život každé d ítě přirozené počaté z lidských rodičů, zvláště m á zvýšené právo na k ře st dítě rodičů křesťanských. P roto odpovídá tom uto p rá v u d ítěte povinnost rodičů p o starati se o brzký, co m ožná n ejsk o řejší k ře st svého dítěte. A v šak tím, že dali rodiče své dítě p okřtít, neskončila je jich péče o nadpřirozený život jejich dítěte. Ja k o zrozením tělesným bylo rodičům svěřeno d ítě ,/a b y v něm rozvinuli a v y pěstili život pro pozem ské úkoly a cíle, tak k řtem svátým jim bylo svěřeno i d ítě Boži. aby je vychovali p ro neb eské nadpřirozené cíle, aby z něho vypěstili občana k rálovství Božího. T uto povinnost zd ůrazň uje sám K ristu s P án a podle něho i jeho církev tím , že stanoví, za jak ých podm ínek sm í b ýti k ře st udělen. K dyž rozesílal apoštoly K ristu s do celého světa, řekl jim ta k é: »Jděte . . . učte všecky národy a k řtě te je v e jm énu O tce i Syna i D ucha svátého. A učte je zachová vati všecko, co jsem vám přikázal.« T ak zaznam enal rozkaz P áně sv. M atouš 28, 19-20. Sv. M arek 16, 15-16 zd ů razň u je podle kázání sv. P e tra v ftím ě světové poslání apoštolů je ště v ý razn ěji a vše­ obecněji slovy: »J d ě te do celého světa a k ažte evangelium všem u stv o ­ ření. K do uvěří a d á se p o k rtíti, spasen bude; kdo v šak neuvěří, b u d e zavržen.« Z uvedených textů , k te ré se n avzájem d o p lň u jí a p ro h lu b u ji, plyne, že spasen bude pouze, kdo u v ěří a bude pokřtěn. V íra p ak je z kázání (srv. Rím 10, 15: »Jak u věří v Toho, o kom neslyšeli? A ja k uslyší o něm bez kazatele?«), proto ro zk azu je P á n n ap řed k ažte a p a k křtěte. C írkev plnila ten to rozkaz P án ě přesně hned v p rv n ích dobách. H ned v době apoštolské. Po seslání D ucha svátéh o hlav a c írk v e sv. P e tr káže ke shrom ážděným židům o Ježíši, »kterého oni ukřižovali, kteréh o však B ůh učinil i P ánem i V ykupitelem .« (Sk. ap. 2, 36). Mnozí z p ří­ tom ných byli d o jati kázáním P etrovým , uvěřili a chtěli v ědět, co m áji dále činiti ke své spáse. I řek l P e tr: »Čiňte p okání a každý z vás se dej

p o k řtíti ve jm énu Ježíše K rista na odpuštěni svých hřích u , a d ostanete d a r D ucha svátého. I byli p o k řtěn i ti, k te ří p řija li jeho slovo . . .« (Sk. ap. 2, 36, 41). Bylo tedy ustanoveno sam ým K ristem , že p o k řtěn m uže býti pouze, kdo je vyučen ve víře, v p ravd ách n au k y K ristovy, kdo u v ěří v K rista jak o Boha a v jeho učení a podle něho zm ění život, litu je totiž svých h řích ů a začne nový způsob života podle zákona Božího. M uselo tedy předcházet k řtu poučeni o Ježíši K ristu a jeho učení, o zjevených p ra v ­ dách, p ak z toho m usela vyp lyn o ut v íra a zm ěna života spojená s lítostí n ad m inulým i hříchy. J e pravd a, v dobách apoštolských, kdy D uch sv. působil zvlášť p ronikavě, nebylo požadováno zv láštn í osvědčení zm ěně­ ného života, ale v íra v Ježíše K rista a jeho učení b y la vždy žádána. Z řejm ý toho doklad je na k řtu kom orníka ethiopské k rálovny: Já h en Filip m u zvěstuje Ježíše na podkladě pro roctv í Izaiáše a když kom orník žádá o křest, p rav í Filip: »VěříŠ-li z celého srdce, m ůže to býti. A k o ­ m orník řekl: V ěřím , že Ježíš K ristu s je S yn Bo ž í . . . a po k řtil ho.« (Sk. ap. 8, 37-38). Později však trv ala C írkev na přesném splnění všech podm ínek: v y ­ učení ve víře, viry a osvědčení života. Z avedla p ro ty, kdož chtěli býti p o k řtěni dobu p říp ra v y , zvanou katech u m enát. Z aveden byl již v do­ bách apoštolských, ja k svědčí n e jsta rší k řesťan sk ý spis D idache z let 80-90 po K ristu a sv. J u stin (zemřel kolem r. 167) zná již delší p říp rav u čekatelů k řtu, k te rá záležela z postu, poučováni a m odlení. »Všichni,« ta k píše, »kteří se d áv ají poučiti a věří, že naše h lásan é n auky jsou p ravdivé a nadto slíbí, že budou podle nich žiti, b ý v ají poučováni, aby m odlíce se a postíce vyprošovali si od Boha odp u štěn í h řích ů dosavad spáchaných; při tom pom áhám e jim spolu se m odlíce a postíce.« (Cito­ váno z článku »Význam k atech um enátu v k řesťan sk ém starověku« od dr. Jos. F oltynovského v P a x 1933, č. 3). K plném u ro zkvětu dospěl k ate­ ch u m en át po ediktu M ilánském 313. Z náboženství p ro následovaného a opovrženého stalo k řesťan stv í svobodným a přednostním . P řin ášelo čest i hm o tn é výhody. P roto se hrnuli do círk ve i lidé ne p ráv ě s čistým i a nezištným i úm ysly. M usela proto věnovati C írkev zvýšenou pozornost katechum enům , aby u nich nevyplývala touha po k řtu z p o h n u tek m éně ušlechtilých. To bylo i příčinou pln ějšíh o rozvoje katech u m en átu . V 6. století n astal jeh o úpadek. Za stěhování n áro d ů se hlásilo do církve m noho pohanů, pro neklidné doby nebylo možno konati spořádané k a techese před křtem . J in á příčin a úpadk u byl k ře s t n em luvňat, k te rý se zaváděl od 6. století. A však ani teh d a n ep řestala p říp ra v a na k řest. V y­ učovaní k řtén ců převzali soukrom ě k řesťané, děti p ak vyučovali km otři. N ebylo v šak stanoveno, ja k dlouho m á trv a li k atech u m en át. N ěkde byl tříle tý , jin d e dvouletý, jinde až pětiletý. O sv. M artin u vím e, že byl pok řtěn ve 22 letech, ač katechum enem se sta l již v 10. roce (Schaller, I.iturgie, P rah a, 1933, str. 134.) C írkev p ři horlivosti katech u m en ů nebo

v čas pronásledováni, tedy z vážných důvodů, zkracovala tuto dobu. Také proto ji zkracovala, že již v 5. stol. odklád ali n ěk teří k atechum eni svůj k ře st do pozdějšího věku nebo až na konec života. Z dálo se m nohým plnění k řesťan sk ý ch povinností velm i těžké, nebo círk ev n í pokání po­ k řtěn ý c h velm i přísné, proto zů stávali co nejdéle v k atech u m en áte, kde nebyly ani povinnosti ani pokání ta k těžké a p řísn é jak o u pokřtěných. A však i v d ob rých k řesťansk ý ch ro dinách nebyl odklad k řtu považován za něco zlého. To jsou však již zjevy, k te ré vyplynuly z u p ad ajícíh o a se vyžívajícího katechum enátu. Kdo se chtěl v těchto p rv n ích stoletích po K ristu stá ti křesťanem , m usel si n a jiti nějakého znám ého k řesťan a nebo jáh n a, jem už sv ěřil svou žádost o p řije tí mezí křesťany. Ž ádost pohanského žad atele byla velm i pečlivé a d ů kladně zkoum ána, zda nevychází ze zištných nebo pouze přirozených p ohnutek nebo dokonce z p o hnutek zlom yslných, zrádných, ja k tom u mohlo b ý ti za pronásled o vání křesťan ů . K dyž byly shledány úm ysly žadatelovy vážným i a u p řím n á snah a se jevila ta k é v jeh o je d ­ nání, byl oznám en žadatel k řesťan em , k teréh o sí pohan v y b ra l a k te rý se stal jak si jeho p řím luvčím a zástupcem v církevní obci, ale i záru k o u za něho — tu je vznik km otrovství — biskupovi. T en znovu pečlivé zkou­ mal jeho žádost a p řija l ho p ak oficielně mezi katechum eny, t. j. ty, k te ří byli vyučováni (katechein), p řip rav o v án i ke k řtu . P řija ti byli za určitých obřad ů a m odliteb. P a třili už jaksi ke k řesťan sk é obci. Sm ěli se p ro to zúčastniti shrom áždění k řesťan ů a poslouchati kázán i slova Bo­ žího. B ývali ta k é přítom ni první poučné části m še sv. (odtud m še k a te ­ chum enů). V yučováni byli b u ď k řesťanem , jen ž je u vedl k biskupovi, p rav id eln ěji v šak zvláštním i učiteli-k atechisty . V yučování se konalo v církevních katechetických školách. V yučováni byli ve sv. pravdách, obsažených v e V ěřím v Boha, jehož zněni se naučili až p řed sam ým sv. křtem . V edle vyučování k atech um enů věnovala církev velikou péči i jejich náboženské výchově. Byli voděni do ch rám u n a p rv n í poučnou čá st mše sv., kde slyšeli čteni P ísm a sv. a jeho výklad. P ři tom se seznam ovali z kazatelových hom ilií s m ravním k řesťan sk ý m zákonem . P ra k tic k y byli vychováváni v křesťan sk ém životě ú častí na m odlitbách, na nočních vigili ich, n a postech a sebezáporech. M useli se bedlivě vy stříh á ti všeho, co nešlo sloučiti s k řesťan ským i m ravy, m useli o d k lád ati způsoby po­ hanského života a snažiti se o získání ctnosti. B yla tedy doba k a tec h u ­ m e n átu dobou náboženské výuky a výchovy. K řesťan sk á obec se za své nové k an d id áty k řtu m odlila a postila. K do p rodělal k atechum enát, n ebyl je ště p řip u ště n ke k řtu . Bylo mu p rodělali je ště d ruhou část p říp ra v y na křest, k te rá v šak trv a la pouze posledních 40 dní před k řtem . P oněvadž se sv. k ře st uděloval n a Bílou sobotu, trv a la tedy bezpro­ střed n í p říp ra v a n a k řest po celou dobu svatopostní. T u to d ru h o u p ří­

p rav n o u dobu nazývají n ěk teří au to ři d ruhou tříd o u k atech u m en átu čili katech um eny žadatele (první nazý vají katechum en y posluchače) — tak na př. S challer v uvedeném spise, jiní — na př. d r F oltynovský ve svých článcích v P a x 19 3, 1934 — fotizom enát. K dyž se přiblížila postní doba, byli k atechum eni vyzváni, aby se p řih lásili k e k řtu . K dyž k atechista oznám il biskupovi, že jsou dostatečně poučeni, p řija l je b iskup do fotizom enátu. kde se již p řip rav o v ali bezp ro střed n é n a sv. křest. T aké v této době b yly v y k onáván y nad čekateli k řtu různé obřady, k te ré jim m ěly vyzvednouti význam k řtu a vyvolati jejich to u h u po k řtu . P ak přišel slavný den k řtu a na znam ení sv. k řtem dosažené nevinnosti byli nově p o křtěni oblečeni v bilá roucha, k te rá nosili po celý tý d en až do následující neděle, kdy je odkládali. Po celý velikonoční oktáv se sh ro ­ m ažďovali nově po k řtěn í denně, aby ještě bylo doplněno jejich náb o ­ ženské vzdělání a dověděli se o svátostech všecko, co sm ěli věděti jen věřící. Všecky tyto d ů k la d n é a dlouhé p říp rav y křestn í, všecky obřady a slo­ žité úkony m ěly te n důvod, aby si nový k řesťan uvědom il svou d ů sto j­ nost — býti údem tajem ného těla K risto v a — a zanechal d řív ějšíh o života a šel v y trv a le za K ristem . K ře st je základem nového, n ad p řiro ­ zeného života a proto se n u tn o k něm u p řip ra v it. V írou a pokáním a obratem . D odnes klade tytéž podm ínky C írkev při k řtu dospělých. K anon 752, § 1 požaduje, aby žádný dospělý nebyl k řtěn , leč v í-li o tom a chce-li a je -li zbožně vzdělán; m á býti také napom enut, ab y litoval svých h ří­ chů. Dospělý m usí tedy chtíti, m usí tu býti k ladný úm ysl býti pokřtěn, nestačí pouze všeobecně ch títi svou spásu. K dovolenosti k řtu p a k je n u tn á v ýuka o p rav d ách v íry a a k t v íry aspoň v zák lad n í prav d y , n a­ děje na odpuštěni h řích ů a n a věčnou spásu, a líto st n ad hříchy. Pouze v p říp ad ě nebezpečenství sm rti stačí k udělení k řtu , nem ůže-li býti vyučen v nejdůležitějších článcích víry, aby n ějak d al najevo, že jim přisvědčuje, a aby v ážn ě slíbil, že bude zachov áv ati p řík azy k ře sťa n ­ ského náboženství, ba nem ůže-li ž á d at o k řest, avšak někdy p řed tím nebo v nynějším stav u pravděpodobným způsobem dal n ajevo úm ysl p řija ti křest, m ůže býti pok řtěn o podm íněně. (K an. 752, § 2, 3). T rv á tedy u dospělých círk ev na splnění p říp ra v y ke k řtu a to na výuce a výchově ve v íre a lítosti, i když v případech sm rti požadavky zm irňuje. J e proto na p rv n í pohled s podivem, proč C írkev k řtí děti, k teré přece nem ohou předem sp in iti tyto požadavky. Ba žádá p řísn ě od věřících ro­ dičů, aby jejich děti byly p o k řtěn y co n ejd řív e po narození (kan. 770) t. j. ve třech dnech, a bylo by těžkým h řích em oddalovati k řest p řes 10 až 15 d n í (M erkelbach, S um m a theologiae m o ralis III 4, B ruges 1942, str. 122). A přece i tu plní C írkev p řesn ě ustanov en í Ježíše K rista. N eboť u děluje k řest všem, dospělým i dětem , poněvadž nikdo ani dítě

nem ůže býti spaseno bez k rtu (srv. J a n 3, 5). Ani v dobách apoštolských nebyl neznám k řest děti. N euvádí sice P ísm o žádný p říp ad k řtu d ítek výslovně, avšak v y p rav u je o p o k řtěn i celého domu. Sk. ap. 16, 15 v y p ra ­ v u jí totiž, že ve Filipínách byla p o k řtěn a sv. P av lem Lydie i je jí dům. a v téže hlav ě ve v. 33, že se dal p o k řtít ža lá řn ík i všichni jeho domácí. N ení pochyby, že mezi nimi byly i dítky. V šeobecnějším se stával k ře st dítek, když již byly k řesťan sk é rodiny. N eboť ta k m ohla býti spln ěna i podm ínka, aby k řtu předcházelo poučení a víra. N ebylo sice možno poucovati nem lu v ň ata v p rav d ách v íry , ale z á ru ­ kou poučení ve v íře i života z v iry byli katoličtí rodiče, věřící rodiče, k te ří p ráv ě p ro svou v íru dosáhli p ro své děti v ynik ajícíh o d aru , totiž sv. k řtu . Ovšem za předpokladu, že svou v íru vštípí zase svým dětem , že je ve v íře k řesťan sk é vyučí a k životu podle zákona K risto v a povedou. 2 e jen te h d y ud ělu je C írkev k ře st nem luvňatům , když jsou rodiče zárukou náboženské a k řesťan sk é výuky, je plné jasno z u stanovení k an ó n ů 750 a 751. Z ásadním pravidlem je, že není dovoleno p o k řtíti děti p ro ti vůli nekatolických rodičů nebo bez jejich vědom í. Sv. Tom áš (S. th. 3. q. 68, a. 10) sp ráv n é podotýká, že by bylo porušeno rodičovské právo, poněvadž děti bez užívání rozum u podléhají péči rodičů. P o k řtíti ty to d ěti proti v ů li rodičů bylo by totéž jak o po k řtíti někoho proti jeho vůli. Nebylo by ani vyloučeno nebezpečí, že by ta k to p o k řtěn é děti se z lásk y a p ří­ chylnosti k rodičům v rátily k n ev ěře nebo k bludu. Pouze nebezpečí sm rti, jem už d ítě podle rozum ného ú su dku podlehne, je dovoleno děti nekatolických rodičů p o k řtíti i p ro ti jejich vůli. (c. 750, § 1). Jin a k je dovoleno p o k řtíti tyto děti pouze, když b u ď oba rodiče nebo poručníci nebo aspoň jeden svolí, nebo když není rodičů nebo p o ru čn ík ů nebo když rodiče své p rávo na d ítě ztra tili nebo je nem ohou v y k o n áv at (c. 750, § 2). U děluje tedy C írkev sv. d ětem k řest pouze tam , kde je z a ru ­ čena v íra a k řesťan sk ý život, tedy pravidelně d ětem katolických rodičů anebo výjim ečně i jiných, je -li ovšem zaručena k řesťan sk á výchova dítěte. Aby m ilost k řtu nebyla d áv án a lehkom yslně a n ap lan o dětem , zajiš­ ťuje se C írkev ještě jiným způsobem . J a k se ji to osvědčilo v prvních dobách mezi pohany, totiž km otrem . Ja k o tehda se zaručil k m o tr za po­ hanského uchazeče k řtu , vyučoval ho a vedl ke k řesťan sk ém u životu, ta k i dnes se vyžaduje p ři k řtu , i d ítk a, k m o tr a to při slavném k řtu tém ěř bezpodm ínečně a prav ideln é, při k řtu z nouze nebo soukrom ém ne sice ta k dů tklivé, avšak je -li možno snadno m iti km otra, p ak m á býti i při k řtu bez obřadů (c. 762, § 1, 2). Důvod, proč m á býti při k rtu p rav i­ delně km otr (jeden, n anejvýš dva), ud áv á kan. 769, k te rý k m o trů m u k lá ­ dá, aby m ěli o svého duchovního syn a stálou péči a sta ra li se svědom itá a účinné, aby byl vyučen a vychován ke k řesťan sk ém u životu a osvědčil se v životě takovým , ja k o něm slíbili při křtu. P ro to jsou povinni km otři se sta ra t, aby jejich duchovni synové byli vyučováni náboženství v hodi-

nach katechetsk ých (c. 1335). J e to velm i vážná povinnost, poněvadž jde o vážnou věc — o víru, k te rá je podm ínkou spásy. T ato povinnost n a ­ stá v á k m otrům tehdy, žije-li po k řtěn ý mezi n ek ato lík y nebo neplní-li rodiče svou p ov innost v té to věci anebo nem ohou-li ji plniti. 2 ije-li po­ k řtěn ý u katolických rodičů, lze p ředpokládati, že bu d e od rodičů k ře s­ ťansky vychováván, nedokáže-li se ovšem opak. P roto stanoví ta k é církevni zákoník podm ínky, kdo může býti p latn ě a kdo dovoleně k m o t­ rem . P la tn ě m ůže býti km otrem (c. 765, 1-5): 1. J e n p okřtěný, dospělejší, k te rý svolil převzíti km otrovství. 2. K ato lík — nikoliv nevěrec, bez v y ­ znaní nebo jinověrec nebo z církve vyobcovaný nebo d egradovaný klerik. 3 N esm í býti otcem ani m atkou ani m anželem křtěného. 4. U rčen a vyvolen od k řtěn c e nebo jeho rodičů nebo od udělovatele k řtu . 5. Musí se při křestn ím úkonu d o tý k ati křtěnce. K dovolenosti býti km otrem požaduje kan. 766, 1-5, aby m ěl čtrn á c t let, nebyl z C írkve vyloučen, znal h lavní prav dy víry, nebyl novicem nebo v ázaným řeholním i sliby a nem ěl vyšší vysvěcení. Ze všech těchto předpisů vyplývá sta ro st C írkve, aby k m o tr byl schopen se účinně za ru čit za k řesťansk o u výchovu i výuku dítka. T ak to si tedy C írkev zajišťuje, aby byl splněn požadavek P áně: Učte a křtěte. Ze všeho, co bylo uvedeno a připom enuto, vyp lý v á vážná a ve svědomí vážící povinnost katolických rodičů sta ra ti se n ejen všeobecně o v ý ­ chovu duše svých dětí, nýbrž výslovně sta ra ti se o n á b o ž e n s k o u v ý ­ u k u i výchovu svých pokřtěných dětí. V ždyť jen pod podm ínkou, že tento závazek bude splněn, bylo je jich dítě p řija to do Boží rodiny a povýšeno na d ítě Boží. K dyby neplnili tu to povinnost, zrušili by své d an é slovo, podvodné by vym ám ili drahocenný poklad pro své dítě. Je jic h vinou m ůže poklad tento drahocenný býti opět ztracen, ale vina, těžká vina zůstane. N em ohou tedy rodiče zan ed b áv at náboženskou výchovu a výuku pod zám inkou, že ji přen ech áv ají C írkvi a jejím orgánům . Oni rodiče — jsou v první řad ě k ní zavázáni k řtem sv., oni jsou v první řad ě povinnni ji stále a důsledně provádět. V ésti své dítě k Bohu, n av ád ět je ke křesťan sk ém u životu slovem i příkladem . T ato povinnost n ep řestáv á ani docházkou d ítě te do školy, kde náboženskou výchovu a výuku p ro ­ h lu b u je kněz C írkve. Jso u povinni dále ho podporovat a mu pom áhat, ne ru šit a bořit, co on postavil. K m otři p ak m ají rodiče ta k é podporovat, aby se z dítěte stal dobrý křesťan. P h D r A t h a n a s i u s Š n o b l O. P. :

O náboženství (Üvodem). O tázky o povaze, původu, historickém vzniku, d alším ú dělu náboženství v lid stv u a jeho p ostavení ve vzdělanosti lidské, jsou věcně p rv o tn í a za ­ jím ají n u tn ě každého, kdo začne opravdu p řem ý šlet o lidském Životě,

o postavení lidstva ve vesm íru a o m ěnivých lidských v ěrá ch a zřízeních, v y k ládajících a uprav u jících obojí; ro zřešit je v ša k není snadné a v ě ­ d e c k y dosud r o z ř e š e n y n e b y l y . Od 18. století dodnes se sice v y ­ stříd alo m noho rozm anitých výk ladů a předpovědí, av šak o žádném z nich nem ůžem e říci, že pln ě uspokojuje a o p rav d u vše vykládá. N e­ shody si, pravda, Částečně vyložím e tím , že se m ateriál a výzkum né m ethody rozm nožily za poslední 2 století m ěrou netušenou,* av šak v zá­ sadních otázkách nebylo a n e n í/ shody, takže mnozí je v y lu ču jí z vlastní odborné vědy o náboženství a od k azu jí je osobním u rozhodnuti každého jedince nebo do spekulace* P ře čte m e -li si dnes »Přirozené d ějiny náboženství« od D a v i d a H u m a , »prvního religionisty«, nepochopím e an i titul spisku: jak ý m právem m luví o dějinách, o náboženství a přirozenu, když přece u v ažu je psycho­ logicky a ne historicky, p ro ob řad n é u ctív án í náboženské a společnost náboženskou nem á porozum ění a n ezajím ají ho a jeh o »přirozené« není n ik te ra k přirozené, nýbrž jsou to pouze jeho zvyklosti. D avid H um e n e­ měl ovšem k disposici m ateriál a m ethody 19 a 20 století; co však dove­ dou odborníci v dnešním století p ovédět o náboženství a o s v á t é m , jedné ze základních k atego rií náboženských? W i l l i a m J a m e s ve svých »Druzích náboženské zkušenosti« oddělil si libovolné náboženské proží­ vání jedince od společnosti a trad ice (zajím á se jen o »osobní nábožen­ ství« a nikoliv o »institucionální«), z m nožství jedinců si v y b ral jen osoby »zajímavé« (řeknem e výjim ečné nebo i chorobné), v je jic h m ezních postaveních; (nikoliv v denním životě), jejich prožívání si vyložil podle svých zásad pragm atických a p řec prohlásil, že svým čten á řů m p řed k lád á čirou, prav ou náboženskou zkušenost. O tázku o sv átém pokusili se roz­ řešit R. O tto a E. D urkheim . R u d o l f O t t o ve svém spisu »O svátém « (Das Heilige) vyloučil z n á ­ boženství rozum , m ravnost, osobní by tosti; zbytek pojm enoval »num inosum« a popisuje jeho odraz v lidském dušev n ím životě v kategoriích a v problem atice, k te ré jasné uk azu jí na L u th e ra a F riese a nikoliv na skutečný denní náboženský život lidský. E m i l D u r k h e i m soudí, že náboženství je soubor věd a p ra k tik v ztahujících se k věcem svátým , — společensky zakázaným , vyhrazeným . — k te ré spojují lidi v náboženskou * Dnes m ám e ze všech histo rických náboženství dost tex tů , ro zlu ště­ ných a vyložených, nebo historických p am átek k u ltu rn íc h a p rah isto rick é objevy v E gejském moři, v M alé As i i . . . rozšířily naše vědom osti n e­ obyčejné a otázky, k te ré se dřív e zdály jednoduché, zkom plikovaly. V y k lá­ d a t dnes řecké náboženství je problém ; o m ith raism u nebo m anicheism u a helenistickém synkretism u vím e dnes velm i m noho; sv éráz h eb rejsk éh o náboženství vynikl tak, že se dřív ějším b ad atelů m na př. R enanovi o tom ani n e s n ilo . . . 2 Je d e n z důvodů té to skepse je, že analy sa jednotlivých dosavadních koncepci u k azu je — spolu s dalším i historickým i zm énam i — že jsou to jen obrazy, podobizny, jejich původců, časové a časné.

obec; n ah ra d il jen osobni bytosti, véřenou závislost na nich a ukojování lidské potřebnosti Společnosti a op ak u je učení Com tovo o V elké lidské bytosti, ovšem novým i slovy. Jeh o žáci pak vy k lád ají k u lt sakralisací a desakralisací véci a osob, je jíž skutečný sm ysl je podporovat a udržovat společenské síly . . . Pověděli nám v sk u tk u něco o sv átém a o posvěcení?* P odrobné ro zb írat jednotlivé b adatele zde nem ůžem e; nás zajím á hlavně m inulá století a jeho srovnávací věda náboženská a p ro b lem atik a našeho dv acátého století. V m inulém století pronikla m yšlenka o v š e o b e c n é m v ý v o j i — o postupných zákonitých zm ěnách a genetické souvislosti všeho — z p ří­ rodních véd do výklad ů o lidské vzdělanosti a zdálo se, že lze stan o v it j e d n o t n é a n u t n é s c h e m a , k terým všechny lidské sk u p in y prošly, že nejnižší stadiu m vývojové zodpoví otázku o povaze náboženství, jeho platnosti a sm yslu, že m ethoda sro v návací doplní jednotlivé obrazy h is­ torických náboženství a vše v nich vysvětlí. Z dálo se, že vše je zásadně hotovo a že zbývají jen jednotlivosti. V ždyť se zrodila a u stav ila sro v n á­ vací věda náboženská o stupních a zákonech náboženského vývoje.4 Dnes av šak zbyly z této konstrukce — ze schém at a zákonů, z obrazů prvotního stavu náboženského respektive nenáboženského — je n trosky. Důvody tohoto p ře v ra tu jsou obdobné zm énám v psychologii, historii, biologii, v ě d o slo v í. . . Z ajím á nás totiž skutečný náboženský Život ve vši roz­ m anitosti; náboženské kategorie — svaté, božstvo, in i c ia c e ...; historické souvislosti, o nichž vím e, že byly ja k v p rav ěk u ta k i mezi žijícím i sk u ­ pinam i ethnickým i velm i ro zm an ité a ne jed n o tv árn é ; postaveni a vý­ znam náboženství v lidském životě; vztahy rozm anitých náboženských sou stav nebo ú tv a rů k lidským typům a životním u p ro s tře d í. . . ; h lavně v šak vím e, že náboženství m ůžem e porozum ět jen ze živých nábožen­ ských sou stav a ne obráceně. Víme též, že srovnávací m ethoda je pouze j e d n a z m e t h o d ; že nelze sro v n áv a t celé soustavy, nýbrž jen j e d n o t l i v é n á b o ž e n s k é ú t v a r y ; že v náboženském obřadu je obsažen v ý k o n a v ý z n a m , s n í m n u tn é spojený, takže týž výkon m ůže b ý t náboženský, magický, hospo­ dářský, ci vi l ní . . . a že nem ůžem e sro v n áv a t výkony bez zřetele k jejich v eřejn ém u význam u, k te rý odlišujem e od dodatečných výkladů. O becné srovnávání, běžné v m inulém století, před p oklád á p e v n é v ý c h o d i š t ě a m í r u : av šak doklady o »prvotních lidech« se rozplynuly p ráv ě tak a R ozm anité m oderní theorie, že p ředm ětem náboženství je život a sm ysl náboženství je stupňovat, rozhojňovat život, jsou pouhou ozvěnou hesla našeho století: život, ž i v o t . . . O. H. B ergsonově v ý k lad u nábožen­ ství, rozlišení náboženství na statick é a dynam ické, třeb a v ěn o v a t zv lášt­ ní úvahu. 4 D nes už nem ůžem e řík a t religionistice sro vnáv ací věda náboženská; jednotný nový term ín v šak nem ám e pro theo retickou vědu o náboženství, odlišnou od dějin nebo p raktický ch popisů jedn otliv ý ch so u stav nábožen­ ských. Na u n iv ersitách se ze setrvačnosti u d ržu je dosud d řív ější term ín.

jak o tvrzení o jedn o tv árn o sti života sk u pin s nižším stu p n ěm hospoda­ ření. Je d n o tliv á stad ia rů stu a dospívání jednotlivce a jejich postup v dnešní společnosti nelze jednoduše p ro m íta t do d ějin celého lidstva; společnost, v niž se děcko rodí a žije, v níž si osvojuje je jí trad ici nebo se s ni vyrovnává, liší se od »prvotního nenáboženského« nebo d řívějších společností; děcko je chráněno dospělým i a nem á skutečných problém ů hospodársko -existenčních; jeho životem nepro n ik á pud p o hlavní jako u dospělých . . . H lavní obtíž je však v následujícím : vznik jednotlivých historických věr, jednotliv ých obřadů, jedn o tliv ý ch božstev a bohu nebo soustav n e­ m ůže nám v y sv ě tlit vznik náboženské víry, obřadu, božstva nebo sou­ stavy vůbec, t. j. náboženských k ategorií a náboženství sam otného; na př. když už byla v íra v bohy. doplňoval se snadno jejich počet, funkce atd., avšak ja k vznikla v íra v Boha? J a k se tře b a zm ěnil předek, k te rý byl a zůstával členem svého rodu v boha? V našem století točily se rozpravy kolem p ř e d m ě t u n á b o ž e n s t v í a p o v a h y n á b o ž e n s k é h o p o ­ s t o j e , jeh o rozlišení od magie, t. j. diskuse se vztahovaly jed n ak na pom ěr náboženství a magie, jed n ak na po m ěr a význam osobních b y ­ tostí a neosobních sil (nebo mocnosti) jakožto p ředm ětu náboženství. O p rv n í části sporů m ůžem e klid n ě říci, že už skončily a je jasn o v řečené otázce. N á b o ž e n s k ý p o s t o j a m a g i c k ý s e z á s a d n é l i š í : potřeba ochrany, ochota p o d říd it se vyšší bytosti a jejím u působení, ú cta k ní, k te ré jsou v lastn í náboženství, vyluču jí se zásadně s postojem m agic­ kým — vírou a snahou svou v la stn í mocí působit zm ěny v béhu p říro d ­ ním (počasí, zem ědělství, hojnosti z v ě ř e .. .)$ Z ajisté, že se p ro lín ají v historických i současných ú tv arech jedn o tliv é obřady t. j. obřad, k te rý byl původně součásti náboženské soustavy p řejím á se leckdy do p ra k tik m agických a naopak. U vážim e-li však, že o břad nem á sm yslu bez v íry v jeho význam a že v y kon áv ání o b řad ů před p ok lád á u lidi u rčitý volni postoj, m ůžem e klidně tv rd it, že náboženství a m agie se zásadné liší. D ruhotný rozdíl jich je ve v ztah u k lidském u vzájem ném u sdružováni: věřící náboženští s e s p o j u j í v o b c e , k te ré m ají své v y h ran én é v íry a zvyklosti a náboženství je důležitý činitel asociálního konsensu a sou­ činnosti; m agická víra, postoj a výkony v šak n esp o ju ji a intence její b ý v ají zpravidla asociální nebo dokonce protisociální. D ru há čá st sporů není však dosud skončena. V yjdem e-li ze sporů o m onotheism us,6 m ůžem e říci asi toto: jedni tv rd í, že m onotheism us nebyl nikdy a není dosud v sk u tk u náboženstvím celé sk u p in y ethnické, 56 5 Magií se nerozum í jen výkony, n ýbrž i p ředpoklad jich, t. j. v íra m agická a m agický volní postoj. P rv o tn é v této v íře je, tuším , v íra v účinnost sil vlastních jed n otliv ců m v y n ikajícím a odvozená je v íra v sam očinnost výkonu, k te rý m ůže v yko n áv at kdokoliv a v něm ž záleží jen a jen na p řesném provedeni. 6 V íra v jednoho osobního Boha a k u lt jem u vzdávaný.

nýbrž že je jen vírou a postojem jednotlivců v y nik ajících — zak lad atelů a refo rm áto rů ; m en talitě lidové je p rý vlastní d y n a m i c k ý p l u r a l i s ­ m u s 7 spolu s kultem h ero ů a nebožtíků — nositelů vyšší m ocnosti — a vírou v působnost před m ětu a bytostí neobyčejných.8 Z evolucionism u drží se všichni tvrzení, že n u tn o vycházet z lidí a v lidech končit a v y ­ lučovat jakékoliv působení tran sc en d e n tn a v dějinách.* D ruzí zas tvrdí, že v íra v osobní bytosti (bytost) a k u lt jich byly n ejstarším n ám do­ stupn ým náboženstvím , k terém u odpovídá m onotheism us křesťan sk ý ; ovšem p ro počáteční sta d iu m n ep ředpo k ládají u osobni bytosti an i duchovost (spirituálnost) ani podstatnost, n ýbrž trv a jí na koncepci jednotné bytosti an thro po m orfně pojaté. J a k vznikla, nebo ja k m ohla vzniknout tato víra, není mezi nim i shody.10 T ytéž spory se op ak u jí ve výkladech náboženského o břadného uctív án í (kultu): ob řad y zp ro střed k u jí, roz­ m nožuji moc (dynam is) v jednotlivých bytostech a věcech — původní jsou prvo tin y podávané osobní bytosti z vděčnosti a n áhradou za to, že dovolila vzít si část jejího m ajetku. T ento stru čn ý přeh led u k azu je zároveň úkoly b ád án í o náboženství, který ch by se mohlo využít i pro vyučování náboženství a kerygm atiku: zkoum at skutečný náboženský život a ne pouze zákonodárství, vzorné c í l e . . . ; neom ezovat se na konverse, vznešené s t a v y . . . ; zk o u m at postup­ ný náboženský r ů s t m ládeže; doklady tříd it v typy a sledovat do jadeé m íry působila na ně trad ice a církev a co je v nich sa m o ro stlé h o . . .

PRncounn

i

S p o l e č e n s k ý ráz k ř e s ť a n s t v í Kdosi napsal přek rásn ě, již je tom u dávno, že isolovaný k řesťan je šp a tn ý křesťan. My nejsm e sam i. Žádný k řesťan nem ůže b ý t nikdy sám a jen se sám s ta ra t o sebe sam ého a jen o svoje spasení, anebo dokonce je n o svoje osobni pohodlí, nebo osobní blahobyt. K ře sťa n stv í je základné náboženstvím společenství. 7 V íra, že věci a osoby jsou nosí těly sil, k te ré sn ad jsou m anifestací jedné síly (mocnosti), avšak lid é řečené m en tality nejsou schopni pojm out je v jed no tný celek. » V ědecká koncepce liší se od náboženské p rý tím , že její dynam ism us je m onistický; ovšem postoj vědce je ov lád at příro d u a vy u žív at i sil společenských. 0 T ypický je posudek P fistem ů v 6 svazkového d íla W. Schm idta »Der U rsp ru n g der Gotesidee« v arch ív u pro vědu náboženskou. Rozlišuje a stav í p řík ře proti sobé anthropology a theology v náboženství. L eckterý b ad a te l ovšem kom binuje na př. Leopold von S chroeder; odvozuje náboženství z tro jíh o pram en e: k u ltu přírody, p řed k ů a víry v N ejvyšší dobrou bytost.

K řtem jsm e byli jed n ak štípeni na K rista, jed n ak zasazeni do spole­ čenství povolaných za Boží déti. A již sam o štípení na K rista je závazné vzhledem k b ra třím a sestrám po celém světě, protože jsm e štípeni na K rista, k te rý pro všechny přišel, oblekl lidskou přirozenost, a všichni lidé nosí lidskou přirozenost, za všechny um írá a všechny volá do jedné rodiny. P o ničem ta k Spasitel netouží, než abychom plnili Otcovu vůli a p ak abychom v této lásce jedno byli. Z a dru h é, když tedy m ám e účast n a jednom fysickém i n ad přirozeném životě, jsm e všichni sobě n esm írně blízcí, jsm e všichni pokrev n é zpríznéni krvi K ristovou, ve k te ré byli všichni povoláni za Boží děti. Toto m usejí k řesťan é i katolíci u n ás znovu živě prožít. M álo k řesťan ů na to m yslí, m álo si jich to vůbec uvědom ilo a m álo proto ta k é žije z té to pravdy. M usím e více si uvědom í ti tu to ta ju p ln o u sounáležitost všech k e všem a povinnost učiniti všechno, co je n m ůžem e pro děti Boži, aby se jejich bohatství Božích d ětí m ohlo plné rozvinouti. A ni po strán ce hm otné to nesm ím e zan ed b áv at a spokojovat se je n s tím , že si věřím e pro sebe a po svém a žijem e z obřad ů C írkve a nebouřím e se p ro ti v ětám jejího učení. To vše je m álo: My m nozí jedno tělo jsm e a proto m usím e m ít stále živý a účinný zájem o své b ra try a o jejich podm ínky a p ro ­ střed k y k duchovním u životu . . . B r a it o

Modlitba důvěrná S vatý P avel prožil nesm írně blahou skutečnost, že jsm e Boží d ěti a že vedeni D uchem svátým volám e k Bohu ve vši dů v ěrn o sti: »Otče!« N a­ zývá toto naše dův ěry plné p řiv in u tí se k Bohu »parrhěsia«. Dá se to p ře ­ ložit, jako volná, svobodná, odvážná řeč. P arrh e sií m luvil svobodný občan, na rozdil od otroka, kterého se nikdo na nic neptal, k te rý nem ěl p ráv a ml uviti ve shrom áždění svobodných m užů a zasah o v at do sp ráv y věcí veřejných. Svobodný občan m ohl říci své, v y já d řiti své ve vší volnosti. T ak m á ta k é m luviti k řesťan s Bohem. Již není cizí Bohu, nežije již v n ep řátelstv í s Bohem, n ýb rž je jeh o ditě. P roto m ůže m luviti jak o dítě, m á m luviti jako d ítě s Otcem. T ak ja k to um í a co m u leží na srdci m ůže a m á m luviti se svým Bohem. T ako vá byla m odlitba m ystiků, světců, k te ří o tv írali Bohu svou duši rozjásanou, rozbolavěnou podle toho, co prožívali. N ezápasili úporně o výraz, o slovo, o tón řeči, n ýbrž p rostě nechali k řičet d ětinnou duši, duši Božího d ítě te k tom u, jehož nejenom vyznávali, n ý b rž ta k é prožívali jako Otce. A jak o détin n é p řitu le n i se k pozem ském u otci n eb rán í d ítěti nevzhlížeti s úctou až posvátnou k velikosti svého otce, podobně čím d ů v ěrn ěji se přivinem e k nebeském u Otci, tím větší úctou jsm e nap ln ěn i k Otci, k terý je ta k dobrý k nám. A čím se více přivinem e k Otci, tím bude naše m odlitba nesobečtější.

N ebudem e šk em rati jen o své pozem ské záležitosti, nýbrž zah rn em e do svých m odliteb všechny potřeby duchovní i télesně všech svých b ratři. B udem e stá ti ve svých m odlitbách ve svátém spojeni se všem i p otřebam i všech b ra tří a sester, kolik nám jich Büh dal na zemi. Braito

Bě h o c e n u S vatý Pavel p řiro v n á v á křesťan sk ý život běhu o závod. A le s tím roz­ dílem , že antickém u zápasníku k y n u la p alm a vítézství, v ítězný vénec, kdežto k řesťan nosí cenu svou již v sobé. Je h o cenou je blízkost Boží, d ů v ěrn o st Boží, otevřeni se Boha člověku v té m íře, v ja k é se Člověk otevře Bohu. A toto není jako n éjaký vnější cíl postavený p řed Člověkem. K ře sťa n neběží k Bohu jak o k něčem u, co je m im o néj. On je v nás, a je st v nás důvěrně. J e v nás doma. N aše vítézství, naše cena je to, že stále více vním ám e Boha, stále se více a dokonaleji s nim sžívám e, že m u stále lépe rozum ím e, že s ním stá le více srůstám e. K řesťanova v ý h ra je v tom, že jeho výhra, že jeho poklad, jeho cena jest již dávno v něm , posvěcující m ilosti. Jed n á se teď jen o to, abychom se stá le více k tom uto Bohu přibližovali a abychom stále více a lépe m u rozum ěli, stále více vnikali do jeho hlubin. J a k útěch yp lné jest, že náš B ůh není nám Bohem cizím, n ějak ý m cizím vnějším cílem, o k te rý bychom se tep rv e m usili snažiti. On je v nás. My jsm e již spojeni se svým cílem a teď se jen jed n á o to, abychom se u tohoto cíle udrželi, abychom je j stá le více a hlouběji prožívali a p ro ­ milovali. To je ono Ignácovo: Deus sem per m ajo r . . . A bychom se dali stále více zapiaviti velikostí a láskou a dů věrnosti Boží, ab y stá le více pro nás znam enal v našem životě, aby byl stá le více a stále ú střed n ěji a v ý ­ lučněji naším životním cílem . Braito

O poslušnost A ni poslušnost, ani řeholní poslušnost nesm ím e p řeh n ati. V šechno je třeb a ponechati n a svém m ístě. A takový je řá d k řesťan sk éh o života, že základní ctností je láska. L áska d áv á tep rve o statn ím ctnostem n ad p řiro ­ zený sm ysl a n adpřirozené posvěceni. T aké jejich u rčito u absolutnost, evangelickou absolutnost, k te rá opět plyne z naprosté víry a lásky k Bohu. A bych m ohl dokonale poslouchati a ne pouze obyčejnou poslušností naplniti vůli toho, k terý je postaven, aby spravoval a řídil obecné blaho, společné dobro, a jehož tedy m usím poslouchati jakožto a u to ritu Bohem ustanovenou k usk utečňováni onoho obecného blaha, p o třeb u ji p ráv ě nadpřirozenou poslušnost, k te rá vidí je d n ak v p řed stav en ém zástupce Božího, a t se jedná o představ en éh o jakékoliv společnosti, sebeužší nebo sebeširší a jež poslouchá proto zástupce Božího z lásky k Bohu. M iluje ve vůli před stavenéh o vůli Boží.

Vůle je totiž p ro jev nejosobnější rozum né bytosti. P roto láska k Bohu znam ená lásk u k jeho vůli a proto jeh o naplnění. Řeholní poslušnost pak odevzdává dokonale člověkovu vůli p ro jev en é vůli Boži skrze řádové před stavené, tak že skoro každý k ro k je řízen touto v ů lí Boží. J e s t to krásné, protože p ak každý k ro k je nadpřirozený, posvěcený, stá v á se obětním skutkem , ale tak é neobyčejně bezpečné, protože všcehno je přesně stanoveno v životě ja k o v ů le Boží. J e to nesm írn ě těžké, protože h led at nejvyšší svobodu od sebe, od své sebe­ lásky, od sebeprojevování a sebeurčováni, jež sice člověka nebezpečně ohrožuje, ale zároveň tak é velice n ap lň u je a těží, d áv á pocit vlastní velikosti, protože se Člověk velm i b rán i, ab y nebyl bytostí je n zevně řízenou, je st neobyčejně obtížné a bolestné pro porušenost sk rze dědičný hřích, jež vnesla do naší bytosti onen sklon po sam ostatnosti, svěm ocn o s ti. . . B r a it o

Neštěstí protestantismu N ejvíce m ne u tv rzu je v přesvědčení, že p ro testan tstv í není jen několik odlišností od katolicism u, nýbrž že je to výsadní, základní a rad ik áln í p řev rácen í podstaty křesťanstv í, je jejich přesvědčení o zů stáv ající d o ­ konalé naší zkaženosti, p řes kterou P á n jakousi p ráv n í fikcí svého m ilo­ srd en ství p řeh a zu je p lá šť K risto v a V ykoupení, k terý m nás v idí jinak než jsm e, k te rý m v n ás nevidí nás, nýbrž K rista. A to m ne ta k é přesvědčuje, že po uhé čtení P ísm a nestačí, protože p ráv ě četbou P ísm a buď vůbec nev n ím ají nebo po svém si v y k lád ají ta k jasná slova K ristova i sv. P av la o novém životě, o novém stvoření, o sk u teč­ ném synovství Božím, kterým nejenom slujem e, n ý b rž sk u tečn ě jim jsm e. V ytý kají nám p ro testan té form alism us, ale jejich učení bych n a ­ zval form alism em existenciálním . J a k m ůže p lá šť přehozený p řes mne zm ěniti m ou existenci, ja k m ůže B ůh se na m ne d ív a t jin a k než jsem ? J a k á jednota, integrálnost, to táln o st je v katolickém učení, k te ré h lásá sjednocení celé naší bytosti, sjednoceni přirozeného i nadpřirozeného v člověku v jednoho člověka, spojení Ježíše K rista s nám i, jeho života s naším životem , jeho přirozeného synovství Božího s naším p řije tím za syny Boží! V tom je po d stata katolictví a to v ě ru není form alism us, nýbrž v ita lism us (nem yslím tu ovšem vitalism u s p říro d n ích vědí) v ěru dynam ický! K ristu s n ám vlévá své synovství, skutečnou ú čast na svém životě. V lévá to do našeho života, k te rý svou m ilostí o tv írá sobě. Celou naši b ytost pro stu p u je, celé se jí zm ocňuje. To je ona m etanoia, ono nové zrození z D ucha svátého. P ro te sta n tstv í m usí násiln ě buď neviděti záplavu těchto m íst nebo je v y k lá d ati p roti jejich duchu a nejbližším u sm yslu. Braito

i

E ñ

B aar: Velikonoce. — Rupp, P rah a, str. 230, cena 75 Kčs. B aar se tu u kazu je ve své k ráse kněžské duše, k te rá se sk lán ěla v pečlivých m edi­ tacích, k te ré předcházely jeho kázání před svátým i tajem stvím i. Col: B iblická stilistik a a poesie. — V elehrad, 1948, str. 120, cena 60 Kčs. Cenný příspěvek k biblickém u našem u stu d iu a obohacení naší celkem chudičk é biblické literatu ry . A u tor se d ívá na Písm o sv até v tom to spisu jak o na dílo lite rá rn í a zkoum á je pečlivě a zároveň u ctivě po této stránce. N eobyčejně b o h atá je lite ra tu ra dom ácí i cizí u v ád ěn á pro další studium . Chléb a slovo. — Rosa Junov á, Tasov. U spořádal Tim. Vodička. O bsa­ h u je D em lův článek C hleb a víno, p a k z P asto ra spornou otázku o tak zvané Pazziovské mši jak o m arg in ále na S chulzův rom án. P a k velkou sam ostatnou stu dii Vodičkovu Rád m orální a řád um ělecký. Za tu to sta f jsm e autorovi zvlášť vděčni, protože v m álo které otázce je st takový zm atek í v m yslích katolíků jak o p rá v ě ve zm íněné. K oniáš nás p ak po­ učí proč je třeb a ničit šp a tn é knihy. F ab er: Vyšší život. — B rn ěn sk á tisk árn a. Brno, 1948. S tra n 320, cena 81 KČs. D r V ašek v y b ral a přeložil n ejk rásn ější m ísta z F ab era. F ab er je výborný učitel duchovního života a D r V ašek m ěl neobyčejně šťastnou ruku, když v y b íral o pravdu nejlepší texty. V ynechal vše, v čem je někde F ab er m nohom luvný, a sestavil jakousi p říru č k u věroučnou, m rav o ­ učnou i asketickou. Je to dílo o pravdu m istrn é a k n ih a bu d e p ro m nohé čten áře pokladnicí i učebnicí. D oporučují co n ejvřeleji. K rá lík O ldřich: O tokar B řezina. — M elantrich, 1948. S tr. 560, cena 195 Kčs. — H luboce vhlížející do básnického dění a zároveň přesn ě vě­ decky myslící O ldřich K rá lík klade n a vědecký stů l tu to d ůkladnou k nihu o O tok aru Březinovi. K rá lík p o stu p u je cestou genetickou a každé údobí snaží se zvážiti i vyložiti. S tu d ie sy n th e tisu je všechno, co bylo dosud o B řezinovi napsáno. S tu d u je jeho život, osobnost, vývoj, vlivy, styl, n áp lň i form u. O br: Osoby a m ísta v evangeliích. — F ranci, P rah a, 1948, str. 200, cena 39 Kčs. — Vyšla již tři v ydán í Nového Zákona. D oufejm e ještě, že kolik se rozprodalo ex em p lářů N ového Z ákona, tolik že ta k é b u d e čten ářů . Aby byla u sn a d n ěn a ta to četba P ísm a sv., napsal prof. O br velm i p rak tick o u p říru č k u k čtení N ového Z ákona. J e s t to jakýsi m alý slovníček, týkající se ovšem jen jm en vlastních a m ístních. A le i ta k je k n ížk a velm i dob­ rou pom ůckou, protože nás poučí, k de se co stalo a kdo to byl ten, o něm ž m luví Písm o svaté. K niha je doplněna velm i v h o d n ě třem i m a­ pam i. Ressi: K atechese. — R upp, 1948. S tra n 400, cena 114 Kčs. D ruhý díl

Resslových oblíbených katechesí p řiv íta jí všichni katecheta i katech etk y s velkou radostí. Ressi je nadšený k atecheta, k te rý m ilu je své povolání a um í se sklonití k dětské duši. P ro to jsou ta k é jeho katechese ta k ži­ votné a ta k použitelné, protože to nejsou knižní rozklady p ap íro v é roz­ umy, nýbrž podávání prožitých p rav d , a to prožitých velkou láskou k Božím u zjevení a k dětem . R ic c io tti: Ž iv o t Ježíše K r is ta . — V yšehrad, 1948, str. 670. — Přeloženo podle IV. vydání, cena 200 Kčs. Jsm e vděčni V yšehradu nejenom za to, že vyd al tu to knihu, nýbrž že ji ta k é vydal ta k lacino a v ta k krásné úpravě. K niha m á totiž pres 90 fotografií, reprodukcí a m ap. Již 17 n á­ rodů m á přeloženu tu to knihu, k te rá způsobila p ráv em sensaci ve světě vědeckém i náboženském . To není básnění, ta k é to není je n stro h é p ře ­ nášení života K ristova do dnešního života ani rek o n stru o v án í života doby K ristovy ani racionalistické ani pietistické p řem ítán í o Ježíši K ristu. Riccioti se dlouho přip rav o v ala vědecky i lite rá rn ě n a toto dílo. Má za sebou dlouholetá stu d ia biblická n a m ístě života K ristova. K n ih a sled u je život K ristů v podle evangelií ale zároveň ta k é při každé oné příležitosti rozebírá každou skutečnost, biblicky, theologicky a hned odpovídá na různé nám itky n a n ep řijate ln á řešení, se k terý m i na m ístě polem isuje a to vítězně. Ideální četba pro každého, pro k lá šte rn í společnosti, pro profesory náboženství i katechety. K aždý kazatel n ajd e hodně látky k oživení a uživotnění svých kázání. Z ap lat P án Bůh za tu to knihu. S alajk a: Ve světle víry. — V elehrad, Olomouc, 1948. S tr. 300, II. v y ­ dání, cena 110 Kčs. D ruhé v yd án í k nih y u k azu je na její dobrou službu, kterou vykonala. K niha je dobrým přehledem katolické nauky. A utor spojil tu v ěrouku s fu ndam en tálk o u a m ůžem e říci, že šťastn ě, h lav n ě v otázce C írkve. V eselý-SIaudek: Cs. odboj v It á l ii . — Exp. P ra h a I, Husova 8. Cena 150 Kčs. V ykopal: H o d n o ta a cena práce. — N ákladem vlastním . Po d ru h é se o b jev u je V ykopal v katolické sociologické literatu ře . A u to r je velm i dobrý pozorovatel všech těžkostí a problém ů p racu jícíh o člověka a snaží se rešiti s hlediska k řesťansk ých zásad p rá v a pracu jícíh o člověka podle k řesťanského hodnocení práce. A uto r již jednou na sebe upozornil sm ě­ lým následováním P. H o rv áth a v otázkách přeb y tečn éh o m ajetk u a jeho sociálních povinností a teď se k rásn é uvedl i touto podnětnou dobrou knihou. W a u g h Evelyn: N ečekaný n áv ra t. — V yšehrad, 1948. S tr. 380, cena 130 Kčs. — O strá, ale sp rav edliv á k ritik a p rázdného života společnosti, k te rá se nechce rozloučiti s m inulostí a k te rá ta k zesm ěšňuje anglickou sm etánku. Ani katolická šlech ta tu nedopadá lépe a m istrn ě o d h alu je W augh neúčinnost až škodlivost povrchni pobožně se tv ářící religiosity. P ři tom všem ale probleskuje zách ran n á síla katolictví, k teré v okam ži­ cích skutečného prožití stává se velkou silou.

200

D ne 14. červ na t. r. se dožívá zaklad atel revue N a h l u b i n u

P. Dr SILVESTR MARIA BRA1T0 0. P. padesáti let. Snad p ero povolanější popíše brázdu, k tero u vyryl v duchov­ ním životě českého n ároda od založení revue N a h lubinu v roce 1926. Členové redakce a ad m in istrace m ěří zde jen onu vnější, hm atateln o u a každým i nezasvěceným okem p o střeh ­ nu telnou stopu, k te rá za jeho činností zůstává. J e to přes dvacet ročníků H lubiny, jejím ž red ak to rem je od sam ého za­ čá tk u bez přerušen í, několik ročníků rev u e »Výhledy«, které ve slibném rozvoji udusila okupace, je to »Filosofická revue«, u jejíž kolébky stál, je to »Růže dom inikánská«, k te ro u zúrodňoval a ohrožoval svou in iciativo u a radou, je to úctyhodný počet svazků svátých životopisů »Vítězové« a je to h lavně ke stovce se blížící počet knižních svazků edice K ry stal, jež se pod jeho vedením rozrostla v plodné n ak lad atelsk é podni­ kání, k te ré obohatilo kn ihovnu českého k ato lík a četným i vzácným i svazky zvláště v oboru duchovního života. Vzpo­ m eňm e zde je n nejdůležitějších: Theologická sum m a svátého Tom áše A kvinského a Spisy sv. J a n a od Kříže. K aždé toto několikasvazkové dílo, k te ré nem á každý národ ve svém vlastním překladé, by m ohlo b ý t rep rese n ta tiv n ím dílem kteréhokoli n ak ladatele. Těchto sto knižních svazků edice K ry stal p řed sta v u je význam ný zlom ek činnosti dr. B raito a uk azuje alespoň s je d n é strán k y , k am jeh o snažení sm ěruje. Vedoucí re d a k to r rev u e »Na hlubinu«, vedoucí red a k to r »Do­ m inikánské edice K rystal«, řed itel T řetíh o řá d u sv. D om inika, duchovní vůdce studentů, duchovní otec četné ro d in y hlubinářské, funk cio n ář řádový, g en eráln í kazatel atd., stačí na všechny tyto funkce, pln iniciativnosti, náp ad ů, sčetlý v lite ­ ra tu ře dom ácí i cizí dovede v y b rat v hodná d íla k p řek lad u nejen pro svou edici, n ýbrž i p ro jin á vyd av atelstv í, p řek lád á sám, píše v la stn í spisy a v ydává je v K ry stalu i v cizích n a ­ kladatelstvích . M noho času by stráv il ten, kd o by ch těl p ře ­ číst všechny jeho spisy, překlady, články, prom luvy, ex ercicie. A kdyby je přečetl, kdyby je dobře přečetl, ještě by neznal P. B raitu celého, neboť jeh o n ejv lastn ějším p ro stře d ­ kem sdělovacím je slovo m luvené. T ep rv e při osobním styku je možno poznat P. B raitu celého: D ovedl h řím a t ve vyso­ kých p ro sto rách velechrám u svatovítského, dovedl up o u tat posluchače po několik hodin u prostřed volné příro d y , m luví v chůzi, stoje, m álokdy sedě, ve m ěstech i na venkově v za­ padlých vesnicích, všude h lásá strh u jícím způsobem poselství Boží o synovství Božím. Aby v této činnosti m ohl je ště dlouho pokračovat, p ře je mu redakce i ad m in istrace jeho H lubiny k p ad esátý m naro zen i­ nám p l n o u m í r u B o ž í c h m i l o s t í , aby z nich m ohl roz­ d áv a t tak, jak o činí dosud.

Redakce a administrace r e v u e „Na h l u b i n u “.

K o l d a z K o l d i c O. P.

Povýšena nad anděly1 N yní pečlivěji přihlédněm e, zdali bychom nenašli pro P an n u vhodné m ísto v nejvyšším řádě. T ento řá d se nazývá serafové, protože pro svou obzvláštní blízkost k S tvo řiteli, plan e m ocněji žhoucí láskou. Ale kd o větší láskou m ůže m ilovat, než rodička m ilu je své dítě? Chceš vědět, jakou láskou m atka m ilovala syna, jehož jako panna porodila? P oužívám zde slov sv. J e ro ­ ným a, jež nap sal k p an n ě D em etriadě, čímž jasn ěji dokážu lásk u této m atk y k synu. P rav í tedy Je ro n ý m : »Jakou silou duše n a něčem lpí, poznám e až tehdy, když to ztra tím e a bolest působí žádost zase m iti milované.« T ato slova si d ů k lad n é zapam atu j, když je slyšíš, rozjím ej v m ysli a ja sn ě poznáš, jak ý m žárem lásky hořela k synu. N eboť když ho jako d v an áctiletéh o z tra tila v chrám ě, n a řík a jíc a plačíc hledala ho po tři dny. Synu, prav í, proč jsi nám tak učinil, já i otec tv ů j s bolestí jsm e té hledali. Jistě, když nad ztraceným ta k n ařík a la , tou bolestí u k ázala lásku, jíž ztraceného m ilovala. Ne jak o ty, lenošný člo­ víčku, jenž se u navíš hled án ím Boha za je d n u hodinu! O na ale tři dny bez p řestá n í hledá a tím svou lásk u a bolest v y jad řu je. A i tehdy, když už ho nalezla, dále trp í jeho odloučenost, až ho sam a vidí mezi dvěm a lo try na d řev ě kříže. Zde a z toho tedy m ou dře usuzuj n a sílu a velikost lásky, když syn trpí, m a tk a snáší p ra v á m uka. O n je p řib it n a kříž, je jí duch je křižován o čekávaje poslední věci. Je m u k ru tý k a t bolestným i ran am i rozrývá kůži a tělo, je jí duše voli spíše p o pravu než ta k k ru to u p odí­ vanou. On je proboden kopím , ona je nem éně zraň o v án a m ečem S imeonovým. Jistě, že m iloval Ja n , jenž byl při tom a plakal. M ilovala M agdalena a nařík ala, bědovaly ženy s jeh o znám ým i a příbuzným i zdaleka to po­ zorujíce. A le nečtem e, že by někdo z nich byl alespoň špičkou zasažen. Je d in á ze všech M aria je p roklána. Co jiného z toho všeho, m ojí b ratří, usoudím e, než že v lásce a bolesti se nikdo nem ůže p řiro v n a t k m atce?! K do by ted y o tom pochyboval, že je povýšena nad serafy, než kdo je neznalý P ísem a toto. neví. Bezpochyby tedy p řesah u je zásluhy andělů a lidí a ra d u je se nyní ne­ výslovně vyvýšena hned po K ristu n ad e všem i k ů ry nebeským i. Slušelo se v p ravd ě, b ra tři nejm ilejší, slušelo se, ab y se ta k stalo jak bylo řečeno, jestliže se jen uváži tajem stv í Písm a. N ikdy by to tiž P á n v P ísm ě n e­ n aříd il c tít rodiče, kdyby on sám , jenž d al zákon, ve v lastn í m atce nebyl učiněn poslušný zákona, a kdyby sám n ev y p ln il co poručil. C tí tedy m atku, jenž dal zákon o ctění rodičů. A le kdyby ji nevyvýšil nad vše1 O českém dom inikánu K oldovi viz v další části tohoto čísla!

chny tvory, ja k á by to byla zvláštní úcta? N ade vše ji tedy Syn povýšil a posadil v nebesích po své pravici. Ale řekneš snad: když ta k vysoko bydlí, n ás h říšn ík y z takové h lu b o ­ kosti neslyší. T akové m yšlenky, a ť tě, prosím , an i nenapadnou! N eboj se je jí vznešenosti. N ezbavil totiž pokory Syn svou služebnici, ačkoliv ji ustan ov il za králo v n u nebes a podřídil jí všechny tvory. N eboť zde m i­ lostivá p am atu je vždy n a ty, co jsou jí pam ětliví. Kdo ted y bude h led at je jí ochrany z celého srdce, není pochyby, že oč bude prosit, toho do­ sáhne. T ak totiž p rav í B e rn a rd v k terési řeči: »Ten a ť se jedině n e ­ připojí k tvý m chválám , k te rý nezkusil sám, žes m u byla nápom ocná v jeho potřebách když tě v ěrn é vzývaL« Jakoby řík a l: nikoho takového nelze nalézt.

P. S i l v . M. B r a i t o O. P. :

U zdrojů svátosti M aria je nám p ro střednicí duchovního života. A le zároveň říkám e, že sváto sti jsou obvyklým způsobem , k terý m se n ám zp ro střed k o v áv ají m i­ losti K ristovy. V jakém pom ěru je st M aria P an n a k tém to zdrojům sv a ­ tosti a m ilosti? N ezapom eňm e, že všechny m ilosti a proto i zdroje m ilostí, svátosti pram en i z u trp en í Ježíše K rista. Všechen život přichází k n ám ze sv á­ tých ra n K rista P ána. A tu jsm e opět u nerozlučného spojení K rv e P á n é a M ariina p ro střed ­ nictví, tedy i svátostí. Celý k řesťan sk ý život je sp ja t se svátostm i. S v áto stí k řtu se nám do­ stá v á života, zaslouženého nám n a kříži. Ve sváto sti p okání je nám tento život vracen nebo utvrzován. Ve sváto sti o ltářn í se nám dostává p o k rm u pro rozm nožení a posíleni tohoto života. S vátosti jsou k rásn ě uspořádány, takže z nich ro ste život Božích dětí. M aria P an n a sice nepůsobí svátosti, ani není příčinou je jich působi­ vosti, protože svátosti působí tím , že znam enají, co působí, a že plynou ze zásluh Ježíše K rista. A tu jsm e p ráv ě u spojeni svátostí s M arií P annou. M aria podala pod křížem svého Syna. Je jí oběť byla ta k spojena s obětí jejíh o Syna, z níž vy ro stla veškerá účinnost svátostných znam ení. M aria m usila m noho trp e ti jako m atka, aby K ristu s mohl trp ě ti a m ohl nám zasloužiti ony milosti. K do řík á život, již tím u kazu je na m atku. Kdo řík á Boží život z K rista, nem ůže vyloučiti M arii, M atku K rista, dárce a původce m ilosti, jenž dává působivost svým svátostným znam ením skrze své u trp en í, skrze oběto­ v án í svého Těla. M aria p ak spolupůsobila ja k při u tv á ře n í K ristova těla

sam otného, tak ta k é při jeho obětování na kříži. O kol m atky není jen d á t jednou život, n ý b rž dále jej u tv á ře t v e svých dětech. U tv á ře t doko­ n ale všechny ú d y celého téla, k terém u dala život. M aria d ala život K ristu, hlavě tajem n éh o těla. P ro to m usí b ý t d ále je jí starostí, ja k bude v y ­ tvořeno ono ta jem n é tělo z nás, údu, jež jsou podřízeny lak sv até hlavě, jíž je K ristus. S vátosti nejsou totiž nic jiného nežli člověčenství K ristovo přiložené k dílu našeho posvěcení a vykoupení. A tu se p rá v ě nedá od­ loučit! M aria P a n n a od tohoto člověčenství K ristova, k te ré ona u tv ářela ve svém tě le tým ž D uchem svátým , k te rý působí tak é všechny m ilosti v Církvi. P rá v ě pro tu to spojitost p řisuzujem e D uchu svátém u ja k v tě ­ lení K ristovo, tak také jeho působení v našem posvěcování. V je jím těle, ale ta k é v jejím duchovním p řije tí a uchopení sk rze její pohotovou lásku a obětavost, bylo vytv o řen o toto svaté člověčenství, a tím ta k é základ našeho posvěcení a vykoupení, kteréh o se nám do­ stalo jednou na kříži a p ak n ad ále ve svátostech. K ristu s za nás zaplatil jako kněz a podal za nás oběf nebeském u O tci ve svém Člověčenství, třebaže pro spojení se svým božstvím . T ak je na věky spojeno svaté kněžství K ristovo s M arii skrze člověčenství z ni p řijaté. K ristovo kněž­ ství p ak trv á n a věky, protože celé naše sváto stn é kněžství je st p řísluhou a údovstvím svátého kněžství K ristova. A to když se kněžství uskutečnilo v člověčenství K risto v ě a trv á v něm jak o působení i dnes a dnes působí ve svátostech, proto je nerozlučně spojena účast a zá­ slu h a sv até P a n n y na kněžství K ristově, n a jeho dalším sv átém a p o ­ svěcujícím kněžském působení. P ro to řík ám e právem , že M aria P an n a je zdrojem ta k é svátostí. To p la tí především o E ucharistii. N ezapom ínejm e, že jest to tělo z jejíh o T ěla, krev z je jí krve. A M aria je ned ala je n fysicky, ona je dala í nadpřirozeně, když je o bětovala zároveň se svou m ateřskou bo­ lestí v plné lásce k Otci a k nám , aby se nám Tělo je jíh o Syna mohlo stá ti pokrm em života. J e úkolem přece m atčiným živiti onen život, k te rý zplodila. P ro to ta k é p a tří ke staro stem a k úkolům sv a té P an n y , aby se nám p o sta ra la o chléb našeho nového života. A o ochranu tohoto života, jeho uzdravení a vrácení, je-li zapotřebí. O E uch aristii p ra v í svátý Tomáš, že je divinae donationis com plem entum . N aplnění onoho daro v án í se nám začalo v Betlém ě, vyvrcholilo na G olgotě a v e velebné svátosti je doplněno. Se nascens d ěd it socium , se m oriens in p retium , convescens in e d u l i u m . . . P ři zrození se stal naším d ru h em n a kříži výkupným a ve v elebné svátosti pokrm em . N ejenom že chce p řijít k nám , nejenom že chce trp ě ti za nás, n ý b rž chce se tak é stá t naším pokrm em . Už si nem ůžem e p ředstav iti intim n ějšíh o spojeni s nám i. M aria spolupracovala ja k v B etlém ě tak na Golgotě, protože je to vše v jedné linii božské lásk y Ježíše K rista, k te rý se chtěl s nám i spojití a proto se vtělil, proto zem řel za nás a proto nám d áv á sebe za pokrm .

J e tu d íž M aria spojena s nám i K ristem v obětování jeho těla až k tomu. že se stalo pokrm em . M aria nadšeně souhlasila s tím , aby se dostalo je jím u tělu i tohoto v y ­ sokého stu p n ě vyznam enáni a m ožnosti lásky. P rotože byla M aria těsně sp jata s O tcem i Synem i s D uchem svátým , z něhož počala z vůle Otcovy Syna Božího v jeho vtělení, protože ta k byla p ln á m ilostí, proto z lásky, vděčně podala své tělo v Těle svého Syna, aby Syn m iloval své až do konce, až n a h ranice možnosti, aby nejenom lidi vykoupil, nýbrž aby je i živil v onom vykoupeném životě. I její láska n a základě její n aprosté v íry šla až za hran ice možnosti a velkou vírou podala toto télo k jeho prom ěněni zázračném u. H ýčkala a pěstovala toto tělo, nejenom ab y bylo obětováno, n ý b rž aby ta k é bylo podáno v pokrm . Ona to télo pěstila, živila, ona je chránila, ona nám je vypěstovala a proto ta k lásk yplně pěstovala, p rá v ě p ro to ­ že by to bylo tělo bohočlověka, ale také protože toto tělo m èlo m ít takový význam a takovou důležitost pro nás, když se m ělo s tá t našim v ý k u p ­ ným a naším pokrm em . M atk a Boží se zjevila J. H erm annovi, k te rý se o b rátil p ráv ě tim to z je ­ vením , a p rav ila m u: P o jď a jez z pokrm u, k te rý jsem ti p řipravila. P ij víno, k te ré jsem vylisovala. Chceš-li m ít m atk u , k tero u bys m ohl ve všem následovat, dej pozor na její plod, n a pokrm , k te rý ti chystá. P ohleď na plod těla mého. P a k ukázala n a m onstranci a p rav ila: Hle, to je m ůj plod, E ucharistie.

R . M. D a c i k O. P. :

Meditace nad encyklikou Pia XII. Mediator Dei 3 V nější projevy zbožnosti jsou závislé na čase, m ístě, osobách a m noha jiný ch okolnostech. 1 když p o d statn ě prv k y jsou v k řesťan sk é zbožnosti vždy stejné, přece je n m ůžem e pozorovat rozdíly mezi zbožností sta ro ­ věku a dneska, a konec konců i dnes najdem e m nohé rozdíly mezi zbož­ ností citového k řesťan a jižních národ ů a strohou, přísn o u zbožností se­ v eřa n a. D bá-li C írkev ve svých liturgických předpisech o jednotu, m usí m ít na m ysli m entality všech náro d ů a v olit vždy takové zásadní p ře d ­ pisy, k te ré mohou vyhovovat všem. A o to tak é C írkev vždy pečuje, aby se respektovalo cítěn í všech jejích dětí. Jestliže p řísn ě d b á toho, aby litu rg ické předpisy byly v ě rn é zachovávány, nem á nic p ro ti tom u, ab y vedle přísn é litu rg ick ý ch úkonů se rozvíjela ta k é lidová zbožnost, přizpůsobená více jednotlivým k ra jů m a ind iv id u áln ím povahovým r y ­ sů m věřících. T ak hledá ta k é encyklika p ravý střed mezi d věm a ex trém y v otázce

vývoje litu rg ick é zbožnosti. Jed n i by totiž chtéli, aby litu rg ick á zbož­ n ost u strn u la n a p rvních k řesťanský ch stoletích. N euznávají nic než form y zbožnosti p rvních k řesťan ů a o dm ítají všechno, co p řin esly poz­ dější doby. To je nepochybné je d n a k rajn o st. A do d ru h é k rajn o sti up ad ají ti, k te ří by rádi o dstran ili vše s ta ré a n ah ra d ili novým , zapom í­ najíce, že jen ta novota m á oprávnění, k te rá v y rů stá z ko řen ů tradice. Těm, kteří by rád i u strn u li na starý ch form ách zbožnosti a zam ítají vše nové, p rav í papež: »Církev je nepochybně živým organism em a proto i v těch věcech, které se tý k a jí p o svátn é litu rg ie, ro ste a rozvíjí se a p řizpůso bu je se okolnostem a požadavkům , ja k se n ask y tn o u během času, zachovávajíc a chráníc v ša k neporušenost své nauky.« 58. Těm pak, k te ří ned b ají posvátných trad ic a jsou hnán i nezdravou touhou po m o­ dernosti, p rav í: »Je n utno přísn ě zav rh n o u t opovážlivou o dvahu těch, k te ří s rozvahou zavádějí nové liturgické zvyklosti nebo d á v a jí znovu obživnouti obřadům již zaniklým , k te ré nesouhlasí s p latn ý m i zákony a rubrikam i.« 58. C írkev neodm ítá vývoj v litu rg ick é zbožnosti, nestaví se zásadně p ro ti jakým koliv zm ěnám , ale v y h raz u je si p ráv o rozhodovat o tom, zda ten to vývoj odpovídá zásadám víry, zda je v souladu s c ír­ kevní tradicí, zda p rospěje křesťan sk ém u lidu. V idím e na p řík lad , že dnes povoluje C írkev večerní mše svaté, což bylo p řed několika lety n e­ m yslitelné, že ud ěluje velké dispense v eu charistick ém postu, kde byla dřív e ta k velká přísnost. J a k u k az u je encyklika, sklád á se posvátná litu rg ie z p rv k u božských a lidských. 48. To je tře b a m ít stále na mysli, když uvažu jem e o vývoji liturgie. Božské p rv k y jsou nezm ěnitelně, protože jejich původcem je Ježíš K ristus. T y nepodléhají žádným zm ěnám . P o d stata m še sv até j a ­ kožto oběti N ového Z ákona zůstan e vždy stejná, ta k jako p o d stata sv á­ tostí. Ale jak m še sv á tá ta k udělováni sváto stí je obklopeno p rv k y lid ­ ským i, obřady, k te ré stan o v ila C írkev, a proto je m ůže ta k é m ěnit. Jestliže v šak C írkev zdůrazňuje, že všechny zm ěny v p osvátné litu rg ii jsou v yhrazeny papežské auto ritě, že »jediné nejvyšší v elekněz m á p ráv o schváliti a stan ov iti jakékoliv zvyklosti ve v y konávání bohopocty, zavá­ dět! a potvrzovati nové obřady a zm ěniti ty, k te ré uzná za n u tn é, b isk u ­ pové pak m ají p rávo a povinnost b d íti bedlivě, aby předpisy posvátných kánonů o bohopoctě byly pečlivě zachovávány« 57, to proto, že C írkvi záleží na tom, aby byla v oficiální bohopoctě jednota, zn ázorňující je d ­ notu víry, a ab y se nedostávaly in dividu alistick é a su b jek tiv istick é prv k y tam , kde je třeb a rep rese n to v a t obecnost. Tam , kde běží o pouhé prv k y lidské, k te ré nesou obyčejně stopy své doby, je n u tn ý vývoj v duchu k řesťan sk é tradice. P roto p rav í papež na adresu n ěkterých archeologisujících litu rg istů : »L iturgie sta ré doby je bezpochyby hodná úcty, ale sta rý zvyk, hledím e-li jediné n a jeho stáři, není n e jle p š i. . . T aké novější liturgické obřady jsou hodny úcty a po­ zornosti, poněvadž vznikly pod vlivem D ucha svátého, k te rý je stále v C írkvi

p ř íto m e n ... J e rozhodně m oudré a chvályhodné v ra c e t se m yslí a srdcem k p ram en ům posvátně litu rg ie ,.. . nebylo by v ša k m oudré a chvályhodné všechno za každou cenu p řevésti do m inulosti.« 60, 61. Jin ý m i slovy : pouhé stá ři není k rite rie m ani k rásy an i duchovní prospěšnosti věci. Vedl-Ii Duch sv átý C írkev v d řívějších stoletích, vede ji ste jn ě ve sto letí dvacátém . P ro to se rozhodně mýlí, kdo zav rh u jí pozdější způsob stav ěn í o ltářů a chtěli by se stů j co stů j v rá tit k p ro stotě p rv n í C írkve, k d e pouhý stů l by l zp rav id la oltářem , n ep řip o u štějí polyíonni zpěv a zvláště lidový zpěv při bohoslužbách a u zn áv ají jen chorál za d ůstojn ý služeb Božích, m luví zjev n ě nebo zastřeně proti časté sv a té 2 povědi neboli zpovédi ze zbož­ nosti jen proto, že v p rv o tn í C írkvi nebyla obecným zvykem . K dyby byli důslední tito archeologisující litu rgisté, pak by m useli zav ád ět ta k é v eře jn é vyznání h řích ů , ja k é bylo velm i často v p rv o tn í Církvi, m useli by se v r á tit k tu h é kázni postní a k p řísné kajícnosti, k te rá byla během doby velm i zm írněna. R espek tu jem e-li m e n talitu a ta k é únosnost m oder­ ního člověka v tom to sm ěru, m usím e resp e k to v at ta k é jeho p řán í a touhy v oblasti v ztah ů k Bohu, pokud je m ožno tato p řá n í a touhy sro v n a t s duchem k řesťan sk é tradice. A p ráv ě v tom spočívá bedlivý dozor nejvyšší círk ev n í a u to rity nad pro jev y zbožnosti věřících, k te ří touží v duchu doby p od áv at B ohu obéť nábožnosti, ab y v těchto p ro ­ jevech nebylo nic, co by bylo v rozporu s učením víry, a aby byly v sou­ ladu s tisíciletou trad icí C írkve. Z kušenosti jsou dnes svědky, že je n velm i m alý počet věřících se účastní s radostí a ta k é s duchovním užitkem slavných bohoslužeb, h la v n ě pontifikální m še svaté. D ůvody m usím e h le d a t je d n ak v tom, že dnešním u člověku v y h o v u je více prosto ta ob řad ů než jejich honosnost, dále p a k trv á n í takovýchto bohoslužeb je p ro něho zprav id la příliš dlouhé. Z vláště v ša k je třeb a u p o zo rnit n a tu okolnost, že těm to složi­ tým o b řadů m nerozum í. N em ůže se jich ak tiv n ě ú častn it, a proto nem á k nim kladného pom ěru. Za těm ito důvody je v ša k něco je ště h lu b ­ šího, totiž nedostatek zbožnosti nebo zbožnost plý tk á, o rien to v an á pouze citově, subjektivisticky, neschopná se v žít v ta jem stv í C írk v e a jejího v ztah u k Bohu a neschopná p ro cítit toto tajem ství. P ro to zd ů razň u je e n ­ cyklika, že »podstatným p rvkem bohopocty m usí b ý t p rv ek vnitřní.« 24. T en je v ša k ve skutečnosti je n u nem noha jedinců. V alná v ětšin a zů ­ stá v á jen n a povrchu a proto chápe je n povrch. T ito zbožní p ak h led ají jen věci líbivé v církevní zbožnosti, n em ají odvahu p ro n ik at do hloubky litu rg ických obřadů, a zvláště nejsou ochotní k obětem , h lav n ě k oběti času, k te ré v yžad u je slavná bohoslužba C írkve. M oderní člověk rad ěji po letu je jak o m otýl od k v étu ke květu, od pobožnosti k pobožnosti, má rad ěji stálou zm ěnu než aby se usadil n a jediném k větu a vyssál z něho všechen sladký med. P ro to je třeb a výchovy v tom to sm ěru. A není pochyby, že tato výchova se skvěle vyplácí, neb o ť čím se kdo nauči hlouběji sestu p o v at v ta jem n é hloubky církevní, litu rg ick é zbožnosti,

tím více se také naučí se n tire cum Ecclesia, citit s C írkvi a žít s C írkvi. A to m usí bý t o sta tn ě cílem veškeré duchovni výchovy. 4 Zdá se, jak o by h lav n ím úm yslem papežovým při psaní této encykliky bylo u k á z a t věřícím , že střed em naši zbožnosti m usí b ý t m še sv átá, novo­ zákonní oběť. U vědom ím e-li si, že p rotestan tism u s o d stran il oběť mše svaté, pak jed n ak vidím e, že se sta l náboženstvím bez oběti, jed n ak se zbavil bohatého p ram en e posvěcení. »Srdcem a střed em k řesťan sk éh o náboženství je tajem stv í n ejsv ětější svátosti«, p rav i encyklika. T ato sv á ­ tost je »věc z p osvátné litu rg ie nejduležitější«. 65. O běť b y la za všech dob a u všech národů nejpodstatnějŠim výrazem v ztah ů lid stv a jak o celku k Bohu, protože je to n ejh lu b ší v y jád řen í ctnosti náboženství. Lépe nem ůže člověk n azn ačit Bohu svou poddanost, uznání jeho sv rch o ­ vanosti, kajícno st a sm ír, prosbu a chv álu a d íkůčinění než když mu podá oběť. O bětní dar, položený n a o ltář, k te rý m á funkci zástupnou, u kazu je n ejlép e obsah člověkova n itra . P ro to obětovali vždy jedinci, obětoval i kolektiv, aby v y jád řili Bohu tyto city duše. N áboženství bez oběti by bylo kusé, něco by m u scházelo. J e sice p rav d a, že i vírou, nadějí a láskou podávám e B ohu oběť, ale to je o b ěť je n v nevlastním , m etaforickém sm yslu. P roto K ristu s chtěl, ab y jeh o oběť, k te ro u přinesl jednou krv av ý m způsobem na K alv árii, byla až do konce sv ěta p řin ášen a nek rv av ý m způsobem po celém světě — od východu až na západ, ja k předpovídal prorok. N eni pochyby, že středem bohopocty i ve S tarém Z ákoné byla oběť. V ní dal člověk Bohu vše, co m u m ohl d át: v zastoupení obětního d aru dáv al m u sam a sebe, aby uznal jeho svrchovaný m ajestát. K dyž p ak p o ­ vážím e, co p rav í encyklika, že »tato bohopocta n ebyla ničím jin ý m než stínem oné bohopocty, k te ro u velekněz N ového Z ákona m ěl přinésti nebeském u Otci« 18, pak chápem e velik o st oběti kříže. A když pak vím e, že m še sv á tá je »nejen připom ínkou u trp e n í a sm rti Ježíše K rista, nýbrž pravo u a skutečnou obětí, ve k te ré nejvyšší velekněz se n e k rv a v ě obětuje, koná to, co již jednou na kříži učinil, p řin áše je sebe sam a věčném u Otci v oběť« 67, p ak tom u rozum ím e, proč je eucharistick á oběť střed em celé katolické bohoslužby. »Při vznešené oběti o ltářn í nepochybné p o k raču je dílo našeho vykoupení a p řiv la stň u je se n ám jeho ovoce, p rav í se v en ­ cyklice. K ristu s každodenně působí naši spásu ve svátostech a ve své oběti a skrze né lidské pokolení n eu stále očišťuje a Bohu zasvěcuje.« 29. K do zná duchovní m e n talitu věřících, ví, bohužel, velm i dobře, že tato sk utečn o st je znám a a zvláště ch áp án a a prožívána je n n ep atrn ý m počtem v y b ran ý ch jedinců. T ajem stv í eucharistie, ja k se m ůžem e n a k a ž ­ dém kro k u přesvědčit, je p ro ně příliš tajem n é; jsou duchovně líní, aby se snažili pro niknout, pokud možno člověku, do jeho hloubky. P ro to tolik povrchnosti. K olik věřících o p rav du prožívá mši svátou? K olik věřících

se snaží opravdu jí rozum ět a zapojit se činně do ní jak o do oběti? Pro většinu je m še sv á tá nábožným obřadem , a proto se nespojují s K ristem , jenž se obětuje, n eúčastní se ak tiv n ě jeho oběti, n ep řin áší ji spolu s ním a proto se touto obětí neočišťují a neposvěcují. Jestliže se o čišťují a po­ svěcují, pak obyčejně při mši svaté, u příležitosti mše sv até, ale nikoliv jí a skrze ni. Pokračování.

Karel Reban:

Křesťan společnosti K risto va p rav d a je slunce, k te ré vysílá p ro udy p ap rsk ů věčně živých a věčně oživujících. J e podivuhodné, že každé době a všem potřebám duchovým i prak tick ý m a hm otným dává K ristu s z pokladů své p rav d y a m ilosti a z n itra duší svých opravdových vyznavačů p ráv ě to. Čeho v daném p říp ad ě p rá v ě potřebují. V šechna vítězstv í d o b ra a pokroku jsou křesťan stv ím zdokonalena a pozlacena nejvyšším i úspěchy a z a ru ­ čena ve svém o právnění i ve svých plodech. V šechny bědy, pod nim iž pokolení lidské stén á, nacházejí v K ristu a v C írkvi m ilosrdného S am a­ ritán a, k te rý h o jí rán y a o še třu je zraněné, rozdrásané duše. J e n k d y b y ­ chom tom u chtěli rozum ět! My v ša k n ěk dy m yslím e, že k řesťan stv í se­ lhává, že zůstalo za dobou, že jsm e se dostali nad ně k lepším p ro střed ­ kům společného blaha. B láhoví — vždy potom m usím e draze zap latit sv ů j omyl. Z nakem naší doby je sociálnost, v řad ěn í jedince i skupin pod dobro celku. Znělo by to asi příliš opo rtu nisticky , kdybychom řekli, že socialis­ m us je snad realisací u rčité strá n k y k řesťan sk é m orálky, totiž volání po p lnění sprav edln osti a hojn ější lásce mezi lidm i. N ení to v ša k o p o rtu n ním tvrzením , nýbrž skutečností a snad úkolem pro nás, k terý m ají věřící K ristovi n ap ln iti k obrodě světa, aniž b y pozbyli Božího ducha ve styku s otázkam i hm otným i. N eni oportunism em ani k onju k tu ralism em these, k tero u si nyni k la ­ dem e: Ž ivot z víry, duchovní život katolického k řesťan a, p řin áší do so­ ciálních svazků nesm írně cenné hodnoty a již tím se p ro k azu je jak o cosi nepostradatelného, protože nelze říci, že by sociální vazba lidstva m ěla n azb y t sil kladných a sm ěla se lh ostejné ch o vat k tom u či onom u či­ niteli. My přicházím e k tom uto th em atu p ráv ě důsledně ze svého zájm u o hluboký, in tensivní duchovní život ve sv ětle katolické víry. P řesv ěd ­ čujem e se, že ovšem neni podstatným posláním katolické C írkve a k ato ­ lické spirituality , by ex professo řešily sociální otázky — jejich k rálo v ­ ství není s tohoto světa — že však tvo řiv é sociální síly nadpřirozeného náboženství k řesťanského nás zavazují k tom u, bychom je nenechávali ležeti ladem . Ja k ý jin ý sm ysl m ěly a m ají h lasy papežů počínajíc

209

Lvem X III. a jeho encyklikam i na th em ata sociálního a v eřejn éh o života až po P ia X II., n e-li ten, že s m íst nejpovolanějšich C írkev varo v ala před sociálním i křivdam i a přím o se vyslovila, že zách ran a lid stv a je podm ínéna pronikavo u přestavbou sociální: ono kato lick é specifikum , jež nem ohla C írkev zam lčet a jím ž se liší od m aterialism u, je st dodatek: p řesta v b a v nější a stru k tu rá ln í m usí b ý ti prod u šev n ěn a véčným i p ra v ­ dam i, m rav n ím řádem a sk u tk y lásky. K atolíku, žil-li nábožensky hlouběji, v n itern ěji, je zadostiučiněním ja sn é vědom í, že se nerozptyloval v m lhách poloskutečna, n ý b rž že je s to tím p ev něji se p ostavit na půdu skutečností a tím m ocněji se chopit práce p ro lepší zítřek. U važujm e, co d ává katolický duchovní život jedincův životu sociál­ ním u. D uševní a duchovní život je p ředp o klad em společného blaha. Společ­ nost jedinců duševně a duchovně ubohých, planých a povrchních nevydá ze sebe nic velikého ani v k u ltu ře ani v prak tick ém úsilí o n ejširší ro z­ dělení statk u . D uchovní život — m ohli bychom říci prostě: m odlitba, m odlitba taková, ja k á m á býti, p ro línající všechen život — vychovává silné a vy ro v n an é jedince. D ává jasný, hluboký pohled do spleti n ejv y šších záhad, pevný sm ěr v bludišti cest zm atené se křižujících; d áv á silnou vůli: kdo zako tvil v takovém životním názoru, k terý je j pojí s nejvyšší pravdou, nekolísá, nebojí se, a ť n aráží na překážky sebevážnější. Z k rá s ­ ného duševního a duchovního života pram en í hluboký a bo h atý cit — to je přinos, k te rý nesm í býti podceňován: lidé bez citu nebo s citem p o ­ k řiv en ý m a zakrsalým jistě se n erozhoři ani pro sociální ideály. D uch vyškolený v pokorném a spolu rad ostn ém duchovním životě je p lný energie a statečn ě zápasí o nejvyšší ideály: tajem stv ím katolických světců a geniů náboženských, k te ří po sobě zanechali díla prospěšná lidské spo­ lečnosti, je práv ě jejich nezdolnost: nevzdali se překážkám , odporu, u trp e n í — podivuhodně, hrd in sk y vy trv ali, p o hřbivše své úzké osobní J á a ro zrů stajíce se nesm írně k velikosti Boží a k dobru bližních. O chotně uznávám e heroism us a obětavost n ěk terý ch apoštolu sociálních děl, ctím e tyto jejich zásluhy, ale ukazujem e, že n a takové oddanosti a horlivosti m usí b ý ti cosi vyššího, cosi nábožensky zaníceného: m y věřící m ěli b y ­ chom si toto p řin áše ti z hlubin v íry a sjednoceni s Bohem. Není divu, že silný osobni duchovní život v y dáv á ze sebe ta k é silná, m oh utn á d íla na širokých základech. V duchovním životě prožívám e prav d u o Bohu, k terý je původem , cílem , vzorem , p ram en em síly ke všem u dobru. K de m ilost Boží vštěp u je v duši tato fak ta, tam n ev y h n u ­ telně se v y tv á ří duše nadobyčejné síly pro všecko dobré a užitečné. Kdo na výšinách m odlitby a rozjím ání n azíral na V těleného S yna Božího, na K rista V ykupitele, O svoboditele a O bnovitele lidstva, ro zšiřu je svůj osobní zájem universálně, katolicky, a nejen sm ýšlením a vůlí, n ý b rž i sk u tk y p racu je k do bru všech. A kdo ze své v n itern é zkušenosti poznal D ucha Svatého

jak o životní princip, tom u bez u stán í ta n e na mysli nej vyšší pravda, dobro a krása, vrcholy života a tvořivosti. Duch Boží jej fo rm u je v apoš­ tola, rozsévače dobra. — Ne, náboženství nesnižuje zájem o pospolitost, n ev y tv áří individualism us v sebe uzavřený, zbožné jak ési sobectví, nýbrž naopak posílá věřící, by šli a pracovali v n ejširších okruzích pro dobro všech, skutečně všech. L idé ta k to vychovaní ve škole duchovniho života budou nej obětavější mi pom ocníky každého dobrého nám ětu, budou op ravdu nejsociálnějším i, k te ří by ta k rádi prom ěnili společnost v lepší a m orálnější. N ezbytným průvodcem duchovního života je m rav n í ch a rak te r. A to je d ru h ý přínos, k te rý věřící k ato lík d áv á společnosti. N ení to málo. O pět a opět se přesvědčujem e, že ani nejlepší zákony a zařízení n efungují správně, nedostáv á-li se lidem v nich m orálky. D louholetý, celoživotní boj p ro ti zlu v e vlastní povaze a za v zrů st m ravní k rásy k řesťan a zoce­ lil. I když nejsm e n ik d y zcela im unní před slabostm i a zapřením ideálu, přece je n n a rů stá ve vůli hlubo ká disposice co n ejdok o n aleji po strán ce m rav n í soudit, jed nat, pracovat. Č istý nesobecký úm ysl, ukázněnost, v y ­ trv alo st v nám ahách, solidnost v detailech i v celku, to a m noho jiných m rav ních v lastn o stí chce k řesťan v n ášet do lidsk é společnosti. N ezastí­ re jm e si, že se takových ch a ra k te rů lid stvu nedostává. N a počátku m nohých tragedií rodinných, k risí sociálních a kolektivních k a ta stro f je nesvědom itost a nedostatek m ravn íh o soudu a chtění. V ždyť proto m usí vždy více p a m ato v a t zák onodárství a organisace lidí i p ráce na trestn í sankce pro ty, kdo se vym y k ají a selhávají. V íra d áv á věřícím u inteligenci, m oudrost, ne ta k v tisícerý ch je d n o t­ livostech, ale více v celku, v sou hrnu a n a vrcholcích poznání. Rozum se vy tříbil, ukáznil duchovním životem — m yslí přesn ěji, hlouběji, divá se do dálky, usuzuje o p atrn ěji, kritičtěji, jd e do hloubky, pod povrch n a lí­ čených hesel. T aké tato inteligence je darem , se k terý m přichází pravý k řesťan v organism us společnosti. H luboce v ěřící kato lík důsledně staví se k ladn ě ke vědě. ke studiu, k pokroku, protože více poznání a věděni m u toho více řík á o Bohu a stáv á se m u možností v ětší oslavy a služby Boží. K největším ziskům , jež společnost m á z duchovní a povahové plnosti věřícího katolíka, p a tří sp rav ed ln o st a láska, tyto dvě výsostné ctnosti, základní p ilíře m orálky a záruky pokoje a bezpečí. Chce-li byti katolík spravedlivým , n u tn ě postřeh u je své svazky s obecností a m usí jiti ta k daleko společnosti vstříc, kolik je spravedlivo. N azírá p ři tom n a n e j­ hlubší důvody, proč je to spravedlivo, by nepěstoval hy p ertro fii in d iv i­ dualism u a zapojil se v celek. Jeho sm ysl pro p ovinnost je d ru h á sou­ část životni spravedlnosti, o ktero u usiluje u sebe a u jiných, zvláště v o k ruh u své práce a osobnosti. S prav ed lnost se p ro jev u je v ú su d k u a v hodnocení osob, nám ětů, věci, situací. T ak dochází k objektivitě, k h le ­ disku neosobním u a nesobeckém u, bez předsu d ků, bez úzkých zájm ů.

V elikým kusem této spravedlnosti je st úcta k lidské svobodé ducha a činu, pokud se shodují se zákonem p rav d y a m ravnosti. T ento k řesťan nebude nikoho utiskovat, nikoho zneužívat. K dyž spraved ln ost a láska z duše kato lík o vy prep lý v ají v jeh o skutky, potom se rodí práce, k te rá je požehnáním a k te rá rodí nová a nová dobra. T aková je v n itřn í cesta z ducha k u práci a odtud m á p ráce své v n itřn í b ohatství, své šlechtictví — práce vykoupená K ristem , k te rá je prostřed k em b udujícím králo v ství Boží n a zemi. Vidím e, že prožití K réda n a h lu b in ě Božích tajem stv í a k tom u život v ě rn ě podle D ekalogu razí cestu lepší lidské společnosti. N ezbavujm e se proto síly ta k prospěšné, n echtějm e ji sv íra t om ezením i. K řesťan stv í souladně prožívané duchovním životem i životem m rav n ím a Činným jest a zůstane M agna c h a rta jedince, rodiny, stav ů i celé společnosti. Zbožnost je s t užitečná ku všem u (1 T im 4, 8). Bylo by na pováženou v y tv á ře ti t a ­ kové pom ěry, jež by byly výsm ěchem k řesťan stv í nebo jeho ignorováním . H m ota nikdy neu b ije ducha, k te rý je p o d statně nezničitelný, trp í však tam , kde není ducha dostatek. V ěřm e, že k řesťan stv í je dobrodiním , že K ristu s je vždy a na v ěk y p říte lem lid stv a hledajícího lepší a lepší stav věcí i toho, k te ré strá d á pod lidskou nepoučeností a nespravedlností. K éž te n to K ristu s plností Svého ducha žije v nás a skrze nás p rac u je pro dobro všech, vždyť v K ristu setk áv ám e se všichni. K éž se nás v něm sejde co n ejvíce těch, kdo jsou duchem z Jeho ducha.

Dr Bedřich Vašek:

Biskup a lid (Z kázání p ři biskupském svécení arcib isk u p a Dr. Jo sefa M atochy v O lo­ mouci.) E p išt a evang. z votivní mše De Jesu Xo, sum o e t ae te m o sacerdote, 2id. 4, 1-10, Luk. 22, 14-21. Proč jste se dnes zde shrom áždili v takovém počtu ze Slovácká, Hané, V alašska, ze všech k ra jů naší rozsáhlé olom oucké arcidiecése? P roč jste obětovali čas, peníze, pohodlí, a p řije li sem? V elký div se d ěje v této chvíli v olom ouckém domě. S yn ch u d é rodiny m oravského S lovácká je svěcen na biskupa, stá v á se nástu p cem sv. M e­ toděje, p řejím á od P án a Ježíše péči a odpovědnost za p ů ld ru h á m ilionu duší, a B ůh m u k tom u teď udílí p otřebn é m ilosti. N epřišli jste sem k vůli osobě, k vůli člověku, p řišli jste sem vzdát úctu důstojnosti bis­ kupské, přišli jste se m odlit za toho, k te rý p řejím á odpovědnost za s ta ­ tisíce duší, aby je dovedl k Bohu a aby jim rozdával nebeské dary.

T ři věci te ď uvažm e: 1. J a k drahocenné jsou dary , k te ré svým v ěrn ý m dává P á n Ježíš. 2. B iskup je rozdavačem těchto velkých d aru Božích. 3. J a k é povinnosti m ám e k svém u biskupovi. I. D r a h o c e n n o s t d a r u , j e ž s v ý m v ě r n ý m d á v á P á n J e ž í š 1. V idíte tam n ah o ře na v rch olu hlavní věže ve výšce 100 m etru ten kříž, vznášející se nad našim i hlavam i? Ja k n ep a trn ý je každý z nás proti té to výšce! A tak n ad hlavam i celé naší arcidiecése, nad celým našim n á ­ rodem, n ad e všem i národy světa, nade všem i sv ěty vznáší se U křižovaný, aby zachraňoval všecko, aby k sobě tá h l všecko. »Jako Mojžíš povýšil hada n a poušti, ta k m usí býti povýšen Syn Člověka, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, nýbrž m ěl život věčný« (Ja n 3, 14-15). M elchisedech obětoval Bohu chléb a víno. T ak ram en a sv. kříže vysoko nad lid ­ stvem všech národů a všech dob jsou jak o probodené ru ce Spasitelovy, podávající se v obět Otci za nás. T o t velekněz, m odlící se za nás s ta ­ kovou vroucností, že o n ěm prav í Písm o sv.: »M áme velekněze, k te rý pronikl nebesa, Ježíše, Syna Bo ž í h o . . . O bětoval s h lasitý m voláním a se slzam i prosby a m odlitby tom u, jenž ho m ohl vysvoboditi od s m r t i . . . P řistu p m e tedy s d ů věrou k m ilosrdném u trů n u , abychom došli m ilo­ srdenství a nalezli m ilost, kdykoli p otřebu jem e pomoci« (2id. 4, 14; 5, 7; 4, 16). 2. A ja k veliké jsou dary, jež nám náš velekněz s kříže udílí! Ja k o když s od květající jabloně p ad a jí tisíce bílých lístk ů n a všecky, kdo pod ní stojí, ta k z ra n S pasitelových p ad ají do našich duší nesčíslné a n e­ zm ěrné účinky jeho u trp ěn i a jeho lásky. To nejsou jen pom íjející pozem ské statky. Na všem pozem ském jest nálepka s nápisem : »Maličko«. B ohatství: nevidéls sta případů, kde lidé byli nap řed boháči, ale přišli třeb a p řes noc o m ajetek a žili jak o n u ­ záci? S láva: neviděls ještě lidí, k te ří byli m iláčky novin, n áro d a a ulice, zítra byla jejich sláva tatam ? M oudrost: neviděls, ja k po léta n ějak é učení vychvalovali jako nejvyšší m oudrost, a dnes je v n ejvětší h an b ě? A jm en u j mi jakýkoli pozem ský statek, zdraví, m ládi, přízeň ulice, ob­ liba u lidí, b lahobyt — když ti je svět dává, co držíš víc, než kousek ledu, když si je j v horkém letn ím dni položíš na slunci na dlaň? Ja k dlouho to bude trv ati, než roztaje? T ak pom íjející, prch av é, nicotné jsou všecky statky, k te ré ti m ůže d áti svět. A kdyby ti sliboval sebevíce, kdyby ti jich kladl na dlaň sebevíce — co d ržíš více, než p á r kousků ledu na horkém slunci? J e n je d en jest, jenž sám zůstáv á na véky, a jehož d ary nehynou, a to je náš věčný velekněz Ježíš. Co on dává, m á cenu věčnou. D ává nám p rav d u ; n e takovou pravdu, k te rá se stá le m ění, nýbrž tu, o níž platí: »Nebe a zem ě pom inou, ale slova m á nepom inou« (Mat. 24, 35). D ává nám silu; ne takovou, k te ro u lám ou pověru, nebo k te rá se h ro u tí m alo­ m yslností p řed přek ážkam i, nýbrž k te rá zpívá: »V tebe jsem , P ane, dou-

fai, nebudu zah an b en n a věky« (Z. 30, 2). D ává n ám život; ne ten, k terý po deseti, padesáti, osm desáti letech p ad á jak o uschlý list se strom u, n ýbrž život n eustávající: »Bude-li k d o mé slovo plniti, n eu m ře n a věky.« (Jan 8, 32). N ese b lahobyt a štěstí, ne b lahob y t a štěstí p ln é kazů, nýbrž takový, o něm ž praví P án : »Radovati se bu d e srdce vaše a radosti vaší nikdo neodejm e od vás« (Jan 16, 22). »B udete plešatí nevýslovnou a sla v ­ nou radostí, až d o sáhnete cíle své víry , spasení duše« (I P etr. 1, 8). 3. A s jakou láskou v y p ro šu je nám K ristu s ty to své dary! Tělo S p a­ sitelovo zm učené na kříži, jeho ro zp jaté ru ce jsou jak o jedno jediné ne­ p ře trž ité naléhav é úpěnlivé volání o m ilosrdenství pro nás, o m ilo srd en ­ stv í p ro n ás volá každá rán a n a zm učeném jeho těle, každá k rů p ěj jeh o krve, každý tep jeho srdce, každý povzdech jeho duše: »Otče sm iluj se! O tče zachraň je! Otče, učiň je šťastným i! Učiň je šťastn ý m i na věky! Otče, sm iluj se!« II.

B iskup r o zd a v ač em d a r ů Božích

R ozdavačem těchto svých v elkých d a rů činí B ůh biskupy. A zrovna v této chvíli je st pro te n to velký úkol svěcen náš nový p an arcibiskup. 1. T ěžký to bu de úkol, lidské sily n aň nestačí. A proto teď při svěcení leží p řed o ltářem tv á ří k zemi a n ad n ím m odlí se přítom ní biskupové a knězi litan ii k e všem svátým . Ja k o když p ři p o h řb u do p ad ají do hrobu naposled h roudy a duní, ta k dopadají na ležící postavu biskupovu m od­ litby : »Svatá T rojice, jeden Bože, sm iluj se nad ním! S v atá M aria, oroduj za něho! S vatý P etre, oroduj za něho! S vatý Pavle, o roduj za něho! V šichni sv ati a světice Boží, o ro d u jte za něho! Abys tohoto p řítom ného vyvoleného požehná ti, osvítiti a posvětí ti ráčil, prosím e tě, uslyš nás«. To jest, všichni svati a světice Boží, ten, k te rý tu na tv á ři p řed o ltářem leží, je toliko člověk s pouhým i lidským i silam i a úkoly, jež ho Čekají jsou nadlidské, proto vy, sv ati a světice Boží, v y p ro šu jte m u síly n ad zemské! V ždyť biskup ponese odpovědnost za spásu nebo zatracen í statisíců duší své diecése. Víš, m ůj posluchači, ja k ti b u d e úzko, až budeš jednou před vševědoucím Bohem sk ládati účty za celý život sám za sebe? Víš, otče a m atko, ja k těžko budeš sklád ati ú čty nejen za sebe, n ý b rž i za celou rodinu, za každé d ítě zvláště? A cítíte, ja k á bude h rozná odpověd­ nost biskupa za p ů ld ru h á m ilionu duší celé diecése? K dyž si b iskup n a to vzpom ene, p ak není divu, že při svěcení v rh á se na tv á ř p řed Bohem a že celý kostel n ad ním pokorně zpívá: P ane, sm iluj se nad ním! V šichni svati a světice Boží, o ro d u jte za něho! 2. A le Bůh d ává biskupovi ta k é nebeské síly p ro ten to sv á tý úkol. P ři svěceni arcibiskup sv ětitel omočí palec p rav é ru k y v e svátém oleji a pom aže novém u biskupu olejem celou h lav u řík aje: »Pom azána a po­ svěcena budiž hlava tv á požehnáním nebeským k d ů stojnosti biskupské!« Již ti nem aži je n ruce, jak o kdysi při svěceni na kněžství, n ý b rž celou

hlav u, n a znam ení, že Bůh ti ud ělu je p ln o st m ilostí, abys byl jak o apoš­ tolé před nasto up en ím apoštolského ú řad u přiod én »silou shůry« (Luk. 24. 49), abys byl »pokřtěn v D uchu sv. a ohni« (Mat. 3, 11), abys jak o svátý S tep án byl »pln m ilosti a síly« (Skut. 6, 8). P om azána býv á sv. olejem celá hlava biskupova a Bůh k něm u m luví: »Budeš velm i p o třebovati těch nebeských sil, k te ré se ti při svěcení udělují. N eboť budeš v e své diecési nejvyšším učitelem , knězem a p as­ týřem . Budeš nejvyšším učitelem zjevené p ravdy , budeš je jím neo h ro ­ ženým strážcem , m usíš ji až do k rv e hájiti i tehdy, když by se v diecési šířila povodeň bludu a hříchu, budeš rozsévačem Boží p rav d y sám , budeš pečovati, aby slovo Boží pronik alo všude. B udeš ve své diecési nejvyšším knězem , budeš zodpověděn za to, aby m ilost Boží sv. svátostm i a mší sv. b o h atě proudila do duší, budeš biřm ovati v celé diecési, budeš světití kněze a posvěcovati duše, aby světácké ch áp án í života stá le více bylo vypuzováno ze srdcí, aby nadpřirozený život se stá le více upevňoval v duších jednotlivců, v rodinách celé společnosti. Budeš nejvyšším p a s­ týřem , budeš vyhledávati p ro své ovečky p astv in y dobré a odváděti je od p astv in zlých, dobrotivou, ale též pevnou a nebojácnou ru k o u povedeš své stád ce k Bohu!« C ítíte tu hrůzu, když biskup p řejím á to těžké, p řetěžk é břím ě, odpo­ vědnost za p ů ld ru h á m ilionu nesm rtelných duší. A le cítíte též tu velkou lásku Boží, když Bůh p rav í biskupovi při svěcení: »Neboj se! Pom aži tě do těch nadlidských úkolů ohněm , světlem a m ilostm i D ucha sv.! Chci, abys i ty, jako kdysi M atka Boží m ohl zpívati: V elké věci učinil Ten, jenž je m ocný a jehož jm éno je svaté« (Luk. 1, 49). III. Naše p o v in n o sti k b isk u p ů m Co vyplýv á z této úvahy o vznešenosti biskupského úřadu? P ře d n ě vždy pam atujm e, že biskupa nám d áv á Bůh, že v biskupu p ři­ chází k nám Bůh, že biskupem m luví k nám a p řik az u je nám Bůh. Vizm e v něm nikoli pouhého člověka, nýbrž i Boha, k te rý stojí za ním. P om louvati b iskupa je st pom louvati Boha. U rážka vržená p ro ti biskupu je st u rážk a proti Bohu. P ěsť p roti b iskup u z a ťa tá je p ěst z a ťa tá proti Bohu. N eboť v tělen ý Syn Boží sám prohlásil: »Kdo vás slyší, m ne slyší; kdo vám i pohrdá, m nou pohrdá; kdo m nou pohrd á, po h rd á tím, který m ne poslal« (Luk. 10, 16). D ru hé: O ddaně a s důvěrou nechejm e se svým biskupem vésti a za­ chovejm e mu věrnost. V ždyť nevede nás jen svým lidským rozumem, skrze b iskupa vede nás D uch sv. A když arcidiecése bu d e vždy jako jed en m už stá ti za svým biskupem , velké požehnání Boží bude na nás spočívati. P ožehnání Boží spočívá na dětech, k te ré ctí a m ilu jí své ro­ diče: »Cti otce svého a m a tk u svou abys dlouho b y l živ a dobře ti bylo na zemi«. Podobně požehnání Boží spočívá n a věřících, k te ří v ěrn ě stojí za svým biskupem .

T řetí: m ilu jte svého arcib iskup a a p ro jev u jte svou lásku Častou m od­ litbou za něho. Z nám je j dokonale již p řes dv acet let a vím , ja k až do d na duše m ilu je C irkev, ja k m ilu je sv ů j národ, jak m ilu je svou diecési. Vím, že teď je zcela rozhodnut obětovati se ú plné pro ty, k te ré m u P án Bůh svěřil, rozdati se celý, nenechati si nic. P očítejte s jeho velkou láskou k arcidieeési. K dysi se ch lubily řím ské dám y svým i drahocenným i jiskřivým i klenoty. J e n jedn a sk ro m ně m lčela, ftekly jí: »Kde m áš ty své zlaté šperky a drahokam y?« A ta to m atka G rak ch ů zavolala své dva hochy, postavila je před sebe: »To jsou m é klenoty!« D nes p ři sv ě­ ceni není té slávy, ja k á bývala před padesáti, osm desáti roky při svěcení kn ížat arcibisku pů olom ouckých. Dnes chybí pam átn ý »zlatý« vůz, ta ­ žený n ád h e rn ý m trojspřežením , chybí lesk erbů, chybí b o h atstv í statk ů , chybí jin á sláva. Ale jak o ona řím sk á m a tk a m ohla u k ázati s rad o stí a hrdostí n a své hochy: »To jsou mé klenoty«, ta k m ůže pan arcibiskup u kázati n a vás, katolíci ze Slovácká, H ané, V alašska, čern éh o O strav sk a a o statn ích k ra jů M oravy, k te ří jste tu shrom ážděni, m ůže u kázati na p ů ld ru h á m ilionu katolíků naší arcidiecése a říci s nekonečnou radostí a láskou: *To jsou m é klenoty! O dpadla léna, odpadly statk y , odpadly erby, odpadly jiné pozem ské věci. A le zůstal Bůh. Z ůstal K ristus. Z ů­ sta la vitězná ochránkyně M oravy. Z ůstalo p ů ld ru h á m ilionu duší. Z ůstala oddanost, věrn o st a láska m ých M oravanů. To jsou m é klenoty!« D razí katolíci, m odlete se často z celého srdce za m ilovaného našeho p an a arcib isk u p a Josefa K arla! A t pod jeho pevným vedením u p ev ň u je se k řesfan sk ý život v jednotlivcích, v rodinách, v e všem životě. Kéž pod ochranou K rálo v n y M oravy a sv. C yrila a M etoděje rad o stn ě rozkvétá pod jeho vedením celá naše d ra h á arcidiecése! K éž nám Bůh dopřeje, aby pod vedením našeho m ilovaného arcibisk u pa Josefa K arla sta la se skutkem slova písně: »Kéž tvůj o ltá ř nikdy — nikdy! NIKDY! — n eu h asn e v našich zbožných v lastech slovanských!« Amen.

Ca t e r i n a t o :

Láska svaté Kateřiny Sienské Čím je hlubší n ějaký cit, tím je osobnější. P rotože u m ocňuje velk á láska všechny schopnosti duše, m á sv ů j docela osobitý ráz. Ani tv á ře lidi nejsou ta k různé jak o jejich duše a jejich způsob m ilování. L áska rozlitá D uchem svátým v našich srdcích nezháší osobnost, nýbrž d áv á ro zv in u tí všem osobitým vlastnostem a všem u in tim n ím u bohatství. U kazuje n e ­ tušenou bohatou původnost. T ak je třeb a čisti životy svátých a ovšem také je psát. Je n je třeb a u m ě t d ív ati se na svaté z n itra a z hlu b in je ­ jich bytostí. J e ste jn ě b ohatá láska takového svátéh o A nto n ín a poustev-

nika, jak o Ja n a z K říže v jeho celičce. T áž láska oživuje velkého apoš­ tola lásk y Svatého V incence z Pauly. J e s t to táž láska, k te rá dává biouditi jako žebrák u svátém u B enediktu Labrovi. Je st to jed n a a táž láska, k te rá v n u k á jem n á vidční sv a té G ertru d ě a p o svátn é pošetilosti zpěváčku Božímu z Assisi. L áska Boží se stá v á p ro Jo h a n k u z A rku posláním lásky zachraňující v la st z vůle Boži a vede P e tra C elestina, aby se vzdal i papežství z lásky k duším , když vidí, že nestačí na svou úlohu. S tu d o v at tu to m n ohotvárnost C írkve znam ená zah led ět se do propastí jejích tajem ství, neboť C írkev není nic jiného než L áska K ristova, jež se odráží n ejrú zn ěji v n ejrů zn ějších duších a posvěcuje je, aby z nich v y ­ tvo řila mys ické tělo se všem i funkcem i, se všem i údy, jak to p o třeb u je každé tělo. V elkou radostí jsm e uchváceni, když pozorujem e, ja k jed en a týž D uch působí tuto svátou b ohatost a různost v to lik a vyvolených božích. S tohoto hlediska ta k é chápem e m im ořádnost sv até K ate řin y Sienské a p rá v ě je jí m im ořádnost v tajem n ém těle K ristov ě a je jí úloha v něm ukazuje, že C írkev je opravdu tajem n ý m tělem K ristovým , když m á v sobě takové postavy a taková uskutečněn i všem ohoucí a v šestran n é K ristovy lásky. Podívejm e se n a tu to je jí lásk u k bližním , ktero u se v y ja d řu je pravá láska k Bohu, protože kdo m ilu je Boha, m ilu je vše, co je jeho, co on m iluje. K dyž K ristu s n eváhal za všechny u m řít, p rav á církev je tam , kde je st tato láska za všechny se obétující, za všechny se dávající, za všechny um írajíci, láska, k te rá všechny hledá, ke všem jde, nikoho n e­ vylučuje. P roto jsou nám svati historickým důkazem p rav o sti C írkve, že pochází od K rista, když jsou v ní takové zjevy, jak o je sv á tá K ateřin a Sienská, a když to nejsou a n ech tějí b ý t zjevy n ap ro sto a venkoncem výjim ečné. S v a tá K ateřin a Sienská je svou láskou k bližním u, k te rá ji celou s tr á ­ vila, živou obhajobou všech m ystiků a jejich v ýro k ů někdy nepochope­ ných a šp atn é pochopených m ystiky falešným i a těm i, k te ří by si rádi na ně hráli. S vatí m luví o tom , že m ám e všechny tv o ry opustili, že se m ám e vyhýbat tvorům , že nám tvorové p ř e k á ž e jí. . . P ly n e z toho šk aro hlídství, p rch án í před lidm i, nelásk a k nim ? To by m usilo ply n o u t i ze slov K ristových, jenž ta k é žádá, abychom všechno opustili. A přece na d ru h é s tra n ě žádá, abychom všechno učinili, co jen m ůžem e pro své bližní. J a k se dá spojití, sloučiti, zladiti toto dvojí? J e důležité snažiti se o to zladéní a z n á t m ožnost tohoto zladěni. K ristu s v elí opustiti vše, co nás zdržuje od Boha, tedy abychom opustili bližní ja k o sv ů j m ajetek, jak o něco, co chcem e pro sebe, p ro ti Bohu, m ísto Boha, ale jak m ile jednou chcem e jen Boha, pak se klidně můžeme, m usím e v rá titi ke svým bližním . A p ráv ě to je k rásn ý m pravidlem , že se nem á nikdo přibližovati d řív e k bližním se službou jim, pokud není docela zakotven v Bohu, pokud bude h led at sebe, bude hled at i bližní pro sebe, bu d e h le d at sebe

v bližním a m ůže je n zneužívat těch, k te rý m říká, že slouží, zneužívat jich ke své slávě, k e své ctižádostivosti. S v atá K a te řin a v tom u sk u tečň u je pravou katolickou zbožnost a ta k u k azu je ta k é svým způsobem na p rav o st C írkve, k te rá ta k to vychovává, co učí: V iděti své bližní v Bohu, b ráti je z ru k o u probodených! S vatá K a te řin a Sienská vidí své bližní ve svaté, horké k rv i K ristově. P ro to je tolik m iluje, protože m iluje horoucně svého K rista, vtělen éh o z lásky k nám , jen ž nás ve své lásce všechny zve za své děti. P ro to chce K a te ­ řin a všem zajistiti toto nejvzácnější, toto nejsladší synovství Boží. Kdo toto prožije, je ochoten všechno učiniti pro své bližní, všechno dát, n eznati sebe, neznati únavy, všechno odpustit. V K ristu všem u porozum í, všechno chápe. J a k sp ráv n á je C írkev, k te rá ta k to k rásn ě vychovává své děti, k te rá je d áv á viděti tak, ja k B ůh je vidi v K rvi, v lásce Ježíšově. T ri léta si P án vychovává svou nevěstu a p ak ji naráz posílá ke svým dětem , aby jim byla poselkyní lásky. K ate řin ě bylo ta k dobře v její sam otě a proto Štká n ad tím , že ji P á n odhání od sebe. A le M istr jí p rav í: »Dobře to s tebou m yslím . N echci tě odlouČiti láskou k bližním u od lásky své, nýbrž chci tě použiti k lásce, k bližním u, abych tě ještě více spojil s láskou svou. Chci, abys k ráčela oběm a n o h am a a oběm a k říd ly abys vzlétala k nebi, to je st oběm a přikázán ím i lásk y ke m ně a k bližním . . .« K ate řin a opouští nerada, p roti své vůli, p roti své libosti d rah o u sa­ m otu. P á n ji volá a d áv á jí takovou lásku, že ji ta láska n u tí k tom u, aby šla jak o služebnice služebníků božích ke všem svým b ratřím . P ro K a te řin u se stá v á láska k bližním u d ruh o u nohou, d ru h ý m křídlem , n á ­ stro jem je ště těsnějšího spojení s Bohem . To je p ráv ě apoštolská form a dom inikánská. D om inikán bude spasen spásou d r u h ý c h . . . To je naše krása, hrdost, zvláštnost. »Salus anim arum « šeptaly chladnoucí rty našich apoštolů a m isionářů. To je sílilo, když podnikali nem ožné. M usím , m u ­ sím k duším , protože m iluji je jich P án a, jejich K rista, m usím k duším , protože je m i líto horké k rv e P áně, k te rá tek la pro tyto duše, a nesm ím připu stiti, aby mou vinou, pro mou n ed b alost a nepohotovost tek la pro ně nadarm o. M iluji je, protože m iluji jeho, a čím více m ilu ji je, tím těsněji se sp o ju ji láskou s nim. D om inikán roste v lásce k Bohu, láskou k bližním u a nedovede se povznést! čistou obětavou láskou, pokud d o ­ konale n em iluje Boha. Obě ty to lásk y jsou v dom inikánském povolání nerozlučně sp ja ty a obé jsou si n av zájem sobě příčinam i. S v atá K ate řin a rozdávala lásku svou alm užnou, útěchou, pomocí hm otnou, radou a pak nakonec tím , že se odvážila zvedati duše, svolávat duše, posvěcovat je, vynášet n a k řídlech zá v ratn é m ystiky a rozšiřovat svou náruč. Cím více chápala svého K rista, tím více cháp ala jeho C ír­ kev. T ím více jí chápala jako ta jem n é K ristovo tělo, pro k te ré byla ochotna učiniti všechno. N euvažovala, co se pro ni hodí nebo nehodí. Je jí lá sk a jí dala vidět: Tohoto p o třeb u je C írkev, toho tělo K ristovo,

toho p o třeb u jí drazí m ilovaní k řesťan é a p ro to neuvažovala a šla a m lu­ vila. M luvila z plnosti Boží. Byla spojena s Bohem co nejv ro u cn ěji a nem luvila jin a k než z této plnosti. T ato p lnost p ak jí d áv ala slova, d á ­ vala jí sm ěrnice, dáv ala jí rady, pokyny, d áv a la ji všechno, vedla ji až k záv ratn ý m činům . P ro lásku jí nebylo nic nem ožné, cizí, n e p řísto j­ né. Ja k m ile viděla nevěstu K ristovu, Tělo K ristovo ro ztrh an é, zm učené, skláněla se nad ním a zapřísahala i sam é k ard in á ly a papeže, honila biskupy, kněze, svého d rahého R ajm unda, aby všechno učinili p ro C írkev, aby ji očistili, aby ji sjednotili. L áska totiž sam a d áv á nejlépe v id ě t p ra ­ vou situaci, tv á ř C írkve, tv á ř doby a lidí a zároveň léky, ja k tu to zoha­ venou tv á ř očistit, vyléčiti. L áska její k bližním jí dává sk lán ěti se k odsouzeným n a sm rt a dovede ji d ik to v at ostrá slova těm, kdo ochu­ zují, vyd írají, u tisk u jí lidi, dovede se v rh n o u ti do v íru politiky, ab y po­ m ohla lidem trýzněným válkam i a kru to stm i ty ran ů . Dovede i papeži říci o strá slova, aby se nem stil, aby neutiskoval lidu, aby proti něm u ne­ zvedal meč exkom unikací válek. Tak, ja k je p řísn á k n ekajícím nad u tý m h říšn ík ů m , tak se k ní u tík ají ubozí, slabí hříšníci, k te ří chtějí p o vstati ze hříchů. U jejích nohou p rší závěje h říšn ík ů klesajících n a kolena. A při tom je pohroužena ustavičně do Boha. P ři tolika n aléhavých rozptylujících starostech dovede v idéti bližního. I to je znám kou p rav é katolické m ystiky, že se u našich svátý ch bližní a B ůh nevylučují, n ý b rž oba stojí na svém vlastním , p rav ém místě. K do je p lný Boha, vidi bliž­ ního v lásce Boži, ja k ho Bůh m ilu je a proto v B ohu a pro Boha a z lásk y k Bohu jd e a učiní p ro bližního d rah ého Bohu všechno. O dváží se i zdán­ livě šíleného k ro k u ; b arv lřo v a dcera jd e a d áv á pokyny papeži, bisk u ­ pům , k a rd in á lů m . . . Ja k m ile p ra v á láska k Bohu doroste, již nem ůže n ev id ět Boha v bliž­ ním a bližního v Bohu. Ja k m ile p rav á láska doroste, není rozptylována jednou láskou p ro ti dru h é, není jí jednou láskou d ru h á znem ožňována, vše je jedno. Bližní se stává dokonce a lte r ego, d ru h é já, stá v á se zá­ stupcem B o ž í m. . . S v a tá K a te řin a totiž u kazuje n a skutečnost, že jsm e spojeni železnou n u tností se svým i bližním i. K dyž se s nim i nechcem e spojovati láskou, zůstává nám jen toto železně nutně. A s celou d rtiv o stí tohoto nutného spojeni. Jsm e ta k spojení, p rav í, že nem ůžem e činiti dobře nebo zle an i sobě činiti dobře nebo zle, abychom tím zároveň tak é nečinili dobré nebo zlé svém u bližním u. P rotože pak bližní je spojen s Bohem, je st Božím m iláčkem , m usím e si býti i tohoto spojení vědom i, abychom se v y střih a li všeho zlého, protože každým zlem ohrožujem bližní, každým dobrem p ak je obohacujem e. J e s t to p řek rásn á nauka, k te ré bychom si m ěli být vědomi. O dkud pram ení je jí vroucí, až nepochopitelných věcí se odvažující lásk a k Církvi? Vidi, že K ristu s shrom áždil své v tajem n ém svém těle, a že nikde jin d e není dom ova pro tyto duše. P ro to chce, aby byl ten to

dom ov k rá sn y a teplý, proto připom íná povinnost všem k řesťan ů m , aby svým dobrým životem tento dom ov učinili k rásný a obývatelný, proto připom íná, ja k m usím e učiniti všechno, abychom přivedli všechny do tohoto dom ova, abychom je v něm a p řed jeho prah em nepohoršovali. P ro to i papeže vede za ru k u dom ů do ftím a, aby tam v sídle P etro v é byl ten to dom ov dokonalý. P á n se jí zjev u je a praví, že nem ůže nic u čin iti a n ijak toužiti po spáse duší, aniž by netoužila po k ráse a vznešenosti a očištěni C írkve. L áska k C írkvi, lá sk a k Bohu a k bližním u. T o je st její důvod i je jí síla i uk azatel všech jejích odvážných podniků. S vatá K ate řin a prožila velkou lá sk u K ristovu, velikost jeh o k rv av ě oběti. O této k rv i stále píše a m luví, v ní se koupe, do ní chce ponofiti celý svět, v ni očišťuje všechny h říšníky, jí se sam a o pájí a d áv á okoušeti sladkosti P áně. P ro lásk u k této k rv i láskou p ro lité chce u čin iti pro bližní všechno a chce třeba i sa m a b ý t uv ržen a p ro lá sk u k duším . T ato krev P án é ji pudí k podobným záv ratn ý m úkonům , jako b y la zá v ra tn á láska krv e P á n ě obětující se. K do prožije jak o sv á tá K a te řin a n esm írn o st lásky Boží, kdo se ponoří do h o rk é lázně jeho krve, n eb u d e m ít d řív e pokoje, pokud v něm bude jisk řičk a života a stín síly, k terý m b y m ohl p řitá h n o u ti duše k Bohu, dom ů, kde je pro ně teplo a obživa a chléb lásk y P áně. V lásce P á n ě vidí hrůzu neštěstí odloučení od něho, v k rv i P án ě vidí h růzu h řích u odlučujícího od Boha. P ro to zapřísah á h říšníky, p ro to je volá a káže volati a poučovati a o dv racet od hříchu. P ro to n ed áv á pokoje svým kněžim , dokud nejsou stráv e n i ohněm apoštolské h led ající lásky. H řích pro ni znam ená nevděk lásce a nebezpečí z tra titi tu to lásku. P ro to volá, prosi, ob ětuje se, p ro to se k a je a nabízí, jako žertva lásk y za h říšn ík y . P rav í p řek rásn ě : Je st je ště jeden lék p roti nemoci doby: Služebníci boží, k te ří jsou dosti horliví, aby zlom ili svět násilím svých slz a spou­ tali jej pouty svých žádostí. P ře je svém u žáku, aby ta k h o řel žízní po duších, že až um ře touto žízni. T ak se vleče sam a s n ap jetím posledních sil, když toho p o třeb u je C írkev, když pro ni volá papež v e chvílích úzkosti. Je stli zem řu, tož zem řu láskou k C í r k v i . . . P ro to shrom áždila kolem sebe tato dolce m am m a zástup své bella b ri­ gata duší, k te ré se chtěly jí d á t zapalovat, v ésti a ničiti třeb a v lásce k b ra třím a v h ledání ztracených ovcí vykoupených p řed rah o u k rv í P áně. K aždá velká láska k duším shrom ažď uje spolubojovníky. O to se nem usí nikdo bát. K do se dá je n B ohu a duším , není nikdy sám. Vždycky vyrostou spolubojovníci v jeho stopách. K ate řin a působí dále, b u d í nově následovníky, je jí úkol není skončen. S tále se zap alu jí noví h orlitelé m ystického tě la K ristova, noví m ilovníci k rv e P án ě a duší to u to k rv i v y ­ koupených. Je tře b a vyzvednouti dnes opět toto svaté k rásn é poselství lásky, k te rá v Bohu všechny n ajd e a pro Boha všechno unese a pro všechny najd e slovo Božího poselstvu pro dnešní dobu, pro dnešní lidi a pro dnešní jejich otázky.

Dr Karel Bureš :

Rodiče a náboženská výchova děti v. P ovin no st náboženské výchovy d ětí plyne tedy ze sam otného m anžel­ ského svazku, ještě více ji zdů razň u je sváto st m anželství a p řísn ě ji u k lá d á udělený k řest dětem katolických rodičů, kdy se k ní rodiče za­ vazují a krom ě nich i k ře stn í km otrové. N ení d o b ře pochopitelno, aby si katoličtí rodiče neuvědom ili této přísn é a závažné povinnosti. P ře s to v šak C írkev ve své starostlivo sti je ště připo m ín á tu to povinnost ve svém zákoníku, sh rn u je důsledky v yplývající z je jic h p ostaveni jak o k atolic­ kých rodičů v přesn é znění svých předpisů. Na n ěk teré bylo již upozor­ něno v předcházejících statích, ale o pět si je připom enem e, ab y u rčitěji a p řesn ě ji se u kázala povinnost, k tero u m ají kato ličtí rodiče při výchově svých dětí. V oddílu o m anželství stanoví církevní zák on ík v k ánonu 1013 § 1, jak ý je účel m anželství. Rozeznává účel h lavní nebo p rv o tn í (prim arius) a podružný čili d ru h o tn ý (secundarius). P rv o tn ím p ak účelem m anželství je plození a výchova potom stva. N ikdo nesm í te n to h lav n í účel v m an ­ želství vylučovati. N esm í ted y ani výchova dětí — p ln á a zachycující tělo i duši d ítěte — býti opom enuta, vylučována ani úm yslně an i skutečně, že by totiž rodiče se o výchovu n estarali a nechali ji b u ď náhodě nebo služkám . Ani te h d a by neučinili zadost účelu m anželství, kdyby se sta ­ ra li pouze o výchovu tělesnou a snad o vzdělání pozem ské, a le za n ed b á­ v ali nebo vůbec nepéstili výchovu m ravn í a náboženskou. Bez této v ý ­ chovy nevyroste plný, dokonalý člověk. N estačí v y v íjeti pouze tělesné, fysické síly a schopnosti, n ýb rž n utn o dopom áhati k vývoji i schopnostem a m ohutnostem duševním , vychovávati duši po všech strán k á ch , tedy i po strán c e náboženské. H řešili by rodiče p ro ti přirozenosti, kdyby vylučovali nebo se n estarali o výchovu zplozeného dítěte. A to o výchovu duše i těla, kdyby ji přenechávali cizím osobám. D ítě m á na výchovu p ráv o a to na výchovu od rodičů, poněvadž m á p ráv o n a výchovu individuelnf, které m u nem ůže d át an i sebelépe školený vychovatel nebo učitel v n ě ­ jakém ústavě. »Věta, že se člověk sm í dáti ve výchově zastupovati, je popřením p rá v a dítěte«. (Chabot, L es d ro its de T enfant — citováno z D r Vašek, Rodina 20. století, Olomouc 1924, str. 12.) J e to povinnost velm i vážná, ja k výslovné podotýká kánon 1113, kde se praví, že rodiče jsou povinni pod n ejtěžším závazkem (gravissim a obligatione) pečovati o výchovu svých potom ků a to o náboženskou i m rav n í, fysickou i občan­ skou podle svých sil, a p o sta ra ti se i o jejich časné blaho. N a p rv n ím m ístě u vád í kánon náboženskou výchovu, poněvadž náboženství odlišuje člověka od ostatního tv o rstv a a činí ho v lastn ě plným člověkem , n áb o ­ ženství učí člověka sm yslu života, d áv á m u cíl a sm ěr, u k azu je mu

správné m ísto v tv o rstv u a v y k řesáv á z něho Boží podobu, ke k te ré byl stvořen. Z náboženství p a k tep rv e v y p lýv ají m rav n í zásady a m rav n í život, náboženství také učí sp ráv n ě hodnotili hm otné zájm y a u spořádati občanský život. P roto je nejdůležitější, poněvadž vše obsah u jící výcho­ vou je výchova náboženská a to k řesťan sk á. P ro to je ta k é n ejp rv n ě jší povinnosti rodičů dáti svým d ětem zdravou a sp ráv n o u výchovu k ře sťa n ­ skou, neboť v ní a s ní souvisí i ostatní výchova, výchova ke všem úk o ­ lům člověka. S těm ito kanonickým i p ředpisy souhlasí v p o d statě i občan­ ský zákoník v § 139: Rodiče jsou vůbec zavázáni své m anželské děti v y ­ chovávat!, to je st pečovati o jejich život a jejich zdraví, o p atřo v ati jim slušnou výživu, je jich tělesné a duševní síly v y v ijeti a vyučováním v n á ­ boženství a v užitečných vědom ostech klásti základ k jejich budoucím u blahobytu. I když občanský zákoník n estaví náboženskou výchovu na p rv n í místo, přece jí nepodceňuje a výslovně ji uvádí. K řesťan sk á výchova děti je ta k závažná a důležitá, že kan. 1131, § 1 uv ád í mezi důvody dočasného rozvodu i nekatolickou výchovu dítek, v § 2. téhož kan. je ovšem hned stanoveno, aby po o d stran ěn í této p říčiny byl obnoven společný m anželský život. Aby i za rozvodu nebo rozluky bylo p o sta rá n o o katolickou výchovu dětí, stanoví kan. 1132, aby po zrušeni společné dom ácnosti b yly dítk y svěřeny m anželu nevinném u, jsou-li oba m anželé katolíci, nejsou-li, p a k pouze katolickém u, i kdyby byl vinným . B iskup je opráv n ěn m ěn it ta to u stanovení pouze tehdy, pokud toho v yžaduje blaho d itě te a zvláště jeho katolická výchova. V ta ­ kovém příp ad ě m uže býti d ítě dáno n a katolickou výchovu i jin ý m oso­ bám , tu zvláště n astáv á povinnost k řestn ích km otrů s ta ra ti se katolickou výchovou o své duchovni svěřence (kan. 769). Bohužel v p rax i řeší ty to otázky civilní soud s hlediska prospěchu a blaha dítěte, u k te ré h o z m an ­ želů bud e o ně lépe postaráno. Ze p ři tom to rozhodování není v p rv n í řad ě přih líženo ke katolické výchově dětí, je v dnešních dobách jasné, ale tím se n ik te ra k neum enšu je význam náboženské výchovy p ro d ítě ani je jí vážná a p řísn á povinnost. P ředpisy C írkve o katolické výchově détí nejsou jen p rázdným slo­ vem . C írkev stanoví na ty, kdož ty to před pisy nezachovávají kanonické tresty. P odle kan. 2319 § 2—4 jsou tre stá n i vyloučením z C írk v e bez soudního rozsudku, vyhraženým biskupovi, ti katoličtí rodiče, k te ří se b u ď výslovně nebo m lčky dohodli, že je jich děti, aspoň n ěk teré, budou vy chovávány m im o katolickou církev, k te ří vědom ě d áv ají sv é d ěti k řtiti nekatolickým i duchovním i, k te ří — a ť rodiče nebo jejich zástupci — d áv ají vědom é a úm yslně své d ěti vychovávati nebo v y učovati v ne­ katolick ém náboženství. K rom ě tohoto tre stu jso u uvedení podezřelí z bludu, ja k stanoví § 2. téhož kan., a když ani po n apom enutí n eo d stran í příčinu podezření, nesm ějí býti p řip u štěn i k p ráv n ím círk ev n ím úkonům , a kdyby se nepolepšili do půl ro ku a neod stran ili podezřeni, jsou po­ klád án i za b lu d a ře nebo odpadlíky a podléhají trestů m na ně stan o v e­

ným (kan. 2315). T yto tresty jsou podle kan. 2314: Jsou vyloučeni z C ír­ kve a tim zbaveni společenství v m odlitbě a svátostech a je n s dovo­ lením papeže m ohou býti zbaveni tohoto trestu , jsou bezectní (infames) sam ým sku tk em a jsou proto neschopni k círk ev n ím úkonům , na př. ke km otrovství, a nem ohou býti p řip u štěn í ke službě p ři posvátných o b řa­ dech (kan. 2294, § 1). I církevní pohřeb jim m á býti odepřen jak o zn á­ m ým odpadlíků m (kan. 1240). V šechna ta to p řísná trestn í ustan o vení uk azu jí, ja k vážně b ere církev povinnost rodičů vychovávat! katolicky své děti. Je ště jiným způsobem u kazuje církevní zák o ník vážnost a naprostou nu tn o st k řesťan sk é výchovy dětí. N edovoluje totiž, aby byli p řija ti za řeholní novice ti rodiče, jichž je tře b a k výživě nebo výchově d ětí (kan. 542, n. 2). V ýchova dětí je přirozený požadavek a pro to m usí p řed ním ustoupiti i touha po d okonalejším způsobu života K ristem a církví do­ poručovaného. P řirozené p rávo přece žádá péči o výživu i výchovu dětí. C írkevní zákoník stanoví dokonce tre st n a řeh oln í p ředstavené, podle velikosti viny i tre st zbavení úřadu, kdyby nedbali před p isů uvedeného kan. 542 a p řija li někoho za novice, k te rý je p rá v ě m inén zm íněným k a ­ nónem. P ly n e tedy ze všech uvedených kanónů, že výchova dětí, ú plná a jm e­ novitě i náboženská je sk utečně gravissim a obligatio (kan. 1113), n ejv áž­ nější povinností rodičů. C írkevní zákoník vypočítává také, čeho se ta to povinnost týká, OČ jsou rodiče povinni se s ta ra t v náboženském sm ěru. P ře d n ě se m ají p o sta ra t o to, aby jejich děti byly co n ejd řív e pok řtěn y (kan.770). D ále jsou po­ v in n i pečovat o vyučování svých dětí v náboženských p rav d á ch v hodi­ nách katechism u (kan. 1335). J e ted y povinností rodičů nebo jejich zá­ stup ců vyučovat děti v katechism u a p osílat je do hodin, k d e se v y u ču je katechism u, a ť je to ve škole v řád n ém rozvrhu nebo v nepovinných ho­ d inách anebo m im o školu n a m ístě u rčen ém od duchovního správce. C írkevní zákoník nepřihlíží v této věci k e zvyklostem jednotlivých zemí. A f jsou pom ěry školské p ro náboženské vyučování příznivé nebo m éně příznivé nebo nepříznivé, rodiče jsou vždy povinni a ve svědom í zavá­ záni p o starati se o výuku v p rav d á ch katechism u a výchovu k řesťanskou. P ovinnost tato trvá, i když d ítě chodí do školy. P rá v ě kanóny jednající o škole (1372-1383) a to o všech stu p n ích škol, od elem en tárn ích až po vysoké, zd ů razň u jí stá le g ravissim um officium — nejv ážn ější povinnost rodičů pečovati, aby se je jic h dětem dostalo ve školách náboženskom ravní výuky a výchovy, aby se jim nic n ep ředkládalo, co odporuje k a ­ tolické nauce a počestnosti m rav ů (1372, § 1), aby bylo ve školách n e­ bezpečí odpadu o dstraněno nebo aspoň zm enšeno, aby výchova k atolic­ kých d ětí se vždy d ála v součinnosti s Církví. N epřestáv á tedy péče a odpovědnost rodičů za náboženskou výchovu okam žikem , kd y začne d ítě chodit do Školy. O dpovědnost trvá, ba možno říci, se zvětšuje, poněvadž

se zvětšuje vliv m im orodinného prostředí. N epřestáv á tedy ani povinnost nábožensky vést dítě i ve věku školním . I teh d a a snad zvláště tehda jsou rodiče povinni si vším ati, Čemu a ja k se v náboženství učí, a podpo rovati kněze v náboženské výchově svých dětí. T uto povinnost p řed ­ pokládá kan . 854, § 4, v něm ž se d áv á rodičům p ráv o a moc rozhodovati spolu se zpovědníkem , zda je st d ité d ostatečné zralé k p rv n ím u sv. p ři­ jím ání. J a k by m ohli pro n ést rodiče sp ráv n ý úsudek, kdyby se n estarali 0 náboženský rozvoj svého dítěte. J e zajím avé, že právo p řip u stiti dítě k p rv n ím u sv. p řijím á n í n ep a tří k p ráv ů m faráře, nýbrž každý zpověd­ n ík s přivolením rodičů m ůže soukrom ě p řip u stiti dítko k p rv n ím u sv á ­ tém u p řijím ání. P rá v ě od v ydáni d ek re tu Q uam singulari za P ia X. 8 srp n a 1910 spočívá veliká odpovědnost na rodičích v záležitosti p rv n íh o sv. přijím án í. V elikonoční povinnost váže totiž každého k ato lík a od užívání rozum u t. j. asi od sedm ého roku. O dpovědnost za splnění této povinnosti u dětí padá popřed ně n a ty, k te ří m ají o d ítě výchovnou péči, na rodiče, n a zpovědníka, na učitele a na faráře. V p rv n í řad ě tedy na rodiče. M á-li však býti d ítě již záhy přip u štěn o k sv. svátostem , m usí zn át a podle svých schopností i c h á p a t p rav d y v íry n u tn é p ro spásu (v katechism u nazývané základní pravdy) a rozeznávati eu charistický chléb od chleba obyčejného a tělesného, a p řisto u p iti zbožně ke stolu P áně, ja k je toho jeho věk schopen. To však předpokládá, že n ejen kněz ve škole, ale zvlášť rodiče učí své d ítě tém to p rav d á m a vedou je ke k řesťanském u životu. Dále u k lád á ten to d e k re t všem, kdo m ají n a s ta ­ rosti děti, aby je co nejčastěji, i denné vedli k p osvátném u stolu, ovšem s patřičn ou zbožností. Z toho důvodu m ají velm i těžkou povinnost s ta ­ ra ti se o to, aby se jejich děti účastn ili náboženského vyučování nebo jiným způsobem se postarali o náboženskou v ý u k u a výchovu svých dětí. (D enzinger n. 2137-2144). P ovinnosti rodičů v náboženské výchově zdůrazňuji po v ydání círk e v ­ ního zákoníku opět a opět poslední papežové P iu s X I. a P iu s X II. T ato skutečn o st svědčí, že se jed n á o věc velm i závažnou, když se nespokojují papežové přesným i a určitý m i předp isy církevního zákoníku a když se k ní stále vracejí. P ius XI. v y dává dokonce sam ostatnou, velm i obšírnou encykliku o k řesťan sk é výchově m ládeže Divini illius M agistři 31. pro­ since 1929. (V českém překlad u , podle něhož jsou tu u v edena m ísta, vyšla n ákladem MCM v Olomouci 1947, 2. vydání). V ydává ji proto, že »toho v y ža­ d u je velm i dnešní doba, v níž bohužel velm i často m noho lidí nedovede viděti do p od staty věcí a p o strád á sp rávnéh o úsudku i v otázkách n ejd ů ležitěj­ ších« (str. 5-6). V této encyklice u k azu je P ius XI. »nejhlavnější zásady a důvody sp rávnéh o učení a do sp rávnéh o svétla stav í d ůsledky a d áv á pokyny p ro život« (str. 6). Své úvahy nav azu je papež na jediný »cil, ke k terém u je člověk stvořen a k něm už p ro to m usí všecko sm éřovati, tedy 1 v eškerá výchova člověka. Je d in ý m p ak cílem člověka je Bůh a proto nem ůže b ý ti jin á p ln á a dokonalá výchova leč křesťanská« (str. 7).

V další části pojednává o tom, kdo m á vychovávati. U vádí na p rv n im m ístě C írkev a to z nad přirozeného práva, k te ré bylo dán o pouze jí. P ři­ rozený úkol vychovávati m á rodina a stát. R odina n ejdříve, a ve vý­ chově se shoduje s úkolem církve. »Rodina m á plodnost, p ram en života, tudíž i p ram en výchovy k životu a zároveň moc, k te rá je p ram enem řádu«. P ro to »nem ůže rodina o dv rh n outi toto právo, neboť je spojeno s n ejvětší povinností, a ta k é je před nější než p rávo k terékoliv lidské společnosti a státu , pročež ho nelze ani podrob ili žádné pozem ské moci« (str. 17). I prostředí, kde rostou děti, m á odpovidati výchovném u cíli. Rodina, prostředí, v něm ž v y rů stá dítě, m usí býti k řesťan sk á a k řesťan ští rodiče se m ají n a k řesťanskou výchovu svých d ětí řád n ě p řip ra v it. Velmi d ů tk liv ě vybízí papež: » .. . p ro lásku Ježíše K rista k lidem zapřísahám e a snažně prosim e p astý ře duši, aby neopom íjeli žádného p ro střed k u , jak kázání, ta k náboženského poučování, slova nebo rozšiřování lidových spisů, aby k řesťan ští rodiče byli poučeni n ejen všeobecně a theoreticky, a le dopodrobna a p rakticky, ja k é m ají povinnosti v náboženské, m rav n í a občanské výchově svých dětí a h lavně ja k é cesty a způsoby — krom ě dobrého přík lad u svátého života — vedou k ú činn ějším u usku tečn ěn í vý­ chovy« (str. 36) Z dů razň u je p ak shodně s církevn ím zákoníkem , že po­ v innost rodičů pečovati o k řesťan sk o u výchovu d ěti trv á i po čas školní docházky, i po čas dospívání m ají rodiče »od n ich vzdalovati zlé příleži­ tosti a vhodně poskytovati příležitosti k dobrém u ve chvílích duševního oddechu a ve společnosti hodných druhů« (str. 45). Z k rá tk a povinností rodiny, tedy rodičů je k řesťanskou výchovou v y tv o řiti v dětech co n e j­ větší podobu K rista (str. 47). T en to okru žn í list o výchově je ta k bohatý m yšlenkově, že nestačí několik ukázek, tře b a ji o p ět a opět číst, zvláště katolickým rodičům třeb a o ní stá le uvažovat, aby pochopili a po­ rozum ěli, ja k vážnou m ají povinnost p řed Bohem — výchovu d ěti k Bohu. P iu s XI. se v šak nespokojil pouze touto encyklikou, aby zdůraznil n u tn o st rodinné k řesťan sk é výchovy. I v en cyklice v ěnované k ře sťa n ­ ském u m anželství Casti connubii z 31. prosince 1930 opět se v rací k této důležité otázce. (P řeklad je jí pořídil D r B. V ašek a vydal V elehrad, Olomouc, 1941, 2. vydání. C itováno podle tohoto vydání). M luvě o dítěti, k te ré je st p rv n ím dobrem a úkolem m anželství, zd ů razň u je P iu s X I.: »Dobro potom stva se však nevyčerpá dobrodiním plozeni, nýbrž m usí p řisto upiti je ště něco jiného, totiž p a třič n á výchova dítěte« (str. 20). Ne­ ro zšiřu je se déle o tom, odvolává se na svou encykliku o k řesťan sk é v ý ­ chově m ládeže, o k te ré je řeč v předcházejícím , sh rn u je povinnosti ro­ dičů slovy sv. A ugustina: »Při potom stvu se m yslí, aby s láskou bylo p ř ijím á n o ... a v duchu náboženství vychováváno« (str. 21). P o vinnost rodičů vychovávati k řesťansky děti ta n e na m ysli i n y n ěj­ ším u sv. Otci Piu X II. P řip o m ín á ji opět, »včas i nevčas« (2 Tim. 4, 2). B udiž na doklad u v ed ena poslední jeho en cy klik a z 20. listopadu 1947 M ediator Dei jednající o posvátné liturgii. P ře d m ět jistě hodně vzdálený,

a přece i tu používá vhodné příležitosti, aby přip o m n ěl ro dičům jejich velm i vážnou povinnost vychová v ati k řesťan sk y děti. V 118. odstavci (citováno podle p řek la d u b rněnských bohoslovcú nákl. S ušilovy lite rá rn í jednoty bohoslovcú v B rně, A nto nín sk á 1, str. 38) vyzývá kněze, aby probouzeli v duších svěřen ý ch své péči živelný a nen asy tn ý hlad po Ježíši K ristu a mezi jiným p rav í: »Kéž casto p řistu p u jí m anželé, aby se živili u sv átéh o stolu a posíleni m ohli p ak v y chovávati d ěti sobě svěřen é podle sm ýšlení a podle lásk y Ježíše K rista« (str. 38). Ne, nem ohou si k řesťan ští rodiče n a řík a t ani se vym louvat, že jim C írkev povinnost k řesťan sk é výchovy nezdůrazňovala a stá le d ů tk liv ě nepřipom íná.

Př i j í má n í nej svět ěj ší K nejp o sv átn ějším úkonům náboženským náleží beze sporu p řijím án í nejsvětější E ucharistie. N azývám e je proto p rosté sv átý m p řijím án ím . Z nám v šak úkon, k te rý je p ro náš náboženský život m nohem důleži­ tější, jenž je v lastn ě zk ratk o u náboženství vůbec a nazval bych jej bez rozpaků p ř i j í m á n í m n e j s v ě t ě j š í m . M ám na m ysli bezpodm ínečné p řijím án í vů le Boží, ať nám posílá nebo u k lád á cokoliv. O toto p řijím án í nejsvětější prosím e v lastn ě ve tře tí prosbě O tčenáše »Buď vůle tv á jak o v nebi ta k i na zemi«, dříve než prosím e o p okrm eu charistický a o chléb vezdejší. K aždý den, každá hodina m á b ýti jediným , velikým n ep řetržitý m p ři­ jím áním . V každé v te řin ě m ám e p řijím ati, h lta ti, v p íjeti v sebe v ůli Boží. V zorem je nám v tom Ježíš K ristu s podle slov: »Můj p o k rm je činiti vůli toho, k te rý m ne poslal«. N ejpodstatnějŠi r o z d í l mezi tím to a eu ch aristick ý m p řijím án ím je tento: V E uch aristii se setk áv ám e s B ohem p ro střed n ictv ím lid stv í K ris­ tova, osobně spojeného s Bohem Synem . V o statn ím životě se setk áv ám e s Bohem p ro střed n ictv ím jin ých věcí, jež. nejsou spojeným i, nýbrž od­ děleným i n ástro ji božství (non in stru m en ta conjuncta, sed in stru m en ta se p a ra ta divinitatis). Toto n ejsv ětější přijím ání je ovšem spojeno s velikým i o b t í ž e m i . P rv n í nesnáz bývá v rozum u. Poznatelnost vůle Boží v každé chvíli n e­ bývá tak jednoduchá, ja k by se zdálo na p rvý pohled. S v atí se p ro b ijívali k poznáni vůle Boží m odlitbou trv ající hodiny, dn y i léta. D ru h á h lavni nesnáz je v e vůli. I když člověk pozná Boží vůli, bývá velm i těžko sklonití pod ni v ů li vlastní, svoje odchylně sklony a zájm y.

P ro to tfeba se na toto n ep řetržité sv a té p řijím án í tak é n ep ře trž ité p ř i p r a v o v a t úkony víry, nadČje, lásk y a pokory čili žiti v intim ní dů věrn o sti s Bohem. Ja k o s každou m ilosti je třeb a s p o l u p r a c o v a t , ta k zv láště s tak o ­ vou m ilostí vrcholnou. Z nam ená to stá le d ětin n ě všechno p řijím at z r u ­ kou Božích, co nám p řinese k terý k o liv den, a ť je n ám to m ilé nebo protivné, a stále se m odlit o tu to m ilost: P ln iti vždy a všude v ůli Boží. P řijím á n í n ejsv ětější není nap ro sto v nějak ém rozporu se svátostným přijím án ím . J e s t to jeho n eju šlech tilejši ovoce. S pu rek

Český duchovní spi sovat el Kolda z Koldic O. P. Jm é n o K oldy z Koldic, dom in ikána z p očátku 14. stol., bylo doposud uváděno jen v souvislosti s převzácným kodexem Univ. knihovny v P raze, P asionálem abaty še K u n h u ty , v něm ž jsou zachovány jeh o spisy. K odex byl před m ětem stu d ia po v ý tv a rn é stránce, protože jeh o p řek rásn é ilu ­ m inace jsou chloubou českého gotického m in iatu rn íh o m alířství. K oldy, jako duchovního spisovatele a jeh o m ísta v českém duchovním písem ­ nictví, si dosud nikdo blíže nevším al. Seznám il nás s ním pouze J. V ilikovský (A batyše K u n h u ta, Rád V, 1935) a F. T ichý (Cas. N ár. m usea 133, 1939), jenž se snaží d okázat svou nesprávnou theorii o K oldově b isk u p ­ stv í v Míšni. Bylo ta k é těžko stu dov at K oldovy spisy, neboť cenný kodex je p řístu p n ý jen v P raze. N yní dochází k e k ritick ém u v y d án í K oldových spisů v A rchivům O rdinis P raed ieato ru m v Římě, jež p ořídil P. A ugustin S cherzer O. P. a doprovodil bohatým kritick ý m a poznám kovým ap a ­ rátem . V ydání um ožní, že se s K oldou seznám í i m ezinárodní forum . »N ejnižší b r a tr Kolda«, ja k se sám nazývá v u ctivé řeči své doby, pocházel z české větve Šlechtického rodu K oldiců. Ja k o do m in ik án byl králem Ja n em a biskupem Ja n em z D ražic navržen za papežského p en iten ciáře v Římě, neboť »zná řeč českého lidu, k te rý m lu v í jazykem ode všech ostatních rozdílným «. K olda je lekto rem v k lášteře sv. K lim enta v P raze, když před tím je dosvědčena jeho působnost v Olomouci. V roce 1318 je jm enován inkvisitorem p ro diecési pražskou a olom ouckou a následujícího roku jd e ke k u rii v A vignoně jako český provinciál. U m írá někdy k rátce před rokem 1327. Je h o šlechtický původ m u umožnil v m ládí pobývat n a dvoře k rá le V áclava IL a už jak o d om inikánu zú častňovat se i theologických rozp rav a dispu taci na jeho dvoře, jichž byl král velkým m ilovníkem . Není tedy divu, že se znal i s jeho sestrou K unhutou, k te rá už v d ětském věku vstoupila do k lá šte ra pražských klarisek, ale na p řá n í svého b ra tra se r. 1291 pro vd ala za B oleslava II. M azovského. Z k lam án a v m anželství vrací se r. 1302 do P ra h y , nalézá klid v k lášteře p an en b enediktinek u sv. Jiří, kde je téhož roku žeh n án a na abatyši. J e jí lásku k duchovni a p řito m k rásn ě u p rav en é knize dosvědčuje je ště dnes 10 rukopisů U ni­

versitn í knihovny v P raze, jež abaty še pořídila. U védom ím e-li si, že opis úplné Bible se tehdy rovn al cenou m ěstském u dom u a nahlédnem e-li do těchto většinou p řek rásn ě zdobených knih, dostanem e úctu p řed ze­ nou, jež podle K oldy »snoubila v sobě se srdcem ženy du ch a mužného«. V šak jí ta k é K olda u rču je m ísto mezi všem i andělským i kury, neboť zná tolik jejich dobrých v lastn o stí a ctností, že podle nich m ůže b ý t za­ řazena do andělských kůrů , z nichž každý zvlášť v y n ik á u rčitou p řed ­ ností. O dm yslím e-li si dávku teh dy m oderní a panující ry tířsk é uctivosti, zbude nám přece přesvědčení, že K u n h u ta byla žena význačná. K olda ji srovnává se sv. Pavlou, n eb o t »takovou m áš to u h u po v ědění a tolik stu d u ješ ve svátých knihách ještě po dlouhých m odlitbách jako ona, ale tak é m ě n u tíš sk lá d a t spisy, jak o ona n u tila sv. Je ro n ý m a k p ře ­ kladu Bible«. A pokud se K olda přizn áv á, d o n u tila ho k sepsání aspoň dvou spisů: »O statečn ém vojínu« a »O příb y tcích nebeských«. P rv n í n ap sal r. 1312 a d ru h ý r. 1314, a oba jsou zachovány v n ejk rá sn éjším k odexu pořízeném K unhutou, v P asionálu ab aty še K unhuty. V ýklad podobenství o statečném vojínovi líčí v lastn ě d ějin y našeho vykoupení, jeho u trp e n í a sm rt. N ásled uje hned n ářek P an n y M arie, kde nejenom o plakává sm rt svého Syna, ale živě v y p ra v u je i rad o st zm rtvýchvstán í. P ro to celý ten to »nářek« byl od d íla oddělován a p ři­ pisován i jiném u autorovi, ale stu d ie P. A u gustin a S cherzerà dokazuje i zde au to rstv í K oldovo a začleněni jeh o do osnovy celého díla. Je d n o tliv é sta v y lidi a různ é d ru h y svátý ch m ají v nebi zvláštní p ř í­ bytky. R ovnéž ta k jsou tři rád y andělů, z nichž každý se děli n a tři kůry, k te ré se od sebe liší svým i úkoly a vlastnostm i. Je n M atka Boží m á v nebi zvláštní m ísto, n ad e všem i lidským i i andělským i sbory. K olda pro ni hledá m ezi všem i těm ito řád y místo, ale nalézá ho až nad sérafy. T ak celý spisek má silné zabarvení m ariánské. N ašem u spisovateli stačilo k sepsání těchto tra k tá tů ta k řk a lá tk a a podněty z b rev iá ře a m isálu. Je n n a něko lik a m ístech se v y sk y tu jí delší citáty ze sv. A ugustina, Jero n ý m a, B ernarda, A nselm a, Ř ehoře a D iviše Aerop. S e vzácnou pohotovostí kloubí dohrom ady Písm o sv., hym ny, sek ­ vence a výroky sv. Otců. P řito m ale zůstáv á m istrem form y, jeho řeč u kazu je n a vysoké lite rá rn í vzděláni; lahodnosti dílům dodává ry tm ick á prosa. »Nářek« P an n y M arie je sám o sobě jediný d ru h tohoto zpraco­ váni, neboť to není n áře k velkopáteční, ale už velikonoční. K olda nechce p sá t příliš hluboce, ale ta k é ne ú plně prostě. R ozhoduje se pro střed n í cestu. P řece v šak i když v řeči p ropuká často kazatelská form a, jež svědčí o předešlém p řednášení této lá tk y sestrám — všechny m yšlenky jsou stavěny na d ů k la d n ém theologickém základě a vědění, jež p rá v ě v této době podněcovalo m ystickou v lnu h lav n ě v k lášteřích do m inik án ek ve Š vábsku a L otrinsk u a dalo jí ráz theologické spekulace. N ení proto divu, že nám K oldovo dílo svědčí v této době o úctě Božského

Srdce, úctě n ástro jů um učení, i nanebevzetí P an n y M arie. Zde se ale dostávám e k otázce »Kolda a m ystika«. Zm ínili jsm e se už, že K oldova díla vzn ik ají v době, kdy se v sousední něm ecké dom inikánské provincii vzdouvá m ohutná v ln a ta k zvané n ě ­ m ecké m ystiky. K olda je současníkem E ckehartovým , s k terý m se podle jistých znám ek i osobně znal, a jenž byl r. 1307 jm enován i v ik ářem České provincie. K oldův titu l lek to ra u k azu je na to, že studoval v cizině, a jeho způsob p san í na kolínskou dom inikánskou školu. V p rvním tr a k ­ tá tu bychom m ohli nalézt sp ojito st se »snoubeneckou m ystikou« sv á­ tého B ernarda, neboť snoubenk a je pro K oldu n ejen C írkev a P an n a M aria, ale hlavně lidská duše. V elká cena lidské duše, její »šlechtičnost«, to už K oldu spojuje s h lavním i zástupci něm ecké m ystiky, k te ří ta k řk a obcházejí slovo hřích, jež je pro ně více vědeckým pojm em než sk u teč­ ností, s níž se m usí zab ý v at zpovědník, a jež jejich šlechtická mysl se snaží ta k řk a přehlédnout. K oldovo obrácení k lidské duši a n ab ád án i k jejím u n ejv n itřn éjšim u v ztahu k Bohu, jež občas u ného p ro sk ak u je, ukazuje, že jsm e o pravdu n a počátku velikého hn u tí, vedoucího k zv n itřn ěn i d u ­ chovního života a k tom u, co Jin d řic h Suso nazývá »očištění od tvorstva, převychovám s K ristem a přetv o řen i v Božství«. K olda je tedy jedním českým zástupcem těchto počátků. P okračovalo se i v Cechách dál? Na tu otázku se nedá odpověděti. Byly lite rá rn í doklady české m ystiky z tra ­ ceny nebo nebyly snad dosud objeveny? Spíše se zdá, že jich m noho n e ­ naleznem e a že jich ani m noho nebylo. N esm ím e zapom ínat, že ani ta k zvaná něm ecká m ystika není stejn é rozšířena v celém N ěm ecku, ale h lavně v jižním , a jin d e jen více m éně výjim ečně. T ak é asi Cechy už touto vlnou nebyly plně zasaženy. Proč? S nad jin á česká m entalita. Od K oldy vede sm ěr k duchovní prose v době K arla IV., k vzácném u M alog ran a tu , životopisům K ristovým a popisům jeho um učení, pocházejícím většinou od pražských universitních profesorů v době p řed h u sitsk é, k v el­ kém u eucharistickém u nadšení předhusovských refo rm áto rů a vzdělávací lite ra tu ře a duchovním spisům vycházejícím z ko n v en tů k anovníků sv á ­ tého A ugustina v Roudnici a jeho o kruhu, kde jsm e už ve střed u české »M oderní zbožnosti«, jež p řesa h u je d aleko h ran ic e Cech, zasah u je svým vlivem i sam é ohnisko znám é D evotio m oderny v H olandsku a tedy i nepřím o N ásledování K rista. T ento sm ěr je ale více už eth ick o -m o ráln í než m ystický, zam ěřený k form ování »dobrého« a zbožného Člověka a nedělá si náro k y na příliš tajem n é spojeni s Bohem . Je m u se česká po­ v aha o tv írá s plnou dychtivosti, a přineslo by to jistě své plody, kdyby příliš časně nebyl sveden na koleje cizí. K tom u ale zbývá d o d at ještě d ru h ý povzdech, že o tom všem dosud velm i m álo vím e a knihovny nám u k rý v ají poklady, jež ček ají vynesení n a světlo a na studium katolické sp iritu ality v Čechách. V I. V I. K o u d e l k a O. P.

D r O n d ř e j M. P e t r ů O. P.

Ct nost silných U m nohých lidí nem ají dobrý zvuk tak řečené ctnosti pasivní, jako trpěliv ost, pokora, m írnost, shovívavost, čistota; ty p rý dnešním u člo­ věk u neim ponují, protože více lá k á výboj než obrana. (Kdo ta k to soudí, nem á an i tušení, co síly je p otřebí i k těm »trpným « ctnostem , a p ráv ě k nim!) Beze všeho v ša k každý uzná, že s t a t e č n o s t je ctn o st skutečná, opravdovská. V té se shlíží kdekdo. Už m alý chlapec se v e svých p o hád­ kách vidí jako ry tíř bez bázně a hany, k te rý statečně sru b n e h lav u drakovi, aby vysvobodil princeznu. O becné m ínění vidí vzor statečnosti ve vojákovi, k terý v y dáv á všanc život p ro vznešené hodnoty: »vojín statný, přeudatný«, ja k ho opěvují lidové písně. H ned uvidím e, že zde prostý rozum usuzuje správně. — N ěkdy se v šak statečn o st b ere dost široce; nam noze se pod tím pojm em rozum í pevnost a v y trv a lo st v k až­ dém oboru, k de je zapotřebí p řeko n áv at n ějak é větší nesnáze. Kdo je tedy o p ravdu statečný? Ten, kdo občas přem ůže překážky, tře b a i těžké, nem usí je ště b ý t statečný. Člověk ta k m ůže p řek o n a t i značné obtíže, a přece nem á ještě c t n o s t statečnosti. Ty řečené nesnáze je možno n ěkdy odklidit i pod návalem vášně, na p řík la d hněvu. A však ctn o st statečnosti nám d á v á trv alo u pevnost sn ést a zvládnouti takové situace, v který ch vyd ržet je velm i těžko; m ám e na m ysli h lav n ě velká nebezpečí, zvláště života. Silou ctnosti statečn o sti snáší člověk dobře i n ejvětší zla. S t a t e č n o s t — jak o každá m rav n í ctn o st — n á s u d r ž u j e u p r o ­ střed mezi d věm a k r a jn o s t m i: mezi s tr a c h e m a upříliŠ enou n e r o z u m n o u o d v a h o u , s m ě l o s t í . C tnost značí totiž v y trv alé je d ­ nání podle rozum u. V našem příp ad ě ta ctnost o d s t r a ň u j e p ř e k á ž k y , k te ré by bránily lidské vůli, aby n ejed n ala podle rozum u, nýbrž aby u sto up ila od d o b ra p ro nějakou nesnáz. A víme, že h lav n ě strac h působí, že člověk u tík á od obtížného zla. A zde p rá v ě p ro ti tom u zakročuje sta ­ tečnost, aby se člověk nedal od vésti od je d n án í podle rozum u. J e ovšem jasn é, že ta k to je d n at by vždycky nepostačilo. O bčas je n u tn é rozvážné zlo i napadnout, když totiž je třeba, aby bylo odstraněno, abychom měli klid a bezpečnost. A i zde p ři tom n ap ad án i se u p la tň u je statečnost: k ro tí a p ořádá p řep jato u sm ělost, aby Člověk nevybočil zase na d ru ho u stran u , že by se h n al nerozvážně do nebezpečí h lav a nehlava. V elké slovo m á ctnost statečn o sti h lav n ě v nebezpečenství života, což je p ro tělesný život zlo největší. K dyž člověk vydrží i v této n ejv ětší obtíží, bude pevně stá t i p ro ti zlům m enším . A nem ám e na m ysli jen statečn o st ve válečném boji, nýbrž každý případ, kdy se p o d stu p u je pro dobro ctnosti nebezpečí života, jak o když kněz zao p atřu je nem ocného

nakažlivou chorobou, ačkoli ví, že velm i sn ad n o m ůže tu nem oc sám do­ sta t a um řít; podobně lé k a ř a ošetřovatelky. ftekli jsm e už, že ctn o st statečnosti je čin n á dvěm a sm ěry: vydržet a napadnout. N a p rv n í pohled by se zdálo sam ozřejm é, že dů ležitější a hlavnější je to d ru h é, útok. V ždyť to se zdá znám kou větší síly, když se útočí, než když se člověk jen b ráni. A ten, kdo snáší útok, u k azu je je ­ nom, že se nebojí, kdežto kdo n apadá, p ro jev u je n ad to je ště útočnost. — A le bystrý pozorovatel sv. Tom áš usu zuje p rá v ě opačně (Theol. sum m a 2. II. 123, 6). Ono je nesnadn ější po tlačit bázeň, než říd it sm ělost. Ta sm ělost je totiž oním velkým nebezpečím jak si sam očinně u v ád ěn a do náležitých mezí, kdežto pod vlivem nebezpečí strac h se jen zvětšuje. A proto v m írnění strac h u je hlavni úkol ctnosti statečnosti. N áleží jí tedy spíše nehybně v y trv a t v nebezpečí, než to zlo napadnout. Je n se do toho vm yslem e: K dy člověk m usí m ít více síly: tehdy, když m á v y ­ držet, či tehdy, kdjrž útočí? P ři d ů klad nějším zkoum ání dám e za p rav d u A ndělském u učiteli. K dyž totiž někdo snáší útok, cítí nebezpečí již jako příto m n é — a to více děsí —, kdežto pro ú točn ík a je to nebezpečí spíše jak o budoucí. S nášeti to p ředpo k lád á n ěkdy dost velké časové trv án í; je proto k tom u p o třeb a velk é síly, aby člověk vydržel, n ap ad n o u t však může někdo i jenom z náhléh o h n uti, jak o z h něvu, z neuváženosti, z n e­ zkušenosti a pod. A ještě něco. V každé ctnosti je obsažena radost. J a k je to však u sta ­ tečnosti? V ždyť ta přichází k úkonu jen v okolnostech neradostných když je člověk ve svrchovaném nebezpečí, zvláště života. A řek li jsme tak é, že je jí h lav ní úkol je m írn it strach. K d e v ša k je strach, tam ne­ bývá n ad by tek radosti. J e ted y statečn o st ctn o st ch m u rn á, n eradostná? — N aprosto ne. Víme, že h lav n i úkon statečnosti je ve snášení sm u tn ý ch skutečnosti, ja k o když jde o život anebo je na člověka útočeno alespoň ranam i. Jsou zde ted y bolesti duševní i tělesné. Ale zase s d ru h é stra n y m á ten sta ­ tečný potěšení z toho, že je d n á správně, podle rozum u a viry. P ěk n ě to v y já d řil ve S tarém Z ákoně stařec E leazar, když ho m učili: »Hospodine, ty víš, že snáším n a tě le tu h é bolesti, ale že to v duši z úcty k tobě trp ím rád« (2 Mak. 6, 30). N ěkdy se stává, že sm yslová bolest je ta k pru d k á, že se necítí ono duševní potěšeni ze ctnosti. A le jsou zase případy, že z m ilosti Boží p ro p u k n e duchovni rado st tolik, že člověk ú plně přehlíží tělesné bolesti. T ak v životopise sv. T ibu rcia se Čte, že když k ráčel po rozžhaveném uhlí bosým a noham a, pravil, že se m u zdá, jak o by šlapal po rozkvetlých růžích. — A le to jsou p říp ad y m im ořádné; pro norm ální po­ m ěry je ctnost statečnosti p ráv ě na to, aby rozum nebyl pohlcen těles­ ným i bolestm i. P rá v ě potěšení ze ctnosti p řem áh á te n živočišný sm utek, takže člověk dává přednost dobru ctnosti p řed tělesným životem . V ýstiž­ ně to napsal A ristoteles v E thice N ikom achově: »Kdo p o d stu p u je nebez­ pečí a m á z toho rad o st nebo alespoň ne zárm utek, je statečný.« (V p re-

kladu K rizově str. 29.) Od statečnéh o se tedy vždycky nevyžaduje, aby byl pln rad o sti a oplýval potěšením , že statečn ě snáší i n ejv ětší nebez­ pečenství; dostačí, že při tom není sm utný. A to je ú těch a i pro nás, slabé. O pak statečn osti je zbabělost: člověk se v yhýbá p ro tiv en stv ím i tehdy, když mu rozum řík á, že m á v y d ržet anebo je odrazit. P řiv o d it si na př. sm rt, abychom se vyhnuli chudobě, han b ě nebo něčem u podobném u, není statečnost, nýbrž zbabělost, slabost, m luveno objektivně. Těžší sice, ale k rásn ější je v y trv a t, bojovat za dobrou věc, trp ě t pro ni, a je -li třeb a i padnout, ale s p raporem v ruce. Tak je d n á člověk statečný.

Kř esť an a umění Byly doby, kdy spojení těchto dvou slov bylo sam ozřejm é: k ře sťa n um ělec i k řesťan -zá k az n ík byli ta k plni krásy své víry, že pro ni m ohli n a jít v ý raz je n ve skutečném umění. O becnost této duchovni situace p a trn ě m in u la a proto se stalo toto spo­ jení problém em . To bylo důvodem , že se o něm napsalo již tolik, že je dovoleno k něm u se v r á tit je n ze zvláštníh o důvodu. Zdá se, že ten to důvod tu je. Od um ění se požaduje služba. D obré um ění podle těchto zákazníků je to, k te ré slouží. Ze zákazníka se stá v á nájem ce, z um ělce nájem ník. A tu se vynoří otázka: je dovoleno p řev ést um ěni n a nám ezdný pom ěr? J e p ro um ění sam otné lepší bezuzdná svo­ boda či strik tn í požadavek? I k řesťan m á své K redo; nem á právo či do­ konce povinnost vyžadovat ste jn ě kategoricky službu svém u K réd u a um ění, k te ré toto K redo netlum očí, nem ilosrdně zavrhnout? J e tu tedy ak tu áln í problém k řesta n a-z ák az n ík a , na k te rý chcem e h le­ d a t odpovéď. A b udem e ji te n to k rá t h le d at zvláštní m ethodou, abychom nebyli p říliš ab stra k tn í. P ostavím e se p řed n ějak é n esporně um ělecké dílo a n a něm si budem e ov ěřovat své an o ano, i své ne ne, svůj souhlas i své požadavky. Vezměm e tře b a dílo v an Goghovo, abychom m ěli sv ě­ dectví z doby ne p říliš dáv n é — a abychom m ěli sku tečn é svědectví. Nuže, van Goghovo svědectví je p řed ev ším osobně o p r a v d o v é . Van Gogh hledal celou svou bytostí. A celou svou bytosti i odpověděl, že v přírodě, v práci, v dom ově a v o statních lidských útočištích poslední prav d y nenašel. Bylo by n ešetrn é sta v ě t se soudcem v an Goghovy sm rti p ři toliké vážnosti a trag ice jeho života. Ano, ta to sm rt je poslední pečetí jeho svědectví. Je třeb a n ec h at její ta jem stv í Tom u, jehož soudy nejsou soudy našim i. A le je to sm rt p arad igm atick éh o člověka a v řad ě jeho děl není nesm yslnou náhodou. N aopak, m á hluboký smysl. U vědom ujem e si závaznost a závažnost tak o v é opravdovosti. J e to otřásající výzva, aby především k řesťan sk ý um ělec h ledal se stejn o u silou, celou svou bytostí. J e ted y požadavek nekřesťan sk ý , když zákazník po­ žaduje na um ělci a jeho díle takovou opravdovost? A není p ak v an Gog-

hovo dílo m nohem blíže um ěni náboženském u než to, k te ré se spokojí dokonce i v nám ětu posvátném — lacinou líbivosti a sladce lže? V an Goghovo svědectví bylo p r a v d i v é . S velikou vážností hodnotil p rav d u véci tohoto světa a vydal svědectví P rav d ě, že svět poslední prav d y nem á. Vyslovil je jasn ě tříští b arev ných atom ů, k terý m i jak o by předznam enal budoucnost; vyslovil je d rtiv ý m výrazem m arnosti svých nám étů; vyslovil je po poctivém zkoum áni jejich obsahů a jejich ne­ bojácným zho řčením S úctou p řijím ám e toto zvážení prav d y věci tohoto světa. Ale k řesťan vie než kdo jiný čití tu výstražné volání a varován í, ab y se tyto prav d y nepovyšovaly na konečné a poslední. P roto si k řesťan p řeje a žádá, aby každý um ělec vážil ste jn ě p rav d iv ě aspoň jak o v an Gogh. P ro to si k řes­ ťan nepřeje, aby m u um ění p řestíra lo větší váhu těchto pravd, než sk u ­ tečně m áji. P ro to si k ře sta n konečné nepřeje, aby m u um ělec jen opa­ koval pilátovskou otázku po p rav d ě a p ři tom po n í nelačněl a nežíznil. V an Goghovo svědectví je v šak n e ú p l n é . Viděl jen nedostatečnost pozem ských věcí, ale neviděl sm ysl této nedostatečnosti. Došel až na p ráh věčnosti (O braz »Věčnost«), ale ta m zoufale zm lkl. A ť to bylo m lčeni jeho osobní nebo světa, v něm ž žil, na tom tolik nezáleží. Záleží však n a tom, zda o p rav d u není odpovědi. Zda m ůžem e d o u fat a chtít, aby aspoň k řesťan sk ý um ělec se rozhodl h le d at odpověď dál, sáhnout hlouběji do p ram enů um ělecké zkušenosti, ab y jí postihl jisto tu víry. Z ná-li v an Goghovo svědectví jen úpéni přírody, není dovoleno po­ žadovat na um ělci-k řesťan u , aby znal je jí h lubší tajem stv í, totiž jeji oče­ k áván í zjevení synů Božích? V ážím e si zjevení um ělcova. N epokládám e v šak za pohoršlivě žád at úctu k Z jevení Božímu, žádat, aby nebylo u tr a ­ ceno ani v um ěni, když již bylo lidem dáno. T ím m éně p o k lád ám e za ne­ dovolené volat um ělce od cisteren, k te ré vody d rže t nem ohou, k p ram e­ nům vody živé. N aopak m yslím e, že není dovoleno křesťanovi poselství Boží ta k v y trv ale a stydlivé zam lčovat! Van Goghovo svědectví je konečně n e g a t i v n í . Vyslovilo, a ť za sebe či za svou dobu, že ve věcech tohoto světa p rav d y není. Že neni možno do nich k lást poslední naděje a h le d at v nich jed in o u oporu. A le p ak je zcela přirozené, že k řesťan b u d e toužit po ste jn ě prav d iv ém a stejné opravdovém poselství positivním . Bude si vroucně žád at um ělců, k te ří dovedou z té to konečnosti v y jit a vést. B ude se m u stá le c h tít volat na ty, kdo m ají d a r v id ě t a tvořit, aby se nezavíjeli do Částečnosti věcí, do sam oúčelné a sam olibé tvo rby a neslevovali nic na trh u všední po­ ptávky. K do nám m ůže zazlít, že chcem e um ělce podobné p rav ý m p ro ro ­ kům , k te ří nevodí n a pouště p rázdnoty a pustoty, nýbrž vycházejí ze své sam oty a nesou dobré poselství? Snad řek n ete, že toho chcem e příliš na ubohém um ělci. Ano, jsm e tak nároční i ta k odvážní. T u je lépe žádat víc než méně! A le my vím e, že tu to službu nem ůže um ělec u sk u te čn it sám. N echcem e

se po do bat farizeům , k te ří u k lád ali břem en a nesnesitelná a sam i nehnuli prstem . Víme, že jsm e všichni jistou m ěrou povoláni k této tvorbě. Sloh um ění jd e ru k u v ruce se slohem života. U m ělec nem ůže tv o řit z ničeho. J e n ta k to m ůže zákazník k lást své požadavky. Služba um ění je pod­ sta tn ě vázána n a duchovní živiny, k te ré dodává celé společenství. N ev y n u tí ji an i resoluce um ělců, ani předpisy výborů stran , ani m in istersk é pero, ba an i b isk u p sk á berla. To bylo třeb a říci, co k ře sťa n od um éní žádá a za jak ý ch podm ínek to sm í a m usí žádat. T ím je dán o těž přesn é odděleni od snah, k te ré by se mohly p ovrchním u pozorovateli zd á t totožné. Josef Zvěřina E m a n u e l M o u n ie r: M ísto pro člověka, m anifest personalism u. Přeložil R Č erný, P ra h a 1948, 30 str., brož. 110 Kčs. Člověče p ro c itn i!. . . K upředu, k u předu, přátelé, d ějin y jdou k u předu (str. 289). M anifest vyšel knižně 1936 a znovu 1946, doplněný úvaham i o situaci personalism u. Č ten ářů m doporučujem e začít doplňky z r. 1946, v ysv ětlujícím i dobře historicko-společenské i osobní rozpoložení v záp ad ­ ní Evropě, z n ě h o ž a p r o t i n ě m u ž personalism us vznikl; zároveň p o ­ rozum ím e, proč mnozí (i katolici) vidí v něm jediné východisko z dnešní krise a poslední h ráz proti to talitn ím sm ěrům a systém ům . Společnost — h lavně západoevropská — je v 20 st. v krisi: dosavadní hodnoty, zřízení i zvyklosti se přežívají, je třeb a nových a dosud nejsou. Z čeho vznikla k rise a ja k ji řešit? Odpovědi jsou rozm anité (protikladné) a jednotlivé sm ěry usilující o řešen i se sváří. Ja k é je postavení jednotlivce a sm ysl jeho života, ja k se m á rozhodnout a zachovat se; jak p řek o n a t neplodné boje a sta n o v it si p rak tick é úkoly? Z této th em atik y vznikl v třic átý c h letech personalism us: soubor snah a sm ěrnic, jejichž cílem je porozum ět krisi a snažit se o in teg ráln í řešení, zm ěnit společnost v ž i v o t n í s p o l e č e n s t v í p r o l i d s k é l i d i ; ted y zachovat společnost a z a c h o v a t s e b e , je d n o tu své bytosti s je jím d v ojím zam ěřením k vlastní v n itřn o sti a k společenství, je jí sam ostatnost, volnou ak tiv itu , tran sc en d e n tn í poslání. Je n z tohoto d ějinného p ostavení a z odporu p ro ti krajn ostem , ničícím lidskou bytost, spojeného ovšem se snahou zm ěnit společnost a zabezpečit osobní život jedinci, porozum ím e tvrzením , znovu a znovu opakovaným , že personalism us n en í soustava, d o k trín a, ideolo­ gie stran ick á, že se může spojit s rozm anitým i K r é d y . . . ; personalism us je totiž řeč lidské osoby stojící n a přelom u dějin, mezi zan ik ající v zd ěla­ ností a vznikající novou, osoby donucené se rozhodovat a jednat, ač neví positivně pro co a ja k se m á rozhodnout. P ro to je n e g a t i v n í č á s t d í l a : rozbor m oderní společnosti, k te rá se příčí osobnosti, i n u tn o st p ře v ra tu (v rá tit lidi lidem a tran scen d en tn ím u jejich určení) a nového uspořádání vztahů lidských (k věcem , n avzájem mezi lidm i, k jednotlivým činnostem ); nedostatečnost i k lad y jednotlivých sm ěrů a sn a h usilujících o řešení k rise; nedostatky ve výchově, osobním životě jedinců, v hospodaření, ve stá té a m ezistátních vztazích; o p r a v d u

v ý b o r n á a je zřejm é, že au to r rozum í svém u th em atu. D obré jsou — ovšem bezobsažné — výklady o sm ěrnicích činnosti p ersonalistické a psycho­ logické ú v ah y o osobnosti (jednotě v m nohosti skrze uložené posláni, pro k teré se jedinec volně rozhodne, o zam ěření do v n itřn o sti, společenství a tra n s ­ cendentnu). Z ajím avé jsou i ú v ahy — ačkoliv s nim i nesouhlasím e — o »lidském absolutnu«, t. j. v irtu á ln í jednotě lidské přirozenosti v d ě ji­ nách a obdobě jednotlivých historických obrazů lidské bytosti, p řem ěň u ­ jících se navzájem a dosud n e h o to v ý c h . . . ; o n u tn o sti spojovat tra n s­ cendentno s a k tu eln ím postavením vlastn ím v d ějin ách a sn ažit se u sk u ­ tečňovat svůj vid (obdobně p latónsk é koncepci); o rozporu požadavku čistoty in tele k tu áln í a požadavků činnosti. N euspokojují v šak n ás positivní výklady, jichž je velm i m álo a jsou rozptýlené a neu rčité a nem ohou proto b ý t východiskem jed n án í: o trv a ­ lých lidských hodnotách, k terým i se stává in divid u u m osobností, se ne­ v ykládá; ani j a k p o r o z u m í m e svém u o s o b n í m u p o s l á n í (prostým ponořením do sebe?); ani ja k a čím je tře b a v ych o v áv at m ládež (leda snad ji p řip ra v o v at na osobní rozhodnutí); ani ja k se zaručí konsensus ve společenství p ersonalisticko-plu ralistickém (un itas c a rita tis je i podle au to ra je n sm ěrnicí). Z ásadně n utno říci, že positivní výklady jsou p r á z d n é , protože jsou podány v n eu trá ln í nenáboženské term inologii; posláni odpovědnost, transcendentno, soud d ě j i n . . . P ro k ato lík a je ab so lu tn é p latn ý vzor ži­ vota P án ě a jeh o přirozenosti a p rav d y víry jsou nem ěnné. P h D r A t h a n a s i u s S n o b i O. P.

P R f l c o u n u ¡= ü Tři myšl enky pro neděli Od prv ních strá n e k B ible přip o m ín á B ůh člověku, že je stv o řen k tom u, ab y b yl obrazem Božím nejenom svým duchem , n ý b rž tak é činností svého ducha. P rá ce není trestem . Již p rv n í člověk m ěl v zd ěláv at zah rad u r a j­ skou. Ale trestem je p o t a ún av a práce, ubý v án í sil. M álokdy se p řip o ­ m íná, když se zd ůrazňuje výše mzdy, že člověk n ed áv á je n práci, nýbrž že d áv á i své tělesné sily, a up o třeb ení až o potřebení lidských sil, že člo­ v ěk d áv á své m ládi, své zdraví, sv ů j život, takže sebevětší a vyšší mzda nedovede zaplatiti, co člověk do p ráce dává. T ohle vůbec n eresp ek tu je k apitalistický systém . Hned od začátku zařazu je B ůh jeden den klidu. Nejenom , aby si člověk odpočinul, nýbrž, aby se rozpom enul co n ejú čin n ěji na svou důsto jn o st

Božího tv o ra a Božího dítěte. Má se aspoň jednou za týden d ů k lad n ě roz­ pom enout na svou vznešenost a důstojnost. N eděle p ak připom íná ještě další, že člověk je K ristem vykoupen, že zm rtvýchvstán ím K ristovým je dotvrzeno vykoupeni člověkovo a jeho povznesení k důstojnosti Božího dítěte. P ro to je neděle ta k slavnostní, ta k k rásn á , tak provoněná, prozářená, protože n ám d áv á prožiti tuto krásnou, člověka nazvedající skutečnost. Posléze je ště přip o m ín á neděle, že ta k jako K ristu s vstal z m rtvých, ta k i my jednou v stan em e k plné slávě. N edělní bohoslužby, lepší šat a jídlo, krásn é zábavy m ají dát p řed chuf n á v ra tu ztraceného ráje, radostí a slasti, k te ré nás ček ají v náručí Božím v dom ovině, ke k te ré sm ěřujem e. V zájm u člověkově zdůrazňuje k řesťan stv í neděli a její duchovní p ro ­ žívání. Braito

Duch svátý vás vyučí veškeré pravdě Chápou to p ro testan té jako by nepotřebovali ú řed n íh o učení C írkve, protože je poučí přím o Duch sv átý p ři četbě Písm a, ale K ristu s neposlal učedníky psát, nýbrž učit a učit ne tom u, co napsal, nýbrž co p rav il a činil a ja k On vykládal již psané, Písm o S taréh o Zákona. Ale, i když nás učí apoštol a jeho n ástu p ce a zástupce, neum lkl Duch svátý v C írkvi a nepřestalo jeho působení. Je h o světlo působí v nás, že lépe rozum ím e K ristovu učení, že roz­ um ím e m u ve svém praktick ém , k o n k rétn ím životě, že rozum ím e, co P án od nás žádá v d an é situaci našeho života a co pro ni p rav í P ísm o a platí z Písm a, a co tedy m ám e vykonati. D uch sv átý nám dává viděti k rásu , hloubku a životnost K risto v a učení. Vidíme, ja k je toto učení plné sv até m oudrosti, ja k se v něm nic ne­ odporuje, ja k je v něm vše zladěno, ja k je to učení sv até a silné. Člověk osvícený D uchem sv. věří, ne, že musí. nýbrž v úžasu p o sv átn é vděčnosti, že sm í věříti, že byl učiněn účasten sv a té a obživující K risto v y pravdy. K ře sťa n osvícený D uchem sv átý m nachází v K ristově učení n esm írn é pro p asti krásy, radosti a lásky. V niká do tajem n éh o S rdce K risto v a a stá le lépe m u rozum í, stá le více vn ím á jeho hlasu. D uch sv átý d áv á posléze velkou životní jisto tu v K ristových pravdách. O kouším e v nich hlubinu, jedinou h lu b in u bezpečnosti i up ro střed vzruchu a neklidného p ro d írá n i se k velkým řešením . Pod vedením D ucha sv. stává se nám K ristovo učení věčně novým , ži­ vým, svěžím a m oderním . Vidíme, ja k odpovídá na všechny i poslední otázky. P ro c itu jem e, že tu sto jí před nám i, více, že tu hoří v nás p ravda o p rav d u božská. T é p ak klidně svěřím e a b ez v ý h rad n ě sv ů j život. To je tep rv e v íra živá. T ep rv e ta k to ji cítím e a prožívám e jak o opravdu božskou, to je st od Boha k Bohu, Bohem vedoucí. To je ono pom azáni D uchem svátý m o něm ž m luví sv. J a n (I J a n II.

27), kterým nás poučuje D uch sv átý a k te ré n ám dosvědčuje, že p ře ­ bývám e v K ristu. J e s t to ona posvátnost v duši, se k tero u k řesfan plný m ilosti, lásky a D ucha sv. přebývá s Bohem, m luví s nim a filtru je k až­ dou událost, každé slovo a čin, jež m á vykonat. P o sv átn á vážnost je ovo­ cem tohoto pom azání D uchem svátým . Toto pom azáni D uchem svátým , jehož vůn ě p ro n ik á člověka, dává mu rozum ěti slovu Božímu, poselství a kázání. D ovede si takový člověk vy­ b ra li i z nejprostšího kázání živné zrnko, jak o se opět nedá oslniti řeč­ něním a prázdnou posou, b y f veleum ělou. T ak to chápal již sv. A ugustin: »Co se m n e týče, m luvil jsem ke všem. A le k těm , k nim ž nem luví toto pom azání v srdci, jež u v n itř D uch sv. neposvěcuje, odejdou, aniž cokoliv pochytili. V nější učení je pouze po­ m ůckou a upozorněním . V nebesích je stolec toho, jenž vy u ču je s r d c e . . . M istr u v n itř uči, K ristu s učí, jeho osvícení učí. K d e chybí jeho osvícení, a posvěceni n adarm o venku znějí s lo v a ... (K I. Ep. sv. Ja n a, tr. II; 13 - P. L. t. 35, col. 2004). B r a í to

Jsem s t rašné sám Z nám dvojí osam ocené lidi. Je d n i m ají srd ce otevřené, ale nikdo n e­ chápe této jejich up řím n é a otev řené a k rozdáváni pohotové šíře. Ale p ráv ě tito lidé nejsou ve skutečn o sti osamoceni, protože s jejich stran y se stále otvírá jejich srdce, stále d ru h é zah řív ají, o b šťastň u jí, posilují, stále d ru h é obohacují. Je jic h společenství je sice jen s jed n é strany, ale n ikdy je nepřem ůže pocit hořkosti, zaujato sti vůči nechápajícím , vůči ne­ vděčným . Jsou ta k pevně zakotveni v Bohu a v dob rém a v e své dobrodějn é lásce, že nejsou osamoceni, že stále žijí ze svého v n itřn íh o spole­ čenství. N eříkám , že tím netrpi. Jso u jen lidm i a pro lidi je vždy hořké b ý t n e­ chápán. Od někoho lidé jen p řijím ají a nic n ev racejí, anebo ještě do­ konce se tv á ří udiveně, že by někdo od nich něco chtěl za to, že jim něco dává. To oni považují za sam ozřejm é. H lavně u svátých a dobrých se to pokládá za sam ozřejm é a p řijim á se s chladnou sam ozřejm ostí, že dávají, že obohacuji a obšťastňují. A nebo, a to již je tv rd ší, vůbec jakoby ne­ viděli dobrodiní, k te rá se jim udělují. Člověk zakotvený v Bohu však ne­ čeká n a odm ěnu okam žitého u zn áni nebo tep la projevovaného a u zn a­ ného společenství, protože žije ve společenství s Bohem a v něm ví, že ja k ti, k te ré obdarovává, ta k on sám nejsou odděleni, že jsou spojeni v Bohu, k terý chce, abychom jed en d ruh ém u byli zvěstovateli a zpro­ střed k o v ateli Boží lásky. A p a k jsou druzí lidé, k te ří nech tějí d ávat, k te ří zraň u jí bližní, k te ří jim i po h rd ají a p ři tom by chtěli, aby p ráv ě za to byli m ilováni, ab y za to byli objím áni láskou. Ti hodně m luví o společenství, stý sk ají si na osam ocenost, ale oni sam i se osam ocuji, isoluji se od d ruhých a Čím vice

si stý sk ají n a osam ocenost a dožadují se společenství ve jm én u p o v in ­ nosti druhých, tím vice p ro h lu b u jí p ro p ast skutečného osam ocení mezi lidm i. Ale i ty to lidi m usím e m ilovat a v ychov áv at svou láskou i k nim k e společenství. Braito

Theologie Zj evení Téžko se obejiti bez theologie v podávání Z jevení. A p rá v ě ta k se n e­ m ůže obejiti ta to theologie bez Z jevení. Z tohoto důvodu bylo raženo heslo, že filosofie je služebnicí theologie. Z jeveni sam o užívá našich slov a skutečných, životních význam ů n ašich lidských slov. Z jevení je dále pro n áš sk utečný život. N esm í jit m im o život. B ůh je život sám a chce náš. k o n k rétn í skutečný život prom ěniti, p řetv o řiti a naplniti. O statn ě i L u th e r i H us vycházeli ze svých filosofických předpokladů, bez kterých jich n ebudem e nikdy právi, m y, ale ste jn ě n e p ro testan té, k te ří spodním p ro lín án ím se p řiživují z K a n ta i když ho n ěk teří p o p írají docela rozhodně. Jin a k dojdem e ke stavu, že isolujem e Písm o od sku tečn éh o života, od ko n k rétn íh o lidského m yšlení a pom ůžem e dále budovati d v a světy, k teré se n ikdy nesejdou, ačkoliv přece bylo Z jevení dáno p ro život. Bůh neukončil svět když oznám il své Z jevení, neposlal kosm ickou k atasti'ofu n a svět, k te rý n ep řijal Božího Z jevení. J a k jsou m alich ern á všechna ta očekávání tv rd ý ch zásahů Božích. Už Jo n áše pokáral Hospodin, když dychtil po pom stě n ad h říšn ý m Ni­ nivem . N evíte, čího ducha jste, p rav il K ristu s učedníkům , k te ří svolávali oheň a síru n a nepohostinné město. D uch P án ě je láska a moc lásky a tou p ře tv á ří svět. N ikdy nem ělo k řesťan stv í správ nějšího p ro střed ku. K dykoliv sáhli k ře sťa n é k jiném u, je n si prodloužili oblouk k b ratřím . Z jevení P á n ě je zasazeno do tohoto světa, do jeh o k o n k rétn ích potřeb, do jeho k o n k rétn ích pokusů o řešení štěstí. P roto m usí u m ě t m lu v it k lidem řečí srozum itelnou a ke skutečným pom ěrům , ke skutečným okolnostem . Jin a k je učiním e na u rčitém úseku, pro u rčité lidi, p ro u rčité doby neživým , cizím tělesem . T ak ja k se k n ám Bůh sklání, ta k m usím e i my nésti jeho poselství ke každé době. A z každé doby si m usím e vžiti to, co je poctivě m íněno, oč je poctivě usilováno a nesm ím e u strn o u ti na starý ch zkam enělinách. Jin a k bychom se podobali v ousatém u kastelán u, k te rý h rd ě střeží sv ů j hrad, o nějž už nikdo nezavadí, k te rý b u d e stále ček at až m anové a p a ­ noši a ry tíři a básníci a zpěváci se budou v zástupech tísn it u bran. Bude je v id ě t hem žit se dole v údolí, docela n ery tířsk y u ž oblečené a n etro u b ad o u rsk y zpívající a b u d e se dom nívat, že to sm ěřu jí k něm u. B ude je ště ta k pošetilý, že si n ach y stá podm ínky p řijetí. A le ta veselá cháska dole pod hradem už o h rad nestojí. J a k by stála, když tam h o u -

kají sovy, zdivo se rozváží a oni si dole vystavěli w eekendové lehké chaty. K řesťan stv í není takovým zakletým hradem , nýbrž živým králo v stv ím živých Božích dětí, pohyblivým ov čin cem . . . Ja k si se mi ten člán ek ro z­ vezl. A le už to nechám , ja k se m i to rozběhlo. Braito

w

z

w

e

n

B ernanos: M rtvá farnost. — V yšehrad, 1948, str. 256, 93 Kčs. B ernanos po k raču je ve svém pitv án í h lu b in porušenosti lidského srdce. T aková m rtv á farn o st už není jen ve Francii. Z nám jich sám dost i u nás. F a r­ nost p ln á m rtvých srdcí, k te ré nic nevzruší, nic nezvedne k lepším u, kde hn ije p ro střed n o st a sm ěšnost, i když si nasadí m asku rom antism u a kdoví čeho. K dysi jsm e zde otiskli strh u jící kázání, poslední kázán i fa rá ře M rtvé farnosti. J e s t to k n ih a otřásající a proto podnětná. Z áb av n á ovšem ne. A le o to bude m ít větší význam , když se n ad n í zam yslí všichni ti, k terý m je líto všech m rtv ý ch srdcí a m rtvých f a r n o s tí.. D urych: Eva. T é nejkrásnější. — V yšehrad, 1948, str. 70, 42 Kčs. D ruhé vydání n ejkřehčích a nejčistších D urychových veršů. D urych se sklání m ilosrdně k E vě a pokorně před Tou n ejk rásn ější, to je st p řed M atkou Boží. D urych tu vyzpíval veškerý sv ů j soucit nejenom s Evou, nýbrž i s celým n ešťastn ým lidstv em a pokorně se choulí ja k žeb rák u tě, u k te ré je každý dom a, k te rá m á pro každého p ap rse k útěchy a síly. K niha vám p řip ra v í opravdu posvátné chvíle. H eidler A lex.: »Osobní a stavovský ideál«. — M orálně hodegetická studie. F rýdek, E xerciční dům 1947. M ladý Český theolog chce zde na 80ti strán k á ch podat vědecky p ro ­ hloubený úvod k vědě o náboženskom ravním vedení jednotlivců. K niha p a tří k p rv n ím pokusům o využití výsledků celostní psychologie pro individuální pastoraci a o v ytvoření spojovacího Článku mezi racionální m orálkou a k o nkrétním životem . T řebaže je n ám ět zdravým zjednoduše­ ním , je tu podáván s nutnou složitostí vědeckého rozboru. Seznam lite ­ ra tu ry na konci d ílk a svědčí o velk é sčetlosti au to ra. K n ih a je u rčena českém u knězi. M. D r M iklík Jo sef: Ježíš K ristus. — Rupp, P ra h a, str. 560, cena 160 Kčs. K oncipováno původně a knižně v ydáno jak o »Umučení K rista Pána«, tvoří toto nové dílo, doplněno v e své původní části a rozšířeno o celý jeden nový dii, věnovaný vzkříšení, nanebevstoupení a oslavení K rista P ána, jedno ze základních d ěl exegetických. V ědecké založení celého díla spolu s jem ným sm yslem p ro dram atick o u ličbu um ěleckou vytvořily z M iklíkovy knihy dilo, ze kteréh o vyplyne ja k hojnost dobra duchov­

ního, tak i čisté duchovní radosti. Pečlivým srovn áv án ím te x tů a podrob­ nou psychologickou analysou jednotlivých událostí a prostředí, studiem sociálně-psychologickým a podrobnou znalostí židovského zvykosloví od­ h alu je au to r nejednu roušku, vyvrací n ejednu pochybnost a přináší ne­ jeden nový dů k az o podivuhodné prav div o sti evangelií, aby nakonec v n ád h e rn ém fin ale provedl jedinečnou oslavu Spasitele. K udrnovský: K ristu s a C írkev. — K otrba. P ra h a, str. 80, cena 30 Kčs. D r M erel m á s naklad atelstv ím K otrbovým velkou zásluhu, že obnovil V zdělávací knihovnu, kterou kdysi v y dával n ezapom enutelný biskup P odlaha. V yšly tři k nihy a na rozdíl od bý valé knihovny, k te rá v nedo­ sta tk u dom ácích au to rů si dobře vypom ohla překlady, v šechny tři p rvé knihy nové řad y této knihov n y jsou originálním i studiem i. K udrnovského kn ih a je sice je n přek lad em E ncykliky o Církvi, ale i za to jsm e vdéčni. Alois K udrn ov ský: Boliovéda a je jí studium . — V ydal R upp v P raze. S tra n 106; K čs 63. J e to inform ační knížka o stu d iu theologie, především školním , nikoli vědoslovné p o jednání o theologii. P ro to výklad o je jí po­ vaze je s h rn u t na 11 strán k á ch a je jí d ějin y na 10 strán k á ch . Z ato po­ je d n áv á způsobem ta k řk a v yčerp áv ajícím o ú p ra v ě stu d ia na theologic­ kých učilištích a o podm ínkách pro získ án í akadem ických titu lů . R yška Jos.: De probatione p er iusiu ran d u m in proccssu crim in ali can o ­ nico. — Vyd. V elehrad, Olomouc. Za 60 Kčs. O dborná stu d ie z církevního práva. D okazuje, že očistná p řísah a v kanón, trestn ím řízení byla p ře ja ta pod vlivem germ ánského práva. V aněk F r. B.: Srdce. — V yšehrad, str. 144, s krásn ý m i barev n ý m i ilu ­ stracem i. O srdci lidském , o srdci usk říp n u téh o m rzáčka, o srdci našeho lidu ke konci roboty u nás. Život rodinný, náboženský, p lný p rav éh o fol­ klóru. Bylo dobré, že byla v y dána tato k rásn á, životná osvěžující kniha. Ja n Z ahrad níček : Jeřáb y . Básně, V yšehrad 1947, brož. 40 Kčs. — Bylo by n esp ráv n é d om nívat se, že Z ahradn íček nevidí sk u tečn o st jevovou a nedovede pozorovat. Ja k o jeho m istr B řezina m á i on n ejp rv e vidění prv n íh o zraku, dovede zejm éna k ra jin á řsk y m noho v id ět — ale všecko toto vidění zrakem fysickým je jen m ateriálem , k te rý p řep o d sta tň u je zrak d ruhý. N ejde Z ahradníčkovi o pozorovatelská vystihování jevů tohoto světa, jd e mu o jejich zaklínění do duchovního prostoru, o je jich v zrů st do vyšší duchové roviny, do nového p lánu linií a světla. V »Jeřábech« více než v předešlých sbírk ách tíh n e jeho vidění k vášn iv é celistvosti; p ravím — tíhne, vzpíná se — to je p ráv ě k ara k terisu je. Z erm atten : K rev m rtvých. — V yšehrad, 1948, str. 240, K čs 80.—. N e­ odložíte knihu, dokud ji celou nepřečtete. T ak je dějové i psychologicky zajím avou. Psychologie a dějiny rodových staletých nenávistí, jež se pokouší o d stran it sk utečná k řesťan sk á lá sk a čistého děvčete k h ru b ém u hochu, k te rý ale v srdci rovněž odsuzuje ono nep řátelstv í. L áska vítězí nad oběm a stranam i. K niha vysoké m rav n í i um ělecké úrovně. Z ýbal: S trýček Pleva. — P ra h a, V yšehrad, 1948, Kčs 70, váz. K čs 95.

Rozhovor sv. Cypriana, biskupa z Karthago s jeho žáky Přistoupili jako obyčejně večer před slavným shromážděním lásky učedníci a služebníci Cypriánovi. Byli mezi nimi i pres­ byter Adauctus a jáhen Quintilianus. ADAUCTUS: Otče, přišly smutné zprávy z Karthaga. Prefekt Ausonius plní příkazy císaře Decia velmi zevrubně. Má v rukou jmenný seznam těch, kteří se dlouho neukazovali ve chrámech, kteří jsou podezřelí z křesťanství nebo snad jen z příchylnosti ke křesťanství a podle toho seznamu jsou všichni postupně vo­ láni k němu a jsou nuceni vykázat se kněžským listem, potvrzu­ jícím, že se klaněli státnímu božství, že mu obětovali a že se poklonili božskému císařskému majestátu. Píše jáhen Aemilius, že mnoho, přemnoho křesťanů obětovalo modlám pohanským. CYPRIANUS: Přijímali jsme příliš snadno čekatele a příliš snadno a brzo jsme katechumeny obmyli v posvátné koupeli křestní. QUINTILIANUS: Asi nebyli dostatečně vyučováni a zkoušeni. ADAUCTUS: O vyučováni někteří ani nestáli. Mnozí jednali jako bohatý kupec Lupullus, který posílal na katechese svého otroka, jenž mu pak zkráceně sdělil obsah katechese a zjednal mu propouštěcí list k přijetí křtu. CYPRIANUS: Neblahé listy. Mnozí odpadli, ale mnohem více je těch, kteří neodpadli a neobětovali, avšak podplatili úřed­ níky kněžské i císařské, kteří je zanesli mezi obětníky a dali jim potvrzení o vykonané oběti. Nosí s sebou libellos jako vzácný dokument a nazývají je »dovolením k životu«. ADAUCTUS: A používají jich jako prostředku k získání úřadů, hodností a majetku. CYPRIANUS: Už mají své jméno. Vedle »sacrificati«, kteří obětovali maso modlám, vedle »thirificati«, kteří vztáhli ruce nad řeřavým uhlím, jako by obětovali kadidlo, jsou tito třetí, »libellatici«, kteři neobětovali, ale dali se zanést do seznamu obětujících. ADAUCTUS: Kdo jest zapsán s ďáblem, ďáblův jest a do ohně jeho přijde. Karthago celé přijde do ohně věčného. Běda libellatikům. QUINTILIANUS: Ale vždyť neobětovali. Je to jen lest. Byli nuceni a v nesnázi jest dovolena lest. CYPRIANUS: Zapření víry není dovoleno. Kdo si dal vystavit

potvrzení, že obětoval, i když neobětoval, prohlásil se před svě­ tem za obětníka. ADAUCTUS: Stydí se za kříž Kristův a nechtějí trpěti s Kris­ tem. Chtějí s ním jen být oslaveni. Üzká jest cesta do nebe a málo je těch, kdož po ní kráčejí. CYPRIANUS: Musím se vrátit ke svému stádci. Chybí jim přítomnost pastýře. ADAUCTUS: Nic jim neprospěje tvá přítomnost, Cypriane. Svět je ztracen. Jen hrstka vyvolených, malé stádečko, ty a my a tvoji dojdeme slitování. Pán brzy přijde a sežehne dechem úst svých celé pokolení bezbožníku. Ohněm a. sírou spali celý svět zemský. Což jsi dosti, Cypriane, nemluvil, nepsal, neučil, nevaroval? A milost Páně hojná byla k lidu. Oni však odešli za starostmi o život svůj. CYPRIANUS: Ale my jsme také utekli, Adaucte. ADAUCTUS: Docela podle slov Páně: »Vyženou-li vás z jed­ noho místa, utecte do druhého«. Biskup je povinen uchovat se pro obecný lid. CYPRIANUS: Carpathius už kuje pikle a svaluje na mé še­ diny zbabělost všech mých oveček pro můj útěk a pro mé ukrý­ vání. QUINTILIANUS: Tys příliš vzácný a důležitý, Cypriane, po­ třebný pro den Páně. On přijde co nejdříve jako vítěz. Proto není potřeby pracovat a podnikat cokoliv. Pán stojí přede dveř­ mi. Kdož zemrou, půjdou s ním kralovat, kdož nezemrou, budou hned oslaveni v tělech svých. Osidlo již je roztrženo a my jsme vykoupeni. Pán všechno řekl a ty jsi, Cypriane, všechno opako­ val. Klekněme na kolena a čekejme, až přijde k soudu. CYPRIANUS: Nikdo, ani syn člověka neví, kdy přijde hodina Páně. A dokud nepřijde, musíme svědčiti o něm a volati a učiti. ADAUCTUS: Ale kdo uvěří nám? CYPRIANUS: To je věcí Páně, koho si přitáhne, komu sluch otevře a srdce obměkčí. My smíme přivítati Pána jako věrní slu­ žebníci Páně bdící ve slově jeho. QUINTILIANUS: Satan už je přemožen. Nepravost jest totiž naplněna a my čekáme jen na slavný Jeho příchod. CYPRIANUS: Mistr nám však řekl: Jdouce, učte všecky ná­ rody ... Pokud je jeden člověk, který neslyšel poselství Páně, nepři­ chází ještě hodina jeho soudu. Pán nás poslal a dokud neusedne

k soudu s námi, služebníky svými, nemůžeme přestat kázat, jak to řekl blažený Pavel: »Běda mi, kdybych nekázal«. ADAUCTUS: Kdo nám uvěřil? A kde jsou tí, kteří uvěřili? Sacrificati, thurificati, libellatici ... CYPRIANUS: Ano, ale ve slabosti se utvrzuje sila naše. (Neznám ý au to r: V ita s. C ypriani episcopi. cVT.) P. S i l v . M. B r a i t o O. P.:

Panna Maria nás připravuje k dobrému přijeti svátosti S vátosti sice působí ex opere eperato, tím , že je vyk o n án svátostný před ep san ý úkon p ředep saným způsobem , že se u skuteční ono posvátné znam ení, ale m usím e je p řijim ati ja k je vhodno lidí, to jest, svobodných bytosti. M usíme je přijm o u ti otevřenou m yslí a pohotovou vůlí. V ýjim ku tv o ří je n sv á to st k řtu , k te rá se udílí jakožto sv á to st ke spasení naprosto n u tn á i m alým dětem , jejichž k řeh k ý život o prav ň uje, ab y byla udílena, i když rozoum ek a v ůle o ní ničeho nevědí. A le jin a k je přece třeb a p řijim ati svátosti ve vědom í, rozum em a vůlí. A čím více se rozum s v ů lí otevřou — nem usí to p lně o tev řen í b ý t hned při p řije tí — s tím větším u žitk em p ak jsou svátosti p řijím án y . Řekl jsem , že nezáleží ovšem jen na p rv n ím p řije tí s o tevřen o u m yslí, protože sváto sti působí ex opere operato, jak m ile je svátostn é znam ení u sk u ­ tečněno, ale je v tom m alé nedorozum ění. S v áto st je tedy v k o ře­ něna. svátost je zasazena do člověka již tím, že je usk u tečn ěn a jako posvátné znam ení, ale sváto st je zasazena do života, do našeho života a náš život je životem rozum u a vůle, a p ro to i duchovní n ad p řiro ­ zený život je u skutečňován v rozum u a v e vůli. A tím v íce působí v nás sváto sti životné, čím v íc e p ro n ik ají náš sk u tečn ý život, to je st čím více je vním ám e, prožívám e, pronikám e, do sebe zasazujem e svým rozum em a čím více se n ám stá v ají chlebem , životem , štěstím , láskou, obsahem a n a ­ plněním . Ovšem, to m ůže b ý t použito ta k é až p o čase. A le jen ab y bylo použito. T ak všichni p řijím a jí ve svátém p řijím án í celého K rista, ale protože mu n eo tv írají svůj život, anebo jen m álo, podle toho, ja k o tv íra jí nebo n eo tv írají: sum it unus su m u n t mille, qu an tu m isti ta n tu m ille . . . quam s it d isp a r ex itu s . . . Zde přichází na pomoc p řím lu v a M atky P áně. N ebof i to p a tří k m a t­ činu úkolu, aby p řip ra v ila děti n a to, co m ají p řijm o u ti, a aby je p ři­ p rav ila na příchod otcův, aby je u d ělala roztom ilým i, m ilým i, p říje m ­ nými. C hceš-li se připodobniti Bohu, odlož všechno své, všechnu sebelásku a Bůh tě napln í sebou, On tě naplní v té m íře, v ja k é se vzdáš, vyprázdníš

sebe. P. C ondren p rav í: P řistu p u je š k Ježíši, k te rý zničil sam a sebe. V šechno tu mizí. I jeho božství i jeho člověčenství. Ve sv áto sti o ltářn í je dokonalé sebezničení K ristovo. T ak p řistu p u j ke svátosti o ltá ř n í V n ap ro sté pokoře. O pokoře se praví, že je st locus pro p riu s gratiae. Pokora je v la stn ím m ístem m ilosti, dom ovinou m ilosti. P okora o tv írá duši všem milostem . T ak p rav í sv átý Tomáš. P án blahoslaví chudé duchem . J im o tv írá k rálo v stv í nebeské, království svých tajem ství, svého srdce. M aria je naši učitelkou v této hluboké pokoře, v této nejv lastn ější pravdivosti. H uku v ru ce s ní jd e láska k Bohu. N em ůže Boha m ilovali, kdo je pyšný, sebevědom ý, kdo m ilu je sebe. J e n d uše zcela p o korná a m alá, jen ta duše, k te rá je přesvědčena o sv é ubohosti a nicotě, jen ta m ůže Boha víc a více m ilo v at! J a k bychom m ohli m ilovati někoho nebo něco, k d y ­ bychom byli přesvědčeni o své velikosti? P a k bychom m ilovali jen anebo především tu svou velikost, a nem ohli bychom se pozvednout k p rav é lásce. L áska ro ste na dřevě pokory. Cím si co více zam ilujem e, tím více krásy v tom vidím e. T ak je n lidé opravdu pokorní se dovedou sliti v jedno s Ježíšem a se všem i ostatním i, k te ré Ježíš m iluje. Je n pokorou a láskou se d áv ám e v e ­ stavět! dokonale do jednoho tajem n éh o tě la a tv o řím e dokonalou je d ­ notu jednoho těla. S v atý A ugustin p raví: »Jednota, zbožnost a láska. Je d in ý chléb, v y ­ tvořený z m nohých. Chléb není u h n ěten z jednoho zrna, n ý b rž z m no­ hých. E xorcism y ocitl jsi se pod m lýnským i kam eny. N a k řtu sv átém jsi byl p ro n ik n u t vodou. T eď přišel v tebe D uch svátý. Ja k o oheň, k te rý peče chléb. B uď tím , co zříš. P řijm i, co jsi. A co se tý k á kalicha, viz, že m noho hroznů visí na vin ném keři. A le šťáv a všech se m ísí v jednotu.« Je n kdo ta k to chápe velebnou sv áto st jako sváto st lásky, k te rá nás spo­ ju je s tím, jenž za všechny um írá, jenž se všem dává, jenž všechny ob­ jím á láskou, jen takové sv a té p řijím án í dovede z n ás u čin iti dobré slu ­ žebníky tě la K ristova, jeho svátého tajem n éh o těla, jeh o C írkve. Ve velebné svátosti se nám podává tělo Ježíše K rista, s ním ž se spo­ jilo jeho božství. N ejvíce v yniká v e v tělen í velk é ponížení, ono zničení sam a sebe, o k te ré m m luví sv átý P avel, když praví, že K ristu s vzal na sebe podobu otroka. S pasitel žádá pro dobré p řije tí svého těla, když ne dokonalou pokoru, tedy aspoň pohotovost p řijm o u ti tu to pokoru K ris­ tovu, u znati svou m alost a ubohost. Je n této pokoře pak dá K ristu s svou velikost, jen do ni přelije své bohatství. N edá přece B ůh sv é m ilosti do duše, k te rá by si p ak ty dary p řivlastňovala. D ále bylo u skutečněno sv a té v tělení ve velk é lásce k Otci a k nám . T u to lásk u chce n ám d á ti S pasitel, ale i jí opět m usím e o tev řití svou dobrou vůli a svou pohoto­ vost, sn ah u usilovati aspoň o tu lásku, k te rá se nám podává k u sk u teč­ ňování.

M aria P an n a byla ozdobena v nejvyšši m íře všem i těm ito ctnostm i, k te ré S pasitel působí v nás. Protože p ak je naší m atkou, m á svrchovaný zájem n a tom, abychom se jí v tom podobali, abychom se jí podobali v je jíc h ctnostech. A bychom byli podobně p řip ra v en i ku p řije tí jejího Syna, jak o ona byla přip rav en a. K dyž ona byla obdařena všem i m ilostm i k tom uto úkolu a k tom uto vyznam enání, je pochopitelné, ja k jí d á le zá­ leží na osudu těla jejího Syna. P roto se je jí m odlitby a její působení k tom u nesou, ab y nám vyprosila podobný stav. Ježíš prav í k e sv a té K ate řin ě: »Víš ty, co jsem já a co jsi ty? J á jsem ten, k te rý jsem, a ty jsi ta, k te rá není.« M aria znala nicotu lidského stv o ­ ření, k te ré bylo z nicoty vyvoláno do života a že vše, co má, i když je p ln á m ilosti, že m á jen od Boha. N eboť je celá v y já d ře n a v tom svém pokorném volání: E jhle, já služebnice P áně, sta ň se mi podle slova tvého. Služebnice, k te rá je ke všem u pohotová, k te rá ví, že celá je jí b y to st zá­ leží p rá v ě v tom, že je služebnicí Páně, že m usí p ro to b ý t jediným Ano, S taň se mi, k celé v ů li Boží a ke všem je jím výzvám . S vatý B ernard p rav í: V irg in itate placuit, h u m ilita te concepii: P a n e n ­ stvím se zalíbila, pokorou počala. Ja k o byla M aria jen a jen služebnicí P áně, i my se m usím e zcela z tra ­ tili v této skutečnosti, že jsm e tvory, že jsm e úd y Těla P áně. M usím e všechnu svou pýchu odložiti a b ý t je n a je n údy Těla P án ě a snažiti se poslouchali své hlavy, stá v ati se stá le dokonalejším i ú d y svátéh o těla, jež si ve všem stá le více u v ěd om uje tu to svou p odřízenost vůči B ohu a jeho vůli. To je res sacram enti E ucharistiae, u n itas corporis m ystici . . . jednota tajem n éh o Těla K ristova. M aria se d ala cele i se svým m ateřstv ím i s m a­ teřsk o u duší i s m ateřskou obětavosti a bolestí a pohotovostí k obětem a bolestem do služeb tohoto tajem n éh o K risto v a Těla. P ro to je pohotová nám pom áhati v tom, abychom ta k to p řijím ali n ejsv ětější svátost. K de je dobro, jeví se snah a sdíleti se dále. K de je p ra v á láska, tíh n e k jednotě ke sdělení se naprostém u, k odevzdáni se, k oddání se všem. K dyž opravdu si zam ilujem e Boha, Ježíše K rista, p ak toužím e po spojení s ním. T ak nás Bůh stvořil jako bytosti sdílné, jak o bytosti, k teré se m u­ sejí rozlěvati. V tom to vzájem ném sdělování a v tom to vzájem ném obo­ hacování svou dobrotou jsm e lidm i a jsm e k řesťan y . K řesťan je ten, jenž nežije sám sobě, nýbrž p rá v ě protože m iluje Boha, protože poznal Boha, protože m á Boha, chce se oň s ostatním i rozdělili, chce i ostatn ím tohoto Boha zvěstovati, chce i o sta tn í učiniti šťastn ým i v tom to sladkém Bohu. T ak se rozběhla M aria P a n n a s ch v átán ím na hory rozděliti se o r a ­ dost, že počala Mesiáše, že M esiáš již p řijde, že jej již nosí pod svým srdcem . T ak duše, k te rá opravdu p řijím á, hoři svátou touhou, všem p ři­ blíží ti tohoto Boha, všem jej zvěstovati. P řijím á m e totiž K rista, k terý se rozdělil s ostatním i o všechno. P ro to nás M aria P an n a ta k to p řip ra ­ vuje, abychom dovedli podobně se se všem i rozděliti o své štěstí v Bohu a

245

p ři jm ou ti všechny úkoly a t se zdají sebevzdálenější k tom uto zvěstování. N eboť když sám slovy nezvěstuješ, službou svou zvěstuješ již lásk u K ris­ tovu, k te rá tě k této službě vede, a um ožňuješ ostatním , aby se mohli klidněji a b ezstarostněji věn ovati hledání a nalézání Boha. Protože M aria to užila po Bohu, po nejživějším spojení s ním , ja k u k a ­ zuje je jí zasvěcení se B ohu v pan enstv í, tak byla naplněna. B ůh sám přišel k ní a vtělil se v ní. T ak se n ám B ůh sdělí, ja k b udem e po něm toužiti. K dyž se naučím e od P anny M arie této touze po Bohu, napln í n ás B ů h podobně svou blíz­ kostí, svou neobyčejnou blízkostí. Čím budeš pokornější, čím více u znáš svou ubohost, k te rá p o třeb u je Boha, tím v íce budeš po n ěm toužiti, a čím více jej budeš m ilovati, tím více budeš po něm toužiti a tím více tě sebou naplní. Toužím e po K ristově blízkosti v e S váto sti o ltářn í. M aria p a k n ám p o ­ dala tohoto K rista, M aria nám jej stá le podává. O na si jej vytoužila a proto i n ás naučí té to touze. Ja k o odpověděla na podobnou to u h u své spřízněně duši, A lžbětě, ta k odpoví i nám , p ro tože se přece nezm ěnila a je jí stav blaženosti neznam ená, že by již nem ěla zájm u o ty, k te ří po­ dobně touží po K ristu , po Ježíši a po jeho blízkosti. P ro to je třeba, abychom se k M arii u tík ali v této své touze po Ježíši. K do se o te v ře působení M arie zvěstovatelky, k te rá se p řib ližu je s K ris­ tem pod srdcem té, k te rá po něm podobné toužila, p řijd e i k n ám i nám podá nesm írnou blízkost jeho a d á nám pod svým srdcem , na k te ré nás p řitiskne, poznati, ja k blízko je nám Pán. P ro to rozum ějí ctitelé M arie P an n y této sv áto stn é blízkosti a p ro to po ní žízní a proto b ohatě z ni žijí. P ro to ta k é nem ohou poznati tu to blízkost K ristovu v E uch aristii pro testan té, protože n eznají M arii P an n u , protože od ní nech tějí p řijím ati poselství o K risto v ě blízkosti. R. M. D a c í k O. P.:

Meditace nad encyklikou Pia XII. Mediator Dei 5 H lavní problém celé liturg ick é obnovy je účast věřících p ři n ejsv ětější oběti m še svaté. Čím lépe kdo pochopí, co to znam ená ú častn iti se Činně m ešní oběti, ' a čím dokonaleji p rom ění m yšlenku v čin, tím více bu d e če rp at z nejsv ětější oběti. P apež zdůrazňuje, že všichni věřící m ají po­ važovat tu to ak tiv n í účast při mši svaté za svou h lav n í povinnost a n e jvyšší důstojnost. 79. Mše svátá nem á b ý t jen jakousi pobožností p ro věřící, nem á b ý t je n příležitostí k tom u, aby si vykonali svou soukrom ou po­ božnost, ja k tom u, bohužel, velm i často bývá. M odlí se p ři mši svaté, m ísto aby se m odlili mši svátou. Jso u n a m ši svaté, m ísto aby spolu s knězem podávali Bohu oběť N ového Z ákona. Ano, m nohdy jsou jen a

jen trpným i diváky p ři mši svaté, m ísto aby byli obětujícím i a oběto­ vaným i. O tázce a k tiv n í účasti při mši sv a té v ěn u je papež zcela zvláštní pozor­ nost. Je d n a k proto, aby přesně vym ezil te n to pojem účasti věřících v euch aristické oběti a tím zam ezil n esp ráv né ch á p án í té to ta k důležité věci v liturgickém životě, je d n a k ta k é proto, aby všechny věřící povzbu­ d il k stá le hlubším u p ro n ik án í v ta jem stv í m še svaté. Encyklikou u silu je papež především o to, aby se m še sv á tá sta la b o h atý m p ram enem po­ svěcení pro věřící. A le tím se sta n e v té m íře, v e k te ré věřící pochopi a uskuteční svou a k tiv n í ú čast v ni. S kutečnost účasti věřících ve svátý ch tajem stv ích u k az u je sam a m ešní litu rg ie n a nejednom m ístě. M nožné číslo, k te ré nacházím e v m noha m od­ litb ách p ři mši sv até ja sn ě naznačuje, že tu to oběť p řin áší celá obec v ě ­ řících. V ob řad u nalévání v ín a a vody do k alich a viděli často O tcové n e ­ jen sym bol spojení božské a lidské přiro zen o sti v Ježíši K ristu , nýbrž ta k é spojení kněze a věřících v euch aristick é oběti. P ro to se ta k é obrací kněz po obětování k věřícím a vyzývá je: »M odlete se, b ra tři, ab y m oje i v aše oběť se sta la p říjem n ou u Boha O tce všem ohoucího.« Bylo tedy v C írkvi vždy přesvědčení, že v eu charistické oběti m ají ú čast ta k é věřící, k te ří nesm ějí b ý t pouhým i diváky, n ý b rž spoluobětníky a spoluobětovanými. A důvod k tom u v y ja d řu je encyklika ta k to : »Není ani divu, že jsou v ěřící povýšeni k takové důstojnosti. V ždyť očistnou koupelí k řtu se všichni k řesťan é stá v ají údy tajem n éh o těla K rista -k n ě z e a pro nezrušitelné znam ení, k te ré se v tisk u je do jejich duše, jsou určeni k bohoslužbě; a tak se p řim ěřen ě svém u stav u stáv ají účastným i K risto v a kněžství.« 86. A v encyklice M ystici Corporis psal P iu s X II. podobně: »Bylo v ůlí K rista P ána, ab y se toto zázračné spojení m ezi n ám i a naší božskou H lavou zvláštním způsobem stalo p ro věřící p atrn ý m eucharistickou obětí. V ni totiž zastupují kněží netoliko našeho V ykupitele, nýbrž tak é celé m ystické télo a jedn o tliv é věřící. V této oběti v šak ta k é věřící B e­ rá n k a bez poskvrny, přivolaného jedním knězem n a oltář, za společných m odliteb, ru k am a téhož kněze, pod áv ají věčném u Otci jakožto m ilou o b ět ch vály a sm íru za potřeby celé Církve.« (II. 5.). T yto a podobné m yšlenky nepochybně vedly papeže P ia X., když při jisté příležitosti povzbuzoval věřící znám ým i slovy: »N ezpívejte při mši svaté, nýbrž zp ív ejte mši sv á­ tou.« C htěl říci, že mezi všem i ú častn ík y eucharistick éh o tajem stv í m á b ý t co n ejvětší jednota, kterou b y nem ěla k a lit rů zn o st m odliteb, všichni by m ěli jakoby jed iným hlasem spolu s knězem a v tajem n ém spojení s Ježíšem K ristem p o d áv a t tu to oběť nebeském u Otci. D okud nebudou pochopeny ty to výzvy papežů, dokud se budou věřící zam ě stn á v at p ři mši svaté podle svých osobních libůstek, nebude pro ně m še sv átá oním bo­ h atý m p ram enem posvěcení, k terý m m á b ý t podle v ů le Ježíše K rista a jeho C írkve. M aji-li se tedy věřící ak tiv n ě účastni ti eu charistick é oběti, je nyní

otázka, v čem záleží tato jejich ak tiv n í účast. P řesn á odpověď na tu to otázku je velm i důležitá, n em á-li se liturgické h n u tí d o sta t na nesp ráv n é cesty. V každé věci možno p řeháněti. A každé přeh án ěn í je nesprávné, protože znam ená vždy určitý výkyv buď n ap ra v o nebo nalevo. I v otázce ak tiv n í účasti věřících v euch aristick é oběti m ůžem e v id ět ty to výkyvy: jedni by chtěli ztotožnit ú čast věřících v K ristově kněžství se sváto stn ý m kněžstvím služebníků oltáře, druzí zase naopak u d ržu jí věřící ta k daleko od spoluobětování s knězem obětníkem , že z nich činí pouhé pozorova­ tele svátých tajem ství. C hcem e-li m ít sp ráv n ý pojem ak tiv n í účasti v ě ­ řících ve m ši svaté, m usím e jí rozum ěti, tak , ja k jí rozum í encyklika. P řed ev ším je tře b a si uvědom it tř i předpoklady: 1. Mezi kněžstvím svátostným , k teréh o se dostává vyvoleným služeb­ n ík ů m o ltáře, a ta k zvaným kněžstvím obecným , k te ré je m ajetk em všech věřících, ja k u k az u je sv. P etr, je po d statn ý rozdíl. V ěřící se je n zcela vzdáleně účastní ve svátém kněžství K ristově, pokud jsou s n ím jakožto V eleknězem N ového Z ákona spojeni m ilosti posvěcující a pokud ve sv á­ to stn ém ch a ra k te ru k řestn im a biřm ovacím d o stáv ají moc p řijím a t další svátosti a b ý t bojovníky za v íru , čím ž p řisp ív ají k rozm nožení cti a slávy Boží. E ncyklika p rav í výslovné: to, že se věřící účastní e u c h a ris­ tické oběti, »nijak neznam ená, že m ají kněžskou moc.« 81. 2. P ro to zcela práv em odsuzuje encyklika jak o n esp ráv n ý n ázor o ta k zvané koncelebraci všech věřících s knězem . T ento blud, k te rý se v po­ slední době v něk terý ch k rajích šířil, tvrdil, že jen lidu se d o stáv á p rav é kněžské moci, zatím co kněz jedná toliko z úřadu, k te rý mu sv ě řila obec. P ro to prý mši svátou v p rav ém slova sm yslu slouží všichni věřící s k n ě ­ zem. K něži by p rý nem ěli sloužit sam i mši svátou, n ý b rž vždy společně se shrom ážděným lidem . S h led iska katolického dogm atu je na p rv ý p o ­ hled zřejm é, že jd e o blud, jehož východiskem je popření sváto stn éh o kněžství, kteréh o se dostává jen povolaným k této posvátné službě. K něz p řistu p u je k o ltáři jako zástupce K ristův, jak o p ro střed n ík mezi Bohem a lidem , což nelze říci o obci věřících, k te rá nem ůže b ý t nikdy nositelem kněžské moci. 83. 3. Z toho následuje, že v přesném slova sm yslu slouží m ši svátou jen kněz, že jen on slovy prom ěňování p řiv ád í Ježíše K rista na o ltář. »Ne­ k rv av á oběť, p rav í encyklika, p ři níž jest K ristu s ve stav u o b ětního d a ru příto m en n a oltáři, jakm ile jsou vyslovena k o nsekračn í slova, jest v yko­ n á n a sam ým knězem , pokud zastu p u je osobu K ristovu, n e v ša k pokud zastupuje osobu věřících.« 91. V úkonu prom ěňování jed n á kněz jak o zá­ stupce K ristů v : m luví jeho slovy, jed n á v moci, ktero u m á od něho, jed n á jeho jm énem , jakoby byl oděn v jeho v la stn í osobu. Věřící, vyslovujíce snad současné konsekrační slova s knězem u oltáře, nem ohou n ija k p ř i­ spět k tom u, ab y K ristu s byl svátostné mezi nám i; kdyby je celá obec věřících vyslovila a nevyslovil je kněz, nesestoupil by K ristu s na oltář, nestal by se chléb tělem P áně, nestalo by se víno jeho svátou krví.

T yto předpo klad y m usím e m it n a mysli, když chce sp ráv n ě rozum ět a k tiv n í ú ča st věřících ve mši svaté. V Čem m ám e v šak nyní h le d at a k ­ tiv n í ú čast věřících? Co je podstatou této účasti, co ji ch arak terisu je? A ja k se m á p rak tick y je v it oběť věřících ve spojení s knězem ? 1. V z d á l e n ě se účastní věřící sv atě oběti, jestliže se m odlí p ři mši sv a té stříd a v ě s knězem , ja k je tom u na p řík la d při recitované mši nebo při zpívané, při k te ré všichni odpovídají knězi u oltáře. T u je jistě krásn ě v iditelná součinnost v ě n c íc h s knězem , k te rá však, bohužel, zůstává m nohdy čímsi zcela vnějším . Nejsou často zpěváci, odpovídající knězi, velm i vzdáleni p ravého sm ýšleni liturgického? N ení často hluboká p ro ­ p a st mezi tím , co zpívají, a jejich vlastn ím nitrem ? V tak o v ém p říp ad ě je jejich účast ve sv a té oběti, v y já d ře n a odpověďm i knězi u oltáře, velm i nedokonalá, více vnější než vn itřn í. 2. Jin ý m způsobem se v z d á l e n ě účastní věřící eu ch aristick é oběti, když přisp ív ají svým i d ary na mši svátou. Ve starý ch dobách se to dělo tím , že přin ášív ali obětní d a ry chléb a víno, k te ré m ěly b ý t prom ěněny v tělo a krev P áně, dnes se to děje tím, že d áv ají alm užnu na mši sv á ­ tou, k te rá je p ak sloužena za ně. S tarý způsob p řin ášen í obětních d arů byl jistě m nohem v ýraznější než dnešní způsob alm užny m ešních stip en ­ dií a sym bolisoval m nohem lépe v n itřn í disposice duše, ochotné k oběti, ale i ten m ohl z ů sta t velm i sn ad no a jistě často zůstával jen na po­ vrchu. J e proto tře b a jit m nohem hlouběji, chcem e-li pochopit v celé šíři sm ysl aktiv n í ú časti věřících ve mši svaté. 3. V lastní důvod ú časti věřících v n ejsv ětější oběti je p řed n ě ten , že spolu s knězem podávají nebeském u Otci B erán k a Božího, přivolaného na o ltá ř slovy kněze. Ježíš K ristu s n a slova svého kněze sestoupil na oltář, aby se obětoval nebeském u Otci, aby n ek rv av ý m způsobem p o k ra­ čoval v oběti, ktero u jednou p řin esl k rv av ý m způsobem na kříži. Kněz, oděn ve svaté kněžství K ristovo, způsobil ten to eu ch aristick ý zázrak. Věřící ho v šak svým i m yšlenkam i při m ši svaté stá le doprovázejí, jsou v duchu stále s ním. K dyž kněz p odává nejsv ětější T rojici o b ět B eránka, spojují se v ěřící s jeho úm ysly, podávají jeho ru k am a , ano i oni sam i ve spojení s ním Bohu tro j jedin ém u tu to obět. Nebo ja k řík á encyklika: »spojují svá p řán í chvály, prosby, sm íru a díkůčinění s p řán ím či úm ys­ lem kněze, ano, sam ého nejvyššího Kněze, aby byly podány Bohu Otci při obětování obětního d aru a ta k é vn ějším obřadem kněze.« 92. P ak m ůžem e všechny věřící, účastnící se tím to způsobem m še svaté, n azývat spoluobétníky, »protože totiž p řin ášejí oběť n e je n skrze ru ce kněze, nýbrž i v jistém sm yslu spolu s ním«. A v tom sm yslu se spojuje, ja k p rav í papež, s liturgickou bohopoctou ta k é oběť lidu. 91. 4. A k tom uto hledisku účasti věřících ve m ši svaté je tře b a p řid a t je ště jedno, k te ré v y ja d řu je ency k lik a takto: »Aby však obětování, k te ­ rý m v této m ešní oběti věřící p řin ášejí božský obětní d a r nebeském u Otci

dosáhlo plného účinku, je třeb a ještě jiné věci: je totiž nutno, aby sam i sebe obětovali jako obétni dar.« 97. A je to p rá v ě tak d ů ležitá strá n k a v n itřn í ak tiv n í účasti v eucharistické oběti jak o předchozí. Je žíš K ristu s se tajem n ý m způsobem obětuje na o ltáři nebeském u Otci. Nuže, ti, kdo se s ním spojují, m usí m ít v duši ste jn é city jak o on. M še sv a ta je oběť a p ro to n ejp o d statn éjší pocit, k te rý nás m á zam ě stn á v at v e chvíli, kd y se jí účastním e, m usí b ý t pocit oběti. Mší sváto u podávám e nebeském u O tci n ejen oběť jeho Syna, n ý b rž i svou vlastní. Mší svátou se d áv ám e Bohu zcela, ta k jak o zcela jsm e od něho. P ro h lu b u jem e v sobě vědom í n ap ro sté závislosti na něm a nabízím e se m u s n ejvětší ochotou, k te rá p řijím á všechno v životě ja k o projev jeho sv a té vůle. »Všechny p rv k y litu rg ie sm ě řu jí k tom u, p rav í encyklika, aby se v y tv o řil v naši duši obraz bož­ ského V ykupitele skrze tajem stv í kříže (k teré m ám e před očim a p ři mši svaté) podle slov apoštola n áro d ů: S K ristem jsem uk řižo v án ; žiji p ak už nikoliv já, nýbrž žije ve m ně K ristus. P ro to se stáv ám e o bětním d a­ rem spolu s K ristem k větší slávě Otcově.« 101. N ení pochyby, že ta k to ch ápaná a u sk u tečňo v an á ak tiv n í ú čast v ě ří­ cích v euch aristické cběti bude zn am en at vždy bohatý přínos p ro duši. P ře sta n e b ý t pouhým divákem p ři m ši svaté, kdo se počne v žív at do je ­ jíh o tajem stv í a kdo se bud e sn ažit ak tiv n ě se ho účastnit. A poroste n u tn ě ve své podobě s Ježíšem K ristem a to ukřižovaným , k te rý je h la v ­ ním p ředm ětem tohoto tajem ství. 6

Pozorujem e-li, ja k se mnozí věřicí chovají pri mši svaté, m ůžem e často z vnějších p rojevů usuzovat n a jejich v n itřn í disposice. S nad se v těchto úsudcích tu a ta m zm ýlím e, ale ve v ětšin ě p říp ad ů nebudem e asi daleko od pravdy. P apež je si vědom toho, že je pom ěrně m alé p ro cen to těch věřících, k te ří prožívají náležitě eu c h aristick é tajem stv í a če rp ají z něho posvěcující silu, ktero u obsahuje. J e p ro to k ra jn ě shovívavý, když m luví o tom, j a k s e m a j í v ě ř í c í k o n k r é t n ě c h o v a t p ř í s v a t é o b ě t i a když uvádí p rostředky, k terý ch by m ěli používat, aby pronikali vždy hlouběji do tohoto tajem stv í víry. V šim něm e si proto těchto p ro střed k ů ak tiv n í účasti ve mší svaté, ja k o nich m luví encyklika a ja k je hodnotí. 1. N ad všechny o statn í p ro střed k y sta v í papež slavnou m ši svátou. Ta je ideálem . S lav n á m še svátá, k te ré se ak tiv n ě účastn í ta k é věřící. P ři ní se, abych ta k řekl, sLavným způsobem p ře d sta v u je nebeském u Otci celá obec věřících za vedení kněze. Bohužel, m oderní člověk ztrácí sm ysl pro slavné bohoslužby. Jsou m u p říliš dlouhé. P ra v í, že nem á na ně času, protože m usí svůj čas věnov at novinám , rekreaci, zbytečném u m luvem s lidmi. N ezbývá mu proto dosti Času, aby m luvil déle s Bohem, protože m usí m noho m lu v it s lidmi. Jsou snad ta k é ještě jin é důvody ráz u sociál­ ního a psychologického. J e p ro to zbytečné nad tím dum at. D ůležitější je

hledat jin é form y účasti n a mši svaté, k te ré jsou p řija teln ější dnešním u člověku. S vatý Otec jistě sm ýšlel podobně a p ro to m noho nem luví o slav ­ né m ši svaté, i když v ní p ráv em vidí ideál. 2. Velmi důležitým p ro střed k em k sp ráv n é účasti v e mši svaté je po­ užíváni m isálku. P ro to papež velm i chválí ty, k te ří »pro usnadnění a k n ačerpání většího užitku z účasti k řesťansk ého lidu na eucharistické oběti se snaží vhodné d á t do ruk o u Ř ím ský m isál, takže věřící spojeni s knězem , m odlí se s ním tým iž slovy a tým ž sm ýšlením , ja k é m á C ír­ kev.« 104. Z kušenosti, k te ré jsou dosud v této věci, dokazují jasně, jakým požehnáním pro v ěřící je m isálek. I když tu a tam je ho užíváno n e ­ sp ráv n ě — pro je d n y je pouhou příležitostí, ab y kontrolovali kněze u ol­ tá ře , zda sp rávně b ere m ešní fo rm u lá ř a zda se říd í všem i liturgickým i předpisy, pro jiné zase zů stáv á hlubokým lesem , ve k te ré m je n bloudí — jsou to přece jen ojedinělé p řípady a m ůžem e říci, že velm i mnozí poznali k rásu m še svaté tep rv e tehdy, když dostali do ru k o u m isálek. »A ti, kdo ji už p řed tím m ilovali, zam ilovali si ji tim více, čím lépe ji pomoci m i­ sálku poznali. U nás, B ohu díky, je pro m isálek velk é pochopení, o čemž svědčí n ěk olikeré vydání m isálku ja k nedělního ta k n a všechny dny cír­ kevního roku. Jsm e zvláště vděčni R uppovu n ak lad atelstv í, že znovu vydalo úplný m isálek v p řek la d u S challerově, k te rý ja k úpravou, ta k úvodním i poznám kam i se vy rovná nejlepším m isálkům v jiných p ře ­ kladech. 3. S tejn ě chválí encyklika ony způsoby účasti při mši sv até, k terý m i se zd ů razň u je a posilu je společenství věřících a p ři tom se všichni věřící u tv rzu jí a sjednocují v m yšlence oběti. T outo cestou jd e společně recito ­ v a n á m še a ta k é m še s lidovým zpěvem , ovšem za předpokladu, že se zpívají m ešní písně. J e ta k é možno sp o jit m odlitby se zpěvem, ja k se to leckde děje. Tím, že se věřící při recitované mši modlí společně tytéž m odlitby, k te ré se m odli kněz u oltáře, jsou stá le ve spojení s ním. A ta k společná m odlitba n ad to ještě p o d trh u je vědom í společenství všech v Ježíši K ristu. Jestliže zpívá celý kostel m ešní píseň, jsou věřící alespoň m yšlenkově spojeni s knězem u o ltáře, pokud jednotlivé stro fy m ešní písně o dpovídají jednotlivým částem m še svaté a v y stih u jí jejich obsah. Tam , kde snad je ště nejsou všichni účastníci m še sv a té na té duchovni výši, aby se m ohli společně m odlit mši svátou, je velm i vhodné n ě k te ré části recito v at (hlavně stupňové m odlitby, třeb a s tro ch u upravené, G loria, Credo, a ovšem tak é epištolu a evangelium ), p ři o statních částech pak zpívat stro fy m ešní písně. T ím se velm i oživí zbožnost věřících a zároveň jsou u váděni v obsah m še svaté. 4. Bohužel, je p rav d iv é doznání nám ěstka K risto v a: »Nemálo věřících je neschopno používat Řím ského m isálu, i když je v y d án v m ateřském jazyce; a ne všichni jsou schopní, ab y správně, ja k se sluší, pochopili litu rg ick é obřady a úkony.« 107. T ito si p ak h led ají jin é způsoby účasti na mši svaté. — M ám n a m ysli ovšem ty, k te ří jdou na mši svátou

z opravdové zbožnosti a nikoliv jen proto, aby si v neděli odstáli v kostele slabou půlhodinku u příležitosti m še svaté. Jed n i při mši sv até rozjím ají o jedno tlivý ch jejích Částech, jin í se modlí růžence, nebo jin é m odlitby, k te ré více nebo m éně souvisí se mší svátou. N echcem e a nem ůžem e říci, že by jejich n eliturgická ú čast p ři mši sv a té byla bez užitku, ale roz­ hodně nevytěží z eucharistické oběti ono b o hatstv í m ilostí, k te ré by v y ­ těžili, kdyby se jí účastnili o p rav du liturgicky. P ro to chce encyklika, kdy m odlitby věřících při mši svaté i tehdy, kdy se neshodují fo rm áln ě s m od­ litbam i m ešním i, nedokonale liturg ick é, se jim podobaly svou povahou. 107. T edy svým obsahem . A ja k patrno , všechny tyto n elitu rg ick é způ­ soby účasti n a mši svaté jsou je n čím si nouzovým , výpom ocným , om lou­ vám e je tam , kde je nelze n a h ra d it dokonalejší form ou b u ď p řísn é litu r­ gickou nebo alespoň bližší p řísn ě litu rg ick é form ě, ale nem ůžem e je n ik d y doporučovat tam , kde je možno požadovat hlubšího du ch a litu r ­ gického. P ro to n a p řík la d by bylo velkým anachronism em , zv láště v e v ě t­ ších m ěstech, dnes, v době liturgického h n u tí ta k vyspělého, zav ád ět při m ši svaté společnou m odlitbu růžence, nebo ji stů j co stů j u d ržo v at tam , kde už jsou věřící dosti liturg icky vyvspělí, aby se ú častnili m še sv até op ravdu liturgicky. Jestliže někdo neví, co by p ři m ši sv até dělal, a p ro to se m odlí růženec, nebudem e ho v jeh o m odlitbě ru šit. Bylo by však zá­ služným sku tk em ho poučit, aby dokonalejší ú častí na m ši sv até čerpal z ní h ojn ější ovoce. Nebylo by však znám kou p asto račn í m oudrosti za­ v á d ě t h la v n ě ve m ěstech nebo v k o m u nitátech zbožných věřících společ­ nou m odlitbu růžence při mši svaté, kde b uď m usím e p ře d p o k lá d at do­ statečnou vyspělost k liturgick é účasti n a mši svaté nebo se m usím e o ni sta ra t. L itu rg ick é h n u tí tíh n e k tom u, ab y všichni véřící podle možnosti dosáhli m axim a pochopení a p rožití vrcholného úkonu celé bohopocty, kterým je mše svátá. Bylo by to proto znám kou n ap ro stéh o nepochopení pro litu rg ické h n u tí, k něm už tolik vybízí encyklika, kdybychom se pro sebe nebo p ro d ru h é spokojovali s m inim em v tak d ů ležité véci duchov­ ního života, jakou je a k tiv n í ú čast na mši svaté. P okračování. M. M a t é j z J a n o v a :

Vypravování o Milíčovi xAj, já pošlu vám p ro ro k a Eliáše, p rv e nežli p řijd e den H ospodinův veliký a hrozný, i o b rátí srdce otců k synům a srdce synů k otcům jejich, abych snad n ep řišel a n eu d eřil zemi kletbou.« (Mal. 4, 5. 6.) . . . hledejm e Eliáše, to je m uže nadaného ve svrchované m íře Eliášo­ vým duchem , k te rý p řeru šil dlouhé m lčení o posledním příchodu K rista a A n tikrista. A chcete-li přijm outi, je to Milíč, ctihodný kněz a kazatel, m o c n ý v Činu i slově, j e h o ž s l o v o h o ř e l o j a k o p o c h o d e ň , a

podobně K onrád W aldhauser, zbožný to řeholn ik ; ti n ap ln ili svým i slovy a spisy h lavní m etropole sv a té C írkve, totiž Rim a Avignon, kde papež, a Čechy a P ra h u , k d e císař C írkve; jeden z nich — K o n rád — se roz­ žehnal se životem v P raze, sídle císařském , d ru h ý (Milíč) zase um řel v A vignoně, m ěstě papežském . A oba v poslední rozhodně chvíli zahynuli u p r o s t ř e d s o u ž e n í nejhoršího, b o jujíce až d o sm rti p r o t i š e l m ě a l i d u r o z d r á s a n é m u a r o z s á p a n é m u , totiž G o g u a M a g o g u . Z ap řísahám jednohokaždého čtenáře, aby se na m ne nehoršil, v y d ávám -li svědectví o tom, c o j s e m n a v l a s t n i o č i v i d ě l , n a v l a s t n í u š i s l y š e l a č e h o s e m é r u c e d o t k l y . I když p ro to dojdu p o h rd án í a hojného posm ěchu, přece vím , že to se mi n estan e nic nového ani ne­ očekávaného; už odedávna se ste jn ě dělo všem, kdo chtěli žít v K ristu. Vyznavači prav d y m usejí trp ěti četná sužování; to je ta cesta králo v sk á s společná všem prav o v érn ý m křesťan ů m od začátk u až do konce. Mně však bude P án Je žíš ukřižovaný o d p o č i n u t í m n a v ě č n é č a s y , s l á ­ vou mou a s v ě d e c tv ím mého svědomí. P řistoupím tedy nyní znovu k v ypravov án í o v ýborném Milíčovi. Shledal jsem u tohoto Milíče (jehož jm éno souvisí se slovem »miloučký«), ja k u něho p řek y p u je v š e l i k á l á s k a , s r d e č n o s t a s l i t o v n o s t , a to vůči všem lidem , i k nep řátelů m a p ronásledovatelům , takže nebylo nikoho — v yjm em e-li snad jen toho, kdo byl zm ítán duchem A n tik risto ­ vým — kdo by v řeči a v jed n án í n en ačerp al u něho lásku, m ilost a li­ bého ducha; nikdo od něho neodcházel nepotěšen. On se ve všem p ro ­ kazoval jakožto d ru h ý Eliáš. N eboť hladověním , v ž í n i c i a p o p e l u a m noha přísnostm i bez p řestá n í vysiluje tělo, to lik se lopotil neustálým i pracem i o spáse lidí, že každý, kdo se na něj díval, m usil u znat, že ty jeho práce p řesa h u jí možnosti lidské a silu těla. N ep řetrž itě totiž poslou­ chal zpovědi, n av štěvoval nem ocné, zarm oucené a h říšn ík y těšil a obracel. On totiž, opustiv d v ů r císaře K arla Č tvrtého, k d e byl neobyčejně p ro ­ slaven a oblíben, vzdav se nadto, co měl, i obročí a čestných ú řad ů u p raž­ ského stoličního kostela, dokonale následoval K rista Ježíše; v y b ral si nést p o t u p u J e ž í š e u k ř i ž o v a n é h o , v y j d a v n ě l e ž e n í , a spíše chtěl být povržený v dom ě Božím, než m ít b o h atstv í d cery faraó n o v y a b y d l i t v e stanech hříšníků, a všechno vynaložit, ano i sám sebe vydat pro spásu duší; určil si, aby b yl vždycky p řip ra v en celý a ochotně k služ­ bám a k e kázání slova Božího chudým K ristovým . P ro to tak é P án Ježíš m u udělil úžasné a nikdy neslýchané dary, že totiž sám o brátil v k r á t­ kém čase k pokání na dvé stě znám ých a v eřejn ý ch nevěstek, nepočítajíc v to jiné h říšn ík y z obojího pohlaví, k te ří se ve sk ry tě dali na pokání; nebylo p ak počtu m ladých panen a vdov, k te ré on svým slovem podivu­ hodně zapálil ohněm lásky k Ježíšovi; m ůžeš se s nim i dosud se tk ati po celých Cechách. A te n MilíČ, syn a obraz P án a Ježíše K rista a věrná a v ý razn á podoba

jeho apoštolu, choval řečené nevěstky na sv ů j náklad, v y k u p u je je d raze ze sm ilství za své peníze. On jako p řelask av ý otec, plný m ilosrdenství P áně, sám na sebe vzal staro st o je jich šacení, živení a poučování, a podivuhodným způsobem je hýčkal j a k o k v o č n a k u ř á t k a p o d s v ý ­ mi k ř í d l y a ja k o o rlice když p o l e t u j e n a d s v ý m i m l á ď a t y a v y b í z í j e k l e t u . S kolika slzam i, s ja k velikou laskavostí, s jakou staro stliv o stí pečoval, aby zase neklesly! S jakou nám ah o u a s jakým p láčem sám osobně vyhledával a p řiv ád ěl n azp átek ty, k te ré se m u ob­ čas zaběhly! J a k by l trpělivý, ja k velice jim projevoval s o u c i t s j e ­ j i c h s l a b o s t m i , s r d e č n o u s l i t o v n o s t a úkony lásky! K do to m ůže p řim ě ře n ě vylíčit a p erem zachytit?! V ždyf já vyznávám , že nestačím říci ani desetinu z toho, co jsem za svého velm i k rátk é h o sty k u s ním n a v l a s t n í o č i v i d ě l a n a v l a s t n í u š i s l y š e l a c o j s e m s v ý m a r u k a m a o h m a t a l . Jestliže kde, tedy zde se u m ne velm i přiléh av ě osvědčuje ono znám é básnické rčení, že hojnost m ě činí nuzným , když m ám p sá t o M ilíčových ctnostech. Viděl jsem ho, že ačkoli vůbec nic nem ěl — protože, ja k jsm e d řív e řekli, všecko opustil pro K rista — že přece na d v ě stě těch kajících žen s pečlivostí živil, ša til a vším potřeb n ým každý d en v hojnosti opatřoval. A když kvůli tom u všechny své knihy, jež m ěl n a učení a jichž nebylo mnoho, dal do zástavy, prodal a obětoval, vypůjčoval si a chodil žeb rat k bohatým , což se neobešlo bez velkých pohaněni a odm ítání; často se trm ácel celý den, aby sehn al d ostatečné všechno potřeb n ě p ro ty n e­ mocné chuděrky. A ta k zápasil bez om rzení, ba s velkou sladkostí. T ře­ bas byl po m noho le t sv írán úzkostm i každý d en o všechno, přece se n e­ zd ráhal p řijím a ti nové a nové a neb rán il, když se m ile u tík a ly k něm u a ke K ristu ; v tom zůstal ste jn ý až do sm rti. A te n to Boha hodný kněz, podobně jak o Eliáš, takovou byl stravován, horlivostí pro Ježíšův Zákon, p rav d u a ctnost, že tém ěř bez p ře trž e n í a bez um dlení zápasil s velkým m nožstvím falešných proroků, řeholníků, knězi a zákoníků, takže skoro každodenně byl pro p rav d u v nebezpečí života. On i nejvyšší h o dnostáře — arcib isk u py a bisk u p y — m užně k áral v tom, v čem — ja k se zdálo — chybovali. O n v y z b r o j e n h o r l i v o s t í zaútočil n a řečeného císaře (Karla), p rstem naň ukázal a řek l m u přede všem i, že on je velký A ntikrist. P ro to dlouho m usel t r p ě t ž a l á ř e a o k o v y . On ta k é v Ř ím ě biskupům a p re lá tů m n aléhavě kázal, že A n tik rist už je tu a že oni sam i jsou údy A ntikristovým i, protože je d n ají na odpor K ristu Ježíši, a kvůli tom u opět podobně snášel od an tik ristů zajetí a okovy. On zaútočil n a papeže a jeho kard inály , a ta k é dů razn ě prohlašoval, že A n ti­ k rist už zu ří p ro ti svátým Božím; proto opět a opět jim povrhovali, v y ­ sm áli se m u a p o z ř e l y h o z u b y h r o c h a ( b e h e m o t h a ) a A n t i ­ krista. K dyž přišel do P rahy, h lavn ího císařského m ěsta, k te ré te h d y bylo

velm i neřestn ě a skutečný d u c h o v n i B a b y l o n , m užné n apadl d rak a, kteréh o ta m ctili duchovně jak o boha, a v e l k o u n e v ě s t k u a s t a r o u m a t k u s m i l s t e v a ta k é ru d o u šelm u, na k te ré seděla nevěstka oděná šarlatem , a ta k statečn ě n apad al m nohé (nepřátele), až nesčíslné množ­ stv í jeho horlivosti a vynik ajícím životem podle K rista, stálým i h řím á ­ ním i, zap řísahán ím i a všem i možnými naléháním i, a t u ž t o b y l o v h o d n e b o n e v h o d , oslabeno a přem oženo, konečně se zastydělo a nechalo svých v eřejných hrozných zločinů. ó , ja k m noho n eřestí a spousta vší nešlechetnosti ustoupilo, zdolány jím ! K dyby M ilíč nebyl přišel, byl by zcela jistě j e j i c h k ř i k a ž k n e b i d o s á h l , že b y c h o m b y l i j a k o S o d o m a a z a h y n u l i b y ­ c h o m j a k o G o m o r r a . A však nyní z m ilosti Ježíše K rista, zásluhou a p ra c í Milíčovou, v rá tila se Sodom a k sta ré d ůstojnosti a P ra h a se sta la z B abylona duchovně Jerusalem em , oplývajícím v ešk erý m slovem K ris­ tovým a zdravou naukou. N eboť h rozné neřesti, zv láště v eřejn é, jsou již zdolány a z a z á d a v r ž e n y a ctnosti v duších Ježíše K rista se již ozý­ vají, zvedají h lavu a trv a le a den ze dne se ro zm áh ají co do počtu i co do stupně, protože jim ukřižo v aný Ježíš d á v á slav n ě růsti. O braz a p řík la d tohoto slavného velkého v ítězstv í v Čechách a n ejd o ­ konalejší spásy jsou výrazn ě zřejm é v dotčeném už obrácení takových n ev ěstek a v ta k velkém počtu zároveň v uvedeném m ěstě. Milíč to do­ kázal ne náhodou, nýbrž ze zařízení Ježíše K rista, tím, že dobyl K risto ­ vým slovem sta ré h o a vykřičen éh o nevěstince v P raze, totiž té nejhorší a hrozné ulice, k te rá se jm enovala V enetiae (nazvaná ta k jistě po Venuši) a česky B enátky, vykoupil ho a do základu rozbořil; a na tom m ístě zřídil a vystavěl školu a ch rá m a m ísto založené a v y b u dované na v e­ škeré milosti a ctnosti, a podle úm yslu Ježíšova du ch a byl nazv án J e ru ­ salem , a až dodneška je pod tím jm énem po Č echách a v P raze velm i sla v n ě znám ; nazn aču je to, co jsm e p řed chvílí uvedli, že skrze Milíče vy budoval P á n Ježíš — aspoň co do začátk u — z P rah y , zm ateného a zhoubného to babylonského m ěsta, Jerusalém , sv ětlé m ě s t o p o s t a v e n é n a h o ř e , a ještě více že je d obu d uje p řelask av ý P á n a v ěrn ý Bůh, i když, jak bylo sv rchu řečeno, pom alu a postupně, svým všem ohoucím duchem v kazatelích; a počátek toho ducha by l v hojnosti d án přem ilém u knězi Milíčovi. A kdo by se nepodivoval M ilíčovu b ohatém u vzdělání a vědom ostem! Byl sice napřed jen obyčejný kněz a p ísa ř na knížecích dvorech, ale když ho ta k navštívil Ježíšův duch, stal se tolik b o hatým m oudrosti a všeli­ kým věděním , že m u bylo snadno kázati p ě tk rá t za den, a to jednou latinskou řečí, jednou něm eckou a tř ik r á t českou, a to v eře jn ě ve sh ro ­ m áždění, s velikým k řik em a velikou horlivostí, a vždycky v y n á š e l ze s v é h o p o k l a d u věci n o v é i staré, a v š e c h n o to v elm i u s p o ­ ř á d a n ě , u v á ž e n ě a v y m ě ř e n é , ta k že se z toho m ůže zjistit, že mu celý den m íjel v kázání, prom louvání a práci. O byčejně kázal d v a k rá t

i třik rá t v e svátek, jin ak úplné každý den m íval jednu prom luvu. A ačkoliv ta k často kázal, že to bylo skoro n ad lidské síly, nestalo se m u, že by m u chybéla zásoba m íst z P ísm a nebo z učitelu, n ý b rž — věc to přesah u jící m ožnosti lidské a podivuhodná — své řeči sn ad n o dotvrzoval všem i m ožným i ú ry v k y z P ísm a a učitelů, a když začal n ěk teré m ísto řík ati, pokud bylo tře b a m luvil k té věci u sp o řád an ě podle tex tu , a tak jak o obyčejnou věc hb itě u váděl jedno dotvrzení z P ísm a nebo z učitelů n a celý sloupec, někdy n a dva i vice. A však toto všechno se ještě pokládalo za m aličkost, když se nadto uváží, že při všech těch pracích, zpovídáních, starostech, pri své velké pohostinnosti jakožto kněz, při ta k n eu stálém řečnění stá le knihy sk lá ­ dal a v lastn í ru ko u psal a je m nožství dvou nebo tří set k lerik ů každý den nosil opsat, a to tak, že co dnes sepsal, to celé hned n a d ru h ý den písaři opsali, a ta k tom u bylo každý den, že vždy na p říští den bylo p o ­ tře b í složití tolik, aby m ělo co opisovat dobře dvě stě k leriků. K nih, k te ré ta k to složil, je velm i m noho; jsou to řeči, k te ré z pokory nazval A bortiv us ( t j. Nedochůdče) a po stila n a všechna evangelia, totiž o sv á­ tých i o celém církevním roku ; té dal jm éno G ratiae Dei ( t j. M ilosti Boží). V této postile i v řečech m ůže každý vidět, že neoplývají jeho vlastn ím i nápady, nýbrž svátým i výroky Písm a a učitelů. J a k jsou uži­ tečné ty knihy v ěrn ý m k azatelům a posluchačům , stran toho chci spíše odkázati na k n ihy sam é a na ty, k te ří jich užívají, než abych je slovy doporučoval. A ačkoli p ře d ra h ý M ilíč tato dobrá díla a ještě m noho jiných, o k te­ rých se tady není m ožno Šířit, vykonal v P raze, sk lid il za to od spolukřesCanů v téže P raze jen a jen urážk y bez konce, h anění a stálé pro­ následování, b a i v y l o u č e n í z n á b o ž e n s k é o b c e ; činili m u v šelijak é p řekážky a kaceřovali ho, a nakonec ho i vypudili z v la sti do v y h n an ­ ství, n e b o t zem řel jako vyhnanec v A vignoně. A le ještě i po sm rti ho pronásledovali a b o l e s t n é j e h o r á n y r o z m n o ž i l i , a zvláště m u to dělali řeholníci a kněží s jiným i církevním i zřízenci, ačkoli proti něm u nem ěli nic, leda ty dobré sk u tky , je n zčásti shora uvedené; ta k se n a ­ plnilo evangelium K rista Ježíše, kde se řík á : B ě d a v á m , z á k o n i c i a pokrytečtí farizeové! Budujete hroby proroků a ozdobu­ j e t e n á h r o b k y s p r a v e d l i v ý c h a ř í k á t e : K d y b y c h o m b y l i za d n ů n a š i c h otců, n e m ě l i b y c h o m ú č a s t v p r o l é v á n í k r v e p r o r o k ů etc. A dále: H l e , p o s í l á m k v á m p r o r o k y a m u d r c e a učitele. N ě k te ré z nich za b ije te a u k ř iž u je te a n ě k te r é z nic h b u d e t e b ič o v a ti ve s v ý c h s y n a g o g á c h a p r o n á s l e d o ­ v a l i z m ě s t a do m ě s t a , a b y p ř i š l a na v á s v e š k e r á s p r a v e d ­ l i v á k r e v , atd. Přeložil D r O n d ř e j M. P e t r ů O. P. P o z n á m k a : Milíč z K rom ěříže (1374), tato zanícená postava české duchovní gotiky, p řek rásn ě u k azu je tehd ejší náboženské vzepětí u nás. Svou činností a eucharistick ý m ho rlen ím (pro každodenní sv até p řijím án í)

p řipravoval cestu svém u slavném u žáku M atěji z Jan o v a, »m istru P a ­ řížském u«. Ten ve svých Regulích S taréh o a N ového Z ákona postavil mu ta k é p řek rásn ý pom ník, když v e dvou h lavách III. k n ih y se vyznal ze své lásky a ze svého obdivu k M ilířoví. P odávám e zde p řek lad těchto dvou kapitol. Už jednou je přeložil (zdařile) Josef T ru h lá ř v P ram en ech d ějin českých I (r. 1873). O btíž mu — zdá se — n ěk d y působila m ista, kde M atěj m luví slovy Písm a, a p řek ladatel to nepoznal. K do se pozorněji začte do Janovova textu, pozná brzy, že někdy celé dlouhé pasáže jsou spojované a přizpůsobené v ý ň atk y z bible. (Tak na př. v jediném tr a k ­ tá tu O ohavné spoušti citu je 63 k nih P ísm a celkem 2025krát!) Co dnes na nás působí trochu cize ve V yprav o v án í o Miličovi, je apo­ kalyptické zabarvení. T ehdejší poh n u tá doba žila v očekávání A n tik rista. M ilic sám čekal jeho příchod mezi r. 1365— 1367. Jednou v eřejn ě n a k á ­ zání p rstem ukázal n a K a rla IV., to že je ten A n tik rist, protože p rý za­ vedl v P raze n ád h e ru a bohatství, a tím že vznikl ú p ad ek m ravů. Ale ja k vidím e i ve v yp ravování o Miličovi, klonil se časem k tom u, že A n ti­ k rist není osoba, nýbrž obecné pojm enováni pro každou špatnost, k te rá se stav í veřejn ě na odpor působeni Ježíše K rista. Více o M iličovi je možno se poučit v knize M a t ě j z J a n o v a o č a s t é m s v á t é m p ř i j í ­ m á n í ; vydala ji edice K ry sta l v Olomouci.

Dr Karel Bureš :

Rodiče a náboženská výchova dětí

ví. Dosud byla povinnost výchovy děti a tudíž i jejich náboženské vý­ chovy vyvozována a dokazována ze všeobecně p latn ý ch zásad týkajících se ponejvíce a popředně rodičů. J e však n u tno aspoň letm o u kázati n u t­ nost výchovy, i náboženské z po třeb sam otných d ětí a z p o třeb dnešní doby. Dnes je již všeobecným přesvědčením , že d ítě p řin á ší sebou na svět n e­ je n od svých rodičů, ale i od svých p řed k ů celou řad u disposic pro svůj p řišli vývoj. K teré jsou to disposice a k ja k ý m v lastnostem nelze bez­ pečně zjistit. A i kdyby se to zjistilo, nebylo by zase lze bezpečně určití, jak ý m sm ěrem a ja k daleko se rozvinou. N em ají proto p ra ­ vdu pedagogičtí pesim isté, zváni n ativ isté, k te ří přeceňovali vrozené činitele a tvrdili, že tělesn ě-d u šev n i vývoj člověka je plně určen jeho zděděným i vloham i (disposicemi) a že výchova nezm ůže vůbec nic nebo málo. Tolik lze však říci, že výchova nem ůže v p ra v it do člověka nic, co v něm nebylo zárodečně, že pozdější člověk nem ůže m iti žádné v la st­ nosti, ke k teré by nebyla v něm již jak o v novorozeném dítěti disposice. A však všechny disposice, všechny zděděné vlohy nevyrostou v a k tu ­

ální schopnosti, nestanou se skutečnosti. Pouze ty se u p latn í, k te ré jsou pěstěny vn ějším i vlivy, výchovou. Jsou tedy vlohy a výchova vázán y n a sebe tak, že jedno p o třeb u je druhé. Z děděné vlohy p řed u rču jí, výchova u sk u tečň u je úroveň dítěte. (Srv. H ronek, Na klíně m ateřském , Rupp, P ra h a 1946, str. 20. S tejskal, D ětská inteligence, P ra h a 1934, oba s v ý ­ hrad o u nepřesného v y já d ře n í o dědičnosti duševních vloh, F ried rich Schneider, K atholische Fam ilienerziehung, H erd er 1935.) V nější popudy, zevní vlivy k ro zv inu tí dědičných disposic m ohou vycházeti z celého okolí dítéte. O kolím d ítěte v prv n ích letech jeho vývoje je p ro střed í rodiny, v p rv n í řad ě m atk a a otec. Tito svým životním r y t­ m em n ap lň u jí ovzduší rodiny, svým i m rav y a způsoby u tv á ře jí p ro střed í, v něm ž dítě žije. O dtud p řicházejí p rv n í popudy k rozvití vrozených vloh. Již z toho vidět, jak n esm írný význam m ají rodiče p ro vývoj sv é­ ho dítěte. Je jic h duch ovládá prostředí, v něm ž v y rů stá nový člověk. A však význam rodinného p ro střed í nespočívá jen v tom, že ak tu alisu je dětské vlohy, n ý brž sahá značně dále. Podle názoru b ad a te lů o dědičnosti jsou přírodou d an é a zděděné vlohy pouze jakési form y, k te ré působením zevních činitelů jsou naplňovány tep rv e obsahem . Děje se ta k n ejp rv e prostředím , později vyučováním a výchovným vedením t. j. zám ěrným působením starší g enerace na m ladší, totiž rodičů, starších dětí a učitelů. K onečné s dospívajícím věkem může m ladistvý obsahem n ap ln it své vlohy v la stn i snahou a prací. Toto n a­ plnění vloh, toto vypěstění zděděných disposic je v lastn ě důležitější než jejich pouhé probuzení. Tu p ráv ě m á rodina rozhodující význam . N e­ boť p rv n i rozvití, p rv n í n áp lň d ává d ítěti rodina. O na je nádrží, v lastn ě m ěla by býti nádrži ethických, náboženských, sociálních, um ěleckých a p. hodnot, k te ré působí na d ítě ještě d riv e než úm yslná výchova. Z vláště veliký je význam rodinné společnosti pro rozvoj sociálních vloh. T y to se totiž m ohou rozvinouti pouze ve společnosti. Jed in o u společností p ak je dlouho pro dítě rodina, k te rá se ta k stá v á důležitým a n a dlouho jed i­ ným sociálním vychovatelem . Sociologický význam ro diny pro d ítě spo­ čívá v tom, že d ítě přichází do nejužšího sty k u nejen s dospělým i — otcem a m atkou, nýbrž i s dětm i různého věku, povah a pohlaví. Plně se ovšem u p la tn í ten to vliv jen v rodinách s Četnými dětm i, kdežto ro­ diny s jed n ím nebo dvém a dětm i n ev y tv ářejí tak příznivou p ůdu pro výchovu dítéte. I s této strán k y je systém jednoho nebo dvou d ětí k le t­ bou nejen národa, ale i děti sam otných. Podobně je tom u i s náboženským životem . Jsou lidé, k te ří jsou n á ­ božensky ú plné neteční a lhostejní, u nichž se zdá, že jsou areligiosní. Z toho však nelze usuzovat, že nem ěli náboženských vloh, že se zrodili bez náboženské touhy. To proto ne, že p ři zkoum áni jejich předchozího života, zvláště jejich dětstv í se ukáže, že vy rů stali v nábožensky slabé rodin ě nebo nábožensky netečn é a nepřátelsk é, takže se náboženský sklon vůbec n ep robudil a neu p latn il a proto zakrněl.

V ýznam a v áha rodinné výchovy pro děti je v p rv n ích letech obyčejně Jedinečná. T aké v době školní docházky je vliv ro diny p ro n ik av ější a sil­ nější než se na p rv n í pohled zdá. S chneider u v ád í ve své knize K ath o ­ lische F am ilienerziehung str. 20. sta tistik u z B elgie od L ecensier-a, podle níž m á škola pouze 2% oproti 97°/o ro diny podíl na v y tv ářen í m ladého Člověka. K onečné sam a škola cítí, že je jí výchovný výsledek záleží daleko více na spolupráci s rodinou než ro dinná výchova na škole. O všem síla a ja k o st výchovného vlivu, k terý vychází z rodiny na d o rů stající děti, závisí n a jakosti rodiny. Zase se dostávám e tam , co chcem e stá le zdůraz­ nit, že rodina je povinna vychovávati ditě a to ve všech sm ěrech, tedy i náboženském . Ž ádá to od ní v lastní dítě, k te ré p řiv ed la na sv ě t a k te ré m usí vyzbrojit vším pro pozem ský i věčný život. D itě v y žad u je od rodiny pečlivé výchovy a příznivého výchovného prostředí. To je m u rodina po­ v in n a dát. Z vláště za našich dob. N eboť dnes je rodinný život v ú p ad k u a tím je pom ěr m ezi rodiči a dětm i n ap jatě jší než dříve. J e sice přirozené, že mezi rostoucí generací a stárnoucí t. j. mezi dětm i a rodiči je u rčité napětí, ale za dnešní doby to napětí se p ro jev u je jako odcizení. Mnoho dětí u tík á z rodiny, nem á u rodičů útočistného m ísta ani p řísta v klidu. Mnozí m ladí lidé, zvláště dcery, se rad ěji v d ají nebo ožení, i když ne v ý ­ hodně a rozvážně, je n aby se dostali z dom u, z vlivu svých rodičů. M noho nynějších dětí se odcizuje záhy rodině, u zav írá se jejím u p ů so ­ bení, není mezi rodiči a dětm i p ravéh o porozum ění ani p rav é u p řím ­ nosti. Rodiče neznají často svých dětí, poněvadž si nezískali jejich d ů ­ věry. D ěti se uzav írají před svým i rodiči a to i v rodinách, kde se zdá na ven ek vše v nejlepším pořádku. P rá v ě v takových ro dinách je n a ­ pětí ještě větší, spojeno s obavou, že se vše jednou rozuzlí a vybije způ­ sobem nečekaným a bolestným . P rá v ě v ro dinách dobrých, aspoň na ve­ nek, se osvědčuje hluboké tajem stv í, že dobří lidé m ají daleko jem nější a účinnější prostředky, jak si ztrpčiti život, než lidé zlí. N ení proto dnes ani m álo takových dětí, k te ré přím o kladou za zločin rodičům , že je p ři­ vedli n a svět a nic jim p ro život, h lav n ě pro jejich duši nedali. Ba jde ta to av e rse dětí od rodičů až k nenávisti, k te rá v y čítá rodičům s n e ­ návistnou bolestí: Vy jste vinni, že m usím žít. P říčiny tohoto nezdravého napětí nebo dokonce n aprostého o d v ratu dětí od rodičů jsou p ředně v rodině, u rodičů, k te ří nejsouce sam i takovým i, jakým i m ají být, nem ohou d á t dětem , co jsou jim povinni a co od nich právem očekávají. P říčiny p ak tohoto rodinného ro zv ratu jsou ethické, sociální, hospodářské, dobové, k te ré se v novější době ještě více u p la t­ ňují. D oklady o této krisi rodiny a jejich p říčinách p o d áv á z různých au to rů starší stud ie dr. Vaška, Rodina XX. století, Olomouc 1924, b o h atá na citáty ze světové lite ra tu ry , a r. 1948 znovu po tře tí v ydaná p řehledná stu d ie A rnošta B lahy, D nešní krise rodinného života, F astro v o n ak lad a­ telství, P rah a. Obě u kazují příčiny, proč dnešní ro d in a neplní sv ů j úkol

ani proti sam ým m anželům an i oproti dětem . B laha přím o zdůrazňuje, že je n utn o vychovávat k rodičovství. (Vydal zvláštní spisek Výchova k rodičovství, Z em ská osvětová rad a v B rn ě 1947), a to i z důvodů z d á r­ né výchovy děti. P ra v í v u vedeném spisku str. 18: Těžká je odpovědnost za duši dítěte, za jeho úctu k lidství, za m rav n í základ jeh o bytosti, za jeho štěstí: vlastně to, co katolická církev stá le zdůrazňovala. P ro to je nutno i v zájm u dítěte, aby byla o dstraněna k rise ro d in n éh o života a rodina se o pět stala rodinou v původním , řek n ěm e rovnou v k ře sťa n ­ ském význam u, i když se tom uto slovu všichni nekatoličtí sociologové vyhýbají. P říč in y však m ohou býti i v dětech. N em usí b ýti a n eb ý v a jí zaviněny sam ým i dětm i, zavádí je doba a společnost, ale zaviňují, že se d ěti vym y k a ji v liv u rodiny, že jsou z ní v y trh o v án y a odváděny jinam . T ak působí d nešní sm ěry tělovýchovné, tu ristické, sportovní, táb o ro v é a p., k te ré již v útlém véku a ještě více v době dospívání odvádějí děti od rodičů. Nedivno, že se dítč p ak rodičům odcizí, že v nich vidí n ep říjem ­ nou brzdu a auto ritu , že před nim i leccos tají, že k nim pozbude důvěry. J e ovšem pravda, že m nohým rodičům je toto odvádění d éti z domova velm i p říjem n é ze sobeckých důvodů, ale je nesporné, že p řisp ív á vy­ d atn ě k odcizení dětí. N em á-li toto odcizeni býti ta k p ronikavé, že pro dité přestan o u býti rodiče au to rito u , že jejich vliv na život d ítě te ne­ znam ená nic, je třeba, když nelze za b rán it odvádění d ěti z rodiny, aby rodiče proti odstředivým tendencím postavili hodnoty, k te ré netoliko budou p araly so v at ony odstředivé síly, nýbrž dokonce nad nim i zvítězí. Od p říro d y m ají rodiče d án y takové prostřed k y , totiž p ro n ik av o u a řá d ­ nou výchovu, spojenou s láskou, k te ré jsou pouze rodiče schopni. Vý­ chova pak znam ená vedeni. Vedeni nejen tělesné, ale h lav n ě duševní. Vedení v yžad u je blízkost tělesnou i duševní. Z vláště duševní blízkost se nedá ztotožňovat s policejním dozorem, za k te rý zam ěňuji mnozí rodiče vychovatelské um ění, jak vystižně podotýká M ax P ribiJla S. J. v článku Rodiče a d éti (E ltern u. K inder) u v eře jn ěn é m již r. 1927 v časopise S tim m en der Zeit. D uševní blízkost — to je seznám iti se d ů v ěrn ě s duší dítěte. K tom u je ovšem třeb a času a chuti. T řeba se dítěti věnovat. Aby se otevřela jeho duše a svěřila se se vším, eo hýbe jeho nitrem . Cím více vykládá dítě sam o o sobě a o svých zážitcích a nalézá pozornost u rodičů, tím o tevřenější se stá v á jeho nitro. D ítě totiž neočekává ta k od rodičů dary a dobrodiní jako lásk u a cítící pozornost. Velkou ted y pozor­ nost a práci v yžaduje výchova dítek. N em ohou ji rodiče plniti pouze m im ochodem jako něco vedlejšího ani ji nem ohou sv ě řit cizím lidem. O všem a u to rita rodičů m usí býti podložena jejich životem . Děti vidi p ři­ rozeně ve svých rodičích ideální a vzorné lidi. K aždé ohrožení této úcty u dětí ohrožuje výchovu. Více totiž působí i n a děti osobnost, žitý p ři­ klad než plam enné slovo. A vše m usí býti p ro h řáto opravdovou láskou, k te rá nezahání d ětí od sebe. I nejvíce zam ěstnaný otec, m á-li své děti

op ravdu rád, najde si vždy nějakou chvilku, ab y se jim m ohl věnovat. V ýchova vyžaduje však nejen blízkost, ale i odstup. Čím starší jsou děti, tím většího je třeb a odstupu. P ráv ě tu p řin áše jí rodiče největší oběť, která však m usi býti přinesena, m á-li pom ěr mezi rodiči a dětm i zůstat! vřelý a správný. N ev tíra t se dospívajícím dětem . Jestliže se jim rodiče v tíra jí, pak v nich vidí děti obtížné pozorovatele a odvracejí se od nich. M ají-li však s jakousi posvátnou bázní v úctě v n itřn í svět svých dětí, p ak se jim zprav idla o tevře sam ovolné v d ů v ěře celé n itro jejich dětí. L áska tedy k dítěti se jeví tak é včasným a správným odstupem , k terý p ak zase budí lásku u dětí. Rozum ná a láskou napln ěn á výchova je jistým p ro střed k em o dstraniti odcizeni rodičů a dětí, i když na děti působí dnes tolik m im orodinných a pro tirodinných sil. P ráv ě nebezpečí odcizení dětí rodičům , dnes větší než jindy, zvyšuje povinnost výchovy ro dinné a to uvážené a pečlivé. K n aprostém u odcizení d ěti rodičům dochází zvláště na poli nábožen­ ském. N em ám tu na mysli rodiny nábožensky vlažné, kde se zůstává v církvi ze setrvačnosti anebo ze zištných důvodů a kde d ítě dokoná n a ­ čatou trh lin u . M yslím tu na rodiny opravdu náboženské a povinnosti n á ­ boženské plnící. Často děti z takových rodin stá v ají se odpůrci n á ­ boženství, jsou úplně jinde než je chtěli m iti jejich rodiče, které to m rzí a bolí. Za našich dob je těchto zjevů víc než jin d y proto, že ži­ jem e vlastně v době slabé víry nebo vůbec bez víry, bez náboženství. M im orodinné vlivy p rotináboženské působí dnes na děti neom ezeně a ta k m ocně a všestranné, že je p otřebí velikého náboženského fondu, aby n e ­ bylo náboženství sm eteno nebo um rtveno. A zase h lav n í úlohu tu m á rodina. C írkev se sice snaží dáti dokonalou výuku i výchovu nábožen­ skou, ale vše to obyčejně zklam e, nebyl-li položen dobrý základ v ro ­ dině. Zase odtud vyplývá povinnost, dnes odpovědnější a vážnější, v y ­ chovávat nábožensky již v rodině od útlého dětství. N ejlepším p ak pro­ střed ím náboženské výchovy tvoří hluboká zbožnost v rodině, kde n á ­ boženství není pouze jakým si zděděným zvykem p ro slav n o stn í chvíle, nýbrž k d e vědom í Boha je živé a zakotvené v duši. K de Bůh není pouze hrozícím soudcem a m stitelem , n ýb rž m ilujícím otcem. P ro to nejlepší p rv n í učitelkou a v ůd kyní k Bohu je dobrá a zbožná m atka, poněvadž ona m á trpělivost i schopnost přizpůsobiti se chápavosti dítěte. Š ťastné dítě, k te ré šlo k Bohu cestou, ja k ji naznačil Pestalozzi v 15. dopise W ie G ertru d ih re K inder leh rt: Jse m dítk em Božím; v ě řil jsem své m atce, je jí srdce m ně ukázalo Boha; Bůh je st Bohem m é m atky, proto je st tak é Bohem m ého srdce. J e ovšem nutno, aby děti byly vedeny k náboženským úkonům , k naučeni se p rav d ám víry, k m odlitbě a p řijí­ m ání sv. svátosti, ke mši sv., poněvadž jsou n estálé a náladové, ale tento návod nesm í býti násilím , nucením nerozum ným a stálý m napom ínáním . P rá v ě tím se dětem zhnusí náboženství. Zbožnosti se daří nejlépe tehdy, když ji nechám e rů st tiše bez stálého vnějšího n átlak u . N ejlépe tu n a ­

pom áhá příklad rodičů, kteří konají s détm i všechny náboženské úkony počínajíc denní m odlitbou a končíc p řijím án ím sv. svátostí. P ři sv. p ři­ jím án í se spo juje celá ro d in a a v y tv á ří v K ristu tajem nou a požehnanou jedn otu vn itřn í. T aková náboženská výchova v rodině, když se ještě o pře o zkušeného duchovního vůdce, dává n aději, že d ítě i za dnešní doby zů­ sta n e v ěrno v íře svých otců uvědom ěle a činně. O hrožená v íra dětí v y ­ žad u je tedy dnes od rodiny větší a system atičtější náboženskou výchovu. Jso u naše nynější i katolické rodiny učiniti v této přičíně své p o v in ­ nosti zadost? K rátce: Z ájem dnešního dítěte, ta k ohroženého nepříznivým i vlivy, zá ­ jem dobrého a trv aléh o pom ěru mezi dětm i a rodiči, p ro ti něm už se staví tolik překážek, zvyšuje povinnost dnešních rodin v y ch o v áv at své děti n e ­ je n tělesné, nýbrž i duševně a vést je zvláště nábožensky obezřele. P o v in ­ nost p řísn á, od níž závisí štěstí a rozvoj budoucího pokolení. P ovinnost a p rávo vychovávat děti tělesně i duševně a i nábožensky zdůrazň u je i nový školský zákon CSR ze dne 21. dubna 1948. Podle § 8 tohoto zákona aspoň m a teřsk á škola m á dětem ve věk u od tří le t do doby, kdy začnou choditi do n áro dní školy, věnovati výchovnou péči a to v t ě s n é s o u č i n n o s t i s r o d i n o u . N em yslí tu zákon pouze na péči 0 tělo, poněvadž zdravotní a sociální ochranu uvádí zvlášť; předpokládá řád n o u a celou rodinnou výchovu. P ři ostatních stupních škol není sice uvedeno, že se m á diti výchova v těsné součinnosti s rodinou, an i při stanovení úkolu školy nepřipom íná se zvlášť, aby škola navazovala na výchovnou práci rodiny, av šak tím se nechce říci, že ro d in a nem á n i­ k te ra k v době školní docházky výchovně působit na dítě. N eboť škola má podle § 2 pěstovati sm ysl pro společenství v rodině, tedy sm ysl pro hod­ noty, k teré d ala a dává rodina. A p ak v § 76 žádá nový školský zákon, aby bylo zřízeno sdruženi rodičů a p řá te l školy, jehož úkolem je zajištovati spolupráci školy s rodinou, n ap o m áh ati škole v jejím poslání v ý ­ chovném a sociálním . . . P ředp o k lád á tedy škola rodinnou výchovu a s ní chce spo lupracov at a na ní budovat, ba volá rodiče k výchovné práci 1 v e škole. Co se tý k á náboženské výchovy d áv á nový školský zákon v ý h rad n í právo rozhodovati o ní rodičům nebo zákonným zástupcům . P ra v í se v § 19, 1: Š kola je povinna s ta ra ti se o náboženskou výchovu žáků podle jejich náboženského vyznání, vyjím ajíc případy, kdy rodiče (zákonní zá­ stupci) odhlásí d itě od této výchovy. Ne tedy církev nebo náboženské společnosti sm ějí rozhodovati o tom, zda m á býti d ité nábožensky vycho­ váno, nýbrž v ý h rad n ě rodiče. T ím d ává zákon rodičům veliké právo, ale i velikou povinnost. Rodiče jsou povinni se rozhodnout pro náboženskou výchovu dítěte, od nich záleží, zda se výchovný vliv círk v e nebo jiných náboženských společností u platn í pln ě nebo jen m álo nebo nic. N ebudou-li totiž sam i nábožensky vycho v ávat a pak o tu to výchovu se dále s ta ra t a ji podporovat, da ji— li dítě chodit do náboženství jen aby se n e-

řeklo, p ak ovšem náboženská výchova bude něčím zevnějším , co neza­ sáhne n itro dítěte. Nový školský zákon tedy u v alu je velikou a v ý h rad n í odpovědnost za náboženskou výchovu děti na rodiče. J e potřeba ještě něco dodávat, aby se zdůraznila za naší doby po v innost rodinné výchovy a to i náboženské?

T im otheus Vodička:

Případ Grahama Greena Od G raham a G reena, znám ého anglického spisovatele, byly přeloženy do češtiny tri rom ány, z nichž poslední, M o c i s l á v a , byl pozoruhodný h la v n ě tím, že byl v »Katolíku« m ocně obhajován, ještě než vyšel, p ro ti posudkům , k te ré ještě ani nebyly napsány. T eď vydal G reene nový ro ­ m án, T h e H e a r t o f t h e M a t t e r , a pokud lze soudit podle obsáhlé k ritik y , kterou o něm napsal do tý d eník u T h e T a b l e t jiný katolický a u to r u n ás též p řekládaný, Evelyn W augh, je to dílo, k teré je co do po­ je tí je ště p ro b lem atičtější než M o c i s l á v a ; W augh přím o praví, že i když chápe dobře zam ýšlený sm ysl této knihy, m usí pochybovat o je jí »theologické vhodnosti«. W aughova k ritik a je po několika strán k á ch ta k zajím avá, ta k názorná, ta k ohleduplná a při tom n estran n á, že ji nelze necitovat aspoň v h la v ­ ních částech. Nový ro m án G reenuv je podle něho doplňkem rom án u B r i g h t o n R o c k (Česky vyšlo pod názvem Č e r n ý c h l a p e c ) , a proto je tře b a citovat n ejp rv e posudek tohoto díla: »Často se nám řík á: .C írkev neučí, že každý člověk je zavržen. Víme jen, že ex istu je peklo pro ty, kdo si ho zaslouží. Možná, že teď je prázdné a zů stan e p rázd n é n av ěk y ’. T ak ■nesm ýšlely sta rší a zdravější doby. Poslední soud nad středověkým por­ tá lem zobrazoval zavržené a spasené asi ve stejn ém pom ěru, cestu k spáse ukazoval úzkou a posetou léčkam i; pach síry byl všude. P an G reene hodil výzvu zm ěkčilé m oderní nálad ě tím, že v y tv o řil n ap ro sto zavrženíhodné­ ho m ladíka. P in k ie z Č e r n é h o c h l a p c e je ideálním k an d id átem pro v stu p do pekla. D ostává jedničky ze všech p řed m ětu . Je h o p říb ěh je skvělým a děsivým výkonem obraznosti, ale nedosahuje účinku sk u te č­ ného kázání o pekle práv ě svou úplností. O pouštím e své sedadlo vzděláni, ale nepoučeni. A ť jsm e sebe ničem nější, jsm e lepší než P inkie. V ýstrahou kazatelovou bylo, že jediný nelitovaný h řích za h lazu je nashrom ážděné zá­ sluhy celoživotního úsilí b ý t dobrý. Sm ysl Č e r n é h o c h l a p c e m ůže být ch áp án tak, že člověk m usí b ý t tak podlý jak o P inkie, aby se octl ve v áž­ ném nebezpečí.« Zde je skvělým aforistickým způsobem v y já d ře n o to p řeh án ěn í p ro ­ porcí mezi dobrem a zlem, k te ré je základním prvkem v problem atice G reenova slovesného um ění. P řejděm e však k v lastn í k ritice rom ánu

T h e H e a r t o f t h è M a t t e r , jehož h rdinou je britsk ý policejní úřed n ík v Z ápadní A frice s tím to re jstřík e m h říchů: pašování diam an tů , vražda, m anželská nevěra, svatokrádež, sebevražda. Ja k o Pinkie, i on je při tom věřící člověk; věří v zatracení a v ěří také, že sám je ztracen, ale p řitom p řijím á své zatracen i jako jakousi m ystickou oběť. »Oba zem rou ve sm rtelném hříchu,« ja k je definován m orálním i theology. Z ávěr knihy tvoří úvaha, že nikdo nezná ta jem stv í lidského srdce nebo p ovahy Božího m ilosrdenství. J e nevhodné d ělat d ohady o něčím zatracení. Nicm éně je čten ář znepokojován otázkou: Je Scobie zavržen? Člověk se ve sk u te č­ nosti n eznepokojuje příliš tím , zdali Bečky S h arp o v á nebo F agin jsou za­ vrženi. V rom áně T h e H e a r t o f t h e M a t t e r je to h lav n í otázkou. Myslím, že p an G reene ho pokládá za světce. S nad se v tom mýlim, ale v každém p říp ad ě p áně G reenovo m ínění o této věci nem á v ětší cenu než m íněni čtenářovo. Scobie není v ý tv o r p an a G reena, m íněný jak o ilu strace k n ějak é thesi. J e to člověk s nezávislou duší. M ůže b ý t jeh o m orální stav oddělen od jeho duchovního stavu? O bojí je složité a dvojsm yslné. N ejprve je tu jeho úřední delikt. Na p rv n ích strán k á ch v y stu p u je jak o A ristides, neoblíbený p ro svou počestnost, na konci knihy se z něho už stal zločinec. V jeho úp ad k u n en í nic nevyhnutelného. N ejp rv e se k om ­ p rom ituje, aby získal peníze pro odjezd své ženy . . . A však za porušením úřední věrnosti vězí p rázdn ota jeho ú ředníh o postavení. Z ákon, jejž za­ stupuje, m á m álo společného s m rav n o stí nebo spravedlnosti. J e to v še­ chno věc p řed pisů — p ráv o p o rtug alsk éh o nám ořního k ap itán a ko res­ pondovat s dcerou žijící v N ěm ecku, p rávo nájem n ík a vzít si do chaty podnájem níka, p ráv o obchodníka užít v la stn íh o jm ění k zapezpečení vlastn í rodiny. Ví, že jeho podřízení jsou úp latní, a nem ůže p ro ti tom u nic dělat. Koho nebo co ve skutečnosti zradil krom ě své pýchy? Za d ru h é je tu jeho cizoložství. Je h o náklonnost k trosečnici vyvržené na b řeh je zprvu soucitná a p ro tek to rsk á ; stan e se z ni n ák lonnost tě ­ lesná. Proč? J e obstárlým m užem s dlouhým cvikem v cudnosti. J e tu jiný uchazeč o H elenu Holtovu, vojenský letec B axter. A p ra v é B ax terovo slídění kolem bungalow u uspíší zm ěnu vztahu. P rá v ě te n B a x te r v pozadí je důvodem , proč Scobie se trv á v á v cizoložství, když n á v ra t je ­ ho ženy poskytne vhodnou příležitost k p řeru šen i pom ěru. B a x te r je leh­ kovážný ničem a. H elena m usí být zach rán ěn a p řed B axterem . Proč? Scobie si p řisv o ju je p rá v a prozřetelnosti. D om nívá se, že nedovolený po­ m ěr s ním je lepší než nedovolený pom ěr s B axterem . A le proč by to m usil b ý t nedovolený pom ěr? M ohla si B a x te ra vzít. Za tře tí je tu v ražda Aliho. Nevím, zdali ho Ali opravdu zrazoval. K d y ­ by nebyl býval podloudníkem a cizoložníkem, nebylo by bý v alo co p ro zra­ zovat. Ali um írá, aby zdůraznil zločinnost těchto hříchů. Za čtv rté tu jsou sv atokrádežná p řijím án í, k nim ž ho L ouisa p řim ěje; a za p á té jeho sebevražda, opakování téhož rouhání v jin é form ě. U m írá přesvědčen o svém zavržení, ale tak é přesvědčen jakým si nejasn ý m —

aspoň pro m ne nejasným — způsobem , že p řin áší své zatracen i jako láskyplnou obéť za jiné. ftiká se nám. že je napořád inspirován láskou k Bohu. P rav d a, je to láska, již se n ed ostává důvěry, ale láska, jež — ja k se m usím e dom ní­ v a t — posvěcuje jeho hříchy. To je jád ro věci. J e taková obéf možná? M ně je tato m yšlenka napro sto nesrozum itelná, ale není neznám á. Ne­ m luvili kvietisté podobným i výrazy? Táži se ve vší pokoře, zdali dnešní p rak tick y zam ěření katolíci nejsou trochu p říliš pokorní vůči m ystikům . M ám e sklon řík a t: ,Acb, to je m ystika, tam jsem docela vedle,’ jako kdyby šlo o vyšší m atem atiku, zatím co ve skutečnosti celá naše v íra je po dstatně m ystická. M ůžem e se p ráv em v y h ý b at diskusím o extatických stavech m odlitby, s nim iž nejsm e n ijak obeznám eni, a le sv ato k rád ež a sebevražda jsou činy, jichž jsm e dokonale schopni. P ro m ne je m yš­ lenka p ř á t si vlastní zavržení z lásky k Bohu buď jen velm i volným básnickým výrazem nebo šíleným rouháním , neboť Bůh, k te rý by p řija l tu to oběť, nem ohl by b ý t ani sp raved livý ani hodný lásky. P a n G reene uvedl n a začátku své k n ih y c itát z P éguyho: »L e p é c h e u r e s t a u c o e u r m é m e d e c h r é t i e n t é . N u l n ’e s t a u s si c o m p é t e n t q u e l e p é c h e u r e n m a t i è r e d e c h r é t i e n t é . Nu l , s i c e n ’e s t l e s a i n t , a m ně se zdá pravděpodobné, že m ěl v úm yslu p odat ilu straci k essayi N o u v e a u t h é o l o g i e n , z něhož je c itá t vzat, zrovna jako v Č e r n é m c h l a p c i podává ilu straci k M além u katechism u. N á­ m ětem tohoto pozoruhodného essaye je, že k řesťan stv í je obec, k niž n á ­ leží špatný občan, ale k níž nenáleží do brý cizinec. P éguy liči velm i k rásn ě C írkev jako řetě z světců a hříšn ík ů držících se za ru ce a táh n o u ­ cích se nav zájem ke K ristu. Jsou tu v ša k též m ísta, jež, cháp án a doslov­ ně, jsou h ru b ě p řem rštěn á. P éguy nebyl ještě ani tri roky konvertitou, když jej napsal, a nebyl ve spojení s C írkví. D enn ě vídal muže a ženy, jimž, jak se mu zdálo, chyběla jeho in ten sivn í sp iritu alita, p řistu p o v at k o ltářn í mřížce, zatím co on m usil zů stat na svém m ístě exkom unikován. N o u v e a u t h é o l o g i e n je jeho rozjím án í o jeho nesnadném po­ staveni. Cítí, že je obec, jejím ž on je p rav ý m občanem , ale není to spole­ čenství konvenčních p rak tick ý ch katolíků, k te ří nejsou podle jeho zvláštního často opakovaného výrazu » c o m p é t e n t e n m a t i è r e d e c h r é ­ t i e n t é « . Cítí příbuznost se světci, jíž neznají tito konvenční n áv štěv o v atelé kostela, a ve své zvláštní, omezené, hloubavé m ysli z toho vyvo­ zuje zvrácený závěr, že ten to velm i skutečný a velm i silný svazek tvoří nikoli jeho v ira a láska, nýbrž jeh o hříchy. »L i t t é r a l e m e n t « , píše, »celui qui es t p é c h e u r , ce lu i qui c o m m e t un péché, es t d éj à c h r é t i e n , e t en c e l a m é m e c h r é t i e n . O n p o u r r a i t p r e s q u e d i r e e s t u n b o n c h r é t i e n . « »Littéralem ent?« Ja k ý je přesný dosah této pasáže? N a tom m noho záleží. Z nam en á-li to »doslovně«, že každý h říšn ík je k řesťanem tím , že hřeší? Byl Y usef h říšn ík a proto k řesťan ? Ne, protože Péguy už řekl. že cizinci v ně řetězu sep jatý ch rukou nem o­

hou vůbec sp ách at hřích. J e Y usef zavržen? N em ůže b ý t h říšn ík podle definice nikdy zavržen? A rgu m en t se pohybu je v k ru h u nedefinovaných pojm ů. A co s tím »presque«? J a k někdo něco řík á »téměř«? B rán i m u strach, aby nepohoršil jiné, nebo si uvědom uje v poslední chvíli, že to, co chce říci, nedáv á ve skutečnosti sm ysl? Je -li tom u tak , proč to v y ja­ dřovat? P roč to »téměř« řík at? Zde nem á m ísta žádné duchaplnictví. ftík á -li P éguy vůbec něco, řík á něco velm i přek v ap u jícíh o , néco, čemu lidé, ja k se zdá, p řik lád ají stále větší důležitost. P an G reene převzal arg u m e n t ze zkom oleně verse P éguyho a form uloval jej znovu ve skvěle pro stý ch lidských výrazech, a p ráv ě zde, v já d ře věci, m usí lite rá rn í k ri­ tik p řen e ch a t úsudek theologovi.« T ím končí W aughova k ritik a, kterou pak d o p lňuje posudek theologa, P. J. C artw ella, z něhož citujem e p o dstatn ou část: »Poznám ky p an a E velyna W augha o theologii této knihy jsou podle m ého názoru bezvadné . . . P. R an k v rom áně v y ja d řu je m ínění, že Scobie o p rav d u m iloval Boha. Mohl to sotva m ín it doslovně, ledaže by předpokládal, že Scobie hřešil bez rozvahy, že jeho hřích y byly pro jev y úchylné m ysli — předpoklad, k te rý o dporuje celém u tónu knihy. Scobie je vědom ý h říšn ík až po to p o ­ žití jedu. Z dali byl zatracen, je jin á otázka, k níž n eznám e odpověď . . . J a k ho k nih a liči, Scobie uchoval víru. Z tra til n ad ěji; jeho p rv n í uvážené spáchaný sm rteln ý hřích ho p řip ra v il o lásku. T u to z trá tu zesílil h ro m a­ děním h říchů; a pozbyv naděje, pozbyl i v ůle k pokání . . . Jsa bez n a d ­ přirozené lásky, nem ohl m ilovati Boha, neboť sk u tečn á lásk a k Bohu, jež p řin áší spásu, je dílem nad p řiro zen é ctnosti lásky,« atd . (Viz The T a ­ blet, 5. června 1948.) U vádím ta k podrobně W aughovu k ritik u ze dvou důvodů. Je d n a k proto, že je to hlas G reenova sp o lu b ratra ve slovesném um ění, hlas ro ­ m anopisce, jem už někdy bývá v ytý k áno totéž co G reenovi a k te rý n e ­ m ůže b ý t n ap rosto podezírán z p řem rštěn éh o m oralism u; lze tedy do u ­ fat, že m u pop řejí sluchu ti »věřící literatury««, k te ří jin a k obyčejně od­ b ý v ají m orální k ritik u pod zám inkou, že m o ralisté n erozum ějí um ění. A za d ru h é proto, že W aughova k ritik a nového G reenova rom án u je m im oděk n ejlepší odpovědí na p řeh n a n é chvály rom ánu Moc i sláva, ja k je bylo možno číst v »Katolíku« nebo »Vyšehradě««. Zdá se, že v novém G reenově rom áně se naplno projevily tendence, k te ré b y střejší zrak m ohl p o střeh n o u t už v předešlém díle, třeb aže se povrchním u pohledu ztrácely pod v irtuosn í hro u složitých reflex ů děje a slova vypravěčova. Zde i tam je to totéž přesu n u tí rovnováhy, totéž falešné zd ůraznění porušenosti a z něho plynoucí — a ť vědom é či nevědom é — oslabení n ad ěje a zesílení zoufalství, jež p ak proniká všu d e a znečišťuje viděni i v y jad řo v án í krásy.

Nevezmeš

j mé n a

Božího

n a d a r mo !

O náboženství I. V živení náboženství i v stu diu náboženství obecné (in com muni) je z a j í m a v ý p a r a d o x . 1 N áboženství je v nás i mezi nám i, bylo je a bude, a přece není snadné povědět stručně a jasně, v č e m v l a s t n ě z á ­ l e ž í . S tačí zajím avý pokus: Položte následující otázky ja k sobě ta k li­ dem , s kterým i se denně stý k áte a třeb as i theologům nebo religionistům : 1. J a k a č í m r o z l i š í t e náboženské od nenáboženského? (Jednotlivé věci, společenská zřízení, výkony, úkony prožívání ...); 2 . v čem j e v l a s t n í p o v a h a náboženství t. j.: Co sjednocuje pozorovanou m nohost v jednotu a je v každé jednotlivosti?; 3. ja k á je p l a t n o s t a v ý z n a m náboženství? Z ačne se asi Široce ro zk lád at a rozlišovat, p ak se rozčilíte, d řív e nebo později zm lknete, a k rá tk ý sm ysl řečí a rozčilování bude ne­ valný. U vedené tři otázky spolu totiž souvisí: p rv n í souvisí s d ru h o u n u tn ě , 12 3 v ztah prvn ích dvou k tře tí je dán problém em p r a v o s t i náboženství (ne existence, nýbrž p latn o sti a význam u ) . 2 N ejde ovšem o realism u s víry, o něm ž p o třeb n é povím e, nýbrž zda lze zaručit, že ex istu je abso­ lu tn í osobní bytost, tran scen d en tn í lidstvu a působící v dějin ách čili nic. V kladném řešení je zaručena plně trv alo st náboženství v čase — i když ne jeho jednotlivých podob — i p la tn o st a význam náboženských k a te ­ gorií a statku.* T ento problém je ovšem povahy m etafysické a nem ůže sp a d at do odborných věd. an i vědy o náboženství; v něm je v lastn í d ů ­ vod, proč odborná religionistika nem ůže hodnotit, n ý b rž jen popisovat, tříd it v souvislosti a typy, postoje a hodnoty, zkoum at jejich zm ěny a trv á n i v dějinách a pokoušet se v y k lá d at zm ěny hypothesam i. J e zk rá tk a zásadní rozdíl mezi tro jí th em atik o u : 1 . v y l o ž i t v ý z n a m náboženství 1 Podobný p aradox je v jednotlivých lidských činnostech, není však tak h m atateln ý a názorný, jako v náboženství, k te ré m á každý positivně nebo n áh rad u za né, otázku o p o dstatě jiných činností m á zodpovědět od­ borník. 2 P ro to jsm e v p rv n ím článk u tvrdili, že věda o náboženství nem á d o ­ sud přesného k ritik a , poněvadž nedovede vyložit povahu náboženství (resp. svatosti), a proto je též nem ůže hodnotit! už z toho prostého d ů ­ vodu (může podávati jen typy a schém ata). 3 Je d n o ta v m nohosti m ůže být dvojí: jed n a a táž sk u tečn o st je ve všech jednotlivinách; nebo jed notlivin y jsou v n u tn é m v ztah u k jedné a téže skutečnosti a pro te n to vztah se týž pojem a zvuk vypovídá o m no­ hých i o jednom (jednota obdoby). V šechny dosavadní odborné definice jsou však jen p r a c o v n í h y p o t h e s e a závisí na východisku, m ethodě a ty p ů svých původců. * M oderní psychologie a sociologie náboženství u kazuje, že náboženství je trv alé pro p o t ř e b n o s t l i d s k o u (blaženosti, pomoci, ochrany . . . ) a pr o s p o l e č e n s k ý k o n s e n s u s . Z ásadně ovšem tím otázka řešena n e ­ ní, poněvadž nelze vyloučit, že lze za ru čit konsensus i jin a k a že není možný rozpor v lidské přirozenosti mezi potřebam i, nap ln ěn í a n ere álností naplňování.

v lid stv u (historicky, psychologicky, sociologicky); 2 . zaru čit m e t a f y ­ s i c k y n u t n o s t a tedy i pln é trv á n í náboženství obecné (in com m uni); 3. d o kázat p r a v o s t a m í r u n e m ě n n o s t i u rčitéh o trad ičn íh o nábožen­ ství i jeho požadavek absolutností. V čem je s h o d a v n e s h o d á c h dosavadních pojetích a v ý k lad ů n á ­ boženství? 1. U vážím e-li postavení lidí v p říro d ě je obklopující, lze tv rd it, že náboženství je č i n n o s t l i d s k á a s t a t e k l i d s k ý (t. j. že je jedině v lidech a v lidské společnosti ) . 5 2. V náboženství je d v o j n o s t s u b j e k t u a p ř e d m ě t u t. j.: je nutno rozlišovat su b je k t činnosti náboženské s jeho su b jek tiv n í potřebností, k te rá je psychickým m otivem a zdrojem náboženství, od p řed m ětu nábo­ žen stv í . 6 3. P ře d m ět náboženství n e l z e s m y s l y v n í m a t (je vyloučena sm ys­ lová evidence) a p řesto se mu p řik lá d á p lná sku tečn o st t. j. v živém n á ­ boženství je p o s t o j b e z p r o s t ř e d n í h o r e a l i s m u . ’ P ře d m ět tra n s ­ cendentní sm yslům je k lad en buď do v lastn í lidské bytosti (v psýché), do p říro d n í skutečnosti nebo vné vešk erenstva om ezeného a relativního.® P ro to porozum ím e neshodám mezi religionisty a m etafysiky v problém u m ožnosti dokazovat existenci Boží. R eligionista bu d e tv rd it — o p íraje se o své kategorie pravosti, b ezprostředníh o realism u a absolutnosti — že snaha dokazovat rozum ově existenci se příčí náboženském u postoji a že5678 5 Toto tv rzen í se vztahu je k n á b o ž e n s t v í u s k u t e č n ě n é m u (aktuelnim u) a proto nezávisí na řešeni otázky o vzniku lidstva a na m etafysických výkladech, že a proč jen rozum ná bytost m ůže b ý t su b jek tem náboženství. 6 P ro to skutečné m a n í s m y n espadají do náboženství a lze je zařad it do m etafysiky; tv rd it, že na počátku a konci náboženství je nerozlišená jednota, je pouhá řeč t. 3 . užívá se téhož term in u ve význam u nap ro sto od­ lišném. 7 Jak ý k o liv soud nebo postoj pouze hypothetický o skutečnosti re á l­ nosti p řed m ětu ru ší skutečné živé náboženství. V tom to sm yslu je v k až­ dém náboženství sam ozřejm ý p o ž a d a v e k p r a v o s t i a živé nábožen­ stv í si nežádá a n epotřebu je (přesně řečeno vylučuje) rozum ový důkaz, že v lastn i p řed m ět jeho existu je; (v této v lastn osti je a b s o l u t n o s t n á ­ b o ž e n s k é h o p o s t o j e ) . Čili je tře b a rozlišovat p rav o st a absolutnost náboženství ve sm yslu k a t e g o r i i odborné v ě d y n á b o ž e n s k é a p ra ­ vost a ab solu tnost ve sm yslu m etafysicko-noetickém . P ro to rčení »de vera religione« je obojaké. 8 T ěm ito m ožnostm i je dáno, že se v rozm anitých náboženstvích t r a n s ­ c e n d e n t n o r o z m a n i t ě k l a d e a h r a n i c e jeho říše s e p o s o u v a j í . T ranscendentno buď prostu p u je obyčejnou skutečností nebo se m an ifes­ tu je v neobyčejných předm ětech a událostech nebo jeho říše se zvolna odděluje od příro d y lidem p řístupn é. T ím vznikají problém y sty k u s ním a n u t n o s t z p r o s t ř e d k o v á n í . Nelze p ro to jednoduše tran sp o n o v at kategorie náboženství katolického do d ějin náboženských (kněžství, žertv a ...).

absolutno dokázané m etafysicky nem ůže b ý t p řed m ětem a východiskem skutečného, živéhcr náboženství.» 4. N utné východisko ve stu diu náboženství je s k u t e č n é ž i v é n á b o ­ ž e n s k é d ě n i (tedy prak tick y náboženství současné), z něhož lze rozbo­ rem vyvozovat náboženské kateg o rie a hodnoty, v jejichž stu d iu spočívá v la stn í theoretická véda o náboženství a jim iž lze popisovat a tříd it je d ­ notlivá historická tradiční náboženství. P ouhé stu d iu m nábožensko-společenského zákonodárství a obřadnictví nebo theologie (reflexe o p ředm ětu náboženství, o v eškerenstv u (i sobě) ve v ztah u k něm u, o kultu) nebo p reh istorických zbytku k u ltních před m ětů nem ůže nikdy n a h ra d it stadium živého dění a bez něho nelze historickým d okladům a zří­ zením společenským rozum ět .* 0 Ú vahy o n á b o ž e n s t v í p ř i r o z e n é m jsou buď projekce v lastn íh o náboženství »očištěného« (na způsob p lató n s­ kých vidin) nebo rozum ové konstrukce, závislé na systém u svého původce (K ant . .. ) nebo m e t a f y s i c k é ú v a h y o původu a platn o sti nábožen­ ství, jeho kategorií a hodnot, kom binované s m ethodou »co by k d y b y « . 11 U važuje se totiž o lidské bytosti in ab stra cto (oddělené od lid sk é společ­ nosti, i lidsky vyspělé, avšak bez náboženství), ja k asi n ab y la jistoty, že ex istu je Bůh, a ja k z této jisto ty vyvodila kult, náboženská zřízení atd. T ento o b rat způsobil částečné společný s k l o n našeho století k ž i v o t u , r e a l i t ě a odpor p roti schém atům a zjednodušování m n o h o tv árn é sk u ­ tečnosti.1- P ro to se dnes přesn ě rozlišuje mezi m y th y a m ythologií t. j. mezi 0 Viz běžné tv rze n í o rozdílu »boha m etafysiků« (čirý kon, svrchované dobro, substance . . . ) od Boha živého náboženství. T v rd í-li se leckdy, že hlavní d efekt scholastiky katolické byla sn ah a dokazovat rozum ově ex i­ stenci Boha, lze k tom u říci asi toto: my katolíci věřím e v Boha tro jje d iného t. j. v lastn í p řed m ě t a m otiv naši víry je B ůh Z jevení; snahy v ra n n é scholastice rozum ově dokazovat m y stéria víry, byly vyloučeny; církev se vždy b rán ila přem ěň o vání nadpřirozen é v íry v evidenci rozu­ m ového d ůkazu (víz zvláště 19. stol.); jednou z p rav d v íry je možnost racionální jistoty, že ex istu je osobní bytost, tran sc en d e n tn í veškerenstvu, původce, zachovatel a řed itel všeho (viz sněm V atikánský a p řísah u a n tim odernistiekou). 1 0 P roto rozm anité knihy a stu die o m ythologii a sak ráln ích sta ro ž it­ nostech řeckých, řím ských . . . nejsou studiem řeckého nebo řím ského n á ­ boženství. 11 J e třeb a vždy rozlišovat otázky o vzniku a postupu historického nebo duševního dění od otázek platnosti, zdůvodnění a význam u. Velmi často se k on stru k ce nebo spekulace a jejich jednotlivé m om enty pro m í­ ta ly do dějin. T ak začala v anglickém deism u věda náboženská a tam je ve fenom enologii XX. století věda o náboženství zas. Z odporu proti m ethodé psychologicko-evoluční vzniklo zdůrazňování historického stu d ia a dějinných souvislostí v náboženství (W. S chm idt a jeho žáci). Z vláště oblíbené b ýv ají úvahy o »počátcích« náboženství v lidstvu, ačkoliv se m álokdy řekne, že jd e b uď o úvahy o m o ž n o s t e c h p s y c h i c k ý c h nebo o e x t r a p o l a c e historicky d o l o ž e n ý c h k a t e g o r i í nábožen­ ských pomocí p ředpokládaného nenáboženského stad ia na přechodu ze stav u zvířecího v lidský. i* p řízn a čn é je, že E. H usserl, původce fenom enologické m ethody je ra -

tradičním i výklady o vzniku a společenských zařízeních, vzniku p říro d ­ ních věcí a d ějů od v lastn íh o náboženství a v něm zase sk u tečn á v íra náboženská a p ra x e od dodatečných spekulací o význam u k u ltn ích v ý ­ konů, náboženských institucí atd. D říve se jednoduše řeklo, že výkon (obřad) je p riu s a vše ostatní je d ru h o tn é .12 N ázorný doklad k našim v ý ­ klad ů m jsou hádky, velm i živé a prudk é, koncem m inulého století a v p rv n ích desítiletích (zvláště ve F rancii) o t o t e m i s m u s ; o jeho p o ­ v ah u a význam v dějinách náboženství. D nes už klidně řeknem e, že je sporné (resp. není) všeobecné jeho rozšíření i náboženská p ovaha; p řed ­ m ět totem ový nem á vlastno sti p o třeb n é pro náboženský p řed m ět; lze sou­ dit, že totem ism us je pouze jedno ze společenských zřízení. cionalista (à la D escartes); každý racion alista však sam ovolně zam ěňuje své vise se skutečností! 12 Čili m ythologie sam a o sobě nem á co společného s náboženstvím a m ůže se v ztah ovat na jak ý k o liv předm ět, osobu, zřízení; rozhodující je jen, že jd e o trad ičn í výklad, k te rý se považuje za uspokojující v u r ­ čité eth n ick é skupině. V náboženství v šak m usí b ý t spolu volný postoj a bezprostřední realism us.

Z e m ř e l Ji ří B e r n a n o s D ne 5. července zem řel význačný francouzský spisovatel G eorges B er­ nanos. Z em řel ve věku 68 let, když se byl v rá til po d ru h é svétové válce, po jejíž trv á n í byl v A m erice, do vlasti. B ernanos byl sn ad n ejv ý ra zn ě j­ ším před stav itelem francouzského katolicism u v lite ra tu ře a jeho význam přesahoval h ran ic e národní lite ra tu ry francouzské. Ve své tvorbě se B e r­ nanos zm ocňuje bezprostřední skutečnosti, útočí na n i přím o výbušně. Je h o sloh je neobyčejné členitý, výrazný a vzrušený p ráv ě ta k jako jeho m yšlenka. B ernanosovy postavy svád ějí tu h ý boj ducha a hm oty, času a věčnosti, d o bra a zla. J e to boj neutěšený, ú n av n ý a v yčerpávající, neboť p roti duchu stojí m ocný soupeř, velm i dobře m askovaný podobam i tohoto světa, zálud ný a neúnavn ý satan. V ro m áně »Pod sluncem satan o v ý m « (S tará Říše, 1928, přel. B. Reynek), v y tvořil postavu kněze, k te rý po celý svůj život vede u rp u tn ý boj proti satanovi v člověku. O d h alu je skrytou tv á ř »zloděje lidí«, největšího n ep řítele dobra, a s o d k ry tý m hledím se v rh á v souboj. Tím, že b o ju je p ro ti v lastním u tělu, jež zdecim uje ze silácké p ostavy venkovského h ro m o tluk a ve vetchého stařečka, získává světec z L um b res účinnou zbraň p roti svém u záludném u nepříteli. Z e­ sla b u je tělo, aby posílil ducha, neboť hm ota je jen překážkou duchu.

A b y ť sa tan v ystup oval sebehm otněji, přem ůže jej člověk duchem a za pomoci m ilosti. K takovém u vítězství je však třeb a velk é m íry d okona­ losti, již lze dosici je n důsledným snažením po k řesťan sk ý ch ctnostech, z nichž se u B ernanose snad nejvíce d ere do popředí k řesťan sk á po­ kora. V rom áně »Deník venkovského faráře« (M elantrieh, 1937) m á d u ­ chem příbuznou postavu, byť form ou odlišnou. J e to postav a od základu nem ocného, tělesně slabého kněze, postava n av en ek naprosto trap n á, která v šak vzdor své n eblahé vnější strán c e působí velm i účinné svým duchem . O vládá duše a vede je k jejich prospěchu duchovním u, k dobru absolutním u, k Bohu. B ernanos obrací svou útoČnost p ro ti lidském u tělu, v něm ž odhaluje jednu z nejsilnějších zbrani satanových. Je h o kněžské postavy, ať je to venkovský fa r á ř z »Deníku« nebo f a r á ř z L um bres, do­ sa h u jí největšího rozm achu du ch a a m íry m ilosti p rá v ě tehdy, když je jejich tělo zeslabeno m ěrou největší. Slečna C h an tal z »Deniku« a M uška z d ru h éh o jm enovaného rom ánu jsou B ernanosovy pro to ty p y postav, které p řed stav u jí protivný tábor, bojovníky zla. O bě obracejí všechnu zlobu porušené lidské přirozenosti piloti sobě. N enávidí sebe a m ilují zlo a činí zlo p ro zlo samě. »Zlo jak o dobro jest m ilováno sam o pro sebe a ta k jest m u i slouženo,« řík á B ernanos. N em ilosrdnou analysou od h alu je n e jn ite rnéjši a n ejtem n ější kouty lidské bytosti, a d áv á po k ru tém boji a též vítězstvích satanových konečné vítězstv í D obru absolutním u, Bohu a jeho m ilosti v lidské duši. B udiž zde ta k é poznam enáno, ja k mél Bernanos zvláštní sm ysl pro život v církvi. D ěje svých význačných prací rom áno­ vých zasazuje — nikoli bez zvláštníh o zám ěru a účinku — do rám ce k a ­ tolíku nejnáležitějšiho, totiž do rám ce farnosti. T ak je tom u v obou ro ­ m ánech již jm enovaných i v »M rtvé farnosti«, k te rá u nás vychází v p ř í­ tom né době. (V yšehrad, 1948). B ernanos p atří mezi ty úspěšné básníky, kteří m ohli ještě za svého života shlédnouti plody své lite rá rn í činnosti. V zák ladn ím pohledu na sm ysl a cíl života a na sm ysl sm rti v lidském životě můžeme u nás pozorovati společenství v tv o rb ě D em lové a Cepově. B ystrostí pohledu, ostrostí slova, členitostí m yšlenky i výrazu, přím ou a výbušnou útočností n a bezprostřední skutečnosti se k něm u b ra tří Ja k u b Demi, zatím co ze společného zdroje p a tře n i na ubohost lidské bytosti, ran ěn é touhou po absolutním do bru a zároveň p o u tan é na p orušené lid ­ ské tělo, čerpá J a n Cep, jenž měl i osobně k B ernanosovi zvláště blízko. B ernanosovo dílo nebylo p řek ládáno do češtiny m arně. V ykonalo svou práci u nás, koná ji a dokoná. Český katolicism us z něho pro sebe hodně načerpal. P ro to se na zesnulého spisovatele bud e vzpom ínat u nás vždy se zvláštní vděčností a úctou. ZK.

Dcery nazaretské Byla tu již něk o lik ráte zm ínka o různých snah ách ja k se přiblížiti k dnešním u člověku, odcizeném u K ristu. Teď bych rá d poukázal n a novou

kongregaci, nebo institut, ja k se to nazývá církevně p rávnicky. D álkozřivý a apoštolsky zanícený jesuita, profesor u n iv ersity v N ijm eegen P Van G inneken se rozhodl založiti novou kongregaci sester, k te ré by vedly dokonalý řeholní život, ale pro apoštolský ráz svého poslání by od­ ložily vn ější form y řeholního života. Z akoupil dom ek blízko R ijsw ijk u a shrom áždil několik děvčat, hořících touhou po apoštolském , řeh o ln im ži­ votě. Dal své dru žin ě řeholi sv. Ignáce s p říslušným i ú p rav am i a mož­ nostm i dalších ú p rav a přizpůsobeni zvoleném u cíli. Ja k o p rv n í úkol si vzaly ty to sestry p o řá d a t exercicie p ro nekatolíky. S estry se setkaly s neporozum ěním i u vlastních spoluvěřících. N ěkteří nechtěli b rá t vážně řeholnice bez h áb itu . . . P ři tom m i n ap ad á taková kacířsk á m yšlenka: Není dnes někdy o p rav du lepší choditi ve světském šatě než choditi v šatech někdy velm i roztodivných? N ěkteré dobré sestřičky jsou divně vyparáděny a jejich někdy nevkusný úbor nezískává úcty. A le to jen ta k m im ochodem . I lidé dobré vůle viděli v tom to p o ­ čínání polovičatost, neupřím nost, že si ta děvčata chtějí h rá ti n a k lá šte r a n ep řejm o u t celé břem eno řeho lního života. M noho děv čat bylo i k něžími odvráceno od v stup u do této kongregace. M ěla proto velm i těžké začátky. Rychle se stříd aly k u rsy exercicií pro nekatolíky. V brzku bylop okřtěno p ři nich 80 lidí a velk á řa d a vstoupila do Církve. P ak ro zšířily sestry svůj ap ošto lát na m ladé dělnice. N ejp rv e jim v y ­ budovaly domov, v něm ž chtěly n a ně působili, ale brzo poznaly, že to není n ejsp rá v n ější prostředek . Rozhodly se sam y vstoupiti do jejich p ro ­ střed í a tam na ně působiti. S taly se dělnicem i, ab y vy tv o řily nové p r a ­ covní prostředí. Z a chvíli m ěly tři filiálky a velm i rozvětvenou činnost. V jedné čokoládovně v H águ sdružily ty to sestry za nějak o u dobu 8 0 % všech dělnic ve skupinách, ja k to skoro současně, aniž se znali, prosazo­ val k an ov ník C ardijn v Belgii. Ale nový biskup m ěl jin é plány se sestram i. Z astavil jim jejich činnost v tov árnách. S estry měly vychováv at elitní skupiny K atolické akce dívčí ve h n u tí Sv. G rálu. Poslušnost vůči biskupovu p řán i p řin esla kongregaci i holandským katolíkům velké požehnání. K ongregace se rozrostla. S ta ­ věla nové domy. Jsou vo lány i do jiných zemí. T ak je volá b erlín sk ý bis­ kup S ch reib er a k ard in á l B ouřné do Londýna. N yni jsou rozvětveny v B razilii, Číně, ve S pojených státech. S estry chodí sice v civilním šatě, ale to n ik terak neznam ená, že by vedly je n poloviční řeholn í život. Je jic h život je velm i tuhý, plný kázně a úm rtv ov ání. Z ačíná tříle tý m noviciátem . S estry se od začátku cvičí ve všech ctnostech, jichž bude později vyžad ovat je jich zvláštní d ru h apoš­ tolátu. Z ároveň jsou vzdělávány ve všech potřeb n ý ch znalostech. M usejí zn át lite ra tu ru , um ění, sociální otázky, psychologii, m oderní filosofii a jsou p ředevším d ů k lad n é vzdělány v otázkách náboženských a v m eto­ dách ja k se dostati s náboženstvím k srdci, ke sluchu a k životu m la­ dých dívek, aby byly nejen v íře zachovány, nýbrž aby se z nich staly

horlivé apoštolky v lastn íh o prostředí. B iskup chtěl, aby sestry vycho­ vávaly elitu katolické akce nejen o m pro práci m ezi dělnickou dívči m lá­ deží, nýbrž mezi veškerou dívčí mládeží. M noho sester v stu p u je již s plným u n iv ersitn ím vzděláním , jin é jsou k tom u určeny. P ůsobnost D cer n azaretských se v ztah u je i na stu d en tk y vysokoškolské. To bych chtěl připom enouti našim řádovým pensionátům . Proč jsou někdy žalostné jejich výsledky po strá n c e náboženské? Protože někdy sestry n eznají dobře dobových problém ů, názorů, otázek, neum ějí se proto tak é přiblížit! k dív k ám sobě svěřeným , n ěkdy jim p ro to tak é neim ponují. T yto dcery n azaretsk é u sk u tečň u jí svízelný problém ja k v y ­ tvořit! p ro stu d en ty a stu d e n tk y pracovní prostředí, duchovní náboženské prostředí, odpovídající jejich potřebám . D obře je postarán o o stá lé v lastní duchovní prohlubování. V každém tom to k lášteře jest p oustka v p ark u , kam se m ohou sestry podle potřeby a p řá n í a m ožnosti uchýlí ti n a několik dní, tý d n ů nebo i m ěsíců. Ž ijí jen duchovním u životu a studiu náboženském u a účastní se jen společného stolu. J in a k celý d en m ají m ožnost žiti vzorným a plným životem rozjím avým . T ak zase doplní své opotřebované tělesné i duchovní síly. Proč to píši? N ěkteré kongregace u nás budou h le d a t nové cesty a no­ vou orientaci pracovních možností, nového působení. K atolická akce se neobejde bez takových živých středisek. V šude ve sv ětě katolickém m ají již podobná zřízení. V Římě jsou to na p řík lad b ra tří a sestry sv. P avla. Je d en k lá šte r řím ských dom inikánek, několik ve F ran cii otevřely své b rán y p ráv ě stu d en tk ám , ale ne pouze aby tam stu d e n tk y bydlely a s tr a ­ vovaly se, nýbrž aby byly v y chovávány sestram i, k te ré sam y žijí boha­ tým in telek tu áln ím životem a proto m ohou v y k o n áv at to u to cestou in te­ le k tu áln í apoštolát u stu d e n te k všech ty p ů . . . My všichni si m usím e odvyknout! m ysliti víc na sv ů j řád než na obecné p o třeb y Církve. Bra ito

S k u p i n a dc e r sv. K a t e ř i n y S i e n s k é Z m ínili jsm e se již o opoštolské konstituci P ró v id a m ater Ecclesia . . . Je st to touha a sn a h a účastniti se n ějak ý m způsobem výhod a d a rů ře ­ holního života, i když není m ožné vstoupí ti do uzavřeného řá d u s u zav ře­ ným i kláštery. J e s t to sn ah a požívat aspoň n ějak dobrodiní duchovního společenství bez závazků společného života, k te rý je n ěkdy nem ožný pro nejrůznější okolnosti, do který ch Boží vů le lidi postavila. T ato zřízení jsou docela sam ostatná, i když se p řip ín a jí k n ěk terý m sta rý m řádům . D ružina dcer svaté K ate řin y Sienské u sk u tečň u je ještě jiný typ tohoto zřízení. J e s t to je ště další p řip o u tán í ke skutečném u rád u . D cery svaté K ate řin y tvoří totiž zvláštní skupinu, in teg ru jící skupinu, p ři skutečné kongregaci dom inikánek s m ateřincem v É trépag n y ve Francii. Toto p ř i­ pojení sester žijících ve světě ke kongregaci za ru ču je ještě dokonaleji plnost života duchovního a přiblížení se ještě dokonalejší k životu ře ­

holním u. P ři tom jsou ve sm yslu Codexu jen P ia unio, D uchovni společ­ ností, ne společností řeholní. D cery sv. K ate řin y se m ohou čas od času uchýliti do k láštera, jsou po­ v inn y aspoň jednou za rok v něm vy k onati sv á desítidenní duchovní cvičení. V konventé nosí řeholní roucho a ú častní se hodinek a celého ostatn íh o společného života. Je st to šťastn é spojeni třetíh o řád u s v la stn ím řádem . S estry p ro d ěláv ají nejp rv e Čekatelství trv ající šest m ěsíců. B ěhem této doby m usí čekatelka pobýti aspoň jednou v k lášteře. Má stu d o v a t své povolání a u tv rd iti se v duchovním životě. Po p řije tí radou Zřízení, za­ číná se noviciát obláčkou. Po dobu noviciátu má pobýti n ovicka v k lášteře dobu, dáv ající dohrom ady aspoň tř i měsíce. S estry jsou v zdělávány ve sta ­ novách řá d u i svého zřízení, v dějinách círk evních i řádových, v duchovním životě, v otázkách evangelijních rad, sledují k u rs P ísm a svátého a liturgie. Po p řip u ště n í radou skládá se profes na jed en rok. Jsou to sliby ch u ­ doby, čistoty a poslušnosti do ru k o u gen. představené. Jso u proneseny veřejně, ale m ají ovšem p la tn o st jen slibu soukrom ých. S tra n chudoby sice zůstáv ají vlastnicem i, ale sk lád ají p řed stav en é p řesn é účty ze všech v ydání a ze všech příjm ů. P ře d stav e n á při tom m á zřetel na p ostaveni a potřeby jednotlivý ch sester. Č istota zav azu je k tým ž povinnostem jako řeh olní slib čistoty. P oslušností se zavazuje ke službě Boží v C írkvi sv até podle stanov Zřízení. P roto tak é je n s vědom ím p řed stav en é d ějí se zm ěny v povolání. V k lá šte ře prožívají sestry celý společný život. Ve světě p a k jsou po­ vinny denně k rozjím ání aspoň půlhodinovém u. D enně jsou p říto m n y mši svaté, m odlí se m ariánské hodinky a růženec. D enně jsou p o v inny k o n ati aspoň č tv rt hodiny duchovní četbu, nebo m ísto toho náboženské studium . Z povídají se aspoň jednou za 14 dní a m odlí se povinně za všechny ze­ m řelé kongregace i svého Zřízení. S estry jsou vedeny velkou m yšlenkou účasti na apoštolském d íle C írkve a svého řádu. Je jic h apošto lát záleží především v posvěcování svého okolí a p ro střed í skrze své v lastn í povolání. Z řízení p řijím á p ro to dívky ze všech povolání, nejenom studované. Je jic h apo što lát žije z hlubokého duchovního v lastního života.

Př i po mí nka K ře sťa n nesm í být netečný k žádném u pokusu, ale ta k é k žádné potřebé a bolesti lidí kolem sebe. To všechno dobré, co p řin áší sn ah a o zlidšténí ži­ vota, m usí vřele uchopiti a je ště k tom u p řid at, prokvasiti, p ro n ik n o u t to hodnotam i K ristovým i. N esm ím e dopustiti, aby se stav ěla d ále ona babylonská věž, nýbrž m u ­ sím e upozorňovat, že nepom ůže člověku technika, n eb u d e-li nap ln ěn a v yrov návající a sloužící láskou, že nepom ůže uchopiti moc podobnou Bohu, nebudem e-li m iti zároveň božskou sílu lásky, že je k rásn é ovládnouti přírodu, ale abychom jí dali sloužit nejvyššim cílům.

T ak rozlišujm e lidské u hlasatelů křesťan ství, lidskou čá st u jejich po­ ku su zvládnout svět, a to, co je véčného v K risto v ě učeni. J e třeb a se prosté o b rátiti k jeh o hodnotám , n ed a t se odstrašiti n ejru zn ějším i vý­ střelk y zneužívání k řesťan stv í i skrze lidi v církvi a k o lik ráte i vedoucí v církvi, nýbrž je třeb a uchopiti prostě K rista a tá z a t se ho, co m á pro n ás a ja k se dá svět a život jim p řetv o řit, a naplnit. Braito

Vítězné porážky V ypravování E vangelia sm ěřu jí v šechna jak o ke svém u vyvrcholeni k h ořkém u u trp en í P án ě a k jeho sm rti. S m rt P áně, p řed světem konec a neúspěch P áně, je apoštolům záru k ou K ristova vítězství. Je n sa tan je an dělem okam žitého úspěchu, sobeckého úspěchu, úspěchu bytosti, které nevěří a proto neum í čekat. T aké pro sa ta n a p la tí: C arpe diem , u rv i den, u rv i z něho co můžeš. K doví co bu d e zítra? O n ví, že zítra bude poražen a proto chce tu svou zítřejší porážk u d á t za p la tit tím, že v onom okam žiku, k te rý je dopuštěn pro jeho časný úspěch dal cítit všem Božím, a tím jakoby i Bohu jejich bezmocnost. Žalm y se dovolávají toho vítězného střeh u satanova, když dom louvají Bohu, aby se slitoval n ad svými, aby pohané neřík ali: Tak, kde je je­ jich Bůh? To není nic nového ta h le ožvýkaná fráze, k te rá letěla od ú st k ú stům v obou válkách : kdyby nějaký P án B ůh byl, nem ohl by se na to dívat! B ůh ale dal lidem svobodu a zákon a rozum . S tím m ají hospodařit jak o s hřivnam i. T aké hospodaří. V ětšinou po svém a p ro sebe. A když se jim to hospodářství zalije krvi, anebo když se žum pa provalí, n a je d ­ nou si vzpom ínají na Boha a rouh av é mu dom louvají, že by m ěl za­ kročit. Ale Bůh je velký tacitu rn u s. V elký mlčelivec. Působí a zakročuje, ale ta ju p ln ě a neviditelně, se zachováním až okázalým lidské svobody. Po letech a u náro dů po staletích teprv e pozorujem e tuto nen áp ad n ě řídící Boží ruku. A to jsou porážky Boží, porážky věcí a lidí Božích. Aby zachoval svo­ bodu lidi d ává se Bůh jakoby m nohdy porážet, vysm ívat a odsuzovat. Tím ale p ráv ě vítězí. Jeho ru k ám nikdo a nic neujde. I to, co bořilo království Boži stá v á se odklizením u rčitý ch přek ážek a m rtvol, k teré jsou v dějinách ta k é překážkou, vý strah o u velm i naléh av o u p ro ty, kteří m ají hledati a budovati jen Boží království. A adagiem k novým Božím sym foniím . N ěkdy je to adagio více m éně sostenuto, ale co na tom? Bůh m á Čas, když m á věčnost! Braito

M y s t i k a sv. Ř e h o ř e z N y s s y S vatý Ř ehoř z Nyssy je st jedním z pram enů, ze k terý ch rostla a v y ­ víjela se katolická n au k a m ystická. T ři cesty nak reslil sv átý Ř ehoř k řes­ ťan ské duši. N ašel tři sym boly v životě Mojžíšové, jichž odezvu našel ve

třech svátostech Nového Z ákona a jež odpovídají třem etap á m duchov­ ního života. P rv n í je H ořící keř. O dpovídá svátosti k řtu a jejím u dvojím u úkolu: očištění a osvícení. D ruhým je přechod p řes p o u št ve světelném oblaku. Tom u odpovídá sv áto st biřm ování. Působí odpoutání se od věcí vid itelný ch a p řip o u tá n í se k věcem neviditelným . T řetí jest T em nota na hoře Sinai. Tom u odpovídá E ucharistie, sv á to st spojeni. To je nejvyšší způsob poznání Boha n a zemi skrze ú čast na lásce. Je st zároveň u v n itř bytosti a zároveň nás zvedá nad nás. J e s t to poznání ex tatick é, k te ré nás v y trh u je z n ás sam ých a zase nás noří do nás. P rv n í cesta je ve spojení s bázní, d ru h á s n adějí a tře tí s láskou. Ja k ý rozdíl m ezi svátým fleho řem a A lex andrijsk o u Školou i s O rigenem! P ro O rigena vrcholil duchovní život k řesťan sk ý n azírán ím rozum o­ vým , v theologii kdežto láska s očištěním se ode všeho, je st odkázána do p rv n í cesty. P ro sv átého Ř ehoře je st rozum ové n azírán í přechodným obdobím , d ru h o u cestou, theorií, kdežto třetí, nejvyšší cesta je st m ystický život, život spo­ jení a lásky. S vatý Řehoř zvítězil nad in telek tualistick ý m pokušením celé a le x a n d rijsk é školy. T ak o tevřel novou cestu duchovním u k řesťan sk ém u životu, spojení a poznávání láskou. K rásn ý m kv ětem této cesty jest m y s­ tika sv. B ernarda. D uchovní život vrcholí podle sv átéh o Ř ehoře ne v účasti na D uchovnu, n ýb rž na lásce, skrze m ilost. Bůh sd ělu je m ilost­ ně svůj život. Z této p ak lásky šleh ají plam eny lásky zanícené, žhavé, citové. Láska n adpřiro zená vyžaduje očišťování, a sice dvojí, dvojí askesi, rozum u i m rav ů, činnosti. N ejprve očištění vášní v obojím sm yslu, ja k v ášn ě n e ­ zřízené ta k vůbec celého života sm yslové dychtivosti. A by se duše stala zase obrazem Božím, dokonalým , jak ý m byla před pádem . K tom u do­ chází skrze apatheia, to je st očištění od p řiln u tí ke stvořeném u. Toto očištění je ovocem Boží p řítom nosti v člověku. Se stra n y naší pak to je st ak tiv n í napodobování Boha, připodobováni se jem u. A z tohoto očištění, z tohoto osvobození se od lidského, stvořeného, pozem ského v y rů stá p a rrhesia, důvěrné, sm ělé p řitu le n í se k Bohu, které v d ětin n é oddanosti duše p řiln u lé k Bohu všechno očekává od Boha, jehož m ilu je a jem už do­ konale p atří. S. B.

pRocounn Mé mu s í u s t o u p i t i J e ž í š o v u K dyž vybízí Ježíš, abychom zapřeli sebe a den n ě b rali n a sebe svůj kříž a šli za ním, chce od nás, abychom zničili v sobě své odbojné já, které si chce sam o být cílem , sam o rozum ět svém u štěstí, vy h o v ět plně všem n álad ám a libostem a touhám našeho já.

j

A le to v nás nežije K ristus. To p ak žijem e m y, ale to žije jen naše ochuzené, hříchem porušené já. Toto já, toto nezd rav é a ubohé já chtějící si postačit, m usí b ý t p o tla­ čeno, zničeno. Bez tohoto úsilí o potlačeni soběstačného já neni. možný k řesťanský život. Mé nedokonalé, pozem sky založené a zam ěřené já m usí ustoupiti K ris­ tovu já, jeho působení a jeho zásadám , m yšlení, p řán í, slovům a činům. S tále je tře b a v sobě um rtvo v at! onu p o stačíteln o st našich činů. Sami ze sebe jsm e jen ubozí a v nadpřirozeném ohledu ničím. P ro to p řestaň , bdi nad tím a usiluj o to, aby oblehl P án a našeho v ce­ lém svém životě, ve svém hodnocení i uskutečňování. Aby n e jp rv e za­ m ěřil všechno v sobé a kolem sebe k Otci, protože K ristu s ničeho nehle­ dal než slávy Otcovy a než jeho vůli. Pokud bude se p ro tiv it tv á vůle O tcově vůli, potud bude tvé porušené já v y p ín a t se nad Boha a jsi celou propastí daleko od Ježíše. A přece kolik je k řesťan ů , k te ří stále vyhlížejí ke K ristu , svém u vzoru i životu i dárci života, kolik jich přezkoum ává, přeho d n o cu je své zásady, slova i činy na Ježíši K ristu? P roto, toto je n ejzákladnější v našem duchovním životě, v našem pokřesťaňo vání v lastn íh o života, abychom oblehli P á n a našeho Ježíše K rista. S m rt sta ré h o člověka, soběstačného člověka, člověka spokojeného jen s touto zemí a je n s jejím i hodnotam i je nutn o u podm ínkou ke sk u te č­ ném u k řesťanstv í. Ovšem, je jen m álo takových k řesťan ů. K řesťan stv o je stále jen n ep a­ trn é stádečko. P ro to ta k é nem á k řesťan stv í ohrožujícího vlivu, protože se k řesťan é ve velké v ětšině spokojují jen s přirozen ý m náboženstvím , nebo dokonce jen s přirozenou ethikou. J e třeb a podniknout velkou křižáckou v ý p rav u ku přesvědčení k ře s­ ťan ů o tom, co je plné k řesťan stv í, že je to p ln o st života z K rista. — D říve nestane se k řesťan stv í novou obrodnou silou. V edle apo što látu mas je důležité vychovati aspoň několik celých k řesťan ů , K ristovců. Braito

Ži j e ve mně K r i s t u s S pasitel sliboval život a hojný život těm , kdož u v ěří v něho, kdož budou požívati jeho Těla a K rve, z jichž oběti vzešel ten to život pro nás. K rtem svátým jsm e byli štíp en i na živý vinný km en K rista Ježíše. S pasitel je naší hlavou, k te rá nám vlévá sv ů j život a říd í ten to náš, svůj život v nás. N ežiji vice já . . . M ilost P án a Ježíše působí v nás ten to svůj život. P rom ěňuje náš život ve svů j život. A přece je to ta k náš jak o jeho život. To nazn ačují ty p řeh o jn é form ule sv. P av la »syne, že m ám e s K ristem um řití, s K ristem b ý t pohřbeni a ta k že s K ristem ta k é v stanem e k životu.

P roti protestan tsk ém u nelogickém u panchristism u, k te rý z nás délá jakoby trp n é nositele K ristova působení, žádá se od nás, ja k od K rista ta k od sv. P avla, abychom se snažili dobře jed nati, o te v řití se K ristovu působení. Ovšem že to K ristu s v nás působí, ale to spojení n ás s K ristem není je n jedn ostrann é, jen se stra n y K ristovy, nýbrž je to působení obou­ stran n é. I když je to K ristem působené, je st to působeno v nás, sk u teč­ ných lidech a osobnostech, v našem rozum u a v naší vůli. Jin a k b y to byla fikce, n ed ů sto jn á Boha i nás, jeho stvoření. A le co zůstáv á věčně p la tn é je st to, že nem ůžem e nic nadp řiro zen ě dob­ rého v y k o n ati bez K rista, bez jeho působení v nás, bez životního spo­ jení n ás s ním . To On nám d áv á působiti, jed n ati a žiti z něho. To On v nás u stav ičn ě působí vše nadpřirozené, všechno co se tý k á života Božího synovství. T ak je všechno nadpřirozené v n ás Ježíšovo, protože my jsm e Ježíšovi, ale ta k é On je náš. N esm ím e p ro to nic podceňovati v e svém duchovním životě, jelikož to všechno působí Ježíš a nic Ježíšovo není m alé, ale tak é se nem usím e a nesm ím e báti an i nejvyšších výzev a m ožností v duchov­ n ím životě, protože opět On je st to, k te rý v nás působí touhu i u sk u te č­ nění, operari et velie, a jeho síla není n ic nem ožného. P ro to volá d ů v ě­ řivě i sm ěle sv. P avel, že m ůže všechno v Ježíši, k te rý ho posiluje. P roto n estav í sp ráv n é učení d uchovního života mezí a h ran ic duchovní touze a rozletu. Všechno m ohu v Tom, k te rý m ne posiluje! Braito

O bolesti D ostojevskij se dom nívá, že K ristu s nepřišel v y řešiti o tázku zla. M ys­ lím, že to není ta k p řesn é a správné! D ostojevskij se dom nívá, že K ristu s nepřišel bolest a zlo v yřešiti, n ý b rž o dstraniti tím, že je vzal na sebe. A le to, proč vzal bolest na sebe je st zároveň odpovědí na otázku, proč je zlo na světě. K ristu s nic ta k n ezd ů razň u je jako, abychom p ln ili vůli Boží. On sám vzal k říž a sm rt, aby n ap ln il v ůli Otcovu a tak zadostučinil za to, že člověk postavil svou v ů li proti vůli Boží. A ta k najd em e nejenom vylíčení z bolesti v kříži, n ý b rž ta k é v y sv ět­ leni. O statně bez tohoto vysvětlení by ani to vykoupení neb y lo d ůstojné lidí, rozum ných bytostí. Zlo jsm e si způsobili svým šp a tn ě ch áp an ý m sobectvím . C htěli jsm e se m ilovati jaksi více než Boha, m ísto Boha a. tím i proti Bohu. M ísto toho ale zv rátili jsm e základ sam a sebe a ta k bylo velkou pošetilostí, že jsm e si chtěli lépe rozum ět, sobé a svém u ště stí než Bůh, náš T v ů rce a naše svrcho vaná láska. P ro to je lék n a bolest v r á tit se opět k Bohu, d ů v ěřo v a t mu a jeho ř í­ zení, p řijm o u t jeh o vůli a p a k p řem áh ám e zlo. V eškeré zlo. Vím, že nám nakonec nic nem ůže uškodit trv a le a absolutně, že B ůh ve své m oudré

lásce je vždy schopen v y ro v n ali a vyvážiti vše zlé, k te ré nás p o tk áv á a odhrožuje. V tom to světle vítězí člověk n ad sm rtí, nad katastro fam i, n ad beznaděj­ nými situacem i, n ad nezvládnutelný m i okolnostm i, n ad neřešitelnou ko n ­ stelací. K de je sm rti tv ů j osten a vítězství? V ůle Boží nám podává ke všem u klíče a vysvětleni. P roto je n ejvyšší m oudrostí u v ěřiti Boží v ů li a p rijm outi ji odhodlaně i důvěřivě. O dvaha k uvěření je odm ěna v y ­ světlením všeho a dokonalým ztišením a zklidněním celé naší bytosti. Braito

K r i s t u s s ám se m o d l í v nás On se stal naši hlavou. V šechen nadpřirozený život d ěje se jeho půso­ bením. Jenom ve spojení s nim jsou n aše m odlitby m ilé nebeském u Otci. On je oživuje, n ap lň u je. T ak se m odlí v nás. Ve všech, spojených s ním životem jeho, posvěcující m ilostí. A stá le se m odlí někde někdo spojený životně s K ristem . S tále se m odlí někde K ristus ve svých b ratřích . T ak nazývá sv. A ugustin K rista P án a: U nus supplex, im m ensus et p erp e tu u s . . . Je d en prosebník, n e ­ sm írný a věčný . . . P roto, kdykoliv z v ás je n jediný třeb a verš zpívá, protože vy všichni jste K ristus, jste jedno v K ristu , to t jeden člověk, k te rý zpívá . . . K žalmu 122., P. L. t. 37. col 1630. Celá C írkev je jako jeden m odlící se člověk, celá C írkev je nad to jeden m odlící se K ristus. T ato m yšlenka dovede n eobyčejně osvéžiti, p ro buditi, zapáliti a udržeti naši m odlitbu . . . M odlím e se vespolek, m odlím e se s Církví, m odlím e se s K ristem . K ristu s m odlí se v n ás a skrze nás. N aše ústa se stá v a jí jeho ústy a jeh o ústa našim i, my zvedám e jeho ru ce a on naše, když se m odlím e . . . N ejenom ve spojení s oním božským úm yslem , se k terý m O n chválu Boha na zemi vzdával, n ý b rž p rostě s ním celým , s ním n ejv ětším a věč­ ný m P roseb níkem spojeni se modlíme. K dybychom si toto uvědom ili, jak bychom očistili své m odlitby od výlučného, pozem sky zam ěřeného sobec­ tví, ja k bychom je zapálili a udrželi zapálené sv átý m nadšením . K dyž si toto uvědom ujem e, ocením e ta k é m odlitbu jak o jednu z n e j­ vznešenějších lidských činností a s láskou duchovně pohladím e opuštěnou, neznám ou, m nohdy opovrženou prosebníci. To K ristu s se m odlí scv rk lý ­ mi rty sta ré babičky, svěžím i rtík y dětským i. J a k jsou k rásn é sepjaté ruce K ristovy v sep jatý ch ruk ou up racovaného muže, pečlivé ženy, u n a ­ v ené stařenky, pohyblivého děcka. O sta K ristova, ru ce K ristovy, srdce K ristovo v srdcích, ústech a ru k ác h m odlících se Božích dětí! Je d en K ristu s se m odlí s rodinou na kolenou. Je d en K ristu s se modlí v shrom áždění kněží, řeholník ů a řeholnie. Je d en K ristu s se m odlí ve společenství m odlícího se lidu v kostele. Modlí se důstojně, sv atě a dobře! D ůstojně K rista!

z

e

n

R. S m etan a: Průvodce p am átk am i v Olomouci. — V elehrad, Olomouc, 1948, str. 82, obr. 84, K čs 100. Velm i dobrý průvodce m ěstem , pořízený autorem , k te rý svůj p řed m ět ovládá su v erén n ě. A má proti jiným podob­ ným dílům tu velm i vítanou odlišnou vlastnost, že podává popis je d n o tli­ vých p artií form ou účelně stručnou. T ím získává dílo na srozum itelnosti a přehlednosti. M ožnost prak tick éh o a okam žitého použití k ry ch lé in fo r­ m aci zvyšuje m ístopisný re js třík jak o ž i etnologický přeh led dějin. Bo­ h atý obrazový m a teriá l činí z průvod ce zároveň ušlechtilý dokum ent, k te rý si ra d p řiv lastn í každý m ilovník a n áv štěvn ík Olomouce. Ja n K . V yskočil: A rnošt z P ard u b ic a jeho doba. — V yšehrad, P rah a, 1948, str. 680, K čs 300. Již v názvu stu d ie naznačuje Vyskočil, že nejd e o pouhou biografii, nýbrž o práci na širším podkladě, do něhož jsou za­ h rn u ty m om enty sociální, politické, církev n í atd. T ím je v y já d ře n i zp ů ­ sob práce. Vyskočil uvádí vlastn í práci úvodem , k te rý n ás pro v ád í h is­ torií českého k řesťan stv í od sam ého začátku, nezapom ínaje na souvislosti církevně politické v celé Evropě. V b oh até kom pilaci historických p r a ­ m enů ro zv íjí děje doby K arlovy a A rnoštovy, vším aje si p řed ev ším ži­ vo ta stá tn íh o a církevního, n ezan ed b áv aje však ani oblast k u ltu ry , u m ě­ ni, stav itelstv í, školství, na který ch se A rn o št podílel též svou účastí. T ak tu čtem e historii K arlovy university, ch rám u sv. Víta, stav itelsk ý ch p a ­ m átek v P raze, Roudnici a jin ý ch arcibisk u pský ch m ěstech, čtem e zde historii gotického um ění m alířského, jež m ělo svůj původ ve výzdobě knižní, historii m ladého arcib isku p ství pražského, h istorii pražského života náboženského vůbec, seznam ujem e se tu s pom ěry sociálním i v P raze 14. století atd. Z toho všeho vysvítá, ja k se v době K arlové stala P ra h a ohniskem , z něhož se šířila osvéta do ostatní Evropy, zatím co do té doby tom u bylo naopak. A tím se současně podává svědectví o osobě A rnoštově, o jeho účasti na všech těch to oblastech teh d ejšíh o střed o ev ­ ropského života. O A rnoštově ušlechtilé povaze, vzdělání, schopnostech, o jeho opravdovém duchovním životě, ale i o jeho činnosti círk ev n ě poli­ tické je zde uvedeno hodně dokladů. Ty m luví tak é o jeho v elkém úsilí reform ačním , jež ztroskotávalo h lav n ě proto, že A rnoštova osobnost p ře ­ rostla a předešla svou dobu. Z celkového d íla v ysv ítá p ak podoba A rnoš­ tova jakožto m uže neobyčejně vzdělaného, ušlechtilého, svědom itého v životě v eřejn ém i soukrom ém , žijícího intensivním životem duchovním , nezanedbávajícího v šak své funkce církevní, státn í, k u ltu rn í, v nichž podnikal cesty po celé říši řim ské. V im p osantn í synthese velké doby a velké osobnosti, s ušlechtilou horoucností zúčastněné na všem d ěn í n á ­ boženském , státním , sociálním , um ěleckém a k u ltu rn ím vůbec podává Vyskočil obraz postavy v n ejk rá sn ějším slova sm yslu gotické.

S v. F r a n t i š k a ze C h a n t a l . L i s t y :

Kráčet se zavřenýma očima Vzpomínám si, že když se zalíbilo našemu Pánu dát mi začá­ tek mé úlevy v oněch velkých pokušeních, kterými jsem byla zmítána tolik let ... jeho dobrota mi dala způsob vnitřní mod­ litby pouhého nazírání, cítění Boží přítomnosti, v němž jsem se cítila pohlcena a spočívající v něm. Tato milost pokračovala dále, ačkoliv jsem se hodně provinila proti ní svými nevěrnostmi, když jsem dopustila, aby se vloudila do mého ducha zbytečná bázeň, že budu neužitečná v tomto stavu, a chtějíc dělat něco se své strany, vše jsem zkazila. Jsem ještě často napadána tímto strachem, ale ne při vnitřní modlitbě, nýbrž v jiných úkonech, v nichž stále chci jaksi jed­ nat, ačkoliv cítím, že se tím odtahuji od svého středu. Tak vidím především, že ono prosté nazírání na Boha jest jediným mým lékem a mou jedinou úlevou. A opravdu, kdybych uposlechla svého sklonu, nedělala bych nic jiného. Chci-li totiž posilniti svou duši myšlenkami a rozhovory, rozhodnutími a úkony, vydávám se do nových pokušení a trýzní a mohu tak jednat jen s velkým násilím a zůstávám při tom hodně vyprahlou. Proto se musím vrátiti k tomuto prostému pohledu. Bůh tím naznačuje, že mne chce zbaviti všech nápadů mého ducha. Činnost mého ducha jest silná, že potřebuji stále posily a povzbuzení k tomu ... Před několika dny mne Pán o tom osvítil, což se mi tak vrylo do mysli, jako bych tu věc viděla; že nemám totiž víc hledět na sebe, nýbrž kráčeti se zavřenýma očima, opřená o svého miláčka, nechtíc ani vidět ani znát cestu, kterou mne povede, aniž vědět a znát cokoliv jiného, ba ani ničeho od něho chtíti, nýbrž zů­ stat prostě ztracená v něm, spočívat v něm . . . Jaroslav Durych :

Vůle Boži M odli-li se círk ev v eře jn ě M odlitbu P áně, řík á p rv n í tři prosby knéz, následující čty ři prosby p ak věřící. Toto rozdělení n en í pouze h arm o ­ nické, aby totiž knězi i věřícím přip ad lo zh ru b a po jed n é polovině, nýbrž hierarchické. Ty p rv n í tři prosby se totiž tý k a jí Boha n ejen jako dárce, n ýbrž i jak o předm ětu, o k te rý prosím e; žádám e v nich, aby Bůh učinil něco sám se sebou, jako by k svém u v lastn ím u prospěchu, jenž se p ak

ovšem m á stá ti i prospěchem naším . N aproti tomu zbývající čtyři prosby se tý k a jí především nás, nejen jako celku, nýbrž i jak o jednotlivců, a to v našich po třeb ách soukrom ých a časných. P ro to ty p rv n í tř i prosby jsou vyššího řádu , jsou vznešenější, ne každém u vždy ih n ed v p ln ém význam u pochopitelné, a modli se je kněz jak o posvěcený P áně, jehož h las má větší vážn ost a platnost. N ení vždy každém u jasno, že, řík á -li se: »Posvěť se jm én o Tvé!«, není to v la stn ě na tom to m ístě výraz úcty a zdvořilosti, není to pozdrav, jak o holduje-li se n ějak é osobě světské, nýbrž prosba, a to velice p o korná a úpěnlivá, na jejím ž splnění záleží p ráv ě tolik jak o na sp ln ěn í k te ré ­ koliv z proseb následujících, n e -li je ště více, neboť jsm e to my, kom u na posvěcení jm éna P án ě m usí záležeti jak o n a zák lad u všech věcí, třeb a s si to an i nedovedem e hned sro v n ati v hlavě, poněvadž se nám zdá, že jm éno P án ě je st již posvěceno sam o sebou a na věky, což by podle n a ­ šeho ch áp án í m ělo stačiti; ale zřejm ě to nestačí, p ráv ě ta k jak o by ne­ stačila v íra bez lásky. Totéž p la tí i o d ru h é prosbě. P řijď k rálo v stv í Tvé! S plnění této prosb y p řed sta v u je něco aspoň ta k velikého ja k o stvořeni nebo zán ik světa. J e to tedy prosba, p ři niž duch, k te rý ji plně chápe, jistě se třese vzrušením . Velmi často podléhá m ylném u výk ladu p rosba třetí. Z té se totiž často užívá jen je jí p rv n í části: B uď v ů le Tvá! A tu se obyčejně užívá se sm utkem , s hořkostí, s resignací, jak o by se chtělo říci: Nu, n ejd e-li to jinak, n ed á -li se nic dělat, m usí-li to být, ta k budiž! Z ní v to m tedy ja ­ kási trp k á vý čitk a a těžce p řem á h an á nespokojenost s B ohem a vůle Boží se podle toho pokládá za něco obtížného, n e-li trp k éh o a krutého. A le v ů le Boží je něco úplně jiného, neboť B úh nechce a nem ůže ch tít nic k naší škodě a sk utečn é újm ě. V ysvítá to z d o d atk u : »jako v nebi ta k i n a zemi«. Nelze přece se dom nívati, že by v ů le Boží v nebi byla něčím jiným než zdrojem neobsáhlé, n ep řed stav iteln é a věčné blaženosti; nem ůže tedy sam a o sobě býti zdrojem sm u tk u ani na této zemi a je-li přece je n občas spojena se sm utkem , je te n to sm u tek jen p ro střed k em nebo p rův od ním zjevem naší cesty k té to blaženosti. P ro to ta to prosba není či nem á býti žalným povzdechem , nýbrž v ý k řik em touhy, a to opravdové, až vášnivé touhy. K tom u ovšem je tře b a víry, že v ů le Boží jest něco dobrého. Bez této v íry je ta to prosba v našich ústech čímsi lichým , nepravým , nesouzvučným , b a i zlozvučným , co o bsahuje ta jn ý či špatně ta jen ý vzdor, co řík ám e neradi, jen jak si pod n átlak e m a te ro ­ rem . A zatím ta to p rosba je ta k k rá sn á a blaživá, tím více, že v ěřím e a vím e, že m ůže býti a ta k é bude splněna, poněvadž jin ak b y ji N áš P án nebyl d áv a l do m odlitby, k te ré n ás naučil. J e blaživá tak , ja k blaživá je láska sam a. A le co je to láska? Něco jistě nesm írn ě vzácného a sladkého, o čem se m noho snilo, m luvilo i psalo, ale co lidský jazyk vysloviti n e ­ dovede, a snad ani andělský. A m ilovati Boha? K éž bychom dovedli na to aspoň m ysliti!

Panna Maria připravuje nás k modlitbě S p asitel p ro hlásil: Blíží se chvíle a již je tu, k d y p ra v í ctitelé budou se k lan éti v duchu a v pravdě. M odlitba znam ená p ro jev u znání velikosti Boží. A le aby toto uznání nebylo je n p ro spěchářské a zam ěřené jen do tohoto času, aby nebylo ta k é jen p rázd n ý m p ro n ášením slov, p řich ází nás K ristu s n au čit dokonale se m odliti: V duchu a v p rav d ě: abychom se m odlili nejenom rty, nejenom p ro záležitosti těla, jen naučeným i slovy, k terý m nic neodpovídá v pravdě, ve skutečnosti. D obře se m odlí ten, jehož m odlitba je vý razem jeh o celého životního pom ěru oddanosti k Bohu. Je n te n se m odlí sp ráv n ě m odlitbu P áně: p řijď k rálovství tvé, posvěť se jm éno tvé, b u ď vůle tvá. (Či přesněji: n ap lň u j se v ů le tvá!) T eprve p ak z tohoto postoje se sp ráv n ě m odlím e o to o statní, co očekávám e od Boha jak o jeho žebrácci, jsouce si vědomi, že ve všem závisím e na Bohu. K ristu s přecházel docela sam ozřejm é od činnosti k m odlitbě, že n e j­ různější životní okolnosti ho vedou hned k p řiv in u tí se k Otci. P a třil docela Otci. Je n jeho vůli přišel h le d at a p lnit, i když ho to stálo m noho obětí a u trp en í pro nepochopení lidí, k te ří si před stav o v ali Boha po svém , jak o slu žebníka výlučně svých časných zájm ů a p ro to i od K rista očekávali, ab y p ln il spíše jejich vůli, než vůli nebeského Otce. B oha nej důstojnější m odlitba je m o dlitba k laněn í v y znávajícího a oslavujícího v elik ost Boží. J e n ten opravdu, v d u ch a a v p rav d ě k la n í se ta k to v m odlitbě Bohu, kdo se m u klaní ve svém životě, kdo se klaní svou v ů lí před jeho svátou vůlí. To znam ená uznati vůli Boži, vyznati ji ve svém životě podrobeném Boží vůli, jeho vůli nejdokonalejší, n ejm o u d ­ řejší, plné dobroty a lásky. K ristu s se klaněl svém u Otci slovy i životem . V yznával a oslavoval Boží velikost a p řija l v ů li Boží i tam , kde od něho to lik žádala, kde od něho žádala sebeobětováni až ke zničení sam a sebe sm rtí na k ř íž i To bylo jeho žízní, hladem , touhou, ale i nasycením a pokrm em : p ln iti Otcovu vůli. V této klanějící se oddanosti K risto v ě b y la M arie co n ejú žeji spojena se svým Synem . P řijím á vůli Boží nej nepochopitelnější, o k te ré ani n e­ dovedla m luviti se svátým Josefem . O bětovala Boží vůli své panenství, když ji P á n v n itřn ím v n u k n u tím vedl, aby nešla za ostatním i izrael­ ským i ženam i očekávajícím i pozem ské k rálo v stv í m esiášské a d y ch tí­ cími nabídnouti M esiáši své m ateřstv í k jeho i ke své oslavě. P řija la m a teřstv í Boží, p řija la až dotud neslýchaný zásah rovněž neznám ého D ucha svátého. P řija la úlohu m ateřských starostí, sk ry té spolupráce, oběť rozloučení s N azaretem , se Synem , k te rý ve v eře jn ém životě všem ostatním spíše p a třil než jí. P řija la oběť zranění m ateřsk éh o srdce nad Synovým i bolestm i, a k lan ěla se vůli Boží v tichém spoluobětovám sebe i Syna pod křížem .

M aria, k te ré ta k to dovedla plniti O tcovu vůli, dovedla se i sp ráv n é klaněti Bohu. Po K ristově O tčenáši nikdo nezazpíval velebnějšího h ym ­ nu klanicích se diků, ja k M aria P a n n a v e svém chvalozpěvu M agnificat! M aria m a tk a naše si p řeje co n ejvroucněji, ab y je jí děti se od ní a od jejíh o S yna jako O na naučily ta k to se podrobiti a o tev řití v ůli Boží, ve­ lebné vůli Boží ve svátém životním klanění. A by se naše rty n aučily od našich sk u tk ů dokonalém u k la n ěn í se sv até a láskyhodné vůli Boží. A ta k se k lan ěti v duchu a v pravdě, v d u ch u dokonale skloněném u p řed Bohem celou opravdovostí. T ak se budem e k lan ěti Bohu v nebi. K do se snaží o k lan ěn í se živo­ tem i srdcem i slovem , žije v předsíni nebes. K do se totiž ta k to ponoří do velikosti Boží, nevidí jen svou m alost a ubohost, není d rcen tragickým védom im lidské bídy, nýbrž okouší v tom to k lan ěn í sladkost m ožnosti v u skutečněni co nejužšího spojení s Tím , k te rý je všechno a d áv á vše­ chno a proto nejvýše oblažuje. K ristu s i M arie m ilovali ticho, sam otu a usebranost. P ro to se stá le k la ­ něli jen Boží velikosti. My se příliš rozptylujem e, p o k lo n k u jem e tvorům a ta k nám mizí s očí velikost T vůrcova, tak že ani nepom yslím e n a to, abychom se m u klaněli. K dybychom dovedli žít v usebranosti, te p rv e by­ chom rozum ěli tvorům , že jejich n ejvětší velikost a slá v a jest h lá sati slávu Boži, v ésti nás ke k lan ěn í p ři pohledu na ně, p ři d o ty k u s nim i, p ři jich užívání. M aria um ěla žít v tichosti. J e n několik v ě t jejich je za­ znam enáno. AČ ta k dlouho žila s K ristem , m lčela v C írkvi. U kládala všechno v srdci svém rozjím ajíc o tom , p rav í Písmo. P ro to porozum ěla i n ejstrašn éjší v ů li Boží. P ro to dovedla se ji k lan ěti v n ap ro sté poslušnosti. D ovedem e si již dom ysliti a d oplniti slova jejích chvil posv átného klanění: Byla p ln a n ik d y nedoznělého volání: E jhle, já služebnice Páně! S taň se mi! Sam otou a tichem dozrávalo stá le m o h utněji je jí sp ly n u tí s v ůli Boží, že by la jediným : S taň se mi! Bez této sam oty nevidím e P ána, bez jejíh o tich a neslyším e P án a a neum ím e souzvučně zladit m odlitbu a život, slova a skutky. M aria p a třila je n Bohu a v tom byl základ je jí čistoty. K žádném u tvoru nep řiln u la. Je jí srdce zůstalo svobodné od nich. P roto čisté. A tak dokonale Boha viděla, protože ji žádný tv o r nezacláněl Boha. T a k byla stá le s ním , stá le u něho, stá le jeho! Ü sta zachycovala v ln ěn í srdce, ústa vydechovala čistou přítom nost velkého Boha. P ro to s ním um ěla m luvit. D uševně, krásně. N ěkom u tvorové hlučí, že neslyší Božího hlasu. Jin ém u zpívají chvalo­ zpěv Boží velebnosti. K do se ponoří do Boha a ne do věcí i v nich Boha vidí. I v nich m á srdce čisté a oproštěné, osvobozené od tv o rů a místo, aby se dalo jim i oslepiti, strh u je je k e ch v ále Boží. S rdce plné Boha je plným radosti. R adosti z Boha, z velikosti jeho, z dobroty jeho, z blízkosti jeho. M aria dovedla se rad o v a ti z Boha.

z jeho vůle, z jeho řízení i darů. J a k se dovedla rad o v ati z d a ru n e j­ většího, z Ježíše K rista. N edovedla udržeti p ro sebe rad o st nad V těle­ n ím a s chv átán ím až na hory běží ke své p říte lk y n i rozdělit se s ní o svou radost. R adost z blízkosti Boží, rad o st ze skutečnosti nesm írného Boha roz­ píná k říd la duse, ro zšiřu je srdce a celý život p ro m ěň u je v k laněni v d u chu a v prav d ě: Viam m an dato rum tuo ru m cucurri, cum d ilata sticor meum! R adost viry a lásky ji naučila podávati K ristu všechny služby m a te ř­ ské péče od V tělení až k pohřbu. K lan ěla se každým krokem své po­ slušné oběti, skryté, zdánlivě nepatrn é. A le jí nebylo nic n ep atrn ý m z toho, co m ohla K ristu poda ti, Otci dáti v něm. V šechno se jí prom ěnilo v životni klaněni, tak že v d an ém okam žiku velebí K ristovu moc, kláni se ji a prosí ho, aby učinil zázrak i v ta k všední záležitosti, jak ý m byl nedostatek v ín a na svatbě. Tom u nás učí M aria. O nom u P avlovu: R a d u jte se P á n u vždycky! Ve všem v id ě t láskyplnou ruku P áně, i když jí hned b ezprostředně nerozu­ míme. L idé se nedovedou k rásn ě, nezištné a bezelstné m odliti, protože m ají srd ce zalité hořk ostí z nedůvěry k Bohu, z neporozum ění základního: lásky pinos ti Boží vůle. P ro to se neum ějí m odliti, protože se neum ějí r a dovati. P rotože jsou bez radosti, jsou cizí a vzdálení Bohu. I ve slovech. V íra a láska nám te p rv e p řib liž u jí Boha, ja k jest, v jeho dobrotě a sladkosti. L áska d á v á před ch u ť Boha, n ap lň u je duší jistotou ta ju p ln é intim ní Boží přítom nosti. L áska m usí se projeviti v e své skutečnosti, a skutečnost lásk y je štěstí ze spojení s m ilovanou osobou. N ikdo není s nám i blíže a b oh atěji a životněji spojen než B ůh svou láskou. Z ní a v ni se m usím e rad o v ati ze všeho a v e všem. A to se duše neudrží a propuká ve voláni: Nic než Tebe, než u m řít či trp ě t, než tr p ě t pro Tebe, protože je sladší okam žik v síních Hospodinových, než tisíce d n ů ve s ta ­ nech bezbožníků. Umí se m odliti, kdo um í věřiti. V íra mu d ává v id ěti za oponu nep o ­ chopitelných skutečností Božích i našich v našem životě. N ikdo nem ěl hlubší víry než M aria P an na. N ikdo totiž to lik nevěřil ja k M aria, tolik a ta k nepochopitelných věcí: že B ůh m á Syna, že se ten to Syn vtělí v ní. D uchem svátým , že prom ění je jí oběť p an en stv í v o bět m ateřství, že je Bohem plačící dítě, osm ahlý jinoch, odsuzovaný hlasatel nebeského království, v y v rhel n ároda a lid stv a na kříži, zem řelý a pohřbený K ristus. P ro to se um ěla k ia n ěti v duchu a v p rav d ě p ro ti všem u zdání, proti všem vnějším skutečnostem , p ro ti všem ostatn ím lidem! T ak se um ěla m odlit a k la n ět se i pod křížem svého S yna i sebe sam é. M aria pod k ř í­ žem m lčela, protože se m odlila, klaněla, neboť v íro u rozum ěla! M odlíme se rád i opřeni o vid itelnou péči Boží, o péči příjem n o u sm yslům , jakoby zvěčňujícím čas, protože štěstí jako by zastavovalo čas a dávalo p red -

ch u ť a touhu věčného štěstí. Běda tom u, kdo u v ěří tom uto šáleni štěstí! Ale plnou a zvedající a prom ěňující m odlitbou je m o dlitba v tem notách v íry a zkoušek, kdy nerozum ím e! K dyž se ale p u stím e lidské, h m a ta ­ teln ě stv o řen é skutečnosti te p rv e se v rh ám e do h lu b in Božích. T am tep rv e poznávám e co je Bůh, co je v sobě. Ne pouze co je ve viditelných tvorech! D uše nesené vírou a láskou m odlí se v Bohu. T ep rv e to je d o ­ konalé k lan ěn í v duchu a v pravdě. N e již B ohu v zrcadle a za m atným sklem tvorů. M odlitba v e v íre opouští chudičkou i když oblažující jisto tu sladkostí P áně. T em nota Boží nesm írnosti je st bohatším světlem než b lik av é a čadivé světlo pozem ských skutečností i duchovních skutečností n a p ln ě ­ ného srdce, rozjásaných a zapálených citů! T a m odlitba je o pravdu zbožnou, v duchu a v pravdě, k te rá je v ý ra ­ zem oddanosti Bohu. Neb to je st ctn ost zbožnosti, pohotové oddáni se k lanění Bohu, k lanící se službě Boží. K do se ta k to odevzdal Bohu, ví, ja k m á k něm u m luviti. Nezná ničeho a nechce ničeho než Boha. A kdyby ani m luvit nedovedl a stál něm ý před jeho velebností, jeho k lan ěn ím je toto oddání se Bohu! J a k služebnice P áně, k te rá slouží oddaně ve všem, co B ůh žádá a sesílá. J a k spoluobétnice pod křížem , kde již jen sto jí a mlčí. O ddanost nakonec ztrácí slova. M lčí protože všechno dala, i slova! S lab á a ubohá jsou lidsk á slova zv láště člověku, k te rý prožil ve své o d ­ danosti svou v la stn í ubohost, ubohost svých činů a slov v n esm írn o sti a velebnosti P áně. J a k jsm e daleko od soběstačné a seb ejisté m nohom luv­ nosti m odlících se farizeů. Ne v m nohých slovech, ale v jed in é oddanosti k Bohu, vírou a láskou sklán ějící celou bytost p řed B ohem a p rojevem jeho, svátou v ů lí Páně. Až ta k h le zm lkne člověk, p řitá h n e si B ůh duši k sobě ja k o si p řitá h l M arii věřící, m ilující, pokornou a m lčenlivou, ale oddanou, naprosto a ve všem! M luv P ane, neb oť naslouchá služebník T vůj! N ebesa i země u m lk ají spolu a naslou ch ají svátým šepotům P án ě v jeh o sladkých důvěrnostech.

Msgre K arel Reban:

Kněz a laik i.

V yslovme ta dvě stru čn á slova a snad leckdo bude m iti pocit, že jsm e vyslovili ne-li pro p ast opaků, tedy aspoň hluboké rozdíly. Ano, rozdíly zde jsou mezi knězem a laikem — ale poznám e, že na konec kněz i laik jsou b ra třím i v rod ině Boží, ze m ají v jednom a tém že O tci svů j původ, své určení i sv ůj konečný, společný a jed n o tn ý cíl.

U žasnem e nad tím , jak m oudře a láskyplně u spořád áv á Bůh všecko ve Svém království, ja k podivuhodně se v zájem ně vy v ažu jí rozdíl i je d ­ nota. U važovali jste, co jest asi podstatou křesťanstv í, toho k řesťan stv í, k te ré prožívá a hlásá katolická Církev? Jd ě m e přím o k p odstatě věci: ŽIV O T BOŽÍ V DUŠI — SKRZE KRISTA. Znovuzrození duše v Bohu, avšak — skrze K rista. S yn Boží Svým vtélením , Svým životem i Svou sm rtí zjed n al lid stv u p řístu p k Bo­ hu — ne pouze jak ýsi vnější nebo pouze v m rav n ím sm yslu slova p ř í­ stup, nýbrž tak o v ý stav duše, ve kterém přirozenost lidská je st očištěna a um ocněna účastí n a přirozenosti Boží. T oho by nebylo bez K rista, PRO STŘED N ÍK A mezi O tcem a nám i. D uše m usí se d o stati do sty k u s K ristem , do takového styku, že z K rista v ni přechází on en život, o ném ž řek l sám : J á jsem přišel, aby život m ěly a m ěly hojnost (Jan 10, 10) J e to jakési p ř i v t ě l e n í — in korp orace — jedince n a Ježíše K rista, vštípení n a K m en, k te rý m je st Ježíš. P řiv těle n í: rázem se v m ysli ozývá svatopavelská p řed stav a C írkve: Ta je st jeh o (K ristovým ) Tělem, plností Toho, jenž všechno vším n ap lň u je (Ef 1,23). N ám je dáno žiti v plnosti a skvělosti prav d y o Církvi, tajem n ém Těle K ristově: K dyž prom luvila nejvyšší au to rita, když P iu s X II. ex professo do důsledků p ro jed n áv á tu to ideu C írkve ve své proslu lé encyklice Corporis C hristi mystici, potom m ůžem e a m usím e m yslit, so u d it a žít v dim ensích a všech vlastnostech té to představy. A je nepochybno, že v organism u těla je rozm anitost a spolu celková jed n ota: kolik tu údů se specielním i účely, ale souhrn a výsledek rozm anitosti je jednota, dobro celku organického ta k podivuhodného ve svém rozrůzněni i v konečném sp ly n u tí částí v ži­ voucí a dokonalý celek. S tejn ý zákon p la tí v Církvi, Těle K ristově: rů z­ ností k dobru všech, celku, k dosažení cíle nejvyššího. Po jakých cestách dostávám e se my k m ilosti Boží, k onom u zapojení a začlenění v K rista? — Ja k o M ne poslal Otec, ta k i J á posilám vás (Jan 20, 21). I K R IST U S USTANOVIL M EZI SEBOU A M EZI DUŠEMI — PROSTŘEDNÍKY. Mohl pro stě zaříd it věc tak, že n a moji prosbu: »Pane, řiď m ne cestou spásy« — b ezprostředně sám by zasáhl a u vedl tam , kde m ne chce mit. Na m oji prosbu: »O dpusť mi m oje viny« — mohl v zápětí v duši v lé v at m ilost odpuštění a duchovního zm rtv ý ch v stán í nebo zdokonalení. T heoreticky taková m ožnost ex istu je. A le f a k t i c k y řík á K ristu s: »Jdi a u kaž se k n ě z i . . . « A knězi řík á: »Pasiž ovečky M é . . .« H le — o b jev u je se kněz jako p ro střed n ík mezi Bohem a lidmi. A ť kom u libo či nic — toto prostřed n ictv í je vůlí K ristovou, je zákonem a skutečnosti v Církvi. Ano, v m im ořádných pom ěrech stačí ú kon doko­ nalé lítosti k odpuštění jakýchkoli hřích ů — ale C írkev, k te ré K ristu s dal moc: Cokoli svážete n a zemi, b u d e svázáno i n a nebi; a cokoli roz­ vážete na zemi, b u d e rozvázáno i na nebi (M a t 18,18), žádá po takovém , aby jakm ile m u to je možno, se vyznal ze h řích ů , jichž odpuštěni se mu

dostalo od Boha, ve svátosti pokání. A ni si nesm ím e m yslit, že m ám e ja ­ kési p rávo osobního sebeurčení, k udy a k te ra k chcem e jiti k Bohu: Ano — do jisté m íry je tu osobní svoboda — ale m á své h ran ice: N euposlechn e-li v ša k ani C írkve, budiž tobě jak o po han a celník (Mat. 18,17). K ristus, U čitel, O bětník a Veleknéz, P a stý ř duší, d áv á n ám Svou p r a v ­ du, m ilost a o chranu i vedení duše p ro střed n ic tv ím Svých kněží. Jim . a pouze jim odevzdal tu to Svou tro jí moc, k te rá je mocí lásky. N ení tím sice zcela vyloučen bezprostřední vliv Boží na duši — ale norm ální cesta vede od K rista kněžstvím , kněžstvím v jeho rozm anitém h ierarch ic­ kém odstupňování, kde nástupci apoštolu jsou biskupové, k te ří ke službě duším sv ě řu jí část svého poslání i své nadpřirozené moci kněžím , po příp ad ě nositelům jáhenství, p odjáh en stv í a nižších svěcení. S kutečností je st a zůstává, že v C írkvi K ristov ě n ad p řiro zen é spojení duší s Bohem se děje p ro střed n ictv ím kněží. V tom jejich privilegium , velikost, po­ žehnání — ale ta k é závazek, odpovědnost i břím ě kříže. O bět Nového Z ákona — Mše sv. — svátosti všechny, svátostiny, svěcení a žehnání, moc nad zlým duchem — to vše je K ristem sam otným svěřeno do ru k o u kněžských. Pouze křest, protože běží o nezbytnou podm ínku k věčném u životu, sm í býti p latn ě udílen kým koliv — ovšem p ři zachování u rči­ tých v ý h rad — a dále sváto st m anželství, v níž udilovateli jsou v zá­ jem né sam i snoubenci a kněz je pouze slavnostním svědkem je jich m a n ­ želského souhlasu — pouze ty to dvě svátosti nejsou v ázán y na zpro­ středkování kněžské. N ení pochyby, že Bůh dokonale v y stih l p o d statu věci, když ustanovil řád, aby všecka m ilost vycházela z K rista -P ro stře d níka v Je h o C írkvi, a to ru k am a k tom u zvláště posvěcených služebníků a lidských p rostředníků-kněží. To je důvod rozhodující, proč nejen v d u ­ chu víry, n ý b rž i s úctou, láskou a vděčnosti p řijím ám e ten to klíčový d a r K ristův , sv á to stn é kněžství. M ohli bychom mimo to poukázat i na to, že se ta k děje v plné shodě s duchově tělesnou bytostí člověka, jestliže neviditelné a n ad p řiro zen é sta tk y p řicházejí k něm u pod v id iteln ý m i znam ením i a p ro střed n ictv ím lidí: kněžím se d ostává vyznam enání a přednosti p řed laik y , by byli zcela zvláštním i, k tom u účelu B ohu vyhraženým i a n ezru šiteln ě po­ svěceným i konateli úkonů n ejsvětějších a tím zp rostředkovali m ilost ostatním . M ohli bychom i na to pou kázati, že je přim ěřeno, by člověk opět p ro střed n ic tv ím Člověka byl k Bohu veden, což se sh o d u je zvláště s faktem , že náboženství je společnou věcí lid stv a vůči Bohu, nikoli pouze in dividu ální a soukrom ou n ěk terý ch jedinců. Bůh, k te rý kněžím svěřil zd roje posvěcení a dal jim poslání, by byli pohotově k Je h o výlučné službě a ke službě duší. n eponechal o statn í duše prázdné. K aždá duše, k te rá je s N ím spo jena vírou, m ilostí a láskou, má do sebe cosi, čím je B ohu zasvěcena, posvěcena Je h o odleskem , ale čím ta k é je s to jiné bytosti, lidi. věci, d ěje Bohu zasvěcovati a je paprsky m ilosti posvěcovati. N ezrušitelně trv á rozdíl mezi sváto stn ý m kněžstvem

v C írkvi a mezi kněžím i Nic nem ění na věci ani to, že mezi laiky se vyskytovali a snad v y sk y tu ji jedinci m im ořádné od Boha om ilostněni a o bdařeni nadpřirozen ým i dary, jež se podivuhodné u p la tň u jí v životě C írkve t. zv. charism atikově: i ti jsou odkázáni na kněze. K atolické kněžství je st institu ce sk u tečn ě d an á Bohem, B ůh jí p ro p ů jču je je jí obsah a meze jejích p ráv i povinnosti vytýčil n e pouze jakým si zvykovým anebo sm luveným lidským právem , nýbrž božským právem . O pakujem e však: nicm éně laici nevycházejí naprázd n o — i oni z dobroty Boží m ají do sebe cosi kněžského. V raťm e se k fak tu : K ře sťa n se začleňuje k řte m v K rista, roste v to m ­ to zapojení i jiným i svátostm i. K dyž sv. P e tr se dívá n a toto spojení věřících s K ristem , derou se m u n a rty slova: „Vy v ša k jste »pokolení vyvolené«, »kněžstvo královské«, »národ svátý«, lid, k te rý p a tří Bohu. aby ste zvěstovali vznešené vlastnosti Toho, jenž z tem noty vás povolal k svém u podivuhodném u svétlu. K dysi jste nebyli »lid« (Boží), nyní však jste »lid Boží«, byli jste »bez m ilosrdenství«, nyní v šak »jste došli m ilosrden­ ství« (1. P e tr 2, 9-10). — B ezpočtukráte naši theologově v n ik ali ve sm ysl těchto slov jež o statn ě ze značné, části si sv. P e tr vy půjčil ze S taréh o Zákona — h lavně z p ro roků: J a k jim rozum ét? N u tno je b rá ti doslova či volněji? N ěk teří se ztráceli v h yperkritice, jin í je nap o řád opakovali o našich laicích. Co tedy? — Jd e m e za hlasem velm i vážných theologů, stavím e se na stanovisko papežů, k te ří se tohoto m ísta dovolávali — naposledy a to m á do sebe m im ořádnou a u to ritu — P iu s X II. v ency­ klice Corporis C hristi m ystici, tedy p ráv ě tam , k d e ex offo m usil se otázkou zabývat a řešit ji bez excesu n ah o ru či dolů. Nuže? S ku tečně zde slovy sv. P e tra m luví sám D uch S vatý o t. zv. o b e c n é m kněžství, jež je st údělem i laiků, sto jí-li v n ad přiro zen ém řád u , kam byli p o jati křtem . Mocí tohoto spojení s K ristem sm í každý la ik — sam o­ zřejm ě za určitých p řed p o k lad ů — p latn ě u díleti sváto sti k řtu a m a n ­ želství, protože jsou n u tn ý ke spáse individuelní i k e společném u dobru posvěceného lidu Božího. Mocí tohoto kněžství m á v ěřící laik podíl na přím luvách a na sm íru a dostiučinění, k te ré jm énem tv o rstv a Otci p ř i­ náší K ristu s Velekněz. M odlí-li se a trp í-li ve jm én u Ježíšově a je -li záro ­ veň ve v íře a v lásce, potom ty to úkony laikovy se stá v a jí úkony k n ěž­ ským i: to t ono kněžské, jež m á i la ik do sebe, čím m ůže velm i široké pole života posvěcovati, zab írati pro Boha a p řeťv ářeti na Boží k r á ­ lovství. N ení však toto obecné kněžství půdou, ze k te ré roste kněžství sv á ­ tostné. Ten, kom u se dostalo kněžského svěcení, nedostal moci kněžské tak, že by jej b y la obec věřících, lid, učinili svým zástupcem p řed Bo­ hem. N ikoliv — obecné kněžství nestačí n a vše, nem ůže ze sebe vydati více než kolik o tom p rav i víra, a svátostné k něžství m á své zdroje ne mezi lidm i, nýbrž v K ristu a tím v Bohu sam ém . Jin a k řečeno: ex istu je pod statný rozdíl mezi kněžstvím svátostn ým a k něžstv ím laiků.

Z nejasných p řed stav a z nepřesný ch slov m usí laici se p ro b ra t k u r­ čitým pojm ům : budou jim zdrojem velkých duchovních radostí, podnětu m nohostranných. — V duchu doby akcentující sociálnost, pospolitost celku, pozorujem e v C írkvi l i d B o ž í . C írkev je život — život Boží v nás. P ro to žít m usí d u še všechny, je d ­ notlivé i seskupené v různých přirozených stru k tu rá c h , n a př. v rodině, nebo v um ěle vytvořených, v obci, v k raji, v e společenské v rstv é atd. V šichni věřící m usí žiti životem svým a zároveň životem duchovní je d ­ noty, celku v Církvi. C írkev není společnost atom isovaná. K ristu ta n e toto na m ysli: m luví o Sobě a nazývá se kam enem úhelným (Mat. 21, 42; M ar. 12, 10; Luk. 20, 17). N ení to v ša k m rtv ý kám en, n ý b rž opět podle sv. P e tra kám en ž i v ý : a živým i k am eny m usí b ýti K ristovi věřící: K něm u p řistu p u jíce ja k o k živém u kam eni v duchovní dům , ve sv a té kněžstvo, abyste přinášeli duchovní oběti Bohu p říjem n é skrze Ježíše K rista (1 P e tr, 2, 5). I C írkev m á sv ůj lid. Sam o kanonické p rávo rozum í farn o stí su a peculiaris ecclesia cum populo d eterm in a to est. assig n an d a — Kostel, kolem něhož je lid v u rčitých h ran icích (can. 216 § 1). M nohem vý razn ěji řík á te n to zákon života v duších proslulé m ísto Ef. 4, 12-16, k te ré je východiskem a základem p o jetí C írkve jak o T ěla K ristova, ideálem toho, jak ý život m á býti ve farn o sti, v diecési v celé C írkvi: On ta k é jedny ustanov il apoštoly, jin é proroky, jin é h lasateli evangelia, jin é p astý ři a učiteli, a b y v z d ě l á v a l i v ě ř í c í v d í l e s l u ž b y k v y b u d o v á n í t ě l a K r i s t o v a (aedificatio C orporis C hristi), až bychom se všichni sešli v je d n o tu v íry a poznání * S y n a Božího a vyspěli v dokonalého m uže a dosáhli duchovním v zrůstem m íry plnosti K ristovy; abychom už nebyli ja k o nedospělé děti, k te ré se n ech áv ají každým v ětre m učení, m ajícího sv ů j původ v lidském podvodu a v ychytralosti, zm ítati a h n áti do slu ­ žeb bludu, nýbrž abychom v y zn áv ajíce pravdu, v lásce ve všem v zrů sta li v Něho, v K rista, jenž je hlavou. Z N ěho celé tělo — jsouc spojováno a vázáno jednotlivým i klouby, z nichž každý koná svou službu podle síly jedn o tliv ý m údům p ro p ů jčen é — v zrů stá a u p evňuje se v lásce. Tof ideál, k něm už m ám e stále ještě značně daleko. M editujm e nad nim, stu d u jm e jej a uvád ějm e v čin. — V elkolepá vise C írkve jakožto těla K ristov a m á sílu inspirační a akční, ftíká nám , že n ejm en ší b u ň k a v těle K ristově, n ejn ep a trn ější laik, muž, žena, dítě, nejsou bez význam u. Ano: PAM A TU JM E NA SVOU ODPO VĚD N O ST' je v naší moci, bude-lj

Télo K ristovo, v než ta je m n ě srůstám e, k rásn ější či b ědnějši — podle m íry naši osobní, duchovní, m rav n í a výkonné zdatnosti či chabosti, ho rlivosti a v ěrn o sti či nedbalosti a zpronevěry. (Tedy: ctn o st i hřích m a jí své sociální důsledky). Již 1 Kor. 12, 27 a 26 psal Apoštol: Vy v ša k jste tělo K ristovo a každý jednotlivec jeho ú d . . . A trp í-li jeden úd, trp í spolu s ním všechny údy; dochází-li sláv y jed en úd, ra d u jí se spolu s n ím všechny údy . . . Ne, nesm íte si, laici, m yslit, že v C írkvi jste pouze p ř e d m ě t e m naší kněžské, duchovněpastýřské péče: každý z vás je st ta k é je jím p o d m ě ­ t e m , nositelem , každý z v ás jest živým o rgánem v celkovém organism u s povinností rů st tak, aby co nejkxásněji ro stl celek. V e v nějších h ra n i­ cích p rávních u farn osti, spolku, sk upin y atd., v a n e D uch Boží a tím je život. M y kněží nejsm e tu proto, abychom konservovali trad ičn í, po o t­ cích zděděné náboženské zvyky, nýbrž abychom podněcovali život všech z K rista a k e K ristu , aby se všichni sešli v plnosti síly a k rásy K ristovy, p ři Čemž tu to sociální pastoraci, t. j. práci n a duchovním rů stu celku, v y k o nává nejen kněz, n ýbrž i všichni laici, tedy ta k é Ty, Ty, Vy všichni, kolik je V ás po osadách, v celých d ie cé síe h .. (Pokračování).

K o n r á d P e p l e r O. P . .

První milosti mistra Období »živé činnosti«, označené Rollern v INCENDIUM A M O R IS1 za očistnou cestu k »nejsladším u klidu«, m inulo a tem ná noc sm yslů vede duši k bezpečnějším u životu v K ristu. P o u stev n ík dokonale věděl o těžkostech prvého období a o pokroku, k te rý zbožný člověk m usí u činiti, aby dosáhl této blaženosti. U něk terý ch je pokrok rychlý a často doprovázen zvláštním i m ilostm i Božími. Ti, k te ří jso u od počátku určeni k svatosti, zřík a jí se na počátku svého obrácení hřích ů a světských m arnivo stí z bázně Boží a potom po­ d ro b u jí tělo přísné k ajícnosti; později m noho získávají, d áv ajíce lásce K ristové p řed n o st p řed e vším jin ý m a pociťujíce rozkoš nebeské útěchy v odevzdanosti duše. A ta k pok raču jí od stu p n ě k stu p n i a p rospívají v duchovních ctnostech; konečně pak, očištěni m ilostí, dosáhnou doko­ nalosti srdce, slov i skutku.2 On sám prošel obyčejným i úseky té to cesty za tř i nebo čtyři léta a bude dobře, vzpom enouti tu jeho v lastn ím i slovy několika podrobností způsobu, jaký m Bůh vedl jeho duši. K aždý člověk d o sáh n e této d ru h é části křesťanského života jin ak , podle zvláštních ú ra d k ů Božích a podle 12 1 K ap. 18, M isynův překlad, vydaný C om perem , str. 83-84. 2 Incendium A m oris, kap. 28, str. 119.

své povahy; ale příklad, k te rý tu m ám e před sebou, ukáže, ja k Bůh p ra c u je s těm i, k te ří jsou »určeni k svatosti«. Než se m u nask y tla příležitost v sto u p iti pln ě n a tu to novou cestu, žil již několik let jak o poustevník. B ůh dopustil, ab y byl v sam o tě své cely pokoušen k rátk ý m a velm i o strým útokem na svou cudnost. P o k u ­ šení se poněkud podobalo pokušení uvězněného sv. Tom áše A kvinského, až na to, že žena v p říp ad u Rolleově byla pouhým p řeludem někoho, koho m iloval, než se stal poustevníkem . V ýsledek vítězství se ta k é po­ n ěk ud podobal vítězství sv. T om áše; ve zv láštním zjevení m u b y la p ro ­ p ůjčena an d ělsk á čistota. V jeh o duši zřejm ě pracov al d a r síly a v d ů ­ sledku vítězstv í žil v něm duch velm i citlivé a úsilné oddanosti S vatém u Jm énu . To mohlo býti podníceno jeh o fra n tišk án sk ý m i znám ostm i v O x ­ fordu, ale projevilo se to jak o zv láštn í p ram en m ilosti v okam žiku jeho vítězství.-** Zdá se, že zážitek byl tém ěř ta k mocný a trv a lý jak o T om á­ šův, když byl obklopen anděly. P otom se m u otev řela b rá n a nebes. »Od zm ěny m ého života a m é duše k otevření nebeské b rán y up lynu ly tř i a tři č tv rtě roku« (INCENDIUM. kap. 15, str. 70). Ú činkem tohoto neobyčejného o tevření d v eří bylo z je ­ vení se Boži T v áře poněkud novým způsobem ; a od toho d n e měl ro k klidu, v y ch u tn áv a je slad k o st Jm é n a a n az íraje T v ář dveřm i, k te ré zů ­ staly otevřeny. T o b y la doba u tišení jeho p ru d k é povahy a zvětšení jeh o touh y po Bohu, »takže, když se T v ář ukázala, srd ce mohlo pozorovati a viděli, ja k se m ůže u tík ali ku své L ásce a stá le po ní toužiti«. Po roce p řija l R olle zvláštní milost, k te ro u se odlišuje mezi m ystiky: žár v prsou, ja k tělesný, ta k duchovní. P řišel n a n ěj náhle, když seděl — ro zjím aje — v kapli a zůstal v něm určitý m způsobem až do sm rti. P o dalších devíti či desíti m ěsících p řija l m im o to zážitek nebeského zpěvu, k te rý též zů stal v něm : Zatím , co jsem v noci, před večeří, seděl v kapli a podle m ožnosti zpíval žalm y, zaslechl jsem nad sebou h lu k jakoby čtoucích nebo spíše zpívajících. K dyž jsem , m odle se úplně zaníceně, pohlédl k nebi, pocítil jsem n áh le — nevím ja k — v sobě zvuk zpěvu (str. 71). To neb y l vnější fysický zvuk: jeho m ysl byla p ro m ěn ěn a v stá lý zpěv a p řed svým T vůrcem p ro p u k ala v radostnou píseň, av šak nikoliv tak , že by b y la slyšitelnou jin ý m uším . A skutečně, popis jeh o v lastn íh o stav u nalezl vhodný m oderní p ro tějšek v popisu sestry A lžběty od N ejsvětější Trojice, k te rá popsala své zv láštn í n ad án í pod n ázvem LAUS GLORIAR: »Chvála Slávy« je m lčící duše, ly ra pod dotykem svátého D ucha, od něhož m ůže p ři jím á ti božské so u z v u k y . . . V nebi slávy ne­ p řestá v ají svati volati »Svatý, S vatý, S v a tý ...« V nebi je jí d u še začíná nyní »Chvála Slávy« úkol, k te rý jí zůstane po celou věčnost. J e jí zpěv je n e p ř e tr ž itý ... (Uvedeno v D uchovní zásadě sestry A lžběty, str. 100). 3 Srov. R ichard Rolle of H am pole, vyd. C. H orstm an. sv. 1. str. 191.

292

T ato příhoda m oderní K arm elitk y se podivuhodné sh oduje s Rolleovým v y p rávěním o nebeském zpěvu. Ona jistě m ěla zv láštn í m ystický záži­ tek. ale ten byl v zásadě sdružen se soustavou m ilosti, ja k ji prožíval a rozum ěl on. Ačkoliv Rolle popisuje, co cítil a slyšel, sm yslovým i výrazy, je nesporné, že to, co se snaží v y jád řiti, je nad takovým i hm otným i věcmi. Později rozlišuje d v a d ru h y uchvácení nebo v y tržen í; p rv n í osvobozuje duši od sm yslů tak , že »plně pociťu je nicotnost těla«, což se m ůže přihodí ti stejn ě světci, jak o h říšn ík u ; a d ru h ý je »pozdvižení duše k Bohu rozjím áním «, což je st údělem skufečně m ilu jícíh o (kniha 2, kap. 7, str. 161-2). T ento d ru h ý způsob vytržení p o nechává d u ši v ládu nade všem i tělesným i schopnostm i; to jí potom um ožňuje m iti pocity, jako na př. tělesného žáru a zvuku, k te ré jsou v hloubi duše sdruženy se skutečným duchovním zážitkem bez roztržitosti nebo vyrušování. A bychom m ohli posouditi povahu a hloubku tohoto m ystického zá­ žitku, m usím e se, ve věci pod staty proroctví a vidění, o b rátiti n a sv. T o­ máše, poněvadž andělský učitel tvrdí, že čistý p ro jev Božské pravdy v rozjím ání je skutečně n ad proroctvím bez jakéhokoliv citového p ro ­ tějšku. N epřipouští, že m iti protějšek v p řed sta v ě nebo v e vnějších sm yslech, je něco jiného, než zm enšení čistoty tohoto m ystického po­ znání. (11-11,174,2). H um an ista to těžce přijm e, ale sv. T om áš chtěl pouze zdůrazniti, že sm yslové věci v této souvislosti a v to m to životě jsou k p o u ž í v á n í , k u rčitém u p rak tick ém u účelu, ne k lidském u zdokona­ lování, jak o takovém u. Později, v nebi n astan e výlev vůle, p řetv o řen é nazíráním , do nižších sil a též do tě la (II-II, 175, 4 ad 1), poněvadž člo­ věk m ůže dosáhnouti své p ln é celosti až po vzkříšení. P ro to p rohlašuje, že chce-li se v n itřn í rozjím ání v y já d řiti obrazným i nebo sm yslovým i výrazy, m ají býti též přítom ny, poněvadž užitečnost zážitku se spojením obou zvýší. M á-li býti nad p řiro zen á p ra v d a zjevena p ro střed n ic tv ím tělesných p ředstav, ten, kdo m á obé — totiž rozum ové poznání i pom yslné vidění — je větším prorokem , než ten, kdo m á pouze jedno, poněvadž jeho pro roctví je dokonalejší. (II-II, 174, 2 ad 1). V tom to sm yslu jsm e m ohli pozorovati dvojí p ovahu zážitku R icharda Rolleho, daného m u jak o učiteli a m istru m odlitby. V jem y žáru a zvuku mu osvícením nebyly d án y jak o část vlastn ího zdokonalení v m odlitbě, nýbrž, aby k ni silou zážitku vedl jiné. On sám zdůrazňuje, že v n itřn í vy trženi ducha, k te ré může býti přiro v n án o k »rozum ovém u poznání« sv. Tom áše, je je d in á důležitá věc, potv rzující »krásu v n itřn íh o života v m ilující duši« a v y trh u jíc í ho »k výši rozjím ání a souzvuku s a n d ě l­ skou chválou« (INCENDIUM, I, kap. 15, str. 73). V tom se shoduje se všem i velkým i světci, k te ří dosáhli pravých výšin ro zjím án í a jeho vn ější pocity m usí b ýti pojím ány pouze jako prostřed k y , užitečné k po­ chopení, co je m íněno láskou a chválou v jejich plnosti, nebo prostředky, ja k vypráv ěti jiný m lidem o těchto sk ry tých pokladech.

293

B avíce se touto vnější strán k o u počátečních zážitku R ich ard a Rolleho. nepoukázali jsm e na to, že v tom zv láštním ohledu je vzorem , hodným následováni. K aždý člověk m á svou v la stn í m ilost, odpovídající jeho osobnosti. M ilost není hm ota, ani duchovní p odstata, vycházející z Boha do ulic a řad duší, podobných prázdný m nádobám , p o třebujících něčeho k naplnění. K ristu s svou sm rtí za jisté zasloužil m ilost všem lidem a C irkev uchovává v e svém pokladu ty to nekonečné zásluhy, aby je svě­ řo v ala tém , k te ré B ůh vyvolil a k jich p řije ti přip rav il. Ale příliš sm ys­ lové p řije tí m ilosti by n ás m ohlo vésti k očekávání, že cesta k svatosti je u každého člověka úplně stejná, jako, kdybychom , nap ln iv še sto sudů. m ohli očekávati, že otočením všech čepů vyteče te k u tin a stejn ý m způ­ sobem. M ilost je stav, k te rý m á každá d u še svým v lastn ím způsobem , p rá v ě tak , jak o znalost jedn é a téže věci bude u různých lidí m iti různý stupeň a odstín. A čím vétší m ilost, tím jedinečnéji p řich ází; neb o ť d v a bohoslovci, k te ří se zcela věnovali stu d iu těchže velkých věroučných pravd, o který ch se shodli, v y já d ří je m nohem odlišněji a p estřeji, než dva sem inaristé, k te ří jed va ztrá v ili základy vědy biblických textů. P ro to se p rv n í období duchovního života různých lidí sobě navzájem více podobají, než pozdější. Z řejm ěji se v životech světců i h říšn ík ů rýsuje očistná cesta; cesty osvíceni a sjednocení se v každém člověku p ro jev u ji víc a více »odlišněji«. T ato skutečn o st »rozlíšnosti darů« m usí býti v ry ta v duši při čtení životopisu k teréh ok oli světce, zvláště v ša k p ři čtení osobních a poněkud svéživotopisných spisů svátých m užů a žen o duchovním životě. Z ákladní p rav d a m usí býti v y hledáván a z osobních p ro jevů. Č ten ář nikdy nesm í býti sveden n a scestí stále rostoucí p řím ostí vůči Bohu. C asto se stává, že se člověk chce přizpůsobiti někom u, koho poznal nebo o něm četl — někom u, kd o byl zřejm é jedním z Božích m iláčků; a n ed b aje častých varování, chce Činí ti to, co m yslí, že by byl v podobných okolnostech činil jeho h rd in a, m odle se, ja k si m yslí, že se m odlil jeho hrd in a, touže po těchže zvláštních m ilostech, k terý ch se dostalo jeho hrdinovi. Ale h rd in a byl ovšem v přím ém spojení s Bohem , takže je nem ožno ho sk u ­ tečně následovatí, vyjm a ve sm yslu zapom nění n a vše okolní a v e sm yslu přím ějšíh o sty k u s Bohem. T ak jsou nám světci d áv án i za vzor ne tolik, abychom je napodobovali, ale abychom viděli, ja k B ůh v nich pracoval podle jejich vlastní povahy a abychom se více naučili o zá­ zračných cestách božské m ilosti v lidské duši. To je, ja k se m ůžem e dom nívati, Rolleho učení. S kutečně, rozličné d ary jsou p řich y stán y m ilovníkům Boha: někteří jsou v y b rán i k práci, jiní, ab y vyučovali, n ěk teří k lásce. N icm éně vše­ chno sv a té touží po jedné věci a sp ěje za je d n ím životem , a v šak rozlič­ ným i cestam i; neboť každý vyvolený jde do králov stv í blaženosti cestou ctnosti, ve k te ré je nejzběhlejší. (INCENDIUM , II, 6, str. 153.) J e n u tn é zdržeti se u těchto věcí, n a začátku n azíráni, neboť se tim

— ja k jsm e již vysvětlili — ozřejm í rozličnost cest Božích; m noha dušim d ává B ůh zvláštní pomoc, aby je upevnil na p ra v é cesté. A le často se stáv á, že zbožný křesťan , k te rý nikdy nem ěl zážitků tohoto d ruhu, p ro ­ dlév á v tom to d ruhém období, aniž by vůbec věděl, že k něm u dospěl. Ten, kdo věřil od počátku, nem ěl p rudkou reakci na cesty Boží, ale co nejpečlivěji sledoval světlo víry , k te ré p řija l, p rošel očišťováním i, dopuš­ těným i božskou vůlí, v p rav ém d u chu spojeni s K řížem a d ív aje se na sebe stá le jako na pokorného začátečníka, bude se v e skutečností těšiti zvláštním u spojení s K ristem nebo bude p rosebníkem pokoje, což je v ý ­ značným znakem m istrovské duše. N em usí se znepokoj ovati, nenacházeje žádnou z m im ořádných m ilostí, o který ch četl nebo slyšel v životech jiných. B ůh současné ud ěluje na začátku zvláštních období vývoje často tyto m im ořádné m ilosti ne jak o odm ěny za ušlechtilou spolupráci s jeho vůli, ani ja k o křesťan sk ém u životu nezbytně nutně, ale v ý h rad n ě k povzbu­ zení a vedení duše k vyšším touhám a v ětším v ý šin ám spojení. Zjevení, sym bolické sny, n ek lam n é »shody«, zvláštní pocity nebo ú těchy p ři m od­ litb ě nejsou nezbytná znam ení svatosti, ačkoliv, ja k o v p říp ad ě zjevení sv. B ernardety, jsou znaky vyvolení Bohem k svatosti. N ěkdo m ůže na počátku tohoto d ru h éh o období slyšeti Boží hlas m luvící k něm u, může viděti postavu U křižovaného, h ýbati a n ak lán ě ti se k něm u, m ůže býti zázračně osvícen tak , že vidí vztah všech věcí k Boží lásce, m ůže m iti úp ln é zjeveni nebeských rozkoší nebo sen o něk terém svátém nebo do­ konce o sam ém našem P á n u ; tyto zážitky, jsou-li p rav é, nejsou sk u teč­ ností, nýbrž je n sladkým laskáním m ilujícího Boha, u kazujícího svou lá s­ ku, aby získal duši. Jsou začátky, lák án ím k vstupu. P odobají se G l o r i a a zjeveni se and ělů p astý řů m anebo hvězdě zjevivší se k rálů m , aby je uvedla k e K ristu P án u . Nesm í se jim p řik lá d ali vážnosti; jso u tém ěř všední. S počátku se zdají nesm írn ě důležité, ale brzy mizí, nejsouce než sladkým i vzpom ínkam i k zachování spokojenosti duše v dobách, p ro d lu ­ žovaných opuštěností. Z ústal-li R ichardovi žá r a zpěv, bylo to velkou v ý ­ jim kou. P odobnost mezi tím to obdobím d ruhého obrácení a osvícení a životem apoštolů od Velikonoc po N anebevstoupení je ja sn ě n a č rtn u ta otcem G arrigou L agrangem v »Třech cestách duchovního života«. Z ak lád a je podob­ nost n a R o z m l u v ě sv. K ate řin y ukazuje, ja k se náš P á n zjevoval po V zkříšení, aby je uvedl na novou cestu, aby je u těšil a osvítil. Byl to pouze začátek jejich apoštolského života a projev y byly vy h ran ěn é, ale trv a ly pouze čty řicet dní. A přece m ůžem e vylíčiti pozdější život ú p ln é­ ho zau jetí pro Boha, v y já d ře n éh o dvém a učedníky, k te ří Šli do Emaus. »A je jich oči se otevřely a oni ho poznali.« J e nepravděpodobné, že by ty oči, jejich duchovní zrak, se opět někdy zavřel; je nepravděpodobné, že na něho n ěkdy p řesta li m ysliti a poznávati ho. A však od L etnic stále léta ply nula a nikdy již se ta k neprojevil. Soužili se a znepokojovali jeho ne-

přítom ností? Je jic h oči byly o tevřeny a oni poznali; poznali, že byl p ří­ tom en v duši, že nebylo potřeb né v nější zjevení n a cestě do Em aus, za­ sednuti k večeři, lám áni chleba. »Zmizel je jich očím.« Z ůstal s nim i d ů ­ věrněji, než kdykoliv před tim a n ik d y je neopustil. M ohli by říci, co opakoval R ich ard Rolle o m noho sto letí později, že jejich srdce h ořela v nich v jeho společnosti. A le v n itřn í sk utečno st tohoto zapáleného srdce nezm izela nikdy, ačkoliv pocit se ztratil, když on zm izel P ro to dobrý křes fan, k terém u se poštěstilo, že n a začátku této nové cesty osvícení p ři­ jal nějakou m im ořádnou m ilost, nem usí ji považovali za nezbytnou k svém u životu. To byl pouze počátek. M ůže jiti m noho let bez jakékoliv další vnější Boží odpovědi. J e zvláštní, že toto období se často více v y ­ značuje zdánlivou ztrá to u Boha, než jakým ikoli útěcham i nebo zážitky. Jako, stojíce ve tm ě, nic nevidím e, ta k v rozjím áni, k te ré n eviditelné povznáší duši, nevidím e žádné vid iteln é světlo. K ristu s též u ta ju je své m ísto odpočinku a přece k n ám m luví z oblačného sloupu. ( Z l e p š e n í ž i v o t a , kap. 12, M isyn-C om per, str. 239.)

Hnutí biblické a liturgické M luvím tu je n o těchto dvou, protože ja k jsou n u tn á, ta k jsou ještě stá le u nás v plenkách. H n u tí biblické n en í ničím jin ý m než p řip o m e­ nu tím k atolíkům , že v P ísm u svátém m luví B ůh sám bezprostředně. C tě­ m e Písm o svaté. H lavně Nový Zákon. V yšla již tři česká v ydání Písm a svátéh o N ového Z ákona. M noho lidí si Písm o svaté koupilo, ale kd y ž se tážete v různých anketách, k o lik lidí je opravdu den n ě čte, setk áv ám e se stále s m izivým procentem . T ak p roč jste si to v lastn ě kupovali? P ro d e ­ koraci, anebo abyste vůbec něco koupili? V N ovém Zákoně m luví Ježíš. M luví tu k nám jeh o v la stn í slova, m luvi tu k nám bezp ro středně jeho sv até činy. Č tem e hodné duchovní knihy. Těch se hodně p rodá a jsou hodně čteny. A le tu je k n ih a knih. T u je slovo Boží. T ak se dívej n a P ísm o a sáhneš po něm tak, že nebudeš moci b ý t jednoho dne bez něho. V ydám e p řed vánocem i nový p řek lad , ovšem v om ezeném počtu, abychom »nekonkurovali« dosavadním vydáním . P o ­ říd il jej P. D r P avel Š k rab al z řeckého originálu podle p řá n í sv. Otce z m inulého roku. K dekoliv se scházejí v B ohu naši katolíci, měli by začíti hn ed po m od­ litb ě Písm em svátým , p řečten ím ú ry v k u P ísm a svátého a m editací nad nim. D uch Ježíše K rista n ás m usí pro nik n outi, p řetv o řiti, zapáliti. A p rá ­ vě zde, v P ísm u svátém k nám m luví Ježíš ta k naléhavě. K dyž se poctivě

zam yslím e nad skutečnosti, že tu k nám m luví sám K ristu s, ze nám tu podává p ravdu, život, světlo a cestu, b udem e čisti Písm o sv até dychtivě a se zbožnou úctou . . . H ned vedle toho stavím h n u tí liturgické. A bychom se scházeli ve sv até liturgii jak o děti jedné rodiny, rodiny dětí Božích, abychom spolu p ro ­ žívali O běť K ristovu, abychom s ní spojovali sv ů j život, sv ů j všední den. Až dosud jsou lidé trpným i ú častníky svaté liturgie. Spíše ji jen n ech á­ v a jí p řejiti p řes sebe. P ro to se hledí n ějak zam ěstn ati při mši svaté, p ro ­ to aspoň o d řík áv ají růženec a jsou roztrpčeni na kněze, když nah las slouží a je »vyrušuje« z jejich »růženečku«, jak m ně jednou bylo v y tý ­ káno . . . J e tře b a k ázat o mši svaté, o ak tiv n í účasti na ní, uČiti poznávati lid encykliku o liturgii, p ro b ra t ji v katechesích a v k atechetických k ázá­ ních, zařad it do k u rsů a besídek pro m ládež. S oustavně poučovati lidi o m ši sv a té a v y k lá d ati ji. Učme lidi sborové recito v an é mši svaté, h lav ­ ně za pom oci m ládeže. T ak se lidé sžijí s Církví, s celou C írkví, poznají své společenství v ní, se všem i, svou sounáležitost se všem i ostatním i, svou povinnost k ostatním . P ovinn ost sociální, p ovinnost apoštolátní. T ak naučím e lidi živém u sty k u s živým K ristem , žijícím ve svátosti oltářní a dávající se nám za pokrm života, našeh o k o n k rétn íh o života, našeho zápasu o Boha, našeho zápasu s porušenou přirozeností, s našim i chybam i, s našim i náklonnostm i. N em á-li se k řesťan stv í dále odcizovati životu a lidé k řesťan stv í ve svém životě, je třeb a naučiti je zasazovati celý život do tohoto stře d u k ře sťa n ­ ského života, totiž d o živého K rista, k te rý se p ráv ě zde podává živý za pokrm života, skutečného života, k o n k rétn íh o života. O bojí h n u tí je n esm írně důležité k tom u, aby se k řesťan é sžili celou bytostí s K ristem , svým středem , aby je j vnesli do svého skutečného ži­ vota. A by byl učiněn konec onom u rozdělení, rozekláni života m nohých k řesťanů , že jedním životem citové zbožnosti žijí v kostele a pohanského p řissátí se k zemi mimo kostel. To vede k úplném u zesvětštění a odk řesťan ěn í života, protože onou po vrchni zbožnosti bez k o n ta k tu s ži­ vým K ristem celého života se k řesťan stv í stá le sesouvalo je n v c it po­ božnosti, hledající v náboženství ú těchu v pozem ských svízelích a po­ jištěn í p roti pozem ským svízelům . Braito

Zdaž jsou všichni pror oky? J e docela přirozené, že se každém u zdá n ejd ů ležitější a n ejp o třeb n ější to, co sám dělá. To by nebylo sam o o sobě ani nic divného ani nic zlého nebo nezdravého. To jsm e všichni zažili v m ladých letech, ja k každý p ro ­ fesor, i když to byl tře b a p ro fesor sem itských řečí, tv rd il, že jeho p ře d ­ m ět je nej důležitější pro spasení, pro C írkev a p ro kněžské povolání. Zlé by to začalo býti oním okam žikem , který m b y někdo pokládal svou

práci za výlučné spásonosnou a poh rd al pracem i druhým i, odtahoval lidi od d ruh ých a p řita h o v al je jenom k sobě, kaeeřoval všechny o statn í jako nebezpečné C írkv i svaté. K dyby h ledal u všech ostatních chyby skutečné nebo zdánlivé, aby pak se sm rteln o u vážností lap al přím o po možnostech p řich y titi dělník y n a jiném poli p ři n ějak é chybě, n epřesném slově a po­ dobně. T ím tr p í n a přiklad nesm írn ě oni souběžníci staro říšští, k te ří se ta k rád i chtějí p řih řív a ti na slávě velkého Jo sefa F lo rián a a h le d ají svou veliko st v tom , že n em ají nic společného s oněm i ubožáky a polokaciři ostatním i. Ale i u ostatních katolických dnešních h n u ti u nás je podobné nebez­ pečí. Nebezpečí, k te ré se stává stále pro n ikavější a bolestnější pro lidi stojící opodál a pro ty, k te ří s poctivostí a s nejlepší dobrou v ů lí p racu jí na tom úseku, k te rý vidí, že jim je d án a uložen nebo svěřen nebo k n ě ­ muž cítí schopnosti. M ám e u nás h n u tí katolické akce, h n u tí vzdělávající a bojující proti náboženské nevědom osti, p ak je tu h n u tí liturgické, h n u tí biblické, h n u tí sou středěné in ten siv n í m odlitby a shrom ažď ování lidí m odlících se, h n u tí stud entské, h n u tí m ládeže, h n u tí obrody duchovního zpěvu a duchovní hudby, h n u tí zab írající k rásn á um ění, především literatu ru , h n u tí m isijní a kdo ví ještě ja k á hnutí. Jso u to všechno jistě velm i dobré a užitečné věci. A le bylo by to hotovým neštěstím , k te ré o trav u je život katolický u nás a život p racovníků v oněch různých hnutích, kdyby se p o k račo ­ valo ve sk u p in k a ře n í těchto různ ý ch h n utí. Jistě je všechny potřebujem e. Jsou všechna nesm írně nutná. Ani jedno nem ůžem e vyloučiti z u šlech ­ tilého soupeření a závodění katolického života u nás a katolického h n u tí vůbec. V šechna ta h n u tí jsou užitečná, dobrá a potřebná. A každý, kdo se jim věnuje, a f se jim v ěn u je s celou horoucností. Ale ve vědom i, že to dělá ne ze záliby, n ýbrž ze svaté povinnosti, ve svatem d u chu služebnosti obec­ nosti C írkve. C írkev jako tělo m usí bý t bud o vána nám i všem i, p o třeb u je všechny služby, p o třeb u je všechna ta h n u tí, když se n en a jd e jiné slovo pro to. H orlitelé těchto různých h n u tí ať jsou v y bírav ější ve h led án í svých prostředků. A ť se nedopouštějí ohavného lan ařen í, k te ré je znám o z rů z ­ ných sportovních klubů, k d e si jed natelé p ře ta h u jí vzájem ně lepší členy. N ení vhodné a není k řesťan sk é p ře ta h o v a t si vzájem ně lidi v y ch v alo v á­ ním svého podniku, svého řád u , k te rý obyčejně so u střeď u je kolem sebe u rč itá hn u tí, p řeta h o v at si lidi s jem ným sk ry tý m nebo n epokrytým zne­ važováním druhých, ja k d ru h éh o h nutí, ta k lidí, jež je p řed sta v u jí a v y ­ konávají. J e tu tře b a dokonalé koordinace. T u mohou uskutečniti je n naši bis­ kupové, k te ří vědí sam i nejlépe, jak je toho všeho třeb a, ale ta k é v ja ­ kém pořadí je toho kteréh o h n u tí zapotřebí. T ato úloha čeká na naše nejdůstojnějŠ i pány biskupy, aby si povšim li

tohoto nebezpečí a takovou jed notn ou ú střed n í kanceláří, jak o u m ají Slo­ váci v B ratislavě, koordinovali celou naši katolickou v eřejn o u činnost. Ovšem, to není možno pro v ád ět tak, že se někdo sám p asu je n a generála, a nem á schopností ani k ap rálsk ý ch nebo jen k ap rálsk ý ch a chtěl by m i­ lostivě dovolovat co se smí a nesm í dělat. Takové ú stře d í nesm í b ý t jen k anceláři a ouřadováním , n ýb rž pružnou ústřednou, k te rá všechno p ř i­ jím á, všechno dobré doporuču je na p atřičn ém m ístě a p říslu šn ý m lidem a p rostě um ožňuje veškerou krásnou a užitečnou práci. D ůležitým by bylo svolati všechny vedoucí a čelné praco v n ík y oněch ráz n ý ch h n u tí a podniků, aby se poznali, aby si uvědom ili tajem n o u sou­ vislost a proto po třebnost všech těchto h n u ti, ja k jedno volá po d ru h ém a ja k jedno podm iňuje, p řip ra v u je , doplňuje, v yvrch o lu je druhé. T ak by odpadlo m noho horkostí, m noho výslovných neb jen v srdci nošených hořkosti. T aké bychom se vzájem ně poznali i povahově a poznali bychom , že to, co nás zaráží, nebo co chápem e jak o útoky, jako podezírání a podobně, je je n a jen nedorozum ění. O všem všichni vedoucí různ ý ch h n u tí d uchov­ ních by si m ěli uložiti společnou povinnost od hán ěti od sebe hysterk y , k te ré ta k velebí ty své otce a vů dce duchovní, že nem ají n ad ně a že to ta k é nah las v y k řik u jí a snižují všechny ostatní, p řen ášejí Špatně pocho­ pené a zkom olené výroky s jednoho kouta jednoho h n u tí do druhého. Měli bychom si uvědom iti, že roztrpčenost, nevraživost, ztěžování práce druhých, snižování d ruhých je pak ovocem tohohle nezdravého p řip o u ­ tá vání určitých dušiček jen na sebe, dovolování, aby ony u tv o řily kolem svých zbožných otců herm etick y uzavřenou společnost, b ra trstv o u stav ič­ ného k la n ěn í svém u jedině m oudrém u, jedině »svátém u« otci a jeho je ­ dině dobrém u a p o třebném u dílu. Zase, připom ínám tu slavnostně, že tu nem yslím na žádné k o n k rétn í p říp ad y a h a n b a tom u, kdo by zase čen i­ ch al p roti čemu a kom u jsou nam ířeny tyto řád k y . P ro ti všem nešvarům , af jsou kdekoliv. A f se cítí postižen je n ten, kdo m á šp atn é svědomí, a nikdo jiný. A kdo má šp a tn é svědomí, a f se p ak n ehněvá na zrcadlo! Braito

U m í m e m l u v i t k b r a t ř í m? A bychom k nim dovedli m luviti, potřebovali bychom je dobře znáti. Z náti jejich těžkosti, proč došli ke svým řešením , k te rá p o k lád ám e za n e ­ správ ná. A bychom se nestavěli jen záporně k b ra třím s d ru h éh o břehu. A bychom dovedli v id ěti v jejich om ylech a chybných řešeních sn ah u vyřešiti si to, n ač jim vložil p ráv o sám T vůrce, když je stv o řil s duší .i s t ě ­ lem a postavil do tohoto světa, kde se m usím e sam i snažiti. Jistě ne tak sam i, že by On nešel s nám i, ale přece je n skrze svobodu nám dal n u t­ n ost zároveň postaviti se jeden každý k problém ům d n ů i věků, člověka, jedince i lidské společnosti, lásky i rodiny, p řáte lstv í i radosti. I bolesti. N ejrůznějších bolesti.

Ale to je ště neznam ená zn áti dokonale člověka tak, abychom se k n ě ­ m u dovedli p řiblížiti a m luví ti k něm u n ejsp ráv n ějším a n ejsro zu m itel­ nějším způsobem . M usím e si uvědom iti, co všechno oni jsou. co jsou v lásce Boží, co jsou ve vykoupení K ristově. T ep rv e až toto dokonale prožijem e, budem e um ěti přiblížiti se sp ráv n ě ja k s tím to poselstvím , tak ta k é se všem i jeho důsledky, ale důsledky ta k radostným i jak o závaž­ ným i a závazným i. P roto je ta k é důležité dobře znáti svou v íru, je jí obsah i dosah, její p o ­ selství p ro celého člověka a pro celé lidstvo. A bychom nev ěřili jen p o ­ vrchně, trp n ě, jen sobecky, n ý brž abychom p ro nik li ke k o řen ů m toho, co zvěstuje a dává, abychom se tím dali p ron ik n outi skrz naskrz. Až bude víra naším životem , až zapálí velkou a životnou lásku, bu d e z nás m lu viti v íra osvícená a zapálen á láskou, žijící láskou a bude u m ěti ta k pron ikati k b ratřím , ja k vždycky dovedla v íra živá .. Braito

Kř esť an a doba K dyž se začtete n ad 106.— 108. ot. S um m y sv. Tom áše (1. II.), ovane vás hluboký dech nadpřirozeného základu křesťan sk é m rav n o sti a její p ů so ­ bivé, n estárno ucí síly. T ak jak o po koncilu trid en tsk ém se m usila zd ů razňovati spolupráce člověka s Bohem v díle spasení a k řesťan sk éh o života, tak se dnes v tolika potřebách sv ě ta odkresťaněného, odcizeného K ristu , zd ů razň u je povinnost apoštolátu. L iberalism us n atro p il velk é spousty i v náboženském životě m nohých katolíků, k te ří vidí jen sebe a jen své spasení, nesžívají se se sv átým společenstvím v K ristu a jeho Těle, C írkvi. P ro to se dnes tolik zd ů razň u jí obě m yšlenky jak vědom í sou­ náležitosti ke všem , ta k povinnosti jít pro tu to sou n áležito st a p ro po­ třeb y lidí neznajících K rista a k řesťan stv í k b ra třím s jeho poselstvím . Z ákladem však je a zůstan e b lah á zvěst K risto v a E vangelia, k te ré v y ­ znívá v p ře k rá sn é a ú těch ypln é m yšlence našeho synovství Božího a k te ré sv átý P avel vy jád řil jak o svobodu d íte k Božích. Svoboda evange­ lijní záleží v tom, že na m ísto přem nohých o břad n ích a soudních předpisu starozákonních postavil K ristu s svůj nový zákon lásky. V něm se zjevila plně láska Otcova. Zasloužil n ám nový život, život synovství Božího, vlil n ám m ilost, seslal nám D ucha svátého. Sv. Tom áš řík á p řek rásn é, že Nový Z ákon znam ená p ráv ě to, že m ilost, D uch svátý a nadpřirozená láska k Bohu a je jí prodloužení, lá sk a k bližním u stá v á se h lav n ím zá­ konem našeho života. O statní předpisy ja k K ristovy, ta k C írkve, m ají jen jed en úkol: d á ti nám tu to m ilost sk rze sváto sti a pomoci ro zv in u tí života našeho z této m ilosti. K aždý p ak člověk m á žiti z tohoto svého v n itřn íh o principu synovství Božího, z m ilosti, z lásky n adp řiro zen é a z D ucha sv á­ tého. Ja k ale to možno nazvali zákonem ? P rá v ě to je ono nové v zákoně E vangelia: Synovství Boži, m ilost a D uch svaty m áji se sta ti v n itřn ím

principem našeho života. Ve S tarém Zákoné byl člověk veden zevním zákonem , k te rý ale nedával sily k životu podle něho, kdežto v Novém Zákoně se n ám stá v á onen p rin cip m ilosti, synovství, v n itřn í p řebýváni, intim ní přeb ý v án í n ejsv ětější T rojice něčím op ravdu naším stáv á se v n itřn ím principem našeho života. P roto je naší úlohou, abychom se co nejdokonaleji sžili s tím to principem , abychom se jím dali vésti a nésti a žili jím a z něho. K dyž jsm e poslušní tohoto v n itřn íh o svého principu, D uch svátý nás osvěcuje a řídi. T ak řídi, že i pochopím e a uchopím e řízení vnějším i zákony C írkve, že je chápem e n e jak o pouto, n ý b rž jako prostředek, abychom m ohli ještě dokonaleji žiti z tohoto svého v n itřn íh o zákona D ucha svátého, p řebý vajícíh o v nás. To v y k lá d á p řek rásn ě sv átý Tom áš v oněch 14 článcích. S tále připo m íná a doporučuje C írkev všem, kdož ch tějí plně k řesťan sk y žít a p ak jít s poselstvím K ristovým k b ratřím , aby se sžili s K ristem , aby žili z m ilosti, aby co nejvíce přijím ali p ro střed k y m ilosti, co nejvíce odstraňovali vše, co překáží rozvoji této m ilosti v našem životě. Protože, kdybychom m luvili jazyky lidským i a andělským i, a všechno rozdali a celý svět získali, nic by nám to neprospělo, kdybychom nem ěli lásky Boží. K řesťan ští b ra tří evangeličtí byli n ep říjem n ě jak si dotčeni m ou p o ­ znám kou v červnové H lubině o »neštěstí« p ro testan tism u v tom to ohledu. C htěl jsem jim jen d á t k přem ýšlení to, co je zák lad em katolictví, že to u n ás není ta k nesourodé, nebo jen form alitní, ja k se dom nívají. A tep rv e když je člověk ta k to plný, m ůžem e se poohlédnouti po dalších oblastech. Dnes zd ů razň u jí m nozí k řesťan é, abychom se učili z historie. K ato lík se učí především jednom u, v id ět v dějin ách ta ju p ln é působení Boží, p ro zřetelnostní působeni Boží, jem už nem ůže nic odolat, ani šp a t­ nost katolíků a n edostatečnost nás knéží. (Eufem isticky řečeno.) U čím e se z dějin, že Bůh vše o b rátí k lepším u, i porážky katolíků. A pak je tu tře tí skutečno st naší m ravnosti a našeho apoštolátu a p ů ­ sobeni katolictví. P an arcibisk u p M atocha to v y já d řil jednou v rozhovoru, že si m usím e vždy n e jp rv e zjistiti, ja k á je skutečn o st a jen podle sk u ­ tečnosti pak se rozhodovat. J e bývalým dlouholetým profesorem filosofie, jež m u d áv á p rá v ě velký sm ysl pro realitu. Co je skutečnost! To je principem jocistické metody. Vidět, zhodnotit a rozhodovat se dle toho My k o lik rá te žijem e v jakési bezstarostnosti nebo lhostejnosti nebo n e­ dbalosti. K o lik ráte nevidím e, nechcem e viděti, ja k á je sk u tečn o st kolem nás a čeho si ta to skutečnost o p rav du vyžaduje. K řesťan stv í není sn ě­ ním , není rom antism em . J e s t postaveno do skutečného světa, m luví ke skutečným lidem a m y jsm e postaveni do skutečného světa, posláni ke skutečným lidem , ke kon k rétn ím u národu, ke k o n k rétn í době. Jak m ile bychom se od vrátili od skutečnosti, přibližovali bychom se k bludům , k te ré jsou obyčejně zam ěněním skutečnosti, za v la stn í p řán í, převážením skutečnosti, k te rá m usí být vyrovnaná, na je d n u stran u , sm ěrem jediné m yitenky.

P roto je třeba vychovávat sebe i d ru h é k této skutečnosti, k otevřeným očim sm ěrem k e skutečnosti. A v rac ím e se k prvn ím u a d ru h ém u p rin ­ cipu naši Činnosti. N ejvyšší k řesťansk o u skutečností je s t V ykoupení skrze V těleného K rista, kterým jsm e byli povoláni k synovství Božímu. Ale v této době, v tom to lidském těle, v naší lidské duši i těle, v tom to světě, v této době. K dyž se poohlédnem e po dějinách, vidím e, že jen tehdy k a ­ tolictví bylo plodné v širších kruzích, jestliže si katolíci uvědom ili, že naše sila je m ilost P áně, K risto v y zásluhy a L ásk a T rojice nejsvětější. K dyž toto nesem e době. lidem , okolí, svém u povolání, když z toho n a ­ před sam i žijem e ve svém k o n k rétn ím vlastním životě, m ůžem e p řin ést uspokojující odpověď lidem i věcem , o tázkám i době. Braito

On to Pán Bů h n ě j a k z a ř í d í . . . N echrne všeho, nic nedělejm e, n ep řítel Boží to stejn ě p ro h rá l . . . Ponechm e to P án u Bohu, On si to sám , lépe a bez nás zařídí. My se m u jen do toho p letem e a kazím e to. Bůh n ás postavil do světa a dal nám své učeni a své m ilosti a naše schopnosti a úkoly. Byli jsm e posláni k této době a k těm to lidem. Vím e sice, že B ůh n a konec zvítězí, že zvítězí jeho sv á tá vůle, že jeho p lány se u sk u tečn í ať se děje, co chce. A le m noho lidí může b ý t n ep řítelem Božím, Bohu odcizeno, m noho jich m ůže být svedeno, m noho odvedeno; celá územ í k řesťan sk á zm izela v záp lavě m oham edanism u a jiných h eresí. Bůh jistě všechno dovede k nejlepším u konci, ale nám určil, abychom byli spolupracovníky jeho díla, abychom zvěstovali lidem jeho poselství, abychom učili lidi p lniti jeh o vůli, abychom potírali sa ta n a na všech jeho krocích, abychom mu m ařili všechny jeh o podniky. Toto je úloha, od k te ré n ás B ůh nebude nikdy dispensovat. Byli jsm e postaveni do světa, k te rý se pokouší nepřítel dobýti p roti Bohu. A m y jako služebníci Boží jsm e povinni, abychom byli dobrým i služebníky, abychom byli dobrým i bojovníky jeho království. S k lád ati ta k to ruce v kliň, tak to si ulehčovati úlohu, že řeknem e, B ůh si to vše sám sprav í, nám jen p řitě žu je odpověd­ nost za to, že jsm e neučinili své, co on nám uložil. Toto vede k po raženectví, k te ré se šp a tn ě vyplácí. T akové jsou konce libovolného v y k lád án i A pokalypsy! Braito

P o u ž í v á m e čas u Cas od času se zm ocňuje lidí i n ek lid s tra n uskutečňováni u rčitých p o ­ žadavků a p řán í. C htějí m iti u rčité věci vy řešen y hned a tak, ja k si p řeji, ja k tom u rozum ějí. To platí o dobrých i špatných, o lidech Božích i to­ hoto světa, o duchovních i časových věcech. Ani děti Boží n echtějí čekat. Svolávají oheň a síru n a ty, k te ré p o k lá­ d ají za n ep řátele své i Boži. R ádi poslouchají různá zjevení a vidéní

hrozici tresty , k te ré už stoji p řed dveřm i. C htěli by m it k rálovství Boží snadno a rychle podle sta ré m ethody dobrého V ym azala. O ni sice h o ru jí ústy p ro k rálovství Boži, pro moc a slávu Boži, ale v podsklepí těchto zbožných řeči jsou velm i sobecká p řán i, chtějící m iti klid a pokoj a účast i časnou na oné moci a slávě Boží. Ani k řesťan é neum ějí čekat. N eváží času, nerozum ějí času, protože neum ějí v ě řit a doufat. T aké chtějí vše o h m a ta t ja k Tomáš. Teď, zde, a já! Ale tak nepůsobí Bůh. Jin ý zasévá a jiný sklízí. My bychom ale chtěli sklízet hned a sam i po setbě, ev en tu eln ě se již n etrp ěliv ě třesem e, abychom sklízeli, co jsm e neseli. K řesťan m á věděti, že v nadpřirozeném ohledu nic z nadpřirozeného života nem izí, že nadpřirozen é skutečnosti působí, ale dle Boží vůle. kdy a ja k B ůh chce. N echtějm e před piso v at Bohu, kdy a ja k m á d á t dozráti r.aší v íře a lásce. Víme, že se v Bohu nic neztratí. Víme, že mu můžeme v ěřiti a svěřiti m u celou svou svédom itou a vérnou lásku K ře sťa n ta k é vi, že Bůh, i když používá lidi k prom ěněni světa a d ru ­ hých lidí, že nechává těm, n a něž m á b ý t působeno, svobodnou vůli. X oni se m a jí svobodně rozhodovat. P ro to je třeb a času, m noho času, aby mohli bý t lidé zachyceni, Bohem vedeni a prom ěněni způsobem , d ů sto jn ý m lidí. Braito

P o k o j z k l i d n ě n é d u š e v Boh u K dyž se duše zklidni v Bohu ve svém n itru nebo p řed Bohem, bývá často tak sladce pozorná k dob ro tě svého M iláčka, že se ji zdá, že její pozornost není vůbec pozorností. J e ta k p rostě a jem n ě uskutečňována, ja k bývá u něk terý ch rek, k te ré plyn o u ta k tiše a stejnom ěrně, že se zdává těm , kteří na né hledí, nebo se po nich plaví, že se ani nečeří ani nehýbají. A to je ono m ilostné spočinuti duše, jež nazývá sv. T erezie m odlitbou klidu, jež se neliší příliš od toho, co nazvala spánkem m o­ hutností, jestliže dobře rozum ím . L idští snoubenci se často spokoj ují s tím, že jsou pospolu, anebo že vidí m ilovanou osobu, aniž s ní m luví a aniž m luví o ní a jejích doko­ nalostech, uspokojení a nasyceni jen tím , že m ohou okoušeti tu to m ilo­ vanou přítom nost, aniž u važují o ní, nýbrž jakým si uspokojením a spo­ činutím . Můj m iláček je st mi m yrhovou kytičkou, spočívá na h ru d i mé. M iláček m ůj je m uj a já jsem jeho. U kaž se mi, ó p říteli duše mé, kde paseš a k de odpočíváš o polednách. Vidíš T heotim e, že sv até S u n am itě stačí vědět, že m iláček je s ní buď v jejím p ark u nebo jinde, je n když ví, kde jest. P ro to je ta k é S unam itis ta k klidná, pokojná a odpočívající. T ento pokoj n ěkdy tak pok raču je ve svém klidu, že celá duše a vše­ chny je jí schopnosti jsou jakoby u spány aniž se hýbaly neb něco konaly s výjim kou pouhé vůle. V ůle p ak sam a se spok o ju je s tím , že p řijím á pohodu a uspokojení, k te ré jí působí přítom nost M iláčkova. A ještě po­ divu ho dn ější je, že vůie nevním á tu to pohodu a toto uspokojení, jež p ři-

jím á nepozorovaně, nem yslíc n a sebe, n ýbrž na toho. jehož p říto m n o st ji působí takové potěšeni. J a k se často stává, že přem oženi lehounkým spánkem jen postihujem e, co řík a jí kolem nás naši p řátelé, anebo cí­ tím e pohlazeni, jež nám uštěd řu jí, jež cítím e, aniž si uvědom ujem e, že cítím e. T akový byl klid M aří M agdaleny, když sedíc u nohou svého M istra naslouchala jeho svátým slovům. H leď, m ilý T heotim e. Sedi u jeho no­ hou v hlubokém klidu, nic neříká, nepláče, nevzlyká, nevzdychá, ne­ hýbá se, nem odli se. M arta, pečlivá, přechází sem a tam v m além pokoji. M aria n a to nem yslí. N edělá nic a jen poslouchá. Co to znam ená, že naslouchá? To znam ená, že je tam , jak o nádoba m ající čest p řijím ati k a p k u za kapkou líbeznou m yrh u jež k ane ze rtů M iláčkových do jejíh o srdce. A te n to božský přítel, žárlivý n a te n to lásk y p ln ý sp án ek a klid své m ilované, k áře M artu, k te rá ji ch těla zbuditi. M arto, M arto, jsi příliš pečlivá a sta rá š se o m noho věci, ale jednoho je zapotřebí. M aria sì v y ­ volila lepší strá n k u , k te rá nebude od ní odňata. Ja k á b y la tato lepší strá n k a M ariina? B ýt v klidu, v pokoji u svého sladkého J e ž íš e . . . Nuže, te n to klid, v něm ž vůle jed n á jen tichou n k ý m spočinutím v Boží vůli, jež chce být n a m odlitbě, n ech tějíc nic jiného, než být ta k u Boha, ja k se m u to líbí, to je nej k rásn ější klid. J e s t beze sto p y n ějak éh o zájm u a schopnosti duše tu n em ají žádného uspokojení, an i vůle ho nem á, leda ve svém vrcholku, v něm ž se sp oko ju je nem íti jiného uspokojení, leč být bez uspokojení pro lásk u a uspokojení dobrého B oha, v něm ž spočívá. N ebot to je v rch o l láskyplného opuštění sebe, nem íti své v ů le ve svém uspokojení, nýbrž z Božího uspokojení, anebo nem íti uspokojení ve své vůli nýbrž ve vůli Boži. Sv. F r a n t i š e k S a l e s O lásce Boží VI. 8.

P R flC O U liA süp Svoboda dí tek Božích Když se začtete do epištoly sv. P av la k Řím anům , c ítíte celým listem , jako by byl psán proti L utherovi. S ta rý Z ákon p o u tal člověka, ale n e­ dával síly, aby m ohl člověk toto pouto unésti, sp in iti závazek. S tarý Z á­ kon je j ukazoval, ale nenesl. Lidé nem ěli m ilosti, k te rá p ro m ěň u je člo­ věka v Boží d ítě tak, že Bůh si pak sám je ště nese své dítě, k te ré si p ře ­ tvořil. Ano, přetvořil, slyšíte, b ratří. N e pouze p řehodil p láštěm své m ilo­ srd n é fikce. T ak přetvořil, že unese Nový Zákon, to je st novou úm luvu, ne již v poslušnosti zákonité, nýbrž v poslušnosti láskyplné. N em ám e zá­ kona nad sebou. Jsm e svobodni, protože m ám e lásku, protože jsm e p ře ­ tvořeni, prom ěněni ve skutečné i když adoptivní Boží syny. Jsm e svobod-

ni, protože nejednám e z vnějšího nu tkání, n ýbrž z v n itřn íh o puzení lásky. K dybychom nebyli přetvořen i, prom ěněni v syny Boži, kdyby n ám ne­ byl vlit nový život, nem ohli bychom se tak to svobodné rozhodovati pro Boží vůli, svou láskou. Ta lásk a je rozlita o p ravdu v srdcích našich. Ta lásk a nás prom ěňuje, d áv á nám svědectví, že Bůh je v nás, že jsm e jeho m iláčky, že jsm e m u nesm írné blízko. Toto je celá katolická m ystika, to je to, čem u řík ám e dokonalost křesťan sk á, ona životná podobnost Božích děti s nebeským jejich otcem. L áska nás sam a pudí, abychom dávali Bohu, co od nás žádá, abychom se sam i rozběhli k Bohu, protože kdo někoho m iluje, necítí jak o závazek nebo ja k o břem eno to, co od něho žádá láska. Je st n aopak nesm írně šťasten, že m ůže svém u m ilém u pro jev iti lásku, že ji m ůže nějak u kázati, u p latn iti a projeviti. L áska p ak sam a nese n á s k jejím u u sk u teč­ ňování. L áska n ep o třeb u je rozkazu, n epotřebuje biče. P roto ta k é K ristu s dal jediné přik ázán í lásky. Ta láska p ak řík á vše, u k azu je vše všem. T ak rozum ím e A ugustinovu výroku, že m ám e m ilov at a p a k že si m ůžem e dělat, co chcem e, protože lásk a je vidoucí; láska p ak n ad p řiro zen á je ja ­ koby neom ylná. Bohem působící ji v nás svou p řítom nosti a svým i dary D ucha svátého. T ak n ás osvobozuje láska od všech p out a h ran ic naší ubohosti a porušenosti, protože nám dává je d n ati novou silou, sk rze nový život, K ristů v život, jehož ú čast n ám vlévá. Člověk jed n á, protože ho pudí láska, ne že musí, ne že se bojí především trestu , nýbrž protože m i­ luje, a lásk a sam a ho už vede. Braito

Poznej člověče svou důstojnost! S vatí O tcové p řija li E piktetem zdůrazňovanou výzvu S okratovu: P o ­ znej sebe! Co bylo pro a n tik u je n výzvou k m rav n í pozornosti, stá v á se zde výzvou k poznáni m etafysické výše. Poznej velikost své bytosti a svého povolání. A ntičtí filosofové nazývali člověka m ikrokosm os, sv ět v m além , že se totiž v člověku odrážejí a usku tečň ují zákony, rythm us, p rv k y a s tr u k ­ tu ra hm otného světa. To je p rav d a, ale k řesťan stv í u k az u je n a ještě jinou veliko st a důstojnost. V k řesťan u se totiž odráží Bůh, k řesťan se stává účastným Boží přirozenosti a Božího života. T ak to v yjádřil la p id árn ě Izák z H vězdy: V stup do srdce. N avenek jsi zvíře, k podobenství světa. P ro to ta k é sluje člověk »svět v malém «. U v n itř jsi člověkem , k obrazu Božímu. P roto také m ůžeš b ý t obožen. (Serm o 2., P. L. t. 194. col 1695.) T eď se člověku o tv íra jí obzory daleko záv ratn ější. T ak to pohlcuješ celý ten velký svět, k te rý mizí v tobě. Úlohy se vym ěňují. Sv. Tom áš to v y ­ já d řil tak, že duše je ve světě jako ta, k te rá ho obsahuje, ne, k te rá je jim obsažena. Víme, že jsm e zasazeni dohrom ady i to, že jsm e porušeni. P rá v ě proto

lim více v ynik á velikost katolického pojetí člověka, k te ré h ájí proti protestan tsk ém u pesim ism u vznešenost člověka vykoupeného K ristem , prom ěněného a prom ěňovaného K ristem , naplňovaného K ristovým ži­ votem ve svém životě, protože a to je tře b a zdurazniti proti L utherovi, nejen že slujem e, n ý b rž ta k é skutečně jsm e syny Božími. Bylo to v elk é zvěstování pro an tick ý svět. P oselství p ln é n ad ěje v bolestném poníženi člověka. Byl to trag ick ý omyl L u th erů v , k te rý chtěl léčit křesťan y, n avrácené k pohanské p rázdnotě renesanční, p ř i­ tisk n u tím lidí k jejich bídě. V šechen pesim ism us ex istenciální je ro d ­ ným dítětem L u th e ra a K alvína. T aké je jeho rodným d ítětem znevážení člověka, k te ré otevřelo cestu p o h rd án i je d in c e m . . . I katolíci zapom něli ho dně n a tu to d ů stojnost a te p rv e obnovené h n u tí m ystické ji připom íná a vede k uchopení celé lidské k řesťan sk é důstojnosti. P odobně h n u tí eu charistické a liturgické. J e třeb a převáži ti k řesťan stv í zpět k tom uto střed u od náboženského prospéchárství, od náboženského se n tim e n ta lism o od p erifern ích pobož­ ností k tom uto p rav ém u a plném u střed u k řesťan skéh o života! B r a i t o

C h c e š r o z u m ě t Pá n u ? Kdo m ne m iluje, bude m ilován O tcem m ým a i já ho budu m ilovati a ukáži se m u . . . (Jan 14,21). To bych odpověděl těm, kteří se m ne to lik rá t táží, ja k by uslyšeli K risto va hlasu, nebo si n ařík a jí, že P án k nim mlčí. Až na chvíle zkoušek obyčejná p říčin a je n eláska naše, která nám b rán í slyšeti u v n itř h las P án ě a rozum ěti mu. On je lá sk a a z lásky přišel, láskou se nám dal v p okrm u i v obéti, láskou žije, a proto je n kdo se m u otevře, láskou je s ním spřízněn, je zladěn n a p osvátn é souznění s ním , a je n ten m ůže v n ím ati jeho hlasu. J e n láska n ás ztiší do Boha a jen v tichosti m luví P án k duši, jak kdysi k pro ro k u Eliášovi, jenž ho rlil o zákon P áně, ale hlas P án ě uslyšel je n v tich ém v án ku a ne, ja k očekával, v bouři a vichru, k terý m sám h řm él pro H ospodina zástupů. C hceš-li proto se přiblížit! k P ánu, okoušeti jeho líbeznosti, m luviti s nim, zkoum ej sv ů j život pod zorným úhlem lásky. N eslyšíš P á n a a stě­ žuješ si na to. Už to je Boží d a r a m ilost, že ti to n en í lhostejné. Světec si to vy sv ětlu je svou hříšnosti. K dyž si to nedovedeš ty ta k to vysvětlit, řekl bych ti hned naslepo, že asi není u tebe vše v p o řádku s tvou lás­ kou. N erozum íš P ánu? Asi vůbec nerozum íš jeh o lásce a n eu sk u tečň u ješ ji. Ale to se pak m arn é n am aháš vůbec v něčem P á n u rozum ět. Toto je abeceda, toto je jeho obecná škola, L áska jeho. Té se otevři, tu usk u teč­ ň u j a v ní poznáš P ána. Ja k o je j poznali učednici v E m aus v lám ání chleba, protože byli dob­ rého, pohostinného srdce, i ty Ho poznáš, když budeš lám ati chléb lásky vůči těm, ke k terý m tě P án posílá se svou láskou . . . Braito

f f

Modlitba vysl yšená Sv. apoštol P avel a J a n m luví o m odlitbě důvěřivé, odvážné důvěřivé. K do plní Boží vůli v jeho přikázáních okouší Boží p řítom nost, zvláštní p řítom no st lásky plného Boha v sobe, a z tohoto v n itřn íh o spojení s Bo­ hem , z tohoto sžití se s Bohem člověk ví, oč se m á m odliti. K do je sjednocen s Boží vůlí, vytuší, v y h m á tn e co si Bůh přeje, aby­ chom o to prosili, a p ak o to prosí s velkou sam ozřejm osti, s odvážnou důvěřivostí jistoty, že to, co nám ta k to Bůh sám v nuká, abychom o to prosili, je dobré, spasitelné a užitečné pro nás, a že jistě budem e vy­ slyšeni. K do žije ze svého d étinnéh o oddáni se Bohu, neprosí je n pro sebe a jen o časné věci. D uch sv., přítom n ý v duši, učí nás, k te ří se sam i ze sebe neum ím e dobře m odliti, co je Boží vůle, abychom o to prosili a ja k se m ám e m odliti. D ejm e se proto ve svých m odlitbách vésti tím to D uchem svátým , p ře ­ bývajícím v nás láskou. J a k nás pudi k Otci, do Je h o n áru čí, ta k bude pu d iti i naše m odlitby, aby především h ledaly Boha, aby především chtěly Boha, jeho oslavení. Z ároveň ta k é n ám u k áže Duch svátý, čeho po třeb u jem e ve všech ostatních ohledech, abychom ta k to m ohli stále lásk ypln ěji a oddaněji sm ěřo v ati k Bohu. N aše m odlitba bude odposlouchávati Boží hlas v našem n itru , vedení D ucha svátého, takže se sta n e naše m odlitba vydechováním duše k Bohu a sm ěřováním celé bytosti k Bohu. To je m odlitba, v y jád řen á K ristovou prosbou O tčenáše: B uď v ů le Tvá, či p řesněji přeloženo: Ď čj se, n ap lň u j se vůle Tvá na n eb i i n a zemi. J e s t to m odlitba celého K risto v a života, jejž on sám v y já d řil jak o h le­ d án i a p lnění v ů le nebeského Otce. T ak bude naše m o dlitba opravdu spojena s K ristem a s jeho m odlit­ bou, a ta k bude vždycky vyslyšena. T ak se osvobodím e od sobectví m od­ litb y přem nohých křesťan ů a od přízem nosti jejich m odliteb. B r a it o

Pocukrovanásvatost Málo věcí a lidí je ta k protivné, jako nasládlá zbožnost Zbožným m usí člověk bý t anebo se stát, ale rozhodně ne jen se zd á t anebo snažit se zdát. Ja k m ile zbožnost n ep rý ští ze srdce otevřeného a oddaného Bohu, jeví se nepřirozeně, n epravdivě a protivně. J e to zbožnost pocukrovaná, p ro tiv n ě nasládlá. Je v í se nakrucováním , očí klopením jich, ovšem ta k šikovně, že všechno p ři tom zároveň vidí. Toto falešné klopení očí uráží všechny lidi, kolem k terý ch tito světci posvátné plují jako kolem lidi hříšný ch a ochotných je pokoušeli a sv á-

děti. Anebo je klopí ve výši hrdopýšné, m etajíce blesky svého pohrdání celým světem . K dyž m luví o P án u Bohu, m luví s n estra v ite ln ý m nosovým přízvukem a m edusladkým i kadencem i. P ro p lé tá svátým i šprochy i nejobyčejnéjši a nejvšednější teči a jednání. K dyž ho někdo požádá o pomoc, odpoví pohotově nábožným i frázem i. N áboženské zásady a prav d y staly se frázem i, prázdným i frázem i, k te ­ rým i se vyvlečou ze všech závazku a povinností, frázem i, k te ré opakuji vhod i nevhod, staly se vycpávkam i rozpačitých a n eu rčitý ch hovoru. P ři m odlitbě spíná ruce přepobožně, k ro u tí očim a a v y d áv á vroucí vzdechy, pláče p ři sladkých písních. U znává jen »svaté« kněze, kněze jem u se líbící, podobně city oplývající jako on k te ří dovedou ty city budit, p ěsto v at a hýčkat. N em á rád kněze energické, zásadové. Snáší n anejv ýš estetické k řesťan stv í a kněze hlavně nijaké. U nich se nikdo nezehřeje, nezapálí. N ikoho rozum ného, zdravého ne­ získají. N edají nic, protože nic n em ají krom ě frází a jejich p rázd n é lí­ beznosti a sladkosti. T ato zbožnost a po sv átn o st z nich skoro k ap e a teče jako olej a balsám . H růza hruzouci, je -li tato pocukrovaná zbožnost ještě duchaplná. To se p a k celé nebe a celá k řesťan sk á n au k a posvětí v r ů ­ žové hračičky cukrových drobností. J e sm u tn á tato pocukrovaná svatost. P rc h ejm e před ní a střežm e se jí ze všech sil.

J st e čisti pro mé učení (Jan XV, 3.) Nemůže neb ý t posvěcen, kdo p řijm e s opravdovostí učení P áně. I apoš­ tolově měli své povrchnosti, slabosti a požadavky vůči učeni P án é a přece je K ristovo učení posvětilo a očistilo. Je n je tře b a p řijím ati učení P án ě živě a uvědom ěle. Ne pouze s lu ­ chem. T ak již napom íná jeho P án, ta k jeho apoštol, abychom neposlou­ chali pouze slovo Boži, abychom se m u jen neobdivovali, nýbrž, abychom je v p u stili do svého života. A bychom je vzali vážné. N e pouze jak o krásn é učení, jako p řed m ě t víry, vyznání světového názoru, nýbrž jak o svou životní cestu. T ak ja k mu rozum ěl sv. P etr, když zvolal jm én em všech učedníků: »Pane, ke kom u půjdem e, ty m áš slova života!« Když otevřem e sv ůj život, opravdovost, poctivou sn ah u svého života K ristovu učení, začne v n ás hned K ristovo učení taju p ln o u zm ěnu. Začne b ý t naším kazatelem , vůdcem , silou, k te rá o d trh u je od povrch­ ního, prostředníh o, jen časného a jen lidského a nad to od šp atn éh o a zlého a začne nám i hýbati m ocnou silou k dobrém u, ke stále lepším u, k Božímu, ke stále dokonalejším u připodobňování se k O tcově d o k o n a­ losti. Učení P án ě se m usí stá t naším soudcem a učitelem , ukazatelem , k v a­ sem a ta k se stane naším posvétitelem .

K dyž otevřem e svůj život K ristovu učeni, vejdou n ám zvolna K ristovy zásady ta k řk a do krve, takže pak budem e podle nich usuzovat, oceňovat a jednat. N ebudem e m usit te p rv e zdlouhavě, úzkostlivé zkoum at, co je sp ráv n ě a ja k m ám e jít a co je dokonalejší, n ýbrž Slova K ristova, když budou živá v nás, budou v nás hořet, a tím i osvěcovat. B udem e v id ět ve světle je jich žáru. Braito M odlitba nazíravá Stav, o kterém mi píšete, je dobrý: zů staň te ja k jen m ůžete v prostém nazíráni před Bohem, zů stáv ajíc ve své nicotě a k lan ějíc se prostým úkonem jeho velikosti. T ento úkon o bsahuje více věcí. Ničí, očišťuje a d áv á viděti p rav d u Boží, ubohost t v o r ů . . . D uše nekoná m noho úkonů, vykonává jen jeden úkon prostý, jenž o bsah u je všechny ostatní či spíše Bůh sám to působí aniž si to duše u v ě d o m u je . . . N eopouštějte tu to cestu. Poznám e p říležito stně sp ráv n o st a užitečnost této cesty. Je -li vaše duše znechucena světem , poctam i, rozkošem i, p řá ­ telstv ím a něžnostm i tvorů, je st to znám ka, že prosté n azírán í dělá samo více, než by konala spousta jiných úkonů. Jsou-li ti, k te ří m ají tu to v n itřn í m odlitbu poddanější, tišší, lásk y ­ plnější, odpoutanější od tvorů, je st to znam ením , že v n itřn í m odlitba je st velm i dobrá, i když se nám zdá, že ničeho n e k o n á m e . . . Často se stává, že B ůh n echává duši celý je jí život v různých úkonech dosti n a ­ m áhavých, jindy zase, když se duše osvobodí jsouc p ln a p rav d y a síly, p řestá v á rozhovor a úkony se stá v a jí velm i Čisté, m izejí h ru b é obrazy a duše se klaní v duchu a v p rav d ě tak p rostým způsobem , že nem yslí n a to, aby jednala. T ato v n itřn í m odlitba je st darem , k te rý Bůh dává, ja k sám chce. Ale p řip ra v u je m e se naň, když u sm rtím e v sobě věrností a statečnosti vše, co je v n ás z dědictví A d a m o v a .. R. P L e j e u n e

ž

e

ň

B aar: Holoubek. — R upp, P ra h a, 1948. Jed n a z nejlepších knih B aarových. Ale. když už m y dnes nerozum ím e dobře tom uto chápání kněžství! P řes to ale je k nih a p ln a k rásn ý ch pohledů na svaté kněžství. M nohé věty jsou ozvukem K atolické m oderny, m nohé skřípo u docela nepřesnosti naukovou. Ale i ta k zůstává kniha zajím avým d okum entem vývoje ch á ­ pání kněžské m yšlenky, i v sam ých kněžských řadách. B aarovský typ kněžský ještě není překonán, ale není jiné pomoci, m usí být překonán.

N adpřirozené v an u tí táhnoucí světem zasáhlo, bohudíky i n aše m yšleni i naše chápáni kněžství ja k u laiků ta k u kněží. B ureš Fr.: D ějiny C írkve katolické pro vyšší tříd y střed n ích škol. — Olomouc, nakl. V elehrad, 1948, cena váz. 45 Kčs. B ureš F r.: D éjiny C írkve katolické p ro školy m ěšťanské a IV. tř. stře d ­ ních škol. Olomouc, V elehrad. 1948, cena 22 Kčs. Sv. C yprián: O m odlitbě P áně. — P řel. P. T. Š ťastn ý , v y d ala Rosa J u nová v Tasově. 1948, str. 48. cena 45 Kčs. P ře k rá sn é dílko křesťan sk éh o staro v ěk u v pěkném plynulém p řek lad e a v opravdu p ietn í knižní úpravě. Demi Ja k u b : M ohyla. — V yšehrad, 1948, str. 350, cena 120 Kčs. Vodička podává M ohylu jako I. svazek sebraných spisů Dem lových. J e to počin neobyčejně záslužný, protože knihy Dem lovy jsou roztroušeny a n ad to dávno rozebrány. M ohyla Demi ova je st pom níkem Demlovy v íry ro z­ um ějící všem u dění i nejpro stšíh o života pod Božím okem . J a k m noho a jak k rásn ě vidí b ásník z toho, čem u řík á m e n aiv n ě všední život! K řes­ ťa n in spiroval um ělce a um ělec v y já d řil k řesťan a, ta k bych asi v y jád řil dílo Ja k u b a Demla. D louhá: P an biskup doma. — K otrba, P ra h a, 1948. S nesm írnou rad o stí jsem vzal do ru k y te n to pietně n ap san ý a v ydaný spis a ch těl bych, aby byl tř ik r á t ta k velký. A le i ta k Z ap lať P á n B ůh za to. J a k velkou jsm e to m ěli postavu, postavu světce v biskupu Podlahoví. S do jetím p ro ­ cházím se těm i krásným i strán k am i, jež um ěla n ap sat n estárn o u cí Běla D louhá o člověku ta k čistého a širokého srdce, jak ý m byl p an biskup Podlaha. F eld er: Ideály sv. F ra n tišk a . — K apucíni, P ra h a, str. 400, cena 90 Kčs. Po každé strán c e dokonalý život sv. F ra n tišk a . N ení to an i život legen­ d árn í an i strohý, suchý historism us. Stoji tu před nám i sk u tečn ý F ra n ­ tišek s výzvou, abychom ho následovali, či lépe, abychom s n im násled o ­ vali K rista, abychom ho následovali poctivě a opravdově, že je to možné a že v tom je nejvyšší k rása našeho života. D oporučuji co n ejv řeleji tuto dobrou a ta k lacinou knihu. F. W. F oerster: E vropa a něm ecká otázka. — U niversum , 1948, str.540, cena 162 Kčs. N a výsost zajím av á kn ih a velkého pacifisty něm eckého a em ig ran ta po celá desítiletí, v níž u k azu je na kořeny toho, proč Německo již ta k dlouho ohrožuje nejen E vropu, ale celý svět. Toto v ydáni je již tře tí v českém překladu. K n ih a vyšla již před válkou a ukázala p ro ­ rocký vid F o ersterův, k terý m a rn ě v aro v al své k ra ja n y a ukazoval n a ­ prosto jasně, kam m usí N ěm ecko dospět, p ů jd e -li dosavadní cestou sebe vyvyšování n ad všechny o statn í n áro d y na základě nezdravých filo­ sofických zm atenin, k te ré tv rd ily N ěm cům , že jsou povoláni k tom u, aby nás všechny ovládali a zotročovali, tak že Němec ihned, když sám nem ohl d ru h é u tisk o v at anebo aspoň ovládat, křičel, že je utiskován.

lio rn a : K lasy v bouři. — V elehrad, Olomouc, 1948. str. 144. cena 40 Kčs. Z dařilá prvotina. Bez se n tim en tality a falešného literarism u zpracovává au to r životné krásn o u m yšlenku dobrovolného pokání, který m človék roste ještě výše, než byl před pokleskem . H y n e k : T ě le s n ý z je v K r is tů v . — L ékařsko-náboženská studie. P rah a, u F rancia, 1948, str. 80, 8 auto ty p ií a 1 barvotisk, cena 50, váz. 75 Kčs. — D r H ynek sh rn u l velm i šťa stn é v této knížce své dosavadní studie o tu rin sk ém p látn ě a podal velm i p lastický obraz K ristovy lidské p řiro ze­ nosti. K nížka přispěje k lepším u poznáni osoby K ristovy a zapálí k jeho lásce. K o p : Z rc a d lo v á k a p le . — V last, P rah a, 1948, str. 56. Cenný historický p říspěvek k dějinám A kadem ického gym nasia. K ossaková: K řižáci. — Dva svazky v ceně 120 a 130 Kčs. Epopej k a to ­ lické spisovatelky velkého nadání. H istorický rom án, ale prosycený eth ickými i esthetickým i hodnocením i. A utorka je nejenom technicky v y ­ spělou um ělkyni, n ýb rž i ženou k řesťan sk y a hluboce m oudrou a dobrou. K u n d e ra : Ja n á č e k a k lu b p řá te l u m ě n í. — V elehrad, 1948, str. 100. cena 45 Kčs. Z ajím avý příspěvek k poznání této v y n ik ající um ělecké osobnosti. M a th o n : K r o m ě říž . — Vyšlo jako 91. a 92. svazek sb írk y Poklady n á ­ rodního um ění. P rah a, V ýtv arn ý odbor Uměl. Besedy, 1948, cena 36 Kčs. N e z n á m ý h rd in a k re s ťa n s k e j školy. — B rat M ucián M ária z k ongregacie školských bratov. N ákladom školských bratov, Spišská K apitula. 1948, str. 46. ťa m a tn ic a z příležitosti 60- ročného ju bilea řím skokatolického kostola v Dolnom K ubíne. Z ajím avý spis, ukazující n a usilovnou duchovní i k u l­ tu rn ě civilisační práci katolického duchovenstva n a úseku d oinokubínském. P ro c h á zk a : Pod k o p u lí bílé s v a ty n ě . — III. díl. B rn ěn sk á tisk árn a, 1948. str. 370, cena 81, váz. 111 Kčs. — P rom luvy zkušeného profesora nábo­ ženství h lavně ke stu d en tů m budou dobrou kazatelsko u pom ůckou. S á h ­ nou k nim však rád i ta k é ti, kdo je slyšeli, aby si oživili vzpom ínky na chvíle, kdy je sam i slyšeli. P e c k a : M o d e rn í č lo v ě k a k ře s ťa n s tv í. — P ra h a, V yšehrad, 1948, str. 312. cena 114, váz. 139 Kčs. — P ecka se um í po dív at na dnešního Člověka a um í také výstižně říci, ja k vypadá, co je na něm ch arak teristick éh o , čím se liší od člověka dřív ějších věků. Po Čtyřech úvodních kapitolách, ve k terý ch řeší jed n ak otázky vzniku m oderního člověka, jed n ak jeho m e n talitu a to ve světle k řesťan sk é m yšlenky, podává n ám obraz něk o ­ lika význačných osobnosti m oderní doby. L angbehn, P sichari, C hester­ ton, F lorian, P apini, B erdjajev , W ust jsou jm éna obecně znám á, ale P ecka dovede v y k reslit prav o u podobu těchto osobností a zhodnotit je -

iich v liv na m oderní m yšlenkové dění v e světě. K niha P ecková je svrchovaně časová a je třeba, aby se doslala do rukou zvláště m ladým lidem, hled ajícím p rav é hodnoty životní. Rouček: C hrám sv. Vita. — D ějiny a průvodce. P ra h a, U niversum , 1948, str. 114, cena 40 Kčs. Každý, kdo si bud e c h tít p ro h léd n o u t ch rám sv. V íta, s rad o stí u v itá tohoto podrobného a dobře sestaveného p r ů ­ vodce. Skácelík: V enkovský lékař. — T řetí v ydání ukazuje, že k n ih a je k n i­ hou dobrou. J e to četba polehčující, potěšná, protože knihou p ro b lesk u je k rása dobrého srdce a života. Deset editoriálú. — V yšehrad, 1948. Slovanské studie. S borník k uctění díla P re láta Vajse. S estavili Kurz, M ůrko, V ašica. S tudie z oboru V ajsova ze staroslověnštiny. S tu d ie od­ borné, ale ta k důležité, jim iž d o k u m en tu je stále on en úkol českého n á ­ roda co m ostu mezi V ýchodem a Z ápadem , protože to pro sebe n e­ považuji za frázi, nýbrž za sk utečn é poslání našeho národa. S m etan a: V yprávění o Leoši Janáčkovi. — P o hledy do jeho života a do prostředí, v e k te ré m Ja n áč ek tvořil. V ydal V elehrad. Olomouc, ce­ na 50 Kčs. Spáčil: P sallite Regi nostro. — R ozjím áni na žalm y pro kněze. N akl. V elehrad, Olomouc, 1948, sír. 402, cena 90 Kčs. — D ru h é v ydání této výtečné knížky kněžských ro zjím ání doporučujem e co n ejv řeleji k něžím. Ja sn o st podání, exegetická erudice, p rak tick é zam ěření pro život knězův jsou vlastnosti této knihy. Vezmi, čti a rozjím ej! S tříž: Věnec D ucha svátého. — R ozjím ání a m odlitby pro dobu sv ato ­ dušní. P ra h a, G. F ranci, 1948, str. 104, cena 27, váz. 46 Kčs. T ó th: V ěřím . — U niversum , P ra h a, 1948, str. 172, cena 50, váz. 70 Kčs. — Že tato kn ih a prom luv velkého k azatele m aď arského vychází u nás po třetí, je důkazem ja k je jí potřebnosti ta k oblíbenosti. D oporučujem e nejen kněžím , kazatelům , n ýbrž i laikům . T ó th: V elký Bůh. — P ra h a, U niversum , 1948, str. 252, cena 60 Kčs. — III. vydání u p rav il Ant. Stříž. — K nížka je vzorem , ja k třeb a m lu v it o Bohu a jeho vlastnostech. U pozorňujem e n a toto nové v y d án í zvláště kazatele. Zem ek: R ektorátní kostel sv. A nny v Olomouci. — Olomouc, V elehrad, 1948, str. 56, 4 obrazové p řílo hy n a křídě, cena 32 Kčs. Dr. F r. Z im m erm ann: Ide o obrodu m užskej zbožnosti. — N itra, 1947. K aždého, kdo pozoruje náboženský život, se m usí zm ocnit dojem , že se náš m užský svět velm i odcizil náboženském u životu. N áboženství se zdá býti vý lučn ě věcí ženskou. A u tor p oukazuje na tyto skutečnosti a odkrývá příčiny těchto neu těšen ý ch zjevů. Ale ta k é p o u k azu je na ty m om enty, jim iž je možné způsobit o b rat k lepším u.

Kdo jednou, Matko . . Novalis K do jednou, M atko, sm ěl tě zřít, zm arem se nedá obestřít. Jsa sám, se bude zarm ucovat, věčně té v lásce bude chovat, a to, ja k blaží přízeň tvá, m u navždy vzpruhou ducha zůstává. R ád m ám té city vřelým i. Z říš ve m ně vše, co chybí mi. D ej obm ěkčit se, sladk á Máti, rač znam ení m i blahé dáti. Mé b y tí jím á tv o je hruď , jen chvíli jedinou ty u m ne buď! K dys ve snu zřel jsem k rásu tvou ta k ryzí, jasnou, m ilostnou, zřel, ja k B ůh m alý n a tvé paži svou láskou d ru h a svého biaži; ty pozdvihlas však čistý zrak a v racela ses v krásu do oblak. Cu jsem ti, bédný, učinil? J á vzývám tebe ze všech sil. Což nejsou tv o je kaple m ísta, kde bytost m á je klidná, jista? Ó K rálovno ty blažená, vždy tvou jen budiž h ru ď i m ysl má. Víš, K rálovno, že tobě jen jsem vší svou láskou zasvěcen. Což v dávných časech tvoje přízeň už nekojila moji žízeň? S otva jsem sebe vědom byl, tv é b lah é h ru d i m léko už jsem pil. T y p ři m ně stálas m nohokrát, já dětsky šťastn ě měl tě rád, tvé D itko mi své ru čk y dalo — ó kéž by m n e i kdysi znalo! M ně p ln a něhy kynulas a líbalas mě — rajsk y sladký čas!

Teď vzdálen je te n šťastn ý svět, už dávno žal m ě ob ep řeď a sm utek za m nou v p atách spěl mi — což p ro v inil jsem se ta k velm i? D ětsky se tvého šatu tknu, probuď m ě z toho tíživého snu! S m i-li jen d ítě tebe zřít a v o ch ran u tvou v íru mít. ty se m ne sejm i pouto stáří, a ť jsem zas d ítě p ře d tvou tv áří. L áska i věrnost d ítěte m i ještě zbývá z blahé doby té. Přeložil O. F. B abler. Jaroslav Durych:

Šeptáno knězi Ach, k dy by ste věděl, ja k jsem ošklivý! D íval jsem se dnes n a vás. P ře d tím jsem zevloval na vedlejší oltář, u jehož jednoho sloupu sto jí m alovaná d řev ěn á socha n ev ím k teréh o sv á ­ tého. J e to či byl to m ladý ztepilý m už ve tm avém , dosti volném rouše s volným i ruk ávy, s prav icí o h n u to u v lokti a pozdviženou k nebi. P oně­ vadž ru k á v byl volný, klesl m u tím zdvižením ru k y asi do poloviny lokte, takže ta čá st zůstala o d k ry ta a jakoby nahá. Na hlav ě nem ěl nic, jen vlasy. U kazoval obličej, celou h la v u i k rk a ještě ted y tu ru k u s ob n a­ ženým loktem ; byl m ladý a ztepilý a zdálo se, že měl v sobě m noho k rve i m užné síly a že byl ta k p ru d k ý a n enasytný, že m u nestačil sv ě t a vztahoval ru k u ještě po tom, co je nad nim . T u jsem si vzpom něl na ženy. J a k by je asi dráždil takový muž, m ladý, v ášnivý a ušlechtilý, k terý , sto je p řed nimi a nad nim i a shlížeje s výše, v ztah u je ru k u po něčem , co zah an b u je všecky p řed sta v y sm yslů! A hleděl jsem na ten obnažený loket s nevolí a závistí a nepřátelstv ím a p ta l jsem se sám sebe, proč mé zlobí a tu p i a zesm ěšňuje, když ví, co je v m ém n itru — a on jistě to ví! Nu, řek l jsem si, takové ru ce by se slušelo, aby byla p řib ita n a kříž, a ten ru k áv , k te rý mu spad áv á do poloviny lokte, m ěl by býti stržen i s celým tím rouchem . P ak už by to bylo úplné; p ak už by se i to, co je v m ém n itru , udávilo sam o sebou a p ak — — jsem pohlédl na vás. Vy tedy je ště n ejste d řev ěn á m alovaná socha, ještě d ýcháte, a sto jite -li nebo p řecházite-li, m usíte se nam áhati, ab y ste p řem ohl slab o st stáří a zachoval důstojnost, p ro ti k te ré se všechno tělesné ú stro jen stv í i se

všem i útrobam i až zoufale b ráni. A byl jste p ráv ě skloněn obličejem tém ěř až k desce o ltařn i a m luvil jste v ýrazným šeptem dosti ry ch le a jako by s úzkostlivým vzrušením slova, k te rá nejsou m odlitbou, ani vyznáním , nýbrž pouhou zm ínkou, k te rá však způsobuji zázrak. A slyšel jsem váš hlas, a třeb a s jsem neslyšel jednotlivosti, věděl jsem dobře, co to říkáte, ale nem yslil jsem n a to. Ne. M yslil jsem na vaše ruce, Či spíše jen n a vaše p rsty, a nikoliv na to, co řík áte, poněvadž pro mou duši to bylo příliš těžké a nesnesitelné, n ý brž na vaše rty , na váš h la s a na váš dech. Vaše rty byly zvadlé a unavené, váš h la s prozrazoval nám ahu, k te rá se nekončí než sm rti, a váš dech mi připom ínal, že všichni dodýchám e, ale zvláště že dodýchám já. A tu jsem záviděl tom u, co jste držel v rukou, ftíká se tom u chléb. Je ště tam byl kalich a v něm víno s vo­ dou. Sám jsem aspoň viděl, ja k jste to tam lil. I záviděl jsem hořce a nem oha té hořkosti snésti, ulevil jsem si slovy: T ak vida! T akový nicotný kousek toho, Čemu se řík á chléb, se m á dočká ti toho, že se z něho stan e taková věc, že o ní nelze ani ml uviti, ani m ysliti, a když se před ní padne tv á ři k zemi, je to málo, m nohem m éně než nic, a i kdyby se před tím shořelo, je ště by to nic nebylo. A což já? Což p ak nejsem více než ten nicotný kousek chleba, i než ta kap k a vína a vody se vším všudy? Vím, že jsem špinavý a ošklivý, že sám na sebe nem ohu pohlédnout!, aniž bych plakal, ale co je to p latn é, přece jen ještě stále jsem více než ty věci, k te ré lze b uď koupiti nebo objed n ati a zaplatiti m nohem sn adněji než leccos jiného. A já bych ta k potřeboval, aby n ěk terý k néz se m é ujal a udělal se m nou něco, co by bylo neko­ nečně skrovnější než to, co dělá s tím chlebem a vínem ! K éž by m ě ta k prom ěnil aspoň ve vlaštovičku nebo v holuba! To by mi ú plně stačilo k radosti i blaženosti. J á vím , nebo se aspoň bojím , že vím, co m i odpovíte. Mohl a m ěl bych tu to nesm yslnou a snad i nenáležitou žádost o d m ítn o u ti a potlačiti sám. Ale vím přece, jakou m áte moc. A vy to víte také. Pom ozte! V ždyť je mi úzko. P rosím vás, pom ozte mi! (U P ražsk éh o Jezu látk a, říje n 1948).

Maria, ochránkyně našeho duchovního života Ďábla,

svět a tělo p ř e m á h á m ...

K m atce se děti u tík ají docela přirozeně, déti ve svých nebezpečích. Cítí k ní p říslušn ost své krv e a svého života. Jestliže n ařík a l Job, že vojnou je st lidský život, zůstal jí i život křesťana. Ba, k řesťan ů v život je více bojem než život starý ch otců našich. Sv. P av el to n esčísln ěk ráte p řip o ­ m íná, že náš život je bojem se satanem a s jeho světem . Sv. P e tr upo-

S pasitel to lik rá t nás napom íná, abychom bdéli a m odlili se, bychom nepropadli pokušení. S atan se stá le snaží třib iti služebníky P áně. Pokušení. P okušitel! Je st nep řítelem Božím, p ro tiv n ík em jeho, a jeho svrchovanosti a království. Z ávidí lidem, že m ají n astoupili na jeho m ís­ to. Vidí, jak jsm e Bohem m ilováni. On je ten, k te rý stále nenávidí. N e­ náviděl a d ále n enávidí K rista vtělenou a ukřižovanou lásk u k Otci a k nám . P ro to n e t u ž e lho stejn ě choditi kolem vyvolených Božích dětí, nem ůže m u být lhostejné jejich usilování o království Boží v jejich ži­ votě a ve světě. I M aria P an n a ho poznala zblízka jak o K ristus. Bylo to předpověděno, že bude úklady ěiniti patě její, ale ona ro zd rtí jeho ohavnou, slizkou, úlisnou hlavu. Zvedá ji stále, i když se plazi při zemi ten, k te rý ji je d ­ nou tak zpupné zvedl p ro ti Bohu. K dyž u k lá d á sa tan o naše synovství Boží, u k lád á tím i o její m ateřstv í vůči nám , protože o ovoce jejih o Syna a i je jí oběti. Boj sa tan ů v proti nám je zároveň osobním jeho bojem p ro ti K ristu a jeh o M atce. A tak i bojem , osobním bojem Ježíše a M arie se satanem . Je stli M ichael se dal do boje se satanem , dala se do boje s ním i M arie. T rv á ten boj a nebude ukončen, dokud nebude d efin itiv n ě rozdrcena hlava, pyšná, nen áv istn á hlav a satanova čistou nohou M ariinou. Nohou, ne ru k o u rozdrtí, rozšlápn e ohavnou obludu, k te rá nevěří a n em iluje a p ro ti K risto v u k r á ­ lovství O tcovu staví králo v stv í své, p roti k rálovství O tcovy a Ježíšovy lásky království lži a nenávisti. Stojí p řed nám i v našich zápasech se svou pokorou, k tero u se celá dala do služeb Boži vůli. Stojí před nám i se svou pokornou vírou, k te rá ví, co jsm e my a co je Bůh. O na, služebnice P áně, stojí p řed nám i v boji s tím, k te rý pyšně provolal, že n ebud e sloužit! Je jí boj n ep řestal a n e ­ m ohl p resta ti, protože se zasvětila o ddaně Bohu a službě jeho vůle. T rv á toto její odhodlání a nem éně trv á odhodlání satanovo vésti až do konce pohrdavý, zoufalý zápas s Bohem o velikost. T ak trv á tak é d ále i boj M ariin všude, kde sa tan útočí a tedy i v našem nitru. N ejjistější zb raní je ovšem láska. L áska jed n á svobodně, láska jedná velkodušně. T ím spíše tam , kde je ohrožena. N esm írná byla tato vítězící lá sk a M arie P anny. Jednou zvítězí a d ále vítězí a učí nás ch áp ati se této n ejúčinn ější zbraně. Ž ádnou jinou zbraní n ebude sa tan přem ožen nežli láskou. K té nás M aria stále volá svým příkladem . K e stále vzrůstající, u p la tň u jící se a tím žijící a množící se láskou. Ničeho proti nám nedokáže satan , v y pudím e-li ho láskou í z n ejsk ry téjších záhybů své duše a ze zdánlivé n ejn ev in n ějších jeho masek. My mu d ávám e příležitost, sílu i úspěchy v jeho ošklivé činnosti, k tero u po­ pouzí tvo ry p ro ti Tvůrci. T ak se m odlem e k M arii, aby n ám vyprosila rozníceni naší lásky, podobnou láskou, s jakou P án u d ala sebe a všechno. Tou láskou ničeho na ni nenalezl sa tan svého. Tou vypudím e ho i my ze srdce a z života.

N aše porušenost a naše přivoleni k této porušenosti o tv íra jí n epříteli Božímu brány naší bytosti. P roto m usím e bojovali proti h lavním u n e ­ příteli, kteréh o nosím e v sobé. J e s t jím porušená žádostivost, hledající nepravé štěstí, ve tvorech, k te rá je p ro m ěň u je z p ro střed k ů , m ajících vésti k posledním u cíli, p rostřed ky k různým ro ztříštěn ý m cílům až n a ­ konec i k postavení cíle svého do tvo rů a do sebe. M aria nepoznala této porušenosti. A le p ráv ě proto je jí nás líto a její sounáležitost k nám , synům Evy, p ram á te ře je jí i nás, jí v n u k á u p řím ­ nou tou hu pom áhati nám v boji proti nám sam ým . N e my, ale On! J e n ta k h le zvítězím e. K dyž se cele otevřem e Bohu a budem e v y trv a le a soustavně odolávati sebelásce, k te rá chce sebe vedle Boha, nebo proti němu! M aria zakusila sam a n a sobé ovoce lidské porušeností. Poznala tv rd á srdce v Betlém ě, tv rd á v Egyptě, tv rd é srdce H eroda, zatvrzelá srdce kněži ve chrám u, brejlících do svátých knih, všechno tam vyčetších a zůstávajících na stolcích své m oudrosti v Jeru salém ě, falešnost, p o k ry ­ tectví farizeů, nadutost kněží, d ržitelů chrám u, tu p o st davů, nechápavost učedníku kolem K rista, p ro ra d n o st lidu, nesp rav ed ln o st P ilátovu, slabost P etrovu, h anebnost Jidášovu, krvežíznivost k a t a n ů . . . P rožila dosti lidské zloby, aby m ohla poznati lidskou porušenost. V ítězila nad ní svou láskou k Bohu, svou vírou, k terý m i dovedla i to vše p řijm o u ti i svou sm rt, k te rá ji nem ěla hrozit, když byla N eposkvr­ něná. Tu nám ukazuje, doporučuje a vyprošuje. Učí nás neztráceti chuti k oběti, k lásce a k v íre i když sam i trp ím e porušenosti svých bližních, tře b a nejsvětéjších, třeb a n a nejvyšších svátých m ístech. N epohoršila se nad hnusným i, krvežíznivým i kněžím i, a plnila zákon Pánč. Tak nám neublíží slabosti lidské, slabosti i duchovních a církevních osob. I přes ně. ba, skrze né porostem e v lásce k Bohu, jenž je mocný i ub o ­ hým i n ástro ji usk utečňovati své dílo našeho posvěceni. Dílo sv. T erezie bylo předloženo pěti nejv. m istrů m p osvátné vědy a všem i p ěti zavrženo, jako dílo ďábelské. Nad sv. L udvíkem G rignionem řa d a biskupu vyhlásila in terd ik t, sv. A lfons byl vyloučen ze svě vlastní p rv n í kongregace — sv. M arie S oubiran z řádu, k te rý založila. P. G ra tián , uskutečnitel reform y vyloučen z řád u k arm elitsk éh o nem éné s v á ­ tým P. Doriou. Ale Bůh nejsou lidé. D uchovni člověk se nedá odvésti od Boha ani po­ rušeností jeho služebníků. S věta se teprve neb ála M aria. S tatečně v y trv á v á při K ristu i když je zavržen kněžím i a zákoníky, P ilátem i veleradou. S v ět nic nem ůže jiného než u k ázati po čase je ště ja sn ěji slávu a silu Boži, k te rá lám e n ejď áb el­ ště jší pronásledováni, zotročování a um lčováni. N ezoufala ani nad tupostí apoštolů i lidu. Věděla, že vyvolené si spasí P án třeba proti nim sam ým . Tom u učí horlivé apoštolské duše, aby če­ kaly a v y trv aly ve své práci a ve své naději, nebof síla lásky Boží zv í­ tězí nakonec nad světem i když m á pro sebe všechen m ajetek, moc,

zbrané, pro střed k y nejm odernější a dílo Boží k o lik rá t je n m ajetek šp atn é užívaný, lidi p rů m ě rn é a sobecky slabé. O v y trv alo u sílu lásky M arie, věřící K ristu u p ro střed nepochopeni až v jeho nem ohoucím poníženi na kříži, se o p írejm e v e svém boji proti světu, to jest lidem, k te ří v ěří jen v sebe, je n ve tv o ry a jen v nich a z nich si chtějí v y tv o řiti své království. N ebot je m atkou m ilosrdenství. Má soucit s naším zápasem , s naši slabostí. Ja k o se slitovala n ad ní při svolení k Božímu m ateřstv í, ta k je d ále m atkou n ás d ětí ubohých a slabých. Ükol m a tk y pom ocnice a och rán k y n ě trv á tak dlouho, pokud trv á slabost détí. A my budem e stále zápasit a k lesat a lhát. P rá v ě ta k dlouho bude trv a ti je jí slitovnost za­ pálení jeji oddaností k Bohu. Čim více ví, ja k velký a sladký je Bůh, čím více jen tom u poznání žila, čím je blíže Bohu — své sladkosti, tím více se sklání k nám , ubohým , v y h n an ý m synům Eviným . Snažím e se schouliti do jejího náruči, vyprositi si je jí sílu a nem ám e se čeho báti. I protivenství, i naše slabost i pokušení nás Um více naučí spoléhati se ne na sebe, nýbrž na Boha a tu je n aše vítězství jisté! Msgre Karel Reban:

Kněz a laik

(Dokončení).

III. C hápete, že zde přecházím e již k tom u, co ž á d á k n ě z o d l a i k u . Ž ivot Boži v lastn í i přen ášen ý , činnost. A ktiv o v at m usím e laiky, počí­ najíce snad z n ep a trn ý ch kroužků několika chápavých osobnosti, ale sm ěřu jíce ku všem. D říve v ša k než si povím e něco o K atolické Akci. nebot toto je st ona činnost, ony skutky víry, lásky k B ohu a k duším i zbožnosti laik ů pro dobro C írkve, poznam enávám e: K něz a laik. N ěkdo by si vzpom něl na sta ré k řesťan sk é životní heslo O ra et labora a jako klade vedle sebe O ra, modli se a L abora, p racu j, ta k by viděl vedle sebe k n ěze-v tělené O ra, protože především se kněz m usí za všechny modlit, a vedle kněze laik a jak o zosobnění L abora, pracuj. L aik — to je ten, kdo m usí hodně v životě pracovat. To by n e­ bylo správné. Ja k o p atří k sobě O ra et labora, ta k náleží k sobé kněz i laik. A dokonce m ají oba společnou m odlitbu i společnou práci. Spo­ lečným životem l i t u r g i c k ý m , o k te rý se děli kněz vždy více s laikem , i společnou prací pro rozkvět víry, zbožnosti a lásky neboli K atolickou A kci scházejí se kněz i laik spolu v jednom úsilí o v n itřn í i vn ější rozvoj tajem n éh o T éla K ristova v duších i v sociálních form ách. O p rav d u záleží nám kněžím nesm írně na tom, abychom se s laiky sjednotili v litu rg ic­ kém životě — ve Mši sv., snad n ěk d y i v brev iàri (m áte na př. m alé hodinky m ariánské, m áte český B á rtů v přek lad našeho breviářového

P salleria), v církevním roce a v jiných úkonech liturgických. Dá Vám to m noho pro duši i pro práci. R ozpom eňte se, co kdysi znam enal laik pro službu duším . J a k se kdysi vážné pojím alo km otrovstvi pri k řtu , při biřm ováni: proč by tom u ta k nem ělo býti práv ě dnes? N erad bych ze široka líčil, co to byly laické p a tro n á ty našich kostelů a far. Dnes C írkev sam a se snaží se vym aniti z pom ěrů p atro n á tn íc h (sr. can. 1450 pro fu tu ro nep řip o u ští vznik p a tro n átn i vztahu). S tá t a »lid« dnes rovněž p ro h lašu jí p a tro n á tn í závazky za zaniklé: kdo se bude sta ra t o ud ržov án í kostelů, bohoslužeb, ne-li lid v ě ř í c í , vědom ý si toho, čím m u C írkev je st a čím on m á se C írkví stát? P řem noho je příležitostí, kdy laik knězi pom áhá, do jisté m iry jej n a h ra z u je v tom, co n a h ra d iti lze. M yslím e na př. na kostelníky, řed itele ků ru , v arh an ík y , zpěváky chrám ové, na laické k atechety, na farn í sestry, k aritativ n í apo.štolátní pracovníky a pracovnice. Ja k é možnosti se zde o tevírají, kdyby laici pracovali vždy s p rav ý m duchem a p ravým i m e th o d a m i. . . S itu ace i prostředí v ynucu jí si jedn o tu kněze i laika, lidu s jeho kně­ zem ke společné m odlitbě a práci na ob ran u C írkve, n a duchovni a m ravní výboj. Kéž by sk u tk y laiků napsaly, že nepochybně žijem e ve věku laického a p o š t o l á t u . N echcem e d u sit život stanovam i a o rg an isacem i — nesm ím e v ša k je šm ahem odsuzovat. K atolická Akce je více než organisace nebo ta k tik a — je to usk utečňo v án í v ů le Boží ve 20. sto ­ letí s ak tiv n í ú časti laiků. Je vnějším projevem v n itřn í duchovní a m rav n í síly C írkve, jako zase p řisp ív á zpětně k v y tříb en i v n itřn íh o ži­ vo ta v Církvi. K do stojí na základech T ajem ného T éla K ristova, kdo se dívá pod zorným úhlem K risto v a p rostřed n ictví, pochopí, ja k důsledné a nadpřiro zeně ze života víry ply nou sk u tk y víry , ap o što lá t s n e jrů z n ě j­ ším i svým i obsahy. T ak se se tk áv a jí kněz i laik: z Boha vyšli — k Bohu jdou — v K ristu Ježiši a v Duchu svátém . J a k by se prom ěnily, ob­ rodily naše farn o sti (to by bylo them a sam o o sobě: L aik ve farnosti), naše náboženské a katolické spolky, kdybychom se dali vésti těm ito nejvyšáím i z á sa d a m i. . . Rodiče, přátelé, představen í, vychovatelé m ají v Těle K ristové ta k od­ povědné místo, poslání jedinečně krásné, ale ta k é často osudné, opom íji-li své duchovni povinnosti k těm , k te ré jim Bůh svěřil. Je jic h au to rita a láska dává jim rozsáhlé a hluboké m ožnosti apoštolské, aby všichni život m ěli a měli ho hojnost. — Jsou laikové v y b ran í, o b daření více než jednou hřivnou: v literatu ře , v um éní, ve védě, vůbec v k u ltu ře, v so­ ciálním životě, v tisku atd., na nich to závisí, b u d o u -li tyto hodnoty skutečně hodnotam i či bezcenným i, snad i zhoubným i pahodnotam i. Ne­ tajím e sobě, že i nám kněžím vzniká povinnost, abychom takové laiky vyhledávali, m rav n ě je podpírali v jejich tv o řen í (nékdy snad bude n u tn á i podpora hm otná), je chápali. — K arita, p ráce pro misie zám oř­ ské, unionism us. díla p ro podporu duchovních povoláni — a kdo vypočte

všechny příležitosti, jež jsou obyčejně i úkoly a povinnostm i laiků ku práci pro Boha a pro duše. — N em yslete, Vy laici, že my, knězi, h ledím e na Vás pouze účelové a užitkově — že nem ám e jin é m yšlenky než k te ra k bychom Vás zapřáhli do práce n a m ísto sebe. Nikoliv. U jišfu ji Vás, že dnes kněz hledí na laika hodné jin a k než ja k tom u snad něk d e bylo v dobách m inulých. Ve sv ětle theologie a asketiky vidím e Vás duchovně krásné, veliké, v i­ dím e Vás, ja k žijete v proudech m ilosti Boží a lásky C írkve: nem ůžem e si Vás nevším at, nesm ím e a nechcem e zneuznávat. N ejsm e slepí k Vašim m ravním dobrým vlastnostem , k Vaší práci náboženské nebo nábožensky ovlivněné, jsm e Vám tolik vroucně vděčni za vše. A chcem e V ás miti duchovné k rásn é a bohaté, ab y ste byli naši chloubou v P án u . J e to pro kněze úleva, osvěžení, ví-li, že m á na osadě, v blízkosti duše ideální, prosté lidských m alicherností. P roto: D ů věřu jte nám . D ejte si říci — snad to m yslím e dobře a snad m ám e néjak é zkušenosti, schopnosti. P ra c u jte v jednotě s kněžím i, zvláště ve farn o sti, nic bez faráře, bez jeho souhlasu, bez jeho plánu. Rádi Vám posloužíme, aby V aše duše stoupaly, vím e, že p o třeb u jete více toho, co jest o pravd u nadpřirozeným pokrm em d u še a chcem e V ám to d ávat. I to ochotně uznávám e, že n ěk teré situace sp ráv n ěji chápete a zv lád n ete než my — jsm e p řístu p n i Vaší radě. Nic nám není ta k vzdálené jak o snad touhy, bychom V ám byli nedo tk n utelným i, božským i bytostm i, k te ré Vám zaclánějí pohled a p řístu p k Bohu. Cím budem e my kněží cirk ev nějším i v tom sm yslu, že sp ráv n é v sebe pojm em e volání C írk v e dnes, tím lépe si porozum ím e — m usíte ovšem i Vy u d ržovat k ro k s Církví. N ezazlívejte, p řipom enu-li zde slovo B ernanosovo: »Reholníci trp í za duše. My světští kněží, trp ím e dušem i, n ašim i věřícím i« (D eník v enkov­ ského faráře). T rpím e s Vám i vším , čím Vy trp íte : K do je slabý, abych nebyl slabý s ním ? Kdo se pohošuje, abych já se nerozpálil? (2 Kor. 11, 29). T rp ím e v šak i Vašimi slabostm i, neúplnostm i, jednostranností, vším tím lidsky ubohým , co na duších svěřených zůstává. K aždoročně o 4. n e­ děli adventní slyšíte ve Mši sv. epištolu, k tero u V ám sv. P a v e l řík á, jak m áte n ás kněze posuzovati (Chce snad C írkev, aby o vánocích se sešly v souzvuku duší pastýř i zrádce? B iskup K epler nad h azu je tuto m y š­ lenku: T ak sm ýšlej o nás každý jak o o služebnicích K ristových a sp rá v ­ cích tajem stv í Božích. Tu v ša k se žádá od správců, aby každý byl shledán věrným . M ně však p ram álo záleží na tom, abych byl sou­ zen vám i nebo soudem lidským , av šak ani sám se nesoudím . N e­ jsem si sice ničeho vědom , ale tím nejsem ospravedlněn. Mým soudcem však je Pán. P roto nesu ď te předčasně, dokud n ep řijd e P án, k te rý nejen osvítí věci sk ry té v tem notě, nýbrž zjeví m yš­ lenky srdce; a tehdy se dostane chvály každém u od Boha. (1 Kor. 4, 1-5).

N esuďte nás po lidsku. podle lidských m ěřítek. Z evnějšek, přirozené dary ěi jejích nedostatek, líbi-li se vám na nás něco Či nic — to nechte stranou. J e to sice pochopitelné, že když nás posuzujete, p řih rá v á v náš prospěch či neprospěch naše lid ská indiv id u alita — p řih rá v á i V aše sym ­ p atie či an tip ate, snad dokonce i zesílená vášnivost — ale snažte se vidčti nás jen a jen očima víry. D ívejte se klidně, věcně, nestran n ě. M yslíte-li o knězi, že neni hoden, p am atu jte: i on je rozdavačem m ilosti. N ikdo nás nesoudí přísn ěji ani důsled něji než B ůh a Je h o C írkev: řeč, k tero u o po­ vinnostech kněžských hovoří P ontificale R om anům při udílení svěcení nebo Codex ju ris canonici, je v sk u tk u nesm írn ě vážná. — A le ned áv ejte se zm ást buď zevnějškem anebo svým vlastn ím nitrem . J a k m álo laik zná kněze, jeh o prácí, jeho denní ž iv o t.. J a k je to sn ad n é vyložit to či ono v neprospěch kněze — před Bohem a v e skutečnosti je tomu hodně jinak. N ejednou se stává, že osada pozná, koho m ěla v knězi — až nad jeho hrobem . N ech tějte m iti své kněze n a v las podle toho typu, jak ý jste si předem o knězi utvořili Vy. T y p řísah áš n a ty p kněze kontem plativního, Ty zase na ty p kněze aktivního, snad sportovce podle vzoru film u F a rá ř u sv. Dom inika. N ebylo by to správné, kdyby všichni služebnici o ltáře byli jednoho typu. P řiznávám e se Vám, že nám knéžím dělá staro st vzestup sam ostatnosti a iniciativnosti našich laiků. M usíme si toho p řát, abyste nebyli pasivní, n ý b rž aby každý z Vás byl služebníkem K ristovým a rozšiřovatelem m ilosti Boží horlivě čin ­ ným. N edivte se však, nesou h lasím e-li vždy se vším , co podnikavý laik p lá n u je a nadp lánuje. Vy v id íte zde kus, tam kus — my vidím e celek. Vy asi n eznáte tolik lidí, ja k reag u jí na nové podněty. N ebojím e se no­ vých m ethod, naprosto ne — ale nechcem e zd isk red ito v at dobrou věc. K onečně odborná p rů p ra v a a m ožná že již m noholeté zkušenosti kněze ta k é něco váží. R ozum ějm e si dobře. J e nám m ilejší, jso u -li laici spíše více než m éně a k tiv n í — ale nepo ru čn ik ejte nám : I když Vás to stojí m noho sebezapření, d iv á te-li se n a naši a t skutečnou či zdánlivou in d o lenci — nezapom ínejte, že tém ěř vždy veliké apoštolské dílo m usí býti připravováno a doprovázeno duševním i obětm i, jak ý m i jsou pokora, po­ slušnost, sebezápor. Slovo P ia XI. o začlenění laiků pod apoštolát h ie­ rarch ick ý je radostné tím , co laikům zvěstuje, ale m á-li se zroditi něco ke cti Boži a na prospěch duší, m usí takové dílo b ýti sku tečn ě pod h ierarchickým apoštolátem , v d u chu d ův ěry a poslušnosti k C írkvi a ke knězi. IV. Vy, laici, m áte jistě plnou duši p řán í k nám , knéžím . Povězte je bez bázně. N ěkteré V ám povím e sam i. Jso u velm i o p ráv n ěn á p řán í, bychom se věnovali věcem Božím a nikoli těm , k te ré jsou s tohoto světa. A by­ chom byli zbožní, theologicky zdatní, horliví. Slyším e zvláště dvě Vaše

prosby k nám . V oláte ke kněžím : M ějte hluboký cit p ro sociální sp ra ­ vedlnost. A buď te ve styku a při práci s nám i, s našim i dětm i, s naši m ládeži, s našim i rodinam i a rodinným i starostm i a kříži, s našim i ne­ m ocnými, buď te tu v¿ude výborným i znalci duší, psychology. U jišťuji Vás, že oba požadavky přiznávám e p lně a přičiň u jem e se o to; bychom jim dostáli. — Chcete po nás — o pět p ráv em — abychom zachovávali stupnici hodnot, nem ísili věcí lidských s božskými, n edávali přednost nižším u před vyšším . Chcem e ta k činit, jenom nás n eo b v iň u jte potom z nem odernosti. Chcete, abychom všem byli vším — tak u p řím n ě chcem e to i my. Chcete od n ás du věru — abychom se nebáli něco V ám svěřit, něco podnikat. N ebojte se, toho bude vždy vie a více. N ebudem e V ás d rže t na uzdě ani na pásu, na kterém chůva drží děcko, když se toto učí chodit. Jsm e n aopak ochotni od Vás lecčem us se přiučovat. Víme, že nade vše nás chcete m iti jak o kněze K ristovy na kazatelně, ve zpovědnici, u nem ocných, u o ltáře P áně. A za to jsm e V ám vděčni — seč stačí lidská křeh kost chcem e s pomocí Boží o to usilovat. A znovu Vás zvem e a prosím e: P o jď te s nám i v jeden svaz duši se m odlících a žijících z liturgie. P ojď te, chopte se práce na vinici P án ě — jc žeň veliká, ale dělníku m á l o . . . Chcete, bychom V ám d obrým p ř í­ kladem kněžského bezúhonného života pom áhali a usnadňovali posvě­ cení Vaše: kéž bychom to d o v e d li. . . Jso u to ta ju p ln é vzájem né v ztahy a vlivy: kněz a l a i k . . . S posvátnou úctou blížím e se k nim. Více než jin d y čeká kněz od laika — více než jind y m usí dnes laikovi kněz d áv a t ze svátých Božích daru. Věříme, že D uch Svatý, k te rý ta k m ocně v an e práv ě dnes C írkví K ris­ tovou, v y tv oří i u n ás ideálního kněze a ideálního laika. N ad osobní m a­ lichernosti m usí oba hodně vysoko na vrcholky Boži vůle, p rav d y a m ilosti. Ze hlubin C írkve, z bytosti Ježíše K rista try sk a jí p rá v ě dnes proudy vody živé. J e ta k k rásn é býti knězem i býti laikem v katolické C írkvi dnes. P řičiním e se, abychom byli hodni tohoto údělu.

Conrad Pepler O

P .:

Služba Pánu (Typy m odlitby v době duchovního dětství). Ve chvíli, kdy opouští život hřích, n a stu p u je ten, jenž se o b rátil, slu ž­ bu Pánu. Touží tedy obejm outi Boha svou láskou, ale jeho p rv n ím úkolem je nyní, aby se stal poslušným Je h o služebníkem . Snaží se d áti Bohu, což Jeho jest, pochopiti h o d n o t u svého P ána, učiniti toto náboženské h o d n o c e n í B o h a skutkem . K aždé k lan ěn í je službou; je je ště daleko

k dokonalým , nejvyšším ctnostem , t. zv. ctnostem Božským, jichž paprsky vyzařují přím o do srdce Božství. N áboženská úcta je věci ctnosti etické. T vor jakožto tvor, stoje tv á ří v tv á ř S tvořiteli, chová se tak, ja k by se chovat měl. t. j. jakožto bytost závislá, jak o jed en z těch, kteří na P án u jsou závislí. M odlitba, adorace, oběť, všechny tyto úkony jsou úkony poddaného, součástkou jeho d a n ě , jeho službou. Později je služba P án u p onen áhlu víc a více pohlcována širším pojm em ctnosti Lásky, k terá pro niká každým jednotlivým skutkem a během doby nakonec n ab u d e převahy. V tu dobu P án řek n e: »Již vás n en azý v ám služebníky, n ý b rž přáteli«, jakož řekl apoštolům , když se prvn í etapa doby, kdy byli jeho učedníky, byla skončila. Sloužili m u, dokud nebyli ru k o u Boží povzne­ seni k postavení p řáte l, a to p řá te l důvěrných. P ak se jejich život stal trpn ějším : pak už působil na ně přím o Bůh. Na tom to p rv n ím stupni jsou činné ctnosti m rav n í p atrn ě jší. Duše, jež se o b rátila jednou k Bohu, m usí začít horlivě sloužit Bohu až do doby, kdy ji Bůh uzná za hodnu stu p ň ů vyšších, kdy On sám započne s očistou lidsk é duše. P ro to m usí bý t duše n ejp rv e velm i m noho činná a tep rv e n a konci této očistné cesty očista nabývá rázu trpnějšího. H lavní ze všech činnosti je tu činnost m odlitby. K dyž zbožná duše po nějakou dobu po stu p u je po cestě dokonalosti, zatouží m ožná někdy po tom, aby se ohlédla nazpět a p řesvědčila se bezpečně o tom, že nesešla s cesty, a aby zkoum ala povahu terén u, jim ž už se probila. S nad se i pokusí vylíčit svou po u ť až k bodu, jehož p ráv ě dosáhla a je jí zpráva bude hodnotnou pro úpln é začátečníky. Ale v m ístě strm éh o stoupání, práv ě up ro střed sam ého stoupání, bylo by bláhovosti ohlížet se nazpět. P rv n í věcí na počátku duchovního života je: n ed ív at se nazpět, neboť za nám i je jen hřích, ani nečisti zprávy těch, k te ří žili životem d o k o n alej­ ším , nýbrž zam ěriti vše k P án u Bohu. V tom to stav u je duše p řip rav en a, aby se poučila o Bohu. K dyž p rv n i překážky hříchu byly o dstraněny, otevírá se p řístu p Bohu, kudy by on se přiblížil. Bůh pak může přich ázet a učit duši v n itřn ím u životu m odlitby. J a k p řekonávati zlo, k te ré je v nás, a ja k sloužiti P án u ? Není ještě čas na pokyny nebo rozbor duchovni m odlitby. Život začátečn ík ů v by měl být n ejp rv e form ován k tom u, aby byl uschopněn m odliti se ve světle niterném , světle milosti. M odlitba v n itřn í m usí započít svůj rů st p řiro ze­ ným způsobem . P rv n ím příkazem jest čin n ě se zúčastniti slovných (úst­ ních) a společných m odliteb, k te ré člověka učí přibližovati se k Pánu. C harakteristickou m odlitbou na tom to stupni spíše činném bu d e m od­ litb a ústní liturgická na podkladě sváto sti a m odlitba v n itřn í bude disku rsiv ní m editací. T a k to nalézám e v p rvn ích dvou H radech sv. Terezie. Celý den m usí b ý t ustavičně, znovu a znovu zam ěřován zpět k Bohu tak, aby to. co jsm e konali při mši sv., m ělo pokračování v každé etap ě denní práce. To p ak povede k form ě (stupni u stav ičn é m odlitby, ne však hned. Z prvu se budou vyskytovat trh liny , chvíle, kdy duše je cele

za u jata práci, ktero u práv ě koná, nebo snad i »vzdušnými zámky« (sně­ ním) nebo ctižádostivým i m yšlenkam i. Je třeb a u stavičného připom ínání, a tím je s věrnou pravideln o sti konané O fficium . O všem že život řeholnice je ta k řk a vybudován z ústních m odliteb a m odliteb liturgických, soustředěných kolem m še sv. P ro to se Často m ysti­ kové n e jp rv e zabývají otázkou Služeb Božích a rozepisují se o všech ústních m odlitbách od ran n íh o v stá v án í až po chvíli, kdy se uk lád ám e ke spánku. Více než na kterém koli stu p n i svého duchovního rů stu po­ tře b u je začátečník, aby zvykl ú stn í m odlitbě. N ení pro něj věcí sn a d ­ nou, aby vědom ě obracel pozornost ke věcem božským, jeho mysl je bezděčně odváděna do okolního světa a do p ro střed jeho klam u. Nikdo si tedy nem ůže v lastn ě dovolit p o h rd a t m odlitbam i zde uvedeným i pro chvíli, kdy se obléká nebo obouvá s jiným i úkony zbožnosti, o nichž je dále zm ínka — zvláštním i úkony k e sv. K říži se skutky, úklony a g en u flexem i, slova provázejícím i. Potom n ásled u je O fficium M ariánské, jež vy p lň u je části rozm anitých hodin dne a tv o ří jakousi zák lad n í konstrukci m odlitby, sp o ju jíc v jedno všechny okam žiky pracovního dne. Den, dělící se v body podle duchovních cvičení, nem ůže ovšem n eb ý t posvěcen a jistě vede duši k prohloubení lásk y k m odlitbě a vědom i p řítom nosti Boží. Viděli jsm e již, ja k důležitá je vn ější a litu rg ick á form a m odlitby n a prvních stu p n ích duchovního života po obracení. T ato slova jsou d ů le­ žitá, nebof toto cvičení v m rav n í ctnosti zbožnosti, jež je »potenciální složkou« spravedlnosti, je st především považovati za službu. J í odpoví­ dající h lav n í ctností p rak tick o u je ctn o st poslušnosti, jež spočívá na sam ém srdci oběti. M odlitbě vhodné pro začátečníka n ejv ý razn ějšíh o v y já d ře n í se dostává L iturg ickým Oficiem, vrcholícím v oběti m še sv. K teréhokoli h n u tí povahy litu rg ick é je především zau jato zájm em o cestu očisty. P ráv em si m álo vším á vyšších stupň ů m odlitby. K dyž duch oběti m še sv. začíná se zakořeňovati v duši a m ěniti je jí postoj v bolest, pak, a jedině pak, m ůže n a sta t pokrok na cestě očisty. O čista bez litu r­ gie by se m ohla stá t nejvýše nebezpečným , individualistickým pokusem o v y já d ře n í vlastního Já. P roto začíná řeholnice den plnou účastí na ran n í litu rgii, oběti m še sv. »Když jste se úplně oblékly, p o k ro pte se svěcenou vodou, k te ro u byste m ěly m ít nablízku, a m yslete na tělo a krev P án ě na o ltáři a pozdravte J e na kolenou slovy: »Zdráv buď, původce našeho s tv o ř e n í...« T ak čiňte ta k é ve chvíli, kdy kněz obé pozdvihuje při mši sv. a před C on­ fiteor, kd y se chy státe přijm o ut sv. hostii. (13-14). T ak m ystik Riwle. Dnes v šak je p okrok v m odlitbě často brzděn příliš těsným p řim k n u tím k litu rg ii jakožto takové. M noho duší, vábených přísnou prostotou a sym bolikou form y služeb Božích, konaných C írkví, shledá, že se n edove­ dou spolu s dušem i b ra tří a se ster m odlit jin ak . »Ükony zbožnosti,« jež by jim m ohly být význam ným p říspěvkem na prv n ích stupních d u chov-

niho života, stá v a jí se něčím , čem u se vyh ý bají, co zavrhují. Zdá se jim nem ožnosti m odliti se v kostele, kde je p ři m ši sv. řík á n růženec, nebo když dru zí práv ě zpívají radostnou nebo dojem nou duchovní píseň. T a­ kové duše budou jen zvolna pokračovat v m odlitbě, nebof jejich m od­ litba se dostala do pout u rčitéh o d ru h u vnějŠností, m ísto ab y byla očiš­ těna a odpoutána d uchem oběti m še sv. Ne ta k u řeholnic. I jejich d en je naplněn všeobecným i (společnými) úkony zbožnosti, jichž ráz je takový, že p osilu je zák lad n í typ m odlitby liturgické. N eni pro něj je n ve m ši sv. a v O fficiu. Jsou vedeny k tom u, aby věnovaly tém ěř tolikéž pozornosti svém u kříži během dne, kolik zrána v ěn u jí oběti m še sv. a p o kraču jí tak v e vzpom ínce na sku tečn é zpřítom nění děni n a K alvárii, na prvn í děj dne. Ü ctu ke kříži lze p o ­ važovat! za p řed chůdkyni Z astaveni křížové cesty, neb o ť p ad a jí na ko­ lena před křížem s p aterý m pozdravením : »K laním e se Tobě, P an e Ježíši K riste, a dobrořečím e Ti, neboť sv. křížem Svým svět Jsi vykou­ pil.« ó dřevo kříže, jež jsi přem ohlo svět, p ram en i p ra v é bezpečnosti, bučf pozdraveno! N eni Tobě rovna listím , květy, poupaty! fteholnice jsou vedeny k tom u, aby se bily v prsa, a celkový ráz pokynů působí dojm em hlubokého výlevu p rav éh o citu ve společném úkonu zbožnosti. P ak násled u je Officium , dále litan ie a žalm y. P řechod od O fficia ke k lanění je usn adněn i bez náznaku, že jde o úkony různé kategorie. T yto m odlitby jsou konány s příslušným i pohyby, takže celé tělo i duše jsou m odlitbou zaujaty. O fficium i klanění jsou součástkou ústní (vnější) m odlitby a celá C írkev se spojuje s řeholnicí ve chvíli, kdy se modlí. N ěkdy m usí b ý t v duchu úplně sam a: »Po políbení m íru p ři mši sv., zapom eňte n a celý sv ě t a se trv e jte d u ­ chem ú plně mimo tělo ve vroucím objetí m ilovaného Spasitele.« P ři jiných úkonech m á v duchu uvažovati o pomoci potřeb n ý ch údů m ystického Těla P áně; V zpom íná na všecky, kdo jsou nem ocni a za­ rm ouceni, kdo trp í sklíčeností a chudobou, na bolesti uvězněných, k te ří leží sevřeni těžkým i železy. Ale po všechen te n to čas její úkony zbožnosti, je jí služba P ánu, vše, cokoli koná, d ěje se v srdci C írkve a n abývá liturgického zabarvení, i když leccos z toho není p řesn ě vzato liturgií. Z vláště zajím avé p ro začátečníka dneška jsou pokyny tý k ající se po­ božnosti, jež se francouzský jm en u jí »Patero rad o sti M arie Panny«. P o ­ v aha této pobožnosti je ta k blízká povaze pobožnosti růžencové, že n a d ­ šenci pro liturgii, pokud m luví s p ohrd án ím o růženci jakožto »pobož­ nosti m oderního původu«, by si měli uvědom it, že b y la zřejm ě běžnou m odlitbou už koncem X II. století, a to dokonce ještě p řed dobou, kdy žil sv. Dominik. P a te ro radostí, o nichž se tu rozjím alo, bylo: zvěstování, narození, zm rtvýchvstání, nanebevstoupení a korunování. K aždé »radost­ né tajem ství« je zahájeno kratičk o u m editací: »N ejsladší P anno M aria, p ro Svou převelikou radost, ktero u Jsi v srdci pocítila p ra v é ve chvíli,

kdy Ježíš, B uh a Syn Boží, po pozdravení andělském v Tobě se počal a z tebe se z r o d il. . .« Několik střelný ch m odliteb n ásled u je po této m od­ litbě (po p rv n ím radostném ta jem stv í je to M agnificat) a po každém radostném tajem stv í následuje p ě tk rá t Z dráv as M aria. Po tajem stv í p átém násled uje m odlitba, ktero u m y znám e jakožto A nděl P án ě a pak hym nus, k te rý je poněkud podoben m odlitbě Z drávas, K rálovno. P ak následuje v y b íd n u tí k tom u, aby 50—100 k rá t se (řeholnice) pom odlily Z d rávas M aria. U vádím e více podrobnosti o této pobožnosti, abychom ukázali, jaký zisk m á začátečník ze společné pobožnosti růžencové, k te rá vede k roz­ jím ání, používajíc vnější form y blízké liturgické, form y společné, sje d ­ nocené m odlitby. T ak jako stříd a v é o d řík áv án í žalm ů, vznášejících se verš po verši s jed n é stran y choru na d ruhou jakoby v jakési posvátné h ře m íčem , v y tv á ří ovzduší duchovního m íru, ve k terém m odlitba může vzlétat vysoko, převysoko, ta k m ůže Ž altář P. M arie o p akováním je d ­ notlivých m íst a ry tm ickým postupem do n itra tajem stv í vzbuditi v duši, k te rá m á růženec, stav, ve kterém dovede volně procházeti T ajem stvím i a viděti v nich stále víc a více. Růženec svým i zrnky sám n ám ukáže uznanou cestu k tom u, abychom se n aučili rozjím ati. D ávno p řed tím. než m etody v n itřn í m odlitby byly u p latň o v án y a zavedeny, p řiv ád ěla práv ě ta to m ethoda zástupy k řesťan ů na p rá h kontem place. V dalším hovoří RIW LE o theologické stránce této form y m odlitby: »Služebnictvem je p atero jejích sm yslů, k te ré by m ěly zů stáv ati dom a a své paní sloužiti. T eprve teh dy slouží sp rávn ě, užív á-li jich n áležité ve prospěch své duše, jsou-li oči je jí u p řen y na Tělo P án ě nebo na n ě­ ja k é dobré dílo, n aslo u ch ají-li uši pozorně slovu Božímu, v y slo v u jí-li rty slova zbožné m odlitby. D ále zm iňuje se au to r knihy znovu o d ru h u d isk u rsiv n í m editace vhodné pro te n to stupeň duchovního života. O dložím e tedy úvahy o cestě v n itřn íh o p řiblížení Bohu touto cestou očisty, až do­ jdem e k příslu šn é části. Z atím si povšim něm e aspoň několika zm ínek o užitk u ze svátosti. V nější služba a ú stn í m odlitba i oběť jsou, ta k ř í­ kajíc, u zn ávány a hodnoceny sam otným Bohem p ráv ě v těchto zřejm ých pram enech m ilosti. K nim n u tn o p očítat i svátostiny, k te ré B ůh ta k é uznává jakožto vhodné p ram eny pomocné. Z vláštní p a rtie o sv áto sti po­ kání o bsah uje různé dru h y sk u tk ů , k te ré m ohou b ý t nápom ocny v očistě od h řích u : Sv. zpověď, svěcená voda, m odlitby a zbožná rozjím ání, p o ­ žehnání, p oklekn utí a každé dobré slovo nebo sk u te k sm ývají h řích y m alé. D ůraz na takovéto úkony bude vždy ch a rak te ristic k ý m znakem m odlitby začátečníkovy. P ředevším se m usi začátečník posilovat v životě m odlitby božským p ů ­ sobením svátosti pokání a svátosti O ltářní. Ve svém úsilí, n au čit se žít před očim a Božíma a přem áh ati zlé sklony, k te ré jsou následkem h ř í­ chu. bude často používati sváto sti p o k án í a p rav id eln ě a často chodit ke sv. zpovědi — jednou týdně, což je prům ěr, k te rý lze zachovávat.

P o korná zpověď sam a vede k vroucí m odlitbě d isk u rsiv n í užívaje svo­ bodně dobrodiní sv áto stí m ůže začátečník u ch ystati ve svém srdci Stánek, kde je P án u radosti p řebývati. Volba zpovědníka je velm i důležitým krokem hned na počátku: a ač svátost sam a svou povahou je účinná beze zřeni k povaze nebo vědom ostem kněze, jeho rad y a napom enuti, jeho postoj vůči hřích u a ctnosti, m ohou velm i m ocné působit n a dob­ rou a horlivou duši »obráceného«, k te rý se učí m odliti. Ale na okolnost, že povaha knězova je věcí velm i, byť jen dru hotn ě, důležitou, n u tn o ta k é pam atovat. Zpověď p řip ra v u je duši k m odlitbě zejm éna nepřím o tím , že ji p ři­ p ra v u je pro p řije ti Těla P áně. V ni totiž je pram en vešk eré radosti a duši se dostává m ilosti p rav é lásky Boží. N ení m yslitelný účinnější p ro ­ střed e k p ro posilu a prohloubení m odlitby. Zpověď p řip ra v u je duši pro plnost pochopení účinu N ejsv. S vátosti, totiž k účinné lásce a sjedno­ cení s K ristem . M odlitba a pokání se přip o ju jí, aby prohloubily p ř í­ p rav u duše, nyní úplně om yté (vym etené) a vyzdobené ne p ro sedm ero ď áblů, ale proto, aby u v íta la sam otného P á n a s vétší m ěrou účinné lásky a v ětší sladkostí. D ůraz n a náležitou p říp ra v u ke sv. p řijím án í by měl b ý t zvláštním znakem cesty Očistné. K dobré p říp ra v ě p a tří zbožné a soustředěné sledování m še sv. a úkon sebeobětováni ve spojení s obětovaným K ristem . Cílem této cesty d u ­ chovního rů stu je konečný stav dokonalého spojení s Bohem, k te ré je ve skutečnosti (prakticky) obsahem oné RES E ucharistie, spojení v p ln o ­ sti a dokonalosti L ásky. D enní po trav a duchovní duši živí a dodává ji síly, aby rostla. V ěřte pevně, že v eškera moc ď áblova ta je pod dechem m ilosti v an o u ­ cím z N ejsv. Svátosti, k te rá je pozdvihována nad vám i, k olikrátkoli kněz čte mši sv. a p ro m ěň u je ji v D ítko P anny, Ježíše, S y n a Božího, Jen ž n ěkdy sám osobně se stu p u je a vchází do vaší sín ě a p o korně v ní p ři­ jím á svůj stán ek . B ůh dobře ví, že ta duše, k te rá n ebo ju je statečně, ač m á oporu tak vzácného hosta, je slabá a zlého srdce. Měly bychom op ravdu v ěřit, že cokoli C írkev sv. čte a zpívá, v ám dodává duchovní síly, ale odnikud se v ám jí nedostane tolik, jak o odtud: neboť všechna zloba ď áblova tím přichází n a z m a r. . . Další pohled n a m ožnosti úcty k N ejsvětéjší S v áto sti jistě bude pro činnost začátečníkovu zřetelem velm i důležitým . N ávštěvy V elebné S v á ­ tosti, duchovní sv. p řijím ání, požehnáni a hodinky pom ohou p a k nap ln iti účin n o st častých sv. p řijím ání. M odlitba v tom to údobí je ted y do znač­ né m íry m odlitbou E ucharistickou, zakotvenou v oběti m še sv., sv. p ři­ jím án í a N ejsvětějším skutečně p řítom ném ve sv atostánku.

Nevezmeš

j mé n a

Božího

n a d a r m o

.

ZE S i T È Křesíun>lvi a otroctví Ja k ý byl vliv k řesťan stv í na otroctví, jak ý byl vůbec jeho po­ m ěr k něm u? Mělo k řesťan stv í n ějak ý vliv n a vývoj lidských n á ­ zorů stra n této strašn é a bolestné skutečnosti, že totiž člověk zotročil člověka? M arc Bloch studoval velm i o bjek tiv n ě tu to otázku. Je h o výsledky jsou proto velm i d o k u m en tárn í a velké důležitosti p ro nás, ja k o odpověď na nám itku co učinilo k řesťan stv i p ro člověka. Bloch k o n statu je, že za čá t­ kem k řesťan sk é civilisace začíná ta k é úpadek otroctví. U bývá jednak docela zřeteln ě počet otroků, je d n a k ta k é oslabuje se n elidské n ak lád á n í s otroky. V edle p říčin politických, že Ř ím ané p řestali b ýti národem dobyvatelským a proto stá le m éně nab ý vali otroků, k te ří se rek ru to v ali hlavně z válečných zajatců. V edle té to příčiny u v ád í jak o nesporného Činitele náboženský vliv křesťanský. N ěkteré křesťan sk é nauky, totiž n ě k te ří m yslitelé nebyli docela přízniví úplném u osvobození otroků a úplném u zam ítnuti instituce otroctví. T ak n au k a o dědičném hříchu a p ak theologický sm ěr augustinovský. H lavním k ladem pro osvobození otroků bylo učení o povolání všech k synovství Božímu, o vykoupeni všech v K rvi K ristově, o spojení všech v jedné v íře v jednom k řtu , v jednom Otci nebeském . Rozhodně zapůsobilo toto učení na zacházení s otroky, i když nebylo m ožné provésti n a rá z o d stran ěn i celé této instituce, protože se báli m y s­ litelé, p ráv n íci i státnici, že by se sh ro utilo celé dosavadní společenské zřízeni. Bloch se dom nívá, že učeni o dědičném h řích u a o vykoupení poukazovalo vice na dosažení věčné blaženosti, věčného spasení, takže otázky Časné ustupovaly do pozadí. K ře sťa n é uznávali dlouho ještě o p ráv ­ něnou in stituci otroctví. A le pom alu stá le p ro n ik ala řek l bych zdola m yšlenka jedn o ty společenství a rovnosti. P řipad y , k te ré již znal sta rý Rím, že byli otroci osvobozováni v závěti pánové se k řesťan stv ím n e ­ obyčejně rozmnožily. J a k jsm e řekli, otroci se rek ru to v ali z válečných zajatců. K ře sťa n stv í zdůrazňovalo a uskutečňovalo jed n o tu všech n áro d ů a stá le více znem ožňovalo války p ro ti cizím, protože ve spojení se svátou je d ­ notou lid u křesťanského už nebylo cizích národů, proti nim ž by bylo d o ­ voleno vésti v álk u a ta k i tím se velm i p odstatn ě omezil počet otroků, hlavné nových otroků. I jin á n ařízen í tu spolupůsobila, totiž zákaz židům pěstovati obchod s otroky, dále zákaz p rodávati otroky mimo domov. T ak se stalo brzo zbytečné množiti otroky. S. B.

Po uť do Ch a r t r e s 28. září se rozhodl C harles Péguy k pouti péšky k P an n ě M arii do C h artres. Sel si vyprositi uzdraveni svého synka onem ocnělého na záškrt. PiŠe ke konci svého listu Josefu Lottovi, k te rý p rv n í organisoval to, čem u bychom dnes řek li K atolickou akci profesorů a inteligence v ů b e c Vím, že se děje m nou, p řip ra v u je skrze m ne renesan ce k atolictví u nás .. R oku 1935 uchopil tu to m yšlenku Je a n A ubonnet a v ydal se s 15 k a ­ m arád y stud en ty na pouť do C hartres. Péguy šel tehdy pěšky 144 km ve třec h dnech. Roku následujícího jich bylo již několik set, 1943 jeden tisíc, který p ak vzrostl až k nebezpečném u protože těžko zvladatelném u číslu pul sedm a tisíce. T ento počet p řin u til p ořad atele k dobrém u org an iso v án i po strán ce technické i duchovní. Této pouti se zm ocnil tisk, rozhlas i film . Ale na štěstí pouť p řes velký počet zůstala poutí. N ěkolik slov o jeji organisaci. N em ám vůbec ta len tu pro jakoukoli organisaci čehokoliv a proto s u strn u tím jsem četl skvělou organisaci této pouti, takže, a to je h lav n í požehnáni této organisace, p ouť zůstala poutí. Dle trad ice P éguyho začíná pouť ve vigilii svatodušních svátků. T ře ­ baže tato doba je v předvečer zkoušek, přece tolik stu d e n tu i stu d en tek opustilo n a chvíli své knihy a vydalo se s tlum okem na zádech na pouť. Č ást pouti je vyko nána vlakem . Ale jen část. P o u t so u střeď u je stu d en ty obojího pohlaví a ze všech fa k u lt a ze všech vysokých škol. J a k zv lád ­ no u t tu to pouť? K dyby se jednalo jen o tech n ické zvládnutí, to by m ne celkem nezajímalo» Ale to technické zvlád nutí je ve službě duchovního n ap lnění pouti, a to ta k speciálního nap ln ěn í pouti. Celé to m nožství je rozděleno na skupiny, jim ž řík a jí chapitres. K aždá tak o v á d ru žin a čítá 60—80 členů, s jedním vedoucím technickým a s jed n ím knězem . K aždá pak d ru žina se dělí na skupin y po Šesti nebo osmi členech. T yto sk u ­ piny jsou skupinam i studijním i a debatním i. P ouť je zah ájen a m a riá n ­ skou písní. P řizn áv á referent, že píseň sice nem á v aln ě um ělecké ceny (což se dá říci o v ětšině francouzských duchovních písní), ale je p rý pěkně do kroku. J á si m yslím , že církevní píseň pochodová jsou litanie, které nejsou na to, aby byly odbrum lány, nýbrž aby byly lidem s k n ě­ zem nadšené provolávány nebo zpívány. Ale to jen ta k mimochodem. P rv n í část pochodu znam ená deset kilom etru. S tu d en tsk á p ouť do C h a r­ tres je poutí docela zvláštní. J e to pouť s hlubokým naplněním m yšlen­ kovým , theologickým . Letos bylo h lav n ím them atem k onferencí a diskusí otázka liturgie. J in á lé ta to byla C írkev jako m ystické K ristovo Tělo, jind y to byly svátosti, víra, D uch svátý, m odlitba. Ty otázky byly p ři­ p raveny a prodebatovány, zpracovány, prom yšleny a prom odleny v krouž­ cích dlouho před poutí. Docela podle jocistické an k eto v é metody. D u­ chovní otec přichází od skupin y ke skupině, poslouchá rozhovor, za-

sáh u je vhodným způsobem když je nutno. P ak n ásleduje hluboká m edi­ tace v naprostém tichu na pochodu. Pokud se p am atu ji, není na cestě velkých kopečku, takže možno to všechno k rásn ě u skutečniti. Šest nebo osm lidi m ůže krásn ě kráčet po silnici vedle sebe, aniž by se vzájem ně rušili. M ohou tak é klidné rozjim ati. P a k na chvíli usednou kde se dá, sejdou se všechny skupiny jedn é družin y a d áv ají dohrom ady v ý ­ sledky diskuse. Noc strá v í na slám ě v n ějak é stodole, starém zám ku, konventě nějakém a podobné. Kdo nah léd ne do takové stodoly, vidi. ja k v kouté se čas od času zvedá ru k a kněze rozhřešujícího. N eboť studenti pokud nem ohli dom a, konají si zde svou poutní svátou zpověď. Šedesát lidí m ůže k rásn é kněz zvládnout a všem se věnovat a dobře vyzpovídat. Je n m i při těch číslech v rtá jedno hlavou, ja k možno n ajiti sto kněží. k te ří by m ohli ta k h le provázet všechny ty skupiny. Ale to m ně jen n a ­ padají takové k acířské m yšlenky nevěřícího v čísla a organisaci čišel. R anní pochod v hlubokém tich u p říp ra v y na svaté p řijím án í dovede poutníky k m ístu, kde se slouží jed na hlavní m še svátá a pak zároveň každý kněz vedoucí družiny slouži m ši svátou pro svou d ružinu. Bývá obyčejně prom lu va o sm yslu a them atu pouti, ale bylo by je ště lépe obnoviti sta rý křesťan sk ý zvyk n edělní hom ilie, k te rá p ak m im ořádné ladí celou nedělní pobožnost n a zák lad n í them a mešní. A zase p ak p o ­ k rač u je pouť v m odlitbě, zpěvu, diskusi a m editaci. P o u t provází něk o ­ lik sanitnich a u t pro un av en é a několik, k te ré vezou i nem ocně s tu ­ denty, aby se m ohli i oni ú častn iti pouti. V pondělí se p a k p o kraču je Časně zrán a v pouti až do C h artres. Po­ slední etap a se děje jen v m odlitbě a rozjím ání. S lavné S alve Regina vitá prv é objeveni se věží kated rály , k te rá se ovšem ještě něk o lik ráte ztra tí za kopečky, které se n ešťa stn ě občas v y ­ nořují. V šechny zvony m ěsta v ítají poutníky, jež p ak stěží pojm e p ro ­ sto rn á k ated rála. Mši svátou slouží k ard in á l p ařížsk ý s k rásn o u p ro m lu ­ vou, kterou letos zakončil heslem : Z vlád n ěte sv ět svým duchem , ale učiňte ze svého života, ze svého studia, ze své védy je d in é offertorium . Po mši sv a té se studenti znovu scházejí už ve volných sk u p in ách z rů z ­ ných družin k volné vým ěně názorů. P a k ještě n ásled u je n ějak á d u ­ chovni h ra, ja k letos h ra tro u b ad o u ra R uteboefa: Z ázrak T heofilův. T ak sp ojuje ta to pouť, která se stala již trv alý m a trad ičn ím zařízením katolického stu d e n tstv a jako oběť kajícnosti, jež je základem každé pouti, což vym izelo z dnešních poutí, jež se konají je n vlakem neb autobusy, a uskutečňování pracovních m ethod katolické akce. T ak n ab ý v ají tyto pouti nebývalého obsahu a nap ln ěn i i důležitosti. T aková pouť u tv rd ila stu denty v prožiti m yšlenky svátého společenství, d ala jim cenné p o ­ kyny, ja k zvládati, a posvěcovali a prom ěňovati své p ro střed í. Je st to znovuobjevení a dokonalé posvěceni i zužitkováni duchovní a naplnění starých katolických pouti. J is té je to m yšlenka dobrá, i u nás u skutečnitelná. Dnes, když se již

pom alu vžívá anketová m ethoda v práci K atolické akce bylo by dobré si povšim nout! i této velké a krásné možnosti. Je st to znovuobjevení sta ré poutnické spirituality. Není bez užitku, když m ladí lidé se vydají se svou zbožností ven. P rocházejí m ésty, vesnicem i, lesy, alejem i, vidi p řed sebou nesm írnou n ád h eru stvořeni, k terý m Bůh obdařil lidi jak o svým úsměvem . Takový zvroucnělý pohled n a Boží k rásu p ro h ře je hledání, p řem ýšleni, diskuse, m e­ ditace. Lidé se naučí také odkládali onen n eblahý individualism us, k terý se vloudil do zbožnosti přem nohých véřících, k te ří se u ch y lu jí sam i se svým m isálkem do koutů kostelů a zapom ínají, že litu rg ick é h n u tí i po­ užívání m isálků má nás stm eliti v jednotu m odlící se obce křesťanské, k te rá tvo ří ta k é celek, a jsouc od Boha jak o celek, jako rod in k a Boží, má ta k é povinnost jako celek stá t před Bohem. V takovém svátém shrom ážděni, k te ré splývá v jedné m odlitbě, v jed ­ nom hledání, v jedné m editaci, kde m už jde vedle muže a stu d en tk a vedle studentky, uvědom ují si ještě zřetelněji a živěji svou sounáležitost, své svaté společenství, k rásu toho společenství a závaznost vůči tom uto společenství i vůči těm , k te ří jsou k něm u ta k é povoláni a ještě do něho nejsou začleněni. N esněm e ovšem, že nás bude hned několik tisíc. Z apom ínám e p ři všech svých počinech a napodobování cizích vzorů, že je objevujem e až na vrcholu jejich vzrůstu, a že všechna tato díla zrála pom alu ja k jsm e vi­ děli: jeden, p atnáct, sto, t i s i c. . . Věci Boži obzvláště zraji pom alu jako k vas a jako hořčičné zrno. To jsem řekl, totiž zčásti opsal, a protože jin ý je, k te rý házi m yšlenky a jiný, kdo je provádí, teď nech ť se nékdo u jm e této m yšlenky. N em usí b ý t u skutečněna jen studen ty, nebo n ejp rv e stu d en ty . Cím více našim i skupinam i bude provedena, tím lépe. S. B.

S k r a b a l u v p ř e k l a d N o v é h o Zá k o n a V nej bližší době začne D om inikánská edice K ry stal rozesílat dílo, o k te ­ rém se pracovalo léta. J e to p řek lad N ového Z ákona z řeckého originálu. P ořídil ho absolvent B iblické školy v Je ru sa le m ě D r Pavel Škrabal, k te rý r. 1936 dosáhl hodnosti licenciáta P ísm a svátého, když složil p řísné zkoušky před papežskou Biblickou komisí v ftímě. — D ostalo se mi té cti a radosti, že jsem mohl bý t od sam ého začátk u při té těžké, ale krásn é práci, n ejdříve jen jako pozorovatel, od r. 1943 p ak jak o jazykový spolu­ pracovník. Od léta 1946 byla to spolupráce p o drobná a soustavná. Co tedy o tom to díle říci? — Je na bíle dni, že základní sm ěrnice pro přek lad byla: P odat co n ejv ěrn éjší český obraz původního zněni. N ebývá to n ik te ra k snadné při žádném poctivém p řek lád án í, ale u p řek lad u P ísm a se ty obtíže ještě daleko zvětšují. M ám e totiž p řed sebou tex t

sta rý dev aten áct set let; jed n á často o věcech velm i vysokých a záh ad ­ ných; au to ři jsou lidé se židovským způsobem m yšlení a v y jadřování, i když píšou řecký; jejich jazy k není čistá klasičtina, n ý b rž je to obecný d ialek t koinè, prom íšený aram ejsk ý m i prvky. P rotože m ám e co d ělat s kniham i, k te ré jsou inspirované slovo Boží, nelze z te x tu nic u b íra t ani k n ěm u nic přičiňovat, že by si tim p řek la d atel snad u snadňoval práci. N eúchylná zásada při p řek lád án í zněla: S tále se těsně p řid ržo v ati textu, i kdyby to snad někdy mělo za n ásled ek jistou jazykovou n e u h la zenost. Z řetel věcný je zde první, kdežto hledisko estetické nem á tak o ­ vou rozhodující důležitost. Jiný m způsobem se překlád al te x t a jiným jsou psány poznám ky (dosti hojné). V yplývá to z věci sam é. Evangelia, zvláště synoptická (sv. M a­ touš, M arek a Lukáš), p řed sta v u jí n ám prosté katechese pro obyčejný lid. M luví řečí jadrnou, lidovou, d áv ají před nost spojením so u řad n ý m před podřadným i. To vše bylo tře b a v y já d řit i v p řek lad u : n ev y b íra t — pokud možno — slova neobvyklá, povznesená, knižní. M asaryk kdysi řekl (v Č ap ­ kových Hovorech), že evangelia vonějí realitou. P roto p řek la d atel nesm í p o u štět s mysli, že je při nich n a m ístě spíše řeč n estrojená, lidová, názorná. — V poznám kách se však už snese — a někdy je i n u tn ý — jazyk vědecký s přim ěřenou dávkou slov knižních; vždyť je to p o p u larisovaný vědecký výklad, a ten se neobejde bez delších v ětných staveb. To jsou věci sam ozřejm é, n etře b a je dokazovat. P řek lád ali jsm e te x t řecký; ale aby se vystihl přesný sm ysl, bylo n a ­ prosto n u tn ě neustále m ít zřetel k vědeckým přek lad ů m a v ý k lad ů m Písm a svátého. N ejvíce jsm e sledovali p řek lad y a výklady francouzské (sbírka É tudes bibliques a L a sainte Bible — P irot, Clam er) a italsk ý překlad a výklad Salesův a G ram aticů v; p ři těžších m ístech jsm e n ah lí­ želi i do H ansteinova něm eckého vydání v Bonnu i do sb írk y H andbuch z. N. Test. v T übingen. S tálý ohled jsm e měli ovšem na V ulgátu; ta podává řecký te x t m a teriá ln ě přeložený do latiny. U stavičně jsm e p ilné sledovali též novější dom ácí vydání buď celého N ového Z ákona nebo jeho částí: S ýkoru, H ejčla, 2ilku, M erella, Cola, M iklika a Zlatoše S u r janského (slovenský překlad). Přitom jsm e se snažili neodchylovat se zbytečné od naší biblické jazykové tradice. Casto ovšem k sam o statn ějším u po­ stu p u v p řek lád án i n util zřetel věcný (na př. »lupičský pelech« m. »peleš lotrovská«), jazykový (ku př. »ohavná spoušť m. ohavnost zpuštění«; »ochrnutý« m. »ochrnulý«), estetický (na př. »chlapcomilci« m. »ti, kdo sm ilní se stejný m pohlavím «) nebo aspekt jasno sti (na př. »poklesnete přes mne« m. »pohoršíte se nade mnou«) a libozvučnosti. V celém No­ vém Zákoně, zejm éna v evangeliích, jsm e se zásadně v ý h ýbali prechodníků m (jen asi d v a k rá t třik rá t nám proklouzl), protože jsou to tvary, k te ré v lidové m luvě (a z N ového Z ákona hlavně evangelia jsou ta k psána) už tém ěř nadobro vym izely (až na m alé zbytky v m oravských nářečích). — P roč bylo někdy zvoleno to neb ono slovo, len neb onen

způsob vyjadřování, to nam noze obyčejném u čten áři unikne. Jen odbor­ ník m ůže posoudit, zdali ty n ék teré nové způsoby p řek la d u jsou v hod­ nější a vzhledem k nynějším u význam u onoho slova p řesn ější než ty, který ch se dosud na těch m ístech užívalo. Ř ekli jsm e, že jsm e při p řek lád án i v y b írali slova lidová, nestrojená, názorná. P řesto v šak jsm e občas připustili i slova knižní, jak o na př. »nýbrž«, »jej«, »poněvadž«, a to h lavně kvůli stříd á n í, abychom se vyhnuli jisté jednotvárnosti. T řetí osoby sing u láru j e s t jsm e užili obyčejně jen tam , kde následující slovo začíná souhláskou j; důvod byl, aby se tex t lépe vyslovoval. (Zřetel libozvučnosti se tad y nesm í opom íjet, protože Písm o se i předčítá.) J e š tě p á r slov o nových v y jádřeních n ěk terý ch míst. S hora už dotčené »poklesnete přes mne« m. »pohoršíte se n ad e mnou« m á o právnění v řec. dxávScdov ; znam ená překážku, p res k tero u člověk zakopne a klesne (nebo m ůže klesnout); bylo třeb a užiti tohoto nového term ínu, protože »pohoršit se nad někým « znam ená dnes »být ja t nelibostí nad někým«. A ten sm ysl přece nem ají slova K rista P ána, ja k se dosud p řekládala: »Této noci se všichni nade m nou pohoršíte«. — Jin d e jsm e to dxarSaU^co přek lád ali »být kam enem úrazu«: »Jestliže se ti tvé p rav é oko stáv á kam enem ú r a z u . . .« — D ávám e vždycky »vějačka« m. dosud obvyklého »vějička«; na vějičku se totiž chytají ptáci (v tom sm yslu je to slovo béžné), kdežto v evangeliu jde o lopatu, kterou se p ro v ív ala d rť z roz­ m ačkaných klasů, zrní a plev. — Ze S k rab alo v a p řek la d u se ta k é z tra ­ tili »zákonici« a byli nahrazeni výrazem »vykladatelé Písm a«. — Někdo se asi pozastaví n ad »abecedou světa« v listě G alatan ů m . Dosud se to s l o v o p ř e k l á d a l o »živly«, »počátky«, »prvopočátky«. P rotože na tom m ístě jd e o výraz, k te rý vychází z význam u »základ n ějak é védy«, »prvouka«, p řiklo nili jsm e se k tom uto (snad odvážném u) p řek lad u , p ro ­ tože v tom sm yslu se slova »abeceda« hodně užívá. A ještě na jednu věc upozorňujem e. V lastní znění Písm a není nikde rušeno nadpisy, odkazy k souběžným m ístů m a vysvětlivkam i. To v še­ chno je zařáděno pod čáru do poznám ek, aby sv átý tex t nebyl n ik terak rušen lidským i dodatky. Pom ůcky, kterých jsm e nejčastěji užívali, byly tyto: P říru čn í slovník jazyka českého (A—R, 5 svazků), p řebo h atá to stu d n ice dnešního spisov­ ného jazy k a a poučení o něm ; V ášův — T ráv n íčk ů v Slovník jazyka českého (III. vydání); ten sloužil pro rychlou inform aci h lav n ě u hesel, ke kterým je ště nedospěl P S JČ ; hodně nám pom áhal i Ja n k lů v -S ie b en scheinův P říru čn í slovník něm ecko-český, zvláště svým p řeh o jn ý m výběrem synonym , rčení a obratů. Z cizojazyčných slovníků to byl Z orellův Novi T estam ensti lexicon graecum , B au erů v W örterbuch zum N euen T esta­ m en t a T he v o cab ulary of th e G reek T estam ent, M oulton-M illigan. Je n »Boži d íla jsou dokonalá« (Dt 32,4), o lidských to říci nelze. To m usím e m ít na pam ěti ta k é p ři čtení tohoto p řek lad u . I když jsm e si

dobře vědom i, že mu byla v ěnována létá usilovné práce a m im ořádné péče, přece jistě bude možno tex t i výklady vylepšovat a zdokonalovat. A to bude úkol, radostný a milý, pro d ru h é — bohdá — vydáni. D r O n d ř e j M. P e t r u O. P.

Kř e s ť a ns ká hrdost (Věnováno s. M iroslavě Terezii.) Velmi m noho se už napsalo, nam luvilo, nakázalo o k řesťan sk é pokoře, veliké ctnosti, n u tn é ctnosti. Ale jedno slovo jako by nebylo vůbec v k ře s­ ťanském slovníku. K řesťansk á pokora by však často p o třebovala vedle sebe sestru ste jn é význam nou, a ta to sestra se jm en u je k řesťan sk á hrdost. Teď se asi někdo vypne a honem si bude vzpom ínat, nač m á b ý t hrdý. Aj, k u ltu ra , ktero u k řesťan stv í vytvořilo, reform y m ravů, refo rm y soci­ ální. velkolepá díla ch a rita tiv n í — opravdu, m ám e nač být hrdi. Ale ne! To nem yslím , to není hrdost. To by bylo leda sebevědom í. A sebevědom í je bohatě. Ital m á na to dobrý výraz: uom o pieno di se — člověk plný sebe. To není hrdost, to je hloupost. H rdost je chudá, ta k chudá jak o skála, k te rá nic nem á a o nic nestojí. N edbá o h rst zelené, k te rá se p ř i­ ch ytila jejích tv rd ý ch boků. Ta zeleň leda vyhlodá novou rá n u v jejím těle, ale nic jí nedá. S kála ji n ep o třeb u je. Má však, má — výšiny, do který ch ční slunce, blankyt, m lhy, blesky, hvězdy a k rálovskou noc. T aková je i křesťanova hrdost. Nezáleží na tom, co zdobného může p řiv ěsit ke svém u jm énu. Ale k řesťan by m usel být hrdý, i kdyby toho všeho nebylo. To je hrdost těch, kteří nesklonili své šíje p řed Baalem h rdost lidí zahleděných do slunce, zahleděných hluboce do Boha, zakles­ nutých do Boha a tkvících v něm jak o sk ála zary tá do výšin. T ak hrdý je křesťan, k te rý ví, kom u uvěřil. Je h o celá h rd o st je K ristus, Bůh. I kdyby tu stál docela sám , i kdyby nikdo a nic k rásn éh o a slavného se nepojilo ke k ře s­ ťan ství; ba, kdyby bylo možno, žc by on sám byl p rv n í a jediný, k terý uvěřil, ste jn á by byla jeho hrdost, neboť on je zaklíněn do K rista. Co na tom, v ja k é podobě! K ristus — žebrák nebo K ristu s — K rál, K ristu s v í­ tězný nebo K ristu s pronásledovaný, co na tom, K ristu s vždycky. Ne plody, ne dary, ne výsledky, ale K ristu s sám. J e dobře, když n ám dává vidět všechny nedokonalosti, slabosti a ubohosti naše, i toho, co k řesťan é vykonali. To nás ode všeho zvedá. N utí nás zahledět se do Něho, zarý t se do Něho, a jen jim m ěřit všechno. Vím, kom u jsem u v ě ř i l . . . K řesťanova h rd ost netkví v citu, ale ozve se tam , kde se v tírá lísavý hlas: To všechno, podívej se, to všechno ti dám , je s tliž e ... Co mi chceš dát! Chceš n ah o ru na skálu n av ršit h ro m ád k u pisku, nebo tam chceš za­ sadit pam pelišku?

H rdost je chudá a velkolepá. Ale rozum ěj, ne pýcha, hrdost! Pýcha je nadutá, hrdost je pokorná. Stojí, mlčí, trvá, ale nehlučí, nikam se n e­ hrne, nikým nepohrdá. S kála tak é se sebe n estřásá stéb la tráv y , k te rá se na ní m ísty zachytí. K řesťan sk á h rd o st není tv rd á a p u ritán sk á, d ro b ­ né přívěsk y jí nejsou k necti, aniž ji uráží neklidný a nestálý rákos lid ­ ských bytosti rozkolísaných a ustrašených. K řesťan o v a hrdost nesm i dep­ ta t ty, k te ři m ají duši rákosovou, ale m usí b ý t silou, po k te ré se m alé dušičky dostanou kousek n ad zemi, tak jako po úbočí skály se lidský červík v yšp lh á do výšin, kam by se jin a k nedostal. K řesťanova h rd o st slouží; a pokorně; i těm nejm enším ; i tehdy, když ji ve své m alichernosti zbičují; i když ji na k říž přibijí. Co na tom! Vím, kom u jsem u v ě ř il.. Skálo, sv á tá skálo čistých hor! sJ

Me z i n á r o d n í r o z p r a v y v S a n S e b a s t i a n o Biskup z V itora ve Š panělsku pořádá již ra d u let zajím avé m eziná­ rodni rozpravy mezi katolíky, p říslu šn ík y n ejrú zn ějšich národnosti. Tyto ro zpravy m ají způsobiti duchovní sblížení a v zájem n é porozum ění k ato ­ líků n ejrůznějších zemí a národů. Jso u pozváni pracovníci ze všech n á ­ rodů a každý m luví o práci a snahách a úspěších či těžkostech katolické C írk ve a katolického učení ve své zemi. Od 9. září do 15. byl konán letošní kongres, k te rý shrom áždil 110 ú častníků z 15. národů. L idská osobnost podle katolického učení. P rá v a a povinnosti lidské osobnosti. To bylo základní them a všech konferenci. Byly p ro b rá n y i politické zá­ sady ja k je v y jad řovali papežové ve svých projevech a pokynech od Ř ehoře XVI. do P ia X II. K onference byly sh rn u ty do nálezu, že práva jedince i celku jsou vždycky spojeny nerozlučné a nejlépe jsou zajištěny na základě řád u hodnot Bohem stanoveného. K onference vypracovala skvělou resoluci o lidských právech. S. B.

Kr i s t o n o š i P. Jam es K eler v A m erice založil zvláštní sdruženi. N azval je K risto­ noši. Bylo založeno po první světové válce a u sk u tečň u je m nohé úkoly K atolické akce. Je st to zvláštní sdružení. Členové nejsou nikde zapsáni, n eplatí p říspěvků, nescházejí se a přece m ají p ro n ik av ý vliv na veřejn ý život. Členové m ají několik povinností. N ejprve m odliti se za všechny lidi a za vše­ chny potřeby všech lidí. Nikoho nevylučují ze svých m odliteb a nikom u je zvlášť neslibují. O bjím ají prostě všechny lidi. P ak je tu dru h ý úkol. M ají povinnost vn ášet všude lásku. Členové tohoto sdružení se zavazují, že se budou snažit účinně m ilovat zase všechny lidi, i n ep řá tele a nikdy nikoho nepokládat za nepřítele, nýbrž o všech dobře m luviti,

všem podat pom ocnou ru k u a všechny n abádat stá le k lásce všech ks všem. M aji dále rozšiřovat ve svém okolí zák ladn í prav d y : Že je jed en Bůh. D ále v íru v Ježíše K rista. Bohočlověka a V ykupitele. D esatero, d ů sto j­ nost každého člověka, lidská p ráv a od B oha vycházející a ú ctu ke každé a u to ritě rodinné, stá tn í i církevní. T yto p rav d y m ají šířiti všem i dobrým i pro střed k y ve svém okoli. P ro to se obrací sdružení ja k n a dělníky, ta k na in telek tu ály , aby každý na svém m ístě a ve svém p ro střed í se snažil přin ésti K rista svým b ra t­ řím , k te ří jej je ště neznají. M odlitby m ají zúrodňovat toto poselství a láska ke všem m á probouzet apoštolského ducha v těchto K risto noších. H nutí se šiří m nohým i časopisy, do k terý ch členové píší. Dále také p řednáškam i a hlavně osobním stykem . Braito

P ř í r u č k a pro mi s i o l o g i i Tyto dny vychází v Rimé: U nione m issionaria del Clero, V ive di P ro ­ paganda 1. - Rom s p říru č k a ke stu d iu m isiologie z p era M sgre S averio P avento, ú řed n ík a »Propagandy« pod titu le m : La chiesa m issionaria. Dílo jed n á o m yšlence a m etodách katolických misií, o jejích organisací a prostředcích. P oučete se o dějinách misií, o dnešním ro zv rstv en í misií, o účasti řád ů na misiích. K niha bude dobrou příru čk o u pro p řednášeni a stu d iu m m isiologie pro theology, kněze i laické m isijní horlitele. O. R.

V e š l é p ě j í c h s vát ého faráře arského Život každého apoštola je nap ínavým rom ánem . T akovým je i život am erického fa rá ře P. H uga z farnosti S an A ntonio z T exasu. P ět jeho předchůdců ztroskotalo v této v ykřičené farnosti. Č tv rt sv. Anežky, kde sto jí fara, je předm ěstím m ěsta San A ntonio, b y la pelechem g an g ster ským. B anditi terorisovali a znem ravňovali celou čtv rt. V otcovském rancho n aučil se Don Hug k ro tit divoké koně. P ak se dal do výchovy svých zdivočelých farníků. Byl m užem slova, ale i pěstí, kterým i dovedl k ro tit gangstery, obtěžující jeho ovečky. Pom alu vyčistil celou čtv rt. Uměl si najiti cestu k srdcím zp u stlíků a p řiv ésti je pom alu na pravou cestu. N ejd říve se věnoval opuštěné m ládeži. Ja k o nový Don Bosco nebo jeho sp o lu b ra tr F lan n ag an shrom áždil kolem sebe k lu k y a děvčata z ulice. O tevřel jim cestu do Školy, kterou pro né zřídil. Zbudoval pro ně i h řiště a rek reačn í střediska. Získal obětavého lékaře, k te rý zvedal úroveň i po strá n c e hygienické. Z řídil b ezplatné lék ařsk é poradny. P ři-

táhl sociální sestry a ošetřovatelk y nem ocných. Zvedal úroveň h o sp o d ář­ skou, když se sta ra l o zajištění dobré práce pro lidi jakoby vyřazené. J e denně návštévou všude, kde jsou nem ocni, sta li, opuštění, chudí nebo hříšníci. N evynechá ani jednoho nem ocného, o puštěného nebo s ta ­ rého. J e otcem i H indů a Č íňanů, k te ří zaplňovali kdysi bídou jeho čtvrt. V elitel policie m u p řinesl divný d áre k a p ro jev vděčnosti za vyčištěni čtv rti od g angsterů : revolver. A prohodil poznám ku, že m u nese »čestný revolver« jakožto jedenácté přikázání. F a rá ř poděkoval za pošetilý d árek a prohlásil, že on již vystačí jak o až dosud s obvyklým i d e s e ti.. S. B.

■H ä m s P R R c o u n n Be z Boha Není pravdou, že by člověk nem ohl u sp o řád a t zemi bez Boha. To může, ale ihned ji uspořádá p ro ti Člověku. P ro ti jeho n ejv ětší touze, n ejp alči­ vější žízni. To ukázal D ostojevskij, k terý je jed en z n ejvětších proroků naší doby; největší proto, že dohlédl až na dno všech řešen í země, života a člověka bez Boha. T ragika totiž záleží v tom, že okam žikem , kdy se popře Bůh a začne se p o řád at sv ét bez Boha, je Člověk nastolen n a m ísto Boži. Je d n ak chce člověk n ah ra d iti velikost m oudrosti Boží, jed n ak čeká od člověka, od sebe i od druhých něco nadlidského, m ístobožského. A tohle p rep jetí tětivy lidstvo dlouho nevydrží. N evydrží také d rže t ta k dlouho n am ířen ý svůj luk, když je ru k a p odpírána jen zase lidskou rukou. To se totiž brzo unaví. P ro k líti lidské sobectví a v rh a t člověka jen sm ěrem ke společnosti žádá v íru v božství této společnosti. A jest jed na společnost s božským r á ­ zem a to je společnost společenství K ristova, rodina povolaných za Boží děti. J e zcela zbytečné a naprosto neúčelně a i n ere n tab iln í všechno poddolovávání této společnosti. N aopak živé prožití, uchopení do důsledků všech závazků plynoucích z tohoto společenství a z této společnosti vůči všem potřebám lidským i časným může d á t velm i silné podněty, důvody a závazky ke všem u pozvednutí lidské společnosti obecné i státní. N áboženství k řesťan sk é neodvádí od tohoto světa, nýbrž nap lň u je, vyvrcholuje život na tom to světě. P rá v ě čím více se člověk drží nebe, tím p evněji sto jí na zemi. K řesťan stv í učí, že tím to životem , na této zemi, uskutečňováním k o nk rétní lásk y ke kon k rétn ím bližním v k o n k rétn ích případech se p řip ra v u je m e na onen život; lásk a k Bohu nem ůže odcizo-

v ati lidi lidem a jejich povinnostem , nýbrž je naopak vede k n ejú čin nějŠi lásce k bližnim u z důvodů p rá v ě nejhlubšich, protože božských. Ja k by totiž m ohl k řesťan vědom ý podstaty křesťan sk éh o učeni o n a­ šem povoláni k Božímu synovství v Jednorozeném Synu Božím, Ježíši. J a k bychom m ohli vykořisťovat, utisk o vat Boží děti, co bychom neudělali pro Boži děti? Braito

Různos t i a různi ce M nohé dobré k řesťan y znek lid ň uje různost názorů, m ethod a p ro stře d ­ ku v h ledáni duši. přesvědčování nepoučených a v budováni království Božího. Vim ze zkušenosti, kolik lidi dobré vůle trp í těm i různostm i. Tedy n e j­ p rv e co jest to různost mezi křesťany , jak é jsou d ru h y této různosti, k te ré různosti jsou znepokojující a kdy? N ejprve rozlišm e různosti a různice. Různosti jsou dán y nedokonalostí a nedostatečností lidskou. Není a nebylo na svétě velikána, k te rý by všechno vyřešil bezvadně a do všech m ožných podrobností, takže by se nedalo už nic nového n ajiti, říci, novým způsobem řešiti. P ro to vždycky se mohou a m usejí noví lidé pokoušeti o nové, lepší řešení. Ta řešení jsou někdy lepší v každém ohledu, někdy v n ěkterém , někdy tak é v žád­ ném. J e přirozené, že držitelé starý ch nebo dosavadních řešení pokládají pokusy o nové řešení, nebo školy nových řešení n a útok na svou učenost, m oudrost, prozíravost anebo i p rav o v ěrn o st nebo i osobni dokonalost. M noho ovšem tak é záleží na tom, jak se takové rů zn é názory podávají. K dyž jsou provázeny podezíráním , pošklebky a urážkam i, poťouchlým i narážkam i, je pochopitelné, že se postižení n etv áří p říliš rozradostněni, že se b rán i nejenom urážkám , nýbrž i novotám , k te ré jsou do nich za ­ baleny. T ím spíše, tv á ří-li se nositelé a n av rh o v atelé jak o zachránci viry, nadpřirozeného sm ýšlení, správného řeholního nebo kněžského ducha. Tak se p rom ěňu jí různosti v různice a vznikají hořkosti lidem , k te ří toho nezasluhují, aby se nad né někdo vypínal, dával jim znám ku z m ra ­ vů nebo z pilnosti nebo pravovérnosti. N ejvětší zlo, k te ré působí lidem budící různosti jsou zápasy v n itrech postižených proti pokušením k netrpělivosti, urážlivosti a k u rážen i a k pom stychtivé náladě. N ěkteří lidé slabšího duchovního základu tak é tom u pokušení podléhají a splácejí stejn o u m inci, někdy i ostřejšího ražení. Z toho p ak plynou osobni boje, osobní nevraživosti, nevraživosti a n ap ětí a n eláska mezi skupinam i lidi, mezi různým i řády. T voří se pak řady. přívrženců a odpůrců s obou stran. A pak zas různice se otupí, opotřebuji, rán y se zvolna zaceluji. Ale. zůstáv ají stále různosti, rů zn é školy a různé m ethody. M noho jsem přem ýšlel o téchto zjevech, protože se mě osobně Často

d o týk aly a dotýkají. Někdy by měl člověk takov é sm iřovací záchvaty a řekl si: U stoupím tedy úplně, když se n ejed n á o p o dstatn é věci. Ale to by byl sm utný a sm rtonosný omyl. K dybychom šk rtli všechny různosti, spory a diskuse, nedostali bychom se dále v m nohých otázkách. Různosti n u tí oba tábory co nejhlouběji pro b ád at a co nejdok o n aleji prop raco v at danou otázku, co nejvíce podezdit základ vlastn ího řešeni. T ak jsou v še­ chny spory různých škol a m ethod a p ro střed k ů v C írkvi potřebné a plodné. Je n se m usím e n au čit nepodezírat, nekaceřovat. n eu rážet d ržitele opač­ ných m íněni. A tu jsm e u nejtěžšiho já d ra celé věci: V šichni polem isté by si měli m im ořádně uvědom ovati povinnost lásky a stan o v iti si a obnovovati si sm ysl diskuse, totiž lásku hledající porozum ění, lásku k p rav d ě a k lidem, pro které prav d u hledám e. P ra v d a není na vzduchoprázdném prostoru. Bůh je jejím průvodcem . A le tentýž Bůh je i průvodcem lidí. A tu pravdu hledám e práv ě pro své bližní. N esm ím e h led at prav d u jen pro pravdu, jen pro sebe, nýbrž, abychom jí lépe poznali P rav d u a do­ konaleji jí mohli o bohatit bližní a p řivésti je k ní. Kdo jin ak p ěstuje diskuse, je pok ry tec nebo h rubý, je šitn ý sobec. A ten také bude vn ášet různice mezi lidi se svým i různostm i názorů. M imoto si m usím e uvědom í ti, Že obyčejně nebo velm i často nositelé různých názorů jsou nositeli jed no stejné svatosti, že různé názory v y ­ chovaly ke stejn é svatosti. S tejn é podstatou. Měla různý, odlišný ráz, ale byla to jedn a svatost. Ty různ é názory jsou totiž nakonec vyváženy s te j­ ným i společným i obecným i pravdam i, jichž jsou nebo ch tějí být v ý k la­ dem. P odstata byla jim i osvětlena jakoby reflek to ry s různých stra n a teprve po staletích se ukáže, které osvětlení bylo přirozenější, k te ré více osvětlovalo a více pronikalo do hloubky osvětlovaný předm ět. U n ěk te­ rých růzností se to dozvíme až na věčností. Ani počet přívrženců nerozhoduje, protože n ěk teré školy m ají více přirozených prostředků, více oficielní přízně, více privilegií, více mož­ ností vychovat si své stoupence. N ěk terá řešení jsou lidem p řístu p n ější, více jim vyhovují, jin á zase jsou p rak tičtě jší a úspěšnější po strán ce snadnějšího nam em orování. Ani to neni rozhodujícím důkazem pro v ý ­ lučnou správnost. T aké není záruk ou dom nělá logická důslednost. Stačí k o lik rá t m alá logická chyba, těžko p o střeh n u teln á a proto skoro nik ý m nepostřežená a takový názor se zdá b ý t skálopevný. Tu nezbývá hledačům prav d y a d ržitelům to lik rá t nepopulárních, potleskem anebo opisováním z knih do k n ih nepoctívaných názorů než dále hledat, ček at a trp ěliv ě h á jit a držet svou školu a své m ínění. B udoucnost ukáže, k de byla pravda. O statn ě tady úspěch neznam ená všechno. N aším náboženským , duchovním , naukovým životem hýbe Duch svátý a ten působí ne velikosti, mocnosti u rčité školy, n ý b rž sk u -

tečnou pravdou, kterou háji. v yklád á třeb a několik osam ělých vykladačů pravdy. T ak nám nezbývá, nám lidem zastávajícím různé názory, školy a m ethody než p robíhat dále šachtam i pravdy, každý svým sm ěrem a každý se snažit vynést na povrch co nejvíce ze svého výtěžku. Ovšem, to neznam ená vyznáv at a h á jit skepsi anebo agnosticism us, nem ožnost d o b rat se pravdy. M ožnost staleté různosti názorů, m ethod a škol neplyne z nem ožnosti poznati p ravdu . T y různosti se n etý k ají po d ­ staty pravdy, nýbrž různého jejího výkladu, u p latň o v án í v životě. T ýkají se osvětleni, v ýk lad u a upotřebeni tajem stv í, životního postoje k nim. A zde budou m ožnosti a různosti do nekonečna a po sta le tí mohou tu býti nejasno sti ve výkladu, v pokusech osvětlení anebo zasazení do ži­ vota. T y různosti jen víc a více osvětlují ta jem stv í s různých stran, n u tí k usilovném u sestupování do nich s různých stran . P roto, buď tež požehnány různosti, ale proklety různice, protože rů z ­ nosti pom áhají osvétliti pravdu, různice pom áhají ji zatem ň o v at osob­ ním i nebo řádovým i nebo skupinovým i zájm y a hledisky. Po sm rti, až odevzdám e své kostry Božímu rozhodčím u, pak si koneč­ ně podám e ruce, usm ějem e se na sebe a podám e si ru ce — n a věky. K dyž si budem e moci říci: D obrý boj jsem bojoval, v íru z a c h o v a l. .

Kde j s o u dva n e b o tři s h r o má ž d ě n i ve j m é n u mé m P án je zvláště s těmi, k te ří se shrom ažď uji v jeho jm énu. Je st s nim i zvláště, protože pochopili jeho volání, abychom nezůstávali sam i, a b y ­ chom se nem odlili sami pro sebe sam é jenom . J e s t s nim i, protože je všude tam , kde je shrom ažď ující v ira a láska, protože On je působí svou milostí. J e s t mezi nim i, aby je je ště více spojoval, aby jim dával ještě bohatěji prožiti posvátnou jedn o tu mezi n ám i všem i v Ježíši K ristu. On je u pro střed nás touto jednotící obětavou láskou, láskou, k te rá je všeho schopna pro b ra try své. On je upro střed nich, aby je obzvláště 'posvěcoval, protože nakonec všechny m odlitby m ají v tom vyústiti, abychom došli k Bohu, abychom objali Boha, abychom se p řitiskli k něm u. Toto svaté společenství v Ježíši K ristu , pozvedá každé p řá te lstv í a k a ž ­ dou lásku, v níž se scházejí dva v e jm énu P áně. Toto svaté společenství d áv á tu šiti v d ruhém Ježíše K rista a jeho život, jeho m ilosti, jeho lásku a jeho povoláni. T ak roste úcta, k te rá je záru kou a zachovatelkou každé lásky. T ak se nikdy nedoberem d n a lásky, tak n ik d y láska jak ák o liv n e ­ může zevšednět. A nakonec je P án u prostřed těch, scházejících se v K ristu tak , že se tito lidé prom ění v podobnost s K ristem , že se to scházejí dva lidé po-

dobni K ristu, naplnění K ristem , jedním K ristem . T ak se scházejí v tom co je podkladem a zdrojem nejhlubši a n ejživotnější jednoty. T ak n a ­ konec se dovršuje, vyvrch o lu je tato svata jednota, aspoň v těch dvou . . . Braito

Aj, já p o s í l á m vás Bůh a C írkev posílají vyvolené lidi do dalekých k rajin , nebo mezi je jich b ra try , aby jim zvěstovali poselství K ristovo. T ak rozlišujem e misie zahraniční a dom ácí. Z nám e m isie ve věřících k rajích k věřícím lidem a p ak m isie mezi evropským i pohany, a znám e poslání laiků do jejich prostředí, k jejich sp olubratřim . O m isiích se dnes m luví podobně často a podobné nep říp u stn ě rozšířeným způsobem ja k o o apoštolátě. M isie znam ená ú ředn í poslání, úřed ní pověření C írkvi zvěstovati ev a n ­ gelium Ježíše K rista. M isionář chce všechny o b ohatiti blahou zvěsti, u tv á re ti jejich život podle ní a shrom áždit! všechny lidi do jednoho K ris­ tova ovčince, do jedné rodiny povolaných za děti Boží, do jednoho k r á ­ lovství Božího. T ato obecnost shrom áždění vyžaduje si od toho, jenž je poslán, jak o p rv n í vlastnosti, aby se um ěl přizpůsobit lidem , ke k terý m je poslán. S v atá Stolice zd ů razň u je stá le důležitou m yšlenku odevropisovat misie, vžit jim poslední zdání jak ési kolonisace. M isionáři m usejí u m ět si vážiti všech národů, všech ra s a všech k u ltu r. To platí i o m isiích katolické akce, o každém apoštoláte u nás. N esm ím e jen stá le povzdychávat po středověku, po gotice a odsuzovat dnešní dobu. A ť je jakákoliv, je to n a š e doba, dala mnoho, v y trp ěla mnoho, snažila se m noho a docílila mnoho. Myslím, že řad a neúspéchů v dnešní době plyne p ráv ě z oné cizoty, s jakou se chovají katoličtí zvěstovatelé k dnešní době. Jistě se nesm ím e přizpůsobiti tom u, co je v naši dobé špatného, n e ­ zdravého, ale naše doba nem á jen šp atné a jen nezdravé. Má ta k é m noho otevřených otázek, na k te ré ti, k te ří jsou vyslaní k duším , neodpovídají pravidelně, protože se ty otázky ve slušných, hodných dobách nekladly. N ěkteří jsou zřejm ě rozpačití, když ne rozm rzelí, že se u rčité otázky v ů ­ bec kladou evangeliu a jeho zvěstovatelům . V tom nezáleží obecnost a jednota C írkve budou-Ii všichni uniform ováni, n ý b rž jed n o ta C írkve si vyžaduje, aby všichni p řija li jednu viru, jedny svátosti, jednoho K rista a aby do této svaté jednoty přinesli všichni co m ají svého. Je n tak m ůže bý t vybudováno ta jem n é K ristovo tělo, jestliže každý národ, každá doba a každý člověk je obohatí, doplní, zdokonalí svým vlastním . T ak se m usím e um ět přizpůsobit lidem a době. E vangelium samo p ři­ způsobit nelze, ale lze přizpůsobiti jeho hlásání, způsob jeho zvěstováni. K aždá doba má svůj způsob vním ání, ch ápání a v y jad řo v án í. Toho si m usí b ýt dobře vědom i zvěstovatel blahého poselství K ristova. N ěkteří se dom nívají, že stačí jen o třásti lidm i skrze své poselství.

Nestačí. Je třeb a je prom aniti, a proto přivésti ke K ristu , který jediný dovede a m ůže prom ěniti od základu lidi. My jim m ůžem e jen toho K rista přibližiti, ukázati a zp rostředkovat jeho m ilost. P roto nesm ím e p řip o u tá v at lidi na sebe, tvořiti si z nich svou svatozář, k r u h svých c ti­ telů a pochlebniků, nýbrž jen ke K ristu je m usím e vésti, stále těsněji, stá le blíže ke K ristu a dále od sebe. Neboť, když jsm e posláni k lidem s poselstvím K ristovým , je st to něco závažného, nejenom že jim chcem e něco zvěstovat, nýbrž chcem e u skutečni ti v nich nějakou zm ěnu. D ů­ ležitou zm ěnu. Chceme, aby žili podle toho, co jim zvěstujem e. P ro to p o třeb u jí ti, k terý m zvěstujem e K rista viděti na nás, ja k se žije z K ris­ tovy pravdy. To ale m usím e m iti Boha. K rista a život. P ak se obrátím e s celou svou snahou nejenom abychom získali n ě ­ koho pro své řady, aby se přih lásil k našem u vyznání, vstoupil do naší C írkve, nýbrž, aby se především otevřel K ristu. K ristu s přece p ro to přišel, abychom m ěli život a abychom jej v hojnosti měli, abychom byli zk rá tk a a žili jak o vykoupení. Je n p ro to jdem e k lidem, jen proto jsm e k nim posláni, abychom jim zvěstovali vykoupení a přivedli je k něm u. J a k slovo m isie tak apoštolát a apoštol v y ja d řu jí jeden společný kořen, skutečnost, že jít h lá sat evangelium nem ůže každý, nýbrž jen len, kdo je poslán. Spasitel sám vy b ral apoštoly a poslal je s poselstvím svého králo v stv í a svého vykoupení. On sám nazval své vyvolené učedníky vyslanci, poslaným i, apoštoly. D uch svátý na ně sestoupil okam žik před započetím jejich úkolu vyslanců K ristových k duším . Ve svém základě je st ap oštolát a m isie vysláním , posláním Božím. T ak to p rav í již sv á ­ tý Ignác z A ntiochie, když píše k F iladelfským : K ristu s je bran o u Otce, kterou vcházejí A braham , Isaac, Jakob , proroci a apoštolově a celá C ír­ kev . . . To všechno vede ke spojeni s Bohem. Je stli m á apoštolát za úkol p řiv ésti lidi k Bohu, m ůže v ycházet jen z Boha. Musí B ůh sám vyvolit) člověka k tom u, v y stro jiti jej k tom u a poslati jej. P roto Bůh zd ů razň u je tolik C írkev, že veškerý apoštolát, ať kněžský nebo laický, m usi b ý t h ierarchickým , ve svátém spojení s Církvi, kterou K ristu s založil a k te ré svěřil svou moc a k tero u vybudoval na svých apoštolech. T ak i dále bude círk ev budována jen těmi, kteři jsou vyvoleni a posláni jak o apoštolově. Z nam ením tohoto posláni jest vyvoleni Církví, jsou to schopnosti jít k b ra třím a um ět je přivésti ku p řije ti K ristovy p rav d y a jeho života, jest to vroucí láska a živá vira, k te rá ví co má v K ristu, co ztrácejí ti, kdož ho nem ají. N ikdo jiný by nem ěl jít k bratřím . P rotože jin ak hledá jen sebe, chce uspokojit, v nejlep ším případě, u p latn ěn í svých přiro ze­ ných schopností, své potřeby Č innosti. . . D uch sv átý vy u ču je apoštoly vešk eré pravdě, K ristova sila je stá le provází a K ristova m ilost je stá le zdokonaluje a p řetv áří. T ak vidím e, že C írkev dovede stá le přizpůsobovati své m ethody p otřebám doby a různých národů, že k těžším p říp a ­ dům posílá lidi zapálenější láskou K ristovou. Cím je kdo hlouběji po-

nořen do K rista, čim více kdo žije z K rista, a čim více kdo hoři láskou K ristovou, tím je schopnějším jit k b ratřím a tím jest jeho práce také plodnější. Velcí sv ati se učili p ráv ě u kříže vešk eré své m oudrosti, jak získ ávat duše, jak k nim m luvit, ja k jim Boha a K rista a jeh o učení pociati. 1 když snad nem ají okam žitých, do očí bijících úspěchů, jejich činnost je přece plodné, nese ovoce i když ne hned a ne v id itelně a třeb a ani ne na m isté, kde se svátý apoštol plahočil. L áska je totiž nejenom vynalézavá, nýbrž ta k é jasnozřivá. L áska nejlépe dovede pochopiti ty. ke k terým jdem e a tak é Toho, s nímž k nim jdem e. Dá n ám čisti co n ejhlouběji a nejsp ráv n ěji v K ristu i v duších a n a jít p ro ně nejlepší řešeni. N ikde nem ůžem e n a jít lepších cest a p ro střed k ů vhodnějších jak v Srdci K ristov ě ta k v ponořeni se do jeh o lásky, protože S rdce P án ě dovedlo n a jít pro střed k y božské, aby vykoupilo lidi a přesvědčilo je o lásce Boži. A nik d e také lépe nevidím e lidi než v K rvi Páně. V ní vidím e tep rv e sp ráv n é a přesně co je lidská duše, když pro ni K ristu s tolik obětoval! To n ás nauči nejlepšim cestám k lidským srdcím . Tedy, snažm e se. abychom byli plni Boha, plni K risto v a života, plni lásky k dušim . Buďm e pohotoví k voláni C írkve, protože to Bůh, to K ristu s nás volá, abychom roznesli jeho poklady lásky všem, pro k te ré je uchystal. Braito

V J e ž í š i Kr i s t u Sv. E lzéar píše své choti sv a té Delfíne: »Chcete m iti o m ně zprávy. N av štěv u jte často K rista P ána ve velebné svátosti. V stupte v duchu do jeho velebného Srdce. Vite, že je to m é obvyklé bydliště. T am mne vždycky najdete.« Bl. Jin d řic h Suso viděl při m ši svaté, ja k se ho ch y ­ ta jí tisíce lidí za m ešní roucha; když ro zp řah u je paže po prom ěňováni, že tisíce se na ně věší. T ak jsm e spojeni. V K ristu — všichni. Kdo procítil ja k jsm e spojeni s Ježíšem K ristem v Církvi, s K ristem , k te rý je v nás, ve svých údech a ve spojení těchto údů ve svém těle tajem ném , cítí, že není nikdy sám, že stále jsou s nim skrze K rista p řítom ného vírou a h lavn ě láskou a m ilostí přítom ni všichni jeho b ratří. T ak nem ůžem e n i­ kdy propadnout sobectví, ani duchovním u. N ikdy ani v m odlitbě a právě v m odlitbě nem ysli na sebe, nýbrž bere do svých rukou všechny své b ra try a sestry se všem i jejich potřebam i i bolestm i. K dyž mu Pán po­ sílá radost, dělá to jako dobré děti, k te ré si řík ají: Ja k o u rad o st by asi z toho m ěla m am inka! R ikají si. Pane, potěš ta k h le všechny mé b ratry , jak o jsi m ne právě pohladil svým úsměvem . K do duchovně žije z plnosti milosti, otv írá dokořán své srdce, a chápe pohotově všechny pro středky, aby všem, k te ré citi blízko sebe v K ristu blízkém sobě, v K ristu v sobě, s ním ž ostatní jsou zároveň přítom ni jeho péčí a láskou a sv átým spojením , aby všem m ohl sd ělit něco ze svého tepla, ze své plnosti. Braito

1e ň B ellarm ino sv. R obert: O v ystupovaní m ysli k Bohu. — B rněnská tis­ k á rn a 1948, str. 320, cena 81 Kčs. Ja k u b Demi přeb ásn il doslova tu to vzácnou k n ihu světce, k terý z plnosti svého duchovního života rozdával ve svých krásn ých asketických spisech. K niha k rozjím áni a duchovní četbě. K azatelé a ex ercitáto ři najdou v knize obohacení m yšlenek. Boylesve S. J.: M yšlenka n a den. — P rah a, G. F ran ci, 1948, str. 260, cena 50 Kčs. — N ám ěty bohaté m yšlenkam i, k te ré se d ají dobře osobité prom editovat a jim iž lze skutečn ě obohatiti svůj duchovni život. K ubský: P říběh jednoho léta. — B rněnská tiskárn a. 1948, str. 220, cena 135 Kčs. H istorický a dobrodružný ro m án v dobrém slova sm yslu. K ytlicová: Rodiče a dětí. — B rněnská tisk árn a. D va díly. Jsm e n e­ sm írně vděčni za toto o prav du lidové dobré v y dán í slavné knihy P avly K ytlicové. T ato k n ih a p a tří do každé rodiny. D oporučovala bych ji jako rodinnou knihu. Ja k p ohnutý osud a ja k é heroické zvládání těžkosti skrze statečnou k řesťanskou ženu, jíž byla m atka paní P av ly Kytlicové. Sága jednoho rodu. a k tom u v tak zajím avém p rostředí jak ý m bylo p ro střed í vídeňských Cechu. Lorenz: R adostná zbožnost. P rom luvy. — B rněnská tisk árn a, str. 270, cena 78 Kčs. K niha dobré duchovní četby a dobrý p ram en prom luv pro m ládež, h lav n ě studující. Pecka: M oderní človék a k řesťan stv í. — V yšehrad, P ra h a, 1948. Pecka se zam ýšlí nad p říčinam i odkřesťaněn í m oderního člověka v tak o ­ vém počtu uskutečněného. H ned v záp ětí poukazuje v h u tn ý ch studiích na p rů k o p n ík y obrody křesťansk éh o vlivu na svět. J e s t to stu d ie docela originelní, k te ré předcházela obsáhlá a k ritick á četba. P eck a vidí hluboce do duše lidské a h lavně do d uše dnešního člověka a je přesn ě poučen o orientaci lidského myšleni. V knize najdem e klíč k porozum ění dnešní době i varovnou v ý strah u katolíkům , aby se snažili žiti v plnosti k ře s­ ťan stv í ve všech oborech života. S taněk: Cesta, p rav d a a život. — B rn ěn sk á tisk árn a. Brno 1948, str. 250, cena 87 Kčs. — P rv n i část S taňkových katechesi. M sgre S tan ě k je v y ­ nikajícím odborníkem katechetickým , a proto všichni sáhnou rad o stn ě po této jeho vyzrálé, v šestran n ě dokonalé knize. Jeh o k atechese jsou ži­ votné, vycházejí z dokonalé znalosti ja k látky, ta k dětské duše. P řík lad y jsou šťa stn é voleny. A utor přihlíží k našim českým historickým otázkám velm i přiléhavě.

Svatý František Saleský:

O důvěře v Boha při poznáni vlastni hidy T ážete se mě, p řed rah é dcery, zdali duše, k te rá m á vědom í své ubohosti, m uže jiti k Bohu s velikou důvěrou. Nuže, odpovídám , že duše, k te rá poznává svou bídu, nejenom m ůže m ít velikou d ů v ě ru v Boha, nýbrž ani nem ůže m ít pravou d ů v ěru bez poznání své bídy; neboť p ráv ě toto po­ znání a vyznání naší bídy nás p řivádí p řed Boha. T ak tak é všichni velicí světci, jako Job, David, a jiní, zahajovali všechny své m odlitby vyznáním své ubohosti a nehodnosti, tak že je to velice d o b rá věc poznávat, že jsm e chudí, nep atrn í, povržení a nehodní p řed sto u p it p řed Boha. T en výrok, ta k proslulý ve starověku, »Poznej sebe sam a«, i když se rozum í po­ znání velikosti a výtečnosti duše, aby nebyla znehodnocována a zneucťov án a věcm i nehodným i je jí vznešenosti, p latí též o poznání naši nehod­ nosti, nedokonalosti a ubohosti, takže čím vice poznávám e svou ubohost, tím více dů v ěřu jem e v Boží d obrotu a m ilosrdenství, protože mezi m ilo­ srd en stv ím a bídou je jisté spojení ta k význam né, že jedno nem ůže p ů ­ sobit bez druhého. K dyby B ůh nebyl stvo řil člověka, byl by býval s k u ­ tečně cele dobrý, ale nebyl by býval ak tu á ln ě m ilosrdný, protože m ilo­ srdenství se p ro k az u je jen ubohým . V idíte tedy, že čím více poznávám e svou ubohost, tím více m ám e proč d ů v ěřo v at v Boha, protože nem ám e nic, čem u bychom m ohli d ůvěřovat sam i v sobě. N edůvěra k sobě pochází z poznání našich nedokonalostí. J e dobré n edůvěřovat v sebe, ale k čem u by nám to bylo, n e-li k tom u, abychom celou svou dův ěru složili v Boha a spoléhali na jeh o m ilo sr­ denství? Chyby a nevěrnosti, jichž se den n ě dopouštím e, m usejí v nás ovšem b u d it stud a zahanbení, když se chcem e p řib líž it k našem u P án u ; ta k se dočítám e, že byly i veliké duše, ja k o sv á tá K ate řin a Sienská nebo M atka Terezie, k te ré se tak to cítily velice zahanbeny, kdykoli n ě­ ja k pochybily; a je tedy zcela rozum né, že urazivše Boha ucouvnem e p o ­ někud z pokory a jsm e naplněni hanbou, neboť i tehdy, když urazím e nějakého přítele, stydím e se k něm u p řisto u pit; nesm i se v šak zů stat na tom, neboť tyto ctnosti pokory, ponížení a zahanbení jsou ctnosti prostředečné, skrze než m ám e v ystu p ovat ke spojení naší duše s jejím Bo­ hem. N em ělo by valnou cenu se docela p o kořit a svléci ze sebe sam a (což se činí úkony zahanbení), kdyby to nem ělo za cíl zcela se oddat Bohu, ja k nás to učí svátý P avel, když řík á : Svlecte se sebe staréh o Člověka a oblecte nového (Srv. Kolos. 3; 9— 10); neb o ť nelze zů stat nahý, nýbrž je třeb a se obléci v Boha. Toto n ep a trn é co u vnutí se koná jen proto, aby bylo možno se lépe v rh n o u t k Bohu úkonem lásky a d ů ­ věry, neboť se nesm ím e pokořovat sm utně a s nepokojem ; takové poko­ řo v án í vychází ze sebelásky, protože jsm e zarm ouceni n ad tim , že ne­ jsm e dokonali, ne ta k z lásky k Bohu jak o z lásk y k sobě sam ým .

A i když nepociťujete takovou důvěru, přece nesm íte p ře sta t p rováděl je ji úkony a řík a t našem u P án u : »I když, Pane, nepociťuji žádnou d ů ­ věru v tebe, přece vím, že jsi m ůj Bůh, že jsem celá tvá a m ám naději jen v tvou dobrotu; proto se docela odevzdávám do tvých rukou«. A p ro ­ vád ět tyto úkony je vždycky v naší moci, a i když p ři tom m ám e obtíže, není tu nem ožnosti, a p ráv ě v těch to okolnostech a nesnázích m ám e osvědčovat věrn o st našem u Pánu, neboť i když konám e tylo úkony bez chuti a bez jakéhokoli uspokojení, nesm ím e se lim tráp it, ježto náš P án je m á rad ě ji takové. A neřík ejte, že tu m luví je n ústa, nikoli srdce; neboť kdyby to srdce nechtělo, ústa by o tom neřek la slovo. U činivše to zů staň te v klidu, a nevším ajíce si své obtíže, m luvte k našem u P ánu *o něčem jiném . T olik tedy ke sh rn u ti tohoto prv n íh o bodu, že je velm i d o b ré b ý t za­ hanben, když poznávám e a pociťujem e svou ubohost a nedokonalost; že však na tom nesm ím e p ře sta t ani proto u p ad at v m alom yslnost, nýbrž že m usím e povznést své srdce k Bohu zbožnou důvěrou, jejíž základ m usí b ýt v něm a ne v nás, vzhledem k tom u, že my se m ěním e a on se nikdy nem éni a zůstává vždy stejn ě dobrý a m ilosrdný, když jsm e slabí a nedokonalí, jako když jsm e silní a dokonalí. Zvykl jsem si řík a t, že trů n em Božího m ilosrdenství je p ráv ě naše bída; čím větší je tedy naše bída. tím věší je tře b a také m ít důvěru. (Z k nih y »Les v rais en tre tie n s spirituels« přel. T. Vodička).

Úcta k Panně Marii v Čině N a p s a l D r J. C. H. Wu , z p l n o m o c n ě n ý m i n i s t r Č í n s k é r e p u b 1i k y u V a t i k á n u . Není snadno m luvit o úctě k P an n ě M arii v Čině. N ení totiž nic zv lášt­ ního nebo m im ořádného v naši úctě k b lahoslavené P anně. Vše se zdá docela prosté. J e pravda, že Čínští katolíci velm i m iluji sv átý růženec. Když v Číně kněz slouží oběť m še svaté, věřící se n ah las m odlí růženec — jen o pozdvihování n astáv a na několik okam žiků ticho, což je v lastn ě n ejpůso bivější m luva ze všeho, co předchází i následuje. A ve většině farnosti, kde je nějak é n áv rší nebo hora, obyčejné lze nalézti na jeho vrchole kostel, zasvěcený b lahoslavené P anně. Ve všední dny bývá takový kostel ovšem prázdný; avšak na n ěk teré zvláštní svátky naši P an i katolíci z celého m ěsta i okolí tam pu tuji, aby projevili úctu a lásku k své svaté Matce. N ikde však v Čině jsm e neslyšeli o n ějakých zjeveních nebo světoznám ých zázracích. Z dali je to proto, že ještě n e­ přišla hodina, či zdali se naše P an í přizpůsobila čínském u způsobu ži­ vota, nevím . A však vím jistě, že ten to nedostatek m im ořádných jevů a

události naprosto neznam ená, že naše svátá M áti nem iluje Cínu tolik jako jin é národy. P ráv é ta k ja k o osobni sebeposvécení nezávisí n a p ro ­ žiti m im ořádných tajem ných jevů, stejn é ani naše společná o ddaná úcta k sv até P a n n é n ik te ra k n etrp í ve své duchovosti a opravdovosti tím , že p o strádám e zjevení a zázraku. Ve skutečnosti, ja k pravi n aše přísloví, tiché vody se ženou hluboko. M ilujem e svátou P an n u proto, že je naši M atkou, nikoli proto, že je D ivotvúrkyni. L etošní rok znam ená důležitý k rok v církevních dějin ách Činy. Letos v kv ětnu byla korunovace naší P aní v Zo-Sé. O b řad ů se zúčastnili Mons. Riberi, papežský intern ucius, Mons. Y u-P in, arcib isk u p z N ankingu, a Mons. Haouisée, biskup ze S hanghaie, spolu s dvaceti jiným i biskupy ze všech končin celé Cíny. P outn íků , k te ří byli přítom ni této slavnosti, shrom áždilo se na šedesát tisíc. M ons Y u -P in korunoval P annu M arii, zatím co Mons. H aouisée v kladal k oru n u na Jezu látk o v jejím náručí. Intern u ciu s v e svém proslovu vyzvedl hluboký význam této sk u ­ tečnosti. »Je to symbol«, pravil, "srdečné spolupráce mezi dom orodým kněžstvem a misionáři.«

Z b u d o v á n a více na v íř e než na viděni. C hlum Zo-Sé je nejznám ějši m ísto v celé Ciné, pokud jde o úctu k P an n ě M arií. A však cela ta skutečnost počala docela klidně a prosté. R oku 1844 jesuitsk ý m isionář P. G önnet si vyšel na horu Zo-Sé. K dyž vystoupil až na vrchol kopce, poznam enal: »Bylo by k rásn é zbudovati zde op ravdu pěknou kapli ke cti blahoslavené Panny.« T ak to tedy začalo. N ení to nic ve srovnáni s L urdam i nebo s Fatim ou. Během celého sto ­ letí nebylo zaznam enáno ani jediné zjeveni nebo zázrak. M odlitby ovšem byly vyslyšeny, ale to se vždy dělo docela sk ry tý m způsobem. Z ástup poutn íků za zástupem vystupoval na p ah orek a všichni ta k činili z dětin n é úcty ke své svaté M atce a z vděčnosti za její stálou ochranu a vedení v jejich každodenním životě. T ím to způsobem je čínská po­ božnost k P a n n ě M arii zbudována více na v íře než na vidění, více na vděčnosti než na zvědavosti. O na je naší M atkou, M atkou, k te rá má podíl na našich bolestech i radostech, k terá nás vede v každodenním životě, k te rá nás vede stále k těsnějším u spojení se svým božským Synem . Je jí pomocí ztvrdlá srdce jihnou; je jí pomocí m ilosti v našem n itru v zrů sta jí; její pomocí se stáv ám e ch rám y D ucha Svatého; její pomoci K ristu s je v y tv á ře n v nás. Ačkoli to vše se d ěje neviditelným způsobem, je to m nohem důležitější než v iditeln é zázraky. V iditelné zázraky jsou pouze pro střed k y k u rčitém u cíli; ten cíl však je rů st v m i­ losti a m oudrosti a p oznávání toho, co je st Boži. Jestliže p ro střed ek se považuje za cil, pak člověk snadno propadá h m o tařsk ém u prospěchářství. jem už nejvíce platí výtka božského S pasitele: »Amen, am en, pravím

vám , h led áte m ne nikoli proto, že jste viděli divý, nýbrž že jste jed li z chlebů a byli nasyceni.« (Jan 4,26). Ja k p rav il sv. L u dvik M aria G rignion z M ontfortu v e svém návodu o p ra v é pobožnosti k blahoslavené P anně, měli bychom se snažiti, ab y ­ chom nenáleželi k »oněm p ro spěchářsk ým ctitelům n ejblahoslavenější Panny, k te ří se k ní uchyluji jen proto, aby byli u ch rán ěn i přirozeného zla nebo aby se jim dostalo n ějak ý ch časných dober«.

Zkušební kámen pravého křesťanství. Jsem přesvědčen, že je p a trn a zřejm á pro zřeteln o st p ráv ě v tom, že práv ě rok, v něm ž byla korunována P a n n a M aria v Číně, byl svědkem kanonisace Světce, jehož nauka, jak se zdá, dokonale se sh o d u je s čín ­ ským způsobem životního nazírání. V této souvislosti mi dovolte, abych uvedl něco osobního, co může býti jakým si p říspěvkem v této věci. J á sám jsem byl d ev a te n ác t let p ro testan te m a tep rv e deset le t jsem katolíkem . Moje obrácení m á svůj podklad v úctě k bl. P anně. Od m é konverse m oje ú cta k ní, díky m i­ losti Boží, rostla hloubkou i vroucností. N ěkteří z m ých p ro testan tsk ý ch p řáte l činili na to narážky a označovali m oji pobožnost za pouhé m od­ lářství. A však po vážné úvaze a dlouhém přem ýšlení jsem došel k zá­ věru, že úcta k blahoslavené P a n n ě je zkušebním kam enem pravého křesťanství. M oje důvody jsou tyto: 1. M ně jak o Č íňanu je nem ožno u ctív ati Ježiše K rista bez ú cty k b la ­ hoslavené P anně. Č ínské přísloví p rav í: »M atka je ctěna p ro svého syna; syn je ctěn pro svou matku.« Tudíž m atk a a syn se nem ohou o d lo u čit C titi syna a současně zneuctívati jeh o m atku je vrchol nerozum u a hrubosti. 2. Ja k nás poučil P án Ježíš, »strom se pozná po ovoci«. P rotože P án Ježíš je st plod jejího života, lze snadno z toho dovoditi dobré vlastnosti naší Paní. »Jenom taková M atka m ohla počít a porodit takového Syna«, řek li by Číňané. Č íňané m ají ještě jin é úsloví, k te ré c h a rak te risu je je ­ jich životní filosofii: »Když piješ vodu, m usíš si vděčně vzpom enout na její pram en.« N ejsvětější T rojice je s t ovšem p ram en všeho. A však ve V tělení Slovo sestoupilo do p roudu lidství z lidského pram ene, jím ž není nikdo jiný než blahoslavená P anna. Jestliže Ježíš je st n áš Spasitel, což žádný k řesťan nem ůže p opřít, ja k vdéčni m usím e býti té, k te rá Jej zrodila! »První povinností člověka je vděčnost«, p rav í sv. Ambrož. A sv á­ tý J a n Z latoústý dodává: »Nic není Bohu ta k m ilé jako vděčná duše, k te rá vzdává d íky za p řija tá dobrodiní.« (Uvedeno Sv. O tcem v Poselství k n áro d u p o rtu g al­ ském u). J á jako Č íňan nem ohu dosti hluboce oceniti tato slova. 3. Býti křesťan em znam ená býti údem K ristovým . K oho H lava uctivá,

ten nem ůže býti p ro nohu něčím, do Čeho se kope. Ta, k te rá jest dosti hodna, aby byla M atkou Ježíšovou, jest dosti hodna, aby byla i M atkou naší. 4. B ýti k řesťanem znam ená býti d ru h o u M arií. N eboť p ráv ě tak jako P ann a M aria počala tělo P á n a Ježíše mocí D ucha Svatého, tak m y po­ čínám e v sobě D ucha Ježíšova mocí S vaté E ucharistie. Zrození Nového Č lověka v nás je ovšem často n esnadný a obtížný proces. P o třeb u je nejbl. P an n y jakožto té, jež pom áhá při tom to zrodu, jestliže nem á býti zm ařen, neboť ona m á zkušenost. Poslyšte, co K ristu s sám p ravil: »Zena, když rodí, m á bolest, protože přišla hodina je jí: ale když porodila dítko, nevzpom íná již na ú trap y , protože m á radost, že se člověk narodil na svět.« (Jan 16, 21). S kutečně, k terási čínská žena, k te rá je st m atkou m noha dětí, řek la mi kdysi něco o tom to tajem ném spojeni mezi u trp e ­ ním a láskou. P ra v ila : »Čím více trp í m atk a bolestí při porodu, tím více m iluje dítko, k te ré zrodila.« Podobné k řesťan m usí m noho trp ět, než K ristu s je v něm v ytvořen a Nový Člověk se zrodí n a svět; ale čím více trpí, tím více m ilu je K rista v sobě zrozeného. P rotože však nikdo netrpěl pro Něho více než P an n a M aria, nikdo ho n em iluje více než ona. 5. Býti křesťan em je st býti dru h ý m K ristem , a b ýti d ru h ý m K ristem je st býti v lastn ím dítk em blahoslavené Panny. Cím úžeji jsm e spojeni s K ristem , tím větší vděčnost m usím e cititi k Jeh o M atce, k te rá jest i naší M atkou. Jed n o u nebo d v ak rát, když jsem p řisto u p il k svátém u přijím án í, pocítil jsem zvláštní sjednocení s K ristem a zcela in stin k tiv n ě jsem se obrátil k naší P an í a v duchu mi ta n u la slova sta ré čínské básně: O tec m ne zplodil, m atk a m ne zrodila; oni m ne pěstili, živili mne, pom áhali mi ve vzrůstu, sytili mne, všem ožně se starali o mne, laskal! mne, chovali m ne v náručí, nikdy m ne neopustili. J a k toužím odvděčit se je jich lásce, lásce bezm ezné ja k obloha! V takových chvílích nejsem to já, nýbrž K ristus, žijící ve m ně, jenž v y ja d řu je tyto v ýkřiky vděčnosti k svém u nebeském u Otci a k své b la­ hoslavené M atce. To je to, co bych chtěl n azvati m ilováním Boha a svaté P a n n y se S rdcem Ježíšovým . 6. B lahoslavená P an n a je p ráv ě ta k M atkou M odlitby jak o Č innosti;

O na je p ln á m oudrosti. Ona je vzorem všech ctností, hodná následování. Ja k vznešené je st její M agnificat! »Svým ram enem učinil m ocné véci, rozptýlil pyšné v srdcích svých smýšlející. M ocné sesadil s trů n u a povýšil ponížené. Lačné naplnil dobrým i vécmi a bohaté p rop ustil prázdné.« P ro m ne ty to verse v y tv ářejí dokonalé zrcadlo toho, co nazývá sta rý čínský filosof Lao Tse »cestou nebes«. S ku tečn ě M agnificat lze nazvati zárodkem H orského kázáni. Mohl bych p okračovati v důvodech do nekonečna. A však doufám , že ty, k te ré jsem uvedl, stačí k tom u, aby potvrdily zásadu, že pobožnost k blahoslavené P ann é jest zkušebním kam enem prav éh o k řesťanství. D říve než skončím , rád bych ještě uvedl význam ný výrok P. L acord airea: »Je nezvratn ou pravdou, že jestliže někdo p řestá v á b ýti k ře s­ ťanem nebo odm ítá stá ti se křesťanem , ocitá se v podobném stavu, jako byli oni znám i národové v dobách predk resťan sk ých . M ůže b ý t S p a rťa nem, A th éň anem nebo Řím anem . A však nebude spravedlivý; nebude m rav né čistý; nebude m iti lásku.« Tato slova byla prom luvena v polovici m inulého století, ale zdá se, že m ají dokonce ještě větší význam pro dnešní svět. Chtěl bych dodati: »Je n ezvratno u pravdou, že když někdo p řesta n e m ilovat a ctít b lah o ­ slavenou P an nu , p řestá v á býti křesťanem .« Západ p o třeb u je znovupokřesťanění p rá v é tak jako Východ p o třeb u je pokřesťanění. A však v obou případech prav á pobožnost k naší P ani podává klíč. »M aria Legionis«, září 1948. Přel. J a n F i l i p .

Panna Maria nás volá k dokonalosti Bůh vyvolil nás v K ristu Ježíši od založení světa, abychom byli svati a neposkvrnění před ním. Ten, k te rý n ás v lásce p řed u rčil za děti své skrze Ježíše K rista, protože ta k se jem u zalíbilo, abychom plesali nad m ilostí jeho. Efes I. 4—6. To je naše povolání, náš poslední cíl životní, naše největší v y zn am e­ náni, abychom sluli a byli syny Božími, abychom m ěli účast na jeho dokonalosti a svatosti. Sv. P avel to nazývá velkým tajem stvím , či prostě T ajem stvím . V tom

je dle ného celá p o d stata křesťanství. P ro to přišel K ristu s na svět. aby nám v rátil ztracené synovství Boži. B ůh chtě! rozšířit na nás své otcovství a ta k nás učiniti účastny svého života, aby jeho Syn v lásce D ucha sv. nám vlil ú čast na O tcově životě, na jeho dobrotě, sv atosti a lásce. Od věčnosti p řip rav il, dal a v rátil nám synovství své. A bychom byli odlesk jednorozeného syna jeho. aby na nás ukázal a zjevil svou otcovskou, božskou lásku, ja k á láska a moc dobroty je v Bohu. T ak m iloval svého Syna, že chtěl své otcovství a jeho synovství a lásku D ucha sv. rozšířit! na nesčíslné syny své. N esm írně je ochuzeno k řesťan stv í protestan tsk é, dle něhož i po K ris­ tově vykoupeni záleží v něčem čistě vnějším , dle něhož jsm e d ále zka­ ženi a to synovství naše je čisté deno m inativní, vnější. Ale, proč říká sv. Ja n , (I. Jo XI. 1.) že m ám e nejenom slouti, n ý b rž i b ýti syny Božími. P roč říká sv. P avel k řtím anům V lil., že v tom je rozdíl mezi S tarý m a Novým Zákonem , že ve S tarém Z ákoně byl člověk podroben zákonu, k terý nedal síly ke svém u naplnění, kdežto v Novém Z ákoně jsm e po­ drobeni jedině sladkém u jh u lásky. N ejsm e více otroky, protože co kdo koná z lásky, nečiní z nucení. K dybychom ale zůstali starýnťi ničem níky, ja k bychom mohli b ý t m ilí Bohu a ja k bychom m ohli láskou být poslušní a proto svobodni? M ilostí p řija l nás Bůh za své m iláčky, za své děti, do své rodiny. T ak je život k řesťan ů život synů Božích z jednorozeného a podle je d ­ norozeného S yna Božího. P roto vybízí sv. P avel k řesťan y , aby oblékli K rista, ta k jak on sám n ás vyzýval, abychom ho následovali. S p ráv n ě to vystihli učitelé duchovního života, že k řesťan sk ý život znam ená n a ­ podobováni, následování K rista. Im ita tio C hristi. S p rá v n ě vystihl T ilm ann celou k řesťanskou m ravnost: M oral als N achfolge C h r is ti. . . K aždé synovství je spolutvořeno m ateřstv ím , jeho spoluprací a jeho péči. I naše Boží synovství opírá se o m ateřství, M aria je jeho m atkou. K ristu s je hlav a a dárce synovství Božího. M aria m atkou této hlavy a tedy i celého těla, celého shrom ážděni, celé rodiny dětí Božích. Je st n e­ věstou D ucha sv. P roto m atkou jeho duchovního díla, našeho om ilost­ nění v synovství Božím. O bětovala svého S yna a sebe, své m ateřstv í na K alvárii, abychom m ohli být vykoupeni. T ak se zrodilo naše duchovní synovství z jejíh o m ateřství, fysického i duchovního, z je jí poslušné, obě­ tavé víry a lásky. Jednou se zrodilo a na věky je s nim spojeno. N e­ p řestalo její m a teřstv í K ristovo, jak o n epřestalo věčné plozeni K ristovo nás za Boží děti. P ro to bdí M aria nad rozvinutím našeho synovství Božího, Čili, nad naší dokonalostí a svatostí. N epřestává úloha m atk y tím , že zrodí děti. P ečuje o ně do jejich dospělosti. M ám e dorůsti ve svém vzrůstu v K ristu a ke K ristu až k plnosti dospělého věku K ristova, k jeho svatosti. T ak bdí nad tím to vzrůstem M aria. Bdí n ad ním až do konce našeho života, protože nikdy dokonale K rista nedorostem e.

M aria byla p ln á m ilosti, m ěla plnost m ilosti a je n e tě s n ě ji, to jest, svým životním úkolem spojena s plností m ilosti K ristovy. Ja k o ji měl K ristu s p ro nás, M aria, k te rá je p ro K rista, m á ji rovněž pro nás. K ristu s jest dnes jako včera, on ste jn ý n a věky. S tejn ě spojen s M arii, m atkou a tak stejn ě je M aria spojena s K ristem pro jeho úlohu ro z­ lévali na nás m ilost synovství Božího. P roto slu je M aria pannou věrnou, protože je v ě rn a K ristu a jeho úloze Spasitelově, věrnou n ám a své úloze vůči nám , d áti nám K rista S pasitele. N eprospělo by nám , kdyby nám ho jen jednou dala. S tále nám ho m usí d á v a t i vracet! Ja k o od věků a po věky spojil Otec nás se svým Synem , i M arii spojil od věků a tedy pro věky s nám i, pro naše synovství Boží. S ynovství Boži, K ristovo a naše je podstata k řesťan stv í. J e nerozlučně spojeno s m a teřstv ím K ristovým . O pět obojí: K ristovo synovství Boži i naše. V ní se vtělil S yn Boží pro nás. V ní se stal Syn Boží d ítětem lidským , aby se mohlo s tá t d ítě lidské d ítětem Božím. T ak p a tří M aria k p odstatě křesťanstv í. Ž ije z ní. Dnes jak o včera až po věky! M aria spojila výkupnou oběť svého S yna se svou oběti, jeho i sebe, svého m aterskéh o srdce. Pod křížem vyvrcholilo její m a teřstv í fysické 1 duchovni, protože fysické m usila o b ětovat v hořkých m ukách svého srdce, vidícího bolest svého dítěte, aby n ám m ohlo b ý t získáno K ristem i jí, spojenou s ním , jejím duchovním m ateřstvím naše synovství Boží. Mnoho bolesti stálo M arii naše synovství Boží. M noho lásky. Láska neum írá. M ariina též ne. P roto pečlivě bdí M aria n ad naším synovstvím , abychom v něm stá le m ohli růsti. To je st její duchovní m ateřstv í. Je jí duchovní m a te řstv í vůči oběti Synové a našem u zrození za syny Boží bylo sm yslem a naplněním je jíh o fysického m ateřstv í. N erozlučně s ním spojena. T ehdy jako dnes! T ep rv e pod křížem rozum ím e dokonale M arii a jejím u duchovním u m a teřstv í vůči K ristově oběti a našem u Božímu synovství. Pod křížem porozum ím e te p rv e n ezm ěnitelnosti té to je jí lásky m ateřsk é k nám. Pod křížem slyším e celé poselství je jíh o duchovního m ateřstv í. K ristu s podal dokonalou oběť na kříži, abychom i my m ohli podobně učiniti z celého svého života jedinou oběť lásky, jed in o u bohopoctu a tak v tom následovati K rista. Ona p rv á z lidí spojila jako předem vykoupená čistou oběť svého m ateřsk ého srdce s obětí K ristovou. T ak šla p řed nám i a vede nás jako za ru k u od kříže K ristova k naším G olgotám a K alv áriím životním , od oběti K ristovy skrze oběť K ristovu i svou a pro m ěn ěn í n a ­ šeho života v oběť líbeznou. P rovází nás na naší životni křížové cestě jak o svého Syna, abychom se na ní nezastavili dříve, pokud n ebud e ukřižo v án a naší láskou a poslušností k O tcově vůli naše svévole a sebeláska. V yprošuje nám silu k tom u a stále vybízí lidstvo k u pokání, abychom dovedli křižov at své tělo s jeho náklonnostm i. V denním životě. T ak jako ona šla. Z dánlivě všedním i a nep atrn ý m i úkony svého životního úkolu.

To je naše pokání, stále věrn ější a oddanější p ln ění Otcovy vůle v d en ­ ním životě, aby se sta l obětí poslušnosti k vůli Otcově. To je naše sv a­ tost stále dokonalejší plnění Boží vůle. Ja k o byl celý je jí život jediným : S taň se mi podle slova Tvého! Nemůže být lho stejný ke svaté P an n ě k řesťan , k te rý si jen trochu věcně prom yslí spojení M atky Boží s je jím Synem , s jeho oběti a tedy i s ovocem této oběti, s naším synovstvím Božím. Je st jí nesm írn ě vděč­ ný za je jí lásku. Je jí neum írající láska ke K ristovu synovství Božímu a k synovství našem u je st naší nadějí a útěchou. M ám e M atku, k te rá nám rozum í, k te rá v y p lakala a p ro trp ě la naše sy­ novství Boží ve své k rá sn é oběti. P ro to se k n í u tík a jí k řesťan é po sta ­ letí jako k M atce nejenom Boží, n ý b rž též jak o k M atce naši, k te rá o n ás ví, k te rá p ro nás obětovala, jejíž lásk a a oběť a součinnost ne­ p řestala, k te rá jd e p řík la d em p řed nám i a prosbam i u svého jednoroze­ ného S yna n ám zjednává, abychom m ohli zíti z jeh o oběti a z je jí lásky. U tíkám e se k M arii, ale nezastavu jem e se u ni, nýbrž běžím e s ni, nesení jejím příkladem , je jí pom ocnou láskou až k jejím u Synu a přes S yna v Duchu svátém do n áru čí O tcova jako dětí, k te ré uposlechly v ý ­ zvy K ristovy a snaží se o dokonalost podobnou, k tero u O tec sám v n eb e­ sích dokonalý jest! P. D r P r o k o p Š v a c h O. P.:

Spravedlnost K o lik rát již bylo vyčítáno k řesťan stv í, že m ísto sp rav ed ln o sti zd ů raz­ ňu je alm užnu nebo že při stálém zdůrazňování lásky se m u ještě n e­ podařilo p řetv o řit lidskou společnost podle zákonu spravedlnosti. A jak znám á je výtka, že k řesťan šti pánové odkazovali své p o ddané nebo p ra ­ cující s vyplněním jejich požadavků až ve věčném životě, kde se v y ­ rovná všechna nespravedlnost, jak o by si s tím oni zde na zemi nechtěli lám at hlavu a přen ech áv ali to vyúčtování až na věčnosti. J e pravda, že k řesťan stv í je náboženství lásky. A to je jeho přednost i úkol. Není to však láska, k te rá se projev u je jen city bez skutků, jako kdyby se někdo dom níval, že stro jen ě m ilým úsm ěvem přek o n á všechny obtíže, po příp ad ě i utlum í všechny hlasy p rá v a a spravedlností. Tu lásku jsm e již viděli v předchozích kapitolách. J e to taková láska, k terá se odnáší k Bohu zachováváním jeho p řikázán í a tím , že se sk lán í dob­ rým i skutky ke každém u bližním u, ja k se mu naskytne. Theologicky se nazývá láska »královnou ctností« nebo jejich korunou. A le i když je láska vrcho lná ctnost, n en í jediná. P ředp o k lád á všechny o statn í ctnosti. My jsm e zvyklí více zd ůrazňo v at lásku než spravedlnost. A ze sv á­ tých Písem znám e spíše osprav edln ěn í nežli spravedlnost. J e dobře zdú-

razň o v at lásku, ale nezapom ínat na spravedlnost. Protože láska nem ůže být bez spravedlnosti jak o zase není p rav á sp rav ed ln o st bez lásky. Řekli jsm e si, že k řesťan není a nem ůže být sobcem, chce-li b ý t p r a ­ vým křesťanem . B rání m u v tom jed n ak p řík az lásky a pak jin é sp o ­ lečenské ctnosti, mezi nimiž je spravedlnost, k te rá je celou svou pod­ statou zam ěřena k druhým . Něco m ůže být dobré pro svou v n itřn í hodnotu, kdežto spravedliv é je to, co se shoduje s nějak ý m m ěřítkem práva. Ve S tarém Zákoně pojem sprav edliv ý a sp rav ed ln o st (sedek) byl spojován s p ráv e m jako u R eků slovo dikaios-spravedlivý. P ráv o však se shodovalo u Židů zcela s pojm em vůle Boží poznané zjevením . P roto u Židů je spravedlnost náboženskou ctností. N ěkdo je spravedlivý, když ve svém celkovém chování je shodný s vůlí Boží. N ějak á věc je s p ra ­ vedlivá, když odpovídá vůli Boží p rojeven é v Thoře, v Z ákoně M ojží­ šově. (P rát, La théologie de sain t P aul, P a ris 1933, II., 545). U R eků ctnost spravedlnosti byla sociální a úkony zbožnosti říd ila ex »eusebeia«. 1 kdybychom nem ěli v biblických pram enech výslovných přík azu o spravedlnosti, pokud je m ravn í ctnosti, byla by n u tn ě obsažena v cel­ kovém pojm u ospravedlnění, ja k jej m á n a mysli S tarý Zákon a h lavně Nový Zákon. I když sv. P avel ta k často u kazuje n a nem ohoucnost M oj­ žíšova Z ákona, neznam ená to, že zanikl se svým i závazky. Sv. P avel m á na m ysli nedokonalosti tohoto Z ákona a jeho lidské p řídavky, zrovna tak, jak o když zd ů razňuje dokonalost zákona K ristova, nepopírá závazky přirozeného zákona. Uvědomm e si, ja k K ristu s prohlásil, že nepřišel zru šit Z ákon a Proroky, nýbrž n ap ln it a že jak o podm ínku pro vstu p do věčného života položil zachovávání D esatera. A hle, kdosi k něm u přistoupil a řekl: »M istře (dobrý), co dobrého m ám činiti, abych dostal život věčný?« On m u odvětil: ». .. C hceš-li v ša k vejiti do života, zacho­ vávej přikázání.« Dí jem u: »K terá?« A Ježíš řek l: »Nezabiješ, nezcizo­ ložíš, nepokradeš, neprom luvíš křivé svědectví, cti otce svého i m a tk u svou a m iluj bližního svého jak o sebe samého«. (Mat. 19,16—20). K olik je v těchto podm ínkách takových, jež se prim o v ztah u ji na m rav n í ctnost spravedlnosti, je zřejm é. D esatero zůstáv á v p latno sti v celé své závaz­ nosti. Ale to D esatero mèlo v p rv é řad ě společenský ráz, pokud u p ra ­ vovalo vztahy lidí k B ohu a k bližním u na základě spravedlnosti. »Musi se říci, ž e . . . jako příkazy lidského zákona zařazují člověka ke spole­ čenství lidském u, ta k přík azy božského zákona zařizují člověka k ja k é ­ m usi společenství čili říši lidi pod Bohem. K tom u však, aby někdo v n ě­ jaké společnosti dobře přebýval, v y žad uje se dvojí: z nichž p rv n í jest, aby se m ěl dobře k tom u, kdo je p řed stav en ý m společnosti; jiné p ak jest, aby se Člověk měl dobře k jiným d ru h ů m a sp oluúčastníkům spo­ lečnosti. J e tudíž třeba, aby v božském zákoně byla n ejp rv e uložena n ě­ ja k á přikázání, zařizující člověka k Bohu, a pak n ějak á jin á přikázání, zařizující člověka k jiným bližním , zároveň spolužijícím pod B o h e m . . .« (Sv. Tomáš, Sum. theol. I. II. ot. 100. čl. 5.). J e to v prvé řad ě sp rav ed l-

nost, jež je svou povahou zařízena k druhým , a ta k n a jejím základě je u p rav en společenský řád. A není to jistě bez zvláštních důvodů, když K ristu s po vysvětleni těchto podm ínek ke v stupu do věčného života do­ dal- »V pravdě p rav ím vám : Boháč vejde těžko do k rálo v stv í nebeského. A opět vám pravím : snáze velbloud p ro jd e uchem jehly než boháč vejde do království nebeského.« (Mat. 19. 23—24). J e to nejen to n ez ří­ zené lpění na m ajetku, které odvádí člověka od duchovních hodnot, ale také to m ůže znam enat, že to nahrom aděné b ohatstv í p oukazuje n a to. že mohlo vzniknout bez kontro ly spravedlnosti nebo bez jejíh o u p la t­ ňování. D esatero, jež zůstalo v pln é platnosti i v N ovém Z ákoně, je ted y ja ­ kým si souhrnem m ravních příkazů hlavně s ohledem n a společnost. 0 tom, ja k se tato spravedln ost projevovala ve sk u tečn ém životě, n ám svědčí různé předpisy a nařízení ve S tarém Zákoně. J e jích hodně, 1 když v nich nem ůžem e ještě hled at úplnou dokonalost. Ale předpisy tu byly a vztahovaly se ja k n a život člověka, ta k n a jeh o vlastnictví. L idský život je šetřen jako nejvzácnější m ajetek. P ro to ten, kdo by dobrovolně vzal d ru h ém u jeho život, m á b ý t též zbaven života. (Ex. 21, 12. . . ) T ato spravedlnost je v y já d ře n a v D euteronom iu slovy: »život za život, oko za oko, zub za zub, ru k u za ru ku, nohu za nohu« (19, 21). B yla to však nejen vražda, k te rá byla p řísně trestán a, nýbrž i jin é ublíženi na těle nebo na cti. P řísn ě bylo trestán o tělesné ublížení rodičům , nebo kdo by jim zlořečil. (Ex. 21, 15, 17). Podobné jin é tělesné poškození bližních nebo jejich cti. J e pravda, že S tarý Z ákon zná otroctvi. Byl to všeobecně vžitý zvyk v dřívějších dobách. Ale n a rozdíl na př. od k o ­ dexu H am m urabiho, k te rý p řipou ští též otroctví jako na př. L evitikus 25, 44, ale nezná nic na obranu otroků, zatím co otroctví u Židů nebylo zlé a P en tateu ch podává zvláštní právo n a ochranu otroků, n a př. Ex. 21, 2— 11. Otroci ze Židů měli zvláštní práva. Těžší bylo otroctví cizinců, jež bylo doživotní, ale když otrok utekl, nem ěl b ý t v y d án (Dt, 23, 15), zatím co podle babylonského práv a m ěla bý t účast při ú těk u otroka tre stá n a sm rtí a n a jeho vydání byla vypsána odm ěna. Z vláštní p o sta­ vení m ěla otrokyne. B yl-li otrok Israelita, měl p ráv o i n a mzdu. K niha Přísloví praví, že je třeb a si vážiti cti otroka (30, 10). Ano, tento stav věcí dostal se ještě i do k řesťan sk é éry. Ale zásada už byla vyslovena, totiž o rovnosti lidí před Bohem. A ačkoliv otroctví ještě trvalo působením století a zvyků, světlo o důstojnosti duší všech lidí už zářilo. A proto mohl sv. P avel ta k důrazné p řip o m ín at m ajitelům otroků: »Páni, d áv e jte služebníkům , co je spraved liv é a slušné s vědo­ mím, že i vy m áte P ána v nebesích.« (Kol. 4, 1). M luvit o spravedlnosti k otrokům a dokonce se k tom u dovolávat sam ého Boha, ne to není nic pohanského, to není ani pro jev nějak éh o lidství v teh d ejší době, to je čistě už křesťanské. A že se tentýž P avel p řim lo uval za osvobození O nesim a, to je dosti známo. (Filem, 15).

P ředpisy spravedlnosti n ech rán ily jen život lidí a jejich čest, nýbrž též m ajetek. Z ase m ám e o tom dosti dokladů ve S tarém Zákoně. Za k rádež byla před epsána n áh rad a. (Ex. 22, 1—15). O o h raničení pole čtem e v D euteronom iu 19, 14 jak o zase o sprav ed liv ý ch vahách v kapitole 25, 13—16. J e to p rávo dosti podrobné. A zdálo by se někde spíše titě rn é nežli velkodušně. Ale spravedln ost v něm vystupuje. N em ůžem e c h tít ještě všechno dokonalé. A přece to není právo, k te ré by přihlíželo jen jak si m aterieln ě k spravedlnosti. K olik je v něm lidskosti, k te rá se ujím á slabých a utlačovaných v lidské společnosti, k te ří by se jin a k těžko do­ volali spravedlnosti. »Vdově a siro tku nebu d ete škodit. Jestliže jim uškodíte, budou ke m ně v olat a já budu slyšet jejich křik. Rozhorlí se m ůj hněv a já u deřím vás m ečem a v aše m anželky budou vdovy a vaši synové sirotci.« (Ex. 22, 22, 24). Velm i důležitý je předpis o mzdě n ád e­ níků : »Neodepřeš m zdu potřebném u a chudém u svém u b ra tru nebo p ří­ chozímu, k te rý prodlévá s tebou v zemi nebo ve tv ém domě. A však téhož dne m u dáš m zdu jeho práce před západem slunce, protože je chudý a z ní v y d ržu je svůj život, aby p ro ti tobě nevolal k P án u a aby ti to nebylo připočteno za hřích.« (Deut. 24, 14— 16). Soudní sp rav ed ln o st je ta k é ověřena m nohým i předpisy, na př. Ex. 23. Vzpom eňm e si, ja k byl duchovní staro v ěk ta k řk a úzkostlivý na zadrženou m zdu dělníků, ja k jsm e již viděli na př. u Tobiáše 4, 15 nebo v knize Sirachově, 34, 27. Ta starozákonní spraved lno st se ve svých vnějších projevech tak é ještě p robíjela k dokonalosti. Ale sprav ed liv á se snažila být. Co v ša k je přitom důležité, že to bylo na podkladě náboženském a že se neom ezo­ vala jen na soudní projevy, nýbrž zabíhala do svědom í jednotlivců. J a ­ kou to m á důležitost, uvidím e hned. Nebylo úkolem K ristovým , aby v jednotlivostech n ějak u p rav o v al ty to starozákonní před pisy sprav edln o sti nebo zaváděl n ějak é nové. N ezrušil tu spravedlnost, nýbrž přišel jí d á t ducha a naplnění. I když byla dobrá, odnášela se více jaksi k celku a p ro to byla spíše zevní, zákonná, než vn itřn í, plynoucí ze svědomí. On sám vyslovil hlavni zásadu své ko n ­ k ré tn í sp raved lnosti: »Hoden jest dělník mzdy své«. (Mat. 10, 10). Touto větou je vyslovena zásada spravedlnosti, p latn é ja k ve S tarém , ta k v No­ vém Zákoně. To, že K ristu s ta k zdůraznil zákon lásky, není na škodu spravedlnosti, nýbrž k je jím u prospéchu. N epřišel tím n a h ra d it sp rav ed ln o st láskou, ale přišel čirou spravedlnost do plnit láskou. S p rav ed ln o st bez lásky se může zv rh n o u t snadno v k rutost. Co je spravedlivé, je dobré, ale je to ještě dokonalejší, je-li sprav ed liv é spojeno s láskou. To, proč K ristu s n ě­ kde p ran ý řo v al spravedln o st S taréh o Z ákona, nebylo její zachovávání, nýbrž bezduchost a zevnějškovost, jež se n a ni n ak u p ila jak o těžký n á ­ nos jen zevni spravedlnosti. K ristu s chtěl i v n itřn í spravedlnost, k te rá v yvěrá z n itra člověka a z jeh o sm ýšlení, nejen tu. k te rá se om ezuje

pouze na zevnějšek. A to jí nem ůže bý t na škodu, n ý b rž jen k p ro ­ spěchu, k je jí opravdovosti a k je jí upřím nosti. J e prav d a, že tím nebyly dány dostatečné sankce k jejím u provádění. Ale jestliže v n itřn í p ře ­ svědčení, vycházející ze svědom í člověka, není dostatečným důvodem k prováděni spravedlnosti i navenek, p ak to nejsou ani vnější tresty, sebekrutéjši. M ůžeme totiž říci, že jestliže člověk není z přesvědčení a podle svého svědom í spravedlivý, najd e při své vynalézavosti vždycky cestičku, ja k proklouznout tre sty lidského zákona, třeb a s by stanovil n ejp řísn éjši sankce proti ru šitelů m spravedlnosti. P ro to pro lidi, kteří m áji svědomí, bude te n to zásah spravedlnosti do jejich n itra vždy n ejpůsobivější. T ak jako K ristu s dobře konkretisoval lásku, když ukázal, že se musi pro jev o v at v p rak si ke každém u člověku, k te rý p o třeb u je m é pomoci, podobně je tom u se spravedlností, kterou hlásal. N ení n ějak všeobecná, nýbrž m usí se pro jev o v at v jednotlivých příp ad ech v zachovávání D esa­ te ra a zásady spravedlnosti v jednotlivých případech. L áska jako k rá ­ lovna ctností vyžad uje sprav ed ln o st a útoky p ro ti sp rav ed ln o sti jsou r a ­ nam i lásky. N ade všechno je láska, ale ta to nic neum en šu je na sp rav e d l­ nosti, o níž platí, že »ani večernice ani jitře n k a n en í ta k podivuhodná« (A ristoteles, V. Ethic.).

Surovos t není kri t i kou Van d e r M eersch vydal k nih u o sv. Terezii Ježíškově. K n ih a vzbudila odpor i souhlas, ale většinou je ozvěnou sp raved liv é rozhořčeni na a u ­ tora, k te rý se odvážil u d e n ti přím o ve tv á ř hrdin sk o u světici. V yčítá jí, že je to obraz ja k fysický ta k m orální představy, kterou si katolíci prý tvořili o svatosti před třic eti lety. Myslí tím, že jako byli nadšeni pro svato st sladkou, líbeznou, pocukrovanou. M eersch tv rd í, že světice byla až do sm rti nezkrotným hříbětem , svéhlavičkou, fan tastk o u , že nic na sobě nezm ěnila ani že v ni nic nezem řelo ze sta ré h o Člověka, z oně svéhlavosti, o níž se zm iňuje, že k níž m ěla sklon jak o dítě. N ejenom prý m ěla sklon, nýbrž byla dokonale a v y trv ale pyšnou a tvrdohlavou. Je jí sv atost p rý nezáležela v tom, že byla dokonalou, nýbrž že se o ni snažila. P ro to p rý byla učiněna svátou, že spíše znala sebe, že se spíše snažila o to poznat sebe, než přem oci sebe. V tom vidí M eersch celou svatost, abychom poznali sebe, svou slabost a ničeho si n enalhávali. Tak p rý světice přiblížila svatost na dosah ru k y všem. S tarý jan sen ista v y ­

strk u je rohy z M eersche, že p rý v tom je celá dokonalost poznati svou zkaženost, svou nezhojitelnost, svou nicotu. Dále tvrdí, že prý tytéž zákony říd i vývoj duchovni jako tělesný, že prý C irkev dnes přím o ničí n astu p u jící novice a bohoslovce nem ožnou dietou, nem ožnou stravo u a hygienou, takže p ak se to p rom ítá i v nem ožné hygieně duchovní, m ravní. S vatá T erezie prý doplatila n a tento pitomý názor na kajícnost svým zdravím tělesným i duševním . P rav í, že není pravým křesťan stv ím sm ířiti se s nespravedlností, nýbrž bojovati proti nespravedlnosti, ja k n ejvětší bojovník, Ježíš K ristus. M eersch dovede geniálně generalisovat a zveličovat. Jso u sice k láštery , p rav í P. Cordo­ vani ve své oficiósní k ritice této k nih y v O sservatore Rom ano, a jsou představení, k te ří zam ěňují k lá šte rn í strohost za nesm yslnou a p ře m rště ­ nou až kruto st, ale C írkev neblahořeči tyto výstřed n í lidi, nýbrž lidi, k te ři dovedli i v takovém prostředí, jak o bylo p ro střed í v karm elu v Lisieux, jak o p ráv é Terezie, učiniti ze života jednu piseň oddané lásky. Jistě odsuzujem e všechny, k te ří působili svátým těžkosti a u trp en í, ale, jakm ile se jednou svati rozhodli d át Bohu všechno, nic mu neodepříti, n u tn ě m usili vyvolati u prostředních duchu hořkosti, žárlivosti, a takoví p ro střed n i lidé jsou i v klášteřích a jsou i na p ředstavenských m ístech. Ale v tom je p ráv ě velikost svátých, že i toto dovedli zdolat a nedali se tím sam i udolat. Kdo si ale p řečte pozorně v lastn í životopis světice, vidi. že nic nebylo světici ta k daleko jako sladká a laciná zbožnost, ja k si protivila všechno slazené v duchovním životě, ja k toužila po utrpení, ale prostém , po ta ­ kovém, k te ré Bůh posílá sám, k te ré p řináší všední den, povoláni, stanovy, běžný život. Touží zah rn o u t do své péče a horlivosti celý svět. Dále, i když světice poznala svou ubohost, přece nebyla jansenistkou. Oni se ti francouzští a seškvaření k atoličtí literáti nem ohou tohohle zba­ ví ti, to h le se třá st se sebe, jeden vedle d ru h éh o tom u propadá snad právě pro stále p řitažlivé kouzlo Pascalovo, k terý se stá v á velkým pokušenim všech vážných duchů. S v atá T erezie Ježíškova sice uznává svou slabost, ale při tom n ekapitulovala p řed lidskou ubohostí. Vidí jasně, že člověk nem á ch títi vidět sebe na o ltáři, sebe svátým a dokonalým . Ř íkala, že nechce rústi, to jest. kochati se ve v la stn í velikosti, ale na d ru h é stra n ě chce stá le d áv a t Bohu, p odávat Bohu, činit radost Bohu. T akovéhle m luvy je ovšem neschopen p rav o v ěrn ý jan sen ista . . . Zdá se, že Van d er M eersch nečetl v lastn í životopis; D ějiny duše. M ýlí se rozhodně van d e r M eersch, a po té strán ce je k niha velmi n e ­ bezpečná, že různé nerozum nosti představených, duchovních vůdců m o­ hou zam ěniti plán Boží m ilosti, p řek azit ta ju p ln é je jí působení. B ůh si i tím posvětí své. Světec, k te rý žije z dokonalé lásky, m usi být zároveň tvorem velmi rozumným-. O všem jiná je m oudrost tohoto sv ě ta a jin á je m oudrost Boží a jeho svátých. M oudrost Boží a svátých je m oudrostí, k te rá 'dovede všeho

i nejtěžšich situaci použiti k e v zrů stů celého duchovního života, k terý , když je o pravdu n adpřirozený, je st životem všech ctnosti, ted y i p ro zíra­ vosti a nadpřirozené m oudrosti s celým oním krásn ý m chórem m ravních ctnosti, k te ré d ělají ze svátých lidi dokonalé i po lidské stránce. U pozorňuji už předem , než někom u zase n ap a d n e v y d at tu to knihu jako další klín do té »páterské svatosti« do toho velebníčkovského jak •se dnes řík á mezi m ladým i katolíky, k lerik áln íh o ovládání k ře s ťa n s tv í. . . S. B.

Zpěváčci s d ř e v ě n ý mi kří žky P řed touto válkou uvítali jsm e u nás sk u pin u těch to zpěváčků s jejich vůdcem abbé M ailletem . D nes se dilo neobyčejně rozrostlo. Čitá 18 tisíc zpěváčků, k te ří jsou sdruženi v řad ě sekcí. V šechny skupiny žijí v k rá s ­ ných kolektivech učení, zpěvu, m odlitby a sp ortu , zladěných m oudrou k řesťansk ou pedagogikou. P říštíh o ro ku p ropo n u ji pouť do Rima. Bude asi tři tisíce účastníků. S v atý Otec slíbil sloužiti pro ně mši svátou ve velcchrám u sv. P etra. Budou zpívat skladby P alestrin o v y a Bachovy.

V. me z i n á r o d n í k o n g r e s n á b o ž e n s k é p s y c h o l o g i e Po letech válečného přeru šen í byly obnoveny slav n é kongresy náb o ­ ženské psychologie, jež navázaly na bývalé kongresy pro m ystiku, p o ­ řád a n é otci karm elitány. Od 18. do 20. záři t. r. konal se zase prvni podobný kongres. L etošní základní them a se obíralo otázkou: P sycho­ logické podm ínky duchovního života. Běželo o tato th e m ata: Získané nazíráni, duševní poruchy a hřích. D uševní vyro v n an o st a svatost. K o n ­ gresu se účastnili n ejrú zn ější odborníci v psychologii obecné, v psycho­ logii pathologické, v psychologii náboženské, různí theo retik o v é ask e­ ticko m ystičtí ze všech řád ů a ze všech theologických škol a sm ěrů. K ongres shrom áždil theology, filosofy, psychology, lé k aře a historiky. P ředn ášky i diskuse budou u v eře jn ěn y v nejbližším sborniku É tudes carm élitanes.

Me t h o d a pro t e be Mnoho nám pom ůže ve výchově apoštolů spolupracovníků, jestli je naučím e p rav é m ethodé, jak se dostat ke sluchu a k srdci bližních a ja k p řetv o řiti neb uskutečnit! křesťan sk é přesvědčení v lidech, které chcem e získat neb zm ěnit. N aučit je vidět, dív at se, naučiti je odhalit skutečnost, aby sam i na to přišli, ja k se věci m áji, co je třeb a u d ělat a ja k je to třeba udělat. To je m aieutická m ethoda Sokrata, k te rý trp ěliv ě učil žáky dív at se. n a jít řešení. Z ačátky této m ethody jsou ovšem těžké.

ki

Zdá se, že je to ztracený čas, ale S ok rates tím získal m ládež a k rásn ě ji pozvedl. T a z trá ta času je jen ze začátku. Později to n aopak čas ušetří, jak m ile se stanou bystrým i naši spolupracovníci a když už nebudem e m usit jim všechno jako by n alív at, všechno vlastn ě za né a pro ně udělat a oni jen si pasivně vyslechnou naše řečnění. T ak n ebude už K at. akce jen přednášením nebo poučováním , nýbrž úvodem do sk u tečn é akce.

J e d e n p ř í k l a d pro t e b e V obci T. ve F rancii dotkla se m ilost staréh o zem ědělského d ěln ík a Je a n a Noela. Noel se stal k řesťan em duši i tělem . P rv n ím v eřejn ý m pro­ jevem bylo, že po letech zase někdo nesl nebesa p ři Božím těle. To byla N oelova výzva k novém u boji o duše svých spoluobčanů. T ázali se ho: Co chceš tím svým novým způsobem života? Co chci? T ebe chci. Tebe chci p ro Boha. I ty ho m usíš poznat a m ilovat. P rv n ím ovocem apoštolské horlivosti NoeJovy bylo získání m ístního kněze. M ístní abbé se už dávno vzdal v eškeré naděje, že by m ohl něco u dělat ze své farnosti, k te rá připo m ín á B ernanonosovu m rtvou farnost. F a rá ř zase roztál, když cítil, že m á někoho k ruce, že se m ůže o někoho opři ti, že m á někoho, kdo mu rozum í, kdo m u pom ůže d o stat se k srd ­ cím svých farn ík ů a kdo roznese jeho poselství, k te ré p řed n ášel několika zbylým ovečkám . Vydupal ze země celou sku p in u m isionářů, laických m isionářů, svých spoluobčanů. S kup in a Noelova za h rn u je tři m ladá m an­ želství, jednu vdovu, je d n u sta rší slečnu, p rý v nejlepšich letech, tři dívky a dva jinochy. Dovedli zainteresov at lidi o m ši svátou, o kázání, sehnali dokonce k u rs křesťanské nauky, m ají svou k n ihovnu farn í, svou čítárn u . Je d n a ze spolupracovnic, zem ědělská dělnice A nna, prohlašuje, že je jí apoštolát znam ená d áv a t p řík la d k řesťan stv í v životě. Z p ráv a je zaručena, i když z pochopitelných důvodů, aby nebyl zah an b en dobrý apoštol a jeho spolupracovnici, je vesnice označena jen začátečním p ís­ menem . V elkým pom ocným prostřed k em jsou této sk upiné její pomocné brig ád y žňové, pomoc v rodinách, kde onem ocní n ěk terý člen rodiny, hlavně m atka. T ak, řek n i ještě, že se u vás nedá nic dělat! S. B.

Kn ě ž s k ý kurs Ve F rancii p ořádali letos m ěsíční k u rs pro kněze v duchovní sp ráv ě a v apoštolském působeni. V B astione blízko M ontaubanu v k rásném exercičním dom ě byl uspořádán letos od září do říjn a stu d ijn í m ěsíc pro kněze. P ředcházely n ejp rv e tý den n í exercicie a p ak den n ě dvě konfe­ rence s pracovním i diskusem i. V ystřídali se néjzn am en itější profesoři, praktiko vé, apoštolově. Sešlo se na šedesát knězi, k te ří si uvědom ili vážný dosah slov k a rd in á la Saliège: K dyž n estu d u jete, ta k mlčte. A mlčet

nem ůžem e, protože řekl sv. P avel, béda mi. kdybych nekázal a tak plyne jedin á m ožnost: studovat. Měsíc stu d ijn í chtěl kněžím u kázat, sh rn o u t co no­ vého se objevilo v theologii, ja k é nové problém y se ukázaly v duchovni sp rá ­ vě a ja k je možno a n u tn o na ně apoštolsky reagovat. K něži se m odlili společné hodinky, mèli společné duchovní čtení. Z vláště plodné byly večery, kdy se shrnovalo pro b ran é, kdy byly diskuse s přednášejícím i a přednášejících mezi sebou. P řednášelo asi 12 v ybraných lidi. T ak přednášel red a k to r É tudes o náboženském nek lid u v dnešní literatu ře , P. L efévre o současných proudech v exegesi. P. L estapis. ředitel de L ’action p opulaire m luvil o rodině, jako základu cirkve i n áro d a a po­ dával různ é n áv rh y k prohloubení rod inn é a m anželské zbožnosti. Z ají­ m avá asi byla p řednáška S tvoření a evoluce. B e rn a ert poučoval o psychoanalysi, o technice zkoum ání nevědom á, an aly tick é psychologii, jak o duchovni th e ra p ii n eurotiků , k te ří přečasto u nás h led ají pomoci. A bbé M iliard, ředitel díla M asses ouvriéres, jednal o zvěstování evangelia dělnickým prostředím . K anov n ík F eron, předseda Rodinného h n u tí v en ­ kovského, hodnotil svoje zkušenosti v díle, k te ré m u se již lé ta věnuje. Také doporučoval, aby kněží na venkově opustili svou isolaci a sdružo­ vali se ve větších skupinách, ja k je tom u již na více m ístech ve Francii, aby se vzájem ně posilovali a doplňovali.

Vel i kos t kně ž s ké ho povol ání P ařížsky k ard in ál S uchard vydal pastýřský list všem stu d en tů m stře d ­ ních i vyšších škol: P íše tam : Bůh je láska, to jest, d a r sebe. K do p ře ­ býval v lásce k Bohu, přeb ý v á Bůh v něm. To je celé k řesťan stv í a to je celé kněžství. N ení na sv ětě nic k rásn ějšíh o než d ar sebe, obětování sebe. N ikdy není příliš brzo a n ik dy příliš pozdě na to, d át lásce celé srdce ve svém životě. D át se zcela, bez p o stran n ích m yšlenek; není nic božštějšího, nic užitečnějšího lidstvu, nic, co by více povznášelo toho. jenž se ta k h le um í dát. S v ět žije z lásky, k te ro u K ristu s zapálil v srd ­ cích lidských. N ikdy nem ůžem e dosti živiti ten to oheň. N ikdy jej nem ůžem dosti nebo příliš m ilovat.

K a t o l i c k á mi s i e Ve službách m isií jest asi 260 tisíc pomocníků. M isie v y d ržu ji asi sto tisíc škol se čtyřm i m iliony žáků. Jsou to školy všech stupňů. D eset tisíc různých pom ocných akcí m á m isijní h n u ti k disposici či na staro st. Jsou to jesle, nalezince, sirotčince, chudobince a starobince, dispensare, z d ra­ votnické stanice, po radny. T ato zřízení obsloužila za ro k asi 40 m ilionů případů. J e n n a znovuvybudování válkou zničených stan ic a zřízení na D álném východě bude třeb a šedesát m ilionů dolarů. Ale to není hlavni

silou misií. H lavni silou je nad p řiro zen á láska všech, kdož spolupracují n a nich. Jsou to oběti, práce do úpadu, zničená zdrávi knéží, reholnikú a se ster i lék ařů a jiných pom ocníku, jsou to slzy, cbéti, nem oci i sm rt, pronásledování i m učednictví. S tále někde je prolévána k rev h lasatelů pokoje a pokojného evangelia. M isie katolické jsou hrdo stí katolické církve. I když jsou k o lik ráte m isionáři nechápáni a pom louváni. I když jsou k o lik ráte zneužíváni ve své dobrotě, i když je čeká obecný osud katolické církve, že se jí dovolí nésti pochodeň světla a nového života tam , kam by se nikdo neodvážil, aby p ak byla odstrčena, jak m ile vyvede divochy z jejich p rim itiv n í bídy duchovní i télesné a ob viňována z tm ářství. Misie katolické jsou důkazem , že v C írkvi žije duch K ristů v , který se ke všem lidem skláněl, na d u še m yslil i n a potřeb y tělesné. J e tře b a v ychovávat naše věřicí k živém u zájm u o misie, abychom v nich vychovávali vědom í sv a té pospolitosti křesťanské, k te rá vidí k rev P án ě na každém člověku a snaží se všem zvěstovat K ristovu p rav d u a všechny o b šťastn it jeho láskou. Braito

Svat á i ndi ánka Ind iáni eskym áci Irokové, kdysi p ostrach všech bělochů, k te ří um učili kolik m isionářů, p odnikají energické kroky, aby již co n ejd řív e byla p rohlášena za blahoslavenou d ívka K ateri T ek ak v ita, k tero u nazývají Lili jí M ohaw skou. Z áležitost byla zah ájena v roce 1923. R oku 1943 byla p ro h lášen a za ctihodnou.

S v a t ý Ot e c p r o m l o u v á k d ě l n í k ů m t u r i n s k ý c h z á v o d ů FIAT N a sv átek K rista K rále 31. říjn a p řija l sv átý Otec zam ěstnance tu rín ského závodu FIA T. Bylo jich kolem 900. Z astoupena b y la všechna od­ větv í tohoto obrovského podniku. S délník y byli ta k é vedouci. S kupinu uvedl tu rin sk ý arcibiskup k ard in á l M aurilio Fossati. S vatý O tec byl u v ítán m ohutnou aklam ací a zpěvem písně, k te rá velebí K ristovu lásku k dělníkům . Píseň složil jeden z děln íků závodů FIA T . N ám ěstek K ris­ tů v prom luvil k shrom ážděným o osobnosti dělníkové. Mezi jiným p ravil: »Přišli jste jak o poutníci z m ísta své neú n av n é práce do střed isk a sv a té katolické C írkve, protože jste přesvědčeni, že ani pouhá p ráce ani její sebedokonalejší organisace a sebevětší zdokonaleni nejsou schopny v y tv á ře t a zajišťovat důsto jn o st dělníka, nýbrž jen náboženství a v šech­ no to, co je jím povzneseno a posvěceno. Člověk je obrazem Boha jed ­ noho a tro jjed in ěh o a proto i on je osobnost, b r a tr bohočlovéka Ježíše

K rista a s ním a skrze něho dědicem věčného života: taková je jeho p ra v á důstojnost.« •Jestliže kdo na světě, pak jistě především d ěln ík m usí být přesvědčen o této p rav dě a ji zcela pro niknut. Už dávno tv rd ili a tv rd í stále, že náboženství činí d ělníka slabým a m dlým v denním životě, v h ájen i svých soukrom ých a veřejných zájm ů, že náboženství ho usp áv á jako opium a zcela u k lid ň u je n aději na posm rtn ý život. To Je zřejm ý blud. Jestliže C írkev ve své sociální nauce klad e vždy d ů raz n a hledisko, tý k ajici se v n itřn í důstojnosti člověka, jestliže požaduje pro d ělníka spravedlivou mzdu, zajištěnou pracovní sm louvou, jestliže se dom áhá pro ného účinné podpory v hm otných a duchovních potřebách, ja k á je tu p o h n u tk a, ne-li ta, že délník je lidskou osobností, že o jeho pracovní schopnosti se nesm í uvažovat a je d n at jako o n ějak ém »zboží«, že jeho práce p řed sta v u je vždy osobní výkon? . . .« »Mili synové a dcery! K aždá legitim ní moc nad lidmi m á sv ů j původ a existenci jen v moci Toho, k terý ji m á svou přirozeností na nebi i na zemi bez omezení časového a m ístního: Ježíš K ristus, k te rý v lád n e nad mocnými světa, k te rý n ás m ilu je a k te rý nás vykoupil z h řích u svou k rv í, jem už náleží sláva a moc na věky. K něm u nech ť spěje hold v a­ šeho k lanění a vaší vděčnosti. D ejte se do jeh o služby a o tev řete jeho králo v stv í prav d y a života, svatosti a m ilosti, sprav ed ln o sti, lásky a m íru cestu v radách svých k am arád ů a k am arád ek v dílnách, aby se v p a p rs­ cích, které v y za řu jí z něho, slunce spravedlnosti a žhoucí v ý hně lásky rozptýlily h říšn é touhy, všechna nenávist, všechna zášť, všechna n e­ svornost, aby pokoj Boží vládl v srdcích, v rodinách, v m ěstech i na venkově, v zam ěstnavatelích i v zam ěstnancích, u nás i ve všech n á­ rodech. N eboť se zalíbilo Otci spojiti v něm všechno ja k n a zemi, tak v nebi.« Po řeči, k te rá byla odm ěněna neutuchajícím potleskem , rozm louval dlouho svátý Otec s jednotlivým i děln íky a zajím al se o všechny po­ drobnosti jejich života. Všichni odcházeli za zpěvu písní, se slzam i v očích z dom u společného Otce celého k řesťan stv a. Dacík

S m ě r n i c e pro a p o š t o l s k o u p r á c i l a i k ů V apoštolské kon stitu ci Bis saeculari, kterou vydal papež P ius X II. 27. září letošního roku o M ariánských družinách , dává ta k é zásadní sm ěrnice, týkající se laického apoštolátu. C itujem e několik podstatných vět: »Podle opakovaných výroků našeho předchůdce b lah é pam ěti P ia XI. je katolická akce sp ráv n é vym ezena jak o ap o što lát věřících, k te ří p o ­ sk y tu jí svou pomoc C írkvi a v jisté m íře dop lň u jí její p astý řsk é po­ slání . . . J a k velm i často bylo opakováno touto svátou Stolicí, katolická akce nesm í se om ezit na uzavřený kroužek, jako by byla obehnána jistý ­ mi hranicem i přísn ě určeným i, k te ré se nesm ějí porušit, a p ráv ě tak

nesm í se snažit o dosaženi svého eile vym ezenou m etodou a po jediné cestě, takže by o d stranila a pojala v sebe jin á kato lick á ap oštolátni sdružení, nýbrž spíše m usí p o k lá d at za svůj úkol je sjednocovat, p řá te l­ sky spojovat a používat rozvoje jedněch k dobru d ru h ý ch v naprosté svornosti duši, v jednotě a lásce. J a k jsm e p ráv ě n edávno připom něli, v tom to m ohutném světovém h n u tí laického apoštolátu, tak drah ém našem u srdci, je tře b a se v y střih a t om ylu těch, k te ří by chtěli jed n o tit (uniform ovat) apoštolskou činnost a podrobit všechnu společné form uli. T ento způsob jed nání je zcela cizí duchu C írkve, k te rá je velm i daleka toho, aby schvalovala zničení života, který’ puči a kv ete sp o n tán n ě (podle svého), a svěřila apoštolskou práci výlučně jednom u p a rtik u lá r­ ním u sdružení nebo jen farnosti. N aopak podporuje jistou m nohotvárnou jednotu ve vy ko návání tohoto apoštolátu a říd í je j k společném u cíli za pomoci b ra trsk é spolupráce a zapojením sil všech jedinců pod vede­ ním biskupů.« Z těchto zásad, vyjád řen ý ch posledním i papeži (Pius X II. se tu stále dovolává svého předchůdce P ia XI.), m ohli bychom , myslím, vyvodit tyto p ra k tic k é sm ěrnice pro apoštolskou práci laiků: 1. Ž ádná sk u p in a a žádné h n utí si nesm í osobovat v ýlučné právo n a ­ zývat se katolickou akcí, protože C írkev tento úkol n esvěřila nikom u v ý ­ lučně, nýbrž volá všechny lidi dobré vůle k apoštolské práci. A le p ráv ě tak žádná sk u p in a a žádné h nutí v C írkvi nesm í z ap o što lárn í p ráce vylučovat jinou skupinu a jiné hnutí, i když je tu různost pracovních metod. 2. C írkev nepředpisuje žádnou k o n k rétn í pracovní m etodu apoštolátn i a ta k é n ikd y nepředepíše. U znává a vždy uzná každou metodu, k te rá sleduje společné cíle apoštolské p ráce a není v rozporu se zása­ dam i katolického učení. P ro to nesm i c h tít žádná sk u p in a apoštolských pracovníků, aby jejich apoštolské m etody, třeb as sebelepší, byly n u tn ě p řija ty druhým i. C írkev si přeje, aby tu byla dokonalá svoboda a voláni po nap ro sté u nifo rm itě nazývá omylem. 3. K atolická akce m á tendence jednotící, ale jen v jisté míře. P ře d e­ vším vzhledem k cíli. Ten je pro všechny apoštolátní praco v n ík y stejn ý : spása nesm rtelných duší. A p ak vzhledem k b ra trsk é spolupráci. Není proto třeb a m yslet na splynu ti rozm anitých pracovních sk u p in v apoš­ tolské práci, nýbrž na spolupráci v těch úkolech, ve k terý ch je tato spolupráce nutná. C írkev nikdy nechtěla od stran it různé sm ěry v th eo ­ logii a v životě, nechce ani v apoštolátě laiků takovou jednotu, k terá by byla n a újm u osobní iniciativě a plném u rozvinutí individua. 4. A poštolát laiků m usí být vždy v n aprosté závislosti na hierarchii. A ta je ta k é jednotícím prv kem v intencích zachování i jed n o ty i osobní svobody. P roto p rav í papež v této konstituci, když m luví o M ariánských družinách, jejich práv ech a úkolech, že i když jsou někdy pod jurisdikcí řádu, »jsou všechny podrobeny au to ritě v lastn íh o b iskupa a někdy i fa-

ráře, když jde o rozvinutí a organizováni apoštolské činnosti.« A tatp zásada je zcela obecná, p la tí o všech sk u p in ách a h n u tích apoštolských v Církvi. A není pochyby, že jen tato závislost na biskupu a to závislost uvědom ělá a ochotná, čili dokonalá poslušnost p řin ese náležité ovoce. Dací k

Sv. Brigita 41

Vyšel nový životopis sv. B rigity z p era P iera C him inelli-ho. S vatá B rigita byla uchvácena živou vírou a láskou, k te rá ji zcela stravovala, takže jak o by nem ěla pochopení a sm yslu pro nic pozem ského. Ale to je jen zdáni, protože světice byla při tom všem velm i p rak tick á a m ěla na zřeteli potřeby a zájm y C írkve, do nichž dovedla zasahovati velm i bezprostředné. .Její láska ke K ristu jí n eb ránila v lásce k m anželovi a k dětem , jsouc vzornou m anželkou a pečlivou m atkou, ¿ i l a velm i rád a ve V adstene. v tom to m ystickém hnízdečku, k te ré založila. V divoké k rajin ě a v abso­ lutním odloučení a v n aprostém tichu trá v ív a la celé d n y v m odlitbě, v n a ­ zírání. k te ré h raničilo s extasem i. T u try sk ají z jejíh o ducha p řek rásn é proudy náboženské poesie, jež p a tři k nejvzácnějším lite rá rn ě nábožen­ ským pokladům . Toužila po Řím u, aby m ohla volné k ráčeti od jednoho posvátného tam m ísta ke d ruhém u, sklán éti se před hroby m učedníků a uctívali jedn otlivé světce, k terým i Rím oplýval. Použila k tom u prvého jubilea, k te ré ohlásil papež K lem ent VI. roku 1350. B rigita byla oslněna všem i p am átkam i a i p am átn ík y i stavbam i. C hodila po Ř ím ě císařském , papežském , po Ř ím ě m učedníků i po Řím ě středověké víry. V R im ě k o n ala B rigita nesčíslné sk u tk y tělesného m i­ losrdenství přečetným pou tníkům i chudým . V Ř ím ě pochopila B rigita důležitost řím ského biskupstv í jež po P etro vi p řejím á jeho úkol skály, klíčníka, u tv rzo v atele b ra tří a p astýře celého stád a. P íše listy plné vážné naléhavosti papeži sídlícím u tehdy v Avignoné, aby se v rátil do střed u círk ve a ke svém u stádci. U rban V. se konečně rozhodl k n áv ratu . P ři­ stál 1367 a u b írá se do Řím a, kde je p řija t s velkým n adšením a s ne­ sm írnou radostí. Sloužil slavnou mši svátou, p ři k te ré přislu h o v al císař K arel IV. Ale k rá tk á byla rad o st k řesťan ského lidu. M ezitím vypukla válk a mezi F ran cii a Anglii a papež se zase v rátil do A vignonu, kde zem řel. B rigita piše jeho nástupci Řehořovi X I. V rať se do Řím a, papeži, polož celou svou naději do Boha a nikdo ničeho nezm ůže ani proti něm u ani proti Tobě. U zavři m ír a reform uj C írkev: K ristu s tom u chce! V Řím ě tak é B rig ita skončila sv ů j život, když byla p říto m n a mši svaté. Je jí Z jevení jsm e kdysi vydali v K rystalu . V nich předpověděla přesně budoucí V atikánský stát, tak přesně, jak byl ohraničen v laterán sk ý ch sm louvách. Po její sm rti napsal k rásn é verše o B rigitě p re lá t H erm an-

son: Rosa ro ra n s bonitatcm stella stillan s claritatem , B rig itta, vas gratiae. Rosa coeli pietatem stilla v itae p u ritatem in v allem m iseriae. K niha C him inelliho doplňuje a přek o n áv á lite rá rn ě krásné, ale h isto­ ricky m éně přesné dílo Joergensenovo o sv. B rigitě. Vyšlo v n a k la d a te l­ ství F e rra ri v Rimé, ten to podzim. S. B.

Na d e v š e c h n y m e t h o d y p o s l u š n o s t h i e r a r c h i c k á * Z nám e n ěk teré m ladé horlivce, kteří se dom nívají, že jen oni rozum ějí sp ráv n ě katolické akci, k te ří v y tý k ají akci dosavadní, že je to akce kněží. I když ze začátku bylo n ejp rv e tře b a vycho v ávat laiky k tom u, dnes již naši laici p rac u jí velm i účinně. A le tam ti horlivci to stá le n ev id ěji a stále už doslova pom louvají katolickou akci, že není to, co by m ěla b ý t . . . J e n oni jí rozum ějí. P adl dokonce i výrok jednoho z vedoucích této »jedině katolické akce«: N enechám e se ch y tit do k lep et katolické akce. Těm bych rád ocitoval slo v a •M sg re L efévre, apošt. v ik á ře z R abatu v A frice, jenž napsal do V ěstníku bohoslovcúm v ojákům v říjn o v ém čísle: Jsou různé m isionářské m ethody. A m usí b ý t tato různost. Jsou m oderní dnes a zítra již zestárnou. A le a ť jsou jakékoliv, jsou odsouzeny k neúčinnosti, n en í-ii jejich základním kam enem poslušnost k Církvi. Jin a k se na chvilku zalesknou na nebi C írkve, jako m eteory, k teré se rozzáří a zhasnou. Je n C írkvi byl slíben D uch svátý a kdo se nepodrobí C írkvi, nem á pomoc D ucha svátého. T ato jistota žádá si velm i často hluboký a upřím n ý sebezápor. Ale, což se neob jev u je řeč o zapírání sebe skoro na každé stránce E v angelia jako zák lad n í podm ínka každého dila lásky, apoštolátu a spaseni? S. B.

Vyučování náboženství v rodině V encyklice o výchově píše P ius X I.: »V lastním a b ezprostředním cílem křesťan sk é výchovy je, za pomoci m ilosti Boží v y tv o řit opravdového a d o ­ konalého křesťan a, to jest zpodobnit a zobrazit sam ého K rista v těch, k te ří se na k řtu znovuzrodili, ja k výstižně píše sv. P avel: »Děti moje, s nim iž jsem opět v porodních bolestech, dokud n eb u d ete přetv o řen í v K rista« (Gal. .4, 19.). O pravdový k řesťan m á žít v K ristu nadp řiro zen ý m životem — »K ristus váš život« — a nadpřirozený život m á ta k é projevo­ v at ve všem svém jednání, »aby i život Ježíšův se zjevil na našem sm rte l­ ném téle« (II. K or. 4, 11.). P ro to se k řesťan sk á výchova tý k á lidského života v celém jeho rozsahu: života tělesného i duševního, rozum ového i m r a v n í h o . . . P ra v ý křesťan , v y tvořen ý křesťan sk o u výchovou, není nic jiného než nadpřirozený člověk, k te rý cítí, mysli, jed n á důsledně a přim ěřeně podle zdravého rozum u osvíceného n adpřirozeným světlem p řík lad u a učení Ježíše K rista.«

T akový je cíl k řesťan sk é výchovy. V ýchova v ša k před p o k lád á ta k é v ý ­ uku. V k řesťan sk é rodiné je třeb a déti nejen v ést podle k řesťanských zásad, nýbrž ta k é poučovat o křesťansk ý ch p ravd ách . Slyším e denodenně n ářk y na náboženskou nevědom ost. O dkud se však m á do stat naši m lá­ deži náboženských vědom ostí, když není dostatečně poučována? V ětšina rodičů spoléhá jen na školu. Počet školních hodin náboženské výuky je v šak velm i n ep a trn ý vzhledem k rozsáhlé látce a ta k é vzhledem k velkém u m nožství hodin jiných p ředm ětů. M nohdy jsou tu ještě tak é jiné důvody, pro k te ré se dětem ve škole nedostane p atřičn ý ch vědom ostí o náboženství, jako na příklad neschopnost vyučujícího, ned o statek knih, m nožství žáků ve tříd ě a j. P ro to by si měli rodiče uvědom ovat, že je to jejich vážná povinnost, bdít nad náboženským vzděláním svých dětí. Měli by k ontrolovat své děti, zda se p řip ra v u jí n a hodinu náboženství, měli by s nim i o p ak ovat učebnou látku, v y k lá d at ony p artie, na které se ve škole nedostalo, a prohlubovat ty části, o k te rý c h se děti alespoň něco dověděly ve škole. A ještě jedno hledisko je tu velm i důležité. Ú kolem výchovy, ja k u k a ­ zuje P ius XT., je v y tv o řit dokonalého k řesťan a v m yšlení a jednání. Dítě se stýká ve škole s kam arád y, kteří nejsou vždy katolíky, čte často knihy, k te ré jsou v rozporu s k řesťansk ý m pojetím života. Je povinností k ato ­ lických rodičů, bdít nad svými dětm i, aby jejich k řesťan sk á výchova nebyla poškozována těm ito vlivy zvenku. Dnes je život ve skutečnosti takový, že se těm to vlivům nelze vyhnout. Ž ijem e v prostředí, k te ré je nejednou velm i vzdálené našem u m yšlení a cítění. N em ůžem e se u zav řít v hom ogenní k ru h . A ta k é toho neni třeba. J e v šak tře b a vychovávat déti tak, aby se nedaly strh n o u t kalným i p rou d y prostředí, ve k terém m usí žít. »Nežádá se,« píše papež, »aby m ládež byla odloučena od sty k u s lidmi, s nim iž žije a m ezi nim iž m á zach rán iti svou duši, nýbrž aby byla dnes co nejvíce vyzbrojena a křesťan sk y upevn ěn a proti n ástra h ám a bludům svéta.« To je zásada, kterou je n u tno m it na mysli. P ra k tic k y to p ak znam ená p ro rodiče velm i odpovědnou práci a velké um ění vychovatelské. M usejí vést své děti tak , aby n ez tratily nic ze svých k řes­ ťanských zásad v p ro středí a pod nátlak em v nějších vlivů, k te ré jsou n ep řátelsk é jejich k řesťan sk é m entalitě. A tu jim p rá v ě bude velkou po­ m ůckou soustavné náboženské poučováni a pro h lub o v án í náboženských poznatků. P ři takových hodinách dom ácí náboženské výuky se dovědí, co kde d ítě slyšelo proti své víře, v čem m á potíže na základě v šelijak é četby, v čem snad počíná kolísat, v čem p o třeb u je upevněni. Tam , kde jsou euch aristické k roužky m ládeže, m arián sk é družin y nebo jin é nábo­ ženské spolky, pečující o prohloubení náboženských poznatků m ládeže, budou m ít rodiče v těchto kroužcích velkou oporu. S led ujete-li m ládež, m ůžete snadno pozorovat, ja k jedni velm i snadno podléhají svém u prostředí, zatím co druzí zů stáv ají pevni v e své víře. A stu d u jte důvody. Snad nebudou všude a vždy stejné, ale jsem p ře-

svědčen, že ve vétšiné p říp ad u péče o náboženské prohlubováni, spojená ovšem ta k é s životem podle v iry — tedy m odlitba, p řijím án í sv áto stí — je h lav n í p říčinou pevnosti těch, k terým neuškodí ani šp a tn á Četba, ani šp atn ý přik lad , ani v íře nepříznivé prostředí. O kolem k řesťan sk ý ch ro ­ dičů je učit déti sp ráv n ě vidět a sp ráv n ě jednat. S p rá v n ě se d ív a t na všechno s hlediska křesťanského. S p ráv n ě soudit o všem s h led isk a ev an ­ gelia, s hlediska učitelského ú řad u C írkve. To není snadné, ale to je nutné. Je n ta k vychovají celé křesťan y, k te ři budou k řesťan sk y m yslet a k řesťan sk y žit. S nad ten Či onen řek n e: Ano, bylo by to krásné. A le kde vzít k tom u vědom osti a k d e vzít k tom u čas? — Myslím, že obojí je věci sm yslu pro oběť. Vědomosti si může každý získ at a ta k é m á získat* a čas pro ta k důležitou záležitost si m usí každý najit. N ajdou-li rodiče Čas k tom u. aby se sta ra ly o živobytí svých d ěti a o jejich ošacení, m usejí se stejnou m írou a řekněm e — ještě více se s ta ra t o jejich duši. T u nejd e o n ě­ jakou libůstku, o nějakéh o koníčka. N ejde o n ějak ý p říd av e k k obec­ ném u vzdělání více m éně prospěšný pro ditě. Jd e o věc zásadní a pod­ statnou. ta k důležitou v životě d ítě te jako nic jiného, protože jd e o duši dítěte, o jeho spásu, o jeho věčnost. A k tom u si m usejí rodiče čas najít. S nad to nedovede každý stejn ě dobře, ale každý k řesťan sk ý otec a každá k řesťan sk á m atk a m usi v této věci u čin it vše, co je v jejich silách. O sta­ tek doplní Bůh svou milosti. Jin a k nesplní svou povinnost vůči dětem . Dací k

Mu ž e o b e c n ý s n é m z b l o u d i t ? P ři výkladu neom ylnosti obecných sněm ů se n aráživ á na jednu nesnáz: jestliže se ekum enický koncil usnáší pod vlivem D ucha svátého, ja k je možno, že n ěk terá usneseni papežové nepotvrdili? O bvykle se to vy­ sv ě tlu je tak, že sném je neom ylný je n tehdy, když je ve spojení s p a ­ pežem . To je ovšem sv á tá prav da, ale ta obtiž se tím prim o neřeší. Vždyť přece církevn í obecný sněm p ře d sta v u je učící C írkev jak o celek; jak ted y »Církev jak o celek« m ůže m ít někdy jin é věroučné m ínění než hlav a C írkve? — O dpověď však n en i ta k nesnadná, ja k by se to na p rv n i pohled zdálo. To je jisté nad veškeru pochybnost, že biskupově, shrom ážděni na obecném sněm u, p řed sta v u jí C írkev učící. To proto, že diecěsni b iskup jest jediný auten tick ý učitel v íry a m rav ů ve svém okrsku. (N epřihlížím e teď k učitelském u ú řad u papežském u, k te rý se podle c. 218 CIC v ztah u je i na všechny jednotlivé p astý ře i věřící. Jd e n ám jen o to, abychom zdů­ raznili, že biskup je norm ální u čitel v iry a m rav ů ve své diecési.) K dyby se tedy sešli všichni diecésni biskupové (nebo alespoň nadpoloviční v ě t­ šina všech diecésních biskupů) celé C írkve, byli by v ěrn é v y jád řen i ta k zvaného o rd in ariu m m agisterium Ecclesiae, řád n éh o učitelského ú řad u

Církve. Každý diecésni biskup by totiž p řin esl do toho shrom ážděni víru své církve, své diecése. A protože se C írkev jak o celek nem ůže uchýlit od skladu v íry (depositum fideí), nem ohlo by se v tom to p říp ad ě (když by byla pohrom adě aspoň v ětšin a au to ritativ n íc h učitelů církví) stát, že by jejich m íněni ve věcech v íry a m rav ů bylo jin é než biskupa p rv n í církve, totiž církve řím ské. — A ten h le pohled na otázku n ám snad m ůže vrhnouti tro ch u světla na obtíže, k te ré jsm e položili na začátku. O becnost sněm u m ůže totiž býti dvojí: Za p rv é s k u t e č n á , f a k t i c k á . Ten příp ad by n astal tehdy, kdyby na svoláni h lav y C írkve přišli na sněm všichni diecésni biskupové nebo aspoň nadpoloviční většina. A v tom p říp ad ě je naprosto nem ožné, že by tohle shrom áždění učící C írkve mohlo bloudit v p rav dách věroučných nebo m ravoučných. C írkev by už nebyli, ve svém celku neom ylná, kdyby v ětšin a je jích zákonných p řed stav itelů věřila jin a k než biskup p rv níh o stolce v k řesťan stv u , k te rý m á záruku, že ve v ire nepochybí. J e však někdy dost těžké, aby se sešla sk utečn á v ětšin a biskupů. P roto se nazývá obecným i takový sněm , k terý sice de facto neshrom ažď uje většinu biskupů, ale všichni katoličtí diecésni biskupové byli na ten sněm pozváni, a ti, co přišli, zasedají — pod před sed n ictv ím h lavy C írkve — jakožto sněm obecný. T u to obecnost bychom snad m ohli n azv at j u r i d i c k o u , p r á v n i c k o u , že totiž je ten sněm obecný z papežova p ro ­ hlášeni. A v tom to p říp ad ě se m ůže stát, že se při hlasování přikloní papež k m enšině, když podle jeho soudu ta m enšina p řed sta v u je v íru C írkve, kdežto ona většina sněm u, co by m ěla v té to věci jin é míněni, nem á za sebou skutečnou většinu C írkve učící, k te rá de facto n a sněm u přítom na není. P ři tom to řešení jasně vynikne, že su p e rio rita (nadřaděnost) koncilu nad papežem nebyla vůbec theologicky dom yšlena a že je nap ro sto n e­ možná. O. M. P e t r ů .

i PRncounn -

_

No v á b u d o u c n o s t Proč opustilo tolik kato lík ů onu jednotící silu K ristova učení, K ristova poselství, K ristova života, jeho lásky, p ln é dynam ism u, aby se schoulili jen kolem sebe. N em ůžem e ani říci, že by se schoulili do staro sti o svou osobni spásu. V této snaze by se n u tn ě setk ali s živou jednotící silou P áně. A le schoulili se k řesťán k o v é většinou kolem svých drobných, b u ržujních staro stí osobního pohodlíčka a štěstíčka. Spása jim byla jakým si přídavkem , nádavkem pozem ského blahobytu.

T ak přestali vydechovati a u sku tečňo v ati svátou jednotu. P ře sta li cititi svou sounáležitost se všemi. P ro to jim i nepo h nul ani h m otný ani n a d ­ přirozený osud spolubratři. B udoucnost k řesťan stv í závisí od toho, zda se dám e zcela u ch v átit, p ro ­ m ěnit jednotící m yšlenkou K ristovou, jestli procítím e své spojení se v še­ mi a spojím e jejich osudy se svým štěstím . Je n ta k v nás bud e žít a všem ohoucně p ů so bit K ristus, k te rý pro vše­ chny se vtělil a um řel. K řesťané, p řesta ň te se d ív a t na k řesťan stv í jako na lacinou pojišťovnu skrze ta x u odbrum laných Otčenášků a vyhlášených a vyzkoušených so­ šek, nebo jak o n a dům časné útěchy, ja k o na prém iovou loterii, kde každý nakonec v y h raje, výh ru útěchy, to jest, věčnou blaženost! K ristu s znam ená člověka p řiv téleného celou bytostí ke K ristu , ale ke K ristu ta k é m ystickém u, k jeho a ke svým b ratřím . M usím e sžít se s nim i, p ro cítit a prožít své spojeni a společenství s nim i, své posláni k nim p rá v ě pro obecnost poslání a poselství K ristova. Ja k o M echtilda z M agdeburgu, k te rá ch těla vžit n a sebe všechny úzkosti a naděje, bolesti a radosti celého lidstva, jak o A nděla z Foligne, k te rá stále opakuje ve svých m odlitbách: kéž obejm e láska tvá všechny národy, jako K ate řin a Sienská, k te ré bylo jedinou záležitostí praco v at na pokoji a jednotě křesťanu , obětujíc sv ůj život pro m ystické Tělo svaté C írkve, ja k především svátý P avel, k te rý by p řija l třeb a i b ýti proklet od K rista, jehož jediného m iloval, pro b ra try své! Braito

Spása a sobectví N ikdo není sám pro sebe. A přece vy křesťané, se s ta rá te každý jen o svou spásu. S choulíte se v Bohu, p řiv in ete se ke K ristu a jste šťastn i v léto důvěrn o sti a pak se n esta rá te ani o svět ani o jeho zápasy hm otné či duchovní. J s te sobci v ohledu časném i věčném . Často již jsem slyšel tu to v ýtk u od lidí plných dobré vůle, k te ří nem ěli v úm yslu urážet. P řiznám , že je řad a k řesťan ů , kteří prožívají ta k h le sobecky své n á ­ boženství, ale to nejsou lidé, k te ří uchopili náboženství všem i schop­ nostm i.P roto je neuchopili celé. Prožili je jenom svým citem , svěřili je jenom svém u srdci a k tom u ještě povrchně. P rotože ten. kdo řek n e Bohu, Otče, okam žitě uslyší v odpověď: Jed n o z mých děti. Ihned uslyší, kde je b ra tr t v ů j . . . ? K do se zahledí na K rista, a vidi jeho paže do­ k o řán otevřené, jeho srdce hluboko probodené a v těch pažích a v tom srdci a v té lásce K ristově vidí všechny své b ra try . K do se dá nésti proudem krv e P áně, je tím to proudem zároveň nešen ke všem lidem, a ve všech m usí viděti bratry , protože vidi, cítí, pozná, že K ristus všem lidem otevřel b rán u k Otci, že všechny lidi přišel spasiti. A teď už ni­ komu, kdo to prožije, nem ůže bý t lhostejný osud jeh o bližních, ani čas-

ný, ani véčný. N ejp rve si řekne, že je třeb a o dstran iti všechno v časném ohledu, co je nedůstojné d ítě te Božího a pak že je třeb a všechno učiniti, ab y toto Boži d ítě se mohlo věnovati co nejvíce bez tíživých časných sta ro stí onom u Jediném u potřebném u. A p ak učiní vše, aby se s tím to jedn ím potřebn ým ke všem b ra třím dostal, aby se se všem i o své štěstí v N ěm rozdělil, aby o N ěm všechny přesvědčil. Cím kdo více prožije co je Bůh a co je štěstí, tím m éně m ůže b ý t so­ becký. N ebojte se nás všichni, kteří p ra c u je te o lepši zítřek všech. K ris­ tu s šel před vám i v tom a my to n ep řestanem e svým stále zdůrazňovat! Braito

V Kri s t u musíme t í hnout k jednotě! B ůh stvořil lidi, aby byli jeho oslavou. Shrom áždil je tak ve své jedné službě. V íra v jednoho Boha shrom ažď ovala všechny lidi v tom to jednom Bohu a v jedné jeho lásce a v jedné v íře v tu to lásk u a v jed n é službě jem u. Ja k o jest jeden Bůh, ta k jest jedn a ro din a jeho tvorů, jeh o slu ­ žebníků. T ak arg u m e n tu je sv. Ire n ej: Je st jen jed en Bůh Otec a jen jeden Logos Syn a jen jeden D uch sv átý a jen jed n a sp ása pro všechny, kdož věří v n ě j . . . J e s t jen jed n a spása jako je st jed en Bůh. J e s t jen jeden Syn, který plní O tcovu vůli a je n jedno pokolení lidské, v něm ž se n ap lň u ji ta jem stv í Boží. Adv. haer. P. G. t. VII. col. 990. T a k ru ší každá n evěrnost k Bohu, každý h řích ru š í onu jednotu, k níž nás Bůh povolal v jedné své lásce a službě. Ubi p eccata ibi m ultitudo. V šechny hřích y pocházejí ze sobectví, k te ré se isoluje, kde každý hledá jen sebe a jen své. J e n lá sk a k Bohu sp oju je všechny. J e n ta vychovává k m yšlence společenství, jen ta vychovává ke službě nezištné tom uto společenství. T ak povstalo ono ro ztříštěn í a ro zb ěh n u tí všech po dědič­ ném hříchu , všech p roti všem, a každý pro sebe. T ak p rav í sv. M axim V yznavač: Bůh zam ěřuje všechno k jednotě, zatím co hříchem byla naše přirozenost ro ztříštěn a na tisíc kusů. Lidstvo bylo Bohem stvořeno v k rá s­ né jednotě, kdežto h řích postavil h rad b u u rp u tn éh o m ého a tvého mezi nás všechny. A tok se dnes koušem e a rvem e ja k divé šelm y. Ad T h alassium . q. II. P. G. t. 90. col. 256. Podobně si n a řík á Cyril A lex.: S atan nás r o z p tý lil... V ykoupení nás zase chtělo shrom ážditi v jedno. P oskytlo možnost znovu nalézti ztracenou jednotu. Sv. Řehoř z nazianzu p rav í: D robné k ap ky krv e obnovily celý svět a jak o několik kap ek fíkové šfáv y d ají zhoustnout m léku, ta k nás ty kapky k rv e shrom áždily a sem kly do h ro ­ m ady v jednotu. Řeči, 45. hl. 29. P aschasius R a tb e rtu s p řiro v n áv á K rista k jeh le p ro v rta n é utrpením , jež všechno p řita h u je za sebou a sp rav u je suknici A dam em roztrženou, sešívající dva národy, židovský a pohanský a činí z nich jeden na věky.

K ristus měl sice svou indiv iduální lidskou přirozenost, ale přece zá­ roveň s tím se spojil s celou lidskou přirozeností, protože byl novým A dam em a p ro to m ěl vůči lidské přirozenosti podobný obecný vliv, jaký měl m iti A dam vůči celé lid ské přirozenosti, čili, ja k řík ám e vůči ce­ lém u lidstvu. T ak je třeb a chápati výroky raněn ý ch svátý ch O tců, k teré jakoby se zdály tv rd ití, že K ristu s p řija l obecnou přirozenost všech lidi na sebe. K ristu s ta k se spojil s nám i všem i a s celou lidskou přirozenosti jako v y k u p itel celé lidské přirozenosti. Je h o lidská přirozenost byla spo­ jena s jeho božstvím , s božstvím , k te ré se v ztah u je na všechny a proto i účinnost lidské jeho přirozenosti obětované a obětující se jest obecná a v ztah u je se na všechny lidi a na přirozenost všech lidí, kteří nosí tuto přirozenost jeho. P io to docela přirozeně shrom ažď uje jeho V ykoupení všechny lidi v no­ vou jed n o tu vykoupených. K ristu s usm ířil nebe i zemi, židy i pohany, tělo i duši v každém z nás a ve všech dohrom ady. A ta k nás ta k é spojil dohrom ady, vzájem né, když o d stran il svou jednou láskou, svým p řiv e ­ dením všech k jednom u Otci všechno, co nás dělilo. T ak je C írkev sh ro ­ m ážděním K ristovy jednoty v jednotě vykoupením v jednotě n áruče Otcovy, ktero u nám K ristu s opět všem otevřel. T ak byla povýšena naše jednota jedné přirozenosti k jed n otě jed né lásky, k teró u jsm e byli v K ristu zah rn u tí a k te rá je zároveň jednotící nás vespolek a závaznou, abychom žili z této jednoty a pro tu to jednotu. T ak shrom áždil K ristus k sobě všechny, k teré vykoupil, shrom áždil je všechny v jedno své tělo, kde každý m á se snažiti o to, aby pom áhal uskutečňovati ve svých b ratříc h svou službou jed n o tě m ystického těla organickou jedn o tu m ystického T ěla K ristova. Čijem e přece všichni z K rista, jako rato lesti vinnčfto km ene. S p atn ě m ne pochopil D r Grivec, když m ne jm en u je mezi těm i, k te ří chápou ten to obraz o K ristu , zatím p rý co platí jednotě života, k te rý m ilostí čerpám e z K rista. Užil jsem toho obrazu jakožto základu ke tvrzení, že tato jednota n azn aču je je d ­ notu nás všech, když čerpám e všichni jeden život z K rista. Užil jsem jej jako dokladu životné jednoty, ve k te ré nás ch těl K ristu s shrom áždili. N ejprve jistě v sobě, spojití se sebou nás chtěl n ejprve. To znam ená n ejp rv e toto podobenství, ale, protože není K rista bez C írkve a C írkve bez K rista, jest toto spojeni s K ristem , toto životné spojení s K ris­ tem skrze m ilost základem , obsahem i cílem K ristovy C írkve. Je hlavou C írkve, jest T ělem C írkve p ráv ě svou m ilosti, p ráv ě svým životem , p ro ­ tože údem C írkve je každý jen v té m íře, v ja k é je spojen s životem K ristovým . T ak ten, jenž m á aspoň víru, jenž se aspoň nezřekl K rista, jest stále je ště naroubován, štíp en n a vinný km en K ristův. T ím to n a ­ roubováním , tím to štípen ím zů stává údem C írkve, údem K risto v a téla< tím štípením je s t mu usn ad něn n á v ra t a obnovení plnosti života. Když nechápem e C írkev jen jako spolek, nýbrž jako společnost společenství K ristova p ráv á touto ú časti na životadárném km eni Ježíši K ristu, jsm e

v Církvi. B ohatèji a pinč ji v ni jest, a jest jí p latn ý bohaté jako ud který plní svou povinnost k celém u tělu. p ráv ě ten. jenž £ije z K rista a jenž je živým údem . P rá v ě že K ristu s je hlavou a oživujícím principem C írkve, kdo dobře prožívá tuto jednotu, prožívá ta k é svou sounáležitost s C írkví a se všem i lidmi do ni povolaným i anebo už v ni žijícím i, ten se m usí snažiti učiniti všechno pro své b ratry , pro spoluúdy jednoho spo­ lečného Těla. jehož hlav a — K ristu s všechny oživuje a všechny m iluje, jako všechny skropil svou výkupnou krvi. Braito

Vítězství kříže N em ůžem e zap říti k říž K ristů v ani se styděti zaft, ani si přáti, aby byl konečně překonán. To je herese Čekat od nějak ého zákroku nebo od néjaké kosm ické k atastro fy blažený stav na zemi s vyloučením konečně kříže K ristova. Ne, ten tam bude stá t a m usí stá t vždycky. Jednou byl křižem svět vykoupen a k B ohu přiveden, jednou křižem lidé uvěřili K ristu a jenom křižem ta k é roste C írkev dále. Jenom křižem p řem áh á svět. S tále m usím e je d n a k křižovati sebe, to porušené v sobě, jem už se n e ­ líbí sebezápor a po tírán í sebelásky. Je d n a k bu d e K ristovo učeni vždycky odporné satan u, vždycky bude p ro ti něm u se stavětí, vždycky je bude nenávidět. Pokud nebude S ata n za celé pekelné tv o rstv o defin itiv n ě p ře ­ možen, n en astan e tisícileté nerušené králo v stv í Boží, k te ré si mnozí p ře d ­ stav u jí jak o blahobyteček- nesm írný, h lavn ě p ro velebné pán y a »hodné« lidi. S atan bude se bouřit p roti K ristu a bu d e K rista stá le křižovat, dnes jako před dvěm a tisíci lety, tak až do konce světa. K ristu s stojí ostře p roti světu a svět p roti K ristu . N ikdy se ty to p ro ­ tivy nesm íří. Huse o tisíciletí si m ohou dělati je n lidé, k te ří nejsou p ro ­ n ik n u ti D uchem svátým , protože D uch sv. je poslán C írkvi, ab y jí p řip o ­ m ínal vše, co K ristu s učil a konal. A K ristu s vítězil, vítězil křižem a kříž odkázal svým učedníkům jako své dědictví. A to nejenom drobné denní kříže, nýbrž i onen svůj velký k říž boje se satanem , s hříchem . K řiž K ristů v tu stojí na věky až do konce světa jak o oběť lásk y k Otci. Stojí tu na věky mezi nám i, abychom i m y touto obětí mohli podávati celý svů j život jak o oběť. A protože m ám e K rista stále vyobrazovat a i způsobem n ejv y ššim a dokonalým , žádá a bude Bůh žádat vždycky od někoho i ono ztotožnění úplné s obětí K ristovou. T ak nem ůžem e zcela p rc h a t před K ristovým křížem , ani si p řát, aby byl kříž P án ě o d stran ě n d řív e než P án sám ukončí jeho svědectví na této zemi, než bude poslední vyvolený naň stržen a než poslední vyvolený ja k nebeským žebříkem přes něj v y ­ stoupí k Otci. Braito

Bcda r uš i t e l ům jednoty! K ristu s přišel n ás všechny shrom ážditi v jed n o té synovství Božího ke k terém u volá jed en Otec všech. Volá všechny v jedné své lásce, v je d ­ nom svém vykoupení, aby všichni poznali je d n u p rav d u o jednom n eb e­ ském Otci. P rotože jsm e byli povoláni k jednotě v n itřn í, m usím e se sh ro ­ m ážditi ve vnější jednoté, podobné jako tvořil vyvolený n áro d i vnější jednotu. C írkev d ává jeden život. Na základě tohoto jednoho života jest důležitá i jed n o ta vnější, protože celý život všech lidi m á být n aplněn onou jednotou vnitřní. P ro to se ta k hrozili k řesta n é od n ejsta rších dob rozkolu a kacířstva. O šklivili si ru šeni posvátné jednoty, jež byla ta k d ra h á K ristu . K do ruší jednotu, n em iluje C írkev, protože je d n o ta je st její základní vlastnosti. K do m ilu je K rista a C írkev m usí m ilovat jednotu. P ro to kdo je bez lásky, plodi nešváry, trh á jednotu. T ak říká H ugo a St. V ictore: C aritas u n itas est Ecclesiae. Sivé caritatem , sivé u n itatem nom ines, idem est, q u ia u n i­ tas est ca ritas e t ca rita s unitas. De sacr. P. L. 176, col. 544. Kdo ru ší je d ­ notu, trh á nesešivanou suknici K ristovu. Cf C yprián; De u n ita te Eeclesiae c. VII. nro, 17. T rhá sam é tělo K ristovo, neboť p rav í A m brož: C or­ pus C hristi Ecclesia est, q uae vinculo strin g itu r c a r ita tis . . . K Zaln^u 43. nro 17. A le tim se zároveň odřezává od strom u, protože když se úd o d ­ d ělu je od těla, zahyne. P ro to je n u tn ě naplněn duchem jed noty a obecnosti, kdo žije z plnosti K ristovy, kdo žije z jeho jednotící m ilosti. Spojení s Bohem znam ená zároveň spojení s bližním i, znam ená jednotící lásku. V Bohu a v K ristu jsm e jeden d ru h ém u intim n ě blízcí, jsm e jeden d ru h ém u přítom ni se vším. co jsm e a co máme. T ak psal krásn é a p rav d iv ě sta rý středověký m nich v knize M editatipnes piissim ae de cognitione h um an ae conditionis. Tys p říto m en a já jsem přítom en tobě ve tvých m odlitbách. K dyž řík ám : přítom en, nebuď p ře ­ kvapen ; když m ne m iluješ, protože jsem obraz Boží, tys m ně ta k p ří­ tom en jako já tobě. Vše, čím ty p o d statn ě jsi, tím jsem i já. N eboť každá rozum ná duše jest obrazem Božím. Proto, každý kdo hledá v sobě obraz Boži, hledá v sobě ta k bližního jako sebe a kdo jej ta k to h led aje nalézá v sobě, nalézá jej tak, ja k je v každém člověku, jejž zná. K dyž ted y v idíš sebe, vidíš mne, jenž nejsem ničím jiným než ty a jestliže m iluješ obraz Boží a podobně já, když Boha m iluji, tebe m iluji. Tak, h led ajíce tu též věc, dychtíce po téže věci, jsm e stále p říto m ni jeden d ru h ém u v Bohu, v něm ž se m ilujem e. P. L.

N e v e z m e š

j m é n a

Bož í ho

n a d a r m o !

Sobectví Má divné zřídlo. Chce se všeho zm ocnit, všechno obsáhnout, všechno mít, všechno použít pro sebe a p ti tom vychází z vědom í, že nic není, nic n e m á . . . Jen jednom u se m usím e diviti, ja k toto »nie« p řijd e na to. ch tít všechno a chtíti to všechno pro sebe a v ýlučně pro sebe, proč tak nevraživé se dívá na všechny ostatní, k te ří ta k é ch tějí něco m ít, nebo k te ří ch tějí m it docela něco jiného. P řip o m ín á to psa, k te rý m á své sousto a vida psího d ru h a, že má něco jiného, v rh á se n aň a chce mu v y rv at to jeho. P odobně jed n ají ta k é tv rdo h lavé, nerozum né déti. Odv rh u jí své hračky a násilím a k řikem se dom áh ají h raček svých b ra t­ říčku a sester a kam arádu. N ení to je n obava, aby se n a nás nedostalo, protože i tehdy, když již m ám e své, rm outím e se, když bližní m á ta k é to co m y nebo něco jiného. V člověku je živé vědom í dvojí absolutnosti, vlastní bidy skoro pro­ pastné, toho, že jsm e tvory, k te ří ničeho n em ají ze sebe a p ak vědom i absolutnosti, k te rá je st absolutností samou, absolutností svou. ab so lu t­ ností plnou vešk eréh o absolutního bytí i dobra. A tu je možný dvojí postoj. Buď tedy chci svou ubohost p řekonat tím, že se chci n ap ln iti tak, abych byl ta k é absolutní. To je sn ah a člo­ věka, obejít se bez Boha a nastoupiti na jeho místo, anebo uznám jeho absolutnost a pokorně a dú v ěry p ln ě sm ěřu ji k něm u. Ani ta k nem yslím na své naplnění. P rosté poslechnu puzení své nicoty, své závislosti tvora a spojuji se s nim , či n echávám se jim uch o p it a spojit se mnou Pi v ní pokus o absoli^tno ztroskotá vždycky, jak ztroskotal pokus všech hledačů nadčlověka. T ak se člověk sice snaží v y rů st a o sam o statn it se a být sám a plný a velký a m ít všechno a b ý t všechno, ale v n itru této snahy piští a kvičí stá le ona ubohost bídy, m alosti, tvorovosti. S kutečného ab solutna dosáhne ten, kdo se dovede zříci jak je n může, sobectví, a klaní se A bsolutnu, které poznává m im o sebe. P ak je prožije ne jako něco cizího, nebo dokonce nepřátelského, n ý b rž jako něco, co nás tvořilo sice pro sebe, ale tím nás p ráv ě obohatilo a obohacuje, p ro to ­ že to je b ohatstvím p ro tvora, pro člověka, že je B ůh je n jeho cílem, protože ta k je jeho cílem skutečné absolutno. T ím to uznáním dojde tak é k intim ním u spojení s tím to absolutnem . T ak jako se probudil člověk ze sna svého opojení očekávanou rovnosti s Bohem a poznal, že je nahý, že je ubohý, že až han b o u zalezl do křoví, ta k procitá ta k é dnešní člověk ze svých snů o velikosti, o své ab so lu t­ nosti. P rocitá v křeči existencialism u, v p rocitn u tí, v poznání absolutní tragičnosti a ubohosti své bytosti. To je tře tí postoj a ta k nesp ráv n ý ja k postoj hledající absolutno v sobě. T ak existencialism us je ho řk ý isolacionism us od nebeské sféry, od m ožnosti setk án í se tv o ra s A bsolutnem . D ůsledek toho je nekázeň a zoufalý pesim ism us, ot vir a jící dokořán dveře nejp ustším u sobectví a nejro zev látéjši nevázanosti

Není jin é cesty pro člověka, k terý vi, že nic není ze sebe, že nic nem á ze sebe a který hledá své nap ln ěn í ve skutečnostech m im o sebe a při tom m ysli jen na sebe, on, k te rý nic nem á, k terý to ví, že nic nem á, k te rý všechno své naplněni hledá m im o sebe. Neni toto hrozný parad o x i největší nerozum a n e jk ru tě jší pošetilost, k te ré se dopouštím e skoro všichni, ale skoro nikdo si to n e u v ě d o m u je m e ...? Braito Večerní modlitba M echaría Egyptského Bože, k te rý jsi přišel na sklonku času, abys nás spasil, k terý jsi vyhnal A dam a z rá je na sklonku d n e a k te rý jsi je j uvedl nazpět v jeho dědictví n a sklonku dne, slitu j se nade m nou pro své U křižování teď, když se blíží konec m ého života, kdy se m ne večer dotýká. L iturgie jehobitské. ^ + 390 Modlitba: N aše m odlitba je společná a v eře jn á a když se modlíme, nem odlím e se za jednoho, n ýbrž za veškerý lid, protože m y všichni jsm e jedno, jeden lid. Bůh, učitel pokoje a svornosti, jenž učil jednotě, chtěl, aby se ta k každý modlil za všechny, jako on v sobě jednou všechny nesl. Sv. C yprián: D g dom inica oratione e. VII. Apoštolská touha N evíte, že já m usím být stále v tom, co je Otce m ého (řekl Pán). Věci Otce jeho jest vykoupeni s v ě ta . . . a ta k je zřejm ou pravdou, že cítěni s bližním roste s tím , ja k se duše spojuje s Bohem. K ř e s ť a n ve s v ě t ě E p i s o t a l a ad D io g n et em Co je duše v těle, to jsou k řesťan é ve svétě. Duše je rozptýlená v ce­ lém těle a k řesťan é jsou roztroušeni po všech m ěstech celé země. Duše přebývá v těle, ale není z těla a k řesťan é jsou ve světě a nejsou ze světa. N eviditelná duše jest chována ve viditelném těle a k řesťan é, ač je je v id ě t žiti ve světě, m ají svou sk ry tou zbožnost. Tělo nenávidí duše a bojuje p roti ní, ačkoliv sam o není ta k n ep řá telsk y od duše potíráno, protože m u duše u kazuje nedovolené rozkoše, a svět nenávidí křesťany, ačkoliv nejsou k něm u nespravedliví, když se stav ějí p ro ti jeh o rozkošem. D uše m iluje tělo, které ji nenávidí a k řesťan é m ilu jí tělo, k te ré ji nenávidí. D uše je uzavřena v těle a za ru č u je soudržnost tělu a k řesťan é jsou uzavřen i ve světě jak ve vězení, ale sam i zaru ču jí soudržnost světa. VI. 1-7.