MY ST E R I U M ZROZENÍ Pavel Ziegler
MYST E R I U M ZROZENÍ Pavel Ziegler
Copyright © Pavel Ziegler, 2014 www.pavelziegler.cz Obálka © Marie Keltnerová, 2014 www.mariekeltnerova.cz Foto autora © Pavlína Pecko, 2014 Vydalo nakladatelství KELTNER Publishing s.r.o., 2014 www.keltnerpublishing.cz www.knihy-keltner.cz ISBN 9788087642290
VĚNOVÁNÍ Spolupoutníkům a poutníkům ostatním, kráčejícím po různých cestách ke stejnému cíli. Všem Bratrům a Matkám s vděčností, úctou i pokorou láskyplně věnuje Pavel Ziegler
PODĚKOVÁNÍ Děkuji Matce za doprovod, pokrm mého života i objetí v nocích, kdy slunce nejvíc svítí. Děkuji Otci za život i oheň domova, který hřeje láskou. Děkuji za život. Láska Vně Syn
V této knize osvětluji jiný úhel pohledu na některé symboly a fakta, než na jaké jsme dosud zvyklí. Není nutno brát takové osvětlení za nějakou bernou minci nebo dogma. Jako všechno ostatní slouží i tato kniha k pohledu sama sebe do sebe a k nalezení vodítka k pravdě. Nesnažím se popisovat vědecké pojednání či stanovené zákonitosti lidského světa, ani nečiním nějaké filozofické prohlášení. Snažím se ukazovat na celý svět, a to i na část, která není na první pohled patrna a nelze ji zachytit pěti běžnými lidskými smysly. Čtení a hodnocení této knihy rozumem nejspíš nepřinese hledaný užitek, přesto může obsah zapůsobit na součásti čtenáře, které prozatím vědomě nepoužíval. Nesnažte se tedy, prosím, chápat jednotlivá slova, nechte je volně plynout. Každé slovo je složeno z písmen a mezerami mezi nimi. Nemusíte je přijímat ani odmítat, ať si plynou, kam jen chtějí. Spíše než čtení slov, doporučuji poutníkům vnímat, kde každé slovo či písmeno začíná a kde končí. „Kéž mi dá Bůh mluvit uvážlivě a smýšlet podle toho, co mi bylo dáno. Neboť on sám je průvodcem k moudrosti a usměrňuje moudré.“ (Kn.Moudr. 7, 15)
„To, co považujeme za dobro a zlo, je jen boj o imaginární existenci. Mistrovství tkví v akceptaci existence všeho.“ Pavel Ziegler
P Ř E D MLU VA
Kolik bájí, mýtů, představ a legend zná lidstvo o svém zrození. A jak velká touha je pochopit vlastní vznik. Snad každý dnes zná alespoň část vyprávění ze starého zákona v knize Genesis, podle kterého je člověk stvořen Bohem ze země. Často si tak doslovně představujeme, že ruce boží modelují z hlíny a vody postavu, do které je vdechnut život a tento příběh je běžně rozšiřován ústy lecjakého vypravěče. Málokdo si uvědomí, že když už je tedy v představách člověk stvořen z hlíny země, tak by mohl být na zemi ráj, jinak by vyprávění scházela logika. Proč by Bůh tvořil člověka na zemi a pak ho přenesl někam jinam do ráje? A když je ráj na zemi, tak kde je? Jak bude vypadat svět, když se dozví o stvoření člověka skrze vesmírný prach a ne ze země? A jde vůbec o člověka? Většinou se spokojíme s obyčejným výkladem o zhmotnění postavy, místo abychom pravdu hledali, konzumujeme lež. Proč? V této knize je popsané osobní svědectví a podhled na zrození člověka z jiného úhlu, než jaký se nám nabízel -9-
po tisíciletí. Proč pořád jenom papouškovat nějakou tezi, proč nepustit uzdu a nenastavit dalekohledy do tajemných zákoutí? Tajemství, která lze odhalit je čím dál víc. Pokud je člověk pozorný, vnímá svět a znamení kolem sebe, jistě se mu otevřou dveře knihoven plné informací a on může nastoupit cestu svého vzniku nebo alespoň jeho pochopení. Největším tajemstvím je potom utajená skutečnost, že žádná tajemství nejsou. Rád přispěji pohledem na některá místa v projeveném životě, abych ukázal, jak se jinak dívat a vnímat znamení. Pokusím se o zprostředkování pohledu za oponu s důvěrou v Boha, který sídlí v každém z nás. Prosím čtenáře, aby tuto knihu četli za pomoci svého těla a neponořovali se příliš do příběhu. Užitečnější je stát pevně na nohou, být ve svém těle a vnímat obsah za každým slovem a větou. Leží mi na srdci rozvoj člověka a ne vyprávění legend a tajemných odhalení. Člověk toužící po všední důležitosti nenajde v této publikaci hodnotu, která mu může nějakým způsobem přispět k pochopení nebo nabytí vnějších dějů. Kdo si hmotné informace přibere a nosit je bude s sebou, nemůže čekat odlehčení svého břemene. K osobnímu rozvoji velice pomůže číst tuto knihu postupně, po malých částech. Jednotlivé sekvence prožívat a vnitřně pozorovat. Velikost jednotlivých sekvencí je přímo závislá na citlivosti každého jednoho čtenáře. Je více než nutné vnímat znamení vlastního těla a při každém nepatrném náznaku vibrací, tlaku nebo emocí na chvíli přestat číst a vnímat prostor uvnitř i vně těla. Pokročilejší poutníci říkají, vnímat skrze sebe vše, co se děje. ~ 10 ~
Přiznávám, že při psaní této knihy jsem velmi pečlivě soustředěn do nitra a mezi slova je vkládán z lidského pohledu velký prostor. Je tedy možné, že obsah knihy zapůsobí na citlivého čtenáře tak mocně, že se mu může udělat i nevolno. Pokud se tak stane, je třeba přestat číst, dýchat čerstvý vzduch a pít čistou, nejlépe pramenitou vodu. Doporučuji také při čtení této knihy nekouřit a nepožívat alkohol či jiné psychotropní látky. Je zcela možné, že při čtení Mysteria zrození dojde ke změně nadsmyslového vnímání prostoru i času a fyzické tělo na tuto změnu reaguje. Pozorovat nové vjemy a užívat si bez strachu a bázně života, je tím nejkrásnějším zážitkem na cestě bytím, přesto v případě pocitu nevolnosti je třeba pozorovat vnitřní nesouhlas, odmítnutí, bránění, případně stavění vnitřní hradby nebo nějaký druh boje uvnitř sebe bez jakéhokoliv soudu. Věnujte zvýšenou pozornost teplu, chladu, mravenčení nebo mrazení. Opět bez soudu pozorujte kdy, odkud a jak vychází. V případě velkých emocí či strachu doporučuji knihu odložit a nejprve se věnovat osobní přípravě prostřednictvím konzultací u zkušeného průvodce. Není třeba mít nějaké obavy, nebo se kritizovat za pocity. I u vědomých lidí je často pocit volného prostoru považován za závrať, nevolnost apod. To jsou jen znamení, že se ve vašem těle odehrává proces uvědomění si změny časoprostoru a nejspíš vaše tělo a rozum zatím nemá s tímto vjemem zkušenosti. Představte si, že stojíte (spíš létáte) v prostoru a kolem ~ 11 ~
vás proplouvá celý vesmír, což je koneckonců technická pravda. Vy se nehýbete, ale vše se hýbe kolem vás. Až si na tento vjem zvyknete, víte o tom, jelikož vaše tělo tuto novou situaci přijme a pocity nevolnosti se změní na zcela jiný rozměr. V každém případě doporučuji orientovat se podle citu, který vychází z připravenosti těla na nové informace a číst knihu postupně a opakovaně. Možná některý z čtenářů obsah této publikace s odsouzením zamítne, což je naprosto v pořádku. Někdy je strach větší než vězení a ne všichni jdou stejnou cestou. Popisuji svědectví, které může být vodítkem pro hledající a jistě přispěje k poznání těm, kteří již prošli po lecjakých cestách a jsou alespoň částečně znalými poutníky. Jen pravý poutník věří, že i když je cesta trnitá, stojí za to po ní jít. Těmto poutníkům se cítím být velmi blízký, jsa sám poutníkem, a tak s úctou sobě vlastní směřuji tuto publikaci právě k nim, aby se chvilku zastavili a koukali na krásy, které jsou nám dostupné. Praxe ukáže, nakolik se dílo povedlo. Slova některých kritiků, vědců, historiků, snad i hodnostářů různých uskupení budou znít po četbě této knihy nelibě, jelikož se chystám odhalit některá zdánlivá tajemství, těm však předem odpouštím, hodí-li kámen a zároveň je žádám o odpuštění. Je možné, že ještě bloudí a nevidí, kdo jim kámen podává. Nečiním si žádných nároků na nějakou historickou či jinak vědeckou pravdu, koneckonců nepopisuji zde vědecký pohled, ale pohled vnitřní, duchovní. Nesnažím se o nějaké ~ 12 ~
filozofické nebo teologické prohlášení, popisuji jen vnitřní svědectví. Srdečně doporučuji nehledat pravdu ve slovech, ale za nimi, lépe řečeno, odkud vychází a kde končí. Mnoho učených se učí z knih, jak mají konat svoji práci. Zapamatování textů není zárukou, že je jejich zahrada otevřena. V knihách není pravda, jen popis cesty, proto mnoho z nich stále sní o nebi. Jak úžasný je okamžik, kdy spadne poslední šat. Přeji si, aby tato kniha nebyla návodem k obsluze robotů, přeji si, aby byla klíčem k zámku od brány poznání. Je přece krásné uvědomit si souvislosti. Proč v mnoha pohádkách a legendách chce netvor pannu? Proč spala šípková Růženka ve věži a rytíř musel projít cestu trnovou? Proč mnoho princů a princezen umře záludnou smrtí a láska je oživí? Proč žijí milenci šťastně až do skonání věků? Jak to, že egyptští duchovní ovládali lvy? Nebo dokonce i to, proč člověk nemá rozdělovat, co Bůh spojil. Přitom pochopení vůbec neleží daleko a už vůbec není v rukách někoho jiného, jak mnohdy tvrdí pastýři. Ano, království sice leží za sedmero horami, ale tyto hory nejsou v jiné zemi. Připadá mi zajímavé, že i pochopením pohádek si člověk může uvědomit pravdu. Je to tím, že všechna vyprávění mají stejný základ, a to ať už jsou určená pro uši vědců či dětí.
~ 13 ~
Ú V OD
Jste-li žákem, poutníkem, hledajícím či duchovně zaměřeným člověkem, jistě jste během života zažil mnohá odhalení. Není důležitá jejich velikost, důležitý je prožitek. Pokud člověk prožil jakkoliv velké odhalení a je si prožitku vědom, už mu nemusí nikdo vysvětlovat, co je to spojení s Duchem Božím1 nebo jak je dnes všeobecně moderně používáno s bytím či vědomím. Mnoho poutníků se zbytečně vzdá dříve, než dojde k cíli a raději čeká na další pouť za svým Bohatstvím. Je to tím, že dosud je cesta trnitá. Nevěřím vypravěčům, kteří mluví o cestách bez trní. Ne proto, že by to nebyla pravda, to by byla neúcta ke Stvořiteli a k jeho dílu neb vše je možné, ale nevěřím proto, že sám jsem prošel cestu trnovou a nesl jsem svůj kříž až nakonec. Nemám ponětí o jiných cestách než o těch, kterými jsem prošel sám. Přes veškerou snahu o nahotu před jediným živým tcem, přes přinesená svědectví, existuje pro nás jen O jedna jediná cesta, která vede skrze naši vlastní zahradu. Kolik trní má, záleží na tom, kolik jsme trní sami vysadili nebo vysadit, byť nevědomě, nechali. Nelekejte se trní, 1/ Ducha Božího zde zmiňuji zcela záměrně, jelikož nechci, aby došlo k záměně. V jiné kapitole se k němu ještě vrátíme.
- 15 -
kamení ani klacků ve své zahradě, nebojte se ani lávy, propastí či dna oceánů. Pokud jsem dokázal projít trnitou cestou já, dokážete vyšlapat svoji cestu i vy, již máte k tomu všechny potřeby, jelikož jste se jako zahradník zrodili. Uvědomění si, nakolik je vaše zahrada zarostlá trním a co jste si do ní osadili, je prvním ze sedmi kroků, které musíte jako zahradník udělat. Zednáři mluví o plánu stavby, zahrádkáři o plánu výsadby. Chcete-li stavět, vykliďte stavební prostor a vykopejte pevné základy, chcete-li sázet, vytrhejte plevy a řádně připravte půdu. Je jedno, kterou techniku zvolíte, práce bude stejná. Záleží jen na vás, jak se rozhodnete. Dám vám radu: „Pokud chcete něco udělat, udělejte to hned. Neříkejte zítra začnu, raději říkejte, začal jsem!“ Nezáleží na této knize, nezáleží na tom, co říkám, důležité je, co říkáte a děláte vy, nic jiného. Představte si, že jste tvůrce. V pravdě stačí, abyste si uvědomili jen velmi málo: „Tvůrcem jsem, vždycky jsem byl a vždy budu.“ I když jste reálný tvůrce, můžete využít vědomě jeden z lidských nástrojů a představit si, že jste tvůrcem. Ve svých představách můžete stvořit cokoliv. Můžete si hrát, jak jen chcete, jen s jednou podmínkou. Musíte vždy vědět, že jde o představu a nesklouzávat do nekontrolovaných snů. Pokud to víte, využijte toho a přeneste představu do viditelného světa. Začněte tvořit. V pravdě již tvoříte celý svůj život, jen to možná nevíte. Na tom nesejde. Začněte tvořit teď a tvořte vědomě. Tvořit je snadné. Všichni to známe. Pokud si něco uma~ 16 ~
neme, pokud opravdu chceme něco vytvořit, tak to vytvoříme a vytvoříme to k obrazu svému bez ohledu na okolí. Jako pětileté děti umíme kreslit všichni. Jako dospělí mnozí tvrdíme, že ne. Nevinné dětství. Kolik zručnosti, kolik lásky a kolik pravdy. Jako dítě miluji pohádky, je v nich ukryto mnoho z pravd. Například v lidové pohádce O labutí panně se vypráví: „Teď tu truhlici vezmi a jdi s ní domů, ta vyvolená panna tě bude následovat, ale neohlížej se, dokud nedorazíš domů, teprve pak můžeš slavit svatbu.“ Pokud znáte pohádku O labutí panně, možná vás překvapí, že je v ní obsaženo hermetické tajemství. Ve své podstatě je v různých pohádkách uvedena většina informací, o kterých píšu v této knize. Tak úžasný je svět Lo, tak úžasné je odhalení. Ne nadarmo jsou děti nejblíže k Pánu. „Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde,“ řekl Kristus (Mar. 10, 15). Samozřejmě, že většina lidí, kteří přijali doktrínu a začali křtít své děti v útlém věku, naprosto nepochopili a ani pochopit nemohli, o čem to Kristus mluví. Jsem v naději, že po přečtení Mysteria zrození se mnoho očí projasní. Protože i v této biblické větě jde o mysterium zrození.
~ 17 ~
Z A H A LENÁ TAJEMST VÍ
Pokud opravdu hledáte Boha2 a orientujete se podle informací od jiných lidí, měli by jste si především uvědomit, že většinu hodnotných knih a textů píšou nebo vyprávějí lidé vědomí, kteří si zaslouží plný respekt a úctu. Úcta nám umožní při vnímání textu zachovat pokoru, která je bránou k poznání. Školský systém nás naučil, jak se máme učit. Z toho vychází představa o tom, jak by nás měl někdo učit. I když se systém pořád nějakým způsobem zdokonaluje, je to pořád systém a v pravdě na něm nezáleží. Jeho úkolem je zahalovat a ukázat, jak nefunguje, proto se sám musí pořád zdokonalovat, upgradovat, změnit apod. Chcete-li uvidět tajemství, naučte se učit naprosto opačně, než jste se učili ve škole. Například tím, že učitele začnete přijímat jako průvodce a sebe jako svého učitele. Prvním krokem k pochopení, o čem píšu, je pokorné přijetí a pochopení, jaký úkol mají mistři, zasvěcenci či dokonalé duše. Jejich prvořadým úkolem není předávání učení svým žá2/ Osobně uvádím Boha. Pokud potřebujete, změňte pro vaši potřebu na výraz, který vám vyhovuje. Nejsem zastáncem podbízení se publiku, proto uvádím a píši vše podle své tradice. Přesto naprosto akceptuji tradici vaši a jsem rád, že si text přizpůsobíte, jak vám vyhovuje. Koneckonců o Bohu uvádím více v samostatné kapitole.
~ 19 ~
kům pomocí učebnic, jak jsme zvyklí z moderních škol. Jejich prvořadým úkolem je stimulace smyslů. A to není možné učinit přímým slovem, jak se nám někteří rybáři snaží namluvit. Chcete-li, uděláme malý pokus. Můžete si přímý návod, jak se stát osvíceným, vyzkoušet hned teď. Napíši vám přesný postup. Pokud ho splníte, hned teď jste v ráji. Postup je zcela jednoduchý a není lid, který by jej nezvládl. Jdeme na to: „Zemřete! Zemřete hned teď a tady. Umřete, jak jen umřít můžete, nemusíte umírat fyzicky, umřete jako sen. Musíte však umřít v pravdě, ne falešně. Musíte umřít v pravdě, ne v představě.“ To je vše, zvládli jste to? Pokud ano, jste na cestě do ráje, pokud ne, alespoň jste prožili divadelní představení. V obou případech jste získali zkušenost. Buďte však nyní pozorní, smrt může být pravdou i snem. Pozorujte, neboli dávejte dobrý pozor. Možná již chápete, proč je nemožné najít postup zasvěcování krok za krokem a pokud ano, jde pouze o popis zmatečný nebo popis nějaké zbloudilé techniky či divadelního představení. Člověk znalý ví, že člověk nemůže zasvětit člověka. Kdo slyší, ví. Jestliže někdo nabízí zaručené návody zasvěcení, vyplňuje jen místo na trhu a vás to přinejlepším bude stát jen nějaké peníze. Nabízí-li někdo zasvěcení zadarmo, buďte ve střehu jak nikdy před tím. Nemůže být harmonie, když ~ 20 ~
jedna strana druhou nevyváží. Spravedlnost je slepá a rozhodně se nekouká na dobro nebo zlo stejným způsobem jako moderní člověk! Pokud tedy hovořím o knihách, nehovořím o žádných rádoby osvícených knihách, které píšou lidé zcela nevědomí. Pravda, v dnešní době je takových knih a článků velmi mnoho a je těžké se v nich vyznat. Jediná pořádná rada zní: „Vaše víra vám ukáže cestu.“ Věřte si, že volíte správně, bez ohledu na výsledek. S přibývajícím vědomím a vírou si sami zvolíte, co čtete a brak si buď vůbec nezvolíte, nebo jej odložíte po přečtení pár řádků. Hodnotná literatura je podle mého pohledu ta, jejichž formu lze chápat jako patníky cest, ať již je dílo nebo autor pojmenován jakkoli a je nebo není veřejně znám či uznáván. Tvrdím, že každá cesta je dobrá, ať už je jakákoliv, jelikož konec slepé cesty vždy odhalí pravdu o tom, kam vede. Proto je zcela ideální cestou pro každého čtenáře jakákoliv kniha, kterou právě drží v ruce. Jak rád říkám: „V každé knize najdeš světlo, protože tu knihu čteš ty...“ Myslet si opak by bylo „rouháním proti Bohu“, jak by pojmenovala pýchu inkvizice. Nezáleží popravdě na knihách ani vyprávěních, natož na vypravěčích. Vše je třeba objevit uvnitř vlastního těla. To je důvod, proč doporučuji při čtení této knihy pozorovat, co se děje ve vašem těle. Některá vyprávění sice nasměrují pohled na vzpomínky, ale práci musí odvést každý člověk sám. Dám vám příklad, jak si začít uvědomovat sám sebe a jak si dělat poznámky, když čtete tuto knihu. Každý poutník ~ 21 ~
má hůl a vaší holí je vaše páteř. Páteř je pomyslnou Anubisovou holí, na které visí váha, která porovnává lehkost duše. Čím těžší duše, tím větší tlak na jednotlivé obratle. Určitě je náhodou podobnost hermetických systémů a páteře. Co na tom, že má páteř tři základní oblasti s dvaceti čtyřmi obratli a celá potom pět oblastí s třiceti třemi obratli. Samozřejmě, že když bolí záda, je to proto, že jsou namožená. Opravdu? Z mého pohledu, pokud vás bolí záda, děje se něco s rovnováhou (harmonií). Páteř je holí, na které visí váha. Pozorujte například, jak ve vašich zádech působí tlak, když nemůžete unést nějakou situaci. Teplo, když se uvolňujete nebo odpouštíte apod. Nebo myslíte, že je náhodou, že hinduisté směrují hadí sílu nazvanou Kundaliní do křížové oblasti páteře, stejně jako je náhodou, že je popisována jako hadí či astrální síla? Koneckonců již nezasvěcení Egypťané nevěděli nic o síle hada a nezasvěcení Číňané nevěděli nic o síle draka, což je totéž. O rákosu ani nemluvě. Ať už si myslíte cokoli, vnímejte svoje záda a dělejte si poznámky, co v nich cítíte. Vraťme se však k zahalenému tajemství. Pokud si tedy uvědomujeme, co je prvořadým úkolem duchovního průvodce, zjistíme, že vypráví, píše a popisuje v obrazech či v podobenstvích svůj prožitek, eventuálně prožitek někoho jiného, skrze vlastní zkušenost. Nevšímejte si, prosím, rozumu, který by mne nejradši chytal za slovo: „Jak může někdo popisovat prožitek někoho jiného z vlastní zkušenosti?“ Pokud vypravěč a poutník jako já vypráví o stvoření světa, jde doslovně o prožitky, jak všeobecně slovo prožitek známe, jen velmi málo. Přesto je poutník svědkem vlastní zkušenosti, z čehož popisuje pro~ 22 ~
žitou realitu. Tuto realitu však nepopisuje doslovně, jelikož doslovně popsat nejde. Tím samozřejmě nevylučuji možnost, že stvoření světa je možné osobně prožít, nebo pro rozum řečeno vzpomenout si, prostřednictvím vlastní knihovny, která je tvořena pro začátek informacemi, které s sebou nese naše tělo a duše. Koneckonců o co jiného v této hře jde? A přesně tak odpovídám na otázku, jak to všechno vím, „V Duchu jsem si vzpomněl.“ K oněm zakrytým informacím přidám ještě další zcela neskrytě. Stejně jako já i vy nosíte většinu informací, lépe řečeno všechny podstatné informace, u sebe. Některé informace máte ve svém fyzickém těle, další ve svém těle vnitřním i těle astrálním. Dávejte si však pozor. Vaše hmotné tělo se neustále mění. Buňky umírají a rodí se znovu a znovu. To, co vědci nazývají DNA a RNA, je ve skutečnosti tunel, kterým prochází informace napříč prostorem a časem tedy napříč časoprostorem. Tudy vede cesta. Doporučuji ale postupovat krok za krokem a nejdříve vědomě pozorovat jednotlivé součásti fyzického těla, následně orgány, potom šlachy, kosti až k buňkám, prvkům a k mikrokosmu, kdy mikro ztratí význam. Aby bylo možno naplno využít prozatím „obě knihovny“ (fyzické a vnitřní tělo), je třeba, aby došlo ke spojení. K tomu slouží páteř jako nějaký zámek umožňující prolnutí, je to opět ona, pověstná poutníkova hůl, která se objevuje v mnoha obrazových symbolech. Proto je třeba věnovat se vlastnímu tělu včetně kůže, svalů, šlach i kostí současně s vlastní duší, která v páteři sídlí. Uchopení hole a první krok je začátek. ~ 23 ~
