*MVCRX01A03G5* MVCRX01A03G5 prvotní identifikátor

*MVCRX01A03G5* MVCRX01A03G5 prvotní identifikátor

Odbor dozoru a kontroly veřejné správy náměstí Hrdinů 1634/3 Praha 4 140 21 Č. j. MV-101278-8/ODK-2012 Praha 16. listopadu 2012 Počet listů: 5

Město Vimperk k rukám starosty Steinbrenerova 6/2 385 17 Vimperk

Ministerstvo vnitra, odbor dozoru a kontroly veřejné správy (dále jen „Ministerstvo vnitra“), jako správní orgán příslušný k výkonu dozoru nad samostatnou působností obcí dle § 123 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení s městem Vimperk, se sídlem Steinbrenerova 6/2, 385 17 Vimperk, ve věci pozastavení účinnosti čl. 5 odst. 3 písm. e) obecně závazné vyhlášky města Vimperk č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/2010 a č. 4/2011, vydává toto R o z h o d n u t í: I. Účinnost čl. 5 odst. 3 písm. e) obecně závazné vyhlášky města Vimperk č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/2010 a č. 4/2011, znějícího „V souvislosti s potřebou ochrany dobrých mravů, bezpečnosti, majetku a mravního vývoje dětí a mládeže, je zakázáno: obtěžování hlukem nebo šíření hlasité reprodukované hudby případně hluku na veřejná prostranství nacházející se v bezprostředním sousedství objektů užívaných k trvalému nebo přechodnému bydlení, a to ze statických i mobilních zdrojů, včetně takového obtěžování či šíření z nemovitostí v sousedství uvedených veřejných prostranství či z automobilů. Uvedený zákaz se nevztahuje na provozování kulturních akcí v souladu s touto vyhláškou či veřejná shromáždění konaná v souladu se zákonem, dále na hudební produkci šířenou při provozování pohostinských zařízení během provozování předzahrádek v rozsahu mimo období nočního klidu (čl. 2 odst. 2 vyhlášky), na hluk způsobený běžným provozem dopravních prostředků nebo na hluk způsobený chodem strojních zařízení, pokud nejsou provozována v rozporu s touto vyhláškou (zejména čl. 6 odst. 2)“ se dle § 123 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, pozastavuje.

1

II. Účastníkovi řízení se dle § 123 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, stanovuje ke zjednání nápravy lhůta 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í: I. Rekapitulace postupu Ministerstva vnitra Zastupitelstvo města Vimperku na svém zasedání dne 21. června 2010 schválilo obecně závaznou vyhlášku č. 1/2010, o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích. Ze zápisu z předmětného zasedání zastupitelstva bylo zjištěno, že vyhláška byla přijata způsobem odpovídajícím zákonu č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), když pro její schválení hlasovala nadpoloviční většina všech členů zastupitelstva města, tj. 13 z celkového počtu 17 členů. V souladu s ust. § 12 zákona o obcích byla vyhláška dne 25. června 2010 vyvěšena na úřední desce Městského úřadu města Vimperku, odkud byla dne 12. července 2010, tedy po řádném uplynutí 15denní lhůty, sejmuta. Vyhláška nabyla účinnosti dnem 10. července 2010. Ministerstvo vnitra posoudilo zákonnost vyhlášky ke dni 20. července 2010 s tím, že shledalo rozpor vyhlášky se zákonem. Městu byla dne 13. srpna 2010 poskytnuta metodická pomoc za účelem zjednání nápravy. V návaznosti na toto zjištění Zastupitelstvo města Vimperku na svém zasedání dne 13. září 2010 schválilo obecně závaznou vyhlášku č. 3/2010, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích. Ze zápisu z předmětného zasedání bylo zjištěno, že vyhláška byla přijata způsobem odpovídajícím zákonu o obcích, když pro její vydání hlasovala nadpoloviční většina všech členů zastupitelstva města, tj. 13 z celkového počtu 17 možných členů. V souladu s ust. § 12 zákona o obcích byla vyhláška dne 15. září 2010 vyvěšena na úřední desce Městského úřadu města Vimperku, odkud byla dne 30. září 2010, tedy po řádném uplynutí 15denní lhůty, sejmuta. Vyhláška nabyla účinnosti dne 30. září 2010. Ministerstvo vnitra vyhlášku posoudilo ke dni 6. října 2010 se závěrem, že tato vyhláška nevykazuje rozpor se zákonem, a tedy, že je obecně závazná vyhláška č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního

2

prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/2010, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, v souladu se zákonem. Zastupitelstvo města Vimperku na zasedání dne 12. prosince 2011 schválilo obecně závaznou vyhlášku č. 4/2011, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/210 ze dne 13. září 2010. Ze zápisu z předmětného zasedání bylo zjištěno, že vyhláška byla přijata způsobem odpovídajícím zákonu o obcích, když pro její vydání hlasovala nadpoloviční většina všech členů zastupitelstva města, tj. 14 z celkového počtu 17 možných členů. V souladu s ust. § 12 zákona o obcích byla vyhláška dne 14. prosince 2011 vyvěšena na úřední desce Městského úřadu města Vimperku, odkud byla dne 29. prosince 2011, tedy po řádném uplynutí 15denní lhůty, sejmuta. Vyhláška nabyla účinnosti dnem 29. prosince 2011. Ministerstvo vnitra vyhlášku posoudilo ke dni 3. ledna 2012 s tím, že konstatovalo rozpor vyhlášky se zákonem, tj. rozpor obecně závazné vyhlášky č. 1/2010 o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, ochrany životního prostředí, čistoty a bezpečnosti na veřejných prostranstvích, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 3/210 ze dne 13. září 2010 a obecně závazné vyhlášky č. 4/2011 ze dne 12. prosince 2011 (dále také „dozorovaná vyhláška“) se zákonem. Vyrozumění o výsledku přezkumu dozorované vyhlášky (č. j. MV-140231-2/ODK2011) včetně přílohy obsahující právní rozbor ze dne 3. ledna 2012 bylo městu Vimperk odesláno a současně doručeno dne 13. ledna 2012. V návaznosti na to byla městu Vimperku poskytnuta dne 26. ledna 2012 metodická pomoc za účelem odstranění zjištěného rozporu se zákonem s tím výsledkem, že návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky č. 4/2011 bude zastupitelstvu města předložen do 31. března 2012. Ministerstvu vnitra bylo však dne 10. dubna 2012 doručeno vyrozumění o tom, že Zastupitelstvo města Vimperku se na svém zasedání konaném dne 2. dubna 2012 neztotožnilo s připomínkami Ministerstva vnitra, a proto ke zrušení obecně závazné vyhlášky č. 4/2011 nepřistoupilo. Z toho důvodu Ministerstvo vnitra dopisem ze dne 3. května 2012, č. j. MV-46215-12/ODK-2012, zaslalo městu upozornění na zjištěnou nezákonnost dozorované vyhlášky a požádalo jej, aby se k této věci dále vyjádřilo. Dne 1. června 2012 obdrželo Ministerstvo vnitra od města Vimperku část zápisu ze zasedání Zastupitelstva města Vimperku ze dne 2. dubna 2012, ze kterého vyplývá, že se zastupitelstvo rozhodlo ponechat v platnosti obecně závaznou vyhlášku č. 4/2011.

3

Ministerstvo vnitra proto dopisem č. j. MV-46215-14/ODK-2012 ze dne 3. července 2012, v souladu s § 123 odst. 1 zákona o obcích, vyzvalo město Vimperk ke zjednání nápravy článku 5 odst. 3 písm. e) dozorované vyhlášky. Výzva byla účastníku řízení doručena dne 4. července 2012. Město na výzvu reagovalo dopisem ze dne 30. srpna 2012, který byl Ministerstvu vnitra doručen dne 4. září 2012, č. j. MV-46215-15/ODK-2012, v němž město uvedlo důvody zvolené regulace s tím, že ke zjednání nápravy nepřistoupí. Na základě shromážděných podkladů a z nich plynoucího důvodného přesvědčení o existenci rozporu článku 5 odst. 3 písm. e) dozorované vyhlášky se zákonem zahájilo Ministerstvo vnitra s městem Vimperk správní řízení ve věci pozastavení účinnosti předmětného ustanovení vyhlášky. Toto správní řízení bylo zahájeno dne 19. září 2012 doručením oznámení městu Vimperk o zahájení správního řízení č. j. MV-101278-1/ODK-2012 ze dne 17. září 2012, k němuž byl přiložen Přehled možných rozporů dozorované vyhlášky se zákonem a Soupis obsahu správního spisu. Dopisem Ministerstva vnitra č. j. MV-101278-5/ODK-2012 ze dne 5. října 2012 byl účastník řízení vyrozuměn o konání ústního jednání, a to zasláním Pozvánky na ústní jednání a k seznámení se s podklady pro rozhodnutí, jež byla městu Vimperku doručena dne 9. října 2012. Ústní jednání se uskutečnilo dne 16. října 2012 bez přítomnosti účastníka řízení, který dopisem ze dne 15. října 2012, č. j. MV-1012786/ODK2012, svou účast na ústním jednání a možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí odmítnul. V souladu s § 53 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), byly provedeny listinné důkazy, jejichž výčet je uveden v protokolu o ústním jednání č. j. MV-1012787/ODK-2012. II. Obecná východiska posouzení vyhlášky Oprávnění obce vydávat obecně závazné vyhlášky vyplývá z čl. 104 odst. 3 Ústavy (Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, dále jen „Ústava“), dle kterého může zastupitelstvo obce v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. S výjimkou ukládání daní a poplatků (čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod) obce k vydávání obecně závazných vyhlášek v mezích své samostatné působnosti nepotřebují další zákonné zmocnění. Rozvedením čl. 104 odst. 3 Ústavy ve smyslu stanovení působnosti obcí vydávat obecně závazné vyhlášky je ustanovení § 35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích, podle nějž se obec při výkonu samostatné působnosti řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem. Tomuto zákonnému příkazu odpovídá vymezení věcných oblastí v § 10 zákona o obcích, v nichž je obec oprávněna

4

originálně, tj. bez zákonného zmocnění v pravém smyslu tvořit právo. Pro všechny takto vymezené věcné oblasti platí společná podmínka, že musí jít o záležitost v zájmu obce a občanů obce (§ 35 odst. 1 zákona o obcích), což znamená, že se vždy musí jednat o místní záležitost, nikoli o záležitost krajského nebo celostátního významu, jejíž regulace přísluší podle zákona krajům nebo správním úřadům jako výkon státní správy (§ 35 odst. 1 zákona o obcích). Podle § 35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích se obec musí při vydávání obecně závazných vyhlášek řídit zákonem, z čehož vyplývá, že se obecně závazná vyhláška obce nesmí dostat do rozporu se zákonem. Skutečnost, že určitá materie je již regulována zákony, pak nebrání regulaci ve formě obecně závazné vyhlášky, pokud lze dovodit odlišný účel regulace a je-li tento účel sledovaný obecně závaznou vyhláškou podřaditelný pod výše zmíněné ustanovení § 10 zákona o obcích. Kromě toho, že obecně závazné vyhlášky obcí musí splnit výše shrnutá kritéria ústavnosti (v nejširším slova smyslu), musí též naplňovat obecná kriteria tvorby právních předpisů spočívající v požadavcích jejich určitosti, srozumitelnosti a adekvátní interpretovatelnosti. Nedostatek některé z těchto podmínek pak dle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. nález Pl. ÚS 28/09) představuje vadu, pro kterou je nutno obecně závaznou vyhlášku nebo její jednotlivá ustanovení zrušit. II. Konkrétní posouzení napadeného ustanovení Při posuzování souladu obecně závazné vyhlášky se zákonem Ministerstvo vnitra s ohledem na výše uvedená kriteria zkoumá, zda (i) byla vyhláška vydána orgánem k tomu zmocněným, tj. zastupitelstvem obce, zda (ii) se obec při jejím vydání nepohybovala mimo meze jí svěřené věcné působnosti, zda (iii) nezneužila zákonem svěřenou působnost, zda (iv) není obecně závazná vyhláška nezákonná pro svoji „nerozumnost“ a zda (v) splňuje obecná kriteria tvorby právního předpisu. (i) Z hlediska zkoumání zákonné konformity procesu přijetí dozorovaného aktu Ministerstvo vnitra z podkladů předložených účastníkem řízení dne 2. října 2012, č. j. MV-101278-4/ODK-2012, ověřilo, že napadená vyhláška byla schválena požadovaným počtem hlasů členů Zastupitelstva města Vimperku, byla po zákonem stanovenou dobu zveřejněna na úřední desce městského úřadu, a představuje proto platný a účinný právní předpis (v podrobnostech srov. bod I.). (ii) Předmětem vyhlášky je dle její preambule zajištění místních záležitostí veřejného pořádku, čistoty veřejných prostranství ve městě a jeho místních částech, ochrana nočního klidu, regulace hlučných činností, ochrana životního prostředí a stanovení pravidel pro pohyb psů na veřejných prostranstvích, tedy záležitostí, o nichž není pochyb, že spadají do samostatné působnosti obce.

5

(iii) Stran posuzování, zda město při vydávání napadené vyhlášky nepostupovalo mimo věcnou působnost vymezenou v § 10 zákona o obcích, Ministerstvo vnitra připomíná znění napadeného ustanovení čl. 5 odst. 3 písm. e), které zakazuje obtěžování hlukem nebo šíření hlasité reprodukované hudby případně hluku na veřejná prostranství nacházející se v bezprostředním sousedství objektů užívaných k trvalému nebo přechodnému bydlení, a to ze statických i mobilních zdrojů, včetně takového obtěžování či šíření z nemovitostí v sousedství uvedených veřejných prostranství či z automobilů. Z citovaného ustanovení lze dovodit (zjednodušit), že město má zájem zakázat obtěžování hlukem nebo šíření hlasité reprodukované hudby (bez ohledu na zdroj hluku), které se projevuje na veřejných prostranstvích nacházejících se v bezprostředním sousedství objektů užívaných k bydlení. Z tohoto obecného zákazu pak věta druhá téhož ustanovení stanoví výjimky tím, že uvádí, že zákaz se nevztahuje na provozování kulturních akcí v souladu s touto vyhláškou či veřejná shromáždění konaná v souladu se zákonem, dále na hudební produkci šířenou při provozování pohostinských zařízení během provozování předzahrádek v rozsahu mimo období nočního klidu (čl. 2 odst. 2 vyhlášky), na hluk způsobený běžným provozem dopravních prostředků nebo na hluk způsobený chodem strojních zařízení, pokud nejsou provozována v rozporu s touto vyhláškou (zejména čl. 6 odst. 2). Město se zvolenou právní úpravou snaží chránit své občany před nadměrným hlukem, jehož regulaci formou obecně závazných vyhlášek Ústavní soud ve své judikatuře konstantně připouští (v rámci ust. § 10 písm. a/ nebo b/ zákona o obcích) za podmínky, že se tato nepřekrývá s účelem a cílem regulace jiného právního předpisu. V případě regulace hluku přichází na prvním místě v úvahu porovnání napadeného ustanovení vyhlášky s textem zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění, a též předpisů souvisejících se silničním provozem, a to z toho důvodu, že město ve vyhlášce výslovně uvádí, že se šíření „hlučné činnosti“ zakazuje též z automobilů. V případě zákona o ochraně veřejného zdraví Ministerstvo vnitra nedospělo k závěru, že se regulace v něm provedená překrývá s napadeným ustanovením vyhlášky. Cílem zákona je eliminace hluku z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí, který svou velkou intenzitou a délkou trvání může ohrozit zdraví obyvatelstva (srov. nález Pl. ÚS 35/06). Vyhláška má (srov. preambuli vyhlášky, čl. 6 a s ním související čl. 5 odst. 3 písm. e/) naproti tomu za cíl regulovat hluk jednorázový, méně intenzívní, který však může narušit veřejný pořádek a soužití ve městě. Vyhláška tak dle názoru Ministerstva vnitra se zákonem na ochranu veřejného zdraví nekoliduje.

6

Z hlediska porovnání napadeného ustanovení vyhlášky se zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v platném znění, je zřejmé, že se tento zákon zaměřuje na povinnosti související s „vlastním“ provozem motorového vozidla. Vyhláška naproti tomu výslovně uvádí, že jejím cílem není regulace hluku způsobeného běžným provozem dopravních prostředků, což dokládá i vyjádření města č. j. MV – 46215 – 15/ODK-2012 ze dne 4. září 2012, ze kterého plyne, že vyhláška reguluje hlučné činnosti zákonem nedotčené, mezi něž patří např. pouštění hlasité hudby z odstaveného automobilu. Ministerstvo vnitra se tak ztotožňuje s argumentací města v tom, že zákon o silničním provozu nepostihuje veškerý hluk linoucí se z dopravního prostředku (např. hlasitou hudbu z odstaveného automobilu, činnost spolujezdce, který může obtěžovat např. hlasitou reklamou, a to nikoliv nutně v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích), a proto i v tomto případě shledává prostor pro možnou regulaci obecně závaznou vyhláškou. Pokud se jedná o možnou kolizi napadené vyhlášky s normami soukromého práva, zde Ministerstvo vnitra předesílá, že soukromoprávní předpisy zásadně neupravují záležitosti veřejného pořádku, nýbrž soukromé zájmy jejich adresátů, a proto ani nebrání městu upravit záležitosti veřejného pořádku v souvislosti s rušením hlukem formou obecně závazné vyhlášky. Pokud by město vyhláškou chtělo upravit soukromoprávní vztahy obdobně jako je tomu např. v ust. § 127 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, jednalo by za hranicí své působnosti (neboť soukromoprávní vztahy nejsou záležitostí veřejného pořádku), k čemuž ovšem v posuzovaném případě nedošlo. (iv) Ministerstvo vnitra se dále zabývalo tím, zda je regulace napadeného článku vyhlášky rozumná, tj. tím, zda město nezvolilo nerozumný postup při jím vykonávané normotvorbě. Ministerstvo vnitra proto porovnalo cíl zvolené regulace (ochrana obyvatel města před hlukem) s prostředky, kterými se město snažilo vytčeného cíle dosáhnout, přičemž nezjistilo žádné důvody, které by jej vedly k závěru o nerozumném postupu města. (v) Při posuzování otázky, zda město splnilo kritéria kladená na tvorbu právních předpisů, se Ministerstvo vnitra zaměřilo na pojmy, jejichž prostřednictvím článek 5 odst. 3 písm. e) vyhlášky normuje negativní hlučné činnosti. První věta článku zakazuje obtěžování hlukem nebo šíření hlasité reprodukované hudby případně hluku na veřejná prostranství nacházející se v bezprostředním sousedství objektů užívaných k trvalému nebo přechodnému bydlení, a to ze statických i mobilních zdrojů, včetně takového obtěžování či šíření z nemovitostí v sousedství uvedených veřejných prostranství či z automobilů. Zásadní nedostatek v citované právní úpravě shledalo Ministerstvo vnitra v užití neurčitých pojmů „sousedství“ a „bezprostřední sousedství,“ které vyhláška žádným způsobem dále nespecifikuje. Ministerstvo vnitra si je vědomo toho, že použití relativně neurčitých pojmů není obecně závazným normám cizí a v podstatě

7

vyžaduje, aby příslušný orgán jejich obsah případ od případu posoudil a rozhodl o postupu, který je pro danou situaci předpokládán. I toto užití má však své meze. Ústavní soud ve svých nálezech konstatoval (Pl. ÚS 2/97, 33/05), že neurčitost ustanovení právních předpisů, kde intenzita neurčitosti vylučuje možnost stanovení normativního obsahu daného ustanovení i pomocí obvyklých interpretačních postupů, znamená rozpor právního předpisu s principem právní jistoty, jakožto jedním ze znaků demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. Ministerstvo vnitra neočekává, zejména v případě menších obcí, že budou své právní předpisy formulovat ve stejné kvalitě, jakou by měly mít formulace zákonných norem, nicméně vázáno judikaturou Ústavního soudu nemůže připustit, aby některá ustanovení byla formulována natolik neurčitě či nesrozumitelně, že by adresát těchto norem nebyl schopen předvídat jejich aplikaci a neměl možnost upravit podle toho své chování. Užití pojmu „sousedství“ či „bezprostřední sousedství“ však důvodně vzbuzuje pochybnost o překročení míry předvídatelnosti aplikace vyhlášky a s tím související možnosti adresáta upravit své chování. Sama judikatura Ústavního soudu ostatně nabízí mnohá srovnání. Za „neurčité ustanovení“ právního předpisu Ústavní soud považoval např., pokud město Krupka (nález Pl. ÚS 33/05) zakázalo nabízení a poskytování služeb k uspokojování sexuálních potřeb u vodních nádrží „Kateřina“ a „Racák“, na komunikacích a cestách k nim vedoucích, v městské části Soběchleby na komunikacích a cestách u viaduktů a kolem železniční trati ve směru na Bohosudov, Chabařovice a kolem železniční vlečky, či stanovilo povinnost vést psa na vodítku a opatřit jej náhubkem u nákupních středisek „DELTA“ a „PLUS“. Z aktuálních rozhodnutí Ústavního soudu lze odkázat např. na nález Pl. ÚS 28/09, v němž rovněž neurčitý pojem „obytná zástavba“ soud neakceptoval. Ministerstvo vnitra si je vědomo toho, že napadené ustanovení obsahuje více neurčitých pojmů, např. i pojem „obtěžování.“ V tomto případě, se však Ministerstvo vnitra ztotožňuje s městem Vimperk v tom, že tento termín je užit i v zákonných normách, přičemž ve společnosti nevyvolává pochybnosti o svém obsahovém naplnění. Pravděpodobně každý člověk je schopen, byť se jedná o termín subjektivního charakteru, s ohledem na své rozumové vlastnosti a s přihlédnutím k celkové situaci rozpoznat, zda se dopouští jednání, které lze vyhodnotit jako jednání obtěžující. Je zřejmé, že mezi toto jednání nebudou spadat „běžné“ aktivity, které ze své povahy nenaplní materiální stránku zejména přestupku (tj. porušování nebo ohrožování zájmu společnosti). U rovněž neurčitého pojmu „(bezprostřední) sousedství“ je ovšem situace jiná. Adresát normy nemůže předem předvídat, zda je „(bezprostředním) sousedstvím“ např. celá ulice před obytným domem či pouze její část nacházející se v těsné blízkosti hranice s obytnou budovou, nebo zda je kupříkladu park nacházející se „přes ulici“ od obytného domu též v jeho „(bezprostředním) sousedství“ apod. Jinými slovy pro adresáta normy lze bez větších pochyb určit, jaké chování je obtěžující

8

(neboť obtěžující chování je ve společnosti vnímáno v zásadě obdobně), než-li to, v jaké lokalitě se jej nesmí dopouštět (pojem „sousedství“ či „bezprostřední sousedství“ může být jednotlivými adresáty normy vnímán diametrálně odlišně). Z článku navíc není jasně patrné, zda je mezi oběma pojmy činěn rozdíl, či zda jsou užívány promiscue. V úvodu totiž článek zakazuje šíření hlasité reprodukované hudby případně hluku na veřejná prostranství nacházející se v bezprostředním sousedství objektů užívaných k trvalému nebo přechodnému bydlení, aby v návaznosti na to dodal, že zakazuje i takové obtěžování či šíření z nemovitostí v sousedství uvedených veřejných prostranství či z automobilů. Tímto způsobem tak článek ještě více ztěžuje předvídatelnost své aplikace a pro adresáty se tak stává čím dál tím více nejasným a nesrozumitelným. Ze všech výše uvedených důvodů má Ministerstvo vnitra za to, že ustanovení článku čl. 5 odst. 3 písm. e) vyhlášky města Vimperku je v rozporu s článkem 1 odst. 1, článkem 2 odst. 3 a 4 Ústavy a rozhodlo tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Při zvažování dalších důvodů ústících v možnou nezákonnost článku, jež byly uvedeny ve výzvě ke zjednání nápravy č. j. MV-46215-14/ODK-2012 ze dne 3. července 2012, Ministerstvo vnitra akceptovalo argumentaci města Vimperku, jak již bylo uvedeno výše, a rozhodlo proto o pozastavení účinnosti napadeného článku pouze z důvodu jeho neurčitosti. Vzhledem k tomu, že město Vimperk se neztotožňuje s právním názorem Ministerstva vnitra a z vyjádření města vyplývá, že zde není předpoklad, že by město Vimperk ke zjednání nápravy nezákonného ustanovení vyhlášky přistoupilo, Ministerstvo vnitra stanovilo k provedení nápravy nezákonných ustanovení vyhlášky lhůtu 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. Tuto lhůtu považuje Ministerstvo vnitra s ohledem na výše uvedené za lhůtu přiměřenou. Město Vimperk je dle ustanovení § 128 odst. 1 písm. a) zákona o obcích povinno vyvěsit rozhodnutí o pozastavení účinnosti vyhlášky po dobu nejméně 15 dnů na úřední desce. Město Vimperk dále dle ustanovení § 123 odst. 2 zákona o obcích v případě zjednání nápravy bude informovat Ministerstvo vnitra o zjednané nápravě, aby bylo možno Ministerstvem vnitra toto rozhodnutí zrušit neprodleně po obdržení informace o zjednání nápravy. Přílohou této informace o zjednání nápravy bude i příslušná obecně závazná vyhláška, kterou bude náprava provedena. Účinnost vyhlášky je pozastavena dnem doručení tohoto rozhodnutí účastníku řízení.

9

P o u č e n í o o p r a v n é m p r o s t ř e d k u: Proti tomuto rozhodnutí lze podle § 152 odst. 1 správního řádu podat rozklad ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho oznámení (§ 83 odst. 1 správního řádu). Rozklad se podává ministrovi vnitra prostřednictvím Ministerstva vnitra, odboru dozoru a kontroly veřejné správy, nám. Hrdinů 3, 140 21 Praha 4. Podání rozkladu nemá odkladný účinek.

Ing. Marie Kostruhová ředitelka odboru otisk úředního razítka

v zastoupení Ing. Tomáš Pösl podepsáno elektronicky

Vyřizuje: Mgr. Lukáš Toman tel. č.: 974 816 444 e-mail: [email protected]

10