MĚSÍČNÍK TŘINECKÉHO FARNÍHO SPOLEČENSTVÍ
Číslo 6/II
červen 2000
Proti dobrovolnému daru
Blahopřejeme Ve čtvrtek 18. května oslavil své 80. narozeniny Svatý Otec Jan Pavel II. Vzpomínali jsme na něj toho dne při mších svatých i při večerní adoraci Nejsvětější Svátosti. V neděli 21. května byla za něj a na jeho úmysly obětována mše svatá. Je samozřejmé, že jej chceme stále doprovázet modlitbou, aby v moudrosti Ducha Svatého a pod mateřskou ohranou Panny Marie mohl dále vést Církev, kterou mu Pán svěřil před téměř dvaadvaceti lety. Různé sdělovací prostředky se někdy předháněly ve výčtu všech papežských aktivit. Ty nejsou s odstupem času až tak podstatné co do jejich počtů. Je třeba v nich vidět lásku Petrova nástupce k církvi a tím pádem ke každé nesmrtelné duši, kterou mu Pán svěřil. My si můžeme připomenou jeden úryvek jeho promluvy, který sdělovací prostředky zřejmě nikdy nezveřejní, ale který je nesmírně aktuální. Byla to promluva, kterou pronesl ještě jako krakovský arcibiskup a kardinál dne 7. června 1973 v Osvětimi: "Ateismus znamená bezbožectví, čili výchova bez Boha. Tvrdí se, že je to výsledek pokroku. My ale můžeme mít zásadní pochybnosti, co se toho týká. Nemohu tyto pochybnosti nepodtrhnout právě když k vám mluvím v Osvětimi, v místě strašného koncentračního tábora. Nezapomeňme, že i on je výsledkem ateistické výchovy bez Boha a proti Bohu. Vím ze zkušenosti naší nejnovější historie, že bez Boha a proti Bohu není možné vychovat šlechetné lidi. Naopak: velmi často se vychovává tímto způsobem lidi, kteří vybudovali Osvětim..." Je doba, kdy děti přistupují k 1. svatému přijímání. S jakýmsi steskem je třeba se ptát, pro kolik z těchto dětí 1. svatým přijímáním skončí všechno... A kněz může vysvětlovat a mluvit, že se to nedělá pro něj, ale pro budoucí dobro těchto dětí, které nezůstanou navěky dětmi, ale jednou budou muset zaujmout své místo ve společnosti... Kdybychom si tato slova Svatého Otce dobře pamatovali... Blahopřejeme a děkujeme za všechna slova, za pastýřskou lásku a námahu, za těch osmdesát let, za šediny i vrásky i za hůlku, za kterou se nestydíte, Svatý Otče. A přejeme "sto lat", ale bez legrace, aby si vševědoucí redaktoři, reportéři, novináři a vůbec lidé od sdělovacích prostředků uvědomili, že je to Bůh, který je pánem života a času a ne stránky jejich novin! P. František
To snad ne... Říká se, že děti bývají někdy zrcadlem svých rodičů. Je pravdou, že rodiče mohou někdy v chování svých dětí pozorovat sebe samy. Zdá se mi ale, že někdy to platí i za hranicemi vztahů rodičů a dětí, že totiž vláda může být zrcadlem svých voličů. Mluvíme o svobodě a demokracii a skloňujeme tato dvě slova často ve všech pádech. Nic proti tomu, ale většinou jakoby obě slova byla omluvou svévolného jednání. Já jsem svobodný a tak mohu dělat co chci. Tak daleko ale žádná svoboda nesahá. To bychom pak museli mít strach
vyjít na silnici, protože setkání s autem, které řídí člověk přesvědčený o tom, že může taky jezdit jak chce, by se mohlo stát tragickým. No a tak se nedivme, že jestliže politici chápou svobodu a demokracii tímtéž způsobem a jednají a rozhodují tak, že nám z toho někdy lezou oči z důlků, pak tím nastavují zrcadlo nám. Když pro nás svoboda a demokracie znamená dělat si co chci, pak proč by to nemohli oni? Nedávno projednával parlament zákon o státních svátcích. Někteří navrhli, aby byl slaven jako státní svátek den svatého Václava, hlavního patrona naší vlasti. Na tento návrh reagoval premiér Miloš Zeman opravdu neobvyklým způsobem: "Jestliže shrnu historický význam sv. Václava, táží se, kdo v této sněmovně má zájem slavit symbol servility a kolaborace." Takže pro pána premiéra je sv. Václav servilní kolaborant. To už pán premiér přepískl opravdu moc. Naši předkové ctili zásadu Písma svatého, že Bůh nebývá posmíván a my máme dostatečnou praxi, že nebývá posmíván nejen přímo, ale ani ve svém díle, ani ve svých vyvolených. Už ve starozákonním žalmu se praví: Nedotýkejte se mých pomazaných! V dobách, kdy bychom pro své pozvednutí ze stavu, v jakém se nacházíme, potřebovali tolik Božího požehnání, vyskakujeme už dokonce proti svatým, kteří jsou našimi zvláštními patrony. To už není možné nazvat jinak, než drzým machrováním. Vzpomeňme si, kde se utíkal národ, když mu bylo úzko? Vždycky našel cestu k soše svatého Václava na náměstí, které je v Praze po něm pojmenováno. Kdyby se mu jednalo jen o materiál, ze kterého je socha vyrobena, ten by našel i kdekoliv jinde. Jestliže, jak tvrdí premiér, byla za nacismu svatováclavská tradice nacisty zneužívána, pak mám skromný dotaz: co s tím má osobnost svatého Václava? Věřím a doufám, že pan premiér brzy zakáže používat v České republice plyn, protože i on byl zneužíván nacisty v plynových komorách koncentračních táborů k vraždění tolika nevinných lidí! Stejný osud bude čekat zřejmě i elektřinu, protože ta byla pouštěna do ostnatých drátů kolem nacistických koncentráků. Takže občane, těš se a připravuj si pomalu ohniště uprostřed kuchyně, aby sis měl kde uvařit oběd... Ale vážně: za toto vystoupení by se každý slušný člověk omluvil a je docela možné, že by odstoupil z úřadu. Pan premiér ale jistě ví, že u nás mu toto nehrozí, ví, že bude vládnout dále. Jenže lidská vláda je zrádná... Před sedmi lety se pan Klaus velmi pohoršil nad zasvěcením národa Kristu skrze Pannu Marii, jak jej vykonali naši Otcové biskupové na Velehradě. O rok později ještě přidal: církev je pro něj něco asi jako turistický spolek... Po sedmi letech je církev církví, Velehrad Velehradem, Bůh Bohem, - ale pan Klaus již není premiérem. Nedělejme hrdiny, zejména tím, že se budeme povyšovat snad nad Boha a nad jeho svaté. To se v historii ještě nikomu nepovedlo. Při příštích volbách buďme moudřejší a opatrnější. Jinak by se dalo navrhnout, aby po takových, či podobných úletech absolvovali jejich autoři třeba dechovou zkoušku. P. František
Nasi w świecie: Lubosz Špila - nasz były ministrant Czasopismo parafialnie MOST przedstawia Wam, drodzy czytelnicy, sylwetkę byłego naszego ministranta i lektora, dziś 30-letniego Lubomira Špilę, którego wiatr życia zawiał do Polski, do niedalekiej Wisły po drugiej stronie Olzy. Lubosz ma w Trzyńcu swych rodziców i brata Romana, toteż spotykamy się czas od czasu, nawet przy ołtarzu, kiedy jest naszym gościem - guest star. Napewno poznacie, kiedy czyta czytanie, gdyż jego polszczyzna jest niezamienialna akcentem i polszczyzną "tutejszych" lektorów. Lubosz Špila napisał dla naszego czasopisma niżej "uvedený" list, w którym swym sposobem podsumował swe dotychczasowe życie i napisał coś niecoś ciekawego o swej nowej parafii. Wiele niezapomnianych przeżyć utkwiło w mojej pamięci, kiedy wspominam nie tak odległe dla mnie czasy, gdy dane mi było aktywnie uczestniczyć w życiu kościoła i parafii w Trzyńcu. Mój skromny, chyba niewiele znaczący wkład w istnienie trzynieckiej wspólnoty parafialnej, ograniczał się do służby liturgicznej przy ołtarzu, którą zacząłem pełnić od 1978 roku, kiedy przystąpiłem do Pierwszej Komunii. Pierwsze lata służby kojarzą mi się z wykonywaniem podstawowych posług ministranckich. Przeżywałem bardzo te momenty, kiedy jakąś czynność mającą określone znaczenie dla przebiegu mszy, wykonywałem po raz pierwszy lub też zdarzało mi się ją zepsuć. Już w klasie ósmej zacząłem próbować swych sił jako lektor czytań czy modlitwy wiernych. Pierwszym próbom towarzyszyła olbrzymia trema, przejęzyczenia, pomyłki, ale z biegiem czasu coraz lepiej umiałem przekazać Słowo Boże kilkusetosobowej grupie wiernych. Cieszę się, że dane mi było poznać tak wielu wspaniałych ludzi jak z grona księży, którzy pracowali wtedy w trzynieckiej parafii, tak też spośród "starszych" i "młodszych" ministrantów. Myślę, że bycie ministrantem z całą pewnością 2
wpłynęło pozytywnie na budowanie mojej świadomości religijnej i dokonywanie właściwych wyborów moralnych. Dopiero niedawno uświadomiłem sobie, że służba liturgiczna może pomóc młodemu człowiekowi w prawidłowym kształtowaniu pewnych zachowań czy uczeniu umiejętności potrzebnych w życiu. Często przyglądam się młodzieży, która nie umie zachowywać się właściwie podczas różnych uroczystości świeckich czy religijnych, nie ma wypracowanych nawyków słuchania, skupienia, refleksji. Tego uczyłem się, może nieświadomie, pełniąc przez kilkanaście lat służbę liturgiczną. Mój regularny kontakt z kościołem w Trzyńcu zerwałem w 1988 roku, kiedy rozpocząłem studia filologiczne na Uniwersytecie Śląskim w Katowicach. Zarówno w domu, jak i w kościele w Trzyńcu byłem więc gościem. Studia ukończyłem w 1993 roku i rozpocząłem pracę w Zespole Szkół Gastronomiczno-Hotelarskich w Wiśle, a więc miejscowości położonej bardzo blisko granicy z Czechami. Z przyczyn osobistych zdecydowałem się pozostać w Polsce uzyskując prawo osiedlenia się na jej terenie. Pracę zawodową rozpocząłem jako wychowawca w internacie, później przez rok uczyłem w pełnym wymiarze godzin języka polskiego, by w roku szkolnym 1996/1997 podjąć trudne wyzwanie i zostać pedagogiem szkolnym. W czeskim systemie szkolnictwa nie istnieje odpowiednik polskiego pedagoga, który zajmowałby się problemami wychowawczymi w szkole. Praca ta wyzwoliła we mnie sporą dawkę pozytywnej energii do innej pracy z młodzieżą związanej z rozwiązywaniem trudności osobistych czy kształtowaniem osobowości młodego człowieka. Bardzo bliskie są mi zagadnienia dotyczące problemów związanych z przemocą w rodzinach i grupach rówieśniczych oraz chorobą alkoholową i jej skutkami społecznymi. Mieszkam wraz z rodziną w Istebnej-Zaolziu. Pragnę choć parę słów powiedzieć o parafii w IstebnejStecówce, z którą związałem moje życie religijne. Kościół parafialny pod wezwaniem Matki Boskiej Fatimskiej położony jest w niezwykłym, przepięknym miejscu, skąd rozpościera się przy dobrej widoczności niezwykła panorama gór leżących nie tylko w Polsce, ale także w Czechach i na Słowacji. Kiedy budowano w latach pięćdziesiątych tę skromną kapliczkę, jej budowniczowie przekazali władzom, że będzie to owczarnia. Wykonawcom udało się wznieść "owczarnię dusz", a władze postawione przed faktem dokonanym, że na Stecówce pojawił się kościół, zaakceptowały, choć niechętnie, jego istnienie. Z biegiem lat istebniańscy górale upiększali jego wnętrze i obejście. Wielu turystów odwiedzających tę część Beskidu Śląskiego przychodzi do kościółka i przyklęka przed wizerunkiem Matki Boskiej Fatimskiej, który namalował Jan Wałach, nieżyjący już artysta pochodzący z Istebnej. Uroczystości odpustowe nie odbywają się jak w większości kościołów raz w roku, ale sześciokrotnie [od maja do pazdziernika], co związane jest z liczbą objawień Matki Bożej trojgu dzieciom w portugalskiej Fatimie. Uroczystości odpustowe gromadzą zwykle rzesze turystów, którzy nie tylko pragną oddać cześć Maryi, Matce Boga, ale także obejrzeć parafian przywdziewających w tych dniach piękne stroje regionalne. Przywiązanie do tradycji, tej narastającej i przekazywanej z pokolenia na pokolenie, jest cechą górali istebniańskich i to wzbudza we mnie szacunek. Niewiele czasu pozostaje mi, by bardziej aktywnie włączyć się w życie parafii. Wspominam jednak mile uroczystość 25-lecia jej istnienia, w czasie której ksiądz biskup Tadeusz Rakoczy, ordynariusz diecezji bielsko-żywieckiej, poświęcił znajdujący się obok kościoła dzwon, któremu nadano imię "Matka Boska Fatimska". Pisząc te wspomnienia z wielkim sentymentem powracam do kościoła parafialnego w Trzyńcu, który dał mi tak wiele, bo przecież pomógł mi ukształtować własny fundament bycia człowiekiem wierzącym, chrześcijaninem. Ten fundament rozbudowywałem studiując w Sosnowcu i w Katowicach, pracując w Wiśle, mieszkając z rodziną w Istebnej. Pragnę podziękować tym wszystkim, którzy zachowali mnie w swojej pamięci, choć czas zaciera ślady po nieobecnych. Lubomir Špila
Jáhen Mirek Horák před kněžským svěcením: “Chci být takovým, jakým mne chce Bůh” Čas letí jako voda. Na tom se asi shodneme všichni. Je to jako dnes, kdy k nám do farnosti přišel loni v létě na jáhenskou praxi Mgr. Miroslav Horák, rodák z Nového Jičína. Od loňského července působil mezi námi a stal se jedním z nás. Přesto vymezený čas pomalu vypršel a Mirka čeká již brzy kněžské svěcení. Krátce před jeho odchodem jsem Mirkovi položil tři otázky: Marian Kozok, MOST (dále jen MK): Mirku, co Ti přinesl onen rok jáhenské praxe? 3
Miroslav Horák, dále jen M.H.: Jak napovídá název tohoto roku - “jáhenská pastorační praxe” - jde o to, abychom nejen já, ale všichni, kteří tuto službu vykonáváme, jsme se v praktických případech dotkli toho, co jsme znali víceméně jen teoreticky, z výuky na fakultě, ze semináře. Já jsem opravdu rád, že jsem tady v Třinci dostal příležitost udělovat svátost křtu, svátost manželství, že jsem mohl lidem prokazovat i onu službu poslední, tj. pohřbívat. Vyzkoušel jsem si, co obnáší taková příprava snoubenců na svátost manželství. Dnes už taky vím, jak náročná je práce katechetů a katechetek. Zjistil jsem, jak se cítí člověk při kázání za ambonem. To jsou z jistého pohledu jen drobnosti, ale ve chvíli, kdy to na člověka spadne všechno najednou a k tomu se přidá tíha zodpovědnosti za celou farnost (nebo i více farností), pak je člověk vděčný za každou maličkost, kterou se naučil už někdy dříve. Mám zato, že tyto cenné zkušenosti jsou jedním z hlavních důvodů onoho jáhenského pastoračního roku. M.K.: Jaký je Tvůj červnový program, tj. kdy končíš u nás, co pak a na kdy je plánováno kněžské svěcení? M.H.: Na začátku června máme exercicie před kněžským svěcením. A týden tzv. “soustředění”. Budeme se zde věnovat praktickému výcviku sloužení mše svaté a jiných záležitostí týkajících se kněžské služby. Samotné kněžské svěcení bude v sobotu 24. června 2000 v 9.30 v katedrále Božského Spasitele v Ostravě. Tímto bych Vás chtěl všechny co nejsrdečněji pozvat jak na toto svěcení, tak, dá-li Bůh, na primiční mši svatou. Tuto bych chtěl sloužit v pátek 30. června 2000 na slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ve 14 hodin na poutním místě u Panny Marie ve skále. Toto poutní místo se nachází kousek za Odrama ve farnosti Spálov. Mezi Vás bych rád zavítal v neděli 9. července, kdy bych při mši svaté v 10.00 udělil novokněžské požehnání. M.K.: Máš nějaké přání ohledně prvního kaplanského místa? M.H.: Snažit se být takovým, jakým mne chce Bůh. Bez ohledu na pády stále znovu vstávat a spolu s Ním udělat několik dobrých kroků k cíli. A když to půjde, tak na té cestě pomáhat i druhým. M.K.: Mirku, všichni Ti srdečně děkujeme za onen pěkný rok zde s námi strávený. Z vlastní zkušenosti a slov jiných vím, že jsi zde byl opravdu velmi oblíbený. Vždy jsi působil na mne svým klidem, vnitřní usebraností, schopností soustředit se, ochotou. Vím, že jsi zde zavedl jednu novou modlitební tradici velmi pěknou, doufejme, že Tě “přežije”. Přejeme Ti, aby jsi se do Třince rád vracel (budeš-li mít možnost) a “hodně dobrých kroků k cíli”. Mirku, děkujeme za všechno pěkné čím jsi nás obohatil.
Laické aktivity: nový kříž v Kojkovicích-Moučíně Není to tak dávno, kdy nebyla vesnice, v níž by se nenacházel na viditelném místě, zejména u cesty, kříž, symbol našeho vykoupení. Tyto kříže byly a koneckonců jsou symbolem zbožnosti a viditelně vyjadřovaly vztah lidí k Bohu, k víře. Během druhé poloviny 20. století v našem okolí těchto křížů ze známých důvodů nepřibylo, spíše naopak. Nyní, v Jubilejním roce 2000, v době vlády konzumního stylu života, v době náboženské lhostejnosti, by asi už jen málokdo čekal jakékoliv aktivity ve prospěch výstavby nebo rekonstrukce těchto krásných symbolů křesťanství, symbolů spásy lidstva. Přesto jsem se v minulém měsíci setkal s krásným příkladem lásky a úcty ke kříži, když se skupina věřících z Kojkovic rozhodla obnovit starý a rozpadající se kříž, který stál od roku 1906 na pomezí Kojkovic a Moučína, na tzv. trojrozcestí "Jež-BaranekLasota", u hlavní cesty vedoucí na konečnou zastávku autobusů v části Kojkovice-Moučín, cca 100 m od česko-polské hranice. Tento kříž se fakticky rozpadl a proto byl v srpnu 1999 rozebrán. Než se tak stalo, přišli manželé Štěpánka a Tomáš Dadákovi, místní občané s iniciativou obnovy tohoto kříže. Věnovali finanční částku na nákup dubového dřeva a získali pro věc dceru a zetě, manžely Danielu a Miroslava Krzyžankovy, se kterými bydlí v domku v místní části Moučín. Pro zajímavost: paní Dadáková a její dcera chodí do kostela do Třince, kdežto pan Dadák a jeho zeť pan Krzyžanek chodí do ciziny, do polské Lesznej (kam je to z těchto míst mnohem blíže). Právě pan Miroslav Krzyžanek (47 let) sehnal dubové dřevo a většinu kříže takříkajíc "vyrobil" u sebe doma. S prací mu pomohli i další: pan Jan Ostruszka z Kojkovic, pan Henryk Wolny, pan Lubomír Kurzok (všichni z Kojkovic) a rovněž pánové Alois Machala a Czesław Wałach. Dílo, na kterém se podíleli jak 4
katolíci tak i evangelíci, se podařilo a nedávno byl celý (velmi těžký) nový dubový kříž společnými silami šesti osob odnesen na své staronové místo. Tato "křížová cesta" byla dlouhá asi 1 km. Aby jste měli představu: kříž je 4 m vysoký, má rozpětí 2,10 m a litinová socha (rovněž renovovaná) Ježíše Krista váží 25 kg. Ale nejlepší představu budete mít, když se na kříž - stavbu téměř ojedinělou v naší farnosti - zajedete třeba na kole v rámci projížďky pěknou letní přírodou podívat osobně. Je tam opravdu hezky. Čin těchto lidí si zaslouží naše uznání a dokazuje, že jim není lhostejné naše okolí a touto prací vydali svědectví o své víře a vztahu k Ježíši. A co ostatní? Každý z nás někde žije, někde bydlí. Třeba kojkovický příklad bude pro někoho z Vás inspirací k obdobnému činu ve svém okolí. Protože počítají se skutky, nikoliv slova o tom, že by bylo dobře to či ono udělat. Slavnostní posvěcení knězem nového kříže v Kojkovicích bude v průběhu měsíce června a o přesném termínu budete informováni v kostele. Všichni jsou srdečně zváni. Připravil Ing. Marian Kozok
Ekonomické okénko: naše nové záchodky Na čem jak na čem, ale na jednom se my farníci shodneme všichni: současné záchody "za domečkem" už byly naprosto nevyhovující a jejich úroveň zůstala obrazně v době někdy krátce "po druhé světové". Muži možná jakž takž, ale ženy z WC dobrý pocit asi mít nemohly. Letošní rok přinesl změnu a myslím si, že všeobecně vítanou: P. František vstoupil do kontaktu se stavební firmou Cieslar s.r.o. z Bystřice nad Olší a v průběhu května 2000 proběhla rozsáhlá modernizace farních záchodků. Firmu Cieslar s.r.o. už v Třinci není třeba moc představovat: jedná se o rodinnou firmu manželů Marcely a Milana Cieslarových a jejich syna Mariana Cieslara. Tato firma v roce 1999 provedla generální opravu střechy farní hospodářské budovy a zapsala se opravdu výborně. Své skvělé renomé potvrdila i tentokrát: modernizace WC proběhla rychle, kvalitně a serióznost se projevila zejména při placení: na rozdíl od jiných firem zde nebyly žádné "mimořádné a neočekávané náklady". Cena za dílo nebyla navýšena oproti ceně sjednané před započetím práce - mírně přesáhla hodnotu 200 tisíc Kč. Takže co se s našimi záchodky vlastně dělo: byly vybourány popraskané betónové podlahy, odstraněny staré omítky, suché WC, shnilé dřevěné zárubně. Pak byly zhotoveny podsypy pod dlažby, betónové mazaniny včetně výstuží, dále byly zhotoveny nové omítky, obklady, keramické dlažby mramorové barvy. Bylo nutno zhotovit nové vodovodní potrubí z domečku (doposud jsme měli "suché WC") prostě vodu na WC přivést. Pak se usadily 2 pisoáry, 3 mísy a 2 umyvadla, strop byl zateplen pomocí sadrokartónu a rohoží ORSIL. Bylo zhotoveno a zabudováno 32 okýnek s vakuovaným dvojsklem. Aby nám v zimě na WC nezamrzla voda, byly zabudovány 2 elektrické regulovatelné přímotopy. Pochopitelně byla nutná nová elektroinstalace a zvláště v zimě oceníte, když se před záchodky rozsvítí automaticky světlo po Vašem "přiblížení se". Zbrusu nové jsou i vstupní dveře a zárubně. Budova neměla dosud odvodnění déšťové vody a tak voda ztékala do základů, což bylo nyní odstraněno novými střešními svody. Každý z vás si určitě všiml, že byla zlikvidována dělící zídka mezi "WC ženy" a "WC muži". Dílo bylo dokončemo položením kousku zámecké dlažby - aby jste si neušpinili botičky, až to na vás přijde... Nevím jak vy, drazí farníci, ale já si dovolím tvrdit, že se udělala velmi dobrá věc a s takovými farními záchodky můžeme jak do Evropy, tak do 21. století. Ing. Marian Kozok
Sbor opékal párky "Nejen zpěvem živ je člověk" jsme společně konstatovali a domluvili jsme se, že místo nacvičování nových skladeb, strávíme středu 17. května při opékání párků na farské zahradě a oslavíme tak ještě dobu velikonoční. Počasí bylo nádherné, skoro jak na objednávku, neboť již o den později začalo pršet a museli bychom párky opékat v pláštěnkách. Akce sice proběhla za podmínky "Kdo si co přinese, to si taky opeče", ale naše kuchařinky Basia a Irka raději párků přikoupily, kdyby někomu pochybělo. Zpěváci se nakonec nezapřeli a při kytaře Otce Miloše, který s námi trávil podvečer, jsme zavzpomínali i na staré hity. Myslím, že podobné akce jsou velmi potřebné, aby lidé, které spojuje společná víra, láska k hudbě a ke zpěvu, se lépe poznali a mohli tak vytvořit opravdové společenství. Přijďte si zazpívat i Vy a určitě Vám přibude pár nových přátel. H.W.
5
Setkání pro manžele Redakce MOSTu byla oslovena některými našimi farníky - manželskými páry v souvislosti s aktivitami hnutí Chemin Neuf a bratrství Kána, které se snaží propagovat hodnoty křesťanských manželství a mají v naší farnosti své členy a příznivce. O koho a o co se jedná? Uvedená hnutí organizují jak v ČR, tak i například v Polsku setkání manželských párů, zaměřená na upevnění a zkvalitnění manželského vztahu. Komunita Chemin Neuf byla založena ve Francii v roce 1973, je to římskokatolická komunita s povoláním k ekumenismu. V ČR kardinál Vlk uznal Institut Chemin Neuf v roce 1998 a svěřil mu bývalý jezuitský klášter v Tuchoměřicích. Bratrství KÁNA vzniklo ze setkání KÁNA a shromažďuje manžele, povolané přispívat k jednotě osob, rodin. Zaměřuje se na evangelizaci manželů a rodin. Manželé na setkání KÁNA mají čas: • • • •
jeden na druhého, neboť týdenní setkání KÁNA je příležitostí udělat si čas jeden pro druhého. Může to být pravý prostor ke znovuobjevení a prohloubení jednoty Vašeho manželství, se zamyslet, jelikož dnes žijí ve společnosti, která se průběžně mění a na setkání KÁNA je čas, zamyslet se nad smyslem manželství a nad dnešní úlohou rodiny, pohovořit si o tématech jako je komunikace, odpuštění, sexualita, závazek. podělit se ve vzájemné otevřenosti o radosti, těžkosti a otázky nás všech, otevřít se Stvořiteli, který stvořil muže a ženu a stále znovu je utváří.
Setkání se mohou účastnit i děti ve věku od 3 do 17 let. Jsou svěřeny skupině, která jim připravuje program her a uvolnění, přiměřený jejich věku a potřebám. Letošní setkání pro manžele se bude konat v termínu od 10. do 16. července 2000 v Tuchoměřicích u Prahy. Zájemci se mohou přihlásit do 16. června na telefonním čísle 321 857 (manželé Sikorovi) nebo 352 973 (manželé Teofilovi).
Jesus spes mea Ve vitrínce u hlavního vchodu do kostela visela pozvánka jablunkovské mládeže na muzikál s názvem JEŽÍŠ, MÁ NADĚJE. A protože jsme obě zvědavé i zvídavé, řekly jsme si, že na vlastní oči a uši chceme vidět a slyšet, cože se to vlastně v tom Jablunkově chystá. A tak jsme v neděli 9. dubna odpoledne vyrazily. Představení se konalo v jablunkovském kinosále, který se nachází v prostorách radnice. Ve zcela zaplněném sále vládla báječná atmosféra, umocněná účastí jablunkovského místostarosty a starosty s manželkou. Na jevišti se odehrával příběh posledních dnů Ježíše Krista a musíme říct, že všichni herci hráli s obrovským nasazením, za což byli odměněni dlouhotrvajícím potleskem. Lidé odcházeli domů plni dojmů a my se rozhodly, že navštívíme v zákulisí toho, kdo to všechno má "na svědomí". Sestra Judita z jablunkovského kláštera sester Alžbětinek je autorem nápadu i režisérem a nám poskytla interviev, o nějž se s vámi rády podělíme. Míša a Pavla (dále jen M.+ P.) Sestro Judito, kdo a kdy přišel na nápad zrealizovat tuto hru? Sestra Judita (dále jen S.J.) Tento nápad se zrodil již před osmnácti lety, kdy jsem měla příležitost vidět v Hodoníně muzikál pod názvem Ježíš Kristus - Superstar a řekla jsem si, když je to možné jinde, proč ne také v naší farnosti? Mou velkou inspirací se také stal sv. František z Assisi, který rozvinul dvě stěžejní myšlenky ze života Krista, a to Umučení Páně a Narození. A protože Velikonoce jsou větší svátky než svátky Narození Ježíše Krista, zvítězilo téma o posledních dnech Kristova života. M.+P.: Mohla byste nám říct, jak a kde jste získala herce? S.J.: Někteří přišli ze sboru Gaudeamus a jiní se přihlásili na výzvu, kterou jsme zveřejnili v kostele. Je jistě potěšitelné, že se z řad mladých lidí přihlásili i ti, kteří chodili do kostela pouze tradičně a žádné jiné mimokostelní aktivity nevyvíjeli.
6
M.+P.: Měli jste problémy s obsazováním rolí, resp. byl velký zájem o tzv. atraktivní role a naopak nezájem o role méně populární? S.J.: Kupodivu tento problém nenastal a herci si role obsadili bez nějakých větších diskusí. Problém nastal pouze s klukama, jak je známo, těch je v každé farnosti nedostatek. Po obsazení všech rolí neměl kdo dělat kulisáky a tak to zůstalo na děvčatech. Musím říct, že to byla pro ně práce těžká a namáhavá, o to větší jim patří dík. M.+P.: Kdo se podílel na režii a hudbě? S.J.: Na režii jsem se podílela společně s Janou Fiedorovou. Já jsem měla na starosti část hudební, Jana část textovou. Hudba je převzata z muzikálu JEŽÍŠ KRISTUS SUPERSTAR, některá slova jsou pozměněna, ale jsou to změny opravdu malé. Na hudebních úpravách se také podílel Andrzej Macoszek, pro kterého je hudba koníčkem. M.+P.: A co kostýmy, dekorace a kulisy? S.J.: Na malování kulis se podílela Lucie Labajová, něco jsme měli půjčené, ale kostýmy si herci dělali sami, každý na svou postavu. M.+P.: Jak dlouho jste hru nacvičovali a s jakou "profesionalitou" k ní herci přistupovali? S.J.: Vzhledem k tomu, že hru jsme nacvičili a předvedli již v loňském roce ve Veřovicích, Bohumíně a Jablunkově, trval letošní nácvik dva měsíce. Loni jsme začínali, tak to bylo o měsíc déle. Musím říct, že všichni chodili na zkoušky opravdu svědomitě a díky nim celá myšlenka neskončila nadšením, ale byla dotažena do konce. M.+P.: Kolik lidí se podílelo na představení a jak jste byla spokojena s návštěvností jablunkovského publika? S.J.: Samotných herců bylo asi kolem čtyřiceti a to širší zázemí tvořilo ještě deset lidí, takže celkem padesát lidí. Co se týče návštěvnosti, byla jsem opravdu mile překvapena. Čekala jsem, že bude snad obsazeno, ale že bude narváno, to opravdu ne. M.+P.: Mohla byste nám říct nějakou zajímavost, která se ve spojitosti s představením udála? S.J.: Snad to, že se nám po loňských představeních ztratil kříž, na němž Ježíš umírá a my pro letošní představení museli dát udělat nový. M.+P.: A na závěr sestro Judito, jak byste reagovali na pozvání z jiné farnosti? S.J.: Samozřejmě je rádi přijmeme. M.+P.: Děkujeme sestře Juditě za rozhovor a přejeme jí i celému souboru hodně inspirace, nadšení a úspěchů.
Děkanátní setkání mládeže s Otcem biskupem F. V. Lobkowiczem na Kozubové Už podruhé v tomto roce měla mládež setkání s Otcem biskupem. Jako každý rok, i letos jsme se měli sejít v den státního svátku, 8. května, na vrchu Kozubová. Jelikož se tam dá dojít z více stran, my třinečané - bylo nás asi 20 - jsme se domluvili, že vyrazíme autobusem do Košařisk, odkud si dáme výšlap na vrch. Jenže... Nějak nám to nevyšlo. Nedobrovolně jsme si prodloužili výšlap na menší túru. Z Bystřice nad Olší nám totiž ujel spoj a my jsme si mohli důkladněji prohlédnout krásu okolní krajiny. Na Kozubovou jsme ale dorazili včas. Někteří aktivisté měli dokonce sílu prohlédnout si široké okolí z věže kapličky. Výhled to byl opravdu nádherný. V 11 hodin začala mše svatá, kterou koncelebroval Otec biskup s několika kněžími z okolních farností. Mši svatou doprovázeli na hudební nástroje mladí z Jablunkova v čele s řeholní sestrou. Po bohoslužbě jsme měli asi do 14 hodin “obědovou pauzu”, kterou jsme využili k výrobě suvenýrů pro kamarády nebo k osobní adoraci v kapli. Ve 14 hodin byla přednáška, po níž se s námi Otec biskup rozloučil, dostali jsem jeho požehnání na cestu a mohli jsme vyrazit domů. Měli jsme namířeno přes hory na vlak do Bocanovic. Cestou nás ale chytl pořádný déšť, takže než jsme dorazili k vlaku, byli jsme samá voda. Ale ani déšť nesmyl zážitky, které jsme si přáli uchovat. Těšíme se, co nového nás potká 1.7.2000 na Prašivé, kde se opět sejdeme s Otcem biskupem. A protože v oné době začnou toužebně očekávané prázdniny, zveme všechny školáky a mladé, aby šli s námi. Taky děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě a organizaci našeho setkání mládeže Kozubová 2000. Monika Pacmar
7
Přečetli jsme v... Katolickém týdeníku "Nezanedbávejte společná shromáždění!" napomíná list Židům (10,25) a Ignác Antiochijský na počátku 2. století varuje: "Kdo se neobjevuje na shromáždění, toho posedla pýcha a sám už se odsoudil." Snad každý kostel má své notoricky známé, ale i občasné opozdilce, kteří se na bohoslužbu dostaví v půli, a hned po svatém přijímání se vytratí. Jak je to s platností mše svaté a nezbytnou délkou mé přítomnosti na ní? Právně minimalistická otázka po platnosti není nejlepším východiskem řešení problému. Věřící se má účastnit celé bohoslužby. Má cítit také závazky vůči celému společenství, které trvalými pozdními příchody nejen ruší, ale dává najevo i jisté pohrdání jím. V souvislosti s touto otázkou, která se ptá po platnosti a není ojedinělou, bych chtěl říci, že jsme svědky jakési deformace základního vztahu k Bohu. Chápeme ho jako nějakého policistu, který mě hlídá a trestá, když něco neudělám, který mi tam nahoře připíše čárečku, když přijdu na mši... Účast na bohoslužbě bychom však měli chápat jako pozvání. Pozve-li mne někdo na recepci, taky si nedovolím přijít pozdě, prostě proto, že bych tím urazil svého hostitele. Vidím-li všude jenom povinnost, není v pořádku můj základní vztah k Bohu. Dotaz zodpověděl Dr. František Kunetka, docent liturgiky na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Ministrantský den V sobotu 13.5.2000 se opět konal ministrantský den, a to v kněžském semináři, kam nás pozvali bohoslovci. Jelo nás 12 ministrantů z Třice spolu s Otcem Milošem a také ministranti z Vendryně a Jablunkova. Vyjížděli jsme z autobusového stanoviště asi o půl osmé ráno, abychom stihli dojet do půl deváté. Po příjezdu do Olomouce byly dveře semináře již otevřené dokořán a uvnitř už bylo hodně lidí. Vešli jsme dovnitř a rozprchli se k zápisu do skupinek, které byly tvořeny podle stáří ministrantů. Pro malé ministranty byla sloužena mše svatá v kostele Panny Marie Sněžné, po níž hráli VELKOU HRU. My větší jsme se zúčastnili mše svaté v kapli semináře. Po mši svaté, která trvala asi hodinu a půl, jsme poobědvali chleba s párkem a každá skupinka obdržela čtyři láhve minerálky. Po obědě menší opět hráli pěkné hry o hodnotné ceny a starší se začali venku seznamovat. Každý uvedl své jméno, ze které farnosti je, jak dlouho ministruje a jaké má zájmy. Naši skupinku vedl bohoslovec Sváťa, který v červnu v Olomouci přijme jáhenské svěcení. Povídali jsme si něco o aktivitách, které vyvíjíme ve farnostech a také něco o vedení ministrantů. Dozvěděli jsme se o akcích pořádaných pro vedoucí ministrantů, ale i pro malé ministranty. Zazpívali jsme si u toho rovněž pár pěkných písniček. Pak jsme se rozdělili nikoli podle skupinek, ale podle diecézí. Pro hladové a žíznivé krky připravily řeholní sestry čaj a koláče. K nám, z diecéze ostravsko-opavské, měl promluvu Otec Vít ze Staré Vsi. Rozdal nám letáčky informující o pořádaných táborech a pozval nás do Staré Vsi k bourání stodoly. Také jsme se dozvěděli něco více o centru mládeže. Po promluvě jsme se vydali zase ven k vyhlášení vítězů jednotlivých soutěží. U vyhlášení vítězů nám jeden z bohoslovců představil člena hokejového mužstva Vsetín, který také kdysi bydlel v semináři. Výherci soutěží mimo jiné obdrželi od tohoto hokejisty puky. Vyhlášení vítězů zpestřili také bohoslovci, když nám zahráli a zazpívali. Asi v půl čtvrté jsme se rozloučili, stavili do Mc´Donalda na zmrzlinu a jeli domů. Nakonec musím poděkovat Otci Milošovi za kněžský doprovod a všem ministrantům za účast a dobrou reprezentaci naší farnosti. David Goczol, vedoucí ministrantů
V souvislostí s článečkem o návštěvě našich ministrantů v Olomouci MOST zjistil, že v současné době laickou službu u oltáře zajišťuje asi 40 lidí. Máme 3 kostelníky (pánové Zawada, Cinciala, Woclawek) + 1 mladého muže na civilní službě, který mj. rovněž "kostelníkuje" (Jozef Staš). Pak máme 7 akolytů, kteří pomáhají podávat kněžím svaté přijímání (bratři Robert a Jan Golasowští, Libor Lipowski, Stanislav Kreželok, 8
Pavel Sikora, Evžen Worek a Marian Kozok). Sestavu doplňuje dalších zhruba 30 ministrantů včetně lektorů různého věku, které od dubna 2000 vede 21-letý David Goczol, jenž tuto funkci převzal po Milanu Greinerovi. Doufejme, že se Vám, drazí farníci, třinečtí ministranti nejeví jako "barany", jak občas ve chvilkách rozčílení říkával nepřipraveným ministrantům (když nevěděli kudykam a kdy co) P. František Heller, třinecký farář v letech 1966 - 1986. MK
Sedm pravidel pro četbu bible (7.) Jakob Kremer 7. "Litera zabíjí, ale Duch dává život." (2K 3,6) Bible není chráněna před neporozuměním. Proroci Starého zákona plísní často národ pro povrchní, falešné odvolávání se na Slovo Jahve-ho (např. Jr 7,1-11, Iz 58, 1-14). Ježíš musel předhazovat svým soukmenovcům a bratřím ve víře, že falešně vykládali spisy Starého zákona (Mk 12,24, J5, 39 a 5,45-47). Ve 2. listě sv. Petra 3,16 se mluví o lidech, kteří překrucují listy apoštola Pavla právě tak, jako ostatní spisy, a to k vlastní škodě. Církevní dějiny jsou plné příkladů pro sice dobře míněné, ale často bláznivé odvolávání se na bibli (např. odvolávání u Lk 14,22 na: "přinuť je, ať přijdou", aby tak ospravedlnili používání násilí při "obracení" nevěřících na víru). Když sv. Pavel staví proti sobě starou a novou úmluvu, odvažuje se označit Mojžíšův zákon - Tóru - za "literu, která zabíjí" (2K 3,6). Apoštol to dělá při pohledu na dějiny vlastního národa. To, že nám byla spása darována skrze ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Pána je pro něho znamením bezmocnosti Tóry - "Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná" (Ga 2,21, srv. Řím 8,2-4). Kdo se odvolává jedině na slova Tóry, jak to dělaly odpovědné kruhy v Jeruzalémě při vydávání Ježíše na smrt, vylučuje se z života a končí ve smrti. Pavel může dokonce říci z křesťanského hlediska, že Starý zákon, daný do služby životu, odkryl v důsledku lidské zvrácenosti teprve hřích, skrytý v lidském srdci, a tak způsobil, že se hřích stal vědomě chtěným, vedoucím k smrti (Řím 7,7-12, srv. Řím 5,20). Naproti tomu je pravý život - tak zdůrazňuje apoštol - propůjčen Duchem, kterého zprostředkuje Ježíš (Řím 8,2-4). Tento Duch vstupuje na místo zákona vyrytého do kamenných desek, a je "Tórou" Nového zákona (2K 3,3). Církevní otcové viděli ve slovech, která znějí jako památná věta: "Litera zabíjí, ale Duch dává život", odkaz na dva jim známé protichůdné způsoby četby bible: jeden se přidržuje jen povrchního smyslu slov, druhý dbá na hlubší duchovní smysl - jak ho naznačují použitá slova a líčené události, a tento smysl lze poznat jen díky Duchu svatému (srv. 1K 2,10-16). Toto vysvětlení verše 2K 3,6 - a tím vysoko ceněný "duchovní výklad" formou alegorické exegeze, vlastní církevním otcům - nelze dnes už více ve všem následovat. Ale jejich snaha zasluhuje největší pozornost a je potvrzena i poznatky moderní jazykovědy. Jak lze z těchto poznatků znovu vyvodit, je biblický text sám o sobě vždy jen "litera", která slouží jako prostředek Božímu slovu. Kdo tedy čte bibli, aniž by bral v úvahu jejího původce, je v nebezpečí, že zůstane trčet jen u "litery" a tak se mine s plným smyslem této litery - pokud se mu zcela neuzavře. Pro toto doslovné chápání bible pak platí, že "litera zabíjí". (To se také týká historicko-kritické exegeze, jestliže zapomene, že má jen funkci sloužit.) Má-li se porozumět biblickému textu jakožto Božímu slovu - vzhledem k jeho původu - pak je třeba vnímat skrze psané slovo TOHO, který čtenáře oslovuje (odpovídá tedy zcela smyslu bible, jestliže se čtenář táže, co se jednotlivou odpovědí míní). Porozumět takto bibli je podle výpovědi Nového zákona možné jen v síle Ducha svatého, který bibli inspiroval, který uvádí celé pravdy a propůjčuje skrze živé Boží slovo život: "Duch dává život" (2K 3,6, srv. J 16,13, Žd 4,12).Tento způsob duchovního porozumění Písmu nezůstává stát u pouhé litery - byť by snaha o její určení byla důležitá - nýbrž dbá na to, co chce Duch literou říci. A to může poznat jen ten, kdo se nechává vést Duchem po celý život. (Ř 8,13, Ga 5,18) a je tak schopný přijímat duchovní slovo (1K 2,14-16). Pro něho dokonce, jak tomu učí způsob vykládání Starého zákona v prvotní církvi s prvokřesťanskou tradicí - se může stát text, který je vytržen z kontextu slovem, skrze něž Bůh člověka oslovuje. Proto "duchovní lidé" (1K 2,15, Ga 6,1) jako sv. František z Assisi, sv. Ignác z Loyoly, sv. Terezie z Lisieux a mnozí jiní svatí rozuměli lépe bibli než nejlepší bibličtí vědci. A tak staré nebo moderní vysvětlování biblických textů přispívá k tomu, že jednotlivý čtenář se cítí být osloven Bohem, a to v souladu s celkovým poselstvím bible a má tak svou hodnotu, i když v detailu nemůže
9
čelit soudu historicko-kritické exegeze. Čtení a porozumění bibli není tedy na žádný pád výsadou biblického vědce. O duchovní četbě konečně platí to, co píše sv. Pavel v 2K 3,18 o novozákonní službě a každé křesťanské existenci: "Na odhalené tváři nás všech (na rozdíl od synů Izraele) se zrcadlí slavná zář Páně a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně". Každá četba bible s vírou je proto ve své největší hloubce setkáním s Ježíšem Kristem, umožněné Božím Duchem, setkání s obrazem neviditelného Boha (Ko 1,15) a s věčným "Slovem", které se stalo tělem (J 1,1-18). Cílem tohoto setkání je naše proměna v nového člověka silou Ducha, dávajícího život. Jako noví lidé smíme jednou dostat podíl na Boží slávě a tak dospět k vytoužené plnosti života (srv. Fp 3,21). "V této neschopnosti mi přicházejí na pomoc Písmo svaté a následování Krista, v nich nacházím posilující a zcela ryzí potravu. Přede vším jiným mi ale dává evangelium to nutné pro vnitřní modlitbu, v něm nacházím všechno, co potřebuje moje ubohá, malá duše. V něm objevuji vždy nová objasnění, skryté a tajuplné záznamy." (Sv. Terezie z Lisieux (+1897): autobiografické spisy) "Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem." (1 Jan 1,1-3) (Konec)
O Jezu wysłuchaj nas! Góry, grónie są mi domem i świątynią, Tam żyję i gorąco się modlę, I czuję się wolnym jako skowronek Przeżywam, co smutne i dobre! W górach do Stwórcy mego mi bliżej, Wszystko co Bóg stworzył, kocham tam goręcej. Tam na stronach groni serce bije mi mocniej, Tam radości i wzruszeń przeżywam najwięcej! Góry i grónie o mój mocny Boże,
Które kocham od kolebki miłością serdeczną Daj spocząć, mój Zbawco, gdy skończę wędrówkę Cichoziemską doczesną i ruszę na wieczną, Która niebawem dla mnie nadejść może! Bądź miłosierny dla nas każdego, W Tobie, o Jezu, ufność pokładamy. Pomóż nam nieść ciężar życia naszego O, Jezu zmartwychwstały, zmiłuj się nad nami! Franciszek Babiuch, 24.05.2000
Pořad bohoslužeb v červnu Neděle 4.6.2000 - 7. neděle velikonoční, 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 česky; první svaté přijímání dětí z polských škol. 2. Neděle 11.6.2000 - Slavnost Seslání Ducha Svatého, 6.30 a 10.00 česky, 7.50 a 17.00 polsky; první svaté přijímání dětí z českých škol; končí doba velikonoční. 3. Neděle 18.6.2000 - Slavnost Nejsvětější Trojice, 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 česky. 4. Čtvrtek 22.6.2000 - Slavnost Těla a Krve Páně. 5. Sobota 24.6.2000 - Slavnost Narození sv. Jana Křtitele. 6. Neděle 25.6.2000 - 12. neděle v mezidobí, 6.30 a 10.00 česky, 7.50 a 17.00 polsky. 7. Čtvrtek 29.6.2000 - Slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů. 8. Pátek 30.6.2000 - Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. 9. Neděle 2.7.2000 - 13. neděle v mezidobí, 6.30 a 10.00 polsky, 7.50 a 17.00 česky. 10. Každou neděli půl hodiny před večerní mší svatou je adorace Nejsvětější Svátosti Oltářní a svátostné požehnání. Poslední neděli v měsíci - mariánské večeřadlo. 11. Po celý měsíc červen slavíme pobožnosti k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. 12. V průběhu týdne mše svaté začínají v 6.35 a 17.00 hodin. V pondělí, ve středu a v pátek - ranní česky, večerní polsky. V úterý, ve čtvrtek a v sobotu - ranní polsky, večerní česky. 1.
10
13. Každý čtvrtek po večerní mši svaté a první pátek po ranní mši svaté je výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní. 14. Každý pátek po ranní i večerní mši svaté je výstav Nejsvětější Svátosti Oltářní s modlitbou Korunky k Božímu Milosrdenství. 15. Mše svatá v Domově důchodců na Sosně je každý pátek v 15.30. Mše svatá v Nemocnici Sosna je každou sobotu v 15.30 hodin. Půl hodiny před začátkem mše svaté je možno přistoupit ke svátosti smíření. Redakce neručí za jazykový sled jednotlivých mší sv. Sledujte vývěsku v kostele!
Nedělní liturgie v červnu 7. neděle velikonoční (4.6.) 1. čtení: Sk 1,15-17.20-26; 2. čtení: 1 Jan 4,11-16; Evangelium: Jan 17,11b-19 Žalm: odp. Hospodin si zřídil na nebi trůn. ref. Pan Bóg utwierdził swój tron na niebiosach. Slavnost Seslání Ducha Svatého (11.6.) 1. čtení: Sk 2,1-11; 2. čtení: Gal 5,16-25; Evangelium: Jan 15,26-27;16,12-15 Žalm: odp. Sešli svého Ducha, Pane, a obnov tvářnost země. ref. Niech zstąpi Duch Twój i odnowi ziemię. Slavnost Nejsvětější Trojice (18.6.) 1. čtení: Dt 4,32-34.39-40; 2. čtení: Řím 8,14-17; Evangelium: Mt 28,16-20 Žalm: odp. Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek. ref. Szczęśliwy naród wybrany przez Pana. Slavnost Těla a Krve Páně (22.6.) 1. čtení: Ex 24,3-8; 2. čtení: Žid 9,11-15; Evangelium: Mk 14,12-16.22-26 Žalm: odp. Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo. ref. Kielich przymierza to Krew Zbawiciela. 12. neděle v mezidobí (25.6.) 1. čtení: Job 38,1.8-11; 2. čtení: 2 Kor 5,14-17; Evangelium: Mk 4,35-41 Žalm: odp. Oslavujte Hospodina, neboť na věky trvá jeho milosrdenství. ref. Chwalmy na wieki miłosierdzie Pana. Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (30.6.) 1. čtení: Oz 11,1.3-4.8c-9; 2. čtení: Ef 3,8-12.14-19; Evangelium: Jan 19,31-37 Žalm: odp. Budete vážit vodu s radostí z pramenů spásy. ref. Będziecie czerpać ze zdrojów zbawienia. 13. neděle v mezidobí (2.7.) 1. čtení: Mdr 1,13-15;2,23-24; 2. čtení: 2 Kor 8,7.9.13-15; Evangelium: Mk 5,21-43 Žalm: odp. Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. ref. Sławi ę Ci ę, Panie, bo mnie wybawiłeś.
Úmysly apoštolátu modlitby - červen 2000 1. 2. 3.
úmysl všeobecný - Aby Kristus, uctívaný a slavený v eucharistii, se stal Chlebem života stále více přijímaným a sdíleným pro spásu světa. úmysl misijní - Aby kněží, řeholníci i laici v Číně byli oživeni apoštolským a katolickým duchem. úmysl národní - Aby mladí kněží obstáli ve všem, co zkouší jejich víru, naději i věrnost. 11
Krátké zprávy •
• • •
Je ještě několik volných míst na poutní zájezd do Licheně. Vzhledem ke stále rostoucím cenám pohonných hmot se cena stanovuje na 450,- Kč. Protože musíme za autobus zaplatit dopředu, prosíme o úhradu ceny nejpozději do 11.6. Pojede nový, klimatizovaný autobus. Hlaste se ihned v Domečku. Odjezd bude v pondělí 26.6. ve 22.30 hod. Návrat v úterý asi ve 22.00 hod. Z Licheně odjedeme v 15.00 hod s krátkou zastávkou v Kaliszi. Stále se přijímají přihlášky na další poutní zájezdy dle nabídky v květnovém čísle Mostu. (5.7. Velehrad, 13.8. Cvilín, 15.8. Hostýn a v září Zlaté Hory). Věnujte dětem pěknou knihu z nabídky, která je v Domečku. Je nám líto, že nemůžeme prodat ani 10 ks dětského časopisu Nezbeda. Učte děti číst. Nenechte je stále sedět u televize nebo počítače. Stále je možno (i malým obnosem) přispívat na fond Likvidace lepry, Misie nebo Fond ohrožených dětí. Vždyť tyto a jiné fondy nedostávají již skoro žádnou státní podporu.
Pozvánka na duchovní obnovu pro dívky Konvent sester alžbětinek v Jablunkově zve dívky na duchovní obnovu, která se bude konat v prostorách jejich kláštera v Jablunkově. Proběhnou dva turnusy: od 10.07. do 14.07. pod vedením O. Filipa Kahlerta OFM (otec františkán z Bohumína) a od 15.08. do 19.08. pod vedením P. Adama Ruckého. Předběžné přihlášky a informace na tel. čísle 0659 357 402, ozvěte se pokud možno do 15.06.2000.
12
