Měsíčník 91. oddílu vodních skautů KOTVA

Měsíčník 91. oddílu vodních skautů KOTVA http://kotva91.webnode.cz/ III. obnovený ročník – 2010

http://perej91k.webnode.cz/ [email protected]

časopis 91. oddílu vodních skautů KOTVA Plzeň

7/2010 3. ročník

Ing. Milan Kaštan Legát Prázdniny před několika týdny skončily a opět Vám nastaly školní a jiné povinnosti. Stejně tak se po dvou měsících vracíme zpět do naší dřevěné klubovny k roku činnosti skautského oddílu Kotva, který, jak už to tak bývá, za 68 let své činnosti prošel údobími slávy a mohutného rozvoje, ale i obdobími stagnace a úpadku. V září 1970, dva roky po okupaci naší vlasti vojsky armád Varšavské smlouvy, kdy jsem byl ve vašich letech, jsme po táboře nevěděli, jestli se do klubovny budeme moci vrátit, a nikdo z nás nechápal, proč nám někdo zakazuje skautovat…

Zamyšlení nejen nad krojem Kdyţ jsme se po prázdninách na první schůzce dozvěděli, ţe Junák je zrušen a zakázán a ţe oddíl se buďto rozpustí nebo budeme muset přejít do Pionýra, nějak to většina kotváků nechápala. Kdyţ jsme se dozvěděli, ţe pokud další schůzky budou, nebudeme na ně uţ nikdy nosit náš kroj, někteří si říkali „ţádné neštěstí“. A kdyţ nám tehdejší kapitán Mládě řekl, ţe mu komunisté zakázali práci s dětmi a ţe musí odejít, oddíl ţe bude fungovat, pouze pokud se najde vedoucí přijatelný pro pionýry, bylo nám do breku. Vedoucím se nakonec stal Baltík, a v oddíle zbyla malá skupinka asi tak dvanáctiletých kluků. Doba šla dál a vypadalo to, ţe vodácký Pánbu oddíl opustil. Baltík náhle onemocněl rakovinou a po necelých dvou letech vedení oddílu zemřel, nikdo jiný dospělý tehdy v oddíle nebyl. Oddílu opět hrozilo zrušení, ale přesto jsme jeli na Minitábor Kotvy, o němţ jste četli v Peřeji. Potom na podzim, jako čerstvě osmnáctiletý, přebral vedení oddílu Jerry, který byl kapitánem aţ do počátku osmdesátých let. Největšího rozmachu za totality se Kotva doţila v osmdesátých letech, kdy oddíl měl tři druţiny, které se scházely jedenkrát týdně, a kromě toho byla kaţdých 14 dnů v pátek oddílovka. Několik výprav měsíčně včetně jeţdění na vodu s prvními laminátovými kanoemi bylo pravidlem, sběrem surovin jsme si vydělali na další lodě. Určitě není bez zajímavosti, ţe za celou dobu existence pod Pionýrem nikdy nikdo z oddílu nepouţil pionýrský kroj, kromě tehdejších „pracovních“ zelených košil. Ty jsme doplnili na zakázku ušitými krátkými a dlouhými kalhotami a bundami z celtoviny a tak jsme, podobni trampům, podnikali naše výpravy. Otázka krojů se ale probírala stále a nakonec několik starších členů přitáhlo modré puntíkaté šátky, které jsme obšili ţlutým lemem a kroj byl na světě. Slibový odznak nahradil výlisek z kůţe s kotvou a kroj byl úplný. Nosili jsme jej na všechny výpravy s náleţitou pýchou. Vţdyť jsme si jej sami vytvořili. Na paměť těchto nelehkých dob pouţíváme v Kotvě puntíkatý šátek se ţlutým lemem dosud – je oceněním věrnosti oddílu nebo zásluh a nosí jej jen ti nejlepší… 2


7/2010 3. ročník

Představujeme:

„Protože jsem poznal trýzeň žízně, vyhloubil jsem studnu, kde by i jiní mohli pít.“ Tak začíná kniha Dva divoši - nejslavnější dílo Ernsta Thompsona Setona, který se narodil 14. srpna 1860. Zakladatel woodcraftu v ní shrnul hlavní zásady své "lesní moudrosti". Kanadský spisovatel a ilustrátor věřil, že život v přírodě mezi druhy, spát pod hvězdami, drobné práce, sport a výpravy za dobrodružstvím dají mladým mnohem více než jakákoli civilizační vymoženost. Právě on je pokládán za jednoho z hlavních inspirátorů skautingu, mnozí jej znají pod přezdívkou Černý vlk. Vznik myšlenky hnutí woodcraftu - lesní moudrosti, její vývoj, vznik a vývoj organizací nesoucích tuto myšlenku souvisí úzce s vývojem osobnosti Setona od jeho dětství aţ do jeho smrti. Jeho osud by vydal hned na několik ţivotů. Byl poutavým vypravěčem i skvělým kreslířem, lovcem vlků, hlasatelem návratu k přírodě, vychovatelem a učitelem mladých a jedním z prvních, kdo hájil práva a zvyky původních amerických obyvatel - indiánů. Za svůj ţivot vydal několik desítek knih a tisíce odborných i populárně naučných článků. Mnoho zásad a symbolů, které dodnes pouţívají a ctí i čeští skauti a trampové, pochází právě od něj. Seton se narodil ve Skotsku, vyrostl ovšem v Kanadě. Ernest to neměl v dětství jednoduché – jeho dvanáctičlenná rodina nikdy nedokázala pochopit bláznivé nápady jako brouzdání se kaluţemi, číhání na pískající ještěrku, pozorování lesních zvířat a toulání se městem. S puntičkářským a přísným otcem měl neustálé spory, Ernest na to reagoval útěky z domova a různými klukovskými průšvihy. Přestoţe se časem z malého Ernestka stal Ernest větší, nepřestával se Seton hledat – bylo toho tolik, co ho zajímalo! Strávil nějaký čas v Anglii, kde studoval malířství, poté se pokoušel prorazit jako malíř – neúspěšně. 3


7/2010 3. ročník

Následovalo šťastné období v kanadské provincii Manitoba. Seton byl nadšený z neporušené přírody, kterou se mohl toulat, jak se mu zachtělo, setkal se s Indiány, kreslil a psal, aţ se mu od ruky kouřilo. Jeho klukovský sen se začal naplňovat. Kdyţ se Seton vrátil z Manitoby, pokusil se vydat některé své vědecké práce o zvířatech, ale ani tentokrát nebyl úspěšný. Zklamaný zamířil na americký západ, zpátky k přírodě, tam, kde se cítil nejlíp. Dal se najmout jako lovec vlků a začal o svých dobrodruţstvích poutavě psát. Jeho příběh o vlku Lobovi začal vycházet v časopise Scribner's a stal se brzy velmi populárním. Postupně začal Seton víc a víc psát, stouplo mu pošramocené sebevědomí, začaly v něm uzrávat myšlenky na zaloţení Woodcraftu – hnutí Lesní moudrosti. První woodcrafterský „kmen“ zaloţil Seton v roce 1902. Pobýval na své usedlosti Windyghoul v americkém Connecticutu a partička místních kluků mu vyváděla různé zlomyslné kousky. Kdyţ uţ kvůli nim musel poněkolikáté přemalovat vstupní bránu, rozhodl se, ţe je nepotrestá, ale pozve k sobě domů. Jeho vyprávění o přírodě a indiánech zaujalo chlapce natolik, ţe se rozhodli Setona na cestě „lesní moudrosti“ následovat. Téhoţ roku publikoval Seton o zálesáctví první články a plánoval napsat celou příručku. Na radu svého přítele Rudyarda Kiplinga, kterého inspiroval k sepsání Knihy dţunglí, nakonec své rady vtělil do čtivého románu Dva divoši. V roce 1906 se Seton poprvé setkal se zakladatelem skautingu Robertem BadenemPowellem a zpočátku si dobře rozuměli. Setonovi se však záhy znelíbily hlavně poněkud militantní prvky, které chtěl anglický důstojník do nového hnutí vnést. Proto se raději soustředil na rozvoj vlastního hnutí, které si však nikdy nezískalo tolik příznivců jako skauting. 4


7/2010 3. ročník

Co je to ten „Vůdkraft“? Zkusíme si teď v pár bodech povědět, co ta lesní moudrost měla vlastně znamenat a z čeho Seton vycházel. (www.woodcraft.cz)  Seton byl zastáncem činorodého ţivota, zaměřeného na mladé lidi, dobrodruţství a divočinu. Přál dětem jiné dětství, neţ měl on sám – plné zákazů, příkazů a nepochopení.  Věřil, ţe cílem výchovy není učenost, ale lidskost, ţe se dítě nemá vychovávat na vědce, občana, vojáka, ale má si hrát.  Rozhodnutí postavit Indiány za vzor hnutí pramenilo z jeho četných styků s Indiány a z poznání jejich kultury, filosofie a náboţenství.  Setonovi se zalíbila „indiánská výchova“ – tak rozdílná od způsobu, jakým zacházel otec s ním.  Seton tušil, ţe Amerika rychle ztrácí své tradiční, dalo by se říct „staré dobré“, hodnoty. Chtěl tedy Američany, zejména mládeţ, vrátit do přírody a učit je jednoduché woodcrafterské praktiky. Vlivem přírody a účelného zaměstnání rukou i mozku v nich zamýšlel znovu vypěstovat vlastnosti lidí dřívější éry. Myšlenka Woodcraftu zaznamenala velký úspěch, spolu se skautingem zaţila v Americe velký rozkvět. Ačkoli se Woodcraft od amerických skautů za pár let odpojil, měly na sebe obě organizace velký vliv a jejich základní myšlenky se v mnohém shodují.

A nakonec… Co si přečíst? Seton nikdy nezapomněl na své bolestné dětství – a v jeho knihách si toho můţeme velmi dobře všimnout. V jeho snad nejznámější knize Dva divoši spojuje své dětské sny s návodem pro čtenáře, jak mohou Woodcraft přinést do svého vlastního ţivota. Hrdinou knihy je dvanáctiletý Yan, který touţí po přírodě, ale taky po přátelství a porozumění. Nakonec se mu přátele podaří najít, dostává se na farmu na pomezí hlubokých lesů. Učí se rozdělat oheň, postavit si tee-pee, vydělávat kůţe a ušít si obuv a mnoho dalších indiánských dovedností. Poznávají vlastnosti a zvyky divoké zvěře, učí se orientovat v drsné přírodě. Seton ovšem nemluví jen o fyzických dovednostech, píše o kamarádství, o tom, jak se i dříve osamělý a nepochopený člověk můţe stát hrdinou pro ostatní. Stojí to za to si alespoň tuto knihu přečíst...

Ernest Thompson Seton zemřel v roce 1946 ve věku 86 let. 5


7/2010 3. ročník

Jak to bylo s Peřejí II. … S přicházejícím podzimem dostáváte do ruky další, sedmé číslo třetího ročníku Peřeje. Číslo, které je trochu zvláštní tím, ţe vychází po dvouměsíční odmlce, číslo, jehoţ některé články se Vám moţná budou zdát trochu neaktuální. To je způsobeno tím, ţe vydání tohoto čísla bylo plánováno jiţ na září, ale vzhledem k poprázdninové situaci v oddíle se jej daří vydat aţ nyní, v listopadu. Třetí ročník Peřeje má za sebou v letošním roce šest vydaných čísel časopisu, vţdy po měsíci, takţe toto sedmé podzimní číslo je moţná trochu jiné, ale věřme, ţe tahle sedmička bude šťastná a z Peřeje se opět, co nejdříve to bude moţné, stane měsíčník. Úvodní Slovo kapitána k novému skautskému roku i představení E.T.Setona, význačné osobnosti skautingu a woodcrafterského hnutí, jsme ponechali v původním znění připravovaném o prázdninách. První proto, ţe před 40 lety skutečně hrozil zánik oddílu z důvodu komunistického zákazu, a oddíl přeţil jen díky nadšení a obětavosti tehdejších starších skautů a roverů. Neměli bychom zapomínat, ţe to, co někteří povaţují za samozřejmost a lehkomyslně opouštějí a zrazují, tak samozřejmé zase není a hlavně v minulosti nebylo. E.T.Seton a jeho ţivot a dílo si pozornost určitě zaslouţí také, mnozí stále „pijí z jeho studny poznání“ a vzpomínka na 150té výročí jeho narození je určitě namístě, byť toto výročí bylo jiţ v srpnu a o jeho díle a Knize lesní moudrosti jsme si povídali a některé zkoušky podstoupili na zářijových schůzkách. Další čísla Peřeje by se měla opět stát vaším průvodcem skautským způsobem ţivota a činností v oddíle, rádcem při přípravě výprav a zajímavým čtením. Můţete se těšit na novou rubriku „Rady a nápady do klubovny i přírody“, kterou začneme otiskovat od ledna 2011. 6


7/2010 3. ročník

vznik samostatné republiky Důsledkem vyhlášení první světové války 28. července 1914 byly odsunuty národnostní otázky v Rakousko-Uhersku do pozadí. Po počátečních represích zůstávali čeští politici doma pasivní a snaţili se nevytvářet záminky k postupům proti nim. Naproti tomu český exil v čele s Tomášem Garriguem Masarykem prosazoval během války u mocností Dohody osamostatnění českého národa a územní spojení se slovenským národem. Tomu napomáhaly československé legie sloţené z dobrovolníků, kteří odmítali bojovat za Rakousko-Uhersko a Německo, čímţ vytvářeli povědomí o nespokojenosti českého a slovenského národa. Masaryk v polovině roku 1918 dosáhl příslibu uznání nezávislosti od mocností Dohody. V Paříţi ustanovil prozatímní československou vládu. Mezitím se politické strany doma dohodly na vytvoření Národního výboru, který měl připravovat převzetí moci. Dne 28. října 1918 zahájila v Ţenevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Téhoţ dne kolem 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít Obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem. Podmínky obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, které si lid vyloţil jako uznání nezávislosti. Tato zpráva se stala impulsem k ţivelným demonstracím, při nichţ lid jásal v ulicích a ničil symboly Rakousko-Uherska. Na večer téhoţ dne vydal Národní výbor první zákon, „zákon o zřízení samostatného státu československého“. Tentýţ den byli do Národního výboru přibráni 4 slovenští zástupci. Prvním prezidentem republiky se stal Tomáš Garrigue Masaryk…

7


7/2010 3. ročník

Oddílové bodování:

1. Docházka: Akce a body: - schůzka 5 - výpravy

10

- víkend 20 - delší akce 30

Mínusové body: -1 bod za kaţdou chybějící věc (z pěti věcí) -1 bod za kaţdých započatých 5 minut opoţdění -1 bod za kaţdou chybějící věc (ze sedmi věcí) -1 bod za kaţdé započaté 3 minuty opoţdění jako u výpravy jako u výpravy

2. Aktivita: -

hry a aktivita na schůzce: hra a aktivita na výpravě: kroj (na vybraných akcích): úkol na schůzku či výpravu: splnění měsíčního úkolu:

3. Závody a větší hry: -

měsíční závod: celodenní hra: celodenní hra druţiny: úkol ve hře BS:

4. Mimořádné body: -

zápis v kronice: brigádnická hodina: mimořádný aktivita: plnění stezek: plnění odborek:

3 body v průměru na účastníka 5 bodů v průměru na účastníka 5 bodů, za kaţdou závadu -1 bod 3 aţ 10 bodů podle náročnosti 5 aţ 15 bodů podle náročnosti

1. místo 10 bodů, další vţdy o jeden bod méně 1. místo 15 bodů, další vţdy o dva body méně 1. místo průměr 10 bodů, další vţdy o čtyři méně aţ 3 body v průměru na člena AT (dle kvality) aţ 10 bodů dle kvality a rychlosti zpracování aţ 5 bodů dle aktivity a kvality práce aţ 10 bodů měsíčně (uděluje admiralita) 5 bodů za splnění bloku ve stanoveném limitu 10 bodů za získání odborky

Oddílové bodování v této podobě s drobnými změnami a úpravami vzniklo v sedmdesátých letech za vedení oddílu kapitánem Jerrym, jeho vzorem a inspirací byla kniha Jaroslava Foglara „Kronika Ztracené stopy“. Hodnotit činnost budeme za kaţdý měsíc a výsledky budou slavnostně vyhlašovány vţdy na oddílové schůzce v krojích, vyhodnocovat se budou jak jednotlivci, tak i druţiny v průměru na člena. Výsledky celoročního bodování pak vyhlásíme na zahajovacím ohni v září 2011.

8


7/2010 3. ročník

Světové strany S – sever 0o Postavíš-li se k severu čelem, budeš mít po levé ruce Z – západ 270o po pravé ruce V – východ 90o a za zády J – jih 180o To jsou hlavní čtyři světové strany. Rozdělíš-li úhel mezi nimi na polovic, získáš mezi severem a východem SV – severovývhod 45o východem a jihem JV – jihovýchod 135o jihem a západem JZ – jihozápad 225o a západem a severem SZ – severozápad 315o. A takto bys mohl dělit dále a získat SSV (severoseverovýchod), VSV (východoseverovýchod), VJV (východojihovýchod), JJV (jihojihovýchod) a tak dále… Buzola a určení azimutu Azimut je vlastně úhel mezi severním směrem a směrem pochodu. Určuje se ve stupních a narůstá po směru hodinových ručiček, východ má tedy azimut 90o a třeba severozápad 225o. Z mapy jej zjistíš tak, ţe na zorientovanou mapu (její horní okraj směřuje k severu) přiloţíš buzolu tak, aby její okraj spojoval výchozí a cílové místo a zamýšlený směr pochodubyl shodný se směrem šipky na buzole. Potom otáčíš kolečkem buzoly tak dlouho, aţ se střelka buzoly dostane přímo proti označení severu na otočném kolečku buzoly. Většina buzul má v tomto místě dvě světélkující čárka a střelka buzoly je na své severní straně také opatřena světélkující hmotou – to pro orientaci v noci. Přitom ale nesmíš pohnout s mapou, jejíţ horní okraj musí stále směřovat přesně k severu. V této konečné poloze pak kolečko ponecháš a můţeš vyrazit. Za pochodu kontroluješ, aby severní konec střelky buzoly byl stále mezi ryskami u severu na kolečku buzoly a šipka na těle buzoly ti určuje směr pochodu k cíli. Z kolečka buzoly také můţeš ze stupnice odečíst hodnotu azimutu – tu najdeš proti počátku šipky na těle buzoly – a tu můţeš třeba poslat kamarádům jdoucím za tebou jako SMS… 9


7/2010 3. ročník

Typ na výpravu: K listopadu již tradičně v Kotvě patří dvě klasické akce – orientační závod v Karlových Varech, pořádaný skauty z přístavu Orion a střediska Lilie s názvem Klíč k městu Karla IV. a plzeňské Velké klání v uzlování pořádané střediskem Limba. Dnes vás tedy pozveme do Karlových Varů. Kdyţ vyslovíte jméno města Karlovy Vary, vybaví se vám slova jako „vřídlo“, „kolonáda“, „lázně“ či „Becherovka“. Velkou měrou se o to zaslouţil doktor David Becher, který zavedl celou řadu nových léčebných postupů a metod a přispěl i k výstavbě města. Města, sevřeného v té nejhezčí části údolí říčky Teplé s mnoha rozhlednami na okolních kopcích, na které Vás určitě trasa orientačního závodu zavede.

Pověst o vzniku města Karel IV. při svém pobytu na hradě Lokti často lovil v lesích královské obory. Při lovu prý jeden ze psů při pronásledování divé zvěře spadl do tůně, z níţ tryskala teplá voda. Karel IV. usoudil, ţe tato voda můţe zahnat mnohé nemoci (sám ji uţil při léčbě nemocné nohy). V místě dal zaloţit město, které nazval „Teplé lázně u Lokte“. Pojmenování nynějšího města je výrazem úcty ke svému objeviteli. Jsou to lázně císaře Karla, tedy Karlovy Vary.

Karlovy Vary a Becherovka Becherovka, která zachutnala i rakouskému císaři, tu má nejen svou výrobnu, ale i zajímavé muzeum. V roce 1904 byl dokonce společnosti Johann Becher udělen titul „c.k. dvorní dodavatel“. Firma pak kaţdý měsíc zásobovala císařský dvůr padesáti litry Becherovky. Becherovka je dnes nazývána „Třináctým pramenem“ a je stejně věhlasná jako známé karlovarské oplatky.

Karlovy Vary a památky Nejslavnější české lázně svým návštěvníkům mimo lázeňskou péči a relaxaci nabízejí i řadu pozoruhodných památek. Určitě nelze vynechat kolonády. Mlýnská kolonáda postavená v roce 1869 podle projektu architekta Zítka. Sadová kolonáda 10


7/2010 3. ročník

s tajemným hadím pramenem. Dřevěná kolonáda s prameny Trţním a Karla IV. Skalní zámecká kolonáda u Zámecké věţe gotického hradu a také Vřídelní kolonáda s impozantním dvanáctimetrovým vývěrem pramene z hloubky tří kilometrů. Za návštěvu určitě stojí 35 metrů vysoká rozhledna Diana, která se tyčí na vrchu nad městem a vede k ní lanová dráha od Grandhotelu Pupp nebo skalka „Jelení skok“ s kovovou sochou kamzíka. Tradičně u nich bývá jedno ze stanovišť závodu. Rovněţ neogotická rozhledna Karla IV. zpravidla hostí stanoviště závodu. Perličkou trati je vrch U Tří kříţů, který najdeme na druhém břehu řeky Teplé neţ Dianu nebo vyhlídku Karla IV. Toto tajemné místo je opředeno spoustou srdceryvných pověstí. Většina hlídek sem zpravidla vyráţí hned ze startu a tvoří se zde zácpa s dlouhým čekáním, vybíhat na toto stanoviště jako na poslední si zase vyţaduje vytvoření dostatečné časové rezervy. Dorothein altánek, který najdeme naproti Galerii umění prý navštívil i Casanova. Můţete navštívit Malou Versailles, Poštovní dvůr, Karlovarské muzeum, Galerii umění, Doubskou horu s rozhlednou, Vítkovu hora, Japonskou zahradu, hvězdárnu. Z dlouhého seznamu pamětihodností nesmíme vynechat Chrám Máří Magdalény, pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla, kaplička Ecce Homo, Anglikánský kostel sv. Lukáše, či stařičký kostel sv. Urbana. Do Karlových Varů na „Karla“ jezdíme uţ mnoho let a zatím nás vţdy pořadatelé dokázali překvapit novým stanovištěm na velice pěkném a zajímavém místě, zapeklitými otázkami i náročnými či úsměvnými soutěţemi na jednotlivých stanovištích. Letošním soutěţícím přejeme, aby co nejlépe zvládli orientaci v náročném prostředí spletitých karlovarských ulic, aby co nejdříve odhalili všechny odpovědi k soutěţním otázkám a tím si všichni alespoň pomyslně sáhli na klíč k městu Karla IV. 11


7/2010 3. ročník

(Kronika tábora u Korečnického mlýna v roce 2006 – napsala Kikina) Autentický zápis o posledním táboře Kotvy na louce u Korečnického mlýna

1. táborový den – 1.7.2006 (Za zlatem…) Tak! A je to tady! Konečně po roce zase volno, prázdniny a navíc TÁBOR!!! Máme před sebou tři týdny tábora a hodláme je proţít naplno. Ačkoliv je teprve osm hodin ráno, všichni jsou čilí, nosí se věci z klubovny do aut, kdyţ uţ jsou věci donošené, sulcujeme se do aut i my a odjíţdíme tentokrát trochu netradičně ke Kalikováku. Tam se nalodíme, rozloučíme s Kaštanem a zaprodáme svoje duše Čertu. Hon za zlatem tedy můţe započít. Hned pět minut, ne-li míň, po vyplutí uţ máme první dvě mrtvoly a Hádě jmenovaná hrobníkem si mne ruce. Těmi nešťastnými jsou Patrick a Červ, jeţto tvoří údernou posádku. Úderná posádka se vyznačuje přeci tím, ţe je ve všem první, takţe se cvakli hned při podjíţdění prvního stromu. Po této menší nehodě jsme tedy uţ opravdu vyjeli závratnou rychlostí hmyzu. První loď Kiki na singlu, poslední loď Čert na singlu. Konečně se dostáváme z civilizace na klidnou a krásnou Berounku. Cesta probíhá v klidu a pohodě, jen sem tam proletí nějaký ten tenisák, sem tam nějaká ta vodní bitka (to kdyţ potkáme nějaké cizí vodáky), kdy nastavujeme svá těla a lodě, obětujeme své ţivoty a suché oblečení, abychom ochránili našeho vůdce. Kdyţ se před námi objevil ostrov Bílého bizona, kde byla pro dnešek konečná, Čert uspořádal závody. Hádě s Matem se celou dobu drţeli vepředu a moţná by bývali i vyhráli, kdyby Mat jakoţto háček nemusel na břeh. Zatímco se všichni ostatní háčci pardálím skokem přemístili na pevninu, Mat se nejprve 12


7/2010 3. ročník

postavil a zkoušel stabilitu, potom se posadil – ta stabilita pravděpodobně nebyla moc velká. Za chvilku byla kolem lodě u břehu vytrhána všechna tráva, jak se jí Mat zkoušel chytit a vytáhnout se nahoru na břeh. Po chvíli uţ všichni stáli na břehu a pozorovali bezmocné Hádě a Matovo atletický výkon. Na ostrově jsme Čertovi dokázali, jak zdatní jsme táborníci přípravou večeře, přístřešku a zábavy. Kdyţ kaţdý měl prostor pro sebe, já jsem se uchýlila do stínu a kdyţ uţ jsem na dvě minuty usnula, probudil mne křik zpod plachty: „Nezlob se, ale hryţeš mě do hyţdě!“ Zajímavé je, ţe pod plachtou byl jen Červ, Patrick a Sopťa, od této chvíle přezdívaný „Rošťák“. V noci najednou někdo ztropil poplach. Asi věděli, proč zrovna poplach, na který kaţdý slyšel a vylezl. Kdyby totiţ zakřičeli „Nástup na Čertovu hru", nevylezl by nikdo. Udělali by ale chybu, a tak bohu dík za tento poplach, protoţe hra na pašeráky se všem ohromně líbila, přestoţe jsme všichni byli mokří aţ po pás. Kdyţ jsme všichni zase zalézali, kaţdý po očku sledoval Čerta. Kdyţ se ale i on uchýlil ke spánku, všichni jsme si oddychli s vědomím, ţe dnešní noc uţ nic nehrozí…

2. táborový den – 2.7.2006 (Příchod do Dawsonu) Ráno jsme si řekli, ţe to včera nestačilo, a ţe Čerta opět přesvědčíme o naší samostatnosti. Čerta nevzbudil ani náš libozvučný budíček, zpívaný Kikinou a Sopťou, a tak jsme ho šli vzbudit ještě jednou a vzhledem k jeho postavení velice jemně. Probudil se k hotové snídani, k rozdělanému ohni, kdyby mu i přes třicetistupňový pařák bylo zima, a k usměvavým dětičkám. Na ostrově bylo stínu čím dál míň, a kdyţ uţ jsme se všichni mačkali asi tak na dvou metrech čtverečných pod košatým stromem, protoţe toto místo nadále bylo zdrojem stínu, řekli jsme si dost, sbalili věci, sebe a rychle zmizeli dál po řece. Konečně jsme viděli známou zříceninu neboli Spálený mlýn. Na Spáleňáku jsme chvíli jezdili v peřejkách pod protrţeným jezem a potom jsme zase popojeli. Z dálky uţ jsme viděli kříţek a začalo nás jemně mrazit v zádech. Ještě kousek, uţ jen jedna zatáčka… a je to tady. Ten krásný pohled na náš jez, na mlýn, na naší louku. Zase po roce jsme tady, všechno máme před sebou a celou cestu za sebou. Konečně!

13


7/2010 3. ročník

A zase vidíme stany, hangár, teepee a samozřejmě Kaštana, rozzářeného a spáleného. Rychle vytáhnout lodě a do tábora, který během naší plavby z větší části uţ postavili naši tatínkové s Kaštanem. Kaţdý si našel svoje zavazadla, ještě pečlivě sbalená, a chceme se stěhovat do stanů, kdyţ tu na nás Kaštan zákeřně vybalil, ţe zadarmo v ţádném případě. „Přijeli jste do Dawsonu, tady se za ubytování platí“. Takţe teď kaţdej ty svoje krásně a pečlivě maminkou sloţené batohy a kufry vybaluje, vyhazuje oblečení, kartáčky na zuby (ti, co se překonali), boty, opalovací krémy a zpěvníky a hledají se peněţenky. Místo ve stanu stojí 400 kotvunů, které musíme dát ze své výplaty za celoroční činnost v oddíle… Po chvilce se tedy krásně čisté náměstíčko mění ve skládku. Kaštan je spokojenost sama a baví se pohledem na rudé obličeje a krůpěje potu, kdyţ se marně snaţíme naše věci nějak urovnat, aby kufr šel opět zavřít. Kaštan je ale taky jenom člověk a chápající člověk, a tak nám nechal volný večer, abychom se mohli vybalit a dojíst svačinky od maminek.

3. táborový den – 3.7.2006 (Návštěva hygieny a pohřeb) „Sluníčko vylezlo nád hóryyy…“ zapěl nám Kaštan svůj originální budíček. „Za pět minut nástup na rozcvičku…“ tohle jsme čekali. „Plavky, vodochodky!“ Tak tohle uţ ne. Po samotné rozcvičce jsme neběţeli jako vţdy do tábora na snídani, ale k jezu na smrt. Zastavili jsme se u řeky, kde jsme všichni nevěřícně civěli na Kaštana, který stejným způsobem civěl na nás. Poté spolu s Danečkem skočil do ledové vody a vyzval nás, abychom ho následovali.

Více z historie Kotvy zjistíte na http://kotva91.e-plzen.cz/historie.html 14


7/2010 3. ročník

zprávy z akcí oddílu: Výprava na Marásek - 11. září 2010 Podzimní jednodenní výpravy do brdských lesů se nás účastnilo sedm - kromě vedoucích Kaštana a Sokolí mámy a starých kusů Pídi a Ilči se přidal také staronový člen Ilič a nováčci Kuba-Shadow a Terka. Při zdolání 800 m vysokého kopce Marásek jsme si vyzkoušeli svůj postřeh při hledání lístků a doplňování zprávy a vyzkoušeli znalost pochodových značek. Na kopci jsme vyuţili místního ohniště k rychlému rozdělání ohně a uvaření čaje z borůvčí za pomoci trojnoţky vyrobené z prutů. Cestou zpět do Míšova jsme získávali při různých soutěţích další písmena do zprávy s úkolem a vyzkoušeli vodu z Dívčí studánky. V Míšově jsme objevili desku na paměť Járy Cimrmana a spokojeni s pěknou výpravou nasedli do autobusu domů do Plzně...

Podzimní šumavské putování Letošní podzimky jsme strávili s bratry a sestrami Skautů Lesní Moudrosti z Brna-Tuřan ve Filipově Huti na chatě Ligy Lesní Moudrosti. Hlavní program včetně etapové hry připravily Vačice, podnikli jsme i několik výprav po okolí Filipovy Huti a navštívili šumavské slatě i řeku Vydru. Na Turnerově chatě jsme obdivovali místního Vydrýska a ti, kdo měli štěstí, spatřili na vlastní oči i šumavskou raritu - naši nejmenší sovu kulíška nejmenšího, kterého se i podařilo vyfotografovat (neţ uletěl). S touto sovičkou se lze setkat jen vzácně, a tak jsme na paměť tohoto setkání koupili Radilovi (který byl z kulíška nadšený) kulíška plyšového... Nelze opomenout, ţe jsme na této výpravě také začali hledat kešky, v čemţ určitě budeme pokračovat i při dalších akcích... 15


7/2010 3. ročník

Co vlastně je

Turistická, navigační, internetová, technologická a veskrze moderní hra – to vše je Geocaching. Výraz Geocaching se skládá ze dvou slov. Cache znamená skrýš. Geo je ve smyslu Země. Tedy skrýše v zemi a nejen to. Jedná se o poklady ukryté po celé zeměkouli a to doslova. Najdete je všude – ve městě, v dţungli, na nádraţí, v baţině, na poušti, ve vysokých horách, pod lavičkou v parku. V jejich nalezení vám budou bránit ostnaté keře, kopřivy, komáři, klíšťata, bodláky i nezvaní zvědavci. Vlastně se Geocaching hraje na pomezí reality virtuální a té skutečné. Zároveň ţádnou podobnou hru nikdy nikdo v historii hrát nemohl. Pro Geocaching je totiţ zapotřebí jednak internet, ale také další moderní vymoţenost a tím je GPS. Jedná se tedy o supermoderní formu dobrodruţství… Kdo hraje Geocaching Geocaching je společenská hra. Právě zapojení většího počtu účastníků dělá tuto hru zajímavou. Zároveň všichni hráči poţívají absolutní anonymity. Tvůrci i hledači skrýší vystupují na internetovém portále pod pseudonymem, často je dělí tisíce kilometrů, hovoří různými jazyky a ţijí v různých zemích. Přesto spolu komunikují nejen pomocí internetu, ale také, a to hlavně, pomocí skrýše – keše. Ani případné setkání u keše vlastně nevede vţdy k seznámení. Jedním z pravidel hry Geocaching je zachování tajemství skrýše. Její polohu a obsah „kačer“ nesmí vyzradit nikomu, hlavně ne do hry nezapojeným osobám. Lidé, kteří procházejí náhodně kolem skrýše, se o ní nesmí dozvědět. Pro jejich označení se vţil termín „mudlové“, převzatý z knih o Harry Potterovi. Tam byli takto označování prostí smrtelníci, kteří nemají ponětí o existenci kouzelného světa. 16


7/2010 3. ročník

Skutečné setkání mohou „kačeři“ zaţít jen na případném lokálním setkání. Ale většina pravověrných hráčů dává přednost anonymitě. Jak se hraje Geocaching Vytvoření keše: Tvůrce skrýše vyhledá nějaké zajímavé místo, o které se chce podělit s ostatními hráči. Zde pečlivě ukryje hrabičku s „pokladem“. Do krabičky uloţí: notýsek a tuţku pro záznamy nálezců – losovací deník pravidla pro náhodné nálezce poklad (pouţívají se nejrůznější předměty – drobné hračky, plyšáci, mince, CD a v Čechách CWG, nevhodné jsou věci, které jsou nebezpečné nebo se kazí a mohou obsah keše poškodit – např. jídlo, baterie, munice, zbraně…) Správná keš musí splňovat několik pravidel: měla by být dosaţitelná bez poškození čehokoliv a nesmí být uloţená na soukromém pozemku Po jejím ukrytí tvůrce skrýše polohu krabičky pečlivě zaměří pomocí GPS navigace. Doporučuje se provést několik měření, při různé kvalitě signálu a v různé denní doby. Informace o skrýši, nápovědu, podrobnější popis terénu a hlavně GPS souřadnice pak uloţí do seznamu na internetu. Tvůrce keše většinou pečlivě sleduje na internetu přidávané logy nálezců. Čas od času by měl tvůrce keše provádět její fyzickou kontrolu, kaţdá keš vyţaduje menší nebo větší údrţbu. Kromě běţných poškození způsobených počasím, můţe být keš vykradena nebo napadena vandaly. Hledání pokladu – hon začíná Ihned po zapsání keše do databáze se jí vydávají hledat první „kačeři“. Snaţí se totiţ získat FTF – záznam o prvním nálezci. Po nalezení keše se nálezce zapíše do notýsku. Také můţe vyměnit libovolný předmět uloţený v keši za jiný předmět, stejné nebo vyšší hodnoty. Doma si „kačer“ zapíše nalezení skrýše do internetového seznamu. Počty FTF i nalezených keší se zobrazují ve statistikách. K záznamu o keši je moţné připojit i poznámku o aktuálním stavu keše, případně i poznámku, ţe keš nebyla nalezena. Ale o tom a „kačerském“ názvosloví si povíme příště… 17


7/2010 3. ročník

Co nás čeká v listopadu a prosinci 2010: Informace a pokyny k akcím jsou aktualizovány na Facebooku – vstup z oddílového webu po přihlášení (nutná registrace ve skupině 91.OVS Kotva). 2.11.2010 9.11.2010 13.11.2010 16.11.2010 23.11.2010 27.11.2010 30.11.2010 4.-5.12.2010 7.12.2010 14.12.2010

Z Z Z Z Z Z Z Z Z Z

11. oddílovka v krojích 12. Schůzka 13. Klíč k městu Karla IV. (závod pětičlenných hlídek) 14. schůzka 15. schůzka 16. Velké klání v uzlování (mezioddílové závody) 17. oddílovka v krojích (Pozor – změna termínu!!!) 18. Výprava za Modrou hvězdou (beseda s Mikym) 19. Schůzka 20. Schůzka

BOBŘÍ STOPOU JE … (dokončení najdete v tajence)

Vyluštěnou tajenku posílejte na oddílový mail [email protected], boduje se pořadí došlých odpovědí. 18


7/2010 3. ročník

Soutěž pro dlouhé podzimní večery

19


7/2010 3. ročník

Anna Píďa Spilková Letošní léto bylo ve znamení návštěv táborů jiných oddílů a získávání zkušeností, jak se skautuje a táboří jinde. Zatímco Kaštan se Sokolí mámou projeli Čechy a Moravu a navštívili nejen tábory Junáka, ale především Svazu skautů a skautek ČR a Skautů lesní moudrosti, Píďa s Ilčou si vyzkoušely táboření s Bobří stopou na táboře Tokelau v nedotčené přírodě na Českomoravské Vysočině u Brzkova. Píďa je v Kotvě od roku 2005, tedy od svých osmi let, třetím rokem je kormidelníkem družiny Rejnoků Ahoj Píďo, jak jste se o táboře Tokelau s Ilčou dozvěděly? Vloni na podzim jsme začali ještě s Kodym hrát dlouhodobou hru Bobří stopy Tokelau, kde byl pobyt na táboře první cenou za hru. My jsme byli aţ čtvrtí, ale na tábor jsme s Ilčou jely. A co tábor – jak probíhal běžný táborový den? Na táboře nás bylo celkem jedenáct dětí z různých klubů Bobří stopy, bydleli jsme v tee-pee a o celý běh tábora a vaření se starali sami. Hlavním programem byla hra na stejné téma jako dlouhodobka, tedy dobývání ostrovů, ale bylo to mnohem lepší neţ hra během roku přes počítače. Které úkoly ve hře byly nej. ? Mně se nejvíc líbilo hledání pěti druhů ţivočichů na louce, já jsem chytila mravence. Koukal tam na nás nějaký myslivec, jak lezeme po louce, a asi nechápal... A největší zážitek z tábora? Určitě noční přepad, kdy jsme zajatému útočníkovi (coţ byl kamarád vedoucích) oholili hlavu a nechali mu jen pramen vlasů. Také Ilča byla vybrána za odměnu ohnivcem a já jsem zapalovala závěrečný oheň. Určitě bych takovýto tábor doporučila všem, kdo chtějí proţít nějaké dobrodruţství Díky za rozhovor. (s Píďou rozmlouval Kaštan) 20

Měsíčník 91. oddílu vodních skautů KOTVA

Recommend Documents