Možnost získání dotace ze strukturálních fondů v oblasti hotelnictví
Bakalářská práce
Pavel Štochl
Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o. Katedra ekonomie a ekonomiky
Studijní obor: Hotelnictví Vedoucí bakalářské práce: Ing. Jana Kalabisová, Ph.D. Datum odevzdání bakalářské práce: 2015-11-19 Datum obhajoby bakalářské práce: E-mail:
[email protected]
Praha 2015
1
Bachelor’s Dissertation
Possibility of obtaining grants from Structural Funds in the area of Hotel Industry
Pavel Štochl
The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Economy and Economics
Major: Management Thesis Advisor: Ing. Jana Kalabisová, Ph.D. Date of Submission: 2015-11-19 Date of Thesis Defense: E-mail:
[email protected]
Prague 2015
2
Čestné prohlášení P r o h l a š u j i, že
jsem
bakalářskou
práci
na
téma
MOŽNOST
ZÍSKÁNÍ
DOTACE
ZE
STRUKTURALNÍCH FONDU V OBLASTI HOTELNICTVÍ zpracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použil, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r.o.
…………………………………………… Pavel Štochl V Cheznovicích dne 19.11.2015
3
Poděkování Děkuji paní Ing. Janě Kalabisové, Ph.D. za metodické vedení diplomové práce, za poskytnuté studijní materiály, jakož i za jeho cenné rady, připomínky a konzultace. Děkuji též všem dalším pedagogům za informace a podněty, které mi poskytli během svých přednášek a seminářů v průběhu mého studia. Pavel Štochl
4
Abstrakt ŠTOCHL, Pavel. Možnost získání datace ze strukturálních fondů v oblasti hotelnictví. (Bakalářská práce) Vysoká škola hotelová, Praha 2015. Celkový počet stran 69. Malé a střední podnikání patří k základním pilířům každé fungující ekonomiky. Cílem práce je analyzovat, jaké možnosti získání cizích zdrojů v současné době mají malí a střední podnikatelé. Obsahem práce je zpracování analýzy postavení malých a středních podniků v ekonomice, jejich segmentace, vývoj podnikání na území ČR, specifická segmentace v bankovnictví a potřeby malých a středních podniků. Dále jsou v práci analyzovány možnosti dluhového financování malých a středních podniků, a to bankovními úvěry, obchodními a dodavatelskými úvěry, prostřednictvím leasingu, faktoringu a forfaitingu a možnosti využití rizikového kapitálu. V další části jsou pak zhodnoceny možnosti poskytnutí podpory z fondů Evropské unie. Charakterizovány jsou strukturální a investiční fondy EU, nově vypsané operační programy na období 2014 – 2020 a zpracovány pokyny, jak postupovat při přípravě žádosti o dotaci. Na základě provedené analýzy lze konstatovat, že možnost získání dluhového financování pro malé a střední podniky je v současné době na českém trhu dostatečná. Malé a střední podniky mají přístup k dotacím ze strukturálních fondů EU v letech 2014 – 2020, pokud splní podmínky stanovené jednotlivými operačními programy. Stěžejní částí práce je pak případová studie – vlastní zkušenosti autora práce při realizaci projektu s podporou evropských fondů a s přípravou materiálů pro žádost o dotaci. Klíčová slova Banka, dotace, financování, malé a střední podniky, operační program, segmentace, strukturální fondy EU, úvěr.
5
Abstract Possibility of obtaining grants from Structural Funds in the area of Hotel Industry (Bachelor’s thesis) High hotel school, Prague 2015. Total number of pages: 69
Small and medium business is a foundation of any functional economy. The aim of this thesis is to analyze the possibilities of foreign resources for small and medium-sized entrepreneurs in these days.
The content of the work is processing analysis position of small and medium-sized enterprises in the economy, their segmentation, business development on the territory of Czech Republic, specific business segmentation and needs of small and medium enterprises.
Furthemore, this work includes analysis of dept financing possibilities for small and medium enterprises through bank loans, business loans and supplier credits, leasing, factoring, forfeiting and the use of risk capital possibilities.
In the next part are evaluated supports from European Union Funds possibilities. Structural and investments of European Union funds, newly listed operational programs for period 2014-2020 are characterized and processed instructions on how to proceed in preparation of the grand application.
Based on analysis can be stated that possibility of obtaining dept financing for small and medium enterprises is sufficient. Small and medium enterprises have access to grants from the EU Structural Funds 2014-2020 in the case they meet the conditions laid down in the individual operation programs.
The main section is then a case study - author's own experience of work in the project with European funding and preparation of materials for a grant application.
Keywords Bank, grant, funding, small and middle enterprises, operational program, segmentation, EU Structural Funds, credit.
6
Obsah Obsah .................................................................................................................................... 7 Seznam tabulek a grafů ................................................................................................... 9 Seznam zkratek .............................................................................................................. 10 1) Úvod ................................................................................................................................ 11 2) Cíle práce ........................................................................................................................ 12 3) Teoreticko-metodologická část ..................................................................................... 14 3.1. Malé a střední podniky ........................................................................................... 14 3.1.1. Segmentace malých a středních podniků dle legislativy EU a ČR .............. 15 3.1.2. Vývoj podniků na území ČR ........................................................................... 21 3.1.3. Potřeby podniků ............................................................................................... 23 3.1.4. Segmentace malých a středních podniků v bankovnictví ............................ 25 3.1.5. Význam malých a středních podniků v ČR ................................................... 27 3.2. Možnosti financování malých a středních podniků ............................................. 28 3.2.1. Bankovní úvěry obecně ................................................................................... 29 3.2.2. Krátkodobé bankovní úvěry ........................................................................... 30 3.2.3. Střednědobé a dlouhodobé bankovní úvěry .................................................. 34 3.2.4. Obchodní a dodavatelské úvěry...................................................................... 37 3.2.5. Leasing .............................................................................................................. 39 3.2.6. Faktoring a forfaiting ...................................................................................... 42 3.2.7. Rizikový kapitál ............................................................................................... 43 3.3. Podpora z fondů Evropské unie ............................................................................. 45 3.3.1. Strukturální a investiční fondy Evropské unie ............................................. 45 3.3.2. Operační programy v dotačním období 2014 až 2020 .................................. 47 3.3.3. Žádost o dotaci z fondů EU ............................................................................. 50 4) Metodika zpracování práce .......................................................................................... 54 7
4.1. Metodika zpracování bakalářské práce ................................................................ 54 4.2. Zdroje informací ..................................................................................................... 54 5) Analytická část - případová studie............................................................................... 55 5.1. Definice podnikatelského záměru a cílů projektu ................................................ 55 5.2. Fáze a etapy projektu.............................................................................................. 57 5.3. Analýza trhu a marketingová strategie ................................................................. 58 5.4. Management projektu ............................................................................................ 61 5.5. Povinné přílohy projektu ........................................................................................ 63 6) Návrhová část................................................................................................................. 65 7) Závěr ............................................................................................................................... 67 8) Seznam odborné literatury a dalších zdrojů ............................................................... 68
8
Seznam tabulek a grafů Tabulka č. 1:
Segmentace MSP podle definice Evropské komise
18
Tabulka č. 2:
Terminologické rozdíly mezi českou a evropskou legislativou
21
Tabulka č. 3:
Postavení podniků na trhu
26
Graf č. 1:
Instituce využívané pro financování MSP v EU
29
Graf č. 2:
Produkty využívané MSP v EU
30
Graf č. 3:
Alokace prostředků ze strukturálních a investičních fondů EU 48 v programovém období 2014 – 2020
9
Seznam zkratek CVCA
Czech Private Equity and Venture Capital Association
ČMZRB
Českomoravská záruční a rozvojová banka
ČNB
Česká národní banka
ČSÚ
Český statistický úřad
ČS
Česká spořitelna, a.s.
ČR
Česká republika
ČSOB
Československá obchodní banka, a.s.
EAFRD
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova
EAGGF
Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond
EFG
Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci
EFRR/ERDF
Evropský fond pro regionální rozvoj
EMFF
Evropská námořní a rybářský fond
EUR
Euro (měna)
ESF
Evropský sociální fond
EU
Evropská unie
FI
Finanční nástroj pro podporu rybolovu
FS
Fond soudržnosti
KB
Komerční banka, a.s.
MPO
Ministerstvo průmyslu a obchodu
MSP
Malý a střední podnik(y)
OP
Operační program
RCK
Rentabilita celkového kapitálu
RDIK
Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu
RVK
Rentabilita vlastního kapitálu
SME
Small and middleenterprises
10
1) Úvod Malé a střední podnikání patří k základním pilířům každé fungující ekonomiky. Nejinak je tomu i v České republice. Zakládáme-li nový podnik, musíme se v první řadě věnovat zpracování podnikatelského záměru. To je jednak vymezení předmětu činnosti podnikání, volba vhodné právní formy a sestavení finančního rozpočtu minimálně v ročním až tříletém časovém horizontu. Právě sestavení finančního rozpočtu patří často k největším bariérám vstupu do podnikání, protože řada podnikatelů posléze zjistí, že nemá potřebné vlastní finanční zdroje pro zahájení podnikatelské činnosti a podnikatelskou myšlenku opustí dříve, než může být realizována. Tento aktuální problém řeší celá řada živnostníků i malých firem. Sám jsem malým podnikatelem, a proto vím, jak může být situace některých mých kolegů složitá. Ve spolupráci s mojí rodinou jsme realizovali projekt výstavby malého hotelu za pomoci bankovního úvěru i dotace z Evropské unie. Proto jsem se rozhodl tématu financování malých a středních podniků věnovat ve své bakalářské práci a se svými zkušenostmi seznámit i veřejnost.
Vymezení řešeného problému Pro zpracování bakalářské práce jsem zvolil téma ,,Možnost získání dotace ze strukturálních fondů v oblasti hotelnictví“. Rád bych zde poukázal na možnosti získání cizích zdrojů, které v současné době mají malí a střední podnikatelé jak při zahájení svého podnikání, tak i v průběhu, například při rozšiřování výroby či vstupu na nové trhy. Typickými možnostmi financování jsou bankovní úvěry a jiné finanční produkty poskytované bankami či specializovanými finančními institucemi. Dalším zdrojem je pak možnost získání dotací ze strukturálních a investičních fondů Evropské unie.
11
2) Cíle práce V úvodní části práce odpovídám na otázku, jaký problém bude studován a jak bude studován. Stanovím tedy hlavní cíl, dílčí cíle a hypotézy. Jádrem práce bude teoreticko-metodologická část, ve které budu analyzovat jednak postavení malých a středních podniků a jejich potřeby, možnosti dluhového financování, možnosti čerpání zdrojů z fondů EU a možnosti čerpání dotací v programovém období 2014 – 2020. V další části metodika zpracování práce pak stručně shrnuji, jaké metody a jaké zdroje informací byly pro zpracování práce využity. Stěžejní část práce je analytická část – případová studie, kde uvádím své vlastní osobní zkušenosti, které jsem učinil při přípravě žádosti o dotaci a realizaci projektu. Jednalo se o projekt Rozšiřování ubytovacích kapacit a sportovní a relaxační zázemí v Mýtě. V návrhové části pak uvedu stručné návrhy a doporučení, které je třeba vzít v úvahu při vstupu do podnikání. Závěrečná část pak bude obsahovat celkové shrnutí a zhodnocení cílů. Hlavním cílem bakalářské práce je tedy analýza možností financování malých a středních podniků, možnosti získání dotace ze strukturálních fondů a seznámení veřejnosti s vlastními zkušenostmi při realizaci projektu s podporou z evropských dotací. Dílčími cíli mé bakalářské práce jsou: a) Analýza postavení malých a středních podniků v ekonomice a identifikace jejich specifických potřeb. b) Analýza možnosti dluhového financování malých a středních podniků včetně možnosti poskytnutí podpory z fondů Evropské unie. c) Případová studie – zpracování vlastní zkušenosti s podnikatelským projektem.
12
Pracovní hypotézy jsou formulovány takto: 1) Možnost získání dluhového financování pro malé a střední podniky je v současné době na českém trhu dostatečná. 2) Malé a střední podniky mají přístup k dotacím ze strukturálních fondů EU v letech 2014 – 2020, pokud splní podmínky stanovené jednotlivými operačními programy.
13
3) Teoreticko-metodologická část Jádrem teoreticko-metodologické části bude v první řadě analýza malých a středních podniků, jejich segmentace, vývoj na území České republiky a analýza finančních potřeb. Za druhé se zaměříme na analýzu možnosti financování malých a středních podniků s pomocí bankovních úvěrů a dalších finančních nástrojů. Poslední podkapitolou analytické části pak bude analýza možnosti využití podpor z fondů Evropské unie. V této části práce bylo čerpáno především ze sekundárních zdrojů.
3.1. Malé a střední podniky Dotace z fondů EU jsou z 80 % určeny právě na podporu malých a středních podniků. Je proto nezbytné identifikovat malé a střední podniky a jejich potřeby. Malé a střední podniky tvoří velmi významnou část ekonomických subjektů, a to nejen v České republice, ale i v celoevropském a celosvětovém měřítku. Podstatou podniku a jeho hlavní funkcí je, že tvoří ekonomický i právní rámec pro „institucionalizované podnikání“. Cílem podnikání obecně je soustavná podnikatelská činnost vyvíjená na vlastní účet a vlastní odpovědnost za účelem dosahování zisku a zhodnocování vložených prostředků, tedy vynaloženého kapitálu. Hovoříme-li o kapitálu, je třeba zmínit nejen peněžní kapitál, ale i významnou sociální roli podniků, tedy vytváření pracovních míst a zhodnocování a růst lidského kapitálu, jakož i uspokojování potřeb zákazníků. Podíváme-li se na řízení podniků systémově, je třeba brát na zřetel vnější prostředí, ve kterém ten který podnik funguje. Vnější prostředí zahrnuje okolí politické, ekonomické, sociální, technologické, ekologické a kulturní. Tvoří jej významné zájmové skupiny, kterými jsou nejen vlastníci společnosti, ale především zákazníci, obchodní partneři – dodavatelé, odběratelé, konkurenční podniky, ale i zaměstnanci a zaměstnanecké organizace – odbory a rady zaměstnanců. Významnou zájmovou skupinou je i stát a státní instituce, které vytvářejí legislativní prostředí pro podnikání a zajišťují prostřednictvím řady specializovaných institucí dohled nad fungováním trhu. Je tedy zřejmé, že ve vnějším prostředí lze
14
identifikovat řadu příležitostí pro podnikání, ale na druhou stranu i omezení, které volnému podnikání leckdy brání. Oproti vnějšímu prostředí, které nelze ze strany podniku výrazně ovlivnit, je třeba zmínit i vnitřní prostředí, které je zcela v rukou podniku, resp. podnikatele samotného. Základními činnostmi pro úspěšné fungování podniku je zajištění fungování základních manažerských rolí, tedy plánování, organizování, personální práce, vedení lidí a kontrolování. Samozřejmostí je efektivní využití lidského kapitálu, finančních zdrojů, manažerských znalostí a technologických možností. Například Weihrich (1993)1 uvádí, že management je proces tvorby a udržování prostředí, ve kterém jednotlivci pracují společně ve skupinách a účinně dosahují vybraných cílů. Z výše uvedeného je zřejmé, že klíčovou součástí fungování podniku je sám podnikatel. Z ekonomického pohledu je podnikatel člověk se svými specifickými vlastnostmi, znalostmi, zkušenostmi, manažerskými schopnostmi a podnikatelskými cíli. Z právního pohledu je podnikatel ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku2.
3.1.1. Segmentace malých a středních podniků dle legislativy EU a ČR V ekonomické praxi je možné se setkat s celou řadou typologií, jak segmentovat různé druhy podniků. Nejjednodušším tříděním je jejich velikost podle počtu zaměstnanců. Zde se však typologie liší. Zatímco v ČR jsou převzata evropská pravidla, tedy MSP je dle legislativy ČR a EU podnik do 250 zaměstnanců, například ve Spojených státech amerických je to podnik do 500 zaměstnanců.
1
WEIHRICH, Heinz. Management. Praha: Victoria Publishing, 1993, 659 s. ISBN 80-856-0545-7. S. 16. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 420).
2 Zákon
15
Jedním ze základních třídění je třídění podle právní formy vlastnictví, tedy
podniky jednotlivce – živnosti,
obchodní společnosti osobní – veřejná obchodní společnost, komanditní společnost,
obchodní společnosti kapitálové – společnost s ručením omezeným, akciová společnost,
družstva,
neziskové organizace.
Pro úplnost je třeba uvést i nadnárodní formy vlastnictví podniků, tedy
Evropské hospodářské zájmové sdružení
Evropská společnost
Evropská družstevní společnost
Jiným způsobem třídění podniků je, jak uvádí například Synek (1999) 3 , třídění podle sektorů. Hojně se používá třídění na veřejný a soukromý sektor nebo na sektor primární, sekundární a terciární. Podrobnějším tříděním podniků je třídění podle odvětví. Podle velikosti se podniky třídí na malé, střední a velké. Počátky vymezení malých a středních podniků v evropské legislativě spadají do 90. let minulého století. Již v roce 1992 navrhla Evropská komise rozšířit jednotnou definici malých a středních podniků do členských zemí. V dalších letech se Evropská komise snažila sjednotit různé definice malých a středních podniků v jednotlivých členských zemích Evropské unie s důrazem na to, aby pro podniky, které fungují v rámci stejného trhu, platila stejná pravidla4. Na základě Doporučení Evropské komise 2003/361/EC5 jsou s účinností od 1. května 2005 v rámci EU podniky zařazovány do segmentu MSP na základě nové definice. Tato definice byla současně převzata i do Nařízení Komise (ES) 800/2008 6 . Nově definuje pojmy „mikropodnik“ a „malé a střední podniky“. Tato definice byla přijata s cílem jednoznačně vymezit ty ekonomické subjekty, kterým mohou být za určitých podmínek poskytovány
Miloslav. Podniková ekonomika. Praha: C. H. Beck, 1999. ISBN 80-7179-228-4. S. 84. M.. Zdroje financování malých a středních podniků. 1. vydání Bučovice: Nakladatelství Martin Stříž, 2008. ISBN 978-80-87106-17-4. S. 11. 5 Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků. 6 Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách). 3 Synek,
4 Dolejšová,
16
státní podpory či podpory z fondů Evropské unie v souladu s primárním právem EU, tedy Smlouvou o Evropské unii a Smlouvou o fungování Evropské unie. Avšak současně komise vyzvala členské státy, aby z této definice vycházely i za účelem zvýšení efektivnosti opatření prováděných v rámci podpory malého a středního podnikání. Dle výše uvedeného doporučení se podnikem rozumí každý subjekt vykonávající hospodářskou činnost, bez ohledu na jeho právní formu. K těmto subjektům patří zejména osoby samostatně výdělečně činné a rodinné podniky vykonávající řemeslné či jiné činnosti a obchodní společnosti nebo sdružení, která běžně vykonávají hospodářskou činnost7. Podpora rozvoje malého a středního podnikání patří historicky k hlavním prioritám evropských společenství. Důvod je logický, neboť tento typ podnikání je naprosto stěžejním pilířem všech členských ekonomik. MSP v rámci EU tvoří více než 90 % všech podnikatelských subjektů. Generují nová pracovní místa, jsou zdrojem vývoje nových produktů a inovací, ve velké míře uspokojují potřeby svých zákazníků jak v oblasti dodávky zboží, tak i v oblasti poskytování služeb. Ve srovnání s velkými korporacemi však mají mnohem menší vyjednávací sílu. Podpora jejich podnikání ze strany států a vlád je tak v souladu se zajištěním fungování vnitřního trhu v rámci EU na místě, neboť hlavním cílem EU v oblasti vnitřního trhu je zajištění volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Hlavní kritéria členění malých a středních podniků dle legislativy EU jsou počet zaměstnanců, celková bilanční suma, výše ročního obratu a tzv. kritérium nezávislosti. Dle těchto hodnotících kritérií pak legislativa rozděluje MSP na „mikropodniky“, „malé podniky“ a „střední podniky“.
7 Nová
definice malých a středních podniků – Uživatelská příručka a vzor prohlášení, Evropské společenství: Úřad pro úřední tisky, 2006, ISBN 92-894-7917-5.
17
Tabulka č. 1: Segmentace MSP podle definice Evropské Komise
Kategorie podniku
Počet zaměstnanců
Roční firemní obrat EUR
Mikropodnik
do 10
2 miliony
Malí podnik
do 50
10 milionů
Střední podnik
do 250
50 milionů
Pramen: Vlastní konstrukce z definice MSP
Jak je zřejmé z výše uvedené tabulky,
Mikropodnik je ten, který zaměstnává méně než 10 zaměstnanců a jeho roční obrat nebo bilanční suma je menší než 2 mil. EUR.
Malým podnikem je společnost s méně než 50 zaměstnanci s ročním obratem nebo roční bilanční sumou menší než 10 mil. EUR.
Střední podniky zaměstnávají až 250 zaměstnanců, jejich roční obrat je do 50 mil. EUR a bilanční suma do 43 mil. EUR.
V neposlední řadě je třeba zmínit kritérium nezávislosti, tedy zda se jedná o podnik nezávislý, partnerský, propojený či jiný. Nezávislé podniky jsou nejčastější formou, se kterou se můžeme setkat. Obecně řečeno jsou to ty podniky, které nejsou ani partnerské, ani propojené. Každý z nich vede samostatné účetnictví a sestavuje svoji vlastní účetní závěrku. Výše citované doporučení komise 2003/361/EC uvádí, že podnik je nezávislý, pokud:
nemá podíl 25 % nebo více v jiném podniku;
není vlastněn z 25 % či z více procent jiným podnikem ani veřejným orgánem ani společně podniky vzájemně mezi sebou propojenými, s několika výjimkami;
nesestavuje konsolidovanou účetní závěrku a není zahrnut v účetnictví podniku, který sestavuje konsolidovanou účetní závěrku, a tudíž není propojeným podnikem.
18
Podnik je, dle doporučení komise, možné dále považovat za nezávislý, i když je tento 25% strop dosažen nebo překročen, pokud existují určité kategorie investorů, kteří hrají pozitivní úlohu ve financování a vytváření podniků 8. Partnerské podniky jsou ty, které jsou současně partnery jiným podnikům, ať už v oblasti financí, odbytu a distribuce či jiného typu spolupráce, aniž by současně docházelo ke vzájemnému uplatňování přímého či nepřímého vlivu na řízení těchto podniků. Z pohledu marketingového můžeme hovořit o tzv. strategických aliancích, tedy formě nezávislého partnerství, které umožňuje všem zúčastněným podnikatelským osobám v dané alianci účinně kooperovat a dosahovat tak snadněji úspěchu na trhu. Jak uvádí například Vodáček (2002)9, základní formy strategických partnerství jsou volné formy (příležitostná spolupráce a tiché neformální dohody), strategické aliance v užším pojetí, joint ventures obvykle pojímané jako strategické aliance v širším pojetí a těsné formy spolupráce (fúze, splynutí, skoupení). Výše již citované doporučení komise 2003/361/EC definuje, že podnik je partnerem jiného podniku, pokud:
má podíl 25 až 50 % v tomto jiném podniku;
tento jiný podnik má podíl 25 až 50 % v žádajícím podniku;
žádající podnik nesestavuje konsolidovanou účetní závěrku, která zahrnuje tento jiný podnik, a není zahrnut v konsolidované účetní závěrce tohoto jiného podniku ani podniku, který by byl propojen10.
Propojené podniky, dle definice doporučení komise 11 , odpovídají hospodářské situaci podniků, které tvoří skupinu prostřednictvím přímého nebo nepřímého vlivu na základě většiny základního kapitálu nebo hlasovacích práv nebo prostřednictvím schopnosti uplatňovat rozhodující vliv v podniku.
8 Přehledy
právních předpisů EU: http://europa.eu/legislation_summaries/enterprise/business_environment/n26026_cs.htm. 9 VODÁČEK, Leo. Strategické aliance se zahraničními partnery. 1. vyd. Praha: Management Press, 2002, 137 s. ISBN 80726-1058-9. S. 13. 10 Přehledy právních předpisů EU: http://europa.eu/legislation_summaries/enterprise/business_environment/n26026_cs.htm. 11 Přehledy právních předpisů EU: http://europa.eu/legislation_summaries/enterprise/business_environment/n26026_cs.htm.
19
Hovoříme-li o propojených podnicích dle platného českého obchodního práva, pak se jedná o podnikatelská seskupení, která mohou mít formu ovlivnění, kdy vlivná osoba rozhodujícím významným způsobem ovlivňuje chování obchodní korporace – ovlivněné osoby. Další formou je společenství ovládajících a ovládaných osob, kdy ovládající osobou je ten, který může v ovládané osobě přímo či nepřímo uplatňovat rozhodující vliv. Poslední formou je pak koncern, kdy jednotlivé podniky podléhají jednotnému řízení a prosazují koncernové zájmy v rámci jednotné politiky celého koncernu 12 . Tyto podniky povinně sestavují konsolidovanou účetní závěrku sestávající se ze všech dílčích účetních závěrek jednotlivých propojených podniků. Pro úplnost je třeba uvést, že v doporučení komise jsou definovány i ostatní podniky, které nespadají do žádné z výše uvedených kategorií, a to takto: Podnik může být zařazen mezi nezávislé podniky a nemá tedy žádný partnerský podnik, přestože je následujícími investory tento práh 25 % dosažen nebo je překročen, za předpokladu, že tito investoři nejsou jednotlivě ani společně propojeni. a) veřejné investiční společnosti, společnosti rizikového kapitálu, jednotlivci či skupiny jednotlivců provozující běžnou činnost spojenou s investováním rizikového kapitálu (business angels), které investují vlastní kapitál do nekotovaných podniků, za předpokladu, že celkové investice těchto business angels do stejného podniku činí méně než 1.250.000 eur; b) univerzity nebo nezisková výzkumná střediska, c) institucionální investoři včetně fondů pro regionální rozvoj, d) samostatné místní orgány s ročním rozpočtem nižším než 10 milionů eur a s méně než 5.000 obyvatel.13 Z definice Evropské komise vychází samozřejmě i česká legislativa. Nicméně, používá zde odlišnou terminologii, která je v souladu s novým českým soukromým právem. Pro úplnost uvádíme níže terminologické rozdíly14. Tabulka č. 2: Terminologické rozdíly mezi českou a evropskou legislativou
12 Zákon
č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (§ 71 an.). Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků. 14 Czechinvest: http://www.czechinvest.org/definice-msp. 13 Doporučení
20
Vymezení dle české legislativy
Doporučení 2003/361/ES
Podnikatel
=
Podnik
Samostatný podnikatel
=
Nezávislý podnik
Spojený podnikatel
=
Propojený podnik
Spojený
=
Propojený
Pramen: Vlastní konstrukce z Terminologické rozdíly mezi českou a evropskou legislativou
Rozdíly jsou také v terminologii aktiva / majetek namísto pojmu bilanční suma a korunový ekvivalent, který se používá pro vyjádření částek stanovených v měně EUR v českých korunách, tedy částka EUR vynásobená platným kurzem k poslednímu dni roku, který předchází podání žádosti o finanční podporu. Je-li podnikatel povinen vést účetnictví, vychází z výše aktiv uvedených v rozvaze, jinak z daňové evidence. Zvážíme-li výhody a nevýhody, které se vážou k zařazení podniků mezi malé a střední podnikatele, můžeme konstatovat, že výhodou je bezesporu možnost rychle přijímat podnikatelská rozhodnutí a reagovat flexibilně na změny na trhu, protože menší subjekty nejsou natolik zatížené byrokratickým a těžkopádným schvalovacím aparátem, jako například velké korporace. Nevýhodou může být naopak ztížený přístup k finančním zdrojům, ať již na provoz či investice, obvykle vyšší míra pracovního zatížení a vyšší náklady, neboť velcí tržní hráči jsou vzhledem k objemům produkce obvykle schopni dojednat si významně výhodnější podmínky od svých dodavatelů či subdodavatelů, než je tomu u menších firem.
3.1.2. Vývoj podniků na území ČR Vývoj podniků na našem území lze rozdělit do tří základních etap. První etapa, po vzniku samostatného Československa od roku 1918 do roku 1938, patřila z pohledu podnikání mezi nejúspěšnější. Československo bylo jednou z nejvyspělejších evropských zemí s vydatnou podporou malého a středního podnikání a s exportními možnostmi do západních zemí. Tento slibný vývoj byl přerušen válečnými událostmi v letech 1938 až 1945. První poválečná léta byla z pohledu podnikání charakteristická
21
snahou o obnovu podnikatelských aktivit, získávání zdrojů pro podnikání a hledání nových možností odbytu. V roce 1948 však započala druhá etapa, kdy se orientace ČR zcela změnila, a to na centrálně plánovanou ekonomiku sovětského typu. Tato etapa trvala v podstatě až do roku 1989. Valná většina soukromých podniků byla v padesátých letech minulého století znárodněna a malé a střední podnikání prakticky zcela zlikvidováno. Veškerá hospodářská soutěž byla vyloučena, protože všechny ekonomické aktivity probíhaly v režii státního centrálně plánovaného hospodářství. Hospodářská spolupráce se zahraničím byla možná téměř výhradně v rámci východního bloku mezi zeměmi tehdejší Rady vzájemné hospodářské pomoci. Vlastnictví bylo tehdy definováno kolektivně, jako státní socialistické vlastnicví, kdy za vlastníka národního majetku byl považován „pracující lid“. Snahy o prosazení reforem ztroskotaly v roce 1968. Nové pokusy o reformu a postupnou liberalizaci nastaly až v osmdesátých letech minulého století, kdy byly poprvé lehce uvolněny podmínky pro provozování živností. Nicméně podniky zůstaly pod vlivem státní moci až do revoluce v roce 1989. Ve třetí etapě, po radikální politické změně, bylo třeba zahájit ekonomickou transformaci a nastolit zákonný rámec pro svobodné podnikání. Ústavní zákon o monopolním státním vlastnictví byl zrušen, přijaty byly restituční zákony a zákony o soukromém podnikání občanů. Legislativní rámec podnikání se podařilo nastolit přijetím obchodního zákoníku, kde byly definovány nové právní formy podnikání. Přijaty byly i zcela nové daňové zákony a uskutečněna cenová liberalizace. Čtyřicetiletý handicap absence „normálních“ ekonomických aktivit znevýhodňoval ČR ve srovnání s vyspělými západními zeměmi ve všech směrech. Jak uvádí Synek (1999) 15 , transformace státního vlastnictví proběhla třemi základními formami: restitucí, malou a velkou privatizací. Zatímco se restituce a malá privatizace týkaly spíše drobných živnostenských provozoven, velká privatizace se vztahovala na velké podniky. Všeobecný nedostatek kapitálu vedl k tomu, že se její základní formou stala kupónová privatizace.
15 Synek,
Miloslav. Podniková ekonomika. Praha: C. H. Beck, 1999. ISBN 80-7179-228-4. S. 7.
22
Nově vznikající nebo privatizované podniky neměly v počátku ani kvalifikované osobnosti, které by byly zvyklé a schopné postavit se do čela vedení podniku a přijmout podnikatelskou zodpovědnost, chyběly možnosti financování, ekonomické znalosti a manažerské zkušenosti. Nicméně k překlenutí těchto nedostatků a příznivým podmínkám pro podnikání přispělo i chování bank, které díky své tehdejší nezkušenosti neměly tak vysoké požadavky na bonitu klientů, jak je tomu dnes16.
3.1.3. Potřeby podniků Potřeby podniků obecně lze zařadit do několika klíčových oblastí, které spolu vzájemně souvisí a vzájemně se podmiňují. Záleží samozřejmě na tom, ve kterém odvětví podnik působí, jaké je jeho postavení, zda se jedná o podniky výrobní či o poskytování služeb, zda se jedná o podniky nově založené či podniky již úspěšně etablované nebo podniky právě rozšiřující svoji činnost. Na obecné úrovni je možné vyjmenovat potřebu efektivního podnikového řízení, efektivního řízení výrobní činnosti, nákupu, odbytu a marketingu, potřebu řízení lidských zdrojů, financování či investičních činností. Cílem této práce je analyzovat možnosti financování podniků, proto se budeme nadále soustředit pouze na tuto oblast. Inspirací ke zpracování problematiky potřeb podniků v oblasti financování mi byly i rozhovory se zástupci několika bank, které se zabývají financováním podnikatelských aktivit. Základem finančního řízení jakéhokoliv podniku je zřízení běžného účtu. To je v dnešních podmínkách možné u kterékoliv banky. Běžné účty slouží podnikům ke vkladům a výběrům hotovostních prostředků, k převodu plateb, vystavení platebních karet, informace o platbách. Běžným standardem je dnes poskytování služby internetového bankovnictví, která poskytuje podnikateli okamžitý přehled o stavu jeho účtu a všech transakcích a šetří čas, který bylo nutné dříve vynakládat k návštěvám a jednání s bankou.
KLÍMOVÁ, Viktorie. Rozvoj malého a středního podnikání. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 133 s. Distanční studijní opora. ISBN 978-802-1042-391. S. 23-24. 16
23
Jak již bylo uvedeno výše, financování jednotlivých typů podniků se liší dle oblastí, ve kterých působí. Například podniky stavební a průmyslové budou mít zcela jistě vyšší nároky na oblast financování cizími zdroji než podniky s typicky obchodní činností. Důležitý je také fakt, v jaké fázi životního cyklu se podnik nachází. Z tohoto pohledu můžeme rozdělit: a) Nově vznikající podniky, které v začátku řeší zejména financování provozních nákladů a nastavení platebních podmínek s dodavateli a odběrateli. V této fázi banky nejčastěji nabízejí možnost využití kontokorentních úvěrů k běžnému účtu či poskytují platební karty. b) Podniky s nečekanou potřebou finančních prostředků, která vznikne zejména nedodržováním termínů splatnosti faktur od odběratelů. Vzniklé pohledávky jsou brzdou v růstu a často neumožňují podniku hradit řádně a včas své závazky. V těchto případech mohou banky pomoci klientům například revolvingovým úvěrem, poskytnutím faktoringových služeb či sjednáním splátkového kalendáře. c) Podniky právě rozšiřující svoji činnost, to znamená dobře prosperující podniky s cílem rozšíření podnikatelského záměru nebo zvýšení výroby a současně s nedostatkem vlastních finančních zdrojů. Zde je možné čerpat řadu provozních úvěrů u bank nebo využít možnosti investičního či leasingového financování. d) Úspěšně zaběhnutý podnik, který je stabilní na trhu a nemá velkou potřebu financování z cizích zdrojů, je ve významně komfortnějším postavení. Může si dovolit vyjednávat o cenových podmínkách, dodacích lhůtách, platebních podmínkách apod.
Banky při rozhodování o financování podniků či jejich jednotlivých projektů pochopitelně zvažují míru rizika. Snadnější přístup k financování tak mají podniky se stabilním zázemím a přiměřeným kapitálovým vybavením. Malé podniky proto mohou mít někdy horší přístup k cizím zdrojům od bank než podniky střední a větší, nicméně nemusí to být pravidlo.
24
3.1.4. Segmentace malých a středních podniků v bankovnictví Banky, které se dříve orientovaly zejména na poskytování služeb velkým korporacím, posléze zjistily, že tento směr je rizikový. To je dáno jednak ztíženou vymahatelností pohledávek, nízkými úrokovými sazbami a slabou vyjednávací silou u velkých korporátních klientů s miliardovými obraty. Velké korporace si mnohdy diktovaly podmínky, záruky byly těžko realizovatelné, což bankám v jejich obchodech neprospívalo. V posledních zhruba deseti letech se proto strategie bank v tomto směru změnila. I velké banky se začaly mnohem více orientovat na individuální klienty – spotřebitele a současně na segment malých a středních podniků. Velké banky již naprosto standardně obsluhují malé a střední podnikatele v rámci samostatných oddělení17. Pro následující členění malých a středních podniků z pohledu bank preferujeme členění uvedené v publikaci Marketing v peněžnictví18. V rámci obsluhování korporátních klientů – podniků si banky obvykle vytvářejí svoje vlastní členění, přičemž zohledňují jak sektory, ve kterých firma podniká, tak především způsob řízení rizik. Obvykle stanovují tržní podíly jednotlivých podnikatelských sektorů ve svém úvěrovém portfoliu a také zohledňují marketingové aktivity cílené na jednotlivé typy klientů. Výše uvedená publikace člení segmenty v podnikatelské sféře dle čtyř základních kritérií, a to dle ekonomické aktivity, velikosti, postavení podniku na trhu a vlastnických vztahů. Podle ekonomické aktivity banky rozlišují zejména mezi průmyslovými podniky, obchodními organizacemi, stavebními firmami, službami a také mezi veřejným a soukromým sektorem. Dále člení podniky dle určení produkce (tuzemský trh, částečný export nebo úplný export), a také podle jednotlivých odvětví (zemědělství, doprava, cestovní ruch, pohostinství, zdravotní služby, realitní činnost apod.).
17 HAVLÍČEK,
Karel. Marketingové řízení malých a středních podniků. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2005, 171 s. Distanční studijní opora. ISBN 80-7261-120-8. S. 9-11. 18 KRAJÍČEK, Jan. Marketing v peněžnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 132 s. Distanční studijní opora. ISBN 80-210-3659-1.S. 50-51.
25
Podle velikosti banky rozlišují segmenty zejména podle firemního obratu. Členění na trhu bankovních služeb není jednotné, každá banka si jej stanoví dle své vlastní obchodní strategie. Typickým členěním u velkých bank (např. KB, ČS, ČSOB) je členění na klienty v segmentu „small byznys“ s obratem do 50 - 60 mil. korun, korporátní klienty s obratem mezi 60 mil. a 1 mld. korun a top korporátní klienty – velké korporace s ročním obratem vyšším než 1 mld. korun. Důvodem vlastní segmentace podle velikosti je poskytování služeb „na míru“ firmám právě dle velikosti jejich obratu. Některé banky přitom zohledňují i počty zaměstnanců. Podle postavení podniku na trhu je klíčové rozdělení, jaký podíl relevantního trhu, a tedy jak stabilní odbytovou základnu podnik zaujímá. Relevantní trh zde můžeme určit pomocí definice podle zákona o ochraně hospodářské soutěže 19 , tedy jako trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. Tabulka č. 3: Postavení podniků na trhu
Monopolní postavení
=
podnik ovládá 100 % trhu
Téměř monopolní postavení
=
podnik ovládá více než 70 % trhu
Dominantní postavení
=
podnik ovládá 30 % až 70 % trhu
Mírně dominantní postavení
=
podnik ovládá 5 % až 30 % trhu
Bez významného postavení na trhu
=
podnik ovládá méně než 5 % trhu
Pramen: Vlastní konstrukce z definice postavení podniku na trhu
Podle vlastnických vztahů banky rozlišují podniky ve veřejném vlastnictví – stát, orgány státní správy a samosprávy, obce. Podniky v soukromém vlastnictví jsou pak členěny obvykle na tuzemské nebo zahraniční, případně smíšené. Dalším členěním je pak forma vlastnictví – akciová společnost, společnost s ručením omezeným, družstva apod.
19 Zákon
č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (§ 2).
26
Důvodem segmentace jednotlivých podniků v bankách jsou především rozdílné faktory, které ovlivňují požadavky klientů, například:
Silná a stále rostoucí bankovní konkurence, kdy klienti si plně uvědomují, že se nemusí přizpůsobovat možnostem bank, naopak banky jsou nuceny se přizpůsobovat požadavkům klientů.
Individuální obsluha by měla být v dnešní době již poskytována všem firemním klientům jako standardní služba.
Rychle se zvyšující vyspělost klientů a růst jejich informovanosti vyžaduje rychlé reakce ze strany bank na konkrétní potřeby jejich klientů a tato schopnost je nástrojem konkurenčního boje.
Preference diverzifikace ukládání volných prostředků, kterou se klienti snaží eliminovat riziko a kromě tradičních bankovních či investičních produktů stále častěji využívají možnosti alternativního ukládání hodnot, jako například investice do zlata či drahých kamenů.
Pokrytí pojistných rizik, kdy si klienti stále častěji uvědomují, jakými riziky jsou ohroženi a trh pojistných produktů je tak stále na vzestupu.
Vývoj nových technologií a distribučních kanálů zažívá v posledních třech letech významný nárůst – kromě dnes již tradičního internetového bankovnictví jsou využívány i kanály mobilních telefonů či spojení s bankou přes sociální sítě. Tento rozvoj bezesporu přispívá k pohodlí klienta, na druhé straně však zvyšuje riziko zneužití transakcí, pokud není absolutně dodržováno bezpečné chování klientů v internetovém prostředí.
3.1.5. Význam malých a středních podniků v ČR Význam malých a středních firem v české ekonomice je nesporný.Jak vyplývá z analýzy provedené Českým statistickým úřadem 20 , malé a střední firmy v České republice jsou významným zaměstnavatelem. Poskytují práci více než 70 % osob zaměstnaných ve firemním sektoru. Na zaměstnanosti v ekonomice se podílejí více než polovinou. Rovněž více než polovinou participují na výkonech, výkonové spotřebě a účetní přidané hodnotě ve firemním sektoru a ze tří pětin i na jeho tržbách, podle průměrných dat za období 2003-2010. Malé a střední firmy v ekonomice ČR v letech 2003-2010: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/publ/1161-11n_2011. 20
27
Průměrná nominální mzda v segmentu malých a středních firem byla v průměru za toto období o desetinu nižší než ve firemním sektoru celkem. Naopak účetní přidaná hodnota na jednotku výkonů překonala tento poměr za celý firemní sektor, což svědčí o pozitivním a žádoucím trendu směrem k aktivitám s vyšší přidanou hodnotou jako indikátoru ekonomické vyspělosti. Bez zajímavosti není ani fakt, který z analýzy mj. vyplývá, že dominující postavení v segmentu malých a středních firem v ČR má skupina nejmenších firem zaměstnávajících od jedné do devíti osob.
3.2. Možnosti financování malých a středních podniků O tomto tématu, zde budu mluvit z důvodu, že spoustu malých a středních podniků nemají dostatek vlastních peněz, které musí mít při žádání o dotace z evropské unie. Dotační fondy proplácejí od 40% až do 80% z celkového rozpočtu projektu. Z tohoto důvodu spoustu malých a středních podniku musí žádat o podporu z bankovních sektorů. Finanční řízení, tedy hospodaření podniků a management finančních toků, je jednou z nejdůležitějších činností a základem aktivit všech podniků a podnikatelů. Cílem finančního řízení je zajištění peněžního kapitálu pro provoz podniku a investiční činnost a také rozhodování o rozdělení zisku. Klíčové je zajištění finanční stability podniku tak, aby měl neustále dostatek finančních prostředků na svůj provoz a současně, aby byl v každý okamžik schopen plnit řádně a včas své závazky. Většina podniků pociťuje nedostatek vlastních finančních zdrojů a také má jen omezený přístup k financování cizími zdroji. Konkrétní výše potřebných zdrojů je vždy závislá na oboru podnikání a objemu výroby či služeb. Například požadavky u podniku zabývajícího se obchodní činností budou jistě vyšší než u podniku orientovaného na poradenskou činnost21.
HRDÝ, Milan. Komplexní řešení teoretických a aplikačních problémů financování malých a středních podniků v podmínkách tržního prostředí Evropské unie. 1. vyd. V Plzni: Západočeská univerzita, 2008, 172 s. ISBN 978-807-0437469. S. 124. 21
28
Zdroje financování podniku můžeme rozdělit na interní a externí. Interní zdroje tvoří vklady vlastníků, zisk, odpisy majetku či jeho prodej a rezervní fondy. Mezi externí zdroje patří dluhové financování, tedy oblast, které se budeme věnovat v této části práce. Produkty dluhového financování můžeme rozdělit jednak z hlediska časového – krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé, tak z hlediska účelového, které slouží k pokrytí nákladů na provozní potřeby či investice. Obecně v této kapitole budeme analyzovat tyto produkty: bankovní úvěry, leasing, faktoring a forfaiting a možnosti využití rizikového kapitálu.
3.2.1. Bankovní úvěry obecně Bankovní úvěry jsou nejtypičtější formou financování podniků prostřednictvím cizích zdrojů. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky22.
Graf č. 1: Instituce využívané pro financování MSP v EU
zdroj: Cyclicality of SME finance, ES 2009 (www.insme.org)
22 Zákon
č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 2395).
29
Z časového hlediska je možné je rozdělit na úvěry krátkodobé, se splatností do jednoho roku, střednědobé se splatností 1 až 5 let a dlouhodobé s více než pětiletou splatností. Z hlediska účelu využití je možné členění na účelové, kdy je úvěrovaný zavázán použít finanční prostředky pouze k předem vymezenému a bankou odsouhlasenému účelu a neúčelové, kdy je možno využít poskytnuté zdroje na cokoliv. Z hlediska účelovosti je nejtypičtější rozdělení úvěrů podnikům na provozní, tedy na krytí výdajů spojených s denním operativním provozem podniku a úvěry investiční, sloužící k pokrytí nákladů na investiční zdroje. Jiné členění je možné dle zajištění, a to na úvěry zajištěné zajišťovacím či zástavním právem k movitým věcem, nemovitostem či zajištěné ručitelem a úvěry nezajištěné, kdy není třeba žádného ručení majetkem ani jinou osobou. V následující podkapitole se budeme věnovat rozdělení úvěrů z hlediska časového.
Graf č. 2: Produkty využívané MSP v EU
zdroj: Cyclicality of SME finance, ES 2009 (www.insme.org)
3.2.2. Krátkodobé bankovní úvěry
30
Na úvod je třeba uvést, že poskytnutí úvěru bankou není samozřejmostí. Každá banka je samozřejmě povinna zvažovat rizika a návratnost své investice, neboť hospodaří s prostředky svých klientů. Jak uvádí Sekerka (1997)23, před poskytnutím úvěru banka zpravidla posuzuje
může-li být požadovaný úvěr bankou poskytnut;
charakter žadatele (klienta) o úvěr (serióznost);
schopnost žadatele splatit úvěr, tj. návratnost úvěru, která závisí na budoucích peněžních tocích u žadatele (výše budoucích příjmů a výdajů);
majetkové postavení žadatele (struktura pasiv s ohledem na vlastní jmění a cizí zdroje a velikost vlastního jmění);
předpokládané podmínky v ekonomice, v bance a u žadatele;
zajištění v dynamickém aspektu.
Krátkodobými bankovními úvěry rozumíme úvěry poskytované různými bankami jako věřiteli podnikům jako dlužníkům na krytí jejich oběžného majetku a financování jeho přírůstků. Vycházíme z toho, že oběžný majetek je v zásadě krátkodobý (použitelný do jednoho roku), pak tomu odpovídá splatnost těchto úvěrů do jednoho roku24. Mezi nejčastější formy krátkodobých bankovních úvěrů v ekonomické teorii řadíme kontokorentní úvěry, směnečné úvěry, eskontní úvěr, avalový úvěr, lombardní úvěr a revolvingový úvěr. Kontokorentní úvěr není zvláštním typem úvěru, ale poskytuje se jako služba k běžnému účtu klienta, k tzv. kontokorentnímu běžnému účtu. Tento účet může mít jak kladný zůstatek (kreditní) tak záporný (debetní) až do limitu sjednaného bankou. Z tohoto účtu jsou průběžně hrazeny veškeré potřebné operativní platby. Úhrady z debetního zůstatku jsou fakticky úvěrem, za který banka účtuje klientovi sjednané úroky. Kontokorent se využívá zejména k profinancování provozních potřeb vyplývajících z běžné operativní podnikatelské činnosti. Malé a střední podniky tedy kontokorentní úvěr využívají zejména na vyrovnání
Bohuslav. Banky a bankovní produkty. 1. vyd. Praha: Profess, 1997, xii, 532 s. ISBN 80-852-3551-X. S. 236. 24 VALACH, Josef. Finanční řízení podniku. 1. vyd. Praha: Ekopress, 1997, 247 s. ISBN 80-901-9916-X. S. 165. 23 SEKERKA,
31
výkyvů běžného účtu, na dlouhodobé pořízení oběžného majetku, na sezónní potřebu oběžného majetku, na ostatní krátkodobé potřeby a na krátkodobé investiční výdaje25. Výhodou kontokorentu je samozřejmě jeho flexibilita, možnost využití bez stanovení konkrétního účelu a rychlost jeho vyřízení. Směnečné úvěry jsou založeny na existenci směnky jako dlužného cenného papíru, který obsahuje abstraktní závazek dlužníka vůči oprávněným majitelům směnky. Jako platební nástroj byly směnky využívány již od 12. století, jedná se tedy o velmi tradiční a konzervativní formu. Jak uvádí Valach (1997)26, směnku lze charakterizovat jako dlužný cenný papír, obsahující zákonem předepsané náležitosti. Základní náležitostí je u směnky vlastní bezpodmínečný písemný závazek výstavce uhradit v určitý den určitou částku oprávněnému majiteli směnky a u směnky cizí bezpodmínečný písemný příkaz výstavce směnečníkovi zaplatit v určitý den určitou částku oprávněnému majiteli směnky. V ČR se směnečný obchod řídí zákonem směnečným a šekovým27, který byl přijat již v roce 1950 a je jedním z nejstabilnějších právních předpisů v celém českém právním řádu. Základní členění směnek je na směnky cizí a směnky vlastní. Dle § 1 předmětného zákona cizí směnka obsahuje: označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je tato listina sepsána; bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu; jméno toho, kdo má platit (směnečníka); údaj splatnosti; údaj místa, kde má být placeno; jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce. Dle § 75 předmětného zákona vlastní směnka obsahuje: označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu; údaj splatnosti; údaj místa, kde má být
25 POLIDAR,
Vojtěch. Management bank a bankovních obchodů. 2. upr. vyd. Praha: Ekopress, 1999, 450 s. ISBN 80-8611911-4. S. 119-121. 26 VALACH, Josef. Finanční řízení podniku. 1. vyd. Praha: Ekopress, 1997, 247 s. ISBN 80-901-9916-X. S. 165. S. 147. 27 Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový.
32
placeno; jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky; podpis výstavce.
Podle splatnosti pak rozlišujeme tyto druhy směnek28:
Vistasměnky představují směnky splatné na viděnou.
Časové vistasměnky jsou splatné určitou dobu po předložení.
Splatnost fixní směnky je určena na přesně stanovený den.
Datosměnky jsou splatné určitou dobu po vystavení.
Hovoříme-li o směnečných úvěrech, jedná se zejména o úvěry eskontní a avalové. Eskontní úvěr je využíván poměrně zřídka. Jedná se o situaci, kdy banka jako věřitel nakupuje směnky od jejich majitele před jejich splatností a směnky tak slouží jako prostředek zajištění úvěru. Předmětem odkupu je směnka za zboží či služby nebo jiné plnění, která je tak nástrojem platby mezi odběratelem a dodavatelem.Směnku banka odkupuje za směnečnou částku sníženou o diskont, který je tak vlastně úrokem za poskytnutý úvěr. Jde tak o specifický vztah, kdy banka poskytuje úvěr směnečnému dlužníkovi prostřednictvím držitele směnky. Pro banku je eskontní úvěr spojen s nižším rizikem, protože k plnění ze směnky jsou zavázány jak odběratel jako dlužník, tak dodavatel jako předchozí majitel směnky. Avalový úvěr je ručitelský úvěr. Představuje poskytnutí záruky klientovi jeho bankou, že závazek bude ve stanovenou dobu uhrazen i v případě, že na účtu klienta nebude dostatek finančních prostředků. Banka neposkytuje úvěrem peněžní prostředky, nepřebírá závazek, ale ručí za jeho zaplacení. Jedná se tak vlastně o poskytnutí kreditu banky, kdy banka přebírá ručení za závazky svého klienta ve formě záruky nebo garance – zaručuje se, že vystavená směnka bude bankou uhrazena, pokud dlužník (příjemce úvěru) nezaplatí ve stanoveném termínu29.
Petr. Studijní průvodce financemi podniku. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2006, 624 s. ISBN 80-861-1937-8. S. 331. Vojtěch. Management bank a bankovních obchodů. 2. upr. vyd. Praha: Ekopress, 1999, 450 s. ISBN 80-8611911-4. S. 143. 28 MAREK,
29 POLIDAR,
33
Lombardní úvěr je označení pro krátkodobou zápůjčku zajištěnou zástavou věcí movitých. Určen je především pro nové klienty bez předchozí bankovní historie či pro klienty, jejichž úvěrová schopnost je vyhodnocena jako snížená. V praxi nebývá využíván příliš často, protože existují i vhodnější nástroje. Nicméně, tato forma financování je možná. Jako zástava může sloužit cokoliv, co je banka ochotná do zástavy přijmout. Prakticky to však znamená většinou pouze různé druhy cenných papírů, dispozičních dokumentů či účetních pohledávek. Faktická zástava věcí movitých, jako např. zboží, je v dnešní bankovní praxi těžko realizovatelná. Revolvingový úvěr je krátkodobý úvěr s možností obnovování. Z hlediska čerpání úvěru funguje podobně jako úvěr z kontokorentního účtu, na rozdíl od něho je ovšem účelový a není spojen s konkrétním běžným účtem. Předmětem financování bývají oběžná aktiva, především bonitní pohledávky, doplňkově i zásoby. Pokud klient splatí část dlužné částky, může si opět za podmínek dodržení úvěrové smlouvy půjčit prostředky znovu až do výše schváleného úvěrového rámce. Díky účelovosti bývá úroková míra výrazně nižší než u úvěru kontokorentního. Obdobně funguje revolvingový vklad, který je po uplynutí sjednané doby trvání automaticky prodloužen na další stejné období30.
3.2.3. Střednědobé a dlouhodobé bankovní úvěry Střednědobými a dlouhodobými bankovními úvěry rozumíme úvěry poskytované bankami jako věřiteli podnikům jako dlužníkům na dobu delší než jeden rok, tedy na více než rok až pět let u střednědobých, s dobou splatností delší než pět let pak dlouhodobé. Mezi typické produkty se střední až dlouhou splatností patří zejména různé druhy termínovaných půjček, nazývaných též často jako investiční úvěry a hypoteční úvěry. Investiční úvěry banky poskytují podnikům za účelem pořízení hmotného či nehmotného investičního majetku, například strojů, staveb či technologických zařízení. Výjimečně lze investiční úvěr použít k i k financování dlouhodobých provozních potřeb.
30 DVOŘÁK,
Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005, 681 s. Vysokoškolská učebnice (Linde). ISBN 80-720-1515-X. S. 365.
34
Úvěr lze poskytnout až do výše sjednaného smluvního limitu. Čerpat jej lze jednorázově či postupně, přičemž čerpání bývá ze strany banky obvykle omezeno prokázáním skutečně vynaložených investičních nákladů. Sjednání je možné v českých korunách i v cizích měnách. Investiční úvěry jsou tak významným pomocníkem pro realizaci náročných investičních akcí a pro podporu rozvoje a růstu podnikatelské činnosti. Jak uvádí Valach (2006)31, aby banky eliminovaly své riziko, požadují od podniků účast na financování ve formě interních zdrojů. Banky tímto poskytují tzv. podílové financování, kdy neposkytnou podniku celou požadovanou částku, ale jen určitý podíl. V plné výši jsou úvěry poskytovány jen velice úvěruschopným finančně zdatným podnikům. Dojde-li ze strany klienta – podniku k porušení smluvního závazku, je banka obvykle dle smlouvy oprávněna požadovat jeho okamžité splacení. O porušení se jedná vždy v případě, nedodrží-li podnik sjednané platební podmínky. Může však jít i o situaci, kdy klient poskytne bance nepřesné či nepravdivé informace o své finanční situaci. Hypoteční úvěry, někdy také nazývané v odborné literatuře „hypotekární“, jsou ty úvěry, které jsou zásadně poskytovány oproti zástavě nemovitého majetku. Jsou účelově vázány, a to na financování nemovitostí. Co se týče podnikatelských hypoték, banky je nabízejí podnikatelům či podnikům s oprávněním podnikat na území ČR, kteří zde také prokazatelně aktivně podnikají a plní své daňové povinnosti. Jak uvádí Polidar (1999)32, hypotekární úvěr patří k nejstarším druhům bankovního úvěru. Dlouhou dobu byla tato forma financování doménou vlastníků pozemkového a domovního majetku. Postupně začal být poskytován dlužníkům také na nemovitosti, které budou pomocí úvěru teprve vznikat. Tyto úvěry přicházejí v úvahu při stavbách obytných domů, u hospodářských budov, průmyslových objektů, hotelů apod. a označují se někdy jako stavební hypotekární úvěry.
Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 3., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2010, 465 s. ISBN 978-80-86929-71-2. S. 368. 32 POLIDAR, Vojtěch. Management bank a bankovních obchodů. 2. upr. vyd. Praha: Ekopress, 1999, 450 s. ISBN 80-8611911-4. S. 182 31 VALACH,
35
Základní charakteristikou podnikatelské hypotéky je, že se jedná o střednědobý či dlouhodobý úvěr určený k investicím zejména do nemovitostí. Povinné je vždy zajištění zástavním právem k nemovitosti, která může být i nedokončená, avšak musí se nacházet na území ČR nebo na území EU. Maximální výše hypotéky je limitována zejména výší investice, hodnotou zastavované nemovitosti a v neposlední řadě schopností podniku hradit bance řádně a včas sjednané a předepsané splátky. Konkrétní podmínky čerpání se mohou v jednotlivých bankách lišit, nicméně obecně jsou podobné. Hypotéku lze čerpat výhradně účelově, přičemž banky ověřují účelovost po předložení příslušných dokladů (faktury, kupní smlouvy, apod.). Čerpání je zpravidla bezhotovostní, a to buď jednorázově, nebo postupně po dobu sjednanou ve smlouvě. Hypoteční úvěr je obvykle možné sjednat jak v českých korunách, tak i v některých cizích měnách (EUR, USD). Po sjednanou dobu platnosti úrokové sazby (tzv. fixace) platí, že tato sazba je neměnná. Fixace se sjednává obvykle na 1 rok až 10 let, lze však sjednat i fixaci delší, například na 15 let. Výhodou hypotečního úvěru je bezesporu rozložení dluhu na delší časové období. Pomocí hypotéky je možné koupit nemovitost do vlastnictví, koupit či vypořádat spoluvlastnické či dědické podíly, zahájit vlastní výstavbu, rekonstrukci nebo modernizaci a zhodnotit tak stávající pozemky. Například Valach (2006)33 uvádí tento postup pro získání hypotečního úvěru: 1) nabídka nemovitého majetku k zástavě, 2) zatížení tohoto majetku hypotékou včetně zápisu do veřejné evidence nemovitostí, 3) emise hypotečních zástavních listů bankou do určité výše částky zastaveného majetku, 4) prodej zástavních listů na kapitálovém trhu a získání úvěru. V současné bankovní praxi, jak jsem zjistil z rozhovorů s některými odborníky z bankovních ústavů, však zejména velké banky hypoteční zástavní listy neemitují. Důvodem je, že celý český bankovní sektor je charakteristický, na rozdíl od zbytku Evropy, přebytkem likvidity.
VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 3., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2010, 465 s. ISBN 978-80-86929-71-2. S. 371-372. 33
36
To znamená, že banky mají k dispozici více vkladů než je poptávka po úvěrovém financování. Často tedy i hypoteční úvěry financují z těchto svých zdrojů a nejsou nuceny emitovat hypoteční zástavní listy, aby pokryly poptávku po hypotékách. Pro úplnost je třeba uvést, že mezi hypoteční úvěry bývá někdy nesprávně zařazován i neúčelový úvěr, tzv. americká hypotéka. Důvodem je, že se jedná o úvěr zajištěný nemovitostí. Jinak však s hypotečním úvěrem nemá nic společného. Je to tradiční spotřebitelský úvěr nabízený bankami individuálním klientům – spotřebitelům, prakticky na cokoliv. Podnikům a podnikatelům tento typ úvěru zpravidla banky nenabízejí. Pro úplnost je vhodné zmínit ještě další typ úvěru, který však příliš nepřipadá v úvahu pro podniky malé a střední velikosti. Je určen spíše pro velké korporace. Syndikovaný úvěr34 – společnost, která potřebuje získat úvěr v objemu přesahujícím možnosti jedné banky, může uvažovat o syndikovaném úvěru, při níž jedna z financujících bank jako aranžér formuje skupinu věřitelů – dalších bank, které budou dlužníka financovat společně.
3.2.4. Obchodní a dodavatelské úvěry Obchodní úvěr je nástrojem krátkodobého financování. Jeho nejčastější podoba jsou krátkodobé závazky z obchodních vztahů, které vznikají za odběr zboží či služeb od dodavatelů. Běžná praxe mezi podniky je, že faktury za dodané zboží a služby nejsou placeny hned, ale až s určitým časovým odstupem po uplynutí doby splatnosti. Jak uvádí Valach (1999)35, obchodní úvěr je úvěrem, který „čerpá“ odběratel od dodavatele tím, že mu za dodávky výrobků, prací a služeb platí až po uplynutí sjednané lhůty, např. 14, 30, 60 dní, ale i delší doby. Vyplývá tedy z dohodnutých platebních podmínek. Nevzniká při promptním placení při dodávce či převzetí zboží, ani při placení předem, či poskytuje-li odběratel dodavateli zálohu.
MEJSTŘÍK, Michal, Magda PEČENÁ a Petr TEPLÝ. Základní principy bankovnictví: stanovení cíle a techniky rozhodování. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2008, 627 s. ISBN 978-802-4615-004. S. 358. 35 VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 3., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2010, 465 s. ISBN 978-80-86929-71-2. S. 160-163. 34
37
Nicméně tyto krátkodobé závazky z obchodních vztahů je nutné ze strany odběratele (dlužníka) důsledně řídit tak, aby měl podnik v určité době dostatek finančních prostředků k jejich včasnému splacení. Při řízení krátkodobých závazků je třeba závazky hodnotit
podle doby splatnosti – k vytvoření dostatku finančních prostředků k jejich úhradě,
podle zajištění – u zajištěných závazků je třeba zvažovat riziko ztráty zastaveného majetku při včasném neuhrazení,
podle věřitelů – vedle dodavatelů jsou věřiteli i například zaměstnanci, orgány státní správy, banky a další subjekty,
podle měny – jsou-li závazky v různých měnách je třeba zvažovat i kurzová rizika.
Rizika jsou však i na straně dodavatele (věřitele). Dodavatelé se proto nezřídka snaží proti těmto rizikům zajistit, a to s využitím tradičních zajišťovacích nástrojů, jako jsou zástavní právo, zadržovací právo, ručení třetí osobou, finanční zárukou, dlužním úpisem, směnkou apod., či si sjednává ve smlouvě smluvní pokutu pro případ včasného nesplnění závazku. V praxi však velmi často docházelo a dochází k situaci, kdy odběratel nezaplatí za dodané zboží, práce či služby ve sjednané lhůtě a dodavateli tak vznikají pohledávky po splatnosti. S takovou situací se však žádný podnikatel nemůže spokojit, protože sám může mít následně problém s řízením svých krátkodobých finančních závazků. Pozdním placením faktur od odběratelů může dojít k nedostatku likvidity pro plnění vlastních závazků (druhotná platební neschopnost). Stav druhotné platební neschopnosti se pak může přenášet na další podnikatelské subjekty, což je stav pro podnikatelské prostředí celkově nezdravý. Tento problém řeší český právní řád v občanském zákoníku36, když stanoví: (1) Je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo službu za úplatu, je cena splatná, aniž je zapotřebí výzvy k placení, do třiceti dnů ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo ode dne obdržení zboží nebo služby. (2) Smluvní strany si mohou ujednat dobu splatnosti delší šedesáti dnů jen tehdy, pokud to není vůči věřiteli hrubě nespravedlivé. Dodavatelský úvěr je dalším z nástrojů, jak může podnik získat střednědobé či dlouhodobé financování.
36
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (§ 1963).
38
Například Marek (2006)37 uvádí, že střednědobé půjčky může podnik získat také formou dodavatelských úvěrů, které poskytují zpravidla dodavatelé velkých investičních celků (stavební a strojní dodávky). Dodavatelé si tak pomáhají zajišťovat prodej svých investičních celků, náročných na peněžní prostředky. Je to i nástroj konkurenčního boje mezi dodavateli při získání investičních zakázek. Dodavatelský úvěr lze také vhodně spojit s jeho profinancováním bankou v případě, že dodavatel svoji pohledávku vůči odběrateli postoupí bance, která si za službu účtuje určitý poplatek. Výhodou tohoto postupu je pro dodavatele zejména eliminace platebního rizika, rychlé proplacení pohledávky a získání likvidních prostředků, možnost připravit tento způsob řešení již ve fázi jednání o uskutečnění dodavatelsko-odběratelského kontraktu a zahrnout tak náklady spojené s odkupem pohledávky do ceny dodávky. Další možností, jak snížit riziko na straně dodavatele, je poskytnout dodávku proti zástavě movité věci, která je předmětem dodávky. Odběratel splácí dle dohodnutých podmínek, ale pro případ neplnění závazků může dodavatel realizovat své zástavní právo k předmětu dodávky. Jinou variantou zajištění je tzv. podmíněný prodejní kontrakt, kdy odběr uhradí část kupní ceny dodávky a na zbytek vystaví vlastní směnku jako cenný papír. Dodavatel tak zůstává majitelem dodaného zboží či investičního celku až do doby uhrazení směnky. Odběratel hradí jistinu a úrok.
3.2.5. Leasing Jak uvádí Valach (2006) 38 , pojem leasing pochází z anglického výrazu „lease“, který znamená pronájem, resp. smlouvu o pronájmu. Leasing tedy znamená pronájem hmotných či nehmotných věcí a práv, kdy pronajímatel poskytuje za úplatu nebo jiné nepeněžní plnění
MAREK, Petr. Studijní průvodce financemi podniku. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2006, 624 s. ISBN 80-861-1937-8. S. 425. 38 VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 3., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2010, 465 s. ISBN 978-80-86929-71-2. S. 160-163. S. 372. 37
39
nájemci právo danou věc v průběhu doby pronájmu využívat. Důležitá pro podnik je skutečnost, že při leasingu daný majetek podnik nevlastní, má pouze právo ho využívat. Hovoříme-li tedy o leasingu, máme na mysli střednědobý nebo dlouhodobý pronájem investice za určitý poplatek. V některých případech je pro podnikání ekonomicky výhodnější některé movité věci pouze užívat, nikoliv vlastnit. Nejčastějším předmětem leasingu jsou věci movité – stroje a strojní zařízení, dopravní prostředky, ale i nemovitosti. Nemá-li podnikatel dostatek vlastních zdrojů nebo je pro něj těžko dostupný úvěr na investice, může využít právě leasingových služeb. Po uplynutí stanovené lhůty leasingu a zaplacení všech splátek přechází věc buď do vlastnictví nájemce, případně nájemce má přednostní právo jejího odkupu za zůstatkovou cenu nebo zůstává ve vlastnictví pronajímatele. Podle toho rozlišujeme různé formy leasingu. Nejčastějšími formami leasingu jsou:
Operativní leasing poskytovaný za účelem dočasného používání předmětu,
Finanční leasing poskytovaný za účelem dlouhodobého používání předmětu,
Zpětný pronájem sloužící k řízení toku hotovosti podniku.
Finanční leasing je klasickou formou leasingu. Spočívá v tom, že předmět financování je majetkem leasingové společnosti (pronajímatele) po celou dobu financování. Vlastnictví přechází na klienta (nájemce) až okamžikem ukončení leasingové smlouvy. Tato forma je prakticky bezriziková pro pronajímatele, protože předmět leasingu je po celou dobu splácení v jeho vlastnictví, tudíž s ním může volně nakládat. Rizika poškození věci či jejího odcizení jsou obvykle povinně kryta příslušným pojištěním (havarijní pojištění, pojištění proti odcizení věci movité). To je bezesporu výhodou jak pro pronajímatele, tak pro nájemce. Další výhodou na straně nájemce je, že leasingové splátky jsou daňově uznatelnými náklady. V odborné terminologii je finanční leasing definován jako dohoda o pronájmu, kdy pronajímatelem
(leasingovou
společností)
je
silná
finanční
instituce,
zpravidla
specializovaná banka, která je velkoodběratelem od výrobce předmětů leasingu a uzavírá s ním popř. i smlouvu o údržbě předmětu leasingu. Dojde-li k porušení leasingové smlouvy
40
ze strany nájemce, resp. k nezaplacení nájemného, přejímá financující společnost zapůjčené předměty zpět jako jejich vlastník39. Prodej a zpětný pronájem je zvláštní formou finančního leasingu, kterou lze využít i jako ochranu majetku, například před hrozbou exekuce. Spočívá v tom, že vlastník věci movité, stroje či dopravního prostředku nebo vlastník věci nemovité – pozemky a budovy, v první fázi prodá předmětnou věc leasingové společnosti a poté si ji zpětně pronajme ke svému vlastnímu užívání. Podle smlouvy o leasingu hradí předepsané leasingové splátky. Po řádném splacení dohodnuté částky je majetek zpět převeden do vlastnictví nájemce – původního vlastníka. Výhodou tohoto typu financování na straně podniku je možnost získání finanční hotovosti pro aktuální potřebu. Operativní leasing je pronájem, kdy výrobce, popř. dodavatel pronajímaného zařízení je zároveň pronajímatelem (jako leasingová společnost) a zároveň provádí i údržbu nebo poskytuje určité služby související s předmětem leasingu40. Má spíše krátkodobý charakter. Nejčastěji se využívá při pronájmu dopravních prostředků, osobních či užitkových automobilů. Od finančního leasingu se odlišuje tím, že předmět nájmu zůstane ve vlastnictví společnosti i po ukončení smluvního vztahu. To znamená, že leasingové splátky jsou kalkulovány na základě rozdílu mezi pořizovací a zůstatkovou hodnotou pronajímané věci. Smlouvy jsou obvykle uzavírány na 12 až 60 měsíců s možností jejich dalšího obnovení. Výhodou leasingového financování je tedy možnost pořízení majetku bez vynaložení jednorázové vstupní investice. Také snížení rizika investice, které se přenáší na pronajímatele. Leasingové splátky jsou součástí nákladů podnikatele, tudíž pro účely zdanění snižují zisk podniku. Nevýhodou mohou někdy být vyšší celkové náklady než v případě úvěrového financování nebo financování z vlastních zdrojů. Je tedy na každém finančním manažerovi podniku, aby sám zvážil, jaké formy financování jsou pro firmu v danou chvíli z ekonomického pohledu nejefektivnější.
39 Bankovní
a finanční slovník. Vyd. 1. Praha: Svoboda-Libertas, 1993, 157 s. ISBN 80-205-0357-9. S. 52. 40 Bankovní a finanční slovník. Vyd. 1. Praha: Svoboda-Libertas, 1993, 157 s. ISBN 80-205-0357-9.S. 95.
41
3.2.6. Faktoring a forfaiting Faktoring a forfaiting jsou, podobně jako výše uvedený leasing, zvláštními formami financování, které provozují specializované společnosti, většinou ovládané bankami. Zatímco faktoring je hojně využívaný v tuzemsku, u forfaitingu se jedná spíše o druh financování v mezinárodním obchodě. Faktoringem se rozumí odkoupení pohledávky vzniklé z obchodní činnosti faktorem (bankou či její specializovanou institucí). Riziko návratnosti pohledávky tak přechází právě na faktora jako kupce. Odkoupit lze pouze pohledávky, které doposud nejsou splatné. Výhodou pro výrobce je okamžité zajištění finančních prostředků za výrobu, resp. dodávku zboží či služeb, protože pohledávky jsou odkupovány ihned po jejich vzniku. Významné je i nulové riziko při evtl. vymáhání pohledávky, která není včas zaplacena. Faktor (banka) za tyto služby účtuje obvykle úrok, úhradu administrativních nákladů a tzv. rizikovou provizi, kterou je kryto riziko faktora v případě nedobytné pohledávky. Nicméně, nelze odkupovat všechny pohledávky, ale pouze ty, které splňují podmínky stanovené pro faktoring. Těmi jsou:
Doba splatnosti pohledávek je obvykle stanovena na maximálně 180 dní, Jedná se o nezajištěnou pohledávku vzniklou z obchodního styku, Žádné třetí osoby nemají k pohledávce práva, Charakter pohledávky nevylučuje, aby byla postoupena na jiného věřitele.
Podstatou forfaitingu je také inkaso pohledávky, nicméně, jeho využití je spíše u střednědobých a dlouhodobých pohledávek a pohledávek z mezinárodního obchodního styku. Nejčastěji se vyskytuje u dodávek investičních celků či strojů nebo strojních zařízení. Na rozdíl od faktoringu jsou podmínky forfaitingu stanoveny obecně takto:
Doba splatnosti pohledávek je obvykle delší než 180 dní,
Jedná se o zajištěné pohledávky – ručením, zárukou, zástavním právem apod.,
Žádné třetí osoby nemají k pohledávce práva,
Charakter pohledávky nevylučuje, aby byla postoupena na jiného věřitele. 42
Forfaiter (banka nebo její specializovaná instituce) za své služby inkasuje také úroky, úhradu administrativních nákladů a rizikové přirážky, případně další poplatky. Hlavní rozdíl mezi službami faktoringu a forfaitingu tedy spočívá hlavně v délce splatnosti inkasovaných pohledávek a v jejich zajištění.
3.2.7. Rizikový kapitál Rizikový kapitál (nebo také nazývaný z angličtiny jako „venture capital“ nebo „privateequity“), je alternativní formou financování zejména malých nově vznikajících podniků se slibným podnikatelským záměrem, vysokou mírou inovací a potenciálem rychlého růstu. Jedná se o zdroje soukromých firem, fondů či jednotlivců, kteří jsou schopni a ochotni investovat své prostředky do nově vznikajících projektů. Tím získávají podíl na základním kapitálu společnosti a stávají se tak jejími vlastníky, respektive spoluvlastníky. Jako takoví se poté samozřejmě podílejí na výsledku hospodaření podniku, tedy na jeho zisku či ztrátě. Nicméně, investice nemusí být jen kapitálová. Nezřídka investoři slouží novým podnikům i jako poradci při startu jejich činnosti či se mohou sami zapojit do řízení podniku. Kromě přímého kapitálového vstupu je možná též účast formou tiché společnosti nebo poskytnutím nezajištěné půjčky. Jak uvádí například Dvořák (2005)41, jakmile firma dosáhne dynamického rozvoje a upevní si své místo na trhu, nastává okamžik pro odchod rizikového kapitálu z firmy. Majetková účast, kterou fond rizikového kapitálu ve firmě má, je odprodána a nastává také splacení úvěru, který byl firmě poskytnut. Pod hlavičkou České venture kapitálové asociace (CVCA) je sdružena řada zahraničních i tuzemských investorů, kteří jsou připraveni se na nově vznikajících projektech podílet.
DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005, 681 s. Vysokoškolská učebnice (Linde). ISBN 80-720-1515-X. S. 584 – 586. 41
43
Prvním krokem pro rozhodnutí o poskytnutí financování nově vznikajícímu podniku je posouzení podnikatelského záměru. Co zajímá kapitálové fondy při posouzení vhodnosti investice, uvádí na svých webových stránkách například Czechinvest42. Kapitál je poskytován pouze inovativním firmám s vysokým potenciálem růstu. Kritéria pro posouzení jednotlivých projektů jsou: 1) Kvalita podnikatelského plánu a jasná vize dalšího rozvoje firmy, 2) Manažerský tým – znalosti a přehled v oboru, praktické zkušenosti členů týmu, 3) Kvalita nabízeného výrobku nebo služby – konkurenční výhoda, přidaná hodnota produktu, 4) Potenciál trhu – tržní pozice, zákazníci, konkurence.
Proces při přípravě a realizaci investice obvykle probíhá v několika fázích: 1) Příprava podnikatelského plánu a vize firmy, 2) Prvotní posouzení investičního záměru, 3) Hloubková analýza – finanční analýza, pozice na trhu, srovnání s konkurencí apod., 4) Stanovení podmínek pro vstup investora – výše investice, podíl na společnosti, rozhodovací pravomoci, podmínky pro výstup ze společnosti apod., 5) Příprava právních podmínek – smlouva o realizaci investice, 6) Vstup rizikového kapitálu – samotný převod finančních prostředků, 7) Růst firmy a její zhodnocení, 8) Výstup investora.
Pro úplnost je třeba uvést, že rizikového kapitálu nemusí být vždy využíváno jen při zahájení činnosti firmy, ale též například:
při její rychlé expanzi s vysokými nároky na finanční zdroje,
při prodeji firmy pro překlenutí fáze do prodeje novému investorovi,
při financování záchrany podniku v případě ztrátového hospodaření.
42 Czechinvest:
http://www.czechinvest.org/venture-kapital.
44
3.3. Podpora z fondů Evropské unie Česká republika je dnes již jedenáctým rokem plnohodnotným členem Evropské unie, což přináší podnikům a podnikatelům řadu výhod. Jednou z nejvýznamnějších je možnost využití podpor a dotací ze strukturálních fondů Evropské unie v rámci společné politiky hospodářské a sociální soudržnosti (kohezní politika). Obecně jsou v EU zakázány jako neslučitelné s vnitřním trhem veškeré podpory poskytované v jakékoliv formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo odvětví výroby či pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy43. Za slučitelné s vnitřním trhem, tedy dovolené, jsou považovány ty podpory, které napomáhají hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní, podpory k uskutečnění významných projektů společného evropského zájmu, podpory k usnadnění rozvoje některých hospodářských činností či podpory na pomoc k zachování kulturních dědictví. K financování cílů regionální a strukturální politiky Evropské unie slouží strukturální a investiční fondy EU. Prostředky z těchto fondů jsou rozdělovány prostřednictvím nástrojů zvaných “operačních programy“, které jsou vyhlašovány vždy na určité dotační období (programové období). Financování schválených projektů z programového období vyhlášeného na léta 2007 až 2013 dobíhá ještě dva roky po ukončení. Současně se rozbíhají nové operační programy v dotačním cyklu vyhlášeném na léta 2014 až 2020.
3.3.1. Strukturální a investiční fondy Evropské unie V rámci EU fungují v současné době dva strukturální fondy, a to Evropský fond pro regionální rozvoj a Evropský sociální fond a dále Fond soudržnosti.
43 Smlouva
o fungování Evropské unie, Celex 11957E, článek 107.
45
Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR/ERDF) Cílem EFRR je podpora investičních projektů, výstavby infrastrukturních zařízení (například silnice, železnice), infrastruktury pro poskytování zdravotní péče (nemocnice a zdravotní ústavy), sportovní areály, obnovu kulturních památek či podporu projektů elektronizace veřejné správy. V neposlední řadě se zaměřuje na podporu inovativních projektů podnikatelů. Evropský sociální fond (ESF) Podpora z ESF směřuje zejména do rozvoje oblastí zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů. Z tohoto fondu jsou podporovány jiné než investiční projekty, typicky různé druhy sociálních programů se zaměřením na určité skupiny obyvatel (některé znevýhodněné skupiny, děti a mládež, zdravotně postižené osoby, rekvalifikační programy pro nezaměstnané, vzdělávací programy či budování a rozvoj vzdělávacích institucí). Fond soudržnosti (FS) Nazývá se též Kohezní fond a nepatří mezi strukturální fondy. Na rozdíl od nich, prostředky z tohoto fondu nejsou určeny na podporu rozvoje jednotlivých regionů, ale na investice sloužící k podpoře rozvoje ekonomicky slabších států EU. Podporovány jsou velké investiční projekty zaměřené na oblasti ochrany životního prostředí, rozvoje energetického potenciálu, obnovitelných zdrojů energie či výstavba dopravních koridorů většího rozsahu. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova a Evropský námořní a rybářský fond jsou označovány jako investiční fondy EU. Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD) Slouží v rámci společné zemědělské politiky unie k podpoře a rozvoji investic ve venkovských
oblastech.
Podpory
směřují
zejména
k aktivitám
zvyšujícím
konkurenceschopnost zemědělství a lesního hospodářství, ochranu životního prostředí, ochranu a údržbu krajiny a zlepšování kvality života obyvatel na venkově.
46
Evropský námořní a rybářský fond (EMFF) Slouží v rámci společné rybářské politiky k podpoře rybolovu. Financovány jsou investiční projekty sloužící k modernizaci rybářského průmyslu, ke zvýšení ochrany životního prostředí v souvislosti s rozvojem rybolovu apod. Pro úplnost je třeba uvést i ostatní fondy, které nepatří ani ke strukturálním, ani k investičním, a to je Fond solidarity a Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci.
Fond solidarity Slouží k rychlé finanční podpoře v případě přírodních katastrof. Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) Mnoho organizací v současné době zvažuje sledování globálních strategií, jelikož ty nabízejí zřetelné výhody v oblastech snižování nákladů, zvyšování kvality, lepší schopnosti vyhovět přáním zákazníka a zvyšování konkurenčního efektu44. Z tohoto fondu tak mohou být poskytovány zejména prostředky na pomoc zaměstnancům, kteří přišli o práci v důsledku aktivit souvisejících s globalizačními opatřeními, například koncentrace velkých zaměstnavatelů, uzavření podniků a následné propouštění.
3.3.2. Operační programy v dotačním období 2014 až 2020 Operační programy jsou základním nástrojem pro využití prostředků z evropských fondů. Zpracovávají je jednotlivé členské země a stanovují priority a cíle, jichž má být prostřednictvím operačních programů v daném dotačním období dosaženo. V minulém programovém období 2007–2013 bylo na realizaci kohezní politiky v ČR určeno zhruba 26,7 miliard EUR (tedy zhruba 800 miliard korun). Tyto prostředky z evropského rozpočtu byly v unijním kontextu určeny na vyrovnávání, resp. snižování rozdílů mezi jednotlivými členskými státy. Česká republika cíle kohezní politiky naplňovala prostřednictvím 18 operačních programů v gesci českých řídících orgánů45.
Gerry. Cesty k úspěšnému podniku: stanovení cíle a techniky rozhodování. Vyd. 1. Praha: ComputerPress, 2000, xxviii, 803 s. ISBN 80-722-6220-3. S. 223. 45 Evropské strukturální a investiční fondy: https://www.strukturalni-fondy.cz. 44 JOHNSON,
47
Co se týče nového programového období 2014–2020, pro ČR byly Evropskou komisí schváleny prostředky ve výši téměř 24 miliard EUR, tedy zhruba 660 miliard korun, které budou poskytnuty ze strukturálních a investičních fondů EU. Nástrojem pro čerpání prostředků jsou nově vyhlášené operační programy. Gestory jednotlivých programů jsou věcně příslušná ministerstva. Alokace prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů v programovém období 2014 – 2020 byla pro Českou republiku stanovena takto:
Graf č. 3: Alokace prostředků z evropských strukturálních a investičních fondů v programovém období 2014 – 202046
Co se týče malých a středních podniků, bezesporu je pro tuto cílovou skupinu nejvýznamnější Operační program „Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost“. Podpora rozvoje podnikání a konkurenceschopnosti malých a středních firem je totiž jednou z oblastí, o kterých se Evropská komise výslovně zmiňuje jako o prioritních úkolech. V rámci programu bude rozděleno celkem 4,3 miliardy EUR, tedy více než 118 miliard korun. Gestorem programu je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.
Evropské strukturální a investiční fondy: https://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU/2014-2020/Operacniprogramy 46
48
Na základě strategických dokumentů EU a ČR a analýzy potřeb České republiky pro období kohezní politiky 2014 – 2020 byly pro tento operační program identifikovány čtyři věcně zaměřené prioritní osy, a jedna prioritní osa na technickou pomoc, pro podporu z Evropského fondu pro regionální rozvoj47:
Priorita 1) Rozvoj výzkumu a vývoje pro inovace,
Priorita 2) Rozvoj podnikání a konkurenceschopnosti malých a středních firem,
Priorita 3) Účinné
nakládání
energií,
rozvoj
energetické
infrastruktury
a
obnovitelných zdrojů energie, podpora zavádění nových technologií v oblasti nakládání energií a druhotných surovin,
Priorita 4) Rozvoj vysokorychlostních přístupových sítí k internetu a informačních a komunikačních technologií,
Priorita 5) Technická pomoc.
Malé a střední podniky v ČR tak budou moci využít prostředků z fondů EU, pokud požádají o dotaci na své podnikání a předloží takové návrhy projektů, které budou odpovídat výše uvedeným prioritám a splňovat cíle přesně definované pro tento operační program. Program je zaměřen na zvyšování schopnosti malých a středních firem prosazovat se na evropském a světovém trhu a budovat nová pracovní místa v dlouhodobém časovém horizontu. Zaměření programu je definováno takto48: (1) Zvýšení počtu firem schopných posunovat či alespoň dosahovat technologickou hranici ve svém oboru, přičemž důraz bude kladen na rozvoj podnikových výzkumných, vývojových a inovačních kapacit a jejich propojení s okolním prostředím. (2) Rozvoj podnikání a inovací v oborech s nižší znalostní intenzitou, který se soustředí zejména na podporu realizace nových podnikatelských záměrů, včetně rozvoje služeb vedoucích ke zvýšení konkurenční výhody jednotlivých firem v mezinárodním prostředí. (3) Posun
k
energeticky
účinnému,
nízkouhlíkovému
hospodářství spočívající
především ve zvyšování energetické účinnosti podnikatelského sektoru, využívání
Evropské strukturální a investiční fondy: https://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU/2014-2020/Operacniprogramy/OP-Podnikani-a-inovace-pro-konkurenceschopnost. 48 Evropské strukturální a investiční fondy: https://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU/2014-2020/Operacniprogramy/OP-Podnikani-a-inovace-pro-konkurenceschopnost. 47
49
obnovitelných zdrojů energie, modernizaci energetické infrastruktury a zavádění nových technologií v oblasti nakládání energií a druhotných surovin. (4) Usnadnění rozvoje podnikání, služeb a přístupu ke službám státu prostřednictvím vysokorychlostního přístupu k internetu a širší nabídkou služeb informačních a komunikačních technologií, neboť konkurenceschopnost informační společnosti je založena právě na efektivním využívání moderních služeb ICT.
3.3.3. Žádost o dotaci z fondů EU Podání žádosti o dotaci z fondů EU je nejen prvním krokem, ale i jednou z nejkomplikovanějších částí celého procesu, protože je třeba, aby každá žádost nejen byla v souladu s cílem toho kterého konkrétního operačního programu, ale musí navíc splňovat přísné formální požadavky. Čerpání dotací totiž podléhá přísným kontrolám ze strany národních i evropských úřadů, proto není-li žádost po obsahové a formální stránce v souladu s požadavky, bývá odmítnuta. Je proto třeba, aby každý podnikatel věnoval přípravě podkladů značnou pozornost, aby se zbytečně nepřipravil o možnost výhodného financování. V následujících bodech proto zkráceně popíšeme, jaké jsou jednotlivé kroky. 1) Příprava projektového záměru Projektem je velmi podrobně rozpracovaný popis podnikatelského záměru a je povinnou přílohou samotné žádosti o poskytnutí dotace. Obsahuje popis všech očekávaných aktivit podnikatele, které mají vést k dosažení stanoveného cíle včetně časového harmonogramu a finančního rámce. Projektový záměr je vhodné předložit v obecně požadované struktuře, tedy například takto: i) název projektu, ii) hlavní cíle, iii) údaje o žadateli, iv) místo a čas, kde a kdy budou jednotlivé kroky realizovány, v) dopad realizace na okolí podniku, vi) analýza silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb, vii) popis technického řešení, viii) ekonomická analýza a predikce finančních toků, ix) údaje o zaměstnancích, manažerech, vlastnících podniku, x) očekávané výstupy projektu a odhad jeho udržitelnosti v čase.
50
Jak však uvádí například Synek (2003)49, jakékoliv finanční rozhodování musí být podloženo finanční analýzou, na jejíž výsledcích je založeno řízení majetkové i finanční struktury podniku, investiční a cenová politika, řízení zásob atd. Jejím hlavním úkolem je poskytovat informace o finančním zdraví podniku. Tuto finanční analýzu coby součást řízení podniku provádí finanční manažeři a často celé vrcholové vedení podniku. Obecně platí, že z veřejných zdrojů jsou podporovány projekty se širším společenským významem, přičemž jejich účel musí být udržitelný, tedy mít dlouhodobý charakter alespoň 5 let. Po tuto dobu se musí předkládat každý rok monitorovací zpráva. Váš projekt by měl být i bez dotace z evropské unie reálný. Což znamená, že podnikatel projekt financuje z vlastních a získaných zdrojů a až po dokončení projektu, který je rozdělen na etapy, evropská unie začne proplácet dotace. 2) Volba vhodného operačního programu Na základě zpracovaného projektového záměru je třeba zjistit, který z aktuálně vypsaných operačních programů je nejvhodnější pro financování konkrétního projektu (podnikání a inovace, doprava, životní prostředí apod.) a zda je podnikatel žádající o dotaci v tomto programu tzv. oprávněným žadatelem. V rámci jednotlivých programů je totiž určeno, které subjekty jsou oprávněny žádost o dotaci podat. Typicky obce či města, malé a střední podniky, vysoké školy, obecně prospěšné organizace apod. Pro tento krok je vhodnější se spojit z nějakou certifikovanou firmou, která se žádostmi zaobírá a nechat si poradit, popřípadě i trochu pozměnit projektový záměr. Jelikož s tím mají více zkušeností, tak vědí co je třeba pro vetší % úspěchu k získání dotace. Jednotlivé operační programy Vám ukáží, jak můžete ještě svůj projektový záměr vyšperkovat. 3) Zpracování žádosti o dotaci Žádost je rozhodujícím dokumentem, na základě kterého bude vyhodnoceno, který z žadatelů bude se svým projektovým záměrem úspěšný. Ke zpracování žádosti je možné konzultovat příslušné ministerstvo jako gestora programu a požádat o odbornou pomoc. Jak s výběrem vhodného operačního programu, tak i se zpracování žádosti Vám pomůže
SYNEK, Miloslav. Manažerská ekonomika. 3. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, c2003, 659 s. ISBN 80-247-0515X. S. 352. 49
51
specializovaná firma. K žádosti je třeba předložit na příslušném formuláři a v elektronické podobě. Žádost je rozdělena na několik příloh: žádost o dotaci, technická a projektová dokumentace, studie proveditelnosti, rozpočet projektu a ostatní doklady a podklady. 4) Výzva k předložení žádosti o dotaci Výzvy k předložení žádosti o dotace jsou zveřejňovány gestory postupně, vždy v určitém časovém okamžiku v rámci jednotlivých operačních programů. K žádostem doručeným mimo určenou lhůtu se nepřihlíží. Je proto třeba sledovat příslušné stránky gestorů programů (ministerstev) a ohlídat, které výzvy jsou momentálně otevřené. 5) Kontrola žádosti a předložených příloh Před podáním je třeba zkontrolovat žádost a všechny přílohy po stránce obsahové i formální. Přílohy k žádosti musí být uvedeny v samostatném seznamu. Součástí projektového záměru někdy může být i studie proveditelnosti, ta slouží k posouzení uskutečnitelnosti a životaschopnosti projektu. To se týká především větších investičních projektů. U menších projektů postačuje zjednodušený popis v projektovém záměru. Je však třeba vzít v úvahu, že veškerá fakta uvedená ve studii proveditelnosti jsou pro podnikatele závazná. Cíle, aktivity, jednotlivé kroky při realizaci projektu musí být dodrženy pod sankcí odebrání či zkrácení dotace. Rozpočet projektu je povinnou přílohou každé žádosti o dotaci. 6) Hodnocení a výběr žádosti Gestor před přidělením dotace provede detailní kontrolu žádosti, zda její obsah a forma splňují požadavky. Dalším krokem je pak kvalitativní hodnocení na základě kritérií stanovených předem v rámci jednotlivých operačních programů. Žadatel musí projít třemi koly vyhodnocování. Pakliže žadatel vyhoví všem požadavkům, jeho žádost je schválena a může s ním být uzavřena příslušná smlouva o financování projektu. Na poskytnutí dotace nemá žadatel právní nárok.
7) Realizace projektu Nejdůležitější částí je realizace projektu. Je třeba, aby byly dodrženy veškeré postupy, které příjemce uvedl v předložené projektové dokumentaci či ve studii proveditelnosti. Jakékoliv odchýlení se od schváleného projektového záměru nebo časového harmonogramu může být sankcionováno odebráním dotace. Realizace projektu podléhá přísné kontrole, protože se 52
jedná o financování z veřejných zdrojů. Všechny podstatné změny v projektu musí být nahlášeny a upravené dodatkem ke smlouvě. 8) Žádost o platbu a průběžná zpráva (monitoring) Financování projektu probíhá buď po jeho dokončení, nebo průběžně, jsou-li schváleny platby dle dokončení dílčích etap projektu. Současně musí příjemce dotace za účelem možné kontroly pravidelně předkládat tzv. průběžné monitorovací zprávy o průběhu prací na projektu a jeho financování. Tyto podmínky a lhůty jsou vždy přesně vymezeny ve smlouvách o financování projektu s konkrétními žadateli. Při proplácení dotací se pak organizace řídí podle projektu a tak trochu si hraje i na slovíčkaření. Je dobré si dát pozor na co přesně je dotace. Např.: vybavení posilovny /sportovní vybavení posilovny (do vybavení posilovny spadají: sportovní stroje, skříňky, TV a další ale do sportovního vybavení posilovny spadají: pouze sportovní stroje). 9) Hodnocení udržitelnosti projektu Podmínky jednotlivých operačních programů zavazují příjemce dotací, aby výsledky projektu udržovali ještě několik let po obdržení dotace (obvykle tři až pět let) a také poskytovali příslušným gestorům zprávy. Důvodem je, že dotace z veřejných zdrojů jsou poskytovány na projekty dlouhodobého charakteru, nikoliv na jednorázové aktivity. Porušíli příjemce dotace tyto podmínky, může být vyzván k částečnému nebo úplnému vrácení dotace. Do této sekce spadá i publicita. Každý rok se předkládá monitorovací zpráva, jak náš projekt propagujeme a co nového jsme v projektu podnikly ke zlepšení našich služeb.
53
4) Metodika zpracování práce Při zpracování bakalářské práce, zejména v analytické části, je třeba využít ustálených metod k rozboru zjištěných skutečností tak, aby mohly být správně formulovány příslušné závěry. Také je třeba popsat, z jakých hlavních zdrojů bylo při zpracování práce čerpáno.
4.1. Metodika zpracování bakalářské práce K empirickým postupům patří zejména metoda pozorování, která je nejjednodušší metodou poznání. Tuto metodu jsem využil při čerpání informací z vlastní podnikatelské činnosti a také z rozhovorů s řadou podnikatelů a bankovních úředníků, kteří mi poskytli své vlastní názory a zkušenosti. Pro zpracování analýzy mají zvláštní význam teoretické postupy, zejména jednota indukce (z jednotlivých faktů je usuzováno na obecné tvrzení) a dedukce (z obecných předpokladů docházíme k jedinečným závěrům). K posouzení podstaty jevu jsou obecně využívány metody abstrakce a zobecňování. Základními myšlenkovými postupy při provádění analýzy podnikatelských potřeb jsou analýza (zkoumání vztahů a souvislostí) a syntéza (shrnutí a zobecnění). Pro analýzu poptávky popsanou v části páté bylo využito zejména dotazníkové šetření.
4.2. Zdroje informací Informační zdroje pro zpracování bakalářské práce jsou zejména české i evropské právní předpisy, odborná literatura a internetové zdroje. V neposlední řadě jsem čerpal informace i z osobních rozhovorů s místními podnikateli a pracovníky bank, a to zejména při přípravě našeho vlastního rodinného projektu, o kterém pojednám v následující části práce.
54
5) Analytická část - případová studie V této části práce bych rád uvedl své vlastní osobní zkušenosti, které jsem učinil při přípravě žádosti o dotaci a realizaci projektu. Jednalo se o projekt Rozšiřování ubytovacích kapacit a sportovní a relaxační zázemí v Mýtě Přestože existuje řada podpůrných materiálů a řada specializovaných firem, které jsou schopné jednotlivým žadatelům o dotaci odborně pomoci, vlastní zkušenost byla, alespoň pro mne osobně, mnohem hodnotnější. Při přípravě projektů, jimž má být poskytnuta podpora z fondů EU, je třeba zvažovat poměrně značné množství detailů, na které podnikatelé nejsou vždy zcela připraveni. Jsem spolumajitelem menšího rodinného penzionu v Mýtě, okr. Rokycany v Plzeňském kraji. Náš podnik fungoval od roku 1995 jako restaurace a od roku 2008 jako penzion. Na začátku roku 2008 jsme se rozhodli na základě marketingového průzkumu vypovídajícího o rostoucí poptávce po ubytovacích a stravovacích službách rozšířit kapacity našeho penzionu, jakož i jeho využití pro sportovně rekreační účely. K tomuto účelu jsme se rozhodli využít kromě standardního bankovního financování také dotaci z fondů EU v minulém programovacím období let 2007 až 2013. Konkrétně se jednalo o dotaci z programu ROP NUTS II Jihozápad, oblast podpory byla Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu. Předně jsme museli přesně definovat rámec projektu, tedy podnikatelský záměr, cíle, výstupy projektu a jednotlivé kroky, které bude třeba realizovat.
5.1. Definice podnikatelského záměru a cílů projektu Projekt jsme nazvali „Rozšiřování ubytovacích kapacit a sportovní a relaxační zázemí v Mýtě“. Naším podnikatelským záměrem bylo posílit infrastrukturu cestovního ruchu na Rokycansku, a to celoroční nabídkou služeb v oblasti cestovního ruchu, podporou zaměstnanosti a vedlejšími efekty, které z rozvoje cestovního ruchu plynou. Město Mýto se nachází v krásném prostředí regionu podbrdské pahorkatiny u sjezdu z dálnice D5 na Plzeň a Rozvadov. Z hlediska cestovního ruchu se tedy jedná o významnou přidanou hodnotu dané lokality. Pro nás jako investory šlo o zásadní využití synergických efektů při společném provozování stravovacího a ubytovacího zařízení v turisticky atraktivním prostředí.
55
Projekt jsme se rozhodli realizovat rekonstrukcí tehdejšího nevyužívaného objektu, který těsně sousedil s naším penzionem a restaurací a původně sloužil jako restaurace a zámečnická dílna. Cílem projektu bylo vybudovat ubytovací kapacity standardizované kvality, vnitřní i venkovní sportovní a rekreační zázemí a možnost nabídnout klientům výhodné nabídky služeb celoročně, nejen v hlavní turistické sezóně. Cílovou skupinou jsou jak domácí, tak i zahraniční návštěvníci, kteří by přijeli na dlouhodobý pobyt, ale i ti, kteří využijí našich služeb pro jednorázové přenocování, tedy turistická i obchodní klientela. Cílem bylo rozšířit stávající ubytovací kapacity ve standardní kvalitě o dalších 29 lůžek a vybudovat další sportovní a rekreační zázemí. Konkrétní výstupy projektu byly penzion kategorie *** rozšířený o 29 lůžek, půjčovna kol, sauna, bazén, posilovna, venkovní víceúčelového hřiště, ale také vznik nových pracovních míst a v neposlední řadě růst tržeb. Cíle našeho projektu pochopitelně musely korespondovat s cílem stanoveným programem ROP NUTS II Jihozápad tak, aby mohla být dotace z evropských prostředků poskytnuta. Cílem oblasti podpory tohoto programu bylo zvýšení využití potenciálu území posílením infrastrukturní vybavenosti pro cestovní ruch. Zvažovali jsme také soulad s rozvojovými strategiemi pro Plzeňský kraj50, který klade důraz mj. na podporu vzniku atraktivních ubytovacích kapacit, soulad se strategickým plánem rozvoje města Mýto a se strategií rozvoje Mikroregionu Horní Berounka, povodí Klabavy, jehož je město Mýto součástí. Cíle těchto rozvojových strategií byly shodné s naším podnikatelským záměrem, tedy týkaly se zejména rozšíření možností pro podporu turistického ruchu v daném regionu, a to rozšířením ubytovacích kapacit a vybudování sportovního a relaxační zařízení. Podařilo se nám zajistit také partnerství s městem Mýto, se kterým jsme uzavřeli smlouvu o partnerství a vzájemné spolupráci za účelem realizace projektu. Město Mýto náš projekt podporovalo, neboť v důsledku jeho realizace očekávalo podpoření přílivu domácích i
50
http://www.plzensky-kraj.cz/cs/kategorie/program-rozvoje-kraje
56
zahraničních návštěvníků. Město se zavázalo poskytnout pomoc při propagaci projektu, zejména odkazem na své webové stránky a dále podpořit informovanost o projektu, poskytnout informace pro zajištění marketingových průzkumů, analýzy poptávky a zpřístupnit strategické rozvojové dokumenty pro přípravu našeho podnikatelského záměru. Konkrétní aktivity, které jsme v průběhu přípravy projektu museli realizovat, byly zejména: 1) Příprava projektového záměru 2) Analýza poptávky 3) Příprava projektové dokumentace 4) Získání úvěrového příslibu 5) Příprava ekonomického a finančního hodnocení projektu 6) Příprava žádosti o dotaci 7) Hodnocení a výběr projektu administrátorem 8) Podpis smlouvy o poskytnutí dotace 9) Výběrové řízení na dodavatele 10) Podpis smluv s dodavateli 11) Rekonstrukce stávajícího objektu na penzion 12) Venkovní úpravy a pořízení vnitřního vybavení penzionu 13) Vybudování sportovního a relaxačního zázemí ve vnitřních i venkovních prostorech 14) Zpracování žádosti o platbu 15) Zpracování monitorovacích zpráv 16) Certifikace ubytovacího zařízení na kategorii *** Celkový rozpočet projektu činil více než 20 miliónů korun.
5.2. Fáze a etapy projektu Projekt byl realizován od 1.1.2008 do 30.6.2013, a byl rozdělen do několika fází. V předinvestiční fázi, která probíhala od 1/2008 do 1/2011 jsme připravili projektový záměr, vytvořili ekonomické studie, plány a přípravu technické dokumentace a v neposlední řadě
57
zajistili financování projektu, kdy bylo třeba získat závazný úvěrový příslib pro bankovní financování. Investiční fáze byla realizována v období od 2/2011 do 6/2013 a byla rozdělena do tří etap. V první etapě byla provedena celková rekonstrukce objektu, ve druhé etapě bylo pořízeno a instalováno vnitřní vybavení penzionu a provedeny venkovní úpravy včetně vybudování 25 nových parkovacích stání a ve třetí etapě jsme pak vybudovali sportovní a relaxační zázemí. K financování projektu jsme využili bankovní úvěr. Provozní fázi projektu se nám podařilo zahájit dle plánu od 6/2013. Zahájení činnosti jsme spojili s marketingovou kampaní. Využívali jsme především propagační materiály, které jsme distribuovali návštěvníkům restaurace a také prostřednictvím partnerského města Mýto. Zároveň jsme požádali o vydání certifikátu na úroveň pension *** Standard. Poprovozní fáze je období, kdy budeme jako investoři přehodnocovat přínosy investice, strukturu a kvalitu poskytovaných služeb, požadavky klientů a zpracujeme podrobnou analýzu. Toto očekáváme cca po 10 letech fungování projektu, tedy v průběhu roku 2023. Současně budeme pravděpodobně na základě současných zkušeností připravovat další nový projektový záměr, který nám umožní trvale udržitelný rozvoj podnikání v oblasti cestovního ruchu. V průběhu všech fází projektu bylo a je třeba zajistit zejména kvalitní finanční řízení projektu a řádné vedení účetnictví, administrativní řízení projektu včetně přípravy monitorovacích zpráv, realizovat výběrová řízení na dodavatele (subdodavatele), zajišťovat stavební dozor a v neposlední řadě zajišťovat publicitu projektu marketingovými aktivitami.
5.3. Analýza trhu a marketingová strategie Při přípravě každého podnikatelského záměru je třeba podrobně analyzovat trh, na kterém se bude podnikatel pohybovat.
58
V našem případě jsme se soustředili na analýzu konkurence, analýzu trhu a odhad výše poptávky a na přípravu marketingové strategie v průběhu projektu. Konkurenci jsme definovali jako ubytovací zařízení standardní kvality na Rokycansku nabízející ubytovací a stravovací služby včetně vybavení pro volnočasové aktivity, a to v okruhu 25 km. Výsledkem analýzy byl seznam sedmi konkurentů. Následně jsme podrobně analyzovali i jejich nabídku. Někteří z konkurentů nebyli certifikováni, tři měli certifikaci na kategorii *** a jeden na kategorii ****. Vyšší kategorie samozřejmě nabízí služby spíše pro vysokopříjmovou klientelu. Zařízení kategorie *** jsou zaměřena na klientelu střední třídy, klasické rodinné dovolené či cenově dostupné ubytování přiměřené kvality pro firemní klientelu. Závěrem analýzy konkurence bylo, že nabídka těchto služeb je v daném regionu poddimenzovaná. Mezeru na trhu jsme tedy našli v oblasti certifikovaných ubytovacích služeb střední kategorie úrovně *** Standard s širší škálou nabídky doplňkových aktivit pro rodiny s dětmi, které lze realizovat přímo v areálu (víceúčelové hřiště pro míčové sporty, posilovna, bazén, sauna, půjčovna kol). Na základě výsledku analýzy jsme také určili průměrnou cenu za osobu a noc včetně snídaně ve výši do 600,00 Kč. Pro analýzu poptávky jsme využili dotazníkového šetření realizovaného v roce 2009. Respondenty byli turisté – návštěvníci restaurace a návštěvníci města Mýta, které pomohlo s realizací dotazníkového šetření. Výsledkem bylo, že nejvíce poptávanou formou ubytování jsou penziony kategorie *** s nabídkou stravování (60 %). Jako maximální akceptovatelnou cenu za ubytování a stravování uváděli respondenti částku do 750,00 Kč. Dále uváděli, že návštěvu regionu by rádi spojili se sportovními aktivitami, jako je pěší turistika, koupání, cykloturistika a poznávání okolí. Průzkum jsme realizovali také mezi firemní klientelou – stávajícími a novými obchodními partnery, ze kterého vyplynul jasný zájem o rozšíření obchodního partnerství s investorem při využívání tohoto typu služeb. Při zpracování analýzy trhu jsme si kladli zejména tyto otázky:
Kdo je cílovým zákazníkem nabízených služeb a jaká je konkrétní potřeba jeho uspokojení? 59
Jak vysokou poptávku lze očekávat?
Jaké jsou alternativní dostupné způsoby, kterými může zákazník své potřeby realizovat?
Cílové skupiny jsme definovali takto:
Domácí a zahraniční návštěvníci toužící po klidné dovolené se sportovním a relaxačním zázemím v turisticky atraktivní krajině,
Návštěvníci projíždějící po dálnici D5 Praha – Plzeň – Rozvadov (klienti na jednu noc),
Firemní klientela – obchodní partneři firem v daném regionu a pořádání firemních akcí.
Co se týče výše poptávky, ve spolupráci s partnerským městem Mýto jsme na základě průzkumu a analýzy konstatovali, že poptávka je relativně vysoká a v posledních letech kontinuálně vzrůstá, a to jak u klientů vyhledávajících volnočasové aktivity, tak u firemní klientely. Nabídka služeb uvedené kategorie je v daném místě poddimenzovaná. Lze tedy očekávat, že vzrůstající poptávka v regionu se příznivě projeví na výsledcích realizovaného projektu. Jako alternativa uspokojení služeb zákazníků bylo vyhodnoceno možné využití obdobných ubytovacích zařízení stejné kategorie v přilehlých regionech (Karlštejn, Křivoklát), případně v krajském městě Plzni. Co se týče marketingové strategie, nejprve jsme definovali poslání projektu, hlavní strategický cíl, zvolenou strategii a marketingový mix. Poslání projektu je rozšíření stávající nabídky celoročně provozovaných ubytovacích kapacit standardní kvality pro domácí i zahraniční návštěvníky včetně doplňkových služeb pro zájemce o návštěvu dosud nepříliš poznaného turisticky atraktivního regionu Rokycanska, konkrétně podbrdské pahorkatiny v Plzeňském kraji. Hlavní strategický cíl je stav, kterého má být prostřednictvím realizace projektu dosaženo, tedy rozšíření nabídky současného balíku služeb v oblasti cestovního ruchu (ubytování +
60
stravování + sportovní a rekreační zázemí) nabízených ve vnitřní části partnerského města Mýto a tím prodloužení turistické sezóny. Zvolená strategie je postup, kterým bude hlavního strategického cíle dosaženo, tedy rekonstrukce stávajícího objektu bezprostředně sousedícího s již provozovanou restaurací a penzionem na penzion úrovně *** Standard s kapacitou 29 lůžek, parkovacím stáním a sportovním a relaxačním zázemím, čímž vznikne komplex tvořený dvěma penziony, restaurací, půjčovnou kol, saunou, venkovním bazénem, posilovnou a venkovním víceúčelovým hřištěm. Prodloužení sezóny zajistí nabídka vnitřních sportovních aktivit (posilovna, sauna) a kulturní balíček „Za historií piva“, mimo hlavní sezónu poskytovaný zdarma jako součást nabídky. Důraz je kladen na služby pro osoby s omezenou schopností pohybu (bezbariérový přístup), environmentálně šetrný provoz (třídění odpadu, využívání recyklovaných materiálů) a rozvoj informační společnosti (virtuální prohlídka zařízení prostřednictvím webové stránky provozovatele, internetové rezervace, volný přístup na internet v ubytovacím zařízení). Marketingový mix je klasické vymezení podnikatelských úloh pomocí 4P. Vymezili jsme tedy „product“ (poskytované služby – ubytování, stravování, volnočasové aktivity), „price“ (ceny za ubytování, stravování, doplňkové služby), promotion (způsob propagace – formou webových stránek provozovatele a partnerského města Mýto), place (distribuční cesty – zejména internetové rezervace). Při zahájení realizace projektu jsme zaměstnávali 14 zaměstnanců. V přímé souvislosti s realizací projektu jsme vytvořili celkem 4 nová pracovní místa.
5.4. Management projektu V prvé řadě jsme museli definovat organizační zajištění projektu. Sestavit vhodný projektový tým z kvalifikovaných lidí se zkušenostmi v dané oblasti. Kromě žadatele byli členy projektového týmu také zástupce partnerského města Mýto a dále externí spolupracovníci pro jednotlivé oblasti: provozní část projektu, stavební dozor, finanční řízení a účetnictví a pro výběrová řízení na dodavatele.
61
V rámci projektu byly realizovány 4 veřejné zakázky, a to na stavební část projektu, na dodávku vnitřního vybavení penzionu, na dodávku sportovního vybavení a na zajištění publicity projektu – dodávka pamětních desek. Dále bylo třeba definovat technické a technologické řešení projektu. Tedy zejména připravit obsáhlou projektovou dokumentaci pro stavební povolení a definovat potřebné materiálové a energetické toky. Povinnou součástí bylo i hodnocení dopadu projektu na životní prostředí – tedy popis kladných a negativních vlivů na životní prostředí v jednotlivých etapách. Vliv byl shledán jako neutrální a projekt nepodléhal zjišťovacímu řízení podle zvláštního zákona. Objemnou součástí byla příprava podkladů pro finanční a ekonomické hodnocení projektu. Obecné náležitosti dokumentace byly popis a cíle projektu, jeho harmonogram, popis dopadů projektu, místa realizace, podrobný popis personálního zajištění projektu včetně popisu zkušeností a odborných znalostí žadatele i jednotlivých členů projektového týmu, informace o partnerovi projektu – městě Mýto, popis dopadů na udržitelný rozvoj a detailní popis jednotlivých etap projektu. Dále byl zpracován podrobný rozpočet projektu v členění dle jednotlivých etap, přehled financování projektu a detailní finanční plán. Celkový rozpočet činil 20.407.107,00 Kč. Z toho 7.305.855,00 Kč bylo financováno bankovním úvěrem. Dotace z veřejných zdrojů činila 9.298.359,00 Kč, z toho z fondů EU 7.903.605,00 Kč. Obligatorní součástí hodnocení projektu je doklad o tom, že projekt nemá negativní vliv na udržitelný rozvoj, což bylo třeba doložit vyjádřením příslušného odboru životního prostředí Krajského úřadu v Plzni a že projekt nemá negativní vliv na rovné příležitosti, což bylo zřejmé z projektové dokumentace, kdy se předpokládalo vybudování zařízení pro zlepšení pohybu osob se sníženou mobilitou. Významnou součástí managementu projektu je také vyhodnocení jeho možných rizik za účelem předcházení chybám. Bylo tedy třeba stanovit seznam rizik, kvantifikovat jejich 62
závažnost, pravděpodobnost a možný dopad na realizaci projektu, jakož i připravit opatření k jejich eliminaci. Jako významná rizika byly identifikovány chyby ve finančním řízení a účetnictví projektu, chyby při administrativním řízení projektu a jeho monitoringu, a také chyby při realizaci výběrových řízení, které by ohrozily financování projektu z našich vlastních zdrojů i z dotačních zdrojů. Tato rizika byla eliminována zapojením odborníků na administraci, finanční řízení a účetnictví a výběrová řízení a veřejné zakázky přímo v projektovém týmu. Dalšími významnými riziky byly případné chyby stavebního dozoru nebo narušení časového harmonogramu projektu v důsledku klimatických vlivů. Nedodržení realizace projektu v souladu s deklarovaným obsahem a narušení rozpočtu projektu by mohlo mít za důsledek odebrání dotace a také sankci ze strany stavebního úřadu. Nedodržení časového harmonogramu by pak vedlo ke ztrátě plánovaných tržeb v letní sezóně. Rizikům jsme předešli angažováním stavebních odborníků přímo v projektovém týmu a také dostatečnými časovými rezervami v harmonogramu projektu. Bez významu nejsou ani změny na trhu související s nárůstem konkurence či změnou poptávky, které by vedly k nižším než očekávaným tržbám a prodloužení návratnosti celé investice. Těmto rizikům se snažíme předcházet zejména průběžným sledováním a analýzou trhu a schopností rychlé reakce na výkyvy poptávky, případně modifikaci nabízených služeb. Vliv na výši tržeb a návratnost investice má i zapojení lidských zdrojů – zaměstnanců. Rizikům v této oblasti předcházíme zejména důrazem na výběr a nábor zaměstnanců v požadované kvalitě a jejich efektivní řízení včetně motivačních složek.
5.5. Povinné přílohy projektu Jako povinné přílohy k projektu jsme byli povinni doložit:
Doklad o právní subjektivitě (výpis z veřejné části Živnostenského rejstříku)
Podklady pro posouzení finančního zdraví žadatele (daňová přiznání)
Doklady o prokázání vlastnických vztahů (výpis z Katastru nemovitostí)
63
Posouzení vlivu projektu na životní prostředí (vyjádření Odboru životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje)
Územní rozhodnutí (stavební povolení vydané Odborem stavebním Městského úřadu v Rokycanech)
Projektovou dokumentaci potřebnou dle stavebního zákona k územnímu rozhodnutí včetně rozpočtu
Podklady pro finanční a ekonomické hodnocení
Doklady o finančním krytí projektu
Doklad o (ne)prohlášení objektu za nemovitou kulturní památku
Podrobný rozpočet projektu
Osvědčení o registraci žadatele k DPH
Prohlášení o souladu s integrovaným plánem rozvoje města
Čestné prohlášení o tom, že je žadatel malým / středním podnikem
Smlouvu o partnerství
Analýzu poptávky
64
6) Návrhová část Na základě výsledků analytické části můžeme níže stručně shrnout doporučení pro začínající podnikatele. Plánujeme-li založení podniku, případně významné rozšíření jeho činnosti, je pro každého podnikatele zásadní zpracování podnikatelského záměru. Ten slouží nejen podnikateli samotnému, ale je i základním dokumentem, který požadují banky pro rozhodnutí o poskytnutí dluhového financování či ministerstva jako gestoři čerpání prostředků z fondů EU pro poskytnutí dotace. Bez kvalitního podnikatelského plánu se tedy žádný podnikatel nemůže obejít. Podnikatelský plán by měl obsahovat poměrně detailní souhrn všech aktivit, které podnikatel zamýšlí, tzn.: i) jak bude probíhat založení podniku, ii) jak bude vypadat jeho majetek a kapitál, iii) jaké plánuje výnosy, náklady, podnikatelský výsledek, iv) jaké produkty a inovace a v jakém časovém horizontu hodlá uvést na trh, v) jak bude zajištěna výroba – výrobní plán, vi) jak budou nastaveny vztahy s dodavateli, odběrateli a zákazníky, apod. Nejdůležitější částí každého podnikatelského plánu je však finanční řízení, jako zajištění finančních prostředků pro rozvoj podniku, jakož i řízení peněžních toků pro každodenní činnost i včasné hrazení závazků. Základním nástrojem finančního řízení je finanční analýza. Je třeba, aby každý podnik sledoval a predikoval vývoj alespoň základních finančních ukazatelů. Těmi jsou ukazatele rentability, zadluženosti a platební schopnosti. Rentabilita, tedy výnosnost vloženého kapitálu, měří schopnost podniku vytvářet nové zdroje a dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Je definována jako poměr zisku a vloženého kapitálu, tedy: zisk / vložený kapitál. Zde můžeme rozlišit kategorie: i) rentabilita celkového kapitálu (RCK) = zisk / celkový kapitál; ii) rentabilita vlastního kapitálu (RVK) = zisk / vlastní kapitál;iii) rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (RDIK) = zisk / dlouhodobě investovaný kapitál.
Hlavním ukazatelem zadluženosti, kdy podnik využívá k financování své činnosti cizí zdroje, 65
je ukazatel věřitelského rizika = celkové závazky / celková aktiva. Základním ukazatelem likvidity, tedy trvalé platební schopnosti, je ukazatel běžné likvidity (solventnosti) = oběžná aktiva / krátkodobé závazky. Zde rozlišujeme kategorie: i) pohotová likvidita = oběžná aktiva – zásoby / krátkodobé závazky; ii) peněžní likvidita = finanční majetek / krátkodobé závazky. Rozhodne-li se podnikatel požádat o přidělení dotace ze strukturálních fondů EU, jeho šance na úspěch je v současné době poměrně vysoká. V loňském roce bylo otevřeno nové programové období na léta 2014 – 2020. Podnikatelé mohou požádat o dotace z nabídky operačních programů, a to v různých oblastech: podnikání a inovace, výzkum a vývoj, vzdělávání, zaměstnanost, doprava, životní prostředí, rozvoj venkova, podpora rybářství a dále řada regionálních programů či programů příhraniční spolupráce. Pro přidělení dotace je klíčové zejména kvalitní zpracování žádosti včetně všech příloh a podání žádosti ve správně době, tedy ve lhůtě určené jednotlivými ministerstvy ve výzvě k podávání žádostí. Výzvy jsou zveřejňovány na internetových stránkách příslušných ministerstev. Jako postup pro přípravu a zpracování žádosti mohu doporučit náš vlastní postup, který jsme realizovali
v případě
našeho
projektu,
66
popsaného
v předchozí
kapitole.
7) Závěr Hlavním cílem bakalářské práce bylo zpracování analýzy možností financování malých a středních podniků, možnosti získání dotace ze strukturálních fondů a seznámení veřejnosti s vlastními zkušenostmi při realizaci projektu s podporou z evropských dotací. Tento cíl byl splněn prostřednictvím naplnění stanovených dílčích cílů, tedy: a) Zpracována byla analýza postavení malých a středních podniků v ekonomice, jejich segmentace, vývoj podnikání na území ČR, specifická segmentace v bankovnictví a potřeby malých a středních podniků. b) Zpracována byla analýza možnosti dluhového financování malých a středních podniků, a to bankovními úvěry, obchodními a dodavatelskými úvěry, prostřednictvím leasingu, faktoringu a forfaitingu, možnosti využití rizikového kapitálu, jakož i analýza možnosti poskytnutí podpory z fondů Evropské unie, kdy byly charakterizovány strukturální a investiční fondy EU, nově vypsané operační programy na období 2014 – 2020 a zpracovány stručné pokyny, jak postupovat při přípravě žádosti o dotaci. c) Zpracovány byla případová studie –vlastní zkušenosti autora podnikatele s podnikatelským projektem realizovaným za podpory zdrojů z Evropské unie, jakož i financovaný bankovním úvěrem.
Na základě provedené analýzy lze konstatovat, že stanovené hypotézy byly potvrzeny, neboť:
Možnost získání dluhového financování pro malé a střední podniky je v současné době na českém trhu dostatečná.
Malé a střední podniky mají přístup k dotacím ze strukturálních fondů EU v letech 2014 – 2020, pokud splní podmínky stanovené jednotlivými operačními programy.
V návrhové části práce jsou pak stručně nastíněna doporučení pro začínající podnikatele, tedy na co je třeba se soustředit při vstupu do podnikání.
67
8) Seznam odborné literatury a dalších zdrojů a. Odborná literatura 1.
Bankovní a finanční slovník. Vyd. 1. Praha: Svoboda-Libertas, 1993, 157 s. ISBN 80-205-0357-9
2.
DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005, 681 s. Vysokoškolská učebnice (Linde). ISBN 80-720-1515-X
3.
DOLEJŠOVÁ, M.. Zdroje financování malých a středních podniků. 1. vydání Bučovice: Nakladatelství Martin Stříž, 2008. ISBN 978-80-87106-17-4
4.
HAVLÍČEK, Karel. Marketingové řízení malých a středních podniků. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2005, 171 s. Distanční studijní opora. ISBN 80-7261-120-8
5.
HRDÝ, Milan. Komplexní řešení teoretických a aplikačních problémů financování malých a středních podniků v podmínkách tržního prostředí Evropské unie. 1. vyd. V Plzni: Západočeská univerzita, 2008, 172 s. ISBN 978-807-0437-469
6.
JOHNSON, Gerry. Cesty k úspěšnému podniku: stanovení cíle a techniky rozhodování. Vyd. 1. Praha: ComputerPress, 2000, xxviii, 803 s. ISBN 80-722-6220-3
7.
KLÍMOVÁ, Viktorie. Rozvoj malého a středního podnikání. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 133 s. Distanční studijní opora. ISBN 978-802-1042-391
8.
KRAJÍČEK, Jan. Marketing v peněžnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 132 s. Distanční studijní opora. ISBN 80-210-3659-1
9.
MAREK, Petr. Studijní průvodce financemi podniku. Vyd. 1. Praha: Ekopress, 2006, 624 s. ISBN 80-861-1937-8
10.
MEJSTŘÍK, Michal, Magda PEČENÁ a Petr TEPLÝ. Základní principy bankovnictví: stanovení cíle a techniky rozhodování. 1. vyd. V Praze: Karolinum, 2008, 627 s. ISBN 978-802-4615-004
11.
POLIDAR, Vojtěch. Management bank a bankovních obchodů. 2. upr. vyd. Praha: Ekopress, 1999, 450 s. ISBN 80-861-1911-4
12.
SEKERKA, Bohuslav. Banky a bankovní produkty. 1. vyd. Praha: Profess, 1997, xii, 532 s. ISBN 80-852-3551-X
13.
SYNEK, Miloslav. Podniková ekonomika. Praha: C. H. Beck, 1999. ISBN 80-7179-228-4
14.
SYNEK, Miloslav. Manažerská ekonomika. 3. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, c2003, 659 s. ISBN 80-247-0515-X
15.
VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 3., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2010, 465 s. ISBN 978-80-86929-71-2
16.
VALACH, Josef. Finanční řízení podniku. 1. vyd. Praha: Ekopress, 1997, 247 s. ISBN 80-9019916-X
17.
VODÁČEK, Leo. Strategické aliance se zahraničními partnery. 1. vyd. Praha: Management Press, 2002, 137 s. ISBN 80-726-1058-9
18.
WEIHRICH, Heinz. Management. Praha: Victoria Publishing, 1993, 659 s. ISBN 80-856-0545-7
68
19.
ATTL. P.: KIRÁLOVÁ, A.: POLÍVKOVÁ, A|. 2009 Jak psát bakalářské, diplomové a jiné práce. Praha : VŠH, 2009. 86 s. ISBN 978-8086578-90-3
b. Právní předpisy 20.
Doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků, malých a středních podniků
21.
Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách)
22.
Smlouva o fungování Evropské unie, Celex 11957E, článek 107
23.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
24.
Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech
25.
Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže
26.
Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový
c. Internetové zdroje 27.
Czechinvest: http://www.czechinvest.org/definice-msp
28.
Czechinvest: http://www.czechinvest.org/venture-kapital
29.
Evropské strukturální a investiční fondy: https://www.strukturalni-fondy.cz.
30.
Evropské strukturální a investiční fondy: https://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU/20142020/Operacni-programy
31.
Evropské strukturální a investiční fondy: https://www.strukturalni-fondy.cz/cs/Fondy-EU/20142020/Operacni-programy/OP-Podnikani-a-inovace-pro-konkurenceschopnost
32.
Malé a střední firmy v ekonomice ČR v letech 2003-2010: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/publ/1161-11-n_2011
33.
Nová definice malých a středních podniků – Uživatelská příručka a vzor prohlášení, Evropské společenství: Úřad pro úřední tisky, 2006, ISBN 92-894-7917-5
34.
Plzeňský kraj: http://www.plzensky-kraj.cz/cs/kategorie/program-rozvoje-kraje
35.
Přehledy právních předpisů EU: http://europa.eu/legislation_summaries/enterprise/business_environment/n26026_cs.htm
36.
Wikipedie – otevřená encyklopedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Malé_a_střední_podniky
69
