Monarchistický zpravodaj

Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

Číslo 31/2011

DEUS * REX * PATRIA www.korunaceska.cz

Z obsahu čísla: HLÍDKA - sčítání lidu 2 * Konec knih v Čechách? 3 * Názory a prohlášení 4 * OZNAMY a dění v KČ 5 * Audience u bl. Karla v Brandýse (pozvánka) 7 * EU a Rusko (článek V. Makrlíka) 8-9 * SVĚT MONARCHIÍ 10-13 * LITERATURA (Zuzana Koubková) 14

                                           

ZACHOVEJ NÁM HOSPODINE…

Ze života vojensko - historických jednotek 15-17 * Kontakty 18 * VOLNÁ DISKUSE (články mimo oficiální linii strany) 19-23 Autor obrázku: Václav Balík, Kladruby

Hlídka – březen 2011

2

zlata, je utajování marné. Některé argumenty státu hovořící pro Sčítání lidu, tak, jak jej známe dnes, je veskrze novověkou čisčítání jsou poměrně přesvědčující. Podle dat ze sčítání v roce

záležitostí. Středověký panovník nepotřeboval mít přehled o počtu hlav, duší, dřevěnic, či skutu na svém území. Potřeboval mít přehled o počtu svých vazalů, od kterých vybíral daň a požadoval jejich vojenskou účast. Sčítací akce zcela ve vlastní režii občas provádělo panstvo či kláštery. Dokonce ani v období třicetileté války, kdy bylo aktuální sčítání z důvodu víry, nebyli sčítáni poddaní, ale jen vrchnost. Vše dostalo jiný rozměr v období sedmileté války, kdy nabýval na významu organizační model a pojem státu. Hospodářský poradce císařovny Marie Terezie hrabě Haugwitz stanovil pevnou sazbu berně, zřídil instituci státních výběrčí, zdanil vrchnostenskou půdu a na panství dosadil kontrolní finanční úředníky. Od této chvíle začal mít stát zájem na informaci o osobách, dobytku, polnostech, výnosech a stavbách v jednom každém panství i městě. ZKČ byly roku 1749 rozděleny do krajů, nad nimiž převzali dozor státní úředníci. Za Josefa I. (toleranční patent) ztratil stát zájem o informace ohledně víry občanů a poddaných. Zrušením poddanství roku 1781 nastal těžko kontrolovatelný pohyb lidí, migrace za prací apod., který z hlediska státu již občasné sčítání vyžadoval. Ještě však nešlo o komplexní, státem organizovaná sčítání. Prakticky šlo o to, aby státu neunikaly daňové a majetkové příjmy, ale již také o to, aby měl konskripční systém přehled o tom, koho lze odvést do armády a jak je možno stanovit a naplnit roční kontingenty odvedenců. Je však patrné, že zde začal mít stát zájem o informace doslova o každé osobě v říši. Po roce 1866-7 byla zavedena povinná vojenská služba pro mužské obyvatelstvo. Války dostaly masový a dlouhodobý charakter, začínalo je jednat o války na výdrž. Stát začal sčítat nejen možné rekruty, ale doslova vše, co mělo nějaký význam pro válku, tj. koně, dobytek, výnosy polností, výrobní kapacitu firem, ložiska surovin, cesty a tratě, vozy apod. Rokem 1869 začíná období moderních sčítání. Tedy to, kdy se sčítání řídí zákony a zásadami vytyčenými na mezinárodních statistických kongresech. Od roku 1907 byly občané evidováni také kvůli všeobecnému volebnímu právu. V období po světové válce začal nabývat vrchu zájem občanského státu na národní příslušnosti, náboženské víře a politické orientaci občana. Stát chtěl zkrátka vědět, s čím může v té či oné situaci počítat od vlastních obyvatel. Zde nabývá významu otázka: Kdo je to právě nyní ten stát? Poslední sčítání lidu a zdaleka ne jen lidu, proběhlo v roce 2001. V našich dobách je sčítání pro občany povinné, dané zákonem a za úmyslné zkreslení informací nebo bojkot sčítání hrozí občanům i firmám dosti citelné pokuty. Osobě 10 000,- Kč, firmám až 200 000,- Kč. Nejde o nic nového. Již při sčítání lidu v roce 1869 mohl ten, kdo odmítl poskytnout údaje nebo je poskytl nepravdivě, dostat pokutu v rozmezí 1 až 20 zlatých nebo být odsouzen až na čtyři týdny do vězení. Je zřejmě zbytečné diskutovat o tom, zda má stát na takové jednání právo. Má a my voliči jsme mu ho sami dali. Kdykoliv jsme tuto situaci mohli změnit a doposud nás to ani nenapadlo. Že je možno statistické i konkrétní údaje z tohoto sčítání zneužít, počínaje zájmy marketingu, až po vyslovené lumpárny, je nasnadě. Ochrana dat je sice dána zákonem, ale denně jsme svědky, že ministerstva neudrží ani informace vysloveně tajného a strategicky důležitého charakteru. Ten, kdo má peníze či moc, si cestu k zajímavým informacím vždy najde. Instituce zvaná stát již zkrátka není tak jasná a čitelná, jako bývala za dob monarchie. Stát se stal konglomerátem a také bojištěm zájmových vlivných skupin a klanů a v takovém uspořádání, kdy informace má hodnotu zbraně

2011 bude Evropská unie rozdělovat peníze, za které se u nás opravují silnice, chodníky, staví kanalizace a podobně. Země, která dodá nekompletní či nekvalitní data, proto může přijít o desítky milionů eur. Povšimněme si, že data o nás neslouží pouze tomuto státu, ale budou se kamsi předávat. Informace ze sčítání slouží například také pro plánování dopravní obslužnosti, tedy kde a kdy budou jezdit vlaky, autobusy nebo tramvaje. Obcím zase napovědí, kde jsou potřeba v nejbližších letech nové školky nebo další školní třídy. Poslední sčítání lidu a zdaleka ne jen lidu, proběhlo v roce 2001. V našich dobách je sčítání pro občany povinné, dané zákonem a za úmyslné zkreslení informací nebo bojkot sčítání hrozí občanům i firmám dosti citelné pokuty. Osobě 10 000,- Kč, firmám až 200 000,- Kč. Nejde o nic nového. Již při sčítání lidu v roce 1869 mohl ten, kdo odmítl poskytnout údaje nebo je poskytl nepravdivě, dostat pokutu v rozmezí 1 až 20 zlatých nebo být odsouzen až na čtyři týdny do vězení. Je zřejmě zbytečné diskutovat o tom, zda má stát na takové jednání právo. Má a my voliči jsme mu ho sami dali. Kdykoliv jsme tuto situaci mohli změnit a doposud nás to ani nenapadlo. Že je možno statistické i konkrétní údaje z tohoto sčítání zneužít, počínaje zájmy marketingu, až po vyslovené lumpárny, je nasnadě. Ochrana dat je sice dána zákonem, ale denně jsme svědky, že ministerstva neudrží ani informace vysloveně tajného a strategicky důležitého charakteru. Ten, kdo má peníze či moc, si cestu k zajímavým informacím vždy najde. Instituce zvaná stát již zkrátka není tak jasná a čitelná, jako bývala za dob monarchie. Stát se stal konglomerátem a také bojištěm zájmových vlivných skupin a klanů a v takovém uspořádání, kdy informace má hodnotu zbraně či zlata, je utajování marné. Některé argumenty státu hovořící pro sčítání jsou poměrně přesvědčující. Podle dat ze sčítání v roce 2011 bude Evropská unie rozdělovat peníze, za které se u nás opravují silnice, chodníky, staví kanalizace a podobně. Země, která dodá nekompletní či nekvalitní data, proto může přijít o desítky milionů eur. Povšimněme si, že data o nás neslouží pouze tomuto státu, ale budou se kamsi předávat. Informace ze sčítání slouží například také pro plánování dopravní obslužnosti, tedy kde a kdy budou jezdit vlaky, autobusy nebo tramvaje. Obcím zase napovědí, kde jsou potřeba v nejbližších letech nové školky nebo další školní třídy. Statistický úřad je (podle proklamací) rozhodnut, že obecním úřadům nebude hlásit každý případ. Nechce ovšem tolerovat jedince, kteří budou veřejně vyzývat k porušování zákona a nabádat veřejně ostatní, aby formuláře nevyplňovali. Při posledním sčítání, tedy před devíti lety, sčítání bojkotovalo jen 365 z deseti milionů lidí a zásadní námitku nevznesla žádná z významnějších politických stran. Pouze 261 osob odmítlo na vyzvání sčítacího komisaře vyplnit sčítací tiskopisy za svoji osobu, případně svoji rodinu. Dále 76 osob odmítlo na vyzvání sčítacího komisaře doplnit chybějící údaje a 28 opravit údaje prokazatelně nepravdivé. V ČR zatím mělo sčítání více než 98 % úspěšnost. Všeobecný národní i občanský konsensus tedy vyznívá pro sčítání. Letošní sčítací formulář sestává ze: Sčítacího listu osoby - ten bude muset vyplnit každý obyvatel ČR včetně dětí. Nepovinnými údaji jsou národnost a víra, vůbec se nezkoumá politické přesvědčení či výše příjmů. Dotazník je evidentně zaměřen na zkoumání zaměstnanosti, migrace obyvatelstva, vzdělání, dopravní požadavky osob apod.

Bytového listu - bude ho vyplňovat uživatel bytu bez ohledu, zda je vlastníkem nebo třeba jen nájemcem. Na jeden byt se bude vyplňovat jeden bytový list. Domovního listu - bude ho vyplňovat vlastník nebo správce domu. Na jeden dům to bude jeden formulář. Oba listy tentokrát nezkoumají výčet elektrospotřebičů a jiných zařízení domácnosti. Mohou poskytnout zajímavé informace dodavatelským firmám energií a služeb a především mohou dát dokonalý obraz o tom, jak velké % obyvatel je již zcela závislých na dodávkách čehosi. Námitky proti sčítání lidu mohou být tentokrát vedeny pouze v jedné významné rovině. Většina požadovaných údajů je totiž již dávno státu a jeho institucím známa. Vzhledem k tomuto faktu se rozsah sčítání a vynaložené náklady ve výši 2,65 mld. Kč jeví jako plýtvání prostředky daňových poplatníků. Proti této námitce lze pochopitelně argumentovat potřebou sumární verifikace údajů, které stát vlastní již delší dobu a jsou proměnlivé, nebo není zdokumentován vztah mezi nimi. V rámci Koruny České se tématem sčítání zabývala Hospodářská komise strany, která ve svém prohlášení konstatovala, že: Ve státem vedených evidencích je vše kromě otázek: č. 10 – Mateřský jazyk, č. 22 – Dopravní prostředek, č. 23 – Doba trvání dojížďky / docházky, č. 24 – Frekvence dojížďky do místa pracoviště nebo školy. Hospodářská komise dále konstatuje: Otázka č. 13. Bytového listu – Osobní počítač a internet, nejspíše směřuje k všeobecnému povinnému zavádění datových schránek. Seznam osob v bytě nebo v jiném obydlí má nulovou informační hodnotu, neboť platí jen onu noc, ale je velmi cenná pro tajné služby apod. Díky odpovědím odsud vytvoříme snadno pavouka vztahů mezi obyvateli. Samostatné prohlášení k tématu sčítání v podobném duchu vydala také Zemská společnost KČ ve Slezsku. Pro úplnost můžeme dodat, že statistika je věda překvapivě záludná a zpravidla měří informace, na které se vůbec nezeptá přímo. Například míru ochoty obyvatel vyplnit bez odporu cokoliv, co jim stát předloží (včetně nepovinného), procento obyvatel, kteří se nepostaví na odpor přímo, ale začnou kličkovat formou jakési recese a zastírání, či procento těch, kteří jsou ochotni přímo odmítnout i pod hrozbou reálné sankce.

MS KČ Praha 4 zasedala dne 3. 3. 2011. Mimo jiné byla diskutována petice knihkupců a vydavatelů na obranu knih. Vysloveno znepokojení nad přesunem daňové sazby na 20% DPH. Dá se očekávat kromě jiného i vliv do investic na vzdělání zejména pro nízkorozpočtové rodiny, které si nebudou moci dovolit nákup knih. Učebnice velmi pravděpodobně, v důsledku prodejnosti, ztratí zbytek kreditu, neboť bude omezena možnost vydávání a tištěna bude jen politicky korektní masová produkce. Na druhé straně bez omezení budou šířeny tisky vlivných politických zájmových skupin, které disponují dostatečnými finančními prostředky k sebepropagaci. Bylo schváleno Usnesení: MS Praha 4 je důrazně proti zvyšování sazby DPH u knih a časopisů. Knihy jsou součástí kultury země; český národ je charakteristický svou vysokou literární kulturou a v těžkých dobách se vždy uchyloval ke knize – česká literatura má velkou zásluhu na přežití národa. Vzpomeňme dobu velkomoravskou, veleslavínskou, vzpomeňme Komenského, Balbína, Dobrovského. Uvědomme si význam Havlíčkův. Zvýšení DPH považujeme za výsměch těmto tradicím, který nelze v žádném případě omluvit finančním stavem země. Literatura na tomto stavu vinu nenese! Vzhledem k tomu, že již několik let dochází ke stagnaci a k úpadku knižní a časopisecké produkce a literatura včetně periodik se stává obyčejným občanům stále nedostupnější, jsme toho názoru, že knihy a časopisy by měly být od DPH zcela osvobozeny. Nejméně dvanáct zemí EU má tři sazby DPH – kromě sazby základní ještě dvě snížené pro služby, různě pro potraviny a léky, 8 zemí má potraviny a léky zařazené v nulové sazbě a Britové od DPH osvobozují navíc i knihy, zdravotnické pomůcky, oděvy a obuv pro děti mladší 10 let, hnojiva a krmiva, takže to jde i v EU, potažmo v Evropě! Zbývá dost možností, kde by se mělo více šetřit! Ve státě, kde kvete korupce a rozkrádání státního rozpočtu, je takovéto opatření zločinem. MS KČ Praha 4 trvá na tom, aby Koruna Česká zařadila do svého politického a volebního programu iniciativu směřující k převedení knih a časopisů do nulové sazby DPH. Jediným přijatelným kompromisem pro případná budoucí jednání bude vytvoření druhé snížené sazby DPH ve výši maximálně 5 %. Pro tento návrh bude MS KČ Praha 4 hledat politickou podporu u celé členské základny.

ONEC KNIH V ČECHÁCH?! Vážení přátelé,    ekonomičtí ministři zveřejnili plán daňové reformy, podle níž by se měla zvednout DPH na knihy z 10 % na  20  %.  Takové  zvýšení  vážně  ohrožuje  budoucnost  českých  knih.  Svaz  českých  knihkupců  a  nakladatelů  (SČKN)  proto  vydal  Výzvu  na  obranu  knih,  kterou  hodlá  předložit  vládě  a  českému  parlamentu.  Prosím,  se‐ znamte se s jejím textem, šiřte ji a podpořte ji svým podpisem. Knihkupce žádáme, aby Výzvu vyvěsili ve svých  prodejnách a umožnili její podpis rovněž svým zákazníkům. Nakladatele žádáme, aby s Výzvou seznámili rov‐ něž své spolupracovníky ‐ autory, překladatele, editory, redaktory, typografy, tiskaře. Ostatní, kterým není osud  českých knih lhostejný, zejména školy, knihovny, kulturní zařízení, ale i čtenářskou veřejnost, žádáme o šíření  Výzvy podle svých možností. Podpisové archy prosím posílejte na adresu: Svaz českých knihkupců a nakla­ datelů, o. s. (Výzva na obranu knih)P. O. Box 177 101 01 Praha 1    Svůj  souhlas  můžete  vyjádřit  podpisem  na  podpisových  arších  (http://www.sckn.cz/docs/vyzva_arch.doc),  elektronicky na formuláři na stránce SČKN (http://sckn.cz/index.php?p=vyzva#formular#formular), případně i  podpořit na Facebooku na stránce Výzva na obranu knih   (http://www.facebook.com/vyzvanaobranuknih).     Průběžné informace o našem společném úsilí zabránit uplatnění likvidační sazby DPH budete moci nalézat v  krátké době na webových stránkách  www.sckn.cz a svazových stránkách na Facebooku. Děkujeme za každou  pomoc.                                                                            Jménem představenstva SČKN: Vladimír Pistorius předseda SČKN    Poznámka redakce: Podle následné koaliční dohody bude vláda navrhovat pozvolné zvýšení DPH, přičemž u  knih  a  tiskovin  se  bude  jednat  o  zvýšení  DPH  v první  vlně  na  14  %,  později  mna  17  %.  I  tato  sazba  bude  do  značné míry likvidační.   

Názory – březen 2011 Monarchie a Český stát (dopis ­ Péťa, 15 let) 

    Již dlouho se zaobírám myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby se  z našeho  státu  stala  opět  ta  kdysi  slavná  monarchie.  Jelikož  jsem  sám  monarchista,  myšlenka  že  by  se  tato událost  mohla  uskutečnit,  se  mi  velice  líbí.  Když  se  podí­ váme na momentální stav našeho státu, tak si jasně uvě­ domíme,  že  se  v obzvlášť  dobré  situaci  nenacházíme.  Je  pravda,  že  v takové  situaci  se  nachází  více  států  EU,  ale zaměřme se pouze na Českou republiku. Republika, slovo, které  vzniklo  v dávném  starověku  a  jehož  název  a  řád vzaly za své mnohé ze zemí EU. Neříkám, že jsem nějaký tvrdý  odpůrce  republiky,  koneckonců  když  je  republika řízena tak jak má, je to jedině dobře, ale slovo REPUBLI­ KA mi k našemu státu nesedí.    Možná  že  republika,  jako  taková,  byla  užitečná  v době  prezidenta  Masaryka  po  1.  světové  válce,  ale  v dnešní  době  se  z naší  REPUBLIKY  stává  hnusný  zkorumpovaný  stát.  Už  pojem  vláda  všeho  lidu  spojovaný  s  republikou  není  u  nás  přítomný.  Z  jakých  důvodů  nemůže  lid  volit svého prezidenta přímou volbou? Proč za nás rozhodují ti poslanci  a  politici  kteří  jsou  na  svých  pozicích  stejně k ničemu a pro náš stát nic nedělají, jenom si berou pení­ ze  na  vlastní  účty.  Takováhle  vláda  více  lidí  nás  nikam nedovede. Možná ano, ale schopní a rozumní lidé se v naší  politice už bohužel nejspíš nenajdou.    Zato si představte, kdyby naší zemi řídil král spolu s pár  spolehlivě  vybranými  lidmi.  Nemyslím  teď  nějakou  abso­ lutní  monarchii,  ve  které  má  jediné  správné  slovo  sám král. Náš stát byl kdysi silný a uznávaný, jenže postupem  času se z nás právě díky našim “schopným“ politikům stal jeden z nejvíce zkorumpovaných států v EU.    V naší  politice  existuje  strana  monarchistů  s názvem  Koruna  česká­Strana  monarchistů  Čech,  Moravy  a  Slez­ ska.  Ve  spoustě  věcí  s touto  stranou  souhlasím.  Jediné  co mi však nesedí, je jejich volba pro našeho vládce. Má jim být Dr. Otto Habsbursko­Lotrinský. Nemyslím, že je to až tak špatná volba, já osobně bych však raději vybral něko­ ho  z potomků  českých  šlechtických  rodů.  Ale  to  pouze jediná  výjimka,  ve  které  se  neshoduji  s touto  podle  mě nejvhodnější stranou v ČR.    Je  samozřejmé,  že  v našem  státě  jsou  tyto  úvahy  pro  spoustu lidí zbytečné, ale já si myslím ,že až bude za deset, dvacet  let  náš  stát  na  dně,  tak  se  myšlenka  na  obnovení  monarchie  rychle  vrátí  do  paměti  všem,  kteří  si  ji  doteď nechtěli připustit. 

ČÍM BOHATŠÍ, TÍM NENASYTNĚJŠÍ   (A NESTYDATĚJŠÍ). 

    ČEZ  připravil  jednoduchý  trik,  kterým  vydělá  de­ sítky miliónů měsíčně. Ty pochopitelně nevytáhne z  nikoho jiného než z občanů České republiky. Trik je  velice jednoduchý.     Každý  odběratel  elektrické  energie  před  časem  dostal od  svého  milovaného  ČEZu  brožuru  Oranžový  průvod‐ ce. V brožuře je napsáno, že vás váš dodavatel oranžové energie automaticky přesunul do tarifu COMFORT.  

4

Co je to takový COMFORT made in ČEZ? Tento tarif prý  obsahuje "širokou škálu doplňkových služeb". Za místní  hovorné si můžete zavolat na zákaznickou linku! Může‐ te  využívat  některou  z  forem  elektronické  fakturace.  V  ceně je i písemná korespondence s ČEZem. Co však dě‐ lat,  pokud  máte  na  chatování  jiné  kamarády  než  ČEZ?  Tarif Basic vás vyjde ročně o 142,80 Kč levněji při stej‐ ných cenách elektrické energie. Jak tyto peníze ušetřit a  jak  především  zabránit  úplně  zbytečné  podpoře  milo‐ vaného  monopolisty,  který  vyplácí  tak  pěkné  roční  od‐ měny členům své dozorčí rady?    Zákaznická  linka  ČEZu  je  840  840  840.  Měla  by  stát  místní  hovorné.  Na  tomto  čísle  se  můžete  s  tarifem  COMFORT rozloučit a nařídit operátorce změnu na tarif  Basic.  Je  to  kupodivu  zdarma‐  zatím!!!  Pokud  to  neuděláte,  podporujete  ČEZ  trik:  Oproti  minulému  před  COMFORTNÍMU  období  ČEZ  díky  COMFORT  triku  získává  od  každého  miliónu  odběratelů  navíc  naprosto  bezpracně 12 miliónů korun každý měsíc! Kolik je asi  v  ČR  odběratelů,  kteří  se  automaticky  stali  členy  onoho  COMFORTního  klubu,  aniž  o  tom  vědí?  Pravděpodobně  milióny. Jsou to jednoduché počty: Za předpokladu 3 000  000 odběrných míst a výše uváděného ročního poplatku  142,80 Kč činí roční zisk ČEZu jenom z tohoto triku 428  400 000 Kč, slovy 428,4 miliónů korun!!!   Převzato z internetu.

Oznámení a dění v KČ – březen 2011

3 5

* Místní společnost Prahy 1 a 5 zasedala dne 20. ledna 2011.   Ing.  Jenček  se  svého  úkolu  zhostil  s úspěchem  a  * MS KČ Praha 4 zasedala dne 3. 3. 2011. * MS KČ v královském městě Plzni, po dohodě s otcem farářem monarchistického smýšlení, uspořádá v chrámu na Chodském náměstí v Plzni mši svatou v den výročí skonu bl. Karla Rakouského, 3. 4. 2011 od 18,00 hod. Protože se předpokládá účast vojenských historických jednotek, bude po mši následovat trachtace.

* Vážení kolegové, na základě prosby paní Ing. Šťastné, hospodářky KČ, bych Vás tímto rád požádal, abyste se na ni obraceli v případě, že máte zájem o vystavení potvrzení o daru Koruně České, pokud jste v roce 2010 dar straně poskytli. Potvrzení není Korunou Českou vystavováno automaticky, proto bych si dovolil Vás požádat, abyste se v případě Vašeho zájmu obrátili e-mailem přímo na paní hospodářku. Její adresa je: [email protected]. Děkuji Vám. Petr Nohel  

* Představenstvo KČ se sešlo na pravidelné únorové schůzi 9. 3. 2011 v hostinci U Posledního soudu. Mimo jiné:

se  zabývalo  otázkou  sídla  strany  na  Senovážném  ná‐ městí, kde došlo k majetkovým přesunům. Úkolu zabez‐ pečit  místnost  pro  sídlo  strany  a  vyřešit  sporné  otázky  s příslušnými institucemi se dlouhodobě ujal pan místo‐ předseda Ing. Jenček.  

Veřejný dluh České republiky K aktuálnímu datu a hodině najdete na: www.verejnydluh.cz PROHLÁŠENÍ KČ K VOLBĚ PREZIDENTA ČR.

dosáhl pověření Městské části Praha 1 jednat s KČ o  nájmu  jiné  místnosti  ve  3.  patře  v  budově  na  Seno­ vážném nám. 24, s oknem na ulici. Začátkem dubna  vykonají členové představenstva inspekční prohlíd­ ku možného budoucího sídla a kanceláře strany.    Bylo formulováno stanovisko KČ k systému financování  politických stran v ČR, a zahájena vnitrostranická disku‐ se  k  formoluvání  stanoviska  k přímé  volbě  prezidenta  ČR.    Představenstvo  přijalo  v souladu  se  stanovami  strany  toto stanovisko k vydávání prohlášení jménem KČ:    Vydávat  jakákoliv  prohlášení  jménem  KČ  může  pouze  předsednictvo  KČ,  přičemž  za  oficiální  pro­ hlášení  KČ  se  považují  takové  texty,  které  předsed­ nictvo  KČ  schválí  prezenčním  hlasováním  nebo  per  rollam.  Jen  předsednictvem  schválené  texty  mohou  být  zároveň  označeny  jako  tisková  zpráva,  prohlá­ šení,  stanovisko,  vyjádření  apod.  a  následně  publi­ kovány jménem celé KČ.    Formulace  o  zveřejňování  stanovisek  místních  společností bude ještě upřesněna.      Český zemský hejtman J. Konečný informoval předsta‐ venstvo,  že  pro  Český  zemský  sněm  zajistil  rezervaci  v hotelu  Bouček  v Mochově.  Sněm  by  se  měl  konat  v sobotu 14. 5. 2011 tamtéž. Oficiální pozvánky a pro‐ gram v příštím čísle.   Na  místo  Moravského  zemského  sněmu bylo  ohlášeno  setkání v Jemnici (pozvánka viz níže).      Představenstvo  s lítostí  vzalo  na  vědomí  rezignaci  pana Petra Müllera na funkci generálního sekretáře  a  vydalo  výzvu  k urychlenému  obsazení  uvolněné  funkce z řad členů a sympatizantů KČ. 

Koruna česká sleduje s krajními rozpaky současnou diskusi parlamentních stran o změně způsobu volby presidenta. KČ konstatuje, že pro takovou změnu způsobu neexistuje žádný věcný důvod. Přímá volba presidenta nepřinese občanům nic, co by na jejich život mělo sebemenší pozitivní dopad. Naopak, její provedení bude vyžadovat významné zvýšení výdajů ze státního rozpočtu, jakož i značné výdaje ze strany kandidátů, resp. jejich politických uskupení. Je přitom mimo jakoukoli pochybnost, že výsledek přímé volby nebude záviset na kvalitách kandidátů, ale na objemu peněz, který jednotliví kandidáti investují do volební kampaně. Stejně tak je evidentní, že volební kampaň bude nutně konfrontační a přispěje tak k ještě hlubšímu štěpení společnosti a k její další polarizaci. Kromě toho přímá volba presidenta v našem ústavním rámci představuje naprostý politologický hybrid, ba dokonce protimluv a nesmysl - své oprávnění má rozhodně v systémech prezidentských ( USA, Rusko, některé státy Latinské Ameriky ), do značné míry i v systémech smíšených (Francie) - v případě systému parlamentního, kde má prezident jen omezené exekutivní pravomoci (a kterým se snažíme být ) jakéhokoliv oprávnění naprosto postrádá. KČ proto vyzývá relevantní politické síly, aby - namísto řešení umělých problémů - hledaly způsob, jak najít takovou hlavu státu, která bude národ sjednocovat, nikoli rozdělovat a bude národ nezpochybnitelně reprezentovat. Staletá zkušenost ukazuje, že takovou úlohu nejlépe plní dědičný panovník, který také může chránit národ proti excesům volených politiků. Koruna Česká nabízí řešení tohoto politického tématu - místo debaty o způsobu volby presidenta předložit občanům této země referendum s otázkou, zda si přejí ústavní změnu z republiky na konstituční (parlamentní) monarchii. Debata o způsobu volby presidenta ztratí smysl v okamžiku zrušení této politické funkce.

David Hibsch  předseda KORUNY ČESKÉ v Ostravě    Vážená  vládo,  již  delší  dobu  na  obrazovkách  spatřujeme  vaše  ustarané  obličeje.  Určitě  máte  upřímnou  starost  o  budoucnost  naší  země,  o  naše  děti  a  hlavně  eko­ nomiku zatíženou dluhy. Velmi dobře si pamatujeme politickou rétoriku z počátku  devadesátých let, kdy nám tehdejší „noví“ mocní říkali, lide český, moravský a slez­ ský, dejte nám svou důvěru, jen nakrátko si utáhni opasek a bude nám zase všem  dobře. 

Nejen monarchisté toho mají dost  

    Uplynulo mnoho let a dnes před námi stojí další vláda, jedna  z mnohých, a zase praví, lide český, moravský a  slezský, utáhni si opasek, abys splatil dluhy. Dokonce jeden z vás nám před časem zaslal každému složenku. Máte  nás snad za hlupáky?    My chceme znát jména. Jména všech těch před vámi, kteří zadlužovali našim jménem tuto zemi. Jména politiků,  zákonodárců a  oligarchů,  kteří  si  půjčovali  od  nadnárodních finančních  institucí.  Chceme  vědět,  kde  vypůjčené peníze jsou a jak byly zužitkovány k dlouhodobému prospěchu této země, naší vlasti a lidu vezdejšího. Chcete,  abychom zaplatili dluh? Jaký dluh čí dluh, ptáme se? Chcete nám snad namluvit, že lze takový dluh zaplatit?  Většina z nás dnes již ví (i prostý lid se vzdělává), že celý světový finanční a měnový systém je postaven  na věčném dluhu, který je prostředkem novodobého otrokářství, tak o čem nás tady přesvědčujete? Ať udě‐ láme cokoliv, vždy nám nakonec nějaká vláda řekne, že nic nemáme, jen dluhy a musíme opět vybrat mezi lidem.  Již více než 50% z příjmu odevzdáváme administrativě toto státu ve formě různých zdanění a co z toho máme?  Opět a zas vidíme ustarané obličeje vládních marionet a slyšíme jejich žalozpěv, že zase není z čeho brát. A kdo za  to může? No přeci občan, tedy asi „ovčan“.    Milá, uplakaná vládo, jsou dvě necennější věci na tomto světě. Jednou z nich je víra, víra v dobrý cíl a druhou je  důvěra lidí. Vy chcete důvěru lidu českého, moravského a slezského? Tvrdíte nám, že jste lepší než byli ti před  Vámi,  že  umíte  zaplatit  „věčný  dluh“?  Kdepak  je  zlatý poklad  Československé  republiky,  aha,  my  zapomněli  na  pana Tošovského. Čímpak jsou kryty ony potištěné papíry, kterým se říká peníze? A co naši hospodáři? Co nám  to pěstují, aha, řepku na biopaliva, uživí ještě někdy náš lid? Co dělá náš průmysl, komu že to patří? Aha, Indů,  Korejcům a těm,  co  osobě tvrdí,  že  jsou Němci či  Francouzi.  A co  média  „hlídací pes  demokracie“?  Komu  že to  slouží? Pánové nahoře, za blbce nás nemějtež.    Pro Prvnizpravy.cz David Hibsch    http://www.prvnizpravy.cz/sloupky/nejen­monarchiste­toho­maji­dost/     Poděkování  členů  MS  KČ  Praha  4  za  účast  pravicových stran, nutně vedoucímu k opuštění ochrany  principu státní suverenity.   na setkání se členy dne 24. března 2011.     V závěru na otázku po preferovaném typu státoprávní‐     Členové MS KČ Praha 4 tímto děkují panu Ing. Mgr. Bc.  ho uspořádání host poukázal na indiferentnost konkrét‐ Ladislavu  Bátorovi,  Ph.D.  za  účast  na  setkání  se  členy  ní  formy  státu  s  ohledem  na  jím  prosazované  principy  dne  24.  března  2011.  Přítomní  členové  konstatovali,  že  občanské  angažovanosti  ve  veřejných  otázkách,  nicmé‐ host věcně, racionálně a uspokojivě odpověděl na dota‐ ně  vyjádřil  sympatie  s  politickým  programem  monar‐ zy všech přítomných a to zejména z oblastí, jimž se sou‐ chistů a popřál členům MS KČ Praha 4 mnoho úspěchů v  časná média v situaci absurdní hysterie nevěnují.  Host  jejich politické činnosti.   seznámil  přítomné  se  svou  hlavní  veřejnou  činností,    Přítomní členové konstatovali, že mezi názory a hodno‐ kterou  v  současnosti  představuje  především  občansko‐ tami prosazovanými p. Bátorou a jeho sdružením a sou‐ politická aktivita zaměřená na ochranu občanských práv  časnými  politickými  cíli  MS  KČ  Praha  4  nejsou  zásadní  a  svobod,  uskutečňovaná  prostřednictvím  sdružení  rozdíly.  Členové  MS  KČ  Praha  4  proto  vyjadřují  hostu  poděkování  a  podporu  v  dalším  uskutečňování  jeho  D.O.S.T.     Dále  stručně  objasnil  své  kvalifikační  předpoklady  a  veřejných aktivit.   zkušenosti pro agendu (ekonomické otázky), kterou měl    Členové MS KČ Praha 4 v Praze dne 25. března 2011  podle původního předpokladu (tzn. před vznikem medi‐   ální hysterie namířené vůči jeho osobě) zastávat v rámci  resortu ministerstva školství a kterou je i nadále připra‐ ven  zastávat  i  v  pozici  poradce  ministra,  neboť  dané  angažmá  chápe  jako  veřejnou  službu  a  logické  využití  svých zkušeností.     V neposlední řadě p. Bátora přesvědčivě vyvrátil medi‐ álně  šířené  představy  o  tom,  že  by  kdy  zastával  extré‐ mistické, rasistické či xenofobní názory, což není v roz‐ poru  se  skutečností,  že  se  cítí  být  vlastencem.  Svou  ně‐ kdejší    kandidaturu  za  Národní  stranu,  jejímž  členem  nikdy nebyl, vysvětlil jako protest proti vzestupu nekri‐ tického „eurooptimismu“ u tehdejších rádoby  

AKCE – březen 2011

  M ěsto Brandýs nad Labem – Stará Boleslav   Tradiční vojensko-historické regimenty M ěstská historická garda Brandýs nad Labem   Velitelství Sil podpory AČR Stará Boleslav   Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského   Česká křesťanská akademie  

  dovolují si pozvat na tradiční slavnost       v  roce 100. Výročí příjezdu Jejich císařských a královských Výsostí Karla Habsburského a Zity Bourbon-Parmské do Bran  dýsa   nad Labem a 100. výročí otevření radnice města Staré Boleslavi     Zámek Brandýs nad Labem sobota 30. dubna 2011     Program:     Sobota 30. dubna        11.00  zámecká  zahrada  ­  Slavnostní  nástup  vojen­   ských  historických  jednotek  doprovází  Ústřední    hudba Armády ČR        11.30 ­ Průvod vojenských historických jednotek        13.00 Kostel Obrácení sv. Pavla ­ Mše svatá Celebrují R.  D.   Mgr.  Jan  Houkal  Th.D.,  farář  brandýský  R.  D.  Mgr.    Michal Procházka, farář a vikář staroboleslavský Missu  I.    Václava  Emanuela  Horáka  (1800‐1871)  provede    Wowes  Collegium  rytířského  řádu  Křižovníků  s  červe‐   nou hvězdou dirigent Marek Franěk        14.00  zámecká  zahrada  ­  Císařské  manévry,  připo‐   mínka slavné tradice manévrů císařské armády v okolí    Brandýsa nad Labem a Staré Boleslavi        14.00 Prusko‐rakouské střetnutí 1866        14.30  Život  ve  vojenském  ležení,  Aeronautický  balón‐   ke  120.  výročí  přistání  francouzského  vzducho‐ klub    plavce Louise Godarda    v roce 1891 u Záryb        16.00  Velké  c.  a  k.  manévry  1911  s  přeletem  historic‐   kých letadel        20.00 Vysazení pamětního stromu císaři a králi Karlu I.    na zámeckých valech        Výtěžek  ze  vstupného  bude  věnován  na  postavení  po‐   mníku padlým koním na místě jezdecké srážky 1866 u    Střezetic.  Partnerem  slavností  je  firma  INFRACLIMA    Změna  programu  vyhrazena  v  případě  nepřízni‐ Zápy    vého počasí    HOJNÁ ÚČAST ČLENŮ KČ SE PŘEDPOKLÁDÁ! 

7

Audience u císaře Karla I.

Duchovní správa poutního místa Stará Boleslav Matice staroboleslavská Modlitební liga císaře Karla I. za mír mezi národy Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského Česká křesťanská akademie s podporou Ministerstva kultury ČR dovolují si pozvat na

Slavnost uložení relikvie Blahoslaveného Karla I. v chrámu Palladia země české poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi - neděle 1. května 2011 Program 10.00 Klášterní vinárna ve Staré Boleslavi Společenství ke sledování přímého přenosu blahoslavení papeže Jana Pavla II. v Římě

13.30 chrám Nanebevzetí Panny Marie Slavnostní Mše svatá s posvěcením kaple a uložením relikvie blahoslaveného Karla I. předsedá Jeho Excelence Mons. Dr. Fernand Franck, arcibiskup lucemburský, hudbou doprovází chrámový sbor Václav sbormistr Marie Nohynková

16.30 chrám Nanebevzetí Panny Marie - Slavnostní koncert - Wolfgang Amadeus Mozart: Kyrie d moll, KV 341 Ludwig van Beethoven: Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 61. Jan Václav Hugo Voříšek: Mše B dur (Benedictus, Agnus Dei, Dona nobis pacem) 18.00 chrám Nanebevzetí Panny Marie - Májová pobožnost u Palladia země české

 

ORIENTACE – březen 2011

Peníze muslimů nesmrdí. Salto mortale Vladimíra Železného Bývalý ředitel TV Nova, poslanec Evropského palamentu a senátor Vladimír Železný, který po listopadu 1989 znovu objevil své židovství - po dobu své politické kariéry vždy důrazně varoval proti islamizaci evropských zemí. Bylo to populární a přinášelo mu to nejen volební hlasy, ale sympatie všech těch, co považují přistěhovalectví z arabských zemí za smrtelné nebezpečí české společnosti. Pan Železný však dokáže překvapit. Bývalý ředitel TV Nova Vladimír Železný začal působit jako poradce vedení česko-arabské televizní stanice HE TV. Tento kanál vysílá volně prostřednictvím satelitu Atlantic Bird 4A (7,2 W). Vysílání chce postupně umístit i na další satelity, které budou mít lepší pokrytí střední Evropy. Česko-arabská stanice vysílá pro arabskou menšinu v České republice. (Zdroj: Česká Média, Právo) Takto hovořil Vladimír Železný v minulosti: "Náš ministr vnitra a další ministři členských zemí EU dostali v předvečer voleb do Evropského parlamentu tajný dopis komisaře Barrota, který se zabývá přidělováním kvót nelegálních přistěhovalců do těch členských zemí, kam zatím vlna Somálců či třeba Sudánců nezasáhla. Tedy do České republiky." (Vladimír Železný, publikováno 5. 6. 2009, Euroarábia) "Vážený pane předsedo, komu se nesevře srdce, když vidí zabité děti raketou. Pocit je to strašný, ale neměl by opravňovat k pokrytectví. Která z evropských zemí projevila tolik zdrženlivosti jako Izrael a po několik let si nechala líbit útok víc než 7 000 raket, které v každé chvíli ohrožovaly životy více než 1 milionu civilistů?" (Vladimír Železný, 21. 1. 2009, Projev v Evropském parlamentu) "NECHCEME ISLAMIZACI ČESKÉ REPUBLIKY ANI EVROPY! Zásadně odmítáme dvojí metr, který západní civilizace ustrašeně přijímá v tvář militantnímu islámu. Evropan, který přijíždí do některých muslimských zemí, musí odevzdat bibli, křížek, žena musí navléci šátek, atd. Muslimka, která žije ve Francii, však trvá na svém právu nosit do veřejné školy svůj religiózní úbor, i když odporuje zásadám sekulárního francouzského školství. Zatímco Evropan je nucen v arabských a dalších islámských zemích striktně dodržovat zásady hostitelské země, muslimští obyvatelé v Evropě ignorují hodnotové systémy hostitelských zemí a vytvářejí vlastní komunity, které se naopak razantně a s vyhrůžkami vynucují respektování jejich zásad života... Obávám se v této souvislosti neregulovaného přílivu třeba z muslimských zemí, který může nést významná kulturní, společenská, ale i výrazně nebezpečná bezpečnostní rizika. Jsme proti islamizaci Evropy, která si musí podržet svůj kulturní a civilizační charakter" (Vladimír Železný, 1. 6. 2006, www.nezdem.cz ) Nová televizní stanice má především sloužit muslimům v evropských zemích, ale její vedení doufá, že existuje potenciál až 300 milionů diváků. Financování tak náročného projektu lze dohledat v Saudké Arábii. Bude-li úspěšný, jeho dopad na upevnění arabské kultury v zemích Evropy přinese mnoho závažných otázek v budoucnosti. Peníze prý dokážou zázraky. Z tohoto zázraku však naskakují husí pupínky. 1. 3. 2011 ©georgenovotny.blog.iDNES.cz

8

Vážený pane Peregrin, Váš text "Jak dále s muslimy?" (Zpravodaj č. 30) je excelentní. Dávno jsem nečetl tak přesnou a kvalifikovanou náboženskopolitickou analýzu poměrů muslimského světa. Musím se Vám přiznat (vyzpovídat), že jsem Vás až do nynějška tak troch podceňoval. Omlouvám se Vám za to. Rovněž texty pana Tomio Okamury, především "Stávka" jsou vynikající. Je to dané nejen jejich srozumitelným obsahem, ale i strukturalizací, a krátkou, nicméně výstižnou, myšlenkou každého odstavce. Je vidět, že text psal racionálně myslící podnikatel a manažer. Takové texty jsem dlouho ve zpravodaji postrádal. Myslím, že by stálo za uváženou přeposlat texty některým médiím s tím, že jde i o názor monarchistů. Občané by si alespoň uvědomili, že monarchisté nejsou jacísi bláboliví blouznivci, ale že mají velmi racionální pohled na závažné problémy současnosti. Myslím, že by to mohlo KČ prospět. Vzhledem k tomu, že se úroveň zpravodaje posledním číslem výrazně zvýšila, přikládám k tomuto mailu dva texty, které by bylo možno ve zpravodaji publikovat. S pozdravem VIRIBUS UNITIS - Václav Makrlík.

Evropská unie a Rusko na rozcestí. 

    European Union and Russsia at the Crossroad, hledání  nového  kvalitnějšího  partnerství.  To  byl  název  workshopu,  který  se  uskutečnil  25.  února  2011  v  Ev‐ ropském  domě  v Praze  pod  patronací  Asociace  pro  mezinárodní otázky. Workshop byl excelentně obsazen.  Spíkry  byli  lidé  jako  Derek  Averre,  ředitel  Centra  pro  ruská  a  východoevropská  studia  birminghamské  uni‐ versity, Katinka Barysch, ředitelka Centra pro evopské  reformy  a  rozšiřování  EU,  Fraser  Cameron,  ředitel  Střediska  Evropská  unie  –  Rusko,  Dimitrij  Danilov,  vedoucí  odboru  pro  studium  evropské  bezpečnosti  ruské akademie věd, ale i zástupci příslušných odborů  ministerstev  zahraničí  České  republiky,  Maďarska,  a  Polska  a  Michael  Webb,  zástupce  vedoucího  delegace  EU v Rusku.    Ve  svých  vystoupeních  zevrubně  informovali  o  pro‐ gramech a metodách pomoci Rusku. Bylo zřejmé, že EU  si  význam  této  pomoci  uvědomuje.  Z informací  a  myš‐ lenek prezentovaných na workshopu (jednací řeč ang‐ ličtina) si pozorný český posluchač musel uvědomit, jak  nedostatečně je  některými českými  médii  český  občan  informován  o  významu  Ruska  pro  Evropskou  unii,  či  dokonce  jsou  mu  předkládány  zavádějící  informace,  jejichž cílem je vyvolávat k Rusku aversi a nedůvěru.   Možná  by  bylo  vhodné  přiblížit  českému  občanovi  problém  vztahu  EU  – Rusko  na  historickém  příkladu,  který  je  mu  blízký,  a  ke  kterému  mne  inspiroval  po‐ slech přednášek prezentovaných na workshopu.      „Sudety“ Evropské unie    Když  bylo  Československo  v roce  1938  zbaveno  mni‐ chovskou  dohodou  svých  přírodních  opevnění,  pohra‐ ničních  hor a lesů,  a  železobetonových pevností  v nich  vybudovaných, stalo  se  nebránitelným  a  Hitler  je  v následujícím  roce  okupoval  bez  výstřelu  v několika  hodinách, neboť severní hranice nacistického Německa  byla jen 30 km od Prahy. Každý stát, každé uskupení  

států,  má  své  „Sudety“,  které  když  ztratí,  je  zbaveno obranyschopnosti. V tomto smyslu je „Sudetami“ Evrop‐ ské unie Rusko. Kdyby Ruska nebylo, nebo by bylo slabé, byla  by  EU  zcela  otevřena  všem  asijským  hrozbám  a  nebezpečenstvím.  Již  dnes  tato  nebezpečí  číhají  v  írán‐ ském  jaderném  programu, afgánském  terorismu,  pákis‐ tánské  nestabilitě,  ale  kdo  ví,  jaká  nebezpečí  se  vynoří, možná  už  v historicky  relativně  blízké budoucnosti, v souvislosti  s nestabilitou  muslimského  světa  a  závrat‐ ným  růstem  hospodářského  i  vojenského  potenciálu některých asijských mocností.      Evropa jen splatila dluh.      Historie  je  poučná,  budoucnost  nevyzpytatelná.  Rusko pomohlo západní Evropě odstranit dva diktátory, Napo‐ leona  a  Hitlera.  EU  splatila  jen  malou  část  dluhu,  když podporovala  USA  v jejich  úsilí  odstranit  bolševickou  diktaturu. Rusko se vždy snažilo přijmout západoevrop‐ ské  hodnoty.  Touha  po  nich  byla  tak  silná,  že  v  krizové situaci  přijalo  i  komunismus,  tento  plod  západoevrop‐ ského myšlení 19. století v domnění, že Rusku pomůže k ekonomickému,  mocenskému  a  společenskému  rozvoji. Nelze však přehlédnout, že v boji s komunismem přines‐ li  Rusové  tolik  obětí,  jako  žádný  jiný  národ  na  světě,  o Češích nemluvě. Stačí jen namátkou připomenout jména jako  Judenič,  Kolčak,  Wrangel,  Děnikin,  ale  i  odpor  ce‐ lých skupin obyvatelstva, jako byli např. kozáci. Navzdo‐ ry  těmto  faktům  někteří  západoevropané,  za  pomoci médii,  dále  podsouvají  komunismus  a  imperialismus  obecně  Rusům,  vyvolávajíce  tak  k Rusům  záměrnou averzi a nedůvěru.      „Sudety“ USA.    Také USA mají své „Sudety“. Je jimi Tichý oceán. Kdyby  USA  ztratily  kontrolu  nad  Tichým  oceánem,  získanou  v krvavých  bitvách  druhé  světové  války,  staly  by  se  ze strany  Asie  lehko  zranitelným  cílem.  Rakety  a  atomové  zbraně Čína již má. Výrobu letadlových lodí zahajuje.      Euroatlantická civilizace a Rusko.    Evropská  unie  a  Spojené  státy  tvoří  základ  euroatlan‐ tické křesťanské civilizace. Často však zapomínáme, že i Rusko je součástí křesťanské civilizace, navíc, kontrolu‐ jící  ze  severu  celý  asijský  kontinent.  Jeho  geopolitický význam si začínáme uvědomovat v souvislosti s vývojem  situace  v Afganistánu.  Bez  logistické  podpory  Ruska  by  kampaň spojenců v Afganistánu pravděpodobně skonči‐ la již dávno nezdarem, a to jde vcelku o malý konflikt.      Rusko představuje budoucnost EU.    Vedle  obranné  hodnoty  euroatlantické  civilizace  má Rusko  se  svými  obrovskými  zdroji  surovin,  energie, potenciálně  i  potravin,  rozhodující  význam  pro  ekono‐ mickou  budoucnost  EU.  Z tohoto  pohledu  je  Rusko  pro hospodářský  rozvoj  EU  cosi  jako  byl  „wild  west“  pro Spojené státy 19. století. Na tom nemohou nic změnit ani výhrady proti tzv. Putinovu režimu. Velkou zemi, kde se demokracie  teprve  rodí,  není  možno  spravovat  bez  au‐ tority. Správně to vystihl americký politolog     

Fareed  Zakaria  ve  své  knize  „Budoucnost  svobody“  když  napsal:  „Bez  autority  se  demokracie  mění  v anarchii.“  To  nakonec  svým  způsobem  pociťujeme  i  my.    Nelze  samozřejmě  předpokládat,  že  mocnost  jako  Rusko  zprivatizuje  svůj  klíčový  ekonomický  potenciál  do  rukou  západních  společností.  S některými  skuteč‐ nostmi  se  země  euroatlantického  společenství  musí  smířit  a  brát  v tuto  chvíli  Rusko  takové  jaké  je.  V  prů‐ běhu  rovnoprávné  spolupráce,  jiná  ani  možná  není,  je  postupně integrovat do euroatlantických struktur. Tak  se bude i Rusko přibližovat standardu zemí euroatlan‐ tické civilizace. Konec konců mnoho mu nechybí, vždyť  jde o historickou součást evropské křesťanské civiliza‐ ce. Ať se nám to líbí či nikoliv, můžeme s tím nesouhla‐ sit, ba dokonce proti tomu protestovat (J.C.), euroatlan‐ tická  civilizace,  obzvláště  s přihlédnutím  k poslednímu  vývoji  v muslimském  světě,  však    nemá bez  Ruska  bu‐ doucnost. To historie několikrát potvrdila.  Václav Makrlík

Vážení  monarchisté  a  vážení  příznivci,  přijměte  srdečné  pozvání  na  přátelské  setkání  v městě   Jana Lucemburského – JEMNICE    Program:  sobota:   1200 neformální setkání Budkov u zámku    1300 Budkov restaurace  1800 mše svatá Rancířov za obnovu monarchie  neděle:      945 mše svatá v Jemnici  1045 prohlídka kraje a města Elišky Přemyslovny    JEMNICE 28. 5. ­ 29. 5. 2011  AŤ ŽIJE KRÁL!!!   

SVĚT MONARCHIÍ - březen 2011

10

Umberto I. a Markéta Savojská:   pizza a holubi 

Ze sujetu: Politická kuchyně 2. 03. 2011.         Sláva  italské  pizzy  se  rozlétla  do  celého  světa.  Pizza,  která  byla  svého  času  jídlem  chudáků  z  Apeninského poloostrova, je dnes nejen základem  fast  foodu  prakticky  ve  všech  zemích  světa,  je  to  ještě  i  vybrané  pohoštění.  V New  Yorku  můžete  ochutnat pizzu za tisíc dolarů kus – s červeným a  černým  kaviárem. V jednom  italském  městě  při‐ pravují nejdražší pizzu na světě, peče se ze zvlášt‐ ního druhu mouky s přidáním červené australské  gusta, humra a to všechno se zalije starým dobrým koňakem. Za takové pohoštění zaplatíte 8 300 eur. Po tak dra‐ l í á l ě ř dá í k ňák l hých pizzách ale není žádná zvláštní poptávka. Zato mají všichni v oblibě prostou a nepříliš drahou pizzu Margari‐ ta. Její objevení je spojeno s dějinami italské monarchie. V roce 1889 přijela do Neapole královna Markéta Savoj‐ ská se svým chotěm, králem Umbertem I. Markéta Savojská se provdala za piemontského prince Umberta v roce  1868.  Po  deseti  letech  se  stal  Umberto  králem  Itálie  a  z Markéty  se  stala  královna,  která  inspirovala  literáty  a  umělce. Její jméno se zachovalo i v dějinách kuchařského umění.    Vypráví se, že místního vyhlášeného kuchaře Raffaele Espozito, který se specializoval právě na pečení pizzy, po‐ zvali do paláce a požádali ho, aby přichystal jídlo speciálně k příjezdu královny. Možná, že se monarchové rozhod‐ li, že ochutnají to, co jí prostý lid – v té době totiž pokládali pizzu za jídlo chudáků. Legenda praví, že pizzaiolo (jak říkají  člověku,  který  peče  pizzu)  Espozito  se  poradil  s manželkou,  která  pečení  pizzy  rozuměla.  A  společně  pak  vymysleli recept prosté pizzy, ovšem s hlubokým smyslem.     Královně podali pizzu připomínající svými barvami italskou národní zeleno‐bílo‐červenou vlajku. Placku zdobila  červená rajčata, bílá mozarella z buvolího mléka a zelená voňavá bazalka.   Celkem  připravil  Raffaele  Espozito  několik  druhů  pizzy  –  jednu  s vepřovým  sádlem,  sýrem  a  bazalkou.  Druhou  s česnekem, olivovým olejem a rajčaty. Královna Markéta Savojská poslala kuchaři dopis se slovy vděčnosti: Ujiš­ ťuji vás, že všechny tři druhy pizzy vámi připravené, byly skutečně výtečné. Královně ale zvlášť zachutnala ta třetí – ta, která měla barvy italské vlajky.    Na počest královny dostal tento druh pizzy název, pod nímž ji známe dodnes – pizza Margarita (Markéta). Král  Umberto I., jehož smrt má na svědomí anarchista, po sobě rovněž nezanechal stopy jen v dějinách italské koloni‐ ální  říše,  která  se  v době  jeho  vláda  rozrostla,  ale  i  v dějinách  světové  kuchyně.   Newyorský  restaurátor Charles  Ranhofer,  který  rád  dával  jídlům,  která  sám  vymyslel,  názvy  podle  mocných  tohoto  světa,  pojmenoval  jedno  ze svých jídel na počest italského monarchy: krabičky s holuby Umberto. Holubi plnění lanýži a žampiony se zapékali  s africkou omáčkou v olejem potřených papírových krabičkách.  

SOUČASNÍ NÁSLEDNÍCI ČESKÉHO TRŮNU Přestože není žádným tajemstvím, že bezprostřední nárok na český trůn drží primogeniturně jakožto potomci Přemyslovců rod Habsbursko-Lotrinský, málo se již v naší společnosti hovoří o dalších následnících mimo JCKV Otty, popř. jeho syna JCKV Karla, kteří jsou i v nemonarchistických kruzích známi. V prvé řadě je třeba podotknout, že český trůn se dědí na základě principu primogenitury, tedy jednoduše řečeno – po úmrtí (či odstoupení) vládnoucího panovníka nastupuje na trůn jemu nejbližší mužský příbuzný. Teprve v případě, že již nejsou mužští příbuzní dané dynastie k dispozici (nebo se nároku na trůn vzdají), přechází tento, dle ustanovení Pragmatické sankce, na nejbližší osobu ženského pohlaví a to ve vztahu k posledně vládnoucímu panovníkovi. V současné době nemusíme mít o „neobsazení“ českého trůnu žádnou obavu, neboť jen rod Habsbursko-Lotrinský čítá aktuálně cca 300 žijících potomků. Tento rod můžeme rozdělit do základních 5 větví podle toho, kolik dětí císařovny a královny Marie Terezie zanechalo své potomky až do současnosti. Jedná se o tyto:

- František II. (I.), císař římský, císař rakouský, arcivévoda rakouský, král český, král uherský - Ferdinand III., velkovévoda toskánský, princ rakouský, arcivévoda rakouský, princ český, princ uherský - Karel, vévoda těšínský, princ rakouský, arcivévoda rakouský, princ český, princ uherský - Josef, princ rakouský, arcivévoda rakouský, princ český, princ uherský - Jan, princ rakouský, arcivévoda rakouský, princ český, princ uherský První větev je primogeniturní. Jedná se o vládnoucí větev rodu, ze které dnes žijí „pouze“ potomci našeho posledního císaře a krále blahoslaveného Karla I. (jako českého krále Karla III.) a také potomci jeho bratra Maxmiliána. V případě, že by se tito potomci svého nároku vzdali či (čistě teoretiky) vymřeli, nastoupili by po nich v následnictví českého trůnu velkovévodové toskánští, poté vévodové těšínští a až v případě, že by se ani jim mužských potomků nedostávalo, přišlo by na řadu následnictví potomků prince Josefa a poté i prince Jana.  

Následující tabulka představuje cca prvních 50 bezprostředních následníků českého trůnu (potomci bl. Karla I. a jeho bratra Maxmiliána). Tabulka je řazena přehledně podle zobrazení typického pro Gothajský almanach, ze kterého také čerpá. Jména jednotlivých následníků jsou odsazena do tří úrovní, které představují jednotlivé generace dětí, vnuků a pravnuků (čili pod sebou na téže úrovni jsou vždy sourozenci). Tabulka začíná přirozeně JCKV Ottou, i když mu nepřiznává žádné pořadí na trůn. To je dáno tím, že JCKV Otto před 4 lety svěřil pravomoci hlavy rodu svému synovi JCKV Karlovi. V praxi je tento krok roven odchodu „do panovnického důchodu“. Petr Nohel  

400. výročí Rudolfova zřeknutí se trůnu   ve světle dobových náboženských sporů 

    Císař a král Rudolf II. je všeobecně znám svoji láskou  k umění,  přírodovědě  i  alchymii.  Za  jeho  vlády  však  také došlo alespoň papírově k uklidnění náboženských  sporů,  a  to  vyhlášením  Rudolfova  Majestátu  v roce 1609.    Náboženská situace v 16. století byla složitá a řešila se  na  nevyšších  vládnoucích  úrovních.  Kompromisním  řešením,  které  přineslo  alespoň  chvíli  konfesního  po‐ koje v Evropě, bylo usnesení augšpurského míru „Cuius  regio, eius religio“ (koho země, toho víra) z roku 1555.  Tato  ustanovení  zajišťovalo  teoreticky  náboženskou  pluralitu v Evropě a to podle konfese, k níž se hlásil ten  který  panovnický  rod.  V případě  českých  králů  se  jed‐ nalo o katolictví. Rudolf II. byl korunován českým krá‐ lem 22. září 1575 a nábožensky se jevil jako velmi tole‐ rantní.  Během  své  vlády  nijak  nezasahoval  do  konfes‐ ních  sporů,  pouze  zakázal  sloužit  nekatolické  boho‐ služby ve Vídni, kde až do roku 1583 sídlil. Po přestě‐ hování  do  Prahy  sílil  u  jeho  dvora  nejen  vliv  českých  stavů,  ale  také  stoupající  napětí  mezi  příslušníky  růz‐ ných náboženských konfesí. Přestože Rudolf díky usta‐ novení  augšpurského  míru  nemusel  náboženské  pro‐ blémy  oficiálně  řešit,  rozhodl  se  vydat  dokument,  kte‐ rým  by  dal  větší  volnost  různým  konfesím.  Podnětem  pro tento krok však nebyla náboženská tolerance sama  o sobě, ale především snaha získat si podporu nekato‐ lických stavů.    Na  konci  Rudolfovy  vlády  poznamenané  panovníko‐ vou  nedůvěrou  vůči  intrikánskému  okolí,  stejně  jako  jeho  částečný  nezájem  o  dění  v rakouských  zemích,  došlo  k tajným  dohodám  o  rozdělní  říše.  Příslušníci  jeho  vlastní  rodiny  zvolili  tajně  v roce  1606  hlavou  rodu  císařova  bratra  Matyáše,  kterému  zakrátko  při‐ padly  k vládě  nejen  celé  Uhry,  ale  také  Morava  a  Ra‐ kouské země. Formální rozdělení této vlády bylo ofici‐ álně  stvrzeno  uzavření  Libeňského  míru  mezi  oběma  znesvářenými  bratry  s tím,  že  Rudolf  nadále  ovládal  Čechy, Slezsko a obě Lužice.    Opětovné  neuzákonění  tzv.  české  konfese  navíc  v Čechách  nadále  vyvolávalo  spory  (i  Čechy  původně  uvažovali  o  protirudolfovském  postoji,  ale  ve  světle  praxe  Matyášovy  vlády  nakonec  setrvali  pod  jeho  vlá‐ dou),  a  proto  císař  Rudolf  vydal  9.  července  1609  tzv.  Rudolfův Majestát, kterým formálně uzákonil svobodu  alespoň  vybraných  náboženských  konfesí.  Tento  do‐ kument  potvrzoval  i  onu  tzv.  českou  konfesi,  kterou  jeho otec Maxmilián II. sice přislíbil, ale pouze ústně. I  když  Rudolfovi  zajistilo  vydání  této  listiny  chvilkový  klid,  litoval  později  svého  kroku  a  snažil  se  sám  Ma‐ jestát  zneplatnit.  Výsledkem  však  byla  jen  jeho  defini‐ tivní  politická  porážka a  nakonec  i  vynucená  abdikace  v roce  1611  ve  prospěch  bratra  Matyáše.  Rudolf  pak  směl  dožít  na  Pražském  Hradě,  kde  také  v lednu  roku  1612 skonal. Jeho Majestát ho přežil jen  o 8 let, kdy o  jeho  zrušení  rozhodl  císař  Ferdinand  II.  a to  tak,  že  listinu  v roce  1620  rozseknul  mečem.  Tím  bylo  její  zneplatnění právě dokonáno. Navíc díky tomu, že listi‐ na  nebyla  zcela  zničena,  uchoval  se  nám  její  originál  dodnes.                                                                    Petr Nohel   

Foto: Autor článku s originálem Rudolfova Majestátu při  příležitosti jeho 400 výročí   

Skandály císařského dvora. Kdo vynášel  na Franze Josefa? 

30. března 2011      Už  za  časů  císaře  Františka  Josefa  existovala  čilá  poptávka po novinkách z císařských a královských  dvorů  a  po  zprávách  o  soukromém  životě  nejvýše  postavených osobností.   Přísná cenzura pochopitelně neumožňovala svobodné  politické zpravodajství a předmětem veřejných diskusí  nesměly  být  ani  osobnosti  z  císařského  domu.  Čtenáři  již  tehdy  enormně  rozvinutého  rakouského  tisku  ‐ vycvičení navíc číst mezi řádky ‐ se zajímali o nového,  mladého, dobře vyhlížejícího a dosud svobodného císa‐ ře.   Sto zlatek za informace. První skandál a první císařo‐ vo  hromování  zažil  dvůr  a  jeho  zaměstnanci,  když  se  během prvního roku vlády Františka Josefa náhle zača‐ ly  v  novinách  množit  zprávy  o  událostech  u  dvora.  In‐ formátoři  ‐  to  bylo  císaři  jasné  po  prvním  přečtení  ‐ museli pocházet jen z Hofburgu, či spíše přímo z úřadu  nejvyššího  hofmistra.  Návštěvy  vysokých  osobností,  o  nichž veřejnost neměla vědět, data i nejbezvýznamněj‐ ších  soukromých  tanečních  zábav,  jež  arcivévodkyně  Žofie pořádala pro svého syna, aby se jako každý osm‐ náctiletý mladý muž mohl v době masopustu pobavit, a  na které se zvaly vybrané hezké komtesy, jež si posléze  mohly své jméno přečíst v tisku (a tím hned vyvolávat  žárlivost  v  nepozvaných  v  rodinách),  zprávy  o komor‐ ních  koncertech  a  soukromých  večeřích  ‐  o  tom  všem  se  teď  dalo  číst  v  novinách.  Zvláště  císaře  rozčilovalo,  když si k tomu lidé ode dvora ještě leccos přimysleli.    

  Nejvyšší hofmistr Liechtenstein považoval za důležité zjistit, jak funguje informační tok ode dvora do novin.  Protože se musela velká většina informací předávat ústně, nemohl proti tomu dvůr nic dělat. Ale příkaz hradní  stráži, aby hlásila všechno nápadné, měl úspěch. Pozorný člen hradní stráže přistihl in flagranti jednoho sluhu,  když viděl, že cosi tajně podstrkuje jakémusi chodci.     Ukázalo se, že chodcem byl novinář z listu Wiener Zeitung. Z následujícího disciplinárního řízení proti sluhovi  se  úřad  nejvyššího  hofmistra  dozvěděl,  jak  předávání  informací  probíhalo  v  minulosti.  Sluha  sepsal  všechny  informace, které u dvora získal, na malé papírky a ty pak zanechával na předem domluvených místech. O něco  později si je tam novinář vyzvedl. Během výslechu sluha doznal, že za svou indiskreci dostával ročně až 100  zlatých,  což  představovalo  více  než  třetinu  jeho  ročního  platu.  Byl  to  tedy  docela  slušný  vedlejší  příjem.    Podobné kauzy ‐ pravidelný únik nejrůznějších interních informací do tisku ‐ sužovaly dvůr až do konce mo‐ narchie.     Lidové noviny, Martina Winkelhofferová    Zdroj:  http://www.lidovky.cz/skandaly‐cisarskeho‐dvora‐kdo‐vynasel‐na‐franze‐josefa‐p1x‐/ln‐ media.asp?c=A110329_181003_ln‐media_ter   Poznámka redakce: Představme si, co by dokázaly dnešní bulvární hyeny (Blesk aj.) v případě, že by byl v blízké  době  český  trůn  navrácen  právoplatnému  majiteli.  Monarchie  není  je  systém  vlády,  zřízení,  mechanismus  moci.  Jde především a v první řadě o vztah úcty a respektu. Panovník nemůže být v demokratické společnosti chráněn  cenzurou, ani vojskem či tajnými službami. Musí být chráněn samotným obyvatelstvem země a toto je skutečná a  pravá  příčina  našeho  současného  stavu  a  situace.  Toto  je  hlavní  překážka  obnovy  monarchie  v Zemích  koruny  české.   

Koruna Česká se připojuje ke kondolencím a mod­ litbám  v souvislosti  se  smrtí  malé  Aničky.  Chápe­ me  a  plně  si  uvědomujeme,  že  pokud  takovouto  tragickou událost nepřijmeme zároveň jako výzvu  ke snahám o změny v naší společnosti, stáváme se  podílníky na její zbytečnosti a marnosti. 

LITERATURA – březen 2011

14

ZUZANA KOUBKOVÁ.      Narodila se 10. května 1973 v Praze, kde také dosud žije. Vystudovala Čes‐ kou zemědělskou univerzitu a profesí je rostlinolékařka.    Mezi její zájmy patří historický šerm, a několik let byla členkou historicko‐ šermířského  spolku  Záviš.  Byl  to  právě  tento  koníček,  který  ji  přivedl  ke  studiu odborných historických pramenů, a posléze i k literárnímu ztvárnění  historických událostí a osudu některých osobností českých dějin.    V roce 2003 vydala svoji prvotinu Rytíř zelené růže rekonstruující osudy  Záviše  z Falkenštejna.  Byla  kritikou  označena  za  pokračovatelku  Ludmily  Vaňkové, která je autorkou mnoha historických románů z českého středově‐ ku,  toto  přirovnání  však  sama  Zuzana  Koubková  odmítá.  Nepovažuje  se  za  spisovatelku,  respektive  považuje  se  za  spisovatelku  pro  zábavu,  psaní  je  pro ni jen koníčkem a stále se věnuje své původní profesi, ve státní rostlino‐ lékařské správě.  V roce 2005 vydala román Václav a 2007 román Boleslav.    Mimo jiné je také matkou svému synovi Boleslavovi. Boleslav se narodil 21.  prosince 2004 v Praze, kde se svojí matkou žije. 15. září následujícího roku  byl pokřtěn v římsko‐katolické farnosti Klecany.      Pro monarchistu jsou cenné zejména její rekonstruované životopisy přemyslovských bratrů Václava a Boleslava.  Koubková píše nejen čtivý a dobře vyprávěný příběh, ale zcela evidentně se důkladně obeznámila s historickými  prameny  a  moderními  studiemi  tohoto  období  českých  dějin.  I  tam,  kde  si  pouze  domýšlí  možné  děje  a  rekon‐ struuje  je,  nedostává  se  do  žádného  rozporu  například  se  skvělými  historickými  analýzami  Dušana  Třeštíka. Koubkové se podařilo namalovat věrohodný obraz vzniku české státnosti v období přechodu od kmenového uspo‐ řádání  ke  státu  (i  když  ještě  ne  k  monarchii).  Dobře  odhadla  roli  Drahomíry  a  Ludmily,  jejich  povahové  rysy  a pravděpodobnou  skutečnou  povahu  knížete  Václava.  Její  příběhy  realisticky  zobrazují  např.  závislost  knížecího  klanu  na  podpoře  ostatních  vladyckých  českých  klanů  a  na  podpoře  předních  pohlavárů  knížecí  družiny,  která byla často a právě proto sestavována z najatých cizozemských profesionál, nezřídka Varjagů.     Knihy lze vřele doporučit k zařazení do seznamů povinné četby pro dítka základní školy. Dítka středních škol by mohla být úkolována například sestavováním srovnávacích analýz na téma: Koubková – Jirásek – Kosmas. Nic by  realistickému vnímání našich dějin nenapomohlo více.                                                                                       Jan Drnek 

Vydavatel: Euromedia Group k. s. – Knižní klub.

AKCE – Monarchisté v uniformách - březen 2011

15

Kalendář akcí 2011   LEDEN  8. 1.     Regimentstag 35. IR; 1. část (salva u pomníku v místě bývalých kasáren, možnost posezení U Prcka)  15. 1.  Plukovní zabíjačka Mladá Boleslav (10. Landwehr regiment)  ÚNOR  5. 2.    Dělostřelecký ples Josefov  18. 2.  Střelecký country bál – Saloon kolárova ul. (KVH Plzeň)  25. 2.  XVII. Regimentstag 35. IR; 2. část­salonek restaurace U Bernarda (jen pro zvané­malá kapacita místnosti)  BŘEZEN  19. 3.   Porada vrchního velení – Držkov.  DUBEN   2. 4.    Otevírání pevnosti Josefov.   16. 4.   Jarní manévry 35. IR Starý Plzenec (jen na pozvání­omezená kapacita); datum se může změnit).  30. 4.   Brandýs n/Labem – Audience u císaře Karla.  30. 4.   Gorlice 1915(rekonstrukce bitvy) – Feldkanonnen Lanwehrdivize No. 46 ([email protected]).  KVĚTEN  1. 5.      Benešov – 1. sv. válka.  6. ­ 8. 5.  Plzeň – Slavnosti svobody 1945.  14. 5.    Prachov 1866 (rekonstrukce bitvy).  21. 5.    Ratibořice 1866 (rekonstrukce bitvy).  28. 5.    Manévry 1866 – Hrádek u Nechanic.  ČERVEN  4. nebo11. 6.  Magenta 1866 (rekonstrukce bitvy).  18. 6.    Kolín (sedmiletka ­ rekonstrukce bitvy).  25. 6.    Trutnov 1866 (rekonstrukce bitvy).  25. 6.    Jičín a Železnice 1866 (možná s noční bitvou)  25. 6.    Stružné 1866 – Polsko(rekonstrukce bitvy).  ?            Itálie 1. sv. v. (Radek Zíka)  ČERVENEC   1. 7.     Parní vlak Náchod­Hradec Králové 1866, (rekonstrukce se šarvátkami).  2. 7.      Chlum 1866 (rekonstrukce bitvy).  16. 7.    Josefov (francouzská revoluce ­ rekonstrukce bitvy).  23. 7.    Kuks (sedmiletka ­ rekonstrukce bitvy).  SRPEN   6. 8.     Mladějov­Blosdorf  (1. sv. ­ rekonstrukce bitvy).   13. 8.   Prachov 1866 – Kudy prošel císařpán.   13. 8.   Den Brna (pravděpodobně třicetiletá válka)   27. 8.   Tankový den Lešany (jen na pozvání, akce zatím nepotvrzena)  ZÁŘÍ   10. 9.   Koźle (Polsko, napoleonika ­ rekonstrukce bitvy).   24. 9.   Broumov 1866 (Komitét)   ?           Itálie, 1. sv.válka (Radek Zíka)  ŘÍJEN  1. 10.    Třemošná u Plzně (1. sv. ­ rekonstrukce bitvy).  8. 10.    Terezín (sedmiletka)  22. 10.  Podzimní manévry 35. IR Starý Plzenec (jen na pozvání­omezená kapacita).  LISTOPAD  5. 11.     Dušičky Brno.  12. 11.  Den veteránů Předměřice.  19. (26.) 11. Porada vrchního velení Držkov (datum bude domluveno na jarní poradě).  PROSINEC   3. 12. Slavkov (napoleonka – rekonstrukce bitvy).    Dodatečně budou do kalendáře zařazeny akce: Vzpomínkový den padlých Černošín (35. IR) a Mše svatá ku cti Bl.  Karla I. 

Zlatý Švejk, aneb   legionáři zbrojí na stoleté výročí 

    Český  národ  samozřejmě  není  národem  Švejků  a v jeho  dějinách  bychom  našli  bezpočet  hrdinů.  Potíž  s českými hrdiny tkví v tom, že většina z nich nevyhovu‐ je té či oné, právě upřednostněné ideologii, takže se o nich  nesluší  či  dokonce  nesmí  mluvit.  Po  každé  válce 20. století byla značná část českých hrdinů pozavírána, popravena, nebo alespoň odsouzena k zapomenutí. Po 1.  světové  válce  bylo  statisícům  českých  vojáků,  kteří hrdinsky  bojovali  v uniformách  monarchie,  zákonem zakázáno vytvářet a zakládat veteránské spolky, vydá‐ vat  tiskoviny,  nosit  vyznamenání  apod.  Oslavována byla  hrstka  legionářů,  hrdinů  s puncem  vlastizrádců. Během nacistické okupace a během komunistické vlá‐ dy byla deklasována a potrestána i tato skupina, včetně mnoha členů odboje a zahraničních vojsk. Po převratu v roce  1989  byly  rehabilitovány  pouze  ty  skupiny, které  bojovali  za  republiku.  Punc  vlastizrádců  byl  při‐ dělen  například  příslušníkům  sudetoněmeckých  for‐ mací Fraikorps, které se ale v podstatě dopustili téhož činu, jakého se v roce 1914 – 18 dopustili českosloven‐ ští legionáři, totiž přeběhnutí na stranu nepřítele a boj ze  zahraničí  proti  státu,  jehož  byli  občany.  V Čechách  se  zkrátka  nikdy  neměřilo  stejným  metrem,  nýbrž jakýmsi  pochybným  ideologickým  látrem.  Důsledkem takového  měření  je  dnes  akutní  inflace  a  nedostatek hrdinů,  takže  si  národ  musí  vymýšlet  fiktivní  hrdiny typu  Járy  Cimrmana.  Je  až  překvapivé,  kolik  Čechů  se  od  30.  let  ochotně  identifikovalo  s postavou  Haškova dobrého  vojáka  Švejka.  Je  lépe  cítit  se  jako  notorický ochcávač v národě notorických ochcávačů, než oslavo‐ vat hrdiny s vědomím, že sám jsem zůstal doma a má‐ val  na  Václaváku  svastikou,  nebo  srpem  a  kladivem, podle okolností.    V současné  době  se  ukazuje,  že  švejkovitost  Čechy jaksi  vyřazuje  z evropské  kulturní  tradice.  Proti  Švej‐ kovi  je  tedy  třeba  rázně  zasáhnout  a  ukázat  národu  i světu,  že  co  do  počtu  a  kvalit  hrdinů  se  nemáme  zač stydět.  Má  to  jen  jednu  malou  vadu  na  kráse.  Bude  to opět  podniknuto  přes  ideologické  prizma  republikán‐ ského  a  českého  nacionalismu.  Rozhodně  se  nemůže‐ me těšit, že by bylo uctěno a vzpomenuto významného vojevůdce maršála Radeckého z Radče, nebo například slavného  brněnského  ponorkového  velitele  ……….., kterého  zastřelili  v roce  1945  opilí  rudoarmějci,  když se  snažil  bránit  neznámou  ženu  před  znásilněním. Nebo tisíců dalších hrdinských obránců Slovinska před italskou  rozpínavostí  v sočských  ofenzívách  apod. Zcela  jistě  bude  zdůrazněna  „bitva  století“  u  Zborova, kde  hrdinští  Češi  na  hlavu  porazili  nehrdinské  Čechy, příslušníky  35.  plzeňského  a  75.  jindřichohradeckého regimentu, kteří nechtěli střílet do česky pokřikujícího útočníka.  Doufejme,  že  se  tato  potyčka  tentokrát  ale‐ spoň  nebude vydávat  za klíčovou  porážku  německých vojsk  na  Rusi.  Legionáři  jsou  propagandisticky  skvě‐ lým  materiálem,  neboť  bojovali  proti  Němcům,  proti monarchii  i  proti  bolševikům.  Každopádně  můžeme očekávat důkladnou a státem, podporovanou masáž.    Začne v létě 2014, kdy od vzniku vojska, které v Rus‐ ku, Ukrajině či na italské frontě bojovalo za samostat‐ nou zemi, uplyne přesně sto let.                           redakce 

Projekt "Legie 100"      http://www.army.cz/informacni‐ servis/zpravodajstvi/projekt‐legie‐100‐‐51736/ 

 Československé  dobrovolnické  jednotky  v  Rusku  a  ve  Francii vznikly v srpnu roku 1914 a od počátku působi‐ ly ve prospěch ruské a francouzské armády v rámci sil  Dohody. V létě roku 2014 to tedy bude 100. let od zalo‐ žení  československých  dobrovolnických  jednotek  ‐ československých legií.                                     V souvislosti s předpokládanými oslavami 100. výročí  založení  Československa  a  zásadní  rolí,  kterou  sehrály  československé legie při jeho vzniku, se budeme snažit  v rámci projektu „Legie 100“ připomenout a dále rozví‐ jet tradice v duchu odkazu čs. Legionářů, zlepšit pově‐ domí české veřejnosti o hrdinech, kteří vybojovali naši  samostatnost  a  připomenout  význam  takových  slov  jako je například vlastenectví, hrdost a odvaha.   Československé  dobrovolnické  jednotky  působily  na  frontách  první  světové  války  již  před  vznikem  Česko‐ slovenska  a  poté  se  staly  základem  československé  armády,  je  to  tedy  především  AČR,  která  je  výraznou  nositelkou  jejich tradic. Současné  zahraniční  mise  AČR  nejsou  svým  pojetím  vzdáleny  ideálům,  za  které  bojo‐ valy čs. legie před téměř stoletím. Tehdy i teď naši vo‐ jáci bojují v rámci koaličních sil v zahraničí za svobodu  a  demokracii.  V  této  souvislosti  se  jedná  o  vhodnou  příležitost  k  posílení  nejen  hrdosti  vojáků  na  přísluš‐ nost  k  AČR  a  na  její  tradice,  ale  v  širším  měřítku  i  k  pozvednutí vlasteneckého ducha v celé společnosti.    Na  rozpracování  projektu  spolupracují  všechny  zain‐ teresované  složky  resortu  Ministerstva  obrany  (Gene‐ rální štáb AČR, Vojenský historický ústav, Sekce perso‐ nální  MO,  Vojenské  zpravodajství,  Odbor  komunikač‐ ních strategií, Československá obec legionářská a další).  Ke  spolupráci  budou  postupně  pozvány  další  orgány  státní  správy,  zejména  Ministerstvo  zahraničních  věcí  ČR.    Projekt  "Legie  100"  má  dlouhodobý  charakter  a  zahrnuje několik oblastí:  • Péče o válečné hroby a pietní místa (dále jen VH) v  ČR a v zahraničí, rekonstrukce, úprava a údržba stávají‐ cích  VH,  obnova  zničených  VH  a  budování  nových  VH  na  místech  pohřbení  legionářů  v  případech,  že  bojová  situace  nedovolila  tyto  VH  postavit  v  době  válečných  událostí.   

• Pietní akty u VH legionářů u příležitosti stého výročí jejich úmrtí v boji za demokracii a svobodu Českoslo‐ venska.  • Příprava příslušníků AČR z hlediska historických souvislostí činnosti legií a jejich významu v boji za samo‐ statné Československo. Důraz položit především na vojenské tradice vztahující se k současným útvarům.  • Organizace a pořádání výstav v ČR a v zahraničí vztahujících se ke zlomovým událostem vzniku a činnosti čs.  Legií.  • Mediální podpora projektu ve sdělovacích prostředcích.    K naplnění projektu "Legie 100" byla zřízena komise pod vedením náměstka ministra obrany pro personalisti‐ ku Michaela Hrbaty. Do projektu je zapojena rovněž Slovenská republika, a to formou Memoranda o vzájemné  spolupráci při realizaci projektu "Legie 100", které v červnu 2009 podepsal NMO ČR se svými protějšky z MO SR  a MV SR.    Hlavní součásti šestiletého projektu (který by měl po sto letech odrážet akce legií z let 1914­1920) budou:  • lepší péče o válečné hroby  • výstavy, osvětové akce, besedy  • Legiovlak  • počítačová hra s tematikou legií *  • dokumenty, celovečerní film *  • naučná stezka kolem Bajkalu  prezentace pro školy v Národním památníku na Vítkově v Praze  • • vzdělávání vojáků  *) Tyto části jsou teprve zvažované.    Zdroj:  http://zpravy.idnes.cz/legionari‐zbroji‐na‐stolete‐vyroci‐chteji‐z‐ceskych‐hlav‐vytlacit‐svejka‐1qy‐ /domaci.asp?c=A110301_135347_domaci_jw 

 25. 2. (pátek) se v salonku "U Bernarda" v královském měs­ tě  Plzni,  od  18.  hod.  konal tradiční  Regimentstag  (plu‐ kovní den) l. comp. 35. IR.      

KONTAKTY – březen 2011 Specifické symboly pro platby v KČ Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme! Platby ve prospěch KČ: účel specifikace specifický symbol chod strany členský příspěvek 1112011* chod strany dary a příspěvky příznivců 2222011* ML vydávání ML 333 ML inzerce v ML 322 ML příjmy z prodeje ML 300 ML předplatné ML 311 reklamní předměty odznaky KČ 444 Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo. *Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.

VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru): http://www.primaplana.net/ Stránky císařovny Sisi a její rodiny: http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.: http://www.franz-josef.cz/ Stránky František Ferdinand d´Este: http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./ Stránky Habsburkové a jejich země: http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/ Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie): http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1

18

DŮLEŽITÉ KONTAKTY Adresa: Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska), Senovážné nám. 24, 110 00, Praha 1. E-mail: [email protected] Internet: www.korunaceska.cz IČO: 44266740 Č. účtu: 1928428359/0800 (CZK) Account: 1721719263/0800 (EUR) IBAN: CZ2808000000001721719263 Předseda: Václav Srb Tel: 603412671 E-mail: [email protected]

STRÁNKY MÍSTNÍCH SPOLEČNOSTÍ KČ: http://kcbrno.webnode.cz/o-nas/ http://www.kc-plzen.cz/ http://www.mshorice.ic.cz/ http://www.kcolomouc.cz/ http://kcvalmez.wz.cz/index.htm

Monarchistický zpravodaj KČ - Periocidita: Měsíčník www.korunaceska.cz, [email protected], www.kc-plzen.cz, [email protected], http://www.kc-plzen.cz/MZ.htm. Copyright © OBr. 2008 Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese: Redakční rada: www.zrusmeprezidenty.cz Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected] Mgr. Vlastimil Ježík (korektura) [email protected] Otto Brachtel a Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected] Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje představenstvo Koruny České.

MONARCHISTICKÝ A HISTORICKÝ KALENDÁŘ 2011   Objednávejte nebo odebírejte v kavárně a vinárně U posledního soudu, Jagellonská 8, Praha 3 www.uposlednihosoudu.cz denně od 17 do 22 hod. Cena je 150,- Kč, nebo u členů předsednictva. Český zemský hejtman Jan Drnek přijímá objednávky na e-mailové adrese [email protected] a zasílá kalendáře i s fakturou na poštovní adresu. Těm, kdo chtějí kalendář prodávat ve vzdálenějších částech ZKČ bude poskytnuto více kusů do komise. Kalendář je vynikajícím propagačním materiálem.      

   

DISKUSE – březen 2011 Názory na těchto stránkách nemusí být v souladu s oficiální linií představenstva KČ     Prohlášení Konzervativní platformy KČ 

19

Andrš, Blažek, Brachtel, Fojtík, Hibsch, Holub, Jenček, Krupka, Moravčík, Mrzílek, Neužil, Pech, Šourek     Vážení monarchisté!     Řada z vás možná nyní jako první námitku vznese protest proti použití slova „konzervativní“. Zřejmě všichni  členové Koruny České, a vůbec všichni monarchisté, se považují za lidi s konzervativním založením. Je to zcela  logické. Může být v dnešní době, v době tak bezbřehé „rovnoprávnosti“, že již téměř nejsou lidé s přímou od‐ povědností  a  nezpochybňovanou  autoritou,  někdo  konzervativnější  než  je  monarchista?  Jako  by  tyto  dva  pojmy byly neodlučitelně spojeny.     Z každodenního života Koruny České to však bohužel není dostatečně patrné. Z rozhovorů členů mezi sebou,  z jednotlivých vystoupení na sněmech a jiných monarchistických akcích, ale i z aktivit veřejných, především  publikačních,  je  naopak  zřejmé,  že  škála  názorů  na  jednotlivé  otázky  vykazuje  skutečně  široký  rozptyl  od  velmi  liberálních  konceptů,  kdy  je  panovník  chápán  spíše  jako  ombudsman  nebo  jakýsi  nevolený  prezident  (avšak  odvolatelný  lidovým  hlasováním!),  přes  názory  nacionalistické,  socializující,  popř.  i  „nostalgicky  ra‐ kousko‐uherské“  až  po skutečně  konzervativní,  aniž  by  přitom tyto konzervativní  názory  byly v  dostatečné  míře naší stranou prezentovány, prosazovány a zveřejňovány.     Dovedeme se dlouho a únavně dohadovat o nejrůznějších otázkách, aniž bychom dokázali dojít k jednoznač‐ nému závěru. Názorová neujasněnost a rozplizlost straně škodí. V úsilí o změnu při profilování strany (ať již  by se vydala jakýmkoli směrem) není vyvíjena zřetelná aktivita. Na tuto nedobrou situaci je přitom předsed‐ nictvo  z  členské  základny  neustále  různými  způsoby  upozorňováno,  viz  vystoupení  pánů  Makrlíka  z  jedné  strany názorového spektra a Pecha ze strany opačné na posledním generálním sněmu. Zdá se však, že ve ve‐ dení strany panuje v této věci buď bezradnost, nebo neochota. Pasivita v jasné politické profilaci vede k tomu,  že Koruna Česká je pro voliče – kromě příklonu k monarchismu – nečitelná; což navíc platí jen o těch několika  málo voličích, kteří vědí, že strana existuje. Koruna Česká se v minimální míře vyjadřuje k aktuálním politic‐ kým otázkám, které v posledních letech hýbou zemí a ačkoliv jako jediná překračuje horizont republikánství a  má věrohodný potenciál nabízet skutečná variantní řešení, nijak toho nevyužívá. Veřejnost musí prostě mít  možnost pochopit, že monarchisté mají konkrétní názor a jsou to lidé nezpochybnitelných principů a zásad,  žádní nostalgičtí snílkové a milovníci starých časů.     Monarchismus se nevyčerpává úsilím o restaurování panovníka.  Monarchismus je celý komplex otázek, na  něž musíme voličům poskytovat odpovědi, pokud chceme dosáhnout cíle. Poskytovat je aktivně, z nejrůzněj‐ ších úhlů, srozumitelně. To vše se dá shrnout do jediné charakteristiky: my, předkladatelé tohoto prohlášení,  jsme reakcionáři. My reagujeme.     Chceme prezentovat monarchismus konzervativní, monarchismus oproštěný od liberálních a socializujících  přívěsků. Nebojíme se kontroverzních politických bojů. Víme, že pravda musí být vyslovena. My ji vyslovovat  budeme  a  nebudeme  uhýbat.  Jsme  připraveni  na  obvyklé  nálepky  a  budeme  jim  čelit.  Budeme  se  věnovat  otázkám, které jsou s monarchismem právě v dnešní nejen liberální, ale opět nebezpečně socializující Evropě  spojeny.  Chceme  formulovat  cestu,  o  které  soudíme,  že  by  se  po  ní  Koruna  Česká  měla  vydat.  Chceme,  aby  veřejnost dostala nejen informaci, co monarchismus je a jaké jsou jeho přednosti, ale aby byla v maximální  míře bombardována i v detailních politických otázkách a měla možnost poznat, že monarchie znamená sku‐ tečnou alternativu.     Stejně nespokojeni jsme i s vnitřním životem strany. Efektivní práce s členskou základnou v zásadě neexistu‐ je, mnohá členství jsou zřejmě fiktivní, neboť na oslovení a snahy o zapojení tito lidé nereagují, popř. reagují  záporně.  I  po  vyloučení  dlouholetých  neplatičů  členských  příspěvků  zůstávají  ve  straně  lidé  zcela  pasívní.  Politická strana, a v dnešní společnosti zejména strana monarchistická, potřebuje především aktivitu. Omezo‐ vat se na příjem členských příspěvků je naprosto nedostatečné. Na špatné vedení strany ukazuje i to, že ne‐ dávno se z vlastního rozhodnutí rozpustila MS KČ Brno. To je velmi vážný signál postupného rozkladu.   Jsme připraveni utkat se v diskusních soubojích s nositeli myšlenek o monarchii liberálnější, než jaká odpoví‐ dá naší konzervativní představě. Věříme, že tím přispějeme ke kritické konstruktivní polemice a v konečném  důsledku prospějeme Koruně České jako celku.     Konzervativní platformu chápeme v této chvíli jako spíše neformální skupinu, která nemá jiný účel než spojit  lidi obdobného přesvědčení a působit na dosažení pozitivních změn v životě strany. Přesto si jako zakladatelé  vyhrazujeme  právo  odmítnout  účast  osobám,  jejichž  postoje  podle  dosavadních  nebo  budoucích  zkušeností  nekorelují  s  konzervatismem,  jak  ho  chápeme  my.  Chceme  být  skupinou  vnitřně  názorově  kompaktní a  ne‐ chceme ztrácet čas polemikou mezi sebou. 

Některé naše základní cíle, jejichž splnění považujeme za nezbytné     Budeme stranu orientovat tak, aby se jasně, zřetelně a často vyjadřovala k aktuálním otázkám a aby se orien‐ tovala zřetelně konzervativně.     Odmítáme  EU  v  její  současné  podobě.  Skutečnou  unií  rozumíme  společenství  samostatných  a  suverénních  států, vzájemně spolupracujících ke společnému prospěchu.     Budeme navazovat kontakty s jinými pravicovými politickými subjekty a hledat programové shody. V přípa‐ dě  veřejných  akcí,  které  odpovídají  i  našim  idejím,  jsme  ochotni  tyto  akce  podporovat  a  spolupracovat  na  jejich organizaci.     Stojíme zásadně proti současným ideologickým koncepcím tzv. multikulturní politiky a politické korektnosti.  Nejsme  ani  přátelé  feminismu.  Nejsme  přesvědčeni,  že  je  nutné  tolerovat  každou  menšinu,  která  majoritní  společnosti škodí nebo na ní parazituje. Nevadí nám jiný způsob života, nevadí nám barva pleti, víra, národ‐ nost.  Nejsme  však  přáteli  pseudosociálního  státu,  podporujícího  svou  politikou  patologické  jevy.  Budeme  zásadně vystupovat tak, abychom vyjádřili reálnou pravdu, nikoliv abychom „korektně“ rozšiřovali lež o soli‐ daritě, ačkoliv není postavena na dobrovolnosti a ve skutečnosti se jedná o státem organizovanou loupež.     Budeme trvale a zásadně připomínat křesťanské kořeny, bez nichž by Evropa nebyla Evropou.     Budeme  rozhodně  a  vytrvale  vystupovat  proti  institutům,  které  rozbíjejí  současnou  přirozenou  rodinu.  V  sociální  politice  týkající  se  dětí  preferujeme  opatření,  která  se  v  maximální  míře  přibližují  rodinné  péči.  V  sociální  politice  zaměřené  na  dospělé  jedince  vyžadujeme  takové  změny,  aby  pomáhala  skutečně  jen  těm,  kteří pomoc potřebují a jen po určenou dobu.     Budeme usilovat o změnu volebního zákona tak, aby ti, kdož jsou placeni státem, si jasně uvědomovali, že  slouží státu, nikoliv stát jim. Týká se to všech zaměstnanců státu, poslanců, senátorů a dalších ústavních čini‐ telů, prezidenta nevyjímaje.     Volební právo ztratí pachatelé trestných činů, a to až do doby, než jejich trest bude soudem zahlazen (vyma‐ zán z rejstříku trestů)     Ve vnitřním životě Koruny České budeme kromě jiného usilovat o toto:     Chceme, aby se z Koruny České stala skutečná politická strana a nikoliv jen spolek nostalgických, o vlastní  nadřazenosti přesvědčených historiků, kterým stačí si v davu zazpívat císařskou hymnu nebo uspokojit své  ego údajným spojením s aristokracií.     Chceme dosáhnout zrušení virtuálních MS.     Chceme dosáhnout zvýšení požadavků na nově přijaté členy a přijetí takových opatření, aby byli okamžitě  zapojováni do politické práce. Považujeme za žádoucí stanovit minimálně šestiměsíční zkušební dobu. Důvo‐ dem k ukončení členství v této lhůtě může být kromě jiného i pasivita.     Jsme  přesvědčeni,  že  jedním  ze  stálých  úsilí  by  mělo  být  vytváření  podmínek  pro  ekonomické  a  technické  zajištění Monarchistických listů. Nesouhlasíme s rezignací na jejich vydávání.     Cítíme potřebu existence monarchistického informačního střediska, think–tanku monarchismu.     Rovněž cítíme potřebu zajištění stálé stranické kanceláře.     Pranýřujeme  jakoukoliv  snahu  o omezování,  cenzuru  a  pasivizaci,  byť  ze  zdánlivě  správných důvodů  (jed‐ notné vystupování strany navenek), a to minimálně do té doby, než strana začne být často vidět v médiích a  dostane  se  více  do  povědomí  občanů.  Měřítkem  dosažení  tohoto  cíle  může  být  znatelné  zvýšení  volebního  výsledku z dosavadních směšných 0,012 % nejméně na stonásobek. Teprve potom bude možné začít se obá‐ vat o dobré jméno a pověst strany. Zatím nemá co ztratit.      

Nesnesitelná podobnost schémat (novodobé feudum) 

    Lidé často a rádi podléhají schématům, která jim ten či onen politický režim, ta, či ona moc, nabízí k pocho‐ pení jejich vlastního postavení, uspořádání světa, lidských věcí a historického vývoje situace. Mají to bez pře‐ mýšlení  a  mohou  to  navíc  sdílet  s  jinými  lidmi,  takže  masové  přijetí  schématu  zároveň  vždy  vytváří  jistou  komunikační rovinu. Komunistické schéma vývoje od otrokářské, přes feudální a buržoazní, až po socialistic‐ kou a konečně dokonalou komunistickou společnost (ráj na zemi), si ještě pamatujeme. Toto schéma ztratilo  svou platnost, přestali jsme ho sdílet, ale někdy zapomínáme, že stálo na mnohem robustnějším a stabilnějším  základu staršího schématu pokrokářsko‐liberálního. Co je nové, je pokrokové, co bylo včera, je zpátečnické. Je  třeba  jít  stále  vpřed  a  nevracet  se  k překonaným  formám,  které  jsou  přece  v čase  směrem  nazpátek.  My  už  jsme dál a vše je vpředu. To vpředu musí být jiné, než to vzadu. Základem našich schémat je demokracie, moc  zdola, moc vyvěrající z lidu, společnost, v níž jsme si všichni rovni a máme svá práva, zákon platící stejně pro  všechny, neustálý vývoj vpřed podporovaný ekonomickou soutěží podle pravidel tržních mechanismů apod.  Není to jen schéma. Je to naše sdílená a hluboko zakořeněná víra. Je to naše komunikační platforma, na které 

můžeme podobně rozumět podobným termínům a slovům, takže ji neradi opouštíme. Jenže stačí jít pod po‐ vrch, vystoupit z vlaku tradičních schémat, uplatnit selský rozum a srovnávat.    Moc se v našem světě již neuplatňuje pomocí volné soutěže kanónů a obušků (alespoň ne všeobecně a ote‐ vřeně),  ale  pomocí  peněz,  majetkových  poměrů  a  existenčních  tlaků.  Jak  je  to  tedy  s demokracií,  rovností  a  tržním mechanismem hospodářské soutěže, když má být majetek zároveň mocí a zbraní? Mám na to, s dovo‐ lením,  své  vlastní  schéma.  Začněme  tedy  zjednodušeným  modelem  ideální  demokratické  a  tržně‐ mechanizované společnosti.      V I. fázi je společnost ideálně demokratická, právní a tržní. Instituce přijímají zaměstnance a úředníky podle  schopností. Soutěží spolu firmy, výrobci a pěstitelé a trhy získává ten, kdo dodává lacinější, solidnější a kva‐ litnější zboží, či služby. Stát dohlíží na dodržování pravidel a upravuje pravidla tak, aby celý systém co nejlépe  sloužil  celku.  Některé  zakázky  na  velké,  zejména  stavební  práce  však  musí  investovat  sám  stát  a  činí  tak  z veřejných prostředků daňových poplatníků, podle kritérií užitečnosti. Problém je v tom, že takové zakázky  jsou nejlukrativnější (také v 9. století bylo kmenové vlastnictví zárukou kmenové demokracie a rovnosti, ale  pro šikovné chlapce představovalo mnohem lákavější zdroj, než vlastní políčko a zahrádka).    Ve  II.  fázi  se  vyvinou  firmy,  které  se  orientují  hlavně  na  zakázky,  které  investuje  stát,  město,  obec  apod.,  z veřejných prostředků. Protože jde o velké investice největšího, vždy solventního investora, tyto firmy eko‐ nomicky mohutní a rychle vytlačí či pohltí menší firmy ve svém oboru, ty, které žijí jen z běžných zákazníků, a  pak už jen z odpadků těch velkých. Někde tady je hranice, kdy už se nositel svého parazita zbavit nedokáže.    Ve  III.  fázi  si  tyto  firmy  zakázky  z veřejných  prostředků  pojistí  tím,  že  najmou  skupiny  lobbyistů,  podplatí  některé politiky, proniknou do klíčových institucí a finančně ovládnou média. Vznikne kasta nadřazených, ne  již  jen  firem,  ale  zájmových  klanů.  Tyto  klany  již  nežijí  z půdy,  ani  z výroby  či  služeb,  ale  téměř  výhradně  z veřejných  prostředků,  jejichž  toky  přiohýbají  do  svých  pokladniček,  ať  již  za  ně  odvedou  práci  či  nikoliv.  Jejich úsilí se nesoustředí na pracovní výkon, ale na vytěžení veřejného prostoru. Veřejné prostředky jsou jim  tímtéž, čím byla feudálovi půda. Stává se z nich feudum, zdroj, který vytěžuji, ale zároveň již ovládám.    Ve IV. fázi vytvoří tyto neofeudální klany kartelové dohody, kterými znemožní zadavateli zakázek soutěž o  nižší ceny své práce. Zde se tržní mechanismus mění v pouhý mýtus. Soutěž dále neprobíhá v rovině zboží a  služeb, ale v rovině ovládání zdroje. Klany jsou uspořádány mocensky pyramidálně a mají svou hlavu (vrch‐ nost), svou nižší šlechtu a své družiníky vyzbrojené a vycvičené podle toho, kde za klan bojují. Uvnitř klanů  probíhá boj o pozici blízko vrcholu pyramidy a výhody, beztrestnost i nemožnost couvnout rostou směrem od  základny k vrcholu. Kartelové dohody jsou důkazem neexistence ústřední moci. Vznikají tam, kde již neexistu‐ je dost silná a nadřazená moc, která by zdroj veřejných prostředků přerozdělovala a kontrolovala.    V V.  fázi  již  tyto  klany  zcela  ovládají  stát,  město,  obec,  a  používají  je  jen  jako  kamuflážní  formální  slupku.  Soudy  rozhodují,  média  píší,  zakázky  se  přidělují  a  toky  veřejných  prostředků  plynou  jen  podle  toho,  který  klan má právě navrch, nebo podle dohody nejvyšších velmožů – oligarchů. Zde se i stát stává pouhým mýtem,  stejně jako se moc vycházející z lidu stává iluzí. Feudum není rozděleno teritoriálně jako kdysi, ale jeho zdroje  se  nachází  v prostoru  společenském,  ekonomickém,  částečně  i  virtuálním.  Profiluje  se  několik  nejsilnějších  klanů, které pohltí, nebo přinutí k služebnosti ty menší. Klany spolu soupeří o moc, ale jejich společným zá‐ jmem  je  udržet  výnosné  feudum.  Lidé  musí  platit  daně  a  věřit,  že  žijí  v demokracii,  že  lid  má  moc  a  stát  za  jejich daně koná. Někdy to skřípe, ale v podstatě to funguje. Médii zmanipulovaní a jinak jen málo informova‐ ní voliči poskytují vládě klanů zdání legitimity jejich moci. Ve skutečnosti jsou lidé dávno závislí na vůli klanů.  Jsou závislí na energiích, potravinách, službách apod., jejichž přísun klany plně ovládají. K tomu je třeba osla‐ bit, nebo zničit vrstvu malopodnikatelů a malofarmářů, kteří by se mohli uživit sami a nebyli by na moci zá‐ vislí.  Je  třeba  obratnou  hrou  vysát  ze  společenských  vrstev  jakoukoliv  větší  kupní  sílu,  aby  lidé  nezapojení  přímo do klanové struktury nemohli investovat a sami se vzmáhat, a aby narostla výtěžnost veřejných pro‐ středků. Zde se pouhým mýtem stává i konzumní společenský systém. Postupně jsou do závislosti na klanech  uvedeny i sektory zdravotnictví, sociální péče, neziskových spolků a organizací, sportu a zábavy apod.    V VI.  fázi  se  největší  klany  pouští  do  souboje  o  totální  moc.  K tomu  potřebují  velké  množství  prostředků.  Feudum  veřejného  sektoru  je  drancováno  nejen  kvůli  získání  těchto  prostředků,  ale  i  kvůli  tomu,  aby  bylo  znemožněno soupeřům čerpat  z něho také.  Drastické vysávání  a  rozkrádání  vede  k vystřízlivění  části  novo‐ dobých poddaných (závislých) a podvod s demokracií, pokrokem, tržním mechanismem, národem či státem  se obnažuje. Mnoho občanů i voličů raději dobrovolně oslepne a ohluchne, jiní jsou ochromeni hrůzou z po‐ znání, v jaké situaci se ocitli. Mýtus o moci vyvěrající z lidu se zhroutí v depresívním poznání vlastní hlouposti  a bezmoci. V této fázi se, podle mého názoru, nyní nacházíme, nebo do ní vstupujeme.    Předpokládám i VII. fázi, ve které v našem prostoru zvítězí jeden z klanů. Všechny oligarchické skupiny jsou  napojeny na silnější uskupení v zahraničí a bojují o tento prostor. Vlastně nelze hovořit o zahraničí, protože  klany jsou dávno nadnárodního charakteru a státy i národy, jako takové, se stávají mýtem a vyskytují se již  jen v odrazu rituálů. Zápasí se o kontrolu trhu, spotřebitele, a především plátce daní, zkrátka o závislé osoby,  jako o zdroj, který je možno vytěžovat. Jediný význam lidu je v tom, že vytváří feudum, zdroj, který se dá vytě‐

žit. Jakmile ho vytvářet nedokáže (ani s přinucením), je zbytečnou přítěží a může zemřít bez povšimnutí. Pe‐ níze  jsou  jen  nástroj  a  zbraň.  Ve  skutečnosti  jde  o  moc,  o  kontrolu  a  ovládání,  o  likvidaci  soupeře  na  cestě  k absolutní moci. Jakmile jeden klan v tomto tzv. českém prostoru zvítězí, stane se tím, kdo ovládá všechno  všechny. V ideálním případě pak bude chtít své feudum zhodnocovat. Bude moci zmírnit drancování a úběž‐ níkem jeho snah bude schopnost poddaných platit daň. Bude se muset postarat o to, aby základní společenské  a hospodářské systémy fungovaly, aby se přestalo rozkrádat z jeho, aby se přestalo plýtvat a začalo hospoda‐ řit.  Bude  ale  také  muset  přistoupit  k sociálnímu  inženýrství.  Bude  regulovat  daně  i  platy  poddaných.  Když  nefunguje konzum, bude přikazovat, co si lidé musí koupit a vydat tak své peníze. Bude sledovat, aby nikdo  moc nezbohatl (nevyzbrojil se), aby nikdo nebyl existenčně na moci nezávislý. Teprve mnohem později budou  kastovní rozvrstvení společnosti a závislost jedněch na druhých vetknuty oficiálně do zákonů. Vzpomeňme si,  že ani středověký feudál žádné zákonné normy, které by formalizovaly poddanství, nepotřeboval a nevydával.  Vynucoval je prostě silou suveréna. Formální ústavní zakotvení potřebovala až takzvaná moc lidu, právě pro‐ to, že byla jen teorií. Každá revoluce, která skončila diktaturou, to dokazuje.    Vsadím se, že notoričtí pokrokáři budou i pak skálopevně přesvědčeni, že toto je pokrok, že feudální temný  středověk  je  minulostí  a  byl  principiálně  překonán  demokracií.  Jenže  principy  se,  alespoň  pro  mne,  nějak  nápadně podobají. V něčem se ale nepodobají. Noví feudálové zůstávají skrytí za hradbou politických herců,  zůstávají v anonymitě. Nemohou být tedy uctíváni. Jde o neofeudální systém bez úcty a také bez mravnosti.  Chybí mu církev, která by smysl zákonů a pravidel odvodila od víry v nejvyšší neomylnou autoritu. Nevytváří  se společenství, ale  jen masa závislých osamělců. Nevytváří se  kultura, ale kulty (zlatého telete). Neexistuje  řád (dobrovolné přijetí části pravidel z víry v jejich smysl),  ale jen pořádek vynucený existenčním tlakem. Je  velký rozdíl mezi panovníkem, který sám sebe považuje za nejvyššího služebníka absolutně dobrého Pána, a  oligarchou, který za boha chce považovat sám sebe. Je rozdíl mezi poddanými, kteří chápou svou závislost na  Bohu, a proto mají v úctě panovníka a vrchnost, a mezi otroky, kteří jen chápou svou existenční závislost na  mafiánech.     Nu,  pokrokáři,  někam  jsme  od  temného  středověku  určitě  pokročili.  Možná,  že  to  bylo  i  vpřed.  Karel  Kryl  kdysi zpíval: Nad mozkem poslušnost a nad rozumem víra. Vpřed, jenom vpřed! A vpředu smrdí síra…    Rozhodně nás čekají zajímavé časy.                                                                                                                       Jan Drnek.   

Tomio Okamura: Střílet na zloděje není zločin 

  Na ochranu majetku nám dává právo naše ústava. Ta je nadřazená jakémukoli zákonu. A jakémukoli zloději      Pokud okrádaný člověk usmrtí zloděje, jde o vraždu, a ne o mírněji trestané zabití. V novém stanovisku to  včera uvedl Nejvyšší soud. Prostá krádež majetku podle soudu není podnětem k silnému rozrušení, a nemůže  být tedy polehčující okolnost. Okradený člověk, který svůj majetek brání, páchá podle soudu zločin. Podnětem  k tomuhle stanovisku byl případ Karla Bašty, který předloni dvakrát vystřelil na auto, ve kterém ujížděli zlo‐ ději  s  lupem z  jeho  sběrny surovin.  Při posledním projednávání  u  Vrchního soudu  dostal pan  Bašta  šest  let  vězení za pokus o vraždu.    Svým způsobem měl pan Bašta štěstí. Kdyby v autě seděli místo bílých tři Romové (nebo Japonci), mohl do‐ stat dvakrát tolik za rasisticky motivovaný pokus o vraždu. Také nemusel mít zbraň a parta ho mohla ukopat  k smrti. Nestálo by to za to. Sběrnu už mu předtím čtyřikrát vykradli, a tak v ní už moc cenného nemohlo zů‐ stat.    Samozřejmě, dá se na to pohlédnout jinou optikou ‐ vím, že mě některá média zítra možná označí tentokrát  za populistu, ale nedá mi to, abych neocitoval některé z názorů k tomuhle šalamounskému rozsudku. Pokud  totiž "prostá krádež, ačkoli je zavrženíhodným skutkem, není důvodem k silnému rozrušení" pak "slavný Nejvyšší  soude, důvodem k silnému rozrušení jsou mimo veškerou pochybnost Vaše podobná rozhodnutí. Opatrujte se, ať  někdo nezabije Vás..."    "Dejte si milí soudci také pozor, aby si někdo Vaše tvrzení nešel prověřit krádeží Vašeho majetku. Každopádně  by Vás to nemělo rozrušit. "    Je také na zváženou, zda úraz či úmrtí zloděje při výkonu "povolání" není normální "pracovní úraz“. Nejvyšší  soud by měl v tomto ohledu donutit zdravotní pojišťovny, aby podobné lapálie zařadily do pojistných úhrad.  Říkám si ale, jestli nebude levnější nařídit rovnou okrádaným povinnost uvařit zloději kafe a pak mu cennosti  na  cestu  úhledně  zabalit.  Kafe  raději  bez  kofeinu.  Protože  kdyby  zloděje  po  kafi  trefil  šlak,  asi  byste  z  basy  nevylezli.  Když  vezmeme  případ  vážně  ‐  a  to  bychom  měli  ‐  pak  rozsudek  nad  panem  Baštou  nelze  logicky  zdůvodnit.  Vražda  je  plánované  chladnokrevné  usmrcení  člověka.  Pan  Bašta  si  ráno  zabíjení  neplánoval.  Abych ho nehájil příliš, zřejmě zabíjet chtěl, nejspíš nějaké divoké tvory v lese. V každém případě nebylo jeho  úmyslem běžet do své firmy a tam vraždit nevinné oběti. Varovná SMS mu nahlásila narušení objektu. Šel ho  zkontrolovat ‐ a objevil tu opilé zloděje. Ti i s lupem začali ujíždět. A on se pokusil střelbou auto nacpané jeho 

materiálem zastavit. Ať zvedne ruku ten, kdo by v daném okamžiku neudělal to samé? Vlastně, co má člověk v  takové situaci dělat? A tohle že má být pokus o vraždu? V nejlepším případě to je vážný pokus soudu zabít  jakýkoli  zdravý  rozum  a  spravedlnost.  Na  ochranu  majetku  nám  dává  právo  naše  ústava.  Ta  je  nadřazená  jakémukoli zákonu. A jakémukoli zloději. Alespoň jsem stále toho naivního názoru. Pokud to nezvládá policie,  nesmí nikdo bránit, abych si majetek chránil sám. Případ šesti let natvrdo za zranění dvou zlodějů mj. srovnal  novinář  Jakub  Hájek  s  případem,  kdy  opilý  řidič  zranil  chlapce,  tátu  a  zabil  jedenáctiletou  dceru.  Pachatel  neměl řidičák ‐ za opakované řízení v opilosti už mu ho dřív policie zabavila. Auto nemělo ani techničák. Reci‐ divista dostal 3 roky.    "Vítejte zkrátka v zemi, kde oko zlodějky má větší hodnotu než život jedenáctileté dívky."  Tomio Okamura    Poznámka redakce: Dne 29. 3. 2011 byl pan Karel Bašta omilostněn prezidentem republiky.