Monarchistický zpravodaj

Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

Číslo 35/2011

DEUS * REX * PATRIA www.korunaceska.cz

                                                Český král Otto zemřel!       Z obsahu čísla: Český král zemřel. Ohlasy na událost 2-4 * Mše a související akce 5 * Reportáž z pohřbu JCKV Otty von Habsburg 6-8 * Hlídka 9 * Akce a oznamy, dění v KČ 10-12 * SVĚT MONARCHIÍ. Dědici rodu Walderode se domohli navrácení majetku 13 * LITERATURA. Jiří Kovařík – Waterloo 14 * Monarchisté v uniformách – rekonstrukce bitvy u Sadové 15-17 * Kontakty 18 *

                                        

Ohlasy – červenec 2011 Zemřel Otto Habsburský (1912–2011) 

  Dnes  v  časných  ranních  hodinách  ve  svém  domě  v bavorském  Pöckingu  zemřel  Otto  Habsburský  a  Lo‐ thrinský, velkovévoda rakouský a dědic císařského trů‐ nu, muž, jehož jsem, stejně jako všichni čeští monarchis‐ té, pokládal za zeměpána a hlavu svého státu; na rozdíl od tří dalších, republikánských, hlav státu, které za mé‐ ho  života  zemřely,  a  dvou  dalších,  které  dosud  žijí,  byl arcivévoda Otto jediným, za něhož jsem se nikdy nemu‐ sel stydět.    Otto Habsburský, tedy Jeho císařská a královská výsost František  Josef  Otto  Maria  Anton  Karel  Max  Jindřich Sixtus  Xaver  Felix  Renatus  Ludvík  Kajetán  Pius  Ignác, císařský princ a velkovévoda rakouský, královský princ uherský  a  český,  byl  po  celý  život  aktivní  ve  veřejném životě,  byl  dlouholetým  poslancem  Evropského  parla‐ mentu  a  výrazným  politikem  CSU.  Angažoval  se  i  v Panevropské unii. Velkovévoda Otto patřil rovněž mezi přední  zastánce  požadavků  sudetských  a  slezských  Němců.    Po  jeho  smrti  se  následníkem  rakouského,  a  tedy  i českého, trůnu stává jeho syn Karel (nar. 1961).    Aktualisováno.    Jménem  Sudetoněmeckého  krajanského  sdružení  v Čechách,  na  Moravě  a  ve  Slezsku  jsem  zaslal  arcivévo‐ dovi Karlu soustrastný dopis.         (dodal Michal Štěpán) http://slepeckahul.pecina.cz/2011/07/zemrelotto-habsbursky-19122011.html

Otto von Habsburg, RIP 

  Nejlepší  z našich  králů  a  císařů,  které  jsme  neměli; nejlepší z těch našich králů a císařů, kteří nakonec říze‐ ním osudu na náš trůn nezasedli.    Je  to  ironie  dějin:  z posledních  habsburských  preten‐ dentů a panovníků za poslední nějaká dvě století byl to ten  nejinteligentnější  a  s největším  politickým  rozhle‐ dem; přesto mu trůn unikl o vlásek. Můžeme se jen do‐ mnívat,  jak  by  spravoval  své  země  a  vládl  svým  náro‐ dům, kdyby se stal vladařem. Osobně jsem přesvědčen,  že dobře a úspěšně.     Je neuvěřitelné, jak málo se za svou politickou kariéru mýlil;  v jak  mnoha  otázkách  měl  pravdu.  Zapřisáhlý nepřítel  nacismu  a  komunismu.  Neúspěšně  se  snažil v roce  1938  zabránit  Anschlussu  Rakouska  a  dělal,  co mohl,  aby  přiměl  Rakušany  k ozbrojené  obraně  proti německé okupaci. Marně, leč na seznamu Gestapa si tím vykoledoval  jedno  z prvních  míst  lidí  určených k okamžitému zatčení a deportaci do koncentráku. Uni‐ kl z Belgie přes Francii a Portugalsko dále na západ, do USA. (Kde by ve 20. století byli všichni ti mnozí v Evropě  perzekuovaní  Evropané,  od  anarchistů  až  po  monar‐ chisty, kdyby USA nebylo?).     Ke sklonku války se snažil zabránit komunizaci té části střední  Evropy,  jejíž  komunizaci  se  zabránit  ještě  dalo. Opět neúspěšně.     Evropan,  Evropan  par  excellence.  Mohli  bychom  říci „Pan  Evropa“!  Jeho  předkové  byli  Evropané  snad  bez‐ počtu národností – jeden z jeho předků, císař Karel V., 

2

který žil v 1. polovině 16. století, měl za jednu babičku  Isabelu  Kastilskou,  za  druhou  babičku  Marii  Burgund‐ skou, za jednoho dědečka Maxmiliána Rakouského a za  druhého  dědečka  Ferdinanda  Aragonského.  Jaké  ná‐ rodnosti je pak jejich potomek? Evropské.     Ptali se ho v USA za druhé světové války, jakou národ‐ nost  má,  kým  se  cítí  být?  Co  měl  odpovědět?  Jeho  říše  rozparcelovaná  a  okupovaná,  ta  její  část,  kde  byl  arci‐ vévodou, vymazaná z mapy světa a připojena k říši cizí,  ke  svému  tehdejšímu  překvapení  vypustil  z  úst  slovo  „Evropan“. Pak už nikdy nebyl nikým jiným.    Jako  Evropan  věděl,  že  Evropa,  to  není  jen  Evropa  západní, ta za studené války svobodná a demokratická,  ale že Evropa je i Evropa střední a východní, ta Sověty  ovládaná a okupovaná. Málo hlasů v Evropě západní po  celou  dobu  studené  války  volalo  tak  konzistentně  a  silně  po  tom,  aby  se  k západní  Evropě  jednoho  dne  připojila i Evropa střední a východní, aby byla ze svého  sovětského a ruského područí vymaněna a připojila se  ve svobodě ke té druhé polovině naší evropské civiliza‐ ce společné.     Národy a země střední Evropy měly podle něho histo‐ rické a morální „právo na Evropu“, právo být Evropou,  a  právo  být  za  Evropu  považované.  Praha,  Varšava,  Bratislava,  Budapešť  Ľubľana  či  Záhřeb  nejsou  Evro‐ pou o nic méně než Londýn, Paříž, Madrid, Řím, Brusel  či Kodaň. Málokdo na západ od nás to říkal a deklaroval  tak silně a konsistentně jako on.     Potkal jsem ho dvakrát. Na jeho přednášce v Praze na  Univerzitě  Karlově  a  na  jeho  přednášce  ve  Vídni  na  zámku  Neuwaldegg.  Přednášky  pokaždé  brilantní.  Ať  už  tématem  byly  Evropa,  Rusko,  Balkán,  křesťanství,  poučení  z 20.  století  či  cokoli  jiného,  bylo  to brilantní.  (Jeden  příklad  za  všechny:  „…největší  zahraničněpoli‐ tičtí státníci 19. století, Metternich, Bismarck a Disraeli,  ať už se mezi sebou lišili jakkoli, v jedné věci se shodo‐ vali naprosto: nikdy nedopustit, aby Rusko zasahovalo  do Evropu a Evropu rozdělovalo…“)    A to jste ho měli slyšet vyprávět ten heroický příběh o  hrstce  statečných  z jeskyně  Covadonga,  kteří  nakonec  otočili  kolo  dějin  a  obnovili  na  celém  jednom  polo‐ ostrově  svou  civilizaci…  (viz  bulletin  OI,  Otto  von  Habsburk, Právo na Evropu).    Největší jeho vášní byla zahraniční politika. Byl to ten  nejlepší evropský ministr zahraničí, který se ministrem  nikdy  nestal.  Jaká  to  škoda,  jaký  to  nevyužitý  talent!  Nikoli však nevyužitý naprosto: chtěl bych být muškou  na  zdi  a  poslouchat  ty  jeho  konverzace  se  světovými  státníky,  a  rady,  které  jim  dával,  od  králů  v arabských  muslimských  zemích,  přes  několik  francouzských  pre‐ miérů a presidentů, diktátorů ve španělsky a portugal‐ sky  mluvících  zemích  světa  na  několika  kontinentech,  přes  demokratické  německé  kancléře,  několik  americ‐ kých  presidentů,  jednoho  generálního  tajemníka  KS  Sovětského svazu, až po nové demokratické státníky ve  střední  Evropě  po  roce  1989  opět  svobodné,  tzn.  stát‐ níky v zemích a národech, jež byly vlastně „jeho“.     

  (Anekdota,  Vídeň,  rok  2006,  šampionát  ve  fotbalu.  Dr. Otto Habsburg­Lothringen se ubytuje ve vídenském hote­ lu  a  vidí,  že  v hale  běží  televize,  přenos  z  fotbalového zápasu. Ptá se recepčního ­ „kdo s kým hraje?“ Recepční  mu  odpoví  /německy/:  „Österreich  ­  Ungarn“  Otto  však  naléhá: „Ale proti komu?“)     Teď zemřel, náš nekorunovaný císař a král, a připojil  se ke své matce, císařovně Zitě, a svému otci, blahosla‐ venému  císaři  Karlovi  (taky  osud:  ztratil  říši,  získal  Nebesa!).  My  však  budeme  s vděčností  i  nadále  vzpo‐ mínat  na  jeho  odpor  a  zápas  proti  totalitarismům,  na  jeho hlubokou a velkou loajalitu vůči Evropě – Evropě  celé  a  svobodné  –,  a  jeho  neutuchající  úsilí  o  to,  aby  „jeho“  národy  z Evropy  střední  a  východní  zaujaly  v Evropě to místo, které nám po právu náleží.     Císařská  a  královská  výsosti,  odpočívejte v pokoji.    Roman Joch    (dodal J. Pejřimovský)  http://joch.blog.idnes.cz/c/19 9505/Otto‐von‐Habsburg‐ RIP.html            

Jak jsem potkal českého krále 

  Ačkoli v současných poměrech může název evokovat vše možné, nejedná se skutečně o žádnou satiru, sci­fi povíd­ ku o cestování časem, ani recenzi divadelní hry. Je to jen malé  svědectví  o  člověku  –  vzpomínka  na  jedno  neoby­ čejné setkání...    Ten den bych zřejmě nazval dnem, kdy se živoucí minu­ lost setkala s živoucí přítomností. Živoucí minulostí však  v  žádné  případě  nenazývám  starého  pána,  pětadevade­ sátiletého, opatrně našlapujícího s hůlkou, čestného hos­ ta celé akce, ne nepodobného císaři Františku Josefovi I. Psal  se  rok  2008  a  v  Brandýse  nad  Labem  začaly  histo­ rické  oslavy  nazvané  „Audience  u  císaře  Karla“. Tamní  zámek  byl  totiž  pro  posledního  rakousko­uherského  panovníka  domovem  ve šťastnějších  časech.  Nyní  se  zde konala  vzpomínka  na  toto  historické  období,  ale  i  na dobu  Třicetileté  války.  Všude  v  zámeckých  prostorách byly  rozložené  stany  a  kolem  se  pohybovali  vojáci  v  do­ bových uniformách různých staletí, z historických spolků domácích  i  zahraničních.  Avšak  důvodem  jejich  přítom­ nosti,  v  tak  hojném  počtu  nebyla  pouze  samotná  slav­ nost, nýbrž přímo její čestný host, který přijel, aby obdr­ žel čestné občanství města. Dr. Otto von Habsburg, mám­ li použít jeho občanské jméno, byl nejstarším synem prá­ vě jmenovaného rakouského císaře a posledního českého krále  Karla.  Jeho  jméno  se  však  nestalo  známým  pouze pro  svou  minulost.  Otto  von  Habsburg  si  získal  vlastní místo v historii, svým celoživotním bojem za určité ideá­ ly. Když nemohl po otcově smrti stanout v čele univerzál­ ní monarchie, ztotožnil se s myšlenkou evropského sjed­ nocení a na poli Evropského parlamentu potom prosazo­ val ideu jednotné křesťanské Evropy. Na témže poli rov­ něž  bojoval  za  svobodu  středoevropských  národů  ze sovětského područí. 

Jako jediný z poslanců nepotřeboval tehdy tlumočníka a díky  svým  znalostem  mohl  hovořit  i  latinsky.  Pro  své  upřímné jednání se stal váženou osobností nejen u svých  příznivců,  ale  rovněž  i  u  svých  protivníků,  což  v  politic­ kém světě rozhodně není obvyklým pravidlem...Jaký budil  respekt,  snad  nejlépe  dokládá  svědectví  československé­ ho  prvorepublikového  diplomata  prince  Františka  Sch­ warzenberga,  jenž  svůj  odjezd  za  Otto von  Habsburgem  sdělil Janu Masarykovi, který odpověděl: „To je dobře, jen  jeďte. To víte, já za ním jet nemohu...“    Dorazil jsem do rozlehlých prostor zámeckých zahrad v  době,  kdy  se  již  vše  schylovalo  ke  slavnostní  vojenské  přehlídce.  Za  pochodových  melodií  královéhradecké  Vojenské  kapely,  napochodovaly  historické  pluky  na  připravené prostranství, před veliké pódium. Zde již stojí  Jeho  Císařská  a  Královská  Výsost,  Otto  von  Habsburg,  obklopený snad všemi zástupci společnosti. Jsou zde poli­ tičtí  činitelé,  příslušníci  šlechty,  kléru,  řeholních  a  rytíř­ ských  řádů,  vysocí  důstojníci  armády  ČR  a  samozřejmě  stovky dalších, kteří si přišli prohlédnout celou slavnost.  Po  většinu  času  stojím  na  špičkách,  abych  vůbec  něco  viděl.  Vojska  jsou  nastoupena,  a pokud  jsem  na  počátku  hovořil o spojení minulosti s přítomností, následuje chví­ le,  která  to  dokazuje.  Zástupce  generality  Armády  ČR  zdraví  historické  pluky  za  Radeckého  pochodu.  Slova  se  ujímá  ředitel  zámku  a  organizátor  slavností,  pan  PhDr.  Milan  Novák,  které  následně  předává  Jeho  Výsosti.  Jeho  Výsost se omlouvá, že už ve svém věku bude hovořit pou­ ze  německy,  protože  už  neovládá  tak  dobře  český  jazyk.  Mluví  však  zcela  plynule  a  spatra!  Vzpomíná  na  svého  otce  a  děkuje,  že  mu  čestné  občanství  města  umožnilo,  aby opět mohl být Čechem. Současně také přidává vlastní  poselství,  že  středoevropské  národy  by  se  nikdy  neměly  vzdát své identity a své historie. Odeznívá potlesk a vojá­ ci se zbraní začnou vzdávat čest. Hraje se hymna Zacho­ vej  nám  Hospodine  a  Kde  domov  můj.  Češi  sice  údajně  monarchisté nejsou, ale v té atmosféře vše vyhlíží trochu  jinak.  Rychle  přecházím  k  pódiu.  S  početným  doprovo­ dem kráčí arcivévoda pomalu k autu, které ho má dovézt  do Staré Boleslavi ke Chrámu Panny Marie, kde má pro­ běhnout  pietní  akt  za  padlé  vojáky.  „To  je  ten  nejstarší  syn  krále...,“  slyším  od  lidí  kolem.  Návštěvníci,  patrně  z  Bavorska,  vykročí  vpřed  a  zdraví  Jeho  Výsost:  „Grüß Gott!“  Pak  se  arcivévoda  konečně  dostane  k  autu,  ještě  všem  zamává  z  okénka  a  odjíždí  k  další  destinaci.  Jdu  rychle  k  hlavní  silnici  a  ještě  chvíli  pozoruji  část  neko­ nečného proudu pochodujících vojáků. Poté i já vyrážím  ke  Chrámu  Panny  Marie,  kde  se  koná  mše  svatá  s  pří­ tomným Palladiem Země české a ostatky bl. Karla, císaře  a krále, otcem přítomného Otty von Habsburg. První část  denního  programu  je  u  konce.  Se  smíšenými  pocity  se  vracím  k  zámku.  Muž  v  černém  u  vchodu,  přikyvuje  na  ukazovanou  pozvánku.  Stoupám  do  společenského  sálu,  kde je již spousta hostů. Chvíli diskutuji s přáteli, všichni  jsme však plni očekávání. Asi po hodině přichází dr. No­ vák  a  nahlas  ohlašuje  Jeho  Císařskou  a  Královskou  Vý­ sost.  Arcivévoda  přichází  mezi  nás.  Dr.  Novák  předává  arcivévodovi dar ­ veliký dort v podobě staré české krá­ lovské červenobílé vlajky, s císařskou orlicí uprostřed.    

Arcivévoda  se  chápe  šavle,  aby  mohl  dort  slavnostně  nakrojit.  Poté  následuje  možnost  s  arcivévodou  promlu­ vit, ovšem lidé toho většinou využívají pro získání podpi­ su. Tvoří se nekonečná fronta. Arcivévoda téměř hodinu  a  půl  trpělivě  podepisuje  knížky  s  Habsburskou  témati­ kou, fotografie..., ba dokonce samotné pozvánky a letáky  na  „Audienci  u  císaře  Karla“  od  lidí,  kteří  si  nic  jiného  nepřinesli.  V  tu  chvíli  se  mi  vybavuje  nedávná  návštěva  českého  prezidenta  v  našem  městě.  I  on  byl  zavalen  žá­ dostmi o podpis, ovšem nešťastníky s letáky odmítl s tím,  že „podobné papírky“ nepodepisuje...    Arcivévodu  nakonec  vysvobodil  dr.  Novák  a  pak  přišla  chvíle,  tolik  nervózně  očekávaná  mnoha  přítomnými  – soukromé audience. I přesto bylo žadatelů tolik, že indi­ viduální  přijetí  bylo  až  na  výjimky  vyloučené.  Moje  sku­ pina  jde  na  řadu  téměř  jako  poslední.  Její  jádro  tvoří  delegace Koruny České a doprovází jí také paní Dagmar  Havlová.  Vcházíme  do  přijímací  místnosti.  Arcivévoda  povstává od stolu a s každým se osobně zdraví podáním  ruky. Přichází čas na osobní poselství... Během těch oka­ mžiků jsem nemohl nepřemýšlet nad novodobými český­ mi  dějinami.  Jak  by  vypadala  naše  zem,  kdyby  14.  listo­ padu  1918  nevyhlásilo  Národní  shromáždění  republiku.  Karel I. by zůstal králem a nezemřel by na Madeiře, Ma­ saryk by byl možná premiérem... po Karlovi by nastoupil  Otto... a dějiny by šly zcela jinou cestou. Lze pouze speku­ lovat,  ale  s  největší  pravděpodobností  bychom  byli  ušet­ řeni  dvou  zrůdných  totalitních  experimentů,  aniž  by  Český stát a národ ztratil zrušením tradic (více než) svou  tvář.  Ovšem  běh  dějin  změnit  nelze,  byť  se  z  něho  lze  poučit...    Otto von Habsburg zůstával především realistou. Věděl,  že jeho šance na návrat na trůn svých předků v Čechách,  jsou  prakticky  mizivé,  proto  se  o  něj  nikdy  nepokoušel.  Současně  je  však  třeba  zdůraznit,  že  se  tohoto  nároku  nikdy  nevzdal  ani  pro  sebe,  ani  pro  své  potomky.  Proto,  aniž by současně bylo nutno nějak zpochybňovat součas­ nou  existenci  republikánského  zřízení,  zůstává  Otto  von  Habsburg  pro  mnohé  legitimním  českým  králem.  Že  ni­ kdy  nevládl,  věc  nijak  neovlivňuje.  Panovníka  nedělá  panovníkem  výše  jeho  moci.  I  naši  východní  evropští  sousedé  zůstávají  republikami  a  přesto  uznávají  tituly  svých králů. A kolik reálné moci užívá vládnoucí švédský  král...?    Otto von Habsburg zemřel 4. července 2011 ve věku 98  let.  Ten  jediný  den,  během  něhož  jsem  potkal  českého  krále,  se  možná  někomu  bude  zdát,  jako  příliš  málo  ča­ su...     Dovoluji  si  však  tvrdit,  že  jsem  během  něho  poznal  něco  z  člo­ věka, který byl nejen legitimním  českým  králem,  ale  především  osobou,  jejíž  přirozeností  byla  lidskost. Pevný ve svém přesvěd­ čení,  pevný  svou  osobností,  ale  ke  každému  velice  zdvořilý,  neváhajíc  rozdávat  přátelský  úsměv.  Otto  von  Habsburg  byl  aristokrat.  Aristokrat  nejen  rodem, ale i duchem. A tak na   něho budu rovněž vzpomínat. Poslední sbohem, Vaše Veli čenstvo!                                                               Jakub Holman

Ze spisu Dějiny české státnosti – Jan Drnek. Již v květnu opustila Zita s dětmi Madeiru a nalezla útočiště ve Španělsku, kde vychovávala děti v rodových tradicích k panovnickým povinnostem. 1. 10. 1929 složil nejstarší Karlův syn Otto maturitní zkoušku a stal se oficiálně hlavou rodu. Zahájil studia na katolické univerzitě v Lovani. V Rakousku vznikalo silné monarchistické hnutí (Železný kruh) a 10. 7. 1935 zbavil rakouský parlament platnosti protihabsburský zákon. Roku 1936 se Otto stal členem Panevropské unie a zahájil jednání k obnovení monarchie v Rakousku. Po anschlussu Rakouska v březnu 1938 obnovili nacisté protihabsburský zákon a v dubnu vydali na Ottu von Habsburka zatykač. V roce 1940 zahájil Otta přednáškové turné v USA. V březnu se setkal s prezidentem Rooseveltem a v květnu uprchli z napadené Belgie do USA i zbylí členové rodiny. Otta inicioval založení rakouské vojenské jednotky, která by bojovala na straně spojenců, a pokoušel se vytvořit exilovou vládu. Jeho snahu zablokoval odpor rakouských sociálních demokratů, díky nimž pak bylo Rakousko po válce považováno za poraženou nepřátelskou zemi. Na jaře 1945 se Otto a jeho bratři vrátili do Rakouska a usídlili se v Tyrolsku. V květnu však prozatímní rakouská vláda obnovila platnost staré ústavy a protihabsburského zákona a vyhnala opět Habsburky ze země. Roku 1954 se Otto s rodinou odstěhoval do bavorského Pöckingu. 11. 1. 1961 se Ottovi a princezně Regině von Sachsen-Meiningen narodil syn, korunní princ a současný následník trůnu Karel (na českém trůnu Karel IV.). V naději na umožnění návratu do vlasti se Otto 31. 5. 1961 prohlášením vzdal členství v rodu Habsburk-Lotringen a tím i možnosti nástupnictví na trůnech. Hlavou rodu a pretendentem trůnů se tímto od své dospělosti stal jeho syn Karel. Rakouská vláda přesto odmítla Ottu vpustit do země a ten byl nucen podat žalobu u rakouského správního soudu. Ten v roce 1963 rozhodl o tom, že Otto má právo na návrat do vlasti, který Otto uskutečnil až roku 1966. Roku 1973 byl dr. Otto von Habsburk zvolen předsedou Panevropské unie a roku 1979 poslancem Evropského parlamentu. Císařovna Zita se do Rakouska dostala, teprve v roce 1982. 14. 3. 1989 císařovna Zita zemřela. Otto von Habsburk již v roce 1992 navštívil Brno a poté několikrát i slavnosti Audience u císaře Karla v Brandýse nad Labem. V květnu 2008 zde, na svém rodovém a státem zabaveném majetku, převzal čestné občanství města. 4. 7. roku 2011 odešel český král Otto von Habsburg – Lotringen na věčnost.   Další ohlasy:  http://www.blesk.cz/clanek/celebrity‐kralovske‐ rodiny/155630/zemrel‐posledni‐cesky‐princ‐98‐ ktery‐se‐postavil‐hitlerovi.html    

Související AKCE – červenec 2011 Vážení přátelé,    sděluji,  že  modlitba  za  Ottu  Habsburskéhu  byla  už  v neděli  večer  (4.  7.)  v  kostele  Všech  Sv.  na Pražském  Hradě  při  poutní  mši  sv.  ke  sv.  Prokopovi, kterou  sloužil  otec  biskup  Herbst.  Ostatky  sv.  Prokopa  jsou uloženy právě v kostele Všech Sv., původně královské kapli z doby Karla IV.    Česká  zádušní  mše  sv.  bude  v  sobotu  ve  12.  hod.  v chrámu Panny Marie ve Staré Boleslavi.    Oficiální zprávu o pohřbu zatím nemám, ale mluvil jsem v  pondělí  večer  s panem  Novákem  z  Brandýsa  a předběžně mi sdělil termín 16. 7. Prosím o rozšíření této zprávy.                                                         Josef  Pejřimovský   

Do hloubi duše pohnuti oznamujeme všem, že zádušní Mše svatá za Jeho Císařskou a Královskou Výsost

Dr. Ottu Habsburského se koná v poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi v sobotu dne 9. července 2011 o 12. hodině polední. U Palladia české země, při relikvii jeho otce, blahoslaveného císaře Karla I. z Domu Rakouského společně vzdejme poslední poctu zvěčněnému dědici tradice českých králů, členu Evropského parlamentu a čestnému občanu českých měst, vzácnému člověku, jenž dokonal své životní dílo. Jménem Duchovní správy poutního místa Stará Boleslav a Matice staroboleslavské, České a moravské zemské Modlitební ligy císaře Karla I. za mír mezi národy, Vojenského a špitálního Řádu sv. Lazara Jeruzalémského, Tradičních vojensko-historických občanských sdružení , atd. atd. (dodal Václav Vondrovský)

 

5

700 lidí v Německu se loučilo s potomkem  českých králů 

  12. 07. 2011      Nebýt  zániku  monarchie,  stal  by  se  možná  Otto  von  Habsburg  (†98)  českým  králem.  Syn  císaře  Karla  I.  a  bývalý europoslanec zemřel před týdnem. V úterý se s  ním rozloučil německý Mnichov.    Mnichov na Ottovu počest vyvěsil žluto‐černé prapory. Pompézní  smuteční  rozloučení  navštívilo  700  hostů.  Bavorský  ministerský  předseda  Horst  Seehofer  chválil  Otto von Habsburga jako velkého Evropana, který celý  život ctil demokratické hodnoty.   V úterý byla rakev se šlechticovými ostatky převezena  do  jeho  rodného  Rakouska.  Ve  štýrském  Mariazellu  zůstane  do  zítřka,  kdy  bude  převezena  do  Vídně.  V  sobotu se zde bude konat velká zádušní mše za zemře‐ lého.  Poté  bude  pohřben  v  rodinném  mauzoleu  posledních  Habsburků  v  Kapucínské  kryptě  ve  Vídni.  Spočine  tak  po  boku  posledních  vládnoucích  představitelů  svého  rodu. Do Kapucínské krypty bude spolu s ním přenese‐ na  i  rakev  jeho  manželky  Reginy,  která  zemřela  o  rok  dříve.  V  neděli  později  bude  Habsburgovo  srdce  po‐ hřbeno v Budapešti.  (dodal Jakub Holman).  http://www.blesk.cz/clanek/zpravyudalosti/155996/700-lidi-v-nemecku-seloucilo-s-potomkem-ceskych-kralu.html

                                

V souvislosti s úmrtím Dr. Otto Habsburka bude v budově¨Rakouského kulturního fóra v Praze (Praha 1, Jungmannovo náměstí 18) veřejnosti přístupná smuteční kniha. Od pondělí 11. července do pátku 15. července bude možné denně od 10 do 16 hodin uctít památku velké evropské osobnosti, ve které se snoubí Česko i Rakousko. Dr. Otto von Habsburg se narodil 20. listopadu 1912 a zemřel 4. července 2011. Byl nejstarším synem císaře Karla I. a až do zániku monarchie byl korunním princem v zemích rakousko-uherské monarchie. Roku 1961 se vzdal veškerých nároků na rakouský císařský trůn pro svou osobu. Byl rakousko-maďarsko-německo-chorvatským publicistou, europoslancem za bavorskou CSU, novinářem a spisovatelem. Byl občanem Rakouska, Maďarska, Německa a Chorvatska. Bohumil Šourek

Otto von Habsburg byl pohřben do rodinné  krypty ve Vídni 

    Smutečních slavností, které byly ohlášeny na 16. července  tohoto  roku,  se zúčastnili  také  členové  Koruny  České  (mo‐ narchistické  strany  Čech,  Moravy  a Slezska).  Jednalo  se  především  o  monarchistický  autobus  vypravený  na  trase  Praha, Brno, Vídeň a zpět, ale smutečních událostí se účast‐ nili  po  vlastní  ose  také  další  monarchisté  především  z místních společností Ostrava, Valtice, Strážnice a dokonce  i někteří z bývalých členů KČ.    Zajímavé  bylo  sledovat,  jak  se  k celé  akci  staví  samotní  Vídeňáci,  protože  Rakousko,  podobně,  jako  tomu  bývá  u  nás, vlastně neví, jak se s touto částí své nejslavnější minu‐ losti,  kterou  tzv.  „zrušili“,  vyrovnat.  Pozitivně  proto  vyzní‐ vala bezpečností opatření přítomná na každém rohu pláno‐ vané  trasy  císařského  konduktu,  včetně  velkoplošných  obrazovek,  který  byly  instalovány  na  náměstí  sv.  Štěpána  před  katedrálou,  v areálu  Hofburgu  na  trase  pochodu  i  na  náměstí  před  Kapucínkou  císařskou  hrobkou.  Část  ulic  Vnitřního města byla pro běžnou veřejnost zcela uzavřena  a všudypřítomná účast policistů dávala přeci jenom svědčit,  že  Vídeň  nechce  ponechat  akci  tak  velkého  významu  jen  náhodě.    Mši svatou s Rekviem M. Haydna sloužil vídeňský arcibis‐ kup  Christoph  kardinál  Schönborn,  koncelebroval  pražský  arcibiskup  Dominik  Duka,  brněnský  biskup  Vojtěch  Cikrle,  ale  i  biskupové  a  duchovní  z dalších  zemí  vč.  Patera  Pavla  Habsburského,  který  také  společně  se  všemi  dětmi  JCKV  Otty  předčítal  přímluvy.  V jejich  rámci  zaujala  především  nejmladší  dcera  Walburga  s poukazem  Ottova  boje  proti  všem  formám  totality,  tedy  fašismu,  komunismu  a  relati‐ vismu!  Biblických  čtení  se  ujali  bezprostřední  následníci  trůnu  JV  Karel  a  jeho  již  čtrnáctiletý  syn  JCKV  Ferdinand  Zvonimír.  Ceremoniálu  se  zúčastnily  královské  páry  Evro‐ py: švédský, lichtenštejnský, lucemburský a členové dalších  panovnických  dynastií  včetně  jordánské  královské  rodiny.  Čeští  monarchisté  sledovali  průběh  bohoslužby  prostřed‐ nictvím přenosu u všech třech obrazovek, neboť přístup do  katedrály  byl  striktně  omezen  a  umožněn  pouze  registro‐ vaným účastníkům.    Po  skončení  obřadu  se  vydal  smuteční  kondukt  ulicemi  Vídně po předem vymezené trase, která s ohledem na jeho  délku  nemohla  být  nejkratší  cestou  z Dómu  do  krypty.  Přestože zahrnovala i průchod Hofburgem, resp. Náměstím  Hrdinů a měřila „jen“ dva kilometry, celý konduktu složený  z vojensko‐historických jednotek, řádů, duchovních a členů  rodiny,  defiloval  téměř  2  hodiny,  než  se  propracoval  ke  Kapucínské hrobce. Rodinnou část konduktu otevíral nese‐ ním řádu zlatého rouna Severin Meister, vnuk JCKV Otty a  syn jeho dcery Gabriely. Za rakví s panovníkovými ostatky  kráčeli nejprve jeho děti a vnuci po meči i po přeslici a ná‐ sledně  ostatní  členové  Arcidomu,  mezi  nimiž  bylo  možné  identifikovat  i  pravidelné  účastníky  symposií  na  Bran‐ dýském zámku. Ostatně jejich pořadatelé manželé Nováko‐ vi byli také součástí smutečního průvodu.    Před kapucínskou hrobkou se tísnil největší dav, neboť i ti,  kteří  nevěnovali  takovou  pozornost  samotnému  průběhu  bohoslužby,  čekali,  aby  mohli  shlédnout  tradiční  rituál  vstupu  do  císařské  hrobky,  a  rozhodně  nebyli  zklamáni.  Ceremoniář důsledně dodržel hlavní titulaturu JCKV Otty    

Nový český král a rakouský císař Karel na pohřbu

Zádušní Mše v Dómu sv. Štěpána ve Vídni

Král Karel a princ Ferdinand Zvonimír

Lucemburský velkovévoda Henri, lichtenštejnský kníže Hans Adam a švédský král Karel Gustav. Zcela dole vnuk JCKV Otty Balthasar de Casanova.

podle  korunovačního  pořádku,  takže  náš  panovník  byl  uveden jako korunní princ a následník svých zemí (nikoliv  jako  císař  a  král,  maximálně  jako  korunovaný  princ  uher‐ ský).  Po  vstupu  následovala  soukromá  část  obřadu,  která  již  nebyla  určena  veřejnosti,  čímž  byl  oficiálních  program  smutečních událostí uzavřen.    O milé překvapení se proto postaral sám náš císař a král JV  Karel,  který  po  skončení  soukromé  části  obřadu  nečekaně  vstoupil  do  davu  přihlížejících  s díky  za účast.  I  některým  českým  monarchistům  se  proto  poštěstilo  podat  si  ruku  s naším novým panovníkem a setrvat s ním v krátkém roz‐ hovoru.    Přestože  jsme  se  všemi  poctami  doprovodili  Ottu  Habsburského na cestu k branám věčnosti, nekončí tak ani  s  touto  událostí  naše  snaha  o  obnovení  monarchie  v  Čes‐ kých  zemích.  Následníků,  jak  jsme  se  mohli  na  vlastní  oči  přesvědčit,  máme  skutečně  dostatek,  o  to  důsledněji  a  s  velkou  nadějí  nám  vyznívá  ono  okřídlené:  Král  nikdy  neu‐ mírá – Rex numquam moritur! Ať žije král!                                                          Petr Nohel, místopředseda KČ.  

Zahájení smutečních obřadů

Kondukt vnitřním městem směřovat ke kapucínské hrobce

J. Konečný s květinou u dveří hrobky.

Ottovi synové s rodinami Obřad se promítal na 3 velkoplošných obrazovkách, mj. i v sídle Hofburg

Mši koncelebroval i pražský aribiskup Dominik Duka a brněnský biskup Vojtěch Cikrle.

Lichtenštejnský kníže.

Také Koruna Česká přijela vzdát poctu.

Vnášení rakve do hrobky.

Švédský královský pár.

Hlídka – červenec 2011 11. 7. 2011   Někteří  republikánští  zákonodárci  se  v  Kongresu  snaží  prosadit  zákon,  který  by  v  USA  zablokoval  přechod  od  běžných  žárovek  k  úspornějším.  Jde  přitom o opatření, které v roce 2007 prosadila vlá­ da  tehdejšího  republikánského  prezidenta  George  Bushe.    Nyní  ale  konzervativní  rozhlasový  komentátor  Rush Limbaugh, který má mezi republikány značný vliv, pro‐ hlásil, že „vládě zatraceně není nic do toho, jakou žárov‐ ku  si  kupuji“.  Zákon,  který  požaduje  postupný  přechod na úspornější žárovky od roku 2012, by odvolala i ucha‐ zečka  o  republikánskou  nominaci  na  prezidentku  Mi‐ chele Bachmannová.    Nezůstává přitom jen u slov. Člen Sněmovny reprezen‐ tantů  Joe  Barton  připravil  návrh  zákona,  kterým  chce tradiční žárovky udržet při  životě. Sněmovna by o něm měla hlasovat dnes. Ani když jej přijme, tak ale žárovky  nemají vyhráno. Zákonem by se pak zabýval Senát, kde  mají  na  rozdíl  od  sněmovny  ovládané  republikány  vět‐ šinu demokraté.    Demokratický  člen  sněmovny  Mike  Doyle  navíc  upo‐ zornil na to, že zákon z roku 2007 tradiční žárovky ne‐ zakazuje,  ale  pouze  chce,  aby  byly  o  30  procent  úspor‐ nější.  Bartonův  návrh  proto  označil  za  projev  mdlého rozumu. Zákonodárci by proto udělali nejlépe, pokud by ho odmítli.    Nezisková organizace Národní rada pro obranu zdrojů dnes  zároveň  zveřejnila,  že  úspornější  standardy  pro spotřebiče  energie  včetně  žárovek,  které  by  měly  být plně  uvedeny  do  praxe  v  roce  2020,  by  mohly  ročně přinést úsporu 12,5 miliardy dolarů. Některé státy, jako New York, Texas či Kalifornie, by například mohly ročně díky účinnějším žárovkám uspořit přes miliardu dolarů.   Postupné  odstraňování  neúsporných  tradičních  žárovek již zahájila Evropská unie  Od  září  2009  se  tak  na  jejím  území  nesmějí  prodávat klasické  žárovky  o  příkonu  100W  a  vyšším,  pokud nejsou  v  energetické  třídě  C  a  lepší.  O  rok  později  je následovaly  neúsporné  žárovky  o  příkonu  75W  a  vyš‐ ším,  letos  v  září  by  pak  měly  z  trhu  zmizet  neúsporné žárovky  o  příkonu  60W.  Od  roku  2012  by  na  pak  na evropském  trhu  neměly  být  žádné  neúsporné  žárovky. (dodal Jakub Holman).  http://www.denik.cz/ze_sveta/americti‐konzervativci‐ chteji‐zachranit‐tradicni‐z.html     Poznámka  redakce:  Vzpomeňme  oněch  finančníků,  vlas­ tenců  a  svobodomyslných  filosofů  z Bostonu  a  Filadelfie, kteří  na  konci  18.  století  pozdvihli  zbraně,  podstoupili krvavou válku a odtrhli americké državy Jeho Veličenstva britského krále, aby zajistili svobodu podnikání neomezo­ vanou  z jakéhosi  vzdáleného  centra.  Vzpomeňme  také nezapomenutelné repliky herce Mela Gibsona, který, v roli  člena  Virginského  parlamentu  ve  filmu  patriot  říká:  Ra­ ději  budu  mít  jednoho  tyrana  3 000  mil  vzdáleného,  než 3 000 tyranů jednu míli odtud.   

9

Jiří  Menzel:  Václavu  Klausovi  místo  blaho­ přání k narozeninám 

  Jsme taková rodina, se kterou sdílí domácnost bílý noso­ rožec. Není s ním příjemné bydlení. Do všeho vráží, všech­ no ušpiní, hodně nám toho sežere. Všem je nám to nemilé,  mluvíme o tom, jenom hlava rodiny dělá, jakoby bílý no­ sorožec u nás neexistoval.    Na začátku byl ten nosorožec menší, spíš legrační, ­ co to  je  šest  milionů  od  maďarského  nebožtíka.  Tenkrát  ještě  dnešní hlava státu hlavou státu nebyla, ale už tehdy, jak si  pamatujeme,  náš  dnešní  president  zaujal  pozici  mrtvého  brouka.    Jak šly roky, čím dál tím častěji propukaly aféry. Za dva­ cet  let  tu  ten  bílý  tlustokožec  pořádně  vyrostl.  Z  ukrade­ ných  milionů  se  stávají  ukradené  miliardy.  Mnozí  politi­ kové, kteří přišli do politiky s prázdnými kapsami, odchá­ zejí  z  politiky  jako  milionáři.  Hlavu  státu  zajímá,  jestli  ministr umí anglicky, ale nezajímá ho, jak se může stát, že  ministr  přes  noc  zbohatl.  Nevadí  mu  ani,  že  politické  strany nemůžou doložit útraty za své volební kampaně.   Zajímavé  je,  k  čemu  se  pan  president  vyjadřuje.  Tu  k  finanční  krizi,  tu  k  oteplování,  tu  k  okurkové  nemoci.  Je  zkrátka ve všech oborech doma a má na ně svůj názor. Je to  jeho  právo.  Zaráží  mne  okolnost,  že  zatímco  obyčejný  občan  se  pohoršuje  nad  nekonečnou  ságou  o  korupcích,  pro pana presidenta to jsou věci, které jsou mimo oblast  jeho zájmů.    A  tak  když  už  po  několikáté  policisté  zabývající  se  ko­ rupcí  postupně,  i  hromadně,  opouštějí  svůj  úřad,  nebo  jsou,  za  mlčenlivého  souhlasu  velkých  stran,  rozpuštěni,  tak  pan  prezident  ani  nepozdvihne  obočí,  natož  aby  po­ hrozil svým profesorský ukazováčkem, i když, jako hlava  okrádaného  státu,  by  měl  pořádně  bouchnout  pěstí  do  stolu.    A  když  vyhřezne  nějaká  opravdu  ošklivá  kausa,  jako  aféra Drobil, a hrozí, že si politici budou prát své prádlo  veřejně,  pozve  si  na  Hrad  pan  prezident  příslušné  hlavy  politických  stran  a  poradí  jim:  Pánové,  pokud  nechcete  přijít o všechno, nechte kostlivce ve skříni!    Ke všem těm aférám, o kterých si my denně dozvídáme,  kterými  se  trápíme,  Hrad  většinou  mlčí.  Proč  asi  pana  presidenta zajímá okurková nemoc víc, než to, o čem si v  Česku  cvrlikají  vrabci  na  střeše.  Nejspíš  proto,  že  o  tom  všem ví mnohem víc, než tušíme.    Jiří Menzel   

Oznámení a dění v KČ – červenec 2011 * 9. 7. 2011 se v poutním chrámu Nanebevzetí panny Marie ve Staré boleslavi konala zádušní mše za JCKV Ottu von Habsburg-Lotringen (fotografie dodal J. Lipecký). Vážení předsedové Odborných komisí, dovolte, abych se na Vás obrátil ve věci přípravy ideové konference KČ, která je plánovaná na začátek roku 2012, a která by měla vyjasnit základní směřování politiky naší strany. V této souvislosti bych rád připomněl, že efektivní diskusi na tak rozsáhlá témata můžeme vést pouze s dostatečně připravenými materiály, které již prošly základní diskusí na odborné úrovni. Vzhledem k tomu bych Vás tímto chtěl požádat, abyste v rámci svých komisí začali s vypracováním okruhů a podkladů tak, aby v rámci vlastní konference mohla být jednotlivá témata diskutována a schvalována jako již Vašimi komisemi diskutované a Vámi schválené a doporučené texty. Shromažďováním jednotlivých návrhů jsem byl pověřen já, budu proto vděčný, když mi jejich konečnou podobu vždy zašlete. Předem děkuji za Vaši spolupráci - Petr Nohel.

* Plzeňští Pětatřicátníci uctili památku JCKV Otty von Habsburg-Lotringen při svém tradičním soustředění na statku v Kejšovicích, a to jak slavnostní salvou, tak i pochodem do vsi Polínka a zpět s rozvinutým praporem. * 30. 6. 2011 se konala zakládající schůze MS Prostějov Po úvodním proslovu pana Andrše byl předsedou nové MS zvolen Bohumír Frelich, místopředsedkyní Anna Turzová a sekretářem se stal Jaroslav Frgal. Pavel Andrš přivítal všechny přítomné, zdůvodnil založení MS KČ v Prostějově a připomněl tradičně nejlepší volební výsledky právě v Prostějově. V komunálních volbách na podzim roku 2010 jsme v Prostějově získali 1530 hlasů. Lídr kandidátky Pavel Makový obdržel 600 preferenčních hlasů. Dobré vztahy máme s Kulturním klubem Duha, Kloboukovým klubem, Prostějovským okrašlovacím spolkem. Nejúspěšnější akcí pro veřejnost v nedávné minulosti byla exkurze do likérky Starorežná – Palírna u zeleného stromu založené Vilémem z Perštejna před téměř 500 lety. Řada členů a příznivců MS pomáhala organizovat akci Kácení máje v Drozdovicích a podílela se na organizaci I. plesu Koruny České v Olomouci. Pavel Makový je mnohaletým organizátorem úspěšného a hojně navštěvovaného Květinového plesu v Olšanech. Koruna Česká se prezentovala alespoň dárkovým balíčkem do tomboly, do budoucna přichází v úvahu např. účast Trubačů Koruny České, či jiná forma nenásilné prezentace. Návrhy budou projednány na příštím jednání MS. V závěru ustavujícího jednání si všichni přítomní vzájemně podepsali Zakládající listinu, kterou připravil Jaroslav Frgal.

 

10 3

Dovolujeme si Vás pozvat na

  POUTNÍ MŠI SVATOU   U BLAHOSLAVENÉHO KARLA   RAKOUSKÉHO     NAD BRANIŠOVEM u Kdyně   u příležitosti výročí posvěcení kaple. Mše svatá v tradičním římském ritu   bude sloužena   dne 23. 7. 2011 od 11.00 hodin.   Následovat bude představení knihy   Josefa Pejřimovského o bl. Karlovi   v dobříkovské hospůdce.   Občerstvení zajištěno                                             Vážení monarchisté a příznivci!   ...dovolte, abych pouze připomenul, že tuto sobotu se bude ve Vídni konat pohřeb JCKV Otty Habsburského, který byl přes   80 let dědicem a přímým následníkem českého trůnu. Koruna Česká pro tuto příležitost vypravuje autobus, který pojede z a který může přibrat další cestující např. v Brně.   Prahy, Zároveň si dovoluji upozornit, že z Ostravy pojede autem (patrně do Brna, kde by se přestoupilo na "korunní" autobus) pan   hejtman Jaromír Fojítk, který může ze Slezka či Severu Moravy dopravit další 4 případné zájemce. Vzhledem k tomu, že v autobuse jsou ještě volná místa, rád bych tímto jen upozornil na možnost, jak se pohodlně a ve spo  lečnosti dalších monarchistů dopravit na důstojnou oslavu našeho císaře a krále.   Budete-li se chtít zúčastnit, stačí uhradit na účet KČ 1928428359/0800 částku 950,-- Kč pod variabilním symbolem 1912 a   s uvedením jména a příjmení. Podorbnosti k průběhu celého dne naleznete zde: http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/aktuality/197-pohreb-jckv-otty-von-habsburka. Dovoluji si také upozornit, že čím ví  ce se autobus naplní, tím bude cesta levnější. V takovém případě se budou přeplatky ihned během cesty vracet.

Víkendový podzimní zájezd do Lichtenštejnska 

Konzervativní  platforma  Koruny  ČESKÉ  ve  spolupráci  se  zemskými  hejtmany Koruny České  panem Jaroslavem Konečným  panem Lubošem Veleckým  panem Jaromírem Fojtíkem, oznamuje:      Poznávací monarchistický zájezd se uskuteční ve dnech 9. ­ 11. září  2011 (pátek – neděle).    Součástí  zájezdu  je  setkání  s  Jeho  Jasností  Hansem  Adamem  II.,  vládnoucím  knížetem  v  Lichtenštejnsku,  při  kterém  podepíše  zájemcům svou knihu „Stát ve třetím tisíciletí.“      Cena zájezdu bude stanovena po dokončení organizačních příprav. Před‐ běžně (a nezávazně) je možné se přihlásit u prezence. Konečná informace  bude  zájemcům  sdělena  co  nejdříve  a  uveřejněna  na  obvyklých  místech.  Doporučujeme vážným zájemcům, aby si rezervovali čas na uvedený termín a jako variantní datum počítali i s  možností, že se akce uskuteční o týden dříve, tedy ve dnech 2.  – 4. září. Předpokládáme odjezd v pátek brzy  ráno, se začátkem trasy v Ostravě.      POHŘEBNÍ OBŘADY – PROGRAM     Úterý, 5. července až sobota 9. 7.   Vystavení tělesných ostatků Dr. Otty von Habsburg v kostele sv.   Ulricha v Pöcking, Hlavní ulice. Výstav a adorace k Nejsvětější   Svátosti Oltářní. Kostel bude otevřen také v noci. Kontakt pro   účastnící se střelecké spolky a prapory, prosíme na defran  [email protected]   Bohoslužby se konají v kostele sv. Ulricha: Středa, 16.00 a Čtvr  tek, 17.00.   Sobota, 9. 7. 11.00 h Průvod obcí Pöcking z kostela sv. Ulricha   k farnímu kostelu sv. Pia, 14.00 h zádušní mše v kostele sv. Pia v Zádušní mše za Františka Ferdinanda    Pöckingu. Hlavní celebrující: Jeho Eminence sídelní biskup Dr. d'Este     Konrad Zdarsa Rückmeldungen. PONDĚLÍ, 27 ČERVEN 2011RADUSEVIC     Pondělí, 11. 7. 10.00 h zádušní mše v chrámu teatinů v Mnichohttp://www.literarky.cz/kultura/kultura‐   vě. Hlavní celebrující: Jeho Eminence kardinál Dr. Rainhard Marx. dnes/4608‐zaduni‐me‐za‐frantika‐ferdinanda‐   Bohoslužba bude přenášena a promítána na velkoplošné plátno deste     na náměstí Odeonsplatz. Poté modlitba přednesená Jeho emi    nencí kardinálem Dr. Rainhardem Marxem a rozloučení s čestnou  František  Ferdinand  d'Este,  celým  jménem    salvou ze strany Bavorských horských střelců a Tyrolských střeFrantišek  Ferdinand  Karel  Ludvík  Josef  Maria    leckých setnin na náměstí Odeonsplatz. Pro pozvané hosty se na arcivévoda  Rakouský  ‐  Este  se  narodil  18.  pro‐   závěr uskuteční přijetí ministerským prezidentem v císařském sále since  1863  ve  Štýrském  Hradci.  V  Sarajevu  28.    rezidence - čtvrtek, června  1914  byl  na  něj  a  jeho  manželku  vévod‐   Úterý, 12. 7. 17.00 h Příjezd do Mariazelu 18.00 h Modlitba růkyni Žofii z Hohenbergu spáchán atentát.    žence. V návaznosti nato vystavení tělesných ostatků Dr. Otty von   Byl  následník  rakousko‐uherského  trůnu  a    Habsburg a Reginy von Habsburg v poutním chrámu v Mariazellu synovec císaře a krále Františka Josefa I. Franti‐   Středa, 13. 7. 14.00 h zádušní mše v poutní bazilice v Mariazellu šek Ferdinand d'Este měl v plánu uskutečnit po  Čtvrtek 14. 7. a pátek, 15. 7. Vystavení tělesných ostatků Dr.   usednutí  na  trůn  jako  František  II.  přeměnu  Otty von Habsburg a Reginy von Habsburg v Kapucínském koste  Rakousko‐Uherské  monarchie  ve  federaci  Spo‐ le ve Vídni, Neuer Markt.   jených  států  Velkého  Rakouska  a  hodlal  odstra‐ Sobota, 16. 7. 15.00 h zádušní mše v dómu sv. Štěpána ve Víd  nit  státní  dualizmus,  který  monarchii  dělil  na  ni. Hlavní celebrující: Jeho Eminence kardinál Dr. Christoph   rakouskou  a  uherskou  část.  V  Čechách  vlastnil  Schönborn. V dómu je k dispozici volných jen velmi málo míst.   panství a zámky Konopiště a Chlum u Třeboně.  Bohoslužba ale bude přenášena a promítána na velkoplošné plát    V  úterý  28.  června  v  18  hodin  se  konala  na  no na Svatoštěpánském náměstí. Přihlášení na bohoslužbu není   zámku  Konopiště  zádušní  mše  za  Františka  možné. Po skončení mše sv. průvod vnitřním městem. Poté ulo  žení ostatků Dr. Otty von Habsburg a Reginy von Habsburg do Ferdinanda d'Este a Žofii Hohenbergovou.     Kapucínské hrobky. Neděle, 17. 7. 15.00 h zádušní mše v bazilice sv. Štěpána v Budapešti. Na závěr: uložení schránky se srdcem Dr. Otty von Habsburg do benediktýnského opatství Pannonhalma v nejužším rodinném kruhu.

Veřejný dluh České republiky K aktuálnímu datu a hodině najdete na: www.verejnydluh.cz

SVĚT MONARCHIÍ - červenec 2011

13

Dědička má nárok na zámek i pozemky, rozhodl soud 

1. července 2011    SEMILY  ­  Okresní  soud  v  Semilech  potvrdil  nárok  Johanny  Kammerlanderové,  dědičky  po  Karlu  des  Fours  Walderode,  na  pozemky  a  nemovitosti,  jejichž  vrácení se léta domáhá.     Na  Semilsku  si  nárokuje  mimo  jiné  zámek  Hrubý  Rohozec  a  okolní  pozemky.  Za  morální  vítězství  rozhod‐ nutí označil její právní zástupce Roman Heyduk. Že by tím  kauza  skončila,  ale  nevěří,  žalované  strany  se  proti  rozhodnutí podle něj odvolají. Rozhodnutí zatím nenabylo  právní moci.    Walderode  o  rodový  majetek  přišel  jako  Němec  na  základě Benešových dekretů a spor se týkal i toho, zda se  za  druhé  světové  války  proti  československému  státu  neprovinil.  Ivana  Velíšková,  která  u  soudu  zastupovala  například  město  Turnov  a  Národní  památkový  ústav  (NPÚ)  spravující  Hrubý  Rohozec,  předložila  na  minulém  jednání členský průkaz, který podle ní dokládal členství Walderodeho v Sudetoněmecké straně (SdP), což mělo  prokázat, že nemá na vrácení majetku nárok.    Soudce Vít Záveský k tomu však nepřihlížel. Legitimnost nároku rodu Walderode je podle něj potvrzena tím, že  Karlu Walderode bylo na počátku 90. let vráceno české občanství. "Pokud bylo občanství vráceno, je tím vyřeše‐ na otázka, zda se provinil či neprovinil a soudu nepřísluší to prověřovat," vysvětlil ve svém zdůvodnění soudce.  Podle Velíškové je pravděpodobné, že se její klienti proti rozhodnutí odvolají.    Spor u semilského soudu byl veden proti 12 žalovaným. Jsou mezi nimi i podniky a sportovní organizace, Úřad  pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), Krajská správa  silnic Libereckého kraje nebo Pozemkový fond České republiky.  Jejich  právní  zástupci  dnes  před  soudem  shodně  žádali  zamítnutí  žaloby,  ale  neuspěli.  Soudce  potvrdil  nárok  dědičky  na  většinu  nemovitostí  s  výjimkou  pozemků  v  Turnově  ‐  Daliměřicích,  kde  Kammerlanderová  sama  žalobu stáhla kvůli mimosoudnímu vyrovnání.  O co ve sporu jde? Potomek šlechtického rodu Karel Des Fours Walderode vznesl na počátku 90. let restituční nárok na rozsáhlý majetek rodu v severovýchodních Čechách. Jeho výši odborníci původně odhadovali na 3,5 miliardy korun, podle bývalého právníka rodiny Felixe Nevřely, jde zhruba o majetek za 120 milionů korun. Vdova po Karlovi Des Fours Walderode Johanna Kammerlanderová jako dědička usiluje o pozemky a budovy, které vlastní například Lesy České republiky, Národní památkový ústav nebo město Turnov. Jde především o zámek Hrubý Rohozec, 300 hektarů lesa a pozemky u Turnova na Semilsku. Kammerlanderová podala celkem přes 20 žalob. Úspěch zaznamenala v roce 2008, kdy jí liberecký krajský soud přiznal čtvrt hektaru obecního lesa u Žďárku na Liberecku. Průlomový rozsudek následně potvrdil i Ústavní soud. Rozhodnutí může mít dopad i na ostatní majetkové spory. Les byl zkonfiskován stejným dekretem jako Hrubý Rohozec a ostatní budovy a pozemky. Dnes okresní soud v Semilech potvrdil nárok Kammerlanderové na pozemky a nemovitosti, jichž se domáhá. Na Semilsku si nárokuje mimo jiné Hrubý Rohozec a okolní pozemky. Soud jí potvrdil nárok na většinu nemovitostí s výjimkou pozemků v Turnově Daliměřicích, kde Kammerlanderová žalobu stáhla kvůli mimosoudnímu vyrovnání. Kromě Hrubého Rohozce si dědička nárokuje renesanční zámek a velkostatek Dřínov na Kroměřížsku s lesy a polnostmi, zámeček a velkostatek Smržovka na Jablonecku, 300 hektarů lesa a další pozemky u Turnova na Semilsku (mimo jiné i Suché skály v Českém ráji), 3600 hektarů půdy na Jablonecku, 360 hektarů lesů a polí jako součást dřínovského panství, nemovitost v Josefově Dolu na Jablonecku, dvůr ve Vrchoslavicích na Prostějovsku či statek v Srnově. Případ Walderode provázely od počátku spory o československé občanství hraběte a jeho spolupráci s nacisty. Walderode přišel jako občan německé národnosti o rodový majetek na základě Benešových dekretů bezprostředně po skončení druhé světové války. Vztahovaly se na osoby, jež se během ní provinily proti zájmům republiky. V roce 1947 úřady Walderodemu československé státní občanství vrátily. Zabraný majetek už ale nestihl získat nazpět, po komunistickém puči v únoru 1948 emigroval a o občanství znovu přišel. V roce 1992 ministerstvo vnitra Walderodemu československé občanství opět vrátilo a šlechtic zažádal o vydání bývalého majetku svého rodu. Vzápětí se objevila svědectví, že během války spolupracoval s nacisty. Bojoval ve wehrmachtu a odpůrci vydání rodového majetku mu připisují i členství v Henleinově SDP. V roce 1993 dostal Walderode od Lesního závodu v Harrachově téměř 90 hektarů lesa u Turnova, o tři roky později ale ministerstvo zemědělství rozhodnutí zrušilo. (dodal Jakub Holman)  http://www.lidovky.cz/dedicka‐ma‐narok‐na‐zamek‐i‐pozemky‐rozhodl‐soud‐f5t‐ /ln_domov.asp?c=A110701_120100_ln_domov_OGO  

LITERATURA – červenec 2011

14

                                                         

  Právě  vychází  první  díl  ohlášené  práce  spisovatele,  historika  a  odborníka  na  napoleonské  období, Jiřího Kovaříka ‐ WATERLOO s podtitulem Směr Brusel a již by měl být na knihkupeckých pultech.      14. června, přesně před 196 lety se na pomezí Francie a Belgie chystala Napoleonova Severní armáda vyrazit přes hranici směrem na Charleroi, aby změřila síly s pruskou Dolnorýnskou armádou maršála  Blüchera a Anglo‐batavskou armádou vévody Wellingtona. O den později to udělala, 16. června svedla dvojjedinou bitvu u Quatre‐Bras a Ligny, 17. června se rozdělila na dvě části a levým křídlem vyrazila za  Wellingtonem,  ustupujícím  na  návrší  před  vsí  Mont‐Saint‐Jean,  za  níž  leželo  městečko  Waterloo.  Pravé křídlo pod velením maršála de Grouchyho zatím postupovalo za třemi sbory u Ligny poražené  Blücherovy armády...  Právě tyto  události jsou obsahem prvního dílu nové knihy Jiřího Kovaříka, kte‐ rou vydává třebíčské nakladatelství AKCENT.      Jiří  Kovařík  již  před  lety  vydal  knihu  100  dní,  která  popisuje  totéž  období  historie.  WATERLOO  se  však od této knihy liší, a to po všech stránkách. Obsahem se od ní liší, jak jen se lišit může, je napsána na podkladě mnohonásobně většího počtu pramenů i moderních rozborů, Stu dnů se věnuje jen v ab‐ solutně nejnutnější míře a soustřeďuje se jak na přípravy války roku 1815 na obou stranách, tak i na hodně  detailní  průběh  prvních  tří  dnů  čtyřdenní  kampaně.  Klade  si  spoustu  otázek,  jak  a  proč  to  všechno bylo, nepomíjí řadu omylů i chyb na obou stranách a snaží se dopátrat příčin neúspěchu, který  přerostl v katatstrofu v bitvě 18. června (což je tématem 2. dílu).    Obsah  představuje  jeden  důvod,  forma  druhý.  Předně  jde  o  knihu většího  formátu,  než  obvykle,  to  proto,  aby  vynikly  obrazové  a  mapové  materiály.  Každou  kapitolu  navíc  provázejí  graficky  odlišené (podbarvené)  tematické  bloky,  v  nichž  se  píše  o  skladbě  armád  i  jednotek,  zbraních,  jejich  vlastnos‐ tech,  výcviku  a  polních   řádech,  formacích,  osobnostech  a  řadě  dalších  věcí,  které  by  mělyčtenářům, krom nosné "dějové" linie, dát jasnou představu, jak vypadaly armády, které spolu bojovaly, a jací byli  muži v nich.    Ve stejném duchu bude vydán i druhý díl WATERLOO s podtitulem Poslední bitva, už odevzdaný a  plánovaný k vydání na podzim...     Více na: http://napoleon‐knihy.blogspot.com/2011/06/prave‐vychazi‐waterloo‐1‐smer‐brusel.html       

AKCE – Monarchisté v uniformách – červenec 2011

15

BITVA U SADOVÉ – 3. 7. 1866

Císař František Josef musel své závazky v zemích Německého spolku pociťovat jako závaží na krku. Hájil zájmy mnoha desítek věčně rozhádaných států a státečků. Tohoto břemene by se bylo rádo ujalo Prusko, ale císař se nemohl jen tak jednoduše vzdát své zodpovědnosti. Ztratil by čest, a to zejména před zeměmi, které si pruské poručnictví nepřály. Tyto země, prakticky celý jih Německa, Sasko a další, musel před Prusy hájit. Existoval jediný způsob, jak se břemene zbavit a přitom si uchovat čest, totiž regulérní čestná porážka ve válce. O její rozpoutání se nemusel starat, to zařídil nový pragmatický duch Pruska, junkerský hrabě Bismarck, od října 1862 ministr zahraničí. V roce 1864 se obě dominující země ujaly zájmů Německa a ve válce o Šlesvick- Holštýn porazily jejich expediční sbory Dánsko. Spor o správu těchto dvou knížectví se pak pro Bismarcka stal záminkou k rozpoutání ozbrojeného konfliktu. Válka byla vlastně Prusku vyhlášena nikoliv Rakouskem, ale frankfurtským spolkovým sněmem. Shromažďování armád spolku a jejich operování se však dělo velmi liknavě a nekoordinovaně. Zato Prusko jednalo bleskově. Bismarckova válka Němců proti Němcům vůbec nebyla v Prusku populární a Bismarck, na něhož byl dokonce spáchán neúspěšný atentát, hrál vabank. Jakýkoliv neúspěch by jej zcela jistě stál vše, možná i život. Neúspěch byl přitom pravděpodobný. Se spolkovými silami měla rakouská armáda převahu. Disponovala také sítí železnic a pružným systémem mobilizace. Do vedení se dostali schopnější velitelé a armáda po reformě byla jednou z nejlepších v Evropě. Vyzbrojení pruské pěchoty zadovkami Dreyseho výroby vyrovnávalo modernější rakouské dělostřelectvo. Rakouskou převahu snížil Bismarck tím, že za prvé, podepsal spojeneckou dohodu s italským králem Viktorem Emanuelem, takže Rakousko muselo rozdělit armádu na dvě části a bojovat v Čechách i v Itálii současně. Za druhé, bleskové tažení von Falkenheimovy Mohanské armády znemožnilo spojení spolkových armád s Rakouskou, vyjma saského sboru, která ustoupil po Labi k Terezínu. Určitá podezření budí skutečnost, že František Josef jmenoval velitelem severní armády Ludwiga von Benedeka, který byl doma spíše na italském bojišti a v jehož štábu se vyskytovali důstojníci, kteří vlastnili významná množství akcií pruských zbrojovek. Císař byl varován, přesto Benedeka jmenoval. Boje vypukly koncem června 1866 a nebýt Benedekova přešlapování, mohla být pruská armáda, rozdělená do čtyř proudů, poražena po částech. Benedek umožnil spojení pruských armád a rozhodující bitvu u Sadové 3. 7. prohrál jen o fous, neboť nezajistil severní křídlo, odkud připochodovala přes horské průsmyky další pruská armáda, ve chvíli, kdy byly pruské síly na bojišti již přemáhány. Ještě však zdaleka nebylo nic ztraceno. Ztráty byly vyrovnané a díky dělostřelcům rakouská armáda spořádaně ustupovala na jih. 24. 6. rozprášil vévoda Albrecht na jižním bojišti u Custozzy italské ozbrojené síly a mohl svou armádu rychle přesunout na sever k rakousko-moravské hranici. Prusové byli vyčerpaní a napadaní z týlu. Pruské konečné vítězství zdaleka nebylo jisté. František Josef přesto 10. 8. zbavil Benedeka funkce a 23. 8. uzavřel mír. Musel souhlasit s vytvo-

řením Prusy vedeného Severoněmeckého spolku a přišel i o Benátsko, přestože Italové válku prohráli. Na druhé straně to byla porážka až nápadně praktická. Císař se čestnou prohrou zbavil jak závazků k německému prostoru, tak i věčně nespokojených Italů. Bismarck, jako by věděl, oč se vlastně hrálo, okamžitě zavrhl veškeré požadavky krále na okupaci a odtržení Čech a brzy uzavřel s Rakouskem věčné spojenectví, které Německo poctivě dodržovalo až do roku 1918. Středoevropský prostor byl po Prusko - francouzské válce roku 1870 sjednocen do dvou velkých říší, usmířen, a získána byla i Itálie. František Josef se mohl konečně věnovat zvelebování vlastní říše. Široko daleko nebyl nikdo, kdo by se jej ještě pokoušel ohrožovat. (Jan Drnek – Dějiny české státnosti).

Rekonstrukce bitvy u Sadové se 3. 7. 2011 zúčastnilo množství tradičních vojensko – historických jednotek pravidelných pluků i ostrostřeleckých formací. Fotografie bitvy a dole i pietního aktu u Baterie mrtvých dodal Jindra Lipecký, příslušník rakovnického Ostrostřeleckého sboru a Spolku válečných veteránů. Barvy uniforem: bílí jsou infanteristé, tedy pěchota, zelení myslivci a ostrostřelci, hnědí artilerie, neboli dělostřelectvo. (popis bitvy z pera Jana Drnka a Václava Vondrovského – z knihy Hoši jako květ, historie 35. plzeňského pěšího pluku) Vojsko bylo vyčerpané a k okamžité bitvě nepoužitelné. Každou hodinou se však zmenšovala možnost zamezit pruským armádám ve spojení a porazit je jednu po druhé. Benedek začal armádu soustřeďovat a reorganizovat na levém břehu Bystřice mezi Sadovou a Hradcem Králové, přičemž obsazoval výšiny Lipou a Chlum. 35. pluk měl málo potravin a tábořil severně od Nového Hradce. V 17,30 se Abeleho brigáda znovu zvedla na pochod a nocovala v poli u Plačic. 35. pluk pochodoval do hradecké pevnosti, kam dorazil ve 23,00 v noci. Kvůli ucpaným cestám se do Plačic dostal až ve 3,00 ráno 2. července úplně zbídačelý třídenním pochodem a hladem (prodělal bitvy u Jizery a u Jičína). Celý 2. červenec směli vojáci konečně odpočívat, dostali jídlo a munici. Ve 23,00 hodin v noci byla vydána dispozice k bitvě, neboť Prusové se blížili ze všech stran a zřejmě neměli tušení, kde přesně čekají Rakušané, natož, že mají před sebou armádu šikující se k bitvě. 3. července ráno princ Bedřich Karel zaútočil z chodu od západu s 1. armádou, ačkoliv Labská armáda byla ještě daleko a 2. armáda ze severu ještě neobešla pevnost Josefov. Benedek však svoji příležitost promarnil. Oddíly I. sboru vyrazily ráno před devátou po snídani. To již začala bitva po celé čáře. Ve druhé koloně táhly brigády Leiningova, Poschacherova a Abelova přes cihelny a Břízu. I. sbor byl v bitvě určen do zálohy, spolu se VI. sborem a třemi jízdními divizemi. V 11,30 zaujaly jeho jednotky pozice u Máslověd a Hořenovsi ve třech bitevních liniích, tedy za středem armády, východně za Svíbským lesem. 35. pluk stál s Abeleho divizí ve druhé linii. Bitva začala pozdě, a proto do ní mohla zasáhnout i přicházející Labská armáda. Na počátku bitvy byly síly protivníků vyrovnané. Pruské jehlovky střílely rychleji, ale rakouské ručnice Lorenz měly delší dostřel. Rakušané disponovali také lepším dělostřelectvem.

Ve středu linie pruské útoky ztroskotaly a ve 14,00 se pruský hlavní stan dokonce začal zabývat přípravami na ústup. Ve 14,30 se Prusům podařilo prorazit na krajním levém rakouském křídle v Římském lese proti saskému odporu. Tento průnik však nebyl katastrofální. Katastrofa přišla na pravém křídle. Dopoledne se Prusové zmocnili Svíbského lesa, ale byli odsud protiútoky II. sboru vypuzeni a fronta se stabilizovala. Odpoledne se však od severu objevil předvoj 2. pruské armády a prošel řídce obsazenou linií, která nebyla směrem na sever orientována. Benedek svou pasívní obranou propásl šanci likvidovat nepřítele po částech.

Pohyb 35.ppl. na  bojišti u Sadové 3. 7. 

6.pd 7.pd

7.pd

G.pd

5.pd 8.pd 4.pd

IV.s

II.sb.

3.pd 2.ljd III.sb

1.zjd

X.sb

1.jd 14.p

VI.s Sas.s

16.p

I.sb VII.sb.

15.p

1.jd

39

2.jd

Ve 13,00 se dostala slabě bráněná Hořeněves do rukou pruské gardové divize a nepřítel začal pronikat do zad rakouské linie. Ve 14,15 již byl v rukou nepřítele i Chlum a Rozběřice. V 15,00 nastoupil do těchto míst k protiútoku záložní VI. sbor, který dobyl nazpět Rozběřice, ale z Chlumu byl krvavě odražen. Abeleho brigáda zůstávala ve svém postavení a pak byla posunuta dále k východu na linii Rozběřice – Bor, křídly asi 500 metrů od těchto vsí proti Střežeticům a Dlouhým Dvorům. 35. pluk stál v 1. linii zakryt harcovníky. Když se nepřítel ukázal u Střežetic, zahnala ho dělostřelba brigádní baterie. Poté vojáci sledovali ústup jezdeckých mas z velké jezdecké bitvy u Střežetic. Prusové zahájili nebezpečnou dělostřeleckou palbu z Chlumu. Pak se objevila pruská jízda. Kolem 16,30 začala rakouská armáda ustupovat. Abelova brigáda zůstávala v postavení západně od Všestar a kryla ústup jednotek z čelní linie na západě. Trpěla silnou dělostřelbou. Teprve když ji začaly napadat oddíly pruské 11. divize z boků, zahájila ústup bojem na Hradec Králové. U vsi Bohdance byla sestava brigády narušena zácpou a brigáda ustupovala za Labe po jednotkách. Semkla se teprve v noci na poli u Nového Hradce. Abeleho brigáda pochodovala v noci 3. července k Holicům a večer 4. července došla do Vysokého Mýta, kde se utábořila v poli. Bendek rozdělil armádu do tří kolon, které ustupovaly k jihu, ku spojení s jižní armádou.

Sadová 1866 35. IR pluk. pplk. setník mrtvých zraněných zajatých a pohřeš. celkem ztráta Rak. + Sasové důst. mužů koní mrtvých 345 5 448 zraněných 471 8 043 zajatých 509 21 661 pohřešovaných 43 7 793 celkem ztráta 1 368 42 945 6 010

nadpor.

děl

187

důst. ppor. prapor. 2 10 2 14 Prusové důst. mrtvých 100 zraněných 260 zajatých pohřešovaných celkem ztráta 360

mužů 9 101 72 186 mužů 1 835 6 699 278 8 812

celkem 11 111 78 200 koní

900

KONTAKTY Specifické symboly pro platby v KČ Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme! Platby ve prospěch KČ: účel specifikace specifický symbol chod strany členský příspěvek 1112011* chod strany dary a příspěvky příznivců 2222011* ML vydávání ML 333 ML inzerce v ML 322 ML příjmy z prodeje ML 300 ML předplatné ML 311 reklamní předměty odznaky KČ 444 Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo. *Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.

VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru): http://www.primaplana.net Stránky císařovny Sisi a její rodiny: http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.: http://www.franz-josef.cz Stránky František Ferdinand d´Este: http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II. Stránky Habsburkové a jejich země: http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie): http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1

18 DŮLEŽITÉ KONTAKTY Adresa: Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)

Senovážné nám. 24, 110 00, Praha 1 e-mail: [email protected] internet: www.korunaceska.cz IČ 44266740 č. účtu: 1928428359/0800 (CZK) account: 1721719263/0800 (EUR) IBAN: CZ2808000000001721719263 předseda Václav Srb +420 603 412 671 [email protected] generální sekretář Bc. Aleš Hoffmann +420 607 208 971 [email protected]

STRÁNKY MÍSTNÍCH SPOLEČNOSTÍ KČ MS Plzeň MS Brno MS Olomouc

http://www.kc-plzen.cz http://kcbrno.webnode.cz http://www.kcolomouc.cz

Monarchistický zpravodaj KČ - periodicita: měsíčník www.korunaceska.cz, [email protected], http://www.kc-plzen.cz/MZ.htm Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese: Redakční rada: www.zrusmeprezidenty.cz Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected] Mgr. Vlastimil Ježík (korektura) [email protected] Otto Brachtel a Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected]

Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.

MONARCHISTICKÝ A HISTORICKÝ KALENDÁŘ 2011 Objednávejte nebo odebírejte v kavárně a vinárně U posledního soudu, Jagellonská 8, Praha 3 www.uposlednihosoudu.cz denně od 17 do 22 hod. Nyní slouží zbytek nákladu kalendáře jako propagační materiál KČ, tedy zdarma, ale kde smysluplným účelům.