Monarchistický zpravodaj

Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

Číslo 39/2011

DEUS * REX * PATRIA www.korunaceska.cz

                                       Z obsahu čísla:        

Pochod   2011.

za

monarchii 2

*   XX. Generální sněm KČ –   pozvánka a program 3 *   Hlídka 4   * Dění v KČ 5-6   *   Zamyšlení J. Holmana 7 *   Akce monarchistů 8-9   * Svět monarchií (Rumun  ský král) 10-11   * Církev   a monarchie (Sv. Anežka česká) 12   * Monarchisté v unifor  mách 13   * Literatura (Josef Štogr)   14-15   * Kontakty 16   Diskuse, články: 17-30

  Makrlík Václav Jan Kraus Tomio Okamura Jan Drnek

  Bůh  pomazává  panovníka  na  hlavu  království,  kdežto  prezident  je  volen  pýchou lidu. Král zůstává u moci uplatňováním Božích přikázání, prezident  totéž dělá uspokojováním těch, kdo mají vliv. Král přivádí své věrné podda­ né k Bohu, zatímco prezident je od Boha odvádí.       Vladimír, metropolita Kyjevský  (Mučen a zavražděn bolševiky 7. února 1918.)   http://monarchistcrusade.webs.com/monarchyquotes.htm)      Není jediného národa ani území patřícího před tím habsburské monarchii,  jemuž  by  získání  nezávislosti  nepřineslo  utrpení,  jaké  staří  básníci  a  teolo­ gové připisovali výhradně zatraceným a prokletým.                                                 Winston Churchill (The Memories)      Pravý Boží řád je poznání, že všechna moc pochází shůry, tedy nemůže být  neomezená,  nýbrž  vždy  podřízená  nejvyšším  mravním  zákonům,  Božímu  přirozenému zákonu. Boží řád je nejen základem legitimní moci, on je jistou  ochranou těch, kteří jsou moci podrobeni. Správně chápaný Boží řád je nej­ pevnější zárukou, jakou občan může mít.        Otto von Habsburg, Mit Gott für die Geschichte, Heiligenkreuz 2009                                                                                                                        Dodal  J. Pejřimovský 

Pochod za monarchii – listopad 2011

  Monarchisté si připomněli udělení samo­   statnosti českému státu císařem  Karlem I.           

     Výročí  obnovené  samostatnosti  českého  státu   v pátek  28.  října  oslavila  také  Koruna  česká  (Mo­                                 narchistická  strana  Čech,  Moravy  a  Slezska).  Mo­ narchisté  si  ale  připomínají,  že  samostatnost  čes­ kému  království  udělil  rakousko­uherský  císař  a  poslední český král Karel I. již o dvanáct dní dříve,  než  Češi  a  Slováci  vyhlásili  samostatné  Českoslo­ vensko,  řekl  jejich  předseda  Václav  Srb.  Odmítají  námitky historiků, že k tomu byl donucen válečný­ mi okolnostmi.    Monarchisté  také  tvrdí,  že  byla  republika  vyhlášena nedemokratickým  způsobem,  protože  o  ní  nerozhodli ani  občané  v  referendu,  ani  o  tom  řádně  nehlasoval parlament.  Zpochybňují  i  "rozbití"  Rakouska‐Uherska,  které  bylo  podle  nich  "po  dlouhá  staletí  životaschop‐ ným  kulturně  a  civilizačně  jednotným  geopolitickým prostorem", na "do značné míry umělé státečky", které  se  později  staly  snadnou  kořistí  nacistického  Německa a bolševického Ruska.    Stoupenci obnovy českého království se sešli už dopo‐ ledne  v 10,00  na  Malostranském  náměstí,  kde  usilují  o obnovu  sochy  rakousko‐uherského  maršála  a  českého šlechtice Jana Josefa Václava Radeckého z Radče.    Odpoledne ve 14,00 se sešli u sochy knížete Václava na Václavském  náměstí,  kde  byly  proneseny  zásadní  pro‐ slovy  a  zpívány  hymny.  Odtud  šli  průvodem  přes  ulici Na  příkopě  a  dále  Královskou  cestou  ulicí  Celetnou, přes Staroměstské náměstí, Karlovou ulicí k soše císaře a krále Karla IV. na Křížovnické náměstí. Tam zazpívali hymnu  rakousko‐uherského  mocnářství  a  odebrali  se na parník, na kterém umístili maketu sochy císaře Fran‐ tiška  Josefa  I.  a  absolvovali  dvouhodinovou  plavbu s výkladem o historii vltavských mostů.    Večer  se  konala  ještě  společná  oslava  v restauraci  U  Valšů.    Koruna Česká usiluje o to, aby se po Františku Josefu I. jmenovala v Praze alespoň jedna ulice, a o obnovu jeho pomníku  u  Hlavního  nádraží,  které  kdysi  neslo  jeho  jméno.    Pochodu  se  zúčastnili  členové  a  zástupci  místních společností  strany  ze  všech  korunních  zemí  království. Po celé trase byl pochod vzorně zajišťován Českou (bu‐ doucí královskou) policií.    Pochodu  se  po  několik  hodin  účastnil  i  kameraman České televize, který pilně natáčel. Bohužel se svědectví o  této  mimořádné  akci  nedostalo  do  vysílání  ČT,  tak, jako  v minulých  létech,  což  svědčí  o  tom,  že  Koruna Česká možná začíná být českou veřejností vnímána jako významná  politická  alternativa,  na  kterou  není  radno  zbytečně veřejnost upozorňovat.     

2

POZVÁNKA  NA JUBILEJNÍ XX. GENERÁLNÍ SNĚM KORUNY ČESKÉ A NA SOUVISEJÍCÍ AKCE sobota 26. listopadu 2011 od 10:20 hod. budova Klubu Lávka (jiná budova – hned vedle místa konání minulých sněmů !!!)

Novotného lávka 1, Praha 1, hlavní sál  09:00 – 09:30 Registrace, placení příspěvků, předávání členských legitimací, odznaků, apod. od 09:30 SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ (Zachovej nám, Hospodine/ Svatováclavský chorál) Projevy hostů. Hlasování o návrhu programu XX. sněmu KČ. Volba komisí, skrutátoři, atd. cca 11:00 SLAVNOSTNÍ ZAKONČENÍ DOPOLEDNÍ ČÁSTI (Zachovej nám, Hospodine/ Svatováclavský chorál) Položení kytic u pomníku císaře a krále Karla IV. na Křížovnickém náměstí a Františka I. (II.) na Smetanově nábřeží cca 11:20 I. Pauza. Krátká pauza určená k rychlému občerstvení a nápojům. Vše formou vlastních zásob či přítomného občerstvení (pokud bude). max. v 11:45 konec pauzy 11:45 ZAHÁJENÍ PRACOVNÍ A DISKUSNÍ ČÁSTI (hosté se mohou zúčastnit, ale nemohou hlasovat) Zpráva o činnosti Předsednictva a Strany. Zpráva Dohlédací komise. Příspěvky zemských hejtmanů. Zprávy Místních Společností. cca 13:20 II. Pauza. Krátká pauza určená k rychlému občerstvení a nápojům. Vše formou vlastních zásob či přítomného občerstvení (pokud bude). max. v 13:45 konec pauzy 13:45 Diskuse (přednost mají písemné a předem nahlášené příspěvky v dopolední části panu gen. sek.) cca 16:00-16.30 PŘIJETÍ USNESENÍ A SLAVNOSTNÍ ZAKONČENÍ SNĚMU (Zachovej nám, Hospodine) od 17:20 NEFORMÁLNÍ A PŘÁTELSKÉ POSEZENÍ – Restaurace Pražský most – U Valšů, Karoliny Světlé 5.

Sobotní mše sv. před sněmem Sněmu bude v den jeho konání 26. listopadu předcházet Mše sv. ku cti našich panovníků Karla IV. a Marie Terezie a na přímluvy blahoslaveného císaře a krále Karla I. v kostele svatého Františka Serafínského (z Assisi) na Křížovnickém náměstí od 8:30 hod. Doprovodný program bude podléhat změnám dle aktuální situace !! Sněmu předchází již v pátek 25. listopadu 2011 16:00 Uctění památky našich panovníků v kostele sv. Jiří (sv. Ludmila) a v katedrále sv. Víta  (hrobka), jednáme také o možnosti bohoslužby v kapli sv. Václava  (sraz přihlášených účastníku v 15:55 basilikou sv. Jiří)  17:00 – 18:30 Lesk a sláva Prahy knížecí, královské a císařské, bída Prahy republikánské  (procházka  Prahou  s  výkladem  předsedy  KČ  Václava  Srba,  účast  volná,  sraz  před  1.  bránou  Praž‐ ského hradu na Hradčanském náměstí)  19:00 Společné posezení, neformální diskuse ve vinárně U Posledního soudu  (Jagellonská 8, 130 00 Praha 3 – Královské Vinohrady) 

Po Sněmu následuje v neděli 27. listopadu 2011 Společný výlet – bude podléhat ak­ tuální situaci. 

Hlídka – listopad 2011 MS KČ Praha 4 jednala 20. října Členové MS v diskusi vznesli kritické připomínky k nedostatkům v organizační práci strany s členskou základnou a s médii. Všichni přítomní vyslovili nedůvěru předsedovi strany a usnesli se na kolektivní výzvě k jeho odstoupení. Dále byla projednána odpověď premiéra Nečase na otevřený dopis této MS. Odpověď byla hodnocena jako neuspokojivá. MS Praha 4 vyjádřila jako celek hluboké znepokojení nad připravovaným projektem http://www.novyopatov.cz a nad přístupem zastupitelstva MČ Praha 11 k danému projektu. Byla přednesena informace o odeslání kondolence k úmrtí Felixe Habsbursko-Lotrinského a okolnostech spojených s jejím odesláním. Od člena R. Pecha zároveň vzešel návrh na zaslání gratulace a kytice k narozeninám princezny Sophie Lichtenštejnské. Návrh byl předložen předsednictvu, aby mohla být gratulace zaslána jménem celé strany. Předsednictvo vyslovilo s návrhem souhlas. MS KČ Praha 4 vyslovila poděkování p. Nohelovi za zaslané pozvánky na Monarchistický pochod. Diskutována byla kandidatura JJ knížete Schwarzenberka na funkci prezidenta republiky. MS Praha 4 tuto kandidaturu nepodporuje. Návrh MS Praha 4, aby generální sněm v letošním roce proběhl na Moravě v Sokolnicích, předsednictvo zamítlo s odůvodněním, že jelikož se jedná o 20. jubilejní GS, nebylo by vhodné ohrozit jeho konání časovou tísní. Vzhledem ke konání gen. sněmu se bude další jednání konat v prosinci. Termín a místo budou včas oznámeny.

4

 Vážení přátelé,   musím  konstatovat,  že  ve  včerejším  rozhovoru  s  panem  předsedou Václavem Srbem na čro 6 mluvil pan předseda  velice  kultivovaně  a  k  podstatě  věci  –  tedy  problémům naší politické situace. To konstatovala i moje, k jeho osobě  jinak velice kritická manželka.  Pořad je možné stáhnout nebo poslechnou z archivu čro 6., (http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2487934)byl odvysílán 19. 11. 2011 ve 22.10 hod. J. Pejřimovský Dobrý večer,     dovolte mi, abych vás všechny informoval o založení nové  MS KČ.    V  pátek  11.  11.  2011  ve  večerních  hodinách  byla  za  mé  přítomnosti  a  podpory  založena  nová  MS  KČ  královské­ ho  města  Loket.  Ustavující  schůze  se  konala  v  krásné  monarchisticky vyzdobené restauraci U císaře Ferdinanda,  pod císařským znakem a na dohled z obrazu císaře a krále  Františka  Josefa  I.  Schůze  se  účastnili  členové  KČ  a  pode­ psali Zakládající listinu MS KČ Loket. Na schůzi byly nastí­ něny úlohy a možnosti práce MS, jakož i diskutována situ­ ace v KČ a projevena vůle se na práci strany podílet. Čle­ nové  MS  se  již  zúčastnili  Monarchistického  pochodu  Pra­ hou,  kde  se  seznámili  s  některými  dalšími  monarchisty,  například  z  MS  Střední  Čechy...  Na  ustavující  schůzi  pro­ běhla řádná volba předsedy MS, jímž byl zvolen p. Tomáš  Blecha. MS Loket má nyní celkem 5 zakládajících členů.    Po  ukončení  oficiální  části  schůze  se  členové  nové  MS  včetně mne jako hosta odebrali k noční prohlídce gotické­ ho  hradu  a  návštěvě  koncertu  tamtéž,  kde  bylo  dále  čile  diskutováno na "monarchistickou notu".     Jako  český  zemský  hejtman  jsem  následně  informoval  o  založení  nové  MS  Předsednictvo  KČ  předsedy  MS  KČ  a  dělím se s vámi o tuto  informaci, neboť pokládám za dů­ ležité vás všechny informovat o této události. Po schválení  MS  Předsednictvem  KČ  bude  tato  umístěna  do  seznamu  MS KČ na web. stránkách KČ.    V dokonalé úctě...    Jaroslav Konečný, český zemský hejtman KČ

Také se mi nelíbí odmítání rodiny Habsburků na český trůn! Já osobně budu vždy pro tuto vznešenou rodinu, v jejich žilách koluje   Kytice pro princeznu a poděkování. krev našich panovníků. Byl jsem a budu jedině Habsburkovec, ať   si o mě myslí každý, co chce, dějiny mi dávají za pravdu! Nebylo Vážení a milí zemští hejtmané  by lepší se někde všichni sejít a bez osobních emocí si všechno   Velice  vám  děkuji  za  vaši  milou  gratulaci,  přání  probrat a prodiskutovat? Jsem ochoten k tomuto setkání dát k štěstí  a  všeho  dobrého  k  narozeninám  a  za  krás­ disposici svůj celý dům. Myslím si osobně, že by to mohla nou  kytici.  Byla  jsem  touto  pozorností  velmi  potě­ bý jedna z možných cest, jak sklidnit před generálním sněmem celou situaci. Moc Vás o to všechny prosím! Ukažte všem našim šena.  občanům, že monarchistická myšlenka v naší zemi žije a že si upřímně vážíme každého našeho stoupence. Zdravím moc a prosím o porozumění. Váš Jar.Fr.Jos.Foltýn

Oznámení a dění v KČ – listopad 2011 * Předsednictvo Koruny České jednalo v Praze 8. listopadu 2011, v den výročí císařského vítězství na Bílé hoře. Předsednictvo schválilo přijetí 7 nových členů a vznik nové MS Hlučín. Na vědomí byly vzaty zápisy jednotlivých MS a návrhy zaslané členy KČ. Například byl schválen návrh MS Praha 6,7, aby na webové stránky KČ byly každodenně umisťovány aktuální údaje o historických událostech a svátcích převzaté z Historického kalendáře. Dále byla jednohlasně schválena základní struktura XX. Generálního sněmu. Po diskusi k nedávno svolaným zemským sněmům Moravy a Slezska předsednictvo většinou 5 hlasů schválilo usnesení: Předsednictvo KČ konstatuje, že shromáždění členů z Moravy dne 22. 10. 2011 a ze Slezska dne 29. 10. 2011 nebyly zemskými sněmy, neboť nebyly splněny základní podmínky pro svolání sněmu požadované stanovami. Tímto konstatováním není dotčena vážnost jejich doporučení a závěrů. Předsednictvo ale zároveň schválilo, aby informace o těchto shromážděních byly zveřejněny v MZ. Pan g. s. Hoffmann informoval předsednictvo o účetnictví strany a o nutnosti uzavřít novou smlouvu s MU Praha 1 ohledně pronájmu kanceláře. Pan GS se ujal sjednání nové smlouvy s MU Praha 1. Pan Drnek oznámil PKČ dokončení Monarchistického kalendáře, který je nyní již v tisku.

* 22. října se ve Valticích v kavárně Hubertus shromáždilo 14

členů KČ a 3 hosté. Shromáždění členové jednali o ustavení nových MS a o ustavení regionální společnosti. Dále se věnovali přípravě na GS KČ a některým technickým otázkám. Ustavena byla nová MS KČ v Jemnici a připravuje se ustavení MS Šumperk a MS Jeseník. Cílem a smyslem ustavení regionální společnosti (Olomouc, Prostějov, Hranice na Moravě) je ustavit MS v každém okrese Olomouckého kraje, a to do krajských voleb. Shromáždění poděkovali organizátorům zájezdu do Vaduzu, díky kterému se JJ Hans Adam II. rozhodl, že na jaře roku 2012 navštíví bývalá lichtensteinská panství v ZKČ. Proběhla živá diskuze o fungování komunikace předsednictva KČ s místními společnostmi a hlasováním byly schváleny návrhy k předložení panu předsedovi KČ Václavu Srbovi a předsednictvu k projednání na generálním sněmu KČ 2011: Bylo schváleno vyjádření nespokojenosti: „Vyjadřujeme nespokojenost předsedovi Koruny české panu Václavu Srbovi z důvodu nespokojenosti s jeho prací pro Korunu českou od posledního generálního sněmu, v těchto bodech: 1) nedostatečná organizace a řízení schůzí předsednictva (nevhodný malý prostor jednací místnosti, narušován ruchem hostů vinárny, vleklé schůze) 2) nedostatečný podíl na sjednocování členské základny 3) neinformovanost členské základny o styku se šlechtickými rody a panovnickým domem 4) neuspořádání ideové konference, která měla proběhnout před generálním sněmem KČ 2011 5) nečinnost ohledně vyjádření se ke vzniklým platformám KČ Shromáždění vznesli kategorickou žádost k předsedovi KČ panu Srbovi,   aby se k výše uvedeným bodům „vyjádřil odpovědí ve lhůtě 14 dní před konáním generálního sněmu KČ na adresu moravského zemského hejtmana pana Luboše Veleckého.“

5 3

Byly schváleny následující návrhy, které shromáždění moravských monarchistů předložilo k projednání na generálním sněmu KČ 2011: 1) Žádáme, aby veškeré oficiality (kladení věnců, proslovy hostů atd.) byly z časových důvodů zařazeny až na závěr GS, po pracovní části, které se chtějí účastnit i vzdálení členové KČ. 2) Žádáme, aby příspěvky místních společností na generálním sněmu nepřesáhly 5 minut, ale aby zazněly příspěvky všech místních společností. 3) Doporučujeme do kulturní části generálního sněmu zahrnout návštěvu jiných památek než dosud (např. v Brandýse nad L., Konopiště apod.). 4) Doporučujeme, aby se účastníci generálního sněmu mohli večer po zasedání setkat v dostatečně velkém kulturním zařízení. 5) Žádáme doplnit bod 6.2 stanov o přijímání nových členů: „Členství vzniká rozhodnutím předsednictva KČ, po uhrazení členského příspěvku a po vyjádření nejbližší místní společnosti.“ 6) Navrhujeme, aby se příští generální sněm KČ konal na Moravě. Byl schválen návrh, aby se každé první pondělí v měsíci ve 20:00 setkávali na skype členové moravských místních společností. Mezi pozvanými hosty byli Pan Krupka Miroslav z MS Praha 4, který se vyjádřil kriticky k práci předsedy KČ. Pan Bohumil Šourek, slezský zemský hejtman, informoval o práci konzervativní platformy KČ. Následně, 29. října 2011 bylo svoláno shromáždění slezských monarchistů, oficiálně na podporu stanoviska moravského shromáždění ze dne 22. 10. 2011. Toto shromáždění vzalo na vědomí založení MS Hlučín a dále vyjádřilo: „hlubokou nespokojenost s činností strany“ a z toho důvodu vyslovilo nedůvěru předsedovi Koruny České Václavu Srbovi, a to především s těmito skutečnostmi: 1. Naprostá politická pasivita strany navenek, tedy směrem k veřejnosti. 2. Velmi nízká podpora rozvoje místních společností a mizivá práce s členskou základnou. 3. Netransparentnost vnitrostranických procesů. 4. Nulová komunikace s ostatními politickými subjekty a udržování strany v izolaci. 5. Téměř žádná známá komunikace se zástupci šlechtických rodů jak v zemích koruny české, tak v zahraničí. 6. Nulová informovanost o stycích s panovnickým domem. Shromáždění slezských monarchistů proto žádá, aby byl generální sněm byl oproštěn od jakýchkoliv slavnostních ceremonií a zaměřil se výhradně na řešení vleklé vnitrostranické krize. Shromáždění se připojilo k požadavku moravského shromáždění, aby se zástupci všech místních společností KČ vyjádřili k současnému stavu ve straně v za sebou jdoucích pětiminutových vstupech. Také vyzvalo předsedu strany Václava Srba, aby odstoupil ze všech svých funkcí v KČ a aby předchozí body byly projednány v dopolední části sněmu, nejpozději do 14 hodin. Podpořili požadavek moravského zemského sněmu o konání příštího generálního sněmu na Moravě a navrhli rotaci konání generálních sněmů v jednotlivých zemích koruny české. V závěru navrhli vlastní verzi programu GS.

Obě  shromáždění prohlásili jejich účastníci zemskými sněmy. Dobrý den vážení přátelé, monarchisti, PKČ  však na svém zasedání 8. 11. 2011 konstatovalo, že tato s velkým sebezapřením jsem se rozhodl reagovat. Již na česshromáždění zemskými sněmy nebyla, z důvodu neregulérního kém zemském sněmu jsem veřejně vystoupil proti začátku konce   způsobu svolání: naší strany. Vznik platforem je začátek konce. Zvláště když plat  - nebylo   oznámeno všem členům KČ a zejména členům předsed- formy jednají tak, jako by byly "nadřazeny" straně jako takové. nictva,   kteří by v opačném případě mohli vysvětlit námitky a při- Rovněž jsem vystoupil s názorem, že problémy se mají řešit pomínky k činnosti na místě. Zápisy ze sněmů byly naopak roze- doma, nikoli na ulici. Názor že ukážeme "lidu", jakou jsme to   slány  do velmi širokého adresáře. O konání sněmů nebyl infor- stranou demokratickou a pevnou, když si můžeme dovolit "prát mován   ani generální sekretář KČ (Podle čl. 15. 2. stanov je P KČ špinavé prádlo na ulici", ukázali ti, kdo na stránce KČ prezentovali "oprávněno účastnit se prostřednictvím kteréhokoliv člena jednání své názory jako ty jediné pravé, jedině správné, ukázali "lidu" v   všech orgánů MS, RS i ZS KČ). následné hulvátské, sprosté, veřejné diskusi, že jsme strana   - v zápisech nebyl zveřejněn seznam zúčastněných, tudíž není rozhádaná, toužící po moci tak moc, že jsme schopni přímo "poží  možno posoudit, zda bylo, vzhledem k regionům, reprezentativní, rat" své kolegy, kteří hájí jiný názor.   nebo účelové (zda jde o hlas celé Moravy a Slezska, nebo jen Vstupoval jsem do strany, která se jmenovala KORUNA ČESKÁ.   několika jedinců) apod. Dnes nevím, jaká je to strana. Kdo jí ovládá, jaký má program, co   Přesto vzalo PKČ závěry obou shromáždění na vědomí a uzna- chce a co nechce. Já chci být ve straně slušných lidí, ne hulvátů,   lo, že vznesené dotazy jsou natolik závažného charakteru, aby na gaunerů, kteří za každou cenu chtějí rozložit KČ. Rozštěpením   strany na platformy a "platformičky" připustíme konec. Je třeba ně bylo odpovězeno na GS.   chladit vášně, zpytovat svědomí, naslouchat druhým, problémy   řešit doma, ne na ulici. Vzpomeňme na nesmírně těžkou dobu po * Koruna České zřídila Volební komisi, která má za úkol hlídat   roce 1916, pro našeho drahého bl. Karla I. Poučme se z jeho vše  kolem voleb a aktivně řešit jejich přípravu ze strany KČ. činů. Dokázal vždy řešit těžké chvíle slušně, oddaně s velkou Pokud   by měl jakýkoliv člen či příznivec zájem zúčastnit se svými tíhou odpovědnosti a to až do konce svých dnů. Křesťanské nápady   chodu komise, ozvěte se, prosím, panu Mgr. Petru Krát- hodnoty bránil a snažil se je vždy prosazovat. kému  na adresu: [email protected]. My jsme povinni tyto hodnoty bránit rovněž, chovat se dle toho.   Značka - název naší strany již za dobu působení něco znamená, * Dne   11. 1. 2012 bude v chrámu Páně P. Marie ve Strážnici ctěme ji, hajme ji a nedopusťme ji rozbít. sloužena mše svatá za JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského u Dovolte mě vyjádřit názor. Této značce by prospělo a myslím, že   příležitosti jeho 51. narozenin. Začátek v 18:00 hodin.   i pomohlo, přidat slovo, které vyjadřuje to hlavní. Tomu jsme Přeju krásný den. Vivat rex Carolus! Jirka Sýkora   všichni podřízeni, to je ta hodnota nejvyšší. To slovo je KŘES  ŤANSKÁ.   Koruna Česká, křesťanská, monarchistická strana zemí Koruny   české. Tento název sdělí veřejnosti mnohé. Má to ale zásadní   podmínku. To bychom museli hodnoty obsažené v názvu strany   ctít, hájit a dodržovat. Potom by i ti voliči, kteří vyznávají křesťan  Veřejný dluh České republiky ské hodnoty a jsou nespokojení s onou stranou, která již není v K   aktuálnímu datu a hodině najdete na: parlamentu, přišli k nám. O to se ale musíme zasadit všichni,   slušnost, slušnost, slušnost. www.verejnydluh.cz VIRIBUS UNITIS, DEUS REX PATRIA Trlica Josef             Dar   politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních z  příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická o   2000,méně.   Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní   výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců.   Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České.   Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC   Darovací smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC   Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800   Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte   dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1.   Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět.   V  případě dotazů se obracejte na našeho GS: Bc. Aleš Hoffmann, tel.: 607 208 971, email: [email protected]    

  Zamyšlení – listopad 2011 7   zrušení šlechtických titulů a sekularizace. Svatovác‐  K čemu se chce prezident Klaus vracet?      Oslava  28.  října  je  pro  řadu  populace  vždy  tak  nějak lavská  koruna  –  snad  největší  symbol  české  státní    záhadou.  Internet  je  plný  otázek,  proč  vlastně  slavíme  suverenity vůbec – byla degradována na extra drahý  exponát,  po  celém  státě  padaly  k  zemi  so‐ vznik    státu,  který  už  neexistuje  apod.  V  letošním  roce muzejní  chy  králů  a  svatých,  padaly  kříže  s  ukřižovaným  toto  klubko  záhad  navíc  ještě  posílil  prezident  Klaus,   Kristem. Na Pražském hradě zavlál husitský prapor  nití svého projevu.    Prezident  ve  svém  projevu  zdůraznil,  že  krom  pří‐ a  všude  byla  slyšet  hesla,  že  už  nebude  králů  ani    tomnosti a budoucnosti je třeba mít na paměti i minu‐ papežů,  odčiňme  Bílou  horu  a  Tábor  je  náš  pro‐   lost  a  poučit  se  z  ní.  Řekl  také,  že  problémy  současné gram...  Vive  la  revolution!  Dnes  můžeme  jen  těžko  říci,  do  jaké míry  tehdy  skutečně  existovala celoná‐   společnosti vycházejí z ideového chaosu. Hovořil o tom, rodní vůle žít ve světě, kde již nebudou žádní králo‐ jak  si  současná  západní  civilizace  sama  ničí  vlastní   identitu...  A  že  k  nápravě  toho  všeho  stačí  vrátit  se  k vé,  žádné  tradice  a  žádná  čest.  Protože  navzdory    osvědčeným  systémům  hodnot,  tradic,  modelům  a tomu,  že  první  republiku  máme  za  zakladatelku  demokracie,  žádné  referendum  o  těchto  událostech  ctnostem...      Někteří praví, že by projev byl skvělý, pokud by vyšel neproběhlo, všeobecné volební právo bylo uzákoně‐   z jiných úst. Připomíná se Klausovo permanentní opo‐ no ještě za Františka Josefa a zákony první republiky  byly  poznatelně  méně  liberální,  než  za  monarchie.    míjení korupce – základního problému České republiky  ‐,   připomíná  se  Klausovo  rozdělení  Československa, Odpor  vůči  všemu  tradičnímu  existoval  v  první  re‐ připomíná  se  to,  že  Klaus  nepodepsal  smlouvu  s  Vati‐ publice  do  té  míry,  že  její  druhý  prezident  Beneš    kánem...  Názory  se  však  mohou  s  věkem  měnit,  avšak reagoval na anšlus Rakouska následující větou: „Ra‐ základní  problém  zůstává.  Jaké  jsou  to  ty  osvědčené ději Hitler, než Habsburk.“ Vzhledem k tomu jaký se    hodnoty? Jaké myslí prezident tradice? Co míní osvěd‐ psal rok, jedná se o dost těžko pochopitelná slova i v    čenými modely? Jaké má na mysli ctnosti a z čeho tyto kontextu doby.    Jakže  to  říkal  prezident  Klaus?  „Obáváme  se  civili‐   ctnosti vyvěrají?  začních  ataků  přicházejících  například  od  funda‐   Klaus totiž řekl, že 28. říjen je největším českým svát‐   kem. Můžeme se opět ptát: proč? Máme snad oslavovat  mentalistického  islámu,  ale  přitom  sami  děláme,  co    českou  samostatnost?  Poslední  český  král  Karel  tuto můžeme,  abychom  si  svou  vlastní  kulturně‐ civilizační  základnu  rozvrátili.“  Nedělala  však  přes‐ vyhlásil už 16. října. Máme tedy oslavovat vznik Česko‐   slovenska? Vzniklo bez referenda a bez referenda také ně  toto  první  republika?  Následnou  historii  známe,    zaniklo.  Zbývá  tedy  snad  republikánské  zřízení,  které takže víme, že následky tohoto vykořenění hodnot a    nahradilo  tisícileté  České  království.  Jenomže...  repub‐ tradic na sebe nenechaly dlouho čekat a draze jsme  likánská  forma  státu  byla  vyhlášena  Národním  shro‐ za to zaplatili takřka půl stoletím diktatury.    mážděním  až  14.  listopadu,  a  to  ještě  za  dosti  prapo‐   K  čemu  se  tedy  vlastně  chce  prezident  Klaus  vra‐   divných  okolností,  s  neopomenutelným  vlivem  zahra‐ cet? K těm hodnotám, které se prosazovaly po roce  ničí    a  bez  toho,  že  by  král  vůbec  abdikoval...Je  tedy  1918? K revolučnímu konceptu hysterického antika‐ zřejmé, že od tohoto data konkrétní význam čekat ne‐ tolicismu a antiaristokratismu? Nová „šlechta“ stojí‐   lze  a  že  se  chtě  nechtě  musíme  zaměřit  až  na  to,  co  cí dnes v čele státu nemá modré krve a nedělní škola    následovalo  –  tedy  na  první  republiku.  Protože  také  také  není  pro  nikoho  povinná.  Ne!  Tento  koncept  hodnost  už  má  (naštěstí)  asi  své  nejlepší  dny  za  jedině od toho snad můžeme odvodit to, co je nazýváno   v  současných  projevech  moderní  státností.  Avšak  vez‐ sebou.    meme‐li  první  republiku  pohledem  tradičních  hodnot,   Chce  se  tedy  prezident  Klaus  vracet  k  hodnotám,  osvědčených  modelů  a  tradic,  nevychází  nám  z toho  které zde byly před rokem 1918? Proč tedy označuje    tato  moderní  státnost  právě  s  nejlepším  vysvědčením. 28.  říjen  za  největší  státní  svátek?  Je  to  totéž  jako    Přesněji  řečeno,  naše  současná  čtvrtá  republika  by chtít  sedět  současně  na  dvou  židlích.  Stal  se  prezi‐ dent Klaus také obětí onoho – jím nazvaného – ideo‐   mohla být té první učitelkou v oblasti svobody konzer‐ vého chaosu? Nebo nezná historii naší země? Anebo  vativního  přesvědčení.  Konzervativní,  osvědčené  a   tradiční bylo v první republice všechno to, co symboli‐ prostě  jen  sleduje  „Jiné“  cíle?  Proč  se  stal  z  ekono‐   zovalo  nepřítele  státu  č.  1!  Ostatně  si  nelze  nepoložit mického  liberála  zastánce  konzervativních  hodnot,  zásadní  otázku.  Proč  nezůstalo  nové  Československo  ze  člena  Církve  československé  husitské  advokát    monarchií?  Jestliže  zde  skutečně  šlo  pouze  o  státní katolického tradicionalismu...? Je to skutečně změna    samostatnost,  jak  se  do  dnešní  doby  deklaruje,  nebyl žebříčku hodnot... anebo prostě jen stále platí to, že    jediný  důvod,  proč  vyhlašovat  republiku.  Císař  Karel účel světí prostředky?   Jakub Holman byl    totiž  jeden  z  nejoblíbenějších  Habsburských  pa‐ novníků a zvláště v Čechách. Ostatně sám Karel choval  http://jakubholman.blog.idnes.cz/c/223647/K‐   cemu‐se‐chce‐prezident‐Klaus‐vracet.html#t2   k Čechám takový vztah, že si z celé Rakousko‐Uherské  říše zvolil sídlo právě v Brandýse n. Labem...    A  tak  jedním  z  prvních  počinů  nové  československé vlády bylo zrušení tisíciletého Českého království,  

AKCE – listopad 2011

8

  PŘEDNÁŠKA Oslava 245. výročí narození polního maršála Radeckého / Geburtstagsfeier für FM Radetzky

Jiří Burian: Maršál Radecký a jeho rodiště Vít Vlnas: Pražský pomník maršála Radeckého Za přitomnosti / In Anwesenheit: Monika Rainer (prapravnučka Emanuela Maxe / Ur-Urenkelin von Emanuel Max) 2. 11., 16.30 h Praha 7, Výstaviště – Lapidárium, Výstaviště 477 Jiří Burian je starosta města Sedlčany, v jehož blízkosti - Třebnice u Sedlčan – se maršál Radecký 2. listopadu 1766 narodil. Pražský pomník maršála Radeckého patří k umělecky nejhodnotnějším pomníkům Prahy 19. století. Toto dílo sochařů Josefa a Emanuela Maxů patřilo ve své době k obdivovaným pražským pamětihodnostem, tím spíše, že materiál na pomník pocházel z děl, která hrdinná rakouská vojska pod Radeckého velením ukořistila za válek v Itálii. Po roce 1918 byl pomník odstraněn z veřejného prostranství (naštěstí ne zničen) a příznačně nahrazen sochou francouzského historika Ernesta Denise, známého podporovatele politické emancipace Čechů. Za německé okupace se jednalo jak o jeho možném znovupostavení, tak ale i o jeho roztavení a užití kovu pro válečné účely. V současné době se objevují vážně míněné návrhy na osazení kopie Radeckého pomníku na původním místě, tj. na Malostranském náměstí, ozývají se ale i hlasy nesouhlasu. Rakouské kulturní fórum v Praze / Österreichisches Kulturforum Prag Jungmannovo nam. 18, CZ-110 00 Praha 1 Tel.: +420 221 181 777 Fax: +420 224 232 649 E-Mail: [email protected]; URL: http://www.aussenministerium.at/pragkf Facebook: www.facebook.com/rkfpraha   

Monarchisté připomněli památku padlých vojáků   

  Členové  monarchistické  strany  Koruna  česká  si  v  den  výročí  vzniku  státu  připomněli  v  Ostravě  památku  padlých vojáků první světové války.    Vzpomínka  měla  formu  tichého  pochodu  centrem  Ostravy se slezskou korouhví a transparenty. Pietní akce  byla  zahájena  u  mariánského  sloupu  na  "Hlavním  náměstí"  (dnes  Masarykově).  Skupina  prošla  Poštovní  ulicí ke kapli sv. Alžběty Durynské, která byla postavena  na  paměť  císařovny  Alžběty,  manželky  Císaře  Františka  Josefa  I.  zvané  Sisi.  Poté  monarchisté  prošli  "parkem  Císaře Františka Josefa I." (dnes Husův sad), kolem nové  ostravské  radnice,  přes  Komenského  sady.  Pochod  by  zakončen u pomníku padlých z první světové války, který  stojí  u  kostela  Neposkvrněného  početí  Panny  Marie  v  Ostravě‐Přívoze.    Již samotný začátek pochodu byl zajímavý. Monarchistům totiž nebylo známo, že ve stejný den, ve 14:00 má na  Masarykově náměstí nahlášen mítink Dělnická strana sociální spravedlnosti Tomáše Vandase. Na náměstí bylo  tedy již hodinu před začátkem přítomno množství příslušníků policie a také agenturních fotografů. Monarchisté  samozřejmě vzbudili zájem nejen policistů, ale i fotografů, kteří si hned udělali pár snímků. Domluva s policisty  proběhla bez potíží a monarchisté se s malým zpožděním vydali na cestu.    Předseda místní společnosti KČ, David Hibsch, obohatil pochod třemi vstupy. Tematicky souvisely s heslem na  transparentu  "Už  žádná  další  revoluce  ‐  chceme  zpět  krále!".  Projevy  byly  předneseny  na  začátku  pochodu  u  mariánského sloupu, pak u kaple sv. Alžbety a v cíli cesty u památníku padlým. Monarchisté akci hodnotí jakožto  úspěšnou  a  hlavně  smysluplnou.  Hovořili  s  občany,  kteří  využili  krásné  počasí  na  procházku.  Mluvilo  se  o  následcích  revolučních  událostí  19.  a  20.  století,  o  ideových  základech  systému  otrockého  státu  či  mravních  kategoriích, jako je věrnost vojenské přísaze.                                                                                                (iza, foto: arch.)    Vyšlo na:   http://www.moravskoslezskenovinky.cz/zpravy/z‐regionu/monarchiste‐pripomneli‐pamatku‐padlych‐vojaku/ 

  Vážení přátelé, kolegové, zákazníci naší firmy, dámy a pánové,    omlouvám  se,  že  vás  oslovuji  s  prosbou   o  charitativní  přispění  ­  viz  pů­ vodní  text.  Litoměřická  Diakonie  Církve  českobratrské  evangelické,  která  pečuje o desítky, resp. stovky klientů postižených tělesným nebo duševním handicapem přijde pravděpodobně v nadcházejícím roce o obrovské částky  (v  řádu  desítek  milionů)  z  evropských  i   krajských  dotací.  Jak  se  dočtete, sami se velmi starají pořádáním různých bazarů, aukcí apod., nepatří tedy  k těm, kteří jen spoléhají na stát.    Pokud  v  tomto  předvánočním  čase  budete  chtě  pomoci,  předem  Vám děkuji.                                                                                         Jan E. Bárta     Josef II. Malou obec Markoušovice v Jestřebích horách poctil návštěvou  na  podzim  roku  1771,  kdy  byla  země  postižena  strašlivou  neúrodou  a  hladomorem a je mu přičítána hlavní zásluha na výstavbě zdejšího koste‐ la a školy. Jeden z řady unifikovaných litinových figurálních pomníků ze  Salmovských železáren  v  Blansku  mu  místní  občané  slavnostně  odhalili  18.  2.  1883.  Jako  nenáviděný  symbol  Rakousko‐Uherska  byl  po  vzniku  samostatného  Československa  z  prostranství  před  školou  ,,uklizen"  do  přítmí  hasičské  zbrojnice.  O  více  než  půl  století  později  se  ho  při  jedné  ,,železné neděli" markoušovičtí hasiči rozhodli odvézt za mrzký peníz do  šrotu.  Na  štěstí  jej  vykoupil  jeden  z  rozumnějších  sousedů  a  s  tichým  souhlasem tehdejšího vedení obce umístil na soukromém pozemku před   svou  chalupou.  Jen  poněkud  divadelní  nátěr,  podložený  jistě  těmi  nejlepšími  úmysly,  má  vedle  početných obdivovatelů, kteří do zastrčeného koutu obce zamíří, i své radikální odpůrce. Jak jinak?                                                                                                                                                            Dodal Ivo Buličič   

SVĚT MONARCHIÍ – listopad 2011  

10

Poslední rumunský král Michael I. vystoupil z rodu Hohenzollernů, změnil nástup­ nický řád, promluvil v parlamentu a oslavil devadesátiny 

    Málokterá  korunovaná  hlava  měla  tak  pohnutý  a  pestrý  osud,  jak  právě  rumunský  král  Michael  I.  Poprvé  usedl  na  trůn  v roce  1927  ve  svých  šesti  letech  po  úmrtí  dědečka  Ferdinanda  I.!  Jeho  otec,  který  se nejprve  musel  pro  záletnický  způsob  života trůnu vzdát, se ale vrátil a byl jako Karel II.  v roce 1930 prohlášen rumunským králem.    Karel  II.  byl  však  vlivem  válečných  událostí  donucen  k abdikaci  a  Michael  I.  tak  mohl  v roce  1940  nastoupit  svoji  druhou  vládu,  během  níž  se  země  přiklonila  na  stranu  spojenců.  Král  Michael  byl  tak  poté  paradoxně  vyznamenán  jak  americkým  prezidentem  Trumanem,  tak  také  Stalinem.  V roce  1945  se  však  rumunské  vlády  chopila  místní  komunistická  strana  a  donutila  krále po dvou letech abdikovat a opustit zemi. Do  Rumunska se mohl vrátit až v roce 1992.    Král  Michael  je  v zemi  velmi  populární.  Restituoval  rodinné  majetky,  vláda  mu  zajistila  společenské  postavení  hodné  bývalé  hlavy  státu a  dokonce smí oficiálně používat i titul rumunského  krále.  Letos  25.  října  oslavil  král  Michael  devadesátiny,  během  kterých  promluvil  k rumunskému lidu v parlamentu; tedy z místa, na  které se vrátil po neuvěřitelných 65 letech! Byť byl  jeho projev ignorován rumunským prezidentem i předsedou vlády, stal se velmi sledovanou událostí.    Král Michael se i přes svůj věk snaží, aby lidé pochopili přínos rumunské monarchie, přestože jeho vlastní  snahy  o  její  restauraci  nejsou  nijak  oficiální.  Jeho  vlastnímu  monarchistickému  smýšlení  přesto  nahrávají  některé nedávné události, které sice mají soukromý charakter, ale které závazným způsobem ustanovují po‐ měry v bývalé vládnoucí rodině.    Změna nástupnického řádu    V roce  2007  vydal  král  Michael  změněný  nástupnický  řád,  který  předpokládá  nástupnictví  žen  stejným  systémem,  jaký  se  nyní  uplatňuje  v Británii.  Tento  dokument  je  však sporný. Republikáni králi vyčítají, že statut  vydal  v době,  kdy  již  nevládl,  takž  tento  dokument  nemůže  mít  vliv  na  současné  rumunské  právo.  Pravda  je  ale  taková,  že  rodinné  statuty,  kterými  se  panovnické  rodiny  řídí,  by  měly  být  státnímu  právu  nadřazeny,  resp.  měli  by  počítat  se  vzájemným  souladem  (jako je tomu např. v Lichtenštejnsku, kde státní  právo  počítá  s knížetem,  který  je  ale  vybírán,  popř.  detronizován  podle  rodinného  statutu  vládnoucí  rodiny).  Panovnického  rodu  není  důstojné,  aby  o  nástupnictví  jeho  členů  rozhodoval  přímo  parlament  zákonem,  na  druhou  stranu  i  pro  lid  země  je  vhodná  právní  kodifikace,  která  s výsledky rodinného statutu počítá.    Předně je třeba si říci, že úprava nástupnického práva v Rumunsku je nutná, protože dynastie je velmi mladá  (vládal zatím jen ve čtyřech generacích) a král navíc nemá žádného syna, „pouze“ 5 dcer. Vzhledem k tomu, že  poslední ústava z dob monarchie  (která ovšem již neplatí) s takovou situací nepočítá, je nutno uvést do po‐ řádku alespoň právo na straně královské rodiny. Mohlo by se totiž stát, že podle salického práva by v případě 

obnovy  rumunské  monarchie  získal  právo  na  trůn  jiný  člen  rozvětvené  rodiny  Hohenzollernů,  který  ovšem  není rumunského královského původu. Takový případ je sice logicky neobhájitelný, ale na základě prostého  uplatnění salického práva odůvodnitelný. Lze tedy kladně hodnotit krále Michaela I. za jeho snahu o udržení  královské důstojnosti v rámci rodiny, na druhou stranu lez pochybovat o způsobu nástupnického práva, který  v dokumentu zvolil. Definovat nástupnické právo sporným způsobem i pro osoby ženského pohlaví (viz člá‐ nek o britském nástupnictví v minulém čísle) se nezdá být ve shodě s přirozeným chápáním nástupnického  pořádku a může do budoucna v případě obnovení monarchie vyvolat konflikt jak mezi členy královské rodiny,  tak u veřejnosti.    Dokumentem zcela bezkonfliktního rázu by bylo vydání jakési obdoby „Pragmatické sankce“ pro Rumunsko.  Stanovil by se pouze přechod dědičného práva v případě totálního vymření rodu na dynastii nového jména,  ale téhož původu. Král by tak navíc ani nemusel svého vnuka po přeslici konkrétně jmenovat princem rumun‐ ským (jak učinil 30. 12. 2007), neboť by se následníkem stal automaticky.    Zřeknutí se příslušnosti k dynastii    Další  krok,  který  měl  podpořit  snahu  rodiny  o  udržení nároku na rumunský trůn, se uskutečnil  o  čtyři  roky  později  10.  května  2011,  kdy  král  Michael I. vydal prohlášení, kterým oficiálně ruší  všechna  dynastická  a  historická  pouta  s rodinou  Hohenzollernů,  ze  které  pochází.  To,  že  dnes  různé  dynastie  zdůrazňují  více  původ  národní  nebo ten, který není z pohledu rodové kontinuity  primární, je běžné. Za tímto krokem však kromě  snahy  o  větší  přiblížení  se  rumunskému  lidu  můžeme  vidět  také  pokračující  spor  o  následnictví.  Král  se  tak  svým  vystoupením  z dynastického  svazku  snaží  mimo  jiné  docílit  toho,  aby  v případě  obnovení  monarchie  bylo  vybíráno  z jeho  potomků  a  ne  z jiné  linie  Hohenzollernů a to i v případě, kdyby byl právně  zpochybněn jím vydaný nástupnický řád.    Aktuální situace    V současné  době  je  následnicí  trůnu  nejstarší  dcera  krále  princezna  Margareta,  jejíž  manžel  Radu  Duda  rovněž  obdržel  titul  prince.  Pár  ovšem  nemá  děti,  proto  je  další  následnicí  její  sestra  Elena  a  po  ní  její  syn  Nicolae  Medforth‐ Mills. Vzhledem k tomu, že král nemá pravnuky a  že  dvě  z jeho  dcer  mají  vždy  staršího  syna  a  mladší  dceru,  je  dosud  přirozené  právo  s britským  modelem  vzácně ve shodě.    Potomek Přemyslovců    Rumunský  král  je  příbuzným  českých  následníků.  Jednak  prostřednictvím  své  ženy  Anny,  která  je  rozená  Bourbonsko‐Parmská a je tedy neteří poslední české královny Zity (otec Zity, vévoda Robert I. byl jejím dě‐ dečkem), jednak proto, že je sám potomkem českých králů, což je možno doložit více způsoby. Jeden z nich je  následující:      Bořivoj I. → Vratislav → Boleslav → Boleslav II. → Oldřich → Břetislav I. → Vratislav II./I. → Vladislav I. →  Vladislav  I./II.  →  Přemysl  Otakar  I.  →  Václav  I.  →  Přemysl  Otakar  II.  →  Václav  II.  →  Eliška  →  Karel  IV.  →  Zikmund → Alžběta Lucemburská → Alžběta Habsburská → Vladislav II. Jagellonský → Anna Jagellonská →  Marie  Habsburská  →  Anna  von  Jülich‐Cleves‐Berg  →  Anna  →  Wolfgang  Vilém  Bavorský  →  Filip  Vilém  →  Marie  Sofie  →  Jan  V.  Portugalský  →  Petr  III.  →  Jan  VI.  →  Petr  IV.  (I.)  →  Marie  II.  →  Antonie  Sasko‐ Portugalská → Ferdinand I. Rumunský → Karel II. → Michael I.      Michael I. je navíc prapravnukem královny Viktorie stejně jako britská královna Alžběta II., na jejíž svatbě se  se svojí budoucí ženou seznámil. Kromě toho byl jako jediný panovník navíc hostem i na svatbě prince Char‐ lese a Diana i na svatbě prince Williama a Catherine.                                                                                                                                                                                           Petr Nohel 

CÍRKEV A MONARCHIE – listopad 2011 Zajímaví předkové svaté Anežky 

12

    Svatá Anežka pochází z rodu Přemyslovců, a proto ji vnímáme především jako českou princeznu. Její genea‐ logický původ je však mnohem bohatší, než se na první pohled zdá. Přestože svoji pozemskou pouť uskutečni‐ la  v průběhu  13.  století,  její  předky  můžeme  spolehlivě  dohledat  nejméně  o  dalších  700  let  zpět,  ovšem  za  předpokladu, že se nebudeme striktně držet pouze přemyslovské linie, ale pokusíme se zmapovat i předky sv.  Anežky v ženské linii.    Překvapivé rodové souvislosti    Díky vzájemné provázanosti panovnických rodů jistě nepřekvapí fakt, že je sv. Anežka potomkem panovníků  z našeho středoevropského okruhu, tedy Přemyslovců, Piastovců nebo Arpádovců, zajímavější však již je, že  díky své mamince Konstancii Uherské a zejména jejím ženským předkům je sv. Anežka potomkem více exotič‐ tějších rodů, jako jsou vévodové normandští, knížata antiochijská nebo králové jeruzalémští.     V Anežčině původu si také není  možné nevšimnout Lucemburků, kteří na přemyslovskou panovnickou dy‐ nastii na českém trůnu navázali ve 14. století. Sňatek princezny Elišky a krále Jana tak byl sňatkem příbuzen‐ ským, byť jejich společný předek z lucemburské strany Siegrid žil již v 10. století.    Dalším cenným genealogickým svědectvím v krvi sv. Anežky jsou původní rody Wessexských či Cerdikovců,  kteří vládli v různých částech dnešní Velké Británie jako králové z Wessexu, Sussexu, Essexu a Kentu, a jejichž  potomky  jsou  i  současní  následníci  britského  trůnu.  Mezi  předky  sv.  Anežky  také  nalezneme  švédskou  dy‐ nastii Ynglingů nebo ruské Rurikovce.    Svatí předkové    Mezi  předky  sv.  Anežky  bez  ohledu  na  konkrétní  dynastii  se  také  řadí  šest  panovníků, kteří dosáhli úcty oltáře. Jedná se o naši kněžnu sv. Ludmilu, sv. Matyldu  (manželku  Jindřicha  I.  Ptáčníka),  sv.  Helenu  nebo  též  Olgu  (manželku  velkoknížete  Igora), sv. Vladimíra, sv. biskupa Arnulfa a sv. Karla Velikého, který sice není zapsán  v oficiálním seznamu svatých, jeho svatořečení však bylo tolerováno a později Církví  uznáno.    Potomek císařů    Na  základě  úzkých  příbuzenských  vazeb  jednotlivých  dynastií  je  sv.  Anežka  také  potomkem  některých  římských  a  byzantských  císařů.  Díky  svému  piastovskému  a  ezzonskému původu je potomkem dynastie Otonské (Jindřich I. Ptáčník, Otto I., Otto  II.), byzantské dynastie Lepakenos zastoupené císařem Romanosem I. a makedonské  císařské dynastie s císařem Basileem I., Lvem VI., Konstantinem VII. a Romanosem II.  Sv. Anežka je také potomkem kyjevského velkoknížete Vsevoloda,  zetě Konstantina  IX. Monomacha a několikanásobným potomkem dynastie Karlovců; mezi její předky  proto patří také císaři Lothar I., Karel II., Ludvík I. nebo již zmíněný Karel Veliký.    Ze všech koutů Evropy    Na  základě  genealogických  záznamů  můžeme  bez  problému  identifikovat  minimálně 303 předků sv. Anežky z 30 samostatných rodů, přičemž v těchto rodech  nalezneme 52 přechodů přes ženskou linii, z čehož plyne, že i mezi těmito předky sv.  Anežky  docházelo  k příbuzenským  sňatkům  a  to  minimálně  v 22  případech.  Pokud  bychom chtěli nějakým způsobem vyjádřit poměr krve těchto dynastií v osobně sv.  Anežky,  což  je  vždy  zavádějící  a  nepřesné,  pak  bychom  si  jako  nejadekvátnější  kritérium  mohli  stanovit  právě  počty  žen  daných  rodů,  kterých  je  sv.  Anežka  potomkem, protože ty nejlépe reflektují rodové zastoupení vzhledem k potomkům.  Z tohoto  pohledu  je  v osobě  sv.  Anežky  nejvíce  zastoupen  rod  Karlovců,  neboť  sv.  Anežka je potomkem 6 rodů, kam se Karlovny postupně přivdaly, dále jsou nejvíce  zastoupeni  Piastovci  a  Rurikovci.  Naopak  podíl  samotných  Přemyslovců  je  velmi  nízký,  protože  mezi  nimi  nedocházelo  k příbuzenským  svazkům  a  také  sňatky  s příbuznými z jiných dynastií nebyly tak časté.    Svatá  Anežka  tak  pro  nás  zosobňuje  nejen  ideál  svaté  ženy  z našeho  originálního  panovnického  rodu,  ale  je  sama  přímo  ztělesněním  evropských  rodových  kořenů.  Přehled jejích předků je přílohou tohoto čísla.                                                                                                                                                                                              Petr Nohel 

MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH – listopad 2011 Třemošná 1. 10. 2011 

    Dne 1. října se v Třemošné u Plzně konal již 10. ročník   akce Isonzo 1917, který připomíná úporné boje armády    Rakousko‐Uherské  a  spojenecké  Německé  proti  Italské   armádě  v údolí  řeky  Soča  (Isonzo),  kde  postupně  pro‐   běhlo  11  velkých  ofenziv.  V závěru  bojů  byli  Italové   podporováni  britskými  a  francouzskými  jednotkami  a  rovněž zde byli nasazeni příslušníci čsl. legií.    Vzpomínková  akce  začala  o  11.  hod.  dopolední  nástu‐ pem  v Plzni  na  Náměstí  republiky  slavnostním  zaháje‐ ním a přehlídkou, následoval pochod na plzeňské Hlav‐ ní  nádraží  (dříve  nádraží  Františka  Josefa)  a  odjezd historickým vlakem do Třemošné. Zde po vydání mená‐ že  a  poradě  velitelů  začala  v 15.  hod.  bitevní  ukázka, trvající zhruba půl hodiny (viz foto).    Pro  opozdilé  diváky  a  pro  ty,  kteří  odpolední  bitvu nestihli, proběhla ještě večerní bitva   s pyroefekty.   Akci  doprovázela  výstava  zbraní  a  předmětů,  naleze‐ ných  na  bojištích  1.  světové  války,  rovněž  koncert  hu‐ dební  skupiny  Strašlivá  podívaná  a  také  ukázka  létají‐ cích modelů historických letadel.                                                       Václav Vondrovský, 35. IR        NÁLEZ MIMOŘÁDNÉ HISTORICKÉ HODNOTY    Zcela náhodou jsme narazili na starou pohlednici, zná‐ zorňující  pomník  vojenských  vysloužilců  z  Císařského,   který stával u staré školy. Napadlo nás, že bychom moh‐   li  zapátrat  mezi  místními  pamětníky,  zda  si  někdo  ne‐   vzpomene,  jaký  byl  osud  tohoto  pomníku.  Po  několika   nezdarech,  jsme  zaznamenali  úspěch,  když  nám  bylo sděleno, abychom pátrali ve šluknovském rybníku. Poté, co  jsme  k  rybníku  dorazili,  jsme  shledali,  že  se  právě napouští  po  výlovu  a  tak  hladina  byla  poměrně  nízko. Tato  skutečnost  nám  umožnila  pohled  na  téměř  nedo‐ tčený  pomník,  který  se  po  desetiletích  strávených  pod hladinou,  stal  součástí  hráze  rybníka.  Kámen  se  nám přesto  podařilo  vyzvednout  a  po  jeho  očištění  jsme zjistili,  že  se  jedná  o  pomník,  označující  památný  dub, vysazený k výročí 60‐ti let vlády císaře Františka Josefa  I. vojenskými vysloužilci ve Šluknově. Tento dub stával  na  hrázi  rybníka,  ze  kterého  byl  pomník  vyzdvižen. Bohužel dub z hráze rybníka již dávno zmizel a my jsme se  rozhodli  nalézt  pro  památník  nové  důstojné  místo. Jako  ideální  se  jeví  lokalita  poblíž  pomníku  obětem Prusko‐Rakouských  válek,  který  stojí  na  Křížovém vrchu. Zde bychom chtěli v příštím roce pomník znovu odhalit a vysadit nový památný dub. V jednání s úřady místní  samosprávy  a  návrhem  začlenění  pomníku  do zmíněné  lokality,  nám  svou  nezištnou  pomocí  vyšla vstříc  ing.  Iva  Jabůrková,  za  což  jí  patří  náš  dík.  K  zno‐ vuodhalení  pomníku  povede  ještě  poměrně  dlouhá cesta  a  je  samozřejmostí,  že  o  jednotlivých  fázích  i  sa‐ motném odhalení budeme na našich stránkách průběž‐ ně informovat.                                                               HD  http://svazvyslouzilcu.sweb.cz/      

13

LITERATURA – listopad 2011 Josef Štogr:  Slovník samozřejmých slov  

14

„Už vždy musíme hodně vědět, abychom se mohli dorozumět řečí.“  Vydalo nakladatelství Cherm, 2011.  http://www.moznost.wz.cz/cisla.html I. Vstup    Vážený čtenáři, dostává se vám do rukou slovník, kniha, které se dá a má  číst  ať  ji  otevřete  kdekoli  a  kdykoli,  kdy  se  vám  nějaké  slovo  bude  zdát  obsahově nejasné, v použití nesamozřejmé, kdy budete chtít porovnat svůj  celkový dojem z obsahu a významového těžiště tohoto slova s nějakou au‐ toritou, jednotou. Ale kdo by měl a kdy otevírat slovník slov samozřejmých,  nad kterými se zpravidla nezastavujeme, nezamýšlíme? A proč? Ještě před  deseti lety bych to pokládal za ztracenou věc, dnes si ale odpovídám „právě  proto“.  To,  co  bylo  samozřejmé,  samozřejmým  být  přestává  –  a  tak  se  dá  očekávat,  že  se  mnozí  velmi  brzy  začnou  ptát  na  věci,  nad  kterými  by  se  dříve nikdo nepozastavil.  II. Genese    Už  odedávna  jsem  věděl,  že  řeč  je  dobrý  sluha  a  špatný  pán,  žil  jsem  v  prostředí, které mě naučilo ptát se, používat řeč jako způsob, jímž se vzta‐ huji ke světu v očekávání odpovědi. To bylo dobré, bylo to poté, co se moje  vědomí světa vynořilo z propastné tůně, nad níž byla tma. Na jedné straně  vybavené citlivostí vůči světu, na druhé straně potenciálem analýzy a sys‐ témového myšlení. Z toho důvodu  jsem nesnášel učitelky – téměř  žádná z  nich  se  neuměla  ptát  a  některé  ani  nevěděly  o  světě.  To  co  kladly,  jako  otázky, bylo zkoušení – nejdřív se něco dočetly, pak nám to řekly a chtěly,  abychom to opakovali. Nic pro mne. Naštěstí jsem ze školy brzy vypadl a od  té doby se ptal sám. Nějakou dobu mi vydržel dualismus formálních otázek  a předem daných odpovědí a skutečných otázek a pronikání do souvislostí  světa, který se skrze odpovědi ukazoval – ale pak se to začalo nějak motat.  Kant, Husserlem představený Descartes, Heidegger…  III. Hloubka a výšiny myšlení    Myšlení  jako  by  se  zvedalo  za  vlastní  nohy  Jako  Baron  Prášil,  a  já  musel  začít  klást  otázky  také  sám  sobě,  objevil  jsem  nesamozřejmost  jako  něco  zcela  samozřejmého.  Výšiny  myšlení  jsou  spojeny  s jeho  hlubinami,  a  bez  toho, abych na sebe vzal odpovědnost za kontext se pořádná otázka klást nedá. Myšlení není samo sebou –  myšlením se nějak vztahuji ke světu, nestojím přitom stranou, ale někdy velmi tvrdě „ve světě“, a člověk ně‐ kdy  jen  „pomyslí“  a  není  cesty  zpět.  Vyslovené  se  nějak  stává  součástí  světa,  a  může  cíleně  vytvářet  obraz  světa pro druhé – a nejhorší nejsou hloupé učitelky, které papouškují a vyžadují totéž od žáků – nejhorší je  cílená manipulace, kdy je ze slov předem vytvořena past, zdání samozřejmosti, ze které se tak špatně a těžko  uniká… A ani to nebylo vše, protože řeč může zakrývat, vést do zapomnění, tím, jak cosi vysloví, jiné zakryje,  odvede  pozornost,  každé  „toto“,  každé  zaměření  pozornosti  znemožňuje,  aby  se  ukázalo  něco  jiného.  Zjistil  jsem, že řeč nedrží svět nějak pevně, naopak, že může být marnivá, zlá, podvádějící, zapomínající, matoucí –  ale zároveň krásná, božská.  IV. Dilemata marnosti    Myšlenka takovéhoto slovníku je stará, ale realizace není jen tak. Především slovník je mrtvý text – nenabízí  příběhy ani otázky, ale mělo by ukázat samozřejmé a nesamozřejmé, kontrast, mělo by ukázat dané slovo jako  základní kámen řeči, která může nést obsah v těch nejintimnějších formách, rozumění. Ale pro koho? Kdo se  bude ptát, kdo číst – každé heslo by mělo předjímat otázku, nejistotu, zájem – dovedu předvídat jeho myšlení?  Jeho otázky? A pak – má smysl psát slovník samozřejmých slov pro pár potenciálních čtenářů v jazyce, který  bych se v žádném případě nechtěl učit jako jazyk cizí? A na druhou stranu v jakém jiném jazyce psát slovník  samozřejmých slov než v jazyce vlastním – a pokud možno co nejvlastnějším? Už to, zda vůbec má smysl psát  je otázka a slovník? Snad i zde platí, že psát má jen ten, kdo je dobrým přítelem marnosti neboť každá mož‐ nost vyslovení, vyjádření se v marnosti zrcadlí. Je to jako na  začátku, protože píše každá učitelka, je to jako  později, píše každý, kdo si myslí, že svými slovy nějak re‐formuje svět, více či méně promění jeho tvar, někoho  zmanipuluje, vydobyde si uznání… Marnost je rámec psaní, protože nikdy neznáme příběh celý, nikdy nelze  dohlédnout ke kořenům věcí, ani hermetici ne. Nechceme‐li být směšní, musíme tento rámec přijmout a důvě‐ řovat  tomu,  že  budeme‐li  dostatečně  pokorní  můžeme  vyslovit  ve  světě  něco,  co  druhému  ze  světa  zazní,  a  pomůže mu odpovědět na otázku, skutečnou otázku, kterou si právě klade. A, nebo že se před ním zjeví něja‐ ká souvislost, kterou by jinak nevnímal, minul. 

V. Intimita    Každé vyslovení světa je intimní, a snad je to se světem vůbec nějak „naruby, jinak než se obecně říká, proto‐ že upadlou řečí sdílíme to, co je zabezpečené, socializované, pokleslé atd. – a v intimitě teprve používáme řeč  jako nástroj rizika ukázání, otevíráme se v poukazu, náznaku, s důvěrou že to, o čem hrubými slovy mluvíme,  nebude destruováno tím, že by někdo blízký (druhý) bral slova vážně, v celé jejich neotesanosti, v celé jejich  váze. Intimně mluvíme s tím, kdo ví, o čem mluvíme, už vždy musíme hodně vědět, abychom se mohli doro‐ zumět řečí, musíme mít mnoho společného. Slovník samozřejmých slov může být psán jen tak, jak se píší do‐ pisy přátelům, neboť nelze se spoléhat na jiné porozumění, než na takové, které se nedá vynutit, zargumento‐ vat. Žádný text, který by byl dokonale zargumentovaný by se nedal číst. A není žádná autorita, která by mohla  zaštítit nějaký „Slovník světa“ zvenku, sama sebou. Marnost a naše omezenost je rámcem intimity a porozu‐ mění – s tím musíme počítat. Ale můžeme na to také spoléhat, protože intimita je (obecně) založená někde  hluboko ve smyslu, ustrojenosti naší upadlé řeči.  VI. Závěr    Jsem  veden  přesvědčením,  že  se  každý  můžeme  ptát  na  svět,  který  má  smysl  pro  mne  a  jistě  i  jako  celek,  který nedohlédám. I když vím, o své omezenosti chci se „na svět“ něco dozvědět, zase v rovině intimní, zalo‐ žené  v  primární  blízkosti,  samozřejmosti  světa.  Nejsem  hlupák,  který  by  se  nechal  svést  ideologiemi,  které  nabízejí, že mi dají klíč, a ten mi pak bude otevírat všechna vrátka světa. Nejsem naivní, abych si myslel s vět‐ šinou, že „svět funguje“, snad mám tolik pokory, abych se do některých vrátek ani nedobýval. A nejsem na‐ myšlením popletený, abych si myslel, že patřím k těm, kdo mohou ze slov stavět kulisy světa druhým. Slovník  samozřejmých slov je ohledáváním hranic – mých a mé řeči, je intimní v tom, jak se vztahuje ke světu. Může  snad nabídnout inspiraci a možná i potěšení těm, kdo se snaží vyvazovat ze stereotypů. Ale opatrně – žádná  útěcha  z  filosofie,  žádný  sentimentální  happy  end.  Jen  memento,  které  umožňuje  se  nebát.  Slov,  marnosti,  manipulace, nízkosti, zla.    Ukázka:  Evropské myšlení    Nic pro nás není tak samozřejmé jako naše vlastní myšlení, evropské myšlení je naše myšlení a často si ne‐ dovedeme představit, že by mohlo být jiné, že by některé samozřejmosti mohly „být jinak.“. Evropské myšlení  je samozřejmě myšlením, které má v Evropě původ, ale později se dotvářelo v celosvětovém kontextu – nej‐ prve v Americe, Austrálii, ale také všude tam, kde se uplatnil evropský rozvrh – tedy jednání ve světě (profán‐ ní jednání) je specifickým způsobem odděleno od kultu.    Evropa nás zajímá jako jednota, ale co je to za jednotu, když evropské myšlení je tak zjevně rozporuplné a  mnohotvárné ale přitom provázané používáním obecných pojmů, v čem je jeho vnitřní síla, která způsobila, že  se stalo dominující ve světě, způsobilo jeho „globalizaci“? A proč je znovu a znovu vystavováno sebezničující‐ mu pokušení, zapomínání na svoji nesamozřejmost? Dnes vidíme především to, že evropské myšlení uvolnilo  obrovský potenciál člověka – umožnilo mu systematicky se zabývat věcmi, organizovat, intenzivně využívat  zdrojů – a tohle všechno se dnes stalo samozřejmé globálně. Evropské myšlení „vypadá“ jako samozřejmé – je  universální, ale je třeba vidět, do jaké míry závisí ve svém obsahu na uchování svých základů, na tom, že trvá  porozumění východiskům, na kterých stojí. Univerzalita není samozřejmostí, není samozřejmostí, že já jako  svůj  předmět  zájmu  „mám  svět“.  Není  samozřejmostí,  že  nejsme  podřízeni  tomu,  co  rozhodne  nějaká  „du‐ chovní autorita“, že nejsme podřízeni „státu“. Tedy že nejsme podřízeni jinak, než v kontextu toho, co je pova‐ žováno za veřejné a o čem se vede diskuse. Samozřejmě při respektu toho, co nás přesahuje, co souvisí s věc‐ mi, ve kterých nejsme suverény. V tomto smyslu nám ale není nadřazen ani stát, ani „příroda“, ani žádná jiná  zbožštěná věc světa. Svět je spravován, resp. světské záležitosti jsou spravovány s ohledem na racionální roz‐ vrhy,  přitom  se  nepopírá  kult  jako  takový,  ten  má  v  životě  svoje  místo,  oddělené  od  světských  věcí.  Dělba  „mocí“, provedená ve středověké Evropě, je tu klíčem, který otevírá porozumění světu jako předmětu zájmu a  kultuře jako oboru jednání.    Kultura je prostorem pro svobodné jednání osoby, a evropské myšlení je zázemí, které ji k tomu „uvolňuje“.  To si ne vždy uvědomujeme a už vůbec si to nemusí uvědomovat ti, kdo vycházejí z jiných kulturních východi‐ sek a tradic. Klíčem je hodnota jednotlivce jako toho, kdo může říci to, co nemůže říci nikdo jiný, kdo může  udělat to, co nemůže udělat někdo jiný, jednotlivce, u kterého nikdo neví, jaké má na světě poslání – tato po‐ loha a toto východisko vyvažuje evropské myšlení jako myšlení vytvářející fungující instituce a infrastruktury,  a kdykoli se na to zapomene, zvrhává se Evropa do extrémů – náboženských ženevský kalvinismus stejně jako  fundamentalistické přesvědčení, že jediné o co na světě jde, je spása duší, hlava nehlava a naproti tomu osví‐ cenství a iracionality a redukce typu německého nacismu, komunismu nebo radikálního liberalismu. Kdekoli  se ztrácí nenahraditelná hodnota každého jednotlivce, evropské myšlení se vychyluje do hrůzných podob.    Ale je i jiné ohrožení – protože evropské myšlení je náchylné k tomu zapomínat na svoje kořeny. K nim patří  kromě osoby, schopné svobodně jednat (protože je obrazem Božím) také založení světa a řeči v metafyzice.  Ve společnosti můžeme být svobodní proto, že i nás i společnost přesahuje tentýž metafyzický rámec. 

KONTAKTY Specifické symboly pro platby v KČ Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme! Platby ve prospěch KČ: účel specifikace specifický symbol chod strany členský příspěvek 1112012* chod strany dary a příspěvky příznivců 2222012* ML vydávání ML 333 ML inzerce v ML 322 ML příjmy z prodeje ML 300 ML předplatné ML 311 reklamní předměty odznaky KČ 444 Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo. *Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.

VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru): http://www.primaplana.net/ Stránky císařovny Sisi a její rodiny: http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.: http://www.franz-josef.cz/ Stránky František Ferdinand d´Este: http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./ Stránky Habsburkové a jejich země: http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/ Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie): http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1

16 DŮLEŽITÉ KONTAKTY Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a

Adresa: Senovážné nám. 24, 110 00, Praha e–mail [email protected] internet www.korunaceska.cz IČ 44266740 č. účtu: 1928428359/0800 (CZK) IBAN: CZ2808000000001721719263 předseda Václav Srb +420 603 412 671 [email protected] generální sekretář Bc. Aleš Hoffmann +420 607 208 971 [email protected]

Monarchistický zpravodaj KČ – Periocidita: Měsíčník Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese: Redakční rada: www.zrusmeprezidenty.cz Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected] Mgr. Vlastimil Ježík (korektura) [email protected] Otto Brachtel a Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected] Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.

MONARCHISTICKÉ A HISTORICKÉ KALENDÁŘE 2012   Nový Monarchistický a historický kalendář na rok 2012 bude možno zakoupit v rámci Generálního sněmu KČ. Kalendáře dále objednávejte nebo odebírejte v kavárně a vinárně U posledního soudu, Jagellonská 8, Praha 3 – www.uposlednihosoudu.cz denně od 17 do 22 hod. Zástupcům MS bude poskytováno i větší množství kalendářů pro komisní prodej. Zbytek nákladu kalendáře 2011 slouží nyní jako propagační materiál KČ, tedy zdarma, ale kde smysluplným účelům.

 

DISKUSE – listopad 2011 Názory na těchto stránkách nemusí být v souladu s oficiální linií předsednictva KČ

Přátelé monarchisté, v příloze naleznete ideovou dokumentaci a program racionální platformy KČ. Z informace o zájezdu členů KČ do Lichtensteinska jsem se dověděl, že kníže Lichtenstein si dobře uvědomuje problémy současného sdílení moci a intenzivní tlak novodobých oligarchů na posilování nedemokratických principů vládnutí. V této souvislosti zdůraznil potřebu zapojit do politického rozhodování občany, kteří vždy nesou důsledky politických rozhodnutí, přičemž zájem oligarchů je uzurpovat moc. Velmi mne potěšilo, že názory vyjádřené v přiložené Koncepci jsou tomuto názoru velmi blízké, ačkoliv Koncepce vznikla před návštěvou členů KČ ve Vaduzu. Dále jsou tyto postoje rozpracovány v Ideovém programu racionální platformy i v další dokumentaci. Členové KČ připravující volební program, především pan Ing. Krátký, najdou v této dokumentaci dostatek inspirace pro jeho sestavení. Koncepci, která tvoří základ ideového programu racionální platformy, jsem přeložil do angličtiny, neboť se domnívám, že i zájemce neznalý českého jazyka by měl mít možnost se s ní seznámit. Všechny přiložené doklady mají samozřejmě dynamický charakter, neboť společnost a politika zaznamenávají rychlý vývoj a dokumentace by na něj měla reagovat, aby neustrnula, podobně jako Programové prohlášení KČ. Přestože předkládám členské základně třetí ideovou platformu (po tradiční a konzervativní - viz Ideový program), jsem si dobře vědom toho, že žádná strana nemůže fungovat na třech ideových základnách. Doporučuji proto, aby na příštím GS bylo hlasováno o tom, ke které základně se členská základna přikloní. Je přirozené, že pokud by to nebyla tradiční platforma, je třeba následně hlasovat o novém složení předsednictva KČ, neboť tradiční předsednictvo by samozřejmě nemělo zájem zvolenou platformu prosazovat. Redaktory médii KČ žádám, aby tento mail, včetně příloh, zveřejnili na webových stránkách KČ a Monarchistických listů, aby se s postoji racionální platformy mohla seznámit celá členská základna a připravit se tak na kvalifikované hlasování na GS. Aby případné hlasování o novém předsednictvu bylo efektivní a proběhlo bez rozpaků, doporučuji MS KČ, aby si připravila kandidáty na funkce v novém předsednictvu, včetně kandidáta na nového předsedu KČ. Jsem připraven s kterýmkoliv členem KČ, který bude jednat slušně, bez invektiv, byť i kriticky, diskutovat a podat mu vysvětlení, případně se s ním sejít, nejraději ve svém domě v Nové Vsi u Protivína. S pozdravem VIRIBUS UNITIS Ing. Václav Makrlík Nová Ves u Protivína.

Ideový program racionální platformy v rámci monarchistické strany Koruna Česká. 

  I. Stávající vnitrostranická situace v monarchistické straně KČ.  V současnosti v rámci KČ působí dvě platformy:    1. platforma tradiční, reprezentovaná především předsedou KČ a některými dalšími členy předsednictva, za níž  stojí nemalá část členů a příznivců. Aktivity této platformy se soustřeďují především na:  a)  organizování účasti strany ve volbách a vytváření kandidátek  b)  vypracovávání stanovisek strany pro média k různým společenským či vnitropolitickým, událostem   c)  organizování akcí strany jako jsou zemské a generální sněmy a tradiční monarchistický pochod  d)  zajišťování administrativní činnosti a ekonomického výkaznictví strany  e)  informování o liturgiích za zesnulé panovníky  f)  navazování formálních kontaktů s krajně pravicovými stranami a uskupeními    Hlavní chronické nedostatky v práci této platformy:  Ad a) Výsledky ze všech absolvovaných voleb jednoznačně prokazují, že předsednictvo strany a kandidáti nejsou  schopni vysvětlit potenciálním voličům, co by oni i společnost získala v případě zvolení kandidátů KČ, a jaké by  mělo  být  uspořádání  společenských  a  politických  poměrů  v českém  státě,  aby  bylo  dosaženo  řešení  alespoň  nejzávažnějších problémů české společnosti na vnitropolitické i zahraničněpolitické scéně.  Ad.b) Předsednictvo a programové komise nebyly schopny zformulovat postoje a návrhy strany na řešení klíčo‐ vých  problémů  jako  jsou  korupce,  důchodová,  školská,  daňová  a  zdravotní  reforma,  či  řešení  schodu  státního  rozpočtu  a  dluhu  (redukovat  sociální  výdaje  či  zvedat  příjmy  pomocí  daní),  které  hýbají  českou  společností.  Místo  toho  zaujímá  KČ  postoje  ke  zcela  okrajovým  problémům,  jako  jsou  babyboxy,  pochod  homosexuálů,  vy‐ znamenání  Mašínů  apod.  K těmto  problémům  zaujímají  postoje  především  občanské  iniciativy.  Strany  zcela  okrajově s výjimkou stran extremistických.  Ad.c) d) Jde o zcela rutinní aktivitu každé strany či společenské organizace.  Ad.e) Tato aktivita by měla být okrajovou, nikoliv hlavní, a spadá spíše do oblasti církevních organizací a spolků.   Ad.f) Jde sice jen o formální kontakty, jako je pozvání jejich zástupce na GS, ale problém je v tom, že tyto strany  (např. Konzervativní strana, Konfederace politických vězňů atd.) jsou zaměřeny na minulost, ale nejsou schopny  nabídnout voličsky přitažlivý program pro současnost natož budoucnost.   

Závěr:    Z uvedeného vyplývá, že strana se profiluje spíše jako reminiscenční spolek (vojenské historické spolky, Baráč‐ níci,  Vltavan),  občanská  iniciativa  či  hnutí,  nebo  církevní  kongregace.  Smyslem  a  posláním  politické  strany  je  účastí  v zákonném,  demokratickém,  boji  na  politické  scéně  o  získání  politické  moci  s cílem  realizovat  program  strany.  Tento  úkol  stávající  KČ,  nalézající  se  pod  vlivem  tradiční  platformy,  která  drží  rozhodující  místa  v předsednictvu, v žádném případě neplní. Tradiční platforma nemá žádnou konkrétní, natož psanou, vizi uspo‐ řádání  mocenských  poměrů  v monarchistickém  režimu.  Programové  prohlášení  strany,  byť  mu  v zásadě  nelze  nic vytknout, je z tohoto pohledu jen velmi rámcové, neboť bylo vytvořeno před mnoha léty, zcela jinými lidmi,  za  jiných  politických  poměrů.  Jeho  nosnou  ideou  je  idealistická  představa,  že  v monarchistickém  režimu  bude  automaticky všechno lepší. To pro voliče vychovávaného téměř sto let v odporu k monarchii nezní nijak přesvěd‐ čivě.    2. platforma konzervativní se poprvé veřejně prezentovala na ZS KČ v květnu 2011 a jejími hlavními představi‐ teli jsou pánové Richard Pech a David Hibsch. Tato prezentace nebyla šťastná, protože byla doprovázena vulgár‐ ními invektivami, především písemnými, na osobní život stávajícího předsedy pana Srba. Nelze s určitostí říci, oč  vlastně tato platforma, která sebe samu označuje jako konzervativní, usiluje. Z řady indicií na webových strán‐ kách KČ, ale i dalších médií lze usuzovat, že tato platforma se profiluje:  a) partikularisticky až nacionalisticky.    Pokud se KČ chce profilovat jako strana křesťanská, pak ji nacionalismus a partikularismus musí být cizí, neboť  křesťanství je svým humanismem tradičně universální. Křesťanské církve, bez rozdílu zda šlo o církev katolic‐ kou, protestantské církve či církev pravoslavnou, vždy v duchu evangelia usilovaly o universalismus coby tradič‐ ní hodnotu, což znamená, že oslovovaly všechny národy a etnika. Je proto nepochopitelný partikularismus zamě‐ řený především proti Evropské unii či dokonce nacionalismus. Odpor k integračním procesům značí nepochope‐ ní,  či  dokonce  neznalost, dějin  českého  národa  a  státu,  tradičních  hodnot,  neboť  jako červená  nit  se  jimi  táhne  vztah  k dobovým  evropským  integračním  procesům,  počínaje  Franskou  říší,  pokračuje  Svatou  říší  římskou,  habsburským impériem, německým spolkem, (záměrně pro její brutalitu, nehumánnost a násilnickost vynechá‐ vám Třetí říši), sovětským impériem a nyní Evropskou unií. Dnešní krize Evropské unie je zcela nesrovnatelná se  skutečnými krizemi Evropy, jako byla první a druhá světová válka, a doby následující po těchto nacionalisticky  motivovaných masakrech Evropanů, či velká meziválečná krize plně nacionálních a chráněných ekonomik, která  byla jedním z impulsů, který po skončení druhé světové války otevřel bolševismu dveře do střední Evropy. Dnes  se opět rozhoduje, zda český stát a národ zůstane součástí západního kulturně‐civilizačního okruhu, či se vrátí  pod  vliv  východního  civilizačního  okruhu.  Nedávná  historie  nás  poučuje,  že  rozvolnění  integračního  uskupení  Jugoslávie,  které  se  vymklo  z kontroly,  vedlo  k nacionalistickým,  často  nábožensko  motivovaným,  masakrům.  Nelze být až takovým optimistou, aby na základě všech těchto historických zkušeností bylo možno bezvýhradně  věřit tomu, že rozvolnění, či dokonce rozbití EU by nevedlo k podobně tragickým událostem.  b)  nábožensky fundamentalisticky, netolerančně až antihumanisticky.    Její odpor vůči tzv. „pravdoláskařům“ svědčí o tom, že nepochopila Kristovo učení obsažené v evangeliu, neboť  evangelium není o ničem jiném, nežli o lásce (dokonce i k nepřátelům) a pravdě obsažené v Ježíšově humanismu.  Prohlásit„ pravdoláskařstí“ pravdu a lásku, evangelium, za pohanství svědčí o naprosté vulgární ignoranci nosite‐ le takové představy a odmítání základních tradičních hodnot křesťanské civilizace.  e) autoritativně.    V úplném  rozporu  s ideou  monarchismu  je  preferování  Václava  Klause  jako  jakéhosi  „regenta“,  čili  mocenské  autority. Monarchisté jednoznačně preferují rodovou tradici a legitimismus. Klaus není konzervativec, je liberál,  tedy  jedním  z těch,  které  v Černých  baronech  definoval  poslední  hrabě  Šternberk  ze  Šternberku  v odpovědi  bolševickému  frajtrovi,  který  jej  nazval  buržuou  slovy:  „Pardon,  já  nejsem  buržoa,  jsem  feudál  a  buržoasie  je  naším  společným  nepřítelem“.  Morální  profil  Klause  je  úděsný.  Šlohnutí  tužky  před  televizními  kamerami  je  maličkostí, i když plně dokreslující jeho charakter. Byl otcem privatizace, ve které byl český stát (pro monarchis‐ tu je stát totéž co panovník) a národ okraden, rovněž „před kamerami“, o majetek v hodnotě tisíců miliard, který  privatizátoři  nevytvořili  svou  prací,  a  mnozí  jej  ani  nezaplatili,  přičemž  pohledávky  v hodnotě  desítek  miliard  prohlásil Klaus za „cenu privatizace“. Když se provalilo první velké netransparentní financování ODS, tedy poli‐ tická  korupce,  byl  to  opět  Klaus,  který  s drzostí  sobě  vlastní  před  soudem  prohlásil,  že  „peníze  přinesl  Pepa  z Hongkongu v igelitce“. Za to by jej soud vyspělé země potrestal za „opovrhování soudem“. Klaus může vyhovo‐ vat jen čecháčkovi. Konec konců, jestliže Hitler byl definován jako genius průměrnosti, lze Klause definovat jako  genia  čecháčkovství.  K tomu  byl  veden  již  prostředím,  do  kterého  se  narodil  a  způsobem  života,  který  vedl  do  listopadu  1989.  Kdyby  se  stal  Klaus  regentem,  není  nejmenší  pochybnosti o  tom, že  po  jeho  smrti  nastoupí  na  český trůn klausovec Václav II. zvaný Křivohubý. Buď Bůh milostiv českému národu a státu! Když si uvědomíme  Klausovu náklonnost k ruskému autoritářství a jeho odpor k EU je jasné, kam by Klaus český stát směroval, aby si  pod příslušnou ochranou uchoval moc pro sebe a rodinu. S tím se nemůže smířit nikdo, kdo v sobě cítí dědictví 

západní křesťanské civilizace a chce žít tradiční západní způsob života. Proto je nepochopitelné, že může monar‐ chistická, tzv. konzervativní platforma, vůbec komunikovat s Klausem a jeho politickým okolím.  d) protistátně.    V minulosti (do poloviny 18. století) šlechta, dnes někteří podnikatelé a lumpenproletariát stát nepotřebují. Stát  je  omezuje  v jejich  bezuzdném,  ničím  nelimitovaném,  privátním  liberalismu.  Stát,  jeho  živoucího  představitele  panovníka, potřebuje dělný střední stav, aby jej před těmito menšinovými společenskými skupinami ochraňoval.  Snít o soběstačnosti rodiny v 21. století je absolutně naivní. Kromě několika jedinců, kteří pro to mají vytvořeny  ekonomické  podmínky,  by  se  nikdo  v této  společnosti  nechtěl  vrátit  do  primitivních  a  bídných  materiálních  poměrů 18. století, do doby před průmyslovými revolucemi, ke kterým můžeme mít výhrady, ale bez kterých by  nebylo blahobytu, který dnes společnost, přes probíhající tzv. krizi, zažívá. Požadovaná subsidiarita je i v ideové  výbavě EU. Pokud ji nevyužíváme, je to naše vlastní neschopnost a důsledek našeho odmítání účasti na klíčových  aktivitách (viz Pakt pro euro plus), které nemůže skončit jinak, nežli česká pasivní resistence na říšském sněmu  v druhé polovině 19. století. Maďaři budovali parlament, neboť si prosadili dualitu, Češi národní divadlo, symbol  ukájení se virtuální realitou.  e) extremisticky.    Politické vazby na iniciativu D.O.S.T. (Bátora), Stranu svobodných občanů (Mach), či Suverenitu (Bobošíková),  před  jejím  zrušením  se  objevil  se  i  návrh  na  kontaktování  Dělnické  strany,  uvádějí  KČ  do  vážného  nebezpečí,  totiž, že může být rovněž považována za extremistickou stranu.  To by bylo to nejhorší, co by mohlo KČ potkat,  neboť by se tím dostala zcela na periférii politického spektra, odkud je návrat mezi standardní politické strany  velmi  obtížný,  či  dokonce  vyloučený.  Znamenalo  by  to  nejspíše  konec  monarchistické  ideje  v ČR.  Média  a  tzv.  demokratické politické subjekty by se o to důsledně postaraly.  V době globalizované ekonomiky, nadnárodních  ekonomických (výrobních, finančních a obchodních) organizací a institucí, zahraničními vlastníky zprivatizované  české ekonomiky, a s přihlédnutím k našim hospodářským vazbám na EU, především Německo, je naivní uvažo‐ vat v kategorii suverenity. Pokud se poměry v českém státě, české společnosti a na české politické scéně radikál‐ ně nezmění, je ohrožena i naše samostatnost.    Závěr:    Z uvedeného  vyplývá,  že  konzervativní  platforma  nepředkládá  členské  základně,  podobně  jako  platforma  tradiční, žádnou písemnou vizi uspořádání mocenských poměrů českého státu v monarchistickém režimu, žád‐ nou systematickou koncepci. Z návštěvy u knížete Lichtensteina vyplynulo, že právě to považuje za nelehké, ale  zásadní. Konzervativní platforma rovněž nereaguje na klíčové problémy, kterými společnost žije. Léčit stávající  společenské poměry Klausem představuje nikoliv vznik monarchistického režimu, ale v lepším případě autorita‐ tivního  režimu  typu  Putin/Medvěděv,  v horším  otevřené  diktatury.  Nezdá  se  pravděpodobným,  že  by  západní  demokracie  tento  vývoj  připustily.  Malý  stát  měla  a  má  v programu  řada  stran,  ale  nikdo  neřekl,  jak  by  měl  vypadat, natož, aby se pokusil jej realizovat. Vše co konzervativní platforma předkládá členské základně je nesys‐ tematické, nesouvislé, idealistické až naivní. Není to prostě smysluplné, pokud se za tím neskrývá záměr zviditel‐ nit se, dostat se na výsluní moci, a prebendám z toho plynoucím, za jakoukoliv cenu.    II. Ideový projekt racionální platformy KČ.  1. Tato platforma, jako jediná z platforem zformovaných v KČ, má svůj psaný ideový dokument. Je jím Koncepce  českého demokratického monarchismu v podmínkách euroatlantické civilizace 21. století (viz příloha).  Programové prohlášení KČ, o které se opírá tradiční platforma,  racionální platforma nevylučuje a do Koncepce  přebrala  řadu  myšlenek  tohoto  prohlášení,  byť  i  v podobě  do  jisté  míry  modifikované  pro  potřeby  stávající  politické situace a vyvíjející se české společnosti a politickém scény.  2.  Racionální  platforma  má  písemně  vypracované  základní  these  k probíhajícím  reformám,  které  hýbou  českou společností. Tyto these mají dynamický charakter, což znamená, že by měly být programovými komisemi  rozpracovávány  a  upřesňovány  podle  vývoje  společenské  a  politické  situace,  aniž  by  základní  myšlenky  byly  opuštěny.  3.  Na  racionální  platformu  může  přistoupit  kterýkoliv  člen  či  příznivec  KČ  bez  ohledu  na  to,  zda  byl  do  nynějška členem tradiční či konzervativní platformy, nebo stál mimo tyto platformy.  4.  Racionální  platforma  zastává  k otázce  menšin  a)  náboženských,  b)  etnických,  či  nepřizpůsobivých  c)  sexuálních následující stanoviska:  ad. a)  Nechť si každý vyznává Boha dle své představy, ale musí respektovat humanismus a tolerovat jiné církve  a vyznání. Humanismus je nezbytným společným jmenovatelem všech slušných církví, zatímco představa Boha  v čitateli může být odlišná. V tom spočívá tolerance jako projev respektu ke svobodě vyznání. Tato svoboda však  nemůže narušovat historicky dané kulturně civilizační meze a způsob života hostitelské komunity. Hosté mohou  vyznávat svou víru a zachovávat tradice pouze v soukromí.  Nesmí exhibovat či dokonce provokovat svým jino‐ věrství,  usilovat  o  implantaci  svého  způsobu  života,  kultury  a  civilizace  v hostitelské  civilizaci.  Proti  takovým 

projevům  musí  hostitelský  stát  zasáhnout  všemi  zákonnými  prostředky,  včetně  deportace  osob,  které  nemíní  tradice hostitelské země respektovat.  ad. b)  Etnika obývající území českého státu mají nejen stejná lidská práva, ale i povinnosti vůči státu a společ‐ nosti, bez rozdílu, ke kterému etniku přináleží. Těm, kteří práci nemají, musí stát vytvořit podmínky pro to, aby  práci  získali,  neboť  kdo  nepracuje,  krade.  V Česku  jsou  statisíce  zahraničních  dělníků.  Na  jejich  místa  mohou  nastoupit čeští občané bez ohledu na příslušnost k etniku. Pokud jakoukoliv práci, kdekoliv v Česku, odmítnou, či  nevykonávají  ke  spokojenosti  zaměstnavatele,  ztrácejí  nárok  na  státní  podporu  a  mohou  od  státu  dostávat  jen  existenční minimum. Aby tím netrpěli děti, musí ve škole dostávat dopolední svačinu, oběd a odpolední svačinu,  pomůcky a oblečení. Utuží se v nich vědomí, že to nedostávají od rodičů, ale od státu. Rodiče tak budou nucení  děti do škol posílat. Stát to vyjde levněji, nežli dávky na děti, které rodiče propijí, nebo utratí v hracích automa‐ tech.  ad.c)  Sexuální způsob života je soukromou záležitostí každého jedince, stejně jako ekonomické vztahy, na jejichž  právní úpravu má nárok každý občan, bez rozdílu sexuální orientace. Nikdo však nemá právo se svým způsobem  sexuálního  života  exhibovat,  či  dokonce  provokovat  ostatní  občany.  Pro  potlačení  takových  projevů  neúcty  ke  spoluobčanům jiné sexuální orientace musí být stát vybaven náležitými prostředky.  5. Racionální platforma je přesvědčena, že český stát se musí zapojit do evropských integračních procesů už  z toho  důvodu,  aby  je  mohl  ovlivňovat  ve  svůj  prospěch  podobně,  jako  činili  Přemyslovci  a  dosáhli  toho,  že  ve  Svaté  říši  římské  byli  pouze  dva  králové,  římsko‐německý  a  český  a  za  Lucemburků  se  Praha  stala  Bruselem  tehdejší Evropy, stejně jako za císaře Rudolfa II. kulturním centrem Evropy. Toto obrovské dědictví české pan‐ stvo svým provinčním partikularismem a nacionalismem, ale především v honbě za mocí a materiálními výho‐ dami z ní plynoucími, promrhalo a přivedlo český stát po roce 1648 do naprosté bezvýznamnosti. Toto nám hrozí  i  dnes.  Bude  se  opět  jednat  „  o  nás  bez  nás“,  a  my  budeme  kňučet,  ačkoliv  jsme  si  to  sami  zavinili.  To  si  však  nebudeme chtít připustit.  6. Racionální platforma nepovažuje současnou hospodářskou krizi za ani zdaleka tak zoufalou, jako byla krize  třicátých  let,  kdy  státy  byly  nacionálně  suverénní  a  své  ekonomiky  chránily.  Současná  krize  není  finanční.  Fi‐ nanční problémy jsou jen vnějšími projevy a důsledky nedostatečné spotřeby projevující se sníženou poptávkou  a  tím  sníženým  zakázkovým  krytím  u  producentů  výrobků  a  služeb.  Kapitalistická,  pouze  trhem  regulovaná,  výroba a moderní technologie jsou tak produktivní, že spotřeba realizovaná tržní poptávkou je rychle saturována  (viz Československo po roce 1989. Do pěti let byl trh nasycen vším zbožím, které český spotřebitel za socialistic‐ ké plánované ekonomiky získával jen z Tuzexu). Kapitalistická tržní ekonomika reagující rychle na tržní poptáv‐ ku se zákonitě vyvíjí v cyklech. Jakmile je poptávka saturována, nastávají odbytové potíže, a konjunktura se mění  v recesi, stagnaci a v případě poklesu HDP pod nulu, ve srovnání s předchozím obdobím, v krizi. Odmítáme proto  ideu „trvalého růstu“ (sustained development) prosazovanou některými politiky ve snaze získat voliče. Krize je  cenou za rychlé uspokojování potřeb signalizovaných poptávkou. Trvale růst mohla pouze socialistická plánova‐ ná  ekonomika,  ovšem  za  cenu  trvalého  neuspokojování  poptávky  po  těch  či  oněch  produktech.  Poptávka  byla  uměle udržována úvěrem, či výdaji státních rozpočtů, bez ohledu na vývoj ekonomik. Důsledkem je trvalý, neú‐ nosný pasivní schodek, státních rozpočtů, státní dluhy a bankroty bank. Za této situace je nezbytné zvyšováním  příjmové  strany  státních  rozpočtů  a  snižováním  výdajů,  bez  ohledu  na  bolestivost,  dostat  schodky  státních  rozpočtů a  státní dluhy  minimálně  do kriterií  maastrichtské  smlouvy,  zavést  státní  a  nadnárodní  regulaci  ban‐ kovnictví a podpořit finančně nikoliv krachující banky, které si situaci většinou zavinily samy, ale výdaje státních  rozpočtů do veřejně prospěšných prací, aby se zajistil růst poptávky a tím i zaměstnanost a sociální smír(příklad  z historie  Karle  IV).  V Česku  to  ovšem  předpokládá  zajistit,  aby  nedocházelo  k tunelování  veřejných  zdrojů  prostřednictvím předražených zakázek.  7. Racionální platforma s přihlédnutím k výše uvedenému bodu č. 6. podporuje zprůhlednění vlastnické struk­ tury firem, které se ucházejí o státní zakázky, což v mnoha případech znamená, aby akcie těchto firem zněly na  jméno.  8.  Racionální  platforma  naznačuje  již  v koncepci,  že  odměna  panovníka  bude  stanovena  ústavou.  Stejným  způsobem  je  třeba  přistoupit  k platům  všech  veřejných  a  státních  zaměstnanců,  např.  poslanců,  členů  vlády,  úředníků ministerstev a dalších  veřejných zaměstnanců. Jejich platy nechť jsou odvozeny z průměrné mzdy ve  státě,  koeficientem  podle  postavení  vykonávané  funkce  ve  státní  hierarchii,  a  každoročně  regulovány  vývojem  HDP.  9. Racionální  platforma žádá, aby v ústavě byla dána maximální výše pasivního schodku státního rozpočtu a  státního dluhu a to dle kritérií maastrichtské smlouvy (3 % HDP schodek, 40 % HDP dluh státní i veřejný).  10.  Racionální  platforma  stojí  za  sloganem:  „Co  bylo  ukradeno,  musí  být  vráceno“,  bez  ohledu  na  to  o  jaký  druh vlastnictví se jedná.    Závěr:    Racionální  platforma  hájí  a  prosazuje  všechny  tradiční  hodnoty  západní  křesťanské  civilizace.  Je  vybavena  ideovým  programem,  koncepcí  a  další  dokumentací,  ve  kterých  jsou  ideje  platformy  přehledně  zpracovány  do 

logického systému tak, aby reagovaly na co nejširší, zásadní problémové spektrum současné české společnosti a  její politické scény, ale i na širší evropské a globální vazby. Z dokumentace vyplývá, že platforma, přes své huma‐ nitní zaměření, by byla schopna vypořádat se kulturně, ale rázně, s těmi, kteří nejsou ochotni tradiční základní  hodnoty křesťanské civilizace respektovat. 

Jan Kraus: Přemluvili jsme bábu, dědka a teď to máme 

Moderátor a herec Jan Kraus. Autor: Deník/Divíšek Martin Praha /ROZHOVOR/ – Člen správní rady Nadačního fondu  proti korupci a herec Jan Kraus působí v posledních dnech  velmi  rozezleně.  Svou  páteční  show  na  Primě  uvedl  slovy  anglického vojevůdce a politika Olivera Cromwella.     Ten, když v dubnu 1653 rozpustil parlament, řekl: „ Za to,  co jste učinili dobrého, zde sedíte již příliš dlouho. Odejdě‐ te,  prosím,  a  nechte  nás  zde  samotné  pracovat.  Ve  jménu  božím,  odejděte.“  Kraus  stejnou  výzvu  adresuje  dnešní  politické reprezentaci.      Před  měsícem  jste  s  několika  známými  osobnostmi  založil  Nadační  fond  proti  korupci.  Od  té  doby  se  na  české  politické  scéně  dějí  dramatické  věci.  Máte  do­ jem,  že  korupce  je  stále  tím  hlavním  problémem  naší  společnosti?    To nepochybně, protože všechno, co se teď objevuje, je důsledkem korupce, která je především neregulérní  získávání výhod. Většina loupeží v Česku se odehrává buď ve velkých institucích patřících státu, nebo v rámci  výběrových řízení.      Ale  to  přece  není  žádná novinka.  Jak  to,  že  kauzy jako  Gross  a  jeho  zbohatnutí  přes  noc,  Řebíček  a  jeho Viamont nepřinesly žádný otřes a teď najednou kolem ABL je takový povyk?    Kauzy Gross a Řebíček stály u počátku odhalení, jak to všechno funguje. Korupční mechanismy se od té doby  dál systematizovaly. Česká demokracie je jen kamufláž mafiánského systému, poklop, který zakrývá ohromný  zločin propletený do celé země. A bude možná velmi překvapivé zjišťovat, jak velká část lidí se na něm účast‐ ní.      Česká republika jako odnož Cosa nostra?    Důkazy mluví jednoznačně o tom, že spíš jsme zločinná mafiánská společnost s jistou demokratickou kamu‐ fláží než demokratická společnost s určitými mafiánskými ostrůvky.      Chcete říct, že politická reprezentace od komunálu až po vládu je zapletena do mafiánských sítí?    Politika je tady vnímaná jako penězovod, prostředek na získávání peněz. Vezměte si, že ve stranách je asi sto  tisíc lidí, něco mezi kastou a etnickou skupinou. Volební kampaně stojí stovky milionů, a co za ně ty užvaněné  strany vyprodukují? Zaplácají životní prostředí billboardy, které na výsledek voleb ale příliš velký vliv nemají.  Zato jde o fantastickou příležitost pro zlodějnu. Nebo nákup zbraní. Nakupuje se jich tolik, že to vypadá, jako  bychom byli ve válce. Pak se zjistí, že nová letadla nemůžou letět do Libye, protože se na to nehodí. A auta,  která se koupila pro mise do Afghánistánu, tam taky nemůžou, protože nevyhovují podmínkám. To ale nikoho  nezajímá, protože prvotní je příležitost ke zlodějně.    KASTA POLITICKO­FINANČNÍCH ZLOČINCŮ    Proto třeba obrněných aut Iveco místo požadovaných dvaceti koupili 112. Jak je možné, že konkrét­ ně v armádě se pořídili životu nebezpečné padáky, nepotřebné letouny CASA, předražené Pandury a  Iveca, ale nikdo za to nejde sedět?    No  protože  tady  vyrostla  nepropustná  bariéra  mezi  prostým  občanem  a  touhletou  kastou  politicko‐ finančních zločinců. A patří tam z velké části i justice.      Opravdu mrazí ze slov Kristýny Kočí, která na tajné nahrávce říká: Mně je jedno, jestli Bárta ovládá  policii, protože my držíme celou justici.    To ale nemusí říkat Kristýna Kočí. To všichni víme, viz čunkiáda. Taky si vzpomeňte na událost starou šest  let, kdy se šéf pražské kriminálky sám podřezal předtím, než se oběsil. Čili to má svou tradici, ten systém se  tady vyvíjí patnáct let, když odečtu prvních pět nadšeneckých let. 

    Loňské sněmovní a komunální volby ale přece znamenaly velké občanské vzepětí, lidé kroužkovali,  křížkovali.  A  dokonce  se  angažovali  i  zahraniční  podnikatelé,  kteří  řekli,  že  už  mají  dost  povinných  desátků pro výběrčí politiků.    Jenže to se ještě zvýraznilo. Poslední zprávy mluví o tom, že Česko se v rámci zájmu o zahraniční investice  propadlo hlouběji. Pro investory jsme jistým pelechem nepořádku. A ty volby? No to je legrace. Třeba hesla  Volte nové strany. Lidi samozřejmě nemohli dopředu tušit, že vlastně volej jinou formu zločinu. Druhá věc je,  že současná koalice je vládou většiny českých novin, magazínů, týdeníků. Čili chlapci, tohle jste nám doporu‐ čovali. Přemluvili jsme bábu, dědka – a máme to. K zodpovědnosti je tedy třeba volat hlavně média, protože  mezi občanem a politikem jsou jenom ona.      Já bych ale přece jen odpovědnost za stav vládnutí nechala hlavně na politicích. Je přece směšné, že  se dnes ODS a TOP 09 svatouškovsky diví, koho to mají ve vládě. O propojení ABL a VV přece každý  věděl.    Já vím, ale odnepaměti je praxe taková, že když politiky necháte, tak dojdou tam, kam chtějí. Vždycky je to  nepřijatelné  pro  většinu  občanů.  Jediná  obrana  jsou  média.  Že  kousek  na  západ  od  nás  politici  odstupují  z  našeho pohledu kvůli banálním prohřeškům je důsledek politické kultury, která se vypěstovala i díky médiím.  Když pan Kalousek tvrdí, že oni jsou čistí a nesou náklady aféry VV, tak bych mu řekl: Ale pane Kalousku, pře‐ devším vy nejste čistej. Jeden z velkých triků české politické scény je v tom, že její představitelé se hlásí jen k  trestněprávní odpovědnosti.      Což je dost k ničemu vzhledem k tomu, že u nás se nikdy nic nevyšetří.    No ale především je tu politická odpovědnost a česká média se tváří, že není. Je asi fakt, že pan Vondra ne‐ kradl, ale je mi líto, odpovědnost za resort nese on a jestli mu tam kradli podřízení mafiáni, pak je tam neměl  mít.    VÍTĚZÍ ZDODĚJŠTÍ NENÁVISTNÍCI    Má tedy vůbec smysl se snažit o nějakou nápravu, třeba zakládat Nadační fond proti korupci?  Tady nejde jen o fond. My žijeme ve společnosti, kde člověk, který ohlásí korupci, je dokonce některými médii  označen za práskače. Přece je nutné postavit se za lidi, kteří se chovají statečně. Zlodějští nenávistníci, kteří se  posmívají  pravdě  a  lásce,  vítězí.  Ty  pojmy  za  nic  nemůžou,  i  když  se  k  nim  třeba  někdo  hlásí  neoprávněně  nebo je nevhodně používá. Nelze je zpochybňovat. V Česku se to ale děje s velkou vervou.      Nejen to. Na pana Michálka, kterému váš fond vyplatil půlmilionovou cenu za statečnost, podává ex­ ministr životního prostředí Pavel Drobil trestní oznámení. Pan Drobil se možná vrátí do vlády a pan  Michálek půjde sedět.    Ne, to nepůjde. My mu jednak najmeme vynikajícího právníka, jednak ho nemají za co zavřít. Myslím, že pan  Drobil bude bez šance, i když v českém právním prostředí to není samozřejmost. Tohle je prostě snaha očistit  pana Drobila, aby ho mohli dát zpátky do vlády.      Poslankyně Kočí dokonce říká, že už ho „vrátili zpátky do hry“.  Myslím, že se jim to nepovede. Mimochodem pan Michálek v rámci  návštěvy Evropské unie podal zprávu o  nakládání s jejími penězi u nás, takže Brusel zastavil podporu z fondu životního prostředí. No a jeden z titulků  v Parlamentních listech, tedy lobbistickém plátku pánů Voráčka a Janouška, byl, že Michálek napráskal svého  šéfa.  Víte,  my jsme  z  velké  části  společností  vězňů  a  lokajů.  A  ta  nebude  schopna vypěstovat  nic  jiného  než  druh kriminálu.    TRHLINY V MAFIÁNSKÉM SYSTÉMU    Vývoj  posledních  dnů  je  sice  turbulentní,  ale  zatím  to  vypadá,  že  modla  118členné  většiny  ve  sně­ movně převálcuje vše ostatní a po kosmetických změnách se pofrčí dál.    To je dost dobře možné. Oni se také dohodnou o to líp, o co víc jsou namočení v jednom maléru. Ale já věřím  v evoluční vývoj společnosti. I když je poničena historií, postupně se přece jen vygeneruje k lepší budoucnosti.  Hlavní principy demokracie umožňují, aby i v tom mafiánském systému vznikly trhliny.      Kde je vidíte dnes?    Ta celá aféra je sama o sobě trhlinou. Občané ale musí umě říct, co politikům dovolí udělat. Tady prostě lidi  musej chodit do ulic, vymyslet způsob, jak se bránit. Pokud si to necháme líbit, nebude to mít konec.     

  Vy byste šel do ulic?    Ale to víte, že jo. Když na radnici udělali pražskou šmelinářskou prasárnu, šel jsem. To je legitimní nástroj a  taky jediná věc, která je trošku zbrzdí. Dneska se lidi v rámci sociálních sítí můžou pohodlně domluvit, nejsou  organizačně  závislí  na  oficiálních  médiích.  Ta  síla  už  se  prokázala,  nejen  tady,  ale  třeba  i  na  severu  Afriky.  Když  se  podíváte  na  příčinu  nepokojů  v  arabském  světě,  tak  jsou  stejné  jako  u  nás,  akorát  my  jsme  daleko  bohatší společnost. Takže jediný rozdíl je, že doba dnů hněvu je u nás delší než u nich. Jinak korupce, oligar‐ chie, snižování životní úrovně, nezaměstnanost, to všechno tam je. Stejně jako tady.      V  posledním  průzkumu  veřejného  mínění  dvě  třetiny  lidí  vyjádřily  nedůvěru  vládě.  K  předčasným  volbám se jim ale moc nechce.    To se jim nedivte. Volby vám způsoběj kus hnusnýho života – odporný billboardy, nekonečné debaty v tele‐ vizi a rádiu, noviny přijdou se špinavejma článkama a fotkama.  Já už to taky nesnáším. Druhá pravda je, že  kdyby se to, co se teď děje u nás, stalo na Západě, podá premiér okamžitě demisi a celá ta vláda jde od válu.    KULTIVOVANÍ SRABI JSOU K NIČEMU    Proč to neudělal? Vždyť Nečas je kultivovaný a stále poměrně čistý člověk.    Tak na to musíte mít i sílu. Já znám kultivovanejch srabů! To je k ničemu. Navíc Klaus je tlačí k tomu, aby  zůstali  spolu,  a  neodvolává  ministry,  které  mu  premiér  navrhl.  To  je  taky  kontraproduktivní.  Znechucenost  lidí je tedy pochopitelná. Vždyť po nových volbách by za pár měsíců zase mohly být další.      A možná by ta nová parta nebyla o moc lepší než ta stávající.    Je pravda, že vláda, která přijde, nebude o moc lepší než tahle. Ale máte aspoň chvíli iluzi, než postupně zjis‐ títe, že jste tam, kde jste byla.      Co  takhle  trochu  věřit  slovům  koaličních  lídrů  o  nutnosti  reforem?  Nebo  je  to  fakt  jen  mantra  a  pláštík pro to, aby si mohli dělat svoje kšefty?    To nevím, ale že je to prolhaná mantra, jsem přesvědčený už od předvolební kampaně a la Řecko. To je důkaz  arogance politické reprezentace, která se za ty lži ani nestydí. První reformu, kterou potřebujeme, je reforma  politická, tedy proměna vlády. Pokud zjistíte na policii, že náčelník lže a krade, tak ho nejdřív musíte vyměnit,  a ne že ho necháte došetřit nějaké případy.      Kde se ta nová politická garnitura zjeví?    Nezjeví, protože může být jen z přítomných Čechů, a tam není kvality dostatek.      Předseda  Ústavního  soudu  Pavel  Rychetský  vyjádřil  nad  současnou  politickou  scénou  znechucení.  Navíc řekl, že strany dnes fungují jako uzavřené sekty, které mezi sebe ani nechtějí pustit novou krev.    S tím bych souhlasil. Vezměte si, že za posledních pár let se nám tady objevily fenomény jako kmotři, velry‐ báři. To přece není slučitelné s demokratickou politikou, ale my si na to postupně zvykáme. Tady se potulují  autobusy potulných voličů, kteří vás odhlasují a delegují, kam je potřeba. Čili my jsme až po krk v mafiánském  doupěti, kterému předstíraně říkáme demokracie.    BAHNEM NELZE PROJÍT V ČISTÝCH BOTÁCH    Přišla teď chvíle pro lidi jako Karel Schwarzenberg nebo Miroslava Němcová, aby se od toho probí­ hajícího humusu distancovali?    To by museli udělat už dávno, jenže to by ihned vyletěli z politiky. Pokud jdete řešit kauzu na pole, kde je  metr bahna, nedá se předpokládat, že tam dojdete v čistých botách. Důvod, proč české elity nechtějí do politi‐ ky, je, že jdete do šmelinářského bahna, kde s vámi nakládají podle svých zájmů a kolektivního rozhodování,  jak  si  zamanou.  Tam  jako  jednotlivec  nic  nezmůžete.  Jedině  můžete  rychle  vypadnout,  ale  s  nálepkou  neú‐ spěšné naivky. Nečas měl na billboardu, že vymýtí korupci ve vládě a ve straně, ale nakonec korupce vymýtí  Nečase. Tady se objevila strategie pana Bárty a jeho ABL, a on klidně kandiduje na předsedu strany. Nikomu  to nevadí. Ten pán přece nemůže být předsedou strany.      Kdo by mu to měl říct?    No přece noviny.      Ty jsou toho plné.    Víte, dokud tu byl Paroubek, byl to pro novináře ideální zločinec. Oni proti němu tak srdnatě a smečkovitě  bojovali, že z těch všech ostatních udělali zlatíčka. Tak teď to máme. Ale noviny přece mají být nad tím, pokud  nejsou přímým stranickým tiskem. Vezměte si, kolik má televize pořadů, kde mluví političtí komentátoři? 

  Nula.    Právě. Je to normální? Je někde na světě země, kde by v televizi žvanili jen politici? Komerční televize řeknou,  že by na tom nevydělaly, ale nemá to ani ta veřejnoprávní, která tu je od toho.      Vy jste měl ve svém pořadu pana Bártu. Jak na vás působil? On totiž umí okouzlovat, třeba prvotní  razancí, s jakou přišel šetřit na ministerstvo dopravy.    Na začátku každý nějak působí. On byl sympatický tou svou razancí. Ale každý se projeví až za nějakou dobu.  Hlavně ale v politickém prostředí se pochopitelně dávno vědělo o jeho propojení s ABL. A nikomu to nevadilo,  dokud mohli doufat, že s nimi Bárta bude budovat tu mafiánskou věž.      Co s tím tedy dělat?    Já recept nemám. Ale přece i v osobním životě se rozhodujete, jakou formu protestu zvolíte proti něčemu, co  se vám nelíbí. Jde o to, o jaký zásah do vašich svobod jde. A v naší společnosti už jde o život. Proto není možné  držet ten oblíbený postoj oni a my. Oni jsou my a my jsme oni. Jediné, z čeho mají politici strach, jsou média,  protože ta mohou způsobit nějaké hnutí mysli lidí. Pak cítí i fyzické nebezpečí a to na ně platí. Z hněvu, který  by mohl překročit kontrolovatelnou mez, mají respekt. Jinak z ničeho.   

Vážení spoluobčané, naštvěte se! 

http://okamura.blog.idnes.cz/c/218696/Vazeni-spoluobcane-nastvete-se.html   Lidé z nižší a střední vrstvy na celé planetě mají plné zuby svých politiků,  vlád. Mají vztek na bankéře a finančníky. Na politiky. Na své vlády. Rozhoř‐ čení  se  stupňuje.  V čem  je  problém? Tvrdím,  že  v  odpovědnosti. Problém  dneška i minulosti je stále v tom, že za zlo jedněch, pyká slušnější většina.  Bohatí  bohatnou  a  chudí  chudnou,  aniž  by  to  mělo  nějakou  ekonomickou  logiku. Na báchorky, že každý, kdo pracuje má stejnou šanci zbohatnout už  nikdo dnes neuvěří. Často je tomu přece naopak  ‐ talentovaným a kvalitním  lidem  se  hází  klacky  pod  nohy,  protože  ohrožují  ty  neschopné,  přesněji  všehoschopné. Miliardáři mají nižší daně než střední třída. A proč? Protože  slevu mohou zaplatit. Co asi může nabídnout ministru financí kominík nebo  prodavačka ze supermarketu? To páni Bakala, Roman, Charouz už vědí, že  miliardy nejsou zadarmo.      Co dokáže odpovědnost a v čem je problém     Představte si, že bychom v autě překročili rychlost o deset kilometrů, předjeli bychom v nebezpečném úseku  nebo bychom třeba jeli na červenou ‐ představme si, že ve voze instalovaná GPS to zaznamená a ihned auto‐ maticky nám vzdálený registr pokut strhne z účtu deset tisíc. Kolik z nás by tu rychlost překročilo? S vědo‐ mím  okamžitého  postihu.  Pravím,  že  v  podstatě  nikdo. Ubylo  by  nehod?  Zvýšila  by  se  bezpečnost  na  silni‐ ci? Jistěže. Proč to už není v praxi, přestože je takové řešení jednoduché a v kontextu stávajícího stavu i levně  proveditelné? Protože to přeci nikdo nechce. Jistě, tváříme se, že nechceme nehody, ale daleko více nechceme  být postiženi za to, že často a rádi porušujeme nejen předpisy, ale hlavně rádi někteří z nás jezdíme riskantně.  To, že tady máme ekonomickou krizi je dané jen tím, že nikdo odpovědný nebyl dostatečně odpovědný. Ame‐ ričtí finančníci obchodovali s bezcennými hypotékami jako by byly tesané v diamantech a z bezcenných ob‐ chodů brali provize a odměny, že nestačili kupovat jachty a trysková letadla.     Řecká krize není ničím jiným než odhalením skutečného stavu ekonomiky země, kde se léta podvádělo ‐ a to  všude.  Řecká  vláda  podváděla  při  zavádění  eura,  kdy  falšovala  ekonomické  údaje  podstatné  pro  vstup  do  eurozóny, firmy a občané podváděli a podvádějí dodnes ‐ daně tu prakticky neplatí nikdo.    V České republice se dnes a denně  dozvídáme jak ten či onen bezostyšně rozkrádal veřejný majetek. Jak ten  či onen politik nebo vláda ten majetek rozdávali, ničili, znehodnocovali. Naštěstí v neštěstí jak peněz ubývá,  naštvaných lidí přibývá a čas, kdy odpovědní budou odpovědní je na spadnutí. Přišel čas, kdy lidé budou stále  více  křičet  a  žádat  odpovědnost  po  všech,  kdo  je  denně  okrádají  a  podvádějí.  To,  že  to  je  dosud  beztrestně  možné, za to nesou odpovědnost také další odpovědní – policisté, státní zástupci, soudci.       Když už jsem u těch policistů a žalobců...    Je tu evergreen ‐ rasista Bátora.  MFD minulý týden zmínila tři jeho trestní oznámení, které byly zamítnuty  jako neodůvodněné. Podal prý neúspěšně oznámení pro pomluvu, že je fašista, neonacista nebo taky, že prý  volal po odsunu Cikánů. Člověk by řekl ‐ a sakra, tak ten Bátora je vážně rasistický nácek. Dospěla k tomu i  naše policie, když rozhodla, že tvrzení novinářů, politiků a dalších jsou pravdivá. Jenže všechno je jinak ‐ ža‐ lobci a policisté trestní oznámení zamítli nikoli proto, že by pan Bátora skutečně byl nacista, fašista, cikáno a 

židobijec. Ne, zamítli je, protože tvrzení blogera, poslankyně  či novinářů, že je takové extrémistické hovado,  ho nijak nepoškozuje a tak to nesplňuje znaky trestného činu. Jinými slovy ‐ to, že by pan Bátora byl extrémis‐ ta a jemu podobný živel se neprokázalo, ale říkat a psát se to o něm může.    Znamená to, že v naší zemi můžeme na základě falešných obvinění vyvolávat hysterii a ničit lidem profesní  kariéru a ničit jim pověst i osobní život. Připomeňme, že to, co před lety říkali třeba lidé z té extrémistické  Národní strany o nebezpečích plynoucích z příliš tolerantního multikulturalismu nebo z benevolence ke kri‐ minalitě i příživnictví etnických minorit, dnes už opakují premiér i pan Kocáb. Pokud vím, Národní strana byla  extrémní  ne  názory,  ale  spíš  okruhem  některých  příznivců  zamilovaných  do  Hitlera  a  podobné  sebranky.  Jenže  obdiv  k  nacistům  šel  vypozorovat  u  pobočníka  premiéra  Topolánka  Dalíka i  u  pana  Topolánka,  mini‐ málně občasnou inspirací nacistickou terminologií. Myslím zcela vážně, že navzdory tomu, nacista ani extré‐ mista není ani jeden. Pokud by měli jít z veřejného života, tak za jiné poklesky. Jenže ‐ co je dovoleno bohovi,  není dovoleno volovi.    Právě dnes jedu na Zlínsko ptát se pana krajského policejního ředitele a krajského státního zástupce, jak je  možné,  že  banda  zlodějů  aut  ze  Slovenska  už  léta  jezdí  krást  do  pohraničí  jako  do  samoobsluhy.  Všichni  je  znají jménem, vědí, kde bydlí a vědí, co kde ukradli. Přesto jejich loupení dodnes nikdo neudělal přítrž. (sta‐ rosta Březové pod Lopeníkem má lupiče dokonce nafilmované na obecních kamerách).   Stát ve všech zmíněných případech ukazuje stále to samé, že když budeme lhát, krást a ničit život druhých, ale  budeme na „správném břehu“, nic nás to stát nebude ‐ odpovědnost za to neponeseme my a nenese ji ani stát.  A škody uhradí občan.       Pohněme se      Martin  Roman,  exšéf  ČEZ,  aktuální  symbol  korupčního  propojení  byznysu  s  politikou  napříč  politickými  stranami říká, že "jeden člověk nemůže pohnout celou mašinérií". Lže jako obvykle. On spolu se svými kum‐ pány to dokazoval několik let. Pravda, byli to lidé "tam seshora". Ti všichni o jeho propojení a kšeftech věděli  od prvopočátku. Už pár let to bylo veřejné tajemství, o kterém  mluvili poslanci, novináři, lidé diskutující na  internetu.     Jediný, kdo si toho nevšiml byla policie, státní zástupci a BIS. Všichni placení z veřejných peněz a ze zákona  odpovědní  za  to,  aby  právě  podobná  podezření  šetřili.  Schválně  kolik  z  nich  zvedlo  zadek  a  něco  vyšetřilo?  Museli přijít Švýcaři, rozkrýt tunely kolem Mostecké uhelné a teprve pak se najednou ze snu probudil premiér  Nečas. Druhá věčně spící panna v našem vládním ansámblu.     Nic není bez naděje. I my dole  něco zmůžeme. Někdo chytřejší napsal: "Když se rozhýbe spodní vrstva, vršek  spadne".     Vážení občané, nenechme neodpovědné v domnění, že jejich neodpovědnost je věčná.  Vážení občané  ­ naštvěte se.   Slušní lidé ­ ozývejte se.   Přestaňte volit zloděje.   Kandidujte a spravujte věci veřejné.   Bez Vás, slušné mlčící většiny, změna nikdy nepřijde. 

Evropské spojené nádoby 

    Tak  co  s tou  naší  Evropou?  Pokouším  se  zaujmout  nějaké  stanovisko,  abych  věděl,  co  říci,  kdyby  se  mne  někdo  zeptal  (například  z televize,  nebo  někdo  z těch  nahoře,  co  si  neví  rady). Naštěstí se mne nikdo nezeptá, ale stejně mi to nedává  spát.    Evropu  (možná  i  celý  svět)  si  mohu  představit  jako  docela  obyčejnou vesnici o několika hospodářských jednotkách. Jsou  tu tři, čtyři velkostatkáři, několik menších statků, zbytek dom‐ káři a bezzemci. Problémem tu vždy bývala voda, a proto má  každý  dům  či  statek  svou  vlastní  studnu,  každý  jinak  hlubo‐ kou. Když kdysi bývalo zle, některé studny vyschly a o vodu se  muselo  prosit.  Také  se  tu  kvůli  vodě  občas  strhly  rvačky,  proběhlo několik pokusů zmocnit se cizí studny, nebo odklonit  potok  na  své  pozemky.  Při  poslední  velké  rvačce  to  málem  odnesla  celá  vesnice  a  tak  se  starci  sešli  a  cosi  vymysleli.  Všechny studny ve vsi je prý třeba pod zemí, v určité hloubce, 

propojit potrubím, aby se voda mohla přelévat sem a tam, a aby byla stále ve všech studnách alespoň trocha  vody. Když vyschne docela, tak to bude problém všech a ne dvou, tří chudých chalupníků, jako doposud. Trva‐ lo skoro 50 let, než se k společnému potrubí připojili všichni, ale dokonáno jest a namísto mnoha soukromých  studnic máme jednu mnohočetnou, v podobě jakýchsi spojených nádob.    Přineslo to některé nešvary. Například se jednotliví vlastníci přestali starat o vlastní studny. Nečistí je a ne‐ hloubí, někde do nich dokonce hází odpadky. S vodou se všeobecně plýtvá a do společných trubek i ostatních  studnic proniká špína, z čehož je pobouření a nemoci. Nikdo si  neví rady s tím, jak hlupáka lenocha donutit,  aby udržoval svou studnu čistou, když má možnost nabrat si vodu odkudkoliv. To však zdaleka není to nej‐ horší.    Náhle  se  ukázalo,  že  i  když  dostatečně  prší,  voda  stejně  nějak  podezřele  ubývá,  hladiny  klesají,  a  ti  s nejmělčími studnami jsou již na dně, jakkoliv jsou napojeni na společné. Na obecní schůzi v Bruselu to odů‐ vodnili tím, že si holt někdo vykopal mělkou studnu a společná trubka ústí až na jejím dně, takže se mu nena‐ střádají rezervy. No jistě, ale jak to, že ubývá vody všem, když pršelo normálně? Jestli on si někdo nevykopal  schválně hodně hlubokou studnu, aby získal abnormální rezervy,  a nestáhl vodu všem ostatním? Jestli on si  někdo nevykopal přímo cisternu? Jestli on se nám na naše spojené nádoby nepřipojil někdo úplně cizí a neod‐ vádí nám vodu vůbec z vesnice ven? Zaplatili jsme si partu studnařů, aby to pod zemí prohlédli a prozkoumali,  ale asi jim někdo zaplatil víc, a tak nic nenašli.    Vždyť  ona  situace  přímo  vybízí  k nějaké  podlosti.  Dokud  byly  studny  samostatné,  musel  by  zloděj  vody  pracně napojovat jednu po druhé a na to by se rychle přišlo. Takhle stačí jediná trubka napojená někde mezi  studnami na potrubí a nepřijdete na to, ani kdybyste prohlíželi své studny sebelépe. Kdo ale potřebuje tolik  vody? Možná nikdo. Možná tu nejde ani tak o vodu, jako o to, abychom my měli nedostatek, abychom se muse‐ li někoho doprošovat a něco mu za jeho (naši) vodu dávat, pracovat pro něho zadarmo, zkrátka být na něm  závislí.    No  jo,  ale  co  s tím?  Někteří  založili  cosi  jako  Ligu  za  znovu  samostatné  studny,  ale  je  tohle  řešení?  Víme,  k čemu to povede. Zase se budeme o vodu hádat, vypuknou rvačky, celé rodiny se začnou nenávidět a v celé  vsi nastane nedýchatelná nesnášenlivá atmosféra. Takhle to ale také nejde dál. Aby nám někdo odváděl vodu  rovnou všem a chtěl si z nás kvůli žízni udělat své otroky, to  nelze trpět. Nemůžeme rozkopat celou vesnici,  abychom přišli na to, kde nám jaký lump vodu odebírá. Než najdeme správné místo a ucpeme ho, on se napojí  někde na druhé straně a jsme tam, kde jsme byli.    Samozřejmě, že Liga za samostatné studny má pravdu. Říkají si konzervativci a opravdu, jsou to liberálové,  kdo způsobil a toleruje kradení naší vody. Jenže onomu hlásanému konzervatismu něco chybí, aby byl sku‐ tečně konzervativním. Něco, co by sice vedlo nazpět k soukromému hospodaření s vlastní vodou, co by nutilo  každého  chalupníka  pečovat  o  svoji  studnu,  čistit  ji  a  prohlubovat,  co  by  ale  zároveň  zabránilo  hádkám  a  rvačkám o vodu v dobách sucha a nouze. I za zlatých časů, před stovkami let jsme se totiž o vodu rvali. Nikdy  ne všichni najednou, ale občas někdo s někým ano. I tehdy docházelo k pokusům, udělat si za vodu ze souseda  otroka a žebráka, zmocnit se jeho majetku, získat jeho dceru za ženu apod. Jenže nikdy nemusela klečet na  kolenou celá vesnice naráz a staré zlaté časy byly zlaté proto, že se vždycky našel někdo soucitný a přátelský,  kdo řekl, že on má ještě vody dost a můžeme se napít u něho. Mnoho zoufalců tak nemuselo jít do rvačky kvůli  svému zoufalství a také lump, který chtěl něčí žízně zneužít, často ostrouhal díky přátelství ostatních. A to je  to, co se dnes vytratilo. Jako by nás systém všeobecného propojení studnic zbavil břemene přátelství, lásky,  soucitnosti a schopnosti pomáhat si. Ano, systém je liberální vynález, protože nás osvobozuje od mezilidských  vztahů, protože naše jednání a chování odlidšťuje a jeho pomocí se kdosi snaží učinit sousedskou zodpověd‐ nost zbytečnou věcí. Ale konzervativci, kteří hlásají návrat k soukromým studnám, říkají A a neříkají i B. Ná‐ vrat k soukromým studnám bez návratu k vzájemnosti, zodpovědnosti a lásce, povede jen k dalším válečným  katastrofám.  Lumpové,  kteří  vždy  cílí  na  žízeň  ostatních,  aby  je  mohli  ovládat  a  uspokojit  svou  zvrhlou  ne‐ mocnou touhu po moci, byli dříve a jsou i nyní. Ten systém vymysleli možná oni, některý z nich, a my, vystra‐ šení  posledními  válkami,  jsme  na  to  kývli.  Samozřejmě,  že  už  se  neválčí,  když  jim  k našemu  ovládání  stačí  jedna trubka a kohoutek. Ti, co si říkají konzervativci, ovšem  nepřinášejí řešení, ale jen jiný, staronový pro‐ blém soukromých sporů. V podstatě je jejich návrh na soukromé studny také jen jiným, starým druhem sys‐ tému, který má působit proti liberálnímu systému. Správně říkají: Ať je každý přirozenou nouzí a strachem  z žízně nucen starat se o vlastní studnu, hloubit ji, čistit ji a v době nouze šetřit. Až potud v pořádku. Oběma  stranám však chybí to hlavní, to, co je mimo systémy. Nikdo z nich nepřináší návod na to, jak se mít vzájemně  rádi,  cítit  za  sebe  navzájem  zodpovědnost  a  spojit  svůj  žalostný  život  s životy  druhých.  Jak  to  zaonačit,  aby  tohle cítila a žila alespoň větší část té naší nešťastné evropské vsi? Když to dokážeme, voda přestane být pro‐ blémem, i kdyby zbyla jen na dně jediné studny. Skutečný konzervativec by se staral nejprve o tohle. A proto‐ že by brzy zjistil, že sám lásku do lidských srdcí žádným systémem vložit nedokáže, protože by brzy zjistil, že  sám žádným systémem nedonutí déšť, aby pršel, možná by se za to nakonec začal i modlit. A přesně z tohohle  mají strach oni tvůrci systémů, liberálních i pseudo‐konzervativních. Že by se ukázalo, že to sami zařídit ne‐

mohou, že nejsou tak skvělí, nám nadřazení a schopní, jak si nalhávají doma před zrcadlem. Že by si museli  kleknout.    Co k výše řečenému může dodat Koruna Česká, maličká politická strana v koutě jednoho statečku, uprostřed  evropské vsi, z níž někam záhadně mizí voda? Její členové jsou spojeni společnou touhou tento stav napravit,  a domnívají se, že znají řešení. Co je spojuje? Vzpomínka na to, že před sto a více lety měl každý dvůr a každé  hospodářství  v naší  evropské  vesnici  svého  pána.  Hlavu  domu  s rozhodujícím  hlasem  a  právem  veta,  hlavu  dědičnou a nevolenou. Tento pán domu byl zároveň pánem studny a rozhodoval nejen o hospodaření s vodou,  staral  se  i  o  pravidelné  čištění  a  hloubení  studny,  o  stavbu  zásobních  cisteren  a  jejich  naplnění  v dobách  dešťů. Byl dárcem a strážcem řádu okolo vody studny.    Liberálové, omámení a osvícení svým nápadem na propojení všech studnic ve vsi a na moc, která bude ply‐ nout  z přerozdělování  veškeré  vody  ve  vsi,  pochopitelně  museli  tyto  pány  soukromých  studnic  odstranit  a  získat vesnici pro svůj projekt. Kam to vedlo, vidíme všichni. Monarchisté v KČ jsou vedeni a spojeni myšlen‐ kou na návrat funkcí krále – pána a správce každého jednotlivého domu a studny ve vsi, především na našem  českém statečku. Zásadní změna by tkvěla v tom, že takový pán a král domu, by byl neodstranitelný, nevolený,  neměl by jinou starost, než dostatek vlády a blaho toho kterého, hlavně našeho statku. Sám by na tom byl totiž  závislý.    Ve skutečnosti, kromě této jednotící myšlenky, je naše strana složená z různých jednotlivců a ti se jednotlivě  domnívají, že znají řešení jak pro náš statek, tak i pro celou vesnici.    Jsou zde liberálové, kteří říkají, že systém propojených studní není tak zlý, jen je zapotřebí ho vylepšit a vy‐ vážit nějakým lepším systémem kontroly, pořádně změřit kdo kolik vody odebírá, najít nějaké neúplatné vy‐ šetřovatele, kteří toho oligarchického lumpa a zloděje vody chytí. Také říkají, že bez systému spojených nádob  by  byly  války  a  tento  systém,  oproti  minulosti,  je  navzdory  krádežím  stále  ještě  pokrokový.  Zkrátka  chtějí  systém  celovesnické  integrace  zachovat  a  jen  ho  vylepšit.  Jsou  podezříváni,  že  jsou  s ním  nějak  spojeni,  že  usilují o to, aby byly ve vsi zrušeny všechny soukromé studny a zůstala jen jedna obecní, která by měla svého  správce, což by nepochybně vedlo k tomu, že celou vesnici by pak ovládal onen správce, což už tu docela ne‐ dávno bylo a ještě si to pamatujeme. Liberálové říkají: Je třeba obětovat část svobody kvůli obecnému blahu.  Možná  i  název  liberálové  je  mylný.  Oni  přece  neosvobozují,  dělají  pravý  opak,  vybízejí  ke  spoutanosti  a  k závislosti na větším celku, na vyšších elitách a přerozdělovacích. Nohy jim poněkud podráží fakt, že blaho  jaksi nenastává a svobody je zapotřebí obětovat stále více. Naši straničtí liberálové si krále představují spíše  jako nějakého dozorčího studny, který by nás donutil studnu čistit a hloubit, omezil a zakázal by plýtvání, ale  systém přerozdělování obecní vody a by ovlivnit nesměl. Podzemní propojení studnic by trvalo dále a náš král  by byl poněkud diskvalifikován tím, že by ho mohl vydírat kdejaký přerozdělovač z bruselské centrální nádr‐ že, protože ten by měl, vzhledem k naší žízni, v ruce skutečnou moc. Král liberálů by sice stál nad naším sou‐ kromým hospodářstvím, ale moc a sílu by měl jen vůči nám podruhům, koňákům, pastýřům a dojičkám. Vůči  přerozdělovačům a silám zvenku by vystupoval jen jako ceremoniář.    Jsou zde racionalisté, kteří se pokouší najít nějaký třetí, další dokonalý systém svým nedokonalým rozumem,  a zapomínají na to, že mají také psychiku, která způsobuje, že rozum vždy postupuje výběrově, což znamená,  že  si  nekontrolovaně  vybírá  témata  a  cesty,  které  onomu  myslícímu  racionalistovi  způsobují  libé  pocity  a  umožní mu vyhnout se nelibým pocitům. Žádný rozum psychiku neovládá. Kdyby ano, staly by se z nás chodí‐ cí kalkulačky. Žádný racionalista tedy nemůže domyslet své systémy do všech konců a následků, protože ně‐ kterým směrům a temným koutům se jeho mozek podvědomě vždy vyhne, aniž by si toho sám racionalista  všiml.  V pohledu  na  funkci  a  pravomoci  krále  se  racionalisté  příliš  neliší  od  liberálů.  Jejich  král  by  byl  jen  správcem  systému  (snad  i  arbitrem),  nadřazeným  veškerému  osazenstvu  statku,  ale  nesměl  by  stát  mimo  systém, musel by být systémem kontrolován a systému podléhat. U racionalistů všech druhů je totiž systém  na místě Boha a nikdo a nic nesmí stát nad systémem.    Jsou zde ještě takzvaní konzervativci, kteří se snaží odstranit liberální systém propojených studnic a vrátit se  k osvědčenému  systému  soukromých  studnic.  Již  jsme  si  vysvětlili,  že  ani  toto  řešením  není,  že  by  to  vedlo  k hrůzám minulosti, jen ve větším měřítku, umocněno moderní technologií a možnostmi. Jenže oni jsou bo‐ jovní a vede je víra, že pouhou likvidací nepřítele, tedy liberálů a jejich systému, se vše již samo o sobě napra‐ ví.  Proto  se  nesnaží  o  žádné  hledání  dalších  řešení,  ale  pouze  o  vítězství  v bitvě.  Porážka  nepřítele  je  jejich  nejzazším  cílem,  obzorem  a  horizontem,  a  dále  zpravidla  nedohlédnou.  Proto  působí  rozkladným  vlivem  a  způsobují  konflikty  uvnitř  strany,  které  jsou  jim  pak  důkazem,  že  jdou  po  správné  cestě,  že  bojují,  když  ne  proti vnějšímu, tak alespoň proti vnitřnímu nepříteli a dávají  mu zabrat. Jenže vymezit se proti liberálům a  zahájit proti nim nesmiřitelnou válku, ještě neznamená, že sami tito bojovníci se tím stávají konzervativními.  Stejně, jako kdysi, vymezit se proti kapitalistům a majetným, vést proti nim nesmiřitelnou válku, ještě nezna‐ menalo, že oněm komunistickým bojovníkům jde o obecné blaho. V nesmiřitelnosti je vždycky nějaká chyba a  háček. Král těchto válečníků je pouhým vojevůdcem, který je vede do bitvy, vyznamenává je a povyšuje je nad  ostatní neválečníky. Král válečníků je pouze zprostředkovatelem jejich vlastního povýšení, záminkou k boji a 

omluvou za vše, co způsobují. Král, který by válečníky nutil odložit zbraně a v pokoře žít klidným nevýznam‐ ným životem, by se rychle stal jejich nepřítelem.    Stejně  jako  pseudo‐konzervativci  jsou  na  tom  utajení  nacionalisté  hořící  touhou  bojovat  za  právě  ten  náš  dvůr,  tak,  abychom  se  my,  z českého  statečku,  mohli  cítit  tak  trochu  nadřazení  lidem  z ostatních  usedlostí.  Pokud nacionalisté touží po králi, hovoří o vlastenectví a požadují vojevůdce, požadují selekci, oddělení těch,  kdo k nám patří a kdo nepatří. Následně potom izolaci a vysoké zdi. Za každým nacionalismem je totiž kdesi  hluboko  zasutá  hrůza  z chaosu  světa,  z vlastní  neorientace,  a  nedůvěra  ve  vlastní  individualitu.  Zkrátka  to  chtějí mít oddělené a nesmíšené aby se v tom jednoduše orientovali. Samozřejmě předpokládají, že oni sami  zůstali na té správné straně zdi, a tam nyní nastane ráj, protože oni sami jsou přece dobří a zlo způsobovali ti  druzí, ti zvenku.    Umírněnou a stabilizující základnu strany tvoří lidé skutečně konzervativní, kteří vědí, že bez pomoci a po‐ žehnání  shora,  se  nepohne  ani  stéblo,  natož,  aby  bez  vůle  nebes  zvítězila  nějaká  politická  strana.  Tito  lidé  zásadně neodmítají ani liberální, ani racionální, ani válečnické koncepty, jen je nepovažují za řešení. Občas by  souhlasili  s jejich  použitím  v  podobě  metody,  ale  nikoliv  cíle.  Tito  lidé  vědí,  nebo  alespoň  tuší,  že  když  Bůh  dopustil, aby svět upadl do chaosu, zřejmě k tomu měl důvod. Proto se nestresují. Systémům, návodům a na‐ šim plánům se Bůh směje. Jako Vševědoucí se jimi jistě dobře baví. Je zde ale spousta vesničanů, kteří v Boha  nevěří,  nebo  věří,  že  je,  ale  nepomůže  nám,  protože  kdyby  chtěl,  tak  bychom  přece  už  byli  v ráji.  Jenže  my  jsme v ráji už byli a nelíbilo se nám tam. Chtěli jsme něco zajistit sami. Chtěli jsme mít systém na rozpoznává‐ ní dobra a zla, abychom mohli soudit a odsuzovat. Jako Bůh. Možná je zapotřebí nás nechat sobě na pospas,  abychom si vyzkoušeli všechny naše recepty a systémy, aby se snad někdo, po tisících letech katastrof a ma‐ sakrů ohlédl a řekl: Do háje, vždyť my na to sami nemáme. Skuteční konzervativci to říkají již nyní. Jsou trpě‐ liví a spokojí se s tím, že žijí a snaží se žít správně. Děkují za každou kapku vody. Neženou se za změnami sys‐ témů. Jejich politika je prostá: Hádejte se o systémech, já budu čistit každou studnu,  kterou ve vsi najdu, tu  svou  prohloubím  a  dám  napít  každému,  kdo  má  žízeň.  Nikdy  se  nebudu  klanět  žádnému  oligarchovi  s podvodně  odčerpanou  vodou,  také  ho  nebudu  zkoušet  zabít  a  hlavně  se  mu  nebudu  chtít  vyrovnat  podle  jeho  vlastního  návodu  na  úspěch.  Nebudu  trpět  strachem  z budoucí  žízně,  protože  se  často  modlím  a  jestli  Bůh chce, abych žil a netrpěl, naprší mi třebas i do dlaně. Jestli Bůh chce, abych umřel žízní, tak se to stane a  stane se dobře, protože: Buď vůle tvá… Všimněte si, jak těžko se pro skutečné konzervativce hledá nálepka  nebo jméno. Králem skutečných konzervativců není osoba, ale funkce, funkce božího zástupce a tlumočníka.  Konzervativec ví, že lidé v této královské funkci mohou chybovat, jsou pouze lidmi, mohou být dokonce zlo‐ myslní či zlí, ale jsou v této funkci proto, že to právě Bůh chtěl a dopustil, a proto je třeba důvěřovat a sloužit.  Neboť samou podstatou monarchie je služba, nikoliv moc.  Moc je podstatou stranických politických sys­ témů. Podstatou monarchie je služba.    Liberálové slouží ideji osvobození a stávají se obětí osvobozené moci.    Racionalisté slouží svému rozumu a stávají se obětí jeho nedokonalosti.    Válečníci slouží slávě vítězů a stávají se obětí vlastní viny, obětí marnosti svého vítězství.    Nacionalisté slouží ideji národa a stávají se obětí izolace.    Konzervativci jsou ti, kteří slouží Bohu a jeho výtvoru, totiž bližnímu svému. Král je pro ně jen specifickým  druhem služby Bohu. Stávají se obětí své pokory, až k osobní bezvýznamnosti a často se stávají i mučedníky.  Ale čeká je Království Boží. Království pozemské by bylo nesmyslné, kdyby nebylo předstupněm a cestou do  Království Božího.    Svatý Pavel řekl: Pokud Bůh není, pak jsme ti největší blázni na celém světě. Totéž musí platit i o nás monar‐ chistech.  Některým  z nás  se  ale  nechce  riskovat,  že  budou  za  blázny,  kdyby  Bůh  náhodou  nebyl.  Tak  berou  věci do vlastních rukou a vymýšlejí systémy. Liberální, racionální a další. Jiní se považují za konzervativce jen  proto, že nic nevymýšlejí a chtějí návrat k těm starým opuštěným systémům. Jen aby nebyli za blázny, kdyby  Bůh náhodou nebyl. Skutečný konzervativní monarchismus je bez pevné víry v Boha, bez osobní zkušenosti  s Bohem a bez služby Bohu a jeho výtvorům, prostě nemyslitelný.    Kdyby Bůh chtěl, byla by tu monarchie již zítra. Kdyby chtěl, dostali bychom ve volbách 99 % hlasů. Jenže on  nějak nechce. Asi má nějaké vlastní, jiné plány. A protože nám nejde na ruku, tak si to vymyslíme sami. Prv‐ ním příznakem nevíry je tvrzení, že to my sami musíme tu monarchii vymyslet, samozřejmě jako systém, než  ji  začneme  zavádět.  Prý  proto,  že  ostatní  lidé  a  voliči  myslí  v číslech  a  v kolečkách  a  monarchii  jako systém  snadněji přijmou a začnou nás volit. Prý tak budeme působit seriózně a důvěryhodně. Dostaneme se k moci  systémově, tím, že pochopíme a využijeme správně systém demokratických voleb.    Já  tvrdím,  že  to  je  nebezpečná  iluze.  Tvrdím,  že  pokud  zvítězíme  touto  cestou,  změní  nás  to  a  staneme  se  stejnými jako ti, které chceme svým vítězstvím porazit. A to bude naše definitivní prohra. Budeme jako ti, na  které dnes nadáváme. Když se podřídíme systémům, systémy si nás přizpůsobí. Budeme nakonec sloužit jim,  systémům a budeme sloužit králi jen tehdy, když bude součástí systému. Skutečný král by tohle nikdy nepři‐ jal, a také to zatím nepřijímá. Tvrdím, že pokud je cesta k vítězství, pak je to cesta bláznovství. Cesta služby a  víry, protože kdybys měl víru jen jako hořčičné semínko, i hora by se přestěhovala. Tvrdím, že tato iracionali‐

ta je tou nejracionálnější volbou. Je samým vrcholem a paradoxem racionalismu. Racionalismus, který nedo‐ spěl až k paradoxu, totiž není dost důsledným racionalismem, ale jen jednou z podob pýchy a slepoty. Tvrdím,  že osvobodit se od vlastní svobody, omezit svoji svobodu službou, je tou nejsvobodnější myslitelnou volbou a  vrcholem liberalismu. Tvrdím, že stát se pokorným a přijmout svou vlastní bezvýznamnost je jedinou cestou,  jak nabýt maximálního významu v očích Krista. Tvrdím, že bláznovství pro Krista, pro krále králů, je nejspo‐ lehlivější cestou k maximální vážnosti a úctyhodnosti. Tvrdím, že nejvyšším projevem konzervatismu je chtít  stanout znovu tam pod tím osudovým stromem a ono jablko neutrhnout, ba, ani si nevšimnout, že tam nějaké  roste. A právě o tenhle druhý pokus celými svými dějinami bojujeme a usilujeme. Jinak jsou celé naše dějiny  zbytečné.    Tato strana přece nemá být stranou, která přijme osvědčené seriózní cesty nalinkované mocenskými systé‐ my a stane se stejnou jako všechny ty ostatní strany, protože systémy jsou nastavené tak, aby nás vyplivly,  kdybychom se jim nepřizpůsobili. Právě vznik stranických politických systémů v 19. století znamenal konec  klasických monarchií. Je nasnadě, že je to právě stranický politický systém, co monarchie rozkládá a ničí, či  nějak nahrazuje. Je nasnadě, že monarchie sama je podstatou nesystémová a se systémy nekompatibilní, pro‐ tože stojí na iracionální víře prostých i významných lidí, na víře v to, že je lepší sloužit králi, než sobě samé‐ mu. Stojí tedy na bláznovství, a co by na bláznovství mohlo být systémového? Také přátelství lidí je bláznov‐ stvím a jejich láska také, protože obojí je neekonomické a nesystémové.      Tvrdím, že:  1. Moc má vždy pyramidovou strukturu, jednu hlavu a jeden zdroj. A žádný demokraticky vyhlížející  systém na tom nic nezmění. Pyramida moci se nakonec prosadí vždycky.  2. Moc se může v lidském světě projevovat pouze skrze to, čemu se lidé klaní, čemu se rozhodli sloužit.   3.  Mocenské  elity  a  struktury  se  rekrutují  právě  z uctívačů  a  sluhů  toho  či  onoho.  Když  se  budeme  klanět národu, budou nám vládnout führerové, když mrkvi, budou to zelináři, když jablku, budou to  sadaři, když tělu a zdraví, budou to doktoři apod.  4.  Současný  stav  světa  je  výsledkem  většinového  klanění  se  modle  zlatého  telete,  uctívání  úspěchu  v podobě peněz a majetku. Proto vládnou ekonomové a zloději. Když, například, začneme uctívat prá­ ci – matku pokroku, bankéři okamžitě ztratí svou moc, protože peníze ztratí hodnotu. Vládnout nám  začnou hulváti s lopatami.  5. Systémově nelze tento stav změnit, protože systém a systémáky, včetně regulátorů a kontrolorů, lze  koupit. Protože ke kradení nejsou náchylné jen nějaké elity (které nakradly nejvíce), ale my všichni,  od posledního bezdomovce k největšímu miliardáři.  6. Revolucí lze odstranit elity, ale podle pyramidového modelu se ihned vytvoří nové elity a bude to  zbytečné násilí. Revoluce musí mít ideu, tedy novou modlu ke klanění se, sloužení a uctívání. Lidé do  ulic nepůjdou, protože se klaní stejné modle jako ti, kterým nadávají a nedovedou a nechtějí si před­ stavit nic jiného. Protože tuší, že každá změna vynucená ulicí bude jen kosmetická.  7. Celé naše dějiny ukazují, že každá změna je k horšímu, zvláště revoluční změna. Výjimku předsta­ vuje  duchovní  revoluce,  totiž  začít  se  klanět  osobě  a  myšlence  absolutní  a  absolutně  dobré  moci  a  začít jí sloužit. Ale to je revoluce, kterou může provést jen jedinec, uvnitř sám v sobě a za sebe.  8.  V politice  je  smysluplná  pouze  taková  strana,  která  toto  klanění  a  sloužení  hlásá,  a  podle  toho  se  chová.  Taková  strana  nenutí,  ale  vyzývá.  Je  trpělivá  a  odpouští,  raduje  se,  je  pokorná  a  dává  osobní  příklad. Pokud taková strana získá většinu, elity budoucí společnosti se budou rekrutovat z těch, kdo  slouží moci lásky, a ta se projevuje především bezmocností.  9.  Každá  moc,  která  se  projevuje  jinak,  než  bezmocností  a  pokorou,  je  odvozena  z uctívání  něčeho  jiného, než zdroje lásky, i kdyby tou mocí byla církev a klérus. Po ovoci je poznáme.  10. Monarchie je struktura moci založená na uctívání krále, v důvěře, že on sám uctívá Boha. Je zalo­ žena na uctívání Boha, krále králů, v důvěře, že on poslal krále.  11. Skutečná změna se dá vybojovat jen v sobě samém, v jedinci, uvnitř. Jediný skutečný konflikt je ten  vnitřní. Vnější boj za cosi a vnější konflikt je vždy náhražkou a znamením neschopnosti či neochoty  vybojovat to uvnitř. Vnější, společenské změny, jsou skutečné jen tehdy, pokud se dostaví samy, au­ tomaticky, jako důsledek vnitřního boje podstatné části lidských jedinců.      Koruna  česká,  když  jsem  do  ní  vstupoval,  byla  společenstvím  neekonomicky  a  nesystémově  jednajících  bláznů a přátel, kteří se měli rádi, rádi se vídali a vymýšleli bláznovské akce. Teď jsme racionální, myslíme  systémově, jenom už nějak nejsme přátelé a nějak se odsud vytratila radost ze společenství ostatních, radost  ze společného bláznovství. A voličů stejně nemáme o nic víc, členů spíše méně, než kdysi. Stali jsme se arénou  egoistů,  narcisů,  exhibicionistů  a  egocentriků.  Ti  nehledají  radost  a  slovo  blázen  je  do  morku  kostí  děsí.  Ti  hledají jen další a další stromy, ze kterých by si utrhli jablko, které by jim umožnilo soudit a odsoudit ostatní.  Ti neslouží lásce, ani králi, ale jen naivní vidině vlastního úspěchu, nebo rovnou někomu, kdo jim slíbil, že je  nenávist a zloba zachrání. 

  Rozhodl jsem se, že budu členem této strany do té doby, dokud zde budu nacházet lidi, z jejichž společnosti  mám radost, které rád vidím a na které se těším, se kterými se dobře plánují nová bláznovství. Víc slíbit ne‐ mohu.                                                                                                                                                                                 Jan Drnek 

WETTERAU von Wetterau

LEOPOLDOVCI hraba schweinfurtská

CERDIKOVCI králové Wessexu

PŘEMYSLOVCI králové čeští

LOOZ

ARPÁDOVCI králové uherští

PIASTOVCI králové polští

EZZONOVÉ falckrabata lotrinská

OTONOVÉ císařové římští

LEPAKENOS císařové byzantští

MAKEDONŠTÍ císařové byzantští

RURIKOVCI velkoknížata kyjevská

YNGLINGOVÉ králové švédští

KARLOVCI císařové římští

KAPETOVCI králové francouzští

POITIER vévodové akvitánští

BOSONIDÉ hrabata z Valois

HOLANDŠTÍ hrabata holandská

FLANDERŠTÍ hraba flanderská

LUCEMBURKOVÉ hrabata lucemburská

BILLUNGOVÉ vévodové saští

NORMANDŠTÍ TARENTOVÉ vévodové normandští knížata antiochijská

RETHELŠTÍ králové jeruzalémští

MONTHLÉRY de Monthléry

ROUCY de Roucy

sv. Arnulf biskup z Metz asi 582 641 oo Klotilda

Ansegiesel majord. Austrasie 694

Charibert

oo Begga z Landenu

Pipin II. král franský 635 714

Robert

oo Alpais

Karel Martel vévoda franský 686 741

Lambert I. po 650

oo Chrotruda

Pipin III. Krátký král franský 714 768

Robert II. královský kancléř

oo Betha de Laon

sv. Karel Veliký císař římský 742 814

Lambert II.

oo Hildegarde z Vinzgau

Ealhmund

Pipin I.

král z Kentu

král lombardský

asi 786

773

Egbert král z Wessexu 769/80 839

Ügyek

oo Redburga Karlovna?

oo Emese von Önedbelia

Ethelwulf král z Wessexu 795/810 858

Luitpold 846

oo Judita

Alfred král z Wessexu 849 899

X

Edward král z Wessexu 871/2 924

oo Wiltruda

oo X von Welf

oo Elfleda Ethelhelm

Gebhard von Wetterau 947/9

oo Drahomíra ze Stodor

oo Kunhuta Švábská

Arnulf I. vévoda bavorský asi 898 937

oo Judita

oo Judith /von Sülichgau

Berthold I. markrabě bavorský 915/26 980

oo Irmtrud von Avalgau

oo Heilika Wlbeck

Gerbera

Heinrich

von Gleiberg asi 970 po 1017

hrabě von Scheinfurt asi 975 1017

Eilika von Scheinfurt 1000 asi 1055

Takszony

Boleslav II.

Doubravka

kníže český 999

princezna česká 977 Nevelung von Betuwe 905 953 oo X von Maasgouw

Judita

Břetislav I.

Rudolf

von Scheinfurt asi 990 1058

kníže český 1005 1055

princ uherský

princezna polská po 997

Měšek I. kníže polský asi 935 992

866/74

hrabě Keldachgauský

princ uherský po 1031

Béla I.

Ryksa

král uherský 1016 1063

princezna polská 1015 1052

oo Theodora

Helena pricezna byzantská 906 961

Jindřich I. Ptáčník král římský 875 936 Otto I. císař římský 912 973

oo Richwara

oo Adéla Burgundská

Konstantin VII.

866

král švédský

1. m Lothar I. císař římský 795 855

oo Ermentrude Orleánská

oo Thionville de Tours

Judita 843/4

Herbert I. hrabě Vermandois asi 848/50 před 907

po 870

Ludvík II. král italský asi 822 875 oo Engelburge

Irmengarda princezna italská asi 852/5 před 896

oo Bertha

1. m Hildegard asi 802

Lothar II. král lotrinský 827/35 869 Bertha asi 863

Thuringbert

841

898/925

po 770

oo Wiltrud Orleánská

Emund

Herbert II.

Beatrix

Robert IV. Silný

král švédský

hrabě Vermandois 884 943

de Vermandios 880 po 931

hrabě pařížský 820 866

Rurik

Erik 879

oo Theofania Anastasia

král švédský

oo Ingrid Norská

Igor kníže kyjevský 877 945/6

Hedvika princezna římská po 958

Adéla

Robert I. král západofranský 866 923

de Vermandios asi 910/5 960

falckrabě lotrinský 1034

princezna římská 1025

velkokníže kyjevský asi 958 1015

oo Estrid Obotridská

Měšek II.

Richenza

Dobroněga

Jaroslav I.

Ingegarda

princezna kyjevská po 1012 1087

velkokníže kyjevský asi 978 1054

princezna švédská 1050

velkokníže kyjevský asi 1024 1078

Olaf III. král švédský 1022

Vsevolod velkokníže kyjevský 1030 1093 oo Anast. Monomachina

Hugo Capet král francouzský 941 996

Wulnoth

Robert II. král francouzský 970 1031

oo Gyta Sprakalegg

Anna pricezna kyjevská 1024/36 1076/8

Harold II. král anglický asi 1022 1066 oo Edith von Mercia

Vladimír II.

Gytha

Filip I.

velkokníže kyjevský 1053 1125

princezna anglická 1055/60 1107

král francouzský 1052 1108

Vladislav I. kníže český 1125 oo Richenza von Berg

Béla II. král uherský 1109 1141 oo Jelena Srbská

Eufrosina pricezna kyjevská 1130 1186-93

DE CHÂTILLON knížata antiochijská

asi 1055

919/26

1094

Billung von Stubenskorn asi 890 asi 951 oo Ermengarda z Nantes

Siegried hrabě lucemburský 922 998

Herman Billung vévoda saský asi 915 973

oo Hedvika von Nortgau

oo Hildegarda Westenburg

asi 962

1005

Bernard II. vévoda saský asi 940 1011 oo Hildegarda von Stade

Adéla asi 917

po 969

Vilém vévoda normandský asi 900 942 oo Sprota de Bretagne

Doon hrabě z Porciea

900 Richard I. vévoda normandský 933/4 996

935

oo Gunnor

Manases II.

Odo

vévoda saský asi 995 1059

Gertruda

hrabě rethelský

965

Frasenda

Tankred z Antiochie

1113

oo Aubree

Bohemund kníže z Tarentu 1054 1111

1056

de Châtillon 1114 1125

princezna antiochijská

Vladislav I. (II.) král český asi 1100 1174

Béla III. král uherský 1148 1196

Anna de Châtillon 1154 1184

Přemysl Otakar I. král český asi 1155 1230

Konstancie princezna uherská asi 1180 1240

1127

1163

Milon de Monthléry

990

asi 1081 Gui I. de Monthléry

1095 oo Hodierne de Gometz

Méliosende de Monthléry

1030

asi 1118

Baldwin král jeruzalémský

asi 1058

1131

oo Moraphia

Alix

král uherský 1130 1161

de Roucy

asi 976

Hugues I.

regentka jeruzalémská

Konstancie

Judita de Roucy

Yvette

hrabě rethelský

Bohemund II.

Renaud

sv. Anežka princezna česká 1211 1282

X de Roucy

hrabě rethelský

kníže antiochijský 1108 1131

Géza II.

oo Hedvika von Gunedsberg

990

Manases III. 990

Robert Guiscard vévoda z Kalábrie 1015 1085

Konstancie 1163

po 974

oo Odélie

Bernard III.

asi 1028

po 949

Manases I. hrabě rethelský

princezna francouzská

1127

oo Liubava Novgorodská

hrabě západofríský asi 955 993

Berta Holandská

Svatopluk II. velkokníže kyjevský 1050 1113

Hildegard asi 934

Liutgarda

hrabě holandský asi 1017 1061

Svatava princezna polská 1046/8 1126

Mstislav II. velkokníže kyjevský 1076 1132

Arnulf

král francouzský 1008 1050

Géza I. král uherský 1044 1077

oo Poppa

886 Dirk II.

Konstanie d´Arles asi 986 1032

Rollo Nomrandský 846/70 932

hrabě flanderský 885/9 964

965/6

hrabě západofríský asi 930 988

993

Rongvald/Robert I.

Arnulf I.

Wigerich

Floris I.

Sofie

Predslava

Dirk

oo Othelinda Nordmark

von Looz

pricezna kyjevská

oo Geva

Konstancie

Jindřich I.

král český 1032 1092

Almus

oo Theutberge de Sens

920 Vilém II.

1004/6

Baldwin II. hrabě flanderský 863/5 918

Dirk I. hrabě Kennemerland

oo Azalais d´Ajou

asi 957 950/2

Gerulf hrabě fríský

Karel Konstantin hrabě z Vienne 901-3 942/63

Dirk III. hrabě holandský asi 985 1039

Godwin hrabě z Wessexu asi 987 1053

Vratislav II. (I.)

král chorvatský 1129

oo Emilienne

hrabě d´Arles a Provence

WESSEXŠTÍ králové angličtí

hrabě d´Arles 850 887 Ludvík III.

Adéla

Erik VIII. král švédský 994/5

Boson V.

král italský 880-3 928

Rotbald

Baldwin I. hrabě flanderský 837/40 879

oo Richilde d'Arles

Boson

hrabě z provence

oo Sigrid Storrada

možná vnuk Karla Velikého

Bivin hrabě d´Ardenne 830

hrabě d´Arles 885 936

vévoda akvitánský 915 963

oo Emnilde Sbrská

princezna polská 1025 1108

Ebles Mancer vévoda akvitánský 867/72 934/5

hrabě d´Arles asi 860 895

vévoda francouzský asi 895 956

sv. Vladimír I.

kníže polský 1016 1058

oo Irmingarda

král švédský

Matilda

Izijaslav I.

Rainulf II. král akvitánský 850 890

Theobald

Boson II.

Ehrenfried

Gertruda

oo Bilichilda de Maine

Hugbert hrabě z Valois 864

Vilém III.

Theofania

Kazimír I.

před 875

Hugo Veliký

princezna byzantská asi 956

oo Maluša

Teutberge

Rainulf I. vévoda akvitánský 820 866

Edmund Erikson

oo sv. Helena Pskovská

Svatoslav I. kníže kyjevský asi 942 972

Boson hrabě u Valois 855

oo Theoderata

Robert III. z Wormsgau asi 834

Odoscer hrabě Harlebek

Gérard I. d'Auvergne 800 841

Robert II. z Wormsgau 807

Anna

Otto II.

Lotrinská před 1000 1063

2.m Adléta 824

oo Williswint Adalheim

2. m Karel II. císař římský 823 877

princezna byzantská 898 914

Romanos II. císař byzantský 939 963

oo sv. Matilda Westfálská

Erenfried II. hrabě Zulpichgauský před 970

císař byzantský 866 912

císař byzantský před 905 959

císař římský 955 983

král polský 990 1034

oo X von Vliermal

Ota Vznešený vévoda saský 828 912 oo Edita de la Marche

2. oo Judita von Altdorf

Pipin II. Quentin

Ring

Lev VI.

Robert I. vévoda v Haspengau

1. oo Ermeng. z Hesbaye

hrabě Vermandois 817 po 840

oo Eudokia Ingerina

Romanos I. císař byzantský 869 948

oo Heylwig von Dillingen

Boleslav I. Chrabrý král polský 966/967 1025

Vaszoly

930

Geiselbert von Looz 985 1044

Ludvík I. landkrabě durynský asi 1090 1140

po 1174

Adeleida

Eberhard I.

Heřman I. Pusilius falckrabě lotrinský 996

oo Božena

Ludvík hrabě durynský asi 1080

Judita

hrabě polský 962/3

Michael

oo Biagota

Emma

Oldřich kníže český 1034

Ziemomysl

kníže uherský asi 905 asi 972

princezna anglická 1005

oo Cecílie von Sangerhausen

asi 1135

Erenfried I. oo Adelgunda Burgundská

oo Luitgarda de Namur

oo Adéla von Stade

804

oo Oda von Hildesheim

Zoltán kníže uherský

Boleslav I. kníže český 972

DURYNŠTÍ landkrabata durynská

Ludvík hrabě durynský 1123

Liudolf

oo sv. Ludmila ze Pšova

Vratislav I. kníže český 888 921

oo Kunhuta

Heribert I. von Kinziggau asi 925 992

929

Leopold markrabě rakouský 907

Konrad von Wetterau 982

oo Hazela Saská

markrabě východosaský

král uherský 907 Bořivoj I. kníže český 855 894

Elfrida asi 875/7

Basileos I. císař byzantský 812 886

Berno 895

Arpád

oo Ethelswitha Mucel

Eberhard hrabě z Ortenau 902/3

oo Kunhuta

Álmos 820

oo Osburga z Hampshire

Odo von der Lahngau 879

810

Bernard I. král lombardský asi 797 818

Ludvík I. císař římský 778 840

1110

po 1136

1045