Monarchistický zpravodaj

Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

Číslo 28/2010

DEUS * REX * PATRIA www.korunaceska.cz

Z obsahu čísla:   

XIX.  Generální  sněm  Koruny  České                                     2­4  *  Zasedání nového Předsednic­ tva                                          5  *  Slezsko  proti  NWO  a  další  akce členů KČ                      6­7  *  Církev a šlechta                8­10  Papežův adventní projev   *  Pozvánky a PF                 11­12  *  Hans Adam z Lichtensteinu                                              13­15  *  Kultura, kalendář           16­17  *  Orientace, články            18­22  Klausova kleptokracie  Karlismus a frankismus  Kdo straší islámem.   

 

Vážení čtenáři,

   Děkujeme  Vám  za  přízeň,  kterou  jste  po  celý  tento  rok  projevovali  MZ,  a  těšíme se na příští rok 2011, který bude již 4. ročníkem.     Přejeme Vám, aby to byl rok požehnaný, abychom v něm dělali to, co dělat  máme,  co  je  správné,  a  naplnili  záměr  Toho,  kdo  nás  vyslal  na  tento  svět.  Přejeme Vám, abyste v novém roce jeden každý našel svou službu a vědomí  smyslu každého svého kroku, abyste zakusili Boží milost a lásku, uspokojení  dobrého služebníka dobrého Pána.    Všem monarchistům přejeme, aby byli povoláni stát se svědky, nebo i hyba­ teli návratu právoplatného krále na český trůn, aby se naše naděje plnily a  cíl  přibližoval.  To,  že  nic  nevidíme,  ovšem  neznamená,  že  se  nic  neděje,  že  dobré síly nepracují. Koruně České a jejím členům přejeme, aby byli ušetřeni  pocitů marnosti, aby si mohli být jisti svou užitečností v boji o návrat řádu a  spravedlnosti do našich zemí.    „Prosíme Tě, Pane, abychom v boji, který jde životem, měli odvahu vytrvat a risko­ vat.  Máme­li  zvítězit,  dej,  aby  to  bylo  podle  zákona,  aby  se  při  tom  naše  síly  a  čest  vysoko  udržely.  Máme­li  prohrát,  dej,  abychom  dokázali  stát  u  cesty  a  pozdravit  vítěze, až půjde kolem.“                                                                                          Redakce MZ 

XIX. GENERÁLNÍ SNĚM KORUNY ČESKÉ – 27. 11. 2010

          „Svatý Václave, vévodo české země…“

2

  Richard  Pech,  předseda     Jaroslav Konečný, nový český   dohlédací komise.                                  zemský hejtman 

  RNDr. Radim Špaček, MS Praha    6, nový člen Představenstva 

  Zdravice paní hraběnky ze     Salmu.    Mše svatá za zdar sněmu.  Zdroj foto ze sněmu: http://www.facebook.com/#!/album.php?aid=43064&id=100000034401197 

XIX. GENERÁLNÍ SNĚM KORUNY ČESKÉ – 27. 11. 2010 XIX. Generální sněm KČ

schválil nové Předsednictvo a Dohlédací komisi ve složení: Předsednictvo KČ: Václav Srb Ing. Jindřich Jenček Mgr. Petr Nohel RNDr. Radim Špaček Jaroslav Konečný Luboš Velecký Jaromír Fojtík Ing. Mgr. Josef Pejřimovský Jan Drnek

předseda místopředseda místopředseda místopředseda český zemský hejtman moravský zemský hejtman slezský zemský hejtman

Dohlédací komise: Richard Pech - předseda Otakar Ryšavý Vladmír Krejčí Milan Kolář Vážení monarchisté, členové a příznivci Koruny České, Všem spoluzvoleným srdečně gratuluji a přeji jim, aby se jim podařilo v míře co největší plnit svá předsevzetí a Program KČ. Za svoji osobu pak děkuji za důvěru těm, kteří mně dali hlas, a slibuji, že se ze všech sil vynasnažím se mu nezpronevěřit. Těm, kteří mi hlas nedali, slibuji, že udělám vše proto, abych získal jejich důvěru svou další prací. VŠECHNY ČLENY SI PAK DOVOLUJI VYZVAT KU SVORNOSTI A K SOUSTŘEDĚNÍ SE NA SPOLEČNÝ CÍL A PRÁCI A BOJ, JEŽ JSOU JEDINÝMI CESTAMI A PROSTŘEDKY, JAK K TOMUTO CÍLI DOSPĚT. NÁZOROVÁ RŮZNOST, DISKUSE, KULTIVOVANÁ VÝMĚNA NÁZORŮ, NĚKDY TŘEBA I DRAMATICKÁ, KRITIKA, BA I CIVILZOVANÁ POLEMIKA, TO VŠE BUĎTEŽ NAPROSTO LEGITIMNÍ SOUČÁSTÍ NAŠÍ PRÁCE A NAŠÍ VZÁJEMNÉ KOMUNIKACE. AVŠAK HÁDKY, ČI DOKONCE POMLUVY, INTRIKY, ABSOLUTNÍ A APRIORNÍ NEGACE PRÁCE DRUHÝCH, NEDOSTATEK ČI DOKONCE ABSENCE KDYŽ NE ROVNOU PŘÁTELSTVÍ, TEDY ALESPOŃ ZÁKLADNÍHO A CIVILIZOVANÉHO VZÁJEMNÉHO RESPEKTU - MYSLÍTE, ŽE TO JSOU ÚČINNÉ A SMYSLUPLNÉ PROSTŘEDKY, KTERÉ POMOHOU NĚKOMU JINÉMU, NEŽ NAŠIM NEPŘÁTELŮM? MYSLÍTE, ŽE BY NÁS ZA TAKOVÉ POČÍNÁNÍ POCHVÁLIL PANOVNÍK? JÁ O TOM SILNĚ POCHYBUJI! A PROTO VYZÝVÁM, ABY NAŠE SLAVNÉ A MOCNÉ "VIRIBUS UNITIS" - SPOJENÝMI SILAMI - PRO NÁS NEBYLO POUHÝM PRÁZDNÝM SLOGANEM, ALE ABYCHOM SE HO SNAŽILI PROVÁDĚT! Oficiální zápis z XIX. GS již je hotov, probíhá korektura a bude rozeslán v nejbližším možném termínu. Za jeho vypracování děkuji, jakož i za vydatnou pomoc s přípravou a řízením Sněmu mgr. Petru Krátkému, jemuž děkuji i za jeho práci místopředsedy a člena Předsednictva v uplynulém období. Za obrovský kus práce při technickém zajištění Sněmu děkuji rovněž panu Generálnímu sekretáři Bohumilu Šourkovi, jeho paní, paní Pštrossové a mnoha dalším.

Veřejný dluh České republiky K aktuálnímu datu a hodině najdete na: www.verejnydluh.cz

3

Naše Monarchistické Triduum - Třídenní - započalo tradičně již v pátek. Po několika letech prohlídek reprezentačních prostor Hradu, jsme letos přikročili ke změně - šli jsme se poklonit ke hrobům našich panovníků. Musím říci, že šlo o velkolepý, až mystický zážitek. Kancelář prezidenta republiky nám umožnila přistoupit až těsně ke hrobu sv. kněžny Ludmily (normálně lze na něj pohlížet jen zdálky a přes dvoje mříže), kde jsem přečetl modlitbu ke sv. kněžně Ludmile a slečna Veronika Matoušková se svou sestrou zazpívaly překrásný středověký latinský hymnus. Poté jsme se přesunuli do katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kde jsme navštívili hrobku našich dalších panovníků. Tato hrobka je a již natrvalo bude pro normální návštěvnický (turistický) provoz nepřístupná. Vyvrcholením pak byla návštěva kaple sv. Václava, jež je rovněž běžně nepřístupná a do níž lze také nahlížet jen zpovzdálí a přes provaz. Zde jsem rovněž přečetl modlitbu ke sv. Václavu a Doc. PhDr. Vlastislav Matoušek a jeho 2 dcery zazpívali dvě úchvatné středověké skladby. Navíc jsme byli provázeni oficiální průvodkyní Pražského Hradu, jež nám poskytla kvalifikovaný výklad. Fotografie, pořídil na Hradě mgr. et mgr. Petr Nohel, nově zvolený místopředseda. Je škoda, že této akce se zúčastnilo relativně málo členů a příznivců. Přičítám to jednak posunutí termínu na 15.00 (později to ale opravdu, bohužel, nejde), počasí a nechci to přičítat malému zájmu členů a příznivců o hroby našich panovníků. Páteční program byl zakončen přátelským a neformálním posezením, kterého se zúčastnili i někteří členové, příznivci a naši voliči, kteří se nezúčastnili akce na Hradě. Vlastní sněmovní den - sobota 27.11. - byl uvozen, jako již tradičně, mší svatou za Marii Terezii, Karla IV., blahé paměti, a na přímluvy blahoslaveného císaře a krále Karla I. Tentokrát celebroval, oproti původnímu předpokladu, sám Jeho Milost P. Kopejsko, velmistr Rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou. Jeho kázání bylo naprosto strhující. Jednalo se o skutečnou apoteózu monarchie se zvýrazněním jejích předností. Mše byla zakončena sólovým zpěvem - slečna V. Matoušková přednesla Císařskou hymnu. Většina přítomných se ke zpěvu přidala. Za vydatnou pomoc při organizačním zajištění této mše sv. děkuji p. místopředsedovi Mgr. Petru Nohlovi. XIX. Generální sněm začal s malým zpožděním zpěvem Svatováclavského chorálu a Císařské hymny. Sólový zpěv opět přednesla slečna Matoušková. Zahraniční hosté (němečtí a rakouští monarchisté) tentokrát poslali pouze písemné pozdravy a z účasti se omluvili. Jejich dopisy přečetl p. místopředseda ing. Jindřich Jenček, jemuž patří také dík za překlad a trvalé udržování styků s německy mluvícími monarchisty. Sněm pozdravili a krátké projevy pronesli: p. Antonín Homola, člen předsednictva OV KDU-ČSL Praha 3, p. Petr Hannig, předseda Strany zdravého rozumu, p. Ivo Kaplán,předseda Unie evropských federalistů. Písemné pozdravy či ústní (telefonické) pozdravy poslali a z účasti se omluvili: p. Jan Kubalčík, předseda Konzervativní strany, Tomáš hrabě Czernin, Mistr Adolf Born, spisovatelé Luděk Frýbort a Martin Petiška. Dalším hostem byl zástupce rytířských rodů, Jiří Webr, rytíř z Prawomilů, organizátor pravidelných setkání příslušníků rytířských a zemanských rodů, na jejichž vzniku a organizaci jsem měl dřivě tu čest se podílet. Dopolední část jednání byla zakončena tradičním položením kytic se stuhami u pomníků Karla IV. a Františka I. (II.), poté následoval oběd. Odpolední část byla pracovně-volební a poněkud se protáhla. Osvěžením a velkou radostí byl pro nás všechny příchod naší milé členky paní hraběnky Marie Salmové a její krátký projev. Odpolední část byla zakončena Císařskou hymnou - tentokrát předzpíval sólo mgr. Vlastimil Ježík, předseda MS KČ Plzeň. Krátce po skončení sněmu ČTK požádala o

Korunu Českou  opět povede její  dosavadní před­ V neděli, 28. 11. se také již tradičním vyvrcholením Monarchisticseda Václav Srb 

Informace o Sněmu. Následovalo pro zájemce opět radostné a přátelské posezení.

kého třídenní-tridua - stala návštěva kaple sv. Kříže na Karlštejně a úplnou tečkou pak návštěva divadelního představení Po- Praha - Místo předsedy chodu Radetzkého v Malostranské besedě. monarchistické strany Srdečně zvu na jubilejní – XX. Generální sněm KČ, který se uskuteční, jak jinak, poslední listopadovou sobotu roku 2011 a bude samozřejmě orámován opět hodnotnými doprovodnými programy. Naplánujte si a rezervujte si poslední listopadový víkend pro Korunu Českou již teď! VIRIBUS UNITIS! Václav Srb, předseda Koruny České

Čech, Moravy a Slezska Koruny České obhájil na jejím dnešním generálním sněmu v Praze její dosavadní předseda a zakladatel Václav Srb. Dosavadního místopředsedu Petra Krátkého nahradil Petr Nohel a do nové funkce místopředsedy účastníci sněmu zvolili konzultanta Radima Špačka. Po sněmu to ČTK řekl staronový předseda Srb. Strana má podle něj asi 300 členů. V letošních sněmovních volbách získala 0,07 procenta hlasů. Zahájení sněmu doprovázel zpěv svatováclavského chorálu. Stejně tak na jeho zakončení zazněla někdejší hymna RakouskaUherska Zachovej nám Hospodine. Straníci také položili kytice k sochám Karla IV. a Františka I. Sněm podle Srba potvrdil dosavadní směřování strany s tím, že bude hledat možnosti spolupráce s ostatními demokratickými mimoparlamentními stranami a bojovat s nimi proti údajně diskriminačním pasážím volebního zákona. Tím má na mysli třeba to, že strana nedostává po volbách od státu příspěvek 90 korun za odevzdaný hlas, protože se vyplácí až od tří procent odevzdaných platných hlasů. Příspěvek by mohl i klesnout, ale měly by ho dostávat všechny strany bez ohledu na výsledek, uvedl. V neděli pak bude sněm pokračovat společným výletem příznivců na Karlštejn. Příznivci hodlají navštívit kapli svatého Kříže a čeká je též zádušní mše v kapli svatého Mikuláše za krále českého a císaře římského Karla IV. Koruna Česká vyhlásila od roku 2008 desetiletí obnovy království v českých zemích. Jeho cílem je nastolení konstituční monarchie do roku 2018 a návrat českého krále na trůn. Monarchisté zpochybňují zánik českého království. I nadále se podle Srba budou snažit v očích veřejnosti rehabilitovat monarchii, protože ji prý stále ještě mnoho lidí klade do protikladu s demokracií. Poukázal přitom na to, že sedm členských států EU jsou monarchie. Koruna Česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska, vznikla jako hnutí v roce 1991. Pravidelně staví od roku 2004 své kandidáty v různých volbách. Žádného výraznějšího úspěchu ale nedosáhla. Autor: ČTK www.ctk.cz http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/korunu-ceskou-opetpovede-jeji-dosavadni-predseda-vaclav-srb/562166

V NEDĚLI 28. 11. V 19.00: V NOVĚ OPRAVENÉ BUDOVĚ MALOSTRANSKÉ BESEDY: RADETZKÉHO POCHOD, V INSCENACI HRAJE HLAVNÍ ROLI IVO KUBEČKA, ČLEN DIVADLA POD PALMOVKOU,VYNIKAJÍCÍ HEREC, PŮVODEM Z OSTRAVY, KTERÉHO MNOZÍ Z VÁS VIDĚLI V TV SERIÁLU KAMENNÝ ŘÁD A KTERÝ NA JEDNOM Z NAŠICH SNĚMŮ CCA PŘED 5 LETY PŘEDNESL NA MOJE POZVÁNÍ MONOLOG Z TOHOTO OPUSU A KTERÝ KROMĚ TOHO ZA NÁS V MINULOSTI TAKÉ KANDIDOVAL. PAN KUBEČKA MNĚ NAVŠTÍVIL A POZVAL MNĚ I VŠECHNY MONARCHISTY A PŘÍZNIVCE NA TOTO PŘEDSTAVENÍ. MYSLÍM, ŽE LEPŠÍ DODATEČNOU TEČKU ZA NAŠIM MONARCHISTICKÝM TRIDUEM SI ANI NELZE PŘEDSTAVIT. VSTEPNÉ JE 200,- KČ, MÍST JE ZATÍM DOST, V SÁLE JE STOLOVÁ ÚPRAVA, TAKŽE LZE SKVĚLÝ UMĚLECKÝ ZÁŽITEK DOPLŃOVAT I KONZUMACÍ NĚČEHO DOBRÉHO. * Dobrý den,  návštěva  kaple  byla  pro  nás  opět  krásným  zážitkem.  Do­ konce  jsme  prošli  díky  souhře  okolností  také  prvním  pro­ hlídkovým  okruhem.  Krom  22  monarchistů,  s  námi  pro­ cházelo pár návštěvníků, kteří kapli neměli v plánu. Např. ředitel  CERMATu  pan  Zelený.  Byli  nám  vděční,  že  nám jejich  přítomnost  nevadila.  Alespoň  se  mohli  společně  s  námi pomodlit v kapli sv. Kříže za návrat panovníka. Dru­ hý  den  jsme  se  zájmem  sledovali  v  TV  přímý  přenos  Slav­ nostní  bohoslužby  za  našeho  císaře  Karla  IV.,  která  byla sloužena v kapli poprvé za 20 let.  Zde je odkaz na záznam TV:   http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/31029838021‐ * bohosluzba‐za‐karla‐iv/  Vážení monarchisté a příznivci, dámy a pánové,   Odkaz na fotogalerii z GS:    dovoluji si popřáti vám pokojný zbytek Adventu, požeh­ http://foto.valtice.biz/20101127gen‐ nané Vánoce a hojnost Božího požehnání v roce 2011.   snem/html/index.html    Přání  vypracované  p.  Davidem  Hibschem  (viz  str.  1),  Fotogalerie z konference:  předsedou  MS  KČ  Ostrava.  Povšimněte  si,  prosím,  že  je  http://foto.valtice.biz/20101124liechtensteinove‐ „zemsky  korektní“,  zohledňuje  totiž  všechny  tři  korunní  olomouc/html/index.html  země  a  jejich  patrony.  „Zemsky  korektní“ byla  je  a  bude    Rovněž děkujeme za důstojný průběh GS a za pohostinné  také veškerá naše činnost a to jistě nejen proto, že jsme  prostředí Vaší vinárny.   jedinou  stranou  na  naší  politické  scéně,  jež  má  všechny    Luboš Velecký, Valtice.  tři korunní země v názvu…    Tak jako každý rok, i tentokrát si dovoluji připomenout, že jakákoliv částka, kterou poukážete jako dar Koruně  České, přesahující 1000,‐Kč, vám bude odepsána od daňového základu. Podnikatelé a živnostníci to vědí, zajisté  mi prominou, že jim to připomínám. Tato možnost se však týká i zaměstnanců.     NENECHÁVEJTE SVÉ PENÍZE ZBYTEČNĚ REPUBLIKÁNSKÉMU ERÁRU – NEZASLOUŽÍ SI TO, NEUMÍ S NI­ MI ROZUMNĚ NAKLÁDAT. OBZVLÁŠTĚ SI VAŠE PENÍZE NEZASLOUŽÍ NENAPRAVITELNĚ ZKORUMPOVA­ NÁ PARLAMENTNÍ PARTIOKRACIE !  

ŽIVOT STRANY – Prosinec 2010

5

Předsednictvo KČ zasedlo již v novém složení dne 6. Komise pro životní prostředí, lesnictví a zemědělství  Radim Špaček  15. 12. 2010 ve vinárně U Posledního soudu.

 Předsednictvo  se  shodlo,  že  obsah  Zpravodaje  a  jeho        Předseda Srb při slavnostním zahájení uvítal přítom‐ tvorba  je  plně  v  kompetenci  redakční  rady  a  jejího  né členy nově zvoleného předsednictva, jakož i předse‐ du Dohlédací komise pana Richarda Pecha. Připomenul  pravidla vzájemné komunikace mezi členy předsednic‐ tva. Pan předseda také vyjádřil své přesvědčení funkč‐ nosti a kompetentnosti nového vedení KČ. Někteří čle‐ nové  vystoupili  s hodnocením  uplynulého  funkčního  období.  Pan  předseda  Srb  poukázal  na  neexistenci  údajného  úbytku  členstva  (lidé  sami  ze  strany  neod‐ cházejí, pouze byli vyloučeni neplatiči a to po několika‐ násobných urgencích). Předsednictva schválilo přijetí 7  nových členů.     Předseda  Srb  informoval  o  sponzoru,  který  již  minu‐ losti KČ věnoval 10.000 Kč a v letošním roce 30.000 Kč.  Sponzor  zvažuje  další  podporu  KČ.  Přítomní  členové  vyjádřili  tímto  upřímné  poděkování  za  sponzorské  dary, které strana citelně postrádá od úmrtí pana JUDr.  Nevřely,  člena  předsednictva.  Poté  členové  přistoupili  k novému rozdělení svých kompetencí   Obecné kompetence:   ‐ Řízení strany Srb  ‐ Vztahy s médii, distribuce tiskových prohlášení GS  ‐ Vztahy s politickými subjekty Špaček  ‐ Vztahy se zahraničím Jenček, Srb, GS  ‐ Regiony Konečný, Velecký, Fojtík  ‐ Web, korunní e‐maily Nohel  ‐Tiskoviny a publikace Drnek  ‐ Arcidům Srb, Nohel, Jenček  ‐ Náboženství a duchovno Pejřimovský, Srb  ‐ Hospodaření strany Srb, Šťastná, GS      Předseda  Srb  informoval  o  tom,  že  jediným  přihláše‐ ným  zájemcem  o  funkci  Generálního  sekretáře  KČ  je  pan  Bc.  Petr  Müller,  jehož  zájem  přítomní  uvítali  a  ná‐ sledně jeho nominaci schválili.    Členové předsednictva se usnesli na potřebě revidovat  a tím zjednodušit stávající strukturu odborných komisí,  které považují za vysoce důležitý článek stranické pro‐ gramové práce.    Aktuální složení odborných komisí je následující:  I. Operativní komise  1. Internetová komise Michal Štěpán  2. Marketingová a náborová komise neobsazeno  3. Církevní komise Josef Pejřimovský  4. Korunní komise (komise pro Arcidům a šlechtické  rody) Václav Srb  II. strategické komise  1. Zahraniční komise Václav Srb  2. Legislativní a státoprávní komise Petr Krátký  3. Bezpečnostní komise: Obrana a vnitřní bezpečnost  Řepka  4. Hospodářská komise (finance, průmysl, doprava,  energetika) Jindřich Jenček  5. Komise pro kulturu, školství, sport, zdravotnictví a  soc. Jan Drnek 

předsedy (Jan Drnek). Bude‐li se někdo cítit dotčen tím,  že mu nevyšel jeho článek, předseda redakční rady mu  podá  vysvětlení  na  podnět  dotyčného,  nikoliv  automa‐ ticky. Jedná se o běžnou redakční praxi. 

  Místopředseda Špaček předložil ke schválení předsed‐ nictvem  návrh  usnesení  a  tiskové  zprávy  KČ,  který  byl přijat všemi hlasy:     KČ  vyjadřuje  vážné  znepokojení  nad  skutečností,  že  levicová  většina  v  Senátu  rozhodla  o  stažení  návrhu  zá­ kona  o  protikomunistickém  odboji  z  projednávání  v  Po­ slanecké  sněmovně.  Jakkoli  mohl  návrh  obsahovat  dílčí  chyby, odstranitelné ve 2. čtení, stažení předlohy vnímá­ me  jako  další  projev  bagatelizace  zločinů  komunistické­ ho  režimu,  již  považujeme  za  krajně  nebezpečnou  až  zhoubnou  pro  řádné  vyrovnání  národa  s  temnou  minu­ lostí a tím i pro další vývoj v budoucnu. KČ vyzývá demo­ kratické levicové strany, aby se připojily k přípravě nové­ ho  návrhu  zákona,  který  (při  respektování  připomínek  odborné  veřejnosti  historiků)  přispěje  k  vyrovnání  s  mi­ nulostí, jakož i k nápravě některých křivd komunistické­ ho režimu.    KČ  při  této  příležitosti  upozorňuje,  že  termín  „třetí  od­ boj“  je  věcně  zcela  nesprávný  –  zatímco  odboj  proti  na­ cistické okupaci a proti komunistickému režimu byl zcela  legitimní,  protistátní  aktivity  před  rokem  1918  byly  vzpourou  proti  legitimní  i  legální  vládě  a  jako  takové  nezaslouží ani úcty, ani označení „odboj“. 

3. Kaiserball ve Vídni   Kornneuburg (Ball der Kavalerie). 

     Naší  rakouští  monarchističtí  přátelé  z  Černo‐Žluté  Aliance nás srdečně zvou na ples, který už 3. rok uspo‐ řádají  v  tradici  Rakousko‐Uherské  monarchie.  Ples  se  koná dne 19. února 2011. Zatím co jsme v loňském roce  mohli  získat  jen  4  vstupenky  (vstupné  25.‐  €)  je  nám  nabídnut  pro  příští  rok  větší  kontingent,  pokud  se  zá‐ vazně  přihlásíme  do  úterý,  dne  28.  prosince  2010.  Po‐ žaduje  se  elegantní  plesová  garderoba,  která  odpovídá  této  výjimečné  plesové  události,  případně  uniforma.  Naprostá  většina  účastníků  plesu  obvykle  nosí  unifor‐ my c. k. armády.      Přihlásit  se  je  možno  na  e‐mailové  adrese:  [email protected].      Viribus Unitis Ing. Jenček    *    Na následujícím odkazu najdete leteckou mapu českých zemí z 50. let. Mapu lze přibližovat až do pozoruhodně velkých detailů. Prohlédněte si místa, kde jste se mnozí narodili a kde jste žili, tak, jak jste je kdysi znali. Odkaz: http://kontaminace.cenia.cz/

AKCE – Prosinec 2010   V  Praze  proběhla  v  sobotu  11.  prosince  2010  přednáška  pana  Jana  Galandauera  o  životě  Karla  III. rakouského  císaře  a  krále  českého  a  uherského.  Přednáška  začala  ve  14:00 h v Revoluční ulici, číslo popisné 5.  Info:http://cervenobili.cz/1610/prednaska‐v‐praze‐karel‐iii/

Vážené přátelé, rozhodli jsme se, že naší roční úspěšnou aktivitu na internetu rozšíříme o založení Klub.Reformy.cz, který se bude čtvrtletně scházet a otevřeně diskutovat problémy, kterým čelíme. Tato organizace bude obdoba organizaci, které v USA již fungují desítky let (Freedom Force International, John Birch Society). Pro naše první setkání se nám podařilo získat skutečně významného hosta Daniela Estulina, autora knihy "Skutečný příběh skupiny Bilderberg" (5 mil. výtisků, připravujeme české vydání), který na pozvání skupiny Nigela Farage přednášel v Evropském parlamentu v červnu tohoto roku. První setkání se koná v sobotu 8. ledna 2011 v Praze http://www.golemclub.cz/kontakty/ v Golem klubu od 13:30 a bude obsahovat sérii přednášek a prezentací dalších významných hostů: Budoucnost uhlíkových daní a summitů Vítězslav Kremlík – klimaskeptik.cz Výhody státní suverenity a nízkých daní Petr Mach – petrmach.cz Vize a mise Reformy.cz o.s. představí Martin Košut – místopředseda Reformy.cz Globální vláda s.r.o. historie a vize Nového světového řádu http://www.reformy.cz/wp-content/uploads/2010/11/estulin.jpg Daniel Estulin – investigativní novinář a spisovatel Členstvím v organizaci získáte nejenom přístup na tyto pravidelná čtvrtletní setkání, ale také celou řadu výhod http://www.reformy.cz/about/klub-reformy-cz/ a podpoříte dosaZpravodajský server České noviny 28. 10. 2010. žení cílů http://www.reformy.cz/brigada/, které jsme si vytyčili pro Z článku: příští rok. Pro účast na setkání je nutná registrace. Na shromážděních se slavil vznik Česhttp://www.reformy.cz/about/klub-reformy-cz/prihlaska-do-klubu/ koslovenska S přáním příjemných svátků, Vít Jedlička předseda Reformy.cz o.s. Setkání na podporu návratu pomníku maršála Radeckého na pražské Malostranské náměstí přesně po roce uspořádali příznivci Koruny české, Vážený pán Drnek,  monarchistické stranysom  Čech, MoravyVáš  a Slezska.   s  veľkým  záujmom  si  prečítal  úvodním  v  Mo­ Monarchisté nazpravodaji  setkání požadovali tradičně obnonarchistickom  č.  26/2010  a  týmto   e­mailom  vu či společenské uznání vojákům, Vám monarchie chcem vyjadriť  podporu.  Máte  obrovský  dar  inšpi­ kteří za první světové války dodrželi přísahu Rarovať ľudí a donútiť ich pochybovať. A kto pochybuje, ten  kousku-Uhersku. Cogito  ergo  sum.  Prosím,  nezúfajte,  že  jabloň  po­ myslí.  Autor: ČTK www.ctk.cz maly  rastie.  O  to  tahšie  ju  bude  znova  vyrúbať.  Tažký  http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/na-shromazdenichrast budúci strom monarchie zocelí a nezlomí ho hocjaká  se-slavil-vznik-ceskoslovenska/548768 revolučná  búrka.  Svojou  prácou  a  úsilím  zasievate  zr­ niečka na púšti, z ktorých pomaly vyrastie tráva a ochrá­ ni  korene  jablone,  než  tá  svojou  korunou ochráni  nás.  A  za to Vám ja osobne ďakujem.  S pozdravom Peter Rihák 

6

 Zdravice účastníkům konference „Hovory na pravici“: Koruna česká - Slezsko proti NWO a havlistům Koruna česká - Slezsko, chce být v boji pravice a křesťanskokonzervativních sil rozhodně konstruktivní, což jsme vyjádřili i dopisem panu prezidentovi. Jsme katoličtí monarchisté, kteří nechtějí jakoukoliv monarchii a za jakoukoliv cenu. Již vůbec nechceme monarchii, která by kolaborovala s elitami, které usilují o tzv. Nový světový řád (viz. Nizozemská královna Beatrix /Bilderberg/ a španělský král Juan Carlos). Jestli máme my slezští monarchisté k něčemu bytostný odpor, tak jsou to představy tzv. havlistů a lidí kolem pana Schwarzenberga a TOP 09. Jde o stále tutéž skupinu lidí, která NWO prosazuje v postupných krocích v této zemi. Jsme si vědomi, že tzv. Nový světový řád je ohrožením nejen lidí v ČR, ale celé Evropy, potažmo světa. Tudíž boj proti této hydře považujeme za prioritní. Ochotně budeme spolupracovat se všemi, kteří jsou si obludnosti této ideje vědomi a dochází jim, že skutečně může jít o další pokus vybudovat tzv. antikristovskou říši, tentokrát nikoliv lokálně, ale globálně. Naše skupina se samozřejmě v lecčems liší, neb existuje představa, že monarchista musí být zároveň eurooptimistou. Naše skupina však již před léty pořádala v Ostravě kampaň proti vstupu do EU, a to společně s Konzervativní stranou. Považujeme se za politické realisty a jsme si vědomi, že hájit suverenitu ČR je nutné vždy a zvlášť nyní. Vždyť ani staré mocnářství nebylo takový "žalář národů" jako současná EU, které vládnou revoluční liberálněsocialistické síly o Novém světovém řádu ani nemluvě. Budeme se snažit na své úrovni a v rámci vlastních možností vést boj proti perverzní agendě NWO. Určitě jsme schopni varovat a volat k veřejnosti, aby se díky své lhostejnosti a konzumní zaslepenosti nenechala vlákat do pasti pseudo-mesiášů či mesiáše. Chci tímto za sebe a své kolegy deklarovat, že ve Slezsku existují vaši spojenci. Jménem slezské Koruny české pozdravuji všechny účastníky "Hovorů na pravici" a vyprošujeme od Krále Králů potřebné milosti k tomu, aby zvrácené elity tvrdě narazily na věrné a odhodlané muže i ženy, kteří nehodlají žít v orwellovském světě. S úctou: Slezský zemský hejtman Koruny české – Slezsko Jaromír Fojtík, Představený místní společnosti Koruny české – Ostrava David Hibsch, Antonín Fornadel, Ing. Jakub Moravčík Publikováno: 17.12.2010. Zdroj: http://www.freeglobe.cz/Articles/323-zdravice-ucastnikum-konferencehovory-na-pravici-koruna-ceska-slezsko-proti-nwo-a-havlistum.aspx   Setkávání  slezských  monarchistů  při  bohoslužbách  během  vánočních svátků:   25.  12.  po  mši  sv.  v centru  Ostravy  kolem  poledne.  Lze  při  této příležitosti zakoupit Monarchistický kalendář. Upřesňu‐ jící info: 603412671:   Z  24  (pátek  ‐  štědrý  den)  na  25  prosince  2010  (sobota),  na  římskou liturgii ve 24:00h ve Frýdku.   Dopoledne  v  sobotu  25.  prosince  2010  je  římský  ritus  v  10:30  h  v  kostele  sv.  Josefa  a  Panny  Marie  Karmelské  na  slezské Ostravě.   V neděli 26. prosince 2010 pak římský ritus ve Frýdku v 10h. 

AKCE – Prosinec 2010

7

Marie Antoinette: chléb, zákusky a  vězeňská polévka 

  Na  internetových  stránkách  Českého  velklopřevorství  naleznete  nový  Reunion   http://www.oslj.cz/archiv/soubory/reunion/10_6.pdf  Archivní vydání časopisu od r. 2004 naleznete na  http://www.oslj.cz/index.php?page=3  S přáním dobré pohody, požehnaného Advetu a Vánoc  Ondřej Vanke, GCLJ, bailli Českého velkopřevorství    ORDRE  MILITAIRE  ET  HOSPITALIER  DE  SAINT  LAZARE  DE  JERUSA‐ LEM  50. Grand Maitre S.E. Jan comte Dobrzensky z Dobrzenicz Sous la  Haute Protection de Monseigneur le Comte de Paris, Duc de France, Chef  de la Maison Royale de France    GRAND PRIEURE DE BOHEME est.1937  www.oslj.cz   Prieur Spirituel S.E. evêque František Lobkowicz, O.Praem.  Prieur Spirituel Emérite S.E. archievêque Karel Otčenášek 

    Když nemají chleba, ať jedí dorty! Tuto čítankovou  větu  přisuzují  francouzské  královně  Marii  Antoi‐ nettě  jako  ilustraci  naprostého  odtržení  absolutis‐ tické monarchie od útrap lidu. Existuje ale tvrzení,  že  to  vymyslel  Jean‐Jacques  Rousseau  a  tato  slova  vložil  do  úst  mladé  francouzské  princezny.  A  tu  teprve později ztotožnili s Marií Antoinettou, která  v době,  kdy  se  tato  okřídlená  věta  objevila,  ještě  dokonce ani nedorazila do Francie ze svého rodné‐ ho Rakouska. Přesto se ale tato slova asociují právě  s ní. Ještě se říká, že právě Marii Antoinettě mohou  být  Francouzové  vděčni  za  to,  že  poznali  slavné  kruasany.  Říká  se,  že  po  příjezdu  do  Francie  se  rakouské  princezně  zastesklo  po  vídeňském  peči‐ vu, mimo jiné i po rohlíčcích ve tvaru půlměsíce. A  tak  prý  pozvala  do  Paříže  vídeňské  pekaře,  aby  naučili  své  francouzské  kolegy  péct  kruasany.  Ale  ani  tyto  zprávy  nejsou  ničím  podloženy.  Zato  je  známo, že ve své rezidenci v Trianonu Marie Antoi‐ netta sama ráda něco připravovala, třeba omeletu.  A dokonce sama dělala šlehačku a sýry.     Francouzi,  nadšení  jejím  vzhledem,  ji  zpočátku  přijali  s nadšením.  Po  určité  době  se  ale  stala,  při‐ čemž  dokonce  víc  než  její  choť,  král  Ludvík  XVI.,  symbolem  starého  režimu.   Obviňovali  ji  ze  všech  hříchů  – od  nemravnosti  až  po  účast  v protifrancouzských  spiknutích.  A  nedostatek  potravin  a  hladovějící  lidové  masy  konec  konců  přivedly tuto zem k revoluci.  Po nezdařeném útěku s rodinou z revoluční Francie  byl vlastně osud krále Ludvíka XVI. a jeho blízkých  zpečetěn.  Poměrně  brzy  monarchie  ve  Francii  padla a krále spolu s rodinou uvěznili po tom, co ho  obvinili  ze  spiknutí  proti  svobodě  národa  a  z řady  útoků ohrožujících bezpečnost státu, v Templu.     Zpočátku  se  dokonce  snažili  pobyt  vysoce  posta‐ vených  osob  ve  věznici  pokud  možno  usnadnit.  Místnosti  velké  věže  byly  opraveny  a  nově  zaříze‐ ny. Městské úřady se postaraly i o dobrou, bohatou  stravu  pro  královskou  rodinu.   Nejméně  13  lidí  připravovalo  jídlo  a  obsluhovalo  krále  u  stolu,  každý oběd se skládal přinejmenším ze tří polévek,  čtyř  předkrmů,  dvou  pečení  a  čtyř  lehkých  jídel,  kompotu,  ovoce,  vína  –  malvazu,  bordeaux  a  šam‐ paňského.    Několik  měsíců  po  popravě  Ludvíka  XVI.  byla  Marie  Antoinetta  převezena  ze  zámku  Temple  do  cel věže Consergeri. Poslední dny si královna zpří‐ jemňovala  čtením  a  modlitbami.  Jídlo  jí  přinášeli  dvakrát denně – v devět ráno to byla snídaně (káva  nebo čokoláda s pečivem) a v poledne oběd (polév‐ ka,  zeleninové  jídlo,  divočina  nebo  telecí  a  záku‐ sek). K večeři měla Marie Antoinetta to, co zbylo od  oběda.  Posledním  jídlem  královny  byla  nudlová  polévka.  21.  září  1792  byla  Marie  Antoinetta  na  pařížském Náměstí Revoluce popravena.  Zdroj:  http://czech.ruvr.ru/2010/11/26/35664814.html   

CÍRKEV A ŠLECHTA – Prosinec 2010

8

Arcibiskup Duka se setkal s rumunským princem 

    Zdroj: http://www.apha.cz/arcibiskup‐duka‐se‐setkal‐s‐rumunskym‐princem/      V  pondělí  29.  listopadu  2010  přijal  pražský  arcibiskup  Dominik  Duka  OP  v  Arcibis‐ kupském paláci Jeho Královskou Výsost rumunského prince Radu s manželkou Marké‐ tou,  rumunskou  korunní  princeznou.  Setkání  se  zúčastnila  také  rumunská  velvyslan‐ kyně v Praze Danielu Gitman.    Podle  pražského  arcibiskupa  byla  návštěva  vyjádřením  dobrých  ekumenických  vztahů,  ale  i  historického  přátelství  mezi  Rumunským královstvím a Československem v době naší první republiky. Rumunsko je zemí, která je křižovatkou východní‐ ho a západního křesťanství, což bylo také tématem rozhovoru, během kterého Jeho Královská Výsost připomenula důležitý  ekumenický přínos cařihradského patriarchy Bartoloměje I.  Rozhovor  se  dotkl  také významu  strahovského  opata  Methoda  Zavorala, který  hrál  důležitou  roli v  diplomatických  stycích mezi  Československem  a  Rumunskem.  Rumunský  princ  s  velkou  úctou  zmínil  postavu  prezidenta  Edvarda  Beneše  a  jeho  úlohu při vytváření Malé dohody, jakož i úsilí při obnově Československa v době druhé světové války. Závěrem si rumunský  princ s chotí prohlédli rezidenci pražských arcibiskupů v doprovodu arcibiskupova sekretáře P. Tomáše Rouleho.  Rumunský  princ  Radu  Duda  se  narodil  roku  1960.  Studoval  divadelní  a  filmovou  vědu  v  Bukurešti  a  Vysokou  vojenskou  školu. V roce 1996 se oženil s korunní princeznou Markétou Rumunskou. V letech 2002 – 2008 byl zvláštním představitelem  rumunské vlády a poradcem rumunského krále Michaela I., kterého doprovázel na cestách při vyjednávání o vstupu Rumun‐ ska  do  NATO.  Působil  jako  umělecký  ředitel  projektu  arteterapie  pro  opuštěné  děti  žijící  v  sirotčincích.  Přednáší  v  mnoha  zemích Evropy a zámoří. (Aleš Pištora) 

Kníže Hans Adam II. navštívil Šternberk      Šternberk /FOTOGALERIE/ – Setkání plné noblesy a radost‐ ného  zájmu  zažil  v  úterý  hrad  Šternberk.  Odpoledne  tam dorazila  vzácná  návštěva  z  Lichtenštejnska.  Na  hrad  přijel přímo  nejvyšší  představitel  knížecího  státu  Hans  Adam  II., jehož s tímto místem pojí rodové vazby.     Již krátce po slavnostním uvítání si kníže prohlížel místnosti, obrazy  a  mobiliář  hradu  a  mohl  srovnávat  jeho  podobnost  s lichtenštejnským  Vaduzem.  „Tento  obraz  vypadá  jako  od Botticelliho.  Kdo  ho  namaloval?  Aha,  jeho  žák?  Moc  pěkný obrázek,“ zastavil se Hans Adam u jednoho z obrazů.    Kníže: Škoda, že se toho nedožil tatínek    „Pozvání jsem přijal moc rád. Naposledy jsem tu byl  v osm‐ desátých  letech  se  ženou  a  dětmi  a  moc  se  mi  tady  líbilo.  I přestože  se  moje  první  návštěva  odehrála  před  mnoha  lety, hluboce se tento hrad zapsal do mých vzpomínek. Proto jsem s sebou vzal i další členy rodiny, aby viděli, jak je hrad krás‐ ný,“ řekl kníže.    Lichtenštejnové  zanechali  zvláště  na  Moravě  hlubokou  sto‐ pu, když se podíleli na vybudování lázní, turistických míst či škol. Jak hodnotí hlava knížecího státu polistopadový vývoj v České  republice?  „Je  to  pro  mě  velká  radost.  Jen  mě  velmi mrzí, že se těchto změn nedožil můj tatínek. On byl ale vždy přesvědčen,  že  k  těmto  změnám  dojde.  Pro  mě  je  obzvlášť velkou  radostí,  že  se  odehrály  tak  mírnou  cestou,“  zhodnotil Hans Adam II.    Dostal i slivovici    Kníže se setkal se zástupci kraje a města a kromě vzpomínek si nakonec odnesl i dary – moravskou slivovici a tři dárkové kazety  pocházející  z  papírny  ve  Velkých  Losinách.  Princové ovšem  dostali  namísto  slivovice  moravské  víno.  Zahájil  také výstavu  věnovanou  jeho  rodu  s  názvem  „Liechtensteinská dominia střední Moravy“. „Připravili jsme výstavu se zaměře‐ ním na střední Moravu i na oblasti, které nejsou známé, jako třeba  lázeňství,  o  něž  se  lichtenštejnové  zasloužili.  Pomohli také postavit chaty Švýcárna či Ovčárna, velmi se zasloužili o turistiku. Rozhledna na Kralickém Sněžníku před více než sto 

Ve středu oběd s arcibiskupem    Hlava  Lichtenštejnska  bude  na  Olomoucku  pobývat  do  pát‐ ku. Ve středu jej čeká na arcibiskupství společný oběd s arci‐ biskupem Janem Graubnerem a biskupem Josefem Hrdličkou. Většinu času stráví na konferenci, na níž bude řada odborníků  diskutovat o významu rodu Lichtenštejnů. V pátek pak zavítá  do Velkých Losin.    Zdroj:  http://www.denik.cz/z_domova/lichtenstejnskeho‐ knizete‐nadchl‐hrad‐sternberk.html    

   

      Naši  kolegové  z MS  Strážnice  dospěli  ke  správné­ mu závěru, že modlit se je třeba i za živé panovníky. 

ADVENT – 2010

9

 určitou  indikací,  která  směřovala  do  budoucnosti, 

  Narozením Syna nás Bůh prosí o lásku  

Homilie Benedikta XVI. z Narození Páně, baz. sv. Petra

 

Drazí bratři a sestry,   „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“‐ těmito slovy ze druhého Žalmu začíná církev liturgii svaté noci. Církev ví,  že  tato  slova  byla  původně  součástí  rituálu  korunovace Izraelského  krále.  Král,  který  je  sám  o  sobě  lidskou  by‐ tostí, stává se „synem Božím“, když je povolán a ujme se svého  úřadu.  Je  to  určitý  druh  adopce  ze  strany  Boha, skutek  rozhodnutí,  jehož  prostřednictvím  Bůh  dává  do‐ tyčnému  člověku  novou  existenci  tím,  že  jej  vtahuje  do své vlastní existence. Čtení vzaté z proroka Izaiáše, které jsme před chvílí slyšeli, tak ještě jasněji přibližuje tentýž postup v situaci  soužení  a ohrožení  Izraele:  „Hle,  dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni“ (9,5). Převzetí královského úřadu je jakoby nové naroze‐ ní.  Právě  jakožto  novorozeně  z  osobního  rozhodnutí Boha,  jako  dítě  pocházející  od  Boha,  představuje  král naději. Na jeho ramena je kladena budoucnost. Je držite‐ lem příslibu pokoje. V Betlémské noci se toto prorocké  slovo  stalo  skutečností  způsobem,  který  byl  v   Izai­ ášově  době  nepředstavitelný.  Ano,  dítě  je  opravdu  Tím, který má vládu na svém rameni. V Něm se vyje­ vuje nová královská hodnost, kterou Bůh ustanovuje  ve světě. Toto dítě se opravdu narodilo z Boha. Je to  věčné  Slovo  Boží,  které  spojuje  člověčenství  a  bož­ ství.  Na  toto  dítě  se  vztahují  jména  hodností,  která  mu  připisuje  Izaiášův  korunovační  zpěv:  „podivu­ hodný  rádce,  mocný  Bůh,  věčný  otec,  kníže  pokoje“  (9,5).  Ano,  tento  král  nepotřebuje  rádce,  kteří  patří  mezi moudré  tohoto  světa.  Sám  v sobě  nese  moud­ rost a radu Boží. Právě ve slabosti dětské existence je  mocným Bohem a tak nám ukazuje před chvástavými  mocnosti tohoto světa pevnost, která je vlastní Bohu.  Slova korunovační ceremonie, popravdě řečeno, byla  v Izraeli  vždycky  jenom  rituálem  naděje  a  jakýmsi  vzdáleným tušením budoucnosti, kterou má darovat  Bůh. Nikdo z králů pozdravovaných tímto způsobem  neodpovídal vznešenosti oněch slov. Všechna slova o  Božím  synovství,  o  převzetí  vlády  mezi  národy,  o  vládě nad končinami země (Žl 2,8) zůstávala jen po­ ukazem k budoucnosti, jakýmsi ukazatelem naděje,    

jež byla v té době nepochopitelná.     Naplnění  oněch  slov,  které  se  začíná  v  Betlémské  noci, je zároveň nezměrně větší a ­ z hlediska světa ­ skromnější  než  tato  prorocká  slova  dávala  tušit.  Je  větší, protože toto dítě je opravdu Syn Boží, opravdu  „Bůh  z Boha,  Světlo  ze  Světla,  zrozený,  nestvořený,  stejné  podstaty  s Otcem“.  Nekonečná  vzdálenost  mezi  Bohem  a  člověkem  je  překonána.  Bůh,  neje­ nom že se sklonil dolů, jak říkají Žalmy, On opravdu  „sestoupil“,  vstoupil  do  světa,  stal  se  jedním  z nás,  aby  nás  všechny  přitáhnul  k sobě.  Toto  dítě  je  opravdu  Emanuel  –  Bůh­s­námi.  Jeho  království  sahá  opravdu  až  do  končin  země.  Všeobsáhlostí  svaté eucharistie opravdu zbudoval ostrovy pokoje.  Kdekoli je slavena, tam je ostrov pokoje, onoho po­ koje, který je vlastní Bohu. Toto dítě rozžalo v lidech  světlo  dobroty  a  dalo  jim  moc  odporovat  tyranii  moci. V každé generaci Bůh vytváří svoje království  zevnitř,  počínaje  srdcem.  Je  však  také  pravdou,  že  „bodec  otrokáře“  nebyl  zlomen.  I  dnes  hřmí  dupot  vojenských  bot,  znovu  a  stále  znovu  je  tu  i  „plášť  smáčený  krví“  (Iz  9,3).  Takto  je  součástí  této  noci  ona radost z Boží blízkosti. Děkujme, protože Bůh se  jako  dítě  dává  do  našich  rukou,  takříkajíc  žebrá  o  naši  lásku,  vlévá  svůj  pokoj  do  našeho  srdce.  Tato  radost je však také modlitbou: Pane, uskutečni zcela  svůj  příslib.  Zlom  bodce  otrokářů,  spal  hřmotící  boty.  Učiň,  ať  skončí  čas  plášťů  smáčených  krví.  Uskutečni  tento  příslib:  „Pokoje  nebude  konce“  (Iz 9,6).  Děkujeme  ti  za  tvou  dobrotu,  ale  prosíme  tě  také,  ukaž  svou  moc.  Zaveď  ve  světě  vládu  tvojí  pravdy, tvojí lásky – „království spravedlnosti, lásky  a pokoje“.  „Maria  porodila  svého  prvorozeného  syna“  (Lk  2,7).  Svatý Lukáš podává touto větou bez jakéhokoli pathosu obrovskou  událost,  kterou  v dějinách  Izraele  dávala  předem  tušit  prorocká  slova.  Lukáš  označuje  dítě  jako  „prvorozené“.  V jazyce,  který  utvářelo  Písmo  svaté  Sta‐ rého zákona, nevyjadřuje toto označení prvenství v řadě  dětí. Slovo „prvorozený“ je  čestným titulem bez ohledu  na to, zda po něm následují další bratři a sestry či nikoli.  Takto je v knize Exodus (4,22) Bohem nazván Izrael jako  „prvorozený syn“, čímž se vyjadřuje jeho vyvolení, jeho  jedinečná  důstojnost,  výhradní  láska  Boha  Otce.  Rodící  se  církev  věděla,  že  v Ježíši  toto  slovo  dostalo  novou  hloubku;  že  v Něm  jsou  shrnuty  přísliby  dané  Izraeli.  List  Židům  nazývá  Ježíše  „prvorozeným“  prostě  proto,  aby po předpovědích Starého zákona označil Syna, kte‐ rého Bůh poslal na svět (srov. Žid 1,5‐7). Prvorozený patří zvláštním způsobem Bohu, a proto  musel  být  v mnoha  náboženstvích  zvláštním  způso­ bem  darován  Bohu  a  být  vykoupen  náhradní  obětí,  jak vypráví svatý Lukáš v epizodě uvedení Ježíše do  chrámu.  Prvorozený  patří  Bohu  zvláštním  způso­ bem a je takříkajíc určen k oběti. V Ježíšově oběti na  kříži  se  jedinečným  způsobem  naplňuje  určení  pr­ vorozeného.  V sobě  samém  nabízí  Bohu  lidstvo  a  sjednocuje  člověka  s Bohem  takovým  způsobem,  že  Bůh bude všechno ve všem.

Pavel  v listech  Kolosanům  a  Efesanům  rozšířil  a  pro­ hloubil  myšlenku  Ježíšova  prvorozenectví:  Ježíš,  praví  se  v oněch  listech,  je  prvorozeným  stvořením,  opravdovým  archetypem  člověka,  podle  něhož  Bůh  stvořil  lidského  tvora.  Člověk  může  být  obrazem  Boha, protože Ježíš je Bůh a člověk, pravý obraz Boha  a  člověka.  On  je  prvorozeným  z mrtvých,  říkají  nám  dále tyto listy. Zmrtvýchvstáním podkopal zeď smrti  pro nás všechny. Otevřel člověku dimenzi života věč­ ného ve společenství s Bohem. Potom je nám řečeno,  že je prvorozeným z mnoha bratří. Ano, On je vskut­ ku prvním z řady bratří, prvním, kterým začíná naše  existence  ve  společenství  s Bohem.  On  vytváří  opravdové  bratrství,  nikoli  bratrství,  pošlapané  hříchem, od Kaina a Abela, Romula a Rema, ale nové  bratrství,  ve  kterém  jsme  rodinou  samotného  Boha.  Tato  nová  rodina  Boží  začíná  ve  chvíli,  kdy  Maria  zavinula  „prvorozeného“  do  plének  a  položila  do  jeslí. Prosme jej: Pane Ježíši, ty, který jsi se chtěl na­ rodit jako první z mnoha bratří, daruj nám opravdo­ vé bratrství. Pomoz nám, abychom byli podobní tobě.  Pomoz nám uznávat v druhém, který mne potřebuje,  v těch, kteří trpí nebo jsou opuštěni, ve všech lidech,  Tvou tvář a žít společně s Tebou jako bratři a sestry,  abychom se stali rodinou, Tvojí rodinou.    Vánoční evangelium nám nakonec podává, že zástu­ py  andělů  na  nebi  chválily  Boha  slovy:  „Sláva  na  vý­ sostech  Bohu  a  na  zemi  pokoj  lidem,  v kterých  má  Bůh  zalíbení“  (Lk  2,14).  Církev  zesílila  tuto  chválu,  kterou  pěli  andělé  při  Události  svaté  noci  a  učinila  z ní  hymnus  radosti  o  slávě  Boží.  „Vzdáváme  ti  díky  za  tvou  velikou  slávu“.  Děkujeme  za  krásu,  za  veli­ kost, za dobrotu Boha, který se této noci stal viditel­ ný  pro  nás.  Zjev  krásy,  krásna,  nás  rozradostňuje,  aniž bychom si museli klást otázku po její užitečnos­ ti. Sláva Boží, z níž vychází každá krása, v nás vyvolá­ vá  výbuch  úžasu  a  radosti.  Kdo  vidí  Boha,  zakouší  radost, a v této noci vidíme něco z jeho světla. Vzkaz  andělů  ze  svaté  noci  se  však  týká  také  lidí:  „Pokoj  lidem, ve kterých má Bůh zalíbení“. Latinský překlad  tohoto slova, které užíváme v liturgii a které sahá až  k Jeronýmovi,  zní  odlišně:  „Pokoj  lidem  dobré  vůle“.  Výraz  „lidé  dobré  vůle“  vstoupil  během  posledních  desetiletí  zvlášť  výrazně  do  slovníku  církve.  Jak  ale  zní správný překlad? Musíme číst oba texty společně,  Jenom  tak  pochopíme  slova  andělů  správně.  Chyb­ nou by byla interpretace, která by rozeznávala pouze  výlučnou  aktivitu  Boha,  který  jakoby  nepovolal  člo­ věka ke svobodné odpovědi lásky. Byla by však také  chybná moralizující interpretace, podle níž by člověk  mohl  svou  dobrou  vůlí  takříkajíc  vykoupit  sebe  sa­ ma. Obojí spolu souvisí: milost a svoboda; láska Boží,  která  nás  předchází  a  bez  níž  bychom  jej  nemohli  milovat,  a  naše  odpověď,  kterou  On  očekává  a  o  niž  nás  narozením  svého  Syna  dokonce  prosí.  Sepětí  milosti  a  svobody,  sepětí  povolání  a  odpovědi  nelze  roztrhnout  na  dvě  od  sebe  oddělené  části.  Obě  dvě  jsou  neoddělitelně  vzájemně  spjaty.  Zmíněný  výraz  je tak zároveň příslibem a povoláním.

 Bůh  nás  předešel  darem  svého  Syna.  Bůh  nás 

vždycky  neočekávaně  předchází.  Nepřestává  nás  hledat  a  pozvedat  pokaždé,  když  potřebujeme.  Začíná  s námi  stále  znovu.  Očekává  však,  že  bude­ me  milovat  spolu  s Ním.  Miluje  nás,  abychom  se  mohli  stát  lidmi,  kteří  milují  spolu  s Ním  a  tak  mohl nastat pokoj na zemi.   Lukáš  neřekl,  že  andělé  zpívali.  Píše  velice  střízli­ vě,  že  množství  nebeských  zástupů  chválilo  Boha:  „Sláva  na  výsostech  Bohu…“  (Lk  2,13).  Lidé  však  vždycky věděli, že řeč andělů je jiná než lidská řeč,  která se právě tuto noc radostného poselství stává  zpěvem,  v němž  září  vznešená  sláva  Boží.  Zpěv  andělů byl tak od počátku vnímán jako hudba Boží,  ba dokonce jako výzva spojit se ve zpěvu, v radosti  srdce,  protože  jsme  milováni  Bohem.  Cantare  amantis est, říká Augustin: zpívat je věcí toho, kdo  miluje.  Takto  se  během  staletí  stal  zpěv  andělů  vždy  znovu  zpěvem  lásky  a  radosti,  zpěvem  těch,  kteří milují. V tuto chvíli se plni vděčnosti připoju­ jeme k tomuto staletému zpěvu, který spojuje nebe  a  zemi,  anděly  a  lidi.  Ano,  děkujeme  ti  za  tvou  ne­ změrnou slávu. Děkujeme ti za tvou lásku. Učiň, ať  se  stáváme  stále  více  lidmi,  kteří  milují  spolu  s tebou, a tudíž lidmi pokoje. Amen.  Přeložil Milan Glaser          http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=13877  Česká sekce RV 

Požehnané Vánoce, milost plynoucí z narození Vykupitele do Vašeho života, přejí Jitka a Pepa Pejřimovští

ADVENT – 2010

11

    Dovoluji  si  přeposlat  vánoční  přání  por‐  Vážení přátelé idee restaurace monarchie v naší vlasti,  tugalských  monarchistů  a  také  přání,  jež    Přeji  Vám  všem  a  Vašim  rodinám  radostné  prožití  svátků  vánočních  a  vše dostala naše vážená členka od předsedkyně nejlepší v novém roce 2011, hlavně hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a Boží‐ Klubu  přátel  císařovny  Alžběty  z  Gödöllö. ho požehnání.    V dokonalé úctě a Zdař Bůh! A Vivat rex! Vladimír M. Láznička 

Přibližný  překlad  portugalského  přání: Královské  a  velmi  šťastné  Vánoce  a  nový rok plný lásky a zdraví.    

Advent jako příprava na Vánoce plných břich a mastných brad?     Advent je z latinského slova „adventus“, což znamená „příchod“. Církev tím rozumí příchod Vykupitele na zem. Co nám připomíná Advent? Je připomínkou 4 000 tisíc let, kdy Izrael čekal na Mesiáše (proto čtyři neděle), a kterého nakonec  většinově odmítl. První zmínky o době adventní nacházíme již v roce 380, a to v souvislosti s církevním sněm v Zaragoze.  Celocírkevně byl ustanoven v 8. století. Jak má ovšem katolík trávit adventní čas je dnes plné rozporů. Duch světa a svět‐ skosti  totiž  pronikl  všude  a  mnohdy  není  vůbec  patrný  rozdíl  mezi  pohanskou  společností  a  katolíky.  I  oni  se  honí  po  supermarketech a starají se především o věci světa (příprava vánočního blahobytu), přičemž podstata adventu jim zcela uniká. Dokonce se tvrdí, že advent je primárně časem radosti, takže je potřeba radostného očekávání, čímž se rozumí  oproštění od všeho, co by nám mohlo činit vrásky. Uniká pozornosti, že advent má charakter přípravy, tedy očišťování duše a její vyklizení od nánosu hříchů, by byla disponována k přijetí milostí skrze Krista narozeného. Jde o zcela falešný optimismus, kterýžto pramení z protestantských představ o působení milost, tedy z luteránského bludu o ospravedlnění.  Luther totiž tvrdil, že člověk není absolutně schopen cokoliv činit pro vlastní nápravu a své obrácení. Prý není schopen  vzdorovat  vlastním  sklonům  k  hříchu.  Člověk  je  prý  absolutně  zkažen  a  ospravedlnění  se  mu  dostává  způsobem,  jako když sníh pokryje temné zorané pole (tedy absolutně zkaženého člověka). Protože se tato představa v posledních časech  uhnízdila mezi katolíky, nevěnují již katolíci pozornost aktivní přípravě na veliké události a dokonce ani kněží je v tomto smyslu nevedou. Katolíci pak žijí stále stejně, přičemž pouze očekávají, že na vánoce cosi emocionálního prožijí (emoční  zážitek, jakožto pocukrování jejich duše milostí Boží) a stanou se tak lepšími. Duši na nějaký čas přikryje sníh, který však záhy roztaje a jede se dál močálem černým kolem bílých skal. Je to zásadní blud, protože Církev učí, že „chce‐li být člo‐ věk ospravedlněn, musí se na to připravit: vírou ve zjevené pravdy a jiným spasitelnými úkony“ (Tridentský koncil). Záro‐ veň Církev učí, že „pouhá víra neospravedlňuje“. (Tridentský koncil). Samozřejmě, že hříšník si milost nemůže zasloužit,  ale  musí  se  pro  její  přijeti  připravit,  tedy  se  disponovat  k  jejímu  přijetí.  My  na  milosti  Boží  tzv.  spolupůsobíme.  Proto  8 máme dobu adventní a postní. Je to čas intenzivní přípravy našich duší pro přijetí milostí, pramenících z objektivní sku‐ tečnosti Kristova narození a jeho oběti na kříži. Co tedy má katolík, který bere Boha vážně, v adventní době činit? Přede‐ vším  má  obrátit  pozornost  k  tomu  jak  sám  žije  před  Bohem,  tedy  podívat  se  pravdě  do  tváře.  Má  nahlédnout  vlastní  hříšnost i slabost a připravit se poctivě na sv. zpověď, kterou má ještě před vánoci realizovat. Také se má vyhnout buja‐ rým oslavám a různým pitkám. V současné době velmi aktuální téma. Pohanská společnost (různé firmy) totiž pořádá před vánoci tzv. vánoční firemní večírky, kde se bezuzdně pije a program je mnohdy doprovázen striptýzovým progra‐ mem apod. Katolík se má naopak zklidnit a intenzivně se oddat modlitbě, zvlášť rozjímání o narození Ježíše Krista, nejlé‐ pe každodenní modlitbou radostného růžence Panny Marie a modlitbou Anděl Páně. Katolík by se také měl postit. Tudíž  odříkat se věcí bezhříšných a dovolených, tedy dobrých, aby tuto oběť svého života pak složil před Kristův kříž a spojil ji s obětí samotného Krista, která se neustále obnovuje na oltářích při mši svaté.     Katolík si musí uvědomit, že prožívá‐li Advent a obecně svůj život stejně jako pohanská společnost kolem, tedy že se jí  přizpůsobuje, tak se hlásí k jejímu „vyznání víry“. Toto „vyznání víry“ nejen že popírá existenci Boží, neuznává jeho svr‐ chovanost a vládu, uděluje domnělé právo žít ve vzpouře vůči Bohu a jeho řádu, ale zároveň strhuje i katolíka do života  ve lži. 

Jestliže katolík podléhá konzumnímu předvánočnímu šílenství a vyznává vánoce jakožto svátky plných břich a mastných brad, přičemž i zajde do kostela, aby to jaksi pocukroval nějakou příjemnou emocí, potom stojí na straně světa, tedy ďábla.  Ten  ho  velmi  rád  v  tomto  přesvědčení  udržuje  a  dopřává  mu  luxus  vnímat  sebe  samého  jako  tzv.  dobrého  a  téměř bezhříšného člověka, který nepotřebuje sv. zpověď, modlitbu, svátosti atd. Stačí, když bude někde na půlnoční postávat vzadu v kostele a odjímat sám sebe.   Spolupracovní Řádu Panny Marie od německého domu v Jeruzalémě David Hibsch 

C. & K. LandwehrInfanterie Regiment Nr. 10 Jungbunzlau Vážení kamarádi, rok s rokem se sešel a tak nám dovolte pozvati Vás na již tradiční Plukovní zabíjačku LIR 10, která se bude konat jako obvykle v restauraci U Hymrů dne 15. 01. 2010 od 17. Hodiny Budeme velmi rádi, pokud předem upřesníte počty hodujících i posléze na místě spících účastníků. Pistole a pušky zanechte ve svých zbrojskladech, taktéž není třeba esšálků a polních lžic. Pochoutky z pašíka budou roznášeny na opravdových talířích a příbory budou zapůjčeny k nim. Aby ctění vojáci načerpali sil do dalších bojů, jsou vepříci v režii LIR 10. Nápoje rozličného druhu a chuti jsou za obvyklé místní ceny. K všeobecnému veselí přispěje harmonika (samozřejmě i s muzikantem). Na Vaši účast se těší THJ C. & K. LandwehrInfanterie Regiment Nr. 10

Kontaktní e-mail: [email protected] Adventní, neformální a přátelské setkání monarchistů z Prahy a okolí, se konalo dne 17.12.2010 ve vinárně a kavárně U Posledního soudu, Jagellonská 8, Praha 3 – Královské Vinohrady od 17 hodin. Všichni pozvaní mohli počítat s pohárem vína či jakéhokoliv jiného nápoje a s drobným pohoštěním zdarma. Účastníci přinesli napečené cukroví a fotografie z akcí Koruny České. Zakázány nebyly ani drobné dárky a „kulturní vložka“ v podobě zpěvu či amatérské recitace.  

Ahoj Honzo,    Zdravím  z  Tišnova,  ještě  jednou  děkuji  za vynikající přednášku a chtěl bych se s  Tebou podělit o výsledky menší improvi­ zované  studie,  kterou  jsem  pokusně  provedl na jedné víkendové oslavné akci.  Jen tak pro zajímavost jsem zkusil zjistit,  jak se lidé mého věku staví k monarchii.    Celkem  to  bylo  14  osob,  resp.  sedm  partnerských  dvojic.  Věk:  23­28  let.  Vzdělání:  VŠ  či  odborné  SŠ.  Povolání:  odpovídající  tomu  vzdělání,  namátkou  dva živnostníci, učitelka na VŠ, architekt,  správce sítě, finanční poradce... Politická  orientace:  všichni  vpravo  od  středu,  konzervativci  či  pravicoví  liberálové,  ukázkoví voliči ODS a TOP 09. Nábožen­ ství: převážně věřící bez vyznání ("něcis­ té")  a  "ekumeničtí  křesťané",  jedna  praktikující katolička, dva ateisté.    Vyprávěl jsem o Tvé přednášce a debatě  a  samozřejmě  jsme  se  (což  byl  i  můj  záměr) dostali k monarchismu. Z těch 14  lidí  se  tři  označili  za  jasné  republikány  (čili trvali na volené hlavě státu) a pouze  jedna  za  výslovnou  monarchistku  (ač  nikoli  za  legitimistku),  zbylých  deset  na  to nemělo jasný názor. ALE: Když se poté  mělo hlasovat v "referendu", z těch deseti  "neutrálů" se OSM (včetně mě) rozhodlo  pro  monarchii,  která  tak  vyhrála  pomě­ rem  9:5.  "Neutrálové"  své  rozhodnutí  zdůvodnili  zhruba  tak,  že  by  se  to  ale­ spoň  "mohlo  zkusit",  popř.  že  "teď  to  stejně  stojí  za  pendrek  a  s  králem  by  to  určitě nebylo horší".    Takže asi tolik k běžnému tvrzení main­ streamových  médií,  že  monarchismus  je  cosi jako zastaralá a absurdní kuriozita,  o  které  dnes  může  vážně  přemýšlet  je­ nom  pár  bláznů  na  okraji  politického  spektra.     (Autor na vlastní přání nejmenován)   

ZE SVĚTA ŠLECHTY - prosinec 2010 Hans Adam II. z  Lichtenštejnu:  Monarcha je lepší  než diktátor 

  Měl  jsem  poněkud  romantické  pocity,  když  mě  uváděli do pracovny ve vídeňském Zahradním palá­ ci,  v níž  na  mě  čekal  majitel  onoho  paláce  a  jeden  z nejvlivnějších monarchů současnosti, vládce Lich­ tenštejnského  knížectví,  Jeho  výsost  Hans  Adam  II.  Ovšem nenazval bych to zklamáním, když se ukáza­ lo,  že  ten  vysoký  štíhlý  pán  je  docela  normální  člo­ věk.      Váš otec žil na Moravě a mluvil plynně česky, také  vaše  manželka,  pocházející  z rodu  Kinských,  má  české  kořeny,  přesto  se  už  u  vás  doma  ve  Vaduzu  česky nemluví. Proč z rodiny čeština zmizela? Kvůli  tomu, že jste byli z Československa vyhnáni?     Ano. Nebyl pak jaksi důvod mluvit česky. A taky žádná příležitost.  Neměl  jsem  v Lichtenštejnsku  žádného  uči‐ tele češtiny.    Ani vaši rodiče už poté spolu nikdy česky nemluvi­ li?     Ne, ale to ani předtím, protože má matka česky neumě‐ la. Jako malou ji poslali do zahraničí, jak se tehdy dělá‐ valo.  Nejdříve  vyrůstala  ve  Vídni,  a  když  přišli  nacisté, tak v Itálii. A můj otec už tou dobou, po roce 1938, také žil  v Lichtenštejnsku,  čili  potom  už  opravdu  čeština  u nás neměla šanci.    Jak jste jako malý kluk vnímal skutečnost, že kdesi  v Československu  jsou  zámky  vaší  rodiny,  které  patrně nikdy ani neuvidíte? Cítil jste zášť vůči tomu  státu?     No, víte, on hlavně otec stále doufal, že se vše zase brzy otočí a bude se moci vrátit zpět. V tomhle jsem byl tedy vždycky o dost méně optimistický. Ale on si byl jistý, že celý sovětský blok brzy zkolabuje. Pamatuji se, jak jsme o  tom  mluvili  i  někdy  počátkem  osmdesátých  let s tehdejší  britskou  premiérkou  Margaret  Thacher  na večeři u nás ve Vaduzu. Otec jí říkal, že sovětské impé‐ rium padne ještě před koncem dekády.    Věřila tomu?     Samozřejmě,  že  ne.  Ani  já  jsem  tomu  nevěřil,  čistě z ekonomických  důvodů  mi  bylo  jasné,  že  kolaps  sice přijde, ale až mnohem později. Myslel jsem, že komunis‐ tům vyschnou zdroje tak někdy kolem roku 2000.    Pojďme  ještě  do  hlubší  historie.  Dokážete  se  vžít  do  pocitů  Čechů,  když  po  pádu  habsburské  monar­ chie poprvé konfiskovali šlechtický, a tedy i lichten­ štejnský majetek? 

13

Vždyť  například  váš  předek  Karel  I.  předsedal  tri­ bunálu,  který  nechal  popravit  v roce  1621  české pány a pak se podílel na konfiskaci jejich majetku.    Náš pohled na tuto část historie je trochu odlišný než váš.  Myslíme  si,  že  se  po  první  světové  válce  hledal nějaký  důvod,  jak  konfiskace  ospravedlnit,  takže  se historie  trochu  pokroutila. Já  se  na  Karla  I.  dívám  také jako na člověka, který se ze své pozice snažil pomoci co největšímu  počtu  lidí,  které  znal.  Císař  chtěl  například daleko  více  poprav.  Navíc,  když  se  díváte  do  historie, musíte vidět, že přinejmenším v počátku šlo více než o konflikt  mezi  Habsburky  a  Čechy  o  konflikt  mezi Habsburky a Wittelsbachy. To byl hlavní problém. Ale z našeho rodinného pohledu je tohle jen malá část histo‐ rie, která je jinak s českými zeměmi svázána hluboko do minulosti.  Moje  žena  mi  vždycky  říká,  že  mám  v  sobě daleko  více  české  krve  než  ona.   A jak se díváte na druhou konfiskační vlnu po dru­ hé světové válce?    Zastávám názor, že obě konfiskace byly velmi pragma‐ tickými  politickými  činy.  Bereme  bohatým  a  dáváme chudým,  to  je  o.  k.  Bohužel,  jak  to  obvykle  bývá,  když berete  bohatým,  vytváříte  boháče  zase  z  jiných  lidí.   Chápu,  že  z  té  doby  mohou  Lichtenštejni  cítit křivdu,  protože  váš  otec  se  nikdy  nepřihlásil  k  ně­ meckému  občanství,  finančně  podporoval  Benešo­ vu exilovou vládu, a přesto mu byl po válce zabaven majetek na základě Benešových dekretů jako Něm­ ci. Naše země teď konečně znovu navázaly diploma­ tické  styky,  hodláte  tedy  nyní  podniknout  znovu nějaké  kroky,  jak  se  dobrat  odškodnění?   Myslím, že teď musíme jít postupnými kroky a teprve uvidíme, co vše je možné. Když se dívám dál do historie, vidím  paralelu  s  tím,  jak  se  k  naší  rodině  zachovali Habsburkové  ve  čtrnáctém  století.  Tehdy  mé  předky pozvali  na  velkou  večeři  a  tam  je  uvěznili.  Ti  se  pak museli  vzdát  části  svého  majetku,  tuším,  západně  od Dunaje a můj otec jim to nikdy nezapomenul a vždycky byl k Habsburkům strašně kritický. Na tom je pikantní, že  jeho  otec,  můj  dědeček,  byl  sám  Habsburk,  takže babička mému tátovi, když se o nich nevyjadřoval pěk‐ ně, vždycky říkala: „Ale Josefe, prosím tě, nezapomínej, že jsi taky poloviční Habsburk." Takhle to prostě bývá, vše  je  propojené,  namixované.  Nic  není  černobílé.  Tak to vidím i s našimi vztahy s Čechy.     Je  možné,  že  budete  chtít  například  své  bývalé zámky zpět?     Musím  říci,  že  zas  tak  moc  pro  mě  navrácení  zámků zajímavé není. Z prostého důvodu, stálo by mě to totiž velmi  mnoho  peněz.  Ve  skutečnosti  jsem  takovou  na‐ bídku, samozřejmě nikoliv oficiální, těsně po sametové revoluci obdržel. Kdosi mi tehdy řekl: „My bychom vám ty zámky asi vrátili." A já mu na to odpověděl: „Ne, dě‐ kuji."     Takže to pro vás stále není aktuální?     Ne. Ale pochopitelně platí, že cokoliv, co řídí stát, není příliš  efektivní.  Státní  podniky,  továrny  a  vůbec  celé majetky  prostě  stojí  daňové  poplatníky  peníze.  Takže vždycky  je  pro  stát  výhodnější  věci  privatizovat  a  pak od vlastníků vybírat daně.  

Jenže to, co by se asi líbilo daňovým poplatníkům, by se  nelíbilo  politikům,  protože  ti  rádi  vládnou  nad  lidmi  a  věcmi. Jistě se jim z tohoto důvodů líbí i zámky, mohou  tam  pořádat  hony,  zvát  na  ně  důležité  hosty  a  tak  dál,  samozřejmě vždy v zájmu obyčejného lidu. Ale vážně, z  čistě  ekonomického  důvodu  by  bylo  pro  český  stát  vý‐ hodnější, kdyby se zámků zbavil a vrátil nám je zpátky,  ale  pro  nás  by  to  znamenalo  opravdu  velkou  finanční zátěž. Nevratnou investici na hodně dlouhou dobu.     Zaznamenal jsem ve vaší knize Stát ve třetím tisíci­ letí,  kterou  jste  na  konci  minulého  roku  vydal,  váš  velmi  kritický  postoj  k  moderním  státům,  které  se  snaží co nejvíce věcí řídit a vlastnit. Také tvrdíte, že  stát by měl mít ve svém čele vždy někoho, kdo bude  mít  právo  veta,  tak  jak  ho  máte  vy  jako  monarcha.  Nemyslíte,  že  tento  model,  který  může  fungovat  v  malém  a  vyspělém  Lichtenštejnsku,  by  jinde  mohl  být snadno zneužit?    Všechno může být zneužito, ale proto jsou volby, které  by toho, kdo věci zneužívá, měly odstranit. A nezáleží na  tom, jestli se to týká prezidenta, nebo monarchy. Vždyť i  v  lichtenštejnské  ústavě  je  to  jasně  napsané,  že  lidé  mohou  v  referendu  kdykoliv  monarchii  odstranit.  Kdy‐ bychom tam špatně vládli, lidé nám to spočítají. A nejen  to, dokonce i každá vesnice v Lichtenštejnsku má právo  se kdykoliv oddělit od knížectví, když si to její obyvatelé  rozhodnou. To je věc, která stát a rovněž monarchu tlačí  k tomu, aby svým lidem opravdu sloužil. Je důležité, aby  se  ze  států  staly  servisní  organizace,  nikoli  monopolní  vládci.     Lichtenštejni  jsou  vládnoucí  šlechtický  rod  ve  svém vlastním státě, mnohé ostatní monarchie mají  většinou  spíš  formální,  reprezentativní  podobu.  Jaký je vlastně význam šlechtických rodů v dnešním  světě?     Monarchie  se  vždycky  v  různých  epochách  znovu  a  znovu  vynořují.  A  musíte  se  ptát  proč.  Monarchie  totiž  není  rozhodně  ten  nejefektivnější  model,  proti  jejímu  nástupnickému modelu je demokratická republika, v níž  by  měl  vládnout  vždy  ten nejlepší,  o  dost atraktivnější.  Jenže  ono  to  v  realitě  bohužel  tak  jasné  není.  Naopak  monarchie  dokáže zajistit  jistou  stabilitu,  která  se  uka‐ zuje  také  jako  důležitá  hodnota.  A  když  je  monarchie  rozumná,  když  rodina  funguje  a  spolupracuje,  má  ten  luxus  uvažovat  ve  státních  záležitostech  v  daleko  del‐ ších  perspektivách  než  jen  v  krátkých  volebních  obdo‐ bích. A to je velká výhoda. Navíc volby přerostly vlastně  do modelu jakési skryté korupce. Vy si za peníze daňo‐ vých poplatníků kupujete jejich přízeň. Cílem mé knížky  bylo  představit  model  monarchie  na  demokratických  základech,  tak  jak  ji  máme  v  Lichtenštejnsku.  Protože  vždycky,  když  klasická  demokracie  začne  kolabovat  prostě proto, že jsou v ní lidé frustrovaní, začnou volat  po silné ruce. A to vede k diktátorům.   Takže  chcete  říci,  že  v  tu  chvíli  je  lepší  monarcha  než diktátor?     Samozřejmě,  ale  monarcha,  který  je  svázán  ústavou  a  kontrolován lidem.  

  Vaše  knížectví  si  nedávno  prošlo  pár  skandály,  jmenujme  hlavně  kauzu,  kdy  Německo  koupilo  ukradená data o německých klientech vaší rodinné  banky  LGT  a  následně  se  takzvaná  černá  lichten­ štejnská konta stala synonymem pro daňové úniky.  Posílilo to doma vaši opozici?   Opozici to oslabilo.   Jak to?  Myslím,  že  lidé  v  Lichtenštejnsku  to  cítili  jako  velkou  nespravedlnost,  jak  se  k  nám  Německo  zachovalo,  a  brali to zároveň docela osobně i jako útok na ně samot‐ né. Naši pozici to tedy posílilo, opoziční strana má dnes  v parlamentu jediného zástupce.     Nicméně  i  v  Česku  je  pojem  „lichtenštejnské  kon­ to"  téměř  vždy  spojen  s  nějakými  podezřelými  transakcemi,  taková  je  prostě  realita.  A  mimocho­ dem, i někteří čeští politici by rádi, aby stát odkou­ pil kradená data z lichtenštejnských bank. Jak byste  reagoval?     Byl bych v klidu. Víte, oni i třeba Švýcaři před pár lety  koupili taková data od jednoho lichtenštejnského práv‐ níka a se Švýcarskem máme nadále dobré vztahy. Chtěl  bych  zdůraznit,  že  my  jsme  nikdy  netrvali  na  bankov‐ ním tajemství v případech podezření z vážných zločinů.  My jen budeme vždy proti, aby se informace o klientech  bank  dávaly  automaticky.  To  by  mohlo  být  velmi  ne‐ bezpečné.     Od navázání vzájemných diplomatických vztahů už  uplynulo půl roku. Změnilo se od té doby něco kon­ krétního?     Je to teprve začátek velmi dlouhého procesu. Hledáme  cestu  k  pochopení  a  zkoušíme  jít  krok  za  krokem.  Tím  vzájemným  uznáním  se  určitě  vykročilo  správným  směrem. Myslím, že prvním skutečně viditelným činem  bude nadcházející výstava naší sbírky v Praze. Je to od  nás  určitě  známka  důvěry  v  český  stát.  Jak  víte,  napří‐ klad  s  Němci  z  poněkud  zvláštních  důvodů  něco  tako‐ vého v blízké budoucnosti není možné.     Vaše  sbírka  umění  začala  tak,  že  jste  začal  skupo­ vat  kdysi  zabavený  rodinný  majetek,  dnes  jste  ale  jeden z největších světových investorů do umění. Je  to  víc  vášeň,  nebo  to  berete  jako  obchod?   Zpočátku jsem to viděl jako povinnost ke své rodině, k  její tradici. Takže když se mi podařilo nějak postavit na  nohy rodinný byznys, navrhl jsem otci, abychom začali  vykupovat  zabavený  majetek  zpátky.  Postupně  mě  to  začalo víc a víc zajímat a ano, také se ukázalo, že to byla  a stále je i velice dobrá investice.     Jak  velkou  roli  v  prolomení  česko­lichtenštejnské  nekomunikace vlastně sehrál váš šlechtický kolega  kníže Karel Schwarzenberg?     Velkou a důležitou. Pochopitelně ze své pozice minist‐ ra zahraničních věcí mohl činit kroky, které ten proces  urychlily.     Jak dlouho se znáte?     Velmi dlouho. Znal jsem se i s jeho rodiči a má žena ho  zná  od  školních  let.  Její  rodina  Kinských,  jak  víte,  také  uprchla z Čech a pak žila v Mnichově, kde otec manžel‐ ky pracoval. Karel tehdy v Mnichově studoval a býval u  Kinských velmi častým hostem.  

    Mluvíme  spolu  tři  dny  před  vašimi  65.  narozeni­ nami. Dovolte mi poznamenat, že to je v Česku věk,  kdy muži odcházejí do důchodu. Nechystáte se také?   Už  před  lety  jsem  de  facto  odešel  z  politiky  a  předal politickou  agendu  svému  synovi  Aloisovi.  Díky  tomu také  můžu  nyní  daleko  otevřeněji  psát  o  politických záležitostech.  Na  druhé  straně,  vrhl  jsem  se  naplno  do obchodu, takže se znovu zcela věnuji rodinnému byzny‐ su. To jsme si s Aloisem prohodili. Zůstávám sice nadále  hlavou  státu a  rodiny,  ale politická  rozhodnutí  dělá on, já mu pouze radím.     Mnohé šlechtické rody mají problém s tím, když si  jejich potomci vezmou za ženu či muže někoho bez  modré krve. Jak je to u Lichtenštejnů?     Nikdy  jsme  neměli  žádná  taková  pravidla,  a  nakonec můj  druhý  syn  je  toho  živým  důkazem.  Vzal  si  dívku,  kterou  potkal  v  New  Yorku,  a  ta  nemá  se  šlechtou  nic společného.  Navíc  je  černoška,  takže  i  jeden  z  mých vnoučků  je  víceméně  černý.  Znal  jsem  ji  ještě  předtím, než se brali, a vždycky jsem si říkal, jak krásná a okouz‐ lující žena to je. Takže to u nás opravdu není žádný pro‐ blém.     Hans Adam II.  * 14. 2. 1945 v Curychu  celým  jménem  Johannes  Adam  Ferdinand  Alois  Josef Maria Marko d'Aviano Pius von und zu Liechtenstein  je hlavou Lichtenštejnského knížectví a formálně napří‐ klad také Svaté říše římské národa německého  syn knížete Franze Josefa II. Lichtenštejna a vévodkyně Georginy von Wilczek  1967  se  oženil  s  hraběnkou  Marií  Kinskou,  s níž  má  čtyři děti: Aloise (1968), Maxmiliana (1969), Constanti‐ na (1972) a Tatjanu (1973)  1969  vystudoval  ekonomii  na  univerzitě  ve  Svatém Gallenu  1970 otec mu svěřil správu rodinného majetku  1984 stal se trvalým zástupcem svého otce v čele státu  1989 po smrti svého otce se stal nástupcem na lichten‐ štejnském trůnu  2004  jmenoval  korunního  prince  Aloise  svým trvalým  zástupcem a nadále se věnuje správě rodinného majet‐ ku  patří mezi nejvlivnější monarchy světa, podle mnohých žebříčků  je  suverénně  nejbohatším  panovníkem v Evropě s odhadovaným finančním majetkem přes 400 miliard  amerických  dolarů  (bez  uměleckých  sbírek,  paláců a zámků)    Lichtenštejnům  kdysi  patřili  české  zámky  v Břeclavi,  Lednici,  Nových  Zámcích  u  Litovle,  Šternberku,  Úsově, Velkých Losinách a Valticích  Zdroj: http://instinkt.tyden.cz/rubriky/rozhovor/hans‐ adam‐ii‐z‐lichtenstejnu‐monarcha‐je‐lepsi‐nez‐ diktator_24983.html   25.02.2010, Instinkt č. 8/10, autor: Petr Skočdopole 

KONTAKTY – listopad 2010

15

DŮLEŽITÉ KONTAKTY Adresa: Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska), Senovážné nám. 24, 110 00, Praha 1. E-mail: [email protected] Internet: www.korunaceska.cz IČO: 44266740 Č. účtu: 1928428359/0800 (CZK) Account: 1721719263/0800 (EUR) IBAN: CZ2808000000001721719263 předseda Václav Srb Tel: 603412671 E-mail: [email protected] generální sekretář KČ: Bc. Petr Müller Tel: 603228563 E-mail: [email protected]

STRÁNKY MÍSTNÍCH SPOLEČNOSTÍ KČ: kcbrno.webnode.cz www.kc-plzen.cz www.mshorice.ic.cz www.kcolomouc.cz

Specifické symboly pro platby v KČ Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme! Platby ve prospěch KČ: účel specifikace specifický symbol chod strany členský příspěvek 1112011* chod strany dary a příspěvky 2222011* příznivců ML vydávání ML 333 ML inzerce v ML 322 ML příjmy z prodeje ML 300 ML předplatné ML 311 reklamní předodznaky KČ 444 měty Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo. *Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.

Petici Zrušte prezidenty podepisujte na:

www.zrusmeprezidenty.cz

Monarchistický zpravodaj KČ - Periocidita: Měsíčník www.korunaceska.cz, [email protected], www.kc-plzen.cz, [email protected], http://www.kc-plzen.cz/MZ.htm. Copyright © OBr. 2008

KULTURA – prosinec 2010 Proč už se nikdy nemohu dívat na Švejka 

    Švejk je jedna velká lež a popírání reality dějin.     Jsou  tady  Vánoce  a  s nimi  opět  velké  hledání v televizním  archivu.  Pohádky,  příběhy  pro  děti  a  tra‐ dičně  také  dva  díly  Švejka.  Tedy  Osudy  dobrého  vojáka Švejka  za  světové  války  a  také  Poslušně  hlásím.  Filmy  (pro  někoho  snad  i  komedie)  mezi  Čechy  nesmírně populární.    Já se ovšem dívat nebudu. Už po několikáté. Naposledy jsem Švejka viděl o Vánocích 2006. Od té doby nikdy a  pravděpodobně už nikdy v životě. Důvodem není to, že bych  snad  neměl  rád  Rudolf  Hrušínského,  že  by  mně vadily zmínky o Českých Budějovicích (kde jsem studo‐ val)  či o  Klatovech  (kde  žiji).  Je  to  úplně  jinak.  Švejk  je totiž jedna velká lež a popírání reality dějin. Možná se u něj  někdo  příjemně  baví,  ale  já  od  jisté  doby  opravdu nemohu.     Jaroslav Hašek prožil 1.světovou válku, ale jeho podání není příliš realistické. Možná díky alkoholu, možná díky všeobecné  náladě  po  roce  1918.  První  republiku  mám rád,  ale  způsob,  jakým  se  vyrovnala  s dědictvím  Ra‐ kouska‐Uherska byl velmi nešťastný. Ať to byla katolic‐ ká církev, ale především vojáci. Jedinými preferovanými  se stali legionáři, kteří nepochybně byli hrdiny, kteří se spoluzasloužili  o  vznik  nového  státu.  Nikdo  ale  nepři‐ pomněl, kde všechna ta legionářská esa (Syrový, Krejčí, Gajda,  Čeček  a  mnozí  další)  válku  začínala.  Ano, v rakousko‐uherské  armádě,  na  frontu  rukovali  jako císařovi věrni vojáci.     V kletbě  a  zapomnění  po  válce  tak  skončili  téměř všichni,  kdo  nepřešli  na  stranu  faktického  nepřítele. Přičemž  existovaly  tisíce  vojáků,  kteří  až  do  příměří 11.listopadu 1918 stály věrně na straně císaře (Františ‐ ka Josefa I. a posléze i Karla). Jako mladí kluci si prošli peklem všech front, ale nikdy nezradili svoji vojenskou  přísahu. Hašek a jeho Švejk vylíčili válku jako věc podi‐ vuhodně  zábavnou,  plnou  alkoholu,  zkažené  morálky  a snahy  se  za  každou  cenu  vyhnout  přímému  boji v zákopech. A v tomto vyhýbání měli vyniknout nejvíce právě Češi. A v myšlenkách mnoha lidí pak toto podání zůstalo až dodnes.     Realita  byla  krutě  jiná.  A  je  možnost  ji  dodnes  pozná‐ vat. Když jsme v září 2007 v silném větru šplhali s tátou  autem na vrchol Monte Grappa v Itálii, začalo mi dochá‐ zet, co to byly boje na frontě 1.světové války. A jak Švejk  strašlivě  lže.  Čeští  vojáci  pod  rakouským  orlem  byli hrdinové  a  patří  jim  naše  obrovská  úcta.  Viděl  jsem místa  bojů  na  řekách  Soče,  Piavě  či  Tagliamentu.  Viděl jsem  expozici  o  1.světové  válce  (kterou  připravil  Čech Arthur  Rehberger  a  dostala  se  i  do  Evropského  parla‐ mentu)  v muzeu  ve  slovinském  Tolminu.  A  o  několik  kilometrů  dál  pak  muzeum  bojů  na  Soče  v městečku  Kobarid. Možná znáte známou píseň: Na Piavě po kolena v bahně… Je velmi pravdivá. Je potřeba vidět a pochopí‐ te. A kdyby Vám to nestačilo, nabízím vynikající expozici  v rakouském  Kotschach‐Mauthen.  A  pak  také  možná přestane mít chuť se na Švejka dívat.  

16

 Kdykoli  pojedete  na  lyže  do  Tyrol  či  Dolomit  nebo  na  dovolenou na Jadran, nezapomeňte, že se často pohybu‐ jete  v okolí  míst,  kde  se  psaly  dějiny  a  kde  své  stopy  (často velmi krvavé) zanechaly tisíce českých vojáků. A  ostatky  mnoha  z nich  dodnes  leží  na  válečných  hřbito‐ vech  v Rakousku,  Itálii  či  Slovinsku.  A  rozhodnete‐li  se  ona místa navštívit, pak doporučuji také číst. Číst Josefa  Fučíka,  Václava  Vondrovského,  Jana  Drnka,  Arthura  Rehbergera,  Ivana  Šedivého,  Jozefa  Vričana  či  Jana  Ga‐ landauera.     19. 12. 2010  Lukáš Kopecký    Zdroj:  http://kopecky.blog.respekt.ihned.cz/c1‐ 48785160‐proc‐uz‐se‐nikdy‐nemohu‐divat‐na‐svejka  

Divadlo Vosto5 / OPERACE: LEVÝ HÁK /  premiéra 18. 12. v 19.30 hod. na Malé scéně Studia  Ypsilon      Nová  divadelní  inscenace  Divadla  Vosto5  je  napsána  volně na motivy knihy Jana Drnka Žáby v mlíku. Té‐ matem  inscenace  je  atraktivní  období  rychlého  sledu  mimořádně  závažných  událostí  těsně  před  a  těsně  po  sepsání  tzv.  mnichovské  dohody  v  roce  1938,  kdy  bylo  „obětováno“ pohraničí demokratického Československa  nacistickému Německu.    Divadlo  Vosto5  nemá  ambici  divadelně  ztvárnit  histo‐ ricky  věrnou  rekonstrukci  událostí  tohoto  pohnutého  období československých dějin, ale naopak chce jít ces‐ tou tzv. alternativních dějin – tedy vytvořit historickou  mystifikaci,  co  by  se  mohlo  stát,  kdyby  představitelé  Československa  po  mnichovské  zradě  nekapitulovali,  nedemobilizovali, ale naopak se nacistickému Německu  postavili, tak jak to nastínil Jan Drnek ve své knize.    dramaturgie  a  režie:  Ondřej  Cihlář  a  Jiří  Havelka  /  hrají: Ondřej Bauer, Ondřej Cihlář, Jiří Havelka, Tomina  Jeřábek, Petr Prokop a další.      Předpremiéra proběhla za účasti našeho člena a autora  předlohy  Jana  Drnka.  Premiéra  bude  na  konci  února  2011.  VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru): http://www.primaplana.net Stránky císařovny Sisi a její rodiny: http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.: http://www.franz-josef.cz Stránky František Ferdinand d´Este: http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II. Stránky Habsburkové a jejich země: http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie): http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&It emid=1

Historický a monarchistický kalendář na rok 2011 vydaný Korunou Českou (monarchistickou stranou Čech, Moravy a Slezska). Obsahuje historické události příslušné k tomu kterému dni, církevní kalendář, adresář a historickou studii Jana Drnka o možné vládě císaře Maxmiliána Habsbursko-Lotrinského.

Historický a monarchistický Kalendář 2011

Koruna Česká – Jan Drnek

KALENDÁŘ – prosinec 2010

17

Kalendář

2011

S románovou přílohou

Maxmilián

historický a monarchistický

  NALÉHAVĚ  PROSÍM  ČLENY  A  PŘÍZNIVCE,  ZEJMÉNA  PŘEDSEDY  MS,  ABY  SI  OBJEDNÁVALI  A  ZAKUPOVALI  MONARCHISTICKÝ KALENDÁŘ 2011!     PRAŽSKÉ ČLENY A PŘÍZNIVCE, PŘÍPADNĚ STŘEDOČECHY A TAKÉ TY, KTEŘÍ DO PRAHY MAJÍ SLUŽEBNÍ, ČI SOU‐ KROMOU  CESTU  PROSÍM,  ABY  SI  PRO  KALENDÁŘ  PŘIŠLI  DO  VINÁRNY  A  KAVÁRNY  U  POSLEDNÍHO  SOUDU,  JAGELLONSKÁ 8, PRAHA 3 – KRÁLOVSKÉ VINOHRADY, stanice metra "A" Jiřího z Poděbrad,stejnojmenná zastávka  tramvaje č. 11. Velmi blízko jsou také zastávky "Vinohradská vodárna" (10,16), ale i Olšanské náměstí (9,26, 5). Je  to opravdu pár minut z Václavského nám. či z nádraží Františka Josefa I. (dočasně Hlavní či Wilsonovo) nebo z Flo‐ rence. Ve všední dny je otevřeno 12‐22, soboty neděle 17‐22, takže, myslím, možnosti jsou široké!   (www.uposlednihosoudu.cz  http://www.uposlednihosoudu.cz/)    VZDÁLENĚJŠÍ ČLENY PROSÍM, ABY SMĚŘOVALI PÍSEMNÉ OBJEDNÁVKY PŘÍMO NA ČLENA PŘEDSEDNICTVA KČ  A AUTORA KALENDÁŘE JANA DRNKA: [email protected]     VIRIBUS UNITIS! Václav Srb, předseda KČ    Cena Kalendáře po snížení od 1. 1. 2011 bude cca 150 Kč (dnes 180 Kč). 

ORIENTACE – listopad 2010

18

Klausova kleptokratická klika Kolečka nám začínají zapadat do sebe. Komunismus padl, protože byl ekonomicky neudržitelný. Uvědomovali si to sami někteří komunisté, především jejich intelektuální a bezpečnostní předvoj STB. Bylo tedy třeba rychle změnit ekonomickou základnu, ale pokud možno bez větších mocenských otřesů. Stará komunistická banda spolu se směšnými symboly režimu musela padnout, to se pod náporem veřejnosti nedalo udržet. Také komunikační revoluci nešlo zastavit. Lidi už nebylo možné držet v nevědomosti a bulíkovat jim komunistické bláboly. Co ale mohlo efektivně, i když načas s nezbytnou politickou liberalizací, udržet ekonomickou moc v rukách starých komunistických struktur, bylo předání dosud tzv. všelidového, státního majetku jejím dosavadním komunistickým správcům, případně těm, kteří už za komunismu s požehnáním STB bezskrupulózně provozovali černý obchod. Při absolutním zákazu všeho poctivého soukromého podnikání se tento obchod mohl omezovat jen na podnikání nepoctivé, především veksláctví. To se v Česku díky Klausově privatizaci povedlo dokonale. Že se přitom většina majetku vytunelovala, lid zchudl a staří bolševici a jejich přisluhovači pohádkově zbohatli, jen upevnilo jejich ekonomickou moc. Vznikla tak nová ekonomická mocenská základna a bylo jen otázkou času, kdy se podaří nasadit uzdu politickému uvolnění. Zde přispěchala na pomoc ideologie ničím, především zákony neomezovaného volného trhu a zdánlivé demokracie, založené na tom, že občané jednou za čtyři roky poslušně odkývají jim předložené partajní kandidáty a jinak se do politiky míchat nebudou. Na to byli komunisté zvyklí, zdánlivou, zcela neškodnou demokracii, které říkali pleonasticky lidová, zajišťovali pomocí národní fronty. Jakákoliv nekontrolovaná občanská aktivita jako ohrožení moci byla zakázaná. Zcela v souladu s komunistickým chápáním „demokracie“ se tvůrce nové ideologie nevázaného trhu také postavil proti občanské společnosti, „nikým nevoleným nátlakovým skupinám“ nevládním organizacím a „různým izmům“, neboť ty představují nebezpečí pro ekonomickou oligarchií řízené partaje a mohou dokonce vést k vytváření stran nových, dosud byznysem neovládnutých a tudíž mocenskému kartelu nebezpečných. Něco podobného samozřejmě komunističtí oligarchové v novém kapitalistickém kabátě nemohou potřebovat. Politickou liberalizaci, která byla nutným průvodním jevem pádu komunismu, však nebylo možné jen tak lehko spoutat. Přirozený pluralismus názorů vedl k obnovení tradičních nebo k vzniku nových stran, k oživení spontánní občanské aktivity. Od počátku zde však byla snaha nových kapitalistů politickou scénu si podřídit. Jak to bylo, si většina lidí pamatuje. Brzy po sametu vznikla nová partaj jednoho muže, hlásajícího výše zmíněnou ideologii, které se díky převládající záporné reakci na kvázilevicová totalitní hesla dařilo získat podporu značné části veřejnosti hesly kvázipravicovými. První slibný krok k ovládnutí politické scény staronovými pány byl učiněn. Přišlo však vystřízlivění z divoké privatizace a ekonomická krize. Stejně jako se nedařilo zastavit rozvoj občanské společnosti, nevládních organizací a vrchním ideologem odsuzovaných – izmů, nepodařilo se za této situace zamezit ani růstu opozice, v tomto případě staré, tradiční, komunisty pronásledované strany sociálně demokratické. I tu se však podařilo zpacifikovat. Byl zde pohotově druhý muž, který si ji osedlal. Dvě strany dvou mužů, jakýsi duumvirát, ještě k tomu ješitných a moci chtivých, to už se dá ukočírovat. Dva lidé stejného zrna se snáz dohodnou, než rozdrobená pluralita názorů, různých stran hnutí a občanských aktivit. Dva muži se dohodli a základ k nové národní frontě, k nasazení uzdy škodlivé politické liberalizaci byl položen. Parlamentní většinou bylo třeba jen odsouhlasit většinový volební zákon, který by národní frontě, v novém ideologickém jazyce nazývané opoziční smlouva, zajistil vládu na věčné časy. Lid by tak byl zpacifikován a nebránil pokroku. Bohužel se nepodařilo. S demokratickou dělbou moci vznikla i nezávislá moc soudní a nepohodlná instituce zvaná ústavní soud. Ten zákon o většinovém volebním systému zamítl. (Nepodepsal ho ovšem ani tehdejší prezident.) Následně padl i jeden z duumvirů, jeho lidé ho podtrhli. První duumvir, teď už zase solitér se však otřepal a byť i k němu se jeho partajní dítko zachovalo nevděčně, dosedl díky hlasům nepřekabátěných komunistů do prezidentského úřadu. Zde mohl dále uskutečňovat svůj dlouhodobý plán na ovládnutí politické scény. Trvalo to téměř celé desetiletí. Bylo třeba se zbavit rivalů, kteří odstranili s ním duchovně spřízněného duumvira (zmizel kdesi v lesích, leč pilně pracoval na pomstě své nevěčné partaji a nakonec uspěl) a také těch, jimiž byl ve volbách poražen ve vlastní partaji. Teatrálními vystoupeními a obviňováním z toho, oč sám od počátku usiloval, tj. propojení byznysu s partajemi, především však naivitou rivala samotného se mu to podařilo.

Mezitím však znechucení veřejnosti nad vládou oligarchie nad zkorumpovanou politikou dostoupilo vrcholu, Objevilo se smrtelné nebezpečí pro národní frontu. Vůdce sice varoval před „rychlokvaškami“, ale marně. Národní fronta byla ve volbách poražena novými stranami. Leč naděje umírá poslední. V komunálních volbách mohla cílevědomost vše napravit. Napravila. Národně-frontovní partaje se na komunální úrovni většinou znovu spojily do místních vlád. Tentokrát i v otevřeném rozporu s volbou veřejnosti. K největšímu ohrožení národně-frontovní politiky však došlo v hlavním městě. Hlavní město, svým rozpočtem a významem velice blízké celému státu, většinově zvolilo Vůdcem opovrhované „rychlokvašky“. I zde se však dosud vládnoucí Vůdcova národně-frontovní partaj pojistila. Přizpůsobila si volební obvody tak, aby vyloučila malé strany, jež mají v hlavním městě tradičně vysokou podporu, a u vědomí možné prohry vytvořila takovou povolební situaci, aby si mohla diktovat podmínky. V otevřeném pohrdání voliči, oklamanými opačnými volebními hesly s nastrčenými tvářičkami, a s posvěcením Vůdce, hlavního ideologa a velekněze („nebesa se přece nerozestoupila“) zplichtili jeho oblíbenci s byznysem propojenou národně-frontovní koalici. Vláda byznysu a korupce bude v hlavním městě pokračovat. Mocenská základna starých a jimi vychovaných nových struktur zde není ohrožena. Koalici navíc podporují i otevření komunisté, kterými se dosud navenek opovrhovalo, ale ve skrytu jejich podpory využívalo. Kdo vládne hlavnímu městu, navíc řadou jiných velkoměst, má časem šanci znovu ovládnout stát. Vůdcova část národní fronty už byla odstraněním opozice Vůdci opět podřízena. Teď jen stačí, aby v druhé části zvítězila „pragmatická frakce“, byla rozbita současná vládní koalice s „rychlokvaškami“ a cesta k věčné vládě národní fronty s Vůdcem v čele je otevřena. Tím se uzavře český kruh s pokusem o demokracii. Vůdce, který od pádu komunismu usiloval, aby v nové ekonomické situaci staré struktury neztratily moc, má tak nakročeno k obnově důvěrně známých politických poměrů. Znamená to ovládnutí politiky jím vytvořenou ekonomickou oligarchií, vytvoření národní fronty, likvidaci malých stran, „rychlokvašek“, neposlušných občanských aktivit a různých mezinárodních a globálních (jím nekontrolovaných a jemu se neklanících) izmů. V přehledné národní frontě dvou partají už nebude docházet k nepředvídaným volebním výsledkům, všichni budou poslušně volit Vůdcem a jeho lidmi schválené kandidáty. Národní fronta si zcela logicky podřídí i moc soudní. Taková bude podle Velkého Vůdce ryzí zastupitelská demokracie. Moc bude centralizována. To, z čeho vůdce obviňuje Evropskou Unii, uskuteční doma. Tak to tu bylo v letech 1948-1989 a musí být i nadále. Vše jiné je nebezpečný experiment. Kolečka nám zapadají do sebe. Název tohoto blogu odkazuje ke koalici v hlavním městě. Autorovi blogu se tato koalice, pohrdající voliči, ale vyhovující Vůdci, zdá zásadním bodem obratu k uskutečnění Vůdcových dlouhodobých cílů, nastíněných v textu. Však k tomu byl Vůdce zřejmě Osudem již dlouho před rokem 1989 předurčen. Tomáš Laně http://lane.bigbloger.lidovky.cz/c/166006/Klausova-kleptokraticka-klika.html

Objektivně o generálu Francovi, frankismu a karlismu   Radomír Malý | 20. 11. 2010       Knih, které by objektivně informovaly o španělské občanské válce let 1936–9 a následné téměř čtyřicetileté  vládě generalissima Franca, je ve světové literatuře jako šafránu. Tím spíše je třeba uvítat dílo polského poli‐ tologa dr. Adama Wielomského Hiszpania Franco, vydané r. 2006.    Wielomského práce je politologická, nikoli historická. Česká veřejnost by sice podle mého názoru potřebova‐ la spíše práci historickou, nicméně Wielomského kniha se bohatě dotýká i těchto témat. Doufejme v její brzký  překlad do češtiny. Čechové mají zakódován výrok z Drdovy Němé barikády: „Franco a Mauři – Hitler a  esesmani, potvory z jednoho zmijího hnízda!“ Tato propaganda vykonala své, proto kdo obhajuje ge­ nerála Franca, musí počítat s nelichotivými označeními „fašista, nacista, fanatik“ apod.     Značná část české veřejnosti by  ovšem byla velice překvapena  zjištěním, že Franco neměl s italským fašis‐ mem, tím spíše potom s německým nacismem, zhola nic společného a byl jeho ideálům na hony vzdálen. Wie‐ lomski  mapuje  genezi  fenoménu  „frankismus“  až  k osvícenství  a  romantismu,  k boji  Španělů  proti  fran­ couzským okupantům, kteří r. 1808 za Napoleonovy vlády zemi obsadili. Stáli tu proti sobě bezvěrečtí  Francouzi,  hrdí  na  svoji  nedávno  ukončenou  Velkou  revoluci,  která  vyvraždila  statisíce  katolíků  –  a  katoličtí Španělé, jimž zápas o svobodu vlasti splýval se zápasem o svobodu Církve. Na tomto pozadí  se  zrodil  v devatenáctém  století  tzv.  karlismus  (podle  následníka  trůnu  Dona  Carlose),  tj.  politické  hnutí, jež se řídilo heslem „Bůh, vlast a král“. Wielomski se domnívá, že přes veškerou složitost vývoje  karlismu a nejednoty proudů, které ho tvořily, je nutno kořeny frankismu hledat právě tady. Karlisté, 

silně ovlivněni myšlením Donosa Cortése, zdůrazňovali proti módním proudům liberálního konstitu­ cionalismu  devatenáctého  století  ideu  tzv.  „pravdivé  konstituce“,  již  tvoří  rodina,  korporace,  samo­ správa,  monarchie  a  tradice.  Tyto  hodnoty  jsou  zakotveny  v Bohu,  proto  každá  ústava,  jež  s Bohem  nepočítá, je podle karlistů „lidskou pýchou, obdobou vzpoury prvních lidí v ráji“.    Karlisté a jejich myšlenkoví následovníci neměli na růžích ustláno. Jejich odpůrci byli jak liberálové,  tak i monarchističtí konzervativci, kteří akceptovali určitou míru liberálního smýšlení. Ve vztahu ke  katolické  církvi  nebylo  podstatného  rozdílu  mezi  liberály  a  konzervativci.  Oba  proudy  požadovaly  uvolnění vazby státu a Církve, i když konzervativci více zdůrazňovali katolickou národní tradici. Pou­ ze karlisté však tvrdili, že stát má být ochráncem Církve jako ve středověku, obhajovali tzv. Christiani­ tas,  kdy  zákonodárství  musí  být  v souladu  s přirozeným  mravním  zákonem  a  katolickou  morálkou.  Karlisté nikdy neměli až do první světové války politickou moc. O ni se dělili – často na základě pře­ vratů a revolucí – liberálové a konzervativci. Na sklonku devatenáctého století vstupuje do hry další kom‐ ponent – socialistické hnutí, inspirované marxismem. Když byl jeho přívrženec Fernando Ferrer po nezdaře‐ ném  atentátu  odsouzen  k smrti,  jeho  rodina  se  obrátila  na  papeže  sv.  Pia  X.  s prosbou  o  přímluvu  o  milost.  Ten jí vyhověl, vláda však papežovy přímluvy nedbala a Ferrer byl popraven. Socialisté bez jakéhokoliv důka‐ zu obvinili sv. Pia X. z pokrytectví. Zatímco na veřejnosti prý prosí o milost pro Ferrera, v zákulisí apeluje na  vládu,  aby  mu  ji  neudělila.  Proti  katolíkům  byl  vyvolán  v celém  Španělsku  pogrom,  jenž  vyústil  r.  1909  v Barceloně k upálení na náměstí více než stovky kněží, řeholnic a aktivních laiků.    Země se zmítala ve zmatcích a anarchii, což u španělské veřejnosti posílilo pozice karlistů. Ideovým mozkem  tehdejšího  karlismu  se  stává  Juan  Vazquez  de  Mella.  Po  první  světové  válce  se  karlismus,  samozřejmě  vnitřně nejednotný a rozdělený do několika ideových proudů, dostává k moci skrze diktaturu Miguela  Primo  de  Rivery.  Primova  diktatura  byla  velmi mírná.  Neexistovaly  zde  vyhlazovací  tábory,  političtí  vězni měli zvláštní statut, popravy se týkaly jen kriminálních živlů, v omezené míře existovala i svo­ boda  tisku.  Za  tuto  mírnost  si  vysloužila  Primova  vláda  v Evropě  posměšný  titul  „ospalá  diktatura“.  Primo zdůrazňoval především španělské vlastenectví, monarchii a katolicismus. Církev měla privile­ gované postavení jako jediné pravé náboženství, nekatolické konfese byly tolerovány. Jeho vláda při­ nesla zemi hospodářský rozkvět.    Nicméně  v té  době,  jak  píše  Wielomski,  se  již  vykrystalizovala  „dvě  Španělska“.  Jedno,  tkvící  svými  kořeny  v karlismu, tj. nacionalistické, tradicionalistické a katolické; a druhé – liberální a socialistické. Mezi tím osci‐ lovaly politické proudy menšího  významu, které se sice také hlásily k myšlence národovectví a katolicismu,  zároveň  se  ale  nechtěly  vzdát  požadavku  liberální  konstituce  podle  vzoru  západních  demokratických  států.  Právě tyto směry nakonec zasadily smrtící ránu Primově diktatuře a posléze i monarchii. Král Alfons XIII. byl  r. 1931 svržen, liberálové spolu se socialisty vyhlásili republiku.    Syn diktátora Primy José Antonio Primo de Rivera založil na karlistických základech tzv. Falangu, jež  sehrála rozhodující úlohu ve španělské občanské válce a posléze i během vlády generalissima Franca.  Primo ml. se sice někdy prohlašoval za fašistu a dával najevo své sympatie k Mussolinimu, avšak Wie­ lomski píše, že „Primo ve skutečnosti vůbec nerozuměl, co to fašismus je“, neboť kladl důraz na hod­ noty, jimiž fašisté pohrdali: aristokratismus, křesťanská morálka, privilegované postavení katolické  církve,  soukromé  vlastnictví,  zemědělský  charakter  ekonomiky  a  téměř  mystická  láska  k  půdě.  Nicméně je pravdou, jak píše Wielomski, že i ve Falanze, tvořené reprezentanty více ideových směrů,  byl  zastoupen  i  vysloveně  fašistický,  představovaný  Ernestem  Gimenezem  Caballerem.  Ten  nadšeně  obdivoval Mussoliniho a italské hnutí „černých košil“, ale odsuzoval Hitlera a německý nacismus.    Falanga, aspirující na masové hnutí vlasteneckého a katolického Španělska, se jím nakonec nestala. Nejedno‐ ta  jednotlivých  proudů,  které  ji  tvořily,  znemožňovala  koordinovanou  celostátní  akci  proti  zednářskému  a  socialisticko‐komunistickému  rozvracení  země  a  postupnému  vyvražďování  všech,  kdo  se  vyslovovali  proti  dominantnímu levičáctví a jeho krutému násilí, především na duchovních, řeholnících a aktivních katolických  laicích.    Impuls k tomu musel vzejít z nepolitických kruhů, které nefilozofovaly, neutápěly se v nekonečných sporech  o koncepci, ale jednaly. Takovou složkou byla armáda, resp. ta její část, kterou se ještě nepodařilo levičácké‐ mu režimu „přetvořit ke svému obrazu“, tzn. důstojníci nacionalistického a katolického smýšlení. V jejich čele  stál generál Francisco Franco, katolík, nacionalista, ale především voják, jenž na rozdíl od falangistů odmítal  jakékoliv teoretizování a požadoval pouze jedno jediné: okamžitě jednat, jít do akce.    Franco akceptoval základní hodnoty karlismu: vlast, národ, Církev a monarchii (Ne však decentralizaci. Bylo  pak neštěstím, že řada víceméně katolických a konzervativních Basků se přidala na stranu socialistické republi­ ky,  protože  tam  jim  zaručovala  stará  práva  samosprávy  –  pozn.  EUportal)   Nesnášel  ale  politické  doktríny  a  ideologie. Nejen komunistickou,  která představovala pro Španělsko nejhorší nebezpečí, ale jakoukoliv. Také  fašismus  odmítal  z toho  důvodu,  že  byl  ideologií,  politickým  doktrinářstvím,  nemluvě  vůbec  o  německém  nacismu. Wielomski pod tímto zorným úhlem analyzuje také vztah Franca k Falanze, který byl přinejmenším  rezervovaný. Vždyť i Falanga byla politickou doktrínou, spíše směsí politických doktrín od umírněného i ra‐

dikálního  karlismu  přes  pravicově  orientovanou  část  křesťanskodemokratického  a  konzervativního  proudu  až po fašismus. Jejich vyznavače spojovala pouze společná účast v občanské válce – v boji proti komunisticko‐ anarchisticko‐zednářským zločincům. Jinak byly jejich programy často protichůdné, proto také Falanga mohla  být politickou stranou pouze teoreticky, nikoli fakticky. Franco se o ni opíral spíše okrajově, hlavním pilířem  jeho režimu byla armáda. Falanga mohla působit za jeho vlády jako jediné politické seskupení v zemi. Franco‐ vi se podařilo postupně z ní vytlačit fašistický směr. Ostatní proudy, které ji tvořily, se mohly stát zcela legální  základnou  opozice,  což  také  v mnoha  směrech  byly.  Wielomski  poukazuje  na  Francovu  teorii,  že  politická  opozice je buď „systémová“, nebo „antisystémová“. Tu druhou je třeba likvidovat, to jsou rozvratníci a nepřá‐ telé  země,  tu  první  je  nutno  tolerovat,  protože  působí  „uvnitř  systému,  ne  mimo  něj“,  je  loajální  a  kritizuje  pouze metody vlády včetně samotného caudilla Franca, nenapadá však systém.    Wielomski podle mého názoru udeřil hřebík na hlavičku, když zdůraznil, že právě v tomto se Franco liší od  všech  totalitních  diktátorů  dvacátého  století:  Lenina,  Stalina,  Hitlera,  Maa  atd.  „El  Caudillaje“,  čili  „caudil­ lismus“, jak se nazýval vůdcovský systém za jeho éry (caudillo = náčelník), nebyl totalitní vládou, pou­ ze „režimem pořádku“, který měl zabránit rozvratu země a anarchii. Tomu odpovídá i „bílý teror“ po  vítězství v občanské válce r. 1939. Wielomski píše, že „frankistický stát není svým založením teroristický“,  především zde chybí typicky komunistické masakrování celých tříd a nacistická genocida ras a národů. I když  v poválečných letech bylo vyneseno celkem 23 tisíc rozsudků smrti, pokaždé se tak dělo na základě individu‐ ální viny, nikdy ne na základě příslušnosti k určité třídě nebo rase. Naprostá většina odsouzených, ne‐li do‐ konce  všichni,  se  dopouštěli  za  občanské  války  surových  zvěrstev  na  nevinných  lidech:  např.  mučení  nebo  znásilňování jeptišek, usekávání údů kněžím, vraždění žen a dětí apod. Později jsou represe včetně rozsudků  smrti uplatňovány proti komunistickým partyzánům, kteří byli definitivně zlikvidováni r. 1952, a anarchistic‐ kým bojůvkám, zpacifikovaným až r. 1963. Nicméně tyto represe jsou stále slabší a nikdy nejsou uplatňovány  za pouhé odlišné politické přesvědčení. Političtí vězňové, jichž bylo po válce cca 270 tisíc, byli postupně pro‐ pouštěni na svobodu, zvláště pak když se dobrovolně přihlásili do programu obnovy země, vyhlášeného vlá‐ dou. Francova diktatura neznala gulagy a vyhlazovací koncentrační tábory, její vězení byla normálními věze‐ ními, političtí vězňové měli svůj zvláštní statut. Dostávali balíčky a dopisy, měli čas na sebevzdělávání a do‐ konce i na politické debaty. V celách měli rozhlasové přijímače, mohli číst knihy a psát. To všechno je ve srov‐ nání s osudem našich politických vězňů v padesátých letech, odsouzených často jen na základě vykonstruo‐ vaných  obvinění,  absolutně  nesrovnatelné.  Mluví‐li  tedy  někdo  o  frankismu  jako  o  totalitarismu,  tak  jenom  prokazuje, že o tomto fenoménu vůbec nic neví. Wielomski dále píše, že „kdo přímo nebojoval proti vládě a  nenapadal samotný systém, mohl si být jistý svojí svobodou, životem i majetkem“.    Taková jsou fakta o frankismu. Dr. Wielomskému náleží velké díky za tuto odvážnou a vyčerpávající publika‐ ci,  která  boří  vylhaný  mýtus  o  „teroristické,  totalitní  a  zločinné  Francově  diktatuře“.  Je  třeba,  aby  i  české  učebnice dějepisu psaly o frankismu jinak než dosud. Toho se ale asi v brzké době nedočkáme, zvláště pak ne  v rámci linie prosazované Evropskou unií. Tím spíše je zapotřebí překládat a šířit publikace a la Adam Wie‐ lomski, to je naší jedinou možnou, zato však záslužnou, osvětovou prací a službou pravdě.  Te Deum 2/2008.   Zdroj: http://www.euportal.cz/Articles/6798‐objektivne‐o‐generalu‐francovi‐frankismu‐a‐karlismu.aspx  http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/408235100021005‐muj‐deda‐byl‐vojak‐valcil‐na‐piave/   

Kdo straší islámem? 

Autor:  Zdeněk Müller       Islámský expanzionismus, o němž se mluví od přelomu 20. a 21. století s rostoucími emocemi, mohl zůstat  spornou  hypotézou.  Nebýt  dvou  neopominutelných  jevů.  Jeden  má  ráz  technicko‐ekonomický,  druhý  biolo‐ gicko‐politický. Vracejí do hry náboženskou kulturu a dělají z islámu důležitého hráče v politice.    Na jedné straně státy s islámským vedením nebo přesněji, nejvlivnější společenské skupiny v zemích jako je  Saúdská Arábie, Írán a Irák, a do jisté míry i Libye a Egypt, získaly výhody hospodářské a politické v souvislos‐ ti s tím, že se na jejich území nachází nebo by se mělo nacházet téměř 60% světových zásob ropy. V éře fosil‐ ních paliv se tím blízkovýchodním zemím těžícím ropu nabízí možnost žít nad poměry a bez ohledu na to, co  mají doma: málo efektivní státní instituce, zaostalost společenskou a nespolehlivý právní systém.     Konjunktura, vyvolaná ropou, spočívá na chatrných základech. To je jedna stránka. Druhou představuje růst  populace islámské polokoule. Za poslední století se zvětšila osminásobně. Z 150 milionů na 1,2 miliardy lidí.  Něco takového dosavadní dějiny lidstva nepoznaly. Lidská exploze je z části vyvolána chudobu a kolotočem  její reprodukce, z části konzervativním náboženstvím a s ním spojenou kulturou, která staví do popředí po‐ četnou rodinu jako etickou hodnotu. Vyloučit nelze ani vliv politiky, kterou formulují ideologové, hrdě vztyču‐ jící před islámské země zástavu reprodukce, více či méně vědomě cílené na reprodukci boje.  

  Takové podmínky jsou příznivé pro frakce militantního islamismu. Dovolují stavět na program dne obnovu  globálně laděných projektů expanze. V kruzích radikálů se často hovoří o obnově světového chalífátu. Svědčí  to o tom, že si vytvářejí svět naprosto odtržený od reality. U  islamistických radikálů  má onen surrealismus,  typický pro všechna náboženství, ráz snění s otevřenýma očima. Jediným poutem mezi iluzorními představa‐ mi  a  konstrukcemi  islamismu  a  zbytkem  světa  je  atentát  s  maximálním  počtem  obětí.  Představuje  tradiční  středověkou „razzíju“, trestnou  nebo loupežnou výpravu, vedenou v konkrétním reálném světě a motivova‐ nou od reality odtrženým sněním.    Shrnuto, o kampani, kterou vede islám ve svém patnáctém století, si lze myslet a vyslovovat mnohé. Leč ja‐ kýkoliv jednoznačný soud je a zůstane ošidný. Buď z nás udělá naivní anděly, nebo opovrženíhodné cyniky.  Obojí je, pravda, nebezpečné. Co tedy zbývá? Nic mimořádně spektakulárního. Opatrně, nikoliv však vystra‐ šeně, zvažovat potence v rozmachu islámu navenek, rozuměj z vlastního světa do světa ostatních, a zároveň  burcovat,  nikoliv  ovšem  strašit  Evropu,  jejíž  současná  slabost  inspiruje  k  jistým  scénářům,  v  nichž  úzkost  hraje prim.    Momentálně  lze  konstatovat  s  jistotou  pouze  to,  že  neoexpanzionismus  islámu  není  lacinou  ideologickou  frází, není výmyslem, nýbrž reálným jevem. Působí na určité společenské vrstvy žijící v Evropě a Africe. Jedná  se  o  skupiny,  které  jsou  z  různých  důvodů  ekonomicky  a  sociálně  znevýhodněné.  Žijí  s  pocity  vyděděnců,  odstavených  od  předností  světového  hospodářského  a  společenského  pokroku,  jimž  stávající  společensko‐ ekonomické podmínky nedávají naději na lepší životní perspektivu. Leč spojovat popularitu islámského neo‐ expanzionismu výhradně se sociálně ekonomickými motivy nestačí.    Zasahuje  vzdělané  lidi  středních  vrstev,  potomky  imigrantů  z  islámských  zemí,  kteří  se  na  jistou  dobu  od  náboženství  svého  původu odvrátili,  a  nyní  se  k  němu  vracejí.  Hybnou  silou  je  pro  ně  rostoucí  radikalizace  jejich vlastních mladých lidí, jejichž početnost překračuje zvládnutelnou míru. Naopak elity Asie, Ameriky a  Evropy muslimského původu ovlivňuje neoexpanzionistické myšlení spíše slabě. Pokud jde o nové konvertity,  podle statistik roste jejich počet zpravidla v době, kdy sílí kritika vůči islámskému náboženství. Náklonnost k  islámu se zvětšuje, když se zdá, že je ohrožen, osočován nebo v pozici oběti.     S ohledem na slabou organizovanost a roztříštěnost islámských států a asociací lze v dlouhodobé perspekti‐ vě silně pochybovat o nějakých úspěších politické expanze. Pokud se na konci 21. století početní stavy křes‐ ťanů a muslimů ve světě srovnají, stane se tak výlučně početním růstem muslimské populace a jen velmi málo  následkem nějakého mimořádného duchovního vyzařování islámu.    Islám jako duchovní síla slábne v obou svých hlavních větvích, sunnitské a šíitské. Klesá vliv tradičních du‐ chovních center  sunny,  jako  byl  kupříkladu  al‐Azhar  v  Káhiře  a  dochází  k  vnitřnímu  rozkladu šíitského  du‐ chovenstva. A rovněž upadá vzdělanostní tradice islámské teologie, která počítala s dlouhodobou a soustav‐ nou přípravou budoucího álima, islámského učence.     Spojování islamismu a teroru, které funguje v současném světovém veřejném mínění téměř automatickým,  přivodilo  duchovní  autoritě  islámu  značné  škody.  Zda  se  z  toho  jako  celek  zotaví,  zda  zvrátí  svůj  duchovní  úpadek a dokáže se obnovit jako nepolitické, mírové a neválečnické náboženství a kultura, to se nedá odhad‐ nout. V tomto směru dnes není příliš mnoho důvodů k optimismu.    V každém případě se „dům islámu“ nevyhne krizím vyvolaným modernizací násilí, jehož otřesnou podobou  děsí svět přinejmenším poslední čtvrt století. Sám „dům islámu“ se mění v „dům války“. Muslimové si o něm  vždy  mysleli,  že  něčím  takovým  může  být  pouze  ten  svět,  který  se  nachází  mimo  oblast,  kde  platí  islámská  pravidla. Při pohledu na chronické křeče islámských „společností“ si okolo roku 2050 budou moci dějin znalí  Evropané připomenout válčení a boje z dob evropské reformace nebo možná ještě více projevy antimodernis‐ tické  resistence  katolicismu,  která  se  táhla  od  roku  1789,  od  francouzské  revoluce,  do  koncilu  Vatikán  II  v  roce  1962.  Z  této  historické  paralely  lze  snad  vyvodit  jistou  naději.  Víme,  že  to  v  Evropě  skončilo  smírem.  Theocentrismus se vzdal nereálných cílů a smířil se s demokracií.  P.S.     K této úvaze mne přiměl  nedávno přečtený rozhovor. Jeden náš  znalec v něm prohlásil, že „hrozba islámu  pro Evropu je pseudoproblém“. Do jisté míry je to pravda. Leč otázkou je, komu „pseudotéma“ připíšeme na  účet.  Kdo  straší  islámem?  Dotyčný  badatel  se  domnívá,  že  jsou  to  ti,  kteří  „nejsou  schopni  vysvětlit  si  jisté  negativní jevy současného světa a EU“ a znovu objevují „islámské nebezpečí“.    Islámský  neoexpanzionismus  nevznikl  jako  vynález  pro  potěchu  Evropy  nebo  proto,  že  někteří  Evropané  postrádají strašáka. Vzešel z obnovené iluze muslimů o celosvětovém rozmachu islámu. Je to samozřejmě sen.  Ale ve spojení s finančním a lidským potenciálem, o jaderné zbrani nemluvě, se z tohoto „pseudoproblému“  může stát realita, třeba jen komická a třeba také s tragickými následky.     Je  dobré,  že  se  dotyčný  badatel  zabývá  islámem  jako  celosvětovým  kulturním  dědictvím,  neboť  v  Evropě  potřebujeme  vědět  o  této  víře  co  nejvíce.  Leč  pokud  se,  jak  konstatuje,  necítí  povolán,  odpovědný  či  je  pod  jeho úroveň odpovídat na otázky, jež pokládá za nepatřičné, asi proto, že jeho doménou není více než o nábo‐ ženství a kultuře islámu teoretizovat, nechť se toho drží důsledně. Bude to lepší pro všechny.     Zdroj: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenek‐muller.php?itemid=11618 

BONUSOVÝ DÍL – JEŽÍŠ KRISTUS a CÍRKEVNÍ STÁT Vážení monarchisté, příznivci a podporovatelé panovníků na trůnech jejich předků, v dnešním díle se zaměříme na církevní stát, který v minulosti několikrát měnil území, takže jeho přesná rozloha není pro „dynastické účely“ podstatná, protože jeho skutečný rozsah (dnes je pod jménem Vatikán např. nejmenším státem na světě) vysoce převyšuje jeho duchovní podstatu. Krom toho, i když je monarchií, žádný panovnický rod mu nevládne. Jeho hlavou je papež, nejvyšší představitel (nejen) Římskokatolické církve. Papež je volen v Konkláve, tedy sborem kardinálů s hlasovacím právem. V současné době je zapotřebí k řádnému zvolení dvoutřetinová shoda na kandidátovi. Konkláve, které volí, není nijak časově omezeno, pokud se například shody nedosáhne. Historicky nejdelší trvalo 31 měsíců – zvolen byl papež Řehoř X. Papežů bylo v historii 262, započteme-li do seznamu papežů i sv. Petra (který vedl Církev v letech 33-67) a všechny vzdoropapeže, dojdeme k číslu 304. Vzdoropapežů bylo v dějinách 39. V seznamu papežů vyniká jednoznačně množství papežů, kteří dosáhli úcty oltáře, totiž 91 (z toho 81 svatých a 10 blahoslavených). Kdyby byl Vatikán státním útvarem od počátku církve, mohl by se jako monarchie pochlubit nejvyšším počtem svatých panovníků. Zajímavé je také sledovat oblibu jmen, která si papežové bezprostředně po své volbě vybírají. Nejčastěji v historii se opakovala tato: Jan (23) Řehoř a Benedikt (16) Klement (14) Lev a Inocenc (13) Pius (12) Štěpán (10) Několik papežů pocházelo také z panovnických dynastií (a mnohem více jich bylo obecně šlechticů). Z těch, kteří se nám objevovali postupně v tomto seriálu, jsou to tito: Řehoř V. (†999) z císařské dynastie sálské Felix V. (†1451) (jako vévoda Amadeus VII.), přes kterého linie vévodů savojských dodnes pokračuje Lev X. (†1521) z původní dynastie vévodů toskánských (Medici) Klement VII. (†1534) bratranec Lva X. z téže dynastie Pavel III. (†1549) z původní dynastie parmské, přes nějž linie vévodů dodnes pokračuje Lev XI. (†1605) prasynovec Lva X. (psal se Medici, byť již přeslici) Dnešní církevní stát – Vatikán – tak zůstává jedinou evropskou teokratickou monarchií.

JEŽÍŠ KRISTUS Bavíme-li se o církevním státě a panovnících vůbec, nemůžeme vynechat Syna božího, který je jediným pravým Králem všech králů. Naštěstí nám Bible poskytuje dostatek genealogických záznamů k tomu, aby i rodokmen Ježíše Krista mohl být graficky zobrazen. Rodokmen začíná pochopitelně prvními lidmi – Adamem a Evou, které stvořil Bůh. V druhé generaci jasně vidíme jak Kaina s Ábelem, tak jejich syna Seta z pozdějších let, který se stal rovněž předkem nás všech. Devátou generací rodokmenu je Noe, který jediný se svými třemi syny a jejich manželkami přežil potopu světa. O 10 generaci později přichází významná postava jak pro křesťany, tak zejména pro Araby a Židy, a to hlavně z genealogického hlediska. Patriarcha Abraham je totiž jejich společným předkem. Zatímco z jeho prvorozeného syna Izmaele vzešli Arabové (ten byl ovšem nemanželský), tak z jeho druhorozeného syna Izáka (konkrétně z jeho syna, jenž dostal od Boha jméno Izrael) vzešli o generaci později Židé. Zajímavými postavami z hlediska genealogie jsou také Izraelovi synové, kteří jsou potomci jak Abrahama, tak jeho dalších dvou bratrů, a to díky sňatkům uvnitř rodiny. Vzhledem k tomu, že si Abrahamovi bratři a také Abrahamův syn Izák brali navzájem své neteře, můžeme o Izraelových synech říci, že jsou od svých předků vzdáleni buď 3 generace (přes Izraele a Izáka k Abrahamovi) nebo 4 generace (přes Izraele, Rebeku a Batahuela k Náchorovi – Abrahamův bratr) nebo 5 generací (přes Izraele, Rebeku, Batahuele a Melchu k Háranovi – další Abrahamův bratr). Navíc postup ve 4 či v 5 generacích mohou dokázat i přes své matky Líu a Rebeku, protože obě byly zároveň sestřenicemi jejich otce. V tomto přehledu jsou zobrazeni 3 synové Izraele. Prvně zobrazený – Lévi je historicky důležitý tím, že jeho pravnuky jsou Mojžíš a Áron (Áronovi potomci jsou poté znázorněni šedě, jedná o tzv. kněžskou dynastii), potomek posledního syna Benjamína v 7. generaci je první izraelský král Saul. Pro nás je zásadní (zde uveden jako druhý) syn Juda, neboť z něho po meči pochází jak sv. Josef, tak Panna Maria. Jak Josef, tak Maria jsou potomci druhého izraelského krále Davida (Judův potomek v 11. generaci) a zde se také jejich genealogické linie rozcházejí. Zatímco Maria pochází ze staršího syna Nátana, Josef z dalšího syna Šalamouna, který byl historicky třetím izraelským králem. Ježíš Kristus je v 35. generaci potomků krále Davida. Jeho matkou je Panna Maria, dcera Anny a Heliho, kterého v církevní tradici nazýváme Jáchym, ale jedná se ve skutečnosti o tutéž osobu. Jméno pouze prošlo genezí Heli – Heliakim – Joakim – Joachim – Jáchym. Díky komplikovaným rodinným vazbám můžeme prohlásit, že Ježíš Kristus je Adamovým potomkem v 67., 68. nebo 69. generaci. Jejich vzájemných je ve skutečnosti mnohem více, leč přirozeně chybí systematicky uspořádané genealogické záznamy prvních staletí. Je možné, že se v budoucnu ještě najdou další genealogické doklady, které by vhodně biblický rodokmen doplnily, ostatně už sv. Pavel ve svých listech varuje před přehnaným pěstováním vášně v nekonečné rodokmeny, což svědčí o tom, že se židovský národ genealogii věnoval již v dávných dobách.

Petr Nohel

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66

svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý svatý

svatý svatý

svatý

svatý

Linus Anaklét Klement Evaristus Alexandr Sixtus Tlesforus Hyginus Pius Anicetus Soter Eletherus Viktor Zefyrinus Calixtus Urban Poncián Anterus Fabián Kornelius Lucius Štěpán Suxtus Dionysius Felix Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus Eusebius Miltiades Silvestr Marek Julius Liberius Damasus Siricius Anastasius Inocenc Zosimus Bonifác Celestin Sixtus Lev Hilarius Simplicius Felix Gelasius Anastasius Symachus Hormisdas Jan Felix Bonifác Jan Agapetus Silverius Vigilius Pelagius Jan Benedikt Pelagius Řehoř Sabinianus Bonifác Bonifác

I. I. I.

I.

I.

I.

I. I. II. I.

I. I. I. I. I.

I. III. I. Veliký

III. (II.) I. II.

I. IV. (III.) II. II.

I. III. I. I. I. Veliký III. IV. (III.)

67-76 76-88 88-97 97-105 105-115 115-125 125-136 136-140 140-155 155-166 166-175 175-189 189-199 199-217 217-222 222-230 230-235 235-236 236-250 251-253 253-254 254-257 257-258 259-268 269-274 275-283 283-296 296-304 304-309 309-311 311-314 314-335 336 337-352 352-366 366-384 384-399 399-401 401-417 417-418 418-422 422-432 432-440 440-461 461 468 483 492 496 498 514-523 523-526 526-530 530-532 533-535 535-536 536-537 537-555 556-561 561-574 575-579 579-590 590-604 604-606 607 608-615

67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132

svatý Deusdedit Bonifác Honorius Severinus Jan Theodor svatý Martin svatý Evžen svatý Vitalianus svatý Deusdedit Donus svatý Agatho svatý Lev svatý Benedikt Jan Konon svatý Sergius Jan Jan Sisinnius Konstantin svatý Řehoř svatý Řehoř svatý Zachariáš Štěpán svatý Pavel Štěpán Hadrián svatý Lev Štěpán svatý Paschalis Evžen Valentin Řehoř Sergius svatý Lev Benedikt svatý Mikuláš Hadrián Jan Marinus svatý Hadrián Štěpán Formosus Bonifác Štěpán Romanus Theodor Jan Benedikt Lev Sergius Anastasius Lando Jan Lev Štěpán Jan Lev Štěpán Marinus Agapetus Jan Lev Benedikt Jan

615-618 619-625 625-638 640 IV. 640-642 I. 642-649 I. 649-654 I. 654-657 657-672 II. 672-676 676-678 678-681 II. 682-683 II. 684-685 V. 685-686 686-687 I. 687-701 VI. 701-705 VII. 705-707 708 708-715 II. 715-731 III. 731-741 741-752 III. 752-757 I. 752-767 IV. (III.) 768-772 I. 772-795 III. 795-816 V.(IV.) 816-817 I. 817-824 II. 824-827 827 IV. 827-844 II. 844-847 IV. 847-855 III. 855-858 I. Veliký 858-867 II. 867-872 VIII. 872-882 I. (Martin II.) 882-884 III. 884-885 VI.(V.) 885-891 891-896 VI. 896 VII.(VI.) 896-897 897 II. 897 IX. 898-900 IV. 900-903 V. 903 III. 904-911 III. 911-913 913-914 X. 914-928 VI. 928 VIII.(VII.) 928-931 XI. 931-935 VII. 936-939 IX.(VIII.) 939-942 II. 942-946 II. 946-955 XI. 955-964 VIII. 963-965 V. 964-966 XIII. 966-972 V. I.

133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 144 146 147 144 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 192 193 194 195 196

svatý

svatý blahoslavený blahoslavený

blahoslavený

blahoslavený blahoslavený

svatý blahoslavený

Benedikt Benedikt Jan Jan Řehoř Silvestr Jan Jan Sergius Benedikt Jan Benedikt Silvestr Benedikt Řehoř Klement Benedikt Damasus Lev Viktor Štěpán Mikuláš Alexandr Řehoř Viktor Urban Paschalis Gelasius Callixtus Honorius Inocenc Celestin Lucius Evžen Anastasius Hadrián Alexandr Lucius Urban Řehoř Klement Celestin Inocenc Honorius Řehoř Celestin Inocenc Alexandr Urban Klement Řehoř Inocenc Hadrián Jan Mikuláš Martin Honorius Mikuláš Celestin Bonifác Benedikt Klement Jan Benedikt Klement Inocenc

VI. VII. XIV. XV. V.

973-974 974-983 983-984 985-996 996-999 999-1003 XVII. 1003 XVIII. 1004-1019 IV. 1009-1012 VIII. 1012-1024 XIX. 1024-1032 IX. 1032-1044 III. 1045 IX. 1045 VI. 1045-1046 II. 1046-1047 IX. 1047-1048 II. 1048 IX. 1049-1054 II. 1055-1057 X.(IX.) 1057-1058 II. 1059-1061 II. 1061-1073 VII. 1073-1085 III. 1086-1087 II. 1088-1099 II. 1099-1118 II. 1118-1119 II. 1119-1124 II. 1124-1130 II. 1130-1143 II. 1143-1144 II. 1144-1145 III. 1145-1153 IV. 1153-1154 IV. 1154-1159 III. 1159-1181 III. 1181-1185 III. 1185-1187 VIII. 1187 III. 1187-1191 III. 1191-1198 III. 1198-1216 III. 1216-1227 IX. 1227-1241 IV. 1241 IV. 1243-1254 IV. 1254-1261 IV. 1261-1264 IV. 1265-1268 X. 1271-1276 V. 1276 V. 1276 XXI. 1276-1277 III. 1278-1280 IV. 1281-1285 IV. 1285-1287 IV. 1288-1292 V. 1294 VIII. 1294-1303 XI. 1303-1304 V. 1305-1314 XXII. 1316-1334 XII. 1334-1342 VI. 1342-1352 VI. 1352-1362

197 198 199 200 201 202 203 204 205 206 207 208 209 210 211 212 213 214 215 216 217 218 219 220 221 222 223 224 225 226 227 228 229 230 231 232 233 234 235 236 237 238 239 240 241 242 243 244 245 246 247 248 249 250 251 252 253 254 255 256 257 258 259 260 261 262

blahoslavený Urban Řehoř Urban Bonifác Inocenc Řehoř Martin Evžen Mikuláš Calixtus Pius Pavel Sixtus Inocenc Alexandr Pius Julius Lev Hadrián Klement Pavel Julius Marcellus Pavel Pius svatý Pius Řehoř Sixtus Urban Řehoř Inocenc Klement Lev Pavel Řehoř Urban Inocenc Alexandr Klement Klement blahoslavený Inocenc Alexandr Inocenc Klement Inocenc Benedikt Klement Benedikt Klement Klement Pius Pius Lev Pius Řehoř blahoslavený Pius Lev svatý Pius Benedikt Pius Pius blahoslavený Jan Pavel Jan Pavel Jan Pavel Benedikt

V. XI. VI. IX. VII. XII. V. IV. V. III. II. II. IV. VIII. VI. III. II. X. VI. VII. III. III. II. IV. IV. V. XIII. V. VII. XIV. IX. VIII. XI. V. XV. VIII. X. VII. IX. X. XI. VIII. XII. XI. XIII. XIII. VII. XIV. XIII. XIV. VI. VII. XII. VIII. XVI. IX. XIII. X. XV. XI. XII. XXIII. VI. I. II. XVI.

1362-1370 1371-1378 1378-1389 1389-1404 1404-1406 1406-1415 1417-1431 1431-1447 1447-1455 1455-1458 1457-1464 1464-1471 1471-1484 1484-1492 1492-1503 1503 1503-1513 1513-1521 1522-1523 1523-1534 1534-1549 1550-1555 1555 1555-1559 1559-1565 1566-1572 1572-1585 1585-1590 1590 1590-1591 1591 1592-1605 1605 1605-1621 1521-1623 1623-1644 1644-1665 1665-1667 1667-1669 1670-1676 1676-1689 1689-1691 1691-1700 1700-1721 1721-1724 1724-1730 1730-1740 1740-1758 1758-1769 1769-1774 1775-1799 1800-1823 1823-1829 1829-1830 1831-1846 1846-1878 1878-1903 1903-1914 1914-1922 1922-1939 1939-1958 1958-1963 1963-1978 1978 1978-2005 2005-dosud