Monarchistický zpravodaj

Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

Číslo 38/2011

DEUS * REX * PATRIA www.korunaceska.cz   Jak pojmenovat koťata, až se narodí naší feně..?                                               Z obsahu čísla:

  Podnět k ideové konfe  KČ renci 1-3 *   Hlídka. 28. Říjen – po  za monarchii chod 4 *   Akce a dění v KČ 5-6   * Církev a monarchie – Pře  hled mší za bl. Karla 7   * Moravský historický ka  lendář 8   * Svět monarchií – čl. P.   Nohla 9-12   * Jak  se republiky mění v monarchie 13-15   * Monarchisté v unifor  mách. ISONZO 1917 16   * Literatura – Jos. Roth 17   *   Kontakty 18 *   Diskuse, články: 19    

    Monarchismus  konzervativní  a  monarchismus  racionální,  monarchismus  legiti‐ mistický, či monarchismus demokratický. Jaká to skvělá témata pro nadcházející  (doufejme, že nadejde) ideovou konferenci Koruny České. Lze o tom volně uva‐ žovat a nechat myšlenky zcela nesystémově plynout.      Jakákoliv  moc  by  měla  být  spojena  se  službou.  Veškeré  zákonodárství  by  mělo  vycházet z tohoto základního úběžníku, podle něhož je moc propůjčována vždy jen  v míře  nutné  k  výkonu  určité  služby  a  v tom  smyslu  také  kontrolována  (obecné  blaho).  Nemělo  by  být  umožněno  majetným  elitám,  aby  pomocí  svého  majetku  získávali moc, která není zároveň službou. To ovšem není možné  v prostředí, kde  panuje  obecný  souhlas  s neomezeným  získáváním  moci  pomocí  majetkového  vli‐ vu. V prostředí, kde je předmětem uctívání ono zlaté tele, kde se moc získává služ‐ bou  zlatému  teleti.  V takovém  prostředí  jsou  totiž  jakékoliv  politické  systémy  a  mechanismy,  sebelépe  vyvážené,  naprosto  neúčinné.  Platí  jen  moc zlatého telete,  která skrze klanění se jí, dosazuje vlastní elity a propůjčuje  jim moc, ovšem opět  jen k službě vlastním cílům. Bylo by nesmyslem, domnívat se, že majetková moc je  jaksi  oddělená  a  nezávislá  na  službě,  nebo  na  jistém  druhu  uctívání  a  klanění  se.  Problém vězí v tom, že nikdo z nás netuší, jaká moc, jaké záměry a cíle se za mod‐ lou  zlatého  telete  skrývají,  a  čemu  tedy  vlastně  sloužíme,  když  od  zlatého  telete  nějaký podíl na moci přijímáme.    Ti, kdo hledí do zrcadla a uctívají jen sami sebe, jsou ve skutečnosti chudí, jak na  duchu, tak i na majetku, neboť v člověku samotném se žádná moc neskrývá. Služba  sobě  samému  je  fakticky  nemožná,  leda  by  byla  spojena  se  službou  nějaké  jiné  moci. Zlaté tele nám nabízí, abychom sami sobě sloužili skrze službu jemu, což by  nám poskytlo nástroje. Bůh nabízí, abychom službu sobě opustili úplně a naslou‐ chali jemu, což bude mít za následek, že se o nás postará On a paradoxně tak sami  sobě prokážeme absolutní službu absolutním zapomenutím na sebe.    A  přesně  na  téhle  konzervativní  ideji  správné  víry,  správného  uctívání  a  klanění se, stojí a padá monarchie. Panovník je potřebný a přijatelný pouze  jako  součást  takového  uctívání  správného  zdroje  dobré  moci.  Jako  součást  bezduchého systému a politické konstrukce je nejen bezvýznamný, ale i ne­ udržitelný.  Proto  jiný  monarchismus,  než  ten  konzervativní  nevidím  a  liberální,  ekonomické či dekorativní formy monarchismu se mi jeví jako nesmyslné.  

  Exupéry píše, že Evropa byla vždy postavena na myš‐ lence,    že  je  správné  (v  tom  smyslu  spravedlivé),  aby  tisíc mužů padlo při osvobození jednoho nespravedlivě           uvězněného.  A  co  je  na  tom  ekonomického?  Ani  nej‐   správnější, nejracionálnější, nejefektivnější ekonomické    myšlení nemůže státu či národu pomoci. Ne proto, že by                                  bylo  bezduché,  ale  proto,  že  jde  o  druh  klanění  se  zla‐ tému teleti a my nevíme, jakou moc a od koho přijímá‐ me,  komu  a  čemu  sloužíme.  Stejně  tak  je  nesmyslem  počítat (stalo se to moderním sportem politiků a histo‐ riků), zda více lidí zabila inkvizice, nacisté či komunisté,  jako  by  tím  mohl  být  ustaven  žebříček  politické  a  mo‐ censké  přijatelnosti.  Neboť  platí  –  Nezabiješ!  Jistěže  plýtvat  je  hříchem,  neboť  se  plýtváním  proviňuji  ve  službě božím stvořením, svým bližním. Ale když zemře  několik  tisíc  lidí  pro  to,  že  parašutisté  zabili  jednoho  Heydricha, není to plýtváním a žádné počty a ekonomi‐ ka tu nemají místo, neboť jde o odmítnutí zjevného zla.  Počítat, kolik lidí kvůli atentátu na Heydricha zemřelo, a  zda by jich pan protektor zabil méně či více, kdyby byl  zůstal  naživu,  je  vpravdě  hříchem  a  špatností,  neboť  princip  odpírání  zlému  zde  nahrazujeme  principiálně  inertní ekonomikou, a jak víme, ďábel je dobrý počtář.    Ve  vztahu  k výše  řečenému  se  domnívám,  že  pro  vy‐ tváření  stabilního,  živého  a  vzkvétajícího  státu  není  až  tak  důležitá  matematika  a  ekonomika,  jako  spíše  prin‐ cipy  vztažené  k  tomu,  co,  nebo  Koho  uctíváme,  čemu,  nebo  Komu  se  klaníme.  Toto  nazývám  konzervativním  hlediskem. Pomíjivé měnit ve věčné a věčné pak proží‐ vat  v pomíjivosti  (jak  doporučil  náš  současný  panov‐ ník).    Zákon  a  spravedlnost  je  také  zapotřebí  vztahovat  k  principům,  na  kterých  monarchie  a  Evropa  vždy  stály.  Zákon  má  pouze  takovou  váhu,  jakou  váhu  má  au­ torita, která za ním stojí. Největší váhu má tedy Nový  a  Starý  zákon,  za  nimiž  stojí  bytost  absolutně  dobrá  s absolutní  mocí.  Zákon  jako  lidmi  vymyšlený  systém,  byť  sebedůmyslnější,  může  být  (a  dnes  zhusta  je)  jen  cárem  papíru,  marnost  nad  marnost,  jestliže  autorita,  která za ním stojí je malá a pomíjivá. Zákon jako lidmi  vymyšlený  systém,  byť  sebedůmyslnější,  se  může  stát  (a  dnes  se  zhusta  stává)  nástrojem  k nespravedlnosti,  jestliže autorita, která za ním stojí je zlá. Jestliže zákon  podléhá  moci  peněz,  neboli  zlatého  telete,  pak  to  cosi  napovídá o charakteru moci, která je propůjčována těm,  kteří zlaté tele uctívají. Hebrejci chápali pojem sprave‐ dlnost  ve  smyslu  správnost.  Neměli  tím  ale  na  mysli  správné  vyvážení  systému,  nýbrž  správnou  autoritu  a  moc,  která  za  zákonem  stojí  a  garantuje  jeho  platnost.  Takovému  myšlení  říkám  konzervativní.  Jestliže  totiž  chceme  upravovat,  vymezovat,  kontrolovat  či  lin­ kovat  strukturu  moci,  musíme  se  nejprve  vypořá­ dat  s otázkou  správného  charakteru  a  správného  zdroje  té  moci.  Musíme  tento  správný  zdroj  najít  a  upravit  svůj  poměr  k němu.  Fascinace  systémy  je  totiž  sama o sobě dokladem, že jsme na tento problém rezig‐ novali, že si chceme poradit sami, bez poměru ke zdroji  moci nebo dokonce, že sami chceme být tou mocí, která  nadělí společnosti systém, spravedlnost i blaho. To jsou  kořeny sociálního inženýrství. 

A divíme se, že nám to kazí nějací uctívači zlatého tele‐ te. Jak to, že jsou něčí peníze silnější, než náš propraco‐ vaný systém? Říkáme tomu lidský faktor, ale je to fak­ tor  moci,  která  je  vždy  silnější  než  systém  a  nene­ chá se systémem spoutat. Řeknu to ještě jednou: Žád‐ ný  systém  nespoutá  a  neusměrní  moc,  protože  systém  sám  žádnou  mocí  nedisponuje,  leda  bychom  sám  sys‐ tém začali uctívat a klanět se mu. Pak by se přes systém  nějaká  moc  jistě  projevila  a  nás  by  přijala  jako  služeb‐ níky.  Přesně  to  se  stalo  takovým,  jako  byl  Heinrich  Himmler. Existuje jediné možné řešení, totiž začít slou‐ žit té správné moci a uctívat ji. Troufám si tvrdit, že i  naprosto  špatné  a  nevyvážené  zákonodárství,  při  uctívání  dobré  moci,  povede  ke  spravedlnosti  a  k obecnému  blahu.  Naopak,  i  to  nejvyváženější  a  nevykalkulovanější  zákonodárství,  při  uctívání  a  tolerování  zlé  moci,  povede  k  nespravedlnosti  a  zmaru.  To  samé  platí  o  jakémkoliv  zřízení  a  instituci.  Nebyl  bych  monarchistou,  kdyby  byla  možná  a  mysli‐ telná teokracie.     Politické  myšlení  je  myšlení  o  službě  a  moci.  Nejsme  konzervativci,  pokud  své  myšlení  nevztáhneme  k  samému  prazákladu  a  zdroji  dobré  moci,  pokud  jediným naším úmyslem a motivací nebude služba.  Skutečného konzervativce poznám podle toho, že vstu‐ puje  do  pří,  ale  nehádá  se,  není  schopen  nenávisti  k osobám,  odchází  ze  scény,  když  nemůže  smysluplně  sloužit  a  hledá  si  službu  jinde.  Neuráží  se  a  pochybuje  sám  o  sobě.  Z určitých  principů  necouvne.  Nejde  mu  o  nezávislost, ale o svobodu, což je podstatný rozdíl. Ne‐ zabije,  ale  nebojí  se  formovat.  Je  velkorysý  a  příliš  ne‐ kalkuluje.  Je  kritický,  ale  neužívá  kritiku,  jako  nástroj  k tomu,  aby  srazil  dolů  vše,  co  by  mohlo  převyšovat  a  zastiňovat jeho maličkost.    Nelze  nastolit  obecné  blaho  diktátem  shora.  Všechny  takové  pokusy  skončily  tragédiemi  a  genocidami.  Do  jisté míry lze diktát v politice uplatnit k tomu, abychom  zarazili nástup zjevného zla, jako to učinil například ve  Španělsku  generál  Franko,  nebo  diktátor  Salazar  v Portugalsku.  Tito  diktátoři  nedisponovali  ani  žádnou  pronikavou  vizí.  Nepřemýšleli  nad  systémy,  nevyvažo‐ vali, ale prostě jen zarazili věci a trendy pocházející ze  zlého  zdroje  a  dali  zelenou  trendům  konzervativním,  pocházejícím z dobrého zdroje. Nutně to muselo vést ke  konci diktátu, ale také k duchovní obrodě společnosti a  k celkovému  uvolnění,  chcete‐li,  k liberalizaci.  Stalin,  Lenin  a  komunisté  vůbec  se  klaněli  systémům  a  pro‐ pracovávali je k dokonalosti. Hodlali nadiktovat cosi, co  zřejmě  sami  vnímali  jako  dobro,  ale  za  zdroj  tohoto  dobra považovali sebe, nebo lidmi vymyšlené systémo‐ vé  politické  konstrukty.  Začínali  jako  slabá  a  úchylná  sekta, ale přesto jim z nějakého záhadného zdroje byla  propůjčena  vize  i  moc  ovládnout  velkou  část  světa  a  mysl  stamiliónů  lidí.  Ten  zdroj  je  třeba  hledat  v tom,  čemu  se  klaněli  a  co  uctívali.  Hitler  a  nacisté  uctívali  národ,  čistotu  krve  a  podobné  modly  a  také  jim,  skrze  tu službu, byla propůjčena moc i vize. Celý národ se po  přijetí  této  pseudovíry  začal  automaticky  chovat  jako  pohanský  kmen.  Dnes  jsme  ve  světě  plném  uctívačů  zlatého telete, model lidskoprávnosti, rovnosti,  

zelenosti, ochranářství všeho druhu a dalších. Společný  jmenovatel je zřejmý. Všichni hledají službu něčemu,  co je svým významem převyšuje, i když by tomu tak‐ to neříkali. Téměř všichni mají pocit, že s ochotou uctí‐ vat a sloužit je jim propůjčována moc a skutečně tomu  tak  je,  ale  nikdo  se  nezabývá  tím,  z jakého  zdroje  tato  moc pochází a jaký je její charakter a podstata. Proto je  nenazývám konzervativci.    Běda monarchistům, pokud budou chtít sloužit nějaké  moci, která by nebyla onou jedinou dobrou a absolutní  mocí. Běda jim, pokud budou uctívat systémy, klanět se  penězům  a  přikládat  jim  nějaký  větší  význam,  pokud  budou ztrácet čas kalkulacemi, klanět se vlastním vizím  či  sloužit  vlastním  ambicím  a  maskovat  to  službou  obecnému blahu. Běda netrpělivým a nepokorným.    O legitimismu bylo již řečeno dost, ale jeho podstata je  pro  mne  také  jednoduchá.  To,  co  je  legitimní  souvisí  s legitimitou té  jediné  legitimní  moci  a  vychází z jejích,  dávno  zjevených  instrukcí.  Práva  lidu  také  nejsou  tak  zcela  závislá  na  vůli  panovníka,  jakkoliv  je  legitimním  panovníkem.  On  i  lid  slouží  stejnému  Pánu,  stejnému  zdroji  moci  a  legitimity.  Práva  panovníka  i  lidu  jsou  odvozena  od  vyšší  instance,  než  je  panovník  (jinak  by byl jen diktátorem), a jejich garantem je vyšší bytost,  autorita, moc a síla. Soulad nastává, pokud toto výcho‐ disko a tento zdroj moci lid s panovníkem sdílí. Rozkol  nastává,  pokud  sloužíme  každý  jiné  moci  a  uctíváme  jiný zdroj moci. To je určujícím hlediskem pro shodu či  míjení  se  v pojetí  práv  a  legitimity,  pro  míjení  se  v  ná‐ zorech na život, na svět a na hodnoty.    Pan  Halík  může  být  knězem,  který  nemá  zcela  jasno  v tom, zda slouží Bohu, nebo modle lidských práv neod‐ vozené  od  zjeveného,  liberálním  knězem,  který  oboje  směšuje  a  nerozlišuje.  Pan  Klaus  může  být  politikem,  který v určitou chvíli začne hlásat správné principy, ale  tyto teze pro něho představují jen manipulační nástroj  a ve skutečnosti může sloužit nějaké modle, a skrze tuto  službu  nabývá  moc,  která  legitimní  být  nemusí.  Klíčo‐ vou otázkou pro mne zůstává: Komu a čemu sloužím (v  nejzazším  horizontu),  co  uctívám  a  čemu  se  klaním,  jaký  je  charakter  moci,  na  níž  službou  nabývám  podíl?  Pokud  je  zaměření  mé  služby  správné  (jsem  spra­ vedlivý)  vše  ostatní  se  již  srovná  samo.  Pokud  v zaměření  naší  služby  docílíme  souladu,  nebude­ me  se  míjet  ani  v maličkostech  a  konkrétnostech.  Ve  straně,  v národě  i  ve  společnosti.  Pokud  se  budeme  dohadovat o systémech a přitom východiska naší služ‐ by budou jiná, neshodneme se nikdy. Všimněme si, že ti,  kdo  slouží  zlatému  teleti,  se  s většinou  národa  docela  shodnou.  Ano,  závidí  si,  předhánějí  se,  bojují  spolu,  okrádají  se,  vraždí,  ale  shodnou  se  v tom,  že  je  to  tak  správně, že to jinak nejde, že to tak v podstatě musí být,  že to tak vždycky bylo a jinak nikdy nebude. Upozorňo‐ vat  je  na  nutnost  dodržování  pravidel  je  marné.  Chtít  jim  dávat  lepší  pravidla  je  ještě  marnější.  Chtít  být  schopnější  a  úspěšnější  podle  jejich  zvrhlé  legitimity  moci  je  zhůvěřilost  a  zaprodanost.  Touha  po  vlastním  úspěchu  či  po  veřejném  uznání  našeho  spasitelského  díla je pobloudilost.  

Začít je třeba u základu. U služby, uctívání a klanění se,  u  identifikace  správného  zdroje  moci,  smyslu  politiky  apod. Panovník a monarchismus může být pochopitelný  jen ve spojení se službou správné moci a v tom smyslu  legitimní.  Dohady  o  tom,  jaké  má  mít  panovník  či  par‐ lament pravomoci, jsou nyní sporem o to, jak pojmeno‐ vat koťata, až se narodí naší feně.                                                                                       Jan Drnek 

 

    Vážení kolegové,    po mši sv. ve Staré Boleslavi, sloužené o  bl. císaři Karlu I. bylo oznámeno:      1.   Česká  biskupská  konference  dala  souhlas  k  působení  Mezinárodní  modli­ tební  ligy  bl.  Karla  I.  za  mír  ve  všech  diecézích českého státu. Zemské sídlo Li­ gy  je  ve  Staré  Boleslavi,  světové  ústředí  ve Vídni.      2. uložila liturgické komisi zařazení ne­ závazné  památky  bl.  Karla  I.  včetně  vlastních  liturgických  textů  do  českého  liturgického kalendáře.                                                    J. Pejřimovský  

Hlídka – říjen 2011

4

  Vážení kolegové monarchisté a příznivci Koruny České,    stejně jako v loňském roce pořádáme i letos ve výroční den 28. 10. neblahé paměti  monarchistický  pochod  Prahou.  Kdo  se  této  akce  můžete  a  chcete  zúčastnit,  prosím,  přijeďte.  Všichni  jsou  srdečně  vítáni, není třeba se dopředu nijak speciálně hlásit.    Letošní program je podobně jako v loňském roce následující:    Veškeré akce se uskuteční přímo v den 28. 10., který letos vychází na pátek, proto pokud by si mimo‐ pražští členové a příznivci chtěli udělat z této akce delší pobyt, neváhejte se ozvat panu předsedovi na  e‐mail [email protected]     10:00  ‐  Sejdeme  se  na  Malostranském  náměstí  ku  příležitosti  snahy  o  obnovení  pomníku  maršála  hraběte Radeckého.     13:20 ‐ 13:50 – Prosím dobrovolníky, kteří by pomohli s přesunem transparentů z místa sídla strany  na  Václavské náměstí (cca 7  minut chůze). Kdo by byl  ochoten pomoci, nahlaste se, prosím, panu  Ko‐ nečnému ‐ [email protected]     14:00 ‐ Začátek vlastního pochodu projevy u sochy sv. Václava na Václavském náměstí.    cca 16:00 ‐ Ukončení pochodu a položení kytice u sochy Karla IV. u Karlova mostu.    Po  skončení  akce  následuje  z  místa  ukončení  pochodu  projížďka  monarchistickým  parníkem  po  Vltavě, která je rovněž určena nejen členům strany, ale i příznivcům a sympatizantům.             

*DEUS*REX*PATRIA* 

Oznámení a dění v KČ – říjen 2011

5 3

* Předsednictvo Koruny České jednalo v Praze 11. října 2011

* Schůze MS KČ Strážnice se konala ve Strážnici 6. 10. 2011.

Předsednictvo schválilo přijetí nového člena. Jan Drnek předložil konečnou verzi Monarchistického kalendáře na rok 2012. Předsednictvo schválilo vydání cca 400 ks s tím, že dotisk je možný, dle zájmu čtenářů. G. s. Aleš Hoffmann seznámil předsednictvo s podmínkami a povolením m. pochodu. Předsednictvo dokončilo program pochodu a rozvrhlo jednotlivé úkoly. Petr Nohel oznámil vznik volební komise složené z předsedy, p. Malého a 5 členů. Byly projednány variantní možnosti konání GS KČ, vzhledem k obsazení budovy na Novotného lávce v daném termínu, a možnosti dalšího postupu v otázce návrhu na zrušení zákona č. 61/1918 Sb. Petr Nohel seznámil předsednictvo s přípravami na konání ideové konference a požádal o prodloužení termínu pro podávání návrhů na konferenci do 31. 12. 2011. Předsednictvo prodloužení termínu schválilo. Pan g. s. Aleš Hoffmann předložil ke schválení návrh Jednacího řádu PKČ, který byl schválen. Dále pan Hoffmann oznámil zajištění vedení účetnictví a kanceláře strany. Pan Šourek navrhl zaslání kytice u příležitosti narozenin J. J. princezny Sophie von und zu Liechtenstein. Předsednictvo rozhodlo zaplatit tuto kytici s tím, že kdokoliv bude mít zájem přispět z vlastních prostředků, může tak učinit na účet strany.

Před zahájením byly všem přítomným předvedeny nové vlajky od Dr. Čížka (česká, českého království, moravská a vlajka s malým státním znakem R-U). Dr. Čížek seznámil přítomné s plánovanými monarchistickými akcemi: 20. 10. 2011 mše sv. v Brně 22. 10. 2011 malý moravský zemský sněm ve Valticích 28. 10. 2011 pochod za monarchii v Praze 11. 11. 2011 monarchistický pochod ve Vídni (schwarz-gelbe alianz) 24. – 27. 11. 2011 generální sněm v Praze. Dále se jednalo o návštěvě Karlštejna Brandýsa nad Labem v neděli 27. 11. 2011, o obnovení popř. doplnění agitačních hesel a plakátů na pochod za monarchii. Byly projednány připomínky k webovým stránkám KČ. Bylo by vhodné na stranický web vrátit rubriku otázky a odpovědi. Pan ing. Petr Tichý se zavázal napsat článek, kde budou uvedeny všechny používané šlechtické tituly včetně oslovování těchto šlechticů. 11. 1. 2012 – bude ve Strážnici sloužena mše sv. za JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského. Bude organizována pouť na Madeiru k 90. výročí úmrtí blahoslaveného Karla. Na audienci u císaře bude zajištěn autobusový zájezd z jihu Moravy. Na moravském zemském sněmu budoe prodiskutováno: pokračování monarchistických plesů, možnost zorganizovat společný zemský sněm Čech, Moravy a Slezska, zaujetí stanoviska k platformám (konzervativní a racionální). Pan ing. Petr Tichý přečetl poselství M. Pauříka o mši sv. v Brně. Na závěr schůze doktor Čížek a ing. Tichý podali informace o zájezdu do Vaduzu – audienci u knížete Hanse Adama II. Jiří Sýkora

* Místní společnost KČ v Plzni zasedala dne 20. 10. 2011 Proběhla diskuze kolem přípravy Kalendáře na rok 2012. Dále byla diskutována příprava a činnost před krajskými volbami a příprava kandidátky na krajské volby 2012. Předběžně byl vysloven souhlas s vytvořením společné kandidátky se stranou lidovou, neboť nabídka vyšle tentokrát od lidovců. Pan Otto Brachtel navrhl, aby předseda strany za KČ požádal JCKV Karla o oficiální foto k prezentaci současného českého krále, nejlépe v digitálním formátu. Předseda MS pan Ježík informoval o založení monarchistické hudební rockové skupiny TRACTUS METALLIFER. Bylo diskutováno rozšíření členské základny (kontakty s členy řádu Lazariánů), a přeložení mše ku cti bl. Karla Rakouského z organizačních důvodů na listopad, účast plzeňských členů na pochodu za monarchii a GS KČ. Další plánovaná schůzka u Bernarda 24. listopadu 2011 od 16.30 hodin.

* Koruna České zřídila Volební komisi, která má za úkol hlídat vše kolem voleb a aktivně řešit jejich přípravu ze strany KČ. Pokud by měl jakýkoliv člen či příznivec zájem zúčastnit se svými nápady chodu komise, ozvěte se, prosím, panu Mgr. Petru Krátkému na adresu: [email protected]> [email protected].

* Dne 11. 1. 2012 bude v chrámu Páně P. Marie ve Strážnici

sloužena mše svatá za JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského u příležitosti jeho 51. narozenin. Začátek v 18:00 hodin. Přeju krásný den. Vivat rex Carolus! Jirka Sýkora

Princezna Sophie z Lichtenštejna oslaví 28.  10. narozeniny  

Středa, 05. 11. 2011          Vévodkyně Sophie Elizabeth Marie Gabrielle Bavorská  se  narodila  28.  října  1967  v  německém Mnichově  jako  nejstarší z pěti dcer vévody Maxe a jeho ženy Elizabeth.  Sophie  je  přímým  potomkem  posledního  bavorského  krále Ludwiga III., který byl jejím prapradědou. Pro nás  je  jistě  zajímavá  jedna  její  praprababička,  která  se  na‐ rodila  jako  Kinská  (podobně  jako  Sophiina  současná  tchyně liechtěnštejnská kněžna). To nám jen potvrzuje  známý fakt, že Lichtenštejnové jsou de facto ze tří čtvr‐ tin Kinští

Veřejný dluh České republiky K aktuálnímu datu a hodině najdete na:

www.verejnydluh.cz

Okruhy k ideové konferenci Koruny České Vážení a milí členové KČ, předsedové místních společností a odborných komisí, vzhledem k tomu, že se názory skupin v naší členské základně začínají i v podstatných věcech navzájem rozcházet, usneslo se předsednictvo KČ na uspořádání Ideové konference KČ, na které by měly být sporné názory diskutovány a objasněny. Cílem Ideové konference KČ je vyjasnit si vzájemná stanoviska a zajmout jednotný a jednoznačný postoj k budoucímu směřování Koruny České. Samotná konference se uskuteční cca v březnu následujícího roku (tedy 2012; přesný termín bude stanoven na základě náročnosti zpracování návrhů odbornými komisemi). Aby se však nestala bezbřehou a nijak neřízenou výměnou stanovisek bez jasné koncepce, dovoluji si Vás všechny tímto oslovit, abyste nejprve překládali své návrhy prostřednictvím místních společností. Návrhy budou shromažďovány Odbornými komisemi, které jim dají podobou vhodnou k diskusi a hlasování, ale např. i sloučí duplicitní návrhy, abychom se při vlastním jednání co nejméně zatěžovali zbytečnou administrativou. Jakékoliv návrhy jsou vítány. Pokud bude jakýkoliv člen KČ cítit potřebu předložit svůj návrh k práci KČ, jejímu směřování nebo ke koncepci její budoucí činnosti, nechť tento svůj návrh postoupí(ideálně s podporou svojí MS) příslušné odborné komisi. Ta jej pak zpracovaný předloží koordinátorovi Ideové konference k zařazení na program konference. Zároveň si Vám za tímto účelem dovoluji zaslat kontakty na předsedy Odborných komisí. Své návrhy, prosím, posílejte v kopii i moji adresu. Předsedy Odborných komisí tímto prosím, aby se sešli v průběhu listopadu nad posouzením návrhů. Předem děkuji všem a těším se na další spolupráci. Petr Nohel KONTAKTY KOMISE Internetová komise Církevní komise Korunní komise (Arcidům a šlechtické rody) Zahraniční komise Legislativní a státoprávní komise Bezpečnostní komise: Obrana a vnitřní bezp. Hospodářská komise (fin., prům., dopr., energ.) Komise pro kulturu, škol., sport, zdrav. a soc. Komise pro životní prostř., les. a zemědělství Koordinátor ideové konference Koordinátor odborných komisí

PŘEDSEDA Michal Štěpán Josef Pejřimovský Václav Srb Václav Srb Petr Krátký Zdeněk Řepka Jindřich Jenček Jan Drnek Radim Špaček Petr Nohel Radim Špaček

KONTAKT [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] +420 325 551 266 [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected]

          Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická    o 2000,- méně.   Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Pro vozní výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců.  Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České.  Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC   Darovací smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC   poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800 Dar   Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytisk  něte dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00,   Praha 1. Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět.    V případě dotazů se obracejte na našeho GS: Bc. Aleš Hoffmann, tel.: 607 208 971, email:  [email protected]      

Církev a monarchie – říjen 2011 7       Modlitební liga císaře Karla I. za mír mezi národy ‐ zem‐   ská pobočka v České republice    Duchovní správa poutního místa Stará Boleslav      Matice staroboleslavská       Vojenský a špitální Řád sv. Lazara Jeruzalémského      Česká křesťanská akademie Brandýs nad Labem    uspořádali  v  chrámu  Nanebevzetí  Panny  Marie  ve    Staré Boleslavi v pátek 21. října 2011      Slavnostní Mši svatou  ke  cti a památce  blahosla‐   veného  císaře  a  krále  Karla  I.  Rakouského  v  den  100.  výročí sňatku Jejich císařských a královských Veličenstev    Karla I. z Domu Rakouského a Zity Bourbonsko‐Parmské.     Celebroval Mgr. Michal Procházka, farář a vikář starobo‐ leslavský. Hudbou doprovází staroboleslavský chrámový    sbor Václav.          Poutní  mše  svatá  ke  cti  blahoslaveného  Karla    rakouského  císaře  a  českého  krále  byla  Habsburského,   sloužena  v  tradičním  římském  ritu  dne  22.  10.  2011  od    14. 00 hodin  v kapličce bl. Karla  nad Branišovem u Kdy‐    ně.      Milí přátelé,    francouzský  správce  stránek  Sdružení  pro  blahořečení  císařovny  Zity,  který  se  stará  o  všechny  jazykové  verze    včetně češtiny, konečně po několika urgencích zřídil zálož­ Přehled mší sv. ke cti bl. Karla Rakouského    ku  Aktuality  a  uveřejnil  např.  i  přehled  mší  sv.  ke  cti  bl.      při  příležitosti  jeho  svátku  tento  týden.  Bohužel  se­ 20. 10. 2011   Karla  znam    odpovídá  tomu,  co  bylo  známo  11.10.,  což  byla  pů­ Brno, katedrála sv. Petra a Pavla na Petrově,  vodně stanovená uzávěrka. Omlouvám se tedy těm, kteří mi  v 17.30 hod.    posílali  aktualizované  údaje  po  tomto  datu,  protože  ty  se  Český Krumlov, kostel sv. Víta, v 17.00  tam tedy bohužel nedostaly.       Podívat  se  můžete  na  http://www.beatification­ 21. 10. 2011     imperatrice­zita.org/pages/cestina/uvod/aktuality.php  Stará Boleslav, bazilika Nanebevzetí Panny Ma‐   Vám  všem  krásné  a  hluboké  duchovní  zážitky  tam,  rie, v 18.00. Po mši sv. možnost večerní prohlídky  Přeji  kde v den svátku bl. Karla a zároveň výročí jeho sňatku se  apartmánů bl. císaře a krále Karla na zámku    Zitou budete, a všem organizátorům oslav hodně sil a Bo­ v Brandýse nad Labem    žího požehnání pro jejich záslužnou práci.  Praha, kostel Panny Marie pod řetězem, v 17.00,                                                                                 Lucie Cekotová   s uctíváním relikvie      Sázava, klášterní kostel sv. Prokopa, v 17.30    Františkovy Lázně, kostel Povýšení sv. Kříže,   Vážení přátelé, dámy a pánové,    v 16.15   slavnostní mši svatou k uctění památky blahoslaveného  Karla  I.  Habsbursko‐Lotrinského,  císaře  rakouského,  Plzeň, přeloženo na listopad z tech. Důvodů.   krále  českého,  markraběte  moravského,  etc.,  a  k  důstoj‐ Horšovský Týn, kostel sv. Petra a Pavla, v 17.00   připomenutí  100.  výročí  jeho  sňatku  s  JCKV  Zitou  Opava, Marianum, kaple Božského Srdce Páně, nému  v 18.00 Bourbonsko‐Parmskou.      V  součinnosti  s  římskokatolickým  farním  úřadem  na  Hradiště u Znojma, kostel sv. Hippolyta, v 18.00   Petrově  ji  organizuje  Sdružení  monarchistů  Brno,  o.  s.    Ozdobou  této  mše  bývá  účast  zástupců  společenských  a  22. 10. 2011 kulturních  organizací,  historické  řády  a  uniformované  Brno-Líšeň, kostel sv. Jiljí, v 7.30   vojensko‐historické kluby nevyjímaje.    mši,  v  19.00  hod.  se  pro  případné  zájemce  koná  v    Po    nedalekém  salonku  Šermířského  klubu  L.A.G.,  Kopečná    50, beseda k tématu mše. Tato pozvánka je také určena k  Pořad  o  blahoslaveném  Karlovi bude    dalšímu všemožnému volnému šíření.  v radiu Proglas v rámci v cyklu České ne‐

  Jménem  všech  členů  Sdružení  monarchistů  Brno  vás  be dne 27. 10., ve 22.00 hod., repríza 31.  srdečně zvu a na setkání s vámi se těší  10., v 16.30 hod.    Dr. Luděk Šubert, představený SM  

AKCE – říjen 2011   Vážené  dámy  a  pánové,  přátelé  a  milovníci  historie,  Moravy a Slezska, tradicionalisté a příznivci monarchie.    S radostí  vám  všem  jménem  autorské  skupiny  Pauřík‐ Šubert oznamuji, že se podařilo dát do tisku připravova‐ ný Moravsko‐Slezský historický a duchovní kalendář pro  rok  2012,  který  je  věnován  100.  výročí  narození  JCKV  Ottovi von Habsburg‐Lothringen, nedávno opustivší svět  vezdejší,  s historickým  doplňkem  o  historii  Moravy.  Tento záměr byl již prezentován  v červnu t. r. na strán‐ kách Sdružení monarchistů viz: Moravsko‐Slezský histo‐ rický a duchovní kalendář 2012 :: Sdružení monarchistů  Brno    Řada  z vás  reagovala  předběžnou  objednávkou.  V záplavě  mailů,  které  každý  z aktivistů  sdružení  přejí‐ má se snadno může stát, že by se nějaká adresa v daném  množství mohla ztratit, nebo omylem smazat. (Inu, jsme  taky  jen  lidi  a  chybovat  je  lidské…)  Z tohoto  důvodu  prosím, aby se již přihlásivší ozvali s potvrzením o zájmu  o  kalendář,  event.  objednali,  neboť  zájem  je  skutečně  velký.  Toto  lze  učinit  na  adresu  sdružení  monarchistů,  nebo přímo: [email protected].    Předběžně  je  uvažováno  s tím,  že  kalendáře  bude  dis‐ tribuovat  autorská  skupina,  Jiří  S Pospíšil  pro  Brno  a  okolí, Mikroregion Ostrožsko M. Pauřík a Moravské Slo‐ vácko MVDr. J.Čížek, není vyloučeno, že taktéž politická  

   

8

strana Moravané a případně další moravské organizace  Moravská národní obec, Moravský národní kongres atp.   O  dalších  prodejcích  budete  ještě  informováni,  zatím  nebylo  sjednáno.  Není  vyloučen  ani  zájem  některých  farních  knihoven,  čímž  podpoří  kupující  taktéž  chod  náboženských institucí, přičemž se autorská skupina ve  prospěch těchto institucí zříká části honoráře a investo‐ ři zisku.    Z tohoto  důvodu  doporučuji  co  nejrychlejší  reakci.  Rádi  bychom  případné  zájemce  informovali,  že  první  možnost koupě bude již 20. 10. 2011 ku příležitosti mše  svaté za blahoslaveného Karla I. Habsburského, která se  koná tento den v 17.30 hod. v Brně na Petrově, dále na  posezení  v šermířském  klubu  LAG  a  nadále  při  setkání  příznivců a přátel monarchie, plánovaného 11. 11. 2011  se  křtem  a  případným  požehnání  církevní  důstojností  na znamení požehnání příštího roku.    Za  autorskou  skupinu  bych  si  přál,  aby  se  kalendář  líbil  a  rád  bych  všechny  případné  zájemce  přizval  do  realizačního  týmu,  který  prospěje  nejen  podpoře  mo‐ ravského  a  slezského  patriotismu,  ale  i  všeobecné  his‐ torické osvětě vůbec.    O  pozornost  svědčí  i  zájem  regionálního  tisku:  viz  Rovnost – příloha Slovácko ze dne 18. 10. 2011    Za Sdružení monarchistů Brno ‐ M. Pauřík. 

SVĚT MONARCHIÍ - říjen 2011

9

 

Změní se pro čtvrtinu lidí planety nástupnický řád? 

    Velká  Británie  je  nejznámější  světovou  monarchií,  o  čemž  vypovídá  jak  zájem  veřejnosti  o  tuto  zemi,  tak  také  frekvence informací, které se „od dvora“ šíří i do zemí, které nemají na první pohled s Británií mnoho společného.  V posledních dnech ale překvapila zpráva o chystané změně nástupnického řádu, která by se díky vladařské roli  krále v britském společenství národů dotkla čtvrtiny světa.    Přestože  Británie  následuje  trend  severských  zemí  v rozvolňování  nástupnického  práva,  dosavadní  úvahy  o  případné další modifikaci následnictví byly vždy považovány spíše za teoretické, protože taková změna by musela  být  podle  současné  právní  úpravy  schválena  ve  všech  parlamentech  britského  společenství.  Kdyby  ale  nový  nástupnický řád nebyl přijat všude, hrozilo by tak reálné nebezpečí rozpadu stávající personální unie a různé části  Commonwealthu by tak mohly mít různého panovníka.    13. října 2011 zveřejnil britský konzervativní premiér David  Cameron návrh na modifikaci nástupnického řádu,  kterou rozeslal dalším 16 kolegům premiérům, a ve kterém vyzývá k jeho změně. Podstatou nového nástupnického  řádu  by  mělo  být  následnické  právo  pro  prvorozené  bez  ohledu  na  pohlaví,  což  v praxi  znamená,  že  se  mezi  královskými potomky nerozlišuje, zda jsou muži či ženy a přistupuje se ke všem (z pohledu primogenitury) jako by  byli muži.    Pro nás monarchisty je toto sdělení spíše důvodem k obavám. V kontinentální Evropě se stále drží klasické právo  primogenitury,  které  přepokládá,  že  po  vládnoucím  panovníkovi  nastupuje  v pořadí  jeho  genealogicky  nejbližší  mužský potomek. Teprve při vymření mužských potomků celého rodu nastupuje právo žen. Toto právo však není  žádným anarchonismem, protože jednak vychází z biblických principů následnictví, a jednak pouze v rámci tohoto  dědického  práva  můžeme  hovořit  o  povolání  celého  rodu  k  vládě,  kterýžto  pojem  se  v navrhovaná  úpravě  zcela  vytrácí.    Právo  prvorozených  bez  ohledu  na  pohlaví  navíc  umožní  koexistenci  příslušníků  několika  po  sobě  jdoucích  dynastií, což je genealogicky jen těžko přípustné. Vlastně se tímto způsobem připravují o nástupnické právo lidé,  kteří  se  jako princové a  tedy  následníci narodili,  přičemž  jediným motivem  je  udržet korunu v úzkém  rodinném  kruhu.  Korunu  tak  může  zdědit  i  člověk,  který  k dané  dynastii  nenáleží  a  nemusí  být  ani  šlechticem,  byť  je  v určitém stupni pokrevním potomkem panovníka. Dynastičtí příbuzní, kteří ho co do přirozeného práva na trůn  jinak  přirozeně  předcházejí,  jsou  zde  „ze  hry“  zcela  vyšachováni.  Navíc  se  zastánci  tohoto  rozvolnění  zaklínají  demokracií a rovností práv. Příkladem i zmiňovaný britský premiér, který navrhovanou změnu zdůvodnil takto:   „Hájíme  rovnost  pohlaví  ve  všech  ostatních  oblastech  života  a  je  anomálií,  že  v pravidlech  souvisejících  s nejvyšším veřejným úřadem pokračujeme v ochraňování mužské nadřazenosti.“    Rovnost nade vše?    Nutno  podotknout,  že  současné  britské  nástupnictví  je  oproti  nám  známé  primogenituře  anomálií  již  nyní,  protože  představuje  vlastně  jakýsi  mezistupeň  mezi  primogeniturním  právem  a  navrhovanou  úpravou.  I  v britském  nástupnictví  má  muž  přednost  před  ženou,  ale  pouze  s tou  výjimkou,  že  než  přejde  následnictví  na  dalšího člena rodu, musí být nejprve uplatněn i nárok ženských potomků panovníka předchozího. Už toto je však  z pohledu  přirozeného  nástupnictví  považováno  za  velkou  výjimku,  natož  poté  nástupnictví  prvorozených  bez  ohledu na pohlaví.    Je  s podivem,  že  zrovna  konzervativní  premiér  Británie  si  neuvědomuje,  že  právo  mužské  primogenitury  nijak  nediskriminuje ženy, ale naopak vychází ze zcela přirozených a logicky rozdílných rolí mužů a žen. Když si navíc  pomyslíme, jak obtížné je pro všechny rovnostáře „sehnat“ v jakýchkoliv volbách kýžených 50% žen na kandidát‐ ku,  je  smutné  sledovat,  že  právě  panovnické  kruhy  by  měly  v zájmu  této  „rovnosti“  ustoupit  a  být  zatlačeny  do  kouta i v tak výsostné věci jako je nástupnické právo.    Jestliže britský premiér vnímá toto rozvolnění jako hájení rovnosti, je jen otázkou času, kdy dospěje k názoru, že i  samo  prvorozenectví  je  samo  o  sobě  diskriminační  vůči  ostatní  členům  rodu  a  že  budou  dobré,  když  se  budou  dědicové  periodicky  střídat  nebo  se  bude  mezi  členy  královské  rodiny  panovník  volit.  Vzhledem  k tomu,  že  do  královské rodiny bude díky výše zmíněné plánované úpravě patřit časem skoro každý, je otázkou, zda zdání volby  výběru nejlepší nebude vlastně již klasickou přímou volbou prezidenta…    Britský princ si možná bude moci legálně vzít katoličku    Kladně  lze  naopak  hodnotit  souběžný  návrh  na  zrušení  překážky  v  podobě  sňatku  s katolíkem,  který  dosud  příslušného  člena  rodu  z nástupnického  pořádku  v Británii  vylučuje.  Tato  úprava  nemá  jinde  ve  světě  obdoby  mimo  jiné  také  proto,  že  panovnické  právo  a  korunovace  (pomazání  panovníka)  je  přímo  odvislé  od  apoštolské  posloupnosti,  skrze  niž  se  udílí.  Vzhledem  k tomu,  že  Katolická  Církev  není  z pohledu  apoštolské  posloupnosti  v diskontinuitě, je toto opatření zcela nadbytečné a celý systém nepřirozeně komplikuje.   

Sňatky bez králova souhlasu    Premiér chce také omezit povinnost panovnického souhlasu pro sňatky členů rodu, což je úprava, kterou můžeme  vnímat jako neutrální, protože panovníkův nesouhlas ve většině  případů sňatku jako takovému nezabrání, pouze  omezí příslušného člena rodiny v jeho nástupnických, častěji ale „pouze“ titulárních právech. A navíc se prakticky  neuplatňuje.    Jak změna ovlivní následnictví    Abychom si lépe představili, jak změna, pokud bude schválena, ovlivní nástupnictví na nejznámějším trůně světa,  připravil jsem pár jednoduchých schémat, která nás na případě fiktivní panovnické rodiny problematikou prove‐ dou.   

Obr. 1 – Na tomto obrázku je zobrazena fiktivní královská rodina, kde král má 4 děti (dceru, syna, dceru, syna), následně 8 vnuků, 8 pravnuků a dokonce jednoho prapravnuka. Vzorový rodokmen tedy sleduje všechny jeho potomky, nejen ty, kteří jsou členy dynastie (to jsou pouze mužští potomci a ženy narozené v královské rodině než se provdají). Obr. 2 – Pro lepší přehled jsem označil vlastní dynastii šedým podkladem. Zelený podklad pak rozlišuje další rodiny, které po přeslici z královské pocházejí, ale nejsou její součástí. Pro lepší přehled i ženy narozené v královské rodině zobrazuji již jako členy přivdaných rodin. Stejně tak z důvodů přehlednosti vzorový rodokmen nezobrazuje partnery potomků.

Obr. 3 – Tento obrázek ukazuje následnictví v klasickém mužském primogeniturním schématu. U každého člena je číslo, které určuje jeho pořadí na trůn. Zde je hezky vidět, že nejprve se uplatní nárok mužů vládnoucí dynastie (č. 1 – 6) a teprve poté, co již nejsou mužští dědici k dispozici, uplatňují se nároky žen a jejich potomků. V zemí bývalého Rakouska-Uherska navíc platí ustanovení Pragmatické sankce, které zajišťuje dědičnost v každém případě tím, že o dědičce není nutno hlasovat, neb se jí stává automaticky genealogicky nejbližší žena ve vztahu k posledně vládnoucímu panovníkovi. Proto je v našem schématu nejstarší dcera sedmá v pořadí a po ní se logicky nejprve uplatní nároky syna a jeho rodiny a pak až dcery a její rodiny. Pokud by potomstvo první královy dcery vymřelo bez potomků nebo se trůnu vzdalo, nastupují nároky další dcer a jejich rodin v uvedeném a logicky odvoditelném pořadí. Obr. 4 – Toto schéma zobrazuje nástupnictví prvorozených bez ohledu na pohlaví, jak ho nyní prosazuje britský premiér (platí např. již ve Švédsku). Ze schématu je patrné, že např. osoba č. 3 již nemusí být ani šlechticem (vzhledem k tomu, že je potomkem 2x po přeslici), a přesto ji tento systém přiznává přednostní právo na trůn před samotnými syny krále (tedy nadále legálními princi!), když jednoho odsouvá z „rovnostářských“ důvodů na 6. a druhé dokonce až na 15. místo. Navíc pravděpodobnost, že se trůn „vrátí“ zpět původní dynastii, je v tomto systému prakticky nulová.

Obr. 5 – Poslední obrázek ukazuje tutéž fiktivní rodinu v situaci současného britského práva, které je kompromisem mezi předchozími dvěma variantami. Vidíme jasně, že sice upřednostňuje mužské dědice koruny, ale zároveň do systému primogenitury včleňuje právo na trůn i dcerám, než toto přejde na dalšího mužského potomka. Měl-li by tedy každý princ právě jednoho syna, princip by byl klasické primogenituře rovný. Naopak – pokud bude mít vévodský pár William a Kate z Cambridge pouze jednu dceru, nemusí Britské společenství národů vůbec na nový systém přecházet.   Zcela  na  závěr  dodávám,  že  češí  králové  se  drží  striktně  práva  mužské  primogenitury  (dle  obr.  č.  3),  což  je  také  důvodem,  proč  v našich  zemích  docházelo  ke  změně  dynastie  jen  v opravdu  nevyhnutelných  případech, avšak vždy s předchozí rodovou návazností. Proto také o českém nástupci (na rozdíl od Británie, které  monarchií je…) nemůže být sebemenších pochyb.                                                                                                      Petr Nohel   

Britská královna míří do Austrálie, zřejmě naposledy 

16. 10. 2011                                                                                  Autor: Reuters    Sydney  ‐  Až  britská  královna  Alžběta  II.  přiletí  příští  týden  do  Austrálie, bude třeba ji oslovovat jako australskou královnu.   Tak to alespoň vyžaduje protokol. Republikánům, kteří si přejí, aby se  nejmenší  kontinent  světa  oddělil  od  Velké  Británie  a  jmenoval  vlastního prezidenta, ale toto oslovení "poleze na nervy".   Královnina  návštěva,  jež  bude  vzhledem  k  jejímu  věku  ‐  je  jí  85  let  ‐  pravděpodobně  poslední,  znovu  podnítí  debaty  o  tom,  zda  by  se  Austrálie měla stát republikou, nebo ne.   Zatím  je  stále  konstituční  monarchií,  v  jejímž  čele  stojí  britský  panovník,  který  má  v  zásadě  pouze  ceremoniální  úkoly  ale  také  moc  schválit rozpuštění parlamentu, jak se to stalo v roce 1975.   Stoupenci republiky ale připouštějí, že jakákoli debata bude krátká a že jejich sen o Australské republice zůstane  po mnoho dalších let nenaplněn.     Plebiscit se odkládá. Na neurčito     Proti australským republikánům se spiklo vše ‐ doba, politika i apatie lidí. Nikdo si nepřeje, aby se toto téma opět  stalo celonárodní záležitostí.     Průzkum  veřejného  mínění  z  tohoto  týdne  ukázal,  že  monarchii  podporuje  už  celých  pětapadesát  procent  obyvatelstva, zatímco počet stoupenců republiky klesl na rekordně nízkých třiadvacet procent.   Australští  monarchisté, kteří  v  roce  1999  zabránili  při  celonárodním  hlasování tomu, aby  se Austrálie  změnila  v  republiku, jsou z návštěvy královny Alžběty u nich, na druhé straně zeměkoule, nadšení.   Republikáni si v roce 2007, kdy se stal premiérem labourista Kevin Rudd, mysleli, že dostanou druhou šanci. Rudd  totiž slíbil další plebiscit o republice.     V  roce  2010  však  musel  po  vnitrostranických  rozbrojích  předčasně  odejít  z  funkce  a  v  čele  vlády  ho  nahradila  současná premiérka Julia Gillardová.     Dokud bude Alžběta, bude i monarchie    Její kabinet je ale menšinový a bojuje neustále o přežití. Gillardová proto, ač republikánka, nemá nejmenší zájem  otevírat toto téma, jež dělí australskou společnost.     Premiérka nyní říká, že dokud bude královna Alžběta žít, zůstane Austrálie monarchií.   Pokud  se  naplní  průzkumy  veřejného  mínění,  prohraje  Gillardová  a  její  Labour  party  v  příštích  volbách  v  roce  2013 s opozičními liberály Tonyho Abotta, jenž je zapřisáhlým stoupencem monarchie.   Monarchisté jsou si ale vědomi, že jim napomáhá situace ve společnosti. Mladí lidé jsou politicky apatičtí a to je  hlavní důvod, proč nepodporují republiku.     Dalším důvodem je možná i skutečnost, že Austrálie je zemí imigrantů. Každý čtvrtý Australan se narodil mimo  kontinent a mnozí z nich jsou proti republice, protože přišli ze zemí, v nichž byla prezidentská moc zneužívána.     Diskuse o tom, zda zachovat monarchii, nebo se rozhodnout pro republiku, vrcholily na konci devadesátých let,  když se blížila olympiáda v Sydney (2000) a sté výročí vzniku Austrálie (2001.)   V posledním desetiletí už se australská společnost zabývala pragmatičtějšími tématy, především ekonomikou.   Zdroj ‐ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie‐a‐pacifik/clanek.phtml?id=717267 

Měsíční miminko sjednotilo rozdělené monarchisty v Gruzii a přineslo novou naději celé zemi   Letošní  27.  září  si  pravděpodobně  dobře  zapamatují  nejen  gruzínští  monarchisté,  ale  také  podstatná  část  obyvatel  této  starobylé  země.  Před  měsícem  se  totiž  ve  Španělsku  narodil  Giorgi,  princ  gruzínský  a  následník  trůnu.  Jeho  narození  je  přesto  pro  gruzínskou  společnost  významnější,  než  narození  jakéhokoliv  jiného  následníka.  Již  několik  generací  totiž  proti  sobě  stojí  dvě  znesvářené  větve  dynastie  Bagrationů,  které  si  obě  činí  nárok  na  gruzínský  trůn.  Vhledem  k tomu,  že  dějiny  gruzínského  království  nestály  nikdy  tak  silně  na  principu  primogenitury,  jako  dějiny  našeho  kulturního  okruhu,  lze  symbolický  souboj  těchto  dvou  linií  alespoň  teoreticky  trochu  pochopit.      Genealogicky  starší  větev  rodu  Bagration‐Muchraneli  vede  princ David, který je také jakožto nejprimogeniturnější potomek  slavné  dynastie  považován  vcelku  oprávněně  na  hlavu  celého  rodu  (jeho  starší  bratr  se  nároků  na  trůn  vzdal).  Druhá  větev  Bagration‐Gruzinsky  je  dnes  zastoupena pouze  hlavou této  line  princem  Nugzarem,  který  je  ale  posledním  mužským  před‐ stavitelem této linie.      Důvod,  proč  někteří  gruzínští  monarchisté  upřednostňují  nároky  druhé  větve  Bagrationů,  je  prostý.  Z ní  totiž  pochází  poslední  vládnoucí  gruzínský  král  Giorgi  XII.,  který  zemřel  v roce  1800  a  princ  Nugzar  je  jeho  potomkem  v 6.  generaci,  byť  má  sám  pouze  dvě  dcery.  Naopak  princ  David,  i  když  je  hlavou  rodu,  má  ve  své  linii  posledního  gruzínského krále až v 16. generaci. Byl jím Konstantin II., který zemřel roku 1505. Na druhou stranu jsou doba  „následníci“ díky vzájemným rodovým vazbám obou větví potomci Erekle II. (1744‐1798), byť princ Nugzar přímo  a princ David po přeslici.      Tato roztříštěnost vedla i gruzínské monarchisty k nejednotné podpoře rodu, byť se shodovali v tom, že Gruzie  krále  potřebuje  a  přestože  bylo  zcela  jasné,  že  následník  musí  pocházet  z rodu  Bagrationů.  Naděje  na  usmíření  sporu svitla v roce 2009, když si 9. února v chrámu Nejsvětější Trojice v Tbilisi vzal princ David za ženu princezna  Annu, která je dcerou princ Nugzara a v očích některých monarchistů dědičkou gruzínské koruny.      Horší  situace  nastala,  když  po  několika  letech  manželského  soužití  obu  dědiců  začala  přinášet  bulvární  media  zprávy  o  jejich  neshodách  a  údajných  přípravách  na  rozvod  královského  páru.  Situace  se  však  změnila  27.  září  2011, když královský rod potvrdil, že se v tomto svazku narodil syn Giorgi, který tak v sobě spojuje nároky obou  větví rodu a jeho postavení budoucího gruzínského krále je tak nezpochybnitelné.      V gruzínské společnost se přitom vedou vážné debaty o restauraci monarchii jako o reálné alternativě k součas‐ nému  politického  zřízení.  Již  před  několika  lety  otevřel  debatu  o  této  změně  gruzínský  patriarcha  IIlia  II.,  který  vyzval 7. října 2007 ke změně státního zřízení pod vládnou Bargationské dynastie. Úspěšně nastartovaný proces  diskuse k restauraci monarchie, o kterém bylo již týden nato diskutováno i v parlamentu, a který si získal podporu  prakticky všech politických stran v Gruzii, nakonec překazil až vpád ruských vojsk 1. srpna 2008 do Jižní  Osetie  (gruzínská provinci obývaná převážně Rusi).      Doufejme,  že  Gruzie,  která  se  považuje  za  nejstarší  křesťanský  stát světa, dokončí úspěšně dialogy o restauraci monarchie a sen  mnoha  gruzínských  monarchistů  se  tak  konečně  splní.  Dynastie  Bagrationů je navíc jednou z nejstarších evropských dynastií, jejíž  původ  sahá  prokazatelně  až  do  roku  314  po  Kristu,  a  jehož  členové  jsou  údajně  navíc  přímými  potomky  biblického  krále  Davida, k němuž odkazuje i rodový erb se symbolem harfy.      Rodokmen gruzínských králů je přílohou tohoto čísla Zpravodaje  (na poslední stránce).  Petr Nohel

 

TRADICE - říjen 2011

Jak se republiky proměňují v monarchie… 

13

    Zabýval  jsem  se  historickými  precedenty,  které  by  dokumentovaly přechod  od  republiky  k monarchii.  Liberá‐ lům  se  to  bude  zdát  směšné,  vždyť  v posledních  několika  stech  letech  se  společenská  zřízení  vyvíjejí  přesně  opačným směrem a zdá se to tak přirozené a neměnné. Od tmářství k pokroku přes marný odpor zpátečníků. Tak  tomu rozumíme a v tom jsme vyrostli. Existuje však případ, vpravdě klasický, který by nám mohl obzory našeho  rozhledu poněkud posunout. Je to případ antického Říma, těsně před, a po začátku našeho letopočtu.    Římská republika trvala již 400 let a představit si cokoliv jiného bylo nemyslitelné. Zákon upadal a vládly pení‐ ze, korupce a ozbrojená moc. Mocenské klany se rekrutovaly nejen z řad patricijů, ale již také z řad zbohatlých  plebejců.  Stavovské  bariéry  se  prolamovaly  a  boj  klanů  o  moc  začínal  svou  intenzitou  ohrožovat  samotnou  existenci státu. Každý z klanů se snažil mít svoji frakci v senátu, získávat funkce a mít svého muže mezi nejvyšší‐ mi  veliteli  legií.  Majetková  moc  se  vztahovala  k pozemkovému  vlastnictví,  ale  již  také  k volnému  finančnímu  kapitálu.  Peníze  začínaly  rozleptávat  zákon  a  narůstal  všeobecný  pocit  nespravedlnosti.  Otroci  dopravovaní  ve  velkém do Říma, jako forma válečné kořisti, přišli levněji, než mzda pro zaměstnance a proto hrozivě narůstala  nezaměstnanost a bída svobodných občanů (asi jako dnes levní zahraniční dělníci). Řím byl závislý na zásobová‐ ní z dalekých provincií a přestal být soběstačný, což občas vedlo k nárazovým hladomorům.     Mocenské klany se snažily dosáhnout výhody, kterou bylo jmenování klanového příslušníka konsulem či kves‐ torem.  Konsul  měl  v senátu  právo  veta  a  kvestor  býval  pověřen  vedením  válečných  tažení,  získával  moc  nad  legiemi.  Také  se  dalo  dosáhnout  jmenování  správcem  některé  z provincií.  Obě  tyto  funkce  byly  klíčem  k rychlému  a  těžko  kontrolovatelnému  bohatnutí  (tunelování)  z válečné  kořisti  či  z provinciálních  daňových  odvodů. Vítězný a zbohatnuvší konsul, kvestor či vyšší velitel, mohl uplácet své vojáky a kupovat si jejich loajali‐ tu,  stejně  jako  klíčové  úředníky  v říši.  Pokud  byl  původem  plebejec,  nebo  byl  šikovný  a  svým  tažením  zajistil  přísun potravy, získával obdiv a přízeň luzy. Všichni se při rvačce o moc pochopitelně oháněli republikou a jejím  blahem.  Opozice  podporovaná  konkurenčním  i  klany  se  pochopitelně  téměř  vždy  snažila  konsulův  mandát  zpochybnit, denunciovat jej jako osobu i vůdce, dosáhnout jeho odvolání a zbavení pravomocí. Pokud měl konsul  podporu v luze a sobě loajální legie, ocitl se ve velkém pokušení.    Prvním  takovým  konsulem,  který  ve  svém  zápase  o  moc  překročil  myslitelné  hranice,  se  stal  Sulla,  patricij  z rodového  klanu  Corneliů,  který  takovou  situaci  v roce  88  př.  n.  l.  vyřešil  tažením  6  legií  na  Řím.  Hrdí  římští  občané své město nebránili, i když Sulla porušil posvátný zákon. Jednak už nebyli tolik hrdí, za druhé měli dost  starostí s každodenním přežitím, a za třetí považovali politiku za svinstvo, kterým se zabývají ti nahoře, což jejich  situaci nezmění. Sullu měli tehdy zastavit otroci a gladiátoři najatí opozicí. Ale nezastavili. Sulla nastolil diktatu‐ ru,  tehdy  ještě  mírného  typu.  Když  o  rok  později  sám  opustil  Řím,  nezmohla  se  opozice  na  nic  jiného,  než  na  nastolení  jiného  diktátora  –  Cinny.  Opozice  nelenila  a  rozpoutala  proti  Sullovi  občanskou  válku.  V roce  82  po  krvavé bitvě před branami města, v níž padlo 50 000 Římanů, se Sulla zmocnil Říma a podruhé nastolil diktaturu,  tentokrát krvavou. Nechal sepsat listiny proskribovaných členů  opozičních klanů a vyhlásil, že mohou být bez‐ trestně  zabiti  a  dokonce  vypsal  odměny  na  hlavu.  Luzu  si  tímto  krokem  získal,  neboť  lov  na  proskribované  souvisel  s drancováním  a  obohacováním  se.  Později  se  již  nevraždilo  ani  tak  kvůli  politice,  jako  právě  kvůli  majetku  a  na  seznamech  se  ocitali  i  lidé,  kteří  Sullovi  nebyli  nebezpeční,  zato  byli  majetní.  Sulla  sám  si  však  s nabytou mocí jaksi  nevěděl rady, v roce 80 ukončil dobrovolně svou diktaturu, vrátil republiku senátu a spoko‐ jen s tím, že povraždil opozici, o dva roky později zemřel.    V takovém  prostředí  vyrůstal  Julius  Cesar  (vyslovováno  původně  kaisar)  z rodového  klanu  Juliů.  Za  Sulovy  diktatury se musel skrývat a byl si od mládí vědom toho, že zákony a lidová demokracie již zhola nic nezaručují,  že důležitá je moc získávaná nikoliv podle práva, ale úplně jinými prostředky. Mezitím se o další převrat pokusil  Markus  Lepidus,  ale  neúspěšně.  Vzápětí  vypuklo  Spartakovo  povstání.  Cesar  podporován  svým  klanem  se  stal  senátorem  a  vojenským  tribunem,  poté  prétorem,  který  si  získal  popularitu  tažením  proti  Iberům  v  Hispánii.  V roce  59  byl  zvolen  konsulem.  Klanoví  a  vojenští  vůdci  si  uvědomili,  že  lid  vyčerpaný  válkami  a  revolucemi  představuje sud s prachem pod jejich nohama a proto, aby zklidnili situaci a přenesli soupeření do pouze politic‐ kých sfér, uzavřeli mafiánskou dohodu o neútočení zvanou triumvirát. Klanoví představitelé Crassus, Pompeius a  Cesar přistoupili na to, že se vzdají naděje na absolutní moc a každý z nich se odškodní třetinovou mocí. Jenže  moc sama takovou strukturu svého působení obvykle nikdy dlouho nepřipustí a vždy působí ve prospěch pyra‐ midové struktury.    Cesar  se  stal  prokonsulem  v Předalpské  Galii,  což  mu  přineslo  vydatný  zdroj  finančních  prostředků.  Odtud  zahájil své tažení do Zaalpské Galie. Válčil zde plných 8 let a za tu dobu se změnilo mnohé. Připojení nové obrov‐ ské a bohaté provincie k říši mu vyneslo nebývalou popularitu u římského lidu. Následným efektem získal strach,  závist a odpor bývalých triumvirů a ostatních klanů v Římě, kde proti němu vznikla silná opozice usilující o jeho  odvolání  a  znevážení  jeho  úspěchů.  Jenže  Cesar  měl  v rukou  cosi,  co  opozice  jen  tak  lehce  získat  nemohla.  V galské válce se vytvořilo drsné a pevné souručenství vojska a jeho velitelů, které přijímalo rostoucí nepřátelství 

z domova jako nevděk a také výzvu. Souručenství spojené něčím, co mohlo po nějaký čas vydržet i bez peněz a  prostředků. Počátečním motivem Cesarova pochodu na Řím v roce 49 bylo právě jen rozbití opozice. Cesar hodlal  zabránit vlastní zkáze a zkáze vlastního mocenského klanu, který se v Římě ocitl v defenzívě. Neusiloval přímo o  diktaturu a rozhodně nehodlal napodobit Sullu. Opozice mu však jinou možnost nedávala a tedy vypukla občan‐ ská válka. Do roku 45 Cesar své oponenty, nyní již soupeře, zničil. Odmítl nabízený královský diadém, ale nemohl  rezignovat na ovládání senátu a politického života v říši, na alespoň mírnou formu diktatury. Odmítl mstu a krev,  nikoliv však zbylá opozice. V roce 44 byl v senátu zavražděn. Spiklenci, prý jich bylo asi 60, představovali velmi  nesourodou  směs  politických  idealistů  republikánů,  a  cílevědomých  racionálních  zástupců  klanové  opozice.  S vděčností lidu a ale, ke svému překvapení nesetkali, a opoziční klany byly příliš oslabeny občanskou válkou, na  to, aby se některý z nich bleskově chopil úplné moci.    V takovém prostředí vyrostl Cesarův prasynovec Oktavián. Klan Juliů zachránili před zkázou dřívější, zejména  vojenští  Cesarovi  spojenci,  především  Antonius.  Mladý  Oktavián  prakticky  kopíroval  svým  životem  Cesarovu  cestu  k moci,  ovšem  bez  vojenských  epizod.  Byl  lidem  považován  za  Cesarova  dědice,  pocházel  z téhož  rodu  a  uměl toho patřičně využít. Přistoupil i na spolupráci s ideovými republikány a ničím nevzbuzoval podezření, že  by chtěl usilovat o diktaturu. Stejně jako prastrýc vytáhl roku 43 s 8 legiemi na Řím a státním pučem si vynutil  zvolení vlastní osoby konsulem a zavržení i pronásledování Cesarových vrahů. Tím se zbavil jedné části opozice,  a s novými mocnými se opět, jako Cesar, dohodl na rovnováze, kterou představoval triumvirát. Vážnost senátu  byla ta tam. Funkce se nyní již bezostyšně kupovaly, nebo vynucovaly silou, přidělovaly se automaticky vlastním  klanovým  členům.  Zbytek  senátu  tvořila  jakási  vata  do  počtu,  kterou  čas  od  času  někdo  doplnil  vojáky,  nebo  nevýznamnými osobami.     Po jistém období klidu zákonitě následovala občanská válka a do roku 29 Oktavián triumviry i ostatní oponenty  uničil. Dosáhl takřka výhradní samovlády, stejně jako před ním Sulla a Cesar. Jeho diktatura však byla mnohem  lépe kamuflovaná. V občanských a klanových válkách byly klany natolik oslabeny a decimovány, že neměly sílu  postavit  Oktaviánovi  novou  opozici.  Oktavián,  na  rozdíl  od  svých  předchůdců,  měl  jasnou  vizi  a  představu,  jak  svou moc stabilizovat a učinit ji dlouhodobou, zdola již neohrozitelnou. Musel vytvořit takový systém vlády, který  by byl v souladu s více než 400 let existujícím, tradičním republikánským uspořádáním římského státu a součas‐ ně  zlegalizovat  existující  skutečnost,  že  vláda  nad  ním  už  nenáleží  senátu,  konzulům  ani  ostatním  republikán‐ ským institucím, nýbrž velitelům legií. Začal povyšovat významné spojence do šlechtického stavu, čímž vytvořil  novou  vládnoucí  patricijskou  vrstvu,  závislou  na  něm  samém.  Kvůli  přízni  lidu  reformoval  daňový  systém  a  zajistil nejprve dostatek, později mírný blahobyt. Omezil užívání otroků a vrátil Římanům práci. Také veřejně a  demonstrativně  usiloval  o  mravnost  a  zbožnost,  neváhal  přísně  potrestat  opak.  Vrátil  státu  i  městu  vážnost  a  Římanům  sebevědomí,  připojil  velkou  obilnici  Egypt  a  konsolidoval  Galii,  dokonce  poslal  vojenské  výpravy  za  Rýn  a  za  Dunaj.  Zaměstnal  vojáky,  vybudoval  menší,  ale  stálou,  státem  placenou,  a  na  sobě  závislou  armádu,  kterou  již  nemohly  zneužívat  vojenské  klany.  Rozptýlil  legie  do  pohraničních  provincií,  aby  nevyjídaly  Itálii  a  nestaly  se  pokušením.  Půdou  v nových  provinciích  bohatě  odškodnil  veterány  a  udělal  z nich  sedláky.  Budoval říši jako svou vlastní rodinu a v očích lidu se stal  otcem (pater familias).    Oktavián,  obdařený  titulem  Augustus  –  vznešený,  byl  realistou,  a  netrpěl  žádným  sentimentem.  Velmi  dobře  věděl,  že  nemůže  obnovit  a  přijmout  královský  titul.  Současně mu nemohl uniknout fakt, že uspořádání moci  se  změnilo  v de  facto  monarchii.  Musel  vymyslet  a  uskutečnit  nějakou  novou,  doposud  nerealizovanou  formu  monarchie,  a  zároveň  nemohl  vymazat  400  let  republiky.  Výsledkem  musel  být  jakýsi  kompromis  mezi  samovládou  a  republikou.  Cosi  dostatečně  monarchistického,  ale  také  dostatečně  demokraticky  lidového.    Zpočátku  vymyslel  principiát,  v němž  sám  sebe  nechal  prohlásit  za  pouze  prvního  ze  senátorů  (v  českých  ději‐ nách  najdeme  obdobu  u  Přemyslovců,  kteří  před  Václavovou  smrtí  a  Boleslavovým  vyvražděním  konku‐ renčních rodových klanů, byli považováni za rovné všem  svobodným  českým  mužům,  ale  za  první  z nich).  V roce  27  vrátil  Oktavián  v okázalém  gestu  všechny  své  pravomoci  senátu  a  formálně  tak  obnovil  republiku. 

Hned následujícího dne si nechal senátem udělit správu poloviny provincií a později titul doživotního tribuna i  další  tituly.  Prostřednictvím  legátů,  které  sám  jmenoval,  udržel  svoji  kontrolu  nad  vojskem.  Roku  13  převzal  i  titul nejvyššího kněze. Oficiální titul Cesar si tehdy nikdo nespojoval s královstvím, ani s monarchií.    Ve  skutečnosti  Oktavián  vymyslel  konstituční  monarchii,  tedy  zákonem  vymezené  rozdělení  pravomocí  mezi  voleným senátem (parlamentem) a panovníkem, který má ovšem právo veta a dostatek moci, aby si jej vynutil.  Poprvé  byl  uskutečněn  model:  Moc  shora  a  kontrola  zdola.  To,  že  se  Oktaviánova  monarchie  s každým  dalším  Césarem stávala absolutistickou, bylo nezamýšleným efektem, který způsobovala složitost a rozlehlost říše, jejíž  správa  vyžadovala  pevnou  ruku  a  nikoliv  žvanění,  nebo  konkurenční  boje  na  nejvyšších  postech.  Konkurenční  boj se přenesl do poněkud nižší vrstvy, z níž se panovníci a nejvyšší hodnostáři rekrutovali. Tyto vrstvy však již  nikdy nebyli panovníkovi rovné. Když Oktavián roku 14 našeho letopočtu zemřel, panoval již dlouhých 40 let a  málokdo z jeho současníků si ještě pamatoval, jak vypadala skutečná republika. 

  Co dodat, a jak tento příběh přerodu republiky v monarchii promítnout do naší současnosti? Fakticky patříme  do  říše,  která  má  stále  ještě  nejmocnější  armádu  světa.  Patříme  do  říše,  kde  mravnost  a  zákony  znamenají  jen  málo a upadají, kde se konkrétní moc prosazuje zcela cynicky skrze peníze a majetky, korupci a případně i něčí  ozbrojence.  V naší  říši  žije  mnoho  idealistických  republikánů,  kteří  jsou  naprosto  slepí  k narůstajícímu  vlivu  mocenských klanů. Ty spolu soupeří, kupují a vynucují si funkce, úřady a tituly. Jen ony občanské války se zatím  vedou na jiném poli a jinými prostředky. Že vypuknou nějaké ostré a opravdové, vyloučeno není. Naší říši také  chybí jednotná idea a víra, duchovně se jedná o tříšť pseudonáboženství a pověr, ateismu a nihilismu. Orgie, kult  sexu  a  všemožné  orgie  nám  nejsou  neznámé.  Mocenské  klany  vysávají  z lidu  prostředky  k obživě,  protože  je  hromadí k zostřujícímu se boji o samovládu. Do to, co se děje nahoře, vidíme stejně tak málo, jako viděli soudobí  Římané. Všichni jsme si formálně rovní a funkce jsou formálně čestné. Ve skutečnosti jsou obsazované klanovými  příslušníky. Volíme jako diví, a ať volíme tak, či onak, nahoře si stejně každý dělá, co chce, a dějí se věci, které  bychom nechtěli a nevolili. Jak dlouho může trvat, než bude uzavřen nějaký triumvirát, než jeden z klanů získá  rozhodnou převahu? Skutečně je pro nás tak nepředstavitelná proměna republiky v monarchii? Je nepředstavi‐ telné,  že  se  jedná  o  přirozený  vývoj,  který  si  vynucuje  vždy  po  čase  skutečná  podstata  a  charakter  moci?  Ne,  nebudou to ony kultivované monarchie, jaké známe z 19. století, ani ty současné evropské a víceméně formální  monarchie.  Bude  to  něco  navenek  nového,  ale  bude  to  monarchie,  neboť  se  odpovídajícím  způsobem  změní  struktura moci. Pravděpodobně nebude ani obnoven provokující titul krále či císaře. Zřejmě vznikne docela nový  titul, teprve po několika již zvyklých a smířených generacích. Nového panovníka ale bezpochyby poznáme. Začne  tím,  že  lidu  uleví  a  zajistí  mu  lepší  život,  stejně  jako  jistou  jednotu  a  hrdost,  posílí  pravidla,  vážnost  zákonů  a  spravedlnost. Budeme mu fandit a vzpomínat na něj s úctou. Na to se spolehněte.                                           Jan Drnek 

     

Monarchisté v uniformách – říjen 2011 VÝPRAVA VYSLOUŽILCŮ ZA POMNÍKEM   VE ŠLUKNOVĚ 

  Členové Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny    dne  16.  října  2011,  využili  odpoledne  k  výpravě  české    za pomníčkem, který se měl dle pamětníků, nacházet u    bývalé  výletní  hospody  nad  Šluknovem.  Václav  Hrabě    získal  zprostředkovanou  informaci,  že  by  mělo  jít  o    pomníček,  který  nechali  postavit  padlému  vojáku  jeho  kamarádi, právě u jeho oblíbené hospody, kam rád cho‐ díval  na  pivo.  Poblíž  základů  dnes  již zbořené  hospody  jsme skutečně nalezli kámen nesoucí stopy opracování.  Po otočení kamene, jsme zjistili, že nese nápis s letopoč‐ tem a iniciály dotyčného. Doslova příslovečně " společ‐ nými  silami  "  jsme  kámen  usadili  do  původní  pozice  čelem  k  nedaleké  cestě.  Po  letech  tak  získal  pomníček  zpět  svou  důstojnost  a  bude  sloužit  původnímu  účelu.  Cestou  zpět  jsme  vyhledali  na  šluknovském  památníku  jméno  vojáka,  jehož  iniciály  jsou  vytesány  do  kamene,  jmenoval  se  Rudolf  Richter,  narodil  se  19.  4.  1874  a  v  říjnu 1915 byl prohlášen za nezvěstného na ruské fron‐ tě.                                                                                            MV  

ISONZO 1917 

  V Třemošné  u  Plzně  se  1.  10.  2011  Uskutečnila 

tradiční  rekonstrukce  bitvy  na  Soči  v Itálii  z roku  1917.  Bitvy  se  zúčastnilo  množství  vojensko‐ historických  jednotek  z Čech  a  Moravy,  také  za‐ hraniční  hosté.  Akce  byla  zahájena  slavnostním  nástupem  jednotek  na  plzeňském  Ring‐platzu,  pochodem k nádraží a odjezdem na bojiště.  foto č. 1 - členové KVH K. Suchý ostrostřelec/, Mgr. J. Lipecký ostrostřelec, ing. F. Celba kapelník RU námořnictva, ing. J. Svoboda zde v uniformě 2. jízdního pluku ruských legií, V. Kochánek feldwebl LIR č. 8, a náš kamarád L. Skipala RU jízda. foto č. 2 - ještě momentka z Plzně foto č. 3 - obrněný vůz s velitelem z Mladé Boleslavi J. Křelinou. foto č. 4 - momentka z vojenského tábora. Dodal Jindra Liperký

16

LITERATURA – říjen 2011

17

V rejstříku Rothových úvah zaujímá první místo Hitler. Potom Bůh a Goebbels 

Kniha Joseph Roth Filiálka pekla na zemi ‐ spisy z emigrace (Přeložil Ondřej Sekal) Academia, Praha 2011, 237  stran, 350 korun. 

    Zastánce  rakouské  monarchie,  spisovatel  Joseph  Roth,  musel  svou  číši  hořkosti  dopít  až  do  dna.  V  roce  1939  zemřel  v  Paříži  v  důsledku  nadměrného  holdování  alkoholu.  Ještě  předtím  si  ale  rodák  z  Haliče  zajistil  literární  nesmrtelnost románem Pochod Radeckého a navazující prózou Kapucínská krypta.    Nemělo  Rakousko  mnoho  takových  přímluvců,  jako  byl  Joseph  Roth  (1894‐1939),  spisovatel,  žurnalista,  autor  nesmrtelného románu Pochod Radeckého a dalších jedinečných próz jako Job či Falešné závaží. Autorovo rakušan‐ ství  je  jednak  antiněmecké,  jednak  monarchistické.  Z  čehož  plyne,  že  dějiny  uchystaly  Josephu  Rothovi  dva  smrtelné  údery  ‐  v  roce  1918  v  podobě  rozpadu  jeho  milovaného  mocnářství  a  v  roce  1938  tím,  že  zbytkové  Rakousko bylo pozřeno nacistickým Německem. O rok později ho v pařížském exilu zastihuje smrt, která je jednak  předčasná ‐ upil se ‐, jednak milosrdná, neboť kdyby se tak stalo o rok později, byl by Joseph Roth nucen pocítit  dějinný úder číslo tři ‐ v podobě německého vpádu do Francie.    Spisovatel Joseph Roth (vpravo) se svým přítelem Stefanem Zweigem v roce 1936 v Ostende. foto: Getty Images     Hitler, Bůh, Goebbels, Ježíš    Výbor  Rothovy  publicistiky  Filiálka  pekla  na  zemi  se  týká  let  1933‐1939,  kdy autor, opustiv Berlín, žije v Paříži.  Jde  buď  o  články  do  exilových  časopi‐ sů,  dopisy  Stefanu  Zweigovi  či  nepub‐ likované úvahy z pozůstalosti.    Témata  krouží  hlavně  kolem  němec‐ tví,  židovství,  rakušanství,  smyslu  emigrace, ale dochází i na věci vyššího  řádu, jako jsou otázky náboženské či ty, které se týkají místa a smyslu spisovatelské práce.    Obraz  o  tom,  kam  Joseph  Roth  svým  psaním  cílí,  skýtá  jmenný  rejstřík.  V  něm  nejvíce  položek  zaujímá  Hitler,  následován Bohem (Jehovou), poté Goebbelsem a Ježíšem Kristem (Vykupitelem) ‐ v dalším sledu to je rakouský  premiér  Dolfuss,  Thomas  Mann,  Nibelungové,  Stefan  Zweig  a  Richard  Wagner.  Už  toto  rozestavení  základních  "hráčů"  svědčí  o  tom,  že  se  tu  hodně  polemizuje  a  že  perspektiva,  kterou  se  tak  děje,  není  toliko  pozemská.  Rothovo odmítání novoněmeckého nacistického pohanství je zcela nekompromisní. Stavu po roce 1933 spisovatel  namnoze dohledává historické důvody a hodně času tráví i rozborem německé mytologie.    Uznejme svoji porážku    Údery proti tomu všemu Joseph Roth vede přímo, často až s pamfletistickou útočností. Třetí říše je filiálkou pekla  na  zemi.  Své  schytává  zejména  Goebbels,  který  autorovi  představuje  zcela  největšího  ničemu.  Za  vědomý  žert  považuje, že "první ministr propagandy kulhá". Ruku v ruce s tímto rapsodickým hněvem, který nezřídka dosahuje  až  spílačských  tirád,  jde  velmi  racionální  hodnocení  situace  po  roce  1933.  Karty  jsou  rozdány, víme,  kdo  je  kdo.  Zejména  Židé  by  měli  být prosti  iluzí,  neboť  oni  jsou prvními,  koho  "furor  teutonicus" postihuje.  Tedy  "uznejme  svoji porážku", nechlácholme se, že to bude lepší, nepaktujme se s barbary... A pokud by si i někdo z ušlechtilých  humanistů myslel, že třetí říše se zastaví u Židů, tak chyba lávky: "Tím, že zde likvidují Židy, pronásledují Krista."    Vůbec vztah mezi židovstvím a křesťanstvím vyplňuje v Rothových úvahách hodně místa. Příkré soudy zaznívají  na  adresu  německých  protestantů:  "...byli  sotva  tři  sta  let  křesťany,  a  už  začali  protestovat..."  Je  narýsována  spojnice mezi Lutherem a Hitlerem. Autor tvrdí, že bez Luthera  by nebyli ani Hegel a Marx ‐ a i v Nietzschovi "je  možno rozpoznat protestanta přestrojeného za pohana".    Naše nynější krize    Rothova publicistika není jen pokračováním Zolova "žaluji", ale snaží se být tak trochu i masarykovskou analýzou  "naší nynější krize" či Černyševského návodem "co dělat?". Je nutno zachránit pravou německou tradici, což musí  učinit především Rakousko. Odhodit každý rozdělující patriotismus. Z pozice "prorockého pesimismu" se upnout k  hodnotám, které nelze najít na tomto světě.    Dostáváme  velmi  pěkně  uspořádanou  a  připravenou  knihu  s  instruktážním  úvodem  i  obsáhlými  vysvětlivkami.  Nicméně je třeba se ptát, proč tato kniha vyšla zrovna v edici Paměť, když jde o texty úvahové?    Edice Paměť přinesla několik mimořádných počinů a už tak je vedena dost širokou stopou. Proč ji ještě rozšiřo‐ vat?  Jiří Trávníček, Zdroj ­  http://life.ihned.cz/knihy/c1‐53195660‐peklo‐na‐zemi 

KONTAKTY – říjen 2011 Specifické symboly pro platby v KČ Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme! Platby ve prospěch KČ: účel specifikace specifický symbol chod strany členský příspěvek 1112012* chod strany dary a příspěvky příznivců 2222012* ML vydávání ML 333 ML inzerce v ML 322 ML příjmy z prodeje ML 300 ML předplatné ML 311 reklamní předměty odznaky KČ 444 Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo. *Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.

VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru): http://www.primaplana.net/ Stránky císařovny Sisi a její rodiny: http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.: http://www.franz-josef.cz/ Stránky František Ferdinand d´Este: http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./ Stránky Habsburkové a jejich země: http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/ Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie): http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1

18

DŮLEŽITÉ KONTAKTY Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)

Adresa: Senovážné nám. 24, 110 00, Praha 1 e–mail [email protected] internet www.korunaceska.cz IČ 44266740 č. účtu: 1928428359/0800 (CZK) IBAN: CZ2808000000001721719263 předseda Václav Srb +420 603 412 671 [email protected] generální sekretář Bc. Aleš Hoffmann +420 607 208 971 [email protected]

Monarchistický zpravodaj KČ – Periocidita: Měsíčník Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:

Redakční rada: www.zrusmeprezidenty.cz Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected] Mgr. Vlastimil Ježík (korektura) [email protected] Otto Brachtel a Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected]

Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.

MONARCHISTICKÉ A HISTORICKÉ KALENDÁŘE 2011   Objednávejte nebo odebírejte v kavárně a vinárně U posledního soudu, Jagellonská 8, Praha 3 www.uposlednihosoudu.cz denně od 17 do 22 hod. Nyní slouží zbytek nákladu kalendáře jako propagační materiál KČ, tedy zdarma, ale kde smysluplným účelům.

   

DISKUSE – říjen 2011 Názory na těchto stránkách nemusí být v souladu s oficiální linií předsednictva KČ Čeští multimilionáři chtějí bojovat proti korupci vlastními penězi 

  19. 09. 2011 ‐ Znechucení byznysmeni tak začínají přebírat iniciativu a část z nich se chystá do boje s korupcí  vrhnout své peníze. Míra korupce v Česku podle podnikatelů už přerostla únosnou mez.  Politické garnituře  nevěří a začínají volat po občanské aktivitě. V pondělním vydání o tom informují Hospodářské noviny (HN).    Zvláště  tvrdě  kritizuje  poměry  majitel  skupiny  Agrofert  Andrej  Babiš.  Jeden  z  nejbohatších  Čechů  označil  zemi za Palermo, kde vládne mafie. Státní majetek je podle něj "díky dokonalému systému rozkrádán po stami­ lionech a miliardách". Právě korupce podle něj brání provedení nezbytných reforem, protože politici pro ně  nezískají občany. "Jak mohou po občanech chtít, aby šetřili, aby se uskromnili, když lidi vidí, jaké obrovské sumy  se rozkradou ze společné kasy!" říká Babiš. A tvrdí, že situace se stala neúnosnou po roce 2006, kdy politickou  kulturu v Česku začali určovat "lidé jako Mirek Topolánek, Marek Dalík, Aleš Řebíček, Pavel Bém, Roman Janou­ šek či Martin Roman".    Babiš není s těmito názory sám. Padají i stejná jména, jen se je podnikatelé neodvažují tak jako Babiš nahlas  vyslovit  ‐  už  proto,  že  pro  obvinění  právě  těchto  osob  nejsou  žádné  konkrétní  důkazy.  "Poměry  v  byznysu  i  justici jsou neudržitelné, něco se udělat musí," říká Jiří Šimáně, majitel skupiny Unimex, zakladatel letecké spo‐ lečnosti Travel Service. "Vláda se pokouší situaci zlepšit, jenomže to jde příliš pomalu a ne dost razantně," soudí  majitel  skupiny  Linet  Zbyněk  Frolík,  který  od  nuly  vybudoval  jednu  z  nejúspěšnějších  českých  exportních  firem.    "Korupce je největší brzdou české ekonomiky. A hlavní téma, o které se investoři v souvislosti s Českem zajímají,"  upozorňuje  Magdalena  Souček,  vedoucí  partnerka  české  pobočky  Ernst  &  Young.  Na  nefunkčnost  českých  státních institucí upozornil v červnu prestižní deník Financial Times. Mezi nejhlasitější kritiky systému patří  Americká obchodní komora.  "Kdo musí jednat v Česku se státním sektorem, čelí spoustě potíží," stěžuje si její  výkonný ředitel Weston Stacey.    Znechucení byznysmeni tak začínají přebírat iniciativu a část z nich se chystá do boje s korupcí vrhnout své  peníze. Šéf společnosti RSJ Algorithmic Trading Karel Janeček založil nadační fond proti korupci, který podpo‐ ruje řada jeho kolegů. Babiš zas volá po vzniku nového "občanského fóra": "Kdyby vznikla občanská iniciativa  za očištění zdejšího prostředí, podpořil bych ji. Je to v zájmu tohoto státu".  Poznámka redakce: Vlci se nažrali a potřebují klid a pravidla, aby mohli v klidu trávit.  

Pořádek začíná od maličkostí 

  Co všechno jsme si nechali postupně vnutit a jak mnoho je toho špatného! O čem to píši? No, skoro o všem  okolo nás. Začnu‐li od věcí principiálních: nechali jsme si vnutit – a někteří z nás tomu snad i věří, že máme  právo na bydlení, právo na práci, právo na zdravotní péči zdarma, právo na život v míru, právo na blahobyt a  já nevím ještě jaká práva. V salónech žvanilů se o tom může krásně diskutovat, téma je líbivé – v tomto směru  „nosné“.    Co ale realita? My starší si dobře pamatujeme, jak nám toto „právo na bydlení“ soudruzi zajišťovali (neko‐ nečnými pořadníky na byt), právo na život v míru bylo stále ohrožováno prohnilými kapitalisty – imperialisty,  právo  na  zdravotnictví  zdarma  bylo  lemováno  institucionalizovaým  uplácením  a  sanatorii  pro  vyvolené  a  konečně stran bohatství jsme byli všichni stejně „bohatí“ – všichni jsme si byli rovni, i když platilo, že někteří  z nás si byli rovnější...    Ale nejen v zásadních věcech, bohužel i ve všedním životě jsme dlouhodobě „prošpikováváni“ moudry srov‐ natelnými s předešlým. Jedni si dovolují vše a ti slušnější si musí vše nechat líbit – protože jsou slušní.    Vězení má být přepychové, aby se tam vězni cítili co nejlépe (a asi se tam také rádi vraceli – což se pohříchu  dobře  daří).  Ve  škole  se  musí  učitelé  přizpůsobit  žákům,  nechat se  urážet a  zesměšňovat,  drzí nevychovaní  žáci si mohou dovolit téměř vše. Tělesný trest je něco navýsost špatného.    Kdyby jakýsi mladíček dostal zavčas pár facek už ve škole, nemusel jich pár dostat dvakrát těsně za sebou.  Podle mého hlubokého přesvědčení pan Kalousek učinil to nejsprávnější, co udělat mohl (a měl). K panu Ka‐ louskovi  mám  řadu,  pevně  věřím  oprávněných  a  vážných,  výhrad,  určitě  nejsem  příznivcem  argumentace  fackou a hrubnutí společnosti, kterého jsme svědky, se mi z duše příčí. Ale drzí řvouni musí vědět, že si ne‐ mohou dovolit, co se jim zlíbí, že urážka či jiná podobná sprostota s sebou nese jakési velmi reálné a citelné  riziko.    Mimochodem, stejný osud měl potkat komunistického spratka, který si dnes v Poslanecké sněmovně dovolil  vzít do své nevymáchané sprosté huby – a pochopitelně tedy urážet – bratry Mašíny. Jsem přesvědčen, že je to  zbabělec a jim (dnes už tedy pouze Jozefovi) do očí by to neřekl a pokud se v tomto bodě náhodou mýlím a on  by si troufnul, dopadl by, jak by si zasloužil: jako krysa.    Brno, 22. září 2011, Svatopluk Kalužík, www.konzervativnistrana.cz

BAGRATIONOVÉ

IMERETŠTÍ

Smbat I. 314 Bagrat 353 Smbat II. 367/74 Sahak po 389 Smbat III. po 420 Tiroç 450/1 Sahak II. 482 Spandiat po 505 Varaz-Tiroç Manuel 560/70 Smbat IV. 616/7 Varaz-Tiroç I. 646 Smbat V. 672 Ashot I. 689 Smbat VI. 726 Ashot III. 762 Smbat VII. konstábl arménský asi 735 775

Ashot V. král arménský

Vasak po 770

Ashot Msaker konstábl arménský

Adarnase král iberský 779

Smbat VIII. konstábl arménský 862/7

Ashot I. král iberský 826/30

princezna princezna arménská

Bagrat I. král iberský 876

Atrnerseh vévoda z Tajku 867/9

David I. král iberský 881

Gurgén I. král iberský 891

Adarnase IV. král iberský 923 David II. král iberský 937

Bagrat II. král iberský 945

Smbat I. král iberský 958

Adarnase III. princ iberský 961

Bagrat III. král iberský 937 994

David III. král iberský 1001

Gurgen II. král iberský 1008 Bagrat III. (IV.) král gruzínský 960 1014 Giorgi I. král gruzínský 998 1027

Bagrat IV. král gruzínský 1018 1072

Demetre protikrál gruzínský 1053

Giorgi II. král gruzínský 1054 1112

David král osetský

dědička Osetie

David IV. král gruzínský 1073 1125 Demetre I. král gruzínský 1093 1156 David V. král gruzínský 1155

Rusudan princezna gruzínská 1093 1156

Giorgi III. král gruzínský 1184

David král osetský Athom ostetský Djadaron osetský

Tamar královna gruzínská 1160 1213

Sultan Mogit ed-din Throgil z Erzerum

David Soslan princ osetský 1207 Giorgi IV. král gruzínský 1191 1223

Rusudan královna gruzínská 1195 1245

Muhammad Mughis ud din Turkan Shah 1247 David VI. král gruzínský král imeretský 1225 1293

David VII. král gruzínský 1215 1270 Vakhtang II. král imeretský 1292

sv. Demetre II. král gruzínský 1259 1289 David VIII. král gruzínský 1278 1311

Vakhtang III. král gruzínský 1275 1308

Giorgi VI. král gruzínský 1308 1314

Giorgi VII. král gruzínský král imeretský 1407

Konstantin I. král imeretský 1327

David IX. král gruzínský 1360

Bargat Mtzire král imeretský 1372

Bagrat V. král gruzínský 1393

Alexandr I. král imeretský 1389

Giorgi I. král imeretský 1392

Konstantin II. král imeretský 1401

Demetre vévoda imeretský asi 1445

Thamar princezna imeretská 1455

Giorgi vévoda Bagrationi 1390 1446

Konstantin I. král gruzínský 1369 1412 Alexandr I. král gruzínský 1389 1442

David X.

Vaghtang IV.

Demetre

král gruzínský 1413 1446

vévoda imeretský 1453

Giorgi VIII. král gruzínský král kachetský 1417 1476

Konstantin II. král gruzínský král kartlijský 1447 1505

král kachetský 1445-57 1511

Giorgi IX.

král kartlijský 1525/6

král kartlijský 1540

Luarsab I. král kartlijský 1558 Simeon I. král kartlijský 1537 1611 Giorgi X. král kartlijský 1560 1605 Luarsab II. král kartlijský 1592 1622

David XI. král kartlijský 1540 1582 Bargrat VII. král kartlijský 1619 Simeon II. král kartlijský 1631

Vakhtang V. král kartlijský vévoda z Muchrani 1676

Rustam I. král kartlijský 1565 1658 Archil I. král kachetský protikrál imeretský 1647 1713

Giorgi XI. král kachetský protikrál imeretský 1648 1709

Kaikhusro I. král kartlijský 1674 1711

Vakhtang VI. král kartlijský 1675 1737

Levan

Michael I. král imeretský 1329

Giorgi V. král gruzínský 1286 1346

Gulkhan dědička imeretská 1389 Bagrat VI. král gruzínský král imeretský 1435 1478

Alexandr I.

Bagrat I.

Giorgi II.

Alexandr II.

vévoda z Muchrani 1487 1540

král kachetský 1513

král imeretský 1510

Vakhtang I. vévoda z Muchrani 1510 1580

Levan I. král kachetský 1504 1574

Bagart III. král imeretský 1495 1565

Bagrat II. (Teimuraz) vévoda z Muchrani 1572 1625

Alexnadr II. král kachetský 1527 1605

Jesse princ kachetský 1580

Giorgi II. král imeretský 1585

Konstatntin král imeretský 1587

Teimuraz princ imeretský

Konstantin I.

David I.

Giorgi III.

Konstantin I.

Anna

Elene

Levan I.

Bagrat

Rostom I.

Giorgi III.

vévoda z Muchrani před 1618 asi 1667

král kachetský 1602

král kachetský 1605

král kachetský 1566 1605

princezna kachetská po 1619

princezna kachetská po 1619

král imeretský 1573 1590

protikrál imeretský

král imeretský 1571 1605

král imeretský 1639

Teimuraz II.

Teimuraz I.

Alexandr III.

princ kartlijský 1658/60 1709

vévoda z Muchrani 1649 1688

král kachetský 1589 1663

král imeretský 1609 1660

Jesse I. král kartlijský 1680 1727

Konstantin II. vévoda z Muchrani 1716

David vévoda z Muchrani 1612 1648

Bakar I. král kartlijský 1700 1750

Bagrat IV. král imeretský asi 1620 1681 Alexandr IV. král imeretský 1695

Erekle I. král kachetský 1643 1709

Thamar

Konstantin III.

David II.

princezna kartlijská 1696 1746

vévoda z Muchrani 1696 1756

král kachetský 1678 1722 Alexandr III. král kachetský 1737

David (XII.) regent gruzínský 1767 1800

Bargat princ gruzínský 1776 1841

Irakli princ gruzínský 1813 1892

Alexandr princ gruzínský 1820 1865

Alexandr princ gruzínský 1853 1918

Petr princ gruzínský 1888 1922

Giorgi princ gruzínský 1884 1957

Petr princ gruzínský 1920 1984

Irakli princ gruzínský 1909 1977

Nugzar princ gruzínský 1950

George princ gruzínský 1944 2008 David korunní princ 1976 Giorgi princ gruzínský 2011

Konstantin III. král kartlijský král kachetský 1732

Simeon I.

Giorgi VI.

král imeretský 1701

král imeretský 1691 1720

Erekle II. král gruzínský král kachetský 1744 1798 Giorgi XII. král gruzínský 1746 1800

Ioane vévoda z Muchrani 1755 1800 Konstantin IV. vévoda z Muchrani 1782 1842

Teimuraz II. král kartlijský král kachetský 1680/95 1762

Anna princezna gruzínská 1976

Thamar princezna imeretská 1556

Keteven Tamar princezna gruzínská 1764 1840

Šalamoun I. král imeretský 1735 1784

Alexandr V.

Mamuka

Giorgi VII.

král imeretský 1704 1752

protikrál imeretský 1749

král imeretský 1718 1778

Archil princ imeretský 1753 1786

Teimuraz protikrál imeretský 1783

David II. král imeretský 1755 1795

Šalamoun II. král imeretský 1772 1815