Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)
Číslo 42/2012
DEUS * REX * PATRIA www.korunaceska.cz
Z obsahu čísla:
Stát a státnost (J. Drnek) 1-3 * Anonce 5 * (Budapešť) Hlídka 6 * Oznámení a dění v KČ 7-8 * Monarchistické akce 8-10 * Zprávy z Markrabství 11-12 * Monarchie ve světě 13 * Církev a monarchie 14-15 * Monarchisté v uniformách 17-18 * Viribus Unitis 19-21 * Literatura 22 * Kontakty 23 * Příloha: 24-34
Inkvizice ve Španělsku (D. Duka) Informace volebního koordinátora KČ ke kraj. Volbám 2012 (P. Krátký) dostat soc. pracovníka do temJak ného lesa (J. Drnek)
STÁT A STÁTNOST Stát - státnost jsou výrazem pro specifickou formu organizace společnosti, která vznikla v kulturách zemědělců a pěstitelů, která úzce souvisí s vlastněním a s mocí. Pouze zemědělec potřebuje mít jistotu a garanci svého soukromého vlastnictví, potřebuje vědět, že v době sklizně budou pozemek i sklizeň, zvířata a nástroje ještě jeho, jinak by vůbec nezasel. Pouze v zemědělské kultuře má pojem krádež smysl a obsah, a jen zde má význam zločinu. Zemědělec přemýšlí teritoriálně a je nucen plánovat v čase. Vztahuje se k místu a místo musí i hájit. Proto místo i kultivuje a majetek předává potomkům. Jen zemědělská kultura zná pojem kontinuity. Původně bylo území společným majetkem kmene, který sídlil v jedné či několika vsích. Garancí takového vlastnění byla síla celého kmene a všichni jeho členové měli povinnost obrany. Oproti tomu nájezdníci, nomádi, pastevci a lovci se živili výhradně kořistí, nevázalo je konkrétní místo a byli i lepšími bojovníky. Jejich soukromé vlastnictví tvořila zbraň, kůň a stan, snadno nahraditelné prostředky obživy. Vzít jinému jeho majetek byla pro nomády forma lovu a společensky legitimní trénink. Pro lovce a sběrače bylo cokoliv kořistí či nálezem a jejich kultura neznala pojem krádež, ani obsah tohoto pojmu.
Lovec uloví jen tolik, kolik potřebuje, aby se nasytil a oblékl. Ví, že může jít na lov kdykoliv. Pouze zemědělec vytváří přebytky a Vlastnictví je však dvojitý vztah - k vlastněnému, ale také zásoby. k ostatním vlastníkům, a prosperita se v societě nerozkládá rov noměrně (D. Třeštík). Proto i v kmeni vznikalo soukromé vlastnictví, vydělené ze společně hájeného a majetková nerovnost vlast níků. Ale i soukromí vlastníci měli zájem na společné ochraně a tedy i na větší záruce vlastněného. Tehdy vznikla základní myšlenka, která by v jiném prostředí vůbec vzniknout nemohla. Když každý zemědělec a řemeslník bude odvádět stejnou či poměrnou část svého zisku do společného fondu, bude možno z tohoto fondu uživit jistý počet profesionálních válečníků, jejichž povinností bude pěstitelů, jejich živitelů. Vznikl vztah pěstitel – válečník. ochrana Došlo k dělbě práce a odpovědnosti. Ty vládni, ty pracuj a ty bojuj. Daňový systém umožnil dělbu práce a kodifikací zákonů – pravi del odvozených z faktu vlastnictví. Tak vznikl stát. To je vysvětlení vzniku státnosti viděné prizmatem dneška, které předpokládá, že člověk sám je schopen zajistit vlastní prospěch aplikací správného systému, který vymyslí také on sám. Jenže ke vzniku státu a dělbě práce vždy neodmyslitelně patřila ještě jedna položka: Ty se modli. Pravidla nelze trvale vnucovat pouze silou. Trvale mohou platit jen tehdy, když většina společnosti věří ve smysl a prospěšnost dodržování zákonů. Lidé se vzdávají části své svobody a nezávislosti výměnou za větší bezpečnost, ale nejen pro to. Lidský systém pravidel musí mít stálou s věroukou, s pravidly, která lidskému společenství stanospojitost vil Bůh nebo vyšší moc, v níž lidé věří. Lidská spravedlnost (zákonodárství, soudy) musí mít blízko k Boží spravedlnosti, která správností ve smyslu napravování pokřiveného. Stále je vlastně musí být přítomno nezpochybnitelné univerzální měřítko správ ve které obyvatelstvo ve své většině věří, a které zavazuje i nosti, lidskou spravedlnost. Člověk nekrade a nezabíjí nejen proto, že by byl potrestán lidskou společností, ale především proto, že věří, že krást a zabíjet je zlé a špatné, že by tím ublížil a dostal by se do sporu s mocí, která ho převyšuje a která převyšuje i stát, vlastně cokoliv. Jedině taková víra může zabránit v kradení a zabíjení i mocným a bohatým, stejně i králům. Jedině tak může platit určité pravidlo pro všechny stejně. Úkolem státu není jen ochrana vlastnictví a vytváření pravidel k vlastnění. Úkolem státu je také ochrana víry, která aplikaci a naplnění pravidel vůbec umožňuje. Kdybychom začali krást a zabíjet všichni, žádný represívní aparát by situaci nezvládl. Represívní režimy jsou neefektivní a příliš nákladné. Moc vyžaduje legitimitu. Válečníkům musí někdo velet a ovládat je. O výběr daně se musí někdo starat, měřit a počítat ji, vyúčtovat její použití poplatníkům apod. Musí tedy existovat i jistá minimální administrativa, taktéž z fondu. Z fondu musí být placena i náboženská struktura. placená O soukromé vlastnictví vznikají spory, stejně jako o rozdělení povinnosti. Musí tedy existovat i soud a justiční struktura daňové placená z fondu. Jiná struktura pověřená vlastníky musí záhy dbát na to, aby se státní administrativa a aparát udržely v minimální velikosti a rozsahu, aby nevznikala příživnická úřední místa nutné a nedocházelo k plýtvání zdroji. Správa státu má tím menší výdaje a je tím méně nákladná, čím více obyvatel, i bohatých a vlivných, i funkcionářů a vládců, věří ve smysl pravidel a dodržuje je dobrovolně. úsporné a bezpečné fungování státu nikdy nelze zajistit Správné, pouhým aplikováním dobře vyváženého systému. Moc, jakkoliv je uplatňována skrze systém, je totiž zcela nesystémové podstaty. Není úkolem státu zajistit rovnost svých obyvatel. Navzdory intelektuálským klišé se lidé nerodí sobě rovní, ale naopak, každý jiný, s jinými dispozicemi, schopnostmi a vlastnostmi, s jinými možnostmi a v jiném postavení. Lidé se nerodí ani jako nezávislé bytosti, již proto, že jde o omezené, nedokonalé tvory, od narození
na čemsi a na komsi závislé. Lidé se však rodí svobodní, protože vždy mají možnost se rozhodovat alespoň mezi dvěma možnostmi, jak se zachovat. Svoboda rozhodování s sebou nese osobní odpovědnost za důsledky rozhodování. Část společnosti břemeno odpovědnosti a svobodné volby nepřijímá a raději se nechává ovládat. Úkolem státu je zajistit všeobecně přijatou a uznanou legitimitu nerovnosti, tedy stav, kdy se obyvatelstvo s mocenskou a majetkovou nerovností smíří, porozumí jí a akceptuje ji jako nezbytnost. Zákon má přesně takovou platnost, jakou má autorita, která za ním stojí. Pro obyvatele států, které vznikly na bázi monoteistických náboženských věrouk má nejvyšší platnost Starý a Nový zákon, nebo například Korán. Zákon, který vznikl jen, jako lidský systémový konstrukt nedokáže dostatečně odůvodnit a legitimovat nerovnost a platí jen tehdy, kdy je lidská moc, která ho vydala, dostatečně silná, aby si jeho platnost vynutila. I tehdy dochází k masovému obcházení a porušování takových zákonů. Takový zákon obyčejně není považován za spravedlivý a zaniká s mocí jeho tvůrců. Všechny stabilní zákony a systémy musí být nezbytně zakotveny v nejvyšší možné autoritě. V základech nejstarších kmenových i státních systémů a zřízení, včetně nejstarších evropských, stála všeobecně sdílená zkušenost, že moc je duchovní podstaty a do lidského světa může pronikat jen tehdy, když se jí lidé klaní a když ji vzývají, když jí vyjadřují souhlas a ochotu sloužit. Celé naše dějiny dokazují, že moc má v lidském světě vždy pyramidovou strukturu. Má jeden vrchol, jednu hlavu a jeden zdroj. Má úzkou vrstvu elit a základnu těch, kterými je manipulováno, kteří jsou kontrolováni. V současné době jsme (jako kdysi Mojžíšovi Hebrejci) propadli uctívání zlatého telete a naše elity se tedy rekrutují z finančníků a bankéřů, zlodějů a korupčníků. Začneme-li uctívat mrkev, stanou se elitami zelináři, v případě jablek to budou sadaři. Uctíváme-li tělo, stanou se elitami lékaři, uctíváme-li práci matku pokroku, budou nám vládnout hulváti s lopatami a pracovní úřady. V případě uctívání volné soutěže nás zardousí dravci, v případě uctívání idejí regulace dojde k renesanci levice, ať již zelené, rudé či liberální a lidsko-právní. Zpoza každé modly bude působit moc, která má vždy duchovní (magický) charakter, a podle míry a intenzity naší oddanosti a služby nám sama na sobě poskytne odpovídající podíl. Půjde-li o moc zlé podstaty, stanou se cestou k moci zlé činy. Budeme-li sloužit dobrému, láskyplnému a dokonalému Bohu, budeme se muset naučit pokoře, lásce, přátelství, vstřícnosti a pochopení, abychom byli přizváni k moci, která se projevuje v bezmoci. Je tedy nanejvýš důležité a určující, v jakou moc lidé té které společnosti věří, čemu a komu se klaní, co či koho vzývají, alespoň ve své většině. Naši předkové si bolestně uvědomovali, že liberální (tolerantní) přístup k uctívání i k víře a vzývání vede k tomu, že se společnost či stát promění v pouhou arénu, ve které mezi sebou zápasí různé moci a také různé elity rekrutující se ze služebníků té či oné moci. Nastane chaos v hodnotách, zákonech i pravidlech a společnost či stát se anarchisticky zhroutí nebo rozštěpí. Z výše uvedeného plyne, že pokud je funkcí státu ochraňovat bezpečí a vlastnictví určitého okruhu osob a určitého teritoria, musí stát spoluurčovat, a je jeho starostí, v co jeho obyvatelstvo věří, jakému zdroji moci se klaní a slouží. Jen tak může být zajištěno univerzální měřítko pro vznik a uplatňování pravidel, pro stejné chápání spravedlnosti. Jen před Bohem, který všechno vidí a ví, existuje cosi jako rovnost. Jen nejvyšší garant zákonů a pravidel může zajistit skutečnou spravedlnost = správnost, která přesahuje i tento náš svět a pozemský život. Vznik a existence státu jsou neoddělitelně spojeny s chápáním užíváním moci jako služby. Služby ideji, Bohu či nejvyšší hodnotě. V podstatě nemáme jiný důvod sloužit svému okolí a svým bližním, z nichž většinu ani osobně neznáme, než ten důvod, že je stvořil a
miluje Bůh, kterého miluji já a kterému sloužím. Bez tohoto důvodu bude každý sloužit jen sám sobě. Celá státní struktura a administrativa vznikla a udržela se jako služebná struktura, jejímž úkolem soukromé vlastnictví a bezpečí obyvatel, a jen proto smí je chránit žít z daní a podílů činnosti obyvatel. Jakákoliv funkce a jakékoliv užití státní či administrativní moci je legitimní jen tehdy, pokud je zároveň službou celku. Moc uplatňovaná bez úmyslu sloužit veřejnosti a celku je z hlediska státu a společnosti nelegitimní. Služba celku – obci (Polis) se teprve stává politikou. Služba sobě samému a pouze svým zájmům skrze funkci a struk turu státu politikou není, jakkoliv se tak tváří a jakkoliv ji nyní politikou nazýváme. Každý vznik státu byl spojen jak s výhodností lepší organizace práce a ochrany, tak i s nabytím, uplatněním a užíváním i zneužíváním moci. Jak již dnes víme, ani svobodné volby nezajistí to, že moc zůstane v rukou takzvaného lidu, natož, aby svědčily o tom, že lid je zdrojem moci. Voliče i volby je možno ovlivnit, koupit, manipulovat a moc opět zůstane u toho, kdo má k provedení prostředky a motivaci. Moc lidu je všeobecně rozšímanipulací řený idealistický a liberalistický omyl. Lid však může nabývat moci službou nějaké ideji, hodnotě či Bohu, vzýváním určité síly a se nějakému zdroji moci. klaněním Některé křesťanské státy, zejména monarchie, aby vyloučily moci získané skrze klanění se modlám majetku a vlastvítězství nictví nebo skrze klanění se chytlavé ideji (nacionalismus, socialismus aj.) zavedly systém, v němž stát garantoval, že se lid bude tomu Bohu, o němž věříme, že je absolutní, dokonalý a klanět milující všechny. Že prostřednictvím takového klanění a uctívání bude moc vládcům a organizátorům propůjčována ze zdroje, o němž víme, že je absolutně dobrý a nejsilnější, jediný pravý zdroj moci. To byla historická role křesťanských monarchií, které i ve konstitučních ústavách trvaly na tom, že moc panovníka svých pochází od Boha, nikoliv z lidu, dle hesla: Moc shora, kontrola zdola. Křesťanské pojetí státu se však od počátku ocitlo v neřešitelném rozporu s vírou, na které bylo postaveno. Křesťané věří, že jedině je víra v Boha lásky. Tato víra přikazuje nebránit se a pravou milovat nepřítele, i když, odpírat zlu. Moc takto vzývaná se má projevit právě v bezbrannosti a bezmoci věřících. Důsledné násle Krista by však činilo státní strukturu zbytečnou, neboť lidé dování žijící v bratrství či v mučednictví stát a obranu nepotřebují, zlo ale své mučitele i vrahy milují. Přesto křesťané přijali odmítají, církevní a státní mocenské formy. Vždy pak zůstávalo otázkou, zda klanění se církvi a křesťanskému panovníkovi je totéž co se Bohu, zda nejde jen o rafinovanou podobu modly, které klanění produkuje hříšníky a tyrany s křížem. Avšak je pravdou, že jedině v křesťanském světě mohla vznikat nová a nová obrodná hnutí směřující k dobrovolné chudobě, upřímnosti a programové bezmoci věřících. kdy lid, jeho elity i jeho vládci vzývají stejný zdroj moci, Situace, slouží a klaní se stejnému Bohu, je ideální. Situace, kdy veškerá moc je službou celku – Polis je ideální. Situace, kdy státní a světské zákonodárství je odvozeno od zákona daného Bohem, je ideální. Situace, kdy lid nechápe veškeré činy panovníka a vlády, jim, protože panuje jistota, že i panovník a vláda slouží ale věří stejnému Bohu je ideální. A právě toto je veskrze konzervativní hledisko na dějiny a politiku. Konzervativec není zpátečníkem, ale je tím, kdo se odkazuje k co možno nejzazším základům lidské a společenské stability, k samotnému nejpůvodnějšímu smyslu bytí ve světě a k jeho putování dějinami k cíli, kterým je lidského spása, smíření a návrat k Bohu. Proto je konzervativec většinou také legitimistou.
Češi, ve svých dějinách praktikovali různé druhy klanění a uctívání a zkoušeli různé zdroje moci. Odpadali od Boha, aby přijali moc z rukou nacionálních, sociálních a dalších idejí nebo, nakonec, dnes, od zmíněné modly zlatého telete. Zda ke svému prospěchu, musí posoudit oni sami. Český stát nemůžeme poměřovat jen měřítkem majetnosti, dostatku nebo bídy, mírou nezávislosti či vojenských a diplomatických úspěchů. Kvalitu a sílu českého státu vždy nejvíce charakterizoval poměr Čechů ke zdroji moci, k legitimitě nerovnosti, k vlastnictví a zákonodárné autoritě, k chápání spravedlnosti. Tato kniha si klade za úkol právě tuto linii souvislostí sledovat a ukazovat. Klade si za úkol ukázat, že k existenci a fungování státu zdaleka nestačí vymýšlení dokonalých systémů nedokonalými lidmi (natož jen ekonomických), že je zapotřebí především upravit poměr národa a jeho příslušníků ke zdroji moci, kterou se snaží užívat. Národ, tvořený samými malými pánybohy, kteří užívají moc bez ohledu na její zdroj, jako by šlo jen o užívání energie v celosvětové síti, kteří věří jen v sebe a ve své schopnosti, žádný stát, žádný smysluplný systém vlastnění a žádnou funkční hierarchii nevytvoří a neudrží. Vznikne jen dav arogantních pyšných jedinců, zavrhujících autority, kteří se navzájem povraždí, nebo podlehnou jiným národům, které byly moudřejší a neklesly k tomu, aby považovaly všechny své předky za zpátečníky a zpozdilé hlupáky. Úvod knihy Jana Drnka DĚJINY ČESKÉ STÁTNOSTI PRO KONZERVATIVCE A LEGITIMISTY, které právě přijalo nakladatelství AKCENT k vydání ještě v tomto roce. Pohanská svatyně Žiži na místě dnešního Pražského hradu (počítačová rekonstrukce).
Kníže Vratislav
Monarchistický kalendář je tentokrát věnován Monarchistickému zpravodaji a jeho přílohu tvoří výběr z událostí a článků jeho 35 čísel. Spolu s úvodní historií strany tak konečně vznikl komplex, z něhož si u zcela neznalý čtenář může učinit představu o smyslu existence monarchistické strany, o zásadních idejích a myšlenkách, o akcích, organizaci, složení, zdrojích a inspiracích, ale i o stále ještě řešené problematice. Kromě toho byla rozšířena pracovní část kalendáře a obsahuje adresy a kontakty na všechny členy předsednictva a předsedy MS. Opět je zde i církevní kalendář a historický kalendář doplněný o další údaje. Jsou zde svátky, lunární kalendář a další astronomické údaje. Jde, mimo jiné, o ucelený propagační materiál.
Pokud jste si nezakoupili dosud náš Monarchistický kalendář 2012, učiňte tak, prosím, co nejdříve. Darujte jej sami sobě, svým blíz‐ kým, kolegům, přátelům, obchodním partnerům atp. PRAŽSKÉ ČLENY, JAKOŽ I MIMOPRAŽSKÉ, KTEŘÍ V PRAZE PRACUJÍ ČI Z RŮZNÝCH DŮVO‐ DŮ ČASTĚJI PŘIJÍŽDĚJÍ, PROSÍM, ABY SI KALENDÁŘ PŘIŠLI ZAKOUPIT DO VINÁRNY A KAVÁRNY U POSLEDNÍHO SOUDU, JAGELLONSKÁ 8, PRAHA 3 – KRÁLOVSKÉ VINOHRADY (www.uposlednihosoudu.cz) ‐ sta‐ nice metra „A“ Jiřího z Poděbrad, stejnojmenná zastávka tramvaje č. 11. Velmi blízko je rovněž zastávka „ Vinohradská vodárna „ tramvají č. 10 a 16, jakož i zastávka „Olšanské náměstí“ tramvají č. 5, 9 a 26. Otevřeno je ve všední dny 10 – 22, so‐ne 17 ‐22. Nenechávejme zbytečně a nezaslou‐ ženě (za její „kvalitu“ služeb) vydělávat Českou nekrálovskou poštu! Ke každému zakoupenému kalendáři 2012 obdržíte zdarma kalendář loňský. Cena kalendáře je 100,‐ Kč. A pokud dosud nemáte velice podařenou korunní skleničku na víno, je rovněž nejvyšší čas to napravit! K dostání tamtéž (50,‐ Kč). Kalendář lze také objednat poštou na emailové adrese generálního sekretáře Bc. Aleše Hoffmanna. Osvědčeným osobám vydáváme větší množství kalendářů ke komisní‐ mu prodeji. Uvádím odkaz na stránky polských monarchistůlegitimistů: http://www.legitymizm.org/ogloszenie‐pomnik‐franciszka‐jozefa Dovoluji si Vás také upozornit na dosud probíhající výstavy, které by, dle mého názoru, měl navštívit každý monarchista a sympatizant: 1. Fotografie doby monarchie: GALERIE LOUVRE http://www.galerielouvre.cz GALERIE LOUVRE, s.r.o. Národní 1987/22, 110 00 Praha‐Nové Město, Otevírací hodiny: po‐ne 13:00 – 22:00 2. Sv. Anežka Česká – princezna a řeholnice: Národní galerie ‐ Anežský klášter Václav Srb, předseda KČ
Hlídka – únor 2012
Neděle, 22 leden 2012
5
Velmi působivá demonstrace v Budapešti!
ČT věnovala v hlavních večerních zprávách 22. ledna demonstraci jen pár vteřin, zúčastnilo se 100 000 lidí…?! Přináším několik dojmů a postřehů z „Mírového pochodu za Maďarsko“, který se konal dnes odpoledne u nás v Budapešti. Jeho cílem bylo ukázat vládě a západním médiím, že většina voličů stále plně stojí za svoji vládou. Neustále se sborové a mohutně ozývalo: „Viktor, Viktor“ a „Dvě třetiny, dvě třetiny“ (to připomínalo pobouře né „My jsme národ“ z Lipska 89…). Zúčastnili se všechny věkové a sociální skupiny obyvatelstva, také z venkova a dokonce i z oddělených oblastí. A kvůli jistotě (víme, jak náš „statečný“ tisk pracuje): Byl jsem od počátku přitom a neviděl jsem jediného neonacistu či transparent! Také k žádným antisemitským projevům – jaká škoda pane Cohn‐Bendit! – se nenechal žádný účastník vypro‐ vokovat. Počet účastníků: policie uvádí 400 000, organizátoři mluví o 500 000. Těžko odhadovat: Od 17:30 hodin vléval se po celou hodinu široký proud lidí z Alkotmányho ulice na už dost zaplněné Kossuthovo náměstí před Parlamentem a kvůli přeplněnosti se pohyboval hned dál. Ať už byl počet jakýkoliv, na každý pád byla tato demonstrace minimálně 20x větší než ta západními médii vysoce oslavovaná, protivládní demonstrace před třemi týdny u Opery. Pro mne to byla největší demonstrace, jakou jsem od roku 1988 viděl… Závěrem: Optika je nyní opět správně nastavena: Většina národa stojí jasně, viditelně a stále pevně za svoji vládou. Národ instinktivně, jistě cítí, jaká špinavá hra se zde s Maďarskem hraje – také obsah mnoha transparentů (odhadem 50 % jich bylo v angličtině a němčině…) nenechávají v tomto směru žádné pochyby. EU a MMF si musí dát pozor, aby napětí ještě více nestupňovaly. Láska maďarského národa ke svobodě je stále nenarušena a nezlome‐ na. Duch z roku 1956 nechá pozdravovat! Vycházím z toho, že vládní systémový tisk, včetně FAZ (Frankfurter Allgemeine Zeitung) podniknou vše, aby tuto demonstraci pomluvily a snížily její význam. Co nemůže být, nesmí být… Mimochodem jsem během trvání de‐ monstrace nezahlédl jediného západního novináře a jediný zpravodajský tým. (Při „malé“ demonstraci levicově liberální oposice před Operou, byly bohatě zastoupeny a předháněly se podobně znějícími zpravodajstvím). Přetrvává tak odůvodněné nebezpečí, že západní média v tomto směru toto shromáždění upřednostní, před levicově liberálními maďarskými proudy a vytvoří tak neobjektivní obraz skutečnosti. Výsledky této kooperace dobře známe! Proto prosím pošlete tyto fotografie a mé dojmy všem těm, koho Maďarsko zajímá. Rád budu každého zájemce, občana či médium informovat o tom, jak to ve skutečnosti bylo. Srdečné pozdravy z Budapešti Jan Mainka Dodal J. Čížek Zdroj: http://www.sinagl.cz/ze‐zahranicniho‐tisku/velmi‐pusobiva‐demonstrace‐v‐budapesti.html
Veřejný dluh České republiky K aktuálnímu datu a hodině najdete na:
www.verejnydluh.cz
4
Oznámení a dění v KČ – únor 2012
6 3
* Předsednictvo KČ zasedalo v novém roce již 9. února 2012 Jazykové znalosti nejsou nezbytnou podmínkou, ale jistě jsou
v restauraci U Valšů. Jako hosté se zúčastnili pan Vladimír Krejčí (předseda Dohlédací komise) a paní PhDr. Georgína Klárisová. Předsednictvo projednalo: ve slezském vévodství, obeslání tamních členů a případné - Situaci činnosti MS oživení supervizního dohledu nad webovými stránkami KČ (zatím - Režim bude vykonávat předseda KČ pan V. Srb) datové schránky KČ - Zřízení - Hledání nového generálního sekretáře a suplování jeho činnosti do nalezení vhodné osoby rozumného pronájmu nových prostor pro kancelář a sklad - Hledání strany (prostory v Klimentské ulici) - Představení kandidátky na členství v předsednictvu KČ paní PhDr. G. Klárisové (na návrh předsedy Srba) a následná diskuse předsedy Dohlédací komise KČ pana Vl. Krejčího o činnos- Zpráva ti DK - Zprávy, podněty a žádosti z místních společností KČ: V Hořovičkách proběhne 1. 4. 2012 zasvěcení kaple bl. Karlu (oznámila MS Praha 6), Mgr. P. Krátký byl zvolen předsedou MS Praha 4, MS Střední Čechy sestavuje návrh petice na navrácení názvu nádraží Františka Josefa I. v Praze a požádala o příspěvek strany na zřízení pamětní desky k 100 letému výročí návštěvy arcivévodů Karla a Zity v Kostelní Lhotě /předsednictvo schválilo příspěvek ve výši 2 000,-Kč). - Mgr. Petr Krátký předložil analýzu příprav na krajské volby 2012 v království i v markrabství - V senátních volbách bude předsednictvo podporovat kandidaturu v těch krajích, kde bude ustaven místní krajský volební koordinátor. - Byl stanoven termín XXI. Generálního sněmu na 24. 11. 2012 - Byl stanoven termín Českého zemského sněmu na 11. – 12. 5. 2012 (místo bude upřesněno zemským hejtmanem) - Oživení podpisové akce Zrušme prezidenty - Pan místopředseda Jenček informoval o své účasti na setkání německých monarchistů ve Frakfurtu n. Mohanem dne 29. 1. U příležitosti 300 let narození krále Bedřicha Velikého a narozenin císaře Viléma I. - Přípravy k pouti na Madeiru i k letnímu zájezdu do Rakouska a do Maďarska - Diskuse o možnosti převzetí vlastnictví kapličky na Zlíchově (Pra ha 5) a o rozšíření jejího zasvěcení (P. Marii Bolestné) o zasvěcení bl. Karlu Rakouskému Příští schůze předsednictva se bude konat dne 8. 3. 2012. * Koruna České zřídila Volební komisi, která má za úkol hlídat vše kolem voleb a aktivně řešit jejich přípravu ze strany KČ. Pokud by měl jakýkoliv člen či příznivec zájem zúčastnit se svými nápady chodu komise, ozvěte se, prosím, panu Mgr. Petru Krátkému na adresu:
[email protected]. * Předsednictvo KČ opakuje výzvu, aby se hlásili zájemci o práci GENERÁLNÍHO SEKRETÁŘE KČ. Dle stanov je GS KČ členem Předsednictva, ale bez hlasovacího práva. Potřebujeme člověka obětavého, důsledného (až pedantického), pečlivého, samozřejmě znalého - minimálně v běžném uživatelském standardu práce s PC (e-maily, internet atd.).
vítány. Tak, jako všichni členové Předsednictva a vůbec všichni, kdo pro KČ (kromě slov) dělají něco konkrétního, ani pan (paní) GS nemohou - bohužel - být nijak honorováni. Naopak, musí být psychicky připraveni na to, že kromě uznání a vděčnosti se jim za práci může někdy dostat i neuznání, ba spílání...
Obracíme se zejména na nové a novější členy a na členy dosud nezařazené v žádné místní společnosti, zároveň však i na příznivce a sympatizující nečleny, aby se hlásili, chtějí-li kandidovat v letošních krajských a senátních volbách za KČ a jménem KČ, třeba i na kandidátkách jiných, nám blízkých stran. Tato výzva samozřejmě platí pro všechny. Kandidát nemusí být naším členem, ale musí být mravně a politicky bezúhonný (čisté lustrační osvědčení) a musí souhlasit s naším programem. Kromě toho si musí v případě senátních voleb zaplatit sám volební kauci ve výši 20 000,- Kč a nést případné náklady na svoji volební kampaň. My mu můžeme poskytnout podporu morální, logistickou, organizační, pracovní atd. V případě voleb krajských je situace jen o trochu lepší - na kauci, která je nižší – 15 000,- se mohou skládat všichni, kdo na dané listině kandidují, takže nakonec lze dojít, v případě dostatečně zaplněné kandidátky, ke značně snížené částce. Základem našeho volebního programu buďtež volební programy dosavadní, samozřejmě doplněné a aktualizované, zejména o návrhy konkrétních kandidátů na konkrétní řešení konkrétních problémů jejich krajů či obvodů
* MS KČ pro Střední Čechy zasedala dne 26. 1. 2012 v Kladně v počtu 8 členů. Jako první bod programu probírali členové reflexe z generálního sněmu a důsledky dramatického průběhu sněmu. Poté byly přečteny zápisy z jednání jiných MS. Padl návrh na vytvoření kalendáře akcí MS z důvodu dopředného plánování pracovního volna některých členů, ale i možnosti s dostatečným předstihem publikovat informace v regionálních denících s pozvánkou občanům daného regionu. Novým významným příznivcem KČ je starosta Pleteného Újezdu u Kladna, který by měl být kontaktován osobně zemským hejtmanem panem Konečným. Dále proběhly informace o blízkých akcích K%C a dalších institucí a informace ze zasedání předsednictva KČ. Byla vyslovena důvěra nově kooptovanému členu předsednictva panu Ing. Blažkovi. Byl znovu připomenut dřívější a snad stále aktuální návrh na uspořádání ideové konference a probírány přípravy k postavení kandidátky Koruny České pro volby do Krajských zastupitelstev ve volebním okrsku Střední Čechy. Bylo připomenuto podání návrhu na uspořádání petice za postavení pomníku Františka Josefa I, a přejmenování Hlavního nádraží na nádraží Františka Josefa.
* MS KČ Brno zasedala dne 19. ledna 2012 v počtu 6 členů. V úvodu byli přivítáni noví sympatizanti a poté byla vysvěcena standarta KČ Brno panem ThDr Bláhou. Navazovala debata na téma aktuální situace a potenciálu Koruny České a monarchistického hnutí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Byly tématizovány možnosti získávání nových členů z okruhu sympatizantů monarchistické myšlenky. Společné zamyšlení otevřelo otázku role osvětové činnosti pro vysvětlení cílů KČ v rámci širokého publika.
* MS KČ pro Prahu 6, Prahu 7 a okolí zasedala dne 19. ledna 2012 v restauraci Charlies v počtu 10 členů. Většina přítomných se na schůzi dostavila z requiem za Rudolfa II., které proběhlo v katedrále sv. Víta. Všichni se shodli, že homilie, již proslovil arci biskup mons. Duka, byla vynikající. R. Špaček se pokusí obstarat její text nebo záznam. bodem byly reference o situaci ve straně, které přednesl R. Dalším Pí. Češková informovala o možnosti získat kapli PM BoŠpaček. pod Barrandovem. P. Bárta byl pověřen prohlídkou objektu a lestné sdělením názoru na jeho stav. Pí. Štogrová sdělila, že byla dokončena kaple v Hořovičkách a dne 1. dubna se plánuje slavnost zasvěcení kaple Bl. Karlu, opravené péčí Reguly Pragensis s naší vydatnou pomocí. Do té doby nutno provést nátěr objektu a opatřit výklenek nápisem. Materiál zajistí p.Bárta, ostatní dle možnosti pomohou s dokončením opravy Je třeba zajistit odpovídající účast, včetně klubů vojenské historie. seznámí, jakmile bude potvrzen termín, p.Bárta dr. Nováka S akcí (Brandýs). Byly připomenuty akce MS na nejbližší období: 4. 3. (neděle) odhalení pamětní desky připomínající pobyt - Dne JCKV Karla I v Kostelní Lhotě. - Na příští schůze promluví J. Štogr jako host a povede diskusi k tématu vyrovnání státu s církvemi. - 1. dubna svěcení kaple v Hořovičkách (silnice na Karlovy vary, u lesa) vpravo - Audience u císaře Karla Brandýs n. Labem, tradičně poslední víkend v dubnu. Bude včas podrobněji oznámeno (Bárta) - Květnová schůze výjezdní, exkurse podél Vltavy, Levý Hradec, Únětice pivovar. - Exkurze do císařské Vídně: dohoda o přípravě dvoudenní cesty osobními vozy. Plánovaný termín červen. Radim Špaček dále informoval o chystaném vystoupení pana předsedy Srba v TV na téma vyrovnání s církvemi. J. Štogrová informovala o projektu, v jehož rámci získat historické litinové kříže (ze zrušených náhrobků), které je možno nově vztyčit na vhodných místech v krajině jako Boží muka. Pozvánka p. ing. arch. Bárty z MS KČ Prahy 6: Vážení přátelé, s velkou radostí oznamuji, že se podařilo realizovat dlouhodobý záměr MS Praha 6 uspořádat před nášku na monarchistické téma. Laskavostí Klubu Za starou Prahu a konkrétně paní PhDr. Helgy Turkové se v mnoho let již probíhajícím cyklu Hovory o Praze se koná v kinosále Národního technického muzea na Letné přednáška PhDr. Zdeňka Hojdy, CSc. s názvem: Pomníky Habsburků bou rané a znovu postavené. Přednáška začíná dne 27. února 2012 (pondělí) v 18,00 hodin, očekávaný konec včetně diskuse ve 20,00. Pan dr. Hojda je autorem řady knih na téma veřejné plastiky, a tak lze očekávat sdělení mnoha nových po‐ znatků. Pořadatelům Hovorů o Praze děkujeme za to, že přijali náš návrh na zařazení našeho tématu do své série zajímavých přednášek. S heslem našeho císaře a krále Františka Josefa Viribus Unitis se těšíme na hojnou účast. MS Praha 6 Jan E. Bárta Vážení přátelé! Dovoluji si připomenout, že 7. 6. 2012 se bude konat ve řejný koncert Vídeňských filharmoniků v zahradách Schoenbrunnu. Dopoledne prohlídka Vídně. Chci uspořá dat na toto zájezd. Hledám zájemce. VRC Petr Tichý
Milí přátelé, s kolegyní Janou Balharovou jsme se dnes rozhodly začít novénu za proces blahořečení císařovny Zity i za zdárné založení Sdružení pro blahořečení císařovny Zity v České republice. My se budeme na tento úmysl modlit novénu k bl. Karlovi, ale kdo se chcete připojit jakkoli jinak, samozřejmě můžete. Návrh stanov sdružení na základě stanov mateřské organizace ve Francii se chystám v těchto dnech poslat Otci arcibiskupovi Graubnerovi, který má v této věci církevní jurisdikci. Obecně se založením sdružení u nás vyslovil souhlas, nicméně si vyžádal další informace, takže nás nepochybně ještě čeká dost dlouhá cesta. Srdečně zdraví Lucie Cekotová 3. října 2004, když služebník Boží papež Jan Pavel II. blahořečil císaře Karla I. Rakouského, jehož poddanými byli i papežovi rodiče a díky němuž dostal jméno Karol, určil za den slavení svátku nového blahoslaveného den jeho sňatku s princeznou Zitou de Bourbon-Parma, tj. 21. října (1911). Není to úplně běžné, neboť obvykle se památka světců slaví v den jejich narození pro nebe (dies natalis). Pouze italští manželé, blahoslavení Luigi a Maria Beltrame-Quattochiovi (25. listopadu, blahoslaveni ale byli právě 21. října v roce 2001!) a rodiče sv. Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, blahoslavení Luis a Celia Martinovi (12. července) jsou v tomto případě podnětem k tomu, aby byly zahájeny kroky k otevření beatifikačního procesu služebnice Boží Zity, zejména když v době jejich manželství řekl Karel Zitě: „Nyní si musíme vzájemně pomáhat do nebe.“ Církev, která si přeje podporovat rodinu, potřebuje manželům naší doby stavět před oči vzory křesťanského manželského života. Kromě podpory křesťanských manželů se papež snaží i o povzbuzování laiků, kteří se angažují v úsilí o společné dobro, zejména v politice [1]. Ve Francii jsme zaznamenali zahájení beatifikačního procesu služebníků Božích Roberta Schumana či Edmonda Micheleta. Doufáme v blahořečení krále Balduina, které bychom příli Belgii. http://www.beatification-imperatricezita.org/pages/cestina/uvod.php
Monarchistické AKCE – únor 2012 8 BESEDA A AUTOGRAMIÁDA SPISOVATELE MILA MŠE SV. ZA BERTHOLDA HRABĚTE WALDSTEI NA NOVÁKA NAWARTENBERGA SE KONALA VE STŘEDU 8. 2. Knihovna Eduarda Petišky ve spolupráci s knihku‐ 2012 V KOSTELE PANNY MARIE POD ŘETĚZEM, pectvím Sylvie uspořádaly u příležitosti vydání knihy MALÁ STRANA OD 17.30 – pozvání nám telefonicky „Náš arcivévoda císař a král Karel I. Rakouský“ tlumočil člen Maltézského řádu a náš milý a vážený besedu a autogramiádu spisovatele PhDr. Milana příznivec dr. František Skřivan. Nováka. Akce proběhla 15. února od 18 hodin v Knihovně Eduarda Petišky v Brandýse nad Labem Někteří z nás sepřed časem zúčastnili prezentace knihy B. Waldsteina Řád johanitů ve středověku. Prezentace českého vydání publikace o Ra kousko Uherské monarchii dne 29.02 v 19.00 v Článek o Koruně České na webu maďarských Maďarském kulturním středisku Rytířská 25‐27. monarchistů. www.regnumportal.hu/node/289 Autor: András Gero (bude pravdepodobně přítomen) překlad: Jiří Zeman, vyd. Slov Art. Nezapomínejme, prosím, pravidelně (1 x měsíčně) hlasovat na: www.volebnipreference.cz Každé Vánoce i Velikonoce seznamuje Jindřich Holub ná Návrat k monarchii by mohl Čechům prospět
vštěvníky Michalova statku, jak lidé žili v době roboty. Péče o skanzen a práce pro obec jsou jeho životním posláním. Autor: DENÍK/Libor Plíhal
Pohleď – Polovinu života prožil v době reál‐ ného socialismu. Další roky pak v době tržního hospodářství, kterou ale zesnulý exprezident Václav Havel nazval mafiánským kapitalis‐ mem. Přesto a možná právě proto považuje Jindřich Holub z Pohledi u Světlé nad Sázavou za nejlepší státní zřízení monarchii, a tvrdí, že návrat k monarchii by Čechům mohl výrazně prospět. Být monarchistou na počátku 21. století je ale podle jeho slov dokonce i po pádu vlády KSČ v Čechách poněkud ošemetná záleži‐ tost. „V lepším případě se dočkáte posměchu s tím, že monarchie patří do pohádek. V horším přípa dě dostanete nálepku nacionalisty a začnou vás spojovat třeba i s hnutím skinheads. Sdělovací prostředky si dělají často z monarchistů nepo krytě legraci, pokud toto téma dostane prostor například na televizní obrazovce, reprezentuje ho Bolek Polívka, valašský král. Nic proti umělci panu Polívkovi, ale monarchie je o něčem jiném,“ povzdechne si Jindřich Holub. Jindřich Holub rozhodně není novodobý don Quijote, který se příliš zakoukal do rytířských románů, ale znalec historie, která patří k jeho velkým koníčkům, byť se jí věnuje jen ve volném čase. Chybí nám národní hrdost „Monarchie není feudalismus. Tak má monarchii zažitou většina z nás už ze školních lavic. Národní obrození a RakouskoUhersko, které nás Čechy utlačovalo. Například Anglie, Španělsko, Belgie nebo Nizozemí jsou monar chistické státy, ale přesto jsou to země ekonomicky velmi vyspělé,“ zdůrazňuje Holub. Co by mohlo monarchistické zřízení Čechům přinést? Podle Holuba především řád, důstojnost a národní hrdost. „Češi, bohužel, moc národní hrdosti nemají. Občas jsou hrdí jen tak trochu a krátce. Na české pivo nebo na české sportovce, když získají na olympiádě zlato, ale tím to končí,“ konstatuje Holub smutnou skutečnost. Statut monarchie by podle jeho názoru vyřešil i neustálé dohady kolem volby prezidenta. Poslanci, novodobá superšlechta „Odpadly by ty nechutné čachry, kdy se každá politická strana snaží protlačit svého kandidáta, který jí za to pak musí být vděčný. Pozice monarchy je dědičná. Monarcha není ve vleku žádné politické strany. Pro svůj úřad
by se vzdělával už od dětství, učil by se chovat a vystupovat. Znal by etiketu, cizí jazyky, nemuseli bychom se obávat, že udělá v cizině své zemi ostudu, Češi by na něho mohli být hrdí,“ vysvětluje Holub. V současném politickém systému podle jeho názoru panuje zmatek a chaos. „Nikdo za nic neručí, nikdo se nikomu nezodpovídá. Poslanci mají takové výsady, o jakých se šlechtě v období monarchie ani nesnilo, doživotní imunitou počínaje. Mají možnost prohlásit za právo cokoli, co jejich většina prosadí, i když většina občanů s tím nesouhlasí, ale nemůže se bránit. Takovou moc a výsady neměla ani ně kdejší knížata a hrabata. Ti mohli přijít o svobodu, majetek i život, když neplnili své přísahy a povinnosti. I v politice chybí tradiční systém našich předků od učedníka mistrem. Mistrem, nebo v tomto případě ministrem, se může stát prakticky kdokoliv, kdo nemá ve svém oboru praxi a někdy mu dokonce ani nerozumí,“ vrtí hlavou Jindřich Holub, který je již téměř dvacet let starostou obce Pohleď u Světlé nad Sázavou. Členem Koruny české, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska, je pět let. Monarchie pokroková A jaká by měla být česká monarchie? „Měli bychom mít vlastní českou monarchii. Monarcha by měl umět česky a mít k Čechám vztah. Čechy by měly být monarchií moderní, pokrokovou, například po vzoru Velké Británie. I když u nás by se taková myšlenka prosadila jen stěží. Monarchie u nás má přetrhané kořeny, ale jinak téměř tisíciletou tradici. My máme pořád zafixované to RakouskoUhersko, které nám, jak jsme se ve škole učili, neudělalo nic dobrého, a proto bylo jedině dobře, že vznikla první republika. Přitom i prezident první republiky, Tomáš Garrigue Masaryk, těžil z pohabsburských tradic. Mohli jsme se od Rakouska odtrhnout a být královstvím českým. O tom, že budeme republikou, rozhodla hrstka tehdejších představitelů nového českoslo venského státu s podporou USA bez hlasování nebo národního referenda“, nabízí Holub malou exkurzi do historie. Monarchisté podle Holuba neusilují o obnovu Rakousko‐Uherské monarchie, ale o obnovu Českého království. Neodmítají Evropskou unii, která bude budována více na vůli národů a států než na rozhodnutích byrokracie a ústředních orgánů. Zefektivnit hospodářství „Čechy, Morava a Slezsko by měly být státem, garantujícím právo na majetek, jeho užívání a přiměřený zisk, stejně jako na spravedlivou mzdu a zabezpečení v nemoci a stáří, podle hesla, kdo nechce pracovat, ať nejí. Zefektivnit by se mělo zdravotní a nemocenské pojištění, například bonusy při nečerpání z prostředků obdobně, jako například při havarijních pojištěních,“ vysvětluje Jindřich Holub. Jak toho docílit? Jak vysvětluje na svých webových stránkách Koruna česká monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska Nutností přijímat zákony po projednání s těmi, kteří podle nich budou pracovat. To by znamenalo rozšířit působnost samosprávných orgánů na všechny oblasti života, nejen obce a regiony (ze‐ mě, kraje), ale i na působnost profesních komor a odborů řešit vlastní záležitosti autonomně. S tím by byla spojena reforma senátu, který by se skládal ze zástupců, nominovaných samosprávnými orgány, zeměmi nebo kraji, komorami, odborovými svazy, vysokými školami, církvemi i historickou šlechtou v zemi sídlící, a jmenovanými panovníkem. Jestli na určitou dobu nebo doživotně, to závisí i na vůli Vás, občanů. Senát by projednával zákony a opatření tak, že by zástupci jednotlivých sociálních skupin hledali pro všechny nejlépe přijatelná řešení a dávali Poslanecké sněmovně závazná doporučení, která by sněmovna musela respekto‐ vat nebo zákon zamítnout a ponechat věc v předchozím stavu. Panovník, ochránce lidu před politiky „Politické strany vždy budou hájit v prvé řadě své vlastní zájmy, ale kdo bude dbát o zájmy státu jako celku? Historická zkušenost ukazuje, že omezení moci volených zástupců mocí na nich nezávislou, která je se státem dědičně svázána a pro kterou je osud státu i jejím osudem, je pro stát a jeho obyvatele prospěšná,“ říká Jindřich Holub. Jednoduše řečeno: panovník by nás chránil před našimi politiky. Na konstatování, že Čechům je monarchistické uspořádání vzdálené zřejmě i proto, že česká šlechta se v politice a veřejném životě moc neprosazuje, ale pokud ano, nebývá to moc šťastné, vysvětluje Jindřich Holub, že česká šlechta je kategorie velmi specifická, která o sobě nedává veřejně moc vědět už proto, že má letité špatné zkušenosti. „Šlechta je svázaná se svými majetky, které se snaží udržet, a tak raději na sebe vládnoucí moc neupozorňuje, aby o ně nepřišla. Začalo to už po pádu RakouskoUherska, pak přišel Hitler a nakonec komunisté, kdy česká šlechta musela emigrovat, přišla o majetky, nebo skončila ve vězení. Navíc šlechta nikdy neměla a nemá v monarchistickém uspořádání výjimečné postavení, naopak byla poddaná panovníkovi, jako každý jiný,“ zdů‐ razňuje Holub. A kdo by měl být novým českým monarchou? „Zřejmě příslušník knížecího rodu Schwarzen berků nebo Lobkowitzů, který by měl být kvůli zachování české královské linie rodově svázán s posledním legitimním českým královským rodem Habsbursko – Lotrinským,“ uvažuje Holub. Zdroj: http://havlickobrodsky.denik.cz/zpravy_region/20120110monarchie.html
Pod patronátem Dr. Floriana Hauga, ředitele Rakouského kulturního fóra v Praze
dovoluje si Vás město Terezín a tradiční c. a k. regimenty pozvat na
Císařsko-Královský bál konající se
18. 2. 2012 od 19. hodiny
v důstojnickém kasinu pevnostního města Terezín v KD Náměstí CSA 85 u pánů požadována uniforma, smoking nebo černé šaty, u dam požadována velká večerní toaleta za společenskou úroveň adjustace mužstva ručí páni velitelé cena vstupenky činí 250 Kč Účast a rezervaci vstupenek laskavě potvrďte nejpozději do 10. 2. 2012 na e-mail:
[email protected], Tomáš Bezchleba mobil: +420 776 625 557. Ubytování v Terezíně možno domluvit individuelně:
[email protected], tel: +420 775 068 734.
Pozvánka na připomenutí 100. výročí 1912 – 2012 Kostelní Lhota neděle 4. března od 13,30 h. Odhalení pamětní desky arcivévody Karla, který na kostelnolhotské faře přespal s manželkou Zitou. Arcivévodkyni se po devíti měsících narodil následník trůnu Otto Habsburský. Následuje mše za blahoslaveného Karla I. a výstava na bývalé faře, přestavěné na obecní úřad. www.kostelni-lhota.cz Následovat bude mše za bl. Karla I. Přislíbena účast příslušníků dragounského regimentu z Brandýsa n/L. Spojení autem po dálnici D11, sjezd u Třebestovic na Sadskou, nebo po staré Poděbradské, první obec za Sadskou - po pravé straně u kostela. Autobus z Černého mostu linkou č. 398, odjezd v neděli v 11,08 hod. V Kost. Lhotě vystoupit na druhé zastávce u kostela. Zpět v 16,11 hodin. Zdeněk Martínek - kronikář obce a člen MS Praha 6
Z Markrabství – únor 2012
11
Habsburkové navštívili rodné město Masaryka HODONÍN – Na první pohled tuctoví návštěvníci Hodo‐ nína, ve skutečnosti potomci slavného rodu, který v naší zemi vládl téměř čtyři sta let. Řeč je o dvojici bratrů z Habsbursko–lotrinské větve, kteří zavítali na výstavu věnovanou jednomu z jejich předků císaři Františku I. Štěpánu Lotrinskému, manželovi legendární císařovny Marie Terezie. Arcivévodové, pětasedmdesátiletý Andreas Salvator von Habsburg – Lothringen a jeho o třináct let mladší bratr Michael Salvator von Habsburg – Lothringen zavítali nejprve na radnici, kde se živě zajímali o dění ve městě, které jejich rodině kdysi patřilo. Andreas přitom prokázal, že potomkům císařské dynastie není nejmodernější technika cizí a představitelům města na svém mobilu ukázal snímek obrazu zachycujícího císaře Josefa I. na honu přímo v Hodoníně. Po slavnostním přijetí na radnici a zápisu do pamětní knihy města se oba šlechtici odebrali do Sálu Evropa, kde Masarykovo muzeum v Hodoníně vystavuje ucele‐ nou kolekci věnovanou Františku I. Štěpánu Lotrinské‐ mu, prapředkovi obou bratrů. „Výstava je opravdu velmi zajímavá. Oceňuji na ní především to, že byla sestavená výhradně z regionálních sbírek a ne všeobecně známých kusů různých evropských výstav. Určitě to více přispěje k poznání minulosti císaře,“ uvedl Michael, který se do Hodonína vypravil i se svou manželkou a prokázal také výbornou jazykovou výbavu, když dokázal plynule ko‐ munikovat německy, anglicky a španělsky. Mladší z brat‐ rů přitom ochotně odpovídal i na další dotazy a nezalekl se ani zmínky o Tomáši Garrigue Masarykovi, který jako hodonínský rodák měl obrovskou zásluhu na tom, že Habsburkové na českém trůnu skončili. „Musím říci, že naše rodina má obecně záporný vztah ke všemu, co kon‐ čí na „ismus“, ať již se jedná o nacionalismus, komunis‐ mus či podobné pojmy. Náš rod vnímal situaci vždy jako nadnárodní. My jsme nikdy neřešili příslušnost k jednot‐ livým státům, ale vytvářeli jsme ideu, která tyto státy spojovala. Co se týče Masaryka tak jej vnímáme jako historickou postavu, která sehrála svůj dějinný úkol,“ rozvedl myšlenku Michael Salvator von Habsburg. Oba bratři bydlí v současné době v Rakousku a do Čes‐ ké republiky již zavítali několikrát. „Tady v Hodoníně, kde v dávné době naše rodina investovala nemalé pro‐ středky do rozvoje celé krajiny, jsme ovšem poprvé,“ přiznal Andreas, který poté společně se svým bratrem zamířil i do nedalekého Holíče, tedy také na bývalé ro‐ dinné državy. Andreas a Michael jsou přitom dětmi Huberta Salvatora a Rosemary zu Salm – Salm, kde vyrůstali společně se svými jedenácti dalšími sourozenci. Jejich otec Hubert byl synem Franze Salvatora von Toskana a Marie Valerie von Habsburg, dcery císaře Františka Josefa I. Babička obou bratrů tak byla dcerou nejdéle vládnoucího panov‐ níka v naší zemi v celé její historii. František Josef I. vládl od roku 1848 (nastupoval na trůn jako osmnáctletý – pozn. red.) až do roku 1916, tedy neskutečných osmaše‐ desát let a patří tedy mezi nejdéle vládnoucí osobnosti celé světové historie, přežil tak i sarajevský atentát na následníka svého trůnu Františka Ferdinanda d'Este.
Zmíněný císař psal za svým jménem možná i nejdelší výčet titulů v historii, když se v listinách uváděl takto: František Josef I. z Boží milosti císař Rakouský, král Uherský a Český, král Lombardský a Benátský, Dalmat‐ ský, Charvátský, Slavonský, Haličský, Vladimiřský a Illyrský, král Jerusalemský atd.; arcivévoda Rakouský; velkovévoda Toskánský a Krakovský; vévoda Lotarin‐ ský, Salcburský, Štyrský, Korutanský, Krajinský a Bu‐ kovinský; velkokníže Sedmihradský; markrabě Morav‐ ský; vévoda Horno‐ a Dolno‐ Slezský, Modenský, Parm‐ ský, Piačenský a Quastalský, Osvětimský a Zátorský, Těšinský, Furlanský, Dubrovnický a Zaderský; knížecí hrabě Habsburský, Tyrolský, Kyburský, Gorický a Gra‐ dišťský; kníže Tridentský a Brixenský; markrabě Hor‐ no‐ a Dolno‐ Lužický a Istrianský; hrabě Hohenembský, Feldkirchský, Bregencký, Sonnenberský atd.; pán Terstský, Kotarský a na Slovinském krajišti; velkové‐ voda vévodství Srbského. Zdroj: časopis Nové Slovácko. http://www.nove-slovacko.eu/habsburkove-navstivili-rodnemesto-masaryka
MONARCHIE VE SVĚTĚ - únor 2012 Bankéř přišel o rytířský řád, Alžběta II. mu neodpustila riskantní spekulaci Britská královna Alžběta II. s manželem princem Phili pem. Britská královna Alžběta II. odebrala rytířský řád bý‐ valému řediteli Royal Bank of Scotland (RBS), který ji v roce 2008 přivedl na pokraj bankrotu. Fred Goodwin se v čele RBS proslavil agresivní ob‐ chodní strategií. Na vrcholu finanční krize v roce 2007 se podle BBC pokusil převzít nizozemského rivala ABN Amro, kvůli čemuž pak musela britská vláda do RBS napumpovat 45 miliónů liber (1,3 mld korun) z peněz daňových poplatníků, aby ji zachránila před bankro‐ tem. Goodwin kvůli tomu v roce 2008 rezignoval, přesto ale získal nárok na roční důchod ve výši 650 000 liber (19 miliónů korun), který mu byl později snížen zhruba na polovinu. Panovnice mu nyní odebrala řád, získaný za „služby bankám v roce 2004“, na doporučení vládního výboru, podle kterého byla krize v RBS jedním z faktorů, které zapříčinily „nejhorší recesi v Británii od druhé světové války“ a připravily tisíce lidí v bankovním sektoru o pracovní místa. Odebrání řádu je výjimečné – o titul doposud přichá‐ zeli například odsouzenci nebo diktátoři jako prezident Zimbabwe Robert Mugabe či rumunský exdiktátor Nicolae Ceausescu. čtvrtek 2. února 2012 Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/257927-bankerprisel-o-rytirsky-rad-alzbeta-ii-mu-neodpustila-riskantni spekulaci.html?ref=ostatni-clanky Překlad tiskového prohlášení německých Monarchistů BAM (Bund aufrechter Monarchisten) k rezignaci německé ho presidenta Christiana Wulfa. Slyšeli jsme dnes v televizi opět jeden projev, který nám všem ukazuje, jak zranitelná je hlava státu, která se opírá o stranickou politiku. Za kulisami jsou zřetelné intriky a machinace politických stran, které hlavu státu obklopují. Strany a jejich manévry nemají v nejvyšším úřadě Spolkové republiky co pohledat a je zapotřebí, obyvatelstvo co nejostřeji odsoudilo a odmítlo. aby je neuplynulo půl dne po rezignaci Christiana Wulfa a už Ještě zase mezi sebou bojují politici, aby cementovali svou moc. Politici skládají ve spolkovém sněmu následující přísahu:
13
“Přísahám, že budu věnovat svou sílu prospěchu národa, jeho užitek množit a škodu od něho odvracet....“. Kde to v současné době naplňují? V současné době se politická diskuze zcela běžně vede proti duchu této dané přísahy. Toto chování kasty politiků musí nyní konečně přestat, aby vážnosti země nebyly způsobeny ještě další škody. naší Podle názoru BAM nesmí být hlava státu politikem, ale musí stát politickým děním. Tak by to bylo v monarchii. Proto jsme pro nad hlavu státu, která zastupuje všechny občany a se kterou se mo všichni občané identifikovat. hou V současné době slyšíme stále častěji argument: „To by v monarchii nebylo možné“. Tím se zase stává téma monarchie zcela aktuální. Právě v této souvislosti získají vývody spolkového presidenta Dr. Lammerta ve 14. spolkovém sněmu o dědičné monarchii úplně nový význam. Jak dlouho chceme, jako zletilé občanky a občané, porušení vážnosti našeho státu takovými událostmi připouštět a považovat za dobré? Na toto téma musí být nyní nezbytně zahájena široká diskuze s cílem znovuzavedení monarchie v Německu. K tomu chceme dnes a zde dát podnět. Rehburg-Loccum 17. února 2012, Podpis: Předs. PAMu Překlad: Ing. Jenček (se souhlasem autorů)
Vážení monarchisté a příznivci, dámy a pánové, náš milý člen, talentovaný operní pěvec p. Michal Lieber zeit, kterého mnozí znáte (či spíše jeho krásný hlas), neboť každoročně zpívá při mších sv., jež předcházejí našim Ge nerálním sněmům, pořádá níže uvedený koncert a nabízí nám možnost vstupu a účasti zdarma. Prosím tedy zájemce a zájemkyně o laskavé a závazné přihlášení se prosím o uvedení celého jména. Předem děkuji a přeji krásné dny. Václav Srb, předseda KČ Dobrý den pane předsedo, koncert "Pocta operní legendě Václav Zítek 1932 2011" se uskuteční 24. 3. 2012 v 15:00hod v Sále Marti‐ nů na půdě Akademie múzických umění v Praze ‐ Ma‐ lostranské náměstí 13. Koncert je koncipován, jako vzpomínková akce k nedo‐ žitým osmdesátinám tohoto významného pěvce a vy‐ stoupí na něm mnoho významných umělců Národního divadla v Praze i dalších Českých divadel. Většinou se jedná o žáky mistra Zítka. Potvrzení jsou: R. Janál, V. Prolat, J. Přibyl, V. Šípová, Michal Lieberzeit atd. Zpěv bude s doprovodem klavíru. Vstup je volný!!! Jen mi prosím napište, kolik by bylo zájemců z řad strany, abych vám mohl zarezervovat mís‐ ta k sezení. Požádal jsem o záštitu její excelenci velvyslankyni Thaj‐ ského království v Praze, tak pokud se akce zúčastní, může to být pro příznivce royalistů příjemné setkání. Se srdečným pozdravem Michal Lieberzeit
CÍRKEV A MONARCHIE – únor 2012 Demonstrace proti Dukovi (článek určený do časopisu Revue Trivium, www.revuetrivium.cz ) Osoby: Dominik Duka, Filip Outrata, Pavel Čižinský, Václav Klaus, Michal Semín Témata: Církev, manipulace společenská, hodní a hloupí Anotace: Duka není žádný bojovník, ale dovolil si promluvit o tom, že se současná evropská doktrína stále otevře něji vymezuje proti křesťanům: kdo to nevidí, je sle pec, ale kdo o tom promluví, koleduje si o… demon Nejhorší je na tom, že polovina straci před okny. z těch, kdo se v této věci angažuje, jsou jen „hodní a hloupí“ – protože neví, čemu slouží, protože mají „opravdu“ rádi Halíka a nemají rádi Klause. Ale to je neomlouvá. Chápu pozitivní význam demonstrací a v jistém smyslu demonstrujícím držím palce, jako např. „Pirátům“, kteří sice „po svém“, ale upozorňují na jeden z významných aspektů kontroly, který nám hrozí – v jejich případě jde o upozornění na veřejné nebezpečí a tohle upozornění patří na ulici. Ještě tak jde pochopit studenty, kteří pro‐ testují proti vysokoškolské reformě, která nic neřeší, protože školství jako takové se rozpadá, jak ztratilo svůj smysl vzdělání, které bylo téměř vytlačeno požadavkem na reálnou „znalost vyžadovaných postupů“ a „papír s razítkem“. U demonstrací studentů jde alespoň o to ukázat, že tu je veřejný problém par excelence. Ale tomuhle nerozumím. Co ale má co dělat ulice s věcmi katolické Církve? „Aktivisté lidumilní“ svolali demonstraci za „Církev so‐ ciálnější“ pod okna Arcibiskupského paláce. Zjevně pro‐ halíkovci, pro‐evropští „korektníci“. Stačí si rozebrat výhrady, které vůči Dukovi mají: Klause v Boleslavi, to, že se Duka nezastal Halíka proti Hájkovi, mlčení k romské otázce a naladění novoročního projevu, témata projevu na konferenci nadace K. Adenauera, konstatace, že je „něco pravdy“ na tom, že se z EU stává protikřesťanská organizace, podpora volby Klause presidentem (v r. 2008!) a církevní schválení časopisu RC Monitor (!) (viz webové stránky). Už ze zběžného pohledu jde o narychlo připravenou „snůšku“, a to typově, neboť co má společného podpora volby Klause před čtyřmi lety se současnou (aktuální) demonstrací? Kolik lidí „z ulice“ sleduje arcibiskupovy projevy v Německu? A co je komu na ulici do toho, jaký katolický časopis má arcibiskupské imprimatur? Existují opravné prostředky podle církevního práva! Protestoval někdo z těchto aktivistů, když před pár lety arcibiskup Vlk publikoval v Katolickém týdeníku žlučovitý článek proti časopisu Te Deum s tím, že zakazuje věřícím ho číst? Vždyť tehdy to byl zjevný a veřejný (!) zásah cír‐ kevní autority do svobody slova! Že to euro‐aktivisté nezaregistrovali a nemanifestovali? Každý si může položit otázku: „O co tedy skutečně jde?“ Trivium je poslední, kdo by se k Dukovi vyjadřoval nějak servilně (např.
14
http://revuetrivium.cz/clanek/2011_1/oligarchie). Ale tady se zase víc věcí zamlčuje, než vyslovuje. Proč neprotestují tito aktivisté také před plzeňským bis‐ kupstvím, vždyť biskup Radkovský napsal do RC Moni‐ toru úvodník! A zase – nic nebrání tomu, abychom nebyli vůči tomuto časopisu kritičtí (viz http://www.revuetrivium.cz/clanek/2012_1/nova_glo balni_etika_vyzva_pro_cirkev) nebo abychom nebyli kritičtí vůči Radkovskému, atd. Proč nenapsali iniciáto‐ ři demonstrace něco podobného nebo daleko radikál‐ nějšího? Proč neargumentují? Tak jaký je tedy důvod k demonstraci (tedy k demon‐ straci síly ulice), když ti, kdo ji svolávají, měli a mají možnost veřejně diskutovat, popsat to, co považují za problémové a argumentovat? Ale to oni zřejmě nechtě‐ jí. To by se příliš jasně ukázalo, že jde o cílený nátlak na to, aby Duka změnil svoje názory, svoje vystupování „jen tak“, podle přání někoho, kdo ví, „jak to má být“. Duka má svoje názory a svoji strategii postupu, a ač‐ koli s ním v mnohém nesouhlasím, snažím se mu pře‐ devším porozumět a sledovat, jestli je konzistentní. Pokud to považuji za významné, pak veřejně ukážu, v čem jsou jeho názory podle mne nesprávné nebo, v čem je nekonzistentní. Po vyhlášení této demonstrace se samozřejmě začnu zajímat i o dosud mi „ukradenou“ skupinu levicových intelektuálů kolem deníku Refere‐ dum, neznámého mi Filipa Outratu, který na sebe vzal věc mediálně, ale především o muže „druhé vlny“, kteří evidentně „vědí, co chtějí dosáhnout“, jako je Pavel Čižinský. Budu se zajímat o jejich konzistenci, jejich názory. Kde berou svoje přesvědčení, že to, co dělá Duka, je nesprávné, jak a čím podkládají svůj nátlak na Duku a Církev, kterou nesporně má Duka právo (v souladu s věroukou) u nás zastupovat podle svého vědomí a svědomí? Jaký může být cíl demonstrace (kromě již výše zmíně‐ né ukázky síly)? Zjevně je to právě memento, tlak na to, aby se nepochybovalo o tématech, která jsou součástí „evropské agendy“, aby se neotevírala témata jiná, která jsou … určena k mlčení. Je to důkaz síly – s tím, že podobné věci se neodpouštějí. A je to zároveň výhrůžka – aby se to nedělo napříště. Křesťanství, a katolické zvláště, je v mnoha ohledech zcela v rozporu se současně ideologicky vnucovanou myšlenkou „korektnosti“, která je hodnotově neutrální, a rovnosti, která zakrývá a popírá specifika. Korektnost evropské ideologie se stává násilím na křesťanech, protože je nutí, aby jednali v rozporu se svým svědo‐ mím (protože nesmí označit zlo jako zlo), rozmývá se tím význam odpovědné osoby, což je pro křesťana klíčové. Deklarovaná rovnost popírá křesťanskou svo‐ bodu k nerovnosti – např. v tom, že jsou rozdíly mezi mužem a ženou, mezi lidmi různého postavení v hierarchii a pak také rozdíly v míře „cti“ ve společ‐ nosti. To jsou nesporná fakta. Stačí se podívat na sou‐ časný spor mezi katolickou Církví a Obamovou admi‐ nistrativou – něco podobného, jen skrytěji, probíhá i v Evropě.
Duka není žádný bojovník, ale dovolil si promluvit o tom, že se současná evropská doktrína stále otevřeněji vymezuje proti křesťanům: kdo to nevidí, je slepec, ale kdo o tom promluví, koleduje si o… demonstraci před okny. Nejhorší je na tom, že polovina z těch, kdo se v této věci angažuje, jsou jen „hodní a hloupí“ – protože neví, čemu slouží, protože mají „opravdu“ rádi Halíka a nemají rádi Klause. Otevřeně prohlašuji, že jako křesťan ctím povinnost mít rád své bližní, ale činím to odpovědně – mám rád každého jinak. A Klause specificky – rozhodně není můj oblíbenec, a divím se Michalovi Semínovi a dalším, že se rozhodli pro spojenectví s ním. A zase: je možné diskutovat o tom, proč Klaus v poslední fázi svého poli‐ tického angažmá v roli presidenta zvolil tuto strategic‐ kou polohu, proč se vymezuje proti „eurodiktátu“ ko‐ rektního egalizujícího myšlení. Domnívám se, že je to nasnadě: je velmi chytrý a nechce teď „jít s proudem“, který bude za pár let nahlížen úplně jinak. Stačí malý odstup a všechno to, co je nám dennodenně servírová‐ no v médiích, se ukáže jako jednoduché, směšné, neu‐ držitelné schéma. Klaus je příliš velký narcis na to, aby s touto dobovou vlnou splašků splynul, aby jí přitakal. Ví, že na rozdíl od Havla mu lidé nebudou tleskat na pohřbu, ale budou „ho“ objevovat jako toho, kdo byl prozíravější než většina jiných. Ale vraťme se na Hradčanské náměstí před prázdný Arcibiskupský palác, před který se chystají hrdinové ulice. Uslyšíme tam zřejmě: „považujeme za nutné dát najevo, že arcibiskup Duka se angažuje v řadě aktivit, se kterými nelze souhlasit a které se neslučují s povahou jeho úřadu, a že tím poško zuje nejen obraz církve ve společnosti, ale i církev samu. (citace: Čižinský na webu ve vyhlášení demonstrace) Uslyšíme to od těch, kdo ví, co poškozuje Církev v očích veřejnosti a co poškozuje Církev samu. Od těch, kdo ví, s čím „nelze souhlasit“. Tato slova formuloval někdo vyškolený, „zvyklý“, kdo ví, že řeč unese téměř všechno. Jen je třeba neustále předpokládat, že i v takovéhle řeči bude (jednou) člo‐ věk „brán za slovo“. A aktuálně může takto autora vzít za slovo i kdokoli z nás: zeptat se, kdo ho pasoval do role katolického ředitele, který může rozhodovat, co je správné? Navíc prokazatelně jde o manipulativní tvrzení. Alespoň v jednom mohu prokázat, že Čižinský nemá pravdu. Nelze souhlasit? Lze, i kdyby to říkal sebesugestivněji. 14. 2. 20012 Josef Štogr
Tiskové prohlášení Koruna Česká, monarchistická strana Čech, Mo‐ ravy a Slezska odmítá iniciativu skupiny, která svolává demonstraci „Za církev sociálnější“ a která tak chce protestovat proti Jeho Eminenci Domini‐ ku kardinálu Dukovi, arcibiskupovi – metropolito‐ vi pražskému a primasu českému za jeho veřejné postoje. Stanovisko Jeho Eminence ve věci zneužívání so‐ ciálních dávek na jedné straně a bezbřehou hon‐ bou za maximálním ziskem je plně v souladu s ka‐ tolickým učením i tradicí, které vyžadují nejen so‐ lidaritu s chudými a potřebnými, ale také zavazují k práci pro společné blaho. Slova sv. apoštola Pav‐ la „Kdo nechce pracovat, ať nejí“ dávají plné právo k odsouzení zneužívání sociálních dávek. Vyjádření České biskupské konference k problé‐ mům soužití s romskou menšinou ve Šluknovském výběžku je rovněž vyvážené, bez nadržování ně‐ které ze stran sporu. Chápeme, že uvážlivé, byť o něco pozdější vyjádření České biskupské konfe‐ rence bylo vhodnější než vyjádření pražského ar‐ cibiskupa, který v této věci navíc není nepříslušný. Na skutečnosti, že kardinál Duka připustil, že „je jádro pravdy na tvrzení, že EU se stává protikřes‐ ťanskou organizací“ je oprávněným varováním před ovlivňováním římsko ‐ katolické církve pro‐ střednictvím nátlakových skupin, které stojí, fak‐ ticky nebo i formálně, mimo ní ale mají širokou podporu sdělovacích prostředků a nalézají podpo‐ ru i některých orgánů EU. Další námitky proti J. E. kardinálu Dukovi – že se nezastal P. Tomáše Halíka, proti výrokům Petra Hájka (mimo jiné proti výtkám věroučného char‐ teru) a udělení církevního schválení časopisu Mo‐ nitor patří výlučně do jeho kompetence jako míst‐ ně příslušného biskupa. Je na jeho zvážení opráv‐ něnost takových kroků. Otázky pravověrnosti, ať osoby nebo časopisu nemohou vykonávat sa‐ mozvaní představitelé údajně katolických iniciativ. Vyslovujeme podporu Jeho Eminenci Dominiku kardinálu Dukovi, arcibiskupu – metropolitovi pražskému a primasu českému, blahopřejeme mu ke jmenování kardinálem a přejeme Boží požeh‐ nání pro jeho další službu.
Chtěl bych vám nabídnout zhlédnutí Musea Franz Josefa: www.franz‐josef.cz. Případně, po dohodě použít některé exponáty v propagaci. Pokud vám síly a vůle budou příznivě nakloněny. Pomozte v rozšíření o exis‐ tenci těchto stránek. S pozdravem Museum Franz Josefa. cid:
[email protected]
397. Hovory o Praze 27. února 2012 18,00 hodin PhDr. Zdeněk Hojda Pomníky Habsburků bourané a znovu postavené Koná se v Národním technickém muzeu, Kostelní 42, Praha 7
Vstup volný
Kartuziánské vydavatelství BRN O Vás zve na besedu s autogramiádou O knize
Náš arcivévoda císař a král Karel I. rakouský
která se koná 29. února 2012 v 16 hodin v knihkupectví Barvič & No votný Brno, Česká 13 na setkání se těší PhDr. Milan No vák autor knihy
MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH – únor 2012
17
Vážení kolegové a příznivci vojenské historie V termínu 2. a 3. června 2012 připravujeme „C. K. polní manévry ve Slezsku“ Rádi bychom Vás tímto pozvali na tuto akci Místo: pomezí Moravy a Slezska, Slezská Ostrava - Slezskoostravský hrad. Příjezd vojsk / registrace: pátek 1.6 bez omezení a sobota 2.6 do 9 hodin Ukončení: neděle 3.6 v 16 hod Budeme proplácet náklady na dopravu, menáž na oba dny manévrů Pietní a vzpomínkový akt, manévry, malá bitevní ukázka, „presentýr“ C. K. armády, Ruské a Pruské armády), vojenské tábory, Ing. Marek Tichý výcvik jezdectva, stylový program na hradě ředitel společnosti Kancelář – po oba dny slavností Slezskoostravský hrad Spolek galantních dam aneb kankán a jiné taneční šlágry, mobil: 603 16 46 29 Malá přehlídka dobové módy, Písničky C a K Rakouska, e-mail:
[email protected] Příjezd vyslance Císaře pána, Kejklíři a komedianti, WWW.GRYFF.CZ Střelecké závody „Antona Špelce“ - Výcvik mladých rekrutů – Flašinetář - C. K. polní kabaret - Tržiště - prezentace lázeňských oplatek, vína či likérů, kávy, čaje a horké čokolády. - Slezská zabíjačka, jitrnice, jelita, tlačenka na místě vyráběná a nešizená mistrem řezníkem Krkovičkou Těšíme se na Vás a Vaši odpověď.
1. VÝROČÍ ZALOŽENÍ SVAZU Dne 10. 3. 2012 oslavíme 1. výročí založení Svazu v restauraci Ala Bašta v Jenštejně. Začátek setkání byl stanoven na 15:00 hod. a pro všechny pozvané hosty bude připraven pamětní odznak v etui a pa‐ mětní listina, které budou připomínat tuto událost. V průběhu setkání budou přijatí noví členové a také jmenováni čestní členové Svazu. Budeme hodnotit činnost Svazu v uplynulém období a také plánovat akce pro období nadcházející. Někteří členové Sva‐ zu se již budou moci pochlubit novými vysloužilec‐ kými uniformami, které nám zhotovila firma krej‐ čovství Kvapilová. Tradičně budeme probírat histo‐ rii vojenství v dobách Rakousko‐uherské monar‐ VYSLOUŽILCI SE BUDOU PODÍLET NA TVORBĚ STÁLÉ chie a pochlubíme se novými přírůstky v našich EXPOZICE ŠLUKNOVSKÉHO MUZEA sbírkách. HD Na začátku roku 2012 byla našemu Svazu nabídnuta zají‐ mavá možnost spolupráce na tvorbě stálé expozice šluk‐ novského muzea, které se nalézá v prostorách zdejšího zámku. Námětem expozice by měla být historie spolků vo‐ jenských vysloužilců a vojenských jednotek Rakousko‐ uherské monarchie ve vztahu k regionu. K dispozici bude‐ me mít plochu více jak 30 metrů čtverečních, kde bychom chtěli prezentovat dobové exponáty ze sbírek našich členů. K vidění budou zbraně, uniformy, obrazy, vyznamenání, odznaky, pohlednice a mnoho dalších artefaktů. Cílem toho‐ to projektu je důstojné připomenutí, této mnohdy opomíje‐ né část naší historie, i uctění památky našich předků, kteří v této době žili. Naskýtá se nám jedinečná možnost prezenta‐ ce našich sbírek, ale také výsledků našeho badatelského úsilí, široké veřejnosti. MV Nová adresa spolku: http://www.vyslouzilci.cz/ STRUČNÁ HISTORIE VZNIKU SPOLKŮ Od konce 18. století postupně přebírala Rakousko‐uherská monarchie odpo‐ vědnost, za vojenské vysloužilce, ale přesto většina řadových vysloužilých vojáků končila nedůstojně. Armádu opouštěli buď ve vysokém věku, nebo jako invalidé a zapojení do civilního života nebylo snadné. Většina z nich si obživu zajišťovala žebrotou. První snahy o vybudování invalidního a penzijní‐ ho zabezpečení vznikly ve dvacátých letech 19. století v Uhrách a postupně byly přejímány v ostatních korunních zemích monarchie. Týkaly se však jen nepatrného počtu vysloužilců. Císařské nařízení č. 266 z 19. prosince 1853 dalo zákonný rámec začleňování vysloužilých vojáků a poddůstojníků do ci‐ vilního života ‐ vysloužilci, pokud uměli číst, psát a počítat, měli možnost na‐ stoupit na místa sluhů a nižšího manipulačního personálu u státních úřadů a ve všech státem zřizovaných institucích, ovšem množství zájemců daleko převyšovalo počet nabízených míst. Nový branný zákon z prosince 1868 umožňoval zaměstnat ve státní službě jen poddůstojníky a řadoví vojáci zů‐ stali opomenuti. Tento neutěšený stav, byl hlavním impulzem pro zakládání vysloužileckých spolků. Většina spolků však byla zakládána až na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století podle vzoru německých spolků jako dobročinné a charitativní sta‐ vovské organizace finančně podporující své členy v době nemoci a v případě úmrtí. Až na výjimky byly určeny pouze pro poddůstojníky c. a k. armády a námořnictva do hodnosti šikovatele, či strážmistra. Činnost spolků byla regulována stanovami vypracovanými na základě znění spolkového zákona z 15. listopadu 1867 schvále‐ ným v Čechách a na Moravě místodržitelstvími, rakouském Slezsku zemskou vládou. Vzhledem k tomu, že byly vypracovány podle stanov jednotlivých zemských svazů, byla jejich náplň téměř identická a lišila se jen danými místními podmínkami. Představu o společenském významu i velikosti organizace ilustruje zpráva o slavnosti uspořádané 8. července 1912 v Těšíně u příležitosti 40 let trvání zdejšího spolku, kdy se slavnostního průvodu zúčastnilo přes 800 veteránů z více jak 20 spolků z rakouského Slezska a Moravy. Převzato z knihy: SPOLKY C.K. VOJENSKÝCH VYSLOUŽILCŮ V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZKU, Jaromír Indra, Vlastním ná‐ kladem 2010
VIRIBUS UNITIS - únor 2012
19
Spravedlnost až po smrti. Hrabě Kinský porazil Česko
9. 2. 2012 | Tomáš Fránek Brno ‐ Česko vážně poškodilo a protiprávně kriminalizovalo šlechtice Františka Oldřicha Kinského, který chtěl získat zpět rodový majetek za miliardy korun. Tři roky po smrti šlechtice, který své ztráty v boji s českým státem o majetek své rodiny vyčíslil na sto miliard korun, o tom rozhodl Evropský soud pro lidská práva. Česko podle soudců v největší restituční kauze jednoznačně porušilo Kinského právo na spravedli‐ vý proces. Zaplatí za to na poměry evropského soudu vysoké odškodnění ‐ deset tisíc eur a další čtyři tisí‐ ce eur pak na soudních výdajích. Proč jste ho sledovali? Podle evropských soudců česká policie na základě vyjádření politiků a se souhlasem soudců sledovala a prověřovala Kinského jako zločince, což je nepřípustné. Speciální policejní tým "Majetek", který se za vlády ČSSD a ministra vnitra Stanislava Grosse snažil zamezit navracení zabaveného majetku restituentům v čele se šlechtou, totiž používal neobvyklé metody. Policie sledovala se souhlasem soudu nejen telefon Františka Oldřicha Kinského, ale dokonce i jeho advokáta Jaroslava Čapka, což je nepřípustné. "Jakýkoli pokus kriminalizovat lidi v občanskoprávních sporech, zejména v řízeních, kdy stát jedná jako protistrana, je v rozporu s právem na spravedlivý proces," rozhodli evropští soudci. Ke stejnému závěru dospěl už v roce 2007 také Ústavní soud, podle něhož odposlechy neměly být povoleny. Zároveň na žádost Čapka nařídil, aby byly odposlechy zničeny. Majetek za miliardy nezískal Kinský za svého života bojoval u českých soudů za navrácení rodinného majetku. Podal 157 žalob na majetek za miliardy korun. Mezi majetkem, který chtěl Kinský získat, je například palác Kinských na praž‐ ském Staroměstském náměstí, pozemky v rekreačním areálu v Rynarticích na Děčínsku nebo 32 hektarů lesa na Rakovnicku. Kinského rodiče o majetek přišli po druhé světové válce. Advokát nicméně u procesů argumentoval, že nemovitosti byly zabaveny neoprávněně, neboť je nevlastnil Kinského otec, ale jeho v té době nezletilý syn František Oldřich. http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=732407&utm_source=email&utm_medium=e mail&utm_campaign=posli
Rudý hadr zvaný restituce
Restituce komunisty zabaveného majetku již od samého počátku hejbala žlučí mnoha našim spoluobča‐ nům. Když se vracel kousek polnosti či zabavená vilka emigrantů, se ještě jakž takž dalo spolknout. Ale běda, když došlo na velké majetky. To se stránky novin hemžily zkazkami o bezcitných pánech domácích stěhujících na ulici nebohé nájemníky. A což teprve potomci šlechtických rodů.... To v plné síle zapracoval duch profesora Zdeňka Nejedlého a teze o "přivandrovalé pobělohorské šlechtě", která dřela poddané z kůže. Jistě, v mnohých případech tomu tak bylo, avšak takový byl tenkrát systém. Málokdo však ví, že robotní systém měl svá pravidla a omezení. Malokdo také ví, či nechce vědět o existenci Manifestu české šlechty věrnosti prezidentu Benešovi a Re‐ publice Československé, který podepsali například Colloredo‐Mansfeldové, Mensdorf‐Pauli, Schwarzen‐ berkové, Lobkowiczové, Czerninové, Dobrzenski a mnozí další. A že signátáři byli nacisty posléze pezeku‐ ování v nejmenším případě konfiskací majetku. A někteří byli uvězněni jako například Czernín či Antonín a František Dohalští z Dohalic. Jejich bratr Zdeněk Bořek Dohalský hrabě z Dohalic byl popraven v Terezí‐ ně. A nyní došlo na církevní restituce. Zde již zmíněné strašidlo, profesor Nejedlý, zapůsobilo nejsilněji. Církev a majetek.... No fuj! Opět se objevují zkreslené informace o neoprávněném zisku tohoto majetku anebo absolutně nesmyslný názor, že církve nikdy žádný majetek nevlastnily!!! Církve majetek z velké většiny získaly odkazy či dary. A to jak od panovníka, tak od šlechty, měšťanů a i ostatních dárců. Tento majetek spravovaly a sloužil k úhradě nákladů škol či nemocnic, které církve a řády vlastnily. To je skuteč‐ nost. Dalším "zločinem" je, že se o majetek hlásí i Řád německých rytířů. Už ten přívlastek "německých" je iritující. A opět tu hraje úlohu ona nevědomost a předsudky, že to byla organizace kolaborující s nacisty. I to je naprostý nesmysl!!! Řád patřil k jejich největším odpůrcům. V Československu poskytli němečtí rytíři své pozemky k vybudování obranného systému a věnovali finanční prostředky na výstavbu pohraničního opevnění. Po obsazení naší republiky byla na řádový majetek uvalena nucená správa a posléze zkonfisko‐ ván. Členové řádu byli pronásledováni, řada z nich zahynula v koncentračních táborech. V roce 1948 Nejvyšší správní soud v Praze prohlásil konfiskace dle Benešových dekretů za neodůvodně‐ né a vydal rozhodnutí, podle kterého náleží konfiskovaný majetek stále řádu. Taková je skutečnost. Ať se se někomu líbí či nelíbí. A dokud se nenaplní zásada: "Co bylo ukradené, to se musí vrátit" (nejedná se pouze o restituce), tak to nebude s naším právním systémem nikdy v pořádku. Zdroj: http://marjanko.blog.idnes.cz/c/244407/Rudy‐hadr‐zvany‐restituce.html
Slova našich přátel, rakouských monarchistů s Černožluté aliance. Viribus unitis! In Reaktion auf den jüngsten Vorstoß des niederösterreichischen Landeshauptmanns Erwin Pröll, den Bun‐ despräsidenten künftig nicht mehr wählen zu lassen, sondern stattdessen nach dem Rotationsprinzip Abgeord‐ nete in dieses Amt zu entsenden, lassen die Monarchisten (SGA) mit einem provokanten Vorschlag aufhorchen. Pröll und Voves greifen SGA‐Idee auf Mit ihrem Vorstoß, die Zahl der Nationalratsabgeordneten von derzeit 183 auf 165 Abgeordnete zu senken, schwenken der niederösterreichische Landeshauptmann Erwin Pröll (ÖVP) und der steirische Landeshauptmann Franz Voves (SPÖ) bereits auf die langjährige Linie der Schwarz‐Gelben Allianz (SGA) ein, die diesen Punkt seit 2006 in ihrem Programm hat: Erstmals trat die monarchistische Liste im NR‐ Wahlkampf 2008 mit der Forderung nach einer Senkung der Abgeordnetenzahl an die Öffentlichkeit. SGA‐Sprecher: Republik "Marionettentheater der Parteisekretariate" Die Äußerung des Wiener Bürgermeisters Michael Häupl (SPÖ), einem möglichen Ende der Volkswahl des österreichischen Staatsoberhauptes müsse eine Volksabstimmung über dieses Thema vorausgehen, amüsiert den Sprecher der Monarchisten, Alexander Simec: "Nicht, dass wir Monarchisten der Meinung wären, dass sich die sogenannte Volkswahl des Staatsoberhauptes besonders bewährt hätte." Schon bisher hätten ja de facto nur Personen im Dunstkreis der großen Parteien eine reale Chance gehabt, in die imperiale Hofburg einzuziehen. "Wenn dieses Amt in Zukunft aber auch nominell nur Politikern offensteht und nicht dem einfachen Bürger, dann demaskiert sich die Republik endlich offen als das, was sie in Wahrheit sowieso schon längst ist: ein unbe‐ holfenes Marionettentheater der Parteisekretariate", ätzt der Monarcho‐Sprecher. Monarchisten fordern baldige Abstimmung über Staatsform Die SGA begrüßt eine Staatsreform, möchte diese aber auch auf die Staatsform selbst ausgedehnt sehen: "Seriöse Umfragen haben ergeben, dass die Zustimmung zur Republik kaum mehr als 50% beträgt. Es ist also höchste Zeit, die Österreicher endlich darüber abstimmen zu lassen, ob das höchste Amt im Staat überhaupt Berufspolitikern zugänglich sein soll", schloss Simec, der sich dabei auf eine im Jahr 2008 von Fessl‐GfK durchgeführte repräsentative Umfrage beruft, die ergab, dass 42% der Österreicherinnen und Österreicher meinen, dass seit 1918 "ein Kaiser als unabhängige und neutrale Figur fehlt". Zum Vergleich: Der langjährige SP‐Funktionär Heinz Fischer wurde nur von einem knappen Drittel der Wahlberechtigten gewählt. Die Monarchie war 1918 ohne Volksentscheid abgeschafft worden. Teure Republik, Cash Cow Monarchie Auch aus Kostengründen plädieren die Monarchisten für die Einführung der Monarchie. "Während die Republik nur Geld kostet, sind Monarchien Cash‐Cows", versucht deren Sprecher alte Vorurteile zu widerlegen. Der Gewinn der britischen Monarchie sei etwa zwölfmal so hoch wie deren Kosten. "In Zeiten, wo immer mehr Menschen den Gürtel enger schnallen müssen, sollten wir uns also vor allem die Re‐ publik selbst sparen", so Simec. Kontakt: Tel. 0660/551 25 29 ‐ Mail:
[email protected] Islam a turecke serialy na obrazovkach komercnej televizie na Slovensku!!! Mili priatelia a znami! Radi sa pozerate na televizne serialy, najma na tie z tureckej produkcie, ktore su na Slovensku uz niekolko mesia cov na televiznych obrazovkach komercnych televizii? Tak si laskavo precitajte tuto uvahu, ktoru Vam tymto mai lom preposielam. N. P. S.: Ak sa stotoznite s touto uvahou, tak to dajte vediet i svojim znamym, aby boli tiez v tomto smere zorientovani, a ak nie, tak im napiste povzbudive slova, nech si "nenechaju ujst" ani jedno dalsie pokracova nie!!! Islam v našich obývačkách! Nie je to tak dávno, čo nás na televíznych obrazovkách šokoval turecký seriál Tisíc a jedna noc z prostredia súčasného Konstantinopolu. Ideovým zámerom majiteľov komerčných televízii bolo takouto formou pripraviť pôdu pre rast a rozvoj multikulturalizmu na Slovensku. Na Slovensku sa objavuje stále via hlasov, ktoré volajú po legalizácii islamu v Slovenskej republike a uznaní islamu za jedno zo štátom uznaných náboženstiev na Slovensku. Naša krajina tlaku islamizácie zatiaľ odoláva a patríme k posledným krajinám v Európe, v ktorých nestojí ani jedna mešita s minaretom. No a toto niektorým hlásateľom multikulturalizmu doma a najmä spoza hraníc prekáža. Stúpenci multikulturalizmu majú takú obrovskú moc, že ich zvrátené myšlienky o rôznorodej Európe plnej rôznych ázijských a afrických národov sa stávajú v západných krajinách realitou a pre nás nočnou morou. A práve teraz sa z ničoho nič objaví seriál, ktorý nám ukazuje tureckú spoločnosť ako spoločnosť vyspelú, kultúrnu, ba dokonca tolerantnú. Opak je ale pravdou, kým na začiatku 20. storočia žilo na území dnešného Turecka (východná Trácia a Malá Ázia) niekoľko miliónov kresťanov, dnes netvoria v Turecku ani jedno percento obyva teľov. Turci jednoducho niekoľko miliónov kresťanov v 20. storočí na svojom území vyvraždili a niekoľko miliónov násilne vyhnali zo svojich domovov, kde ich predkovia žili niekoľko tisícročí (hlavne Gréci na pobreží Malej Ázie a Arméni). V Turecku sa kresťania stále stávajú objektom násilia. Kresťan v Turecku je vystavaný permanentnému tlaku násilníckych moslimov, ale aj tlaku tzv. sekulárneho tureckého štátu, ktorý je v podstate moslimský. O to viac šokuje slovenského diváka uvedenie tureckého seriálu Sultán, ktorý je glorifikáciou sultána Sulejmana (Solimana) Nádherného, s ktorého postavou majú naši predkovia veľmi zlé skúsenosti. Šok je o to väčší, že sa tak stalo v advent nom čase, krátko pred Vianocami. Sulejman bol jednoducho odporný sadistický vrah a zločinec, typický orientálny despota, ktorý rozsieval skazu a smrť ďaleko od príbytkov násilníckych osmanských Turkov. Okrem toho žil rozto pašným a zhýralým životom. Zneužíval zajaté kresťanské panny vo svojin háremoch, ktoré nútil konvertovať na
islam. Často to boli nevinné mníšky zo zničených kresťanských kláštorov, ktoré zajali janičiari ničení kresťanských kláštorov v Európe. Hordy sultána Sulejmana zničili aj krásnu katedrálu v Ostrihome nad Dunajom a na ruiny pre menili množstvo kresťanských chrámov na území Uhorska i Balkánu. Sulejman sa do našich dejín zapísal aj katastrofálnou pohromou, ktorá sa stala v bitke pri Moháči 29. augusta 1526. Následky tejto pohromy uvrhli našu krajinu do zaostalosti a orientálnej svojvôle tureckých despotov. Od tohto obdobia sa traduje zaostávanie strednej Európy za západnou časťou kontinentu. Otrasnou sa stala najmä víťazná Sulejmanova prehliadka spojená s barbarstvom najhrubšieho zrna po víťazstve nad kresťanskými vojskami. Turci vtedy postínali hlavy zajatých vojakov, ale aj padlých vojakov a navŕšili ich na obrovskú hromadu, pred ktorou ví ťazne pochodovali. Orientálny strach a skazu rozsievali na našom území takmer 150 rokov. Napichovanie malých detí na kopije, štvrtenie obetí, bezbrehé znásilňovanie, vypaľovanie bezbranných dedín, plienenie kostolov... Toto sú činy slávneho sultána Sulejmana, ktorého obrazy zo života idú režiséri multikulturalizmu približovať slo venskému divákovi. Turecký seriál ide glorifikovať vraha, zločinca, smilníka a beštiálneho sadistu. Obávam sa, že o niekoľko rokov bude niekto glorifikovať postavy nacistických a komunistických zločincov. Oslava sultána Sulejmana má možno opodstatnenie v Tureckej republike, ale určite nie v krajinách, ktoré sa stali obeťami tureckej agresie v 14. až 20. storočí. Slovenský divák by mal tento seriál, oslavujúci islam a zločiny beštiálneho vraha Sulejmana, jednoducho ignorovať. Je to len jedna zo zákerných ciest, ako popularizovať islam a Turecko v očiach slovenského diváka. Nedajme sa oklamať! Ak sa raz prebudíme do moslimského stredoveku, možno už bude neskoro. Kliment Uhrecký Vážení přátelé, na základě setkání s panem Skowerou na sněmu KČ v loňském roce, jsem od něj dostal, spolu s dalšími, pozvánku na forum polských monarchistů. Doufám, že někdo z předsednictva bude na pozvánku reagovat, protože Slezsko je v současné době prakticky nefunkční. Informace přeposílám také panu Veleckému, protože pokud nezareaguje Praha, Tak Morava by to neměla nechat bez povšimnutí. S pozdravem B.Frelich
Program V Forum Monarchistów Polskich
LĄDEK ZDRÓJ, 2326. 02. 2012 Godz. 18.00 Projekcja filmu: "Ostatni cesarz" 23. 02. 2012 Dokument ukazujący cesarza Niemiec Wilhelma II od pierwszych dni I wojny (czwartek) światowej, do jego śmierci. W większości archiwalne filmy, na których można zobaczyć cesarza Austro‐Węgier Franciszka Józefa i jego następcę Karola I, cara Rosji Mikołaja II, królową brytyjską Wiktorię i jej następców. Jest to wprowadzenie do dyskusji: Przyczyny i okoliczności upadku 3 cesarstw. Godz. 10.30 Referat Marcina hrabiego Zamoyskiego – prezydenta Zamościa: 24. 02. 2012 "Rod Zamoyskich w dziejach Rzeczypospolitej" (piątek) Wprowadzenie do dyskusji na temat pozycji arystokracji w I, II i III Rzeczypospolitej. Godz. 18.00 Referat Jana L. Skowera 24. 02. 2012 “Dlaczego monarchia jest lepsza nie tylko dla gospodarki” (piatek) Godz. 18.00 Referat red. Andrzeja Iwickiego z Bonn: "Polska w dobie saskiej – 25. 02. 2012 fakty i mity" (sobota) Rzeczowa analiza epoki saskiej w Polsce w ujęciu geopolitycznym i gospodarczym, znacznie odbiegająca od utartych opinii na ten temat w polskiej historiografii. Wprowadzenie do dyskusji na temat stanu państwa polskiego w XVIII w. W Forum zapowiedzieli swój udział monarchiści z Czech i Niemiec. V Forum Monarchistów Polskich odbędzie się w dniach od 23 (czwartek) do 26 (niedziela) lutego 2012 r. w Lądku Zdroju. Do dyspozycji uczestników jest zarezerwowana willa‐pałacyk ELYSIUM (ul. Kościuszki 23, www.willaelysium.republika.pl). Cena pobytu 70,00 od osoby, za nocleg z całodziennym wyżywieniem. Jest to bardzo elegancki i przytulny pensjonat, doskonały do posiedzeń ogólnych i rozmów kuluarowych, mogący pomieścić max. 42 osoby. Zgłoszenia proszę kierować na adres www.monarchia.info.pl lub tel. 600 98 12 65 Jan L. Skowera Kanclerz Konfederacji Spiskiej http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/zdevastovane-kapli-by-pomohl-zajem-ob20120115.html http://prokopak.webnode.cz/kaple-panny-marie-bolestne/ http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=23114 http://www.starysmichov.cz/view.php/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2007100066 http://www.facebook.com/pages/Opu%C5%A1t%C4%9Bn%C3%A9-Stavby/118054981612903 http://www.novinky.cz/domaci/256724-prazsky-hrad-otevira-nepristupne-prostory-vystavuje-v-nich-predmety-rudolfa-ii.html
LITERATURA – únor 2012
22
Pozvánka z Maďarského institutu ‐ prezentace knihy RAKOUSKO‐UHERSKÁ MONARCHIE / meghívó a Prágai Magyar Intézetből ‐ Az Osztrák‐Magyar‐Monarchia – könyvbemutató Milí přátelé! Maďarský institut v Praze Vás srdečně zve na prezentaci knihy
RAKOUSKOUHERSKÁ MONARCHIE
Habsburská říše 1867 – 1918 slovem a obrazem ve středu 29. února 2012 v 19.00 ve Velkém sálu Maďarského institutu. Na prezentaci zazní přednáška významného maďarského historika, Andráse Gerőa, nositele Széchenyiho ceny. PREZENTACE KNIHY Rakousko‐Uhersko, říše ve středu Evropy. V letech 1867–1918 říše, která sjednotila různé národy, jazyky a náboženské víry. Říše, která pro některé ztělesňuje „staré zlaté časy", kdy byl „svět ještě v pořád‐ ku", pro jiné „žalář národů", nespravedlivou vládu panovníků z rodu Habsburků. Mezinárodní tým autorů se zabývá historií dualistické monarchie z různých hledisek a snaží se její složitý a mnohostranný svět představit ve všech jeho fazetách a pokud možno bez hodnocení: od rozvíjejícího se hospodářství přes formování národních hnutí a svět zbožnosti a víry po společenský život, módu a dědictví, které ve státech vzniklých na území někdejší monarchie přetrvává dodnes. Rámec pro toto jedinečné pojednání o habsburské říši let 1867–1918 tvoří více než 400 reprodukcí známých i neznámých historických dokumentů i nově pořízených fotografií ze současné doby. Pro české a slovenské vydání byla kniha doplněna o další kapitoly z pera domácích odborníků, které pojednávají o dějinách a kultuře v místech, kde se z rozpadlé monarchie zrodila Československá republika. České vydání monografie vydalo Nakladatelství Slovart na podzim 2011 v překladu Anny Vachudové a Jiřího Zemana. Na prezentaci přednese svůj příspěvek významný maďarský historik András Gerő, nositel Széchenyiho ceny, člen Maďarské akademie věd, jeden z autorů monografie. Večer moderuje Jan M. Heller, redaktor Nakladatelství Slovart. http://www.hunginst.cz/index.php/cz/prezentace‐knihy Vážení kolegové, Letošní audience u Karla I. Rudolfinské slavnosti se uskuteční od 27. ‐ 29. dubna 2012. Sobotní audienční mše se koná ve Staré Boleslavi v kostele u P. Marie při relikvii bl. Karla. Tam bude také uvedena Missa III. A. V. Michny z Otradovic. V Brandýse se pak slouží mše v neděli už v 8.30 hod. s ohledem na nedělní program pro rakouskou delegaci Motlidební ligy, Další podrobnosti později. Deus x Rex x Patria Ing. Jenček Milí přátelé, dovoluji si vás upozornit, že právě vyšlo druhé letošní číslo Revue Trivium ‐ http://revuetrivium.cz Pozornost je v něm upřena na suplementum II. revue Salve s tématem "Křesťanství a filosofie", na manipulativnost řeči v článcích Marka Orko Váchy, na ekonomiku dobra a zla v knize Tomáše Sedláčka, na práce dvou mladých intelek‐ tuálů Jana Patra Kosinky a Jakuba Jinka, na orientaci arcibiskupa Duky na Francii a její historická východiska. Aktuálním číslem se prolíná motiv, který se nyní stále častěji opakuje v diskusích: "Odehrávají se divné věci a celá řada lidí už cítí, že podstatné je najít nějaké "středové", rozumné stanovisko, dostatečně jednoznačné, ale přitom přiměřené tomu, v čem reálně žijeme." Děkuji za přízeň a přeji vše dobré. Jarmila Štogrová, MS KČ Praha 6,7 a okolí
KONTAKTY – únor 2012
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme! Platby ve prospěch KČ: účel specifikace specifický symbol chod strany členský příspěvek 1112012* chod strany dary a příspěvky příznivců 2222012* ML vydávání ML 333 ML inzerce v ML 322 ML příjmy z prodeje ML 300 ML předplatné ML 311 reklamní předměty odznaky KČ 444 Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo. *Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru): http://www.primaplana.net/ Stránky císařovny Sisi a její rodiny: http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.: http://www.franz-josef.cz/ Stránky František Ferdinand d´Este: http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./ Stránky Habsburkové a jejich země: http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/ Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie): http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1 Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:
www.zrusmeprezidenty.cz
23
DŮLEŽITÉ KONTAKTY Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a
Adresa: Senovážné nám. 24, 110 00, Praha e–mail
[email protected] internet www.korunaceska.cz IČ 44266740 č. účtu: 1928428359/0800 (CZK) IBAN: CZ2808000000001721719263 předseda Václav Srb +420 603 412 671
[email protected] generální sekretář momentálně neobsazeno Monarchistický zpravodaj KČ – Periocidita: Měsíčník Redakční rada: Jan Drnek (šéfredaktor)
[email protected] Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika)
[email protected] Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.
Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická o 2000,- méně. Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců. Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České. Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC Darovací smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800 Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1. Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět. V případě dotazů se obracejte na našeho GS: Bc. Aleš Hoffmann, tel.: 607 208 971, email:
[email protected]
Církevní majetek v historickém vývoji a kontextu
Kompilát z různých zdrojů, jako podklad pro vytváření názorů a postojů.
Španělská inkvizice
Dominik Duka OP, arcibiskup pražský 6. 12. 2011 1. Úvod Tuto instituci nepochopíme bez znalosti španělských dějin a vůbec ji nepochopíme bez historických souvis‐ lostí, jakými jsou stěhování národů v Evropě, bez znalostí arabské, islámské rozpínavosti, bez znalostí religio‐ nistiky a náboženské sociologie. Několika větami si proto načrtneme faktory, které vedly ke vzniku inkvizice a specifické španělské inkvizice. Křesťanství na rozdíl od ostatních náboženství nevzniká jako státní nábožen‐ ství určité říše a kultury. Není tedy zaváděno panovnickými dekrety a bezprostředním rozvojem místní nábo‐ ženské kultury. Právě naopak jak místní moc, tak lokální kultura v něm vidí nepřítele, kterého chce nelítostně vyhubit. Křesťanství zvítězí v tomto zápase vnitřní silou. V r. 313 Milánským ediktem získává rovnoprávnost a císařové, kteří přejali křesťanství, jednají zcela v duchu svých tradic. Justinián zavádí křesťanství jako státní náboženství v Říši. I tomuto kroku předcházel tvrdý zápas mezi křesťanstvím, ariánstvím i jinými směry. V těžké situaci vnitřních zápasů se rodí Augustinovo: Donuť, aby vešli! Někteří autoři vidí v tomto postoji sv. Augustina začátek inkvizice. Islám rozmetal africké, maloasijské i iberské křesťanství. Rané antické křesťan‐ ství bylo v Západořímské říši smeteno příchodem Germánů a Slovanů. Začíná christianizace nových území a etnických skupin, jejichž kultura byla značně bližší kočujícím praotcům z Geneze než antickému křesťanství Origenovy alexandrijské školy. Mnohé z toho, co nás pohoršuje na středověkém křesťanství, není nic jiného, než germánsko‐slovanské dědictví nerozvinutých kultur a civilizací. Toto dědictví křesťané asimilovali po svém, v rámci dlouhodobého vývoje, který šťastně kulminoval v 13. stol., které je zrodem naší civilizace. Ger‐ mánské a slovanské obce, které přijaly křesťanství, chápaly toto nové náboženství po svém. Přijal‐li náčelník křesťanství, pak celý kmen ho musel přijmout. Necítili to jako nějaké násilí. Jedinec, který se po přijetí křes‐ ťanství neúčastnil nových obřadů, riskoval, že bude brán k zodpovědnosti v případě pohromy, neúrody či jiné těžké události. Opati iroskotských klášterů proti tomu bojují, ale marně. Od 8. do 11. století jsme svědky toho, jak církevní hierarchie a opati chrání tyto oběti před trestem smrti. Inkviziční tribunál ve 13. stol. znamená ochranu proti lidovým soudům, jakýmsi lynčům. Vnější nebezpečí, kterým je hrozba islámu a vnitřní organi‐ zovaný odpor heretiků, kteří nebyli hlasateli občanské a náboženské svobody, ale snažili se zvrátit dosavadní řád a nastolit svůj vlastní, vedou k tomu, že odpůrci pronásledování heretiků rezignují. Španělská inkvizice přes jistou specifičnost nám může posloužit, abychom inkvizici pochopili v celé její šíři. Španělsko bylo znovu získáno z arabského područí. Nikdo nemá právo vydávat islámskou vojenskou expanzi za mírumilovnou a osvětovou činnost. Země byla ve středověku rozdělena do jednotlivých panství, a to jak křesťanských, tak muslimských. Na Iberském poloostrově žily spolu tři velké náboženské skupiny: křesťané, Židé a Maurové. Tak vznikla během dalšího vojenského výboje dispora křesťanů pod nadvládou muslimů, "Mozarabové" a Maurové pod nadvládou křesťanů "Mudejárez". V 13. stol. můžeme mluvit o velkém politickém a nábožen‐ ském míru. Sv. Ferdinand III. (1230‐1252) je nazýván králem tří náboženství. Význačným datem pro dějiny Španělska je rok 1492, pád Granady. Symbolizuje vítězství ideálu reconquisty. Vyhnání Židů znamená vítěz‐ ství šlechty nad bankovním kapitálem a objevení Ameriky je otevřením nových prostorů pro Kastilské králov‐ ství. V 12. stol., kdy vlivem fanatické sekty Almoravidů dochází k pronásledování křesťanů a Židů v Chalifátu, nalézají Židé otevřené dveře v křesťanské Kastilii, kde v krátké době dosáhnou velkého blahobytu. Americo Castro píše: "V obchodě nebyla žádná omezení a diskriminační opatření, která by oddělovala židovské, křes‐ ťanské nebo saracénské obchodníky. Křesťanský stavitel stavěl domy pro Židy, židovský řemeslník pracoval pro křesťanské podnikatele. Židovští advokáti zastupovali křesťanské klienty u civilních soudů. Židovští mak‐ léři působili jako prostředkovatelé mezi křesťanskými a maurskými kontrahenty."Výnosy IV. Lateránského koncilu a koncilu v Arles (1215‐1235) proti Židům, které byly ovlivněny poměry ve Svaté říši římské, nalezly odezvu i ve Španělsku. Povinnost nosit žlutý pruh na oděvu narazila na odpor v mnoha Cortesech. Teprve v poslední čtvrtině 14. stol. vstupují tyto výnosy v platnost ve Španělsku a jsou provázeny četnými pogromy. Španělský antisemitismus má také sociální kořeny. Takové pozice jako bankéři, obchodníci, správcové majet‐ ku, policejní úředníci patřily výlučně Židům. Z nově pokřtěných Židů pocházeli také například kardinál Juan de Torquemada, Tomáš Torquemada, první velkoinkvizitor, Diego Deza, druhý velkoinkvizitor, arcibiskup z Granady, Hernando de Talavera. Také tři tajemníci koruny: Fernando Alvarez, Alfonso de Avila, Hernando de Pulgar byli pokřtění Židé. Autory protižidovských směrnic byli pokřtění Židé jako Tomáš Torquemada, Don Juan Pacheco, markýz z Villena a velmistr řádu sv. Jakuba, Don Pedro Giron, velmistr řádu Calatráňů a arci‐ biskup primas z Toleda. Nelze popírat, že někteří pokřtění Židé ve skutečnosti nekonvertovali a někteří, i
když se stali kněžími a řeholníky, křesťanství nepřijali. To vyvolávalo bouřlivou reakci právě ze strany oprav‐ dových konvertitů, zhora zmíněných postav, kteří patří k zakladatelům španělské inkvizice. Tato situace vy‐ volala v život Edikt z 31. 3. 1492, podle kterého Židé měli přijmout do 31. června křest nebo odejít ze země. Podle odhadu lze mluvit o vyhoštění 185 000 – 400 000. 2. Zrod inkvizice a) Židovská otázka Vypovězením Židů začíná nová, hořká kapitola španělských dějin. Finanční situace monarchie se nikdy neu‐ rovnala. Na místo židovských bankéřů nastoupili Italové a Němci. Španělé považovali z křesťanského hlediska výkon tohoto povolání za nepřípustný. Okolnosti, které vedly ke zřízení španělské inkvizice jsou víc než zají‐ mavé a často opředené tajemstvím. Můžeme mít jakýkoliv názor na protižidovský postoj španělské inkvizice, ale skutečným problémem byly důvody pro vznik antisemitismu. Španělští Židé vždy patřili k nejvyšší vrstvě a sňatky byli spojeni s nejvyšší šlechtou a dokonce i s královskou dynastií. Je pravda, že prostí lidé, venkovský klérus a řehole vítali zřízení inkvizice, ale procesy proti maranům jim nepřinesly obohacení. Hidalgo a prostý obyvatel se cítil ohrožen nejen židovským kapitálem, ale musel být přesvědčen i o ohrožení své národní a náboženské existence. Rozhodná kritika ze strany skutečných konvertitů není zanedbatelná a může být vy‐ vrácena jedině historicky bez ideologického zkreslení. Ještě zajímavější je reakce Říma na ustanovení španěl‐ ské inkvizice. Zakládajícím dokumentem španělské inkvizice je tak zvaná Sentencia estatuto z 5. 6. 1449, na ni reaguje papež Mikuláš V. bullou "Humani genesis inimicus", kde odsuzuje myšlenku, aby nějaký křesťan byl vylučován z úřadu pro rasový původ. Sentencia estatuto zakazovala pokřtěným Židům určité úřady v církvi, nebo ve státě. Druhou bullou exkomunikuje autora Sentencia estatuto Pedra Sarmienta. Situace se přiostřila v r. 1468, kdy v Segovii biskup Juan Arios Dávilla, pokřtěný Žid, odsoudil za rituální vraždu šestnáct Židů. Do‐ minikán Alonso de Hojeda a převor Tomáš de Torquemada podporováni autoritou sevillského arcibiskupa Pedra Gonzalese de Mendosa prosazují platnost směrnic Sentencia estatuto. Papež Sixtus IV. ustupuje a po‐ tvrzuje úředně inkvizitory dominikány Juana de San Martin a Miguela de Morilio a poradce Juana Ruiz de Medina. Toto jmenování je definitivním schválením španělské inkvizice. Inkvizice měla pravomoc pouze nad pokřtěnými. Toto rozhodnutí zcela odpovídá středověkému chápání náboženské svobody. Nikdo nemůže být k víře nucen, ale jakmile ji přijme, nemůže ji odložit. První auto de fe se konalo 6. 2. 1481. Papežská breve jmenuje 11. 2. 1482 dalších 7 inkvizitorů, dominikánů a mezi nimi Tomáše de Torquemadu. Tak byly ustano‐ veny inkviziční tribunály v Kastilském a Aragonském království. Nejvyšším odvolacím tribunálem se stal Con‐ sejo de la Suprema y General Inquisión, zkráceně Suprema. Prvním generálním inkvizitorem byl dominikán Tomáš de Torquemada. Odpor proti zavedení inkvizice v Kastilii je nepatrný. Činnost tribunálu v Barceloně, Zaragoze a Valencii narazila na odpor a dokonce vyvolala i reakci Říma. Papež Sixtus IV. vydává bullu, kterou odsuzuje inkvizici. Teprve jmenování Torquemady generálním inkvizitorem v Aragonii, umlčuje papežské protesty. Zavraždění inkvizitora Pedra Arbuesa při modlitbě před hlavním oltářem v Zaragoze zlomilo odpor Říma proti španělské inkvizici. Pedro byl po celá staletí uctíván jako světec a v r. 1867 byl kanonizován. Ob‐ dobí vzniku španělské inkvizice je dobou největšího konfliktu v dějinách Španělska. Po r. 1492 je povoleno ve Španělsku dvojí vyznání katolické a islám. b) Arabská otázka Zápas o národní existenci a nábožensko‐kulturní identitu probíhal velmi ostře. Islám nebyl pouhý klidný soused. Doba vzájemné kulturní výměny byla ta tam. Křesťanský západ byl soběstačný a islámský svět neměl co nabídnout. Turecká nadvláda nad světem islámu a jeho vojenská expanze je skutečnost, před kterou noto‐ ricky zavírají oči mnozí historikové od 18. stol., kdy toto nebezpečí ztrácí na síle. Postupné vítězství re‐ conquisty během staletí, kdy padaly jednotlivé bašty islámu na Iberském poloostrově (1187 Zaragoza, 1236 Cordoba, 1238 Valencia, 1248 Sevilla, 1492 Granada), ztratili Maurové úplně vládu a stali se etnicko‐ náboženskou menšinou v křesťanském státě. S tímto stavem se však nikdy nesmířili. Maurové, podobně jako Kastilci, měli být svobodnými podanými královské koruny. Španělsko neznalo nevolnictví a robotu. Pro Indi‐ ány statut svobodných občanů vybojoval za pomoci inkvizice dominikán Bartolomeo de Las Casas. První gra‐ nadský arcibiskup Hernando de Talavera, pokřtěný Žid, začal s evangelizací, která je příkladem jak metodou, tak dobrým životem i pro další staletí. Bránil se nařízením kardinála Ximeneze, který uplatňoval královský rozkaz o povinném přijetí víry Maury. Násilný křest vyvolával další nepokoje. Odpovědí jsou inkviziční tri‐ bunály, které odsuzují arabské kacíře. Tak např. v létech 1528‐1530 bylo ve Valencii popraveno za kacířství 106 osob. V letech 1532‐1540 počet popravených vzrostl na 441 osob. Vzhledem k vyostřené situaci byl inkviziční tribunál přímo přemístěn do Granady. Kýžený mír se nedostavil. Turecká námořní expanze ohrožo‐ vala Španělsko, které v námořní bitvě u Lepanta r. 1571 Turky porazilo. R. 1580 bylo odhaleno spiknutí Mo‐ risků (Maurů), které počítalo s invazí z Maroka i s pomocí francouzského krále Jindřicha IV. Toto nebezpečí
vyžadovalo zákrok. Španělská koruna reagovala vyhnáním všech Arabů z Iberského poloostrova dekretem z 9. 4. 1609. V letech 1609‐1612 bylo ze Španělska vyhnáno 300 000 Arabů.Jaký bude náš názor na věc? Pomů‐ že nám pro orientaci dobová ilustrace. Kardinál Richelieu nazval vyhnání Morisků barbarstvím. Cervantes velebil Filipa za tento záslužný čin, kterým zachránil zemi. (Don Quijote II, kap. 65). c) Inkvizice a protestantismus Humanismus pronikal do Španělska bez jakýchkoliv zábran. Velkým podporovatelem humanistických studií a přítelem Erasma byl kardinál Ximenez de Cisneros, generální inkvizitor, pokřtěný Žid, zakladatel slavné university v Alcala de Henares. Erasmus psal, že nezná zemi, kde by tak kvetly vědy jako ve Španělsku. Vy‐ stoupení Martina Luthera vzbudilo ve Španělsku pozornost a později zcela negativní reakci. Celkově se pro‐ testantismus ve Španělsku nikdy neujal. Někteří z luteranismu obvinění preláti byli po prošetření rehabilito‐ váni a osvobozeni, jako např. benediktinský opat Virués, který se po rehabilitaci stal biskupem na Kanárských ostrovech. 3) negativní a pozitivní vlivy inkvizice a) Antisemitismus Jev, který nemůžeme přehlédnout a který sehrál svou úlohu v dějinách Španělska, a tedy i inkvizice, je rasová otázka. Vítězstvím reconquisty se stal hidalgo národním ideálem. Víra a čest tvořily pojem "hidalguia". Španěl je rodilý aristokrat, který má vypjatý pojem o cti, hrdinství a důstojnosti. Tato čest patřila i jeho náboženství. Urážka křesťanství byla přímo osobní urážkou, urážkou rodu, otců, kteří za víru bojovali a umírali. Víra se tak stávala rodovým, národním dědictvím a později dokonce i rasovým dědictvím. Starokřesťan byl v národním povědomí více ctěn i vážen než opravdový novokřtěnec. Chápejme dějiny, bez Cida by nebylo Španělsko. Tak se zrodil rasový zákon "limpienca de sangre". V 15. stol. vzniká na univerzitě v Salamance kolegium San Bar‐ tolomé pro "ex puro sanquine procedentes". Později dostávají některá města privilegia, podle kterých v nich nesmí bydlet pokřtěný Žid. Tento zákon se prosadil pod názvem "Limpieza Statut" i v církvi. Jeho propagátory byli tragikomedií dějin konvertité kardinál Ximenez a Tomáš Torquemada. Rasistický zákon se nezastavil ani před ostatními institucemi. Pokřtění Židé nesměli vykonávat veřejné úřady jako notáře, písaře, lékaře, chirur‐ ga. V Kastilii byli vyloučeni i z akademického života. Výjimku tvořila univerzita v Alcalá. Zákon o čistotě krve narazil na odpor hierarchie, dómských kapitul a jeho odpůrcem je sám papež Pius V. Inkvizice na čele s kon‐ vertitou Torquemadou zákon prosazovala v době, kdy velká část španělské hierarchie, kanovníci a v někte‐ rých diecézích více než polovina kněží byla židovského původu. Obdobně postupoval kardinál Ximenez, také konvertita. Důsledným odpůrcem statutu limpieza se stal generál jezuitů Diego Lainez, sám židovského půvo‐ du. Jeho postoj vyvolal u krále Filipa IV. reformu, kterou prováděla v r. 1623 Junta de Reformacion. Později, především v 18. stol., zbyla jen legenda o Judaizantes. Neznamenali již žádné nebezpečí. Statut byl zrušen královským výnosem 31. 1. 1835. V armádě u důstojnického sboru platil až do r. 1859. b) Inkvizice a kultura Temno ‐ tak hledí na Španělsko většina našich současníků od doby osvícenství. Jaká je však skutečnost? Do‐ ba vzniku a rozkvětu inkvizice je dobou "zlatého století" španělské kultury a civilizace. Španělský historik Menendez Palalyo napsal: "Nikdy se lépe nepsalo ve Španělsku jako v prvních dvou stoletích vlády inkvizice". Doba vzniku inkvizice je také dobou koloniálních výbojů Španělska. Nikdo nemůže ani nebude zavírat oči před řáděním conquistadorů, ale byla to sama inkvizice, která jejich postup odsuzovala, která pomáhala jejich protivníkům, jako byli Bartolomeo de las Casas O. P. a jeho učitel Francisco de Vittoria, první teolog lidských práv. Indiáni dostali všechna lidská i občanská práva jako ostatní obyvatelé říše. První univerzita v Santa Do‐ mingo byla založena již v r. 1531 a po ní následovaly další. Profesory v druhé generaci byli i indiánští řeholní‐ ci jako Juan de Ispinoza Medráno, první spisovatel indiánského původu, komentátor nauky sv. Tomáše. Špa‐ nělsko mělo 30 univerzit, které jistě utrpěly vyhnáním Židů a morisků, ale přesto představovaly velký základ pro španělské kulturně‐politické prvenství. Malíři Velasques, Zurbaren, Murillo, El Greco, spisovatelé Jose Manuel, Cervantes, tvůrci pikareskního románu, španělští dramatici, Calderon a Lope de Vega byli oba inkvi‐ zitoři, mystikové sv. Terezie z Avily a sv. Jan z Kříže, filosof Fray de Leoni, filosofové a teologové, biblisté: Alriaga, Suarez, Molina, Dominik Banez, Soto a další. První královská akademie věd na světě. Zajímavý je také postoj inkvizice ke Koperníkovi a Gallileovi. Pro španělskou inkvizici bylo jasné, že se nejedná o náboženské otázky, a proto se na španělských univerzitách Koperníkův i Gallileův systém vždy vyučoval. Zůstane prav‐ dou, že s inkvizicí se setkali všichni autoři. Nejen Cervantes, ale i Terezie z Avily. Můžeme být pohoršeni, po‐ kud nevíme, že osvícenství mělo mnohem ostřejší a rozšířenější inkvizici.
4. Inkvizice, její struktura, vyšetřovací metody, soudy a tresty a) Struktura Za základní listinu španělské inkvizice můžeme považovat bulu Sixta IV. z 1. 11. 1478. Organizačně existova‐ la tato instituce od r. 1483. Consejo de la Suprema y General Inquisición byl nejvyšším odvolacím tribunálem, kterému podléhaly provinční tribunály. Řídící směrnicí byla Instrucciones Antiquas, jejich autorem byl sám Tomáš Torquemada. Později byly novelizovány pod titulem: Instrucciones del Santo Oficio de la Inquisici‐ ón.Představitelem inkvizice je velkoinkvizitor, který je jedním z členů Supremy, kde zasedal i král. Inkvizice byla samostatná v Kastilském i Aragonském království. Byly tedy zákonitě dvě Supremy, tj. také dva velko‐ inkvizitoři. Pokud byly tyto úřady spojeny v jedné osobě, mluvíme o Generálním inkvizitorovi. V Kastilii bylo dvanáct tribunálů, v Aragonii čtyři. Provinční tribunál se skládal ze dvou inkvizitorů, přísedícího, alguacila (soudního zřízence) a fiscala (žalobce) a neurčitého počtu služebníků. Další skupinu tvořili tzv. familiares, kteří zabezpečovali tribunál jako strážní a doprovodní oddíl. Tato služba byla bezplatná a čestná. Vykonávali ji mužové z nejváženějších rodin a často většina mužů ve městě. Začátkem 16. stol. vytvořili familiares bra‐ trství (hermadad) sv. Petra, mučedníka z dominikánského řádu ‐‐ prvního zavražděného inkvizitora. Pasivní finanční bilance vedla také k tomu, že inkvizice se stala v 18. stol. neškodným cenzorským úřadem, který ne‐ byl schopen své výnosy prosazovat a osvícenská aristokracie a měšťanstvo tak činnost inkvizice paralyzovaly. Pod pravomoc inkvizice patřili všichni poddaní království ‐ vyjma biskupů a některých exemptních řádů. Inkvizici patřily všechny případy, které souvisely s otázkou pravosti a jednoty víry, která byla zárukou jedno‐ ty a existence státu. Tento aspekt je nutné vyzdvihnout jako specifikum španělské inkvizice. Kriminální činy patřily inkvizici jedině v souvislosti s předchozím zaměřením. Tak např. soudila inkvizice homosexuální delik‐ ty, bigamii apod. b) Vyšetřovací metody Vyšetřovací metody odpovídaly tehdejší praxi v Evropě a v mnoha případech byly mírnější a zaručovaly větší právní ochranu než u ostatních tribunálů. Nestačilo pouhé přiznání. Tím se vylučoval vliv útrpného prá‐ va, které patřilo k tehdejší vyšetřovací praxi všech soudních dvorů. Udání muselo pocházet od dvou svědků, kteří zůstali v anonymitě před veřejností a žalovaným. Tribunál musel přešetřit jejich bezúhonnost. Před zatčením musel být předložen písemný materiál, ve kterém skupina teologů, kteří pracovali jako cenzoři (cali‐ ficadaros), posoudila, zda se jedná o blud. Při kladném nálezu vydal žalobce (fiscal) příkaz k zatčení. Je značný počet negativních rozhodnutí calificadorů. Jsou i případy potrestání inkvizitorů na návrh calificadorů. Vězení inkvizice byla v relativně dobrém stavu. Všeobecně vzato nebyla horší, než královská vězení a ti, kteří jimi prošli, tvrdili, že byla čistší a udržovanější než ostatní. Vězni měli své cely a také možnost práce. Protokoly vypovídají o pravidelných dávkách potravin, vedle chleba je jmenováno maso i víno. Vězni si mohli kupovat nebo nechat posílat olej, ocet, led, vajíčka, čokoládu a slaninu. V cele měl vězeň matraci, přikrývku, vlněnou deku, dvě truhlice. Měl právo na pantofle, osobní prádlo a psací potřeby. Za nejstrašnější bylo považováno mlčení a návštěvy inkvizitora, který měl povinnost rozmlouvat s vězněm a přivést ho k lítosti. Španělská i římská inkvizice zapovídala vězňům účast na mši sv. a svátostech. Útrpné právo bylo povoleno jen ve výji‐ mečných případech. Historikovi se nutně jeví vězení inkvizice po všech stránkách humánnější než tehdejší evropský průměr. Líčení o krvavých a sadistických scénách jsou vymyšlené báchorky. Mučení zmizelo v polo‐ vině 18. stol. Při použití útrpného práva musel být osobně přítomen inkvizitor, zástupce biskupa, sekretář a lékař (nebyl‐li přítomen, musel být snadno dosažitelný). Vyšetřovaný nesměl přijít o život, ani nesměl být zmrzačen. Každé gesto a každý výrok musel být sekretářem zapsán a mučení bylo přerušeno. c) Soudy a tresty Abychom porozuměli soudnímu postupu inkvizice, musíme si uvědomit, že se řídila zásadou praesumpce viny. Úkolem inkvizice bylo přivést obžalovaného k pokání. Inkvizitoři museli třikrát napomenout obžalova‐ ného, aby zpytoval svědomí. Obžalovaný musel mít obhájce, kvalifikovaného advokáta. Dále mohl mít ještě právního poradce. Později v 16. stol. byla určena skupina inkvizičních advokátů, ze kterých si mohl obžalova‐ ný vybrat tak zvaného "abogadas de los presos". Dále si mohl obžalovaný na svou obranu pozvat vlastní svěd‐ ky! Rovněž tak měl právo odmítnout soudce a žádat jiného. Proces probíhal řadou vyšetřovacích audiencí za přítomnosti žalobce i obhájce, případných svědků z obou stran. Každá audience byla protokolována. Závěreč‐ né jednání probíhalo v komisi tzv. "consulta de fe", kterou bychom měli nazvat porotou. Jejími členy byli: inkvizitoři, zástupce biskupa, poradci, kteří museli složit zkoušky z teologie a práva. Tyto osoby hlasovaly o rozsudku. V případě nerozhodného hlasování předali případ Supremě. Od 18. stol. všechny vážnější případy předávaly provinční tribunály Supremě. Dále si uveďme rozhodnutí o trestu seřazená podle četnosti:
smíření nošení kajícího oděvu na určitou dobu vyhnání z bydliště zmrskání uvěznění pro nedostatek důkazů na neurčitý čas galéra (na 10 let) napomenutí osvobozující výrok upálení "in effigie" (obraz nebo figurina) upálení "in persona" zabavení majetku uvěznění Osvobozující výrok je prvkem neznámým u ostatních inkvizičních tribunálů středověku. Počet odsouzených k trestu smrti upálením činí ze začátku 1% odsouzených, v příštích sto letech jen 0,5%. Krvavé hrůzy inkvizi‐ ce dostávají zcela jinou podobu. Auto de fé nebylo sadistickou maškarádou, ale skutečným dobovým vyjádře‐ ním spravedlnosti. K auto de fé patřilo procesí, mše sv. s kázáním, po kterém následovalo smíření kajících obžalovaných. Je zcela falešný obraz, kdy za jádro "auto de fé" je považováno upalování. Počet trestů upále‐ ním nám ukazuje, v kolika případech bylo možné účastnit se takové podívané. Docházelo i k justičním omy‐ lům a ke zneužití moci. Komise vyšetřovaly inkvizitory, kteří se takto provinili a odsuzovaly je i k těžkým trestům. Oběti jejich procesů pak byly rehabilitovány. Humanismus, renesanční obdiv antiky vyvolal návrat k pohanským praktikám a oživil živořící zbytky pohanské minulosti evropských národů. To je jeden z rysů re‐ grese, kterou je renesance. Čarodějnické epidemii padl za oběť téměř jeden milion osob. I zde vedle magic‐ kých pověr sehrály svou úlohu jevy jako narkomanské orgie, andělíčkářství, kriminální manipulace s jedy apod. Zdaleka není možné tvrdit, že se jedná pokaždé o nevinnou oběť. V nejednom případě byl rozsudek dobově přísný, ale v podstatě spravedlivý podle tehdejších právních norem. V Německu počet obětí dosáhl 100 000. Z toho dvě třetiny v protestantských zemích. Také v Anglii dosáhl počet obětí několika desítek tisíc. Ani v USA nemají čisté konto, zasloužili se o ně především puritáni. Jak reagovala španělská inkvizice? Opět zcela nečekaně. Generální inkvizitor označil víru v čarodějnictví za pověru. Inkvizitoři se museli vydat do severních oblastí Španělského království, kam pronikla ze zahraničí čarodějnická epidemie. Inkvizitoři museli obyvatelstvu vysvětlovat, že neúroda nebyla způsobena čarodějnickými kejklemi, ale vlivem počasí. Tento postup inkvizice způsobil, že Španělsko má nejmenší počet obětí v čarodějnických procesech! 5. Úpadek a zrušení inkvizice Papežové často intervenovali ve prospěch obětí inkvizice, nesouhlasili se zákonem rasové čistoty. Spor došel tak daleko, že Ferdinand IV. rozhodl, že každý, kdo by se řídil papežskými výnosy bez králova souhlasu, pro‐ padá trestu smrti a ztrátě majetku. Až v 16. stol. se podařilo, že Řím mohl zasahovat do rozhodnutí Supremy v případě odvolání. Za Bourbonů došlo znovu k zákazu zásahů ze strany papeže. Jablkem sváru se stal charak‐ ter inkvizice, zda jde o církevní nebo světský tribunál? Poukazovalo se na postavení krále, které bylo zakotve‐ no v statutech vypracovaných Torquemadou. Osvícenský absolutismus se snažil inkvizici využít pro sebe. V 18. století vedl vliv osvícenců k přesvědčení, že inkvizice musí být reformována. Reforma, která proběhla za Karla III., se řídila heslem "spící psy nemá nikdo budit!" Rozruch však vzbudil případ Olavidův, který přišel z Peru do Madridu v r. 1752. Inkvizice u něho zabavila více než 30 knih (Hobbes, Spinoza, Voltaire, Diderot, Rousseau). Po dlouhých tahanicích byl odsouzen do vyhnanství. Olavidův případ byl vlastně poslední větší případ řešený inkvizicí. Do čela této instituce se dostávají průměrní a někdy podprůměrní lidé, kteří plní úlo‐ hu bezmocného cenzora. Příchod francouzské armády prakticky udělal tečku za činností španělské inkvizice, její zrušení navrhl ministr Godoy již Karlu IV. v r. 1794. Debata v Cortesech v r. 1812 a znovuzavedení inkvizi‐ ce ukazuje, že obě strany, pro i kontra, vlastně nevěděly, co to inkvizice byla. Když v r. 1814 nastoupil za re‐ staurace na trůn Ferdinand, uvedl v chod i inkvizici. Velkoinkvizitor sídlil ve Valladolidu bez prostředků a zcela bezmocný. Revoluce v r. 1820 donutila krále, aby opět inkvizici, spíše její historický stín, zrušil. Defini‐ tivní rušící dekret pochází z 15. 7. 1834. 6. Závěr Domnívám se, že informace o španělské inkvizici jsou nadmíru potřebné především pro věřícího katolíka. Při vyslovení pouhého jména této instituce vyvolá se v každém z nás pochmurný obraz, který je srovnatelný s nacistickými koncentračními tábory na pozadí hrůz druhé světové války. Bez dějin Španělska, jeho kultury a civilizace není možné pochopit temnou i světlou stránku inkvizice. Jak ji hodnotit, negativně či pozitivně? Dr. Jacek Salij OP z Katolické teologické akademie ve Varšavě jedinečně vystihuje jádro problému. Inkvizice neby‐ la institucí totálního státu, která by bojovala proti osvícené svobodomyslné kulturní opozici. Boj s herezí byl
boj se společensko‐kulturním a náboženským útvarem středověku, který by také netoleroval žádný jiný mo‐ del. Jasným důkazem jsou pro nás např. dějiny husitství nebo reformace. Zásada "čí vláda, toho náboženství" je toho jasným důkazem. Ani osvícenství neznamená vytvoření demokratické společnosti a vůbec nelze mlu‐ vit o náboženské svobodě. Naopak, osvícenství znamenalo v mnoha zemích krvavé soustředění veškeré moci v rukou státní autority. Vláda rozhoduje o víře občanů a jejich svědomí. Liberalismus přinesl spíše svobodu od náboženství. Školství, kultura a věda determinuje občana k protináboženskému a protikřesťanskému po‐ stoji. Úsilí socialistických vlád Francie, Španělska a Malty o likvidaci církevních škol, je důkazem, že tyto poli‐ tické směry nic nezměnily na svém postoji. Prosazovaly tuto likvidaci v plném rozporu s Chartou lidských práv OSN, všeobecně přijatou v roce 1948. S ideologizací dějin začal v renesanci Machiavelli. Ve spisu Il prin‐ cipe, podal návod, který se uplatňuje přes Marata, Bismarcka, Goebelse, Stalina až do naší doby. Všechna předchozí období jsou líčena jako období temna, hrůzy, bídy a utrpení. Jen nové ideologie znamenají novou éru, nový jasný věk. Jimi začíná spása světa. Základem k odsouzení inkvizice, o který se všichni ideologičtí autoři opírají, je pamflet kanovníka Juana Antonio Lorente: "Historie critique de l'Inquisition d'Espagne", Paříž 1817‐1818. Autor byl vrchním sekretářem inkvizičního tribunálu v Logrono koncem 18. stol. Dostal se s inkvizicí do sporů a nakonec nalezl útočiště v exilu v Paříži. Jde však o tendenční antiinkviziční pamflet. I vy‐ myšlené počty upálených, které uvádí, jsou nepatrné vzhledem k počtu obětí totalitních systémů 20. století. V létech 1924‐1953 prošlo sovětskými gulagy desítky milionů lidí. K tomu přistupují miliony obětí nacistických koncentračních táborů. Zajímavé jsou i počty nevinných obětí španělských lidových soudů před vypuknutím občanské války. Nežijeme v době největšího temna v dějinách naší planety? Profesor Henry Kamen, o jehož knihu se naše informace opírají, není katolík. V závěru hodnotí inkvizici takto: Nemůžeme soudit inkvizici měřítkem tolerance, protože vznikla a pracovala v době intolerance. Zanechala po sobě poměrně přesné ar‐ chivní svědectví, nejdokonalejší a po pravdě řečeno dodnes nejzachovalejší. Při srovnání s obdobnými insti‐ tucemi tehdejší doby jak v katolickém, či protestantském světě, ať se jedná o církevní či světské soudy, do‐ jdeme k závěru, že španělská inkvizice byla mírnější a spravedlivější v rámci tehdejšího právního chápání a cítění. Literatura: H. Kamen: Die Spanische Inquisition A. Schnürer: Kirche und Kultur im Mittelalter J. Salij: Inkvizice (W drodze) Ch. Dawson: Religia i Formovanie Zachoda Jaime Vincenc Vives: Historia social y economica de Espaňa y America A. A. Neumann: The Jews in Spain J. C. Baroja: Los Judios en la Espaňa moderna e contemporanes H. Ch. Lea: A history of the Inquisition of Spain Hernando de Pulgar: Cronica de los Reyes Catolicos, 5.‐6. sv. B. Llorca SI: La Inquisition en Espaňa J. D. Mariane: Historia general de Espaňa Miguel de la Pintal Llorente: La Inquisition Espaňola y los problemas de La Cultura y de la Intolerancia Juan Antonio Llorente: Historie critique de Inquisition d'Espagne http://dielnasj.blogspot.com/search?updated-max=2012-01-15T00:58:00-08:00&max-results=7 Článek tam je, ale musí se hledat, jít na starší a dojít až k příslušnému datu. Dodal pan Josef Pejřimovský.
Informace volebního koordinátora KČ k volbám konaným v roce 2012
Ze dne 25. ledna 2012 Zpracoval: Petr Krátký, volební koordinátor, Kontakty: tel. 724464351, e‐mail:
[email protected] Doporučení informační zdroj pro aktualizaci informací: http://www.mvcr.cz/volby.aspx
Předpokládané termíny voleb a odevzdání kandidátek
V roce 2012 se v České republice uskuteční dna typy řádných voleb do zastupitelských sborů. Jde o Senát parlamentu České republiky a zastupitelstva kraj. Přesné termíny voleb dosud nejsou známy (odvíjejí se od rozhodnutí presidenta republiky, které je obvykle vydáváno v červnu daného roku. Poslední volby do krajských zastupitelstev se uskutečnily ve dnech 17‐18. října 2008. Podle čl. 102 odst. 2 Ústavy České republiky a ustanovení § 1 odst. 2 zákona je funkční období zastupitelstev krajů čtyřleté a volby do zastupitelstev krajů se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí. Jako nejpravděpodobnější se tak jeví termín uskutečnění vlastních voleb (společně do krajů a prvního kola voleb do senátu) 1213. října 2012. (možný je ale i termín 5‐6. října) Kandidátní listiny pro obojí volby se podávají nejpozději 66 dnů přede dnem voleb do Krajskému úřadu (pro krajské volby) resp. pověřenému obecnímu úřadu v sídle volebního obvodu (pro senátní volby), tj. do 7. srpna 2012 (resp. 31.7.) do 16.00 hodin, případně do uplynutí lhůty pro odstranění závad na přihlášce k registraci, tj. nejpozději 50 dnů přede dnem voleb do 16.00 hodin. Upozornění: v materiálu uvedené lhůty jsou pouze předčasné. Do vyhlášení volem presidentem republiky není možné jejich zpřesnění, tzn. Tento informační materiál bude v průběhu roku 2012 zpřesňován.
Volby do Senátu Parlamentu ČR
Právní úprava ‐ Volby do Senátu Parlamentu České republiky upravuje zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zá‐ kon“), ‐ prováděcí vyhláška Ministerstva vnitra č. 233/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“) ‐ vyhláška Ministerstva financí č. 396/2003 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky způsobu složení a vrá‐ cení kauce a složení a vrácení příspěvku na volební náklady v souvislosti s konáním voleb do Parlamentu České republiky. Možnost kandidovat Senátorem může být zvolen každý volič, tj. státní občan České republiky, který alespoň ve druhý den voleb dosáhl věku nejméně 40 let a není zbaven způsobilosti k právním úkonům (§ 1 odst. 7 a § 57 zákona). Kdo je oprávněn podávat přihlášku k registraci? Kandidáty pro volby do Senátu mohou přihlašovat politické strany, politická hnutí, které jsou registrované na Ministerstvu vnitra podle zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, jejichž činnost nebyla pozastavena, a koalice, a to pouze prostřednictvím zmoc‐ něnce. Nezávislý kandidát podává přihlášku k registraci sám. Každá politická strana, politické hnutí a koalice může podat pro volby do Senátu pouze jednu přihlášku k registraci v každém volebním obvodu; pokud politická strana a politické hnutí podávají samostatně přihlášku k registraci, nemohou již být součástí koalice. Každá politická strana a politické hnutí může být členem pouze jedné koalice v daném volebním obvodu. Za přihlášku k registraci podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na přihlášce k registraci jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. Pokud politická strana nebo politické hnutí přihlásí kandidáta v rámci této koalice pro 1 volební obvod, může v dalších obvodech přihlásit jiného kandi‐ dáta samostatně nebo jako součást jiné koalice. Každý kandidát může kandidovat pouze v jednom volebním obvodu, na jedné přihlášce k registraci.
Seznam volebních obvodů 2012 3 Cheb 6 Louny 9 Plzeň‐město 12 Strakonice 15 Pelhřimov 18 Příbram 21 Praha 5 24 Praha 9 27 Praha 1 30 Kladno 33 Děčín 36 Česká Lípa 39 Trutnov 42 Kolín 45 Hradec Králové 48 Rychnov nad Kněžnou 51 Žďár nad Sázavou 54 Znojmo 57 Vyškov 60 Brno‐město 63 Přerov 66 Olomouc 69 Frýdek‐Místek 72 Ostrava‐město 75 Karviná 78 Zlín 81 Uherské Hradiště Přihláška kandidáta K přihlášce k registraci kandidát připojí: ‐ doklad o státním občanství; podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se státní občanství České republiky proka‐ zuje: občanským průkazem, cestovním dokladem, osvědčením, popřípadě potvrzením o státním občanství České republiky, viz. Vydávání osvědčení a potvrzení o státním občanství České republiky vysvědčením o právní způsobilosti k uzavření manželství, je‐li v něm údaj o státním občanství České republiky uveden. ‐ vlastnoručně podepsané prohlášení, že souhlasí se svou kandidaturou, že mu nejsou známy překážky volitelnosti, popřípadě tyto překážky ke dni voleb pominou, že nedal souhlas k tomu, aby byla jeho kandida‐ tura předložena v jiném volebním obvodu, a že je členem určité politické strany nebo politického hnutí, nebo skutečnost, že je bez politické příslušnosti; na prohlášení kandidát dále uvede místo, kde je přihlášen k trva‐ lému pobytu tedy úplnou adresu trvalého pobytu, a rodné číslo, ‐ podává‐li přihlášku k registraci politická strana, politické hnutí nebo koalice, určí v příloze svého zmoc‐ něnce a uvede jeho jméno, příjmení a místo, kde je přihlášen k trvalému pobytu; ‐ politická strana, politické hnutí a koalice má právo navrhnout náhradníka zmocněnce a uvede jeho jmé‐ no, příjmení a místo, kde je přihlášen k trvalému pobytu, ‐ k přihlášce nezávislého kandidáta se připojí petice podporující jeho kandidaturu, která musí být pode‐ psána alespoň 1 000 oprávněných voličů z volebního obvodu, kde kandidát kandiduje, s uvedením jejich jmé‐ na, příjmení, rodného čísla a místa, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu; chybí‐li některý z uvedených údajů nebo je uveden neúplně nebo nepodepsal‐li se volič, podpis se nezapočítává; v záhlaví petice se uvede jméno a příjmení kandidáta, číslo a sídlo volebního obvodu, do kterého kandidát kandiduje, a rok konání voleb, ‐ potvrzení o složení kauce 20 000 Kč; kauce se skládá na zvláštní účet, který nejpozději 72 dnů přede dnem voleb, zřídí u České národní banky pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu. Oznámení o zřízení zvláštního účtu včetně jeho aktivace zveřejní pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu na úřední desce. Složení kauce se označí variabilním symbolem totožným s rodným číslem kandidáta. Při bezhotovostním složení kauce se použije konstantní symbol 558, při složení kauce v hotovosti konstantní symbol 379. Pově‐ řený úřad v sídle volebního obvodu vrátí do 1 měsíce po vyhlášení výsledků voleb kauci kandidátovi, pokud získá v prvním kole voleb ve volebním obvodu alespoň 6 procent z celkového počtu platných hlasů; úroky z kaucí a částky, které se nevracejí, jsou příjmem státního rozpočtu. Nezávislý kandidát a zmocněnec politické
strany, politického hnutí nebo koalice s podáním přihlášky k registraci písemně sdělí pověřenému obecnímu úřadu v sídle volebního obvodu adresu nebo bankovní spojení, na které lze kauci vrátit. Zmocněnec a jeho náhradník Problematiku upravuje ustanovení § 61 odst. 3 zákona. Zmocněncem ani jeho náhradníkem nemůže být oso‐ ba mladší 18 let, osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nebo kandidát. Politická strana, politické hnutí a koalice je úkony svého zmocněnce ve volebních věcech vázána. Svého zmocněnce může politická stra‐ na, politické hnutí a koalice písemně odvolat; zmocnění zaniká okamžikem doručení odvolání pověřenému obecnímu úřadu v sídle volebního obvodu. Nezávislý kandidát nemá zmocněnce. Vzdání se a odvolání kandidatury Podle ustanovení § 66 zákona se kandidát může písemným prohlášením doručeným pověřenému obecnímu úřadu v sídle volebního obvodu do 48 hodin před zahájením voleb vzdát své kandidatury. Stejným způsobem může zmocněnec politické strany, politického hnutí nebo koalice jeho kandidaturu odvolat. Toto prohlášení nelze vzít zpět. Volební kampaň Volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích zveřejňovány nepravdivé údaje. Zákon v ustanovení § 16 stanoví, že pro volební kampaň může sta‐ rosta vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů, a to 16 dnů přede dnem voleb. Možnost jejího využívání musí odpovídat zásadě rovnosti kandidátů při volbách do Senátu. V době počínající třetím dnem přede dnem voleb do Senátu Parlamentu České republiky a končící ukončením hlasování nesmějí být žádným způ‐ sobem zveřejňovány výsledky předvolebních a volebních průzkumů. Ve dnech voleb je zakázána volební agitace pro politické strany, politická hnutí, koalice a kandidáty, a to v objektech, v nichž jsou umístě ny volební místnosti, a v jejich bezprostředním okolí. Možnost soudního přezkumu Proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky k registraci a proti provedení registrace přihlášky k registraci se může nezávislý kandidát, politická strana, politické hnutí nebo koalice, která podala přihlášku k registraci do 2 dnů od doručení rozhodnutí domáhat ochrany u místně příslušného krajského soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 89 soudního řádu správního).
Volby do zastupitelstev krajů na území České republiky
Volby do zastupitelstev krajů upravuje zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), a prováděcí vyhláška č. 152/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně někte‐ rých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Podle čl. 102 odst. 2 Ústavy České republiky a ustanovení § 1 odst. 2 zákona je funkční období zastupitelstev krajů čtyřleté a volby do zastupitelstev krajů se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím vo‐ lebního období a končící dnem jeho uplynutí. Možnost kandidovat do zastupitelstva kraje Členem zastupitelstva kraje může být zvolen každý volič (tj. státní občan České republiky, který alespoň dru‐ hý den voleb dosáhl věku 18 let a je přihlášen k trvalému pobytu v obci, která náleží do územního obvodu kraje), u kterého není překážka ve výkonu volebního práva, tj. zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům (§ 4 a 5 zákona). Kandidátní listina Podávání kandidátních listin upravuje ustanovení § 20 zákona. Náležitosti kandidátní listiny upravuje usta‐ novení § 21 odst. 1 a 2 zákona; vzor kandidátní listiny je uveden ve vyhlášce jako vzor č. 3 včetně přílohy ke vzoru č. 3 ‐ prohlášení kandidáta. Kdo je oprávněn podávat kandidátní listinu? Kandidátní listiny pro volby do zastupitelstev krajů mohou podávat registrované politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice; za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta, kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátní listině jako koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. Registrovanou politickou stranou a poli‐ tickým hnutím pro tyto účely se rozumí registrace provedená Ministerstvem vnitra ve smyslu zákona č.
424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 424/1991 Sb.“). Každá politická strana, politické hnutí a koalice může podat pro volby do téhož zastupitelstva kraje pouze jednu kandidátní listinu; pokud politická strana a politické hnutí podávají samostatně kandidátní listiny, ne‐ mohou již být součástí koalice. Každá politická strana a politické hnutí může být členem pouze jedné koalice. Komu a v jaké lhůtě se kandidátní listina podává? Kandidátní litiny se podávají nejpozději 66 dnů přede dnem voleb do zastupitelstva kraje krajskému úřadu, který je podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona úřadem oprávněným projednávat a registrovat podané kandidátní listiny pro volby do příslušného zastupitelstva kraje. Podání (převzetí) kandidátní listiny krajský úřad potvrdí zmocněnci politické strany, politického hnutí nebo koalice. Náležitosti kandidátní listiny Kandidátní listina obsahuje: název kraje, název politické strany, politického hnutí nebo koalice a její složení, jména a příjmení kandidátů, věk, jejich povolání, obec, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu, název politické strany nebo politického hnutí, jehož jsou členy, nebo údaj, že kandidát není členem žádné politické strany nebo politického hnutí, pořadí kandidáta na kandidátní listině, vyjádřené pomocí arabské číslice, jméno a příjmení zmocněnce politické stany, politického hnutí nebo koalice a jméno a příjmení jeho náhrad‐ níka s uvedením místa, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu, jde‐li o koalici, název politické strany nebo politického hnutí, které kandidáta navrhlo, podpis zmocněnce politické strany, politického hnutí nebo koalice, jméno a příjmení, označení funkce a podpis osoby oprávněné jednat jménem politické strany nebo politické‐ ho hnutí; v případě koalice jména a příjmení, označení funkcí a podpisy všech osob oprávněných jednat jmé‐ nem všech politických stran a politických hnutí, které ji tvoří. Ke kandidátní listině musí být přiloženo vlastnoručně podepsané prohlášení kandidáta (příloha ke vzoru č. 3 vyhlášky), že souhlasí se svou kandidaturou, že mu nejsou známy překážky volitelnosti, popřípadě tyto pře‐ kážky pominou ke dni voleb do zastupitelstva kraje, a že nedal souhlas k tomu, aby byl uveden na jiné kandi‐ dátní listině pro volby do zastupitelstva kraje. Na prohlášení kandidát dále uvede místo, kde je přihlášen k trvalému pobytu, a rodné číslo. Počet kandidátů Politická strana, politické hnutí a koalice může na kandidátní listině uvést nejvýše o 5 kandidátů více, než kolik činí počet členů volených do příslušného zastupitelstva kraje (§ 21 odst. 3 zákona). Počet členů volených do příslušného zastupitelstva kraje vychází z právní úpravy zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zříze‐ ní), ve znění pozdějších předpisů; podle ustanovení § 31 tohoto zákona se volí následující počet členů zastupi‐ telstva kraje, a to, s počtem obyvatel do 600 tis. 45, s počtem obyvatel v rozpětí nad 600 tis. do 900 tis. 55 a s počtem obyvatel nad 900 tis. 65. Rozhodující pro stanovení počtu členů zastupitelstva kraje podle shora uvedených rozpětí je počet obyvatel kraje k 1. lednu roku, v němž se konají volby do zastupitelstev krajů. Počet členů zastupitelstva kraje, který má být zvolen, zveřejní krajský úřad nejpozději do 2 dnů od jeho sta‐ novení na úřední desce krajského úřadu a dále ve Věstníku právních předpisů kraje. Zmocněnec a jeho náhradník Problematiku upravuje ustanovení § 21 odst. 5 zákona. Zmocněncem ani jeho náhradníkem nemůže být kandidát. Kandidující subjekt do příslušného zastupitelstva kraje (politická strana, politické hnutí a koalice) je úkony svého zmocněnce ve věcech volebních vázána. Svého zmocněnce může tento kandidující subjekt písemnou formou odvolat a odvolání musí být doručeno krajskému úřadu, u něhož byla podána kandidátní listina pro volby do příslušného zastupitelstva kraje. Volební kampaň Prezentace kandidujících subjektů ve volbách do zastupitelstev krajů je ponechána na jejich vůli. Zákon pouze v ustanovení § 28 stanoví, že v době počínající třetím dnem přede dnem voleb do zastupitelstva kraje a končí‐ cí ukončením hlasování do zastupitelstva kraje nesmějí být žádným způsobem zveřejňovány výsledky před‐ volebních průzkumů. Pokud tak učiní fyzická osoba může takovým jednáním naplnit skutkovou podstatu přestupku ve smyslu ustanovení § 57 zákona. Za tento přestupek lze uložit pokutu až do výše 30 tis. Kč. Práv‐
nická osoba za stejné jednání, kvalifikované jako jiný správní delikt, může být trestána podle ustanovení § 58 zákona sankcí ‐ možností uložení pokuty až do výše 500 tis. Kč. Možnost soudního přezkumu Proti rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny, škrtnutí kandidáta na kandidátní listině a proti rozhodnutí o provedení registrace volby do zastupitelstev krajů se může politická strana, politické hnutí a koalice, která podala kandidátní listinu v kraji, a u škrtnutí kandidáta i tento kandidát, do 2 dnů od doručení rozhodnutí domáhat ochrany u místně příslušného krajského soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 89 soudního řádu správního). Jak dostat sociálního pracovníka do tem zahořkne proti celému státnímu systému a nikdy ne‐ dojde k poznání vlastní viny. Všichni se shodnou na ného lesa… tom, že za všechno může stát a „báby ze sociálky“. Zúčastnil jsem se nedávno jistého povinného super‐ Pochopil jsem, co mám proti systému sociálních slu‐ vizního sezení, které supervidovalo vztah nás, zaměst‐ žeb. Především jejich necitlivost k osobnosti jedince, nanců v sociálních službách, k principům a metodám, která je od příběhu neoddělitelná. SS (sociální služby) jimiž se tyto služby uskutečňují. Dlouho jsem nemohl postupují jako výrobce, který má za cíl finální výrobek, přijít na kloub tomu, proč jsem s diskusí nespokojený, výrobek normovaný a standardní. SS provádí na tomto ba přímo znepokojený. Pak mi sám supervizor poskytl výrobku operaci. Dostanou do ruky zakutálený polo‐ vodítko, když řekl, že klienti jsou něco jako Jeníček tovar a hodí jej na výrobní pás. Pak následuje standar‐ s Mařenkou v temném lese. V ten okamžik jsem pocho‐ dy předepsaný výrobní postup. Jednu operaci udělá děcák, jiný dům na půl cesty, krizové centrum, odvy‐ pil vše podstatné. Pohádku o perníkové chaloupce známe všichni, je kací centra, sociální komunita, psychoterapeut apod. tedy spolehlivou platformou pro rozkrytí celé záleži‐ Vadné výrobky se odhazují do blázince nebo do věze‐ tosti. Jsem bytostný vychovatel a člověka vnímám jako ní. A pak putují zpět do tavící výhně, kde zaniknou člověka na cestě, na cestě příběhem, který je jen jeho, zcela. Povedené výrobky jsou jak tak funkční (v sou‐ který je mu ušitý na míru. Je mi dokonale jasné, že J+M strojí společnosti), ale nikdy nebudou sami sebou, nutně musí dojít k perníkové chaloupce a po svém se neodžijí svůj příběh, potáhnou životem svoje hořkosti, utkat s Ježibabou. Stalo se jim velké sociální zlo. Matka bloky, syndromy a symptomy, deprese a neurózy, zemřela, otec si vzal zlou, ale krásnou macechu, a pro‐ nikdy neodpustí a nedojdou smíření, budou žít tože v tu dobu přemýšlel něčím jiným než hlavou, za‐ v nedůvěře, v ublíženosti a v nepřátelství ke světu vedl na její přání děti do lesa a tam je opustil. Měl je kolem. Proto se kolem sociálních služeb rojí tolik nej‐ zabít, ale zde se ozvalo svědomí a on je dočasně uklid‐ různějších údržbářů, měřičů a seřizovačů. A proto je nil tím, že se jich jen zbavil. Vydal je příběhu. Banální vychovatel, průvodce příběhem (případně krizový začátek života, který zná mnohý z nás a mnohý intervent) nepochopitelný. z dnešních dětí i mladých. Vstupují do života pozname‐ Vychovatel se na pracovníka v sociálních službách náni zradou těch, kterým nejvíce věřili a šokováni náh‐ dívá stejně, jako se dívá na Jeníčka a Mařenku. Dívá se lou vydaností světu, kterému ještě nedorostli, který je na vás a přemýšlí, jak by vás dostal do temného lesa, aby se mohl rozběhnout příběh. temný a plný nebezpečí. Jan Drnek Pokud zde vstupuji do příběhu jako vychovatel, měl bych být schopen rozpoznat, o jaký příběh se jedná a nezasahovat. Pozoruji klienta zpovzdálí a vím přesně, co ho čeká na jeho cestě k dospělosti, jakému světýlku naletí a kam asi dojde nejdříve. Mohu hlídat za oknem, abych zasáhl, kdyby se J+M nepodařilo ošálit Ježibabu a kdyby bezprostředně hrozilo, že je opravdu podřízne, nebo vstrčí do pece. Tomu říkám krizová intervence. V naprosté většině případů ale vím, že to klient zvládne sám, unikne a poučí se, potká i hodné lidi (pradlenu) a na konci příběhu dojde k smíření s otcem, který mezi‐ tím ledacos pochopil a jehož lidské selhání již pochopil také klient. Pokud zde vstoupí do příběhu sociální služby jako systém, příběh se neodehraje. Sociálka podá na otce trestní oznámení a požene ho k soudu. Děti skončí v ústavu a zlá macecha klidně schlamstne rodinný ma‐ jetek, načež se rozvede a pořídí si nového milence. Děti nikdy otci neodpustí, ponesou si břemeno nenávisti a neodpuštění celým svým životem a sám otec ve vězení