Monarchistický zpravodaj

Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

Číslo 42/2012

DEUS * REX * PATRIA www.korunaceska.cz

Z                                        obsahu čísla:

       

Stát a státnost (J. Drnek) 1-3   * Anonce 5   *   (Budapešť) Hlídka 6 *   Oznámení a dění v KČ 7-8   * Monarchistické akce 8-10   *   Zprávy z Markrabství 11-12 *   Monarchie ve světě 13    * Církev a monarchie 14-15   *   Monarchisté v uniformách 17-18   *   Viribus Unitis 19-21 *   Literatura 22    * Kontakty 23   *   Příloha: 24-34

Inkvizice ve Španělsku (D. Duka)   Informace volebního koordinátora   KČ ke kraj. Volbám 2012 (P. Krátký)   dostat soc. pracovníka do temJak ného lesa (J. Drnek)

 STÁT A STÁTNOST Stát - státnost jsou výrazem pro specifickou formu organizace společnosti, která vznikla v kulturách zemědělců a pěstitelů, která úzce souvisí s vlastněním a s mocí. Pouze zemědělec potřebuje mít jistotu a garanci svého soukromého vlastnictví, potřebuje vědět, že v době sklizně budou pozemek i sklizeň, zvířata a nástroje ještě jeho, jinak by vůbec nezasel. Pouze v zemědělské kultuře má pojem krádež smysl a obsah, a jen zde má význam zločinu. Zemědělec přemýšlí teritoriálně a je nucen plánovat v čase. Vztahuje se k místu a místo musí i hájit. Proto místo i kultivuje a majetek předává potomkům. Jen zemědělská kultura zná pojem kontinuity. Původně bylo území společným majetkem kmene, který sídlil v jedné či několika vsích. Garancí takového vlastnění byla síla celého kmene a všichni jeho členové měli povinnost obrany. Oproti tomu nájezdníci, nomádi, pastevci a lovci se živili výhradně kořistí, nevázalo je konkrétní místo a byli i lepšími bojovníky. Jejich soukromé vlastnictví tvořila zbraň, kůň a stan, snadno nahraditelné prostředky obživy. Vzít jinému jeho majetek byla pro nomády forma lovu a společensky legitimní trénink. Pro lovce a sběrače bylo cokoliv kořistí či nálezem a jejich kultura neznala pojem krádež, ani obsah tohoto pojmu.

Lovec uloví jen tolik, kolik potřebuje, aby se nasytil a oblékl. Ví, že může jít na lov kdykoliv. Pouze zemědělec vytváří přebytky a   Vlastnictví je však dvojitý vztah - k vlastněnému, ale také zásoby. k ostatním vlastníkům, a prosperita se v societě nerozkládá rov  noměrně (D. Třeštík). Proto i v kmeni vznikalo soukromé vlastnictví, vydělené ze společně hájeného a majetková nerovnost vlast  níků. Ale i soukromí vlastníci měli zájem na společné ochraně a tedy i na větší záruce vlastněného. Tehdy vznikla základní myšlenka,   která by v jiném prostředí vůbec vzniknout nemohla. Když každý zemědělec a řemeslník bude odvádět stejnou či poměrnou část  svého zisku do společného fondu, bude možno z tohoto fondu uživit jistý počet profesionálních válečníků, jejichž povinností bude   pěstitelů, jejich živitelů. Vznikl vztah pěstitel – válečník. ochrana Došlo   k dělbě práce a odpovědnosti. Ty vládni, ty pracuj a ty bojuj. Daňový systém umožnil dělbu práce a kodifikací zákonů – pravi  del odvozených z faktu vlastnictví. Tak vznikl stát. To je vysvětlení vzniku státnosti viděné prizmatem dneška, které předpokládá, že   člověk sám je schopen zajistit vlastní prospěch aplikací správného systému,   který vymyslí také on sám. Jenže ke vzniku státu a dělbě práce vždy neodmyslitelně patřila ještě  jedna položka: Ty se modli. Pravidla nelze trvale vnucovat pouze   silou. Trvale mohou platit jen tehdy, když většina společnosti věří ve smysl a prospěšnost dodržování zákonů. Lidé se vzdávají  části své svobody a nezávislosti výměnou za větší bezpečnost, ale nejen pro to. Lidský systém pravidel musí mít stálou   s věroukou, s pravidly, která lidskému společenství stanospojitost vil Bůh   nebo vyšší moc, v níž lidé věří. Lidská spravedlnost (zákonodárství, soudy) musí mít blízko k Boží spravedlnosti, která   správností ve smyslu napravování pokřiveného. Stále je vlastně musí být přítomno nezpochybnitelné univerzální měřítko správ  ve které obyvatelstvo ve své většině věří, a které zavazuje i nosti, lidskou   spravedlnost. Člověk nekrade a nezabíjí nejen proto, že by byl potrestán lidskou společností, ale především proto, že věří, že krást  a zabíjet je zlé a špatné, že by tím ublížil a dostal by se do sporu s mocí, která ho převyšuje a která převyšuje i stát, vlastně   cokoliv. Jedině taková víra může zabránit v kradení a zabíjení i mocným   a bohatým, stejně i králům. Jedině tak může platit určité pravidlo pro všechny stejně. Úkolem státu není jen ochrana   vlastnictví a vytváření pravidel k vlastnění. Úkolem státu je také ochrana víry, která aplikaci a naplnění pravidel vůbec umožňuje. Kdybychom začali krást a zabíjet všichni, žádný represívní aparát   by situaci nezvládl. Represívní režimy jsou neefektivní a příliš nákladné. Moc vyžaduje legitimitu.   Válečníkům musí někdo velet a ovládat je. O výběr daně se musí někdo starat, měřit a počítat ji, vyúčtovat její použití poplatníkům   apod. Musí tedy existovat i jistá minimální administrativa, taktéž   z fondu. Z fondu musí být placena i náboženská struktura. placená O soukromé vlastnictví vznikají spory, stejně jako o rozdělení   povinnosti. Musí tedy existovat i soud a justiční struktura daňové placená   z fondu. Jiná struktura pověřená vlastníky musí záhy dbát na to, aby se státní administrativa a aparát udržely v minimální   velikosti a rozsahu, aby nevznikala příživnická úřední místa nutné a nedocházelo k plýtvání zdroji. Správa státu má tím menší   výdaje a je tím méně nákladná, čím více obyvatel, i bohatých a vlivných,   i funkcionářů a vládců, věří ve smysl pravidel a dodržuje je dobrovolně.   úsporné a bezpečné fungování státu nikdy nelze zajistit Správné, pouhým   aplikováním dobře vyváženého systému. Moc, jakkoliv je uplatňována skrze systém, je totiž zcela nesystémové podstaty. Není   úkolem státu zajistit rovnost svých obyvatel. Navzdory intelektuálským klišé se lidé nerodí sobě rovní, ale naopak, každý jiný,   s jinými dispozicemi, schopnostmi a vlastnostmi, s jinými možnostmi a v jiném postavení. Lidé se nerodí ani jako nezávislé bytosti, již proto, že jde o omezené, nedokonalé tvory, od narození

na čemsi a na komsi závislé. Lidé se však rodí svobodní, protože vždy mají možnost se rozhodovat alespoň mezi dvěma možnostmi, jak se zachovat. Svoboda rozhodování s sebou nese osobní odpovědnost za důsledky rozhodování. Část společnosti břemeno odpovědnosti a svobodné volby nepřijímá a raději se nechává ovládat. Úkolem státu je zajistit všeobecně přijatou a uznanou legitimitu nerovnosti, tedy stav, kdy se obyvatelstvo s mocenskou a majetkovou nerovností smíří, porozumí jí a akceptuje ji jako nezbytnost. Zákon má přesně takovou platnost, jakou má autorita, která za ním stojí. Pro obyvatele států, které vznikly na bázi monoteistických náboženských věrouk má nejvyšší platnost Starý a Nový zákon, nebo například Korán. Zákon, který vznikl jen, jako lidský systémový konstrukt nedokáže dostatečně odůvodnit a legitimovat nerovnost a platí jen tehdy, kdy je lidská moc, která ho vydala, dostatečně silná, aby si jeho platnost vynutila. I tehdy dochází k masovému obcházení a porušování takových zákonů. Takový zákon obyčejně není považován za spravedlivý a zaniká s mocí jeho tvůrců. Všechny stabilní zákony a systémy musí být nezbytně zakotveny v nejvyšší možné autoritě. V základech nejstarších kmenových i státních systémů a zřízení, včetně nejstarších evropských, stála všeobecně sdílená zkušenost, že moc je duchovní podstaty a do lidského světa může pronikat jen tehdy, když se jí lidé klaní a když ji vzývají, když jí vyjadřují souhlas a ochotu sloužit. Celé naše dějiny dokazují, že moc má v lidském světě vždy pyramidovou strukturu. Má jeden vrchol, jednu hlavu a jeden zdroj. Má úzkou vrstvu elit a základnu těch, kterými je manipulováno, kteří jsou kontrolováni. V současné době jsme (jako kdysi Mojžíšovi Hebrejci) propadli uctívání zlatého telete a naše elity se tedy rekrutují z finančníků a bankéřů, zlodějů a korupčníků. Začneme-li uctívat mrkev, stanou se elitami zelináři, v případě jablek to budou sadaři. Uctíváme-li tělo, stanou se elitami lékaři, uctíváme-li práci matku pokroku, budou nám vládnout hulváti s lopatami a pracovní úřady. V případě uctívání volné soutěže nás zardousí dravci, v případě uctívání idejí regulace dojde k renesanci levice, ať již zelené, rudé či liberální a lidsko-právní. Zpoza každé modly bude působit moc, která má vždy duchovní (magický) charakter, a podle míry a intenzity naší oddanosti a služby nám sama na sobě poskytne odpovídající podíl. Půjde-li o moc zlé podstaty, stanou se cestou k moci zlé činy. Budeme-li sloužit dobrému, láskyplnému a dokonalému Bohu, budeme se muset naučit pokoře, lásce, přátelství, vstřícnosti a pochopení, abychom byli přizváni k moci, která se projevuje v bezmoci. Je tedy nanejvýš důležité a určující, v jakou moc lidé té které společnosti věří, čemu a komu se klaní, co či koho vzývají, alespoň ve své většině. Naši předkové si bolestně uvědomovali, že liberální (tolerantní) přístup k uctívání i k víře a vzývání vede k tomu, že se společnost či stát promění v pouhou arénu, ve které mezi sebou zápasí různé moci a také různé elity rekrutující se ze služebníků té či oné moci. Nastane chaos v hodnotách, zákonech i pravidlech a společnost či stát se anarchisticky zhroutí nebo rozštěpí. Z výše uvedeného plyne, že pokud je funkcí státu ochraňovat bezpečí a vlastnictví určitého okruhu osob a určitého teritoria, musí stát spoluurčovat, a je jeho starostí, v co jeho obyvatelstvo věří, jakému zdroji moci se klaní a slouží. Jen tak může být zajištěno univerzální měřítko pro vznik a uplatňování pravidel, pro stejné chápání spravedlnosti. Jen před Bohem, který všechno vidí a ví, existuje cosi jako rovnost. Jen nejvyšší garant zákonů a pravidel může zajistit skutečnou spravedlnost = správnost, která přesahuje i tento náš svět a pozemský život. Vznik a existence státu jsou neoddělitelně spojeny s chápáním užíváním moci jako služby. Služby ideji, Bohu či nejvyšší hodnotě. V podstatě nemáme jiný důvod sloužit svému okolí a svým bližním, z nichž většinu ani osobně neznáme, než ten důvod, že je stvořil a

miluje Bůh, kterého miluji já a kterému sloužím. Bez tohoto důvodu bude  každý sloužit jen sám sobě. Celá státní struktura a administrativa vznikla a udržela se jako služebná struktura, jejímž úkolem   soukromé vlastnictví a bezpečí obyvatel, a jen proto smí je chránit žít z daní a podílů činnosti obyvatel. Jakákoliv funkce a jakékoliv užití  státní či administrativní moci je legitimní jen tehdy, pokud  je zároveň službou celku. Moc uplatňovaná bez úmyslu sloužit veřejnosti a celku je z hlediska státu a společnosti nelegitimní.  Služba celku – obci (Polis) se teprve stává politikou. Služba sobě samému a pouze svým zájmům skrze funkci a struk  turu státu politikou není, jakkoliv se tak tváří a jakkoliv ji nyní politikou nazýváme.   Každý vznik státu byl spojen jak s výhodností lepší organizace práce  a ochrany, tak i s nabytím, uplatněním a užíváním i zneužíváním moci. Jak již dnes víme, ani svobodné volby nezajistí to, že   moc zůstane v rukou takzvaného lidu, natož, aby svědčily o tom, že lid   je zdrojem moci. Voliče i volby je možno ovlivnit, koupit, manipulovat a moc opět zůstane u toho, kdo má k provedení   prostředky a motivaci. Moc lidu je všeobecně rozšímanipulací řený  idealistický a liberalistický omyl. Lid však může nabývat moci službou nějaké ideji, hodnotě či Bohu, vzýváním určité síly a   se nějakému zdroji moci. klaněním Některé křesťanské státy, zejména monarchie, aby vyloučily   moci získané skrze klanění se modlám majetku a vlastvítězství nictví  nebo skrze klanění se chytlavé ideji (nacionalismus, socialismus aj.) zavedly systém, v němž stát garantoval, že se lid bude   tomu Bohu, o němž věříme, že je absolutní, dokonalý a klanět milující všechny. Že prostřednictvím takového klanění a uctívání   bude moc vládcům a organizátorům propůjčována ze zdroje, o němž  víme, že je absolutně dobrý a nejsilnější, jediný pravý zdroj moci. To byla historická role křesťanských monarchií, které i ve   konstitučních ústavách trvaly na tom, že moc panovníka svých pochází   od Boha, nikoliv z lidu, dle hesla: Moc shora, kontrola zdola. Křesťanské pojetí státu se však od počátku ocitlo v neřešitelném   rozporu s vírou, na které bylo postaveno. Křesťané věří, že jedině   je víra v Boha lásky. Tato víra přikazuje nebránit se a pravou milovat   nepřítele, i když, odpírat zlu. Moc takto vzývaná se má projevit právě v bezbrannosti a bezmoci věřících. Důsledné násle  Krista by však činilo státní strukturu zbytečnou, neboť lidé dování žijící v bratrství či v mučednictví stát a obranu nepotřebují, zlo   ale své mučitele i vrahy milují. Přesto křesťané přijali odmítají, církevní   a státní mocenské formy. Vždy pak zůstávalo otázkou, zda klanění se církvi a křesťanskému panovníkovi je totéž co   se Bohu, zda nejde jen o rafinovanou podobu modly, které klanění produkuje hříšníky a tyrany s křížem. Avšak je pravdou, že jedině   v křesťanském světě mohla vznikat nová a nová obrodná hnutí směřující   k dobrovolné chudobě, upřímnosti a programové bezmoci věřících.   kdy lid, jeho elity i jeho vládci vzývají stejný zdroj moci, Situace, slouží   a klaní se stejnému Bohu, je ideální. Situace, kdy veškerá moc je službou celku – Polis je ideální. Situace, kdy státní a světské  zákonodárství je odvozeno od zákona daného Bohem, je ideální. Situace, kdy lid nechápe veškeré činy panovníka a vlády,   jim, protože panuje jistota, že i panovník a vláda slouží ale věří stejnému   Bohu je ideální. A právě toto je veskrze konzervativní hledisko na dějiny a politiku. Konzervativec není zpátečníkem, ale je  tím, kdo se odkazuje k co možno nejzazším základům lidské a společenské stability, k samotnému nejpůvodnějšímu smyslu   bytí ve světě a k jeho putování dějinami k cíli, kterým je lidského spása,   smíření a návrat k Bohu. Proto je konzervativec většinou také legitimistou.

Češi, ve svých dějinách praktikovali různé druhy klanění a uctívání a zkoušeli různé zdroje moci. Odpadali od Boha, aby přijali moc z rukou nacionálních, sociálních a dalších idejí nebo, nakonec, dnes, od zmíněné modly zlatého telete. Zda ke svému prospěchu, musí posoudit oni sami. Český stát nemůžeme poměřovat jen měřítkem majetnosti, dostatku nebo bídy, mírou nezávislosti či vojenských a diplomatických úspěchů. Kvalitu a sílu českého státu vždy nejvíce charakterizoval poměr Čechů ke zdroji moci, k legitimitě nerovnosti, k vlastnictví a zákonodárné autoritě, k chápání spravedlnosti. Tato kniha si klade za úkol právě tuto linii souvislostí sledovat a ukazovat. Klade si za úkol ukázat, že k existenci a fungování státu zdaleka nestačí vymýšlení dokonalých systémů nedokonalými lidmi (natož jen ekonomických), že je zapotřebí především upravit poměr národa a jeho příslušníků ke zdroji moci, kterou se snaží užívat. Národ, tvořený samými malými pánybohy, kteří užívají moc bez ohledu na její zdroj, jako by šlo jen o užívání energie v celosvětové síti, kteří věří jen v sebe a ve své schopnosti, žádný stát, žádný smysluplný systém vlastnění a žádnou funkční hierarchii nevytvoří a neudrží. Vznikne jen dav arogantních pyšných jedinců, zavrhujících autority, kteří se navzájem povraždí, nebo podlehnou jiným národům, které byly moudřejší a neklesly k tomu, aby považovaly všechny své předky za zpátečníky a zpozdilé hlupáky.   Úvod knihy Jana Drnka DĚJINY ČESKÉ STÁTNOSTI PRO  KONZERVATIVCE  A  LEGITIMISTY,  které  právě  přijalo  nakladatelství AKCENT k vydání ještě v tomto roce.                   Pohanská svatyně Žiži na místě dnešního Pražského hradu (počítačová rekonstrukce).

Kníže Vratislav

Monarchistický kalendář je tentokrát věnován Monarchistickému zpravodaji a jeho přílohu tvoří výběr z událostí a článků jeho 35 čísel. Spolu s úvodní historií strany tak konečně vznikl komplex, z něhož si u zcela neznalý čtenář může učinit představu o smyslu existence monarchistické strany, o zásadních idejích a myšlenkách, o akcích, organizaci, složení, zdrojích a inspiracích, ale i o stále ještě řešené problematice. Kromě toho byla rozšířena pracovní část kalendáře a obsahuje adresy a kontakty na všechny členy předsednictva a předsedy MS. Opět je zde i církevní kalendář a historický kalendář doplněný o další údaje. Jsou zde svátky, lunární kalendář a další astronomické údaje. Jde, mimo jiné, o ucelený propagační materiál.

  Pokud  jste  si  nezakoupili  dosud  náš  Monarchistický  kalendář  2012,  učiňte  tak,  prosím,  co  nejdříve.  Darujte  jej  sami  sobě,  svým  blíz‐ kým,  kolegům,  přátelům,  obchodním  partnerům  atp.  PRAŽSKÉ  ČLENY,  JAKOŽ I MIMOPRAŽSKÉ, KTEŘÍ V PRAZE PRACUJÍ ČI Z RŮZNÝCH DŮVO‐ DŮ  ČASTĚJI  PŘIJÍŽDĚJÍ,  PROSÍM,  ABY  SI  KALENDÁŘ  PŘIŠLI  ZAKOUPIT  DO  VINÁRNY  A  KAVÁRNY  U  POSLEDNÍHO  SOUDU,  JAGELLONSKÁ  8,  PRAHA  3  –  KRÁLOVSKÉ  VINOHRADY  (www.uposlednihosoudu.cz)  ‐  sta‐ nice  metra  „A“  Jiřího  z Poděbrad,  stejnojmenná  zastávka  tramvaje  č.  11.  Velmi blízko je rovněž zastávka „ Vinohradská vodárna „ tramvají č. 10 a  16, jakož i zastávka „Olšanské náměstí“ tramvají č. 5, 9 a 26. Otevřeno je  ve všední dny 10 – 22, so‐ne 17 ‐22. Nenechávejme zbytečně a nezaslou‐ ženě  (za  její  „kvalitu“  služeb)  vydělávat  Českou  nekrálovskou  poštu!  Ke  každému zakoupenému kalendáři 2012 obdržíte zdarma kalendář loňský.  Cena kalendáře je 100,‐ Kč.     A pokud dosud nemáte velice podařenou korunní skleničku na víno, je  rovněž nejvyšší čas to napravit! K dostání tamtéž (50,‐ Kč).       Kalendář  lze  také  objednat  poštou  na  emailové  adrese  generálního  sekretáře Bc. Aleše Hoffmanna.     Osvědčeným  osobám  vydáváme  větší  množství  kalendářů ke  komisní‐ mu prodeji.      Uvádím odkaz na stránky polských monarchistů­legitimistů:  http://www.legitymizm.org/ogloszenie‐pomnik‐franciszka‐jozefa     Dovoluji si Vás také upozornit na dosud probíhající výstavy, které by, dle  mého názoru, měl navštívit každý monarchista a sympatizant:   1. Fotografie doby monarchie:  GALERIE LOUVRE   http://www.galerielouvre.cz    GALERIE LOUVRE, s.r.o. Národní 1987/22, 110 00 Praha‐Nové Město,  Otevírací hodiny: po‐ne 13:00 – 22:00   2. Sv. Anežka Česká – princezna a řeholnice:  Národní galerie ‐ Anežský klášter   Václav Srb, předseda KČ   

Hlídka – únor 2012

Neděle, 22 leden 2012  

5

Velmi působivá demonstrace v Budapešti!

  ČT  věnovala  v  hlavních  večerních  zprávách  22.  ledna  demonstraci  jen  pár  vteřin,  zúčastnilo  se  100  000  lidí…?!    Přináším několik dojmů a postřehů z „Mírového pochodu za Maďarsko“, který se konal dnes odpoledne u nás  v Budapešti. Jeho cílem bylo ukázat vládě a západním médiím, že většina voličů stále plně stojí za svoji vládou.  Neustále se sborové a mohutně ozývalo: „Viktor, Viktor“ a „Dvě třetiny, dvě třetiny“ (to připomínalo pobouře­ né  „My jsme národ“ z Lipska 89…). Zúčastnili se všechny věkové a sociální skupiny obyvatelstva, také z venkova  a  dokonce  i  z  oddělených  oblastí.   A  kvůli  jistotě  (víme,  jak  náš  „statečný“  tisk  pracuje):  Byl  jsem  od  počátku  přitom a neviděl jsem jediného neonacistu či transparent!    Také k žádným antisemitským projevům – jaká škoda pane Cohn‐Bendit! – se nenechal žádný účastník vypro‐ vokovat.  Počet  účastníků:  policie  uvádí  400  000,  organizátoři  mluví  o  500  000.  Těžko  odhadovat:  Od  17:30  hodin vléval se po celou hodinu široký proud lidí z Alkotmányho ulice na už dost zaplněné Kossuthovo náměstí  před Parlamentem a kvůli přeplněnosti se pohyboval hned dál. Ať už byl počet jakýkoliv, na každý pád byla tato  demonstrace  minimálně  20x  větší  než  ta  západními  médii  vysoce  oslavovaná,  protivládní  demonstrace  před  třemi  týdny  u  Opery.  Pro  mne  to  byla  největší  demonstrace,  jakou  jsem  od  roku  1988  viděl…      Závěrem:    Optika je nyní opět správně nastavena: Většina národa stojí jasně, viditelně a stále pevně za svoji vládou. Národ  instinktivně, jistě cítí, jaká špinavá hra se zde s Maďarskem hraje – také obsah mnoha transparentů (odhadem  50  %  jich  bylo  v  angličtině  a  němčině…)  nenechávají  v  tomto  směru  žádné  pochyby.  EU  a  MMF  si  musí  dát  pozor, aby napětí ještě více nestupňovaly. Láska maďarského národa ke svobodě je stále nenarušena a nezlome‐ na. Duch z roku 1956 nechá pozdravovat!    Vycházím z toho, že vládní systémový tisk, včetně FAZ (Frankfurter Allgemeine Zeitung) podniknou vše, aby tuto  demonstraci  pomluvily  a  snížily  její  význam.  Co  nemůže  být,  nesmí  být…  Mimochodem  jsem  během  trvání  de‐ monstrace nezahlédl jediného západního novináře a jediný zpravodajský tým. (Při „malé“ demonstraci levicově­ liberální  oposice  před  Operou,  byly  bohatě  zastoupeny  a  předháněly  se  podobně  znějícími  zpravodajstvím).    Přetrvává  tak  odůvodněné  nebezpečí,  že  západní  média  v  tomto  směru  toto  shromáždění  upřednostní,  před  levicově liberálními maďarskými proudy a vytvoří tak neobjektivní obraz skutečnosti. Výsledky této kooperace  dobře známe!    Proto prosím pošlete tyto fotografie a mé dojmy všem těm, koho Maďarsko zajímá. Rád budu každého zájemce,  občana či médium informovat o tom, jak to ve skutečnosti bylo.  Srdečné pozdravy z Budapešti  Jan Mainka                                                                                                   Dodal J. Čížek  Zdroj: http://www.sinagl.cz/ze‐zahranicniho‐tisku/velmi‐pusobiva‐demonstrace‐v‐budapesti.html 

Veřejný dluh České republiky K aktuálnímu datu a hodině najdete na:

www.verejnydluh.cz

4

Oznámení a dění v KČ – únor 2012

6 3

* Předsednictvo KČ zasedalo v novém roce již 9. února 2012 Jazykové znalosti nejsou nezbytnou podmínkou, ale jistě jsou

  v restauraci U Valšů. Jako hosté se zúčastnili pan Vladimír Krejčí   (předseda Dohlédací komise) a paní PhDr. Georgína Klárisová.   Předsednictvo projednalo:   ve slezském vévodství, obeslání tamních členů a případné - Situaci   činnosti MS oživení   supervizního dohledu nad webovými stránkami KČ (zatím - Režim bude  vykonávat předseda KČ pan V. Srb)   datové schránky KČ - Zřízení   - Hledání nového generálního sekretáře a suplování jeho činnosti   do nalezení vhodné osoby   rozumného pronájmu nových prostor pro kancelář a sklad - Hledání strany  (prostory v Klimentské ulici)   - Představení kandidátky na členství v předsednictvu KČ paní PhDr.   G. Klárisové (na návrh předsedy Srba) a následná diskuse   předsedy Dohlédací komise KČ pana Vl. Krejčího o činnos- Zpráva ti DK     - Zprávy, podněty a žádosti z místních společností KČ:   V Hořovičkách proběhne 1. 4. 2012 zasvěcení kaple bl. Karlu (oznámila MS Praha 6), Mgr. P. Krátký byl zvolen předsedou MS   Praha  4, MS Střední Čechy sestavuje návrh petice na navrácení názvu  nádraží Františka Josefa I. v Praze a požádala o příspěvek strany  na zřízení pamětní desky k 100 letému výročí návštěvy arcivévodů   Karla a Zity v Kostelní Lhotě /předsednictvo schválilo příspěvek   ve výši 2 000,-Kč). - Mgr.  Petr Krátký předložil analýzu příprav na krajské volby 2012 v království i v markrabství   - V senátních volbách bude předsednictvo podporovat kandidaturu   v těch  krajích, kde bude ustaven místní krajský volební koordinátor. - Byl stanoven termín XXI. Generálního sněmu na 24. 11. 2012   - Byl  stanoven termín Českého zemského sněmu na 11. – 12. 5. 2012  (místo bude upřesněno zemským hejtmanem) - Oživení   podpisové akce Zrušme prezidenty - Pan  místopředseda Jenček informoval o své účasti na setkání německých monarchistů ve Frakfurtu n. Mohanem dne 29. 1. U   příležitosti 300 let narození krále Bedřicha Velikého a narozenin   císaře  Viléma I. - Přípravy k pouti na Madeiru i k letnímu zájezdu do Rakouska a do   Maďarska   - Diskuse o možnosti převzetí vlastnictví kapličky na Zlíchově (Pra  ha 5) a o rozšíření jejího zasvěcení (P. Marii Bolestné) o zasvěcení   bl. Karlu Rakouskému   Příští schůze předsednictva se bude konat dne 8. 3. 2012.     * Koruna České zřídila Volební komisi, která má za úkol hlídat   vše kolem voleb a aktivně řešit jejich přípravu ze strany KČ. Pokud   by měl  jakýkoliv člen či příznivec zájem zúčastnit se svými nápady chodu  komise, ozvěte se, prosím, panu Mgr. Petru Krátkému na adresu:   [email protected].   * Předsednictvo KČ opakuje výzvu, aby se hlásili zájemci o   práci   GENERÁLNÍHO SEKRETÁŘE KČ. Dle stanov je GS KČ členem   Předsednictva, ale bez hlasovacího práva. Potřebujeme člověka   obětavého, důsledného (až pedantického), pečlivého, samozřejmě znalého - minimálně v běžném uživatelském standardu   práce  s PC (e-maily, internet atd.).

vítány. Tak, jako všichni členové Předsednictva a vůbec všichni, kdo pro KČ (kromě slov) dělají něco konkrétního, ani pan (paní) GS nemohou - bohužel - být nijak honorováni. Naopak, musí být psychicky připraveni na to, že kromě uznání a vděčnosti se jim za práci může někdy dostat i neuznání, ba spílání...

Obracíme se zejména na nové a novější členy a na členy dosud nezařazené v žádné místní společnosti, zároveň však i na příznivce a sympatizující nečleny, aby se hlásili, chtějí-li kandidovat v letošních krajských a senátních volbách za KČ a jménem KČ, třeba i na kandidátkách jiných, nám blízkých stran. Tato výzva samozřejmě platí pro všechny. Kandidát nemusí být naším členem, ale musí být mravně a politicky bezúhonný (čisté lustrační osvědčení) a musí souhlasit s naším programem. Kromě toho si musí v případě senátních voleb zaplatit sám volební kauci ve výši 20 000,- Kč a nést případné náklady na svoji volební kampaň. My mu můžeme poskytnout podporu morální, logistickou, organizační, pracovní atd. V případě voleb krajských je situace jen o trochu lepší - na kauci, která je nižší – 15 000,- se mohou skládat všichni, kdo na dané listině kandidují, takže nakonec lze dojít, v případě dostatečně zaplněné kandidátky, ke značně snížené částce. Základem našeho volebního programu buďtež volební programy dosavadní, samozřejmě doplněné a aktualizované, zejména o návrhy konkrétních kandidátů na konkrétní řešení konkrétních problémů jejich krajů či obvodů

* MS KČ pro Střední Čechy zasedala dne 26. 1. 2012 v Kladně v počtu 8 členů. Jako první bod programu probírali členové reflexe z generálního sněmu a důsledky dramatického průběhu sněmu. Poté byly přečteny zápisy z jednání jiných MS. Padl návrh na vytvoření kalendáře akcí MS z důvodu dopředného plánování pracovního volna některých členů, ale i možnosti s dostatečným předstihem publikovat informace v regionálních denících s pozvánkou občanům daného regionu. Novým významným příznivcem KČ je starosta Pleteného Újezdu u Kladna, který by měl být kontaktován osobně zemským hejtmanem panem Konečným. Dále proběhly informace o blízkých akcích K%C a dalších institucí a informace ze zasedání předsednictva KČ. Byla vyslovena důvěra nově kooptovanému členu předsednictva panu Ing. Blažkovi. Byl znovu připomenut dřívější a snad stále aktuální návrh na uspořádání ideové konference a probírány přípravy k postavení kandidátky Koruny České pro volby do Krajských zastupitelstev ve volebním okrsku Střední Čechy. Bylo připomenuto podání návrhu na uspořádání petice za postavení pomníku Františka Josefa I, a přejmenování Hlavního nádraží na nádraží Františka Josefa.

* MS KČ Brno zasedala dne 19. ledna 2012 v počtu 6 členů. V úvodu byli přivítáni noví sympatizanti a poté byla vysvěcena standarta KČ Brno panem ThDr Bláhou. Navazovala debata na téma aktuální situace a potenciálu Koruny České a monarchistického hnutí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Byly tématizovány možnosti získávání nových členů z okruhu sympatizantů monarchistické myšlenky. Společné zamyšlení otevřelo otázku role osvětové činnosti pro vysvětlení cílů KČ v rámci širokého publika.

* MS KČ pro Prahu 6, Prahu 7 a okolí zasedala dne 19. ledna 2012 v restauraci Charlies v počtu 10 členů. Většina přítomných se   na schůzi dostavila z requiem za Rudolfa II., které proběhlo   v katedrále sv. Víta. Všichni se shodli, že homilie, již proslovil arci  biskup mons. Duka, byla vynikající. R. Špaček se pokusí obstarat   její text nebo záznam.   bodem byly reference o situaci ve straně, které přednesl R. Dalším   Pí. Češková informovala o možnosti získat kapli PM BoŠpaček.   pod Barrandovem. P. Bárta byl pověřen prohlídkou objektu a lestné   sdělením názoru na jeho stav. Pí.   Štogrová sdělila, že byla dokončena kaple v Hořovičkách a dne  1. dubna se plánuje slavnost zasvěcení kaple Bl. Karlu, opravené  péčí Reguly Pragensis s naší vydatnou pomocí. Do té doby nutno  provést nátěr objektu a opatřit výklenek nápisem. Materiál zajistí  p.Bárta, ostatní dle možnosti pomohou s dokončením opravy   Je třeba zajistit odpovídající účast, včetně klubů vojenské historie.   seznámí, jakmile bude potvrzen termín, p.Bárta dr. Nováka S akcí   (Brandýs). Byly  připomenuty akce MS na nejbližší období:   4. 3. (neděle) odhalení pamětní desky připomínající pobyt - Dne JCKV  Karla I v Kostelní Lhotě. - Na  příští schůze promluví J. Štogr jako host a povede diskusi   k tématu vyrovnání státu s církvemi. - 1.  dubna svěcení kaple v Hořovičkách (silnice na Karlovy vary,   u lesa) vpravo   - Audience u císaře Karla Brandýs n. Labem, tradičně poslední víkend   v dubnu. Bude včas podrobněji oznámeno (Bárta) - Květnová schůze výjezdní, exkurse podél Vltavy, Levý Hradec,   Únětice   pivovar. - Exkurze do císařské Vídně: dohoda o přípravě dvoudenní cesty   osobními vozy. Plánovaný termín červen.   Radim Špaček dále informoval o chystaném vystoupení pana   předsedy Srba v TV na téma vyrovnání s církvemi. J. Štogrová   informovala o projektu, v jehož rámci získat historické litinové kříže   (ze zrušených náhrobků), které je možno nově vztyčit na vhodných   místech   v krajině jako Boží muka.     Pozvánka p. ing. arch. Bárty z MS KČ Prahy 6:       Vážení přátelé,  s velkou radostí oznamuji, že se podařilo    realizovat dlouhodobý záměr MS Praha 6 uspořádat před­   nášku na monarchistické téma. Laskavostí Klubu Za starou    Prahu    a  konkrétně  paní  PhDr.  Helgy  Turkové  se  v  mnoho  let již probíhajícím cyklu Hovory o Praze se koná v kinosále    Národního  technického  muzea  na  Letné  přednáška  PhDr.    Zdeňka  Hojdy, CSc. s názvem: Pomníky Habsburků bou­   rané a znovu postavené.       Přednáška začíná dne 27. února 2012 (pondělí) v 18,00    hodin, očekávaný konec včetně diskuse ve 20,00.        Pan    dr.  Hojda  je  autorem  řady  knih  na  téma  veřejné  plastiky,  a  tak  lze  očekávat  sdělení  mnoha  nových  po‐   znatků. Pořadatelům Hovorů o Praze děkujeme za to, že    přijali náš návrh na zařazení našeho tématu do své série    zajímavých přednášek.       S  heslem  našeho  císaře  a  krále  Františka  Josefa  Viribus    Unitis se těšíme na hojnou účast.       MS Praha 6 Jan E. Bárta       Vážení přátelé!    Dovoluji  si  připomenout,  že  7.  6.  2012  se  bude  konat  ve­   řejný  koncert  Vídeňských  filharmoniků  v  zahradách    Schoenbrunnu.  Dopoledne  prohlídka  Vídně.  Chci  uspořá­   dat na toto zájezd. Hledám zájemce.  VRC Petr Tichý 

Milí přátelé,   s kolegyní Janou Balharovou jsme se dnes rozhodly začít  novénu  za  proces  blahořečení  císařovny  Zity  i  za  zdárné  založení  Sdružení  pro  blahořečení  císařovny  Zity  v  České  republice.  My  se  budeme  na  tento  úmysl  modlit  novénu  k  bl.  Karlovi,  ale  kdo  se  chcete  připojit  jakkoli jinak, samozřejmě můžete.    Návrh  stanov  sdružení  ­  na  základě  stanov  mateřské  organizace ve Francii ­ se chystám v těchto dnech poslat  Otci  arcibiskupovi  Graubnerovi,  který  má  v  této  věci  církevní  jurisdikci.  Obecně  se  založením  sdružení  u  nás  vyslovil  souhlas,  nicméně  si  vyžádal  další  informace,  takže nás nepochybně ještě čeká dost dlouhá cesta.  Srdečně zdraví Lucie Cekotová                                                  3. října 2004, když služebník Boží papež Jan Pavel II. blahořečil císaře Karla I. Rakouského, jehož poddanými byli i papežovi rodiče a díky němuž dostal jméno Karol, určil za den slavení svátku nového blahoslaveného den jeho sňatku s princeznou Zitou de Bourbon-Parma, tj. 21. října (1911). Není to úplně běžné, neboť obvykle se památka světců slaví v den jejich narození pro nebe (dies natalis). Pouze italští manželé, blahoslavení Luigi a Maria Beltrame-Quattochiovi (25. listopadu, blahoslaveni ale byli právě 21. října v roce 2001!) a rodiče sv. Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, blahoslavení Luis a Celia Martinovi (12. července) jsou v tomto případě podnětem k tomu, aby byly zahájeny kroky k otevření beatifikačního procesu služebnice Boží Zity, zejména když v době jejich manželství řekl Karel Zitě: „Nyní si musíme vzájemně pomáhat do nebe.“ Církev, která si přeje podporovat rodinu, potřebuje manželům naší doby stavět před oči vzory křesťanského manželského života. Kromě podpory křesťanských manželů se papež snaží i o povzbuzování laiků, kteří se angažují v úsilí o společné dobro, zejména v politice [1]. Ve Francii jsme zaznamenali zahájení beatifikačního procesu služebníků Božích Roberta Schumana či Edmonda Micheleta. Doufáme v blahořečení krále Balduina, které bychom příli Belgii. http://www.beatification-imperatricezita.org/pages/cestina/uvod.php

  Monarchistické AKCE – únor 2012 8   BESEDA  A  AUTOGRAMIÁDA  SPISOVATELE  MILA­     MŠE  SV.  ZA  BERTHOLDA  HRABĚTE  WALDSTEI­   NA NOVÁKA   NA­WARTENBERGA  SE  KONALA  VE  STŘEDU  8.  2.       Knihovna  Eduarda  Petišky  ve  spolupráci  s  knihku‐ 2012  V KOSTELE  PANNY  MARIE  POD  ŘETĚZEM,    pectvím Sylvie uspořádaly u příležitosti vydání knihy  MALÁ  STRANA  OD  17.30  –  pozvání  nám  telefonicky  „Náš  arcivévoda  císař  a  král  Karel  I.  Rakouský“  tlumočil  člen  Maltézského  řádu  a  náš  milý  a  vážený    besedu  a  autogramiádu  spisovatele  PhDr.  Milana  příznivec dr. František Skřivan.     Nováka.   Akce  proběhla  15.  února  od  18  hodin  v    Knihovně Eduarda Petišky v Brandýse nad Labem     Někteří  z nás  sepřed  časem  zúčastnili  prezentace      knihy B. Waldsteina Řád johanitů ve středověku.       Prezentace českého vydání publikace o Ra­       kousko Uherské monarchii dne 29.02 v 19.00 v    Článek o Koruně České na webu maďarských  Maďarském kulturním středisku Rytířská 25‐27.    monarchistů. www.regnumportal.hu/node/289       Autor: András Gero (bude pravdepodobně přítomen)      překlad: Jiří Zeman, vyd. Slov Art.     Nezapomínejme, prosím, pravidelně (1 x měsíčně)  hlasovat na: www.volebnipreference.cz          Každé  Vánoce  i  Velikonoce  seznamuje  Jindřich  Holub  ná­ Návrat k monarchii by mohl   Čechům prospět 

vštěvníky Michalova statku, jak lidé žili v době roboty. Péče  o skanzen a práce pro obec jsou jeho životním posláním.   Autor: DENÍK/Libor Plíhal 

  Pohleď  –  Polovinu  života  prožil  v  době  reál‐ ného socialismu. Další roky pak v době tržního  hospodářství,  kterou  ale  zesnulý  exprezident  Václav  Havel  nazval  mafiánským  kapitalis‐ mem.  Přesto  a  možná  právě  proto  považuje  Jindřich Holub z Pohledi u Světlé nad Sázavou  za nejlepší státní zřízení monarchii, a tvrdí, že  návrat  k  monarchii  by  Čechům  mohl  výrazně  prospět.  Být  monarchistou  na  počátku  21.  století je ale podle jeho slov dokonce i po pádu  vlády KSČ v Čechách poněkud ošemetná záleži‐ tost.    „V  lepším  případě  se  dočkáte  posměchu  s  tím,  že monarchie patří do pohádek. V horším přípa­ dě dostanete nálepku nacionalisty a začnou vás  spojovat  třeba  i  s  hnutím  skinheads.  Sdělovací  prostředky  si  dělají  často  z  monarchistů  nepo­ krytě  legraci,  pokud  toto  téma  dostane  prostor  například  na  televizní  obrazovce,  reprezentuje  ho Bolek Polívka, valašský král. Nic proti umělci  panu Polívkovi, ale monarchie je o něčem jiném,“ povzdechne si Jindřich Holub.    Jindřich  Holub  rozhodně  není  novodobý  don  Quijote,  který  se  příliš  zakoukal  do  rytířských  románů,  ale  znalec historie, která patří k jeho velkým koníčkům, byť se jí věnuje jen ve volném čase.                                                                             Chybí nám národní hrdost    „Monarchie není feudalismus. Tak má monarchii zažitou většina z nás už ze školních lavic. Národní obrození a  Rakousko­Uhersko, které nás Čechy utlačovalo. Například Anglie, Španělsko, Belgie nebo Nizozemí jsou monar­ chistické státy, ale přesto jsou to země ekonomicky velmi vyspělé,“ zdůrazňuje Holub.    Co  by  mohlo  monarchistické  zřízení  Čechům  přinést? Podle  Holuba  především  řád,  důstojnost a  národní  hrdost. „Češi, bohužel, moc národní hrdosti nemají. Občas jsou hrdí jen tak trochu a krátce. Na české pivo nebo  na české sportovce, když získají na olympiádě zlato, ale tím to končí,“ konstatuje Holub smutnou skutečnost.  Statut monarchie by podle jeho názoru vyřešil i neustálé dohady kolem volby prezidenta.    Poslanci, novodobá superšlechta    „Odpadly by ty nechutné čachry, kdy se každá politická strana snaží protlačit svého kandidáta, který jí za to  pak musí být vděčný. Pozice monarchy je dědičná. Monarcha není ve vleku žádné politické strany. Pro svůj úřad 

by se vzdělával už od dětství, učil by se chovat a vystupovat. Znal by etiketu, cizí jazyky, nemuseli bychom se  obávat,  že  udělá  v  cizině  své  zemi  ostudu,  Češi  by  na  něho  mohli  být  hrdí,“  vysvětluje  Holub.  V  současném  politickém systému podle jeho názoru panuje zmatek a chaos.    „Nikdo za nic neručí, nikdo se nikomu nezodpovídá. Poslanci mají takové výsady, o jakých se šlechtě v období  monarchie ani nesnilo, doživotní imunitou počínaje. Mají možnost prohlásit za právo cokoli, co jejich většina  prosadí, i když většina občanů s tím nesouhlasí, ale nemůže se bránit. Takovou moc a výsady neměla ani ně­ kdejší knížata a hrabata. Ti mohli přijít o svobodu, majetek i život, když neplnili své přísahy a povinnosti. I v  politice chybí tradiční systém našich předků od učedníka mistrem. Mistrem, nebo v tomto případě ministrem, se  může stát prakticky kdokoliv, kdo nemá ve svém oboru praxi a někdy mu dokonce ani nerozumí,“ vrtí hlavou  Jindřich  Holub,  který  je  již  téměř  dvacet  let  starostou  obce  Pohleď  u  Světlé  nad  Sázavou.  Členem  Koruny  české, monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska, je pět let.    Monarchie pokroková    A  jaká  by  měla  být  česká  monarchie?  „Měli  bychom  mít  vlastní  českou  monarchii.  Monarcha  by  měl  umět  česky  a  mít  k  Čechám  vztah.  Čechy  by  měly  být  monarchií  moderní,  pokrokovou,  například  po  vzoru  Velké  Británie.  I  když  u  nás  by  se  taková  myšlenka  prosadila  jen  stěží.  Monarchie  u  nás  má  přetrhané  kořeny,  ale  jinak téměř tisíciletou tradici. My máme pořád zafixované to Rakousko­Uhersko, které nám, jak jsme se ve škole  učili,  neudělalo  nic  dobrého,  a  proto  bylo  jedině  dobře,  že  vznikla  první  republika.  Přitom  i  prezident  první  republiky, Tomáš Garrigue Masaryk, těžil z pohabsburských tradic. Mohli jsme se od Rakouska odtrhnout a být  královstvím českým. O tom, že budeme republikou, rozhodla hrstka tehdejších představitelů nového českoslo­ venského  státu  s  podporou  USA  bez  hlasování  nebo  národního  referenda“,  nabízí  Holub  malou  exkurzi  do  historie. Monarchisté podle Holuba neusilují o obnovu Rakousko‐Uherské monarchie, ale o obnovu Českého  království. Neodmítají Evropskou unii, která bude budována více na vůli národů a států než na rozhodnutích  byrokracie a ústředních orgánů.    Zefektivnit hospodářství    „Čechy, Morava a Slezsko by měly být státem, garantujícím právo na majetek, jeho užívání a přiměřený zisk,  stejně  jako  na  spravedlivou  mzdu  a  zabezpečení  v  nemoci  a  stáří,  podle  hesla,  kdo  nechce  pracovat,  ať  nejí.  Zefektivnit by se mělo zdravotní a nemocenské pojištění, například bonusy při nečerpání z prostředků obdobně,  jako například při havarijních pojištěních,“ vysvětluje Jindřich Holub.    Jak  toho  docílit?  Jak  vysvětluje  na  svých  webových  stránkách  Koruna  česká  monarchistická  strana  Čech,  Moravy  a  Slezska  Nutností  přijímat  zákony  po  projednání  s  těmi,  kteří  podle  nich  budou  pracovat.  To  by  znamenalo rozšířit působnost samosprávných orgánů na všechny oblasti života, nejen  obce a regiony (ze‐ mě, kraje), ale i na působnost profesních komor a odborů řešit vlastní záležitosti autonomně. S tím by byla  spojena  reforma  senátu,  který  by  se  skládal  ze  zástupců,  nominovaných  samosprávnými  orgány,  zeměmi  nebo kraji, komorami, odborovými svazy, vysokými školami, církvemi i historickou šlechtou v zemi sídlící, a  jmenovanými panovníkem. Jestli na určitou dobu nebo doživotně,  to závisí i na vůli Vás, občanů. Senát by  projednával zákony a opatření tak, že by zástupci jednotlivých sociálních skupin hledali pro všechny nejlépe  přijatelná řešení a dávali Poslanecké sněmovně závazná doporučení, která by sněmovna musela respekto‐ vat nebo zákon zamítnout a ponechat věc v předchozím stavu.    Panovník, ochránce lidu před politiky    „Politické strany vždy budou hájit v prvé řadě své vlastní zájmy, ale kdo bude dbát o zájmy státu jako celku?  Historická zkušenost ukazuje, že omezení moci volených zástupců mocí na nich nezávislou, která je se státem  dědičně svázána a pro kterou je osud státu i jejím osudem, je pro stát a jeho obyvatele prospěšná,“ říká Jindřich  Holub. Jednoduše řečeno: panovník by nás chránil před našimi politiky.    Na konstatování, že Čechům je monarchistické uspořádání vzdálené zřejmě i proto, že česká šlechta se v  politice  a  veřejném  životě  moc  neprosazuje,  ale  pokud  ano,  nebývá  to  moc  šťastné,  vysvětluje  Jindřich  Holub, že česká šlechta je kategorie velmi specifická, která o sobě nedává veřejně moc vědět už proto, že má  letité špatné zkušenosti.    „Šlechta je svázaná se svými majetky, které se snaží udržet, a tak raději na sebe vládnoucí moc neupozorňuje,  aby o ně nepřišla. Začalo to už po pádu Rakousko­Uherska, pak přišel Hitler a nakonec komunisté, kdy česká  šlechta  musela  emigrovat,  přišla  o  majetky,  nebo  skončila  ve  vězení.  Navíc  šlechta  nikdy  neměla  a  nemá  v  monarchistickém  uspořádání  výjimečné  postavení,  naopak  byla  poddaná  panovníkovi,  jako  každý  jiný,“  zdů‐ razňuje Holub. A kdo by měl být novým českým monarchou?  „Zřejmě příslušník knížecího rodu Schwarzen­ berků  nebo  Lobkowitzů,  který  by  měl  být  kvůli  zachování  české  královské  linie  rodově  svázán  s  posledním  legitimním českým královským rodem Habsbursko – Lotrinským,“ uvažuje Holub.  Zdroj: http://havlickobrodsky.denik.cz/zpravy_region/20120110monarchie.html    

   

Pod patronátem Dr. Floriana Hauga, ředitele Rakouského kulturního fóra v Praze

dovoluje si Vás město Terezín a tradiční c. a k. regimenty pozvat na

Císařsko-Královský bál konající se

18. 2. 2012 od 19. hodiny

                                           

v důstojnickém kasinu pevnostního města Terezín v KD Náměstí CSA 85 u pánů požadována uniforma, smoking nebo černé šaty, u dam požadována velká večerní toaleta za společenskou úroveň adjustace mužstva ručí páni velitelé cena vstupenky činí 250 Kč Účast a rezervaci vstupenek laskavě potvrďte nejpozději do 10. 2. 2012 na e-mail: [email protected], Tomáš Bezchleba mobil: +420 776 625 557. Ubytování v Terezíně možno domluvit individuelně: [email protected], tel: +420 775 068 734. 

Pozvánka na připomenutí 100. výročí 1912 – 2012 Kostelní Lhota neděle 4. března od 13,30 h. Odhalení pamětní desky arcivévody Karla, který na kostelnolhotské faře přespal s manželkou Zitou. Arcivévodkyni se po devíti měsících narodil následník trůnu Otto Habsburský. Následuje mše za blahoslaveného Karla I. a výstava na bývalé faře, přestavěné na obecní úřad. www.kostelni-lhota.cz   Následovat bude mše za bl. Karla I. Přislíbena účast příslušníků dragounského regimentu z Brandýsa n/L. Spojení autem po dálnici D11, sjezd u Třebestovic na Sadskou, nebo po staré Poděbradské, první obec za Sadskou - po pravé straně u kostela. Autobus z Černého mostu linkou č. 398, odjezd v neděli v 11,08 hod. V Kost. Lhotě vystoupit na druhé zastávce u kostela. Zpět v 16,11 hodin. Zdeněk Martínek - kronikář obce a člen MS Praha 6

Z Markrabství – únor 2012  

                                                           

 

 

11

Habsburkové navštívili rodné město Masaryka        HODONÍN  –  Na  první  pohled  tuctoví  návštěvníci  Hodo‐   nína, ve skutečnosti potomci slavného rodu, který v naší    zemi   vládl  téměř  čtyři  sta  let.  Řeč  je  o  dvojici  bratrů  z  Habsbursko–lotrinské  větve,  kteří  zavítali  na  výstavu    věnovanou  jednomu  z  jejich  předků  císaři  Františku  I.    Štěpánu  Lotrinskému,  manželovi  legendární  císařovny    Marie Terezie.      Arcivévodové,  pětasedmdesátiletý  Andreas  Salvator    von  Habsburg  –  Lothringen  a  jeho  o  třináct  let  mladší  bratr    Michael  Salvator  von  Habsburg  –  Lothringen  zavítali nejprve na radnici, kde se živě zajímali o dění ve    městě, které jejich rodině kdysi patřilo. Andreas přitom    prokázal,  že  potomkům  císařské  dynastie  není    nejmodernější  technika  cizí  a  představitelům  města  na    svém mobilu ukázal snímek obrazu zachycujícího císaře    Josefa I. na honu přímo v Hodoníně.      Po   slavnostním  přijetí  na  radnici  a  zápisu  do  pamětní  knihy    města  se  oba  šlechtici  odebrali  do  Sálu  Evropa,  kde  Masarykovo  muzeum  v  Hodoníně  vystavuje  ucele‐ nou  kolekci  věnovanou  Františku  I.  Štěpánu  Lotrinské‐ mu, prapředkovi obou bratrů. „Výstava je opravdu velmi    zajímavá. Oceňuji na ní především to, že byla sestavená    výhradně z regionálních sbírek a ne všeobecně známých    kusů různých evropských výstav. Určitě to více přispěje    k  poznání  minulosti  císaře,“  uvedl  Michael,  který  se  do    Hodonína vypravil i se svou manželkou a prokázal také    výbornou  jazykovou  výbavu,  když  dokázal  plynule  ko‐   munikovat německy, anglicky a španělsky. Mladší z brat‐   rů přitom ochotně odpovídal i na další dotazy a nezalekl    se ani zmínky o Tomáši Garrigue Masarykovi, který jako    hodonínský  rodák  měl  obrovskou  zásluhu  na  tom,  že    Habsburkové  na  českém  trůnu  skončili.  „Musím  říci,  že    naše rodina má obecně záporný vztah ke všemu, co kon‐   čí na „ismus“, ať již se jedná o nacionalismus, komunis‐   mus či podobné pojmy. Náš rod vnímal situaci vždy jako    nadnárodní. My jsme nikdy neřešili příslušnost k jednot‐   livým    státům,  ale  vytvářeli  jsme  ideu,  která  tyto  státy  spojovala.  Co  se  týče  Masaryka  tak  jej  vnímáme  jako    historickou  postavu,  která  sehrála  svůj  dějinný  úkol,“    rozvedl myšlenku Michael Salvator von Habsburg.      Oba bratři bydlí v současné době v Rakousku a do Čes‐   ké  republiky  již  zavítali  několikrát.  „Tady  v  Hodoníně,    kde  v  dávné  době  naše  rodina  investovala  nemalé  pro‐ středky  do  rozvoje  celé  krajiny,  jsme  ovšem  poprvé,“    přiznal    Andreas,  který  poté  společně  se  svým  bratrem  zamířil    i  do  nedalekého  Holíče,  tedy  také  na  bývalé  ro‐ dinné državy.      Andreas a Michael jsou přitom dětmi Huberta Salvatora    a  Rosemary  zu  Salm  –  Salm,  kde  vyrůstali  společně  se    svými  jedenácti  dalšími  sourozenci.  Jejich  otec  Hubert    byl synem Franze Salvatora von Toskana a Marie Valerie    von  Habsburg,  dcery  císaře  Františka  Josefa  I.  Babička  obou bratrů tak byla dcerou nejdéle vládnoucího panov‐   níka v naší zemi v celé její historii. František Josef I. vládl    od  roku  1848  (nastupoval  na  trůn  jako  osmnáctletý  –    pozn. red.) až do roku 1916, tedy neskutečných osmaše‐   desát  let  a  patří  tedy  mezi  nejdéle  vládnoucí  osobnosti  celé  světové  historie,  přežil  tak  i  sarajevský  atentát  na  následníka svého trůnu Františka Ferdinanda d'Este.    

 Zmíněný císař  psal  za  svým  jménem  možná  i  nejdelší  výčet titulů v historii, když se v listinách uváděl takto:  František  Josef  I.  z  Boží  milosti  císař  Rakouský,  král  Uherský a Český, král Lombardský a Benátský, Dalmat‐ ský,  Charvátský,  Slavonský,  Haličský,  Vladimiřský  a  Illyrský,  král  Jerusalemský  atd.;  arcivévoda  Rakouský;  velkovévoda  Toskánský  a  Krakovský;  vévoda  Lotarin‐ ský,  Salcburský,  Štyrský,  Korutanský,  Krajinský  a  Bu‐ kovinský;  velkokníže  Sedmihradský;  markrabě  Morav‐ ský; vévoda Horno‐ a Dolno‐ Slezský, Modenský, Parm‐ ský,  Piačenský  a  Quastalský,  Osvětimský  a  Zátorský,  Těšinský,  Furlanský,  Dubrovnický  a  Zaderský;  knížecí  hrabě  Habsburský,  Tyrolský,  Kyburský,  Gorický  a  Gra‐ dišťský;  kníže  Tridentský  a  Brixenský;  markrabě  Hor‐ no‐ a Dolno‐ Lužický a Istrianský; hrabě Hohenembský,  Feldkirchský,  Bregencký,  Sonnenberský  atd.;  pán  Terstský,  Kotarský  a  na  Slovinském  krajišti;  velkové‐ voda vévodství Srbského.                                                                      Zdroj: časopis Nové Slovácko. http://www.nove-slovacko.eu/habsburkove-navstivili-rodnemesto-masaryka  

MONARCHIE VE SVĚTĚ - únor 2012     Bankéř přišel o rytířský řád, Alžběta II. mu      neodpustila riskantní spekulaci                                Britská královna Alžběta II. s manželem princem Phili­   pem.           Britská  královna  Alžběta  II.  odebrala  rytířský  řád  bý‐   valému řediteli Royal Bank of Scotland (RBS), který ji v    roce 2008 přivedl na pokraj bankrotu.       Fred    Goodwin  se  v  čele  RBS  proslavil  agresivní  ob‐ chodní strategií. Na vrcholu finanční krize v roce 2007    se podle BBC pokusil převzít nizozemského rivala ABN    Amro,    kvůli  čemuž  pak  musela  britská  vláda  do  RBS  napumpovat 45  miliónů  liber  (1,3  mld  korun)  z  peněz    daňových  poplatníků,  aby  ji  zachránila  před  bankro‐   tem.       Goodwin  kvůli  tomu  v  roce  2008  rezignoval,  přesto    ale získal nárok na roční důchod ve výši 650 000 liber    (19 miliónů korun), který mu byl později snížen zhruba    na polovinu.      Panovnice  mu  nyní  odebrala  řád,  získaný  za  „služby    bankám v roce 2004“, na doporučení vládního výboru,    podle kterého byla krize v RBS jedním z faktorů, které    zapříčinily „nejhorší recesi v Británii od druhé světové    války“    a  připravily  tisíce  lidí  v  bankovním  sektoru  o  pracovní místa.      Odebrání  řádu  je  výjimečné  –  o  titul  doposud přichá‐   zeli například odsouzenci nebo diktátoři jako prezident    Zimbabwe  Robert  Mugabe  či  rumunský  exdiktátor    Nicolae Ceausescu.    čtvrtek 2. února 2012    Zdroj:   http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/257927-bankerprisel-o-rytirsky-rad-alzbeta-ii-mu-neodpustila-riskantni  spekulaci.html?ref=ostatni-clanky       Překlad tiskového prohlášení německých Monarchistů   BAM (Bund aufrechter Monarchisten) k rezignaci německé  ho presidenta Christiana Wulfa.     Slyšeli jsme dnes v televizi opět jeden projev, který nám všem   ukazuje, jak zranitelná je hlava státu, která se opírá o stranickou   politiku. Za kulisami jsou zřetelné intriky a machinace politických   stran, které hlavu státu obklopují. Strany a jejich manévry nemají   v nejvyšším úřadě Spolkové republiky co pohledat a je zapotřebí,   obyvatelstvo co nejostřeji odsoudilo a odmítlo. aby je   neuplynulo půl dne po rezignaci Christiana Wulfa a už Ještě zase mezi sebou bojují politici, aby cementovali svou moc. Politici skládají ve spolkovém sněmu následující přísahu:

13

“Přísahám, že budu věnovat svou sílu prospěchu národa, jeho užitek množit a škodu od něho odvracet....“. Kde to v současné době naplňují? V současné době se politická   diskuze zcela běžně vede proti duchu této dané přísahy. Toto   chování kasty politiků musí nyní konečně přestat, aby vážnosti   země nebyly způsobeny ještě další škody. naší  Podle názoru BAM nesmí být hlava státu politikem, ale musí stát   politickým děním. Tak by to bylo v monarchii. Proto jsme pro nad   hlavu státu, která zastupuje všechny občany a se kterou se mo  všichni občané identifikovat. hou  V současné době slyšíme stále častěji argument: „To by v  monarchii nebylo možné“. Tím se zase stává téma monarchie zcela aktuální. Právě v této souvislosti získají vývody spolkového   presidenta Dr. Lammerta ve 14. spolkovém sněmu o dědičné   monarchii úplně nový význam.    Jak dlouho chceme, jako zletilé občanky a občané, porušení vážnosti našeho státu takovými událostmi připouštět a považovat za dobré? Na toto téma musí být nyní nezbytně zahájena široká diskuze s cílem znovuzavedení monarchie v Německu. K tomu chceme dnes a zde dát podnět. Rehburg-Loccum 17. února 2012, Podpis: Předs. PAMu Překlad: Ing. Jenček (se souhlasem autorů)

Vážení monarchisté a příznivci, dámy a pánové,    náš milý člen, talentovaný operní pěvec p. Michal Lieber­ zeit, kterého mnozí znáte (či spíše jeho krásný hlas), neboť  každoročně  zpívá  při  mších  sv.,  jež  předcházejí  našim  Ge­ nerálním  sněmům,  pořádá  níže  uvedený  koncert  a  nabízí  nám možnost vstupu a účasti zdarma. Prosím tedy zájemce  a  zájemkyně  o  laskavé  a  závazné  přihlášení  se  ­  prosím  o  uvedení celého jména. Předem děkuji a přeji krásné dny.  Václav Srb, předseda KČ     Dobrý den pane předsedo,    koncert "Pocta operní legendě ­ Václav Zítek 1932 ­  2011" se uskuteční 24. 3. 2012 v 15:00hod v Sále Marti‐ nů  na  půdě  Akademie  múzických  umění  v Praze  ‐  Ma‐ lostranské náměstí 13.     Koncert  je koncipován,  jako  vzpomínková  akce k  nedo‐ žitým  osmdesátinám  tohoto  významného  pěvce  a  vy‐ stoupí  na  něm  mnoho  významných  umělců  Národního  divadla  v  Praze  i  dalších  Českých  divadel.  Většinou  se  jedná o žáky mistra Zítka.     Potvrzení  jsou:  R.  Janál,  V.  Prolat,  J.  Přibyl,  V.  Šípová,  Michal  Lieberzeit  atd.  Zpěv  bude  s  doprovodem  klavíru.   Vstup  je  volný!!!  Jen  mi  prosím  napište,  kolik  by  bylo  zájemců z řad strany, abych vám mohl zarezervovat mís‐ ta k sezení.    Požádal jsem o záštitu její excelenci velvyslankyni Thaj‐ ského  království  v  Praze,  tak  pokud  se  akce  zúčastní,  může to být pro příznivce royalistů příjemné setkání.    Se srdečným pozdravem Michal Lieberzeit 

CÍRKEV A MONARCHIE – únor 2012 Demonstrace proti Dukovi       (článek určený do časopisu Revue Trivium,     www.revuetrivium.cz )       Osoby:  Dominik  Duka,  Filip  Outrata,  Pavel  Čižinský,    Václav Klaus, Michal Semín    Témata: Církev, manipulace společenská, hodní a hloupí      Anotace:      Duka není žádný bojovník, ale dovolil si promluvit o     tom,  že  se  současná  evropská  doktrína  stále  otevře­   něji  vymezuje  proti  křesťanům:  kdo  to  nevidí,  je  sle­   pec,  ale  kdo  o  tom  promluví,  koleduje  si  o…  demon­   Nejhorší  je  na  tom,  že  polovina  straci  před  okny.    z těch,  kdo  se  v této  věci  angažuje,  jsou  jen  „hodní  a    hloupí“  –  protože  neví,  čemu  slouží,  protože  mají    „opravdu“ rádi Halíka a nemají rádi Klause. Ale to je    neomlouvá.         Chápu pozitivní význam demonstrací a v jistém smyslu    demonstrujícím držím palce, jako např. „Pirátům“, kteří    sice    „po  svém“,  ale  upozorňují  na  jeden  z významných  aspektů kontroly, který nám hrozí – v jejich případě jde    o    upozornění  na  veřejné  nebezpečí  a  tohle  upozornění  patří na ulici. Ještě tak jde pochopit studenty, kteří pro‐   testují  proti  vysokoškolské  reformě,  která  nic  neřeší,    protože školství jako takové se rozpadá, jak ztratilo svůj    smysl vzdělání, které bylo téměř vytlačeno požadavkem    na    reálnou  „znalost  vyžadovaných  postupů“  a  „papír  s razítkem“.  U  demonstrací  studentů  jde  alespoň  o  to    ukázat, že tu je veřejný problém par excelence.      Ale  tomuhle  nerozumím.  Co  ale  má  co  dělat  ulice    s věcmi katolické Církve?    „Aktivisté  lidumilní“  svolali  demonstraci  za  „Církev  so‐   ciálnější“ pod okna Arcibiskupského paláce. Zjevně pro‐   halíkovci,  pro‐evropští  „korektníci“.  Stačí  si  rozebrat    výhrady, které vůči Dukovi mají:      Klause v Boleslavi, to, že se Duka nezastal Halíka proti    Hájkovi, mlčení k romské otázce a naladění novoročního    projevu,  témata  projevu  na  konferenci  nadace  K.    Adenauera, konstatace, že je „něco pravdy“ na tom, že se    z EU  stává  protikřesťanská  organizace,  podpora  volby    Klause  presidentem  (v  r.  2008!)  a  církevní  schválení    časopisu RC Monitor (!) (viz webové stránky).       Už    ze  zběžného  pohledu  jde  o  narychlo  připravenou  „snůšku“, a to typově, neboť co má společného podpora    volby  Klause  před  čtyřmi  lety  se  současnou  (aktuální)    demonstrací?  Kolik  lidí  „z  ulice“  sleduje  arcibiskupovy    projevy v Německu? A co je komu na ulici do toho, jaký    katolický časopis má arcibiskupské imprimatur? Existují  opravné prostředky podle církevního práva! Protestoval  někdo  z těchto  aktivistů,  když  před  pár  lety  arcibiskup  Vlk  publikoval  v Katolickém  týdeníku  žlučovitý  článek  proti  časopisu  Te  Deum  s tím,  že  zakazuje  věřícím  ho  číst?  Vždyť  tehdy  to  byl  zjevný  a  veřejný  (!)  zásah  cír‐ kevní  autority  do  svobody  slova!  Že  to  euro‐aktivisté  nezaregistrovali a nemanifestovali?     Každý si může položit otázku: „O co tedy skutečně jde?“  Trivium je poslední, kdo by se k Dukovi vyjadřoval nějak  servilně (např. 

14

http://revuetrivium.cz/clanek/2011_1/oligarchie).    Ale tady se zase víc věcí zamlčuje, než vyslovuje. Proč  neprotestují  tito  aktivisté  také  před  plzeňským  bis‐ kupstvím, vždyť biskup Radkovský napsal do RC Moni‐ toru  úvodník!  A  zase  –  nic  nebrání  tomu,  abychom  nebyli vůči tomuto časopisu kritičtí (viz  http://www.revuetrivium.cz/clanek/2012_1/nova_glo balni_etika_vyzva_pro_cirkev)  nebo  abychom  nebyli  kritičtí vůči Radkovskému, atd. Proč nenapsali iniciáto‐ ři  demonstrace  něco  podobného  nebo  daleko  radikál‐ nějšího? Proč neargumentují?    Tak jaký je tedy důvod k demonstraci (tedy k demon‐ straci  síly  ulice),  když  ti,  kdo  ji  svolávají,  měli  a  mají  možnost  veřejně  diskutovat,  popsat  to,  co  považují  za  problémové a argumentovat? Ale to oni zřejmě nechtě‐ jí. To by se příliš jasně ukázalo, že jde o cílený nátlak na  to,  aby  Duka  změnil  svoje  názory,  svoje  vystupování  „jen tak“, podle přání někoho, kdo ví, „jak to má být“.       Duka  má  svoje  názory  a  svoji  strategii  postupu,  a  ač‐ koli  s ním  v mnohém  nesouhlasím,  snažím  se  mu  pře‐ devším  porozumět  a  sledovat,  jestli  je  konzistentní.  Pokud  to  považuji  za  významné,  pak  veřejně  ukážu,  v čem  jsou  jeho  názory  podle  mne  nesprávné  nebo,  v čem je nekonzistentní. Po vyhlášení této demonstrace  se samozřejmě začnu zajímat i o dosud mi „ukradenou“  skupinu  levicových  intelektuálů  kolem  deníku  Refere‐ dum, neznámého mi Filipa Outratu, který na sebe vzal  věc mediálně, ale především o muže „druhé vlny“, kteří  evidentně  „vědí,  co  chtějí  dosáhnout“,  jako  je  Pavel  Čižinský.  Budu  se  zajímat  o  jejich  konzistenci,  jejich  názory.  Kde  berou  svoje  přesvědčení,  že  to,  co  dělá  Duka, je nesprávné, jak a čím podkládají svůj nátlak na  Duku  a  Církev,  kterou  nesporně  má  Duka  právo  (v souladu  s věroukou)  u  nás  zastupovat  podle  svého  vědomí a svědomí?      Jaký může být cíl demonstrace (kromě již výše zmíně‐ né ukázky síly)? Zjevně je to právě memento, tlak na to,  aby  se  nepochybovalo  o  tématech,  která  jsou  součástí  „evropské  agendy“,  aby  se  neotevírala  témata  jiná,  která jsou … určena k mlčení. Je to důkaz síly – s tím, že  podobné věci se neodpouštějí. A je to zároveň výhrůžka  – aby se to nedělo napříště.      Křesťanství,  a  katolické  zvláště,  je  v mnoha  ohledech  zcela  v rozporu  se  současně  ideologicky  vnucovanou  myšlenkou „korektnosti“, která je hodnotově neutrální,  a rovnosti, která zakrývá a popírá specifika. Korektnost  evropské  ideologie  se  stává  násilím  na  křesťanech,  protože  je  nutí,  aby  jednali  v rozporu  se  svým  svědo‐ mím  (protože  nesmí  označit  zlo  jako  zlo),  rozmývá  se  tím  význam  odpovědné  osoby,  což  je  pro  křesťana  klíčové.  Deklarovaná  rovnost  popírá  křesťanskou  svo‐ bodu  k  nerovnosti  –  např.  v tom,  že  jsou  rozdíly  mezi  mužem  a  ženou,  mezi  lidmi  různého  postavení  v hierarchii  a  pak  také  rozdíly  v míře  „cti“  ve  společ‐ nosti.  To  jsou  nesporná  fakta.  Stačí  se  podívat  na  sou‐ časný  spor  mezi  katolickou  Církví  a  Obamovou  admi‐ nistrativou  –  něco  podobného,  jen  skrytěji,  probíhá  i  v Evropě. 

  Duka  není  žádný  bojovník,  ale  dovolil  si  promluvit  o  tom, že se současná evropská doktrína stále otevřeněji  vymezuje proti křesťanům: kdo to nevidí, je slepec, ale  kdo  o  tom  promluví,  koleduje  si  o…  demonstraci  před  okny.  Nejhorší  je  na  tom,  že  polovina  z těch,  kdo  se  v této věci angažuje, jsou jen „hodní a hloupí“ – protože  neví, čemu slouží, protože mají „opravdu“ rádi Halíka a  nemají rádi Klause.     Otevřeně  prohlašuji,  že  jako  křesťan  ctím  povinnost  mít  rád  své  bližní,  ale  činím  to  odpovědně  –  mám  rád  každého jinak. A Klause specificky – rozhodně není můj  oblíbenec,  a  divím  se  Michalovi  Semínovi  a  dalším,  že  se  rozhodli  pro  spojenectví  s ním.  A  zase:  je  možné  diskutovat o tom, proč Klaus v poslední fázi svého poli‐ tického angažmá v roli presidenta zvolil tuto strategic‐ kou  polohu,  proč  se  vymezuje  proti  „eurodiktátu“  ko‐ rektního  egalizujícího  myšlení.  Domnívám  se,  že  je  to  nasnadě:  je  velmi  chytrý  a nechce  teď  „jít  s proudem“,  který  bude  za  pár  let  nahlížen  úplně  jinak.  Stačí  malý  odstup a všechno to, co je nám dennodenně servírová‐ no  v médiích,  se  ukáže  jako  jednoduché,  směšné,  neu‐ držitelné schéma. Klaus je příliš velký narcis na to, aby  s touto  dobovou  vlnou  splašků  splynul,  aby  jí  přitakal.  Ví,  že  na  rozdíl  od  Havla  mu  lidé  nebudou  tleskat  na  pohřbu,  ale  budou  „ho“  objevovat  jako  toho,  kdo  byl  prozíravější než většina jiných.      Ale  vraťme  se  na  Hradčanské  náměstí  před  prázdný  Arcibiskupský  palác,  před  který  se  chystají  hrdinové  ulice. Uslyšíme tam zřejmě:  „považujeme za nutné dát najevo, že arcibiskup Duka se  angažuje  v  řadě  aktivit,  se  kterými  nelze  souhlasit  a  které se neslučují s povahou jeho úřadu, a že tím poško­ zuje nejen obraz církve ve společnosti, ale i církev samu.  (citace: Čižinský na webu ve vyhlášení demonstrace)       Uslyšíme  to  od  těch,  kdo  ví,  co  poškozuje  Církev  v očích veřejnosti a co poškozuje Církev samu. Od těch,  kdo ví, s čím „nelze souhlasit“.    Tato slova formuloval někdo vyškolený, „zvyklý“, kdo  ví,  že  řeč  unese  téměř  všechno.  Jen  je  třeba  neustále  předpokládat,  že  i  v takovéhle  řeči  bude  (jednou)  člo‐ věk „brán za slovo“.    A  aktuálně  může  takto  autora  vzít  za  slovo  i  kdokoli  z nás:  zeptat  se,  kdo  ho  pasoval  do  role  katolického  ředitele,  který  může  rozhodovat,  co  je  správné?  Navíc  prokazatelně  jde  o  manipulativní  tvrzení.  Alespoň  v jednom  mohu  prokázat,  že  Čižinský  nemá  pravdu.  Nelze souhlasit? Lze, i kdyby to říkal sebesugestivněji.     14. 2. 20012  Josef Štogr 

 

Tiskové prohlášení    Koruna  Česká,  monarchistická  strana  Čech,  Mo‐ ravy  a  Slezska  odmítá  iniciativu  skupiny,  která  svolává demonstraci „Za církev sociálnější“ a která  tak chce  protestovat  proti Jeho  Eminenci  Domini‐ ku kardinálu Dukovi, arcibiskupovi – metropolito‐ vi  pražskému  a  primasu  českému  za  jeho  veřejné  postoje.     Stanovisko Jeho Eminence ve věci zneužívání so‐ ciálních  dávek  na  jedné  straně  a  bezbřehou  hon‐ bou za maximálním ziskem je plně v souladu s ka‐ tolickým učením i tradicí, které vyžadují nejen so‐ lidaritu s chudými a potřebnými, ale také zavazují  k práci pro společné blaho. Slova sv. apoštola Pav‐ la „Kdo nechce pracovat, ať nejí“ dávají plné právo  k odsouzení zneužívání sociálních dávek.    Vyjádření  České  biskupské  konference  k  problé‐ mům soužití s romskou menšinou ve Šluknovském  výběžku  je  rovněž  vyvážené,  bez  nadržování  ně‐ které  ze  stran  sporu.  Chápeme,  že  uvážlivé,  byť  o  něco  pozdější  vyjádření  České  biskupské  konfe‐ rence  bylo  vhodnější  než  vyjádření  pražského  ar‐ cibiskupa, který v této věci navíc není nepříslušný.    Na skutečnosti, že kardinál Duka připustil, že „je  jádro pravdy na tvrzení, že EU se stává protikřes‐ ťanskou  organizací“  je  oprávněným  varováním  před  ovlivňováním  římsko  ‐  katolické  církve  pro‐ střednictvím  nátlakových  skupin,  které  stojí,  fak‐ ticky  nebo  i  formálně,  mimo  ní  ale  mají  širokou  podporu sdělovacích prostředků a nalézají podpo‐ ru i některých orgánů EU.    Další námitky proti J. E. kardinálu Dukovi – že se  nezastal  P.  Tomáše  Halíka,  proti  výrokům  Petra  Hájka  (mimo  jiné  proti  výtkám  věroučného  char‐ teru) a udělení církevního schválení časopisu Mo‐ nitor patří výlučně do jeho kompetence jako míst‐ ně příslušného biskupa. Je na jeho zvážení opráv‐ něnost  takových  kroků.  Otázky  pravověrnosti,  ať  osoby  nebo  časopisu  nemohou  vykonávat  sa‐ mozvaní představitelé údajně katolických iniciativ.    Vyslovujeme  podporu  Jeho  Eminenci  Dominiku  kardinálu  Dukovi,  arcibiskupu  –  metropolitovi  pražskému a primasu českému, blahopřejeme mu  ke  jmenování  kardinálem  a  přejeme  Boží  požeh‐ nání pro jeho další službu. 

  Chtěl bych vám nabídnout zhlédnutí Musea Franz Josefa: www.franz‐josef.cz. Případně, po dohodě použít    některé exponáty v propagaci. Pokud vám síly a vůle budou příznivě nakloněny. Pomozte v rozšíření  o exis‐     tenci těchto stránek. S pozdravem Museum Franz Josefa. cid:[email protected]                         

                                                                                                        397. Hovory o Praze    27. února 2012    18,00 hodin    PhDr. Zdeněk Hojda     Pomníky Habsburků bourané a  znovu postavené      Koná se v Národním technickém    muzeu, Kostelní 42, Praha 7 

Vstup volný   

Kartuziánské vydavatelství BRN O Vás zve na besedu s autogramiádou  O knize 

Náš arcivévoda císař  a král Karel I. rakouský 

která se koná 29. února 2012 v 16  hodin  v knihkupectví Barvič & No votný  Brno, Česká 13  na setkání se těší PhDr. Milan No vák  autor knihy

 

MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH – únor 2012

17

     

Vážení kolegové a příznivci vojenské historie V termínu 2. a 3. června 2012 připravujeme „C. K. polní manévry ve Slezsku“ Rádi bychom Vás tímto pozvali na tuto akci Místo: pomezí Moravy a Slezska, Slezská Ostrava - Slezskoostravský hrad. Příjezd vojsk / registrace: pátek 1.6 bez omezení a sobota 2.6 do 9 hodin Ukončení: neděle 3.6 v 16 hod Budeme proplácet náklady na dopravu, menáž na oba dny manévrů Pietní a vzpomínkový akt, manévry, malá bitevní ukázka, „presentýr“ C. K. armády, Ruské a Pruské armády), vojenské tábory, Ing. Marek Tichý výcvik jezdectva, stylový program na hradě ředitel společnosti Kancelář – po oba dny slavností Slezskoostravský hrad Spolek galantních dam aneb kankán a jiné taneční šlágry, mobil: 603 16 46 29 Malá přehlídka dobové módy, Písničky C a K Rakouska, e-mail: [email protected] Příjezd vyslance Císaře pána, Kejklíři a komedianti, WWW.GRYFF.CZ Střelecké závody „Antona Špelce“ - Výcvik mladých rekrutů – Flašinetář - C. K. polní kabaret - Tržiště - prezentace lázeňských oplatek, vína či likérů, kávy, čaje a horké čokolády. - Slezská zabíjačka, jitrnice, jelita, tlačenka na místě vyráběná a nešizená mistrem řezníkem Krkovičkou Těšíme se na Vás a Vaši odpověď.

1. VÝROČÍ ZALOŽENÍ SVAZU    Dne 10. 3. 2012 oslavíme 1. výročí založení Svazu  v  restauraci  Ala  Bašta  v  Jenštejně.  Začátek  setkání  byl stanoven na 15:00 hod. a pro všechny pozvané  hosty  bude  připraven  pamětní  odznak  v etui  a  pa‐ mětní listina, které budou připomínat tuto událost.  V průběhu setkání budou přijatí noví členové a také  jmenováni  čestní  členové  Svazu.  Budeme  hodnotit  činnost Svazu v uplynulém  období a také plánovat  akce pro období nadcházející. Někteří členové Sva‐ zu se již budou moci pochlubit novými vysloužilec‐ kými  uniformami,  které  nám  zhotovila  firma  krej‐ čovství Kvapilová. Tradičně budeme probírat histo‐ rii  vojenství  v  dobách  Rakousko‐uherské  monar‐ VYSLOUŽILCI SE BUDOU PODÍLET NA TVORBĚ STÁLÉ  chie  a  pochlubíme  se  novými  přírůstky  v  našich  EXPOZICE ŠLUKNOVSKÉHO MUZEA  sbírkách. HD      Na začátku roku 2012 byla našemu Svazu nabídnuta zají‐ mavá  možnost  spolupráce  na  tvorbě  stálé  expozice  šluk‐   novského  muzea,  které  se  nalézá  v  prostorách  zdejšího    zámku. Námětem expozice by měla být historie spolků vo‐ jenských  vysloužilců  a  vojenských  jednotek  Rakousko‐ uherské  monarchie  ve  vztahu  k  regionu.  K  dispozici  bude‐ me  mít  plochu  více  jak  30  metrů  čtverečních,  kde  bychom  chtěli prezentovat dobové exponáty ze sbírek našich členů.  K  vidění  budou  zbraně,  uniformy,  obrazy,  vyznamenání,  odznaky, pohlednice a mnoho dalších artefaktů. Cílem toho‐ to projektu je důstojné připomenutí, této mnohdy opomíje‐ né část naší historie, i uctění památky našich předků, kteří v    této době žili. Naskýtá se nám jedinečná možnost prezenta‐ ce  našich  sbírek,  ale  také  výsledků  našeho  badatelského  úsilí, široké veřejnosti. MV  Nová adresa spolku: http://www.vyslouzilci.cz/ STRUČNÁ HISTORIE VZNIKU SPOLKŮ    Od konce 18. století postupně přebírala Rakousko‐uherská monarchie odpo‐ vědnost,  za  vojenské  vysloužilce,  ale  přesto  většina  řadových  vysloužilých  vojáků  končila  nedůstojně.  Armádu  opouštěli  buď  ve  vysokém  věku,  nebo  jako  invalidé  a  zapojení  do  civilního  života  nebylo  snadné.  Většina  z  nich  si  obživu zajišťovala žebrotou. První snahy o vybudování invalidního a penzijní‐ ho  zabezpečení  vznikly  ve  dvacátých  letech  19.  století  v  Uhrách  a  postupně  byly  přejímány  v  ostatních  korunních  zemích  monarchie.  Týkaly  se  však  jen  nepatrného  počtu  vysloužilců.  Císařské  nařízení  č.  266  z  19.  prosince  1853  dalo  zákonný  rámec  začleňování  vysloužilých  vojáků  a  poddůstojníků  do  ci‐ vilního života ‐ vysloužilci, pokud uměli číst, psát a počítat, měli možnost na‐ stoupit na místa sluhů a nižšího manipulačního personálu u státních úřadů a  ve  všech  státem  zřizovaných  institucích,  ovšem  množství  zájemců  daleko  převyšovalo  počet  nabízených  míst.  Nový  branný  zákon  z  prosince  1868  umožňoval  zaměstnat  ve  státní  službě  jen  poddůstojníky  a  řadoví  vojáci  zů‐ stali  opomenuti.  Tento  neutěšený  stav,  byl  hlavním  impulzem  pro  zakládání  vysloužileckých spolků. Většina spolků však byla zakládána až na přelomu   šedesátých  a  sedmdesátých  let  19.  století  podle  vzoru  německých  spolků  jako  dobročinné  a  charitativní  sta‐ vovské organizace finančně podporující své členy v době nemoci a v případě úmrtí. Až na výjimky byly určeny  pouze pro poddůstojníky c. a k. armády a námořnictva do hodnosti šikovatele, či strážmistra. Činnost spolků  byla regulována stanovami vypracovanými na základě znění spolkového zákona z 15. listopadu 1867 schvále‐ ným v Čechách a na Moravě místodržitelstvími, rakouském Slezsku zemskou vládou. Vzhledem k tomu, že byly  vypracovány podle stanov jednotlivých zemských svazů, byla jejich náplň téměř identická a lišila se jen danými  místními podmínkami. Představu o společenském významu i velikosti organizace ilustruje zpráva o slavnosti  uspořádané 8. července 1912 v Těšíně u příležitosti 40 let trvání zdejšího spolku, kdy se slavnostního průvodu  zúčastnilo přes 800 veteránů z více jak 20 spolků z rakouského Slezska a Moravy.  Převzato z knihy:  SPOLKY C.K. VOJENSKÝCH VYSLOUŽILCŮ V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZKU, Jaromír Indra, Vlastním ná‐ kladem 2010 

VIRIBUS UNITIS - únor 2012

19

Spravedlnost až po smrti. Hrabě Kinský porazil Česko 

  9. 2. 2012 | Tomáš Fránek  Brno ‐ Česko vážně poškodilo a protiprávně kriminalizovalo šlechtice Františka Oldřicha Kinského, který  chtěl získat zpět rodový majetek  za miliardy korun. Tři roky po smrti šlechtice, který své ztráty v boji  s  českým státem o majetek své rodiny vyčíslil na sto miliard korun, o tom rozhodl Evropský soud pro lidská  práva.  Česko podle soudců v největší restituční kauze jednoznačně porušilo Kinského právo na spravedli‐ vý proces. Zaplatí za to na poměry evropského soudu vysoké odškodnění ‐ deset tisíc eur a další čtyři tisí‐ ce eur pak na soudních výdajích.  Proč jste ho sledovali?    Podle evropských soudců česká policie na základě vyjádření politiků a se souhlasem soudců sledovala a  prověřovala Kinského jako zločince, což je nepřípustné. Speciální policejní tým "Majetek", který se za vlády  ČSSD  a  ministra  vnitra  Stanislava  Grosse  snažil  zamezit  navracení  zabaveného  majetku  restituentům  v  čele  se  šlechtou,  totiž  používal  neobvyklé  metody.  Policie  sledovala  se  souhlasem  soudu  nejen  telefon  Františka  Oldřicha  Kinského,  ale  dokonce  i  jeho  advokáta  Jaroslava  Čapka,  což  je  nepřípustné.  "Jakýkoli  pokus kriminalizovat lidi v občanskoprávních sporech, zejména v řízeních, kdy stát jedná jako protistrana, je  v rozporu s právem na spravedlivý proces," rozhodli evropští soudci. Ke stejnému závěru dospěl už v roce  2007 také Ústavní soud, podle něhož odposlechy neměly být povoleny. Zároveň na žádost Čapka nařídil,  aby byly odposlechy zničeny.  Majetek za miliardy nezískal    Kinský  za  svého  života  bojoval  u  českých  soudů  za  navrácení  rodinného  majetku.  Podal  157  žalob  na  majetek za miliardy korun. Mezi majetkem, který chtěl Kinský získat, je například palác Kinských na praž‐ ském Staroměstském náměstí, pozemky v rekreačním areálu v Rynarticích na Děčínsku nebo 32 hektarů  lesa na Rakovnicku. Kinského rodiče o majetek přišli po druhé světové válce. Advokát nicméně u procesů  argumentoval, že nemovitosti byly zabaveny neoprávněně, neboť je nevlastnil Kinského otec, ale jeho v té  době nezletilý syn František Oldřich.  http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=732407&utm_source=email&utm_medium=e mail&utm_campaign=posli    

Rudý hadr zvaný restituce 

    Restituce komunisty zabaveného majetku již od samého počátku  hejbala žlučí mnoha našim spoluobča‐ nům.  Když  se  vracel  kousek  polnosti  či  zabavená  vilka  emigrantů,  se  ještě  jakž  takž  dalo  spolknout.  Ale  běda, když došlo na velké majetky. To se stránky novin hemžily zkazkami o bezcitných pánech domácích  stěhujících na ulici nebohé nájemníky.    A což teprve potomci šlechtických rodů.... To v plné síle zapracoval duch profesora Zdeňka Nejedlého a  teze o "přivandrovalé pobělohorské šlechtě", která dřela poddané z kůže. Jistě, v mnohých případech tomu  tak bylo, avšak takový byl tenkrát systém. Málokdo však ví, že robotní systém měl svá pravidla a omezení.  Malokdo také ví, či nechce vědět o existenci Manifestu české šlechty věrnosti prezidentu Benešovi a Re‐ publice  Československé,  který  podepsali  například  Colloredo‐Mansfeldové,  Mensdorf‐Pauli,  Schwarzen‐ berkové, Lobkowiczové, Czerninové, Dobrzenski a mnozí další. A že signátáři byli nacisty posléze pezeku‐ ování v nejmenším případě konfiskací majetku. A někteří byli uvězněni jako například Czernín či Antonín  a František Dohalští z Dohalic. Jejich bratr Zdeněk Bořek Dohalský hrabě z Dohalic byl popraven v Terezí‐ ně.  A  nyní  došlo  na  církevní  restituce.  Zde  již  zmíněné  strašidlo,  profesor  Nejedlý,  zapůsobilo  nejsilněji.  Církev  a  majetek....  No  fuj!  Opět  se  objevují  zkreslené  informace  o  neoprávněném  zisku  tohoto  majetku  anebo  absolutně  nesmyslný  názor,  že  církve  nikdy  žádný  majetek  nevlastnily!!!  Církve  majetek  z  velké  většiny získaly odkazy či dary.  A to jak od panovníka, tak od šlechty, měšťanů a i ostatních dárců. Tento  majetek spravovaly a sloužil k úhradě nákladů škol či nemocnic, které církve a řády vlastnily. To je skuteč‐ nost. Dalším "zločinem" je, že se o majetek hlásí i Řád německých rytířů. Už ten přívlastek "německých" je  iritující. A opět tu hraje úlohu ona nevědomost a předsudky, že to byla organizace kolaborující s nacisty. I  to je naprostý nesmysl!!! Řád patřil k jejich největším odpůrcům. V Československu poskytli němečtí rytíři  své pozemky k vybudování obranného systému a věnovali finanční prostředky na výstavbu pohraničního  opevnění. Po obsazení naší republiky byla na řádový majetek uvalena nucená správa a posléze zkonfisko‐ ván. Členové řádu byli pronásledováni, řada z nich zahynula v koncentračních táborech.    V roce 1948 Nejvyšší správní soud v Praze prohlásil konfiskace dle Benešových dekretů za neodůvodně‐ né a vydal rozhodnutí, podle kterého náleží konfiskovaný majetek stále řádu. Taková je skutečnost. Ať se  se  někomu  líbí  či  nelíbí.  A  dokud  se  nenaplní  zásada:  "Co  bylo  ukradené,  to  se  musí  vrátit"  (nejedná  se  pouze o restituce), tak to nebude s naším právním systémem nikdy v pořádku.  Zdroj: http://marjanko.blog.idnes.cz/c/244407/Rudy‐hadr‐zvany‐restituce.html  

  Slova našich přátel, rakouských monarchistů s Černo­žluté aliance. Viribus unitis!      In  Reaktion  auf  den  jüngsten  Vorstoß  des  niederösterreichischen  Landeshauptmanns  Erwin  Pröll,  den  Bun‐ despräsidenten künftig nicht mehr wählen zu lassen, sondern stattdessen nach dem Rotationsprinzip Abgeord‐ nete in dieses Amt zu entsenden, lassen die Monarchisten (SGA)  mit einem provokanten Vorschlag aufhorchen.   Pröll und Voves greifen SGA‐Idee auf Mit ihrem Vorstoß, die Zahl der Nationalratsabgeordneten von derzeit 183  auf 165 Abgeordnete zu senken, schwenken der niederösterreichische Landeshauptmann Erwin Pröll (ÖVP) und  der steirische Landeshauptmann Franz Voves (SPÖ) bereits auf die langjährige Linie der Schwarz‐Gelben Allianz (SGA)  ein,  die  diesen  Punkt  seit  2006  in  ihrem  Programm  hat:  Erstmals  trat  die  monarchistische  Liste  im  NR‐ Wahlkampf 2008 mit der Forderung nach einer Senkung der Abgeordnetenzahl an die Öffentlichkeit.    SGA‐Sprecher: Republik "Marionettentheater der Parteisekretariate" Die Äußerung des Wiener Bürgermeisters  Michael Häupl (SPÖ), einem möglichen Ende der Volkswahl des österreichischen Staatsoberhauptes müsse eine Volksabstimmung über dieses Thema vorausgehen, amüsiert den Sprecher der Monarchisten, Alexander Simec:  "Nicht, dass wir Monarchisten der Meinung wären, dass sich die  sogenannte Volkswahl des Staatsoberhauptes  besonders bewährt hätte." Schon bisher hätten ja de facto nur Personen im Dunstkreis der großen Parteien eine  reale Chance gehabt, in die imperiale Hofburg einzuziehen.    "Wenn  dieses  Amt  in  Zukunft  aber  auch  nominell  nur  Politikern  offensteht  und  nicht  dem  einfachen  Bürger,  dann demaskiert sich die Republik endlich offen als das, was sie in Wahrheit sowieso schon längst ist: ein unbe‐ holfenes Marionettentheater der Parteisekretariate", ätzt der Monarcho‐Sprecher.    Monarchisten fordern baldige Abstimmung über Staatsform Die SGA begrüßt eine Staatsreform, möchte diese  aber auch auf die Staatsform selbst ausgedehnt sehen: "Seriöse Umfragen haben ergeben, dass die Zustimmung  zur Republik kaum mehr als 50% beträgt. Es ist also höchste Zeit, die Österreicher endlich darüber abstimmen zu  lassen,  ob  das  höchste  Amt  im  Staat  überhaupt  Berufspolitikern  zugänglich  sein  soll",  schloss  Simec,  der  sich  dabei auf eine im Jahr 2008 von Fessl‐GfK durchgeführte repräsentative Umfrage beruft, die ergab, dass 42% der  Österreicherinnen  und  Österreicher  meinen,  dass  seit  1918  "ein  Kaiser  als  unabhängige  und  neutrale  Figur fehlt".  Zum  Vergleich:  Der  langjährige  SP‐Funktionär  Heinz  Fischer  wurde  nur  von  einem  knappen  Drittel  der  Wahlberechtigten gewählt.    Die Monarchie war 1918 ohne Volksentscheid abgeschafft worden.    Teure Republik, Cash Cow Monarchie Auch aus Kostengründen plädieren die Monarchisten für die Einführung  der Monarchie. "Während die Republik nur Geld kostet, sind Monarchien Cash‐Cows", versucht deren Sprecher  alte Vorurteile zu widerlegen. Der Gewinn der britischen Monarchie sei etwa zwölfmal so hoch wie deren Kosten.  "In Zeiten, wo immer mehr Menschen den Gürtel enger schnallen müssen, sollten wir uns also vor allem die Re‐ publik selbst sparen", so Simec.                                     Kontakt: Tel. 0660/551 25 29 ‐ Mail: [email protected]      Islam a turecke serialy na obrazovkach komercnej televizie na Slovensku!!!        Mili priatelia a znami!      Radi sa pozerate na televizne serialy, najma na tie z tureckej produkcie, ktore su na Slovensku uz niekolko mesia­   cov na televiznych obrazovkach komercnych televizii? Tak si laskavo precitajte tuto uvahu, ktoru Vam tymto mai­   lom preposielam. N. P. S.: Ak sa stotoznite s touto uvahou, tak to dajte vediet i svojim znamym, aby boli tiez v tomto    smere zorientovani, a ak nie, tak im  napiste povzbudive slova, nech si "nenechaju ujst" ani jedno dalsie pokracova­   nie!!!      Islam v našich obývačkách! Nie je to tak dávno, čo nás na televíznych obrazovkách šokoval turecký seriál Tisíc a    jedna noc z prostredia súčasného Konstantinopolu. Ideovým zámerom majiteľov komerčných televízii bolo takouto    formou pripraviť pôdu pre rast a rozvoj multikulturalizmu na Slovensku. Na Slovensku sa objavuje stále via hlasov,    ktoré volajú po legalizácii islamu v Slovenskej republike a uznaní islamu za jedno zo štátom uznaných náboženstiev    na  Slovensku.  Naša  krajina  tlaku  islamizácie  zatiaľ  odoláva  a  patríme  k  posledným  krajinám  v  Európe,  v   ktorých  nestojí  ani  jedna  mešita  s  minaretom.  No  a  toto  niektorým  hlásateľom  multikulturalizmu  doma  a  najmä    spoza hraníc prekáža. Stúpenci multikulturalizmu majú takú obrovskú moc, že ich zvrátené myšlienky o rôznorodej    Európe  plnej  rôznych  ázijských  a  afrických  národov  sa  stávajú  v  západných  krajinách  realitou  a  pre  nás  nočnou    morou. A práve teraz sa z ničoho nič objaví seriál, ktorý nám ukazuje tureckú spoločnosť ako spoločnosť vyspelú,    kultúrnu, ba dokonca tolerantnú. Opak je ale pravdou, kým na začiatku 20. storočia žilo na území dnešného Turecka    (východná  Trácia  a  Malá  Ázia)  niekoľko  miliónov  kresťanov,  dnes  netvoria  v  Turecku  ani  jedno  percento  obyva­   teľov. Turci jednoducho niekoľko miliónov kresťanov v 20. storočí na svojom území vyvraždili a niekoľko miliónov    násilne vyhnali zo svojich domovov, kde ich predkovia žili niekoľko tisícročí (hlavne Gréci na pobreží Malej Ázie a    Arméni).  V  Turecku  sa  kresťania  stále  stávajú  objektom  násilia.  Kresťan  v  Turecku  je  vystavaný  permanentnému   tlaku násilníckych moslimov, ale aj tlaku tzv. sekulárneho tureckého štátu, ktorý je v podstate moslimský. O to viac    šokuje slovenského diváka uvedenie tureckého seriálu Sultán, ktorý je glorifikáciou sultána Sulejmana (Solimana)    Nádherného, s ktorého postavou majú naši predkovia veľmi zlé skúsenosti. Šok je o to väčší, že sa tak stalo v advent­   nom čase, krátko pred Vianocami. Sulejman bol jednoducho odporný sadistický vrah a zločinec, typický orientálny  despota, ktorý rozsieval skazu a smrť ďaleko od príbytkov násilníckych osmanských Turkov. Okrem toho žil rozto­ pašným a zhýralým životom. Zneužíval zajaté kresťanské panny vo svojin háremoch, ktoré nútil konvertovať na  

islam. Často to boli nevinné mníšky zo zničených kresťanských kláštorov, ktoré zajali janičiari ničení kresťanských kláštorov v Európe. Hordy sultána Sulejmana zničili aj krásnu katedrálu v Ostrihome nad Dunajom a na ruiny pre­   menili množstvo kresťanských chrámov na území Uhorska i Balkánu.      Sulejman  sa  do  našich  dejín  zapísal  aj  katastrofálnou  pohromou,  ktorá  sa  stala  v  bitke  pri  Moháči  29.  augusta    1526. Následky tejto pohromy uvrhli našu krajinu do zaostalosti a orientálnej svojvôle tureckých despotov. Od tohto    obdobia sa traduje zaostávanie strednej Európy za západnou časťou kontinentu. Otrasnou sa stala najmä víťazná    Sulejmanova prehliadka spojená s barbarstvom najhrubšieho zrna po víťazstve nad kresťanskými vojskami. Turci    vtedy postínali hlavy zajatých vojakov, ale aj padlých vojakov a navŕšili ich na obrovskú hromadu, pred ktorou ví­   ťazne pochodovali. Orientálny strach a skazu rozsievali na našom území takmer 150 rokov. Napichovanie malých    detí na kopije, štvrtenie obetí, bezbrehé znásilňovanie, vypaľovanie bezbranných dedín, plienenie kostolov...      Toto sú činy slávneho sultána Sulejmana, ktorého obrazy zo života idú režiséri multikulturalizmu približovať slo­   venskému divákovi. Turecký seriál ide glorifikovať vraha, zločinca, smilníka a beštiálneho sadistu. Obávam sa, že o   niekoľko rokov bude niekto glorifikovať postavy nacistických a komunistických zločincov. Oslava sultána Sulejmana    má  možno  opodstatnenie  v Tureckej  republike,  ale  určite  nie  v  krajinách,  ktoré  sa  stali  obeťami  tureckej  agresie   v  14.  až  20.  storočí.  Slovenský  divák  by  mal  tento  seriál,  oslavujúci  islam  a  zločiny  beštiálneho  vraha  Sulejmana,    jednoducho ignorovať. Je to len jedna zo zákerných ciest, ako popularizovať islam a Turecko v   očiach slovenského    diváka. Nedajme sa oklamať! Ak sa raz prebudíme do moslimského stredoveku, možno už bude neskoro.      Kliment Uhrecký          Vážení přátelé, na základě setkání s panem Skowerou na sněmu KČ v loňském roce, jsem od něj dostal, spolu s dalšími, pozvánku na forum polských monarchistů. Doufám, že někdo z předsednictva bude na pozvánku reagovat, protože Slezsko je v současné době prakticky nefunkční. Informace přeposílám také panu Veleckému, protože pokud nezareaguje Praha, Tak Morava by to neměla nechat bez povšimnutí. S pozdravem B.Frelich

Program  V Forum Monarchistów Polskich 

  LĄDEK ZDRÓJ, 23­26. 02. 2012  Godz. 18.00 Projekcja filmu: "Ostatni cesarz"  23.  02.  2012  Dokument  ukazujący  cesarza  Niemiec  Wilhelma  II  od  pierwszych  dni  I  wojny  (czwartek)  światowej, do jego śmierci. W większości archiwalne filmy, na których można zobaczyć cesarza Austro‐Węgier  Franciszka Józefa i jego następcę Karola I, cara Rosji Mikołaja II, królową brytyjską Wiktorię i jej następców.  Jest to wprowadzenie do dyskusji: Przyczyny i okoliczności upadku 3 cesarstw.  Godz. 10.30 Referat Marcina hrabiego Zamoyskiego – prezydenta Zamościa:  24.  02.  2012  "Rod  Zamoyskich  w  dziejach  Rzeczypospolitej"  (piątek)  Wprowadzenie  do  dyskusji  na  temat pozycji arystokracji w I, II i III Rzeczypospolitej.  Godz. 18.00 Referat Jana L. Skowera  24. 02. 2012 “Dlaczego monarchia jest lepsza nie tylko dla gospodarki” (piatek)  Godz. 18.00 Referat red. Andrzeja Iwickiego z Bonn: "Polska w dobie saskiej –  25.  02.  2012  fakty  i  mity"  (sobota)  Rzeczowa  analiza  epoki  saskiej  w  Polsce  w  ujęciu  geopolitycznym  i  gospodarczym, znacznie odbiegająca od utartych opinii na ten temat w polskiej historiografii.  Wprowadzenie do dyskusji na temat stanu państwa polskiego w XVIII w. W Forum zapowiedzieli swój  udział monarchiści z Czech i Niemiec.  V  Forum  Monarchistów  Polskich  odbędzie  się  w  dniach  od  23  (czwartek)  do  26  (niedziela)  lutego  2012  r.  w  Lądku  Zdroju.  Do  dyspozycji  uczestników  jest  zarezerwowana  willa‐pałacyk  ELYSIUM  (ul.  Kościuszki  23,  www.willaelysium.republika.pl). Cena pobytu 70,00 od osoby, za nocleg z całodziennym wyżywieniem. Jest to  bardzo  elegancki  i  przytulny  pensjonat,  doskonały  do  posiedzeń  ogólnych  i  rozmów  kuluarowych,  mogący  pomieścić max. 42 osoby.  Zgłoszenia proszę kierować na adres www.monarchia.info.pl lub tel. 600 98 12 65  Jan L. Skowera Kanclerz Konfederacji Spiskiej    http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/zdevastovane-kapli-by-pomohl-zajem-ob20120115.html http://prokopak.webnode.cz/kaple-panny-marie-bolestne/ http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=23114 http://www.starysmichov.cz/view.php/rservice.php?akce=tisk&cisloclanku=2007100066 http://www.facebook.com/pages/Opu%C5%A1t%C4%9Bn%C3%A9-Stavby/118054981612903 http://www.novinky.cz/domaci/256724-prazsky-hrad-otevira-nepristupne-prostory-vystavuje-v-nich-predmety-rudolfa-ii.html

 

LITERATURA – únor 2012

22

Pozvánka  z  Maďarského  institutu  ‐  prezentace  knihy  RAKOUSKO‐UHERSKÁ  MONARCHIE  /  meghívó  a  Prágai  Magyar Intézetből ‐ Az Osztrák‐Magyar‐Monarchia – könyvbemutató    Milí přátelé!   Maďarský institut v Praze Vás srdečně zve   na prezentaci knihy  

RAKOUSKO­UHERSKÁ MONARCHIE  

Habsburská říše 1867 – 1918 slovem a obrazem   ve středu 29. února 2012 v 19.00   ve Velkém sálu Maďarského institutu.   Na  prezentaci  zazní  přednáška  významného  maďarského  historika,  Andráse Gerőa, nositele Széchenyiho ceny.     PREZENTACE KNIHY    Rakousko‐Uhersko,  říše  ve  středu  Evropy.  V  letech  1867–1918  říše,  která  sjednotila  různé  národy,  jazyky  a  náboženské  víry.  Říše,  která  pro některé ztělesňuje „staré zlaté časy", kdy byl „svět ještě  v pořád‐ ku",  pro  jiné  „žalář  národů",  nespravedlivou  vládu  panovníků  z  rodu  Habsburků.    Mezinárodní  tým  autorů  se  zabývá  historií  dualistické  monarchie  z  různých hledisek a snaží se její složitý a mnohostranný svět představit  ve všech jeho fazetách a pokud možno bez hodnocení: od rozvíjejícího se hospodářství přes formování národních  hnutí a svět zbožnosti a víry po společenský život, módu a dědictví, které ve státech vzniklých na území někdejší  monarchie přetrvává dodnes.    Rámec pro toto jedinečné pojednání o habsburské říši let 1867–1918 tvoří více než 400 reprodukcí známých i  neznámých historických dokumentů i nově pořízených fotografií ze současné doby.    Pro české a slovenské vydání byla kniha doplněna o další kapitoly z pera domácích odborníků, které pojednávají  o dějinách a kultuře v místech, kde se z rozpadlé monarchie zrodila Československá republika.  České  vydání  monografie  vydalo  Nakladatelství  Slovart  na  podzim  2011  v  překladu  Anny  Vachudové  a  Jiřího  Zemana.    Na  prezentaci  přednese  svůj  příspěvek  významný  maďarský  historik  András  Gerő,  nositel  Széchenyiho  ceny,  člen Maďarské akademie věd, jeden z autorů monografie.  Večer moderuje Jan M. Heller, redaktor Nakladatelství Slovart.  http://www.hunginst.cz/index.php/cz/prezentace‐knihy    Vážení kolegové,  Letošní audience u Karla I. ­ Rudolfinské slavnosti se uskuteční od 27. ‐ 29. dubna 2012.  Sobotní  audienční  mše  se  koná  ve  Staré  Boleslavi  v  kostele  u  P.  Marie  při  relikvii  bl.  Karla.  Tam  bude  také  uvedena Missa III. A. V. Michny z Otradovic.  V  Brandýse  se  pak  slouží  mše  v  neděli  už  v  8.30  hod.  s  ohledem  na  nedělní  program  pro  rakouskou  delegaci  Motlidební ligy,   Další podrobnosti později.  Deus x Rex x Patria Ing. Jenček    Milí přátelé,     dovoluji si vás upozornit, že právě vyšlo druhé letošní číslo Revue Trivium ‐ http://revuetrivium.cz Pozornost je  v  něm  upřena  na  suplementum  II.  revue  Salve  s  tématem  "Křesťanství  a  filosofie",  na  manipulativnost  řeči  v  článcích Marka Orko Váchy, na ekonomiku dobra a zla v knize Tomáše Sedláčka, na práce dvou mladých intelek‐ tuálů  Jana  Patra  Kosinky  a  Jakuba  Jinka,  na  orientaci  arcibiskupa  Duky  na  Francii  a  její  historická  východiska.  Aktuálním číslem se prolíná motiv, který se nyní stále častěji opakuje v diskusích:     "Odehrávají  se  divné  věci  a  celá  řada  lidí  už  cítí,  že  podstatné  je  najít  nějaké  "středové",  rozumné  stanovisko,  dostatečně jednoznačné, ale přitom přiměřené tomu, v čem reálně žijeme."   Děkuji za přízeň a přeji vše dobré.   Jarmila Štogrová, MS KČ Praha 6,7 a okolí      

KONTAKTY – únor 2012  

Specifické symboly pro platby v KČ

Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme! Platby ve prospěch KČ: účel specifikace specifický symbol chod strany členský příspěvek 1112012* chod strany dary a příspěvky příznivců 2222012* ML vydávání ML 333 ML inzerce v ML 322 ML příjmy z prodeje ML 300 ML předplatné ML 311 reklamní předměty odznaky KČ 444 Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo. *Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.

VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru): http://www.primaplana.net/ Stránky císařovny Sisi a její rodiny: http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.: http://www.franz-josef.cz/ Stránky František Ferdinand d´Este: http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./ Stránky Habsburkové a jejich země: http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/ Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie): http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1 Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:

www.zrusmeprezidenty.cz

23

DŮLEŽITÉ KONTAKTY Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a

Adresa: Senovážné nám. 24, 110 00, Praha e–mail [email protected] internet www.korunaceska.cz IČ 44266740 č. účtu: 1928428359/0800 (CZK) IBAN: CZ2808000000001721719263 předseda Václav Srb +420 603 412 671 [email protected] generální sekretář momentálně neobsazeno Monarchistický zpravodaj KČ – Periocidita: Měsíčník Redakční rada: Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected] Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected] Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.

Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická o 2000,- méně. Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců. Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České. Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC Darovací smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800 Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1. Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět. V případě dotazů se obracejte na našeho GS: Bc. Aleš Hoffmann, tel.: 607 208 971, email: [email protected]

Církevní majetek v historickém vývoji a kontextu    

Kompilát z různých zdrojů, jako podklad pro vytváření názorů a postojů.

Španělská inkvizice 

  Dominik Duka OP, arcibiskup pražský 6. 12. 2011    1. Úvod      Tuto instituci nepochopíme bez znalosti španělských dějin a vůbec ji nepochopíme bez historických souvis‐ lostí, jakými jsou stěhování národů v Evropě, bez znalostí arabské, islámské rozpínavosti, bez znalostí religio‐ nistiky a náboženské sociologie. Několika větami si proto načrtneme faktory, které vedly ke vzniku inkvizice a  specifické španělské inkvizice. Křesťanství na rozdíl od ostatních náboženství nevzniká jako státní nábožen‐ ství určité říše a kultury. Není tedy zaváděno panovnickými dekrety a bezprostředním rozvojem místní nábo‐ ženské kultury. Právě naopak jak místní moc, tak lokální kultura v něm vidí nepřítele, kterého chce nelítostně  vyhubit. Křesťanství zvítězí v tomto zápase vnitřní silou. V r. 313 Milánským ediktem získává rovnoprávnost  a císařové, kteří přejali křesťanství, jednají zcela v duchu svých tradic. Justinián zavádí křesťanství jako státní  náboženství v Říši. I tomuto kroku předcházel tvrdý zápas mezi  křesťanstvím, ariánstvím i jinými směry. V  těžké situaci vnitřních zápasů se rodí Augustinovo: Donuť, aby  vešli! Někteří autoři vidí v tomto postoji sv.  Augustina začátek inkvizice. Islám rozmetal africké, maloasijské i iberské křesťanství. Rané antické křesťan‐ ství bylo v Západořímské říši smeteno příchodem Germánů a Slovanů. Začíná christianizace nových území a  etnických skupin, jejichž kultura byla značně bližší kočujícím  praotcům z Geneze než antickému křesťanství  Origenovy alexandrijské školy. Mnohé z toho, co nás pohoršuje na středověkém křesťanství, není nic jiného,  než  germánsko‐slovanské  dědictví  nerozvinutých  kultur  a  civilizací.  Toto  dědictví  křesťané  asimilovali  po  svém, v rámci dlouhodobého vývoje, který šťastně kulminoval v 13. stol., které je zrodem naší civilizace. Ger‐ mánské a slovanské obce, které přijaly křesťanství, chápaly toto nové náboženství po svém. Přijal‐li náčelník  křesťanství, pak celý kmen ho musel přijmout. Necítili to jako nějaké násilí. Jedinec, který se po přijetí křes‐ ťanství neúčastnil nových obřadů, riskoval, že bude brán k zodpovědnosti v případě pohromy, neúrody či jiné  těžké události. Opati iroskotských klášterů proti tomu bojují, ale marně. Od 8. do 11. století jsme svědky toho,  jak církevní hierarchie a opati chrání tyto oběti před trestem  smrti. Inkviziční tribunál ve 13. stol. znamená  ochranu proti lidovým soudům, jakýmsi lynčům. Vnější nebezpečí, kterým je hrozba islámu a vnitřní organi‐ zovaný odpor heretiků, kteří nebyli hlasateli občanské a náboženské svobody, ale snažili se zvrátit dosavadní  řád a  nastolit  svůj  vlastní,  vedou k  tomu,  že  odpůrci  pronásledování  heretiků  rezignují.  Španělská  inkvizice  přes jistou specifičnost nám může posloužit, abychom inkvizici pochopili v celé její šíři. Španělsko bylo znovu  získáno  z  arabského  područí.  Nikdo  nemá  právo  vydávat  islámskou  vojenskou  expanzi  za  mírumilovnou  a  osvětovou  činnost.  Země  byla  ve  středověku  rozdělena  do  jednotlivých  panství,  a  to  jak  křesťanských,  tak  muslimských.  Na  Iberském  poloostrově  žily  spolu  tři  velké  náboženské  skupiny:  křesťané,  Židé  a  Maurové.  Tak  vznikla  během  dalšího  vojenského  výboje  dispora  křesťanů  pod  nadvládou  muslimů,  "Mozarabové"  a  Maurové  pod  nadvládou  křesťanů  "Mudejárez".  V  13.  stol.  můžeme  mluvit  o  velkém  politickém  a  nábožen‐ ském míru. Sv. Ferdinand III. (1230‐1252) je nazýván králem tří náboženství. Význačným datem pro dějiny  Španělska je rok 1492, pád Granady. Symbolizuje vítězství ideálu reconquisty. Vyhnání Židů znamená vítěz‐ ství šlechty nad bankovním kapitálem a objevení Ameriky je otevřením nových prostorů pro Kastilské králov‐ ství. V 12. stol., kdy vlivem fanatické sekty Almoravidů dochází k pronásledování křesťanů a Židů v Chalifátu,  nalézají Židé otevřené dveře v křesťanské Kastilii, kde v krátké době dosáhnou velkého blahobytu. Americo  Castro píše: "V obchodě nebyla žádná omezení a diskriminační opatření, která by oddělovala židovské, křes‐ ťanské nebo saracénské obchodníky. Křesťanský stavitel stavěl domy pro Židy, židovský řemeslník pracoval  pro křesťanské podnikatele. Židovští advokáti zastupovali křesťanské klienty u civilních soudů. Židovští mak‐ léři  působili  jako  prostředkovatelé  mezi  křesťanskými  a  maurskými  kontrahenty."Výnosy  IV.  Lateránského  koncilu a koncilu v Arles (1215‐1235) proti Židům, které byly ovlivněny poměry ve Svaté říši římské, nalezly  odezvu i ve Španělsku. Povinnost nosit žlutý pruh na oděvu narazila na odpor v mnoha Cortesech. Teprve v  poslední čtvrtině 14. stol. vstupují tyto výnosy v platnost ve  Španělsku a jsou provázeny četnými pogromy.  Španělský antisemitismus má také sociální kořeny. Takové pozice jako bankéři, obchodníci, správcové majet‐ ku, policejní úředníci patřily výlučně Židům. Z nově pokřtěných Židů pocházeli také například kardinál Juan  de Torquemada, Tomáš Torquemada, první velkoinkvizitor, Diego Deza, druhý velkoinkvizitor, arcibiskup z  Granady, Hernando de Talavera. Také tři tajemníci koruny: Fernando Alvarez, Alfonso de Avila, Hernando de  Pulgar byli pokřtění Židé. Autory protižidovských směrnic byli  pokřtění Židé jako Tomáš Torquemada, Don  Juan Pacheco, markýz z Villena a velmistr řádu sv. Jakuba, Don  Pedro Giron, velmistr řádu Calatráňů a arci‐ biskup  primas  z  Toleda.  Nelze  popírat,  že  někteří  pokřtění  Židé  ve  skutečnosti  nekonvertovali  a  někteří,  i 

když se stali kněžími a řeholníky, křesťanství nepřijali. To vyvolávalo bouřlivou reakci právě ze strany oprav‐ dových konvertitů, zhora zmíněných postav, kteří patří k zakladatelům španělské inkvizice. Tato situace vy‐ volala v život Edikt z 31. 3. 1492, podle kterého Židé měli přijmout do 31. června křest nebo odejít ze země.  Podle odhadu lze mluvit o vyhoštění 185 000 – 400 000.    2. Zrod inkvizice  a) Židovská otázka      Vypovězením Židů začíná nová, hořká kapitola španělských dějin. Finanční situace monarchie se nikdy neu‐ rovnala. Na místo židovských bankéřů nastoupili Italové a Němci. Španělé považovali z křesťanského hlediska  výkon tohoto povolání za nepřípustný. Okolnosti, které vedly ke zřízení španělské inkvizice jsou víc než zají‐ mavé a často opředené tajemstvím. Můžeme mít jakýkoliv názor na protižidovský postoj španělské inkvizice,  ale skutečným problémem byly důvody pro vznik antisemitismu. Španělští Židé vždy patřili k nejvyšší vrstvě  a sňatky byli spojeni s nejvyšší šlechtou a dokonce i s královskou dynastií. Je pravda, že prostí lidé, venkovský  klérus a řehole vítali zřízení inkvizice, ale procesy proti maranům jim nepřinesly obohacení. Hidalgo a prostý  obyvatel  se  cítil  ohrožen  nejen  židovským  kapitálem,  ale  musel  být  přesvědčen  i  o  ohrožení  své  národní  a  náboženské  existence.  Rozhodná  kritika  ze  strany  skutečných konvertitů  není  zanedbatelná a  může  být  vy‐ vrácena jedině historicky bez ideologického zkreslení. Ještě zajímavější je reakce Říma na ustanovení španěl‐ ské inkvizice. Zakládajícím dokumentem španělské inkvizice je tak zvaná Sentencia estatuto z 5. 6. 1449, na ni  reaguje papež Mikuláš V. bullou "Humani genesis inimicus", kde odsuzuje myšlenku, aby nějaký křesťan byl  vylučován z úřadu pro rasový původ. Sentencia estatuto zakazovala pokřtěným Židům určité úřady v církvi,  nebo ve státě. Druhou bullou exkomunikuje autora Sentencia estatuto Pedra Sarmienta. Situace se přiostřila v  r. 1468, kdy v Segovii biskup Juan Arios Dávilla, pokřtěný Žid, odsoudil za rituální vraždu šestnáct Židů. Do‐ minikán  Alonso  de  Hojeda  a  převor  Tomáš  de  Torquemada  podporováni  autoritou  sevillského  arcibiskupa  Pedra Gonzalese de Mendosa prosazují platnost směrnic Sentencia estatuto. Papež Sixtus IV. ustupuje a po‐ tvrzuje  úředně  inkvizitory  dominikány  Juana  de  San  Martin  a  Miguela  de  Morilio  a  poradce  Juana  Ruiz  de  Medina. Toto jmenování je definitivním schválením španělské inkvizice. Inkvizice měla pravomoc pouze nad  pokřtěnými. Toto rozhodnutí zcela odpovídá středověkému chápání náboženské svobody. Nikdo nemůže být  k  víře  nucen, ale  jakmile  ji  přijme,  nemůže  ji  odložit. První  auto de  fe  se konalo 6.  2.  1481.  Papežská  breve  jmenuje 11. 2. 1482 dalších 7 inkvizitorů, dominikánů a mezi nimi Tomáše de Torquemadu. Tak byly ustano‐ veny inkviziční tribunály v Kastilském a Aragonském království. Nejvyšším odvolacím tribunálem se stal Con‐ sejo de la Suprema y General Inquisión, zkráceně Suprema. Prvním generálním inkvizitorem byl dominikán  Tomáš de Torquemada. Odpor proti zavedení inkvizice v Kastilii  je nepatrný. Činnost tribunálu v Barceloně,  Zaragoze a Valencii narazila na odpor a dokonce vyvolala i reakci Říma. Papež Sixtus IV. vydává bullu, kterou  odsuzuje  inkvizici.  Teprve  jmenování  Torquemady  generálním  inkvizitorem  v  Aragonii,  umlčuje  papežské  protesty. Zavraždění inkvizitora Pedra Arbuesa při modlitbě před hlavním oltářem v Zaragoze zlomilo odpor  Říma proti španělské inkvizici. Pedro byl po celá staletí uctíván jako světec a v r. 1867 byl kanonizován. Ob‐ dobí vzniku španělské inkvizice je dobou největšího konfliktu v dějinách Španělska. Po r. 1492 je povoleno ve  Španělsku dvojí vyznání katolické a islám.    b) Arabská otázka      Zápas  o  národní  existenci  a  nábožensko‐kulturní  identitu  probíhal  velmi  ostře.  Islám  nebyl  pouhý  klidný  soused. Doba vzájemné kulturní výměny byla ta tam. Křesťanský západ byl soběstačný a islámský svět neměl  co nabídnout. Turecká nadvláda nad světem islámu a jeho vojenská expanze je skutečnost, před kterou noto‐ ricky  zavírají  oči  mnozí  historikové  od  18.  stol.,  kdy  toto  nebezpečí  ztrácí  na  síle.  Postupné  vítězství  re‐ conquisty během staletí, kdy padaly jednotlivé bašty islámu na  Iberském poloostrově (1187 Zaragoza, 1236  Cordoba,  1238  Valencia,  1248  Sevilla,  1492  Granada),  ztratili  Maurové  úplně  vládu  a  stali  se  etnicko‐ náboženskou menšinou v křesťanském státě. S tímto stavem se však nikdy nesmířili. Maurové, podobně jako  Kastilci, měli být svobodnými podanými královské koruny. Španělsko neznalo nevolnictví a robotu. Pro Indi‐ ány statut svobodných občanů vybojoval za pomoci inkvizice dominikán Bartolomeo de Las Casas. První gra‐ nadský arcibiskup Hernando de Talavera, pokřtěný Žid, začal s evangelizací, která je příkladem jak metodou,  tak  dobrým  životem  i  pro  další  staletí.  Bránil  se  nařízením  kardinála  Ximeneze,  který  uplatňoval  královský  rozkaz  o  povinném  přijetí  víry  Maury.  Násilný  křest  vyvolával  další  nepokoje.  Odpovědí  jsou  inkviziční  tri‐ bunály, které odsuzují arabské kacíře. Tak např. v létech 1528‐1530 bylo ve Valencii popraveno za kacířství  106  osob.  V  letech  1532‐1540  počet  popravených  vzrostl  na  441  osob.  Vzhledem  k  vyostřené  situaci  byl  inkviziční tribunál přímo přemístěn do Granady. Kýžený mír se nedostavil. Turecká námořní expanze ohrožo‐ vala Španělsko, které v námořní bitvě u Lepanta r. 1571 Turky porazilo. R. 1580 bylo odhaleno spiknutí Mo‐ risků (Maurů), které počítalo s invazí z Maroka i s pomocí francouzského krále Jindřicha IV. Toto nebezpečí 

vyžadovalo zákrok. Španělská koruna reagovala vyhnáním všech Arabů z Iberského poloostrova dekretem z  9. 4. 1609. V letech 1609‐1612 bylo ze Španělska vyhnáno 300 000 Arabů.Jaký bude náš názor na věc? Pomů‐ že  nám  pro  orientaci  dobová  ilustrace.  Kardinál  Richelieu  nazval  vyhnání  Morisků  barbarstvím.  Cervantes  velebil Filipa za tento záslužný čin, kterým zachránil zemi. (Don Quijote II, kap. 65).    c) Inkvizice a protestantismus      Humanismus pronikal do Španělska bez jakýchkoliv zábran. Velkým podporovatelem humanistických studií  a  přítelem  Erasma  byl  kardinál  Ximenez  de  Cisneros,  generální  inkvizitor,  pokřtěný  Žid,  zakladatel  slavné  university v Alcala de Henares. Erasmus psal, že nezná zemi, kde by tak kvetly vědy jako ve Španělsku. Vy‐ stoupení Martina Luthera vzbudilo ve Španělsku pozornost a později zcela negativní reakci. Celkově se pro‐ testantismus ve Španělsku nikdy neujal. Někteří z luteranismu obvinění preláti byli po prošetření rehabilito‐ váni a osvobozeni, jako např. benediktinský opat Virués, který se po rehabilitaci stal biskupem na Kanárských  ostrovech.    3) negativní a pozitivní vlivy inkvizice  a) Antisemitismus      Jev, který nemůžeme přehlédnout a který sehrál svou úlohu v dějinách Španělska, a tedy i inkvizice, je rasová  otázka. Vítězstvím reconquisty se stal hidalgo národním ideálem. Víra a čest tvořily pojem "hidalguia". Španěl  je rodilý aristokrat, který má vypjatý pojem o cti, hrdinství a důstojnosti. Tato čest patřila i jeho náboženství.  Urážka křesťanství byla přímo osobní urážkou, urážkou rodu, otců, kteří za víru bojovali a umírali. Víra se tak  stávala rodovým, národním dědictvím a později dokonce i rasovým dědictvím. Starokřesťan byl v národním  povědomí více ctěn i vážen než opravdový novokřtěnec. Chápejme dějiny, bez Cida by nebylo Španělsko. Tak  se zrodil rasový zákon "limpienca de sangre". V 15. stol. vzniká na univerzitě v Salamance kolegium San Bar‐ tolomé pro "ex puro sanquine procedentes". Později dostávají některá města privilegia, podle kterých v nich  nesmí bydlet pokřtěný Žid. Tento zákon se prosadil pod názvem "Limpieza Statut" i v církvi. Jeho propagátory  byli tragikomedií dějin konvertité kardinál Ximenez a Tomáš Torquemada. Rasistický zákon se nezastavil ani  před ostatními institucemi. Pokřtění Židé nesměli vykonávat veřejné úřady jako notáře, písaře, lékaře, chirur‐ ga. V Kastilii byli vyloučeni i z akademického života. Výjimku tvořila univerzita v Alcalá. Zákon o čistotě krve  narazil na odpor hierarchie, dómských kapitul a jeho odpůrcem je sám papež Pius V. Inkvizice na čele s kon‐ vertitou Torquemadou zákon prosazovala v době, kdy velká část španělské hierarchie, kanovníci a v někte‐ rých diecézích více než polovina kněží byla židovského původu. Obdobně postupoval kardinál Ximenez, také  konvertita. Důsledným odpůrcem statutu limpieza se stal generál jezuitů Diego Lainez, sám židovského půvo‐ du. Jeho postoj vyvolal u krále Filipa IV. reformu, kterou prováděla v r. 1623 Junta de Reformacion. Později,  především  v  18.  stol.,  zbyla  jen  legenda  o  Judaizantes.  Neznamenali  již  žádné  nebezpečí.  Statut  byl  zrušen  královským výnosem 31. 1. 1835. V armádě u důstojnického sboru platil až do r. 1859.    b) Inkvizice a kultura      Temno ‐ tak hledí na Španělsko většina našich současníků od doby osvícenství. Jaká je však skutečnost? Do‐ ba  vzniku  a  rozkvětu  inkvizice  je  dobou  "zlatého  století"  španělské  kultury  a  civilizace.  Španělský  historik  Menendez Palalyo napsal: "Nikdy se lépe nepsalo ve Španělsku jako v prvních dvou stoletích vlády inkvizice".  Doba  vzniku  inkvizice  je  také  dobou  koloniálních  výbojů  Španělska.  Nikdo  nemůže  ani  nebude  zavírat  oči  před řáděním conquistadorů, ale byla to sama inkvizice, která jejich postup odsuzovala, která pomáhala jejich  protivníkům, jako byli Bartolomeo de las Casas O. P. a jeho učitel Francisco de Vittoria, první teolog lidských  práv. Indiáni dostali všechna lidská i občanská práva jako ostatní obyvatelé říše. První univerzita v Santa Do‐ mingo byla založena již v r. 1531 a po ní následovaly další. Profesory v druhé generaci byli i indiánští řeholní‐ ci jako Juan de Ispinoza Medráno, první spisovatel indiánského původu, komentátor nauky sv. Tomáše. Špa‐ nělsko mělo 30 univerzit, které jistě utrpěly vyhnáním Židů a morisků, ale přesto představovaly velký základ  pro  španělské  kulturně‐politické  prvenství.  Malíři  Velasques,  Zurbaren,  Murillo,  El  Greco,  spisovatelé  Jose  Manuel, Cervantes, tvůrci pikareskního románu, španělští dramatici, Calderon a Lope de Vega byli oba inkvi‐ zitoři,  mystikové  sv.  Terezie  z  Avily  a  sv.  Jan  z  Kříže,  filosof  Fray  de  Leoni,  filosofové  a  teologové,  biblisté:  Alriaga, Suarez, Molina, Dominik Banez, Soto a další. První královská akademie věd na světě. Zajímavý je také  postoj inkvizice ke Koperníkovi a Gallileovi. Pro španělskou inkvizici bylo jasné, že se nejedná o náboženské  otázky,  a  proto  se  na  španělských  univerzitách  Koperníkův  i  Gallileův  systém  vždy  vyučoval.  Zůstane  prav‐ dou, že s inkvizicí se setkali všichni autoři. Nejen Cervantes, ale i Terezie z Avily. Můžeme být pohoršeni, po‐ kud nevíme, že osvícenství mělo mnohem ostřejší a rozšířenější inkvizici.   

4. Inkvizice, její struktura, vyšetřovací metody, soudy a tresty  a) Struktura      Za základní listinu španělské inkvizice můžeme považovat bulu Sixta IV. z 1. 11. 1478. Organizačně existova‐ la tato instituce od r. 1483. Consejo de la Suprema y General Inquisición byl nejvyšším odvolacím tribunálem,  kterému podléhaly  provinční  tribunály. Řídící  směrnicí  byla  Instrucciones  Antiquas,  jejich  autorem  byl  sám  Tomáš  Torquemada.  Později  byly  novelizovány  pod  titulem:  Instrucciones  del  Santo  Oficio  de  la  Inquisici‐ ón.Představitelem inkvizice je velkoinkvizitor, který je jedním z členů Supremy, kde zasedal i král. Inkvizice  byla samostatná v Kastilském i Aragonském království. Byly tedy zákonitě dvě Supremy, tj. také dva velko‐ inkvizitoři. Pokud byly tyto úřady spojeny v jedné osobě, mluvíme o Generálním inkvizitorovi. V Kastilii bylo  dvanáct  tribunálů,  v  Aragonii  čtyři.  Provinční  tribunál  se  skládal  ze  dvou  inkvizitorů,  přísedícího,  alguacila  (soudního  zřízence)  a  fiscala  (žalobce)  a  neurčitého  počtu  služebníků.  Další  skupinu  tvořili  tzv.  familiares,  kteří zabezpečovali tribunál jako strážní a doprovodní oddíl. Tato služba byla bezplatná a čestná. Vykonávali  ji mužové z nejváženějších rodin  a často většina mužů ve městě. Začátkem 16. stol. vytvořili familiares bra‐ trství (hermadad) sv. Petra, mučedníka z dominikánského řádu ‐‐ prvního zavražděného inkvizitora. Pasivní  finanční bilance vedla také k tomu, že inkvizice se stala v 18. stol. neškodným cenzorským úřadem, který ne‐ byl schopen své výnosy prosazovat a osvícenská aristokracie a měšťanstvo tak činnost inkvizice paralyzovaly.  Pod  pravomoc  inkvizice  patřili  všichni  poddaní  království  ‐  vyjma  biskupů  a  některých  exemptních  řádů.  Inkvizici patřily všechny případy, které souvisely s otázkou pravosti a jednoty víry, která byla zárukou jedno‐ ty a existence státu. Tento aspekt je nutné vyzdvihnout jako specifikum španělské inkvizice. Kriminální činy  patřily inkvizici jedině v souvislosti s předchozím zaměřením. Tak např. soudila inkvizice homosexuální delik‐ ty, bigamii apod.    b) Vyšetřovací metody      Vyšetřovací  metody  odpovídaly  tehdejší  praxi  v  Evropě  a  v  mnoha  případech  byly  mírnější  a  zaručovaly  větší právní ochranu než u ostatních tribunálů. Nestačilo pouhé přiznání. Tím se vylučoval vliv útrpného prá‐ va, které patřilo k tehdejší vyšetřovací praxi všech soudních dvorů. Udání muselo pocházet od dvou svědků,  kteří  zůstali  v  anonymitě  před  veřejností  a  žalovaným.  Tribunál  musel  přešetřit  jejich  bezúhonnost.  Před  zatčením musel být předložen písemný materiál, ve kterém skupina teologů, kteří pracovali jako cenzoři (cali‐ ficadaros), posoudila, zda se jedná o blud. Při kladném nálezu vydal žalobce (fiscal) příkaz k zatčení. Je značný  počet negativních rozhodnutí calificadorů. Jsou i případy potrestání inkvizitorů na návrh calificadorů. Vězení  inkvizice  byla  v  relativně  dobrém  stavu.  Všeobecně  vzato  nebyla  horší,  než  královská  vězení  a  ti,  kteří  jimi  prošli, tvrdili, že byla čistší a udržovanější než ostatní. Vězni měli své cely a také možnost práce. Protokoly  vypovídají o pravidelných dávkách potravin, vedle chleba je jmenováno maso i víno. Vězni si mohli kupovat  nebo nechat posílat olej, ocet, led, vajíčka, čokoládu a slaninu. V cele měl vězeň matraci, přikrývku, vlněnou  deku,  dvě  truhlice.  Měl  právo  na  pantofle,  osobní  prádlo  a  psací  potřeby.  Za  nejstrašnější  bylo  považováno  mlčení  a  návštěvy  inkvizitora,  který  měl  povinnost  rozmlouvat  s  vězněm  a  přivést  ho  k  lítosti.  Španělská  i  římská  inkvizice  zapovídala  vězňům  účast  na  mši  sv.  a  svátostech.  Útrpné  právo  bylo  povoleno  jen  ve  výji‐ mečných  případech.  Historikovi  se  nutně  jeví  vězení  inkvizice  po  všech  stránkách  humánnější  než  tehdejší  evropský průměr. Líčení o krvavých a sadistických scénách jsou vymyšlené báchorky. Mučení zmizelo v polo‐ vině 18. stol. Při použití útrpného práva musel být osobně přítomen inkvizitor, zástupce biskupa, sekretář a  lékař  (nebyl‐li  přítomen,  musel  být  snadno  dosažitelný).  Vyšetřovaný  nesměl  přijít  o  život,  ani  nesměl  být  zmrzačen. Každé gesto a každý výrok musel být sekretářem zapsán a mučení bylo přerušeno.    c) Soudy a tresty      Abychom  porozuměli  soudnímu  postupu  inkvizice,  musíme  si  uvědomit,  že  se  řídila  zásadou  praesumpce  viny. Úkolem inkvizice bylo přivést obžalovaného k pokání. Inkvizitoři museli třikrát napomenout obžalova‐ ného,  aby  zpytoval  svědomí.  Obžalovaný  musel  mít  obhájce,  kvalifikovaného  advokáta.  Dále  mohl  mít  ještě  právního poradce. Později v 16. stol. byla určena skupina inkvizičních advokátů, ze kterých si mohl obžalova‐ ný vybrat tak zvaného "abogadas de los presos". Dále si mohl obžalovaný na svou obranu pozvat vlastní svěd‐ ky! Rovněž tak měl právo odmítnout soudce a žádat jiného. Proces probíhal řadou vyšetřovacích audiencí za  přítomnosti žalobce i obhájce, případných svědků z obou stran. Každá audience byla protokolována. Závěreč‐ né  jednání  probíhalo  v  komisi  tzv.  "consulta  de  fe",  kterou  bychom  měli  nazvat  porotou.  Jejími  členy  byli:  inkvizitoři, zástupce biskupa, poradci, kteří museli složit zkoušky z teologie a práva. Tyto osoby hlasovaly o  rozsudku. V případě nerozhodného hlasování předali případ Supremě. Od 18. stol. všechny vážnější případy  předávaly provinční tribunály Supremě.    Dále si uveďme rozhodnutí o trestu seřazená podle četnosti: 

smíření  nošení kajícího oděvu na určitou dobu  vyhnání z bydliště  zmrskání  uvěznění pro nedostatek důkazů na neurčitý čas  galéra (na 10 let)  napomenutí  osvobozující výrok  upálení "in effigie" (obraz nebo figurina)  upálení "in persona"  zabavení majetku  uvěznění    Osvobozující výrok je prvkem neznámým u ostatních inkvizičních tribunálů středověku. Počet odsouzených  k trestu smrti upálením činí ze začátku 1% odsouzených, v příštích sto letech jen 0,5%. Krvavé hrůzy inkvizi‐ ce dostávají zcela jinou podobu. Auto de fé nebylo sadistickou maškarádou, ale skutečným dobovým vyjádře‐ ním  spravedlnosti.  K  auto  de  fé  patřilo  procesí,  mše  sv.  s  kázáním,  po  kterém  následovalo  smíření  kajících  obžalovaných. Je zcela falešný obraz, kdy za jádro "auto de fé" je považováno upalování. Počet trestů upále‐ ním nám ukazuje, v kolika případech bylo možné účastnit se takové podívané. Docházelo i k justičním omy‐ lům  a  ke  zneužití  moci.  Komise  vyšetřovaly  inkvizitory,  kteří  se  takto  provinili  a  odsuzovaly  je  i  k  těžkým  trestům. Oběti jejich procesů pak byly rehabilitovány. Humanismus, renesanční obdiv antiky vyvolal návrat k  pohanským praktikám a oživil živořící zbytky pohanské minulosti evropských národů. To je jeden z rysů re‐ grese, kterou je renesance. Čarodějnické epidemii padl za oběť  téměř jeden milion osob. I zde vedle magic‐ kých  pověr  sehrály  svou  úlohu  jevy  jako  narkomanské  orgie,  andělíčkářství,  kriminální  manipulace  s  jedy  apod.  Zdaleka  není  možné  tvrdit,  že  se  jedná  pokaždé  o  nevinnou  oběť.  V  nejednom  případě  byl  rozsudek  dobově  přísný,  ale  v  podstatě  spravedlivý  podle  tehdejších  právních  norem.  V  Německu  počet  obětí  dosáhl  100 000. Z toho dvě třetiny v protestantských zemích. Také v Anglii dosáhl počet obětí několika desítek tisíc.  Ani v USA nemají čisté konto, zasloužili se o ně především puritáni. Jak reagovala španělská inkvizice? Opět  zcela  nečekaně.  Generální  inkvizitor  označil  víru  v  čarodějnictví  za  pověru.  Inkvizitoři  se  museli  vydat  do  severních oblastí Španělského království, kam pronikla ze zahraničí čarodějnická epidemie. Inkvizitoři museli  obyvatelstvu  vysvětlovat,  že  neúroda  nebyla  způsobena  čarodějnickými  kejklemi,  ale  vlivem  počasí.  Tento  postup inkvizice způsobil, že Španělsko má nejmenší počet obětí v čarodějnických procesech!    5. Úpadek a zrušení inkvizice      Papežové často intervenovali ve prospěch obětí inkvizice, nesouhlasili se zákonem rasové čistoty. Spor došel  tak daleko, že Ferdinand IV. rozhodl, že každý, kdo by se řídil papežskými výnosy bez králova souhlasu, pro‐ padá trestu smrti a ztrátě majetku. Až v 16. stol. se podařilo, že Řím mohl zasahovat do rozhodnutí Supremy v  případě odvolání. Za Bourbonů došlo znovu k zákazu zásahů ze strany papeže. Jablkem sváru se stal charak‐ ter inkvizice, zda jde o církevní nebo světský tribunál? Poukazovalo se na postavení krále, které bylo zakotve‐ no v statutech vypracovaných Torquemadou. Osvícenský absolutismus se snažil inkvizici využít pro sebe. V  18. století vedl vliv osvícenců k přesvědčení, že inkvizice musí být reformována. Reforma, která proběhla za  Karla III., se řídila heslem "spící psy nemá nikdo budit!" Rozruch však vzbudil případ Olavidův, který přišel z  Peru  do  Madridu  v  r.  1752.  Inkvizice  u  něho  zabavila  více  než  30  knih  (Hobbes,  Spinoza,  Voltaire,  Diderot,  Rousseau).  Po  dlouhých  tahanicích  byl  odsouzen  do  vyhnanství.  Olavidův  případ  byl  vlastně  poslední  větší  případ řešený inkvizicí. Do čela této instituce se dostávají průměrní a někdy podprůměrní lidé, kteří plní úlo‐ hu bezmocného cenzora. Příchod francouzské armády prakticky udělal tečku za činností španělské inkvizice,  její zrušení navrhl ministr Godoy již Karlu IV. v r. 1794. Debata v Cortesech v r. 1812 a znovuzavedení inkvizi‐ ce ukazuje, že obě strany, pro i kontra, vlastně nevěděly, co to inkvizice byla. Když v r. 1814 nastoupil za re‐ staurace  na  trůn  Ferdinand,  uvedl  v  chod  i  inkvizici.  Velkoinkvizitor  sídlil  ve  Valladolidu  bez  prostředků  a  zcela bezmocný. Revoluce v r. 1820 donutila krále, aby opět inkvizici, spíše její historický stín, zrušil. Defini‐ tivní rušící dekret pochází z 15. 7. 1834.  6. Závěr      Domnívám se, že informace o španělské inkvizici jsou nadmíru potřebné především pro věřícího katolíka. Při  vyslovení  pouhého  jména  této  instituce  vyvolá  se  v  každém  z  nás  pochmurný  obraz,  který  je  srovnatelný  s  nacistickými koncentračními tábory na pozadí hrůz druhé světové války. Bez dějin Španělska, jeho kultury a  civilizace není možné pochopit temnou i světlou stránku inkvizice. Jak ji hodnotit, negativně či pozitivně? Dr.  Jacek Salij OP z Katolické teologické akademie ve Varšavě jedinečně vystihuje jádro problému. Inkvizice neby‐ la institucí totálního státu, která by bojovala proti osvícené svobodomyslné kulturní opozici. Boj s herezí byl 

boj se společensko‐kulturním a náboženským útvarem středověku, který by také netoleroval žádný jiný mo‐ del. Jasným důkazem jsou pro nás např. dějiny husitství nebo reformace. Zásada "čí vláda, toho náboženství"  je toho jasným důkazem. Ani osvícenství neznamená vytvoření demokratické společnosti a vůbec nelze mlu‐ vit o náboženské svobodě. Naopak, osvícenství znamenalo v mnoha zemích krvavé soustředění veškeré moci  v rukou státní autority. Vláda rozhoduje o víře občanů a jejich svědomí. Liberalismus přinesl spíše svobodu  od náboženství. Školství, kultura a věda determinuje občana k protináboženskému a protikřesťanskému po‐ stoji. Úsilí socialistických vlád Francie, Španělska a Malty o likvidaci církevních škol, je důkazem, že tyto poli‐ tické  směry  nic  nezměnily  na  svém  postoji.  Prosazovaly  tuto  likvidaci  v  plném  rozporu  s  Chartou  lidských  práv OSN, všeobecně přijatou v roce 1948. S ideologizací dějin začal v renesanci Machiavelli. Ve spisu Il prin‐ cipe,  podal  návod,  který  se  uplatňuje  přes  Marata,  Bismarcka,  Goebelse,  Stalina  až  do  naší  doby.  Všechna  předchozí období jsou líčena jako období temna, hrůzy, bídy a utrpení. Jen nové ideologie znamenají novou  éru,  nový  jasný  věk.  Jimi  začíná  spása  světa.  Základem  k  odsouzení  inkvizice,  o  který  se  všichni  ideologičtí  autoři  opírají,  je  pamflet  kanovníka  Juana  Antonio  Lorente:  "Historie  critique  de  l'Inquisition  d'Espagne",  Paříž 1817‐1818. Autor byl vrchním sekretářem inkvizičního tribunálu v Logrono koncem 18. stol. Dostal se s  inkvizicí do sporů a nakonec nalezl útočiště v exilu v Paříži. Jde však o tendenční antiinkviziční pamflet. I vy‐ myšlené počty upálených, které uvádí, jsou nepatrné vzhledem k počtu obětí totalitních systémů 20. století. V  létech 1924‐1953 prošlo sovětskými gulagy desítky milionů lidí. K tomu přistupují miliony obětí nacistických  koncentračních táborů. Zajímavé jsou i počty nevinných obětí španělských lidových soudů před vypuknutím  občanské války. Nežijeme v době největšího temna v dějinách naší planety? Profesor Henry Kamen, o jehož  knihu  se  naše  informace  opírají,  není  katolík.  V  závěru  hodnotí  inkvizici  takto:  Nemůžeme  soudit  inkvizici  měřítkem tolerance, protože vznikla a pracovala v době intolerance. Zanechala po sobě poměrně přesné ar‐ chivní svědectví, nejdokonalejší a po pravdě řečeno dodnes nejzachovalejší. Při srovnání s obdobnými insti‐ tucemi tehdejší doby jak v katolickém, či protestantském světě, ať se jedná o církevní či světské soudy, do‐ jdeme k závěru, že španělská inkvizice byla mírnější a spravedlivější v rámci tehdejšího právního chápání a  cítění.      Literatura:  H. Kamen: Die Spanische Inquisition  A. Schnürer: Kirche und Kultur im Mittelalter  J. Salij: Inkvizice (W drodze)  Ch. Dawson: Religia i Formovanie Zachoda  Jaime Vincenc Vives: Historia social y economica de Espaňa y America  A. A. Neumann: The Jews in Spain  J. C. Baroja: Los Judios en la Espaňa moderna e contemporanes  H. Ch. Lea: A history of the Inquisition of Spain  Hernando de Pulgar: Cronica de los Reyes Catolicos, 5.‐6. sv.  B. Llorca SI: La Inquisition en Espaňa  J. D. Mariane: Historia general de Espaňa  Miguel de la Pintal Llorente: La Inquisition Espaňola y los problemas de La Cultura y de la Intolerancia  Juan Antonio Llorente: Historie critique de Inquisition d'Espagne    http://dielnasj.blogspot.com/search?updated-max=2012-01-15T00:58:00-08:00&max-results=7 Článek tam je, ale musí se hledat, jít na starší a dojít až k příslušnému datu. Dodal pan Josef Pejřimovský.                              

Informace volebního koordinátora KČ k volbám konaným v roce 2012 

  Ze dne 25. ledna 2012  Zpracoval: Petr Krátký, volební koordinátor,  Kontakty: tel. 724464351, e‐mail: [email protected]  Doporučení informační zdroj pro aktualizaci informací: http://www.mvcr.cz/volby.aspx     

Předpokládané termíny voleb a odevzdání kandidátek 

    V roce  2012  se  v České  republice  uskuteční  dna  typy  řádných  voleb  do  zastupitelských  sborů.  Jde  o  Senát  parlamentu České republiky a zastupitelstva kraj. Přesné termíny voleb dosud nejsou známy (odvíjejí se od  rozhodnutí presidenta republiky, které je obvykle vydáváno v červnu daného roku.    Poslední volby do krajských zastupitelstev se uskutečnily ve  dnech 17‐18. října 2008. Podle čl. 102 odst. 2  Ústavy České republiky a ustanovení § 1 odst. 2 zákona je funkční období zastupitelstev krajů čtyřleté a volby  do zastupitelstev krajů se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící  dnem jeho uplynutí.     Jako nejpravděpodobnější se tak jeví termín uskutečnění vlastních voleb (společně do krajů a prvního kola  voleb do senátu) 12­13. října 2012. (možný je ale i termín 5‐6. října)    Kandidátní  listiny  pro  obojí  volby  se  podávají  nejpozději  66  dnů  přede  dnem  voleb  do  Krajskému  úřadu  (pro krajské volby) resp. pověřenému obecnímu úřadu v sídle volebního obvodu (pro senátní volby), tj. do 7.  srpna  2012  (resp.  31.7.)  do  16.00  hodin,  případně  do  uplynutí  lhůty  pro  odstranění  závad  na  přihlášce  k  registraci, tj. nejpozději 50 dnů přede dnem voleb do 16.00 hodin.    Upozornění: v materiálu uvedené lhůty jsou pouze předčasné. Do vyhlášení volem presidentem republiky není  možné jejich zpřesnění, tzn. Tento informační materiál bude v průběhu roku 2012 zpřesňován.   

Volby do Senátu Parlamentu ČR 

Právní úprava  ‐ Volby do Senátu Parlamentu České republiky upravuje zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu  České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zá‐ kon“),   ‐ prováděcí  vyhláška  Ministerstva  vnitra  č.  233/2000  Sb.,  o  provedení  některých  ustanovení  zákona  č.  247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve  znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“)  ‐ vyhláška Ministerstva financí č. 396/2003 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky způsobu složení a vrá‐ cení  kauce  a  složení  a  vrácení  příspěvku  na  volební  náklady  v  souvislosti  s  konáním  voleb  do  Parlamentu  České republiky.    Možnost kandidovat   Senátorem může být zvolen každý  volič, tj. státní občan České republiky, který alespoň ve druhý den voleb  dosáhl věku nejméně 40 let a není zbaven způsobilosti k právním úkonům (§ 1 odst. 7 a § 57 zákona).    Kdo je oprávněn podávat přihlášku k registraci?  Kandidáty pro volby do Senátu mohou přihlašovat politické strany, politická hnutí, které jsou registrované na  Ministerstvu vnitra podle zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích,  ve znění pozdějších předpisů, jejichž činnost nebyla pozastavena, a koalice, a to pouze prostřednictvím zmoc‐ něnce. Nezávislý kandidát podává přihlášku k registraci sám.  Každá  politická  strana,  politické  hnutí  a  koalice  může  podat  pro  volby  do  Senátu  pouze  jednu  přihlášku  k  registraci v každém volebním obvodu; pokud politická strana a politické hnutí podávají samostatně přihlášku  k registraci, nemohou již být součástí koalice. Každá politická strana a politické hnutí může být členem pouze  jedné  koalice  v  daném  volebním  obvodu.  Za  přihlášku  k  registraci  podanou  koalicí  se  považuje  ta,  kterou  všechny  společně  kandidující  politické  strany  a  politická  hnutí  jednoznačně  na  přihlášce  k  registraci  jako  koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její název. Pokud politická strana nebo politické hnutí  přihlásí kandidáta v rámci této koalice pro 1 volební obvod, může v dalších obvodech přihlásit jiného kandi‐ dáta samostatně nebo jako součást jiné koalice. Každý kandidát  může kandidovat pouze v jednom volebním  obvodu, na jedné přihlášce k registraci.     

Seznam volebních obvodů ­ 2012  3 Cheb   6 Louny   9 Plzeň‐město   12 Strakonice   15 Pelhřimov   18 Příbram   21 Praha 5   24 Praha 9   27 Praha 1   30 Kladno   33 Děčín   36 Česká Lípa   39 Trutnov   42 Kolín   45 Hradec Králové   48 Rychnov nad Kněžnou   51 Žďár nad Sázavou   54 Znojmo   57 Vyškov   60 Brno‐město   63 Přerov   66 Olomouc   69 Frýdek‐Místek   72 Ostrava‐město   75 Karviná   78 Zlín   81 Uherské Hradiště    Přihláška kandidáta     K přihlášce k registraci kandidát připojí:  ‐ doklad o státním občanství; podle ustanovení § 20 odst. 1 zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání  státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se státní občanství České republiky proka‐ zuje:    občanským  průkazem,  cestovním  dokladem,  osvědčením,  popřípadě  potvrzením  o  státním  občanství  České  republiky,  viz.  Vydávání  osvědčení  a  potvrzení  o  státním  občanství  České  republiky  vysvědčením  o  právní způsobilosti k uzavření manželství, je‐li v něm údaj o státním občanství České republiky uveden.   ‐ vlastnoručně  podepsané  prohlášení,  že  souhlasí  se  svou  kandidaturou,  že  mu  nejsou  známy  překážky  volitelnosti, popřípadě tyto překážky ke dni voleb pominou, že nedal souhlas k tomu, aby byla jeho kandida‐ tura předložena v jiném volebním obvodu, a že je členem určité politické strany nebo politického hnutí, nebo  skutečnost, že je bez politické příslušnosti; na prohlášení kandidát dále uvede místo, kde je přihlášen k trva‐ lému pobytu tedy úplnou adresu trvalého pobytu, a rodné číslo,  ‐ podává‐li přihlášku k registraci politická strana, politické hnutí nebo koalice, určí v příloze svého zmoc‐ něnce a uvede jeho jméno, příjmení a místo, kde je přihlášen k trvalému pobytu;  ‐ politická strana, politické hnutí a koalice má právo navrhnout náhradníka zmocněnce a uvede jeho jmé‐ no, příjmení a místo, kde je přihlášen k trvalému pobytu,   ‐ k přihlášce nezávislého kandidáta se připojí petice podporující jeho kandidaturu, která musí být pode‐ psána alespoň 1 000 oprávněných voličů z volebního obvodu, kde kandidát kandiduje, s uvedením jejich jmé‐ na, příjmení, rodného čísla a místa, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu; chybí‐li některý z uvedených údajů  nebo je uveden neúplně nebo nepodepsal‐li se volič, podpis se nezapočítává; v záhlaví petice se uvede jméno  a příjmení kandidáta, číslo a sídlo volebního obvodu, do kterého kandidát kandiduje, a rok konání voleb,   ‐ potvrzení  o  složení  kauce  20  000  Kč;  kauce  se  skládá  na  zvláštní  účet,  který  nejpozději  72  dnů  přede  dnem voleb, zřídí u České národní banky pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu. Oznámení o zřízení  zvláštního účtu včetně jeho aktivace zveřejní pověřený obecní úřad v sídle volebního obvodu na úřední desce.  Složení  kauce  se  označí  variabilním  symbolem  totožným  s  rodným  číslem  kandidáta.  Při  bezhotovostním  složení kauce se použije konstantní symbol 558, při složení kauce v hotovosti konstantní symbol 379. Pově‐ řený úřad v sídle volebního obvodu vrátí do 1 měsíce po vyhlášení výsledků voleb kauci kandidátovi, pokud  získá v prvním kole voleb ve volebním obvodu alespoň 6 procent z celkového počtu platných hlasů; úroky z  kaucí a částky, které se nevracejí, jsou příjmem státního rozpočtu. Nezávislý kandidát a zmocněnec politické 

strany, politického hnutí nebo koalice s podáním přihlášky k registraci písemně sdělí pověřenému obecnímu  úřadu v sídle volebního obvodu adresu nebo bankovní spojení, na které lze kauci vrátit.    Zmocněnec a jeho náhradník  Problematiku upravuje ustanovení § 61 odst. 3 zákona. Zmocněncem ani jeho náhradníkem nemůže být oso‐ ba  mladší  18  let,  osoba  zbavená  způsobilosti  k  právním  úkonům  nebo  kandidát.  Politická  strana,  politické  hnutí a koalice je úkony svého zmocněnce ve volebních věcech vázána. Svého zmocněnce může politická stra‐ na,  politické  hnutí  a  koalice  písemně  odvolat;  zmocnění  zaniká  okamžikem  doručení  odvolání  pověřenému  obecnímu úřadu v sídle volebního obvodu.  Nezávislý kandidát nemá zmocněnce.    Vzdání se a odvolání kandidatury  Podle ustanovení § 66 zákona se kandidát může písemným prohlášením doručeným pověřenému obecnímu  úřadu v sídle volebního obvodu do 48 hodin před zahájením voleb vzdát své kandidatury. Stejným způsobem  může zmocněnec politické strany, politického hnutí nebo koalice jeho kandidaturu odvolat. Toto prohlášení  nelze vzít zpět.    Volební kampaň  Volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo  koalicích zveřejňovány nepravdivé údaje. Zákon v ustanovení § 16 stanoví, že pro volební kampaň může sta‐ rosta vyhradit plochu pro vylepení volebních plakátů, a to 16 dnů přede dnem voleb. Možnost jejího využívání  musí  odpovídat  zásadě  rovnosti  kandidátů  při  volbách  do  Senátu.  V  době  počínající  třetím  dnem  přede  dnem voleb do Senátu Parlamentu České republiky a končící ukončením hlasování nesmějí být žádným způ‐ sobem  zveřejňovány výsledky předvolebních  a  volebních  průzkumů.  Ve dnech voleb  je  zakázána  volební  agitace pro politické strany, politická hnutí, koalice a kandidáty, a to v objektech, v nichž jsou umístě­ ny volební místnosti, a v jejich bezprostředním okolí.     Možnost soudního přezkumu  Proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky k registraci a proti provedení registrace přihlášky k registraci se může  nezávislý kandidát, politická strana, politické hnutí nebo koalice, která podala přihlášku k registraci do 2 dnů  od doručení rozhodnutí domáhat ochrany u místně příslušného krajského soudu podle zvláštního právního  předpisu (§ 89 soudního řádu správního).   

Volby do zastupitelstev krajů na území České republiky  

  Volby  do  zastupitelstev  krajů  upravuje  zákon  č.  130/2000  Sb.,  o  volbách  do  zastupitelstev  krajů  a  o  změně  některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), a prováděcí vyhláška č. 152/2000 Sb., o  provedení některých ustanovení zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně někte‐ rých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“).  Podle čl. 102 odst. 2 Ústavy České republiky a ustanovení § 1 odst. 2 zákona je funkční období zastupitelstev  krajů čtyřleté a volby do zastupitelstev krajů se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím vo‐ lebního období a končící dnem jeho uplynutí.      Možnost kandidovat do zastupitelstva kraje  Členem zastupitelstva kraje může být zvolen každý volič (tj. státní občan České republiky, který alespoň dru‐ hý  den  voleb  dosáhl  věku  18  let  a  je  přihlášen  k  trvalému  pobytu  v obci,  která  náleží  do  územního  obvodu  kraje), u kterého není překážka ve výkonu volebního práva, tj. zákonem stanovené omezení osobní svobody z  důvodu výkonu trestu odnětí svobody nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům (§ 4 a 5 zákona).    Kandidátní listina  Podávání kandidátních listin upravuje ustanovení § 20 zákona. Náležitosti kandidátní listiny upravuje usta‐ novení § 21 odst. 1 a 2 zákona; vzor kandidátní listiny je uveden ve vyhlášce jako vzor č. 3 včetně přílohy ke  vzoru č. 3 ‐ prohlášení kandidáta.  Kdo je oprávněn podávat kandidátní listinu?  Kandidátní listiny pro volby do zastupitelstev krajů mohou podávat registrované politické strany a politická  hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena, a jejich koalice; za kandidátní listinu podanou koalicí se považuje ta,  kterou všechny společně kandidující politické strany a politická hnutí jednoznačně na kandidátní listině jako  koaliční označí, uvedou, kdo je členem koalice, a stanoví její  název. Registrovanou politickou stranou a poli‐ tickým  hnutím  pro  tyto  účely  se  rozumí  registrace  provedená  Ministerstvem  vnitra  ve  smyslu  zákona  č. 

424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále  jen „zákon č. 424/1991 Sb.“).  Každá  politická  strana,  politické  hnutí  a  koalice  může  podat  pro  volby  do  téhož  zastupitelstva  kraje  pouze  jednu kandidátní listinu; pokud politická strana a politické hnutí podávají samostatně kandidátní listiny, ne‐ mohou již být součástí koalice. Každá politická strana a politické hnutí může být členem pouze jedné koalice.  Komu a v jaké lhůtě se kandidátní listina podává?  Kandidátní litiny se podávají nejpozději 66 dnů přede dnem voleb do zastupitelstva kraje krajskému úřadu,  který je podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona úřadem oprávněným projednávat a registrovat podané  kandidátní listiny pro volby do příslušného zastupitelstva kraje. Podání (převzetí) kandidátní listiny krajský  úřad potvrdí zmocněnci politické strany, politického hnutí nebo koalice.    Náležitosti kandidátní listiny  Kandidátní listina obsahuje:  název kraje,   název politické strany, politického hnutí nebo koalice a její složení,   jména a příjmení kandidátů, věk, jejich povolání, obec, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu, název politické  strany  nebo  politického  hnutí,  jehož  jsou  členy,  nebo  údaj,  že  kandidát  není  členem  žádné  politické  strany  nebo politického hnutí,   pořadí kandidáta na kandidátní listině, vyjádřené pomocí arabské číslice,   jméno a příjmení zmocněnce politické stany, politického hnutí nebo koalice a jméno a příjmení jeho náhrad‐ níka s uvedením místa, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu,   jde‐li o koalici, název politické strany nebo politického hnutí, které kandidáta navrhlo,   podpis zmocněnce politické strany, politického hnutí nebo koalice,   jméno a příjmení, označení funkce a podpis osoby oprávněné jednat jménem politické strany nebo politické‐ ho hnutí; v případě koalice jména a příjmení, označení funkcí a podpisy všech osob oprávněných jednat jmé‐ nem všech politických stran a politických hnutí, které ji tvoří.  Ke kandidátní listině musí být přiloženo vlastnoručně podepsané prohlášení kandidáta (příloha ke vzoru č. 3  vyhlášky), že souhlasí se svou kandidaturou, že mu nejsou známy překážky volitelnosti, popřípadě tyto pře‐ kážky pominou ke dni voleb do zastupitelstva kraje, a že nedal souhlas k tomu, aby byl uveden na jiné kandi‐ dátní  listině  pro  volby  do  zastupitelstva  kraje.  Na  prohlášení  kandidát  dále  uvede  místo,  kde  je  přihlášen  k  trvalému pobytu, a rodné číslo.    Počet kandidátů  Politická  strana,  politické  hnutí  a  koalice  může  na  kandidátní  listině  uvést  nejvýše  o  5  kandidátů  více,  než  kolik činí počet členů volených do příslušného zastupitelstva kraje (§ 21 odst. 3 zákona). Počet členů volených  do příslušného zastupitelstva kraje vychází z právní úpravy zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zříze‐ ní), ve znění pozdějších předpisů; podle ustanovení § 31 tohoto zákona se volí následující počet členů zastupi‐ telstva kraje, a to, s počtem obyvatel do 600 tis. 45, s počtem obyvatel v rozpětí nad 600 tis. do 900 tis. 55 a s  počtem obyvatel nad 900 tis. 65.  Rozhodující pro stanovení počtu členů zastupitelstva kraje podle shora uvedených rozpětí je počet obyvatel  kraje k 1. lednu roku, v němž se konají volby do zastupitelstev krajů.  Počet členů zastupitelstva kraje, který má být zvolen, zveřejní krajský úřad nejpozději do 2 dnů od jeho sta‐ novení na úřední desce krajského úřadu a dále ve Věstníku právních předpisů kraje.     Zmocněnec a jeho náhradník  Problematiku upravuje ustanovení § 21 odst. 5 zákona.  Zmocněncem ani jeho náhradníkem nemůže být kandidát.  Kandidující subjekt do příslušného zastupitelstva kraje (politická strana, politické hnutí a koalice) je úkony  svého  zmocněnce  ve  věcech  volebních  vázána.  Svého  zmocněnce  může  tento  kandidující  subjekt  písemnou  formou odvolat a odvolání musí být doručeno krajskému úřadu, u něhož byla podána kandidátní listina pro  volby do příslušného zastupitelstva kraje.     Volební kampaň  Prezentace kandidujících subjektů ve volbách do zastupitelstev krajů je ponechána na jejich vůli. Zákon pouze  v ustanovení § 28 stanoví, že v době počínající třetím dnem přede dnem voleb do zastupitelstva kraje a končí‐ cí ukončením hlasování do zastupitelstva kraje nesmějí být žádným způsobem zveřejňovány výsledky před‐ volebních  průzkumů.  Pokud  tak  učiní  fyzická  osoba  může  takovým  jednáním  naplnit  skutkovou  podstatu  přestupku ve smyslu ustanovení § 57 zákona. Za tento přestupek lze uložit pokutu až do výše 30 tis. Kč. Práv‐

nická osoba za stejné jednání, kvalifikované jako jiný správní delikt, může být trestána podle ustanovení § 58  zákona sankcí ‐ možností uložení pokuty až do výše 500 tis. Kč.     Možnost soudního přezkumu  Proti rozhodnutí o odmítnutí kandidátní listiny, škrtnutí kandidáta na kandidátní listině a proti rozhodnutí o  provedení  registrace  volby  do  zastupitelstev  krajů  se  může  politická  strana,  politické  hnutí  a  koalice,  která  podala  kandidátní  listinu  v  kraji,  a  u  škrtnutí  kandidáta  i  tento  kandidát,  do  2  dnů  od  doručení  rozhodnutí  domáhat ochrany u místně příslušného krajského soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 89 soudního  řádu správního).        Jak dostat sociálního pracovníka do tem­ zahořkne  proti  celému  státnímu  systému  a  nikdy  ne‐          dojde  k poznání  vlastní  viny.  Všichni  se  shodnou  na  ného lesa…        tom, že za všechno může stát a „báby ze sociálky“.     Zúčastnil    jsem  se  nedávno  jistého  povinného  super‐   Pochopil jsem, co mám proti systému sociálních slu‐  vizního sezení, které supervidovalo vztah nás, zaměst‐ žeb.  Především  jejich  necitlivost  k  osobnosti  jedince,                                    nanců  v sociálních  službách,  k principům  a  metodám,  která je od příběhu neoddělitelná. SS (sociální služby)  jimiž  se  tyto  služby  uskutečňují.  Dlouho  jsem  nemohl  postupují jako výrobce, který má za cíl finální výrobek,  přijít na kloub tomu, proč jsem s diskusí nespokojený,  výrobek normovaný a standardní. SS provádí na tomto  ba přímo znepokojený. Pak mi sám supervizor poskytl  výrobku  operaci.  Dostanou  do  ruky  zakutálený  polo‐ vodítko,  když  řekl,  že  klienti  jsou  něco  jako  Jeníček  tovar a hodí jej na výrobní pás. Pak následuje standar‐ s Mařenkou v temném lese. V ten okamžik jsem pocho‐ dy  předepsaný  výrobní  postup.  Jednu  operaci  udělá  děcák,  jiný  dům  na  půl  cesty,  krizové  centrum,  odvy‐ pil vše podstatné.     Pohádku  o  perníkové  chaloupce  známe  všichni,  je  kací  centra,  sociální  komunita,  psychoterapeut  apod.  tedy  spolehlivou  platformou  pro  rozkrytí  celé  záleži‐ Vadné výrobky se odhazují do blázince nebo do věze‐ tosti. Jsem bytostný vychovatel a člověka vnímám jako  ní.  A  pak  putují  zpět  do  tavící  výhně,  kde  zaniknou  člověka  na  cestě,  na  cestě  příběhem,  který  je  jen  jeho,  zcela.  Povedené  výrobky  jsou  jak  tak  funkční  (v  sou‐ který je mu ušitý na míru. Je mi dokonale jasné, že J+M  strojí  společnosti),  ale  nikdy  nebudou  sami  sebou,  nutně  musí  dojít  k perníkové  chaloupce  a  po  svém  se  neodžijí svůj příběh, potáhnou životem svoje hořkosti,  utkat s Ježibabou. Stalo se jim velké sociální zlo. Matka  bloky,  syndromy  a  symptomy,  deprese  a  neurózy,  zemřela, otec si vzal zlou, ale krásnou macechu, a pro‐ nikdy  neodpustí  a  nedojdou  smíření,  budou  žít  tože  v tu  dobu  přemýšlel  něčím  jiným  než  hlavou,  za‐ v nedůvěře,  v  ublíženosti  a  v nepřátelství  ke  světu  vedl  na  její  přání  děti  do  lesa  a  tam  je  opustil.  Měl  je  kolem. Proto se kolem sociálních služeb rojí tolik nej‐ zabít, ale zde se ozvalo svědomí a on je dočasně uklid‐ různějších  údržbářů,  měřičů  a  seřizovačů.  A  proto  je  nil  tím,  že  se  jich  jen  zbavil.  Vydal  je  příběhu.  Banální  vychovatel,  průvodce  příběhem  (případně  krizový  začátek  života,  který  zná  mnohý  z nás  a  mnohý  intervent) nepochopitelný.   z dnešních dětí i mladých. Vstupují do života pozname‐   Vychovatel  se  na  pracovníka  v sociálních  službách  náni zradou těch, kterým nejvíce věřili a šokováni náh‐ dívá stejně, jako se dívá na Jeníčka a Mařenku. Dívá se  lou  vydaností  světu,  kterému  ještě  nedorostli,  který  je  na  vás a  přemýšlí,  jak  by vás dostal do temného  lesa,  aby se mohl rozběhnout příběh.  temný a plný nebezpečí.  Jan Drnek   Pokud  zde  vstupuji  do  příběhu  jako  vychovatel,  měl  bych  být  schopen  rozpoznat,  o  jaký  příběh  se  jedná  a  nezasahovat.  Pozoruji  klienta  zpovzdálí  a  vím  přesně,  co ho čeká na jeho cestě k dospělosti, jakému světýlku  naletí a kam asi dojde nejdříve. Mohu hlídat za oknem,  abych zasáhl, kdyby se J+M nepodařilo ošálit Ježibabu a  kdyby  bezprostředně  hrozilo,  že  je  opravdu  podřízne,  nebo  vstrčí  do  pece.  Tomu  říkám  krizová  intervence.  V naprosté většině případů ale vím, že to klient zvládne  sám, unikne a poučí se, potká i hodné lidi (pradlenu) a  na  konci  příběhu  dojde  k smíření  s otcem,  který  mezi‐ tím ledacos pochopil a jehož lidské selhání již pochopil  také klient.    Pokud  zde  vstoupí  do  příběhu  sociální  služby  jako  systém,  příběh  se  neodehraje.  Sociálka  podá  na  otce  trestní  oznámení  a  požene  ho  k soudu.  Děti  skončí  v ústavu a zlá macecha klidně schlamstne rodinný ma‐ jetek, načež se rozvede a pořídí si nového milence. Děti  nikdy  otci  neodpustí,  ponesou  si  břemeno  nenávisti  a  neodpuštění celým svým životem a sám otec ve vězení