Monarchistický zpravodaj

Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

Číslo 54/2013

DEUS * REX * PATRIA .cz

Z obsahu čísla:

Téma letošní

AUDIENCE

2-3: HLÍDKA / dopisy o Koruně České 3: oznamy a události 4: OZNÁMENÍ A DĚNÍ V KČ / předsednictvo, ČZsněm, ideová konference 5: MONARCHISTÉ V ZAHRANIČÍ / zemřela baronka Margaret Thatcher 6-11: MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ / konference MS Svitavy, projev J. Drnek 11: Němci získají Lobkowiczký palác 12-13: CÍRKEV A MONARCHIE / mariánský sloup – průvod Prahou 14 -18: MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH Sdružení Radecký Audience - Brandýs akce vysloužilců a dalších KVH kalendář akcí Asiciace KVH 19-20: LITERATURA / Arthur Rehberger – advokát RU vojáků 1. světové války 21: KONTAKTY 22 - 25: NÁZORY / články a úvahy: Tomáše Akvinského (O vládě) MONOS Dokončení čl. o Margaret Thatcher Ing. J. Cabala (Petr Bendl nezklamal) KS

František I. (císař rakouský) Alexandr I. Pavlovič (car vší Rusi) Fridrich Vilém III. (král pruský) *

Panovníci, kteří se před 200 lety setkali na zámku v Brandejse, aby zde připravili bitvu u Lipska a porážku Napoleona. Spojeneckým vojskům tehdy velel Karel Filip kníže ze Schwarzenbergu, bitvu připravil a řídil generál Jan Václav hrabě Radecký z Radče, český šlechtic ze starého rodu, věrný císařský vojevůdce.

HLÍDKA – duben 2013 Nazdar. Díky za odpověď. Pokud jde o šance monarchismu v českých zemích, obávám se (a to zaznělo už i v debatách na webu Koruny České či v Monarchistickém zpravodaji), že slabinou je právě to křesťanství, resp. katolictví. Je objektivním faktem, že to tady spoustu lidí odpuzuje. Já samozřejmě znám argumenty těch, kdo říkají, že je to organicky propojené, že legitimistická monarchie musí být křesťanská atd., ale současně (nyní jako politolog) jednoznačně říkám, že to Koruně České škodí. Znám vcelku dost lidí, kteří by monarchii z různých důvodů podpořili, ale na to okolo, co se týká křesťanství, se dívají s podezřením. Koneckonců, já sám bych monarchii s největší pravděpodobností podpořil, jenže ne kvůli křesťanství, protože křesťan nejsem. Moje důvody jsou jiné, ale současně se víceméně shodují s důvody řady dalších lidí, kteří to berou podobně. Pokud by KČ začala prezentovat monarchii trochu pragmatičtěji, resp. víc přizpůsobenou českým podmínkám, samozřejmě pořád se zdůrazňováním zejména duchovních (nikoli hmotných) hodnot, ale trochu méně se zdůrazňováním samotného křesťanství (podotýkám, že ty hodnoty klidně můžou zůstat stejné, jen prostě by se nemělo tolik nahlas a všude opakovat, že jsou přímo křesťanské, resp. katolické), tak by měla podstatně lepší šance. Zcela otevřeně říkám, že když si na webu KČ nebo v MZ přečtu článek, který nemá s monarchií příliš společného, ale hlásá věci typu "mimo církev není spásy", tak nad tím jenom útrpně zavrtím hlavou. Jestli má tohle vůbec nějaký efekt, tak jedině negativní a kontraproduktivní, protože to odrazuje ty, kdo by jinak třeba na monarchii kývli jako na řešení současného politického marasmu, ale jsou ideově zakotvení jinak než v křesťanství. Je potřeba to brát prakticky - ty přesvědčené "katolickolegitimistické" monarchisty byste neztratili, ale současně byste mohli získat spoustu nových "monarchistů-pragmatiků." Ještě jednou díky a hezký den. Lukáš V. Ahoj, víš, být křesťanem, to není jako vstoupit do politické strany. Křesťané jsou mimozemšťani. Nevztahují se k přirozenému řádu věcí, ale k nadpřirozenému. Domnívají se, že nic nelze vědět, kromě toho, co nám bylo shora sděleno. Domnívají se, že cokoliv děláme bez Boha je nějak chybné a skončí to špatně, i když to myslíme dobře. Z toho důvodu jsou těmi nejpraktičtějšími a nejrealističtějšími lidmi na světě. Co může být praktičtější, než nechat působit všemohoucího vševědoucího Boha? Co je větším realismem, než spoléhat se na Něj? Lidská a tím i politická praktičnost a pragmatičnost je pro nás iluzí. Stejně tak i politilogie a sociologie, nemluvě o psychologii. Víme, že lze vysledovat v jednání mas i jednotlivců nějaké zákonitosti, ale je to všechno, co se děje? Postihli jsme vše, co dané pozorované dění obsahuje a zahrnuje? Můžeme to tvrdit?

2

A jestli ne, jaké pak máme právo z toho něco vyvozovat a na základě toho činit praktické kroky? Proto jsou naše moderní dějiny jen vytloukání klínu klínem a vyhánění čerta ďáblem. Myslím, že je třeba dělat to, co považuji za správné, dělat to otevřeně, nechytračit a nemanipulovat. Zároveň je ale třeba se modlit, aby mi bylo dáno poznat, co je správné, protože správné je to, co chce Bůh, abych dělal, ne, co si já myslím, že je správné, na základě nějakých nedokonalých analýz nedokonalého tvora. Selhání intelektuálů spočívá právě v tomhle. Postřehnou pár zákonitostí a mají za to, že vědí, jak je to se světem, že stojí na pevné půdě, a pak vyvinou nesmírné úsilí, aby tím infikovali svět, aby to byli oni, kdo mu přinesou dobro. Končí to terorem nařízeného dobra, na němž se přiživují všichni hajzlové. Jsem monarchista, ale já nevím, jestli Bůh monarchii chce, jestli ji chce teď, později, nebo už nikdy. Koruna česká může skončit rozpadem a já nevím, jestli to nebude dobře. Koncepty, které dnes vytváříme, mohou dojít účelu později a být jednou použity a doceněny, nebo definitivně upadnout v zapomnění. Na tom přece nezáleží. Dělám, co považuji za správné, a věřím, že kdyby Bůh chtěl, abych dělal něco jiného, dá mi to vědět. Mnohokrát se to už v různých oblastech mého života stalo a mám s tím živou zkušenost. Kdybych se mýlil a chybně hodnotil ono vedení, mám tu korekční rámec desatera přikázání a celého Písma, přes který nepůjdu. Jsem přesvědčen, že Koruna česká dělá tu nejpraktičtější možnou politiku právě svým spojením s křesťanstvím. Nebo myslíš, že první křesťané, kteří se v hloučcích potloukali monstrózní Římskou říší, nechávali se zabíjet a mučit, a mluvili k hluchým pragmatikům všedního dne, byli nepraktičtí? Jak to, že potom křesťanství ovládlo celou tu říši za pouhých 300 let? To, jak nás bere dnešní veřejnost není podstatné. Stačí jeden rok mediální masáže a vyrobíme přesně opačné veřejné mínění a tihle praktici a realisté si vůbec nebudou uvědomovat, že si před rokem mysleli něco jiného. O tohle se opírat nelze. Já vím, chtěl bys nás najít někde v té vrstvě, v níž se pohybuješ. Někde mezi opuštěným ateismem a nepřijatou vírou. Někde mezi poznaným selháním republiky a nepřijatou monarchií. Někde mezi opuštěným liberalismem a nerozhodnutím se pro důsledný konzervativismus. Jenže v tom jsme právě jiní než ostatní politické subjekty. Nutíme lidi, aby se rozhodli, přestali chytrácky přešlapovat a konečně někam vykročili. Tam nebo tam. Jsme jasní a čitelní a asi nekompromisně nekorektní a to nás vylučuje z momentálního praktického úspěchu. Ale není úspěchem právě toto - napadení konceptu momentálního praktického úspěchu? Nejde o to, co je teď a už vůbec nejde o to, jak to vypadá. Nejde o to, co znamenáme my a co budeme znamenat zítra. Hraje se o to, kdo dá tvar budoucnosti a jaký to bude tvar. Jak myslíš, že se lidé kolem roku 1850 dívali na nějakého bláznivého Němce Karla

Marxe, který zešílel a psal knihy o tom, že spravedlnosti a rovnosti lze dosáhnout jen tím, že lidi zbavíme soukromého majetku a individuality, že všechno musí být společné a kolektivní včetně žen, dětí a názorů... A vida, netrvalo to ani 70 let. Neříkám, že Marx viděl správně, ale nebyl to žádný praktik své doby a přesto dal tvar budoucnosti. Ježíš byl transparentním příkladem nepraktičnosti. Kdyby byl raději kázal proti Římanům, šly by za ním statisíce Hebrejců. Někdy nejde ani o to mít správné koncepty a nabízet je namísto těch rozpoznaných špatných, ale jde o to rozbíjet lidem jejich koncepty, ty, ve kterých by se tak rádi zabydleli a opevnili. Věřím, že je to údělem člověka, aby měl naloženo víc, než oč stojí a co si naplánoval, aby musel vždy znovu hledat a ptát se. Jde o pokoru, a u intelektuálů to platí dvojnásob. Pokora těsně sousedí s nejistotou a s bezradností, se stavy, které osvobozují od zaběhlého k novému vykročení. Se stavy, kdy je člověk tak otevřený, že k němu může něco nového přijít. Ale udělat krok do tmy, k tomu je třeba odvaha. Koruna česká možná neuspěje právě kvůli tomu, že se snaží nabízet monarchismus jako hotový koncept, ve kterém by se lidé mohli znovu opevnit a spokojeně zakrnět. Už proto musí být spojena s křesťanstvím, které je živé a otevřené, které stále staví člověka před nové otázky a nároky a poskytuje jen rámce a měřítka, nikoliv systémy. Kdykoliv se církev snažila vytvořit uzavřený politický systém, Bůh jí ho rozbil. Ale jak bylo řečeno - Síly pekelné ji nepřemohou. Což by se konečně dalo považovat za jistotu, ve které se mohu opevnit. Tak zatím. Honza D.

Vysílání Historie.cs o obnově Marianského sloupu na Staroměstském náměstí. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447historie-cs/ S odstupem reaguji, resp. referuji: pořad jsem viděl, a větu po větě, jsem se propadal do beznaděje. Prof. Royt trochu bojoval, ale proti přesile, kterou bohužel pomohl vytvořit i prof. Vlnas. Závěr byl: z náboženských důvodů již v dnešní době ateistů a početných protestantů sloup nemá smysl; z politických důvodů (Habsburkové, poprava "českých pán" atd není možno sloup akceptovat vůbec; a z hlediska uměnovědného bude sloup pravděpodobně nepodařenou napodobeninou bez jakékoliv umělecké či historické ceny (jak je ostatně prý vidět na postavě Panny Marie u Týnského chrámu). Resumé: pokoušet se o obnovu sloupu je omyl, resp chyba. Inu, nebylo mi dobře. Bohužel. Jan E. Bárta * Přátelé, na adrese http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-vcesku/fotogalerie/2012/10/28/statni-svatekmonarchie-korunaceska/#utm_source=centrumHP&utm_medium=dyna micleadbox&utm_term=position-20 je několik fotografií z pochodu, citace z pozvánky na Pochod a diskuse. Zravím! Jarmila Štogrová *

Vladimír Vondruška v pořadu Před půlnocí: Píše knihy o historii. Ať už vědecké studie či historické romány, ale i historické detektivky. Napsal jich už desítky. Fascinuje ho středověk, konkrétně 13. století? Je to podle něho doba, kdy lidé dělali všechno naplno, opravdově a nic nepředstírali. Považuje se za vlastence. Jeho poslední romány a epopeje se věnují Přemyslovcům, kteří položili základ českého státu. Historik, spisovatel Vlastimil Vondruška – host Před půlnocí. http://www.ceskatelevize.cz/porady/1009569019 3-pred-pulnoci/412231100252085/ *

Pro aktualizaci petice ZRUŠME PREZIDENTY bylo z legislativních důvodů nutno provést její ukončení. Dnem 19. 12. 2012 je zveřejněn aktualizovaný text petice pod názvem ZRUŠME PREZIDENTY II

V Klubu Za starou Prahu jsme vydali tentokrát poněkud skandální Věstník s titulem: Památková péče v Praze jako učebnice klientelismu". Najdete na uvedené adrese. Pěkné počtení! http://www.zastarouprahu.cz/ *

Veřejný dluh České republiky K aktuálnímu datu a hodině najdete na:

www.verejnydluh.cz

BRANDÝS 2013

Oznámení a dění v KČ – duben 2013

3

4

Ohlasy programové konference Předsednictvo KČ opakuje výzvu, aby se hlásili zájemci o práci GENERÁLNÍHO SEKRETÁŘE KČ. Dle stanov je GS KČ členem Předsednictva, ale bez hlasovacího práva. Potřebujeme člověka Vážení kolegové, obětavého, důsledného (až pedantického), pečlivého, samozřejmě jsem velmi rád, že se uskutečnil seminář ve znalého - minimálně v běžném uživatelském standardu práce s PC Svitavách. Seminář si nekladl za cíl vyprodu(e-maily, internet atd.). kovat konečné odstavce rekonstruovaného * Předsednictvo KČ jednalo dne 11. 4. 2013 v Praze. Předseda přednesl zásadní informaci o možné návštěvě JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského v Brandýse nad Labem dne 27. 4.,, o čemž vedl rozhovory s organizátory akce Dr. rytířem Novákem a Arch. Bártou. Příjezd JCKV je plánován mezi 11 – 12 hodinou v délce 2 – 3 hodin. Po akci bude odeslán dopis JCKV s poděkováním za návštěvu království, který nyní pan předseda přepracuje. Při této první návštěvě nebude KČ usilovat o audienci. Předseda informoval, že žádost KČ o převedení kapličky pod Barandovem se již nachází v odpovědním řízení na magistrátu. MZH MUDr. Pavel Andrš informoval o snahách nalézt vhodnou osobnost pro obnovení MS Slezsko. Předsednictvo schválilo přihlášky 3 nových členů. Předsednictvo pověřilo pana Novotného dočasným výkonem funkce generálního sekretáře strany. Byla otevřena diskuse o možnostech KČ kandidovat ve volbách v roce 2014. Návrh pana Frelicha uspořádat zájezd do Vídně byl přijat, ale termínově odložen na dobu absence monarchistických akcí ještě v tomto roce. Předsednictvo vzalo na vědomí došlé zápisy ze zasedání jednotlivých MS. P. Srb podal návrh, aby KČ formulovala návrh zákona o negativním působení presidentů Gottwalda, Zápotockého, Novotného a Klause ve smyslu: Presidenti Gottwald, Zápotocký, Novotný, Klaus uškodili českému státu a národu p. Srb připraví ve spolupráci s Mgr. Krátkým návrh formulace znění textu zákona a prověří možnosti podání tohoto návrhu do PS. Další projednávání se týkalo účetních a finančních otázek fungování strany. Příští schůze předsednictva se bude konat 9. 5. 2013. * XII. Český zemský sněm se bude konat v hotelu Laba v Pardubicích ve dnech 10. – 11. 5. 2013. * Předsednictvo vyzývá členy, kteří ještě nezaplatili členské příspěvky na rok 2013, aby tak neprodleně učinili. * Jarmila Štogrová (MS Praha 6) oznámila v reakci na množící se zájemce o vojenské čepice c. k. armády z doby světové války, že jejich ušití se ujala Regula Pragensis. Čeká se tedy na objednávky na tel.: 732 232 097. Je zapotřebí mít změřen obvod hlavy. Barvy mohou být – šedá, šedomodrá a khaki. Cena kolem 200,-Kč za kus.

programu KČ. Text, který rozeslal pan Ing. Tichý, není zápisem z konference či členské schůze, který byl schválen a je závazný pro přítomné. Je to text pro diskuzi. Poprvé po dlouhé době byla otevřena závažná temata a byla k nim provedena diskuze na samostatném jednání a toto jednání nebylo pouze přílepkem na nějaké akci jiného typu. Tato diskuze byla ve stručnosti popsána. Pokud má někdo z přítomných ve Svitavách jiný názor a má tedy pocit, že nebyl pochopen, je skvělé, že ho zveřejní. Prakticky diskuze na tematech, která byla započatá ve Svitavách, může pokračovat. Pokud zveřejněná temata zaujmou i jiné zájemce z řad členů či příznivců KČ, bude skvělé, když se vyjádří. Nejen ve Svitavách, ale i na jiných forech jsme se shodli na tom, že stávající program KČ je potřeba novelizovat. Podle mého názoru máme dvě možnosti: 1. Najít mezi sebou vysoce schopného člověka, který napíše aktuelní program KČ, podle kterého se bude rozvíjet její činnost a tento program bude schválen většinou na některém GS KČ nebo: 2. Bude muset ještě proběhnout řada takových seminářů, abychom se dopracovali ke slušnému výsledku, jehož závěrem bude aktualizovaný program KČ. Podle bodu 2. znovu navrhuji - je potřeba určit garanty jednotlivých kapitol programu. Tito garanti budou zodpovídat za svoji problematiku. Protože z řad členů předsednictva KČ samozřejmě není možno pokrýt profesně všechny kapitoly, bylo by vhodné, kdyby se přihlásili další kolegové, odborníci na jednotlivé kapitoly. Tito garanti by vypracovali svoje kapitoly. Případně by se mohly iniciovat odborné semináře jen na určité kapitoly. Koordinaci a přidělení jednotlivých kapitol musí samozřejmě provést předsednictvo KČ. Chápu, že tento nástin je velmi nešťastný, protože nepovede v horizontu měsíců ke kýženému výsledku - nebude možné na GS v roce 2013 předložit návrh nového programu. Tento nástin je nešťastný i z toho důvodu, že společnost kolem nás na nás nepočká a, bohužel, v příštím roce proběhnou další volby a podle všech indicií se jich patrně hodláme zúčastnit. Doufám v další spolupráci B.Frelich

Monarchisté v zahraničí – duben 2013 Zemřela baronka Margaret Thatcher Členové Koruny české, monarchistické strany, Čech, Moravy a Slezska přijali se smutkem zprávu o úmrtí velké britské konservativní političky baronky Margaret Thatcher. Byla pevně přesvědčena o správnosti skutečně konservativních idejí, nekompromisně je prosazovala a dovedla pro ně získat i občany celého Spojeného království. Důsledným dodržováním základních konservativních principů dokázala oslabit důsledky neblahých činů svých labouristických předchůdců. Znovu privatizovala britský průmysl i banky, vrátila britské ekonomice dynamiku, dokázala zkrotit přebujelou sílu odborových organizací a nekompromisně zabránila argentinské anexi Falklandských ostrovů. Zejména však mnoho let věrně sloužila jako poslankyně, jako premiérka i jako členka Sněmovny lordů - své panovnici královně Alžbětě II a britské monarchii. Zanechala nesmazatelnou stopu v dějinách Britského království i Evropy a stala se vzorem, který dějiny teprve ocení. R.I.P.

Margaret Thatcherová (1925*) Železná lady (Josef Zemánek, Jiří Jaklín 13. 3. 2006) Margaret Hilda Robertsová se narodila 13. října 1925 do obchodnické rodiny usazené v anglickém městě Grantham. V průběhu 2. světové války a několika poválečných letech vystudovala chemii na Oxfordské univerzitě. Po studiích nastoupila na místo chemické laborantky zaměřené na farmaceutický výzkum. V roce 1951 se Margaret Robertsová provdala za Denise Thatchera a v témže roce "vyměnila" chemii za studia práv. Později krátce pracovala jako daňová právnička. Koncem 50. let se mladá Margaret Thatcherová zapojuje aktivně do britské politiky. V parlamentních volbách roku 1959 je zvolena do Dolní sněmovny jako poslankyně britské Konzervativní strany za severolondýnský volební okrsek Finchley a později působí střídavě několik let v "pravicových" vládách Harolda Macmillana, Aleka Douglase-Homea a Edwarda Heatche jako ministryně pro vzdělání a vědu. Po porážce konzervativců v parlamentních volbách v roce 1974 se z úst Margaret Thatcherová ozývá hlasitá kritika mířící do vlastních řad. Nadaná britská politička obviňuje svou mateřskou stranu z nedostatečného obhajování pravicových konzervativních hodnot, které jsou stále častěji obětovány na oltář stále více se rozpínajícímu socialismu, a navrhuje proto razantní změnu politického

5

stylu, která by z "defenzivní", neutrální a "unavené" politické strany učinila moderního a silného obhájce tradičních britských hodnot. Protože po politické "renesanci" Konzervativní strany volá v polovině 70. let většina jejích členů, stává se po stranických volbách v roce 1975 předsedkyní konzervativců právě Margaret Thatcherová. Po další čtyři roky tráví Margaret Thatcherová se svou stranou v opozici a téměř "bezmocně" přihlíží tomu, jak socialisté ničí poslední zbytky tradičních britských hodnot a vedou celou zemi k ekonomickému úpadku. Z britských odborářů se stávají stávkující "bandy", které často neváhají použít násilí k tomu, aby prosazovaly své požadavky. Vyhrožování nestávkujícím zaměstnancům fyzickou likvidací a poloozbrojené stávkující hlídky jsou koncem 70. let ve Velké Británii na denním pořádku. Vrcholem britské socialistické hospodářské politiky konce 70. let je stávka zaměstnanců veřejného sektoru, stávka zaměstnanců svážející komunální odpad, stávka zaměstnanců márnic a stávka obecních hrobařů. Nepříjemnou součástí britského hospodářského života je i vysoká nezaměstnanost, vysoká míra inflace, nízký hospodářský růst, nízká produktivita práce v domácím průmyslu, vysoké daně a státní regulace nejrůznějšího druhu. V roce 1979 se uskutečňují ve Velké Británii předčasné volby, které převracejí politickou scénu vzhůru nohama. Vládnoucí socialisté ve volbách díky svým hospodářským "úspěchům" propadají, a s velkým náskokem naopak vítězí Konzervativní strana Margaret Thatcherové. Do čela (na premiérský post) ostrovního království se tak poprvé v historii země dostává žena. A jak se ukáže později, není to žena ledajaká. Je to žena z toho nejpevnějšího železa - Železná lady. Základní filosofii Margaret Thatcherové lze shrnout do několika následujících řádků: "Vyrůstala jsem v rodině, která nebyla ani chudá ani bohatá. Museli jsme šetřit každý den, abychom si mohli dopřát příležitostný luxus. Moje ekonomická filosofie se často připisuje původu mého otce, obchodníka s potravinami. Bylo tomu tak - a pořád je - ale jeho originální filosofie šla dál než jenom k zajištění toho, aby příjmy vykazovaly na konci týdne mírný přebytek nad výdaji. Můj otec byl mužem jak praxe, tak i teorie. Rád spojoval prosperitu našeho rohového krámu s romantikou mezinárodního obchodu, který zaměstnával lidi na celém světě proto, aby rodina z Granthamu mohla mít na svém stole rýži z Indie, kávu z Keni, cukr ze západní Indie a koření z pěti kontinentů.

Dokončení článku v příloze na str 23.

MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ - duben 2013 Vážení přátelé! Místní sdružení Svitavy pořádalo ve dnech 13. 4. a 14. 4. 2013 seminář k aktuálním problémům politické strany Koruna česká. Zváni byli všichni zájemci z řad KČ. Seminář se konal v restauraci U madony, jejímž majitelem je JUDr. Ladislav Hubený, Jarošova č. 9, Svitavy. Program: 13. 4. 2013 - snídaně 9,00 - zahájení 9,00 - 13,00 pracovní jednání 13,00 - 14,00 oběd 14,00 17.00 pracovní jednání, závěr, návrh zápisu 17,00 - svačina, volná diskuse, dle domluvy večeře. Zajištěno ubytování. Návrh JUDr. Hubeného ubytování u něj (spací pytle) nebo v hotelu. 14. 4. 2013 snídaně do 10,00 volná diskuse, odsouhlašení závěru 11,00 - 12,00 mše 12,30 oběd. Cena menu v sobotu 180,- Kč, v neděli 50,- Kč v restauraci U Madony. Jednání byli přítomni český i moravský zemský hejtman, pánové Jaroslav Konečný a Pavel Andrš, celkem 3 členové předsednictva, silně byla zastoupena MS Strážnice i další MS.

6

Mírně upravený projev hosta přednesený na konferenci ve Svitavách (Jan Drnek) Koruna Česká je politickou stranou. Strana nikdy nemůže reprezentovat celek, právě proto, že je jen jeho jednou stranou, částí, stranou zájmové, mocenské či ideové skupiny obavatel. Historicky existovaly strany v téměř celých dějiných Zemí koruny české. Jsou doloženy zájmové strany v bojovnických družinách přemyslovských knížat, ve středověku existovaly stavy, tedy strany zastupující zájmy měst, šlechty a kléru, a i tyto stavy byly vnitřně rozděleny na vzájemně soupeřící frakce a strany. Jedinou stranou zastupující zájmy celku byl panovník. V 19. století začaly vznikat strany na bázi ideové, a tyto nové strany si činily nárok zastupovat (podobně jako panovník) blaho celku národa, státu, země, nahradit v tom panovníka a někdy i Boha. Po odstranění panovníka se ukázalo, že tyto ideové strany mají tendenci obviňovat své odpůrce jako škůdce celku a likvidovat je pod touto záminkou. Části se okamžitě začaly pokoušet ovládnout a kontrolovat celek. Zájmem strany je vždy ovládnout a kontrolovat celek, včetně nesouhlasících odpůrců. Zájmem strany je vždy využít zdroje a potenciál celku ve prospěch jen jedné strany, jen jedné části celku, což v žádném případě nezaručuje, že se tím strana (část) stane celkem. Dnešní strany se zaměřují jen málo na ideje a většinou otevřeně jen na prosazení zájmů jedné skupiny. Zájmy různých stran a skupin jsou ve své podstatě totožné: dosáhnout mocenského ovládnutí celku a jeho materiálního využití. O totéž bojují uvnitř stran frakce a uvnitř frakcí jednotlivci. V nepřítomnosti panovníka se zcela vytratil zájem o celek a zůstal jen jako zájem legitimovat tímto předstíraným zájmem o celek a předstíranou demokracií zájem strany, frakce, jednotlivce. Koruna Česká se profiluje jako strana, která chce starost o celek vrátit do rukou panovníka a Boha, a nemá žádné obvyklé stranické zájmy. Nechce nic pro sebe, nestojí o konkrétní moc (kromě moci, která jí umožní návrat panovníka), nesdružuje jedince, kteří v politice hledají svůj prospěch. Tuto svou pozici deklaruje prohlášením, že po dosažení cíle se sama rozpustí. Pokud ale hodlá KČ dosáhnout svého cíle mocenskými a politickými prostředky, musí sama nejprve získat konkrétní moc v běžném politickém boji. Pokud hodlá získat křesťanské a konzervativní voliče, musí vytvořit konzervativní a legitimistický program, musí se vyjadřovat k ekonomickým, sociálním, zahraničně-politickým a dalším otázkám veřejného života právě z dnes nekonformních konzervativních pozic. Tím se ale paradoxně stává jen jednou částí celku, která chce také po svém, alespoň nakrátko ovládnout a manipulovat celek. Stejně jako ostatní politické strany tedy prosazuje svůj soukromý zájem a vydává ho za blaho celku státu a národa. Jediný rozdíl je v tom, že zájem KČ je nezištný – nechce nic pro sebe a rozpustí se. Koruna Česká se v zásadě musí rozhodnout, zda bude „dělat politiku“, tedy bojovat s jinými stranami o moc směřující k ovládnutí celku nebo, zda bude pouze sdružovat jedince, kteří si přejí, aby o celku nerozhodovaly jeho části (strany), ale garant nad stranami bytostně s celkem spojený (panovník). Koruna Česká může proto existovat zhruba ve dvou základních modech. 1. Intelektuální klub (pouze sdružuje osoby stejného názoru, precizuje koncept garanta celku nad stranami, z tohoto pohledu komentuje dění, vytváří tradice a svůj program demonstruje) V tomto modu není cílem a úkolem strany porazit politické soupeře. Prioritou je promýšlet politické modely pro případ selhání dosavadních systémů a orientačních modelů. Připravovat se na tuto situaci. Analyzovat nedostatky současného systému a působit jako myšlenkový kvas, který se jen zvolna šíří těstem společnosti. Nabízet alternativu, demonstrovat ji a demonstrativně průběžně porovnávat současné dění s ideálním modelem. Ze svého hlediska vysvětlovat současné děje, zakotvit je v minulosti a ve zkušenosti z historie. Jinými slovy – připravovat budoucnost. Konkrétní aktuální politické zisky v tomto případě ustupují do pozadí, budoucnost je důležitější než přítomnost. Ideje jsou důležitější než získání konkrétní moci. Čistota a ryzost dogmatu idejí nesmí být pokřivena kompromisem. Cílem je demonstrace programu a hlavní ideje, tedy výroba a údržba nástroje, který ale může použít někdo úplně jiný. Cílem je dosáhnout změny, aniž bychom konkrétně získali moc v pragmatickém slova smyslu. Výhoda je v tom, že si strana může podržet morální kredit, nenamočit se do pragmatických špinavých praktik, nezdiskreditovat se a nevstupovat do rozvrhů, které podsouvá pragmatická moc veřejnosti. Udržet si jistou nezávislost a nadčasovost. Intelektuální klub může být základem vzniku hnutí. 2. Politický boj (strana usiluje o dosažení konkrétní moci, která jí umožní naplnit cíl a vnuti jej celku). V tomto modelu se strana musí chovat úplně jinak. Prioritou je zde získání faktické moci (abychom mohli provést změny) a naplnění programu a idejí ustupuje do pozadí. Konkrétní moc je důležitější než ideje. Přítomnost je důležitější než budoucnost. Ideje a programy je možno a občas nutno přizpůsobit konkrétní situaci a účelu získání moci. Hlavnímu cíli získání moci se pak většinou všechno ostatní podřizuje. Začíná se přistupovat k programovým kompromisům a často je původní program překroucen nebo úplně potlačen.

Politický boj vyžaduje definici soupeře a nepřítele, jeho sledování, zkoumání jeho slabin a jeho vytrvalé oslabování. V demokracii to znamená přebírat soupeři voliče a mocenské posty, zpochybňovat jeho cíle a metody. Přebrat někomu voliče znamená prostituovat voličům a klamat je. Předstírat jim, že chceme dělat to, co by si oni přáli, co by jim vyhovovalo, při vědomí, že to splnit nemůžeme, že je chceme jen kontrolovat a ovládat, využít je k prosazení svých cílů. Přebrat někomu posty znamená získat křesla v obecních a krajských zastupitelstvech, v radách, místa starostů, náměstků a primátorů. Naši soupeři dnes drží několikrát více takových postů, než má KČ členů a sympatizantů dohromady. Znamená to mít své lidi ve správních a dozorčích radách velkých a významných firem. Znamená to ovládat tisíce různých komisí, úřadů a jejich odborů. Lidé, kteří mají posty obsazeny dnes, jsou právě pragmatičtí lidé, kteří vliv a moc nadřazují idejím. Nelze je tedy získat pro naši ideu a pro náš program, aniž bychom jim nabídli více, než soupeř. A to nemluvím o situaci, kdy náš politický soupeř ovládá zákonodárství a represívní aparát, a kdybychom ho příliš ohrožovali, byl by zřejmě ochoten nás postavit mimo zákon a likvidovat nás represí. Naše obrana v tomto případě nezávisí na morální čistotě a pravdě, ani na správnosti našich tezí a idejí, ale pouze na mocenských pozicích, na našich lidech a spojencích v aparátu, na tom, čím můžeme odpovědět, čím můžeme soupeře poškodit a donutit jej k pragmatické dohodě, nebo jej poškodit tak citelně, aby si útok na nás rozmyslel. Musíme vědět, oč soupeř usiluje, jaké jsou jeho cíle a mít nástroje i prostředky, abychom mu v dosahování cíle zabránili, když se nedohodne. Jen tehdy nás bude protivník vnímat jako sobě rovného soupeře. Zatím nás tak nevnímá. Zatím takové pozice nedržíme, takové spojence ani prostředky nemáme, a ani se příliš neorientujeme v tom, jaké jsou skutečné záměry soupeře a jsme mateni kamuflážními akcemi a kampaněmi stejně, jako většina voličů. Orientační model (je jeden ze stěžejních rozpoznaných faktorů, s ním musí počítat strana, která usiluje o získání konkrétní moci). Bída, hlad nebo vnější ohrožení, to vše přišlo v dějinách mnohokrát a přece se lidé nepřiklonili k jiné ideji, jinému způsobu a modelu orientace ve světě, jinému řádu, pořádku či pravidlům. K tomu je zapotřebí něco víc. Lidé žijí ve světě, který by pro ně byl čirým chaosem, kdyby neměli po ruce nástroje, které jim pomáhají se orientovat. Jsou to právě ony ideje, měřítka hodnot, vysvětlující kdo jsme, proč jsme se zde ocitli, odkud jdeme a kam. Orientační schémata jsou zakotvena ve zvycích, v tradicích, v rituálech a stereotypech. Máme obrazy, matrice a vzorce, kterým říkáme kultura. Kulturní vzorce jsou, kupodivu, pro pochopení našeho jednání mnohem směrodatnější, než okolnosti, v nichž jsme se ocitli, a které na nás tlačí. Proto stále nemůžeme uspět s naším křesťansky pojatým monarchismem. Proto Korunu Českou neposílí a nezachrání ani propracování konkrétních programů na zlepšení fungování obce, kraje, státu, vlády, ekonomiky a dalších oblastí. Mnozí nám i dávají za pravdu, ale nepodpoří nás. Dokud bude platit většinově přijatý model orientace ve světě, jakkoliv je hloupý a nedokonalý, dokud budou použitelná měřítka pro dobro a zlo, úspěch a neúspěch, vpředu a vzadu, jakkoliv překroucená a zkreslená, jakkoliv omezená a neuniverzální, bude se jich většina společnosti držet zuby nehty. Proto i jiné strany slábnou a upadají, a proto se stále více voličů sdružuje do jednoho rozpoznaného velkého stáda. Pokud se Koruna Česká rozhodne soustředit se na praktickou politiku, tedy pokud zvolí jako modus své další existence politický boj, musí vzít na vědomí následující aspekty: Koruna česká Má legálně povolenou stranu s pozoruhodnou tradicí. Má tiskové nástroje, ale nemá pod kontrolou žádná masmédia. Má cíl, totiž obnovení monarchie a návrat krále na trůn. Tento cíl má již velmi solidně proargumentovaný a odůvodněný. Je to cíl celospolečensky zaměřený na všechny vrstvy společnosti a všechny národnostní menšiny. Nemá živelný impuls a přirozený motor. U levice to kdysi byla chudoba a radikalismus dělníků, u liberálů to bylo osvobozování. U KČ by takovým bolavým místem mohla být obnova mravnosti, boj proti kradení a podvodům, spravedlnost, právo a podobně. Nemá sjednocující programovou platformu, která by přitahovala podobně smýšlející obyvatelstvo. Naopak se od nás odtrhávají různé skupinky a frakce. Různé názorově spřízněné skupiny s námi téměř nebo vůbec nespolupracují, některé jen opravdu volně. Nemá zastřešující orgán, který by se staral o koordinaci různě se lišících monarchisticky či konzervativně smýšlejících skupin, spolků a stran. Nemá rozvědku, tedy informační servis a analýzu toho, jak postupují, co sledují a plánují konkurenční politické strany.

Nemá ani analýzu zájmových a názorových skupin ve společnosti, nutnou k tomu, aby je mohla cíleně oslovovat, odpovídat na jejich obavy a touhy. V tomto gardu chybí i analýza pojmových aparátů těchto skupin, aby jejich členové vůbec porozuměli, aby si nemysleli, že KČ chce něco jiného než oni, jen proto, že to nazývá jinými slovy než oni. Nemá strategický dlouhodobý etapový plán a taktické prostředky či postupy používá chaoticky metodou pokusu a omylu. Nemá dostatečné finanční zdroje. Politická evoluce znamená postupovat po etapách, z nichž jedna může trvat i desítky let a dosažení cílů předchozí etapy připravuje půdu pro vznesení požadavků v další etapě. Z výše uvedeného vyplývá: Strategie (co chceme dosáhnout): Chceme dosáhnout tvořivé a vzájemně spolupracující společnosti, založené na nadpřirozeném řádu věcí, kde spravedlnost bude totožná se správností a právo s mravností, kde moc bude zároveň službou, funkce čestnou výsadou, kde bude vyvážená hierarchie moci vztažená ke zdroji moci – Bohu. Máme program, který říká, že k tomuto cíli se podle nás nejspíše dospěje v monarchistickém zřízení. Máme potenciální spojence v křesťanských věřících, v konzervativních kruzích, ve šlechtických kruzích a v zájemcích o historii. Chceme tyto spojence oslovit, komunikovat s nimi, zapojovat je ne přímo do boje za monarchii, ale za vyšší obecnější cíle. KČ se má stát hybatelem a koordinátorem těchto procesů. Tak proměníme stranu v hnutí s širokou základnou. Chceme celé společnosti znepokojené úpadkem mravnosti, bezpečí, nejistotou a anarchií sdělit, že nabízíme cestu, jak obnovit rozumnou tvořivou společnost, v níž by mělo smysl žít. Tak můžeme dosáhnout větší voličské podpory. Jsme si vědomi, že myšlenka monarchie byla a je v očích veřejnosti zdiskreditována, uměle spojována s tyranií, nesvobodou, nerovností a zpátečnictvím. Protože nemáme žádnou novou nadějnou a ještě nezdiskreditovanou ideu, musíme jít cestou očištění této staré ideje a její nabídnutí v moderní podobě. Musíme zdůrazňovat, že monarchie je neoddělitelně spojena s demokracií, že u nás není demokracie, ale úpadková přechodná forma přechodu k nové totalitě, že monarchie je v tomto ohledu pokroková. Taktika (jak toho chceme dosáhnout): Základní vlastností taktiky je především pružnost, to je možnost měnit taktické postupy v různých variantách podle monetární situace a potřeby tak, aby bylo dosaženo větší moci, většího manévrovacího prostoru, aby byla udržena iniciativa v boji, přičemž iodeový cíl je podružný (stává se formou taktiky) a skutečným cílem je ovládnutí bojiště. Zde lze uplatnit mnoho nápadů a postupů, takže jen některé z nich: Vytvořit koordinační a zastřešovací centrum pro činnost monarchistických, křesťanských, církevních, konzervativních, zájmově blízkých a šlechtických kruhů. Toto centrum musí analyzovat a generovat seznam společných zájmů a programových bodů, v nichž je shoda, v nichž se nebudou subjekty navzájem napadat, ale budou spolupracovat a podporovat se. Dosáhnout dohody, podle níž se tyto subjekty přestanou napadat pro své programové odlišnosti a soustředí na společné dosažení moci (k čemu bude moc použita, se rozhodne, až ji budeme mít). Protože pro získání moci bude v celém spektru KČ jediným politicky registrovaným subjektem, zvětší se voličská základna KČ. Vytvořit dohody o společném postupu a o vzájemném nenapadání s politickými subjekty, s nimiž máme společné zájmy, tedy s KDU-ČSL, případně s dalšími stranami. KČ se musí účastnit každých voleb kromě prezidentských, protože mají aktivizační a mobilizační potenciál, protože mají i propagační potenciál. Protože možnosti dosáhnout funkcí v obecních volbách jsou doposud omezené, musí být kladem důraz na volby, v nichž by naše kandidáty volila veřejnost i tam, kde nemáme své místní společnosti a členy, a musí být dávána priorita volbám, v nichž by nám zisk některé veřejné funkce přinesl finanční a mediální efekt. Voleb se musí účastnit všechny složky a oblasti, kde KČ existuje a může kandidovat, i kdyby nebyla postavena plná kandidátka. Koaliční spolupráce musí být volena s ohledem na to, abychom neposílili jiný politický subjekt. Máme určitou univerzálněji založenou doktrínu, která vychází z křesťanství, ale nemáme žádnou taktiku, která by k nám přitáhla křesťany jako členy či voliče. Je třeba ji vypracovat a vyzkoušet. Máme určitou doktrínu, která vychází z konzervativního myšlení, ale nemáme žádnou taktiku, která by k nám přitáhla konzervativce jako členy či voliče. Je třeba ji vypracovat a vyzkoušet. Máme doktrinální model společenské hierarchie, který počítá se zájmy šlechty a urozených elit, ale nemáme žádnou taktiku, která by k nám přitáhla šlechtu jako podporovatele. Je třeba ji vypracovat a vyzkoušet. Je třeba se zabývat taktikou, která by nám umožnila přetáhnout voliče Lidovců či TOP 09, případně dalších stran. Je třeba získat některé veřejně známé osobnosti a mediální tváře.

KČ si nemůže dovolit vnitřní rozbroje zásadního charakteru. Každý člen KČ musí tedy podepsat souhlas s Programem strany a kdokoliv by veřejně prosazoval jménem strany jiný program, nemůže být členem strany. Předsednictvo KČ musí být zároveň stínovou vládou a jeho členové musí mít na starosti určité vládní a společenské resorty. Musí sledovat, co v těchto resortech podnikají vládní ministři a státní úředníci, co podniká příslušné ministerstvo, co se chystá, kde jsou zjevné chyby, co podniká a chystá opozice a další politické subjekty. Zejména se jedná o justici, právo, zákon, spravedlnost a policii, o armádu a zahraniční politiku, o hospodářství a finance, o sociální věci, výchovu, školství, o zdravotnictví, kulturu, církve, o informatiku (stínový min. by měl mít na starosti stranický web a média). Stínoví ministři by měli po analýze navrhovat různá prohlášení, odůvodnit je a předkládat ke schválení. Předseda strany sleduje premiéra a prezidenta. Později musí nutně vzniknout orgán na způsob rozvědky a analytického centra, který bude shromažďovat a vyhodnocovat informace o činnosti a chybách našich odpůrců, vyhodnocovat nálady a názory různých skupin obyvatel. Předsednictvo musí v každé předvolební, propagační kampani rozhodnout o tom, na které aspekty bude kladen důraz s ohledem na získání té či oné skupiny voličů. Atakdále… A je zde ještě jeden závažný aspekt: Od svých šestnácti let jsem na dílnách, v kancelářích a na různých pracovištích viděl desetitisíce lidí, kteří něco vyrábí, řídí či pěstují. Bylo mi ale jasné, že naprostá většina těchto lidí to dělá jen kvůli výdělku a přežití. Jejich skutečným cílem je dělat stále méně doopravdy, stále více jen předstírat, a konečně dosáhnout stavu, kdy nebudou dělat nic, nebudou chodit ani do práce a budou dostávat výplatu. Nic nedělat, o nic se nestarat, za nic nenést odpovědnost, nic nevědět a nic se neučit. U některých je tato touha a tendence tak silná, že zachází až za pud sebezáchovy a raději umírají, upíjejí se, ufetovávají se nebo unikají do virtuality, do jako světa. Z této skupiny obyvatel se rekrutuje naprostá většina řadových voličů. Sama charakteristika skupiny nám jasně říká, jaký bychom museli nabízet program, aby nám tito voliči naslouchali a volili nás. Jen naprostá menšina lidí pracuje dobrovolně, proto, že je zajímá jak něco vyrobit, jak to udělat lépe. Zajímá a uspokojuje je samotná tvorba bez ohledu na odměnu. Další kategorie lidí jsou závodníci. Ti, kdo se neustále s někým předhánějí, v něčem soutěží, s někým bojují. Tito lidé jsou velmi aktivní, žene je snaha pohrdat těmi, které předběhli a zuřivá nenávist k těm, které nepředběhli, nebo na které nestačí. Mnozí tito závodníci soutěží v hromadění majetku, v hromadění moci, funkcí, titulů, slávy nebo v disciplínách kradení a někdy i zabíjení. Právě závodníci mají největší snahu obsazovat politické a mocenské, vedoucí a řídící posty. Tato krátká a hrubá analýza nám říká, že v případě, kdy bude chtít Koruna Česká dělat pragmatickou mocenskou politiku, narazí na dvě zásadní úskalí: 1. bude muset přesvědčit velkou část voličů, že právě ona, KČ, jim umožní mít se lépe a současně se méně namáhat, méně se starat a nemít z toho žádné výčitky. 2. po prvním výraznějším politickém úspěchu bude konfrontována s přívalem závodníků, o moc soutěžících dravců, kteří náhle zjistí, že jsou a vždy byli monarchisté. Při dnešním počtu členů KČ, tito závodníci snadno a rychle celé vedení strany převezmou a do několika let myšlenku monarchismu zcela zdiskreditují a zkarikují. Trápíme se tím, že tato strana je malá. Ale jak by mohla být velká, když i v celospolečenském měřítku je skupina tvůrčích, aktivních a pro samu věc zapálených lidí malá. Vytvořili jsme stranu pro ty, kteří půjdou do práce a budou něco vytvářet i tehdy, když budou materiálně zajištěni a nebudou muset vůbec nic dělat. Závodníci a narcisové s tím mají problémy, protože v takovém prostředí narážejí na lidi, kteří s nimi soutěžit nechtějí, nechtějí se jim klanět a vzývat je, chtějí mít radost jen z toho, že něco vytvářejí a na něčem zajímavém se podílí. Tvůrčí lidé jsou otevření ke sdílení a ke spolupráci na tvorbě, což závodníkům nedává smysl a pořád hledají, v čem se to tu vlastně soutěží a jak by mohli nad ostatními vyhrát. KČ nemůže dosáhnout většího politického vlivu a mít pragmatické výsledky, dokud se nezvětší procentuální zastoupení tvůrčích a dobrovolně aktivních lidí ve společnosti. Může dosáhnout většího politického vlivu a mít pragmatické výsledky jen za cenu, že přestane být stranou těchto tvůrčích lidí a stane se stranou závodníků, kteří začnou obelhávat pasivní a pohodlnou voličskou většinu. Problémem monarchismu ve světě je všeobecně úbytek tvůrčích a pro věc zapálených lidí, a naopak nárůst pasivity, konzumu, nezodpovědnosti na jedné straně, darwinistické dravosti na druhé straně. To vše se pojí s nárůstem relativismu hodnot a s úpadkem smysluplnosti lidského života. Můj závěr zní takto: Situace je nyní taková, že KČ nemá dostatek členů a příznivců ochotných něco dělat a účastnit se akcí. Nejméně polovinu již tak malého počtu členů tvoří pasívní diváci, jejichž aktivita se omezuje pouze na kritiku a rady. Členská základna není schopna vyprodukovat dostatek kvalitních lidí do předsednictva a do vedení MS.

Počet aktivně pracujících MS je žalostný. Prvním pragmatickým cílem strany by tedy muselo být získání větší členské základny, získání aktivních a zároveň disciplinovcaných osob s dostatečným intelektuálním potenciálem, zvýšení počtu aktivně pracujících MS a podobně. Protože na ideové a programové (dobrovolné) bázi se tohoto cíle nedaří dosáhnout, musela by KČ, v případě, že se rozhodne pro praktickou politiku, takovým osobám nějaký konkrétní osobní zisk, musela by si je koupit. Aby si je mohla koupit, musela by disponovat nějakým platidlem, penězi nebo obecně výhodnými posty, výsluním slávy, zdvihači sebevědomí a podobně. Aby KČ získala finance a posty, musela by se pragmaticky spojit s někým, kdo peníze a posty má, musela by se sama nechat někým koupit k uskutečňování ne vlastní, ale jeho politiky, a nechat si za to zaplatit. Jinými slovy, musela by vstoupit do hry a přijmout současný rozvrh této hry. K tomu by musela KČ zapomenout na svůj program a na samotný účel toho, proč byla založena a proč vznikla. Ve světě, v němž nyní žijeme, je všeobecně uznávanou cenou za získání konkrétního úspěchu, prostředků a pozic, ztráta identity, svobody a hlavně ztráta smyslu vlastní existence. Z pravidel této transakce není výjimek. Je zapotřebí si dobře rozmyslet, zda opravdu chceme „dělat politiku“. Já osobně za svoji osobu, na základě výše uvedeného, hlasuji pro modus intelektuálního klubu.

Němci získají Lobkovický palác Ministerstvo zahraničí finišuje v jednání s Německem o prodeji pražského Lobkovického paláce, kde sídlí ambasáda SRN. Podle informací Práva je cena paláce stanovena na 670 miliónů a nemělo by se s ní už příliš hýbat. „Dojednávají se už jen detaily,“ potvrdil na dotaz Práva šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg. O ceně za Lobkovický palác odmítl hovořit. Na dotaz, zda německá strana s její výší souhlasí, pouze řekl: „Jednání ještě probíhají.“ Obě strany mají eminentní zájem, aby smlouva o prodeji této malostranské kulturní památky z počátku 18. století byla uzavřena ještě do konce funkčního období Nečasovy vlády. V rámci stamiliónového obchodu běží také o to, za kolik prodají Němci České republice pozemek v lukrativní části Berlína, kde má vyrůst nové velvyslanectví ČR. V Berlíně Česko prodá i koupí Česko má podle dobře informovaného zdroje za parcelu o rozloze 2320 metrů čtverečních zaplatit deset miliónů eur (250 miliónů korun). Výstavba nové pětipodlažní budovy velvyslanectví ČR se odhaduje na dalších 260 miliónů korun. Tuto investici by mohl pokrýt očekávaný výnos z prodeje českých diplomatických nemovitostí v Německu ve výši 650 miliónů korun. O prodeji pražského barokního paláce se debatuje víc než tři roky, kdy Němci projevili zájem o jeho koupi. Považují ho za symbol z dob sjednocení Německa, protože právě v zahradách paláce se v roce 1989, často za dramatických okolností, ukrývaly tisíce občanů tehdejší NDR, aby si vymohly vystěhování do Spolkové republiky Německo. A odtud tak zazněla 30. září 1989 památná věta ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera určená bezmála pětitisícovému davu uprchlíků: „Přišel jsem, abych vám sdělil, že dnes bylo umožněno vaše vycestování do Spolkové republiky Německo.“ Spor o cenu Prodej paláce je natolik delikátní záležitostí, že se kvůli němu už loni nepřímo dostalo do sporu Kalouskovo ministerstvo financí a Schwarzenbergův

úřad, byť je řídí politici z vedení jedné strany. Tím se jednání o prodeji oddálila. Finance totiž vrátily zahraničí původní znalecký posudek s cenou, kterou považovaly za podhodnocenou. Důvodem bylo nedostatečné zohlednění jedinečnosti stavby, zejména uměleckých děl, fresek apod. Schwarzenbergův úřad tak musel nechat vypracovat nový posudek. Ministerstvo financí spolu s ministerstvem kultury tehdy doporučily, aby byli k odhadu cen uměleckých děl přizváni znalci, památkáři, sochaři a restaurátoři, kteří mají v oboru profesionální zkušenosti. Volba padla na firmu Tradice, která dlouhodobě v prostorách paláce provádí restaurátorské práce a zná tudíž prostředí. Její výstupy nakonec do svých nových znaleckých posudků zapracovaly American Appraisal a Česká znalecká. Právě tyto firmy vypracovaly na základě výběrového řízení znalecké posudky. Ministerstvo zahraničí opakovaně ujišťuje, že změnou vlastníka neztratí Lobkovický palác svůj status kulturní památky. Nový majitel má být zavázán tuto skutečnost v plném rozsahu respektovat. Prodej paláce má být také podmíněn závazkem SRN využívat i do budoucna budovu jen jako sídlo svého zastupitelského úřadu. Kvůli koupi pozemku a výstavbě nového českého zastupitelského úřadu v diplomatické čtvrti Berlína chce Česko prodat nepotřebné nemovitosti, a to budovu bývalé ambasády v Bonnu, bytový komplex Pankow v Berlíně i objekt tamní české ambasády a rezidence velvyslance. Budova v Berlíně je podle Schwarzenberga pro dnešní potřeby zcela nepraktická, veliká, ošklivá a málo reprezentativní, byť je architektonicky zajímavá a je považovaná za jistý unikát. Roční náklady na provoz ovšem spolykají přes deset miliónů korun. http://www.novinky.cz/domaci/300257-odklepnutonemci-ziskaji-lobkovicky-palac.html

CÍRKEV A MONARCHIE – duben 2013

12

Náboženský Mariánský průvod Prahou 4. května 2013 Nábožensko-historickýprůvod za obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze je prakticky jedinou platformou pro vyjádření zájmu věřících občanů o jeho obnovení. Program: 11.30 – Litanie k českým patronům v basilice Nanebevzetí P. Marie na Strahově 11.50 – odchod v průvodu k soše Panny Marie z exilu 12.00 – Polední modlitba, litanie, modlitba k Panně Marii z Exilu v zahradě premonstrátů 12.30 – Průvod do kostela sv. Karla Boromejského pod Petřínem 13.00 – Mše svatá za obnovení Mariánského sloupu v kostele sv. Karla Boromejského 13.45 – průvod na Staroměstské náměstí se zastávkami k modlitbám v pražských kostelích 16.00 – Litanie k Božímu milosrdenství před vystavenou Nejsvětější Svátostí Oltářní, Te Deum a svátostné požehnání v kostele Panny Marie před Týnem 16.30 – Zakončení v Týnském chrámu "Dokud nebude sloup na svém místě, dokud lidé neuznají, že tehdy udělali chybu a nebudou toho litovat, nemůžeme doufat, že překonali naši nedávnou minulost a že nás tento starý hřích nestáhne zase dolů. Rozumíme tomu tak, že sloup je nejen symbolem našeho návratu ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy, ale především, že vyrovnání tohoto dluhu může naší zemi dát teprve naději, že opět neupadneme do područí, ať už tupého násilí a bídy z východu nebo konzumního ateismu ze západu." Kardinál Tomášek ( Bradna J., Kavička K., Praha, Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, Velehrad 2008, ISBN 978-80-86157-23-8). Mariánský sloup byl postaven na Staroměstském náměstí v Praze v roce 1650 z vděčnosti Panně Marii za její pomoc k vítězství pražských měšťanů a studentů nad Švédy v roce 1648 a na poděkování za ukončení 30leté války (1618 - 1648), jejíž poslední bitvou byla v roce 1648 právě bitva o Prahu. Na základě nepravdivé propagandy, že byl postaven na památku vítězství císařských vojsk na Bílé hoře 8. listopadu 1618, byl 3. listopadu 1918 stržen zfanatizovaným davem jako domnělý symbol Rakousko-Uherské monarchie v souvislosti s vyhlášením Československé republiky 28. října 1918. Byla tak zneuctěna Matka Boží, která Pražanům pomohla a zničena významná kulturní památka. Mariánský sloup byl rovněž schránkou ochranného obrazu Panny Marie Rynecké - Palladia Evropy. Proto stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze bylo barbarské násilí na českém, slovenském, polském, německém a dalších národech Evropy. Akce byla technicky připravována od 30. října 1918, k jeho stržení došlo 3. listopadu 1918. Nešlo o spontánní „odčinění“ Bílé Hory českými vlastenci, ale o předem plánovanou akci, ke které byl přistaven hasičský vůz se žebříkem a dalším vybavením. Následně byl odstraněn mohutný podstavec sloupu, ve kterém bylo umístěno palladium Evropy, kamenné čtvercové zábradlí s anděly a kamenné čtvercové schodiště. V sousedství Mariánského sloupu byl postaven v 19. stol. pomník M. Jana Husa, ctitele Panny Marie, který se dívá směrem k ní. Toto sousedství nebylo důvodem k jeho stržení a nemůže být důvodem k jeho neobnovení. Bylo by naopak vhodné, kdyby v sousedství pomníku M. Jana Husa, byla socha té, kterou tolik uctíval a o pomoc vzýval: Abychom mohli vybřednout z hříchu, vzývejme pomoc Panny Marie a pozdravujme ji. Já ubohý, jak budu schopen chválit slavnou Pannu, která je větší než všechna chvála? Nikdo nemůže dostatečně pozdravit tu, kterou pozdravil anděl, kterou Syn uctivě poslouchal, jíž se svěřil Duch svatý, kterou obdivuje celý svět... Máme k ní tedy přistupovat s bázní a s úctou a chválit ji. Jestliže spravedliví nejsou hodni, jak budou hodni hříšníci? A přece by ani spravedliví, ani hříšníci neměli ustávat v její chvále. Neboť v ní je všechna milost Otce, Syna i Ducha svatého, je v ní plnost milosti pro ni samu i milost, která se vylévá na nás.– Mistr Jan Hus (Fol. 69b n) Magistrát Hl. m. Prahy na petici z roku 2010 na obnovu Mariánského sloupu s podpisy nejen z Česka, ale i ze zahraničí, (Slovenska, Německa, Polska a dokonce Španělska) reagoval spojením obnovy sloupu s rozhodnutím o celkové revitalizaci Staroměstského náměstí. V současné době došlo k posunu, v plánu je obnova zbořené gotické části Staroměstské radnice, historické kašny a Mariánského sloupu. V místě Mariánského sloupu bude letos proveden archeologický průzkum a v příštím roce bude znovu postaven sloup v původní podobě, jehož součásti jsou již zhotoveny.

Od roku 2010 jsme se při poutích za obnovu Mariánského sloupu setkávali s poutníky ze Slovenska, kteří organizují pouti a tak podporují snahu o obnovení Mariánského sloupu. Zejména v předloňském roce byla slovenská pouť mnohem početnější než česká. Děkujeme Slovákům za to, že se pravidelně jezdí modlit za český národ a Evropu na místo, kde stál Mariánský Sloup. Současně ale zjištujeme aktivity odpůrců obnovy, kteří stále opakují staré, nepravdivé argumenty. Prosíme proto o vaši co nejhojnější účast, aby bylo patrné, že obnova Mariánského sloupu, vyjádřená peticemi z let 2009 a 2010 s cca 18 000 podpisy má trvalou podporu. Bez obnovení historické památky, bez obnovení úcty k Panně Marii, jako záštity míru, není možné v Evropě budovat sousedské vztahy v lásce a porozumění. Náboženský Mariánský průvod připravujeme již tradičně na 1. sobotu v květnu, která je letos 4. května a srdečně na ni zveme všechny ctitele Panny Marie. Církevní korouhve, předměty úcty Pražského Jezulátka, Panny Marie a svatých vítány. Přijďte svojí účastí a společnými modlitbami podpořit obnovu sloupu! Jaroslav Hnátek, Josef Pejřimovský

Gratulace ke zvolení papeže Františka Občanské sdružení Radecký 1766 – 2016 se připojuje ke gratulantům Svatému otci Františku s upřímným přáním, aby Bůh požehnal jeho kroky v jeho těžké a odpovědné službě.

Papež František poblahopřál k narozeninám Benediktu XVI. Castel Gandolfo. Benedikt XVI. dnes 16. 4. 2013 oslavil své 86. narozeniny v soukromí letní papežské rezidence. Jediným pozvaným hostem – kromě papežské rodiny – byl papežův bratr, mons. Georg Ratzinger. Nejstarší ze sourozenců Ratzingerových přicestoval již před několika dny a zdrží se na břehu Albánského jezera až do svátku sv. Jiří, tedy svých jmenin. Jak informoval vatikánský tiskový mluvčí, Svatý otec František svému předchůdci pogratuloval v srdečném telefonickém rozhovoru. Jubilanta rovněž požádal, aby vyřídil pozdravy a přání všeho dobrého k blížícím se jmeninám také svému staršímu bratru. Tiskový mluvčí Svatého stolce rozhodně dementoval mediální dohady o vážném onemocnění Benedikta XVI. Zdůraznil, že zdravotní obtíže emeritního papeže odpovídají jeho věku. Benedikt XVI. tráví čas modlitbou a četbou, vyřizuje však také korespondenci, která mu byla adresována po odstoupení z úřadu. V této činnosti mu pomáhá nová posila – německý jáhen, člen institutu zasvěceného života Familia Spiritualis Opus. Částečně tak zastupuje osobního sekretáře, arcibiskupa Georga Gänsweina, který je jako prefekt Papežského domu zaměstnán službou novému papeži. Životní výročí Benedikta XVI. oslavili i jeho krajané. Na německém velvyslanectví u Svatého stolce byl odhalen nový portrét emeritního papeže, dílo předního výtvarníka Michaela Triegela. Marktl am Inn, rodná obec Josepha Ratzingera, uspořádala celý týden oslav. Dnes ve čtvrt na pět ráno – tedy v hodinu, kdy emeritní papež přišel na svět - vyšlo z jeho rodného domu světelné procesí. Ubíralo se k farnímu kostelu, kde malý Joseph krátce po svém narození přijal svátost křtu. (jag) http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18139

MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH – duben 2013

Radecký 17661766-2016, 2016, občan občanské sdružení Cílem je obnova pomníku Jana Václava Josefa, hraběte Radeckého z Radče na Malostranském náměstí v Praze u příležitosti 250. výročí jeho narození. Naším webmasterem je Matěj Čadil, adresa pro emaily je [email protected]. Za Radu o. s. Radecký 1766 – 2016 Jan Bárta, Jarmila Štogrová www.radecky.org Vážení přátelé, dámy a pánové, podporovatelé jak myšlenky návratu monarchie do zemí Koruny české, tak návratu pomníku maršála Radeckého na Malostranské náměstí, s blížícím se setkáním na Audienci u císaře Karla, konaném v zámeckém parku v Brandýse nad Labem v sobotu 27. 4. 2013 (každoročně poslední sobota v dubnu) si dovoluji v příloze zaslat Vám pozvánku na tento vrchol naší jarní sezóny. Letošní téma Audience, Setkání tří panovníků v Brandejse v roce 1813, upomíná na konec výbojů Napoleona I., na dobu před bitvou u Lipska, svedenou 16. - 19. 10. 1813 (tzv. Bitva národů, největší vojenské střetnutí 19. století). Spojeneckým vojskům tehdy velel Karel Filip kníže ze Schwarzenbergu, bitvu připravil a řídil generál Jan Václav hrabě Radecký z Radče, český šlechtic ze starého rodu, věrný císařský vojevůdce. Jedno z přípravných jednání spojenců protinapoleonské koalice se totiž před 200 léty konalo právě zde, v Brandýském zámku. Připomínáním událostí roku 1813 vzpomínáme i osobnosti generála a pozdějšího maršála hraběte Radeckého; naše občanské sdružení Radecký 1766 2016 je proto letos spolupořadatelem Audience. Velmi se těšíme na Vaši účast, najdete-li si čas Za Radu sdružení Radecký 1766 - 2016 o. s. Jan E. Bárta, předseda.

Jan Josef Václav Antonín František Karel, hrabě Radecký z Radče se narodil v Třebnicích u Sedlčan dne 2. listopadu 1766. Třebnice jsou malá obec 4 kilometry západně od Sedlčan, dnes jejich součástí. Třebnice vlastnil koncem 16. století Jakub Krčín z Jelčan, od roku 1646 Jan Černín z Chudenic a v roce 1659 statek koupil hejtman Vltavského kraje Jan Jiří z Radče a na Uhřicích. Maršálovými rodiči byli Petr Eusebius Radecký a Marie Venantia z Lažan. Barokní zámek v Třebnicích postavil po roce 1760 maršálův otec.

14

DEFINICE ASOCIACE TRADIČNÍCH HISTORICKÝCH JEDNOTEK 20. 11. 2012

Asociace ani její štáb není vrchním velením historických jednotek v žádném historickém období, ve kterém působí, vystupuje jako orgán poradní a sjednocující pro ty, kteří s tím souhlasí. Asociace vznikla v roce 2001 z důvodu sjednocení velení jednotkám zabývajícím se obdobím 1. sv. války i r. 1866, tj. z potřeby vyřešit situaci tělesa složeného z částí různých regimentů nebo jednotlivců a jejich jednotné reakce na povely velícího, taktéž vydávajícího již ujednocené povely. Asociace vydává povelové předpisy, které kopírují dobové povelové předpisy. Asociace se snaží o ustrojení a vystrojení, co nejvěrněji odpovídající dobovým předpisům pro dané druhy vojsk. Asociace má jako znak příslušnosti Asociační kříž, který existuje ve třech provedeních (důstojnické, poddůstojnické a pro mužstvo), které jsou každé zvlášť číslovány, nevydává se k nim dekret a každý člen Asociace si ho může koupit. Nosí se na levé kapse blůzy. Asociace se snaží o zachovávání ducha kamarádského chování a vojenské soudržnosti císařské armády. Členem Asociace se může stát každá jednotka nebo jednotlivec, která(ý) se rozhodne repektovat výše uvedené. Obst. Holík Vladimír Obstltn. Vondrovský Václav Mjr. Zíka Radomír

Audience u císaře Karla I. Audience u císaře Karla I. – Setkání tří panovníků Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, 26. – 27. dubna 2013 Audience u císaře Karla I., slavnost ke cti blahoslaveného císaře a posledního českého krále Karla z Domu Rakouského bude v roce 2013 věnována připomínce 200. výročí brandýského setkání tří evropských mocnářů – rakouského císaře, českého a uherského krále Františka I., cara vší Rusi Alexandra I. a pruského krále Fridricha Viléma III. Setkáním panovníků vedoucích zemí protinapolenské koalice v srpnu 1813 na císařském a královském zámku Brandýs nad Labem vyvrcholily aktivity evropské diplomacie a byly stvrzeny dohody, které pak přivedly spojenecká vojska do Bitvy národů u Lipska ve dnech 16. 19. října 1813, skončené drtivou porážkou armády Napoleona Bonaparta. Zámek Brandýs nad Labem srdečně zve k Audienci u císaře Karla I., jejíž vojensko-historický program bude jako vždy věnován setkání vojáků a historických jednotek všech období, a v bitevních ukázkách bude tentokráte zaměřen na období napoleonských válek. Koruna Česká vyzývá všechny monarchisty k účasti na této velké monarchistické akci.

Pátek 26. dubna v zámecké kapli 19.00 Vzpomínkové setkání při příležitosti 135. výročí narození a 40. výročí úmrtí hraběnky Theresie Korff-Schmising – Kerssenbrockové, která doprovázela rodinu císaře a krále Karla I. na cestách osudu v zámecké restauraci Renesance 19.00–23.00 C. a k. beseda (posezení s hudbou, historické toalety vítány, p. důstojníci v salónních uniformách) —– Sobota 27. dubna v zámecké zahradě 11.00 Slavnostní nástup k Audienci u císaře Karla I. doprovází Ústřední hudba Armády ČR, Posádkové velitelství Praha 11.30 Průvod do Staré Boleslavi v chrámu Nanebevzetí Panny Marie 12.00 Audienční mše sv. u Palladia země české a relikvie blahoslaveného krále Karla I. Mše G-Dur D 167 Franze Schuberta pro sóla, sbor, orchestr a varhany provede komorní orchestr Far Musica a Chrámový sbor Václav dirigent František Macek, sbormistr Marie Nohynková na Mariánském náměstí 12.00 Polední zastavení spojených vojsk 13.00 Příjezd Jejich Veličenstev Františka I., Alexandra I. a Bedřicha Viléma III. do Staré Boleslavi Průvod do Brandýsa nad Labem a vjezd mocnářů na zámek v zámecké zahradě 16.00 Vivant Imperatores! Slavnostní vítání tří panovníků vojensko-historické představení k 200. výročí brandýské návštěvy přehlídka spojených vojsk manévry za účasti dělostřelectva a kavalerie v zámecké zahradě po celý den Život ve vojenském táboře doby napoleonských válek projížďky koňmo a kočáry výstava v Rudolfínské chodbě „Historie a současnost napoleonského válčení“ Napoleonika v dokumentech fotografie Michaely Wecker v zámecké expozici „Brandejs Garnison“, expozice vojenské historie a císařské apartmány jsou otevřeny k prohlídkám nádraží v Brandýse nad Labem Historický parní vlak „Karel I.“ s lokomotivou „Šlechtična“ jede v sobotu 27. dubna 2013 na trase Praha-Bráník / Brandýs nad Labem / Mělník a zpět jízdní řád na www.infocentrum-brandysko.cz —– neděle 28. dubna kostel Obrácení sv. Pavla, Brandýs nad Labem 8:30 Slavnostní mše sv. Missu Brevis Zdeňka Lukáše provede Kris Kros Kvintet, sbormistr Jana Puterová

Historie audience u císaře Karla I. Audience u císaře Karla I. v posledním desetiletí připomíná historii posledních čtyř století, kdy – od roku 1547 až do roku 1918 – byl zámek Brandýs nad Labem sídlem vládnoucího rodu Habsbursko-Lotrinského. Připomíná však také celé tisíciletí české královské tradice, jejíž poslední představitel, Karel z dynastie Habsburské, jako dědic odkazu Přemyslovců, Lucemburků, a Jagellovců je pevně spojen se Starou Boleslaví, s nejstarším českým poutním místem, posvěceným krví knížete Václava. Audience u císaře Karla I. se koná pravidelně od roku 2002 a je především věnována vzpomínce na posledního majitele brandýského zámku, posledního rakouského císaře, uherského krále a krále českého Karla I. z Domu Rakouského, který byl roku 2004 papežem Janem Pavlem II. blahoslaven a povýšen ke cti oltářů římskokatolické církve. Vedle svatého knížete Václava stal se král Karel I. druhým světcem mezi českými panovníky. Audience u císaře Karla I. se stala přední událostí v rámci udržování tradic národů střední Evropy a zámek Brandýs nad Labem je místem setkávání příznivců těchto společných tradic z Čech, Moravy, Rakouska, Slovenska, Maďarska, Slovinska, Polska, Německa, Itálie, Ukrajiny. Audience u císaře Karla I je oblíbenou akcí vojenské historie, kam se sjíždějí příznivci v historických uniformách, aby si připomněli důležitá výročí a v rámci vojensko historických parád i bojových inscenací vzdali hold svým předchůdcům v kabátech císařské armády, na jejichž hrdinství i oběti bylo v minulosti programově zapomínáno. Audience u císaře Karla I. je události živé historie, jejíž přesah do naší současnosti každoročně dokazuje návštěva několika tisíc milovníky historie i romantiky spolu s předními představiteli veřejného života, diplomatického sboru, reprezentanty kulturních a muzejních institucí, vysokými představitelů armády, církve a vojenských a špitálních řádů, členy rodů české a evropské historické šlechty a potomky Přemyslovců v čele s rodinou Habsburg – Lothringen a jejím korunním princem Dr. Ottou Habsburským, který navštívil Audienci v letech 2006 a 2008 a je v tomto městě čestným občanem. Možná návštěva JCKV Karla HabsburskoLotrinského je předběžně ohlášena na sobotu mezi 11 – 12 hodinou!

2010

2011

2012

Vysloužilci - Ostrostřelci - KVH SVĚCENÍ PRAPORŮ Dne 4. 5. 2013 vysvětíme společně s kamarády z Landwehrinfanterieregimentu Nr. 8 ve vojenském kostele svatého Jana Nepomuckého v Praze, naše prapory. Začátek akce byl stanoven na 10:00 hod., kdy se shromáždíme na Hradčanském náměstí v Praze a odtud se vydáme v průvodu ke kostelu svatého Jana Nepomuckého, kde budou oba prapory vysvěceny. Dále budeme pokračovat ke kasárnám LIR 8 na Pohořelci, kde se všichni společně vyfotografujeme. Akce bude pokračovat pohoštěním (pouze pro pozvané) a předáním pamětních medailí všem účastníkům v nedalekém Klášterním pivovaře Strahov. Těšíme se na Vaši účast! HD

REGIMENTSTAG 2013 KVH 35. pěšího pluku Plzeň V pátek 19. 4. 2013 se v hospodě V Plachovce sešli plzenští Pětatřicátníci (1. kompanie), aby, jako každý rok, oslavili svůj plukovní den. Kromě hodnotící zprávy velitele majora Vondrovského došlo i na vyznamenávání, hymny a přípitky, probírání kalendáře akcí v součinnosti s jinými historickými jednotkami.

Informační kalendář akcí KVH 35. ppl. Plzeň - 2013 DUBEN 12.- 13. 4. jarní manévry 35. IR Starý Plzenec 19.- 21. 4. Karpaty 1914/15 (Slovensko) KVĚTEN 3.- 5. 5. Slavnosti Svobody 1945 - Plzeň 3.-5. 5. c. k. manévry Loučeň-nekoná se!!! 4. 5. svěcení praporů 8.Landwehr + Spolek c. k. vysloužilců -Praha 11. 5. centrální akce Komitétu 1866 Prachov 25. 5. Rumburk 1918 - (uzavřená akce!)

Další akce: Feldzug 2012 30. 3. - 1. 4. 2012. Pořádá LIR 8 Prag. www.kk8lir.com akce v plné polní s pěším přesunem a nocováním venku se koná ve dnech Audience u císaře Karla I. 28. 4. 2012 v Brandýse nad Labem. Tradiční akce. C. & K. polní manévry ve Slezku 2.- 3. 6. 2012 Slezská Ostrava - Slezskoostravský hrad. ... Pietní a vzpomínkový akt, manévry, malá bitevní ukázka, "presentýr" C. K. armády, Ruské a Pruské armády, vojenské tábory, výcvik jezdectva, stylový program na hradě po oba dny slavností.

ČERVEN 1.- 3. 6. aviatická pouť Pardubice 8. 6. manévry 1866 Hrádek u Nechanic 14.- 16. 6. Solferino Itálie Zádušní mše za JCV arcivévodu Františka Ferdi15. 6. Černošín u Stříbra (1. sv. v., uzavřená akce) nanda d'Este 22. 6. Trutnov 1866 28. 6. 2012 od 18:00 hodin na zámku Konopiště. 22. 6. 250 let srážky u Ostřetína a Holic (sedmiletka) 9. Dobový letecký den - Mladá Boleslav ČERVENEC 16. 6. 2012 - 100.výročí od prvního vzletu českého avia5.-7. 7. Chlum 1866 tika Metoděje Vlacha. Bojová ukázka z I. a II. světové 12. 7. Petrohrad - Rusko (1. sv. v.); Zíka/Bagr války. 13. 7. městské sl. Josefov, (sedmiletka, napoleon) www.mb-net.cz/?page=cz,16007.9-dobovy-letecky-den13. 7. procházka po bojišti u Tovačova 1866 bude-16-cervna 13. 7. Český Rudolec - 1sv.v.; Jeden den na východní frontě Bahna 2012 23. 6. 2012. Akce za podpory A ČR. Bojová ukázka ze 13. 7. Kejšovice 35. IR 1. comp. jen pro zvané, omezená kapacita (1. sv. v.) Světové války. Info a program na: www.bahna.eu 14. 7. vzpomínka na 1866 - Provodov-Šonov u Náchoda Bitva u Sborova 7. 7. 2012. 95. výročí. Místo konání: Josefov. 19.-21. 7. bitva u Lamače 1866 - Slovensko www.zborov1917.cz SRPEN 2.-3. 8. muzika Radyně Blosdorf (Mladějov na Moravě) 17. 8. Kudy prošel císařpán - Prachov 1866, vy11. 8. 2012. Tradiční akce. cházka po bojišti 31. 8. Chlumec 1813- kulaté výročí (napoleonika) Den Rakouska-Uherska - Zámek Stránov 1. 9. 2012 od 11:00 hodin pod názvem František Josef ZÁŘÍ I. aneb den Rakouska-Uherska. 7. 9. Piava 1918 - Josefov (omezený počet) www.zamekstranov.cz/akce.php 13.-15. 9. Kozle - Polsko (napoleonika) Porada Asociace tradičních rakousko-uherských ŘÍJEN jednotek Zemí Koruny české 4.- 6. 10. Plzeň-Třemošná (1. sv. v.) 24. 11. 2012 v obvyklém místě na Držkově 11.- 13. 10. Terezín (sedmiletka) 19.- 20. 10. podzimní manévry 35.IR Starý Plzenec Kraków (Polsko) 26. 10. Dušičky - Chlum 1866 8. a 9. 12. 2012. Již tradiční bitva na sněhu. 28. 10. zavírání pevnosti Josefov http://lir10.webnode.cz/news/plukovni-zabijacka/ LISTOPAD 9. 11. Den veteránů - Předměřice nad Labem 15.-17. 11.? Niměřice 29.-1. 12. Slavkov

LITERATURA – duben 2013

19

I. světová válka 1914 – 1918 Arthur Rehberger Nebude dlouho trvat a svět bude vzpomínat na nejkatastrofálnější období svých novodobých dějin - na 100. výročí od prvých výstřelů I. světové války, jejíž strašlivé následky jsou citelné podnes. Jestliže předminulé 19. století bylo označováno jako "siecle d´or" (zlaté století), a je charakterizováno vynikající architekturou stavebně krásných děl (budova Národního divadla, Akademie věd, Strakova akademie, peněžních ústavů, dopravních staveb, ba celými ulicemi jako Pařížská ulice na Starém městě Pražském, může být 20. století označeno jako století "svrabu a neštovic", charakterizované španělskou chřipkou, světovou krizí a nezaměstnaností, vznikem rakovinných morových ran bolševizmu, fašizmu a nacizmu, pokračováním I. světové války s pořadovým číslem II., 40 lety "studené války", pouštních válek a bojem o naftu nemajícím příliš daleko k novému válečnému konfliktu. Podle toho vypadala i historická díla popisující události toho 20. století. Historická věda byla degradována na apologetiku dočasně vládnoucích politických klik podle jejich objednávek. O mnoho událostech se nesmělo psát vůbec, např., že v bojích I. světové války padlo 180 000 vojáků ze zemí Koruny české a čsl. legionářů 5 400 mužů. To byl případ české historiografie, která byla umlčena 6 zákony na ochranu I. ČSR z let 1918-1936. Toto tabu bylo zrušeno až projevem prezidenta české republiky dne 28. 10. 2008 na pražském Hradě, který prohlásil: "Proto chci dnes - při této slavnostní příležitosti devadesátého výročí vzniku našeho novodobého státu - vzpomenout na všechny naše vojáky, kteří během prvé světové války položili své životy, ať už to bylo na kterékoliv straně fronty. Jejich památka by se měla natrvalo vrátit do povědomí nás všech. Neměli bychom vzpomínat jen na některé z nich." Všechny ony hříchy spáchané v uplynulých 100 letech na občanech ze zemí Koruny české se snaží smazat právě vycházející závěrečná publikace I. světová válka - Rehabilitace c.k.vojáků ze zemí Koruny české padlých na jihozápadní frontě. Konečně mají příbuzní oněch padlých vojáků možnost se dozvědět podrobnosti o tehdejších událostech, a tak se připravit na ono 100. výročí od prvých výstřelů padlých v I. světové válce. Mohou se tak dozvědět pravdu o tom, zda jejich příbuzní padli jako hrdinové při plnění jejich občanských a vojenských přísah, či nikoliv. Publikace odpovídá na většinu všech dosud zakazovaných otázek. Kniha je v českém a německém jazyce. http://www.datart.cz/null-DATART-I-svetova-valka-1914-1918-Arthur-Rehberger.html

Ing. Arthur Rehberger Ing. Arthur Rehberger se narodil 25. 4. 1926 v Plzni, odkud po absolvování všech stupňů povinné školní docházky v českých školách v roce zahájil svá vysokoškolská studia v Praze v roce 1945. Po ukončení prezenční vojenské služby nastoupil jako plánovač u Generálního ředitelství textilních závodů v Praze na místo plánovače a od listopadu 1952 ve Výzkumném ústavu montovaných staveb Praha a od 1954 na Ministerstvu stavebnictví v Praze. Po třídně politických prověrkách byl přeřazen do Výzkumného ústavu pozemních staveb, Praha, kde

pracoval v čs. stavebnictví, až do jeho odchodu do důchodu. Pak s ohledem na jeho jazykové vybavení pracoval jako poradce zahraničních firem ucházejícím se o navázání obchodních kontaktů s domácími stavebními firmami. Tak jeho život ubíhal stejně až do jeho nahodilého setkání s článkem redaktora Respektu, p. Teodorem Marjanovičem nazvaném krátce „Žádní Švejkové“. Tento článek upozorňoval na výstavu pořádanou československým ministerstvem obrany v Kobaridu ve Slovinsku o účasti vojáků ze zemí Koruny české v I. světové válce na jihozápadní frontě proti vojákům Italského království v letech 1915-1918. Pan redaktor Marjanovič byl upozorněn bývalou čs. velvyslankyní pí. Dr. Hybáškovou ve Slovinsku na zcela katastrofální stav hrobů padlých c. – k. vojáků pocházejících ze zemí Koruny české obývaných z 60 % občany české a z 30 % vojáků německé národnosti. Jako odezva na článek p. redaktora T. Marjanoviče následoval dar čsl. orgánů ve výši 100 000,- Kčs na úpravu hrobů na jednom vojenském pohřebišti v Dutovlje. Po tomto intermezzu byl vzbuzen zájem Ing. A. Rehbergera, který si vzpomněl na to, že jako malý hošík slyšel při jedné z rodinných sešlostí, předchůdci to dnešních každovečerních„sedánek“ u večerních televizních zpráv, o tom, že I. světové války se účastnili i příslušníci rodiny jeho dědečka, Josefa Rehbergera, z nichž jeden se již domů živ nevrátil a byl pohřben kdesi na „italské frontě“. Vzpomněl si také na hodnocení padlých vojáků ze zemí Koruny české skupinou prvorepublikových prodejných politiků po roce 1918, kteří se vyjadřovali o nich jako o „vlastizrádcích“, protože nebyli v legiích. Začalo ho velmi zajímat, jaký že to byl ten jeho padlý strýc. Hrdina či „vlastizrádce“? Od roku 2000 proto začal vyhledávat každou možnost k získání jeho spravedlivého obrazu, od cest turistických společností do Slovinska na řeku Soča, dějištích nejkrutějších bojů, které se rovnaly bojům na západní frontě, které však nenašly žádného spisovatele, který by jejich úděsnou krutost dovedl popsat.Však ani kdyby se našel, nesměl by o zjištěných skutečnostech ani pípnout. Oni ti tzv.“Osvoboditelé“ si vydáváním zákonů na ochranu I. ČSR zajistili naprostou mlčenlivost účastníků a pamětníků I. světové války o tom, co kde viděli, co tam dělali, a to od roku 1918 do roku 1936. Zákonů bylo 6. Podrobně je vše popsáno v knize „Generál Alois Podhajský“ od p. Ing. Josefa Fučíka, (nakladatelství Paseka Praha). Tresty při nedodržení těchto zákonů byly stanoveny až na 2 měsíce nebo 20.000,- Kč. Tím si oni „politici“ zajišťovali „věčné mlčení“. Autor A. Rehberger usilovně vyhledával písemné záznamy popisující boje v oné válce a udávající počty padlých vojáků z této země ve vojenských archivech v tuzemsku i v zahraničí, jako Kriegsarchivu ve Vídni a ve Slovinsku. Od roku 2005 prezentoval v českých zemích i ve Slovinsku a Belgii, v Evropském parlamentu v Bruselu výstavy na téma „I. světová válka 1914-1918 – Rehabilitace všech vojáků ze zemí Koruny české padlých na na Sočské frontě 1915-1918“. Proč ten název „Rehabilitace“? Protože ať ti živí, kteří měli to štěstí, že se mohli vrátit domů, či ti, kteří odpočívají svůj věčný sen v daleké cizině, byli hrstkou tuzemských prodejných „politiků“ nejhrubším způsobem diskriminováni a zostouzeni. Proto ta ostrá reakce na to nekončící příkoří, páchané na příslušnících tohoto národa, kteří se „provinili“ jen tím, že plnili svoje občanské a vojenské povinnosti a bránili svoji tehdejší vlast. K tomuto závěru nakonec došel autor, který svým 12 let trvajícím dílem ve své „Závěrečné publikaci o I. světové válce 1914-1918“ odpověděl na všechny možné dotazy týkající se období, které jaksi unikly pozornosti některých oficiálních českých historiků, u nichž se jejich vědomí a svědomí zastavilo v letech po I. světové válce, a kteří i přes výzvu prezidenta České republiky z 28. října 2008. Proto chci dnes – při této slavnostní příležitosti devadesátého výročí vzniku našeho novodobého státu – vzpomenout na všechny naše vojáky, kteří během prvé světové války položili své životy, ať už to bylo na kterékoliv straně fronty. Jejich památka by se měla natrvalo vrátit do povědomí nás všech. Neměli bychom vzpomínat jen na některé z nich si “melou” svoji obehranou a pravdě odporující odrhovačku, přestože jí odsoudil i jejich vrchní velitel. Jejich projekt L 100 je toho příkladem, který opět tvrdošíjně stojí na nekritickém uctívání vykonstruovaných, nereálných tvrzení o oprávněnosti vyhlásit 100. výročí vypuknutí I. světové války jako začátek založení Čsl. legií a vzniku I. ČSR. Každé malé děcko Vás poučí, že tyto události se staly daleko později. Kromě toho den vypuknutí I. světové války by neměl v žádném případě sloužit jako důvod k jakýmkoli oslavám. Zdravý rozum všech i prostých občanů se musí vzbouřit, nebot’ ví, že tím začala největší tragédie novověkých dějin, na jejímž kontě je vykazováno 9 miliónů padlých vojáků všech válčících stran, z toho 180.000 ze zemí Koruny české a 5.400 čs. legionářů. Co má být tedy „oslavováno“? Že ta válka si vyžádala tolik nevinných lidských životů, či mělo to být ještě více? Nevím, nerozumím tomu, nevidím důvod k radovánkám, zato cítím strašlivý smutek. Také proto, že můj mladý strýček, který položil svůj mladý život jako „válečný dobrovolník“ za svoji otčinu jako osmnáctiletý hoch.

Proto staví většina normálních a slušných občanů požadavek na vyhlášení 100. výročí zahájení I. světové války jako celonárodní smuteční tryznu, vzpomínkovou slavnost na všechny oběti oné války, a nikoliv jen na některé z nich. Tedy vzpomenuti buďtež „Buď všichni – nebo nikdo!“ Odpovědnost za toto řešení je na ministerstvu obrany ČR s jejím „100 L“. http://www.arthurrehberger.eu/o-autorovi/

KONTAKTY – duben 2013 Specifické symboly pro platby v KČ Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme! Platby ve prospěch KČ: účel specifikace specifický symbol chod strany členský příspěvek 1112013* chod strany dary a příspěvky příznivců 2222013* ML vydávání ML 333 ML inzerce v ML 322 ML příjmy z prodeje ML 300 ML předplatné ML 311 reklamní předměty odznaky KČ 444 Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo. *Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.

VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):

21

DŮLEŽITÉ KONTAKTY Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a

Adresa: Senovážné nám. 24, 110 00, Praha e–mail [email protected] internet www.korunaceska.cz IČ 44266740 č. účtu: 1928428359/0800 (CZK) IBAN: CZ2808000000001721719263 předseda Václav Srb +420 603 412 671 [email protected] generální sekretář zastupující Svatopluk Novotný

http://www.primaplana.net/ Stránky císařovny Sisi a její rodiny:

http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:

http://www.franz-josef.cz/ Stránky František Ferdinand d´Este:

http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./ Stránky Habsburkové a jejich země:

http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/ Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):

http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemi d=1 Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese: www.zrusmeprezidenty.cz

Monarchistický zpravodaj KČ periocidita: měsíčník Redakční rada: Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected] Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected] Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.

Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická o 2000,- méně. Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců. Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České. Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC Darovací smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800 Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1. Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět.

NÁZORY Články a příspěvky v této rubrice nemusí být v souladu s oficiální linií KČ.

V pojednání sv. Tomáše Akvinského "O vládě" (kniha 2., první dvě kapitoly): Kniha II. Kapitola 1. Co je královský úřad Dále: je třeba uvážit, co je královský úřad a jaký má být král. To, co je umělecké, napodobuje to, co je přirozené, a z toho druhého čerpáme ve svých činnostech řízených rozumem. Podle toho je asi nejlépe, aby královský úřad vycházel z formy přirozených vlád. V přírodě se však nacházejí vlády jak všeobecné, tak částečné: všeobecné, u kterých se všechno nalézá pod vládou Boží; kdežto částečné vlády, nejvíce podobné vládě Boží najdeme u člověka, který se z toho důvodu nazývá mikrosvětem (Sv. Tomáš, Super Physicorum, VIII, 4, 252 b), v němž má místo forma všeobecných vlád. Totiž jak všechna stvoření tělesná i duchová se nalézají pod Boží vládou, tak části těla, jakož i schopnosti duše jsou řízeny rozumem; tedy rozum u člověka se chová takovým nějakým způsobem jako Bůh ve světě. Poněvadž však, jak bylo výše prokázáno (Kn. I, kap. 1), člověk je živočichem přirozeně společenským, žijicím ve společnosti, podobenství s Boží vládou se v člověku odráží nejen tím, že rozum vládne jeho ostatním částem, ale také tím, že společnost se spravuje rozumem jednoho člověka; nejvíce se to týká královského úřadu. Rovněž u některých zvířat, které žijí společně, shledáme nějakou podobu takové vlády, jako u včel, o kterých se hovoří, že mají královnu (Viz pozn. kap. 2), avšak neřídí se rozumem, nýbrž přirozeným instinktem, vštípeným od Nejvyššího Vládce, původce přirozenosti. Král si tedy má být vědom toho, že přijal takový úřad, v němž má kralovat jako duše v těle a jako Bůh ve světě. Pokud o tom bude uvažovat, z jedné strany se podnítí horlivostí o spravedlnost: když si uvědomí, že byl určen k tomu, aby v zastoupení Boha vykonával v království spravedlnost; z druhé však se naplní mírností a blahosklonnou laskavostí, neboť jednotlivé své poddané bude chápat tak jako vlastní údy. Kapitola 2. Co náleží ke královskému úřadu při zakládání obce nebo království Dlužno tedy uvážit, co Bůh činí ve světě, a odtud vyjde najevo, co má činit král. Obecně je však nutno uvážit dvě díla Boží ve světě: první, že svět stvořil, druhé, že stvořený svět spravuje. To dvojí dílo dělá také duše v těle: předně, že síla duše dává tvar tělu, a dále, že duše spravuje tělo a pohybuje jím. Tedy to druhé náleží spíše ke královskému úřadu; od vlády všech králů přijímá jméno král. (Pozn.: regno-rex) Avšak ne všech králů se týká první dílo: ne všichni totiž zakládají království nebo obec, kde vládnou, nýbrž se starají o vládu v království nebo v obci už založeném. Uvažme však, že kdyby na počátku nebylo toho, který založil obec nebo království, nebylo by ani královských vlád; totiž do oblasti královského úřadu patří také založení obce nebo království: A někteří (králové) založili města, v kterých vládli, jako Ninus Ninive a Romulus Řím. Podobně povinnost správy spočívá v tom, že je třeba zachovat to, co se spravuje, a užívat toho k tomu, k čemu to bylo založeno. Takže se nedá plně poznat povinnost správy bez znalosti plánu, k němuž to bylo založeno. Tedy plán založení království odráží plán založení světa: v němž se prvně uvažuje o stvoření věci; za druhé pořádek v rozlišení částí světa. Dále však jednotlivé části světa dostaly různé druhy věcí, jako vesmíru (byly přiděleny) hvězdy, ovzduší ptáci, vodě ryby, zemi živočichové; konečně každé jednotlivině Bůh prozřetelně určil v hojnosti všechno potřebné. Ten plán založení světa důkladně a obezřetně vyjádřil Mojžíš. Předně představuje vznik věcí: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi (Gn 1, 1); potom vypráví, že Bůh v náležitém pořádku všechno rozlišil: den oddělil od noci, vyšší od nižší-

ho, moře od pevniny. Dále popisuje, že nebe naplnil světly, ovzduší ptáky, zemi živočichy, a nakonec přiděluje zvířata a zem do panství lidí; zatímco rostlinstvo zůstalo ponecháno k užitku stejně lidem, jako zvířatům. Takže zakladatel obce nebo království nemůže nově učinit lidi a místa k zabydlení ani ostatní užitečné věci k životu, nýbrž si musí posloužit těmi, které už jsou v přírodě; podobně jako se v jiných uměních tvořivě přijímá do díla z přírody, jako kovář přijímá železo a stavitel dřevo a kamení. Takže zakladatel obce či království je nucen napřed vybrat vhodné místo, aby zdravým prostředím sloužilo zdraví občanů, úrodností zajistilo výživu, krásnou polohou těšilo zrak, opevněním zajistilo bezpečnost proti nepříteli. Pokud některé z uvedených dobrodiní chybí, místo bude tím vhodnější, čím větší množství z dříve uveddeného v něm bude. Proto (zakladatel) musí místo na založení obce či království poznat vhodně podle toho, co vyžaduje dokonalost obce či království: jako má-li být založeno království, musí se předvídat místa pro zřízení měst, vesnic, zámků, škol, území pro vojsko, kupecká tržiště a jiných podobných (zařízení), jaké vyžaduje dokonalost království. Podniká-li se však zakládání obce, dlužno předvídat místo pro církevní budovy, sídliště, jakož i pro jednotlivá řemesla. Následně však dlužno shromáždit lidi a určit jim příslušná místa odpovídající jejich povinnostem. Konečně je třeba se postarat o to, aby každý mohl uspokojit své potřeby dle svých podmínek a stavu: jinak totiž království ani obec nemůže přetrvat. Zde tedy jsou v souhrnu ukazatele, týkající se úkolů krále při zakládání obce či království, převzaté z podobenství vzniku světa. http://www.monarchista.cz/nazory/myslenky/359-sv-tomas-akvinsky-co-je-kralovskyurad

Margaret Thatcherová (1925*) - Železná lady (Josef Zemánek, Jiří Jaklín 13. 3. 2006) Dokončení článku ze str 5. Ještě než jsem přečetla jedinou řádku ze spisů velkých liberálních ekonomů, věděla jsem z účtů svého otce, že volný trh je něco jako obrovský a citlivý a nervový systém, reagující na události a signály na celém světě, aby splnil všechny proměnlivé potřeby lidí v různých zemích z různých tříd, různého náboženství s určitým druhem blahovolné nevšímavosti k jejich postavení. Vlády jednaly na podkladě daleko menšího množství informací a paradoxně právě ony bloudily jako "slepé síly" temnotou a spíše překážely působení trhu, než aby je vylepšovaly. Ekonomické dějiny Británie příštích čtyřiceti let potvrzovaly a zesilovaly téměř každý prvek praktické ekonomiky mého otce. Důsledkem toho bylo, že jsem byla již od mládí dobře vybavena myšlenkově i analyticky ke znovuvybudování ekonomiky zpustošené státním socialismem." (Margaret Thatcherová, Roky na Downing Street, kap. "Úvod") Ihned po nástupu konzervativců k moci se Margaret Thatcherová pouští spolu se svými stranickými kolegy "do práce". Na řadu nejprve přichází sanace státních financí a boj proti vysoké inflaci. K těmto krokům se později přidává reforma trhu práce, daňová reforma, privatizace státních podniků (z velké části znárodněných po druhé světové válce) a politika vedoucí k omezení vlivů oborů na chod hospodářství. Pokud shrneme ekonomickou politiku Margaret Thatcherové do několika odstavců, vypadala v průběhu 80. let přibližně takto: 1. Boj proti inflaci Ačkoli většina lidí přirozeně považuje inflaci jednoznačně škodlivou věc, ekonomové dobře vědí, že je ve skutečnosti výhodná pro ty skupiny obyvatel, které skrze ní získávají více prostředků, než by jim náleželo, a proto proces desinflace vyžaduje velké sociální a politické oběti: Musí se „přibrzdit“ měnová (příp. fiskální) politika, načež následuje ekonomická recese a zvýšení nezaměstnanosti. Obojí na počátku osmdesátých let skutečně nastalo, avšak pokračování inflační spirály bylo zamezeno a inflace klesla na obvyklých 4-5 procent a nezaměstnanost začala opět - ovšem pomalu - klesat, až na jednu z nejnižších úrovní v Evropě v devadesátých letech. Inflaci se podařilo Margaret Thatcherové zkrotit především díky tvrdé politice vysokých úrokových sazeb (o úrokových sazbách v Británii rozhodovala do 90. let 20. století britská vláda), díky úsporným opatřením ve výdajích státního rozpočtu a díky omezením, týkajícím se nárůstu platů státních zaměstnanců.

2. Omezování veřejného sektoru Po druhé světové válce došlo v Británii k rozsáhlému znárodnění a rozvoji tzv. státu blahobytu. Neefektivní státní firmy nejenže přímo zpomalovaly růst ekonomiky, ale navíc prostřednictvím dotací odsávaly prostředky z produktivní sféry ekonomiky. Byla proto zahájena masivní privatizace (hlavních 13 privatizovaných podniků mělo 600,000 zaměstnanců), např. British Telecom, British Gas, British Airways, Rolls-Royce, British Aerospace nebo Jaguar. Zároveň došlo k rozvoji tzv. lidového kapitalismu - v rámci jakési kuponové privatizace si dva miliony lidí koupily akcie British Telecomu a pět milionů si koupilo akcie British Gas. Další oblastí, kde došlo k výrazným změnám, byly veřejné výdaje. Na základě tržní filozofie byly systematicky redukovány dotace průmyslu, na bytovou výstavbu a na politiku zaměstnanosti. Ačkoli mnoho kritiků (především labouristická opozice) hlasitě protestovalo proti „asociální“ politice Margaret Thatcherové, výdaje na zdravotnictví a sociální zajištění nejenže kráceny nebyly, ale dokonce v důsledku vyšší nezaměstnanosti vzrostly. Mnoho lidí bude patrně překvapeno faktem, že podíl výdajů na HDP v prvním volebním období konzervativní vlády vzrostl, a to nezanedbatelně, ze 43 na 47 procent, a teprve poté začal klesat. Významným důsledkem však bylo, že byl zvrácen dlouhodobý trend růstu státních výdajů. 3. Daňová reforma Stát blahobytu budovaný předchozími kabinety a vysoké dotace ztrátovým podnikům vyžadovaly také vysokou míru zdanění. Mezní sazby pro nejvyšší příjmy dosahovaly 98 procent (!), což se prakticky rovnalo vyvlastnění příjmu. Tyto sazby se postupně snížily na 40 procent. Zároveň se ale snižovala základní sazba, které podléhala většina obyvatel. Dále se snížily daně z příjmů právnických osob. Výsledkem byl růst objemu vybraných daní od nejbohatších poplatníků, což dokládá platnost Lafferovy křivky pro nejvyšší daňové sazby. Na druhou stranu, byla zvýšena a sjednocena daň z přidané hodnoty na („rovných“) 15 procent a zvýšily se odvody na sociální pojištění. Výsledkem byl opět (překvapivě) růst celkové daňové kvóty v prvních letech thatcherovské éry, poté však podíl příjmů na HDP začal velmi mírně klesat a na rozdíl od jiných západoevropských zemí se dodnes udržuje na relativně nízké úrovni (s tendencí mírného růstu v letech 2000-2004). Souhrnně lze konstatovat, že nárůst míry zdanění v letech 1945-80 byl zastaven. 4. Trh práce a odbory V Británii měly odbory tradičně silné politické postavení, neboť Labour party se v podstatě skládala z jednotlivých odborových svazů a byla jimi i financována. Bohužel, odbory začaly postupně zneužívat svého postavení a stupňovat své mzdové požadavky a tak již od konce šedesátých let stoupal počet stávek. Je však jasné, že pokud si odbory vystávkují vyšší mzdy, bohatství společnosti nevzroste. Vyšší mzdy v praxi vedly pouze k vyšší inflaci, což dále vedlo k dalším a dalším stávkám i v tradičně „poklidných“ odvětvích, jako jsou např. hasiči a veřejní zaměstnanci vůbec. To vedlo k další inflační spirále, jak již bylo řečeno v úvodu textu. Dále také odbory neumožňovaly propouštění, což je sice hezké a rádoby-sociální, avšak vede k plýtvání zdroji, přezaměstnanosti a dlouhodobé ekonomické stagnaci, která se v konečném důsledku obrací proti všem. Vláda Margaret Thatcherové se pokusila tyto nepříznivé tendence zvrátit. Nejprve byla v roce 1982 omezena moc odborářských vůdců - doposud se o stávkách hlasovalo veřejně, takže někteří odboráři mohli být proti své vůli tlačeni, aby hlasovali pro stávku. Místo toho se dále muselo o stávce hlasovat tajným, demokratickým hlasováním. Byly také zakázány „sekundární akce“, tedy podpora stávkujícím dalšími stávkami v jiných podnicích. Také bylo zrušeno povinné členství v odborech, které si odbory vynutily v některých podnicích. Další změny následovaly v roce 1982, kdy byly zakázány stávky z politických důvodů. O dva roky později bylo uzákoněno, že se volby na výkonné funkce v odborech musejí konat tajnou a přímou volbou. Dále bylo nařízeno, že se každých deset let musí v rámci konkrétního odborového svazu musí konat referendum, zda si členové přejí pokračování poskytování finanční podpory politickým stranám. Prakticky se jednalo téměř výhradně o opoziční Labouristickou stranu, která tím byla oslabena. Výsledkem těchto reforem byl pokles počtu odborově organizovaných o více než tři miliony za deset let, tedy asi o čtvrtinu. Více než sto odborových organizací dokonce zaniklo (nebo fúzovalo). Snížil se počet stávek i jejich délka, s výjimkou roku 1984-5, kdy probíhala velká stávka horníků, kteří měli být propuštěni. Po její porážce se pak odborové hnutí prakticky zhroutilo, alespoň ve srovnání s předthatcherovskou érou. I když se zpočátku mohlo nezávislému pozorovateli zdát, že politika Margaret Thatcherové je příliš tvrdá, a nebo z pohledu britských labouristů (socialistů) dokonce přímo asociální, mnozí britští voliči cítili, že neexistuje žádná jiná alternativa, která by dokázala "nemocné" britské hospodářství postavit znovu na nohy. V parlamentních volbách v roce 1983 proto katapultovali konzervativce Margaret Thatcherové znovu do čela země. Vítězství konzervativců bylo přitom poměrně drtivé - převaha 114 hlasů v Dolní sněmovně britského parlamentu (největší od druhé světové války). K parlamentním volbám 1983 je nutno podotknout ještě jednu významnou událost. Několik měsíců před nimi se totiž podařilo Margaret Thatcherové úspěšně "vyřešit" vojenský konflikt s Argentinou, jejíž armáda

obsadila Falklandské ostrovy spadající pod britskou správu. Bitva o Falklandské ostrovy, odehrávající se 13 000 kilometrů od Velké Británie, při níž padlo několik stovek britských námořníků a bylo potopeno několik lodí na obou stranách, měla přitom tři pozitivní efekty: 1. Po několika letech probudila v Britech již dávno zapomenuté národní cítění a národní hrdost, 2. Vrátila Velkou Británii opět na mezinárodní politickou a vojenskou scénu, 3. Pasovala Margaret Thatcherovou do pozice ženy, která dokáže za Británii bojovat se stejným odhodláním a zápalem jako Winston Churchill. Falklandy se tedy staly významným faktorem, hrajícím v následujících volbách ve prospěch konzervativců. Podobně, jako ty předchozí, dopadly i parlamentní volby v roce 1987. Konzervativci, podpoření výraznými ekonomickými úspěchy, v nich zvítězili a levicoví labouristé naopak opět propadli. Nepomohla jim přitom ani změna stranického symbolu - rudá růže namísto rudé vlajky. Aby vůbec dokázali labouristé konzervativcům Margaret Thatcherové konkurovat, museli nakonec ze svého "slovníku" zcela vypustit slovo socialismus. Třetí volební období Margaret Thatcherové se neslo až na několik drobných výjimek v duchu hospodářského rozkvětu Velké Británie a v duchu výrazných mezinárodních diplomatických úspěchů. Z Margaret Thatcherové se v průběhu let stala uznávaná osobnost mezinárodní politiky, která výraznou měrou přispěla k pádu "Železné opony". Dokázala totiž navázat diplomatické kontakty se všemi významnými státníky východního i západního bloku a přitom nezapomněla stále klást důraz na demokratické principy a na dodržování lidských práv. Mnohým sovětským a čínským komunistům se sice její jednání příliš nezamlouvalo, nezbývalo jim však nic jiného, než jí respektovat jako silného protivníka, kterému se dá vždy důvěřovat. Margaret Thatcherová takto dokázala například navázat "přátelské" vztahy se sovětským vůdcem Michalem Gorbačovem, a nebo se jí podařilo přesvědčit Čínské komunistické vůdce o nutnosti zachovat v Hong-Kongu svobodné a demokratické tržní principy i po předání této na 100 let pronajaté britské provincie pod správu Číny. Nadstandardní kontakty udržovala britská ministerská předsedkyně i nadále s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem a nezapomněla ani na osobní podporu Lecha Walesy z polské Solidarity. Za mnohými mezinárodními diplomatickými úspěchy "Železné lady" lze hledat její oblíbenou diplomatickou poučku, z které měli obavu především režimy významným způsobem porušující lidská práva: "Diplomacie beze zbraní je jako hudba bez hudebních nástrojů" Přestože Margaret Thatcherová zapojila v průběhu svého vládnutí Velkou Británii těsněji do struktur Evropské unie, udržovala si od tohoto uskupení poměrně velký odstup. Projekt "politické Evropské unie" chápala jako vlak, který nezadržitelně směřuje ke škodlivému evropskému "superstátu" a na vysoké úředníky a politiky Evropské unie se dívala jako na intelektuály, pro které není politika ničím jiným než "vrcholovým sportem" (bez ohledu na přání občanů). Jak britská Maggie často s despektem tvrdívala, "Evropa je vrcholem byrokracie proto, že se neopírá o vůbec nic jiného." Po deseti letech Margaret Thatcherové strávených v britském premiérském křesle se v Konzervativní straně začínají objevovat první rozpory. Opoziční labouristé se v průběhu desetiletí posunuli do politického středu a každé klopýtnutí vládnoucích konzervativců hbitě využívají ke zvyšování svých preferencí. Členové Konzervativní strany proto v předtuše volební porážky volají po nové tváři v čele strany. Vyzyvatelem Margaret Thatcherové se proto stává mladý a ambiciózní politik Michael Heseltin. V prvním kole stranických primárek ho sice "Železná lady" poráží, do druhého kola však tato dáma již nenastupuje a ohlašuje svou rezignaci. V dalším kole stranických voleb je na doporučení baronky Thatcherové do čela konzervativců zvolen ministr zahraničí John Major. 28. listopadu 1989 (několik dnů po zhroucení komunistického režimu ve východní Evropě) Margaret Thatcherová rezignuje na funkci ministerské předsedkyně, loučí se se svými bývalými spolupracovníky a spolu se svým manželem Denisem Thatcherem opouští adresu Downing Street 10. Uzavírá se tak jedna z nejvýznamnějších kapitol poválečných britských dějin, která vrátila Velkou Británii zpět na místo respektované světové ekonomické, politické i vojenské supervelmoci. Parlamentní volby v roce 1991 britští konzervativci pod vedením Johna Majora opět vyhrávají. K jejich porážce dochází až tehdy, co se do čela labouristů dostává charismatický Tonny Blaire, který zcela otevřeně prohlašuje, že všichni Britové jsou Thatcheristé. Až tak hlubokou stopu tedy po sobě zanechala Margaret Thatcherová v britské politice. Použité zdroje: Margaret Thatcherová - Roky na Downing Street; Margaret Thatcherová - Umění vládnout http://www.euroekonom.cz/osobnosti-clanky.php?type=jz-thatcherova

Petr Bendl nezklamal Vznik krajů využil současný ministr zemědělství jako startovací rampu do vysoké politiky. V těch časech silná ODS do čela svých krajských organizací, a tím i do čela úspěšných kandidátek k volbám

jejich zastupitelstev, generovala osobnosti, které vynikaly opakováním liberálních frází z úst tehdejších špiček této strany a programových klišé. Nejhorší na všem bylo bezhlavé naplňování někdy i zcestných tezí bez ohledu na následky. Navíc mnozí z těchto nových mocných podlehli korupčním svodům a tak se jim jejich program stal veřejně hlásanou oporou ke zdůvodněním podivných kroků a někdy i nechutných kšeftů. Mezi ty aktuálnější „skvostné“ teze je třeba zařadit myšlenku ministra Petra Bendla, která spočívá ve „spravedlivém“ rozdělení úhrad nákladů na opravy vodovodních sítí. Je zapracována v novele zákona o vodovodech a kanalizacích. Na tomto příkladu je patrné, jak špatné mají špičkoví mocipáni znalosti o věky trvajících právních dogmatech v oblasti dodavatelsko odběratelských vztahů. Ministr a jeho úředníci navrhují, aby náklady na opravu přípojky z vodovodního řadu platil odběratel pitné vody. Na tom by nebylo nic divného, pokud se ovšem nepodíváme na stávající (a navrhovanou) definici, co se vlastně tou přípojkou myslí. I dosavadní znění příslušné části zákona neuvěřitelně ustoupilo zájmům mocné lobby a doslova likviduje tisíciletou praxi v dodavatelsko odběratelských vztazích tím, že narušuje archaické pravidlo spočívající v odpovědnosti prodejce za dopravu a kvalitu zboží až do místa předání. Předávacím místem v případě dodávek plynu, vody a elektřiny je přece příslušné měřidlo. Kritizovaný zákon však toto ve slušné společnosti nezpochybnitelné pravidlo i v současném znění potírá a za vlastníka přípojky od vodovodního řadu až po vnitřní rozvod odběratele označuje kupujícího. Ten je pak zmatečně jen částečně odpovědný za opravy tam, kde vodovod nejde pod veřejným prostranstvím. Tedy tam, kde vodovodní přípojka vede po soukromých pozemcích. Takto si totiž vodovodní lobby usnadnila problémy s přístupem na soukromé pozemky za účelem realizace oprav a náhrady vzniklých škod místo toho, aby si jej ošetřila smluvně při jejím zřizování, či formulacemi v jiném zákoně. Ministr Petr Bendl na televizní obrazovce nepochopitelným způsobem obhajuje příslušnou novelu části zákona, která uvedený rozpor ještě prohlubuje, tím, že staví na chybných definicích vodovodní přípojky a vlastnictví k ní. Od hlavního řadu činí odpovědným za její provoz bezbranného majitele nemovitosti, na kterého navíc přenáší také náklady za trubky vedoucí pod veřejným prostranstvím. A argumentuje zvrhlou tezí, že přece ten, co vodu odebírá, musí nést náklady na opravy přípojky, která k němu vede a nezabývá se tím, že dodavatel má také zájem na obchodu a měl by nést svůj díl odpovědnosti. Tohle líbivé liberální (já tvrdím že velmi hloupé) konstatování převrací všechny staleté praktiky hlavou dolů. Představme si, že si někde na internetu objednáte (koupíte) nějaký výrobek, a od té chvíle odpovídáte za to, co se například stane s autem, které vám jej dopravuje. V takové logice byste byli povinni auto na svůj náklad opravit (nebo zařídit si jiný druh dopravy), aby dodavatel mohl završit obchod předáním věci do vašich rukou! Celou tuto zákeřnou věc jsem konzultoval s ředitelem jedné veliké slovenské vodárenské společnosti přesahující hranice tamních krajů. Tento výsostný odborník žasl nad tím, co je možné u nás z nejvyšších míst vymyslet a dokonce drze prosazovat. Jednoznačně potvrdil, že tamní vodárny jsou logicky odpovědné i za vodovodní řad odbočující z hlavní větve k odběrateli až do místa předání, kterým je samozřejmě vodoměr. Před měřícím zařízením je uzávěr dodavatele a za měřidlem uzávěr odběratele. Dodavatel tak může přerušit dodávku v těch případech, ve kterých zařízení odběratele neodpovídá příslušným normám, nebo neplatí dodanou vodu. Čili přípojka s odpovědností odběratele začíná až měřidlem spotřeby dodávané vody. Do tohoto místa je za opravy přívodu odpovědný dodavatel, stejně jako za škody, které může závada na tomto úseku způsobit na okolních nemovitostech. V této situaci je potřebné si uvědomit, že obchod s vodou uzavírají dvě osoby. Každá z nich by tedy měla nést odpovědnost za zcela jasný úsek činností nutných k realizaci záměru. V této optice tedy současné znění zákona o vodovodech a kanalizacích neobstojí stejně, jako nový návrh a ministrovo tvrzení že za přípojku (takto zákonem chybně definovanou) přece musí odpovědnost nést majitel nemovitosti, jako by se jednalo jen o jeho zájem. Z výše uvedeného je jasné, že vodárenská lobby si prosazuje další nepřiměřenou úlevu. Pokud pan ministr Petr Bendl není schopen prohlédnout tak banální lest, tak co v té vysoké funkci dělá? Nebo že by zase z jeho úřadu prudce „zavoněl“ ten dobře známý odér korupce? Ing. Jaroslav Cabal

www.konzervativnistrana.cz