Monarchistický zpravodaj

Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

Číslo 36/2011

DEUS * REX * PATRIA www.korunaceska.cz Rodinné hemžení v Evropských monarchiích                                                   Z obsahu čísla:

 

Ohlasy na úmrtí                                       JCKV Otty 2–5 * Prohlášení KČ 6–7 * Čechy a Morava 850 let spolu 8 * Akce a dění v KČ 9 * Církev a monarchie 10–11 * Akce a oznamy 12–14 * Dynastická pověst a nástupnické právo 15 * Svatba německého císaře 17 * Monarchisté v uniformách 18–19 * Kontakty 20 * Diskuse, články 21–24 Jan Kubalčík Benjamín Kuras Petr Novák Josef M. H. Motov

Letošní rok a zejména prázdninový čas není z monarchistického hlediska žádnou okurkovou sezónou. Panovníci (a to i ti nevládnoucí či dočasně trůnů zbavení) o sobě dávají vědět a zejména svatby v jejich rodinách znovu obrací i společnosti, které monarchiemi nejsou, k zájmu o vše, co s panovníky souvisí. Je dobře známo, že jejich rodinný život je nejlepším promonarchistickým PR. Rekapitulace v panovnických domech by mohla být následující: Loni v červnu se vdávala švédská princezna Victorie, letos britský princ William, monacký kníže Albert, princezna Nathalie (neteř dánské královny), Zara Phillips (vnučka Alžběty II.) a za pár dní se ožení i německý následník trůnu princ Georg Fridrich (o jeho svatbě více uvnitř čísla). Ze šťastné série rodinných událostí se tak vlastně vymyká jen pohřeb našeho císaře a krále JCKV Otty, ke kterému se v tomto vydání také ještě jednou vrátíme. Přestože není třeba příliš zdůrazňovat, že všichni výše uvedení příslušníci královských rodin mají přemyslovský původ, je pro ně i pro nás velkou nadějí vždy další generace malých princů a princezen, kteří na svůj životní úkol teprve čekají. Podle oficiálních zpráv z královských dvorů by se měly v nacházejícím roce řady nových následníků také významně rozšířit. Počátkem roku 2012 by se mělo narodit dítě francouzské princezně, vévodkyně z Vendôme. Své těhotenství také oficiálně oznámila švédská princezna Victorie (potomka očekává v březnu a podle švédského práva se bude bez ohledu na pohlaví jednat o post následnický) a nakonec i dánská princezna Marie (manželka prince Joachima, druhorozeného syna královny). Máme se tedy společně s potomky našich králů nač těšit. Petr Nohel

Ohlasy – srpen 2011

2

Vzpomínka na Vídeň  Poslední  rozloučení  se  s panovníkem,  či  jeho  historicko–genealogickým  pokračovatelem  je  krokem, který  se  řadě historiků,  či  příznivců  nemusí  po‐ dařit  za  celý  život.  Byl  jsem  obdařen  milostí  leccos  prožít  a  vnímat  nejen  médii, rozhovory, ale nakonec i svojí osobní přítomností ve Vídni. To vše ve  mně  smíchalo  složitý  amalgám  vjemů,  ze  kterého  je  nutno  nejprve  vyřadit  euforii a oprostit se od emocí. To po čase umožní realističtěji si zavzpomínat  na podobnou událost.    Musím  přiznat,  že  mě  oslovil  plán  předsedy  Koruny  České,  který  sliboval  v této  souvislosti  nejen  návštěvu  Schönbrunnu,  ale  i  Hofburgu,  prožití  cere‐ moniálu  posledního  rozloučení  vč.  sledování  průvodu  až  po  Kapucínskou  hrobku, setkání monarchistů u morového sloupu po aktu atp. Tento program  byl natolik lákavý, že jsem toužil jej absolvovat. Byl jsem však naivní a vůbec  si neuvědomil, že tento plán je pro početnou delegaci nerealizovatelný, zvláš‐ tě  v den  zvýšeného  cestovního  ruchu,  a  navíc  po  zkušenostech  s některými  představiteli strany, že idea je jedna věc, reál je však jiný…    Díky přátelským vztahům s „koruníky“ ze Strážnice jsem byl přijat coby host  k účasti na této akci pod hlavičkou KČ.    Po  10.  hodině  ranní  vyrazil  náš  „minikonvoj“  za  vedení  MVDr.  Čížka  s pěti  pasažéry a jednoho auta se dvěma pasažéry ku Vídni. Debata o současné situ‐ aci v Brně byla natolik živá, že až vrtule větrných elektráren jednoznačně daly  na vědomí, že jsme již jinde…    Do Vídně se dá cestovat i jinými silnicemi, než jsou ty placené bez zbytečné‐ ho najetí kilometrů navíc, máte–li GPS navigaci. Tuto jsme sice měli, ale pově‐ domost o množství semaforů, zpomalujících provoz zvláště, když  někdo spě‐ chá, již nikoliv. Přesto se nám podařilo dostat se k Schönbrunnu kolem 11.45  a zaparkovat na rohu ulic Rotenmühlgasse a Schönbrunner Strasse, kde nikdo  poplatek za parkování od nás nevyžadoval a k levému bočnímu vstupu do sídelního komplexu to bylo asi 200  metrů pěšky. Tedy začátek docela dobrý…    Pokud jsme se kolem 13. hod. chtěli dostat do Hofburgu, skutečně jsme moc času neměli. Přesto jsme se ale  vydali na procházku přes Meidlinger bránu, dále alejí kolem oranžérie až na volné prostranství před palácem,  kde jsme se vyfotili. Čas k dalšímu vychutnávání krás již nebyl. A honem zpět k autu!    Přesun autem centrem Vídně a nalezení vhodného a bezplatného místa k parkování (Rotenmühlgasse – An‐ dreasgasse – asi 3 km) – není jednoduchá věc a dá pořádně do těla i člověkovi s anglickým klidem, andělskou  trpělivostí a železnými nervy. Lze považovat za úspěch s notnou dávkou štěstí, že se nám krátce po třinácté  hodině podařilo zaparkovat – opět bezplatně u redakce KURIER. Vydali jsme se tedy Lipovou ulicí přes Mari‐ ahilferstr, Babenberskou ulicí kolem kunsthistorického muzea a proletěli jsme Hofburgem s jednou zastávkou  na  společné  foto.  Naděje  na  společné  setkání  s dalšími  účastníky  opět  zhasla.  Poněkud  překvapen  jsem  byl  množstvím opalujících se skoronaháčů v nedbalkách v Hradní zahradě v tento pietní den. A nakonec i poblíž  trasy smutečního průvodu vše žilo všedním životem, jako by se nechumelilo…    Nutno přiznat i to, že rakouská policie měla vše dobře zorganizováno. Zátarasy k VIP zóně hlídali policisté a  za nimi se již začali tísnit lidé způsobem „tělo na tělo“, přičemž před sebou mohl člověk vidět jen toho, kdo  přišel dřív, katedrálu částečně  obalenou lešením a potištěnými  plachtami s reliéfem katedrály, obří monitor  s vysíláním ORF 2 a cítit funění toho, kdo přišel později s občasným žduchancem do nejrůznějších částí těla. I  přes tyto poměry se část delegace sešla, hlavně ti, kteří jeli sólo a měli se možnost vyhledat podle modrožlu‐ tých praporů Koruny České. Krátce po 14. hod se objevil sekretář Hoffmann, který položil věnec KČ k rakvi  princezny Reginy u Kapucínů a přicházeje s nápadem přesunu k hrobce.    Sluníčko skutečně nabíralo na síle – a bylo to vidět. To prakticky znamenalo vysvlečení sak a odhalení pro‐ pocených zad s obrazy nejrůznějších tvarů a velikostí. „Ha – hospoda!“, vykřikl kdosi zázračnou větu – to byl  šťastný objev – i když asijská.  Nicméně později se Ottakringer  Goldfassl pil celkem dobře. Tu nelze opome‐ nout mistrné vyjednávací schopnosti sekretáře Hoffmanna, díky kterým se podařilo sjednat s policií vstup do  oné hospody se zahrádkou, ležící již za bezpečnostním koridorem. „Wunderbar!“ I když záminkou bylo patrně  vyjednat slušné místo se 7 standartami, policejní úředník vysvětlil, že v případě podání žádosti předem jsme  mohli  obdržet  některé  z míst,  určených  vlajkonošům….  Ale  i  tak  prokázal  flexibilitu  a  do  oné  hospody  nás  pustil. Nicméně radost byla předčasná… Po půlhodině jsme byli usazeni (10 lidí) a statečně ochutnávali Otta‐ kringer v asijském podání, desinfikovaným moravskou trnkou, prohnanou přes trubky. Její vůně byla zřejmá, 

přilákala totiž účastnici, rodilou z Bratislavy, žijící již dlouho ve Vídni. Úctyhodná dáma – měla však společ‐ nost. To jí však nebránilo nejen ochutnat a prohodit s námi pár slov, ale i zapózovat a vyfotit se… A tak jsem se  opět zabýval přemýšlením, zda jí imponovala moje majestátní „špajska“ a francjosefovské vousy, Tondův knír,  sousedova svítící hlava, či Petrův nos… To ví jen Bůh, ona – a slivovička.     Při tom všem bylo možno krásně sledovat přípravy u Kapucínské hrobky. Ti všímaví si mohli dále všimnout,  jak současný mladý voják před kryptou zdraví k. u. k. obersta v historické uniformě, úroveň chování mladších  ke  starším,  zvláště  ti,  kteří  dávají  na  odiv  svou  příslušnost  a  identitu.  A  nakonec  i  neúcta  a  řevnivost  mezi  všemi, držícími v ruce fotoaparát, kameru či mobil k filmování. Přes svoji snahu o slušnost, uctivost a neclonit  poté vyrostla přede mnou hradba zadnic, kýt a stehen, v lepším případě se dalo zezadu hodnotit úroveň po‐ rostu na hlavě. Bylo vidět nejen husté houští, ale i svítící sluníčka, připomínající tonzury mnichů, stejně jako  individua se spletenými vlasy a korálky v nich, připomínající dětskou hračku, kaktus, hřeben či torzo po vypá‐ leném lese – samé kůly…Bylo mi záhadou, jak se tam ti posledně  jmenovaní dostali… A tak jsem rezignoval,  sbalil své nádobíčko a šel na pivečko, které nám krátce před obřadem celému stolu dala přinést naše krásná  neznámá…    3 čestné salvy v celém průběhu aktu patřily nepochybně k danému obřadu stejně jako na závěr tři zpívané  znělky z melodií rakouské státní hymny, Ódy na radost a ve všech jazycích rakousko – uherského mocnářství:  Zachovej nám Hospodine.    Po půl sedmé se skutečně přehuštěné náměstí začalo rozcházet. A my spěchali k morovému sloupu na inter‐ nacionální setkání monarchistů, které se opět – neuskutečnilo. Ve snaze alespoň něco vidět jsme nahlédli do  kostela sv. Petra, kde však probíhala bohoslužba a na opravu kostela jsme vybrali něco drobných do klobouku  sekretáře Hoffmanna.    Závěr patřil procházce skupině monarchistů Vídní ke Karlsplatzu, při kterém jsme dále „zvětšili objem“ a šli  navštívit kostel Karlskirche. Výjimečnou osobností byl i k nám přádající se průvodce (jehož jméno se mi bo‐ hužel nepodařilo zjistit) a ze sebe sypající jednu anekdotu za druhou, prokládající vyprávění vzpomínkami na  „starého pána“, pana Schwarzenberga vlastnící poblíž Karlsplatzu „dům“ (ve skutečnosti palác). Rozsah těchto  vzpomínek by byl opět na dlouhé vyprávění. Jeden za všechny:    Při návratu k autu jsme míjeli hotel Evropa, kde stálo zaparkované Ferrari s poznávací značkou FL (Fürsten‐ tum Liechtenstein – knížectví Lichtenštejnské). A milý průvodce při našem okukování prohlašoval: „Leošku,“  (šlo o rytíře řádu Lazariánů, pana Leo Ge, monarchistického příznivce, kterému jsme byli „u Boromejců“ před‐ stavení, a který nás dále také doprovázel), „tady máme přistaveno to naše auto – to „pro ty faráře…“ Bylo sku‐ tečně štěstím potkat ony osobnosti, které nás doprovázely přes  2 km nazpět a vzájemné rozpravy a moudra  byly tou nejkrásnější tečkou za pobytem ve Vídni. A vskutku na takováto setkání se vzpomíná celý život…    Množství  sympatií  i  plno  témat  k rozhovorům  byly  opodstatněným  důvodem  k našemu  zdržení.  Opravdu  bylo těžké se loučit po dvouhodinovém příjemném setkání.    Kolem 22. hodiny jsme vyrazili „na sever“ pomocí GPS navigace, zpestřované písněmi jednoho moravského  chrámového  sboristy.  Opět  jsem  nemohl  přijít  na  to,  jak  se  chrámový  pěvec  naučí  písničky,  které  i  při  použití  spisovných  termínů je vhodné interpretovat až po 22.  hodině. I když s navigací, bylo pochopitel‐ né,  že  se  řidič  potřebuje  soustředit  a  vní‐ mat okolí. A co by já sám řidič, jsem velmi  dobře  rozuměl  jeho  příkazu:  „Miro,  dej  mu  oharek  do  huby!“.  Chtěl  jsem,  ale  co  jsem  měl  dělat,  když  sem  sa  nemohl  pro  něj ohnút!!!    Štastně jsme dojeli před půlnocí do Břec‐ lavi,  kde  jsme  se  rozloučili  s Ing.  Petrem  Tichým,  a  poté  kolem  jedné  hodiny  po  půlnoci  zpět  do  svých  domovů.  Zajímavé,  že v Břeclavi našemu slavnému zpěvákovi  došel repertoár…    S úsměvem, nostalgií i úctou vzpomínal Miroslav Pauřík    Video:   Pohřeb Otty Habsburského / Abscheid von Otto von Habsburg / Otto von Habsburg Funeral – YouTube     

Češi potřebují krále, ne prezidenta       Češi  jsou  svým  založením  monarchisté  a  milují  obřady  spojené  s uctíváním  panovníka.  Pokoušeli  se  sice jako krále milovat Havla i Klause, ovšem není nad  skutečného monarchu.    Ve  Vídni  byl  v sobotu  slavně  pohřben  Otto  Habsburský,  jenž měl na českém trůnu vystřídat dnes už blahoslaveného  Karla I. a dost možná zůstat českým králem až do své nedávné smrti (zemřel 4. července). Už ve čtyřech letech  byl totiž jmenován následníkem císařského trůnu, tedy i budoucím českým králem.  Dějiny mu ale královskou roli neumožnily, neboť roku 1918 bylo Rakousko–Uhersko rozbito na padrť. A to za  přispění  nejednoho  českého  politika,  jenž  býval  oddaným  ctitelem  ústavní  monarchie.  Tak  třeba  Karel  Kra‐ mář, který se stal prvním premiérem nově vzniklého Československa, byl za monarchie majitelem oblíbeného  českého deníku Národní listy. A právě Kramářův list považoval Jeho Výsost císaře Františka Josefa I. za solid‐ ního mocnáře a oporu domácích elit.    Obavy Čechů o císaře pána    A protože autor těchto řádků si čte ve sto let starých Národních listech možná častěji než v současné Mladé  frontě Dnes či v Lidových novinách (kvůli přípravě pravidelné rubriky Stoletý kurýr na tomto webu), zbývá  mu než potvrdit, že velká část českého národa měla svého monarchu upřímně ráda. Jinak by totiž Karel Kra‐ mář nemohl čtenáře denně otravovat rubrikou, v níž byl národ pečlivě informován o tom, co právě císař pán  činí.    Tak  třeba  23.  července  1911  Františka  Josefa  I.  překvapila  vichřice,  když  si  vyrazil  na  lov  do  lesů  kolem  svého letního sídla v Bad Ischlu. "Vichřice byla tak silná, že  vyvrátila  v lázních  Ischlu  četné  stromy   a  vytrhla  ze  střechy  farního  kostela  několik  tašek.  O  panovníka  byla  všeobecná  velká  obava.  Mocnář  postavil  se  však  za  lovu  pod  skálu,  a  to  na  území,  kde  roste  jen  kleč,  a  byl  takto  ušetřen nepohody. O třech čtvrtích na 8. hod. vrátil se do  Ischlu,  kde  mu  obyvatelstvo  připravilo  hlučné  ovace,"  napsaly tehdy s ulehčením Národní listy. Přitom nemusely,  společnost  byla  svobodná  a  nikdo  z Vídně  novinářům  nenařizoval psaní oslavných pajánů na monarchu.      Pražský čtenář novin měl ale eminentní zájem o informa‐ ce  z panovnického  dvora,  a  když  císař  zavítal  do  Čech,  připravil  mu  vždy  ty  nejhlasitější  ovace.  S monarchistickou duší českého národa proto pracoval i T. G. Masaryk, jenž také kynul davům v českých měs‐ tech, navíc v pseudocísařské bílé uniformě či na koni. Také z prezidentů Havla a Klause chtěl mít národ pa‐ novníky a zahrnoval je ovacemi na kdejakém náměstí, jenže záhy byl nucen vyslechnout politické proklamace.  To  František  Josef  I.  řečnil  vždy  neutrálně  jen  o  "svém  království  Českém  a  Všemohoucím,  který  požehná  práci jeho lidu".    Co více si přeje občan slyšet od panovníka v ústavní monarchii? Nic. Monarcha je tady od toho, aby národu  každé ráno popřál slunce v duši. Prezidenti ale nejsou mocnáři  a ke každému zamávání ke shromážděnému  lidu přidávají i politické poznámky, jimiž svoje poddané notně otravují. Češi to neumějí vyslovit nahlas, jejich  srdce však touží po monarchovi, který by kynul davům, obdarovával děti zlatými mincemi a občas za přítom‐ nosti kamer ulovil desetikilového kapra, aniž přitom bude strašit občany výroky o nebezpečí občanské spo‐ lečnosti či o zemi, která zrovna moc nevzkvétá. Na to přece mají vládu, 200 poslanců a 81 senátorů.    http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/cesi–potrebuji–krale–ne–prezidenta_207263.html  

  Měla by rozpadající se Evropskou unii znovu nahradit monarchie? 

    Tuto  otázku  jsem  během  dvou  dnů,  kdy  se  Vídeň  loučila  s posledním  následníkem  habsburského  trůnu, který ještě reálně zažil monarchii, slyšela několikrát. Otto Habsburský za svého života odpoví­ dal na podobné dotazy velmi diplomaticky. Koneckonců musel se nároků na habsburský trůn za svou  osobu vzdát, aby vůbec mohl po druhé světové válce do Rakouska. Tak moc se rakouští socialisté báli,  že by si rakouský lid znovu monarchii s Ottou v čele vynutil.     Když  jsem  volání  po  tzv.  „starých  habsburských  časech“  slyšela  v okolí  chrámu  Svatého  Štěpána  či  před  vchodem do Kapucínské krypty, kde je císařská hrobka, nepřekvapilo mě to. Ale když se o možnosti znovuob‐

novení monarchie dohadovali tři mladí muži v kavárně Braunhofer, zarazila jsem se. Začala jsem se proto po  ulicích  rakouské  metropole  i  v hotelu,  kde  se  mnou  bydleli  převážně  byznysmeni,  vyptávat.  To,  co  u  nás  v Čechách vyvolává soucitný úsměv nad pomateným brebtáním, berou v Rakousku překvapivě jako něco, co  není úplně nemožné.    Nejde  samozřejmě  o  to, že  by  významná  část Rakušanů  věřila,  že  je  možné a  žádoucí  během  pár  let  zrušit  republiku a obnovit monarchii v čele s nejstarším synem právě zesnulého Otta Karlem Habsburským. Nicmé‐ ně jak jsem vyrozuměla, nějaká větší účast Habsburků na dění a  směřování Rakouska by byla vítaná. A jed‐ nou… kdo ví. Vždyť se podívejte, kam se řítí unie. Tímto povzdechem a pokrčením ramen mi většina dotáza‐ ných vysvětlovala, proč jim připadá možnost monarchie (pro nás Čechy a Moravany šílená a nepředstavitelná  i díky tvrdé protihabsburské propagandě) možná.    Zvláštní je, že ani v bývalých Uhrách nepovažují v posledních letech možnost obnovení monarchie pod vede‐ ním Habsburků za výplod šílené mysli. Mladší syn Otty Habsburského Jiří se dokonce nechal přejmenovat na  Gyorgiho, hovoří skvěle maďarsky, žije v Budapešti a je v Maďarsku politicky velmi aktivní a mezi lidmi popu‐ lární.  Když  jsem  nad  monarchistickou  myšlenkou  dál  jen  nevěřícně  kroutila  hlavou,  zatímco  jsem  se  dlaní  chladila o monumentální sarkofág, v němž je pohřbeno tělo Marie Terezie, pošeptal mi jeden z účastníků po‐ hřbu z okruhu rodiny Habsburků, jestli vím, že někteří Habsburkové jsou pochováni i v Praze, ve Svatovítské  katedrále. I tam jsou doma. Už několik stovek let. Co je prý proti tomu necelé jedno dvacáté století.  18. 07. 2011 – Text: Adéla Knapová  http://www.reflex.cz/clanek/politika/42542/mela–by–rozpadajici–se–evropskou–unii–znovu–nahradit– monarchie.html    Dne 23. 7. jsem se zúčastnil  výroční mše sv. v kapli bl. Karla z Domu Rakouského v Branišově  u Kdyně (okr. Klatovy). Mše se konala k příležitosti ročního výročí zasvěcení kaple bl. Karlu I., našemu poslední­ mu úřadujícímu císaři a králi. Je to první církevní stavba ne pouze na našem území, jak jsem se dozvěděl, ale i na  celém světě, jež byla zasvěcena právě tomuto světci (a našemu panovníkovi). Což je tedy událost nebývalého a  možná podceňovaného významu. Mše sv. se účastnilo více jak sto poutníků, dle mých počtů (ze zvědavosti) cca  110–120. Dále Klub ostrostřelců ze Stříbra, jehož jednotka dvakráte vypálila salvu za zemřelého Jeho císařskou a  královskou  Výsost  Ottu  von  Habsburg–Lothringen.  Mše  se  účastnil  i  místostarosta  města  Kdyně  a  poslanec  PS  PČR,  který  měl  po  skončení  mše  proslov,  kde  hovořil  o  obnově  pomníku  císaře  Františka  Josefa  I.,  o  renesanci  zájmu o monarchii, R–U, o tom, jak mnohé výdobytky Podunajské monarchie u nás přetrvávají dodnes a jak mno­ ho pozitivního nám tato historická epocha odkázala (jeho slova). Celá řeč poslance PS PČR se tedy nesla ve velice  vstřícném duchu a byla " balzámem" pro mé uši i srdce.     Pan  poslanec,  jehož  jméno  si  ovšem  nepamatuji,  se  účastnil  i  křtu  a  autogramiády  knihy  pana  kolegy  Josefa  Pejřimovského o bl. Karlu I. v dobříkovské hospůdce a také si zakoupil tuto publikaci!     Dále  se  nám  podařilo  s  p.  Pejřimovským  hovořit  s  přítomným  redaktorem  a  fotografem  z  regionu  o  nás,  KČ,  myšlence na návrat monarchie a vyměnit si s ním kontakty.    Na závěr si dovoluji především poděkovat všem našim členům, jenž neváhali, nelitovali času i peněz, a této akce  se zúčastnili a zastupovali naši politickou stranu. Napočítal jsem z KČ 7 členů vč. mne. Není to mnoho, vím, ale  přesto děkuji!                                                                                                                     V dokonalé úctě Jaroslav Konečný  .        

Prohlášení – srpen 2011 Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) cítí potřebu, vhledem k probíhajícím a neutuchajícím polemikám, vyjádřit se ještě jednou k akci „Prague Pride 2011“, k její nepřiměřené me-

dializaci, cílené propagaci a k naprosto nevyváženému a neobjektivnímu referování většiny médií o kriticích této akce, resp. o kriticích oné mediální nevyváženosti. KČ se účastní od r. 2002, pokud možno, všech voleb. Jedním z ústředních našich hesel zvláště v posledních letech bylo: „ Veškerá práva menšinám, nikoli však na úkor většiny“. Nejde jen o volební heslo, jde o naše bytostné přesvědčení – monarchisté totiž obvykle nemluví do větru. Dle našeho názoru se naši homosexuální spoluobčané těší všem právům a nikdo je nediskriminuje, nedehonestuje, nepronásleduje, nepřekáží jim v jakémkoliv druhu pracovního uplatnění, studia, kariéry a podnikání. Tento stav trvá nejméně od roku 1989, ovšem homosexualita přestala být v tehdejší ČSSR trestným činem dokonce již v r. 1961. Přejeme tedy opravdu, ale opravdu upřímně našim homosexuálním spoluobčanům vše dobré a ani v nejmenším nemáme v úmyslu zasahovat do jejich soukromých podniků, večírků a pochodů (za předpokladu, že budou financovány jimi samotnými). Dovolujeme si však, nejen očekávat, ale zároveň i zdvořile žádat tutéž toleranci a pochopení od nich. Nemůžeme se totiž zbavit tíživého dojmu, že „Prague Pride 2011“ nemá za cíl (kterého ostatně bylo dosaženo již dávno a dokonce měrou vrchovatou) zrovnoprávnění menšiny, ale že je provokativním útokem na většinu. Přesněji řečeno, tímto provokativním útokem se zdá být nepřiměřená, ba přímo bombastická reklama, propagace a především nenávistné a hluboce netolerantní ostrakizování každého, kdo si dovolí této barnumské reklamě s nadšeným pokřikem netleskat či dokonce klást otázky, nebo, nedej Bože, kritizovat. Při vší úctě a plném a upřímném respektu ke VŠEM menšinám se nikdy nevzdáme svého hlubokého přesvědčení, že většině náleží (mimo jiné i vzhledem k jejímu podílu na plnění daňových povinností, koncesionářských poplatků veřejnoprávním médiím atd.) v ideálním případě poměrné, v každém případě však alespoň NĚJAKÉ zastoupení v médiích. Toho se však, žel nedostává. Kdy naposledy jsme například mohli číst v novinách či vidět v televizi reportáž o rodině, která je fungující, soudržná a vychovává například tři či dokonce více dětí?! Závěrem si dovolujeme vyslovit HRDOST, nikoli však – na rozdíl od některých apologetů výše uvedené akce – PÝCHU, nad tím, že za základ státní i národní existence i nadále považujeme tradiční rodinu, kterou chápeme jako nezrušitelný a nezpochybnitelný svazek dvou osob opačného pohlaví, které nalezly tu odvahu, přes nepřízeň doby a ostentativní nezájem médií, zplodit a především řádně vychovat pokud možno více potomků. Žádáme zdvořile pana primátora královského hlavního města Prahy, aby zveřejnil informaci o nákladech, jimiž z jeho příkazu či posvěcení přispějí daňoví poplatníci na propagaci a pořádání akce menšiny a zároveň jej prosíme, aby nám sdělil, kdy a jaké akce na podporu rodin s dětmi, populační politiky atd. chystá či hodlá financovat v budoucnu. Domníváme se rovněž, že akce pořádané s podporou pana primátora královského hlavního města Prahy by měly mít český, nebo alespoň dvojjazyčný název. S hrdostí (nikoli však s pýchou) konstatujeme, že pro formulaci svých stanovisek i pro organizaci svých akcí považujeme – na rozdíl od pořadatelů PP a jejich mediálních nohsledů – nejkrásnější jazyk na světě, totiž náš mateřský, za více než vyhovující. Koruna Česká

6

Koruna Česká podporuje Pochod pro rodinu 13. srpna 2011 v Praze Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) s nadšením přijala zprávu o pořádání již druhého ročníku Pochodu pro rodinu, s radostí se k této akci připojuje a dovoluje si vyzvat k účasti na ní nejen své členy, ale i příznivce a širokou veřejnost. Koncepce tradiční rodiny je jednou ze základních hodnot, které Koruna Česká vyznává, zároveň však vnímá, že její podpora není sdílena celou společností, která díky své vysoké atomizaci a individuální možnosti legální relativizace hodnot, není vždy a ve všech případech schopna hájit své vlastní základy a tím v důsledku i svoji existenci. Koruna Česká nijak neupírá sexuálním menšinám právo na demonstraci svých názorů, velmi se však podivuje nad tím, že v diskusi o jejich obhajobě je na ně neúměrně často upozorňováno v porovnání s právy a názory většinové společnosti, která je pro přežití naší civilizace a kultury směrodatná. Čeští monarchisté se domnívají, že pouze osvědčený koncept rodiny tvořený mužem a ženou, kteří jsou manželé, je nosný, životaschopný a více než dlouhodobě udržitelný. Děti vyrůstající v takovém prostředí přirozeně vrůstají do typicky mužských a ženských rolí. Snáze a bezproblémově si tak osvojují vzorce chování, které jsou pro jednotlivé pohlaví odlišné, ale díky své nezaměnitelnosti se vzájemně vhodně a přirozeně doplňují. Koruna České tímto srdečně zve všechny zastánce tradičního konceptu rodiny na Pochod pro rodinu, který začne 13. srpna 2011 ve 12 hodin u Obecného domu v Praze a bude zakončen v kostele sv. Jiljí bohoslužbou. Podrobnější informace naleznete zde: http://www.prolife.cz/?a=70&b=3&id=1626. Předsednictvo KČ

Jeho Excelence  Setkání MS Střední Čechy    p. László SZÖKE   Vážení přátelé monarchisté. Předem vás všechny srdečně velvyslanec  zdravím a přeji královské letní dny. Chci vás všechny nezávazně Maďarské velvyslanectví  pozvat na další setkání (schůzi) MS Střední Čechy. Bude se Pod Hradbami 17  konat v pondělí 29. srpna od 17 hodin, tentokráte v ČelákoviPraha 6 – Střešovice  cích v restauraci U Bohuslavů na náměstí přímo proti radnici.   Pokud by někdo měl ve večerních hodinách zájem nechat se Vaše Excelence, vážený pane velvyslanče,    s  plným  porozuměním  jsme  přijali  informaci  o  změně  odvézt k metru Černý most, pokusil bych se zajistit neplacené maďarské ústavy. Přijaté změny jsou nám velmi sympa­ taxi prostřednictvím mé osoby či přátel. tické  a  věříme,  že  přispějí  k právnímu  i  společenskému  ozdravění  maďarské  společnosti.  Novým  zněním  Vaší  Předpokládanými tématy setkání budou blížící se zájezd do ústavy  jsme  inspirováni  a  doufáme,  že  v obdobném  du­ Vaduzu, resp. Možnosti, jenž setkání s JV nabízí, vnitrostranická témata posledních dvou měsíců, politická situace v zemi, souchu bude změněna i naše ústava.    Všímáme  si  ovšem  i  atmosféry,  jakou  nová  maďarská  časné veřejné causy, seznámení členů MS a všech přítomných ústava  vzbudila  v Evropské  unii.  Velmi  nelibě  neseme  hostů o jednání Předsednictva a se zápisy z jednání Předsednicpředevším  usnesení  Evropského  parlamentu  ze  dne  5.  tva. Návrhy na připravovanou zástavu (prapor) MS a možnosti července 2011 o změně maďarské ústavy. Považujeme je  jeho výroby, Oslavy v Milešově o druhém zářijovém víkendu a za naprosto nepřijatelné a to ve všech přijatých bodech.  jiné akce, diskuse na středočeská témata jako je například býv. Vyjádření,  že  ustanovení  o  právu  na  život  od  okamžiku  voj. prostor Brdy, středočeské nemocnice a jiné, možnost spolupočetí  vyvolává  riziko  diskriminace,  nás  pak  naplňuje  práce s Komitétem na obnovu památek z války 1866, jenž by si MS mohla v rámci KČ vzít pod patronát a další a další... Mimo přímo zděšením.  jiné i diskuse kolem návrhu připravovaného za naší MS stran   Usnesení Evropského parlamentu považujeme za nepři­ účinnějšího výběru členských poplatků v KČ a návrhu ohledně již jatelné  vměšování  do  záležitostí  suverénního  státu  – dlužných nezaplacených příspěvků a doladění návrhu než jej za námi vážených a milovaných zemí Koruny sv. Štěpána.  MS předložím jako jeden z bodů na zasedání Předsednictva KČ.   S úctou a jménem Koruny České (monarchistické strany  Další diskuse na vámi předložená témata a další, jenž přednesu Čech, Moravy a Slezska)  až osobně, bude–li čas.   Václav Srb  Jaroslav Konečný, předseda MS předseda      Monarchisté si připomněli výročí vymření Přemyslovců po meči    Stejně jako v minulosti byla i v tomto roce sloužena Mše svatá za všechny příslušníky rodu Přemyslovců. I  letos  se  tato  připomínka  slavila  na  místě  pro  naši  první  panovnickou  dynastie  klíčovém  a  to  na  původním  přemyslovském hradišti na Levém Hradci, ze kterého se nám až do dnešní dnů zachoval v přestavbě pouze  kostel sv. Klimenta založený právě prvním českým knížecím párem sv. Ludmilou a Bořivojem I., který je tak  nejstarším českým sakrálním prostorem.    Mše  svaté  za  rod  Přemyslovců  jsou  zde  slouženy  pravidelně  od  roku  2006,  kdy  jsme  si  připomněli  kulaté  700.  výročí  zavraždění  Václava  III.  v Olomouci. Tento panovník  byl posledním  legitimním  mužským potom‐ kem Přemyslovců, královská krev se poté dědila mezi potomky jeho sestry princezny Elišky a to až do dneš‐ ních dnů.    V příštím roce si 4. srpna na Levém Hradci připomeneme již 706. výročí této smutné dějinné události.    Bývalí i současní členové  předsednictva Koruny České  (monarchistické strany  Čech, Moravy a Slezska) a  členové Konzervativní plat­ formy se společně zúčastnili  Mše svaté za rod Přemys­ lovců na Levém Hradci.    Josef Pejřimovský, Jaroslav  Konečný, Jaroslav Foltýn,  Jindřich Jenček, Bohumil  Šourek, Richard Pech a Petr  Nohel (zleva)   

Hlídka – srpen 2011  

8

Čechy a Morava již 850 let spolu 

  Letos  si  připomínáme  850.  výročí  ukončení  válek  mezi  Čechami  a  Moravou  a  stvrzení  jejich  trvalé  jednoty  v rámci  jediného  státního  celku.  K usmíření  mezi  oběma  znesvářenými  přemyslovskými  liniemi  došlo  v roce  1186 v Novém Kníně na Příbramsku podepsáním tzv. Knínskému míru.    Před tímto aktem nebyl vztah Čech a Moravy jasně vymezen, nicméně fakt, že jednotlivé moravské úděly byly  obsazovány mladšími Přemyslovci a později dokonce jejich celými vedlejšími liniemi, svědčí o jakési formě jedno‐ ty mezi oběma budoucími zeměmi Koruny české.    Moravské úděly jako správní a titulární územní jednotky vznikly přirozeným způsobem kolem hradů ve Znojmě,  Brně  a  Olomouci,  které  založil  Břetislav  I.  Oficiálně  je  ustanovil  v roce  1055  a  přetrvaly  jako  úděly  olomoucký,  brněnský a znojemský až do konce 12. století, kdy byly sjednoceny pod vládou Konráda II. Oty a poté Jindřicha  Břetislava, čímž vzniklo Markrabství moravské.    Konrád  II.  byl  také  (za  moravskou  stranu)  signatářem  zmíněného  Knínského  míru  spolu  s českým  knížetem  Bedřichem  (starší  bratr  Přemysla  Otakara  II.).  Oba  Přemyslovci  byli  bratranci  ze  3.  kolene;  jejich  společným  předkem (prapradědečkem) byl právě již zmíněný kníže Břetislav I. (syn Oldřicha a Boženy).    Knínský mír určil jako vrchní autoritu nad oběma zeměmi českého knížete, zaručoval však také Konrádu II. Oto‐ vi užívání markrabského titulu. Ten si jej však paradoxně přestal uvádět poté, co sám usedl na český knížecí sto‐ lec. Zavedl tím tak mimoděk praxi udělování markrabského titulu některému vedlejšímu členu rodu (byť nejčas‐ těji synovi nebo bratrovi), aniž by tím ohrozil vlastní vládu nad Moravou a územní celistvost tohoto soustátí.    Nutno říci, že i přes zpřesnění, které Knínský mír přinesl, nebyl status Moravy zcela jasný po celou dobu pře‐ myslovské  vlády.  S konečnou  platností  byl  definován  až  v roce  1348  Karlem  IV.,  který  Moravské  markrabství  prohlašuje  lénem  a  to  lénem  českého  krále,  nikoliv  římského  císaře.  Morava  tak  nemůže  být  od  Čech  odtržena  z mocenských zájmů budoucích císařů a udělena jiné než české vládnoucí dynastii. Od té doby je možno Moravu  chápat  jako  zcela  samostatnou  zemi,  která  je  personální  unií  spojena  s Českým  královstvím,  neboť  po  vymření  Lucemburků  již  není  titul  markraběte  udělován  v rámci  panovnické  rodiny.  Jeho  držitelem  (jako  později  v případě titulu slezského vévody) je již sám panovník.                                                                      Petr Nohel   

Oznámení a dění v KČ – srpen 2011 Předsednictvo Koruny České Předsednictvo KČ se sešlo dne 12. 08. 2011 od 18.00 hodin v počtu 5 členů. Projednalo přijímání nových členů (3 přijati, 1 odmítnut). Předsednictvo dále uvítalo založení RS Olomouckého kraje a děkuje všem monarchistům z tamního regionu za jejich aktivitu, zejména předsedovi MS KČ Olomouc (p.MUDr. Andrš) za práci vedoucí k založení RS. Usneslo se na předpokladu konání Ideové konference mezi polovinou ledna a polovinou února r. 2012. Podrobnosti budou včas sděleny. Předsednictvo se usneslo, že skupinovou emailovou adresu KČ mohou dostat subjekty s oporou ve stanovách KČ a se zánikem členství se tato adresa ruší. P zhodnotilo účast KČ a zejména Předsednictva na pohřbu JCKV. S uspokojením konstatovalo, že pohřbu se zúčastnilo velké množství členů a příznivců KČ, pravděpodobně polovina veškeré členské základny. Naše účast i samotný průběh obřadu byly zhodnoceny kladně. Zároveň se kriticky vyjádřilo k poměrné ignoraci KČ ze strany médií v této souvislosti. P. neschválilo návrh na uspořádání sbírky na podporu Komitétu pro udržování památek z války r. 1866 s odůvodněním, že požaduje v takovém případě vybrat konkrétní památku (pomník) a případně uspořádat sbírku na tuto konkrétní věc. P. Pech přišel osobně informovat o zájezdu do Vaduzu a jeho přípravách. Po diskusi na téma zájezdu spojeného s autogramiádou u JJ knížete Hanse Adama II. P. KČ schválilo zájezd jako celostranickou akci KČ.

Monarchistický kalendář 2012

* Pan Jan Drnek dodal k 15. srpnu podklady s rukopisným návrhem Monarchistického kalendáře na rok 2012 na CD pro každého člena předsednictva. Návrh bude do 15. září připomínkován. Zároveň bude rozhodnuto o nákladu a cenové kalkulaci. Kalendář bude mít tentokrát podobu ročenky a bude obsahovat výtah údajů a článků ze všech zatím vydaných čísel Monarchistického zpravodaje a Monarchistických listů, počínaje rokem 2008.

Poutní Mše svata ke cti bl. Císaře a krále Karla I. POUTNÍ MŠE SVATÁ U BLAHOSLAVENÉHO KARLA RAKOUSKÉHO byla sloužena NAD BRANIŠOVEM u Kdyně u příležitosti výročí posvěcení kaple dne 23. 7. 2011 od 11.00 hodin. Následovalo představení knihy Josefa Pejřimovského o bl.   v dobříkovské hospůdce. Karlovi

9 3

Vážení kolegové, tento týden nám (MS Strážnice) došly vlajky z poslední níže uvedené adresy. Škoda, že v nabídce nemají také vlajku Vévodství slezského, měli bychom pak do průvodů a na další akce v podstatě kompletní sestavu vlajek, včetně císařské. Nejsou drahé, doporučuji nahlédnout. Vivat rex Carolus, Jirka Čížek http://www.shop–royal.de/fahnen–und–flaggen/90–x– 150/historische–flaggen/fahne–koenigreich–boehmen–90–x–150– cm–6–200679/ http://www.shop–royal.de/fahnen–und–flaggen/90–x– 150/historische–flaggen/fahne–oesterreich–ungarn–adler–bis– 1915–90–x–150–cm–6–38456/ http://www.flaggen– pehl.de/product_info.php?cPath=3_12&products_id=2071&osCsid= 77b7821801914f83aee55d2c72946a75 http://www.amazon.de/Flagge–%C3%96sterreich–Ungarn–1815– 1915–150–Misc/dp/B004APQ8RK http://www.flagsonline.it/asp/flag.asp/flag_austria– hungary/austria–hungary.html http://vltava2011.cz/army–eshop/goods–3611215–64–vlajka– rakouskouhersko–orlice–90–x–150–cm.html

   

Církev a monarchie – srpen 2011

Stát vydělal na církvích 150 miliard, tvrdí Joel Ruml 

10

  7. 8. 2011 Jan Němec,   Praha – "Církevní majetek přispěl za 60 let  do  státní  kasy  částkou  150  miliard  korun,"  vzkazuje  odpůrcům  dohody  o  vyrovnání  státu  s  církvemi  předseda  Ekumenické  rady  církví  Joel  Ruml. Odvolává se přitom na modelové  propočty  Národohospodářského  ústavu,  které  se  v  roce 2008 propočítávaly v souvislosti s pokusem Topolánkovy vlády ukončit církevní restituce.    Tehdy ovšem vláda narazila ve sněmovně: návrh vyplatit církvím 83 miliard korun, které by se pak během  šedesáti let vyplácení vyšplhaly kvůli valorizaci na zhruba 280 miliard, smetli opoziční poslanci a přeběhlíci.  Současný návrh, který připravila vládní komise, dospěl do stádia, kdy už církve  kývly na nabídku státu a do‐ hodly se, jak si finanční odškodnění rozdělí. Zbývá konečná dohoda s vládou a návrh zákona pro Parlament.    Teď by měly církve dostat dohromady 59 miliard korun (s inflací během 30 let odhadem 79 miliard) a zpát‐ ky pozemky za dalších zhruba 76 miliard korun. Zároveň ale stát po přechodném období 30 let od sebe církve  odstřihne – a přestane platit mzdy duchovních i další příspěvky církvím.    "Jde  o  to,  že  se  uzavírá  minulost.  Majetek  se  nějak  nahradí  a  uzná  se,  že  stát  žije  z  církevního,"  říká  k dohodě Joel Ruml, sám farář Českobratrské církve evangelické.    "Naše církev se ze dvou třetin financuje z vlastních darů a jedna třetina je státní dotace – od státu dostáváme  75 milionů korun ročně," upřesňuje.      A.cz:  V  diskusích  pod  články  o  vracení  majetku  církvi  zaznívají  i  názory  typu:  Církve  si  vydržujte  z  vlastních peněz. Co byste na to odpověděl?    Záleží na tom, v jakém rozpoložení by mě to zastihlo. Kdyby v bojovném, potřeboval bych být anonymem na  internetu. Stát na církvích neprodělal. Propočítal to Národohospodářský ústav AV (zabýval se tím v roce 2008  – pozn. A.cz), tedy ani ne zástupci vlády, ani církví: zabavený majetek vynesl od roku 1948 něco přes 220 mili‐ ard korun. A za těch víc než 60 let stát dal církvím kolem 70 miliard. Takže nějakými 150 miliardami přispěl  církevní majetek do státního rozpočtu. Tohle si nikdo nechce připustit.    A.cz: Dohoda zatím vypadá idylicky, ale nespokojenost už i v řadách vládních stran – třeba Věcí ve­ řejných – probublává. Věříte, že se to tentokrát povede?    Pomáhám tomu, aby to vyšlo. I přes to, že máme 20 let zkušeností a pokusů, které vypadaly leckdy taky tak  dobře. Tento návrh navázal na rok 2008, kdy byl projekt nejpropracovanější. Vyjít by to mohlo, ale nepropad‐ nu žádnému hlubokému rozčarování, když se bude Parlamentu zdát, že to projít nemá. Ale nejvíc pak budou  naříkat města a obce, protože ten majetek zůstane dál zablokován.    A.cz: Dokážou církve vyžít z té částky, kterou stát nabízí?    Malé církve jako minoritní tuto situaci znají. Budou se muset naučit žít ze svého a začít být daleko obětavější,  než  jsou.  V  některých  církvích  jsou  zvyklí  odevzdávat  desátky  podle  biblického  učení  a  nemají  problém.  Ty  větší církve – jako i ta naše – se trochu schovaly za tu velikost.     A.cz: Nebylo by pro církve nakonec výhodnější zůstat navázané na státní rozpočet, který platí i mzdy  duchovních?    Můj osobní názor: do jisté míry by to bylo jednodušší pro pojetí státu i církví. Stát by vrátil jen symbolickou  část a uznal, že se majetek ztratil, zašantročil, prohospodařil. Ale pro další činnost by dál fungovala smlouva  se státem. Tento současný návrh je ale zajímavější – církve si to zkusí.     A.cz: Nemůže se ale stát, že po přechodném období 30 let církve zjistí, že nejsou schopné zajistit svůj  chod samy a budou chtít dál příspěvek od státu?  Třicet let je dlouhá doba. My o tom přemýšlíme očima dneška, ale nevíme ani, jaký duch bude ve společnosti  za deset let. I tento stát bude za třicet let jiný – může být naprosto totalitní s ideologií, která církve naprosto  zničí, může nastoupit stát, který pochopí, že církve tady potřebuje. Netuším.    A.cz: Uvažovalo se i o daňových asignátech po vzoru Německa, kde věřící část daní dávají přímo círk­ vím, nebo se toho církve bály?    Německý model je nepřijatelný. Nedá se sem vnést.    A.cz: Proč ne?    V Německu musíte být registrován podle církevní příslušnosti. U nás máte přes polovinu lidí pokřtěných a  teď je donuťte platit daň. Mluvívalo se o ní, ale bylo by to jen takové přilepšení.     A.cz: Rýpnu si: neměla by být vlastně církev po biblickém vzoru chudá?    Měla.    A.cz: Tak proč potřebuje majetek?     

  Církev nemá mít majetek pro to, aby byla mocnou.  Ale měla by mít peníze na projekty pro druhé a částečně  na provoz sebe sama. Používat je pro vyvržené – ať už jsou to nezaměstnaní nebo uprchlíci. Je–li toto chudo‐ ba, to já nevím. Nevím, jak si představit chudobu církve: máme chodit ve vietnamkách a nemít bydlení? Mys‐ lím, že chudoba je protipól toho mít bohatství pro moc a pěstovat svou image.                                                    A.cz: A používají církve peníze na takové projekty?    Naše církev teď, když je nějaká nenadálá situace, používá sbírky. Ale to je látání děr, nestačí to na dlouhodo‐ bé programy.    A.cz: Čím si vysvětlujete, že vracení majetku církvím vyvolává takové vášně? Na druhou stranu jde o  desítky miliard korun…    V anonymitě internetu jsou lidé, kteří musí být vždycky slyšet a čím peprnější argument, tím líp, protože se  na něj naváže vlákno a letí to dál. Ale na druhé straně: společnost zůstává ve svém myšlení anticírkevní, pro‐ tože kladnou zkušenost s církvemi nemá. Církve jsou chápány jako přežitek, jako něco nemoderního.    A.cz: To jste ale vypálil do vlastních řad: jak to, že společnost nemá kladnou zkušenost s církvemi?    Otázka je, jestli vůbec může být kladná zkušenost. Věřit v Boha znamená vstoupit na náročnější půdu – ne‐ koukáte se na užití času, který je vám darován, jen z pohledu svého, ale zatahujete tam ohled na to, co by ob‐ stálo pod pohledem věčnosti. A to je pro vás v první chvíli komplikace. Brzdí vás to v rozletu, abyste si užil. V  církevním společenství se vzájemně omezujeme. Ale člověk vstoupí do společenství lásky.     A.cz: A to není ta kladná zkušenost?    Ano, ale kladná zkušenost s církevním společenstvím vzniká až vevnitř.  Zvenčí ne.    A.cz: Počet věřících dál klesá, i vaší církvi…    Statisticky ano. Je to dáno i tím, že spoustu sborů máme na venkově a ten se vylidňuje a ti lidé se nepřehlásí  do jiného sboru. Ale i ve městech, i na venkově, teď přicházejí lidé střední generace na fary a chtějí být po‐ křtěni. To je úplně něco jiného než v minulém desetiletí. Mění se vztah k vlastnímu životu poté, co člověk vy‐ budoval kariéru, pozvedl svůj standard vysoko nad své rodiče – a zjišťuje, co koupit nemůže. A ona stačí po‐ věst,  že  je  někde  vnímavý farář  nebo  farářka.  A  oni přijdou.  A  taková církev  pořád  ještě  nepatří  do  starého  železa.    A.cz: Přesto: česká společnost je poměrně sekularizovaná. Jak tedy vidíte budoucnost církví?    Vidím to optimisticky. V cizině na nás koukají s lítostí: no jo, vy jste ti největší ateisti v Evropě. Ale podíváte  se po Německu: sbor má několik tisíc hlav a v kostele se jich krčí deset. Co to je? No sekularizace jako hrom!  Ale pořád se žije s tím, že statisticky mají 46 procent společnosti registrovaných v církvi. To je přelud. A oni si  to nakonec i připouštějí. Církve jsou tady menšinou. Ale věřím, že čas církve, která nese to, co nést má, je před  námi.  http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=709807#utm_medium=newsbox&utm_sou rce=centrumHP  

AKCE – srpen 2011 Víkendový podzimní zájezd do Lichtenštejnska 

    Poznávací monarchistický zájezd Koruny České se uskuteční ve dnech  9. – 11. září 2011 (pátek – neděle).    Součástí zájezdu je setkání s Jeho Jasností Hansem Adamem II., vlád­ noucím  knížetem  v  Lichtenštejnsku,  při  kterém  podepíše  zájemcům  svou knihu „Stát ve třetím tisíciletí.“          Cena zájezdu činí 3.500,–– Kč (včetně ubytování) a dosud jsou v autobuse volná místa. Plakát k této akci  přikládám jako přílohu tohto e–mailu, bližší  podrobnosti  pak  naleznete  na  stránkách  www.korunaceska.cz    nebo http://www.korunaceska.cz/index.php/cs/zajezd–do–vaduzu   Předpokládáme odjezd v pátek brzy ráno, se začátkem trasy v Ostravě.     

12

Rakousko a město Vídeň k poctě českého obránce  Vídně  Zdeňka Kašpara Kaplíře ze Sulevic  u příležitosti 400. výročí narození  Gardová hudba Armády Rakouské republiky  –  posádková  hudba  města  Vídně  doprovodí  Slavnost Zdeňka  Kašpara  Kaplíře  v  jeho  domově,  v  Milešově (obec Velemín), dne 10. září 2011 ve 14.00 hodin  Gardová  hudba  Armády  Rakouské  republiky  –  po‐ sádková hudba města Vídně zve v rámci svého pobytu v  České  republice  v  pátek  9.  září  v  17  hodin  na  3.  ná­ dvoří  Pražského  hradu  na  svůj  promenádní  koncert tradiční rakouské vojenské hudby    Vážení kamarádi, vážení přátelé,   tak jako vloni, i letos budeme vzpomínat našeho velkého hrdiny, obránce Vídně před Turky, pana Zdenka Kaplíře ze  Sulevic, v jeho domově v Milešově. Protože se letos završu­ je jeho 400. výročí, posílá nám Rakousko a město Vídeň k této  slavnosti  Gardovou  vojenskou  hudbu  z  Vídně,  která bude  náš  slavnostní  průvod  v  Milešově  doprovázet.  Tato vojensko–historická  akce  je  akcí  česko–rakouské  vzájem­ nosti,  je  událostí  neobyčejnou  a  bude  opět  navštívena diplomatickým sborem v čele s J.E. Ö velvyslancem panem z Trauttmansdorffu a generalitou.    Protože  hudba  sama  čítá  55  muzikantů,  je  teď  naší  sta­ rostí,  aby  oproti  nám,  českým  a  moravským  císařským  a královským vojákům i historickým klubům nebyla v přesi­ lovce.    K  účasti  v  Milešově  jsou  zváni  všichni  vojáci  tradičních císařsko–královských  regimentů  bez  rozdílu  reprezento­ vaného  historického  období  a  zbraně,  slavnostní  ústroj  nutná,  prapory  vítány.  Jednotky  střelbyschopné  nechť  se předem meldují na adrese Olt. Michaela Herese IR 28 Pra­ ha.    Sraz  všech  uniformovaných  nejpozději  ve  13.30  hodin  v nádvoří  Milešovského  zámku,  kde  bude  vyřazen  průvod. Parkování  vozidel  na  vyhrazeném  parkovišti  u  fotbalové­ ho hřiště, kam se v průvodu vrátíme, příjezd k zámku, kde  není místa k parkování, se přísně zapovídá.     Prosím  zpravodajce  a  velitele  pluků,  aby  předali  tyto informace  dalším  kamarádům,  a  těším  se  na  bohatou  a odpovědnou účast vojsk,    Viribus Unitis! Dr. Milan Novák O.S.G.M., Mjr. DR 14 C.a k. zámek Brandejs nad Labem 

  Stotisícová  armáda  osmanských  Turků  oblehla  14.  července  roku  1683  Vídeň,  bránu  do  Evropy.  Císař  Leopold  I.  jmenoval  dvaasedmdesátiletého  českého  šlechtice  Kašpara  Zdeňka  Kaplíře  ze  Sulevic  hlavním  představitelem  civilní  administrativy  Vídně,  vojen‐ ským velitelem byl hrabě Ernst Rüdiger Starhemberg.    Obrana obležené Vídně se stala klíčovým zájmem celé  střední  Evropy  a  celé  evropské  křesťanské  civilizace,  ale pomoc přicházela jen velmi pomalu. Kašpar Kaplíř  po 62 dnů hrůzného obléhání stál v čele města. Převzal  i  vrchní  velení  v  době,  kdy  Starhemberka  vyřadilo  zranění. Teprve 12. září dorazila vojska v čele s anděl‐ skými  husary  polského  krále  Jana  III.  Sobieského  a  v  bitvě u vrchu Kahlenberg byli Turci na hlavu poraženi.   Kaplířova  zásluha  na  záchraně  Vídně  byla  obrovská.  Maršálskou  šerpu  a  hůl  dostal  od  císaře  Leopolda  na  počátku  prosince  1683.  Pětasedmdesátiletý  zemřel  ve  Vídni  dne  6.  října  1686.  Do  rodové  hrobky,  kterou  vybudoval v kostele sv. Antonína Paduánského v Mile‐ šově, bylo jeho tělo uloženo 20. října 1686.    Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic se narodil roku 1611,  letošní  slavnost  je  tedy  i  oslavou  výročí  400  let  od  narození tohoto významného šlechtice a vojevůdce.  Obec Velemín – Milešov Biskupství Litoměřické  Rakouské kulturní fórum v Praze  Římskokatolická farnost Milešov    Vás srdečně zvou na historickou slavnost 

Zděněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic – obránce  Vídně.  Milešov 10. září 2011    Program:  13,00 – prohlídka kaple Andělů strážných na zámku  14,00  –  slavnostní  průvod  s hudbou  za  účasti  vojen‐ ských historických regimentů od zámku ke kostelu sv.  Antonína Paduánského  15,00 – mše svatá, celebruje generální vikář litoměřic‐ ké diecéze P. Stanislav Přibyl, CSsR.  16,00 – Čestná salva před kostelem a průvod s hudbou  od kostela na fotbalové hřiště  16,30 – Proslovy a ukončení oficiální části slavnosti  17,00 – Kulturní program: hudba, ukázka uměleckého  kovářství, zábava pro děti aj. 

Bitva o Plzeň – Husité před branami  9. až 11. září 2011 

  Po loňském úspěchu se uskuteční 2. ročník ojedinělé akce, která zavede návštěvníky hluboko do historie města  Plzně  –  letos  s  upraveným  názvem  Bitva  o  Plzeň  aneb  husité  před  branami.  Sdružení  šermířů,  muzikantu  a  dalších přátel historie Plzeňští a obchodní centrum Plaza nabídnou opět podívanou, která připomene slavné ob‐ dobí našeho města – rekonstrukci úspěšné obrany Plzně před husitskými vojsky...    Vše se odehraje v amfiteátru za Plazou, na místě, kde skutečně husité tábořili.      "Dne 13. července 1433, v úterý na den rozejití se sv. apoštolů, přivedli kněz Bedřich, hlava Orebitů a Jan Pardus z  Horky 700 jezdců, 7 tis. pěších a 300 vozů do předměstí a vsi Škvrňan. Tito tábor na západ od města rozbili. Za nimi  přišli Táborité, jejichž vůdcem byl Jan Kerský. Ti obklíčili město od východu, u cesty na Prahu. Mezi nimi byl i kněz  Prokop Malý zvaný Prokůpek. K těm pak přibyla vojska dalších mest, Žatečtí, Lounští, Klatovští a z Domažlic. Plzeňští  byli  o  jejich  příchodu  však zpraveni  a  požali  všechno  obilí,  ačkoli  nezralé  bylo  sušeno  na  náměstí.  Sousední  šlechta  sešla se z hradů svých do Plzně – Vilém, Aleš a Pertold Švihovští z Rýzmberka, Hádek z Duban a Lvík z Rovného. Sudím  a hlavou Plzně byl Václav Ditlík. 25. srpna 1433 v pondělí na svátek sv. Bartoloměje, přitáhli Pražané, ze Starého i  Nového města a Plzeň byla tak sevřena ze všech stran. V jejich čele byl kněz Prokop Holý."       9., 10. a 11. září 2011 najdete v Plzni za Plazou  nevídanou,  více  než  5  metru  vysokou  maketu  plzeňských  hradeb  a  shlédnete  rekonstrukci  obléhání  –  velkolepou  bitvu,  kterou  předvedou  skupiny Balteus, Gotika, Lancea, Romantika, Rytí‐ ři  koruny  české  a  další...  O  zábavu  se  postarají  hudebníci  ze  skupiny  Strašlivá  Podívaná,  těšit  se  můžete  i  na  sličné  tanečnice  –  plzeňské  skupiny  Althea  a  Glorie.  V  dobových  stáncích  naleznete  mnohé  pěkné  předměty  k  zakoupení,  o  dobré  jídlo  a  pití  bude  rovněž  bohatě  postaráno,  pro  děti  jsou  nachystány  mnohé  soutěže  a  také  jízda  na koních.  –  noční  bitva  bude  nejen  v  sobotu,  ale  i  v  pátek,  vždy ve 21 hodin.  –  kromě  obléhání  vojsky  Prokopa  Holého  bude  připomenuto  i  období,  kdy  v  Plzni  pobýval  Jan  Žižka.  – po sobotní noční bitvě se diváci mohou zúčastnit velkého mumraje a radovánek na oslavu vítězství s výu‐ kou dobových tanců a dobovým ohňostrojem.   

Veřejný dluh České republiky K aktuálnímu datu a hodině najdete na:

www.verejnydl uh.cz

SVĚT MONARCHIÍ – srpen 2011

15

svobodné  volby  knížete  z  členů  Přemyslovského  rodu.

 

Přemyslovská dynastická pověst a nástup­ Tuto  skutečnost  zřejmě  ještě  respektuje  Zlatá  bula  sicil‐ nické právo českých panovníků  ská  v  roce  1212.  Ale  právě  Přemysl  Otakar  I.,  příjemce

  Co vlastně říká pověst o povolání Přemysla na knížecí stolec  a  jakou  má  souvislost  s  českým  nástupnickým řádem?  Abychom  byly  přesní,  přemyslovská  pověst existuje  ve  dvou  variantách.  Starší  autor,  Kristián  zdů‐ razňuje jedinou věc, povolání Přemysla na knížecí stolec na základě věštby, tedy na základě rozhodnutí vyšší než lidské  moci  –  resp.  moci  božské.  Z  potomků  Přemyslo‐ vých pocházejí další, česká knížata.    Pozdější,  Kosmova  varianta  uvádí  řadu  podrobností,  jak  zmatky  v  zemi  po  smrti  praotce  Čecha  (Přesněji  Boema  podle  Kosmy),  volbu  knížete  Kroka,  jeho  smrt bez mužských potomků. Vládu jeho dcery Libuše, vyvo‐ lení manžela Přemysla, z jehož potomků pocházejí další, česká knížata.    K  tomu  je  dobré  si  uvědomit,  že  postavení  českých panovníků,  knížat  a  později  králů  se,  alespoň  v  teorii vymyká  z  obvyklých  schémat.  Bula  Karla  IV.  z  roku 1348 sv. Václava za věčného českého krále, takže držitel královského  důstojenství  v  Čechách  není  absolutním vladařem, ale pouze náměstkem sv. Václava, chceme–li,  podobně, jako je papež náměstkem sv. Petra. Ale tradice o  sv.  Václavovi  jako  věčném  českém  vládci,  jehož  je aktuální panovník pouhým náměstkem, není dílem Kar‐ la IV., ale je ¨téměř o 300 let starší. Na mincích knížete, a později prvého českého krále Vratislava I. (1061–1091)  je  tento  panovník  označován  nejprve  jako  kníže,  a  od roku 1085 i jako král za mana sv. Václava – tedy někoho, kdo vládne v jeho zastoupení. Ostatně sama skutečnost,  že vládní moc je v Čechách ještě v knížecí době charak‐ terizována jako „mír sv. Václava v rukou knížete N" dává tušit,  že  sv.  Václav  byl  považován  za  věčného  vládce Čech  ještě  před  dobou  knížete–krále  Vratislava  II.  (I.) Podobná  situace,  chápání  aktuálního  panovníka  jako zástupce věčného krále lze naleznout prakticky pouze v  Norsku,  kde  vládnoucí  panovník  byl  náměstkem  sv.  Olafa.    Nástupnické  právo  prvých  historických  Přemyslovců  neznáme,  ale  víme,  že  nastupoval  vládu  syn  po  otci (Spytihněv I. po Bořivojovi I., sv. Václav po Vratislavu I., Boleslav II. po Boleslavu I., Boleslav III. po Boleslavu II.)  nebo  bratr  po  bratrovi,  zdá  se,  že  mladší  po  starším (Vratislav I. po Spytihněvovi I., Boleslav I. po sv. Václa‐ vovi,  Jaromír  a  Oldřich  po  Boleslavu  III.)  Jasné  nástup‐ nické  právo,  prvorozenecké  nebo  stařešinské,  z  těchto údajů dovodit nelze, ale je jasné, že nástupnictví zůstá‐ valo v rodě, resp. rodině vládnoucího knížete.    V  Čechách  po  celý  středověk  nebyly  psané  zákony. Právo se nalézalo, případ od případu. Při nalézání práv se  hojně  využívalo  precedentu  –  staršího  rozhodnutí  v  podobných  případech.  Je  proto  vhodné  se  podívat podrobněji na nástupnická pravidla českých panovníků i příslušné precedenty, které mohly mít na nástupnická  práva vliv.    Prvý  známý  nástupnický  zákon  knížete  Břetislava  – zákon  stařešinský  (vládcem  se  měl  stát  nejstarší  člen rodu) zanikl na základě opakovaných precedentů  

této buly, změnil nástupnický řád tak, že králem se stával nejstarší  syn  krále  – tedy  zákon  prvorozenství  neboli primogenitury.  Ten  pak  nebyl  porušen  do  vymření  Pře‐ myslovců po meči v roce 1306 – cca 4 generace.    Po  zavraždění  Václava  III.  se  pokusil  římský  král  Al‐ brecht  prosadit  právo  na  obsazení  odumřelého  říšského léna  z  moci  vrchního  lenního  pána,  ale  narazil  na  odpor české  šlechty,  byl  nucen  uznat  práva  pozůstalých  Pře‐ mysloven,  a  svého  syna  Rudolfa  I.  oženit  alespoň  s  vdo‐ vou  po  králi  Václavu  II.  Rudolf  však  předčasně  zemřel. Česká  šlechta  sama  uskutečnila  volbu  manželů  pozůsta‐ lých  Přemysloven  – dcer  Václava  II.,  nejprve  Jindřicha Korutanského,  manžela  starší  Anny,  kterého  následně sesadila a pak Jana Lucemburského, za kterého provdali mladší  Elišku.  Tento  precedent  představuje  nástupnické právo  po  přeslici,  když  nejsou  potomci  po  meči,  a  záro‐ veň právo českého sněmu vybrat z manželů pozůstalých žen  z  panovnického  rodu  toho,  koho  považují  za  nej‐ vhodnějšího.  Tedy  to,  co  stanovil  Karel  IV.  ve  Zlaté  bule jako  nástupnická  řád  nebylo  nic  nového,  ale  pouze  pí‐ semné  a  slavnostní  potvrzení  platného,  zvykového  čes‐ kého  nástupnického  práva,  v  Čechách  obecně  uznávané‐ ho. K tomuto právu, bereme–li v úvahu nástupnické prá‐ vo  Karla  IV. a  jeho  synů, patřilo  i  nástupnické  právo  po‐ tomků té princezny, jejíž manžel se stal českým králem a jehož  potomci  vstupovali  jako  následnická  dynastie  do práv dynastie vymřelé, včetně práv nástupnických.    Uvedený  precedent  byl  vlastně  porušen  jen  jednou  – volbou a korunovací Jiřího z Poděbrad za českého krále. Předchozí  neúspěšné  pokusy  o  volbu  českého  krále  po tzv.  sesazení  císaře  a  krále  Zikmunda  a  za  nezletilosti jeho vnuka Ladislava Pohrobka nabyly úspěšné, nenalezl se nikdo, kdo by uznal český sněm za oprávněné k takové volbě  při  existenci  zákonného  dědice  a  českou  korunu přijal.  Samozřejmě,  že  v  té  neochotě  přijmout  českou korunu  z  rukou  sněmu  přispěla  i  snaha  císaře  Fridricha nedopustit  zbavení  svého  synovce  Ladislava  Pohrobka jeho  dědictví  a  případně  se  sám  stát  jeho  dědicem,  to však na věci nic nemění.   Jediná  úspěšná  volba  krále,  který  nebyl  potomkem  ani příbuzným  předchozí  dynastie  –  Jiřího  Poděbradského nezakládá precedent, zvláště, když on sám i jeho potomci se  práva  na  českou  korunu  vzdali,  doporučili  volbu  po‐ tomka  po  přeslici  Přemyslovců,  Lucemburků  a  jedné, Ladislavem Pohrobkem po meči vymřelé linie Habsburků a  na  základě  svobodné  volby  (byli  na  živu  2  dcery  po‐ sledního  krále  Albrechta  I.,  4  synové  mladší  Alžběty  v Polsku a 2 dcery starší Anny v Sasku, – manželka knížete Hynka, syna Jiřího z Poděbrad a tehdy ještě neprovdaná starší  Markéta)  a  přijali  za  krále  Vladislava  II.  Jagellon‐ ského.   Potomkům  Vladislava  II.  Jagellonského  pak  nutně  na základě precedentu při volbě Jana Lucemburského nále‐ želo  dědičné právo  k české  koruně.  Po  bezdětné  a před‐ časné smrti krále Ludvíka patřila jeho sestře Anně stejná práva,  jako  sestrám  Václava  III.  (dcerám  Václava  II.)  a jejímu manželovi, Ferdinandu I. a jejich potomkům, tedy

dědičné právo na českou korunu. Tím spíše pak patřila stejná práva po vymření Habsburků po meči jediné vlád‐ noucí  královně  –  Marii  Terezii,  jejímu  Manželovi  Štěpánu  I.  Lotrinskému  a  jejich  potomkům.  Nebylo  vlastně  ani  třeba pragmatické sankce, ale pouhého přijetí Marie Terezie za českou královnu. Z tohoto hlediska, nástupnictví po  vládnoucí královně z habsburského rodu a nikoli po jejím manželovi – v Čechách ani Uhrách nevládnoucím Fran‐ tišku Lotrinském, lze pochopit i zdůrazňování habsburského původu vládnoucí lotrinské dynastie, která se označo‐ vala jako Habsbursko–Lotrinská.    Precedent svobodné volby, pokud nejsou žádní potomci vládce,  jak v případě praotce Čecha, a nástupnictví dcer  vládce,  pokud  nejsou  v  rodě  mužští  potomci  má  své  odůvodnění  v  přemyslovské  dynastické  pověsti  v  Kosmově  podání, (starší Kristián se soustřeďuje jen na povolání Přemysla na základě věštby, tedy z vůle vyšší moci), praotec  Čech pravděpodobně umírá bezdětný, nový, svobodně zvolený kníže Krok nemá syna, k vládě je povolána jedna z  jeho dcer – Libuše. Ta se pak provdala za Přemysla a jejich potomkům patřilo nástupnické právo k vládě v Čechách.  I když jde o „pouhou pověst" a nevíme přesně, k jaké předhistorické nebo mytologické události se podání o Libuši a  Přemyslovi vztahuje, jeho konstitutivní vliv na české poměry, zejména následnické právo nelze popírat.    Lze  říci,  že  právo k  vládě nad českým  královstvím  náleží  současné habsbursko–lotrinské  dynastii  již  na  základě  tradice, obsažené přemyslovské pověsti ze 12. stol. v Kosmově podání.                                    Pejřimovský 

Habsburský následník trůnu byl počat u  nás, zní v Novém Jičíně  19. července 2011        Společně  s  pohřbem  následovníka  rakousko– uherského trůnu Otty Habsburského se v Novém Jičíně  opět  vynořila legenda,  že  tento  úctyhodný  muž  byl  po‐ čat  právě  v  tomto  severomoravském  městě.  Necelých  devět  měsíců  před  narozením  totiž  jeho  rodiče,  arcivé‐ voda a pozdější poslední český král Karel s chotí Zitou,  strávili společnou noc na místním zámku.     Tato  pověst  se  v  Novém  Jičíně  občas  objeví,  a  proto  není divu, že vídeňský pohřeb Otty o uplynulém víken‐ du k  tomu  opět  zavdal  důvod.  "Těžko  říci,  kolik  je  na  početí Otty Habsburského v Novém Jičíně pravdy. Nelze  to  potvrdit,  ale  ani  vyvrátit.  Pravda  je,  že  12.  března  1912 zde Karel a Zita strávili noc, neboť už byli manželé  a sdíleli společné lože. A 20. listopadu se narodil prvo‐ rozený Otto," uvedl historik Muzea Novojičínska Radek  Polách.    Při  pobytu  v  Novém  Jičíně  ještě  nebylo  o  těhotenství  arcivévodkyně  nic  známo,  to  až  později.  Arcivévoda  Karel,  tehdy  až  druhý  nástupce  rakousko–uherského  trůnu  po  Františku  Ferdinandovi  d’Este,  o dva  roky  později zastřeleném v Sarajevu, vyjel s manželkou Zitou  na  reprezentativní  cestu  z  Brandýsa  do  Haliče,  tedy  současného území východního Polska a západní Ukraji‐ ny. Zastavovali se v různých městech. Budoucí rakouský  císař jel s družinou dragounů na běloušovi, Zita cestova‐ la  vlakem.  Do  Nového  Jičína  přijeli  ve  čtvrtek  12.  břez‐ na. Město se na vzácnou návštěvu majestátně vyšňořilo.  Zita  přijela  na  nádraží  o  něco  dříve  a  po  přijetí  staros‐ tou odjela  do  Žerotínského  zámku,  který  tehdy  patřil  Tereziánské akademii. Brzy přiklusala družina s Karlem  v čele, mohutně vítána špalírem novojičínských občanů.  Na  zámeckém  nádvoří  arcivévodu  přivítali  okresní  hejtman, starosta, farář, rabín a další představitelé regi‐ onu.  Večer  Karel  se  Zitou  usedli  do  automobilu  a  projeli  si  slavnostně  nasvícený  Nový  Jičín.  "Podle  dobových  zá‐ znamů  prožili  hezký  večer,  na  který  pak  dlouho  vzpo‐ mínali.  Takže  je  možné,  že  pak  si  příjemné  chvíle  pro‐ táhli. Ale je to jen spekulace. Každopádně zní zajímavě,  že  následovník  Otto  byl  počat  právě  u  nás,"  usmál  se  Polách. 

Poslední rakouský císař a český král Karel (1887–1922) Poslední  rakouská  císařovna  a  česká  královna  Zita  (1892–1989) 

Arcivévoda  Karel  12.  března  1912  na  cestě  na  Horno­ branské ulici (dnes ulice K nemocnici) a poté při přivítání  na zámeckém nádvoří

  Historik sledoval pohřeb Otty Habsburského ve Vídni a přiznává, že oceňuje konec předsudků vůči císařské dy‐ nastii. "Až na pár výjimek se tento akt obešel bez cynických a provokativních excesů a stal se důstojným rozlouče‐   ním s osobností, která ovlivnila život v Evropě," řekl.      Příští rok uplyne od vzácné návštěvy sto let. Muzeum chystá několik vzpomínkových akcí. "Plánujeme výstavu a    možná si zopakujeme i slavnostní příjezd s uvítáním. Ale vše je stále ve stadiu úvah," dodal historik Polách.    Zdroj:  http://ostrava.idnes.cz/habsbursky–naslednik–trunu–byl–pocat–u–nas–zni–v–novem–jicine–pt7–/ostrava–   zpravy.aspx?c=A110718_152753_ostrava–zpravy_jog        Svatba německého císaře          Sobota  27.  srpna  2011  je  svatebním  dnem  následníka  pruského  a  ně‐   meckého  trůnu  a  také  velkým  dnem  našich  západních  sousedů,  monar‐   chistů.  Žení  se  Jeho  Císařská  a  Královská  Výsost  princ  Georg  Fridrich,    který  by  byl  za  jiných  dějinných  okolností  králem  Pruska  a  německým    císařem.  JCKV  Georg  Fridrich  se  narodil  v roce  1976,  rok  před  úmrtím    svého  otce  prince  Ludvíka  Ferdinanda.  Když  tedy  v roce  1994  zemřel  i    jeho  děda  (rovněž  Ludvík  Ferdinand),  stal  se  poté  v poměrně  mladém    věku  pretendentem  německého  i  pruského  trůnu  a  hlavou  rodu  Domu    Hohenzollernů. Dědečkem jeho dědečka byl Vilém II., poslední německý    císař a pruský král.      JCKV princ Georg Fridrich má dva strýce, kteří jsou staršími bratry jeho    otce,  avšak  uzavřeli  nerovnorodé  sňatky.  Vzhledem  k  tomu,  že  rod  Ho‐   henzollernů ctí předpis rovnosti manželů, přešlo nástupnictví na Gerorga    Fridricha, který je sám nadějí na legitimní pokračování rodu, neboť sňa‐   tek  s  jeho  vyvolenou,  princeznou  Sophií  von  Isenburg,  odpovídá  jejich    vzájemnému společenskému postavení.      Svatba se uskuteční ve Friedenskirche v Postupimi v pravé poledne a je tak vrcholem letošních oslav 950. výročí    Hohenzollernské dynastie. Snoubenci pozvali na svatbu přes 700  oficiálních hostů včetně zástupců zahraničních    panovnických  domů  a  evropské  vysoké  šlechty.  Sami  se  například  zúčastnili  nedávné  svatby  knížete  Alberta  II.    v Monacu.      Císařský ženich je také potomkem mnoha Evropských vládnoucích rodů, mj. i českých králů. Jedna z možností, jak    doložit jeho Přemyslovský původ, je následující:      Bořivoj I. → Vratislav → Boleslav → Boleslav II. → Oldřich → Břetislav I. → Vratislav II./I. → Vladislav I. → Vladi‐   slav I./II. → Přemysl Otakar I. → Václav I. → Přemysl Otakar II. → Václav II. → Eliška (oo Jan Lucemburský) →   Karel IV. → Zikmund → Alžběta (oo Albrecht Habsburský)  → Alžběta (oo Kazimír IV. Polský)  → Vladislav II. → Anna (oo Ferdinand I. Habsburský) → Marie (oo Vilém, vévoda Jülich–Cleves–Berg) → Marie Eleonora (oo Albert  Frederick Brandenburský) → Anna (oo Jan Zikmund Brandenburský)  → Jiří Vilém → Frederick Vilém → Frede‐ rick I. Pruský → Frederick Vilém → Augustus Vilém → Frederick Vilém II. → Frederick Vilém III. → Vilém I. Ně‐ mecký → Frederick III. → Vilém II. → Vilém → Ludvík Ferdinand → Ludvík Ferdinand → Georg Frederick      K uzavření  sňatku  srdečně  bla‐ hopřejeme.                                                                            Petr Nohel    Klip  německých  monarchistů  k  císařské  svatbě  je  možno  shléd‐ nout zde:   http://www.youtube.com/watch ?v=zfN1Nu–kKdo&.  Rozhovor  s následníkem  z  mlad‐ ších let je ke shlédnutí zde:   http://www.youtube.com/watch ?v=qgozaKutQ50&. 

     

AKCE – Monarchisté v uniformách – srpen 2011

18

Akce Svazu c. k. voj. vysloužilců zemí Koruny české.  

Jindra Lipecký, t. č. Představený Svazu.   http://svazvyslouzilcu.sweb.cz/index.html  

Pro  připomenutí  generacemi  neprávem  opomíjené‐ ho  hrdinství  našich  předků,  bývalých  vojáků  c.  k.  armády,  prokázaného  bezpočtukrát  na  všech  bojiš‐ tích  mnohých  válek  a  bitev  v  minulosti  vybojova‐ ných,  pro  připomenutí  jejich  statečnosti,  s  níž  často  hleděli  smrti  do  tváře  a  přesto  věrně  a  neochvějně  stáli  v  řadách  vojsk,  pod  císařským  praporem  k  obraně  své  vlasti,  pro  připomenutí  jejich  hrdosti,  s  níž  tito  dříve  udatní  bojovníci  později  oblékali  slav‐ nostní  uniformu  vojenského  vysloužilce,  pro  připo‐ menutí jejich ušlechtilosti a obětavosti, s níž se stara‐ li  o  své  nemohoucí  a  nemocné  druhy,  pro  připome‐ nutí  jejich  věrnosti,  s  níž  stáli  při  sobě  až  do  svého  posledního dne, pro připomenutí památky našich   pradědů a dědů, vojenských vysloužilců, a pro naši hlubokou úctu a obdiv k nim, ve snaze přispět k oživení tradic  spolkového  života  vojenských  vysloužilců,  rozhodli  jsme  se  založit  Klub  přátel  vojenské  historie,  který  by  byl  věnován právě jen a jen c. k. vojenským vysloužilcům.    Jak to vlastně začalo    K založení Svazu c. k. vojenských vysloužilců (dále Svaz) došlo z iniciativy Jindřicha Lipeckého, poručíka Sboru  Rakovnických ostrostřelců. Zeptali jsme se ho, jak to vlastně začalo...    Již  před  několika  lety  můj  předchůdce  předseda  Musejního  spolku  Královského  města  Rakovníka  a  okresu  ra‐ kovnického  pan  Zdeněk  Eichinger  na  základě  mého  vyžádání  zjistil  v  našem  okresním  archivu,  že  zde  existoval  početný Spolek vojenských vysloužilců. Samozřejmě za monarchie, po vzniku republiky jako takový zanikl. Kon‐ cem minulého roku jsem díky vstřícnosti ředitelky archivu paní Mgr. Renaty Maierové a odbor pracovníků PhDr.  Jana Černého a Luboše Smitky mohl prostudovat zachované dokumenty, včetně krásné Pamětní knihy vysloužilců.  Zde jsem se dočetl veškeré potřebné informace včetně jmen, hodností, vzhledu praporu, uniforem atd. Sám jsem před 15 lety stál u zrodu obnovení rakovnických ostrostřelců, a protože je vojenská historie můj největší koníček již od dětství, dále jsem neváhal. K činu mne také inspirovala krásná monografie pana Jaromíra Indry – "Spolky c.  k. vojenských vysloužilců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" (2010), která nejenom mapuje tyto spolky včetně  vydaných dekorací, ale hlavně seznamuje čtenáře s jejich vznikem, organizací, uniformováním, činností atd. Před‐ pokládal jsem, že když oslovím některé známé kolegy ve zbrani ze spřátelených sborů, že Ti jako já budou naklo‐ něni  oživit  mezi  různými  vojenskohistorickými  spolky,  hlavně  zaměřenými  na  vojenské  pluky  monarchie  i  tuto  velkou tradici. Vždyť tyto spolky byly doslova v každé větší vesnici, o městech ani nemluvě. A byli v nich právě naši dědové i pradědové, sloužící předtím v bývalé RU armádě. Na pozvání kolegů z LIR  10 začátkem ledna t. r. jsem se zúčastnil přátelského setkání zástupců vojensko – historických spolků z Čech i Moravy. Bylo to v restaura‐ ci "U Hymrů" v Mladé Boleslavi. Tam jsem začal jednat. Moje myšlenka zde oslovila např. i samotného velitele c. k. pluku v Železnici Milana Cermana, mého nového známého Miloše Macka z IR 42 Terezín a některé další, jako např. Karla Drábečka z IR 35 Plzeň. Díky ochotě i pochopení hostitelů – velitelů LIR 10 v Mladé Boleslavi Josefa Křeliny  (taktéž velkohoteliéra U Hymrů ) a Miloše Kredby jsem domluvil  na místě, že bychom se my zájemci o vojenské  vysloužilce sešli zde dne 5. 2. t. r. Ještě v lednu t. r. jsem  se seznámil prostřednictvím internetu s dalšími dvěma nadšenci – známým faleristou (sběratelem vyznamenání) Pavlem Nejedlo ze Stráže pod Ralskem a Hynkem Do‐ malípem  z  Varnsdorfu,  který  má  své  webové  stránky,  zaměřené  na  vojenskou  historii  hlavně  naší  habsburské monarchie  v  období  První  světové  války.  Již  vloni  při  setkání  na  památném  místě  bitvy  u  Chlumu  jsem  oslovil dalšího  mého  známého  Jirku  Šubrta  z  c.k.  dělostřelecké  jednotky  z  Josefova,  který  byl  mou  myšlenkou  obnovit vojenské vysloužilce hned nadšen a také projevil zájem o vlastní realizaci. A pak již to byla jen otázka času a pří‐ prav. Nejvíce jsme záležitost, vzájemně po internetu, konzultovali s Pavlem Nejedlo a Hynkem Domalípem a při‐ pravovali se na ustavující schůzi a vznik spolku na plánovaný termín 5. 2. 2011. A tak se také stalo, my tři jsme utvořili jakýsi přípravný výbor a na schůzi jsme také pozvali i Rudolfa Koldovského z pluku Železnice a Jardu Ře‐ záče z Prahy, který se zabývá m. j. výrobou replik historických c. k. militárií včetně zhotovení, či zajištění různých  doplňků  na  uniformy,  ušití  uniforem  atd.  Na  schůzi  byl  ustaven  Svaz  c.  k.  vojenských  vysloužilců  zemí  Koruny české.  Za  představitele  výboru  zvolen  Pavel  Nejedlo,  jeho  zástupcem  Jindřich  Lipecký  a  zapisovatelem  Hynek  Domalíp. Později do rozšířeného výboru byli kooptováni Milan Cerman jako velící, Vojta Penc jako zástupce velí‐ cího,  Jiří  Šubrt  jako  praporečník  a  Miloš  Macek  jako  revident.  Těchto  7  nadšenců  tvoří  zakládající  členy  Svazu.  Dohodnuto,  že  zatím  budeme  fungovat  jako  volné  sdružení  zájemců  o  historii  c.  k.  vojenských  vysloužilců  pod  patronací KVH Rakovník  

 (předseda ing. Jiří Svoboda) a LIR 10 v Mladé Boleslavi.  Spolková místnost bude zatím U Hymrů díky vstřícnosti majitele.  Závěrem  bych  chtěl  také  velmi  poděkovat  za obrovský  kus  práce  Pavlu  Nejedlo  (hlavně  na  vytvoření dokumentů  Svazu)  i  Hynkovi  Domalípovi,  především  za krásné grafické návrhy listin, emblémů a dalších materi‐ álů prostřednictvím PC. Shodli jsme se na tom, že bude‐ me  otevření  vůči  případným  dalším  zájemcům,  ale  roz‐ hodně se nechceme stát masovou organizací, spíše nao‐ pak.  Mnohdy  méně  znamená  více  (jak  je  známo  i  z  čin‐ nosti  některých  dalších  nám  známých  spolků).  Čas  uká‐ že, jak to vše bude fungovat.     Dne  16.  července  2011  proběhl  ve  Vídni  pohřeb  Otty  von  Habsburg,  Svaz  c.  k.  vojenských  vysloužilců  zemí  Koruny české na pohřbu zastupoval Jirka Šubrt, který se osobně  vydal  na  poslední  rozloučení  s  Ottou  von Habsburg.    Pátá schůze Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí  Koruny české se konala ve čtvrtek 4. srpna 2011, tento‐ krát  v  severočeském  Vilémově.  Útočištěm  se  stal  hosti‐ nec  "  Mlsná  koza  ",  kde  byla  schůze  zahájena  ve  14,30 hod.  Na  schůzi  byly  probírány  nové  stanovy  a  transfor‐ mace  Svazu  na  občanské  sdružení.  Následně  byl  pláno‐ ván  harmonogram  prací  na  rekonstrukci  pomníku  pad‐ lým vojákům v první světové válce v Novém Hraběcí.     Členové Svazu c. k. vojenských vysloužilců zemí Koruny české dne 5. srpna 2011 provedli rekonstrukci a úpra­ vu okolního terénu pomníku padlým vojákům v první světové  válce.  Povolení  vyjednal  s  úřady  místní  samo‐ správy Milan Vašíček, který také zajistil nářadí a materi‐ ál pro vlastní práce. Během úprav byl přemístěn kámen,  který  byl  pravděpodobně  během  druhé  světové  války necitlivě  usazen  před  ústřední  kámen.  Tento  byl  nově zasazen do původního půlkruhového sestavení kamenů. Všechny kameny byly očištěny od mechu a nečistot. Dále byly  odstraněny  náletové  dřeviny,  upraven  živý  plot  a vybudován  chodníček  od  schodiště,  až  k  centrálnímu kameni pomníku. Na závěr byla pořízena fotodokumen‐ tace a symbolicky zapálena svíčka. V následujícím obdo‐ bí plánujeme pomník doplnit o informační tabulku    Zarostlý  areál  s  málo  již  čitelnými  nápisy  se  nachází  u obce Nové Hraběcí u Šluknova, kde byl původně zbudo‐ ván zásluhou veteránů z 1. sv. války a to v roce 1922.  Pomník  je  unikátní  svým  zpracováním  a  rozsahem,  což  bylo jistě pro tak malou obec velmi nákladné. Pomník jako takový  není  jen  vzpomínkou  na  padlé  hrdiny,  ale  dnes  i památkou na práci mistrů kameníků té doby a jako tako­ vý má i svou kulturní hodnotu. U každého jména je datum narození,  jednotka,  u  které  dotyčný  sloužil,  a  místo,  kde zemřel.  Většina  mužů  z  Nového  Hraběcí  narukovala,  a někteří i padli v řadách 42. pěšího pluku se sídlem v Tere­ zíně, další našli svou smrt v řadách 9 pluku zeměbrany se sídlem v Úštěku. Příští rok uplyne 90 let od jeho odhalení a tak  bychom  v rámci  spolku  rádi  dali  okolí  pomníčku  do důstojného stavu, jaký si jistě zaslouží.  Milan Vašíček

Schůze U Mlsné kozy.

Dole pomník v roce 1920

KONTAKTY – srpen 2011 Specifické symboly pro platby v KČ Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme! Platby ve prospěch KČ: účel specifikace specifický symbol chod strany členský příspěvek 1112012* chod strany dary a příspěvky příznivců 2222012* ML vydávání ML 333 ML inzerce v ML 322 ML příjmy z prodeje ML 300 ML předplatné ML 311 reklamní předměty odznaky KČ 444 Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo. *Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.

VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru): http://www.primaplana.net/ Stránky císařovny Sisi a její rodiny: http://erzsebet–kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar–franz–josef–i Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.: http://www.franz–josef.cz/ Stránky František Ferdinand d´Este: http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek–Ferdinand/II./ Stránky Habsburkové a jejich země: http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty–a–rozhovory Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/ Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie): http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1

20 DŮLEŽITÉ KONTAKTY

Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)

Adresa: Senovážné nám. 24, 110 00, Praha 1 e–mail: [email protected] internet: www.korunaceska.cz IČ 44266740 č. účtu: 1928428359/0800 (CZK) account: 1721719263/0800 (EUR) IBAN: CZ2808000000001721719263 předseda Václav Srb +420 603 412 671 [email protected] generální sekretář Bc. Aleš Hoffmann +420 607 208 971 [email protected]

Monarchistický zpravodaj KČ – Periocidita: Měsíčník Petici – Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:

Redakční rada: www.zrusmeprezidenty.cz Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected] Mgr. Vlastimil Ježík (korektura) [email protected] Otto Brachtel a Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected]

Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje předsednictvo Koruny České.

MONARCHISTICKÉ A HISTORICKÉ KALENDÁŘE 2011   Objednávejte nebo odebírejte v kavárně a vinárně U posledního soudu, Jagellonská 8, Praha 3 – www.uposlednihosoudu.cz denně od 17 do 22 hod. Nyní slouží zbytek nákladu kalendáře jako propagační materiál KČ, tedy zdarma, ale kde smysluplným účelům.

 

       

DISKUSE – srpen 2011 Názory na těchto stránkách nemusí být v souladu s oficiální linií představenstva KČ Lež ze Stalinovy dílny   

  Opět jsem zaznamenal, jako již tolikrát, účelově zavádějící označení nacismu, resp. fašismu coby pravicového  či  dokonce  konzervativního  hnutí.  Tentokrát  se  k manipulativnímu  šíření  tohoto nesmyslu  snížil  pan  Lukáš  Jelínek v článu Kde je konec české radikální pravici?: „Kdykoli se proto budeme uklidňovat tím, že u nás silnou  krajní, nacionalistickou nebo fašizující pravici nemáme, vzpomeňme si, že k hnědnutí společnosti i politiky zpra­ vidla dochází pozvolna a k následnému požáru nevídaných rozměrů stačí jen přeskočení nepatrné jiskry.“.    Připomeňme při této příležitosti jiné podobné výroky:    Reagan se pokouší nahradit „...Listinu práv fašistickými poučkami převzatými doslovně z Mein Kampfu.“ (De‐ mokratický kongresman William Clay)    „Zde máme obyčejné, prosté muže (ano, ba i ženy) kteří konečně přišli vzít do svých rukou vládu nad tímto sto­ letím... Jsou úzkoprsí, jsou to paliči knih a cenzoři pravdy, jsou záludní, lakotní, závistiví, netolerantní, bojácní,  malicherní, mají násilnické sklony, jejich morálka je triviální, jejich patriotismus je falešný, ke svým nízkým cílům  zneužívají rodinu, hvězdnatý prapor i Boha; jsou tuctoví, mělcí, malí, licoměrní...  jsou to přesně ti lidé, kteří tvo­ řili  hlavní  sílu  německého  nacismu,  kteří  kolaborovali  s nacismem  ve  Francii  a  podporovali  vládu  ve  Vichy.“  (Henry Fairlie, „Mencken’s Booboisie“, Washington Post 27. 7. 1980, komentář ke shromáždění delegátů celo‐ státního předvolebního sjezdu Republikánské strany)    „Spojené státy se vydaly cestou tak hluboce reakční, tak negativní a nízkou, tak šovinistickou a sebeklamnou, že  naše doba může brzy soutěžit s érou McCarthyho.“ (Alan Wolfe po zvolení R. Reagana, The Nation)    Nacisté  byli,  popř.  jsou  zcela  samozřejmě  a  v prní  řadě  socialisty.  Pregnantně  to  shrnul  nacistický  ideolog  Gregor  Strasser:  „Jsme  nepřátelé,  úhlavní  nepřátelé  dnešního  kapitalistického  hospodářského  systému  s jeho  vykořisťováním  ekonomicky  slabých,  s jeho  nespravedlivým  platovým  systémem,  s jeho  nemorálním  způsobem  posuzování hodnoty lidských bytostí podle jejich bohatství, jejich peněz.“ Projev, který jako první přitáhl mladé‐ ho Adolfa Hitlera k nacismu, nesl název „Jak a jakými prostředky by měl být zlikvidován kapitalismus?“. Nacis‐ tická strana ve svém programu požadovala jistotu pracovních míst, zrušení bezpracných příjmů, znárodnění  všech velkých obchodních společností a koncernů, podíl na zisku v průmyslových podnicích, zvýšení starob‐ ních důchodů, převzetí velkých obchodních domů vládou a mnoho dalších „pokrokových“ reforem.    Nacisté se snažili vymýtit ze společnosti autoritu církve a tradice a nahradit je nadvládou státu a diktátem  politické správnosti – to vše ve jménu pokroku. Nacisté zčásti vyrostli z prvních „zelených“, zdravých mládež‐ nických hnutí na Západě, a kooptovali je. Protonacistický filosof (a vášnivý antisemita) Ludwig Klages sepsal  jeden ze zakládajících textů dnešního environmentalismu „Člověk a Země“, ve které poprvé zaznívá většina  obžalob,  jež  jsme  slýchali  a  slyšíme  z úst  Ala  Gorea  a  dalších  lidí  na  environmentální  levici.  Němečtí  Zelení  v roce 1980 Klagesův manifest znovu vydali při příležitosti oslav založení své strany.    Ikona feministek Charlotte Perkins Holmanová pranýřovala „nekontrolovanou domácí tyranii“ a zdůrazňova‐ la, jak důležité je uznat „děti … za občany s právy, jež má garantovat pouze stát“. Myšlenka „zmocnit se“ dětí  pro sociálně–inženýrské účely fascinuje politiky a intelektuály již od dob Platónovy Ústavy. To je důvod, proč  Robespierre hájil názor, že děti má vychovávat stát, a proč Hitler – který věděl, jak důležité je získat si srdce a  mysl mládeže – jednou řekl: „Když protivník prohlásí ‚Já na vaši stranu nepřejdu‘, řeknu jen klidně ‚Vaše děti už  k nám patří… Nebude trvat dlouho a nebudou znát nic jiného než toto nové společenství.‘“    Fašismus  a  nacismus  nejsou  samozřejmě  identická  hnutí.  Jsou  sice  často  zaměňována,  zejména  slouží–li  levici jako nadávka pro pravici  či konzervativce, ale fašismus  je přece jen o něco méně socialistický než na‐ cismus.  Mnohé  však  pochopitelně  nacismus  s fašismem  spojuje.  Co  tedy  patří  k charakteristickým  znakům  fašismu?  Mezi  jiným  kult  akce,  glorifikace  násilí,  velebení  mládí,  vědomá  potřeba  stvořit  „nového  člověka“,  nenávist  ke  konvenční  morálce  a  tradiční  autoritě,  klanění  se  „ulici“  a  „moci  lidu“,  ospravedlňování  zločinu  jako politické vzpoury a očerňování vlády zákona jako formy útlaku. To vše jsou zřetelné rysy „hnutí mláde‐ že“  šedesátých  let.  (Během  krize  na  universitě  v Cornellu,  kam  si  mladí  radikálové  přinesli  zbraně,  zaskočil  tehdejší profesor Walter Berns studenty předčítáním výňatků z Mussoliniho projevů. Studenti jásali – dokud  se nedozvěděli jméno autora.)    Jistá část našich „elit“ však stále vidí hnědě právě při pojmu „konzervatismus“. Nikdo jim prostě nevymluví,  že co konzervativec, to v hloubi duše „fašoun a nácek“ (a dost možná, že co „fašoun a nácek“, to konzervati‐ vec),  přičemž  některým  konzervativcům  se  to  daří  skrývat  lépe,  jiným  hůře  –  ale  nakonec  budou  odhaleni  všichni!  Toto  přesvědčení  je  v zásadě  velkým  Stalinovým  vítězstvím:  to  on  se  potřeboval  „odstřihnout“  od  svých nacistických spojenců, s nimiž ruku v ruce rozpoutal 2. světovou válku, poté co jej zradili a napadli... A  sovětská propaganda začala hlásat, že zatímco komunismus (internacionální socialismus) je levice, nacismus 

(nacionální  socialismus)  je  pravice.  K dovršení  celé  lži  pak  sověti  zahájili  oblíbené  zaměňování  nacismu  s fašismem,  neboť  v nacismu  je  pořád  socialismus  nepříjemně  přítomen  a  připomíná  pravý  původ  hnutí  –  proto čistá sovětská verze většinou hovoří o nacistech jako o „germanskich fašistach“, aby bylo snažší tvrdit,  že  se  jedná  o  pravicové  hnutí.  Stokrát  opakovaná  lež  se  sice  nestala  pravdou,  ale  dodnes  sovětskou  verzi  mnozí papouškují v přesvědčení, že jinak to ani být nemůže.    Komunismus  a  nacismus  jsou  přitom  přirozená  totalitaristická  dvojčata  –  je  prakticky  nemožné  říct,  které  z nich bylo či je horší. Obě tyto zrůdy mají stejné kořeny v představě, že lze lidskými prostředky vybudovat  „ráj na zemi“, že spása čeká člověka tady, za jeho pozemského života, z jeho vlastních rukou, že nového nad‐ člověka  lze  vyšlechtit  (arijce,  stachanovce)  a  takové,  kteří  se  pro  zářnou  budoucnost  nehodí,  je  možné  bez  uzardění  vyvraždit  (Židy,  kulaky).  Konkrétní  aplikace  „trojitého  schématu“  německé  říše  (první  říše,  která  zanikla  v roce  1806,  druhé,  Bismarkovy,  která  zanikla  v roce  1918,  a  třetí  nacionálně  socialistického  hnutí)  vypadá ve srovnání s celosvětovými historickými spekulacemi německých idealistů, Comteho či Marxe, mělce  a provinčně. Její nacionalistický, nepodstatný rys, je důsledkem toho, že symbol Dritte Reich nevznikl spekula‐ tivním  úsilím  opravdového  filosofa,  ale  pocházel  z pochybných  literárních  výpůjček  od  autora,  který  neměl  žádné nacionálně socialistické záměry, avšak zjistil v průběhu práce na svém díle o německých vydáních Do‐ stojevského děl, že mu příslušný symbol plně vyhovuje z jiného důvodu: ruskou ideu o Třetím Římu lze totiž  charakterizovat  jako  stejnou  směs  eschatologie  duchovního  království  a  jeho  uskutečnění  politickými  pro‐ středky.  Mesiášská  vize  v sekularizované  podobě  inspirovala  ruskou  diktaturu  proletariátu  k domněnce,  že  po dobytí světa, ten rozkvete v marxistickou společnost, království svobody. Moskva jako Třetí Řím a Hitlero‐ va Třetí říše jsou dvěma plody téhož jedovatého gnostického stromu. Totalitarismus, definovaný jako existen‐ ciální vláda gnostických aktivistů, je konečnou formou pokrokářské civilizace.    K fašismu i nacismu tedy mají mnohem blíže socialisté všeho druhu, stoupenci feminismu, nebo zelení akti‐ visté – a to tím více, čím silněji chtějí prosazovat svoje ideje státní mocí. Komunisté stojí na levici společně  s nacisty, méně již s fašisty, liší se od obou jen univerzalistickým pojetím svých idejí a rozlišují „třídy“, nikoli  národy, zatímco ti druzí jsou nacionalisty, tedy jsou principiálně naladěni spíše nepřátelsky vůči jiným náro‐ dům.    Celkově,  antitotalitní  konzervatismus  vyznávající  svobodu  a  respektující  nekonečnou  důstojnost  každého  člověka  je  opakovaně  osočován  reprezentanty  kolektivistických  utopií,  jejichž  teoretici  nabízejí  „řešení“  v duchu „když se kácí les, lítají třísky“. Je to pomluva, která má primárně odvrátit pozornost od skutečnosti, že  to jejich vlastní ideologije jsou s nacismem v blízkém příbuzenském vztahu.    A závěrem související otázka. Téměř celý text se zabývá stranou Suverenita; no vážně, pane Jelínku, co je na  té Suverenitě pravicového?    Jan Kubalčík www.konzervativnistrana.cz     Text zpracován s využitím těchto zdrojů: 1. Johan Goldberg: Půl století očerňování – Nejsou to konzervativci, kdo se musí zodpovídat z fašismu, National Review, January 28, 2008, s. 35–39 (česky bulletin Občanského institutu č. 203 z července 2008) 2. Steven F. Hayward: Reagan patří konzervativcům, National Review, February 7, 2011, s. 34 – 36 (česky bulletin Občanského institutu č. 233 z ledna 2011) 3. Michael Novak: Duch demokratického kapitalismu, Občanský institut, Praha 1992 4. Eric Voegelin: Gnosticismus – podstata modernosti, 1952 5. R. Aron: Demokracie a totalitarismus, Atlantis, Brno 1993                                                                                                                                                     Nemluvíme  o  pravici  vládní  (dnes  levicové),  ani  krajní  (dnes  scvrklé  tak,  že  na  oslavy  Hesse  se  jí  sjelo  z  celé  Evropy  jen  pět  tisíc),  ani  okrajové  (Mach  a  Bobošíková), ani o lidovcích (snad už dekalouskizovaných?)    Pestrá česká pravice   Pokoušíme se sledovat, jak kvasí nová („pravá“?) česká pravice dlící převážně v chrabrých diskusích blogo‐ sféry.  A  klademe  si  otázku,  jak  ladí  s  novou  pravicí  západoevropskou,  kterou  ze  všech  evropských  politiků  nejvýrazněji  prezentuje  Geert  Wilders.  I  tu  donedávna  hlavní  média  označovala  za  extrémní.  Nakonec  však  musela vzít na vědomí její charakter ryze demokratický, důsledně nerasistický, liberální a antitotalitní a nej‐ nověji si ji přejmenovala na „populistickou“.    Populistické na ní je to, že zastupuje obavy a zájmy široké populace, která se cítí hlavními politickými stra‐ nami  přehlížená.  A  protože  populus  znamená  totéž,  co  démos,  mohla  by  být  docela  nadějnou  cestou  zpět  k  demokracii  coby  vlády  vycházející  z  lidu.  Věří  v  sekulární  demokracii  zaručující  svobodu  projevu,  ale  žádá 

obranu před těmi, kdo ji ohrožují. Přestala se zabývat otázkami rasy, zcela se zřekla antisemitismu a antisio‐ nismu,  které  přenechává  levici.  Vyjadřuje  dvě  nejakutnější  obavy:  Zánik  evropské  civilizace  pod  islámem  a  zhroucení demokracie pod byrokracií EU.    Zatímco v Londýně imámové na tiskové konferenci oficiálně vyhlašují celoevropský kalifát, nová česká pra‐ vice  řeší:  Jaké  doutníky  Havel  kouřil  ve  vězení.  Který  farář  je  kacíř.  Který  zpěvák  lidových  písní  je  vlaste‐ nečtější. Jak Američané sami provedli 11. září. Jak inkvizice nepronásledovala nýbrž chránila kacíře. Jak sata‐ nističtí zednáři persekvovali církev. Který papež zradil víru. Zda více lidí vzájemně povraždili katolíci či pro‐ testanti. O kolik milionů se přepočítali sčítači obětí holocaustu. Co je pravá víra a co blud.    Z kdysi talentovaných a prezidentem republiky obdivovaných novinářů se tu stávají lovci spiknutí zednář‐ sko–globalisticko–bilderbergovsko–americko–imperialisticko–sionisticko–pravdoláskových,  která  řídí  všechny  zla  světa,  i  tu  islamizaci.  Jediným  příspěvkem  domýšlivých  Židů  západní  civilizaci  je  podle  nich  lichva. I za tím norským masakrem (jako za vším) stojí Mosad. Že by antisemitismus? Kdepak. Podle izraelské  definice je antisemita někdo, kdo nenávidí Židy víc než je nutné.    Jakýmsi bizarním sebeklamem se všichni rádi označují za konzervativce. A jsou si všemi svými vírami doko‐ nale jistí. Jenže esencí konzervatismu je proslulá věta konzervativce Disraeliho na adresu liberála Gladstona:  „Kéž bych si byl tak jistý čímkoli, jako je si on jistý vším“.    A táží se, jakouže to vlastně civilizaci máme zachraňovat, když je tak nemravná a nekřesťanská. Odpověď na  to  je  až  trapně  jednoduchá:  Tu,  kterou  máme.  Lepší  nemáme,  nikdy  jsme  neměli  a  neměl  ji  ani  nikdo  jiný.  Křesťanská (či židovsko–křesťanská) civilizace je návod a ideál, kterému jsme se nikdy nepřiblížili. Máme z  něho jen politický a ekonomický systém, který se dlouho a bolestně vyvíjel, aby se k těmto ideálům mohl při‐ bližovat, diskutovat o nich, vytřibovat a zkoušet je. Jiný takový systém na světě není. Pravice, která toto neví,  je k zachraňování Evropy nepoužitelná.  Benjamin Kuras

PROČPAK HOŘÍ, MÁ PANENKO? 

    Vy máte doma elektrický spotřebič. Neříkejte, že ne, každý ho má, dokonce ne jeden, ale celou kohortu. Ale  zůstaňme u toho jednoho. On je sestrojený tak, aby v širokých mezích kladl stejný odpor protékajícímu prou‐ du,  a  navíc  funguje  nejlépe  při  určitém  napětí.  Bejvávalo,  že  parametry  napětí  v  naší  síti  byly  v  hodnotách  380/220V. Teď už ne. Nápadeček se zrodil v Německu, a protože šlo o spolehlivé vykrádání peněženek obča‐ nů,  vláda  ho  uvedla  roku  1987  úplně  potichoučku  do  praxe  a  změnila  parametry  sítě  na  400/230V  a  navíc   rozšířila  toleranci  z  dřívějších  8%  na  10%,  takže  dodavatel  se  může  pohybovat  v  mezích  od  360/208  do  440/254V. Je jasné, že pravda vadí, a když se jí dopouštím, mnozí se budou snažit usvědčit mne ze lži. Mají na  to  chechtáky  a  slouhy  od  tajných  služeb  po  kohorty  právníků,  také  noviny,  rozhlas  a  televizi,  mají  zkrátka  všechno – kromě pravdy. Takže já bych začal něčím zdánlivě nepatrným a nedůležitým a zvolím něco, co si  každý z nás může kliďánko ověřit. Multimetr mám na dosah ruky, nastavuji. Je 18. 12. 2010, čas 20.20. Měřím  a napětí v zásuvce činí 235V. Multimetr si může opatřit každý a měření je snadné. Naměřená hodnota není  vysoká, když si prohlížím záznamy o sérii 18–ti měření z intervalu 27. 9. 2009 až  12. 2. 2010, je průměrné  naměřené napětí 238,5 V v rozpětí od 231 do 245 V. Nenudím vás? Viďte, že ano? Tak já s tím přestanu a za‐ čnu o něčem ještě horším.     A teď k principu fintičky: Lidé měli spotřebiče, které jsou hospodárné při 220V a když do nich pustíte v prů‐ měru 230V, sežerou navíc (zbytečný) výkon o velikosti 9,3%, takže aniž by vláda hnula prstem, zdražila lidem   elektriku o 9,3% – a neinformovala je o tom. Navíc jsou spotřebiče stavěné na určité parametry a dlouhodobé  přepětí nevydrží, shoří a občánek maže do krámu a koupí si za své šušníky nový spotřebič. To je tedy vláda za  všechny prachy, nicht wahr? My máme lepší, heč!      Ale co vás vede! Od roku 2009 vstoupila v platnost norma ČSN 330121 a i v naší síti napětí poskočilo stejně,  jako v Německu. Samozřejmě potichoučku, přece nebudete lidem vykládat, že jim zdražíte elektriku v průmě‐ ru o 9,3 %?      No ale podívejme se na některé technické důsledky. Řekněme, že máte někde žárovku 100 W – a ona najed‐ nou spotřebuje v průměru 109,3 W a navíc, na takové nominální zatížení není sestrojená a brzy zkolabuje (při  průměrném naměřeném napětí 238,5 W vás vláda okradla o 17,5 % platby a žárovka shoří ještě dřív).      Podnikáte? Tak podnikejte. Koupil jste jeden provoz a máte v něm sklad nebo dílnu. A jste úspěšný, takže  začínáte pěkně nasírat bolševika, který dělá totéž, protože mu to soudruzi po převratu přiklepli. Zvedne tedy  telefon a do sítě vašeho nového provozu, která je konstruována na 380/220 V, najednou proudí o 32 % větší  výkon – a už hoří, plameny šlehají do výše, hasiči houkají. Všimněte si, furt u nás někde hoří. I trolejbusy nějak  záhadně furt hoří. Vyšetřovatelé dospějí k názoru, že chyba byla v rozvodné síti – a nic! Pojišťovna si s vámi  následně vytře pr... pardon, nic vám nedá. 

  Když naši vládnoucí filutové viděli, jak jsou lidi blbí a nechají se v oboru energie okrádat jako jehňata, jejich  sebevědomí se zvedlo a vymýšleli dál. Využili povolenek na emise (o tomhle podfuku byste měli vědět, a jestli   ne, později si o něm počtete) a darovali spřáteleným firmám 100 miliard vašich penízků ve formě povolenek.  Nejspíš docela nezištně, jak jinak, že? A prošlo jim to, takže pokračovali. Ve fotovoltaice. Dostali vás do situa‐ ce, že budete zase platit víc, bude to něco pod pět procent. Poslancové se k tomu při veřejných projevech staví  jako vyjevení jelimani, ale nevěřte jim. Oni totiž, pokud jde o vykrádání vašich kapes, pracují v naprosté sho‐ dě, tak říkajíc napříč politickým spektrem. Nejprve tedy sehráli hru, jako že hnusní fotovoltaici je oklamali a  zdraží se o 10, ale oni, hrdinové, zasáhnou a zdraží se jen o 5. No nejsou k zulíbání? A to ještě mají v záloze  excelentní lupičský nástroj jménem arbitráž a může se stát, že budeme všichni ronit krvavé energetické slzy.     Mohu uvést příklady i z jiných oborů, ale myslím, že tenhle stačí. Budete platit za elektriku a jiné komodity  jako mourovatí a pokud jde o popsaný elektrický podfuk, opravdu si ho můžete snadno ověřit. Chce–li někdo  měřit a hrát si s  číslíčky, pak tedy výkon se změní podle vzorečku  P = P0 x (U : U0)2. A právě druhá mocnina  podílu napětí ukazuje, o kolik víc zaplatíte. Při přechodu z 220 na 230 V odebere váš spotřebič o 9,3 % výko‐ nu víc a vy to zaplatíte. Nevymýšlím si. Když jsem byl kluk a bastlil krystalku a později i jednoduchý tranzisto‐ rák a další hračičky, měl jsem starý voltmetr z Metry Blansko. Neměl izolované kontakty a každou chvíli mne  praštil, ale byl dost přesný. A tak vím, že tenkrát bylo v síti podpětí. Norma umožňovala výrobci jít až na 202,4  V, ale tak daleko to nikdy nedošlo. Mez byla někde na 215 V, ale tehdejší spotřebiče, třeba první televizory,  byly na podpětí citlivé a tak si lidé kupovali ještě stabilizátory napětí. Občas dnes měřím a v síti jsem zatím  nikdy nezjistil podpětí, vždycky jenom přepětí. A přepětí znamená, že spotřebiče polykají více elektřiny a ta  se musí vyrobit a zaplatit a výroba se neobejde bez devastace prostředí...                                 (c)2011 Petr Novák 

PŘESTALA MĚ ZAJÍMAT SPOLEČNOST, VE KTERÉ ŽIJI 

    Patříval jsem mezi lidi, kteří se rádi baví, kterým není smích cizí. Dokonce jsem po „sametové revoluci“ věřil  v lepší budoucnost země, do které jsem se ze zahraničí v roce 1994 vrátil. Věřil jsem klukům a holkám, kteří  se  po  roce  1989  postavili  do  čela  této  země,  kterou  pak  postupně  a  systematicky  rozkrádali,  rozprodávali,  tunelovali a jinak devastovali. Věřil jsem v opravdovou demokracii, ve fungující systém. Věřil jsem v stát, kte‐ rý bude vždy a za všech okolností bránit práva svých občanů. Věřil jsem ve zdravotnictví a soudnictví. Věřil  jsem všem slibům úlisných a slizkých politiků, kteří nikdy nepracovali pro blaho svého voliče, jak se nakonec  vždy potvrdilo.     Česko se od roku 1989 stalo ABSURDISTÁNEM bez pravidel a rozumných zákonů. Zemí, kde se neměří všem  stejným metrem. Místem na planetě, kde se děti rodí jako dlužníci jen proto, že si několik vyčůraných politiků  postavilo mnohamilionové, luxusní vily jak v Česku, tak v zahraničí. Jen proto, že si pěchují vlastní konta, pro‐ tože každý z nich ví, že špičkovým politikem nebude napořád.     O této zemi jsem ztratil veškeré iluze a je mi to nesmírně líto. Líto proto, jelikož jsem ji nesmírně miloval a  býval hrdý na to, že jsem Čech. Dnes, kdy čítávám zahraniční tisk, kdy diskutuji se svými zahraničními přáteli  o životě v České republice, se jen stydím a nenacházím slova vysvětlení.     Je  smutné,  že  už  dnes  nepociťuji  to  příjemné  šimrání  v  podbřišku,  když  slyším  hrát  českou  hymnu,  nebo  když poslouchám novoroční projev prezidenta republiky. Je smutné, že musím být nedobrovolným svědkem  toho, jak se řítíme do nekonečné propasti zadluženosti, za kterou obyčejný občan nenese absolutně žádnou  odpovědnost.  Je  smutné,  jak  se  vrcholoví  politici  bezostyšně  vysmívají  svému  voliči,  kterému  vděčí  za  své  křeslo. Je smutné, že kolem sebe vidím hlubokou nespokojenost a stále rostoucí vztek. Jako řešení se dostaví  utáhnutí opasku, zase jen pro obyčejného člověka, který už tak  musí počítat každou korunu, aby uživil svoji  rodinu.  Gesto,  kdy  si  páni  poslanci  odhlasují  snížení  platů  o  tři  tisícovky,  je  opět  neslýchaným  výsměchem  všem poctivým občanům. Při měsíčních příjmech, dietách, odměnách, či prémiích se jedná skutečně o částku  zanedbatelnou až směšnou.     Prohnilý a zkorumpovaný státní aparát vůbec nezajímá, jak občané v této zemi opravdu žijí. Nikoho nezají‐ má, že exekutor zabavuje kvůli pokutám v MHD celé domy, které pak pod cenou prodává ve zmanipulovaných  dražbách.  Nikoho  to  nezajímá,  poněvadž  se  to  všechno  děje  za  tichého  souhlasu  právě  tohoto  státu.  Všech  těch mocipánů, kteří z toho všeho profitují.     Je smutné, že se český občan se vším smířil a rezignoval, že zase drží „hubu“ a krok, jak tomu bylo za komu‐ nistického režimu.     Je smutné, že je nás, co se nebojíme si tu „hubu“ otevřít, žalostně málo. Zlo je opět v přesile a mně nezbývá  než říct sám za sebe, že opovrhuji českými politiky a zdejší politikou vůbec. Opovrhuji zkorumpovaným  soudnictvím, zákony a celým prohnilým, státním aparátem. Přestala mě zajímat společnost, ve které  žiji.                                                                                                                                                                 Josef M. H. Motov