Monarchistický zpravodaj

Monarchistický zpravodaj Zpravodaj Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska)

Číslo 32/2011

DEUS * REX * PATRIA www.korunaceska.cz

Z obsahu čísla: HLÍDKA – královská svatba v Británii 2 * Princip egality 4 * OZNAMY a dění v KČ 5 * Audience u bl. Karla v Brandýse nad Labem 7 * Monarchie a křesťanství 8 * SVĚT MONARCHIÍ 11 * LITERATURA 12 * Monarchisté v uniformách 14 * Kontakty 15 * DISKUSE (články mimo oficiální linii strany) 16 * Nekorektní 21

  „Je  nejvyšší  čas  ukončit  vaše  zasedání,  jež  jste  zostudili  opovrhová­                                             ním vším dobrým a poskvrnili všemi neřestmi. Nejste než sebranka a  odpůrci  blahodárné  správy.  Nejste  než  nájemní  ničemové.  Svou  zemi  byste prodali za kus bídného žvance jako Ezau, svého Boha zradili pro  pár drobných jako Jidáš.    Je ve vás vůbec něco dobrého? Existuje nějaká hanebnost, jež by vám  nebyla vlastní? Věřící nejste o nic víc, než můj kůň.    Zlato je vaším Bohem. Kdo z vás neumlčel své svědomí za úplatek? Je  mezi  vámi  alespoň  jeden,  jenž  by  sebenepatrněji  hájil  zájmy  Com­ monwealthu?    Vy  mrzké  děvky!  Což  jste  svým  nestoudným  pletichařením  a  pod­ lostmi  neznesvětili  toto  posvátné  místo  a  z  Božího  stánku  neučinili  doupě  lotrovské?  Jak  hnusně  odporní  jste  celému  národu,  jenž  vás  pověřil  k  napravování  křivd!  Tak  tedy!  Seberte  si  své  saky  paky,  za­ mkněte za sebou a ve jménu Boha, jděte!" Oliver Cromwell 20. 4. 1653 při rozehnání tzv. Dlouhého parlamentu.     Člověk by se rád zeptal: Milý Olivere, nebyl jsi to právě ty, kdo vztáhl ruku na ma‐ jestát  a  kdo  má  na  rukou  královskou  krev?  Král  vládl  špatně.  Parlament  vládne špatně. Kdo tedy má vládnout dobře? Diktátor Oliver?    A  pokud  sis  milý  čtenáři  tato  slova  aplikoval  na  současné  vládnutí  a  cítil  jsi  při tom uspokojení, jak to všechno sedí na tu naši vládu, rád bych  se zeptal: Jak se ti  lidé  do  parlamentu  dostali?  Kdo  je  dal  na  kandidátky  a  kdo  je  pak  zvolil?  Kdo  je opakovaně volí už dvacet let? Kde je ta opěvovaná moc lidu, moc vycházející zdola? Sedí  u  televize  a  poslouchá,  co  jí  řeknou,  že  má  dělat.  Má  na  uších  sluchátka,  aby  neslyšela.  Civí  do  počítače,  aby  neviděla.  Je  zfetovaná,  nebo  na  mol  opilá,  aby  ne‐ vnímala stále intenzivnější zápach toho, co si nadělala pod sebe.    Ó  lide  český,  vláda  věcí  tvých  do  rukou  se  ti  navrátí.  Už  se  navrátila  a  celý  svět  vidí, k čemu to bylo dobré. Tvoji dřívější nepřátelé přestali být nepřáteli jen proto, že je nedůstojné kopat do mrtvoly a páchnou od toho boty. Celý svět se tím skvěle  baví a všem těm různým „hubitelům národa“ jsi nemohl poskytnout lepší satisfakci,  ó lide český. Ani po dvaceti letech svobody a samostatnosti nepřišla žádná válka a okupace.  Co  ti  to  jen  provedli?  Namísto  další  hrdinské  historické  role  tě  nechají shnít zaživa před očima celého světa a nikde žádný viník. Jenom ty sám, ó lide čes‐ ký. Král vládl špatně. Parlament vládne špatně. Kdo tedy má vládnout dobře? Proč  na Saska aréně chybí nápis: NÁROD SOBĚ?                                                            JD 

Hlídka – duben 2011 KRÁLOVSKÁ SVATBA   Podle zástupce monarchistické strany stojí páteční svatba britského prince Williama za pozornost i v Česku. Sem se podle něho navíc prý v budoucnu vrátí parlamentní monarchie. Tedy stejný typ zřízení, jaký funguje právě ve Velké Británii. Už za dva dny si řeknou své ano britský princ William a "dívka z lidu", Kate Middletonová. Obřad bude významný nejen pro budoucí vývoj Británie, ale i pro tuzemsko. Myslí si to alespoň místopředseda Monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska Petr Nohel. Ten připomíná, že princ William je potomkem rodu Přemyslovců, který stál u zrodu českých zemí. Právě manželským slibem, který William a Kate v pátek složí, se tak zvyšuje šance, že se potomci Přemyslovců dočkají další generace. Svatba jako PR monarchie „Pro nás má svatba dva důležité aspekty. Jednak monarchisticko-marketingový, propaguje totiž monarchii samotnou. Druhá věc je ta, že princ William je potomkem Přemyslovců, což je pro nás zajímavé, sledovat jejich potomky i na jiných evropských trůnech. Důležité je, že se žení, dožíváme se potenciálu další panovnické generace z rodu Přemyslovců," upozornil Nohel v rozhovoru s moderátorem Frekvence 1 Lubošem Xaverem Veselým. V něm také zmínil, že hlavním cílem fungování jeho strany je restaurace české monarchie. Byl dokonce ochoten se s moderátorem vsadit, že právě toto státní zřízení u nás republiku vystřídá. Monarchie bude. Jde o to kdy? "Vsadil bych si na to všechno, otázka je, na jaký rok by byl vypsán konkurs. Jestli to bude za rok, za tři sta let, to vám nikdo nepoví, ale určitě bude," fandí znovuobnovení tuzemské monarchie Nohel. Dodal také, že republiky tvoří historicky vždy tak zanedbatelný časový úsek, že návrt monarchie je prakticky jistá věc. Inspirace z Británie "Jsme příznivci parlamentní monarchie, ale vedeme také diskuzi o tom, jak reformovat např. Senát," vysvětlil člen Monarchistické strany. Celý rozhovor s Petrem Nohelem v pořadu Pressklub na Frekvenci 1 si můžete poslechnout zde: http://www.frekvence1.cz/pub/cs/program/podcast/index.sht ml?themeId=4&itemId=17213 Odkaz na článek:   http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/195490.aspx  Autor: jas (Parlamentní listy)    Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Morava a Slezska) srdečně blahopřeje druhému následníkovi britského trůnu k plánovanému vstupu do svazku manželského. Přestože princ William nemá potenciálně přímý nástupnický nárok na český trůn, sledují čeští royalisté jeho životní rozhodnutí se zájmem, a to zejména s ohledem na málo zdůrazňovanou skutečnost, že tomuto budoucímu královskému ženichu koluje v žilách také krev českých panovnických dynastií.

2

BRITÁNIE: Královská svatba českýma očima 28. dubna 2011 aneb O přemyslovském původu prince Williama Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Morava a Slezska) srdečně blahopřeje druhému následníkovi britského trůnu k plánovanému vstupu do svazku manželského. Přestože princ William nemá potenciálně přímý nástupnický nárok na český trůn, sledují čeští royalisté jeho životní rozhodnutí se zájmem, a to zejména s ohledem na málo zdůrazňovanou skutečnost, že tomuto budoucímu královskému ženichu koluje v žilách také krev českých panovnických dynastií. Vzájemná rodová provázanost evropských vládnoucích rodů je skutečností, která je dobře známá již několik set let a díky níž je umožněno jejich následníkům udržovat rodovou a následnickou kontinuitu. Teoreticky také zajišťuje nástupnické právo na jiných evropských trůnech, a to právě na základě skutečnosti, kdy je dotyčný princ potomkem více dynastií – byť po přeslici (dědictví přes ženského člena rodu). Právě druhotný následnický nárok býval nejčastějším motivem těchto sňatků. Dnes již ve většině případů nejsou členové královských rodin povinni dodržovat státní či rodové statuty ohledně sňatkových pravidel a pojímají v některých případech za své manžele či manželky také občany bez urozeného původu. To je také případ sňatku, který 29. dubna 2011 proběhne ve Velké Británii a během kterého si své „ano“ řeknou druhý následník britského trůnu William z Walesu a jeho doposud netitulovaná snoubenka slečna Catherine Middletonová. V době, kdy náš první kníže Bořivoj I. se sv. Ludmilou zakládali nejen první český kostel na Levém Hradci (dnes součást města Roztoky u Prahy), ale také českou královskou dynastii, jistě netušili, že jejich potomci budou úspěšně vládnout také v jiných zemích, a to až do současnosti. Proto si i dnes můžeme odvodit přemyslovský původ současné britské královské rodiny. Možností, jak to učinit, je více, proto jsme se snažili v následujícím schématu vybrat pokud možno tu nejjednodušší a nejpřehlednější, která představuje prince Williama jako potomka prvního historicky doloženého českého knížecího páru v 38. generaci. Každý řádek zachycuje jednoho příslušníka rodu (i jeho partnera) s tím, že na předcházejícím řádku jsou vždy uvedeni rodiče a na následujícím jejich potomek s manželem či manželkou. Přirozeně že díky zmíněné dynastické provázanosti je William potomkem mnohem většího počtu korunovaných hlav, a tak u něj můžeme úspěšně zmapovat i původ z dalších evropských dynastií; v jeho rodokmenu tak najdeme další významné osobnosti – za všechny jmenujme např. krále Jiřího z Poděbrad.

Autor je místopředseda Koruny České Petr Nohel  umístění článku:   http://neviditelnypes.lidovky.cz/britanie‐kralovska‐ svatba‐ceskyma‐ocima‐f0x‐ /p_spolecnost.asp?c=A110427_103114_p_spolecnost_ wag  Tabulka na str. 5.

Názory – duben 2011 Princip egality 

    Demokracie  je  možná  nejlepší  ze  špatných  typů  vlád, ale v jedné věci je třeba vyvarovat se naivních představ:  v demokracii se vládne podvodem a manipulací. Jen tak je  možné  dosahovat  společenské  shody,  většina  pro‐ blémů  se  prostě  „zakecá“,  většina  nespokojených  se „nějak uchlácholí“.    Zprocesuje se to. Je to lepší než otevřené konflikty…    Základním  problémem  je  vždy  vyhmátnout,  o  co  jde, pojmenovat.  Není  už  pak  věcí  toho,  kdo  vyslovil,  co  se dál bude dít – jen někdy otevírá oči a diví se, když jeho slovo  jako  by  strhlo  lavinu.  Až  donedávna  se  to  zdálo nemožným,  nebylo  možné  prolomit  obecně  přijímaný model černobílého vidění světa, který proti sobě stavěl  levici  a  pravici,  liberály  a  konzervativce,  socany  a  ODS atd. Tahle podvodná dialektika se ale začala rozpadat a je to jako svítání – sice zebe, ale jednou za čas stojí zato nezaspat a dívat se.    Začalo  to  u  konzervativních  katolíků,  kteří  se  okázale  vysmívají jedné ze současných model – dialogu. Je přeci  zřejmé, že dva pitomci se mohou domlouvat o čemkoli a je  jen  malá  naděje,  že  to  někam  povede.  A  pokud  nutí třetího, který o dané věci něco ví, aby s nimi jejich dia‐ log  sdílel,  nechovají  se  moudře.  Odpůrci  konzervativců  smečují – a jak mezi pitomci poznat, kdo o věci něco ví?  „Nijak“, odpovídají si konzervativci sami. Pravda existu‐ je a buď je rozpoznána, neboť světlo rozumu je přiroze‐ ný dar nebo se neprosadí. Přitom nelze vyloučit, že dia‐ log k prosazení pravdy přispěje – ale také nelze vyloučit  opak,  že  dialog  zrelativizuje  poslední  zbytky  vědění  o  tom,  že  pravda  jako  taková  existuje  a  že  pravda  není  totéž jako výsledek vedeného dialogu.    Dialog je jedním z mnoha nástrojů rozumu – ale nesmí  se  postavit  na  piedestal.  Jenže  jak  nazvat  ty,  co  adorují dialog  a  konsensus?  Jak  „jim“  říkat  –  dialogáři?  Relati‐ visti?  Metaparadigmatici?  Nic  z  toho  není  dobré,  znělé, obecně přijatelné, nic z toho nesměřuje k podstatě věci. Začalo  se  proto  znovu  používat  široce,  téměř  neurčitě naplněné  slovo  „liberál“,  tentokrát  s  pejorativním  vy‐ zněním – liberálové jsou v tomto smyslu ti, kdo si myslí, že si „vystačí“, že o nic nejde, není nic, nebylo nic a nic nebude, jen co se jim podaří zavřít oči naposled.    Není nic, co by člověka přesahovalo, vše je jen konven‐ ce – to je fasáda, a za ní, uvnitř je celé pole neurčitosti a kličkování  a  asi  i  úzkosti,  protože  vlastní  řeč  těchto „liberálů“  je  plná  hodnot,  vývoje,  evoluce,  trhu…  atd.,  spousta klišé. Také proto je liberálů tolik a tak zásadně  se  od  sebe  liší.  Liberálové  jsou  ti,  co  berou  vážně  jen něco,  a  ještě  tak,  aby  se  to  pokud  možno  netýkalo  jich samých.    Ale toto označení není dostatečné, neboť celé evropské myšlení je nějak spojeno s liberalismem, s pojetím svo‐ body jednotlivce jako osoby, odpovídající za své jednání. A tak jsme každý tak trochu liberálem, tedy pokud prá‐ vě nejsme ultrakonzervativními katolíky, pro které stačí ve světě poslouchat Církev.    Zcela jinak lze poukázat na to, že jde o myšlení ideolo‐ gické,  že  upřednostňuje  nějaké  axiomy  a  z  nich  posta‐ venou myšlenkovou konstrukci před reálným pohledem

4

na  svět  – že  pod  záminkou  Dějin,  Pokroku,  Vývoje  atd.  snímá  závažnost  z  okamžiku  jednání,  rozhodování,  že  zakrývá  to  podstatné  v  životě  člověka.  Ale  i  ideologie  jsou  rozlezlé,  kam  se  podíváme,  a  ideologické  myšlení můžeme ukázat i v táboře největších kritiků současného  myšlení.  Hrozí,  že  se  dostaneme  zpátky:  ideologové  na  různých  stranách  spektra,  kteří  se  sváří  o  povahu  svo‐ body. Dobré kino.    A tak si musíme znovu položit otázku „o co tady jde (a  komu)“,  bez  zatížení  starými  myšlenkovými  schématy.  Jedním  z  klíčových  pojmů,  na  kterém  se  dá  postavit  poměrně  jednoduchá  odpověď,  je  princip  egality.  V  zásadě  je  vše  založeno  na  jednoduchém  triku,  jde  o  to,  co  je  nejmenším  společným  jmenovatelem  manipulace.  Obrazně:  kdo  se  nechá  vtáhnout  do  běhu  fotbalového zápasu,  nepřemýšlí  o  fotbalových  pravidlech.  Stojí‐li  proti  sobě  Havel  a  Klaus,  málokdo  přemýšlí  o  tom, co  mají společné. Nejde tu o spiknutí a složitou organizaci.  Stačí málo, neboť v základu je toto myšlení kompatibil‐ ní, ať je jeho ideologická forma jakákoli. Na všech novi‐ nách, co je čteme, by dnes mohlo v záhlaví stát „egalitáři  všech podob spojte se“.    Tady  jde  pojmenovat.  Natvrdo.  Žijeme  ve  světě,  kdy  hloubka a rozsah společenské manipulace neuvěřitelně  roste, kdy už zbývá jen málo prostoru na to, abychom si  uvědomovali  ty  nejzásadnější  věci:  že  každý  člověk  je  jiný,  že  má  svůj  individuální  životní  příběh,  který  je  v mnohém  nenapodobitelný,  neopakovatelný,  že  se  se‐ tkává  s  tím,  co  ho  přesahuje,  že  překonává  překážky  a  že  to  má  smysl…  atd.  Že  jsou  některé  věci  hodnotné  a  jiné nikoli, že něco není na prodej…    Je třeba začít to sdílet se všemi, kdo tomuhle rozumí. A  ukázat  na  nebezpečí,  které  lze  snadno  identifikovat:  přináší  ho  egalitáři  –  ti  mají  zájem  deformovat  skuteč‐ nost,  představovat  člověka  jako  „standardního  jednot‐ livce“,  ponížit  každou  zkušenost  na  předmět  statistiky,  vyložit  každé  jednání  jako  projev  nějaké  sociální  role,  každé  rozhodnutí  jako  výsledek  ekonomické  úvahy,  každou  situaci  jako  stav  systému  atd.  A  můžeme  také  vysledovat  egalitáře  v  nás  samých,  a  očišťovat  se  od  toho, co už v nás ulpělo, čím už jsme byli indoktrinováni.   Kdokoli  přispívá  k  tomu,  aby  náš  svět  byl  korektní,  všichni  byli  rovnoprávní  a  všichni  měli  na  všechno  ná‐ rok – je na stejné egalitářské lodi jako vyznavači trhu, ve  kterém  jednotlivci  jsou  jako  cvičené  opice  drezurováni  jeho neviditelnou rukou. Atd. Každý jsme jiný – je třeba  říkat napravo i nalevo, a pro jistotu dopředu a dozadu. A  měli bychom být každý v rámci svých schopností odpo‐ vědní.  Především  za  sebe  a  pak  za  druhé.  Nepomohou  nám jinak ani tržní mechanismy, ani programy inkluze,  ani ekologická šetrnost a větrné elektrárny, ani kvóta na  zastoupení žen v parlamentech, ani pevná ruka nějaké‐ ho  konzervativního  diktátora  nebo  vláda  té  nejlepší  „top“ skupiny, která ví daleko víc, než si myslí plebs.    Všechny  ty,  kdo  se  tak  zajímavě  shodují  na  principu  egality a manipulace ‐ jde dobře poznat. Ale pro mnohé  může být drsné zjištění, kde všude je uvidí.  Josef Štogr, Praha.     http://www.moznost.wz.cz/moznost109.pdf  

Oznámení a dění v KČ – duben 2011 * Zápis z jednání Předsednictva Koruny České 13. 4. 2011

Koruna České vypsala inzerát na obsazení pozice generálního sekretáře KČ, na který zareagoval pan Bc. Aleš Hoffmann, jenž se během jednání představil. Předsednictvo hlasovalo o návrhu jmenovat pana Hoffmanna generálním sekretářem KČ a schválilo jej. Dále vzalo na vědomí zápisy ze schůzí jednotlivých MS. Ing. Jenček informoval o prohlídce nové místnosti na stávající adrese KČ s tím, že podepsání smlouvy s Městskou částí Praha 1 je ještě podmíněno schválením Radou a podepsáním starostou. Nová místnost by mohla být k užívání předběžně od 1. května 2011. Petr Nohel předložil seznam neplatičů, kteří řádné neuhradili svůj členský příspěvek do 31. 3. 2011, jak ukládají Stanovy. Předsednictvo konstatovalo, že zmínění členové nebyli v této věci ještě dostatečné upomenuti přeložilo tento bod na příští zasedání. Mgr. Nohelovi uložilo oslovit ještě zmíněné neplatiče s připomenutím. Předsednictvo se usneslo na doplnění ustanovení o zveřejňování prohlášení takto: - Přeje-li si řádný člen nebo skupina členů KČ vyjádřit se k vybranému problému samostatně, může být takový text zveřejněn na stránkách KČ jako názor nebo článek konkrétního autora nebo autorů, nemůže však být označen výše uvedenými názvy a musí být z jeho textu zřejmé, že se nejedná o názor celé KČ. V opačném případě je nutno předložit navrhované znění předsednictvu KČ a počkat na jeho schválení nebo modifikaci. - Stejně tak je nepřípustné, aby byly jednotlivé názory členů KČ oficiálně publikovány jinde než na stránkách KČ pod výše uvedenými názvy, i kdyby z nich bylo patrné, že se nejedná o názor celé KČ. - MS mají právo vyjadřovat se k věcem spadajícím do jejich územní působnosti. Předsednictvo vyzývá MS, aby v případě potřeby vyjádřit se k aktuálním celospolečenským problémům, zaslali své návrhy předsednictvu, které je projedná na nejbližší schůzi nebo per rollam. Na podnět pana Ing. Jenčeka se diskutovalo o absenci vedení v MS Brno po rezignaci pana Jiřího S. Pospíšila. Členové byli informováni, že jako ideální předsedkyně MS Brno byla nezávisle na sobě z různých míst vyzvána paní hraběnka Salmová. Mgr. Nohel informoval, že obdržel e-mail od pana Iva Buličiče, který byl nedávno zvolen předsedou MS Brno s tím, že vyčkává zápisu o této skutečnosti. Dr. Špaček navrhl, v souvislosti s královskou svatbou v Británii, zaslat médiím dopis, ve kterém bychom např. s přiloženým rodokmenem doložili Vilémův původ od českých králů, ale především nabídli své odborné schopnosti při prezentaci královské svatby těmto médiím. Předsednictvo s tímto návrhem souhlasilo. Mgr. Nohel se rád ujme takového úkolu, zejména v genealogické oblasti, bude-li o něj v konečném důsledku ze strany médií opravdový zájem.

Veřejný dluh České republiky K aktuálnímu datu a hodině najdete na: www.verejnydluh.cz

3 5

  * Vážení kolegové, na základě prosby paní Ing. Šťastné, hospodářky KČ, bych Vás tímto rád požádal, abyste se na ni obraceli v případě, že máte zájem o vystavení potvrzení o daru Koruně České, pokud jste v roce 2010 dar straně poskytli. Potvrzení není Korunou Českou vystavováno automaticky, proto bych si dovolil Vás požádat, abyste se v případě Vašeho zájmu obrátili e-mailem přímo na paní hospodářku. Její adresa je: [email protected]. Vážení  monarchisté  a  příznivci  monarchistické  myšlenky,         Dovolte, abych Vás všechny, členy i příznivce Koru‐ ny České, zejména ze země České, pozval na jubilej­ ní X. Český zemský sněm KČ. Sněm se bude konat v  sobotu 14. května 2011 od dopoledních hodin.     Dovoluji  si  Vás  všechny  zároveň  pozvat  na  nefor­ mální monarchistické setkání, diskusi a posezení v  předvečer sněmu, které se bude konat tamtéž, tedy v  hotelu  Bouček  v  Mochově  u  Čelákovic,  a  to  již  od  odpoledních hodin.     V  této  souvislosti  Vám  mohu  také  krom  vlastního  ubytování v hotelu Bouček nabídnout zajištění odvo‐ zu až do pozdních večerních/nočních hodin ke stani‐ ci metra Černý most do Prahy, prostřednictvím zajiš‐ těného rozvozu, který jsem k této příležitosti zajistil.    Pokud byste stran sněmu, jakož i své účasti měli ja‐ kékoli  otázky,  náměty,  připomínky,  a  to  i  kritické,  neváhejte  mne  prosím  kontaktovat  kdykoli  na  mé  kontaktní údaje uvedené v pozvánce na X. ČZS KČ.     Děkuji  a  se  všemi  se  těším  na  shledání  na  sněmu  i  na jistě podnětné setkání, jenž mu bude předcházet.  V dokonalé úctě zemský hejtman a člen předsednic‐ tva KČ     Jaroslav Konečný   Vážení monarchisté a příznivci, dámy a pánové,  mnozí z vás dostávají možná níže uvedený text již poněko­ likáté, ale jednak stará dobrá moudrost praví: „lepší více­ krát než vůbec“,  jednak  bych rád vyjádřil panu českému  zemskému  hejtmanu  Jaroslavovi  Konečnému  svoji  plnou  podporu a vyzval také za svoji osobu  upřímně a srdečně  všechny  členy  a  příznivce  KČ  z území  Českého  království  k hojné  účasti  (pochopitelně  jsou  vřele  vítáni  i  členové  a  příznivci  ze  Sleszkého vévodství  i  Moravského  markrab­ ství!).  Měl  jsem  tu  čest  být  pořadatelem  prvních  ročníků  ČZS  a  domnívám  se,  že,  byť  tyto  Sněmy  nemohou  řešit  celostranickou  problematiku,  resp.  o  ní  hlasovat,  mohou  velmi napomoci jejímu řešení, jsou minimálně pro členy a  příznivce z Čech druhým nejdůležitějším sněmem a samo­ zřejmě i vzácnou příležitostí ke společné práci, k setkání,  vzájemnému  poznání,  diskusím,  tříbení  názorů  a  jistě  i  prožívání radosti z času, společné stráveného s lidmi stej­ ného  zaměření  a  usilování  i  v rámci  neformální  části.  Viribus unitis! Václav Srb, předseda KČ.  

Vážení monarchisté a příznivci, dámy a pánové,   dovolte  mi,  abych  vám  všem  popřál  z celého  srdce   požehnané  Velikonoční  svátky.  Letos  opět   připadají   svátky Kristova Vzkříšení na stejný termín v Západní i  Východní  Církvi.  Je  to  velmi  radostná  příležitost k zaslání  velikonočních  přání  všem  našim  spolubo­ jovníkům v celém křesťanském světě! Těším se  také na  shledání   příští  sobotu  a  neděli  v Brandýse  na Audienci  u  císaře  Karla  I.  a  na  X.  Českém  zemském sněmu KČ.      POKOJ, SÍLU + RADOST Z KRISTOVA VZKŘÍŠENÍ!  PACEM, FORTITUDINEM+GAUDIUM RESURRECTIO­ NIS DOMINI NOSTRI IESU CHRISTI!  PACE, FORZA + GIOIA DELLA RISURREZIONE DI  GESÚ CRISTO!  FRIEDEN, KRAFT + FREUDE AUS DER AUFERSTE­ HUNG CHRISTI!  PEACE, STRENGTH + JOY FROM JESUS CHRIST´S  RESURRECTION!  PAIX, FORCE + JOIE DE LA RÉSURRECTION DE JÉSUS  CHRIST  Václav Srb.  Na rozhlasové stanici ČRo1 Radiožurnál vystoupil v pátek 29. dubna místopředseda Koruny České (Monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska), Radim Špaček, spolu s politologem a publicistou Alexandrem Tomským v pořadu Ozvěny dne, který se věnoval britské královské svatbě. Alexander Tomský se sám označil za monarchistu a poukázal na to, že monarchie nemusí být v rozporu s demokracií, což nám právě britská královská rodina ukazuje. Připomněl, že už G. K. Chesterton říkal, že demokracie bez živoucí tradice je šedivá, nebarevná, otravná. Právě fungující monarchie však jako symbol kontinuity a tradice funguje lépe než mrtvé korunovační klenoty; v republikánském zřízení není nic, co by mohlo tuto funkci monarchie nahradit.

Vážení pánové, Vážené dámy, Vážení monarchisté! Dovolte mi, abych jako český zemský hejtman KČ poděkoval z celého srdce všem našim členům i příznivcům, kteří se o tomto víkendu zúčastnili mnou tolik propagované a doporučované akce Audience u císaře Karla I. 2011 v Brandýse nad Labem i Slavnosti uložení relikvie blahoslaveného krále Karla I. ve Staré Boleslavi. I díky Vaší účasti a podpoře tako ojedinělá akce, nebývalým způsobem přibližující ve veskze pozitivním světle osobnost našeho posledního panovníka Karla I. Rakouského široké veřejnosti, získává na vážnosti. Při této příležitosti Slavnosti uložení relikvie bl. Karla I. byla také přímo v poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie, v těsném sousedství schránky Palladia, v levé chrámové věži, zřízena kaple blahoslaveného Karla I. Této slavnosti účastnilo se i nebývale veliké množství významných hostů, např. JCKV arcivévoda Lorenz, vnuk bl. Karla I., několik velvyslanci rakouské republiky, belgického království, lucemburského velkovévodství, lucemburský arcibiskup,president Modlitební ligy císaře Karla I. a cca 20, spíše více, představitelů starobylých českých šlechtických rodů, etc., etc... V této souvislosti mi dovolte především vyslovit zvláštní poděkování přátelům z MS Strážnice ze země moravské, kteří neváhali přijmout pozvání na tuto i z hlediska symboliky velevýznamnou akci a účastnili se jí v plném rozsahu spolu se mnou a ještě si z vlastních prostředků krom daleké cesty uhradili i s mou pomocí zajištěný nocleh v nedalekém Mochově, kde se bude za necelé dva týdny konat jubilejní X. český zemský sněm. Děkuji dále za účast i členům KČ z Olomouce, Chomutova a dalším, kteří nelitovali daleké cesty, a dovoluji si je dát ostatním za příklad! Děkuji. V dokonalé úctě Jaroslav Konečný. REX NUMQUAM MORITUR! VIVAT REX! VIRIBUS UNITIS!         PŘEMYSLOVSKÁ KREV V ŽILÁCH WINDSORŮ 

AKCE – duben 2011   7     M ěsto Brandýs nad Labem – Stará Boleslav   Tradiční vojensko-historické regimenty   M ěstská historická garda Brandýs nad Labem   Velitelství Sil podpory AČR Stará Boleslav     Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského   Česká křesťanská akademie       dovolují si pozvat na tradiční slavnost           v roce 100. Výročí příjezdu Jejich císařských a královských   Výsostí Karla Habsburského a Zity Bourbon-Parmské do     Brandýsa nad Labem a 100. výročí otevření radnice města   Staré Boleslavi   Z ámek Brandýs nad Labem sobota 30. dubna 2011     Program:       Sobota 30. dubna    Duchovní správa poutního místa Stará Boleslav 11.00  zámecká  zahrada  ­  Slavnostní  nástup  vojen­   ských  historických  jednotek  doprovází  Ústřední  Matice staroboleslavská   hudba Armády ČR    Modlitební liga císaře Karla I. za mír mezi národy 11.30 ­ Průvod vojenských historických jednotek    13.00 Kostel Obrácení sv. Pavla ­ Mše svatá Celebrují R.    Vojenský a špitální řád sv. Lazara Jeruzalémského D.   Mgr.  Jan  Houkal  Th.  D.,  farář  brandýský  R.  D.  Mgr.  Michal Procházka, farář a vikář staroboleslavský Missu  Česká křesťanská akademie s podporou Minister  I.    Václava  Emanuela  Horáka  (1800‐1871)  provede  Wowes  Collegium  rytířského  řádu  Křižovníků  s  červe‐ stva kultury ČR dovolují si pozvat na   nou hvězdou dirigent Marek Franěk    14.00  zámecká  zahrada  ­  Císařské  manévry,  připo‐   Slavnost uložení relikvie mínka slavné tradice manévrů císařské armády v okolí    Blahoslaveného Karla I. Brandýsa nad Labem a Staré Boleslavi    14.00 Prusko‐rakouské střetnutí 1866  v chrámu Palladia země české   14.30  Život  ve  vojenském  ležení,  Aeronautický  balón‐   poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie klub    ke  120.  výročí  přistání  francouzského  vzducho‐ plavce Louise Godarda  ve Staré Boleslavi - neděle 1. května 2011   v roce 1891 u Záryb    16.00  Velké  c.  a  k.  manévry  1911  s  přeletem  historic‐ Program   kých letadel  10.00 Klášterní vinárna ve Staré Boleslavi   20.00 Vysazení pamětního stromu císaři a králi Karlu I.    Společenství ke sledování přímého přenosu blahoslavení na zámeckých valech    papeže Jana Pavla II. v Římě       Výtěžek  ze  vstupného  bude  věnován  na  postavení  13.30 chrám Nanebevzetí Panny Marie   Slavnostní Mše svatá s posvěcením kaple a uložením   relikvie blahoslaveného Karla I. předsedá Jeho Exce    lence Mons. Dr. Fernand Franck, arcibiskup lucemHOJNÁ ÚČAST ČLENŮ KČ SE PŘEDPOKLÁDÁ!  burský, hudbou doprovází chrámový sbor Václav sbormis-

Audience u císaře Karla I.

tr Marie Nohynková

                                                                                          Foto Jiří Čížek MS Strážnice.    Na fotografiích není zachycena část císařských manévrů, které se odehrávaly v odpoledních hodinách v bouřce  a  silném  dešti.  Historické  jednotky  přesto  splnily  všechna  očekávání  a  úkoly  na  výtečnou.  Akce  se  tentokrát  účastnilo nezanedbatelné množství členů Koruny České, většina z nich v modrých „klubových“ tričkách, o které  projevili zájem i členové historických jednotek. Mohou si je objednat na oficiální adrese KČ (viz kontakty).    Akce byla po organizační stránce velmi dobře připravena. Vstupné, které se objevilo jako určité novum, bude  celé  věnováno  na  výstavbu  pomníku  padlým  koním,  který  bude  vybudován  na  místě  velké  jezdecké  srážky  z roku 1866 u Střezetic. Z toho důvodu bylo také zavedeno.    V souvislosti s ukládáním ostatků císaře a krále blahoslaveného Karla I., působilo dvojmostí Brandýs – Stará  Boleslav velmi silným duchovním nábojem. Zde se na jednom místě symbolicky setkává počátek a konec české‐ ho  království  právě  v osobách  a  osudech  sv.  Václava  a  bl.  Karla  I.  Je  pozoruhodné,  že  právě  tito  dva  muži  a  panovníci byli posvěceni církví. Na tomto místě se kruh otevřel a opět uzavřel. Doufejme, že ne navždy.     

 

MONARCHIE A KŘESŤANSTVÍ – duben 2011

  V sobotu 7. 5. 2011 Vás zveme v 10,30 hod. na mši sv. za obnovení  Mariánského  sloupu  na  Staroměstském náměstí  v  Praze  do  basiliky  Nanebevzetí  Panny  Marie na Strahově.    Ve  12.  hod.  litanie  u  sochy  Panny  Marie  z Exilu. Po  litaniích  

Průvod za obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Na Staroměstském náměstí v Praze byl v roce 1650 postaven Mariánský sloup, na památku vítězství pražských měšťanů a studentů nad Švédy v roce 1648 a na poděkování za ukončení 30leté války (1618-48). Na základě lživé fámy, že byl postaven na památku vítězství císařských na Bílé Hoře 8. listopadu 1618, byl 3. listopadu 1918 stržen. Byla tak zničena významná kulturní památka, která by měla být navrácena zpět. Po stržení Mariánského sloupu čeští katolíci, když zjistili, že k jeho obnovení není dostatek vůle ze strany vládců státu ani města, rozhodli se vybudovat 12 kostelů na tehdejších předměstích Prahy, ale postaven byl z nich jediný, ve Lhotce. K výstavbě ostatních nedošlo, v důsledku hospodářské krize 30. let 20. stol., následující 2. svět. války, a po ní následující éry komunismu. Po nastolení komunistické vlády v roce 1948 nechali Češi a Slováci v exilu zhotovit kopii sochy Panny Marie z Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Tato kopie byla umístěna v českém benediktýnském klášteře v Chicagu a byla určena, aby se vrátila na původní místo Staroměstské náměstí, po pádu komunismu. Proti jejímu umístění však vznesl Magistrát Hl. m. Prahy námitku, že nejde o dost přesnou kopii a na původním místě nemůže být proto umístěna. Nyní je tato socha jako Panna Maria z Exilu ctěna ve Strahovském klášteře. Pro Staroměstské náměstí byla zhotovena jiná, věrnější kopie a dokončuje se celé sousoší. Mariánský sloup by mohl být vrácen na původní místo v krátké době. Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze bylo barbarské násilí na českém, slovenském, polském a německém a dalších národech, národech Evropy. Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze je postavené na nepravdě. Mariánský sloup byl postaven Pražany v roce 1650 jako památník ukončení 30leté války, jejíž poslední bitvou byla v roce 1648 bitva o Prahu a na paměť statečnosti obyvatel města, měšťanů a studentů, kteří ubránili své město proti nepříteli. Mariánský sloup byl rovněž schránkou ochranného obrazu Panny Marie Rynecké - Palladia Evropy. V sousedství Mariánského sloupu byl postaven v 19. stol. pomník M. Jana Husa, ctitele Panny Marie, ale ani toto sousedství nebylo důvodem k jeho stržení a nemůže být důvodem k jeho neobnovení. Stačí citovat z vlastního spisu M. Jana Husa: Abychom mohli vybřednout z hříchu, vzývejme pomoc Panny Marie a pozdravujme ji. Já ubohý, jak budu schopen chválit slavnou Pannu, která je větší než všechna chvála? Nikdo nemůže dostatečně pozdravit tu, kterou pozdravil anděl, kterou Syn uctivě poslouchal, jíž se svěřil  

8

Duch svatý, kterou obdivuje celý svět... Máme k ní tedy přistupovat s bázní a s úctou a chválit ji. Jestliže spravedliví nejsou hodni, jak budou hodni hříšníci? A přece by ani spravedliví, ani hříšníci neměli ustávat v její chvále. Neboť v ní je všechna milost Otce, Syna i Ducha svatého, je v ní plnost milosti pro ni samu i milost, která se vylévá na nás. – Mistr Jan Hus (Fol. 69b n). Bylo by naopak důstojné, kdyby v sousedství pomníku M. Jana Husa, ctitele Panny Marie, byla socha té, kterou tolik uctíval a o pomoc vzýval. Byla živena myšlenka, že Mariánský sloup je památníkem bitvy na Bílé Hoře, tedy něčím protinárodním. Ale samo protestantské povstání 1618 až 20 lze hodnotit jako protikatolické a proněmecké – vždyť to vyli právě evangelické stavy, které poněmčily ve 2. pol. 16. stol. 1/5 Čech a zavedly v době povstání němčinu do zemského sněmu a soudu. Důvodem k postavení Mariánského sloupu navíc nebyla porážka žoldnéřských vojsk na Bílé Hoře, ale statečná obrana města jeho obyvateli, měšťany a studenty, téměř o 30 let později, tedy akt, který je důvodem k národní hrdosti. Definitivní rozhodnutí o stržení Mariánského sloupu padlo po generální stávce 14. 10. 1918. Akce byla technicky připravována od 30. října 1918, k jeho stržení došlo 3. listopadu 1918. Nešlo o spontánní „odčinění“ Bílé Hory českými vlastenci, ale o předem plánovanou akci, ke které byl připraven hasičský vůz se žebříky, apod., šlo o demonstrativní odvržení české katolické tradice. Je vhodné si připomenout slova Františka, kardinála Tomáška, arcibiskupa pražského při audienci členů "Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze": "Dokud nebude sloup na svém místě, dokud lidé neuznají, že tehdy udělali chybu a nebudou toho litovat, nemůžeme doufat, že překonali naši nedávnou minulost a že nás tento starý hřích nestáhne zase dolů. Rozumíme tomu tak, že sloup je nejen symbolem našeho návratu ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy, ale především, že vyrovnání tohoto dluhu může naší zemi dát teprve naději, že opět neupadneme do područí, ať už tupého násilí a bídy z východu nebo konzumního ateismu ze západu." – Bradna J., Kavička K., Praha, Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, Velehrad 2008, ISBN 978-80-86157-23-8. Magistrát Hl. m. Prahy na loňskou petici s 10 tisíci podpisy nejen z Česka, ale i ze zahraničí, (Slovenska, Německa, Polska a dokonce Španělska) reagoval vyhýbavě a rozhodnutí odsunul na neurčito, do souvislosti s rozhodnutím o celkové revitalizaci Staroměstského náměstí. Náboženský průvod za obnovu za obnovu Mariánského sloupu tak prakticky jedinou platformou vyjádření touhy po jeho obnovení. Od letošního roku, po dohodě se Sekulárním řádem sv. Františka budou dvě akce v různých termínech. První náboženský průvod v roce 2011 připravujeme již tradičně na 1. mariánskou sobotu v květnu, tj. na 7. května a srdečně na ni zveme všechny ctitele Panny Marie. Tra‐ diční  symboly  lidové  katolické  zbožnosti  –  korouhve,  sochy apod. vítány.   O další, františkánské pouti Vás budeme informovat, jakmile nám bude znám její termín.

To jsem já. Nebojte se!  K  ránu  šel  Ježíš  k  nim  a  kráčel  po  moři.  Když  ho  učedníci  uviděli  kráčet  po  moři,  zděsili  se,  neboť  mysleli,  že  je  to  přízrak,  a  stra‐ chem  začali  křičet.  Ježíš  jim  řekl:"Vzchopte  se,  já  jsem  to,  nebojte se!"(srov. Mt 14, 25‐29)   V Bibli nalezneme mnoho zmínek o strachu.  "Neboj se!" říkal Bůh prorokům,   "Neboj se!" pověděl Bůh Zachariášovi v chrámu,   "Neboj se!" řekl anděl Marii,   "Nebojte se!" řekl Ježíš apoštolům, když kráčel po moři,   "Nebojte se!" řekl jim po vzkříšení.     Víte, kolikrát se slova "nebojte se" v Bibli nacházejí? Je to velmi  zajímavé! Tři sta šedesát pětkrát! Tedy tolikrát, kolik má rok dní.  Jakoby nám Bůh říkal neustále, den za dnem: "Nebojte se!"  Otevře‐ te, ba přímo rozrazte dokořán brány Kristu! Otevřete svá srdce,  své životy, své pochybnosti, těžkosti, své radosti a city jeho spásné  moci a dejte mu vstoupit do svých srdcí. Nebojte se! Kristus ví, co  je v člověku. Jedině on to ví! (Jan Pavel II.)     Možná se cítíte osamoceni ve své víře vůči té „většině“, která neví, co říká, když se hlásí k úpadku ateismu, modly „pokroku“, bezbře‐ hému hedonismu a tabuizaci absolutních témat. Není důvod se bát.  Buďte  hrdí  na  to,  že  jste  nositeli  největšího  vyznamenání,  které může mít člověk na tomto světě, a to, že je BOŽÍ DÍTĚ! A pozvěte  ostatní…  Velikonoce 2011 – Jára Šašek, kněz  ‐ Planá 

Lidové  noviny ze  soboty  9.  10.  11  přinesly  v  příloze  ORIENTACE  rozhovor  s  Jeho  Jasností  Hansem  Adamem  II,  lichtenštejnským  vlád­ noucím  knížetem  pod  titulkem   "  Za  padesát  let  budou  monarchie  v  kurzu".  Kníže  v  textu  doslova řekl. "Dovedu si představit, že za třicet  Vážení  monarchisté  a  vážení  příznivci,  přijměte  srdečné  nebo možná padesát či sto let bude monarchie  pozvání na přátelské setkání v městě Jana Lucemburského –  opět v kurzu... Monarchie v dějinách přicháze­ JEMNICE  ly  a  odcházely,  ale  když  se  podíváte  na  různé   kontinenty  a  do  různých  kultur,  tak  ta  další  Program:  stabilní  období  byla  vždycky  monarchie.  A  to  sobota:   se zase může vrátit. Pro mne bylo důležité říct,  1200 neformální setkání Budkov u zámku    že když monarchie, tak jedině na demokratic­ 1300 Budkov restaurace  kém  základě  a  s  demokratickým  právním  1800 mše svatá Rancířov za obnovu monarchie  státem, nikoliv jako diktatura.... Kromě toho je  neděle:    také možné, že areligiozní společnost, která je    945 mše svatá v Jemnici  typická  pro  poživačnou  kulturu  materialistic­ 1045 prohlídka kraje a města Elišky Přemyslovny  kou  i  komunistickou,  dřív  nebo  později  uvolní    cestu  kulturám,  kde  náboženství  dominuje."  JEMNICE 28. 5. ­ 29. 5. 2011  Potěšilo  mne upřímně,  že  pan  kníže  hovoří  o  AŤ ŽIJE KRÁL!!!  možnosti  existence  monarchie  v  21.  století    pouze  jako  o   "  demokratické  monarchii",  což  je  termín,  který  používám  již  několik  let  ve  svých  textech,  a  který  je  usilovně  některými  členy KČ, ale i v  oficiálních textech KČ, nahra­ zován nic neříkajícími eufemismy typu  konsti­ tuční,  či  parlamentní  monarchie.  Je  to  vedle  knížete  Schwarzenberga  již  druhý  významný  aristokrat,  který  se  od  termínu  demokracie  neodtahuje.  Považuji  proto  za  mimořádně  naléhavé,  aby  došlo  na  ZS  KČ  k  projednání  Koncepce  demokratického  monarchismu,  kterou jsem již předsednictvu předal s žádostí,  aby  byla  zveřejněna  jako  návrh  k  diskuzi  v  médiích  KČ.  Zatím  jsem  neobdržel  od  vedení  KČ k této záležitosti žádnou odpověď.  VIRIBUS UNITIS  Václav Makrlík

Francouzský učitel propuštěn za to, že diskutoval o potratech   

  Philippe Isnard, učitel dějepisu a zeměpisu z francouzského města  Manosque,  byl  propuštěn  bez  jakéhokoli  finančního  odškodnění  z  francouzského  národního  vzdělávacího  systému  za  to,  že  studentům  ukazoval  videa  a obrázky  potratů,  když  s nimi  diskutoval  o  francouzském  potratovém  zákonu.  Výpověď  bez  finančního  odškodnění je nejpřísnějším disciplinárním trestem.     Pan Isnard je nyní bez finančních prostředků, kterými by zajistil svou  rodinu. Nemůže ani čerpat podporu ze sociálního zabezpečení, protože v loňském roce pobíral plat.     Příběh  Philippa  Isnarda  vyvolává  závažné  otázky  ohledně  zaujatosti  národního  vzdělávacího  systému  vůči  tématům, jako je právo na život a potrat.   Tento učitel poukazuje na to, že výuka francouzských dějin, zeměpisu a občanské výchovy vyžaduje, aby uči‐ telé pořádali diskuse o společenských otázkách a do debaty zahrnuli i protichůdné dokumenty. V říjnu 2010  stejně  jako  každý  rok  Philippe  Isnard  uspořádal  diskusi  o potratech  a vyzval  studenty,  aby  se  jí  účastnili  a pokud budou chtít, aby se sami do diskuse zapojili. Představil několik dokumentů a filmů, aby upozornil na  obě  stránky  tématu.  Rozebíral  text  potratového  zákona  z roku  1975,  četl  projev  Simone  Veilové  na  obranu  této  právní  úpravy  a přehrál  studentům  krátké  dokumentární  filmy  („Sois  un  homme",  „SOS,  femme  en  détresse" a „No need to argue“) a také jim ukazoval obrázek plodu starého 12 týdnů.     Tyto informace pan Isnard nepředával studentům proti jejich vůli, jelikož studenti měli možnost se sledování  filmu a prohlížení fotografií neúčastnit, pokud by si tak přáli. Studenti ve věku asi 15 – 16 let nebyli nuceni  zůstávat během diskuse ve třídě. Pan Isnard nikdy nikomu nebránil, aby se vyjádřil, respektoval všechny své  studenty a snažil se poskytovat jim vědecké informace. Jeho záměrem nebylo šokovat, ale šířit pravdu, vědec‐ ké poznatky a vzdělávat studenty. Tyto informace by mohly vést k prevenci potratů mezi mladými lidmi.     Na základě udání propotratových aktivistů francouzský ministr školství odsoudil učitelovu údajnou činnost  a řekl: „To, co se stalo, je nepřijatelné. Profesoři jsou povinni respektovat neutralitu a mít respekt k člověku."  Philippe Isnard byl ihned na dobu čtyř měsíců zbaven možnosti vyučovat a poté byl na stálo propuštěn z fran‐ couzského národního vzdělávacího systému.     V týdnech,  které  následovaly  po  této  diskusi  o potratech,  škola  pozvala  zástupce  organizace  Planned  Par‐ enthood,  aby  přišli  studentům  „vysvětlit"  právo  na  potrat.  Studenti  byli  rozděleni  do  pětičlenných  skupin  a  absolvovali dvouhodinový seminář na toto téma. Poté, co byl pan Isnard zbaven možnosti vyučovat, se za něj  všichni jeho studenti postavili tak, že podepsali petici na jeho podporu.     Po skončení prošetřování byl pan Isnard na 9. března předvolán před disciplinární komisi. Na žádost pana  Isnarda  svědčilo  v jeho  prospěch  ECLJ  (Evropské  centrum  pro  právo  a spravedlnost).  Grégora  Puppincka  zastupujícího ECLJ velmi překvapilo to, že byl dotazován hlavně na svou osobní náboženskou víru spíše než  na současný stav svobody projevu v rámci evropského práva, jelikož na takové otázky by měl především od‐ povídat. Komise se rozhodla, že doporučí trvalé propuštění pana Isnarda z národního vzdělávacího systému.   Po takovémto rozhodnutí se zdá, že potrat je pro francouzský vzdělávací systém tabu. Nikdy by se o něm ne‐ mělo diskutovat, a tím spíše by ani neměl být zpochybňován.   http://res.claritatis.cz/zpravy/evropa/francouzsky‐ucitel‐propusten‐za‐to‐ze‐diskutoval‐o‐potratech/4593     K podpoře Philippe Isnarda se připravuje kostelní sbírka, o které budeme informovat.   

  ŠVÉDI NA ŠVIHOVĚ 2011 28. a 29. května ZA KAŽDÉHO POCASÍ!   BITVA NA NÁDVOŘÍ v sobotu od 14 a 18 HOD. V neděli od 14 hodin NOČNÍ BITVA  TRŽIŠTE denně od 11 hod. DOBOVÁ HUDBA A TANEC ŠERMÍRSKÁ PREDSTAVENÍ  Pořádají www.plzensti.cz  

SVĚT MONARCHIÍ – duben 2011

11

Švédská královna se zranila při útěku před dotěrným  fotografem      Švédská královna Silvia si v New Yorku poranila nohu a zápěstí při útěku  před  dotěrným  fotografem  pracujícím  pro  největší  švédský bulvární list Aftonbladet. Neodbytný muž pronásledoval choť krále  Carla XVI. Gustafa a jejich nejmladší dceru, 28letou princeznu Made‐ leine,  při  nákupech,  oznámil  ve  středu  podle  agentury  AP  švédský  královský dvůr. Incident se odehrál v pondělí.    Sedmašedesátiletá  královna  se  vytratila  vedlejším  východem  z módního obchodu na Madison Avenue na Manhattanu, protože pa‐ parazzi  číhal  u  hlavního  vchodu.  Fotograf  s  obřím  teleobjektivem však byl rodilé Němce i po jejím pokusu o útěk v patách. Při úprku k  čekajícímu  automobilu  královna  "nešťastně  upadla"  a  "poranila  si nohu i zápěstí", uvedl panovnický dvůr. "Hluboce lituji, že se to sta‐ lo,"  omluvil  se  šéfredaktor  deníku  Aftonbladet  Jan  Helin.  Královna podle listu zakopla o hromadu pytlů s odpadky. Panovnice má nyní vymknutý levý kotník, upřesnil v rozhovoru s agenturou DPA mluvčí  královského paláce Bertil Ternert.    Média se do královské rodiny tvrdě opírají     Švédský  královský  dvůr  v  oficiálním  prohlášení  média  obvinil,  že Silvii a Madeleine v New Yorku "vtíravě a masivně" pronásledovala  při honbě za fotografiemi a rozhovory. Švédská královská rodina je v  poslední  době  vděčným  objektem  senzacechtivých  bulvárních novinářů. Čtyřiašedesátiletý král Carl XVI. Gustaf byl nedávno něko‐ lik týdnů vláčen bulvárem kvůli údajným návštěvám nočních podni‐ ků  a  aférce  s  bývalou  popovou  zpěvačkou.  Švédská  televize  kromě toho  uvedla  dokument  o  nacistických  aktivitách  královnina  otce Walthera Sommerlatha.  http://www.novinky.cz/koktejl/229977‐svedska‐kralovna‐se‐ zranila‐pri‐uteku‐pred‐doternym‐fotografem.html?ref=ostatni‐ clanky    

Již  po  benešovském  soudu  se  nechal  právní  zástupce  Hohenbergových  Jaroslav  Brož  slyšet,  že  doporučí  svým  klientům  odvolání  přes  všechny  soudní  instance,  a  pokud  ani  tam  neuspějí,  půjdou  se  žalobou  až  do  Štrasburku.    Historické prameny uvádí, že jde o majetek,  Konopiště zůstává majetkem státu, Habsburků nebude  kterého se císař Ferdinand vzdal kvůli svému      sňatku a ten pak zůstal pro jeho děti Ernsta,    Brno  ‐  Ani  u  Ústavního  soudu  nepochodila  pravnučka  Františka Maxmiliána a Žofiii  Ferdinanda  Habsburského  Sofie  z  Hohenbergu,  která  bojuje  o  na‐   Autor: czechtourism.cz  vrácení zámku Konopiště rodu Habsburků.   http://aktualne.centrum.cz/domaci/regiony ÚS dal za pravdu soudům nižšího stupně, které rozhodly, že zámek /jihomoravsky/clanek.phtml?id=697388   Konopiště na Benešovsku zůstane majetkem státu.      Sofie  Hohenbergová  se  soudila  o  navrácení  rozsáhlého  majetku rodu Habsburků už v únoru 2009. Tehdy Okresní soud v Benešově rozhodl, že zámek Konopiště zůstane majetkem státu. V témže roce potvrdil  rozsudek  Krajský  soud  v  Praze  a  v  červnu  2010  odmítl dovolání Hohenbergové Nejvyšší soud.  Pravnučka  Františka  Ferdinanda  Habsburského  podala  proti  roz‐ hodnutím  všech  tří  soudů  stížnost  k  Ústavnímu  soudu.  Ten  se  zto‐ tožnil s rozhodnutími ostatních soudů a stížnost zamítl.    Právníci:  Konopiště nemělo  být  zahrnuto  do  konfiskace  Habsburků     Podle  vyjádření  právníků  neměl  být  majetek  Hohenbergů  vůbec zahrnut do konfiskace Habsburků v roce 1921. Historické prameny uvádí, že jde o majetek, kterého se císař Ferdinand vzdal kvůli své‐ mu sňatku a ten pak zůstal pro jeho děti Ernsta, Maxmiliána a Žofiii. Ti  však  již  nebyli  členy  panovnické  rodiny.  Sofie  Hohenbergová  je  vnučkou Maxmiliána.    Už Okresní soud v Benešově ale námitku, že Hohenbergové nejsou členy panovnického rodu, nepřijal, a tím pádem je v pořádku výnos zákona z roku 1921, na základě kterého byla konfiskace provedena.

LITERATURA – duben 2011 OBSAH: Chcete to vědět? (předmluva)…….….…3 1. To je ta země zaslíbená………………6 (?00 - 925) Původ Šaků a Mérvanů, jejich příchod do Evropy, Samuelova říše, říše Mojmarovců, Moyslan Gorivej – kníže mezi kmenem a státem, Arnulfovo císařství Bavorské. 2. Bratrovrah Věšek……………..….…59 (28. 9. 935) Od kolaboranta Goriveje po vznit státu. Vzpoura povýšenců a zabití Boleslava, začátky systematické kolonizace. 3. Konec českého džihádu….….………94 (30. 5. 1434) Od porážky vojsk Panské jednoty k husitskému králi. 4. Dynastie povýšenců….……......……115 (1420 - 1498) Nástup absolutismu, rozdrcení stavů, upevnění dynastie z Kunštátu a vzestup měšťanstva. 5. Rozvod po česku….……..…….........131 (1526 - 1621) Století habsburské vlády a zúčtování s nimi, vítězství stavů a splynutí s Němci. Panské hašteření mezi reformací a protireformací. 6. Český král Friedrich Vilém….........161 (1683 - 1684) Vítězství Osmanů u Vídně, handl s českým trůnem a vzestup pruského krále. 7. Maxmilián…......................................194 (1853 - 1878) Nástup světáka na trůn, Krymská válka, bitvy u Solferina a u Sadové, Habsburská velmoc – základ spojené Evropy. Hráz proti liberalismu a nacionalismu. 8. Mým národům mír…........................306 (1914 - 1917) Následník trůnu a Belvederský kruh. Sarajevský atentát a dilema Františka Josefa. Mír je jen odklad. Vítězství nacionalismu. Chybějící příběhy……..........................348 Anotace knih: Druhý dech habsburské monarchie, Žáby v mlíku, Žába a škorpion, Operace Bouře. Další autorovy vydané a připravované publikace. 10. Skleníková strategie…....................370 (1968 – 200?) Teorie spiknutí. Normalizace jako laboratorní pokus. Sametová revoluce - centrála mění taktiku. Nic než peníze. Rozklad a ochranářství. Češi se vrací do Evropy jako nositelé viru. Konec dějin.

12

Plzeňský  spisovatel  Jan  DRNEK vydává  během  května  či  června  v nakl.  Naše  vojsko  další  objem‐ nou  knihu.  Tentokrát  jde  o  celou  sbírku  příběhů  mystifikované  historie  Čechů  a  Bohemie.  Sbírka  má  široký  záběr  od  příchodu  Če‐ chů do Polabí, až po spikleneckou  teorii  sametové  revoluce  v roce  1989  a  dalšího  vývoje.  V žádném  případě však nejde jen o náhodné  seskupení  nesouvisejících  dějin‐ ných  epizod.  Všemi  příběhy  se  táhne  několik  červených  nití  zá‐ kladních principů a idejí, na nichž  závisí  existence  a  přežití  národa. Autor se snaží postihnout začátek  a konec národních dějin. 

UKÁZKA z kapitoly SKLENÍKOVÁ STRATEGIE: Slabinou Václava Havla byl jeho důsledný humanismus. Idea celonárodního smíření bez důkladné analýzy a odsouzení viníků i přisluhovačů padesáti let otroctví národa natropila nepředstavitelné škody, které ve všeobecném opojení nově nabytou svobodou zanikaly, ale projevily se později leptavým a rozkladným způsobem. Jenže jakákoliv opravdu důkladná analýza minulosti byla již pro Čechy nepřijatelná. Nezastavila by se totiž u 25. února 1948. Ukázalo by se, že dekrety o znárodnění podepsal občan Beneš (nezvolený prezident) dva roky před vítězným únorem. Ukázalo by se, že tento národní hrdina mnohokrát hanebně selhal a byl zřejmě úplně někým jiným, než za koho ho národ považoval. Ukázalo by se, že zúčtování s Němci ze Sudet nebylo zcela v pořádku, že mnohé podvody, lži, krádeže a politické procesy se děly již za slavné první republiky a za asistence mýtických otců samostatnosti. Ukázalo by se, že první republika nebyla tak zcela demokratická, jak ji uchovala lidová slovesnost. Ukázalo by se, že český národ má na svých bedrech nakydány tak strašlivé hromady hnoje, že skutečné očištění si nelze snad již ani představit. Důkladná a poctivá očista byla i pro největší a nejuvědomělejší revolucionáře z roku 1989 nepřijatelná. Musela se udělat ona pověstná „tlustá čára“, která ve skutečnosti znamenala: Uzamkněme svou minulost, nebo ji zachovejme překroucenou. Můžeme od zítřka mluvit pravdu, ale jen tehdy, když o včerejšku budeme mlčet, nebo znovu a stále lhát. Jenže budoucnost nelze oddělit od minulosti a uzamčením minulosti si český národ uzamkl budoucnost. Nelze mít od daného bodu v potoce čistou vodu, když deset metrů proti proudu teče špinavá. Trvat na tom, že minulost byla čistá, znamená, že i dnes a zítra musíme špínu nazývat čistotou a lež pravdou. Nic nenahrálo skleníkové strategii KGB do karet více než Havlův naivní humanismus. Základní poučení, které si národ po svém vystřízlivění vryl hluboko do paměti, znělo: V tomto národě můžete páchat cokoliv, tady vám to projde. Češi jsou vůči zlu tolerantní a smířliví, jsou příliš pohodlní a bojí se očisty, neboť ta by byla důkazem, že se kdy zašpinili. Češi povýšili lež na ústřední princip svých životů a akceptovali zlo, které lež způsobuje. Václavu Havlovi znatelně chyběly křesťanské základy a křesťanská zkušenost s odpuštěním, která říká, že odpustit je nutné a možné jen tomu, kdo odpuštění potřebuje, kdo o ně žádá a kdo projevuje účinnou lítost. Ten kdo se nezbavil pýchy a lži chápe odpuštění druhých jen jako projev slabosti a dovoluje zlu, aby skrze něho působilo dále. Havlovo heslo: Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí nebylo v praxi naplněno, neboť ačkoliv nechyběla vůle projevit lásku, zcela chyběla vůle dobrat se pravdy a přestat lhát. Láska bez pravdy zůstala povrchním pokusem zapomenout. Namísto smíření, se v Československu konalo pouze velké a přeochotné zapomenutí. A zapomenutí na minulost je vždy zároveň zapomenutím na bu  doucnost.

  Úspěšný monarcha a podnikatel, hlava státu s nejvyšší životní úrovní na  světě,  se  v  této  ojedinělé  a  velmi  inspirující  knize  dělí  o  své  názory  a  zkušenosti se správou věcí veřejných. Německé a anglické vydání knihy  vzbudilo velkou pozornost. Autor stručně seznamuje čtenáře s historií a  problémy současného státu a přináší návrhy, co by měl stát udělat, aby  byl schopen plnit úkoly i v novém tisíciletí. Za hlavní výzvy států kníže  považuje:  zabránění  válek  mezi  státy  a  občanských  válek,  služba  všem  občanům státu, ne jen privilegovaným skupinám, maximální demokracie  a  vláda  práva  pro  všechny  občany  a  konkurenceschopnost  ve  věku  globalizace.  Podle  jeho  názoru  má  stát  plnit  úlohu  servisního  centra,  které slouží občanům. Pokud tuto úlohu neplní, mají mít občané právo to  změnit volbami nebo i hlasováním o změně ústavy. Stát by si měl pone‐ chat jen ty činnosti, které pro svůj chod skutečně potřebuje a ostatní by  měl předat regionům a obcím nebo je "outsourcovat" do komerční sféry,  pokud  to  bude  výhodnější.  Všechny  činnosti  musí  být  auditovány  a  kontrolovány,  musí  být  pro  občany  průhledné  a  musí  být  prováděny  efektivně. Pak se dramaticky sníží prostor pro korupci, nehospodárnost,  byrokracii  a  nekompetentnost  úředníků  státní  správy  a  samosprávy.  Podle  Hanse‐Adama  II.  by  měl  být  počet  poslanců  v  zákonodárných  sborech  co  nejmenší.  Názor,  že  větší  počet  poslanců  zajistí  lepší  zastoupení  voličů,  je  podle  něj  od  počátku  iluzí. Kniha je určena všem zájemcům o veřejné dění, politikům, politologům, ekonomům, studentům polito‐ logie, ekonomie apod.   

Z obsahu

O autorovi 7 Úvod 9 1. Právo na sebeurčení - osobní přesvědčení 13 2. Počátky státu 25 3. Role náboženství při vytváření státu 29 4. Velikost států a vliv vojenské technologie 39 5. Monarchie, oligarchie a demokracie 53 6. Americká revoluce a nepřímá demokracie 67 7. Švýcarská ústava z roku 1848 a cesta k přímé demokracii 71 8. Lichtenštejnská ústavní reforma z roku 2003 77 9. Slabiny tradiční demokracie 85 10. Stát budoucnosti 93 10.1 Právní stát 97 10.2 Sociální stát 113 10.3 Vzdělávací systém 121 10.4 Doprava 123 10.5 Státní finance 127 10.6 Národní měna 133 10.7 Další funkce státu 144 11. Ústava státu budoucnosti 147 12. Strategie, jejichž pomocí by mohl být realizován stát budoucnosti 153 13. Výhled do třetího tisíciletí 171 Příloha: Návrh ústavy pro stát ve třetím tisíciletí 177 Rejstřík 197

Hans­Adam II. vládnoucí kníže  z Liechtensteinu 

    Kníže Hans­Adam II. se narodil v roce 1945, je  nejstarším  synem  knížete  Franze  Josefa  II.  Lich‐ tenštejnského  a  kněžny  Giny.  Studoval  ve  Vídni  na  Skotském  gymnáziu,  na  gymnáziu  ve  švýcar‐ ském  Zuozu  a  na  univerzitě  v  St.  Gallenu,  kde  v  roce  1969  absolvoval  s  titulem  licenciát.  Dne  30.  července 1967 se oženil s Marií Aglaë, hraběnkou  Kinskou z Vchynic a Tetova. Mají spolu čtyři děti.    Roku  1970  pověřil  otec Hanse‐Adama  reorgani‐ zací, řízením a správou celého majetku knížecího  rodu, v roce 1984 se kníže stal stálým zástupcem  vládce. Dne 13. listopadu 1989 nastoupil po smrti  svého otce vládu.  Pod  vedením  knížete  Hanse‐Adama  II.  vstoupilo  Lichtenštejnsko  úspěšně  v  roce  1990  do  Organi‐ zace  spojených  národů  a  v  roce  1995  do  Evrop‐ ského hospodářského prostoru. V roce 2003 hla‐ sovali  voliči  v  Lichtenštejnsku  výrazně  ve  pro‐ spěch  jím  navrhovaného  dodatku k  ústavě,  který  posílil demokracii a monarchii.  Dne  15.  srpna  2004  jmenoval  kníže  Hans‐Adam  II.  svého  nejstaršího  syna,  dědičného  knížete  Aloise,  svým  stálým  zástupcem,  aby  jej  připravil  na následnictví, a sám se nyní věnuje spíše majet‐ kovým otázkám knížecího rodu. 

Autor  Jan  Drnek  oznamuje,  že  byl  právě  vydán  dotisk  knihy  Hoši  jako  květ (historie 35. pěšího pluku 1683 ­ 2010).  Také je ještě na skladě  Monarchistický  kalendář  Koruny  České  2011,  s fiktivním  příběhem  to‐ hoto autora – Maxmilián.  Hoši jako květ – 350,­ Kč / Monarchistický kalendář 2011 – 100,­ Kč 

AKCE – Monarchisté v uniformách - březen 2011 Kamarádi ve zbrani, dovoluji si Vám zaslat ukázky z mé nové publikace o historii, bojovém nasazení vysokomýtského c. k. pěšího pluku č. 98 - Kujebáci. Kniha, kterou již mnozí z Vás mají doma, na svých 252 stranách, křídovém papíře formátu A5, pevné laminované vazbě, podrobně dokumentuje tento v r. 1883 založený pluk a jeho pouť bojišti nejen Velké války. Kniha obsahuje přes 190 unikátních fotografií ze sbírek autora či potomků po vojácích tohoto regimentu. Zařazeny jsou zde i boje na Slovensku v r. 1919 a potyčky ve vnitrozemí v r. 1918. Doplňkem pak jsou autentické vzpomínky příslušníků pluku z více jak deseti unikátně zachovaných deníků příslušníků pluku a z deníků dalších vojáků sloužících v sesterských jednotkách 10. pěší divize ve které pluk bojoval po celou válku. Historie prvního praporu tohoto pluku pak svým nasazením v Albánii a na Lovčenu zajímavě odhaluje tamní prostředí a krutost bojů. Kniha je vydána vlastním nákladem autora a je k dispozici u mne za cenu 290,- Kč/ks na akcích KVH (1866, 1. sv., sedmiletka Terezín a Josefov). Neváhejte, náklad činí 400 ks, publikace jsou číslovány s věnováním. Pro případné zájemce lze zaslat i na dobírku. Doplňkem jsou přílohy zabývající se složením a zařazením pluku, brigád a divizí ve kterých tato jednotka sloužila. Přeji pěkné historické čtení, bádání a pobavení se při četbě kapitol ze vzpomínek vojáků oné doby a těším se na přátelské shledání při konzultacích nad knihou, která vznikala dva roky a je nyní na světě. S přátelskou zdravicí E. F. Korp. Vladimír Mucha Nymburk

Jízdní a střelecký spolek pod ochranou sv. Václava http://strelci.webnode.cz/  

14

KONTAKTY – duben 2011 Specifické symboly pro platby v KČ Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme! Platby ve prospěch KČ: účel specifikace specifický symbol chod strany členský příspěvek 1112011* chod strany dary a příspěvky příznivců 2222011* ML vydávání ML 333 ML inzerce v ML 322 ML příjmy z prodeje ML 300 ML předplatné ML 311 reklamní předměty odznaky KČ 444 Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo. *Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.

VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru): http://www.primaplana.net/ Stránky císařovny Sisi a její rodiny: http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.: http://www.franz-josef.cz/ Stránky František Ferdinand d´Este: http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./ Stránky Habsburkové a jejich země: http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/ Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie): http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemid=1

15 DŮLEŽITÉ KONTAKTY

Adresa: Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska), Senovážné nám. 24, 110 00, Praha 1. e-mail: [email protected] internet: www.korunaceska.cz IČ: 44266740 č. účtu: 1928428359/0800 (CZK) IBAN: CZ2808000000001721719263 předseda: Václav Srb Tel: 603412671 E-mail: [email protected] generální sekretář: Bc. Aleš Hoffmann Tel: 607 208 971 e-pošta: [email protected]

STRÁNKY MÍSTNÍCH SPOLEČNOSTÍ KČ: http://kcbrno.webnode.cz/o-nas/ http://www.kc-plzen.cz/ http://www.mshorice.ic.cz/ http://www.kcolomouc.cz/ http://kcvalmez.wz.cz/index.htm

Monarchistický zpravodaj KČ - Periocidita: Měsíčník www.korunaceska.cz, [email protected], www.kc-plzen.cz, [email protected], http://www.kc-plzen.cz/MZ.htm. Copyright © OBr. 2008 Petici - Zrušte prezidenty podepisujte na adrese: Redakční rada: www.zrusmeprezidenty.cz Jan Drnek (šéfredaktor) [email protected] Mgr. Vlastimil Ježík (korektura) [email protected] Otto Brachtel a Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika) [email protected] Monarchistický zpravodaj je stranickým periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických myšlenek a informací pro členy a příznivce strany. V žádném případě není prostorem pro spory a polemiku. O zveřejnění příspěvků rozhoduje představenstvo Koruny České.

MONARCHISTICKÝ A HISTORICKÝ KALENDÁŘ 2011   Objednávejte nebo odebírejte v kavárně a vinárně U posledního soudu, Jagellonská 8, Praha 3 www.uposlednihosoudu.cz denně od 17 do 22 hod. Cena je 100,- Kč, nebo u členů předsednictva. Jan Drnek přijímá objednávky na e-mailové adrese [email protected] a zasílá kalendáře i s fakturou na poštovní adresu. Těm, kdo chtějí kalendář prodávat ve vzdálenějších částech ZKČ bude poskytnuto více kusů do komise. Kalendář je vynikajícím propagačním materiálem.      

 

DISKUSE – duben 2011 Názory na těchto stránkách nemusí být v souladu s oficiální linií Koruny České     O svobodě a dynamice 

16

    Můj  syn  napsal  jakousi  školní  úvahu,  v níž  se  dotkl  velmi  zajímavého  (pro  mne)  tématu,  totiž  vztahu  mezi  svobodou  slova  (svobodou  vůbec),  a  dynamikou  vývoje  společnosti.  Junior  ovšem  napsal  svou  úvahu  pro  uzavřený okruh internetových „nadšenců“ a důkazy podal na poli srovnáváním metod a dopadů různých ser‐ verů. Základní téma jsem mu, více méně ukradl a napadlo mne, že pro obecnou srozumitelnost potřebuji ně‐ jaký obecně uchopitelný obraz. A ten mne odvedl úplně jinam.    Aby byla společnost dynamická, rozvíjela se a někam spěla, potřebuje mít vnitřní sílu. Asi jako parní lokomo‐ tiva  potřebuje  mít  dostatečný  tlak  páry.  K získání  tlaku  je  ale  zapotřebí  uzavřít  páru  v pevném  kotli  a  topit  pod kotlem. To skvěle ovládají totalitní režimy, jejichž vůdci dobře vědí, že pára nesmí unikat svobodně všemi  směry do volného prostoru, jinak by byla ztracena síla a dynamika. Nechávají páru proudit a rozpínat se jen  jediným povoleným směrem, totiž trubkami k pístům. Pokud jsou moudří, instalují u svých režimních kotlů  také přetlakové ventily, nějaké ty chleby a hry, povolené zábavy a povoleného nepřítele pro povolenou agresi.  Ventily se otevírají vždy, když tlak v kotli přesáhne potřeby stroje a pohonu.    Ti, kdo usilují o svobodu slova, mají pochopitelně pravdu, v tom, že uvnitř kotle je nesnesitelný tlak a dusno.  Odmítají režimní nabídku, že ven se mohou dostat jedině přes písty, když pomohou postrčit stroj společnosti  kupředu.  Někdy  nejde  ani  to,  a  oběh  páry  je  uzavřený,  médium  se  recykluje.  Disidenti,  nevěda  jiné  pomoci,  navrtávají  do  pláště  kotle  malé  dírky,  kterými  může  pára  unikat  ven  a  někdy  způsobí  roztržení  kotle.  Tito  revolucionáři bývají mistři destrukce parních kotlů, a většinou se jejich dílo dříve, či později podaří. Znamená  to konec cenzury i autocenzury, pára se vyhrne do volného prostoru, a dynamika společnosti vykazuje nulo‐ vou  hodnotu.  Stroj  se  zastaví.  Liberálům  to ale  nevadí.  Nechtějí  nikam  jet  a  spět. Nechtějí,  respektive  chtějí  nic.    Ti, kdo takto před dvaceti léty uspěli u nás (mám na tom svůj podíl), nepřemýšleli o společenské dynamice.  Také nechtěli stroj společnosti zastavit proto, že uvnitř bylo dusno a tlak. Jejich hlavním motivem byl ale směr  jízdy, který považovali za špatný a vedoucí ke zkáze. Zastavit stroj bylo zkrátka sebezáchovně nutné, jakkoliv  to znamenalo ztrátu síly, iniciativy a rozpliznutí všeho pevného do prostoru. To byl jejich životní úkol, a oni  ho  splnili.  Teprve  poté  zjistili,  že  jedinou  alternativou  k pohybu,  je  stát  a  hnít  na  místě.  Zde  byl  také  konec  jejich  jednoty.  V diskusích  o  tom,  kterým  směrem  a  po  jaké  koleji  by  se  mělo  jet  dále,  již  nejsou  tak  pevní  v nohách a zřetelně selhávají. Nihilisté, kteří si žádný pohyb nepřejí, říkají, že jakýkoliv směr jízdy je špatný a  zhoubný.  Ti,  které  děsí  marnost  a  přece  jen  se  chtějí  nějakým  směrem  vydat,  ke  svému  nesmírnému  úžasu  zjišťují,  že  by  k tomu potřebovali  získat sílu  =  omezit svobodu,  omezit  těkání  a plýtvání  energií.  Společnost  nemůže čekat, až se všichni na něčem shodneme. Svět kolem se bez ustání mění, někam se hrne a společnost  bez  síly,  bez  dynamiky,  bez  vektoru  pohybu,  v tomto  světě  zanikne,  bude  roztrhána  a  rozváta  do  různých  směrů, po částech rozemleta a odnesena jinými proudy. Je třeba být aktivní a vnutit světu svůj pohyb, vybrat  si  v něm  cíl.  Společnost,  která  chce  dále  existovat  a  žít  svým  životem,  musí  znovu  přijmout  nějakou  formu  uzavřenosti a zatopit pod kotlem, aby vyrobila páru, tlak a sílu. Musí se dát do vlastního pohybu a dohodnout  se o směru pohybu, nebo jmenovat mašinfíru. To ovšem vyžaduje, když ne cenzuru, pak alespoň nějakou for‐ mu autocenzury. My sice ještě nevíme ani to, po jaké koleji chceme vyjet a kam, ale uvědomujeme si, že potře‐ bujeme  sílu,  tedy  tlak  a  uzavřenost,  bariéru  proti  světu,  kterou  vytváří  stěna  kotle.  Toto  je  hlavní  příčinou,  proč většina společnosti postupně disidenty a volnomyšlenkáře odmítla a posmívá se jim. Ano, byli úspěšní  v rozbití kotle a zastavení stroje, ale připravili nás o sílu,  kterou jsme přece za komunistů měli. Vnutili nám  pasivitu vůči světu, který se stále mění, a tím i jistou bezbrannost. Nepřinesli žádnou další ideu a víru, která  by se dala přeměnit v ideologii, v jejímž jménu by se opět dalo naše prostředí uzavřít a natlakovat. Nebo že by  přece? Co takhle lidská práva?     Existuje totiž i domněnka, že již během disidentského navrtávání komunistického kotle byl kolem jeho pláště  stavěn jiný plášť mnohem většího kotle, takže po roztržení toho našeho se pára částečně rozpínala, což při‐ neslo pocit uvolnění. Mezitím se začalo zatápět v onom velkém kotli a dnes to již někam jede, je tu dusno a  horko a celé se to řítí, aniž bychom měli možnost vidět kam, kdo to řídí a kdo přikládá. V našem roztrženém  kotli již zatopit nelze a to nás činí bezmocnými, kamsi unášenými, bez možnosti na tom něco změnit, nebo jen  zahlédnout  smysluplný  cíl.  Jedni  jsou  vyděšení  ztrátou  vlastní  hybnosti  a  síly,  jiní  novým  tlakem  a  novým  pohybem. Tím, čím bychom ale měli být vyděšení všichni, vyděšení nejsme.    Nejde totiž jen o tlak v kotli, nebo o směr a cíl jízdy. Jde také o způsob jízdy a získávání hybného momentu, o  cenu, kterou za to platíme. Společnost (v naší alegorii osazenstvo vlaku) se může chovat kreativně, nebo kon‐ zumně.  Kreativní  společnost  cosi  nového  vytváří.  Chce  někam  dojet,  má  jasný  cíl  za  horizontem.  Nejen,  že  staví a vylepšuje za jízdy vlak i trať (spolupracuje navzájem i se světem na směru jízdy), ale buduje i jednotli‐ vá nádraží, sklady, vodojemy, aktivně vysazuje lesy a otevírá doly kvůli palivu a nějak se vztahuje k celému 

komplexu univerza, jehož je trať pouhou součástí. Náš vlakový svět se již více než sto let chová stále podivně‐ ji. Řítí se po kolejích, přehazuje výhybky a občas mění směry a zajímá se pouze o bezprostřední okolí trati,  které  lze  využít  k pohybu.  Nejprve  to  vypadá  nenápadně,  dokud  se  pálí  zásoby  nahromaděné  předchozími  kreativními  generacemi.  Když  dojdou,  je  třeba  spálit  samotná  skladiště  a  pak  i  nádraží,  stromy  u  trati,  pak  třebas každý druhý pražec atakdále. Pohyb vpřed (pokrok) je zde zcela odstřižen a izolován od světa kolem,  který dokážeme jen spotřebovávat a jen v úzkém, rychle přístupném pásu. Možná již nejedeme ani za něja‐ kým vzdáleným cílem, ale řítíme se po jakémsi kruhovém koridoru, takže spotřebováváme stále znovu tutéž  již částečně spotřebovanou trať. Pohyb je nadřazen cíli. Vše pro pokrok a nic pro směřování. Začínáme pálit  sedačky a ostění, někde i střechy vagónů. Zaníceně diskutujeme o výhřevnosti té či oné součásti samotného  vlaku  a  o  co  nejekonomičtějším  spálení  vlaku.  Obávám  se,  že  se  blížíme  k  okamžiku,  kdy  bude  nutno  začít  pálit samotné cestující, podle měřítka jejich důležitosti pro pohyb vlaku, a z jejich krve vyrábět páru.    Náš vlak je řízen a udržován v chodu mocenskými uskupeními (chcete‐li stranami), které se dohadují a sou‐ peří spolu v rámci sporu o udržení pohybu vlaku. Je to spor vpravdě aktuální a kdekoho do sebe vtahuje. Ze  ztráty  hybnosti,  z pasivity  vůči  měnícímu  se  světu,  ze  ztráty  síly  a  mobility,  jde  strach.  Proto  budou  mnozí  ochotni  přistoupit  i  na  pálení  cestujících,  zejména  těch,  kteří  se  z hlediska  pohybu  vlaku  zdají  být  zbyteční.  Pokud se Koruna Česká bude chtít zapojit do tohoto sporu, stane se stranou zbytečnou a nikým nepodporo‐ vanou, jen jednou z mnoha již působících, málo slyšenou. Bude navrhovat opětné zavedení autoritativní funk‐ ce vládce vlaku a skončí u navrhování trochu odlišného systému  výběru pražců a cestujících, kteří mají být  spáleni v kotli.    Skutečně se odlišit, není tak jednoduché. Nestačí jen hlasitěji křičet a ve všech vagónech, šířit své koncepce  písemně i počítačovou a jinou sítí. Jakékoliv, sebevětší úsilí totiž povede k témuž: ke ztrátě vlaku, trati i cestu‐ jící společnosti. Je zapotřebí „jít ven, do světa“ mimo trať. Najít a formulovat klíčové otázky a nabídnout odpo‐ vědi. Je třeba se nebát a říkat k čemu naše kruhová konzumní jízda povede. Je třeba se znovu tázat na možný  cíl,  který  je  za  obzorem  (za zrakem  =  zázrak),  na sám smysl  pohybu  ve  světě,  smysl  tratí a cílů.  Pak  teprve  přejít k požadavku na změnu chování od konzumního ke kreativnímu, tedy od ekonomičnosti a kalkulované‐ ho zisku k sebeobětavému, furiantskému a neziskovému chování se ve světě mimo trať. Je třeba znovu nad‐ sadit cíl nad samotný pohyb, tedy konečný smysl lidské existence ve světě nad pokrokářská dogmata. Metafy‐ ziku nad fyziku, existencialistu nad existenčnost. Je třeba vyjít z pohodlných zabezpečených vagónů do nevy‐ zpytatelného a nepohodlného kraje a vysadit v něm lesy, otevřít doly. Je třeba říci, že trať není jen kolejnice,  ale celý komplex krajiny kolem, který musíme zabydlet nádražíčky, čekárnami, cestami, poli a sklady, nádr‐ žemi vody apod. Je třeba říci na rovinu, že takové budování se neprojeví ihned novým pohybem vpřed, že celé  generace budou trpělivě kultivovat svět, aniž se pohnou o metr, jen aby se to nějaká budoucí společnost moh‐ la pokusit znovu a uměřeněji, trpělivěji, s vědomím cíle. Je třeba varovat před pohybem v kruhu a před faleš‐ ným  dojmem,  že  jet  znamená  někam  dojet.  Především  je  třeba  se  na  chvíli  zastavit  a  přijmout  nejistotu  i  strach z divokého a zplanělého světa kolem trati.    Takový program žádná jiná strana nemá. Všechny získávají body jen spoluprací na ideji bezhlavého pohybu  (pokroku) vpřed, i když v kruhu. Všechny tvrdí, že v této jízdě jsou si všichni cestující rovni, ale už vybírají,  koho spálí v kotli nejdříve, až dojde vše ostatní. Jednoho dne se pod tímto krvavým vlakem rozpadnou náspy i  koleje a havárie vymrští překvapené přeživší cestující do krajiny plné magie, hejkalů a divoženek, aby zjistili,  že  pohyb  v kruhu  se  nikterak  neliší  od  nehybnosti,  že  trať  i  pohyb  mají  smysl  jen  tehdy,  vedou‐li  k cíli.  Ne  k etapovému, předem  známému  a  popsanému  cíli  na  kruhové  dráze,  ale  ke  skutečnému  a  definitivnímu  cíli  lidského putování. Proto nemá přemýšlení o monarchii smysl bez přemýšlení o Bohu. Proto je jakýkoliv poli‐ tický program nesmyslný bez hledání zjevených orientačních bodů.     Jinými slovy: Nemá smysl zabývat se konkrétním uspořádáním budoucího vládního systému, ekonomických  procesů, finančnictví apod. Nemá smysl zabývat se tím, kdo bude konkrétně sedět na trůnu. Nemá smysl se  přetvařovat a lhát o tom, že nám jde také jen o lepší způsob pohybu po vydrancované kruhové trati současné  civilizace. Nemá smysl vymýšlet nový zasedací pořádek ve vagónech, hádat se o kvalifikaci vlakové čety. Ne‐ má smysl vymýšlet nová návěstí, cedule, ukazatele rychlosti a směru, či semafory, neboť právě to, že jsme tyto  ukazatele začali instalovat my sami, nás dovedlo k jízdě v kruhu. Nemá cenu hledat cíl v mapách, protože ten  je z podstaty mimo každou mapu. Už vůbec, nemá smysl, stanovit si cíl sami.    Smysl má pouze jediné: Říci jasně a hlasitě, že my chceme vystoupit. My chceme, i za cenu ztráty hybnosti,  začít kultivovat krajinu světa, aniž bychom na tom cosi získali. My chceme sklady a nádrže naplnit, ne vyčer‐ pat,  a  to  je  ztrátová  činnost,  protože  nám  to  bezprostředně  žádný  hybný  moment  nepřinese.  My  nabízíme  opuštění pohodlných zabezpečených vagónů. My chceme vylézt na vrcholky hor a rozhlédnout se. My chceme  přestat diskutovat o pohybu či rychlosti a začít rozjímat o cíli. My chceme spor mezi kruhovým a lineárním.  My musíme jasně říci, že už s těmi blázny dál nejedeme. Zkrátka proto, že to, a nic jiného, je tím úplně prvním  nezištným a  neekonomickým  krokem k tomu,  aby  naši  potomci  jednoho dne  mohli  opět  vyjet, a  to po trati,  která někam skutečně vede. To, a nic jiného je prvním krokem k tomu, aby jednou nějakému budoucímu vlaku  vládl král, který bude dobře vědět, že sám jede ve vlaku s ostatními, ale nikdo z toho vlaku není oprávněn sám 

stavět  návěstí  a  ukazatele  směru  či  rychlosti,  že  to  musí  učinit  někdo  úplně  jiný,  koho  je  třeba  zase  najít  a  požádat ho o to.    Tak je to. Nebudou nás chtít slyšet, natož volit. Chceme cosi vrcholně konzervativního (vztaženého ke sku‐ tečnému cíli cílů), ale naše slova budou cestujícím v šíleném vlaku civilizace znít nesmírně revolučně. A my je  nemůžeme nikterak zabalit do mastných pokrokářských tezí, musíme je nechat zaznít syrové. Musíme úplně  opustit naději, že bychom se mohli nějak zalíbit, zlákat cestující na svou stranu a dosáhnout politického úspě‐ chu. Taková naděje je lichá a já se na ní nebudu podílet, protože bych se stal spoluviníkem šílené spotřební a  sebespotřební  jízdy  v kruhu.  Chci  začít  tím,  že  vystoupím,  nebo  v nejhorším  případě  vyskočím,  ať  to  už  do‐ padne jakkoliv. Chci budovat, ne vydělávat. Nechci dosahovat životní úrovně, ale chci nacházet smysl života.  Chci založit polis, ze které vzejde politika, protože naopak to nejde, politika polis nezaloží, zejména když jde o  pseudopolitiku.  Chci  se  spoléhat  na  zázraky,  ne  na  systémy.  Chci  cíl,  který  není  bezprostředně  dosažitelný.  Chci sobě i vám naložit více, než jste si naplánovali, že unesete. Chci se trápit otázkami, na které nemáme po‐ hotově odpovědi. Chci se postavit tváří světu, který mne přesahuje a ve kterém jsem bezbranný, nahý v trní,  protože v takovém světě a situaci začne mít smysl modlitba a prosba. Je mi lhostejné, jestli společnost ztratí  dynamiku, protože pohyb v konzumním kruhu ji dělá nesmyslnou už dávno. Nebudu kvůli tomu rozbíjet ko‐ tel, protože to se ode mne očekává. Udělám to nejrevolučnější a vystoupím. Než začnu hledat a vytvářet novou  dynamiku (tlak a hybnost), musím najít její smysl. Kdybych se totiž pokoušel pouze zastavit vlak, nebo rozbít  kotel, hledal bych možná svobodu, ale tu já nehledám. Nejsem liberál, jakkoliv je můj přístup revoluční. Jsem  mimo  vaše  zapšklé  kategorie.  Nehledám  svobodu,  hledám  smysluplnou  službu.  Proto  vystupuji  z vlaku  a  z politických diskusí. Ve vlaku by mne neslyšeli a neposlouchali. Ale takhle mne uvidí. A kdyby to udělala celá  politická strana…    Honza Drnek. 

Peníze nemají téct, mají se propadat 

    Řádný, rozumí se konzervativní občan, slušné socialisty vynechávám, protože si pletou stát s dluhovou unií,  je  teď  už  pořádně  vyděšen.  Volil  pravou  rukou,  jak  zněl  slogan  jedné  strany,  doufal  totiž,  že  se  konečně  uskrovní přebujelý a korupční stát, a jediné, co mu teď financministr a vláda nadělují, je všeobecné, jednotné  a téměř univerzální zvýšení daní (finanční a pojišťovací produkty i hazard zůstávají nezdaněné), a to hlavně  na úkor důchodců, postižených a celé kultury.     Poslouchal jsem bodře rozmáchlé přiopilé nic neříkající floskule Velkého Mystifikátora na veřejném slyšení  na  Nové  scéně  Národního  divadla,  jak  nás  všechny  zdražením  všeho  naučí  šetřit  na  důchod  a  říkal  si,  tak  takhle vypadá zdanitelná budoucnost českého národa. Místo inteligentního diskursu a vzdělání, které je zá‐ kladem prosperity, vystačíme napříště s bulvárem. Místo skromnějšího státu, budeme mít jen nižší, protože  ještě více zdaněný výkon hospodářství. Podle jazyka je poznáte, povzdechl si můj soused, když jsem cosi mr‐ zutě zabrblal. Co po něm chcete, vždyť tenhle člověk snad v životě nečetl žádné literární dílo a sám přiznává,  že lež považuje za legitimní nástroj politiky? Na Západ od nás by musel okamžitě podat demisi a my se s ním  tady bavíme.    A co ta druhá vládní strana reformního úsilí, která kdysi nevypadala, že je na jedno použití, a také slibovala  nikdy nezvyšovat ekonomiku požírající daňovou kvótu? Zapomněla snad už, že druhým největším nepřítelem  hospodářského  růstu  je  korupce  státního  provozu  zakázek,  dotací  a  subvencí,  nemluvě  o  zákonech,  jež  na  úkor jedněch zvýhodňují jiné a pokřivují spravedlivý (byť nedokonalý) trh. Jestliže se na trhu někteří podni‐ katelé snaží okrást zákazníka, tak podnikatelský stát se naopak velice rád sám nechává okrádat, je to pohodl‐ nější a docela příjemné. Proto také ministra Vondru vůbec nemohlo zajímat, za kolik opravdu stojí stamilió‐ nové zakázky státu, cožpak se jako letitý státní úředník někdy musel zajímat o nákupní ceny? Na to jsou tu jiní  – není‐liž pravda? Ze státního přece krev neteče, taková je štábní kultura státního provozu a kdo chce dělat  kariéru, musí s vlky jíti…    Jak vidno máme korupci hned dvojí a obě systémové. Nejen podplatitele a zloděje, ale také ty, kteří absolutně  nechápou, že jsou nákupčí za naše peníze. Kolikrát jsme všichni slyšeli, že je potřeba něco nahonem utratit,  aby se to nedej bože nepropadlo ve státním rozpočtu. Nebo že se nestihne výběrové řízení, když věc spěchá.  Či že tu je v malém státě jediná firma. I tihle dobráci jsou zodpovědní za svůj nadhled a nemají nás co pře‐ svědčovat, že mají svědomí čisté (nepoužívané)! Teprve tehdy bude u nás dobře, až tihle kavalíři pochopí, že  peníze nemají téct, ale mají se propadat.     Staré liberální Rakousko, jak píše v pamětech Stefan Zweig, nevybíralo daně, ale něco jako tuzér a přesto to  fungovalo, mohli bychom dnes dodat. Jenomže cesta zpět od sociálního a zkorumpovaného státu ke svobodné  solidární společnosti bude dlouhá trnitá a trudná. Obě naše vládnoucí státostrany zřejmě už svůj zápas o kon‐ zervativní politiku (pokud tu vůbec byl) nadobro prohrály. A proto není divu, že se zraky posledních vlasten‐ ců upírají k demiurgovi na Pražském hradě, který nás už jednou zachránil – před eurem. 

  ALEXANDER TOMSKÝ    Politolog a nakladatel. Po studiích mezinárodních vztahů na London School of Economics  a  tomistické  filosofie  na  London  Institute  of  Education  pracoval  jako  politolog  v  ústavu  Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a nábožen‐ ské  opozice  ve  střední  Evropě  (1980  –  86),  od  roku  1983  profesor  sovětologie  a  evrop‐ ských politických dějin.   http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/alexander‐tomsky.php?itemid=12717   Vážení kolegové, milí příznivci. Nacházíme se ve velice zvláštní době, v době totální apatie a nezájmu lidí o dění kolem sebe. Politická scéna je opět ve stavu nedůvěry. Vytahují se různé kauzy, ti co zametou s korupcí s ní víc, než koketují. Dnes se neví, co se řeklo včera a co se dnes slíbí, zítra neplatí. Další a další mnohamiliónové zpronevěry vyskakují jako ohnivé plameny z požáru a místo hašení vodou se hasí benzínem. Totální ignorace jakéhokoliv dialogu vlády s lidmi, jejich neuvěřitelná arogance vystoupila na takovou úroveň, která nemá v dějinách lidstva obdoby. Obyčejní lidé stále více utahují opasky, zvedají se daně i přes veškeré sliby o stabilitě a dokonce i o růstu hospodářství. Ve jménu zabezpečování a růstu životní úrovně se republika stále víc a víc nesmyslně zadlužuje. A to je jen nástin toho, co se děje v naší takzvané demokratické společnosti. Ale to netrápí jen naši zem. Podívejme se do dalších demokraticky řízených států. Zjišťujeme, že demokratické zřízení je jen nějaké provizorium, neboť ve své podstatě demokratická vláda je nesmysl. Buďto je vláda mocenská, totalitní, úřední, absolutistická nebo monarchistická. Z dějin víme velice dobře, která z těchto jmenovaných vlád se osvědčila nejlépe. Jak sleduji politický vývoj nejen v naší zemi, stále více se mně dostávají na mysl tyto otázky: "Je to, co se děje kolem nás, udržitelné? Kam až je schopná vláda zajít? Kde má své meze? Jsou to vůbec lidé?" Letos to bude již 93 let, co skončila světová válka. Každá válka je nesmyslná, i když v ní jde o dobrou věc. Po této válce, místo aby svět se sklonil a přijal opět za své zodpovědnost, ochotu o pomoci, morálku, zvedá pyšně hlavu a ve jménu republiky začíná se loupit a bezostyšně krást. To, co generace a generace po staletí budovaly, bylo během krátké doby totálně zničeno a rozkradeno. A co na to lidé? Velký aplaus. Konečně jsou si všichni rovni, konečně jsou všichni svobodni. Každý si může dělat, co chce. Je jen otázka času, kdy tento politický systém donese své plody. A my nyní po 93 letech tyto plody sbíráme. A hrozně se divíme, že tak šíleně zapáchají, že se nedají jíst. Je z nich špatně. Jak je to možné? Kde se stala chyba? Kdysi jeden kněz prohlásil: "Ano, církev se nechovala vždy správně, mnohdy udělala velké kopance a přešlapy. Mnohokrát místo za Bohem šla za mamonem. Ale vždy se nakonec navrátila k Bohu. Pořád je lepší špatná církev než žádná. I když mnohdy se morálka jen hlásala ústy, přesto ji mnoho lidí dodržovalo." A myslím se, že ten kněz má pravdu. A to samé ale platí o království, tedy o monarchii. Mnohdy nejednala správně, i za monarchie bylo plno přešlapů, ale vždy vedla svůj lid, jak nejlépe uměla. Převedla národy přes hrozná nebezpečí různých nájezdů. V době hladomoru a jiných přírodních katastrof právě monarchie pomohla svému lidu. Z vyprávění starých lidí je jasně vidět, kdo se jich zastal. Ten, kdo poctivě sloužil na zámku, nebyl nikdy odkopnut. Šlechta se o něj vždy postarala. I když nebyla práce, nikdy na své poddané nezapomněla. U šlechty neexistovala výmluva na nějakou krizi. Myslím si, že nastal čas, abychom se (Koruna česká KČ) začali více podílet na veřejném životě. Je nutné se dostat postupně do podvědomí lidí. Je až zarážející, jak málo lidi o nás ví. Další hrůzostrašné zjištění je skutečnost demagogického vykládání dějin a zvláště glorifikování našeho prvního prezidenta Tomáše Gariqua Masaryka. Viz osnovy základní školy. Většina našeho národa žije v mylné představě o monarchii. Pro ně je to velký skok zpět. Monarcha byl ten špatný. Tvrdí to i přes opačné zkušenosti svých předků. Myslím si, že je nutné se pokusit o úspěch v dalších volbách. A kdy je třeba se pustit do přípravy na volby? Včera bylo pozdě. Proto nám nastává období kdy je třeba se soustavně a systematicky pustit do práce. Ale pozor! Je tu jedno velké úskalí. Jako vše, co je dobré, má svého velikého nepřítele a to je ďábel. Pokud se vše od začátku daří, je někde chyba. Ale pokud se prochází různým úskalím, věřte, jsme na správné cestě. I ono oddělení zrna od plev bývá někdy bolestivé. A tak vás všechny vyzívám, nebojte se! Strana Koruna česká stojí na principech křesťanské morálky. A proto bude mít stále své nepřátele, stejně jako je má církev. Pokud jde o dobrou věc, vždy se najdou nepřátelé. A tak ještě jednou opakuji: Nebojte se a pokračujte dále v dobré věci. Mgr. Vít Rozkydal  

Vážení a milí kolegové a přátelé, Namísto deprimujících rozborů ekonomického a majetkoprávního stavu této země, která byla v průběhu posledních dvaceti let úspěšně přeměněna na skutečnou kolonii ve formální podobě protektorátu EU, vám zasílám velmi odlehčenou a spíše stále ještě optimistickou parafrázi na známou romanci. Je určena především mladistvému nadšení, které bych nechtěl nešetrně vytrhovat z romantického snění o navrácení království a z neustálého úsměvného dohadování, kdože to z monarchistů je pravicovější pravičák a jak toho království dosáhneme vnitřní destrukcí, respektive revoltou proti neznámému vnitřnímu nepříteli, proti tajemnému vyvrhelovi, který za všechno může, tedy sami proti sobě. Protože monarchistická strana je taková, jakou jsme ji udělali a jakou ji svým jednáním, myšlením a vlastními chybami a neschopností děláme my sami. A tak zatímco se oddáváme snům o vstupu do parlamentu a vnitřním půtkám, rychle mizí to, co by mohlo být na království znovu přeměněno a z vize národa jako šťastných poddaných českého krále jsou už dávno otroci a poskokové tuzemských i cizích mafií. Velikým poučením by měla být skandální odhalení, vyvolaná krátkou ostudnou politickou ekvilibristikou véčkařů, která by pro mnohé nadšené monarchisty měla být velkým mementem. Protože zasednout v parlamentu v několika málo lavicích mezi naprosto nemorální a nemravnou spodinou, která má totální zničení této země na svědomí, může být pro pár jedinců vidinou dobrých příjmů, ale obávám se, že pro skutečné monarchisty je už dnes tato cesta k záchraně země a národa nepřijatelná. Stále větší část veřejnosti se blíží k všeobecnému vzdoru a napětí ve společnosti výrazně stoupá. Dlouhodobý marasmus vede národ k odporu, který může snadno přerůst v násilné změny na politické scéně. Situace je velice vážná a sny z neznalosti, neinformovanosti a sebezahledění jsou luxus, který už si dovolit nemůžeme. Byl bych velmi rád, kdybyste se, moji milí kolegové, kriticky zamysleli nad současnými reálnými možnostmi návratu k monarchii. Mám na mysli všechny možné cesty, které povedou k záchraně zbytku potencionálního Korunního majetku před zničením a zašantročením, pokud ještě snad nějaký zbyl, který je nezbytný pro zajištění nezávislého hospodářství země a bez něhož si království představit opravdu nedovedu. Dále reálné způsoby získání většiny veřejnosti pro myšlenku monarchie jako tradičního právního a sociálního státu jakým poslední monarchie nepochybně byla (současné méně než půl procento znamená nulový zájem). Současná politická krize je svým rozsahem zcela mimořádně příznivá ke změnám v zemi a všeobecné referendum je jedním z možných legitimních projevů vůle národa. V důsledku totiž zároveň národ projevuje nedůvěru současným poslancům a vládě, případně i zákonům, jejichž způsoby uplatňování vedou k rozsáhlým a závažným křivdám, v mnoha případech jsou dokonce přinejmenším na hraně zločinnosti a jsou přímou příčinou vzniku zločinných mafií a jejich pevného zakořenění v politice jak ve vrcholné tak na místní úrovni. Devastace země, hospodářství, vlastnictví, přírodních zdrojů ale i práva a sociálního zajištění dosáhla zcela šokujících obludných rozměrů, a pokud nebude rychle zastavena, bude myšlenka monarchie v českých zemích už pouhou utopií stejně tak, jako bude iluzí záměna skutečného stavu za vzpomínku na zašlou suverenitu české státnosti. Bez ohledu na vazalství v EU. Dovolte mi jeden osobní názor. Zdůrazňování preference legitimního následníka stejně jako preferování katolicizmu v prostředí monarchie je přinejmenším chválením dne před večerem, tedy předbíháním událostí v situaci, kdy veřejnost rozhodně myšlence monarchismu nakloněna není (růžové brýle vidění kazí), zvláště pak, kdy absolutní většina národa je zcela ateistická a podléhá stoleté propagandistické deformaci důsledného vymývání rozumu. Nadto si katolická církev neustále a zcela zbytečně zadělává na další skandály a kritiku. V takovémto stavu veřejného mínění to nepochybně působí kontraproduktivně a spolehlivě se tak připravujeme o jakýkoliv volební úspěch i sympatie veřejnosti. Nemáme podporu české šlechty a nemůžeme počítat ani s podporou ze strany budoucího krále (tedy pro případ úspěchu monarchismu v Čechách). Osud země je v rukách národa a tomu zjevně chybí pastýř. Proto neustále volí to co volí. Zvrácenou amorální spodinu, taškáře bez zábran, protože ti jsou tomuto národu nejbližší. Vzešli z něho. Na elity a hrdiny už dávno nevěří, protože je prostě nezná. A na osvětu a výchovu už čas národu nezbývá. S úctou a přátelskými pozdravy Jan M r z í l e k RS KČ Ústeckého kraje VIRIBUS UNITIS  

NEKOREKTNÍ - duben 2011

21

Preambule nové maďarské ústavy:

Základní zákon Maďarska Bože, požehnej Maďarstvo! [první verš státní hymny] NÁRODNÍ VYZNÁNÍ MY, PŘÍSLUŠNÍCI MAĎARSKÉHO NÁRODA, na počátku nového tisíciletí, s odpovědností za každého Maďara, prohlašujeme následující: Jsme hrdí na to, že náš král Svatý Štěpán před tisíci lety postavil maďarskou státnost na pevné základy, a naši vlast udělal součástí křesťanské Evropy. Jsme hrdí na setrvání naší státnosti, na naše předky bojující za její svobodu a nezávislost. Jsme hrdí na velkolepé duševní dílo maďarských lidí. Jsme hrdí na to, že náš lid po staletí bránil Evropu ve válkách a že svým nadáním, pílí rozmnožoval její společné hodnoty. Uznáváme národ udržující roli křesťanství. Ctíme rozdílné náboženské tradice naší země. Slibujeme, že uchráníme intelektuální a duchovní jednotu našeho národa roztrženého na části bouřemi uplynulého století. Národnosti s námi žijící jsou součástí maďarské politické komunity a státotvornými subjekty. Zavazujeme se, že budeme opatrovat a uchráníme náš unikátní jazyk, maďarskou kulturu, jazyky a kultury národností Maďarska, hodnoty Karpatské kotliny dané přírodou a vytvořené člověkem. Neseme odpovědnost za naše potomky, proto ochráníme životní podmínky našich budoucích generací šetrným využíváním materiálních, intelektuálních a přírodních zdrojů. Věříme, že naše národní kultura je bohatým příspěvkem k evropské jednotě v různosti. Ctíme si svobody a kultury jiných národů [peoples], usilujeme o spolupráci se všemi národy světa. Vyznáváme, že základem lidského života je lidská důstojnost. Vyznáváme, že svoboda jednotlivce se může rozvinout jen ve spolupráci s jinými. Vyznáváme, že nejdůležitějšími rámci našeho soužití jsou rodina a národ, základními hodnotami naší soudržnosti jsou loajalita, víra a láska. Vyznáváme, že základem síly komunity a cti člověka je práce jako projev síly lidského ducha. Vyznáváme závazek pomoci znevýhodněným a chudým. Vyznáváme, že společným cílem občana a státu je naplnění dobrého života, bezpečnosti, řádu, spravedlnosti a svobody. Vyznáváme, že moc lidu je jenom tam, kde stát slouží svým občanům, jejich záležitosti řeší spravedlivě, bez zneužití a nestranně. Ctíme vymožeností naší historické ústavy a Svatou Korunu, která ztělesňuje státní kontinuitu ústavního zřízení Maďarska a jednotu národa. Neuznáváme suspendování naší historické ústavy z důvodu cizích okupací. Popíráme promlčenost nelidských zločinů spáchaných národně socialistickou a komunistickou diktaturou proti maďarskému národu a jeho občanům. Neuznáváme komunistickou ústavu z roku 1949, protože byla základem tyranského režimu, a proto prohlašujeme její neplatnost. Souhlasíme s poslanci prvního svobodného Státního shromáždění, kteří ve svém prvním usnesení vyhlásili, že naše dnešní svoboda vyrostla z naší revoluce v roce 1956. Restauraci našeho státního sebeurčení, ztraceného 19. března 1944, počítáme od 2. května 1990, od ustavení prvního svobodně zvoleného lidového zastoupení. Tento den považujeme za nový začátek demokracie a ústavního zřízení naší vlasti. Vyznáváme, že po desetiletích vedoucích k morálnímu otřesu dvacátého století nevyhnutelně potřebujeme duchovní a intelektuální obnovu. Doufáme ve společně vytvořenou budoucnost, v poslání mladých generací. Věříme, že naše děti a vnoučata jejich talentem, pílí a duchovní sílou znovu učiní Maďarsko významným. Náš Základní zákon je základem našeho právního řádu: smlouvou mezi Maďary minulosti, současnosti a budoucnosti. Je rámcem, který vyjadřuje vůli národa, tu formu, ve které bychom rádi žili. My, občané Maďarska, jsme připraveni, abychom řád našeho státu založili na spolupráci národa. Celý text ústavy dodal pan V.  Makrlík a redakce jej má k dispozici.                   

Představme si, jak by asi znělo: 

Bože, požehnej český národ! Svatý Václave, oroduj za nás!

NÁRODNÍ VYZNÁNÍ MY, PŘÍSLUŠNÍCI NÁRODŮ ZEMÍ KORUNY ČESKÉ, na počátku nového tisíciletí, s odpovědností za každého jedince, prohlašujeme následující: Jsme hrdí na to, že český kmen v minulosti zaujal tuto zemi (Bohemii), nikoliv vojenskou agresí, ale na základě dohody s ostatními etniky vně i uvnitř území, a pokojnou integrací s etniky již zde žijícími se stal národem. Jsme hrdí na to, že náš kníže a sakrální král Svatý Václav před tisíci lety ustavil českou státnost na duchovních základech, jako pevnou součást křesťanské Evropy. Jsme hrdí na mnohasetletém setrvání naší státnosti, na naše předky bojující za její svobodu a nezávislost. Jsme hrdí na velkolepé duchovní dílo českých lidí. Jsme hrdí na to, že náš lid, spolu s jinými křesťanskými národy, po staletí bránil Evropu ve válkách a že svým nadáním, pílí rozmnožoval její společné hodnoty. Vnímáme sami sebe jako národ udržující tou či onou měrou v tom či onom období duchovní i kulturní roli křesťanství. Ctíme rozdílné náboženské tradice naší země, ale pevně stojíme v názoru, že pouze úzké sepětí národa s Bohem může národ udržet na dobré a smysluplné cestě dějinami. Slibujeme, že uchráníme intelektuální a duchovní jednotu národů Bohemie roztržených na části bouřemi uplynulého století. Národnosti s námi žijící jsou součástí české politické komunity a státotvornými subjekty. Zavazujeme se, že budeme opatrovat a uchráníme náš unikátní jazyk, českou kulturu, jazyky a kultury dalších národností Bohemie, hodnoty České kotliny dané přírodou a vytvořené člověkem. Neseme odpovědnost za uchování odkazu našich předků a neseme odpovědnost za naše potomky, proto ochráníme životní podmínky našich budoucích generací šetrným využíváním materiálních, intelektuálních a přírodních zdrojů. Věříme, že naše národní kultura je bohatým příspěvkem k evropské jednotě v různosti. Ctíme si svobody a kultury jiných národů, usilujeme o spolupráci se všemi národy světa. Vyznáváme, že základem lidského jednotlivého života a jednání je úsilí a naděje na spásu a na Boží lásku. VÝCHODISKA SLUŽEBNÍHO (PRÁVNÍHO) ŘÁDU Vyznáváme, že stejně jako jiní, i my Češi, se rodíme jako tvorové nedokonalí, zcela závislí na lásce a přijetí celým lidským společenstvím, a smysl i kvalita našich životů se odvíjí pouze od kulturní a duchovní kvality tohoto společenství, což nás zavazuje ke kultivování společenství a k službě společenství, podle našich schopností a možností. Vyznáváme, že stejně jako jiní, i my Češi, se rodíme jako tvorové závislí na společenství a na mnoha okolnostech, proto vnímáme svobodu jednotlivce jako dar Stvořitele, jako možnost být svobodný, nikoliv jako samozřejmost. Míra svobody je pro nás podmíněna mírou služby jejímu dárci – Stvořiteli, v jeho záměrech s lidstvem a národem. Vnímáme sami sebe nikoliv jako tvory svobodné a nezávislé od něčeho, nýbrž pro něco, pro úkol a službu. Vyznáváme, tuto hierarchii služby: Bůh, panovník, národ a země, rodina. Základními hodnotami naší soudržnosti jsou loajalita, víra a láska. Vyznáváme, že každý člověk se rodí a umírá jako nemajetný, a veškeré majetky, včetně těla, ducha, času, okolností a místa, dostává jako nezasloužený dar svého Stvořitele. Jsme si vědomi skutečnosti, že z daru nevyplývají pro jednotlivce i společenství žádná práva, nýbrž jen povinnost děkovat a sloužit. Domníváme se proto, že i život každého Čecha je smysluplný jen jako služba a stejně tak i jakákoliv funkce, pozice a postavení v jeho životě má být jen a výhradně formou služby. Věříme, že veškerá práva, kterými se společenství národa a státu řídí, včetně práv jednotlivce, nejsou člověku dána jako samozřejmost odvozovaná od faktu jeho narození, ale mají být odvozena od smyslu a náležitostí jeho služby v té které pozici a situaci. Věříme, že funkce a užití moci, které není zároveň službou, je nelegitimní. Věříme, že základem kontinuity lidského života, jeho cti a práce, je charakter a míra přijetí služby. Vyznáváme, že každý člověk se rodí s jediným přirozeným právem, a to je právo na Boží lásku, které mu nesmí a ani nemůže být upíráno. Z toho plyne, mimo jiné, i závazek pomoci znevýhodněným a chudým a jejich nárok na tuto pomoc od společenství spojeného službou. Věříme, že míra uspokojení a životní radosti každého jednotlivce je přímo úměrná kvalitě jeho služby a služby celého národního i jiného společenství. Vyznáváme, že každý člověk se rodí se do jiné situace, rodí se jinak tělesně a duševně vybaven pro svoji službu. Z této faktické a nesporné nerovnosti (vyjma nároku na Boží lásku), stejně jako z rozdílnosti charakteru lidské služby, plyne nezbytnost řádu, pravidel, zákonů a autorit. Právní řád má být odvozen od pokynů zjevených Bohem a Stvořitelem, ve svých detailech a konkrétnostech je ale výsledkem společenské dohody a smlouvy. Vyznáváme, že společným cílem občana a státu je naplnění dobrého života a smyslu služby. Bezpečnost, spravedlnost a svoboda, stejně jako výchova a péče, jsou atributy, jejichž hlavním cílem je umožnit národu i každému jednotlivci kvalitní výkon jeho životní služby a dosažení osobní spásy. Vyznáváme, že moc jako taková vychází od Boha, který je sám absolutní a absolutně dobrou mocí. Věříme, že podíl na této moci může člověk získat pouze v souladu s charakterem a mírou své služby. Věříme, že každý jedinec je Stvořitelem zrozen do takové situace a takového postavení, které koresponduje s určením jeho služby, nikoliv s náhodou. Z toho důvodu předpokládá-

me a věříme, že jedinec, který se zrodil do postavení následníka trůnu, či panovníka, je obdařen větším dílem této moci, jinými slovy, že jeho moc nevychází z lidu, ale od Boha, stejně jako jeho pověření sloužit státu a národu, které nepodléhá vůli lidu. Nejvyšší služebník se zodpovídá svému Pánu, nikoliv nižším služebníkům. Zodpovídá se ale Pánu za tyto nižší služebníky, což jej opravňuje k držení zvláštních práv a způsobů výkonu moci. Věříme, že jednotlivec, který se klaní jiným silám a modlám, než je absolutně dobrý Bůh, a staví je nad Boha, nebo svévolně vykládá jejich význam a slouží jim (majetku, národu, společenské třídě, rase apod.), nevykonává svou službu v duchu dobra a cesty lidstva ke spáse, jakkoliv by se to tak momentálně jevilo, a moc, kterou od těchto sil a model čerpá, je z hlediska správné služby veskrze nelegitimní. HISTORICKÁ VÝCHODISKA Ctíme vymožeností naší historické ústavy a Svatou Korunu, která ztělesňuje státní kontinuitu ústavního zřízení Zemí koruny české, a jednotu národů těchto zemí. Odsuzujeme vyhánění kteréhokoliv národa ZKČ jako celku, z historického státoprávního teritoria ZKČ. Za činy namířené proti jednotě a blahu obyvatel ZKČ mají být souzeni a trestáni jednotlivci, nikoliv celky. Holistický princip je v těchto případech nepřijatelný. Za případy, kdy se tak v minulosti stalo, neseme jako potomci viníků svůj díl historické odpovědnosti a viny, neboť přijetím této viny přijímáme i kontinuitu národního a státního vývoje. Neuznáváme změnu státoprávního uspořádání, ke které došlo 28. října 1918, neboť byla zjevným popřením a ignorací historicky platných státoprávních norem (Zlatá bula sicilská, Pragmatická sankce, státní ústava, federalizační výnos krále Karla III. z 16. 10. 1918, aj.). Neuznáváme legitimitu a oprávněnost strůjců revolučního převratu a považujeme jakékoliv pozdější právní normy za neplatné. Prohlašujeme, že naše státní samostatnost a národní sebeurčení se odvíjí od federalizačního výnosu krále Karla III. z 16. 10. 1918. Neuznáváme suspendování naší historické ústavy a všech státních právních norem z důvodu cizích okupací. Popíráme promlčení nelidských zločinů spáchaných národně socialistickou a komunistickou diktaturou proti českému národu a jeho občanům. Neuznáváme státem periodicky organizované majetkové loupeže prováděné na občanech ZKČ od roku 1918, po celé období interregnum, kterými byla veškerá tzv. znárodnění, měnové reformy, zmanipulované privatizace, kolektivizace vesnice a okrádání vyhnaných etnik. Přiznáváme, že nejsme schopni tyto majetkové zločiny nyní spravedlivě napravit, ale hlásíme se k jejich správnému pojmenování a odsouzení. Zároveň se domníváme, že jejich příčinou bylo právě nesprávné chápání zdrojů a smyslu moci, smyslu lidského života, východisek oprávněnosti k moci, a klanění se modlám majetku jednotlivci i skupinami, kvůli získání zlé a nelegitimní moci. Vyznáváme, že po desetiletích vedoucích k morálnímu otřesu dvacátého století nevyhnutelně potřebujeme duchovní a intelektuální obnovu. Doufáme, že se nám touto ústavou podaří opět navázat společenské procesy na jejich správná a dobrá východiska a kořeny. Odsuzujeme všechny trendy, příklady a důsledky úchylného myšlení, které odstraněním správných zdrojů dobré moci, správných výkladů smyslu lidského života, zaváděním agresívních a řád likvidujících ideologií rovnosti, multikulturalismu, korektnosti, ochranářství apod. z nevědomosti či programově ničí základ a východisko společenského řádu, tradic, vědomí kontinuity apod. Věříme, že jakékoliv svévolná manipulace s bližními, jakož i snaha získat nad nimi moc, má kořeny v prvotním a dědičném lidském hříchu, a jako taková musí být odmítána. Doufáme ve společně vytvořenou budoucnost, v poslání mladých generací. Věříme, že naše děti a vnoučata jejich talentem, pílí a duchovní sílou znovu učiní ZKČ významnými. Náš Základní zákon je základem našeho právního řádu: smlouvou mezi Čechy a národy Bohemie minulosti, současnosti a budoucnosti. Je rámcem, který vyjadřuje vůli národa, tu formu, ve které bychom rádi žili. My, občané ZKČ, jsme připraveni, abychom řád našeho státu založili na spolupráci národů, státních a společenských elit i občanů, pracujících i inteligence, mocných i nemocných, minulého i přítomného, sakrálního i profánního. Za tento vtipný pokus je zodpovědný Jan Drnek