Moderní populární hudba a její místo v liturgii příspěvek v rámci Studijního dne o liturgické hudbě, Praha, 23. 1. 2010 Jan Kováč
OSNOVA:
1. Úvod: Představení se a stručné vyjádření k tzv. „rapovanému“ žalmu, Klokoty 2007 2. Duchovní hudba ve světle úvah muzikologa H. H. Eggebrechta 3. Vzájemný vztah sakrální a profánní hudby 4. Moderní populární hudba a církevní dokumenty, kritérium umělecké hodnoty 5. Závěr: Subjektivní náhled na problematiku moderní populární hudby v liturgii
Klíčová slova: moderní populární hudba, liturgická hudba, duchovní hudba, sakrální hudba, profánní hudba.
1. Úvod: Představení se a stručné vyjádření k tzv. „rapovanému“ žalmu, Klokoty 2007 Vážený otče kardinále, vážení otcové biskupové, vážení přátele, na úvod svého příspěvku bych rád poděkoval organizátorům za to, že mi poskytli možnost zde vystoupit. Dovolte mi nejdříve několik slov o sobě. Jsem vedoucím scholy Credenc1, která se cítí spoluodpovědná za situaci, jež v poslední době roznítila emoce, a to nejen v kruzích chrámových hudebníků. Přestože jsem kvůli tomu spojován výhradně s moderní populární hudbou2 (dále jen MPH), chtěl bych na úvod říct, že: 1. Varhany ctím a uznávám jako liturgický hudební nástroj č. 1. 2. Se scholou zpíváme pravidelně při bohoslužbách i varhanní ordinária a kancionálové písně. 3. Mám praktické zkušenosti i s jinými druhy hudby než je MPH – díky hře na housle jsem se dostal do dětského smyčcového kvarteta i folklórního prostředí cimbálové muziky, měl jsem také možnost zpívat ve vokálním acapellovém tělese spirituály a později v rámci farnosti také chorál. Za všechny tyto zkušenosti jsem vděčný, protože mi ukázaly různé přístupy k hudbě a její rozmanité dimenze. Berte můj dnešní příspěvek do jisté míry i jako osobní výpověď vedoucího scholy, který se upřímně snaží o nalézání odpovědí na své otázky i pochybnosti a není mu situace, která v poslední době v církvi vznikla, lhostejná. Jako sedmnáctiletý jsem začal v naší farnosti vést mládežnickou scholu, protože vznikla potřeba mladých účastnit se bohoslužeb aktivně. Přestože jsme měli ve farnosti staršího kněze, naše moderní hudba mu nevadila a podporoval nás. S nesouhlasem jsme se však setkávali. Jednalo se sice jen o několik lidí z farnosti, avšak o to byla kritika tvrdší. Musím říct, že i když jsem se snažil nenechat se tou situací frustrovat, nebylo mi lhostejné, že do jisté míry vytvářela dusnou atmosféru ve farnosti. V té době jsem se bránil především žalmem 150: „Chvalte ho zvukem polnice, chvalte ho harfou a citerou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cymbály, chvalte ho cymbály dunivými!“ Postupem času jsme díky stavbě nového kostela uspořádali sérii benefičních koncertů a také jsme dostali možnost se zúčastnit jako doprovodná schola několika setkání mládeže, z nichž poslední z nich v Klokotech v roce 2007 vzbudilo v některých kruzích bouři nesouhlasu, především kvůli částečně recitovanému responsoriálnímu žalmu s rytmickým podkladem. Zazněla silná slova jako techno párty, rap či dokonce urážka Boha. Shodou okolností jsem několik týdnů před celostátním setkáním obhájil rigorózní práci, která se právě nejmodernějšími styly populární hudby zabývala3, takže jsem si byl a jsem zcela jistý, že se v naší produkci o zmíněné styly nejednalo. Ke způsobu provedení onoho klokotského žalmu bych v tuto chvíli řekl snad ještě to, že není zakázáno přednášet verše žalmu: „Responsoriální žalm se má zpívat, aspoň pokud jde o odpověď lidu. A proto zpěvák žalmu neboli žalmista přednáší verše žalmu od ambonu nebo z jiného vhodného místa; celé
1
Schola Credenc společně s SBM hudebně doprovázela 28. 9. 2009 papežskou mši ve Staré Boleslavi. (http://www.ceskatelevize.cz/program/10258567048-28.09.2009-09:20-24-papez-benedikt-xvi-vestare%20boleslavi.html?online=1). Jako negativní reakce na hudební doprovod této bohoslužby vznikl tzv. „Otevřený dopis mladých lidí všeho věku o liturgii“ (http://dopis.varhanici.info/otevreny_dopis.pdf). Odpovědí na otevřený dopis byla iniciativa „Tisíceré díky“: http://tisicerediky.cz Vyjádření sbormistra scholy SBM lze najít zde: http://aniaa.signaly.cz/0910/reakce-dirigenta-sbmky-stepana 2 termín moderní populární hudba autor chápe jako současnou populární hudbu (hudba, která má své kořeny ve spirituálu, gospelu) 3 KOVÁČ, J. Moderní populární hudba a možnosti jejího využití v hudební výchově na základní škole. Ostrava: 2007. 207 s. Rigorózní práce na Ostravské univerzitě v Ostravě. Vedoucí rigorózní práce Zora Stiborová.
shromáždění vsedě naslouchá a obvykle se zúčastňuje opakovanou odpovědí, pokud se žalm nepřednáší vcelku, tj. bez odpovědi.“4 Neberte to prosím jako obhajobu scholy Credenc, o tu mi tu dnes opravdu nejde. Na konkrétních případech a ukázkách si je však možné leccos objasnit a skrze ně dojít k jádru věci. Jako hlavní důvod sporu zde totiž vnímám samotnou přítomnost moderní populární hudby v liturgii a napětí mezi ní a hudbou vážnou. Za zavádějící považuji svalování veškeré viny na přítomnost kytary při bohoslužbě, protože ta je jednak jen prostředníkem k vyjádření hudby a také může být jako hudební nástroj použita i k interpretaci hudby vážné. Obdobný problém se řešil v nedávné době i na pedagogické akademické půdě: Patří MPH do hudební výchovy ve škole či nepatří? Podle převažujícího názoru odborné i laické veřejnosti populární hudba do hudebního vzdělávání patří.5 Podle odhadů tvoří možná i více než devadesát procent veškeré současné hudební produkce a zhruba stejné množství populace ji preferuje.6 Paralelu mezi hudbou ve škole a hudbou v liturgii však berme jen jako zajímavost, nelze ji považovat jako argument pro přítomnost MPH v liturgii. Patří však MPH do kostela a liturgie?
2. Duchovní hudba ve světle úvah muzikologa H. H. Eggebrechta Dovolte mi malou odbočku do oboru muzikologie. Budeme se nyní zabývat především obecnějším pojmem – hudbou duchovní. Jeden z nejvýznamnějších světových muzikologů Hans Heinrich Eggebrecht se zabývá problematikou duchovní hudby ve své stati Co je to duchovní hudba?7 V jeho pojednání jsem nalezl některé odpovědi na své otázky. Rád bych zde proto několik jeho myšlenek citoval, protože se mi jeví v osvětlení této problematiky jako zásadní. Eggebrecht své uvažování o duchovní hudbě staví na tvrzení, že duchovní hudba existuje, ale duchovno v hudbě nikoliv. Aby ukázal, jak k této myšlence dospěl, odděluje slovo duchovní od slova hudba a definuje oba pojmy zvlášť. Pojem duchovní chápe v souvislosti s hudbou jako mající vztah k Bohu, obracející se k Bohu a duchovní hudbu tedy jako hudbu, která má vztah ke křesťanskému Bohu a která se k Bohu obrací. Hudbu jako takovou definuje jako hru s tóny, zvuky a hluchy, která je vždy v určitém momentu historie podmíněna jistému systému pravidel této hry, která jsou určena vždy určitými dobovými normami a druhy hudebně výrazových a možných prostředků. Ale duchovno, vztaženost k Bohu, říká Eggebrecht, k tomu nepatří. Kde by se mělo v hudbě jako takové nacházet? Duchovno totiž podle něj nelze zachytit a uchopit v celé velké oblasti hudební teorie, to znamená v ohledávání hudebního materiálu a jako předmět výrazu není duchovno hudebně možné. Duchovní hudba ale samozřejmě existuje. Je to podle Eggebrechta hudba jako taková, v níž se vztah k Bohu vytváří ve zvláštním aktu vztahování. Může se to podle něj dít různými způsoby: otextováním nebo přetextováním, slovním přípisem, účelovým nebo funkčním 4
Rukověť nejen pro varhaníky; [sestavila Společná liturgická komise pražské arcidiecéze a plzeňské diecéze]. Vyd. 1.. - Praha : Psalterium, 2007. s. 13. http://kancelar.sdh.cz/files/rukovet_web.pdf 5 Viz Císař, Z. Patří populární hudba do školy? In: Populární hudba a škola, 1. vyd., Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, Praha 2000, s. 97-98. 6 Viz Vičar, J., Dykast, R. Hudební estetika. 2. vyd., Akademie múzických umění v Praze, Praha 2002 s. 136. 7 Eggebrecht, H. H. Hudba a krásno. 1. vyd., Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2001, s. 141-156. http://studijniden.sdh.cz/eggebrecht1.pdf
určením, ale i přenesením hudby do bohoslužby (v tomto případě už hovoříme o hudbě liturgické) anebo pouze do prostředí chrámu. Jako jeden z příkladů Eggebrecht uvádí užití parodických postupů u Johanna Sebastiana Bacha. Je tato hudba duchovní?
Nikdo to zřejmě nebude tvrdit. Kde by se v ní mělo duchovno nalézat? Bach složil tuto melodii v roce 1717 v rámci světské kantáty ke slovům „Pod jeho purpurem sídlí radost“, tvořícím začátek árie ze serenaty k narozeninám jistého knížete Leopolda z Anhalt-Köthenu:
O 8 let později užil Bach jako tomášský kantor tuto serenatu parodicky znovu jako chrámovou kantátu „Posvátné tělo a krev, jež Bůh sám na sebe vzal“ k 2. svátku svatodušnímu:
Tento princip přenesení světské hudby do hudby duchovní Eggebrecht ukazuje i na dalších příkladech, třeba parodické mši z 16. století, kde mohla být v mešním zhudebnění užita např. i hudba šansonu.
3. Vzájemný vztah sakrální a profánní hudby Bach už tenkrát ignoroval protikladnost duchovní a světské hudby a Eggebrecht o něm tvrdí, že byl v tomto směru vyloženě moderní a mířil k budoucnosti. Duchovno tedy podle Eggebrechta v hudbě může existovat jen v pojetí, nikoliv v hudbě jako takové, protože ta je vůči rozlišování mezi světským a duchovním imunní. Petr Chaloupský jakoby navazoval na Eggebrechtovu myšlenku, když tvrdí, že, tento svět je sakrální, ale i profánní. „Slovo se stalo tělem, tedy i svět je sakrální. Mezi sakrálním a profánním je úzká, jen těžko oddělitelná a definovatelná hranice. Protikladem sakrálního není profánní, ale antisakrální, tedy svět proti Kristu.“8 Jiří Sehnal hovoří o tom, že církev až do nedávné doby usilovala o to, aby její hudba neobsahovala nic světského a aby se zřetelně lišila od hudby světské. Autor však přiznává, že tento požadavek je těžko splnitelný, protože církev žije ve světě a nemůže svět ignorovat a hranice mezi duchovním a světským není, a nikdy nebyla zcela jasná.9 Nyní se přenesme od hudby duchovní k hudbě liturgické.
8
CHALOUPSKÝ, P. Posvátná nebo liturgická hudba? In: PSALTERIUM - zpravodaj pro duchovní hudbu 01/2009. s. 14. http://zpravodaj.sdh.cz/files/ps_1_09.pdf 9 SEHNAL, J. Má církev v jednadvacátém století ještě kulturní poslání? In: PSALTERIUM - zpravodaj pro duchovní hudbu 06/2009. s. 20. http://zpravodaj.sdh.cz/files/ps_6_09.pdf
Mezinárodní společnost pro liturgickou hudbu UNIVERSA LAUS, která se liturgickou hudbou dlouhodobě zabývá, přičemž se opírá o závěry 2. vatikánského koncilu, dospěla po několika letech vědeckého výzkumu k obdobnému závěru jako Eggebrecht ve svém uvažování o hudbě duchovní. Ve svém 1. dokumentu tvrdí, že „žádný z druhů hudby není sám o sobě světský nebo duchovní, liturgický či křesťanský, ale existují pouze druhy liturgické hudby.“10 V 2. dokumentu tuto myšlenku aplikuje na termín posvátna, který spojuje především s opravdovostí těch, kteří liturgickou hudbu provozují: „Žádný druh zpěvu či instrumentální hudby v liturgii není sám o sobě posvátný. Ne hudba, ale živé hlasy pokřtěných, zpívající v Kristu a s Kristem, jsou v křesťanské bohoslužbě posvátnými.“11 Pro mě, jako katolického vedoucího scholy, která při bohoslužbě používá k oslavě Boha také MPH, se však jako zásadní jeví otázka, zda je pro toto jednání také opora v církevních dokumentech.
4. Moderní populární hudba a církevní dokumenty, kritérium umělecké hodnoty Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum concilium o liturgické hudbě říká, že „bude tím posvátnější, čím těsněji bude spjata s liturgickým děním, ať vroucnějším vyjádřením modlitby nebo sjednocením srdcí, ať tím, že posvátným obřadům dodá slavnostnější ráz. Přitom církev schvaluje všechny formy pravého umění, pokud mají náležité vlastnosti, a přijímá je do liturgie.“12 Mám za to, že tento citát nevylučuje užití MPH z liturgie. Zde se však poněkud dostáváme do slepé uličky, protože abychom pochopili poslední větu, musíme se ptát, co je to vlastně umění. Jaká jsou jeho kritéria? Otázka umělecké hodnoty je nesmírně složitým, neustále se vyvíjejícím a aktuálním problémem, který je jen velmi obtížné jednoznačně postihnout. Nejedná se totiž o záležitost pouze jednoho oboru, protože na celou věc je třeba pohlížet z několika hledisek estetického, muzikologického, psychologického či filozofického a v našem případě i teologického. Jakým způsobem je však možno dospět k poznání, že konkrétní hudební dílo tímto vzácným příznakem disponuje a je tedy možno jej nazvat umělecky hodnotným? Hudební estetika říká, že to lze jen prostřednictvím kritického soudu13, který uměleckou hodnotu díla zkoumá. Ten má váhu, pokud je vznášen odborníkem v dané žánrové oblasti znalým všech zákonitostí a hudebních skutečností, které se k posuzovanému objektu váží. Tímto však celý proces artificializace jen začíná. Subjektivní úsudek kritika může nabýt objektivní platnosti a pravdivostní hodnoty až na základě shody několika dalších na sobě nezávislých kritiků a opakování podobných kritických soudů, uplatnění vědeckých analýz a dalších neméně složitých mechanismů. I když se však hudební výtvor úspěšně přenese přes všechna tato stádia výzkumů a analýz, nemusí to ještě znamenat, že se stává umělecky hodnotným. O tom nakonec rozhoduje až mínění umělecky poučené veřejnosti. Nyní zpět k církevním dokumentům. 10
UNIVERSA LAUS - Mezinárodní společnost pro liturgickou hudbu. O hudbě při bohoslužbě. 1980, bod 9. http://jezuiti.sk/blog/universalaus/files/1-document-ul-angl.pdf 11 UNIVERSA LAUS - Mezinárodní společnost pro liturgickou hudbu. Hudba v křesťanských liturgiích. 2002, odstavec 2.7. http://www.getsemany.cz/node/2647 12 Konstituce o posvátné liturgii - Sacrosanctum Concilium, 1963, odstavec 112. http://www.sdh.cz/sdh_htm/archiv/ssc.htm 13 Základní polaritní charakteristikou hudebněkritických projevů je důležitý paradox mezi subjektivním a objektivním přístupem kritika k posuzovanému výtvoru, bez kterého by celý proces hodnocení nebyl vyvážený a neměl tedy náležitou výpovědní hodnotu. (více viz Vičar, J., Dikast, R. Hudební estetika 2. vyd., Akademie múzických umění v Praze, Praha 2002.)
O druzích použité hudby hovoří v dokumentu Sacrosanctum consilium bod 116: „Jiné druhy liturgické hudby14, zvláště polyfonie, nejsou při slavení bohoslužby nijak vyloučeny, jestliže odpovídají duchu liturgických úkonů ve smyslu článku 30.“15 Co se týče použití hudebních nástrojů, konstituce se vyjadřuje takto: „Jiné nástroje16 lze připustit k bohoslužbě, pokud se hodí k posvátné službě nebo se pro ni dají přizpůsobit, pokud jsou ve shodě s důstojností chrámu a pokud skutečně přispívají k duchovnímu povznesení věřících. Souhlas k tomu dá podle svého uvážení příslušná územní autorita“.17 Nabízí se zde otázka, musí žádat každá jednotlivá schola biskupa o souhlas, aby směla hrát na kytary a jiné hudební nástroje? Odpověď lze hledat opět v Rukověti nejen pro varhaníky, který sestavili členové společné liturgické komise pražské arcidiecéze a plzeňské diecéze a její hudební sekce (dokument schválen p. kardinálem Vlkem a p. biskupem Radkovským). Objevují se zde informace o zpěvníku Hosana, o kterém dokument tvrdí, že s jeho využitím vzniká svébytná tradice lidového zpěvu. „Nutno přiznat, že mezi zpěvy Hosana se najdou takové, jejichž estetická úroveň si nezadá s mnohými, které jsou obsaženy v JK.“ 18 Rovněž v úvodu zpěvníku Hosana 1 nalezneme komentář p. biskupa Cikrleho a na konci zpěvníku jsou akordické značky pro kytaru. O použití hudebních nástrojů v liturgii se zmiňuje v odstavci 6.1 i 1. dokument Universa Laus, který nevylučuje používání elektronických hudebních nástrojů, ale ani dokonce reprodukované hudby. Bylo by bezpředmětné zde citovat podstatně starší církevní dokumenty19, které jsou s těmito novějšími, alespoň co se týká druhů hudby a použití hudebních nástrojů, přirozeně v rozporu. Novější dokumenty totiž vše opačné ruší, jak je to i uvedeno na konci prováděcí instrukce Musicam Sacram.20
5. Závěr: Subjektivní náhled na problematiku moderní populární hudby v liturgii Na základě výše uvedených argumentů lze konstatovat, že žádný z církevních dokumentů nevylučuje užití MPH v liturgii. Bylo by to nejen v rozporu s nejmodernějšími hudebněliturgickými a muzikologickými výzkumy, ale bránilo by se tím především nemalé části věřících se přirozeně vyjadřovat, ale i upřímně modlit vlastním hudebním jazykem. Pro mě tak v problematice MPH a liturgie zůstává hlavní otázka: NIKOLIV ZDA-LI, ALE JAK? Jsem si dobře vědom toho, že MPH je i díky různým pohledům a přístupům kněží i biskupů v nezáviděníhodné pozici, kdy o své stálé místo v bohoslužbě teprve bojuje a v souvislosti s tím se potýká s celou řadou problémů: 14
Kromě gregoriánského chorálu, ten církev považuje za vlastní zpěv římské liturgie a patří mu tedy při liturgických úkonech - jsou-li jinak stejné podmínky - čelné místo. 15 Článek 30 hovoří o aktivní účasti věřících i dodržování jistých pravidel v oblasti správného chování, gest a držení těla. 16 Kromě píšťalových varhan, které jsou v latinské církvi ve velké úctě jako tradiční hudební nástroj. 17 Konstituce o posvátné liturgii - Sacrosanctum Concilium, 1963, odstavec 120. http://www.sdh.cz/sdh_htm/archiv/ssc.htm 18 Rukověť nejen pro varhaníky; [sestavila Společná liturgická komise pražské arcidiecéze a plzeňské diecéze]. Vyd. 1.. - Praha : Psalterium, 2007. s. 26. http://kancelar.sdh.cz/files/rukovet_web.pdf 19 např. Motu proprio Pia X. o posvátné hudbě. 1903. http://www.sdh.cz/sdh_htm/archiv/mo_pro.htm 20 Posvátná kongregace obřadů. O hudbě v posvátné liturgii - Musicam sacram. 1967. http://www.sdh.cz/sdh_htm/archiv/mus-sac.htm
1. Zejména mladí vedoucí mládežnických schol bývají určitým způsobem nadaní či vzdělaní v oblasti hudby, ale často nemají potřebné znalosti a informace o vazbě hudby na liturgii. Možná řešení: a) V tomto případě by pomohla plošná a systematická distribuce užitečného dokumentu jako je Rukověť nejen pro varhaníky. b) Měl by se také vytvořit systém typu: Nový vedoucí scholy = poučení ze strany zkušenějšího kolegy, varhaníka, kněze či někoho jiného zodpovědného ve farnosti. c) Je možné pořádat pro věřící hudebníky, kteří tento druh hudby v liturgii užívají, semináře i praktické dílny. To se snad i částečně děje. Je jen třeba zajistit, aby se jich lidé účastnili ve větším počtu. K tomuto by mohli motivovat především jednotliví kněží ve farnostech. 2. Zajistit aktivní účast lidu - Např. pravidelným cvičením žalmu s věřícími přede mší svatou. - Příklad technického řešení: zajištění projektoru s textem, ofocené písně na bohoslužbu nebo vytvoření farního zpěvníku. 3. Zvážit začlenění MPH také do vzdělávacích programů církevních konzervatoří, univerzit a teologických fakult. 4. Bylo by také možné oslovit skupinu aktivních hudebníků a odborníků z řad MPH za účasti liturgů21 a vytvořit soubor užitečných rad, které by se zabývaly MPH z několika úhlů pohledu, uvedu několik příkladů: a) vazba MPH na chrámový prostor b) akustické a zvukové hledisko: např. pokud schola hraje přes ozvučenou aparaturu, vznikají potencionální problémy, které jsou bez přítomnosti zvukaře jen velice obtížně řešitelné c) vazba na příležitost (mládežnické mše, mše pro starší věřící, zádušní mše sv., mládežnická setkání, večery chval, adorace atd.), každá příležitost si v tomto směru žádá osobité a citlivé řešení d) vhodnost užití jednotlivých žánrů MPH při bohoslužbě
Mám za to, že by se při aktivním přístupu k řešení této situace pak daleko efektivněji dalo předcházet tomu, aby se (slovy Jana Pavla II.) „posvátné prostředí liturgické slavnosti nikdy nestalo laboratoří, kde se konají experimenty“.
21
Tato skupina odborníků by pak mohla vydat soubor rad a doporučení např. jako samostatný dokument o MPH a liturgii, případně by mohl být součástí jakési „rukověti“ společně s liturgickými pravidly.
O autorovi: PhDr. Jan Kováč je vedoucím scholy Credenc, která působí při novém kostele Sv. Ducha v Ostravě – Zábřehu. Profesí je učitel / zástupce ředitele na základní škole v Ostravě - Vítkovicích. Vystudoval pedagogickou univerzitu OU, obor učitelství pro 1. st. ZŠ, specializace hudební výchova a vykonal státní rigorózní zkoušku v oblasti Hudební teorie a pedagogika. Téma rigorózní práce: Moderní populární hudba a možnosti jejího využití v hudební výchově na základní škole.
