MĚNOVÝ VÝVOJ ŠVÝCARSKA

Ma sa ry kova unive rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance

MĚNOVÝ VÝVOJ ŠVÝCARSKA 1918-1945 Development of Currency in Switzerland 1918-1945 Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

prof. PhDr. Tomáš Krejčík, CSc.

Vít KLETEČKA

Brno, 2017

J méno a příj mení autora:

Vít Kletečka

N ázev diplo mové práce:

Měnový vývoj Švýcarska 1918-1945

N ázev práce v angličtin ě:

Development of currency in Switzerland 1918-1945

K atedra:

Finance

V edoucí diplo mové práce:

prof. PhDr. Tomáš Krejčík, CSc.

R ok obhaj ob y:

2017

Anotace Předmětem této práce „Měnový vývoj Švýcarska 1918-1945“ je popis a rozbor měnového vývoje ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku v daném období. Oficiální měnou v těchto zemích je švýcarský frank. První polovina popisuje politický a hospodářský vývoj ve Švýcarsku. Další část popisuje bankovnictví, které má ve Švýcarsku významnou pozici. Následuje rozbor měnového vývoje a poslední část je věnována analýze vztahu mezi Švýcarskem a Lichtenštejnskem.

Annotation The goal of the submitted thesis: “Development of currency in Switzerland 1918-1945” is to describe and analyze development of currency in Switzerland and Liechtenstein within given time period. Official currency in these two countries is Swiss franc. First half describes political and economical development in Switzerland. Next part describes banking which has significant position in Switzerland. Followed by analysis of currency development and last part is dedicated to analysis of relations between Switzerland and Liechtenstein.

Klíčová slova Švýcarsko, Lichtenštejnsko, švýcarský frank, bankovnictví, Latinská měnová unie, bankovní tajemství

Keywords Switzerland, Liechtenstein, Swiss franc, banking, Latin monetary union, bank secrecy

3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Měnový vývoj Švýcarska 1918-1945 vypracoval samostatně pod vedením prof. PhDr. Tomáše Krejčíka, CSc. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 11. prosince 2016 vlastnoruční podpis autora

4

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval prof. PhDr. Tomáši Krejčíkovi, CSc. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

5

OBSAH ÚVOD.......................................................................................................................................................................7 1.TEORETICKÁ VÝCHODISKA........................................................................................................................9 2.POLITICKÝ A HOSPODÁŘSKÝ VÝVOJ VE ŠVÝCARSKU....................................................................10 2.1OBECNÉ POZNATKY.............................................................................................................................................10 2.1.1Stručná historie od antiky.......................................................................................................................10 2.2POLITICKÝ VÝVOJ................................................................................................................................................11 2.2.1Vytvoření moderního Švýcarska.............................................................................................................11 2.2.2První světová válka a po ní následující změny.......................................................................................12 2.2.3Vliv hospodářské krize............................................................................................................................13 2.2.4Mezinárodní vztahy v odobí druhé světové války...................................................................................14 2.3HOSPODÁŘSKÝ VÝVOJ VE ŠVÝCARSKU...................................................................................................................15 2.3.1Vliv sjednocení Švýcarska na hospodářský vývoj...................................................................................15 2.3.2Úpadek hospodářství v důsledku první světové sválky...........................................................................16 2.3.3Spolupráce s Lichtenštejnskem...............................................................................................................17 2.3.4Hospodářská krize..................................................................................................................................17 2.4ROLE ŠVÝCARSKA V DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE...........................................................................................................18 3.BANKOVNICTVÍ VE ŠVÝCARSKU.............................................................................................................19 3.1HISTORICKÝ VÝVOJ.............................................................................................................................................20 3.1.1Zákon o bankovním tajemství..................................................................................................................21 3.1.2Kontroverze druhé světové války............................................................................................................22 3.1.3Vliv daňového prostředí .........................................................................................................................22 3.2VZNIK CENTRÁLNÍ BANKY....................................................................................................................................23 4.MĚNOVÝ VÝVOJ VE ŠVÝCARSKU............................................................................................................25 4.1MINCOVNA........................................................................................................................................................26 4.2BANKOVKY........................................................................................................................................................28 4.3LATINSKÁ UNIE...................................................................................................................................................29 5.LICHTENŠTEJNSKO.......................................................................................................................................31 5.1VZTAH MEZI LICHTENŠTEJNSKEM A RAKOUSKO-UHERSKEM......................................................................................31 5.1.1Situace před první světovou válkou........................................................................................................31 5.1.2První světová válka.................................................................................................................................32 5.1.3Poválečné období....................................................................................................................................33 5.2VZTAH SE ŠVÝCARSKEM......................................................................................................................................34 5.2.1Důsledky první světové války..................................................................................................................34 5.2.2Situace v Lichtenštejnsku ve dvacátých letech .......................................................................................35 5.2.3Vliv hospodářské krize............................................................................................................................36 5.2.4Druhá světová válka...............................................................................................................................37 6.SHRNUTÍ POZNATKŮ A TRENDŮ..............................................................................................................39 ZÁVĚR...................................................................................................................................................................41 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ.....................................................................................................................43

6

ÚVOD Tato bakalářská práce se zaměřuje na téma měnového vývoje v první polovině dvacátého století ve Švýcarsku, kdy hraniční roky sledovaného období jsou 1918 a 1945, které nejsou zvolené jen tak a jsou zlomové nejen pro vývoj Švýcarska a Lichtenštejnska, ale i celé Evropy(v podstatě celého světa). Kromě Švýcarska je v této práci věnován prostor i Lichtenštejnsku, protože Lichtenštejnsko

právě v tomto období přešlo na stejnou měnu

vydávanou ve Švýcarsku. Oficiální měnou ve Švýcarsku je švýcarský frank, který vznikl už v devatenáctém století a tak abychom zachytili všechny důležité okolnosti, je v této práci zdůrazněn i vývoj v druhé polovině devatenáctého století. Toto rozhodnutí dává o to větší smysl, když vezmeme v potaz i to, že v té době došlo ke vzniku Švýcarska v dnešní moderní podobě. Důvod proč jsem si vybral právě Švýcarsko je ten, že Švýcarsko je v mnoha ohledech odlišné od jiných zemí. V této práci bude důležitá skutečnost, že Švýcarsko je mezinárodně uznávaný neutrální stát. Podíváme se, ale i na to že neutralita není tak jednoznačná, a že švýcarské vztahy s Německem během druhé světové války vyvolaly mnoho kontroverze. Kromě měnového vývoje je v této práci zahrnut i politický vývoj a hospodářský vývoj obou zemí a to proto, že je to vše navzájem propojené a interpretace jednoho bez ostatních by nebyla úplná a nepostihla by všechny kauzality. Abychom si dali do souvislostí jakým směrem se vývoj měny ve Švýcarsku ubíral, a že to nebyla jen otázka sledovaného časového úseku, nýbrž i období předtím, jsem se z tohoto důvodu věnoval samostatné kapitole Latinská měnová unie, která vznikla v druhé polovině devatenáctého století a svým působením přesahovala až do dvacátého století. Další, co charakterizuje Švýcarsko a jeho hospodářský rozvoj, je bankovnictví. Podíváme se na to, proč vlastně bylo Švýcarsko vhodným místem pro rozvoj bankovnictví a proč se stalo tak významným finančním centrem. V této souvislosti nepůjde jinak než se zmínit o zákonu o bankovním tajemství, který obestírá velké množství kontroverze a to už od doby jeho zavedení. Hlavním cílem práce je popsat měnový vývoj ve Švýcarsku a v období mezi roky 1918 a 1945 a najít zde trendy. Abych toho dosáhl používal jsem v této práci metodu analýzy odborných textů a srovnávací metodu. Při vytváření této práce jsem pracoval jak s tištěnou odbornou literaturu, tak i s internetovými zdroji (odborné články, závěrečné práce jiných studentů). 7

Hlavní cíl jsem jěště rozdělil na několik parciálních cílů, kdy se každým zabývám v samostatné kapitole a nakonec následuje celkové shrnutí, formulace výsledků, ke kterým jsem se dopracoval. První parciálním cílem je popis politického a hospodářského vývoje ve Švýcarsku v daném období , což je základ pro druhý parciální cíl, kterým je stručnů popis historického vývoje švýcarského bankovnictví a jeho systémového dělení. Třetím parciálním cílem pak je popis měnového vývoje ve Švýcarsku, který je ve velké míře provázaný oběma předcházejícími parcíálními cíly. Jako čtvrtý parciální cíl jsem si definoval popis měnového vývoje. Tento cíl stojí samostatně, protože se zabývá jinou zemí, ale je součástí této práce, protože dále rozšiřuje konktext.

8

1. TEORETICKÁ VÝCHODISKA Při mém výběru a zpracování tématu pro bakalářskou práci jsem musel prostudovat mnoho materiálu zabývajícího se danými oblastmi pro jednotlivé parciální cíle. Díky zvolenému tématu a vymezenému časovému období je logické, že mnoho publikací, ze kterých jsem čerpal inspirci, jsem se zaměřil čistě na historický aspekt jako například u díla od Jiřího Šrámka s názvem Úvod do dějin a kultury frankofonních zemí :(Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Kanada). Dalšmi podobnými díly jsou například Dějiny Lichtenštejnska od Václava Hořčičky nebo články z encyklopedie Britannica zabývající se Švýcarskem, které se kromě historického vývoje zabývají i úzce propojeným hospodářským vývojem. Součástí této práce je i zaměření na bankovnictví ve Švýcarsku, které zde má důležitou roli a co se literatury, která se s touto problematikou zaobírá tak můžeme jmenovat alespoň Swiss National bank 1907-2007 od Wernera Abegga a Ernsta Baltenspergera nebo závěrečná práce od Lucie Kalmusové s názvem Bankovní tajemství ve Švýcarsku. Významným zdrojem pro mne byly i oficiální stránky Švýcarské národní banky, kde se kromě různých statistik, daly najít zaznamenány i historické změny a z toho důvodu i změny v právních předpisech. Další literatura, která koresponduje s tématem této práce, je ta která zachycuje vývoj peněz a měny. Nejdříve jsem prošel relevantní kapitoly nebo podkapitoly v knihách, které tuto problematiku braly obsáhle a často začínaly až od historického začátku peněz. Jako příklad této literatury bych jmenoval A history of money :from ancient times to the present day od Glyna Daviese nebo The history of money: from sandstone to cyberspace od J. Weatherforda. Obě tyto knihy jsou co se do obsahu rozsáhlé a jen některé části jsou relevantní pro tuto práci, ale dávají jistou představu o tom jak je toto téma peněz a měny rozsáhlé. Po obecném a uceleném pohledu na problém je dalším krokem se na problematiku podívat více detailně a to například s pomocí knihy od Johna Kennetha Galbraitha The Great Crash 1929. Nebo Der Schweizer Franken: Eine Erfolgsgeschichte od Ernsta Baltenspergera, výhodou této publikace by měla být skutečnost, že byla vydána ve spolupráci se Švýcarskou národní bankou a tak aby měl mít autor unikátní přístup ke všem potřebným informacím a statistikám. Na druhou stranu se jedná o klasické odbornou publikaci a uznávaného autora, takže se není nutno obávat zaujatosti.

9

2. POLITICKÝ A HOSPODÁŘSKÝ VÝVOJ VE ŠVÝCARSKU Moderní dějiny Švýcarska začínají v polovině devatenáctého století, kdy došlo ke vzniku federace a uspořádání a správě státu Švýcarska tak jak je známo dodnes.

2.1 Obecné poznatky Švýcarsko se nachází na hranici mezi střední a západní Evropou. Na západě sousedí s Francií, na severu s Německem, na východě s Rakouskem, Lichtenštejnskem a na jihu s Itálií. Rozloha Švýcarské konfederace, jak zní oficiální název tohoto státu, je 41 285 kilometrů čtverečních, kde žije okolo 8,24 milionu obyvatel, což činí hustotu zalidnění 198 obyvatel na kilometr čtvereční1. Na jihu a jihovýchodě země jsou Alpy, na severu se rozprostírá Švýcarská plošina a na severozápadě se nachází menší pohoří Jura. Z vodstva je nejdůležitější zmínit řeku Rýn a Bodamské jezero, které spoluvytváří hranici s Německem a Ženevské jezero, které se rozkládá na hranici s Francií. Švýcarská konfederace je tvořena z 26 územních celků-kantonů. Kantony na severu jsou lidnatější a soustředí se v nich většina průmyslu, kdežto kantony na jihu jsou řidčeji obydlené a převažuje zde turistický ruch. Švýcarským hlavním městem je Bern, i když největším městem je Curych. Oficiální měnou je švýcarský frank a oficiální státní jazyky jsou francouzština. italština, němčina a také rétorománština2.. 2.1.1 Stručná historie od antiky Okolo roku 1500 př. n. l. Se na území dnešního Švýcarska usadili keltské kmeny Helvetů a Raetianů. V roce 58 př. n. l. Helveti ustupovali před germánskými kmeny a vstoupili do Galie, kde byli poraženi Caesarem. Alpská část a později i zbytek Švýcarska se staly součástí Římské říše a došlo zde k výrazné romanizaci obyvatelstva. Po rozpadu Západořímské říše se na území Švýcarska a v jeho nejbližším okolí usazovali germánské kmeny a keltsko-románské obyvatelstvo bylo zatlačeno do horských oblastí. Švýcarsko se dostalo pod nadvládu Franků a po Verdunské smlouvě (843) se část Švýcarska stala součástí Lotharingie a část říše Ludvíka Němce 3. Později se Švýcarsko stalo součástí Svaté říše římské a mnoho šlechtických hradů se stalo základem nových měst (Bern...). Ve třináctém a čtrnáctém století se několik švýcarských regionů (Švýcarské spříseženstvo) spojilo proti Habsburkům a

během 15. století si vybojovalo faktickou

nezávislost na Svaté říši římské. 1

Key statistics [online]. 7.10.2014[citováno 30.3.2016]. Dostupné z: http://www.swissinfo.ch/eng/keystatistics/29023800 2 Key statistics [online]. 7.10.2014[citováno 30.3.2016]. Dostupné z: http://www.swissinfo.ch/eng/keystatistics/29023800 3 Novák, Richard.Trvalá neutralita Rakouska a Švýcarska. Západočeská univerzita v Plzni: Fakulta právnická. 2003. str. 10 10

V tomto období si také švýcarští vojáci vydobyli věhlas a jako uznávaní žoldnéři byli najímáni do různých armád po Evropě, kdy část žoldu šla přímo švýcarské vládě. V patnáctém století se ve Švýcarsku rozpoutaly náboženské rozbroje, během nichž vznikl i kalvinismus. Za třicetileté války došlo k sjednocení kantonů a Vestfálský mír definitivně uznal Švýcarsko jako samostatný stát.

2.2 Politický vývoj 2.2.1 Vytvoření moderního Švýcarska V první polovině devatenáctého století se po Napoleonských válkách Švýcarsko vrátilo k předchozímu uspořádání. Byl uzákoněn Federální zákon, díky němuž se Švýcarsko stalo konfederací nezávislých států spolupracujících jen kvůli společné obraně. Každý kanton byl samostatný a měl svou vlastní měnu a zákony. V této době se opět stávají důležitým problémem i náboženské rozdíly. V roce 1845 katolické kantony vytvořili Sonbundskou alianci, jako protiklad k nim byly protestantské kantony4. V nitru těchto sporů však šlo hlavně o politiku než o náboženství. V katolických kantonech převládali konzervativci a protestanti byli liberálně zaměření. V roce 1847 proběhla krátká válka mezi oběma stranami, která trvala necelý měsíc a skončila úplným vítězstvím protestantů5. Liberálové poté sestavili ústavu, která si brala inspiraci u Spojených států amerických a Francouzské revoluce. Ústava pomohla k větší centralizaci a celistvosti Švýcarska a přitom si jednotlivé kantony i nadále udržely výraznou samostatnost. Došlo k sjednocení měr a vah ve všech kantonech, byla zavedena jednotná měna, pošta a i navenek se Švýcarsko mohlo prezentovat jednotnou zahraniční politikou. Do legislativní praxe byla uvedena i lidská a občanská práva a svobody. A kromě kantonálního občanství bylo zavedeno i švýcarské občanství. Vytvoření ústavy byl razantní a důležitý krok, který pomohl Švýcarsku i v jeho hospodářském rozmachu, který probíhal po téměř celou druhou polovinu devatenáctého století a počátek dvacátého století a přerušen byl v sedmdesátých letech krizí po krachu Vídeňské burzy a poté první světovou válkou.

4

Maissen, Thomas. The Helvetic Republic[online].4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/The-Helvetic-Republic 5 CHURCH, Clive. DARDANELLI, Paolo. Switzerland: Historical Dynamics and Contemporary Realities. london. Royal Institute of International Affairs, 2003. str. 9 11

Jako každý rychlý vzestup průmyslu byl i tento kromě hospodářského rozvoje následován nepokoji a konflikty mezi různými sociálními skupinami, jako byli továrenští dělníci nebo řemeslníci. Jako jeden z výsledků snažení řešit tyto problémy byl schválen Tovární zákon z roku 1877, který byl prvním aktem federální vlády na poli sociálních záležitostí6. Ke konci devatenáctého století došlo k upravení ústavy. Byla do praxe zavedená přímá demokracie (referendum) a možnost, pro kteréhokoli občana přednést problém před veřejnost, pokud získal dostatek podpisů. Věhlasná švýcarská neutralita byla ustanovena v roce 1815 na Vídeňském kongresu. Nejednalo se však ještě o trvalou neutralitu, protože ta jako taková nebyla ještě v mezinárodní diplomacii definována. K tomu došlo až později na Haggské konferenci. Neutralita státu v podstatě znamená, že se daný stát zříká práva na účastnění se jakéhokoli budoucího válečného konfliktu na jakékoli straně. 2.2.2 První světová válka a po ní následující změny Během první světové války Švýcarsko zachovávalo neutralitu k oběma stranám konfliktu, ale protože sdílelo hranice jak se spojeneckou Francií a Itálie, tak i s Německem, udržovalo Švýcarsko po celou dobu války armádu, která strážila jeho hranice. Nejvíce vojáků zde bylo rozmístěno hned na začátku války, kdy si ještě Švýcarsko nemohlo být jisté jak budou válčící strany pohlížet na jeho prohlášení neutrality. Poté co obě strany švýcarskou neutralitu uznaly, počet odvedenců se začal zmenšovat a během války se znovu zvýšil jen jednou, když zde byly obavy z francouzského útoku. V roce 1917 byla švýcarská neutralita zpochybňována díky tzv. Grimm-Hoffmannově aféře7. Sociální politik Robert Grimm se snažil na východě v Rusku dohodnout mírovou smlouvu mezi Německem a Ruskem a vydával se za oficiálního diplomata a reprezentanta Švýcarska, ale byl odhalen. Poté také rezignoval federální kancléř Arthur Hoffmann, který ho podporoval, ale s nikým to oficiálně nekonzultoval. Ve Švýcarsku žilo jak obyvatelstvo hovořící francouzsky nebo italsky, tak i německy a každá strana si přála vítězství té své strany v konfliktu, což vyvolalo v zemi napětí. Švýcarsko bylo také jako neutrální země v blízkosti bojů destinací pro uprchlíky a například i umělce. Na konci první světové války se ve Švýcarsku vyhrotilo sociální napětí, kdy propukla národní stávka s hlavní silou v Curychu. Federální vláda z obav z bolševické revoluce 6

MAISSEN, Thomas. Switzerland from 1848 to the present. In: Britannica [online].4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/Switzerland-from-1848-to-the-present 7 GUANZINI, Cathrine. Grimm-Hoffmann affaire. In: Historiches Lexikon der Schweiz[online]. 17.7. 2007 [citováno 22.3. 2016]. Dostupné z:http://www.hls-dhs-dss.ch/textes/f/F17333.php 12

povolala vojáky a během několika dnů donutila vůdce stávky kapitulovat bez boje a ukončit tak stávku. Po ukončení první světové války se Evropa potýkala s dalším stejně smrtelným problémem a to španělskou chřipkou, na kterou zemřely miliony lidí a prohnala se i Švýcarskem. Po válce došlo ve vnitřní politice Švýcarska k velké změně a to změně volebního systému. Systém založení na většinové volbě byl změněn na proporční systém rozdělování politických mandátů. Od počátku moderního Švýcarska, tedy od roku 1848, kdy byla sepsána konstituce liberálové ztratili své dominantní postavení a konzervativní i sociální politici se snadněji dostávali do švýcarské politiky. Po ukončení první světové války a rozpadu Rakousko-Uherska bylo Švýcarsko v pozici, kdy mohlo díky nestabilitě nástupnických států dojít k jeho rozšíření, protože v Vorarlbersku se většina obyvatel v referendu přiklonila k tomu, aby se jejich území připojilo k Švýcarsku. K tomu však nikdy nedošlo, protože kromě Rakouska a spojenců se proti tomuto návrhu stavěli negativně i někteří v samotném Švýcarsku a to proto, že přijetí Vorarlbeska do Švýcarské konfederace by narušilo křehkou rovnováhu mezi jednotlivými národnostmi, když by početní převahu získali německy mluvící Švýcaři. První světová válka byla co se rozsahu i mrtvých týče obrovská a její brutálnost zasáhla nespočet lidí a tak po jejím skončení a podepsání Versailleských mírových smluv, došlo mimo jiné k vytvoření Společnosti národů (1919) 8. Organizace která byla předchůdcem Organizace spojených národů a měla pomocí mezinárodní spolupráce zajišťovat světový mír a předcházet dalším konfliktům. Švýcarsko se stalo členem této organizace a její sídlo bylo umístěno v Ženevě. 2.2.3 Vliv hospodářské krize Na konci dvacátých let dvacátého století bylo Švýcarsko zasaženo hospodářskou krizí, která znamenala problémy ve všech ekonomických odvětvích a země měla problémy s nezaměstnaností a sociálním napětím. Důležitý krok ve směru ke zmírnění sociálního napětí bylo uzavření dohody mezi zaměstnavateli v metalurgickém odvětví a odbory a tato dohoda pak byla příkladem pro obdobná ujednání v ostatních odvětvích 9. Ve Švýcarsku hospodářská krize trvala po většinu třicátých let a nejhůře se projevila až v roce 1936. 8

TRUEMAN, C.N. League of nations[online]. 3.3.2016[citováno 22.3.2016]. Dostupné z:http://www.historylearningsite.co.uk/modern-world-history-1918-to-1980/league-of-nations/ 9 DIEM, Aubrey. World war I and economic crisis. In: Britannica [online].4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/World-War-I-and-economic-crisis 13

Ve třicátých letech dvacátého století byla vnitrostátní i mezinárodní politika ovlivněna rostoucí mocí fašismu. Na mezinárodní úrovni se Švýcarsko i díky nerozhodnému postoji Spojenců k této problematice snažilo být se svými sousedy fašistickou Itálií a nacistickým Německem za dobře. Švýcarsko mezi prvními státy uznalo připojení Etiopie k Itálii a generála Franka v čele Španělska. Po Německém anšlusu Rakouska se Švýcarsko vrátilo k čisté neutralitě, když se ukázalo, že systém kolektivní mezinárodní ochrany prosazovaný Společností národů není schopný ochránit menší státy. Na domácí politické scéně ve třicátých letech působili nacionalisté a přestože jejich politický vliv nebyl velký, muselo se s nimi počítat, protože byli přímo napojeni na nacisty v Německu a při vypuknutí války by mohli narušit jednotu země zevnitř. V roce 1936 se vztahy Švýcarska s Německem zhoršily, když se Švýcarsko rozhodlo nevydat údajného vraha Davida Frankfurtera, který měl zavraždit vůdce nacistické strany Auslanders-Organisation (NASAP/AO-die Auslandsorganisation der Nationalsozialistischen Deutschen Arbeiterpartei) Wilhelma Gustloffa10. 2.2.4 Mezinárodní vztahy v odobí druhé světové války Švýcarsko se stejně jako za první světové války snažilo během druhé světové války zachovat neutralitu. Po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 Švýcarsko se kvůli tomu, že bylo sousedem jak nacistického Německa, tak i Itálie začalo s mobilizací armády na ochranu země. Do vojenské služby bylo povoláno až 850 000 lidí, což byla pětina všech obyvatel země11. Období největšího ohrožení Švýcarska bylo po obsazení Francie Němci a vytvoření loutkové vlády ve Vichy. Tehdy bylo Švýcarsko zcela obklíčeno státy Osy. Během války bylo nacistickým Německem a fašistickou Itálií vypracováno několik plánů útoku na Švýcarsko (například: operace Tanenbaum)12. K jejich uskutečnění, ale nikdy nedošlo a to i díky tomu, že německá pozornost byla odvrácena jinam, nejdříve šlo o bitvu o Británii, dále o invazi do Sovětského svazu a poté se už byli Němci nuceni se bránit. K útoku na Švýcarsko nedošlo také proto, že s Německem uzavřelo několik obchodních smluv a dodávalo do Německa různé průmyslové výrobky včetně zbraní. Švýcarsko bylo také důležitou základnou pro špióny obou stran konfliktu. A centrální banka

10

David Frankfurter, Who Killed Swiss Nazi Leader, Pardoned; Served Nine Years [online]. [citováno 21.12.2015]. Dostupné z: http://www.jta.org/1945/05/18/archive/david-frankfurter-who-killed-swiss-nazi-leaderpardoned-served-nine-years 11 DIEM, Aubrey. World war II and cold war. In: Britannica [online].4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/World-War-I-and-economic-crisis 12 HALBROOK, Stephen P. The Swiss and the Nazis: How the Alpine Republic Survived in the Shadow of the Third Reich. Casemate Publishing, 2010. 1. edice. ISBN 1932033424 14

odkupovala od Německa zlato13. Letectvo, které bránilo švýcarský vzdušný prostor, během války sestřelilo jak Německá tak i Spojenecká letadla. Spojenečtí letci, jejichž letedla byla poškozena, také využívali švýcarské neutrality a naváděli svá poškozená letadla do Švýcarska, kde jejich zajetí bylo mnohem přijatelnější. Ani Švýcarsko se přes svou neutralitu úplně nevyhnulo materiálním a lidským ztrátám a to když bylo několik švýcarských měst omylem bombardováno Spojeneckými bombardéry. Po válce byla švýcarská mezinárodní pověst kvůli spolupráci s Německem značně poškozena. Švýcarsko se hned po válce nepřipojilo k nově založené Organizaci spojených národů a to i přestože její sídlo bylo v Ženevě. Dohoda Spojenců z roku 1946 také nařizovala Švýcarsku zaplatit náhradu za odkupování Nacisty zabaveného zlata (250 mil. švýcarských franků)14.

2.3 Hospodářský vývoj ve Švýcarsku 2.3.1 Vliv sjednocení Švýcarska na hospodářský vývoj V devatenáctém století začal velký ekonomický rozkvět Švýcarska a nemalou zásluhu na tom mělo vytvoření ústavy z roku 1847, která zajistila stabilitu země a posílila její centralizaci. To všechno vytvořilo dobré legislativní, justiční a vnitropolitické podmínky pro rozvoj hospodářství země. Pro švýcarské hospodářství byl důležitý začátek stavby železnic. První železniční dráha z Curychu do Badenu byla vybudována v roce 184715. V roce 1860 to bylo skoro 1000 kilometrů a o šestnáct let později už dvojnásobek. Výstavba železnic byla zajišťována soukromými podnikateli a z počátku na ní federální vláda neměla žádný vliv a až s koncem století byly hlavní tratě znárodněny (rok 1898) a v roce 1902 byly založeny Švýcarské federální dráhy (Schweizerische Bundesbahnen). Během krátké doby bylo po celé zemi postaveno stovky kilometrů železnic16. Výstavba železnice dále podpořila rozvoj dalších odvětí, protože zajistila spolehlivou, kvalitní, rychlou a levnou dopravu materiálu i už vyrobeného zboží. Mezi odvětví, která byla takto pozitivně ovlivněna patří chemický průmysl a strojírenství. Levná doprava, ale na druhou stranu znamenala pro domácí výrobce i konkurenci zahraničních výrobků, která se 13

Switzerland's Role in World War II [online]. [citováno 19.1.2016]. Dostupné z: http://historyswitzerland.geschichte-schweiz.ch/switzerland-second-world-war-ii.html 14 DIEM, Aubrey. Post war period. In: Britannica [online].4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/World-War-I-and-economic-crisis 15 MAISSEN, Thomas. Switzerland from 1848 to the present. In: Britannica [online].4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/Switzerland-from-1848-to-the-present 16 MAISSEN, Thomas. Switzerland from 1848 to the present . In: Britannica [online].4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/Switzerland-from-1848-to-the-present 15

snadněji dostávala na zdejší trh. Právě zahraniční konkurence znamenala výrazný propad švýcarského zemědělství, které během druhé poloviny devatenáctého století přestalo být tak významné. Na počátku první světové války bylo množství domácího obilí spotřebovávaného ve Švýcarsku pouze poloviční oproti polovině devatenáctého století17. S rozvojem železnic a dalších velkých projektů také souvisí rozvoj bank. Bylo jich hned několik, které byly založeny proto, aby zajišťovaly investice pro velké projekty. V roce 1856 byla železničním magnátem Alfrédem Escherem založena jedna z největších bank ve Švýcarsku nazvaná Kreditanstalt (Credit Suisse)18. Na druhou stranu bylo také politiky podporováno zakládání kantonských bank pro širší veřejnost (více v kapitole věnované švýcarskému bankovnictví). V zahraniční politice je druhá polovina devatenáctého století ve znamení příklonu k neutrální pozici, kterou pak Švýcarsko praktikovalo hlavně za první a druhé světové války. V domácí politice se díky rozvoji ekonomiky musely řešit konfliktní zájmy jednotlivých sociálních skupin. V devatenáctém století byla také zavedená přímá demokracie v podobě referend (viz. kapitola Politický vývoj ve Švýcarsku). 2.3.2 Úpadek hospodářství v důsledku první světové sválky První světová válka byl do té doby největší konflikt v dějinách lidstva, který si vyžádal nespočet životů. Švýcarsko zaujalo neutrální pozici a tohoto konfliktu se neúčastnilo, ale i přesto bylo hospodářsky válkou ovlivněno. Během čtyř let, kdy válka trvala se Švýcarsko potýkalo s mnoha problémy. Mezi hlavní problémy patřilo to, že až na Lichtenštejnsko všechny ostatní sousední státy Švýcarska se do bojů zapojily a díky válce došlo k výraznému snížení produkce hospodářství s výjimkou těch odvětví průmyslu, která zajišťovala zásoby a zbraně pro armády. To vedlo i k poklesu množství nabízeného zboží ve Švýcarsku, které se tak více muselo opírat o domácí produkci. To pomohlo například zemědělství, které díky válkou omezené nabídce, vysokým cenám a vysoké poptávce dosáhlo značných zisků. I když se Švýcarsko drželo stranou válečného konfliktu, muselo si k ochraně hranic udržovat ozbrojené milice a obyvatelé, kteří do nich byli naverbováni, nedostali žádnou náhradu za ušlý zisk, který během té doby vyprodukovali. Vláda řešila potíže s financováním svých výdajů emisí peněz a tak podpořila nárůst inflace 19. Některá odvětví průmyslu ve Švýcarsku 17

DIEM, Aubrey. World war I and economic crisis. In: Britannica [online].4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/World-War-I-and-economic-crisis 18 Our company: history [online]. [citováno 20.1.2016]. Dostupné z:https://www.credit-suisse.com/eg/en/aboutus/our-company/history.html 19

DIEM, Aubrey. World war I and economic crisis. In: Britannica [online]. 4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/World-War-I-and-economic-crisis 16

prospívala i během války (chemický průmysl, dřevařský průmysl a hodinářský průmysl) a to ta, která vyvážela své zboží do zemí jak na straně Spojenců, tak do na straně centrálních mocností. Jako celek však švýcarská ekonomika zažívala období útlumu až krize, což se dá pozorovat například na spotřebě energie, která v té době byla zajišťována uhlím a v průběhu první světové války značně poklesla. 2.3.3 Spolupráce s Lichtenštejnskem Po ukončení první světové války začalo Švýcarsko utvářet úzké jak politické, tak i ekonomické vztahy s Lichtenštejnskem. Lichtenštejnsko, které do první světové války bylo úzce spojováno s Rakousko-Uherskem a po jeho zániku a vzniku Rakouska, které nebylo po hospodářské stránce příliš stabilní, se toto malé alpské knížectví obrátilo s žádostí o spolupráci na Švýcarsko. Už během války Švýcarsko vyváželo do Lichtenštejnska tolik důležité potraviny a po válce se spolupráce obou států dále rozvíjela. Proces to byl pozvolný a nejdůležitější kroky proběhly v rámci dvacátých let dvacátého století. Při procházení materiálů pro vytvoření této práce jsem narazil na tuto problematiku a rozhodl jsem se jí více rozebrat a z pohledu Lichtenštejnska ukázat unikátní postavení, které si Švýcarsko vybudovalo. Dalším důvodem pro hlubší zaměření na toto téma je i sledování mezinárodní spolupráce jak v oblasti politiky, hospodářství, tak i měny. A protože tato problematika zahrnuje více oblastí, tak jí tady zmiňuji je krátkým shrnutím a děle v k bakalářské práci jsem tomu vyčlenil samostatnou kapitolu. 2.3.4 Hospodářská krize Švýcarsko bylo hodně zasaženo hospodářskou krizí, která vypukla v roce 1929 a byla zapříčiněna krachem na New Yorské burze a znamenala pro Švýcarsko problémy s nezaměstnaností, nesolventností místních bank a se snížením exportu. Ve většině zemí byla krize ekonomiky nejhorší v prvních letech po krachu na burze a do poloviny třicátých let se dané země z krize dostali20. Naopak Švýcarsko až v roce 1936 zažilo nejhorší období krize a to, když se po rozsáhlých propouštěních a to obzvláště ze stavebnického odvětví, zvýšila nezaměstnanost a centrální banka byla nucena devalvovat švýcarský frank o třicet procent 21. O rok později došlo k jistému uklidnění situace, když podniky a odbory našly kompromis.

20

GALBRAITH, John Kenneth. The Great Crash 1929. Mariner Books, 2009. 1. edice. ISBN 978-0547248165 AUBREY Diem. World war I a economic cisis. In: Britannica [online]. 4.1.2016 [citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/World-War-I-and-economic-crisis 17 21

V roce 1934 nastala z ekonomického hlediska důležitá změna švýcarské legislativy a to když došlo k odsouhlasení nového bankovního zákona, který upravoval bankovní tajemství a umožňoval zakládat ve švýcarských bankách bankovní účty na vysoké úrovni anonymity 22. Účty nejsou anonymní úplně v tom slova smyslu, protože jednotlivé účty jsou vždy spojené s jedním určitým jedincem, ale banky tyto informace nesdílejí s třetí stranou. (více v kapitole o bankách). 2.4

Role Švýcarska v druhé světové válce Po propuknutí druhé světové války Švýcarsko povolalo do vojenské služby velké

množství obyvatel (v době největšího rozsahu to byla celá jedna pětina obyvatel Švýcarska). Švýcarsko i v době druhé světové války zůstávalo neutrální, ale oprávněné obavy z napadení Švýcarska nacistickým Německem zde byly a to hlavně na začátku války, kdy Německo porazilo a obsadilo Francii a tak Švýcarsko bylo ze všech stran obklopeno státy Osy. K napadení Švýcarska nedošlo, protože bylo Švýcarsko pro nacistické Německo důležité. Německo do Švýcarska prodávalo zabavené zlato za Švýcarské franky, které byly pro Německo jedinou směnitelnou měnu, a za které pak nakupovalo z dalších neutrálních zemí pro válku životně důležité nerostné suroviny. Oproti první světové válce, stát obyvatele odvolané do vojenské služby finančně kompenzoval za ušlou mzdu 23. Navíc také federální vláda zodpovědněji hospodařila, takže se jí dařilo inflační tlaky držet v přijatelných mezích. V době druhé světové války byl pro švýcarskou ekonomiku významný export a to hlavně průmyslových výrobků do Německa. Z Německa se dovážel materiál, suroviny a potraviny a zpět se vyváželi zbraně, hodinky atd. U zbraní to sice bylo asi je jedno procento celkové německé produkce, ale pro Švýcarsko to bylo finančně významné.

22

KALMUSOVÁ, Lucie. Bankovní tajemství ve Švýcarsku. Praha, 2013. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Str. 31 23 Switzerland's Role in World War II [online]. [citováno 19.1.2016]. Dostupné z: http://historyswitzerland.geschichte-schweiz.ch/switzerland-second-world-war-ii.html 18

3. BANKOVNICTVÍ VE ŠVÝCARSKU Bankovnictví je velmi významnou součástí ekonomiky Švýcarska a je věhlasné po celém světě a proto je této oblasti švýcarského hospodářství věnovaná vlastní kapitola, ve které se snažím postihnout důvody a okolnosti vedoucí k tak silné pozici. Mezi důvody proč se švýcarskému bankovnictví tolik dařilo a stále daří, patří hlavně to, že pro to ve Švýcarsku byly vhodné podmínky. Švýcarsko je suverénním státem a na druhou stranu si dokázalo na mezinárodní scéně už po dlouhá léta udržet neutralitu a stát stranou jakýmkoli válečným konfliktům, které by zemi vedly do hospodářského chaosu. K dalším důvodům patří to, že Švýcarsko není stát s jedinou národností. Jsou zde obyvatelé mluvící francouzsky, německy, italsky i rétorománsky. Jsou zde katolíci i protestanti a země je rozdělena na mnoho menších kantonů. Tato nesourodost znamenala, že Švýcaři museli překonat mnoho rozdílů, aby vytvořili jeden spolupracující celek. Aby se tato nesourodost překonala museli vytvořit dostatečně spravedlivé a liberální legislativní prostředí s důrazem na občanské svobody, což dále podporovalo vzestup podnikavců ve všech možných oborech, bankovnictví nevyjímaje. K rozvoji

bankovnictví také pomohl souběžně průmysl, který

potřeboval peníze na svůj rozvoj, který byl v devatenáctém století značný. To znamenalo kromě nutnosti financování implementací nových technologií, rozšiřování továren, stavby železnic i značný zisk financí z vývozu. V devatenáctém století se také Švýcarsko stalo díky rozmachu alpinismu významným cílem turistů, kteří sem přivezli a utráceli další peníze. Hospodářský rozvoj, právní i politická stabilita znamenaly, že se Švýcarsko stalo významným mezinárodním bankovním centrem. Bankovnictví ve Švýcarsku je typu univerzálního dvoustupňového bankovnictví, kde se propojují činnosti komerčního a investičního bankovnictví. Funkci dohledu, regulace a emise peněz zastává Švýcarská národní banka a pak zde jsou komerční banky, které se dělí do na kantonální banky, velkobanky, regionální banky a spořitelny, raiffeisenbanky, ostatní banky, pobočky zahraničních bank a rodinné banky. Více než polovinu bankovní bilance v dnešní době obstarávají velkobanky24.

24

KALMUSOVÁ, Lucie. Bankovní tajemství ve Švýcarsku. Praha, 2013. Bakalářská práce. Vysoká škola

ekonomická v Praze. Str. 21 19

3.1 Historický vývoj Počátky bankovnictví ve Švýcarsku se dají najít v osmnáctém století, kdy ve Švýcarsku vznikla první banka pod názvem Wigelin & Co., která byla založena v roce 1741 25. Už v té době bylo ve Švýcarsku vhodné prostředí pro vznik bank. Kromě jiného švýcarští žoldnéři, kteří bojovali v mnoha evropských konfliktech, se pak domů vraceli s penězi z žoldu. Švýcarsko se také i díky tomu stávalo vyhledávaným cílem obchodníků. Po vzniku sepsání ústavy a vzniku konfederace v roce 1848 započal ve Švýcarsku rozvoj průmyslu a to především stavba železnic a k tomu bylo potřeba velké množství financí a tak vzniklo několik soukromích bank k jejich financování. Mezi nejvýznamnější banky, které byly v té době založeny a které zůstaly i když v pozměněné podobě v činnosti až do současnosti patří Union Bank of Switzerland, která byla založena v roce 1862 a v roce 1998 se spojila s Swiss Bank Corporation (založena v roce 1854) a společně vytvořily UBS26. Další bankou je Credit Suisse, která byla založena v roce 185627. Credit Suisse a UBS v dnešní době spravují více než polovinu všech bankovních účtů ve Švýcarsku. Ve třicátých letech osmnáctého století se také poprvé objevili kantonální banky. Tyto banky byly veřejně vlastněné jednotlivými kantony a zakládány byly proto, aby napomáhaly rozvoji regionální ekonomiky a také z důvodu politického, kdy dávaly kantonům více nezávislosti nad federální vládou. Poté co začali vznikat velké soukromé banky typu Credit Suisse, proběhla díky iniciativě politiků nová vlna vzniku kantonálních bank, které byly zakládány hlavně pro účely menších podnikatelů a obchodníků a snahu snížit vliv velkých společností na kapitálový trh a snížení úrokových měr. Pro posílení pozice těchto bank byla v roce 1907 založena Asociace švýcarských kantonálních bank, která sídlila v Basileji. Mezi hlavní funkce, pro které byla asociace založena patří zastupování členů vůči třetím stranám, posílení pozice kantonálních bank a vzájemná spolupráce. Vedle velkobank a kantonálních bank ve Švýcarsku také existovali regionální banky a spořitelny, které hlavně hospodařily s úsporami rolníků, řemeslníků, obchodníků a jejich

25

RAYMOND, Nate. BROWNING, Lynnley. Swiss bank Wegelin to close after guilty plea[online]. New York: Reuters 4.1.2013[citováno 1.4. 2016]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/us-swissbank-wegelinidUSBRE9020O020130104 26 Union bank of Switzerland[online]. In: International Directory of company Histories. Thomson Gale: 1990[citováno 30.3. 2016]. Dostupné z: http://www.encyclopedia.com/doc/1G2-2840600145.html 27 SALAMIE, David E. Credit suisse groupd[online]. In: International Directory of company Histories. Thomson Gale: 2004[citováno 30.3. 2016]. Dostupné z: http://www.encyclopedia.com/topic/Credit_Suisse_Group.aspx 20

počátek ve Švýcarsku a zároveň největší rozmach se datuje do první poloviny devatenáctého století. Jejich funkce byla podobná jako u kantonálních bank a to tedy regionální rozvoj. Speciální skupinou bank jsou raiffeisenbanky. Mnoho menších bank, které jsou součástí skupiny Raiffeisen Switzerland. Jedná se víceméně o družstva, která byla zakládána v zemědělských a vesnických oblastech a jejich hlavní funkcí je správa vložených úspor členů a poskytování úvěrů, ale pouze členům. Významnou součástí švýcarského bankovnictví jsou už od poloviny osmnáctého století soukromé banky. Ty poskytují svým klientům služby soukromých bankéřů, ještě dodnes jsou některé z nich vlastněni původními rodinami a vztah mezi bankou a klientem je založen na partnerství. Důležité změny se švýcarský bankovní systém dočkal v roce 1905, kdy byla založena Švýcarská národní banka (otevřena byla v roce 1907)28. Tato centrální banka byla akciovou společností, kdy akcionáři byli jak veřejné instituce, tak i soukromé osoby. V devadesátých letech devatenáctého století se poprvé objevil další nový typ institucí v bankovním systému. A to finanční společnosti, které byly zakládány velkými bankami hlavně pro financování výstavby elektrických sítí, elektráren atd. Například v roce 1895 byla bankou Credit Suisse založena Bank für elektrische Unternehmungen 29. Velké banky také na počátku dvacátého století začaly zakládat investiční trusty. Ve třicátých letech dvacátého století švýcarské banky expandovaly do zahraničí. 3.1.1 Zákon o bankovním tajemství V roce 1934 byla upravena legislativa týkající se švýcarského bankovnictví. Schválen byl Federální zákon o bankách a spořitelnách, který obsahoval i článek o bankovním tajemství30. To znamenalo, že banky mají zakázáno podávat informace o svých klientech a prozrazovat jména vlastníků svých bankovních účtů. Bankovní tajemství tedy chránilo jednotlivce před zneužíváním moci státu, ale také do Švýcarska přilákalo kontroverzních klientů. Prozrazení jakýchkoli informací o klientech švýcarských bank je trestně stíháno a legální je pouze ve výjimečných případech jako je terorismus nebo vážné daňové podvody. 28

REVENDA, Zbyněk. Centrální bankovnictví. 3. aktualizované vydání. Praha: Management Press, 2011. ISBN 978-80-7261-230-7. str. 505 - 506 29 SALAMIE, David E. Credit suisse group[online]. In: International Directory of company Histories. Thomson Gale: 2004[citováno 30.3. 2016]. Dostupné z: http://www.encyclopedia.com/topic/Credit_Suisse_Group.aspx 30 GARSIDE, Julitte. HSBC lifes: how a 1934 swiss law enshrined secrecy [online]. 8.2.2015 [citováno 19.1.2016]. Dostupné z: http://www.theguardian.com/business/2015/feb/08/hsbc-files-1934-swiss-law-secrecy 21

Opatření o bankovním tajemství bylo zavedeno do praxe kvůli tomu, že ve Francii se objevila aféra vyvolaná novinářem Fabienem Albertym, který odsoudil významné francouzské osobnosti za vyhýbání se daním, ukládáním svého bohatství na švýcarských účtech31. A tyto peníze pak byly půjčovány Německu. Bankovní tajemství tedy bylo uvedeno v platnost právě proto, aby k takovýmto únikům informací nedocházelo. 3.1.2 Kontroverze druhé světové války Během druhé světové války tato opatření o anonymitě účtů pomáhala některým Židům ukrýt své peníze, ale na druhou stranu to samé se dá říci i o nacistech po skončení války. Zákon z roku 1934 je jedním z důvodů, proč je Švýcarsko mezinárodním centrem a proč je vyhledávaným daňovým rájem a místem pro ukládání peněz získaných nelegální činností. Po ukončení druhé světové války švýcarská mezinárodní reputace díky spolupráci s Německem utrpěla znatelnou ránu a to také díky tomu, že Švýcarská národní banka od Němců vykupovala zlato, které vyrabovali z centrálních bank okupovaných států. Po válce se Spojenci shodli na tom, že Švýcarsko musí zaplatit odškodné.(Tato problematika se objevuje už v podkapitolách Politického a hospodářského vývoje). 3.1.3 Vliv daňového prostředí Po první světové válce došlo k nárůstu přímých daní ve většině Evropských zemí a protože se majetní Evropané, co se historie týče, vždy snažili platit na daních co nejméně. Díky tomu docházelo k rozvoji zemí, které měly v tomto ohledu volnější legislativu a stávala se z nich důležitá finanční centra, která sloužila jako daňové ráje. Mezi takovéto země pařilo a stále patří i Švýcarsko, které díky legislativě, mezinárodní neutralitě a zdrženlivosti v mezinárodních vztazích s ostatními zeměmi, bylo jako daňový ráj jako stvořené. I vláda si uvědomovala jaká je to pro stát příležitost a tak ještě více uvolnila právní úpravy, aby do země přilákala nový zahraniční kapitál. Byly zrušeny všechny překážky, které zabraňovaly vyhýbání se daním ve Švýcarsku a to tak, že opustili od všech požadavků o zdanění kapitálu ze zahraničí. A navíc státní správa úzce spolupracovala s bankami a ty se mohly spolehnout na její podporu. Všemu ještě více napomohl federální zákon o bankách a spořitelnách z roku 1934, kterým vláda uzákonila, že jakékoli vyzrazení informací o klientech banky třetí straně je trestné a možné jen v těch nejnutnějších případech. 31

Bank Secrecy [online]. [citováno 25.12.2015]. Dostupné z: http://www.swiss-privacy.com/bank-secrecy.html

22

Bankovnictví ve Švýcarsku si během první poloviny dvacátého století vybudovalo silnou pozici a pověst jako země zaslíbené pro ukládání kapitálu ze zahraničí s nízkým daňovým zatížením a na druhou stranu, ale i s dostatečnou stabilitou. Švýcarsko totiž přežilo obě světové války tím, že se drželo mimo konflikt a takováto nedotčenost dvěmi největšími konflikty v dějinách lidstva mu zajistila status neutrálního státu, což napomáhalo i ke stabilitě ve všech oborech hospodářství.

3.2 Vznik centrální banky Centrální banka je důležitou součástí univerzálního dvoustupňového bankovního systému. Centrální banka má na starosti měnovou politiku země, emituje peníze, dohlíží a reguluje komerční bankovnictví. Ve Švýcarsku vyvstala potřeba centrální banky až poté, co byla v zemi sjednocena měna. Vznik centrální banky ve Švýcarsku byl poměrně pomalý. V roce 1891 přes zákon 35 ústavy bylo konfederaci dáno právo vydávat bankovky a to skrze státní banku nebo soukromou banku pod kontrolou konfederace. Zákon z roku 1894 měl dát za vznik státní bance, která podle některých lépe odpovídala švýcarské demokratické tradici než soukromně vlastněná centrální banka. Tento počin se setkal s odporem a v referendu z roku 1897 byl zamítnut. Protinávrh byl takový, že soukromně vlastněná centrální banka měla být nezávislá na státě32. Švýcarská národní banka byla nakonec založena v roce 1905 a sídlo měla jak v Bernu, tak v Curychu. Tento stav, kdy existovala dvě sídla, fungoval bez problému v stabilních a klidných letech, ale například v době první světové války, kdy byla potřeba rychlá rozhodnutí, byla komunikace složitější. Banka vstoupila do činnosti v roce 1907. Zákon o Národní bance z roku 1905 povoloval bance vydávat bankovky pro potřeby obchodu v nominálních hodnotách 50, 100, 500, 1000 franků atd., tedy hodnot, které výrazně přesahovaly hodnoty užívané pro běžnou denní potřebu. Později vydávala i bankovky s nižšími nominálními hodnotami(viz. Podkapitola: Bankovky). Švýcarská národní banka byla také do roku 1914 povinna poskytnout výměnou za tyto bankovky mince odpovídající jejich hodnotě. Na druhou stranu, ale nebyla banka povinna odkupovat zlato. Centrální banka byla povinna 40% hodnoty všech vydaných bankovek krýt držením rezerv vzácných kovů a to zlato nebo stříbra, ale ve výsledku byla převážná většina rezerv ve zlatě. Se vznikem centrální banky byly všechny

32

ABEGG, Werner. BALTENSPERGER, Ernst. Swiss National bank 1907-2007.. Curych: Neue Zürcher Zeitung NZZ Libro. 2007. ISBN 978-3-03823-282-7. str. 34 23

banky, které v minulosti vydávali bankovky, povinny tyto bankovky do tří let stáhnout z oběhu33. Švýcarská národní banka byla založena jako akciová společnost, kde dvě pětiny akcií byly drženy soukromými jedinci, dvě další pětiny akcií vlastnily kantony a poslední pětina akcií patřila bankám, které v minulosti vydávaly bankovky. Švýcarská národní banka byla pod značným politickým dohledem, kdy představenstvo bylo voleno vládou a ne valnou hromadou akcionářů jak je zvykem u běžných akciových společností. Navíc dohled nad představenstvem zaujímá dozorčí rada, kterou tvoří čtyřicet členů, z nichž patnáct je voleno akcionáři a zbylých pětadvacet včetně prezidenta a viceprezidenta je dosazena vládou.

33

ABEGG, Werner. BALTENSPERGER, Ernst. Swiss National bank 1907-2007.. Curych: Neue Zürcher Zeitung NZZ Libro. 2007. ISBN 978-3-03823-282-7. str. 33 24

4. MĚNOVÝ VÝVOJ VE ŠVÝCARSKU Za více než sto padesát let existence švýcarského franku si tato měna ve světě vybudovala pevnou pozici jako stabilní měna, která je často vybíraná jako úložiště bohatství. Švýcarský frank vznikl po založení Švýcarské konfederace po roce 1848 podle francouzského vzoru. Nebylo to poprvé, co mělo Švýcarsko co dočinění s francouzskou měnou. V době Napoleona, který na území Švýcarska ustanovil Helvetskou republiku, zde byla měna francouzského typu34. Nově Švýcarská konfederace potřebovala konsolidovat zemi a jeden z bodů, kde toho chtěla dosáhnout byla měna. Do té doby Švýcarsko nemělo jednotnou měnu a téměř každý kanton a i některé samostatné banky razily vlastní odlišné peníze a stejně většina peněz v oběhu byla cizích druhů. A to hlavně ze sousedních zemí mezi ně kromě Francie a Německa patří i Itálie. Převzetí francouzského typu měny také usnadnilo švýcarským obyvatelům přizpůsobování se nové měně a také to usnadnilo obchod mezi Francií a Švýcarskem. V roce 1860 ve Švýcarsku znehodnotily menší stříbrné mince (ubrali procentuální obsah stříbra ve směsi) a to, aby se zabránilo vyvážení těchto mincí ze Švýcarska, kde pak mohly být roztaveny a prodávány pro samostatné stříbro. V roce 1865 Švýcarsko uzavřelo společně s Itálií, Francií a Belgií tzv. Latinskou unii, která sjednocovala velikost, rozměry mincí a obsah vzácných kovů v mincích a vytvořily tak zónu s mezi sebou směnitelnými měnami 35. V sedmdesátých letech devatenáctého století pak unie v podstatě převzala zlatý standard. Tedy, že měna je vázána ke zlatu, aby si udržovala stabilitu, což znamená, že se množství obíhané měny příliš neměnilo (jen, když se zvýšili zlaté rezervy). Do té doby byl ve Švýcarsku používán bimetalický systém. Bimetalický systém znamená, že v oběhu jsou stříbrné i zlaté mince a to v pevně daném poměru mezi stříbrem a zlatem. Problém tohoto systému, ale byl, že tržní hodnoty těchto kovů kolísaly a tak znamenaly nadhodnocení nebo podhodnocení mincí jedno kovu vůči mincím druhého kovu. Po první světové válce se unie rozpadla úplně (Toto téma více rozeberu v kapitole Latinská unie). Během první světové války Švýcarsko odstoupilo od zlatého standardu, ale po válce se k němu vrátilo a to i při stejné paritě, na které zůstalo až do roku 1936 36, kdy muselo dojít díky hospodářské krizi k devalvaci švýcarského franku a to o 30%. Ještě předtím se však krizi 34

CHOWN, John F. A history of money :from AD 800. London: Routledge, 1994. ix. ISBN 0415102790 . str. 83 CHOWN, John F. A history of money :from AD 800. London: Routledge, 1994. ix. ISBN 0415102790 . str. 86 36 DORGAN, George. Swiss Franc History: Golden standard and Bretton-Woods [online]. 8.6.2015 [citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://snbchf.com/chf/chf-history/gold-standard-bretton-woods/ 25 35

snažilo Švýcarsko přečkat společně s Francií, Belgií, Nizozemskem, Itálií a Polskem vytvořením tzv. Zlatého bloku, jehož hlavním cílem byla snaha překonat krizi bez devalvování národních měn. V roce 1936 tedy Švýcarsko nakonec devalvovalo a to jako reakci na devalvaci ve Francii. Během druhé světové války zůstal Švýcarský frank stabilní a po válce byl v silné pozici vůči dolaru a musely být přijaty kroky k odrazení poptávky po Švýcarském Franku. Švýcarsko má také silný vztah ke zlatu, kromě toho, že až do roku 1936 bylo na bimetalickém standardu, tak i poté udržovalo zlaté rezervy, které kryly 40% hodnoty vydaných švýcarských bankovek37. K tomu ještě za druhé světové války odkupovalo zlato od nacistického Německa. Po druhé světové válce se Švýcarsko stalo součástí Bretton-Woodského systému, který už byl ustanoven v roce 1944 na konferenci Spojenců v Breton-Woodu. Tento měnový systém byl založen na principu fixním směnných kurzů mezi měnami členských států, což důležité opatření proti inflaci, která by jinak z dané země odkláněla kapitál. Členské státy musely udržovat směnné kurzy v předem daných odchylkách od určené parity a toho dosahovaly pomocí obchodům na devizových trzích. Unikátní roly v Breton-Woodském systému hrál Dolar, který jako jediný byl vázaný na zlato a díky pevnému kurzu k ostatním měnám členských států se Dolar stal mezinárodní rezervní měnou. Kurz za jednu unci zlata byl 35 Dolarů38. Kurz mezi dolarem a švýcarským frankem byl 1:4,30521.

4.1 Mincovna Před rokem 1848 nebyla Švýcarská jednotnost pod vedením federální vlády příliš silná a tak ve Švýcarsku ani neexistovala jednotná měna. Téměř každý jednotlivý kanton vydával své vlastní mince (přesněji 22 kantonů). Ke změně došlo až schválením ústavy, která sjednocovala zemi i v tomto ohledu a ustanovovala, že federální vláda má jako jediná právo vydávat peníze. Dva roky poté (1850) Federální sněm schválil Mincovní zákon, který znamenal měnovou reformu v jednotnou měnu v bimetalickém standardu inspirovanou francouzským vzorem a také nazývanou frank39. Z počátku nebylo ve Švýcarsku adekvátní zařízení, kde by se mohly mince razit a tak se dováželi z Paříže a Štrasburku. Tak se dělo až do té doby než federální vláda získala vlastní 37

SABO, Roman. Švajčiarsky frank ako medzinárodná rezervná mena [online]. Praha, 2012 [cit. 2016-04-20]. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze. Vedoucí práce Jaroslava Durčáková Dostupné z: . Str. 31-32 38 PAVLÍK, Libor. Zlato a švýcarský frank - vývoj kurzu [online]. Praha, 2012 [cit. 2016-04-21]. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomie a managementu, o.p.s.. Dostupné z: . Str. 21 39 CHOWN, John F. A history of money :from AD 800. London: Routledge, 1994. ix. ISBN 0415102790. str. 84 26

vybavenu mincovnu. Původně to byla kantonální mincovna kantonu Bern, kterou federální vláda převzala už v roce 1853 a na zkušební provoz ji otevřela. Mincovna byla přejmenovaná na Federální mincovnu a federální institucí se stala až v roce 189040. Mincovní reforma v polovině devatenáctého století sice sjednotila mince vyráběné v samotném Švýcarsku, ale v poměru k celkovému objemu mincí to stále byla zhruba jedna pětina všech mincí kolujících v oběhu. Zbylé čtyři pětiny tvořily měny ze zahraničí. Mezi ně patřily hlavně měny ze sousední Francie i Itálie a také Belgie. Mince všech těchto měn byly ve Švýcarsku přijímány jako legální oběživo. Díky úzkému propojení trhů těchto zemí na druhou stranu také Švýcarský frank koloval v jejich vlastních obězích. Tato situace vedla k tomu, že tyto země vedly společná jednání a po konferenci v roce 1865 uzavřeli tzv. Latinskou unii. Tato unie sjednocovala standard mincí a zajišťovala tak bezproblémové uplatnění mincí jakéhokoli členského státu v oběhu ostatních členských států. Kromě toho také unie stanovovala poměr výměny stříbra za zlato a určovala kolik jednotlivé státy mohou mincí vyrazit, což se určovalo podle počtu obyvatel. Unie však neupravovala emise papírových peněz což byl jeden z markantních problémů, společně také s tím, že tento systém byl postaven na pevném kurzu stříbra za zlato a v době kdy došlo díky novým nálezům stříbra k jeho zlevnění, toho mnozí využívali k výdělku (Více v kapitole o Latinské unii). Latinská unie oficiálně zůstala v činnosti až do roku 1926, ale neoficiální rozpad však už byl za první světové války, kdy státy (hlavně Francie, Itálie) musely, proto aby mohly financovat válku vydávat velké množství nových peněz, což úplně rozhodilo celý systém a zvyšovalo inflaci. Švýcarsko zůstalo na standardu Latinské unie i po jejím zániku až do roku 1936, kdy Švýcarsko zasáhla nová vlna hospodářské krize a bylo nutno přejít k devalvaci švýcarského Franku a to o celých třicet procent. Ve Švýcarsku byly i do roku 1936 v oběhu zlaté mince, ale většina těchto mincí pocházela z ostatních zemí Latinské unie. V roce 1883 se ve Švýcarsku začaly razit kromě stříbrných i zlaté mince a to hlavně, protože bylo Švýcarsko Francií obviňováno z toho, že je mincovní parazit41. Což byla v podstatě pravda. Švýcarsko do té doby zlaté mince nerazilo, protože to nebylo výnosné. Po devalvaci měny z roku 1936, zapříčiněné hospodářskou krizí, hodnota kovu, ze kterého byly zlaté mince vyrobeny, přesahovala peněžní hodnotu mince, tyto mince tak okamžitě přišli o post oficiálního platidla. V té době už ve Švýcarsku kolovaly 40

The Swiss Franc[online]. [citováno 30.3.2016]. Dostupné z: https://www.fxcm.com/insights/chf-the-swissfranc/ 41 BALTENSPERGER, Ernst. Der Schweizer Franken: Eine Erfolgsgeschichte. 1 vydání. Curych: Neue Zürcher Zeitung NZZ Libro. 2012. ISBN 978-3038237938. str. 104-105 27

jen místní ražené zlaté mince. V padesátých letech dvacátého století byly zlaté mince znovu raženy a bylo v plánu je dát do oběhu, ale k tomu nikdy nedošlo a tyto mince jsou buď jsou částí zlatých rezerv nebo byly přetaveny do zlatých ingotů, které jsou také součástí rezerv42. Na začátku dvacátého století už byla poptávka po mincích tak vysoká a stará mincovna co do produkčních kapacit ani co do technologické kvality nebyla schopna plnit svou funkci a tak bylo federální vládou rozhodnuto o vybudování nové mincovny. Tato mincovna stojí v Bernu v Kirchenfeldské čtvrti a byla otevřena 2. července 1906. Budova byla navržena Theodorem Gohlem43. V roce 1850 se začali razit mince v hodnotách 1, 2, 5, 10 a 20 centů, půl franku, 1, 2 a 5 franků. Mince 1 a 2 centů byli měděné. 5, 10 a 20 centů byla slitina s podílem 5 až 15 procent stříbra. V roce 1879 pak byla nahrazena měděno-niklovou slitinou u 5 a 10 centů a niklem u 20 centů. U franků byla hodnota ze začátku .900 stříbra, těsně před vznikem Latinské unie .800 a poté Švýcarsko převzalo hodnoty z Francie a to .83544. Obě světové války Švýcarsko přímo nezasáhly a tak ani v měnovém vývoji v těchto obdobích nedošlo k velkým změnám, kromě toho že byly dočasně vydávány mosazné a zinkové mince. V meziválečném období v roce 1931 byla hmotnost 5 franků snížena z 25 gramů na 15 gramů. Od roku 1879 se vzhled mincí změnil jen málo, většina. Mince ražené v současnosti jsou stejné jako mince ražené před necelými stočtyřiceti lety. Nejvíce změn nastalo u mincí s nominální hodnotou 5 franků v roce 1888, 1922, 1924, 1931, většinou se jednalo pouze o změny rozměrů. Díky tomu, že je ve Švýcarsku několik oficiálních jazyků, jsou i mince jazykově neutrální. Na líci mincí je číslovka značící hodnotu mince a zkratka Fr pro frank s latinskou frázi Helvetia nebo Confœderatio Helvetica, zde záleží na nominální hodnotě a u menších mincí je Libertas. Na rubu mincí je i jméno umělce s vyobrazením Helvécie. Od roku 1936 mincovna ve Švýcarsku razí pamětní mince, které značí nějakou významnou osobu, historickou nebo kulturní událost.

4.2 Bankovky První bankovky švýcarského franku byly vydány v roce 1907 a protože nebylo dostatek

42

BALTENSPERGER, Ernst. Der Schweizer Franken: Eine Erfolgsgeschichte. 1 vydání. Curych: Neue Zürcher Zeitung NZZ Libro. 2012. ISBN 978-3038237938. str. 209-210 43 KAMPMANN, Ursula. Swiss mint-Federal mint in Kirchenfeld/Bern [online]. [citováno 25.12.2015]. Dostupné z: http://www.coinsweekly.com/en/Archive/Swissmint--Federal-Mint-in-the-Kirchenfeld-/-Bern/8? &id=45&type=a 44 BALTENSPERGER, Ernst. Der Schweizer Franken: Eine Erfolgsgeschichte. 1 vydání. Curych: Neue Zürcher Zeitung NZZ Libro. 2012. ISBN 978-3038237938. str. 84 28

času vytvořit návrhy nových bankovek, byly použity návrhy starých bankovek používaných bankami, na které byl přidán přetisk červené růžice a švýcarského kříže. Tyto bankovky byly tištěny jako tzv. prozatímní bankovky v nominálních hodnotách 50, 100, 500 a 1000 švýcarských franků a stáhnuty z oběhu byly v roce 1925. Druhá série bankovek byla poprvé vydána v roce 1911 a stáhnuta až v roce 1958, což z ní činí nejdéle cirkulující sérii švýcarských bankovek. Byly tištěny bankovky v hodnotách 5, 10, 20, 40, 50, 100, 500 a 1000 franků. Bankovky o hodnotě 5 franků měli nahradit stříbrné mince stejné hodnoty, které byly nahromaděny během války a bylo rozhodnuto je vyjmout z platebních transakcí. Tyto bankovky dokonce vydržely v oběhu až do roku 1980. Bankovky ze třetí série z roku 1918 byly vydávány jako tzv. válečné nebo rezervní bankovky a to v nominálních hodnotách 20 a 100 franků. Během druhé světové války šla do tisku i čtvrtá série bankovek s nominálními hodnotami 50, 100, 500, 1000 franků (u 500-ti frankových bankovek zůstalo jen u návrhu). Tato série byla navržena umělci Victorem Surbeckem a Hansem Ernim a nikdy nešla do oběhu.

4.3 Latinská unie Na přelomu první a druhé poloviny devatenáctého století byla nalezená nová zlatá naleziště, která dodala do oběhu velké množství zlata. Vysoká nabídka snížila cenu stříbra a hodnota stříbra tak byla relativně k zlatu vysoká. Evropské země v té době nejčastěji používali bimetalický měnový systém. Tedy, že v oběhu byly mince z dvou kovů, v tomto případě ze zlata a stříbra a byl mezi nimi pevně daný poměr 1:15,5 45. Vysoká cena stříbra měla za následek, že se v mnohých zemích stříbrné mince začali stahovat z oběhu a roztavovat, protože stříbro, ze kterého byly zhotovené mělo větší hodnotu než mince samotná. Tomuto fenoménu se země snažily předejít tím, že je samy stáhly a nahradili drobnějšími stříbrnými mincemi (nebo ke stříbru přidávaly méně cenné kovy), u nichž hodnota stříbra nepřesahovala hodnotu mince. Švýcarsko snížilo čistotu svých stříbrných mincí na 80% v lednu 1860, to vyvolalo problémy s jeho sousedy, protože tyto mince byly používány k nákupu jejich mincí s větším obsahem stříbra a ty pak byly roztavovány a stříbro z nich prodáváno. V důsledku toho Francie zakázala malé švýcarské stříbrné mince ve svém oběhu a sama snížila obsah stříbra na 83,5% v roce 1864. Podobná situace byla už předtím i v Belgii, kde se k takovýmto obchodům používaly staré franky. 45

BALTENSPERGER, Ernst. Der Schweizer Franken: Eine Erfolgsgeschichte. 1 vydání. Curych: Neue Zürcher Zeitung NZZ Libro. 2012. ISBN 978-3038237938. str. 83 29

Latinská unie byla ustanovena na konferenci v prosinci 1865 s 1. červencem 1866 jako s datem vstupu v platnost46. Tato unie ustanovovala jednotné standardy zlatých a stříbrných mincí pro členské státy, zajišťovala tak jejich směnitelnost a to, že mince každého z členských států se mohou používat i ostatních státech. Měla také zajistit, aby v oběhu bylo rozumné množství drobných stříbrných mincí, ale skutečnost byla trochu jiná. Mezi zakládající členy unie kromě Švýcarska patřila také Francie, Belgie a Itálie. Jedním z problémů unie bylo to, že nijak neupravovala vydávání papírových bankovek v bimetalickém systému. Francie a Itálie pak tiskly bankovky ve velkém k financování svých výdajů a protože byly měnitelné za mince i ostatních států, přenášely na ně část nákladů. Několik let po vzniku unie se do světového oběhu dostávalo nové velké množství stříbra a to díky novým nalezištím a novým efektivnějším technikám získávání stříbra. Vysoká nabídka stříbra snížila jeho cenu i relativní hodnotu ke zlatu. V zemích Latinské unie byla možnost nechat si razit mince v mincovnách při dodání zlata nebo stříbra a protože zde naopak byla pevná výměnná sazba mezi stříbrnými a zlatými mincemi, tak podnikavci vozili do těchto zemí stříbro, nechali si z něj vyrazit mince a ty pak vyměnili za zlaté mince ve výhodnějším poměru. V Latinské unii tedy díky tomu bylo stříbro cennější. Na začátku roku 1874 země Latinské unie pozastavily možnost ražby stříbrných mincí z vlastního stříbra a v roce 1878 zastavily ražbu stříbrných mincí úplně. Tak došlo v podstatě k přejití celé unie na zlatý standard 47. Stříbrné mince sice už nebyly raženy nové, ale pořád zůstávaly v oběhu. Unie zanikla oficiálně až v roce 1927. Latinská unie nebyl úspěch a konec unie se oddaloval kvůli tomu, že předtím členské země měly státní deficity a tak razily velké množství drobných stříbrných mincí, čímž se snažily inflaci přenést na ostatní členy unie. Oddalování konce unie tedy bylo dáno hlavně tím, že se členské státy snažily vyhnout nutnosti vyplácení těchto mincí, pokud by je stahovali z oběhu. Velké obavy z toho, že nebudou mít dostatek zlata na pokrytí všech těchto mincí měli hlavně menší státy. Neoficiální konec unie nastal však mnohem dříve a to už po vypuknutí první světové války, kdy došlo k pozastavení ražby zlatých mincí.

46

BAILLEY, Warren; Bae, Kee-Hong. The Latin Monetary Union: Some evidence on Europe´s failed common currency[online]. 21.4.2011 [citov8no 25.12.2015]. Dostupné z: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1879933711000029 47 BALTENSPERGER, Ernst. Der Schweizer Franken: Eine Erfolgsgeschichte. 1 vydání. Curych: Neue Zürcher Zeitung NZZ Libro. 2012. ISBN 978-3038237938. str. 86 30

5. LICHTENŠTEJNSKO 5.1 Vztah mezi Lichtenštejnskem a Rakousko-Uherskem Provázanost mezi Lichtenštejnskem a Rakousko-Uherskem byla velice intenzivní a dala se vysledovat už do doby vzniku samostatného Lichtenštejnského knížectví. Lichtenštejnsko jako nezávislý stát bylo založeno v roce 1806, když francouzský císař Napoleon zrušil Svatou říši římskou48. 5.1.1 Situace před první světovou válkou Od roku 1811 se v Lichtenštejnsku používaly rakouské zákony a od roku 1817 na jeho území působily císařské úřady, které provozovaly místní poštu. Na hospodářské úrovni došlo k velkému kroku v roce 1852, kdy obě země uzavřely mezi sebou celní unii. RakouskoUhersko se také podílelo na rozvoji dopravy v zemi, když v roce 1872 otevřelo železniční trať, která vedla z rakouského Feldkirchu do švýcarského Buchsu a procházela územím Lichtenštejnska. V roce 1911 došlo k uzavření smlouvy o poštách, telefonech a telegrafů. Tato smlouva zajišťovala, že rakouské poštovní úřady provozovaly lichtenštejnské pošty, telefony a telegrafy a že zisk se dělil mezi obě země na půl. Lichtenštejnsko také získalo právo na to vydávat vlastní poštovní známky, jejichž prodej se stal důležitým zdrojem financí knížectví. V první z nich se objevily v roce 191249. Po vzniku celní unie byla na hranicích usazena celní stráž a tu tvořili rakouští úředníci, ale přísahu skládali knížeti a i na uniformách měli jak znak Rakousko-Uherska tak i Lichtenštejnska. Celní unie mezi oběma státy byla pro Lichtenštejnsko velmi hospodářsky prospěšná. Už jen v první dekádě po jejím vzniku za ní do Lichtenštejnské pokladny z Rakousko-Uherska přišlo 171 000 zlatých50. Navíc se také pro občany Lichtenštejnska otevíraly dveře do celého Rakousko-Uherska k obchodování nebo hledání práce. Úzké vztahy s Rakousko-Uherskem, ale na druhou stranu oslabovaly postavení ke Švýcarsku, kde na obchod s Lichtenštejnskem byly zavedeny výrazná cla. Dále také tato úzká spolupráce oslabovala pozici Lichtenštejnska jako suverénního státu.

48

JURIŠTOVÁ, Kristýna. Politický systém Lucemburska a Lichtenštejnska [online]. České Budějovice, 2012 [cit. 2016-04-20]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta. Vedoucí práce PhDr. et PaedDr. Marek Šmíd, Ph.D. Dostupné z: . Str. 31 49 HOŘČIČKA, Václav. Dějiny Lichtenštejnska. 1. Vydání. Praha : Lidové noviny. 2011. ISBN :978-80-7422111-8. str. 99-100 50 HOŘČIČKA, Václav. Dějiny Lichtenštejnska. 1. Vydání. Praha : Lidové noviny. 2011. ISBN :978-80-7422111-8. str. 100-101 31

V roce 1862 došlo k výrazné změně v politice Lichtenštejnska, když byla za souhlasu tehdejšího knížete Jana II. vydána nová ústava51. Tato ústava znamenala obrat od posílení centralizace a moci knížete k liberálnímu směřování země. Zákony od té doby vydával zemský sněm s patnácti poslanci a po podpisu knížete. Vybírání daní bylo také v pravomoci sněmu. V ústavě však byl také zahrnut i tzv. Absolutistický paragraf, který dával knížeti možnost v nouzi vydávat nařízení s platností zákona a bez souhlasu sněmu. Co se měny týče v Lichtenštejnsku až do druhé poloviny devatenáctého století nebyla žádná oficiální měna a to i přesto, že se akceptovaly švýcarské franky, zlaté konvenční měny a zlaté říšské měny. V roce 1859 byl jako oficiální měna knížectví přijat rakouský Zlatý. Tento krok však představoval značný vnitropolitický problém. Lichtenštejnští obchodníci Zlatý braly ne podle jeho nominální hodnoty, ale jen hodnoty obsahu cenných kovů. Navíc navázání měny na stříbrný standard v této době bylo problematické, protože byla nacházena nová naleziště stříbra a tak cena stříbra klesala a toto znehodnocení měny znamenalo vyvolání bouří v Lichtenštejnsku. Měnová problematika se také projednávala v zemském sněmu, kde byly zastávány dva názory mezi zástupci Horní a Dolní země. Zástupci Horní země byli zástupci zlatého standardu a zástupci Dolní země byly naopak proti, protože měli blíže k Rakousku. Návrh zavedení zlatého standardu byl nakonec přijat, ale proti tomuto mincovnímu zákonu protestovaly obyvatelé Dolní Země. Poslanci složili mandát, kníže rozpustil sněm a zrušil mincovní zákon.V roce 1877 byly vyhlášeny nové volby. I zde však nastaly problémy a došlo ke změně způsobu volení. Když došlo k vyřešení této vnitropolitické situace, tak otázka měny byla za Lichtenštejnsko vyřešena v podstatě sama a to, když Rakousko-Uhersko přešlo na zlatý standard a korunovou měnu v roce 189252. Lichtenštejnsko tedy začalo používat mince rakouského vzoru, ale s portrétem knížete a erbem. 5.1.2 První světová válka Do vývoje Lichtenštejnského knížectví se výrazným způsobem promítla první světová válka. Tento konflikt mezi státy Dohody (Francie, Velká Británie, Itálie a později i Spojené státy americké) na jedné straně a státy Trojspolku (Německo, Rakousko-Uhersko a Turecko) 51

PETR, Tomáš. Lichtenštejnsko v komparaci s Monakem a Andorrou [online]. Brno, 2009 [cit. 2016-04-21]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce doc. PhDr.,Ph.D. Vít Hloušek Dostupné z: . Str. 17 52 HOŘČIČKA, Václav. Dějiny Lichtenštejnska. 1. Vydání. Praha : Lidové noviny. 2011. ISBN :978-80-7422111-8. str. 100-103 32

zkomplikoval lichtenštejnské mezinárodní postavení, ekonomickou situaci v samotném knížectví a ve svém důsledku i majetkové poměry lichtenštejnského vládnoucího rodu. Lichtenštejnsko bylo před válkou úzce spjato s Rakousko-Uherskou monarchií a to nejen z historického hlediska, ale i z hlediska politického a ekonomického. Politicky bylo knížectví pod diplomatickou a konzulární ochranou Rakousko-Uherska. Navíc vládnoucí rod Lichtenštejnska měl rozsáhlé pozemky a majetek na území Rakousko-Uherska (většina se nacházela na českém území – k tomu se ještě vrátíme později) a i díky celní unii bylo hospodářství Lichtenštejnska závislé na svém sousedovi. Z těchto důvodů bylo Lichtenštejnsko rozhodně spíše nakloněno ve vítězství Rakousko-Uherska, ale na mezinárodní úrovni si snažilo udržet status neutrálního státu. Státy dohody však tuto neutralitu a dokonce státní suverenitu zpochybňovali a to především kvůli lichtenštejnské celní unii. To vedlo až k tomu, že Francie přinutila Švýcarsko výrazně omezit export z obav, aby zboží a potraviny přes Lichtenštejnsko neputovali do Rakousko-Uherska. To vedlo k poklesu životní úrovně, nejen kvůli poklesu množství potravin, ale i protože většina lichtenštejnského průmyslu byla závislá na dovozu materiálu, došlo k velkému propouštění zaměstnanců a tak byl ve většině domácností nedostatek. Stávající vývoj v zemi vedl k formování nové opozice a vzniku nových stran a kritice celní unie. Křesťansko-sociální lidová strana, která byla vedena Wilhelmem Beckem, jejímž cílem bylo nahrazení úředníků z Vídně domácími úředníky, čehož se jí podařilo dosáhnout v listopadu 1918. Jako protiklad k této straně vznikla Pokroková občanská strana, která byla proti rychlým reformám a prosazovala spíše diplomatická řešení53. Snaha Lichtenštejnska udržet si neutrální postavení vedla k narušení vztahů s RakouskoUherskem. Lichtenštejnsko zakázalo vývoz určitého zboží do Rakousko-Uherska. Knížectví také poskytovalo azyl nejen občanům států Dohody, kteří se v době začátku války nacházeli na území Trojspolku a jinak by byli internováni, ale i těm, kteří odmítli vstoupit do armády nebo dezertovali. 5.1.3 Poválečné období Po ukončení války, zániku Rakousko-Uherska a vzniku nástupnických států vyvstala otázka majetku lichtenštejnského rodu v těchto státech. Většina majetku rodu se nacházela na území Československa, které zaujímalo silný protihabsburský postoj, což kvůli blízkosti Lichtenštejnska s Rakousko-Uherskem a faktu, že 53

HOŘČIČKA, Václav. Dějiny Lichtenštejnska. 1. Vydání. Praha : Lidové noviny. 2011. ISBN :978-80-7422111-8. str. 109-111 33

většinu majetku Lichtenštejnové získali z konfiskovaných majetků v desetiletích po protihabsburském povstání a po bitvě na Bílé hoře (1620), stavělo Lichtenštejnsko do ošidné situace. V Československu po válce proběhla pozemková reforma, při níž stát od Lichtenštejnů převzal 91 500 hektarů pozemků z více než 160 000 hektarů. Státní náhrady činili 122,5 milionu korun, tedy ani ne pětinu z Lichtenštejny odhadované částky 656 milionů korun54. Ve vztahu s nově vzniklou Rakouskou republikou byla pro Lichtenštejnsko velice důležitá otázka Vorarlberska, kde se lidé v referendu hlásily k připojení ke Švýcarsku a ne Rakousku, což by pro Lichtenštejnsko znamenalo úplné obklopení území Švýcarskem. Švýcaři však nebyli nikterak horliví toto území k federaci připojit a to hned z dvou důvodů. Za prvé by připojení tohoto německého území narušilo rovnováhu ve Švýcarsku a za druhé by to otevřelo cestu pro Itálii si nárokovat právo na kanton Ticino. Státy vítězné Dohody nakonec ponechali Vorarlbersko Rakousku a navíc Saint-Germainská mírová smlouva s Rakouskem, která ponechávala hranice s Lichtenštejnskem v nezměněné podobě, znamenala mezinárodní uznání knížectví, ale konec diskuze o jeho suverenitě to ještě úplně nebyl. Lichtenštejnsko nebylo v roce 1920 přijato do Společnosti národů (opačného názoru bylo jen Švýcarsko), což vedlo Lichtenštejnsko k dalšímu uvolňování vztahů s Rakouskem a naopak posilování spolupráce se Švýcarskem. K podtržení své nezávislosti Lichtenštejnsko zřídilo vyslanectví v Bernu i ve Vídni55.

5.2 Vztah se Švýcarskem 5.2.1 Důsledky první světové války Po válce v Lichtenštejnsku nebyl dostatek potravin a tak knížectví hledalo pomoc v zahraničí. Rakousko mělo dost vlastních problémů a nebylo v pozici, kdy by dokázalo hospodářsky pomoct a tak se Lichtenštejnsko obrátilo na Švýcarsko, které pomoc podmiňovalo souhlasem Francie, která jej v prosinci 1918 dala. V létě 1919 došlo k vypovězení celní smlouvy s Rakouskem a také poštovní smlouvy K dalšímu posilování vztahu se Švýcarskem došlo v roce 1919, kdy bylo Lichtenštejnskem požádáno o zastupování jeho zájmů v zahraničí. Co se měnové otázky týče, tak Lichtenštejnsko se díky výraznému znehodnocování od rakouské koruny odvracelo. Pro vyřešení této situace mělo Lichtenštejnsko dvě možnosti. 54

HOŘČIČKA, Václav. Dějiny Lichtenštejnska. 1. Vydání. Praha : Lidové noviny. 2011. ISBN :978-80-7422111-8. str. 113 55 HOŘČIČKA, Václav. Dějiny Lichtenštejnska. 1. Vydání. Praha : Lidové noviny. 2011. ISBN :978-80-7422111-8. str. 115-116 34

Buďto zavést vlastní měnu, ale od tohoto plánu se brzy odstoupilo a to kvůli velikosti státu a jeho hospodářství. Druhou možností, která byla nakonec realizována, byla měnová unie se Švýcarskem. Už v roce 1924 byl švýcarský frank přijat jako zákonné platidlo, ale bez jakékoliv dohody se Švýcarskem, které to však v tichosti odsouhlasilo. Provázání Švýcarska a Lichtenštejnska došlo i na úrovni poštovní unie (poštovní smlouva byla podepsána v roce 1921), kde se vydávání vlastních známek stalo významným příjmem státu. Pro hospodářství Lichtenštejnska však byla mnohem důležitější smlouva o celní unii a cizinecké policii. K jejímu uzavření došlo i přes počáteční nelibost na straně Švýcarska (hlavně ze strany pohraničních kantonů a odpůrců monarchie) v roce 1923. Lichtenštejnsko získávalo část z vybraných společných cel, což činilo až jednu čtvrtinu rozpočtu země. Tyto kroky ještě více podnítily diskuzi o nezávislosti země, protože při předání diplomatického zastoupení na Švýcarsko bylo Lichtenštejnsko vázáno respektovat všechny švýcarské mezinárodní závazky a Švýcarsko přitom nemuselo brát na zájmy Lichtenštejnska ohled. Závislost na Švýcarsku ještě více potvrdila celní unie a dohoda o cizinecké policii, kdy bylo oslabeno jeho rozhodování o pohybu cizinců na jeho území. Proti takovémuto směřování byl i odpor v samotném Lichtenštejnsku, kdy se Pokroková strana obávala, že vše spěje k tomu, aby se z Lichtenštejnska stal jen další kanton švýcarské konfederace a obyvatelé Dolní země sousedící s Vorarlberskem byli pro setrvání ve svazku s Rakouskem. Rakousko sice po ukončení války a rozpadu Rakousko-Uherska, jako nástupnická země stejně jako třeba Československo zrušila šlechtické tituly, ale neprovedla pozemkovou reformu a nadále uznávala lichtenštejnského panovníka jako suverénního vládce. Lidová strana však prosadila změnu směřování země z Rakouska na Švýcarsko a přestože se vzdala části své nezávislosti, nadále si uchovala možnost od dohodnutých smluv odstoupit. Ne však všechny vztahy s Rakouskem byly zpřetrhány a to například v soudnictví. Rakouští soudci nadále působili v lichtenštejnských soudech, s právem vycházejícím z rakouských vzorů. Dokonce železnice, která vede přes Lichtenštejnsko z Rakouska do Švýcarska, je pod správou rakouských drah. 5.2.2 Situace v Lichtenštejnsku ve dvacátých letech Dvacátá léta 20. století se oproti jiným evropským zemím nevyznačovala růstem v hospodářství. Značný podíl na tom měla výchozí situace po první světové válce (viz. výše) a také zrušení celní unie s Rakouskem, což ovlivnilo hlavně v zemi důležitý textilní průmysl, 35

který tak přišel o důležitý trh. Státní zakázky na stavbu rýnské hráze vytvořily určitý počet nových pracovních míst, ale to nemění nic na tom, že obyvatelé Lichtenštejnska museli hledat své uplatnění především ve Švýcarsku. Jaká byla situace v průmyslu jasně dokládá fakt, že na konci rok 1928 zde byla zaměstnána jen polovina obyvatel než před první světovou válkou56. Ve druhé dekádě 20. století byla hlavní politickou silou Lidová strana, která se i přes nevýrazné výsledky v průmyslu, zasloužila o připravení půdy pro budoucí rozvoj. A to nejen díky už zmiňovaným dohodám se Švýcarskem, ale i novému daňovému zákonu a zlepšení podmínek pro podnikání v zemi. Důležitou roli v tomto období hrál finanční sektor. Díky nově přijatým zákonům se v zemí usadilo velké množství zahraničních společností (v roce 1928 už to bylo více než 500)57. Od nich vybrané daně představovali podstatnou část státního příjmu. Finanční sektor nejen, že zaznamenal velký rozmach, ale na konci desetiletí byl i původcem hospodářských i politických problémů. V roce 1928 se provalila zpronevěra téměř čtyř milionů švýcarských franků ve spořitelně (dnes je to Liechtensteinische Landesbank). Lichtenštejnský kníže se zaručil za závazky a odvrátil tak státní bankrot. Tato kauza znamenala také pád tamější vlády Lidové strany, jejíž představitelé byly členy kontrolních orgánů banky a nedokázali něčemu takovému předejít a i po tom co vyšla aféra najevo zůstali nečinní. Kníže zasáhl a donutil vládu odstoupit a v následujících volbách vyhrála konkurenční Pokroková strana. 5.2.3 Vliv hospodářské krize Ve třicátých letech do Lichtenštejnska dorazila hospodářská krize, která trvala velmi dlouho a to od roku 1930 až do roku 1937. Lichtenštejnsko bylo výrazně ovlivněno průběhem krize ve Švýcarsku. Krize snížila export, stoupla dlouhodobá nezaměstnanost. Mezi obyvateli země se rozšířila chudoba a ani státní podpora neznamenala moc velký rozdíl. Lidé tedy šetřili a tím pádem dále klesala spotřeba , což vedlo k dalšímu propouštění. Hospodářská krize se však nijak nedotkla státních financí (a to díky jedinečné struktuře státních příjmů), které na konci krize (1937) dosahovali dvojnásobku co na počátku krize. Státní finance byly tvořeny daněmi vybíranými od zde sídlících společností, příjmy z prodeje poštovních známek, příjmy ze společné celní unie se Švýcarskem a poplatky za vydávání lichtenštejnského občanství.

56

HOŘČIČKA, Václav. Dějiny Lichtenštejnska. 1. Vydání. Praha : Lidové noviny. 2011. ISBN :978-80-7422111-8. str. 122-124 57

HOŘČIČKA, Václav. Dějiny Lichtenštejnska. 1. Vydání. Praha : Lidové noviny. 2011. ISBN :978-80-7422111-8. str. 123-125 36

Vláda se aktivně snažila překonat krizi, která v zemi ve třicátých letech probíhala. Jako v ostatních zemích postihnutých hospodářskou krizí byla v Lichtenštejnsku vysoká nezaměstnanost, kterou se vláda snažila snížit pomocí financováním nových státních projektů a tak vytvářela nová pracovní místa. Mezi takové projekty patřilo například vybudování protipovodňové hráze u řeky Rýn, aby se tak předešlo povodni jako byla ta z roku 1927. Začala také výstavba vodního kanálu, modernizování silniční sítě a vybudování silničního tunelu Gnalp-Steg. Lichtenštejnská vláda ve třicátých letech nepodporovala rozvoj průmyslu v zemi, protože se chtěla zavděčit Švýcarsku a že by tak obyvatelé Lichtenštejnska měli lepší šanci získat ve Švýcarsku práci. Tento čin však spíše pomohl k prodloužení krize. Třicátá léta dvacátého století neznamenala jen krizi v hospodářství, ale i nestabilitu ve vnitřní politice země. Vláda jak už bylo zmíněno skládala z členů Pokrokové strany, která vedla tvrdý politický boj s Lidovou stranou, která vládla do voleb v roce 1928. Mimo jiné také v roce 1933 zrušila vyslanectví v Bernu, které mělo s Lidovou stranou silnou spojitost. Došlo tak nejen z důvodů politických, ale i z důvodu šetření v době krize a názoru, že kvůli už tak silnému propojení se Švýcarskem bude Lichtenštejnsko lépe jednat se Švýcarskem na úrovni jednotlivých úřadů. Třetí desetiletí bylo také ve znamení růstu významu extrémistických nacionalistických hnutí stejně jako v okolních státech jako bylo Německo. Nejvýznamnějším hnutím byla tzv. Lichtenštejnská vlastenecká služba (Liechtensteiner Heimatdienst, LHD), která vznikla v roce 1933. LHD prosazovala ustanovení stavovského státu, posílení pozice vlády na úkor parlamentu a dále se radikalizovala. V roce 1934 založila mládežnickou pořádkovou organizaci Sturmtrupp a navazovala úzké vztahy s německou NSDAP. LHD se spojila s Lidovou stranou do tzv. Vlastenecké unie (Vaterländische Union), která však měla programově blíže k hodnotám Lidové strany postavených na křesťanském základě a podporujících parlamentní monarchii. 5.2.4 Druhá světová válka V roce 1938 se nadále vyostřovala situace kvůli anšlusu Rakouska a poté i obsazení Sudet a o pár měsíců celého Československa. Lichtenštejnsko bylo v ohrožení, že bude německými nacisty také obsazeno. V březnu 1939 dokonce proběhl v Lichtenštejnsku pokus o převrat místních nacistů, který však nebyl úspěšný a naopak zapůsobil na jednotu obyvatelstva a uklidnění politické situace v zemi. Po obsazení Rakouska do Lichtenštejnska

37

přicházelo značné množství především židovských uprchlíků 58. Vláda si nechtěla znepřátelit Německo a tak zaváděla omezení, regulace až úplný zákaz na vstup do země. Na konci srpna 1939, kdy už byla válka v Evropě téměř nevyhnutelná, vyhlásilo Lichtenštejnsko neutralitu. K zásobování Lichtenštejnska v době války se zavázalo Švýcarsko, ale i tak už v roce 1939 Lichtenštejnsko přešlo na přídělový systém. V roce 1943 došlo k zavedení všeobecné pracovní povinnosti, ale to především z důvodů politických, aby se omezila proněmecká lidová hnutí.

58

PETR, Tomáš. Lichtenštejnsko v komparaci s Monakem a Andorrou [online]. Brno, 2009 [cit. 2016-04-21]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce doc. PhDr.,Ph.D. Vít Hloušek Dostupné z: . Str. 18 38

6. SHRNUTÍ POZNATKŮ A TRENDŮ Švýcarsko je unikátní díky své geografické poloze, která výrazně ovlivnila jeho politický a sociální vývoj. Přestože je to vnitrozemský stát, tak díky tomu, že je obklopen horami, je obtížně dostupný. Tato skutečnost přispěla k jeho samostatnosti. Díky tomu, že bylo Švýcarsko samostatnou zemí a většinou zůstávalo mimo velké válečné konflikty, se stávalo oblíbeným útočištěm pro uprchlíky a pronásledované. Tato různorodost národností a náboženských přesvědčení přispěla k schopnosti přizpůsobovat se a k posílení tolerance, což se přeneslo i do švýcarského bankovnictví. Během devatenáctého století a počátku století dvacátého si Švýcarsko budovalo status mezinárodně neutrálního státu, což ještě více posilovalo výše zmíněné vlastnosti. Největšími zkouškami švýcarské neutrality byly obě světové války, kdy bylo Švýcarsko obklopeno oběma válčícími stranami a bylo tak v ohrožení, že bude jeho neutralita narušena. Co se hospodářského hlediska týče, tak ve Švýcarsku už od devatenáctého století výrazně rostl význam průmyslu a finančního sektoru. Ekonomický vývoj zaznamenal po většinu sledované doby růst, s několika výjimkami. První světová válka Švýcarsko výrazně zasáhla, i když ne tolik jako válčící státy, a to hlavně díky celkovému poklesu obchodu v Evropě a udržování armády na případnou obranu hranic. Dále Švýcarsko stejně tak jako celý svět zasáhla hospodářská krize v roce 1929, která vyvrcholila v roce 1936. Už méně negativně pak Švýcarsko ovlivnila druhá světová válka, kdy Švýcarsko udržovalo obchodní vztahy s Německem, ale i se Spojenci. Švýcarsko pro svou jednotnou měnu použilo jako svůj vzor francouzský frank. Do dvacátého století vstoupilo Švýcarsko, jako člen tzv. Latinské unie, která standardizovala měnu v několika evropských zemích. Bimetalický standard, který v této unii byl, se však i díky první světové válce neudržel ve většině členských zemí. Švýcarsko se tohoto standardu drželo až do roku 1936, kdy kvůli hospodářské krizi muselo švýcarský frank devalvovat. V měnovém vývoji Švýcarska se projevoval konzervatizmus, když se po rozpadu Latinské měnové unie snažilo eliminovat cizí vlivy. Švýcarský frank se během svého vývoje stal stabilní měnou, což bylo vhodné pro uchovávání bohatství v této měně a neobávat se ztracení jeho hodnoty. Lichtenštejnsko jsem zařadil do své práce proto, že je příkladem země, která svou měnu podřizuje politickým zájmům. V době existence Rakouska-Uherska lichtenštejnský kníže spojil svou měnu s tímto státem. Dnes Lichtenštejnsko pojí se Švýcarskem fakt, že je 39

zde používán švýcarský frank a postupně se spolupráce mezi oběma státy rozšířila nad rámec měnového systému. Po

dlouhou

dobu

byla

na

mezinárodní

scéně

zpochybňována

suverenita

Lichtenštejnského knížectví. K oficiálnímu uznání došlo až po První světové válce. Až do rozpadu Rakousko-Uherska bylo na něj Lichtenštejnsko napojeno. Na konci devatenáctého století tedy přešlo na korunovou měnu, ale po rozpadu Rakousko-Uherska se pragmaticky rozhodlo pro spolupráci se Švýcarskem, které představovalo stabilitu. Švýcarský frank se stal oficiální měnou Lichtenštejnska v roce 1921.

40

ZÁVĚR Jako počátek dějin moderního Švýcarska se nejčastěji udává polovina devatenáctého století, kdy proběhla krátká občanská válka mezi protestanty a katolíky. V roce 1847 katolické kantony vytvořily Sonderbund jako vzdor proti Radikální straně, která byla silně protikatolická. Konflikt trval pouze 27 dnů a katolická aliance byla poražena a jako její výsledek byla v září 1848 přijata nová ústava, která se významně inspirovala americkou ústavou i Francouzskou revolucí a to hlavně v otázce osobních svobod. Byla ustanovena Švýcarská konfederace, sjednocující všechny kantony, s federální vládou, která byla nadřízená správám jednotlivých kantonů, ale ty si i nadále ponechávaly značnou suverenitu. Tato nová ústava poprvé zavedla kromě kantonských občanství i občanství švýcarské. V tomto období také začal rozvoj průmyslu a Švýcarsko se brzy vyšvihlo mezi nejrozvinutější země v Evropě. Mezi významné a rychle se rozvíjející oblasti patřilo například hodinářství, bankovnictví a turismus. Ústava také ustanovila, že oproti minulosti, kdy ve Švýcarsku kolovalo nespočet různých měn vydávaných jednotlivými kantony, je federální vláda jediná, která může nechat razit a tisknout peníze. O dva roky později byl vydán federální měnový zákon, který nahradil lokální měny jedinou měnou a to švýcarským frankem. V roce 1865 se Švýcarsko stalo členem Latinské měnové unie, která stanovala standard pro národní měny a tak umožňovala snadnou směnitelnost. Dalšími členy unie byla Francie, Belgie a Itálie. Unie se oficiálně rozpadla v roce 1927, Švýcarsko se standardu drželo až do roku 1936, kdy muselo kvůli hospodářské krizi devalvovat měnu. Po druhé světové válce pak Švýcarsko vstoupilo do Bretton-woodského systému, který byl založen na pevných kurzech měn. V první i ve druhé světové válce si Švýcarsko zachovalo neutralitu a tak oproti svým sousedům bylo s několika výjimkami v podobě leteckých šarvátek za druhé světové války, ušetřeno přímé devastace země, ale i tak ho samozřejmě obě války hospodářsky zasáhly. Především během první světové války došlo k hospodářskému oslabení a naopak za druhé světové války Švýcarsko vyváželo zbraně jak do Německa, tak i Spojencům a také místní banky profitovaly z diskutabilních obchodů s nacisty zabavovaným zlatem. Po první světové válce Švýcarsko postupně navázalo úzké vztahy se sousedním malým knížectvím Lichtenštejnskem, které si ho vybralo za svého partnera spíše než ne úplně stabilní nově vzniklou Rakouskou republiku. Spolupráce obou státu probíhala hned na několika úrovních. Lichtenštejnsko už v roce 1921 přijalo švýcarský frank jako oficiální měnu místo rakouské koruny, která se rychle znehodnocovala. K tomuto aktu sice došlo bez 41

souhlasu švýcarské vlády, ale vzhledem k zanedbatelné velikosti Lichtenštejnska to bez problémů vzala na vědomí. Švýcarsko také převzalo mandát nad tím, jednat v mezinárodní diplomacii jménem Lichtenštejnska. Dalším krokem k utužování vztahů obou států bylo podepsání celní unie a politik. Cílem této mé práce bylo popsat a zanalyzovat měnový, hospodářský a politický (respektive historický) vývoj ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku, Nalézt v nich trendy a zaměřit se na bankovnictví, které je pro Švýcarsko charakteristické a výrazně se podílelo na jeho ekonomickém růstu. Význam této práce pak spatřuji v tom, že uceleně shrnuje měnový a ekonomický vývoj ve Švýcarsku s ohledem na historické dění a přínos se dá hodnotit s ohledem na to, že se dá z těchto poznatků vycházet do budoucna.

42

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Použitá Literatura: (1) HOŘČIČKA, Václav. Dějiny Lichtenštejnska. 1. Vydání. Praha : Lidové noviny. 2011. 233 s. ISBN :978-80-7422-111-8. (2)

DAVIES, Glyn. A history of money :from ancient times to the present day. 1st ed. Cardiff: University of Wales Press, 2002. xix, 720 s. ISBN 0-7083-1773-1.

(3)

LEBOR, Adam. Hitler's secret bankers :the myth of Swiss neutrality during the Holocaust. Rev. and updated. Secaucus, N.J.: Citadel Press, 1999. xxiv, 293. ISBN 080652121X

(4) WEATHERFORD, J. The history of money: from sandstone to cyberspace. New York: Crown Publishers, c1997, xv, 288 p. ISBN 05-175-9980-5 (5) SEJBAL, Jiří. Základy peněžního vývoje. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997, 420 s., [88] s. obr. příloh. ISBN 80-210-1734-1 (6)

ŠRÁMEK, Jiří. Úvod do dějin a kultury frankofonních zemí :(Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Kanada). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 89 s. ISBN 80-2101060-6.

(7)

ABEGG, Werner. BALTENSPERGER, Ernst. Swiss National bank 1907-2007.. Curych: Neue Zürcher Zeitung NZZ Libro. 2007. 823 s. ISBN 978-3-03823-282-7.

(8) CHURCH, Clive. DARDANELLI, Paolo. Switzerland: Historical Dynamics and Contemporary Realities. london. Royal Institute of International Affairs, 2003 (9)

BALTENSPERGER, Ernst. Der Schweizer Franken: Eine Erfolgsgeschichte. 1 vydání. Curych: Neue Zürcher Zeitung NZZ Libro. 2012. 320 s. ISBN 9783038237938

(10) HALBROOK,

Stephen P. The Swiss and the Nazis: How the Alpine Republic

Survived in the Shadow of the Third Reich. Casemate Publishing, 2010. 1. edice. ISBN 1932033424

43

(11) GALBRAITH,

John Kenneth. The Great Crash 1929. Mariner Books, 2009. 1. edice.

ISBN 978-0547248165 Online zdroje: (1) JURIŠTOVÁ, Kristýna. Politický systém Lucemburska a Lichtenštejnska [online]. České Budějovice, 2012

[cit. 2016-04-20]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v

Českých Budějovicích, Filozofická fakulta. Vedoucí práce PhDr. et PaedDr. Marek Šmíd, Ph.D. Dostupné z: (2) PETR, Tomáš. Lichtenštejnsko v komparaci s Monakem a Andorrou [online]. Brno, 2009 [cit. 2016-04-21]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce doc. PhDr.,Ph.D. Vít Hloušek Dostupné z: . (3) PAVLÍK, Libor. Zlato a švýcarský frank - vývoj kurzu [online]. Praha, 2012 [cit. 2016-04-21]. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomie a managementu, o.p.s.. Dostupné z: . (4) Novák, Richard.Trvalá neutralita Rakouska a Švýcarska. Západočeská univerzita v Plzni: Fakulta právnická. 2003¨ (5) GUANZINI, Cathrine. Grimm-Hoffmann affaire. In: Historiches Lexikon der Schweiz[online]. 17.7. 2007 [citováno 22.3. 2016]. Dostupné z:http://www.hls-dhsdss.ch/textes/f/F17333.php (6) MAISSEN, Thomas. Switzerland from 1848 to the present. In: Britannica [online].4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/Switzerland-from-1848-to-the-present (7) MAISSEN, Thomas. The Helvetic Republic[online].4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/The-Helvetic-Republic (8) KALMUSOVÁ, Lucie. Bankovní tajemství ve Švýcarsku. Praha, 2013. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze (9) TRUEMAN, C.N. League of nations[online]. 3.3.2016[citováno 22.3.2016]. Dostupné z:http://www.historylearningsite.co.uk/modern-world-history-1918-to-1980/league-ofnations/

44

(10)

DIEM, Aubrey. World war I and economic crisis. In: Britannica

[online].4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/World-War-I-and-economic-crisis

(11)

David Frankfurter, Who Killed Swiss Nazi Leader, Pardoned; Served Nine

Years [online]. [citováno 21.12.2015]. Dostupné z: http://www.jta.org/1945/05/18/archive/david-frankfurter-who-killed-swiss-nazileader-pardoned-served-nine-years (12)

Switzerland's Role in World War II [online]. [citováno 19.1.2016]. Dostupné z:

http://history-switzerland.geschichte-schweiz.ch/switzerland-second-world-warii.html (13)

DIEM, Aubrey. Post war period. In: Britannica [online].4.1.2016[citováno

20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/World-War-Iand-economic-crisis (14)

Our company: history [online]. [citováno 20.1.2016]. Dostupné

z:https://www.credit-suisse.com/eg/en/about-us/our-company/history.html (15)

Switzerland's Role in World War II [online]. [citováno 19.1.2016]. Dostupné z:

http://history-switzerland.geschichte-schweiz.ch/switzerland-second-world-warii.html (16)

RAYMOND, Nate. BROWNING, Lynnley. Swiss bank Wegelin to close after

guilty plea[online]. New York: Reuters 4.1.2013[citováno 1.4. 2016]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/us-swissbank-wegelin-idUSBRE9020O020130104 (17)

DIEM, Aubrey. World war II and cold war. In: Britannica

[online].4.1.2016[citováno 20.1.2016]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Switzerland/World-War-I-and-economic-crisis

45