Měl jsem dva dědečky, kováře a úředníka. Oba pracovali ve Zlíně u Bati a s oběma to bylo

ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5

1/09

SKLERÓZA Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením. Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat… Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom. (Kaz 1,8-11)

M

ěl jsem dva dědečky, kováře a úředníka. Oba pracovali ve Zlíně u Bati a s oběma to bylo navlas stejné. Ve svém stáří vyprávěli stále dokola tytéž příběhy z mládí.

Jeden o tom, jak se svými kamarády děsil obyvatele vesnice, když vylezli na kostelní věž a zvenku ji po římse obcházeli. Byla to pořádná výška! Často vyprávěl, jak stoupnul bosou nohou na vidle a jak si skrz naskrz proražené chodidlo chladil ve studeném potoce. Nebo jak za světové války koval koně a že si dal předsevzetí nevystřelit na žádného člověka. Druhý dědeček zase nikdy nezapomněl na to, jak ho jako sirotka jeho vlastní strýc vyhodil z domu zrovna na Štědrý den, protože mu prý z obchodu vynesl přes práh spolu s popelem z kamen i štěstí. Nebo jak za první světové přežil bubnovou palbu, že se až velitel divil. Anebo jak se na marodce cpal jen samou smetanou, po níž ztloustnul tak, že nemohl připažit. Vzpomínek bylo samozřejmě víc a týkaly se i víry, Pána Boha a církve. Ale jak přibývalo let jim i nám vnoučatům, znali jsme všechno nazpaměť. Takže nakonec nás to už nebavilo, znervózňovalo a někdy ten nejnetrpělivější z nás dědečkům do vyprávění skočil: „Tos‘ už nám říkal.“ Možná to bylo podobné jako se stařičkým apoštolem Janem, který prý nakonec stále dokola a až do omrzení posluchačů opakoval: „Děti, milujte se navzájem.“ „Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat…,“ napsal Kazatel. Možná neměl na mysli to, že jednou všichni budeme stále dokolečka povídat totéž, ale je to tak. Každá nastupující generace (pokud tedy žije ve zdravých rodinných poměrech) nejprve naslouchá zkušenostem svých prarodičů, pak rodičů, aby jednoho dne i ona stále dokola opakovala totéž svým dětem a vnukům, které to ovšem docení až s věkem. Kladu si otázku, čím já budu na stará kolena otravovat své děti a vnuky? Co v mém životě bylo a je nesmazatelné? Dnes to nevím, ale dozvím se to, až se mé vnouče neomaleně zvedne a odmítne poslouchat příběhy pro mě tak důležité, ale pro něho tak omleté. Vím jen, že bych si přál vyprávět o Bohu, který se nade mnou smiloval, odpustil mně moje viny, daroval mi a zachoval víru a mnohokrát mi zachránil život. Taky bych rád mluvil o lidech, kte-

2 ré mně poslal do cesty v rodině, v církvi nebo při návštěvě vězení, jejichž životy byly tak zajímavé, pestré, krásné, těžké, složité, děsné… Nechtěl bych taky nikdy zapomenout ani na příběhy z Bible, které mě fascinují, neboť to nejsou románoví ani papíroví hrdinové, ale postavy z masa, krve. A že tam někdy té krve teklo skutečně dost! Jo a taky bych chtěl přidat něco pro zasmání, ale možná že budu směšný i bez toho. Měl jsem dva dědečky. Oběma stáří pohltilo krátkodobou paměť, ale ta dlouhodobá zůstala, na tu byla i skleróza krátká. Totéž čeká mě i vás, dožijeme-li. Ale stane-li se, že si nakonec skleróza vybere i svou poslední daň, pak nás může utěšovat, že i kdybychom my na to nejdůležitější zapomněli, totiž na Pána Boha, on sklerózu nemá a na nás nezapomene nikdy. Bronislav Matulík

VZPOMÍNKY JIŘÍHO VANDASE NA TETIČKU SVOBODOVOU Vzpomínky na mládí mám vždy spojené s návštěvou shromáždění Jednoty českobratrské v  Příbrami. Každou neděli odpoledne od třetí hodiny pro dospělé a pro nás malé od půl druhé do čtvrt na tři. Již od pěti let mne tam přiváděl můj bratr Míla, který se tenkrát učil na pekaře u pana Michovského, který byl členem příbramského sborečku. V  nedělní školce nás vyučovala tetička Svobodová. Z těchto let si celý život pamatuji nejen biblické příběhy ze Starého i Nového zákona, ale především nejrůznější verše hlavně z Žalmů, z knihy Přísloví, samozřejmě Desatero přikázání a slova Pána Ježíše, jak jsou zapsána ve znění kralického překladu z roku 1613. I když si vážím nového ekumenického překladu, stále miluji starý kralický překlad, zejména v úpravě kutnohorského vydání. Kdykoliv vzpomenu na nějaký verš, vždy mi z paměti vystoupí krása slova znění překladu, který nás jako děti učila stará tetička Svobodová. To jsme byli malí kluci: Karel Kejval, Míra a Jirka Michovských, na další si již nepamatuji. Tetička sedávala v příbramském sboru před lavicemi na kufru a předčítala nám z Bible a vykládala čtené Slovo zkušenostmi ze života. Její moudré oči a hlasem předaná slova Písma svatého mne provází po všechna léta – a těch mi Pán poskytl víc než dost. I když jsem se za svého života dopustil mnoha chyb a zažil mnohá zklamání, musím přiznat, že mne přes všechna úskalí i svody převedla právě znalost Písma, kterou jsem získal díky tetičce Svobodové. Z té doby si pamatuji z trvalých účastníků shromáždění rodiny Siblíků, Michovských a Kejvalů. Starý pan Kejval zpravidla každý měsíc sloužil Slovem. Pravidelně přijížděl pan kazatel Dr. Berka z Berouna a pak také bratří z Písku.

3 Více jak deset let jsem pracoval mimo Příbram a prožil snad nejpohnutější období svého života v Praze, nasazení v Říši, po válce na vojně v Jindřichově Hradci a pak v Jablonci nad Nisou. Nikdy jsem nebyl sám, všude mne provázela slova Písma, které mi v mládí přiblížila tetička Svobodová. Když jsem se po válce vrátil zpět do Příbrami a stanul opět v našem starém sborečku, zbyla po tetičce Svobodové jen památka na její víru a ten kufr po ní. Vlastně jen malý kufřík. Jak se jen ten kufřík zmenšil! Ale slova tetičky Svobodové, která mi jako malému chlapci z Písma přiblížila, zůstala stále neochvějnou velkou pravdou. Za ta její slova děkuji Pánu Bohu. Jaké bohatství pro nás malé děti z Písma svatého přinesla její laskavá osobnost. Jiří Vandas

Děkujeme za Vaši podporu během svatby, ale také před a po ní. Lenka a Petr Böhmovi JEŠTĚ K PODZIMU… Velký dík za celou akci a hlavně za vydaný souhrn. Při zaměstnání v nepřetržitém provozu mívám skoro 50% nedělí pracovních a tak mi větší část podzimních kázání unikla „na živo“. Takto mám možnost pročíst vše a ještě se kdykoli ke všemu vrátit, což také využívám. Musím říct, že mě nejvíc zaujalo téma farizejství. Vlastně jsem se vněm poznala, poznala jsem své farizejství jako břemeno, které vlastně nejen nemusím, ale ani nesmím nést. Tahle myšlenka se ve mě trochu střetává s tím, v čem jsem byla vychována (lidmi, kteří ovšem také dobře znali Kristův postoj k farizeům). To když ji aplikuji na život. Jenže Pán právě chce, abychom jeho učení do života uváděli. „Tak mi, Pane, pomáhej nezapomínat, co je a co není důležité, co je a co není moje starost, no a tak dále ve všem, co život kolem mě přinese a přináší. Amen.“ Hana Vršanská

4

O ČERNOŠICKÉM ŽIVÉM BETLÉMU

Když se onehdy na podzim sešla u Ranšů nad šálky dobrého čaje skupina akce-chtivých jedinců, netušil jsem, že se rozhodnou zvolit mě organizátorem letošního Černošického Betléma. Na přání většiny jsem tento úkol přijal, ale nebyl jsem si jist, jak to při úrovni svých organizačních schopností a časových možností zvládnu. Mé obavy se postupem času bohužel vyplňovaly. K tomu se nám nedařilo scházet v hojném počtu na zkouškách, a tak jsem sledoval blížící se datum našeho veřejného vystoupení se stále většími obavami. O to větší a milejší překvapení mě pak čekalo (když pominu úplný začátek našeho představení ;-)). Myslím si, že jsme to zahráli a zazpívali velmi obstojně. Když jsem o tom poté přemýšlel, napadla mě slova z jedné mládežnické písničky, ve které se praví, že když něco děláme s vírou v Pána Boha a přitom to nevypadá moc dobře, tak i přes to všechno nemáme čekat „to nejhorší naposled“. A tak bych chtěl poděkovat všem, kteří se na této akci podíleli, třeba „jen“ tím, že se za ní modlili. Snad to někoho z diváků alespoň trochu oslovilo a přimělo zamyslet se nad tím, co si to vlastně o Vánocích připomínáme. Ondra Šťastný; foto Pavel Hampl

5

Kolik máme v Bibli žalmů? 150? Omyl! Je jich mnohem víc a jsou roztroušené po celé Bibli (srov. Sd 5, 2Sm 22, Jon 2 aj.). Faktem ale je, že kniha Žalmů jich skutečně 150 má. Nejčastěji jsou připisovány Davidovi, ale většinou mají anonymního autora. V Bibli je žaltář uzavřen, v našem životě nikoliv. Vraťme se proto společně k žalmům, které zazněly v našem sboru poslední den minulého roku k slávě Boží. Třeba jednou vydáme smíchovský žaltář, až jich nashromáždíme víc, i když autory ponecháme také v anonymitě.

Úvaha inspirovaná Žalmem 3 „Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážels.“a Hospodine, tys to byl – v minulosti mocný, silný, spravedlivý, k bezbožníkům nesmlouvavý. Pravda, „rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby“b; „proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby.“c Jsou zuby tak nebezpečné, abys je musel likvidovat? Jsou velice nebezpečné, vím to, vím. Jsou zlé, jsou však i dobré. Každá věc má dvě tváře, zlou i dobrou. Dobré zuby - k čemu by byla vydřená ozubená kola v soustrojích nebo převodovka s očesanými zuby? Co bych si počal bez vlastních zubů, jak bych jedl chléb? Kde by byla bez zubů krása dívčího úsměvu? A jak nás rozjasní zoubkované šátečky či sukénky nemluvňat! Ach, zuby, zuby – nechci, abys nás jich zbavil, Hospodine. Pocítil jsem včera zlé zuby, ocelové zuby rotující pily. Jen maličko se mě dotkly, maličko pokousaly. Zlé zuby.

Jistě jsi to dovolil, dopustil, abych se rozpomenul, že není důvodem k namyšlenosti zpracovaná hromada dřeva či vyrovnaný rázek polínek. Zastavil jsi mě, abych měl na paměti, že každý úkon, pohyb, povstání je darem, svolením od tebe. Mám volat „Povstaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože! Rozbiješ čelisti všem mým nepřátelům, svévolníkům zvyrážíš zuby“?d. Ne, neotupuj mrtvou, neživoucí pilu, nevyrážej její zuby. Nemohu žádat, abys ji zbavil její podstaty, vždyť bez jejích dobrých účinků by bylo lidské pokolení tolik ochuzeno! V dávných časech jsi zuby bezbožníků zvyrážel. Dnes se odvažuji prosit, abych na rozdíl od svévolníků mohl zůstat tobě věrný, „chodit po cestě spravedlivých a ne po cestě bezbožných, která zahyne“e. V opačném případě bych mohl ucítit tvou ruku, která zuby na věky zvyráží! „Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah.“f Ž 3,8 - kralický překlad o minulosti Ž 25,16 c Ž 37,12 d Ž 3,8 - ekumenický překlad o budoucnosti e Ž 1,6 f Ž 3,9 a

b

6 Bože, chci ti dobrořečit a chválit tě

Žalm vděčnosti, pro zpěváka bilancujícího

1. Bože, chci ti dobrořečit a chválit tě, neboť jsi dobrý a máš s námi dobré úmysly.

(Á) (Bé) (Cé) (Dé) (É) (Ef) (Gé)

Ano, Byl jsi se mnou, když jsem Tě ještě neznal Cítil jsem v sobě prázdnotu, Doufal jsem, že ji naplním dobrým životem, Elitní školou, Filozofickým bádáním. Gdyž jsem se ale snažil sebevíc, vždycky se něco pokazilo.

(Há) (Í) (Jé) (Ká) (El)

Hospodine, Ty jsi sňal moje břemeno, I když jsem si to nezasloužil. Ješitnost mou jsi překonal, Když jsem se bránil prosit o odpuštění. Láskou jsi mě zahrnul.

2. Ačkoli jsi vyvýšený a svatý, posloucháš mé modlitby a vyslyšíš je, že se až leknu. 3. Divím se, žes mi odpověděl, protože popravdě má víra je malá. 4. Budu si to pamatovat, na to se rozpomínat, až se zase octnu ve tmě a přepadne mě tíseň. 5. Vždyť Ty máš všechnu moc na nebi i na zemi, Tebe musí poslechnout slunce i déšť, v  Tvých rukou jsou rozhodnutí prezidentů i ministrů. 6. Na Tvé slovo se obnovuje život na zemi, vztahy mezi námi, abychom se nezničili. 7. Ty dokážeš obnovit zhroucený systém v počítači, abys posilnil mou hroutící se duši. 8. A proto dobrořeč Hospodinu má duše, chvalte Hospodina, moji synové, chvalte Pána, mé sestry, též mí bratři, chvalte Hospodina navěky a navždy. Vzbudím se a vidím Vzbudím se a vidím, Hospodine, tvé nové čisté ráno. Vzpomenu si: Jsem ti o další den blíž. Zděsím se: Jsem od tebe o další den dál? Zklidním se. A pak tě rozesměju svými plány… Chystám se totiž konat své spasení. Vzápětí je tu večer. Neobstála jsem v konání, A ještě hůře: V nekonání. Vše záleží, Hospodine, na tvé vůli Vše záleží, Hospodine, na tobě. Vidím, že to jediné je dobré!

(Em) Milosrdný je Hospodin, (En) Nanejvýš chvályhodný, (Ó) Odpouští nepravosti, (Pé) Pokorným dává milost. Píseň cestujících autem do shromáždění v Berouně podle Žalmu 124. Kdyby to nebyl sám Bůh, který nás zachránil – církev Kristova ať řekne – kdyby to nebyl sám Bůh, který nás zachránil, když se proti nám v bavoráku řítili bezbožníci, skončili bychom v žáru ohně krematoria, nebo snad jen po oživení v nemocnici. Neunikli bychom čelní srážce, rozdrtily by se kosti naše. Tehdy bychom byli pohlcení neštěstím, jaké denně bez příčiny postihuje mnohé duše. Jen tak tak unikli jsme pasti a proklouzli kolem svodidel. Buď požehnán Hospodin, že nevydal nás v šanc bezbožným, buď oslaven Hospodin, naše pomoc v tísni, náš stvořitel.

7 Nakonec pak ztrestej, Bože, smilníka, jenž životy krade, nechť je navěky a navždy pohlcen peklem eMHáDé. Žalmík 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Hospodine, i na sklonku tohoto léta musím se před tebou vděčně sklonit. Bože, ty dáváš, a dáváš mnoho. Dáváš mně a dáváš zemi. Stejně jako léta minulá vděčíme ti za neuvěřitelnou přírodu, ten zázračně fungující stroj na krásu. Kvetoucí stromy, zrající ovoce, plnost sklepů... 9. Samozřejmost? 10. Vyznávám, že co by mělo být samozřejmé na mé straně, 11. zdaleka tolik ovoce nenese. 12. Bože, díky za vše, co dáváš a díky za tvou trpělivost. 13. Neodvážím se slibovat, proto jen prosím o tvou pomoc, 14. abych byl napřes rok 15. jedním z tvých úrodnějších stromů. Můj žalm Ať obrátím se kterýmkoli směrem a pak i vykročím rychle a radostně, nebo třeba i váhavě, vždycky jdu za tebou a vždy mířím k tobě, Pane.

Nechceš mě slyšet, Pane, anebo já snad neslyším tebe, jak ke mně promlouváš skrze můj pláč? Za kým však jít, když ne za tebou, ke komu se obracet, když ne k tobě? Ty panuješ nad vším co je, nad vším co bylo i nad vším co bude. Víš, Pane, já nerozumím bolesti, utrpení a bídě tohoto světa, ale věřím, že ty jsi nad tím vším. A jen ty můžeš změnit bolest v radost a pláč můžeš ve šťastný smích proměnit. Ty můžeš, Pane, zahojit rány a člověka probudit k životu v tobě. Ty jediný můžeš vše… Prosím tě, Pane, vezmi všechny slzy tohoto světa s hořkostí a bolestí vyplakané a místo nich dej, těm kdo pláčí – radost skutečnou a pokoj tvůj i mír. I mně dej Pane, ve své milosti, abych byla schopna na všech cestách a při každém vykročení vnímat paprsek tvého světla. A veď mě jím, Pane, tou cestou pravou, kterou pro mě máš. V tobě je, Pane, naděje i síla. V tobě je moudrost nesmírná, co lidským rozumem obsáhnout se nedá. Jsi, Pane, nepochopitelný člověku, i když třeba tvrdí, že tě chápe. Nelze dosáhnout k tobě, i když mnozí k tobě ruce vztahují.

Dokonce i tehdy, když cítím bolest v srdci a hořkost nesmírnou a jakýsi hlas mi špitá do ucha, že mne rád nemáš, když dopouštíš to nebo ono, aby se stalo.

Ty ale můžeš, Pane, člověka pochopit a jemu porozumět, i když on sám sobě mnohdy nerozumí, můžeš se dotknout jeho srdce a můžeš ho proměnit a pak šedý kámen zazáří jak vzácný rubín.

Že slyšet nechceš mé modlitby, mé prosby… mé bolavé sténání – tam uvnitř v srdci.

Buď s námi, Hospodine, tvoje milosrdenství… pokračování žalmů příště

8

VÁNOČNÍ POSEZENÍ SENIORŮ Dne 21. prosince 2008 jsme prožili ve shromáždění velice plnou neděli. Dopoledne nás potěšily děti svým vystoupením přibližující netradičním způsobem událost kolem narození Ježíše. V poledne pak pro nás starší byl připraven slavnostní vánoční oběd a po něm program. Sešli jsme se v počtu tak velkém, že byl dřevěný sál obsazen do posledního místečka. Milé bylo, že kromě sester z Mokropes a Berouna se zúčastnili hosté nejen z našeho sboru. Po obědě následovalo promítání z výletu seniorů na zámek Veltrusy a ze sborové dovolené. Sestry nám přečetly povídky s vánoční tématikou, které nás přivedly k zamyšlení nad posláním Vánoc. Poděkování patří všem, kteří se podíleli na přípravě celého odpoledne – obědem počínaje a programem končeJejich zásluhou jsme prožili velice pěkné společenství, které nám dalo radost a povzbuzení do dalších dnů. Díky patří i mládeži za napečení perníčků do vánočních balíčků a roznesení nemocným. Marie Raisiglová

BIBLICKÉ HODINY – DRUHÁ EPIŠTOLA PETROVA Skončila doba Adventu a církev si odedávna kladla palčivou otázku, jak je tomu s druhým příchodem Ježíše Krista, který ještě nenastal. Druhá epištola Petrova je reflexí takového zápasu víry a dává mnohé odpovědi. Od ledna 2009 budeme na Smíchově i v Berouně postupně vykládat jeden z nejmladších novozákonních listů a společně projednáme tato témata: • Úvod – o epištole, autorovi a hlavně o vzácné víře a Božích slibech (2Pt 1,1-4) • O víře – co všechno je třeba k víře připojit (2Pt 1,5-15) • Kristus a Bible – Kristus je zárukou naší víry, Bible pak hodnověrným svědectvím • Varování před falešnými proroky – ty však čeká Boží soud (2Pt 2,1-13b) • Pozor na pohoršení – apoštol odhaluje podstatu a důsledky pohoršení (2Pt 2,13b-22) • Druhý příchod – zdůvodněné „opoždění“ (2Pt 3,1-13) • Závěr – poslední napomenutí a varování (2Pt 3,14-18) Biblické hodiny budou mít dvě části: diskusi a výklad. Nejprve společně projednáme, co jsme kdo sami v textu (a v kontextu) objevili, co nás potěšilo, povzbudilo, co bylo objevné a nebo nejasné. Následně bude každá biblická hodina uzavřena výkladem. Těším se na společnou práci s Biblí v ruce. Bronislav Matulík

9

UČÍME SE VĚŘIT SPOLU S ABRAHÁMEM Abrahám je nazýván otcem víry. Bůh k němu promluvil, Abrahám uposlechl a následně se pak celý život snažil ve víře žít. Nevěřilo se však Abrahámovi snadno, tak jako ani nám se jednoduše nedůvěřuje Bohu, jehož Slovo jsme zaslechli a které nás celoživotně přesměrovalo. Nejednou Abrahám sešel z cesty, volil zkratky, snažil se Boží vůli napomoci vlastním řešením a nejednou poznal, že i jeho víra má své meze. Ale zrovna tak byl Abrahám nesmírně statečný, odvážný, silný, ve víře odpovědný a opravdově zbožný. V tom všem je naším předchůdcem. Od ledna bychom na Smíchově (a částečně i na stanicích) zvěstovali Boží slovo na základě příběhů Abrahámových počínaje 12. kapitolou knihy Genesis a učili se věřit s Abrahámem. Co tedy znamená věřit? Věřit znamená uslyšet Boží hlas, změnit život (Abrahám se přestěhoval) Věřit neznamená život bez komplikací (Abrahám pro hlad sešel z Boží cesty a ze strachu se vzdal i své milované ženy) Věřit znamená čelit konfliktním situacím (Abrahám nelpěl v prvé řadě na své prosperitě, ale na Boží blízkosti) Věřit znamená pomáhat (Abrahám bojoval za synovce Lóta, odvážně se za něj modlil, ale všechno udělat nemohl) Věřit znamená zavázat se Bohu smlouvou (Abrahám opakovaně přijal smlouvu s Bohem a potvrdil ji viditelným znamením na těle) Věřit znamení někdy neúnosně dlouho čekat (Abrahám vždy nedokázal čekat na splnění Božího zaslíbení a nechal si i špatně poradit) Věřit znamená odvážně se modlit za spásu světa (Abrahám se modlil za Sodomu a Gomoru) Věřit znamená radovat se ze splnění Božích zaslíbení (Abrahám se dočkal zaslíbeného syna Izáka) Věřit znamená obětovat i to nejdražší (Abrahám si musel vybojovat obětování syna Izáka) Věřit znamená správně nasměrovat děti do života (Abrahám udělal všechno pro to, aby se jeho syn správně oženil) Věřit znamená vyrovnat se se smrtí (Abrahám pochoval manželku Sáru a nakonec sám musel zemřít) Uvítáme osobní svědectví k jednotlivým tématům nedělních kázání, která by mohla zaznít buď v rámci bohoslužby nebo by byla přetištěna pro povzbuzení bratří a sester v našich Sborových listech. V té věci se prosím obraťte na kazatele sboru. Bronislav Matulík

10

EKUMENICKÁ BOHOSLUŽBA V PRAZE Od 18. do 25. ledna 2009 bude probíhat celosvětový Týden modliteb za jednotu křesťanů. Tématem modlitebního týdne je úryvek Ezechielova proroctví „Budou v tvé ruce jedním celkem“ (Ez 37,17). Slavnostní bohoslužba za účasti čelných představitelů církví České republiky se bude konat v pondělí 19. ledna 2009 od 18.30 hodin ve Sboru Církve bratrské v Praze 1 v Soukenické. Bohoslužbu modliteb povede předseda ERC Pavel Černý, kázat bude předseda ČBK arcibiskup Jan Graubner a zpívat bude smíchovský pěvecký sbor CB pod vedením Tomáše Najbrta. ČBK a ERC

EKUMENICKÉ BOHOSLUŽBY V BEROUNĚ V rámci celosvětového Týdne modliteb za jednotu křesťanů se v Berouně uskuteční tři bohoslužby: Ve středu 21. ledna 2009 od 18.00 hodin v kapli ŘKC Ve čtvrtek 22. ledna 2009 v 18.00 hodin ve sboru ČCE V pátek 23. ledna 2009 v 18.00 v modlitebně CASD Všichni berounští jsou k modlitbám zváni. Dagmar Ondříčková

ROZHOVORY NAD BIBLÍ KONČÍ I NEKONČÍ Zveme všechny bývalé i současné účastníky úterních rozhovorů nad Biblí k setkání, jímž tuto aktivitu s vděčností a spořádaně ukončíme; toto rozloučení se bude konat 3. února 2009 od 18:30 hodin. Setkávali jsme se několik let a bylo nám spolu (vesměs) velmi hezky. Naučili jsme se lépe rozumět prvním knihám Bible, otevřeně vyjadřovat to, co nás nad četbou Bible napadalo a co jsme pociťovali, i naslouchat názorům a pocitům jiných. Tyto schopnosti a dovednosti vůbec nejsou samozřejmé! Neseme si je do biblických hodin a do ostatních shromáždění církve. V tomto smyslu tedy rozhovory nad Biblí pokračují, jen poněkud jiným způsobem. Zdeněk Vojtíšek

MISIE 2009 Konference pro české misionáře Kdy – sobota, 31. 1. 2009 od 11:00 do 18:00 Kde – CB Soukenická, Praha 1 Semináře a přednášky na témata: Jak rozpoznat Boží volání do misie? Jak se stát misionářem? Finance! Příprava na misii. ZMA hledá misionáře! Host konference – Jiří Dohnal, český misionář působící řadu let v Chorvatsku Destinace a výjezdy 2009 – na Ukrajinu a do Afriky Info na webu ZMA – http://zma.cb.cz Konference Zahraniční Misijní Agentury (ZMA)

11

BIBLICKÁ HESLA 2009 PRO SBOR A STANICE Sbor Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. (Jr 31,3) Mokropsy Proč jste tak rozrušeni a proč vystupují pochybnosti ve vašem srdci? (Lk 24,35) Beroun Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. (Ř 12,12)

INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Rozhovor s br. Zdeňkem Bartoškem – v původně zamýšleném objektu pro sborovou dovolenou 2009 V Doksech došlo k havárii vody, letní provoz je nejistý. Nabízí se místo na Českomoravské vysočině, Hotel Harmonie, Švábov, asi 15 km od Pelhřimova. Dohodnutá cena 390 Kč za den pro dospělého, do 15 let 330, do 6 let 290, do tří let zdarma. 18.-25. 7. 2009. Staršovstvo nový návrh schválilo. Alianční týden modliteb – staršovstvo probralo program ATM, na Smíchově poslouží br. kaz. Michal Žemlička. Informace hospodáře sboru – P. Bartošek vysvětlil pravidla proplácení nákladů na cestu, ubytování a stravné dle dispozic z RCB od sestry ekonomky Boszczykové. Staršovstvo souhlasí s tím, aby sbor proplácel B. Matulíkovi a P. Paluchníkovi tramvajenku. Úprava spodních prostor smíchovského domu – pozvali jsme na konzultaci architektku Annu Lacovou, ta připraví návrh na využití. Staršovstvo souhlasilo s dotací 10000 na vánoční posezení a dárky pro seniory. Stavba modlitebny – mokropeské staršovstvo odsouhlasilo další postup přípravných prací následujícím způsobem: Oslovit konkrétní stavební firmy, připravit průběžný informační materiál pro smíchovské staršovstvo 12. 1. 2009, připravit souhrnný materiál a prezentaci do konce února 2009 pro smíchovské staršovstvo (položkový rozpočet, dokumenty a povolení, financování stavby, nabídka stavební společnosti včetně rozpočtu a návrhu smlouvy o dílo a harmonogram postupu výstavby modlitebny. Výroční členské shromáždění – předběžný termín 15. 3. 2009 Daniel Pokorný

12

NAROZENINY V LEDNU A ÚNORU

Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi. Vždyť Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají. Iz 30,18

PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ

Smíchov

Mokropsy

Beroun

neděle 8 modlitební chvíle 930 shromáždění 930 shromáždění 30 9 shromáždění 45

úterý

Hostomice 1500 shromáždění každou 2. neděli v měsíci

1800 mládež

středa

1900 biblická hod.

čtvrtek 1830 biblická hodina

1630 dorost

pátek 1615 dorost 1630 dorost

1700 biblická hodina

Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail: [email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Daniel Pokorný Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák