MINISTRANTSKÝ MĚSÍČNÍK

MINISTRANTSKÝ MĚSÍČNÍK 5 www.ministrant.borec.cz

·

Ročník XVI. ·

Květen 2012

MM si zamiluje každý.

už aji nás ovlivnil facebook

OBSAH Liturgický kalendář................. 2 Informace..................................3 Meditace................................5-6 Poznej 8+1..............................7-8 Kurz...........................................9 Pracka.................................10-11 Rozhovor............................14-15 Vtipy.........................................16 Naše NEJ.................................18 Komiks....................................20

LITURGICKÝ KALENDÁŘ Květen Středa 2.května Čtvrtek 3.května Neděle 6.května Úterý 8.května Neděle 13.května Pondělí 14.května Středa 16.května

Čtvrtek 17.května Neděle 20.května Pondělí 21.května Ministrantský měsíčník - zpravodaj ministrantů z Brna - Židenic při chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Vychází od roku 1996. Číslo 5/11. Vydáno 13. 5. 2012 Náklad 40 ks. Redakce: Peťa Janko, Vítek Kobza Stálí spolupracovníci: Ondra Loub, Pavel Loub, Daniel Kyzlink, Jakub Doležel, Daniel Schnirch, Dominik Janko, Michal Kobza (Datel), Lukáš Holík, Honza Krejčí, Jožka Nehybka a další. Jednotlivé články nemusí vyjadřovat stanovisko redakce. Nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby se nevracejí. Za původnost článků ručí autor. Neprošlo jazykovou úpravou. Veškeré kopírování a šíření je povoleno, jen prosíme o uvedení zdroje. Pouze pro vnitřní potřebu židenických ministrantů! Aktuální i starší vydání MM v elektronické podobě je možno si zdarma ke stáhnut na internetové adrese: www.ministrant.borec.cz Ne p r o d e jn é!

2

Sobota 26.května Neděle 27.května Středa 30.května Čtvrtek 31.května

- památka svatého Atanáše, biskupa a učitele církve - svátek svatých Filipa a Jakuba, apoštolů, červená liturgická barva - pátá velikonoční, bílá liturgická barva - Panny Marie, Prostřednice všech milostí, bílá liturgická barva - šestá velikonoční, bílá liturgická barva - svátek svatého Matěje, apoštola, červená liturgická barva - svátek svatého Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka, hlavního patrona Čech, červená liturgická barva - Slavnost Nanebevstoupení Páně, bílá liturgická barva - sedmá velikonoční, bílá liturgická barva - svátek Výročí posvěcení brněnské katedrály, bílá liturgická barva - památka svatého Filipa Neriho, kněze - Slavnost Seslání Ducha svatého, bílá lit. barva, poslední den doby Velikonoční - památka svaté Zdislavy, bílá lit. barva - svátek Navštívení Panny Marie, bílá liturgická barva

Informace Nazdárek chlapíci :-) Venku je krásně a konečně se nám začíná probouzet sluníčko. Před námi je měsíc KVĚTEN, který už nám pomaličku hlásí, že se blížíme do „finiše“ letošního školního roku. Přeji Vám příjemné prožití tohoto krásného měsíce, který je zasvěcen Panně Marii a který nám přináší mnoho zajímavých akcí. 13. května je Den matek, tak nezapomeňme popřát našim maminkám a poděkovat, za všechno co pro nás dnes a denně dělají – ať už je to praní ministrantského oblečení či pečení buchet na víkendovky. 17. května je Slavnost Nanebevstoupení Páně. Věřím, že se v tento den všichni společně sejdeme na mši svaté. 27. května je neděle. A co slavíme tento den? No přeci Seslání ducha svatého.

Po celý měsíc jsou přede mší svatou tzv. Májové pobožnosti. Pobožnost se skládá ze čtení na pokračování a z litanií k Panně Marii. „Májové“ jsou každý den kromě soboty v 17:20. Za vaši účast dostanete bonusové 3 body. Přeji Vám, abyste měli neustále na paměti, že Kristus pro nás zemřel na kříži a vstal z mrtvých. Buďme mu za to vděčni a čekejme společně na blížící se Slavnost seslání Ducha svatého. Peťan

3

Svatí tohoto měsíce 2. 5. svatý Atanáš (Athanasius) Žil ve 3. - 4. století. Narodil se v roce 295 nebo 297 v Alexandrii věřícím rodičům. Jeho bratr se jmenoval Petr, jinak o jeho rodině není nic bližšího známo. Slavný alexandrijský patriarcha Alexandr se jednou díval z okna na hrající si skupinku dětí. Byl zvědavý, co je to za hru a zeptal se jich. Jeden chlapec mu odpověděl, že si hrají na „křesty“. Některý z chlapců byl ponořen v napodobování liturgie, jiný měl úlohu biskupa a podobně. Alexandr, zaujatý jejich nevinností a vážností, se k jejich hře přidal. Netušil, že ten chlapec, který představoval biskupa, se jednou stane jeho podjáhnem a později biskupem alexandrijským. Atanáš studoval v slavném „Didascaleionu“, kde se naučil gramatice, logice a rétorice a častými filosofickými a náboženskými diskusemi si vycvičil svou mysl. Pobyt na poušti pod vedením sv. Antonína Velikého zase vytříbil Atanášův charakter a vyvolal v něm nezdolnou odvahu a hlubokou víru. To vše potom Atanáš využil v boji proti Ariánům. (Ariáni tvrdili, že Ježíš byl sice neobyčejný člověk, ale nebyl Boží syn a proto neměl stejnou podstatu s Bohem, podobně jako to tvrdí i Svědci Jehovovi). Už jako jáhen patriarchy Alexandra se zúčastnil důležitého nicejského koncilu r. 325 a poprvé tam veřejně vystoupil proti Ariánům. Na tomto koncilu byl také arianismus odsouzen, ale ještě dlouho přetrvával, protože ho podporovali někteří biskupové a císaři. Ariáni se stále snažili Atanáše zdiskreditovat a když se stal alexandrijským patriarchou, chtěli místo něj dosadit své kandidáty. Obvinili Atanáše, že zavedl nějakou novou kostelní dávku a že finančně podporoval zrádce Filumena - tato obvinění císař po prozkoumání označil jako lživá. Ariáni proto podplatili jednu ženu, aby udala Atanáše, že ji znásilnil. Před soudce byl předveden Atanáš spolu s knězem Timotejem. Timotej řekl ženě: „Ženo tvrdíš, že já u tebe byl? Já jsem tě znásilnil?“ Žena přísahala: „Ano, tys to byl.“ Tak byl Atanáš opět očištěn. Ariáni se ovšem nevzdali a obžalovali Atanáše z vraždy biskupa Arsena. Biskupa zavřeli a jako důkaz vraždy přinesli něčí uťatou ruku. Na soudu se 4

po přečtení obžaloby otevřely dveře a v nich se objevil sám biskup Arsen, kterému se podařilo ze zajetí uprchnout. Ariáni se k němu vrhli a chtěli, aby ukázal, jak mu Atanáš nechal utnout ruku. Arsen s úsměvem ukázal nejdřív jednu, pak i druhou ruku a řekl: „Víc než dvě ruce Bůh člověku nedal.“ Protože někteří přísedící Arsena osobně znali, nevina Atanášova byla dokázána. Nakonec ale císař uvěřil obvinění, že Atanáš překazil dovoz obilí z Alexandrie do Cařihradu a poslal Atanáše do vyhnanství v Trevíru. Během 47 let, kdy byl Atanáš alexandrijským patriarchou, byl pětkrát poslán do vyhnanství a strávil tam kvůli sporům s Ariány 17 - 20 let. Sedm let byl například v Římě u papeže Julia I. a přinesl sem první zprávy o egyptských poustevnících a mniších. Když se Atanášovi doneslo, že ho chce nechat císař Julián Odpadlík zavraždit, napadlo ho nejprve opustit Alexandrii po Nilu. Cestou ale uviděl, že ho pronásledují vojáci na lodi. Rychle se otočil a jel zpět. Když míjel vojenskou loď, velitel, který ho neznal osobně, se ptal: „Neviděl jsi Atanáše?“ Atanáš mu odpověděl, že ho viděl a že není daleko. Tak se zachránil. Skrýval se pak 4 měsíce v hrobce svého otce nedaleko Alexandrie. Ke konci života, od roku 366, se podařilo Atanášovi konečně několik let žít normálně a věnovat se svým povinnostem. Určil svého nástupce a 2. května 373 zemřel. Jeho spisy, knihy a dopisy ho však přežily, stejně jako jeho teologický názor, že Ježíš je Bůh stejně jako jeho Otec, protože bez božského zásahu by nemohl svět být zachráněn. Je patronem: proti bolestem hlavy, proti sektářům, za odvrácení od sekty Atributy: je znázorňován jako stařec s dlouhými vousy, v biskupském oděvu a se svitkem v ruce. Ondra Loub

Noc kostelů 2012 Již po čtvrté se u nás v České republice uskuteční akce s názvem Noc kostelů. V našem židenickém kostele tato akce proběhne už po třetí, kdy se při této příležitosti otevírají známé i obvykle nedostupné prostory chrámu. Jedná se také o projev kreativity a důvěry v život u lidí, kteří chrámy stavěli a zdobili, ale i u těch, kteří je dnes obývají a chtějí se podělit o svou víru, o svůj život, a svoje osobní obdarování a dovednosti. Náš kostel je otevřen v den akce, tedy 1. června 2012, od 16 do 23 hodin. V této době můžete navštívit různé výstavy v prostorách kostela či naši židenickou věž, prohlédnout si varhany z druhé strany a na závěr prohlídky navštívit farní knihkupectví. Nebude chybět ani mše svatá a v poslední hodince před půlnocí proběhne na poděkování adorace. A pokud přijdete na židenickou věž ve správný čas, můžete vidět a i slyšet židenické zvony v akci. Více informací na www.nockostelu.cz Jakub Doležel

5

Meditace: O hloupém Oslovi, sličném Méďovi a kožichu Huňády V medvědím království žila, no kdo jiný, než zvířátka. Král Méďa Béďa byl dobrák od packy a kromě své huňaté srsti, kterou si musel denně koupat a fénovat, vypadalo to, že nemá žádných starostí. Ta koupel měla vyhnánět kamarádky blechy, které Béďu doslova zbožňovaly. Díky svým pravidelným koupelím si tak Méďa mezi zvířaty vysloužil přezdívku „Sličný Béďa“. A jaképak by taky měl starosti v zemi, kde tekla medovina v potocích i v řekách a tučné trávy se taky dostávalo. Nebýt Celosvětové zvířecí asociace, která uvalila na medovinu vysokou daň, tekla by medovina i v hrdle Pávice. Pávice byla nejhezčím zvířetem v celém království. Nebo aspoň si to myslela. Nosila peří značky Labuť a v zimních měsících kožich Huňády. Sami uznáte, že ten, kdo nosí Huňáče, musí být nejskvělejší a nejlepší. Není proto divu, že Pávice nemohla královu přezdívku strávit. Sličný je přeci ten, kdo chodí v nejdražším kožichu a né ten, kdo má blechy. „Jedině já jsem sličná,“ říkala si. A tak jednou na promenádě se Pávice pochlubila cizím peřím. „Král Béďa má blechy,“ zatrilkovala. Toto tajemství Pávice věděla, protože jí král jednou požádal o pomoc při své ondulanci. Nikdo jiný nevěděl, že Béďa má blechy. Všichni si mysleli, že král chce jen dobře vypadat. „Král Béďa má blechy,“ vysela věta ve vzduchu jako Damoklův meč. Pes Harýk, Kočka Vločka, Tapýr Chosé a Žirafa Máňa, kteří ji poslouchali se ulekli. Kočka Vločka jenom to uslyšela, ušklíbla se a řekla, že to věděla, a že to je jasné, když se Medvěd umývá, že v tom je Medvědice nebo blechy, Pes Harýk, který radši někde lítal, se nechtěl k tomu 6

vyjadřovat, ale protože byl zamilován do Kočky, tak jí přitakal, Tapýr Chosé se hrozně divil a ptal se, co to jsou blechy, a Žirafa neříkala nic a jenom stříhala ušima. Za několik málo dní se královstvím roznesla novina o Béďových kamarádkách. „Sličnost není krása a občas škrábe“, napsala Kočka na zeď Animalbooku. „Sličný král má nějaké kamarádky,“ líně přežvykovala slova v ústech Žirafa. „Béďa pěstuje bedle,“ rozhlašoval nejistě Tapýr. A Pes Harýk, alespoň klikl na Animalbooku na Kočiččin status, že se mu to líbí. Pávice mohla být spokojená. Královy blechy se staly legendou. Protože býval král velmi oblíbený, hrávala s ním zvířátka každou neděli karetní hru Vole lehni. Jaké však bylo jeho udivení, když jednu neděli nepřišel nikdo z nich. Celou dobu proseděl Sličný Béďa sám doma a bylo mu velice smutno.

Ani nevím, co ho to napadlo, ale večer se vydal za Oslem, o kterém se tradovalo, že je nejhloupějším zvířetem v království. „Osle, co se děje v mém království?“ ptal se Béďa. „Pávice roznáší blechy, králi,“ odpověl Osel a podíval se na něho smutnýma očima. „Ty ale nejsi vůbec hloupý?“ podivil se král. „Myslel jsem..“ „Že když to říká pávice a ostatní, že to je pravda, co?“ usmál se osel. Povím ti příběh, králi, který potkal mě a bohužel potká i tebe. „Kdysi dávno vládl tomuto království Osel a zvířata ho měla ráda. Kdykoliv však s někým mluvil, vypadalo to, že ho nezná. Vítal se s ním a hostil ho, jako by ho viděl poprvé. Po nějákém čase jedno ze zvířátek řeklo, že je Osel hloupý, že si nic nepamatuje, a zvířátka, která nechtěla mít hloupého krále, Osla sesadila. „Jednal jsem s těmi zvířátky i se sebou tak, protože bych to ani jinak nevydržel. Všechny ty jejich rozbroje, hádky a pomluvy. Tak byl pro mě každý den nový, stejně tak každé zvířátko mělo každý den v mých očích novou srst a já jsem každý den vládl, jako bych vládl poprvé,“ kýval hlavou Osel. Tu se Méďa rozčílil, že je hanba vládnout takovému království, a že radši odejde, a Osel jenom smutně sklopil oči. Slova hloupého Osla se naplnila. Za nějaký čas se v prázdném království konaly volby krále. A vyhrál vlk, protože byl nejsilněj-

ší, a protože o n ě m Kočka Vločka a Pávice roznesly, že to bude ten nejlepší král. Obě zvířeny nepochybovaly o tom, že stanou po boku vlka jako královny, neboť jejich zrcadlo, jejich Anymalbook, který byl plný nápisů, jak jim to sluší a jak jsou úžasné, přece nikdy nelhal. A tak se stalo, že Harýk někde smutně popíjel medovinu, Kočka Vločka i Pávice očekávaly Harýkův obdiv od Vlka, Vlk si ve svém paláci s dvěma vlčicemi pochutnával na svém poddaném panu Zajíci a anarchisticky smýšlející Liška Ryška, která pohrdala všemi a vším, si před svou norou vesele prozpěvovala: „Vlk se schoval pod listí, krásné peří dávil, jedním hltem čelisti, království i zajíce zadávil.“ Hansus Sokolus Velikos Krejčos

7

Poznej naše 8+1 Nejkrásnější planeta Uran – jen modrozelená koule plynů, v minulosti spletená s hvězdou. Ale sklon osy 98° (rovník na pólech a naopak) z něj dělají planetu dosti výjimečnou. Již zmíněný sklon rotační osy přesahující 90° udává zpětnou rotaci planety (Venuše se taky točí naopak – vzpomínáte?). Celkem slabé prstence Uranu byly objeveny jako druhé. Na rozdíl od Saturnu jsou celkem slabé. Je to první planeta objevená v novověku. Objevil ji roku 1781 William Herschel. Tato planeta je na limitu viditelnosti okem, tedy již v roce 1690 byla astronomem v pozorování zapsána jako hvězda. Že jeho hvězda je planeta, se za svého života již nedozvěděl. Měsíc Miranda má velmi rozmanitý povrch. Předpokládá se, nějaké těleso Mirandu rozbilo na kusy, avšak Miranda se zase

Crossword (8/9) 1. smlouva 2. divadelní hra 3. zadržuje vodu 4. autor Ódy k osamělosti 5. pomerančový nápoj 6. perioda 30(31) dní 7. Gutenbergův vynález 8. v r. 1492 začal ... 9. rozsvítit 10. opak odmocniny 11. zasvěcená budova 12. půl průměru 8

stmelila dohromady. Názvy měsíců jsou z děl Shakespeara a Popeho. Zákl. údaje: Otočka: 17,9 h Rok: 84,01 let Teplota (mračna): -193°C Poloměr: 25 559 km Poč. měsíců: 27 Gravitace (Země = 1): 0,89 Jožka Nehybka

Napadlo tě to? Dnes odskočíme od témat fyziky a najedeme na něco z úplně jiného soudku. Budou to finance – peníze, peníze a zase peníze. Zákon o České národní bance č.6/1993 Sb. říká:§2(odst. 1) Hlavním cílem České národní banky je péče o cenovou stabilitu. Pokud tím není dotčen hlavní její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu. Česká národní banka jedná se zásadou otevřeného tržního hospodářství. Dále je zde také uvedeno, že jako jediná banka v ČR může vydávat bankovky. Toto jsem chtěl uvést na začátek, než se pustíme do dortu. Tedy péče o cenovou stabilitu a udržitelnost hosp. růstu, jak se v zákoně píše, není zrovna pravda, jak víme. Bohužel, je to o něco horší, než to vypadá. Inflace neboli ředění měny je proces, kdy se do oběhu dostanou nové peníze, ale počet věcí, které se dají koupit, je stejný. Tedy zvedne se cena věcí. Jediné, co se stane je obohacení člověka, který peníze do oběhu vložil – který platil novými penězi a až pak se cena zvedla. To jsou většinou úředníci, ředitelé a státníci, kterým banka platí výplatu z nově natištěných peněz. Další průšvih (se týká již všech bank), jsou částečné rezervy, takže to znamená, že banka nemá všechny (naše) peníze v trezoru, protože ví, že počet peněz nepůjde pod určitou částku (rezervy). Tedy tuto částku může využít ve svůj prospěch – půjčky. Ale pokud tato banka zkrachuje, nemůže vrátit celkovou částku všem. Tedy pokud má banka například pouze půlku částky v trezoru než by měla mít, pak mluvíme o tzv.: 50% krytí (při plné částce 100% krytí). Co se stane, když se tyto dva nečestné způsoby spojí? Vznikne efekt nazvaný multiplikace peněz, pojďme si ji ukázat na krásném příkladu: ředitel naší oblíbené České národní banky si koupí nový stůl za 100 000. Přidá do oběhu 100 000 a zředí naši měnu o 100 000. Tedy toto byl příklad inflace. Firma Stoly Krocan&syn, si nechce nechat těch 100 000 a uloží si je do AZ Banky. Vzhledem k tomu, že banky používají 50% krytí, dá půjčku paní Levé 50 000 na výměnu oken, ale zároveň se chová, jako kdyby měla firma pořád 100 000. Firma Nebeská okna si tuto částku uloží v BMX Bance a ta 25 000 půjčí panu Pravému na nový notebook, ale pořád se chová tak, jak kdyby měla firma 50 000. A takhle pořád dokola. Kdo umí počítat, vyjde mu, že vzrostla celková částka ne o 100 000, ale o 200 000. Výsledek? Rozevírají se sociální nůžky nebo také je tento způsob využíván ke splacení státní dluhu, který jak víte, je u nás vysoký. Protože dluh je pouze číslo, ztratí díky inflaci svoji hodnotu a věřitelé státu přijdou o svoji původní hodnotu dluhu. Jožka Nehybka

9

Kurz vysokých lanových aktivit 20. - 22. 4. 2012 Drazí čtenáři MM, přináším Vám naprosto unikátní článek o školení na instruktora vysokých lanových aktivit. Toto školení proběhlo ve dnech 20. – 22.4. 2012 (od pátečního večera do nedělního odpoledne) v prostorách střediska volného času Lužánky na Lesné a v blízkém lesíku směrem na Soběšice. Asi by to chtělo říct, kdo že se tohoto školení účastnil. Nuže, tady jsou: Jan „Janek“ Bártů, Pavel „Krtek“ Krejčí, Dominik „Danko“ Janko a Petr „Peťan“ Janko. Školení financovala Kolpingova rodina Brno-Židenice, za což ji vřele děkujeme. Nutno podotknout, že to nebylo naše první školení tohoto typu. Již na podzim jsme absolvovali školení instruktora nízkých lánových překážek, bez kterého bychom nemohli dělat školení na vysoké překážky. Absolvováním školení nízkých překážek se počítá s tím, že perfektně ovládáme vázání základní uzlů, jsme schopni postavit bezpečnou lanovou překážku a její bezpečný průběh včetně jištění a dalších věcí. Samozřejmě je toho mnohem víc, ale kdybych Vám to tu chtěl všechno napsat, tak by muselo mít toho číslo MM minimálně 24 stránek. Ale teď už ke školení vysokých lanových aktivit, o které bych se s Vámi rád podělil. Školení začalo v pátek 20.4. 2012 v 16:00 na Lesné ve středisku volného času. Tady jsme se seznámili s dvěma instruktory, kteří nás měli naučit bezpečné lezení na stromy, vázání překážek, jištění, bezpečné sbalení překážky a cestu dolů na zem. Abych přiznal barvu, tak už během představování programu jsem cítil nervozitu a strach. Když jsem potom slyšel, jak budeme vázat v 10-ti metrových výškách a tahat si k sobě nahoru materiál a další věci, tak už jsem to chtěl pomalu vzdát. Naštěstí už bylo všechno domluveno a zaplaceno, takže se couvnout nedalo. Ještě v pátek večer jsme se vydali do lanového centra, kde jsme se učili, jak se dostat po laně nahoru a následní zase dolů. Když jsem vylezl po síti nahoru na horolezeckou věž, cítil jsem, že tady končí sranda. Následně mi nás instruktor Radek poradil, jak a co si kde mám 10

zapnout a upravit, abych se mohl vydat dolů. Pomocí kyblíku, prusíku a karabin jsem si připravil všech- no tak, jak to mělo být a poté pohlédl dolů. Nechci Vám kecat, protože nevím jak vyso- ko to bylo. Každopádně výška to byla solid- ní. A když jsem zaslechl z Radkových úst: „Musíš si do toho sednout a zhoupnout se!“, to už se mi začala klepat kolena. Chvilku jsem se držel křečovitě provazu, který mě jis- til a potom zavřel oči a zhoupnul se do prázd- na, které se nacházelo pode mnou. V první chvíli jsem cítil nepříjemný pocit, jakoby mě nic nedrželo. Následující sekundy jsem si ovšem oddechl s tím vědomím, že se houpu na laně a je to docela legrace. Teď už jsem měl všechno pod palcem. Pomaličku jsem povoloval prusík uvázaný na laně a kabinou připevněný k mému

sedáku a pozoroval, jak se spouštím dolů. Po strachu už nebyly ani památky a já zjistil, že to není tak hrozný. Následující den jsme se vydali do lesa, kde na nás čekali vysoké borovice. Nejdříve jsme se učili, jak se dostat do potřebné výšky pomocí smyc. Poté už následovalo samotné stavění překážek. Je to hodně podobné, jako stavení nízkých překážek. Je tu jen takový maličký detail. Místo ve 3 metrech stavíte v 10 metrech. Dále je zapotřebí mít nad sebou jistící lano. A ta největší pecka na konec. Na strom by se mělo lézt pouze jednou a všechen potřebný materiál byste měli mít přivázaný na laně, na kterém si jej potom vytáhnete k sobě nahoru. Nikdo ovšem není dokonalý.

A vždycky se stane, že na něco zapomenete. Ať už Vám chybí jedna karabina nebo kobereček na podložení pod lano. Někdy se stane, že si zapomenete navázat lano, za kterého budete překážku stavět. Z tohoto důvodu je dobré, mít dole na zemi někoho, kdo Vám tyto věci naváže na lano a Vy si to následně vytáhneme za sebou nahoru.

Tímto bych chtěl poděkovat naší milé Kolpingově rodině, které nám zaplatila toto školení a slibuji, že vše, co jsme si naučili budeme hojně využívat na všech společných akcích. A kdo ještě nejste přihlášení na UMBABU, tak si pospěště… Bude to pecka :-) Peťan

V n e děli už se jelo „naostro“. Ráno jsme psali test, který měl potvrdit naše teoretické znalosti. Poté jsme se vydali opět do lesa, abychom navázali to, co nám instruktoři nařídí a potvrdili tak, že jsme bez problémů vylézt na strom, navázat překážku a poté ji zase sbalit a slézt dolů. Všechno jsme zvládli bez problémů a s úsměvem na tváři jsme odpoledne přijali z rukou instruktorů diplomy, které vydává ministerstvo školství. 11

Tradice Kočičí pracka Honzy Krejčího Vážené kolegině, vážení kolegové, dovolte mi Vás seznámit s výsledkem nedávného výzkumu provedeného v obci Židenice. Při ručním zvonění zvonem Siard, na věži tamějšího kostela, byla zásluhou všestraně angažované osoby (Phdr. J. X. Doležela) objevena sloha s náčrty, vrypy a abstraktními obrazy vztahujícími se k historii dnes již zaniklých moravských tradic z 19. století. Autorství nebylo přisouzeno nikomu jinému,

než samotnému J. Cimrmanovi. Dovedly nás k tomu pubertální obrázky na předních deskách, které odpovídají humoru mládežníků z přelomu století. Domníváme se, že Cimrman, který pracoval jako vesnický učitel, tyto desky zapomněl o přestávce na katedře a rozverné žactvo toho využilo k pomstě za vyjmenovaná slova po B. A právě tento tlak, který se vyvíjel ze dvou stran a Cimrmana svíral jako pilu bez zubů, se stal tvůrčím a pomohl tak stvořit unikátní dílo. Na jedné straně vál zkažený vzduch z Vídně přinášející poněmčování Čechů a na druhé straně bouřil pasivní odpor žáků, kteří shrnuli své požadavky do básně „Tak pravil Pepík Němcůj“: „Be, fe, le, me, pes se veze, / proč se učit, tyhle teze. / Tvrdá, měkká, íčka, ýčka, / to radši šprtám slovíčka. // Němci za humnama / německá škola naproti / což potřebuji říkat Gerdě nějaké české novoty?? / Jednoduše bez íček / Deutsch ist besser als die süße Wörter von einem Tschech. Kulhající rytmus básně radši necháme stranou 12

a budeme se hned věnovat rekonstrukci obsahu nalezené slohy, kterou však budou komplikovat žákovské vrypy. První podkapitolu jsme rozluštili jako Vilidněné pýsně. Setkáváme se v ní nejspíš s cigánskou dívkou Katharinou, neboť má černá očka a vraný koně, který žízní zkuhrajů, pač šohajovi koně vody nemajů. Ani domácímu násilí se tu nevyhneme, protože hned na další stránce som sa eště neoženil a už ma žena bije. To asi proto, že ztratila kanafasku, když to pořád opakuje, a chodí si vybít vztek doháje pod mlén, kde pase husy. Ve sloze však narážíme i na problémy zdravotní, neboť nedodržovat pitný režim je špatné, a ještě horší je k tomu navádět viz. tužkou vyvedený komentář: „nepij, Jano vodu,

voda je len na škodu“, aby hned člověk dostal žízeň z toho, že vínečko je bílé a ještě k tomu je od mej milej, k němuž je připsána poznámka: „Beztak je kyselé“. Celý cyklus uzavírá Perina, ktará má čtyři rožky a Terina, která má rohy. A tak je na čase dát sbohem galánečce, protože to vínko, jak praví Cimrman, opravdu bylo kyselé.. Milí ministranti, nermuťte své učitele neznalostí jazyka českého, mluvte si klidně plynně anglicky, německy, rusky, ale hlavně nezapomínejte česky, neužívejte slov sprostých, jejichž užití náleží tlamám neučeným, tancujete lidové tance, zpívejte moravské zpěvy, ministrujte a vůbec všemožně se snažte, buďte galantní a zdatní, jako vaši vzorové Frištenský a Tyrš, a taky upřímní. Čtěte literaturu a navštěvujte divadelní představení (ve večerní kase za polovic) a hlavně udržujte tradice, neboť ty tříbí ducha i mysl, slouží ke společenské zábavě, k hrdosti národní i oblastní, k zodpovědnosti a jsou pěkné. Díky

mladým lidem ze Židenic není první část tohoto článku pravda! Děkuji.

Krocaní křídlo Štěpána Horkého Každý rok koncem října máme v Židenicích tradiční hody. Máju sice stavíme občas trošku netradičně, ale jinak je v posledních letech dobrou tradicí, že zbylý průběh těchto dní má rok od roku stále lepší úroveň. Jíme tradiční hodové koláčky (stárci velmi aktivně již před začátkem hodů), večer se tradičně sejdeme v Dělnickém domě a někteří drží tradici i účastí na nedělní mši. Další hody lidových tradic se rozjíždí po velikonočním Hodu. Tradičně se navštěvují děvčata a podle tradice jim chlapci předávají zdraví a mládí z vrbových proutků. S několika kolegy jsme také v předchozích letech pracovali na zavedení tradice polévání dívek vodou.

Naše ministrování je plné bezpočtu tradic. Bez tradičních nácviků si už nedokážu velké svátky představit, klekání je vždy potřeba tradičně několikrát přezkoušet a mladší ministranti spolehlivě drží tradici usínání při nočních mších. Jenom ta tradovaná „kachlička rozestup“ se už z našich řad bohužel vytratila… Tradici památky svatých Cyrila a Metoděje oslavuje židenická mládež tradičně všude jinde, než v našem kostele, zato na velikonoční agape je tradicí, že i mladí, kteří se u nás příliš nevyskytují, si vždy najdou cestu na setkání po vigilii. Tradičně vychází Ministrantský měsíčník, tradičně plesáme vždy v lednu na Horníkové… A tradičně některé z těchto tradic kritizujeme a kolikrát už bychom něco zavedli radši netradičně. Každopádně alespoň pro mě je toto všechno tradiční důvod, proč zahodím co nejdál skotskou malinu, sbalím ručník na floridské pláži a rychle utíkám zpátky domů.

13

Rozhovor s Káťou Hrčkovou Byl pozdní večer první máj, Odpolední máj byl lásky čas. Hrčkovic zval ku rozhovoru hlas, Kde v marnici zaváněl háj. O svém životě šeptal tichý hlas… Kdo ještě nepoznal, o koho jde, tak jde o jednu mladou dívku od nás z farnosti KATKU HRČKOVOU, která si s vámi ráda vyleze na nějakou horu, můžete ji spíš vzít na projížďku autem než na kole, ráději kouká do počítače než na televizi, ráda jezdí vlakem a občas si dá i nějaké to zdravé ovoce. Na pěkné představení ji můžete pozvat do divadla a dá přednost zimě před létem, protože v létě červená a na zimu má alergii, ale líp se to schová :-) Káťo něco nám o sobě řekni kolik je ti let, co studuješ,…? Tak je mi 25 let a studuji v Praglu (v Praze p.r.) a studuji tam ergoterapii. Studuji už po několikáté, dříve jsem studovala sociálně - právní VOŠ a potom jsem pracovala v květinářství, tak proto dělám v „kytkách“ v kostele (smějeme až za kytky?) Poky říká, že v zelinářství, ale znáte ho… A v Brně tato VŠ není? Ano je, ale není zde tento záhadný obor.A kdyby chtěl někdo vědět něco blíže, tak ať se mně klidně zeptá.

Ergoterapie je vlastně součástí rehabilitace, my jsme takový tým i s fyzioterapeutama a speciálníma pedagogama,staráme se o pacienty například po cévní mozkové příhodě. No Fyzioterapeuti si toho pacienta „podají“ v tělocvičně no a mi s pacienty procvičujeme běžné denní činnosti. Např. když někdo potřebuje berle, tak ho naučím, jak je má používat. No a to co mě nejvíce baví, tak to moc nebereme. Jedná se o využití kreativních činností jako je malování, plácání z hlíny atd., je to taková okrajová součást terapie, ale záleží, kde a s kým pracujete. A já můžu dělat ve zdravotnictví, v sociální svéře a nebo v květinářství. (smích) A mívate nějaké odborné praxe? Jo chodíváme do nemocnic stále v bílém, jak mě tady moc neuvidíte. Vypadáme jako sestřičky. Co v naší farnosti plníš za funkce? V e d u st a r ší holčičí schůzky s Terčou Veselou a snažím se dělat květinové výzdoby v našem kostele no a taky jezdím na tábory a víkendovky a a a motám se kolem těchto věcí a orel už asi nejsem, protože jsem nezaplatila příspěvek. ( smích, přiznám se já jsem je také zaplatil až teď) Nějaké záliby, koníčky,…?

Nás určitě zajímá co ta ergoterapie vlastně je. Co s toho můžeš mít za povolání? 14

No tak ráda plácám, takže nějaký to tvořeníčko výtvarný. A potom ráda brouzdám venku (jako

Káťa a Káťa

v Praze) i v Brně protože mám moc ráda Brno. A potom si poslechnu dobrou hudby a chodím do divadla. Je v Praze něco lepšího než v Brně. Co třeba Brno nemá?

ku, která by se mohla odehrát i v naší farnosti: Přijde farář na mši a stěžuje si ministrantovi:“To není možné! V kostele ani noha! Kde všichni jsou? Dokonce ani varhaník nepřišel! Kdo bude teď hrát? Ministrant: Česko s Kanadou! A radu pro naše májové ministranty?

Tak Brno třeba nemá tolik obyvatel.(smích) Ne tak v Praze je blaze, ale v Brně jsou dobrý lidi a v Praze se chodí dobře za kulturou. Večer se rozhodnete jít ven a jdete. A je tam hodně věcí zadarmo je to divný, ale fakt jo. A kam večer třeba tak chodíš? Tak třeba do kina. V Praze je jedno studentské kino, které je skoro zadarmo. Tam prostě přijdeš, ani nevíš na, co jdeš a potom zaplatíš kolik chceš. Výhodou je, že u vybírání sedí slečna se zavázanýma očima a tak studenti většinou platí hodně málo. A potom se ráda chodím projít jen tak večerní Prahu.

(přemýšlí a přemýšlí) No aby v sakristii přede mší nehlučely, že je to někdy hodně slyšet a ať jsou pořád dobří. My vám tu úlohu s holkama děsně závidíme, tak na ni buďte náležitě pyšní, ono se to nezdá, ale je to vážně pocta takto sloužit. Tak milí ministranti toto je konec májového rozhovoru a májovky ještě nekončí a tak pořád choďte a další měsíc se dozvíte něco o …A pro dnešek se s vámi loučí Lidový Demokraté. A hlavně pijte MATONY.

A vtipný zážitek ze mše? Já sem hlava děravá a nemůžu si vzpomenout na nic vtipného, ale připojím snad aktuální histor15

NEJmladší diecéze ČR Jak všichni jistě víte, v naší České republice se nachází celkem osm diecézí, z nichž dvě mají ještě předponu arci – tedy arcidiecéze. Jedná se o arcidiecézi pražskou a olomouckou, která je naše sousední. V čele diecéze stojí biskup, v čele arcidiecéze pak arcibiskup. Těmto diecézím a arcidiecézím je nadřazena církevní provincie. Ty jsou u nás dvě – Česká a Moravská. Jednou z rozdílů těchto dvou církevních provincií jsou názvy podřazených jednotek diecézí. V České církevní provincii se nazývají svazky farností jako vikariát a v Moravské církevní provincii se svazky farností nazývají děkanáty. Arcidiecéze olomoucká vznikla v roce 1777, kdy byla povýšena z diecéze olomoucké, která byla založena roku 1063. Ještě začátkem 90. let minulého století zaujímala větší část Moravy. V té době byl papežem Jan Pavel II, který založil bulou diecézi ostravsko-opavskou. Ta se oddělila od olomoucké arcidiecéze a vznikla tak 30. května 1996. V dnešní době ostravsko-opavská diecéze zahrnuje celé České Slezsko a část severní Moravy, zhruba v rozsahu území náležejícího k modernímu Moravskoslezskému kraji. Biskup sídlí v Ostravě. Jejím prvním a současným biskupem je Mons. František Václav Lobkowicz, od roku 2008 je generálním viká16

řem Mons. Mgr. Martin David. Hlavním kostelem diecéze je chrám Božského Spasitele v Ostravě, druhým sídelním kostelem biskupa je konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě (jediná římskokatolická konkatedrála v České republice). Tato diecéze je rozdělena na 11 děkanátů zahrnující 276 farností. Jejich patrony jsou sv. Hedvika Slezská (patronka Slezska, Polska, Berlína, Vratislavi, Třebnice, Krakova), sv. Jan Sarkander (patron zpovědního tajemství), bl. Marie Antonína Kratochvílová (rodačka z Ostravy-Vítkovic – mučednice), sv. Melichar Grodecký (kněz – mučedník) a bl. Metoděj Dominik Trčka (rodák z Frýdlantu nad Ostravicí – mučedník). Nachází se zde i několik poutních míst – známá i méně známá. Snad nejz námější je Maria Hilf - Panna Maria Pomocná u Zlatých Hor. Chce i dnes připomínat lidem na celém světě, že nemohou být šťastni a nebudou žít v míru, pokud nezačnou chránit a ctít každý lidský život, a to od početí až do přirozené smrti. Dalšími poutními místy jsou Uhlířský vrch u Bruntálu - Panna Maria Pomocná; Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hrabyni; Horní Lomná - Salajka, Povýšení Svatého Kříže; Bazilika Navštívení Panny Marie ve Frýdku a Panna Maria Sedmibolestná na Cvilíně u Krnova. Jakub Doležel

Vtipy Před písemkou: „Doufám, že nikoho neuvidím opisovat.“ Z prostřední řady se ozve: „Taky doufáme.“ Víte, kdo rozbrečí cibuli? Chuck Norris. Malý dinosaurus se ptá matky: „Maminko, dostanu se po smrti také do nebe?“ „Ne, synku, dostaneš se do muzea.“ Chuck Norris dokáže rozlít prázdnou sklenici. Je to modrý a skáče to po stromech. Co je to? Veverka v monterkách. Chuck Norris umí dojet na konec kruhového objezdu. Slon s mouchou šli vyloupit banku a když tam přišli tak moucha povídá: „Slone, schovej se za mne, já jsem taková nenápadná.“ Chuck Norris napočítal do nekonečna už dvakrát. Slon se opaluje na pláži a najednou k němu příjdou dva mravenci a jeden povídá. „Slone, pojď se prát.“ „To není fér, vy jste dva.“ Chuck Noris je tak drsný že se se před ním sami otvírají dveře, aby je nevykopl. Máma vyjde ze dveří a ptá se: „Pepíčku, proč krmíš slepice čokoládou?“ „Aby snášely kinder vajíčka.“

Víte, proč spí Chuck Norris s rozsvícenou lampičkou? Ne, že by se bál tmy, ale tma se bojí jeho. Jde pytlák lesem. Na rameni mrtvého jelena. Potká myslivce: „Co to máte?“ „Ale, psa.“ „A co ty parohy?“ pokračuje myslivec. „To snad je jeho věc, ne?!“ To, že Chuck Norris dokáže předběhnout světlo, je starý fakt. Málo lidí ovšem ví, že Chuck dokáže předběhnout i tmu. Malá myška se ptá maminky: „Mami,co je to ten jed? „Maminka odpovídá: „No, to je něco jako kočka v prášku.“ Chuck Noris dokáže vypít vodu z kohoutku na ex. Rybář chytil zlatou rybku a říká: „Rybičko, splníš mi tři přání?“ Rybička: „Já nejsem zlatá rybka, já mám žloutenku.“ Chuck Norris vydrží v nonstopu do zavíračky. Paní učitelka vybírá domácí úkoly a zastaví se u Anety: ,,Anetko, to jsi psala ty?“ ,,Ne, táta.“ ,,A proč?“ ptá se paní učitelka. ,,Protože maminka neměla čas.“ Chuck Norris dokáže předběhnout svůj vlastní stín, dokonce i když je tma.

Chuck Norris dokáže příjmout nepřijatý hovor. Potkají se dvě blechy a kecají o životě. Vtom jde kolem nich chlupatý bernardýn a jedna blacha řekne: „Tak čau, mně už to jede.“

17

# $ 

%  

&'(&

         

             


   

         

   

 !"

  

# )  $    )* %   !  + * Tábor pořádá Kolpingova rodina Brno-Židenice, Nopova 84, 615 00 Brno. Naší činnost finančně podporují MŠMT, JMK, Magistrát MB a městská část Brno-Židenice. 18


 Nad vesnicí Oldham se vznášel dým. Z doškových střech několika prostých stavení stoupal kouř vzhůru k nebi, kde se spojoval a vytvářel tak hustá černá mračna. Pod tím vším panoval chaos. V záři sálajících plamenů se mihotaly postavy; některé se potácely mezi hořícími domy, zakrývaly si přitom obličej před nesnesitelným žárem, jejich jedinou myšlenkou bylo najít cestu z tohoto ohnivého pekla. Jiné prchaly s drobounkými tělíčky v náručí, dětský pláč a křik umocňoval zoufalou snahu zachránit si holý život. V jedné části vesnice, která dosud nebyla zasažena plameny, bylo vidět muže v kroužkovém brnění, které zčásti zahalovaly černé pláště, jak rabují v několika chatrčích stojících kousek stranou od ostatních domků. Nebylo toho mnoho, co se jim zalíbilo – sem tam nějaký prstýnek či řetízek, který strhli kdejaké ženě, na kolenou prosící o milost, nebo měšec s drobnými mincemi, ukrytý na dně truhly. Většinu věcí nechali ležet zpřeházených na podlaze, polili je smolou a zapálili. Poté se obrátili a spěchali ke svým koním, na nichž pak cvalem odjížděli kamsi na sever. Na kraji vesnice, poblíž potoka, se skupinka lidí s vědry v rukou pokoušela zachránit dvě stavení, na která oheň přeskočil teprve před chvílí. Jejich snažení však bylo marné. Čerstvý vítr, často se stáčející do nejrůznějších směrů a ženoucí s sebou plameny, byl příliš silným protivníkem. Zastavit ohnivý příval se tak nepodařilo. Celá vesnice lehla popelem. Mezi doutnajícími troskami se povalovala nehybná těla, vzduchem se šířil mrtvolný zápach. Ti, kteří přežili, se shromáždili na druhé straně potoka. Někteří z nich jen nehybně seděli a zírali na tu spoušť, v očích měli zoufalství a bolest, jiní s hlavami v dlaních naříkali a bědovali, další zas proklínali normanské vojáky, kteří tohle všechno způsobili, a přísahali jim strašnou pomstu. Po nějaké době ale začala všechny zajímat jediná věc: Co s námi teď bude? Co si jen počneme? Tu se z lesa za nimi začaly ozývat podivné zvuky. Napřed zdálky, slabě a nepravidelně, ale postupně, jak se blížily, je bylo slyšet stále zřetelněji. Vesničané napřímili zraky na kraj lesa. Každému z nich už ale bylo jasné, co se děje. Takové zvuky mohou znamenat jen jediné: Přichází UMBABA… 19

nakreslil Pavel Loub