MINISTRANTSKÝ MĚSÍČNÍK

MINISTRANTSKÝ MĚSÍČNÍK 3 www.ministrant.borec.cz

·

Ročník XV

·

Březen 2010

... i MM se chystá do postní doby

Obsah Liturgický kalendář ................2 Výchova nebo chov?................2 Informace..................................3 Na slovíčko s redakcí................4 Bodování...................................4 VýMazův kouteček..................5 Nová tvář v sakristi...............6-8 NEJvětší modelové kolejiště...9 „O tom našem šťebetání“.......10 Regressus ad originem...........11 Okénko do minulosti..............12 Co kdo slaví - březen..............13 Vtipy...................................14-15 Komiks....................................16

LITURGICKÝ KALENDÁŘ BŘEZEN Neděle 6. března - devátá v liturgickém mezidobí, zelená liturgická barva Úterý 8. března - připomínka svatého Jana z Boha, řeholníka Středa 9. března - Popeleční středa, začíná doba postní, příprava na Velikonoce, fialová liturgická barva Čtvrtek 10. března - připomínka svatého Jana Ogilvie, kněze a mučedníka Neděle 13. března - první postní, fialová liturgická barva Čtvrtek 17. března - připomínka svatého Patrika, biskupa Pátek 18. března - připomínka svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa a učitele církve Sobota 19. března - slavnost svatého Josefa, snoubence Panny Marie, bílá liturgická barva Neděle 20. března - druhá postní, fialová liturgická barva Středa 23. března - připomínka svatého Turibia z Mongroveja Pátek 25. března - slavnost Zvěstování Páně, bílá liturgická barva Neděle 27. března - druhá postní, fialová liturgická barva

Výchova nebo chov? Ministrantský měsíčník - zpravodaj ministrantů z Brna - Židenic při chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Vychází od roku 1996. Číslo 3/11. Vydáno 6.3.2011 Náklad 50 ks. Redakce: Peťa Janko, Vítek Kobza Stálí spolupracovníci: Michal Kobza (Datel), Ondra Loub, Pavel Loub, Honza Kyzlink,Daniel Kyzlink, Daniel Schnirch, Dominik Janko, Lukáš Holík a další. Jednotlivé články nemusí vyjadřovat stanovisko redakce. Nevyžádané rukopisy, fotografie a kresby se nevracejí. Za původnost článků ručí autor. Neprošlo jazykovou úpravou. Veškeré kopírování a šíření je povoleno, jen prosíme o uvedení zdroje. Pouze pro vnitřní potřebu židenických ministrantů! Ne p r o d e jn é!

2

Nejsem si jistý, že se mi podaří, aby to, co chci napsat – sdělit, bylo tak srozumitelné a jasné, aby nevznikly pochybnosti a nedorozumění. Kdysi jsem četl v jednom časopise pojednání, které mělo stejný nadpis, jaký jsem uvedl v záhlaví tohoto článku. Ono pojednání začínalo vysvětlením: „Vychovávat lze jen člověka (ať už je to dítě, mládež nebo dospívající člověk („dospělák“). Chovat je možné slepice, králíky, psy – zvířata, ale nelze je vychovávat – vycvičit.“Rozdíl vzniká z toho, že člověk má rozum a možnost se svobodně rozhodovat, ale zvíře nikoliv ( i když i zvíře má mozek.) Je ovšem také možno se u člověka spokojit s tím, že se budu snažit ho „vycvičit“: toho uděláš takto, toto zase takto, ale nevysvětlím mu, proč to má udělat – ale pak bude jako automat. Ale aby se člověk automatem nestal (jakýmsi naprogramovaným robotem), musím mu vysvětlit, proč to či ono má dělat, jaký to má význam – smysl. Pokračování příště…

P. Zdeněk

Informace Milí ministranti! Tento měsíc je měsícem, kdy začíná doba postní – čas přípravy na Velikonoce, čas na to se zastavit a nahlédnout do svého života a to, co je špatné napravit, a co je dobré ještě zlepšit. Doba postní není jen o tom si něco odříct a potom se zase k tomu vrátit. Nezapomeň, že „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.“

Každou minutu svého života naplň tak, aby byla plná radosti a lásky!!!



• Ve středu 9. března je Popeleční středa, začíná doba postu a odříkání – fialová barva



• V pátek 25. 3. je slavnost Zvěstování Páně. Tento den je také dnem modliteb za úctu k počatému životu a za nenarozené děti.

• V sobotu 19. 3. je slavnost svatého Josefa, snoubence Panny Marie.

I když informací na tento měsíc není mnoho, to neznamená, že to bude nudný měsíc. Vždyť každý den máme možnost se setkat společně u oltáře a prožívat tu nejkrásnější chvíli v našem životě – setkání s Ježíšem. Nechme se jím každý den obdarovat! Ondra L.

3

Na slovíčko s redakcí Vážení čtenáři,

ke dni 4.3.2011

vítejte u dalšího vydání našeho Ministrantského měsíčníku. I tentokrát v něm naleznete mnoho zajímavých článků, rozhovorů, fotografií či narozeninovým oznámení. Možná je to pro vás novinka, ale musím vám říct, že tohle všechno se neschází každý měsíc pouho pouhou náhodou. Na každém novém čísle se podílí jakýsi TEAM MM, který se skládá z ministrantů, kteří mají chuť, odvahu a touhu přispívat k něčemu, co slouží ostatním. Tímto bych jim chtěl všem vzdát jakýsi „hold“ a poděkovat za jejich práci, které si nesmírně moc vážím. Zároveň chci poprosit vás, čtenáře, kteří počítáte každý měsíc s tím, že se vám dostane do rukou první neděli další vydání MM. Jsem přesvědčen, že mezi vámi je mnoho dalších, kteří mají, co nám říct a kteří by se mohli taktéž s námi podělit o své umění. Proto vás NABÁDÁM k tomu, abyste přišli za kýmkoliv o kom víte, že má s MM co dočinění a nabídli se. Můžete pomoct s vymýšlením nových rubrik, novinek, rozhovorů. Můžete přinést další nové nápady, nové poznatky či připomínky. Budeme rádi za jakýkoliv odražený míč, který nám vrátíte zpět. My každý měsíc házíme míčem a snažíme se vás zasáhnout. Jsme rádi, když vás zasáhneme svými články, svými rozhovory nebo čímkoliv, se vás zaujme na MM. Ale počítáme i s tím, že se najde někdo, kdo ten míč odpálí zpátky k nám. A s tím zpátečním odpalem pošle svůj názor,stížnost či pochvalu. Takže čekáme jakékoliv vaše postřehy a vyzýváme vás, abyste se nebáli s čímkoliv za námi přijít. Ale teď už budeme končit, aby vám zbyl čas i na další články. Tož vám přejeme krásný měsíc březen a příjemný vstup do postní doby. A za měsíc opět v stránek MM. redakce

4

Ministrantské bodování

VýMazův kouteček Nazdárek čtenáři a časopisoví fandové klidného florbalu! Byl jsem požádán šéfem této rubriky o malinký článeček popisující dění dalšího z turnajů orelské florbalové ligy OFL a to ze soboty 19. 2.. Naše družstvo „mužů“ z BrnaŽidenic zde sehrálo opět dva zápasy, jak je tomu zvykem. Pojďme se tedy podívat na jejich podrobnější popis… Tento turnaj byl trochu stejný, jako ty ostatní, ale také trochu zvláštní a to hlavně tím, že byl pořádán právě našim týmem a to v tělocvicně na Kounicově ulici, proto vyžadoval více píle nejen v přípravě těla, ale hlavně v organizaci, se kterou pomáhaly hlavně holky. Ty taky jako naše faninky vytvořily pořádný kotel. Pro mě začal den vskutku neobvykle, protože jsem vstával v 5:00 po doslova pár hodinách spánku a po týdnu stráveném na horách a čekala mě zrychlená cesta cca 150 km do Brna. Byli tam se mnou i Doktor a Libor, kteří ale z hor odjeli ještě večer, takže jsme byli na turnaj všichni dostatečně odpočatí. Od osmi ráno už v tělocvičně probíhaly přípravy, stavěly se mantinely i branky tak, aby v 9:00 mohlo vše vypuknout. Naše družstvo hrálo hned první a to proti týmu chlapů z Vyškova – téměř všichni z nich jsou větší i prostornější, než my, tudíž byl zápas velice náročný a vyrovnaný. Proběhlo zde několik střetů, ze kterých často vyletěl Domča Janko za mantinel, jako papírová vlaštovka. Já jsem shlédl, již tradičně, dvě minuty zápasu z trestné lavice. I když vyškovské družstvo bylo mnohem hrubější, ze zápasu odešel jeden z jejich hráčů s ulomeným zubem. Padlo mnoho gólů na obou stranách, soupeř byl značně nervózní, ale nakonec zápas vyvrcholil

našim vítězstvím a to 9:7. Po několikahodinové pauze nastoupilo naše družstvo na hřiště znovu, tentokrát proti týmu z Velkých Němčic, který v té době vedl tabulku. Zápas hned v začátku nabral obrovské tempo, při kterém už starším hráčům z našich řad chyběly síly a i rozhodčí měl co dělat, aby hru stačil sledovat. Gólovou přestřelku jsme otevřeli my, bylo nám však vše vráceno i s úroky, ale naši borci se nenechali zahanbit a zasypávali soupeřovu branku množstvím střel, z nichž spoustu proměnili. Peťan se svým kolegou z obrany urputně rozháněli každý nájezd a Libor se v bráně pořádně protáhl. Faninky křičely, tribuna burácela v základech, pot se valil proudem a přicházela poslední minuta zápasu. Na nervy by se dalo brnkat, ale pak to přišlo! Jedna dobře mířená střela rozechvěla síť soupeřovy branky a změnila tak nerozhodných 4:4 ve prospěch nás. Pak už jen stačilo rozdíl udržet. Podařilo se, i tento zápas tedy skončil výhrou. Myslím, že nikdo ze zúčastněných hráčů ani faninek dlouho nezažil takovou radost, jako na konci druhého zápasu. Tento turnaj se vydařil po všech směrech, už brzy nás čeká další, tentokrát ve Vyškově, ale o tom už příště. Přeji všem úspěšný tah na bránu! Lukáš Kolář

5

Nová tvář sakristie Ahoj a zase po pár týdnech nám přichází do ruky MM a vy se možná ptáte, kdo je ten šťastný člověk, kterého jsme vyzpovídali. Je jim náš milý ministrant a dočasný kostelník MICHAL FIDRMUC.

Brno nebo Velatice? To je podpásovka, no asi Brno. Buchty, sýr nebo maso? (velký smích) No to je jasný, za třetí. Maso. Pivo nebo víno? Pivo. Noviny nebo měsíčník? Měsíčník, solidárně. A nyní bychom rádi přistoupili k obsáhlejším otázkám. Tak nám řekni, odkud jsi, kolik ti je a co studuješ. Jak se to vezme, odkud jsem… No pocházím z Brna, střídavě jsem měnil bydliště až mimo Brno a teď jsem zase v Brně. Je mi čtvrt století (25 let) a naštěstí už nestuduji. Nicméně jsem vystudovaný stavař.(je inženýr). A jak dlouho ministrovals? No tak od první třídy až do svých dvaceti let. Co se ti vybaví, když se řekne židenický ministrant? Tuhletu otázku jsem sám pokládal nesčetněkrát.(chvíle přemýšlení) Banda malých, ale ně-

A začneme jako obvykle našim rychlokurzem: Pěšky nebo autem? Autem, ale byly i doby, kdy bylo pěšky. Příroda nebo město? Příroda. Kino nebo divadlo? Kino. Myčka nebo umývání? Myčku nemáme, ale raději myčku. Televize nebo počítač? Počítač. Plavání nebo lyžování? Prašť jak uhoď, asi lyžování. Roráty nebo večerní? Jasná večerní. (dlouhý smích) Léto nebo zima? Radši zima. Hory nebo moře? Hory. 6

kdy i velkých křiklounů, ale, dejme tomu, vesměs dobrá parta kluků. Chodil jsi rád na ministrantské schůzky? Jo, rád a ani nás moc nepohlavkovali.(vidíte jak se teďka máte :))A chodili jsme dost často ven.

nám, nevím jestli mohu jmenovat(ale můžeš), protože ten kluk pořád ještě ministruje… Šel tedy jeden nejmenovaný ministrant od příjímání ke stoličkám a jak tak šel, tak se najednou rozpleskl o schodek u oltáře. A do absolutního ticha se ozvalo BUUM, jak se rozplácnul. A poslední, ten je z mojí vlastní dílny. Když jsem byl malý kluk, tak si ministranti, když šli od přijímání, sedávali všichni zároveň. A já jsem se jednou díval na tu frontu k příjímání a všichni kolem mě už seděli no a já jsem se stále díval, až mě asi po dvou mi-

Máš nějaký vtipný zážitek z ministrování? Jednou si jeden nejmenovaný ministrant na Bílou sobotu hrál tak dlouho se svojí svíčkou, až se mu povedlo propálit rochetu. Ale nevím, jestli to není spíše smutný zážitek. Pak si ještě vzpomí7

Zanedlouho Tě čeká ještě jedna nová role – rodiče otce. Jak se na ni těšíš? Já se těším velice i když si to zatím vůbec nedovedu představit.(velký smích) Máš nějaké záliby nebo koníčky? Tak určitě florbal, rád si zahraji na kytaru, pak chození po horách, no a hlavně spaní. A nějakou radu pro ministranty? To jako hnedka od pasu?(chvíle přemýšlení)(stále přemýšlíme)(a už něco leze) Abyste se snažili stále fungovat spolu a abyste si uvědomovali svoji důležitou roli před oltářem. A pak taky abyste si jako ministranti uvědomovali, že jste skutečnými vzory pro ostatní. My děkujeme za rozhovor a těšíme se někdy na brzkou shledanou. na otázky odpovídal Mudr.? Ing. Fidrmuc Dan Schnirch a Lukin Holík nutách stáhli na židličku. Ale nyní v naší farnosti děláš momentálně kostelníka. Jak jsi se k tomu dostal? Požádal mě o.Petr, a tak jsem tu. Co to obnáší, být kostelníkem? Obnáší to nesčetně dobrodružných zážitků, každému bych to přál. Třeba vstávat brzo v sobotu na sedmou hodinu ranní. Máš z ní radost nebo je to spíše povinnost? Tak dá se říct, že spíš radost.

(zde je prostor pro vlastnoruční podpis doktora - když ho poprosíte :-) )

8

NEJvětší modelové kolejiště Největší modelové kolejiště v České republice se nachází na pražském Smíchově. Tam jej staví šestice dobrovolníků, kteří rádi zhmotňují své sny. První etapa kolejiště o rozloze 115 m2 byla otevřena pro veřejnost 1. července 2009. Díky této rozloze se stalo modelové kolejiště největším v republice, i když je to jen část z celé plánované stavby. První etapa zahrnuje tři kolejiště, v jednom z nich je také umožněn pohled do roku 1980. Pokud si myslíte, že staví podle konkrétní krajiny, mýlíte se. Jedná se o fantazii tvůrců, kteří celých 150 m2 vybudovali za pouhých sedm měsíců. Střídá se zde v pravidelných intervalech den a noc, kdy v noci se rozsvěcují pouliční lampy, domácnosti a mnoho dalšího, a to jen proto, aby se miniaturní svět podobal co nejvíc skutečnosti.

V této části je právě nainstalováno 450 metrů kolejí, pohybuje se zde 45 autíček jezdící po silnici, dávající přednost na křižovatkách, zastavujících na přejezdech. Po kolejích se prohání 128 modelů lokomotiv, nákladních a osobních vagónů. Každý vlak denně najede 6,5 km, autíčka o dva kilometry více. Protože se jedná pouze o část celé stavby modelového kolejiště, bude každé tři měsíce otevřena nová část. Přes 900 m2 je určeno pro

stavbu znázorňující Českou republiku, rozdělenou do 14 kolejišť – krajů. Do konce roku 2014 chtějí vybudovat železniční model České republiky. V roce 2010 byly otevřeny již dva kraje – Ústecký a Karlovarský. V každém kolejišti budou k vidění dominanty kraje, v Ústeckém kraji je to například překlad nákladu z kamionů na lodě na řece Labi, nádraží v Ústí nad Labem, Děčín, Most a v Karlovarském kraji je to kolonáda, Becherovka, Mattoni, těžba rašeliny apod. Je zde i promítací místnost, ve které se nacházejí opravdové sedačky z vlaku CityElefant, ze kterých můžete pohodlně sledovat pohled z kabiny strojvedoucího. Kamera je osazena pouze na některých lokomotivách, protože ne do všech by se vlezla. Součástí Království železnic je i stálá výstava z historie železnice na našem území či řemesla na železnici. Po dokončení všech prací se stane největší modelovou železnicí nejen u nás, ale i ve střední a východní Evropě. V rámci celého kontinentu se pak stane druhým největším kolejištěm. Více informací jsou na webových stránkách www.kralovstvi-zeleznic.cz, kde jsou umístěny fotografie, videa i reportáže. Připravil Jakub Doležel (www.kralovstvi-zeleznic.cz, www.zelpage.cz) 9

„O tom našem štěbetání“ Ahojte kluci, poslední dobou se hodně zamýšlím nad některými událostmi, které mi neustále vrtají hlavou. Začnu trošku mírněji, abych to na vás nevychrlil hned všechno najednou. „Ministrant“ – toto slovo slýcháme a používáme hodně často. Jsme křesťané a chodíme do kostela, chodíme na mše svaté a ministrujeme u oltáře. Přijdeme 15 minut před začátkem ( někdy se nám to nepodaří a za minutu „celá“ proběhneme sakristií aniž bychom kohokoliv pozdravili a hned do oblečení, než se zazvoní ) oblékneme si rochetu a komži ( někteří límec a sukni ) a rozhlédneme se kolem sebe, kdo že se dnes také uráčil přijít. A hned vidíme, že tadyhle Pepíček je tu dnes taky, takže mu hned musím říct, že jsem po cestě do sakristie viděl vepředu v lavici Mařenku, a dneska jí to náramně slušelo. A nebo, že už mám na počítači novou hru či jsem se včera díval na skvělý film. Sám vím, že je to velmi těžké a nedá se to změnit jedním článkem, ale chtěl bych vám říct, že bychom se mohli občas také zamyslet, proč tam vůbec jsme a na co že tam vlastně čekáme. Jsme tam kvůli tomu, abychom lépe viděli na to, co se bude dít kolem toho stolečku, na kterým kněz, vždycky něco „vyvádí“? Nebo proto, abychom si přede mší popovídali se všema, s kterýma jsme se týden neviděli? Myslím, že tyto věci k hlavním myšlenkám mše svaté či modlitby nepatří. Ministrování je velká služba a velká výsada. Ministrovat nemůže každý. Svým způsobem je to něco, jako když je kněz povolán ke kněžství. I ministrant je svým způsobem povolán ke službě, ve které by měl co nejlépe sloužit Bohu. Všimněme si, že ne každý člověk, který přijde do kostela, může sedět tak 10

blízko u oltáře. Ne každý může sedět kousek od místa, kde se předčítá písmo svaté. A co teprve, že jen ministranti každou bohoslužbu kolem oltáře a přihlížejí proměnění chleba a vína v tělo a krev. Zkusme si někdy uvědomit, že my jsme ti, kteří byli vybrání k tomu, aby sloužili u oltáře. Aby sloužili Pánu Ježíši, který za nás zemřel na kříži. Když si uvědomíme tyto věci, tak potom si možná uvědomíme i to, že přede mší, bychom se měli zklidnit, ztišit a uvažovat o tom, co budeme dělat. To stejné platí i u oltáře. Vnímejme bohoslužbu svým srdcem a svou duší. Zkusme se v každé bohoslužbě vcítit v to, že stojíme na Golgotě a před námi je Pán Ježíš na kříži a umírá za naše hříchy. Zkusme se vcítit v to, že učedníkům při poslední večeři nabízí své tělo a svou krev. Toto jsou ty pravé podstaty mše svaté. Z každé mše svaté bychom si měli něco odnést. Jeden nejmenovaný kněz mi řekl, že promluvu má raději kratší a snaží se o to, aby si lidé zapamatovali alespoň malinko z toho, co se četlo v písmu. Stačí malinkatý kousek – jedna věta či jedna myšlena, nad kterou po cestě domů budou uvažovat. Proto se snažme i my „ministranti“ si z každé bohoslužby něco odnést. Nemusíme být od zítřka všichni jako andílci. Jsem přesvědčen, že to by se nám stejně nepodařilo. Ale můžeme se postupně a pomaličku snažit být ministranti, kteří slouží Pánu odhodlaně a celým svým srdcem. Stačí se předtím, než vstoupím do sakristie zamyslet a říct si, že tentokrát budu já ten, který nebude muset být 100 - krát napomínám a okřikován. Toť ode mě vše. Teď jste na řadě vy. Ukažte co ve vás je a čeho jste schopni. Peťan Janko

Regressus ad originem, je současně i progressus ad futurum L.P. 2011 „Na stolek půjde Krteček a Martin a běda hoši jestli něco pokazíte.“ „Ale já tam byl včera a Krteček neumí rozložit Korporál…“ „Tak se to naučí. Vždyť jste to brali na schůzkách.“ „Jenže já jsem zrovna hrál s Kubou lodě.“ „Pan farář ti po-

pana vedoucího. Bohužel se to nikomu nedaří a tak Tom zůstává jediným šampiónem. Jelikož je čtvrtek a my jsme skupina D, jdeme po schůzkách ihned na mši. Tom se nás ptá: „Hoši, kdo půjde na sedes?“ Polévá mě horko, když jsme brali Misál nedával jsem pozor. Ministrování je pěkná věc. Zvláště, když ho vidíte i z pohledu vedoucího. Jak jdeš dopředu, současně se navracíš zpátky, ano, progressus ad originem je regressus ad futurum. Hoši děkuji vám za správnou atmosféru na poli ministrantském. Hans Honza Krejčí

radí.“ Do kostela vchází Mates a je za dvě minuty osm. „Rychle se obleč, ještě na tebe počkáme.“ „Kdo chce dnes zazvonit na mši?“ „Já, já, já…“ „Dobře, Marťas zazvoní. A zazvoň pořádně, ať to slyší i pan varhaník. A třikrát…“ L.P. 2004 Kouknu se na hodinky, je přesně 17:20, před pěti minutami mi začaly ministranstké schůzky. Běžím přes celý kostel do sakristie. Zdravím pana kostelníka a sprintuji dolů do klubovny. Tam mě probodává pohledem vedoucí Tom D. A prý si mám koupit hodinky. Usadím se a poslouchám. Probíráme Misál. Pěknětěžká kniha. Ještě že tam je občas nějáký barevný text. Štěpán H. a Jura F. se něčemu smějí. Kouknu se jim přes rameno. Jura mi posílá lísteček. Je tam nakreslený komix. Ten panáček vypadá jako Tom. Chválím ho a posílám dál. Štěpa se strašně směje. Vedoucí Tom už zase vypadá naštvaně a Jurovi malůvky nám zabavuje. Pak nám podává výklad o tom, že neumíme zvonit na proměňování a zpod stolu vytahuje zvonky. Mohutně se rozmáchne a klubovnou se nese cinkot jako o Velikonocích. Každý pak musí zopakovat výkon 11

Okénko do minulosti Po delší době je to opět zpět spíš vzpominková rubrika s názvem Okénko do minulosti. Jak už vyznívá z toho názvu,tak v této rubruce vám nabízíme k přečtení vždy nějaký starší článek z MM. Tento bude z března z roku 1999 a to od Ladi Ptáčka.

V době postní No špatně, řekli by nevěřící. Posuďte sami podle jednoho nejmenovaného monologu: „To su z toho celej tumpachovej, voni ti věřící só ňácí divní. Ve středu, jak říkali v Blesku jim, vyhlásili jakési nepřetržité Ramadán, to zase s nima nebude žádná řeč. A ty vobličeje. To kdyby ste viděli! Takový utrápený. Co z toho mají? Nic, sedí doma, na televizi nehodí voko jak je póst dlóhé. No, alespoň, že už mají tři týdny pryč. No nevím, takhle šaškovat kuli nějakým Velikonocům…“ Možná i takhle uvažují vaši kamarádi třeba ve škole. Vysledoval jsem jednou zvláštní věc, Na Popeleční středu mají všichni lidé okolo nás ke

12

svačině rohlík se salámem. Nevím jak je to možný, ale je to tak každý rok. To sem ale nepatří. A protože nechci plést našim kněžím do řemesla, tak tady nebudu zbytečně popisovat stránky. Jen dovolte malou poznámku. Doba postní je dobou, která dělá člověka člověkem. Na světě není jen radost a pohodlíčko. Koneckonců jsme o tom již mluvili společně s Benediktiny, že ano. Veškeré naše snažení má být prospěšné především nám. Je to pro nás doba, kdy se více než kdy jindy máme snažit stát se lepším člověkem. Naše špatné vlastnosti nahradit vlastnostmi lepšími. A snažit se o to tak, aby to vše pozitivní z nás hned po Velikonocích nevyprchalo. Takový návod jsme slyšeli i ve čtení na Popeleční středu a jeden takový svatopostní návod máme napsaný po celý půst na našem hlavním oltáři. A pro ty, kteří si chtějí takový návod najít v Bibli tu mám takový vzkaz: Mt6 1-6,16-17. Laďa

Co kdo slaví – březen Vítejte, milí ministranti! Tož zase je tu březen a má pro nás několik narozenin a jmenin. Tak nezahálejme a pojďme se podívat, koho se to týká. Jmeniny První jmeniny se týkají Patrika Zemánka, jehož patrona si připomínáme 17. 3. V sobotu 19. 3. je Slavnost sv. Josefa. Tak je potřeba vzpomenout Jožku Nehybku a Jožku

Doležala. Také na Mons. Josefa Kajnka, pomocného biskupa královehradecké diecéze a na Mons. Josefa Hrdličku, pomocného biskupa olomoucké arcidiecéze. Všem, co jmeniny slaví v březnu, přeji radostné tvářičky!

O den později (5. 3.) se bude radovat Jirka Mečíř, protože slaví 19. narozeniny. Na jedné ulici, v jednom domě bydlí jeden chlapec, který 8. března slaví své 13. narozeniny. A tím chlapcem není nikdo jiný, než Honza Pokorný. A naposled tu máme naši oblíbenou dvojičku. Jirka Fediovič a Kuba Novák oslaví své narozeniny 31. března. A dle iniciálů je to takto: JF - 23. narozeniny, KN - 14. narozeniny.

Všem, ale opravdu všem přeji hojnost Božího požehnání a ať vám nikdy neschází radost ;-) Ahoj! Strýček Paleček

Narozeniny První v pořadí slavících v tomto měsíci své jubileum je Michael Kobza. A to jubileum je opravdu životní, vždyť slaví 4. března18. narozeniny. 13

Vtipy Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou se také bavit o síle modlitby. Katolický kněz říká: „To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz – všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli.“ Mohamedán na to: „To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mně šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Aláha o ochranu. Naráz – všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli.“ Židovský rabín na to: „Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peneženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz – všude okolo sobota, nade mnou úterý.“

14

Na policii přišlo udání, že katolický kněz, protestantský pastor a rabín hráli ferbla. Při výslechu farář houževnatě zapíral a odvolával se na svědectví všech svatých. Pastor přísahal při Spasiteli, že ani ferbla hrát neumí. Konečně došlo i na rabína. „Tak co?”, ptá se policejní komisař, „hrál jste ferbla?” Rabín pokrčí rameny: „Jak jsem mohl sám hrát ferbla?” Přišel Kohn za rabínem: „Rabi, malér! Mám syna, kluk chytrej, hlava otevřená, mohl být skoro rabín a on se nechal pokřtít!” Rabi odpovídá: „Kohn, to říkaj ausgerechnet mně? Vždyť já taky mám syna, kluk chytrej, hlava otevřená, mohl být skoro rabín a taky se nechal pokřtít! To nemůžeme tak nechat, jdeme za vrchním rabínem!” U vrchního rabína svému představému povídají: „Rebe, poslouchaj nás, oba máme syny, hlavy otevřený, mohli být skoro rabíni – a nechali se pokřtít!” Na to vrchní rabin: „A to říkaj ausgerechnet mně? Vždyť já mám taky syna, kluk chytrej,

hlava otevřená, už mohl být skoro rabín a on se nechal pokřtít! To nemůžeme tak nechat!” Vrchní rabi s nimi jde do synagógy a modlí se: „Veliký Adónaj, máme problém. Všichni máme syny, kluci chytří, hlavy otevřené, mohli být skoro rabíni a oni se nechali pokřtít!” Zahřmí a shůry se ozve hlas: „Pánové, tohle vy říkáte ausgerechnet mně?” Kohn se náhle v synagóze skácí a je mrtev. Roubíček dostane za úkol na smutnou událost šetrně připravit jeho ženu. Zaklepe tedy u Kohnů, a když mu otevřou, zeptá se: „Bydlí tady vdova Kohnová?” „Bydlí, jsem Kohnová, ale nejsem žádná vdova.” „Chcete se vsadit?” Na koncertě se nakloní pán k sousedovi a šeptá mu do ucha: “Ta zpěvačka má ale příšerný hlas. Nevíte, kdo to je?” “Moje dcera.” “Tak to promiňte, to bude asi tou písní, ta je opravdu hrozná. Nevíte náhodou, kdo ji složil?” “Já.” Víte, jak vymýšlí v Číně jména pro nově narozené děti? Pustí plechovku ze schodů.

Prodavač s losy vyřvává: “Kupte si losy, kupte si losy!!!” “Ne, děkuji, já nechci vyhrát.” “Ale to vůbec nevadí, takové losy tu také máme...”

Jak se pozná pracovní deformace u sekretářky? Vždycky, když večer ukládá své děti, přemýšlí, jestli je má Uložit, nebo Uložit jako... Plazí se chlap po poušti a má strašnou žízeň. Najednou se v dáli objeví stánek. Rychle k němu dojde a ptá se: “Máte vodu, máte vodu?!?! Mám strašnou žízeň.” Jakýsi černoch mu odpoví mektavým hlasem: “Ne, ne. Vodu nemáme, ale zato máme krásné kravaty. Chcete?” “Chci vodu, vodu!!! Ne kravatu!!!” Chlap jde dál a zase vidí stánek. Z posledních sil k němu doběhne, ale zase jenom kravaty. “Máme krásné vzorky...” usmívá se prodavač. “Ne, nechci!!!” zařve chlap. Už skoro umírá žízní, když se v dálce zjeví obrovská oáza a uprostřed stojí pětihvězdičkový hotel, obchody, palmy, studny, restaurace... Když sebere skutečně poslední zbytky sil a doplazí se tam, přijde k němu číšník z restaurace a povídá: “Dobrý den, vy jistě máte obrovskou žízeň. Máme Coca-Colu, minerální vody, alkohol a všechno ostatní k pití, co si jen budete přát. Ale moment!” Dovede chlapa k ochrance, ta si ho odvede stranou a pošeptá mu: “Víte pane, my jsme slušný podnik a bez kravaty vás sem nemůžeme pustit.” 15

16 nakreslil Pavel Loub