ZPRÁVA ZA 2. ETAPU – ENVIROS, s.r.o. – ÚNOR 2015
MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
TODAY’S BUSINESS TOMORROW’S WORLD
ZPRÁVA ZA 2. ETAPU – ENVIROS, s.r.o. – ÚNOR 2015
MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
FORMULÁŘ KONTROLY KVALITY Klient:
Ministerstvo průmyslu a obchodu Na Františku 1039/32, Praha – Staré Město, 110 00 Kontaktní osoba: Ing. Pavlína Kulhánková, ředitelka oboru ekologie Telefon: +420 224 852 689 E-mail:
[email protected]
Název nabídky:
Určení nástrojů a konkrétních úkolů k zajištění realizace opatření a naplnění cílů, včetně návrhu jejich hodnocení, stanovených v Politice druhotných surovin ČR (2. etapa)
Referenční číslo:
ECZ14147
Číslo svazku:
Svazek 1 z 2
Verze:
Zpráva za 2. etapu
Datum:
27. 2. 2015
Odkaz na soubor:
G:\Projects\ECZ14147_MPO_Politika_druhotnych_surovin\Zprávy
Předkladatel:
ENVIROS, s.r.o. Na Rovnosti 1 130 00 Praha 3 IČ: 61503240, DIČ: CZ61503240
Zpracovatel(é):
Ing. Pavel Růžička Ing. Vladimír Dobeš, M.Sc. Ing. Jiří Klicpera Ing. Zuzana Lhotáková Ing. Tereza Kodejšová Ing. Michael ten Donkelaar Ing. Jan Harnych
Zodpovědná osoba: Ing. Jan Pavlík Telefon: (+420) 284 007 477 E-mail:
[email protected]
Schválil:
Ing. Jaroslav Vích, ředitel a jednatel
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
IDENTIFIKACE DODAVATELE Tabulka 1: Identifikační údaje dodavatele
Název:
ENVIROS, s.r.o.
Právní forma organizace:
Společnost s ručením omezeným
Statutární zástupce:
Ing. Jaroslav Vích, ředitel a jednatel společnosti
Adresa společnosti:
Na Rovnosti 1, 130 00 Praha 3
IČ:
61503240
DIČ:
CZ61503240
Telefon:
(+420) 284 007 499
Fax:
(+420) 284 861 245
Bankovní spojení:
ČSOB, a.s., č. ú. 0900107743/0300
Obchodní rejstřík:
Městský soud v Praze, oddíl C, vložka 31001
Počet zaměstnanců:
35
Kontaktní osoba:
Ing. Pavel Růžička Telefon: (+420) 284 007 478 E-mail:
[email protected]
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
OBSAH 1
ÚVOD .......................................................................................................................... 10 1.1
2
3
POLITIKA DRUHOTNÝCH SUROVIN ....................................................................... 11
DRUHOTNÉ SUROVINY A OBĚHOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ ........................................................ 12 2.1
POJEM „DRUHOTNÁ SUROVINA“ ......................................................................... 12
2.2
MANAGEMENT PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ................................................................... 13
2.2.1
STRATEGIE A LEGISLATIVA EU ........................................................................................... 16
2.3
OBĚHOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ ................................................................................. 19
PŘÍSTUP VYBRANÝCH STÁTŮ EU................................................................................... 25 3.1
VELKÁ BRITÁNIE ............................................................................................... 25
3.1.1
STRATEGIE ....................................................................................................................... 26
3.1.2
PROGRAMY A OPATŘENÍ .................................................................................................... 28
3.1.3
NÁSTROJE ........................................................................................................................ 32
3.1.4
INDIKÁTORY ...................................................................................................................... 35
3.2
SKOTSKO ......................................................................................................... 36
3.2.1
STRATEGIE ....................................................................................................................... 36
3.2.2
PROGRAMY A OPATŘENÍ .................................................................................................... 37
3.2.3
NÁSTROJE ........................................................................................................................ 39
3.2.4
INDIKÁTORY ...................................................................................................................... 41
3.3
NĚMECKO ........................................................................................................ 42
3.3.1
STRATEGIE ....................................................................................................................... 42
3.3.2
PROGRAMY A OPATŘENÍ .................................................................................................... 43
3.3.3
NÁSTROJE ........................................................................................................................ 45
3.3.4
INDIKÁTORY ...................................................................................................................... 48
3.4
RAKOUSKO....................................................................................................... 49
3.4.1
STRATEGIE ....................................................................................................................... 49
3.4.2
PROGRAMY A OPATŘENÍ .................................................................................................... 50
3.4.3
NÁSTROJE ........................................................................................................................ 55
3.4.4
INDIKÁTORY ...................................................................................................................... 58
3.5
NIZOZEMÍ ......................................................................................................... 58
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.5.1
STRATEGIE ....................................................................................................................... 59
3.5.2
PROGRAMY A OPATŘENÍ .................................................................................................... 59
3.5.3
NÁSTROJE ........................................................................................................................ 61
3.5.4
INDIKÁTORY ...................................................................................................................... 64
3.6
DÁNSKO ........................................................................................................... 64
3.6.1
STRATEGIE ....................................................................................................................... 65
3.6.2
PROGRAMY A OPATŘENÍ .................................................................................................... 65
3.6.3
NÁSTROJE ........................................................................................................................ 69
3.6.4
INDIKÁTORY ...................................................................................................................... 70
3.7
ŠVÉDSKO ......................................................................................................... 70
3.7.1
STRATEGIE ....................................................................................................................... 70
3.7.2
PROGRAMY, OPATŘENÍ A NÁSTROJE ................................................................................... 71
3.8
FINSKO ............................................................................................................ 72
3.8.1
STRATEGIE ....................................................................................................................... 72
3.8.2
PROGRAMY A OPATŘENÍ .................................................................................................... 73
3.8.3
NÁSTROJE ........................................................................................................................ 77
3.8.4
INDIKÁTORY ...................................................................................................................... 80
4
PODPORA VYUŽÍVÁNÍ DRUHOTNÝCH SUROVIN A APLIKACE PRINCIPŮ OBĚHOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ V ČR ............................................................................................................ 82 4.1
ANALÝZA STÁVAJÍCÍ SITUACE ............................................................................. 82
4.1.1
STRATEGICKÝ PŘÍSTUP ..................................................................................................... 82
4.1.2
EKONOMICKÉ ASPEKTY A LIDSKÝ KAPITÁL ........................................................................... 83
4.1.3
ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ ............................................................................................... 84
4.1.4
FINANČNÍ PODPORY .......................................................................................................... 90
4.1.5
ÚČINNOST VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ V PODNICÍCH........................................................................ 91
4.1.6
SWOT ANALÝZA ............................................................................................................... 92
4.2
NÁVRH PROGRAMU PODPORY ZAVÁDĚNÍ PRINCIPŮ OBĚHOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ .. 92
4.2.1
VÝCHODISKA PROGRAMU .................................................................................................. 94
4.2.2
STRUKTURA PROGRAMU ................................................................................................... 94
4.2.3
REGULAČNÍ A ADMINISTRATIVNÍ NÁSTROJE ......................................................................... 97
4.2.4
EKONOMICKÉ NÁSTROJE ................................................................................................... 99
4.2.5
INFORMAČNÍ NÁSTROJE A PODPORA TECHNICKÉ ASISTENCE .............................................. 106
4.2.6
DOBROVOLNÉ NÁSTROJE ................................................................................................ 109
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
5
NÁVRH INDIKÁTORŮ ....................................................................................................112 5.1
ZÁKLADNÍ INDIKÁTORY .....................................................................................112
5.1.1
HLAVNÍ INDIKÁTOR .......................................................................................................... 112
5.1.2
OSTATNÍ ZÁKLADNÍ INDIKÁTORY ....................................................................................... 115
5.2
DOPLŇKOVÉ INDIKÁTORY..................................................................................121
5.3
SPECIFICKÉ INDIKÁTORY ..................................................................................127
POUŽITÉ ZDROJE .................................................................................................................135 PŘÍLOHY..............................................................................................................................137
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK OBRÁZEK 1: PODÍL OBNOVITELNÝCH A NEOBNOVITELNÝCH SUROVIN VYUŽÍVANÝCH V EU............................. 14 OBRÁZEK 2: ZÁVISLOST EU NA DOVOZECH U VYBRANÝCH SUROVIN ............................................................ 14 OBRÁZEK 3: HLAVNÍ PRODUCENTI KRITICKÝCH SUROVIN............................................................................. 15 OBRÁZEK 4: STRUKTURA NÁKLADŮ V PODNICÍCH ZPRACOVATELSKÉHO PRŮMYSLU V NĚMECKU, ................... 15 OBRÁZEK 5: ZAHRANIČNÍ OBCHOD EU-28 (2002 – 2013) .......................................................................... 16 OBRÁZEK 6: VÝVOZ A DOVOZ ENERGIÍ A SUROVIN (EU-27; 1999, 2008) ..................................................... 17 OBRÁZEK 7: CIRKULÁRNÍ VS. LINEÁRNÍ EKONOMIKA VE VELKÉ BRITÁNII ....................................................... 19 OBRÁZEK 8: MODEL OBĚHOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ...................................................................................... 20 OBRÁZEK 9: TOKY OBNOVITELNÝCH A NEOBNOVITELNÝCH MATERIÁLŮ V OBĚHOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ – SYSTÉMOVÉ SCHÉMA................................................................................................................................ 21 OBRÁZEK 10: PROCENTO RECYKLACE KOMUNÁLNÍHO ODPADU V ZEMÍCH EU .............................................. 23 OBRÁZEK 11: PRVKY POTŘEBNÉ NA VÝROBU SMARTPHONU ....................................................................... 24 OBRÁZEK 12: HIERARCHIE NAKLÁDÁNÍ S ODPADY ...................................................................................... 26 OBRÁZEK 13: VZTAH MEZI PRODUKTIVITOU ZDROJŮ A KONKURENCESCHOPNOSTÍ ...................................... 114 OBRÁZEK 14: STRUKTURA DAŇOVÝCH VÝNOSŮ (PRŮMĚR EU-28) ............................................................ 142 OBRÁZEK 15: PODÍL ZDANĚNÍ PRÁCE NA DAŇOVÝCH VÝNOSECH V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH EU.................... 143 OBRÁZEK 16: PODÍL EKOLOGICKÝCH DANÍ NA DAŇOVÝCH VÝNOSECH V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH EU ............ 143 OBRÁZEK 17: STRUKTURA EKOLOGICKÝCH DANÍ (PRŮMĚR EU-28) ........................................................... 144 OBRÁZEK 18: SCHÉMA ZÁKLADNÍHO PROGRAMU A KLUBU EKOPROFIT................................................... 152
TABULKA 1: IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE DODAVATELE ........................................................................................... 4 TABULKA 2 PRODUKCE DRUHOTNÝCH SUROVIN V ČR 2011-2013 .............................................................. 12 TABULKA 3: VLAJKOVÉ INICIATIVY STRATEGIE EVROPA 2020 SOUVISEJÍCÍ S PODPOROU VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ .. 17 TABULKA 4 LEGISLATIVA ŘÍDÍCÍ ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ VE VELKÉ BRITÁNII ........................................... 28 TABULKA 5 EKONOMICKÁ A LEGISLATIVNÍ OPATŘENÍ ................................................................................... 29 TABULKA 6 VYBRANÉ PROGRAMY FINANČNÍ PODPORY ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ .................................. 30 TABULKA 7 PODPORA VĚDY A VÝZKUMU .................................................................................................... 31 TABULKA 8 VYBRANÉ INFORMAČNÍ NÁSTROJE A NÁSTROJE TECHNICKÉ ASISTENCE ...................................... 32 TABULKA 9 PŘÍKLADY DOBROVOLNÝCH NÁSTROJŮ ..................................................................................... 34 TABULKA 10 POUŽÍVANÉ INDIKÁTORY PRO STAVEBNICTVÍ A BUDOVY ........................................................... 35 TABULKA 11 POUŽÍVANÉ INDIKÁTORY PODLE JEDNOTLIVÝCH ASPEKTŮ ........................................................ 35 TABULKA 12 PROGRAMY VLÁDNÍ FINANČNÍ PODPORY K DOSAŽENÍ CÍLŮ „ZERO W ASTE SCOTLAND“............... 38 TABULKA 13 DOBROVOLNÉ DOHODY ......................................................................................................... 39 TABULKA 14 PŘÍKLADY VOLNĚ DOSTUPNÝCH NÁSTROJŮ, VZORŮ A APLIKACÍ ................................................ 40 TABULKA 15 INDIKÁTORY PODLE ODVĚTVÍ A TYPU ODPADU ......................................................................... 41 TABULKA 16 INDIKÁTORY V OBLASTI VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ V NĚMECKU .......................................................... 48 TABULKA 17 INICIATIVY PRO ÚČINNÉ VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ A UDRŽITELNOU VÝROBU V RAKOUSKU ................... 52 TABULKA 18 NÁSTROJE PRO ÚČINNÉ VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ A UDRŽITELNOU VÝROBU V RAKOUSKU .................. 55 TABULKA 19 INDIKÁTORY PRO PŘEDCHÁZENÍ VZNIKU ODPADU V RAKOUSKU ................................................ 58 TABULKA 20 ZÁKLADNÍ INDIKÁTORY - DÁNSKO ........................................................................................... 70 TABULKA 21 FINSKÁ LEGISLATIVA TÝKAJÍCÍ SE ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ .............................................. 73 TABULKA 22 PŘÍKLADY BAT STUDIÍ TÝKAJÍCÍ SE DRUHOTNÝCH SUROVIN VE FINSKU .................................... 80
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
TABULKA 23 ZÁKLADNÍ INDIKÁTORY .......................................................................................................... 80 TABULKA 24 RECYKLACE A MATERIÁLOVÉ VYUŽÍVÁNÍ ODPADŮ V ČR PODLE KOMODIT .................................. 84 TABULKA 25 POPLATKY ZA UKLÁDÁNÍ ODPADŮ NA SKLÁDKY VE VYBRANÝCH STÁTECH EU (ROK 2014).......... 86 TABULKA 26 FINANČNÍ PODPORY V OBLASTI MATERIÁLŮ A DRUHOTNÝCH SUROVIN V OPERAČNÍCH PROGRAMECH 2014 – 2020 ..................................................................................................................... 90 TABULKA 27 SWOT ANALÝZA ZAVÁDĚNÍ PRINCIPŮ OBĚHOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE .......... 92 TABULKA 28 NÁVRH OPATŘENÍ V OBLASTI REGULAČNÍCH A ADMINISTRATIVNÍCH NÁSTROJŮ .......................... 97 TABULKA 29 PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE ZE ZAHRANIČÍ – REGULAČNÍ A ADMINISTRATIVNÍ NÁSTROJE ................ 98 TABULKA 30 NÁVRH OPATŘENÍ V OBLASTI EKONOMICKÝCH NÁSTROJŮ ...................................................... 102 TABULKA 31 PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE ZE ZAHRANIČÍ – EKONOMICKÉ NÁSTROJE......................................... 102 TABULKA 32 NÁVRH OPATŘENÍ V OBLASTI INFORMAČNÍCH NÁSTROJŮ A PODPORY TECHNICKÉ ASISTENCE ... 106 TABULKA 33 PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE ZE ZAHRANIČÍ – INFORMAČNÍ NÁSTROJE A PODPORA TECHNICKÉ ASISTENCE ............................................................................................................................................ 106 TABULKA 34 NÁVRH OPATŘENÍ V OBLASTI DOBROVOLNÝCH NÁSTROJŮ ..................................................... 109 TABULKA 35 PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE ZE ZAHRANIČÍ – DOBROVOLNÉ NÁSTROJE ........................................ 110 TABULKA 36 INDIKÁTORY PLNĚNÍ CÍLŮ POLITIKY DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR ............................................. 116 TABULKA 37 INDIKÁTORY VZTAŽENÉ K JEDNOTLIVÝM OPATŘENÍM POLITIKY DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR ...... 122 TABULKA 38 INDIKÁTORY PODLE ODVĚTVÍ A ČINNOSTÍ .............................................................................. 127 TABULKA 39 INDIKÁTORY PODLE ASPEKTŮ PODNIKÁNÍ .............................................................................. 134
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
1
ÚVOD
Cílem projektu byla identifikace nástrojů a konkrétních úkolů k zajištění realizace opatření a naplnění cílů, včetně návrhu jejich hodnocení, stanovených v Politice druhotných surovin České republiky. Přesná náplň projektu byla definována následujícími body: 1. Návrh indikátorů na hodnocení plnění stanovených opatření v rámci Politiky druhotných surovin ČR, včetně způsobu jejich stanovení, metody jejich výpočtu a hodnocení a periodicity hodnocení v členění na: 1.1. Základní; 1.2. Doplňkové; 1.3. Specifické. 2. Příklady přístupu vybraných členských států EU, které mají obdobnou strukturu hospodářství jako Česká republika, k řešení oblasti druhotných surovin, recyklace, oběhového hospodářství a předcházení vzniku odpadů, odpadového hospodářství, surovinové politiky, surovinové bezpečnosti apod., a to v minimálním rozsahu: 2.1. Podrobný popis základního přístupu k implementaci principů oběhového hospodářství, začlenění principů oběhového hospodářství, recyklace, druhotných surovin/zdrojů do legislativních nebo strategických dokumentů, v členění ve vybraných členských státech které mají obdobnou strukturu hospodářství jako Česká republika;1 2.2. Podrobný popis přístupů a používaných nástrojů (ekonomických, dobrovolných) k řešení problematiky vybraných komodit dle Politiky druhotných surovin ČR v členění dle vybraných členských států EU; 2.3. Identifikace a podrobný popis příkladů dobré praxe v členění podle jednotlivých členských států EU. 3. Analýza možností aplikace principů oběhového hospodářství a životního cyklu výrobků v právním a podnikatelském prostředí ČR a výběr příkladů dobré praxe identifikovaných v rámci řešení bodu 2.3 aplikovatelných v ČR. 4. Identifikace ekonomických nástrojů pro zajištění rozvoje a efektivního hospodaření v oblasti druhotných surovin a stanovení možností jejich uplatnění v rámci ČR, včetně ekonomických nástrojů zaměřených na plnění opatření Politiky druhotných surovin ČR. 5. Uvedení zdrojů dat, z nichž bylo čerpáno při zpracování zakázky. Projekt byl řešen v období 1. 12. 2014 – 28. 2. 2015 (1. etapa do 15. 12. 2014, 2. etapa do 28. 2. 2015). Tato zpráva podává souhrnný přehled aktivit a výstupů obou etap projektu. 1
Zadavatel požadoval zahrnutí minimálně 5 států s přednostním zaměřením na členské státy EU – Německo, Rakousko, Velká Británie, a další země dle volby zpracovatele se zohledněním vysoké míry implementace principů oběhového hospodářství v těchto zemích (např. Nizozemí, severské státy).
10
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
1.1
POLITIKA DRUHOTNÝCH SUROVIN
Politika druhotných surovin ČR je prvním dokumentem České republiky, který vytváří strategický rámec pro efektivní využívání druhotných surovin. Pro její přípravu bylo vybráno 10 komodit a zdrojů druhotných surovin, jejichž výběr byl ovlivněn významností druhotné suroviny jako technologického vstupu do výroby, hmotnostní produkcí, potřebou a potenciálem využití komodity v ČR, významností exportu apod. Jedná se o následující komodity:
kovy, papír, plasty, sklo, stavební a demoliční hmoty, vedlejší energetické produkty, vozidla s ukončenou životností (autovraky), odpadní elektrická a elektronická zařízení (WEEE), použité pneumatiky a odpadní pryž, odpadní (vyřazené) baterie a akumulátory.
Cíle Politiky druhotných surovin a návazného Akčního plánu musí respektovat cíle, návrhy a opatření stanovené na úrovni Evropské unie. Za účelem posílení hospodářského, sociálního a environmentálního užitku vyplývající z lepšího nakládání s komunálním odpadem navrhuje Evropská komise:
Zvýšit do roku 2030 opětovné používání a recyklaci komunálního odpadu na 70 %;
Zvýšit do roku 2030 míru recyklace obalového odpadu na 80 %, se střednědobými cíli 60 % do roku 2020 a 70 % do roku 2025, včetně cílů pro konkrétní materiály;
Zakázat do roku 2025 skládkování recyklovatelných plastů, kovů, skla, papíru, lepenky a biologicky rozložitelného odpadu, přičemž by se členské státy měly snažit skládky do roku 2030 prakticky odstranit;
Rozvíjet trhy s vysoce kvalitními sekundárními materiály, a to například prostřednictvím posuzování přidané hodnoty kritérií vymezujících, kdy odpad u určitých materiálů přestává být odpadem;
Upřesnit metodu výpočtu pro recyklované materiály s cílem zajistit vysokou úroveň kvality recyklace.
11
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
2
DRUHOTNÉ SUROVINY HOSPODÁŘSTVÍ
A
2.1
POJEM „DRUHOTNÁ SUROVINA“
OBĚHOVÉ
Ačkoliv je termín „druhotná surovina“ uváděn v řadě legislativních předpisů, byl v České republice poprvé jasněji definován až Surovinovou politikou ČR, resp. Politikou druhotných surovin. Za druhotnou surovinu je v jejím kontextu považována „látka či předmět, které přestaly být odpadem nebo se odpadem nikdy nestaly (tzn. vedlejší produkty) a vstupují do dalšího procesu výroby či využití“, a to za podmínek, že „s látkou či předmětem se běžně obchoduje a existují její technické charakteristiky, které umožňují látku či předmět jednoznačně popsat pro potřeby obchodu či technologického procesu.“ Konkrétnější vymezení daných „látek či předmětů“ nabízí Program statistických zjišťování,2 jehož součástí je Roční výkaz o odpadech a druhotných surovinách. Pro potřeby tohoto výkazu se druhotnou surovinou rozumí následující kategorie materiálů: 1. Vedlejší produkty (movitá věc vznikající jako nedílná součást výroby, jejímž prvotním cílem však není výroba či získání této věci); 2. Upravený odpad, který přestal být odpadem poté, co splnil podmínky a kritéria pro něj za tímto účelem stanovena (tzv. neodpad); 3. Materiály získané z výrobků podléhajících zpětnému odběru, příp. dalších výrobků využitelných pro další zpracování; 4. Nespotřebované vstupní suroviny a materiály předávané k novému využití (ať už pro využití ve vlastní výrobě, nebo jiným výrobcem či zpracovatelem). Tabulka 2 Produkce druhotných surovin v ČR 2011-2013
Druhotné suroviny
2013 [t]
2012 [t]
2011 [t]
18 721 648
20 788 673
21 241 161
1
9
25
ze železných kovů (vč. oceli)
3 478 421
3 446 026
3 385 882
z mědi a slitin mědi (mosaz, bronz)
29 740
32 936
36 509
z niklu
9 986
57
320
z hliníku
107 126
75 258
71 472
z olova
4 333
4 122
4 652
ze zinku
4 787
4 307
3 366
Celkem z toho: z drahých kovů
2
Vyhláška Českého statistického úřadu č. 306/2010 Sb.
12
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
z cínu
67
53
105
z ostatních neželezných kovů
53 459
56 027
63 559
ze skla
244 331
238 474
297 280
z papíru a lepenky
571 660
583 281
770 351
z plastu
333 768
296 377
292 430
z pneumatik
37 732
66
149
z pryže (kromě pneumatik)
1 063
8 559
8 355
z textilu
11 529
6 655
3 413
ze dřeva
81 440
162 006
160 798
799
755
192
3 363 006
3 502 483
3 320 311
36 610
29 408
12 297
z energetických procesů
9 775 422
11 801 139
12 204 009
z ostatních nekovových materiálů
116 986
428 391
462 338
z použitých (odpadních) minerálních olejů ze stavebních hmot z křemíku
Zdroj: Český statistický úřad
2.2
MANAGEMENT PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ
Problematika druhotných surovin a jejich využívání souvisí v širším kontextu s otázkou managementu přírodních (surovinových) zdrojů. Jak na úrovni Evropské unie, tak na úrovni České republiky je této oblasti věnována významná pozornost, což se odráží jednak v akcentu této problematiky ve strategických, politických a legislativních dokumentech a jednak v podpoře tímto směrem zaměřených programů a iniciativ (např. Evropské inovační partnerství pro nerostné zdroje). Na přístupu k surovinovým zdrojům závisí přes 30 milionů pracovních míst v EU. Z 89 % využívá Evropská unie neobnovitelné zdroje suroviny, přičemž z velmi významné části jsou evropské průmyslové podniky závislé na dovozu těchto surovin z jiných částí světa, a to včetně tzv. kritických surovin. V případě některých surovin (prvků) je tato závislost EU stoprocentní.
13
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Obrázek 1: Podíl obnovitelných a neobnovitelných surovin využívaných v EU
Zdroj: Projekt Ex’Tax (http://www.ex-tax.com), Wuppertal Institute Obrázek 2: Závislost EU na dovozech u vybraných surovin
Zdroj: Evropská agentura pro životní prostředí
14
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Obrázek 3: Hlavní producenti kritických surovin
Zdroj: Evropská komise
Vedle aspektu snižování závislosti je velmi důležité také ekonomické hledisko. V mnohých průmyslových odvětvích totiž tvoří náklady na suroviny a materiály významnou nákladovou položku, často významnější než náklady na pracovní sílu či energie (viz následující obrázek). Obrázek 4: Struktura nákladů v podnicích zpracovatelského průmyslu v Německu3,4
Zdroj: Spolková agentura životního prostředí (UBA), Německo (na základě údajů Spolkového statistického úřadu) 3
Statistická data pro malé a střední podniky zpracovatelského průmyslu (NACE 10 – 33) v Německu. Také celoevropsky zaměřené studie odvětví výroby oceli a hliníku prokazují, že suroviny tvoří přibližně 30 až 40 % jejich struktury nákladů. [1] 4
15
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Vzhledem k nedostatečné surovinové základně ČR a zároveň významnému zaměření hospodářství na průmyslovou výrobu představují druhotné suroviny důležitý zdroj surovin pro průmyslová odvětví. Díky jejich využívání dochází k šetření primárních zdrojů, snižování v průmyslových podnicích a taktéž ke snižování negativních dopadů na životní prostředí zdraví.
českého všechna nákladů a lidské
Podpora prevence a využívání druhotných surovin směřuje též k naplňování jednoho z cílů Strategického rámce udržitelného rozvoje ČR – dosažení maximální dovozní nezávislosti ČR na energetických a materiálových zdrojích při současné podpoře udržitelného materiálového hospodářství.
2.2.1
Strategie a legislativa EU
Nakládání a účinnější využívání přírodních zdrojů je tématem, které je na úrovni Evropské unie stále silněji akcentováno a jsou na něm založeny základní strategické a politické priority EU. Důvodem je snaha o zvyšování efektivity evropského hospodářství (jak z pohledu makroekonomického, tak z hlediska jednotlivých podniků), snižování závislosti na dovozu surovin (často z nestabilních oblastí) a dosahování přínosů v ochraně životního prostředí. Nedávná analýza provedená Evropskou environmentální agenturou ukazuje, že Evropská unie dováží osmkrát více primárních surovin, než kolik jich vyváží. Těžba a doprava těchto surovin s sebou pak přináší nezanedbatelné environmentální i ekonomické náklady. Obrázek 5: Zahraniční obchod EU-28 (2002 – 2013)
Zdroj: Environmental Indicator Report 2014: Environmental Impacts of Production-consumption Systems in Europe, European Environment Agency, 2014
16
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Obrázek 6: Vývoz a dovoz energií a surovin (EU-27; 1999, 2008)
Zdroj: Eurostat Comtex statictics
Stěžejním strategickým materiálem, na kterém staví evropská hospodářská politika, je strategie Evropa 2020. Ta stanovuje vizi evropského sociálně tržního hospodářství pro 21. století a – mimo jiné – zdůrazňuje nutnost vybudování hospodářství méně náročného na zdroje. Na strategii Evropa 2020 navazuje sedm tzv. vlajkových iniciativ, z nichž pro podporu využívání zdrojů (včetně druhotných surovin) jsou klíčové
Evropa méně náročná na zdroje, Inovační unie, Průmyslová politika pro éru globalizace.
Tabulka 3: Vlajkové iniciativy strategie Evropa 2020 související s podporou využívání zdrojů
Vlajková iniciativa
Využívání zdrojů
Evropa méně náročná na zdroje
Vlajková iniciativa Evropa méně náročná na zdroje je podrobně rozpracována v Plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje. Ten zdůrazňuje nutnost dosažení růstu založeného na účinném využívání zdrojů a vymezuje přeměnu evropského hospodářství v hospodářství udržitelné do roku 2050.
17
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Ekonomický růst má vycházet z využívání menšího objemu zdrojů, produkce a spotřeby zboží, vytváření podnikatelských příležitostí i nových pracovních míst v oborech recyklace, lepšího designu výrobků a nahrazování materiálů. Nejnověji je oblast účinnějšího využívání zdrojů zpracována ve sdělení Evropské komise Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu. Inovační unie
V rámci vlajkové iniciativy Inovační unie byl vydán Akční plán pro eko-inovace, jehož cílem je podpora rozvoje a uplatňování inovací, které vedou ke snižování tlaků na životní prostředí, včetně „zodpovědného využívání přírodních zdrojů.“ Akční plán též zdůrazňuje potřebu lépe aplikovat výsledky výzkumu a vývoje v praxi. V polovině února 2013 bylo založeno Evropské inovační partnerství pro nerostné suroviny, a to za účelem snížení závislosti EU na surovinových zdrojích a jejich dovozu, postupné náhrady vzácných (tzv. kritických) surovin dostupnějšími alternativami a podpory inovativních postupů při průzkumu, dobývání, využívání a recyklaci nerostných surovin. Cíli do roku 2020 jsou realizace 10 významných inovačních projektů a náhrada alespoň 3 kritických surovin.
Průmyslová politika pro éru globalizace
Vlajková iniciativa Průmyslová politika pro éru globalizace byla rozpracována do strategického dokumentu „Integrovaná průmyslová politika pro éru globalizace: Konkurenceschopnost a udržitelnost ve středu zájmu Zdůrazňuje nutnost realizace takové průmyslové politiky, která posílí konkurenceschopnost evropské ekonomiky, povede k vytváření nových pracovních míst a zároveň umožní přechod na nízkouhlíkové hospodářství účinně využívající zdroje.
V roce 2009 vydala Evropská komise také balíček k Udržitelné spotřebě a výrobě a udržitelné průmyslové politice (SCP-SIP), na jehož základě byly v následujících letech přijaty navazující dokumenty v oblastech:
Lepší výrobky a chytřejší výroba; Štíhlejší výroba; Globální trh s udržitelnými výrobky.
Balíček zahrnuje opatření v oblasti technologií (např. systém ověřování environmentálních technologií v rámci ETAP), systémů řízení podniků (EMAS) a výrobků (ekodesign, ekoznačení, energetické štítkování, zelené veřejné zakázky).
18
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
2.3
OBĚHOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ
Nejnovějším přístupem Evropské unie k účinnějšímu využívání zdrojů je přechod k tzv. oběhovému hospodářství (v orig.: circular economy), zakotvený ve sdělení Evropské komise Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu.5 Základním principem oběhového hospodářství je, že se přidaná hodnota produktů uchovává v ekonomickém systému co možná nejdéle a zároveň se snižuje objem odpadu. Jakmile produkt v oběhovém hospodářství dosáhne konce své životnosti, ponechá se v systému jako zdroj, aby mohl být opakovaně využit ve výrobě a vytvářet tím další hodnotu. Spotřebitelům tím dává možnost využívat výrobky (resp. jejich funkce) delší dobu, na straně podnikatelské sféry zase poskytuje nové ekonomické příležitosti v oblastech znovuvyužívání výrobků, jejich údržby a oprav, recyklace či poskytování servisních a dalších služeb (namísto pouhého prodeje výrobků). Současná ekonomika je však z velké většiny stále založena na tradičním lineárním principu, jak ukazuje například následující graf mapující situaci ve Velké Británii: Obrázek 7: Cirkulární vs. lineární ekonomika ve Velké Británii
Zdroj: Resource Efficiency webinar special on decoupling: Final report, European Environment Agency, 2015
5
COM(2014) 398 final ze dne 2.7.2014.
19
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Přechod k oběhovému hospodářství vyžaduje změny v hodnotových řetězcích, od návrhu výrobku po vytvoření nových obchodních a marketingových modelů, od nových způsobů zpracování odpadu na zdroje po nové způsoby spotřebitelského chování. Vytvoření funkčního oběhového hospodářství znamená naprostou systémovou změnu a rozvoj inovací, a to jak technologického tak (především) sociálního charakteru. Zároveň je však třeba zdůraznit, že i v případě vysoce oběhové ekonomiky bude vždy třeba jistého množství primárních zdrojů a vždy bude nutné odstraňovat určitý zbytkový odpad. Obrázek 8: Model oběhového hospodářství
Zdroj: Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu
20
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Obrázek 9: Toky obnovitelných a neobnovitelných materiálů v oběhovém hospodářství – systémové schéma
Zdroj: Ellen MacArthur Foundation
Sdělení Evropské komise Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu identifikuje aspekty, které při přechodu k oběhovému hospodářství hrají důležitou roli:
design a inovace, investice, činnost podniků a spotřebitelů, politika a legislativa v oblasti odpadů.
Design a inovace Oběhové hospodářství nenechává řešení otázky, co s odpadem, výhradně na konec životnosti výrobku, ale minimalizuje vznik odpadu již ve fázi samotného navrhování výrobků a služeb (či celých výrobních procesů) a obvykle zapojuje inovativní postupy v celém hodnotovém řetězci. Koncept ekodesignu již pronikl i do legislativy, a to v oblasti výrobků spotřebovávajících nebo ovlivňujících spotřebu energie. S rostoucím důrazem na účinnější využívání neenergetických zdrojů lze předpokládat, že při nejbližší revizi předmětné směrnice může být uvažováno o rozšíření záběru ekodesignu i o tuto oblast – tj. stanovení požadavků na design výrobků vzhledem ke spotřebě surovin.
21
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Investice Řešením respektujícím zavádění oběhového hospodářství by měly být poskytovány patřičné finanční stimuly. Mezi ně lze zařadit:
přímé financování prostřednictvím dotačních mechanismů (např. Horizon 2020, v ČR: OPPIK), rozvoj projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP), uplatňování relevantních kritérií v rámci zelených veřejných zakázek (GPP).
Za významné ekonomické stimuly lze považovat také odstraňování tzv. škodlivých dotací (tj. dotací, jež mají za důsledek poškozování životního prostředí) a přesun daňové zátěže ze zdanění práce na platby daní za znečišťování životního prostředí a spotřebu zdrojů (ekologická daňová reforma). Činnost podniků a spotřebitelů Klíčovými aktéry při přechodu na oběhové hospodářství jsou podniky a spotřebitelé, důležitou roli však hrají též ostatní subjekty v rámci hodnotového řetězce (výrobci, investoři, distributoři, atd.) a vzájemná komunikace. Spotřebitelé by měli být lépe informováni o environmentálních (či sociálních) vlastnostech různých výrobků, aby mohli činit informovaná rozhodnutí. Pro podnikovou sféru je zase nutné zajistit, aby byla na pracovním trhu k dispozici nezbytná znalostní a dovednostní základna. V budoucnu též vzroste význam spotřebitelských modelů založených na půjčování, výměně, směně či pronájmu produktů – tzv. sdílená ekonomika (v orig.: sharing economy nebo collaborative economy). Tento trend již dobře funguje např. u sídelní / půjčování automobilů či pracovního nářadí nebo produkci a distribuci potravin. Politika a legislativa v oblasti odpadů V 7. akčním programu pro životní prostředí si Evropská unie si stanovila politický závazek omezit vznik odpadu, recyklovat odpad a vytvořit tak z něho významný, spolehlivý zdroj surovin v Unii, získávat energii zpět pouze z nerecyklovatelných materiálů a zcela odstranit skládkování. Mezi základní přístupy, pomocí kterých by mělo být daných cílů dosaženo, patří uplatňování konceptu rozšířené odpovědnosti výrobce a daně ze skládkování (s postupným zákazem skládkování vybraných druhů odpadu). V současné době se v EU vytváří v průměru přibližně pět tun odpadu na osobu ročně, přičemž účinně recyklována je o něco více než třetina odpadu. Zároveň mezi jednotlivými členskými státy existují výrazné rozdíly. Například šest členských zemí již účinně odstranilo skládkování komunálního odpadu, když se jim podařilo skládkování snížit za posledních 20 let z 90 % na méně než 5 % a v některých regionech dosáhnout 85% míry recyklace; zatímco v jiných zemích se na skládky ukládá stále více než 90 % odpadu a recykluje se méně než 5 % odpadu.
22
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Obrázek 10: Procento recyklace komunálního odpadu v zemích EU
Zdroj: Signály EEA 2014: Kvalita života a životní prostředí – Podpora účinně využívaných zdrojů a oběhového hospodářství v Evropě, Evropská agentura pro životní prostředí, 2014
Přeměna odpadu ve zdroj představuje jednu z možností, jak uzavřít cyklus v rámci systémů oběhového hospodářství. Podnikatelská sféra však potřebuje jasné politické signály a cíle, aby mohla z dlouhodobého hlediska předvídat změny a realizovat potřebné investice s vysokou mírou pravděpodobnosti, že se jí vložené prostředky vrátí.
23
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Kolik prvků obsahuje smartphone? Význam efektivního nakládání s odpady lze velmi dobře demonstrovat na příkladu elektroodpadu. Ten obsahuje řadu hodnotných materiálů včetně mnoha výše zmíněných kritických suroviny (např. na výrobu smartphonu je potřeba využít 46 různých chemických prvků – viz Obrázek 11). V současnosti jsou i při rozsáhlé recyklaci některé z těchto surovin ztráceny, přičemž se ukazuje, že v budoucnosti bude ekonomicky výnosné třídit a znovu používat i malé množství elektroodpadu. Obrázek 11: Prvky potřebné na výrobu smartphonu
Zdroj: Projekt Ex’Tax (http://www.ex-tax.com)
Součástí balíku opatření k podpoře oběhového hospodářství, který Evropská komise přijala v červenci 2014, byly předpisy týkající se odpadů, obalů, skládkování, autovraků, baterií a elektronických zařízení. Nově instalovaná Evropská komise však na počátku roku 2015 tyto předpisy stáhla z vyjednávání s cílem předložit v průběhu roku ambicióznější plán na podporu oběhového hospodářství. Nizozemská vláda zároveň oznámila, že problematika oběhového hospodářství se stane jedním ze základních témat nizozemského předsednictví v Radě EU v 1. pololetí roku 2016.
24
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3
PŘÍSTUP VYBRANÝCH STÁTŮ EU
Jak bylo uvedeno v předcházející kapitole, mezi členskými státy EU existují značné rozdíly, pokud jde o účinnost systému odpadového hospodářství a využívání zdrojů. Na základě srovnání jednotlivých států poskytla Evropská komise doporučení členským státům s nejslabšími výsledky, přičemž jako nejúčinnější identifikovala následující hospodářská opatření:
daň ze skládkování a spalování; režim plateb podle množství odpadu; rozšířená odpovědnost výrobce; pobídky pro místní orgány (aby podporovaly prevenci vzniku odpadu, jeho opětovné využití a recyklaci); zákaz skládkování.
V rámci této studie analyzovali řešitelé přístupy k problematice odpadového hospodářství, druhotných surovin a účinnějšího využívání zdrojů v těch členských státech Evropské unie, které mohou sloužit jako vhodné příklady aplikace prevenční strategie a zavádění principů oběhového hospodářství. Konkrétně byly do analýzy zahrnuty následující státy:
3.1
Velká Británie, Skotsko, Německo, Rakousko, Nizozemí; Dánsko; Švédsko; Finsko.
VELKÁ BRITÁNIE6
Celkový současný postoj Velké Británie k problematice odpadového hospodářství je založen na myšlence „Prevence je lepší než léčba.“ Pro nejbližší období (2014 – 2018) je tématem odpadového hospodářství ve Velké Británii řízení zdrojů a odpadů vedoucí k trvale udržitelné ekonomice a snížení negativních vlivů na lidské zdraví a životní prostředí. Cílem politiky je nejen celkově nižší množství odpadů, ale zejména navýšení příležitostí pro oblast sběru odpadu, jeho recyklaci, přepracování a opětné využití. Rolí státu je zde podpora udržitelného nakládání s odpady a tím i snížení nákladů v podnikatelské sféře i v domácnostech. Celkové směřování politiky v oblasti odpadového hospodářství je shrnuto v dokumentu Waste Management Plan for England. 6
Vzhledem k decentralizaci státní správy ve Velké Británii jsou strategie, programy a opatření, jež jsou uváděny v této kapitole, platné především pro oblast Anglie. Z tohoto důvodu jsou také do samostatné kapitoly (kap. 3.2) vyčleněny informace o Skotsku, které uplatňuje program Zero Waste Scotland v rámci působnosti své správy.
25
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.1.1
Strategie
Národní politika nakládání s odpady je založena na obecně přijímané hierarchii nakládání s odpady (Article 4 of the Waste Framework Directive (2008/98/EC)), která napomáhá udržitelnému odpadovému hospodářství. Obrázek 12: Hierarchie nakládání s odpady
3.1.1.1
Opatření vedoucí k udržitelné ekonomice
V souvislosti s výše uvedenou hierarchií (pyramidou) odpadu jsou vytyčeny následující priority do roku 2018 Prevence odpadu – zveřejnění programu pro prevenci odpadu Waste prevention programme for England Potravinářský odpad – redukce a udržitelné řízení odpadu (potraviny i obaly) pomocí dobrovolné dohody The hospitality and Food Service Agreement a dalších aktivit http://www.wrap.org.uk/content/hospitality-and-food-service-agreement-3 1. Energie z odpadu – optimalizace role získávání energie z odpadu implementací Anaerobic Digestion Action Plan https://www.gov.uk/government/publications/anaerobic-digestion-strategy-and-action-plan 2. Minimalizace odpadů ke skládkování – tzn. posunutí v pyramidě odpadu směrem nahoru – vývojem nástrojů dobrých praktik, výzkum možností recyklace v malých a středních podnicích (MSP). 3. Podpora funkčnosti recyklace na britském trhu – publikace a implementace akčního plánu na zlepšení kvality recyklátu Quality Action Plan a dokončení legislativy vztahující se k materiálovému využití Material Recovery Facilities. https://www.gov.uk/government/publications/improving-the-quality-of-recyclates-quality-actionplan-england-only http://www.wrap.org.uk/content/sorting-materials-materials-recovery-facilities-mrfs
26
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.1.1.2
Opatření vedoucí ke snížení negativních vlivů na jedince a životní prostředí
1. Redukce jednorázových plastových tašek 2. Politika infrastruktury odpadu – technická a komerční podpora projektů nakládání s odpady pro místní správy, monitorování kapacity odvozu odpadů a budoucí potřeby, implementace Waste Management Plan for England 3. Implementace Waste Framework Directive 4. Zajištění ochrany životního prostředí pomocí udělování environmentálních povolení pro veškeré aktivity a zařízení související s nakládáním s odpady. https://www.gov.uk/government/publications/environmental-permitting-guidance-coreguidance--2 5. Dodržování Basilejské úmluvy, nařízení pro přepravu odpadů a strategie nakládání s nebezpečnými odpady
3.1.1.3
Opatření směřující k fungujícím službám
1. Efektivní služby místních zastupitelstev v oblasti nakládání s odpady a zadávání veřejných zakázek týkajících se odpadů 2. Vysoká míra podpory místních zastupitelstev a MSP – zavedení hodnotících, oceňovacích schémat, objevování a zavádění osvědčených praktik, zajištění nouzových plánů
3.1.1.4
Oběhové hospodářství
Odpadové hospodářství se v současnosti posouvá směrem k tzv. oběhovému hospodářství, založeném na účinnějším využívání zdrojů, což je obsaženo v Programu prevence odpadu pro Anglii (Waste prevention programme), který reaguje na politiku EU Zero Waste Economy. Tento program vyjadřuje názory vlády na to, jak snižovat množství odpadu a ukazuje klíčové aktivity a postupy, které budou používány na cestě k účinnějšímu využívání zdrojů, a následně i efektivnější ekonomice. Uvádí také aktivity, které podniká vláda k podpoře tohoto cíle. Při přechodu na oběhové hospodářství pomáhá vládě nezisková organizace WRAP (http://www.wrap.org.uk), která pracuje se všemi zásadními pilíři oběhového hospodářství – efektivnějším využíváním zdrojů, snižováním produkce odpadu, maximalizaci recyklování odpadu, identifikací alternativních obchodních modelů. Součástí programu WRAP se stal i dřívější úspěšný program ENVIROWISE na podporu předcházení vzniku odpadu a znečištění v průmyslových podnicích. V rámci přenosu dobré praxe a dotované technické asistence se britským podnikům s podporou tohoto vládního programu podařilo ušetřit více než 1 mld liber.
27
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.1.1.5
Základní legislativa
Tabulka 4 Legislativa řídící odpadové hospodářství ve Velké Británii
Zákon
Popis
Link
Plán odpadového hospodářství
https://www.gov.uk/gover nment/uploads/system/up loads/attachment_data/fil e/265810/pb14100waste-management-plan20131213.pdf
Waste prevention programme for England
Program prevence odpadu
https://www.gov.uk/gover nment/uploads/system/up loads/attachment_data/fil e/264902/pb14092-wppmeasures-evaluation20131211.pdf
National Planning Policy Framework
Rámec Národní strategické plánování, publikovaný v roce 2012, který uvádí, jak minimalizovat odpad a znečištění. Odpadové hospodářství je zde identifikováno jako klíčová strategická priorita pro místní strategické plánování.
https://www.gov.uk/gover nment/uploads/system/up loads/attachment_data/fil e/6077/2116950.pdf
The Hazardous Waste National Policy Statement
Národní strategie o nakládání s nebezpečným odpadem (od roku 2013) – o provedení infrastruktury nebezpečného odpadu
https://www.gov.uk/gover nment/publications/hazar dous-waste-nationalpolicy-statement
Waste Management Plan for England
3.1.2
Programy a opatření
Velká Británie vychází z mezinárodních zkušeností, které ukazují, že nejúčinněji působí politiky předcházení vzniku odpadu při synergii následujících činností:
nastavení cílů prevence vzniku odpadu, zodpovědnost výrobce, variabilní systém plateb pro domovní odpad, veřejný sektor financující pilotní projekty, spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, to vše podpořené dlouhodobou a intenzivní veřejnou a komunikační kampaní.
Příklady konkrétních opatření vedoucích k uskutečňování politiky efektivnějšího využívání zdrojů a hierarchizace odpadů jsou uvedeny v následující tabulce, a to v členění na ekonomická a legislativní opatření, finanční podpory a podporu vědy a výzkumu.
28
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Tabulka 5 Ekonomická a legislativní opatření
Název opatření
Popis opatření
Odkaz
Aggregates Levy
Daň na kámen, písek a štěrk (2 GBP na tunu) – materiály, jejichž těžba a přeprava zatěžuje životní prostředí – přepravci odpadu se musí zaregistrovat u environmentální agentury, pak jsou automaticky zahrnuti do povinnosti platit daň za převoz odpadu
https://www.gov.uk/green -taxes-andreliefs/aggregates-levy
Landfill Tax
Daň za skládkování - 80 GBP/tunu odpadu v roce 2014
https://www.gov.uk/green -taxes-and-reliefs/landfilltax
Reuse Credits
Odpadní kredity – organizace činné ve sběru odpadu mohou platit kredity třetím stranám, které sbírají odpady k recyklaci nebo k opětovnému využití, což vychází ze zákona Environment Protection Act, sekce 52 (3 a 4). Použijí k tomu finanční prostředky, které by jinak byly určeny na skládkování nebo jinou likvidaci odpadu.
http://archive.defra.gov.u k/environment/waste/loca lauth/partnerwork/rcs.htm
REACH regulation
Prevence odpadů v chemickém průmyslu
http://ec.europa.eu/enterp rise/sectors/chemicals/re ach/index_en.htm
Producer responsibility schemes
Zodpovědnost výrobce - Směrnice Odpady z elektronických a elektrických zařízení (WEEE), Směrnice o bateriích (2006/66/EC), Směrnice o likvidaci dopravních prostředků (2000/53/EC), předepisuje způsoby jak minimalizovat tyto odpady
https://www.gov.uk/packa ging-producerresponsibilities
Waste Hierarchy
Hierarchizace nakládání s odpadem – zakotveno v zákoně o odpadu - jako nejvyšší priorita stanovena prevence odpadu, následovaná vícenásobným používáním produktů, látek i materiálů, recyklací, využitím dalších hodnot. Odpad je zařazen jako poslední, nejméně žádoucí možnost.
https://www.gov.uk/gover nment/uploads/system/up loads/attachment_data/fil e/69403/pb13530-wastehierarchy-guidance.pdf
Waste Minimisation Act
Zákon o minimalizaci odpadu 1998 – plán, který umožňuje místním zastupitelstvům přijímat přesné postupy vedoucí ke snížení produkce odpadu
http://www.legislation.gov .uk/ukpga/1998/44/sectio n/1
29
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Nařízení o plánu řízení odpadů na stavbě (SWMP) 2008 – řízení odpadů ve všech stupních stavebního projektu – u všech stavební investic nad 300 tis. GBP, nad 500 tis. GBP je nutná podrobnější specifikace
http://www.wrap.org.uk/co ntent/site-wastemanagement-plans-1
Resource Security Action Plan
Plán k zabránění ztrát vzácných kovů při likvidaci elektrických a elektronických odpadů
https://www.2degreesnet work.com/groups/2degre escommunity/resources/res ource-security-actionplan-making-mostvaluable-materials/
Local waste prevention plans
Místní plány prevence vzniku odpadu – vytvořeny místními úřady samospráv, spojující se i ve větší celky
Site Waste Management Plans Regulation
Sustainable Clothing Action Plan
Plán na zvýšení udržitelnosti oděvů
http://www.wrap.org.uk/co ntent/sustainableclothing-action-plan-1
Sustainable Public Procurement
Volně přístupná šablona obsahující modelové fráze k použití v zadávací dokumentaci, obsahující smluvní závazek – Resource Management Plan (např. redukce spotřeby materiálu, odpady, životnost, bezpečnost, atd.) a Project Specific Resource Efficiency Brief
http://www.wrap.org.uk/co ntent/sustainableprocurement
Tabulka 6 Vybrané programy finanční podpory odpadového hospodářství
Název opatření
Popis
Odkaz
Green Investment Bank
Státní banka – od roku 2012, investující do komerčních a environmentálních projektů se zaměřením zejména na odpady
http://www.greeninvestme ntbank.com/
Waste Prevention Loan Fund
Dotace řízená organizací WRAP na základě Státní politiky odpadového hospodářství v roce 2011 – pro organizace, státní správu, společnosti k inovaci obchodních modelů vedoucí ke snížení množství zdrojů nebo zvýšení druhotného využívání zdrojů. Poskytují granty (až 50 000 GBP na zařízení) a půjčky (100 000 – 1 mil GBP)
http://lcrn.org.uk/wasteprevention-loan-fundwplf/
30
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Mixed plastics loan fund
Fond na recyklaci plastových odpadů (kromě lahví) – půjčka až do výše 1 mil GBP
http://www.wrap.org.uk/co ntent/mixed-plastics-loanfund
Community Waste Prevention Funds
Místní zastupitelstvo financuje místní organizace, aby podpořily aktivity týkající se prevence odpadu
http://www.cumbria.gov.u k/eLibrary/Content/Intern et/534/5978/4048016445 7.pdf
Greener Living Fund
Spuštěn v roce 2008 – k podpoře zeleného bydlení v Anglii. Byly podporovány projekty přátelské k životnímu prostředí.
http://www.communitypat hways.org.uk/examples/d efra-greener-living-fund
Nesta Waste Reduction Challenge Prize
Soutěž na podporu inovačních projektů, šesti finalistům byl zaplacen půlroční provoz a zavedení jejich produktu
http://www.nesta.org.uk/n ews/waste-reductionchallenge-prize-finalists
Tabulka 7 Podpora vědy a výzkumu
Název opatření
Popis opatření
Odkaz
Defra (Department for Environment Food and Rural Affirs) Action Based Resesarch Programme
Podpora výzkumných projektů, které vyvíjejí inovativní postupy, jak redukovat odpad a podporují spolupráci mezi výrobní sférou a vývojem
https://www.gov.uk/resear ch-funding-from-defra
Business Resource Efficiency and Waste (BREW) programme
Podpora podniků jak minimalizovat odpad, který odváží na skládky – finanční podpora i technická asistence
https://www.gov.uk/gover nment/publications/busin ess-resource-efficiencyand-waste-brewprogramme
The National Industrial Symbiosis Programme (NISP)
Mezinárodní platforma, jejímž cílem je napomáhat průmyslovým podnikům k optimalizaci zdrojů a efektivnímu využití materiálů
http://www.nispnetwork.c om/
PSF – Product Sustainability Forum
Fórum udržitelnosti výrobků – založeno za podpory WRAP, Defra, Skotské vlády a Waleské vlády – spolupráce více než 80 organizací a podnikatelských subjektů
http://www.wrap.org.uk/co ntent/productsustainability-forum
Technology Strategy Board – Innovate UK
Vládní organizace, která financuje, podporuje a propojuje inovační projekty. Podpora MSP – identifikuje a investuje do odvětví, která mají největší potenciál pro inovace.
https://www.gov.uk/gover nment/organisations/inno vate-uk
Centre for Sustainable Design
Centrum pro udržitelný design – poskytuje specifikace, nástroje a návody pro podnikatele, jak začlenit environmentální aspekty do návrhu produktu
http://cfsd.org.uk/
31
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Public Understanding of Product Lifetimes and Durability
Delší životnost produktů – studie o potenciálním snížení vlivů na životní prostředí (včetně odpadu) vlivem delší životnosti produktů
http://randd.defra.gov.uk/ Default.aspx?Menu=Men u&Module=More&Locatio n=None&Completed=0& ProjectID=17254
REBus – Resource Efficient Business Model
Podpora pomocí programu LIFE+ 10 pilotních projektů organizací a 20 MSP. Cílem je pomoci těmto organizacím dosáhnout 15% úspory pomocí účinnějšího využívání zdrojů pro 4 odvětví – elektrické produkty, oděvní průmysl, nábytkářský a stavební průmysl.
http://www.wrap.org.uk/co ntent/rebus
3.1.3
Nástroje
Následující tabulky podávají příklady nástrojů pro účinnější využívání zdrojů v odpadovém hospodářství a prevenci odpadů. Nejrozšířenějšími používanými nástroji jsou nástroje informační, poskytování technické asistence a dobrovolné nástroje. Tabulka 8 Vybrané informační nástroje a nástroje technické asistence
Název opatření
Popis opatření
Odkaz
Green Town
Nabízí interaktivní prohlídku typickými městskými prostory (např. restaurace, továrna, apod.) a upozorňuje na možnosti účinnějšího využívání zdrojů
http://www.wrap.org.uk/co ntent/welcome-greentown
On Course Zero Waste
Online tréninkový kurs pro MSP
http://www.wrap.org.uk/co ntent/course-zero-waste
Waste Hierarchy Tool
Podnikatelé si mohou na míru připravit vlastní publikaci k porozumění hierarchii nakládání s odpady ve vlastních podmínkách
http://wastehierarchy.wra p.org.uk/
W.A.S.T.E.
Rozpracovaná metodika, která pomáhá společnostem identifikovat odpad a snížení jeho produkce (k dispozici jsou návody, podle kterých mohou společnosti postupovat). Provází uživatele jednotlivými kroky – rozpoznání odpadu, definice odpadu, pochopení příčin vzniku odpadu, vypracování strategie prevence odpadu a řešení snížení odpadu
http://nwtool.wrap.org.uk/
32
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Good Practise Guidance
Vznikla na základě komplexních analýz v potravinářském sektoru (26 podniků) a zaměřuje se zejména na řešení druhotného a tercierního odpadu, spotřeby surovin a hospodaření ve skladech
http://planningguidance.pl anningportal.gov.uk/
Site Waste Management Plan
Řízení odpadů ve fázi stavby – Plán řízení odpadového hospodářství na staveništi (Site Waste Management Plan) – excelovský nástroj, volně ke stažení, korespondující s legislativou, umožňující identifikaci možnosti dobrých a nejlepších metodik vedoucích k redukci odpadu a nákladů.
http://www.legislation.gov .uk/uksi/2008/314/made
Refurbishment Survey Guide
Nástroj pro rekonstrukci objektů, který pomáhá najít možnosti úspor z pohledu odpadů při rekonstrukci
http://www.wrap.org.uk/co ntent/refurbishmentsurvey-toolkit-pilot
Embodied Carbon Database
Veřejně přístupná „Uhlíková kalkulačka“ – kalkulace pro budovy – ve všech stupních projektu pro profesionály. Byla vytvořena s cílem snížit emise ve stavebním průmyslu o 50% do roku 2025
http://ecdb.wrap.org.uk
The Net Waste Tool
Identifikuje možnosti navrhování odpadového hospodářství, možnosti redukce odpadů, počítá vlivy na náklady projektu, srovnává různá řešení projektu, předchází fázi Site Waste management Plan
http://www.wrap.org.uk/co ntent/net-waste-tool-0
Remanufactured products
Výrobky, které jsou znova vyrobené ze starých a nových komponentů, použitelné v průmyslu, jsou k dispozici na internetové mapě spolu s databází poradců dalších odborníků v této problematice
http://www.remanufacturi ng.org.uk
Lifetime Optimization Tool
Nástroj optimalizace životnosti produktů – poskytuje WRAP
http://www.wrap.org.uk/co ntent/lifetimeoptimisation-tool-0
Reducing hazardous waste
Redukce nebezpečného odpadu metodou substituce – The Chemical Stakeholder Forum vydalo publikaci, která poskytuje úvod do tzv. substituce produktů, což je záměna nebezpečných složek produktů za bezpečné se stejnými požadovanými vlastnostmi, které nemají negativní vliv na lidské zdraví
http://www.gov.uk/govern ment/policy-ad visory-groups/ukchemicalsstakeholder-forum
33
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
ENVIROWISE
Program na podporu předcházení vzniku odpadu a znečištění v průmyslových podnicích – přenos dobré praxe a dotovaná technická asistence
http://www.orbuk.org.uk/a rticle/about-envirowisenow-wrap http://webarchive.national archives.gov.uk/2008123 1001025/envirowise.gov. uk
Tabulka 9 Příklady dobrovolných nástrojů
Název opatření
Popis opatření
Odkaz
Halving Waste to Landfil
Snížení odpadu na skládkách – WRAP vyvinul nástroje a návod pro projektanty na plánování odpadu a konstruktivní vytvoření závazku o konkrétním snížení odpadu na skládkách pro jednotlivé projekty – za asistence expertů z WRAP
http://www.wrap.org.uk/co ntent/what-halving-wastelandfill
Ashdown Agreement on Plasterboard Waste
Dobrovolná dohoda o plastovém odpadu z omítek
http://www.wrap.org.uk/co ntent/ashdownagreement-reducesplasterboard-waste-thirdconsecutive-year
Built Environment Commitment
Veřejný závazek – iniciativa, týkající se celého průmyslového sektoru. Podnik se veřejně zaváže ke splnění určitých úspor, závazek je vyvěšen na internetovém portálu vládní iniciativy WRAP, je součástí strategické priority „Construction 2025 – the industrial strategy for construction“
http://www.wrap.org.uk/n ode/23839
Courtauld Commitment
Dobrovolný závazek, ošetřený smluvně, ke zlepšení účinnějšího využívání zdrojů v potravinářském průmyslu financovaný vládou – Westminster, Skotsko, Wales a Severní Irsko k podpoře cíle „zero waste economy“. Nyní probíhá již 3. fáze.
http://www.wrap.org.uk/co ntent/what-is-courtauld
Dobrovolná dohoda v potravinářském průmyslu
http://www.fao.org/nr/sust ainability/food-loss-andwaste/database/projectsdetail/en/c/133904/
Dobrovolná dohoda o recyklaci odpadu
http://www.wrap.org.uk/co ntent/business-recyclingand-waste-servicescommitment-1
Food and Drink Federation’s Five-fold Environmental Ambition The Business Recycling and Waste Services Commitment
34
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
EMAS British Standard BS8555
Uvádí, jak implementovat v šesti stupních EMS jako cestu k ISO 14001
http://ems.iema.net/acorn _scheme/bs8555
Greening Government Commitment
Cíl pro vládu a ministerstva a agentury – do roku 2015 redukovat emise CO2 o 25%, odpad o 25% vzhledem k roku 2009/10
https://www.gov.uk/gover nment/publications/greeni ng-governmentcommitments-2012-to2013-annual-report
3.1.4
Indikátory
Kvalitně propracované indikátory jsou ve Velké Británii vytvořeny pro oblasti stavebnictví a budov. Tabulka 10 Používané indikátory pro stavebnictví a budovy
Obor
Indikátor
Stavebnictví
Objem odpadu (m3)/100 m2 celkové zastavěné plochy Objem odpadu (m3)/100 000GBP investičních nákladů Tuny odpadu/100 000GBP investičních nákladů Tuny odpadu/100 m2 celkové zastavěné plochy
Veškerý odpad z provozů v rámci administrativních budov je vztažen na m2 celkové plochy (např. catering, ICT, spotřeba energie, odpad z elektrických přístrojů)
Budovy
Tabulka 11 Používané indikátory podle jednotlivých aspektů
Aspekt
Indikátor
Recyklace odpadu
% (hmotnostní) neskládkovaného odpadu (neodvezeného na skládku) recyklovaný odpad tříděný na místě (např. potravinářský, papír, plast, sklo, atd.) v % z neskládkovaného odpadu
tuna odpadu na nájemníka/návštěvníka nebo na m2 pronajímané plochy/používané plochy, celkové vnitřní podlahové plochy
% (hmotnostní) neskládkovaného materiálu určeného pro další použití (vícenásobné použití)
% z celkového odpadu nebo neskládkovaného odpadu použitého na výrobu energie
kg CO2e / tuna emise vzniklé transportem odpadu: g CO2e / m2celkové podlahové plochy / hodiny provozu/ rok konverze energie na GHG emise
Odpad celkem Materiály Energie
CO2
Pro cost/benefit analýzu je volně k dispozici nástroj, který navrhne optimální indikátory pro konkrétní řešení (http://www.wrap.org.uk/search/gss/indicators?page=1).
35
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.2
SKOTSKO
Strategickým cílem Skotska je dosáhnout snížení závislosti na dovozech surovin a materiálů a stát se jednou z nejefektivnějších ekonomik v Evropě, pokud jde o účinnost využívání zdrojů. Skotská vláda se zavázala ke snížení dopadu své země na životní prostředí na lokální i globální úrovni tím, že směřuje své aktivity k politice zvané „Zero Waste Scotland“, která je propagována napříč všemi státy EU. V praxi to znamená podporu prevence odpadu a recyklace a snížení tradiční metody nakládání s odpady – skládkování. Důležitost, jakou skotská vláda dané problematice přikládá, demonstruje mimo jiné skutečnost, že k zavedení příslušných kroků sáhla v době, kdy podíl recyklace v zemi rostl a docházelo k postupnému snižování množství skládkovaného odpadu. Nakládání s odpady ve Skotsku je řízeno Skotskou agenturou pro ochranu životního prostředí (Scottish Environmental Protection Agency – http://www.sepa.org.uk), jejímž cílem je zajistit ochranu životního prostředí a lidského zdraví. Existuje široké spektrum legislativních opatření zabývajících se problematikou odpadů, která reflektují vývoj evropské legislativy. Základní stavební kameny skotské legislativy je možno shrnout do následujících bodů:
Zajištění bezpečné přepravy, skladování a skládkování odpadu;
Zodpovědnost orgánů místní správy poskytovat služby týkající se odpadů a vytvořit plán odpadového hospodářství;
Povinnost pro producenty odpadu zajistit jeho likvidaci;
Přenést povinnost udržování oblasti bez odpadu na místní správu;
Pokutovat za znečišťování prostředí odhazováním odpadu (littering) a divoké skládky odpadu.
Cílem zavedené legislativy je maximalizace množství materiálů, které mohou být navráceny či opětovně využity ve výrobních procesech, a zajištění jejich vysoké kvality. Jasně stanovený směr zároveň poskytuje soukromému sektoru stabilní prostředí pro investice do potřebných technologií a infrastruktury.
3.2.1
Strategie
3.2.1.1
Politika Zero Waste Scotland
Dokument „Zero Waste Scotland“ byl vydán v roce 2010. Zero waste, tedy nulovým odpadem, se v něm rozumí co nejefektivnější využívání primárních zdrojů. Důraz je kladen na vícenásobné využití látek a materiálů a recyklaci, namísto řešení finálního odpadu. Skotsko je zde popisováno jako země, kde veškerý odpad je uvažován jako zdroj.
36
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.2.1.2
Nařízení o odpadech
Nařízení o odpadech (Waste Scotland Regulation) bylo schváleno skotským parlamentem dne 9.5.2012. Představuje nejvýznamnější krok ve vývoji v oblasti recyklaci v historii Skotska. Je navržen tak, aby pomohl identifikovat skutečný potenciál zdrojů, se kterými je v současnosti nakládáno jako s odpady. Tyto výrazné změny v politice nakládání s odpady se dotknou všech oborů a jsou podpořeny informační kampaní, poradenstvím pro podniky i místní zastupitelstva, řadou volně dostupných nástrojů, aplikací a výukových programů a samozřejmě také finančními nástroji. Nové nařízení bude hrát klíčovou roli v úsilí dosáhnout 70% recyklace všech odpadů a maximálně 5% skládkovaných odpadů do roku 2025. Klíčové body Nařízení o odpadech lze shrnout následovně: Všechny podniky a organizace musí od 1.1.2014 třídit svůj klíčový (převažující) recyklovatelný odpad. Třídění odpadu v podnikatelském sektoru (sklo, kovy, plast, papír a kartony) je povinné od 1.1.2014. Podniky produkující více než 50 kg potravinového odpadu za týden musí třídit tento odpad od 1.1.2014. Pro podniky produkující více než 5 kg potravinového odpadu platí tato povinnost od 1.1.2016. Zákaz používání mělničů (macerátorů) potravin při vypouštění potravinového odpadu do veřejné kanalizace od 1.1.2016. Místní úřady jsou povinny poskytnout základní recyklační službu pro všechny domácnosti od 1.1.2014. Místní orgány jsou povinny nabídnout službu recyklace potravinových odpadů v městských oblastech od 1.1.2016. Zákaz skládkování nebo spalování materiálu shromážděného k recyklaci. Zákaz komunálních biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládky od 1.1.2021. Nedodržování Nařízení o odpadech řeší Scottish Environment Protection Agency. Nesprávně tříděný odpad nemusí být přijat odpadovou firmou, a vede tak u původce k vyšším nákladům na odvoz odpadu, eventuálně i k pokutě.
3.2.2
Programy a opatření
Aby bylo dosaženo výše uvedené radikální změny v pohledu na nakládání s odpady, jsou používána nová opatření, např.: Povinnost původců odpadu zpracovat Plán prevence vzniku odpadu – Waste Prevention Programme – pro všechny odpady. Plán musí zahrnovat prevenci a znovuvyužití odpadu centrálně, ve všech strategiích a aktivitách;
37
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Zákaz skládkování pro určité druhy odpadů – nesmí být skládkován ani spalován odpad, který byl předtím vytříděn (papír, plasty, sklo, kovy, biologický odpad); záklaz skládkování biologicky rozložitelných komunálních odpadů (viz výše); Povinnost provozovatelů spaloven zajistit vytřídění kovů a tvrdých plastů z komunálního odpadu předtím, než bude spálen. Třídění specifických druhů odpadů, např. potravin, aby nedošlo ke znečištění nebo kontaminaci ostatního materiálu. Cílem je zvýšit možnosti recyklace a vícenásobného používání zdrojů a navýšení energií z obnovitelných zdrojů; Dva nové cíle do roku 2025 pro všechny druhy odpadu – 70 % recyklace, maximálně 5 % skládkování; Omezení energetického využívání odpadu s výjimkou komunálních odpadů. Důvodem je současná strategie založená na prevenci, opětovném využívání a recyklaci; Podpora místních úřadů a podnikatelského sektoru v aplikaci dobrovolných závazků a dohod a příkladů dobré praxe; Zlepšení informovanosti o různých zdrojích odpadu, zdůrazňování dalších ekonomických a environmentálních možností; Agentura financovaná státem – Zero Waste Scotland (http://www.zerowastescotland.org.uk/) – poskytne více než 10 mil. GBP na podporu projektů směřujících k dosažení cíle skotské vlády definovaných v Zero Waste Plan. Tabulka 12 Programy vládní finanční podpory k dosažení cílů „Zero Waste Scotland“
Název
Popis
Odkaz
Scottish Recycling Fund
Program podporující přestavbu zařízení na třídění odpadu, vícenásobné využití a opravu výrobků. Program nabízí půjčky na 3-5 let.
http://www.zerowastescot land.org.uk/content/scotti sh-recycling-fund
RETrieve Scotland' support programme for Scottish manufacturing companies
Podpora výrobních podniků k zapracování recyklátů do výroby nebo ke zvýšenému používání recyklace u výsledných produktů (financování studie proveditelnosti a první fáze implementace projektu).
http://www.zerowastescot land.org.uk/content/retrie ve-scotland-supportprogramme-scottishmanufacturingcompanies
Food Waste Programme for Local Authorities 2014/15
Podpora místních úřadů při každotýdenním vyvážení potravinového (organického) odpadu
http://www.zerowastescot land.org.uk/node/24788
Circular Economy Textile and Apparel Fund
Podpora oběhového hospodářství v textilním průmyslu (pro textilní návrháře – část produkce z recyklovaného materiálu)
http://www.zerowastescot land.org.uk/content/circul ar-economy-textile-andapparel-fund
38
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Local Authority re-use facilities grant
Podpora místních zastupitelstev při zlepšování vlastností zařízení pro opětovné využití odpadu, společně s infrastrukturou a skladováním
http://www.zerowastescot land.org.uk/content/localauthority-re-use-facilitiesgrant-rar002-003
Market Development Capital Grant Programme for Priority Resource Streams in Scotland
Finanční balíček pro podporu recyklace pro privátní i veřejný sektor, místní samosprávu – celkem 1,5 milionu GBP
http://www.zerowastescot land.org.uk/funding/priorit ymaterials
Grant Funding to Support Re-use & Repair Hub Trials
Podpora pro opětovné použití a opravu hubů (rozbočovačů počítačové sítě) v širokém měřítku
http://www.zerowastescot land.org.uk/reusehubs
Podpora místních zastupitelstev při jejich aktivitách ohledně třídění barevného skla
http://www.zerowastescot land.org.uk/content/localauthority-funding-glassrecycling-%E2%80%93201415
Podpora místních zastupitelstev při průzkumu a přípravě plánů infrastruktury odpadového hospodářství pro bytové jednotky
http://www.zerowastescot land.org.uk/content/fundi ng-local-authorities%E2%80%93-tenementsinventory-developmentplans
Local Authority Funding for Glass Recycling – 2014/15
Funding for Local Authorities – Tenements Inventory & Development Plans
Skotský parlament schválil zákony, které ukládají povinnost prodejcům (v potravinářském i ostatních sektorech) účtovat od 20.10.2014 minimální částku 5 pencí za každou jednorázovou nákupní tašku (včetně papírových i vyrobených z některých materiálů a plastů na rostlinné bázi). Cílem opatření je podpořit tašky pro vícenásobné použití a snížit množství odpadu. Od 1.4.2014 byla zvýšená pokuta za odhazování odpadků na veřejných prostranstvích (littering) na fixní částku 80 GBP a na 200 GBP za divoké skládkování. (V případě nezaplacení pokuty mohou být částky zvýšeny až na 2.500 GBP, resp. 40.000 GBP.)
3.2.3
Nástroje
Vedle finančních podpor (viz předcházející kapitola) jsou pro dosahování cílů Zero Waste Scotland využívány především nástroje „měkkého“ charakteru, např. dobrovolné dohody, vzdělávací a informační nástroje a volně dostupná základní technická asistence (vzory, kalkulátory, apod.). Tabulka 13 Dobrovolné dohody
Název
Popis
Odkaz
Scotland’s Resource Sector Commitment
Nový dobrovolný závazek o redukci odpadu pro MSP zabývající se likvidací odpadu – zajistit recyklaci vysoké kvality, poskytovat rady, jak předcházet vzniku odpadu a efektivně využívat zdroje, uzavírat přehledné
http://www.zerowastescotland.org .uk/sites/files/zws/SRSC%20%20SigPack%20-%2002.pdf
39
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
smlouvy, umožňovat poskytnutí zpětné vazby zákazníkům.
Hospitality and Food Service Agreement
Cíl prevence vzniku odpadu: redukce potravinářského odpadu a obalů o 5% do konce roku 2015 oproti roku 2012. Cíl nakládání s odpady: Zvětšit objem odpadu určeného k recyklaci nebo kompostování na min. 70 % do konce roku 2015.
http://www.zerowastescotland.org .uk/content/hospitality-and-foodservice-agreement
Courtauld Commitment
Zlepšení využívání zdrojů a redukce emisí uhlíku a dalších vlivů na ŽP v potravinářském sektoru (specificky: ovoce a zelenina).
http://www.zerowastescotland.org .uk/content/courtauldcommitment-0
Federation House Commitment 2020
Dobrovolný závazek, který cílí na snížení spotřeby vody v potravinářském průmyslu – o 20 % do roku 2020.
http://www.zerowastescotland.org .uk/content/federation-housecommitment-2020-0
Vládní program „Resource efficient Scotland“ Program skotské vlády (http://www.resourceefficientscotland.com/content/about-us), který byl zaveden jako pomoc veřejnosti a soukromému sektoru snižovat náklady prostřednictvím účinnějšího využívání zdrojů v oblasti energie, vody, surovin a odpadového hospodářství. Nabízí zdarma poradenství, konzultace a technickou podporu, sdílí příklady nejlepší praxe a informace o nových technologiích formou bezplatných školení, nástrojů, případových studií, příruček a konzultací. Tabulka 14 Příklady volně dostupných nástrojů, vzorů a aplikací
Název
Popis
Odkaz
Love Food Hate Waste
Mobilní aplikace pro plánování, nakupování a uskladňování potravin, i jejich zpracování s ohledem na minimalizaci odpadu a šetření prostředků.
http://www.zerowastescotland.org .uk/content/lfhw-mobileapps
On Course For Zero Waste
On-line učební program pro MSP, zaměřený na orientaci v účinnějším využívání zdrojů. Obsahuje návody, kde najít vhodné nástroje. Skládá se z 8 modulů: 1. Odpady a identifikace procesu 2. Měření a monitorování 3. Vývoj akčního plánu 4. Získání podpory ve vlastní organizaci a vývoj Plánu prevence vzniku odpadu 5. Účinnější využívání zdrojů v konkrétní organizaci 6. Změna chování – motivace zaměstnanců a vedení 7. Řízení dodávek a udržitelného zadávání veřejných zakázek (sustainable procurement)
http://smetraining.zerowastescotl and.org.uk/
40
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
8. EMS – Systém managementu
environmentálního
Business Resource Centre
Vyhledávací nástroj, který poskytuje informace o opětovném použití a možnosti recyklace v dané oblasti a poskytuje rady, jak nejlépe snížit náklady prostřednictvím účinnějšího využívání zdrojů.
http://www.zerowastescotland.org .uk/BusinessResourceCentre
Construction material exchange tool
On-line nástroj fungující na principu burzy stavebních materiálů. Umožňuje společnostem zveřejnit seznam materiálů, které již nepotřebují a nechtějí je poslat na skládku, a nabídnout je tímto způsobem k dalšímu zpracování.
http://cme.zerowastescotland.org. uk/
Construction site poster creator
Volně dostupná aplikace pro vytvoření plakátu, sloužícího k označení staveniště jako místa s environmentálně šetrným nakládáním se stavebními a demoličními odpady.
http://www.recycleforscotland.co m/
Green office Guide
Návod na provoz nákladově efektivní a trvale udržitelné (z hlediska životního prostředí) kanceláře.
http://www.resourceefficientscotla nd.com/sites/default/files/Green% 20Office%20Guide.pdf
Print Smarter
Návod jak v kancelářích tisknout efektivněji.
http://www.resourceefficientscotla nd.com/content/key-task/printsmarter
Green town
Návod na tvorbu plánu v podniku i organizaci
http://www.resourceefficientscotla nd.com/content/key-task/make-awaste-prevention-plan
Aggregate supplier Directory
Nástroj – mapa dodavatelů agregátů
The Savings Finder
Návod na identifikaci úsporných v podniku nebo organizaci
3.2.4
prevence
prověřených
odpadu
lokálních
opatření
http://www.resourceefficientscotla nd.com/tools/aggregate_supplier _directory http://www.resourceefficientscotla nd.com/resource/savings-finder
Indikátory
Tabulka 15 Indikátory podle odvětví a typu odpadu
Odvětví / typ odpadu
Textilní provozy
Indikátor Roční produkce odpadu
kg/m2 za rok kg/zaměstnanec za rok kg odpadu/kg textilu za rok
Roční redukce odpadu
% snížení množství odpadu k určitému roku určenému jako výchozí
Roční emise uhlíku z výroby textilu
kg CO2/m2 za rok kg CO2/zaměstnanec za rok kg CO2/ kg textilu za rok
41
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Nábytkářský průmysl
Obnovený a znovu použitý materiál
% z celkového odpadu
Recyklovaný odpad
% z celkového odpadu
Produkce odpadu Produkce odpadu na jednotku
kg/rok kg/rok na jednotku
Cílová produkce odpadu
kg/rok % z celkového odpadu
Celkový odpad
t odpadu/100 tisíc GBP investice m3 odpadu t odpadu
Skládkovaný odpad
t skládkovaného odpadu/100 tisíc GBP investice m3 skládkovaného odpadu/100 tisíc GBP investice t skládkovaného odpadu celkem m3 skládkovaného odpadu celkem
Neskládkovaný odpad
% neskládkovaného odpadu
Skládkovaný odpad
t
Recyklovaný odpad
% z celkového odpadu
Voda
m3/os. (týdně/měsíčně)
Papír
Kg/os. (týdně/měsíčně) Kg kancelářského papíru/os. (týdně/měsíčně) Kg papíru z kantýny/os. (týdně/měsíčně)
Stavební odpad
Kancelářský provoz
3.3
NĚMECKO
Jako jedna z mála zemí světa má Německo stanovený konkrétní, měřitelný cíl pro zvyšování účinnosti využívání zdrojů na národní úrovni.
3.3.1
Strategie
V roce 2002 Německá vláda ve své národní strategii pro účinnější využívání zdrojů (German Resource Efficiency Programme – dále též „ProgRess“) stanovila jako jeden z cílů zdvojnásobit výtěžnost nerostných surovin (produktivitu zdrojů) do roku 2020 ve srovnání s rokem 1994. Tímto stanoveným cílem se Německo dostává na přední příčku ve srovnání s ostatními státy světa.7 Cílem Programu na účinnější využívání zdrojů je, aby těžba a využívání přírodních zdrojů byla udržitelnější a snížilo se vyvolané znečištění životního prostředí. Díky tomu dosáhne Německo zvýšení společenské odpovědnosti ve smyslu zachování vysoké kvality života pro budoucí generace.
7
Podobné cíle má nastaveno například Japonsko (zvýšení produktivity zdrojů o 50 % v období 2000 – 2015) nebo Čína (zvýšení materiálové účinnosti o 15 % v období 2011 – 2015).
42
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Program ProgRess je jedním ze základních strategických dokumentů německé vlády. Dělí se na tři části – základní programové principy, strategické přístupy dle hodnotového řetězce a konkrétní příklady. První část programu ProgRess stanovuje hlavní zásady a cíle, současně též hlavní indikátory potřebné k měření zlepšování účinnosti využívání zdrojů. Mezi hlavní zásady zmiňované v první části dokumentu patří: 1. Spojení environmentální potřeby s možnými příležitostmi, podporou inovací a společenskou odpovědností; 2. Globální zodpovědnost jakožto hlavní cíl tzv. Národní politiky zdrojů; 3. Postupné vytváření ekonomických a výrobních postupů, které budou méně závislé na primárních zdrojích a vývoj a rozšiřování oběhového hospodářství; 4. Zajištění udržitelného využívání zdrojů v dlouhodobém horizontu prostřednictvím růstu kvality. Druhá část programu obsahuje konkrétní opatření na základě analýzy celého hodnotového řetězce. K dispozici je celkem 5 strategických přístupů:
zabezpečení udržitelné dodávky surovin, zvyšování účinnosti zdrojů ve výrobě, řízení spotřeby směrem k udržitelné spotřebě, účinné oběhové hospodářství, vytvoření vhodných nástrojů.
Veškeré přístupy jsou podpořeny konkrétními opatřeními. Program přikládá zvláštní důležitost tržním stimulům, informacím, odbornému poradenství, vzdělávání, výzkumu a inovacím, posílení dobrovolných nástrojů a podpoře průmyslu a občanské společnosti. Jedná se o opatření, která směřují především k malým a středním podnikům, podporují environmentální systémy řízení a zohledňují environmentální aspekty v procesech normalizace. Dále kladou důraz na vyšší využívání účinnějších produktů a služeb v oblasti veřejných zakázek, posílení ekoznačení a environmentální certifikace, zvyšování účinnosti oběhového hospodářství, podporu transferu technologií a znalostí do rozvojových zemí a nově vznikajících ekonomik. Třetí část programu představuje celkem jedenáct příkladů materiálových toků, oblasti lidského života a technologií, které jsou zvláště důležité pro zmíněné strategické přístupy a jejich dosažení. Jako příklad lze uvést recyklaci kovů – i těch vzácných, technologie jako fotovoltaiku, elektromobilitu, ale také udržitelnou výstavbu, jež je považována za velmi významné odvětví pro zajištění rovnováhy využívání zdrojů a řízení odpadového hospodářství.
3.3.2
Programy a opatření
Program ProgRess byl přijat 29. února 2012 a v této souvislosti Německá vláda deklarovala, že každé čtyři roky bude reportovat výsledky Národní strategie udržitelnosti, tento pokrok bude hodnocen a program bude dále rozvíjen. Další potenciál, a to konkrétně v oblasti malých a středních podniků, byl definován ve studii Spolkového ministerstva hospodářství a technologií z roku 2005. Podle této studie by bylo možné, aby
43
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
malé a střední podniky ve výrobním sektoru dosáhly materiálových úspor ve výši až 20 % prostřednictvím investic s krátkou dobou návratnosti, jako jsou investice do technické modernizace či efektivnějších pracovních postupů. Snaha vedoucí ke zvýšení efektivity využívání zdrojů je zakotvena v mnoha oblastech německé vládní politiky, a to v programech jdoucích napříč ministerstvy. Jedná se např. o následující programy:
Spolkové ministerstvo životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti (BMU) je od roku 2007 garantem „Sítě účinnějšího využívání zdrojů”. Administrátorem tohoto projektu je Centrum účinnějšího využívání zdrojů, které spadá pod Sdružení německých inženýrů (VDI – Verein Deutsche Ingenieure). Cílem je zlepšit informovanost a komunikaci o možnostech zvýšení účinnosti využívání zdrojů v průmyslu, a to zejména v malých a středních podnicích. Dále ministerstvo prostřednictvím programu „Inovace pro životní prostředí“ podporuje projekty, které se po realizaci řadí do skupiny best practice.
Spolkové ministerstvo hospodářství a energetiky (BMWi) je zodpovědné za politiku v oblasti nerostných surovin. V rámci programu BMWi Innovation Bonus (go-inno) podporuje prostřednictvím certifikovaných poradců poskytování odborného poradenství v oblasti zdrojů a materiálové účinnosti malých a středních podniků ve zpracovatelském průmyslu. Cílem je identifikovat potenciál pro úspory zdrojů a materiálů při výrobě nebo užití výrobku a případně navrhnout opatření na zlepšení.
Prostřednictvím Deutsche Materialeffizienzagentur (DEMEA) pomáhá BMWi malým a středním podnikům s identifikací potenciálu pro účinnější využívání materiálů. Výsledky z praxe ukazují, že díky odborným konzultacím se materiálová účinnost značně zvýšila a umožnila společnostem ušetřit v průměru 200.000 EUR ročně na materiálové náklady.
Německá surovinová agentura (Deutsche Rohstoffagentur – DERA) spadající pod BMWi každoročně vyhlašuje soutěž o nejúčinnější využívání zdrojů v německém průmyslu. V rámci této soutěže jsou prezentovány nejlepší výsledky inovací, vědy a výzkumu.
Spolkové ministerstvo dopravy, stavebnictví a rozvoje měst (BMVBS) podporuje řadu výzkumných projektů v oblasti inovací stavebních výrobků a technologií, a také v oblasti účinnějšího využívání zdrojů a udržitelné výstavby budov.
Spolkové ministerstvo pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (BMZ) pomáhá zajistit, že rozvojové země mohou těžit z německého know-how v oblasti účinnějšího využívání zdrojů. Transfer znalostí a technologií je podporován zejména prostřednictvím pomoci v oblasti udržitelného hospodářského rozvoje, poradenství v oblasti životního prostředí, průmyslu ochrany životního prostředí a nakládání s odpady.
Jedním z hlavních cílů Národní strategie udržitelnosti je, aby těžba a využívání přírodních zdrojů byla udržitelnější a minimalizovaly se tak dopady na životní prostředí. Německá vláda se snaží oddělit z hlediska ochrany životního prostředí hospodářský růst od spotřeby zdrojů, a snížit tím negativní dopady na životní prostředí a posílit životaschopnost a konkurenceschopnost německého hospodářství. Díky tomu dosáhne jak stabilní zaměstnanosti, tak sociální soudružnosti. Dalším cílem politiky účinnějšího využívání zdrojů je snížení celkové spotřeby zdrojů a plnění globální odpovědnosti za environmentální a sociální dopady využívání zdrojů.
44
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.3.3
Nástroje
V oblasti účinnějšího využívání zdrojů se nachází mnoho příkladů v databázích Act Clean (http://www.act-clean.eu) a SPIN (http://spin-project.eu/index.php?node_id=SPIN-InnovationDatabase;55&lang_id=19), dále na stránkách Inovačního programu pro životní prostředí – Umweltinnovationsprogramm (http://www.umweltinnovationsprogramm.de/projekte) který podporuje zavádění ekoinovací do podniků, či EFA NRW – Effizienzagentur NRW, která je centrem pro malé a střední podniky a poskytuje státem dotované poradenství v oblasti čistší produkce a účinnějšího využívání zdrojů (http://www.ressourceneffizienz.de/en/praxis.html).8 V oblasti prevence odpadů působí v Německu Evropská platforma pro prevenci odpadů (European waste prevention platform), jež obsahuje mnohé nástroje v odvětví odpadů (http://www.ewwr.eu/). Dalším zajímavým zdrojem je studie Spolkové agentury životního prostředí (UBA) zabývající se vytvořením programu na snížení produkce odpadu (http://www.umweltbundesamt.de/publikationen/development-of-scientific-technical-foundations-for). Recyklaci odpadů a druhotné nerostné suroviny postihuje zákon o elektroodpadu (Elektro-Gesetz), zmiňovaný v následujícím textu spolu se zákonem o bateriích. Oběhové hospodářství a projekty s ním spojené se často uskutečňují v rámci programu „Advisory Assistance Programme“. Databáze těchto programů se nachází na http://www.umweltbundesamt.de/en/topics/sustainability-strategies-international/cooperation-eecacentraleastern-european-states/project-database-advisory-assistance-programme. Strategické přístupy a nástroje německé politiky účinnějšího využívání zdrojů, jsou uvedeny v následujících příkladech: 1.
Zajištění udržitelné dodávky surovin
Významným krokem v této oblasti bylo zřízení Německé surovinové agentury – DERA. Ta funguje jako odpovědné centrum a centrální platforma pro informace a odborné poradenství o nerostných surovinách a energetických zdrojích především pro německý průmysl. DERA spolupracuje s partnerskými zeměmi na identifikaci nových možností využívání zdrojů a potenciálu získávání nerostných surovin. Dále zaštiťuje partnerství při dodávkách nerostných surovin v rámci zahraniční spolupráce a smluvně deklaruje transparentnost podmínek a dodržení hospodářských, environmentálních a sociálních pravidel v zemích, odkud nerostné suroviny pochází. 2.
Cílené šíření využívání obnovitelných zdrojů jako materiálového vstupu do výroby
V roce 2009 přijalo Německo Akční plán pro využívání surovinových obnovitelných zdrojů. Cílem je vytvořit jednotnou udržitelnou koncepci a zvýšit podíl biomasy a jejího materiálového využití. Akční plán navrhuje celkem 12 variant, jak z materiálového hlediska využít biomasu. Například ve stavebnictví, pro stavbu konstrukcí, apod. Až v posledním kroku navrhuje biomasu jako palivo. 3.
Podpora inovací a konkurenceschopnosti posílením poradenství pro firmy
Nejdůležitějším nástrojem pro zlepšení účinnějšího využívání zdrojů je podpora poradenských služeb. V Německu existuje síť poradenských středisek, které nabízejí podnikům informace o zvyšování 8
Podrobnější informace o programu dotovaného poradenství v Německu viz příloha C.
45
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
účinnosti využívání zdrojů. Jsou to např. PIUS-Check (Effizienzagentur NRW), Deutsche Materialeffizienzagentur, Efficiency Network Rhineland-Palatinate, VDI Resource Efficiency Centre, aj. 4.
Informace a podpora využívání systémů environmentálního managementu
Německá vláda usiluje o mnohem větší účasti společností v environmentálních systémech řízení – především EMAS. Spolkové a zemské úřady poskytují členům EMAS administrativní a finanční výhody, např. v podobě snížených poplatků za správní řízení či zjednodušení administrativy. 5.
Normalizace a integrace zdrojů
Německá vláda podporuje rozvoj normalizace, jakož i iniciativy zaměřené na zvyšování povědomí o aspektech ochrany zdrojů, které se na procesu normalizace podílejí. 6.
Vytváření povědomí veřejnosti
Poskytování informací spotřebitelům a komunikace na environmentální úrovni mohou v Německu stavět na vysokém povědomí veřejnosti, jež má v Německu silné kořeny především v oblasti odpadů, životního prostředí a v oblasti klimatu. Německá vláda vyvíjí tlak na školní vzdělávání, aby vzdělávací instituce poskytovaly dostatečné informace o efektivním využívání zdrojů v souvislosti se zodpovědným jednáním. Dále prostřednictvím letáků a různých kampaní německá vláda podporuje styk s veřejností a jejich povědomí o účinnějším využívání zdrojů. Například Vzdělávací služba Spolkového ministerstva pro životní prostředí v současné době připravuje výukový materiál pro střední školy a současně podporuje šíření ostatních vzdělávacích materiálů. Německá vláda také cíleně buduje přístupy ke klíčovým sociálním skupinám tak, aby získala jejich podporu a aktivní zapojení. 7.
Účinnost zdrojů jako kritérium pro obchodní a spotřebitelské rozhodování
Německá vláda se snaží zintenzivnit své úsilí na podporu odvětví obchodu. Jakožto ústřední orgán se snaží realizovat opatření ke zlepšení účinnosti využívání zdrojů, vyžaduje větší spolupráci v oblasti informací pro spotřebitele (například pokud jde o povědomí o ekoznačení nebo vratných systémech), a vyvíjí úsilí k tomu, aby se environmentální informace o výrobku lépe prezentovaly v oblasti ecommerce. Snahou je také přimět spotřebitele, aby vnímali zdroje, ze kterých je výrobek vyroben, a aby toto vnímání přenášeli do celého životního cyklu výrobku – od nákupu, přes použití až k likvidaci. Jako příklad lze uvést ekoznačku Modrý anděl, která je v Německu velmi uznávaná a díky které si jsou spotřebitelé jistí, že výrobek zohledňuje veškeré environmentální dopady. Německá vláda chce dále rozšiřovat systém tohoto značení, pro další značky chce zajistit zahrnutí informací o využívání zdrojů, udržitelné spotřebě, třídění a prevenci vzniku odpadů, apod. Pro realizaci těchto opatření Německá vláda hodlá navýšit finanční dotace pro nevládní organizace. 8.
Certifikačních schémata
Německá vláda podporuje rozvoj certifikačních systémů a usiluje o další rozšíření těchto systémů s ohledem na kompletní kritéria udržitelnosti, a to zejména prostřednictvím větší integrace kritérií o dopadech na životní prostředí a o sociálních dopadech těžby surovin. Německá vláda také prosazuje na evropské a mezinárodní úrovni zvýšení užití certifikace abiotických a biotických surovin a přezkum systému certifikace zahraničních recyklačních zařízení na základě kritérií udržitelnosti. Takové přezkumy zahrnují definování rozsahu, v jakém jsou kritéria a certifikační
46
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
mechanismy začleněny do vhodných systémů ekoznačení. Ty poté umožňují rychlou a spolehlivou identifikaci udržitelnosti suroviny v době nákupu. 9.
Veřejné zakázky v režimu účinnějšího využívání zdrojů
Celkový roční objem veřejných zakázek se v Německu pohybuje okolo 250 mld. EUR, což představuje velký potenciál pro podporu účinnějšího využívání zdrojů. V případě zajišťování nejhospodárnější nabídky umožňuje posouzení nákladů celého životního cyklu produktu optimalizovat rozhodnutí z ekonomického hlediska s hlediskem environmentálním. Spolkové ministerstvo hospodářství, konkrétně jeho Kompetenční centrum pro trvale udržitelný režim v zadávání veřejných zakázek, zpracovává praktický návod na integraci účinnějšího využívání zdrojů a prevenci odpadu do nařízení o veřejných zakázkách. Například Spolkové ministerstvo pro výživu a zemědělství (BMEL) poskytuje na místní úrovni informace o benefitech plynoucích z účinnějšího využívání zdrojů v rámci projektu „NawaRoKommunal”. Německá vláda dále hodlá poskytnout poradenství pro zadávání veřejných zakázek s cílem zajistit, aby se specifikace při zadávání veřejných zakázek vice zaměřovala na účinnější využívání zdrojů při nákupu produktů a služeb, aniž by byly porušeny ekonomické principy. 10.
Posílení odpovědnosti za produkt
Nakládání s odpady v souvislosti s odpovědností za produkt je klíčovým nástrojem pro zvýšení účinnosti využívání zdrojů. Výrobky by měly být navrženy tak, aby bylo možno minimalizovat odpad vzniklý při jejich výrobě a použití. Po provozní fázi by měli být výrobci zodpovědní za recyklaci a likvidaci, která je šetrná k životnímu prostředí. Německá vláda tudíž podporuje předcházení vzniku odpadů, a to např. pomocí vratných obalových materiálů nebo zaváděním takového designu výrobku, který bude snadno recyklovatelný (recycling-friendly design). Formou rozšířené odpovědnosti výrobce jsou v Německu – v souladu s evropskou legislativou – ošetřeny baterie, elektrická a elektronická zařízení, obaly, autovraky a odpadní oleje. Na dobrovolné bázi je realizováno využití odpadu z papíru a lepenky, kdy se papírenský průmysl zavázal odebírat a využívat papír a lepenku shromážděnou v rámci tříděného sběru v obcích. 11.
Optimalizace sběru a recyklace odpadu
Výrobky by měly být navrženy tak, aby byl minimalizován vznikající odpad v celém životním cyklu výrobku. Každý výrobce by měl být zodpovědný za recyklaci a likvidaci, která je šetrná k životnímu prostředí. Důležitým podnětem k předcházení vzniku odpadů jsou zákony a nařízení vlády (zákon o obalech, zákon o elektrických zařízeních, zákon o autovracích, zákon o bateriích, zákon o nakládání s odpadními oleji). Výše uvedený seznam představuje výběr nejzajímavějších z široké škály nástrojů a strategií uplatňovaných v Německu.
47
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.3.4
Indikátory
Níže jsou uvedeny příklady indikátorů používaných v Německu pro odpadové hospodářství, konkrétně pro oblast snížení odpadů v domácnostech a podnicích. Tabulka 16 Indikátory v oblasti využívání zdrojů v Německu
Aspekt
Indikátor
Recyklace odpadu
Odpad celkem
Materiály
Podíl domácností s vlastním kompostováním Podíl opakovaně použitých obalů domácností ve vztahu k celkovému vyprodukovanému množství odpadu Podíl spotřebního zboží s ekoznačkou na celkovém počtu zboží Množství opětovného využití a dalšího používání výrobků Množství reklamních letáků v domácnostech Produkce odpadu rozdělená dle odpovídajících lokalit vzniku odpadu Produkce odpadu z potravin (produkce na jednotku – domácnosti, potravinářské služby, catering, obchod) Produkce odpadu z domácností (kg na obyvatele za rok, celková produkce domácností, % srovnání a předchozím rokem) Podíl odpadů produkovaných z podniků na celkovém množství vyprodukovaných odpadů v daném sektoru (produkce odpadu v jednotlivých průmyslových odvětvích ve vztahu k přidané hodnotě a počtu zaměstnanců v jednotlivých odvětvích a celková změna s předchozím rokem) DMI (direct material input) přímý materiálový vstup pro spotřebu a export v množství použitých materiálů (kovy, minerály, apod.) Množství stavebního odpadu (Množství stavebního odpadu za rok jako procento ve srovnání s předchozím rokem) Množství biologického odpadu Produkce nebezpečných odpadů (produkce nebezpečných odpadů za rok a % srovnání s rokem předchozím) Produkce odpadů z obalů (roční produkce na obyvatele ve srovnání se spotřebitelskými výdaji v ročním % srovnání) Produkce elektroodpadu (podíl recyklovatelného elektroodpadu dle kategorií ve srovnání s předchozím rokem) Vývoj produktivity zdrojů (HDP ve srovnání s DMC – domestic material consumption nebo ve srovnání s RMC – raw material consumption) ve srovnání s předchozím rokem
48
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.4
RAKOUSKO
Do roku 2020 se budou rakouské environmentální technologie celkem 8 % podílet na rakouském HDP, budou poskytovat zaměstnanost pro 40 tis. osob, s vývozním poměrem 80 %, na světovém trhu s podílem 2,5 %, a budou tvořit 5 % rakouské výrobní kapacity. Spolková agentura pro životní prostředí (Umweltbundesamt) je v Rakousku hlavní institucí, která má na starosti otázky životního prostředí. Je také odborným orgánem federální vlády pro ochranu životního prostředí a zodpovídá za tzv. SoE Report (The State-of-the-Environment Report), která popisuje situaci životního prostředí v Rakousku. Tato zpráva se provádí každé tři roky. Poslední zpráva analyzuje situaci v období 1.1.2010 – 31.12.2012.
3.4.1
Strategie
Strategickým cílem Rakouska je dosáhnout zvýšení efektivity využívání zdrojů tak, aby se oddělil vliv jejich využívání na životní prostředí od hospodářského růstu. Přičemž účinnost zdrojů rakouské ekonomiky se bude neustále zvyšovat. Správné nakládání s odpady stejně jako minimalizace primárních materiálů by mělo být efektivní, což je nezbytné pro udržitelný rozvoj. K realizaci zákona o odpadech byl v Rakousku vypracován Plán odpadového hospodářství (BAWP). Tento plán se aktualizuje každých pět let a je považován za jakousi Bílou knihu rakouského nakládání s odpady. Zahrnuje programy jako správné balení, využívání baterií, apod. a dále popisuje techniky, díky kterým nebude ohrožováno životní prostředí. Rakouský akční plán účinného využívání zdrojů (REAP) je zpracováván již od roku 2010 a zahrnuje základní cíle, klíčové politiky a nástroje pro efektivní využívání zdrojů. Více informací http://www.lebensministerium.at nebo http://www.nachhaltigkeit.at. Rakouský plán nerostných surovin byl vypracován Spolkovým ministerstvem hospodářství s cílem zachování vytěžitelných zásob surovin. Pokrývá plánování v konkrétních nalezištích, územní plány v místech naleziště, metodické pokyny, hodnocení poptávky a další přístupy. Více na http://www.bmwfj.gv.at/EnergieUndBergbau/Rohstoffplan/Seiten/default.aspx. Iniciativa Růst v transformaci vznikla v Rakousku v roce 2008 na základě myšlenky, že zvýšení kvantitativního růstu (ekonomické výkonnosti) je potřeba posunout k zvýšení kvalitativního růstu (blahobytu a kvality života). Iniciativa se zaměřuje na to, jak zajistit dlouhodobou environmentální a sociální udržitelnost ekonomiky také proto, aby byla ekonomika odolnější vůči krizím. Iniciativa se zabývá růstem a využívání zdrojů, udržitelnou spotřebou a výrobou, finančním systémem, sociální spravedlností, kvalitou života a dalšími. Více informací na www.growthintransition.eu. Národní strategie pro udržitelný rozvoj z roku 2002 má za cíl integraci problematiky životního prostředí do sektorových politik. Každá rakouská spolková země má svůj vlastní Waste management plan/programme, které jsou pravidelně aktualizovány a reportovány.
49
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Rakouská společnost pro životní prostředí a technologie (OGUT) je nezisková organizace, vytvořená jako vědecká platforma pro životní prostředí, hospodářství a správu. Byla založena v roce 1985 s cílem překonat komunikačních bariéry v konfliktních oblastech ekonomiky a životního prostředí.
3.4.2
Programy a opatření
Plán odpadového hospodářství identifikuje pro jednotlivé druhy odpadu následující opatření:
Odpad z domácností – opravy, nákup z druhé ruky, vyšší procento vratných obalů, zákaz produkce spotřebního zboží s negativním vlivem na životní prostředí (např. niklo-kadmiové akumulátory). Recyklace zbytkového odpadu a elektroodpadu.
Zbytkové odpady – zlepšení popisů čisticích prostředků (popis obsahu s procentem složek, datum expirace), vyšší podíl vratných obalů, zákaz spotřebního zboží typu nikl – kadmiové baterie.
Objemný odpad – podpora spotřebního zboží s dlouhou životností/trvanlivostí, podpora opravárenských služeb, šíření a podpora antikvariátů, bleších trhů, apod.
Nebezpečný odpad z domácností – zvýšení životnosti spotřebního zboží obsahující škodlivé látky, zákaz používání určitých škodlivých látek, podpora stacionárních sběrných míst, mobilních sběrných dvorů, podpora specializovaných odpadních firem.
Organický odpad – kontejnery na organický odpad do každé domácnosti, systém sběru biologického odpadu, oddělené shromažďování biologického odpadu – dostatek kompostáren, případně výstavba bioplynových stanic.
Zelený odpad – v případě biogenního odpadu (čistý rostlinný odpad) je vhodné použití pro kvašení či kompostování, v případě biogenních obalů tepelné zpracování. S ohledem na vysoký obsah vody v biogenní části odpadů anaerobní zpracování. Fermentační zbytky z anaerobního spalování jsou použity v zemědělství jako hnojivo.
Odpad z kuchyní a vývařoven – přebytky potravin pro potravinové banky a distributory sociální podpory.
Nepořádek v ulicích – štěrk, prach, sůl a zbytky z rozmrazovacích výrobků a ostatní odpadní materiály shromažďují zametací stroje a jsou recyklovány a využívány při stavbě silnic nebo výplní děr. Ve Vídni existuje recyklační továrna, která dokáže kultivovat štěrk pro další využití.
Komunální odpady a kaly – preventivní opatření v oblasti kanalizačních kalů a fekálií zaměřeny na snížení obsahu těžkých kovů a endokrinní modulátory (kvalitativní předcházení vzniku odpadů). Jedním hlavním zdrojem mědi a zinku v odpadních vodách je koroze vodovodního a kanalizačního potrubí. Výměna pozinkovaných a měděných trubek za nekovové trubky ochrání síť proti korozi a sníží tak obsah mědi a zinku v čistírenských kalech.
Vytříděný průmyslový odpad – odpad z průmyslové produkce jako dřevo, papír, sklo, kovy, plasty a další odpad je minimalizován prostřednictvím certifikace EMAS nebo certifikace ISO, které ovlivňují zadávání veřejných zakázek a výrobních procesů. Dále je povinné v podnicích s více než 100 zaměstnanci mít osobu zodpovědnou za nakládání s odpady. Tato osoba je zodpovědná za prevenci, využití a odstraňování odpadů. Mezi základní možnosti předcházení
50
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
vzniku odpadů v oblasti obchodní a průmyslové je přechod na výrobu se zachováním zdrojů (resource – conserving production), posílení řízení materiálů a optimalizované využívání materiálů, optimalizace logistických možností v oblasti zpracování odpadu, posílení výzkumu a vývoje plánů pro inovativní technologie ke snížení množství a využití odpadů, rozšíření poradenských služeb, prevence v obalech pro dopravu a nomralizace vratných přepravních obalů.
Vytěžený materiál – materiál, který se hromadí ve výkopech (štěrk, písek, úlomky kamenů) se může znovu použít jako výplňový materiál pro terénní úpravy. Pro kontaminované materiály je nutno zřídit speciální prostory, například tepelné opracování v rotační trubkové peci, kde při vysokých teplotách bude kontaminace odstraněna.
Odpad z demolic a staveb – minerální odpad ze staveb, silnic, azbestový cement, betonový odpad nebo odpadní štěrk a ostatní podobný odpad se zahrnuje do stavebních plánů tak, aby při výstavbě bylo počítáno se vznikem odpadu v jednotlivých stavebních fázích a minimalizoval se jeho vnik. Pro stavby musí existovat jasný plán, který říká, jaké kroky a požadavky jsou kladeny na výstavbu při vzniku tzv. recycling – friendly staveb. Pro minimalizaci vzniku odpadu z demolic je nutné vždy zvážit nutnost demolice a vyčerpat všechny možnosti pro zvýšení životnosti budov např. prostřednictvím rekonstrukce, apod.
Strusky a prach – strusky a prach, které vznikají v oblasti zařízení na spalování komunálního odpadu, pece, tepelné elektrárny, průmyslové závody apod. a nakládání s nimi je zahrnuto do Strategie pro prevenci a využití odpadu. Ta se zabývá především optimalizací spalování odpadu, využitím odpadu jako suroviny, analyzuje materiálové toky. Podstatnými řešeními v této oblasti jsou ošetření vysoce kontaminovaných odpadů před spálením, oddělené skladování vysoce kontaminovaného odpadu pře dodáním do spalovny a následně jeho samostatné zpracování, spalování vysoce kontaminovaného odpadu odděleně a vitrifikace zbytků. Zcela zásadní pro snižování popelu a prachu ze spalování je omezit množství škodlivých látek ve spalovaném odpadu.
Vraky a autovlaky – snížení hmotnosti motorového vozidla ve výrobě, zavedení speciálních systémů do výroby jako např. odnímatelné upevňovací systémy, vynechání používání toxických a problematických látek při výrobě vozidel.
Elektroodpad – zákon v oblasti elektrických a elektrotechnických zařízení uváděných na trh zakazuje používání určitých nebezpečných látek (olovo, rtuť, kadmium, apod.). V rámci sběru a zpracování byl zaveden svoz na bázi odtahové služby, shromažďující velké elektrické a elektronické spotřebiče, lednice, mrazáky, vzduchotechniku, obrazovky, výbojky a ostatní. Svozy se následně ekologicky likvidují.
Odpadní dřevo – kůra, piliny, třísky, dřevěný prach, starý nábytek, dřevitá vlna, aj. obsahuje maximálně 1 % nebezpečného odpadu z celkového množství odpadu. Pro účely předcházení vzniku odpadů je nezbytné, aby jednotlivé druhy dřevěného odpadu byly skladovány separovaně, čímž bude docíleno, že maximální množství celkového objemu bude možno recyklovat. Dále jakožto prevence vniku kontaminovaného dřeva je prosazováno snížit úroveň použití konzervačních látek výběrem správných druhů dřeva pro jednotlivá použití. Prevencí je též výroba opravitelných dřevěných výrobků s dlouhou životností. Kromě recyklace je
51
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
samozřejmostí energetická přeměna dřevěného odpadu – spalování dřevní štěpky, biomasy, aj.
Zdravotnický odpad – pravidelná školení zdravotnického personálu v oblasti třídění, zavedení speciálních kontejnerů do zdravotnických zařízení, zajištění odpovědné osoby na každém pracovišti. Pro výrobu – zavedení vícenásobného používání obalů, vícenásobně použitelných nástrojů, moderní nízkoodpadové technologie, snížení rozmanitosti čistících prostředků, minimalizace použití PVC. Vzorem pro optimalizace materiálových toků je analýza vstupů a výstupů vídeňské nemocnice.
Nebezpečný odpad – nahrazování nebezpečných látek méně nebezpečnými, snižování úrovně škodlivých látek, analyzování a vyhodnocování úspěšnosti těchto snah. Pro skládkování preference podzemních skládek před nadzemními.
Tabulka 17 Iniciativy pro účinné využívání zdrojů a udržitelnou výrobu v Rakousku
Oblast
Všeobecné iniciativy
Název
Popis činnosti, cíle
The Austrian Strategy on Sustained Development 2002
Uzavírání nových dobrovolných dohod Vytvoření certifikovaných systémů environmentálního managementu Snížení dlouhodobé spotřeby primárních surovin Snížení užití nebezpečných látek, materiálů a výrobků
The Austrian Strategy on Sustained Development (ÖSTRAT)
Podpora inovací Podpora integrovaného řízení surovin Zavedení celostátních konzistentních kriterií pro zadávání veřejných zakázek Informovanost o udržitelných výrobcích a udržitelné spotřebě Propagace udržitelnosti ve veřejném životě Implementace European Technology Action Plan (ETAP) Zlepšení územního plánování s ohledem na efektivní dopravu
Resource Efficiency Action Plan
Stanovení hlavních kriterií a nástrojů ke zlepšení účinnosti využívání zdrojů
Austrian Strategy on Sustained Development
Zvýšení povědomí o udržitelné spotřebě a výrobě mezi studenty a kantory Networking mezi hlavními hráči na poli životního prostředí a udržitelné spotřeby
Waste Management Plan
Mapování současné zahrnuje White paper
situace
v Rakousku,
52
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Nerostné suroviny, primární zdroje
Ekoefektivní výrobky a služby
Waste Prevention Programm
Od roku 2011, cílem je oddělení hospodářského růstu od ochrany životního prostředí, zabývá se dopady na životní prostředí, předcházení vzniku odpadů, benchmarkingem
Austrian National Environmental Health Action Plan
Udržitelná spotřeba a výroba ve zdravotnictví
Austrian Raw Material Plan
Prevence nadměrného využívání nerostných surovin Snížení množství půdy pro těžbu Minimalizace spotřeby primárních zdrojů Rekultivace opuštěných dolů Využití ekologicky šetrných způsobů těžby Nízkoemisní těžba nerostných surovin
Environmental Technology Master Plan (MUT)
Zvýšení světového tržního podílu využívání rakouských technologií v oblasti životního prostředí Dosáhnout do roku 2020 cíle – environmentální technologie se budou 8 % podílet na HDP, budou poskytovat zaměstnanost pro 40 tis. osob, vývozní poměr 80 % a na světovém trhu s podílem 2,5 %, což by představovalo 5 % rakouské výrobní kapacity
Austrian Nanotechnology Action Plan
Poskytování informací o aktuálních údajích a aplikací nanotechnologií a nanomateriálů Identifikace konkrétní potřeby v Rakousku Návrh budoucího vývoje
Austrian Program on Technologies for Sustainable Development and Guiding Principles Building of Tomorrow Factory of Tomorrow
Implementace demonstračních projektů na pomoc při zavádění energeticky úsporných výrobních procesů a energetických systémů, na podporu využívání OZE a obnovitelných materiálů
Energy Systems of Tomorrow
Climate Strategy 2007
Zvýšení celkové energetické účinnosti rakouského hospodářství Zvýšení podílu elektrické energie vyrobené z OZE Snížení užití dusíkatých hnojiv
53
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Udržitelná spotřeba ve veřejném sektoru
Energy Efficiency Plan
Referenční hodnota úspory energie 17,9 PJ v roce 2010 a 80,4 PJ v roce 2016 Rozvíjení a používání energeticky účinných technologií a řešení Do roku 2016 dosáhnout snížení o 16% na celkové spotřebě energie
Climate and Energy Fund
Realizace udržitelné dodávky energie Snížení emisí skleníkových plynů Zvýšení podílu výzkumu a vývoje
Environmental support in Austria pursuant to the Environmental Support Act
Ochrana životního prostředí před znečištěním a vznikem odpadů Podpora technologií na ochranu životního prostředí
Database of environmental engineering providers (www.ecolinx.at)
Zpracování komplexní nabídky technologií v oblasti životního prostředí Transparentní systém pro potenciální zákazník a dodavatele
ACT Competence Centre (Austrian Clean Technologies) (www.act-center.at)
Koordinace a implementace opatření uvedených v Environmental Technology Master Plan (MUT)
Green Events Austria
Iniciativa usilující o stanovení norem udržitelnost v nejrůznějších oblastech
Austrian eco-label – Green Meetings
Certifikace akcí a organizačních skupin, jež poskytují kvalitní produkty a služby s nízkým dopadem na životní prostředí
pro
The Austrian eco-label
Zlepšení kvality života a životního prostředí Jasné a transparentní informace Zastřešení environmentální politiky a organizací
Austrian Sustainable Public Procurement Action Plan
Orgány veřejné správy nakupují zásadně výrobky a služby, které splňují kritéria udržitelnosti Do kritérií výběrových řízení je zakomponována registrace EMAS Podpora „best available“ výrobků a služeb pomocí finanční podpory
Guideline for greening efforts
Integrace environmentálních aspektů do veřejných zakázek Zlepšení kvality veřejných zakázek ve vztahu k pomoci propagovat kvalitní výrobky a služby
54
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Udržitelná spotřeba v soukromém sektoru
Udržitelná výroba
3.4.3
„Nachhaltige Wochen” (sustainable weeks) „Bewusst kaufen” (sustainable consumption) EKOPROFIT – EcoBusiness Plan Vienna9
Změna spotřebitelských zvyků k udržitelným výrobkům a službám
směrem
Program na podporu udržitelné výroby a předcházení vzniku odpadů na municipální úrovni.
Nástroje
Tabulka 18 Nástroje pro účinné využívání zdrojů a udržitelnou výrobu v Rakousku
Název
Předmět
Popis
Perioda
Směrnice Rady 75/442 / EHS o odpadech ze dne dne 15. července 1975
Rámcová směrnice o odpadech
Zpráva o implementaci
Každé 3 roky
2000/532/ES
Soupis odpadu
Seznam odpadů zařazených nebo vyňatých jako nebezpečné
Ročně
Směrnice Rady 91/689 / EHS o nebezpečných odpad dne 12. prosince 1991
Nebezpečný odpad
Zpráva o implementaci
Každé 3 roky
Program pro sběr a recyklaci
Směrnice Rady 91/157 / EHS, 18. března 1991 o bateriích a akumulátorech obsahující nebezpečné látky, ve znění 93/86 / EHS
Baterie
Směrnice Rady 86/278 / EHS ze dne 12 června 1986 o ochraně prostředí, zejména půdy, při použití čistírenských kalů v zemědělství
Kaly
Zpráva o implementaci
Každé 3 roky
Nařízení Rady 93 259 / EHS / ze dne 1. února 1993 o dozoru nad přepravou odpadů
Nařízení o přepravě odpadů
Zpráva o přepravovaných odpadech
Ročně
Směrnice 94/62 / ES ze dne Evropského Parlament a Rada ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpad
Obaly
Zpráva o implementaci
Každé 3 roky
Měření informovanosti spotřebitelů
Každé 4 roky
9
Podrobnější informace o programu EKOPROFIT, včetně specifických informací k programu Eco-Business Plan Vienna, jsou uvedeny v Příloze D.
55
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Údaje o rozsahu, charakteristika a trendy v akumulaci obalech a obalových odpadech, objem získané a objemy zlikvidovat.
Rozhodnutí Komise 2005/270 / ES ze dne 22. března 2005, kterým se stanoví formáty vztahující se k databázovému systému v souladu se směrnicí 94/62 / ES o obalech a odpadu z obalů Rozhodnutí 1999/177 / ES ze dne 8. února kterým se stanoví podmínky pro udělování výjimky plastových přepravek a plastových palet Směrnice Rady 94/67 / ES ze dne 16. prosince 1994 o spalování
Praktická opatření pro dodržení Limity, kontroly a audity
Spalování odpadů
Directive 2000/76/EC on the Incineration of Waste
Směrnice Rady 96/61 / ES ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC)
IPPC
Ročně
Každé 3 roky
Zpráva o implementaci
Každé 3 roky
Zpráva o implementaci
Každé 3 roky
Datový registr emisí
Jednou
Sběr reprezentativních dat o spalování nebezpečného odpadu
Dle potřeby
Zpráva o implementaci
Každé 3 roky
Přeshraniční efekt
Dle potřeby
Směrnice 75/439 / EHS o nakládání s odpadních olejů, naposledy ve znění pozdějších předpisů směrnice 91/692 / EHS
Zbytkový olej
Zpráva o implementaci
Každé 3 roky
Směrnice 1999/31 / ES o skládkách odpadů
Skládky
Zpráva o implementaci
Každé 3 roky
Směrnice 87/217 / EHS o předcházení a snižování Environmental znečištění azbestem
Azbest
Zpráva o plnění, srovnávací hodnocení
Dle potřeby
Směrnice 2000/53 / ES ze dne 18 září 2000 o autovracích
Autovraky
Zpráva o implementaci
Každé 3 roky
Údaje o opakovaném použití, využití a likvidaci materiálů
Ročně
Rozhodnutí 2005/293 / ES o dodržování cílů
56
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Nařízení ES 2037/2000 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu
Odpadní elektrická a elektronická zařízení
Množství zpětně získaných látek
Jednou
Směrnice 2002/96 / EC o odpadních elektrických a elektronických zařízení
Množství a hmotnost zařízení distribuovaný, shromažďovány a zpět každý rok
Ročně
Směrnice 78/176 / EHS o odpadech z průmyslu oxidu titaničitého
Oxid titaničitý
Zpráva o provádění, množství
Každé 3 roky
Směrnice 96/82 / ES o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látky
Seveso II
Zpráva o implementaci
Každé 3 roky
Nařízení 2150/2002 o statistice odpadů
Statistika
Každé 2 roky
Financování v rámci municipalit V závislosti na konkrétním druhu odpadu jsou náklady vynaložené na nakládání s komunálním dopadem hrazeny obecními poplatky za komunální odpad, poplatky z obecních skládek bioodpadu, a prostředky z rozpočtu obcí. Hlavním zdrojem financí jsou tedy poplatky vybírané v municipalitách a dále ARA systém, do kterého přispívají společnosti uvádějící na trh obaly. Vztahy s veřejností v oblasti odpadů
Ocenění za nakládání s odpady – cena PHÖNIX – myšlenky místo odpadů, se uděluje inovačním projektům a nápadům týkající se udržitelných materiálů a zdrojů; Státní cena za příkladné balení – ocenění Ministerstva hospodářství za rozvoj v oblasti balení; Třídění je ta správná cesta – informační web pro spotřebitele www.richtigsammeln.at; Kurzy o životním prostředí pro pedagogy – základní informace do škol a vzdělávacích zařízení.
Prevence v oblasti stavebních odpadů – „Building material passes“ Rakouský plán prevence odpadu zahrnuje soubor opatření sloužících jako nástroj pro plánování podpory recyklace, oprav a opětného využití stavebních materiálů. Budou vyvinuty standardy těchto činností pro jednotlivé stavební materiály a klíčové informace budou zahrnuty do centrálních registrů provozovaných rakouským Statistickým úřadem. Tak budou podrobnosti o materiálovém složení a obsahu potenciálně nebezpečných látek zaznamenávány.
57
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.4.4
Indikátory
Indikátory pro předcházení vzniku odpadu v Rakousku vystihuje následující tabulka: Tabulka 19 Indikátory pro předcházení vzniku odpadu v Rakousku
Aspekt
Indikátor
Roční množství odpadu
Stavební a demoliční odpad
Zbytkový odpad
K opětovnému využití Pro znalostní úroveň spotřebitelů a podniků
3.5
Množství odpadu z domácností a podobných zařízení na obyvatele Množství zbytkového odpadu Množství tříděného odpadu Množství vytříděného nebezpečného komunálního odpadu Hmotnost odpadů z průmyslu a obchodu (bez komunálního odpadu a to včetně stavebního a demoličního odpadu) Množství nebezpečného odpadu Množství stavebního a demoličního odpadu
Množství nebezpečného odpadu Míra recyklace Množství skládek
Množství nebezpečného odpadu Hmotnost potravin (řazení dle originálního balení, otevřeného balení, zbytky potravin)
Množství a roční obrat recyklátů v podnikání Hmotnost, množství nebo obrat (v eurech) recyklátů za rok
Vybrané otázky týkající se spotřeby / chování – množství a úroveň znalostí o existujících možnostech předcházení vzniku odpadů a opětovného použití a nakládání s odpady
NIZOZEMÍ
Cílem strategie odpadového hospodářství v Nizozemí je přechod na oběhové hospodářství – vyjádřeno názvem Akčního plánu „Od odpadu k surovině“. V Nizozemí je zavedena pokročilá legislativa v oblasti opětovného použití. Sestává z řady předpisů, fiskálních a finančních opatření, která řadí Nizozemí na přední místa, pokud jde o sběr komunálního odpadu, elektronický odpad, autovraky a další komodity. Základními stavebními kameny strategie nakládání s odpady jsou koncept rozšířené odpovědnosti výrobce a dobrovolné cíle dohodnuté se sektorovými organizacemi. Nové cíle byly nedávno stanoveny pro redukci spalování odpadu (o 50 %) a dosažení 75% třídění u zdroje. Skládkováno je jen nepatrné množství odpadu; spalovny odpadů mají stanovené vysoké standardy a jsou vybaveny rekuperací energie. Na druhou stranu jejich nadměrná výstavba v minulém období je příčinou nižší úrovně opětovného použití a recyklace, než kolik by odpovídalo potenciálu hospodářství.
58
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.5.1
Strategie
Nizozemí má podle Zákona o ochraně životního prostředí a některých mezinárodních závazků povinnost vypracovat národní plán nakládání s odpady. První Akční plán nakládání s odpady (LAP) vznikl v roce 2003 s platností do roku 2009. Druhý Akční plán nakládání s odpady vznikl v prosinci roku 2009. V Akčním plánu je popsána obecná politika nakládání s odpady, v jeho příloze jsou specifikována pravidla týkající se konkrétních kategorií odpadu. „Tradiční“ činnosti, jako jsou třídění odpadu, sběr, využití, spalování a skládkování jsou v Akčním plánu přesně specifikovány, zároveň plán obsahuje definice, scénáře, monitoring a vymáhání sankcí za nesplnění legislativních povinností. Druhý akční plán je více zaměřen na celý řetězec od zdroje k odpadu a zmiňuje se o oběhovém hospodářství. Tento pojem je zpracován detailněji v programu „Od odpadu k surovině“ (From Waste to Resource, leden 2014). Program vyjadřuje snahu vlády podpořit přechod na oběhové hospodářství a položit jeho základy už ve funkčním období současné vlády (do roku 2017).
3.5.2
Programy a opatření
Program „Od odpadu k surovině“ má osm operativních cílů, které mají pomoci k přechodu na oběhové hospodářství. Součástí těchto cílů je široký soubor opatření. Cíl 1) Trvalá udržitelnost v přední části řetězce Oběhové hospodářství znamená možnost opětovného použití výrobků a surovin se základním cílem – zachování přírodních zdrojů. Výrobky by měly být vyrobeny a uváděny na trh tak, aby zapadaly do oběhové ekonomiky, podporováno je vytváření uzavřených přirozených cyklů. Proto bude vláda podporovat tyto aktivity: Design pro oběhové hospodářství (v orig.: circular design nebo design for circularity) – Už ve fázi designu by se mělo uvažovat o recyklaci a opětovném použití výrobku. K tomuto cíli je zamýšleno zavést tzv. štítek přírodních zdrojů, na kterém by byla uvedená informace, z jakých materiálů je výrobek vyroben a které materiály se hodí na opětovné použití. V současné době probíhá diskuze o konkrétní podobě takového štítku. Uzavřené cykly na místní i globální úrovni – Podpora recyklace a opětného využití odpadu v rámci menších správních celků. Cíl 2) Trvale udržitelná spotřeba K urychlení přechodu na oběhové hospodářství je zásadní, aby spotřebitelé uvažovali udržitelným způsobem. Státní správa sama jako hlavní kupující využije možnosti jít příkladem a využije svou kupní sílu k podpoře přechodu na oběhové hospodářství. Navržené aktivity v této oblasti zahrnují: Motivovat spotřebitele k udržitelnému chování založenému na rozvoji znalostí (např. pomocí osvětových kampaní); Posílení role maloobchodních prodejců a posílení možností opětovného použití a opravy použitých výrobků;
59
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Státní správa může přes vlastní nákupy podpořit oběhové hospodářství. V zadávání veřejných zakázek se uvažuje o navržení nových kritérií, která by přímo podporovala nákup vhodných výrobků. Cíl 3) Zlepšení třídění odpadu a sběru Vláda si klade za cíl minimalizovat množství odpadů, které jsou spalovány ve spalovnách komunálního odpadu. Třídění odpadu, zejména u jeho zdroje, je proto nutností. Program se zaměřuje na následující aktivity: Minimalizovat množství odpadů spalovaných ve spalovnách komunálních odpadů; Zlepšit třídění odpadu a sběr v obcích; Motivovat domácnosti k lepšímu třídění odpadů; Zlepšit třídění odpadu v terciárním sektoru. Cíl 4) Stávající politiku odpadů zaměřit na oběhové hospodářství Cílem musí být maximalizace opětovného použití materiálů. Současné předpisy jsou často vnímány jako příliš rigidní. Proto je nutné: Identifikovat a odstranit zbytečné překážky v právních a správních předpisech; Stimulovat stav, kdy lze ukončit statut odpadu („end-of-waste„). V současné době se pracuje na vytvoření kritérií, která by umožnila definovat některé druhy tříděného odpadu (např. kovový šrot, granule z plastů) jako přírodní zdroj; Podporovat recyklaci v rámci Evropského nařízení o přepravě odpadů; V oblasti legislativy vytvářet prostor pro inovace. Cíl 5) Přístup ke specifickým produktovým řetězcům a jejich odpadům Tento přístup je zaměřen na praktické využití surovin v rámci vybraých výrobkových řetězců. Vláda bude svými aktivitami (uvedenými níže) přispívat ke snadnějšímu procesu vytváření řetězce a zajišťovat, aby zainteresované strany v rámci řetězce společně jednaly a definovaly společné cíle a následně zajistily jejich splnění. Tato aktivita zaměřená na konkrétní řetězce se bude dále rozvíjet a institucionalizovat. To znamená: Zřízení centrálního místa podpory pro jednotlivé řetězce; Podpora konkrétních řetězců, jako např. řetězce pro výrobky z plastů; Lepší využití zbytků biologického odpadu (např. biologicky rozložitelný komunální odpad, kaly z ČOV, digestát z bioplynových stanic).
60
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Cíl 6) Vytváření vhodných finančních a jiných pobídek na trhu K zajištění uzavřeného (oběhového) řetězce, a tedy snížení zátěže životního prostředí, je důležité nastavit vhodné finanční pobídky k podpoře jeho vzniku. Bez kvalitních podnikatelských záměrů mají příležitosti v oblasti oběhového hospodářství na trhu mizivou šanci. Proto bude vláda: Podporovat využívání nových obchodních modelů; Podporovat šíření znalostí a široké uplatnění inovativních řešení; Nově upravovat již existující Skládkovou daň k podpoře oběhového hospodářství. Cíl 7) Propojit znalosti a vzdělávání v oblasti oběhového hospodářství Přechod na oběhové hospodářství vyžaduje systémovou inovaci, která kromě technických inovací potřebuje též institucionální a kulturní změny. Program se zaměřuje na podporu rozvoje a sdílení znalostí v oblasti oběhového hospodářství s cílem: Iniciovat specifická školení v oblasti programu „Od odpadu k surovině“; Zaměřovat se více na evropské výzkumné programy se zaměřením na oběhové hospodářství; Vytvořit v Nizozemí Evropské centrum pro oběhové hospodářství. Cíl 8) Zjednodušit metody, ukazatele a značky Kritéria, metody posuzování, indikátory a značky kvality zajistí transparentnost s cílem napomáhat spotřebitelům, podnikům a politikům při vytváření informovaných rozhodnutí. Vláda podpoří používání spolehlivých a jednotných postupů a inovativní metody. Proto program plánuje: Sjednotit metody a ukazatele; Zlepšit dostupnost informačních zdrojů a monitorování v oblasti odpadů.
3.5.3
Nástroje
V Akčním plánu nakládání s odpady i v programu „Od odpadu k surovině“ je navrženo několik typů nástrojů: 1. Komunikace a osvěta; 2. Ekonomické nástroje; 3. Regulační nástroje – zejména v oblasti nakládání s odpady (povinnosti pro zpracovatele odpadů); 4. Dobrovolné nástroje.
61
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.5.3.1
Komunikace a osvěta
V rámci této kategorie nástrojů a aktivit často probíhají osvětové kampaně organizované městy / obcemi směrem k domácnostem a malým a středním podnikům. Tyto kampaně mají dva cíle: Přimět občany / malé a střední podniky k lepšímu třídění odpadů; Vysvětlit ostatní nástroje a opatření, např. regulaci nebo finanční pobídky.
3.5.3.2
Finanční pobídky
Města / obce mají možnost nastavit poplatky za svoz odpadů podle objemu sváženého odpadu. Další nástroj je tzv. zodpovědnost za zpětný odběr, zejména u elektrospotřebičů. Výrobce a (maloobchodní) prodejci mají zodpovědnost za zpětný odběr některých typů výrobků. Zpětný odběr je (částečně) hrazený z poplatku, který zaplatí zákazník při koupi daného výrobku. V současné době se uvažuje o rozšíření této zodpovědnosti za zpětný odběr o další kategorie výrobků.
3.5.3.3
Daňové pobídky pro „zelené investice“
Environmental Investment Allowance (MIA) Pokud společnost investuje do ekologicky šetrného investičního majetku, má nárok na odpočet 36 % z kapitálových výdajů ze zdanitelného zisku nad rámec pravidelných odpisů. Odpočet se týká těchto uznatelných nákladů: Náklady na nákup Výrobní náklady Náklady na úpravy/nákup nových komponent Náklady na environmentální poradenství Random Depreciation of Environmental Investments (VAMIL) Pokud společnost investuje do ekologicky šetrného investičního majetku, může použít schéma odpisů VAMIL – náhodné odpisy nákladů na podnikání za náhodný rok (obojí si stanoví klient sám) pro následující uznatelné položky: Náklady na nákup Výrobní náklady Náklady na úpravy/nákup nových komponent Obě finanční schémata – MIA a VAMIL – lze uplatňovat společně. Podmínkou pro užití popsaných daňových pobídek je, že ekologicky šetrná investice podniku, na kterou jsou odpisy uplatňovány, musí být na tzv. Seznamu environmentálních technologií (Environmental Technologies List), který je vytvořen a spravován Ministerstvem životního prostředí. Technologie musí splňovat přísná kritéria: snadno definovatelné technické parametry a finanční
62
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
podmínky nákupu a současně pronikly na trh do maximálně 30 % z prodejen, které danou technologii implementují. Podrobněji jsou uvedené nástroje, určené pro malé a střední podniky, popsány v případové studii na http://ec.europa.eu/environment/sme/pdf/vamil_mia_en.pdf.
3.5.3.4
Dobrovolné dohody
Dohoda o oběhovém cyklu v oblasti plastů (2013)10 V rámci této iniciativy uzavřelo 65 organizací v listopadu 2013 dohodu za účelem přechodu na oběhové hospodářství v oblasti výroby a recyklace plastů. Účastníci Dohody chtějí dosáhnout konkrétních výsledků v rámci dvou let od jejího podpisu. Obsahem jejich závazku je zejména zaměření na výrazné zvýšení množství plastů, které mohou být opětovně využity jako cenné zdroje pro hospodářství. Dohoda zahrnuje následující čtyři dílčí cíle: Zvýšení množství výrobků s vyšším podílem recyklovatelných materiálů na trhu; Plošné aplikace udržitelných obchodních modelů („oběhové obchodní modely“); Zlepšení udržitelného využívání výrobků a materiálů; Větší množství a kvalitnější recyklace (v oblasti všech aktivit: sběr, třídění, zpracování a opětovné použití materiálů). Dlouhodobým cílem dohody je posílení konkurenceschopnost výroby plastů v Nizozemí. Dohoda o oběhovém cyklu v oblasti fosfátů (2011)11 Důvodem pro uzavření této dohody byla skutečnost, že Na jedné straně je potřeba snížit množství fosfátu, které končí jako odpad v životním prostředí; Na druhé straně je žádoucí snížit potřebu dovážet fosfát k výrobě umělých hnojiv vzhledem k omezenému množství přírodního fosfátu ve světě. Dohoda byla podepsaná v roce 2011 a mezi signatáři jsou státní orgány, výrobci hnojiv, odpadové firmy, asociace zemědělců a další. Hlavním cílem je zvýšení množství fosfátu pro opětovné použití a uzavření oběhového cyklu.
3.5.3.5
Zelené veřejné zakázky
V rámci přechodu na oběhové hospodářství hrají v Nizozemí významnou roli zelené / udržitelné veřejné zakázky (v orig. též: circular procurement). Kromě vlastních nákupů však vláda klade velký důraz také na vytváření vhodných rámcových podmínek a podporu relevantních aktivit.
10 11
Ketenakkoord Kunststof Kringloop Ketenakkoord Fosfaatkringloop
63
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
V listopadu 2013 byla založena iniciativa Green Deal Circular Procurement podněcující spolupráci mezi vládou, místními úřady a soukromým sektorem. Lze ji charakterizovat jako síť partnerů, kteří navzájem sdílejí zkušenosti z realizace zelených veřejných zakázek a vyhodnocování jejich přínosů. Vláda získává cenné informace o tom, jaké přístupy fungují a jaké ne, a má možnost odstraňovat případné legislativní překážky pro uplatňování zelených veřejných zakázek.
3.5.4
Indikátory
Národní Akční plán nakládání s odpady stanovuje několik cílů týkajících se recyklace odpadů. Tyto cíle mohou sloužit jako indikátory pro úspěšnost politiky v oblasti odpadového hospodářství. Současný stav: 79 % z celkového množství odpadu je recyklováno; V roce 2012 bylo 10 mil. tun odpadů spalováno ve spalovnách komunálního odpadu. Cílem je snížit tento objem na polovinu do deseti let; Třídění komunálního odpadu: 60-65% do roku 2015, 75% do roku 2020 a 100% v dlouhodobém horizontu; Množství vyprodukovaného odpadu v Nizozemí vzrostlo ze 47 megatun (Mt) v roce 1985 na 63 Mt v roce 2000; v roce 2010 došlo ke snížení na 60 Mt. Dochází k obratu v trendu množství vyprodukovaného odpadu.
3.6
DÁNSKO
Současné směřování politiky odpadového hospodářství v Dánsku lze vyjádřit slovy: „Recyklovat více, spalovat méně.“ Dánská strategie pro nakládání se zdroji, jež byla přijata vládou v roce 2013, považuje veškerý odpad za zdroj, který by měl být buď opětovně využit, nebo recyklován. Cílem je dosáhnout 50% recyklace domovního odpadu, zatímco v současné době je recyklováno pouze 23 % a zbytek odpadu je z většiny spalován. Skládkování je uvažováno až jako poslední možnost.12 Odpovědnost za naplňování stanoveného cíle leží na municipalitách (v souvislosti se Zákonem o odpadech). Municipality mají za povinnost svoz a odstraňování domovního odpadu a kontrolu toku průmyslových a dalších odpadů k likvidaci. Zároveň však municipality v předcházejícím období investovaly značné finanční prostředky do zařízení na energetické využití odpadu a vzhledem k návratnosti investic je pro ně leckdy ekonomicky efektivnější, když je odpad využíván energeticky než materiálově. Výstavba nových takovýchto zařízení je však již zákonem zakázána. Zařízení na energetické využití odpadu jsou neziskové organizace založené na principu plateb za náklady – tzn., že domácnosti, komerční i výrobní sektor mají zajištěn odvoz odpadu za nízké ceny v kvalitě nezatěžující životní prostředí. Poplatek za spalování v Dánsku (tzv. gate fee) patří k nejnižším v Evropě – činí 27 EUR za tunu odpadu. 12
Za posledních 20 let kleslo množství skládkovaného materiálu v Dánsku o 16 %, což je způsobeno systémem zákazu skládkování biologického odpadu a daní za skládkování.
64
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Pro podporu přechodu na oběhové hospodářství plánuje Dánsko, mimo jiné, zavést efektivnější systémy zpětného odběru v oblastech oděvů a elektroniky a získávání kovů vzácných zemin. Bude podporovat design produktů tak, aby je bylo možné lehce demontovat a všechny materiály opětovně využít či recyklovat. Podpora bude směřovat též do opatření tzv. průmyslové symbiózy (v orig.: industrial symbiosis), kdy odpad jedné společnosti je využíván jako zdroj jiné společnosti.
3.6.1
Strategie
V posledních letech je strategie odpadového hospodářství v Dánsku zaměřena především na recyklaci. Hlavním směrem rozvoje je zkvalitnění recyklace a směřování k oběhovému hospodářství. Strategický dokument vlády Strategie zdrojů (Resource Strategy) – „Denmark without Waste“ (http://mim.dk/media/mim/67848/Ressourcestrategi_UK_web.pdf) je prezentací nového přístupu k odpadovému hospodářství s vytyčením následujících cílů: Bude spalováno méně odpadu, odpad bude primárně považován za zdroj a budou lépe využívány jeho vlastnosti; Snižování vlivu působení odpadu na životní prostředí – ekonomický růst nebude negativně ovlivňovat přírodu a životní prostředí; Recyklace vyšší kvality – oddělení nebezpečných odpadů od zbytku odpadu, který bude recyklován; Reorganizace odpadového hospodářství prostřednictvím spolupráce veřejného a soukromého sektoru – orgány místní správy zodpovídají za komunální odpad, podnikatelská sféra má kompetence a znalosti pro vývoj technologických řešení; Flexibilní iniciativa a monitorování vývoje v oblasti odpadového hospodářství, zejména v oblasti recyklace domovního odpadu. V roce 2016 provede dánská vláda vyhodnocení této strategie a vytyčí nové cíle.
3.6.2
Programy a opatření
3.6.2.1
Recyklace - Iniciativy místní správy, státu a podniků
Hlavní těžiště odpovědnosti za nakládání s odpady a jejich využívání leží na municipalitách, které v dané oblasti intenzivně spolupracují s dalšími zainteresovanými subjekty, včetně státu a podnikatelských subjektů. Jako příklad lze zmínit následující iniciativy: Informace a návody s příklady řešení týkajících se třídění odpadu a recyklace; Finanční podpora technologií – zejména technologií zaměřených na třídění; Správné nastavení poplatků za odvoz odpadu (např. poplatek roste s množstvím vyváženého odpadu do spaloven); Podpora vývoje nových schémat sběru odpadu, které umožní jednoduchý přístup občanů k třídění a recyklaci domovního odpadu, včetně organického odpadu, plastů a kovů;
65
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Financování vývoje a předvádění zařízení sloužících k lepšímu třídění odpadu, včetně oddělení suché frakce (např. plast a kov) z domovního odpadu a objemného odpadu; Partnerství pro plasty, ve kterém místní úřady a podniky sdílejí vědomosti o zlepšení recyklace tohoto druhu odpadu; Partnerství místních zastupitelstev, podniků a odborníků (např. projektantů, designérů) vedoucí k vývoji jednoduchého, lehce dosažitelného systému odpadového hospodářství; Podpora projektů „zeleného podnikání“, které mohou přispět místní „zelené přestavbě“ – např. projekty zajišťující udržitelnou spotřebu; Informační kampaň pro veřejnost na podporu recyklace např. organického odpadu, plastů a kovů v recyklačních centrech nebo pomocí místních iniciativ zaměřených na recyklaci; Zpracování návrhů s příklady osvědčených řešení, které podporují třídění odpadu (včetně organického odpadu, kovu a plastů). Vytříděný odpad pak může nahradit určité suroviny, např. v hnojivech; Právní ukotvení možnosti pro podniky nastavit si vlastní systémy zpětného odběru (např. pro oblast elektroodpadu); Příprava analýz životního cyklu a socioekonomických analýz pro oblast likvidace autovraků; Analýza struktury poplatků v odpadovém hospodářství.
3.6.2.2
Recyklace – Iniciativy v oblasti elektroodpadu
Specifické iniciativy vznikají v Dánsku v oblasti elektroodpadu, a to např.: Dohoda mezi výrobci, místní správou a registrovanými společnostmi, které se zabývají likvidací elektroodpadu, v oblasti sběru odpadu z malých elektrických spotřebičů. Dohoda identifikuje součásti a kategorie produktů, u kterých je potřeba zlepšit sběr a jeho kvalitu; Jednotné aktivity ke zvýšení podílu recyklace elektrických dopravních prostředků a hybridních dopravních prostředků, aby bylo dosaženo stejné výše recyklace jako u ostatních dopravních prostředků; Výzkum o možnostech dobrovolných nástrojů pro sběr mobilních telefonů, např. v obchodech; Strategická spolupráce na mezinárodní úrovni pro recyklaci elektroodpadu, včetně financování vývoje, testování a předvádění nových technologií; Aktivní účast na úrovni EU při nastavování standardů pro nakládání s elektroodpadem s ohledem na využívání zdrojů.
3.6.2.3
Iniciativy v oblasti přechodu od spalování k recyklaci a využití bioplynu
V roce 2012 si Dánská vláda stanovila ambiciózní cíl dosáhnout do roku 2050 nezávislosti Dánska na fosilních palivech. Zhruba 25 % dánských odpadů končí ve spalovnách, přičemž 80 % takto vzniklé energie jde na vytápění a 20 % na elektřinu. V současné době se v Dánsku spaluje i odpad, který by mohl být recyklován – např. organický odpad, přestože 80 % jeho objemu tvoří voda. Organický odpad
66
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
je hodnotný pro použití v bioplynových stanicích, proto hodlá Dánsko strategicky podporovat činnost bioplynových stanic. Strategickými cíli v této oblasti jsou: 1. Větší efektivita v sektoru spalování odpadu – inteligentnější využívání recyklovatelného odpadu, který je v současnosti spalován, a posílání odpadu do maximálně ekonomicky efektivních spaloven. 2. Rozsáhlejší sběr odpadu, např. organického odpadu z domácností a jeho provázání se sektorem bioplynových stanic. K dosažení těchto cílů slouží následující iniciativy: Sestavení rámcového programu pro efektivnější sektor spalování odpadu; Vláda předloží model nové organizace sektoru spalování odpadu.
3.6.2.4
Iniciativy v oblasti lepšího využívání důležitých prvků
V živočišných hnojivech a čistírenských kalech se nacházejí prvky (např. fosfor), které jsou důležitými nenahraditelnými zdroji zejména v zemědělství, a tudíž po nich poptávka narůstá. V roce 2018 bude muset být 80 % fosforu z kalů recyklováno. Spálením kalu ve spalovně vznikne popel, který bude sloužit jako složka hnojiva nebo bude rozhazován přímo na zemědělskou půdu. V současnosti je takto recyklováno cca 50 % kalů. Fosfor z živočišného odpadu bude používán jako hnojivo. K dosažení těchto cílů vedou následující iniciativy: Financování vývoje, testování a demonstrace technologií pro získání fosforu z čistírenských kalů; Socioekonomické analýzy a analýzy životního cyklu týkající se požadavků na nakládání s čistírenskými kaly a živočišnými odpady, zajišťující efektivní využití fosforu; Založení „fosforových bank“ pro třídění popela skládkového odpadu.
3.6.2.5
Iniciativy v oblasti recyklace stavebního a demoličního odpadu
Stavební a demoliční odpad zaujímá největší procento z celkového množství odpadu vyprodukovaného v Dánsku. Cca 80 % z tohoto množství je recyklováno. Tento typ odpadu často obsahuje nebezpečné látky, které musí být z odpadu odděleny, aby se nerozšířily a nezpůsobily tak ohrožení životního prostředí a lidského zdraví. Současně musí být bezpečně zajištěno, že chemické látky obsažené ve stavebním odpadu nezpůsobí komplikace při recyklaci. Mezi takové nebezpečné látky se řadí PBC (polychlorované bifenyly), pro nakládání s nimiž byl implementován Akční plán pro PCB zajišťující, že stavební a demoliční odpad obsahující PCB je podroben recyklaci vysoké kvality. Pozornost je upřena také na vysokou kvalitu recyklace demoličního odpadu, protože jeho rozdrcené části se používají jako náhražka štěrku při stavbě silnic a v případě výskytu nebezpečných látek by mohlo dojít k negativním dopadům na životní prostředí.
67
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Iniciativy, které budou obsaženy v Akčním plánu PCB: Nastavení limitů obsahu PCB ve stavebním odpadu; Přesné požadavky na demolici, které budou umožňovat transparentní přehled materiálů a látek obsažených ve stavebním odpadu; Zvýšené požadavky na kvalifikaci demoličních firem. Ostatní iniciativy: Průzkum v oblastech recyklace betonu – výhody a nevýhody nových požadavků na nakládání se stavebními prvky (např. cihly, impregnované dřevo, střešní tašky, izolace z vodovodního potrubí, atd.); Podpora a zhodnocení možností kvalitnější recyklace větrných turbín.
3.6.2.6
Green Conversion
Prioritou dánské vlády je poskytovat dotace pro podnikatelskou sféru na vývoj nových technologických řešení, která podporují účinnější využívání zdrojů a postupný přechod na technologie příznivé pro životní prostředí, tzv. Green Conversion. K tomu slouží následující iniciativy: Větší zaměření na „zelené technologie“, např. pomocí Programu pro zelené technologie; Podpora zkvalitňování recyklace domovního odpadu; Vývoj nejmodernější třídírny odpadu, která přispěje kvalitnější recyklaci a lepšímu využívání zdrojů; Optimalizace spotřeby zdrojů v podnicích tak, aby došlo ke snížení množství odpadů a zvýšení recyklace; Opětovné využívání a recyklace stavebního odpadu; Lepší využití zdrojů na vrakovištích, výstupů ze spaloven a elektroodpadu; Získávání fosforu z odpadu ze živočišné výroby a čistírenských kalů; Vyvíjení produktů, které je možno využít v oběhovém hospodářství; Zakládání informačních center pro sběr informací a zkušeností týkajících se oběhového hospodářství; Strategická spolupráce na mezinárodní úrovni pro recyklaci elektroodpadu; Výzkum chování spotřebitele – jak mohou nové obchodní modely přispět ke snížení spotřeby zdrojů a zvýšení opětovného využití a recyklace; Podpora tzv. průmyslové symbiózy podniků ve využívání zdrojů (materiálů či výrobků) – to, co je odpadem v jednom průmyslovém podniku, může být zdrojem v jiném. Příklad této symbiózy
68
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
založené na principech http://www.symbiosecenter.dk/en;
oběhového
hospodářství
je
k dispozici
na
Zvýšení iniciativy „zeleného exportu“ šířením informací a poradenstvím o zelených technologiích do zahraničí.
3.6.3
Nástroje
Vedle nástrojů uvedených v předcházející kapitole u jednotlivých iniciativ jsou v Dánsku v oblasti účinnějšího využívání zdrojů, druhotných surovin a podpory oběhového hospodářství využívány různé ekonomické nástroje (především dotačního charakteru). Program pro zelené technologie http://eng.ecoinnovation.dk/the-danish-eco-innovation-program/ecoinnovation-subsidy-scheme V gesci Ministerstva životního prostředí byla v roce 2014 alokována částka v hodnotě 90 mil. DKK na Program pro zelené technologie určený na podporu ekoinovací. Zaměřuje se na šest základních oblastí, jednou z nich jsou odpady. Programu se mohou účastnit subjekty soukromé i veřejné sféry (soukromé společnosti, asociace, výzkumné instituce, university, orgány státní správy). Podporované jsou následující druhy aktivit: Vývoj, testování a demonstrace eko-efektivních technologií; Environmentální spolupráce a zelený export – podpora mezinárodní spolupráce a navazování obchodních vztahů v oblasti prodeje dánských environmentálních technologií do zemí jako Čína, Indie, Rusko nebo Vietnam; Partnerství pro ekoinovace. V rámci iniciativy Green Conversion budou v Dánsku vytvořeny dva nové finanční programy: 1. Green Conversion Loans – úvěry pro podniky na výstavbu zelených technologií; 2. Green Conversion Fund – finanční podpora podniků v rozvíjení obchodních aktivit, výroby a znalosti trhu zahrnující hospodaření se zdroji. Vedle ostatních nástrojů je cílem dánské vlády klást větší důraz také na oblast normalizace, pro kterou v současné době připravuje národní strategii. Normy jsou v jejím kontextu považovány za určitý předstupeň legislativy, který dává signál, že pokud se nebudou podniky normami řídit, bude v předmětné oblasti zavedena regulace.
69
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.6.4
Indikátory
Základní indikátory, popisující cíle odpadového hospodářství, rozdělené podle zdrojů odpadu jsou uvedeny v následující tabulce. Jednotlivé oblasti jsou následně rozdělovány na specifické indikátory (např. domovní odpad je dále rozdělován na organický, papír, plasty, kovy, dřevo, kartony, sklo), pro které jsou indikátory stanoveny v procentech a tunách hodnoty na rok. Tabulka 20 Základní indikátory - Dánsko
Zdroj odpadu
Celkový
Recyklovaný
Spalovaný
Skládkovaný
Domácnosti
Kg /os. x rok
% z celkového odpadu
% z celkového odpadu
% z celkového odpadu
t / rok
t / rok
t / rok
% z celkového odpadu / rok
% z celkového odpadu / rok
% z celkového odpadu / rok
Stavební sektor Průmysl Služby a veřejné instituce
t / rok
Komerční sektor
3.7
ŠVÉDSKO
Zelená ekonomika a oběhové hospodářství představují hlavní prostředek pro posílení ekonomického, politického a sociálního uspořádání. Mezi nejvýznamnější témata a priority patří v současné době ve Švédsku přechod na tzv. zelenou ekonomiku. Švédsko zdůvodňuje potřebu tohoto přechodu tím, že proaktivní přístup k zavádění zelené ekonomiky sice může pro švédské hospodářství znamenat krátkodobé zvýšení nákladů, ale v dlouhodobé perspektivě přinese zemi významnou komparativní výhodu. Vyčkávací strategie by mohla být z krátkodobého hlediska výhodná, avšak následně by pro Švédsko znamenala nutnost přizpůsobení se vnějším podmínkám, jejichž podobu nemělo možnost ovlivnit. Švédsko může svůj rozvoj v této nové oblasti zakládat na bohatém sociálním kapitálu – vzdělané populaci, znalostní ekonomice a vysoké technologické odbornosti (vzdělání je jednou z dlouhodobých priorit a je státem štědře podporováno na všech úrovních). Švédsko se v současné době navíc nachází v poměrně dobré finanční situaci, což vytváří vhodné podmínky pro realizaci proaktivní politiky v přechodu na zelenou ekonomiku a oběhové hospodářství.
3.7.1
Strategie
Švédsko přijalo Odpadový plán 2012 – 2017 „From waste manegment to resource efficiency“, který je založen na přechodu od odpadového hospodářství k účinnějšímu využívání zdrojů. Environmentální dopady a potenciál pro zlepšení byla využita jako kritérii pro výběr následujících prioritních oblastí: Odpadové hospodářství v projekční a stavební činnosti; Komunální odpad; Účinnější využívání zdrojů v řetězci výroby a spotřeby potravin; Zacházení s odpadem;
70
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Nelegální export odpadu. Odpadový plán obsahuje cíle a opatření, která budou realizovat jednotlivé zainteresované skupiny, především pak soukromý a veřejný sektor. Švédsko uznává význam iniciativy ze strany vlády („topdown“ přístup), avšak tyto aktivity musí být doprovázeny aktivitami vycházejícími „zezdola“ – se zahrnutím podnikatelské sféry, dalších zájmových skupin a široké veřejnosti. Více na následujícím odkazu: http://www.naturvardsverket.se/Nerladdningssida/?fileType=pdf&pid=8044&downloadUrl=/Documents/ publikationer6400/978-91-620-6560-7.pdf Švédská strategie přechodu k oběhovému hospodářství je významně založena na vzdělávání a vytváření know-how. Stát podporuje výzkumné a pilotní projekty v této oblasti. Běžná je spolupráce soukromého sektoru a univerzit, řadu výzkumných projektů přitom iniciují samotné podniky. Díky svému proaktivnímu přístupu je Švédsko extrémně úspěšné ve využívání odpadu. Pouze 4 % komunálního odpadu končí na skládkách, zbytek je buď recyklován, nebo využit jako palivo v zařízeních na energetické využívání odpadu (zhruba v poměru 1 : 1). Podobně jako Nizozemí či Dánsku se však Švédsko potýká s nevyužitými kapacitami dříve postavených spaloven a za účelem zachování jejich ekonomicky efektivního provozu musí odpad dovážet z okolních zemí.
3.7.2
Programy, opatření a nástroje
Švédsko je jedním z průkopníků systémové podpory ekodesignu – ať už jako kolébka rozšířené odpovědnosti výrobců, ekoznačení anebo systematického odklonu od fosilních paliv. Jednu z prioritních oblastí odpadového hospodářství a účinnějšího využívání zdrojů představují elektronická zařízení. Důvodem je skutečnost, že Švédsko patří s 23 kg/osobu/rok celosvětově mezi největší spotřebitele elektroniky, což se podepisuje také na produkovaném elektronickém odpadu. Byla přijata legislativa regulující recyklaci elektronických zařízení, podle které mají maloobchodníci prodávající elektroniku povinnost přijmout stejné množství zboží pro opětovné použití a recyklaci. Dále si Švédsko stanovilo cíl zvýšení podílu recyklace kovů z dnešních 70 % na 85 %. V roce 2014 byl dále přijat zákon zavazující k vyšší míře recyklace výrobce obalových materiálů. Do roku 2020 má Švédsko za cíl recyklovat 85 % papírových obalových materiálů, a to z dnešních 65 %. Švédsko používá jako podpůrná opatření pro zelenou ekonomiku především: pobídky pro podnikatele; iniciativy založené na partnerství veřejného a soukromého sektoru; zelené nakupování (GPP); ambiciózní standardy účinnějšího využívání zdrojů. Jako vhodný nástroj je též uvažována určitá forma ekologické daňové reformy.
71
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.8
FINSKO
Současným mottem přístupu Finska k odpadovému hospodářství je „Směrem k recyklující společnosti“, což je i název platného Národního plánu odpadového hospodářství.
3.8.1
Strategie
Cílem politiky nakládání s odpady je podpora udržitelné spotřeby přírodních zdrojů a ochrana životního prostředí a zdraví. Politika nakládání s odpady je založena na hierarchizaci odpadu v souladu s trendy EU. Základními principy v přístupu k odpadovému hospodářství jsou: Princip prevence vzniku odpadů; Původce platí – původci odpadů přebírají zodpovědnost za náklady na odpadové hospodářství; Odpovědnost výrobce – výrobci a dovozci ponesou odpovědnost za řešení odpadů u jejich výrobků ve fázi, kdy se tyto výrobky stanou odpadem; Princip předběžné opatrnosti – potenciální rizika související s odpady a nakládání s odpady je třeba předvídat; Princip vzdálenosti – odpad musí být likvidován v blízkosti jeho zdroje; Princip soběstačnosti – EU a její členské státy by měly zůstat soběstačné, pokud jde o nakládání s odpady. Ministerstvo životního prostředí vydává Národní plán odpadového hospodářství společně s Finským environmentálním Institutem (SYKE, http://www.syke.fi/en-US). Současný Národní plán odpadového hospodářství „Towards a recycling society“ (https://helda.helsinki.fi/bitstream/handle/10138/38022/FE_14_2009.pdf?sequence=1) stanovuje cíle do roku 2016. Jeho základem je hierarchie nakládání s odpady, zdůrazňuje vazby mezi odpadem a dalšími sektory politiky životního prostředí (chemická, udržitelné využívání zdrojů, ovzduší, zdraví, ochrana půdy). Je to první Národní plán odpadového hospodářství, který zahrnuje prevenci odpadů jako samostatnou kapitolu. Politiku současného Národního plánu odpadového hospodářství je možno definovat následujícími základními body: Zvýšení prevence vzniku odpadů prostřednictvím propagování účinnějšího využívání materiálů; Zvýšení míry recyklace; Podpora nakládání s nebezpečnými odpady;
72
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Snížení negativních dopadů na ovzduší, životní prostředí a zdraví způsobených odpady; Zlepšení a zprůhlednění organizace odpadového hospodářství; Vývoj expertíz v odpadovém hospodářství; Nastavení kritérií pro bezpečný a dobře organizovaný přeshraniční transport odpadu. Národního plánu odpadového hospodářství má nastavené následující konkrétní cíle: Zpracování veškerého hnoje ze zemědělských aktivit; 90 % kalů pocházejících z řídce osídlených území zpracovat v místních čistírnách odpadních vod a 10 % v bioplynových stanicích (eliminace dopravy); Využití 70 % stavebního a demoličního odpadu na získání materiálů nebo energie; 5 % z přírodního štěrku a kameniva používaných ve stavebnictví nahradit zpracovaným průmyslovým a těžebním odpadem; Zpracovat 100 % komunálního kanalizačního odpadu. Ke kontrole dodržování Národního plánu odpadového hospodářství je zpracován monitorovací program, který obsahuje seznam indikátorů a nástrojů řízení. Za implementaci a vývíjení činností nařízených vládou v regionech je zodpovědno 15 Center pro hospodářský vývoj (ELY Centers – regionální centra pro ekonomický rozvoj, dopravu a životní prostředí, https://www.ely-keskus.fi/web/ely-en). Pro svůj region zpracovávají Regionální plán odpadového hospodářství, na jehož základě vytvářní své koordinační plány jednotlivé municipality.
3.8.2
Programy a opatření
3.8.2.1
Legislativní opatření k naplnění odpadového hospodářství
cílů
stanovených
v Národním
plánu
Legislativa týkající se nakládání s odpady vychází z legislativy EU, avšak celkově zahrnuje přísnější standardy, než jsou používány ve většině ostatních států EU. Zákon o odpadech a Vyhláška o odpadech byly implementovány v roce 2012 a zahrnují zodpovědnosti v oblasti odpadového hospodářství domovního i výrobního odpadu, ale i přeshraniční přepravy odpadu. Princip zodpovědnosti výrobce je důležitým nástrojem k minimalizaci vzniku odpadu a zvýšení množství odpadu k recyklaci. Tabulka 21 Finská legislativa týkající se odpadového hospodářství
Název předpisu
Číslo
Zákon o odpadech
646/2011
Zákon o zdanění odpadu
495/1996
Vyhláška o odpadech
179/2012
Směrnice o skládkování
199/31
73
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Rozhodnutí o skládkování
33/03
Směrnice o spalování
76/00
Rozhodnutí vlády o skládkách
861/1997
Vládní vyhláška o spalování odpadu
362/2003
Daně a poplatky, které souvisejí s odpadovým hospodářstvím, jsou obecně zahrnuty v daňové legislativě – Zákoně o zdanění odpadu. Jedná se konkrétně o následující daně: Daň ze skládkování; Daň za obaly z nápojů; Daň za odpad z olejů. (podrobně viz kapitola 3.8.3) Legislativně bude dále do roku 2020 uzákoněn kompletní zákaz skládkování biologicky odbouratelného odpadu a hořlavého odpadu. Sběr a transport odpadu musí být reportován do Národního registru odpadů, který je spravován ELY Centrem podle Zákona o odpadech.
3.8.2.2
Zodpovědnost původce odpadu
Jedná se o zodpovědnost, která přísluší společnostem za dovoz a zpracování následujících produktů: Automobily, Pneumatiky, Elektronika a součásti, Baterie a akumulátory, Tiskařský papír, Obaly. Původce odpadu musí prokázat svou zodpovědnost následujícím způsobem: Účastí v registrované asociaci původců odpadů; Podání žádosti o registraci v databázi původců odpadů; Založením asociace původců odpadů společně s dalšími původci.
74
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.8.2.3
Opatření k prevenci vzniku odpadu a materiálovému využití odpadu
V rámci legislativy a Národního plánu odpadového hospodářství klade Finsko důraz na opatření směřujících k předcházení vzniku odpadu a jeho materiálovému využití: Začlenění informací o materiálové účinnosti přímo na obal produktu, environmentální značení produktů, štítkování produktů; Legislativní ochrana spotřebitele, revize instrukcí ohledně záruční doby; Finanční podpora center pro materiálové využití od Ministerstva hospodářství a Ministerstva životního prostředí. Centra poskytují konzultace a podporují materiálové využití v podnicích a municipalitách; Ministerstvo životního prostředí vydá návod k zákonné odpovědnosti výrobců za nakládání s odpadem (v momentě, kdy se výrobek stane odpadem), včetně způsobů snižování množství tohoto odpadu; Minimální požadavky na životnost produktu, opravitelnost a možnost opětovného použití v kritériích při zadávání veřejných zakázek (green public procurement); Opětovné použití, oprava a úprava produktů a stavebního materiálu podporováno společným úsilím municipalit, asociací výrobců, výrobními podniky i třetího sektoru; Sektorové dobrovolné dohody – podniky se zavážou k tomu, že pomocí zvolených metod dosáhnou cílových (vytyčených) objemů produkce odpadu a zlepšení v oblasti využití materiálů; Vývoj služeb určených k nastavení efektivního odpadového hospodářství s využitím zdrojů v MSP; Podniky zlepší svou službu zákazníkům připojením informace o eko-efektivnosti na štítek výrobku; Školy a university navrhnou plán udržitelné spotřeby a výroby pro vlastní organizaci jako součást svého finančního plánu a managementu kvality; Municipality budou věnovat větší pozornost malým opravnám, budou jim poskytovat levné prostory k pronájmu a publicitu zdůrazňující environmentální přínos a vytváření pracovních míst. Opatření ke zlepšení materiálové účinnosti ve stavebnictví a budovách: Příprava renovační strategie pro budovy; Materiálová účinnost (pro nové budovy) bude zahrnuta do používaných environmentálních klasifikačních systémů budov; bude věnována větší pozornost flexibilitě užití budovy, trvanlivosti jejích konstrukcí, prevenci jejího poškození účinky vody, možnosti úprav jejích automatických systémů již ve fázi navrhování, projektování a výstavby.
75
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Ve stadiu projektu bude brána v úvahu životnost konstrukcí, prevence zničení vodou, flexibilita způsobu využití budovy; Podpora novým inovativním stavbám s trvale udržitelnými konstrukcemi a prevencí vzniku odpadu; Nastavení cílových hodnot pro eko-efektivnost životního cyklu budov v systémech kvality a environmentálních systémech a v kritériích v zadávací dokumentaci ve výběrovém řízení. Poradenství v oblasti prevence vzniku odpadu Podle zákona o odpadech poradenské služby o odpadech a o prevenci vzniku odpadu jsou zajišťovány municipalitami; Národní poradenství a informační materiály o materiálové účinnosti budou poskytovány společností Motiva (přidružená vládní agentura) a Ministerstvem životního prostředí; Zapojení nestátních organizací do plánování a implementace informačních kampaní;
3.8.2.4
Opatření ke zvýšení zájmu o efektivnější recyklaci
Návrh kvalitativních a environmentálních kritérií pro recyklovaný materiál – rozšíření na stavební materiál a průmyslový odpad; Zapracování standardů recyklovaného materiálu do standardů výroby produktů pro stavební prvky a obalové materiály, účast v pracovní skupině Evropského výboru pro normalizaci (CEN); Poskytování konzultačních služeb, informace a testování v oblasti užití odpadu v hnojivech pro zemědělství a lesnictví (použití popela ze dřeva, rašeliny, biomasy, který splňuje požadovaná kritéria); Podpora výzkumných projektů zaměřených na zlepšování kvality recyklovaného materiálu a demonstračních projektů, kde je recyklovaný materiál používaný jako stavební materiál.
3.8.2.5
Opatření k lepšímu nakládání s nebezpečnými odpady
Poradenství pro MSP zaměřené na nakládání s nebezpečnými odpady; Zvýšení počtu sběrných míst nebezpečných odpadů; Přidání nových kategorií odpadu do seznamu odpadů, jejichž likvidaci má za povinnost řešit sám výrobce (např. farmaceutický odpad, impregnované dřevo, oleje).
76
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.8.2.6
Vládní programy
Program k podpoře udržitelné spotřeby a výroby Tento program, který vznikl již v roce 2005 je nyní revidován, je nazván „Více z méně – rozumně“ a podporuje: Energeticky úsporné bydlení; Kvalitní potraviny bez odpadu; Dopravu příznivou k životnímu prostředí. Národní program nebezpečných chemikálií Cílem programu je zajistit, aby v roce 2020 žádné chemikálie neovlivňovaly negativně životní prostředí, ani zdraví obyvatel. Klíčové úkoly programu jsou následující: Dosažení cílů evropské legislativy v oblasti chemických látek a jejich bezpečného užití (REACH); Získání informací a monitoring nebezpečných látek (vystavování účinku nebezpečných chemických látek); Snížení chemických rizik představovaných produkty; Přispět ke snížení chemicky vyvolané škody na mezinárodní úrovni. Program je přístupný na: http://www.ym.fi/enUS/The_environment/Environmental_hazards_of_chemicals/National_Programme_on_Dangerous_Ch emicals
3.8.3
Nástroje
3.8.3.1
Legislativní nástroje
Environmentální povolení Dle zákona o Ochraně životního prostředí je zapotřebí pro všechny aktivity zahrnující rizika znečištění vzduchu, vody nebo půdy. Znečištění je limitováno hodnotami BAT. Povolení vydává příslušný úřad. Za zpracování žádosti se platí manipulační poplatek. Povolení k vývozu odpadu za hranice Vývoz veškerého odpadu za hranice Finska podléhá speciálnímu povolení, výjimku tvoří tzv. bezpečný odpad (v orig: green list waste) platný v OECD, který je přepravován za účelem dalšího zpracování. Exportér odpadu je povinen ověřit, zda exportovaný odpad potřebuje povolení. Export odpadu bez povolení je trestný podle Zákona o odpadu.
77
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.8.3.2
Ekonomické nástroje
Zákonem o zdanění odpadu jsou definovány tři základní daně v oblasti nakládání s odpady: Daň za skládkování – od roku 2013 je cena za tunu odpadu ukládaného na skládku stanovena ve výši 50 EUR. Zákon o skládkování požaduje, aby 50 % z recyklovatelné části odpadu bylo vytříděno před uložením na skládku. Daň je placena za skládkování každého odpadu, u kterého existuje možnost jiného zpracování. Do roku 2020 bude uzákoněn kompletní zákaz skládkování biologicky odbouratelného odpadu a hořlavého odpadu. Daň za obaly z nápojů – všechny nevratné obaly na balené nápoje (alkoholické i nealkoholické) jsou daněny částkou 0.51 EUR za litr. Částky za zálohované obaly jsou stanoveny v Zákoně o zdanění odpadů. Daň za odpad z olejů – částka za olejový odpad činí 5.75 EUR za kg.
3.8.3.3
Dobrovolné nástroje
Jak vyplývá z výčtu podporovaných opatření uvedených v kapitole 3.8.2.3, významná role pro dosahování cílů odpadového hospodářství je přisuzována dobrovolným nástrojům. Zelené veřejné zakázky (Green Public Procurement) Dne 13. června 2013 přijala finská vláda usnesení o podpoře nových a udržitelných řešení v oblasti životního prostředí a energie ve veřejných zakázkách. Cílem programu je snížení spotřeby energie a materiálů vedoucí ke snížení škodlivých dopadů na životní prostředí v průběhu celého životního cyklu výrobků, služeb a budov a vytvoření pobídek pro rozvoj a zavádění nových „cleantech“ řešení. Veřejný sektor musí podporovat tyto druhy řešení ve všech veřejných zakázkách, ale především v zadávání veřejných zakázek na stavby, v odvětví energetiky, dopravy a nakládání s odpady. Důraz je kladen na kritéria materiálové účinnosti, životnosti produktů, opravitelnost, možnost opětovného použití apod. Ekodesign Cílem této výrobkové politiky je, aby návrháři výrobků, výrobci, prodejci, uživatelé a poskytovatelé služeb nakládání s odpady v různých odvětvích usilovali o snížení škodlivých dopadů na životní prostředí, které výrobky mají v průběhu jejich celého životního cyklu. Právními předpisy lze řídit vývoj produktů – např. omezení nebo zákaz používání některých nebezpečných látek, regulace opětovného použití, recyklace výrobků. Vývoj ekologicky šetrného výrobku může být také podpořen prostřednictvím právních předpisů pro nakládání s odpady. K prokazování environmentálních vlastností produktů je využíváno environmentální značení a štítkování produktů.
78
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Dobrovolné dohody Ve Finsku existují sektorové dobrovolné dohody, v nichž se podniky zavazují k tomu, že pomocí zvolených metod dosáhnou cílových (vytyčených) objemů produkce odpadu a zlepšení v oblasti využití materiálů. EMAS – Eco-Management and Audit Scheme Legislativně je EMAS podpořen v Zákoně o EMAS 121/2011, skládá se z environmentálního systému managementu dle ISO 14001:2004 a environmentálního prohlášení. Vše je ověřeno ověřovatelem akreditovaným Finskou akreditační službou FINAS. Kompetentní orgán zodpovědný za EMAS je Finský environmentální institut (SYKE).
3.8.3.4
Informační nástroje a technická asistence
ENVIMAT Je nástroj pro hodnocení vlivu dopadů materiálových toků na životní prostředí. Poskytuje informace pro identifikaci vlivů životního cyklu na životní prostředí a socioekonomické aspekty. Petra Waste Benchmarking Bezplatný online nástroj provozovaný Environmentálním úřadem v Helsinkách pro MSP, průmyslové podniky a úřady sloužící k porovnání produkce odpadu se srovnatelnými organizacemi a podniky a k nalezení řešení, jak zlepšit nakládání s odpadem. Více na následujícím odkazu: http://ec.europa.eu/environment/life/project/Projects/index.cfm?fuseaction=home.showFile&rep=file&fil =LIFE07_ENV_FIN_000145_Petrajatevertailun_kuvaus.pdf.
3.8.3.5
Nejlepší dostupné techniky – BAT
Mnoho činností a průmyslových procesů musí být licencováno v souladu s právními předpisy v oblasti životního prostředí. Jednou z podmínek pro udělování licencí a finančních podpor v oblasti životního prostředí je podmínka, že BAT jsou používány pro prevenci nebo snížení dopadů na životní prostředí. Tyto požadavky jsou založeny na směrnici IE (Industrial emission). Příslušné EU směrnice o BAT byly zapracovány do finského Zákona o ochraně životního prostředí Environmental Protection Act 572/2014. Za monitorování a reportování o BAT je zodpovědný Finský environmentální institut (SYKE). Ten také slouží jako Národní středisko pro informace o BAT – zajišťuje výměnu informací mezi environmentálními úřady a průmyslem. Studie BAT Vypracování studií o nejlepších dostupných technikách je financováno průmyslovými organizacemi a veřejnými institucemi. Studie se zaměřují především na témata související s aktuálními finskými environmentálními podmínkami/potřebami nebo obory, kde je finská technologie na vysoké úrovni. Tyto studie obsahují
79
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
cenné informace a uvádějí opatření, která musí být zajištěna v případě, že se firma rozhodne použít některou z BAT pro svou vlastní činnost. Příslušné úřady mohou podmínit svou finanční podporu environmentálních projektů zpracováním BAT studie. Finský environmentální institut sestavil národní pracovní skupiny BAT pro následující oblasti: Tabulka 22 Příklady BAT studií týkající se druhotných surovin ve Finsku
Oblast
Studie
Odkaz
Keramický průmysl
Zpráva o BAT v keramickém průmyslu
https://helda.helsinki.fi/handle/ 10138/40470
Chemický průmysl
Nakládání s odpadní vodou a s odpadním plynem v chemickém průmyslu
https://helda.helsinki.fi/handle/ 10138/40507
BAT ve výrobě bioplynu ve finském provozu
https://helda.helsinki.fi/handle/ 10138/37998
BAT – Energetická efektivnost v průmyslu
https://helda.helsinki.fi/handle/ 10138/38378
BAT – Spalování odpadu
https://helda.helsinki.fi/handle/ 10138/38712
BAT – Energie z pevných zpětně získaných paliv
https://helda.helsinki.fi/handle/ 10138/40639
Kožedělný průmysl
BAT – Mokré zpracování v textilním průmyslu
https://helda.helsinki.fi/handle/ 10138/40511
Zemědělský průmysl
Snížení zátěže životního prostředí z živočišné výroby
https://helda.helsinki.fi/handle/ 10138/40430
Kovodělný průmysl
BAT – Výroba mědi a vedlejší produkce drahých kovů
https://helda.helsinki.fi/handle/ 10138/40423
Důlní průmysl
BAT – Těžení kovových rud
https://helda.helsinki.fi/handle/ 10138/40006
Papírenský průmysl
BAT – Papírenský průmysl
https://helda.helsinki.fi/handle/ 10138/40277
Energetický sektor a spalování odpadu
3.8.4
Indikátory
Základní indikátory, popisující cíle odpadového hospodářství jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka 23 Základní indikátory
Druh odpadu
Indikátor
Celkový
t / rok
Kompostovaný nebo zpracovaný na bioplyn
t/ rok % z celkového odpadu / rok
Kompostovaný
t/ rok % z celkového odpadu / rok
Recyklovaný
t/ rok % z celkového odpadu / rok
80
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Spalovaný
t/ rok % z celkového odpadu / rok
Skládkovaný
t/ rok % z celkového odpadu / rok
Indikátory pro celkové množství domovního odpadu jsou vykazovány v kg odpadu na osobu za určitý rok (např. X kg / 1 os x 2013). Dále je tento odpad rozdělován podle způsobu nakládání s ním jako v tabulce výše, přičemž jednotlivé způsoby nakládání jsou vyjádřeny v procentech z celkového množství domovního odpadu za určitý rok (např. x % / 2013).
81
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
4
PODPORA VYUŽÍVÁNÍ DRUHOTNÝCH SUROVIN A APLIKACE PRINCIPŮ OBĚHOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ V ČR
Jak bylo popsáno v úvodních kapitolách, účinnější využívání zdrojů, náhrada primárních surovin druhotnými a materiálové využití odpadu patří k základním stavebním kamenům udržitelného nakládání s přírodními zdroji a snižování závislosti na dovozu surovin. Zároveň se jedná o aspekty, které zaujímají – i v kontextu politiky EU – důležité místo v přechodu evropské ekonomiky na principy oběhového hospodářství. Zatímco mnohé členské státy EU již činí v daných oblastech rozvojové kroky a realizují patřičná opatření (viz kapitola 3), Česká republika zatím tak progresivní není. Politika ČR v oblasti zdrojů (suroviny, nakládání s odpady) je stále založena převážně na tradičním lineárním přístupu. Níže je provedena analýza stávající situace v České republice mapující na jedné straně pozitivní trendy a straně druhé negativní (rizikové) faktory ovlivňující možnost aplikace principů oběhového hospodářství a životního cyklu výrobků v ČR. Následně jsou navrženy konkrétní kroky (program) implementace daných principů, včetně vhodných nástrojů a využitelných příkladů dobré praxe ze zahraničí.
4.1 4.1.1
ANALÝZA STÁVAJÍCÍ SITUACE Strategický přístup
Z rešerše provedené v kapitole 3 jasně vyplývá, že nutnou podmínkou pro úspěšnou realizaci opatření na účinnější využívání zdrojů a zavádění principů oběhového hospodářství je jasně deklarovaná a prakticky naplňovaná politická podpora. Téměř ideálním příkladem takového přístupu je Německo, které v roce 2012 přijalo národní strategii pro účinnější využívání zdrojů (program ProgRess). Jedná se o komplexně pojatý strategický dokument managementu přírodních zdrojů pokrývající otázky od těžby primárních surovin, přes jejich efektivní využívání v rámci hospodářství, druhotné suroviny a podporu jejich využívání, až po případné nutné nakládání se zbytkovými odpady – to vše za současné minimalizace negativních dopadů na životní prostředí. V programu je stanovena jasná vize vývoje německého hospodářství a vymezen dlouhodobý cíl zdvojnásobení produktivity zdrojů do roku 2020 ve srovnání s rokem 1994. Strategie náleží do gesce Spolkového ministerstva životního prostředí, avšak konkétní implementační programy jsou realizovány napříč mnoha dalšími ministerstvy. Zatímco v podobném duchu implementují strategie účinnějšího využívání zdrojů (příp. přechodu na oběhové hospodářství) také další země zahrnuté v rešerši, Česká republika nemá svou vizi a strategii v této oblasti jasně stanovenou. Na úrovni centrální státní správy přetrvává přísně resortní přístup, který vede k roztříštěnosti řešení dané problematiky. Na rozdíl od zastřešjících strategií přijatých v progresivních státech EU je v České republice schváleno (příp. v přípravě) více samostatených koncepčních dokumentů – Surovinová politika, Politika
82
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
druhotných surovin, část věnující se odpadům v rámci Státní politiky životního prostředí, Plán odpadového hospodářství ČR. Jejich příprava však často nebývá mezi jednotlivými resorty dostatečně koordinována. Určité zastřešení uvedeným dokumentům by měl poskytovat Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR, který však nemá mezi jednotlivými resorty dostatečnou váhu. Oblastí účinnosti využívání zdrojů a návazných otázek se navíc zabývají v podstatě pouze dva úřady centrální státní správy – Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo životního prostředí. Po další úřady, kterých se tato problematika významně dotýká (např. Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo financí), se zatím jedná pouze o marginální záležitost. Bohužel ani v rámci nově instalované Rady vlády pro udržitelný rozvoj není otázka účinnějšího využívání zdrojů příliš akcentována.
4.1.2
Ekonomické aspekty a lidský kapitál
Na základě aktuální analýzy ekonomické situace v České republice zveřejněné Evropskou komisí [4] lze konstatovat, že česká ekonomika začala v roce 2014 po dvou letech poklesu opět růst, přičemž došlo k významnému zvýšení investic. V letech 2015 a 2016 je očekáváno ještě mírné zvýšení tempa růstu, v čemž si ČR stojí lépe než průměr EU. Tato skutečnost vytváří u podnikatelské sféry velmi dobrý předpoklad pro realizaci investic do rozvojových aktivit, výzkumných projektů a inovací – včetně aktivit v oblasti účinnějšího využívání zdrojů a aplikace principů oběhového hospodářství. Pro veřejný sektor by uvedený trend měl též být impulsem pro realizaci proaktivní politiky zavádění principů oběhového hospodářství – podobně jako k dané situaci přistupuje Švédsko. Na druhou stranu představuje v České republice problém vysoké daňové zatížení práce. (Na tuto skutečnost je ČR v hodnotících zprávách Evropské komise opakovaně upozorňována a kritizována za nedostatečný pokrok.) Tento stav může představovat brzdící faktor v aplikaci principů oběhového hospodářství, které je z velké části založeno právě na výrobcích, činnostech a službách vyžadujících vyšší podíl lidské práce – např. opravy či přepracování výrobků, příprava pro materiálové využití odpadu, design výrobků a služeb, apod. Ve stávajících podmínkách se výrobci a poskytovatelé služeb uvedeného charakteru se svými produkty prosazují velmi obtížně a trend pak směřuje spíše ke snižování počtu zaměstnanců a outsourcingu činností náročných na práci do třetích zemí. Vysoké náklady na práci také omezují rozvoj vědeckovýzkumných aktivit, přičemž právě investice do výzkumu, vývoje a inovací představují další oblast, ve které si Česká republika stojí podprůměrně ve srovnání s ostatními státy EU. [4] Neuspokojivě si Česká republika vede také, pokud jde o vzdělávací systém. Investice do vzdělávání jsou z hlediska EU opět podprůměrné, navíc programy terciárního a odborného vzdělávání odpovídajícím způsobem nenaplňují potřeby trhu práce. [4] Uvedené konstatování platí též pro obory související s oběhovým hospodářstvím, kdy např. pro oblast druhotných surovin a materiálového využítí odpadu více méně neexistuje specificky zaměřený obor.13 Vzniká nedostatečný počet daným směrem zaměřených studentských, doktorandských a vědeckých prací, jejichž výsledky by mohly být uplatněny v praxi. Na trhu práce pak není dostatek kvalifikovaných
13
Částečně jsou studenti v tomto směru vzděláváni v rámci některých oborů na VŠCHT, existuje specifický kurs na Masarykově univerzitě a obor specializující se na bioodpady na České zemědělské univerzitě.
83
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
materiálových inženýrů, jejichž odbornosti by rádi využily firmy působící v oboru odpadového hospodářství.
4.1.3
Odpadové hospodářství
Podle posledních zveřejněných výsledků statistického šetření ČSÚ (za rok 2013) bylo v České republice vyprodukováno 23,7 milionu tun odpadu, což představuje nepatrný nárůst o 1,2 % oproti roku předcházejícímu. Činností ekonomických subjektů (podniků), jež jsou hlavními původci odpadů v ČR, vzniklo v roce 2013 celkem 20,1 mil. tun odpadu, přičemž – podobně jako v minulých letech – byl z hlavní části (59 %) tvořen odpady stavebními a demoličními. Obce vykázaly produkci 3,6 milionu tun odpadů (nárůst o 2,8 % oproti roku 2012), z toho komunální odpad tvořil 3,2 milionu tun. Největší část 66 % tvořil běžný svoz, 14 % tříděný odpad (papaír, plasty, sklo) a 10 % objemný odpad. Celkově bylo v roce 2013 nakládáno s 29 milionu tun odpadu. Z tohoto množství bylo 12 mil. tun využito (41,6 %), 5 mil. tun odstraněno (17,1 %) a s 12 mil. tunami odpadu bylo nakládáno ostatními způsoby (41,3 %) – dle klasifikace statistického vykazování.
4.1.3.1
Materiálové využití odpadu
Dle údajů CENIA z Informačního systému statistiky a reportingu (ISSAR) bylo v roce 2013 76,1 % odpadů materiálově využito.14 Zároveň je však potřeba zdůraznit, že výraznou část této statistiky představuje využití např. na terénní úpravy, technické zabezpečení skládek, zásypy či jiné podřadné účely. Na druhé straně produkce kvalitního recyklátu, který by nalezl hodnotnější využití v ekonomickém systému, bývá – zejména pro některé komodity – problematická. V České republice máme relativně vysokou efektivitu primárního třídění, avšak nízkou účinnost následných procesů (recyklace, využití). Důvody lze spatřovat jednak v nedostatečné kvalitě technického vybavení zpracovatelů a také nedostatečném vzdělání a know-how pracovníků v odpadovém hospodářství (viz kap. 4.1.2). Problémem bývá také „komplikované“ materiálové složení výrobků a nemožnost jednoduchým způsobem vzájemně oddělit různé materiály. V tomto směru neexistuje dostatečný dialog mezi výrobci na jedné straně a společnostmi zabývajícími se odpadovým hospodářstvím a zpracováním druhotných surovin na straně druhé. Tabulka 24 Recyklace a materiálové využívání odpadů v ČR podle komodit
Komodita
Aktuální situace
Sklo
Současný podíl procenta recyklace obalového skla se pohybuje v České republice v rozmezí 64 - 68 % a existuje zde ještě významný potenciál pro zlepšení. Pro sklářský průmysl by bylo největším přínosem zajištění dostatečného počtu sběrných kontejnerů na skleněné střepy.
Papír a lepenka
Získávání celulózových vláken z již vyrobeného papíru se jeví jako velmi výhodné. Energeticky je mnohem úspornější a je při něm použito i mnohem méně chemických látek. Jediným limitem recyklace papíru je zkracování celulózových vláken při každém rozvláknění. Jedno vlákno je tak schopné zhruba šestinásobné recyklace. Pak už je natolik krátké, že ho nelze pro výrobu papíru použít. Jinou možností recyklace je výroba tepelných izolací a příměsí do stavebních hmot,
14
http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1614
84
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
energetické využití, nebo výroba kompostu a bioplynu. Plasty
Recyklace plastů se týká zejména následujících plastů, pro které jsou známé recyklační technologie: polyetylen (PE), polyeetylentereftalát (PET), lehčený polystyren (PS) a polypropylen (PP). Podle dostupných údajů v roce 2012 vzniklo v ČR 380 tis. tun plastových odpadů. Pouze malá část však byla využita a dá se odhadovat, že cca 300 tis. tun skončilo bez dalšího využití.15 Existují dva způsoby přímého materiálového využití plastových odpadů:
Separace a roztřídění podle druhů, čištění a drcení – kdy výsledným produktem je regranulát, schopný dalšího tváření.
Zpracování heterogenní směsi plastových odpadů bez náročného čištění a separace podle druhů.
Druhý způsob je jednodušší, avšak takto získaný recyklát má jen omezené použití, neboť fázové hranice mezi jednotlivými druhy plastů způsobují strukturní slabost ve výsledném materiálu a zhoršují jeho fyzikálně-mechanické vlastnosti. Další bariérou recyklace plastů je široké používání barviv, tmelů a jiných přísad do plastů. Aditiva se méně používají v nápojových obalech a plastických taškách, což umožňuje jejich častější recyklaci. Mnoho početných, ale malých plastových položek také nebývá označeno univerzálním tříšipkovým symbole pro materiálové složení, což představuje další překážku efektivní recyklace. PET
Na celém světě je dnes rychle rostoucí poptávka po PET lahvích a v nejbližších letech se dá očekávat další nárůst spotřeby. Tento předpoklad vychází z již zřetelného společenského trendu přechodu ze skleněných obalů na PET láhve. S ohledem na nejistou situaci na trhu s ropou a její kolísavé ceny lze očekávat větší nutnost recyklace PET lahví.
Stavební odpady
Recyklace stavebních odpadů je dynamicky se rozvíjející obor. V uplynulých několika letech se – díky postupně získávaným zkušenostem – kvalita recyklátu produkovaného v ČR zlepšila. Přesto však, v důsledku absence obecných předpisů deklarujících kvalitu recyklátů, nedosahuje zpravidla kvality certifikovaných recyklátů ze zahraničí. Tento stav je dán především omezenými ekonomickými možnostmi provozovatelů recyklačních linek, pokud jde o nákup a provozování dalších zařízení (odlučovače, vodní pračky apod.). Proces recyklace stavebních odpadů sestává ze tří základních technologických operací: předtřídění, drcení a následného třídění. K tomu by se měla v budoucnosti přidat i další technologická operace – separace lehkých a prachových částic, příp. praní. Tato činnost je zcela běžná v recyklačních zařízeních v zemích EU a s postupnou certifikací některých recyklovaných produktů v ČR bude jejich přítomnost v řadě linek nezbytná. V současnosti však existuje v oboru recyklací stavebních sutí řada firem
15
http://odpady-online.cz/recyklace-plastu-je-ukolem-obehoveho-hospodarstvi
85
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
využívajících pouze část výše uvedeného základního řetězce. Jedná se jak o provozování nejrůznějších třídících zařízení bez drtiče, tak také naopak provozování samotného drtiče bez předtřídění a následného třídění – a to převážně za účelem snížit na minimum provozní náklady. Kvalita výstupních recyklátů pak ale bývá velmi špatná a výsledné materiály lze použít pouze na zásypy či jiné méně hodnotné účely.16 Nehodí se však pro aplikaci nosných vrstev (podloží komunikací, parkovišť apod.). Kovy
Kovy a kovové sloučeniny patří mezi druhy odpadu, jejichž recyklace a znovuzískání představuje – dle výše uvedeného statistického šetření ČSÚ – významný podíl na celkovém využívání odpadů. Nedostatečně jsou však kovové odpady tříděny, pokud jde o komunální odpad. Od 1.1.2015 mají sice obce povinnost třídění kovů zabezpečit, plnit ji však mohou např. i prostřednictvím sběrných dvorů. A tak zatímco v zahraničí se můžeme setkat s barevnými kontejnery na kovový odpad v místě sběrných hnízd, v České republice budou takové kontejnery pravděpodobně i nadále spíše výjimkou.
Zdroj: Vlastní zpracování podle [27]
V České republice je stále velké množství odpadu skládkováno, v případě komunálního odpadu dokonce z více než 50 %. Příčinou je především cena za odstranění odpadu. Tato technologie je také méně náročná na technické zařízení a pořizovací cenu v porovnání např. s energetickým využíváním odpadů ve spalovnách či cementárnách. [27] Je příznačné, že v zemích, které paří k lídrům zavádění principů oběhového hospodářství a vykazují vysokou míru materiálového využívání odpadů (viz kap. 3), patří poplatky za ukládání odpadů na skládky k těm nejvyšším. Zároveň jsou v mnoha z nich v platnosti zákazy skládkování pro vybrané druhy odpadu. Tabulka 25 Poplatky za ukládání odpadů na skládky ve vybraných státech EU (rok 2014)
Stát
Poplatek [ €/t ]
Belgie
až 85 €/t
Dánsko
63 €/t
Finsko
50 €/t
Irsko
75 €/t
Německo
zákaz skládkování
Rakousko
87 €/t
Švédsko
43 €/t
Velká Británie
až 87 €/t
průměr EU28
80 €/t
Zdroj: Vlastní zpracování podle [27]
16
V zahraničních pramenech je tato činnost označována jako tzv. down-cycling.
86
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Do budoucna může Česká republika naopak těžit z již zmíněné účinnosti primárního třídění odpadů a dobře zavedených a fungujících kolektivních systémů zpětného odběru vybraných výrobků, na kterých lze stavět rozvoj strategie rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR – z orig.: extended producer responsibility).
4.1.3.2
Využívání ekonomických nástrojů
V České republice je v současné době na poli odpadového hospodářství uplatňováno několik typů ekonomických nástrojů, vycházejících ze zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a částečně ze zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Skládkování odpadu – poplatek, finanční zajištění, finanční rezerva Zákonem o odpadech (část 8 Ekonomické nástroje) jsou stanoveny poplatky za uložení odpadů, finanční zajištění první fáze provozu skládky a finanční rezerva pro rekultivace a asanace skládek. Zatímco poplatek je povinen platit původce, finanční zajištění a finanční rezervu vytváří provozovatel skládky. Poplatek se vztahuje pouze na způsob odstraňování odpadů skládkováním, zatímco pro jiné způsoby takový nástroj zavedený není. Důvodem je skutečnost, že i přes všechna opatření a technická zabezpečení představuje skládkování vyšší riziko pro životní prostředí a poplatek v souladu s principem „znečišťovatel platí“ do určité míry kompenzuje část těchto rizik a má za cíl rovněž motivovat původce k omezování produkce odpadů, resp. jeho využívání. Poplatek je stanoven ve výši 500,- Kč/t za odpad ostatní a 1.700,- Kč/t za odpad nebezpečný – jedná se o základní složku poplatku, která je příjmem obce, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna. Za nebezpečný odpad původce dále platí rizikovou složku poplatku, jež je stanovena na 4.500,- Kč/t a je příjmem Státního fondu životního prostředí (dále též jen „SFŽP“). Poplatek od původců vybírá provozovatel skládky. Podle zákona je sazba poplatku postupně zvyšována, avšak ve stávající výši je uplatňována beze změny již od roku 2009. Její přepočtená hodnota činí cca 18 €/t, což ve srovnání s vyspělými státy EU (viz Tabulka 25) představuje hodnotu několikanásobně nižší. Při započtení stávající výše poplatku činí náklady na skládkování 1 tuny odpadu v ČR cca 1030,- Kč [27], což umožňuje provozovatelům skládek nastavit takovou finální cenu, díky které zůstává skládkování i nadále nejlevnější variantou odstraňování odpadu. Lze proto konstatovat, že svou motivační funkci plní poplatek za uložení odpadů nedostatečně. Komunální odpad – poplatek Zákon o odpadech umožňuje obcím obecně závaznou vyhláškou stanovit a vybírat poplatek za komunální odpad, který vznikne na jejich území, sloužící k financování provozu systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálního odpadu (dále jen „systém sběru komunálního odpadu“). Maximální výše poplatku má být stanovena podle předpokládaných oprávněných nákladů obce rozvržených na jednotlivé poplatníky podle počtu a objemu nádob určených k odkládání odpadů. Většina obcí však využívá možnosti stanovit tento poplatek podle zákona o místních poplatcích, který však diferenciaci poplatku podle množství produkovaného odpadu (počet a objem sběrných nádob)
87
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
neumožňuje. Poplatek v paušální výši (max. 1.000,- Kč/rok) tak platí každá osoba s trvalým bydlištěm na území obce nebo fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou k individuální rekreaci, a to bez ohledu na množství jí skutečně vyprodukovaného komunálního odpadu. Svou motivační funkci tak tento poplatek z většiny také neplní. Mnohé obce navíc musí systém sběru komunálního odpadu do určité míry dotovat, neboť vybrané poplatky nepokryjí celkové náklady, takže svou druhou hlavní funkci – úhradu nákladů obce – plní poplatek za komunální odpad pouze částečně. Autovraky – poplatek Od roku 2009 byl zaveden poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků. Platí se při první registraci použitého vozidla kategorie M1 a N1 do registru silničních vozidel v České republice, a to u vozidel, které nesplňují normu EURO 3 stanovující emisní limity výfukových plynů. Poplatek je stanoven ve výši 3.000,- Kč při splnění normy EURO 2, 5.000,- Kč při splnění normy EURO 1 a 10.000,- Kč při nesplnění ani jedné z uvedených norem. Výnos z tohoto poplatku je příjmem Státního fondu životního prostředí. Ze svých příjmů SFŽP financuje mimo jiné Program na podporu systému pro nakládání s autovraky, jehož cílem je podpořit daný systém prostřednictvím sítě schválených zpracovatelských zařízení s přednostním materiálovým nebo opětovným využitím a zabezpečením odstranění nevyužitelných zbytků. Program se také vztahuje na řešení tzv. „starých zátěží", kdy musí žadatel doložit, že se mu nepodařilo vypátrat posledního vlastníka vozidla. Podpora není poskytována na autovraky, které jsou již při převzetí zpracovatelem zbaveny náplní, plastů, baterií, sedaček, apod. – tj. které již ztratily charakter odpadu kategorie N. Pro rok 2015 zatím nebyl program vyhlášen. Lze konstatovat, že poplatek plní především funkci „příjmovou“, nikoliv motivační. Odpady z obalů – poplatky Zákon o obalech stanoví, že každá osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky, musí být zapsaná do „Seznamu osob, které jsou nositeli povinnosti zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů". Za zápis do tohoto seznamu se platí registrační poplatek ve výši 800,- Kč; v následujících letech pak zapsaná osoba platí 800,- Kč/rok ve formě evidenčního poplatku. Pro autorizovanou obalovou společnost (AOS), která zabezpečuje sdružené plnění povinnosti zpětného odběru, činí registrační poplatek 2.000,- Kč (poplatek za vydání rozhodnutí o autorizaci); každoroční evidenční poplatek pak AOS platí ve výši 800,- Kč za každou osobu, s níž má uzavřenou smlouvu o sdruženém plnění. Poplatek je opět příjmem SFŽP a plní především funkci fiskální. Obaly – vratné zálohy V souvislosti se zákonem o obalech je v České republice uplatňován u některých obalů systém vratných záloh. Nařízením vlády č. 111/2002 Sb. je stanoven seznam skleněných vratných zálohovaných obalů (vymezených pomocí norem ČSN) a výše zálohy. Ta pro většinu skleněných
88
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
obalů činí 3,- Kč. Zároveň se lze na trhu setkat se zálohovanými skleněnými obaly, které uvedeným nařízením vlády stanovené nejsou, avšak tuto zálohu uplatňují sami výrobci nápojů.17 Obecně je pro úspěšné fungování systému vratných zálohovaných obalů důležité naplnění třech podmínek: 1. Záloha musí motivovat spotřebitele k vrácení obalu – musí být stanovena v dostatečné výši, aby užitek z navrácení peněžité částky byl pro spotřebitele vyšší než náklady (čas, práce) spojené s fyzickým vrácením obalu. 2. Nástroj musí být akceptován výrobci a obchodními řetězci – výše záloh musí odpovídat nákladům na zpětný odběr, aby nedocházelo k dotování celého systému z režie podnikatelů nebo k dalšímu umělému navyšování ceny výrobků ve vratných obalech. 3. Zálohy nesmí nadměrně zvýšit cenu výrobků – v opačném případě by se staly nedostatečně konkurenceschopnými vůči nevratným substitutům. [28] V České republice dobře funguje systém vratných zálohovatelných obalů v případě skleněných láhví na pivo. Tato skutečnost je však do značné míry ovlivněna omezenou akceptovatelností tohoto nápoje v PET obalech ze strany spotřebitelů. Částečně je systém funkční také u láhví o objemu 0,33 l na minerální vodu, jež bývají používané pro konkrétní účely (občerstvení při konferencích či jednáních). V ostatních případech byly vratné skleněné obaly z většiny nahrazeny nevratnými (skleněnými a PET). Vybrané výrobky a obaly – rozšířená odpovědnost výrobce Rozšířená odpovědnost výrobce je strategie, jejímž cílem je snížení celkových dopadů výrobku na životní prostředí tím, že činí výrobce administrativně odpovědného za celý životní cyklus výrobku. [28] V praxi je realizována formou povinnosti zpětného odběru vztahující se na konkrétní výrobky, přičemž je snaha postihnout vždy celou výrobkovou kategorii, aby zahrnuté výrobky nebyly znevýhodněné vůči konkurenčním substitutům. Náklady spojené se zavedením a realizací rozšířené odpovědnosti nesou především výrobci. V tomto smyslu EPR působí jako nástroj ekonomické stimulace, který motivuje výrobce k designu a produkci výrobků tak, aby bylo možné zpětný odběr lehce realizovat a výrobky, resp. komponenty z nich opětovně využít. V České republice je povinnost zpětného odběru aplikována na baterie, elektrická a elektronická zařízení, autovraky, odpadní oleje a obaly – tedy v rozsahu daném evropskými předpisy. Technická zařízení – daňové zvýhodnění Pro oblast druhotných surovin je možné podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů využít daňového zvýhodnění v oblasti odpisů. Poplatník, který je prvním odpisovatelem, může využít roční odpisovou sazbu se zvýšeným odpisem v prvním roce odepisování o 15 % pro třídicí a úpravárenské zařízení na zhodnocení druhotných surovin (vymezených v klasifikaci produkce CZ-CPA ve třídě 38.32).
17
Např. láhev na pivo s patentním uzávěrem – záloha 7,- Kč.
89
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
4.1.4
Finanční podpory
Ekonomickými nástroji pozitivní stimulace, hojně využívanými v České republice, jsou finanční podpory – poskytované především ve formě dotací. V České republice je dlouhodobě podporována energetická účinnost, a to jak prostřednictvím finančních prostředků EU (operačních programů), tak národních prostředků (např. Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie – Program EFEKT). Oba zdroje podpor pokračují i v novém programovém období 2014 – 2020. Méně rozšířená je finanční podpora materiálové účinnosti, materiálového využívání odpadu a druhotných surovin, byť se situace oproti rokům 2007 – 2013 zlepšila. Zatímco v uplynulém programovém období nebyla daná oblast dostatečně podporována (viz Příloha A), pro následujcí roky je podpora daných opatření v operačních programech stanovena jednoznačněji. Tabulka 26 Finanční podpory v oblasti materiálů a druhotných surovin v operačních programech 2014 – 2020
Prioritní osa
Specifický cíl
Podporovaná opatření
Operační program podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OPPIK) 3. Účinné nakládání s energií, rozvoj energetické infrastruktury a obnovitelných zdrojů energie, podpora zavádění nových technologií v oblasti nakládání energií a druhotných surovin
3.4 Uplatnění ve větší míře nízkouhlíkové technologií v oblasti nakládání energií a zvýšení využívání druhotných surovin
Zavádění inovativních nízkouhlíkových technologií v oblasti zpracování a využívání druhotných surovin. Zavádění technologií na výrobu inovativních výrobků vyrobených z druhotných surovin
Operační program životní prostředí (OPŽP) 3. Odpady a materiálové toky, ekologické zátěže a rizika
3.1 Prevence vzniku odpadů (předcházení vzniku komunálních i průmyslových odpadů)
(Inovativní) technologie, jejichž výstupem bude menší množství produkovaných odpadů na jednotku výrobku Budování míst pro předcházení vzniku komunálních odpadů
3.2 Zvýšit podíl materiálového a energetického využití odpadů
Výstavba a modernizace zařízení pro Sběr, třídění a úpravu odpadů Materiálové využití odpadů, zařízení na úpravu nebo využívání „ostatních“ odpadů Energetické využití odpadů
V programovém období 2007 – 2013 se Česká republika potýkala s nedostatečným čerpáním finančních prostředků z operačních programů, což se významně týkalo také OPŽP. V závěru programového období však čerpání díky přijatým akceleračním opatřením zrychlilo, čímž byla
90
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
odvrácena nutnost vyčleněné prostředky vracet. Vzhledem k avizovanému administrativnímu zejdnodušení řízení nových operačních programů lze v období 2014 – 2020 předpokládat snadnější možnosti pro získání dotací a realizaci projektů.
4.1.5
Účinnost využívání zdrojů v podnicích
Řešitel v předcházejících letech realizoval několik desítek projektů v podnicích a některých dalších organizacích, jež se zaměřovaly na identifikaci potenciálu pro zvyšování energetické a materiálové účinnosti a zavádění nástrojů udržitelné spotřeby a výroby (USV). Na základě výsledků těchto projektů lze učinit následující závěry: Největší využitelný potenciál pro efektivní uplatnění nástrojů USV (při kterém se dosahuje současně zvyšování konkurenceschopnosti i zlepšování environmentálního profilu podniku) je stále na úrovni zvyšování účinnosti využívání zdrojů u výrobních procesů. Významná část tohoto potenciálu se nachází v oblasti neinvestičních opatření. Nejčastěji bylo jako účinný nástroj navrhováno hodnocení možností čistší produkce a nástroje na zvyšování energetické účinnosti (energetický audit, energetické řízení). Často doporučovaným nástrojem byl také benchmarking pro porovnání účinnosti srovnatelných procesů. Jednou z přetrvávajících příčin existence rozsáhlého potenciálu úspor ve výrobních procesech je způsob účtování nákladů v podnicích, který nesprávně alokuje náklady na tzv. neproduktové výstupy výroby, tedy na celkové ztráty plynoucí z produkce odpadu a znečištění. Tyto ztráty bývají řádově vyšší, než kolik ukazuje stávající výkaznictví, jež je nesprávně „ukrývá“ v celkových režijních nákladech. Další oblastí, která rychle nabývá na významu, jsou vztahy podniku se zainteresovanými stranami a společenská odpovědnost. Jedná se rovněž o většinou opomíjenou oblast příležitostí pro zlepšení anebo bývá společenská odpovědnost aplikována pouze formálně. Společenská odpovědnost může v podniku nejen pojmenovat a řešit strategické příležitosti a rizika, ale může poskytnout i vhodné zastřešení pro další dobrovolné nástroje. Nejlépe ošetřenou oblastí v podnicích se ukazuje úroveň systémů řízení; hlavním trendem je zavádění integrovaných systémů řízení. Novou oblastí pro zlepšování environmentálního profilu se stává řízení životního cyklu produktů, které může přinést nejvýznamnější efekty v oblasti udržitelnosti i zvyšování hodnoty podniku. Jeho širšímu využití zatím brání řada bariér, do budoucna se nicméně jedná o oblast s největším potenciálem pro komplexní eko-efektivní přínosy. Analýza výsledků uvedených projektů prokázala, že v podnicích exstuje významný potenciál pro zvyšování energeticé a materiálové účinnosti, včetně materiálového využívání odpadů a jejich použití jako surovin (ať už přímo ve výrobním procesu daného podniku, nebo jako vstup výrobního procesu jiného subjektu).
91
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
4.1.6
SWOT analýza
Analýza pozitivních trendů a rizikových faktorů pro zavádění principů oběhového hospodářství v České republice, popsaná v předcházejících kapitolách, je stručně shrnuta v následující tabulce. Tabulka 27 SWOT analýza zavádění principů oběhového hospodářství v České republice
S – Silné stránky Obnovení hospodářského růstu, zvyšování investic Zlepšení čerpání finančních prostředků z EU Velmi dobrá efektivita primárního třídění odpadu Existence odborných kapacit pro účinnější využívání zdrojů, materiálové a energetické toky
W – Slabé stránky Nedostatečná politická podpora Roztříštěnost řešení dané problematiky mezi jednotlivými úřady, nízká míra spolupráce Nedostatečný soulad mezi náplní terciárního a odborného vzdělávání a potřebami trhu práce Nižší efektivita zpracování vytříděných odpadů (nedostatečné zpracovatelské kapacity) Vysoký podíl skládkování odpadu Vysoké daňové zatížení práce Nízká míra investic do výzkumu a vývoje
O – Příležitosti
T – Hrozby
Potenciál pro zvyšování energetické a materiálové účinnosti v podnicích
Ekonomické potíže (trhy – EU, svět)
Velké množství příkladů dobré praxe ze zahraničí
Tlak investorů na minimalizaci investičních nákladů bez ohledu na celkové náklady investice v jejím životním cyklu
Možnost využití dotačních prostředků EU (operační programy 2014 – 2020)
Tlak dodavatelů na nesystémová řešení
Opatření na dosahování cílů v oblasti ochrany životního prostředí současně podporujících konkurenceschopnost podniků i celé ekonomiky
4.2
NÁVRH PROGRAMU PODPORY ZAVÁDĚNÍ PRINCIPŮ OBĚHOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ
Pro efektivní podporu zavádění principů oběhového hospodářství a životního cyklu výrobků je zásadní dosažení politické shody na nejvyšší úrovni státní správy, stanovení jasné strategie (vize, dlouhodobé cíle) a její implementace prostřednictvím konkrétních programů a opatření jdoucími napříč jednotlivými resorty (pracovní název – Program podpory zavádění principů oběhového hospodářství). Řešitel si je vědom skutečnosti, že dosažení takové politické shody nebude jednoduché a bude vyžadovat významné pracovní a časové úsilí. Zároveň nemůže jít pouze o samostatnou iniciativu jednoho resortu, proto doporučuje Ministerstvu průmyslu a obchodu oslovit další důležité resorty
92
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
(např. Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo financí) a podnítit vznik strategie a Programu jako společné aktivity. S realizací některých konkrétních dílčích aktivit však není nutné čekat až na případné schválení potřebných koncepčních materiálů, nýbrž začít s jejich uskutečňováním co možná nejdříve – např. v rámci Akčního plánu k Politice druhotných surovin. Návrh Programu a jeho opatření je založen na skutečnosti, že zavádění principů oběhového hospodářství do stávajícího ekonomického systému vyžaduje – vedle aktivit podnikatelské sféry – významnou inherenci a aktivní zapojení státu. Stát zde má především roli iniciační a udržovací, včetně poskytování finančních podpor, přičemž takto investované prostředky generují následné investice podniků a přispívají u nich k dosahování finančních úspor – a to v násobně vyšším poměru, než kolik bylo ze strany státu investováno (viz např. výsledky dotované technické asistence v Německu a Velké Británii či výsledky programu EcoBusinessPlan Vienna – kapitoly 4.2.5 a 4.2.6). Obecně lze význam aktivní role státu spatřovat ve dvou rovinách: Nastavování vhodných rámcových podmínek pro uskutečňování žádoucích aktivit dalších subjektů (podniků, občanů); Realizace podpůrných programů a opatření (např. v oblasti technické asistence, zvyšování informovanosti, apod.). Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že k dosažení stanovených cílů účinnějšího využívání zrojů a zavádění principů oběhového hospodářství je potřeba zvolit vhodnou kombinaci nástrojů (nástrojový mix). V analyzovaných státech EU je pro stanovení základních rámcových podmínek využívána regulace (např. zákaz skládkování, zákaz výstavby spaloven); z větší části se však uplatňují „měkké“ nástroje (dobrovolné, informace a propagace, vzdělávání) a nástroje ekonomické (finanční stimuly – např. podpora technické asistence, daně a poplatky). Také pro Českou republiku jsou v návrhu Programu podpory zavádění principů oběhového hospodářství uvažovány následující nástroje, resp. skupiny nástrojů: Regulační a administrativní, Ekonomické, Informační a podpora technické asistence, Dobrovolné. Tyto nástroje musí být propojeny tak, aby co nejlépe podporovaly synergické účinky pro dosahování následujících základních cílů: Dlouhodobé zvyšování konkurenceschopnosti podniků i celé ekonomiky při současném snižování rizik pro životní prostředí a dosahování pozitivních sociálních efektů; Zabezpečení udržitelné dodávky surovin; Zvyšování účinnosti využívání zdrojů ve výrobě a v celém dodavatelsko-odběratelském řetězci;
93
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Podpora udržitelné spotřeby; Účinné oběhové hospodářství všude tam, kde není výhodnější předejít vzniku odpadu a znečištění systematickým uplatněním prevence jeho vzniku u zdroje. U každé ze čtyř uvedených skupin nástrojů je v příslušné podkapitole (4.2.3 – 4.2.6) popsán doporučený časový horizont realizace: krátkodobý (1-2 roky), střednědobý (2-5 let) a dlouhodobý (nad 5 let); zároveň jsou uvedeny konkrétní příklady dobré praxe fungování příslušného nástroje v zahraničí.
4.2.1
Východiska Programu
Návrh Programu podpory zavádění principů oběhového hospodářství je založen na čtyřech základních principech: 1. Princip sdílených hodnot – je velice důležité, aby jednotliví aktéři, kteří ovlivňují aspekty související s účinným využíváním přírodních zdrojů a s oběhovým hospodářstvím, v co největší míře sdíleli hodnoty udržitelného rozvoje včetně společného hledání řešení, která zaručují optimalizaci plánovacích aktivit a maximalizaci naplnění potřeb všech zúčastněných. Veřejný sektor by v tomto měl jít příkladem. 2. Princip společenské odpovědnosti, v jehož rámci je pro nadcházející období nejdůležitější rozšířená odpovědnost výrobců (od současné řízené životnosti produktů vlastněných spotřebiteli k systémům pronájmů/operativních leasingů umožňujících rychle inovační cykly; směrem k systémům výrobek-služba; směrem k odpadům - podpora re-use center, opravárenských služeb, sdílení věcí). 3. Princip maximalizace pozitivních a minimalizace negativních dopadů ekonomických aktivit na potřeby lidí, který je východiskem konceptu udržitelné spotřeby a výroby. 4. Princip informovaných rozhodnutí – na makroekonomické i mikroekonomické úrovni jsou potřeba informace o důležitých tocích materiálů a energie a o účinnosti jejich využití a souvisejících finančních tocích (například celkové náklady na neproduktové výstupy výroby).
4.2.2
Struktura Programu
Jak již bylo zdůrazněno, nutnou podmínkou pro efektivní implementaci programů a opatření podporujících přechod ekonomiky České republiky na oběhové hospodářství je politická podpora této agendy na nejvyšší úrovni a stanovení jasné vize, strategie a dlouhodobých cílů podporovaných všemi resorty. Z toho vyplývá, že ačkoliv zaujímá v rámci vlády ČR významnou pozici, nemůže Ministerstvo průmyslu a obchodu zůstat při prosazování dané agendy osamoceno. V první fázi považujeme za vhodné oslovení resortů, kterých se problematika oběhového hospodářství nejvíce bezprostředně dotýká – zejm. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství. Důležité bude též jednání s Ministerstvem financí, a to mimo jiné vzhledem k zamýšlenému významnějšímu uplatňování ekonomických nástrojů.
94
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Vzhledem k relativní novosti dané problematiky bude důležité s ní následně dobře seznámit také další resorty. K tomu lze využít např. existující orgány a pracovní skupiny, uspořádat odborný seminář, resp. kulatý stůl, apod. Téma musí být nastoleno jako „celovládní“ a přechod na oběhové hospodářství definován mezi základními strategickými prioritami. Rámcové podmínky, které vymezí základní „prostor“ pro chování ekonomických subjektů, by měly být stanoveny prostřednictvím regulačních a administrativních nástrojů. Důraz by měl být kladen na prevenci vzniku odpadu. Povinnost předcházet vzniku odpadu je sice – v souladu s obecně uznávanou hierarchií nakládání s odpady – stanovena v zákoně o odpadech, avšak jedná se spíše o formální proklamaci, která není v praxi nijak vyžadována a kontrolována. Přitom, jak ukazují zkušenosti z realizovaných projektů (viz kap. 4.1.5), v podnikatelské sféře stále existuje významný potenciál pro prevenci vzniku odpadu, příp. jeho materiálové využívání. Povinnost předcházení vzniku odpadu by měla být v legislativě jasněji zakotvena, a to včetně vynutitelnosti jejího dodržování. Souběžně s tímto regulačním opatřením by bylo vhodné usnadnit podnikům přístup k technické asistenci potřebné pro identifikaci a realizaci preventivních opatření. S vytvářením vhodných rámcových podmínek by měla potřeba nových regulačních a administrativních opatření v čase postupně klesat a naopak by se měly více rozšiřovat opatření a nástroje „měkkého“ charakteru (dobrovolné, informační). Dalšími nástroji vymezujícími základní rámcové podmínky jsou nástroje ekonomické, kde by Česká republika měla výhledově směřovat především k eliminaci environmentálně škodlivých podpor a realizaci ekologické daňové reformy. Vysoké daňové zatížení práce v ČR je dlouhodobě kritizováno ze strany Evropské komise a – jak již bylo uvedeno – může být při zavádění principů oběhového hospodářství brzdícím faktorem. (Podrobněji je tato problematika pojednána v příloze B.) V krátko- a dlouhodobém horizontu lze doporučit posílení role ekonomických nástrojů, jako jsou daně a poplatky. Zároveň bude nezastupitelná role ekonomických nástrojů pozitivní stimulace – finančních podpor, neboť pro podniky by bylo velmi obtížné financovat přechod své výroby z lineárního na oběhové hospodářství plně ze svých prostředků. Při zavádění nových obchodních modelů, které aplikace principů oběhového hospodářství vyžaduje, musí podniky realizovat mnohé organizační a procesní změny. Ty se mohou týkat např. vybudování systému pro zpětný odběr výrobků; úpravy výrobních procesů; fyzického uzpůsobení výrobních prostor; vzdělávání a školení zaměstnanců; vybudování sítě servisních služeb (údržba a opravy výrobků); nových způsobů spolupráce s dodavateli a odběrateli; nových komunikačních kanálů a marketingu.
95
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Všechny takové změny vyvolají nutnost dodatečných investic majících vliv na náklady a cash flow podniku. Proto bude nutné – alespoň v začátcích – poskytovat podnikům na zavádění nových obchodních modelů oběhového hospodářství finanční podpory. (Zároveň bude důležité působit v tomto směru také na banky a další finanční instituce.) Významnou oblast, do které by měla směřovat podpora státu, představují „měkká“ opatření – od jednotlivých informačních a propagačních aktivit, volně dostupných nástrojů (on-line aplikace, sebehodnotící nástroje a kalkulátory), až po komplexně pojatá schémata (dotované) technické asistence známá např. z Německa či Velké Británie. Vhodným rozvojovým krokem by následně mohlo být podnícení vytváření sítí a podpůrných mechanismů a programů spolupráce podnikatelské sféry, veřejného sektoru a místní komunity na místní či regionální úrovni. Jako vzor může sloužit původně rakouský program EKOPROFIT, který se doby svého vzniku v letech 1993 - 94 postupně šíří po celém světě a je doporučen Evropskou komisí jako model dobré praxe. (Podrobně o programu EKOPROFIT viz příloha D.) Při uplatňování dobrovolných nástrojů by – vedle dalšího rozvoje stávajících programů – měly významnější roli zaujímat dobrovolné dohody, u kterých může mít stát především funkci iniciační a koordinační. Zaměření dobrovolných dohod by se mělo týkat prioritních komodit, resp. toků (např. plasty) nebo vybraných dodavatelských řetězců (např. stavebnictví, potraviny) s cílem podnítit dialog mezi zainteresovanými stranami a realizovat konkrétní opatření směřující k prevenci vzniku odpadů a jejich vyššímu materiálovému využívání. Překážkou při zavádění dobrovolných dohod může v České republice být určitá vzájemná nedůvěra mezi podnikatelskou sférou a veřejnou správou. Jak však ukazují dobrovolné dohody uzavřené v roce 2011 mezi Ministerstvem životního prostředí a několika významnými podniky Moravskoslezského kraje, lze postupnými kroky nastavit mezi smluvními partnery dobré vztahy a původní atmosféru nedůvěry překonat. Zároveň se nabízí možnost navázání na některé dříve existující dobrovolné dohody, např. s Hospodářskou komorou ČR nebo Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR (obě MŽP). Podporu prevenci vzniku odpadů a jejich materiálovému využívání může stát realizovat také prostřednictvím tzv. zeleného nakupování, resp. zelených veřejných zakázek (GPP – z orig.: green public procurement). Příslušný program18 vznikl v České republice v roce 2010 (usnesení vlády č. 465/2010), avšak není dále rozvíjen. Lze doporučit jeho oživení a rozšíření na další výrobkové skupiny se zahrnutím kritérií vztahujícím se k odpadům (prevence, recyklovatelnost, využívání druhotných surovin, apod.). V následujících podkapitolách jsou jednotlivé skupiny nástrojů pojednány podrobněji, včetně uvedení kroků vhodných k realizaci v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu. Následně jsou uvedeny příklady dobré praxe ze zahraničí (vycházející z rešerše v kap. 3), které lze doporučit k aplikaci i v České republice.
18
Pravidla uplatňování environmentálních požadavků při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy
96
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
4.2.3
Regulační a administrativní nástroje
V oblasti regulačních a administrativních nástrojů lze identifikovat tři základní okruhy témat, na které by bylo vhodné se zaměřit: A) Systémová podpora prevence vzniku odpadů – podniky často neznají skutečné náklady na produkci odpadu a systematicky nemapují zdroje a příčiny jeho vzniku; vhodnými postupy by přitom mohly ušetřit vlastní finanční zdroje i životní prostředí. B) Odstranění překážek bránících vyšší míře materiálového využívání odpadů – např. definování pojmu „druhotná surovina“ v legislativě a stanovení jednodušších podmínek pro nakládání s nimi. C) Mapování materiálových toků na makroekonomické úrovni – chybí mapa významných materiálových vstupů a výstupů ekonomického systému. Tabulka 28 Návrh opatření v oblasti regulačních a administrativních nástrojů
Časový horizont
Možná opatření
Krátkodobý (1-2 roky)
ad A) Pro významné toky nebezpečných odpadů zřídit povinnost mapování zdrojů jejich vzniku od vstupu do výroby – bylo by možné využít zkušenosti z Plánů odpadového hospodářství původců s tím, že významné odpadní toky by bylo možné zmapovat ve výrobním procesu pomocí postupů účetnictví materiálových toků (MFCA – Material Flow Cost Accounting). Tyto postupy identifikují zdroj vzniku odpadu a alokují k němu skutečné náklady na jeho produkci (náklady na neproduktové výstupy výroby). ad B) Zmapovat překážky pro materiálové využití odpadů a připravit návrhy na změnu legislativy. ad C) Zavést účetnictví významných materiálových toků na makroekonomické úrovni.
Střednědobý (2-5 let)
ad A) V návaznosti na identifikaci zdrojů vzniku odpadu vyžadovat od podniků plán předcházení vzniku nebezpečných odpadů. Souběžně s tímto regulačním opatřením by bylo vhodné usnadnit podnikům přístup k technické asistenci potřebné pro identifikaci a realizaci opatření pro prevenci vzniku odpadu. Jednou variantou financování takového podpůrného programu by mohlo být zřízení revolvingového fondu, do kterého by od podniků plynuly platby například formou procenta z prokázaných ekonomických efektů. ad B) Legislativní iniciativa pro odstranění překážek pro materiálové využití odpadů. ad C) Upřesnit priority a cíle pro předcházení vzniku odpadu a pro jeho recyklaci.
Dlouhodobý (nad 5 let)
ad A) Rozšířit povinnost mapování zdrojů a příčin vzniku (nebezpečného) odpadu do celého dodavatelsko-odběratelského řetězce. Připravit se na formální odmítnutí skládkování jako legitimní strategie odpadového hospodářství. S vytvářením vhodných rámcových podmínek by měla potřeba nových regulačních a administrativních opatření postupně klesat.
97
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Tabulka 29 Příklady dobré praxe ze zahraničí – regulační a administrativní nástroje
Stát
Dobrá praxe
Strategie a legislativa Německo
V roce 2002 Německá vláda ve své národní strategii pro účinnější využívání zdrojů (German Resource Efficiency Programme – ProgRess) stanovila jako jeden z cílů zdvojnásobit výtěžnost nerostných surovin (produktivitu zdrojů) do roku 2020 ve srovnání s rokem 1994.19 ProgRess představuje komplexní strategický materiál zaměřený na účinnější využívání zdrojů (prevence, materiálové a energetické využití). Na tuto strategii navazují konkrétní programy a podpůrné mechanismy, za jejichž realizaci jsou zodpovědná jednotlivá spolková ministerstva.
Skotsko
V rámci politiky Zero Waste Scotland si Skotsko stanovilo cíl dosáhnout 70% recyklace všech odpadů a maximálně 5% skládkovaných odpadů do roku 2025. Mezi hlavní body návazného Nařízení o odpadech patří: Všechny podniky a organizace musí třídit svůj klíčový (převažující) recyklovatelný odpad. Povinnost třídění odpadu v podnikatelském sektoru (sklo, kovy, plast, papír a kartony). Podniky produkující více než 50 kg potravinového odpadu za týden musí tento odpad třídit. (Od roku 2016 bude tato povinnost platit i pro podniky produkující více než 5 kg potravinového odpadu týdně.) Zákaz skládkování nebo pálení materiálu shromážděného k recyklaci. Zákaz skládkování pro určité druhy odpadů – nesmí být skládkován ani spalován odpad, který byl předtím vytříděn (papír, plasty, sklo, kovy, biologický odpad). Zákaz skládkování biologicky rozložitelných komunálních odpadů.
Skotsko
Původci odpadu mají povinnost zpracovat Plán prevence vzniku odpadu, jenž musí zahrnovat prevenci a opětovné využití odpadu.
Nizozemí
Pozn. k aplikaci v ČR: Analogicky k povinnosti zpracovávat energetický audit může být prosazována podobná povinnost v oblasti odpadu. Možno propojit též s komplexním hodnocením udržitelné spotřeby a výroby.
Pro spalovny odpadu jsou stanoveny přísné environmentální standardy; spalovny jsou vybaveny rekuperací energie.
Podpora místní správy Velká Británie
Pro místní správy existuje technická a komerční podpora projektů nakládání s odpady. Úřady samospráv zpracovávají Místní plány prevence vzniku odpadu; v některých případech se spojují do větších celků. Pozn. k aplikaci v ČR: Možnost využít existujících struktur a synergií s programem místní Agendy 21.
19
Podobné cíle má nastaveno například Japonsko (zvýšení produktivity zdrojů o 50 % v období 2000 – 2015) nebo Čína (zvýšení materiálové účinnosti o 15 % v období 2011 – 2015).
98
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Materiálové využití odpadu Velká Británie
Důraz je kladen na zvyšování kvality recyklátu. Za tímto účelem byla zpracována návodná publikace a je zaváděn Akční plán na zlepšení kvality recyklátu.
Velká Británie
Vzhledem k množství a objemu vznikajícího odpadu na stavbách bylo vydáno Nařízení o plánu řízení odpadů na stavbě. Definuje povinnost řízení odpadů ve všech stupních stavebního projektu, a to u všech stavební investic nad 300 tis. GBP; nad 500 tis. GBP je nutná podrobnější specifikace.
Skotsko
Povinnost provozovatelů spaloven zajistit vytřídění kovů a tvrdých plastů z komunálního odpadu předtím, než bude spálen.
Skotsko
Byl spuštěn on-line nástroj fungující na principu burzy stavebních materiálů. Umožňuje společnostem zveřejnit seznam materiálů, které již nepotřebují a nechtějí je poslat na skládku, a nabídnout je tímto způsobem k dalšímu zpracování.
Nizozemí
Zaměření na problematiku definice „end-of-waste“. V současné době se pracuje na vytvoření kritérií, která by umožnila definovat některé druhy tříděného odpadu (např. kovový šrot, granule z plastů) jako přírodní zdroj.
Finsko
Zabezpečení dostatečné kvality recyklátu má být řešeno stanovením kvalitativních a environmentálních kritérií pro recyklovaný materiál (zaměření na stavební materiál a průmyslový odpad) a zapracováním standardů recyklovaného materiálu do standardů výroby produktů (stavební prvky a obalové materiály).
4.2.4
Pozn. k aplikaci v ČR: Opatření může být implementováno např. formou technických norem nebo oborových dobrovolných dohod.
Ekonomické nástroje
Vedle nástrojů regulačního a administrativního charakteru jsou to ekonomické nástroje, které umožňují stanovit vhodné rámcové podmínky pro chování ekonomických subjektů. Jejich výhodou je relativně snadné nastavení, větší flexibilita a široké působení na podnikatelskou sféru i veřejnost. S jejich uplatňováním jsou navíc spojovány nižší náklady, než je tomu u nástrojů regulačních a administrativních. Ekonomické nástroje mají plnit dvě hlavní funkce: fiskální (příjem veřejných rozpočtů) a motivační. V souvislosti s druhou uvedenou funkcí je však potřeba zdůraznit, že ekonomické nástroje podnítí subjekty ke změně chování pouze v případě, že tyto mají možnost jiného řešení situace. Pozn: Vzhledem k zájmu zadavatele o významnější uplatňování ekonomických nástrojů jsou v následujících podkapitolách uvedeny jednak možnosti ekonomických nástrojů, které již v České republice v oblasti odpadového hospodářství existují, a jednak možnosti realizace dalších ekonomických nástrojů jako součásti navrhovaného Programu podpory zavádění principů oběhového hospodářství.
99
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
4.2.4.1
Využití stávajících ekonomických nástrojů
Poplatek za uložení odpadu Jak bylo uvedeno v kap. 4.1.3.2, poplatek za uložení odpadu (na skládku) je v České republice stanoven na několikanásobně nižší úrovni, než odpovídá průměru EU, a svou motivační funkci plní velmi omezeně, neboť cena za skládkování zůstává na nízké úrovni. Pro výraznější ústup od skládkování odpadů a přechod na jejich efektivní využívání v souladu s principy oběhového hospodářství bude nutné poplatek za uložení odpadu významně navýšit. Pokud se inspirujeme vývojem ve vyspělejších zemích EU, vidíme, že ke zvýšení angažovanosti investorů a motivovanosti původců odpadu pro jeho materiálové a energetické využití došlo při nárůstu poplatků za skládkování na 60 € (tzn. v přepočtu 1.650,- Kč) za tunu. Ani při tomto navýšení však nedošlo k razantnímu zdražení cen pro původce, neboť nové efektivní technologie a know-how na lepší materiálové využití odpadů toto eliminovali. [27] Pouhé zvýšení poplatku však nelze považovat za dostatečné opatření, které stávající situaci zcela vyřeší. Souběžně s ním by měla být přijata další opatření, jako jsou např.
postupný nárůst plateb za spalování recyklovatelných odpadů;
eliminace paušálních plateb na bázi místního poplatku a naopak uplatnění principu „plať podle toho, co vyhodíš“ (PAYT – z orig.: pay as you throw);
zahrnutí dalších výrobků do schémat rozšířené odpovědností výrobce;
podpora zpracovatelů druhotných surovin.
Kromě obavy ze zvýšení konečných cen pro původce odpadu vzbuzuje zvyšování poplatku za uložení odpadu také obavu, že může dojít k přechodu od „masivního skládkování“ k „masivnímu spalování“. Na základě propočtů ze studie k problematice skládkování, kterou si nechalo zpracovat Ministerstvo průmyslu a obchodu [27], však lze odvodit, že tento vývoj je – zejména při realizaci výše uvedených opatření na podporu materiálového využívání odpadů – v České republice nepravděpodobný.20 Poplatek za komunální odpad Z analýzy provedené v kap. 4.1.3.2 vyplývá, že ani poplatek za komunální odpad svou motivační funkci dostatečně neplní, a to vzhledem ke skutečnosti, že většinou je prostřednictvím místního poplatku účtován paušálně všem osobám bez ohledu na množství jimi skutečně vyprodukovaného komunálního odpadu. V souladu s výše uvedenými opatřeními na podporu prevence vzniku odpadu a jeho materiálové využití by měl být důsledně aplikován princip „plať podle toho, co vyhodíš“, který by lépe motivoval producenty komunálního odpadu jeho vzniku předcházet, třídit a minimalizovat množství směsného komunálního odpadu.
20
Při uvažování podpory z fondů EU ve výši 50 M€ je ekonomická udržitelnost projektu výstavby zařízení na energetické využívání odpadu (ZEVO) v rozpětí ceny za 1 tunu odpadu 1.175,- až 1.675,- Kč. Bez podpory pak ekonomická udržitelnost projektu výstavby ZEVO vychází v rozpětí ceny za 1 tunu odpadu 1.750,- až 3.275,- Kč. [27]
100
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Aby však takto konstruovaný poplatek nevedl k neleálnímu odkládání odpadů, je důležité zabezpečit pro dotčené osoby dostatečné možnosti třídění (dostupnost sběrných hnízd), podporovat třídění prostřednictvím osvěty a (finančně) motivovat obce ke zvyšování výtěžnosti a účinnosti tříděného sběru. Rozšířená odpovědnost výrobce Dalším z vhodných opatření na podporu prevence vzniku odpadu a jeho materiálového využití je postupné rozšiřování schémat EPR – rozšířené odpovědnosti výrobce. Tento nástroj byl jako jeden z vhodných identifikován také v rámci studie k oběhovému hospodářství zpracované pro Evropskou komisi [2], přičemž mezi prioritními výrobkovými kategoriemi pro rozšíření jsou uvažovány nábytek a dopravní prostředky (vozidla nepokrytá stávající směrnicí o vozidlech s ukončenou životností, vlaky, letadla, lodě). Prosazení rozšíření schématu EPR na další výrobkové kategorie v České republice před jejich legislativním zakotvením v předpisech EU je málo pravděpodobné. Česká republika by však měla zaujmout při přípravě relevantních předpisů na úrovni EU aktivní roli a přijmout na národní úrovni taková opatření, která umožní výrobcům se na budoucí požadavky včasně připravit. Takovými opatřeními mohou např. podpora ekodesignu zaměřená primárně na dotčené výrobky nebo uzavření sektorové dobrovolné dohody v dané oblasti.
4.2.4.2
Další rozvoj ekonomických nástrojů
Za vhodné oblasti pro uplatnění ekonomických nástrojů v rámci Programu podpory zavádění principů oběhového hospodářství lze považovat následující: A) Zmapování a odstranění environmentálně škodlivých podpor – dotace, které generují negativní dopady právě v oblastech, jako jsou plýtvání přírodními zdroji a dopady na životní prostředí. B) Zmapování a odstranění ekonomických překážek pro lepší materiálové využití odpadů (doplněk k legislativní iniciativě popsané v předcházející kapitole). C) Finanční podpora investičních projektů – podpora projektů zpracovatelů druhotných surovin a podnikatelských projektů-obchodních modelů založených na principech oběhového hospodářství, jež jsou spojeny s nutnými změnami v oblastech uspořádání výroby, logistiky, výrobních linek, atp. a vyžadují příslušné investice. D) Podpora „zeleného nakupování“ – využití kupní síly veřejného sektoru pro podporu inovací v oblasti prevence a materiálového využití odpadu; uvažování celkových nákladů v životním cyklu investice (lze mapovat pomocí nástroje Life Cycle Costing). E) Postupné zavedení ekologické daňové reformy – více viz příloha B.
101
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Tabulka 30 Návrh opatření v oblasti ekonomických nástrojů
Časový horizont
Možná opatření
Krátkodobý (1-2 roky)
ad A) Zmapovat environmentálně škodlivé podpory. ad B) Zmapovat (ekonomické) překážky pro lepší materiálové využití odpadů. ad C) Připravit program finančních podpor pro realizaci investičních projektů. ad D) Systematická podpora „zeleného nakupování“ (bude pravděpodobně vyžadovat i legislativní úpravy v oblasti výběrových řízení apod.). ad E) Připravit dlouhodobý plán pro postupné zavedení ekologické daňové reformy.
Střednědobý (2-5 let)
ad A) Odstranit vybrané environmentálně škodlivé podpory – musí být přihlédnuto k aspektům sociálního charakteru. ad B) Odstranit překážky pro materiálové využití odpadů. ad C) Realizace programu finančních podpor investičních projektů. ad D) Systematická podpora „zeleného nakupování“ z pohledu integrovaných dopadů v celém životním cyklu – propojení s dobrovolnými nástroji. ad E) Zahájení ekologické daňové reformy – hlavní systémové opatření, které vytvoří rámcové podmínky pro efektivnější využívání přírodních zdrojů.
Dlouhodobý (nad 5 let)
ad E) Propojení ekologické daňové reformy s účtováním materiálových toků na makroekonomické i mikroekonomické úrovni – materiálové toky budou mnohem lépe sledovány a opakovaně využívány, protože budou mít podobnou důležitost při vykazování výnosů a ztrát, jako má dnešní finanční účetnictví.
Tabulka 31 Příklady dobré praxe ze zahraničí – ekonomické nástroje
Stát
Dobrá praxe
Daně a poplatky Belgie Dánsko Finsko Irsko Rakousko Švédsko Velká Británie
Vysoké poplatky za ukládání odpadu na skládky motivující původce k využívání odpadu. (Viz kap. 4.1.3.1.)
Dánsko
Poplatek za odvoz odpadu roste s množstvím vyváženého odpadu do spaloven.
Finsko
Daň za obaly z nápojů – všechny nevratné obaly na balené nápoje (alkoholické i nealkoholické) jsou daněny částkou 0.51 EUR za litr. Částky za zálohované obaly jsou stanoveny v Zákoně o zdanění odpadů.
Další ekonomické nástroje Velká Británie
Odpadní kredity (Reuse Credits) – organizace činné ve sběru odpadu mohou platit kredity třetím stranám, které sbírají odpady k recyklaci nebo k opětovnému využití. Použijí k tomu finanční prostředky, které by jinak byly určeny na skládkování nebo
102
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
jinou likvidaci odpadu. Nizozemí
Daňové pobídky: Environmental Investment Allowance (MIA) Random Depreciation of Environmental Investments (VAMIL) Environmental Investment Allowance (MIA) Pokud společnost investuje do ekologicky šetrného investičního majetku, má nárok na odpočet 36 % z kapitálových výdajů ze zdanitelného zisku nad rámec pravidelných odpisů. Odpočet se týká těchto uznatelných nákladů:
Náklady na nákup Výrobní náklady Náklady na úpravy/nákup nových komponent Náklady na environmentální poradenství
Random Depreciation of Environmental Investments (VAMIL) Pokud společnost investuje do ekologicky šetrného investičního majetku, může použít schéma odpisů VAMIL – náhodné odpisy nákladů na podnikání za náhodný rok (obojí si stanoví klient sám) pro následující uznatelné položky: Náklady na nákup Výrobní náklady Náklady na úpravy/nákup nových komponent Obě finanční schémata – MIA a VAMIL – lze uplatňovat společně. Podmínkou pro užití popsaných daňových pobídek je, že ekologicky šetrná investice podniku, na kterou jsou odpisy uplatňovány, musí být na tzv. Seznamu environmentálních technologií, který je vytvořen a spravován Ministerstvem životního prostředí. Technologie musí splňovat přísná kritéria: snadno definovatelné technické parametry a finanční podmínky nákupu a současně pronikly na trh do maximálně 30 % z prodejen, které danou technologii implementují. Pozn. k aplikaci v ČR: Pro identifikaci technologií, na které by se měl nástroj vztahovat, je možné využít Akční plán na podporu environmentálních technologií (ETAP) a systém ověřování environmentálních technologií (EU-ETV), ve kterém je Česká republika jednou z pilotních zemí, v nichž je systém aplikován.
Finanční podpory Velká Británie
Zřízena státní banka Green Investment Bank, která investuje do komerčních a environmentálních projektů se zaměřením zejména na odpady.
Velká Británie
Waste Prevention Loan Fund (řízen WRAP) poskytuje podpory k inovaci obchodních modelů vedoucích ke snížení množství zdrojů nebo zvýšení druhotného využívání zdrojů. Poskytuje granty (až 50 000 GBP na zařízení) a půjčky (100 000 – 1 mil GBP).
Skotsko
Programy finančních podpor cílených na konkrétní odvětví nebo komodity:
Program podporující přestavbu zařízení na třídění odpadu, vícenásobné využití a opravu výrobků. Program nabízí půjčky na 3-5 let;
Podpora výrobních podniků k zapracování recyklátů do výroby nebo ke zvýšenému používání recyklace u výsledných produktů (financování studie
103
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
proveditelnosti a první fáze implementace projektu);
Dánsko
Podpora místních úřadů při každotýdenním vyvážení potravinového (organického) odpadu;
Podpora oběhového hospodářství v textilním průmyslu (pro textilní návrháře – část produkce z recyklovaného materiálu);
Podpora místních zastupitelstev při zlepšování vlastností zařízení pro opětovné využití odpadu, společně s infrastrukturou a skladováním;
Podpora místních zastupitelstev při jejich aktivitách ohledně třídění barevného skla.
Podpora tzv. průmyslové symbiózy podniků ve využívání zdrojů (materiálů či výrobků) – to, co je odpadem v jednom průmyslovém podniku, může být zdrojem v jiném. Pozn. k aplikaci v ČR: Možnost implementace prostřednictvím dobrovolných dohod zaměřených na konkrétní dodavatelský řetězec. Skýtá možnost podpory investičních i „měkkých“ projektů.
Dánsko
Program pro zelené technologie určený na podporu ekoinovací – zaměřuje se na šest základních oblastí, z nichž jednou jsou odpady. Programu se mohou účastnit subjekty soukromé i veřejné sféry, přičemž podporované jsou následující druhy aktivit: Vývoj, testování a demonstrace eko-efektivních technologií; Environmentální spolupráce a zelený export – podpora mezinárodní spolupráce a navazování obchodních vztahů v oblasti prodeje dánských environmentálních technologií do zemí jako Čína, Indie, Rusko nebo Vietnam; Partnerství pro ekoinovace.
Dánsko
Iniciativa Green Conversion, v rámci níž budou vytvořeny dva nové finanční programy (nejen dotačního charakteru): Green Conversion Loans – úvěry pro podniky na výstavbu zelených technologií; Green Conversion Fund – finanční podpora podniků v rozvíjení obchodních aktivit, výroby a znalosti trhu zahrnující hospodaření se zdroji.
Zelené veřejné zakázky Velká Británie
Volně přístupná šablona obsahující modelové fráze k použití v zadávací dokumentaci.
Německo
Pozn. k aplikaci v ČR: V rámci stávajících „Pravidel uplatňování environmentálních požadavků při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy“ jsou vzorové zadávací dokumentace též k dispozici (pro oblasti kancelářské výpočetní techniky a nábytku).
Spolkové ministerstvo hospodářství, konkrétně jeho Kompetenční centrum pro trvale udržitelný režim v zadávání veřejných zakázek, zpracovává praktický návod na integraci účinnějšího využívání zdrojů a prevenci odpadu do nařízení o veřejných zakázkách. V případě kritéria ekonomické výhodnosti nabídky umožňuje posouzení nákladů celého životního cyklu produktu.
104
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Rakousko
Austrian Sustainable Public Procurement Action Plan – orgány veřejné správy nakupují zásadně výrobky a služby, které splňují kritéria udržitelnosti; do kritérií výběrových řízení je zakomponována registrace EMAS.
Rakousko
Guideline for greening efforts – návod, jak integrovat environmentální aspekty do veřejných zakázek.
Nizozemí
V rámci přechodu na oběhové hospodářství hrají významnou roli zelené / udržitelné veřejné zakázky (v orig. též: circular procurement). Kromě vlastních nákupů však vláda klade velký důraz také na vytváření vhodných rámcových podmínek a podporu relevantních aktivit. V listopadu 2013 byla založena iniciativa Green Deal Circular Procurement podněcující spolupráci mezi vládou, místními úřady a soukromým sektorem. Lze ji charakterizovat jako síť partnerů, kteří navzájem sdílejí zkušenosti z realizace zelených veřejných zakázek a vyhodnocování jejich přínosů. Vláda získává cenné informace o tom, jaké přístupy fungují a jaké ne, a má možnost odstraňovat případné legislativní překážky pro uplatňování zelených veřejných zakázek.
Finsko
Vláda přijala usnesení o podpoře nových a udržitelných řešení v oblasti životního prostředí a energie ve veřejných zakázkách. Cílem programu je snížení spotřeby energie a materiálů vedoucí ke snížení škodlivých dopadů na životní prostředí v průběhu celého životního cyklu výrobků, služeb a budov a vytvoření pobídek pro rozvoj a zavádění nových „cleantech“ řešení. Veřejný sektor musí podporovat tyto druhy řešení ve všech veřejných zakázkách, ale především v zadávání veřejných zakázek na stavby, v odvětví energetiky, dopravy a nakládání s odpady. Důraz je kladen na kritéria materiálové účinnosti, životnosti produktů, opravitelnost, možnost opětovného použití apod.
Podpora vědy a výzkumu, přenosu know-how a technologií Velká Británie
Podpora výzkumných projektů ze strany Defra (Department for Environment Food and Rural Affirs) cílená na inovativní postupy k redukci odpadu a projekty spolupráce mezi výrobní sférou a vývojem.
Německo
Spolkové ministerstvo pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (BMZ) pomáhá zajistit, že rozvojové země mohou těžit z německého know-how v oblasti účinnějšího využívání zdrojů. Transfer znalostí a technologií je podporován zejména prostřednictvím pomoci v oblasti udržitelného hospodářského rozvoje, poradenství v oblasti životního prostředí, průmyslu ochrany životního prostředí a nakládání s odpady. Pozn. k aplikaci v ČR: Skýtá možnost podpory vývozu českých technologií, postupů a služeb do zahraničí. Možnost propojení s aktivitami České rozvojové agentury.
Rakousko
Obdobná iniciativa jako v Německu v rámci rakouského Environmental Technology Master Plan (MUT) s cílem zvýšení světového tržního podílu využívání rakouských technologií v oblasti životního prostředí. Pozn. k aplikaci v ČR: Skýtá možnost podpory vývozu českých technologií, postupů a služeb do zahraničí. Možnost propojení s aktivitami České rozvojové agentury.
105
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
4.2.5
Informační nástroje a podpora technické asistence
Pro uvedené nástroje existují dvě hlavní oblasti, na jejichž podporu je vhodné se zaměřit: A) Informační podpora. B) Programová podpora vytváření odborných kapacit a technická asistence na celostátní úrovni – např. podle vzoru německých programů na podporu energetické a materiálové účinnosti nebo britského programu ENVIROWISE. Tabulka 32 Návrh opatření v oblasti informačních nástrojů a podpory technické asistence
Časový horizont
Možná opatření
Krátkodobý (1-2 roky)
ad A) Informační kampaň na úrovni vlády a ministerstev, získání jednotlivých resortů pro realizaci jednotné strategie oběhového hospodářství. ad A) Vytvoření centra pro přenos informací a vzdělávání v oblasti oběhového hospodářství, realizace informačních kampaní (zaměřených sektorově / komoditně / regionálně). ad B) Příprava a zahájení tříletého pilotního programu, stanovení priorit (regionálních a odvětvových), mapování efektů. Zaměření na vytvoření odborných kapacit.
Střednědobý (2-5 let)
ad A) Pokračování činnosti informačního centra.
Dlouhodobý (nad 5 let)
ad A) Přeměna centra pro oběhové hospodářství na nezávislé vzdělávací centrum / centrum technické asistence
ad B) Vyhodnocení pilotního programu a jeho rozšíření na celé území ČR, resp. na prioritní sektory, stanovení konkrétních cílů.
ad B) Pokračování programu až do naplnění jeho cílů.
Tabulka 33 Příklady dobré praxe ze zahraničí – informační nástroje a podpora technické asistence
Stát
Dobrá praxe
Velká Británie
V oblasti účinnosti využívání zdrojů a přechodu na oběhové hospodářství pomáhá vládě nezisková organizace WRAP, které působí jako centrum technické asistence a publikuje informační materiály. Součástí programu WRAP se stal i dřívější úspěšný program ENVIROWISE na podporu předcházení vzniku odpadu a znečištění v průmyslových podnicích. V rámci přenosu dobré praxe a dotované technické asistence se britským podnikům s podporou tohoto vládního programu podařilo ušetřit více než 1 mld liber.
Velká Británie
Centrum pro udržitelný design (Centre for Sustainable Design) poskytuje specifikace, nástroje a návody pro podnikatele, jak začlenit environmentální aspekty do návrhu produktu.
Velká Británie
Metodiky pro podniky:
Waste Hierarchy Tool – podniky si mohou na míru připravit vlastní publikaci k porozumění hierarchii nakládání s odpady ve vlastních podmínkách;
106
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Skotsko
Německo
W.A.S.T.E. – rozpracovaná metodika, která pomáhá společnostem identifikovat odpad a snížení jeho produkce (k dispozici jsou návody, podle kterých mohou společnosti postupovat). Provází uživatele jednotlivými kroky – rozpoznání odpadu, definice odpadu, pochopení příčin vzniku odpadu, vypracování strategie prevence odpadu a řešení snížení odpadu;
Site Waste Management Plan – řízení odpadů ve fázi stavby. Plán řízení odpadového hospodářství na staveništi (Site Waste Management Plan) je excelovský nástroj, volně ke stažení, umožňující identifikaci možnosti dobrých a nejlepších metodik vedoucích k redukci odpadu a nákladů.
V rámci vládního programu Resource Efficient Scotland je poskytována asistence veřejnosti i soukromému sektoru v oblasti snižování nákladů prostřednictvím účinnějšího využívání zdrojů (energie, voda, suroviny, odpadové hospodářství). Nabízí zdarma poradenství, konzultace a technickou podporu, sdílí příklady nejlepší praxe a informace o nových technologiích formou bezplatných školení, nástrojů, případových studií, příruček a konzultací.
Skotsko
Pozn. k aplikaci v ČR: V České republice je implementován Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie – Program EFEKT. Obdobným způsobem by bylo vhodné z národních zdrojů podpořit oblast materiálové účinnosti, nakládání s odpady a druhotných surovin. To se může týkat i vytvoření sítě poradenských středisek, která by fungovala na principu stávajících středisek EKIS.
On-line dostupné, bezplatné nástroje:
On-line učební program pro malé a střední podniky, zaměřený na orientaci v účinnějším využívání zdrojů. Obsahuje návody, kde najít vhodné nástroje. Skládá se z 8 modulů: Odpady a identifikace procesu, Měření a monitorování, Vývoj akčního plánu, Získání podpory ve vlastní organizaci a vývoj Plánu prevence vzniku odpadu, Účinnější využívání zdrojů v konkrétní organizaci, Změna chování – motivace zaměstnanců a vedení, Řízení dodávek a udržitelného zadávání veřejných zakázek, Systém environmentálního managementu;
Vyhledávací nástroj, který poskytuje informace o opětovném použití a možnosti recyklace v dané oblasti a poskytuje rady, jak nejlépe snížit náklady prostřednictvím účinnějšího využívání zdrojů;
Mobilní aplikace pro plánování, nakupování a uskladňování potravin, i jejich zpracování s ohledem na minimalizaci odpadu a šetření prostředků;
Návod na tvorbu plánu prevence odpadu v podniku i organizaci;
Návod na identifikaci úsporných opatření v podniku nebo organizaci.
Organizace poskytující technickou asistenci:
Spolkové ministerstvo životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti (BMU) je garantem „Sítě účinnějšího využívání zdrojů”, kterou administruje Centrum účinnějšího využívání zdrojů při Sdružení německých inženýrů (ZRE-VD). Cílem je zlepšit informovanost a komunikaci o možnostech zvýšení účinnosti využívání zdrojů v průmyslu, a to zejména v malých a středních podnicích.
Spolkové ministerstvo hospodářství a energetiky (BMWi) je zodpovědné za
107
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
politiku v oblasti nerostných surovin. V rámci programu BMWi Innovation Bonus (go-inno) podporuje prostřednictvím certifikovaných poradců poskytování odborného poradenství v oblasti zdrojů a materiálové účinnosti malých a středních podniků ve zpracovatelském průmyslu.
Byla zřízena Německá surovinová agentura (DERA), která funguje jako odpovědné centrum a centrální platforma pro informace a odborné poradenství o nerostných surovinách a energetických zdrojích především pro německý průmysl.
Pozn. k aplikaci v ČR: Možné zřízení centra technické asistence a lá Národní centrum čistší produkce, které by postupně své aktivity rozšiřovalo do jednotlivých regionů (vznik regionálních center). Nabízí se využití infrastruktury již existujících organizací jako např. Hospodářské komory ČR, regionálních rozvojových agentur apod.
Německo
Nejrozvinutějším programem poskytování informační a technické asistence je v Německu program na podporu čistší produkce, účinnějšího využívání zdrojů a eko-efktivnosti realizovaný ve spolkové zemi Severní Porýní- Vestfálsko agenturou Effizienzagentur NRW. Podrobnější informace o tomto programu jsou uvedeny v příloze C.
Německo
Německá vláda vyvíjí tlak na školní vzdělávání, aby vzdělávací instituce poskytovaly dostatečné informace o efektivním využívání zdrojů v souvislosti se zodpovědným jednáním. Dále prostřednictvím letáků a různých kampaní německá vláda podporuje styk s veřejností a jejich povědomí o účinnějším využívání zdrojů. Pozn. k aplikaci v ČR: Bylo by vhodné poskytnout větší podporu vzdělávacích a nevládních organizací na aktivity, jejichž cílovou skupinou jsou podniky – nejen veřejnost či spotřebitelé. K tomuto účelu lze využít některé z již existujících programů (např. program podpory nevládních organizací MŽP) nebo vytvořit program nový (např. na bázi Programu EFEKT – viz výše).
Finsko
Poradenství a informační materiály o materiálové účinnosti jsou poskytovány společností Motiva (přidružená vládní agentura) a Ministerstvem životního prostředí. Ministerstva hospodářství a životního prostředí finančně podporují centra pro materiálové využití, jež poskytují konzultace a podporují materiálové využití v podnicích a municipalitách.
Finsko
Petra Waste Benchmarking – bezplatný on-line nástroj pro MSP, průmyslové podniky a úřady sloužící k porovnání produkce odpadu se srovnatelnými organizacemi a podniky a k nalezení řešení, jak zlepšit nakládání s odpady..
108
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
4.2.6
Dobrovolné nástroje
U dobrovolných nástrojů je možné identifikovat tři základní oblasti zaměření: A) Podpora dobrovolných nástrojů a jejich využití pro podporu prevence vzniku odpadu a znečištění a oběhového hospodářství. B) Programová podpora vytváření odborných kapacit a technická asistence na municipální úrovni – možnost využití programu EKOPROFIT (podrobněji popsán v příloze D). C) Podpora dobrovolných dohod – pilotní dobrovolná dohoda o systematickém uplatnění zavedení principů prevence vzniku odpadu a znečištění a oběhového hospodářství ve vybraném dodavatelsko-odběratelském řetězci (např. potravinový odpad, stavební odpad, kovy-šrot, plasty). Tabulka 34 Návrh opatření v oblasti dobrovolných nástrojů
Časový horizont
Možná opatření
Krátkodobý (1-2 roky)
ad A) Podpora dobrovolných nástrojů – zajištění kapacit nezbytných pro realizaci a rozvíjení agenturní činnosti, zahrnutí dobrovolných nástrojů do informačních kampaní. ad B) Podpora (tří) pilotních programů EKOPROFT na municipální úrovni – možné využití synergií s programem místní Agendy 21. ad C) Iniciace pilotní dobrovolné dohody o systematickém uplatnění principů prevence vzniku odpadu a znečištění a oběhového hospodářství ve vybraném dodavatelsko-odběratelském řetězci.
Střednědobý (2-5 let)
ad A) Podpora dobrovolných nástrojů – pokračování předcházejících aktivit, podpora poskytování technické asistence (viz předcházející kapitola). ad B) Systémová podpora municipálních programů EKOPROFT na celostátní úrovni. Systém pro výměnu know-how a přenos informací (mohlo by zajistit centrum pro oběhové hospodářství). Propojení s programem technické asistence. ad C) Vyhodnocení první fáze přípravy a realizace pilotní dobrovolné dohody a rozšíření tohoto přístupu na další sektory a regiony.
Dlouhodobý (nad 5 let)
ad A) Provázání dobrovolných a ekonomických nástrojů (např. LCA jako podklad pro stanovování daňové zátěže nebo realizace dobrovolného nástroje jako podmínka pro snížení daňové zátěže apod.). ad B) Přirozená integrace jednotlivých programů do fungování zainteresovaných skupin a jejich institucí – předpokladem je, že budou nejprve vytvořeny potřebné rámcové podmínky především pomocí ekonomických nástrojů.
109
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Tabulka 35 Příklady dobré praxe ze zahraničí – dobrovolné nástroje
Stát
Dobrá praxe
Komplexní podpůrné programy Rakousko
EKOPROFIT – program na podporu čistší produkce, účinnějšího využívání zdrojů a eko-efektivnosti aplikovatelný na místní či regionální úrovni. Vznikl v Rakousku v letech 1993 - 94 a postupně se šíří po celém světě. Cílem programu je využít místní/regionální kapacity pro řešení místních i globálních environmentálních problémů pomocí podpory podniků při zavádění dobrovolných přístupů. EKOPROFIT se zaměřuje na eko-efektivní řešení a vedle environmentálních cílů tak dosahuje i zlepšování konkurenceschopnosti místních podniků a zlepšování komplexně pojaté kvality života. Evropská komise doporučila EKOPROFIT jako model dobré praxe. Podrobněji je program popsán v příloze D. Pozn. k aplikaci v ČR: Možnost využít existujících struktur a synergií s programem místní Agendy 21.
Dobrovolné dohody Velká Británie
Dobrovolné dohody v potravinářském průmyslu zaměřené na odpad z potravin a jejich obalů (Hospitality and Food Service Agreement, Food and Drink Federation’s Five-fold Environmental Ambition).
Velká Británie
Dobrovolná dohoda o plastovém odpadu z omítek (Ashdown Agreement on Plasterboard Waste).
Velká Británie
Built Environment Commitment – iniciativa, týkající se celého průmyslového sektoru. Podnik se veřejně zaváže ke splnění určitých úspor, závazek je vyvěšen na internetovém portálu organizace WRAP.
Skotsko
Scotland’s Resource Sector Commitment – dobrovolný závazek o redukci odpadu pro MSP zabývající se likvidací odpadu: zajistit recyklaci vysoké kvality, poskytovat rady, jak předcházet vzniku odpadu a efektivně využívat zdroje, uzavírat přehledné smlouvy, umožňovat poskytnutí zpětné vazby zákazníkům.
Skotsko
Hospitality and Food Service Agreement – cílem dohody je prevence vzniku odpadu: redukce potravinářského odpadu a obalů o 5% do konce roku 2015 oproti roku 2012; zvýšit objem odpadu určeného k recyklaci nebo kompostování na min. 70 % do konce roku 2015.
Nizozemí
Jedním z cílů programu „Od odpadu k surovině“ je zaměření na specifické produktové řetězce s cílem lepšího využití surovin. Vláda hodlá svými aktivitami přispívat ke snadnějšímu procesu vytváření řetězce a zajišťovat, aby zainteresované strany v rámci řetězce společně jednaly a definovaly společné cíle a následně zajistily jejich splnění (tato aktivita se má postupně institucionalizovat). Jako příklady vhodných řetězců jsou uváděny řetězec výroby plastů a biologický odpad.
Nizozemí
Byla uzavřena Dohoda o oběhovém cyklu v oblasti plastů, na níž se podílí 65 organizací. Účastníci Dohody chtějí dosáhnout konkrétních výsledků v oblasti výroby a recyklace plastů, především zvýšení množství plastů, které mohou být opětovně využity jako cenné zdroje pro hospodářství (např. kvalitnější recyklát, vyšší podíl recyklovatelných materiálů na trhu).
110
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Nizozemí
V oblasti zelených veřejných zakázek byla založena iniciativa Green Deal Circular Procurement podněcující spolupráci mezi vládou, místními úřady a soukromým sektorem. Lze ji charakterizovat jako síť partnerů, kteří navzájem sdílejí zkušenosti z realizace zelených veřejných zakázek a vyhodnocování jejich přínosů. Vláda získává cenné informace o tom, jaké přístupy fungují a jaké ne, a má možnost odstraňovat případné legislativní překážky pro uplatňování zelených veřejných zakázek.
Dánsko
Bylo vytvořeno tzv. Partnerství pro plasty, ve kterém místní úřady a podniky sdílejí vědomosti o zlepšení recyklace tohoto druhu odpadu.
Dánsko
Dohoda mezi výrobci, místní správou a registrovanými společnostmi, které se zabývají likvidací elektroodpadu, v oblasti sběru odpadu z malých elektrických spotřebičů. Dohoda identifikuje součásti a kategorie produktů, u kterých je potřeba zlepšit sběr a jeho kvalitu.
Finsko
Sektorové dobrovolné dohody – podniky se zavážou k tomu, že pomocí zvolených metod dosáhnou cílových (vytyčených) objemů produkce odpadu a zlepšení v oblasti využití materiálů.
Ekodesign Velká Británie
Centrum pro udržitelný design (Centre for Sustainable Design) poskytuje specifikace, nástroje a návody pro podnikatele, jak začlenit environmentální aspekty do návrhu produktu.
Nizozemí
Prostřednictvím odborných center je poskytována dotovaná asistence v oblasti ekodesignu. Základní zhodnocení výrobku a návrhy na úpravy jsou z 50 % pokryty finanční podporou státu. Zbývající polovinu a případné pokračování spolupráce s centrem hradí podnik. Pozn. k aplikaci v ČR: Namísto zřizování samostatných odborných center by bylo vhodné začlenit tuto oblast jako jednu ze služeb poskytovanou centrem technické asistence (viz výše).
Nizozemí
Je uvažováno zavedení tzv. štítku přírodních zdrojů, na kterém by byla uvedená informace, z jakých materiálů je výrobek vyroben a které materiály se hodí na opětovné použití.
111
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
5
NÁVRH INDIKÁTORŮ
Indikátory jsou navrženy tak, aby pomocí nich bylo možné sledovat účinnost využívání zdrojů v České republice a dosahování cílů stanovených v Politice druhotných surovin, včeně jednotlivých opatření vedoucích k naplňování daných cílů. Návrh indikátorů je zpracován v následujícím členění:
Základní indikátory: Hlavní makroekonomické ukazatele a indikátory plnění cílů Politiky druhotných surovin;
Doplňkové indikátory: Indikátory, které podrobněji rozvádějí indikátory základní (vztahující se k opatřením stanoveným v Politice druhotných surovin);
Specifické indikátory: Možné indikátory sledující ve větší míře podrobnosti jednotlivá hospodářská odvětví (v třídění OKEČ), resp. aspekty podnikání
V současné fázi považujeme za vhodné zaměřit se na sledování základních a doplňkových indikátorů. U nich jsou proto podrobněji rozvedeny zdroje dat a způsob jejich stanovení, případně doporučení na rozšíření nebo doplnění stávajících statistických zjišťování. Specifické indikátory ukazují možnost dalšího rozvoje sledování, které však doporučujeme začít využívat (pro vybraná prioritní odvětví či aspekty) až poté, co bude kvalitně zavedeno sledování základních a doplňkových indikátorů. Za důležité považujeme rozhodnutí, z jakých zdrojů se budou navržené indikátory vypočítávat a skládat. Aby byla zajištěna jednotnost a využitelnost dat, doporučujeme využít přednostně údaje ze statistických šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ) a pouze v případě, že potřebná data nejsou ČSÚ generována, využít jiné zdroje – především MŽP a ISPOP. Zkladní i doplňkové indikátory (a v případě využívání v budoucnu též specifické indikátory) doporučujeme sledovat v roční periodicitě a vztahovat k časové jednotce kalendářního roku.
5.1 5.1.1
ZÁKLADNÍ INDIKÁTORY Hlavní indikátor
Základem ekonomických nástrojů pro oběhové hospodářství musí být přehled o materiálových tocích. Jako hlavní indikátor na makroekonomické úrovni proto navrhujeme používat ukazatel produktivity zdrojů měřený poměrem hrubého domácího produktu (HDP) vůči spotřebě surovin. Ta kvantifikuje celkové nároky ekonomického systému na materiály a může být vykazována buď pomocí domácí materiálové spotřeby (DMC – Domestic Material Consumption) nebo hrubé materiálové spotřeby (RMC – Raw Material Consumption). HDP produktivita zdrojů = ----------------------------DMC (RMC)
112
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Srovnání ukazatelů DMC a RMC Ukazatel domácí materiálové spotřeby (DMC) představuje množství všech materiálních zdrojů používaných v hospodářství. Je vyjádřen sumou domácí užité těžby (tj. fyzického množství vytěžených surovin a vyprodukované biomasy, které byly získány na území daného státu), ke které jsou přičteny veškeré dovozy a odečítány veškeré vývozy. Zatímco domácí užitá těžba je započítávána ve formě surovin, fyzické dovozy a vývozy kromě surovin zahrnují i polotovary a výrobky konečné spotřeby. Vzhledem k tomu, že fyzické množství surovin potřebné na produkci polotovarů a výrobků je větší než vlastní množství těchto produktů (část surovin je při jejich produkci přeměněna na odpady), dochází při započítávání dovozů a vývozu ve formě výrobků k podcenění zátěže životního prostředí spojené s jejich produkcí. Z tohoto důvodu je za vhodnější považován ukazatel hrubé materiálové spotřeby (RMC), který dovozy a vývozy zachycuje v tzv. surovinových ekvivalentech (RME – Raw Material Equivalents). RMC pak lépe odráží přesun zátěže životního prostředí mezi státy a umožňuje spravedlivější srovnání účinnosti využívání zdrojů. Na rozdíl od DMC není ukazatel RMC běžně sledován. V současné době probíhá jeho pilotní konstrukce a výpočet v šesti pilotních zemích – Francii, Německu, Itálii, Nizozemí, Velké Británii a Švýcarsku. Jak ukazují zahraniční studie [9], zvyšování produktivity zdrojů pozitivně přispívá ke zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky a snižování nezaměstnanosti. Podle prognóz Evropské komise by mohlo snížení materiálové spotřeby o 17 – 24 % vést k růstu HDP o 3.3 % a přispět k vytvoření 1.4 – 2.8 milionu pracovních míst. [3]
113
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Obrázek 13: Vztah mezi produktivitou zdrojů a konkurenceschopností
Zdroj: The relation between resource productivity and competitiveness, Wuppertal Institute for Climate, Environment and Energy, 2009
Jelikož agregovaný indikátor není schopen postihnout komplexnost dopadů využívání jednotlivých surovin a materiálů a jejich vzájemné vazby, je možné – komplementárně k agregované produktivitě zdrojů – sledovat dále jednotlivé skupiny materiálů, konkrétně:21
rostlinnou biomasu určenou na výživu, rostlinná a živočišná krmiva, dřevo a produkty ze dřeva, průmyslové nerostné suroviny, rudy a produkty z kovů, uhlí a produkty z uhlí, ropu a produkty z ropy, zemní plyn a produkty ze zemního plynu, ostatní,
doplněné o sledování materiálové závislosti na zahraničí (podíl dovozů na DMC resp. RMC), a to opět jak v agregované podobě, tak po jednotlivých skupinách materiálů. V rámci balíčku k oběhovému hospodářství uvažuje Evropská komise o stanovení cíle v oblasti produktivity zdrojů. Ten by sice nebyl závazný, avšak stal by se podnětem pro stanovení
21
Výčet vychází ze současné konstrukce ukazatele DMC. V rámci mezinárodního srovnávání je též používáno jednodušší členění na fosilní paliva, nerostné suroviny a biomasu.
114
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
(indikativních) cílů též na úrovni jednotlivých států.22 Zároveň však již existují státy, které své národní cíle v oblasti zvyšování produktivity zdrojů, resp. účinnosti využívání zdrojů přijaly. Jedná se například o Německo (viz kap. 3.3), Itálii či Japonsko. Pro zohlednění celkového tlaku na životní prostředí, které souvisí se získáváním zdrojů, by bylo vhodné stanovit dále indikátory zohledňující zdroje, jež nejsou vykazovány v rámci DMC resp. RMC. Jednalo by se např. o ukazatele využívání vody či půdy.
5.1.2
Ostatní základní indikátory
Základní indikátory uvedené v této kapitole jsou navrženy tak, aby poskytovaly přehled o plnění jednoltivých cílů stanovených v Politice druhotných surovin ČR, kterými jsou: 1. Zvyšovat soběstačnost České republiky v surovinových zdrojích substitucí primárních zdrojů druhotnými surovinami; 2. Podporovat inovace zabezpečující získávání druhotných surovin v kvalitě vhodné pro další využití v průmyslu; 3. Podporovat využívání druhotných surovin jako nástroje pro snižování energetické a materiálové náročnosti průmyslové výroby za současné eliminace negativních dopadů na životní prostředí a zdraví lidí; 4. Iniciovat podporu vzdělávání pro zajištění kvalifikovaných pracovníků v oboru druhotných surovin jako podporu konkurenceschopnosti ČR; 5. Aktualizovat rozsah statistického zjišťování pro zpracování materiálových účtů, které umožní zpracovávat hmotnostní bilance druhotných surovin v hospodářství ČR.
22
Podle prognóz má EU zvýšit svou produktivitu zdrojů v období 2014 – 2030 o 15 % za současného hospodářského scénáře. Využíváním inteligentních politik k podpoře přechodu na oběhové hospodářství, jak žádala Evropská platforma pro účinné využívání zdrojů, by mělo být možné toto tempo zdvojnásobit. [1]
115
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Tabulka 36 Indikátory plnění cílů Politiky druhotných surovin ČR
Cíl 1: Zvyšovat soběstačnost České republiky v surovinových zdrojích substitucí primárních zdrojů druhotnými surovinami Indikátor
Zdroj dat
Způsob stanovení
Komentář
Množství vyvezených druhotných surovin [t]
Tabulka ČSÚ č. vycházející z ročního výkazu o odpadech a druhotných surovinách Odp 5-01
Suma položek vykazovaných pod kódy N7 Vývoz odpadu do členských zemí EU a N17 Vývoz odpadu do zemí mimo EU
Bylo by vhodné rozšíření kódů tak, aby byl rozlišen vývoz odpadu a vývoz druhotných surovin
Množství dovezených druhotných surovin [t]
Tabulka ČSÚ č. ZPR0070UU, vycházející z ročního výkazu o odpadech a druhotných surovinách Odp 5-01
Nové položky
Položky vykazované pod kódy D Odpad dovezený ze zemí mimo EU a E Odpad dovezený z členských zemí EU Stejně jako u vývozu by bylo potřeba rozšíření kódů tak, aby byl rozlišen vývoz odpadu a vývoz druhotných surovin
Energetické využití odpadu [t]
Tabulka ČSÚ č. ZPR0070UU, vycházející z ročního výkazu o odpadech a druhotných surovinách Odp 5-01
Položka vykazovaná pod kódem R01 Využití odpadu k výrobě energie
23
ZPR0070UU23,
Tabulka je jako vzor uvedena v Příloze E.
116
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Materiálové využití odpadu [t]
Podíl energeticky nebo materiálově využitého odpadu z celkové produkce odpadu [%]
Tabulka ČSÚ č. ZPR0070UU, vycházející z ročního výkazu o odpadech a druhotných surovinách Odp 5-01
Položky vykazované pod kódy R02 - R12, N1, N2, N8, N10 - N13 a N15
Tabulka ČSÚ č. ZPR0070UU, vycházející z ročního výkazu o odpadech a druhotných surovinách Odp 5-01
Podíl součtu hodnot ukazatelů Energetické využití odpadu a Materiálové využití odpadu vůči položce Nakládání s odpady celkem
Indikátor je takto již vykazován v rámci Informačního systému statistiky a reportingu (ISSAR), který spravuje CENIA (http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1614)
Čistě pro druhotné suroviny je zatím možné využít samostatné sledování kódu N10. Jednotlivé druhy odpadu, resp. druhotných surovin / komodit lze sledovat samostatně přes kódy odpadu.24
Cíl 2: Podporovat inovace zabezpečující získávání druhotných surovin v kvalitě vhodné pro další využití v průmyslu Indikátor Vyhlášené programy a výzvy na inovace v oblasti odpadů a surovin [ počet, Kč alokace ] Podpořené projekty inovací v oblasti odpadů a surovin [ počet, Kč ]
24
Zdroj dat
Správci dotačních programů (OPPIK, OPŽP, CzechInvest, TA ČR)
Způsob stanovení
Komentář
Statistiky a zprávy správců dotačních programů
Od správců dotacčních programů je potřeba si vyžádat zpřesnění evidence tak, aby bylo možno vyčlenit inovace do využití a recyklace odpadu jako surovin.
Např. pro plasty by se jednalo o následující kódy odpadu: 020104, 070213, 120105, 150102, 160119, 170203, 191204, 200139.
117
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Cíl 3: Podporovat využívání druhotných surovin jako nástroje pro snižování energetické a materiálové náročnosti průmyslové výroby za současné eliminace negativních dopadů na životní prostředí a zdraví lidí25 Indikátor
Zdroj dat
Způsob stanovení
Komentář
Energetická náročnost ČR [ GJ / tis. Kč ]
ČSÚ – výkaz HLMAKRO
Řádek 25 Energetická náročnost
Energetická náročnost je vyjádřena podílem spotřeby primárních energetických zdrojů a hrubého domácího produktu ve stálých cenách. Primární energetické zdroje zahrnují domácí vytěžená paliva, vodní a větrnou elektřinu, jaderné teplo, saldo dovozu a vývozu a změnu stavu zásob paliv a energie.
Energetická náročnost průmyslu [ MJ / tis. Kč ]
ČSU, ISSAR
Tabulka Energetická náročnost v sektorovém členění (http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1707)
Materiálová náročnost ČR [ tis. t / tis. Kč ]
ISSAR
Sledování prostřednictvím ukazatele produktivity zdrojů – viz kap. 5.1.1 (http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1618, http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1619)
25
Kromě níže uvedených indikátorů je u cíle 3 možno využít též indikátory uvedené u cílů 1 a 2.
118
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Cíl 4: Iniciovat podporu vzdělávání pro zajištění kvalifikovaných pracovníků v oboru druhotných surovin jako podporu konkurenceschopnosti ČR Indikátor
Zdroj dat
Způsob stanovení
Komentář
Vzdělávací programy [ počet ]
ČSÚ – tabulky VZD0050UU, VZD0060UU, VZD0070UU
Součást položky 16 Ekologie a ochrana životního prostředí
Pro sledování oboru druhotných surovin / odpadů by bylo potřeba relevantní položky tabulek zpodrobnit.
Součást položky 16 Ekologie a ochrana životního prostředí
Pro sledování oboru druhotných surovin / odpadů by bylo potřeba relevantní položky tabulek zpodrobnit.
Součást položky 16 Ekologie a ochrana životního prostředí
Pro sledování oboru druhotných surovin / odpadů by bylo potřeba relevantní položky tabulek zpodrobnit.
Kvalifikace a obory v rámci tématu Ekologie a ochrana životního prostředí
V současné době je stanoven obor vzdělání Technik pro recyklaci.
MŠMT Žáci a studenti [ počet ]
ČSÚ – tabulky VZD0060UU, VZD0070UU MŠMT
Úspěšní absolventi [ počet ]
ČSÚ – tabulka VZD0050UU
Stanovené kvalifikace a obory
MŠMT
MŠMT
(v rámci Národní soustavy kvalifikací)
[ počet ] Cíl 5: Aktualizovat rozsah statistického zjišťování pro zpracování materiálových účtů, které umožní zpracovávat hmotnostní bilance druhotných surovin v hospodářství ČR Indikátor
Zdroj dat
Způsob stanovení
Komentář
Nové / inovované položky ve zjišťovacích programech a dotaznících ČSÚ [ počet ]
ČSÚ
Vyhlášením položek ve statistických výkazech
Požadavky na doplnění viz komentáře u indikátorů v rámci cílů 1 – 4.
119
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
120
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
5.2
DOPLŇKOVÉ INDIKÁTORY
Doplňkové indikátory navazují na základní indikátory a popisují způsob monitorování opatření vedoucích k naplňování pěti základních cílů Politiky druhotných surovin ČR.
121
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Tabulka 37 Indikátory vztažené k jednotlivým opatřením Politiky druhotných surovin ČR
Cíl 1: Zvyšovat soběstačnost České republiky v surovinových zdrojích substitucí primárních zdrojů druhotnými surovinami Opatření
Indikátor
Zdroj dat
Způsob stanovení
Komentář
1.1 Připravit Akční plán na podporu zvyšování soběstačnosti České republiky v surovinových zdrojích substitucí primárních zdrojů druhotnými surovinami v případech, kdy to je technicky možné a ekonomicky rentabilní.
1 plán
MPO
-
Plán by měl jako koncepční dokument zahrnovat i posouzení v procesu RIA.
1.2 Definovat a začlenit pojem „druhotná surovina“ do právního řádu ČR. Iniciovat tento postup na úrovni EU.
Definice pojmu „druhotná surovina“ v relevantní legislativě
MŽP
Zákon o odpadech
Zákony v přípravě – věcné záměry.
1.3 Zahrnout technologie pro zpracování a využívání druhotných surovin mezi obory podporované investičními pobídkami.
Podpořené projekty inovací [ počet, Kč ]
Agentura CzechInvest
Statistiky a zprávy Agentury CzechInvest
1.4 Aktivně spolupracovat v orgánech EU (např. DG Environment, DG Enterprise, DG Trade) při řešení problematiky nežádoucího vývozu13 druhotných surovin (zejména kovů) ze zemí EU.
Podané návrhy [ počet ]
MPO, MŽP
Zprávy z jednání, rozhodnutí
Zákon o výrobcích s ukončenou životností
Vazba na ukazatele cíle 2 a jeho opatření.
Přijaté návrhy [ počet ]
122
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
1.5 Podporovat zavádění dobrovolných dohod mezi státní správou a podnikatelskou sférou za účelem dobrovolného vytváření systémů zpětného odběru výrobků.
Uzavřené dohody [ počet ] Zapojené subjekty [ počet ]
MPO, MŽP Provozovatelé systémů zpětného odběru
Hlášení provozovatelů systémů
Zahrnuté typy výrobků [ počet ] Zpětně odebrané výrobky [ t, % ]
1.6 Analyzovat možnosti aplikace principů oběhového hospodářství a životního cyklu výrobků v právním a podnikatelském prostředí ČR a EU.
Analýzy a studie [ počet ]
MPO, MŽP, TA ČR
Statistiky a zprávy správců dotačních programů
Podpořené výzkumné projekty [ počet, Kč ]
Od správců dotačních programů je potřeba si vyžádat zpřesnění evidence tak, aby bylo možno vyčlenit inovace do využití a recyklace odpadu jako surovin.
Cíl 2: Podporovat inovace zabezpečující získávání druhotných surovin v kvalitě vhodné pro další využití v průmyslu Opatření
Indikátor
Zdroj dat
Způsob stanovení
Komentář
2.1 Podporovat inovace a transfer vědy a výzkumu do oblasti zpracování a využívání druhotných surovin v rámci programů MPO.
Podpořené inovační projekty [ počet, Kč ]
MPO, CzechInvest
Statistiky a zprávy Agentury CzechInvest
Dále je možné uvažovat i projekty podpořené mimo programy MPO (např. OPŽP, OPVVV, TA ČR).
Podpořené výzkumné projekty [ počet, Kč ]
U poskytovatelů je třeba zpřesnit evidenci tak, aby bylo možno vyčlenit projekty využití a recyklace odpadu jako surovin.
123
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Cíl 3: Podporovat využívání druhotných surovin jako nástroje pro snižování energetické a materiálové náročnosti průmyslové výroby za současné eliminace negativních dopadů na životní prostředí a zdraví lidí Opatření
Indikátor
Zdroj dat
Způsob stanovení
Komentář
3.1 Analyzovat podnikatelské prostředí v oblasti sběru a výkupu druhotných surovin z důvodů zprůhlednění trhu s druhotnými surovinami, snížení environmentálních rizik a plnění požadavků předpisů Evropské unie.
Analýzy a studie [ počet ]
MPO, MŽP
Resortní zprávy a statistiky
Vazba na poslední novelu zákona o odpadech, zejména ustanovení o platbách za výkup kovů.
3.2 Podporovat na úrovni státní správy možnosti stanovení kvót pro využívání druhotných surovin pro stavební projekty financované ze státních prostředků.
Analýzy a studie [ počet ]
MPO
Resortní zprávy a statistiky
3.3 Navrhnout využití ekonomických nástrojů pro zajištění rozvoje a plynulého hospodaření na trhu druhotných surovin.
Analýzy a studie [ počet ]
MPO
Resortní zprávy a statistiky
3.4 Vytvořit podmínky pro vyšší využívání druhotných surovin např. formou podpory komoditních trhů apod.
Druhotné suroviny obchodované na komoditních burzách [ t, Kč ]
Provozovatelé komoditních burz
Informace vyžádané od provozovatelů komoditních burz
Stanovené kvóty [ počet, výše kvóty v t, % ] Dodržování kvót [ plnění v % ]
Přijaté návrhy [ počet ] Komoditní burzy provozuje např. Českomoravská komoditní burza Kladno, vč. burzy odpadů a druhotných surovin.
124
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
3.5 Navrhnout možnosti postupného zvyšování využívání TAP a dalších paliv vyrobených z druhotných zdrojů s cílem úspory primárních energetických surovin.
Energeticky využité TAP [t]
3.6 Nastavit odpovídající výše podpory elektřiny z obnovitelných a druhotných zdrojů na podporu projektů energetického využití odpadu.
Celková výše provozní podpory (základní a doplňková sazba) včetně splnění podmínky vysoce účinné kogenerace [ Kč / MWh ]
Výroba energie z TAP [ MWh, GJ ]
MPO – statistika OZE (publikace Obnovitelné zcroje energie v roce 20xx) vycházející z výkazu Eng (MPO) 4-01 Roční výkaz o produkci energie z obnovitelných a ostatních zdrojů
Informace od oddělení analýz a datové podpory koncepcí MPO
ERÚ
Cenové rozhodnutí ERÚ
Legislativně ukotvit, že se podpora vztahuje i na energeticé využití odpadu. Následně cenové rozhodnutí ERÚ.
Provozní podpora dodaného tepla26 [ Kč / GJ ] Cíl 4: Iniciovat podporu vzdělávání pro zajištění kvalifikovaných pracovníků v oboru druhotných surovin jako podporu konkurenceschopnosti ČR Opatření
Indikátor
Zdroj dat
4.1 Ověřit Pilotním projektem navržený systém vzdělávání pro oblast recyklace a využívání druhotných surovin pro vybrané stupně vzdělávání.
1 splněný projekt
MPO, MŠMT
26
Způsob stanovení
Komentář
V případě rozšíření opatření z elektřiny též na teplo.
125
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
4.2 Rozšířit oblast vzdělávání a kvalifikací v oboru zpracování a využívání druhotných surovin.
Instituce s akreditovanými vzdělávacími programy [ počet ] Vzdělávací programy [ počet ]
ČSÚ – tabulky VZD0050UU, VZD0060UU, VZD0070UU
Součást položky 16 Ekologie a ochrana životního prostředí
Pro sledování oboru druhotných surovin / odpadů by bylo potřeba relevantní položky tabulek zpodrobnit.
MŠMT
Kvalifikace a obory v rámci tématu Ekologie a ochrana životního prostředí
V současné době je stanoven obor vzdělání Technik pro recyklaci.
Žáci a studenti [ počet ] Úspěšní absolventi [ počet ] Stanovené kvalifikace a obory (v rámci Národní soustavy kvalifikací)
[ počet ] Cíl 5: Aktualizovat rozsah statistického zjišťování pro zpracování materiálových účtů, které umožní zpracovávat hmotnostní bilance druhotných surovin v hospodářství ČR Opatření
Indikátor
Zdroj dat
5.1 Modifikovat systém statistického zjišťování a navrhnout efektivní systém kontroly statistických dat.
Nové / inovované položky ve zjišťovacích programech a dotaznících ČSÚ [ počet ]
ČSÚ
Způsob stanovení
Komentář Požadavky na doplnění viz komentáře u indikátorů v rámci cílů 1 – 4 a jejich opatření.
126
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
5.3
SPECIFICKÉ INDIKÁTORY
Kromě základních a doplňkových indikátorů je možné sledovat další ukazatele, ve větší míře podrobnosti podle jednotlivých hospodářských odvětví (v třídění OKEČ) nebo podle aspektů podnikání.
5.3.1.1
Indikátory podle odvětví a činností
Tabulka 38 Indikátory podle odvětví a činností
OKEČ / oblast
Indikátor
010000 Zemědělství, myslivost
012400 Chov drůbeže
100000 Těžba uhlí, lignitu a rašeliny
120000 Těžba a úprava uranových a thoriových rud
Poznámka
Produkce biologicky rozložitelných odpadů celkem Z toho podíly veterinárně zlikvidovaných a energeticky využitých (BPS) Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa Výroba v tis. tun/rok Spotřeba obalů, z toho nevratných papírových a plastových Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa Produkce odpadní zeminy (hlušiny) v tis. tun/r a podíl jejího využití v rekultivacích a ve stavebnictví Produkce odpadní zeminy na jednotku vytěžené upravené suroviny (t/t) Produkce nebezpečných odpadů Produkce biologicky rozložitelných odpadů Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa Produkce odpadní zeminy (hlušiny) v tis. tun/r a podíl jejího využití v rekultivacích a ve stavebnictví Produkce odpadní zeminy na jednotku vytěžené upravené suroviny (t/t) Produkce nebezpečných odpadů Produkce biologicky rozložitelných odpadů Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa
127
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
130000 Těžba a úprava ostatních rud
150000 Výroba potravin a nápojů obecně
170000 Textilní provozy
190000 Kožedělný průmysl
Produkce odpadní zeminy (hlušiny) v tis. tun/r a podíl jejího využití v rekultivacích a ve stavebnictví Produkce odpadní zeminy na jednotku vytěžené upravené suroviny (t/t) Produkce nebezpečných odpadů Produkce biologicky rozložitelných odpadů Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa Produkce papírových a kartonových obalů vt Produkce plastových obalů v t Produkce papírových a kartonových obalů v t na tis. tun výrobku Produkce plastových obalů v t na tis. tun výrobku a podíl jejich recyklace Produkce vrstvených obalů (tetrapak) a míra jejich využití Produkce skleněných obalů a podíl jejich recyklace Spotřeba hliníkových obalů (folie a plechovky) a míra jejich recyklace Spotřeba ocelových plechů (nápojových plechovek) Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa Roční produkce odpadu v kg/tis.m2 za rok kg/zaměstnanec za rok kg odpadu/kg vyrobeného či zpracovaného textilu za rok Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa produkce N odpadů Roční produkce odpadu v kg/tis.m2výrobku za rok kg/zaměstnanec za rok kg odpadu/kg vyrobené či zpracované suroviny za rok Spotřeba energie v kWh na tunu suroviny a její uhlíková stopa Produkce N odpadů
128
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
200000 Zpracování dřeva kromě nábytku
210000 Výroba papíru, vlákniny a kartonu
230000 Výroba koksu, jaderných paliv, rafinerské zpracování ropy
2320000 Rafinerské zpracování ropy
240000 Chemická výroba
260000 Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků vč. skla
Produkce odpadů na 1000 m3 surového dřeva Podíl odpadů vrácených přímo zpět do lesní půdy Podíl odpadů využitých energeticky Podíl odpadů předaných ke kompostování Podíl recyklovaného sběrového papíru ve vstupech Podíl nevhodných materiálů vč. kovů v recyklovaných vstupech Podíl odpadů využitých energeticky Podíl odpadů předaných ke kompostování Produkce nebezpečných odpadů Produkce biologicky rozložitelných odpadů Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa Úspora kg CO2/m2 za rok kg CO2/zaměstnanec za rok kg CO2/ kg výrobku za rok Množství zpracované suroviny Podíl recyklovaných olejů v % Podíl nevhodných materiálů vč. kovů v recyklovaných vstupech Podíl odpadů využitých energeticky Produkce nebezpečných odpadů Produkce biologicky rozložitelných odpadů Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa Podíl skládkovaných odpadů na zabezpečených skládkách Množství a podíl odpadů využitých energeticky Obsah zvláště sledovaných látek (Hg, As, asbest, PCB atd.) Produkce N odpadů Celková produkce odpadních hmot Produkce odpadních hmot vztažená na jednotku výrobku Podíl recyklovaných vlastních hmot použitých zpět do výrobku Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa Další specifické indikátory podle specializace výrob
129
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
270000 Výroba základních kovů a hutních výrobků
280000 Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků
285200 Všeobecné strojírenské činnosti
310000 Elektrotechnická výroba
370000 Recyklace druhotných surovin
Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa Produkce N odpadů Celková produkce odpadních hmot Produkce odpadních hmot vztažená na jednotku výrobku Podíl recyklovaných vlastních hmot (šrot) použitých zpět do výrobku – bez interní recyklace
Včetně neželezných kovů a slévání.
Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa (kWh / tis.tun) Produkce N odpadů celkem v t/tis.t Produkce galvanických a neutralizačních kalů ukládaných (jako sušina) na skládkách a podíl jejich přepracování zpět do suroviny Celková produkce odpadních hmot Produkce odpadních hmot vztažená na jednotku výrobku
Kromě strojů a zařízení, ale včetně galvaniky a lakování.
Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa Produkce N odpadů Celková produkce odpadních hmot Produkce odpadních hmot vztažená na jednotku výrobku Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa Produkce N odpadů Celková produkce odpadních hmot Produkce odpadních hmot vztažená na jednotku výrobku Spotřeba vzácných kovů Podíl vzácných kovů využitých z recyklace Spotřeba energie v kWh na jednotku výrobku a její uhlíková stopa Zpracovaná množství jednotlivých komodit v tis. t/rok Produkce N odpadů Celková produkce odpadních hmot Produkce odpadních hmot vztažená na jednotku výrobku Spotřeba vzácných kovů Podíl vzácných kovů využitých z recyklace Podíl ostatních primárních zdrojů nahrazený z recyklací
130
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
372000 Recyklace nekovového odpadu a energetické využití odpadů
400000 Výroba a rozvod elektrické energie, plynu a tepla
630000 Vedlejší a pomocné činnosti v dopravě a cestovním ruchu a skladování
Spotřeba nekovového materiálu, z toho podíl pro energetické využití Podíl využitý v ZEVO k výrobě energie Množství vyrobené energie tepelné a elektrické ze ZEVO Recyklace minerální vlny a plastové tepelné izolace Množství kovových a plastových odpadů předaných k recyklaci – podle komodit v tis. t / r Podíl recyklovaných kovových a plastových odpadů proti novému materiálu v% Množství nekovových izolačních materiálů předaných k novému zpracování Množství materiálů ukládaných na odkaliště a popílkoviště Veškerý odpad z provozů v rámci administrativních nebo obchodních budov je vztažen na m2 celkové plochy nebo na počet přepočtených přítomných zaměstnanců (např. catering a stravování produkující biologicky rozložitelný odpad, administrativa, spotřeba energií, WEEE odpad, odpadní kancelářský papír, plasty, vyřazený nábytek) Pro budovy typu supermarket přepočítávat produkci odpadů na 1 mil. Kč tržeb (ročně) Zvlášť hodnotit produkci odpadů v servisní činnosti budov, např. pronajímané servisní dílny, čerpací stanice pohonných hmot u supermarketů apod. Tuto produkci hodnotit jako by byla vytvářena samostatným subjektem Produkce odpadních vod vztažená na 1 m2 podlahové plochy a rok nebo na 1 zaměstnance / návštěvníka
Pomocí „přítomných zaměstnanců“ se eliminují zaměstnanci pracující na dálku.
131
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
850000 Zdravotnictví a sociální péče, veterina
Stavebnictví obecně
Nábytkářský průmysl
Veškerý odpad z provozů v rámci administrativních nebo obchodních budov je vztažen na m2 celkové plochy nebo na počet přepočtených přítomných zaměstnanců a na lůžko (např. catering a stravování produkující biologicky rozložitelný odpad, administrativa, spotřeba energií, WEEE odpad, odpadní kancelářský papír, plasty, vyřazený nábytek) Produkce infekčních odpadů a specifických odpadů pro obor a jejich energetické využití – množství získané energie Objem odpadu (m3)/100 m2 celkové zastavěné plochy Objem odpadu (m3)/1 mil. Kč investičních nákladů Tuny odpadu/1 mil Kč investičních nákladů Tuny odpadu/100 m2 celkové zastavěné plochy Množství stavebního odpadu (Množství stavebního odpadu za rok jako procento ve srovnání s předchozím rokem) v t/r Množství / podíl recyklovaného stavebního odpadu skutečně využitého z produkovaného v % Produkce odpadu kg/rok Měrná produkce odpadu kg/rok na jednotku Cílová produkce odpadu kg/rok % z celkového odpadu
132
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Průmysl a energetika obecně
Komunální sektor – obce
% snížení množství odpadu k určitému roku určenému jako srovnávací základna Kg CO2/m2 za rok Kg CO2/zaměstnanec za rok Kg CO2/kg textilu za rok Množství biologického odpadu Produkce nebezpečných odpadů (produkce nebezpečných odpadů za rok a % srovnání s rokem předchozím) Produkce odpadů z obalů (roční produkce na obyvatele ve srovnání se spotřebitelskými výdaji v ročním % srovnání) Produkce elektroodpadu (podíl recyklovatelného elektroodpadu dle kategorií ve srovnání s předchozím rokem) Podíl domácností s vlastním kompostováním v % Podíl neopakovaně použitých obalů pro domácnosti ve vztahu k celkovému vyprodukovanému množství odpadu v t/t produkce ročně Podíl prodaného spotřebního zboží s ekoznačkou na celkovém počtu zboží v ks/tis. obyv. a v Kč/tis. obyv. Množství opětovného využití a dalšího používání výrobků Množství reklamních letáků v domácnostech – kg/domácnost a rok Produkce odpadu rozdělená dle odpovídajících lokalit vzniku odpadu Produkce biologicky rozložitelného odpadu z potravin (produkce na jednotku – domácnosti, potravinářské služby, catering, obchod) Produkce použitých jedlých olejů vracená k recyklaci (fritézy) zejména z fastfoodů a restaurací, ev. sběr z domácností Produkce odpadu z domácností (kg na obyvatele za rok, celková produkce domácností, % srovnání a předchozím rokem) Podíl zapojených živností do odpadových systémů v obci Podíl odpadů produkovaných z podniků na celkovém množství vyprodukovaných
Kompostování jen pro obce do 10 tis. obyv.
133
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
odpadů v daném sektoru (produkce odpadu v jednotlivých průmyslových odvětvích ve vztahu k přidané hodnotě a počtu zaměstnanců v jednotlivých odvětvích a celková změna s předchozím rokem)
5.3.1.2
Indikátory podle aspektů podnikání
Tabulka 39 Indikátory podle aspektů podnikání
Aspekt
Indikátor
Recyklace odpadu
% (hmotnostní) neskládkovaného odpadu (neodvezeného na skládku) recyklovatelný odpad vytříděný na místě (např. potravinářský, papír, plast, sklo, atd.) v % z celkové produkce odpadu
Odpad produkovaný celkem
tuna odpadu na nájemníka/návštěvníka nebo na m2 pronajímané plochy/používané plochy, celkové vnitřní podlahové plochy
Materiály
% (hmotnostní) neskládkovaného materiálu určeného pro další použití (vícenásobné použití)
Energie
% z celkového odpadu nebo neskládkovaného odpadu, který byl použit na výrobu energie včetně bioplynu, mimo skládkovaný odpad s produkcí a využitím bioplynu na skládce
CO2
kg CO2e / tuna emise vzniklé transportem odpadu: g CO2e / m2 celkové podlahové plochy / hodiny provozu/ rok konverze energie na GHG emise
Infekce
Poznámka
Do ukazatele se nezahrnuje produkt odvezený na skládku, kde se jímá skládkový plyn a dál využívá (např. v kogeneraci).
Zneškodnění odpadu má primární požadavek na bezpečné zneškodnění materiálu, až následně jeho další jiné využití. Nejlepším způsobem jeho zneškodnění je dnes spalování bez ohledu na energetické ztráty
134
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
POUŽITÉ ZDROJE [1]
Směrem k oběhovému hospodářství: program nulového odpadu pro Evropu, COM(2014) 398 final
[2]
Scoping study to identify potential circular economy actions, priority sectors, material flows and value chains, European Commission, 2014
[3]
Progress Report on the Roadmap to a Resource Efficient Europe, SWD(2014) 206 final/2
[4]
Zpráva o České republice 2015, SWD(2015) 23 final
[5]
Resource-efficient green economy and EU policies (EEA Report 2/2014), European Environment Agency, 2014
[6]
Waste prevention in Europe – the status in 2013 (EEA Report 9/2014), European Environment Agency, 2014
[7]
Signály EEA 2014: Kvalita života a životní prostředí – Podpora účinně využívaných zdrojů a oběhového hospodářství v Evropě, Evropská agentura pro životní prostředí, 2014
[8]
Environmental Indicator Report 2014: Environmental Impacts of Production-consumption Systems in Europe, European Environment Agency, 2014
[9]
Webinar on Raw material consumption and a European target for resource efficiency: Final report, European Environment Agency, 2014
[10] Resource Efficiency webinar special on decoupling: Final report, European Environment Agency, 2015 [11] The relation between resource productivity and competitiveness, Wuppertal Institute for Climate, Environment and Energy, 2009 [12] New era. New plan. Fiscal reforms for an inclusive, circular economy, The Ex’tax Project, 2014 [13] Waste management plan for England, Department for Environment Food and Rural Affairs, UK, 2013 [14] Waste prevention plan for England, Department for Environment Food and Rural Affairs, UK, 2013 [15] Prevention is better than cure: The role of waste preventionin moving to a more resource efficient economy Department for Environment Food and Rural Affairs, UK, 2013 [16] Scotland‘s Zero waste plan, Scottish Government, 2010 [17] German Resource Efficiency Programme (ProgRess): Programme for sustainable use and conservation of natural resources, Federal Ministry for the Environment, Nature Conservation and Nuclear Satety (BMU), 2012 [18] Resource Efficiency Action Plan, Federal Ministry of Agriculture, Forestry, Environment and Water Management, Austria, 2011 [19] Federal Waste management Plan, Federal Ministry of Agriculture, Forestry, Environment and Water Management, Austria, 2011
135
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
[20] From Waste to Resource, Netherlands, 2014 [21] Opportunities for a circular economy in the Netherlands, TNO, Netherlands, 2013 [22] Denmark without waste: Recycle more, incinerate less, Danish Governement, 2013 [23] From waste management to resource efficiency, Swedish environmental protection agency, 2012 [24] Sweden in a world of growing uncertanities, Prime Minister‘s Office, Sweden, 2013 [25] Towards a recycling society: The National Waste Plan for 2016, Ministry of Environment, Finland, 2009 [26] Podklady pro identifikaci tematických oblastí vhodných pro podporu z Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost v období 2014+ k podpoře vyššího využívání druhotných surovin v ČR – Závěrečná zpráva, Enviros, Praha, 2013 [27] Hřebíček, J., Soukopová, J. a kol.: Prognóza skládkování komunálních odpadů, Masarykova univerzita, Brno, 2014 [28] Slavík, J. a kol.: Ekonomické modely hodnocení komplexních nákladů v odpadovém hospodářství, IREAS, Institut pro strukturální politiku, Praha, 2004 [29] ISSAR – Informační systém statistiky a reportingu, kapitola Domácí materiálová spotřeba (http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1618, http://issar.cenia.cz/issar/page.php?id=1619) Řešitelé využili velké množství dalších internetových zdrojů, odkazy na něž lze nalézt v jednotlivých kapitolách (zejm. kapitolách věnovaných zkušenostem z jednotlivých států).
136
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
PŘÍLOHY PŘÍLOHA A FINANČNÍ PODPORA VYUŽÍVÁNÍ DRUHOTNÝCH SUROVIN V LETECH 2007 – 2013 .....138 PŘÍLOHA B EKOLOGICKÁ DAŇOVÁ REFORMA.........................................................................142 PŘÍLOHA C PŘÍKLAD DOTOVANÉ TECHNICKÉ ASISTENCE V NĚMECKU .....................................147 PŘÍLOHA D PROGRAM EKOPROFIT ....................................................................................151 PŘÍLOHA E TABULKA ČSÚ Č. ZPR0070UU – ZPŮSOBY NAKLÁDÁNÍ S ODPADY.......................156
137
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Příloha A Finanční podpora využívání druhotných surovin v letech 2007 – 2013 (Text je výtahem ze zprávy [26].)
V programovacím období 2007 – 2013 existovalo v České republice celkem 26 operačních programů, z nichž pro podporu využívání druhotných surovin bylo (teoreticky) možné využít především následující: Operační program Podnikání a inovace; Operační program Životní prostředí; Regionální operační programy. Nutno však zdůraznit, že v rámci žádného z uvedených dotačních titulů nebyla problematika druhotných surovin explicitně zmíněna a předmětné projekty bylo možné přihlásit do „nadstavbových“ tematických oblastí (např. obecná podpora podnikání apod.). Operační program Podnikání a inovace Operační program Podnikání a inovace (OPPI) byl zaměřen na spolufinancování podnikatelských projektů ve zpracovatelském průmyslu a souvisejících službách. Podporu projektů zaměřených na využívání druhotných surovin bylo možné realizovat v rámci dotačních titulů uvedených v následující tabulce: Prioritní osa
Podprogram
Dotační titul
2 Rozvoj firem
2.2 Podpora nových výrobních technologií, ICT a vybraných strategických služeb
Program ROZVOJ
4 Inovace
4.1 Zvyšování inovační výkonnosti podniků
Program INOVACE Program POTENCIÁL
Program ROZVOJ Cílem Prioritní osy 2 Rozvoj firem bylo „zvýšit konkurenceschopnost podniků zaváděním nových výrobních technologií, zintenzivnit rozvoj informačních a komunikačních technologií a služeb pro podnikání.“ Specifickým cílem programu ROZVOJ bylo pomocí dotací do technologického vybavení urychlit rozvoj malých a středních podniků. Program podporoval projekty pořízení nových technologických zařízení s vyššími technickými a užitnými parametry a projekty zvyšování efektivnosti procesů.
138
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Problematikou využívání druhotných surovin se zabývaly např. následující projekty:27 Pořízení technologie sušení dřeva a zpracování dřevního odpadu; Pořízení nové technologie na materiálovou recyklaci opotřebovaných pneumatik a ekologické zpracování pryžového odpadu; Rozšíření technologie pro recyklaci stavebních odpadů. Program INOVACE Program INOVACE směřoval k naplnění hlavního cíle Prioritní osy 4 Inovace, tj. posílení inovační aktivity podniků, a to v oblastech procesních, produktových, organizačních i marketingových inovací. Program umožnil firmám pořízení moderních strojů, zařízení, know-how či licencí. Mezi realizované inovační projekty se zaměřením na využívání druhotných surovin lze zařadit např. následující:28 Speciální úprava recyklovatelného odpadu kovů; Využití těžko zpracovatelných textilních odpadů; Vybudování mobilní technologie na zpracování jemných anorganických odpadních materiálů pro výrobu lehkého umělého kameniva. Program POTENCIÁL Program POTENCIÁL napomáhal podnikatelským subjektům zavádět a rozšiřovat kapacity potřebné pro realizaci výzkumných, vývojových a inovačních aktivit, a to s podmínkou následného využití těchto aktivit ve výrobě. Podporu bylo možné získat na investice do zřízení nebo rozšíření vývojového centra zaměřeného na výzkum a vývoj výrobků nebo technologií. Z center, majících vztah k problematice druhotných surovin, byla podpořena např. tato:29 Založení centra zaměřeného na průmyslový výzkum a vývoj technologií v oblasti dekontaminace a recyklace odpadu a následných procesů a technologií; Rozšíření výzkumné základny recyklačních technologií; Centrum environmentálních technologií a nakládání s odpady.
27
Zdroj: Statistika čerpání dotací (http://eaccount.czechinvest.org/Statistiky/StatistikaCerpaniDotaci.aspx). 28 29
z programů
OPPI
Ibid. Ibid.
139
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Operační program Životní prostředí Operační program Životní prostředí (OPŽP) byl zaměřen na realizaci projektů směřujících ke zlepšování stavu životního prostředí v České republice, přičemž finanční prostředky z něj mohly čerpat jak veřejné, tak soukromé subjekty. Ve vztahu k problematice druhotných surovin se nabízely možnosti využití Prioritní osy 4 Odpadové hospodářství a odstraňování starých ekologických zátěží (oblast podpory 4.1 Zkvalitnění nakládání s odpady) a Prioritní osy 5 Omezování průmyslového znečištění a environmentálních rizik (oblast podpory 5.1 Omezování průmyslového znečištění). Oblast podpory 4.1 Zkvalitnění nakládání s odpady V rámci oblasti podpory 4.1 Zkvalitnění nakládání s odpady byly podporovány především projekty budování infrastruktury nakládání s odpady a zpracování druhotných surovin jako např.: Systémy pro svoz a separaci odpadů a bioodpadů; Sběrné dvory a sklady komunálního odpadu; Třídičky odpadů i s navazujícími technologiemi; Úpravny odpadů (autovraků, pneumatik, elektroodpadů, stavebních odpadů atd.). Oblast podpory 5.1 Omezování průmyslového znečištění Oblast podpory 5.1 Omezování průmyslového znečištění nabízela možnost realizace projektů směřujících k pořízení či rekonstrukci technologií pro omezování znečištění v podnicích. Využívána však byla především pro realizaci projektů směřujících ke snižování emisí do ovzduší a vody, nakládání s chemickými látkami či snižování nebezpečnosti odpadů, nikoliv pro projekty, jež by měly souvislost s oblastí druhotných surovin či efektivnějšího nakládání se zdroji. Regionální operační programy V rámci podpory regionálního rozvoje bylo v České republice realizováno v letech 2007 – 2013 celkem 9 operačních programů (z toho dva programy zaměřené na Prahu). Většina z programů obsahovala specifickou prioritní osu zaměřenou na podporu (regionálního) podnikání, avšak s výjimkou Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost nebylo možné uplatnit projekty na využívání druhotných surovin. Řešena byla především témata jako využívání brownfields, modernizace podnikatelských objektů a infrastruktury či spolupráce podniků se školami. Operační program Praha - Konkurenceschopnost V rámci Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost (OPPK) byla podpora podnikatelského sektoru podchycena v Prioritní ose 3 Inovace a podnikání, konkrétně oblasti podpory 3.3 Rozvoj malých a středních podniků. Cíli této oblasti byly transfer výsledků výzkumu a vývoje do praxe, rozvoj inovačních schopností existujících podniků, podpora rozvoje podniků v oblasti vývoje ICT a technologicky orientovaných firem.
140
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Z dostupných informací30 však vyplývá, že za celou dobu existence OPPK byl tento program pro podporu projektu zaměřeného na využívání druhotných surovin využit pouze jednou (projekt Nákup nového moderního kontinuálního paketovacího lisu k dotřídění a recyklaci plastového odpadu). Závěr Na základě provedené analýzy finančních podpor poskytovaných v programovém období 2007 – 2013 lze konstatovat, že problematika druhotných surovin nebyla v rámci dotačních programů dostatečně podporována. Žádný dotační titul se této oblasti explicitně nevěnoval a související projekty bylo možné uplatnit pouze jako součást obecněji formulovaných podpůrných témat (např. podpora podnikání či inovací). Podpora tak byla nejednoznačná, značně roztříštěná, a proto bylo v konečném důsledku realizováno jen velmi málo projektů předmětného zaměření.
30
Viz databáze podpořených projektů (http://www.prahafondy.eu/cz/oppk/projekty.html).
141
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Příloha B Ekologická daňová reforma Daňové systémy v zemích EU (ale i mnohých dalších) jsou založené na vysokém daňovém zatížení práce a současném nízkém (či nulovém) zdanění využívání přírodních zdrojů a znečišťování životního prostředí – což představuje pro podniky hlavní překážku pro vytváření pracovních míst, udržitelné využívání zdrojů a celkové snižování environmentálních rizik. V zemích EU-28 se zdanění práce (daň z příjmu a sociální pojištění) podílí na daňových výnosech v průměru z více než 50 %,31 zatímco pouze malá část daňových příjmů pochází z tzv. ekologických daní. Mezi ně zahrnujeme zdanění dopravy, energie, znečišťování životního prostředí a využívání přírodních zdrojů a v průměru se na celkovém daňovém zatížení podílejí z 6 %.32 Plných 96 % z těchto ekologických daní připadá na zdanění energie, dopravy a paliv pro dopravu, zbývající 4 % představuje zdanění využívání přírodních zdrojů a znečišťování životního prostředí. (V rámci celkových daňových výnosů to tak představuje pouze necelá 0.3 %.) Obrázek 14: Struktura daňových výnosů (průměr EU-28)
Zdroj: Projekt Ex’Tax (http://www.ex-tax.com), Evropská komise
31 32
V USA je tento podíl ještě vyšší. V období 1999 – 2009 došlo k poklesu podílu ekologických daní na celkovém daňovém zatížení ze 7 % na 6.3 %.
142
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Obrázek 15: Podíl zdanění práce na daňových výnosech v jednotlivých zemích EU
Zdroj: Projekt Ex’Tax (http://www.ex-tax.com), Evropská komise Obrázek 16: Podíl ekologických daní na daňových výnosech v jednotlivých zemích EU
Zdroj: Projekt Ex’Tax (http://www.ex-tax.com), Evropská komise
143
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Obrázek 17: Struktura ekologických daní (průměr EU-28)
Zdroj: Projekt Ex’Tax (http://www.ex-tax.com), Evropská komise
Navíc činnosti vedoucí ke znečišťování životního prostředí jsou často finančně podporovány v rámci různých podpůrných programů vládních politik (např. daňové úlevy a nižší tarify pro fosilní paliva). Tyto tzv. environmentálně škodlivé podpory (v orig.: environmental harmful subsidies nebo perverse subsidies) dosahují dle odhadů Mezinárodního měnového fondu celosvětově ročně 1.9 bilionu USD. Podniky, které mají zájem poskytovat environmentálně šetrnější výrobky a služby, často založené na vyšším podílu lidské práce, se za takto nastavených rámcových podmínek se svými produkty prosazují jen velmi obtížně. Trend pak směřuje spíše ke snižování počtu zaměstnanců a outsourcingu činností náročných na práci do třetích zemí. Vysoké náklady na práci také omezují rozvoj vědeckovýzkumných aktivit. Jsou to však právě výrobky, činnosti a služby vyžadující významný podíl lidské práce, jež jsou typické pro oběhové hospodářství – např. opravy či přepracování výrobků, design výrobků a služeb, apod. Řešením stávající situace je snížení relativní ceny práce vůči přírodním zdrojům, tj. přesun zdanění z práce na využívání přírodních zdrojů, spotřebu a znečišťování v souladu s principy ekologické daňové reformy, a to při zachování celkového daňového zatížení. (Zatímco práce a obnovitelná energie jsou de facto nevyčerpatelným zdrojem, o přírodních zdrojích toto neplatí.) Realizace ekologické daňové reformy (EDR) tak může přinést pozitivní dopady na životní prostředí a tvorbu pracovních míst při současném dosažení ekonomického růstu založeného především na využívání lidského kapitálu namísto přírodních zdrojů. Její zavedení při promyšleném a předem známém harmonogramu provázené vhodnými kompenzacemi by tak mělo pomoci nejen životnímu prostředí, ale i ekonomice jako celku.
144
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
EDR a přechod na „zelenou“ ekonomiku Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí [5] hrají ekologické daně klíčovou roli v podpoře přechodu na „zelenou ekonomiku“. Mohou napomoci ke změně chování spotřebitelů i soukromého sektoru. Kromě environmentálních a ekonomických přínosů přinášejí zřejmé fiskální přínosy. Státní příjmy z ekologických daní lze využít následujícím způsobem: Přímé snižování deficitu rozpočtu – fiskální konsolidace. Programy na přesun daňové zátěže – ekologická nebo zelená fiskální reforma. Cílem je snížení daňové zátěže, která škodí ekonomickému růstu (např. práce a daně z příjmu právnických osob), a zvýšení ekologické daně na environmentální zatížení, jako např. znečištění ovzduší, neefektivní využívání zdrojů. Tato politika vede k efektivnějšímu daňovému systému. Opatření finanční podpory:
Ekologické daně, zejména uhlíková a energetická, mohou narušit konkurenceschopnost domácího průmyslu. Příjmy z ekologické daně lze tedy použít ke kompenzaci tohoto negativního dopadu. Tento druh kompenzace by byl podmíněn přijmutím energeticky úsporných opatření na straně příjemce kompenzace.
Kompenzace pro chudé domácnosti proti nespravedlivému zatížení ekologickou daní.
Pobídky pro inovace v otázce zvyšování produktivity zdrojů.
Ne všechny tyto výše uvedené způsoby využití příjmů z ekologické daně mohou být aplikovány najednou. Je potřeba využít vhodnou kombinaci těchto opatření vzhledem k momentální ekonomické a fiskální situaci v zemi. Je nutné si uvědomit, že všechny druhy ekologických daní nejsou vhodné pro programy na přesun daní, protože negenerují stabilní daňové příjmy (jejich primárním cílem je podpořit udržitelné chování). Jednou z nejúspěšnějších takových ekologických daní je irská daň na plastové tašky, která přinesla dramatický pokles používání těchto tašek (o 90%). Na druhou stranu některé ekologické daně naopak generují stabilní příjem, avšak nevedou k zásadním změnám v chování spotřebitele. Sem patří například daně za energii nebo z dopravních prostředků. Strategické dokumenty EU Důležitost nástrojů, které napravují „chyby“ fungování trhu je zdůrazněna ve strategii Evropa 2020 a její vlajkové iniciativě Evropa méně náročná na zdroje. Tento dokument poskytuje dlouhodobý rámec pro opatření v mnoha oblastech politiky, podporuje politické programy pro změny klimatu, energetiky, dopravy, průmyslu, surovin, zemědělství, rybolovu, biologické rozmanitosti a regionálního rozvoje, tzn., jak zvýšit jistotu pro investice a inovace, aby bylo zajištěno, že všechny příslušné politiky budou zohledňovat účinné využívání zdrojů vyváženým způsobem. Z uvedené vlajkové iniciatiy vychází Plán pro Evropu účinnějši využívající zdroje. V něm je stanoven milník – rok 2020 – kdy by měl být dokončen převod daně z práce na ekologickou daň (tzn. zvýšení podílu ekologických daní a snížení daně z práce). Úprava jednotlivých daňových sazeb má vést ke zvýšení příjmu do veřejného rozpočtu v souladu s nejlepšími praktikami členských států.
145
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Danění zdrojů Ačkoli největší důraz v oblasti ekologických daní je kladen stále na zdanění energií a uhlíkovou daň, zájem o zdaňování dalších zdrojů, jako např. minerálů a kovů roste. Nedávno byl dokončen projekt, který hodnotil různé přístupy ke zdanění zdrojů. Možnost zdanění vedoucí k úspoře zdrojů byla zkoumána v rámci 3 materiálů – kovu, mědi a fosforu. Pro každý z těchto kovů byly uvažovány ke zdanění 3 rozdílné části životního cyklu: 1. Daň z těžby materiálu; 2. Daň z kovu u vstupu do zpracovatelského procesu; 3. Daň z finálního produktu obsahující daný materiál. Prvním obecným závěrem bylo, že zdanění na různých stupních řetězce je možné, ale má rozdílné důsledky. 1. Daň z těžby materiálu v Evropě by pravděpodobně měla za následek snížení těžby, následně by bylo požadováno zdanění dovezeného materiálu a dopad na globální efektivní využívání zdrojů by byl nulový. 2. Daň na vstupu materiálu do zpracovatelského procesu může stimulovat kompletní nahrazování jinými materiály, a tím ovlivnit technologické inovace a celé fungování trhu. 3. Zdanění na úrovni produktu již funguje v některých státech Evropy (např. ve Švédsku, Rakousku a Finsku – fertiliser tax), např. v případě fosforu s cílem šetřit ovzduší (http://ec.europa.eu/environment/enveco/taxation/pdf/ch9_fertilisers.pdf). Dalším důležitým závěrem projektu je poznatek, že pro kovy by musela být stanovena vysoká daň, aby došlo ke stimulaci efektivního využívání zdrojů. Muselo by dojít k nastavení flexibilního zdanění kovů, které by vyrovnalo nestabilní hodnotu ceny kovů, aby nedošlo k neutralizaci daně důsledkem oscilace ceny kovů na trhu. Každý kov/materiál má specifické vlastnosti, podle kterých by schéma zdanění muselo být nastaveno – schéma je závislé na importu, struktuře trhu, technologickém inovačním potenciálu a recyklačním potenciálu každého kovu a tak jen některé kovy/materiály jsou vhodné pro navržení schématu zdanění.
146
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Příloha C Příklad dotované technické asistence v Německu Vhodným příkladem dobré praxe poskytování dotované technické asistence je německý program na podporu čistší produkce, účinnějšího využívání zdrojů a eko-efktivnosti realizovaný ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko agenturou Effizienzagentur NRW. Formou slidů z PowerPointové prezentace jsou níže uvedeny základní informace o programu.
147
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
148
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
149
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Zdroj: Sittel, H.: Improving Efficiency in Small and Medium-sized Enterprises, prezenatce ze semináře Regionální aktivity na podporu účinnějšího využívání zdrojů v malých a středních podnicích, Praha, 7.2.2014
150
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Příloha D Program EKOPROFIT Charakteristika EKOPROFIT je program na podporu čistší produkce a eko-efektivnosti na úrovni města a místních podniků. EKOPROFIT vznikl v rakouském Grazu v letech 1993 - 94 za asistence STENUM Graz. EKOPROFIT se postupně šíří po celém světě, nejvíce realizací tohoto programu (řádově stovky) je ale v Německu a v Rakousku. Programy EKOPROFIT jsou financovány jednak zúčastněnými podniky a jednak veřejnými prostředky na místní i centrální úrovni. Evropská komise doporučila EKOPROFIT jako model dobré praxe. Cíle Cílem programu EKOPROFIT je využít místní kapacity pro řešení místních i globálních environmentálních problémů pomocí podpory podniků při zavádění dobrovolných přístupů (především pak čistší produkce a systémů environmentálního managementu včetně EMAS). EKOPROFIT se zaměřuje na eko-efektivní řešení a vedle environmentálních cílů tak dosahuje i zlepšování konkurenceschopnosti místních podniků a zlepšování komplexně pojaté kvality života. Realizace EKOPROFIT má dva základní komponenty: Základní program pro začínající podniky ECOPROFIT® Basic Program (Základní program EKOPROFIT), který se skládá ze společných workshopů, individuálních konzultací a předávání ocenění ECOPROFIT® Award (Cena EKOPROFIT). ECOPROFIT® Club Program (Klub EKOPROFIT) pro podniky, které již absolvovaly základní program. Osm workshopů základního programu zahrnuje úvod do čistší produkce, odpadové hospodářství a minimalizace odpadu, řízení toků materiálu a energie, environmentální řízení a marketing, efektivní týmová práce, tvořivost a dodržování environmentální legislativy. Témata Klubu EKOPROFIT se každoročně mění podle potřeb jeho členů a zahrnují workshopy, technickou asistenci a přípravu a prezentaci ocenění EKOPROFIT. Nová témata workshopů mají velký rozptyl a zahrnují například účinnější využívání energie, nové technologie, metodu pro řešení problémů a navrhování inovačních řešení TRIZ, totální řízení produktivity anebo společenskou odpovědnost. Schéma programu EKOPROFIT je znázorněno na následujícím obrázku.
151
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Obrázek 18: Schéma základního programu a klubu EKOPROFIT
Zdroj: Christina Krenn, Petra Wolf, Johannes Fresner. ECOPROFIT® – Model zavádění environmentálního managementu a udržitelného rozvoje pro firmy a obce, 15. Evropský kulatý stůl k udržitelné spotřebě a výrobě, květen 2012, Bregenz, Rakousko (vlastní překlad)
152
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Přínosy EKOPROFIT přináší podnikům zavedení jednoduchého systému environmentálního managementu se zaměřením na identifikaci a realizaci opatření čistší produkce, která podniku přinášejí jak snížení znečištění, tak zároveň i úsporu provozních nákladů a optimalizaci investičních opatření. Pro podniky, které se účastní programu EKOPROFIT, je jednoduché zavést následně certifikovaný systém environmentálního managementu podle ISO 14001 anebo EMAS, protože kritéria pro získání ocenění EKOPROFIT jsou podobná kritériím pro zavedení těchto standardizovaných systémů. EKOPROFIT přináší podnikům potřebný místní rámec a asistenci pro jejich aktivity v oblasti ekoinovací. Podniky dosahují stálého zlepšování svého environmentálního profilu ekonomicky efektivní cestou. Ve spolupráci s municipalitou se přitom mohou zaměřit na řešení nejdůležitějších místních environmentálních problémů. Municipality, které jsou hlavními nositeli a koordinátory tohoto programu, využívají EKOPROFIT pro zapojení širšího spektra místních zainteresovaných skupin do spolupráce se soukromým sektorem v této oblasti (jedná se například o místní odborné kapacity pro technickou asistenci a vzdělávání, výzkumné kapacity apod.). Mezi hlavní důvody, proč municipality programy EKOPROFIT realizují, patří skloubení cílů v oblasti ochrany životního prostředí s podporou konkurenceschopnosti místních podniků. To vede ke zvyšování kvality života na místní úrovni. Příklady praktické realizace Zřejmě nejrozsáhlejší aplikací schématu EKOPROFIT je jeho využití a další rozvíjení ve Vídni. Město Vídeň realizuje EKOPROFIT pod názvem EcoBusiness Plan Vienna. Účelem programu je pomoci podnikům generovat „zelené“ a „čisté“ zisky prostřednictvím dobrovolných postupů, které přinášejí efekty jak životnímu prostředí, tak i ekonomické úspory v jednotlivých podnicích, které se programu účastní. Vídeňský program zahájený už v roce 1998 je koncipován jako balíček environmentálních služeb pro podniky na území města. Praktická asistence podnikům spočívá v: Plně dotované vstupní hodnocení realizované konzultantem akreditovaným v systému EcoBusiness Plan Vienna; Rozhodnutí podniku zúčastnit se specifického modulu programu; Podpora v podobě částečně dotované technické asistence a přenosu informací směřující k realizaci konkrétních projektů a opatření; tato asistence se odehrává prostřednictvím modulů specifikovaných níže; Rozhodnutí nezávislé komise zda může podnik na základě realizovaných aktivit získat ocenění EcoBusiness Plan; Zdokumentování všech realizovaných opatření v databázi, která je přístupná dalším uživatelům; Možná účast v klubu podniků EcoBusiness Club.
153
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Specifické asistenční moduly EcoBusiness Plan Vienna: EcoBonus – čistší produkce pro podniky do 50 zaměstnanců; Ecoprofit – čistší produkce pro výrobní podniky; EcoQuality Label for Tourism – čistší produkce pro hotelová zařízení; ISO 14001 – podpora zavedení systému environmentálního managementu; EMAS – kompletní asistenční balík včetně zavedení systému environmentálního managementu podle EMAS, vytvoření základny pro reporting udržitelného rozvoje; Sustainable development – podpora malým a středním podnikům při vytváření metod řízení podporujících udržitelný rozvoj; Pilot projects on sustainable products and services – asistence se zaměřuje na zlepšování produktů a služeb (například využitím strategií ekodesignu); Pilotní projekty EMS pro malé podniky – asistence pro malé podniky a mikropodniky na zavedení EMS podle standardů EMAS a ISO 14001. U posledních dvou modulů je asistence programu omezena na úhradu maximálně 80 hodin experta do výše 4000 EUR. Programu se již zúčastnilo kolem 1000 podniků, které realizovaly více než 11000 projektů a zlepšení. Celkové úspory, které podniky díky těmto opatřením dosáhly, se pohybují okolo 114 mil. EUR. Celkem se podařilo dosáhnout následujících zlepšení: snížení produkce odpadu o 121311 t; úspory energie 856 MWh; snížení emisí CO2 o 240 560 t; snížení potřeby transportu o 90,2 mil. km; snížení spotřeby pitné vody o 2403500 m3. Podobné výsledky vykazuje například i zdrojový program EKOPROFIT Graz. Překážky Pro realizaci programu EKOPROFIT je potřeba vyčlenit lidské a finanční zdroje a to jak na straně municipality, tak i na straně podniků. Podmínkou úspěšné realizace programu je proto politická podpora na úrovni vedení města a základní důvěra na úrovni místních podniků. Počáteční problémy je možno překonat integrací programu EKPPROFIT například do realizace místní Agendy 21. Na úrovni podniků může být problémem ještě potřeba získávat data o tocích materiálu a energie včetně souvisejících finančních toků. Při sdílení dat je možno vyjít vstříc požadavkům podniků na důvěrnost dat.
154
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Další překážkou může být nedostatek místních odborných kapacit, EKOPROFIT se pak ale může stát příležitostí jak tyto kapacity s pomocí externí asistence vytvořit. Geografické rozšíření Program EKOPROFIT se postupně šíří především po Evropě. Nejvíce realizací (řádově stovky) je v Německu a v Rakousku, další realizace existují například ve Finsku, Maďarsku, Portugalsku, Slovensku, Irsku anebo Slovinsku. Na dalších kontinentech kde jsou realizace například v Číně, Indii, Brazílii anebo v Jižní Africe. Nejrozsáhlejší program má asi město Vídeň, které do něj integrovalo další moduly v oblasti zavádění EMAS anebo podpory pilotních projektů v oblasti udržitelných produktů a služeb apod. Projekt s názvem EKOPROFIT byl realizován i v České republice, a to Městským úřadem ve Zlíně ve spolupráci s Českým centrem čistší produkce v letech 1999 – 2000. Projekt se zaměřil na zavádění EMAS na Městském úřadě ve Zlíně, v Dopravních podnicích Zlín a v Technických službách města Třebíč s využitím postupů čistší produkce a využíval pouze některé součásti programu EKOPROFIT. Zdroje informací Základní informace:
http://en.wikipedia.org/wiki/EcoProfit http://www.ecoprofit.com http://www.cpc.at/oeko/oe_WasIst_e.htm
EKOPROFIT Vídeň:
http://www.wien.gv.at/english/environment/protection/eco
EKOPROFIT Graz:
http://www.ecoprofit.com
EKOPROFIT Bratislava:
http://www.ekoprofitbratislava.eu/sk
155
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
Příloha E Tabulka ČSÚ č. ZPR0070UU – Způsoby nakládání s odpady Období: Rok 2012 Území: Česká republika Měřicí jednotka: t
Celkem Nakládání s odpady celkem
28 184 392
11 971 852
478 656
11 493 196
959 048
38 261
920 787
709
566
144
452 416
2 173
450 243
2 142 309
138 283
2 004 026
3 583 872
8 942
3 574 930
2 924
2 035
889
769 010
důvěrný údaj
důvěrný údaj
862 343
103 827
758 516
3 054 205
78 694
2 975 510
143 797
99 145
44 651
4 883 818
623 840
4 259 977
3 625 415
33 639
3 591 777
4 293
důvěrný údaj
důvěrný údaj
38 008
-
38 008
D8 biologická úprava
482 934
132 349
350 585
D9 fyzikálně-chemická úprava
482 446
329 300
153 146
76 172
71 076
5 096
126 635
26 642
99 993
R2 získání/regenerace rozpouštědel R3 získání/regenerace organických látek (mimo kompostování) R4 recyklace/znovuzískání kovů a kovových sloučenin R5 recyklace/znovuzískání ostatních anorganických materiálů R9 rafinace použitých olejů nebo jiný způsob opětného použití olejů R10 aplikace do půdy, která je přínosem pro zemědělství nebo zlepšuje ekologii R11 jiný způsob využití odpadů R12 předúprava odpadů k aplikaci některého z postupů R1 až R11 R13 skladování materiálů před aplikací některého z postupů uvedených pod označením R1 až R12 Odstranění celkem D1 ukládání v úrovni nebo pod úrovní terénu D2 úprava půdními procesy z toho
ostatní
2 053 153
R1 využití jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie
v tom:
nebezpečný
30 237 544
Využití celkem
z toho
v tom:
D4 ukládání do povrchových nádrží
D10 spalování na pevnině D13 úprava složení nebo smíšení odpadů před jejich odstraněním některým z
156
URČENÍ NÁSTROJŮ A KONKRÉTNÍCH ÚKOLŮ K ZAJIŠTĚNÍ REALIZACE OPATŘENÍ A NAPLNĚNÍ CÍLŮ, VČETNĚ NÁVRHU JEJICH HODNOCENÍ, STANOVENÝCH V POLITICE DRUHOTNÝCH SUROVIN ČR (2. ETAPA)
postupů D1 až D12 D14 úprava jiných vlastností odpadů před jejich odstraněním některým z postupů D1 až D13 D15 skladování materiálů před jejich odstraněním některým z postupů uvedených pod označením D1 až D14
26 309
24 946
1 363
18 893
2 810
16 083
13 381 875
950 656
12 431 218
3 610 200
116 467
3 493 733
79 652
-
79 652
N5 zůstatek na skladu k 31. 12.
3 766 572
281 216
3 485 356
N7 vývoz odpadu do členských zemí EU
2 664 480
16 436
2 648 044
N17 vývoz odpadu do zemí mimo EU
87 950
důvěrný údaj
důvěrný údaj
N8 předání (dílů, odpadů) pro opětovné použití
32 452
30
32 422
N9 zpracování autovraků
74 499
66 607
7 892
N10 prodej odpadu jako suroviny
706 729
2 564
704 165
N11 využití odpadu na rekultivace skládek
425 368
27 731
397 638
1 101 315
106 366
994 949
N13 kompostování
406 248
-
406 248
N14 biologická dekontaminace
381 511
305 540
75 971
N18 zpracování elektroodpadů
44 883
27 623
17 260
Ostatní způsoby celkem N1 využití odpadů na terénní úpravy N2 předání kalů ČOV k použití na zemědělské půdě
z toho
N12 ukládání odpadů jako technologický materiál na zajištění skládky
Pozn.: V tabulce nejsou uváděny způsoby využití nebo odstranění odpadů se 3 a méně vykazujícími jednotkami v daném roce.
157
ENVIROS, s.r.o. Na Rovnosti 1, 130 00 Praha 3 Česká republika IČ: 61503240, DIČ: CZ61503240 Společnost vedená u Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 31001 Tel.: +420 284 007 498 Fax: +420 284 861 245 E-mail:
[email protected]
www.enviros.cz