INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ HAVÍŘOV o.p.s VYSOKÁ ŠKOLA SOCIÁLNĚ - SPRÁVNÍ
MIKROEKONOMIE pro bakalářské studium
TIBOR PAULÍK, PAVLÍNAS PELLEŠOVÁ
HAVÍŘOV 2006
© prof. Ing. Tibor Paulík, CSc., doc. Ing. Pavlína Pellešová, Ph.D.
1
OBSAH PŘEDMĚTU
ÚVOD ........................................................................................................................................ 5 1.
ÚVOD DO EKONOMIE, ZÁKLADNÍ EKONOMICKÉ POJMY............................. 9
1.1.
Základní ekonomické pojmy ..................................................................................... 12
1.2.
Využití funkcí a jejich grafické vyjádření v ekonomii............................................ 19
2.
TRH A TRŽNÍ MECHANISMUS................................................................................ 25
2.1.
Trh ............................................................................................................................... 26
2.2.
Tržní mechanismus .................................................................................................... 27
2.3.
Tržní subjekty............................................................................................................. 27
2.4.
Prvky trhu................................................................................................................... 29
2.5.
Tržní rovnováha ......................................................................................................... 34
3.
CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE A FORMOVÁNÍ POPTÁVKY................................. 44
3.1.
Kardinalistická verze měření užitečnosti................................................................. 45
3.2.
Ordinalistická verze měření užitečnosti................................................................... 49
4
CHOVÁNÍ FIRMY A FORMOVÁNÍ NABÍDKY...................................................... 69
4.1
Analýza produkce v krátkém období ....................................................................... 70
4.2
Analýza produkce v dlouhém období (nákladové optimum firmy)....................... 75
5
ROVNOVÁHA FIRMY V DOKONALÉ KONKURENCI ...................................... 83
5.1
Příjmy firmy v dokonalé konkurenci ....................................................................... 84
5.2
Rovnováha firmy v dokonalé konkurenci................................................................ 85
5.3
Tržní nabídka ............................................................................................................. 86
5.4
Rovnováha firmy v dokonalé konkurenci v dlouhém období ............................... 90
5.5
Cenová elasticita nabídky.......................................................................................... 91
5.6
Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu .......................................................... 95
5.7
Efektivnost dokonalé konkurence............................................................................. 96
2 6
CHOVÁNÍ FIRMY V NEDOKONALÉ KONKURENCI ......................................... 98
6.1
Rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci.......................................................... 100
6.2
Monopol..................................................................................................................... 103
6.3
Rovnováha oligopolu (smluvní oligopolu).............................................................. 108
6.4
Oligopol s dominantní firmou ................................................................................. 110
6.5
Monopolistická konkurence .................................................................................... 111
7
TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ ................................................................................ 115
7.1
Nabídka a poptávka na trhu výrobních faktorů ................................................... 116
7.2
Rovnováha firmy na trhu výrobních faktorů v dokonalé konkurenci................ 119
7.3
Trh půdy.................................................................................................................... 123
8
TRH PRÁCE ................................................................................................................ 128
8.1
Trh práce v podmínkách dokonalé konkurence.................................................... 128
8.2
Trh práce v podmínkách nedokonalé konkurence................................................ 131
9
TRH KAPITÁLU ......................................................................................................... 136
9.1
Klasické pojetí kapitálu ........................................................................................... 137
9.2
Rovnováha na trhu kapitálu v krátkém období .................................................... 140
9.3
Rovnováha na trhu kapitálu v dlouhém období.................................................... 140
10
TEORIE VŠEOBECNÉ ROVNOVÁHY ............................................................... 143
10.1
Efektivnost ve výrobě............................................................................................... 145
10.2
Efektivnost ve směně................................................................................................ 149
10.3
Efektivnost produkt mixu........................................................................................ 151
Jednoduchý model celkové rovnováhy............................................................................... 153 10.4
Efektivnost a spravedlnost....................................................................................... 154
11
ROZDĚLOVÁNÍ DŮCHODU ................................................................................ 157
11.1
Důchod a bohatství................................................................................................... 157
11.3
Přerozdělovací procesy ............................................................................................ 163
3 12
MIKROEKONOMICKÁ POLITIKA STÁTU ..................................................... 168
12.1
Tržní selhání ............................................................................................................. 169
12.2
Přerozdělovací procesy ........................................................................................... 176
12.3
Stát a tržní rovnováha.............................................................................................. 177
LITERATURA ..................................................................................................................... 180
Úvod
Úvod Distanční studijní opora Mikroekonomie je určena pro studium mikroekonomie na Vysoké škole sociálně – správní. Vychází z přijaté standardizace výuky mikroekonomie na bakalářském stupni studia a respektuje strukturu a obsahové zaměření předmětu zakotveného ve studijním programu Vysoké školy sociálně správní. Struktura distanční studijní opory vytváří předpoklady pro požadovanou úroveň samostudia posluchačů kombinované a distanční formy studia. Vzhledem ke své struktuře a formě pojednání jednotlivých problémových okruhů může být úspěšně využívána také v prezenční formě studia, kde je nesporným přínosem možnost konkrétního procvičení příkladů a úloh na seminářích a cvičeních.
Po prostudování textu budete znát: •
Základní pojmy jako trh, nabídka, poptávka, stát, konkurence, cena;
•
Jak vyjádříme rovnováhu spotřebitele;
•
Jak vymezujeme nákladové optimum firmy;
•
Kdy vzniká rovnováha firmy v dokonalé i nedokonalé konkurenci a jaké podmínky pro ni platí;
•
Jak se liší jednotlivé typy tržních struktur;
•
Jak odvodíme poptávku na trhu statků;
•
Jak odvodíme nabídku na trhu statků;
•
Jak odvodíme poptávku na trhu výrobních faktorů;
•
Jak vzniká rovnováha na trhu výrobních faktorů a jaké trhy rozlišujeme;
•
Jak definujeme důchod a bohatství a jakým způsobem se měří nerovnosti v důchodech;
•
Kdy stát realizuje mikroekonomickou politiku a jaké má k tomu motivy.
Budete schopni: •
Definovat ekonomii, mikroekonomii a makroekonomii;
•
Charakterizovat trh, jeho jednotlivé prvky a subjekty trhu;
•
Vysvětlit, kdy na trhu statků vzniká přebytek a nedostatek;
•
Odvodit poptávku na trhu statků pomocí kardinalistické verze měření užitečnosti a pomocí ordinalistické verze měření užitečnosti;
•
Odvodit, kdy firma dosahuje nákladového optima;
•
Vysvětlit rovnováhu firmy v dokonalé konkurenci;
5
6 •
Vysvětlit rozdíl mezi realizací zisku firmy a ztrátou firmy;
•
Objasnit rozdíl mezi bodem zvratu a bodem ukončení činnosti firmy;
•
Vysvětlit rovnováhu firmy v jednotlivých typech nedokonalé konkurence jako je monopol, oligopol a monopolistická konkurence;
•
Odvodit rovnováhu firmy na trhu výrobních faktorů;
•
Odvodit poptávku na trhu výrobních faktorů;
•
Charakterizovat jednotlivé trhy výrobních faktorů, tj. trh půdy, trh práce a trh kapitálu;
•
Vysvětlit rovnováhu na trhu půdy;
•
Vysvětlit rovnováhu na práce a objasnit cíle odborů;
•
Vysvětlit rovnováhu na trhu kapitálu v krátkém a dlouhém období;
•
Objasnit rozdíl mezi důchodem a bohatstvím;
•
Vysvětlit jak se měří nerovnosti v důchodech;
•
Charakterizovat mikroekonomickou politiku státu a její nástroje;
•
Definovat externality a veřejné statky.
Získáte: •
Informace o základních pojmech jako ekonomie, potřeby, statky, výroba, spotřeba, firma, konkurence, monopol, oligopol, zisk;
•
Vědomosti o jednotlivých trzích, jejich prvcích, faktorech a subjektech;
•
Poznatky o působení cenové a necenových faktorů na nabídku a na poptávku;
•
Znalosti pro odvození poptávky na trhu statků;
•
Znalosti pro odvození nabídky na trhu statků;
•
Poznatky o firmě a jejím chování v dokonalé konkurenci;
•
Poznatky o firmě a jejím se chování v nedokonalé konkurenci;
•
Znalosti, jak monopol maximalizuje zisk a jak se monopol reguluje;
•
Znalosti, jak maximalizuje zisku oligopol;
•
Poznatky o rovnováze oligopolu s dominantní firmou;
•
Znalosti o rovnováze firmy v krátkém a dlouhém období;
•
Vědomosti o rovnováze firmy na trhu výrobních faktorů;
•
Poznatky o rovnováze a nerovnováze na trhu půdy;
•
Poznatky o rovnováze a nerovnováze na trhu práce;
•
Poznatky o rovnováze a nerovnováze na trhu kapitálu;
v
monopolistické
konkurenci
Úvod •
Znalosti o rozdělení důchodu, o nerovnostech a možnostech přerozdělování;
•
Vědomosti o mikroekonomické politice státu;
•
Informace jak stát zasahuje, pokud firma produkuje pozitivní a negativní externality.
Čas potřebný k prostudování učiva předmětu: 46 + 18 hodin (teorie + řešení úloh)
7
9
1. Úvod do ekonomie, základní ekonomické pojmy V této kapitole se dozvíte: •
Vysvětlit základní pojmy jako ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, pozitivní ekonomie, normativní ekonomie;
•
Vysvětlit co jsou potřeby a co vyjadřuje pyramida potřeb;
•
Vysvětlit co je a jak se člení ekonomický statek;
•
Co řadíme do a jak se tyto faktory člení;
•
Základní pojmy jako jsou potřeby, statek, zboží, služby, ekonomická vzácnost, výroba, výrobní faktory, půda, práce, kapitál, technologie.
Budete schopni: •
Definovat ekonomii;
•
Vymezit pozitivní a normativní mikroekonomií a makroekonomií;
•
Vymezit ekonomický statek a definovat zákon vzácnosti;
•
Osvětlit minimalisticko maximalistický princip fungující ve výrobě;
•
Objasnit co vyjadřuje hranice produkčních možností;
•
Graficky vyjádřit vliv změny technického pokroku na hranici produkčních možností.
ekonomii;Rozlišit
mezi
Klíčová slova této kapitoly: Ekonomie, pozitivní ekonomie, normativní ekonomie, mikroekonomie, makroekonomie, potřeby, ekonomický statek, ekonomická vzácnost, výroba, výrobní faktor, půda, práce, kapitál, hranice produkčních možností. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodiny (teorie + řešení úloh)
Průvodce studiem. Mikroekonomie je jednou ze součástí ekonomie jako vědy. V první kapitole se seznámíme se základními pojmy ekonomie jako například statek, potřeby, výroba. Vymezení pojmu ekonomie má mnoho podob. Odborná literatura uvádí celou řadu definic ekonomie. Ekonomie je odvozena od řeckého slova oikos, což znamená dům a nomos, to znamená pravidlo. Pro vymezení pojmu ekonomie existuje řada definic a pro naše potřeby ji vymezíme jako společenskou vědu, která se zabývá nejobecnějšími zákonitostmi ekonomického života společnosti,
10 popisuje mechanismy jejich fungování, které pomáhají pochopit logiku ekonomických procesů. definice ekonomie
Definice ekonomie podle jednotlivých ekonomů: ♦ Smith: zkoumání tvorby bohatství, ♦ D. Ricardo: rozdělování výsledků výroby, ♦ J. M. Keynes: předmět ekonomie byl dále rozšířen o zkoumání podmínek zapojení těchto vzácných zdrojů do výroby, ♦ K. Engliš: pojednává o pořádku, ve kterém jednotliví lidé a celé národy pečují o udržení a zlepšení svého života, ♦ L. Robins: chování lidí ve vztahu mezi cíli a vzácnými zdroji, které mají alternativní využití, ♦ P. A. Samuelson: různé způsoby využití vzácných zdrojů ve výrobě užitečných komodit a jejich rozdělení mezi různé skupiny, ♦ J. Viner: ekonomie je to co ekonomové dělají. V ekonomii používáme různé metody zkoumání ekonomické reality: • teoretické zkoumání – používá pro zkoumání ekonomické reality abstrakci. Vlastní proces teoretického zkoumání zahrnuje následující etapy: o definování proměnných vztahujících se ke zkoumanému ekonomickému problému, o stanovení předpokladů a podmínek, za základě kterých lze uplatnit teorii, o formulace hypotézy, o ověření pravdivosti v praxi; • ekonomická analýza – předpokládá racionální rozhodování člověka, který sleduje výlučně svůj vlastní zájem a cíl; člověk se musí rozhodnout mezi variantami podle toho, jaký užitek nebo jakou ztrátu mu přinesou, • matematická analýza – je využívána hlavně v mikroekonomii, • modely ekonomické reality – jedná se o zjednodušení ekonomické reality, kdy modely naznačují základní vztahy mezi proměnnými a na základě stanovených předpokladů je formulována hypotéza, která se musí potvrdit v praxi. Pro vyjádření probíhajících procesů, vztahů a vazeb v ekonomii využíváme ekonomické modely. Jedná se o formalizované nebo neformalizované ilustrace (obrazy, projevy, zachycení) reálně fungující ekonomiky. Ekonomické modely i když zjednodušují realitu, vyjadřují základní vztahy mezi proměnnými a umožňují pochopit základní souvislosti ekonomického systému. Smyslem jejich používání je charakterizovat, popsat, objasnit, postihnout ekonomický systém. Modely fungují na základě určitých předpokladů. K objasnění ekonomických jevů používáme verbální vyjádření, grafické znázornění nebo také matematické vyjádření. Ekonomové zpravidla při zkoumání probíhajících jevů a procesů uplatňují metodologický individualismus (analytický individualismus), tzn. snaží se nejprve porozumět chování základních prvků systému (tj. domácností, firem apod.) a potom uvažovat o jejich interakci. Snaží se tedy odvozovat všechny teorie z mikroekonomického základu.
11 Předmětem zkoumání ekonomie je člověk s jeho neomezenými potřebami v prostředí omezených zdrojů. Ekonomie tedy zkoumá: ♦ pohnutky lidí, které je vedou k uspokojování potřeb; ♦ analyzuje způsoby, jakými je mohou uspokojit; ♦ vysvětluje ochotu lidí vyrábět. Podle předmětu chování členíme ekonomii na: ♦ pozitivní ekonomii - popisuje realitu, tedy jaké je hospodářství a jak funguje a hledá zákonitosti fungování, tj. popisuje fakta a chování ekonomiky, vzdává se hodnotových soudů a stanovených cílů. Její tvrzení lze empiricky potvrdit. Pozitivní ekonomie tak zkoumá ekonomický život takový jaký je a člení se na: o mikroekonomii - zkoumá chování ekonomických subjektů za různých okolností nebo situací na dílčím trhu (trh určitého statku nebo trh určitého výrobního faktoru). Odpovídá na otázky, na které musí subjekt odpovědět, aby se mohl rozhodnout jak se bude chovat v ekonomickém systému. o makroekonomii - zabývá se souhrnnými ekonomickými jevy, ekonomií jako celkem. Zkoumá pohledem subjektu, který je bezprostředním účastníkem ekonomického systému, ale také vytváří podmínky pro jeho fungování. Je základem hospodářské politiky. ♦ normativní ekonomii – je východiskem zkoumání ekonomické reality, provádí hodnotové soudy a konstruuje předobraz dokonalejšího ekonomického systému, tj. vyjadřuje osobní hodnoty, nebo-li individuální představu, čeho má být dosaženo a naznačuje cíle lidského konání. Normativní ekonomie se snaží odpovědět na otázku jaká by měla být ekonomická realita, tzn. hledá modely fungování ekonomiky.
Členění ekonomie
- mikroekonomie
- makroekonomie
Mezi mikroekonomií a makroekonomií existuje vzájemný vztah: ♦ makroekonomie má mikroekonomické základy – v pozadí úvah o vývoji makroekonomických veličin je představy o určitém chování mikroekonomických subjektů, což se projevuje v prolínání mikroekonomických a makroekonomických problémů a mikroekonomická východiska jsou tedy součástí výkladu makroekonomie, ♦ mikroekonomické procesy mají makroekonomický rámec fungování – tzn., že rozhodování mikroekonomických subjektů je ovlivněno makroekonomickými okolnostmi. Ekonomie představuje základní obecné východisko pro další ekonomické disciplíny, kam řadíme také odvětvové (úsekové) ekonomiky jako například ekonomika dopravy, ekonomika strojírenství, ekonomika průmyslu. Ekonomické vědy můžeme členit následovně: ♦ ekonomie – jako obecné východisko pro další ekonomické disciplíny, ♦ dějiny ekonomických teorií – zkoumají vývoj ekonomické teorie v čase, ♦ teorie hospodářské politiky – konkretizuje abstraktní závěry ekonomické teorie, využívá znalosti ekonomických zákonů k dosažení zamýšlených národohospodářských cílů, ♦ hospodářské dějiny – zkoumají vývoj konkrétních hospodářských procesů v čase,
Ekonomické vědy
12 ♦ hospodářský zeměpis – zaznamenává vývoj hospodářských procesů z hlediska místa, ♦ účetnictví – poskytuje informace o hospodářských jevech pro potřeby řízení, ♦ ekonomická statistika – vyjadřuje hospodářské procesy v číslech, ♦ ekonometrie – zkoumá ekonomické procesy a využívá přitom aparát matematiky a statistiky. 1.1. Základní ekonomické pojmy Potřeby
Potřeby Ekonomie zkoumá člověka a jeho neomezené potřeby. Potřeby vyjadřují pocit nedostatku, který uspokojujeme pomocí spotřeby statků, tedy ekonomických statků. Lidské potřeby jsou hnací silou lidské společnosti. Existuje jich celá řada a různé druhy. Intenzita jejich naléhavosti je různá. Každý ekonomický subjekt má svoji individuální preferenční stupnici potřeb, která je hierarchicky uspořádaná. Hierarchii potřeb vymezil A. A. Maslow v pyramidě potřeb, která vyjadřuje strukturu potřeb podle důležitosti jejich uspokojování, viz obrázek. Pyramida ukazuje, že musí být upokojeny základní potřeby, aby mohly být uspokojovány potřeby vyšší. Nejvyšší potřebou je potřeba seberealizace. Pyramida potřeb
seberealizace docenění osobnosti sounáležitost jistota a bezpečí fyziologické potřeby
Statky jsou výsledkem výroby, tj. procesu, v jehož rámci dochází k uvědomělé přeměně výrobních faktorů, tj. zdrojů na statky, které jsou určeny k uspokojení potřeb jednotlivce nebo společnosti. Statek
Statek Pokud je statek volně dostupný, hovoříme o volném statku (vzduch), který je volně k dispozici v přírodě, je dostupný zdarma (bezplatně) a v jakémkoliv množství. Statek, ke kterému máme omezený přístup, nazýváme ekonomický statek. Ekonomické statky jsou vzácné, jejich nabídka je omezená a platí pro ně zákon vzácnosti: statky jsou omezené, protože nedostatek zdrojů v ekonomice neumožňuje vyrobit takové množství statků, které by uspokojilo veškeré potřeby. Vzácnost v sobě zahrnuje dvě vlastnosti: ♦ omezenost – statky se vyrábějí z omezených zdrojů,
13 ♦ užitečnost – je subjektivní faktor, určitý statek má pro každého spotřebitele rozdílný užitek. Celá řada statků může uspokojit naše potřeby, lidé ale vybírají ze široké škály nabízených zboží a služeb. Pro uspokojení potřeby máme několik možností. Jednotlivé statky můžeme při nákupu zaměnit za jiné, neboť mají podobné užitné vlastnosti. Jedná se o tzv. substituty. K jiným statkům si musíme zakoupit další statky, například do pouzdra psací potřeby, do auta benzín, apod., jedná se o tzv. komplementy, blíže viz kapitola chování spotřebitele. Ekonomická teorie rozlišuje několik druhů statků podle různých kritérií: Členění ekonomie ♦ Členění statků podle vzácnosti: o volný statek – statek, který je volně k dispozici, například vzduch, o vzácný statek – statek vyskytující se v omezeném množství; lidé jsou ochotni za tyto statky platit; ♦ Členění statků podle vlivu spotřeby statku na užitek spotřebitele: o žádoucí statek – spotřeba statku zvyšuje užitek spotřebitele, o nežádoucí statek – spotřeba statku snižuje užitek spotřebitele; nežádoucí statek bude subjekt spotřebovávat pouze v tom případě, pokud k tomu bude donucen (pak se jedná o tzv. vázanou spotřebu), o lhostejný statek – spotřeba statku nemá vliv na užitek spotřebitele; ♦ Členění statků podle vlivu změny důchodu spotřebitele na výši spotřeby: o normální statek – s růstem důchodu je poptáváno větší množství statku, o luxusní statek – růst poptávky po statku je větší než růst důchodu, o nezbytný statek – růst poptávky po statku je menší než růst důchodu, o méněcenný statek – s růstem důchodu je poptáváno menší množství statku; ♦ Členění statků podle možnosti vyloučit ze spotřeby a zmenšitelnosti statku: o veřejný statek – se spotřebou dalších jednotek se statek nezmenšuje, je to nerivalitní statek, u kterého nelze nikoho vyloučit ze spotřeby, o soukromý statek – statek, který nemá ani jednu vlastnost veřejného statku, o smíšený statek – statek, který má pouze jednu vlastnost veřejného statku. V odborné literatuře se setkáme s členěním objektu na neužitečný nebo užitečný, viz schéma. Neužitečný statek je například shnilé jablko, tedy statek, který neumožňuje uspokojit potřeby. Užitečný statek může být: ♦ volně dostupný – volný statek, je volně k dispozici v přírodě, je dostupný zdarma a v jakémkoliv množství, ♦ s omezeným přístupem – ekonomický statek je ekonomicky vzácný, má dvě výše uvedené vlastnosti. Zahrnuje zboží a služby. Zboží jsou hmotné statky, člení se na spotřební (toaletní papír, benzín,…) a investiční (budova, šicí stroj,…). Služby představují nehmotné statky, k jejich spotřebě dochází v okamžiku jejich výroby (čištění oděvů, kadeřnictví,…).
14
Členění objektu
Objekt neužitečný užitečný – ekonomický statek služby zboží spotřební investiční V našem případě budeme používat ekonomické statky ve smyslu zboží a služby. Statky klasifikujeme také například na materiální a imateriální, viz schéma. Členění statků: Ekonomický statek
materiální produktivní
služby
spotřebují se
ve výrobě
opotřebují se
ve spotřebě
spotřební
Výroba
nemateriální
práva
jednorázové spotřeby
produktivní
dlouhodobé spotřeby
ve spotřebě
Výroba Ekonomické statky jsou výsledkem výroby. Výroba je proces uvědomělé přeměny přírodních zdrojů, tj. výrobních faktorů (vstupů = inputů) v ekonomické statky (výstupy = outputy) potřebné pro uspokojení potřeb jednotlivce a společnosti. Pro výrobu platí minimalisticko maximalistický princip, tzn. vynaložit minimum nákladů na výrobní faktory a získat maximum výstupů. Aby byla výroba efektivní, platí, že ceny výstupů musí být větší než ceny vstupů (výrobních faktorů, tj. zdrojů).
15 Hranice produkčních možností Množství statků, které je ekonomika schopna vyrobit plným využitím všech zdrojů (půdy, práce a kapitálu) a dané technologii, nazýváme hranice produkčních možností. Označujeme ji PPF, viz následující obrázek. Bod, který leží na PPF (C, D, G) znamená, že v ekonomice byla vyrobena taková kombinace dvou statků (spotřebních statků, označených S na ose x a kapitálových statků, označených R na ose y), při které ekonomika využívá plně své zdroje. Bod A ležící uvnitř PPF znamená, že ekonomika nevyužila k výrobě všechny zdroje a nevyrábí proto efektivně. Bod B ležící vně PPF znamená, že takovou produkci statků nelze z daných zdrojů vyrobit. Body, ležící na PPF značí, že ekonomika efektivně využívá své zdroje při produkci statků. Efektivnost znamená využití disponibilních zdrojů, které přináší daným ekonomickým subjektům maximální dostupnou míru uspokojení. Zdroje jsou ekonomice využívány efektivně tehdy, pokud ekonomika není schopna vyprodukovat větší množství statku R, aniž by snížila produkci statku S. Pokud ekonomika vyrábí na hranici produkční možností, např. v bodě D, pak při daných disponibilních zdrojích není schopna zvýšit svou produkci statku S, aniž by snížila produkci statku R (posun z bodu D do bodu G). Tzn., že k efektivnímu využívání výrobních faktorů dochází pouze tehdy, pokud se daná ekonomika pohybuje na hranici produkčních možností. Produkuje-li ekonomika kombinaci statků odpovídající bodu C, pak je produkce statku R maximální a produkce statku S nulová, jedná se tedy o krajní možnost, kdy ekonomika produkuje pouze jeden statek, a to statek R. Pokud by ekonomika produkovala pouze statek S jednalo by se o dob dotyku osy x a hranice produkčních možností. Hranice produkčních možností
statek R
•
C
• z
A
D z
B
• G PPF
statek S Posun hranice produkčních možností umožňuje zachytit vliv technického pokroku na produkci statků v ekonomice. Pokud se použije nová technologie při výrobě statku R, pak dojde k posunu PPF1 do PPF2, křivka je dále od počátku na ose y. Dojde-li k zavedení technického pokroku při výrobě obou statků, posune se PPF doprava nahoru, viz obrázek.
Hranice produkčních možností
16 Posun hranice produkčních možností vlivem technického pokroku
statek R PPF2 PPF1
statek S Posun hranice produkčních možností vlivem technického pokroku statek R
PPF1
PPF2 statek S
PPF může v průběhu času měnit sklon i polohu. Dojde-li ke zlepšení technologie, používané při výrobě jednoho z vyráběných statků, pak se změní sklon křivky PPF, viz obrázek výše. Zlepšení technologie při produkci statku R, je odvětví schopno produkovat při jakémkoliv množství statku S větší množství statku R. Ekonomika bude tedy schopna vyrobit mnohem větší množství statku R a PPF bude strmější. Zlepšení technologie při produkci statku S by vedlo k větší produkci tohoto statku a PPF by se stala plošší. Hranice produkčních možností slouží také k porovnání výkonnosti jednotlivých ekonomik, kdy PPF1 znamená nejméně vyspělou ekonomiku a PPF3 nejvyspělejší ekonomiku, viz obrázek.
17 Hranice produkčních možností
statek R
PPF3 PPF1
PPF2 statek S
Hranice produkčních možností má podobu konkávní křivky proto, že výrobní faktory jsou přemístěny z výroby statku S na výrobu statku R při klesajících výnosech z rozsahu. Výnosy z rozsahu vymezujeme jako změnu objemu výstupu vyvolanou změnou pronajímaného množství výrobních faktorů o jednu jednotku. Výrobní faktory Výrobní faktory (vstupy, zdroje) jsou vzácné statky a používají se při výrobě ekonomických statků. Důchody plynoucí z vlastnictví výrobních faktorů mají motivační charakter a jsou hnací silou ekonomického systému. Výrobní faktory klasifikujeme na:
Výrobní faktory
♦ primární výrobní faktory – ekonomické subjekty je získávají přímo ze svého okolí, patří k nim: o půda a přírodní zdroje – půdy je k dispozici omezeném množství a vlastníci získávají určitou výhodu (příjem) v podobě pozemkové renty, která je důchodem plynoucím z vlastnictví výrobního faktoru; půdu lze využívat v zemědělství, ale i jako stavební pozemek; pozemková renta proto závisí na úrodnosti i na poloze; nerostné suroviny a přírodní materiály jsou k dispozici v omezeném množství a jejich cenou je opět renta; o práce – je vědomá a účelná lidská činnost, prováděná lidmi s využitím fyzických a duševních vlastností, cenou práce je mzda nebo plat; množství a kvalitu práce lze zvyšovat růstem kvalifikace a lepším vybavením práce;
-
primární
♦ sekundární výrobní faktor – jsou výsledkem výrobního procesu, řadíme k nim: o kapitál - statky, které prošly výrobním procesem, byly tedy vyrobeny a slouží k výrobě jiných statků, jsou určeny pro výrobní spotřebu. Rozlišujeme kapitál: hmotný (fyzický, reálný - suroviny, materiál, polotovary a výrobní zařízení), nehmotný (duševní vlastnictví) a finanční; cenou kapitálu je úrok v případě finančního kapitálu anebo zisk v případě hmotného a nehmotného kapitálu;
-
sekundární
18 nehmotný – specifická forma nehmotného kapitálu je technologie, která podporuje výrobu a ovlivňuje ostatní výrobní faktory, cenou technologie je renta. Při výrobě se člověk snaží využívat výrobní faktory co nejefektivněji. Zároveň chce z daných výrobní faktorů vyrobit co největší množství statků určených ke spotřebě anebo vyrobit dané množství ekonomických statků za použití co nejmenšího množství výrobních faktorů. Efektivnost výroby je podmíněna výnosy z výrobního faktoru. Výnosy z výrobního faktoru jsou dány poměrem vstupů k výstupům, kdy vstupem je objem použitých výrobních faktorů a výstupem objem vyprodukovaných ekonomických statků. Čím je vyšší hodnota zlomku, tím jsou výnosy z výrobního faktoru vyšší, a tím je i vyšší efektivnost výroby. Zákon klesajících výnosů
Zákon klesajících výnosů vyjadřuje, že vlivem zvyšování množství jednoho z výrobních faktorů za předpokladu neměnného množství ostatních výrobních faktorů, dochází ke zpomalení tempa růstu produktu. Výrobní faktory lze při produkci používat v různé kombinaci a objemu. Vstupy mají ve firmě alternativní použití, neboť firma může vyrábět cokoliv, ale nemůže produkovat všechny statky najednou. Výnosy z rozsahu vypočteme jako změnu objemu výstupu vyvolanou změnou pronajímaného množství výrobních faktorů o jednu jednotku. Výnosy z rozsahu členíme na: ♦ rostoucí výnosy z rozsahu – objem použitých výrobních faktorů vede k vyššímu tempu růstu výnosu z těchto výrobních faktorů; jinak řečeno: objem výstupu roste rychleji než množství používaných vstupů, tzn. zvýší-li firma množství všech výrobních faktorů o x procent, potom se objem vyráběné produkce zvýší o více než x procent; tvar PPF v případě existence pouze rostoucích výnosů z rozsahu byl vůči konvexní počátku; ♦ konstantní výnosy z rozsahu – objem výstupu roste stejně rychle jako množství používaných výrobních faktorů, tzn. zvýší-li firma množství všech najímaných výrobních faktorů o x procent, objem vyráběné produkce se zvýší také o x procent; PPF by v případě existence pouze konstantních výnosů z rozsahu byla negativně skloněná; ♦ klesající výnosy z rozsahu – růst výnosů z výrobních faktorů je nižší než růst výrobních faktorů; tedy objem výstupu roste pomaleji než množství používaných výrobních faktorů, tzn. zvýší-li firma množství všech výrobních faktorů o x procent, objem vyráběné produkce se zvýší o méně než x procent, PPF by byla konkávní vůči počátku. Dělba práce
Výroba
Výroba ekonomických statků je spojená s dělbou práce. Dělba práce je proces, který člení specializaci jednotlivců na dílčí pracovní činnosti nebo operace. Rozlišujeme: ♦ přirozenou dělbu práce – historicky první forma dělby práce, znamená rozdělení pracovních činností podle přirozených dispozic, například mezi
19
♦ ♦ ♦ ♦
muže a ženy, mezi staré a mladé, díky dělby práce se činnosti staly efektivnější, jejím cílem bylo ušetřit práci, společenskou dělbu práce – probíhala oddělením pastevectví od zemědělství, vyčleněním řemesel a oddělením obchodu, dělbu práce v pracovních operacích – jednotlivci se specializují na jednu pracovní operaci, kterou ovládají lépe, než kdyby dělali více operací, dělbu práce v pracovních činnostech – jednotlivci se specializují na pracovní činnosti při výrobě jednotlivých statků, mezinárodní dělbu práce – jedná se dělbu práce z hlediska územního, podle schopností lidí, přírodních podmínek, apod., jednotlivé oblasti se tedy specializují na jednotlivé výroby.
Směna Dělba práce směřovala k nezbytnosti výměny činností mezi lidmi, tedy ke směně. Statky lze získat prostřednictvím směny na trhu. Rozlišujeme:
Směna
naturální směnu – tzv. barterova směna - barter, tj. přímá výměna zboží za zboží, peněžní směnu – peníze jsou zvláštní statek, umožňují výměnu za zboží; jsou prostředkem směny – zprostředkovávají tedy nákup a prodej; jsou všeobecným ekvivalentem; mají různou materiální podobu. 1.2. Využití funkcí a jejich grafické vyjádření v ekonomii Funkce f přiřazuje hodnotám proměnných x jednoznačnou hodnotu y. Funkce vyjadřuje matematickou formulaci vztahu, kde hodnoty určitého počtu nezávisle proměnných určují hodnotu závislé proměnné. Funkci jedné proměnné y = f(x) lze zobrazit graficky, kde: f(…) – vyjadřuje funkční vztah, x – nezávislá proměnná (exogenní), y – závisle proměnná(endogenní). Pro naše účely rozlišíme: ♦ pozitivní funkce - hodnota závisle proměnné (y) s růstem hodnoty nezávisle proměnné (x) vždy roste, ♦ negativní funkce - s růstem hodnoty nezávisle proměnné (x) hodnota závisle proměnné (y) vždy klesá, ♦ lineární funkce - v případě dvou proměnných je grafickým vyjádřením lineární funkce přímka, ♦ nelineární funkce - grafickým vyjádřením příslušné funkce je křivka.
Funkce
20 Grafické vyjádření funkce - lineární funkce y c B
y1
y0
A
x1
x0
x
y
B
y1
A
y0
b x1
x0
x
Grafické vyjádření funkce - nelineární funkce y
y1
y0
p
B
A
X0
x1
x
21 y
y1
B
A
y0
a x1
x0
x
Směrnice přímky je definována jako změna proměnné na vertikální ose ku změně na horizontální ose. Kladná směrnice přímky (totéž platí pro křivku, viz křivka p) je v případě, když růst proměnné na ose x je provázen růstem proměnné na ose y. Hodnota směrnice je v tomto případě kladné číslo, protože obě veličiny se vyvíjejí ve stejném směru. Záporná směrnice přímky (totéž platí pro křivku, viz křivka a) je, pokud je růst proměnné na ose x provázen poklesem proměnné na ose y. Směrnici v tomto případě vyjadřuje záporné číslo, jelikož obě proměnné se vyvíjejí protisměrně.
Směrnice přímky
Sklon křivky je absolutní hodnotou směrnice křivky. Je definován jako míra změny funkce. Míra změny znamená poměr dvou změn: jak se změní závisle proměnná, změní-li se nezávisle proměnná o jednu jednotku. Sklon funkce může být: ♦ rostoucí, ♦ klesající, ♦ s proměnlivým sklonem, kdy funkce je nejprve klesající a potom rostoucí (dosahuje minima) nebo naopak (dosahuje maxima, kde sklon je roven 0), ♦ s nulovým sklonem.
Sklon přímky
V ekonomii používáme první derivaci funkce celkové veličiny. Jedná se o tzv. mezní veličinu, tj. přírůstek závisle proměnné vyvolaný změnou nezávisle proměnné o jednu jednotku. Průměrnou veličinu vymezujeme jako podíl závisle proměnné na jednotku nezávisle proměnné. Mezi mezními a průměrnými veličinami existuje vzájemný vztah: ♦ pokud je křivka zachycující mezní veličinu pod křivkou průměrné veličiny, křivka zobrazující průměrné veličiny klesá, ♦ pokud je křivka mezní veličiny nad křivkou průměrné veličinu, křivka průměrné veličiny roste, ♦ protíná-li mezní veličina průměrnou veličinu, křivka zobrazující průměrnou veličinu ani neroste, ani neklesá, vzniká maximum nebo minimum. Funkce dosahuje svého maxima (viz obrázek, kdy funkce nejprve roste, v bodě A dosahuje maxima a potom klesá) pokud její druhá derivace je v daném bodě
22 záporná. Naopak minima dosahuje funkce pokud její druhá derivace dosahuje v bodě kladných hodnot (viz obrázek, kdy funkce nejprve klesá, v bodě B dosahuje maxima a potom roste). y y1
A z
j x1
x
y k
B z
x1
x
Shrnutí kapitoly: Ekonomie se zabývá nejobecnějšími zákonitostmi ekonomického života společnosti, popisuje abstraktní mechanismy jejich fungování, které pomáhají pochopit logiku ekonomických procesů. Pozitivní ekonomie popisuje realitu, tedy jaké je hospodářství a jak funguje a hledá zákonitosti fungování. Normativní ekonomie je východiskem zkoumání ekonomické reality, provádí hodnotové soudy a konstruuje předobraz dokonalejšího ekonomického systému. Pozitivní ekonomie je tvořená mikroekonomií a makroekonomií. Potřeby vyjadřují pocit nedostatku, na základě kterého pak tvoříme poptávku po daném statku. Ekonomické statky jsou ekonomicky vzácné, mají pro každého jedince jiný užitek a jsou k dispozici v omezeném množství, jsou výsledkem výroby. Výroba je proces přeměny výrobních faktorů - vstupů na zboží a služby - výstupy.
23 Hranice produkčních možností vyjadřuje všechny kombinace dvou statků, které je daná ekonomika schopna vyrobit z daného objemu výrobních faktorů (půdy, práce a kapitálu) při dané technologii. Výrobní faktory (vstupy, zdroje: půda, práce a kapitál) jsou vzácné statky a používají se při výrobě ekonomických statků. Technologie je forma nehmotného kapitálu, umožňuje výrobní postup a ovlivňuje ostatní výrobní faktory. Výnosy z rozsahu vypočteme jako změnu objemu výstupu vyvolanou změnou pronajímaného množství výrobních faktorů o jednu jednotku. Rozlišujeme rostoucí výnosy z rozsahu, konstantní výnosy z rozsahu a klesající výnosy z rozsahu. Dělba práce je proces, který člení specializaci jednotlivců na dílčí pracovní činnosti nebo operace. Rozlišujeme přirozenou dělbu práce, společenskou dělbu práce, dělbu práce v pracovních operacích, mezinárodní dělbu práce. Směna je výměny činností mezi lidmi, rozlišujeme naturální a peněžní směnu. Hranice produkčních možností je množství statků, které je ekonomika schopna vyrobit při plném využití všech zdrojů a dané technologii.Zde vložte nebo napište shrnutí kapitoly.
Otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Vymezte ekonomii a rozlište mezi makroekonomií a mikroekonomií. Liší se pozitivní a normativní ekonomie? Co vyjadřují potřeby a jak jsou kategorizovány? Jaký je rozdíl mezi vstupy a výstupy? Jak členíme výrobní faktory? Co vyjadřuje minimalisticko maximalistický princip? Jak definujeme hranici produkčních možností? Jak se změní hranice produkčních možností vlivem zavedení nové technologie při výrobě jednoho statku? 9. Co způsobí pokles hranice produkčních možností? 10. Co je smyslem dělby práce a jaké typy rozlišujeme? Příklad: 1. Graficky na základě tabulky sestrojte hranici produkčních možností a vyjádřete jak bude působit: a) snížení využití výrobních faktorů při produkci statku A, pokud statek A nanášíme na osu x a statek B na osu y? b) zavedení nové technologie při produkci statku B? Kombinace O P Q R S
Statek A 5 9 16 23 32
Statek B 52 43 38 27 14
24 2. Graficky vyjádřete kombinaci statků, kterou ekonomika není schopna s využitím daných zdrojů vyrobit? 3. Graficky vyjádřete kdy ekonomika při své produkci nevyužívá své zdroje efektivně. 4. Znázorněte jak technologický pokrok ovlivní produkci spotřebních statků, pokud na PPF nanášíme na osu x spotřební statky a na osu y kapitálové statky.
25
2. Trh a tržní mechanismus V této kapitole se dozvíte: •
Základní pojmy jako trh, domácnosti, firmy, zahraničí, prvky trhu, nabídka, poptávka, cena a konkurence;
•
Jak vzniká rovnováha a nerovnováha na trhu, kdy dochází k přebytku a nedostatku;
•
Jak působí cenové a necenové faktory na nabídku a poptávku;
•
Jak cenové a necenové faktory ovlivňují tržní rovnováhu.
Budete schopni: •
Specifikovat jednotlivé subjekty: domácnosti, firmy, stát a zahraničí;
•
Definovat jednotlivé prvky trhu: nabídka, poptávka, cena a konkurence;
•
Vysvětlit jak funguje zákon rostoucí nabídky;
•
Vyjmenovat necenové faktory působící na nabídku a graficky tento vliv vyjádřit;
•
Rozlišit individuální, dílčí a agregátní nabídku;
•
Osvětlit jak funguje zákon klesající poptávky;
•
Vyjmenovat necenové faktory působící na poptávku a graficky tento vliv vyjádřit;
•
Rozlišit individuální, dílčí a agregátní poptávku;
•
Vymezit rozdíl mezi dokonalou a nedokonalou konkurencí;
•
Uvést a charakterizovat jednotlivé typy nedokonalé konkurence.
Klíčová slova této kapitoly: Trh, subjekty trhu, domácnosti, firmy, stát, zahraničí, koloběh tržních subjektů, poptávka, zákon klesající poptávky, nabídka, zákon rostoucí nabídky, cena, tržní rovnováha, cenový faktor, necenový faktor, přebytek, nedostatek, dokonalá konkurence, nedokonalá konkurence, monopol, oligopol, monopolistická konkurence. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 3 + 1 hodiny (teorie + řešení úloh)
Průvodce studiem: Navážeme nyní vysvětlením pojmů, které souvisí s trhem a tržním mechanismem. Dovíme se jak se člení trh, kdo tvoří tržní subjekty a jaké rozlišujeme prvky trhu.
26 2.1. Trh Trh
Dělba práce vede, jak víme, k výměně činností mezi lidmi a na určitém stupni vývoje se výměna stává všeobecnou. To znamená, že zřídkakdy ten kdo statek vyrobil jej i spotřebovává. Na tomto stupni se formou výměny činností stává trh. Dělba práce ovlivňuje charakter ekonomických vztahů a vede ke vzniku trhu. Trh představuje místo, kde dochází k výměně (směně) statků mezi ekonomickými subjekty prostřednictvím směny. Směnují se zde statky, tj. zboží a služby. Trh zprostředkovává vztah mezi výrobcem a spotřebitelem statků. Poměr, ve kterém se určité zboží na trhu směňuje s ostatními se nazývá směnná hodnota. Cena statku je pak směnná hodnota vyjádřená v penězích a vyjadřuje relativní vzácnost statku, vyjádřenou nabídkou a poptávkou. Podmínkou existence trhu je dobrovolnost směny a oddělení výroby a spotřeby (dělba práce). Trh je stimulátorem a regulátorem ekonomického vývoje. Trh členíme podle různých hledisek:
Členění trhu 1. podle územní působnosti trhu: ♦ místní trh – lokální, oblastní, regionální trh – například tržiště, nebose může týkat krajových specialit (moravská vína, ovčí sýr), ♦ národní trh – trh v rámci státního celku, například český, německý, polský, ♦ světový trh – je výsledkem specializace národních ekonomik.; 2. podle počtu zboží na trhu: ♦ dílčí trh - trhem, kde se prodává a kupuje jeden druh statků, například trh vajíček, trh jogurtů, ♦ agregátní trh – představuje trh veškerých statků; 3. podle předmětu koupě a prodeje: trh výrobních faktorů – zahrnuje trh půdy, trh práce a trh kapitálu, trh statků, trh produktů, tj. trh zboží a služeb. Funkce trhu
Funkce trhu Objasnění funkcí trhu spočívá v hledání odpovědí na otázky co, jak a pro koho vyrábět, blíže viz schéma ekonomických subjektů. Základní funkci trhu představuje optimalizace alokace zdrojů. Spočívá v rozdělování (distribuci) výrobních faktorů mezi jednotlivé výrobce tak, aby byly omezené výrobní faktory využity co nejlépe s ohledem na potřeby společnosti. To znamená, že cena na trhu představuje pro jednotlivé subjekty informaci na jejímž základě se tyto subjekty rozhodují. Rosou-li ceny, firmy rozšiřují produkci a proto zvyšují poptávku po výrobních faktorech. Pokud jsou tyto faktory v omezeném množství, musí být uvolněny z produkce, u které klesá cena statku (neboť produkují větší množství než jsou kupující ochotni kupovat). Měnící se ceny tak na základě vlastnické suverenity tržních subjektů působí na nové nároky na výrobní faktory. Tržní mechanismus umožňuje realizovat zpětnou vazbu přizpůsobování alokace výrobních faktorů měnícím se potřebám společnosti.
27 2.2. Tržní mechanismus Proces vzájemného ovlivňování tvorby cen a tvorby nabídky a tvorby poptávky je Tržní označován jako tržní mechanismus. Představuje vnitřní řád trhu a jeho funkce mechanismus vyjadřují smysl trhu a jeho opodstatněnost. Tržní mechanismus nefunguje zcela dokonale. Proto, aby mohl dokonale fungovat, musí být splněny následující podmínky: ♦ existence soukromého vlastnictví a právo jednotlivců se svobodně rozhodovat, existence trhů, tj. trhu statků, kde se spotřebitelé střetávají při poptávce po statcích a trhu výrobních faktorů, který je místem střetu výrobců při poptávce po vzácných výrobních faktorech, ♦ existence vzácných statků a výrobních faktorů, ♦ ceny nesmí být regulované a pokud by byly, nepřinášely by správné informace, nemotivovaly by a navíc by správně nedistribuovaly produkt, ♦ existence konkurence, tedy možnost vstupu do odvětví nebo na trh a možnost z trhu odejít, ♦ existence právního rádu, který umožní soužití jednotlivců ve společnosti a dodržování základních pravidel. Na trhu vystupují subjekty, které realizují své cíle. Mezi subjekty trhu řadíme domácnosti, firmy, stát, pokud je ekonomika uzavřená. Pokud se jedná o otevřenou ekonomiku vstupuje zde další subjekt, a to zahraničí, o kterém se blíže dovíte později. Jak se tyto subjekty chovají na trhu vidíme v následujícím schématu tržních subjektů, neboli ekonomickém koloběhu. Schéma znázorňuje dva typy toků: ♦ tok statků a výrobních faktorů - firmy nakupují výrobní faktory od domácností, produkují z nich statky, které nabízejí na trhu statků domácnostem (popř. státu – státní zakázky); ♦ tok peněz - domácnosti získávají z prodeje (nájmu) výrobních faktorů firmám příjmy (důchody), za které nakupují statky od firem, tedy firmy dostávají příjem za prodej statků na trhu statků a platí domácnostem za nákup (nebo pronájem) výrobních faktorů. 2.3. Tržní subjekty Vzájemný vztah mezi tržními subjekty lze objasnit pomocí schématu tržního mechanismu, nazývaného také jako ekonomický koloběh. Ekonomický koloběh nám poskytne odpověď na otázky, které řeší trh: ♦ co vyrábět? – určuje spotřebitel (domácnost), a to na základě jeho potřeb, ♦ jak vyrábět? – určuje firma, neboť volí z čeho bude vyrábět – z jakých výrobních faktorů a jakou kombinaci zdrojů zvolí, včetně technologie, kterou pro produkci použije, ♦ pro koho vyrábět? – vyjadřuje jak účelně rozdělovat vyrobené statky mezi členy společnosti, o tom však rozhodují tzv. peněžní hlasy, tedy důchody, které se formují na trhu výrobních faktorů.
Ekonomický koloběh
28 Schéma tržních subjektů (schéma tržního mechanismu)
statky
statky (zboží a služby) celkové výdaje
TRH STATKŮ statky
výrobní faktory platby za výrobní faktory výrobní faktory
Domácnosti
celkové výdaje
STÁT
DOMÁCNOSTI
celkové výdaje
FIRMY platby za výrobní faktory platby za výrobní faktory
TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ
výrobní faktory
Domácnosti na trhu statků vystupují jako kupující - poptávající a na trhu výrobních faktorů jako prodávající - nabízející. Domácnosti nakupují na trhu statků vzácné statky, které slouží k uspokojení potřeb. Na trhu výrobních faktorů nabízejí půdu, práci nebo kapitál, za které obdrží důchod, tj. příjmy, které jim umožní nákup zboží a služeb.
Firmy
Firmy na trhu výrobních faktorů vystupují jako kupující – poptávající, kde nakupují zdroje pro jejich přeměnu ve výrobě na statky, které na trhu statků prodávají – nabízejí. Za prodej statků obdrží příjem a za takto získané prostředky nakupují půdu, práci a kapitál na trhu výrobních faktorů.
Stát
Stát vstupuje na trh, aby jej ovlivnil a odstranit jeho negativní dopady na ekonomiku, aby stimulovat jeho pozitivní vliv a také prostřednictvím zákonodárství. Stát působí na obou trzích, tedy trhu statků a trhu výrobních faktorů jako kupující i jako prodávající. Jeho specifická role spočívá v tom, že stanoví právní rámec trhu, tj. pravidla chování tržních subjektů. Omezuje nebo reguluje jejich působení. Na trhu statků působí stát jako státní firma, která prodává – nabízí statky nebo jako kupující formou státních zakázek. Na trhu výrobních faktorů se stát chová jako státní firma, kupuje – poptává zdroje pro jejich přeměnu ve výrobním procesu na statky, které nabízí na trhu statků nebo se chová na tomto trhu jako domácnost a prodává – nabízí výrobní faktory, které vlastní.
29 2.4. Prvky trhu Trh je reprezentován základními prvky trhu, mezi které patří: ♦ nabídka, ♦ poptávka, ♦ cena, ♦ konkurence.
Prvky trhu
Nabídka Nabídka představuje veškeré množství statků, které chtějí firmy - výrobci prodat za určitou cenu. Nabídka je funkční závislost ceny (P) a nabízeného množství (Q), označujeme ji S, viz obrázek. Pro nabídku platí zákon rostoucí nabídky: s růstem ceny roste nabízené množství statků, a také s poklesem ceny klesá nabízené množství statků. Vlivem změny ceny dochází k posunu po křivce nabídky. Rozlišujeme nabídku: ♦ individuální nabídku – jedná se o nabídku jednoho výrobce, jedné firmy, ♦ dílčí, tj. tržní nabídku – nabídka jednoho druhu statku (zboží a služby) nabízeného všemi firmami, které tento statek produkují a zamýšlenými cenami, je součtem všech individuálních nabídek, ♦ celkovou, tj. agregátní nabídku - nabídka všech statků, nabízených všemi firmami a cenami, za které je chtějí prodat. Na nabídku působí celá řada faktorů, které můžeme rozdělit na: ♦ cenové faktory – vlivem změny ceny daného statku (růst ceny) z P0 na P1 dochází ke změně nabízeného množství statku na trhu z Q0 na Q1 (jeho růstu), což se projeví posunem po křivce nabídky, z bodu A do bodu B, viz následující obrázek. Pokles ceny statku na P2 způsobí pokles nabízeného množství na trhu z Q0 na Q2, což se projeví posunem po křivce nabídky, z bodu A do bodu C, firmy tedy při poklesu ceny nabízejí menší množství statků. Křivku nabídky lze znázornit pomocí přímky nebo také pomocí křivky, což je přesnější; ♦ necenové faktory - vlivem jiných změn než je změna ceny daného statku, dochází při stejné ceně ke změně nabízeného množství, například změny nákladů na výrobu, módnosti statku, změny ceny jiného statku; vlivem necenového faktoru dochází k posunu křivky nabídky, tedy k jejímu růstu vpravo do S1 (způsobené například poklesem nákladů) nebo poklesu vlevo do S2 (způsobené například růstem ceny práce), viz obrázek.
Nabídka
30 Vliv cenového faktoru na nabídku P
S
B
P1 A
P0 P2
C
Q2
Q0
Q1
Q
Vliv necenového faktoru na nabídku P S2
S0
S1
P0 = P1 = P2
Q2
Q0
Q1
Q
Mezi necenové faktory působící na nabídku řadíme například: ♦ ceny výrobních faktorů, ♦ technologie, ♦ výrobní komplementy, ♦ ceny jiných statků, ♦ počet producentů, ♦ očekávání, ♦ přírodní podmínky, počasí. Změna ceny výrobních faktorů (práce, kapitál) jsou součástí nákladů výroby a jako necenový faktor působí na nabídku následovně: ♦ zvýšením ceny výrobního faktoru – například růstem ceny surovin, materiálu, práce se nabídka snižuje a křivka nabídky se posune doleva, do S2,
31 ♦ snížením ceny výrobního faktoru – například poklesem ceny surovin, materiálu, práce se nabídka zvyšuje, roste a křivka nabídky se posune doprava, do S1, ♦ Změna úrovně technologie a zavedení technického pokroku jako necenových faktorů působí na nabídku takto: ♦ budou zavedeny technologie snižující náklady na produkci statků, vlivem čehož nabídka roste a křivka nabídky se posune doprava, ♦ budou zavedeny technologie zvyšující náklady na produkci statků, vlivem čehož nabídka klesá a křivka nabídky se posune doleva. Změna ceny výrobních substitutů jako necenového faktoru působí na nabídku: ♦ zvýšením ceny výrobního substitutu – například roste cena karamelových bonbónů (firma vyrábí čokoládové bonbóny), nabídka produktu (čokoládových bonbónů) se bude snižovat a křivka nabídky se posune doleva, ♦ snížením ceny výrobního substitutu – nabídka produktu se bude zvyšovat a křivka nabídky se posune doprava. Změna ceny výrobních komplementů jako necenového faktoru působí na nabídku: ♦ zvýšením ceny výrobních komplementů – zvýšení ceny produktů vyráběných společně (zrní, sláma) způsobí zvýšení nabídky produktu a křivka nabídky se posune doprava, ♦ snížením ceny výrobních komplementů – pokles ceny způsobí snížení nabídky produktu, její pokles a křivka nabídky se posune doleva. Očekávání zvýšení ceny vede firmy k omezení nabídky a křivka nabídky klesne a posune se doleva. Souhrnně uvedeme jak působí další necenové faktory jako počet subjektů vyrábějících daný statek, specifické faktory jako například přírodní vlivy na nabídku: ♦ k růstu nabídky, jejímu zvýšení, tedy posunu doprava dojde, jestliže: o roste počet výrobců, o zlepší se podmínky pro podnikání, o existují dobré klimatické podmínky pro pěstování zemědělských plodin, ♦ k poklesu nabídky, jejímu snížení, tedy posunu doleva dojde, jestliže: o se sníží počet výrobců, o se zvýší riziko podnikání a zhorší podmínky pro podnikání, o existují špatné klimatické podmínky. Poptávka Poptávka vyjadřuje veškeré množství statků, které chtějí kupující pořídit za určité ceny. Poptávka je funkční závislost ceny (P) a poptávaného množství (Q), označujeme ji D, viz obrázek. Pro poptávku platí zákon klesající poptávky: s růstem ceny klesá poptávané množství statků, a také s poklesem ceny roste poptávané množství statků. Zákon klesající poptávky nemusí platit pro některé statky, podřadné statky, označované jako Giffenovy statky. Např.skupina obyvatel s velmi nízkými příjmy bude nakupovat tyto statky s rostoucí cenou ve větším množství protože je nemůže substituovat.(za jinak nezměněných podmínek), které nazýváme Giffenovy statky.
Poptávka
32 Rozlišujeme poptávku: ♦ individuální – je poptávka jednoho kupujícího, ♦ dílčí, tj. tržní – poptávka všech kupujících po jednom druhu statku, například po hruškách, plnících perech, bavlněných tričkách, ♦ celková, tj. agregátní - poptávka všech kupujících po všech druzích statků, ♦ efektivní koupěschopná – je omezena důchodem kupujícího, tedy penězi, které má nákup statků. Na poptávku působí, tak jako nabídku, celá řada faktorů, které opět rozdělíme na: ♦ cenové faktory – vlivem změny ceny daného statku z P0 na P1 (růst) dochází ke změně poptávaného množství na trhu z Q0 na Q1 (poklesu), což se projeví posunem po křivce poptávky, z bodu A do bodu B, viz obrázek. Pokles ceny statku na P2 způsobí růst poptávaného množství na trhu z Q0 na Q2, což se projeví posunem po křivce poptávky, z bodu A do bodu C, jednotlivec tedy při poklesu ceny poptává větší množství statků. Křivku poptávky graficky vyjádříme pomocí přímky nebo křivky; ♦ necenové faktory - vlivem jiných změn než je změna ceny daného statku, dochází při stejné ceně ke změně poptávaného množství, například změny důchodu spotřebitele, preferencí spotřebitele, módnosti statku, změny ceny jiného statku; vlivem necenového faktoru dochází k posunu křivky poptávky, tedy k jejímu růstu (posunu vpravo do D1, způsobené například růstem důchodu spotřebitele) nebo poklesu (posunu vlevo do D2, způsobené například poklesem ceny substitučního statku), viz následující obrázek. Vliv cenového faktoru na poptávku P
P1
B
A
P0
C
P2 Q1
Q0
Q2
D Q
33 Vliv necenového faktoru na poptávku P
P0 = P1 = P2
E2
E0
D2 Q2
Q0
E1
D0
Q1
D1
Q
Mezi necenové faktory působící na poptávku řadíme například: ♦ důchod spotřebitele, ♦ počet a věk spotřebitelů, ♦ očekávání spotřebitelů, ♦ preference spotřebitele, ♦ ceny substitučních statků, ♦ ceny komplementárních statků. Změna nominálního důchodu jako necenového faktoru působí poptávku následovně: ♦ zvýšení nominálního důchodu spotřebitele – při stejných cenách statku (normální statky) si spotřebitel může dovolit nakoupit větší množství daného statku, poptávková křivka se posune vpravo nahoru (do D1), ♦ snížení nominálního důchodu spotřebitele – při stejných cenách statku (normální statky) si spotřebitel může dovolit nakoupit pouze menší množství daného statku a poptávková křivka se posune vlevo dolů (do D2). Pokud se bude jednat o méněcenné (inferiorní) statky, pak platí, že s růstem nominálního důchodu nemusí jeho spotřeba růst, naopak spotřebitel přechází na nákup kvalitnějších druhů statků a spotřeba méněcenných statků klesá. Změna cen ostatních statků působí na poptávku po určitém statku při jejich dané ceně. Různé druhy statků působí na poptávku podle jejich vztahu k jiným statkům: ♦ pokud se jedná o substituční statky – může být daný statek ve spotřebě nahrazen jiným statkem, například rohlíky houskami, telecí maso králičím masem; pokud cena substitutů roste, poptávka po daném statku se zvyšuje (křivka poptávka se posune doprava), avšak poptávka po substitutu klesá; pokud se cena substitutů snižuje, pak se poptávka po daném statku snižuje (křivka poptávka se posune doleva, viz graf - do D2), ♦ pokud se jedná o komplementární statky – tyto statky, které jsou spotřebovávány společně, například CD přehrávač a CD, auto a benzín; pokud cena komplementů snižuje, poptávka po daném statku zvyšuje; pokud
34 se cena komplementů zvyšuje, pak se poptávka po daném statku snižuje (křivka poptávka se posune doleva), ♦ pokud se jedná lhostejné statky (indiferentní) – změna ceny jednoho statku nemá žádný vliv na poptávku po jiném statku. Souhrnně uvedeme jak působí další necenové faktory jako móda, reklama, očekávání cenových změn, počet kupujících, preference spotřebitelů, demografické změny: 1. k růstu poptávky, jejímu zvýšení, tedy posunu doprava dojde, jestliže: 1.1.se stane statek módním statkem, 1.2.se zvýší počet kupujících, 1.3.se přesouvají preference spotřebitelů z jiných statků na daný statek, 1.4.spotřebitelé očekávají v budoucnu vyšší cenu statku nebo jeho nedostupnost, 2. k poklesu poptávky, jejímu snížení, tedy posunu vlevo dojde, jestliže: 2.1. klesne počet kupujících, 2.2. se přesouvají preference spotřebitelů na jiné statky, 2.3. spotřebitelé očekávají v budoucnu nižší cenu statku. 2.5. Tržní rovnováha Tržní rovnováha
Situace na trhu, kdy nabídka odpovídá poptávce se charakterizuje jako tržní rovnováha, tzv. ekvilibrium, označované E. Trh automaticky směruje k rovnováze. Je-li na trhu rovnováha, odpovídá nabízené množství poptávanému množství a toto množství označujeme jako rovnovážné množství QE a vzniká rovnovážná cena PE, viz obrázek.
Vlivem změny ceny statku na trhu může nastat nerovnováha, a to pokud je cena Tržní nerovnováha na trhu vyšší nebo nižší než rovnovážná. Je-li cena na trhu vyšší (P1) než rovnovážná, je nabízené množství zboží větší QS1 než poptávané množství QD1, vzniká tak přebytek, viz obrázek. V tomto případě hovoříme o převisu nabídky nad poptávkou. Pokud je cena na trhu nižší P2 než rovnovážná, je poptávané množství zboží QD2 větší než nabízené množství QS2 a vzniká nedostatek zboží. V tomto případě hovoříme o převisu poptávky nad nabídkou.
35 Tržní rovnováha
P
S
E
PE
D
QE
Q
Přebytek a nedostatek na trhu
P
S
přebytek
P1
E
PE
nedostatek
D
P2 QD1 QS2
QE <
QS1
Q QD2
Vlivem změny necenového faktoru na tržní rovnováhu Vlivem změny necenového faktoru na trhu dochází ke změně nabídky nebo poptávky, a tím ke změně tržní rovnováhy, která má za následek změnu rovnovážné ceny a rovnovážného množství. Jak působí-li například růst cen dřeva na trhu nábytku? Dřevo je surovina pro výrobu nábytku, tedy výrobní faktor, který za jinak nezměněných podmínek (ceteris paribus) ovlivňuje velikost nákladů firmy. Náklady se růstem ceny dřeva zvyšují, firma má tedy méně peněz na nákup ostatních vstupů, a proto dochází k poklesu objemu vyrobené produkce – nábytku, dochází k poklesu nabídky z S0 do S1. Tím se mění rovnováha na trhu nábytku, rovnovážná cena roste z P0 do P1 a rovnovážné množství klesá z Q0 do Q1, statků je v ekonomice méně a jsou dražší, viz následující obrázek. Jedná se tedy o necenový faktor, působící na nabídku, který způsobuje pokles nabídky, a tím i změnu tržní rovnováhy.
36 Vliv změny necenového faktoru na nabídku a na tržní rovnováhu
P
P1
S1
S0
E1 E0
P0
D0 Q1
Q0
Q
Vlivem poklesu nákladů na produkci statku jako necenového faktoru na nabídku, dochází k růstu nabídky, a tím i změně tržní rovnováhy. Nabídka se zvýšila do S2, tím se mění rovnováha na trhu statku, rovnovážná cena klesá z P1 do P2 a rovnovážné množství roste z Q1 do Q2, statků je v ekonomice více a jsou levnější, viz následující obrázek. Vliv změny necenového faktoru na nabídku a na tržní rovnováhu P
P1
S1
S2
E1 E2
P2
D1 Q1
Q2
Q
Obdobně působí vliv změny necenového faktoru na poptávku. Doporučí-li lékař vincentku, pak roste poptávka po tomto statku, neboť se jedná o vliv necenového faktoru. Poptávka tedy roste do D1, mění se tím rovnováha na trhu vincentky, rovnovážná cena tím roste na P1 a rovnovážné množství rovněž roste na Q1, viz následující obrázek.
37 Vliv změny necenového faktoru na poptávku a na tržní rovnováhu P
S0
E1
P1 P0
E0
D0 Q0
Q1
D1 Q
Vlivem poklesu důchodu spotřebitele (za předpokladu, poptává normální statky) jako necenového faktoru na poptávku, dochází k poklesu poptávky po produktu, a tím i změně tržní rovnováhy. Poptávka klesne do D2, tím se mění rovnováha na trhu statku, rovnovážná cena klesá z P1 do P2 a rovnovážné množství rovněž klesá z Q1 do Q2 (statků je v ekonomice méně a jsou levnější), viz následující obrázek. Vliv změny necenového faktoru na poptávku a na tržní rovnováhu P
S1
E1
P1 P2
E2
D2 Q2
Q1
D1 Q
Současná změna nabídky a poptávky Vlivem současného růstu nabídky a poptávky dojde k růstu rovnovážného množství, ale dopad na cenu není jednoznačný. Z obrázků je patrné, že může dojít buď k poklesu nebo k růstu rovnovážné ceny na trhu. Dojde-li k většímu růstu poptávky a rovnovážná cena proto stoupla. Pokud ale více roste nabídka, rovnovážná cena klesne.
38 Současná změna nabídky a poptávky vedoucí k růstu ceny P S1 S2
P2
E2
E1
P1
D2 D1 Q1
Q2
Q
Současná změna nabídky a poptávky vedoucí k poklesu ceny P
S1 S2
P1
E1 E2
P2
D1 Q1
Q2
D2
Q
Vlivem současného růstu nabídky a poptávky dojde k růstu rovnovážného množství, ale dopad na cenu není jednoznačný, důvodem je například rozdílná elasticita poptávky (viz další kapitola). Z obrázků je patrné, že může dojít buď k poklesu nebo k růstu rovnovážné ceny na trhu. Pokud je poptávka elastická, rovnovážná cena se zvýšila a množství se mění výrazněji V případě neelastické poptávky je rovnovážná cena klesla a množství se zvýšilo, ale méně než v případě elastické poptávky.
39 Současná změna nabídky a poptávky vedoucí k poklesu ceny P S1 S2
P1 P2
E1 E2 D1
D2
Q1 Q2 Q Současná změna nabídky a poptávky vedoucí k růstu ceny P
P2 P1
S1
E1
S2
E2 D2 D1
Q1
Q2
Q
Do současné doby jsme předpokládali, že nabídka a poptávka ihned reagují na změny. Vždy ale tomu tak není, ekonomické subjekty potřebují k rozhodování na změněnou situaci na trhu určitý čas, aby přizpůsobily své chování. Domácnosti potřebují čas k přizpůsobení množství nakupovaných statků změněným cenám a firmy přizpůsobují objem množství nabízených statků díky změnám cen až po určité době. Většinou trvá déle než se přizpůsobí změně na trhu nabídka než poptávka, poptávka se přizpůsobuje jako první. Tuto zpožděnou reakci na změnu ceny blíže vymezuje teorém pavučiny, který je však předmětem pokročilejších kurzů mikroekonomie. Cena Cena je peněžním vyjádřením směnné hodnoty. Rovnovážná cena, jak již bylo řečeno, vzniká na trhu střetem nabídky a poptávky po daném statku. Je-li na trhu nerovnováha, může být cena větší než rovnovážná, což způsobí na trhu přebytek statků (tzn. nabízené množství statků je větší než poptávané množství statků) a vede to následně k poklesu ceny na trhu. Pokud je cena menší než rovnovážná,
Cena
40 vzniká na trhu nedostatek statků (tzn. poptávané množství statků je větší než nabízené množství statků) a vede to následně k růstu ceny na trhu. Tržní cena je pro tržní subjekty primární informací, na které závisí rozhodování v následujícím období. a působí jako podnět pro změnu produkce. Vysoká cena statku stimuluje výrobce ke zvýšení produkce, ale zároveň vede spotřebitele ke snížení množství nakupovaných statků. Funkce ceny Cena plní na trhu tyto funkce: ♦ informační – poskytuje informace jak prodávajícím, tak i kupujícím, kteří na tomto základě uzpůsobují své chování; zprostředkovává tedy informace o potřebách, zdrojích, apod., ♦ alokační (regulační) – je spojena s pohyby cen, vypovídá o měnících se proporcích mezi nabídkou a poptávkou, je odrazem změn preferencí spotřebitelů; obecně je růst cen důsledkem převahy poptávky (vzniká nedostatek statků) a vyjadřuje ochotu zaplatit za statek více, aby uspokojil potřeby, naopak převaha nabídky signalizuje cenový pokles, neboť přebytek statků je neumožňuje na trhu za tuto cenu prodat; ♦ regulační funkce tak umožňuje přemísťovat výrobní faktory z produkce statků, kde klesá jejich cena na produkci statků, kde roste jejich ziskovost, tj. kde roste zájem o statky a ochota platit vyšší cenu; ♦ stimulační – v případě, že výrobce nemůže ovlivnit cenu statku, musí produkci přizpůsobit tím, že sníží náklady na výrobu, což umožňuje efektivnější využívání výrobních faktorů; ♦ diferenciační dopad na výrobce – vede k poklesu počtu výrobců, kteří nejsou schopni dosáhnout potřebné efektivní využití výrobních faktorů, tzn. Jejich náklady na výrobu jsou vysoké; ♦ omezovací – statek mohou spotřebovávat jen někteří spotřebitelé, ostatní jsou ze spotřeby vyloučeni; ♦ distribuční – cena je nástrojem rozdělování důchodu, kdy na základě vlastnictví výrobních faktorů jejich vlastníci obdrží odpovídající příjmy. Konkurence Konkurence
Tržní systém, který je tvořen subjekty trhu je základem fungování konkurence. Konkurence představuje proces střetávání různých, většinou protichůdných zájmů různých subjektů trhu. Rozlišujeme konkurenci: ♦ napříč trhem – jedná se o konkurenci mezi spotřebiteli a firmami, neboť spotřebitel se snaží maximalizovat užitek ze spotřeby statku a firma má naopak snahu maximalizovat zisk (jinak řečeno, spotřebitel chce vynaložit minimum peněz na nákup statků a firma chce naopak získat co nejvíce peněz za prodej statku), ♦ na straně poptávky – mezi spotřebiteli, ten, který je ochoten zaplatit více za nákup statku, jej získá; projevuje se hlavně v situaci, kdy poptávky převyšuje nabídku a je nedostatek zboží na trhu, snahou spotřebitele je získat nedostatkové zboží, to vede k růstu ceny, ♦ na straně nabídky – mezi firmami, konkurence na straně nabídky roste v případě, když nabídka převyšuje poptávku a konkurenční boj je zápasem o
41 přežití producentů. Klesá cena a výrobci prodělají. Jejich cílem je proto prodělat co nejméně a vyhnout se bankrotu. Firmy mohou využívat cenovou formu konkurenčního boje (firma láká spotřebitele nižší cenou statku) a necenovou formu konkurenčního boje (firma láká spotřebitele například kvalitou, lepším servisem, reklamou, dodatečnými službami, značkou). o Cenová forma konkurenčního boje je pro spotřebitele výhodná, neboť vede k poklesu cen a láká tak další spotřebitele, je ale nevýhodná pro producenty, protože je vyčerpávající a může vést k bankrotu. Konkurenční boj je v tomto případě bojem o přežití a vítězí firma, která sníží cenu, neboť prodělá nejméně; o Necenová forma konkurenčního boje má kladné dopady na zvyšování kvality statků, ale i negativní dopady v podobě mrhání prostředků na reklamu, která láká spotřebitele k nákupu statků. Firma, která dovede nejlépe využít zvýšení ceny, nejvíce získá, což jí umožňuje ovládnutí značné části trhu. Konkurenci lze členit z hlediska podmínek, které mají výrobci na trhu na: ♦
dokonalou konkurenci – je abstrakt, model, který se používá k vysvětlení fungování tržního prostředí za ideálních podmínkách, představuje rovnost podmínek pro všechny tržní subjekty, předpokladem fungování dokonalé konkurence je produkce homogenního produktu, volný vstup a výstup z odvětví, stejný přístup k výrobním faktorům, firmy nejsou schopny ovlivnit cenu, dokonalé informace; firmy jsou takzvanými příjemci ceny, nemohou ji ovlivnit, mohou maximalizovat zisk při neměnném rozsahu výroby pouze snižováním nákladů. Proto dokonalá konkurence bezprostředně motivuje výrobce k hledání úspor a v tom spočívá dokonalost;
♦
nedokonalou konkurenci – vzniká, pokud jsou porušeny předpoklady dokonalé konkurence, jedná se o reálné fungování trhu; rozlišujeme tyto formy nedokonalé konkurence: o o
o
monopol – jedna firma v odvětví určitého statku, která nemá konkurenci, získává tak absolutní moc nad spotřebitelem; zvyšování cen statků je omezeno pouze koupěschopností spotřebitelů, oligopol – několik firem v odvětví, které mají podobu smluvního oligopolu nebo tzv. oligopol s dominantní firmou – kdy existuje jedna velká firma, která má vůdčí postavení a několik firem, které tvoří konkurenční lem; přístup do odvětví je omezen, ceny statků jsou vyšší než v podmínkách dokonalé nebo monopolistické konkurence, ale nižší než v případě monopolu; monopolistická konkurence - velké množství firem v odvětví, na tento trh je volný vstup, produkt je diferencovaný, ceny různých typů statků se mohou lišit.
Konkurence z hlediska podmínek
42
Shrnutí kapitoly: Trh je místo, kde dochází k výměně statků mezi ekonomickými subjekty prostřednictvím směny, ta může být naturální nebo peněžní. Na trhu se vytváří rovnovážná cena, která vzniká střetem nabídky a poptávky. Ekonomický koloběh charakterizuje chování ekonomických subjektů na trhu. Jednotlivé subjekty: domácnosti, firmy, stát a zahraničí tvoří na trhu statků a na trhu výrobních faktorů nabídku nebo poptávku. Prvky trhu tvoří: nabídka, poptávka, cena a konkurence. Nabídka představuje veškeré množství statků, které chtějí firmy prodat za určitou cenu. Rozlišujeme nabídku individuální, dílčí a celkovou, tj. agregátní. Cenové faktory způsobují posun po křivce nabídky. Necenové faktory její pokles nebo růst. Poptávka vyjadřuje veškeré množství statků, které chtějí kupující pořídit za určitou cenu. Rozlišujeme poptávku individuální, dílčí a celkovou, tj. agregátní. Cenové faktory způsobují posun po křivce poptávky. Necenové faktory její pokles nebo růst, tj. posun vlevo nebo vpravo. Střetem nabídky a poptávky na trhu vzniká tržní rovnováha, která určuje rovnovážnou cenu a rovnovážné množství. Vlivem změna ceny na trhu vzniká nerovnováha. Pokud je nabízené množství větší než poptávané, vzniká na trhu přebytek a pokud je poptávané množství větší než nabízené, vzniká na trhu přebytek. Vlivem necenových faktorů dochází ke změně nabídky nebo poptávky a tím ke změně rovnováhy na trhu, tedy i ke změně rovnovážné ceny a rovnovážného množství. Cena plní na trhu tyto funkce: informační, alokační, stimulační, má diferenciační dopad na výrobce, omezovací, distribuční. Konkurence vyjadřuje střet protichůdných zájmů jednotlivých subjektů na trhu. Rozlišujeme konkurenci napříč trhem, na straně nabídky a na straně poptávky. Konkurence napříč trhem vyjadřuje konkurencie mezi spotřebiteli a firmami. Konkurence na straně poptávky je konkurencí mezi spotřebiteli. Konkurence na straně nabídky je konkurencí mezi firmami. Dokonalá konkurence je abstrakcí. Nedokonalá konkurence má několik podob: monopol, oligopol a monopolistická konkurence. Otázky: 1. Jak definujeme trh a jak se člení? 2. Čím se liší trh statků a trh výrobních faktorů? 3. Jak se projeví vliv růstu ceny minerálek na poptávaném množství? 4. Jak se výše uvedený růst projeví na změnu rovnováhy na trhu? 5. Jak se růst ceny vstupů na výrobu minerálek projeví na změnu rovnováhy na trhu? 6. Kdy vzniká na trhu přebytek statků a jak jej graficky znázorníme? 7. Jak působí necenový faktor na rovnováhu na trhu minerálek a jak jej graficky vyjádříte? 8. Co vyjadřuje zákon klesající poptávky?
43 9. Vyjmenujte faktory, které způsobují pokles poptávky po školních aktovkách. 10. Co vyjadřuje zákon rostoucí nabídky? 11. Vyjmenujte faktory, které způsobují růst nabídky po školních potřeb. 12. Jaké toky zahrnuje ekonomický koloběh? 13. Na jaké otázky odpovídá schéma ekonomických subjektů? 14. V čem spočívá cenová forma konkurenčního boje rozlišujeme? 15. Uveďte příklad necenové formy konkurenčního boje. Příklad: 1. Nabídku na trhu pomerančů vyjadřuje rovnice: P = 40 + Q, poptávka po tomto statku je dána rovnicí: P = 100 – 4Q. Nalezněte množství a cenu, při které je trh v rovnováze. Graficky znázorněte poptávku, nabídku a rovnováhu na trhu pomerančů. Uveďte při jaké ceně může na tomto trhu vzniknout přebytek a při jaké ceně nedostatek. 2. Určete rovnovážnou cenu a rovnovážné množství na trhu, pokud je poptávka dána funkcí QD = 45 – P a nabídka je dána tabulkou: cena 4 poptávané množství 17
11 25
15 30
27 42
♦ Jak se změní situace na trhu, pokud bude cena 10 korun? V tomto případě vzniká …………………….. ♦ Jak se změní situace na trhu, pokud bude cena 20 korun? V tomto případě vzniká …………………….. Graficky znázorněte: a) poptávku b) nabídku c) tržní rovnováhu d) situaci na trhu, pokud bude cena statku 20 korun 3. Poptávka je dána rovnicí P = 50 – 4Q a nabídka P = 20 + 2Q. Jaká je rovnovážná cena na tomto trhu? 4. Vypočtěte rovnovážnou cenu a rovnovážné množství na trhu, je-li dána křivka poptávky: Q = 150 – P a křivka nabídky P = 4Q + 110. Vyjádřete graficky, co se stane na trhu, bude-li cena 100 Kč. Jak se liší nabízené a poptávané množství, co vyjadřuje a kolik činí. 5. Poptávka po bramborách je popsána lineární funkcí: Q = 4 000 – 5P, kde Q je poptávané množství brambor za týden a P cena brambor. Určete sklon této poptávkové funkce, doplňte následující tabulku a křivku poptávky graficky znázorněte. cena za kilogram poptávané množství brambor
6
8
11
15
44
3. Chování spotřebitele a formování poptávky V této kapitole se dozvíte: •
Co je rovnováha spotřebitele a jak ji lze odvodit;
•
Informace o možných pojetích užitečnosti;
•
Jak vymezit a změřit mezní a celkový užitek;
•
Pojmy jako linie příjmu a indiferentní křivka, rovnováha spotřebitele, individuální poptávka po daném statku, cenový efekt, substituční a důchodový efekt;
•
Informace poptávce;
•
Informace o zvláštních případech elasticity poptávky;
•
Dovednost graficky vyjádřit tržní poptávku.
o
elastické,
neelastickém
a
jednotkově
elastické
Budete schopni: •
Charakterizovat jak se měří užitečnost;
•
Ojasnit jak pomocí dvou verzí měření užitečnosti individuální poptávku na trhu daného statku;
•
Rozlišit mezi důchodovým efektem a substitučním efektem;
•
Stanovit na základě uvedených efektů jak se člení statky;
•
Odvodit a graficky vyjádřit tržní poptávku;
•
Charakterizovat jednotlivé typy elasticity poptávky.
odvodíme
Klíčová slova této kapitoly: Kardinalistická verze měření užitečnosti, ordinalistická verze měření užitečnosti, celkový užitek, mezní užitek, zákon rovnosti mezní užitečnosti, individuální poptávka, indiferentní křivka, linie příjmu, substituce, mezní míra substituce ve směně, mezní míra substituce ve spotřebě, optimum spotřebitele, cenový efekt, substituční efekt, důchodový efekt, cenová elasticita poptávky, elastická poptávka, neelastická poptávka, jednotkově elastická poptávka, dokonale elastická poptávka, dokonale neelastická poptávka, tržní poptávka. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2. + 2 hodiny (teorie + řešení úloh)
45
Průvodce studiem. Seznámili jsme se se základními pojmy ekonomie, trhem, jeho prvky a subjekty. Proto navážeme v další kapitole jedním z trhů, a to trhem statků. Získáme vědomosti o tom, jak se rozhoduje spotřebitel při nákupu statků a jak měří užitek z jejich spotřeby. Zjistíme jak z rovnováhy spotřebitele odvodíme individuální poptávku, tj. poptávku spotřebitele po jednom statku, kterou spotřebitel tvoří na trhu statků. Dozvíme se jak spotřebitel reaguje na změnu ceny statku. Sestrojíme tržní poptávku. Spotřebitel se na trhu rozhoduje o tom, co se bude vyrábět, jak vyplynulo z ekonomického koloběhu. Spotřebitel uspokojuje potřeby, tím tvoří na trhu poptávku. Rozhodující při koupi statku jsou však peněžní hlasy. Spotřebitel se proto racionálně rozhoduje jak rozdělí svůj důchod, aby co nejlépe uspokojil své potřeby. Subjektivní pocit z uspokojení potřeby vyjadřuje užitek. Užitek je součástí rozhodování spotřebitele. Jedná se o velice subjektivní veličinu, závisí na objemu spotřebovaného statku, kvalitě statku a subjektivním vztahu k určitému statku. Každý spotřebitel si vybírá pro uspokojení vlastních potřeb takovou kombinaci zboží a služeb (statků), která mu při dané úrovni důchodu přináší největší užitek. Spotřebitel vybírá takový spotřební koš, tj. množství a kombinaci statků, které jsou pro něj nejlepší. V tomto případě hovoříme o racionálně se chovajícím spotřebiteli. Každý spotřebitel má své preference, tzn. že například statek A je pro něj lepší než statek B. Rozlišujeme dvě verze měření užitečnosti, které se liší v pojetí měření užitečnosti. Jedná e o: ♦ kardinalistickou verzi měření užitečnosti a ♦ ordinalistickou verzi měření užitečnosti. 3.1. Kardinalistická verze měření užitečnosti Kardinalistická verze měření užitečnosti předpokládá, že užitek spotřebitele je přímo měřitelný a spotřebitel umí stanovit hodnotu užitku. Užitek vyjadřuje subjektivní pocit uspokojení plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků. Konkrétní statek může mít pro každého spotřebitele jiný užitek, proto jde o subjektivní veličinu. Například brokolice má pro Alenu užitek, protože uspokojuje potřebu hladu, pro Mirku však užitek nemá, neboť brokolici nekonzumuje. Kardinalisté rozlišují celkový užitek a mezní užitek. Jsme-li schopni stanovit výši celkového užitku, pak jsme také schopni určit výši mezního užitku spotřebitele po daném statku. Celkový užitek vyjadřuje celkové uspokojení ze spotřeby statků, označuje se TU. S růstem spotřeby statku roste celkové uspokojení z jejich spotřeby až do určitého bodu, který označujeme jako bod nasycení. Bod nasycení vyjadřuje maximální spotřebu daného statku, viz obrázek. Od tohoto bodu začíná celkový užitek
Celkový užitek
46 spotřebitele klesat. Celkový užitek s rostoucím množstvím spotřebovaných statků roste stále pomaleji. Celkový užitek je ovlivněn vlastnostmi a kvalitou statku, mírou jakou je schopen uspokojovat potřeby, ale i subjektivním vztahem k danému statku, tzn. jeho preferencemi. Statek, který přináší jednomu spotřebiteli užitek, dalšímu spotřebiteli může přinést menší užitek a pro jiného nemá tento statek žádný užitek. Celkový užitek je součet mezních užitků všech spotřebovaných jednotek daného statku. Mezní užitek Mezní užitek označujeme MU, vyjadřuje o kolik se zvýší celkový užitek, zvýší-li se spotřeba statku o dodatečnou jednotku. Mezní užitek vypočteme následovně pomocí derivace funkce celkového užitku: ΔTU MU = ΔQ Mezní užitek závisí na významu a intenzitě potřeby a na disponibilním množství daného statku. Pro mezní užitek platí zákon klesající mezní užitečnosti: mezní užitek s růstem spotřebovaného množství statku klesá. První spotřebovaná jednotka statku tedy přinese spotřebiteli největší přírůstek uspokojení potřeb. Každá další spotřebovaná jednotka má pro něho menší dodatečný užitek, má pro spotřebitele menší význam. To znamená, že s růstem spotřebovaného množství statku se bude celkový užitek spotřebitele daného statku zvyšovat stále pomaleji a v určitém okamžiku dosáhne maxima (bod nasycení). Tam, kde dosahuje celkový užitek maxima, začíná mezní užitek dosahovat záporných hodnot. Mezní užitek například druhé spotřebované jednotky statku vypočteme jako rozdíl mezi celkovým užitkem ze spotřeby druhého statku a celkovým užitkem ze spotřeby prvního statku (MU2=TU2- TU1). Mezní užitek poslední spotřebované jednotky statku určuje jeho cenu. Množství statku 0 1 2 3 4 5
Celkový užitek 0 5 9 12 14 14
Mezní užitek 5 (MU1=TU1- TU0) 4 (MU2=TU2- TU1) 3 2 0
47 Celkový a mezní užitek
TU 14 12
TU
9 5
1
2
3
4
5
Q
4
5
Q
MU 5 4 3
MU
1 1
2
3
Optimum spotřebitele, rovnováha spotřebitele Spotřebitel se rozhoduje mezi cenou a mezním užitkem daného statku. Pokud se cena na trhu rovná meznímu užitku, je spotřebitel v rovnováze. Pokud je cena na trhu vyšší než jeho mezní užitek, tedy částka, kterou ochoten za statek zaplatit, nebude statek nakupovat a počká až se cena vyrovná s mezním užitkem. Totéž platí v případě poklesu ceny statku, tedy mezní užitek je vyšší než cena. Při určitém množství statku se mezní užitek s cenou vyrovná. Spotřebitel nakoupí optimální množství, pokud se mezní užitek rovná ceně statku, platí: MU = P. Křivka poptávky po daném statku je proto shodná s křivkou mezního užitku, viz obrázek.
Optimum spotřebitele
48 Křivka poptávky po daném statku P
MU = D Q Spotřebitel může spotřebovávat různé kombinace statků. Jaká bude jeho optimální kombinace spotřeby? Optimální kombinace spotřeby statků bude v rámci rozpočtového omezení spotřebitele, při daných cenách. Znamená pro spotřebitele takovou kombinaci statků, kdy nemůže svůj celkový užitek zvýšit tím, že ztrátu jednoho statku nahradí větším množstvím jiného statku. Pro optimum spotřebitele platí zákon rovnosti mezní užitečnosti, lze jej vyjádřit následovně:
MU1 MU 2 MU 3 MUx = = = ..... = P1 P2 P3 Px kde: MUi je mezní užitek plynoucí ze spotřeby i-tého statku, pi je cena i-tého statku a vyjadřuje, že mezní užitek k ceně statku musí být pro všechny statky stejný. Zákon rovnosti mezní užitečnosti
Na základě zákona rovnosti mezní užitečnosti je spotřebitel v rovnováze (nakupuje-li koš statků), pokud za dodatečnou korunu vynaloženou na nákup každého statku získá stejný mezní užitek. Tzn. mezní užitek k jeho ceně je pro všechny statky stejný. Pokud by tomu tak nebylo, musel by změnit spotřebu statků, aby se opět dostal do rovnováhy. Při snížení ceny statku, spotřebitel zvyšuje jeho spotřebu a naopak při růstu ceny určitého statku snižuje spotřebu, proto je individuální křivka poptávky klesající, viz obrázek a platí tedy pro ní zákon klesající poptávky, viz předcházející kapitola. Pokud chce být spotřebitel v rovnováze, musí na růst ceny statku reagovat poklesem poptávaného množství a naopak. Pro každou úroveň ceny tak existuje poptávané množství odpovídající optimu spotřebitele.
49 Křivka poptávky P
P1
B
A
P0
D Q1
Q0
Q
Příkladem této verze měření užitečnosti je přebytek spotřebitele, který vyjadřuje rozdíl mezi mezním užitkem MU (tj. cenou, kterou je ochoten spotřebitel zaplatit za statek) a tržní cenou, P1, viz obrázek.
Přebytek spotřebitele
Přebytek spotřebitele P
P1
MU=D
Q
3.2. Ordinalistická verze měření užitečnosti Dalším přístupem k pojetí teorie užitečnosti je ordinalistický přístup. Ordinalisté předpokládají, že užitek není přímo měřitelný. Žádný spotřebitel není tedy schopen stanovit velikost celkového ani mezního užitku ze spotřeby statku, ale může porovnávat užitky ze spotřeby mezi sebou. Spotřebitel je schopen určit, kterou spotřební situaci preferuje, ale ne jak velká je její užitečnost. Pro odvození křivky poptávky po daném statku se používá indiferenční analýza. Indiferenční křivka Indiferenční křivka tzv. křivka lhostejnosti - z hlediska celkového užitku je spotřebiteli lhostejné jakou kombinaci na dané křivce využije, všechny kombinace
Kardinalistická Ordinalistická verze měření užitečnosti
Indiferenční křivka
50 (A, B) na jedné indiferenční křivce jsou rovnocenné (mají pro spotřebitele stejný užitek). Indiferenční křivka vyjadřuje a znázorňuje všechny kombinace statků X a Y (tzv. spotřební koše), které spotřebiteli přinášejí stejnou úroveň celkové užitečnosti bez ohledu na jeho důchod, označuje se IC, viz obrázek. Tvar indiferenční křivky odráží působení zákona klesajícího mezního užitku. Spotřebitel je ochoten vzdát se většího množství jednoho statku, pokud chce získat další jednotku druhého statku. Uvedenou závislost vyjadřuje zákon substituce: statek, který se stává vzácnější má větší relativní hodnotu substituce. Pro indiferenční křivku platí mezní míra substituce ve spotřebě (MRSC). Mezní míra substituce ve spotřebě vyjadřuje: pokud spotřebitel zvýší spotřebu jednoho statku, musí snížit spotřebu druhého statku, aby se celkový užitek ze spotřeby nezměnil. Jedná se o poměr, ve kterém lze vzájemně nahrazovat statek X statkem Y, aniž se mění celkový užitek. MRSC je dána poměrem mezních užitků obou statků.
MRS C = −
ΔY MU X = ΔX MU Y
Spotřebitel tedy může nahrazovat spotřebu statku X spotřebou statku Y, například zvýší-li spotřebu statku X z 2 na 4 kusy, musí snížit spotřebu statku Y z 5 na 2 kusy, aby zůstal celkový užitek ze spotřeby stejný, viz obrázek.
statek Y
Indiferenční křivka
5
2
A
B
IC 2 4 statek X Indiferenční křivky tvoří indiferentní mapu, viz následující obrázek. Každá indiferenční křivka představuje pro spotřebitele různou úroveň celkového užitku. Čím je indiferenční křivka vzdálenější od počátku, tím je vyšší úroveň celkového užitku spotřebitele ze spotřeby dvou statků. Každý spotřebitel porovnává jednotlivé spotřební koše a uspořádává je od nejméně preferovaného s nejmenším užitkem po nejvíce preferovaný s nejvyšším užitkem. Nejmenší užitek představuje kombinace spotřeby statků X a Y ležící na IC1 a největší užitek z kombinace spotřeby X a Y ležící na IC3. Na jedné indiferenční mapě se indiferenční křivky nemohou protínat.
51
statek Y
Indiferenční mapa
IC1
IC2
IC3
statek Y
statek X
A
2
B
C
IC1 2
4
IC2 6
IC3 statek X
Linie příjmu Linie příjmu (linie rozpočtu) vyjadřuje maximálně dostupné kombinace statků X a Y, které vyčerpají důchod spotřebitele, bez ohledu na užitečnost, označujeme ji BL, viz obrázek. Pro linii příjmu, nazývané také jako rozpočtové omezení, platí mezní míra substituce ve směně (MRSE). Mezní míra substituce ve směně vyjadřuje: pokud spotřebitel zvýší spotřebu (nákup) jednoho statku, musí snížit spotřebu (nákup) druhého statku, aby utratil na nákup obou statků celý důchod. MRSE je dána poměrem cen obou statků.
MRS E = −
ΔY PX = ΔX PY
Spotřebitel tedy může nahrazovat spotřebu statku X spotřebou statku Y, například zvýší-li spotřebu statku X z 2 na 3 kusy, musí snížit spotřebu statku Y z 4 na 2 kusy, aby utratil celý důchod. Důchod označujeme I a platí pro něj, že je
Linie příjmu
52 vynaložen na nákup obou statků, tedy cena statku X krát jeho množství plus cena statku Y krát jeho množství:
I = PX . X + PY .Y Například má-li spotřebitel k dispozici 40 Eur, statek X stojí 10 Eur a statek Y 5 Eur. Pokud bude spotřebitel nakupovat pouze statek X, nakoupí maximálně 4 kusy, aby vyčerpal celý důchod, pokud by nakupoval pouze statek Y, nakoupil by maximálně 8 kusů. V bodě A bude nakupovat 2 kusy statku X a 4 kusy statku Y a vyčerpá celý důchod 40 Eur (2 x 10 plus 4 x 5 =40), viz obrázek. Bod C vyjadřuje takovou kombinaci statků X a Y, která je pro spotřebitele nedostupná. Pokud bude bod, který znamená kombinaci statků X a Y ležet pod linií příjmu, ještě z nákupu spotřebiteli důchod zbude. Bod F vyjadřuje takovou kombinaci statků X a Y, která nevyčerpává celý důchod spotřebitele, z dané kombinace statků mu ještě část důchodu zůstane. Taková kombinace spotřeby statků nás nebude zajímat, neboť nevede spotřebitele k optimu. Změna ceny statků vede k posunu linie příjmu.
statek Y
Linie příjmu 8
A
4
xC
xF
B
2
BL 2
3
4
statek X
Na linii příjmu (rozpočtové omezení) má vliv: ♦
změna nominálního důchodu – pokud se zvýší důchod dvojnásobně, přičemž ceny jsou konstantní, pak takový důchod umožní spotřebiteli nakoupit dvojnásobný spotřební koš než před změnou důchodu (růst nominálního důchodu vedl k růstu reálného důchodu). V grafu jde o posun linie příjmu (rozpočtové přímky) severovýchodním směrem do BL2, spotřebitel si z důchodu 80 Eur může nakoupit maximálně 16 kusů statku Y, pokud nebude nakupovat statek X (linie příjmu vychází na ose y z hodnoty 16, tj. 80 děleno 5) a pokud nebude nakupovat statek Y, je maximální množství nakoupeného statku X 8 kusů (linie příjmu vychází na ose x z hodnoty 8), viz obrázek;
53 ♦
změna ceny statku X – pokud se zvýší cena statku X na dvojnásobek a důchod spotřebitele se nezmění, dochází ke změně linie příjmu, která bude vycházet na ose x blíže počátku, posune se do BL3. Tedy při růstu ceny statku X na 20 Eur, si může spotřebitel z daného důchodu 40 Eur maximálně koupit 2 kusy, viz obrázek. Snížení ceny na 5 Eur způsobí při nezměněném důchodu růst nakupovaného množství statku X, tj. posun linie příjmu dále od počátku na ose x (spotřebitel si může maximálně koupit 8 kusů statku X).
statek Y
Vliv změny nominálního důchodu na linii příjmu
16
8
BL2
BL1
statek Y
4 8 statek X Vliv změny ceny statku X na linii příjmu 8
BL3
BL1
2
4
statek X
54
statek Y
Vliv změny ceny statku X na linii příjmu 8
BL1
BL4
4 8 statek X Optimum spotřebitele (rovnováha spotřebitele)
Optimum spotřebitele
Spotřebitel je v rovnováze, pokud je poměr, ve kterém je ochoten nahrazovat jeden statek druhým shodný s poměrem, ve kterém je může koupit na trhu, viz obrázek. Jedná se o bod dotyku indiferentní křivky IC2 a linie příjmu BL1(nemůže to být průsečík IC1 a BL1, protože by měl spotřebitel menší užitek z dané kombinace spotřeby statků X a Y). To znamená, že spotřebitel našel takovou kombinaci statků X a Y, při které maximalizuje svůj užitek a utratí na jejich nákup celý důchod. V našem příkladu je v rovnováze při spotřebě 2 kusů statku X a 4 kusů statku Y. Pro optimum platí:
mezní míry substituce se musí rovnat – poměr mezních užitků musí být roven poměru cen a z toho platí: mezní užitek k ceně statku je pro oba statky stejný: MRSC = MRSE , potom:
MU X PX = MU Y PY MU X MU Y = PX PY
, potom:
55 Optimum spotřebitele statek Y
YE = 4
E IC3 BL1
XE = 2
IC1
IC2 statek X
Odvození křivky poptávky Při odvození rovnováhy jsem předpokládali, že důchod spotřebitele a ceny statků se nemění. Na trhu ale dochází ke změně ceny. Předpokládejme, že se na trhu změní cena statku X (označená PA, která činí 10 korun, přičemž cena statku Y a důchod se nemění), dojde ke změně sklonu linie příjmu a tedy ke změně rovnováhy spotřebitele. Pokud se například sníží cena statku X na polovinu (na PB, tj. na 5 Kč), může si jej spotřebitel z daného důchodu nakoupit 2 krát tolik X1 (pokud nebude nakupovat statek Y, bude vycházet linie příjmu na ose x z hodnoty 8 kusů), linie příjmu se posune dále směrem od počátku a rovnováha bude na vyšší indiferentní křivce, viz obrázek, rovnováha nastane v bodě B a tomu odpovídá nové rovnovážné množství XB. Vlivem dalšího poklesu ceny (na PC, tj. na 2,5 Kč) na trhu se mění rovnováha spotřebitele (bod C) a tomu odpovídá větší nové rovnovážné množství (XC). Pro každou novou cenu najdeme nové optimální spotřebovávané množství statku X, viz tabulka. Pokud tyto ceny a jim odpovídající množství naneseme do obrázku, získáme individuální poptávkovou křivku po statku X, tedy závislost mezi cenou statku a množstvím, které bude spotřebitel při této ceně spotřebovávat, viz obrázek. Stejně se projeví vliv růstu ceny statku X na změnu rovnováhy spotřebitele, který bude v rovnováze při nižším optimálním množství spotřeby statku X.
Odvození křivky poptávky
56 Změna rovnováhy spotřebitele
statek Y Y1
YA
A
B
YB YC
C
IC2 IC1
BL1 XA
X1 XB
IC3 BL3
BL2 X2 XC
statek X
Vzájemný vztah ceny a poptávaného množství cena statku X poptávané množství statku X PA (10) XA (2) PB (5) XB (4) PC (2,5) XC (8) Individuální poptávka po statku X , označená DX
P
PA
A
PB
B C
PC
D QA
QB
QC
Q
Cenový efekt Vlivem změny ceny dochází k posunu po křivce poptávky (posun z bodu A do budu B, vlivem poklesu ceny roste poptávané množství), jedná se o tzv. cenový efekt, viz následující obrázek.
57 Působení cenového efektu P
PA
A
B
PB
D QA
QB
Q
Cenový efekt Cenový efekt vyjadřuje vliv cenového faktoru na poptávku, tedy s růstem ceny poptávané množství klesá a naopak s poklesem ceny, poptávané množství roste. Cenový efekt je tvořen důchodovým a substitučním efektem. ♦ Důchodový efekt – růst ceny statku vede k poklesu reálného důchodu a poklesu poptávaného množství daného statku. ♦ Substituční efekt – růst ceny statku vyvolává růst relativní ceny statku vůči jiným statkům; způsobuje pokles poptávaného množství daného statku a růst poptávky po jiném statku. Z hlediska důchodového efektu rozlišujeme statky: ♦ Méněcenné statky (inferiorní) – roste-li důchod spotřebitele, klesá jeho zájem, a tím i poptávané množství méněcenného (podřadného) statku a poptávka se přesouvá na normální statky, například zvýší-li se důchod, nebudu kupovat margarín, ale máslo, poptávka po margarínu klesá – posouvá se doleva a poptávka po másle roste – posouvá se doprava; ♦ Nezbytné statky (normální) – roste-li důchod spotřebitele, poptávka se řídí zákonem klesající poptávky: pokud cena klesá, množství poptávaného zboží roste a naopak; nezbytné statky jsou na změnu důchodu málo citlivé; ♦ Luxusní statky – roste-li důchod spotřebitele, poptávka po daném statku roste; luxusní statky jsou na změnu důchodu silně citlivé. Z hlediska substitučního efektu rozlišujeme statky: ♦ Substituty o statky, které si vzájemně konkurují, o s růstem ceny daného statku, poptávané množství klesá a poptávka se přesouvá na substituční statek, tj. poptávka po substitutu roste; například zvýší-li se cena housek, zvýší se poptávka po rohlících; viz obrázek, o u poklesu ceny je efekt opačný;
Cenový efekt
58 ♦ Komplementy o statky, které k původním statkům dokupujeme, nemohou bez nich fungovat, například auto a benzín, tenisová raketa a míček; o mohou vyvolávat automaticky další nákupy někdy podobné nákupní řetězové reakce; o pokles ceny jednoho z komplementů vyvolá růst poptávaného množství tohoto statku, ale i růst poptávky po komplementárním statku, poptávka roste; viz obrázek, o u poklesu ceny je efekt opačný; ♦ Neutrální statky o statky, které si vzájemně nekonkurují, o růst ceny statku neovlivňuje poptávku po jiném statku. Vztah mezi substituty (zvýší se cena housek, sníží se poptávané množství housek a roste poptávka po rohlících) P
P2
D
P1
Q2
Q1
Q
P
P1
D2 D1 Q1
Q2
Q
59 Vztah mezi komplementy P
P1
P2 D Q1
Q2
Q
P
P1
D1 D2 Q2
Q1
Q
3.3. Elasticita poptávky Elasticita je pružnost, citlivost, vztahuje se k individuální poptávce. Matematicky se vyjadřuje jako procentní změna jedné proměnné způsobené jednoprocentní změnou druhé proměnné. Rozlišujeme: ♦ cenovou elasticitu poptávky - vyjadřuje citlivost poptávaného množství určitého statku na změnu jeho ceny, označuje se ePD, ♦ důchodovou elasticitu poptávky - vyjadřuje citlivost poptávaného množství statku na změnu důchodu spotřebitele, označuje se eID; ♦ křížovou elasticitu poptávky - vyjadřuje citlivost poptávaného množství určitého statku na změnu ceny jiného statku, označuje se eCD. Elasticita je využívána firmami, které analyzují elasticitu poptávky po své produkci. Důvodem je skutečnost jak spotřebitel reaguje na pokles nebo růst ceny statku. Rozhodování spotřebitele o množství nakupovaných statků na základě změny ceny ovlivňuje celkové příjmy firmy, a tím i jeho zisk. Význam cenové
Elasticita
60 elasticity poptávky spočívá v tom, že ukazuje, jak rychle a do jaké míry reagují firmy na změnu cen nabízených statků. Cenová elasticita poptávky
Cenová elasticita poptávky
Spotřebitelé mohou odlišně reagovat na změnu ceny statku nebo na změnu ceny odlišných statků. Odlišná citlivost reakce spotřebitelů na změnu ceny vyjadřuje cenová elasticita. Cenová elasticita poptávky (ePD) - vystihuje jak se změní (o kolik) poptávané množství statku vlivem změny jeho ceny. Vypočte se jako procentuální změna poptávaného množství dělená procentuální změnou ceny (ve výsledku bereme v úvahu absolutní hodnotu):
ePD
ΔQ Q = ΔP P
nebo
e PD
Q2 − Q1 Q2 + Q1 2 = P2 − P1 P2 + P1 2
Cenová elasticita poptávky je závislá na: ♦ povaze potřeb – statky uspokojující základní potřeby vykazují nižší elasticitu než je poptávka po luxusních statcích, ♦ podílu výdajů z důchodu spotřebitele na daný statek – čím je podíl výdajů vyšší, tím je elasticita poptávky vyšší, ♦ existence a dostupnost substitutů - čím dostupnější a větším množství jsou substituty k dispozici, tím je elasticita poptávky vyšší, ♦ čase – s dobou trvání roste elasticita poptávky. Rozeznáváme několik typů cenové elasticity poptávky: ♦ cenově elastická poptávka – koeficient cenové elasticity ePD > 1, vlivem jednotkového poklesu ceny daného statku dojde k více než jednotkovému růstu poptávaného množství daného statku, křivka poptávky je plošší, viz obrázek, čím větší je cenová elasticita poptávky, tím větší je sklon individuální poptávkové křivky, ♦ jednotkově elastická poptávka – koeficient cenové elasticity ePD = 1, pokles ceny daného statku o 1% zvýší poptávané množství daného statku o 1%, viz obrázek, ♦ a cenově neelastická poptávka – koeficient cenové elasticity ePD < 1, pokles ceny daného statku o 1% zvýší poptávané množství méně než 1%, křivka poptávky je strmější, viz obrázek.
61
Neelastická poptávka P
P1
P2 D Q1 Elastická poptávka
Q2
Q
P
P1
D
P2
Q2
Q1
Q
Jednotkově elastická poptávka P
P1
P2
D
Q1
Q2
Q
62
Rozlišujeme dva zvláštní případy cenové elasticity poptávky: ♦ Dokonale elastická poptávka – koeficient cenové elasticity ePD = ∞, poptávková křivka je horizontální; změny poptávaného množství jsou vyvolány jinými než cenovými faktory (cenou daného statku; ♦ Dokonale neelastická poptávka – koeficient cenové elasticity ePD = 0, poptávková křivka je vertikální; poptávané množství je konstantní, spotřebitel vůbec nereaguje na změnu ceny statku na trhu. Dokonale elastická poptávka P
D
P1=P2
Q1
Q2
Q
Dokonale neelastická poptávka P D
P1
P2
Q1=Q2
Q
Proměnlivá a konstantní elasticita poptávky Pokud graficky znázorníme poptávku jako přímku, mění se v jejím průběhu cenová elasticita. Poptávka je při malém poptávaném množství elastická, postupně se její elasticit snižuje až při velkém poptávaném množství je neelastická. V případě konstantní elasticity poptávky platí pro každý bod na křivce, že je elasticita stejná, v obrázku je ePD = 1.
63
Proměnlivá elasticita poptávky P 4 ePD >1 3 ePD=1 2 ePD<1 1 D 1
2
3
Q
4
Konstantní elasticita poptávky P 4
A
3 B
2
C
1
D 1
2
3
4
Q
Důchodová elasticita poptávky
Důchodová elasticita poptávky, jak bylo uvedeno, udává procentní změnu poptávaného množství statku X vyvolanou jednoprocentní změnou spotřebitelova důchodu. Vypočte se pomocí rovnice: Q2 − Q1 ΔQ Q2 + Q1 nebo Q 2 eID = eID = I 2 − I1 ΔI I 2 + I1 I 2 Důchodová elasticita poptávky dosahuje: ♦ kladných hodnot, eID > 0 - statek x považujeme za statek normální, kdy rozlišujeme: o nezbytné statky, 0 < eID < 1 – platí pro ně, že s růstem důchodu spotřebitele poptávka po těchto statcích roste méně než proporcionálně, tj.
Důchodová elasticita poptávky
64
jednoprocentní růst důchodu zvýší poptávku po tomto statku o méně než jedno procento, o luxusní statky, eID > 1 - platí, že s růstem důchodu spotřebitele se poptávka zvyšuje ve větší míře, než odpovídá růstu tohoto důchodu, tj. jednoprocentní růst důchodu by v tomto případě zvýšil poptávku po daném statku o více než jedno procento, ♦ záporných hodnot, eID < 0 – jedná se o podřadné statky, platí, že jednoprocentní růst spotřebitelova důchodu vyvolá absolutní pokles poptávky po tomto statku. Křížová elasticita poptávky Křížová elasticita poptávky udává procentní změnu poptávaného množství statku X (Qx) vyvolanou jednoprocentní změnou ceny statku y (Py). Vypočte se pomocí rovnice:
Křížová elasticita poptávky
eCD
QX 2 − QX1 QX 2 + QX1
ΔQ X Q = X ΔPY PY
nebo
eCD =
2 PY 2 − PY 1 PY 2 + PY 1 2
Křížová elasticita poptávky pak může nabývat: ♦ kladných hodnot, eCD > 0 - jedná se o substituty, ♦ záporných hodnot, eCD < 0 - jedná se o komplementy. Tržní poptávka Po odvození individuální poptávky odvodíme tržní poptávku. Tržní poptávka je součet všech individuálních poptávek na určitém trhu. Tržní poptávkovou křivku sestrojíme jako horizontální součet individuálních poptávaných množství všech subjektů (poptávajících) při dané ceně pro všechny ceny. Za předpokladu, že trh tvoří Bronislava a Alžběta, poptávka Bronislavy je označena DB a poptávka Alžběty D A, získáme tržní poptávku jako součet poptávaných množství při dané ceně, např. při ceně 2,5 Eur je poptávané množství Bronislavy 3 kusy, poptávané množství Alžběty je 5 kusů a tržní poptávané množství proto bude 3+5 = 8 kusů, při ceně 10: 1+0,5=1,5 kusů, viz obrázek.
Tržní poptávka
Tržní poptávka P
P
P
10
5
1
2
3
D
DA
DB
2,5
Q
0,5
2
5 Q
1,5
4
8
Q
65
Tržní poptávka se může měnit, působí na ni faktory jako na individuální poptávku. ♦ Cenové faktory způsobují posun po křivce tržní poptávky - vlivem změny ceny dochází k posunu po křivce tržní poptávky, například růst ceny snižuje poptávané množství vlivem poklesu počtu spotřebitelů. ♦ Necenové faktory – jedná se o jiné faktory než je cena daného statku, například: o k růstu tržní poptávky, jejímu zvýšení, tj. posunu doprava dojde, pokud například roste počet spotřebitelů, vlivem módnosti statku, vlivem reklamy, o k poklesu tržní poptávky, jejímu snížení, tj. posunu doleva dojde, pokud například klesá počet spotřebitelů, vlivem zastaralosti statku. Agregátní poptávka Agregátní poptávka je součet tržních poptávek na všech dílčích trzích. Vyjadřuje objem statků, který všechny subjekty nakupují při daných cenách, důchodech a ostatních faktorech. Zahrnuje zde domácnosti poptávající spotřební statky, firmy, poptávající investiční statky, státní nákupy statků i nákupy zahraničních subjektů. Pro vyjádření agregátní poptávky používáme agregátní veličiny, tj. celkové množství produkce - hrubý domácí produkt a ceny - cenová hladina. Blíže se tomuto ukazateli budeme věnovat v makroekonomii.
Shrnutí kapitoly: Kardinalistická verze měření užitečnosti předpokládá, že užitek spotřebitele je přímo měřitelný a spotřebitel umí stanovit hodnotu užitku. Celkový užitek vyjadřuje celkové uspokojení ze spotřeby statků. Bod nasycení vyjadřuje maximální spotřebu daného statku, od tohoto bodu začíná celkový užitek spotřebitele klesat. Mezní užitek vyjadřuje o kolik se zvýší celkový užitek, zvýší-li se spotřeba statku o jednotku. Ordinalistický přístup předpokládá, že užitek není přímo měřitelný, spotřebitel je schopen určit, kterou spotřební situaci preferuje, ale ne jak velká je její užitečnost. Indiferenční křivka vyjadřuje všechny kombinace statků X a Y, které spotřebiteli přinášejí stejnou úroveň celkové užitečnosti bez ohledu na jeho důchod, označuje se IC. Mezní míra substituce ve spotřebě vyjadřuje: pokud spotřebitel zvýší spotřebu jednoho statku, musí snížit spotřebu druhého statku, aby se celkový užitek ze spotřeby nezměnil. Linie příjmu - linie rozpočtu - vyjadřuje veškeré kombinace statků X a Y, které vyčerpají důchod spotřebitele, bez ohledu na užitečnost, označuje se BL. Mezní míra substituce ve směně vyjadřuje: pokud spotřebitel zvýší spotřebu jednoho statku, musí snížit spotřebu druhého statku, aby utratil na nákup obou statků celý důchod. Spotřebitel je v rovnováze, pokud je poměr, ve kterém je ochoten nahrazovat jeden statek druhým shodný s poměrem, ve kterém je může koupit na trhu, tj. spotřebitel našel takovou kombinaci statků X a Y, při které maximalizuje užitek a utratí na jejich nákup celý důchod. Vlivem změny ceny na trhu odvodíme individuální poptávku.
Agregátní poptávka
66
Cenový efekt vyjadřuje vliv změny ceny na posun po křivce poptávky, je tvořen důchodovým a substitučním efektem. Z pohledu důchodového efektu rozlišujeme méněcenné, nezbytné a luxusní statky. Z pohledu substitučního efektu rozlišujeme substituty, komplementy a neutrální statky. Cenová elasticita poptávky vyjadřuje citlivost poptávaného množství určitého statku na změnu jeho ceny. Důchodová elasticita poptávky vyjadřuje citlivost poptávaného množství statku na změnu důchodu spotřebitele. Křížová elasticita poptávky vyjadřuje citlivost poptávaného množství určitého statku na změnu ceny jiného statku. Tržní poptávka je součet všech individuálních poptávek na určitém trhu. Agregátní poptávka je součet tržních poptávek na všech dílčích trzích. Vyjadřuje objem statků, který všechny subjekty nakupují při daných cenách, důchodech a ostatních faktorech.
Otázky:
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Čím se liší kardinalistická a ordinalistická verze měření užitečnosti? Vymezte zákon klesajícího mezního užitku. Jak se projeví vliv poklesu ceny na poptávku? Jak liší individuální a tržní poptávka? Jak se změní linie příjmu, pokud se důchod spotřebitele sníží o třetinu? Jak se změní linie příjmu, pokud se sníží cena statku Y? Kdy je spotřebitel v rovnováze, pokud předpokládáme přímou měřitelnost užitku? 8. Kdy je spotřebitel v rovnováze, pokud předpokládáme nepřímou měřitelnost užitku? 9. Jak se liší důchodový a substituční efekt? 10. Uveďte příklad dokonale elastické a dokonale neelastické poptávky? 11. Co je smyslem rovnováhy spotřebitele? 12. Uveďte příklady statků nezbytných, luxusních a méněcenných. 13. Uveďte příklady substitutů a komplementárních statků. 14. Jak vypočteme tržní poptávku? Příklad:
1. Celková užitečnost švestek je dána rovnicí: TU = 56X - 2X². Určete: a) rovnici mezního užitku, b) mezní užitek při spotřebě páté jednotky daného statku, c) sestavte tabulku a vypočtěte celkový a mezní užitek, d) graficky znázorněte celkový a mezní užitek při spotřebě švestek, e) při jaké úrovni spotřeby začne TU klesat, f) maximální množství spotřeby švestek (množství, které vyjadřuje bod nasycení), g) jaká je cena švestek, pokud víme, že mezní užitek poslední spotřebované jednotky statku určuje jeho cenu?
67
2. Adriana utrácí na kulturní vyžití 4.200 Kč ročně. Nakupuje CD s populární hudbou a navštěvuje divadlo, další výdaje na kulturu nemá. Její funkce užitku ze spotřeby hudby a divadla je dána rovnicí: U = 20X + 42Y – 2X2 – 3Y2. X je počet CD a Y počet navštívených představení. Jedno CD stojí 300 Kč a lístek na koncert 600 Kč. Určete: a) mezní míru substituce ve spotřebě, b) mezní míru substituce ve směně, c) rovnici linie rozpočtu, d) jaké maximální množství CD si může Adriana zakoupit, e) jaké maximální množství představení může Adriana navštívit, f) sestrojte graf linie příjmu, g) (pro zájemce: optimální množství videokazet a koncertů – zaokrouhlete na jednotky), h) jak se změní linie příjmu, pokud se sníží cena představení o 100 Kč? i) jak se změní linie příjmu, pokud cena CD stoupne na 500 Kč? j) jak se změní linie příjmu, pokud se Adriana rozhodne na kulturu utrácet 6.000 Kč ročně? 3. Spotřebitel vynakládá na nákup rohlíků (statku X) a játrového salámu (statku Y) 160 Kč týdně. Funkce užitku je dána rovnicí: U = X.Y, cena rohlíku je 4 Kč a cena balíčku játrového salámu je 10 Kč. Kolik jednotek statku X a kolik jednotek statku Y spotřebitel nakoupí? Rovnováhu spotřebitele znázorněte graficky. 4. Cena čokolády je 15 Kč. Cena bonbonů je 10 Kč. Mezní užitek z bonbonu je 300 Kč. Kupující maximalizuje užitek z nákupů čokolády a bonbonů. Jaký je mezní užitek čokolády? 5. Je dána tabulka vyjadřující spotřebované jednotky statku za týden. Určete: a) při jaké spotřebě statku bude spotřebitel maximalizovat užitek? b) nakreslete křivku TU, c) nakreslete křivku MU. množství spotřebovaného statku 1 2 3 4 5 6
celkový užitek TU 90 160 210 240 280 280
mezní užitek - MU
6. Spotřebitel má na nákup statků 2000 Kč. Cena statku A je 100 Kč, cena statku B 200 Kč. V jakém bodě protíná linie příjmu osu x a v jakém osu y. Co tyto body pro spotřebitele znamenají? Sestavte rovnici linie příjmu a vyjádřete ji graficky. 7. Alice kupuje při ceně banánů 10 korun 4 kusy, pokud je cena 15 korun kupu pouze 2 kusy. Vypočtěte cenovou elasticitu poptávky a poptávku zakreslete.
68
8. Zjistěte celkovou poptávku na trhu malin, je-li trh tvořen 4 spotřebiteli. Poptávková křivka spotřebitele A má tvar: Q1= 100 000 – 20P, poptávková křivka spotřebitele B má tvar Q2= 20 000 – 5P, poptávková křivka spotřebitele C má tvar Q3= 1 900 – 4P, poptávková křivka spotřebitele D má tvar Q4= 11 000 – 3P. Graficky vyjádřete individuální poptávky všech spotřebitelů a celkovou poptávku. 9. Vypočtěte cenovou elasticitu poptávky, pokud víte, že při ceně 30 Eur poptává daný spotřebitel 500 jednotek statku A a při poklesu ceny statku o 10 Eur zvýši poptávané množství statku o 180 jednotek.
69
4 CHOVÁNÍ FIRMY A FORMOVÁNÍ NABÍDKY V této kapitole se dozvíte:
•
Pojmy jako produkční funkce, příjmy, náklady, zisk;
•
Co je to izokosta, izokvanta, jak je znázorníme a k čemu slouží;
•
Informace o nákladovém optimum firmy, tedy kdy minimalizuje náklady a maximalizuje objem produkce.
firma
Budete schopni:
•
Definovat celkový příjem, průměrný příjem a mezní příjem;
•
Vysvětlit jak se liší náklady fixní a variabilní, průměrné a průměrné variabilní a průměrné fixní náklady;
•
Odlišit účetní a ekonomický zisk;
•
Ojasnit, kdy firma dosahuje nákladového optima a kdy je firma v rovnováze v dokonalé konkurenci.
Klíčová slova této kapitoly: Firma, celkový produkt, průměrný produkt, mezní produkt, celkové náklady, fixní náklady, variabilní náklady, průměrné náklady, průměrné fixní náklady, průměrné variabilní náklady, celkový příjem, průměrný příjem, mezní příjem, účetní zisk, ekonomický zisk, nákladové optimum firmy, izokosta, izokvanta. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 4 + 2 hodiny (teorie + řešení úloh)
Průvodce studiem. Na trhu statků vystupuje firma jako další subjekt a představuje nabídku. Produkuje statky a v rámci jejich produkce uplatňuje minimalisticko maximalistický princip. V této kapitole navážeme firmou a dovíme se, kdy dosahuje tzv. nákladového optim a co je jeho smyslem. Firma představuje na trhu statků, což jsme viděli v ekonomickém koloběhu, nabídku. Přetváří zdroje (výrobní faktory, vstupy), které nakupuje na trhu výrobních faktorů ve výrobním procesu na statky (zboží a služby, výstupy), které prodávají na trhu statků. Typy firem vycházejí z právních norem. V naší ekonomice členění firem je dáno obchodním zákoníkem, kde rozlišujeme akciovou společnost, veřejnou obchodní společnost, společnost s ručením omezeným, komanditní společnost a družstvo a živnostenským zákonem, který vymezuje živnosti volné, vázané a koncesované. V ekonomické teorii se předpokládá, že cílem firmy je dosažení maximálního zisku. Cíle firem se mohou odlišné, například: ♦ maximalizace obratu,
70
♦ ♦ ♦ ♦ ♦
růst firmy, goodwill, průnik na nové trhy, maximalizace tržeb, likvidace konkurence, apod. 4.1 Analýza produkce v krátkém období
Produkční funkce
Firma nakupuje vstupy, aby vyprodukovala statky. Výsledkem výroby je výstup, který vyjádříme pomocí produkční funkce. Produkční funkce vyjadřuje maximální výstup, který je firma schopna vyrobit při dané kombinaci vstupů a při dané technologii. Můžeme ji zapsat pomocí rovnice: Q = f (F1 , F2 , F3, … Fn), jedná se o vícefaktorovou produkční funkci. Pokud použijeme dva zdroje, potom hovoříme o dvoufaktorové produkční funkci: Q = f (K, L), kde Q je objem produkce, F1 - Fn je množství zdrojů, K je kapitál, L je práce. Produkční funkce nepředpokládá neefektivní výrobu, firmy používají k tvorbě výstupu jejich nejefektivnější kombinaci. Z hlediska období rozlišujeme: ♦ Krátkodobou produkční funkci – vztah mezi výstupem a variabilním vstupem (práce) při dané úrovni kapitálu, který považujeme za fixní, neměnný. ♦ Dlouhodobou produkční funkci – všechny vstupy jsou variabilní a mohou být vzájemně substituovány. Nejprve budeme analyzovat firmu v krátkém období.
Celkový produkt
Celkový, průměrný a mezní produkt Celkový fyzický produkt vyjadřuje celkové množství vyrobeného výstupu ve fyzických jednotkách a označuje se TP (TPP = Q) a je dán produkční funkcí.
Průměrný produkt
Průměrný produkt označujeme AP (APP – průměrný fyzický produkt), vyjadřuje objem produkce na jednotku výrobního faktoru, vstupu. Vypočte se:
TP VF Rozlišujeme: ♦ průměrný produkt práce APL, vypočte se celkový produkt děleno množství práce (L): AP =
TP L ♦ průměrný produkt kapitálu APK, vypočte se celkový produkt děleno množství kapitálu (K): APL =
APK = Mezní produkt
TP K
Mezní produkt – označuje se MP (tzv. mezní fyzický produkt MPP) – dodatečný produkt – vyjadřuje výstup přidaný jednou dodatečnou jednotkou vstupu, ostatní vstupy jsou konstantní. Tzn. o kolik se zvýší celkový produkt, zvýší-li se množství jednoho výrobního faktoru o jednotku. Vypočte se:
71
MP =
ΔTP ΔVF
Stejně jako u průměrného produktu rozlišujeme: ♦ mezní produkt práce a , vypočteme je následovně:
MPL =
ΔTPL ΔL
♦ mezní produkt kapitálu, vypočteme je následovně: MPK =
ΔTPK ΔK
Vztah celkového, průměrného a mezního produktu vyjadřuje následující graf. Celkový produkt s růstem množství zdrojů roste do určitého bodu a potom klesá. Na základě průběhu těchto veličin rozlišujeme tři stádia výroby:
Stádia výroby
1. stádium výroby – pozitivní stádium, MP a AP roste, firma má tendenci zvyšovat výstupy, fixní vstupy nejsou úplně využity, zvyšování počtu jednotek práce do výroby umožňuje zvýšit efektivnost obou uvažovaných vstupů. Celkový produkt roste rychleji než vstupy do bodu A; 2. stádium výroby – výstup roste, efektivnost kapitálu roste, neboť objem výstupu roste a objem fixního vstupu je konstantní (bod A až C). Efektivnost práce klesá – výstup roste, ale pomaleji než práce. Dodatečná jednotka práce zvyšuje efektivnost kapitálu, ale snižuje efektivnost práce. MP v tomto stádiu klesá. V bodě C je maximální krátkodobý výstup, maximální je efektivnost fixních vstupů; 3. stádium výroby – zvyšování množství práce vede k poklesu výstupu, proto klesá efektivnost jak v podobě APL, tak v podobě APK. MPL v této fázi nabývá záporných hodnot. Vztah uvedených veličin vyjadřuje zákon klesajících výnosů: se zvyšováním množství jednoho výrobního faktoru (vstupu) dochází k poklesu přírůstků výstupů. Pokus se zabýváme vlivem změny jednoho výrobního faktoru, přičemž ostatní výrobní faktory považujeme za neměnné, hovoříme o výnosech z variabilního vstupu (výrobního faktoru). Platí tedy, pokud budeme do zvyšovat produkci zvyšováním množství práce a objem ostatních výrobních faktorů jako jsou práce a kapitál zůstanou neměnné, přírůstek produkce bude od určitého bodu klesat, bod C v následujícím grafu.
Zákon klesajících výnosů
72
Celkový, mezní a průměrný produkt C
TP
B TP A
L APL MPL
A´ B´ APL C´ MPL
L
Náklady firmy
Náklady
Firma nakupuje výrobní faktory a vydává na jejich nákup náklady. Náklady jsou závislé na cenách výrobních faktorů a množství výrobních faktorů. Množství vstupů je pak dáno produkční funkcí. Proto porovnáme-li celkový produkt a celkové náklady, pak křivka celkových nákladů nezahrnuje úsek od bodu C (na křivce TP), neboť tato produkce je pro firmu nehospodárná, neracionální, protože stejný objem produkce je možné vyrobit s nižšími náklady.
Explicitní a implicitní náklady
Z hlediska pojetí nákladů členíme náklady na explicitní, tj. účetní pojetí nákladů a náklady implicitní, tj. ekonomické pojetí nákladů. ♦ Explicitní náklady jsou náklady skutečně, reálně vynaložené, evidované v účetnictví firmy, mají peněžní podobu, například náklady mzdové, materiálové, nájmy, odpisy, úroky, pojistné. ♦ Implicitní náklady jsou náklady, které firma reálně nehradí, jde o tzv. náklady obětované příležitosti - alternativní náklady zdrojů ve vlastnictví majitele firmy. Ten má možnost ponechat si zdroje nebo je pronajmout jinému podnikateli (alternativně je použít). Tyto náklady plynou z ekonomické volby vyrábět určitý statek a ztratit tím zisky z jiných příležitostí, například v podobě renty z vlastnictví půdy, úroků z kapitálu. Z hlediska období členíme nálady na krátkodobé a dlouhodobé. Celkové vynaložené prostředky na nákup zdrojů nazýváme celkové náklady.
73
Celkové náklady se označují TC - představují celkové náklady vynaložené na nákup všech vstupů; liší se v krátkém a dlouhém období. V krátkém období jsou tvořeny fixními a variabilními náklady, tj.:
Celkové náklady
STC (TC) = FC + VC, kde FC jsou fixní náklady a VC jsou variabilní náklady, viz následující graf. V krátkém období určují průběh TC výnosy z variabilního výrobního faktoru. V dlouhém období jsou všechny náklady variabilní, celkové náklady vycházejí od počátku, značí se LTC, blíže viz dále. V dlouhém období určují průběh TC výnosy z rozsahu a křivka vychází od počátku, neboť firma může měnit všechny výrobní faktory. Krátkodobé celkové náklady tvoří: ♦ Fixní náklady - označují se FC – firma je musí platit, i když nevyrábí žádný výstup, se změnou výstupu se nemění, jsou konstantní, například náklady na elektrickou energii; ♦ Variabilní náklady - označují se VC - mění se s úrovní výstupu, například náklady na nákup materiálu. Vztah celkových, fixních a variabilních nákladů P
TC VC
FC
Q
Průměrné a mezní náklady ♦ Průměrné náklady vyjadřují náklady na jednotku produkce, označují se AC, mají tvar U křivky. Vypočteme je jako podíl celkových nákladů TC k množství produkce Q podle vzorce:
AC = ♦
TC Q
nebo jako součet průměrných fixních nákladů AFC a průměrných variabilních nákladů, AVC pomocí vzorce: AC = AFC + AVC
♦
Průměrné variabilní náklady – podíl VC na jednotku produkce, označují se AVC, mají tvar U křivky, vypočteme je pomocí vzorce:
Fixní a variabilní náklady
74
AVC = ♦
Průměrné fixní náklady s růstem objemu výroby klesají, označují se AFC, jedná se o podíl fixních nákladů na jednotku produkce, vypočteme je pomocí vzorce: AFC =
♦
VC Q
FC Q
Mezní náklady se označují MC – jsou to dodatečné náklady, vyjadřují o kolik se zvýší celkové náklady, zvýší-li se objem produkce o jednotku nebo také jako náklady potřebné, vypočteme je pomocí vzorce: MC =
ΔTC ΔQ
Vzájemný vztah průměrných a mezních nákladů vyjadřuje graf a zachycuje tyto vazby, pokud je:
♦ MC < AC je křivka AC klesající, výroba každé další jednotky vyžaduje nižší náklady než jednotka předcházející. ♦ MC = ACmin – průměrné náklady jsou minimální, křivka MC protne zespoda křivku AC, hovoříme o bodu zvratu, pokud firma prodává ze cenu rovnu minimu AC, jsou celkové příjmy rovny celkovým nákladům, blíže viz dále. ♦ MC > AC – křivka AC je rostoucí, každou další jednotku je možno vyrobit pouze s vyššími náklady. Vztah průměrných a mezních nákladů P MC
AC AVC
AFC Q
75 4.2 Analýza produkce v dlouhém období (nákladové optimum firmy)
V dlouhém období používáme pro objasnění produkce indiferenční analýzu. V tomto období má produkční funkce dva variabilní výrobní faktory, proměnlivé vstupy, a to práci, označovanou L a kapitál, označovaný K. Produkční funkci vyjádříme pomocí izokvanty.
Izokvanta vyjadřuje takové kombinace vstupů vedoucí k tvorbě stejného výstupu, tj. stejnému objemu produkce, označujeme ji IQ. Izokvanty mají tyto vlastnosti: ♦ neprotínají se, ♦ jsou seřazeny severovýchodním směrem, izokvanty vzdálenější od počátku odpovídají většímu objemu produkce, ♦ jsou klesající, protože větším množstvím výrobních faktorů zapojených do výroby, lze vyrobit vyšší objem produkce, ♦ jsou konvexní k počátku, protože je-li kapitál substituován prací, podle zákona klesajících výnosů, mezní produkt kapitálu i mezní produkt práce klesá. Pro izokvantu platí mezní míra technické substituce práce kapitálem – MRTSLK, kdy firma může nahrazovat práci kapitálem aniž se změní objem produkce. To znamená, zvýší-li se objem kapitálu z K2 na K1, musí snížit množství najímaní práce z L2 na L1, aby se objem produkce nezměnil (dochází k posunu z bodu B do bodu A), viz graf. MRTSLK je dána poměrem mezních produktů obou výrobních faktorů. Bude-li firma v rámci produkce zvyšovat množství najímané práce a současně s tím snižovat množství kapitálu, bude postupně klesat schopnost firmy nahrazovat v rámci výroby kapitál prací. MRTS LK = −
ΔK MPL = ΔL MPK
Izokvanta K
K1
A
K2
B C
K3
IQ L1
L2
L3
L
Mapa izokvant je tvořena izokvantami, čím je izokvanta blíže počátku, tím firma vyprodukuje menší objem produkce (IQ1) a naopak izokvanta, která je nejvzdálenější od počátku, znamená největší objem produkce (IQ3), viz graf.
Izokvanta
76
Mapa izokvant K
K1
A
B
C IQ3 IQ2 IQ1
L1
Izokosta
L2
L3
L
Izokosta – linie stejných celkových nákladů vyjadřuje kombinacemi vstupů, které firma volí, aby daný výstup vyrobila v rámci celkových nákladů (s minimálními náklady), označuje se CL. Bod, který leží vně izokosty, bod C je taková kombinace nákupu vstupů, na kterou firma nemá dostatek nákladů. Izokosta vyjadřuje celkové náklady, které vypočteme: TC = PL . L + PK . K,
nebo také:
TC = w.L + r.K
tj. nákladová funkce, kde PL je cena práce, tj. mzdová sazba (w), L je množství práce, PK je cena kapitálu, tj. úroková míra (i) a K je množství kapitálu. Rovnice vyjadřuje změnu celkových nákladů firmy v případě, kdy firma změní pronajímané množství vstupů. Pro body na izokostě platí, že pokud zvýšíme nákup jednoho výrobního faktoru, musíme snížit nákup druhého výrobního faktoru, aby zůstal poměr cen shodný (cenou práce je mzdová sazba, w a cenou kapitálu úroková míra, r). Jinak řečeno: poměr, ve kterém je firma schopna nahrazovat kapitál prací bez toho, aby se změnily celkové náklady vyjádříme následovně: −
ΔK PL = ΔL PK
−
ΔK w = ΔL r
nebo
Body A, B (viz graf) ležící na izokostě znamenají, že firma na nákup dvou výrobních faktorů vynaložila dané celkové náklady. Bod, ze kterého vychází izokosta na ose x znamená, že celkové náklady vynaložila pouze na nákup práce (nekupuje kapitál), naopak bod, kde se dotýká izokosta na ose znamená, že celkové náklady vynaložila pouze na nákup kapitálu (nenakupuje práci). Bod C vyjadřuje, že firma nemá dostatek nákladů na nákup takové kombinace výrobních faktorů, takovýto nákup je pro firmu nedosažitelný. Bod H vyjadřuje, že firma
77
neutratí na nákup dvou výrobních faktorů dané celkové náklady a z nákupu ji peníze zůstanou – tato kombinace nás zajímat nebude, neboť nespěje k optimu firmy. Izokosta K
8 x
C
A
4 x
H
2
B CL 2
3
4
L
Izokosty tvoří mapu izokost, viz graf. Čím je izokosta vzdálenější od počátku (CL3), tím jsou peněžní prostředky firmy na nákup zdrojů vyšší za předpokladu, že ceny vstupů jsou nezměněné, izokosty jsou rovnoběžné. CL3 je nejblíže počátku a vyjadřuje, že celkové náklady na nákup zdrojů jsou nejnižší. Mapa izokvant K
8
2
A
B CL1
1
3
C CL2 4
CL3 L
Nákladové optimum firmy Optimální kombinaci vstupů, při které firma minimalizuje náklady a maximalizuje objem produkce, nazýváme nákladové optimum firmy. Nalezneme jej v bodě dotyku izokvanty (IQ) a izokosty (CL), bod E v obrázku. Poměr cen výrobních faktorů je v bodě dotyku roven mezní míře technické substituce práce kapitálem, tedy poměru mezních produktů:
Nákladové optimum firmy
78
MPL PL = MPK PK MPL MPK = PL PK
potom: potom:
MPL MPK = w r Pro optimum firmy z toho plyne, ze poměr mezních produktů je roven poměru cen vstupů, nebo-li poměr mezního produktu k ceně je pro oba vstupy stejný. Smyslem nákladového optima firmy je odvození celkových nákladů firmy v dlouhém období. Nákladové optimum firmy K Kmax.
E
KE
IQ3 IQ2 CL1 LE
IQ1 Lmax.
L
Izokvanty představují různé úrovně objemu produkce. V bodech, kde se izokvanty dotýkají izokost, zjistíme náklady odpovídající jednotlivým úrovním objemu produkce, viz graf. Z uvedených bodů dotyku odvodíme dlouhodobé náklady firmy, viz graf, kdy na ose x nanášíme objem produkce (zjištěné z jednotlivých izokvant) a na ose y celkové náklady v peněžních jednotkách (zjištěné z jednotlivých izokost). Spojením jednotlivých bodů rovnováhy získáme tzv. stezku expanze firmy v dlouhém období, znázorňující všechny kombinace výrobních faktorů, které při jednotlivých úrovních produkce jsou pro firmu optimální. Stezka expanze firmy vyjadřuje změnu objemu vyráběné produkce způsobenou změnou všech pronajímaných vstupů a váže se k výnosům z rozsahu, viz níže. Tvar křivky dlouhodobých celkových nákladů je dán výnosy z rozsahu. Křivka dlouhodobých celkových nákladů vychází od počátku, protože všechny vstupy jsou variabilní.
79
Vliv změny ceny vstupů na nákladové optimum firmy K
C
K3 B
K2 K1
A
IQ3 IQ2 IQ1 CL1 CL2
CL3
L1 L2 L3
L
Odvození křivky celkových nákladů v dlouhém období C
TC
C3 C2 C1
Q1 Q2 Q3
Q
Výnosy z rozsahu vyjadřují vztah mezi proporcionálními změnami vstupů a jí vyvolanou změnou výstupu. Za předpokladu stejného růstu nákladů na oba používané vstupy může nastat jedna z tří situací, tj. různé tendence při vývoji výnosů: ♦ ♦ ♦
konstantní výnosy z rozsahu – růst objemu každého ze vstupů o x procent způsobí růst výstupu o x procent, TC rostou, mají tvar rostoucí přímky; rostoucí výnosy z rozsahu – růst objemu každého ze vstupů o x procent způsobí růst výstupu o více než x procent, TC rostou pomalejším tempem, klesající výnosy z rozsahu – růst objemu každého ze vstupů o x procent způsobí růst výstupu méně než x procent, TC rostou rychleji než výstup.
Výnosy z rozsahu
80
Celkový příjem
Příjmy firmy Firma v dokonalé konkurenci maximalizuje zisk, a proto nyní definujeme příjmy firmy. Vztah mezi objemem produkce a cenou vyjadřuje celkový příjem, označený TR – celková peněžní částka, kterou firma získá prodejem svých statků (výrobků), viz graf. V dokonalé konkurenci je to přímka vycházející z počátku. Výše celkových příjmů firmy závisí pouze na objemu produkce Q, neboť firma vystupuje na trhu jako příjemce ceny P. Celkový příjem se vypočte:
TR = P.Q Celkový příjem P TR
Q
Průměrný příjem
Průměrný příjem – AR je příjem, který plyne firmě z jedné prodané jednotky, jedná se o horizontální přímku, viz graf. Vypočte se: AR =
Mezní příjem
TR P.Q = =P Q Q
Mezní příjem – MR je dodatečný příjem, tj. změna celkového příjmu vyvolaná změnou produkce o jednotku, vypočte se jako přírůstek celkového příjmu k přírůstku produkce a je roven ceně, viz graf. MR =
dTR =P dQ
Průměrný a mezní příjem P
MR=AR=P=d
Q
81 Zisk V teorii rozlišujeme: • účetní zisk - je rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady (explicitními náklady): TP = TR – TC nebo TP = (AR – AC) . Q;
•
ekonomický zisk - vypočteme jako rozdíl účetního zisku a implicitních nákladů, tj. TR – explicitní náklady – implicitní náklady; •
normální zisk - je určen alternativními náklady, je roven implicitním nákladům.
Průměrný zisk – AP je zisk, který plyne firmě z jedné prodané jednotky produkce: TP/Q = TR/Q – TC/Q, potom AP = AR – AC.
Shrnutí kapitoly: Produkční funkce vyjadřuje maximální výstup, který je firma schopna vyrobit při dané kombinaci vstupů při dané technologii. Celkový produkt vyjadřuje celkové množství vyrobeného výstupu ve fyzických jednotkách a lze jej vyjádřit produkční funkcí. Průměrný produkt je objem produkce na jednotku vstupu. Mezní produkt vyjadřuje o kolik se zvýší celkový produkt, zvýší-li se množství jednoho výrobního faktoru o jednotku. Vztah celkového, průměrného a mezního produktu vyjadřuje tři stádia výroby. Produkční funkce v dlouhém období vyjádříme pomocí izokvant, což jsou všechny kombinace výrobních faktorů, ze kterých je firma schopna vyrobit daný objem produkce. Mezní míra technické substituce práce kapitálem je dána poměrem mezních produktů obou vstupů a vyjadřuje schopnost firmy nahradit ve výrobě jeden výrobní faktor druhým, aniž by se změnil objem produkce. Izokosta zachycuje všechny kombinace výrobních faktorů, které firma volí, aby daný výstup vyrobila v rámci celkových nákladů. Nákladové optimum firmy je bod, kde se izokvanta dotýká izokosty, tj. poměr mezních produktů je roven poměru cen výrobních faktorů. Otázky:
1. Co vyjadřuje produkční funkce? 2. Jaký je vztah celkového, průměrného a mezního produktu? 3. Jak se liší vstupy z hlediska krátkého a dlouhého období? 4. Čím jsou tvořeny celkové náklady krátkém období? 5. Co vyjadřují mezní náklady a jak je vypočteme? 6. Co je smyslem nákladového optima firmy? 7. Jak vymezíte izokvantu a jak ji graficky znázorníte? 8. Co vyjadřuje mapa izokvant? 9. Jak vymezíte izokostu a jak ji graficky znázorníte? 10. Jak se lisí izokosta nejblíže počátku a izokosta nejvzdálenější počátku?
Zisk
82 Příklad:
1. Je zadaná krátkodobá produkční funkce Q = 180L + 15L2- 2L3. Vypočtěte hodnotu mezního fyzického produktu práce pro použitých osm jednotek práce. 2. Firma volí mezi různými kombinacemi práce a kapitálu. Cena práce je 60 Kč, cena kapitálu je 80 Kč. Poměr mezních produktů pro jednotlivé technologické kombinace je dán tabulkou: kombinace MPPL/MPPK
A 2,8
B 1,9
C 0,75
D 0,5
E 1,5
napište rovnici izokosty, izokostu graficky znázorněte, pokud jsou celkové náklady TC = 240 Kč, optimum firmy graficky znázorněte, jak se změní izokosta (rovnice izokosty), pokud se náklady zvýší na 480, izokostu znázorněte, e) co s stane s izokostou, zvýší-li se cena kapitálu na 120 Kč a jak se změní optimum firmy (graficky jej znárodněte). a) b) c) d)
3. Je dána rovnice celkové veličiny: TC = 20 + 80Q + 3Q2 . Určete: a) rovnici mezních nákladů, b) velikost mezních nákladů na 10 jednotek výstupu, c) velikost fixních nákladů na 10 jednotek výstupu, d) velikost průměrných fixních nákladů na 10 jednotek výstupu, e) velikost variabilních nákladů na 10 jednotek výstupu, f) velikost průměrných variabilních nákladů na 10 jednotek výstupu, g) velikost celkových nákladů na 10 jednotek výstupu. 4. Izokosta odpovídá úrovni celkových nákladů, které činí 1 000 Kč. Cena kapitálu je 200 Kč, cena práce 125 Kč. Napište rovnici celkových nákladů firmy. Graficky vyjádřete izokostu a určete v jaké hodnotě protíná horizontální osu a v jaké vertikální. 5. Jaká bude mezní míra technické substituce kapitálu prací, pokud je celkové produkce dána rovnicí: TP = 52L + 20K. 6. Firma produkuje šicí stroje, pronajímá práci a kapitál. Cena práce je 100 korun a cena kapitálu 150 korun. Na základě údajů v tabulce určete: a) o jaké období se jedná, b) velikost fixních nákladů odpovídající úrovni produkce 10 kusů, c) velikost celkových nákladů odpovídající úrovni produkce 10 kusů, d) velikost celkových nákladů odpovídající úrovni produkce 20 kusů. Množství práce - L Množství kapitálu - K Objem produkce - Q
0 5 0
4 5 10
6 5 20
83
5 ROVNOVÁHA FIRMY V DOKONALÉ KONKURENCI V této kapitole se dozvíte:
•
Co je dokonalá konkurence, vztah mezi příjmy firmy v dokonalé konkurenci;
•
Základní pojmy jako rovnováha firmy v dokonalé konkurenci, bod zvratu;
•
Bod ukončení firmy, rovnováha odvětví, tržní nabídka, elasticita nabídky;
•
Jak graficky vyjádřit elasticitu nabídky;
•
Jak graficky vyjádřit tržní nabídku.
Budete schopni:
•
Definovat celkový příjem, průměrný příjem a mezní příjem v dokonalé konkurenci;
•
Vysvětlit, kdy je firma v rovnováze v dokonalé konkurenci;
•
Odlišit ztrátu;
•
Vymezit k čemu je důležitý bod zvratu a bod ukončení činnosti firmy;
•
Ojasnit jak vzniká tržní nabídka;
•
Vypočítat a graficky vyjádřit jednotlivé typy elasticity.
a graficky znázornit, kdy firma realizuje zisk a kdy
Klíčová slova této kapitoly: Firma, celkový příjem, průměrný příjem, mezní příjem, účetní zisk, ekonomický zisk, dokonalá konkurence, rovnováha v dokonalé konkurenci, zlaté pravidlo maximalizace zisku, bod zvratu, bod ukončení činnosti firmy, tržní nabídka, elasticita nabídky, elastická nabídka, neelastická nabídka, jednotkově elastická nabídka, dokonale elastická nabídka, dokonale neelastická nabídka. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 5 + 2 hodiny (teorie + řešení úloh)
Průvodce studiem. Firma je subjektem na trhu statků a vystupuje zde jako nabízející. Uplatňuje ve výrobě minimalisticko maximalistický princip. Dovíme se, jak odvodíme nabídku firmy a kdy je firma v rovnováze v podmínkách dokonalé konkurence.
84
Dokonalá konkurence
Dokonalá konkurence je abstrakce, která se v realitě nevyskytuje. Je východiskem pro vymezení ostatních tržních struktur jako je monopol, oligopol a monopolistická konkurence. Základním předpokladem dokonalé konkurence jsou naprosto rovné podmínky pro všechny účastníky trhu. Žádný výrobce nemůže ovlivnit tržní cenu, ta je stanovena rovnováhou na trhu. Dokonalou konkurenci charakterizujeme: ♦ velkým počtem subjektů na straně nabídky a poptávky, přičemž žádný není dost velký, aby mohl ovlivnit cenu; ♦ volným vstupem do odvětví i výstupem z odvětví; ♦ všechny statky na trhu jsou homogenní; ♦ dokonalými informacemi. V dokonalé konkurenci tedy není schopna žádná firma ovlivnit cenu. Poptávka po produkci kterékoli firmy v tomto odvětví je proto dokonale elastická, horizontální přímka, viz graf, tržní poptávka je klesající, platí pro ní zákon klesající poptávky, viz graf. Poptávka v dokonalé konkurenci: Poptávka po produkci firmy
Tržní poptávka P
P
d
D
Q
Q
5.1 Příjmy firmy v dokonalé konkurenci
Příjmy
Firma v dokonalé konkurenci maximalizuje zisk. Proto vymezíme vztah mezi objemem produkce a cenou, který definujeme jako celkový příjem, TR – vyjadřuje celkovou peněžní částku získanou za prodej statků, vypočte se: TR = P . Q . V dokonalé konkurenci je TR přímka, která vycházející z počátku, neboť jak bylo uvedeno, firma je příjemcem ceny. Celkové příjmy firmy závisí pouze na objemu produkce. Průměrný příjem, AR - plyne firmě z jedné prodané jednotky, jedná se o horizontální přímku a je roven ceně, viz graf. Mezní příjem, MR - vyjadřuje o kolik se zvýší celkový příjem, zvýší-li se produkce o jednotku, je roven ceně, viz graf.
85
Celkový příjem P TR
Q
Průměrný a mezní příjem P
MR=AR=P=d
Q
5.2 Rovnováha firmy v dokonalé konkurenci
Podmínkou rovnováhy firmy v dokonalé konkurenci je rovnost mezních příjmů a mezních nákladů, označená bodem rovnováhy E, tedy:
E: MC = MR. Bod rovnováhy určuje optimální objem produkce firmy Q1, viz graf. Pokud jsou MR větší než MC, růst objemu produkce o jednotku by vedl k většímu růstu celkových příjmů (TR) než celkových nákladů (TC) a roste i zisk. Zisk je tedy možné zvýšit, ale objem produkce je nižší než optimální. Pokud je tomu naopak (MC jsou větší než MR), růst objemu produkce o jednotku by vedl k většímu růstu celkových nákladů (TC) než celkových příjmů (TR) a zisk by tedy klesl. Zisk v tomto případě není maximální.
Podmínkou rovnováhy firmy v dokonalé konkurenci
86
Rovnováha firmy v dokonalé konkurenci P
MC
E
P1
•
P=MR=AR
Q1
Odvození nabídky
Q
Z rovnováhy firmy v dokonalé konkurenci odvodíme nabídku firmy. Pokud se na trhu mění cena statku (roste na P2), mění se i MR a AR (roste na AR2, MR2 a je na úrovni změněné ceny) a firma je v rovnováze (E2) při větším množství nabízené produkce (Q2), viz graf. Tím dostaneme k novým cenám nová rovnovážná množství. Tedy s růstem ceny je firma v rovnováze při vyšším nabízeném množství. Nabídka firmy, viz graf, je proto shodná s rostoucí částí křivky mezních nákladů MC, přičemž tvar křivky MC plyne ze zákona klesajících výnosů. Zvýšení množství produkce vyžaduje zvýšení nákladů. Růst produkce o jednotku vyvolá růst nákladů o více než jednotku a firma proto zvyšuje množství produkce pouze v případě, že je motivována vyšší cenou (pokud by nebyla motivována vyšší cenou, její zisk by klesal). Odvození nabídky P
P
MC E3
MR3 =AR3
E3
P3
P3 E2
P2 P1
S
MR2 =AR2
E2 P2
E1
Q1 Q2 Q3
MR1 =AR1
P1
Q
E1
Q1 Q2 Q3
Q
5.3 Tržní nabídka
Tržní nabídka Po odvození individuální nabídky odvodíme tržní nabídku. Tržní nabídka je součet všech individuálních nabídek na trhu daného statku. Tržní nabídkovou křivku sestrojíme jako horizontální součet individuálních nabízených množství všech firem (nabízejících) při dané ceně pro všechny úrovně ceny. Za předpokladu, že trh tvoří firma A a firma B, nabídka firmy A je označena SA a
87
nabídka firmy B, SB, získáme tržní nabídku jako součet nabízených množství při dané ceně, např. při ceně 5 Eur je nabízené množství firmy A 1 kus, nabízené množství firmy B je 0,5 kusů a tržní nabízené množství proto bude 1+0,5 = 1,5 kusů, při ceně 10: 2,5+3 = 5,5 kusů, viz graf. Tržní nabídka P
P
P
20
S
SB
SA
10 5
1
2,5 3
Q
0,5
3
5 Q
1,5
5,5
8 Q
Tržní nabídka se může měnit, působí na ni faktory jako na individuální nabídku. ♦ Cenové faktory způsobují posun po křivce tržní nabídky - vlivem změny ceny dochází k posunu po křivce tržní nabídky, například růst ceny zvyšuje nabízené množství vlivem růstu počtu firem. ♦ Necenové faktory – jedná se o jiné faktory než je cena daného statku, například: o k růstu tržní nabídky, jejímu zvýšení, tj. posunu doprava dojde, pokud například roste počet firem, vlivem módnosti statku, o k poklesu tržní nabídky, jejímu snížení, tj. posunu doleva dojde, pokud například klesá počet firem, vlivem zastaralosti statku. Agregátní nabídka
Agregátní nabídka je součet tržních nabídek na všech dílčích trzích. Vyjadřuje objem statků, který všechny firmy nabízejí v ekonomice při daných cenách. Vzniká agregací tržních nabídek a blíže se tomuto ukazateli budete věnovat v makroekonomii. Rovnováhu firmy v dokonalé konkurenci můžeme vyjádřit i pomocí celkových veličin, kdy na obrázku vidíme vzájemné vztahy celkových, mezních veličin, včetně velikosti zisku. Tam, kde je největší rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady (první graf), dosahuje firma rovnováhy (druhý graf) a tedy maximálního zisku (třetí graf).
Agregátní nabídka
88
Vzájemný vztah celkových, mezních veličin a zisku TC
P
TR
QE P
Q MC MR
E
QE
Q
P
TP
QE
Q
Porovnáme-li TR a TC ve firmě, může nastat v krátkém období několik situací: ♦ Pokud jsou celkové příjmy větší než celkové náklady, realizuje firma zisk (plocha ABEPE), viz graf. (AC určují cenu, při které jsou TR = TC). Zisk přiláká nové firmy do odvětví. ♦ Převyšují-li celkové náklady celkové příjmy, dosahuje firma ztrátu (viz další graf, plocha PEEFH), což způsobuje, že firmy odcházejí z odvětví až se počet firem v odvětví ustálí.
Zlaté pravidlo Pro firmu maximalizující zisk platí zlaté pravidlo maximalizace zisku: maximalizace P = MC = MR, zisku protože v dokonalé konkurenci je MR = P, můžeme psát: P = MC.
89
Zisk firmy P MC AC
E
PE
MR=AR
Z I S K B
A
QE
Q
Ztráta firmy P MC AC F
H PE
ZTRÁTA
MR=AR E
QE
Q
Situaci, kdy je cena rovna průměrným nákladům nazýváme bod zvratu, tj. bod vyrovnání nákladů s výnosy, kdy P = minimu AC, viz graf. Pokud má firma vyšší celkové náklady než celkové příjmy, dosahuje ztrátu. V krátkém období bude pokračovat v produkci do té doby, pokud se TR = VC, neboť i když nevyrábí, musí platit fixní náklady. Jsou-li TR větší než VC, pokračuje firma ve výrobě protože ztráta je menší když vyrábí, než kdyby ukončila svoji činnost.
Bod zvratu
90
Bod zvratu P MC AC
PA
MR=AR
A
QA
Q
Firma uzavře výrobu, pokud celkový příjem nebude schopen pokrýt její variabilní náklady, tj. pokud cena produkce nebude schopna pokrýt výši průměrných variabilních nákladů firmy. Bod uzavření firmy je bod, kdy cena je rovna Bod uzavření průměrným variabilním nákladům: P = AVC, viz graf. Pokud bude P > AVC, bude firma minimalizovat ztrátu pokračováním ve výrobě. firmy Bod uzavření firmy P MC
PB
B
QB
AVC
MR=AR
Q
5.4 Rovnováha firmy v dokonalé konkurenci v dlouhém období
Obecně lze tvrdit, že příchod nové firmy do odvětví zvýší počet stávajících firem na daném trhu a v důsledku toho roste množství nabízených statků a současně také klesá jeho cena, čímž klesá i zisk firem v odvětví. Příliv firem bude pokračovat, pokud firmy na daném trhu nedosáhnou nulového ekonomického zisku. To znamená, že v dlouhém období směřuje dokonale konkurenční firma k vyrovnanosti celkových příjmů s celkovými dlouhodobými náklady. Firmy mohou, jak bylo řečeno, i odcházet z odvětví.
91
V dlouhém období se odvětví naplní a firmy realizují pouze normální zisk, tj. čistý ekonomický zisk je roven nule. Podmínkou optima firmy v dokonalé konkurenci v dlouhém období je: P = MR = MC =AC. Dokonale konkurenční firma bude v dlouhém období vyrábět pouze takový objem produkce, kdy cena výstupu bude rovna dlouhodobým průměrným nákladům. Křivka nabídky dokonale konkurenční firmy v dlouhém období bude totožná s částí křivky mezních nákladů, která leží nad křivkou dlouhodobých průměrných nákladů.
Rovnováha odvětví
Odvětví je v dlouhém období v dokonalé konkurenci v rovnováze, pokud firmy dosahují nulový ekonomický zisk (P = MR = MC = AC). Bude-li cena větší než AC, odvětví přitahuje další firmy a pokud bude cena menší než AC, budou firmy (s vyššími náklady) opouštět odvětví. Rovnováha odvětví P MC AC
PA
A
QA
MR=AR
Q
Nabídka dokonale konkurenčního odvětví, tj. tržní nabídka představuje horizontální součet jednotlivých nabídkových křivek dokonale konkurenčních firem, viz graf. Agregátní nabídka je součet tržních nabídek, tedy součet veškerého množství statků, které firmy nabízejí při různých úrovních cen. Nabídku dokonale konkurenčního odvětví ovlivňují tyto faktory:
Nabídka dokonale konkurenčního odvětví
♦ počet firem působících v odvětví – s jejich růstem se bude křivka tržní nabídky posouvat doprava, bude růst, ♦ velikost produkce vyráběné jednotlivými firmami v odvětví – s jejich růstem se bude křivka tržní nabídky posouvat doprava, bude růst, ♦ působící na velikost krátkodobých mezních nákladů firmy – s růstem ceny vstupů bude tržní nabídka strmější. 5.5 Cenová elasticita nabídky
Cenová elasticita nabídky vystihuje jak se změní (o kolik) nabízené množství statku vlivem změny jeho ceny. Vypočte se jako procentuální změna nabízeného množství dělená procentuální změnou ceny (hodnota ukazatele je kladná, popř. nulová):
Cenová elasticita nabídky
92
ePS
ΔQ Q = ΔP P
e PS
nebo
Q2 − Q1 Q2 + Q1 2 = P2 − P1 P2 + P1 2
Cenová elasticita nabídky je závislá na:
♦ nákladech firmy a možnostech skladování statků – nízká elasticita nabídky u statků s krátkou dobou trvanlivosti (u kterých je nákladnější a obtížnější skladování) a rostou-li s růstem produkce náklady rychle, ♦ technologie výroby – pokud lze stejnou technologií vyrábět substituční statky, je nabídka je elastičtější, ♦ čas - s časovým horizontem roste elasticita nabídky. Rozeznáváme několik typů cenové elasticity nabídky: ♦ cenově elastická nabídka – koeficient cenové elasticity ePS > 1, vlivem jednotkového růstu ceny daného statku dojde k více než jednotkovému růstu nabízeného množství daného statku, křivka nabídky je plošší, viz graf, čím větší je cenová elasticita nabídky, tím větší je sklon křivky nabídky, ♦ jednotkově elastická nabídka – koeficient cenové elasticity ePS = 1, růst ceny daného statku o 1% zvýší nabízené množství daného statku o 1%, viz graf, ♦ a cenově neelastická nabídka – koeficient cenové elasticity ePS < 1, růst ceny daného statku o 1% zvýší nabízené množství méně než 1%, křivka nabídky je strmější, viz graf. Neelastická nabídka P S
P2
P1
Q1
Q2
Q
93
Elastická nabídka P S P2
P1
Q2
Q1
Q
Jednotkově elastická nabídka P S P2
P1
Q1
Q2
Q
Rozlišujeme dva zvláštní případy cenové elasticity nabídky: ♦ Dokonale elastická nabídka – koeficient cenové elasticity ePD = ∞, křivka nabídky je horizontální; změny nabízeného množství jsou vyvolány jinými než cenovými faktory;
♦ Dokonale neelastická nabídka – koeficient cenové elasticity ePD = 0, křivka nabídky je vertikální; nabízené množství je konstantní, výrobce vůbec nereaguje na změnu ceny statku na trhu.
94
Dokonale elastická nabídka P
S
P1=P2
Q1
Q2
Q
Dokonale neelastická nabídka P S
P1
P2
Q1=Q2
Q
Determinanty volby nabídky statků a faktory ovlivňující nabídku statků: ♦ tržní motivace vlastníka firmy daná ziskem - výroba je prostředkem k zisku, a proto je smyslem firmy vyrábět, ♦ konkurenční prostředí v odvětví, ve kterém firma podniká - v praxi se setkáváme pouze s nedokonalou konkurencí, dokonalá konkurence je modelem, ♦ technické a personální podmínky výroby statku - jsou dány produkční funkcí určuje, kolik lidí musí být přiřazeno ke strojům, tj. poměr kapitálu a lidské práce, patří sem otázka kvalifikace pracovníků, ♦ délka období, ve kterém se firma rozhoduje - rozlišujeme, jestli se mění podíl kapitálu, rozsah výroby, rozmístění lidí na pracovišti apod. a rozlišujeme: o velmi krátké období – firma nemůže měnit množství,tj. rozsah výroby, o krátké období - firma měníme rozsah jednoho výrobního faktoru (nejčastěji množství lidské práce) a rozsah výroby produkce a ostatní výrobní faktory jsou neměnné,
95 o dlouhé období - firma měníme rozsah dalších výrobních faktorů, hlavně rozsah vloženého kapitálu, o velmi dlouhé období - firma do výroby vstupuje vědeckotechnický pokrok jako inovace a nové technologie. 5.6 Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu
Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu znamená rovnováhu na straně poptávky a na straně nabídky. Spotřebitel je v rovnováze (optimu), pokud se mezní užitek rovná ceně, tedy P=MU=D. Firma je v rovnováze, pokud se mezní příjmy rovnají mezním nákladům, tedy MC (ve své rostoucí části) = S. Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu je proto rovnováha mezi poptávkou a nabídkou, viz graf. Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu: optimum spotřebitele rovnováha firmy P=MU P=MC
P
tržní rovnováha MU=MC
P
P
S
MC
MR=AR
PE
PE
PE
MU QE
Q
Rovnováha na dokonale konkurenčním trhu
D QE
Q
QE
Z hlediska období rozlišujeme tržní rovnováhu ve: ♦ velmi krátkém období – firmy nemohou zvýšit výstup, a tedy ani objem výroby, viz graf, ♦ krátkém období - firmy mohou měnit jenom některé vstupy, ostatní vstupy jsou neměnné, konstantní, firmy mohou zvýšit výstup do výše výrobní kapacity, ♦ dlouhém období – všechny vstupy jsou variabilní, firmy mohou zvyšovat výstup, ♦ velmi dlouhém období – působí zde vliv vědeckotechnického pokroku, který umožňuje výraznější růst výstupu.
Q
96
Tržní rovnováha: velmi krátké P
P2
krátké období P
S1
P S1
E2 P2
P1
dlouhé období
E1
D2
P1
E1
P2 P1
D2
E2 E1
D2
D1
D1 Q1=Q2
S1
E2
Q
Q1 Q2
D1 Q
Q1
Q2
Q
5.7 Efektivnost dokonalé konkurence
Efektivnost dokonalé konkurence
Efektivní je takové rozdělení zdrojů, pokud nelze zvýšit objem produkce jednoho statku, aniž by se snížil objem produkce druhého statku. Současně musí platit: žádný ekonomický subjekt nemůže zlepšit svoji situaci, aniž by došlo ke zhoršení situace jiných subjektů. Efektivnost dokonalé konkurence vyjadřujeme pomocí:
Výrobní efektivnost
♦ Výrobní efektivnosti – výstup je vyroben s minimálními náklady, existuje volný pohyb firem mezi odvětvími a firma proto vyrábí výstup, jehož dlouhodobé průměrné náklady jsou minimální.
Alokační efektivnost
♦ Alokační (rozdělovací) efektivnosti – firmy vyrábějí výstup, který si spotřebitelé nejvíce přejí. Alokační efektivnost dokonalé konkurence vyjádříme křivkou D a S. Nabídka je tvořena rostoucí částí křivky MC, poptávka je odvozena z MU. V bodě, kde se MC = MU, při PE a QE jsou stejné náklady firmy na výrobu poslední jednotky a užitek, který plyne spotřebiteli ze spotřeby poslední jednotky. Firma nemůže realokací vstupů zvýšit výstup a spotřebitel nemůže realokací svých zdrojů zvýšit užitečnost. Alokační efektivnost nastane, pokud spotřebitel realizuje přebytek spotřebitele, (viz graf) a firma realizuje přebytek výrobce (je rozdíl mezi tržní cenou a mezními náklady firmy, viz graf), což označujeme jako výhody ze směny. Paretovo optimum – Paretova efektivnost vyjadřuje situaci v podmínkách alokační efektivnosti, kdy lze zvýšit užitek jedné osoby, pokud snížíme užitek někoho jiného.
97
Alokační efektivnost P
přebytek spotřebitele
S
E PE D QE
Q
přebytek výrobce
Výhody ze směny: přebytek spotřebitele
přebytek výrobce dokonalé
efektivnost
konkurence P
P
přebytek spotřebitele
P1
P
E
P1
E
E
P1
přebytek
D Q1
Q
Q1
S
spotřebitele
S
přebytek výrobce
přebytek
Q
výrobce Q1
Shrnutí kapitoly: Dokonalá konkurence je abstrakce, je charakterizována velkým počtem subjektů na straně nabídky a poptávky, žádný z nich nemůže ovlivnit cenu, volným vstupem i výstupem z odvětví, homogenním produktem a dokonalými informacemi. Firma je v rovnováze v dokonalé konkurenci pokud se mezní náklady rovnají mezním příjmům, tj. E: MC = MR. Z rovnováhy firmy vlivem změny ceny statku na trhu odvodíme křivku nabídky firmy. Tržní nabídku sestrojíme jako horizontální součet všech individuálních nabídek na určitém trhu.
D
Q
98
Firma může realizovat v krátkém období zisk, kdy TR jsou větší než TC nebo ztrátu, kdy TR jsou menší než TC. Je-li cena rovna průměrným nákladům, hovoříme o bodu zvratu, který vyjadřuje rovnost TR a TC. Pokud je cena rovna průměrným variabilním nákladům, jedná se o bod ukončení činnosti firmy. Cenová elasticita nabídky vystihuje jak se změní nabízené množství statku vlivem změny jeho ceny. Rozeznáváme cenově elastickou nabídku, jednotkově elastickou nabídku, cenově neelastickou nabídku, dokonale elastickou nabídku a dokonale neelastickou nabídku. Efektivnost dokonalé konkurence je tvořena výrobní a alokační efektivností. Alokační efektivnost vyjádříme pomocí přebytku spotřebitele a přebytku výrobce, kteří realizují výhody ze směny. Otázky: 1. Jak graficky a slovně vymezíme TR, MR a AR? 2. Charakterizujte dokonalou konkurenci. 3. Jak vyjádříme podmínku rovnováhy firmy v dokonalé konkurenci? 4. Vyjádřete graficky rovnováhu firmy v dokonalé konkurenci. 5. Jak se liší rovnováha firmy v dokonalé konkurenci v krátké a v dlouhém období? 6. Co vyjadřuje bod zvratu a jak jej vyjádříme graficky? 7. Co vyjadřuje bod ukončení činnosti firmy a jak jej vyjádříme graficky? 8. Jak se liší individuální a tržní nabídka? 9. Co vyjadřuje elasticita nabídky? 10. Jaké typy elasticity nabídky rozlišujeme? Příklad:
1.
2. 3.
Vypočtěte velikost ekonomického zisku, je-li poptávka dána rovnicí: P = 400 a celkové náklady jsou: TC = 20Q + 5Q2. Graficky vyjádřete rovnováhu firmy v dokonalé konkurenci. Dále vypočtěte: a) velikost fixních nákladů firmy na 5, 10 a 15 jednotek produkce, b) velikost variabilních nákladů firmy na 5, 10 a 15 jednotek produkce, c) velikost celkových nákladů firmy na 5, 10 a 15 jednotek produkce a graficky znázorněte FC, VC a TC d) velikost průměrných nákladů firmy na 5, 10 a 15 jednotek produkce, e) velikost průměrných fixních nákladů firmy na 5, 10 a 15 jednotek produkce, f) velikost průměrných variabilních nákladů firmy na 5, 10 a 15 jednotek produkce a graficky znázorněte AC, AVC a AFC. Máme funkci: TC = 10Q + 2Q2. Poptávka je určena rovnicí a AR = 20. Vypočtěte maximální velikost ekonomického zisku. Dokonale konkurenční odvětví je tvořeno pěti firmami s následujícími nabídkovými funkcemi. Q1 = 12 + 3P, Q2 = 6 + 5P, Q3 = 14 + 5P, Q4 = 20 + 4P, Q5 = 10 + 5P. Vypočtěte tržní nabídku odvětví. Graficky vyjádřete rovnováhu a plochu zisku.
99
6 CHOVÁNÍ FIRMY V NEDOKONALÉ KONKURENCI V této kapitole se dozvíte:
•
Co je to nedokonalá konkurence, její jednotlivé typy, vztah mezi příjmy firmy v nedokonalé konkurenci;
•
Základní pojmy jako rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci, maximalizace zisku v nedokonalé konkurenci, neefektivnost nedokonalé konkurence;
•
Jak definovat rovnováhu v nedokonalé konkurenci a odlišit maximalizaci zisku monopolu, rovnováhu oligopolní firmy, rovnováhu firmy v rámci oligopolu s dominantní firmou a rovnováhu firmy v rámci monopolistické konkurence v krátkém a dlouhém období;
•
Jak graficky vyjádřit rovnováhu monopolu, regulaci monopolu a neefektivnost monopolu;
•
Jak graficky vyjádřit rovnováhu oligopolní firmy v rámci koluzivního oligopolu a v rámci oligopolu s dominantní firmou;
•
Jak graficky vyjádřit rovnováhu firmy v rámci monopolistické konkurence v krátkém i dlouhém období.
Budete schopni:
•
Definovat typy nedokonalé konkurence;
•
Definovat rovnováhu firmy a zlaté pravidlo maximalizace zisku firmy v různých typech tržních struktur v nedokonalé konkurenci;
•
Objasnit neefektivnost nedokonalé konkurence;
•
Objasnit co je důvodem regulace monopolu;
•
Vysvětlit jak se chová monopolistická firma v krátkém období;
•
Vysvětlit jak se chová monopolistická firma v dlouhém období.
Klíčová slova této kapitoly: Nedokonalá konkurence, monopol, oligopol, oligopol s dominantní firmou, monopolistická konkurence, rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci, zlaté pravidlo maximalizace zisku, neefektivnost monopolu, náklady mrtvé váhy, přebytek spotřebitele, přebytek výrobce, regulace monopolu, rovnováha oligopolu, rovnováha oligopolu s dominantní firmou, rovnováha monopolistické konkurence. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 5 + 2 hodiny (teorie + řešení úloh)
100
Průvodce studiem: Firma je subjektem na trhu statků a vystupuje zde jako nabízející. Nakoukneme do reality nedokonalé konkurence a objasníme jak funguje monopol, oligopol a monopolistická konkurence. 6.1 Rovnováha firmy v nedokonalé konkurenci
Za hlavní příčiny vedoucí ke vzniku nedokonalé konkurence jsou považovány úspory z rozsahu a bariéry konkurence. Úspory z rozsahu vznikají tím, že se náklady produkce rozpočítávají na rostoucí objem statků. Proto průměrné náklady s rostoucím objemem výroby klesají, a to umožňuje firmě snižovat ceny a eliminovat jiné výrobce z trhu. Další příčinou vzniku nedokonalé konkurence jsou bariéry konkurence, a ty způsobují pokles počtu firem v odvětví. Příkladem jsou vládní restrikce (udělení licence na určitou produkci omezenému počtu firem, zásahy státu do cenového systému jako např. stanovení cenových stropů), diferenciace produktu (jejím cílem je snaha firmy odlišit produkci od konkurentů ve snaze získat další zákazníky; je dána odlišnostmi statku, ale i odlišnostmi služeb spojených s užitím statku), přírodní podmínky (mohou způsobit neopakovatelnost vlastností statku nebo výskyt určitého výrobního faktoru) a nedokonalé informace (výrobci nemají stejný přístup a možnost využití nových poznatků; existencí informační asymetrie mezi kupujícím a prodávajícím ohledně vlastností prodávaného statku).
Nedokonalá konkurence
Nedokonalá konkurence vzniká v případě porušení alespoň jedné z podmínek dokonalé konkurence. Pro nedokonalou konkurenci je charakteristické: ♦ firma produkuje většinou diferencovaný produkt - jako důsledek odlišných preferencí spotřebitelů, neboť člověk se chce odlišovat; důvodem jsou preference, které klasifikujeme následovně: o prostorové preference – spotřebitel dávat přednost vždy bližší firmě, například kadeřnictví, oprava obuvi, maloobchodní síť, pohostinství; o časové preference – jedná se hlavně o prodej o víkendu, nepřetržitý provoz, kam patří především velká obchodní centra; o věcné preference – spotřebitel preferuje například určitý vzhled statku, tvar, složení, vůni statku; o osobní preference – spotřebitel navštěvuje raději například prodejnu, ve které pracuje jemu známý člověk; ♦ existuje alespoň jedna firma v odvětví, která může ovlivnit tržní cenu, ♦ omezený počet firem v odvětví – nabídka zboží se soustředí do několika velkých firem, například telekomunikace, pošta, jejich výhodou je koncentrace a efektivnější produkce, jsou nižší náklady, ♦ individuální poptávková křivka po produkci firmy má zápornou směrnici, je tedy klesající, (tzn., aby firma prodala další statek, musí snížit cenu), viz obrázek, ♦ existují překážky vstupu do odvětví – nejčastěji se uvádí následující důvody: o vlastnictví specifických přírodních zdrojů jako je půda, nerostné bohatství,
101 o potřeba značného množství kapitála pro podnikatelskou činnost, například v oblasti automobilového průmyslu, o administrativní překážky pro vstup nových firem do odvětví jako jsou například autorská práva, patenty, licence, cla, o dohody a úmluvy o rozdělení trhu, které nejsou u nás povoleny, například kartely jako je OPEC.
Poptávka v nedokonalé konkurenci P
D Q
Mezi hlavní příčiny nedokonalé konkurence řadíme: ♦ nákladové podmínky – při produkci velkého množství statků se náklady rozpočítají na toto množství (s růstem produkce klesají průměrné náklady) a firma tak realizuje úspory z rozsahu výroby, (nákladové podmínky monopolu, který sám uspokojí poptávku, oligopolu, kdy několik firem uspokojí poptávku a monopolistická konkurence, kdy velké množství firem uspokojí poptávku zobrazujme obrázek), ♦ bariéry konkurence – způsobují omezený počet firem v odvětví, řadíme k nim právní restrikce, diferenciaci produktu, ♦ další faktory – vedou ke vzniku nedokonalostí na trhu a patří k nim například nedokonalá informovanost, politické prostředí, zásahy státu, apod. Nákladové podmínky a typy trhu monopol
P
P
oligopol
Příčiny nedokonalé konkurence
monopolistická konkurence
MC
P
AC
MC
D AC
AC MC
D
D Q
Q
II
Q
102
Formy nedokonalé konkurence
Rozlišujeme tři formy nedokonalé konkurence: ♦ Monopol - tržní struktura, kdy na trhu daného statku existuje pouze jeden výrobce, statek nemá blízké substituty a existují značné bariéry vstupu do odvětví, ♦ Oligopol - tržní struktura, kdy na trhu daného statku existuje několik výrobců, produkt je diferencovaný, může být i homogenní (například benzín, cukr), existují bariéry vstupu do odvětví, které omezují přístup firem do odvětví; rozlišujeme smluvní oligopol a oligopol s dominantní firmou – blíže viz dále, ♦ Monopolistická konkurence - tržní struktura, kdy na trhu daného statku existuje velký počet výrobců, kdy žádný z nich není schopen ovlivnit cenu, firmy produkují diferencovaný produkt a neexistují bariéry vstupu do odvětví. Přehled jednotlivých typů tržních struktur je v následující tabulce. (NE)DOKONALÁ KONKURENCE
KRITÉRIUM Počet firem v odvětví
velmi mnoho
jedna
málo
mnoho
homogenní
diferencovaný
diferencovaný
diferencovaný
Bariéry vstupu
žádné
velké
určité
žádné
Možnost firmy ovlivnit P
žádná
výrazná
značná
omezená
MR=MC
MR=MC
MR=MC
MR=MC
P=MC
P>MC
P>MC
P>MC
Produkt
Podmínka rovnovážného objemu Q Vztah P a MC
Celkový příjem
průměrný příjem
Příjmy firmy v nedokonalé konkurenci: ♦ celkový příjem značíme TR – celková peněžní částka, kterou firma získá prodejem statků, je funkcí prodaného množství, vypočte se jako cena krát množství produkce: TR = P . Q; ♦ průměrný příjem značíme AR – příjem, který plyne firmě z jedné prodané jednotky, vypočte se jako celkový příjem děleno množství produkce: křivka má klesající průběh, viz obrázek;
AR =
TR P.Q = =P Q Q
mezní příjem ♦ mezní příjem značíme MR – dodatečný příjem, změna celkového příjmu vyvolaná změnou produkce o jednotku, křivka má klesající průběh, viz obrázek.; vypočte se derivací celkového příjmu podle Q, tj. změna TR dělená změnou množství produkce; tam, kde je celkový příjem roven maximu, je mezní příjem roven nule a protíná osu x, viz obrázek. MR =
dTR dQ
103
Firmy mohou na nedokonale konkurenčním trhu ovlivňovat tržní cenu, a proto celkové příjmy závisí na objemu produkce i na ceně. Firma tedy je v nedokonalé konkurenci cenovým tvůrcem, zatímco v dokonalé konkurenci je cenovým příjemcem. Cena tedy ovlivňuje celkové příjmy firmy (viz obrázek celkových příjmů): ♦ pokud je poptávka elastická, ePD > 1, produkce roste rychleji než klesá cena, tzn. cena klesá a celkový příjem roste, ♦ pokud je poptávka neelastická elastická, ePD < 1, růst množství produkce je menší než pokles ceny, tzn. pokles ceny způsobí pokles příjmů, ♦ pokud je poptávka jednotkově elastická, ePD = 1, celkové příjmy firmy se s poklesem ceny nezmění. Příjmy firmy - celkový příjem
- průměrný a mezní příjem P
P ePD =1
10
10
5
ePD >1
•
ePD =1 ePD <1
ePD <1
ePD
AR=d
TR 5
10
Q
5
10
Q
MR
Základním cílem firmy v nedokonalé konkurenci je maximalizace zisku. Firma se v nedokonalé konkurenci rozhoduje na základě podmínky maximalizace zisku, která se odvozuje z rovnovážného objemu produkce, tedy z podmínky rovnováhy, shodné s dokonalou konkurencí, tj. rovnosti mezních příjmů a mezních nákladů (E: MR=MC). Pro maximalizaci zisku firmy v nedokonalé konkurenci platí: P > MR = MC, tj. zlaté pravidlo maximalizace zisku. 6.2 Monopol
Monopol je jediná firma v odvětví vyrábějící statek, ke kterému neexistují substituty. Jedná se o činnost jediného výrobce v odvětví, kde existují překážky ve vstupu do odvětví. Individuální poptávková křivka po produkci monopolu má zápornou směrnici a je totožná s tržní poptávkou, tzn. křivka individuální a tržní poptávky jsou totožné. Klasifikujeme několik typů monopolu: ♦ přirozený monopol(technický) - monopol dosahuje díky velikosti firmy výnosů z rozsahu a nebylo by efektivní, aby daný statek vyrábělo více firem, příkladem jsou tzv. sítě jako rozvod elektřiny, plynovody; nabídka přirozeného monopolu je ovlivněna vědeckotechnickým pokrokem a růstem příjmů obyvatelstva;
Monopol
104
♦ administrativní monopol - vzniká vlivem zásahů státu z různých příčin, např. výsadní postavení státu v určitém odvětví, patenty, ochranné známky, autorská práva; ♦ ekonomický monopol - silnější firma pohltí slabší firmu. Rovnováha monopolu
Rovnováha monopolu
Pro rovnováhu monopolu platí podmínka rovnováhy: E = MC = MR a zlaté pravidlo maximalizace zisku: P > MC = MR, viz obrázek. Optimální objem produkce monopolisty je Q1, a prodává za cenu P1. Rovnováha monopolu P
P1
MC G
E AR=D Q1
MR
Q
Rovnováhu monopolu, který maximalizuje zisk můžeme vyjádřit nejen pomocí mezních veličin, viz výše, ale i pomocí celkových veličin, viz obrázek, kde TP je celkový zisk, tedy rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady. Tam kde jsou celkové příjmy rovny celkovým nákladům, je zisk roven nule a křivka TP protíná osu x.
105
Rovnováha monopolu pomocí celkových veličin P
TC zisk
TR
zisk Q TP
Monopol může realizovat zisk (viz obrázek), kde QM je optimální objem produkce monopolisty a PM je monopolní cena, zisk je v obrázku vyšrafovaná část. Monopol realizující zisk P
PM
MC AC
G
E AR=D QM
MR
Q
Monopol může také realizovat nulový zisk nebo také ztrátu (viz obrázek, ztráta je vyšrafovaná část). Monopol na straně poptávky označujeme jako monopson, tj. situace, kdy na trhu na straně poptávky vystupuje pouze jediný kupující.
Monopson
106
Ztráta monopolu
P
MC
AC
PM G
E AR=D QM
MR
Q
Neefektivnost monopolu
Náklady mrtvé váhy
Monopol je neefektivní, protože produkuje menší množství statků a za vyšší ceny než v dokonalé konkurenci. Neefektivnost vystihují náklady mrtvé váhy, které vyjadřují, že výhody ze směny jsou menší než v dokonalé konkurenci. To znamená, že součet přebytku spotřebitele a přebytku výrobce je menší než u monopolu. Spotřebitel u monopolu platí cenu vyšší než v dokonalé konkurenci a jeho část obdrží firma, přebytek výrobce je větší než přebytek firmy v dokonalé konkurenci, viz obrázek. Tato situace způsobuje ztrátu efektivnosti, protože nejsou uskutečňovány některé přínosy ze směny a je využita pouze část zdrojů pro produkci. Neefektivnost monopolu – náklady mrtvé váhy P
přebytek spotřebitele
G
PM
MC
náklady mrtvé váhy
•E AR=D QM
přebytek výrobce
MR
Q
107
Přebytek výrobce a přebytek spotřebitele v dokonalé konkurenci P
přebytek spotřebitele
S
E
PE
D
QE
přebytek výrobce
Q
Stát provádí regulaci monopolu, díky jeho neefektivnosti (nevyužití zdrojů), a to pomocí: ♦ právních norem, například antimonopolní zákony, určováním podmínek vstupu do odvětví, apod., ♦ daňovou politikou – zvyšováním daní (které způsobí růst nákladů, a tím zvýšení ceny statku na PR, ze kterou monopol prodává), viz obrázek, ♦ převedením do státního vlastnictví nebo získáním podílu akcií, ♦ stimulací konkurenčního prostředí – buď domácí nebo zahraniční konkurence, ♦ cenovou regulací, která má dvě podoby: o regulace cen na úrovni mezních nákladů: P = MC, což je spojeno s dosažením ekonomické efektivnosti (ale vedlo by to ke ztrátě) nebo o regulace cen na úrovni průměrných nákladů: P = AC, kdy monopol realizuje pouze normální zisk, viz obrázek, kde PR je regulovaná cena na úrovni průměrných nákladů, ♦ zestátnění monopolu - stát může převzít firmu do svého vlastnictví, jejím cílem ale není zisk. Cenová regulace monopolu
P
MC AC
PM PR PI
M R I
E AR=D QM QR QI
MR
Q
Regulace monopolu
108
Dopad dodatečně zavedené daně MC´ MC
P
AC
GR GM
PR PM
AC´
ER EM QR QM
Monopolní síla
AR=D
MR
Q
Monopolní síla Tržní síla monopolu, tzv. monopolní síla dává firmě postavení cenového tvůrce. Jedná se o schopnost stanovit vyšší cenu než jsou mezní náklady. Stupeň monopolní síly vyjadřuje: ♦ Lernerův index:
L= (P-MC) / P Lenerův index může nabývat hodnoty od 0 do 1. pokud je: o L=0 - jedná se o dokonale konkurenční firmu, o L je kladné číslo - jedná se o nedokonale konkurenční firmu, o L se blíží 1, tím je větší stupeň monopolní síly; ♦ míra koncentrace – procentuální podíl nejsilnějších firem v odvětví na produkci odvětví; ♦ velikost zisku – stanovení je problematické, neboť zisk závisí na průměrných nákladech.
Monopson
Monopson Monopson je zvláštním typem monopolu, kdy na trhu existuje jeden kupující. Síla monopsonu spočívá v tom, že kupující je schopen ovlivnit cenu a proto může kupovat za nižší cenu než je cena dokonalé konkurence. Příkladem jsou výluční odběrateli specifické produkce. 6.3 Rovnováha oligopolu (smluvní oligopolu)
Oligopol
Oligopol je formou nedokonalé konkurence, kde existují bariéry vstupu do odvětví. Firmy mohou vyrábět buď diferencovaný statek, potom hovoříme o heterogenním oligopolu nebo homogenní statek, kdy hovoříme o homogenním oligopolu. Rozeznáváme celou škálu modelů oligopolu, ukážeme si jak fungují dva z nich: ♦ smluvní oligopol (koluzivní) – několik firem v odvětví, kdy každá může ovlivnit cenu,
109
♦ oligopol s dominantní firmou – v odvětví je několik firem, jedna je však dominantní a určuje cenu a ostatní podmínky na daném trhu pro ostatní firmy, které tvoří tzv. konkurenční lem. Smluvní oligopol Smluvní oligopol je odvětví, kde existuje několik firem, firmy se znají, vyrábějí podobný nebo shodný statek. Mají relativně stejné postavení na trhu (každá firma se tedy chová jako monopol), jejich chování je ale vzájemně závislé. Při stanovování ceny a vyráběného množství firmy zohledňují cenu a množství, kterou stanoví konkurent. Firmy mohou mezi sebou uzavírat dohody, tzv. kartelové dohody (například dohody o cenách, rozdělení trhu, u nás jsou však tyto dohody zakázány) nebo tzv. gentlemanské dohody (tajné dohody o stanovení monopolní ceny, o segmentaci trhu, o výrobních kvótách, odbytových možnostech apod.). V rámci konkurenčního boje používají firmy mezi sebou různé formy jako je: ♦ cenová forma konkurenčního boje nebo ♦ necenová forma, například dodatečné služby, delší garance, bezplatný servis, zvýhodněné podmínky instalace statku.
Formy dohod mají několik podob: ♦ kartel – dohoda o cenách, rozdělení trhu, … - firmy si zachovávají výrobní a odbytovou samostatnost, ♦ syndikát – firmy si zachovávají výrobní samostatnost, odbyt je uskutečňován prostřednictvím syndikátu a jeho obchodní sítě, ♦ trust – má podobu akciové společnosti, firmy ztratily výrobní a odbytovou samostatnost, navenek vystupují jako jedna firma, ♦ horizontální (například spojení firem produkujících obuv), vertikální (spojení firem navazující produkce) a konglomerát (spojení produkce, která spolu nesouvisí), ♦ koncern – formálně nezávislé firmy, ovládány finanční kontrolou (holding). Pro maximalizaci zisku firmy, která vychází z podmínky rovnováhy firmy (MC=MR), tak jako ve všech typech nedokonalé konkurence, platí: P>MR=MC. Oligopolista nabízí optimální objem produkce Qo (ten je větší než v případě monopolu), prodává za cenu Po a zisk je v následujícím obrázku vyjádřen vyšrafovanou plochou.
Smluvní oligopol
Formy dohod
110
Maximalizace zisku firmy produkující v rámci smluvního oligopolu P
MC AC
G
PO
E AR=D QO
Q
MR
6.4 Oligopol s dominantní firmou
Oligopol s dominantní firmou
Oligopol s dominantní firmou (cenové vůdcovství) je tržní struktura s jednou firmou, která má vůdčí postavení na trhu a řadou menších firem tvořících tzv. konkurenční lem. Dominantní firma se chová na tomto trhu jako monopol, určuje tedy cenu (je tzv. cenový vůdce) i množství, které budou ostatní firmy akceptovat. Firmy tvořící dokonale konkurenční lem tedy přebírají cenu, viz obrázek, kde DT je tržní poptávka, dD je poptávka po výrobcích dominantní firmy a prostor mezi nimi je poptávka po výrobcích konkurenčního lemu. Pro rovnováhu platí E: MC=MR, ta určí oligopolní cenu (rovnoběžka v bodě rovnováhy s osou y a průsečík s křivkou poptávky po výrobcích dominantní firmy B). V ceně Po vedeme rovnoběžku s osou x a ta nám v průsečíku s tržní poptávkou (C) určí na ose x poptávané množství QD - celkové množství poptávané po výrobcích všemi firmami, které se dělí na Qd – množství optávané po výrobcích dominantní firmy a zbytek do QD – menší množství, které je poptávané po výrobcích konkurenčního lemu. Změny, které realizuje dominantní firma působí i na konkurenční lem, například pokles ceny. Rovnováha oligopolu s dominantní firmou P MC B
PO
C
E Qd
dD QD MR
DT Q
111 6.5 Monopolistická konkurence
Monopolistická konkurence je charakteristická velkým počtem firem v odvětví (jedná se o menší a střední firmy, které mají velmi malý vliv na celkový trh v odvětví), do kterého neexistují bariéry vstupu. Firmy vyrábějí diferencovaný produkt a v rámci produkce svého statku má tedy firma monopolní postavení a uplatňuje proto monopolní sílu. Firma se v krátkém období chová jako monopol, a proto si může sama určit cenu (s ohledem na poptávku), v dlouhém období se počet firem ustálí a firmy realizují nulový zisk.
Monopolistická konkurence
Firma produkuje většinou diferencovaný produkt jako důsledek odlišných preferencí spotřebitelů. Rozlišujeme subjektivní a objektivní preference. Subjektivní preference souvisí s kupujícím, jedná se např. o osobní preference. Objektivní preference souvisí s prodávajícím, jedná se např. prostorová preference. Preference mohou být:
♦ osobní preference – spotřebitel navštěvuje raději například prodejnu, ve které pracuje člověk, kterého zná; ♦ věcné preference – spotřebitel preferuje například určitý vzhled statku, tvar, složení, vůni statku; ♦ časové preference – jedná se hlavně o prodej o víkendu, nepřetržitý provoz, kam patří především velká obchodní centra; ♦ prostorové preference – spotřebitel dávat přednost vždy bližší firmě, například kadeřnictví, oprava obuvi, maloobchodní síť, pohostinství; Vlivem diferenciaci produktu lidé platí větší cenu než v dokonalé konkurenci. Odlišnosti monopolu a monopolistické konkurence v krátkém období: ♦ křivka poptávky monopolistické konkurence je elastičtější než u monopolu, což je způsobeno zaměnitelností statků (substituovatelností), ♦ zisk monopolistické konkurence je mnohem menší než u monopolu, neboť náklady jsou vyšší, firmy nerealizují výnosu z rozsahu.
V krátkém období firma realizuje zisk, který láká do odvětví další firmy, viz obrázek. Na trhu ale existují blízké substituty a firma proto zohledňuje chování firem produkujících tyto substituty. Firma produkuje optimální objem produkce QB (ten je menší než v případě oligopolu), prodává za cenu PB a zisk je vyjádřen vyšrafovanou plochou. Platí zlaté pravidlo maximalizace zisku: P>MR=MC.
Rovnováha v krátkém období
112
Rovnováha firmy v krátkém období v monopolistické konkurenci, firma realizuje zisk P
MC AC
G
PB
E AR=D QB
Rovnováha v dlouhém období
MR
Q
V dlouhém období díky pohybu firem mezi odvětvími, se počet firem v odvětví ustálí a firmy realizují nulový zisk, viz obrázek. Nulový ekonomický zisk vyjadřuje, že i v ostatních odvětvích firmy mají stejný nulový zisk. Každá firma v odvětví pokryje své náklady, tj. TR=TC, nebo-li AR=AC. Příchodem firem do odvětví klesá individuální poptávka po produkci každé firmy a cena PC se tak dostává na úroveň průměrných nákladů, optimální objem produkce QC je realizován s minimálními dlouhodobými průměrnými náklady, viz obrázek. Rovnováha firmy v dlouhém období v monopolistické konkurenci P
MC AC
PC
G
E AR=D QC
MR
Q
Maximalizace Cílem firmy nemusí být maximalizace zisku. Firma může v podmínkách nedokonalé konkurence například maximalizovat obrat. V tomto případě se firma obratu snaží maximalizovat celkový příjem, který jsme vypočítali jako součin ceny a množství. Porovnáváme-li firmu maximalizující zisk, ta vyrábí optimální objem produkce QM a prodává za cenu PM, kdežto firma maximalizující obrat vyrábí optimální objem produkce Q1 a prodává za cenu P1, a to odpovídá průsečíku poptávky a mezních nákladů, viz obrázek. Firma maximalizující obrat vyrábí tedy větší objem produkce a prodává za cenu menší než firma sledující cíl maximalizaci zisku.
113
Firma maximalizující obrat P
PM P1
MC G H E AR=D QM Q1
MR
Q
Shrnutí kapitoly: Nedokonalá konkurence vzniká v případě porušení alespoň jedné z podmínek dokonalé konkurence. Celkový příjem vyjadřuje celková peněžní částka, kterou firma získá prodejem svých statků. Průměrný příjem plyne firmě z jedné prodané jednotky. Mezní příjem představuje dodatečný příjem, tj. změnu celkového příjmu vyvolanou změnou produkce o jednotku. Firma je v rovnováze v nedokonalé konkurenci, pokud se mezní náklady rovnají mezním příjmům, tj. E: MC = MR. Monopol je tržní struktura, kde je na trhu pouze jeden výrobce, statek nemá blízké substituty a existují značné bariéry vstupu do odvětví. Monopolista maximalizuje zisk, což vychází z podmínky rovnováhy firmy v nedokonalé konkurenci (E: MC = MR) a je vyjádřen podmínkou: P>MR=MC. Náklady mrtvé váhy vyjadřují neefektivnost monopolu, tj. výhody ze směny jsou menší než v dokonalé konkurenci, tedy přebytek spotřebitele je menší a přebytek výrobce je větší než přebytek firmy v dokonalé konkurenci. Stát provádí regulaci monopolu pomocí právních norem, daňovou politikou, převedením do státního vlastnictví, získáním podílu akcií, stimulací konkurenčního prostředí, cenovou regulací, a to na úrovni mezních nákladů anebo průměrných nákladů. Oligopol je tržní struktura s několika výrobci, produkt je diferencovaný, může být i homogenní, existují bariéry vstupu do odvětví. Pro rovnováhu oligopolu platí maximalizace zisku: P>MR=MC, která vychází z rovnováhy firmy: E: MC=MR. Oligopol s dominantní firmou je tržní struktura s řadou menších firem (konkurenční lem) a jednou firmou, která má vůdčí postavení na trhu a určuje cenu i další podmínky na trhu. Pro maximalizaci zisku platí zlaté pravidlo maximalizace zisku: P>MR=MC. Monopolistická konkurence představuje tržní strukturu, kde neexistují bariéry vstupu do odvětví, firmy vyrábějí diferencovaný produkt, existuje velký počet firem a žádná z nich není schopna ovlivnit cenu. V krátkém období firma v rámci monopolistické konkurence realizuje zisk, platí zlaté pravidlo maximalizace zisku: P>MR=MC.
114
V dlouhém období firma v rámci monopolistické konkurence realizuje nulový zisk, tedy prodává za cenu rovnu průměrným nákladům. Firma, která sleduje jako cíl maximalizaci obratu, vyrábí optimální objem produkce vyšší a prodává za cenu nižší, než firma maximalizující zisk. Otázky:
1. Objasněte pojem nedokonalá konkurence. 2. Definujte jednotlivé formy nedokonalé konkurence. 3. Znázorněte a definujte příjmy firmy v nedokonalé konkurenci. 4. Jaká je podmínka rovnováhy firmy v nedokonalé konkurenci? 5. Jaká je podmínka maximalizace zisku v nedokonalé konkurenci? 6. Jak vyjádříme neefektivnost monopolu? 7. Jak podobu může mít cenová regulace monopolu? 8. Co to jsou náklady mrtvé váhy? 9. Jaké modely oligopolu rozlišujeme a čím se liší. 10. Co platí pro rovnováhu firmy v rámci oligopolu? 11. Co platí pro rovnováhu firmy v rámci monopolistické konkurence v krátkém období? 12. Co platí pro rovnováhu firmy v rámci monopolistické konkurence v dlouhém období? Příklad:
1. Vyjděte z následující tabulky a určete: 3. kusy 9. cena v eurech
2.
3. 4. 5.
4. 1 5. 2 6. 3 7. 4 8. 5 10. 25 11. 30 12. 34 13. 42 14. 50
a) zda se jedná o firmu v dokonalé nebo nedokonalé konkurenci, b) příjem plynoucí z prodeje čtvrté jednotky, c) průměrný příjem u čtvrté prodané jednotky, d) mezní příjem plynoucí z prodeje čtvrté prodané jednotky, e) graficky znárodněte celkový a průměrný příjem. Monopolně konkurenční firma sleduje maximalizaci zisku. Jaká bude rovnovážná cena a množství, víme-li: AR = 86Q – 4Q, TC = 3Q2 - + 2Q + 4. Je dána rovnice celkové veličiny: TC = 800 + 20Q + 10Q2 . Určete: a) velikost průměrných nákladů na 10 jednotek výstupu b) rovnici mezních nákladů c) velikost průměrných fixních nákladů na 10 jednotek výstupu Máme funkci: TC = 10Q + Q2. Poptávka je určena rovnicí P = 40 – 2Q. Vypočtěte maximální velikost ekonomického zisku. Vypočtěte objem produkce a cenu, při které monopol maximalizuje zisk a výši tohoto zisku, znáte-li rovnici: TC = 2Q2 + 36Q + 172 a rovnici: AR = 156 4Q. Monopolní výrobce má MC = AC = 15 Kč. Křivka tržní poptávky je dána vztahem Q = 95 - P. Urči objem produkce a cenu, při které monopol maximalizuje celkový čistý ekonomický zisk. Zakreslete situaci do grafu.
115
7 TRH VÝROBNÍCH FAKTORŮ V této kapitole se dozvíte:
•
Pojmy jako trh výrobních faktorů, poptávka a nabídka na tomto trhu, trh půdy, trh práce, trh kapitálu, cena výrobního faktoru, optimum firmy na trhu výrobních faktorů;
•
Jak definovat poptávku a nabídku na trhu výrobních faktorů;
•
Jak odvodit poptávku firmy na trhu výrobních faktorů;
•
Jak graficky vyjádřit optimum firmy na uvedeném trhu;
•
Jak graficky vyjádřit výdělek z výrobního faktoru a objasnit čím je tvořen;
•
Jak definovat nabídku a poptávku na trhu půdy;
•
Jak graficky vyjádřit rovnováhu na trhu půdy.
Budete schopni:
•
Vysvětlit který subjekt tvoří na trhu výrobních faktorů nabídku a poptávku;
•
Rozlišit, kdy vzniká na trhu přebytek a nedostatek výrobního faktoru;
•
Objasnit proč je poptávka na trhu výrobních faktorů odvozenou poptávkou;
•
Objasnit jak se firma chová na trhu výrobních faktorů, pokud náklady na výrobní faktor převyšují příjmy z mezního produktu výrobního faktoru;
•
Objasnit jak firma reaguje na trhu výrobních faktorů, pokud příjmy z mezního produktu výrobního faktoru převyšují náklady na výrobní faktor;
•
Vysvětlit čím je tvořen výdělek z výrobního faktoru;
•
Definovat nabídku a poptávku na trhu půdy, ale i rovnováhu na tomto trhu.
Klíčová slova této kapitoly: Navážeme nyní na trh statků trhem výrobních faktorů a budeme se věnovat firmě, která nakupuje výrobní faktory na tomto trhu. Proto na trhu výrobních faktorů tvoří poptávku a my si objasníme jak tato poptávka vzniká. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 5 + 2 hodiny (teorie + řešení úloh)
116
Průvodce studiem: Trh výrobních faktorů, poptávka po výrobním faktoru, nabídka výrobního faktoru, cena výrobního faktoru, transferový výdělek, ekonomická renta, trh půdy, nabídka půdy, poptávka po půdě, pozemková renta. 7.1 Nabídka a poptávka na trhu výrobních faktorů
Trh výrobních faktorů je trhem, kde domácnosti představují vlastníky výrobních faktorů a vystupují zde jako nabízející. Firmy na tomto trhu poptávají zdroje, aby je ve výrobě přeměnily na statky, které prodají na trhu statků. Na trhu výrobních faktorů rozlišujeme tři základní výrobní faktory, a to: půdu, práci a kapitál. Ceny výrobních faktorů plní identickou funkci jako na trhu statků: ♦ jsou zdrojem informací, ♦ přenášejí motivaci, ♦ určují kdo a k jakým cílům a také v jakém množství může jednotlivé výrobní faktory využívat. Poptávka po výrobním faktoru Poptávka po Poptávka po výrobním faktoru je odvozenou poptávkou, značí se D. Je odvozena od poptávky po statcích, při jejichž výrobě se tyto výrobní faktory používají. výrobním Poptávku po výrobním faktoru tvoří firmy. Poptávka vyjadřuje poptávané faktoru množství výrobního faktoru (F) při dané ceně výrobního faktoru (PF). Pro poptávku platí záklon klesající poptávky: s růstem ceny výrobního faktoru, klesá jeho poptávané množství, viz obrázek.
Poptávka po výrobním faktoru PF
PFB
B A
PFA
D FB
Nabídka výrobního faktoru
FA
F
Nabídka výrobního faktoru Nabídka výrobního faktoru je tvořena domácnostmi, které nabízejí výrobní faktory, značí se S. Za vlastnictví výrobních faktorů dostávají jejich vlastníci důchody, které mají podobu mzdy, renty, apod. Nabídka vyjadřuje nabízené množství výrobního faktoru (F) při dané ceně (PF). Pro nabídku platí zákon
117
rostoucí nabídky: s růstem ceny zdroje, roste jeho nabízené množství, viz obrázek. Domácnosti se rozhodují, kolik výrobních faktorů firmám pronajmou, aby maximalizovaly užitek. Nabídka výrobního faktoru PF
S
B
PFB PFA
A
FA
FB
F
Rovnováha na trhu výrobních faktorů vzniká střetem nabídky a poptávky po výrobním faktoru, a tím vzniká rovnovážná cena, označuje se PF a rovnovážné množství FE, viz obrázek. Cena výrobního faktoru je spojena s jeho pronájmem. Cenou práce je mzdová sazba, cenou půdy je pozemková renta a cenou kapitálu je úroková míra (sazba). Rovnováha na trhu výrobního faktoru
PF
PFE
S
E
D
FE
F
Nerovnováha na trhu výrobních faktorů vzniká, pokud je cena na trhu vyšší nebo nižší než rovnovážná cena. Na trhu výrobních faktorů vzniká přebytek výrobního faktoru, pokud je cena výrobního faktoru vyšší než rovnovážná PF1, v tomto případě je nabízené množství větší než poptávané množství výrobního faktoru. Přebytek na trhu vede k poklesu ceny výrobního faktoru. Pokud je ale cena výrobního faktoru nižší než rovnovážná PF2, vzniká na trhu nedostatek výrobního
Rovnováha na trhu výrobních faktorů
118
faktoru a v tomto případě je poptávané množství větší než nabízené množství výrobního faktoru, viz obrázek. Nedostatek výrobního faktoru vede na trhu k růstu ceny výrobního faktoru. Přebytek a nedostatek na trhu výrobního faktoru P S
přebytek
PF1
E
PFE
nedostatek
D
PF2 FD1 FS2
FE <
FS1
F FD2
Cena výrobního faktoru určuje výdělek výrobního faktoru. Výdělek výrobního faktoru je tvořen dvěma součástmi (viz obrázek), transferovým výdělkem a ekonomickou rentou.
Transferový výdělek
Transferový výdělek - výdělek, který by daný výrobní faktor mohl získat při svém nejlepším alternativním využití, jeho velikost závisí na pružnosti nabídky zdroje; pokud je nabídka dokonale elastická, je výdělkem výrobního faktoru pouze transferový výdělek, viz druhý v pořadí obrázků;
Ekonomická Ekonomická renta - část celkového výdělku daného výrobního faktoru, která převyšuje transferový výdělek, tzv. přebytek nad transferovým výdělkem, nebo-li renta část výdělku, která není nutná k udržení výrobního faktoru v daném použití, jedná se o rozdíl mezi příjmem z výrobního faktoru a transferovým výdělkem, opět závisí na elasticitě nabídky. Pokud je nabídka dokonale neelastická je výdělkem výrobního faktoru pouze ekonomická renta, tzv. čistá ekonomická renta, (viz obrázek) realizují ji například lidé se zvláštními schopnostmi, nebo příkladem je také pozemková renta. Cenu výrobního faktoru proto určuje poptávka.
119
Výdělek výrobního faktoru ekonomická renta
PF
PF
PF
S
S
PFE
E
PFE
E
transferový výdělek
E
PFE
D
D
FE
S
F
FE transferový výdělek
D
F
FE
F
ekonomická renta
7.2 Rovnováha firmy na trhu výrobních faktorů v dokonalé konkurenci
Na trhu výrobních faktorů poptává výrobní faktory firma a chová se stejně jako na trhu statků. Cílem firmy na trhu výrobních faktorů je maximalizace zisku. To znamená, že firma chce nakupovat zdroje co nejlevněji, za co nejnižší náklady a chce získat co nejvyšší příjem. Proto nyní vymezíme jednotlivé typy příjmu jako je celkový příjem, mezní příjem a průměrný příjem.
Příjem z mezního produktu výrobního faktoru označujeme MRP - vyjadřuje dodatečný příjem získaný prodejem statku, který přinese dodatečná jednotka výrobního faktoru zapojená do výroby, pokud jsou ostatní vstupy konstantní, viz obrázek. Příjem z mezního produktu klesá s růstem objemu produkce statků vlivem působení zákona klesajícího mezního produktu. Příjem z mezního produktu výrobního faktoru vypočteme takto: MRP= MP.P, kde:
MP (=MPP) je mezní produkt a P je cena vstupu.
Příjem z mezního produktu výrobního faktoru
120
Příjem z mezního produktu výrobního faktoru
MPP
6 4 MPP 1 2 3 4
5 6
F
Kč 40
10 MRP=MPP.P
1 2 3 4
5 6
F
Mezní náklady Mezní náklady na výrobní faktor se značí MFC, jsou to dodatečné náklady (ΔTC) vytvořené při nájmu dodatečné jednotky výrobního faktoru (ΔF), přičemž ostatní na výrobní výrobní faktory jsou neměnné. Mezní náklady na výrobní faktor vypočteme jako: faktor MFC =
ΔTC ΔF
nebo-li MFC=PF, kde PF je cena vstupu. V dokonalé konkurenci je mezní náklad na výrobní faktor roven ceně výrobního faktoru, viz obrázek. Firma tedy nemůže ovlivnit cenu výrobního faktoru a je proto tzv. příjemcem ceny.
121
Mezní náklady na výrobní faktor PF
MFC
P1
F
Rovnováha dokonale konkurenční firmy na trhu výrobních faktorů nastane pokud firma maximalizuje zisk. To znamená, že firma je v rovnováze, viz obrázek, jestliže najímá takové množství výrobního faktoru, při kterém se příjem z mezního produktu výrobního faktoru rovná mezním nákladům na daný výrobní faktor, tj.: E: MRP = MFC. Pokud není na trhu rovnováha, mohou nastat dvě situace: ♦ MRP > MFC - příjem z mezního produktu výrobního faktoru je větší než mezní náklady na výrobní faktor, potom firma zvyšuje najímané množství výrobního faktoru, tj. zvyšuje množství vstupů z F1 na FE, ♦ MRP < MFC - mezní náklady na faktor převyšují příjmy z mezního produktu výrobního faktoru, potom firma omezuje nákup výrobního faktoru, tedy snižuje množství vstupů z F2 na FE. Rovnováha dokonale konkurenční firmy na trhu výrobních faktorů PF
P1 PE
MFC
E
P2
MRP F1 FE
F2
F
Odvození poptávky po výrobním faktoru
Z rovnováhy firmy odvodíme poptávku po jednom výrobním faktoru. Na trhu dochází ke změně ceny výrobního faktoru. S růstem ceny vstupu z P1 na P2 dochází k růstu mezních nákladů na MFC2, a tím ke změně rovnováhy firmy na
Rovnováha dokonale konkurenční firmy na trhu výrobních faktorů
122
trhu na E2, viz obrázek. Vlivem změny ceny na trhu se mění mezní náklady firmy na nákup vstupu, a tím i rovnováha firmy, ze které jsme odvodili poptávku po vstupu, neboť jsme našli k novým cenám vstupů nová rovnovážná poptávaná množství zdrojů. Poptávka po výrobním faktoru je shodná s křivkou příjmu z mezního produktu výrobního faktoru (s jeho klesající částí): MRP = D, viz obrázek. Tržní poptávková křivka po výrobním faktoru je horizontální součet individuálních poptávkových křivek, stejně jako pro tržní poptávku u statků. Odvození poptávky firmy po výrobním faktoru PF
PF PF3 PF2 PF1
MFC3
E3 E2 E1
PF3
MFC2
PF2
MFC1
PF1
E3 E2 E1
MRP F3 F2 F1
F
D F3 F2
F1
F
Poptávka po Poptávka po výrobním faktoru v nedokonalé konkurenci je rovněž dána příjmem z mezního produktu, který se vypočte jako součin mezního produktu a mezního výrobním příjmu (MRP = MP . MR), neboť v nedokonalé konkurenci je firma schopna faktoru ovlivnit cenu na trhu. Porovnání poptávky v dokonalé a nedokonalé konkurenci ilustruje následující obrázek. Poptávka je v dokonalé i nedokonalé konkurenci dána klesající částí křivky MRP a v dokonalé konkurenci je více neelastická. Poptávku po vstupu ovlivňuje poptávka po statcích, množství ostatních vstupů a změny technologie.
123
Poptávka firmy po vstupu v dokonalé a nedokonalé konkurenci MPP 4 2
MPP 1 2 3 4 5 6 Kč 120
F
MRP=MPP.P
90
30
MRP=MPP.MR 1 2 3 4 5 6
F
7.3 Trh půdy
Půda je jedním z primárních výrobních faktorů. Vyskytuje se v omezeném množství, liší se kvalitou a úrodností. Půdu lze využít různými způsoby, například pro těžbu surovin, pěstování plodin nebo pro stavební účely.
Nabídka půdy (viz obrázek) je stálá, dokonale neelastická, pokud neexistuje jiná možnost jejího využití a její nájem přináší vlastníkovi pozemkovou rentu. Nabídka půdy, označuje se S - vyjadřuje nabízené množství půdy při dané ceně půdy, tj. pozemkové rentě, jedná se o vertikální přímku – s růstem ceny na R2 se nabízené množství půdy nemění, je stejné. Nabídka půdy R
R1 R2
S
C B
A1=A2
A
Nabídka půdy
124
Poptávka po Poptávka po půdě, označuje se D - je klesající a je stejně jako poptávka po ostatních výrobních faktorech odvozenou poptávkou, viz obrázek. Poptávka po půdě půdě vyjadřuje poptávané množství půdy při dané ceně půdy, tj. pozemkové rentě. Platí pro ni zákon klesající poptávky, tj. s růstem ceny půdy (pozemkové renty) klesá poptávané množství půdy. Pokud klesá cena půdy z R1 na R2, poptávané množství půdy roste z A1 na A2 a dochází k posunu po křivce poptávky z bodu B do bodu C, viz obrázek. Poptávka po půdě R
B
R1
C
R2
D A1
A2
A
Poptávka po půdě se odvozuje z poptávky po finálních statcích, které se prostřednictvím půdy produkují. Půdu jako výrobní faktor požadují subjekty maximalizující svůj zisk proto, že jim umožňuje produkovat statky, které jsou ochotny domácnosti koupit. Strmější tvar poptávky po půdě je důsledkem toho, že její cena nereaguje hned na změny v poptávce po produktech půdy. Půda se pronajímá na období, které je předmětem dohody mezi vlastníkem a nájemcem.
Pozemková renta
Dohoda kromě období pronájmu obsahuje stanovenou cenu za užívání půdy, rentu. Renta je cenou půdy stanovenou interakcí nabídky a poptávky po půdě, viz obrázek, kde A je množství půdy a R je pozemková renta, viz obrázek, vyšrafovaná část.
125
Pozemková renta
R
S
pozemková renta
R1
E
D A
A1
Rovnovážná cena je cena odpovídající průsečíku křivky nabídky půdy a křivky poptávky po půdě. Protože má nabídka půdy na trhu půdy charakter monopolu, změna poptávky po půdě nemůže vyvolat změnu nabídky, vyvolá pouze změnu ceny půdy, změnu renty. Platí, čím je poptávka po půdě vyšší, tím je vyšší i pozemková renta. Roste-li poptávka z D1 do D2, zvyšuje se renta z R1 na R2, viz obrázek. Změna renty R
S
R2
E2
R1
E1
R0
E0 D2 D0 D1 A1=A2=A3
A
Pokud se výška renty dostane nad bod rovnováhy, zvýšená cena nemotivuje subjekty k pronájmu. Vlastníci půdy musí cenu půdy snižovat a rentu tlačit na rovnovážnou úroveň do bodu E0. V případě nízké renty pod rovnovážnou úrovní, bude zvýšená poptávka tlačit na růst renty až do úrovně rovnováhy, viz předcházející obrázek.
Rovnovážná cena
126 Nerovnováha na trhu půdy
Na trhu půdy vzniká nerovnováha, pokud je cena vyšší nebo nižší než rovnovážná. Přebytek na trhu půdy vzniká, pokud je cena vyšší než rovnovážná, P1 a nabízené Přebytek a množství převyšuje poptávané množství, viz obrázek. nedostatek na trhu půdy Je-li na trhu půdy cena nižší než rovnovážná, P2, je poptávané množství větší než nabízené množství a na trhu půdy vzniká nedostatek. Protože poptávané množství převyšuje nabízené množství, tendence na trhu bude k růstu ceny. V případě vyšší než rovnovážné ceny na trhu, je tendence opačná, tedy k poklesu ceny. Přebytek a nedostatek na trhu půdy R
S přebytek
R1 E
RE R2
nedostatek
AD1
AE = AS1 AS2
<
D A
AD2
Shrnutí kapitoly: Poptávka po výrobním faktoru je odvozenou poptávkou, vyjadřuje poptávané množství zdroje při dané ceně. Nabídka výrobního faktoru vyjadřuje nabízené množství výrobního faktoru při dané ceně. Pokud je cena vyšší než rovnovážná vzniká přebytek výrobního faktoru a nabízené množství převyšuje poptávané množství. Pokud je cena nižší než rovnovážná vzniká nedostatek výrobního faktoru a poptávané množství je vyšší než nabízené. Rovnováha firmy na trhu výrobního faktoru v dokonalé konkurenci nastane, když se mezní náklady na výrobní faktor rovnají příjmu z mezního produktu výrobního faktoru. Z rovnováhy firmy na trhu vlivem změny ceny odvodíme poptávku po výrobním faktoru. Výdělek výrobního faktoru je tvořen transferovým výdělkem a ekonomickou rentou. Transferový výdělek je výdělek, který by daný výrobní faktor mohl získat při svém nejlepším alternativním využití.
127
Ekonomická renta je rozdíl mezi příjmem z výrobního faktoru a transferovým výdělkem. Nabídka půdy je dokonale neelastická. Poptávka po práci je tvořena firmami, vyjadřuje poptávané množství půdy při dané ceně, pozemkové rentě. Nabídku půdy tvoří domácnosti, je dokonale neelastická, vyjadřuje nabízené množství půdy při dané ceně, pozemkové rentě. Rovnováha na půdy vzniká střetem nabídky a poptávky na tomto trhu a určuje rovnovážnou cenu. Nerovnováha na trhu půdy vzniká pokud je cena na trhu půdy vyšší nebo nižší než rovnovážná cena. Pokud je cena na trhu půdy vyšší než rovnovážná a nabízené množství převyšuje poptávané množství vzniká přebytek půdy. Pokud je cena na trhu půdy nižší než rovnovážná, poptávané množství je vyšší než nabízené a vzniká nedostatek půdy.
Otázky:
1. 2. 3. 4. 5. 6.
Vysvětlete, kdo na trhu půdy tvoří poptávku a nabídku. Charakterizujte rovnováhu na trhu půdy. Jak vzniká na trhu půdy rovnovážná pozemková renta? Graficky vyjádřete rovnováhu na trhu půdy. Jaké jsou tendence ceny v případě vzniku nedostatku na trhu? Graficky zakreslete rovnováhu na trhu půdy a objasněte, kdy vzniká přebytek.
128
8 TRH PRÁCE V této kapitole se dozvíte:
•
Jak se chovají na trhu práce jednotlivé subjekty;
•
Jak vymezíme nabídku a poptávku na trhu práce;
•
Jak se liší individuální a tržní nabídka práce;
•
Co je cenou na trhu práce;
•
Jak vzniká rovnováha na trhu práce;
•
Jak fungují na trhu práce odbory a jak ovlivňují výši mzdové sazby a počet zaměstnaných.
Budete schopni:
•
Vysvětlit kdy je firma v rovnováze na trhu práce;
•
Definovat nabídku a poptávku na trhu práce;
•
Objasnit proč je poptávka na trhu výrobních faktorů odvozenou poptávkou;
•
Rozlišit, kdy vzniká na trhu práce přebytek a nedostatek;
•
Vysvětlit jak odbory na trhu práce dosáhnou růstu mzdové sazby.
Klíčová slova této kapitoly: Trh práce, poptávka po práci, nabídka práce, individuální nabídka, tržní nabídka práce, cena práce, substituční efekt, důchodový efekt, přebytek na trhu práce, nedostatek na trhu práce, odbory. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 5 + 2 hodiny (teorie + řešení úloh)
Průvodce studiem. Dalším z trhů výrobních faktorů je trh práce. V této kapitole se nyní zaměříme primární zdroj a objasníme si, kdy na tomto trhu vzniká rovnováha, ale také jakou roli sehrávají v rámci jednání s dalšími subjekty.
8.1 Trh práce v podmínkách dokonalé konkurence
Poptávka po Poptávka po práci se značí D, tvoří ji firma, je určena příjmem z mezního produktu práce. Firma je na trhu práce v rovnováze (E), pokud najímá takové práci množství práce, že se příjem z mezního produktu práce (MRP) rovná mezním nákladům na tento produkt (MFC), viz obrázek. Jedná se o individuální poptávku
129
po práci. Platí zákon klesajícího mezního produktu, a proto poptávka jedné firmy po práci klesá s růstem mzdové sazby, za jinak nezměněných podmínek. Poptávka je tedy klesající, platí pro ní zákon klesající poptávky: s růstem ceny práce klesá poptávané množství práce. Firma je v dokonalé konkurenci příjemce ceny a jejím cílem je maximalizace zisku, a proto platí:
w = MCFL = MRPL, kde w je mzdová sazba. Rovnováha firmy na trhu práce v dokonalé konkurenci w
wE
E
MFCL
MRPL = D LE
L
Nabídka práce Nabídka práce (individuální nabídka práce) se značí S, vyjadřuje vztah mezi množstvím nabízené práce a její cenou, tj. mzdovou sazbou. Závisí na substituci volného času prací (reálné mzdové sazbě). Pro nabídku platí: roste-li reálná mzdová sazba w, nabízené množství práce L roste až do určité úrovně označené T. Od tohoto bodu s růstem reálné mzdové sazby nabízené množství práce klesá, viz obrázek.
Růst mzdové sazby má pro domácnost dva efekty: ♦ substituční efekt - projevuje se nahrazováním volného času prací, která přináší vyšší důchod a vyšší spotřebu, tj. dodatečná jednotka práce přináší více statků, proto je substituován volný čas prací; růst mzdové sazby motivuje domácnost více pracovat; ♦ důchodový efekt – vlivem růstu reálné mzdové sazby získají domácnosti vyšší důchod a mohou si dopřát vetší množství spotřeby i více volného času; domácnost reaguje na zvýšení důchodu zvýšením spotřeby všech normálních statku. Převažuje-li substituční efekt (substituční efekt > důchodový efekt), pak růst mzdové sazby zvyšuje množství nabízené práce. Pokud ale převažuje důchodový efekt (důchodový efekt > substituční efekt), růst mzdové sazby snižuje množství nabízené práce. Efekty na trhu práce znázorňuje tzv. zpětně zakřivená nabídka práce.
Nabídka práce
130
Zpětně zakřivená nabídka práce (individuální nabídka práce)
w
S Důchodový efekt
w1
T Substituční efekt
L1
L
Rovnováha na trhu práce
Rovnováhu na Rovnováhu na trhu práce vzniká v průsečíku agregátní poptávky po práci D a agregátní nabídky práce S, viz obrázek. trhu práce Agregátní nabídka práce je počet hodin práce, které nabízejí všichni pracovníci při každé úrovni mzdové sazby. Agregátní nabídka práce je rostoucí, neboť lidé mají rozdílné alternativní náklady práce (každý má jiný bod zakřivení) a odlišný vztah k práci, navíc rostoucí mzdová sazba láká na trh nové pracovníky s vyššími transfery. Agregátní poptávka po práci je součtem individuálních poptávek všech firem na trhu práce. Rovnováha na trhu práce w
wE
S
E
D
LE
L
Na trhu práce může vzniknout nerovnováha, a to v případě, že je cena vyšší nebo nižší než rovnovážná cena. Pokud není na trhu rovnováha a mzdová sazba se vychýlí od rovnovážné úrovně wE, vzniká na trhu práce přebytek nebo nedostatek práce (viz obrázek).
131
Přebytek na trhu práce vzniká, pokud je mzdová sazba vyšší než rovnovážná w1 a nabízené množství práce QS1 je vyšší než množství poptávané QD1 (viz obrázek). Vzniká tak nezaměstnanost, což za jinak nezměněných podmínek vede na trhu práce k poklesu mzdové sazby. Nedostatek na trhu práce vzniká, pokud je skutečná mzdová sazba nižší než rovnovážná w2 a nabízené množství práce QS2 je menší než množství poptávané QD2, viz obrázek. Nedostatek vede na trhu práce k růstu mzdové sazby. Přebytek a nedostatek na trhu práce w
S
přebytek
w1
E
wE
nedostatek
D
w2 LD1 LS2
LE <
LS1
L LD2
8.2 Trh práce v podmínkách nedokonalé konkurence
Definovat nedokonale konkurenční trh práce je komplikované, proto pouze specifikujeme určité tendence k nedokonalé konkurenci. Trh práce je v ekonomické realitě je nedokonalá konkurence a mzdy jsou nepružné. To znamená, že tržní cena práce může být dlouhodobě nad nebo pod úrovní rovnovážné mzdové sazby. Projevem nedokonalé konkurence na trhu práce je tedy mzdová nepružnost. O mzdové nepružnosti hovoříme, pokud cena reaguje na výrazné změny na trzích práce velmi pomalu. Příčinou je skutečnost, že firmy stanovují vlastní mzdové struktury, apod., a ty představují mzdovou sazbu firem. Takto stanovené mzdové sazby znemožňují firmám je snižovat. Firmy jsou rovněž limitovány kolektivními smlouvami a pracovně právním zákonodárstvím. Podstatné jsou také pro firmu vlastní zájmy jako je udržení a přilákání pracovníků vyššími mzdovými sazbami. Mzdové sazby jsou proto delší dobu nad úrovní mezního produktu práce. Mezi nedokonalosti na trhu práce řadíme nedokonalosti na straně nabídky práce jako je vliv odborů (způsobují hlavně nepružnost cen práce směrem dolů) nedokonalosti na straně poptávky po práci, kam patří problematika monopsonu.
Nedokonalosti na trhu práce
132 Odbory na trhu práce
Odbory
Odbory svými zásahy ovlivňují trh práce, jednají o lepších pracovních podmínkách, vyšších mzdách, vyšší bezpečnosti práce, větších možnostech pracovních příležitostí apod. Důležité jsou požadavky odborů týkající se vyšší mzdové sazby. Odbory používají pro uplatnění svých požadavků na zvýšení mzdové sazby následující postupy: ♦ vyjednání vyšší mzdy, tzv. mzdový práh, ♦ snížením nabídky práce, ♦ zvýšením poptávky po práci.
Mzdový práh Mzdový práh Odbory mohou při jednáních se zaměstnavateli v daném odvětví dosáhnout minimální mzdy, tzv. mzdový práh, který převyšuje rovnovážnou mzdovou sazbu na tomto trhu práce. Pokud se tato mzda stane tržní mzdou (wG), firmy mají vyšší náklady na práci a jejich zájem o práci klesá: klesá tedy poptávané množství práce na LG, firmy potom najímání menší množství práce. Tím klesne zaměstnanost u všech firem v odvětví. Na tomto trhu vzniká nezaměstnanost vyjádřená rozpětím G-F, viz obrázek.
Mzdový práh
w wG
w
S G
MFCL1
F
wG
E wE
MFCL0
wE D LG
LE
LF
MRPL=D L
LG
LE
L
Snížení nabídky práce Další možností odborů jak zajistit zvýšení mzdy je snížení nabídky práce. To Snížení nabídky práce předpokládá schopnost odborů snížit počet svých členů, například prostřednictvím vysokých členských poplatků, obtížnými kvalifikačními zkouškami, dlouhodobým učebním poměrem apod., ale také musí najít způsob jak donutit zaměstnavatele zaměstnávat pouze členy odborů. Výsledkem je zvýšení mzdové sazby, ale současně snížení poptávaného množství práce, a tím vznik přebytku práce, tedy nezaměstnanosti, viz obrázek.
133
Snížení nabídky práce w
S
SG G
wG
F E
wE
D
LG
LE
LF
L
Zvýšení poptávky po práci Poslední uvedený způsob, kterým odbory dosahují svých cílů je zvýšení mzdy pomocí zvýšení poptávky po práci. Odbory mohou ovlivnit poptávku několika způsoby: ♦ mohou ovlivnit spotřebitele, aby zvýšili spotřebu statku, který vyrábí nebo omezováním prodeje konkurenčního zboží nebo také ♦ zvýšením produktivity práce nebo ♦ tvorbou nových pracovních míst.
Pokud odbory způsobí růst poptávky po práci na DG dochází na trhu práce ke zvýšení rovnovážné mzdové sazby na (wG) a také k růstu množství práce na LG, tedy roste zaměstnanost, viz obrázek. Výsledek je pozitivní, neboť odbory dosáhly jak zvýšení mzdové sazby, tak i zvýšení zaměstnanosti. Zvýšení poptávky po práci
w
wG
S F
G E
wE
DG D
LF
LE
LG
L
Zvýšení poptávky po práci
134
Monopson
Monopson na trhu práce Jestliže na daném trhu práce existuje jediná dominantní firma zaměstnávající obyvatelstvo nebo zaměstnává jako jediná určité profese, hovoříme o tzv. monopsonu. Monopson může ovlivnit výši mezd svých zaměstnanců tak jako monopol, který ovlivňuje cenu statků a snižuje ji v případě, že chce prodat další statky.
Pokud monopson zaměstná dodatečné pracovníky, pak jsou jeho mezní náklady na faktor práce (MFC) větší než mzdová sazba (w) a rovněž roste mzdová sazba u dosud zaměstnaných pracovníků. Mezní náklady na faktor práce se rovnají mzdové sazbě posledního pracovníka plus zaplaceným vyšším mzdám již zaměstnaných pracovníků, křivka MFC je nad křivkou nabídky S, viz obrázek. Monopson maximalizuje zisk a vlivem výsadního postavení bude najímat méně práce (LA) při nižší mzdové sazbě (wA), bod A pod průsečíkem křivek MFC a MRP, ale nebude najímat množství práce odpovídající rovnováze na trhu práce. Monopson najímá tedy menší množství práce za nižší mzdy, než by odpovídalo dokonale konkurenčnímu trhu práce. Zaměstnanci, kteří nejsou organizováni v odborech, rozhodují pouze o tom, zda pracovat pro danou firmu za mzdu nabízenou momopsonem nebo ne. Monopson na trhu práce w MFC S
A E
wE wA
MRP= D
LA
Bilaterální monopol
LE
L
Bilaterální monopol Existuje-li monopol na straně nabídky i na straně poptávky, jedná se o bilaterální monopol. Odborová organizace usiluje o zaručení standardní mzdové sazby, ale její snaha závisí na poměru monopsonu a monopolní síly.
Shrnutí kapitoly: Poptávku po práci tvoří firmy, je odvozenou poptávkou, vyjadřuje poptávané množství práce při dané ceně práce, tj. mzdové sazbě. Poptávka po práci je shodná s příjmem z mezního produktu práce. Nabídku práce tvoří domácnosti, vyjadřuje nabízené množství výrobního faktoru práce při dané ceně, tj. mzdové sazbě.
135
Substituční efekt platí pro individuální nabídku práce a vyjadřuje nahrazování volného času prací. Důchodový efekt platí pro individuální nabídku práce a způsobuje, že vlivem růstu reálné mzdové sazby získají domácnosti vyšší důchod, proto snižují množství realizované práce a zvyšují volný čas. Rovnováhu na trhu práce vzniká střetem agregátní poptávky po práci a agregátní nabídky práce, a tím vzniká rovnovážná mzdová sazba. Přebytek na trhu práce vzniká, pokud je cena vyšší než rovnovážná a nabízené množství převyšuje poptávané množství. Nedostatek na trhu práce vzniká, pokud je cena nižší než rovnovážná, poptávané množství je vyšší než nabízené. Odbory vystupují na trhu práce a ovlivňují chování subjektů s cílem především zvýšit mzdovou sazbu, a to pomocí vyjednání vyšší mzdy, tzv. mzdový práh, snížením nabídky práce a nebo zvýšením poptávky po práci. Monopson vzniká na trhu práce, pokud existuje jediná dominantní firma zaměstnávající obyvatelstvo nebo je zaměstnavatelem určité profese. Monopol na straně nabídky i na straně poptávky se nazývá bilaterální monopol. Otázky:
1 Kdy je firma v rovnováze na trhu práce? 2 Charakterizujte individuální a agregátní nabídku na trhu práce a graficky je vyjádřete. 3 Charakterizujte poptávku na trhu práce a graficky ji vyjádřete. 4 Kdy vzniká na trhu práce přebytek? Vyjádřete přebytek práce graficky. 5 Kdy vzniká na trhu práce nedostatek? Vyjádřete nedostatek práce graficky. 6 Jaké efekty působí na individuální nabídku práce? 7 Jaké cíle sledují odbory na trhu práce? 8 Jak působí na trhu práce tvorba nových pracovních míst? 9 Co způsobí na trhu práce prodloužení povinné školní docházky? 10 Jak se projeví vyjednávání odborů na trhu práce o výši mzdy? 11 Co chápeme pod pojmem bilaterální monopol? Příklad:
1. Poptávka po práci je dána rovnicí: L = 1500 – 10w, nabídka práce je dána rovnicí L = 40w-200. Určete: a) rovnovážné množství najímané práce, b) rovnováhu graficky vyjádřete, c) určete cenu, při které vzniká nedostatek a graficky jej vyjádřete, d) určete cenu, při které vzniká přebytek a graficky jej vyjádřete. 2. Firma je jediným zaměstnavatelem v dané lokalitě. Určete z údajů v tabulce: a) mezní náklady na faktor práce (MFC) firmy, b) optimální úroveň zaměstnanosti, c) graficky optimum znázorněte. Množství práce Mzdová sazba MRPL
14 35 190
15 40 180
16 50 150
17 55 135
136
9 TRH KAPITÁLU V této kapitole se dozvíte:
•
Jak definujeme a členíme kapitál;
•
Jak členíme kapitálové statky;
•
Jaké jsou podoby opotřebení;
•
Jak vypočteme současnou a budoucí hodnotu;
•
Kdo na trhu kapitálu tvoří nabídku a poptávku;
•
Jak definujeme nabídku a poptávku na trhu kapitálu;
•
Čím se liší rovnováha na trhu kapitálu v krátkém a dlouhém období;
•
Kdy vzniká na trhu kapitálu přebytek a nedostatek.
Budete schopni:
•
Definovat kapitál, rozčlenit jej;
•
Vypočítat současnou a budoucí hodnotu;
•
Definovat nabídku a poptávku na trhu kapitálu;
•
Objasnit kdy je firma v rovnováze na trhu kapitálu v krátkém období;
•
Objasnit kdy je firma v rovnováze na trhu kapitálu v dlouhém období;
•
Rozlišit, kdy vzniká na trhu přebytek a nedostatek kapitálu.
Klíčová slova této kapitoly: Kapitál, kapitálové statky, trh kapitálu, amortizace, obnovovací investice, hrubé investice, čisté investice, poptávka po kapitálu, nabídka kapitálu, krátkodobá nabídka kapitálu, dlouhodobá nabídka kapitálu, cena kapitálu, přebytek, nedostatek na trhu kapitálu. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 4 + 1 hodiny (teorie + řešení úloh)
Průvodce studiem. Posledním trhem výrobních faktorů je trh kapitálu. Kapitál je pojímán mnoha způsoby, například v nejširším pojetí nebo také jako lidský kapitál, ale tomu se zde věnovat nebudeme. Zaměříme se na výklad trhu kapitálu a jeho rovnováhu jak v krátkém, tak i v dlouhém období.
137 Kapitál
Kapitál je sekundárním výrobním faktorem. Ekonomika na rozdíl od primárních zdrojů může ovlivnit jejich produkci, neboť jsou výsledkem výroby. Je současně vstupem i výstupem výroby. Kapitál členíme do tří skupin: ♦ reálné - hmotné investice, ♦ finanční aktiva neboli investice do finančních aktiv, ♦ lidský kapitál. Nejširší pojetí kapitálu jej vymezuje jako zásobu statků používaných ve výrobním procesu, tj. kapitálové statky, tzv. reálná aktiva (kapitálová), reálné (hmotné) investice. Jedná se o statky dlouhodobé spotřeby, ve výrobním procesu se nespotřebovávají. Postupně se opotřebovávají a jejich hodnota se postupně přenáší do statků prostřednictvím amortizace, tj. opotřebení (to je součástí nákladů firmy, které ovlivňují i zisk firmy). Opotřebení snižuje daňový základ, je zdrojem nákupu kapitálových statků, které mají nahradit opotřebené statky, jedná se o tzv. restituční investice, viz níže. U kapitálových statků rozlišujeme: ♦ fyzické opotřebení - kapitálové statky se používáním v průběhu výrobního procesu opotřebovávají, ♦ morální opotřebení - kapitálové statky jsou zastaralé v důsledku vědeckého a technického pokroku.
Kapitál
Kapitálové statky
Kapitálové statky klasifikujeme je do tří skupin: ♦ stavby - investice do továrních budov, bytové výstavby, ♦ zařízení - výrobní stroje, automobily, ♦ zásoby. Firma si vytváří zdroje pro nákup nových kapitálových statků, které slouží buď k obnově opotřebených zdrojů, tzv. obnovovací investice, nebo-li restituční investice (IR). Firma může také rozšiřovat výrobu a zdrojem rozšiřování existujících kapitálových statků jsou tzv. čisté (netto) investice IN. Celkové zdroje na nákup kapitálových statků jsou nazývány hrubé (brutto) investice (IB), které jsou součtem obnovovacích a čistých investic: IB = IR + IN. Investice do nových kapitálových statků nazýváme také hmotné investice, tj. investice do reálných kapitálových aktiv. Investování do kapitálových statků představuje vzdát se současné spotřeby ve prospěch zvýšené budoucí spotřeby, tj. uvolnění práce z výroby spotřebních statků na výrobu kapitálových statků, které zvýší budoucí spotřebu – jedná se o nepřímou metodu výroby. 9.1 Klasické pojetí kapitálu
Kapitál v ekonomické teorii obvykle definujeme jako souhrn dočasně volných úvěrových prostředků, které vytvořily ekonomické subjekty (domácnosti). Tento kapitál je nabízen na trhu kapitálu jiným subjektům (firmám). Cenou na tomto trhu kapitálu, která vzniká střetem nabídky a poptávky, je úroková míra. Úroková míra a úroková sazba jsou identické pojmy, avšak úroková míra se používá, pokud jde o obecné stanovení míry výnosu a úroková sazba je daná trhem kapitálu a
Investice
138
s touto pak porovnáváme svá očekávání. Úroková míra plní dvě významné funkce: ♦ stimuluje domácnosti, aby obětovaly současnou spotřebu a zvyšovaly zásoby kapitálu, ♦ stimuluje firmy k vyhledávání co nejefektivnějších investic.
Nabídka na trhu kapitálu je tvořena úsporami domácností, značíme ji S. Jedná se o část důchodu domácností, která nebyla spotřebována. Domácnost tedy obětuje současnu spotřebu a odkládá ji do budoucna, odměnou je výnos s uspořené částky. Při rozhodování domácnosti mezi současnou a budoucí spotřebou je limitující úroková míra jako poměr úroku s uspořené částky za dané období k uspořené částce: ir =
S1 − S0 ⋅ 100 , S0
kde S1 - částka získaná z prodeje úspory S0 za dobu 1 roku, S1- S0 = ΔS, kde ΔS je úrok – výnos ze zapůjčené částky.
Budoucí hodnotu (FV) po n-letech vypočteme: FV = (1 + ir ) ⋅ S 0 . n
Současnou hodnotu (PV) částky Sn vypočteme: PV = kde
1
(1 + ir )n
Sn
(1 + ir )n
,
je diskont, tj. odúročitel – vyjadřuje kolikrát je nižší současná
hodnota, kterou obdržíme po n-letech. Výnosy z kapitálu mohou nabývat různých podob: úrok – jak již bylo uvedeno, nájemné – pokud firma pronajme kapitálový statek nebo zisk, který je nejčastější formou výnosu z kapitálu jako rozdíl mezi celkovými příjmy a celkovými náklady. Určení míry výnosu kapitálových statků je obtížné, protože zůstávají v procesu produkce delší dobu a současný výnos v daném roce má pro firmu důležitý význam. Proto firma zjišťuje současnou hodnotu toku budoucích výnosů z daného statku. Míru výnosu určíme diskontováním toku budoucích výnosů (musíme ale brát v úvahu náklady spojené s realizací jednotlivých investičních variant, a proto od vypočtené SH odečtěme náklady na investici, optimální je varianta s nejvyšší čistou hodnotou budoucích výnosů) podle vzorce: SH =
Nabídka kapitálu
Sn S1 S2 + +L+ 2 ( 1 + ir ) ( 1 + ir ) ( 1 + ir )n
Nabídka na trhu kapitálu, označená S, představuje množství kapitálu nabízeného při dané ceně kapitálu, tj. úrokové míře. S je v krátkém období dokonale neelastická, fixní, neboť výnosy z kapitálu se mění, jsou ovlivněny inflací a domácnosti proto dávají přednost současné spotřebě před budoucí spotřebou, tato vlastnost je označována jako netrpělivost. Velikost úspor je proto z krátkodobého hlediska konstantní. Pro nabídku platí, že s růstem ceny kapitálu se nabízené množství nemění, viz obrázek.
139
Nabídka kapitálu v krátkém období i
S
iB
B
iA
A
KA= KB
K
Nabídka kapitálu v dlouhém období, označená S, je rostoucí. Platí pro ni zákon rostoucí nabídky: s růstem ceny kapitálu na iB roste nabízené množství kapitálu na KB. Pokud neexistuje riziko, domácnosti se rozhodují o tvorbě úspor na základě úrokové míry. Úspory jsou v tomto případě rostoucí funkcí úrokové míry a nabídková křivka je rostoucí, viz obrázek.
Nabídka kapitálu v dlouhém období
Nabídka kapitálu v dlouhém období i
S
B
iB iA
A
KA
KB
K
Poptávka po kapitálu je tvořena firmami, je dána příjmem z mezního produktu kapitálu, označuje se D. Jedná se o odvozenou poptávkou z poptávky po statcích, k jejichž produkci se má dodatečný kapitál využít. Poptávka po kapitálu je klesající funkcí úrokové míry je určena klesajícím příjmem z mezního produktu. Platí pro ni zákon klesající poptávky: s růstem ceny, úrokové míry klesá poptávané množství kapitálu. Pokud je úroková míra větší než MRP, firmy omezují nákup kapitálu a naopak pokud je úroková míra menší než MRP, firmy nakupují další kapitál a rozšiřují výrobu (viz obrázek rovnováha firmy na trhu výrobního faktoru).
Poptávka po kapitálu
140
9.2 Rovnováha na trhu kapitálu v krátkém období
Rovnováha na trhu kapitálu v krátkém období vzniká v průsečíku nabídky a poptávky po kapitálu, viz obrázek, vzniká rovnovážná cena, tj. rovnovážná úroková míra iE a rovnovážné množství kapitálu KE. Nabídka na trhu kapitálu je v krátkém období dokonale neelastická, což je způsobeno tzv. netrpělivostí domácností. Cenu na trhu kapitálu proto určuje poptávka po kapitálu. Rovnováha na trhu kapitálu v krátkém období
i
S
E
iE
D
KE
K
9.3 Rovnováha na trhu kapitálu v dlouhém období
Rovnováha na Rovnováha na trhu kapitálu vzniká tak jako v krátkém období střetem nabídky a trhu kapitálu poptávky po kapitálu. Nabídka kapitálu je v dlouhém období rostoucí, neboť s růstem úrokové míry roste ochota domácností tvořit úspory, tedy nabízet větší množství kapitálu. Rovnováha na trhu kapitálu v dlouhém období
i
iE
S
E
D
KE
K
141
Pokud bude na trhu úroková míra vyšší i1 než rovnovážná, vzniká přebytek kapitálu, viz obrázek. Přebytek kapitálu, tedy úspor povede k poklesu ceny kapitálu, tedy úrokové míry. Naopak při nižší úrokové míře i2 bude poptávané množství kapitálu převyšovat nabízené množství a vznikne nedostatek kapitálu, viz obrázek. Nedostatek kapitálu vede k růstu ceny na trhu kapitálu, tj. úrokové míry. Přebytek a nedostatek na trhu kapitálu i
S
přebytek
i1
E
iE
nedostatek
D
i2 KD1 KS2
KE <
KS1
K KD2
Shrnutí kapitoly: Kapitál členíme do tří skupin: reálné - hmotné investice, finanční aktiva neboli investice do finančních aktiv, lidský kapitál. Kapitál v nejširším pojetí chápeme jako zásobu statků používaných ve výrobním procesu, tj. kapitálové statky. Kapitálové statky se postupně opotřebovávají a jejich hodnota se postupně přenáší do statků prostřednictvím opotřebení. Obnovovací investice - restituční investice slouží na nákup nových kapitálových statků, které se používají k obnově opotřebených zdrojů. Čisté investice jsou zdrojem rozšiřování existujících kapitálových statků. Hrubé investice představují celkové zdroje na nákup kapitálových statků a jsou součtem obnovovacích a čistých investic. Klasické pojetí vymezuje kapitál jako souhrn dočasně volných úvěrových prostředků, které vytvořily ekonomické subjekty. Nabídka na trhu kapitálu je tvořena úsporami domácností, vyjadřuje nabízené množství kapitálu při jeho ceně, tj. úrokové míře. Krátkodobá nabídka kapitálu je dokonale neelastická. Poptávka na trhu kapitálu představuje množství nabízeného kapitálu při dané ceně kapitálu. Rovnováha na trhu kapitálu v krátkém období určuje rovnovážnou cenu a množství, rovnovážná cena je dána poptávkou po kapitálu.
142
V dlouhém období je nabídka kapitálu rostoucí, s růstem úrokové míry roste ochota domácností nabízet větší množství kapitálu. Přebytek kapitálu vzniká při vyšší úrokové míře, kdy nabízené množství kapitálu převyšuje poptávané množství. Nedostatek kapitálu vzniká při nižší úrokové míře, kdy poptávané množství kapitálu převyšuje nabízené množství.
Otázky: 1. Vymezte kapitál a uveďte jak se člení. Jaký je rozdíl mezi čistými a hrubými investicemi? 2. Jak dělíme kapitálové statky? 3. Charakterizujte krátkodobou a dlouhodobou nabídku na trhu kapitálu a 4. graficky je znázorněte. Charakterizujte poptávku na trhu kapitálu. 5. Jak vzniká na trhu kapitálu rovnovážná cena a co tuto cenu představuje? 6. Kdy vzniká na trhu kapitálu nedostatek? 7. Jaké jsou tendence ceny v případě vzniku přebytku na trhu kapitálu? 8. Znázorněte rovnováhu firmy na trhu kapitálu v krátkém období? 9. Znázorněte rovnováhu firmy na trhu kapitálu v dlouhém období? 10. Příklad:
1. Graficky a početně řešte rovnováhu na trhu kapitálu, je-li dána křivka nabídky kapitálu: P = 2Q + 10 a křivka poptávky po kapitálu má tvar: Q = 86 – 4P. Uveďte příklad ceny, při které vzniká na trhu přebytek a ceny, kdy vzniká nedostatek. Přebytek graficky vyjádřete. 2. Poptávková křivka na trhu kapitálu je dána rovnicí: P= 1500 - 2Q, nabídková křivka má tvar: Q = 200. Určete: a) o jakou nabídku kapitálu se jedná, b) vypočtěte rovnovážnou cenu a rovnovážné množství kapitálu, c) graficky znázorněte rovnováhu, d) co se stane v případě, že je cena na trhu 800,- Kč, tuto situaci graficky vyjádřete. 3. Úroková sazba v bance činí 10 % ročně. Za první rok obdržíte 100 Kč a za další tři roky obdržíte 470 Kč (celkem). Vypočtěte současnou hodnotu toku budoucích výnosů.
143
10 Teorie všeobecné rovnováhy V této kapitole se dozvíte: • Jak vymezujeme všeobecnou předpoklady;
rovnováhu
a
jaké
jsou
její
•
Co platí pro efektivnost výroby, efektivnost směny a výrobně spotřební efektivnost;
•
Jak vyjádříme efektivnost výroby pomocí hranice produkčních možností;
•
Co vyjadřuje box diagram směny, box diagram výroby a jak jej znázorníme;
•
Jak vymezujeme model celkové rovnováhy s mnoha spotřebiteli;
•
Jak definujeme jednoduchý model celkové rovnováhy;
•
Jaký je rozdíl mezi efektivností a spravedlností.
Budete schopni:
•
Definovat předpoklady celkové rovnováhy;
•
Definovat efektivnost výroby, stanovit jaké podmínky pro ni platí;
•
Vyjádřit efektivnost výroby graficky dvěma způsoby;
•
Definovat efektivnost směny, stanovit jaké podmínky pro ni platí;
•
Vyjádřit efektivnost směny graficky;
•
Definovat výrobně spotřební efektivnost a stanovit jaké podmínky pro ni platí;Vyjádřit výrobně spotřební efektivnost graficky;
•
Vysvětlit jak spotřebiteli;
•
Vysvětlit jak funguje jednoduchý model celkové rovnováhy;
•
Vysvětlit kdy je alokace spravedlivá.
funguje
model
celkové
rovnováhy
s
mnoha
Klíčová slova této kapitoly: Celková rovnováha, efektivnost ve výrobě, hranice produkčních možností, box diagram výroby, smluvní křivka, efektivnost ve směně, box diagram směny, výrobně spotřební efektivnost, jednoduchý model celkové rovnováhy, model celkové rovnováhy s mnoha spotřebiteli, spravedlnost. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 4 + 1 hodina (teorie + řešení úloh)
144
Průvodce studiem: Doposud jsme se zabývali odvozením nabídky a poptávky na obou trzích, tj. jak na trhu statků, tak na trhu hrobních faktorů. Zkoumali jsme i rovnováhu firmy v dokonalé a nedokonalé konkurenci. Předmětem našeho zkoumání byla dílčí rovnováha na jednotlivých trzích, na ní se proto zaměříme na celkovou rovnováhu, kdy jsou všechny trhy v dané ekonomice v rovnováze. Celková rovnováha
Celková rovnováha, nebo-li všeobecná rovnováha znamená situaci, kdy všechny trhy v dané ekonomice jsou současně v rovnováze. Cílem analýzy je nalezení vazeb podstaty provázanosti jednotlivých trhů a odvození závěrů, které lze zevšeobecnit pro reálné situace. Zjistíme, jak se vzájemně ovlivňuje nabídka a poptávka na dílčích trzích a jejichž výsledkem jsou ceny, které implikují rovnováhu na všech analyzovaných trzích. Pro stanovení všeobecné rovnováhy použijeme model jednoduché ekonomiky, tj. model 2x2x2x2, tj. 2 vstup, 2 výrobci, 2 výstupy, 2 spotřebitelé. Model funguje na základě následujících předpokladů: ♦ cílem spotřebitelů je maximalizace užitku a cílem výrobců je maximalizace zisku, ♦ všechny trhy jsou dokonale konkurenční, ♦ ekonomika je barter ekonomikou, tzn., že jeden statek lze směnit za druhý statek, ♦ ekonomika je uzavřenou ekonomikou a tudíž neexistuje zahraniční obchod, ♦ existují pouze dva spotřební statky – statek X a statek Y a spotřebitelé za ně utratí celý důchod, ♦ existují pouze dva výrobní faktory – kapitál (K) a práce (L), které vlastní spotřebitelé a za jejich pronájem získají příjem; výrobní faktory jsou stálé a mohou být volně převáděny z výroby jednoho statku do výroby druhého statku, ♦ existují pouze dva lidé – Alan (A) a Eliška (E). V modelu existuje šest trhů: ♦ trh práce při výrobě statku X a ♦ trh práce při výrobě statku Y, ♦ trh kapitálu při výrobě statku X a ♦ trh kapitálu při výrobě statku Y, ♦ trhy spotřebních statků X, Y.
Celková efektivnost
Pokud má být dosaženo všeobecné rovnováhy, musí být v jednom časovém okamžiku dosaženo rovnováhy společně na všech šesti uvedených trzích. Aby mohlo být dosaženo všeobecné rovnováhy, musí být splněn předpoklad celkové efektivnosti (tj. situace, kdy jsou zdroje v ekonomice rozmístěny optimálním způsobem), která je tvořena: ♦ efektivností ve výrobě – v ekonomice musí být využity všechny výrobní faktory v efektivní kombinaci, tzn. není možné přerozdělit výrobní faktory tak, aby bylo vyrobeno více jednoho statku a nezměněném množství druhého statku,
145
♦ efektivností ve směně - není možné přerozdělit zásobu vyrobených statků tak, aby bylo možné prospět jednomu spotřebiteli a nepoškodit druhého spotřebitele, ♦ výrobně spotřební efektivností tzv. efektivnost produkt mixu – není možné změnit vyráběnou kombinaci dvou statků tak, aby to přineslo prospěch jednomu spotřebiteli a nepoškodilo druhého spotřebitele. 10.1
Efektivnost ve výrobě
Fixní množství výrobních faktorů je v ekonomice alokováno efektivně, pokud není možné vyrobit větší množství jednoho statku, aniž by bylo nutné omezit výrobu druhého statku. V uvedeném modelu se produkují pouze 2 statky, statek X a statek Y. Alokace bude efektivní, pokud větší produkce statku X vyžaduje omezení produkce statku Y. Naopak neefektivní je alokace v případě, že větší produkce statku X, neomezuje produkci statku Y. Efektivnost ve výrobě lze vymezit dvěma způsoby, pomocí: ♦ hranice produkčních možností, ♦ krabicového schématu výroby, tj. box diagramu výroby.
Hranice produkčních možností Hranice produkčních možností – PPF, vyjadřuje množství statků, které je možno vyrobit plným využitím všech zdrojů (půdy, práce a kapitálu) a dané technologii. Body, ležící na PPF značí, že se efektivně využívá své zdroje při produkci statků. Pokud se vyrábí na hranici produkční možností, např. v bodě T, U, V, Z, pak při daných fixních disponibilních zdrojích není schopna zvýšit svou produkci statku X, aniž by snížila produkci statku Y (například posun z bodu U do bodu V). Pokud by firma produkovala kombinaci statků odpovídající bodu T, pak je produkce statku Y maximální a produkce statku X nulová, jedná se tedy o krajní možnost, kdy ekonomika produkuje pouze jeden statek, a to statek Y, obdobně v bodě Z produkuje pouze statek X. na kombinaci statku odpovídající bodu B daná firma nemá zdroje a tato kombinace je pro firmu nedosažitelná, viz obrázek. Hranice produkčních možností
statek Y
•
T
• xA
U x B
•
V
PPF
•
Z statek X
Efektivnost ve výrobě
Hranice produkčních možností
146
Pro hranici produkční možností platí mezní míra transformace produktu – MRPT míra, ve které lze jeden statek přeměnit za druhý. Tedy s růstem produkce jednoho statku (X) se snižuje množství produkce druhého statku (Y). Mezní míru transformace produktu vypočteme pomocí vzorce:
MRPT = −
ΔY MPY = ΔX MPX
Změna technologie nebo dostupnost zdrojů způsobuje posun křivky hranice produkčních možností, viz kapitola Úvod do ekonomie. Například pokles množství dostupných vstupů se projeví poklesem hranice produkčních možností do PPF2, viz obrázek. Vliv poklesu množství dostupných vstupů na PPF
statek Y
PPF2
PPF1 statek X
Efektivnost znamená situaci, kdy není možné přerozdělit fixní množství výrobních faktorů, aniž by zvýšení produkce jednoho statku neomezilo produkci druhého statku. Pro vyjádření efektivnosti výroby používáme krabicové schéma výroby, tzv. box diagram výroby. Pro efektivnost výroby použijeme: ♦ produkční funkci každého vyráběného statku (X a Y), kterou vyjádříme pomocí mapy izokvant; ♦ sklon izokvanty vyjadřuje mezní míru technické substituce, MRTS, ♦ použijeme dvě mapy izokvant, neboť předpokládáme existenci dvou firem: 1. mapa izokvant vyjadřuje produkční funkci statku X, 2. mapa izokvant vyjadřuje produkční funkci statku Y, ♦ mapa izokvant vyjadřuje všechny možné způsoby alokace fixního množství výrobních faktorů mezi výrobu dvou statků X a Y;
Izokvanta
Izokvanta – IQ, viz kapitola optimum firmy, tj. křivka stejného výnosu: každé úrovni výnosu odpovídá určitá izokvanta. Izokvanty tvoří mapu izokvant; čím je izokvanta vzdálena více severovýchodně od počátku souřadnic, tím vyšší úroveň výnosu představuje. Mezní míra technické substituce práce kapitálem, MRTS -
147
vyjadřuje míru, ve které lze nahrazovat jeden výrobní faktor (práci) druhým (kapitálem) při neměnnosti množství produkce určitého statku. V modelu všeobecné rovnováhy je množství výrobních faktorů K a L fixní, cílem je alokovat tyto faktory mezi produkci dvou statků efektivním způsobem. Podmínkou takového rozdělení je, že mezní míra technické substituce práce kapitálem je pro oba statky stejná, tj. poměr mezních produktů je pro oba statky shodný, vyjádřeno pomocí vzorce: MP( L ) X MP( L )Y = MRTS(LK)X = MRTS(LK)Y, nebo-li: MP( K ) X MP( K )Y První mapa izokvant vyjadřuje produkční funkci statku X, viz obrázek. Mapa izokvant pro výrobu statku X K
IQX4 IQX3 IQX2 IQX1 L
Druhá mapa izokvant vyjadřuje produkční funkci statku Y, viz obrázek, kterou otočíme o180o, viz další obrázek. Mapa izokvant při výrobě statku Y K
IQY4 IQY3 IQY2 IQY1 L
148
Mapa izokvant pro výrobu statku Y otočená o 180o L
IQY1 IQY2 IQY3 IQY4
K
Box diagram výroby získáme spojením dvou map izokvant pro produkci dvou statků. Krabicové schéma vyjadřuje všechny možné způsoby alokace výrobních faktorů na produkci dvou statků mezi dvě firmy. Existuje množina bodů. Ve které se izokvanty dotýkají. Spojením těchto bodů vzniká smluvní křivka. Smluvní křivka výroby
Smluvní křivka výroby, CC křivka - je množina bodů (S, G, T) vyjadřující efektivní rozmístění výrobních faktorů na produkci dvou statků. Smluvní křivka vychází z levého dolního rohu box diagramu výroby, kde je vyráběn pouze statek X a pokračuje doprava nahoru do bodu, kde je vyráběn pouze statky Y. Pokud se pohybujeme po CC křivce směrem doprava, rostou objemy produkce vyráběné jednou firmou a současně budou klesat objemy produkce druhé firmy. Body mimo CC křivku (například U) jsou neefektivní, viz obrázek. Sklon křivky vyjadřuje MRTS jednoho faktoru za druhý. Efektivní výroba znamená schopnost obou firem nahrazovat ve výrobě jeden výrobní faktor druhým ve stejném poměru, tj. v bodě rovnováhy (G), kde se MRTSX = MRTSY, tj. mezní míra technické substituce je pro oba statky stejná a izokvanty jsou tečnami. Bod U nemůže být efektivní, protože produkce statku Y by byla menší než v bodě rovnováhy G.
Krabicové schéma výroby - efektivnost výroby - box diagram výroby LY
LYE
Kx
0Y
U
KY
CC
IQY1
IQY2
T
IQY3
KXE KX
IQX2 S
0X
LX
KYE
IQX3
G
IQY4
IQX 4
IQX 1 LXE
KY LY
LX
149
10.2
Efektivnost ve směně
Efektivnost směny vyjádříme pomocí krabicového schématu směny, tzv. box diagramu směny. Pro efektivnost směny použijeme:
Efektivnost ve směně
♦ indiferenční křivky pro každého vyráběného spotřebitele (Aleš a Bronislava), kterou vyjádříme pomocí mapy indiferenčních křivek; ♦ sklon indiferenční křivky vyjadřuje mezní míru substituce, MRS, ♦ použijeme dvě mapy indiferenčních křivek, neboť předpokládáme existenci dvou spotřebitelů: o mapu indiferenčních křivek vyjadřuje preference spotřebitele A, o mapu indiferenčních křivek vyjadřuje preference spotřebitele B, ♦ mapa indiferenčních křivek vyjadřuje všechny možné způsoby alokace statků mezi dva spotřebitele A a B.
V modelu všeobecné rovnováhy je množství statků X a Y fixní, cílem je alokovat tyto statky mezi dva spotřebitele (A, B) efektivním způsobem. Podmínkou takového rozdělení je, že mezní míra substituce (MRS) musí být pro oba spotřebitele shodná, tj. poměr mezních užitků je pro oba spotřebitele shodný, vyjádřeno pomocí vzorce: MRSA = MRSB MU ( X ) A MU (Y ) A
=
MU ( X ) B MU (Y ) B
Indiferenční křivka, IC - křivka stejného celkového užitku, každé úrovni užitku odpovídá určitá indiferenční křivka. Indiferenční křivky tvoří indiferenční mapu. Čím je indiferenční křivka vzdálena více severovýchodně od počátku, tím vyšší úroveň užitku představuje.
První mapa indiferenčních křivek vyjadřuje preference spotřebitele A, viz obrázek. Indiferentní mapa Aleše statek X
ICA4 ICA3 ICA2 ICA1 statek Y
Indiferenční křivka
150
Druhá mapa indiferenčních křivek vyjadřuje preference spotřebitele B, viz obrázek, kterou otočíme o180o, viz další obrázek. Indiferentní mapa Bronislavy statek X
ICB4 ICB3 ICB2 ICB1 statek Y
Mapa indiferenčních křivek pro spotřebitele B otočená o 180o statek X
ICB1 ICB2 ICB3
ICB4
statek Y
Box diagram směny získáme spojením dvou map indiferenčních křivek pro dva spotřebitele. Krabicové schéma vyjadřuje všechny možné způsoby alokace dvou statků mezi dva spotřebitele. Existuje množina bodů, ve které se indiferenční křivky dotýkají. Spojením těchto bodů vzniká smluvní křivka směny. Smluvní křivka směny, CC křivka - je množina bodů (S, G, T) vyjadřující Smluvní křivka směny efektivní rozmístění statků mezi dva spotřebitele. Body mimo CC křivku (například H) jsou neefektivní, viz obrázek. Sklon křivky vyjadřuje MRS jednoho statku za druhý. Pro efektivní směnu platí, že mezní míra substituce je pro oba spotřebitele stejná, viz výše. Rozdělení statků je efektivní, jestliže přerozdělením nemůže být jednomu spotřebiteli přilepšeno, aniž by byl poškozen druhý spotřebitel. Křivka CC vychází z levého spodního rohu box-diagramu směny, tj. z bodu, v němž spotřebitel A nevlastní žádný ze statků X a Y a pokračuje do pravého horního rohu box diagramu, do bodu, ve kterém tento spotřebitel vlastní všechny statky. Pokud má být dosaženo rovnováhy, musí být spotřebitelé ochotni
151
nahrazovat jeden statek druhým ve stejném poměru, tj. v bodě rovnováhy (G), kdy platí MRSA = MRSB (indiferenční křivky obou spotřebitelů jsou tečnami).
statek Y
Krabicové schéma směny - efektivnost směny - box diagram směny statek X
XE
0B
H
YB
CC
ICB1
ICB2
T
ICA 4
ICB3 YE ICB4
10.3
ICA 2 S
0A
XA
YE
statek Y
YA
ICA 3
G
ICA1 XE
XB
statek X
Efektivnost produkt mixu
Efektivnost produkt mixu Pokud má být v ekonomice dosaženo všeobecné rovnováhy, musí být poměr, ve kterém jsou spotřebitelé ochotni nahrazovat jeden statek druhým shodný s poměrem, ve kterém jsou oba statky nahraditelné ve výrobě. Pro efektivnost produkt mixu musí platit: • současně podmínka pro efektivnost ve výrobě a efektivnost ve směně, tzn. efektivní výroba podle požadavků spotřebitelů, • že je vyrobena žádaná kombinace statků X a Y, • že společná mezní míra substituce (MRS) je rovna mezní míře transformace produktu (MRPT) pro oba statky: MRS = MRPT. Celkové rovnováhy, tj. všeobecné rovnováhy bude v ekonomice dosaženo, pokud budou splněny následující podmínky: • mezní míra technické substituce jednoho výrobního faktoru druhým je stejná pro oba statky: MRTSX = MRTSY, • mezní míra substituce jednoho statku druhým je stejná pro oba spotřebitele: MRSA = MRSE, • společná mezní míra substituce je shodná se společnou mezní mírou transformace produktu: MRS = MRPT.
Efektivnost produkt mixu
152
Efektivnost produkt mixu, tzv. výrobně spotřební efektivnost vyjádříme pomocí krabicového schématu výroby a hranice produkčních možností. Při grafické konstrukci platí, že pravý horní roh box diagramu směny se dotýká hranice produkčních možností (bod R, vyjadřující efektivní výrobu). Obrázek vyjadřuje vyrobené množství statků X a Y, které mají spotřebitelé k dispozici a alokace těchto statků mezi tyto spotřebitele. Všeobecná rovnováha nastává v případě, pokud jsou statky X a Y rozděleny mezi dva spotřebitele, kdy sklon indiferenčních křivek obou spotřebitelů je roven sklonu hranice produkčních možností, bod G na smluvní křivce. Tento bod optimálně rozděluje efektivní výrobu dvou statků danou bodem R na PPF mezi dva spotřebitele tak, že množství statku X je rozděleno na XA pro spotřebitele A a XB pro spotřebitele a množství statku Y je rozděleno na YA pro spotřebitele A a YB pro spotřebitele B množství YB. Každý bod hranice produkčních možností odpovídá bodu na smluvní křivce výroby a ¨z toho plyne, že optimální alokace výrobních faktorů na produkci dvou statků najdeme v obrázku box diagram výroby a odpovídá bodu G, kdy jedna firma má k dispozici LX jednotek práce a KX jednotek kapitálu a druhá firma pak LY jednotek práce a KY jednotek kapitálu. Všeobecná rovnováha a efektivnost produkt mixu statek Y YR
XB Yx
XEB
ICB2
U
R
CC
ICB1
II r
YB
T
ICA4
ICB3 YE ICB4 YA
XA
KYE
ICA 2 S
0X
ICA 3
G
ICA1 II g XEA
YB XB
XA
XR
statek X
153
Jednoduchý model celkové rovnováhy Předpokládáme-li existenci jednoho spotřebitele, jedná se o model jednoduché ekonomiky. Pro použijeme konstrukci všeobecné rovnováhy hranici produkčních možností a indiferentní mapu jednoho spotřebitele. Všeobecná rovnováha nastává v bodě (bod E na hranici produkčních možností), kde jsou efektivně vyrobeny statky X a Y a ty pak představují pro spotřebitele nejvyšší užitek, jedná se o bod dotyku PPF a IC2, tedy mezní míra transformace produktu se musí rovnat mezní míře substituce, MRPT=MRS. Bod E tedy vyjadřuje nejefektivnější alokaci VF v ekonomice při daných potřebách spotřebitelů, daném rozsahu VF a dané úrovni technologie. Bod T ani V znamená efektivní výrobu, ale neznamená efektivní směnu, protože užitek ze spotřeby statku je na IC1 nižší než na IC2. Jakákoliv kombinace statků na IC2 mezi body S a T je dosažitelná z pohledu produkce, ale nepřináší dostatečný užitek. Jednoduchý model všeobecné rovnováhy statek Y T
Y1
E IC4 IC3
V IC2 IC1 X1
PPF statek X
Model všeobecné rovnováhy je z pohledu na reálný ekonomický systém významný, umožňuje: ♦ poznat adaptační procesy směřující k obnovování rovnováhy, ♦ vymezit roli inovačních procesů, ♦ odhalit překážky adaptačního i inovačního chování, působí proti efektivnosti ekonomického systému, ♦ identifikovat případy tržních selhání, nedokonalostí trh, ♦ hledat způsoby tzv. paretovských zlepšení pokud z různých důvodů dochází k selhání trhu nebo pokud proces optimalizace naráží na nedostatky trhu. Reálný ekonomický systém je dynamický a inovace, které v systému působí prostřednictvím lidských schopností, ale i další faktory způsobují odchylku od rovnováhy. Na ekonomický systém tedy působí dva protichůdné vlivy: ♦ adaptační chování ekonomických subjektů - vlivem informací zprostředkovaných tržních mechanismem a cenou statků, které iterativně směrují k rovnováze, ♦ inovační chování ekonomických subjektů - vlivem informací a cen způsobují nerovnováhu (nebo mění podmínky rovnováhy).
Jednoduchý model celkové rovnováhy
154
Mimo zvedené faktory působí v reálném ekonomickém systému i vlivy, kterými se některé ekonomické subjekty snaží zlepšit svůj užitek blokováním procesů vedoucích k rovnováze i bránící inovačnímu chování a navíc v tomto systému plní určitou důležitou roli stát. 10.4 Ekonomicky efektivní alokace a spravedlivá alokace
Efektivnost a spravedlnost
Z pohledu efektivnosti a spravedlnosti stát volí spíše společensky žádoucí alokace, tedy alokaci spravedlivější. Obecné kritérium však neexistuje. Rozlišujeme proto: 9 ekonomicky efektivní alokaci – kdy není možné přerozdělení, které znamená prospěch někoho a neprospěch jiného; všechny body ležící na CC křivce jsou efektivní, ale nemusí být spravedlivé, tedy ani optimální alokace dvou statků mezi dva spotřebitele daná bodem G v obrázku, není spravedlivá; 9 spravedlivou alokaci – je spojena se společensky žádoucím rozdělením příjmů a bohatství, (dané vlastnictvím výrobních faktorů a z nich plynoucích důchodů) a tedy i alokací statků mezi dva spotřebitele danou bodem I, který dva statky rozděluje spravedlivě, každému spotřebiteli stejné množství statku X (XA=XB) a stejné množství statku Y(YA=YB), viz obrázek.
Spravedlivá alokace XB
XBE XBI
Yx
H
0B
CC
ICB1
ICB2 YBI
T
YAI YAE YAI
ICA 2 S
0A
YBI YBE
ICA 3
G
ICB4
ICA 4
I
ICB3
XAI
ICA1 XAE
YB XAI
XBI
XA
Společenský blahobyt uznává určitou neefektivnost a pokles efektivnosti je kompenzován růstem spravedlnosti. Spokojenost občanů limituje řada faktorů jako například celkové množství zboží a služeb v ekonomice, způsob jejich rozdělování, zdraví společnosti, množství volného času, stupeň znečištění životního prostředí.
155
Shrnutí kapitoly: Celková rovnováha, tj. všeobecná rovnováha znamená situaci, kdy všechny trhy v dané ekonomice jsou současně v rovnováze. Model 2x2x2x2 předpokládá 2 vstupy, 2 výrobce, 2 statky, 2 spotřebitelé. V modelu existuje šest trhů trh práce při výrobě statku X a trh práce při výrobě statku Y, trh kapitálu při výrobě statku X a trh kapitálu při výrobě statku Y, trhy spotřebních statků X, Y. Všeobecná rovnováha znamená dosažení celkové efektivnosti tvořené efektivností ve výrobě, efektivností ve směně a výrobně spotřební efektivností. Efektivnost ve výrobě znamená využití všech výrobních faktorů v efektivní kombinaci, tzn. není možné přerozdělit výrobní faktory tak, aby bylo vyrobeno více jednoho statku a nezměněném množství druhého statku. Efektivnost výroby vyjadřuje krabicového schéma výroby, tzv. box diagramu výroby. Efektivní výroba znamená schopnost obou firem nahrazovat ve výrobě jeden výrobní faktor druhým ve stejném poměru, tj. mezní míry technické substituce při výrobě obou statků se musí rovnat. Efektivnosti ve směně je dosaženo, pokud není možné přerozdělit zásobu vyrobených statků tak, aby bylo možné prospět jednomu spotřebiteli a nepoškodit druhého spotřebitele, Efektivnost směny vyjadřuje krabicového schéma směny, tzv. box diagramu směny. Výrobně spotřební efektivností tzv. efektivnost produkt mixu znamená situaci, kdy není možné změnit vyráběnou kombinaci dvou statků tak, aby to přineslo prospěch jednomu spotřebiteli a nepoškodilo druhého spotřebitele. Efektivní směna znamená schopnost obou spotřebitelů nahrazovat jeden statek druhým ve stejném poměru, tj. mezní míry substituce musí být pro oba spotřebitele stejné. Efektivnost produkt mixu, tzv. výrobně spotřební efektivnost vyjádříme pomocí krabicového schématu výroby a hranice produkčních možností. Všeobecná rovnováha nastává, pokud jsou statky X a Y efektivně vyrobeny a rozděleny mezi dva spotřebitele, tedy mezní míra substituce je pro oba spotřebitele stejná, mezní míra technické substituce je pro oba statky stejná a mezní míra transformace produktu se rovná společné mezní míře substituce. Všeobecná rovnováha nastává v případě existence jednoho spotřebitele v bodě, kde jsou efektivně vyrobeny oba statky X a Y a efektivně spotřebitelem spotřebovány. V případě ekonomicky efektivní alokace není možné přerozdělení, které znamená prospěch někoho a neprospěch jiného. V případě spravedlivé alokace je společensky žádoucí rozdělení příjmů a bohatství mezi dva spotřebitele, každému spotřebiteli je alokováno stejné množství statku X a stejné množství statku Y.
Otázky: 1. Definujte všeobecnou rovnováhu a předpoklady, které pro ni platí. 2. Jak lze dvěma způsoby vyjádřit efektivnost výroby? 3. Uveďte jaká je podmínka efektivnosti výroby.
156
4. Vyjádřete efektivnosti výroby graficky? 5. Uveďte jaká je podmínka efektivnosti směny. 6. Jak vyjádříme efektivnosti směny graficky? 7. Uveďte jaká je podmínka efektivnosti produkt mixu. 8. Jak vyjádříme efektivnosti produkt mixu graficky? 9. Vysvětlete kdy se jedná o ekonomicky efektivní alokaci. 10. Vysvětlete kdy se jedná o spravedlivou alokaci.
157
11 Rozdělování důchodu V této kapitole se dozvíte: •
Jak definujeme důchod a bohatství;
•
Jak měříme nerovnosti v důchodech a co je jejich příčinou;
•
Jak členíme nástroje důchodové politiky;
•
Co zahrnují fondy národního pojištění.
Budete schopni: •
Vymezit důchod a bohatství;
•
Identifikovat bohatství;
•
Vymezit způsoby měření nerovností v důchodech;
•
Graficky ilustrovat v bohatství;
•
Vymezit systém národního pojištění.
příčiny
vzniku
skutečné
nerovností
nerovnosti
v
důchodech
v
i
v
důchodech
a
Klíčová slova této kapitoly: Důchod, bohatství, prvotní rozdělení důchodu, Lorenzova křivka, Giniho koeficient, Robin Hood index, kvantilová rozdělení, index chudoby, zákonná chudoba, subjektivní chudoba, individuální hranice chudoby, přerozdělování, parafiskální systémy, systém národního pojištění, fond důchodového pojištění, fond nemocenského pojištění, fond zdravotního pojištění a fond pojištění v nezaměstnanosti. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2 + 1 hodiny (teorie + řešení úloh)
Průvodce studiem: Předposlední kapitola je zaměřena na problematiku důchodu a bohatství, poskytuje nám informace o měření nerovností v důchodech. Stát v této oblasti může zasahovat prostřednictví důchodové politiky a má různé možnosti řešení těchto nerovností.
11.1
Důchod a bohatství
Vlastníci výrobních faktorů získávají za jejich využívání ve výrobním procesu prvotní důchody. Tento proces rozdělování je označován jako prvotní rozdělování důchodu. V tržních ekonomikách je prvotní rozdělení důchodu výsledkem fungování tržního mechanismu na základě alokace zdrojů, což může vést k nerovnoměrnému rozdělování důchodů mezi ekonomickými subjekty. Proto v
158
souladu s přijatým společenským konsenzem respektujícím základní potřeby společnosti dochází k přerozdělení prvotních důchodů, jehož výsledkem jsou důchody ekonomických subjektů. Důchod a bohatství jsou nejčastěji používanými měřítky pro zjištění ekonomického postavení člověka ve společnosti. Důchod
Důchod označujeme I, je tvořen množstvím peněžních prostředků a statků v určitém časovém období, jedná se o veličinu tokovou. Čím delší období, tím více peněžních prostředků proteče. Příjemcem důchodu je jednotlivec, firma nebo celá ekonomika. Důchod vzniká v procesu přerozdělování. Celkový důchod je tvořen:
♦ pracovním důchodem – vypočteme jako součin množství práce (L) a mzdové sazby (w): IL=L . w, ♦ důchodem plynoucí z vlastnictví půdy - vypočteme jako množství půdy (A) krát cena půdy (R): IA = R. A , ♦ důchodem plynoucí z vlastnictví kapitálu - vypočteme jako množství kapitálu (K) násobené úrokovou sazbou (i): IK = K . i, ♦ transferovými platbami (TR): IT= TR.
Celkový důchod je součtem pracovního důchodu, důchodu plynoucího z vlastnictví půdy a kapitálu a transferových plateb: I = IL + IA + IK + IT, tedy: I = w . L + A. R + K . i + TR Bohatství
Bohatství označujeme W, obecně představuje vše, co má tržní hodnotu a může být směněno za peníze nebo jiné komodity, je to veličina stavová. Jedná se o čistou hodnotu aktiv vlastněných k danému časovému okamžiku. Zahrnuje fyzická aktiva (například domy, auta, půda) a finanční aktiva (například hotovost, akcie, vklady) a také osobní zručnosti, umožňující vytvářet důchod. Každá forma bohatství se vyznačuje schopností vytvářet důchod, který představuje výnos bohatství. Rozlišujeme dvě hlavní formy bohatství: ♦ hmotné bohatství označované jako kapitál, ♦ nehmotné bohatství označované jako lidský kapitál.
Rozdíly v důchodech
Rozdíly v důchodech jsou potom důsledkem nerovnoměrného rozdělení bohatství (výrobních faktorů, majetku) domácností, tj. rozdílů ve vlastnictví půdy a kapitálu a z rozdílů ve mzdách, což představuje rozdílné hodnoty lidského kapitálu. Nerovnosti v pracovních důchodech, které jsou základní částí prvotních důchodů, jsou způsobeny: fyzickými a duševními vlastnostmi, rozdíly v povolání, rozdíly v dovednostech dané kvalifikací pracovní síly, intenzitě práce, rozdíly v povolání, ve vzdělání, nerovnými příležitostmi, nezpůsobilostí, diskriminací (například rasovou, národnostní), nezaměstnaností, stářím, nerovností v pracovním důchodě rozdíly v ohodnocení povolání. Nerovnosti ve vlastnických důchodech jsou ovlivněny například úsporami, darováním, ochotou podnikat, dědictvím. Rozdělení důchodu ve společnosti je kombinací faktorů, které jednotlivec může ovlivnit (např. dovednosti) nebo nemůže ovlivnit (např. dědictví).
159
Rozdíly v bohatství jsou způsobeny nerovností ve vlastnictví výrobních faktorů, dědictvím, rozdílným sklonem k úsporám, rozdílnou ochotou přijímat riziko.
Rozdíly v bohatství
K úpravám prvotního rozdělení důchodů existuje mnoho důvodů, mezi nejznámější patří: ♦ umožnění důstojného života pro všechny členy společnosti, ♦ rovnost šancí pro všechny, ♦ spotřeba veřejných statků, ♦ odstranění deformací prvotního rozdělení. Alternativní možností jak upravovat prvotního rozdělení důchodů je odstraňování deformací prvotního rozdělení zdokonalováním jeho systému. Tato politika se zaměřuje na příčiny způsobující nerovnosti v prvotním rozdělení důchodů. Spočívá ve zdokonalování trhů výrobních faktorů, odstraňování tržních nedokonalostí nebo předcházení jejich vzniku. Výsledkem je zmírnění nerovností prvotního rozdělení. 11.2
Měření nerovností v důchodech
Pro názornější a zřetelnější vyjádření rozdělení důchodů mezi subjekty ve společnosti, a tedy pro měření nerovností v důchodech se používá: ♦ Lorenzova křivka, ♦ Giniho koeficient, ♦ Robin Hood index, ♦ kvantilová rozdělení, ♦ index chudoby.
Měření nerovností v důchodech
Lorenzova křivka Lorenzova křivka graficky vyjadřuje poměrná rozdělení důchodu mezi poměrně rozdělené skupiny domácností. Pro znázornění důchodové Lorenzovy křivky se používá jednotkový čtverec, na vodorovné ose jsou uvedeny domácnosti rozdělené podle příjmů a na svislé ose podíl na celkovém důchodu, viz graf.
Rozlišujeme: ♦ absolutní rovnost, tj. ideální důchodová Lorenzova křivka LCA, znázorňuje absolutně rovnostářské rozdělení, kdy důchody všech domácností jsou stejně velké, všechny domácnosti dosahují stejné výše příjmů, viz graf - přímka pod úhel 450, například 30% domácností získá 30% důchodů, ♦ absolutní nerovnost, tj. veškerý důchod získá 1 domácnost, křivka LCN je totožná s vodorovnou osou měnící se na jejím konci 100% v kolmici na tento bod, viz graf, ♦ skutečnou nerovnost, která vyjadřuje skutečné rozdělení důchodů mezi domácnosti, například 5% domácností získá 40% důchodů, 30% domácností získá 4% důchodů, viz graf (LCB). V reálné ekonomice znázorňuje důchodová Lorenzova křivka reálné důchodové toky za určité období a nachází se vždy mezi absolutní rovností a absolutní nerovností.
Lorenzova křivka
160
Obecně platí, že čím je skutečná Lorenzova důchodová křivka vzdálenější od křivky znázorňující absolutní rovnost rozdělení důchodu, tím je rozdělení důchodů nerovnoměrnější.
100
Absolutní rovnost v rozdělování důchodu.
procento důchodu
LC
LCA A
0
procento domácností
100
100
Absolutní nerovnost v rozdělování důchodu.
procento důchodu
LC
LCA
A
LCN 0
procento domácností
100
100
Skutečná Lorenzova křivka.
procento důchodu
LC
LCA
A
LCB
0
procento domácností
100
161
Pro měření nerovností v bohatství se používá majetková Lorenzova křivka, znázorňuje poměrná rozdělení bohatství mezi poměrně rozdělené skupiny domácností. Na vodorovné ose jsou domácnosti a na svislou osu nanášíme podíl na celkovém majetku v procentech, viz graf. Skutečnou majetkovou Lorenzovu křivku LCM lze znázornit na základě výběrových šetření, je položena blíže vodorovné ose, je vzdálenější od křivky ideálního rozdělení LCA. Porovnáme-li skutečnou majetkovou Lorenzovu křivku a skutečnou důchodová Lorenzovu křivku, jsou větší nerovnosti v majetku.
100
Majetková Lorenzova křivka.
procento majetku
LC
LCA
A
LCM 0
procento domácností
100
Giniho koeficient Giniho koeficient, označený G - jedná se o koeficient vyjadřující statistickou míru nerovnosti v rozdělování důchodů, poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s ideální Lorenzovou křivkou (plocha A-B v grafu, kde A je plocha 0,100,C pod křivkou LCA a plocha B je plocha pod křivkou LCB). Giniho koeficient se vypočítá podle vzorce:
G = 1+(1/n) - [2/(n2y)]. (y1+2y2 + 3y3+….+nyn), kde: y1-yn jsou individuální důchody seřazeny sestupně podle velikosti, y je průměrný důchod. Giniho koeficient může nabývat hodnot od 0 do 1, pokud: ♦ G = 1 – hovoříme o absolutní nerovnosti, ♦ G = 0 – hovoříme o absolutní rovnosti, což vyjadřuje absolutně spravedlivé rozdělení důchodů.
Giniho koeficient
162
Lorenzova křivka 100
C
procento důchodu
LC
LCA A -B A
LCB
0
Robin Hood index
Kvantilové rozdělení
Index chudoby
procento domácností
100
Robin Hood index Dalším způsobem měření nerovností je Robin Hood index vyjádření, který udává kolik procent důchodů by mělo být přerozděleno, aby bylo zaručeno rovnosti v rozdělení důchodů, tj. aby všechny subjekty měly stejně vysoké důchody. Kvantilové rozdělení Kvantilové rozdělení je intervalové rozvrstvení příjmů vyjádřené pomocí kvantilů, přičemž výběrový kvantil statistického souboru je hodnota, kdy alespoň x procent statistických jednotek má hodnotu příslušného statistického znaku menší nebo rovné této hodnotě a alespoň 100 – x procent statistických jednotek má hodnotu příslušného statistického znaku větší nebo rovné této hodnotě. Index chudoby Index chudoby vyjadřuje procentní množství populace, která se ocitne pod hranicí chudoby. Definovat chudobu je problematické, bývá definovaná jako určitá minimální úroveň příjmů, postačujících k živobytí, lze ji vyjádřit jako: ♦ absolutní veličinu je dána minimální úrovní důchodu nezbytnou k udržení života, ♦ relativní veličinu - je vyjádřena ve vztahu k referenčním skupinám, tzn., že jednotlivec může mít více než dostatečný důchod k zachování života, ale pokud disponuje velmi nízkým důchodem ve srovnání s ostatními členy společnosti, je zařazen mezi chudé. Chudobu můžeme vyjádřit také pomocí: ♦ hranice zákonné chudoby – zákonem stanovená hranice životního minima, ze které plyne nárok na výplatu sociálních dávek, ♦ hranice subjektivní chudoby – stanoví se na základě subjektivních odhadů domácností o příjmu nutném pro pokrytí základních potřeb, ♦ individuální pocit chudoby – určuje se na základě sebezařazení, domácnost odpovídá na otázku, zda má pocit, že je chudou domácností, určitě ano. Index chudoby opomíjí skutečnost, do jaké míry jsou subjekty pod hranicí chudoby, což způsobuje, že se vláda soustředí na skupinu obyvatel, která je těsně
163
pod hranicí, aby ji přesunula nad ni. Pokud společnost bohatne, úroveň důchodu definující chudobu se zvyšuje. 11.3
Přerozdělovací procesy
Snahou státu je zmírňovat nerovnoměrné rozdělení důchodů redistribucí důchodů mezi důchodovými skupinami směrem od vyšších k nižším příjmovým skupinám. Vyšší příjmové skupiny podléhají vyšší progresivní sazbě daně a je jim odebíráno více prostředků (v absolutním vyjádření) na sociální pojištění. Stát takto získané peněžní prostředky používá na výplatu sociálních transferů plynoucích nižším příjmovým skupinám. Přerozdělovací procesy Přerozdělovací procesy znamenají úpravu prvotního rozdělení a vyúsťují do konečného rozdělení důchodu. Výsledkem prvotního rozdělení jsou mzdy, úroky, renty mezi domácnostmi jako výsledek fungování trhu. Přerozdělení je realizováno prostřednictvím státního rozpočtu, tj. hlavně pomocí daní a transferů, ale i pomocí fondů. Konečné rozdělení důchodu je výsledkem procesu přerozdělování a znamená menší nerovnost než prvotní rozdělení, vlivem toho důchody nižších příjmových skupin obyvatel rostou.
Empirické poznatky zpochybňují úspěšnost zmíněného přerozdělení a objasňují, že se přerozdělování uskutečňuje uvnitř příjmových skupin a ne mezi nimi. Současně tvrdí, že nezabezpečují efektivní přerozdělení v požadované míře a navrhují nahradit ho účinnějšími přerozdělovacími systémy, což zdůvodňují značnou nákladovostí. Mezi negativní dopady redistribuce důchodů řadíme: ♦ administrativní náklady – které tvoří: o přímé administrativní náklady - náklady na straně veřejného sektoru jako například platy úředníků finančních úřadů, ministerstva financí, sociálních úředníků, o nepřímé administrativní náklady - náklady na straně soukromého sektoru jako například čas a peníze na seznámení se zákony, platby poskytované erudovaným poradcům, ♦ snížení pracovní motivace plátce i příjemce systému, ♦ vysoká míra zdanění důchodů - snižuje disponibilní důchody, a proto dochází k poklesu mezního sklonu k úsporám, a tím roste mezní sklon ke spotřebě, což vede k poklesu tvorby úspor a investiční aktivity, a tedy ke zpomalení ekonomického růstu. Rozpory v přerozdělování Otázkou zůstává, zda má stát tyto rozdíly ovlivňovat a vyrovnávat nebo naopak prosazovat větší diferenciaci. Takováto rozhodování jsou spíše předmětem veřejného zájmu společnosti. Základní otázkou přerozdělování je míra ovlivnění původního rozdělení příjmů státem. Přístupy k přerozdělování závisí na skutečnosti jak je vnímána role státu v ekonomice.
Přerozdělovací procesy
164
Nástroje přerozdělování
Nástroje přerozdělování Hlavním kritériem pro použití konkrétních nástrojů je napomáhat ekonomickému růstu a zaručovat sociální spravedlnost. V demokratické společnosti založené na široké pluralitě lze dosáhnout shody názorů týkajících se vymezení sociálně spravedlivého rozdělení, a z toho je možné vycházet při formování konzistentní (nerozporné) politiky rozdělování. Stát plní, jak již bylo řečeno, také určité přerozdělovací funkce ve vztahu ke skupině obyvatel označovaných jako sociálně potřebné nebo ke skupinám obyvatel, které považuje za vhodné a žádoucí podporovat. K naplňování těchto funkcí využívá důchodová politika následující nástroje rozdělování: ♦ rozpočtovou soustavu a její prvky, ♦ parafiskální systémy, ♦ právní úpravy některých podmínek rozdělování, ♦ účast státu v jednáních o rozdělení budoucích důchodů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Rozpočtová soustava Při využívání prvků rozpočtové soustavy rozlišujeme příjmovou a výdajovou stránku. Na příjmové straně mají největší význam daně. Za nejvýznamnější je jsou považovány důchodové daně (přímé) a spotřební daně (nepřímé). Přerozdělovací efekt u důchodových daní je výraznější než u spotřebních daní, protože základem důchodové daně je platební schopnost subjektu. Více tento efekt působí u proporcionálních důchodových daní a ještě výrazněji působí v případě progresivních důchodových daní. Pokud použijeme Lorenzovu křivku ke znázornění vlivu daní, pak zavedením daně dochází ke snížení nerovností v rozdělení důchodů a nová Lorenzova křivka (LC2) se nachází blíže ideální Lorenzovy křivky.
Lorenzova křivka a vliv daní procento důchodu 100
LC2 LC1
procento 0
100 domácností
Přímé daně, tj. důchodové daně jsou většinou konstruovány pro fyzické a právnické osoby rozdílně. V souvislosti se zdaňováním vzniká problém stanovení výše daňové sazby a otázka míry progresivity zdanění. Vysoké zdanění však
165
nestimuluje subjekty k ekonomické aktivitě a vede je ke zpomalení růstu nebo k poklesu důchodu, ale také k poklesu daňových příjmů. Nepřímé daně (spotřební daně a daň s přidané hodnoty) zatěžují konečnou spotřebu subjektů bez ohledu na jejich příjmovou situaci. Ve srovnání s důchodovou daní je snazší kontrola a výběr daní a navíc oproti spotřebě relativně zlevňují investice, a tím do určité míry stimulují ekonomický růst. Pro politiku rozdělování je podstatné, zda se jedná o daně stanovované univerzálně nebo o daně stanovené selektivně. Zvláštní postavení mají selektivní daně stanovené pro úzký okruh statků, například výrobky zdravotně škodlivé, na které stát uvaluje vysoké daně s cílem snížit jejich spotřebu. Výdaje státního rozpočtu Na stránce výdajů veřejných rozpočtů je přerozdělování důchodů nezbytné pro zajištění základních funkcí státu jako jsou například výdaje na obranu, bezpečnost, zajištění právního rámce a pro zajištění financování veřejných statků, kdy stát má zájem na určitém rozsahu spotřeby statků produkovaných těmito odvětvími, označovanými jako odvětví veřejného zájmu, například veřejná správa, školství, zdravotnictví. Tato odvětví úzce souvisí s tzv. pozitivními lidskými právy (například právo na vzdělání), k nimž je zapotřebí množství finančních prostředků, a tím se zvyšují nároky na výdajovou stránku.
Transferové platby jako výdajová složka státního rozpočtu má podobu různých typů sociálních dávek a podpor, garantovaných zákonem. Jsou poskytovány buď adresně s cílem dorovnat příjem na stanovenou úroveň nebo mají podobu dávek, které mají za cíl podporovat spotřebu určitých statků. Parafiskální systém není součástí rozpočtové soustavy, tvoří určité dávky a příspěvky, jejichž výnos neplyne do státního rozpočtu, ale různým veřejným orgánům a korporacím na krytí jejich výdajů a tvoří tak paralelní oblast státním příjmům. Konkrétně se jedná o zabezpečení sociálních jistot ve stáří, nemoci a nezaměstnanosti, která jsou realizována pomocí systému národního pojištění. Zde může docházet k tzv. mezigeneračnímu průběžnému financování dávek a jejich charakter má potom blízko k rozpočtové soustavě. Nebo v případě tzv. fondového financování jsou každé generaci z jejich úspor vypláceny dávky.
Parafiskální systém
Systém národního pojištění je tvořen čtyřmi povinně vytvářenými národními pojistnými fondy, které hospodaří na svůj účet a jsou nezávislé na státním rozpočtu. Příjmy fondů jsou tvořeny povinnými příspěvky, pojistným a stát svými zákony určuje jejich výši a plátce, případně ostatní přispívatele příspěvků národního pojištění. Výdaje fondů tvoří příslušné dávky, hlavně penze, dávky nemocenského pojištění a podpory v nezaměstnanosti, úhradu nákladů zdravotní péče. Systém národního pojištění tvoří:
Systém národního pojištění
♦ důchodové pojištění - oprávněnými příjemci jsou všichni občané, kteří splní zákonné podmínky, na které je výplata příspěvků z těchto fondů, penzí, vázána, ♦ nemocenské pojištění - oprávněnými příjemci jsou všichni jeho plátci s výjimkou zaměstnavatelů, ♦ zdravotní pojištění - oprávněnými příjemci jsou všichni občané,
166
♦ pojištění v nezaměstnanosti - oprávněnými příjemci jsou všichni občané, kteří splní zákonem stanovené podmínky, na které je výplata příspěvků vázána. Účast státu v jednáních V oblasti právní úpravy podmínek tržního přerozdělování se stát aktivně projevuje v oblasti trhu práce, kde vytváří pravidla jeho fungování pomocí soustavy pracovního zákonodárství, která upravuje například zákonnou délka pracovní doby, nárok na dovolenou, postup zaměstnance v případě nemoci, péče o dítě či zdravotně postiženého člena rodiny, právo na stávku. Stát vstupuje do procesu tzv. tripartitního jednání, kde vyjednává o mzdách mezi zaměstnavateli a zaměstnanci reprezentovanými odbory. Vystupuje většinou jako prostředník, a proto je otázkou zda se jedná o přerozdělování.
Přerozdělovací procesy mohou mít dvojí účinek: ♦ negativní – jedná se například o administrativní náklady, vliv na pracovní úsilí a podnikání – neochotu podnikat, vliv na tvorbu úspor a investice, ♦ pozitivní - jedná se například o zvýšení konkurenceschopnosti na trhu práce, prosazování rovnosti příležitostí například v oblasti zdravotní péče.
Shrnutí kapitoly: Důchod představuje množství peněžních prostředků a statků v určitém časovém období. Bohatství je vše, co má tržní hodnotu a může být směněno za peníze nebo jiné komodity. Jedná se o čistou hodnotu aktiv vlastněných k danému časovému okamžiku. Nerovnosti v důchodech měříme pomocí Lorenzovy křivky, Giniho koeficientu, Robin Hood indexu, kvantilového rozdělení a indexu chudoby. Lorenzova křivka graficky vyjadřuje poměrná rozdělení důchodu mezi poměrně rozdělené skupiny domácností, rozlišujeme absolutní rovnost, absolutní nerovnost a skutečnou nerovnost. Giniho koeficient vyjadřuje statistickou míru nerovnosti v rozdělování důchodů, poměřuje skutečnou Lorenzovu křivku s ideální Lorenzovou křivkou. Robin Hood index vyjadřuje kolik procent důchodů by mělo být přerozděleno, aby bylo zaručeno rovnosti v rozdělení důchodů. Index chudoby vyjadřuje procentní množství populace, která se ocitne pod hranicí chudoby. Důchodová politika používá k přerozdělování důchodů nástroje: rozpočtová soustava a její prvky, parafiskální systém, právní úpravy některých podmínek rozdělování a účast státu v jednáních o rozdělení budoucích důchodů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Systém národního pojištění je tvořen čtyřmi povinně vytvářenými národními pojistnými fondy: fond důchodového pojištění, fond nemocenského pojištění, fond zdravotního pojištění a fond pojištění v nezaměstnanosti.
167
Otázky: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Jaký je rozdíl mezi důchodem a bohatstvím? Jak měříme nerovnosti v důchodech? V čem se liší důchodová a majetková Lorenzova křivka? Jakých hodnot může nabývat Ginino koeficient? Co vyjadřuje hranice zákonné chudoby? Jaký je rozdíl mezi subjektivní hranicí chudoby a individuálním pocitem chudoby? 7. Popište působení nástrojů důchodové politiky. 8. Uveďte negativní dopady přerozdělení důchodů.
168
12 MIKROEKONOMICKÁ POLITIKA STÁTU V této kapitole se dozvíte: •
Jak vymezujeme mikroekonomickou politiku státu a co je její příčinou;
•
Kdy dochází k tržnímu selhání;
•
Co je příčinou selhání státu;Jak definujeme přerozdělovací procesy a k čemu slouží;
•
Proč a jak stát zasahuje v případě nedokonalé konkurence;
•
Jak definujeme a členíme externality;
•
Jak vymezujeme veřejné statky a jak se člení;
•
Jak definujeme asymetrii informací a co je její příčinou.
Budete schopni: •
Vymezit pojem tržní selhání a objasnit jeho příčiny;
•
Definovat externality a zdůvodnit působení státu na firmy, které produkují negativní externality;
•
Definovat externality a zdůvodnit působení státu na firmy, které produkují pozitivní externality;
•
Vysvětlit vlastnosti veřejných statků;
•
Určit optimální množství veřejného statku;
•
Vypočítat a graficky vyjádřit poptávku po veřejném statku.
Klíčová slova této kapitoly: Mikroekonomická politika státu, alokační efektivnost, tržní selhání, nedokonalá konkurence, monopol, náklady mrtvé váhy, regulace monopolu, pozitivní externality, negativní externality, daně, transferové platby, dotace, subvence, pokuty, penále, veřejný statek, čistý veřejný statek, kolektivní statek, asymetrie informací, morální hazard, nepříznivý výběr, přerozdělovací procesy, prvotní rozdělení důchodu, selhání státu. Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 3 + 1 hodina (teorie + řešení úloh)
Průvodce studiem: Dospěli jste k poslední kapitole, ve které se seznámíte s mikroekonomickou politikou státu a příčinami její opodstatněnosti. Budeme se věnovat tržnímu selhání a možnostem jejich řešení.
169
Doposud jsme se zabývali dvěma subjekty na dílčích trzích (trhu statků nebo trhu výrobních faktorů). Objasnili jsme, kdo z těchto dvou subjektů tvoří na těchto trzích nabídku a kdo poptávku a kdy jsou tyto trhy v rovnováze. Nyní se budeme zabývat třetím subjektem, kterým je stát a který realizuje své zásahy formou, která je označovaná jako mikroekonomická politika státu. Mikroekonomická politika státu je nedílnou součástí hospodářské politiky, je zaměřena na chování ekonomických subjektů, ovlivňuje vztahy a vazby na jednotlivých trzích. Působí na rovnováhu na dílčích trzích, ale i na celkovou rovnováhu. Prostřednictvím mikroekonomické politiky provádí stát opatření redukující selhání trhu a napomáhá tak nejen efektivní alokaci statků. Cílem mikroekonomické politiky vlády je ovlivňování alokační efektivnosti a zajištění sociálně přijatelného rozdělení příjmů, tj. důchodů plynoucích z vlastnictví výrobních faktorů.
Mikroekonomická politika státu
Stimuly vedoucí vládu k realizaci mikroekonomické politiky: ♦ efektivní alokace výrobních faktorů a finálních statků – jelikož trh není vždy efektivní, například vlivem nedokonalostí, stát usiluje svými zásahy o zvýšení efektivnosti alokace výrobních faktorů i finální produkce, například protimonopolní regulací, ♦ sociálně nepřijatelné tržní rozdělení důchodů – prvotní rozdělení důchodů, které plyne z vlastnictví výrobních faktorů, ovlivňuje stát řadou prostředků, mikroekonomický aspekt spočívá v tom, že přerozdělení (realizované pomocí daní a transferových plateb) mění postavení subjektů na jednotlivých trzích, ♦ získávání čisté ekonomické renty ekonomickými subjekty – tyto subjekty získávají prostřednictvím státních orgánů monopolní zisk, hovoříme o tzv. vyhledávání renty, která představuje neproduktivní aktivitu subjektu přinášející vyšší ekonomický zisk než je v podmínkách dokonalé konkurence. Například clo, které omezí nebo odstraní zahraniční konkurenci a umožní tak dosažení monopolního postavení na trhu. Stát se snaží získat kontrolu nad zdroji těchto zisků. Mikroekonomická politika státu usiluje o omezení tržních selhání, způsobených nedokonalou konkurencí, existencí externalit, veřejnými statky a asymetrií informací; a o ovlivňování přerozdělovacích procesů, které mají za cíl vytvořit sociálně přijatelné rozdělení příjmů ve společnosti a k tomu využívá daní a transferů. 12.1
Tržní selhání
Dochází-li k selhání trhu, vláda a státní orgány reagují svými opatřeními na snížení negativních důsledků selhání trhu, kam patří: ♦ nedokonalá konkurence, ♦ externality, ♦ veřejné statky a ♦ asymetrie informací. Stát využívá v rámci mikroekonomické politiky pro zamezení negativních důsledků sankce. Těmi pak zajišťuje respektování rozhodnutí jednotlivými subjekty trhu. Uvedená opatření mají závazný charakter. Zdrojem pro financování
Tržní selhání
170
prostředků pro působení státu jsou daně, které ovlivňují jak chování spotřebitelů, tak i firem. Získané prostředky vláda přerozděluje na nákup statků nutných pro její činnost a na transferové platby, například vyplácení důchodů. Přerozdělovací procesy jako prvek mikroekonomické politiky státu zabezpečují optimální a sociálně spravedlivé rozdělení důchodů. Nedokonalá konkurence Nedokonalá konkurence
Nedokonalá konkurence je jednou z příčin tržního selhání, způsobuje neefektivnost tržní alokace statků. Firmy v nedokonalé konkurenci mohou mít na trhu monopolní sílu a potom vyrábějí menší objem produkce v porovnání s dokonalou konkurencí (což způsobuje neefektivnost monopolu, viz kapitola nedokonalá konkurence) a prodávají za vyšší ceny než v dokonalé konkurenci. Neefektivnost monopolu je vyjádřena náklady mrtvé váhy, které snižují přebytek spotřebitele. Stát reaguje na neefektivnost: ♦ ♦ ♦ ♦
právními normami jako například antimonopolními zákony, daňovou politikou – kdy může zvýšit daně, viz obrázek, zestátněním nebo získáním státního podílu na řízení firmy, využíváním tržního prostředí: o stimulací konkurenčního prostředí – jak domácích výrobců, tak i možností vstupu zahraniční konkurence, o cenovou regulací, a to buď na úrovni mezních nákladů PI nebo na úrovni průměrných nákladů PR (viz obrázek - v tomto případě firma realizuje nulový zisk) nebo může využít jiný způsob například vstup zahraniční konkurence.
Cenová regulace monopolu P
MC AC
PM PR PI
M R I
E AR=D QM QRQI
MR
Q
171
Vliv působení zavedení daně monopolu MC´
P PR PM
MC
AC´ AC
ER EM
AR=D
QR QM
MR
Q
Externality Další příčinou tržního selhání jsou externality. Jedná se o činnosti (výrobu nebo spotřebu) způsobující prospěch nebo náklady subjektům, které se neúčastní této výroby nebo spotřeby. Jedná se o vedlejší – externí efekty, které kladně nebo záporně ovlivňují jiné subjekty, aniž za ně platí nebo jsou odškodněny. Externality vznikají v případě, že se soukromé náklady nebo přínosy neshodují s celospolečenskými náklady nebo přínosy. Rozlišujeme: ♦ pozitivní externality (kladné) – vnější úspory, vznikají pokud má subjekt z určité ekonomické aktivity užitek a nepodílí se na jejich nákladech, ♦ negativní externality (záporné) – vnější záporné úspory, vznikají pokud subjekt nese náklady ekonomické aktivity, ale nemá z ní užitek.
V případě pozitivních externalit stát podporuje produkci firem vytvářející pozitivní externality. Podpora může mít například podobu subvence nebo dotace. Dotace snižují náklady firmy na produkci statku, aby mohly vyrobit větší objem produkce QE, viz obrázek. Velikost dotace by měla odpovídat externí užitečnosti (EMU) aby pokryla dodatečné náklady. Firma, která produkuje statky bez dotace, vyrábí pouze objem statků Q1 při ceně P1. Činnost firmy produkující pozitivní externality přináší jiným spotřebitelům externí mezní užitek EMU, SMU představuje společenský mezní užitek.
Externality
172
Ovlivňování rozsahu pozitivních externalit státem MC bez dotace
P
MC s dotací
SMU
D
PE P1
EMU = dotace Q1 QE
Q
Vláda v rámci mikroekonomické politiky státu může firmám omezit nebo zakázat výrobu statků produkujících negativní externality. Používá k tomu nástroje jako například sankce, které mají například podobu penále, pokuty, poplatků, daní. Zdanění negativních externalit je zobrazeno v obrázku. Pokud firma produkuje na trhu negativní externality, vyrábí objem Q1 a prodává je za cenu P1. Při produkci nezohledňuje externí náklady, ale pouze své mezní náklady MC. Stát se snaží zavedením daní omezit produkci externalit. Zavedená daň se rovná externím mezním nákladům EMC. Uvalená daň zvýší náklady firmy, a ty pak odpovídají společenským mezním nákladům SMC. Firma tak vyrábí efektivní výstup odpovídající úrovni QE při ceně PE. Ovlivňování rozsahu negativních externalit státem P
SMC = MC s MC bez daně E
PE P1 EMC = daň D
QE Q1
Q
Externality představují v ekonomice problém, neboť pro ně neexistují odpovídající trhy. Proto řešení spočívá v nastolení rovnosti společenských mezních nákladů a soukromých mezních nákladů a lze jej realizovat pomocí:
173
♦ státní regulace – jejím cílem je utlumit činnosti způsobující negativní externality, snaží se vytvořit institucionální rámec, určující chování ekonomických subjektů, ♦ ekonomické internalizace externích efektů – používá cenový mechanismus a platby, vychází z teoretických východisek zdaňování negativních externalit (daň by měla být ve výši rozdílu společenských a soukromých mezních nákladů) a subvencování pozitivních externalit, ♦ vymezení vlastnických práv – pokud jsou správně vymezena vlastnická práva, jsou extrenality řešeny bez zásahů státu, neboť externí náklady jsou součástí kalkulací.
Veřejné statky Veřejné statky jsou další příčinou tržního selhání, patří k nim: policie, dopravní cesty, veřejné osvětlení, národní obrana, mosty, apod. Veřejné statky představují zboží a služby, pro které jsou typické dvě vlastnosti: ♦ nezmenšitelnost, tj. nerivalitní spotřeba – spotřeba jednoho subjektu neovlivňuje množství spotřeby jiného subjektu, ♦ nevylučitelnost – je nemožné nebo velmi nákladné vyloučit ze spotřeby neplatící subjekty. Problém černého pasažéra vyjadřuje, že ekonomické subjekty mají snahu podílet se na spotřebě a neplatit za ní. Neplacení za statky přesouvá platby na ostatní subjekty, a proto je cílem vlády zajistit tyto platby, například z daní, zavedením místních poplatků nebo může vyloučit neplatiče z okruhu uživatelů veřejných statků přístupných např. v různých sdruženích a spolcích.
Veřejné statky
Podle vlastností rozlišujeme: ♦ čisté veřejné statky – mají výrazné obě vlastnosti, ♦ kolektivní statky – jsou pouze nezmenšitelné. Nabízí se i alternativní pohled na členění: ♦ čisté veřejné statky – mají výrazné obě vlastnosti, ♦ soukromé statky – jsou nezmenšitelné, ale vylučitelné ze spotřeby, ♦ smíšené statky – mají vlastnosti soukromých i veřejných statků, jsou nezmenšitelné a vylučitelné nebo nevylučitelné a zmenšitelné. Agregátní poptávka po veřejném statku Jak zjistíme optimální úroveň veřejného statku? Budeme-li vycházet z vymezení celkové poptávky po veřejném statku, každý subjekt spotřebování různé množství veřejného statku a každý má pro něho odlišnou hodnotu, danou mezním užitkem. Předpokládáme-li, že trh je tvořen 2 spotřebiteli veřejných statků. Poptávka jednoho spotřebitele (Alana) je označena D1 a poptávka druhého (Elišky) D2. Celková poptávka, tj. agregátní poptávka po veřejném statku (D) je vertikální součet individuálních poptávek, tedy suma mezních užitků (MU) pro každou úroveň produkce veřejného statku, viz obrázek. Za jeden statek je ochoten Alan zaplatit 3 peněžních jednotek a Eliška 7 peněžních jednotek, mezní užitek celé společnosti při spotřebě jednoho statku je 3 + 7 = 10 peněžních jednotek, tímto způsobem obdržíme poptávku po veřejném statku.
Agregátní poptávka po veřejném statku
174
Křivka agregátní poptávky po veřejném statku P 20
14 10 7 6 D
3
D1 1
D2 5
8
Q
Optimální množství veřejného statku Optimální množství veřejného statku
Optimální množství veřejného statku při dané poptávce zjistíme obdobně jako u soukromých statků. Optimální je takové množství produkce veřejného statku QE, kdy se tržní poptávka po veřejném statku protne s nabídkou, tedy mezními náklady firmy (MC - neboť nabídka je stejně jako u soukromých statků odvozena z mezních nákladů), platí: MC = MU, viz obrázek. MU vyjadřuje jak subjekt ohodnotí dodatečnou jednotku výstupu a celkový užitek TU je suma ohodnocení veřejného statku subjekty, které statek užívají. Optimum nalezneme, pokud oba spotřebitelé jsou ochotni dohromady zaplatit za dodatečnou jednotku veřejného statku částku rovnu nákladům na poskytnutí dodatečné jednotky statku. Optimální množství veřejného statku P
PE
MC
E
D=MU D1 QE
D2 Q
175
Asymetrická informace Rozhodování na trhu je spojeno s informační bariérou a probíhá za podmínek nejistoty. Domácnosti ani firmy nemají dostatek informací například o ceně, o směně, o tom jaké okolnosti ovlivní produkci, o trhu práce, o produkci v jiné zemi, apod. Asymetrická informace vzniká vlivem informační bariéry, kdy jeden subjekt je informován na trhu lépe než jiný subjekt. Je výsledkem působení nedokonalostí na trhu a způsobuje dva problémy: ♦ morální hazard – jeden subjekt svou činností maximalizuje užitek, a tím snižuje užitek jiným subjektům, ♦ nepříznivý výběr – méně žádoucí subjekty se účastní směny více než ostatní subjekty, například méně kvalitní zboží vytlačuje z trhu kvalitní zboží.
Stát ve snaze zabránit asymetrii informací podporuje volné šíření informací. Tím zvyšuje efektivnost alokace statků a mnohdy používá informace jako by se jednalo o veřejné statky. Šíření informací zvyšuje efektivnost akolace statků a přináší dodatečné náklady. Pokud je na trhu nedostatek informací nebo neúplné informace, vzniká nedostatečná poptávka po daném statku. Pokud jde o neznalosti záporných informací, je poptávka vyšší a naopak v případě neznalosti kladných informací, je poptávka nižší než by odpovídala dokonalé informaci. Neúplnost, například neznalost záporných informací způsobuje na trhu vyšší poptávku (D2), a tedy vyšší rovnovážnou cenu (P2) i vyšší množství (Q2), což vede k nadvýrobě tohoto statku a jeho neefektivnosti, viz obrázek. Neefektivnost vzniká, pokud spotřebitelé špatně ocení užitek, který jim daný statek přináší. Optimální množství statku by odpovídalo rovnováze E1 při nižší poptávce D1, a tedy i nižší rovnovážné ceně a také nižším množství. Neznalost záporných informací a optimální množství tohoto statku P
P2 P1
S1
E2 E1 D2 D1
Q1 Q2
Q
Asymetrická informace
176
12.2
Přerozdělovací procesy
Prvotní rozdělení důchodu plyne z vlastníci výrobních faktorů. Domácnosti získávají za nabídku zdrojů firmám důchody. Důchod je celkové množství peněz, které člověk nebo domácnost obdrží za dané časové období a má podobu: ♦ mzda, plat, ♦ vlastnický důchod, ♦ příjem plynoucí z transferových plateb jako je podpora v nezaměstnanosti, starobní důchod. Prvotní rozdělení
Prvotní rozdělení důchodu je v tržních ekonomikách výsledkem fungování tržního mechanismu, kde dochází k nerovnoměrnému rozdělování důchodů mezi jednotlivci. Diference v důchodech pramení z rozdílů v bohatství domácností, tedy z rozdílů ve vlastnictví půdy, kapitálu a z rozdílů ve mzdách. Rozdíly ve mzdách mohou být zapříčiněny například rozdíly v pracovních důchodech, v dovednostech dané kvalifikací pracovní síly, intenzitě práce, povolání, vzdělání, nerovnými příležitostmi, diskriminací, nezaměstnaností, stářím, nerovností v pracovních důchodech, rozdíly v ohodnocení povolání, ale i rozdíly ve vlastnických důchodech, které jsou způsobeny například ochotou a rizikem podnikat, dědictvím, schopností spořit, viz kapitola rozdělování důchodu.
Prvotní rozdělení důchodu mezi jednotlivé subjekty v ekonomice proporcionálně neodpovídá jejich nabídce výrobních faktorů. Některé subjekty realizují vyšší důchody a naopak jiné nižší důchody. Existuje řada příčin, mezi rozhodující patří nerovnováha na trzích a nedokonalá konkurence. Rozdělení důchodů závisí na rozložení zásoby výrobních faktorů mezi ekonomické subjekty, institucionálním uspořádání ekonomiky a schopnosti ekonomických subjektů efektivně využít dané výrobní faktory. Rozložení výrobních faktorů mezi ekonomické subjekty je výsledkem minulých důchodových toků a dědictví, kterou společnost všeobecně přijímá. Odlišné vědomosti, schopnosti, rozdílné bohatství, apod. způsobují existující příjmovou nerovnost. Protože prvotní rozdělení způsobuje nerovnosti v důchodech, zasahuje stát Přerozdělo- pomocí tzv. přerozdělovacích procesů. Stát plní přerozdělovací funkce ve vztahu vací prosecy ke skupinám obyvatel, považovaných za sociálně potřebné nebo těm, které považuje za vhodné a žádoucí podporovat. Stát tedy ovlivňuje prvotní rozdělení důchodů pomocí přerozdělování důchodů a provádí politiku rozdělování, tj. důchodovou politiku. Přerozdělování se realizuje pomocí státního rozpočtu, popřípadě rozpočtů municipalit. V rozpočtech jsou zákonem stanoveny příjmy a výdaje jako například daně, poplatky, dotace, které působí na přerozdělení důchodu. Dalším nástrojem přerozdělování jsou fondy národního pojištění, tj. fond důchodového pojištění, fond nemocenského pojištění, fond zdravotního pojištění a fond pojištění v nezaměstnanosti. Jako nejznámější důvody úpravy prvotního rozdělení důchodů se uvádí: ♦ umožnění důstojného života pro všechny členy společnosti, ♦ rovnost šancí pro všechny, ♦ spotřeba veřejných statků, ♦ odstranění deformací prvotního rozdělení.
177
Přerozdělovací procesy mění prvotní rozdělení a jejich výsledkem je konečné rozdělení důchodu. Rizikem přerozdělovacích procesů je, že nezabezpečují efektivní přerozdělení v požadované míře a navrhují nahradit ho účinnějšími přerozdělovacími systémy, což zdůvodňují značnou nákladovostí. Otázkou je míra zásahů státu tak, aby vyrovnávaly a ne způsobovaly větší diferenciaci. Tato rozhodování jsou vlastně předmětem veřejného zájmu společnosti, i když teorie má na to různé pohledy. Základní otázkou přerozdělování je míra ovlivnění původního rozdělení příjmů státem. Přístupy k přerozdělování závisí na skutečnosti jak je vnímána role státu v ekonomice. Moderní ekonomická teorie vychází z mínění, že sociálně spravedlivé je to, co odpovídá předem daným pravidlům, která mohou být určena na základě odlišných norem spravedlnosti. Kritériem spravedlnosti může být vlastnictví a výsledky vlastní práce nebo absolutní rovnost v příjmech nebo také přesvědčení, že přerozdělení je spravedlivé, neboť ztráta užitku zdaňovaného je menší než zvýšení užitku toho, v jehož prospěch se přerozděluje. Výsledná podoba přerozdělovacích procesů je v reálné ekonomice dána společenským konsensem a tlak se odvíjí od politické a ekonomické situace v dané ekonomice. Alternativní možností jak upravovat prvotního rozdělení důchodů je odstraňování deformací prvotního rozdělení zdokonalováním systému prvotního rozdělení. Mikroekonomická politika státu se zaměřuje na příčiny způsobující nerovnosti v prvotním rozdělení důchodů a ovlivňuje trh výrobních faktorů, odstraňuje tržní nedokonalosti a také usiluje o předcházení jejich vzniku. Výsledkem je zmírnění nerovností prvotního rozdělení. 12.3
Stát a tržní rovnováha
Stát potřebuje pro svou činnost finančními prostředky, které získává hlavně výběrem daní, a tím snižuje příjmy subjektů. Proto vzniká tržní nerovnováha na dílčích trzích, ale i celková nerovnováha. Předpokládejme existenci 2 trhů, statku X a Y a jednoho spotřebitele. Pokud stát obdrží příjmy z daní, dojde k poklesu příjmů spotřebitele, a tedy ke snížení poptávky po obou statcích na D1, viz obrázek. Bude-li stát nakupovat statek Y, zvýší se poptávka na D2 , dojde ke změně rovnovážné ceny na P2 ( k růstu) i rovnovážného množství. Díky růstu ceny statku Y (PY) sníží spotřebitel poptávku po statku Y na D3Y a zvýší poptávku po statku X na D2X. Vlivem zásahů státu došlo ke změnám poptávky na dílčích trzích, tedy ke změně tržní rovnováhy, ale i ke změnám celkové rovnováhy. Stát tak změnil rozmístění (alokaci) jednotlivých statků mezi jednotlivými trhy.
Stát a tržní rovnováha
178
Vliv státu na tržní rovnováhu
P
PE P2 P1
P
S
S P2 P3 PE
E
E D2
P1 D
D D1 D2 X1 XE X2
X
D3
D1 Y1 YE Y2 Y3
Y
Shrnutí kapitoly: Mikroekonomická politika státu ovlivňuje vztahy a vazby na jednotlivých trzích, a tím ovlivňuje chování dílčích subjektů, rovnováhu na dílčích trzích, ale i celkovou rovnováhu. Podnětem mikroekonomické politiky státu je efektivní alokace výrobních faktorů a finální statků, sociálně nepřijatelné tržní rozdělení důchodů. Mikroekonomická politika státu působí na tržní selhání a zvyšuje efektivnost alokace statků. V případě selhání trhu působí vláda na snížení negativních důsledků selhání trhu jako jsou nedokonalá konkurence, externality, veřejné statky a asymetrie informací. Pozitivní externality jsou vnější úspory, které vznikají pokud má subjekt z určité ekonomické aktivity užitek a nepodílí se na jejich nákladech. Stát v případě pozitivních externalit reguluje jejich množství poskytováním dotací a subvencí. Negativní externality - vnější záporné úspory, vznikající pokud subjekt nese náklady ekonomické aktivity, ale nemá z nich užitek. Stát v případě negativních externalit reguluje jejich množství například pomocí daní, poplatků a pokut. Veřejné statky představují zboží a služby, pro které jsou typické dvě vlastnosti: nezmenšitelnost a nevylučitelnost ze spotřeby. Agregátní poptávka po veřejném statku je vertikální součet jednotlivých užitků všech spotřebitelů veřejného statku. Optimální množství veřejného statku vzniká, jsou-li oba spotřebitelé ochotni dohromady zaplatit za dodatečnou jednotku veřejného statku částku rovnou nákladům na poskytnutí dodatečné jednotky statku. Asymetrická informace znamená, že jeden subjekt je informován na trhu lépe než jiný subjekt. Morální hazard vzniká, pokud jeden subjekt svou činností maximalizuje užitek, a tím snižuje užitek jiným subjektům.
179
Nepříznivý výběr vyjadřuje, že méně žádoucí subjekty se účastní směny více než ostatní subjekty. Přerozdělovací procesy umožňují spravedlivější a sociálně přijatelné rozdělení důchodu, které je realizováno pomocí nástrojů jako jsou například daně, transferové platby.
Otázky: 1. Definujte mikroekonomickou politiku státu a vyjmenujte motivy, které k ní vedou. 2. Uveďte jaké jsou příčiny selhání státu. 3. Jak stát zasahuje proti monopolu? 4. Vysvětlete co jsou to externality a jak se liší negativní a pozitivní externality? 5. Jak řeší stát situaci, kdy firma produkuje negativní externality? 6. Jak řeší stát situaci, kdy firma produkuje pozitivní externality? 7. Jaké jsou vlastnosti veřejných statků. 8. Definujte poptávku po veřejném statku. 9. Jak vzniká optimální množství veřejného statku? 10. Jak působí stát při produkci veřejných statků? 11. Co je cílem přerozdělovacích procesů? 12. Jak se projeví asymetrie informací? Příklad: 2. Společnost tvoří 4 skupiny osob, jejich poptávkové funkce po veřejném statku jsou následující: P1= 100 000 - 20Q, P2= 20 000 - 5Q, P3= 1 900 - 4Q, P4= 11 000 - 3Q. Vypočtěte a znázorněte celkovou poptávku po veřejném statku.
180
LITERATURA 1. FRANK, R. H. Mikroekonomie a chování. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1995. 2. FRANK, H., R., BERNANKE, S.,B. Ekonomie. Praha: Grada Publishing, 2003. 3. GILLESPIE, A. Přehled ekonomie. Praha: Portál, 2002. 4. HAZLITT, H. Ekonomie v jedné lekci. Praha: Liberální institut, 1999. 5. HOLMAN, R. Základy ekonomie. 3. aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. 6. HOLMAN, R. Ekonomie. 4. aktualizované vydání Praha: C. H. Beck, 2005. 7. HOŘEJŠÍ, B., SOUKUPOVÁ, J, MACÁKOVÁ, L., SOUKUP, J. Mikroekonomie 4. rozšířené vydání. Praha: Management press, 2006. ISBN 80-7261-150-X. 8. JUREČKA, V. - BŘEZINOVÁ, O. Mikroekonomie. Ostrava, EkF VŠB-TU 1997. A. Cvičebnice ekonomie: mikroekonomie, 9. KADEŘÁBKOVÁ, makroekonomie a hospodářská politika. Ústí nad Labem: VŠEM, 2003. 10. KADEŘÁBKOVÁ, A. Cvičebnice ekonomie učební text. Ústí nad Labem: VŠEM 2005. 11. KOLEKTÍV Veĺká ekonomická encyklopédia. Bratislava, Sprint, 1996. 12. LISÝ, J. A KOL. Ekonómia v novej ekonomike. Bratislava, Ekonomka, 2005. 13. MACÁKOVÁ, L. A KOL. Mikroekonomie. Základní kurs. Praha, 2002. 14. MANKIW, N. G. Zásady ekonomie. Praha: Grada Publishing, 2000. 15. NEČADOVÁ, M., SIRUČEK, P. Praha, 2001.
Mikroekonomická teorie I. Cvičebnice.
16. SAMUELSON, P., A., NORDHAUS, W., D. Ekonomie. Praha: Svoboda, Bratislava – Bradlo, 1992. 17. SCHILLER, R. B. Mikroekonomie dnes. Brno: Computer Press, 2004. 18. SIRŮČEK, P. Průvodce studiem ekonomie. Praha: Oeconomica, 2001. 19. SOUKUP, J. Mikroekonomická analýza (vybrané kapitoly). 2. vydání. Slaný: Melandrium, 2001. 20. SOUKUPOVÁ, J., HOŘEJŠÍ, B., MACÁKOVÁ, L., SOUKUP, J. Mikroekonomie (3. vydání). Praha: Management Press, 2002. 21. ŠVARCOVÁ, B. Ekonomie – stručný přehled. Praha: CEED, 2006. 22. VARADZIN, F., BŘEZINOVÁ, O. Hledání ve světě ekonomie (věda, metodologie, ekonomie). Praha: Profesional Publishing, 2003. 23. VARIAN, H. R. Mikroekonomie, Moderní přístup. Praha: Victoria Publishing, 1995.
