Mezinárodní kulatý stůl Učení dobrovolnictvím 16. 11. 2016 – shrnutí „Co mi dobrovolnictví dalo a vzalo“ – prezentace zkušeností dobrovolníků Anička Krátká -
-
po autonehodě se ocitla na vozíku, přesto měla velký sen cestovat letos absolvovala svůj první workcamp, který se konal ve Finsku, jeho náplní byla zahradnická práce a práce na poli dobrovolníci jí byli velkou oporou – např. cestou na pole ji nosili na zádech, dokonce ji vynesli i na místní vrcholek, což byl pro ni asi největší zážitek co jí to dalo? Naučila se pomoc nejen přijímat, ale také ji dávat. „Dobrovolnictví posouvá hranice.“
Radek Švejda -
-
-
Jeho první workcamp se konal ve Francii v roce 2014 – na pobřeží, práce se dřevem, příprava zázemí pro děti, bourání loděnice a stavba nové, stavba šaten co mu to dalo? Pořídil si poté vlastní chatu, pracuje dál se dřevem, a to, co se naučil, zapojil do svého běžného života zjistil, že i se špatnou angličtinou se dá souvisle mluvit , hodně se v ní zlepšil, ale pochopil také, že dohodnout se dá i rukama, nohama – zbavil se ostychu mluvit cizím jazykem navázal krásná přátelství, která doteď trvají s dobrovolnictvím pokračuje – působí jako dobrovolník ve Sportovním klubu vozíčkářů zjistil, že „jižní přístup k práci“, který je trochu pomalejší, přináší podobný výsledek, jako práce, kterou udělají Češi, kteří jsou ale mnohem uspěchanější dobrovolnictví není o věku – „Na workcamp můžete jet i v 60. A já doufám, že pojedu.“ změnil přístup k množství peněz, které potřebuje pro život, snaží se dělat věci jednoduše – Na co nemám, s tím si nelámu hlavu.
Marta Tomanová -
-
-
organizátorka workcampu ve Veselí nad Úhlavou, jehož cílem bylo vyčistit park zchátralé tvrze od náletových dřevin a upozornit na špatný stav památky působí ve spolku „Tvrz Veselí“, který má na starosti obnovu tvrze, fungují teprve 2 roky o INEX-SDA se dozvěděli teprve na začátku letošního roku, ale na základě školení „Zrealizuj workcamp ve svém městě“ se rozhodli hned v létě pozvat zahraniční dobrovolníky a projekt se moc povedl (Marta nemůže přijít na nic, co by jim to vzalo ) „Workcamp má velkou zásluhou na tom, že se dostává do povědomí místních to, v jakém stavu zámek je.“
Aplikace IM-PROVE – „Jak poznáme, co jsme se díky dobrovolnictví naučili“ Prezentace projektu Upgrade Yourself (Lenka Polcerová, INEX-SDA a Sara Turk, Zavod Voluntariat) -obě organizace (INEX-SDA a Zavod Voluntariat) pracují na poli dobrovolnictví už 25 let -projekt umožňuje reflektovat, co se dobrovolníci naučili svou dobrovolnickou aktivitou. Záměrem bylo podpořit uznávání kompetencí získaných dobrovolnictvím a sdílet dobrou praxi obou organizací. Výstupy: Manuál Dobrovolnického klubu a aplikace IM-PROVE Manuál Dobrovolnického klubu: v angličtině, češtině, slovinštině, 28 stran, rozdělen na zkušenosti od INEX-SDA a Zavod Voluntariat, slouží k podpoře dalších organizací, poskytuje know-how, poskytuje inspiraci a příklady dobré praxe ohledně dobrovolnických klubů, zaměřen na pracovníky s mládeží v neziskových organizací, spojuje dobrovolnictví se vzděláváním Aplikace IM-PROVE: webová aplikace v češtině, angličtině i slovinštině, která pomáhá porozumět tomu, co se dobrovolníci naučili a zlepšili díky (během) jejich workcampu nebo jiných dobrovolnických aktivit, uživatel si vytvoří jakousi formu deníku, který pak může dále sdílet. Princip je jednoduchý – dobrovolník zadá konkrétní situaci, kterou mu aplikace „přeloží“ do jazyka kompetencí, a má možnost si díky aplikaci plánovat svůj další rozvoj. Více informací najdete a registrovat se můžete na improve.inexsda.cz. V návazném projektu “Employability via Volunteering” se plánuje napojit aplikaci na existující, široce uznávané nástroje k uznávání kompetencí získaných v dobrovolnických aktivitách a neformálním vzdělávání. Také se plánuje navázání užší spolupráce se zástupci na trhu práce.
Panelová diskuse „Uznávání kompetencí získaných dobrovolnictvím“ Ondřej Bárta - DZS, externí pracovník, výzkumník a evaluátor Příspěvek Ondřeje Bárty byl zaměřen na zkoumání dopadů dobrovolnictví. Vycházel z dat sesbíraných mezi lety 2010-2013 od účastníků programů Mládež v akci, dnes Erasmus+. Porovnával dva různé typy programů:
programy pro mladé lidi - výměny mládeže a pracovníků s mládeží (školení, semináře), převážně krátkodobé dobrovolnické programy (zejména Evropská dobrovolná služba)
Z analýzy dopadů na účastníky těchto dvou různých typů programů v oblastech kompetencí, hodnot, a postojů, vyplynulo, že dobrovolnictví přináší obecně vyšší dopady na rozvoj kompetencí než programy pro mladé lidi, které jsou záměrně edukativní. U dobrovolníků, kteří pobývají delší dobu v zahraničí, se více rozvíjejí sociální dovednosti, schopnost se učit, digitální kompetence, ale právě také postoje a hodnoty. Více informací k uvedenému výzkumu zde, další související studie můžete najít zde.
Zdeněk Štěpka – zástupce gymnázia Nový PORG Příspěvek Zdeňka Štěpky byl zaměřen na sdílení zkušeností ze začleňování dobrovolnictví do formálního vzdělávání na příkladu gymnázia Nový PORG (NP). Nový PORG je už dva roky součástí programu IB – způsob vyučování, který se uplatňuje v různých školách po celém světě, škola tam musí splňovat činnosti a aktivity – součástí je i tzv. „service“ = dobrovolnictví, což je pro studenty povinné (současně je to vlastně výchova k dobrovolnictví). Dobrovolnické aktivity se týkají studentů ve věku 17 a 18 let a ti nejčastěji působí v domech pro seniory, doučují, věnují se fundraisingu nebo vedení odpoledních kroužků – studenti si vyberou, co je baví. Do svého portfolia si student vkládá důkazy o své dobrovolnické činnosti, což pak může hrát roli například při přijímacích zkouškách na VŠ. Studenti, kteří byli takto „donuceni“ dobrovolničit, u dobrovolnictví často zůstali, takže v tom spočívá ten pozitivní dopad.
Michal Urban – ředitel odboru pro mládež, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Tématem příspěvku Michala Urbana bylo uznávání kompetencí z oblasti neformálního vzdělávání z pohledu MŠMT. Nálada v oblasti formálního vzdělávání se změnila, na ministerstvu se už uznává jako fakt, že to, co děti potřebují pro život, se nenaučí jen ve škole, ale hodně i mimo školu; neformální vzdělávání je uznáváno jako důležitý zdroj kompetencí. Aktuálně se hledají nástroje, jak s kompetencemi pracovat – jednou z cest je úprava legislativy (dobrovolnictví je v současné době legislativně ošetřeno jen částečně) nebo dotační programy. Jak příklad iniciativy v oblasti uznávání kompetencí získaných z práce s dětmi a mládeží byl zmíněn nástroj nazvaný Osobní kompetenční portfolio. Více informací na webu http://znv.nidv.cz/okp.
Petra Weissová – koordinátorka programu EU Aid Volunteers, Člověk v tísni Ve svém příspěvku se Petra Weissová věnovala zejména tomu, jak organizace Člověk v tísni přistupuje ke kompetencím při náboru nových lidí na dobrovolnické i pracovní pozice. Pro usnadnění práce s kompetencemi vytvořili nově tzv. kompetenční model. Ten je důležitým nástrojem při pohovorech na juniorní pozice. Zaměřuje se i na to, co dělají uchazeči ve volném čase a jak se realizují mimo vzdělávací systém, což usnadňuje výběr kandidátů, kteří ještě nemají žádné nebo malé pracovní zkušenosti v oboru. U pohovoru se hovoří o tom, v čem kandidáti při dané aktivitě uspěli, jak je to nadchlo, v čem neuspěli a HR specialisté z toho již rozeznají potřebné kompetence, které si často uchazeč ani neuvědomí. Co zaujalo publikum? V průběhu panelové diskuse některá témata vzbudila větší zájem i dotazy publika. To nejdůležitější je shrnuto zde: Dobrovolnictví jako součást maturit. Umíte si to představit a případně v jakém časovém horizontu? Současná maturita nepracuje s kompetencemi, kdy bude dobrovolnictví uznané v našich maturitách, není jasné, ovšem to, že to tak zatím není, neznamená to, že to nikdo nechce, je to spíše politická záležitost a v tuto chvíli je obtížné současný systém maturit měnit. Dobrovolnictví je však možné vložit do ŠVP, závisí na řediteli (M. Urban).
Školy mají rámcový vzdělávací program, školní vzdělávací program, které dávají učitelům trochu volnější ruce – byla by možnost zakomponovat dobrovolnictví do jednoho z těchto dokumentů, změnit maturitu je příliš na dlouhé lokte a je to politická záležitost. (Z. Štěpka) Diskuse je někde trochu jinde, než by měla jít, protože vložit dobrovolnictví do současného školství je oxymóron, protiklad („povinnost dobrovolničit“), změna by musela být mnohem víc systémová, ne jen změna maturity (O. Bárta). Dobrovolnictví, které je jako povinnost s cílem mít další položku do CV (zištné), je něco jiného než dobrovolnictví, kdy jedu někam někoho poznat, jedu pomoct, jedu cestovat, je v tom nadšení. Co si o tom myslíte? Lidé často své dobrovolnické zkušenosti ani neuvedou do CV. Naším cíle je udělat most mezi uchazeči a zaměstnavateli – uchazeči by měli být schopni svou dobrovolnickou zkušenost popsat – neznamená to, že tu pozici tímto hned dostanou, ale třeba jim to pomůže se dostat na pohovor (M. Urban). Uchazeči často o své dobrovolnické zkušenosti dlouho mlčí, ale pro personalisty je to něco, co je zajímá, čeho se můžou chytit, něco to o nich vypovídá (P. Weissová). Na malém městě mladí nemají často ponětí o dobrovolnictví, je pro ně důležité vůbec se seznámit s dobrovolnictvím, nemusí to znamenat, že to pak ti lidé budou dělat celý život (Z. Štěpka). Důležité je dát dobrovolníkům nějaký „překladač“ pro uvědomění si získaných kompetencí. Je to pro ně podnět k sebereflexi – co jim dobrovolnictví dalo, zamyšlení se nad tím, co se tím naučili (O. Bárta).
