Metodika pro identifikaci rozvojového potenciálu a vytváření pracovních příležitostí v lokálních komunitách

Metodika pro identifikaci rozvojového potenciálu a vytváření pracovních příležitostí v lokálních komunitách

Obsah studie 1 Úvod ...................................................................................................................................................... 5 1.1 Pro koho je metodika určena ................................................................................................. 6 2 Seznámení s komunitním přístupem pro vytváření nových pracovních míst ......................... 9 2.1 Jak identifikovat místní potenciál prostřednictvím mezioborového týmu ...................11 2.2 Co je potenciál .........................................................................................................................11 2.3 Kdo je komunitní koordinátor ............................................................................................. 12 2.4 Co je komunita a jaké má potřeby a potenciály ............................................................... 13 2.5 Jak pracuje s potřebami a potenciálem komunitní koordinátor .................................... 14 2.6 Kdo je specialista ................................................................................................................... 22 2.7 Jak pracuje s potenciálem specialista ................................................................................ 22 3 Práce s dlouhodobě nezaměstnanými s využitím výsledků odborné analýzy ........................ 35 4 Spolupráce komunitního koordinátora a specialistů ................................................................. 41 4.1 Existující potenciály .............................................................................................................. 41 4.2 Komunitní rozvojový potenciál ........................................................................................... 46 4.3 Ideový potenciál ..................................................................................................................... 51 4.4 Komentované vycházky, ranní kluby, facilitace a další doprovodné aktivity .............. 57 5 Závěr .................................................................................................................................................. 65 6 Slovníček pojmů ............................................................................................................................... 69 7 Výzkumný tým a kontakty .............................................................................................................. 73 8 Příloha 1 – Seznam zpracovaných potenciálů .............................................................................. 77 9 Příloha 2 – Seznam projektů vypracovaných v průběhu výzkumu .......................................... 83 10 Příloha 3 – Nové typy pracovních příležitostí – inspirace .......................................................... 95

Obsahuje: Metodiku pro komunitní koordinaci zaměřenou na rozvoj lokálních komunit generovat pro skupinu dlouhodobě nezaměstnaných pracovní příležitosti v daném místě. Závěrečnou metodiku pro identifikaci rozvojového potenciálu jednotlivých oblastí.

Obsahuje: Metodiku pro komunitní koordinaci zaměřenou na rozvoj lokálních komunit generovat pro skupinu dlouhodobě nezaměstnaných pracovní příležitosti v daném místě. Závěrečnou metodiku pro identifikaci rozvojového potenciálu jednotlivých oblastí.

1

Úvod 2

1 Úvod Co je účelem této metodiky? Metodika, kterou máte před sebou, vznikla jako výstup z projektu „Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení, aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných lokalit“, reg. č. CZ.1.04/2.1.00/03.00018 (dále už jen Pracovní návyky) Fondu dalšího vzdělávání, který byl realizován v období únor 2014 – listopad 2015 v pěti krajích České republiky.

Mapa krajů, kde byl projekt realizován.

Úvod 5

Fond dalšího vzdělávání je příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a jejím hlavním cílem je realizovat aktivity v oblasti dalšího profesního vzdělávání tak, aby vedly k lepšímu pracovnímu uplatnění a ke zvýšení kvality života občanů ČR. Projekt Pracovní návyky se zaměřil na hledání a rozvíjení místního potenciálu v lokalitách s vysokou nezaměstnaností. Cílem projektu bylo využít tento mnohdy skrytý potenciál, a na jeho základě pak ve spolupráci s místními obyvateli vytvářet udržitelná pracovní místa. Pracovní pozice, které byly vytvořeny na základě znalosti místních vztahů a problémů, jednak reagují na aktuální potřeby v dané lokalitě a zároveň mohou představovat nové uplatnění pro dlouhodobě nezaměstnané místní obyvatele.

1.1 Pro koho je metodika určena Tato metodika je určena Vám – místním lídrům, starostům/starostkám1 či místním akčním skupinám (MAS)2 – lidem, kteří se zajímají o téma rozvoje lokálního potenciálu a možnosti tvorby nových pracovních míst pro osoby se sníženou uplatnitelností na trhu práce. Zároveň jde o materiál určený pro Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce ČR, jehož cílem je ukázat nové možnosti, jak podpořit zaměstnávání osob se sníženou uplatnitelností na trhu práce a obohatit tak nástroje současné aktivní politiky zaměstnanosti. Metodika nabízí jednu z možností, jak zahájit dlouhodobý proces změny, jehož výsledkem bude využití lokálního potenciálu, zvýšení samostatnosti v procesu místního rozvoje a naplnění potřeb místních obyvatel. Taková změna vyžaduje čas, porozumění lokálním problémům i analýzu místních potenciálů a potřeb, především je však potřeba komunikace a vzájemná podpora – pokud možno – všech místních institucí, neformálních skupin i jednotlivců. Tato metodika nemá být jednoduchým receptem jak komplexně a rychle vyřešit všechny problémy, kterými se zabýváte v rámci obce či regionu. Může však být pomocníkem na cestě ke změně, která je sice pracná, nicméně přináší trvalé výsledky.

V metodice Vám chceme ukázat, jak je možné rozpoznat místní potenciál, možnosti obce a potřeby obyvatel a jak s nimi ve správné kombinaci dále pracovat a rozvíjet je. Prakticky to může znamenat rozmanité spektrum činností od aktivizace místních výrobců potravin a produktů (trhy v Jeseníku), přes obnovení využívání staré stavby ke kulturním a společenským účelům (zámek v Toužimi), k dlouhodobé poučené péči o krajinu ve Vaší obci i jejím okolí (Kyjovsko). Tyto aktivity vedou mimo jiné k vytvoření pracovního místa, které je do budoucna díky poptávce místních obyvatel udržitelné a soběstačné. Navíc takto vytvořené pracovní místo je často vhodným zaměstnáním pro osoby, které těžko nacházejí uplatnění v ostré konkurenci na pracovním trhu. Takové pracovní místo totiž nabízí zaměstnání v místě bez nutnosti za prací dojíždět nebo se stěhovat, a dlouhodobě nezaměstnanému člověku nabídne i možnost začlenění se do dění v obci vlastní aktivitou, a tím také participaci na jejím chodu a rozvoji.

Jeseník Toužim

1 Dále ve studii bude používán pouze mužský ekvivalent, ale máme na mysli vždy jak starosty, tak starostky. Stejně tak i všechny další popisy jednotlivých pozic se drží z důvodu čtivosti textu kratší mužské formy.

Kyjov

2 „Místní akční skupiny (dále též MAS) jsou společenství občanů, neziskových organizací, soukromé podnikatelské sféry a veřejné správy (obcí, svazků obcí a institucí veřejné moci), které spolupracují na rozvoji venkova, zemědělství a při získávání finanční podpory z EU a z národních programů, pro svůj region.“ zdroj online 18.8. 2015 http://eagri.cz/ public/web/mze/venkov/mistni-akcni-skupiny/

6 Úvod

Úvod 7

Seznámení s komunitním přístupem pro vytváření nových pracovních míst 8 Úvod

2 S eznámení s komunitním přístupem pro vytváření nových pracovních míst 2.1 J ak identifikovat místní potenciál prostřednictvím mezioborového týmu Základním předpokladem pro identifikaci místního potenciálu, se kterým je pak možné dále v obci či regionu pracovat, je vytvoření mezioborového týmu odborníků, kteří budou schopni zmapovat území z hlediska svých oborů. V tomto týmu jsou zastoupeni jak odborníci z oborů sociálních a humanitních věd – konkrétně sociální antropolog, sociální geograf, historik, archeolog, architekt a urbanista, tak zástupce přírodních věd – konkrétně geobotanik. V rámci našeho projektu byl tento tým vybrán tak, aby poznatky z jednotlivých oborů pokryly vždy určitou část či vrstvu poznání a popisu dané lokality a jejich propojením bylo možné získat komplexní obraz sledovaného území.

Mezioborový tým působil v celkem dvanácti lokalitách v pěti krajích České republiky. Každá z dvanácti lokalit měla svého sociálního antropologa (v projektu nazývaného komunitní koordinátor), který v oblasti žil nebo se do ní přestěhoval a 14 měsíců v ní pracoval, byl tedy s lokalitou nejintenzivněji v kontaktu. Tento člen týmu se zabýval výzkumem místních potřeb, vztahů a tématu zaměstnanosti v lokalitě, což jsou témata, která bez dlouhodobého pobytu v terénu nelze dostatečně do hloubky pochopit a popsat. Zbytek mezioborového týmu se pohyboval v krátkých časových intervalech po všech lokalitách. Jako nejcennější se pak ukázala mezioborová diskuse nad jednotlivými nalezenými potenciály lokality, která přinesla jejich komplexní pochopení. Každý obor fungoval jako část mozaiky, která teprve ve chvíli, kdy byla poskládána dohromady, ukázala plně možnosti dalšího rozvoje daného potenciálu.

2.2 Co je potenciál Potenciál chápeme jako jakýkoli nevyužitý zdroj. Může jít o zdroj materiální – například nevyužité budovy, neudržované extravilány3 obce, brownfieldy či zaniklé sady nebo o zdroje nemateriální, o místní lidi s jejich pracovní silou, schopnostmi a dovednostmi, udržované tradice nebo zvyky, místní identitu a vztah k obci. Tento text vychází z činností, které prováděli komunitní koordinátoři/ koordinátorky a specialisté/specialistky při identifikaci a rozvoji potenciálů. Jejich přístup a práce se lišily dle jejich odborného zaměření na určitou oblast zkoumání a metodou práce, hlavním cílem však bylo propojení všech získaných zjištění a další společná práce s nimi. Práce jednotlivých komunitních koordinátorů i specialistů se zároveň odlišovala v závislosti na místních podmínkách a možnostech obce. Pokud například koordinátor 3 Všechny výrazy či spojení, která by mohla být pro běžného čtenáře nesrozumitelná nebo by mu mohla jejich definice přinést zajímavé informace o oblasti, kterou se běžně nezabývá, jsme se pokusili shrnout v části „slovníček pojmů“.

Seznámení s komunitním přístupem pro vytváření nových pracovních míst 11

začal své mapování od institucionálních lídrů a ukázalo se, že ti nemají zájem spolupracovat, zaměřil se pak spíše na neziskový sektor a neoficiální místní lídry, například na výrobce místních produktů či neoficiální komunitu utvořenou kolem lesní školky, kteří zájem o spolupráci projevili. Pokud naopak zástupci obce měli zájem se na projektu podílet, koordinátor pak více zacílil svou práci například na potřeby týkající se sociálních služeb nebo koordinovaného rozvoje lokálních výrobců. Vždy však vycházel především z potřeb dané lokality a možnosti rozvoje potenciálu směrem k vytvoření pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané. V následující části budou představeny jednotlivé přístupy a s nimi spojené postupy práce.

2.3 Kdo je komunitní koordinátor Metodika pro komunitní koordinaci zaměřená na rozvoj lokálních komunit generovat pro skupinu dlouhodobě nezaměstnaných pracovní příležitosti v daném místě. Komunitní koordinátor je sociální vědec, v našem případě sociální antropolog, který na základě terénního výzkumu identifikuje místní potřeby, možnosti obyvatel a jejich potenciál, a následně napomáhá jejich rozvoji. Důraz je kladen na jednotlivého člověka a jeho náhled na zkoumané téma – koordinátor je v terénu a hovoří s místními obyvateli o lokálních potřebách a potenciálech. Na základě jednotlivých výpovědí a jejich interpretace se koordinátor snaží o zobecnění a nalezení společných rysů zkoumaného tématu – kriticky zhodnocuje všechny podněty týkající se místních potřeb a potenciálů, pomáhá je srozumitelně a pokud možno nezaujatě popsat a komunikovat dál. V praxi to například znamená, že svá zjištění představuje průběžně místním lídrům a aktivním jednotlivcům s cílem motivovat je k vytvoření pracovního místa, které by odpovídalo zjištěné lokální potřebě. Lokální potřebou může být například senior taxi4 reagující

na nedostatek dostupné veřejné hromadné dopravy, sdílený koordinátor volnočasových aktivit, který vyplní rozmanitými činnostmi odpoledne pro děti z několika obcí nebo snaha místních o obnovu užívání areálu chátrajícího zámku.

Hlavním cílem je tedy nejprve identifikace těchto potřeb a poté nalezení jednotlivců či komunit, které v dané lokalitě rozvíjejí nebo chtějí rozvíjet takové aktivity, které by těmto potřebám odpovídaly a mohly by v budoucnu vést k vytvoření pracovního místa. Koordinátor pak napomáhá realizaci takových záměrů či vzniku takových pracovních pozic, které reagují na skutečné potřeby obyvatel obcí, jsou společensky prospěšné a místní aktéři je dokážou realizovat s využitím vlastních zdrojů. U takto vytvořeného pracovního místa je pak velká pravděpodobnost, že bude do budoucna udržitelné. Práce komunitního koordinátora spočívá v provázání komunikace místních aktérů a pomoci s rozvojem místního potenciálu. Konkrétní způsoby práce komunitního koordinátora jsou rozepsány v dalších kapitolách metodiky.

2.4 C o je komunita a jaké má potřeby a potenciály Komunitu zde chápeme v širším smyslu, jako společenství lidí ve vzájemné interakci, sdílející společné zájmy či naplňující kolektivní potřeby. Příkladem takové komunity jsou například obyvatelé jedné obce, žáci a personál školy či členové mysliveckého spolku. V užším slova smyslu máme na mysli společenství lidí, které žije ve vzájemné blízkosti a sdílí společné sociální vztahy, které se projevují vzájemnou solidaritou – ochotou vzájemné pomoci a podpory, reciprocitou fungující na principu „ty dnes pomůžeš mně, já zítra tobě“ a loajalitou – dobrovolnou ochotou dodržovat závazky vytyčené komunitou. Důležité je také ztotožnění jednotlivých členů s cíli a potřebami komunity. Příkladem takovéto komunity může být spolek několika mladých rodin či jednotlivců na Žďársku, pečujících v rámci mateřského centra společně o děti.5 Sdílenou potřebou je jim vytváření prostoru pro vzájemné setkávání rodičů s malými dětmi anebo třeba trávení času s lidmi se stejným smýšlením a vztahem k waldorfské pedagogice. Příkladem komunity ale může být třeba také skupina odpůrců zřízení komunitního centra v Teplé. Společnou potřebou jim je „bezpečný“ prostor a/nebo opět sociální kontakt s lidmi smýšlejícími stejně negativně o marginalizovaných skupinách obyvatel jako oni. Každá z těchto komunit má svá místní nepřenositelná specifika a potřeby, které se svou činností snaží naplnit. Zároveň však také disponuje lidským potenciálem, který je možné definovat jako rozvojový potenciál komunitního prostředí. Tímto potenciálem jsou především přirození komunitní lídři, tedy osobnosti kolem kterých se daná komunita vytvořila a kteří se výraznou měrou podílí na definování jejích cílů a celkově na jejím fungování. Právě na ty by se komunitní koordinátor měl zaměřovat nejvíce.

Vytváření pracovních míst se zapojením komunity má smysl z několika důvodů. Prvním a nejdůležitějším přínosem pro komunitní lídry a obecně místní obyvatele je převzetí spoluzodpovědnosti za stav a rozvoj místa, kde žijí a pracují. Aktivizace komunity směrem k tomu, aby byla schopna definovat své specifické potřeby a zároveň využila k jejich naplňování místní zdroje, vede k posílení soběstačnosti dané lokality i sebevědomí místních, kteří zjistí, že jsou schopni si pomoci sami. A to se týká nejen oblasti zaměstnanosti, ale i dalších oblastí vztahujících se k místnímu rozvoji a jeho strategickému plánování. Zároveň dochází k vytvoření pracovních míst ušitých na míru lokalitě. Taková pracovní místa současně využívají schopnosti a dovednosti místních nezaměstnaných, které se u těchto osob podařilo odhalit během individuálního poradenství a rozvíjet je během vzdělávacích aktivit. Potkávají se tak talent a vlohy nezaměstnaných a místní zdroje, které ve společné kombinaci dokážou reagovat na lokální potřeby. Pracovní místa vzniklá zapojením místních komunit a jednotlivců mohou pomoci rozbít stereotypy o nemožnosti integrovat dlouhodobě nezaměstnané a přispívají k celkové změně ve způsobu vytváření pracovních i jiných vztahů, které jsou nově založené na vzájemné důvěře a porozumění bez důrazu na výkon a individuální zisk. Jak identifikovat potřeby komunity a komunitních lídrů se dozvíte v následující části.

4 Senior taxi zajišťuje osobní dopravu starších osob za sníženou cenu k lékaři, do lékáren, na nákup či návštěvu k přátelům. Existuje například v Brně, Praze či Krnově.

5 Tato komunita si nepřála zveřejnit své jméno ani přesnou lokalitu.

12


Seznámení s komunitním přístupem pro vytváření nových pracovních míst

2.5 J ak pracuje s potřebami a potenciálem komunitní koordinátor Základní podmínkou pro to, aby komunitní koordinátor poznal místní komunitu, její aktivní členy (komunitní lídry) a místní specifika, je dlouhodobý každodenní pobyt v místě, kde pracuje. To znamená, že v místě svého působení žije trvale nebo se do místa přestěhuje. Díky tomu je v přímém kontaktu s místní komunitou, je její součástí, má možnost poznat její dynamiku, zvyky, vnitřní vztahy a strukturu. Má možnost odhalit místní potřeby na základě vlastního poznání místa, pozorování a úsudku. Vlastní zkušenost a znalost místa mohou mít jak své výhody, tak i nevýhody. Pokud koordinátor v místě trvale žije, má už vybudované určité sociální vazby a kontakty. Zároveň však také vychází z již utvořené představy o tom, jak sociální vazby v místě fungují, a proto může neúmyslně některé jevy či témata opomíjet, protože jsou již součástí jeho každodennosti. Na druhou stranu, zcela nový příchozí může na počátku strávit více času samotnou orientací v novém místě, je však mnohem méně pravděpodobné, že k lokalitě bude přistupovat s ucelenou představou o tom, jak a proč tam to či ono funguje.

Dlouhodobý pobyt v terénu a působení na lokální úrovni je tím, co tento postup odlišuje od plošných státních intervencí, které implementují jeden obecný způsob řešení, kterému chybí znalost a pochopení lokálních specifik. Komunitní přístup k řešení nezaměstnanosti umožňuje nejen porozumění lokálnímu rozměru tohoto problému, ale přináší i možnost, jak ho řešit s pomocí místních obyvatel a zajistit mu tak udržitelnost. Komunitní přístup zároveň přispívá k aktivizaci místních obyvatel, k jejich motivaci řešit i další problémy samostatně s využitím místních zdrojů, vazeb a spolupráce. Koordinátor se snaží vést místní lídry k vzájemnému poznání se, sdílení zkušeností, dobrých praxí a zároveň i ke vzájemné pomoci při překonávání různých potíží a společnému plánování jejich řešení. Jde o dlouhý proces, který v různých fázích klade odlišné nároky na koordinátorovy schopnosti a dovednosti, vždy je však třeba, aby koordinátor dokázal jasně a srozumitelně komunikovat se všemi zapojenými účastníky, být v podstatě „kulturním překladatelem“. To znamená, že srozumitelně pro všechny strany překládá názory protistrany na danou věc a příčiny těchto názorů. Zároveň je schopen zasáhnout v krizových situacích vyjednáváním ve prospěch vyřešení konfliktu, tedy zafungovat jako facilitátor a mediátor6 dané situace.

1. Výzkumná fáze Na začátku celého procesu je hlavním úkolem komunitního koordinátora nejprve zmapovat potřeby místních obyvatel, zástupců institucí (starostů, místních akčních skupin (MAS), ředitelů škol atd.) a formálních (neziskových organizací, spolků a sdružení) i neformálních uskupení (komunit a místních lídrů). Například obyvatelé menších obcí na Kyjovsku vyjádřili nespokojenost s nedostatečným řešením problému sucha v regionu. MAS Střední Vsetínsko cítí jako hlavní potřebu regionu koordinovaný rozvoj turistického ruchu. Na Bystřicku některé neziskové organizace věnující se hendikepovaným poukazovaly na nedostatečné návazné sociální služby pro jejich klienty. Neformální uskupení kolem kavárny v Náměšti nad Oslavou definovalo jako potřebu zřízení dětské skupiny či mateřského centra, které ve městě až doposud chybělo. A to je jen zlomek příkladů z nalezených potřeb.

Práce komunitního koordinátora má 3 fáze: 1. výzkumnou 2. rozvojovou a facilitační 3. reflexivní a metodickou Jednotlivé fáze nelze zcela striktně a chronologicky rozdělit, protože se vzájemně prolínají a komunitní koordinátor po většinu času vykonává vše najednou, nicméně mají následující specifika.

Bystřice pod Hostýnem

Náměšť nad Oslavou

Vsetín Kyjov

6 Co konkrétně je náplní mediace a facilitace se dočtete v části týkající se doplňkových aktivit projektu.

14



K mapování využívá koordinátor klasické kvalitativní metody jako je zúčastněné pozorování a hloubkové rozhovory. Věnuje se také studiu relevantní literatury z různých zdrojů – jde především o literaturu antropologickou, sociologickou a historickou, vztahující se k lokalitě, dokumenty místních neziskových organizací a státní správy, literaturu k zaměstnanosti atd. Koordinátor se v lokalitě účastní veškerého důležitého dění (kulturní, sportovní a jiné společenské akce), hovoří s lidmi o lokalitě, kde žijí, jejich potřebách, potížích a podnětech pro zlepšení. Při vyhledávání respondentů postupuje většinou metodou sněhové koule, což znamená, že si koordinátor vybírá respondenty tak, že požádá o kontakt a jeho zprostředkování jiného již osloveného respondenta. I s ním pak provede interview a celý proces se opakuje. Takto dochází k „nabalování“ dalších respondentů výzkumu. Koordinátor může interview začít buď tzv. „shora“, oslovením místních institucionálních zástupců; tedy starostů, MAS, úředníků úřadu práce atd., které si vyhledá pomocí rešerše na internetu či v místním tisku. Může také začít „zdola“, tedy například náhodným rozhovorem při hledání vlastního bydlení, když se do lokality stěhuje nebo může navázat na své již existující kontakty v daném místě. Samotné mapování potřeb pak znamená, že koordinátor se snaží najít odpověď na otázky typu: • „Jak se místním v obci žije?“ • „Co jim chybí, aby se jim žilo ještě lépe?“

Dále se komunitní koordinátor zaměřuje na mapování vztahů místních obyvatel k místu, kde žijí, k institucím, které v něm působí, a také mu jde o to pochopit vzájemné vztahy mezi nimi. Komunitní koordinátor se ptá například: • „ Co se Vám v místě, kde žijete, líbí a co naopak ne a proč?“ • „Co zde funguje a daří se a co naopak ne a proč?“ • „Na co jste ve Vaší obci hrdí a na co naopak ne a proč?“ Na Valašsko-Kloboucku tak byla například zjištěna silná sebeidentifikace místních obyvatel k „valašství“ a příklon k tradičním hodnotám a snahám o jejich revitalizaci. Na Tepelsku zase trvají následky odsunu německého a dosídlení nového obyvatelstva po 2. světové válce. Pro tuto oblast je charakteristický pocit opuštěnosti, odcizení a vykořeněnosti. Vykořeněnost má vliv i na vyšší míru individualismu. Sociální vazby byly přerušeny a kolektivní vědomí a sounáležitost jsou zde nízké. Naopak Kyjovsko je oblastí s tradičnějšími a pevnějšími vazbami a to především vlivem křesťanství, ale i důrazem na rodinu jako nejvyšší hodnotu. Sociální kontrola a s ní také spjatá potřeba udržování konvencí ve smyslu „nevybočovat z řady“, typická pro venkovské prostředí, způsobuje, že intervence do místní struktury a do po dlouhá léta nastavované reciprocity a spolupráce je složitější. Z těchto příkladů je patrné, jak důležitou roli může rozklíčování místních vztahů hrát při další práci s potenciály.

Teplá

Kyjov

V poslední řadě je cílem zmapovat zaměstnanost v dané lokalitě tak, jak ji vnímají místní obyvatelé, instituce a formální i neformální uskupení. Komunitní koordinátor hledá odpověď na otázky typu: • „Jaké zaměstnání je možné v lokalitě najít a jaké naopak ne a proč?“ • „Jaké pracovní pozice v lokalitě chybí a proč, kterých je naopak přebytek?“ • „Proč je podle místních obyvatel v lokalitě velká nezaměstnanost a co by se s tímto problémem dalo dělat?“ Na Třebíčsku je často zmiňovaná špatná dopravní infrastruktura a odlehlost sídel od dálnice D1, což je vnímáno jako hlavní překážka příchodu větších investorů. Na Toužimsku se v rozhovorech opakovaně objevují promluvy tematizující nezaměstnanost, která se v některých vsích blíží 100 %. Lidé se neorientují v systému sociálních dávek, a tvrdí, že dávky mohou být vyšší, než zdejší platy. Tento neutěšený stav doplňuje také nelegální zaměstnávání, různé krátkodobé práce a nezákonná činnost. Časté jsou extrémně pesimistické komentáře, vinící z nezaměstna-

16


Valaššské Klobouky

nosti samotné „lidi“: „Tady kdo trochu myslí, je šikovnej a není línej, prostě musí mít práci. Protože tady nic není. Tady neseženete elektrikáře, neseženete zedníka, neseženete nikoho. Neseženete malíře. Takže si myslím, že to není o tom, že by nebyla ta práce, ta práce je, je to o těch lidech. Ale klidně je zkoušejte vzdělávat.“ (místní podnikatelka). Na Konicku bývalo obvyklé dojíždění za prací. Nicméně zvyšující se náklady na dopravu (vzhledem k nižšímu platovému ohodnocení především dělnických profesí) pro část lidí snižují dostupnost vzdáleného zaměstnání. Množství lidí v regionu je rovněž odkázáno na sezónní práce, především pak v zemědělství a stavebnictví, částečně také v pohostinství. Na Kyjovsku velká část nezaměstnaných kombinuje malý výdělek s péčí o příbuzné – seniory, prací na vinohradu či pozemku. Místní proto často říkají, že obdělávání půdy, zejména pak ve vesnických regionech, ještě nepozbylo svou důležitost.


Existující potenciál Existující potenciál lze popsat jako již existující aktivitu, která má své realizátory. Tuto aktivitu by však bylo možné rozšířit či jí případně pomoci s nějakými problémy, které realizátoři řeší, a to takovým způsobem, aby toto vedlo k vytvoření nové pracovní pozice.

Toužim

Konice Třebíč Kyjov

Intenzivní výzkumná fáze by měla trvat minimálně 3 měsíce, aby komunitní koordinátor dostatečně porozuměl všem výše vytyčeným tématům. K mapování potřeb a potenciálů jsou vhodnější sídelní celky do 3 000 obyvatel tzn. menší obce či městské části. Komunitní koordinátor v sobě během první fáze „akumuluje“ informace nabyté v terénu. Prozkoumat větší územní celky je pro jednoho komunitního koordinátora využívajícího kvalitativní metody práce prakticky nemožné. Co se týče dalších kritérií k výběru vhodné lokality pro komunitní rozvojové aktivity, je na místě říci, že se lépe osvědčila spolupráce v místech, kde je s kým se spojit. Tedy existuje zde jedinec, komunita či instituce, která má o spolupráci s komunitním koordinátorem a specialisty zájem. Může jít například o MAS, starostu, neziskovou organizaci, spolek či komunitního lídra. Aktivní spolupráce někoho z místních je klíčová, a to i z toho důvodu, že komunitní koordinátor je pro místní v podstatě cizí člověk a nemusí k němu mít ze začátku důvěru. Tu ovšem mohou mít ke svému „sousedovi“, jehož spolupráce s koordinátorem může fungovat jako příklad hodný následování. Ať už proto, že ze společné práce vzniklo něco konkrétního nebo třeba jen doporučení, kam se obrátit s žádostí o finance či jinou podporu.

18

Příklad: Konkrétně lze například jmenovat Spolek JIŽNÍ VALAŠSKO a projekt výstavby skanzenu ve Valašských Kloboukách. Relativně nedávno vzniklý dobrovolný spolek (2012) Jižní Valašsko čítající okolo 30 mladých nadšenců, většinou z řad vysokoškolských studentů, si jako hlavní cíl vytyčil udržovat lokální folklór, kulturu a tradice na Valašsku. Slovy předsedy spolku Miroslava Maňase je mimo jiné „jedním z cílů utvrdit místní lokální identitu. Máme v názvu valašské, město má v názvu valašské.

2. Rozvojová a facilitační fáze Po prvních třech měsících výzkumu nastává syntéza zjištění komunitního koordinátora a specialistů a intenzivnější spolupráce na konkrétních projektových záměrech. Komunitní koordinátor dále pokračuje v mapování, ale zároveň s ním se věnuje i aktivitám rozvojovým a facilitačním. To znamená, že naváže aktivní spolupráci s klíčovými lokálními lídry, u kterých identifikoval rozvojový potenciál. Rozvojové potenciály k tvorbě pracovních míst je možné pro zjednodušení a pochopení rozdělit do tří kategorií: a) existující potenciál, b) komunitně rozvojový potenciál a c) ideový potenciál. V následující části uvedeme velmi stručně jejich popis s příklady7.

7 Konkrétní popis práce s potenciály najdete pak v kapitole „Spolupráce komunitního koordinátora a specialistů“.


V budoucnu by chtěl spolek vytvořit v areálu skanzenu zázemí pro řemeslníky. Skanzen by měl být živou vesnicí, nikoliv statickým muzeem s vitrínami zapadanými prachem. V praxi by pak například sdružení našlo například nějakého řemeslníka či výrobce tradičních produktů, který umí šít papuče nebo plést košíky a ten by mohl ve skanzenu pracovat. Dotyčný by měl k dispozici své zázemí s dílnou a návštěvníkům by prezentoval své řemeslo. V každé chaloupce by pak mělo být představováno jiné řemeslo. Návštěvníci skanzenu by se tak chodili podívat například k soukeníkovi, papučářovi, řezníkovi, hospodáři, který bude chovat zvířata, mohli by si nasušit koření či ovoce v místní sušárně, spolek má v plánu též péct koláče, frgále, dělat tradiční valašské pochoutky, jakými jsou bezesporu kyselica či žinčica. Dále pak chystá výstavbu prosklené pálenice, kde by návštěvníci měli možnost vidět celkový proces pálení od švestek až po zkapalnění. Členové spolku zároveň chtějí nabízet i ochutnávky jako součást prohlídek, což bude zajisté pro turisty lákadlem. Z předešlého textu je patrné, že pracovních pozic by bylo možné vytvořit hned několik, od správce objektu přes řemeslníky či výrobce lokálních potravin, v celém projektu je však hlavním problémem jeho financování.�

Stavba roubené studny. Foto: spolek Jižní Valašsko

To valašské musíme využít. Když tady přijede někdo z Čech na dovolenou, tak si třeba myslí, že tady lezeme ještě po stromech, že se tu rodí flašky slivovice na stromech a tak podobně. Chtěli jsme ukázat těm lidem, že Valašsko máme v krvi, že ho můžeme propagovat trochu líp než kostelem a památkami, že bychom to Valašsko posunuli o stupeň výš.“ Tuto ideu chce spolek zrealizovat prostřednictvím vybudování živého valašského skanzenu ve Valašských Kloboukách8. 8 Více k tomuto projektu naleznete v samostatné závěrečné zprávě za lokalitu Z1 Valašské Klobouky a Slavičín dostupné na http://www.pracovninavyky. cz/studie-a-zpravy.html


Komunitní rozvojový potenciál U tohoto potenciálu existuje realizátor, který má nápad na aktivitu, která reaguje na místní poptávku či řeší nějaký místní problém, ale zatím jde pouze o ideu v úplném začátku.

ské sympozium Hoblina ve Zlatých Horách. Mohly by se tedy plně využívat místní zdroje. Paní Morávkovou napadlo, že land artový areál a značené stezky s návštěvnickým centrem, půjčovnou kol, průvodcovskými službami, uměleckými workshopy, občerstvením atd. by mohl být tím pravým typem udržitelné formy turismu zaměřeného na zážitky, studium přírody a místních specifik. Pracovních míst je zde možné opět vytvořit hned několik, od správce objektu přes fundraisera či průvodce, celý projekt je však na začátku a stejně jako u výše zmíněného skanzenu byla hlavní brzdou realizace finanční náročnost projektu.

vený podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla, zapsaný do seznamu památek světového kulturního dědictví (UNESCO). Jeden z potenciálů pro rozvoj putování krajinou však lze spatřovat i v dalších stavbách připisovaných v lokalitě tomuto géniovi architektury. Aby však mělo smysl vytvářet celý projekt „poznávací stezky“, tak by nutně musely být Santiniho stavby návštěvníkům zpřístupněny a ideálně vybaveny průvodcovskou službou. V plném rozsahu se však takovéto služby v oblasti nedostává.

Ideový potenciál

Součástí fáze rozvojové a facilitační je kromě rozvoje konkrétních potenciálů také organizace lokálních setkání zaměřených na vzájemné pochopení a motivaci místních aktérů. Komunitní koordinátor organizuje tato společná setkání, kde se sejdou klíčoví komunitní lídři (starostové, MAS, zástupci neziskových organizací, spolků či neoficiálních komunitních uskupení) a specialisté pro identifikaci rozvojového potenciálu území. Na těchto setkáních prezentuje koordinátor konkrétní zjištění z předchozí analytické fáze a cíleně motivuje a informuje místní o možnostech a výhodách využití či rozvoje lokálního potenciálu. Tato setkání vedou místní obyvatele k novému pohledu na možnosti rozvoje jejich obce, aktivizaci, k novým možnostem vytvoření pracovních míst, a v dlouhodobém horizontu k pracovní integraci dlouhodobě nezaměstnaných. Možná témata, podoby a průběh takovýchto setkání budou podrobně rozebrány v další kapitole.

Tento potenciál byl identifikován ze strany komunitního koordinátora a specialistů a není tedy spojen s nikým místním, kdo by chtěl nápad realizovat.

Židle na 7mi lánech. Zdroj www.r-e-z-.cz

Příklad: S nápadem na vytvoření land artového areálu v Rychlebských horách přišla akademická malířka Zdeňka Morávková, která v regionu i s rodinou bydlí. Ve zdejší krajině je již umístěna řada uměleckých děl díky aktivitám místní umělecké skupiny R.E.Z – Rychlebská excentrická záležitost (http://www.r-e-z.cz/cz.html), sochařského sympozia pořádaném v Račím údolí, letní školy Lipnice či sdružení Světakraj. Jednou ze známějších děl je „Židle na 7mi lánech“, vytvořená skupinou R.E.Z. (viz foto, zdroj www.r-e-z.cz). Land Art, neboli krajinné umění, uplatňuje přechod z ateliérů do přírody a akcentování krajiny skrze práci s přírodními materiály jako jsou půda, kámen, dřevo, voda nebo led. Všechen tento materiál se v lokalitě vyskytuje a funguje i možnost spolupráce se společností Slezský kamen a Lesy ČR. Ti sponzorují a dodávají dřevo na místní sochař-

20

Klášter na Zelené hoře Jana Blažeje Santiniho. Foto: Petr Meduna

Příklad: Santiniho dědictví je jedním z nejvýznamnějších historických bodů v krajině Žďárska. Odborníky v projektu proto od začátku zajímala možnost zpřístupnění památek barokní architektury. Cílem návrhu komunitního koordinátora a specialistů bylo vytěžit konkrétní potenciál lokality, jednak směrem k tvorbě nového pracovního místa, a za druhé ke zatraktivnění lokality pro místní obyvatele i návštěvníky. Základní idea byla postavena na tom, že klíčovým krajinotvorným prvkem celé lokality Ždárska jsou sakrální stavby. Celosvětově známým klenotem je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře posta-


Facilitace

3. Reflexivní a metodická fáze Důsledná reflexe veškerých zjištění i vlastní role v aktivizaci místních obyvatel ze strany komunitního koordinátora je důležitá po celou dobu jeho práce. Koordinátor pracuje v dynamickém a někdy velmi rychle se měnícím prostředí, které si vyžaduje neustálou aktualizaci informací vztahujících se k lokálním vztahům a potřebám a velkou flexibilitu, co se týče užívaných metod a postupů. Co funguje v jedné lokalitě, nemusí fungovat v jiné a naopak, takže koordinátor musí prokázat velkou míru samostatnosti a schopnost řešit krizové momenty kreativně a vlastní iniciativou. Velice se osvědčilo setkávání a komunikace mezi 12 komunitními koordinátory, kteří si mohli vzájemně vyměňovat příklady fungující praxe a použitých postupů v práci s potenciály a také s odborníky na různá témata, která v rámci své lokality řešili – jako sociální podnikání, komunitou podporované zemědělství, mateřská centra a lesní školky, fundraising atd. Zároveň se mohli takto motivovat k další práci, což je mnohdy potřebné vzhledem k náročnosti a proměnlivosti práce komunitního koordinátora. Ta je ještě komplikovanější, pokud v lokalitě není nikdo, kdo by byl ochoten s koordinátorem aktivně spolupracovat, nebo na něho místní přenášejí zodpovědnost za vyřešení nějakého problému či nefunguje spolupráce s lokálními státními institucemi. Jak je patrné z předešlého textu, práce komunitního koordinátora je velice pestrá a má mnoho podob, které lze nejlépe ilustrovat na konkrétních příkladech. Než však přistoupíme k této praktické části metodiky, v následujícím oddílu ještě vysvětlíme, jak pracují s potenciálem ostatní specialisté, protože jejich práce se s prací koordinátora úzce protíná. Příklady pak budou lépe srozumitelné, pokud si čtenář bude vědom, jak specialisté v lokalitě postupují.


Závěrečná metodika pro identifikaci rozvojového potenciálu jednotlivých oblastí. Specialista je odborník na identifikaci rozvojového potenciálu území. V projektu „Pracovní návyky“ působilo 6 specialistů – sociální geografka, urbanista, architekt, historik, archeolog a geobotanik. Ti v lokalitách prováděli místní výzkum v rozsahu dní až týdnů. Svoje zjištění z jednotlivých lokalit vzájemně propojili a vytvořili tak mezioborově provázané syntézy, které identifikovaly nevyužívané zdroje přítomné v konkrétním prostředí sídel a kulturní krajiny.

2.7 J ak pracuje s potenciálem specialista Každý ze specialistů používá jinou metodu k identifikaci potenciálu lokality a to v závislosti na své odbornosti.

Vzhledem k tomu, že sociální geografka zkoumala všech 12 lokalit (potažmo 19 obcí), výsledky nabídly částečnou možnost srovnání. Šetření se provádělo na základě dostupných dat (krom dat z posledního sčítání lidu, domů a bytů 2011, se využila také data z Regionálního informačního servisu, Českého statistického úřadu, Ústavu územního rozvoje a lokálních strategických dokumentů) a jejich porovnání s vyššími územně správními celky. Kategorie byly zvoleny tak, aby obsáhly vývoj a současný stav společnosti a ekonomiky a zároveň postihly základní vybavenost, která se v obci nabízí: 1. s truktura společnosti (věková, vzdělanostní a ekonomická) 2. lokální aktéři 3. občanská vybavenost obce

Co zajímá sociální geografku Sociální geografie sleduje změny ve společnosti a s tím související materiální a prostorové podmínky. V projektu „Pracovní návyky“ sociální geografka zkoumala především podmínky a možnosti regionálního rozvoje. Přistupovala ke zkoumanému území jako celku a snažila se popsat socio-ekonomické možnosti a limity jeho rozvoje. Výstupy se vhodně doplňovaly s šetřením, které prováděl v terénu komunitní koordinátor. Projekt „Pracovní návyky“ zkoumá způsoby, jak řešit nezaměstnanost v oblastech, z nichž větší část patří mezi tzv. vnitřní periferie, kde možnosti rozvoje regionu mají oproti příměstským, městským a metropolitním lokalitám své specifické rozvojové bariéry (viz pojem vnitřní periferie v kapitole „slovníček pojmů“). Vzhledem k tomu, že nezaměstnanost v jednotlivých oblastech ovlivňuje celá řada faktorů, pojala sociální geografka analýzu jako komplexní studii rozvojových potřeb. Území tak nehodnotí jen z pohledu nezaměstnanosti, ale z pohledu možností a limitů roz-

22

voje území, které mají v konečném důsledku dopad i na nezaměstnanost. Výzkum by měl ideálně kombinovat kvalitativní a kvantitativní šetření. Vzhledem k omezeným časovým možnostem a přítomnosti komunitního koordinátora v terénu – díky tomu dostatečnému množství kvalitativních dat – hodnotila v rámci našeho projektu sociální geografie především kvantitativní data. V konečném důsledku se výstupy vhodně doplňují s kvalitativním výzkumem koordinátorů.

1. Struktura společnosti Zde sociální geografka vychází z dat Českého statistického úřadu. Současný stav je popisován na základě posledního sčítání lidu, domů a bytů z r. 2011. V případě dostupnosti aktuálnějších dat – počet obyvatel, migrace a přirozený přírůstek, jsou informace platné k roku 2014. Všechna data jsou shromažďována na úrovni obce a dále srovnána s daty za příslušný kraj a Českou republiku. Toto srovnání umožňuje nalézt specifika obce a širší kontext sledovaného jevu. Věková struktura je kategorie, která sleduje dlouhodobý vývoj počtu obyvatel v obci a její současnou věkovou strukturu ve srovnání s krajem a Českem. Předmětem výzkumu jsou hlavně menší města a obce v periferních oblastech, jejichž častým problémem je stárnutí a ztráta populace. Jak vývoj počtu obyvatel, tak věková struktura jsou důležité


indikátory pro samosprávy i místní firmy. Na základě výsledků a přibližné predikce blízkého vývoje musí obce nastavit mimo jiné sociální, zdravotní služby i kapacity vzdělávacích institucí a nabídnout vstřícné podmínky pro setrvání mladší generace a nově příchozích.

ZAMĚSTNANOST DLE EKONOMICKÝCH SEKTORŮ Teplá, Karlovarský kraj, Česko 70 59,2

60

59,3 52,9

zaměstnanost v sektoru (%)

2.6 Kdo je specialista

50

37,7

40

38,1

Česká republika Karlovarský kraj

30,0

30

Teplá

20

17,1

10 3,2 0

2,6 zemědělství

průmysl

služby

(Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011)

Vzdělanostní struktura se promítá do charakteru místního trhu práce a má svůj dopad i na míru nezaměstnanosti. V posledních dvaceti letech se výrazně proměnila a její sledování je nutné nejen z pohledu stupně vzdělání, ale i jejího zaměření. Vzdělanostní struktura populace by měla napovědět, jaké profese se mohou v místě rozvíjet. V současné době jsou bohužel k dispozici pouze data za stupeň vzdělání, strukturu lze odvozovat jen přibližně. Jednou z možností je zmapovat dostupné vzdělávací instituce, což je provedeno v kategorii „občanská vybavenost“, která vzdělanostní strukturu často doplňuje. Výrazným tématem, které prostupuje všechny vzdělávací úrovně, je spolupráce škol s privátní i veřejnou sférou. Často dochází k tomu, že profil absolventa neodpovídá potřebám trhu práce. Vzájemná komunikace, kterou může zprostředkovat obec, pomáhá školám lépe nastavit obory, studentům rozšířit odborné praxe a nabídnout snazší uplatnění a firmám zprostředkovat kvalitnější zaměstnance. V konečném důsledku jde o všestranně výhodnou spolupráci, která se, bohužel, velmi málo realizuje. Ekonomická struktura popisuje hospodářský vývoj regionu až do současné podoby. Je

dělená na tři základní sektory – zemědělství, průmysl a služby (v nich především cestovní ruch). Sociální geografka vychází z dat ze sčítání lidu 2011 za zaměstnanost podle odvětví. Popisuje vývoj a současnou podobu jednotlivých odvětví, vše je doplněno o hlavní zaměstnavatele a případná doporučení – na co je možné navázat, co chybí, co je třeba podpořit, atd.

2. Lokální aktéři Tato kategorie má širší pojetí, kromě lokálních aktérů – místních spolků, neziskových či příspěvkových organizací, sleduje sociální geografka také zapojení obce do mikroregionálních celků. Zapojení obce do mikroregionů nebo místní akční skupiny umožňuje obci spolupracovat s okolím, navazovat kontakty mezi veřejnými i soukromými subjekty, komplexněji se rozvíjet, iniciovat aktivity „zespoda“. Podstatnou motivací je i navýšení obecních rozpočtů o dotace, ve kterých často není pro rozvojové projekty prostor. Lokální aktéři a jejich působení mají pro periferní oblasti zásadní význam. Vzhledem k tomu, že tyto oblasti jsou obtížně dostupné pro podniky i stát-


ní instituce, je místní iniciativa často hlavním hybatelem rozvoje. Lokální aktéři jsou v tomto kontextu mapováni velmi zhruba na základě jejich aktivit a angažovanosti v obecním dění. Vzhledem k tomu, že místní komunity mapují především komunitní koordinátoři, popsáni byli především hlavní a institualizovaní aktéři, kteří mají výrazný podíl na lokálním rozvoji, případně je jejich činnost netradiční a souvisí s cíli projektu.

3. Občanská vybavenost Občanská vybavenost obce je mapována především z pohledu místních vzdělávacích institucí, sociální péče a dopravní dostupnosti. Vzdělávací instituce jsou v menších městech a obcích zásadní pro rozvoj lidského kapitálu, ekonomické síly, jsou důležitými centry společenského dění a svůj význam mají i z hlediska atraktivity obce pro bydlení. Sociální geografka mapuje především jejich kapacitu a zaměření, případně možnosti propojení se soukromými subjekty v regionu. Kvalita a škála sociálních služeb je podstatná pro řešení obtížných situací ohrožených skupin obyvatel a prevenci sociálně-patologických jevů. Dopravní dostupnost má vliv na zaměstnanost hlavně z hlediska velikosti trhu práce, na kterém místní mohou hledat uplatnění. Kvalita občanské vybavenosti je jedním z podstatných faktorů pro udržení místních obyvatel v oblasti a motivací pro imigranty.

Všechna data jsou sbírána s ohledem na znalosti regionálního rozvoje. Cílem všech výstupů je, aby možnosti pro uplatnění nezaměstnaných korespondovaly s místními potřebami a nezaměstnaný tak pomohl nejen sobě, ale i místu. Nesledují se pouze jednotlivé body v terénu, ale území jako celek, proto z doporučení mohou čerpat hlavně aktéři místního rozvoje – obce, spolky, mikroregiony či místní akční skupiny. Snahou je podchytit problematické oblasti, které je třeba řešit nebo naopak silné stránky, na kterých lze stavět. Podněty jsou velmi často finančně nenáročné, neinvazivní, nicméně vyžadují dlouhodobou práci s místními a jejich kooperaci.

Co zajímá architekta a urbanistu Úkolem architekta je v nejširším slova smyslu přetvořit potřeby budoucího uživatele stavby do podoby srozumitelné pro stavitele a to s estetickou i funkční přidanou hodnotou. To znamená, že poptávka vychází z konkrétních potřeb jednotlivých lidí a dobových trendů, které jsou ovlivněny sociálně kulturním prostředím a ideou o kvalitě života. Urbanista je pak odborník, který pracuje v širším územním měřítku než architekt a soustředí se na koncepční zpracování územního rozvoje. Hlavním měřítkem pro urbanistu jsou zájmy společnosti jako celku, zaměřuje se na potřeby sídel a regionů. Hlavním cílem pro jeho práci je udržitelný rozvoj, který reflektuje nejen sociální, kulturní a ekonomické faktory, ale i faktory životního prostředí a neopomíjí dlouhodobé procesy a potřeby daného území.

V projektu „Pracovní návyky“ jsou uplatňovány znalosti těchto oborů hlavně na poli regionálního rozvoje a konkrétních konzultací k vybraným stavbám či územním celkům. Obě specializace přistupují ke zkoumanému území jako celku a snaží se postihnout architektonické a urbanistické možnosti a limity jeho rozvoje. Výstupy se vhodně doplňují s šetřením, které provádí v terénu sociální geografka a geobotanik.

4. Veřejný prostor (sociální potenciál) – Do této kategorie patří místa setkávání. Místa, kde to žije. Místa, kde existuje potenciál k tomu, aby jej lidé používali jako jakousi extenzi svých domovů. Myslíme tím tedy prostory, kam lidé rádi chodí a tráví tam například svůj volný čas, dochází zde k interakcím mezi obyvateli. Jsou to také místa, která mají multifunkční charakter (například náměstí – může být zároveň tržnicí, divadlem nebo hřištěm).

Každé z řešených sídel si architekt a urbanista rozdělí do sedmi základních kategorií – základních stavebních kamenů obce. Do rámce těchto kategorií pak zařazují jednotlivé rozvojové potenciály, ať už jsou pozitivního (příležitost, kvalita) nebo negativního charakteru (hrozba, problém). Kategorie jsou následující:

5. Bydlení – Tato kategorie zahrnuje typologii bydlení, to znamená, zda se jedná o individuální rodinné domy, sídlištní byty, řadové domy atd. Jejich vzezření je často výstižným ukazatelem úrovně města jako takového. Kvalitní bydlení v rámci města je klíčem ke spokojenosti jeho obyvatel. Proto se architekt v terénu věnuje jeho analýze a případnému vytipování správných míst k nové výstavbě.

1. Rozhraní města a krajiny – Zřetelná hranice města a krajiny je obzvláště v dnešní době zásadním problémem a tématem dnešních obcí. Tzv. sídelní kaše (zástavba rodinných domů bez infrastruktury na kraji obce) je často destruktivní element funkčnosti města, především jeho středu. Na okraji města jsou často na první pohled vidět jeho problémy. Architekt tak v rámci mapování obchází území po hraně města se a definuje slabá místa, navíc díky přítomnosti geobotanika ve výzkumném týmu zde dochází k podnětným interakcím mezi oběma obory. 2. Paměť místa – Do této kategorie řadíme nedochovaná, zaniklá či částečně dochovaná historicky důležitá místa (stavby, cesty, aleje, parcelace), jejichž význam a funkce jsou dodnes patrné. Taková místa a jejich funkci je potřeba udržet, obnovit ji nebo znovu nalézat – především proto, že se ztrátou funkčnosti a vůbec užívání takovýchto míst dochází k podstatnému ochuzení, vykořenění či dokonce ztrátě identity celého sídla jako takového. 3. Identita místa – Do této kategorie patří jedinečná místa v rámci obce. Je možné použít rovněž termín landmark nebo ikona. Jsou to například místa, která se místním vybaví, když se vysloví název obce.

Vizualizace využití nádvoří Toužimského zámku. Autoři: Filip Kosek a Tomáš Lindovský

24


6. Produkce – Do této kategorie patří továrny, zemědělská družstva, sklady a jiné užitkové budovy. Podíl produkce v některých sídlech bývá značný, což ovlivňuje jak charakter města, tak i jeho sociální strukturu po stránce zaměstnanosti. 7. Instituce – Tato opět funkční kategorie zahrnuje významné instituce v rámci města a to, zda se na jeho chodu nějakým způsobem podílejí nebo ne. Souvisí to také s významností sídel a dojížděním obyvatel9.

Kostel svatého Václava, Zvole. Foto: Petr Meduna

9 Kategorie 5–7 jsou spíše kategoriemi funkčními, které jsou přítomny v každém sídle, a v rámci výzkumu jsme se o nich zmiňovali pouze v těch případech, kdy nabyly jedinečného významu.


Jak pracuje s potenciálem architekt a urbanista (v návaznosti na práci sociální geografky):

Co zajímá historika a archeologa (historické vědy)

Každé exkurzi v terénu předchází analýza územního strategického plánu obce a základních údajů o městě. Sociální geografka připravila základní přehled o vývoji a současném stavu obce, která sloužila pro rámcové seznámení s terénem před první návštěvou. S touto rámcovou představou o fungovaní obce architekt a urbanista, pokud je to možné, absolvují setkání se starostou a ptají se na základní otázky týkající se fungování obce. Několikrát se nám podařilo uskutečnit setkání se zastupiteli města spolu s dalšími specialisty u jednoho stolu, což umožnilo řešit komplexněji a z mezioborové perspektivy i návrhy, které vzešly ze vzájemné diskuse. Na těchto prvotních setkáních se jako klíčová potvrdila přítomnost sociální geografky a její porozumění především socio-ekonomickým vztahům v rámci obce. Proto považujeme přítomnost všech specialistů během prvního setkání s místní samosprávou za velmi přínosnou. Díky tomuto krátkému, nicméně významnému dialogu získávají základní představu a s touto představou vyráží do terénu. Tam se pak zaměřují zejména na místa, jež jsou předdefinována ve výše zmíněných kategoriích, problematická místa a místa, která vyplynula z dialogu se zástupci samosprávy. Během exkurze do lokality se architekt a urbanista také snaží začlenit metodu akupunkturního urbanismu. Tato metoda se zaměřuje na drobné a chytré zásahy do organismu města, které sice nemohou zastoupit realizaci velkých strategických městských projektů typu nové sportovní haly či rekonstrukce náměstí, ale můžou významně zlepšit kvalitu určitého místa. Jedná se o finančně nenáročné zásahy, které mohou vznikat spontánně z popudu několika lidí, kteří mají chuť něco pro své okolí udělat. Správně umístěná lavička ve veřejném prostoru, rozhledna nebo nově vysázená alej může nějaké místo pozdvihnout, aniž by se jednalo o finančně náročný zásah. Může jít také o precedent, který zažehne další realizace, vzbudí zájem o místo nebo jednoduše několika málo lidem zpříjemní a zlepší jejich prostředí. Jako příklad takového zásahu v rámci projektu „Pracovní návyky“ můžeme uvést stavbu komunitní sauny, kterou v rámci projektu realizujeme v Náměšti nad Oslavou.

26

Santiniho architektura na Žďársku. Foto: Petr Meduna

Cílem výzkumu v oboru historických věd je zhodnocení vymezeného území zejména s ohledem na vývoj minulé krajiny, sídelní struktury a dopady tohoto procesu na současné osídlení. Poskytuje tak podklady pro citlivé navázání na historické krajinné struktury, osvědčená řešení, případně napomáhá při přípravě podkladů pro systematizaci lokální památkové péče, plánů ochrany nejcennějších lokalit či využití jejich potenciálu pro lokální komunitu a zvýšení atraktivity regionu.

Další snahou architekta a urbanisty je ozřejmit starostům obcí výhody vyhlašování architektonických soutěží, které na rozdíl od systému výběrových řízení, která téměř vždy upřednostní cenu před opravdovou kvalitou, vybírají nejkvalitnější návrh. Další předností architektonických soutěží je právě komunikace s širokou veřejností, možnost uspořádání komunitního setkání nad plánem rozvoje a následného připomínkování a hlavně zapracování těchto připomínek do finálního návrhu a realizace. To umožňuje místním se s návrhy seznámit hned od začátku, spolupracovat na jejich tvorbě a tím je přijmout za své.

Výzkum probíhá ve třech fázích:

Z terénních exkurzí pak vznikají výsledná doporučení, která mají dvě podoby:

2) Terénní výzkum, při kterém jsou ověřována data získaná v průběhu rešerše. Tato data jsou doplněna o případná nová zjištění na základě průzkumu antropogenního tvaru reliéfu, studia geobotanických indikátorů atd. Výsledkem je vytvoření terénní dokumentace (plány, fotografie, deskripce), která je zpětně konfrontována s již známými daty. Výzkum se zaměřuje na nedestruktivní poznání různých typů areálů jak v intravilánu obce, tak v jejím širším okolí, s důrazem na území s vyšší pravděpodobností výskytu archeologických památek (zejména zalesněné a trvale neobdělávané plochy). V intravilánech je kladen důraz na základní stavebně historický rozbor a historicko-urbanistickou hodnotu obce. Historické vědy se v této fázi zaměřují zejména na následující krajinné aspekty:10

1. N ávrhy týkající se drobných, finančně nenáročných akupunkturních zásahů, jež zaměstnají dlouhodobě nezaměstnané a ještě k tomu pomohou k částečnému zlepšení situace v obci. 2. Návrhy finančně náročnější, ale přinášející významné změny v obci, s dlouhodobějším časovým horizontem realizace.


1) Rešerše relevantních zdrojů s důrazem na vytvoření efektivního a uceleného náhledu na vývoj v předindustriálním období (pravěk, středověk, novověk). Vychází ze standardních archeologických databází, doposud publikovaných materiálů, kartografických a archivních pramenů a toponomastiky. Lokality jsou také hodnoceny jednotně především podle písemných pramenů středověku a novověku. Doplňkově se studie opírá o další typy dat, jako jsou např. snímky leteckého laserového skenování, dálkového průzkumu země a dalších metod.

10 Kategorie jsou založeny na členění komunitních areálů podle toho, jaká lidská aktivita v nich převažovala.

Sídlištní areály – jsou takové areály, kde lidé především přebývali. Na ně se pak vázaly další doplňkové funkce (skladovací, výrobní, zpracovatelské, obchodní atd.). Jmenovitě jde o sídliště pravěkých komunit, vesnice či města historických období (středověk-novověk), ale také o specifické sídelní areály situované např. v jeskynních prostorách, ležící osamoceně v krajině apod. Tyto areály přímo odrážejí sídelní strategii minulých populací a mohou naznačovat její proměny, související jak s vývojem společnosti, tak s proměnou krajinného rámce, ve kterém se odehrávají. Výrobní areály – jsou místa v krajině, která jsou spjata primárně se zpracováním surovin a produkcí artefaktů. Jedná se jak o rozsáhlejší stavební objekty (mlýny, hamry, pivovary, pily), tak o pozůstatky méně výrazné (milířiště, vápenické či dehtářské pece). Jejich význam tkví především v indikaci ekonomických aktivit, které byly provozovány místní komunitou. Mohou poukazovat na přítomnost některých dnes nerozlišitelných zdrojů surovin a stejně tak naznačovat roli či specializaci mikroregionu v celkové sídelní struktuře. Cílem je identifikovat tradiční řemeslný potenciál lokality i oblasti, případně jeho novodobý ekvivalent. Těžební areály – souvisí s exploatací surovinových zdrojů. Jde především o zdroje stavebního materiálu (kámen – lomy, cihly – hliníky), rudné zdroje (železo, stříbro, zlato, cín atd.) či zdroje pro další specializovaná řemesla (písečníky – výroba skla). Stopy se v krajině zachovávají v podobě anomálií v terénním reliéfu (sejpy, odvaly, obvaly, pinky, těžební jámy, lomy atd.). Často na tyto areály navazují další zpracovatelské a výrobní areály stejně jako rozsáhlá vodní díla a komunikace, díky čemuž je možno rekonstruovat celý výrobní proces. Otázka těžby surovin je zásadním faktorem při posuzování a rekonstrukci sídelních procesů v minulosti. Areály zemědělské výroby – tvoří základní složku zázemí sídel. V extravilánu lze pozorovat zaniklá pole, zbytky pastevní krajiny, senné louky, zahrady, sady či oblasti využité pro různé druhy lesního hospodářství. Zastoupení těchto složek v krajině prozrazuje celkový charakter krajiny a zaměření hospodářské produkce, která často odráží regionální specifika. Tyto areály úzce souvisí s chápáním


prostoru v minulosti a způsobem správy sídelních jednotek. Do této kategorie řadíme také vodní hospodářství (rybníky atd.) Jedním z návazných projektových cílů je – v součinnosti s architekty – návrh revitalizace velmi často degradovaného vodního systému v okolí lokalit Kultovní a pohřební areály – jsou prostředkem symbolického vyjádření společnosti. Velmi dobře odráží kulturní specifika a rituální projevy myšlení lidí v minulosti. Jednou z jejich hlavních funkcí je zprostředkování symbolické komunikace mezi komunitou, duchovním světem a světem předků. Zásadně se tak podílí na budování identity společnosti jako celku. Z typických objektů sem řadíme kostely, hřbitovy, kaple, kláštery, ale také jde např. o různá posvátná a poutní místa, smírčí kříže, pravěká ohrazení (rondely atd.), mohylníky apod.

Komunikace – určují původní vazby mezi jednotlivými areály a jsou jejich nedílnou součástí. Lze však rozlišit různé druhy komunikací od dálkových, přes regionální, až po lokální. Jejich přítomnost úzce souvisí s obchodními aktivitami a distribucí surovin, ale také s průchodností krajiny a rozlišením přirozených center a periferních oblastí jak v mikro tak v makroměřítku. Hlavním cílem je sledovat tradiční lokální, regionální i dálkovou provázanost, její dobovou intenzitu a dnešní využitelnost. Samotné téma průchodnosti krajiny se v důsledku kolektivizace stalo palčivým problémem řady lokalit. Opevnění a areály vojenských aktivit – do této velmi široké kategorie lze řadit jak různé druhy pravěkých ohrazení (např. hradiště), tak přímé projevy konfliktů, jako jsou polní opevnění, pochodové a obléhací tábory, bojiště či mladší vojenská zařízení. Konfliktní zóny často souvisí s historickou pamětí krajiny a na této úrovni se střetáváme s historickými událostmi ovlivňujícími další vývoj regionu. Sídla elit – jedná se o specifický druh sídelního areálu, užívaný sociálně výše postavenými skupinami obyvatelstva. Mimo rezidenční funkce plnily funkci správní, organizační, hospodářskou, fortifikační či reprezentativní. Jedná se o místa, která fungovala jako jeden ze strukturujících prvků sídelní sítě, odrážející dobové sociální uspořádání. Lze sem zařadit především hrady, zámky a tvrze, ale také objekty jako jsou raně středověké dvorce a další typy areálů z různých období. Jde o přirozená centra, která si alespoň zčásti své funkce nesou do dnešních dob.

Pozůstatky starého hřbitova Žďársko. Foto: Petr Meduna

28

3) Syntetická část, která důkladně vyhodnocuje získaná data. Probíhá také srovnání výsledků s prací ostatních specialistů a tvorba mezioborové syntézy. Výstupní data jsou provázána s geografickým určením, konkrétní areály jsou vymezeny pomocí polygonů a jsou členěny chronologicky a typologicky. Výsledkem není pouze historicko-archeologický pohled na krajinu, ale identifikace faktorů a dlouhodobých fenoménů klíčových pro současný stav krajiny a pro její potenciální rozvoj do budoucna. Celková hloubka studia a jeho rozsah je přímo závislý na kvalitě dosavadního poznání a časových možnostech určených konkrétním zadáním.


Okolí kláštera v Teplé. Foto: Petr Meduna

Nezbytným se ukázaly v průběhu projektu dvě modifikace práce s historickými daty, a to doplnění o a) tzv. nehmotné kulturní dědictví, a b) bezprostřední reakci na práci komunitních koordinátorů, realizátorů i potřeby komunit samotných. Nehmotným kulturním dědictvím rozumíme lokální či regionální historická specifika (např. bitva u Teplé, vysidlovací procesy v Sudetech, legendy spjaté s vrchem Hostýn), zachytitelná v písemných či narativních pramenech jako odraz výlučných událostí, které mohly formovat vývoj lokalit. Pro potřeby projektu lze „historické příběhy či osobnosti“ využít především zdůrazněním jejich významu, výlučnosti a jako symbol propojení s vlastní minulostí v dané lokalitě. Bezprostřední reakce na potřeby komunit posouvají obecnou rovinu jednotně analyzovaných lokalit (mikro- a regionů) do sféry aplikace, kdy jsou zdůrazněny pouze ty potenciály, které mají v současné době (příp. budou mít v dohledné budoucnosti) využití. V praktické rovině to znamenalo zacílit na již existující aktivity komunit a současně směrovat (formou facilitací) tyto i nové aktivity v souladu s cíli udržitelného lokálního rozvoje.

Co zajímá geobotanika Geobotanika je zde širokým vyjádřením přírodovědného zkoumání krajiny, zaměřeného nejen na botanické a vegetační fenomény, ale i na jevy zahrnující strukturu krajiny, její historický vývoj a fungování. Velmi obecně hledá propojení mezi současným vzhledem (čímž není míněn jen vzhled optický, ale i určitá kompozice, například druhová) a krajinným kontextem celé oblasti. Pro účely projektu se zabýváme nikoliv monotónními, „lineárními“ úseky krajiny, ale těmi „indikátorovými“ – to znamená určitými vegetačními nebo krajinnými procesy (například rostlinnou sukcesí, druhovou diverzitou, přítomností reliktních společenstev, složením periferních úseků krajiny atd.). Ty vypovídají o stavu krajiny více, než účelové plochy s jasným směřováním. Zajímavější je tedy z tohoto hlediska opuštěná obecní pastvina než umělý trávník před Kauflandem. Zde se nelze oprostit od přímého propojení s archeologií a historií (vše v české krajině je dlouhodobě ovlivňováno člověkem) a tyto obory tak jsou vyjádřením a obsahem s geobotanickým zkoumáním doslova srostlé. Příbuznost s architekturou a kulturní antro-


pologií je volnější a méně přímočará. V případě architektury se jedná hlavně o spojitost strukturní (tvar koruny, barva květů, opadavost, struktura horizontu) a fyziologickou (rychlost růstu, propustnost světla, jedovatost, náročnost na světlo a vodu). V případě kulturní antropologie jde hlavně o archaické soužití s různě jedovatými/léčivými druhy rostlin a lidovou magií, obecně nazývanou etnobotanika.

Bečovská botanická zahrada. Zdroj: www.becovskabotanicka.cz

Charakter zaznamenávaných fenoménů a „potenciálů“ Základní jednotkou, zvolenou konkrétně pro účel tohoto projektu, nejsou jen jednotlivé exempláře rostlin nebo společenstev, ale různě rozsáhlé fenomény, sahající právě od jednotlivců (například krajinných dominant, což může být třeba stará lípa na návsi) po celkové nastavení nebo strukturu velkoplošných jevů (například sucho na Kyjovsku, rostlinné invaze v západních Čechách). Fenomén je jednotkou významově obecnější, než potenciál – potenciál představuje účelově využitelný výsek fenoménu. Například konkrétním potenciálem, v tomto případě „negativním“, je populace bolševníku velkolepého v intravillánu Teplé. Tato populace je však konkrétním projevem fenoménu rostlinných invazí. V předkládaných výstupech jsou fenomény popisovány v obecnějších, analytických úvodních kapitolách, zatímco konkrétním výstupem je komentovaná mapa potenciálů, což v je tomto případě mapa rozšíření všech nalezených populací bolševníku v okolí Teplé nebo třeba vyschlé koryto říčky Kyjovky. Fenomény mohou mít a většinou mají hybridní „mezioborový“ charakter – například merlík zápašný11 roste v Kyjově v historicky nejstarších úsecích města, které jsou zároveň architektonicky nejcennější. V tomto případě je slovem potenciál míněna možnost zachování unikátního genia loci určité čtvrti Kyjova, sahající od zeleného trsu mezi dlaždicemi u staré hospody po soubor cenných staveb v jádru města – potenciál se zde překrývá s fenoménem a zahrnuje všechny obory zastoupené v projektu.

Metodika práce v terénu a sběru dat Sběr dat probíhá na základě osvědčených metod geobotanického mapování – tj. kompletního procházení a „prolézání“ krajiny. Zásadní odlišností je však úroveň, podrobnost a parametry vymezování jednotlivých potenciálů, definovaných graficky jako polygony v mapě. Zde geobotanik zaznamenává nejen „klasické“ – vegetační, druhové, strukturní a ekologické parametry, ale hlavně také jejich „sociobotanické“ souvislosti – kdo a jak je užívá, jaká je jejich poloha vzhledem k osídlení, jak jsou prostupné, vizuálně atraktivní, zdali poskytují intimní úkryt, nebo jde o exponovaná, snadno dostupná místa. Takové „měkké“ vymezení usnadňuje použitelnost jinak těžko srozumitelných botanických a geologických dat pro ostatní „humanitněji“ zaměřené obory. Geobotanické mapování také a priori necílí na známé, dobře popsané lokality, i když se jim nevyhýbá. Spíše se věnuje skrytým, upozaděným nebo polozapomenutým úsekům krajiny, které na využití nebo interpretaci ještě čekají – typicky městské periferie a tzn. „novou divočinu“ nebo brownfields. Od toho se odvíjí průběh sběru terénních dat – začíná „obmapováním“ města nebo vsi, pohybem po periferii a pokusem o vysledování propojení centra s volnou krajinou. Následuje fáze zkoumání „vnitřních periferíí“ – slepých skvrn a „nedořešených“ úseků sídel. Poslední fází je plošné, již extenzivnější zkoumání celé široké oblasti nebo regionu a propojování s centry a jejich periferiemi.

11 Jde o poměrně vzácný druh, který se do míst nynějšího výskytu dostal úmyslně nebo neúmyslně v období od počátku neolitu (od doby začínajícího zemědělství) do začátku novověku (objevení Ameriky r. 1492), obývající nároží návsí, náměstí a ulic a značící dlouhodobou historickou kontinuitu městského/venkovského urbánního biotopu.

30



Podklady geobotanického zkoumání

Výstupy a jejich interpretace

Ačkoliv je geobotanické mapování zaměřeno na aktuální stav krajiny a terénní výzkum je jeho srdcem, některé lokality jsou vybírány k návštěvě již „od stolu“, na základě extenzivní analýzy především mapových podkladů. Nejcennější je podrobná ortofotomapa, popřípadě její porovnání stejného výseku krajiny v časové řadě. To označuje stabilní i dynamické struktury v krajině a navede již terénní průzkum do míst, kde se „něco děje“, nebo naopak podezřele dlouho nic neděje. Nedocenitelnou pomocí při takovém bádání je spolupráce s historikem a/nebo archeologem. Ze specifičtějších podkladů jsou podstatné geologické mapy a výstupy různých botanických mapování, především „Mapování a aktualizace mapování biotopů“ v rámci soustavy Natura 2000. Nápadná a směrodatná je v tomto případě jak výrazná přítomnost, tak i absence zjištěných přírodních biotopů – vypovídá o míře antropizace krajiny, a ve spojení s archeologickými/historickými daty podsvěcuje zajímavé úseky krajiny – jak proto, že jsou nápadně zachovalé, tak i tehdy, jsou-li nápadně pusté a přetvořené. Velmi podstatná a geobotanikem hojně využívaná jsou i meteorologická a pedologická data, která vypovídají o obecnějším charakteru krajiny a propojují je s globálními trendy, například antropogenním oteplováním nebo obecnou ztrátou biodiversity.

Základním výstupem výzkumu je komentovaná mapa oblasti (popisující jednotlivé potenciály) a textová charakteristika oblasti, identifikující hlavní fenomény, které usměrňují vývoj celého regionu. Podstatnou součástí výstupů je hodnocení využitelnosti jednotlivých potenciálů. V krajinném kontextu jsou hodnoceny možnosti jejich vývoje a navrhovány příležitosti jak s nimi zacházet. Například u zarostlé obecní pastviny je geobotanik na základě přítomných biologických indikátorů schopen říci, jestli má cenu obnovit hospodaření – pastvu, seč (a v případě, že ano, kdy a za jakých podmínek), nebo je již samovolně vzniklé křoví, které takovou lokalitu v současné podobě pokrývá, natolik hodnotné a/ nebo husté, že je lepší takové místo ponechat opuštěné a směřovat energii někam jinam. Jiným typem výstupu základního výzkumu je „projekt“, který se většinou týká turistiky, urbanismu nebo různých typů zpřístupnění, například v podobě nových expozic v botanické zahradě, naučných stezek, článků, exkurzí… Základním motivem takových projektů je podpora informovanosti, obecné vzdělanosti a víry, že samotné zpřístupňování zajímavých úseků krajiny je hodnotou. 1. P rvní typ výstupů – „tvrdá doporučení“ – mohou být použita k přímé tvorbě obecně prospěšných pracovních míst – obecních pasáčků, prošlapávačů, řezačů, vypalovačů porostů není nikdy dost. 2. Druhý typ je spíš dlouhodobý, sofistikovanější a jeho hmatatelný (nebo spíš citelný) vliv se projevuje po výrazně delší době – například údržba krajiny jako prevence proti suchu či naopak záplavám.

Krajina Žďárska. Foto: Petr Meduna

32

Oba typy výstupů se částečně překrývají, splývají a záleží na možnostech a schopnostech místních samospráv a institucí, jak se podaří s nimi zacházet a úspěšně je skloubit dohromady.


Práce s dlouhodobě nezaměstnanými s využitím výsledků odborné analýzy

3 P ráce s dlouhodobě nezaměstnanými s využitím výsledků odborné analýzy Cílem průzkumu komunitních koordinátorů – sociálních antropologů je vytvořit podklady pro udržitelná a inovativní pracovní místa, jejichž vytvoření má i další přesah kromě toho, že poskytnou pracovní pozici někomu nezaměstnanému na místě. Cílem mapování, průzkumu a důkladného promýšlení navrhovaných pracovních pozic je to, aby přispěly k celkovému rozvoji lokality či regionu a z dlouhodobého hlediska tak podpořily jak vytváření dalších pracovních míst, tak celkový posun ve vnímání obyvatel a jejich možností. Výzkumný tým proto spolupracoval s týmem zkušených poradců, kteří pomáhali s realizací jednotlivých pracovních pozic pomocí postupu, který je popsán níže. Práce poradců a vysvětlení celé další části projektu „Pracovní návyky“ zaměřené přímo na práci s cílovou skupinou dlouhodobě nezaměstnaných naleznete v dokumentu „Metodika kariérového poradenství s dlouhodobě nezaměstnanými“12

Na základě vytipovaných potenciálů a po nalezení jednotlivce, místní instituce či neziskové organizace, která by na novém pracovním místě chtěla někoho zaměstnat, vytvářel komunitní koordinátor tzv. karty pracovních pozic. Tyto karty obsahovaly informace o zaměstnavateli, poptávaném vzdělání a dovednostech budoucího zaměstnance a podrobný popis pracovního prostředí, ve kterém by působil. Současně s hledáním a rozvojem místních potenciálů a nových pracovních míst probíhala také práce s dlouhodobě nezaměstnanými, kteří se rozhodli do projektu vstou-

pit. Hlavní myšlenkou těchto aktivit bylo pomoci konkrétnímu nezaměstnanému člověku objevit jeho potenciál skrze individuální poradenství a pak ho dále rozvíjet prostřednictvím vzdělávacích aktivit projektu. Typy vzdělávacích aktivit a jejich obsah vycházely jak z potřeb konkrétní lokality, jež identifikovali na základě výzkumu jednotliví komunitní koordinátoři a specialisté, tak z potenciálu a poptávky konkrétních nezaměstnaných, případně potenciálních zaměstnavatelů, s nimiž komunikovali další významní pracovníci projektu, tzv. místní realizátoři.

12 ke stažení http://www.pracovninavyky.cz/vystupy-projektu.html

Práce s dlouhodobě nezaměstnanými s využitím výsledků odborné analýzy 35

Informační schůzky

Poradenství, vzdělávání a zaměstnávání

Oslovení dlouhodobě nezaměstnaných probíhalo ve spolupráci s místními úřady práce, které je zvaly na informační schůzky, kde se nezaměstnaní seznámili s tím, co jim zapojení do projektu může přinést. Zde se každý rozhodl, zda ho projekt zajímá a vstoupí do něho či ne. Spolupráci s úřadem práce zajišťoval tzv. místní realizátor, který byl klíčovou osobou pro zajištění náboru nezaměstnaných do projektu. Spolu s komunitním koordinátorem byl místní realizátor přítomen v terénu v lokalitě a zprostředkovával aktivity týkající se dlouhodobě nezaměstnaných – komunikoval s úřadem práce při oslovení nezaměstnaných, vedl informační schůzky a pomáhal zájemcům s registrací do projektu. Na možnosti projektu upozorňovali nezaměstnané též komunitní koordinátoři, protože u některých již existujících potenciálů měli potenciální zaměstnavatelé dobré zkušenosti s konkrétní osobou, která jim v minulosti vypomáhala na dobrovolné bázi či v rámci nekolidujícího zaměstnání.

Dále si nezaměstnaný na základě video-vizitek vybral v Katalogu poradců – informačním systému vytvořeném v rámci projektu svého poradce a s tím měl pak možnost individuálně pracovat. Během poradenství pak společně identifikovali potřeby, možnosti a potenciál nezaměstnaného a porovnali ho jak s nabídkou pracovních míst vytvořených ve spolupráci komunitního koordinátora a specialistů (karty pracovních pozic zadávaných též do informačního systému Katalogu poradců), tak s inzercí volných pracovních míst na běžném trhu práce. Pokud bylo nalezeno odpovídající místo, nezaměstnaný dále mohl projít tzv. „cíleným zaškolením“ na tuto konkrétní pozici, které prováděl buď přímo potenciální zaměstnavatel nebo odborník na danou profesi. Během tohoto zaškolení si krom konkrétních dovedností mohl nezaměstnaný vyzkoušet, zda práci zvládne, zda mu zaměstnání vyhovuje a práce ho baví. Zaměstnavatel si mohl v tom samém čase ověřit, zda spolupráce bude fungovat, či ne. Vznikl zde prostor, který mohli zaměstnavatel a potenciální zaměstnanec využít nejen k zapracování, ale i k vzájemnému poznání, pochopení a vyzkoušení si spolupráce bez důrazu na výkon a rychlost. Takto proběhlo například cílené zaškolení na správce ve sdružení Art mlýn Bohuslavice. Šlo především o práci se dřevem, stavební práce, péči a údržbu zahrady. Další cílené zaškolení proběhlo například na pozici ošetřovatele zvířat zaměřené na péči o zvířata v zoofarmě či na pozici asistentky či administrátora webu a e-shopu.

Další možností pro nezaměstnané bylo tzv. „univerzální zaškolení v praktických činnostech“, které není směřováno ke konkrétní existující pracovní pozici, ale vychází z místních potřeb. Cílem je nejen osvojení konkrétních dovedností, ale zároveň i snaha pozitivně ovlivnit chování nezaměstnaného, znovuobnovit a podpořit pracovní návyky, umožnit mu navázat nové sociální vazby a podpořit změnu k pozitivnímu smýšlení o sobě samém jako o jedinci schopném změnit svou stávající situaci.

Nezaměstnaní, kteří vstoupili do projektu, měli možnost využít také rekvalifikace se zaměřením na obsluhu počítače, základy podnikání či na pozici asistentky nebo obchodního zástupce. Podrobné informace k této aktivitě naleznete v dokumentu „Vzdělávací aktivity projektu Pracovní návyky (Soubor podkladů pro nastavení obsahu zaškolení CS v daném místě, Modelové příklady typů zaškolení realizovaných v projektu)“.13

Příkladem takového univerzálního zaškolení byl například kurz bylinkářství, údržby krajiny a péče o zeleň, zpracování ovčí vlny, základy permakultury a samozásobitelství či online marketingu nebo projektového managementu. Z ohlasů účastníků kurzu jsme zaznamenali velmi pozitivní zpětnou vazbu k těmto kurzům.

„Kurz bych rozhodně doporučila dalším lidem, byla jsem nadšená, lektorka byla úžasná, nabité znalosti využiji, protože chodím pomáhat do květinářství a poznatky budu realizovat i na své vlastní zahradě.“ (Účastník kurzu Pokročilá péče o krajinu).

„Bylo to moc fajn.“ (Účastník kurzu Základy permakultury a samozásobitelsví)

„Líbilo se mi, že jsem si mohl všechno hned sám osobně vyzkoušet.“ (Účastník kurzu Pokročilá péče o krajinu).

36

Univerzální zaškolení – Kurz základy permakultury a samozásobitelství – výroba sýrů. Foto Vojtěch Veselý

13 ke stažení http://www.pracovninavyky.cz/vystupy-projektu.html


Práce s dlouhodobě nezaměstnanými s využitím výsledků odborné analýzy 37

Spolupráce komunitního koordinátora a specialistů 38


4 Spolupráce komunitního koordinátora a specialistů Jak již bylo popsáno v kapitole týkající se způsobu práce s potenciálem, komunitní koordinátor i specialisté používají různé metody a postupy mířící k syntéze všech zjištění a spolupráci na rozvoji daného potenciálu. Abychom objasnili, jak taková spolupráce může probíhat, v následující části budou postupně popsány konkrétní příklady a jejich vývoj. Příklady potenciálů jsme kvůli přehlednosti rozdělili dle výše popsaných kategorií na potenciály existující, potenciály komunitně rozvojové a potenciály ideové. Do následující části jsme nezahrnuli všechny vzniklé potenciály, ale snažili jsme se v daných třech kategoriích vybrat pestré příklady co do zaměření potenciálu, tak i do aktivit, které byly ve spolupráci s místními krok po kroku vykonány ve snaze daný potenciál rozvinout. Jsou zde tedy příklady potenciálů, kde se podařilo vytvořit nové pracovní místo nebo pomoci cestu k novému místu nějakým způsobem posunout blíže k cíli. Zároveň jsou tu ale i příklady mapující ty potenciály, které na této cestě tolik úspěšné nebyly, abychom naznačili i možné slepé uličky našeho společného snažení.

4.1 Existující potenciály

Konkrétní příklady:

Jde o existující aktivitu, která má v lokalitě své realizátory. Tuto aktivitu by však šlo rozšířit či jí případně pomoci s nějakými problémy, které řeší a to tak, aby to vedlo k vytvoření nové pracovní pozice.

Skanzen Jižní Valašsko (www.skanzen-jizni-valassko.cz) Klíčová slova: Lokální folklór, kultura a tradice, spolek aktivních dobrovolníků Aktivity: zprostředkování 2 stálých zaměstnanců na dotovaná pracovní místa Příběh: Jak vzniká skanzen ve Valašských Kloboukách Jak bylo popsáno výše, spolek JIŽNÍ VALAŠSKO a projekt výstavby skanzenu ve Valašských Kloboukách vznikl v roce 2012 a jako hlavní cíl si vytyčil udržovat lokální folklór, kulturu a tradice na Valašsku. Všichni aktivní členové fungují ve vztahu k projektu na dobrovolné bázi a jedná se většinou o studenty se značně omezenými příjmy. Náklady na provoz financují z vlastních zdrojů prostřednictvím členských příspěvků nebo ze sponzorských darů. Samotná úspěšnost získávání finanč-


ních zdrojů je v zásadě přímo úměrná strategiím propagace skanzenu a vůbec činnosti spolku. Komunitní koordinátor spolek objevil na základě informací z rozhovoru se členem místního zastupitelstva, který uvedl, že jde o jednu z nejzajímavějších aktivit místních obyvatel v lokalitě. Koordinátor během několika setkání s vedením spolku získal nejprve detailní informace o jeho fungování. Dá se říci, že až doposud představovaly hlavní podporou spolku hmotné dary od místních obyvatel (např. dřevo na stavbu kapličky, izolace z ovčí vlny apod.). Velmi efektivní se ukázala možnost, kdy se spolku ozve někdo, kdo má na svém pozemku historickou dřevěnici, kterou chce odstranit. V tomto případě členové mohou vytvořit projekční plán a počítat do budoucna s celkovým rozmontováním, převezením a opětovným postavením hmotné památky na pozemku nově vznikajícího skanzenu. Takto obdobně funguje i sbírková činnost, protože někteří lidé nabízejí spolku třeba věci, které najdou na půdě, ve stodole – například mlátičky, staré hrnce, kolovrátky atd. Tento inventář bude do budoucna součástí tematické muzejní expozice v rámci skanzenu. V otázce financování nelze opominout význam pozitivního přístupu samotné radnice. Ta i přes jisté počáteční výhrady poskytla pozemek do výpůjčky na 10 let zdarma včetně opčního práva. Komunitní koordinátor zprostředkoval spolku možnost zaměstnání dvou pracovníků na pozici údržbáře stávajícího areálu skanzenu a na pomocné stavební práce. Pomohl s vyřízením potřebné administrativy a financování těchto pracovníků formou společensky účelného pracovního místa dotovaného úřadem práce. Díky tomu se ostatní členové spolku mohou soustředit na další aktivity spojené s realizací plánovaných činností ve skanzenu. Doposud byla vykopána studna, postavena salaš pro ovce a kaplička. Momentálně se pracuje v areálu na výběhu pro ovce u salaše. I přes pozitivní dopad existence skanzenu na místní kulturní a socioekonomické prostředí nelze v tuto chvíli s jistotou předpokládat, že jsou nedávno vytvořená pracovní místa udržitelná i po skončení dotace. Další možnost zaměstnávání je zatím plně závislá na finanční dotaci z dostupných zdrojů, a to do doby, než dojde ve skanzenu k vytvoření samofinancovatelných činností, které si budou schopny vydělat samy na sebe a zaplatí tak i potenciální zaměstnance.

42

Šípkové víno Romana Šeráka (www.sipkovevino.cz) Klíčová slova: Lokální produkt, rodinná firma Aktivity: individuální poradenství, cílené zaškolení, konzultace podnikatelského plánu, crowdfunding, certifikace „Jeseníky originální produkt“ Příběh: Zrod produktů pod značkou „Jesenický šípek“

Výroba šípkového vína. Foto: Šárka Vybíralová

Jesenický šípek je projekt, za kterým stojí postava rodáka z Jeseníku – Romana Šeráka. Řadu let pracoval Roman jako IT pracovník v místních lázních, ale po 10 letech ho tato práce přestávala uspokojovat. Na základě vlastních pracovních zkušeností si říkal, že by se rád výhledově věnoval něčemu, co by ho skutečně bavilo, a ve vlastním podnikání viděl nejlepší možnost, jak se uplatnit podle svých potřeb. Přemýšlel, čemu by se mohl věnovat a dostal nápad zkusit si vyrobit domácí víno z šípků. A tak poprvé v zimě 2011 Roman vyrazil na sběr mrazem prošlých šípků do lázeňských jesenických kopců. Ohlasy po prvních vzorcích rozdaných přátelům byly dobré,

Spolupráce komunitního koordinátora a specialistů

takže se rozhodl pokračovat. Začal testovat a vyvíjet technologii výroby v uzpůsobené garáži. K práci na projektu „Jesenický šípek“ se postupně přidala Romanova přítelkyně Šárka Vybíralová a společné úsilí začali směřovat k postupnému vytvoření rodinného podniku. Vytvořili si první etikety na víno, webové stránky (www.sipkovevino.cz) s e-shopem, a obešli místní kavárny, krámky a informační centra, kde se jejich produkty začaly prodávat. V této fázi se seznámili s komunitní koordinátorkou projektu a své záměry s ní začali sdílet a diskutovat. Dozvěděli se o možnosti požádat úřad práce o podporu pro začínajícího podnikatele, která jim umožní si pořídit kvalitní profesionální vybavení nutné pro vznik provozovny. Žádost o podporu byla bohužel místním úřadem práce zamítnuta. Jelikož byl Roman Šerák, který už v té době odešel z práce z lázní, veden na místním kontaktním pracovišti Úřadu práce ČR jako uchazeč o zaměstnání již déle než rok, rozhodl se vstoupit do projektu Pracovní návyky. Absolvoval individuální poradenství, které mu pomohlo ujasnit si své budoucí pracovní záměry a ujistit se v započaté podnikatelské cestě. Vyhledal si vinaře z jižní Moravy, u kterého se díky projektu cíleně zaškolil pro výrobu domácích ovocných vín. Nežádal pak již o příspěvek na podnikání, ale díky dotacím na společensky účelné pracovní místo z úřadu práce byl zaměstnán přítelkyní, která podnik spoluvytvářela a formálně vedla. Získané dotační prostředky od úřadu práce Romanovi a Šárce dovolily investovat do rozjezdu podnikání. Našli a pronajali si prostor pro provozovnu, kterou začali postupně zařizovat díky dotačním prostředkům a také díky rostoucím tržbám z prodeje. Na podzim 2014 jim komunitní koordinátorka zprostředkovala konzultaci jejich podnikatelského plánu s panem Jiřím Herinkem, ředitelem Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého (VTPUP) v Olomouci, kde se mimo jiné věnují podpoře tzv. start-up podniků. Jiří Herinek tuto službu nabídl zdarma a do Jeseníku na konzultace dojížděl. Konzultace Romanovi pomohla v celkovém nastavení výroby, prodeje a propagace a také mu přinesla cenný kontakt, protože pana Herinka Romanův podnikatelský záměr nadchnul a již v prosinci 2014 si u něj objednal dárkovou vánoční sadu pro partnery parku. Možnostem propagace se nadále Roman

věnoval i ve spolupráci s komunitní koordinátorkou, která jej seznámila s konceptem crowdfundingových kampaní a pomohla mu v chystání jeho vlastní kampaně, kterou ještě před koncem roku spustil na internetové platformě HitHitu (https://www.hithit.com/cs/ project/973/jesenicky-sipek). Jeho cílem bylo získat finanční prostředky na zrychlení rozjezdu (dovybavení provozovny) a také kampaň vnímal jako nástroj pro reklamu a zviditelnění. Cílovou částku se získat nepodařilo, nicméně reklamní účel akce splnila. Ve svém marketingovém snažení pokračovali Roman se Šárkou podáním žádosti o uznání certifikace „Jeseníky originální produkt“, která skončila úspěšně. V současné době je Jesenický šípek malou českou rodinnou firmou, která jako jedna z prvních na trhu spustila produkci čistě přírodních nefiltrovaných vín. Vybudovaná provozovna v blízkosti Priessnitzových léčebných lázních je dnes plně funkční a vybavená. I po skončení dotací se Roman této práci bude moci naplno věnovat. Výhledově lze předpokládat, že podnik uživí i Šárku nebo případně i další pomocnou pracovní sílu. Již tento rok totiž nestíhají, neboť poptávka převyšuje nabídku a podle jejich slov se jim daří velmi dobře.

Bečovská botanická zahrada (www.becovskabotanicka.cz) Klíčová slova: Lokální nezisková organizace, sudetoněmecké botanické dědictví Aktivity: individuální poradenství, cílené zaškolení, zaměstnání 12 osob, vytvoření expozice sudetoněmecké flory Příběh: Oživení Bečovské botanické zahrady Bečovská botanická zahrada vznikla za první republiky, kdy majitel Bečovského zámku z rodu Beaufort-Spontin pověřil svého zahradníka jejím vybudováním. Vzniklo tak botanické dílo, které v celém Československu mělo srovnání jen s Průhonickou botanickou zahradou. Některé původní stromy a rostliny jsou zde dodnes. Po válce byla rodu Beaufort-Spontin prokázána spolupráce s nacisty a šlechtici byli odsunuti. Zahrada pak pustla až do roku 2005, kdy se jí ujala nezisková or-


pro město Bečov nebo CHKO Slavkovský les, tyto zakázky ale nejsou pravidelné. Pro záměr sociálního podnikání tedy zatím nejsou vhodné podmínky, protože by nebylo jak zajistit trvalou udržitelnost takového podniku. Ačkoli některá vyjádření vedoucího zahrady znějí pesimisticky až cynicky, zahrada si postupně buduje velmi dobrou pověst a je klíčovým místem pro pořádání nejrůznějších kulturních, vzdělávacích a ekologických aktivit. V horizontu několika let by mohla směřovat k finanční udržitelnosti.

ganizace Českého svazu ochranářů přírody Berkut. Město Bečov v té době prodávalo pozemky a Berkut se rozhodl, že koupí zarostlý lužní les, který původně býval botanickou zahradou. „Bylo to hodně nerozvážný, protože do tý doby jsme fungovali jako taková klasická neziskovka,…kdy se zahrádkařilo, jezdilo se sázet stromky či na výlet… a najedou jsme museli vysolit 200 tisíc, protože o pozemek zároveň zažádala Elektro Bečov“ (místní podnik, který se zahradou sousedí), uvádí vedoucí zahrady Ing. Jiří Šindelář. Areál Elektra Bečov byl původně zahradnictvím a zároveň vstupem do zahrady. Došlo ovšem k určitému „vzepětí komunity“ a za podpory památkového ústavu, různých neziskových organizací a CHKO se povedlo pozemek odkoupit pro potřeby Berkutu.

Zahradě se dodnes nepodařilo sehnat stabilního sponzora, který by zajistil její trvalý provoz. Ačkoli se snaží financovat některé věci z různých projektů a grantů, na provoz samotný se podpora sehnat nedá a prostředky jsou minimální. „My nemáme žádnýho sponzora, nebo donátora, naším největším sponzorem je úřad práce, za což mu děkuju. V podstatě by tady všude měla viset cedule ‚sponzorem této zahrady je úřad práce‘. (...) My nechceme, abysme se každej den fotili s vlaječkama, nechceme vymejšlet výkazy práce, nechceme vymejšlet monitorovací zprávy, chceme dělat skutečně to, co se dělá. To, co vychází od úřadu práce, to se skutečně dělá.“ Ani podpora ekologických center (kterým zahrada ve skutečnosti je) není cestou, protože podmínkou je udržitelnost v takovém rozsahu, který zahrada není schopna splnit.

Záhy začala organizace pořádat víkendové brigády, vyřezávat nálety a kultivovat prostor, začaly se také organizovat dobrovolnické aktivity ve spolupráci s dobrovolnickým sdružením INEX. „Začali jsme pořádat ty mezinárodní workcampy, což nás teda vždycky finančně dost vysaje.“ Dobrovolnictví má ale dobrý zvuk a zahradě se povedlo získat firemní dobrovolníky a podporu některých velkých podniků. „My, jako malá neziskovka, nemáme problém s podporou ČEZu.“

Zahrada zkoušela také spolupracovat se školami, ale vysoká škola v regionu není, nejbližší je v Plzni a Plzeň má svou vlastní botanickou zahradu. Byla tedy snaha zapojit alespoň střední školy příbuzného typu – zemědělskou SŠ v Karlových Varech nebo Toužimské SOU. Nakonec ovšem spolupráce skončila – v jednom případě proto, že studenti odmítli chodit na praxi, v druhém proto, že chyběly prostředky na dojíždění a jídlo. Zároveň je pro studenty těžké najít smysluplnou praxi, která by nebyla jen manuální, ale nějak by je rozvíjela. „Je to o tom, že tu není trvale nějaký vzdělanější mistr.“ Přesto zahrada s některými školami spolupracuje na různých projektech (VŠCHT, gymnázium Přírodní škola). Jde většinou o projekty týkající se vzdělávání nebo se studenti těchto škol aktivně podílejí na rozvoji zahrady.

Díky jejímu multiplicitnímu přínosu sociálnímu životu Bečova, zaměstnanosti, kultuře, vzdělávání, udržování komunity, a také ohledně historických souvislostí se stala ideálním partnerem projektu Pracovní návyky. Základní snahou komunitního koordinátora bylo s vedením promyslet možnosti financování a nové příležitosti rozvoje zahrady a jejích služeb. Ačkoli selhaly pokusy najít dotace a granty, které by zahradě pomohly s finanční stránkou, vzniklo dvanáct pracovních míst, které kromě obligátních pomocných zahradnických prací zahrnují i prodavače občerstvení a průvodce, tedy nové služby, které zahrada dříve nenabízela. Všichni zaměstnaní jsou z řad dlouhodobě nezaměstnaných a byli proškoleni na tyto práce díky vzdělávacím aktivitám projektu. Pracovní místa vznikla za finanční podpory úřadu práce na 6 měsíců a snahou zahrady je co nejvíce těchto míst udržet i po skončení dotace. Komunitní koordinátor diskutoval a pomáhal rozvíjet s vedoucím zahrady nové možnosti propagace zahrady a v malé míře se též podílel na kulturních aktivitách zde pořádaných.

Na zahradu upozornila komunitního koordinátora manažerka místní MAS, protože s ní dlouhodobě spolupracuje a sám vedoucí zahrady je jedním z manažerů MAS. Zahrada do jisté míry funguje jako sociální firma. Zaměstnává dlouhodobě nezaměstnané, které školí ohledně pomocných zahradnických prací a krajinné údržby. Jedna z možností trvalé udržitelnosti zahrady, kterou vedení neziskové organizace a koordinátor diskutovali, byla právě její transformace v plnohodnotnou sociální firmu. Problém ovšem spočívá v tom, že pro trvalé udržení zaměstnanců by byly třeba externí zakázky, kterých v současné době není dost. Zaměstnanci zahrady a Berkut sice příležitostně zajišťují krajinné práce např.

Vstup do Bečevské botanické zahrady. Zdroj: www.becovskabotanicka.cz

Nicméně do roku 2007 projekt příliš nepostupoval. Potom si lidé spojení se zahradou řekli, „že ta zahrada je taky takovej bezdomovec, takže bysme měli využívat hlavně lidi bez domova, takže s Armádou spásy v Karlových Varech jsme udělali první takovou jakoby dohodu, s tím, že oni byli žadateli na úřadu práce v rámci veřejně prospěšných prací, takže to byli její zaměstnanci a místem výkonu byl tady Bečov. Dokonce se nám povedlo, i že některý tady začali bydlet.“ Někteří takto získaní zaměstnanci ovšem byli problémoví, což způsobilo, že Berkut spolupráci ukončil. Od roku 2008 se pak zahrada pokusila o veřejně prospěšné práce zažádat sama a byla úspěšná. Krom veřejně prospěšných prací také uplatňovala veřejnou službu a mimo tuto podporu úřadu práce neměla jediného zaměstnance. Nemohla si je totiž dovolit. „Kdyby nebyla podpora z úřadu práce, celej ten projekt by šel do kytek. (...) My se snažíme vymyslet spoustu takovejch čulibrčin, jak tu zahradu udržet jakoby už nějak samofinancovatelně, ale bez tý podpory úřadu práce by to nešlo.“

44


Dále vznikl ve spolupráci s geobotanikem nápad na rozvinutí sudetoněmeckého botanického dědictví, který by mohl Bečovskou botanickou zahradu zatraktivnit pro německé návštěvníky. Cílem projektu bylo vybudovat v opuštěné části botanické zahrady etnobotanickou expozici užitkových okrasných květin, které v této oblasti před vysídlením pěstovaly rodiny sudetských Němců. Okolí Bečova je zaniklá sudetská krajina, mezi lidmi je téma vyhnání sudetských Němců stále citlivé, příliš se o něm nemluví a je tedy přínosné najít nějaký způsob otevření diskuze a vyrovnání se s minulostí. Zároveň jsme považovali za prospěšné pokusit se navázat spolupráci s německou stranou – potomky vyhnaných Němců. Věděli jsme díky jiné česko-německé spolupráci, že z jejich strany je poptávka po spolupráci aktuální. Idea etnobotanické expozice by tak mohla sloužit i jako inspirace pro další komunity s podobnou historií.

Geobotanik se spojil s Petrem Kočárem z Archeologického ústavu AVČR a Filipem Prekopem z Národního památkového ústavu v Lokti; s nimi byl konzultován výběr druhů ke sběru i hrubá dispozice botanické expozice. Poté dovezl cca 70 rostlin spojených s německým osídlením. Ty byly za pomoci personálu zahrady předběžně umístěny do modelových biotopů v nově upraveném úseku zahrady; všechny byly opatřeny pásky s rodovým a druhovým jménem. V nejbližší době bude k rostlinám umístěna tabule s informacemi o jednotlivých druzích a biotopech. Jako další možnost rozvoje se nabízí také doprovodit expozici službou komentované exkurze či malým obchodem s vypěstovanými květinami a bylinami.


Rybářská bašta u Zeleného Budžese (http://www.rybarskabastabudzes.cz/) Klíčová slova: Lokální restaurace, vlastní chov ryb Aktivity: hledání vhodného zaměstnance Příběh: Rybářská bašta Rybářská bašta u Zeleného Budžese se nachází na konci obce Bělá pod Pradědem – Domašov na strategickém místě pod sjezdovkami a běžkařskými trasami. Jde o rodinný podnik, kterému se paní majitelka věnuje sama pouze ve svém volném čase, protože má jiné zaměstnání na plný úvazek. Restaurace má k dispozici pstruhy z vlastního chovu. Komunitní koordinátorka restauraci objevila při svém mapování lokality. Po prvním rozhovoru se paní majitelka svěřila, že by ráda rozšířila otevírací dobu a potřebovala by tedy zaměstnance na provoz kuchyně. Komunitní koordinátorka tedy zprostředkovala toto pracovní místo do nabídky poradcům. Zájem projevili 3 dlouhodobě nezaměstnaní, ani jeden ze zájemců však nakonec do zaměstnání nenastoupil. Důvodem bylo u jednoho z nich zdravotní omezení a dalších dvou časová neflexibilita z důvodu péče o osobu blízkou. Místo bylo dočasně obsazeno brigádně mimo projekt, ale i tato možnost nakonec nevyšla, protože brigádnice si našla jiné zaměstnání. Paní majitelce byla také nabídnuta možnost konzultace s panem Jiřím Herinkem týkající se přípravy podnikatelského záměru. První plánovaná konzultace byla nakonec přesunuta až na podzim 2015. Paní majitelka je tak na provoz stále sama a uvažuje, že po skončení hlavní sezóny 2015, tedy od září, změní otevírací dobu jen na pátek-neděle, a pak každý den zase až v zimní sezóně, nebo že bude mít sice otevřeno každý den, ale až od doby večeře např. od 18h.

46

4.2 Komunitní rozvojový potenciál U tohoto potenciálu existuje realizátor, který má nápad na aktivitu, která reaguje na místní potenciál nebo řeší nějaký místní problém, ale doposud jde pouze o nápad v úplném začátku.

Landartový areál Rychleby Klíčová slova: Lokální umění, měkký typ turismu Aktivity: aktivizace, propojení s klíčovými partnery, konzultace podnikatelského záměru a možností financování, analýza geobotanika a historika, komentovaná vycházka Příběh: Propojení land artového umění s Rychlebskou přírodou Jak již bylo popsáno výše, s nápadem na vytvoření land artového areálu v Rychlebských horách přišla místní umělkyně Zdeňka Morávková, kterou inspirovala již existující umělecká díla v krajině. Komunitní koordinátorka dostala na paní Morávkovou tip od místních, kteří ji charakterizovali jako výraznou osobu na poli místního kulturního a uměleckého dění. Koordinátorka nejprve s paní Morávkovou hovořila o lokálním kontextu celého nápadu. Javornicko má oproti Jesenicku méně turismu, nicméně se právě turismus jeví jako vhodný stimul pro místní ekonomiku. Opuštěnost Rychlebských hor a okolí vybízí k provozování takzvaného měkkého typu turismu, který je charakteristický odpovědným cestováním. Rozumí se tím udržitelná forma turismu zaměřená na zážitky a studium přírody a místních specifik. Je eticky řízená směrem k nízké produkci odpadu, respektuje místní zvyklosti a přispívá k zachování vzácných oblastí. Mottem je „zpřístupnit pozoruhodná místa veřejnosti a zároveň nepohřbít jejich kouzlo pod nohama davů“. Paní Morávková si byla jistá, že Javornicko by mohlo nabídnout alternativní způsoby cestování a tím se stát výjimečnou lokalitou, která by přilákala nejen místní, ale i turisty. Jednou z těchto alternativ by mohlo být právě ono navrhované land artové umění v podobě naučné stezky. Důležitá se ukázala i idea propojit areál s již existujícími naučnými stezkami v Rychlebských horách.


Během prvních setkání se koordinátorka s paní Morávkovou zaměřily na precizaci nápadu. Ve spolupráci se specialisty a na základě jejich první studie, která se zaměřila na možnosti využití již existujících prvků místní krajiny, byla navržena land artová stezka – konkrétně okruh Zálesí-Javorník-Račí údolí. Na podzim 2014 absolvovala paní Morávková konzultaci s panem Jiřím Herinkem, která se týkala především precizace podnikatelského záměru a doporučení dalších kroků. Poté se podařilo v lednu 2015 ve spolupráci s komunitní koordinátorkou domluvit setkání se zástupci městského úřadu v Javorníku, kde zúčastnění v diskusi mediované koordinátorkou řešili možnosti spolupráce. V létě 2015 se podařilo nakontaktování paní Morávkové na starostu Bernartic a poté byla zaměstnána v nově otevřeném informačním centru Tančírna.

Návrh podoby land artové naučné stezky. Autoři: Jan Albert Šturma a David Novák

Momentálně je dokončena analýza ze strany archeologa a geobotanika, která byla zaměřena na možnosti propojení historických a botanických reálií terénu a zamýšlené landartové stezky, tak aby nově vzniklé exponáty do těchto přirozených možností krajiny „ladily“. Komunitní koordinátorka zprostředkovala také setkání s paní Vendulou Poláchovou z místní MAS ohledně dotačních titulů. Další diskuse nad možnostmi a strategiemi oslovování sponzorů a partnerů probíhají průběžně s komunitní koordinátorkou. Na říjen 2015 je plánovaná ve spolupráci s geobotanikem, archeologem a odbornicí na land art první komentovaná vycházka pro veřejnost, jejímž cílem je upozornit místní i návštěvníky na nově vznikající atrakci. Paní Morávková v současnosti připravuje informační materiál a obrazovou přílohu – projektové plány, virtuální mapy atd. Konzultuje též svůj záměr s kolegy z Národní galerie v Brně a v Praze a účastní se land art seminářů a workshopů, aby se seznámila se současnými trendy k tomuto tématu. Pokud se podaří land artovou stezku letos otevřít, pracovních míst bude možné vytvořit hned několik, od správce objektu přes fundraisera či průvodce. Celý projekt je však na začátku a hlavním úkolem je nyní sehnat finanční podporu na jeho realizaci.


Klášter Teplá Klíčová slova: duchovní, vzdělávací i turistické služby, propojení města a kláštera Aktivity: aktivizace, propojení s klíčovými partnery, analýza geobotanika a historika Příběh: Jak ne/lze propojit exteriér kláštera s jeho okolím a městem

Okolí kláštera v Teplé. Foto: Petr Meduna

Klášter Teplá patří řádu premonstrátů a nabízí duchovní, vzdělávací i turistické služby. Premonstráti, kteří vždy patřili k hospodářské a vzdělávací síle v tomto regionu, byli na počátku padesátých let režimem donuceni z kláštera odejít. Z klášterního majetku vznikl státní statek a lesní závod. Klášter samotný dostala do užívání armáda. Od roku 1990, kdy se premonstráti vrátili, procházel klášter několika rekonstrukcemi. Ta poslední, zahájená v roce 2009, vychází z koncepce stojící na třech pilířích: 1) zachránit národní kulturní památku, 2) obnovit původní socioekonomické funkce kláštera a 3) stimulovat atraktivitu regionu. Projekt byl dokončen v červnu 2015. Projektový manažer byl, kromě jiného,

48

zodpovědný za splnění všech podmínek projektu (např. 55 000 návštěvníků za rok). Díky tomu se otevřela řada příležitostí k vytvoření nových pracovních pozic přímo v klášteře. Zároveň bylo možné uvažovat nad tím, jak turistický potenciál v podobě účastníků různých workshopů využít k větší návštěvnosti samotného města Teplá a tím zvýšit oběh kapitálu.

Sucho v Kyjově

Právě možnost propojit exteriér kláštera s jeho okolím a městem se stala hlavním tématem spolupráce s komunitní koordinátorkou a specialisty. Manager projektu projevil zájem spolupracovat na studii, týkající se možností obnovy exteriéru kláštera a dalších zajímavých míst, popřípadě na vytvoření naučné stezky po těchto místech. První studie specialistů upozornila na to, že uvnitř areálu kláštera jsou zároveň i další zajímavá místa, kde rekonstrukce nyní neprobíhala (skleník, park, hřbitov), ale jsou velmi atraktivní a bylo by možné s nimi dále pracovat. Další zajímavé lokality v okolí (soubor barokních soch osazených na přístupových cestách ke klášteru, rybník Betlém, hrad či Smrčí dvůr) by bylo možné, a nanejvýš vhodné s klášterem propojit. Největším problémem byla však od počátku nefungující komunikace mezi představeným kláštera, managery projektu rekonstrukce a starostkou Teplé. Každá ze zúčastněných stran si náplň socioekonomické funkce kláštera definovala po svém a nedařilo se najít vyvážené řešení. O mediaci této komunikace se prostřednictvím dialogu se všemi stranami a s argumentem, že areál kláštera je pro rozvoj lokality naprosto klíčový, snažila několik měsíců komunitní koordinátorka. Specialisté mezi tím provedli důkladnější průzkum exteriérů kláštera a okolí a poskytli expertízu, v níž vytipovali další zajímavá místa a navrhli možnosti propojení města Teplé s přilehlým klášterem skrze historické téma Třicetileté války, protože v okolí města proběhla jedna z bitev mezi švédským a císařským vojskem. Celkově jde o témata a tipy, které lze velmi dobře uchopit a využít je jako vhodnou cestu k propojení dějin města i kláštera a zároveň nabídnout nový pohled na zdejší krajinu očima minulosti. Realizační tým rekonstrukce kláštera také v průběhu spolupráce projevil zájem o zřízení dvou až tří pracovních pozic průvodce do nově otevřených prostor v klášteře. Do současnosti se však neobjevil žádný dostatečně kvalifikovaný kandidát na tyto pozice.

Příběh: Prošlapávači a sucho na Kyjovsku


Klíčová slova: sucho, poučená péče o krajinu Aktivity: aktivizace, propojení s klíčovými partnery, analýza geobotanika, vytvoření pracovního místa

Komunitní koordinátorka mezi místními respondenty na Kyjovsku zaznamenala silně rezonující téma týkající se problému sucha. Na Jižní Moravě je vysychání krajiny dlouhodobým klimatickým trendem, který negativně ovlivňuje nejen zemědělství, ale i celkovou obyvatelnost a klimatickou snesitelnost jihomoravské krajiny. Při přepokládaném silném snižování srážek a zvyšování teplot se bude sucho zvyšovat. Prakticky veškeré toky jsou zde napřímené nebo kanalizované, krajina je meliorovaná; výsledkem je pak opravdový „úspěch“ meliorace a splnění účelu, kvůli kterému byla stavěna – silná eroze díky zrychlenému průtoku vody krajinou, extrémní sucha a počínající dezertifikace nejsušších úseků krajiny. Není snad nutné dodávat, že extrémní sucho má za takových podmínek devastující dopad. Bylo proto vhodné uvažovat alespoň o částečné rekultivaci lužní krajiny a zvýšení retenční kapacity půdy, která je výše zmíněnými negativními zásahy velmi silně redukována. To platí především pro jižní a východní okraj Kyjova, kde jsou takové jevy nejvýraznější. Geobotanik projektu navázal na zkušenosti z exkurze do okolí rakouského partnerského města Hollabrunnu ležícího podobně jako Kyjov uprostřed úrodné pahorkovité vinařské oblasti a jehož struktura i kontext je velmi podobný Kyjovu. Drobných i výrazných příkladů, jak s krajinou zacházet citlivěji, je zde velká řada. Příkladem může být obnova úvozových cest, prořez remízků, obnova základní péče o bývalé sady, úprava břehových linií, obnova hospodaření – seč/pastva – popřípadě ponechání samovolného působení lužní krajiny jen za eliminace invazních dřevin či zpřístupnění některých úseků krajiny nebo popřípadě usnadnění přístupu na velkou část okraje města. To by mělo zároveň za následek vítaný pokles intenzity zemědělského nebo průmyslového využití krajiny.

Zasakovací trávníky u nákupní zóny na severním okraji Hollabrunnu a jedna z okružních polních cest kolem města s travním pásem na okraji polní kultury. Foto: Jan Albert Šturma

Komunitní koordinátorka a geobotanik se zaměřili na komplexní řešení tohoto problému. Jako klíčová se ukázala spolupráce s místní rodačkou a zooložkou Zuzanou Veverkovou, která se v regionu aktivně zapojuje do projektů na ochranu přírody. Po vzájemné dohodě se prvním strategickým cílem stalo oslovení místních starostů prostřednictvím společné přednášky, na kterou byli přizváni i další odborníci v této oblasti. Geobotanik jim představil problematiku sucha v místním kontextu a jeho možné řešení. Jako názorný příklad možné péče o krajinu představil ukázky z rakouského partnerského města Hollabrunnu. Starostům byla přiblížena koncepce jednoduchých zásahů do krajiny, které nejsou investičně náročné a poskytují možnosti pro uplatnění nezaměstnaných. Starostům, kteří o problematiku projevili zájem, byla poté nabídnuta možnost zmapování jejich obce a okolí geobotanikem projektu a navržení možných krajinných úprav. Tyto krajinné úpravy by pak na pravidelné a dlouhodobé bázi měli


vykonávat speciálně vyškolení zaměstnanci, tzv. „prošlapávači“, vzešlí z řad místních dlouhodobě nezaměstnaných, kteří jsou obcemi běžně využíváni na veřejně prospěšné práce. Jako největší problém se po mapování geobotanikem ukázalo nalezení vhodných kandidátů, kteří by byli schopni a měli zájem tuto práci vykonávat. Tyto kandidáty se však nakonec povedlo najít ve spolupráci s místním realizátorem a podstoupili cílené zaškolení pro tuto pozici14. Potřeba podobných kvalifikovaných zásahů v krajině se projevila i v jiných oblastech, kde problémem nebylo jen sucho, ale například invazivní rostliny. Poptávka po odborné péči o bezprostřední okolí obce byla často zmiňována přímo starosty. Podobná pracovní místa by jistě našla uplatnění, zprvu lze využít financování formou veřejně prospěšných prací, postupně se však může vyprofilovat zaměstnanec či podnik, který mohou obce na úrovni mikroregionu sdílet.

Sociální podnik na Bystřicku Klíčová slova: sociální podnik, místní partnerství Aktivity: aktivizace, propojení s klíčovými partnery, tematické semináře, facilitace Příběh: Jak ne/lze založit sociální podnik Idea sociálního podniku stála na poptávce místních poskytovatelů sociálních služeb, kteří chtěli zhruba již před 8-9 lety zřídit chráněné dílny pro klienty Charity, Domova pro zdravotně postižené Javorník nebo Asociaci rodičů a přátel zdravotně postižených dětí „StonoŠka“. Tento plán měl konkrétní podobu, mělo jít o využívání odpadového materiálu z továrny na ohýbaný nábytek TON, a. s. Z nějakého důvodu (většina zainteresovaných hovoří o změně výrobního postupu) z projektu sešlo – tehdy jej propagovala Oblastní Charita Bystřice pod Hostýnem. Oživit plán sociálního podniku ve spolupráci se jmenovanými partnery, obcemi, MAS a zástupci neziskového sektoru se pokusil na podzim minulého roku komunitní koor-

14 Více k vzniku této pozice naleznete v části týkající se ideových potenciálů.

50

dinátor. Uspořádal pět facilitačních setkání, během kterých mělo dojít ke konkrétnější shodě mezi partnery na podobě podniku/ podnikatelského plánu, oslovení dalších relevantních stran (podnikatelského sektoru) a případně vypracování hrubého harmonogramu. Na prvním setkání zúčastnění dospěli metodou SWOT analýzy k nápadu zřídit sociální kavárnu. Tento úvodní nápad však zkrachoval na nedostupnosti vhodných prostor v centru města. Elán velmi záhy opadl a další kroky v procesu plánování neměly větší odezvu. Podnikatelský sektor projevil minimální zájem, samostatná iniciativa jednotlivých účastníků plánování byla taktéž minimální, účast sporadická, konkrétních návrhů jen velmi málo. Jediné návrhy se točily v kruhu kolem možností zbudování minipivovaru, výroby „něčeho“ dřevěného v návaznosti na možnost spolupráce s TON, a. s., případně nějakých zahradnických prací ve spolupráci s místními zemědělci, kteří ale neprojevili zájem. Nepodařila se navázat spolupráce se Svatým Hostýnem/Maticí Svatohostýnskou jako zásadním hráčem v lokalitě – jako důvod k odmítnutí spolupráce uvádějí zachování charakteru poutního místa. Komunitní koordinátor dojednal i osobní schůzku se zástupci firmy TON, a. s., kteří by spolupráci uvítali, ale k jednání potřebují konkrétního člověka, který bude za spolupráci zodpovědný a bude ji rozvíjet. Nepodařilo se získat ani reálnou podporu města Bystřice pod Hostýnem, obce Chvalčov, nebo Mikroregionu/MAS. Nikdo ze zainteresovaných stran až na zástupce Okrašlovacího a zábavního spolku o. s., jehož možnosti byly minimální, neprojevil dostatečný elán v zapojení se do přípravy takovou měrou, aby sociální podnik dostal nějaké konkrétnější obrysy. Chyběly realistické návrhy na předmět činnosti, způsob překonání ekonomických bariér při zřizování podniku a především řešení personálního obsazení, rozložení odpovědnosti, spolupodílení se na rozhodování o vývoji atd. Nepomohla ani konzultace oblastní ambasadorky sociálního podnikání paní Šárky Dořičákové z nedalekého Zubří (sama provozující sociální podnik), která byla přítomna na jedné facilitační schůzce a byla ochotna poskytnou případně další rady. Na posledním facilitačním setkání v únoru 2015 se účastníci shodli s komunitním koordinátorem na nutnosti pověřit někoho odpovědného, kdo by se přípravou koncepce soci-


álního podniku zabýval aktivně. Účastny byly i dvě osoby, které o práci měly zájem – jedna z projektové cílové skupiny dlouhodobě nezaměstnaných. Později vytipoval pracovní poradce ještě třetí zájemkyni o tuto pracovní pozici. Ovšem nikdo z přítomných nedeklaroval ochotu zaštítit tuto pozici svou institucí a zájemce s finanční podporou úřadu práce na 6 měsíců zaměstnat. V dubnu 2015 byl pak koordinátor informován o konečném negativním rozhodnutí obou obcí (Chvalčov, Bystřice pod Hostýnem), které jako jediné uvažovaly o možností tuto pozici zřídit. Jedním z častých argumentů bylo, že místní cílová skupina potenciálních zaměstnanců sociálního podniku je tak specifická, že pro ni prakticky nelze nic realistického vymyslet. Zdá se tedy, že základním předpokladem účinné komunitní aktivizace je motivace silných místních partnerů společně s někým, kdo má kapacitu a je ochoten jednotlivé kroky v přípravě sociálního podniku realizovat. V nejbližším okolí je přitom možnost čerpat inspiraci z mnoha fungujících sociálních podniků; například společnost CoraPlus z Kroměříže, hlásící se k principům sociálního podnikání, poskytuje úklidové služby v prostorách bystřické radnice. Nedaleká obec Dřevohostice připravuje sociální technickou službu ve spolupráci s tamní MAS Partnerství Moštěnka a místním domovem pro znevýhodněné muže.

4.3 Ideový potenciál Tento potenciál byl identifikován ze strany komunitního koordinátora a specialistů a nemá na začátku žádného místního, který by chtěl nápad realizovat.

Zpřístupnění Santiniho památek na Žďársku Klíčová slova: sakrální stavby, cyklo/hypo/ mototrasa, umění Aktivity: analýza sociálního antropologa a architekta, kontaktování klíčových partnerů, komentovaná vycházka Příběh: Jak nechat ožít Santiniho stavby

Dolní morový hřbitov. Foto: Filip Kosek


Tak jako jinde v Čechách i na Moravě bylo to i na Bystřicku, Novoměstsku, Žďársku a Velkomeziříčsku především baroko, jež zformovalo dosavadní ráz lokality – a to nejen alejemi, kapličkami a křížovými cestami a barokizací valné části gotických a renesančních staveb, ale primárně dispozicí sídel. Klíčovým krajinotvorným prvkem se pak stávají především sakrální stavby, jejichž siluety tvoří pomyslnou síť, do níž je chycena každodennost místního života. Leckde jsou věže kostelů orientačním bodem a prvním, co lze spatřit při přiblížení se k lidským sídlům; zpravidla, a ne náhodně je z věží možné dohlédnout k dalším v sousedství. Komunitní koordinátor a architekt se po první výzkumné fázi shodli, že je možné využít tyto stavby pro rozvoj putování krajinou Žďárska. Chtěli upozornit kromě celosvětově známého poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře i na další stavby připisované v lokalitě géniovi architektury Santinimu. Syntézou svých zjištění vymysleli následující trasu: pokud motorista odbočí z hlavní dopravní tepny Vysočiny dálnice D1 na Velkomeziříčsku, může navštívit architektem barokizovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie v Netíně, čnící společně s unikátní křížovou cestou a hrobkou Lobkowiczů. Odtud pak se zastávkou u proboštského hostince v Ostrově nad Oslavou, vybudovaného Santinim pro žďárského opata Vejmluvu, dorazí do Obyčtova, ve kterém stojí kostel Navštívení Panny Marie ve tvaru želvy, symbolizující stálost ve víře. Další Santiniho stavbou je kostel sv. Petra a Pavla v nedaleké Bobrové, ke kterému přiléhá zajímavý objekt josefínské školy s kuriózní sbírkou panenek. Odtud pak je jen krok do Zvole s kostelem sv. Václava, jemuž vévodí knížecí korunka. A jízdu po Santiniho stavbách lze poté zakončit ve Žďáru nad Sázavou návštěvou bývalého kláštera se Zelenou horou a morového hřbitova a navrátit se na D1. Návštěvník tak získá bohatší náhled na Santiniho dědictví, než kdyby jej omezil pouze návštěvou poutního kostela zapsaného do seznamu UNESCO, jak je nyní obvyklé.

52

Klášter na Zelené Hoře. Foto: Carmen Váňová

Ovšem, aby taková trasa byla přitažlivá pro návštěvníky, bylo by potřeba všechna tato místa otevřít, zpřístupnit veřejnosti a ideálně vybavit průvodcovskou službou. I na Zelené hoře, kde je samotná památka UNESCO otevřena pravidelně pouze v době mší, se musí průvodcovská služba dopředu objednat. Morový hřbitov je uzavřen úplně a stejně tak i proboštský hostinec, který je navíc v neutěšeném stavu a potřeboval by rekonstrukci. Ostatní kostely jsou otevřeny pouze pro bohoslužby. Přitom příklad způsobu zajištění otevřenosti kostelů se podařilo komunitnímu koordinátorovi objevit v samotném Žďáru nad Sázavou, kde je farností sv. Prokopa celodenně (i mimo sezónu) zpřístupněn její hlavní kostel, a to využitím zaměstnanců zapojených do veřejně prospěšných prací. Farnost takto pomocí dotací z úřadu práce zaměstnává čtyři lidi z řad dlouhodobě nezaměstnaných a zajišťuje tak otevřenost prostor kostela svatého Prokopa návštěvníkům města a široké veřejnosti každý den. Navíc zajištěním stálé denní otevřenosti prostor kostelů tak mohou farnosti zabránit často nákladným renovacím způsobených uzavřeností a nevětráním staveb.


Trasa navrhované stezky za poznáním Santiniho dědictví na Žďársku. Autoři: Filip Kosek a Roman Krištof

Komunitní koordinátor se pokoušel vyjednat možnost rozvoje tohoto potenciálu s církevními i státními institucemi. Farníci v tomto smyslu hovořili především o velké administrativní zátěži, kterou takový zaměstnanec pro ně přináší. Se zástupci městské samosprávy se nakonec jednáním podařilo dospět k dílčím návrhům. Architekt navrhl možnosti využití prostoru stavby Dolního hřbitova pro prezentace uměleckých děl, které svou tematikou a charakterem budou respektovat kontext, ve kterém se ocitají. Pokud by koncepce výstav byla kvalitní, je zde možnost opětovného začlenění objektu do organismu města. Nabízí se zde vystavování děl z vysokých uměleckých škol, především ze sochařských atelierů, kdy dílům nevadí vystavení ve venkovních podmínkách či možnost oslovit již etablované umělce. Momentálně probíhá jednání komunitního koordinátora a architekta s kulturní komisí města Ždár nad Sázavou o možnosti rozvoje tohoto potenciálu. Jedná se o podobě zmiňovaného návrhu využití Dolního morového hřbitova a dále pak o možnosti otevření i ostatních Santiniho staveb a realizaci nauč-

né cyklo/mototrasy, která by region a stavby propojila. K této trase plánují uspořádat koordinátor a architekt na podzim roku 2015 komentované setkání pro širokou veřejnost, jehož cílem je mimo jiné na tento potenciál upozornit a případně najít místní aktivní obyvatele, kteří by ho chtěli sami rozvíjet.


Jesenické trhy Klíčová slova: lokální produkty, trhy Aktivity: analýza sociálního antropologa, kontaktování klíčových partnerů, organizace trhů s lokálními produkty Příběh: Lokální produkt – od výrobce k zákazníkovi

Leták Jesenických trhů. Foto: Linda Kovářová

Komunitní koordinátorka vytipovala na základě dlouhodobého pobytu v lokalitě potřebu místních jednak nabízet své lokální produkty, a jednak velkou místní poptávku takové produkty moci na jednom místě s určitou pravidelností nakupovat. Komunitní koordinátorka se rozhodla toto zjištění představit a konzultovat během ranních klubů15, kde dostala pozitivní zpětnou vazbu a získala místní podporovatele, kteří se rozhodli do rozvoje tohoto nápadu aktivně zapojit. Dále mezi místními udělala anketu týkající se zájmu o takovýto druh trhů. V této spolupráci tak vznikla první vize a iniciativa k pořádání pravidelných trhů „místních pro místní“. Cílem je nabídnout prostor a možnost, aby místní obyvatelé prodali, co vyprodukují a vyrobí, a aby si to jejich sousedé od nich mohli pravidelně kupovat. Tato vize nese pracovní název Jesenické trhy. Na Jesenických trzích by návštěvníci měli mít možnost ochutnat a zakoupit kvalitní, autentické, místní (jesenické) potraviny. Preferováni jsou tudíž místní pěstitelé, chovatelé, zpracovatelé a výrobci. Jesenické 15 Více o této aktivitě v části věnované „Komentovaným vycházkám, ranním klubům, facilitacím a další doprovodným aktivitám“.

54

trhy by měly sloužit k prodeji místní sezónní zeleniny a ovoce, mléčných i masných výrobků, pečiva, rukodělných výrobků místního původu a mnoho dalšího. Vznikl i nápad nabídnout prostor k prodeji věcí z tohoto regionu v podstatě komukoliv místnímu. Zapojit se mají místní certifikovaní výrobci („Regionální potravina“, „Jeseníky originální produkt“). Pořadatelé si budou moci vyhradit právo posoudit prodejní sortiment a povolit prodej zboží, které se zaměřením trhů souvisí a nepopírá ho. Z Jesenického tržiště bude vyloučen prodej importovaných produktů a výrobků, spotřebního a průmyslového zboží, textilních, kožedělných a obdobných výrobků vyjma řemesel. Bude vytvořen „Katalog prodejců“, kde bude možno dohledat konkrétního prodejce, jeho sortiment a kontakt. Dalším cílem Jesenických trhů je oživit veřejný městský prostor, poskytnout platformu pro pravidelná setkávání místních a obohatit tak společenský život ve městě. Během jara se podařilo komunitní koordinátorce dohodnout zapojení Komise pro regionální rozvoj, která si trhy vzala jako své téma. Ve spolupráci s místními se podařilo vypracovat projektový záměr, vyladila se koordinace jednotlivých přípravných aktivit – přebrání řídící role místní aktérkou Lenkou Sedláčkovou za z. s., v Jeseníkách, vyjednat prostor s městem a účast s jednotlivými prodávajícími. Předpoklad je pořádat trhy v teplých měsících od května do října (6 měsíců) pravidelně každou sobotu ráno a dopoledne (8-12 hodin), ve zbytku roku pouze doplňkově například při příležitosti Vánoc, Velikonoc, apod. První trhy se uskutečnily 22. srpna 2015. V rámci pilotního ročníku budou probíhat do 31. října 2015.

Jesenické trhy. Foto: Linda Kovářová


Prošlapávači Klíčová slova: poučená péče o krajinu, zachování biodiverzity Aktivity: analýza geobotanika, kontaktování klíčových partnerů, cílené zaškolení, vznik nové pracovní pozice Příběh: Dlouhodobá péče o krajinu Na potenciál v neudržované krajině periferie upozornil v mnoha lokalitách geobotanik. Z jeho mapování vyplynulo, že brownfields nebo opuštěná či neužívaná území obsahují značné množství velmi hodnotných, pestrých a atraktivních úseků. Některé mohou být znovu extenzivně hospodářsky využívány (například staré sady obsahují často hodnotné ovocné odrůdy), jiné jsou atraktivní biologicky a/nebo krajinářsky (například skupinka starých klenů na kamenných snosech). Vznikl tak nápad na pracovní pozici tzv. prošlapávače. Filosofií práce prošlapávače je pomocí poměrně jednoduchých metod a nástrojů (mačety, lopaty, pily nebo i pouhým častým chozením) taková místa v krajině zpřístupnit, podtrhnout, pomoci jim udržet si svoji stávající hodnotu, nebo je vhodným způsobem „trvale udržitelně“ obhospodařovat. Takové zásahy mohou proběhnout jen na základě předchozí studie a výběru vhodných ploch. Pokud se jedná o zvláště chráněná území (nebo obecně o jakýkoli úsek krajiny v jakémkoli stupni a typu ochrany), je nutná konzultace a dozor se státní ochranou přírody/památkovým ústavem. Zásahy by měly být nejen vhodně umístěny, ale i načasovány: některé typy krajiny je možné špatným načasováním vhodných zásahů spíš poškodit (například sečení vstavačových luk na vrcholu vegetační sezóny). Tato pracovní pozice tedy vyžaduje speciální zaškolení, které bylo v rámci projektu realizováno formou universálního zaškolení pod lektorským vedením společnosti Chaloupky, o. p. s. (proběhlo v Třebíči, chystá se na Sokolovsku). Účelem práce prošlapávače je především udržení a péče o kulturní bezlesí – pastevní krajinu, polní kazy a cenné mokřady, a dále pak udržování prostupnosti celé stezky. Na práci prošlapávače by měl v ideálním případě navazovat několikaletý monitoring. V biologickém smyslu jde o extenzivní (soupis

druhů) nebo detailní (trvalé plochy) záznam toho, jak zásahy na lokalitu působí, jestli vyhovují aspoň hrubě stanoveným cílům. V socio-kulturní rovině by mělo být zřejmé, jestli je území po zásazích vnímáno pozitivněji – zda lidé vnímají krajinu jako atraktivnější, město „zelenější“ a přátelštější, a jestli pozitivně posuzují činnost prošlapávače samotného. Monitoring by také měl sloužit ke korekci nevhodných kroků tak, aby se projekt mohl učit z vlastních chyb. Vzhledem k časové dotaci projektu Pracovní návyky a dlouhodobému charakteru rozvoje tohoto potenciálu, se podařilo najít podporu ze strany místních institucí jen ve dvou lokalitách. Možnost širší zavedení této pozice prošlapávače je v ČR na samém počátku.

Komunitní sauna v Náměšti nad Oslavou Klíčová slova: oživení veřejného prostoru, komunitní rozměr Aktivity: analýza sociálního antropologa a architekta, kontaktování klíčových partnerů, komunitní stavba Příběh: Jak lze oživit veřejný prostor komunitní aktivitou

Vizualizace komunitní sauny. Autoři: Tomáš Lindovský a Filip Kosek

S nápadem na vybudování plovoucí komunitní sauny v Náměšti nad Oslavou přišel architekt působící v projektu. Všiml si, že na břehu rybníka Rataj existuje hospůdka Rákosí, která je velmi využívaná a nabízel se zde prostor toto využití ještě rozšířit. Plovárna by byla příliš náročná, nápad tedy směřoval k vybudování sauny, která je stavebně i provozně nenáročná (není například potřeba stavební


povolení, protože je konstrukce umístěna na vodě). Navíc existovala velká pravděpodobnost, že sauna by byla hojně využívána, protože podobná atrakce v okolí není a i vzhledem k tomu, že se jedná o turistickou oblast. Komunitní koordinátor a architekt tedy oslovili s možností spolupráce spolek Pro-oko, který v Náměšti působí a věnuje se podpoře umění, architektury a kultury.

Sociální taxi Jeseník

Společně se domluvili na cíli vybudovat svépomocí s podporou přátel a místních plovoucí saunu, která by měla v závislosti na provozovateli buď sezónní, nebo celoroční provoz. „Komunitní sauna“ by kromě zvýšení atraktivity lokality pro místní i turisty měla sloužit i jako netradiční místo setkávání, přilákat nové návštěvníky i k hospůdce, zapojit místní spolky a občanská sdružení. Dalším krokem bylo oslovení místního starosty pana Vladimíra Měrky, který výstavbu sauny podpořil materiálním darem a poskytl dřevo na stavbu. Ostatní materiál se podařilo sehnat díky facebookové výzvě spolku Pro-oko. Je tedy důležité zmínit, že veškerý stavební materiál je z druhé ruky. Projekt sauny by bylo možné nazvat „DIY second hand Sauna“, což celou záležitost na jednu stranu (projektování a stavba) značně komplikuje, na druhou stranu však můžeme prohlásit, že se jedná o finančně nenáročný projekt.

Komunitní koordinátorka na základě dlouhodobého pobytu v lokalitě zjistila, že co se týče nenaplněných potřeb místních, časté jsou zmínky o špatné dopravní dostupnosti a to jak směrem do regionu, tak v jeho rámci. Špatná dopravní situace je vnímána jako zdroj celkové izolovanosti regionu, která z Jesenicka činí „odříznutou periferii“. Problém s nedostatečnou dopravní obslužností dopadá nejvíce na seniory a sociálně slabé občany, proto koordinátorku napadlo, že by bylo prospěšné zřídit tzv. sociální taxi. Nápadem se inspirovala od komunitní koordinátorky v Moravském Krumlově, kde obdobnou službu zaměřenou na seniory provozuje samo město. Tento typ služby se v ČR rozvíjel ze začátku hlavně ve městech, které nemají MHD dopravu pro seniory nad 70 let zdarma. Zřizovatelem nejčastěji bývá město, které si najímá služby taxikářů, ale začíná se i s variantou, kdy vozidlo patří městu a řidič je zaměstnancem města. Právě zde je prostor pro zaměstnávání lidí díky úřadu práce. Dále je provozovatelem i Český červený kříž a zajímavou iniciativou je Senior taxi v Českém Krumlově, kde ho (s podporou města) jako sociální projekt provozuje dodavatel plynu a elektřiny. Komunitní koordinátorka se ohledně této myšlenky sešla se starostou Jeseníku, poté i s místostarostkou, kteří projevili zájem, ovšem další kroky pak už neiniciovali. Komunitní koordinátorka uspořádala také kulaté stoly se starosty okolních obcí v oblasti Vidnavsko – Žulovska – nápad jim byl též sympatický, ale další iniciativa se ani z jejich strany neobjevila. Myšlenku sociálního taxi představili koordinátorka spolu s místním realizátorem i na „ranní snídani starostů“ pořádané MAS (květen 2015). Starostové při společné diskusi mluvili o strachu z funkčnosti celého konceptu. Nechtělo se jim převzít za něj zodpovědnost a případné finanční břemeno, tedy především zajištění vozu. Nápad tedy vnesl do regionu téma sociálních taxi a rozvířil debaty a promýšlení možností realizace. Někteří starostové o konceptu uvažují, ale k realizaci se zatím neodhodlali.

Dalším krokem bylo dohodnout finální umístění sauny. Místo pro saunu bylo nakonec nutné změnit. Původně zvažovaný rybník Rataj vlastní Rybářství Velké Meziříčí, a. s., které o saunu nestojí, kromě toho jde o jejich chovný rybník, který už nemá ani příliš kvalitní vodu na koupání. Jako nejvhodnější se ukázala přehrada Vicenický žleb, kterou vlastní město Náměšť a v pronájmu ji spravuje místní rybářský spolek. Sauna musí mít správce, který se o ni bude starat – zde je tedy prostor pro vznik nové pracovní pozice. V tuto chvíli místní realizátor projektu v místě hledá možného provozovatele, který by provoz sauny i případné nové pracovní místo zaštítil. Pokud se podaří najít provozovatele objektu, měla by sauna vzniknout v průběhu září 2015, pokud ne, objekt bude možno umístit kdekoliv jinde, kde si to občané nějaké obce budou přát.

56

Klíčová slova: alternativní způsoby dopravy, sociální podpora Aktivity: analýza sociálního antropologa, kontaktování klíčových partnerů Příběh: Sociální taxi jako služba komunitě


4.4 Komentované vycházky, ranní kluby, facilitace a další doprovodné aktivity Komunitní koordinátoři a částečně i specialisté se během svého působení v lokalitách nevěnovali jenom přímé práci s jednotlivými potenciály, ale i doplňujícím činnostem, které mají za cíl podpořit rozvoj komunitního života v lokalitě a aktivizovat místní obyvatelstvo. Mezi tyto aktivity patří například komentované vycházky, ranní kluby, facilitace, vzdělávací workshopy a konzultace externistů, které budou postupně i s příklady zmíněny v následujícím textu.

Komentované vycházky Komentované vycházky byly zaměřeny na představení určitého zajímavého lokálního potenciálu místním lídrům a široké veřejnosti. Cílem bylo upozornit na zajímavá specifika místní krajiny, velmi cenná architektonická díla či nově vznikající aktivitu místních a navrhnout možnosti, jak je využít ve prospěch udržitelného rozvoje lokality. Takový potenciál identifikovali ve většině případů specialisté a ve spolupráci s komunitním koordinátorem vymysleli vhodný způsob jeho prezentace a program celé akce. Komunitní koordinátor pak cíleně zval místní lídry a šířil pozvánky i směrem k veřejnosti například pomocí plakátů a letáčků rozmístěných v místních podnicích a informačních centrech, na facebookových stránkách či pozvánkami v místním periodiku.

Příklad: Exkurze v Hranicích na Moravě Příkladem takové komentované vycházky může být celodenní exkurze do okolí Hranic na Moravě. Smyslem celé akce bylo představit krajinu periferie Hranic, její diverzitu, podtrhnout lokální specifika a zajímavá, přitom stranou zájmu stojící místa. Exkurze se zaměřila na tři různé oblasti představující hlavní typické úseky hranické krajiny. Ráno byla naplánována ornitologická vycházka lužní krajinou Bečvy zaměřená na pozorování ptačího života v lužním lese se zástupci Českého svazu ochránců přírody, dopoledne se po dohodě s firmou Cement konala prohlídka areálu cementárny a krasové krajiny u vrchu Nad kostelíčkem. Prohlídku jsme zaměřili na geologickou historii Hranicka a na téma, jak se krasová krajina vyrovnává s těžbou a také na to, co dělat, aby zůstala zajímavá a rozmanitá. V odpoledních hodinách byla naplánována komentovaná vycházka industriální krajinou Hranicka. Cílem exkurze v tomto místě bylo ukázat rozhraní mezi industriálem a „volnou“ krajinou, a také to, co se zapomenutými, neužívanými kouty krajiny děje a různé příklady využití nepoužívaných industriálních areálů z Čech i ze zahraničí.

Další podobné komentované vycházky proběhly ve Velkých Karlovicích, na Žďársku (Santiniho stavby) a na Jesenicku (Land Art Rychleby).

Komentovaná vycházka v lomu Cementu Hranice. Foto: Adam Bedřich


Ranní kluby Nápad na pořádání pravidelného setkávání místních za účelem seznámení se a spolupráce vzešel od obyvatele Ostravy, který se inspiroval a vyzkoušel si setkávání známé jako „Business for Breakfast“ v Ostravě.

Příklad: Ranní kluby v Javorníku a Jeseníku Ve spolupráci s komunitní koordinátorkou tuto myšlenku rozvinuli místní podnikatelé v Jeseníku a v zimě letošního roku začali pořádat v kavárnách v Jeseníku a Javorníku pravidelně jednou za měsíc „ranní kluby“. Jejich záměrem je poskytnout pravidelně prostor pro společné setkání, seznámení, sdílení nápadů, rozvíjení spolupráce, diskuze nad lokálními tématy, problémy apod. Kluby probíhají jednou za měsíc ráno a dopoledne ve Zdravé kavárně v Jeseníku a v kavárně Cafe Kavka v Javorníku v předem stanovený den. Součástí setkání je i jedno vybrané aktuální téma, ke kterému jsou často přizváni hosté, kteří se danou problematikou zabývají.

aby se představil a řekl, s čím přišel. Časté bývají společné diskuze nad danými tématy. V průběhu setkání se lidé různě seskupují a diskutují.

tápalo. Na prvním setkání se podařilo ve spolupráci s architekty připravit vizualizace možného využití zámku a formou SWOT analýzy diskutovat výše zmíněná témata.

Na javornické ranní kluby chodí pravidelně poměrně široká základna neorurálů i místních a některých starostů. Prostor ranních klubů jim slouží k rozvíjení společných témat a jako platforma pro tvorbu a koordinaci společných aktivit. Aktuálními tématy, která se pravidelně poslední dobou na javornických klubech řeší, jsou: jednotná společná propagace Rychlebských hor a vytvoření zemědělského hubu – sdíleného pracovního prostoru v Uhelné.

Facilitace V rámci rozpracování některých lokálních potenciálů vzešlých z počátečního výzkumu komunitního koordinátora a specialistů byla pořádána facilitovaná setkání, která měla za cíl přivést k jednomu stolu všechny zainteresované strany (místní obyvatele, zástupce institucí a neziskového sektoru atd.) a vést s nimi řízenou diskusi nad tím, jak by se s daným potenciálem dalo dále pracovat.

Co se využití zámku týče, v současné době nejsou realistické plány na využití budov, které jsou z velké části v havarijním stavu. Ovšem v případě, že by se budovy zabezpečily proti vstupu, bylo by snad možné – v závislosti na výsledku statického posouzení – využívat alespoň venkovní prostory nádvoří a vyhlídky. Pak by bylo možné zde spojit funkce, které byly v diskuzi zmiňovány nejčastěji – pořádat zde koncerty, divadla, letní kino a jiné kulturní aktivity, část nádvoří (popř. pivovarský dvůr) využít jako komunitní zahradu, pro aktivity rodin s dětmi a nádvoří takto udržovat a vyzdobit.

Příklad: Facilitace v prostorách toužimského zámku

Pozvánky na Ranní klub s autorskou ilustrací Kateřiny Preisové. Foto: Linda Kovářová

Inspirací pro tato setkávání je koncept „Business for breakfast“ klubů, které probíhají zpravidla ve větších městech za účelem seznámení se a zprostředkování kontaktů v oblasti podnikání. V pojetí ranních klubů se tento záměr rozšířil z podnikatelské sféry na obecnější rovinu místního komunitního života. Prostor je otevřen pro každého místního. Forma ranních klubů je volná a přizpůsobuje se aktuálním potřebám. Ze začátku je zpravidla poskytnut prostor pro každého účastníka,

58

Takto například proběhla dvě facilitační setkání týkající se potenciálu v podobě toužimského zámku. Toužimská samospráva, která získala do správy zdevastovaný zámek, ho v rámci svých možností udržuje, ale chybí jasný koncept do budoucna. Zámek je pro veřejnost uzavřen. Záměrem prvního setkání bylo vést řízenou diskusi, která se soustředí na vztah obyvatel Toužimi k zámku, jeho význam pro místní, potenciál k využití a nápady na možnosti využití zámku. Toužimský zámek je dominantou města a jako takový na sebe váže silné dojmy, především svou aktivní minulostí (zámek začal výrazně chátrat až po roce 2005, takže jeho dřívější využití mají obyvatelé v paměti). Komunitní koordinátor vycházel z předpokladu, že je téma v lokalitě živé a jeho veřejné otevření by mohlo přispět k občanské aktivizaci a participaci, a dále jako rezervoár nápadů pro zastupitelstvo, které ohledně záměrů na jeho využití spíše


investic. Pokud bychom chtěli vyjít z poptávky účastníků diskuze, nabízejí se dva scénáře, co se správy zámku a jeho udržování týče. První je zachovat provoz pod správou města, ale přistupovat k němu aktivněji. Ideální by v takovém případě bylo zřídit funkci kastelána či správce zámku, který by zde pořádal nejrůznější aktivity, od brigád souvisejících s údržbou a opravami, přes kulturní akce, až po turistické zatraktivnění a propagaci. V tom případě by bylo možné využití pracovníků technických služeb města, nebo vyškolení pracovníků zaměstnaných přímo městem. Druhý scénář pak počítá se vznikem spolku, který by si zámek vzal na starost a nesl odpovědnost za jeho provoz, stav a užívání. V takovém případě by město mohlo pronajmout zámek za symbolickou částku na dobu určitou za podmínky, že se zámek bude udržovat a provozovat. Bylo by pak vhodné ze strany města spolek čas od času podpořit investicí, nebo poskytnutím pracovních sil. Dobrou zprávou byla deklarovaná ochota účastníků s rozvojem zámku aktivně pomoci na dobrovolnické bázi.

Facilitace na Toužimském zámku v květnu 2015. Foto: Pavla Burgos Tejrovská

Diskuze jasně prokázala, že v Toužimi existuje artikulovaná poptávka obyvatel po využití zámku a jeho zpřístupnění. Zámek si pro účastníky diskuze stále udržuje status místa spojeného s kulturou a vzděláváním, je symbolem a dominantou města a má estetickou hodnotu. Negativa zahrnují jeho sešlý stav, špatnou reprezentaci města navenek, nezvané návštěvníky zámku, vysoké náklady na jeho opravu a nebezpečí nesystematických

Druhé setkání se po dohodě s městem konalo přímo na zámeckém nádvoří, které předtím dobrovolníci pod vedením komunitního koordinátora vyčistili, posekali trávu a část náletových dřevin. Setkání bylo koncipováno jako informačně diskusní. Nejprve archeolog projektu Pracovní návyky představil důležité momenty z historie zámku, které poté doplnil pracovník památkové péče i místní amatérský historik. Následovalo shrnutí prvního setkání a seznámení všech přítomných včetně starosty města s jeho výsledky. Poté proběhla koordinátorem řízená diskuse mezi přítomnými obyvateli města, zástupcem památkové


Konzultace externistů

Vizualizace možností využití Toužimského zámku. Autoři Tomáš Lindovský a Filip Kosek

péče a starostou nad dalšími možnými kroky. Starosta přislíbil pomoc, pokud se organizace dalších aktivit ujme někdo místní. V případě dobrého výsledku statického posudku (resp. nutných opatřeních pro statické zajištění) by pak bylo možné pokračovat finančně nenáročnými aktivitami jako prozkoumání sklepních prostor, výběrové zpřístupnění některých částí zámku pro návštěvní trasy, nebo třeba i pěstování žampionů v tmavých sklepích zámku. Při takovém provozu je pak možné dále shánět finance potřebné na komplexnější rekonstrukci nebo doufat, že takový provoz přiláká investora, který bude mít se zámkem lepší úmysly než minulí majitelé a využití zámku bude lépe smluvně ošetřeno.

Tematické semináře

3 zemědělce a další tři zájemce o téma. Takže celkem slušná sešlost a dle toho, že jsme setkání měli problém ukončit a rozpustit (16-18 plánováno, před půl osmou se to rozešlo) a že diskuse mezi účastníky setkání mohla určitě ještě dlouho pokračovat, hodnotím, že téma se trefilo do poptávky v území. Na Lipensku je to se zemědělstvím spíš slabší, v území mezi Přerovem, Prostějovem, Olomoucí a Hranicemi nemáme žádné bedýnkáře a přitom poptávka by tu byla. Takže výsledek je takový, že po tomto nakousnutí určitě cca přes léto zorganizujeme další setkání, pokud možno za účelem propojení potenciální nabídky a potenciální poptávky. Jen je obtížné kontaktovat hospodáře, ale snad se s tím nějak popereme. A FDV budeme brát za partnera, protože nebudeme suplovat něco, co už někdo umí.“

Na základě místní poptávky vznikaly ve spolupráci se zkušenými lektory vzdělávací semináře pro místní lídry a zájemce z řad aktivních místních obyvatel. Při přípravě takovýchto workshopů se ukázala jako klíčová poptávka místních aktérů.

Během práce komunitního koordinátora s potenciály se potvrdilo, že je velmi potřebné mít možnost konzultovat jednotlivé záměry a nápady se zkušenými externisty, kteří se v dané problematice orientují nebo mohou pomoci s dílčími kroky na cestě k realizaci konkrétního projektu. Nejvíce byly v tomto smyslu využívány konzultace podnikatelských plánů a možností financování. Komunitní koordinátor není „odborníkem na všechno“, a měl by mít tudíž přehled o lokálních institucích a odbornících, kteří své konzultace nabízejí a je možné kontakt na ně poskytnout všem, kdo o něj projeví zájem. Hlavním cílem všech konzultací bylo pomoci podrobně zmapovat všechny aspekty a možnosti rozvoje daného nápadu a posunout potenciál od ideje k realizaci včetně návrhů jeho finanční soběstačnosti a udržitelnosti. Příklad: konzultace pana Herinka z VTPUP Jeden z velmi oceňovaných konzultantů, s nímž navázalo spolupráci mnoho projektů, je pan Jiří Herinek, ředitel Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého v Olomouci (VTPUP), který prováděl konzultace podnikatelských plánů. Nejintenzivněji tato spolupráce probíhala s komunitní koordinátorkou na Jesenicku. Mezi prvními projekty byl právě i výše zmiňovaný pan Roman Šerák a jeho šípkové víno či paní Zdeňka Morávková a její land artová stezka. První konzultace měly velký úspěch a zájem o ně projevilo mnoho dalších aktivních místních, například Dagmar Baránková s nápadem na službu „doprovázených poutí do hor“ či manželé Tomáškovi provozující Café Kavka v Javorníku.

Příklad: Seminář na téma komunitě podporovaného zemědělství Jedním z velmi povedených byl dle ohlasů účastníků seminář týkající se tématu komunitně podporovaného zemědělství vedený Alenou Malíkovou z Bioinstitutu. Jedna z účastnic shrnuje své zkušenosti následovně: „Seminář s paní Malíkovou bych zhodnotila jako zatím nejlepší setkání, co jsem na MASce absolvovala. Což je samozřejmě subjektivní dojem. Měli jsme na setkání kromě lektorů ještě

60

V průběhu projektu Pracovní návyky byly zorganizovány ještě například semináře týkající se sociálního podnikání a jeho možností na Karlovarsku či na Bystřicku. Nejúspěšnější, co do návštěvnosti a dalšího využití nabytých znalostí, byly ty, kde vycházela konkrétní poptávka přímo od místních nikoli jako artikulovaná potřeba od jedné z místních institucí či komunitního koordinátora.


Facilitace Artory. Foto: Linda Kovářová

S činností VTPUP a dalších pracovišť zaměřených na podporu začínajících podnikatelů byli komunitní koordinátoři a místní realizátoři seznámeni v úvodu projektu v rámci školení projektu Pracovní návyky. Konzultace na Jesenicku probíhaly následujícím způsobem. Komunitní koordinátorka vytipovala potenciály, kterým nabídla konzultaci a pokud byl projeven zájem, požádala je o vyplnění šablony podnikatelského plánu tzv. Business Canvas. Tu pak v předstihu zaslala panu Herinkovi spolu s odkazem na web, facebook, e-shop či jiný materiál týkající se potenciálu, na jejichž základě se s nimi mohl seznámit a připravit si podklady pro konzultaci. Konzultant Jiří Herinek pak přijel vždy na jeden den do kanceláře projektu v Jeseníku, kde s každým jednotlivým potenciálem konzultoval zhruba 90 minut. Výsledkem takovýchto konzultací bylo například vytvoření doprovodného programu pro Café Kafka (tvořivé dílny, vernisáže, přednášky, ranní kluby, kluby pletení) – díky čemuž se rozšířila klientela a podařilo se vytvořit nové pracovní místo pro obsluhu.

Další velmi oceňované konzultace se týkaly dotačních možností, které zprostředkovávaly paní Tereza Schreiberová (Artory Šumperk) a paní Vendula Poláchová (MAS Jesenicko). Komunitní koordinátorka se s oběma konzultantkami seznámila během svých aktivit v terénu. Konzultace probíhaly podobnou formou a též bezplatně. Zájemci představili svůj záměr a paní Schreiberová a Poláchová poradily, jakých dotačních titulů by mohli využít. Navíc došlo k seznámení a oboustrannému zprostředkování kontaktů. Komunitní koordinátorka se pak s paní Poláchovou zaměřily na větší komunitní projekty, konkrétně například „Jednotná propagace Rychlebských hor“ (přes česko – polskou spolupráci), dále „Zemědělský hub Uhelná“ (přes sociální podnikání) či Land Art (přes česko-polskou spolupráci).


Závěr 62


5 Závěr Metoda podpory vytváření pracovních příležitostí v lokálních komunitách na základě identifikace rozvojového potenciálu míří na aktivní místní obyvatele, zástupce institucí i neformálních uskupení a individuálním přístupem jim pomáhá uvědomit si vlastní možnosti rozvoje s využitím lokálních zdrojů. Metoda je založena na poznání a podtržení místních specifik pomocí výzkumu a praktických návrhů jak využít tato zjištění ve spolupráci s místními aktéry. Na základě výše uvedených příkladů a postupů tak můžeme zjištění v našem projektu shrnout do několika doporučení:

• P okud má být aktivizace místních účinná, je přínosný nestranný přístup k celé lokální komunitě. • Osvědčilo se, když komunitní koordinátor vstupuje do oblasti nezatížen místními vztahy a konflikty. Je pak schopen díky dlouhodobému pobytu v lokalitě tyto vztahy nezaujatým pohledem zmapovat, pochopit jejich složité struktury a při své práci jednotlivé kroky chápat optikou místních. To mu umožňuje na rozdíl od plošných koncepcí akcentovat při spolupráci s místními jejich aktivní účast a převzetí spoluzodpovědnosti za rozvoj místa, kde žijí a pracují. • Nejdůležitějším krokem v tomto procesu pak byl přechod od pouhého slovního deklarování zájmu konkrétních jednotlivců či zástupců institucionárních i neformálních uskupení k jejich aktivnímu zapojení do rozvoje vlastního potenciálu vycházejícího z lokálních zdrojů a odpovídajícího místním potřebám. V momentě, kdy dojde k této změně směrem od čekání, že někdo nedostatek pracovních příležitostí vyřeší, ke konkrétní činnosti směřující k tvorbě nového zaměstnání, je z poloviny vyhráno. • Dále je k dispozici pestrá paleta možností, které pomohou motivovaným místním k rozvoji jejich potenciálu a možnosti zaměstnání/se. Někde stačí propojení s místními konzultanty či odborníky na dané téma, jinde facilitovaná diskuse k řešení místní situace nebo jen upozornění na nějaký lokální „poklad“, kteří místní ve své kaž-

dodennosti již za nic vzácného nepovažují. • V ždy se ale osvědčil individuální přístup ke každému tématu a potenciálu, jeho kontextualizace a hledání nejlepší cesty k úspěchu šité na míru konkrétnímu člověku a místu. Z toho, že neexistuje univerzální cesta či seznam kroků, který by zaručeně vedl k očekávanému výsledku, ale spíše široké spektrum možností, ze kterých si je potřeba po zralém zvážení vybrat ty, které se nejlépe hodí pro daný projekt. Tato metoda byla aplikována současně ve 12 lokalitách v 5 regionech v České republice, což vytvořilo dostatečný prostor pro zachycení pestrosti potenciálů, pro možnost porovnání i pro přenos inspirativní praxe. Vznikala tak místa jak pro nízko kvalifikované, tak pracovní pozice vyžadují specifickou odbornost. To může pomoci přitáhnout do periferních lokalit zpět místní, kteří zhodnotili svou kvalifikaci na trhu práce tak, že za zaměstnáním dojíždějí nebo se rovnou přestěhovali do větších obcí. V mnoha lokalitách se podařilo nastartovat nové činnosti, které sice v době trvání projektu nevedly přímo k vytvoření nového pracovního místa, ale umožnily využít místní potenciál a zdroje, které do té doby ležely ladem. V budoucnu pak pravděpodobně povedou i ke vzniku nových pracovních pozic. Jde tedy o dlouhodobý proces, jehož úspěch je závislý především na motivaci a aktivitě místních obyvatel, metodika je pak nástroj, který takovým lidem ukáže možnosti, jak na to.

Závěr 65

Závěr jako nový začátek Zamyšlení na závěr, autor: Ivana Sládková, odborná gestorka projektu Svět se dnes mění velmi rychle. Často slýcháme, že žijeme v dynamickém prostředí plném neustálých změn, zvykli jsme si na trvalý tlak na růst výroby a spotřeby, pracovní trh klade důraz především na soutěživost a měřitelné výsledky. Kvalitu života ale často nejde vyjádřit čísly. Zrychlování a honba za ziskem spojená s expanzivním rozvojem nových technologií atomizuje společnost a jednotlivec se tak snadno může ocitnout v pasti izolace. Spolu se vzrůstající proměnlivostí a nahodilostí ve společnosti roste i nejistota a pocit ohrožení. Zhoubný vliv má stávající výkonnostní a expanzivní společenské klima také na přírodu: vytváříme velké množství odpadů, snižujeme zásoby přírodních zdrojů, způsobujeme snižování biologické rozmanitosti… Je tedy potřeba si přiznat, že pro udržitelnou budoucnost naší společnosti je určitá sociální/ systémová změna nutná. Říkáte si možná, jak toto vše souvisí s nezaměstnaností. Právě ona potřeba změny ve společnosti směrem k zodpovědnosti a obnovení důvěry v sebe sama se projevila jako zcela stěžejní i v rámci práce s problematikou dlouhodobé nezaměstnanosti. Stopy sociální změny jsme zachytili v mnoha místech, kde projekt Pracovní návyky probíhal, což bylo převážně na venkově. Setkali jsme se s lidmi, pro které je podstatná zodpovědnost, schopnost pomoci druhému, tolerance, aktivní péče o přírodní a kulturní bohatství. Mnozí z nich si uvědomují, že jsou součástí celku, kde snaha získat výhodu na úkor druhých nedává smysl.

Projekt prostřednictvím svých aktivit hledal, odkrýval a upozorňoval právě na takové hodnoty, které představují často skrytý místní potenciál, který v mnoha případech není vůbec bezcenný, právě naopak. Ukázalo se, že vnitřní zdroje lidí, obcí, komunit i krajiny existují a přinášejí řadu nových příležitostí. Zjištění naznačila, že „na okraji“ lze nalézt zárodky možného nového způsobu fungování společnosti v budoucnosti, kde se klasická penězi placená práce stává jen jednou z mnoha životních příležitostí. Projekt formuje a nabízí kromě klasických pracovních pozic i nové typy, a to převážně pozice přispívající ke zkvalitnění života lidí, ke kultivaci krajiny – většinově jde tedy o práce prospěšné pro přírodu a společnost a ty, které dnes označujeme slovem alternativní. Věřme, že se postupně jako společnost i tyto práce naučíme oceňovat a stanou se rovnocennými ostatním typům zaměstnání. Věřme, že náš projekt představuje nový začátek na cestě k udržitelnému zaměstnání a lepší budoucnosti naší společnosti.

Popsané hodnoty a přístupy se zatím mohou jevit jako nepodstatné. Protože činnosti, za které jste nezaplatili (vy ani nikdo vám) z dnešního ekonomického pohledu nemají žádnou hodnotu, jsou bezcenné.

Slovníček pojmů 66 Závěr

Slovníček pojmů Aktér/respondent/informátor – místní obyvatel, zástupce institucí, jednotlivec se kterým komunitní koordinátor či specialista navázali nějaký kontakt, ať už jednorázový nebo opakovaný. Antropogenní/Antropizace – vznikající činností člověka/změny zapříčiněné činností člověka. Brownfield – je odborný termín, který čeština přejala z angličtiny a prozatím pro něj neexistuje vhodné české označení. Výraz brownfield, doslova „hnědé pole“, urbanisté používají k označení nevyužívané plochy v městské zástavbě – může se jednat o plochu, která je nezastavěná, nebo jsou budovy na ní už opuštěné. Crowdfunding – je způsob financování, při kterém jednotlivci přispívají různým finančním obnosem na zajímavé projekty, produkty či společensky prospěšné aktivity. Na české scéně patří mezi nejznámější platformy zprostředkující tento způsob financování Hithit. cz, Startovac.cz či Kreativcisobe.cz Desertifikace – proces rozšiřování pouští. Extravilán/intravilán – intravilán je zastavěná plocha obce, kterou však tvoří veškeré její části (budovy, veřejná prostranství, komunikace, zahrady atd.). Zbytek katastrálního území obce vně intravilánu (včetně samot, polností lesů a dílčích staveb) označujeme jako extravilán.

Lokalizace ekonomiky – cílená morální, legislativní i ekonomická podpora místně vlastněným podnikům, které využívají místní zdroje, zaměstnávají místní lidi a slouží především místním trhům. Podobně kapitál by měl být investován především místně16. Meliorace – soubor opatření, které vedou ke zlepšení půd, které jsou přirozeně málo úrodné nebo u kterých došlo v důsledku nevhodných zásahů či působením vnějších činitelů ke snížení jejich produkční schopnosti. Meliorací může být například odvodnění zamokřené půdy nebo naopak zavlažování půd s nedostatkem vláhy, vápnění silně kyselých půd či vylehčování těžkých půd. Neorurál – jako „neorurálové“ bývají označováni obyvatelé venkova, kteří se na vesnici přestěhovali z většího města, také mohou být označováni jako „novousedlíci“ nebo prostě jako „náplava“. Odborný výraz „neorurálové“ označuje především životní styl, který pro tuto skupinu obyvatel bývá typický, vzhledem k tomu, že se často jedná o městskou střední třídu, která na venkov přišla hledat klidnější a přátelštější prostředí, případně prostor pro kreativní práci. Jak ukazují některé naše příklady, neorurálové mohou být někdy tahouny rozvoje v komunitě, protože jim nechybí nová energie, často se ale také mohou dostat do konfliktu se starousedlíky, protože nechápou jejich specifické potřeby, vztah k místu a lokální identitu.

Komunitní lídr – osobnost, kolem které se daná komunita vytvořila a která se výraznou měrou podílí na definování jejích cílů a celkově na jejím fungování. Svým příkladem a přirozenou autoritou ovlivňuje okruh dalších lidí.

16 Johanisova, N.: Lokalizace ekonomiky: pohádka, nebo nutnost? in Sedmá generace 2004

Slovníček pojmů 69

Nová divočina – „nová“ divočina vyjadřuje rozdíl proti původní, „staré“ divočině. Tu v naší krajině reprezentují malé zbytky pralesních rezervací, které existují už stovky nebo tisíce roků. Nová divočina je mnohem mladší a vzniká z krajiny, která byla před tím intenzivně využívaná člověkem.17 Charakteristickým příkladem jsou nyní nevyužívané bývalé vojenské prostory zarostlé novou vegetací. „Stará“ divočina je v našich podmínkách ojedinělá, proto je vzácná a chráněná. Nová divočina je většinou vnímaná jako nechtěná a není až na výjimky chráněná vůbec, přesto jí v krajině přibývá.18 Ortofotomapa – jedná se mozaiku leteckých měřických snímků, které jsou umístěny v souřadném systému (XYZ – měřítko – přesné měření) a jsou opraveny (zkresleny) o výškové poměry daného území (kolmý průmět terénu do roviny)19. Pedologie/pedologická data – českým ekvivalentem je půdoznalství neboli věda o půdách. Polygon – českým ekvivalentem je mnohostěn. Odborně je definován jako část roviny vymezená úsečkami, které spojují určitý počet bodů (nejméně tři). Sídelní kaše – německy siedlungsbrei, anglicky urban sprawl – termín, který označuje rozpínání našich měst a vesnic do volné krajiny. S tímto pojmem můžeme spojit tzv. „novodobé drancování“ v podobě výstavby tzv. satelitních městeček, které poté v jejich vyšší koncentraci vytvoří zmiňovanou sídelní kaši. Devastace krajiny není zdaleka jediným problémem, který se s fenoménem sídelní kaše pojí. Je to celá řada dalších problémů od vylidňování center měst a zároveň vytváření oblastí s velmi vysokou hustotou obyvatelstva, vysoké náklady na pořízení infrastruktury

(údržbu i stavbu většinou hradí obce ze svého rozpočtu), závislost na automobilu, homogenní zástavba (absence dalších funkcí v blízkém okolí) a další.20 Sukcese – neboli vývoj a změny nesezónního charakteru, kdy jde o směrovaný a kontinuální proces kolonizace a zániku populací jednotlivých druhů na určitém místě. Topomastika – je nauka o místních jménech (toponymech). Zabývá se jejich vznikem, tvořením, rozšířením a povahou. Vnitřní periferie – vnitřní periferie jsou sociálně i ekonomicky slabší oblasti, které leží na okraji rozvojových center, tradičně na hranici dvou či více krajů. Vyznačují se špatnou dopravní dostupností, stagnací či úpadkem místního hospodářství, ztrátou obyvatelstva nebo jeho stárnutím, špatnou vybaveností technickou a občanskou infrastrukturou, stářím bytového fondu a přítomností specifických sociálních problémů spojených s exkluzí. Izolovanost spolu s nevýhodnou dopravní polohou je pro investory neatraktivní a navíc umocňuje závislost těchto oblastí na odlehlém regionálním centru. Stále více se ukazuje, že možnosti rozvoje těchto oblastí závisí na využití a aktivaci jejich vnitřních zdrojů, které vedou k větší soběstačnosti území. Mezi hlavní rozvojové faktory patří kvalita lidského a sociálního kapitálu. Jinými slovy – možnosti rozvoje těchto oblastí bezprostředně závisí na aktivitě místních lidí, jejich angažovanosti a kvalitě jejich vztahů.

17 Geografické rozhledy 4/09–10, Nová divočina v české kulturní krajině I., str.12-13. k dispozici na http://geography.cz/geograficke-rozhledy/wp-content/uploads/2010/04/12-13.pdf 18 Geografické rozhledy 4/09–10, Nová divočina v české kulturní krajině I., str.12-13. k dispozici na http://geography.cz/geograficke-rozhledy/wp-content/uploads/2010/04/12-13.pdf 19 Zdroj: http://www.georeal.cz/cz/produktydata/ ortofotomapa

70

20 Více o problému sídelní kaše v: Pavel Hnilička, Sídelní kaše – otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů, Host, 2012

Slovníček pojmů

Členové výzkumného týmu a kontakty

7 Členové výzkumného týmu a kontakty

Martina Lískovcová – sociální geografie Anežka Pelikánová, Libor Čech, Mikuláš Tichý, Helena Humňalová, Roman Krištof, Jan Cihlář, Veronika Machálková, Lenka Nižňanská, Martin Šmoldas, Johana Bedřichová, Adam Bedřich, Linda Kovářová – sociální antropologie Jan Albert Šturma – přírodní vědy (geobotanika) David Novák, Petr Meduna – historické vědy a archeologie Filip Kosek, Ondřej Císler, Tomáš Lindovský – architektura a urbanismus www.pracovninavyky.cz www.fdv.mpsv.cz Metodika pro identifikaci rozvojového potenciálu a vytváření pracovních příležitostí v lokálních komunitách Konzultace – Ivana Sládková Koordinace výzkumných týmů – Pavla Burgos Tejrovská, Marie Heřmanová Zpracování textu – Pavla Burgos Tejrovská Grafická úprava – Zuzana Dvorská, www.mertli.cz Vydal: Fond dalšího vzdělávání, Na Maninách 7, 170 00 Praha 7 Praha, 2015

Členové výzkumného týmu a kontakty 73

Příloha 1 – Seznam zpracovaných potenciálů 74

Členové výzkumného týmu a kontakty

8 Příloha 1 – Seznam zpracovaných potenciálů Ke všem 12 lokalitám byla zpracována Základní mezioborová studie možností rozvoje území, kde byly rozpracovány všechny potenciály identifikované výzkumným týmem. V této příloze je ukázán seznam možných potenciálů identifikovaných v lokalitě města Kyjova. Zprávy za jednotlivé lokality jsou dostupné zde: http://www.pracovninavyky.cz/studie-a-zpravy.html.

Vinná turistika Kyjov

Jistým potenciálem k rozvoji může být (možná lehce paradoxně) vinný sklípek. Ač je Kyjov jednou ze střediskových obcí produkce vína na jižní Moravě, pro nezasvěceného cizince je složité zažít autentické posezení se skleničkou, aniž by akci musel plánovat týdny dopředu. V tomto případě se totiž zajímavě kombinují představy turistů o fungování vinného businessu na jižní Moravě/v Kyjově a realitou. Turisté si představují, že když přijedou do Kyjova, budou zde veškeré sklepy otevřené „jako obchod“ a budou moci kdekoliv „posedět“. Zároveň mají téměř až romantickou představu o vzhledu sklípku jako malovaného prostoru s vinařem v kroji, který hosty obchází s koštýřem v ruce. Tato představa však nebývá naplněna, protože jsou zde, jako jinde po republice, otevřeny především běžné vinotéky. Problém je v tom, že většina vinných sklípků je umístěna v okolí

Kyjova a pro větší skupinu může být otevřena až po osobní domluvě s vinařem. Výsledkem místní aktivity by tedy mohlo být otevření „autentického“ sklípku v Kyjově, který by splňoval představy turistů a byl lehce dostupný. V souvislosti s vinným turismem by mohla být jistým řešením nová mobilní aplikace „Vinný sklípek Kyjov“, kde by si turista našel, ve kterém sklípku je zrovna vinař přítomen. Díky tomu by si sklípek mohl aktuálně zarezervovat přes aplikaci. K aplikaci je však nutný souhlas a součinnost vinařů. Dalším rozvojovým odvětvím by mohla být také vinařská agroturistika – dobrovolná práce turistů (s dostupným jídlem, vínem, ubytováním) na vinohradě, zejména při vinobraní, „cizinci“ by jistě ocenili účast na procesu výroby vína až po jeho koštování.


Muzeum Kyjov / Expozice Langobardů – Ukázka folkloru „nastálo“

Hrozící sucho a možnosti ke zlepšení situace

Galerie Tichý

Dle zjištění specialistů na přírodní vědy spočívá zásadní problém Kyjova v jeho suchém, pannonském charakteru. Při přepokládaném silném snižování srážek a zvyšování teplot se bude sucho zvyšovat. Přidává se i meliorace všech toků a sucho, jehož výskyt je velmi pravděpodobný, by tak mohlo mít na krajinu skutečně drastický dopad.

Expozice Langobardů Archeologické nálezy z roku 2010 dokládají na území Kyjova jedno z nejvýznamnějších center Germánského kmene Langobardů ve střední Evropě v 6. století. Při výstavbě nákupního centra na okraji Kyjova došlo k objevu langobardských hrobů. Cenné archeologické vykopávky jsou prozatím předmětem zkoumání, do budoucna je však žádoucí nálezy získat zpět. Atraktivita města by se mohla zvýšit zpopularizováním tak významného naleziště vytvořením odpovídající expozice v Kyjovském vlastivědném muzeu. Inspiraci může čerpat v obdobných expozicích (např. město Tábor).

Ukázka folkloru „nastálo“ Turisté do Kyjova často zavítají za účelem poznání regionálních tradic a věhlasného (národního) kyjovského kroje. Nicméně přijíždějí také i v jiný čas než v době konání folklórních akcí. Řešením, jež by uspokojilo takovou poptávku, by mohlo být rozšíření muzea Slováckých tradic, či expozice Slováckého/Kyjovského kroje, a to nejlépe interaktivní a modernější formou než vlastivědné muzeum disponuje v současnosti. Dle dostupných informací má kyjovské muzeum rozsáhlý depozitář krojů, který by se dal pro tyto účely vhodně využít. Další možností pro přijíždějící turisty by mohla být turistická trasa po místních řemeslnících.

78

Z hlediska poměrně intenzivního propojení obyvatelstva (především pak venkovského charakteru) s půdou (obdělávání políček, vinařství), lze předpokládat citlivost vůči klimatickým změnám. Vzhledem k reálnosti hrozby sucha na tomto území by bylo vhodné uvažovat o celistvé koncepci a podpoře návrhů zadržujících vodu v krajině. Následující programová období 2014–2020 podporuje operační program Životní prostředí v prioritní ose 6 právě obnovu vodních toků, tvorbu protipovodňových a protierozních opatření i zadržení vody v krajině21. Zlepšování podmínek pro retenci vody v krajině je ustanoveno také v zákoně o ochraně zemědělského půdního fondu22 a v zákoně o vodách23. Potenciál vidíme v nákladnější investici, do které by mohli být zapojeni dlouhodobě nezaměstnaní/ znevýhodnění obyvatelé na trhu práce formou úpravy veřejné zakázky na „společensky odpovědnou veřejnou zakázku“, s podmínkou účasti 10 % zaměstnanců z této skupiny.

22 § 3 odst. 1 zák. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu: Hospodařit na zemědělském půdním fondu musí vlastníci nebo nájemci pozemků tak, aby neznečišťovali půdu a tím potravní řetězec a zdroje pitné vody škodlivými látkami ohrožujícími zdraví nebo život lidí a existenci živých organismů, nepoškozovali okolní pozemky a příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy a chránili obdělávané pozemky podle schválených projektů pozemkových úprav.

Fotograf Miroslav Tichý je zřejmě nejznámější Kyjovský rodák. Jeho dílo bylo objeveno Švýcarem Buxbaumem okolo roku 2002. Ten trávil v Kyjově v dětství prázdniny a Miroslav Tichý měl v téže době ateliér v domě jeho příbuzných. Protože se pohyboval v uměleckém světě, věděl, že Tichého fotografie mají uměleckou hodnotu. Nicméně schizofrenik Tichý nijak netoužil po zveřejňování svých „voyeurských“ snímků. Z tohoto důvodu zřejmě odkázal veškeré své dílo i dům sousedce, která o něj pečovala ke konci jeho života.24 Nabízel by se potenciál pro vytvoření galerie Tichý, kterou by uvítali jak Tichého dřívější kyjovští přátelé (skupinka příznivců výtvarného umění okolo galerie DOMA), tak infocentrum, jež by rádo nalákalo turisty na nějakou výraznější kyjovskou atrakci. V současnosti je možné pouze navštívit Tichého dům (Salon Tichý), kde jsou některá z jeho (především raných) děl. Východiskem pro řešení „galerie Tichý“ by měl být především zájem města či ministerstva kultury o vytvoření odpovídající expozice fotografa, anebo angažovanost ve věci doktora Buxbauma, který má také vlastnické právo na část Tichého fotografií a je poměrně známý svou aktivní kurátorskou činností.

23 § 27 zák. 254/2001 Sb., o vodách Vlastníci pozemků jsou povinni, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, zajistit péči o ně tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů. Zejména jsou povinni za těchto podmínek zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu půdy erozní činností vody a dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny.

24 Celý příběh je poměrně vydařeně ztvárněn v divadelní hře Tichý Tarzan, jež se již několikátou sezónu hraje v divadle Husa na provázku. Námět a obsazení hry je iniciativou kyjovského divadelního souboru Divadlo v karanténě.

21 Vhodná opatření na tocích a nivách: Úpravy toků a niv, Retenční prostory pro přirozený rozliv. Opatření v ploše povodí: Průlehy a meze, Stabilizace soustředěného odtoku, Zatravňování, Pěstování vhodných plodin, Opatření v lesích

Příloha 1 – Seznam zpracovaných potenciálů

Prodejna regionálních produktů/KPZ V Kyjově byla zdůrazňována potřeba prodejny regionálních produktů (místního statku), kde by si lidé mohli zakoupit čerstvé a místní produkty. Ve městě jsou běžné obchody (Hruška, Kaufland), a ač se jedná o zemědělskou oblast, vyjma tržiště na náměstí (po, st, pá, vždy dopoledne) zde chybí nabídka regionálních produktů. Poptávku lze uspokojit formou bio bedýnek KPZ (komunitně podporované zemědělství), menším obchůdkem, či rozšířením stávajících obchodů se zdravou výživou o místní produkty. Jistě by bylo také žádoucí rozšířit nabídku o místní vína (reprezentativní místo pro prezentaci místních vinařů). Je zde také velký potenciál rozšířit možnosti a podnikání v oblasti zpracování ovoce. Bylo by možné využít přebytky ze zahrádek – meruňky, různé další ovoce, či jablka (křížaly, náplně do koláčů, jablečné lázně – zkvašení). Potenciálem je také konzervace ovoce, destilace ovoce a výroba marmelád.


Příloha 2 – Seznam projektů vypracovaných v průběhu výzkumu 80

Příloha 1 – Seznam zpracovaných potenciálů

Příloha 2 – Seznam projektů vypracovaných v průběhu výzkumu Cílem tohoto seznamu je ukázat, jakým způsobem v průběhu projektu vznikaly jednotlivé nápady, které měly provázat potenciály s konkrétními pracovními pozicemi. Za tímto účelem specialisté navrhovali tzv. projektové záměry, které následně konzultovali s komunitními koordinátory. Všechny projektové záměry byly zpracovány ve stejném formátu, ale jak je vidět v seznamu níže, v určité fázi zůstala někde některá pole nevyplněná – projekty se zkrátka rýsovaly v průběhu práce postupně. Tento seznam zachycuje práci cca v polovině projektu. V seznamu najdete projekty, které již byly popsány v textu výše (ale mohly být značně modifikovány), tak i projekty, které nakonec nenašly žádné uplatnění a nikdo už se jim dále nevěnoval.

1. Komunitní sauna Umístění v rámci lokality Náměšť nad Oslavou – rybník Rathan

Zdroj: https://www.google.cz/maps

Zpracovatel Filip Kosek

Zdůvodnění Na břehu rybníka Rathan existuje hospůdka Rákosí, která je velmi využívaná a nabízí se zde prostor toto využití ještě rozšířit. Plovárna by byla příliš náročná, nápad je tedy vybudovat saunu, která je nenáročná na vybudování i provoz (není potřeba povolení, protože je to na vodě) a měla by využití (nic podobného v okolí není a jedná se o turistickou oblast). V Náměšti působí spolek studentů AVU Pro-oko, který by se do projektu mohl zapojit, věnují se podpoře umění, architektury a kultury. Stručná anotace projektu Cílem je vybudovat plovoucí saunu, která může mít v závislosti na provozovateli buď sezónní nebo celoroční provoz. Sauna musí mít správce, který se o ni bude starat – mohl by to být zároveň člověk, který si vezme na starosti i její vybudování, spojí se občanským sdružením Pro-oko. Plánovaný dopad projektu „Komunitní sauna“ by kromě zvýšení atraktivity lokality pro místní i turisty měla sloužit i jako netradiční místo setkávání, přilákat nové návštěvníky i hospůdce, zapojit místní spolky a občanská sdružení.


Postup realizace 1. domluvit se s rybáři (vlastníci rybníku) a s městem 2. sejít se s Pro-oko 3. sehnat drobnou investici 4. sehnat provozovatele – možnost je i postavit a nechat to svému osudu, ať to lidi prostě používají

Odhad materiální a časové náročnosti Materiálně nenáročné – kamna, pár fošen, plovák, pet lahve… Návrh pracovních pozic provozovatel/manažer

2. Santiniho stavby

3. Industriální krajina v Hranicích

Umístění v rámci lokality Okolí Žďáru nad Sázavou, vedle poutního kostela na Zelené hoře – dolní hřbitov momentálně nevyužívaný

Umístění v rámci lokality Severní – severovýchodní okraj Hranic, celá industriální zóna na periferii Hranic Nepřenositelné

•• b ývalý zájezdní hostinec v Ostrově nad Oslavou •• poutní kostel Navštívení Panny Marie v Obyčtově •• kostel sv. Petra a Pavla v Dolní Bobrové •• kostel sv. Václava

Zpracovatel Filip Kosek Zdůvodnění Vzešel podnět od KK – Roman Krištof Výše vyjmenované stavby mají turistický potenciál a jsou nevyužité, málokdo si uvědomuje, že Santini nepostavil ve Žďáru jenom slavný kostel, ale je tam více jeho dědictví. Největší potenciál má Dolní hřbitov, který je hned vedle kostela, ale přitom na něj skoro nikdo nechodí. Chybí zde také kastelán nebo nějaký správce objektu, který by případné zájemce pustil dovnitř a ohlídal. Stručná anotace projektu Cílem je zpřístupnění staveb veřejnosti, „vdechnout stavbám současný život“ – například hřbitov by se dal využít k instalacím, jako galerie… + je nutně potřeba najít kastelána, aby byly vůbec některé objekty přístupné, když už o ně někdo projeví zájem. Plánovaný dopad projektu •• zachování staveb a upozornění na jejich hodnotu •• celkové zvýšení atraktivity lokality Postup realizace Není zatím znám, ale víme, že bude potřeba domluvit se s majiteli staveb – ne všechny patří městu, při dialogu klást důraz na hodnotu a nutnost zachování jako architektonických památek. Odhad materiální a časové náročnosti není znám Návrh pracovních pozic kastelán- správce hřbitova

84

Příloha 2 – Seznam projektů vypracovaných v průběhu výzkumu


Zpracovatel Jan Albert Šturma, David Novák, Filip Kosek

řešit, hrozí, že se z této oblasti stane problémové území v rozkladu. Město by proto mělo začít tento problém řešit a počítat s ním v rozvojovém plánu – proto nabízíme studii. Postup realizace V tuto chvíli se musí především zpracovat důkladná studie a vše to zdokumentovat – mezioborová za všechny specializace vč. např. někoho na dopravu, krajinnou ekologii – pod dohledem architekta. Studie může sloužit jako podklad pro územní plán města a pro granty a projekty na obnovu území. Odhad materiální a časové náročnosti Zpracování studie min. půl roku, jako podklad pro územní řízení stojí cca 200 – 300 tis. Úkolem je ale hlavně definovat zadání, podnět pro město, aby se tím začalo zabývat – to je cca měsíc práce pro specialisty a dá se spojit s facilitací... Návrh pracovních pozic nevyplněno

Zdůvodnění Jedná se o rozsáhlé území na severovýchodním okraji Hranic. Tato oblast je odříznutá od zbytku osídlení, nemá dopravní spojení, obyvatelé ji nevnímají jako součást města. Areál je tvořen budovami fabrik, ale většina z nich je nefunkční, fungují pouze skladovací prostory, cihelna, pila a vápenka. V oblasti jsou i zbytky zaniklé kultivované krajiny (sad, cesta). Celou oblast navíc nyní protíná frekventovaná železniční trať, přes kterou nevede žádný přechod, takže je „rozříznutá“ napůl a v podstatě neprostupná. Stručná anotace projektu Navrhujeme vytvořit hloubkovou studii rozvoje území – oblast sama o sobě je zajímavá, i když tak teď nevypadá a studie by mohla ukázat na prvky, které se v ní dají ještě teď zachytit, zachránit nebo rozumně využít, například starý jabloňový sad. V tuto chvíli již existuje záměr na vybudování chráněné dílny v části sadu. Plánovaný dopad projektu Dopad projektu je myšlen především ve smyslu „zachránit, co se dá“. Po dohodě s majiteli by se mohly zpřístupnit i ty části území, které přístupné nejsou. Pokud se situace nebude


4. „Bajkazyl“ Hranice Umístění v rámci lokality Hranice na Moravě, na rohu ulice Mostní a Kropáčova

Odhad materiální a časové náročnosti nevyplněno Návrh pracovních pozic Nevyplněno

5. MUNA – muniční areál Mikulovice Umístění v rámci lokality 2 km jižně od obce Mikulovice – lokalita Zlaté Hory Zpracovatel Jan Albert Šturma, Filip Kosek, David Novák


Zpracovatel Filip Kosek, Johana Bedřichová Zdůvodnění Nápad na oživení pravého břehu Bečvy v Hranicích vznikl na podnět KK – Johany Bedřichové. Okolo Bečvy v tuto chvíli vede cyklostezka a křižovatku této cyklostezky s mostem (Mostní ulice) by bylo možné oživit vybudováním zázemí pro cyklisty – opravnou kol spojenou s kavárnou. Cílem je vytvořit odpočinkové místo se sezónním provozem. Stručná anotace projektu Cílem projektu je vybudovat jednoduché zázemí pro cyklisty, kteří využívají cyklostezku. Ta je v tuhle chvíli funkční a využívaná, projekt by tedy spočíval pouze v samotném vybudování technického zázemí. Počítá se pouze se sezónním využitím, může se tedy jednat i jenom o stánek, není potřeba budovat technicky náročné zázemí. Plánovaný dopad projektu Plánovaným dopadem projektu je především oživení pravého břehu Bečvy a zlepšení využitelnosti cyklostezky a také vytvoření sezónní pracovní pozice pro provozovatele zařízení. Postup realizace Prvním krokem bude pokusit se najít provozovatele, který by byl zároveň i investorem, případě zjistit, zda by bylo možné zajistit potřebnou investici skrze dotaci – pak by stačilo najít provozovatele, který by nemusel investovat vlastní prostředky.

86

Zdůvodnění Na využití muničního areálu existuje poptávka ze strany o. s. Brontosaurus – mají areál ve správě a chtějí zde vybudovat prostor pro neziskovky, vzniká tam mnoho dalších projektů – dílny, skauti. Občanské sdružení ale má finanční problémy a bylo by dobré jim pomoci, pokusit se je udržet při životě – areál v tuto chvíli funguje a má obrovský potenciál dalšího rozvoje, do budoucna by mohl snadno být i ziskový. Už v tuto chvíli vytváří areál udržitelná pracovní místa, ale je potřeba se koncepčně zamyslet nad jeho rozvojem tak, aby se stal zcela soběstačným. Areál je velmi zajímavý i z historického hlediska (vybudovaný wehrmachtem, sloužil jako ubytování pro odsunuté Němce, jako kasárna…) – lze ho označit za místo paměti, které má obrovský význam pro celou oblast. Stručná anotace projektu Hlavním cílem projektu MUNA je pomoci udržet a případně oživit celý areál – celkově i skrze konkrétní pomoc s jednotlivými menšími projekty (např. vybudování hygienického zázemí – pomůže Filip). Cílem musí být vymyslet koncept, nastavit jeho financování tak, aby byl udržitelný a někomu schopnému ho předat. Plánovaný dopad projektu •• udržet areál a podpořit jeho rozvoj – je tam potenciál generovat pracovní místa •• zkomercionalizovat areál – projekt by mohl a měl být finančně soběstačný •• místo má velký emocionální náboj – zpracovat, filtrovat, využít ho


Postup realizace v rámci možností jednotlivých specialistů: •• Filip nakreslí sociální zázemí a další možný rozvoj do budoucna a vypracuje rámcový cenový odhad projektu v jednotlivých fázích •• Albert a David zpracují studie jako podklady pro další práci – např. nastudovat historii území, zpracovat – zapojit místní historiky a archiváře •• pomoc s propagací – webové stránky •• podnikatelský plán – vytvoření nabídky ubytování Odhad materiální a časové náročnosti projekt už funguje – bylo by především potřeba zajistit fundraisera jinak je možné ještě v rámci projekt Pracovní návyky poskytnout podporu v rámci jednotl. specializací Návrh pracovních pozic Fundraiser – dal by se sehnat skrze SÚPM a je potřeba zaměstnat i provozovatele areálu potenciálně, když se podaří zajistit ziskovost areálu, může vzniknout několik dalších míst – prvním krokem je ale fundraiser

6. Land Art – naučná stezka Rychleby Umístění v rámci lokality Račí údolí – část obce Javorník


Zpracovatel Jan Albert Šturma, David Novák (popř. Filip Kosek v pozdější fázi) Zdůvodnění Existující land artový areál má potenciál dalšího rozvoje – jsou tam zajímavá místa, historické body, místa paměti, které by šlo využít jako inspiraci – aktualizovat je skrze umění, přitáhnout k nim pozornost. Vycházíme i ze zprávy KK- viz výše. Potenciál land artu v Račím údolí naznačen už v 1. výzkumném období a s Lindou na něm existuje shoda. Stručná anotace projektu Rozšíření land artového areálu a vybudování stezky mezi instalacemi, vytipování dalších zajímavých míst s historickou hodnotou, navázání spolupráce se spolky, které už se na místě angažují. Plánovaný dopad projektu Turismus – zvýšení atraktivity území pro turistický ruch V oblasti už existuje silné komunitní povědomí a působí zde místní angažované spolky – cílem projektu je také podpořit je, prohloubit spolupráci. Postup realizace 1. Navázat kontakt s REZ – které tam už působí, místní spolek. 2. Vytipovat místa pro instalaci nových objektů 3. Sestavit plán pro vybudování stezky


Odhad materiální a časové náročnosti V tuhle chvíli už areál existuje – podle toho, co se vymyslí, se uvidí, během jedné sezóny lze zrealizovat několik nových instalací i stezku – ta by ale (dle toho, jak náročná by se dělala) vyžadovala finanční investici. Návrh pracovních pozic Pokud relevantní – může vyplynout z diskuze s KK

Odhad materiální a časové náročnosti Nenáročné – veškeré „vybavení“ už je na místě, stačí práce specialistů a popř. KK Návrh pracovních pozic Pokud relevantní – může vyplynout z diskuze s KK

9. Naučná stezka Toužim Umístění v rámci lokality Severovýchodní okraj Toužimi, Šibeniční vrch, kus krajiny cca 2 x 2 km

7. „Íčko“ Karlovice Umístění v rámci lokality Plošně po celých Karlovicích, přenositelnost není možná – reaguje na konkrétní poptávku. Zdroj: https://www.google.cz/maps

Zpracovatel Jan Albert Šturma, Filip Kosek, David Novák Zdůvodnění Na poptávku pracovníků Informačního centra vznikl nápad vytvořit trasu po méně známých památkách Karlovic. Cílem procházky mohou být například valašské chalupy, které jsou nyní v rukou soukromých majitelů a ti nemají peníze na jejich údržbu – cílem je tedy i na tento stav upozornit a zachránit je před chátráním. Stručná anotace projektu Specialisté vytvoří dle zadání jednu trasu komentované procházky a sepíší o ní text pro Informační centrum, který bude publikován v místním zpravodaji. Návrh cílů procházky musí proběhnout po domluvě s majiteli objektů. Plánovaný dopad projektu Projekt má jednak uspokojit deklarovanou poptávku ze strany pracovníků Informačního centra a také si od něj slibujeme edukaci veřejnosti, jak turistů, tak obyvatel Karlovic. Oblast je hodně turistická, ale jsou v ní i památky, které by stálo za to zachovat a málo se o nich ví, některé už jsou přímo ohrožené. Procházka by na tento stav měla upozornit. Postup realizace Do 10. 12. dodají specialisté text anotace pro zpravodaj Íčka, pak bude záležet na další domluvě s nimi.

88

8. Kavárna Bystřice – sociální centrum Umístění v rámci lokality Bystřice pod Hostýnem – prostor se hledá Zpracovatel Filip Kosek, Adam Bedřich Zdůvodnění Podnět přišel od KK – Adam Bedřich – komunitní poptávka po kavárně spojené se sociálním centrem/podnikem. Stručná anotace projektu Najít vhodný prostor a vytvořit sociální centrum/kavárnu – prostor pro občerstvení, ale zároveń spojeno se sociálním podnikáním. Podrobnější koncept zatím nemáme, reaguje na poptávku KK. Plánovaný dopad projektu Dodá KK – Adam Bedřich. Postup realizace Najít prostor a nakreslit návrh (Filip Kosek) Odhad materiální a časové náročnosti nevyplněno Návrh pracovních pozic Nevyplněno


Zpracovatel Jan Albert Šturma Zdůvodnění Projekt by měl zpřístupnit krajinu, která je teď fragmentarizovaná, její jednotlivé části jsou navzájem neprostupné. Zpřístupnění krajiny povede také ke zvýšení biologické diverzity a z hlediska obyvatel k vytvoření „směru“, kudy se dá jít ven z města – je to hezká krajina, ale nyní tam nelze jít ani na vycházku se psem. Stručná anotace projektu Navrhujeme vznik naučné stezky, která se bude zabývat historií krajiny – stezky, které budou spojovat jednotlivé body, zprůchodní krajinu, naruší homogenní pole, která tam teď jsou a nikdo přes ně ani okolo nich nechodí. Plánovaný dopad projektu Dle hesla „Nový směr pro Toužim!“ :-) Je to okraj sídliště, takže dopadem bude zpřístupnění a rekreační využití krajiny pro lidi, kteří na něm bydlí. Postup realizace 1. plán stezky (dokumentace území je už hotová) 2. komunikace s místní samosprávou (starosta)- pokud by dohoda nevyšla, dá se to udělat i low-cost – např. zas jenom QR kódy 3. domluva s majiteli pozemků (zemědělské

družstvo) – předpoklad jsou úzké pěšinky na hranici pozemků 4. získání financí – vybudování stezky Odhad materiální a časové náročnosti Celý proces trvá zhruba rok, samotné vybudování stezky může proběhnout během léta. Existují různé varianty finanční náročnosti, podle toho, jak se stezka udělá – buď velké cedule (dražší varianta – tam se dá třeba domluvit s Lesy ČR). „Low cost“ varianta obsahuje třeba jenom čísla na malých cedulích odkazující na obsah na internetu nebo nějaká brožurka na obecním úřadě – aktualizovalo by se jednou za rok... možností jsou také QR kódy, ale otázka je, zda to zrovna pro obyvatele sídliště má smysl, jestli to používají. Návrh pracovních pozic správce stezky – částečný úvazek, spíše přivýdělek, záleží na zvolené variantě (náročnosti)

10. Obecní prošlapávači Umístění v rámci lokality Bečov – tam se nyní bude realizovat, potenciálně i v Hranicích a Kyjově •• je přenositelný! •• celé město Zpracovatel Jan Albert Šturma spolupracují CHKO Slavkovský les, Botanická zahrada Bečov Zdůvodnění Projekt lze realizovat všude tam, kde je zarůstající krajina. V případě Bečova postupně mizí středověké lužiny, zahrady a cesty a mělo by smysl je odkrýt – z důvodu průchodnosti krajiny nebo z důvodu zachování cenných a zajímavých biotopů. Důvod je zde i praktický – Bečovská botanická zahrada by měla zájem organizovat prohlídky. Stručná anotace projektu Cílem projektu je postupné obnovení péče o krajinu a návaznost na její historickou strukturu obnovováním starých cest, úvozů, prořezáváním a zprůchodňováním nyní zarostlých oblastí. Je zde také možnost vytvoření naučné stezky, ale hlavně jde o to, aby se navázalo na to, jak se krajina v minulosti využívala. Důraz


na obnovení stezek pro pěší (ne pro motorová vozidla nebo cyklisty). Celá oblast se nachází na území CHKO, takže jakýkoliv zásah musí být v koordinaci s nimi – z jejich strany je zájem o spolupráci. Plánovaný dopad projektu • zvýšení biologické diverzity, • zvýšení atraktivity pro turismus • pro místní – lepší průchodnost, atraktivita i pro obyvatele lokality Postup realizace 1. vypracování plánu území, detailní dokumentace – ve spolupráci s partnery (CHKO, Botanická zahrada) 2. konkrétní zásahy v krajině – prořezávání, „vyšlapávání“ stezek, obnova cest 3. vyškolení prošlapávačů, kteří budou moci provádět návštěvníky (v zimě údržbář, v létě průvodce) Odhad materiální a časové náročnosti Projekt má smysl jenom pokud je dlouhodobý a systematický Kroky 1-3 můžou proběhnout v průběhu jedné sezóny, počítá se s tím, že se to neudělá celé najednou, území se musí zpracovat postupně. Aby to mělo smysl, musí ale běžet třeba 10 let – zásahy do krajiny musí být dlouhodobé, když se něco začne a potom nedodělá, může to uškodit materiál – pila, křovinořez, ovce popř. materiál k vytvoření naučné stezky – návrh je třeba jenom QR kódy- nebo vymyslet jiný způsob, ale pokud možno se vyvarovat velkých cedulí, které krajinu zase naruší vstupní zaškolení nových pracovníků – poskytne Botanická zahrada. Návrh pracovních pozic 1 – 2 „ranger“ – bude udržovat krajinu – prošlapavání, prořezávání + průvodce, který tam bude vodit lidi – ideálně 2 plné úvazky, představa je taková, že tuto pracovní pozici vytvoří Botanická zahrada – protože je potřeba i trvalý odborný dohled, je zájem i ze strany samosprávy Ideální třeba pro lidi předdůchodového věku – někdo, kdo lokalitu dobře zná, je schopen systematicky pracovat.

90

11. Klášter Teplá Umístění v rámci lokality Celý areál Kláštera v Teplé Zpracovatel Zatím neurčen – poptávka ze strany KK a místních Zdůvodnění Klášter nyní patří premonstrátům – ti vytvářejí edukativní a informační programy, za tímto účelem existuje pracovní skupina, financováno z EU. Cílem je vytvoření centra pro budoucí spolupráci. Premonstráti projevili zájem spolupracovat se specialisty (p. Bartoníček, projektový manažer, komunikuje s KK) na obnově exteriéru kláštera a dalších zajímavých míst, popřípadě na vytvoření studie. Uvnitř areálu kláštera jsou zároveň i další zajímavá místa, kde rekonstrukce nyní neprobíhá /skleník, park, hřbitov/ – nejsou předmětem současné dotace, ale jsou velmi atraktivní a dalo by se s nimi pracovat. Další zajímavé lokality jsou v okolí a bylo by vhodné je s klášterem propojit /rybník, hrad.../. Problémem v současnosti je, že nefunguje komunikace mezi opatem a starostkou Teplé – nabízí se zde možnost mediace, facilitace. Areál kláštera je pro rozvoj lokality naprosto klíčový. Stručná anotace projektu V tuto chvíli není jasné, co přesně by se mělo dít. Specialisté mohou poskytnout expertízu a provést důkladnější průzkum exteriérů kláštera a okolí, vytipovat další zajímavá místa, navrhnout naučnou stezku… Pro začátek musí být hlavním úkolem dostat k jednomu stolu starostku, opata a p. Bartoníčka. Plánovaný dopad projektu – nelze nyní stanovit, bude se odvíjet od konkrétní podoby projektu a lišit se u studie, stezky... cílem je především rozvoj klíčového areálu v lokalitě. Postup realizace – zprostředkovat jednání mezi opatem, starostkou a p. Bartoníčkem a dohodnout se na dalším postupu.


Odhad materiální a časové náročnosti nevyplněno Návrh pracovních pozic nevyplněno

12. S ucho v Kyjově – pokus o revitalizaci lužní krajiny Umístění v rámci lokality Týká se celé lokality

Odhad materiální a časové náročnosti Kromě workshopu je všechno velmi materiálně i časově náročné – běh na dlouhou trať... Návrh pracovních pozic Pokud relevantní – může být vyplynout z diskuze s KK. Pracovní místa nevzniknou ze začátku, pravděpodobně ne v průběhu našeho projektu -ale pokud by se město rozhodlo jít do úprav, vzniknou různé pozice, bude se stavět...

Zpracovatel Jan Albert Šturma Zdůvodnění Dlouhodobý klimatický trend – sucho na Jižní Moravě, pro které dlouhodobě se hledá řešení, projevuje se na zemědělství, zahrádkaření. V okolí Kyjova krajina je meliorovaná – napřímené vodní toky, je tedy nutné se zaměřit na hledání způsobu navrácení přirozené rovnováhy – krajina prostě potřebuje více vody... Stručná anotace projektu Záměrem je • uspořádat workshop za účasti odborníků – např. Václav Cílek, • nastartovat drobné krajinné úpravy, které zvýší retenci vody v krajině • nastartovat diskuzi o nějakém řešení situace a ukázat, že to může být i díky malým jednoduchým zásahům Plánovaný dopad projektu • zvýšení retence vody v krajině • částečná revitalizace nivy Kyjovky • nastavení lepší hospodaření s dešťovou vodou Postup realizace • uspořádání workshopu a exkurzí s Václavem Cílkem • exkurze do Berlína – případová studie práce s využitím dešťové vody • vypracování studie • vytipování pozemků, kde by se daly provést úpravy • realizace úprav • propagace celého konceptu – např. cedule, které informují o tom, proč se úpravy dějí • monitoring – nutné zjišťovat, zda to krajině pomáhá


Příloha 3 – Nové typy pracovních příležitostí – inspirace 92


Příloha 3 – Nové typy pracovních příležitostí – inspirace Tento seznam zahrnuje příklady různých forem sebezaměstnání anebo komunitních projektů přispívajících k uplatnitelnosti a zaměstnanosti pro inspiraci z ČR i zahraničí. Některé z nich již byly zmíněny v textu samotné metodiky, pro úplnost a přehlednost je ale znovu přikládáme i v této formě.

Česká republika: Péče o krajinu a práce v zemědělství: http://www.mkrumlov.cz/download/aktuality /13771556325215ba3024ceb.pdf dborník na pokročilou péči o krajinu: O Pracovník vhodný pro tuto činnost potřebuje být citlivý k přírodě. Odborné zaškolení poskytne vzdělávací kurz k problematice invazí, k hospodaření s vodou v krajině, zachování biologické rozmanitosti atp. Jde o novou pozici, která může vznikat na obcích ve spojení s pozici koordinátora VPP. Obce se často zaměřují pouze na údržbu intravilánu, tato pozice rozšiřuje péči o krajinu o bezprostřední okolí obcí. Zásahy do krajiny jsou jak drobného, pravidelného charakteru, tak i jednorázové větší zásahy, které obce potřebují jednou za čas. Pro druhý typ činností může vzniknout pracovní četa, kterou bude sdílet více obcí v rámci MAS/mikroregionu. Zaškolení je možno zajistit prostřednictvím kurzu o. p. s. Chaloupky: http://www.chaloupky.cz/cs/1-ukoncene-projekty-priroda-do-parku-zahrad-a-krajiny.html Silezika Jesenicko: Nevládní nezisková organizace Silezika se převážně zabývá vytvářením pracovních příležitostí při krajinotvorných pracích. Pokouší se uplatnit místní nezaměstnané při zakládání a údržbě biotopů v širokém významu. Velkou pozornost věnuje zadržování vody v krajině a vytváření drobných vodních ploch v krajině. V menší míře se soustřeďuje na založení sadů a liniových společenství na území okresu. http://silezika.org/uvod-2

robné údržbové / zahradní / domácí práD ce: Posekání zahrady, naštípání dřeva, drobné stavební, instalatérské práce, např. jak to nabízí občanské sdružení Levisticum: http://www.levisticum.cz/sluzby.php PZ – komunitou podporované zemědělK ství: Komunitou podporované zemědělství vytváří poptávku po existenci drobných rodinných farem, které hospodaří s ohledem na životní prostředí. Zemědělci nevyrábějí potraviny pro anonymní trh s nestabilními cenami, ale pro konkrétní lidi ve svém okolí, kteří je respektují jako důležité členy místního společenství. Popis lze najít např. na webu Ekologického institutu Veronika: http://www.veronica.cz/?id=538http://www.veronica.cz/?id=538 Kdo poradí: http://www.kpzinfo.cz/kontakt/ OOF znamená World Wide OpportuniW ties on Organic Farms neboli „celosvětově příležitosti na ekologických farmách“: Jedná se o dobrovolnickou síť spojující farmy, rodinná hospodářství a zahradnictví, která hledají dobrovolníky na dočasnou výpomoc. V rámci zaměstnanosti se dá říci, že WWOF pomáhá malým zemědělcům v rozjezdu a v době sezonních prací, takže se nepřímo podílí na vytváření pracovních míst a hlavně na rozvoji drobného zemědělství. http://www.wwoof.cz/


Sociální oblast a volnočasová péče o děti

Místní rozvoj a turistický ruch

Odpady jako zdroj

Komunitní rozvoj a podnikání

Senior taxi: Jde o levnou dopravu pro seniory, dotováno městem. Postupně vzniklo jako alternativa příspěvku na dopravu, který město dříve poskytovalo. Model z Moravského Krumlova je popsán zde: http://www.mkrumlov.cz/download/aktuality/13771556325215ba3024ceb.pdfhttp:// w w w. m k r u m l o v.c z / d o w n l o a d / a k t u a l i t y /13771556325215ba3024ceb.pdf http://www.kpzinfo.cz/kontakt/

amoobslužný lesní bar Jesenicko: Jde S o bar u lesní trasy, kde nikdo neobsluhuje ani neinkasuje. Sami si tu uvaříte čaj nebo na ohni opečete špekáčky. Za konzumaci sami zaplatíte do železné pokladničky. h t t p s : / / l e s n i b a r. w o r d p r e s s .c o m / a b o u t / http://extrastory.cz/samoobsluzny-lesni-bar-je-v-cesku-zazrak-chcete-vedet-jak-si-cesi-vedou-v-testu-poctivosti.html https://www.youtube.com/watch?v=q00SPJ8ZwN8https://www.youtube.com/watch?v=q00SPJ8ZwN8 https://www.youtube.com/watch?v=xCRKkANu8xA

Projekt Kudlanka: Spojuje kreativní lidi, kteří se snaží dát druhou šanci opuštěným věcem. Recyklaci a transformaci autoři projektu vnímají jako přístup k životu. Koncept odpady jako zdroj ukazuje možnosti, jak využít nepotřebné věci jiným způsobem. Jde o výrobu a prodej věcí z recyklovaných materiálů, zde např. vizitek z tetrapacku, modelů oblečení z vyřazených starých šatů atp. https://www.facebook.com/kudlankacom

Družstvo Konzum (jako člen skupiny COOP) z Ústí nad Orlicí: Je mimo jiné také členem Místní akční skupiny Orlicko. Cílem družstva je lepší život pro komunitu členů a posilování regionálního uvědomění, družstvo usiluje o to být nejlepším a trvalým dodavatelem kvalitních – primárně regionálních – potravin pro rodiny členů a zajišťuje potravinovou obslužnost členů i v nerentabilních menších obcích: http://www.konzumuo.cz/.

Zdrojovna: Je recyklační dílna, která umožňuje měnit staré či rozbité věci (určené k likvidaci) na něco nového, užitečného. Cílem projektu je předcházet vzniku odpadu a umožnit staré věci opravovat nebo přetvářet v něco jiného a posílat znovu do oběhu. Zároveň nabízí veřejnosti možnost si pod odborným vedením něco opravit nebo vyrobit a dozvědět se, jak šetrněji zacházet s materiály. http://www.zdrojovna.cz/

Lets Jesenicko: LETS (local exchange trading systems) je alternativní ekonomický (resp.o bchodní) systém, který má za cíl napomoci místnímu obchodování. Tvoří ho skupina lidí, kteří k obchodování mezi sebou nepoužívají normální měnu (např. koruny), ale měnu vlastní, takovou, kterou si sami vytvořili. Může jít i o místní systém výměnného obchodu. Příklad z Jesenicka: http://www.rozletse.cz/index.php/lets-v-cr

erénní práce – Streetwork – pro děti T a mládež v nákladním autě: Do sociálně vyloučených lokalit v západních Čechách a na Vysočině začala od dubna 2014 vyjíždět dvě vozidla, přestavěná na nízkoprahové kluby: http://www.nvf.cz/clanky/terenni-prace-v-nakladnim-aute a související obchod http:// www.restartshop.cz/ nimátor ve volnočasovém klubu pro A děti a mládež: Animátor může být zaměstnán např. na obci, vytváří volnočasové programy pro děti i mládež v daném místě. Může jít o sdílenou pozici pro několik sousedních obcí. Ideální během období prázdnin, kdy rodiče ocení jakoukoliv možnost, jak děti zabavit. Pro obce, které pracují s VPP, může jít o atraktivní alternativu k již zaběhnutým činnostem.

rvalý orientační běh: Jde o turistickou zaT jímavost – centrum orientačních sportů má za cíl přiblížit přírodu lidem a lidi přírodě. Zve do novohradských lesů, kde lze navštívit les netradičně – cestou necestou. S pomocí speciální mapy, kterou využívají příznivci orientačních sportů, se můžete dostat do míst, kam by Vás běžné putování lesem asi nezavedlo. http://www.tjobcb.cz/centrumos/ edělní škola řemesel v obci Stránské: N Obec Stránské pořádá kurzy řemesel, kde se kdokoli může naučit spřádat vlnu na kolovratu, tkát na stavu, péci chléb v opravdové zděné peci, vyrobit z mléka sýr či tvaroh anebo uplést košík: http://www.stranske.websnadno.cz/Kurzy-remesel.html Sdružení Neratov: Sdružení Neratov, o. s., vzniklo v roce 1992 ve vysídlené pohraniční vsi. Jeho cílem je navrátit život vysídlené obci a obnovit poničené poutní místo smíření v Neratově, jehož poutní tradice sahá až do 17. století. Na počátku obnovy místa byl příchod kněze Josefa Suchára, který se stal hybatelem jeho proměny. http://www.neratov.cz/o-nas2/historie-sdruzeni-neratov/ http://www.neratov.cz/nase-sluzby/

96

Příloha 3 – Nové typy pracovních příležitostí – inspirace

načku FOREWEAR: Nesou produkty vyZ robené z nepotřebného oblečení. Projekt podporuje recyklaci a dlouhodobé využívání materiálů. Tým FOREWEAR sbírá staré oděvy na veřejných nebo firemních sbírkách, třídí je a předává na další využití. Zachovalé oblečení putuje k lidem v nouzi (například klientům Sue Ryder nebo občanského sdružení Borůvka) a zbytek textilu se zpracovává na netkanou textilii, ze které klienti chráněných dílen šijí nové výrobky – obaly na sešity, pouzdra na telefony, tablety apod. http://www.forewear.cz/

omunitní vzdělávání / komunitní školy: K Komunitní vzdělávání zapojuje lidi bez rozdílu věku do života komunity tak, že uspokojuje jejich vzdělávací, sociální, kulturní nebo rekreační potřeby. Komunitní školy jsou pak ty školy, které provozují vzdělávání za pomoci zapojení místní komunity. Komunitní vzdělávání je výzva pro různá společenství, spolky, organizace i firmy stát se aktivními partnery ve vzdělávání. Přivádí je dohromady, sbližuje je a dává možnost popsat problémy, které je trápí, přemýšlet o nich, řešit je. http://www.komunitniskoly.cz/ BEC družstvo Šumperk: BEC družstvo pomáhá klientům identifikovat, utvářet a realizovat zásadní změny, které zlepšují podnikatelskou výkonnost především ve venkovském prostoru. Jde o formu družstevního inkubátoru, kde klienti prakticky poznávají výhody/ úskalí družstevnictví. http://www.bec-coop.cz/uvod


rojekt Centra sociálně orientovaných P inovací: Je zaměřen na využití inovací ve venkovských regionech vedoucích k nalezení především vhodných forem podpory (sebe)zaměstnávání osob ohrožených na trhu práce. Projekt přináší řadu zahraničních zkušeností, viz Katalog: http://www.centruminovaci.cz/katalog_inovaci DIY řemeslný inkubátor: Je dílna „udělej si sám“. Vytváří prostor rozdělený na pracovní místnosti dle typu práce – práce se dřevem, práce s kovy, nátěry a dokončování, garáž pro opravu motorek a menších automobilů a místnost pro umělecké činnosti a ruční práce. Každý prostor je vybaven potřebným nářadím a zařízením pro práci s příslušným materiálem. Každý si tam může přijít vyrobit třeba poličku, vždycky je přítomen řemeslník, který poradí jak na to a pomůže. Platí se hodinová sazba za využití: http://www.diypraha.cz/CZ/how-it-works/ evandulová farma: Mladí manželé pěstují L levanduli pod Řípem. Prozatím při zaměstnání. Přitom už přemýšlejí o levandulovém medu anebo o destilaci levandulové esence, která je vhodná do svíček, kosmetiky nebo olejů. Na její výrobě by rádi spolupracovali s některou lokální firmou. Již dnes spolupracují s roudnickou cukrárnou Dortletka, protože levandule je vynikající ve sladké kuchyni. Manželé se chtějí spojit s lidmi z regionu, kteří svému řemeslu rozumí. Díky levanduli a farmářským trhům, kde ji prodávají, se setkávají se spoustou skvělých a šikovných lidí. http://www.levandulepodripem.cz

Společenská odpovědnost firem: CSR 2.0 Společenská odpovědnost firem, která je nově zaměřena na tvorbu sdílené hodnoty pro společnost i komunitu: říklad společensky prospěšného neP tworkingu (Social Impact Networking): Jde o spolupráci společensky prospěšného podniku Kokoza, společnosti Eco Salon Rolland a charitativního projektu Girls&Business. Cílem je rozvíjet jak komunitní život skrze městské zahradničení, tak především pomáhat matkám bez domova, které se ocitly v nouzi. http://www.spolecenskaodpovednostfirem.cz/ obsah/415/reditele-firem-vybudovali-komunitni-zahradu-v-azylovem-domu-pro-matky-s-detmi/

Další autorské projekty anebo výrobci představující nové možnosti sebezaměstnání/ uplatnění v místě: Grand Gardening využívá zahradničení jako terapii pro seniory: Domovy pro seniory mají často venkovní prostory, které je možné transformovat do terapeutické zahrady. Zahradní terapii si lze jednoduše představit jako asistované zahradničení s terapeutem/zahradníkem. Kromě květin a zeleniny lze pěstovat třeba bio bylinky s příběhem, které je možné prodat. Terapie se pak stává výdělečnou činností. http://bec-coop.cz/grand_gardenbr_ondrej_jahoda http://www.domovseniorupt.cz/file.php?nid=3388&oid=3427239 http://socialimpactaward.cz/project/grand-garden/ armingterapie jako součást zooterapie: F Je v ČR využívána v některých domovech seniorů. Jde o aktivity a terapie za asistence různých druhů zvířat, kdy se využívá kontaktu a interakce s hospodářskými zvířaty včetně péče, jejich ošetřování a chovu. Součástí je též léčba prací na farmě. Farmingterapie využívá pozitivní interakci mezi člověkem a zvířetem (ovce, kozy, králíci, lamy, poníci, osli, slepice, aj.). Farmingterapie má své místo v komplexní rehabilitační péči. V terapii prací na farmě existují dvě varianty. V prvním případě pečují klienti o zvířata doma nebo v ústavech, druhá předpokládá možnost klientů za zvířaty dojíž-

98


dět na farmu. Jako odměnu si mohou klienti odnášet jak pocit z dobře vykonané práce, tak i výdělek ve formě peněz. Terapeutické farmy ve světě jsou lidmi často vyhledávány jako prostředí, kde se lidé mohou vracet k základním lidským hodnotám v přirozeném životním prostředí. I roning Ladies – paní na žehlení: Projekt pomáhá ženám, které nemohou najít práci, protože jsou z různých důvodů vázány na domov (například proto, že se starají o nemocného člena rodiny, mají pohybové potíže, neumí dobře česky apod.). S Ironing Ladies si mohou přivydělat domácí prací, kterou většinou dobře ovládají, tedy žehlením. Tým Ironing Ladies vyzvedává prádlo přímo u klientů, odveze ho ženám, které ho u sebe doma vyžehlí (případně i vyperou) a hotovou zakázku předá zpět klientům. V Ironing Ladies nejde jen o službu a výdělek, ale také o sdílení příběhů žen, které mají těžkosti uchytit se na pracovním trhu. http://ironingladies.cz/ polečensky prospěšný podnik Pragulic: S Zaměstnává lidi bez domova jako průvodce po Praze a nabízí veřejnosti (české i zahraniční) poznat město z netradiční perspektivy a nahlédnout do světa lidí, kteří žijí na ulici. Mění tak zažité stereotypy o bezdomovectví a pomáhá lidem bez stálého příjmu k přivýdělku. http://pragulic.cz/ Sharygator: Je web, který zprostředkovává pronájem věcí – spojuje lidi, jež něco zajímavého vlastní, s lidmi, kteří si takovou věc zrovna potřebují půjčit: http://www.sharygator.com/ Třetí rodič: Projekt pomáhá těm, kdo se ocitli v roli nevlastního rodiče: http://www.tretirodic.cz/

Rekola: Je český systém bikesharingu, tedy městského sdílení kol. Kola jsou k dispozici kdekoli ve veřejném prostoru, jejich poloha i zapůjčení je zprostředkováváno prostřednictvím webové aplikace. https://www.rekola.cz/ Layno tour: Je cestovka, která se zaměřuje výhradně na mladé lidi. Jejím prostřednictvím např. realizují víkendový pobyt pro děti, teenagery a mladé lidi s handicapem. Program pro handicapované otevřeli dva bratři na základě potřeby pomáhat a zahraniční inspirace. http://laynotour.cz/ rojekt Podnikavá škola: Lektoři PodnikaP vé školy pomáhají českým školám a univerzitám zavádět vzdělávací programy na rozvoj podnikatelského myšlení a podnikatelských dovedností. V podnikatelských kroužcích na základních školách učí žáky kriticky myslet, vnímat problémy ve svém okolí a nacházet inovativní řešení. Žáci si tak vyzkouší jak hledat dobrý nápad, vytvořit plán, navrhnout rozpočet, vyrábět reklamu a prodejní strategie, zkrátka rozjet vlastní firmu přímo ve škole. http://www.podnikavaskola.cz/ išlici – výroba dřevěných hraček s příP během (Rychlebské hory): Dřevěné hračky doplněné tvořivými hrami zážitkového učení a příběhy vytváří skupina kreativních mladých lidí z Jesenicka: http://www.pislik.cz/inpage/co-je-to-pislik/ Šípkové víno: Výroba domácích nefiltrovaných přírodních a bylinných vín, které se věnuje česká rodinná firma (Jeseník) http://www.sipkovevino.cz/ nnea Caffé & shop: Je kavárna s filosofií E dávat zákazníkovi na stůl lokální produkty včetně výrobků ze špaldové mouky anebo výrobků bezlepkových. Kavárna je i místem setkávání, autorských čtení apod. http://www.navstivtejeseniky.cz/cil/ochutnejte-jeseniky-caffe-amp-shop-ennea https://www.facebook.com/enneaa


estou s Montessori (Jeseníky): Místní iniC ciativa přispěla ke vzniku Spolku Montessori a vzniku domácí třídy, od roku 2016 budou fungovat Montessori třídy v rámci ZŠ. http://www.cestou-s-montessori.cz/ Hnutí Brontosaurus: Dlouhodobě pečuje o zajímavá přírodní a kulturní místa Jesenicka. Co považují za nejdůležitější je zapálit nadšení a dobrou vůli u spolutvůrců aktivit, které přinášejí radost a zároveň prospívají svému okolí. Brontosauři oživují jedno z nejzajímavějších míst paměti v Jesenických lesích: Munu, někdejší muniční sklad Wehrmachtu a zajatecký tábor, sloužící přes 50 let jako vojenský prostor. Současně obnovují zaniklou osadu Zastávka v Rychlebech, kde vyrůstá Hobitín jako příklad přírodního stavitelství v praxi. http://www.jeseniky-brontosaurus.cz http://zanikla-osada-v-rychlebech.webnode.cz/ anní kluby Jesenicko: Jde o komunitní R setkávání nad kávou a sdílení informací, kontaktů, předávání inspirace a společné hledání řešení místních problémů: https://www.facebook.com/pages/Rann%C3%AD-Klub-Jesenicko/1110721875609974 Projekt METRÁŽ: Metráž je tvořivá pracovní dílna určená ženám v nepříznivé sociální situaci. Projekt spojuje módu a pomoc potřebným. http://socialnipracovnici.cz/sekce-socialnich-kuratoru/aktuality/pracovni-dilna-metraz

Bezobalový obchod: Jde o obchod, kde si zákazníci odvažují/odlévají požadované množství potravin do vlastních přinesených obalů. Zákazníci kupují jen tolik, kolik potřebují a platí pouze za potraviny, nikoliv za jednorázová balení, ani za značky, marketing a reklamy s nimi spojené. Tento typ obchodů přispívá k bezodpadovému způsobu života. http://bezobalu.org/

100

Příklady potřebných pozic, kde (zatím) neznáme konkrétní uvedení do praxe: Obecní pečovatelka: V současné době, kdy jedním z hlavních problémů obcí je úbytek a stárnutí populace, jsou alternativní formy sociálních služeb velkým tématem. Problémy seniorů na venkově mají více podob, ale mezi základní nedostatky patří omezená sociální interakce a vyžití a zároveň omezená schopnost péče o domácnost, případně zahradu. Některé obce využívají VPP (veřejně prospěšné práce) cíleně na pozvednutí kvality života seniorů, ale i dalších ohrožených skupin. Obecní pečovatelka roznáší obědy, komunikuje se seniory, pořádá setkání, čte knihy, pomáhá s žehlením, praním, mytím oken apod. Tato služba pomáhá samostatnosti seniorů a prodlužuje tak jejich setrvání v obci před odchodem do domu s pečovatelskou službou. Obec tak pomaleji ztrácí obyvatelstvo a zároveň si zachovává kupní sílu. Obecní „pomahač“: Navazuje na problematiku, která je spojena i se vznikem obecní pečovatelky. Opět jde o iniciativu obcí, které našli nové využití VPP, které vede ke zvýšení kvality života místních obyvatel. Služba funguje na principu solidarity, kdy „pomahač“ pomáhá v domácnostech, které samy na údržbu domu nestačí (senioři, svobodné matky, handicapovaní,..). Jde hlavně o manuální, fyzicky náročnou práci – naštípání dřeva, vyčištění okapů, oprava plotu, drobné opravy v domácnosti. Tento typ služby může být postupně dostupný pro všechny obyvatele ryze komerčně za předem nastavené ceny. Objevují se ale i příklady, které poskytují podobný typ služeb, s tím, že za službu uživatelé platí podle svých finančních možností a uvážení. Sdílený fundraiser: Pro neziskovky působící v jedné lokalitě. Společným problémem neziskových, příspěvkových organizací či spolků je nedostatek financí pro jejich aktivity. Pro budoucí fungování je potřeba, aby byly financovány vícezdrojově. Pokud se dokáží domluvit a najít finance a najmout si společného fundraisera, vzájemně se více propojí a mohou získat větší projekty.


Podobně může fungovat i sdílený obchodní zástupce / účetní / odborník na marketing pro místní zemědělce/řemeslníky. oordinátor poskytovatelů sociálních K služeb: Jde o potřebnou pozici, která mnohde funguje pouze na v krajském městě. I v menších územích je potřeba člověka, který koordinuje všechny poskytovatele, zjišťuje jejich potřeby a možnosti. Pomáhá jim, snaží se je propojovat, aby více spolupracovali. rostředník pro komunikaci mezi místníP mi vzdělávacími institucemi, obcí a místními podniky: Často se stává, že profil absolventa místních škol neodpovídá poptávce trhu práce, přestože odborné zaměření škol odpovídá ekonomickému odvětví v regionu. Tato zdánlivě snadno odstranitelná bariéra způsobuje problémy na obou stranách. Absolventi nemohou najít práci a odchází z regionu a firmy nemohou najít vhodné zaměstnance.

Netradiční využití dotací Úřadu práce ČR (společensky účelných pracovních míst a veřejně prospěšných prací): Masérka: (může jít o jakoukoliv jinou živnost) V tomto případě zafungoval nástroj VPP jako forma podnikatelského inkubátoru pod záštitou obce. V obci žijící paní, která chtěla začít s živností masérky, požádala o pomoc starostku, která ji vzala na půl roku na VPP. Tři dny v týdnu pracovala pro obec (odměny pro úředníky, poukázky do tomboly, …) a dva dny v týdnu si sháněla zákazníky sama. Prostory měla své. Za půl roku si získala klienty a nyní již funguje samostatně jako živnostnice. Obec tím zamezila, aby se vystěhovala za prací a zároveň rozšířila služby, které jsou dostupné v obci.

Absolvent: V tomto případě šlo o místní absolventku krajinné péče, která nemohla najít hned po škole práci kvůli nedostatku praxe. Mikroregion ji zaměstnal na půl roku formou VPP. Během této doby jednotlivým obcím zpracovala plány péče o krajinu. Ona tím získala potřebnou praxi, obce zase plány, které by za normálních okolností neměly možnost financovat. Tento postup lze aplikovat na vícero profesí. Truhlářská dílna: V obci byli dva mladí vyučení truhláři, kteří sháněli práci. Starosta je vzal pod obec na SÚPM, začali s výrobou mobiliáře do veřejného prostoru – lavičky, koše, cedule pro naučné stezky, prvky na dětská hřiště. Výrobky získaly v okolních obcích ohlas a následně i odbyt. Nyní již fungují jako samostatná firma.

alší příklady potřebných činností které D lze provozovat v místě: kurzy tradičního vaření z místních produktů, permakulturní kurzy, škola tradičních ručních prací (s folklórními prvky či prvky jiné kultury), “Mýdlárna“ – výroba šetrných („nechemických“) čisticích prostředků do domácnosti (mýdla, prací prášky, jary), pomoc v domácnosti (hospodyně – kuchařka) s péčí o malé děti, doučování, pracovnice na úklid v domácnostech pro zaměstnané rodiče s dětmi, informační síť – web, kde všechny tyto informace o místních produktech budou (jídlo, práce, výměny...). Přírodní stavitelství.


Příklady ze zahraničí: Širší koncepty a mezinárodní sítě: Hnutí In Transition: Transition je světové hnutí usilující o větší soběstačnost, obnovu vazeb v komunitách, životní styl šetrný k přírodě. Hnutí se zrodilo ve Velké Británii. Přiložený dokument sleduje případové studie tří iniciativ – města a okresu Stroud, města Bristol a londýnské městské části Brixton. Zkoumá reálnou praxi těchto iniciativ, jejich cíle, organizační strukturu, financování, jejich konkrétní aktivity, úspěchy, ale i problémy, se kterými se setkávají. Na základě shromážděných informací se pak pokouší zhodnotit možnosti a omezení přenositelnosti modelu iniciativ Transition do českého prostředí: https://www.transitionnetwork.org/transition-moviehttps://www.transitionnetwork.org/ transition-movie Audio: http://media.rozhlas.cz/_audio/2616963.mp3http://media.rozhlas.cz/_audio/2616963.mp3 Film: In Transition 1: https://vimeo.com/8029815https://vimeo.com/8029815 Film In Transition 2: https://www.youtube. com/watch?v=FFQFBmq7X84https://www. youtube.com/watch?v=FFQFBmq7X84 https://www.youtube.com/watch?v=FFQFBmq7X84https://www.youtube.com/watch?v=FFQFBmq7X84 http://udrzatelne.sk/socialne-inkluzivny-projekt-skolska-zahrada-sibirska

Mezinárodní soutěže sociálně inovačních projektů: Soutěž Sozial Marie: http://www.sozialmarie.org/ Social Impact Award: http://socialimpactaward.net/, http://socialimpactaward.cz/vitezove-2015 Přehled vznikl v období leden – červenec 2015 sdílením příkladů z projektových lokalit a bude průběžně doplňován dalšími informacemi. Jakékoli dodatky posílejte na email: [email protected].

Ashoka Fellows: https://www.ashoka.org http://ashoka-cee.org/czech/ Příklady sociálních inovátorů s podporou sítě Ashoka: Gynekolog, školící a zaměstnávající nevidomé ženy pro vyšetřování rakoviny prsů; sociální podnikatel Thorkil Sonne, který obrací handicap autismu v konkurenční výhodu v podnikání a otevírá nové možnosti dospělým autistům. Založil firmu na testování softwarů, která zaměstnává schopné dospělé lidi s autismem a který založil nadaci, která pracuje s velkou skupinou lidí s autismem.

102


Metodika pro identifikaci rozvojového potenciálu a vytváření pracovních příležitostí v lokálních komunitách

Recommend Documents