Měření celkové produktivity při soudobých inovacích podnikových systémů Jiří Klečka Úvod Na základě analogie s aktuálním vývojem ve vyspělých ekonomikách lze konstatovat, že vstup ČR do EU spolu s globalizačními procesy a sílící nepředvídatelností poptávky a nerovnoměrností vývoje v podnikatelské oblasti povede k naléhavé potřebě dosahovat a udržovat konkurenceschopnost českých podniků zvyšováním jejich efektivnosti, a to i – a možná především – inovacemi podnikových systémů založenými na přednostech přechodu od tradičního operačního řízení k procesnímu řízení výroby a celého podniku. To vyžaduje přizpůsobení systémů měření a ukazatelů podnikové a zejména vnitropodnikové efektivnosti novým nárokům. 1 Vývojové stupně systémů měření a ukazatelů ve vnitropodnikovém řízení Obvyklý stav v oblasti měření a ukazatelů ve vnitropodnikovém řízení českých podniků, kde fungují tradičně koncipované podnikové systémy a tradičně organizované výroby, založené na operačním konceptu řízení a operační optimalizaci, lze charakterizovat takto: • ve vnitropodnikovém řízení převažuje tradiční účetní systém založený na objemech a cenách výrobků a na kalkulovaných nákladech, • alokace režijních nákladů se často odvozuje ze základny přímých mezd, a to obvykle bez podrobných a aktualizovaných analýz vhodnosti této rozvrhové základny, • informace jsou zpožděné („off-line“), čímž bývá zásadně omezena jejich využitelnost k pružnému ovlivňování (optimalizaci) reálných (výrobních) procesů. V „přechodových fázích“ v oblasti měření a ukazatelů ve vnitropodnikovém řízení od tradičních systémů, založených na operačním konceptu řízení a optimalizace, k progresivním novým podnikovým systémům, založeným na procesním konceptu řízení a na procesní optimalizaci, bývají zavedeny: • způsob rozvrhování režijních nákladů realizovaný na základě permanentně aktualizovaných analýz a výpočtů respektujících příčinné faktory vzniku režijních nákladů, • normování nákladů a dalších veličin k používání metod řízení podle odchylek, přičemž pro potřeby využívání hodnotových kritérií ve vnitropodnikovém řízení se vytvářejí nejen nákladová (respektive výnosová či výdajová) střediska, ale rovněž střediska zisková, rentabilní a investiční, • technickoekonomické ukazatele hodnotové povahy a rovněž – v jednotě s nimi – i tzv. procesní ukazatele nefinanční povahy (jako jsou např. ukazatele plnění dodacích termínů, pružnosti reakce na požadavky zákazníků, ukazatele průběžné procesní doby a doby jednotlivých fází,
ukazatele participace pracovníků na zlepšování a další), umožňující mj. včasnou reakci na abnormality. Stav a fungování v oblasti měření a ukazatelů ve vnitropodnikovém řízení nových podnikových systémů v podobě (úrovni, stupni, fázi), v jaké existuje v předních světových podnicích (world class company – podnik světové třídy) a která zároveň představuje aktuální „etalon“, k němuž směřují ty podniky, které jsou již na cestě přechodu k procesnímu řízení a usilují o světovou konkurenceschopnost, lze (stručně) popsat takto: • systém ukazatelů technických i technickoekonomických parametrů fungování výrobních procesů je propojen se systémem finančních výsledkových ukazatelů, včetně propojení s vrcholovými ukazateli efektivnosti celého podniku, konstruovanými podle nejnovějších poznatků podnikové ekonomiky, tj. založenými na kapitálové výnosnosti a na ekonomickém zisku, resp. na ekonomické přidané hodnotě – např. ukazatele ROCE, EVA, CFROI, TFP, • modelování ekonomických důsledků různých výrobkových a výrobních procesních alternativ. 2 Nové nároky na reflexi ekonomických efektů Úspěšné inovace podnikových systémů spočívající v přechodu od operačního k procesnímu konceptu organizace v mnohých podnicích ve světě i v ČR ukazují, že zejména ve snižování a řízení úrovně zásob podnikového majetku (aktiv) – jak krátkodobého, tak dlouhodobého – je velký potenciál zvyšování efektivnosti podniků (výrob) a udržování a růstu jejich konkurenceschopnosti. Důraz na řízení úrovně zásob ovšem vyžaduje od systému měření a ukazatelů nákladů řádnou hodnotovou reflexi nejen z hlediska spotřeby vstupů, ale i z hlediska jejich vázanosti. Účetní náklady (uvažujeme-li obvyklé pojetí) odrážejí zcela (až na zkreslení z alokačních a cenových nepřesností a externalit) hodnotu spotřeby vstupů (tj. spotřeby různých forem oběžného a dlouhodobého majetku a práce), avšak hodnotu oběti způsobené existencí zásob oběžného a dlouhodobého majetku (a v určitém smyslu i zásob výrobního faktoru práce) odrážejí pouze z (obvykle menší) části. Neodrážejí totiž mj. hodnotu oportunitních nákladů vlastního kapitálu, jímž jsou sledované (řízené) zásoby majetku (z určité části) financovány. Naproti tomu ekonomické náklady tuto důležitou složku reflexe poskytují. I proto roste v praxi význam těch ekonomických kritérií, které se neomezují jen na reflexi účetních nákladů a zisku, ale vycházejí z kategorií ekonomických nákladů a ekonomického zisku – např. ukazatele EVA, CFROI, TFP. 3 Měření a nové hodnotové ukazatele produktivity Pro nové požadavky hodnocení a řízení inovací z hlediska jejich dopadu na produktivitu podniku, jeho procesů a útvarů má vedle měření úrovně a vývoje produktivity práce, např. ukazatelem
pridana hodnota , pracovnici, odpracovane hodiny apod.
velký význam také měření úrovně a vývoje celkové a parciálních produktivit, ovšem pracující s náklady nikoli pouze účetními, ale ekonomickými (tj. účetními + oportunitními), ukazatelem celkové produktivity (TFP – Total Factor produktivity) hodnota výstupu (tržby) . ekonomické náklady spotreby a držení vstupu (vsech druhu nebo urciteho druhu)
Takto konstruovaný ukazatel produktivity relativně nejlépe vyhovuje nejen tradičním nárokům operačního řízení, ale i novým nárokům procesního řízení, řízení štíhlé výroby, včetně řízení aktiv. Odráží totiž jak účinnost spotřeby, tak i držení (vázání) výrobních faktorů (a tím i ekonomické oběti z držení zásob aktiv) a lze jej účinně používat při analýze úrovně i vývoje tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA). (Takovéto) soudobé ukazatele (a příslušné postupy analýzy) produktivity a jejího vlivu na ekonomický zisk se člení podle • vyjadřované charakteristiky (úroveň a pohyb útvarových (lokálních) i podnikové hodnoty ukazatele EVA, vlivy změn celkové produktivity a dalších faktorů (cen a objemů produkce) na změnu ukazatele EVA, • komplexnosti zjišťované produktivity (celková, parciální), • typu výstupu (stejnorodý, různorodý), • typu podrobnosti disponibilních dat o vstupech (bez, či se specifikací vzhledem ke druhům výstupu), •
typu statistické metody pro rozklad u „dynamických“ charakteristik (Montgomeryho indexy, tj. „logaritmická metoda“ (souběžné změny), metoda postupných změn).
Dále uvedené početní postupy, analýzy a ukazatele pracují s následujícími základními veličinami: ∗ pro výstup (tržby, resp. výnosy) ve sledovaném časovém intervalu: - ceny jednotek výstupů (výroby) p, resp. pj pro j-tý druh výstupu (j = 1, 2,…, m), - počty jednotek výstupů q, resp. qj, ∗ pro vstup (ekonomické náklady1): - ceny (náklady) jednotek vstupů pv,i pro i-tý druh vstupu (do spotřeby i do (ve) vázání) (i = 1, 2,…, n); u vázaných složek vstupu se příslušná cena odvozuje z nákladů kapitálu (WACC), - počty jednotek vstupů vi, resp. vi,j; u vázaných složek vstupu jde de facto o (peněžní) hodnoty jejich průměrných stavů ve sledovaném období. 1
Přesněji jde o modifikaci (resp. zjednodušené vyjádření) ekonomických nákladů, kde se z oportunitních nákladů uvažují pouze oportunitní náklady vlastního kapitálu, a nikoli ostatní oportunitní náklady, a to v souladu s konstrukcí ukazatele EVA.
Základními typy ukazatelů zde jsou: - ukazatele celkové produktivity, - ukazatele parciálních (tj. za dílčí druhy vstupů) produktivit, - ukazatele ekonomického zisku (na bázi ekonomické přidané hodnoty, EVA). Rozdíly jak z věcného, tak z početně technického hlediska, jsou mezi výpočty - statických zjištění o produktivitě a - zjištění o dynamice produktivity a jejích ekonomických dopadech. Jako statická2 zde chápeme zjišťování o produktivitě v podmínkách jednoho (téhož) časového období. Nedochází při nich k časovému srovnávání údajů. Tato vyjádření (sama o sobě nevypovídající bez doplňkového časového srovnání o změnách v čase) lze realizovat vyčísleními hodnot celkové produktivity, EVA a parciálních produktivit. Tento výrazový aparát lze de facto používat k řešení zejména následujících typů zadání: • určit u zkoumaného výrobního systému jeho produktivitu a příspěvek fungování tohoto výrobního systému k tvorbě EVA za (uplynulé) období (zjišťování ex post), • porovnat (zhodnotit) zamýšlené varianty inovací ve struktuře výrobních vstupů u určitého výrobního systému z hlediska rozdílů v celkové produktivitě i v jejích jednotlivých složkách, parciálních produktivitách, a z hlediska rozdílů v příspěvku k EVA (srovnání skutečnosti s modelovou simulací změn v časově fixovaném parametrickém prostředí a při fixaci kvality i kvantity výstupu), • u různých výrobních systémů ve stejném cenovém parametrickém prostředí (prostorové srovnávání ex post) porovnat, jakož i shrnovat, jejich (nedynamické) charakteristiky (jde-li ovšem, z hlediska tvorby přidané hodnoty, o disjunktně vymezené výrobní systémy), skutečně dosaženou celkovou produktivitu, její složky (parciální produktivity), jakož i příspěvek fungování daného výrobního systému k tvorbě EVA, • realizovat srovnání skutečnosti o produktivitě s plánem, jakož i srovnání dosažené produktivity s určitým standardem produktivity3, ovšem za předpokladu fixovaného cenového a objemového parametrického prostředí (požadavkem na tuto fixaci se již ovšem dostáváme k modifikovanému využití
2
Rozdíl mezi označením „dynamický“ a „statický“ zde chápeme v tom smyslu, zda se v daných propočtech vyskytuje, či nevyskytuje časové srovnání. Další upřesnění užitého chápání této kategorizace vyplývá nepřímo z dalšího textu. 3 Specifickou formou (nečasového) indexu produktivity je poměr produktivita standard produktivity
,
kde se porovnává zjištěná produktivita se standardem produktivity, který je optimální produktivitou vypočtenou metodami průmyslového inženýrství pro posuzované podmínky podniku. Tento index produktivity tak vyjadřuje dosahovanou míru stanoveného optima produktivity. Další možnou formou srovnání je benchmarking (mezipodnikové srovnání).
určitých prvků dále popisovaného aparátu pro dynamická vyjádření (vyjádření změn v čase)). Postupy zkoumání dynamiky produktivity, konstruované pro časové srovnání, zahrnují, vyžadují a zároveň umožňují – navíc • vyčíslit změny celkové produktivity (jakož i jejích analytických složek, parciálních produktivit) v čase a • přinášet oddělená vyčíslení dopadů změny produktivity (jak celkové, tak i za její analytické složky, parciální produktivity) na tvorbu EVA, jakož i vyčíslení dopadu ostatních faktorů změny tvorby EVA, a to změn v cenách výstupů i vstupů a změn v rozsahu (a případně i v sortimentu) výstupu. Tedy vedle „statických“ zjištění, např. jak velký byl (kladný či záporný) příspěvek hodnoceného výrobního subsystému k EVA podniku, lze provádět i srovnávání mezi variantami nebo „dynamická“ zjištění – lze kvantifikovat rozdíly (resp. změny) v příspěvku hodnoceného podnikového subsystému tvorbě podnikové EVA, a to vlivem rozdílů - v jednotlivých parciálních produktivitách a v produktivitě celkové, - v (i jednotlivých) cenách druhů výstupu i vstupu, - v (i jednotlivých) množstvích u druhů výstupu. Příklady (lokálních i celopodnikových) základních a syntetických ukazatelů: Parciální produktivita: qj
.
vi , j
(1) Celková produktivita (TFP): m
∑p j =1
n
*qj
j
.
m
∑∑ p i =1 j =1
v ,i
* vi , j
(2) Ekonomická přidaná hodnota (EVA): m
n
m
∑ p j * q j − ∑∑ pv,i * vi, j . j =1
i =1 j =1
(3)
Z rozkladu p1 p0 p * q − p0 * q0 EVA1 − EVA0 = * 1 1 * (EVA1 − EVA0 ) + p1 * q1 EVA1 − EVA0 ln p *q 140440 444442444444443 ln
zmena EVA vlivem zmeny ceny jednotky produkce
q1 q0 p * q − p0 * q0 + * 1 1 * (EVA1 − EVA0 ) + p1 * q1 EVA1 − EVA0 ln p *q 140440 444442444444443 ln
zmena EVA zpusobena casti vlivu zmeny objemu produkce
p v ,i ,1 ln n p v ,i , 0 − ( p v ,i ,1 * vi ,1 − p v ,i ,0 * vi , 0 ) + ∑ * * (EVA1 − EVA0 ) + p v ,i ,1 * vi ,1 EVA1 − EVA0 i =1 ln p v ,i , 0 * v i , 0 14 444444444 4244444444444 3 zmena EVA vlivem zmeny ceny jednotky i -teho vstupu q1 v − ln i ,1 q0 vi , 0 − ( pv ,i ,1 * vi ,1 − pv ,i ,0 * vi ,0 ) + * * (EVA1 − EVA0 ) + pv ,i ,1 * vi ,1 EVA1 − EVA0 ln p ,i ,0 * vi , 0 14v4 44444444244444444443 zmena EVA vlivem zmeny i -te parcialni produktivity
q ln 1 − ( pv ,i ,1 * vi ,1 − pv ,i ,0 * vi ,0 ) q0 + * * (EVA1 − EVA0 ) p *v EVA1 − EVA0 ln v ,i ,1 i ,1 pv ,i ,0 * vi , 0 14444444444244444444443 zmena EVA zpusobena casti vlivu zmeny objemu produkce
jsou (přímo či nepřímo) odvozeny následující ukazatele. Celková změna tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA) vlivem změny celkové produktivity, cen a objemů výroby (k rozkladu): n m n m m p * q − p * v − p * q − p v ,i ,0 * vi , j ,0 . ∑ ∑ ∑ ∑∑ j ,1 j ,1 v ,i ,1 i , j ,1 j ,0 ∑ j ,0 j =1 i =1 j =1 i =1 j =1 j =1 m
(4) Změna tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA) vlivem změny celkové produktivity (podle principu Montgomeryho indexu):
q j ,1 − ln n
m
∑∑ i =1 j =1
ln
vi , j ,1 q j ,0
vi , j , 0 * ( p v ,i ,0 * vi , j , 0 − pv ,i ,1 * vi , j ,1 ) . p v ,i ,1 * vi , j ,1 p v ,i , 0 * v i , j , 0
(5) Změna tvorby ekonomické přidané hodnoty (EVA) vlivem změny parciální produktivity i-tého vstupu (podle principu Montgomeryho indexu): q j ,1 − ln
vi , j ,0
m
∑ j =1
v i , j ,1 q j ,0
ln
pv ,i ,1 * v i , j ,1
(
)
* pv ,i ,0 * v i , j ,0 − pv ,i ,1 * vi , j ,1 .
pv ,i ,0 * v i , j ,0
(6) (Smíšený) index celkové produktivity, cen a struktury objemů výroby (k rozkladu): m
∑p
j ,1
j =1
n
* q j ,1
m
∑∑ p i =1 j =1
v ,i ,1
* vi , j ,1
.
m
∑p
j ,0
j =1
n
* q j ,0
m
∑∑ p i =1 j =1
v ,i , 0
* vi , j , 0
(7) Index celkové produktivity (podle principu Montgomeryho indexu): q j ,1 vi , j ,1 − ln q j ,0 n
(
m
∑∑
i =1 j =1
∑∑ p v ,i ,1 * vi , j ,1 i =1 j =1 n m ∑∑ p v ,i ,0 * vi , j ,0 i =1 j =1 n
m
ln n
vi , j , 0 * pv , i , 0 *vi , j , 0 − pv , i ,1 *vi , j ,1 pv , i ,1 *vi , j ,1
)
pv , i , 0 *vi , j , 0 m
n
m
∑∑ pv ,i ,1*vi , j ,1 −∑∑ pv ,i , 0 *vi , j , 0 i =1 j =1
i =1 j =1
.
(8)
Index parciální produktivity i-tého vstupu (podle principu Montgomeryho indexu): q j ,1 vi , j , 1 − ln q j,0
(
m
∑
j =1
∑ p v ,i ,1 * vi , j ,1 j =1 m ∑ p v ,i ,0 * vi , j ,0 j =1 m
ln
vi , j , 0 * pv , i , 0 *vi , j , 0 − pv , i ,1 *vi , j ,1 pv , i ,1 *vi , j ,1
)
pv , i , 0 *vi , j , 0 m
m
j =1
j =1
∑ pv ,i ,1*vi , j ,1 −∑ pv ,i , 0 *vi , j , 0
.
(9) Literatura: 1. KLEČKA, Jiří, MATĚJKA, Marcel. Nové podnikové systémy. 1. vyd. Praha : VŠE, 2004. 143 s. ISBN 80-245-0702-1. 2. KLEČKA, Jiří. Nové potřeby a možnosti měření ve vnitropodnikovém řízení – metodologie a IS PPROI a nové hodnotové ukazatele. Praha 20. 5. 2004 – 21. 5. 2004. In: KOPALOVÁ, Helena (ed.). Adaptační a rozvojové procesy firem po vstupu do EU. Praha : VŠE, 2004, s. 231–236. ISBN 80-245-0678-5.
Ing. Jiří Klečka, Ph.D. katedra podnikové ekonomiky Vysoká škola ekonomická nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3
[email protected]
