MCMXXVIII

ANNUAIRE DE Ľ UNI VE R S I T É K O M E N S K Ý P O U R L ’A N N É E 1927-1928

BRATI SLAVA / M C M X X V I I I

É D I T É PAR L E S É N A T D E Ľ U N I V E R S I T Ě K O M E N S K Ý IM PRIM ERIE

D EĽ ÉT A T , PRAGUE

( T C H É C O S L O VA Q U I E)

ROČENKA UNIVERSITY K O M E N S K É H O ZA S T U D I J N Í R O K 1927-1928

REDAKCÍ

P R O F . M U D ra J I Ř Í H O B R D L Í K A , rektora university VE S T U D I J N Í M

ROCE

1927-1928

V BRATISLAVĚ / M C M X X V I I I

NÁKLADEM AKADEMICKÉHO

SENÁTU UNIVERSITY K O M E N S K É H O

S PO D P O R O U MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ A N Á R O D N Í OSVÉTY T I S K E M STÁT N í T I S K Á R N Y V P R A Z E

t t h . pral. ÍUDr. ŠTEFAN LUBY B r o tid a v o -P r ó v n ic k ó fa k u lto

ZP RÁVA O D S T U P U J Í C Í H O R E K T O R A U N I V E R S I T Y PROF. J U D R A OTAKARA SOMMERA 0 u n i v e r s i t ě K o m e n s k é h o ve s t u d . r. 1926—1927, p o d a n á p ř i i n s t a l l a c i r e k t o r a u n i v e r s i t y na s t u d . r. 1927—1928 pr of . M U D r a J i ř í h o B r d l í k a dne 29. l i s t o p a d u 1927. Vážené shromáždění! Po starém akademickém zvyku zahajuji slavnost instalace nového rektora zprávou o uplynulém studijním roku, v němž se mi dostalo cti zastávati úřad rektorský. Východiskem své zprávy učiním kratičkou úvahu o právní povaze dnešní university. Vy­ cházeje z přesvědčení, že právní konstrukce určitého sociálního jevu musí býti výrazem pravé podstaty a skutečných poměrů zkoumaného institutu, získám tak úvahou na prvý pohled teore­ tickou program pro svůj dnešní úkol před Vámi. Dnešní universita hlásí se stále ještě hrdě k ideovému dě­ dictví slavných universit minulosti a pokládá na dále pěstování vědy a hájení vědeckých zájmů za nej přednější svůj úkol, třebas ji přítom nost zatlačovala vždy více do posice vyučovacího ústavu, ukládajíc jí tak mnoho úkolů bezprostředně praktických. Minu­ lost dovedla zajistiti svobodné badání vědecké na universitě roz­ sáhlou universitní autonomií, vrcholící ve vlastním soudnictví 1 ve vlastní správě. U niversita sama svobodně určovala si svoji organisaci. Tato stru k tu ra university vyrostla z korporační myš­ lenky středověké, jež byla zároveň organisačním principem stá t­ ního života. Změna mocenských poměrů ve státě a spojený s tím vzrůst moci zeměpanské přetvořily universitu ve státní ústav, postavený do služeb zájmů státních, jak je ti kteří představitelé státní moci právě pojímali. Tedy ne již svobodné podřízení se společné veliké idei, nýbrž příkaz dočasných držitelů moci určo­ val život universitní. Na štěstí nepodařilo se státní moci odstraniti zcela bez zbytku někdejší korporační charakter university. Přirozená souvislost mezi svobodou vědy a korporační povahou university projevuje se i dnes ještě v jistých korporačních p rá­ vech, v jisté autonomii. Je zásluhou prvního presidenta Nej vyš­ šího správního soudu Dra Emila Háchy, že správní soud, když po prvé na půdě našeho státu měl příležitost obírati se otázkou universitní, řešil od základu právní povahu dnešní university a vytknul katalog veřejných subjektivních práv jejích. Hácha dospívá podrobným rozborem příslušných norem a pronikavou studií historickou k závěru, že dnešní universita je „hybridní útvar, v němž podstata veřejné korporace sloučena je st s pod­ statou státního ústavu ve spletitý celek, který lze právnicky plně vystihnou ti jen konstrukcí velmi složitou a velmi sub­ tilní“. Sledovati dále myšlenku této konstrukce vybočilo by již z mezí dnešního mého úkolu. Z dosavadního je však patrno, že

je možno rozděliti přehled činnosti university podle dvojí složky je jí podoby. Začnu s vylíčením osudů naší university jako stá t­ ního institutu. I. Je na snadě, že tento oddíl mé zprávy rozpadne se ve dvé kapitoly. Pokud je universita státním ústavem a tedy zařízením, stojícím v cizí péči, jde o poměr dvoustranný se vzájemnými po­ vinnostmi. K terak splnil v minulém roce studijním stá t svoji po­ vinnost k naší universitě? Povinnost ta je vymezena nejen zvláštní strukturou university, jež v minulosti vedla namnoze i k naprosto odlišnému zákonodárství universitnímu. Je dána při naší universitě Komenského zcela specielně tím, že u nás jde o útvar mladý, nacházející se ve zrodu, a tedy v mnohých smě­ rech ještě o dotváření nedávno vzniklého organismu. A. P ři známé snaze o stabilisaci státního rozpočtu a po vydání restrikčního a platového zákona nebylo ovšem postavení státní správy k naší universitě snadné. Než bylo snad i v daných po­ měrech možno učiniti více, než se stalo. Mám tu na mysli přede­ vším systemisaci učitelských a pomocných vědeckých sil. Profe­ sorské sbory i akademický senát věnovaly těm to otázkám stálou péči a pozornost. Provedená systemisace však nejen že nepřinesla očekávané zvýšení počtu míst, rozpočtených kdysi při zakládání university podle okamžité potřeby prvých začátku, nýbrž naopak v celku počet systemisovaných řádných stolic na celé universitě byl ještě o devět stolic snížen. N ejhůře je při tom postižena fakulta právnická, na niž podle platných studijních řádu by mělo býti systemisováno nejméně 14 řádných profesoru, místo toho je jich však systemisováno jen 7. Je příznačné, že tu nebylo vůbec pamatováno na stolice, jež se fakticky suplují. S tátní správa tu opětovně jako v minulosti již častěji dokázala, že se na bratislavskou právnickou fakultu dívá jen jako na právnickou akademii. Situace právnické fakulty je taková, že v nej bližších létech nemůže v oborech dosud neobsazených vůbec nabídnouti ani řádné ani mimořádné profesury. Situace fakulty filosofické a lékařské není o mnoho lepší, prvé zbudou po vyřízení učině­ ných již návrhů volné stolice tři, druhé pouze dvě. Dlužno konstatovati, že tím universita je ve svém rozvoji na dlouhou dobu zastavena a tém ěř pro nej bližší budoucnost připravena o mož­ nost umístění vědeckého dorostu. Marné bylo také úsilí fakulty právnické a filosofické o vydatnější rozmnožení m íst asisten t­ ských, čímž rovněž vědecký dorost citelně bude postižen. Tvrdě zasažena byla též universitní knihovna. Počet konceptních a po­ mocných konceptních m íst byl v ní snížen s 13 na 10, kancelář­ ských a zřízeneckých z 11 na 8, a to tedy se stalo u ústavu, který rok od roku musí růsti, má-li vyhověti svému úkolu. Je patrno, že systemisace nebyla provedena v duchu stabilisace rozpočtu, nýbrž v duchu úzkoprsého šetření. Je však zá­ roveň patrno, že je tím pro nej bližší dobu perpetuován stav, který za poslední tři léta se vytvořil z restrikce. Státní správa 6

bude m íti při každém příštím návrhu na obsazení stolice nesystemisované možnost nekonečných průtahů, zdánlivě zcela legálních, zapomene-li se jen na illegální východisko systemisace, jež na­ prosto nebyla provedena podle normální potřeby sil, jak přika­ zuje zákon. Je-li vysokoškolská adm inistrativa nesena tím to duchem, nepřekvapí, že mohu podati spíše zprávu o nevyřízených jmeno­ vacích návrzích, než o jmenováních v uplynulém studijním roce provedených. Neprovedeny zůstaly: na fakultě právnické jeden návrh na profesuru řádnou a dva návrhy na profesury mimo­ řádné. Na této fakultě, ač je tíseň její největší, nebylo v uply­ nulém roce provedeno vůbec ani jedno jmenování. N a fakultě lékařské neprovedla vláda šest návrhů na profesury řádné. Byl tu jmenován pouze s. docent MUDr. Michal Šeliga mimořádným profesorem porodnictví a gynaekologie náhradou za profesora Muller a, jenž odešel do Brna, pak s. doc. Dr. Bedřich W iškovský mimořádným profesorem rhinolaryngologie a s. doc. Dr. Karel Koch bezplatným mimořádným profesorem pathologie a therapie chirurgických chorob. Na fakultě filosofické zůstaly nevyřízeny čtyři návrhy na mimořádné profesury. Jmenován byl pouze s. doc. university Karlovy František Ryšánek řádným profesorem československé filologie a s. doc. Masarykovy university Ph. Dr. Josef Tvrdý mimořádným profesorem filosofie. Současně utrpěla však filosofická fakulta naše těžkou ztrátu odchodem prof. Dra Miloše Weingarta do Prahy. Dvě z provedených jmenování jsou tedy prostě jen restitucí in integrum. Veškerá další jmenování byla přes všechny urgence a intervence universitě vytrvale odpírána s odůvodněním, že není naléhavě nutno obsaditi stolici, která je suplována nebo zastupo­ vána prof, mimořádným, a to i když — jako na právnické fa ­ kultě — stav suplování trval již šest let. Státní správě podařilo se tak zavěsti na vysoké školy trvalé suplentury, které kdysi za Rakouska tak zatěžovaly naše střední školství. V oboru školství vysokého bylo tím vytvořeno světové unikum. Vnější podmínky, za nichž se vyučovací činnost university v uplynulém stud. roce rozvíjela, nebyly nijak příznivé. Stav umístění je zejména kritický na fakultě filosofické. Profesorské sbory věnovaly stálou pozornost projektu definitivní výstavby university na pozemcích u vily Lafranconi, nepodařilo se však dostati věc ze stadia předběžných porad. Porada zástupců zúčast­ něných m inisterstev, konaná v květnu 1927, usnesla se navrhnouti, aby byly zakoupeny další pozemky pro novou klinickou ne­ mocnici a pro ústav choromyslných, k terý má býti vybudován při klinické nemocnici jako součást psychiatrické kliniky u La­ franconi. Odkazem na budoucí definitivní vybudování university byly odbyty naléhavé potřeby fakulty filosofické, jež se marně uchá­ zela o příděl dalších m ístností v budově státního dívčího gymna7

sia v Dunajské ulici. Stejně sešlo s navrhované koupě domů pro právnickou fakultu a pro rektorát. Na fakultě lékařské trpí ně­ kolik ústavů a klinik jak nedostatkem m ístností, tak nevhodným umístěním. Positivním výsledkem minulého roku je otevření nové bu­ dovy theoretických ústavů lékařské fakulty. P ro jek t výstavby druhé budovy theoretických ústavů pokročil alespoň tak daleko, že je st vše připraveno k vypsání soutěže. N a fakultě právnické byla upravena zasedací síň profesorského sboru a připravena úprava pracovny pro studenty, jak jsou obvyklé na universitách francouzských nebo německých. Konečně byla povolena pří­ stavba dětské kliniky a adaptace některých m ístností státní ne­ mocnice pro kliniku rhinolaryngologickou. Iniciativě pana vrch­ ního odborového rady D ra Františka Havelky se zdařilo, že do­ jde v Bratislavě k postavení obytného domu pro universitní profesory. B. Je st dokladem veliké pracovní energie, že za poměrů tak svízelných život university jako vyučovacího ústavu proběhl v minulém roce bez valných otřesů. Má na tom podíl i naše stu ­ dentstvo, které vzorným chováním a pracovitostí, prozrazující lásku k studiu i porozumění, velmi usnadňuje svým profesorům a učitelům obtížný jich úkol. Intensivní provoz vyučovací je patrný z počtu konaných ko­ legií. Byloť konáno v zimním sem estru na fakultě právnické 51 kolegium v rozsahu 147 týd. hodin, na lékařské 48 kolegií v roz­ sahu 1941/2 hod., na fakultě filosofické 103 kolegia v rozsahu 229 týd. hod., v letním semestru pak na fakultě právnické 62 kolegia v rozsahu 195 hod., na fakultě lékařské 51 kolegium v rozsahu 1981-_> hod., a na fakultě filosofické 1<>6 kolegií v roz­ sahu 226 hod. týd. Posluchačů bylo na universitě zapsáno: V z im ní m semes tr u

na „ „

fakultě p rá v n ic k é ...................898 „ l é k a ř s k é ......................... 319 „ filosofické . . . . . . 200 úhrnem . . . 1417 v tom 146 žen. V letním semestru

na „ „

8

fakultě p rá v n ic k é ..................838 „ l é k a ř s k é ......................... 319 „ filosofické . . . . . . 192 dohromady . . . 1349 v tom 137 posluchaček.

Studia dokončilo a absolutorium obdrželo: na právnické fakultě na lékařské fakultě na filosofické fakultě

. . . 66 posluchačů . . . 38 „ . . . 22 posluchači.

Prospěch při zkouškách státních a rigorosech nevybočuje z mezí obvyklých. Pozoruhodné je, že oba kandidáti, kteří při státních zkouškách historicko-právních byli v uplynulém roce z .203 kandidátů aprobováni s vyznamenáním ze všech zkušeb­ ních oborů, byly ženy. K ontrastuje to zajímavým způsobem s od­ porem státní správy proti připuštění ženských sil do státní služby. Na doktory práv byli povýšeni 73 kandidáti, z nich 4 ženy, na doktora veškerého lékařství bylo promováno 37 mediků, v tom 3 ženy, na fakultě filosofické pak bylo povýšeno na doktory filo­ sofie 9 kandidátů, v tom 3 ženy. Dne 27. května konala se první slavnostní promoce na uni­ versitě. Promován byl na doktora veškerého lékařství pan Em a­ nuel Filo-škorec, rodem z Beluše. Přednáška jeho, proslovená při promoci „Vývoj theorií o podstatě a příčinách nádorů“ byla po­ dle usnesení akademického senátu uveřejněna v universitní Ročence. Doplňkem university jako státního ústavu je st universitní knihovna. My všichni jsm e šťastni vědomím, že tento ústav je st ve výtečné správě ředitele Jan a Emlera, neúnavného ve zdoko­ nalování knihovny. Knihovna s jubileem 50. narozenin svého ře­ ditele byla by mohla oslaviti další jubileum. Byl totiž dovršen počet jednoho statisíce svazků, získaných od počátku vedení knihovny naší správou. Tím přestoupil celkový počet svazků cifru 160.000. Ředitel Em ler věnoval i letos pilný zřetel systematickému doplnění oddělení literatu ry slovenské a pokračoval v budování souborného katalogu slovenských knihoven. Budova knihovny byla podrobena základní opravě ve všech částech, aby byl defini­ tivně odstraněn velmi nepěkný, ba nedůstojný stav, v němž bu­ dova byla nynější správou převzata. Správa knihovny ničeho ne­ opominula, vynakládajíc veškeré úsilí k tomu, aby celá budova, v níž knihovna je umístěna, přešla v je jí držení. Bohužel, správa ľudové školy m aří toto úsilí. Nedovoluje, aby knihovna zaujala v druhém patře Klarissea místnosti, od r. 1924 prázdné pro zdra­ votní závadnost a nevhodnost a nesloužící tedy ani účelům ľu­ dové školy. Za takového krajního stísnění dá se normální chod ústavu udržeti jen s mimořádným napětím sil jeho správy. M arně bylo také v uplynulém roce naléháno jak ředitelstvím knihovny tak rektorátem university na novou úpravu předpisů o povinných výtiscích. Unifikace této zdánlivě podružné otázky zaj istila J5y~Eotiž universitní knihovně naší teprve veškerou tisko­ 9

vou produkci československou ze zemí historických. Nicméně pro neznámé překážky nemůže k této unifikaci dojiti. Za minulý studijní rok navštívilo veřejnou čítárnu knihovny 15.000 čtenářů (loni za stejnou dobu 13.589), ačkoliv knihovna byla pro adaptace přes dva měsíce uzavřena. II. Do oboru vlastní autonomní činnosti university spadá především organisace vědecké práce. Po té stránce může uni­ versita naše zaznamenati i v uplynulém roce výsledky potěši­ telné. želíme sice odchodu vynikajícího organisátora, učitele a učence prof. D ra Miloše W eingarta, jehož blahodárnou ruku byjo cítiti i mimo užší obor vlastní jeho fakulty, avšak nikde, kde pů­ sobil, nezůstalo jeho veliké dědictví ležeti ladem. V nej vlastnějším oboru vědeckém lze vysloviti uspokojení jak s výsledky vědecké práce, tak s vytvářením jejích podmínek. S neztenčeným úsilím věnovali se všichni ředitelé ústavů a se­ minářů dalšímu doplnění a vybudování ústavních a seminárních knihoven, ú stav n í knihovny naše budí u všech návštěvníků naší university nejen pozornost, ale i lichotivé uznání. Je nám to tím milejší, že těchto výsledků bylo namnoze dosaženo bez řádných vědeckých pomocných sil jen iniciativou ředitelů ústavu a ochot­ nou spoluprací studentů. Nelze tu podrobně uváděti všech dosa­ žených výsledků, ale mohu na př. jen za svůj sem inář romanistický s uspokojením konstatovati, že v něm byl nezištnou a odříkavou prací dvou členu semináře slečny JUC. Boženy Nčmčické a pana JU D ra Václava Budila pořízen velmi úplný reálný katalog, čítající několik tisíc lístků. Na právnické fakultě byl zřízen ústav slovanských práv, jehož vedením byl pověřen prof. Dr. Rudolf Rauscher. ú stav má za úkol sebrati veškerý materiál pro poznání hospodářského i právního života slovanských státu a státi se tak na poli právním i hospodářském zprostředkovate­ lem našich styků se slovanským světem. Bohužel, přes opětovné zákroky a přes opětovné sliby, není dosud vybavení ústavu ta ­ kové, aby byl zajištěn jeho normální chod. Sliby, kterých se nám dostalo, sice ukazují, že neschází pochopení pro tyto naše snahy, bohužel, však státní rozpočet vysokoškolský ztratil svou někdejší pružnost, jíž želí obzvláště organismus tak mladý a tak rostoucí jako naše universita. Tím také dlužno vysvětliti, že ústav tento nemohl dosud přistoupiti k činnosti publikační a musil dokonce odmítnouti publikaci vědeckých prací ze spřátelené ciziny. V knihovně fakulty právnické vydad jsem jako svazek XVII. společně s panem kolegou Vážným učebnici Heyrovského, Dějiny a systém soukromého práva římského. Publikace tohoto obsáh­ lého spisu byla umožněna blahovůlí býv. m inistra školství a ná­ rodní osvěty prof. D ra Jan a Krčmáře. Dále vyšly v této knihovně svazek XVIII. Rauscher: Usmrcení člověka v českém právu zem­ ském a svazek XIX. Vážný: Římské právo obligační, část II. Mimo to počala fakulta právnická vydávati Sborník menších vě­ deckých prací.

Členy lékařské fakulty jsou nadále vydávány a redigovány Bratislavské lékařské listy, časopis pro zdravotnictvo za vrchní redakce prof. D ra Stanislava Růžičky a Sborník československé Společnosti orthopedické za vrchní redakce prof. D ra Vítězslava Chlumského. Filosofická fakulta vydala ve svých spisech jako svazek VII. prof. D ra Josefa Baudiše: Řeč a ve Sborníku svém jako číslo 44. W eingartovu práci Manuálník G rigorija Kujbědy, část I. a číslo 45. Varsíhovu studii „Slováci na pražské universitě do konce středověku“. Bohužel, je vydavatelská činnost fakulty filosofické zatížena z minulosti značným dluhem tiskárně, který se nepo­ dařilo ani za mého rektorátu přes urgence a intervence u mini­ sterstva školství uhraditi. K ruh vědeckých pracovníků na universitě byl rozšířen dvěma habilitacem i: na právnické fakultě habilitoval se Dr. Zde­ něk Peška pro právo ústavní, na fakultě lékařské Dr. Bedřich F rejka pro orthopedickou chirurgii. Kladnou položkou našeho vědeckého života bylo též ustavení 4 / Učené Společnosti Šafaříkovy. Společnost chce býti především pracovním společenstvem všech vědeckých pracovníků, působí­ cích na Slovensku. Chce soustřediti veškeré universitní i mimouniversitní učené kruhy slovenské s hlediska vědeckého výzkumu Slovenska. Dne 2. prosince 1926 konala se pod aegidou akade­ mického senátu ustavující schůze Společnosti. Prvé slavnostní shromáždění Společnosti konalo se dne 6. prosince 1926 za p ří­ tomnosti m inistra školství a národní osvěty prof. D ra Milana Hodži. Společnost rozvinula v uplynulém roce čilou činnost před­ náškovou a přistoupila k vydávání periodického orgánu nazva­ ného „Bratislava“, v němž sleduje pozorně veškeré zjevy kul­ turního života na Slovensku a snaží se zaujmou ti kritické stano­ visko k veškerému kulturním u dění veřejného života našeho. Styky se zahraniční vědou zvláště slovanskou se v minulém studijním roce značně rozšířily a prohloubily. P ři tom působila zejména početná účast zástupců university na zahraničních sjezdech vědeckých, tak zejména na II. mezinárodním sjezdu byzantologickém v Bělehradě, na sjezdu slovanských zeměpisců a národopisců v Krakově, na sjezdu historiků východní Evropy ve Varšavě. Zástupci university zúčastnili se též slavnosti pětistého výročí založení university v Lovani, dvoustého padesátého výročí založení university v Innsbrucku, desátého mezinárodního kongresu zoologického v Budapešti a oslavy stého výročí sm rti Beethovenovy ve Vídni. Zahájeno bylo za spolupráce s polským konsulátem v Bratislavě jednání o výměnu profesorů mezi uni­ versitam i polskými, v prvé řadě s universitou v Poznani. Dlužno tu s díkem vzpomenouti účinné pomoci dřívějšího konsula pol­ ského pana Dra Stanieviče i nynějšího konsula pana Žigmunda Mer ding era. úzké vztahy přátelské váží nás též k domácím ústavům a korporacím vědeckým. Obzvláště bych vyzvedl, že 11

prof. Dr. Karel Lašťovka přednášel jako host v letním semestru na Masarykově universitě v Brně, na naší právnické fakultě pak v téže době prof. M asarykovy university Dr. Rudolf Dominik. V této souvislosti dlužno se zmíniti i o činnosti popularisačni, jež byla v rukách Extense university naší. Předsedu výboru Extense prof. D ra Miloše Weingarta vystřídal po jeho odchodu prof. Dr. Richard Honia, činnost přednášková nebyla, bohužel, v uplynulém roce tak bohatá, jako v letech předešlých. Nebylo sdostatek finančních prostředků, aby konány byly rela­ tivně velmi nákladné kursy přednáškové na Slovenském venkově. V Bratislavě byly přednášky omezeny na minimum zřetelem k nepatrném u zájmu zdejšího publika. Extense pořádala před­ nášky i ve Vídni, pokračujíc tak v soustavných stycích s česko­ slovenskou menšinou vídeňskou. V historických zemích před­ nášeli naši profesoři hlavně v českém Slezsku. O prázdninách byl uspořádán v rámci Extense prázdninový vysokoškolský kurs pro učitele v Turč. Sv. M artině. V odborných časopisech učitel­ ských byly tyto přednášky velmi sympaticky glosovány. Ve Sbírce přednášek a rozprav Extense university Komen­ ského, vydávané redakcí prof. D ra Richarda Hovny, vyšlo v uplynulém roce pět nových svazku, a to prof. Duška Poválečné konkordáty, prof. Růžičky Eubiotika, prof. Reinsbtrga Poučení o pohlavních chorobách, prof. Wollmana studie o Slowackém a prof. Koláře pojednání o Sociálních problémech ve starém Řecku a Římě. Na vydání knih prof. Reinsbtrga a Ružičky při­ spělo m inisterstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy podporou ve výši 5000 Kč. III. Tento obraz života na naší universitě sluší doplniti ještě vylíčením sociální péče o studentstvo, jež z velké části dosud byla obstarávána rovněž jen universitním i profesory. Z činnosti Sboru pro sociální pečlivost vysokoškolského stu­ dentstva uvedl bych, že Sbor provedl mezi nemajetným student­ stvem naším ošacovaci akci z podpory m inisterstva školství a ná­ rodní osvěty per 17.000 Kč, již z vlastních prostředků doplnil na 30.000 Kč. Podpora byla udělena 146 posluchačům. Mimo to poskytl Sbor částku 5000 Kč na zakoupení stravních lístků v akademické mense, hledě k tomu, že zmenšením dotace mini­ sterstva školství a národní osvěty pro in tern át mnohým sku­ tečně potřebným studentům se slevy v akademické mense nedo­ stalo. Též byla provedena Sborem akce pro podporu onemocně­ lých nem ajetných posluchačů. Městským a obecním zastupitel­ stvím tř í slovenských žup bylo rozesláno 300 oběžníků se žá­ dostmi o poskytnutí darů na zdravotní fond studentský. Sbírka vynesla však jen 2098 Kč. Zdravotní ústav slovenský, jehož předsedou byl v minulém roce prof. Dr. Michal šeliga, trp í rov­ něž nedostatečnými prostředky finančními. Akademický senát dal m inisterstvu školství a národní osvěty podnět, aby byla zdra­ votní péče o vysokoškolské studentstvo organisována po způsobu 12

veřejnoprávního pojištění nemocenského, a doporučil vládě zvlášť naléhavě organisaci péče o tuberkulosní studenty. V universitním internátě mužském bylo ubytováno v zim­ ním sem estru 209, v letním 205 posluchačů, ženský in tern át byl po celý rok plně obsazen 45 posluchačkami. V akademické mense bylo za celý studijní rok vydáno 51.897 denních porcí stravy (circa 250 denně). Za denní stravu platilo se 8 Kč, a to 1 Kč za snídaně, 4 Kč za oběd a 3 Kč za večeři. Do kuchyně akademické mensy zavedeno s podporou mini­ sterstva školství a národní osvěty úplné strojní zařízení s lapači páry a ventilacemi, takže bratislavská akademická mensa může se po té stránce rovnati nejlépe zařízeným mensám v republice. Za bezvadné zvládnutí celé rozsáhlé agendy mensy i internátu přísluší dík jak pečlivé ředitelce mensy paní M arii Novákové, tak neumdlévajícímu jednateli k uratoria prof. Dru Vratislavu Buškovi. Budova mužského internátu v Prayově ulici přes každoroční opravy hyne od základu. Houba čím dále tím více zachvacuje rám y dveří a podlahy. Uspokojuje na ten čas jedině internát dívčí v Cintorínové ul., který získal zřízením rekreačních m íst­ ností s čítárnou, hovornou a hudební síní. N a zřízení knihovny věnovalo kuratorium větší částku a sestavuje právě seznam knih a revuí, jež m ají býti v nejbližší době zakoupeny. Od počátku university Komenského nepřestávali profesoři této university zdůrazňovati, že životní podmínkou university Komenského je vybudování moderní universitní koleje. S radostí konstatuji, že se konečně podařilo získati pro tuto myšlenku zájem slovenské veřejnosti. Na valné hromadě 29. říjn a 1926 ustavil se Spolek pro postavení a vydržování universitní koleje a akademické mensy. Současně bylo ustaveno propagační komité za předsednictví advokáta pana D ra Milana Ivanky a místo­ předsedy ředitele Jan a Cablka. Cíle spolku došly vřelého přijetí československé veřejnosti. M inistr Kállay vyzval oběžníkem všechny župní a okresní úřady k podpoře spolku. Svaz sloven­ ského studentstva uspořádal o vánočních prázdninách sběrací akci ve prospěch spolku. Hlavní zásluhu na jejím úspěchu má ovšem pan vrchní odborový rada Dr. Maule, který vyzval ředi­ telství všech středních škol na Slovensku k uspořádání sbírek. Tato akce vynesla 38.402 05 Kč. I obyvatelstvo hlavního města P rahy projevilo svou živou účast na vybudování studentského domova. Čaj, uspořádaný v Praze v únoru 1927 pod heslem „P rah a slovenskému studentstvu“ vynesl čistých 56.000 Kč. Propagačním u komitétu zdařilo se získati pro svoji akci tém ěř všechny politické i kulturní činitele Slovenska. Výbor spolku sestavil stavební program budoucí universitní koleje na základě zkušeností, nabytých z vysokoškolských kolejí pražských a brněnských, a vypsal na vypracování náčrtku pro­ jektu užší soutěž. M inisterstvo školství uvolnilo na vnitřní za­ 13

řízení nového akademického domova 1,000.000 Kč. Pan presi­ dent Masaryk daroval pak z národního fondu Masarykova částku 2,900.000 Kč. Tyto velkomyslné příspěvky umožnily spolku urychliti uskutečnění jeho stavebního program u. M inistr školství a národní osvěty Dr. Milan Hodža shlédl osobně vyhléd­ nuté pozemky na Lafranconi, označil je jako ideální a prohlásil, že si přeje, aby zde byla vybudována moderní studentská kolej po vzoru anglických kolejí. V březnu 1927 doporučila ju ry pod předsednictvím prof. Josefa Gočára spolku projekt architekta Schilingra, s nímž pak sjednána smlouva o vypracování defini­ tivních stavebních plánů. Tyto definitivní plány architekta Schi­ lingra byly přezkoušeny ministerstvem školství a ministerstvem veřejných prací a podle připomínek těchto m inisterstev a podle podnětů výboru spolku byly znovu přepracovány a pozměněny. Současně s touto akcí jednal spolek o pronájem pozemků na Lafranconi s příslušnými m inisterstvy. Jednání toto, zahájené počátkem dubna 1927, bylo velmi svízelné. Rozhodné slovo pana m inistra Hodži o anglické koleji za hranicemi m inisterstva škol­ ství nebylo bohužel pojímáno ani jako přání. Jmenovitě interní kompetenční spory v m inisterstvu veřejných prací způsobily, že spolek byl připraven nejméně o 2 měsíce podzimní stavební se­ zóny, ba byly chvíle, kdy se zdálo, že celé dílo bude, ne-li zma­ řeno, tedy odsunuto na dobu nedohlednou. Teprve díky osobnímu zakročení pana m inistra financí Dra K arla Engliěc, p. m inistra školství D ra Milana Hodži a pana sekčního šéfa v ministerstvu veřejných prací D ra Pískače, podařilo se překonati tyto neočeká­ vané obtíže, pozemky na Lafranconi byly státem spolku prona­ jaty, referát m inisterstva veřejných prací v Bratislavě byl zmoc­ něn, aby vypsal veřejnou soutěž na stavbu universitní koleje, a právě v těchto dnech bylo započato s prvními pozemními p ra­ cemi na pozemcích u Lafranconi. Nesnáze finanční ovšem způso­ bují, že Spolek byl nucen původní projekt koleje částečně omeziti, jistě na úkor ideálu anglické koleje, který všem příznivcům spolku tanul na myslí. Stavba koleje vyžádá si nákladu kolem 8.000.000 Kč, na jejíž úhradu spolek dosud opatřil kolem 4.000.000 Kč, umožňujících pouze provedení hrubé stavby. Ome­ zení stavebního program u, touto finanční situací spolku dikto­ vaná, jsou však pouze prozatímní, neporušují principu původ­ ního projektu a nevylučují možnost uskutečniti projekt v plném jeho rozsahu, jakm ile se Spolku podaří opatřiti si potřebný kapitál. I s touto výhradou může tedy Spolek považovati dosavadní svoji činnost za velmi úspěšnou, neboť během jednoho roku se mu podařilo začíti se stavbou budovy. Za to přísluší dík nejen slovenského studentstva, ale celé slovenské veřejnosti, výboru spolku a zejména jeho agilnímu a neodbytnému jednateli prof. D ru V ratislavu Buškovi. Tím uzavírám obraz činnosti a života naší university v uply­ U

nulém roce. N a studijní rok 1927/28 byli zvoleni rektorem uni­ versity Komenského jednomyslně prof. Dr. Jiří Brdlík, děkanem fakulty právnické prof. Dr. A ugust Ráth, děkanem fakulty lé­ kařské prof. Dr. Vítězslav Chlum ský a děkanem fakulty filoso­ fické prof. Dr. Karel Chotek. Děkuji srdečně především všem členům akademického se­ nátu, kteří mne v uplynulém roce v každé chvíli účinně podporo­ vali, obzvláště pak svému vzácnému příteli panu prof. Dru Karlu Laštovkovi a Jeho Spectabilitě panu prof. D ru Albertu Pražá­ kovi za všechnu pomoc ve věcech úředních i ve věcech našeho vědeckého života. Děkuji též všem referentům m inisterstva škol­ ství a národní osvěty, kteří v obtížných situacích naší university mně vycházeli vždy s porozuměním a s ochotou vstříc. Zejména pan sekční šéf Dr. F rantišek Matouš-Malbohan, a pan m inister­ ský rada Dr. Ferdinand Spisek, jevili vždy veliký zájem o věci naší university. Obracím se nyní ještě naposled s tohoto m ísta k vám, mladí moji přátelé, milá mládeži akademická. Osvobozená vlast — především osvobozené Slovensko — bude potřebovati všech Vašich sil. čeká vás vděčný úkol pro­ myšlené spolupráce při budování našeho státu. Úkol ten nedá se vyřešiti v klidu. Nemáte jednou, až vyjdete z těchto síní, prostě jen nahraditi opotřebovaná kolečka a zapadnouti bez hluku do vyjetého mechanismu. Buďte si toho vědomi, že spolupráce Vaše i na nej nepatrnějším místě společenského dění má býti prací tvůrčí. Je však dvojí nebezpečí, jež ohrožuje tento Váš cíl a jemuž m usíte již nyní čeliti. Jedno je dáno příliš praktickým sklonem doby, k terá ráda postupuje podle zákona nej menšího odporu a vyhýbá se skuteč­ nému problému. N edejte se mýliti tím, že vyvstávají před Va­ šima očima reform átoři, kteří hlásají t. zv. praktický směr vý­ chovy. U niversita je místem výchovy vědecké a na tom nic ne­ mění, že dnešní nedokonalá studijní zařízení umožňují studium ryze chlehařské. bez všeho vyššího posvěcení. Ale i tam, kde hoří v srdcích Vašich skutečná touha po poznání, číhá nebezpečí. Nevystihl to nikdo lépe, než veliký ruský spisovatel, když mluvil o „prokleté slovanské nestálosti a těkavosti. Pokud o práci pouze blouzníš, rovnáš se o rlu : zdá se, že bys zemi s m ísta vyšinul — ale v uskutečňování ihned zeslábneš a ustaneš“. Palliativem v obou případech je vážný poměr k práci j/ědecké, osvojení si řádné methody vědecké práce. P řístup k vědě je v našem státě otevřen každému, kdo je dobré vůle. Nenamí­ tejte, že jen nepatrný zlomek universitních posluchačů může skončiti na universitní kathedře. život potřebuje vědeckých p ra­ covníků stejně jako universita, česká věda právě tím chybovala, že se je jí život většinou odehrával výlučně na jediné universitě. Slovenská věda může se dnes vyvíjeti za podmínek nesrovnatelně 15

příznivějších. Dnes má Slovensko university tři. Slovenský regionalismus bych chápal, dovedete-li na poslední místo Slovenska postaviti nejlepší z Vás. Ale n estrhujte do tohoto regionalismu svoji universitu, jež je druhou tv áří obrácena do celého státu a do celého světa. Slovensko nepotřebuje ani tak slovenské vědy, jako především slovenských vědců. Na Vás jest, abyste své rodné zemi dali, což je st jejího.

R E C T O R M A G N I F I C U S P R O F . MUDr . J I Ř Í B R D L Í K . Životopis. Zbývá mi radostný a čestný úkol představiti nového rek­ tora M agnifica naší university. N a studijní rok 1927/28 byl jednohlasně zvolen rektorem university Komenského řádný profesor nemocí dětských MUDr. J iří B rdlík dne 25. května 1927 a volba jeho byla potvrzena vy­ nesením m inisterstva školství a národní osvěty ze dne 15. června 1927, č. j. 67.252/27. MUDr. J in Brdlík narodil se dne 24. říjn a 1883 v Přerově na Moravě. Studia středoškolská dokončil na akademickém gymnasiu v Praze, kdež r. 1902 maturoval. Lékařství studoval na Karlově universitě v Praze, kdež byl po tříletém přerušení studií, nastalém pro vážnou, život ohro­ žující chorobu, promován r. 1911. Od r. 1911 do r. 1919 byl asistentem kliniky prof. Pěšiny v Praze pro nemoci dětské. V roce 1916 habilitoval se v Praze pro obor dětského lékařství. R. 1919 byl jmenován mimořádným profesorem a přednostou kliniky pro nemoci dětské v Bratislavě, r. 1920 jmenován pro­ fesorem řádným. Vědecká činnost jeho obírá se problémy vnitřní sekrece, ne­ mocí infekčních a kožních nemocí věku dětského. Své klinické i experim entální práce uveřejnil v časopise českých lékařů, v Biologických listech a v Bratislavských lékařských listech. V roce 1918 vydal první českou therapii nemocí dětských a v těchto dnech vyšla jeho obsažná učebnice Therapie nemocí d ět­ ských s diagnostikou, vydaná společně s asistentem Drem Švejcarem. Láska k dětem, jež určila jeho vědeckou dráhu, přivedla ho i na pole sociální práce pro dítě. Vycházeje z přesvědčení, že nestačí vyléčení dítěte na klinice, nýbrž že je třeba, nemá-li vý­ sledek léčení býti zmařen, pečovati i po vyléčení o rodinné a hy­ gienické poměry dítěte, věnuje všechen volný čas ochraně dítěte. P racuje tu všestranně články novinářskými i přednáškami, dává 16

Pinx. J. A. Král.

P R O F . M U D r . JIŘÍ B R D L Í K RECTOR M A G N I F I C U S V E S T U D I J N Í M R O C E 1927/28.

do služeb této myšlenky sociální celou svoji okouzlující osobnost, působí již za světové války, kdy problém zdraví dítěte vystoupil v celé své hrůze, jako poradní lékař v organisaci ochrany matek a kojenců v Praze, stává se členem kuratoria těchto poraden, pracuje neúnavně v Českém srdci a jako konsiliář v Jedličkově ústavu pro mrzáčky, po převratu vstupuje do prvního hlavního stanu čs. červeného kříže a při vší činnosti je horlivým jednate­ lem české dětské nemocnice v Praze, vybudované láskou a obě­ tavostí českých lékařů. Do služeb této sociální činnosti staví i svoji činnost literární. V roce 1918 napsal populární knížku Dítě kojenec pro poučení matek, jak dítě správně živiti a s ním zacházeti. I tam, kde nemohl osobně zasáhnouti jako lékař, stejně milovaný rodiči jako dětmi, působí svým slovem po celé naší vlasti. Knížka rozšířila se ve více než 40.000 výtiscích čes­ kých, slovenských i ruských a vykonává v nej širších lidových vrstvách skvěle svoje poslání. Nejnověji lze očekávati nové vy­ dání slovenské i maďarské. Obdobná knížka, pojednávající ob­ sažně nejen o kojenci, nýbrž o celém dětském věku a přihlížející i k výchově dítěte až do dospělosti, vyšla r. 1919. Na universitě naší věnoval všechnu svoji energii vybudo­ vání své kliniky. Obráží se to jak ve vědecké produkci z kliniky, jež dosáhla počtu 44 prací publikovaných v různých domácích i zahraničních časopisech, tak ve frekvenci kliniky, jež stoupla tak, že často po celý den jsou ambulance obsazeny. Na klinice byla jím založena poradna pro m atky a kojence a poradna pro tuberkulosní děti a zřízeno preventorium pro děti tuberkulosních rodičů, aby byly uchráněny infekce. Ve své sociální činnosti po­ kračuje jako úřadující místopředseda Masarykovy Ligy, jako místopředseda spolku nemocnic, jako člen kuratoria ochrany matek a kojenců i jako cheflékař městských poraden. Magnifice, drahý příteli! žhavá láska a neumdlévající práce jsou základními motivy všeho Tvého snažení. Na samém kraji mužných Tvých let zazněl v Tvém životě i motiv nesmyslné, bru­ tální zkázy. Jakoby osud zatloukl na sotva pootevřenou bránu života. Boj proti velikému nepříteli lidstva, kterém u Jsi zasvětil všechny své síly, začal Jsi ve vlastním domě. Ze zápasu, který tak mnohý prohraje, protože nedůvěřuje sobě a nemá vnitřní kázně, vynesl Jsi vysoko svoje čisté krásné srdce, tak štědré, že na něm pevně stojí štěstí Tvé vlastní rodiny i tolika rodin cizích. To vše vyrostlo z Tvého vítězství. Věřím, že budeš vítězem i nad vším, co ohrožuje naši mladou universitu a že se Tvé jemné ruce laskavého lékaře podaří, co po leta uniká vší vynakládané energii. S touto vírou odevzdávám Ti úřad rektora university Ko­ menského se všemi jeho symboly a přeji Ti všeho zdaru. Přistup, prosím, vykonej předepsaný slib a přijm i ode mne odznaky hodnosti rektorské.

2

17

P R O S L O V P ROF . DRA J I Ř Í H O B R D L Í K A R E C T O R A M A G N I F I C A NA S T U D I J N Í R O K 1927/28 p ř i i n s t a l a c i r e k t o r s k é d n e 29. l i s t o p a d u 1927. Vážené shrom áždění! Magnifice, vážený p říte li! Děkuji Ti za všechna ta krásná slova, která Jsi ke mně pro­ nesl a která přijímám jako slova dávného přátelství. Nemusím snad podotýkati, jak vysoko si cením, že přejímám nej vyšší aka­ demický úřad právě z rukou Tvých. Radost ta však je st smíšena s pocitem vědomí, jak obtížilo mi bude kráčeti na stejné linii s Tebou, který Jsi tak vynikajícím způsobem se zhostil svého rektorského působení! Slova chvály jsou zajisté též výrazem Tvého přátelství, které u svého druha vidí vše v mnohem jasnějších a zářnějších barvách než tomu ve skutečnosti jest. Děkuji zástupcům cizích mocností, zástupcům civilních s tá t­ ních a samosprávných úřadů, zástupcům vojska, všem vzácným hostům, kteří povznesli svou přítomností lesk dnešní slavnosti. Děkuji svým volitelúm i sborům profesorským za důvěru, kterou mi zvolením prokázali a slibuji v tomto slavném oka­ mžiku, že zájmy university budu vždy a všude zastávati a hájiti. K Vám, akademický doroste, chci promluviti několik slov a navázati na slova Jeho Magnificence, pana prorektora, který zdůraznil ve své instalační přednášce, že při vykonávání práce učitelské klademe důraz ne tak na hotový výsledek, jako na cestu, jíž se hledíme přiblížiti pravdě. Chceme podle jeho slov, abyste byli na této cestě za pravdou našimi druhy. A jako dru­ hům platí má slova. Jako rektor mluvím k Vám všem, a prominete mi, že jako lékař mám zejména na mysli posluchače lékařství, ač vice versa platí má slova všem. Jest zajisté naší hlavní snahou jako učitelů Vašich, abyste byli nejlepšími pracovníky ve kterémkoli oboru, na této univer­ sitě tradovaném. Není zajisté větší odměny pro učitele, než, když vidí, že jeho žák je st výborným lékařem, právníkem, nebo pro­ fesorem. Než k tomu nestačí, aby posluchač byl pilným, svědomitým studentem, aby skládal výborně zkoušky. Má-li býti opravdu dobrým na př. lékařem, musí býti též řádným člověkem, musí býti člověkem pevného čistého charakteru. Naučiti se dá všechno, ale, aby to, čemu se člověk naučil, bylo též řádně použito, t. j., aby sloužilo nejen za základ jeho budoucí existence, nýbrž, aby sloužilo též ku prospěchu lidstva, ku prospěchu celku, aby do­ tyčný dovedl v určitých okolnostech podříditi prospěch svůj pro­ spěchu obecnému, k tomu je st třeba dobrého charakteru. 18

Sebe učenější člověk, který není dobrým charakterem , může napáchati mnoho zla, a na druhé straně i méně nadaný, ale svých povinností vědomý, může býti pro svůj lid pravým požehnáním. Povšechná morálka poválečná ve všech vrstvách společen­ ských poklesla tou měrou, že mimoděk je st člověk nucen srovnávati poměry nynější s poměry předválečnými, některých pak mravních úkazů vůbec nechápe, — mnohé z nich by byly před válkou nemyslitelné — a takový jedinec byl by propadl odsouzení všech řádných lidí, zatím co dnes se pohybuje s hlavou vzpří­ menou. Všechny stavy jsou postiženy a neméně stav lékařský. Je st na Vás, na budoucích lékařích, abyste si uvědomili povinnost lékařskou, abyste dovedli oceniti poctivou práci, abyste kriticky hleděli na své počínání, nepropadli materialismu, ale s čistým štítem pozvedli opět stav lékařský k té úctě a vážnosti, jaké kdysi požíval a se těšil. A věřte mi, že staré přísloví, dnes tak vysmívané a diskre­ ditované „s poctivostí nejdále dojdeš“, v medicíně platí nezměněně dále, věřte, že poctivost lékařská, tak ceněná za dřívějších dob i dnes je st ceněna a budete-li se jí držeti jako toho nej důležitěj­ šího přikázání, budete nejenom vzornými lékaři, ale nepochodíte špatně i jinak — vždyť ten, který se snad poctivosti posmívá a na ni jako na překonanou věc hledí — dovede lékařskou pocti­ vost oceniti, jedná-li se o jeho vlastní zdraví. A mluvím-li specielně o medicích, s tím větším důrazem Vám na srdce kladu, pohlížejte na svoje povolání jako na něco vyššího, svých vědomostí používejte jen ku blahu svých nemoc­ ných, nikdy nehleďte na svoje povolání jen jako na prostředek svého živobytí. Vy musíte býti na prvém místě dobrými lidmi, kteří cítí se svými pacienty, Vy nikdy se nesmíte dáti svésti k výdělkářství, Vám musí býti vždy a po celý život prvním zá­ konem: „Salus aegroti, suprema lex esto.“ Jen tehdy budete řádným i lékaři, jen tehdy budete tím, jak si představuji lékaře: nejen lékařem, ale rádcem, důvěrníkem svých pacientů, kteří pak vidí ve svém lékaři nejen lékaře, ale opravdu přítele, ke kterém u se mohou v těžkých chvílích života obrátiti. A tu obracím se specielně k Vám, slovenským medikům. Budete-li takto pohlížeti na svůj lékařský úkol, budete-li oprav­ dovými přáteli toho lidu, mezi kterým budete pracovati, budete-li opravdu ten lid mí ti rádi, tak jak toho zasluhuje, a bude-li on ve Vás viděti osoby, které to s ním nejlépe smýšlejí, budete-li žiti tak, aby Váš život, jako vzdělaných akademických občanů, mohl mu býti příkladem — k terý jiný stav má tolik příležitosti pracovati mezi lidem, získati důvěry jeho v nej těžších okamži­ cích života — a na ty okamžiky se tak hned nezapomíná — po­ užijte té důvěry, buďte hodni té důvěry, uvědomujte ten náš lid, buďte jeho rádci nejen fysického zdraví, ale působte naň i morálně — pomozte všude, kde toho třeba! 2*

19

Máte v tom ohledu na Slovensku tradici — m áte předchůdce, lékaře buditele — proto vzhůru do práce, do lepší budoucnosti slovenského lidu!

IN S T A L L A Č N Í P Ř E D N Á Š K A R E C T O R A MAG N I F I C A , P RO F . DRA J I Ř Í H O BRDLÍ KA. Vývoj

a význam

dětského

lékařství.

Jest starou tradicí, že nastupující rektor přednese před­ nášku ze svého oboru o nějaké specielní otázce. Uchýlím se poněkud od tohoto zvyku a promluvím stručně o vývoji a významu dětského lékařství. Mám důvody, které mne k tomu vedly a chci je několika slovy podepříti. Po volbě rektorem dostal jsem gratulaci svého starého, vzácného příznivce, ředitele české dětské nemocnice v Praze, pri­ máře Dra Antonína Haasze, v níž mi píše: nevím, nejste-li v celém světě prvním paediatrem,*) jemuž se této hodnosti dostalo, ale jistě Jste prvním českým paediatrem rektorem. Vzpomínám této gratulace nikoli, abych snad vynášel svoji osobu, osobní otázka zde nemá významu, nýbrž, abych vyzvedl, že representant oboru dětského lékařství stal se rektorem. Vždyť do nedávna byl obor dětského lékařství popelkou v ostatních disciplinách, byl přívěskem lékařství vnitřního a po­ rodnictví, nebyl ani povinným ani zkušebním předmětem. Po­ něvadž pak do nedávna profesoři paediatrie byli profesory mi­ mořádnými a nikoli na posledním místě, že na mnohých univer­ sitách evropských jsou voleni rektory jen theoretikové, se stalo, že profesoři paediatrie dosud rektory nebyli. A proto volbu rektorem považoval jsem za |>octu a uznáni té disciplině, kterou mám čest na této universitě representovati a za další pokrok v jejím vzestupu. Dnes, myslím, že není nikoho, ani mezi lékaři ani mezi laiky, kdo by neuznával nejen jejího oprávnění, ale i její veliké dů­ ležitosti. Adepti vědy lékařské berou snad někdy dětské lékařství trochu na lehčí váhu, než jiné obory základní, když však přijdou do praxe, přesvědčí se záhy, jakou důležitost má paediatrie v praxi, neboť největší procento jejich pacientů jsou právě děti. Pak teprve dětské lékařství dovedou hodnotiti a hledí dohoniti, co snad za studia zanedbali. Laikové, zejména ti, kteří m ají děti, dovedou oceniti odbor­ nou znalost; odborníci národohospodářští v posledních deseti­ letích obrátili zvýšenou pozornost k dítěti a tím nepřímo k to­ *) P r v n ím b y l p o lsk ý p a e d ia tr Brudzinski. 20

muto oboru vědy lékařské. Poměry je k tomu donutily, neboť to, co o Francii bylo již dávno známo, u nás s obavami, jinde se škodolibostí pozorováno, že totiž Francie spěje k depopulaci, že počet novorozených dětí nepřevyšuje, naopak ani nerovná se po­ čtu zemřelých, to poznenáhlu počalo se jeviti i v jiných zemích. Z toho vznikl poplach. Lékaři a národohospodáři hledali cesty a cestičky, jak předejiti depopulaci.15) Vidíme, že mocnáři chlubí se vznešeným heslem „Vše pro dítě“, ale při tom ženou otce těchto dětí do války, a děti a m atky nechají doma strádati v bídě zázemí. Lékaři, národohospodáři, statistikové pracují ruku v ruce, aby ten který národ měl co největší počet zdravého, silného dorostu, starají se nejen o za­ chování a vyléčení každého nemocného dítěte, ale pozornost je ­ jich je st obrácena zejména k dětem zdravým, aby byly zdravé zachovány, zdraví jim upevněno, čili hlavní zřetel obrací se k profylaxi, k zabránění, k uchránění před nemocemi. Naše doba žije v kultu dítěte — aby mi bylo rozuměno — v pravém oceňování dítěte. A není to snad móda, jež k němu vede, je st to přirozený vývoj, je st to nutnost, potřeba, kterou poznali odborní činitelé a vypěstovali vědomí to i u veřejnosti širší. V eřejnost sama pak postupem doby, okolnostmi, uvědomo­ váním, poučováním a vzrůstem vzdělanosti se dožaduje nejen pečlivého, odborného, minuciesního ošetřování svých dětí, ale již sama ve značné míře pochopila, jaký význam má výživa dítěte pro jeho vývin a další zdravý vývoj budoucí a ocenila, námi tak ceněnou profylaxi nemocí u dětí vůbec. Než nebylo tomu vždy tak. Sledujeme-li hodnocení dítěte a tím ruku v ruce vývoj dět­ ského lékařství až do nej starších dob, shledáme se s názory zcela opačnými. Starověk měl jiný názor na děti, jak můžeme souditi ze za­ chovaných spisů mužů, kteří byli nositeli vzdělanosti, zákono­ dárci a filosofy. V starověku bylo ceněno jen zdravé dítě; dítě slabé nebo dokonce nemocné bylo balastem pro rodinu i stá t a péče o ně podle tehdejších názorů se nevyplácela. Ale nejen to, žena i dítě byly něco méně cenného, daleko pod hodnotou muže, jehož cena jako vojáka a obránce vlasti byla nejvyšší.8) Tak Plato8) soudí, že dítě v těle matčině rovná se zvířeti. Quinctilian8) praví, že zabití člověka jest často ctností, zabití vlastního dítěte je st mnohdy pravým dobrodiním, a Plutarch8) , že na odložení a vraždu dítěte musíme se dívati jako na dobro­ diní, prokázané těmto obětovaným dětem, které by jinak pro­ padly bídě a chřadnutí. A tak bylo odkládání dětí, vraždy dětí, vyhánění plodu v starověku na denním pořádku.8) O nic lepších názorů neměli staří Peršané, K arthagiňané, Arabové i Foeničané. U starých Peršanů na př. za léčení mužů a domácích zvířat byla stanovena pevná odměna v naturaliích, 21

za léčení žen byla tato odměna menší, a za léčení dětí nemohl lékař vůbec honoráře požadovati.") Máme-li si učiniti aspoň kusou představu o vývoji dětského lékařství, musíme si všimnouti všeho, co k tomuto vývoji při­ spívalo: poznámek, pojednání, prací jednajících o nemocech dětských, knih dětského lékařství, časopisů, vzniku nalezinců, dětských nemocnic, atd. Jak jsm e již řekli, za starých časů život dítěte nebyl tedy mnoho ceněn a snad možno i tomu přičítati, že dlouhou dobu léčení dětí bylo něčím podřadným, méně cenným. Po mnoho sto­ letí nebylo dětského lékařství ani dětských lékařů a my shledá­ váme se s tímto oborem dle Joachima jen jako s dodatkem při porodnictví, v různých spisech starých lékařů, kteréžto spisy ne­ jsou snad odborným dílem chorob dětských, ale všeobecnou disci­ plinou, kde též dětí je st mimochodem vzpomenuto, že znalosti dětských chorob po mnohá staletí byly nevalné, o tom svědčí na př., že ve švédsku v polovině 18. století v jednom roce ze­ m řely 9783 děti na neznámé choroby, ač tam v té době působil Rosen z Rosensteinu, hvězda na nebi tehdejší paediatrie.3) , 7). Sledujeme-li tedy zmínky, poznámky a oddíly o ošetřování dětí, nalézáme řadu článků u různých starých kulturních ná­ rodů, jako u Indů, Egypťanů, Židů, Číňanů, Řeku, Římanu i Peršanů. Tak nejstarší souborné dílo lékařské z doby 1550 př. Kr. z Egypta pocházející t. zv. Papyru* Elu r* obsahuje 6 stran o hnisavých pustulách, obtížích při močení a o cizopasnících u dětí. V druhé knize, poněkud větší, je st popisován porod a ne­ moci kojenců.4) Joachim'*) v Archivu f. Kdrhlkd. z roku 1891 uveřejňuje pojednání o dietetice a nemocech dětského věku u starých Indu. Jsou to dvě knihy: Samhita od Charaka a Ayurveda oil Su*rutu. Nalézáme v nich mnoho z dietetiky dětského věku, mnoho, co se nám dnes zdá nemožným a neuvěřitelným a přece bylo tra ­ dováno a uznáváno po mnoho staletí a opět mnoho, co i dnes mů­ žeme podepsati. Tak na př. Indům bylo známo, že některé nemoci mohou býti přeneseny na plod. A za takové nemoci považovali haemorrhoidy, phthisis, dyspepsii. A na druhé straně hluchotu, slepotu, trpaslictví uváděli v souvislost s nedostatečnou výživou těhotné ženy. Už tehdy byl doporučován císařský řez na náhle zemřelé matce, aby dítě bylo zachráněno. Na živých ženách tato operace podle Joachima asi prováděna nebyla. Zajím avá jsou sdělení o první potravě novorozenců. Prvé mléko, podle tehdejších názorů je st neupotřebitelné. První po­ travou novorozence má býti med; později se s tím to názorem setkávám e u Řeků („aby se dítě řádně pročistilo od mekonia“). Už tehdy kvetlo námezdné kojení a hned, když dítě dostalo jméno — což se stalo kol desátého dne — byla hledána kojná. 22

S usruta vypočítává známky dobrého mléka: je s t čisté, prů­ hledné, bílé, milé v chuti, bez ssedliny. I přesná dieta kojné jest udávána. Na vzduch pouštěli dítě až 4 měsíce po porodu. že Indové znali i nakažlivé nemoci, vysvítá z toho, že při vypuknutí nakažlivé choroby radí k přenesení dětí na jiné místo, aby zůstaly ušetřeny zlých duchů. Názor ještě dodnes našimi m atkam i sdílený, že totiž skoro všechny nemoci mají původ v zácpě, nalézáme i u Susruta, a proto děti dostávaly jednou za měsíc projímadlo. Jestliže tento názor mohl se udržeti mezi lidem po tisíciletí, můžeme další větu podepsati dnes i m y: Jestliže nemocný nedodržuje předepsané diety, nemůže ani 100 medikamentů nemoc zahnati, a názor, dětem co možná málo medikamentů předpisovati — je st these, která zejména u kojenců je st i dnešní naší zásadou. Podobně cizopasníci jsou dodnes mezi lidem i lékaři uváděni za příčinu mnoha nemocí, jak tomu bylo i za starých Indů. A není bez zajímavosti, jak léčili staří Indové na př. šky­ tavku: dostane-li dítě škytavku, máme mu pohroziti výpraskem anebo znenadání píchnouti jehlou; lekne se a škytavka zmizí. I o jiných nemocech nalézáme záznamy, na př. o pemphigu, že se vyskytuje kol 4. dne po porodu.0) Bylo by ještě mnoho zajímavého v těchto spisech, než ještě více máme před sebou a proto obraťme stránku a podívejme se do řeckého starověku. Řecké prameny byly zpracovány v několika statích Kronerem 8) v roce 1876 a vše, co uvádím, pochází většinou z této práce. V řeckém starověku praotcem nejen celé medicíny, ale i dětského lékařství je st Hippokrates (400 př. K r.). že i děti v starověku mu mnoho vděčily, o tom svědčí pověst, že na jeho náhrobním kameni (mezi Gyrto a Larissou) usadil se roj včel, jejichž med zvlášť hojivě působil při aftosních zánětech dětí. Již Hippokrates pozoroval cystitidy u dětí a značnou pozor­ nost věnoval lithiase dětské. Aristoteles znal intoxikaci a obstipaci, způsobenou překrm ováním a s tím spojené křeče. Celsus (79 p. K r.) mluví o odstranění zánětlivě změněných mandlí, Galen (129— 199 p. Kr.) popisoval záněty pupku, afty, křeče ko­ jenců, zejména překrmovaných, psal o škrkavkách a roupech. V prvním století8) po K ristu provozoval v Římě praxi pravděpodobně v patricijských rodinách Řek rodem, Soranus efeský, od něhož zachoval se nám nej úplnější spis o dietetice, péči a vychování dětí ve věku nejútlejším a v prvních letech. Soranu efeském u věnuje K roner mnoho m ísta ve své práci. Budu citovati jen některé nej zajím avější věci podle výtahu Kronerova: Soranus upozorňuje, že po porodu musí se pupek na dvou místech podvázati a pak uprostřed odstřihnouti, aby se za­ bránilo jak vykrvácení matky, tak dítěte. I Soranus varuje v prvních 4 dnech před podáváním m ateřského mléka, poněvadž jest husté, sýrovité a pochází z horečnatého, ztrátou krve osla­ 23

beného organismu. V tom ohledu podle Kronera, byl pokročilejší Demosthenes Philalethes, který pokladal za přirozené hned po porodu přiložiti dítě k prsu matčinu. Není-li mléka mateřského, radí S. jen kozí mléko s medem. Co nás zvláště zajímá, jest, že Soranus při výživě kojenců bojuje proti stejným mylným předpokladům matek, jako my, neboť praví: „nic není pošetilejšího než se domnívati, že kdykoli dítě křičí, jest hladové a že má dostati prs. Dítě křičí velmi často z různých rozm arů.“ Soranus doporučuje pravidelné přikládání, tedy opět náš požadavek. A za příčiny křiku uvádí přílišné uta­ žení dítěte, překrmování, chlad, horko, tuhou stolici. Odstavovati sice radí až v V/ 2—2 letech, ale druhá rada, totiž odstavovati pomalu, nikoli náhle, kryje se s naším názorem. Jsou-li v prvním dětství nejdůležitější kapitolou nemoci trak tu zažívacího, jsou to v druhém dětství nemoci infekční. V starověku znali anginy a zajisté, že znali i difterii, resp. croup. Souditi tak můžeme z toho, že popisují anginy, rychle smrtící, při nichž ničeho ani v dutině nosohltanové ani zevně nevidíme a přece hrozí značné nebezpečí zadušením.8) Z poznámky Actiovy o epidemii, kde na kůži se vyskytovaly skvrny, podobné štípnutí blechy, snad se dá souditi, že se jednalo o spálu.8) Přednáška by se velice rozšířila, kdybych měl mluviti o všech nemocech dětských, které už ve starověku byly známy. Zmíním se jen ještě, že Aretaeus popisuje podrobně symptomato­ logy ileu, ekcem popisují Actins, Celsii w, impetigo a herpes // />pokrates, Celsus, Aetius, psoriasu H ippokrates.*) Než nejen Řekové mohou se honositi, že byli průkopníky lé­ kařství. Zmínil jsem se již o jiných národech a musím se opět v rátiti ke starým Arabům , kteří slynuli v tomto směru. Nás dětské lékaře zajím á nejvíce mezi arabskými lékaři Abu Bekr- el Razi-Rhazes, narozený 850 p. Kr. v Kaj Chorafanu, který byl jedním despotou oslepen a zemřel r. 950 v chudoU*. Hennig") o něm praví, že byl vzorem beznároěnosti a neomyl­ ného snažení po pravdě. Zejména v semíotíce a prognostice jest Rhazes dle Henniga mistrem. Z jeho citátů můžeme i my někte­ rých ještě použiti a kandidátům lékařství na srdce klásti. „V po­ čátku nemoci vol prostředky, jimiž síly nejsou zmenšovány. Kde můžeš léčiti dietně, nepoužívej medikamentů a kde dostačují jednoduché prostředky, nepoužívej složitých.“ V jeho spisu De Aegritudinibus puerorum jsou podle Henniga tyto důležité před­ pisy: oči novorozenců musí se chrániti, kojenců nepřikládej k prsu příliš často, zejména, trpí-li plynatostí, později nepři­ kládej v noci. V době letní nemá se odstavovati. Důkladně je st mluveno o volbě kojné. Překrm ování vede ke skrofulose, přílišné požívání sýra k tvoření kamenů. N ejznám ější spis, který též často v přednáškách citujeme, jest De variolis et morbillis, v němž odděluje spalničky od p ra­ vých neštovic, popisuje trvalé jizvy a nebezpečí pro oči. Vyvíjí-li 2h

se exanthem morbillosní pomalu, doporučuje Rhazes za nápoj studenou vodu, studené lázně a třen í těla.7) Co starověk vytvořil, z toho žilo lékařství přes půldruhého tisíciletí. Hippokrates, Galenus, Soranus byli takovými autori­ tami, že jejich učení se všemi chybami bylo tradováno až do 16. století, aniž se mnoho změnilo. Též dětské lékařství zůstávalo stále na témže stupni a dlouho nevidíme pokroku.3) Jen v sociálním ohledu doznalo nazírání na dítě značného korektivu křesťanstvím , které řídíc se zásadami Kristovými, ce­ nilo si života každého jedince, probouzelo lásku k bližnímu a proto nejen neschvalovalo, ale bojovalo proti utrácení a odklá­ dání dětí. Velké plus této doby v našich očích je st založení nalezince arcibiskupem Dartheem v roce 787.3) B ókay3) cituje z knihy Hugelovy zajímavé sdělení, kterého si musíme z našeho paediatrického stanoviska zvláště ceniti a které musí vzbuzovati úctu a obdiv k tomuto osvícenému muži. D artheus totiž nařizo­ val, aby odložené děti u dveří chrámových nejen byly do toho nalezince přijaty, nýbrž aby byly živeny kojnými a do 8. roku vychovávány. Péče nalezinecká, a to nejen pro první rok, ale i pro starší děti, s výživou mlékem m ateřským , je st zajisté událost z našeho hlediska na tu dobu významu ohromného. V patnáctém století paduánský profesor Paulus Bagellardi a Flumine vydal spis Libellus de aegritudinibus et remediis infantium , v němž na základě antických pramenů a zejména pak již jmenovaného a citovaného Rhazesa zabývá se podle Sudhoffa péčí o novorozence, jeho stravou a v dalších kapitolách nemo­ cemi dětskými.4) Nedlouho po tomto italském spisu vydává augsburský lékař Bartholomaeus M etlinger (1473) „Regiment, wie man junge Kinder halten soli von M utterleyb biss zu sieben Jahren mít Essentrinken, paden und in alien K rankheytten, die inn zu sten mugen“.4) T řetí a nejcennější kniha podle Sudhoffa, který tento spis v lipské knihovně objevil, je st od vlámského lékaře Cornelia Roelanse von Mecheln, o němž praví Sudhoff, že hledí všechny otázky dětského lékařství tehdejší doby z veškeré literatury důkladně zodpověděti s podrobným udáním autorů a jejich spisů.4) Z roku 1518 pochází kniha „De morbis puerorum tractatu s“, kterou napsal Hieronymus Mercurialis z Paduy, kterážto kniha, ač podle Henniga je st málo významná, podle Bókaye skoro 1y% století byla jedinou obsažnější knihou dětského lékařství.3) V 17. a 18. století počalo vzkvétati anatomické studium. Dů­ ležité objevy toho věku jako mikroskop, teploměr, poznání oběhu krevního, měly podle Briininga4) oživující vliv na dětské lékař­ ství a měly v zápětí, že dosavadní vliv řeckého a arabského lékařství počal mizeti.

V polovině 17. století objevuje se nová nemoc v starověku již známá (Soranus), nejprve a často pozorovaná v Anglii, ze­ jm éna v zámožných rodinách, nazvaná nemocí anglickou, kterou cambridgský profesor Glisson popsal v klasické p rá c i: De rhachitide sive morbo puerili tractatus. Knížka klasická, poněvadž, po­ dle mínění odborníků, jest podnes zejména co se týče symptomů a klinického průběhu v mnohých věcech nepřekonána.4) A ještě jeden Angličan je st ozdobou nejen tohoto věku, ale i nyní jest citován a tehdejším Hippokratem nazýván.11) Jest to Sydenham, který projevil velký pozorovatelský talent v líčení a třídění infekčních nemocí. Teprve v 16. století oddělil neapolský lékař Ingrassias spalničky o d spály.1”) Přesnější popis však pochází od Sydenhama, který tuto nemoc popsal pod dosud užívaným jménem Scarlet fever. P rvá epidemie, kterou pozoroval, byla tak lehká, že myslel, že ani názvu nemoci nezasluhuje. 15 let později musel se však dožiti toho, že táž nemoc s takovou malignitou vystou­ pila, že se svou tíží mnoho nelišila od moru. Význam anginy při spálovém onemocnění vyzvedl v polovině 18. století Huxham.1”) Než nejen při infekčních nemocech nalézáme jméno Sydenhamovo. Popsal posunčinu, kterou nazval chorea St. Viti a ix>něvadž delší dobu popis té nemoci nenalézal ve světě ozvěny, na­ zval ji též Chorea Anglorum neb minor proti chorea Germanorum neb magna. Tato chorea Sydenhamova nemá ničeho společ­ ného s tancem sv. Víta, jenž se objevil zejména ve 14. a 15. sto­ letí v západním Německu a Nizozemí jako taneční šílenství a byl jakous psychickou infekcí, jež se šířila s m ísta na místo a ve větších městech zachvátila mnoho tisíc lidí obojího pohlaví.1”) Tehdejší epidemie a pandemie byly vhodnou příležitostí ke studiu infekčních chorob. V polovici 16. století byl černý kašel kvalifikován jako specifické onemocnění, a zarděnky byly od­ děleny od ostatních exanthému jako onemocnění sui generis.-*) Rok 1796 přináší vakcinaci zavedenou Jennt n m.*) Na přechodu 17. století a počátku století 18. jsou položeny základy pathologické anatomie Morgagnim, který pitval též mrtvolky dětí.3) Ve švédsku vystupuje na jevišti paediatrie nová postava v podobě Nil Rosena z Rosensteinu, kterého Bókay vysoko cení a pokládá za skutečného zástupce dětského lékařství tehdejší doby. Bókay ve svých dějinách dětského lékařství věnuje mu více místa, poněvadž jeho dílo bylo přeloženo, nejen do německé, francouzské, anglické řeči, ale i do m aďarštiny. Nejzajím avější jsou jeho poznámky o kong. lues. Při luetickém onemocnění kojence v tírá rtuť kojící matce, při umělé výživě nechá mazati ostříhanou kozu, a dítě k jejím u vemeni přikládati. Toto používání zvířat jako náhrady kojící ženy můžeme sledovati až do mythické doby, kde víme, že vlčice i kozy vyživovaly jako kojné Romula, Rema a Jupitera. I v 18. 26

století je st nějakou dobu tento způsob výživy propagován, ale dlouho se neudržel. Za to mléko kozí bylo a zůstalo dlouho v oblibě jako potrava kojenců při umělé výživě.3) Sledujeme-li základy výživy novorozenců a kojenců, vidíme, že výživa mateřským mlékem prodělala též své různé fáze po všechna ta století; jednou byla v oblibě, po druhé kojení vlast­ ního dítěte nebylo módou a děti přenechávány byly kojným. Vždy však nejvážnější mužové všech věku a národů propagovali kojení a k němu vybízeli. Tak již v Koránu nalézáme nařízení, aby m atky své děti kojily a v případě, že by snad kojící m atka zemřela, měla jiná žena dítěte se ujmouti a prs mu podávati. Ve 22. zpěvu Iliady se dovídáme, že kojící matky měly různé přednosti. Jak kojení vlastních dětí upadalo, a že otrokyně byly stále častěji jako kojné najímány, vidíme z toho, jak D’Espine cituje, že na Fórum Olitorium před porta camentalis byl zřízen trh na kojné, a týž autor cituje výrok, připisovaný Juliu Caesa­ rovi tohoto sm yslu: Římské dámy ani nerodí ani svých dětí ne­ kojí, a vidíme je jenom s psíčky a opicemi v klíně. V dalších sto­ letích chovaly se ženy různě: Jednou měly více chuti ke kojení, jindy je opět opomíjely. V polovině 18. století Rousseau vystou­ pil ve svém „Emile“ velmi ohnivě ve prospěch kojení matkami a proti přenechávání dětí kojným .3) V 19. století bylo přene­ chávání dětí kojným ve velké oblibě. Aby se kojení stále více a více propagovalo, zakládány byly prvé poradny pro matky (1892 v Paříži Budínem ), k čemuž se ještě na jiném místě vrátím e. Vysvobození z okruhu názorů přírodovědeckých, filosofic­ kých a humorálně pathologických, které převládaly na konci 18. století a začátkem 19. století, způsobila podle Eschericha*) pathologická anatomie, která zřetelným způsobem osvětlila pří­ činu různých onemocnění viditelnými změnami orgánovými. Jest to zásluhou francouzské školy lékařské, že klinická pozorování byla podpírána nálezy pathologicko-anatomickými a jsou to dvě knihy, které se staly základem moderní paediatrie, knihy, k nimž až dosud, do nejnovější doby stále se ještě utíkáme. Jest to Traité des maladies des enfants nouveaunés od Billarda a Traité clinique et pratique des maladies des enfants Rillieta a Bartheza. V poslední knize popisuje se mimo jiné časté vyskytování se adenopathie tracheobronchiální u dětí, souvislost rheumatismu a endokarditidy, popisuje se případ akutní poliomyelitidy s ne­ gativním pitevním nálezem a píše se o ní jako o essentielní para­ lyse.3) Francouzové se mohou pochlubiti, že Bretonneau klasicky popsal difterii a že společně se svým žákem Trousseauem zjistili stejnou příčinu croupu a membranosních angin, jakož i jiných forem difterie, které do té doby platily za zcela odlišné nemoci. Od něho pochází název diphtheritis, který později Trousseau změnil v difterii.3) 27

Trousseau pak doplnil nálezy Bretonneau-ovy tím, že popsal také maligní form y s těžkým poškozením faryngu a popsal těžké toxické zjevy. Trousseau pak zavedl tracheotomii a byl jejím velkým propagátorem .3) V roce 1837—40 zjistili francouzští lékaři, že m atka luetického dítěte, aniž sama jeví známek luetických, je st vůči sy­ filis im unní,3) a nazvali tento fak t zákonem Collez-Baumés. Zákon tento dlouhou dobu platil, dnes ovšem mluvíme o latentní syfilis matky. V roce 1840 Heine popisuje poliomyelitidu a za je jí příčinu udává onemocnění míšní, které náhle vzniká, má tendenci k regressi a projevuje se chabými obrnami, vedoucími k atrofii.5) V roce 1856 vydává Bednář, rodem Čech, docent dětských nemocí vídeňské university, Lehrbuch der Ivinderheilkunde. Bednář je st nejvíce znám Bednářovými aftam i. V úvodě-) klade důraz na vědeckou therapii a praví: Již od Sydenhama snažíme se o specifické prostředky a dosud jsme nenalezli pravé cesty. P ři pathologii začalo badání s anatomií, při therapii bu­ deme pravděpodobně m usiti začíti s léky. Z knihy jen pro zají­ mavost uvádím, že Bednář znal příčinu scabies, ví, že nepřichází tém ěř nikdy isolovaná střevní tuberkulosa, oceňuje význam vy­ šetřování stolic pro různé nemoci dětské. Touha Bednářova po možnosti specifického léčení dochází v dalších desítiletích aspoň částečného splnění objevy specific­ kých mikroorganismů některých chorob: yonokokka 187!) S'(la­ serem, B. typhi Eberthem 1880, B. tuberkulózy Kódu m 188 B. difterie LoeffUrcm 1885, tetami Nikola/U m 1885, diplokoklea intracellulám ího Weichselbaumem 1887, konečně 1905 spi ra­ chat ty pall. Schaudinem. Rok 1895 znamená pak pravé požehnání pro dětskou th era­ pii zavedením antidifterického sera Behring* m, v jehož včasném a dostatečném použití máme při difterii zbraň, která nám v ohromném procentu případů snižuje nebezpečí florídní difte­ rie i jejích následků. Léčení difterie získává velmi cenného pro­ středku v intubaci, kterou zavedl J. O 'Ľw yer r. 1887 při léčení stenotických stavů difterických. Po Bednářovi vídeňská škola může se chlubiti jmény Wiederhoffera a Escheridm , z nichž druhý napsal zajímavé studie o floře střevní u zdravých a nemocných dětí a dále upozornil na častost vyskytování se kolicystitidy u dětí, zvláště děvčátek, dále Kassowitzem, známým pracemi o rhachitis a používání rybího tuku s fosforem při ní.5) V posledních desetiletích pak jméno Pirquetovo, Schickovo a Mollovo jsou každému paediatru známa. Pirquetovo zejména z jeho prací o tuberkulose, allergii, atd. Z prací o difterii a zavedení profylaktického očkování proti ní, jméno Schickovo, Mollovo pak z kliniky nemocí kojeneckých a hlavně poruch výživy. 28

V Německu Camerer, Biedert, Heubner, Rubner zasloužili se pracemi o výživě kojenců, Soltman, Baginský, kterýžto za­ kládá časopis: Centralzeitung f. Kinderheilkunde — pozdější Archiv f. Kdhlk. Czerny, rodák plzeňský, největší paediatr ně­ mecký a z prvních světových zavedl aetiologické hledisko do nauky o poruchách kojeneckých, vymezil pojem poruchy mléčné a moučné, ohraničil pojem konstitucionálních anomalií, exsudativní diathesy. Vedle něho, často proti němu, ale s nemenším úspěchem pracuje v oboru kojeneckých poruch Finkelstein a jeho škola. U platňují se Moro, Bruning, Pfaundler, Stolte, Kleinschm idt, Mayer atd. Ve F ran cii11) do roku 1879 nebylo učitelské stolice dětského lékařství, a přece Francie to byla, kde v polovině 19. století zrodila se paediatrie. V roce 1802 byla ote­ vřena v Paříži první dětská nemocnice, která dosud trv á jako Hôpital des enfants malades. Jest to nemocnice, která byla vzorem ostatních a byli to lékaři této nemocnice, kteří šířili znalost dětské discipliny lékařské: Jadelot a Euseb de Salle, kteří svoje zkušenosti uveřejnili v poznámkách k překladu knihy Undervuodovy (1823), kteréžto poznámky, jak praví M arfan, byly cennější původní knihy. Byl to Gersan a Blache, Trousseau, Barthez a Rilliet, Barrier, Breschet, Lelut, Biliard a Valleix. V roce 1862 pověřen byl fakultou docent Roger, aby v této ne­ mocnici přednášel o nemocech dětských. Jeho žákem byl Hutinel. Současně však působili učitelé neoficielní, prim áři nemoc­ nic pařížských, z nichž někteří byli znamenitými paediatry a uči­ teli. Byl to Bouchut, který nahradil tracheotom ii intubací při léčbě croupu Bergeron, Cadet de Gassicourt a jiní. Po Rogerovi stal se profesorem dětského lékařství v Paříži Parot, známý Parotovou pseudoparalysou na podkladě luetickém, a popisem atrofie dětské pod jménem athrepsie. Po sm rti Parotově ujím á se uprázdněného místa Grancher, spolupracovník Pasteurův, pracující zejména v tuberkulose dět­ ské a realisující antisepsi lékařskou. Už tehdy Grancher správně poznává, že kojenec, novorozenec získává tuberkulosu nákazou od m atky nebo otce nebo mimo rodinu od služebných a již on založil preventoria dětská, t. j. umísťoval zdravé děti tuberkulosních rodičů v zdravých rodinách venkovských s ohromným úspěchem a tím prokázal veliké služby svému národu profylaxí tuberkulosy. G ranchera vystřídává na stolici paediatrické Hutinel r. 1907, dříve prim ář v Hôpital des E nfants assistés, kde vytvořil oddě­ lení s individuálními boxy. V roce dvacátém zaujímá místo po Hutlnelovi Nobécourt. V tomto roce rozdělena byla klinika na dva ústavy: jeden pod jménem Clinique de la Médecine des En­ fants na témže místě, druhý pak přenesen do Hospice des E n ­ fants assistées, nazván klinikou hygieny prvého dětství a jejím šéfem ustanoven nynější představitel paediatrie francouzské M arfand 1) 29

V Rusku vzkvétala paediatrie pod F datovém, jehož učebnice dětského lékařství byla po dlouhou dobu studnicí pro české stu­ dující a lékaře. Vedle Filatova pracovali v Rusku Ranchfus a Gundobin, jehož kniha o zvláštnostech dětského věku jest nám stále vítanou příručkou. V Dánsku, švédsku, Norsku Hirschprung, Medin, Johanessen, v Anglii v letech 80. a 90. předešlého století Still, Barlow, B allantyne pracující v pathologii a hygieně dětské, ve Švýcarech Hagenbach, D'Espine, Combe, Feer, Stooss, v Itálii Concetti, Mya, Fede, v Polsku Bvudzinski.3) V Uhrách oba Bókayové, H eim a Behrendt. Než přejdeme k české paediatrii, musíme ještě promluviti o německé paediatrii pražské, která čestně se řadila již v druhé polovici minulého století k ostatním školám světovým. R itter z R ittersheim u zanechává trvalou památku v literatuře světové, popisem Derm atitis exfoliativa, jež nese jeho jméno, Epstein pak získal si jm éna zavedením výplachu žaludečních a tím, že poukázal na nebezpečí čistění a vytírání úst u kojenců. Od té doby setkáváme se mnohem řidčeji s nemocemi dutiny ústní u kojenců. Z jeho školy vyšel Raudnitz, známý svými pracemi o spas­ mus nutans, Fischl a zejména Cz< m y. Zakladatelem české*) paediatrie jest Theodor Neureutter, který jako mladý lékař vstoupil do služeb německé dětské ne­ mocnice v Pi-aze, jediné toho druhu v Čechách. S počátku byl asistenčním lékařem, od roku 1860 také prosektorem, od roku 1865 ordinářem, a od roku 1887 primářem. Po třicetiletém působení z ústavu vystoupil. Od roku 1865 spolu s lékárníkem Fúrstem (lékárna na Poříčí, nyní Medica) vedl správu nemocnice. Kdo chce jeho působení posouditi, musí se vžiti do tehdejší doby, kdy paediatrie byla ještě v plenkách, kdy se sbíraly jed­ notlivé kameny do jejich základů, kdy ovládala vše pathologická anatomie, jako pevná basis celého lékařství. Tak jako v Berlíně Henoch, v Mnichově Ranke, v Petrohradě Rauchfus, ve Vídni W iederhoffer, v Pešti Bókay, tak v Praze N eureutter sbíral pozorování klinická, srovnával je s pathologicko-anatomickými nálezy, vykládal jednotlivé odchylky dětského organismu. Pro něho nebylo dítě zmenšeným vydáním dospělého organismu, nýbrž něčím svérázným a podle jeho názoru bylo třeba dlouho­ leté zkušenosti, aby se lékař mohl vyznati v nemocech dětských. Ačkoliv ústav, ve kterém působil, byl německý, třebas že tam německé děti jen tu a tam zabloudily, prof. N eureutter shromáždil kol sebe řadu českých lékařů. Tak stal se prosektorem v této nemocnici doc. Lambl (pozdější profesor v C har­ kově), po něm doc. Vraný, pak Dr. Wach. Chirurgické případy *) D le p ísem n éh o sd ělen í řid. Dr. A . D. H a a sze.

30

ošetřoval doc. Dr. M atějovský, doc. Weis (pak profesor chi­ rurgie), dermatologické doc. Janovský. Jako sekundáři nebo kliničtí asistenti působili v německé dětské nemocnici potomní známí pražští dětští lékaři: šnejdárek, Salmon, nejstarší dosud žijící dětský lékař, Dr. Z ít, první docent dětského lékařství, Koch, Souček. Vedle těchto lékařů celé řady externistů a sekundářů do­ cházely ze všeobecné nemocnice do dětské nemocnice, aby tam poznali nemoci dětské. Skoro pravidelně jednou týdně sešlo se v dětské nemocnici několik lékařů a tu se debatovalo o jednotli­ vých otázkách lékařských. Bylo možno nalézti tam prof. Michla, Deyla, R yhu a j. Jako profesor přednášel prof. N eureutter s počátku na poli­ klinice, nejprve ve Vladisl. ulici v místech nynější zahrady mě­ šťanské besedy, pak ve Vodičkově ulici naproti nárožnímu domu do Jungm annovy ulice a od r. 1887 v ambulatoriu pro nemoci dětské ve Viničné ulici (nynější zubní klinika). Teprve r. 1891 byla zřízena klinika o 35 lůžkách v témže domě. Jsa ještě v německé dětské nemocnici, získal N. řadu přátel a založil r. 1887 spolek pro zřízení dětské nemocnice a chorobince v Praze, který pak vedl adm inistrativu kliniky a vede podnes I. českou dětskou nemocnici v Sokolské třídě. Zásluhou prof. N eureuttera a prof. Michla, tehdy jednatele spolku, dosaženo, že obec pražská s Městskou spořitelnou P raž­ skou, vystavěla novou dětskou nemocnici, která jest přes 25 roků v činnosti. Přes to, že byl srdcem nadšeným Čechem, psal N eureutter první své práce německy a proto byl znám v německém světě paediatrickém spolu s prof. Steinerem. Po založení čas. čes. lé­ kařů psal rok co rok do tohoto časopisu, jediného tehdy vědec­ kého lékařského listu českého, a tím vymizelo jeho jméno z lite­ ratu ry německé. Jako přednosta dětské kliniky byl nucen nejen ji zaříditi, ale také celá adm inistrativa a účetnictví spočívalo na jeho bedrách, a tím nemohl se vědeckému bádání tolik věnovati, jak dychtil a si p ř á l; za to věnoval se české dětské nemocnici, jenom, že mu nebylo dopřáno, aby se dočkal ukončení stavby. Po Neureutterovi stal se profesorem dětského lékařství můj učitel prof. Pěšina, docent lékařství interního prof. Eiselta, a jest dodnes představitelem české paediatrie. Jeho činnost vztahuje se nejen na působení učitelské a práci vědeckou, (Příspěvek ku poznání adenie, o hlízách praeperitoneálních, o antisepsi gastrointestinální, o léčení šerem krevním, o imunisaci proti pneumokokku, o difterii atd., atd.), ale zvláštní kapitolou jeho působnosti jest živá snaha o mezinárodní styk mezi světem lékařským slovan­ ským a francouzským, korunovaná úspěchem, dík jeho živé, neumdlévající účasti a osobní oblíbenosti. Z jeho žáků nutno jm enovati Pexu, nadaného, tragicky ze­ 31

mřelého mého předchůdce a spolupracovníka Ant. Velebila, prof. Masarykovy university Dr. O. Teyschla a m. j. Významnou událostí pro vývoj české paediatrie bylo roz­ dělení nalezince na český a německý. Přednostou českého oddě­ lení byl jm enován prof. Schwing. Jeho nástupcem se stal Scherer, čilý publicista v českých i německých časopisech. Po jeho předčasné sm rti stal se před­ nostou kliniky pro nemoci kojenců a novorozenců švehla, známý svými pracemi o thymu, fissurách ani atd. Nebylo by správné ani toto tak kusé vylíčení vývoje české paediatrie, kdybychom nevzpomněli významu české dětské ne­ mocnice pro vývoj paediatrie české, kdybychom nevzpomněli vy­ nikajícího dermatologa a tak nevšedně vzdělaného učence vůbec, který měl veliký zájem vždy a všude o vývoj československé paediatrie, který, kde molil pomáhal stavětí základy její, byl vždy rádcem každému mladému pracovníku v tomto oboru, kdy­ bychom nevzpomněli dlouholetého ředitele české dětské nemoc­ nice Vítězslava Janovského. A rovněž by bylo nevděkem nevzpomenouti lékaře lidumila, vzoru lidské nezištnosti a šlechetnosti, na nějž každý, kdo s ním nebo pod ním sloužil, s velikým vděkem vzpomíná, Antonína Dominika Haasze. V posledních desítiletích učinila paediatrie ohromné pokroky ve všech svých odvětvích, práce klinická pracuje ruku v ruce s labo­ ratoří a zejména v oblasti poruch výživy kojeneckého věku učiněno mnoho objevů a poznání, a i když nejsme dosud u cíle, nemáme vše objasněno tak, jak bychom si přáli, musíme říci, že všechny ty práce jsou dobrým stavebním materiálem, z něhož konečně pevná, stálá budova nauky o poruchách výživy bude vybudována. Též v aetiologii a profylaxi infekčních chorob činí se stálé pokroky: objeven byl mikrob parotitis epidemica K< rmorgantem a rovněž ve Francii Nicols a Const íl v roce 1918 činili i>okusy s profylaxí spalniček pomocí rekonvalescentního stra, v kterýchžto pokusech pokračoval D egkw itz na klinice Pfaundlerově. O objasnění aetiologie spály se pokoušeli ve škole italské Di Cristinas, CaronicaSindoni, am eričtí manželé Dickovi snaží se jednak potvrditi diagnosu spály, jednak o je jí profylaxi. V profylaxi difterie užívá se s úspěchem, po předběžné reakci Schickově ke zjištění přítom nosti specifických látek v krvi anatoxinu Ramonova. Přirozeně, že se vzrůstajícím zájmem o dětské lékařství a s přibýváním publikací tohoto oboru poci­ ťovala se potřeba časopisů vlastních, čistě paediatrických a tak během doby vznikla celá řada časopisů všech národů, které spo­ ju jí všechny práce týkající se dětského věku a jsou tak neoce­ nitelnou pomůckou pro další vědecké práce. Nebudu déle vypočítávati všechny vymoženosti posledních let na poli paediatrie. Chtěl bych totiž ještě aspoň opět v h ru ­ 32

bých rysech vylíčiti vývoj a vznik dětských nemocnic, které měly přece hlavní podíl na vývoji a rozkvětu paediatrie. Ještě v prvním tisíciletí po K ristu nebylo dětských nemocnic vůbec. Zmínil jsem se již na počátku, že křesťanství přineslo jistý obrat v nazírání na ženu a dítě. Bylo zabraňováno odklá­ dání dětí a utrácení neduživých, ale nemocnic pro ně nebylo. Děti byly v nemocnicích společně s dospělými, když již byly zři­ zovány. A poměry v těchto nemocnicích byly málo utěšené, ba můžeme říci zoufalé, a nemůžeme se diviti, že byly spíše po­ strachem než útočištěm. Vždyť nemocnice takové představovaly ohromné sály, kde byli pohromadě nemocní stižení všemi možnými nemocemi, a ne­ jen to, že v jednom sále bylo i přes sto nemocných, ale byly zři­ zovány i velké postele, v nichž leželo 8— 10 dětí, ev. s dospělými pohromadě, že úm rtnost byla ohromná, nebude se diviti nikdo. A ne jinak bylo tomu v nalezincích. Ještě v polovici minulého století netěšila se ústavní péče velké oblibě a byl ustálený názor, že nemocný kojenec patří matce. Oporou tohoto názoru byly smutné poměry, které pano­ valy v dětských nalezincích a útulcích. Tak v roce 1858 v praž­ ském nalezinci při frekvenci 2831 dětí novorozených byla mor­ talita 103%, tedy nejen všechny děti v tomto roce přijaté, ale i všechny z předešlého roku zbylé zemřely. V jiných ústavech měli úm rtnost 60-—80% a klesla-li na 45% , bylo to již příznivé číslo. Děti zmíraly hlavně na nemoci, které v ústavě získaly, což při známé vnímavosti kojenců není s podivem.i?) Jest zajímavo, že většina dětských nemocnic byla zřízena veřejnou dobročinností, že to byly p o d n i k y soukromé, které teprve později byly přejím ány státem ve vlastní správu nebo ev. soukromými zůstaly. Tak vidíme, že v P aříži3) r. 1636 jedna vdova zakládá nalezinec pro odložené děti, který byl ihned pře­ plněn, takže zdravotní poměry v něm byly neudržitelné. S p ři­ spěním královské dotace byl pak tento nalezinec přeložen, reorganisován a byl základem Maison des E n fa n ts trouvées, který dosud trv á pod názvem Hospice des E nfants assistées. V polovině 18. století byly z nařízení K ateřiny Veliké zří­ zeny nalezince velkých rozměrů v Rusku3) v Petrohradě a Moskvě. V téže době založen byl v Londýně dispensář pro děti Armstrongem. O založení první dětské nemocnice v Paříži jsem se již zmínil (1802), druhá dětská nemocnice byla zřízena v Rusku3) (183U) a v roce 1840 další v Petrohradě a Moskvě. Ve Vídni3) byl za Josefa II. vedle všeobecné nemocnice zřízen nalezinec, brzo na to Dr. Mastalierem ordinace pro starší děti, M authnerem pak dětská nemocnice sv. Anny, kteráž je st tře tí nemocnicí na světě. R. 1839 otvírá se dětská nemocnice v Pešti.3) V Anglii zřizuje se první dětská nemocnice teprve r. 1852. 88

Ve Švýcarech vznikají dětské nemocnice v Basileji, v Že­ neve, Curychu. V Německu3) teprve 20 let po založení berlínské university otvírá se v C haritě oddělení dětské a v té době jsou též zřizo­ vány dětské nemocnice v ostatních německých městech. O poměrech v Čechách jsem se již zmínil, snad by bylo ještě sděliti, že z původních — v době josefínské založených nalezincú — v Praze, v Brně a Olomouci, udržel se na území republiky československé jenom nalezinec pražský. Ústav tento v roce 1923 vhodněji byl přejm enován na Zem­ ský ústav pro péči o dítě.12) Na Moravě se založením Masarykovy university otevřena klinika pro nemoci dětské. Na Slovensku převzata byla státem dětská klinika v září 1919, která rok před tím byla převzata maďarskou vládou pro universitní účely od spolku, kterému tato nemocnice náležela, a která byla založena r. 1857 za starostenství F r. Kampfmiillera. V Bytčici jest dětská nemocnice a v Košicích dětské oddě­ lení při státní nemocnici. Koncem 18. století obrácena byla pozornost k léčivým účin­ kům moře, zejména u dětí skrofulosních a zakládají se na po­ břežích mořských hospice pro tyto děti (anglický M argaret Hospice, nejznámější francouzský Berck sur Mor, italský ve Viareggiu, německý v Norderney atd .).3) V Čechách vznikl známý ústav pro dětskou tuberkulosu prof. Hamzy v Luži. Později založeny zemský ústav pro tuberkulosní děti v Cvikově, při nemocnici v Klatovech a dětské od­ dělení plicní léčebny v žamberku, na Slovensku ústav šrobárúv v D. Smokovci a preventorium v Lučivné. Přirozeně, že s duchem doby pokračuje i zařízení nemocnic; ve smyslu starých požadavku Lavoisii ravých,3) aby nemocný nezískal v nemocnici nemocí, kterých před přijetím do nemocnice neměl, aby každý nemocný měl své lůžko pro sebe a děti, aby byly odděleny od dospělých, upustilo se od velkých, společných sálů, jsou zřizovány menší pokoje co možno s nejmenším počtem lůžek. Upuštěno od společných budov velkých a zaveden paviló­ nový systém, přikročeno k zřizování t. zv. boxových oddělení, kde každé dítě bylo pro sebe isolováno. Vzpomínáme-li požadavků Lavoisierových, je st nám při této vzpomínce smutno, když musíme přiznati, že u nás ani dosud nemáme splněny všechny jeho tak oprávněné a tak staré po­ žadavky. Jest pochopitelno i laikovi, že vše na světě musí se stavětí od základů. Tyto musí býti řádně vybudovány, do detailů pro­ pracovány, na všechno se musí mysleti, aby stavba stála pevně, a odolala všem nepříznivým vlivům. A není dítě základem, není jeho zdraví základem budoucího života, a není zcela přirozeno 34

a nemělo býti už dávno prvním požadavkem, aby právě dětem dostalo se v jejich nemoci toho nejlepšího a nej dokonalejšího, co podle našich současných vědomostí existuje? A nejsou to v prvé řadě dětské nemocnice, kterých máme v republice tak málo, vlastně omezují se jen na kliniky univer­ sitní v hlavních městech a 1—2 nemocnice dětské venkovské (Bytčice, Košice) ? V cizině už dávno pochopili tyto důvody a člověk musí záviděti, jak Francouzům, tak Němcům a jiným národům, kolik oni věnují na dětské nemocnice, co jich m ají, co samostatných dětských nemocnic, co oddělení dětských při všeobecných ne­ mocnicích. A my dnes při tak malém stavu dětských nemocnic boju­ jem e stále ještě s takovými nedostatky, že se bojíme o děti nám svěřené, aby — i při naší nejlepší vůli — nezískaly v našich ne­ mocnicích jiné nemoci, než s kterou do nemocnice přišly. To po­ chopí jen a jen lékař a pak jen rodiče těch dětí, kteří jsou nuceni dáti své děti do nemocnice. Nemožná, podle našich dnešních požadavků, hromadná od­ dělení kojenecká, zdají se snad laikovi dostačitelným oddělením, když vidí linoleum, bílé kachle a čistotu! A právě tato oddělení jsou paskvilem požadavků moderní nemocnice dětské, nemluvě ani o odděleních infekčních. Nemáme-li býti daleko za cizinou a zejména zde v B rati­ slavě, v bezprostřední blízkosti Vídně — kde jsou tak bohatě, právě v tomto oboru zařízeni, potřebujeme zdokonalení dětských nemocnic, potřebujeme zřízení boxových oddělení, potřebujeme vzduchový prostor pro tyto děti, aby v nemocnici získaly a nikoli úhony utrpěly. Doufejme, že po pětiletém snažení konečně se dočkáme pavi­ lonu kojeneckého a pak ostatní úpravy kliniky. Než dnešní paediatrii nejde jen o děti nemocné, naše velké úsilí obrací se k profylaxi nemocí, my chceme uchrániti děti nemocí, zachrániti každého jedince, vychovati zdravá, odolná individua — to je st naším hlavním přáním. Zmínil jsem se na začátku své přednášky o nutnosti tohoto našeho počínání, že nás poměry k tomu donutily. Jest zde jistá příbuznost okolností, které v různých zemích k tomu vedly. Ve F rancii depopulace a hlavně francouzsko-pruská válka, u nás válka světová. Ve Francii vidíme, že jsou po oné nešťastné válce vydávány zákony na ochranu dětí kojených, jimiž se nařizuje, že m atka-kojná musí své dítě kojiti do 7. měsíce anebo předati jiné kojící ženě, jejíž dítě zemřelo. U nás skoro půl století po­ zději — a jsm e pyšni na to, že se to stalo částečně z naší inicia­ tivy — je st vydán tak zvaný Lex Hálek, podle něhož m atka musí své dítě kojiti aspoň 3 měsíce než může jiti za kojnou anebo vzíti své dítě s sebou. A můžeme říci, že my jsme tento zákon ještě před jeho vydáním prováděli a provádíme s úspěchem. Ve 5*

35

Francii byly zakládány již v létech devadesátých poradny, z nichž první byla založena v Paříži v Charitě jako t. zv. Consultations des nourissons a od té doby se tyto poradny ve Francii velmi rozmohly a výborně osvědčily. Do těchto consultations dostavo­ valy se většinou děti kojené a hlavní význam jejich hledal zakla­ datel v propagaci kojení. Téměř současně vznikl nový typ těchto poraden, jistý druh dispensáře, Gouttes de lait Variot, v nichž nalézáme zcela jiný materiál, t. j. 75— 80% dětí uměle živených, chudých, často opuštěných novorozenců, v nichž hlavní snahou bylo zaopatřiti těmto dětem zadarmo prvotřídní mléko. U nás za války vznikly poradny pro matky a kojence nejprve v Praze (1915), a v krátké době se rozšířily po celé republice. Zde v B ra­ tislavě založena byla poradna mým předchůdcem prof. Heimem, v roce dvacátém zřízena československá poradna při dětské kli­ nice a péčí čs. č. kříže jsou tyto instituce rozšířeny po celém Slo­ vensku. Pro starší děti zřízeny dětské poradny „Našim dětem", za­ ložené americkým červeným křížem za ředitele Dr. H. O. Eversolea.12) Není dnes času, abych i jen letem probíral práci, rozvoj, výsledky těchto poraden. Jen o jedné věci chci se zmíniti, že naše snaha nyní sm ěřuje k tomu, zavěsti všeobecnou, řekl bych, ro­ dinnou péči a nikoli rozdělit!ji na jednotlivá údobí věková anebo podle různých nemocí. P racuje se radou, přednáškam i, spisy a myslím, že v tomto posledním ohledu nemusíme se nikterak obávati srovnání s národy jiným i. Nemocnicemi dětskými, nalezinci, poradnami, není ještě vy­ čerpána naše snaha a touha po uvarování dětí před nemocemi. Zřizují se ozdravovny, preventoria pro děti ohrožené tulierkulosou a jsou zřizovány instituce, které umožňují odstranění zdra­ vých dětí tuberkulosních rodičů do rodin zdravých venkovských. My v Bratislavě zřídili jsm e při naší klinice pomocí Masa­ rykovy Ligy preventorium pro zdravé kojence z tuberkulosních rodičů, aby tak zůstaly uchráněny před možnosti nakazy. Končím svoji přednášku jednak přáním , aby nás povolaní činitelé v našich snahách co nejvíce podporovali, jednak slibem, že budeme pracovati k rozvoji a vzestupu československé paediatrie, neboť jest to zájem nejenom vědy, nýbrž i zájem celo­ státní, abychom vychovali národu a státu zdravé, silné Čecho­ slováky. Použitá

literatura.

1. A schoff a Diepgen — K u rze Ů b er sic h tsta b elle zur G esch ich te der M ed icín. 1920. 2. Bednář — L ehrbuch der K in d erk ra n k h eiten . 1856. 3. J. Bókay — D ie G esch ich te der K in d erh eilk u n d e. 1922. 4. Brúning H. — D ie G esch ich te d er K in d erh eilk u n d e (P fa u n d le r S ch lo ssm a n n — I Bd. 1923.

5. B r lining - S c hw albe — H and b. d. P a th o l, u. P a th o l. A n at. des K in d e sa lte r s 1912. 6. Joachim — D ie D ie te tík un d d ie K ra n k h eiten des k in d lich en A lte r s b e i den a lte n In d en . A r c h iv f . K in d rh . 1891. 7. Hennig — D ie G esch ich te der K in d e rk ra n k h eiten 1877. (G erh a rd s H an d b . d. K in d e rk rh .). 8. Kroner — Tiber die P f le g e u. K ra n k h eiten der K in der. (Z řeckých p r a m e n ů ). Jhrb. f . K drhlk. 1876— 77. 9. T roitzky — S o r a n u s E p h e s iu s a ls e r s te r P a e d ia te r der e w ig e r S ta d t. A rch . f . K drhlk. 1891. 10. T roitzky — D ie M ein u n gen C hr. W . H u fe la n d s U ber die P a e ­ d ia tr ic im L ich te der J e tz tz e it. (A r ch . f. K drhlk. 1 9 1 3 ). 11. M arfan — C liniqu e de la p r e m ié re e n fa n c e . 1927. 12. Veselý J. — N á s tin z d r a v o tn í p éce o m lád ež v rep u b lice č e s k o ­ slo v e n sk é ). (B r d lík — Š v e jc a r, S tr u č n á th e r a p ie nem ocí d e tsk ý c h ). 13. M. N avrátil — A lm a n a c h č esk ý ch lék ařů . 14. Pam átník n a o sla v u p a d esá tile téh o ju b ile a F r. J . 1898. 15. G rotjan — S o z ia le P a th o lo g ie . 16. Jochman — L ehrbuch der In fek tio n sk ra n k h e iten . 1924. 17. Doc. Dr. Al. E pstein „ S tu d ien zu r F r a g e der F in d e la n sta lte n u n ter beson d erer B e r iic k sic h tig u n g der V e r h ä ltn isse in B ôhm en. (C a lv e — 1 8 8 2 ).

37

PROSLOV RECTORA MAGNIFICA P R O F . DRA J I Ř Í H O R R D L Í K A při im m atrikulaci p o slu ch ač ů lé k a řs k é a filo­ s o f i c k é f a k u l t y d n e 1. a 2. p r o s i n c e 1928. Občané akadem ičtí! Přišli jste dnes, abyste vykonali akademický slib, jímž se zavazujete, že budete zachovávati zákonné předpisy platné pro akademické občany! Slib ten Vás zavazuje jako každý slib řádného občana. Buďte toho pamětlivi při každé příležitosti za svých studií a při různých okolnostech uvažte vždy, zda Vaše jednání odpovídá tomu, co jste mně, jako representantu university, při Vašem vstupu na universitu, slíbili. Buďte pyšni na to, že jste akademickými občany, nedovolte nikdy, aby čest tohoto titulu a tím i čest university byla po­ skvrněna, naopak, hleďte, aby Vaše chování bylo vzorem jiným. O tom, jak si představuji já lékaře, jsem promluvil při své instalační přednášce, a bylo by dnes zbytečno, opakovati to, co jste před 2 léty slyšeli. Přišli jste z různých končin naší republiky, většina z Vás opustila domov, aby dokončila studia gymnasiem započatá. Octli jste se v cizím prostředí, u cizích lidí, stali jste se na­ jednou sam ostatným i a o sobě rozhodujícími občany. Taková sam ostatnost a svoboda náhle získaná jest něčím novým, krásným, ale zároveň chová v sol)ě nebezpečí, aby ten, který ji získal, řádně jí rozuměl a užíval. Užívejte té svobody akademické s rozmyslem řádné, ne­ dejte se svésti špatnou společností, nem rhejte zdravím, nepro­ padněte alkoholu a nočnímu kavárenskému životu! Vzpomeňte vždy včas, že v alkoholovém opojeni a chvilko­ vém překypění mysli, nálady a odvahy můžete získati nemoci, které Vám zničí celý život! Ale nejen Vám, ale i budoucím Vašim rodinám. Vzpomeňte vždy včas svých rodičů, své matky, je jí starosti o Vás. Abych mluvil otevřeně, pam atujte na všechna zla velko­ města, na pohlavní nemoci. život Váš nemůže plynouti jen prací, Vy potřebujete též osvěžení ja k duševního tak tělesného. Zdravý rozumný sport Vás osvěží nejen k další práci, ale bude Vám i ochranou před životními výstřednostm i! Buďte zdrávi, pracujte, vzdělávejte se a přeji Vám, abychom nejen my s Vámi byli spokojeni, ale abyste i Vy po létech opustili naši mladou universitu s nejlepšími vzpomínkami pro celý život. A nyní přistupte a složte do mých rukou akademický slib.

38

PROSLOV DĚKANA PRÁVNICKÉ FAKULTY P R O F . DRA A U G U S T I N A R Á T H A při i m m a t r i k u l a c i posluchačů práv n ic k é fakulty d n e 30. l i s t o p a d u 1927. Podľa predpisov universitných každý študent má složit’ do rúk rektorových sľub, že bude predpisy universitně zachovávať a vrchnosti universitně v úcte mať. Tento ak t sa menuje immatrikuláciou a znamená, že sa študent len tým to solemným aktom stáva plnoprávnym občanom akademickým. K tomu, aby sa mu počítaly semestre a bol pripustený ku zkúškam, nestačí zápis na fakulte, v kvestúre, testy profesorov, treba byť immatrikulovaným, a to včas. Tento slávnostný akt prevádza zpravidla rektor. Mne sa dostalo toho roku tej cti, že som delegovaný ako dekan k vykonaniu tejto funkcie na našej právnickej fakulte. Vy budete tedy sľubovať úctu a zachovávanie zákonov a zákonných predpisov. Čo je prvý a najhlavnejší zákon, najprísnejší predpis pre každého študenta? Keď sa K rista opýtali jeho učeníci: M ajstre, ktorý je prvý a najväčší príkaz zákona božieho, ktorý parag raf nebeského codexu je najvážnejší, najdôležitejší? Tu im odpovedal: prvý a najväčší príkaz je m i l u j . . . . druhý, nie menej vážny: miluj, t. j. Boha i človeka. Tedy zákon altruism u, čo znamenalo oproti pohanskému egoismu nesmierny pokrok pre celé ľudstvo. P re študenta je prvý a najvážnejší príkaz: „uč sa!“ Na to mi niekto odpovie, veď je to už zodratá fráza, od útleho detstva, ako sme začali chodiť do obecnej školy až po ma­ tu ritu nám to i rodičia i učitelia až do omrzenia opakovali: „uč sa“. Nevie nám dať tá universita, to vysoké učenie, tá alma m áter inú devisu pre kurs akademický a pre život nič iného ako to, čo platilo pre obecnú školu a gymnásium? Keď Vám to vaši najbližší a najlepší priatelia a dobroprajníci, váš otec, vaša dobrá mať, váš učiteľ ako vrchol pädagogický stále prízvukovali: „uč sa“, musí to byť ohromne dôle­ žitým heslom, vodítkom, smernicou pre Vás. Otázka je, aký obsah, aký smysel dáme tomuto príkazu na universitě. čomu sa Vám treba učiť v ústave našom? Ovšem vede práv­ nickej, veď ste preto sem prišli, poneváč ste cupida legum juventus, ale to je len ten bezprostredný, povedal by som realis­ tický, takm er m akateľný cieľ — ale ten ideál, ktorém u všetko to má slúžiť, je čo Andersen v pohádke o rusalke povedá: člo­ věkem býti, na slunci žíti. Ako slnko svojím svetlom a teplom je prameňom všetkého fyzického života na zemi, tak svetlo ducha a teplo srdca je prameňom všetkého kultúrneho života nášho. 39

Dostať sa napred na ceste sebazdokonaľovania, byť člove­ kom vyšším, ktorý vedel ovládať v sebe človeka nižšieho, neve­ domého, pudami zvieracími zaťaženého, dať sa ožiarovať ako Rontgenovými lúčami, ako horským slnkom žiarou osvety a zu­ šľachtiť srdce svoje, aby automaticky reagovalo, keď je treba byť dobrým človekom altruistom — to je asi vo všeobecnosti to, čomu sa nám treba učiť. Leges scire non est verba earum tenere, sed vim ac potestatem. Právo a pravda sú synonymá, to je právo je ľudsky možná našimi nedokonalými prostriedkam i dosažiteľná, usku­ točniteľná ľudská pravda. Božskú pravdu hľadá teologia, prak­ tickú pravdu hľadáme my v smysle rímskom: j us est ars aequi et boni hone,ste vivere neminem laedere suum cuique tribuere. V starej dobe sculptura vytvárala sfingy, m inotaury, čo chcelo znamenať, že človek len hlavou tak trochu hore je člo­ vekom, že hovorí a snáď myslí, ale ináč má společné vlastnosti so zvieratom. Vtedy bolo otroctvo považované za prirodzené a správné. V dobe renaisančnej sa rozšírilo heslo humanismu, t. j. že má byť celý človek od hlavy až do päty vo všetkých svojich životných prejavoch človekom a nikdy nie beštiou. Nám ani humanismus nestačí, my hlásame nadvládu ducha. Os homini sublime ded it et erectos ad si d era t oil( re r alt us. Naša tv á r musí byť obrátená ta hore k hviezdam. Ako to Vrchlický povedá: jsi lásko seraf, jehož neviděti, zem není sídlem tvým! Honeste vivere znamená výšku ducha, hĺbku citu a rýdzosť charakteru. A toto Vám pri dnešnej immatrikulácii připomínám, aby sto si uvedomili, že sa stávate členmi najlepšej spoločnosti, že ste adoptovaní do aristokratickej rodiny ducha. Noblesse oblige! Každý študent je dokonalý gentleman, každá študentka grande dame. P ri týchto smerniciach Vám váš vlastný cit, dobrý vkus, vaše vychovanie, spoločenské pravidlá budú diktovať čo robiť. N edajte sa sviesť falošnými floskulami, veď sme mladí, a čo by sme sa nezabavili — tým sa obyčajne ospravedlňuje kradnutie času vysedávaním po rôznych lokáloch, leňošenie, nemiernosť v pití atď. Zaiste neskladáte dnes sľub reholnícky, nestávajú sa z Vás trap isti a barnabiťky, ani nikto rozumný nebude chcieť mať z Vás predčasných starcov alebo mumie. Mladosť — radosť. Za najväčšie šťastie pokladám, komu je dané zachovať si na tvári úsmev mladosti, jej sviežosť a nevinu. Buďte veselí, radostní, tešte sa z toho nesmierneho pokladu, ktorý vám m atka príroda dala, ale ako to u Ibsena Heda Gablerová povedá: Es muíJ in Schônheit geschehen. Harmonicky krásny, ušlechtilý, gentle­ manský musí byť život študenta, aby vás podľa dobrých mravov poznávali. Právné jednanie je vadné, ba neplatné, až trestné, jestli je contra leges alebo contra bonos mores. Opilstvo a výtržnosti nič UO

neomlúva a sm utný je útek od vlastných činov, keď sa treba ratovať cigánstvom : ja nič, ja muzikant. Podľa pravidiel života príde čas, kde jednotlivci z radov vašich zaujmú naše miesta, z vás sa m ajú a budú rekrutovat’ univ. profesori, pravotári, sud­ covia, štátni úradníci a vy budete upravovať život svojich spolu­ občanov, a tí ktorí budú voľakedy hovoriť k budúcej mládeži tak, ako hovorím ja dnes k Vám. K tejto vážnej a zodpovednej dráhe životnej sa chystáte. Prial by som si, aby ste cítili, keď mi budete podávať ruku, že konáte prvý krok v snahe summ um in jure gradum ascender e, že je to začiatok obdobia, ktoré sa končí dru­ hým podaním ruky pri doktorskej promocii, keď budete znova skladať sľub v celku asi toho obsahu, aký ja teraz vkladám do immatrikulácie, ani študent nesmie česť akademického občana pošpiniť, tedy honorem suum nunquam vitae infam ia commaculaturvm! Aj študent sa musí učiť a vedu pestovať: doctrinam culturum. Ruka sa podáva i na znak priateľstva a tento význam Vám tiež pripom ínam a chcem, aby ste vedeli, že m áte vo mne otcov­ ského priateľa, ktorý Vám dobre chce a ktorý vám vo veci spra­ vodlivej nikdy teraz podanú priateľskú ruku neodníme, neodtiahne. Tedy heslo naše bude: „učiť sa“ ! V tomto znamení zví­ ťazíme !

PROSLOV REKTORA UNIVERSITY P R O F . DRA J I Ř Í H O B R D L Í K A při z a h á j e n í s m u t e č n í v z p o m í n k y na p a m ě t p r o f . D r a J i ř í h o D a n e š e d n e 16. k v ě t n a 1928. Dnes připadá mi sm utná úloha, abych jako rektor univer­ sity Komenského zahájil smuteční slavnost na pam ět profesora Jiřího Daneše. Povinnost pro mne tím sm utnější, že želím sm rti nejen velikého učence, cestovatele, učitele, člověka — ale i blíz­ kého příbuzného. Jiří Daneš — jméno to mělo výborný zvuk nejen v Čechách a specielně v Praze, ale v celé republice bylo známé, ale nejen v republice, můžeme říci v celém světě, neboť Jiří Daneš byl člověkem světovým, jak svým životem, povahou, názory i vzdě­ láním. Sm rt je st vždy smutná, tím sm utnější však, jedná-li se o člo­ věka mladého a tím tragičtější, zastihne-li ho za úplného zdraví. A tak tomu bylo u Jiřího Daneše. Zdravý, nevypotřebovaný, neseslabený žádnou nemocí, pln života a síly, pln plánův — ta chytrá hlava naplněná tolika vědomostmi, musela odejiti náhle, jako kosou podťata. Ul

P řipoju ji se jm énem university Komenského k ostatním projevům lítosti a smutku nad Jeho odchodem a děkuji mu za vše, co pro Slovensko udělal a učiniti chtěl.

D r. František Štůla:

ZA P R O F . D R E M J i ř í Í M D A N E Š E M . P ř e d n e s e n o 11 a p o s m r t n é v z p o m í n c e za p r o f . D r a J. V. D a n e še , j i ž u s p o ř á d a l a u n i v e r s i t a K o m e n s k é h o d n e 16. k v ě t n a 1928. Z Los Angeles na tichomořském pobřeží kalifornském do­ stihla do P rahy před krátkou dobou kabelografická zpráva, že tam dne 12. dubna t. r. podlehl automobilovému neštěstí profesor geografie Karlovy university Dr. Jiří Daneš. Pouhých několik slov, ale jak hrozného obsahu! Jako náhlý hrom, uderivší s ja s ­ ného nebe do klidného kraje, zasáhla tato drtivá zpráva nejen malou geografickou obec československou, ale otřásla celou čes­ kou veřejností, v níž byl Daneš osobou velmi populární. Těšilť se upřímnému přátelství nejen ve vědeckých kruzích, ale byl vždycky vítaným hostem i na našem venkově, kde v nesčetných přednáškách dovedl prostými, nehledanými, ale milými slovy vyprávěti tak poutavě o krásách i nebezpečích exotických krajů, které mu příznivý osud popřál spatři ti. A v pravdě dlužno říci, že Danešovi byl až do konce života osud přízniv. Nebylo plánu, který by se mu byl nezdařil, nebylo předsevzetí, kterého by se mu nebylo podařilo uskutečniti. Proto také tím drtivěji působila zpráva o jeho náhlém skonu, jíž se vzpírá mozek prostě věřiti. Nemohlo se mu přece přihodili ne­ štěstí v světě civilisovaném, když bez bázně, s klidnou rozvahou vědce a bohatými zkušenostmi světa znalého muže procestoval všechny díly světa a prošel bez úrazu divočinami a neprozkou­ manými kouty naší zeměkoule. Obavy, které bývaly dříve vyslo­ vovány v kruhu jeho přátel nad jeho odvážností, byly časem uspány právě jeho úspěchy, jichž se dovedl dodělávati i v situa­ cích nej choulostivějších. Přestalo býti pochybností o jeho šťastné hvězdě, která — žel bohu — tak náhle shasla. Objevilť se Daneš na českém vědeckém nebi jako zářivý meteor, který rychle vzplane, ale nenadále zapadne, zanechávaje oslněným zrakům pozorovatelovým jen neproniknutelnou tmu. Řekl jsem, že Danešovi byl osud přízniv, a zcela právem. Bylo mu přáno, aby nemusel procházeti trnitou cestou českého vědce, který je st nucen raziti si cestu k vytčenému cíli s velikými potížemi. Pocházeje ze staré, české, zámožné rodiny nezakusil tvrdostí života, které bývají údělem většiny našich intelektuálu v jejich mládí, nýbrž pod pečlivým vedením své dobré matky, U2

rodilé Fastrové, dcery P etra F astra, hostinského od Zlaté Husy, známého z bouřlivého roku osmačtyřicátého — otec mu záhy zemřel — mohl již od dětství hověti svým ušlechtilým sklonům, které se počaly velmi záhy vyhraňovati v pevnou životní linii, po níž později neochvějně kráčel. Již jako malý student neoby­ čejného přirozeného nadání dovedl vyseděti celé hodiny nad atla­ sem, prohlížeje cizí končiny, nebo nad cestopisy, které mu byly četbou nej milejší, a jistě už tehdy v něm žila touha, aby mohl tyto vzdálené kraje spatřiti vlastním a očima. Zeměpis stal se mu životní potřebou, stal se mu láskou nejmocnější, která dovede sice poskytovati nekonečných radostí, ale která dovede i zabij eti. A tak se odměnila i D anešovi: davši mu napiti se hodně hluboko z poháru své rozkoše, utrhla mu jej náhle od úst, kdy mohl tuto lásku láskou spláceti. Padl jako voják v první linii, na pra­ covním poli, zasažen smrtící ranou právě v okamžiku, kdy se ubí­ ral za dalším studiem, život jeho byl přerván v době, kdy byl připraven, aby počal nésti ovoce nej zralejší. Prof. Dr. J. Daneš narodil se 23. srpna r. 1880 v Novém Dvoře u Unhoště. Vystudovav gymnasium v Praze vstoupil r. 1898 na českou universitu Karlovu, na níž se oddal studiu děje­ pisu a zeměpisu. Ačkoliv jej dějepis velmi zajímal, věnoval se později úplně zeměpisu, vědě, která v té době u nás prožívala období přerodu. Byla u nás zastupována tehdy jediným univer­ sitním zeměpiscem Janem Palackým, mužem sice ohromného rozhledu, ale nesoustředěným, který se zabýval především stu­ diem fyto- a zoogeografie, všímaje si vedle toho i otázek anthropogeografických. Není proto divu, že i Daneš se věnoval s počátku většinou anthropogeografii, jak svědčí jeho práce z r. 1902 „Hustota obyvatelstva v Hercegovině.“ Ale již jako studentu, který přilnul k vyvolenému předmětu s celou láskou a oddaností, tento užší obor vědy zeměpisné ne­ stačil. Horlivý čtenář, ovládající již tehdy několik cizích jazyků, seznamoval se se zahraničními výsledky zeměpisného badání a snažil se je uplatniti i doma. Z tohoto studia vyplynula jeho p rá c e : „Hustota vodní sítě v údolí L ita v ky“, uveřejněná ve Sbor­ níku čs. spol. zeměvědné r. 1904. Daneš tu přichází s tématem z fysikálního zeměpisu, s tématem z oboru, kterém u nevěnováno tehdy na naší universitě větší pozornosti. Ale ani s tím to úspěchem se nespokojil. Touže po hlubším odborném vzdělání, nehledal zabezpečení ve službě středoškolské, nýbrž odešel na další studie do Berlína, kde působil tehdy vyni­ kající geomorfolog Albrecht Penck, nástupce proslulého organi­ sátora a všestranného geografa Ferd. Richthofena. U nás až do té doby nebylo toto odvětví zeměpisu vůbec pěstováno. Byly tu sice některé práce, spadající částečně do to­ hoto oboru, zvláště Kořistkovy, které se zabývaly tvary půdy v Čechách, na Moravě i na Slovensku, ale ty měly více ráz měřický, jsouce výsledkem tehdejšího vyměřování, v 80tých letech 4J

minulého stol. státem ve velkém m ěřítku podnikaného. O histo­ rickém vývoji tvarů dnešního povrchu zemského, o jejich příčinnosti a souvislosti s vývojem celé kůry zemské na podkladě geo­ logickém, tedy o geomorfologii, byly v těchto pracích pouze pří­ ležitostné zmínky. A právě zde nalezl Daneš vlastní pole působ­ nosti, jak dokázal již první velikou prací z tohoto oboru: „úvodí Dolní N eretvy“, vydanou v Zeměvěd. sborníku v 1. 1905 a 1906 a otištěnou s menšími změnami v La Géographie r. 1906 pod titulem : „La region de la N arenta inférieure“. R. 1906 napsal: „Ein B eitrag zur Kenntnis des K arstphänom ens“ do Foldrajzi Kôzlemények sv. XXXIV. Třebaže se vracel tu a tam v pozděj­ ších letech i k jiným tématům , jak ani jinak nebylo možno při jeho všestrannosti a širokému rozhledu, zůstal přece v hloubi srdce geomorfologii oddán po vždy a přenesl tuto lásku i do pozdější své učitelské činnosti. Stal se totiž r. 1906 docentem všeobecného zeměpisu na universitě Karlově, o rok později na české technice, r. 1912 mimořádným a r. 1919 řádným profe­ sorem pražské české university. Sem přinesl nový směr badání na poli fysikálně-geografickém a zaujal v tomto oboru mezi vě­ deckými pracovníky místo nejčestnější. Na jeho vědecký vývoj měli tedy vliv cizí geomorfologové, zmínění již Němci Richthofen a Penck, Francouzi M argerie a de Noe a především Američan W. M. Davis, který vybudovav teorii o vývojovém cyklu tvarů zemského povrchu rušivou činností vody a vzduchu, uvedl do badání geomorfologických nový směr, třeba ne vždycky a všemi pracovníky bez námitek přijímaný. Učitelem se však nestal Danešovi žádný z nich; nepřijímal jejich názorů bezpodmínečně, nekriticky. Lze-li již mluviti o nějakém učiteli, pak jím byl loni zvěčnělý veliký jugoslávský geograf Jovan Cvijič. Ale i ten dal Danešovi pouze vědeckou metodu, kdežto ve vlastní práci šel Daneš vlastní cestou, jak dokázal ve své ve­ liké studii: „Morfologický vývoj středních ric h " z r. 191:!. Daneš již od studentských let zastával houževnaté názor, že geografovi jest nade vše nutným vlastní poznání studovaného kraje. Ne pouhé studium knižní, ale sam ostatné pozorování v poli bylo jeho životní devisou, která sice vydala bohaté ovoce v řadě pojednání v našich i cizích, zvláště srbských, anglických, fra n ­ couzských a německých časopisech, odborných i beletristických, ale která se mu stala na konec osudnou jako tak mnohým ve­ likým badatelům. Cestování stalo se mu životní vášní, ale vášní provozovanou ne z kratochvíle, nýbrž za účely přísně vědeckými; poznávání nových, namnoze neprobadaných k rajů a stálé rozši­ řování vlastního názoru bylo mu heslem, v jehož sledování ne­ znal překážek. Nespokojoval se jen letmým ohlédnutím končiny, kterou právě studoval, ale snažil se vniknouti vždycky do všech podrobností, při čemž nešetřil sil ani hmotného nákladu. Vědě věnoval skoro celé své značné rodinné jm ění a na konec i život. Na cesty však se nevydával ledabyle; vždycky tu u něho

předcházela velmi důkladná p říprava literárn í a mapová, takže udivoval svými vědomostmi a znalostmi krajů, do nichž po prvé přicházel, i tam ější badatele, po léta již v těchto končinách pracu­ jící.^ Po každé cestě pak nová revise literatury, srovnávání s na­ bytými osobními poznatky a teprve pak konečný soud. Není proto divu, že práce Danešovy, i menší rozsahem, jsou přímo přeplněny fakty a vynikají bystrým i postřehy i hlubokou znalostí věci, k terá byla vysoce ceněna i v zahraničním světě vědeckém. A právě Daneš to byl, který nám otvíral dveře na cizí fórum vědecké a pomáhal tu velmi účinně odstraňovati překážky, s růz­ ných stran nám kladené. Vědecké cesty Danešovy byly mnohostranné. Procestoval důkladně v 1. 1899— 1907 země balkánské, r. 1904 studoval ve Spoj. státech amerických, r. 1906 ve Španělsku, na Kubě, Jamaice, Mexiku a v Kalifornii a r. 1908 v Krasových územích francouzských. V 1. 1909/10 podnikl spolu s přítelem Dominem velikou cestu na Jávu a do Austrálie, k terá se stala známou i ši­ rokým kruhům čtenářským jejich společným cestopisem „Dvo­ jím rájem “. V rátiv se, ujal se opět úřadu vysokoškolského učitele a dělal plány k novým cestám. Cvijič,*) s nímž uzavřel Daneš neroz­ lučné přátelství, nadchnul jej svými pracemi i několika cestami, které společně podnikli, k hlubšímu studiu velmi obtížné části geomorfologie, k prozkumu zjevu krasového. A právě velmi četné cesty měly býti přípravou k velikému srovnávacímu dílu o tomto zjevu, jehož byl Daneš po Cvijičovi nej lepším znalcem na světě. Po válce, která ani jeho neušetřila povinnosti vojenské — bylť povolán jako záložní důstojník do Bosny, kde mu svěřen prozkum krasových jeskyň pro účely hospodářské — vykonal několik cest po Slovensku a Podkarpatské Rusi sám, nebo s přá­ teli prof. Dominem, Dvorským a Chotkem, z nichž vyplynul velmi podrobný „úvod do geomorfologie Slovenska a Podkarpatské R usi“, uveřejněný r. 1920 ve Vědě přírodní, který jest vlastně cenným programem a výhledem do budoucnosti pro morfolo­ gický prozkum těchto zemí, v tomto oboru ještě málo studova­ ných. Aby dosáhl svého vědeckého cíle, vzal na sebe v 1. 1920—23 velmi obtížný úkol prvního generálního konsula čsl. v A ustrálii, při kteréž příležitosti nejen že navázal velmi cenné styky ob­ chodní mezi naší republikou a A ustrálií a v řadě přednášek se­ známil tam ější kruhy společenské s našimi poměry, ale probadal znovu některá území australská a vraceje se do vlasti, vykonal úplnou cestu kolem světa. I tato s pobytem australským je st známa širší veřejnosti jeho velikým, dvousvazkovým cestopisem „Tři léta při Tichém oceáně“, z něhož zvláště první díl jest dů*) C v ijico v u věd eck ou p ráci zh od n otil D a n e š v m o n o g r a fii: Jovan C vijic. K je h o še d e sá tý m n arozen in ám . S p isy v y d á v a n é P řírod ověd eck ou fa k u lto u u n iv e r s ity K a rlo v y . Čís. 46. R ok 1925.

kladnou, přísně vědecky založenou, ale populárně napsanou studií 0 A ustrálii, jejíž byl Daneš u nás nejlepším znalcem. že byl v tomto ohledu vysoce ceněn již dříve i za hranicemi svědčí vyzvání, jehož se mu dostalo říšskoněmeckým nakladatel­ stvím Westermannovým, aby napsal pro Ilustrovaný zeměpis, vydávaný r. 1914 Evaldem Bansem, sta ť o Austrálii. Ani si neoddechnuv, ujal se znovu nejen úřadu vysokoškol­ ského učitele v Praze, ale kromě toho neoslyšel ani pozvání naší mladé university bratislavské, aby zde organisoval studium geo­ grafie. Přednášel tu v 1. 1924/25, zřídil seminář a počal budovati odbornou knihovnu, nešetře času ani zdraví. Vzdal se tohoto blahodárného, ale při tom těžkého úkolu teprve, když děkanský úřad přírodovědecké fakulty university Karlovy, vznesený naň v r. 1925/26 mu v tom časově úplně zabránil. A konečně, po novém zájezdu do krasových oblastí fran ­ couzských v létě r. 1927 přišla jeho poslední veliká cesta, na niž se vydal 27. říjn a téhož roku, a to znovu do Spoj. státu ame­ rických. Byv vyzván, aby přednášel na tamních universitách o ně­ kterých problémech geografických, si>ojil tento zájezd s prostu­ dováním Krasových území severoamerických. Procestoval Flo­ ridu, Alabamu, Iowu, N. Mexiko, Kalifornii a řadu jiných států Unie a při tom nalezl ještě tolik času, že absolvoval množství přednášek v střediscích amerických Čechů a Slováků. Všude, kamkoli zavítal, byl srdečně vítán a jeho návštěvy se staly pra­ vými národními svátky našich zámořských krajanu, jak svědčí hojnost nadšených článků v amerických novinách. Měla to býti, jak se před odjezdem vyjádřil, jeho poslední veliká cesta, po niž chtěl v klidu zpracovávati ono ohromné množství materiálu, ]>o léta s takovou pílí sbíraného po všech končinách zeměkoule, aby splatil vědě dluh, který tak ochotně, dobrovolně vzal na svá bedra. Byla to jeho poslední cesta, ale cesta, z níž není návratu, a co je při tom nejtragičtějšího, že byla ukončena náhle tehdy, kdy byl Daneš se svým studijním úkolem již tém ěř hotov a kdv měl již zakoupeny lodní lístky přes oceán k návratu do vlasti. Všecky právě zde zmíněné cestovní podniky působily však na Daneše ještě v jiném směru. Ačkoli se vydával do ciziny vždycky za určitým, předem stanoveným cílem, nemohl zůstati při své vnímavosti a touze po všestranném poznání nedotčen prostředím , do něhož přicházel. Lid, jeho hospodářské poměry 1 kulturní a národní vyspělost vnucovaly se mu na každém kroku velmi živě a tak i zeměpis člověka — antropogeografie — ono vzájemné působení přírody, prostoru s jeho mnohotvárnou vý­ plní na jeho obyvatelstvo, nalézal v něm bystrého pozorovatele a vykladače. Sem spadají jeho práce „O populačním vývoji prů­ myslových a uhelných krajů plzeňského a kladenského“, jeho „Hospodářské problémy světové politiky“, „Hospodářský vývoj M exika a Rakousko“, i „Spojené státy severoamerické“. 46

Velmi mnoho se zabýval A ustrálií s jejím i zvláštními po­ měry přírodními, hospodářskými i politickými. Již z první své veliké cesty po tomto kontinentu přinesl vedle morfologického m ateriálu i cenné poznatky antropogeografické, které došly vý­ razu ve stu d ii: „Geografické a politicky zemepisné problémy Australského soustátí“ ve Sbor.#čes. spol. zeměvěd. r. 1910. A ustrálii však věnoval Daneš pozornost i s jiné stránky. Tato nejmenší pevnina, třeba spojená se starým kulturním svě­ tem věncem ostrovů, ucházela až do 19. stol. pozornosti badatelů a zůstala úplně osamocena. Důsledky této osamocenosti a od­ lehlosti A ustrálie jeví se nejen v je jí zvláštní květeně a zvířeně, ale projevují se i zeměpisně v životě tam ějšího původního oby­ vatelstva, jak ukázal Daneš v článku „O osamocenosti A ustrá­ lie“ v Národopisném věstníku r. 1926. Ale právě tyto poměry uvedly Daneše i na jinou otázku, mnohem obtížnější. Jak se dostalo první obyvatelstvo do této země? M igrační otázky, právě v Tichomoří tak spletité, opíra­ jící se o množství domněnek, dokládaných podle potřeby zbytky často ne nepatrné kultury, na jednotlivých ostrovech nalezené, uvedly Daneše k luštění i tohoto velmi složitého problému. P ři­ kláněje se k mínění, vyslovovanému některými australskými badateli, soudí Daneš v knize „Původ a zanikání domorodců v A ustrálii a Oceánii“ (Sbírka Země a lidé, sv. 50), že první obyvatelstvo dostalo se do A ustrálie již v době ledové, kdy tento kontinent byl ještě spojen nepřetržitým mostem souše s Asií. Teprve po této době nastaly veliké poruchy tohoto spojení, které se rozpadlo v řadu ostrovů a přivodilo odtržení původního oby­ vatelstva australského od ostatního lidstva a tím jeho svérázný vývoj. A na základě těchto poruch soudí Daneš, že právě v mělkých mořích, nedaleko pobřeží, je st snad nutno hledati zbytky oné původní kultury. Proto doporučuje studium mořského dna v po­ břežních mělčinách a změn výšky hladiny mořské od doby ledové v článku „Eustatické poklesy hladiny mořské v době ledové a rozšíření lidstva“, uveřejněném v Sbor. čsl. spol. zeměp. r. 1924 a o rok později anglicky v Skotském zeměp. magazínu, poněvadž tyto končiny jsou nej pravděpodobněji s to, aby osvětlily základy lidské praehistorie. Podobným tém atem se zabývá práce z r. 1927: „Sladkovodní prameny na dně m ořském a jejich souvislost s pleistocenními poklesy hladiny mořské v obdobích velikého zalednění“. Antropogeografického rázu je st i poslední větší práce Danešova: „Země a vývoj lidstva“ z r. 1927 i jeho universitní přednášky, které konal v posledních letech své vysokoškolské působnosti. Veliká touha po světě, kterou mu bylo dopřáno v hojné míře ukojiti, neučinila však z Daneše kosmopolitu, kterému je st kterákoli končina zemského povrchu stejně milá, jen když vy­ hovuje jeho potřebám. Pocházeje, jak už jsem řekl, ze staré i7

české vlastenecké rodiny, zůstal vždycky věrným synem svého národa a tuto lásku osvědčoval velmi živě vždy a všude. Jako učitel neopominul nikdy ani jediné příležitosti, aby toto svoje přesvědčení neuplatnil a činil tak i ve svých přednáškách a spi­ sech. Nebyl nekritickým obdivovatelem ciziny, ale byl by rád vštípil svému národu přednosti, jimiž cizina nad nás vyniká, jako zase při četných příležitostech neváhal varovati před je ­ jím i chybami, které bývají u nás tak rády napodobovány. A z jeho vřelé lásky k vlasti rostla i láska k ostatním u Slo­ vanstvu, především k Jihoslovanům. Na svých četných cestách po balkánském poloostrově přilnul zvláště k Srbům, jejichž se stal opravdovým přítelem, takže v kruhu svých přátel byl ozna­ čován za polovičního Jihoslovana. Hlavně království Srbské, třeba malé, ale při tom samostatné, bylo mu vzorem pro naši vlast a na jeho příkladu ukazoval, co dovede vykonati národ, třeba neveliký, na poli hmotné i duchovní kultury, není-li spou­ tán okovy cizího poddanství. Proto také jeho spisy, které věnoval těmto končinám, dýší takovou láskou a oddaností k bratrském u národu jihoslovanskému. V nich vyslovoval nebojácně, zcela ote­ vřeně svoje názory. Již jako mladý, 29tiletý muž, ve spise „Bosna a Hercegovina“ (P rah a 1909), odvážil se za poměru nám nepřá­ telských zcela nepokrytě kritisovati počínání vlády rakouskouherské na tomto anektovaném slovanském území a varovati před chybami, které musejí nutně vésti k úplnému odcizení se národa srbského vládě vídeňské a jejím orgánům. V případě vy­ puknutí konfliktu, který předvídal, říká zcela jasně, že „nám musí býti směrodatné stanovisko české a slovanské. Bosna a Her­ cegovina jsou země slovanské a proto vše, co vede k porušení tohoto jejich rázu, je na škodu země a národa a odporno i našim nárokům “. že tyto názory Danešovy nenalézaly milosti před očima ví­ deňských kruhů, je na bíledni. Jeho činnost byla bedlivě střežena a druhý jeho spis: ,Jialkán po válc< r. 1'JIS“ (Sbírka Za vzdě­ láním, P rah a) byl vládou zabaven. To však neubralo Danešovi na odvaze a od směru jednou nastoupeného neuhnul ani o píď. Proto také se nevyhnul schůzce s prof. Cvijičem, když byl tento těsně před válkou poslán do P rahy ruským vyslancem při srbském dvoře Hartwigem , aby tu jednal s českými politiky o tom, jaké stanovisko by zaujali v případě vypuknutí válečného požáru. Tito se této schůzce vy­ hnuli, ale Ďaneš s prof. Chotkem a několika málo přáteli, ne­ dbajícím i nebezpečí, se s Cvijičem sešli v hotelu Palace a infor­ movali ho o náladě, jak á vládne v obyvatelstvu. A nejúčinnější pomoci poskytl Daneš jihoslovanským bra­ třím na konci světové války; v bouřlivé době převratové zachrá­ nil při rozpadu r.-uh. arm ády Sarajevo, kdy se tam valily davy zdemoralisovaných vojáků, aby loupily a odškodnily se za dlouhé útrapy v poli. Daneš s malým hloučkem přátel zorganisoval na■Í8

rýchlo českou legii, vyhlásil prozatím ní vládu, obsadil význačné body i bohatě zásobená skladiště a dne 18. listopadu 1918 p ři­ pravil odevzdání Sarajeva s celou Bosnou do rukou srbských. Byla to pomoc, při níž zachráněn milionový m ajetek a množství životů lidských, pomoc nežistná, tryskající pouze z ušlechtilé po­ vahy Danešovy a jeho hluboké lásky k jihoslovanským bratřím . Daneš tu vydával v šanc osobní bezpečnost, pracuje horlivě v rozvrácených poměrech dnem i nocí, ale úkol, který na sebe dobrovolně vzal, přivedl ke zdárnému konci, třebaže byl v po­ sledních dnech zachvácen návalem španělské chřipky, k terá jej přivedla až na pokraj hrobu a z níž se, s podlomeným zdravím, probral až po několika týdnech těžké nemoci. P ři tom však nebyl Daneš nikdy aktivním politikem. Byl sice organisován v největší politické straně československé, ale agitačně nevystupoval nikdy. Vyslovoval toliko přesvědčení, že intelektuálové m ají vstupovati do politických stran, ale přede­ vším proto, aby v nich působili svým rozhledem a vnášeli do nich zdravého ducha a očistu. Toto jeho přesvědčení vyvěralo z celého našeho politického života, jehož byl Daneš bedlivým pozoro­ vatelem. Vedlo by daleko, kdybych chtěl do podrobností líčiti inten­ sivní vědecký život Danešův, oceňovaný nejen doma, ale i za hranicemi, kde se mu dostalo uznání tím, že četné vědecké spo­ lečnosti jmenovaly jej svým členem. 1 jedno údolí v Austrálii pojmenováno Danešovým a bude na věčné časy hlásati vážnost významu našeho vědce. Ke konci chtěl bych se jen několika slovy zmíniti o Danešovi jako člověku. Již z toho, co jsem dříve uvedl, vyplývá, že byl zvěčnělý mužem vzácných kvalit, ale jeho milá, otevřená, větši­ nou usměvavá tv ář neobyčejně měkkých tahů vzbuzovala už na první ráz pocit důvěry k němu, a ten, kdo jej poznal blíže, shle­ dal, že Daneš byl ušlechtilost sama. Nikdy vědomě nevyhledával chyb na druhých, a i v odborných kritikách si vždycky počínal tak, že se snažil v každé práci nalézti dobré zrno, třeba sebe menší. Proto byly jeho kritiky, přísně věcné, nepředpojaté, tolik ceněny. Věrný přítel, skromný, nikdy se nevyvyšující, vždycky laskavý a ochotný nalézti omluvu pro jednání druhého, vždycky pohotový pomoci až do krajních mezí, pravý otec studující mlá­ deže, mající pochopení pro je jí drobné starosti a někdy mladické nerozvážnosti, byl znám až příslovečnou dobrotou. Proto také nebylo možno, aby měl nepřátel, a měl-li jaké, pak to byli lidé zlé vůle. Se svojí chotí, věrhou družkou a pomocnicí na jeho dalekých cestách, která měla hluboké porozumění pro jeho sta­ rosti, tvořili pár lidí nejvzácnějších. Proto není divu, že byli vyhledáváni nesčetnými přáteli, které na svých poutích světem poznali, a že byli vždy a všude tmelem společnosti, kdekoli se objevili. Bohužel, rozešla se tato krásná dvojice velmi záhy. P rávě před dvěma dny přivezla zdrcená choť zpopelnělé pozů4

49

statky drahého zvěčnělého, aby nalezly konečného klidu v rodné půdě po tak rušném životě. československá věda utrpěla nenadálým skonem Danešovým ránu, kterou nebude lze v dohledné době vůbec zaceliti, a jeho přátelé ztrátu, k terá nebude nahrazena nikdy. Proto jeho světlá pam átka bude s nimi žiti navždycky.

N A V Š T Ě V A D R A R. W. S E T O N A - WA T S O N A , p r o f e s o r a l o n dýns ké uni ver s i t y, na u n i v e r s i t ě K o m e n s k é h o (23.—29. k v ě t n a 1928). Uvítací proslov re k to ra university, prof. Dra Jiřího Brdlíka, při příjezdu prof. W atsona do Bratislavy. Pane profesore, mám čest Vás uvítati v hlavním městě Slovenska jménem university Komenského a vysloviti naši ra­ dost a vděčnost, že zavítal Jste mezi nás. Jsm e hrdi na Vás, universitního profesora, který spojil přísné vědecké badání s ušlechtilou snahou po pravdě, — který šel za pravdou proti proudu, a který v této snaze prokázal naší vlasti neocenitelné služby. Vy Jste se ujal b ratrů Slováků v době jejich poroby, Vy přišel Jste nyní v desátém roce osvobození vlasti shlédnouti naše poměry. Prosíme Vás, pane profesore, prohlédněte si vše, oceňte naši desítiletou práci a dejte průchod pravdě — na Vaší universitě, na tom foru světovém. Nemáme co zatajovati, nemáme co předstírati, nemáme co zveličovati — práce vykonaná mluví za nás a prosíme Vás, abyste jen tuto pravdu řekl ostatnímu světu. Buďte nám srdečně vítán.

PROSLOV REKTORA UNIVERSITY PROF. DRA J I Ř Í H O B R D L ÍK A př i u v í t á n í prof. W a t s o n a a k a d e m i c k ý m s e n á t e m u n i v e r s i t y d n e 23. k v ě t n a 1928. Dnes při Vašem příjezdu měl Jste příležitost, pane profe­ sore, přesvědčiti se o lásce československého lidu k Vám. Byl to spontánní projev radosti, nedělaný, nevyumělkovaný, bez veliké pompy; nepřišla šlechta v uniformách, přišel náš lid v halenách, přišel lid ve svém starém , poctivém kroji venkovském, ale přišel se srdcem přeplněným láskou a vděčností k Vám, svému zastanci a dobrodinci. Ty davy, které Vás přišly pozdraviti, byly jen zá­ 50

stupci celého národa. Pane profesore, myslím, že Vás může hřáti ta láska, láska, která si Vás nepředchází, nic na Vás nechce, nýbrž jen si žádá říci Vám, že jest neskonale vděčná a že nikdy nezapomene, že Vy Jste to byl, který světu ukázal, že pod Tatram i žije národ neveliký počtem, ale veliký utrpením, že Vy Jste to byl, který cizině otevřel oči. Vy Jste notifikoval Slováky v cizině. Co Jste činil, pane profesore, činil Jste z přesvědčení člo­ věka spravedlivého, Vy Jste nečinil ničeho z důvodů prospěcho­ vých, žádné tajné vypočítavosti nebylo ve Vašich projevech, protože Jste spravedlivý a protože každému bylo jasno, že od těch utlačených Slováků ničeho než lásku čekati nemůžete. Buďte na Slovensku srdečně v ítá n !

4*

51

P Ř Í L O H Y KE ZPRÁVĚ P R O R E K T OR A Ř. P R O F . D R A O T A K A R A S O M M R A . 1. Sta v posluchačů. P o s l u c h a č ů bylo na u n i v e r s i t ě zap I. v zim ním sem estru 1926/27 a) řádných: . na právnické fakultě . . . . 813 ................................. 3 1 8 . „ lékařské 3. „ filosofické „ . . . . 175 1

2

úhrnem .

.

.

b) mimořádných: 1 . na právnické fakultě . . . . (z nich 41 posluchač stát. účetnictví) 2 . na lékařské f a k u ltě ...................... 3. na filosofické fakultě . . . . (z nich 4 hospitanti). úhrnem .

.

.

1306 85 1

25 lil

Mezi nimi bylo: tuzemců: ze S l o v e n s k a ............................................... 1065 z Č e c h ..................................................... ........ z M o r a v y ................................................ 91 ze S l e z s k a ................................................ 2 z Podkarpatské R u s i ........................... y úhrnem . z z z z z z z 7

. .

cizinců: J u g o s l á v i e ........................................... P o lsk a ..................................................... U k r a jin y ........................................... .... R u s k a ..................................................... R a k o u s k a ........................................... M a ď a r s k a ........................................... N ěm eck a................................................ R u m u n s k a ...........................................

úhrnem . . . V úhrnném počtu posluchačů bylo 146 žen.

1307

7

26 1

62 2

g 1 3 110

II. V letním sem estru 1927 bylo zapsáno a) řádných 'posluchačů 1 . na právnické fakultě . 2 . „ lékařské „ . 3. „ filosofické „ . úhrnem

. .

.

. . . .

. . . .

b) mimořádných posluchačů 1 . na právnické fakultě . . . (z nich 29 posluchačů stát. účet nictví) 2 . na lékařské fakultě . . . . 3. na filosofické fakultě . . (z nich 2 hospitanti). úhrnem . . Tuzemců bylo: ze S l o v e n s k a ..................................... 7. Č e c h ................................................ z M o r a v y ........................................... ze S l e z s k a ........................................... z Podkarpatské R u s i ..................... úhrnem . .

z z z z z z z z

787 319 178 1284

51 ---

14 65

.

1033

.

111

.

88 3 8 1243

Cizinců bylo: J u g o s l á v i e ..................................... P o lsk a ................................................ U k ra jin y .......................................... R u s k a ................................................ R a k o u s k a ..................................... M a ď a r s k a .......................................... N ěm ec k a ............................................... R u m u n s k a .......................................... úhrnem . . . Posluchaček bylo 137.

5 27 4 57 1

7 1 4 106

Nově bylo imatrikulováno v zim ním sem estru 1926/27 právníků ................................................ m e d i k ů ................................................ f i l o s o f ů ................................................ úhrnem . .

. 219 . 97 . 64 . 380

v letn ím sem estru 1927

právníků mediků filosofů

51 21 II

úhrnem .

.

Studia dokončilo a absolutorium obdrželo na právnické fa ­ kultě 6 6 , na lékařské fakultě 38, na filosofické fakultě 2 2 po­ sluchači. O vysvědčení na odchodnou požádalo: na právnické fakultě 20, na lékařské fakultě 6 , na filosofické fakultě 5 posluchačů. Kolejného bylo vybráno v zimním semestru 149.832 Kč, v letním semestru 119.826 Kč. Na právnické fakultě bylo konáno státních zkoušek historicko-právních 203 (8 žen). Ze zkoušených bylo aprobováno s vyznam enáním ze všech oboru 2 (obě ženy), z jednoho nebo více oborů 25, prostě se známkou dobrý 49, se známkou dosta­ tečný 83. Reprobováno bylo po prvé na jeden sem estr 34, na 2 semestry 4, po druhé na jeden sem estr 7, na 2 semestry 1, po třetí na 1 semestr jeden kandidát. Z kandidátů, kteří byli ke zkoušce připuštěni, odstoupilo od zkoušky 115. Státních zkoušek právovědeckých bylo 123. S vyznamená­ ním ze všech oborů byli aprobováni 2 , z jednoho nebo několika oborů 35, se známkou dobrý 42, se známkou dostatečný 23. Re­ probováno bylo 7 examinandů na 1 semestr po prvé, 1 na 1 se­ m estr po druhé. Od zkoušky odstoupili 3 kandidáti. Před zkušební komisi pro státn í zkoušky státorědecké byl zkoušen 1 0 1 kandidát. 2 byli aprobováni s vyznamenáním ze všech zkušebních oborů, 17 s vyznamenáním z jednoho neb ně­ kolika oborů, 33 se známkou dobrý, 46 se známkou dostatečný, 3 reprobováni na 1 semestr. Od zkoušky odstoupili 3 kandidáti. Rigoros bylo: historicko-právních (prvých) 113, a to s výtečným pro­ spěchem 15, s dostatečným po prvé 54, po druhé 13, po třetí 2, s nedostatečným po prvé 25, po druhé 4; judiciálních (druhých) 105, a to s výtečným prospěchem 37, dostatečným po prvé 61, po druhé 1, nedostatečným po prvé 5, po druhé 1 ; státovědeckých (třetích) 81, a to s výtečným prospěchem po prvé 29, s dostatečným po prvé 48, po druhé 1, s nedostateč­ ným po prvé 3. Celkem bylo právnických rigoros 299. Na doktory práv byli povýšeni 73 kandidáti, z nich 4 ženy. Na lékařské fakultě podrobilo se I. lékařskému rigorosu po prvé 55 kandidátů (12 s prospěchem výtečným, 16 s prospě­ chem dostatečným a 27 s prospěchem nedostatečným). Při prvém opakování byli zkoušeni 22 kandidáti (14 s prospěchem

dostatečným, 8 s prospěchem nedostatečným) při druhém opa­ kování 7, vesměs s prospěchem dostatečným. II. lékařské rigorosum konali 34 kandidáti ( 8 s prospěchem výtečným, 16 s prospěchem dostatečným, 1 0 s prospěchem ne­ dostatečným ). P ři prvém opakování dílčích zkoušek bylo zkou­ šeno 1 0 kandidátů vesměs s prospěchem dostatečným. III. rigorosum konali 32 kandidáti, 13 výtečně, 15 dosta­ tečně, 4 nedostatečně. P ři prvém opakování dílčích zkoušek ob­ stálo 6 , 1 vykázal prospěch nedostatečný. P ři druhém opakování dílčích zkoušek III. rigorosa byl zkoušen jeden kandidát, s pro­ spěchem dostatečným. Na doktora veškerého lékařství promováno bylo 37 mediků (3 ženy), mezi nimi 6 cizinců. N ostrifikovány byly 3 zahraniční diplomy doktora veške­ rého lékařství (zahrnuto v počtu promovaných). N a filosofické fakultě podrobilo se zkoušce filosoficko-paedagogické v stud. r. 1926/27 27 kandidátů. K státním zkouškám učitelským přihlásilo se v téže době 25 kandidátů, z nichž 7 žádalo o rozšíření nabyté aprobace. Z těchto přihlášených kan­ didátů je 19 ve stadiu zkoušek, 2 rozšířili aprobace, 4 byli zamít­ nuti. Mimo to byli 4 kandidáti plně aprobováni. Jeden kandidát žádal o nostrifikaci profesorského diplomu a 2 o nostrifikaci doktorského diplomu. Disertací doktorských bylo podáno 7 (2 od žen), vesměs přijaty. P ři hlavním rigorosu bylo zkoušeno 7 kandidátů, 3 s prospěchem velmi dobrým, 3 s prospěchem dobrým, 1 s do­ statečným, při vedlejším rigorosu 8 kandidátů, 3 s prospěchem velmi dobrým, 2 s prospěchem dobrým, 3 s prospěchem dosta­ tečným. Po prvé opakoval hlavní rigorosum a vedlejší rigorosum 1 filosof s prospěchem dostatečným. N a doktory filosofie bylo povýšeno 9 kandidátů, v tom 3 ženy. 2. Ze zprávy ředitele universitní knihovny Jana Emlera. Knihovna university Komenského co do svého látkového obsahu dovršila 15. říjn a t. r. 100.000 sv., získaných od počátku vedení československou správou. Tím přestoupil celkový počet svazků, jež knihovna chová, 160.000 svazků. Jako posud, tak i v minulém roce věnován zvláště pilný zřetel systematickému doplnění oddělení literatury slovenské, a pokračováno v budování souborného katalogu slovenských knihoven. — Vědeckých časopisů a revuí vyloženo jest 385. Novin dochází 493. Budova knihovny byla v pokračování nutných bezpečnost­ ních zařízení již loni provedených podrobena základní opravě ve všech částech, aby byl definitivně odstraněn velmi nepěkný, ba 55

nedůstojný stavební stav, v němž budova byla nynější správou universitní knihovny převzata. V řadě těchto úprav především bylo pamatováno na po­ řízení nových kancelářských m ístností adaptací části ochozu prvního patra. Světelné poměry jiných úředních m ístností zlep­ šeny. Zřízen tréso r pro cenné rukopisy a staré tisky. U praveny nově, přeloženy příhodněji a hospodárněji šatny a zřízeny nové záchody. Instalacem i světla připraveno zavedení sam ostatné m ístnosti pro katalogy. M ístnost katalogů musí totiž pro nedo­ statek prostor dosud býti společná s čítárnou revuí a časopisů, k terá přes bohatost a veliký, výše uvedený počet vykládaných tam periodik nemůže pro tuto vzájemně rušivou kumulaci dosta­ tečně zpřístupněna býti veřejnosti. Provedena rázná odvlhčovací zařízení v přízemních bytech zaměstnanců, jakož i v sálových skladištích vnitřního dvora, kteráž pro vlhkost posud nemohla k vlastním účelům knihovním býti použita, a při opravě stěny kostela Klarisek ke knihovně patřícího provedeny současně na je jí části také isolační kanálové práce odvlhčovací, m ající za účel vysušení vlhké atm osféry kostela, jehož by mohlo býti s úspěchem použito po úplném vysušení k účelům vzdušného knižního skladiště. V kostele zřízena proto také ventilace. Roz­ sáhlé úpravní práce, při nichž opatřen byl nový krov za starý, cele již zpuchřelý, bohužel nemohly přes to zabezpečili knihovně university Komenského dostatečné místnosti, ačkoliv při svém velkém vzrůstu a pro žádoucí využití bohatého naukového mate­ riálu, v ní sneseného, nejvyšší už měrou by toho vyžadovala. 3. Ze zprávy o činnosti extense university Komenského. Konány byly následující přednášky příležitostné: Prof. Dr. Albert Pražák přednášel o Elišce Krásnohorské ve spolku živena. Dne 25. června 1927 přednášel prof. Dr. Frank Wollman p ři tryzně Julia Slováckého v zrcadlovém sále bratislavské radnice. Přednáška tato vyšla také tiskem, jak níže uvedeno. Mimo Bratislavu pořádala Extense dvě přednášky ve Vídni, pokračujíc tak v soustavných stycích s čsl. menšinou vídeňskou. Tyto přednášky byly pořádány péčí Akademického spolku ve Vídni a konaly se v sále Slovanské Besedy. P řed n ášeli: Prof. Dr. Miloš W eingart „O počátcích Slovanů“ a prof. Dr. Richard Horná „O menšinovém problému v našem státě“. V historických zemích přednášeli profesoři naší university hlavně v Českém Slezsku, a sice: prof. Dr. Richard Horná dne 22. ledna 1927 a 23. ledna 1927 v Opavě a v Krnově na thema „O menšinovém problému v našem státě se zvláštním zřetelem k českému Slezsku“. Prof. A lbert Pražák dne 19. března a 20. března 1927 v K ateřinkách a v Opavě „O problému česko­ slovenského rozkolu“ a „O poměru Čechů a Slováků v minulosti 56

a v přítom nosti“. Vedle toho přednášel prof. Dr. St. Růžička v únoru 1927 v K arvinné a v Mor. Ostravě o dobrožilství (eubiotice). Ve slovenských městech pořádány byly následující před­ nášky : Ve stredoslovenských městech, t. j. v Levicích, Báňské Štiavnici, Zvolenu, Báňské Bystřici a v Lučenci přednášel prof. Dr. Miloš W eingart „úvahy o kultuře Slovanů“, prof. Dr. Zd. Frankenberger „O vývoji lidského těla“ a prof. Dr. Richard Horná „O menšinových otázkách na Slovensku“. V podtatranských a východoslovenských městech, t j. v Ru­ žomberku, v Levoči, v Košicích, v Prešově a Spišské Nové Vsi přednášel prof. Dr. Vr. Bušek na them a „Idea náboženské sná­ šenlivosti“. V západoslovenských městech, t. j. v Trenčíně a v N itře přednášel prof. Dr. A lbert Milota „O nových směrech v tre st­ ním právu“. Dne 15. května 1927 přednášel prof. Dr. Miloš Weingart o „Spisovném jazyce a jeho povaze“ v Trenčanských Teplicích na sjezdu okresních školních inspektorů. V Bratislavě konán byl přednáškový kurs letos jen jeden a sice přednášel ve dnech 24. listopadu až 8 . prosince docent Dr. P erfecký „O ideových směrech v R usku“. Vedle toho společně s různými kulturním i korporacemi konány přednášky: ve Slovanské Besedě v Bratislavě přednášel prof. Dr. Miloš W eingart na thema „N ěkteré rysy kultury Slovanů v jazyce“. V lidové škole Osvětového Svazu přednášel prof. Dr. D. Orel „Kapitoly z dějin hudby“ a prof. Dr. Z. Frankenberger „O vý­ voji lidského těla“. O prázdninách 1927 konali profesoři university v rámci Extense prázdninový vysokoškolský kurs pro učitele, a to ve dnech 7.—17. července 1927 v Turčanském Sv. Martině. Před­ nášel prof. Dr. J. Bobor: „Vybrané p artie ze všeobecné bio­ logie“, docent Dr. Jan Eisner: „Slovensko v pravěku“, lektor Dr. Jan H offm an: „Pam átky a jich ochrana“, prof. Dr. Josef Král: „Vybrané kapitoly z filosofie, sociologie a pedagogiky“, prof. Dr. Dobroslav Orel: „Z dějin hudby na Slovensku“, docent Dr. Eugen Julianovič Perfecký: „Slavianofilstvo a ideologické směry v Rusku v XVIII. a XIX. století“, prof. Dr. Karel Laštovka: „Základní nauky veřejné správy“, prof. Dr. Fran­ tišek Ryšánek: „Vybrané části z dějin československého jazyka“, prof. Dr. Stanislav Růžička: „školská hygiena“, prof. Dr. Josef Tvrdý: „Duševní dědičnost a je jí význam ve výchově“, prof. Dr. Fr. žákavec: „Z dějin naší malby v XIX. století“. Vedle toho přednášel v těchto kursech Dr. Josef šku ltéty, profesor filoso­ fické fakulty v. v., na them a: „Kapitoly z dejín slovenskej lite­ ra tu ry “ a „Slovenská reč vo všeobecnosti“. 57

Vedle léto přednáškové činnosti rozvíjela Extense v roce 1926/27 i činnost vydavatelskou, vydávajíc Sbírku přednášek a rozprav Extense university Komenského v Bratislavě, redakcí Prof. Dr. Richarda H orny a nákladem Academie, nakladatelství v Bratislavě. Konečně dlužno se zmíniti o tom, že předseda zastupoval Extensi na schůzi rady Masarykova Ľudovýchovného ústavu v Praze dne 5. června 1927 a o prázdninách na schůzi lidovýchovných pracovníků ze Slovenska v Báňské Bystřici. Během studijního roku 1926/27 konány porady o společném vydání sbírky přednášek a rozprav všemi třem i extensními vý­ bory (v Praze, B rně a v B ratislavě). Vyjednávání ta skončila bezvýsledně, jelikož nebylo možno najiti nakladatele. Z. Sociální péče studentská. Od k o l e j n é h o

bylo osvobozeno

posluchačů:

V zim ním sem estru 1926/27 na právnické fakultě od celého kolejného........................................ 1 5 0 ......................................7 od % „ od V2 45 v celkové částce 34.260 Kč, na lékařské fakultě od celého kolejného........................................ 1 4 9 od Vj> „ 22 v celkové částce 66.176 Kč, na filosofické fakultě od celého kolejného.......................................... 9 1 od 1/2 „ 15 v částce 21.298 Kč; v letním sem estru 1927: na préívnické fakultě od celého k o lejného ........................................ 1 7 7 od % 3 od 1/2 19 °d V4, 2 v částce 46.340 Kč, na lékařské fakultě od celého kolejného........................................180 od y 2 „ 4 v částce 78.362 Kč, 58

na filosofické fakulte od celého ko lejn éh o........................................ 1 1 2 od i/ 2 „ 1 v částce 25.436 Kč. V celku bylo prominuto kolejné v částce 271.872 Kč. Stipendií používalo I. N a právnické fakulte: 10 posluchačů z nadání Jana Pálffyho v časté (po 1000 Kč), posluchačů státní studijní podpory m inisterstva školství a národní osvěty (3 po 900 Kč, 9 po 750 Kč, 6 po 600 Kč, 3 po 450 Kč), 3 posluchači obdrželi stipendia na studium do Francie (841 Kč, 3000 Kč, 1000 Kč), 5 posluchačů stipendia na prázdninové kursy jazykové v cizině (úhrnem 10.000 Kč). 21

II. N a lékařské fa kultě obdrželo: 13 posluchačů státní studijní podpory v částce 8400 Kč, 1 posluchač stipendium m inisterstva národní obrany, 2 po stipendiu z nadace Jana Pálffyho po 1000 Kč ročně, 1 posluchač stipendium ž. XVIII, ročních 400 Kč, 1 posluchač stipendium ž. XVI, ročních 500 Kč. III. Na filosofické fakultě bylo podporováno 16 posluchačů státním i studijními pod­ porami m inisterstva školství a národní osvěty v úhrnné částce 16.441 Kč, 3 posluchači obdrželi stipendia z nadace Jana Pálf­ fyho po ročních 1000 Kč. Dále udělilo m inisterstvo školství a národní osvěty posluchačům filosofické fakulty 6 stipendií na prázdninové kursy jazykové ve Francii v částce 12.000 Kč, sti­ pendium Společnosti přátel strasburské university v částce 2000 fr. fr., jednu podporu na studium na universitě v Paříži v částce 2400 fr. fr. a konečně jedno stipendium francouzské vlády na r. 1926/27 v částce 6000 fr. fr. stip. požitkův a 500 fr. fr. cestovného. 5. Ze zprávy o činnosti Sboru pro sociální pečlivost vysokoškolského studentstva. Činnost sboru pozůstávala hlavně 1 . z podávání statistických informací m inisterstvu školství a národní osvěty, sociálním institucím a pod., 2. ve vedení statistiky o výši stipendií a slev jednotlivých posluchačů, ■59

3. z podávání informací studentstvu o sociálních vymože­ nostech, 4. z poskytování menších finančních podpor onemocnělým studentům, 5 . z poskytování půjček na splátky, pokud to finanční poměry Sboru dovolovaly, 6 . z provedení ošacovací akce. Jako předešlého roku, tak i tohoto udělilo ministerstvo školství a národní osvěty podporu na ošacení studentstva v částce 17.000 Kč (po srážce kolkovného per 170 Kč), takže k rozdělení zbylo celkem 16.830 Kč. 0 tuto podporu bylo podáno 160 žádostí. P ři rozdělování shora uvedené částky bylo zjištěno, že ne­ dostačuje na tak velký počet skutečně potřebných uchazečů a z toho důvodu se výbor na schůzi, konané dne 9. března 1927 usnesl, doplniti tuto částku z vlastních prostředku Sboru částkou per 13.170 Kč. Sám zástupce m inisterstva školství a národní osvěty, pan gymn. ředitel Juraj Nerád na této schůzi, kde se hlavně jednalo o účelném provedení ošacovací akce, uznal nutnost doplniti částku ministerstvem poskytnutou. Podpora byla udělena 11*6 posluchačům resp. posluchačkám, a sice: 8 posluchačům ä 500 K č ............................ 4.000 Kč, 1 posluchači ä 450 450 „ 1 „ ä 300 „ 300 „ 65 posluchačům ä 250 ................................. 16.250 „ á 200 9 ä 150 20 á 100 42 Úhrnem . . . 30.000 Kč. U různých firem byla předem vyjednána sleva, která se pohybovala od 5% —20%. Rozdělení bylo provedeno pro každou fakultu zvlášť dle počtu podaných žádostí a to jedním členem profesorského sboru a dvěma členy z řad posluchačů k úplné spokojenosti studentstva. Statistická činnost „Sboru“ směřovala dále k tomu, aby byla zamezena kumulace podpor na straně jedné a jich nedo­ statek na straně druhé. Zřetelem k tomu, že zmenšením dotace m inisterstva škol­ ství a národní osvěty mnohým skutečně potřebným studentům se slevy v Akademické mense nedostalo, bylo na výborové schůzi dne 3. listopadu 1926 usneseno, uvolniti obnos per 5000 Kč na zakoupení stravních lístků v Akademické mense a poděliti ty nej potřebnější. Rozdělením byl pověřen pan univ. prof. Dr. Vrat. Bušck a jednatel Sboru; obnos shora uvedený byl rozdělen mezi 25 poslu­ 60

chačů resp. posluchačky po 50, 100 a 150 Kč na splátky do pěti roků po dosáhnutí absolutoria. K tomuto účelu byl zaveden zvláštní evidenční záznam. 6. Ze zprávy o universitním internátě a akademické mense za stud. r. 1926/27. Za byt platilo se měsíčně v obou internátech ä 8 0 —, 9 0 — , 100— Kč (za pokoj pro 3—4 osoby Kč 80 —, pro 2 osoby Kč 90-— a za pokoj pro 1 osobu Kč 100— měs.). Za denní stravu platilo se Kč 8 — a to Kč 1 — za snídaně, Kč 4 — za obědy a Kč 3-— za večeře. Po oba sem estry byly posluchačům poskytnuty tyto výhody: 4 posluchačům úplné slevy, t. j. Kč 350— měsíčně (byt a strava úplně zdarm a), 8 posluchačům slevy % , t. j. 300— měsíčně, (posluchač do­ plácel na byt a stravu Kč 50 — měs.), 29 posluchačům slevy 1/ 2 > t. j. 200— měsíčně, (dopláceno posluchačem na byt a stravu Kč 150-— měs.), 32 posluchačům slevy %, t. j. Kč 100 — měsíčně, (posluchač doplácel na byt a stravu Kč 250— měs.). Pokladniční příjem univ. internátu a akadem. mensy za studijní rok 1926/27 činil úhrnem 1,460.112 98 a vydání celkem Kč 1,451.328 94. Konečná hotovost k 30. září 1927 jeví se část­ kou Kč 8.784 04. Správní personál universitního internátu a akademické mensy byl tento : 1 ředitelka, 1 účetní a 1 kane. síla. O tuto sílu byl správní personál letošního roku rozmnožen vzhledem k tomu, že prodej stravních lístků byl obstaráván v kanceláři mensy a bytné místo dosavadního placení pošt. úřadem šekovým, placeno přímo v kanceláři internátu. Změna tato učiněna hlavně pro pohodlí posluchačů. Kancelář správy internátu a akademické mensy přijala a odeslala v tomto roce celkem 1.954 jednacích čísel. Pomocný perso n ál: 1 dozorkyně, kuchařka, kontrolorka lístků, 4 služky pro vý­ pomoc v kuchyni a 6 služek pro úklid v obou internátech, 2 do­ movníci a to 1 pro in tern át mužský v Prayově ul. a 1 pro ženský internát v Cintorinově ul. a konečně topič pro ústřední topení internátu a mensy v Cintorinově ul. 2. Nábytek a zařízení internátů je st každoročně doplňováno a jest zakupováním nových předmětů po většině nové. Postele a noční stolky jsou železné, ostatní nábytek dřevěný. Do kuchyně akademické mensy povoleno bylo min. školství a národní osvěty a tím to též subvencováno částkou Kč 70.000 — celé strojní zaří­ zení s lapači páry a ventilacemi, jakož i jiná moderní zařízení, 61

takže bratislavská akademická mensa může se rovnati nejlépe zařízeným mensám v republice. Budova mužského internátu v Prayově ul. přes každoroční opravování hyne od základů. Houba čím dále, tím více zachva­ cuje rám y dveří a podlahy, které vyhnívají a příšerně páchnou. Jak již nesčetněkráte opakováno a zdůrazňováno, je st v celém internátě, kde je ubytováno více jak 2 0 0 posluchačů, pouze 1 koupelna s dvěma vanami, které se stále opravují, takže i jich malo kdy jest používáno, úklid je značně ztěžován, neboť všechny kose, kufry a j., musí zůstati v bytech těchto pod postelemi, aneb na skříních. Na půdy je umístiti jest stavebními úřady přísně zakázáno, jelikož jich tíhu by stropy, jichž omítka sama sebou opadava, nesnesly, a jiných místností na jejich uložení není. Dalším bodem, pro internát nevýhodným je st topení uhlím % plechmých bubíncích, které netoliko že se brzy přetopí a \ krátké době zůstavují v jizbách úplný chlad, jsou i stálým ne­ bezpečenstvím vzniknutí požáru, že nošení uhlí a dříví ze zasně­ ženého dvora, roztloukání uhlí v pokojích, zatápění, vyhrabá­ vání popele, nejsou příjem né ani přim ěřené práce pro obyvatele vysokoškolského internátu, netřeba podotýkati.

proř.

judt . Stefa n loby

B r o tttla v o -P r ó v n íc k á ía k u lfa

62