MCMXXVII

ANNUAIRE DE Ľ U N I V E R S I T E K O M E N S K Ý POUR Ľ A N N É E

1926-1927

BRATISLAVA / MCMXXVII

É D I T É PAR

LE

S Is N A T

IMPRÍMERIE

DE DE

Ľ U N IV ERSITĚ LÉTAT,

KOMENSKÝ

PRAGUE

(TCHÉCOSLOVAQUIE)

ROČENKA UNIVERSITY KOMENSKÉHO ZA S T U D I J N Í R O K

1926-1927

REDAKCÍ

PROF.

JUDra OTAKARA rektora university VE S T U D I J N Í M

SOMMERA,

ROCE

1 9 2 6 —1927

V B R A T I S L A V Ě / MCMXXVI I

N A KLADEM AKADEMIC KÉHO SENÁTU UNIVERSITY KOMENSKÉHO S PODPOROU

MINISTERSTVA

TISKEM

STATNI

ŠKOLSTVÍ

TISKÁRNY

A N A R. O S V É T Y

V PRAZE

ZPRÁVA ODSTUPUJÍCÍHO REKTORA P R O F . PH. DRA. M I L O Š E W E I N G A R T A o u n i v e r s i t ě K o m e n s k é h o z a r o k 1925— 1926, p o d a n á při i n s t a l a c i r e k t o r a prof. J U D r a O t a k a r a S o m m e r a d n e 25. l i s t o p a d u 1926. Vážené shrom áždění! Po starém zvyku podává odstupující rek to r po skončeném roce svého úřadování počet z uplynulého studijního roku. Rok 1925/1926 byl sedmý v trv á n í celé university, avšak pátý od otevření fak u lt právnické a filosofické. N ynější sta v hospodářství státního způsobil, že tento rok nebyl dobou velkých vnějších změn. N aproti tom u stabilisace a konsolidace, k terá jest a m usí býti nyní heslem našeho života státního, projevovala se také v universitním životě úsilím o prohloubení a zdokonalení toho, co bylo odvážně založeno v mohutném rozm achu prvních let popřevratových. J e s t mi opravdovou radostí konstatovati, že spojené a vy­ trv alé úsilí členů professorských sborů všech tř í fakult po dalším rozkvětu naší university neslo ovoce, takže uplynulý rok studijní znam ená další krok vzestupu. Organické a postupné, svorné bu­ dování velikého kulturního toho díla, jím ž u n iv ersita jest, dává příklad celému našem u veřejném u životu mim oškolnímu, uka­ zujíc, že v nynější době jenom m oudré opatrování a promyšlené, vytrvalé zdokonalování institucí již existujících dává vyhlídky n a zd ar a společný prospěch. V roce 1925/26 působilo na universitě Kom enského 29 řá d ­ ných professorů, z nich na fakultě právnické „ „ lékařské . „ „ filosofické

. . . . . .

. . .

. 5 . 12 . 12

Jm enován byl dekretem presidenta republiky ze dne 29. pro­ since 1925 p. M UDr. Jan Lukeš, m ř. professor vysoké školy zvěrolékařské v Brně, řádným professorem všeobecné a pokusné pathologie, dekretem ze dne 29. III. 1926 p. m ř. prof. JU . a PhD r. Bohuš Tomsa, řádným professorem právní filosofie. N aproti tom u těžkou z trá tu u trpěla universita Komenského tím , že jeden z jejíc h prvních professorů, D r. Gustav M uller, ř. professor po­ rodnictví a gynaekologie, byl jm enován dekretem presidenta republiky ze dne 29. prosince 1926 na universitu M asarykovu do B rna. Naše u n iversita zachová vždy ve vděčné pam ěti organisá­ to ra gynaekologické kliniky, bývalého děkana lékařské fakulty a m ilého kolegu. 5

Nominální obor orthopedické chirurgie ř. prof. Dra V ítěz­ slava Chluniského byl rozšířen na obor všeobecné a orthopedické chirurgie. Prof. D r. A lb ert M ilota byl pověřen přednáškam i z krim ino­ lógie. M im ořádných professorů bylo: . 4 na fakultě právnické . . 7 „ „ lékařské . . 1 „ „ filosofické celkem . . . 1 2 Jm enováni byli dekretem ze dne 29. března 1926 p. J liD r. R udolf Rauscher, soukrom ý docent university Karlovy, mimo­ řádným professorem dějin práva ve střední Evropě, p. soukr. doc. MUDr. Josef Babor m im ořádným professorem všeobecné biologie, dekretem ze dne 28. říjn a 1925, p. soukr. doc. Ph. Dr. F rank WoUman m im ořádným professorem srovnávacích dějin slovanských lite ra tu r a trad ic lidových. Soukromých docentů působilo na universitě 14, totiž na právnické fakultě 3, na lékařské 7, na filosofické 4. Habilitoval se na lékařské fakultě MUDr. Jaroslav SunibaJ pro pathologii a therapii chorob v n itřních a M UDr. Antonín Gala pro oční lékařství. Dva soukrom í docenti na filosofické fakultě byli pověřeni učebním příkazem (D r. Josef Borovička a Dr. F rantišek štú la ). Honorovaní docenti byli 2 (jako v roce m inulém ), po jednom na lékařské a filosofické fakultě. Suplentů (professorů a docentů university Karlovy a M asa­ rykovy) působilo na universitě Komenského v r. 1925 26 9, z nich 3 na právnické fakultě, 1 na lékařské fakultě, 5 na filoso fické fakultě. N a právnické fakultě vzdal se suplování přednášek z práva občanského koncem r. 1925/26 ř. prof. K arlovy university Dr. Em il Svoboda, suplování přednášek z národního hospodářství a finanční vědy s. doc. univ. K arlovy Dr. A n to n ín Basch, na jehož m ístě byl přednáškam i z národního hospodářství a finanční vědy pověřen soukr. doc. univ. Karlovy JU D r. Cyril čechrák. N a filosofické fakultě byl pověřen koncem r. 1925/26 před­ náškam i z psychologie s. doc. university M asarykovy Dr. Josef Tvrdý. Professorské sbory pracovaly o doplnění vakantních stolic. Právnická fakulta podala návrh na jm enování professora národ­ ního hospodářství, lékařská fak u lta na jm enování professora po­ rodnictví a nemocí ženských, filosofická fak u lta na osobní do­ plnění oborů historických, filologických a filosofických. Bohužel, z příčin vnějších všecky snahy o doplnění neobsazených oborů vázly a většina jmenovacích návrhů zůstala nevyřízena. 6

Lektorů bylo 10. Již v roce 1924/25 navrženo bylo zřízení lek to rátu tělesné výchovy, dosud však k tom u nedošlo. Pomocných sil vědeckých m ěla u n iv ersita celkem 107; na právnické fakultě 1 asistent, na lékařské fakultě 43 asistenti, 18 klin. sekundářů a 35 dem onstrátorů a oper. elévů, na filoso­ fické fakultě 2 asistenti a 8 knihovníků. Také pomocných sil vědeckých byl velký nedostatek, takže professoři byli přetěžováni spoustou prací adm inistrativních. Ú ředníků bylo koncem r. 1925/26 v universitních kancelá­ řích 6, kancelářských sil 9, podúředníků 6 (mezi nimi 1 za­ h rad n ík ). Zřízeneckých sil na universitě bylo 28 (z nich 21 námezd­ ních). Učební činnost university. V zim ním sem estru stud. r. 1925/26 bylo konáno přednášek, praktických a sem inárních c v ič e n í: na právnické fakultě 47 v rozsahu 128 týd. hodin „ lékařské „ 48 „ 186 „ „ „ filosofické „ 101 „ 203 „ „ V letním sem estru bylo ních cvičení: na právnické fakultě „ lékařské „ „ filosofické „

přednášek, praktických a sem inár­ 45 v rozsahu 120 týd. hodin 46 „ 176 „ „ 92 „ 200 „ „

E x k u rse konaly se 3 (na filosofické f a k u ltě ) ; zúčastnily se jich 3 učitelské síly a 28 posluchačů. Pokud se týče frekvence university, bylo na ní zapsáno: I. V zim ním sem estru 1925/26 1. za řád n é posluchače: a) n a právnické f a k u l t ě .................813 ..................... 260 b) „ lékařské „ c) „ filosofické „ ..................... 140 úhrnem . . . 1213 2. za m im ořádné posluchače (včetně h o s p ita n tů ): a) na fakultě p r á v n i c k é ..................................63 (z nich 17 posl. s tá t. účetnictví) b) na fakultě l é k a ř s k é ................... 5 c) „ „ filosofické . . . -. ■ 28___ úhrnem . . . 96 tedy v celku .

.

. 1309 7

Celkem na „ „

b y lo : právnické fakultě posluchačů . lékařské „ „ . filosof. „ „ ■ úhrnem .

. . 876 . . 265 • • 1()8 . . 1309

M ezi nim i bylo: a) Tuzemců

ze S lo v e n s k a ................... 990 z Č e c h ............................... 119 z M oravy . . . . • • 109 ze S le z s k a .......................... 3 z P odkarpatské Rusi ■ ._____ 8_____ úhrnem . . . 1220

b) Cizinců z J u g o slá v ie .......................... 5 z P o l s k a ............................... 19 z U k r a j i n y .......................... 3 z R u s k a ............................... 52 z B u lh a rs k a .......................... 1 z R u m u n s k a .................... 3 z R a k o u s k a .......................... 1 z M a ď a rs k a .......................... 5 ze Spoj. S tátů Severoam er. — úhrnem . . . Celkem .

.

89

. 1309

V úhrnném poctě posluchačů bylo žen . 118. II.

V letním sem estru 1926 bylo zapsáno:

1. za řádné posluchače: a) na fakultě p r á v n i c k é ........................... 765 b) „ „ l é k a ř s k é ........................... 254 c) „ „ filosofické . . . . . 144_____ úhrnem . . .1 1 6 3 2. za m im ořádné posluchače (včetně h o sp ita n tů ): a) na fak u ltě p r á v n i c k é ............................. 58 (z nich 34 posl. stát. účet.) b) na fak u ltě l é k a ř s k é ............................ 1 c) „ „ filosofické . . . . ■ 20_____ úhrnem . . . 79 tedy v celku . . . 1242 8

M ezi nim i bylo: a) Tuzemců ze S lo v e n sk a ..........................945 z Č e c h ........................................ 99 z M o r a v y .................................. 96 ze S le z s k a ............................ 2 z P o d k arp atsk é Rusi . . 10 úhrnem . b)

.

. 1152

Cizinců z J u g o s lá v ie .......................... 6 z P o l s k a ........................................ 20 z R u s k a ........................................ 53 z U k r a j i n y ............................ 2 z R u m u n s k a ...................... 2 1 z R a k o u s k a ............................ z M a ď a rs k a ........................... 6 úhrnem . . . V celku .

.

90 . 1242

V úhrnném počte posluchačů bylo žen 110. Počet posluchačů vzrostl tedy proti m inulém u stud. roku v zim ním sem estru celkem o 58, v let. sem estru o 40 posluchačů. Nově bylo im m atrikulováno : I. V zim ním sem estru 1925/26: na právnické f a k u l t ě ................................ 227 „ lékařské „ 70 „ filosofické „ 53 350 II.

V letním sem estru 1926: na právnické fak u ltě „ lékařské „ „ filosofické „

. . . . . .

38 13 17 68

Zajím avé je s t srovnati počet poslucháčstva v uplynulém stud. roce se stavem před pěti lety, když jsm e o tvírali fakultu právnickou a filosofickou: n a počátku fak u lta „ „

zim. sem. právnická lékařská filosofická

1921/22: 280 posl. 169 „ 69 „

1925/26: 876 posl. 265 „ 168 „

Počet právníků se tedy za p ě t let ztrojnásobil, m ediků p ři­ bylo více než o polovinu, počet filosofů je nyní d v aap ů lk rát 9

takový jako z počátku. Tehdy měla celá universita 518 poslu­ chačů, nyní 1309, t. j. okrouhle o 170% více. P ři tom je pro stabilisaci vyučovací činnosti dobrým znamením, že pom ěr mimo­ řádných posluchačů k řádným se ustavičně zlepšoval ve prospěch řádných. Po pěti letech klesli m im ořádní posluchači přibližně ze čtvrtiny na pouhou čtrn áctin u ! P řes tento rychlý vzrůst zůstává universita Komenského nejm enší universitou československou, a proti stejně staré uni­ versitě brněnské m ěla naše tém ěř o třetin u m éně posluchačů. B rněnská universita m á ovšem fakulty čtyři, z nichž my nemáme přírodovědeckou. U znávám e, že v dohledné době jí ani m íti ne­ můžeme, uvažujem e-li střízlivě, avšak přes to zásadně trvám e na tom, že každá universitas litteraru m , má-li býti hodna toho jm éna, m usí obsahovati všecky universitní obory, tedy také p ří­ rodovědné, zejm éna když těm to připadá tak důležitý úkol pro výzkum Slovenska, země právě přírodovědecky tak bohaté a za­ jím avé. Nicméně menší počet poslucháčstva nás nezarm ucuje, neboť víme, že cena university nezáleží v kvantitě, nýbrž v kvalitě je ­ jích členů, a v intensitě jejich práce. Neženeme se tedy za me­ chanickým stoupáním počtu poslucháčstva. Víme, že právě menší počet posluchačů m á také své výhody, že dovoluje účinnější práci v sem inářích a podobných vědeckých ústavech, a že připouští bližší osobní styk studentstva s professory. V tom smyslu jsm e usilovali o to, abychom tu to vnitřní práci svým posluchačům usnadnili, a mohu říci, že v četných oborech m ají naši posluchači lepší příležitost k odborné práci u nás nežli na přeplněné univer­ sitě pražské. A s tra n osobního styku studentstva s professory konstatuji (proti některým nesprávným zprávám ), že na žádné druhé universitě-Československa není tento přímý, bezprostřední styk vyvinut tak jak o u nás. O statně jest ještě jeden důvod, a velmi vážný pro to, aby počet universitního poslucháčstva nebyl překotné zvyšován. Právem se poukazuje ve veřejné diskusi n a to, že vysokoškolského studentstva je v našem stá tě příliš mnoho. Hrozí nám nadbytek studovaných lidí. a při tom také horší kvalita tohoto přebytku, neboť to v árn í velkovýroba studovaných lidí nemůže ovšem nah rad iti individuální, intim ní, přím é vedení jednotlivců jejich učiteli. Z ájem společenský n á s tedy vede k tomu, aby počet lidí vysokoškolsky vzdělaných nebyl stupňován, nýbrž spíše omezo­ ván. A tohoto omezení se dosáhne nejlépe přísnějším výběrem schopných a důsledným vym áháním předepsaných požadavků vědeckých. Budou-li z našich vysokých škol vycházeti jen absol­ venti, prošlí tuhou školou p řísn é kázně a práce vědecké, pak teprve budeme moci očekávati, že z našeho veřejného života zmizejí ty zjevy povrchnosti, nepořádku a neodpovědnosti, které my sledujeme s politováním a odm ítám e s opovržením. 10

K olejného bylo vybráno v zim ním sem estru 161.346 Kč, v letním sem estru 116.642 Kč. O osvobození od kolejného stane se zmínka v části o sociální péči studentské. S tátních zkoušek bylo konáno: Na právnické fakultě p řed zkušebním i komisemi pro theoretické zkoušky p ráv n ic k é : historicko-právních . . 177 (z toho 9 žen), judiciálních . . . . 106 (z toho 6 žen), státovědeckých . . . 75 (z toho 2 ženy). N a filosofické fak u ltě přihlásilo se u vědecké zkušební ko­ mise pro učitelství na střed n ích školách: 15 kandidátů, k teří jsou vesměs ve stadiu zkoušek. Zkoušce filosoficko-pedagogické se po­ drobilo 37 kandidátů. N o strifik ačn í zkoušku vykonal jeden kandi­ dát. Další žádosti o n ostrifikaci jsou v nostrifikačním řízení. Přísné zkoušky doktorské: Rigoros bylo vykonáno: N a právnické fa ku ltě : historicko-právních . . 78 (z toho 6 žen), (z toho 4 ženy), ju d ic iá ln íc h .....................75 státovědeckých . . . . 60 (z toho 2 ženy). N a lékařské fa ku ltě: prvých lékařských rigoros 61 (z toho 9 žen), druhých „ „ 41 (z toho 4 ženy), tře tíc h „ „ 40 (z toho 7 žen). N a filosofické fa ku ltě byly podány 3 doktorské dissertace (1 od ženy), konána 3 rigorosa hlavní (1 žena), 3 rigorosa ve­ dlejší (] žena). Prom ováno bylo 46 doktorů práv (z nich 3 ženy), 42 dok­ to ři veškerého lékařství (z nich 7 žen), v počtu 42 prom ovaných jest zahrnuto pět n ostrifikací zahraničních diplomů, jeden doktor filosofie. A bsolutorií bylo vydáno: na právnické f a k u l t ě ................................... 90, „ lékařské „ 35, „ filosof. „ 12. D im issorium (vysvědčení na odchodnou) si vyžádalo: na právnické f a k u l t ě ................................... 25, „ lékařské „ 8, „ filosof. „ posluchačů.

7

11

Vědecká

a

publikační

činnost

university.

N aše universita vždy zdůrazňovala, že není jen ústavem studijním , školským, nýbrž především že je institutem badatel­ ským a proto vždy se úsilně věnovala vědecké činnosti spiso­ vatelské. V knihovně právnické fak u lty vyšly ve stud. r. 1925— 26 tyto svazky: Sv. 14. Prof. H orná, Několik kapitol z dějin údělných knížat 11a Moravě, Sv. 15. D r. Peška, O dvoukomorové soustavě, Sv. 16. Dr. čechrák, N ezam ěstnanost. P ráce professorů a docentů lékařské fakulty vycházely v „B ratislavských Lékařských L istech“, „Sborníku Csl. Orthopedické Společnosti“, „Praktickém L ékaři“, „časopise pro zdravot­ nictvo“ . Filosofická fakulta vydala v roce 1925/26 tyto vědecké publikace: 1. Spisy VI. Fr. W ollman, Slovinské dram a. V B ratislavě 1925. S tr. 336. 2. Sborník roč. IV., z něhož dosud vyšla tato č ís la : Č. 39/1. Jos. Hanuš: O pobělohorské protireform aci. Č. 40/2. A nt. Kolář: H um anistická básnířka Vestonia. Č. 41/3. Jos. Lukeš: Sociální pom ěry obyvatelstva v K( 1keosiris. č. 42/4. E. P erfeckij: Podkarpatské a haličskoruské t r a ­ dice o K ráli Matyáši Corvinovi. Č. 43/5. Alb. Pražák: Slovenské studie. K vydání byl připraven spis Jos. Baudiše: ftoč. úvod do obecného jazykozpytu. Akademický senát university vydal v roce 1925/26 za red ­ akce prof. D ra Miloše W eingarta Ročenky university Komen­ ského za prvé pětiletí 1919— 24, za stud. r. 1921 25 a za stud. i . 1925 26. Bohužel, tyto publikační práce university nepotkávaly se s dostatečnou nmotnou podporou veřejnosti a státn í správy. Bylo by si p řáti, aby zvítězilo stanovisko, že náklad obětovaný na vě­ decké publikace universitní není sice okamžitě lukrativní, ale že tím důležitější je jeho výnos duchovní pro výchovu budoucích generací a pro duševní pokrok národa. Kromě této bohaté publi­ kační činnosti fakult usilovali profesoři university Komenského o zorganisování veškeré vědecké práce na Slovensku. Tyto snahy m ají se projeviti založením Šafaříkovy Učené Společnosti v B ra­ tislavě. P řípravné práce a předběžné rozpravy o tom to plánu dály se po celý stud. r. 1925/26 a pokročily ta k daleko, že koncem to­ hoto stud. roku mohly býti zadány stanovy ke schválení, takže ustavení Společnosti lze očekávati v dohledné době. H ojné styky byly pěstovány se zahraniční vědou, členové university zúčastnili se kongresů v cizině (prof. D r. Václav Chaloupecký IV. kongresu polských historiků v Poznani, proděkan 12

prof. D r. Albert. M ilota prvého m ezinárodního kongresu pro právo tre stn í v Bruselu, prof. Dr. K ristia n H y n e k a prof. D r. V iktor Reinsberg sjezdu lékařů francouzských v Bruselu, prof. D r. Vítězslav G hlum ský sjezdu orthopedů ve F ra n k fu rtě ). Prof. Dru Vítězslavu Chlumskému bylo uděleno čestné členství „Société F rancaise d ’O rthopédie“ v Paříži. P rof. Dr. S tanislav R ůžička zúčastnil se prací M ezinárod­ ního kongresu o záchranných pracích a zabránění úrazům v Am ­ sterdam e. Publikace fa k u lt byly vym ěňovány s četným i zahraničním i vysokými školam i a vědeckými ústavy jako v letech minulých. Zejm éna je s t uvésti, že s celým vědeckým světem slovanským spojena je st filosofická fak u lta trv alý m i vým ěnným i styky. Vybudování sem inárních a ústavních knihoven a sbírek po­ kračovalo v r. 1925/26 v mezích prostředků po ruce jsoucích. Utěšený stav vykazují sem inární knihovny filosofické fakulty. K nihovna slovanského sem ináře m ěla na konci stud. roku 1925/26 celkem 18.495 svazků; z toho připadá n a odd. pro slo­ vanský jazykozpyt a jazyk československý (prof. W eingart) 6294 sv., odd. p ro dějiny s ta rš í české lite ra tu ry (prof. H anuš) 1616 sv., odd. pro novou českou lite ra tu ru a pro litera tu ru slo­ venskou (prof. P ražák ) 7282 sv., odd. pro jazy k a litera tu ru ruskou (prof. Pogorělov) 541 sv., odd. pro slovanské tradice a litera tu ry (prof. W ollman) 2762 sv. Za m inulý stud. rok přibylo přibližně 1800 sv. a některé archiválie slovenské do liter, archivu při odd. prof. P ražáka. H istorický sem in ář m á knihovnu, k terá vzrostla přibližně na 15.C00 sv. K nihovna sem ináře pro klasickou filologii obsahuje na 2500 svazků klasiků řeckých a řím ských, vědeckých knih a časopisů. V knihovně sem ináře pro rom ánskou filologii je s t 712 sv., 260 ínv. čísel. K nihovna sem ináře pro germ ánskou filologii čítá 186 děl o 624 svazcích, v tom 5 vědeckých časopisů. K nihovna hudebně-vědeckého sem ináře obsahuje přibližně 8250 čísel, knihovna sem ináře pro dějin y um ění ca. 620 svazků knih, 320 diapositivů a ca. 550 reprodukcí různých děl. In v en tá ř knihovny filosofického sem ináře obsahuje 1257 svazků (1225 in v. čísel). Stav knihovny a sbírek geogr. sem ináře jeví se tak to : Knih 1130 svazků, a tla n tů 33 kusy, m ap 1226 kusů, časopisů 286 svazků, p řístro jů a pomůcek 17 kusů. Celkem sem inární knihovny filosofické fak u lty obsahují 50.000 svazků a jsou to po universitní knihovně nej větší sbírky vědecké lite ra tu ry n a Slovensku. Knihovna

university

Komenského.

V létě 1926 byla velká č ítárn a knihovny university Komen­ ského, čítající do té doby 40 sedadel, zvětšena o část přilehlého 13

knižního skladiště a rozšířena tím na prostoru stačící 80 čtená­ řům . P roto také návštěva je jí vykazuje rychle stoupající linii. V knihovně, jejíž budova je, ja k známo, kolem dokola obklíčena hustě obydlenými soukromými domy, nepatrně vzdálenými, zave­ deno bylo autom atické požární hlášení elektrické ze všech jejích p ro sto r a zřízeno sam ostatné hasicí požární vodní vedení v obou p atrech budovy. Bohužel, týž stesk, který loni ukončoval zprávu o knihovně v instalační řeči odstupujícího rektora, platí i letos. Zcela krom obyčejná stísněnost ústavu brzdí žádoucí rozvoj a řádné uložení knižních m ateriálů. Z hlediska látkového rozmnožení knihovny bylo by zvláště vytknouti, že koncem léta 1926 byla skutečně dodána knihovna M ichajlovova, čímž oddělení slovanské bude velmi podstatně roz­ šířeno o více než 2000 děl. Získána také část knihovny ruského učence K. J. G rota a knihovny Ljubovičovy. Do konce říjn a pře stoupil počet získaných svazků od počátku knihovny university Komenského 87.000 sv., takže celkem knihovna letos dostoupí 150.000 sv. časopisů je vyloženo 380. Služba časopisecká je ve zdejší knihovně universitní značně lépe obstarávána nežli v um versitn í knihovně pražské. Knihovnu navštívilo za 12 měsíců, uplynulých od 1. listopadu 1925 až do 1. listopadu 1926 13.589 čtenářů. Tyto krásné úspěchy universitní knihovny zůstanou trvalou zásluhou jejího obětavého vůdce p. red. J. Em lera. Činnost

popularisační.

E xtcn se u n iversity Kom enského vyvinula ve stud. r. 1925 26 značnou činnost, a to dvojím sm ě re m : a) činnost přednáškovou, kterou řídil po stránce ideové, a d ­ m in istrativ n í a finanční předseda prof. IVeingart; b) činnost publikační, kterou vedl po týchž všech stránkách red ak to r prof. Hovna. A . ičriT n o s i l p r e u'n a" S k o v á: 1. V B ra tisla vě byly pořádány jednotlivé přednášky při slav­ nostních příležitostech, p ři čemž se osvědčovala součinnost se zdejším Sväzom Osvetovým. Byly to: dne 2. února 1926 tryzna za zemřelé polské básníky Wl. R eym onta a S t. Žeromského. Tato slavnost, navštívená všemi představiteli úředního a kulturního světa bratislavského, byla pořádána za účasti polského konsulátu ve velkém au ditoriu právnické fakulty. Přednášku o obou básní­ cích proslovil prof. F r. W ollm an; úvodní projevy učinili rek to r university a p. polský konsul; dne 15. ledna 1926 prof. A lb e rt Pražák přednášel ve vládní budově na oslavě B j. B jo m so n a o jeho literárním díle a záslu­ hách o Slovensko; 70. výročí sm rti štú ro v y bylo vzpomenuto přednáškou prof. P ražáka ve vládní budově dne 27. dubna 1926; U

50. výročí ú m rtí Fr. Palackého bylo pietně oslaveno před­ náškou doc. Jos. Borovičky: „P alacký a Slovensko“ dne 18. k v ětn a rovněž ve vládní budově; za účasti Čsl.-Jihoslovanské Ligy byl v dubnu 1926 zahájen cyklus přednášek o Jugoslávii, v němž prozatím byly uspořádány dvě přednášky pražských professorů Daneše („Zem ěpisný obraz S H S “ , se světelným i obrazy) a K adlce („Problém národní jed n o ty v K rálovství SH S“ ) ; konečně byly v lednu a v únoru uspořádány 3 přednášky doc. P erfeckého o ruských ideových proudech („R uské západnictvo“, „Ruské slavjanofilstvo“, „Sociálne sm ery v ruskej inteligencii v polovici X IX . storočia“ ) a v březnu 1926 dvě hod. přednášky prof. R ůžičky o Eubiotice v cyklu Slovenské Ligy. 2. Přednášky ve Vídni byly také v tom to stud. roku pořádány spolu s Akademickým spolkem vídeňským v sále Slovanské Be­ sedy; přednášeli: 20. února prof. H o m a „Čsl. m enšiny v okolních stá te ch “ ; 14. března prof. P ražák „Válečné ohlasy v současné české lite ra tu ře “ ; 17. dubna prof. W eingart „O jazykovém po­ m ěru mezi češtinou a slovenštinou“. Vedle toho však v tom to roce navázána součinnost také se spolkem „Kom enský“, s nímž uspořádána přednáška prof. Krále (24. dubna) „Sociologie ä sociální život“ a prof. Pražáka (18. května) „O Štúrově významu v m inulosti a v příto m n o sti“. 3. N a slovenském západě přednášel prof. Dr. P ra žá k 27. a 28. února v P riev id zi a v Ťopolčanech při jubilejních slavnostech Štúrových „Štúrovo dílo v m inulosti a p řítom nosti“ a prof, žákavec 18. dubna v Uh. Skalici o Mánesovi a švabinském . 4. Ve slovenském středu uspořádány v dubnu 1926 před­ nášky prof. Krále „Problém y dem okracie“, a to v Ružom berku a Turč. Sv. M artině, a prof. H o m y „O čsl. m enšinách v okolních stá te ch “ v týchž dvou m ístech ; v Báňské B ystrici přednášel prof. M ilota „O nových směrech v právu tre stn ím “. 5. N a slovenském východě přednášeli v březnu prof. Chotek a W eingart, a to v Košicích a v Prešově. Prof. Chotek o them atě „Slovenský národopis a jeho hlavní problém y“ ; prof. W eingart v Košicích „M ísto slovenštiny v rodině slovanských jazy k ů “ , v Prešově „Slovanské bájesloví“ . 6. Mimo Slovensko byly uspořádán y: v B rně lOhodinný k u rs eubiotický prof. R ů žičky v listopadu 1925; v Praze 8hodinný kurs eubiotický prof. R ů žičk y koncem června 1926 v hy­ gienickém ústavě Karlovy u n iv ersity ; ve Dvoře K rálové nad L. 6hodinný k u rs prof. Krále „O sociologii národa a s tá tu “ v čer­ venci 1926. 7. O prázdninách byly uspořádány učitelské ku rsy v B áňské B y stric i za spolupráce bratislavského školského refe rá tu . Bylo to po druhé, kdy na Slovensku byly uspořádány učitel­ ské k u rsy za účasti Extense (o prvních viz Ročenkú university Komenského, 1919— 24, str. 63). 15

Tyto k ursy byly pořádány v aule báňskobystřického chlapec­ kého gym nasia za účasti 312 zapsaných ú č a stn ík ů ; účastnili se jich učitelé a učitelky hlavně ze slovenského střed u a východu, asi z polovice z církevních škol, a to s velkou pozorností. K ursy trv a ly od 12. do 24. července a obsahovaly 60 před­ náškových hodin. Z polovice byly to kursy filosoficko-paedagogické, z polovice odborně vlastivědné, vesměs po 6 hodinách. P rogram jejic h byl ten to : a) f i l o s o f i c k o - p a e d a g o g i c k é : 1. prof. Kréd: Úvod do filosofie. 2. „ K rál: Sociologické základy paedadogiky. 3. „ Tom sa: Psychologie dítěte. 4. doe. H endrich (z P ra h y ) : Paedagogika. 5. prof. R ůžička: školní hygiena. b) 6. 7. 8. 9. 10.

kursy

vlastivědné:

doc. štů la : F ysikální zeměpis ČSR. prof. C hotek: čsl. národopis. prof. W eingart: čsl. jazyk. prof. P ražák: K apitoly z čsl. literatu ry . a) prof. H orná: T e rrito riá ln í vývoj ČSR. (3 hod.), b) prof. B u šek: P om ěr církve a státu v historickém přehledu (3 hod.).

Úhrnem bylo pořádáno ve stud. r. 1925/26 přednášek : 1. v B ratislavě 10 2. ve Vídni 5 3. na západě 3 4. ve střed u 5 5. na východě 4 celkem 27 Tyto přednášky byly zásadně dvouhodinové. Je to tedy 54 přednáškových hodin. K tom u přibývá 24 přednáškových hod. na M oravě a v Čechách a 60 předn. hodin v učitelských kursech. Za stud. r. 1925/26 tudíž Extense university Komenského uspořádala úhrnem 138 přednáškových hodin; od svého založení celkem 486. N ejvětší návštěvu (prům ěrně 300 osob) m ěly: b ra ­ tislavské přednášky ve vládní budově, vídeňské přednášky ve spolku „Kom enský“ , přednášky v Prešově a v Ružom berku; nejslabší návštěvu přednášky v Turč. Sv. M artině. Z venkov­ ských m ěst Slovenských nově přibyly do rám ce extensní činnosti Prievidza a Topolčany. 16

B. č i n n o s t p u b l i k a č n í : Je to Sbírka přednášek a rozprav E xtense u n iv ersity Ko­ m enského v B ratislavě, ve k te ré vycházejí přednášky, rozpravy a studie o aktuálních problém ech, týkajících se zvláště Slovenska, našeho celého státu a Slovanstva, ve zpracování přístupném širším kruhům vzdělaného čtenářstva. Sbírku založil a říd í prof. D r. R ichard H orná a vydává ji „A cadem ia“, nakladatelská spo­ lečnost v B ratislavě. K oznámeným 6 svazkům , uvedeným v Ročence 1925/26, přibyly následující: W eingart: Slovanská vzájem nost. P ražák: Slovenská svojskost. Chaloupecký: Selská otázka v husitství. W ollmann: žerom ski a Reym ont. Bicšek: Poválečné konkordáty. R ůžička: Eubiotika. Dosud vyšlo tedy 12 svazků a tř i další svazky jsou p řip ra ­ veny k tisku. N a vydávání sbírky přispělo m inisterstvo školství a národní osvěty podporou 8000 Kč a na vydávání svazků ze zdravotnictví m inisterstvo veř. zdravotnictví a těl. výchovy částkou 5000 Kč. Všechny svazky Sbírky byly p řija ty odbornou kritikou velm i pochvalně a jednotlivé svazky došly velkého rozšíření. Kronika

universitní

z a r. 1925/26.

D ne 28. říjn a 1925 zúčastnili se rek to r un iv ersity a děkani fa k u lt oslav státního svátku dne svobody. Dne 28. listopadu 1925 se konala slavnost instalace rek to ra prof. D ra Miloše W eingarta. Dne 7. prosince 1925 přednášel n a filosofické fak u ltě pro­ feso r O hijské university v Kolumbii H. A . MUler. D ne 15. prosince 1925 byla vykonána im atrikulace nových posluchačů v zim ním sem estru. K e dni 7. března 1926, sedm desátých šestých narozenin p a n a presidenta republiky byla projevena p an u presidentu úcta, láska a oddanost u n iv ersity s p řán ím plného zdraví a h oj­ ných let. D ne 11. března 1926 odevzdala deputace u n iv ersity složená z re k to ra university, dále prof. D ra K ristiána H y n k a , prof. D ra Stanislava Kostlivého a p rof. D ra Richarda H o m y panu pre­ sidentu republiky stříb rn o u pam ětní m edaili u n iv ersitn í a Ro­ čenky university Komenského. P a n president hovořil s deputací o universitě Komenského v dlouhém slyšení, trv ajícím 35 m inut, a zajím al se podrobně o všechny strá n k y universitní p ráce učitelské, vědecké, o poslu­ cháčstvo, o jeho národnostní a zejm éna sociální pom ěry. 17

V březnu bylo rozesláno 400 kusů pam ětní medaile univer­ sitní, 200 v tuzem sku, 200 do ciziny. Za této příležitosti byly rozesílány též Ročenky university Komenského za I. pětiletí 1919— 24 a za r. 1924/25 a 1925/26. Bylo jich rozesláno tém ě ř 1150, a to do celého m ezinárodního světa vědeckého. Tato m ezinárodní m anifestace university Ko­ menského m ěla neobyčejný ohlas v zahraničním světě vědeckém. Došla nás sta p řípisů zejm éna z Francie, Itálie, Anglie, z Jugo­ slávie a Polska, a také ze zám ořských universit. Všecky tyto děkoyné a blahopřejné projevy oceňují vřele usilovnou a úspěšnou práci členů učitelských sborů, jíž vděčí universita za neobyčejně rychlý rozvoj. Im m atrikulace v letním sem estru se konala dne 28. dubna 1926. Dne 6. a 7. května 1926 hostila universita, resp. její p ráv ­ nická fakulta, děkana právnické fakulty university varšavské, prof. D ra E ugena Jarru, jenž proslovil na právnické fakultě přednášku: „Psychologyczna teo rja p raw a “. Dne 20. května 1926 navštívila universitu Komenského vý­ prava Slovanského sem ináře M asarykovy university za vedení prof. D rů A rne N ováka, Stanislava Součka a F ra n t. Trávnička. Přátelské p řije tí, jehož se jim dostalo, svědčí o vřelém po­ m ěru, k terý trv á mezi oběma sesterským i universitam i a pro­ jevuje se také ve vým ěně professorů. Koncem května 1926 navštívil právnickou fakultu naší uni­ versity na své exkursi Slovenskem sem inář prof. Dra Kuňka právnické fak u lty university Karlovy. P ři akad. volbách na stud. r. 1926/27 koncem r. 1925/26 byli zvoleni pro f Dr. O takar Som m er rektorem university, prof. JU D r. a Ph. Dr. Bohuš Tomsa, prof. M UDr. Bohuslav Polák a prof. Ph. D r. A lbert P ražák děkany právnické, lékařské a filoso­ fické fakulty. Dne 4. a 5. června 1926 dlel v B ratislavě odborový přednosta D r. Fr. M atouš, přednosta odboru pro vysoké školy v m inister­ stvu školství a národní osvěty, a prohlédl si universitní budovy. Ze styků m im ouniversitních jest uvésti zejm éna zastoupení university Komenského na I. pracovním sjezdu ú stře d . Spolku čsl. profesorů středoškolských na Slovensku, konaném v říjn u 1925 v Ľubochni. Touto účastí, jakož i častým i osobními styky v rám ci práce extensní, dali jsm e na jevo, ja k nám záleží na stálém duševním spojení a spolupráci se středním i školami na Slovensku. Rovněž oficielní byla účast naší university na slav­ nostech při otevření nové budovy M atice Slovenské v Turč. Sv. M artině v srp n u 1926. Tím jsm e opětně dokumentovali svůj přátelský vztah k nej s ta rš í národní a lidovýchovné korporaci na Slovensku. P ři tom byla universita Komenského také oficielně 18

zastoupena n a m artinském sjezdu Svazu Slovenského s tu ­ dentstva. U n iversita Komenského zúčastnila se výstavy knihy, pořá­ dané při m ezinárodním sjezdu knihovníků a přátel knihy v P raze v červenci 1926. Z a exposici university byl jí udělen velký knihov­ nický diplom. Sociální péče stud en tsk á. Od kolejného bylo osvobozeno: V zim ním sem estru 1925/26: N a 'právnické fa ku ltě: od c e l é h o ....................................153 posluchačů, ........................................... 14 od % od i/ 2 ........................................... 41 od 14. ............................................. 4 na lékařské fakultě: od c e lé h o 78 od 1 / 2 ............................................. 6

„

na filosofické fakultě: od c e l é h o 61 „ od 1 / 2 .......................................... 13 Ú hrnem bylo prom inuto kolejné v částce 74.754 Kč. V letním sem estru 1926. N a právnické fakultě: od celého kolejného . . . . 165 posluchačů od % ............................................ 5 od 1 / 2 .......................................... 12 od I/4, ............................................ 2 na lékařské fa ku ltě: od c e l é h o .................................. 109 od V2 ............................................ 9

„ »

na filosofické fa ku ltě: od c e l é h o .................................... 81 „ od 1 / 2 ............................................ 3 Celkem bylo za letní sem estr prom inuto kolejné v částce 94.174 Kč. Stipendií požívalo: na právnické fakultě: 8 posluchačů ze základiny J a n a Pálffyho v č a ste j 1000 K č),

(po

1 posluchačka m ěla stipendium m inisterstva financí (1800 K č), 8 posluchačů stud. podpor ž. XVI. (3 po 1000 Kč, 4 po 600 Kč a jeden 500 K č), 26 posluchačů ze státn ích studijních podpor m inisterstva školství a národní osvěty (jeden 1600 Kč, 3 po 1440 Kč, 4 po 1200 Kč, 3 po 1000 Kč, 6 po 800 Kč, 9 po 600 K č). Jeden posluchač právnické fakulty obdržel stipendium 4000 fr. fr., jeden stipendium 1500 fr. fr. od m inisterstva školství a národní osvěty ke studiu ve F rancii. Celkem bylo vyplaceno na právnické fakultě za stud. r. 1925/26 na stipendiích a studijních podporách 39.620 Kč a 5500 fr. fr. N a lékařské fa k u ltě bylo podporováno: 5 posluchačů stipendii ze základiny Ja n a Pálffyho (po 1000 K č), 8 posluchačů stá t. studijním i podporam i m inisterstva škol­ ství a národní osvěty (v úhrnné částce 8400 K č), 1 posluchač podporou m inisterstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (3000 K č). Ú hrn stipendií a podpor, vyplacených posluchačům lékařské fakulty, činí 17.400 Kč. Z filosofické fa k u lty obdrželi: 4 posluchači stipendium ze základinv Ja n a Pálffyho (po 1000 K č), 15 posluchačů s tá tn í stu d ijn í podpory m inisterstva školství a národní osvěty (v úhrnné částce 12.520 K č), 2 posluchači, členové slovanského a historického semináře, prázdninová stipendia stu d ijn í v částce 8000 Kč, 7 posluchačů stu d ijn í podpory ž. XVI. Celkem obdrželi posluchači filosofické fakulty 29.120 Kč Z daru rodiny po sekč. šéfu Dru R. Pilbauerovi připadlo na posluchače university Komenského 120 Kč. Handlovské uhelné baně, akc. spol., darovaly pro chudé po­ sluchače university 1000 Kč. Obě částky odevzdány byly Sboru pro sociální pečlivost o vysokoškolské studentstvo v B ratislavě. P an president republiky věnoval opětně na studentský ště d rý večer 3000 Kč. Z ákladní listina M asarykova fondu pro onemocnělé poslu­ chače university Kom enského, jejž založil professorský sbor lé­ k ařské fak u lty na pam ěť sedm desátých narozenin p. presidenta republiky, byla schválena, takže fond bude moci již vstoupiti v činnost. Počátkem zim ního sem estru 1926/27 zavedeno bylo pro po­ sluchače povinné pojištění úrazové. 20

Universitní

internát a akademická v e s t u d . r. 1925/26.

mensa

Počátkem stud. r. 1925/26 vstupuje in te rn á t a akadem ická m ensa do nejsvízelnějšího údobí svého pětiletého trv án í, a že byly všecky nesnáze úspěšně překonány, to je hlavně zásluhou neum dlévajícího a obětavého jednatele k u ra to ria , prof. D r. Richarda H o m y . O prázdninách 1925 začalo se s přestavbou dívčího in te r­ nátu v Cintorínové ulici 2 a adaptací akadem ické mensy tam že. Přese všechny obtíže byla přece jen začátkem listopadu 1925 novostavba upravena do té m íry, že mohly se již první poslu­ chačky nastěhovati do internátu. V polovici listopadu podává se již s tra v a v p rostranné jídelně akad. m ensy, před Vánocemi stěhuje se do hotové budovy správa in te rn á tu s veškerým personálem , jakož i ostatní posluchačky p řija té na tento rok. Celá adaptace s instalací elektrickou a pracem i m alířským i byla dohotovena koncem března 1926. Do m ístností adaptací zvětšených, jakož i nově získaných, bylo třeba zakoupiti některé nutné zařízení. Celá kuchyně byla obložena bílými kachličkami na vlastní náklad, zařízení mensovní šatny, nový in v en tář do pokoju celkem v částce 80.000 Kč. N a některé stro jn í zařízení do kuchyně a na instalaci elektrickou povolilo m inisterstvo školství a národní osvěty v P raze subvenci 15.000 Kč. V universitním in tern átě mužském bydlilo ve stud. r. 1925/6 prům ěrně ročně 205 posluchačů, v dívčím univ. in te r­ nátě pak 28 posluchaček. V akadem ické mense bylo za celý rok 1925/26 vydáno 14.000 denních porcí, o něco tedy méně než reku předchozího, což vy­ světluje se pozdním započetím vaření v akadem ické mense. Slev na stravném v akademické m ense bylo uděleno celkem : 100 slev polovičních . . . . ä Kč 120— , 27 „ celých . . . . . . ä Kč 320 — 6 „ stipendijních, t. j. byt a stra v a zdarm a. Kromě toho požívali 4 posluchači byt zdarm a, někteří i sní­ daně zdarm a. Personál univ. internátu zůstává nezměněn oproti p ře ­ dešlému roku. Ja k velká byla agenda za stud. r. 1925/26, viděti z toho, že kancelář dostala přípisů a žádostí celkem 1369, odeslala pak 1016, celkem za celý rok 2385 jedn. čísel. Pokladniční příjem univ. in tern átu a m ensy za rok 1925/26 činil Kč 1,586.74807, vydání univ. in te rn á tu a m ensy činilo Kč 1,586.738 67. 21

Subvence pro univ. in te rn á t a akademickou m ensu byla za stud. r. 1925/26 poskytována v nezměněné výši Kč 175.000— . Univ. in te rn á t v Prayově ul. 5 za jarn íh o vlhkého počasí byl zachvácen houbou a přes prázdniny opětně adaptován. B a rá k v Schiffbeckově zahradě, v němž jsou ubytováni po­ sluchači, již od začátku m yšlený jako provisorium , vystavěn byl z dřevěného m ateriálu a podléhá rychle opotřebení, takže nebude lze ho za několik málo let užíva ti. U niversitní úřady jsouce si vědomy důležitosti řádného uby­ tování studentstva, věnovaly otázce definitivního in te rn átu stu ­ dentského po celý rok 1925/26 stálou pozornost. Akadem ický senát n avrhl již 11. listopadu 1925 m inisterstvu školství a ná­ rodní osvěty, aby byly přiděleny pro výstavbu definitivní koleje studentské universitní pozemky u vily Lanfranconi. Aby se mohlo p ro uskutečnění p rojektu spolupracovati též s celou v e ře j­ ností m im o akademickou půdu, utvořil se dne 14. února 1926 z podnětu akadem ických úřadů p řípravný výbor pro založení Spolku pro postavení a udržování universitní koleje a a k a d e ­ m ické m ensy v B ratislavě. Po schválení stanov začal Spolek počátkem stud. r. 1926/27 svou činnost. č á s t universitních posluchačů nalezla um ístění v in te rn átě katolického studentstva, jenž byl otevřen 29. června 1926. D ru h á ústřední sociální instituce při universitě K om en­ ského, „Sbor pro sociální pečlivost vysokoškolského studentství, v B ratislav ě“ , překonal s úspěchem všechny začáteční těžkosti ta k ad m inistrativní jakož i organisační. Začátkem stud. r. 1925/26 konala se schůze sboru delegátů, na k teré byli zvoleni tito fu n k c io n á ři: P ředsedou: P rof. Dr. A . Milota. M ístopředsedou: P rof. D r. Jiří Brdlík. P okladníkem : P rof. D r. Jan Vážný. Jednatelem : JUC. Ľ udevít Greek. Přísedícím i v ýboru: P rof. D r. Josef Hanuš. MUC. Št. S trn isk o , MUC. Ed. P ň k a zsk ý , PHC. Št. Gálik a JU C . V. Z ubck. R evisory: P rof. D r. A n t. Kolář a JU C . L. Knapek. N áhradníky výboru: P ro f. Dr. K. H ynek a PH C . T. R ožnay. Zástupcem m inisterstva šk o lstv í: Ředitel J iří Nerád. Od k u rato ria akadem ického in te rn átu a mensy byla získána úřední m ístnost v budově akadem ické mensy, v středisku stu ­ dentského života, odkud je možno postřehnouti všecky ne­ dostatky, kterým i studentstvo trp í. O m ajetkových a sociálních pom ěrech každého stu d e n ta vede se zápis v rejstřík u , z kterého se podávají na požádání inform ace různým sociálním institucím a úřadům , které jich p o třeb u jí při rozdělování podpor a pod. A dm inistrativní činnost vzrostla na tolik, že dosavadní jed ­ natel sám nebyl s to ji v náležitém čase vybavovati, a bylo tře b a 22

p řib ra ti kancelářského úředníka, aby chod celé agendy nebyl rušen. Avšak i jin é pohnutky nutily Sbor k tom uto kroku. Výbor, vlastně jednatel — k terý jo z řad studentských — zam ěňuje se obyčejně každý rok, agenda by tím trpěla a nebylo by kontinuity. Jako předešlého roku, ta k i tohoto roku udělilo m inisterstvo školství a národní osvěty podporu na ošacení stu d en tstv a v částce 17.000 Kč. P ři rozdělování tohoto obnosu bylo konstatováno, že poskytnutá částka nedostačuje na velký počet potřebných ucha­ zečů o podporu, a proto se usnesl výbor doplniti tento obnos z vlastních prostředků Sboru v částce p er 10.270 Kč. Sám zástupce m inisterstva školství a národní osvěty, pan ředitel Jvři.N erád na schůzi, kde se jednalo o účelném provedení ošacovací akce, uznal nutnost, doplniti obnos m inisterstvem poskytnutý. O podporu byla podána celkem 151 žádost. Podpora byla udělena 127 žadatelům a to: 17 podpor po 500 Kč, 50 podpor po 250 Kč, 2 podpory po 150 Kč a 58 podpor po 100 Kč. Vzhledem k tom u, že zdravotní ú stav studentský m á velké výdaje, udělil mu výbor Sboru půjčku 20.000 Kč, k te rá byla dne 3. března 1926 na výborové schůzi Sboru odhlasována jako dar. Ještě před ukončením školního roku 1925/26 byla Sborem provedena akce pro podporu nemocných a nem ajetných vysoko­ školáků, načež m ěstským a obecním zastu p itelstv ů m tří sloven­ ských žup bylo zasláno 300 oběžníků se žádostí o poskytnutí darů na Z dravotní fond studentský. — Akce ta to ještě není úplně ukončena, z dosud zaslaných darů je s t však viděti, že Sbor ne­ nachází ve veřejnosti takového pochopení, jakého by podobná instituce zasluhovala. Z činnosti Sboru, která ze dne na den je st větší a větší, lze viděti, že postupem času vzroste v m ohutnou instituci, soustřeď u­ jící všecku sociální činnost v prospěch slovenského studentstva. Z dravotní ústav studentský, k terý byl uveden v činnost jako sam ostatný odbor „Sboru pre sociálnu pečlivost’ vysokoškolského Studentstva v B ratislave“, poskytuje nem ajetným vysokoškolá­ kům léky zdarm a, o šetřu je je v nemoci a léčí v sanatořích. N a začátku každého roku je zvolen výbor jako výkonný orgán, v kterém zasedají mimo univ ersitn í professory též před­ nosta expositury m inisterstva zdravotnictví a tělesné výchovy, m inisterský rada D r. Jan K raicz a za stu d en tstv o předseda so­ ciální komise Svazu Slovenského Studentstva. N a rok 1925/26 byl zvolen za předsedu univ. prof. Dr. H ynek, pokladníkem doc. D r. W iško vský a jednatelem MUC. Ed. P ríkazský. O rdinující lékaři jsou: Doc. D r. Jaroslav Sum bal pro cho­ roby vnitřní, a asistent D r. J. Fabián pro derm atologii a 2S

venerické nemoce. O šetřování zubní, oční, ušní, h lta n o v é a drob­ nou chirurgii o bstarávají příslušná oddělení zdejší státn í nemocnice. Z dravotní ústav věnuje zvláštní pozornost onemocnělým tuberkulosou a pohlavními nemocemi, jako i ošetřování zubnímu. Z dravotní pom ěry bratislavského studentstva, které pochází převážně z nem ajetných vrstev národa a následkem nedostatečné stra v y od m ládí trp í podvýživou, jsou neutěšené. Z dravotní ústav studentský je udržován ze subvence m ini­ ste rstv a zdravotnictví a tělesné výchovy v Praze a nepatrnou částkou z d arů žup, okresů, obcí a jiných korporací. Poněvadž udělená subvence a d a ry nepostačují na tak velké výdaje, spojené hlavně s ošetřováním sanatorním , požádal Z dra­ votní ústav dne 24. května 1926 A kadem ický senát v B ratislavě o povolení k vybírání zdravotní daně od všech posluchačů zdejší university ä 5 Kč za sem estr. Uvedená žádost byla akademickým senátem s doporučením zaslána m in isterstv u š. a n. o. do Prahy. Podobná zdravotní daň je již zavedena u vysokoškolského s tu ­ dentstva v Brně. Od 1. ledna do 31. června 1926 bylo na ošetřování nemoc­ ných studentů vydáno: za ošetřování z u b n í ..................................... 8.220 Kč — h, „ „ n e m o c n ič n í 1.050 Kč — h, „ „ s a n a to rn í 12.245 Kč — h, za poskytnutí léků z d a r m a ...................... 7.588 Kč 4 h, příplatek na dietní stravu v akad. m ense 2.019 Kč — h. Celkem .

.

. 31.222 Kč

4 h.

Tu iest nutno podotknouti, že na ošetřování sanatorní p ři­ spívá „Sbor pre sociálnu pečlivost’ vysokoškolského stu d en tstv a“, takže svrchu uvedený obnos per 12.245 Kč je jen polovice vydání

na sanatorní ošetřování. Umístění

university.

Řešení otázky definitivního um ístění university učinilo v r. 1925/26 znatelný pokrok. Dospělať novostavba theoretíckých ústavů lékařské fakulty k dokončení, takže se ústavy pro norm ální anatom ii, fysiologický, pro lékařskou fysiku, lékařské chemie mohly počátkem r. 1926/27 do nové budovy přestěhovati. V ypracován byl projekt druhé budovy pro ústavy lékařské fakulty. Akadem ický senát university Kom enského navrhl m in ister­ stvu, aby získalo koupí další dům pro právnickou fakultu k umí­ stění dalších sem inářů, ředitelen a zkušebních m ístností. 2U

Byly podniknuty další kroky s tra n um ístění filosofické fak u lty tím , že b y jí byla odevzdána a adaptována celá budova dívčího gym nasia v D unajské ul. Také tíseň v ubytování universitních professorů polevila tím , že bylo získáno pro ně několik bytů v novostavbě družstev­ ního domu D ru žstv a stá tn íc h zam ěstnanců a železničářů na Dostojevského nábřeží. Projev za vybudování university Komenského učinilo zastu­ pitelstvo m ěsta Žiliny, jež věnovalo též na výstavbu univ. in te r­ n átu částku 5000 Kč. Podobné projevy učinilo též Nové Mesto n. Váhom a B aň. B ystrice. K vitovali jsm e je s potěšením , neboť ty to projevy nám ukazují, že se universitě Kom enského již poda­ řilo zainteresovati pro sebe veřejné m ínění n a Slovensku. * * * To je st v hlavních rysech obraz života naší university v uplynulém roce m ého úřadování. O bjektivní k ritik a jis tě uzná, že to nebyl čas m a rn ě ztracený, nýbrž že bylo pracováno n a naší universitě soustavně a cílevědomě, a že co bylo v dosahu mož­ nosti, snad z n ejv ětší většiny bylo vskutku vykonáno. Sluší se tedy, abych při to m to rozloučení s nejvyšší hodností akadem ickou vzpomněl těch činitelů, k teří byli p ři dosažení vzpomenutých výsledků hlavně spoluúčastni. M inisterstvo školství a národní osvěty vycházelo našim potřebám s pochopením vstříc, pokud ovšem mu to dovoloval rozpočet radikálně seškrtaný. D oufejm e, že v dalších letech hospodářství státního zvítězí názor, že při veškeré sam ozřejm ě nutné opatrnosti ve finančních věcech a při vší nezbytné šetrn o sti k u ltu ra vůbec a university ja k o je jí seme­ n iště zvláště jso u to poslední, n a čem by se mělo š k rta ti. P řijd e z a jisté i u nás opét čas, kdy se pozná, že nem ůžem e trvale zů stati v názorech krise poválečné: s úplným návratem norm álních m í­ rových poměrů se zajisté také obnoví poznání, že zájm y hospo­ dářské a sociální, byť i sebe naléhavější, nesm ějí odstrkovati do pozadí potřeby náro d n í kultury, zvláště je jí vrcholné složky — vědy. Vedle ú středních orgánů vládních a správních účastnili se rozvoje naší u n iv ersity tak é úřední činitelé bratislav ští. Z nichž za všecky jm e n u ji s opravdovým díkem aspoň p. m in istra D r. Josefa KáUaye, jen ž sledoval věci universitní s vlídným zájm em a účinnou podporou. Se srdečným i díky se dále obracím k Vám, slovutní pánové, k teří jste byli v mém rektorském roce nositeli akadem ických hodností a členy akadem ického senátu. Vaše p řátelská podpora a upřím ná spolupráce způsobily, že veškeré práce akadem ického senátu byly příkladem dokonalého souladu a zůstanou mi navždy světlou vzpomínkou. Též veškerým ostatním pp. členům učitel­ 25

ských sborů všech fa k u lt děkuji za dobrý vzájem ný poměr a svornou práci, zdůrazňuje s potěšením , že n a naší universitě nebylo žádného sporu ani jakýchkoliv osobních nesnází. * A konečně slovo na rozchodnou k Vám , mladí občané akade­ m ičtí! Nebudu opakovati, co jsem měl často příležitost říci Vám o životě a povaze universitního stu d en ta p ři své instalaci, při im m atrikulaci a při V ašich studentských akcích. P řál bych si jen, abyste došli k názoru, že všecky mé výroky a kroky ve věcech studentských byly výsledkem podrobného a pečlivého uvážení, že to byly jen projevy m ého program u o tom , jakým universitní student býti m á a jak ý m býti nemá. Chtěl jsem totiž, aby v kaž­ dém z Vás bylo vypěstováno pevné vědomí a hluboké cítění akademické cti, chtěl jsem , aby každý z Vás si byl vědom toho, že členstvím v obci akadem ické se dostává k nedoceněnému do­ brodiní vyšší duchové kultury, ale také, že se svým akademickým občanstvím stává součástkou v rstvy společenské, která za všech okolností m á býti opravdovým vrcholem v naší soustavě spole­ čenské. Zdá se mi, že toto obé není v naší veřejnosti ani v našem studentstvu sdostatek oceňováno a proto že není v něm nyní plně vyvinuta stavovská čest tak, jako bývala v dobách dřívějších. A právě stavovská čest zavazuje: ona posiluje v příslušnících svého stavu vědomí povinnosti, ona vede k zušlechtění vnitřního cítění a ke zjem nělém u, uhlazeném u zevnějším u vystupování, zkrátka k té vyšší form ě, k te rá m á právě vyznačovati inteligenta. To není kastovnictví, to není popírání demokracie. Ale obávám se, že v naší veřejnosti a tedy tak é v našem studentstvu není dosti jasného vědomí o tom, že dem okracie není píchej stiň. Chtěl bych, abyste vy ve svém dem okratickém cítění nebyli dobrovolně p p ' ici, ani u v n itř v duši, ani zevně vůči jiným lidem. Podle meii„ přesvědčení m á dem okracie jenom tehdy cenu, je-li zušlechtěna aristokracií: ovšem nikoli aristo k racií rodu ani aristokracií peněz, ani aristo k racií zevnější moci veřejné, nýbrž aristokracií ducha. A p rav á aristokracie ducha znam ená ovšem nejen zásobu vědomostí a zběhlost v jejic h užívání, nýbrž také ušlechtilost cítění a jem nost obcování. Od počátku své činnosti učitelské a vychovavatelské toužím po tom, aby m oji odchovanci byli p ra ­ vými a risto k ra ty ducha. A v tom smyslu p řeji sobě a žádám Vás, abych také V ás jednou po letech ve Vašem životě spatřil tam , kde Vás teď v duchu v id ím !

26

RECTOR M AGNIFICUS PROF. JU D r. OTAKAR SOMMER. ž i v o t o p i s .

Zbývá mi čestný úkol,, p řed stav iti nastupujícího rektora M agnifika university Komenského a uvésti hlavní d a ta z jeho života. N a stu d ijn í rok 1926/27 byl jednohlasně zvolen rektorem university Komenského řádný professor JU D r. O tak ar Som m er dne 20. května 1926 a jeho zvolení bylo potvrzeno vynesením m inisterstva školství a národní osvěty ze dne 19. června 1926, č. j. 60:440/26. D r. ju r. O takar Som m er narodil se v P říb ram i dne 7. června 1885. Gymnasium a universitu vystudoval v P raze. N a doktora p ráv byl prom ován dne 30. dubna 1909 na universitě pražské. Od února 1909 do říjn a 1912 byl v soudní praxi, od listopadu 1912 do prosince 1918 úřadoval v čes. zem. výboru v Praze. Od ledna 1919 do prosince 1921 pracoval v m inisterstvu školství a n árodní osvěty jakožto přednosta oddělení pro obecné věci uni­ versitní a pro fakulty právnické a bohoslovecké. Vlivem professora H e yro vskéh o a S tu p ec k é h o již za studií universitních obíral se právem řím ským . V letním sem estru 1910 studoval v Berlíně, kde se mu dostalo zejm éna u P. M. M ayera úvodu do papyrologie. V stud. r. 1910/11 studoval v L ipsku u M itte ise a W ilckena. Spolu s potomním prof. Dr. H a n se m P e te rse m spolupůsobil tu i v následujících letech při přípravných pracích pro in d ex in te r ­ polací, initiovaný M itteisem . Dne 2. říjn a 1913 se habilitoval na universitě Karlově pro právo řím ské na základě spisu „Dies cedens“ a působí od té doby na téže universitě jak o soukrom ý docent. Dekretem presidenta republiky ze dne 30. března 1920 obdržel titul a ch a ra k te r mim oř. professora universitního. D ekretem ze dne 20. května 1921 byl jm enován řádným professorem p ráv a řím ského na právnické fakultě university Komenského. V stud. r. 1924/25 byl děkanem právnické fak u lty university Komenského, v stud. r. 1922/23 a 1925/26 proděkanem . Od r. 1916 je členem zkušební kom ise historicko-právní a od r. 1919 judiciální při K arlově universitě v P raze, vedle toho jest před ­ sedou zkušební komise historicko-právní a členem zkušební ko­ m ise judiciální v Bratislavě. V r. 1917 a 1918 byl jednatelem čes. ústředního spolku učitelů vysokoškolských. Literární činnost: 1913 habilitační spis Dies cedens v p ráv u řím ském . 27

1925 R eform a právnických studií (v knihovně právnické fakulty university K om enského). M ezitím m enší práce, vydané v časopisech, z dějin práva řím ského a z papyrologie a re fe rá ty ve Sborníku a v N aší Vědě. K novému vydání p řip rav il r. 1925 spis prof. Leopoldu Heyrovského, Řím ský civilní proces (v knihovně právnické fakulty uni­ versity K om enského). * J e st m i zvláštním potěšením, že m ohu odevzdati nejvyšší hodnost akadem ickou do rukou tak povolaných, do rukou muže, k terý svou úřední i lite rá rn í činností prokázal, že nad jiné dů­ věrně zná a cítí zájm y a potřeby našeho vysokého školství, do rukou muže, k terý si získal svou ad m in istrativ n í činností trvalé zásluhy o založení a budování university Komenského, zvláště je jí právnické fakulty, do rukou muže, k te rý jak o vynikající učitel a duch vysoké k u ltu ry je s t ozdobou našeho vysokého učení. M agnifice! Odevzdávám tím to Tvojí M agnificenci ú řad rektora univer­ sity Komenského, odevzdávám Tvojí M agnificenci též příslušné symboly tohoto úřadu, universitní pečeť, klíč od auly, a přeji Ti z celého srdce, abys mohl rozvíjeti celé své vzácné znalosti ku blahu naší alm ae m atris Comenianae, abys ve svém úřadě byl provázen dokonalým zdarem a aby T vůj rok rektorský byl ku prospěchu této university i celé československé vědy. Račiž p řistoupiti a vykonali předepsaný slib a přijm outi odznaky hodnosti rektorské.

28

ŘEČ

A PŘEDNÁŠKA, JEŽ PROSLOVIL P R O F . DR- O T A K A R S O M M E R při své i n s t a l l a c i r e k t o r s k é

d n e 25. l i s t o p a d u 1926. Vážené shrom áždění! M agnifice a m ilý příteli! Děkuji především Tobě za laskavá slova, jim iž js i provázel m é uvedení v úřad rektorský. Budu šťasten, odevzdám -li jednou svůj úřad do rukou svého nástupce s takovým aktivem , s jakým je j přijím ám dnes od Tebe. Svoje volitele i slavné sbory profe­ sorské prosím , aby p řija li ujištění, že chci vždy s tá ti věrně ve službách naší alm ae m atris. Slibuji znovu, že budu zastávati zájm y university podle všech svých sil. Za důvěru, projevenou mi při aktu volebním, děkuji ob­ zvláště svým kolegům z fak u lty lékařské, jm enovitě panu prof. H y n k o v i a K ostlivém u a stejně svému dávném u p říteli p. prof. Laštovkovi. P ozdravuji srdečně všechny přítom né hosty. S obzvláštní rad o stí vítám na půdě naší university pana p rv n íh o presidenta N ejvyššího správního soudu D ra Em ila Háchu, jednoho z obou nejvyšších soudců naší republiky. Pojí mne k něm u dvojí pouto, jed n ak společné přináležitosti k témuž učitelském u sboru p ráv ­ nické fakulty university Karlovy, jednak pouto nezrušitelného přátelství. Srdečně vítám pana sekčního šéfa D r. F r. M atoušeMalbohana z m in. škol. a n ár. osvěty, dále všechny pán y zástupce arm á d y i všech státních i sam osprávných úřadů, k te ří svou p ří­ tom ností zvyšují lesk naší akademické slavnosti. Vám pak, m ilá mládeži akadem ická, chtěl bych dnes jen znovu připom enouti, o čem jsm e si nedávno hovořili v YMCA. Mluvil jsem tehdy k nejm ladším z Vás, ale m ohu to dnes opakovati před celou shrom ážděnou akademickou obcí. N ení naším předním úkolem, abychom Vám byli neúchylnou autoritou. Učíme-li Vás, kladem e důraz ne ta k na hotový výsledek, jak o na cestu, jíž se hledíme přiblížiti pravdě. Chtěli bychom , abyste na této cestě za pravdou byli našim i d ruhy a ab y ste v tom smyslu tvořili s námi skutečnou universitas, pospolitost v pravém slova smyslu, úkol takto vymezený zavazuje Vás více, než p ro stá po­ slušnost k autoritě, ž ád á na Vás, abyste si osvojili s dostatek kritičnosti, bez níž se pravdě nepřiblížíte. V a ru jte se před svůdností krásného nebo lichotivého slova, ať přich ází z ú s t koho­ koliv. Jest povinností V aší méně věřit a více vážit. Ale ne­ z a tv rzu jte proto svých srdcí. Svůj úkol nesplníte je n rozumem, ale nasazením celé osobnosti, celým srdcem. N ic velikého nelze vytvořiti bez lásky. Vím, doba vykazuje jis tý ry s únavy a snad 29

i znechucení. Postavte se proto celou svou bytostí do služeb svého úkolu a překonejte krisi dneška tím, že vyplníte duši svou láskou ke své práci. A více je ště : před těmi, kdož jdou za společným cílem s Vámi, nezavírejte svých srdcí je n proto, že oni volí jinou cestu než Vy. Jste všichni občany jednoho státu a zkuste to u praviti jednou svůj vzájem ný poměr podle slov velikého m oder­ ního básníka: A dviirez vous les uns les autres. Podle starého zvyku akademického, zachovávaného i na naší universitě, koná rek to r při instalaci přednášku ze svého vědního oboru. Zvolil jsem si k tom u jako them a otázku fu n kce zákona ve vý vo ji římského 'právo, soukromého. N a p rvý pohled zdá se snad m oje them a p říliš odlehlé a příliš specielní, aby dovedlo upoutati pozornost širšího pub­ lika, před nímž tu stojím . Pokusím se nicm éně přesvědčiti Vás, že problém, který chci probrati s hlediska svého oboru, je i živým problémem dneška, a že odpověď na otázku, k tera k se se záko­ nem na poli práva soukromého vypořádali Řím ané před dvěm a tisíciletím i, může nás uvarovati mnohého falešného kroku a odv rátiti z cesty nepravé. My dnes jsm e naplněni slepou vírou v zákon. P rojevuje se to jak v theorii právní, tak v politické praxi dneška. V každé kritické chvíli ozve se volání po zákonu. Poválečná krise poli­ tického i hospodářského života zaplavila nás přím o nepřehlednou m assou zákonných norem, na sebe hrom aděných a různě se pro­ plétajících v novellách zákonů včera vydaných, takže v někte­ rých oborech snaha po vyčerpávajícím norm ování dospěla p ra ­ vého opaku, spíše nejistoty o tom, co skutečně platí. Víře laika —- a snad i zákonodárce — ve všemohoucnost zákona odpovídá theoretické pojetí zákona jako výlučného pram ene práva. S tát svým zákonem je jediným tvůrcem p ráva, soudce je sluhou zá­ kona. I tam , kde soudce je přesvědčen o nesprávnosti zákona, smí nejvýš k svému krutém u rozhodnutí poznam enati „je třeba upozornili zákonodárce, že je čas vytvořiti lidštější zákony", sam však korrigovati zákon nesmí. Zákonodárce s tím tak é počítá a nerozpakuje se na př. výslovně norm ovati, že nesmí býti dlužníku exekučně odňaty umělé údy, brýle a jin é pomůcky potřebné pro tělesné vady — očekávaje patrně, že by soudce bez tohoto výslov­ ného zákazu se nedovedl zastaviti při provádění p rá v a ani před prothesou beznohého dlužníka. S tím to přesvědčením o výlučnosti a všemoci zákona kon­ tra s tu je až^ paradoxně tém ěř naprostá neúčast veřejnosti při sdělávání zákonů. V eřejnost dává se začasté překvapiti hotovým zákonem. Zájem je jí i v nejlepším případě týká se jen toho, co o osnově zákona přinesou noviny a naopak zas, kde by zájem byl, bývá někdy osnova z „politických“ důvodů úzkostlivě tajen a. Připom íná to živě stá t absolutistický, a nejinak víra ve výlučnost a všemocnost zákona je dědictvím doby absolutistické.

N árody s velikou trad icí ju ristick o u a státotvornou dívají se na ty to otázky jinak. N evěří ve výlučnou mor. zákona a m ají odvahu postaviti vedle zákona i jin ý pram en práva, přizpůsobi­ vější a pružnější než zákon. Sam o Německo, které dnes na tom není o m noho lépe než my, stálo ještě před sto lety pod určujícím vlivem nauky Savignyho. Projevilo se to tehdy, když počátkem X IX . stol. ozvalo se v Něm ecku volání po jednotném občanském zákonu. Malým spiskem „Vom B eru f unserer Z eit zur Gesetzgebung“ zam ítl tehdy S a vig n y tu to kodifikační snahu s úspě­ chem takovým , že v Němcích dospěli k občanskému zákonu až za sto let. Savigny form uloval p ři té příležitosti svoji nauku o p ra ­ m enech právních, vyzvedl význam obyčejového p ráv a jako p ri­ m árního právního pram ene oproti zákonu a vyřkl, že soudce, dostatečně vzdělaný, zákona ani nepotřebuje. Z ajistil ta k n a dlouho vládu pandektního p ráv a, k teré v podstatě bylo právem ju ris tú , třeb as v jednotlivých terito riáln ích státech stál soudce přísně pod panstvím zákona. Tak bylo i v Rakousku. I když U nger — opíraje se o právo pandektní — vybavil v polovici X IX . stol. vědu rakouského občanského práva ze stadia bezdu­ chého výkladu zákona, přece jen škola Ungerova a po něm i Randova neviděla v soudci než sluhu zákona, jakoby slušelo doslova b ráti ustanovení §u 8. obč. zákona, dle něhož obecně platn ý výklad zákona přísluší pouze zákonodárci. Výkyv ze zajetí této th eo rie nastal v novější době vlivem F ran cie. Ve F ran cii celé obory p ráv n í vystačily bez zákona, jsouce budovány jen praxí právní. Příkladem lze uvésti f r a n ­ couzské právo autorské. F rancouzská filosofie právní, vycházejíc z té to zkušenosti, vindikuje opět náležitý podíl vědě na tvoření práva. P rv á theoretická form ulace je tu spojena s jm énem F rangois G ény. V Něm ecku vzniká pak nauka o t. zv. volném právu, ukazuje se na vzor Anglie, kde pom ěr sil, zde theorií po­ stulovaný, žije v praxi. Ja k é stanovisko zaujal v těchto otázkách Řím, k němuž všichni dnes ještě se chodíme učiti právnickém u m yšlení? Jak é to byly síly, k teré spolupracovaly na vytvoření řím ského práva soukrom ého v průběhu staletí a jakou roli tu h rá l zákon? že východiskem historického vývoje je doba bez zákona, doba právního obyčeje, nepřekvapí. S tím zjevem setkávám e se všude v počátcích právního vývoje. V té době je úkolem vládního orgánu řím ského státu, aby z norem vžitých vyvodil v konkrét­ ním příp ad u důsledky. K prvém u zákonu dochází však v Římě velmi záhy, a to na pozadí politickém . V bojí m alého sedláka řím ­ ského proti pozemkové šlechtě podařilo se plebejcům prosaditi, aby zásady zvykového p rá v a byly kodifikovány. Bylo to nam í­ řeno pro ti patricijským m a g istrá tů m a proti zneužívání jich im péria na úkor plebejců. Zákon, lex, omezuje m agistrátské im périum . 31

V polovici 5. stol. př. K r. dochází tak u Ř ím anů hned k soukrom oprávní kodifikaci, k zákonu X II tabulí. Zákon ne­ přinesl mnoho nového. Fixoval jen zásobu práva, vytvořeného starobylým zvykem. Technicky stojí velmi vysoko, m á jasné, stručné, a b stra k tn í form ulace. Není však úplný. Ani na poli soukrom ého p ráv a z daleka nevyčerpává vší látky právní. Mnohé in stitu ty prostě předpokládá v té podobě, jak se vžily, aniž by je norm oval. P ři vší technické dokonalosti byl to tedy zákon, který by byl snesl opravy, k tom u nehledíc, že samy m ěnící se pom ěry hospodářské a sociální, spějící od jednoduchého stavu a g rá rn í obce k spletitým vztahům obchodní velmoci, jistě po takové re ­ form ě volaly. Překvapeni vidíme však, že Řím za celou dobu svého vývoje nepokusil se po druhé o podobnou kodifikaci. Po sta le tí vystačili se základem zákona X II tabulí, vzniklého v prim itivních ag rá rn íc h poměrech. Velkolepá stavba klasického řím ského práva v prvých třech stoletích po Kr. vyrostla ze spolučinnosti zcela jiných činitelů, než zákon, a zákor X II tabulí byl form álně odstraněn teprve kodifikací Justiniánskou, k níž došlo na půdě neřím ské a řím ském u duchu v podstatě cizí. Tím není řečeno, že by Římané zákona nebyli používali. Zá­ kon řím ské republiky, lex, stal se však v první řadě nástrojem politického života. Množící se zákony prosazují znenáhla my­ šlénku suverenity národa a omezují čím dál tím podstatněji mag istrá ts k é im périum . Stojí za zmínku, v jak těsných a přísně dodržovaných form ách národ projevoval tu svoji vůli. Především neměl sám zákonodárné iniciativy, k zákonu mohlo dojiti jedině na n ávrh m ag istrá ta s im periem . Byli jím hlavně konsulové, oba presidenti řím ské republiky. Římská republikánská ústava nezná tedy iniciativních návrhů zákonných, zná jen vládní osnovy. Osnova taková byla před projednáním publikována a bylo o ní živě debatováno v kontionech. Za to ve schůzi sněmovny při vlast­ ním projednání zákona byla jakákoliv debata vyloučena. Byla vy­ loučena také změna osnovy, úkolem sněmovny bylo buď osnovu přijm o u ti nebo zam ítnouti. K onstatováním většiny, osnovu p ři­ jav ší, byl zákon hotov. Další publikace nebylo +řeba. V malých pom ěrech prvotních to nepřekvapuje, zákonodárný postup ode­ h rá l se před celým národem, t. j. před celou obci. Ale i později, podobně ja k v anglickém parlam entu, platila fikce, že v národ­ ním shrom áždění řím ském je přítom en každý Říman. Z toho je patrno, že zákon byl kusem politického života řím ského. K dalšímu vytváření soukromého práva nebylo tohoto n á stro je používáno, leč zřídka a to jen k vyřešení velmi speciel­ ních otázek. N a právu soukromém pracuje praxe. J e to bezpro­ středně po zákonu X II tabulí pontifikální jurisprudence (t. zv. interpretatio ) , ale záhy v ytváří si věda i praxe p rávní nový k rystalisační bod, řím ského praetora, m ag istráta s imperiem, vedle obou konsulů třetih o presidenta řím ské republiky, jem už 32

s opuštěním dosavadního principu kolegiality byla svěřena jurisdictio, t. j. obstarávání soukrom oprávního soudnictví. Je příznačné, že v oboru civilního soudnictví dovedli se Římané v rá titi k principu m onarchickém u. Jistě i praetorovo im périum bylo vázáno zákonem. Zákon sám však nebyl jediným pram enem ani p ráv a civilního, jež p rae to r měl v prvé řadě uváděti v život, js a tre fn ě označen jako viva vox iuris civUis. Civilní právo, vyrostlé působením pontifikální jurisprudence ze zákona X II tabulí, mohlo poskytnouti pro zmnožený právní život stá tu rychle se rozvíjejícího pouze základ, z něhož bylo nutno dále tv o řiti pro měnící se a stále rostoucí potřeby dne. Potřebám těm vyhovoval praetor. Tam , kde mu zákon nepostačoval, nebo kde mu dokonce překážel, opřel se při svém konkrétním opatření o své im périum , stoje při tom ovšem pod politickou kontrolou, jako každý jin ý m agistrát. Z praxe praetorovy vzniká ta k ponenáhlu živé, skutečné řím ské právo, v základě civilní právo praetorem doplněné a korrigované. V y rů stá za stálého kontaktu s praxí, nalézajíc okamžité řešení každé nové situace, v y rů stá za neustálé kontroly veřejnosti, mohouc — je-li si jisto souhlasem národa — jiti i contra legem. Retuše praetorovy nem ají pak jen povahu konkrétních aktů. Záhy vešlo ve zvyk, že p rae to r form uloval způsob, jím ž se hodlal spravovati při výkonu svého officia, jako zásadu, t. j. tedy norm ativně. Vzniká ta k praetorské právo, uložené v praetorově ediktu, vyhlášce, rok od roku každým novým praetorem revido­ vané a obsahující zásady, podle nichž bylo v Římě přisluhováno právem . V tomto ediktu nalezli Řím ané prostředek, vyhovující daleko lépe než zákon rychlém u rozvoji hospodářských poměrů v době vzrůstu řím ské republiky ve světovládné im périum . E dikt byl přesný a jasn ý jako zákon, ale vynikal nad zákon svou pruž­ ností a přizpůsobivostí. P ra eto r ovšem netvořil ve vykonávání jurisdikce výlučně ze svého. M ateriál mu podávala živá praxe, tím živější, že n ej­ častěji šlo o spor soudní a tedy m ínění o stře pro ti sobě stojící. V této praxi pak význačnou roli z au jím ají již v době republiky řím ští právníci. M echanism us form ulí, jím ž byl ovládán řím ský proces civilní a který nutil k přesné ju ristick é form ulaci návrhů, stal se půdou, na níž vznikala řím ská jurisprudence. Ze společné práce p raeto ra a ju ris tů vyrůstalo tedy právo praetorské, v němž spolu s právem civilním již koncem republiky byl položen dvojí m ohutný základ další stavby p ráv a soukromého. Zavedení principátu v podstatě m noho na tom to stavu ne­ změnilo. Několik zákonů, k teré vydal A ugustus, tvoří episodu, diktovanou sociální a m ravní k risí doby. Lidové zákonodárství záhy ustává docela, moc zákonodárná, význačná znám ka suvere­ nity národa, bez otřesů státn íh o života přechází na senát, aniž by se tím rozmnožily zákony soukrom oprávní. N aopak, senát v pro­ s

3$

jevech zákonodárných na poli soukrom oprávním je velmi skoupý, om ezuje se zpravidla na pokyn, daný praetorovi. ú s ta v n í změna p rin cip átu projevila se jin ak , vytvořením nového krystalisačního bodu praxe právní. Stává se jím princeps sám, nejsa vlastně ničím jiným , než novým, trochu nerepublikánským m agistrátem s im periem , tedy zcela bez moci zákonodárné. Tím však není pro řím ské pom ěry řečeno: bez moci norm otvorné. N orm y jeho m ají více, než norm y práva praetorského, povahu konkrétních úřed­ ních opatření, jsou to hlavně rozsudky a dobrá zdání, m ající ráz praejudicií. Principát vyřešil především ad m inistrativní problém správy říše. V provinciích oživuje opět plně im p ériu m m agistrátské, třeb as v odvislosti na ústřední moci císařů. Princeps svými vládním i opatřením i š íří nyní řím ské právo po celém im ­ périu, stá v á se hlavním orgánem universalism u řím ského práva. Ani zde nelze očekávati, že by tyto úkoly byly zvládnuty bez pomoci odborné. Jsou to opět řím ští právníci, k te ří jsou onou skrytou silou tvořivou, stojící za právem císařských konstitucí. Ochablý politický život za nových pom ěrů ve stá tě vede nejlepší hlavy do soukrom oprávní praxe. Již A ugustus je si toho vědom, co pro něho může znam enati právnický stav. P řip o u táv á proto vynikající právníky své doby k sobě udílením t. zv. ius respondendi. Nem á to nejprve jiného význam u, než císařské vyznam e­ nání, avšak váha ju ristů , ta k to autorisovaných, stoupá, a již v druhém stol. po Kr. se u sta lu je zásada, že souhlasným i responsy autorisovaných právníků je soudce vázán, činnost jurisprudence tvořící dosud skrytě prostřednictvím jiných orgánů, stává se tak přím ým pramenem právním . Této jurisprudenci, označované jako klasické, vděčí řím ské právo za svoji velikost. Je především kasuistická, sloužíc po­ třebám dne. Není to však k asu istik a náladová, nebo pouze utili­ taristick á. Rozhodnutí p rávníků klasických jsou vedena obdivu­ hodným system atickým proniknutím práva. Římané mnoho o své methodě myšlení nemluví, ba nam noze ani svých rozhodnutí neodůvodňují, takže způsob je jic h práce m á často ráz intuice. Ale domyšlením lze odkrýti onu úžasnou logickou stavbu, jež mohla býti je n dílem ducha rozeného ju ris ty . Nikde zbytečně neuchýlí se ju ris ta od zásad svého p ráva. Ale není jejich otrokem , tvoří n a daném podkladě dále. N ovější věda rom anistická, pracujíc s tím to m ateriálem , bohužel značně přepracovaným rukou justiniánských kom pilátorů, a jsouc ta k donucena používati methody interpolační, odkrývající za byzantským nánosem ryzí klasickou m yšlenku právní, dospívá k rok za krokem k důkazu této opatrné ju ristick é práce celých generací řím ských ju ristů . U kazuje, co myšlenkového bohatství je skryto za jednotlivým i responsy, snaží se zachytiti, kde u rčitá nová p ráv n í m yšlenka byla poprvé vyslovena, jakého došla rozšíření neb omezení. Dospějem e tak snad — po dlouhé a svízelné práci ještě — dějin juristického 3 -4

m yšlení. Ale již dnes víme, kolik „m oderních“ m yšlenek právních je vyjádřeno v rozhodnutích klasických p ráv n ík ů . Tím je tak é zdůvodněno tvrzení, že tato rozhodnutí budou n a dlouhou dobu, je š tě i nám nejlepší školou juristického m yšlení a že není ani pro dnešního právníka cíle více žádoucího, než přiblížiti se této řím ské ars aequi et boni. Bohužel tento vývoj juristického m yšlení, ta k skvěle vyho­ vující potřebám řím ského právního života v době jeho nejvyššího rozm achu, byl náhle přerušen v polovici III. stol. po K r., kdy ve válečných bouřích zanikla P a x Rom ana, již A ugustus n a déle než dvě století dovedl světu zajistiti. Z úpadku hospodářského i s tá t­ ního života v y rů stá nová ú stav a říše řím ské, D iokletiánův abso­ lutism us. T ato ústavní změna porušila však rovnováhu sil, půso­ bících dosud n a vývoj řím ského práva. T vořivá činnost ju ris p ru ­ dence j e na dále zcela vyřazena. J u ris ta vedle absolutního panov­ níka klesá na pouhého zřízence moci císařovy. C ísa ř stá v á se je ­ diným orgánem právotvorným , strh n e na sebe moc zákonodár­ nou. Nyní není jiného p ráv a než p ráv a císařského, císařský zá­ kon je výlučným pram enem práva. M yšlenka tato vyrostla tedy na půdě o rientálního absolu­ tism u řím ských císařů. Snad byl za daných pom ěrů hospodář­ ských a sociálních tento absolutism us osobností ta k silných, jako byl n a př. Diokletian nebo K onstantin, jedinou záchranou upada­ jící říše. Hledati příčiny tohoto úpadku vypadá z rám ce této přednášky. Lze si však i v tom rám ci uvědom iti, k te ra k pacifi­ kace říše, zahájená Augustem , od stran ila z im péria národní voj­ sko řím ské a vytvořila nový pojem občana, nezúčastněného na veřejných věcech státních. Politický národ řím sk ý zanikl, společ­ nost řím ská byla prostoupena novými, cizorodým i elem enty, které jen z počátku se asimilovaly, m ísto svobodných občanů byli tu pod­ dáni, císa ř není již prvý občan, nýbrž dominus. V tom to p rostředí tedy se objevuje zákon absolutního císaře jak o výlučný pram en p ráv a. C ísař snaží se nyní svou norm ou zach y titi vše, co o bstarala dříve jurisprudence. Bez pomoci ju ris tů v šak zákon jako p ro stře ­ dek výlučné úpravy p ráv n í v rukou jeho selhává. N ěkdejší konsti­ tuce císařské pozbývají v této době p raejudiciálního ch a ra k te ru , jsouce pouhým řešením otázek konkrétních. Z počátku hledí ještě císařové ve svých rozhodnutích postupovati v duchu zásad práva řím ského. Z áhy však proniká do řím ského p ráv a vliv hellenisticko-orientální, řím ské právo ztrácí n a své ryzosti, přizpůso­ buje se domácím právům O rientu. C ísařské leges generates pak jsou přím o vzorem pokleslé techniky zákonodárné. Doba tato, chtěla-li vytvořiti zákony hovící potřebám dne, m usila opět sáhnouti k výtvorům klasických ju ristů , k te ré v rukou neschop­ ných soudců staly se m rtvým papírem a k teré m usely býti pro soudce upraveny v zákon. F ak tu m výlučnosti zákona je tedy zá­ roveň dokladem velikého úpadku právního života. 3'

35

N aukou stalo se toto fak tu m u Ju stin ia n a . Uznání obyčejo­ vého p ráv a v jeho kodifikaci je pouze theoretické. Ju stin ián vědomě k ry je ve své kodifikaci svou autoritou vše, co vy­ tv ořila řím ská jurisprudence. Ze své au to rity odvozuje právo, libovolně ty to výtvory m ěniti a přizpůsobiti je potřebám svého soudce. N ejsa schopen vytvořiti vlastní kodifikaci, přejím á všechny výsledky dosavadního tisíciletého vývoje řím ského p ráv a a z toho, co se mu z nich hodí, tv o ří nový císařský zákon. P ři posuzování řím ského p ráv a nelze nikdy přehlížeti, že tato ju stin iá n sk á kompilace je pro nás hlavním pram enem po­ znání řím ské jurisprudence, jejíž výtvory prošly tu rukam a osob, vychovaných neřím sky a orientovaných silně scholasticky. Z to ­ hoto p rostředí, svědčícího soudobému absolutism u, zbarveném u až do byzantinism u, dlužno kom pilaci chápati. Věda neslouží již státu, nýbrž císaři. C ísař se nerozpakuje vědu m istrovati. N a ři­ zuje jí, jakým i m ethodam i smí nový zákon zpracovati, zakazuje jí zákon vykládati, připom ínaje ta k živě náš § 8 obč. zák. K ult osoby císařovy sto jí všude v popředí. Nové in stitu ty dostávají jm éno císařovo. I novou učebnici řím ského práva, pořízenou professory podle osvědčených vzorů, vindikuje si císař jako zákon. Římské právo, veliký výtvor svobodného národa, poprvé tu slouží potřebám jiného národa, prodělává svoji první recepci. My dnes, po dalších recepcích řím ského práva na universi­ tách severoitalských a v našich vlastních zemích, jsm e daleko toho, viděti v řím ském právu, v jeho m aterielních ustanoveních „ratio scripta“. Poučení, k terá čerpám e z něho, hledáme jinde, hledám e je především v methodě juristického myšlení. Z tohoto poučení nám plyne: nevraceti se k zákonu jako výlučnému p ra ­ m enu práva. Nelze dnes ani prakticky an i theoreticky znovu proklam ovati výlučné panství zákona. I když nemůžeme jinak, než soudce vázati na zákon, není tím ještě rozhodnuto, že by zákon byl jed in ým pram enem práva. E x istu je i dnes právo ju ristú . I v našem právním životě, zákonem do té m íry spoutaném , že po­ zorném u oku neujde jis tý rys absolutistický v tom obsažený, na­ lezneme mnoho, co vytvořila vědecká praxe. Zejm éna praxe nejvyššího správního soudu poskytla by tu m nohý vděčný doklad. Ale tím je uložena další povinnost: Péče dnešního státu, nechce-li uváznouti v m ethodách absolutistických, o výchovu soudců a tedy v prvé řadě o co možná nej vyšší niveau právnických fa ­ kult. F ak u lty nejsou ústavy pro výchovu úředníků, nýbrž pro vý­ chovu výkvětu svobodných občanů státních. Musíme svou výcho­ vou m ladých ju ris tů dospěti ta k daleko, abychom mohli soudci v rá titi kus jeho někdejšího im péria. Podm ínky vnější jsou dány. Tam , kde naši otcové se s tr a ­ chovali o naše bytí a kde rty je jic h šeptaly úzkostlivě slova písně, k te rá ta k záhy ozvala se v našich d ějin ách : Nedej záhynouti nám i budoucím, stojím e my dnes svobodně n a půdě vlastního stá tu . 36

J e však nutno uvědomiti si, že i dnes r es publica je s t r es papuli. Chceme proto vésti naše posluchače především k tom u, aby se naučili p ro žít s tá t jak o věc celého národa, aby každý z nás mohl jednou se stejnou pýchou jak o s ta rý Říman ř íc i: Civis BohemiLS sum.

37

SLAVNOST ZAHÁJENÍ PŘEDNÁŠEK VTHEORETICKÝCH ÚSTAVECH LÉ K AŘ S KÉ FAKULTY 10. Ř Í J N A 1926. P r o s l o v r e k t o r a M a g n i f i c a , p r o f . Dr a O t a k a r a Sommera. Nem usím ujišťovati, s jakým pocitem radosti zah aju ji slav­ nost otevření theoretických ústavů lékařské fakulty. Byl jsem sám — tehdy ještě jako úředník m in isterstv a školství a národní osvěty — n a podzim r. 1919 svědkem, když bylo nově jm enova­ ném u professorském u sboru lékařské fak u lty odevzdáno torso fa ­ kulty, ja k ji vláda uherská v r. 1914 otevřela. Otevřeli jsm e pouze ročníky praktické, spoléhajíce na spolupráci s lékařskou fakultou brněnskou. V B rně začali stavětí zdola, u nás se začlo shora. Takové podnikání vyžaduje silných beder a pevné vůle a m noho idealism u. Naši prví professoři byli idealisty. Je to k rásn é vědomí, že brzy po p řev ratu našla se mezi českými a mo­ ravským i vědecky pracujícím i lékaři skupina mužů, k teří se ani chvíli nerozpakovali jiti do B ratislavy. Bylo by to záslužné, kdyby byli sem šli dělati jen přednosty klinik. Ale nic takového. P řišli sem především organisovati vědeckou práci. Je to doku­ m entem n aší pospolitosti: naši lékařští theoretikové budou pracovati v nových ústavech na základě, k terý jim položili naši p rak ­ tikové. Jako v životě fakulty nemůže býti ostré caesury mezi p rací th eo retik ů a praktiků, ta k jí nebylo ani při budování a organisování fakulty. Vím, byla to práce všech. P řes to myslím, že mi nikdo nezazlí a že nikdo v tom nebude spatřovati umenšení vlastních zá­ sluh, vyslovím-li zde dnes jedno jm éno, jm éno prof. K ristiána H ynka. Byl-li Jste, M agnifice, tehdy onoho pošmourného pod­ zim ního dne před šesti lety jediným , kdo neztrácel hum or, vím dnes, že za tím nestál jen Váš veliký optim ism us, ale především Vaše železná vůle dovésti jednou započaté dílo ke konci. Dnes se blížíme dovršení tohoto snažení. V ytvořili jste, pá­ nové, na půdě Slovenska živý organism us. Stojím e nyní před ne­ známou budoucností, život není m enším problémem než sám jeho vznik. P řá l bych Vám, aby každý, kdo vstoupí na půdu Vaší fakulty, byl veden stejným idealismem, jak o je jí zakladatelé, přál bych si, aby duch pospolitosti zůstal Vaší fakultě věren při dal­ ším jejím vzrůstu, přál bych konečně B ratislavě a celému Slo­ vensku, aby naše universita stala se churavém u dnešku tím , čím m u js te dnes již V y: dobrým lékařem. V ěřím , že p řijd e den, kdy půda, na níž pracujem e, si uvědomí, že je spiata s naší univer­ sitou nezrušitelným poutem kořenů, a věřím též, že pak bude od­ puštěno těm , kdož tu to půdu donutili, aby — .třebas ne bez porod­ ních bolestí — vydala plod, jem už volám vivat, flo r eat, crescat! 38

PROSLOV DĚKANA LÉKAŘSKÉ FAKULTY PROF. DRA. B O HU SL A VA P O L Á K A . Velevážení pánové a kolegové, dnešní odevzdání této budovy přednáškám , vzdělání a vědecké práci slovenských mediků a lékařského dorostu je s t důležitou etapou a významným mezníkem v soustavném a cílevědomém budování lékařské fakulty a Komenského university. Naše theoretické ústavy živořily až dosud v nedostatečných, ba přím o ne­ důstojných provisoriích, jež dávaly jim ú stav y jiné a dokonce i cizí. Dnešním dnem dostává se jim vlastních m ístností, které vyhovují aspoň nejnutnějším potřebám . N edostatek vlastních budov pro theoretické ústavy tížil po léta fak u ltu , znemožňoval práci a byl po léta pociťován co těžká překážka dalšího rozvoje. Trvalo to 6 dlouhých a těžkých let, v nichž leží pohřbeno mnoho zavržených plánů i trpkých zklamání, než dočkali jsm e se dneš­ ního radostného dne. J e st nutno pohlédnouti do m inulosti a připom enouti si, ja k došlo k stavbě této budovy. Minulost, plná p ráce a sta ro stí o bu­ doucnost fakulty, umožní, aby jasn ě ji vynikl slavnostní význam dnešního dne. L ékařská fakulta započala svoji činnost otevřením tř í vyš­ ších, klinických ročníků lékařského studia. V prvních dobách zdálo se doplnění dvěm a prvním i ročníky věcí snadnou a otázkou jenom k rá tk é doby. Budovy pro theoretické ú stav y tu byly a dokonce i z části zařízeny. Jsou to budovy v Belnayově ulici, kde dosud je s t um ístěn vedle vládního referátu veřejných prací a ředitel­ ství železnic i skrom ně ústav hygienický. T ato naděje byla však záhy zklam ána, neboť ukázalo se věcí nemožnou, aby zmíněné ú řady ty to budovy pro fakultu uvolnily. T ak nezbylo než hledat! jin é možnosti. Bylo pomýšleno na vybudování celé university na nám ěstí Svobody, ale ani tento plán nebyl proveditelný. Bylo uvažováno o vybudování university na arealu Schiffbeckovy zahrady a hřbi­ tova. Avšak i tu objevily se nepřekonatelné překážky a byl vzat proto znovu v úvahu dříve již vypracovaný a pak opuštěný p ro je k t výstavby university na vlastních pozemcích v Lanfranconi. Tento projekt, jenž řeší otázku vybudování celé university velkorysou výstavbou celé universitní m ěstsk é č tv rti, je s t vy­ pracován a je s t ovšem ještě hudbou budoucnosti a bude vyžadovati k provedení nepochybně dlouhé řad y let. Zatím ten to vypra­ covaný p rojekt odpočívá klidně snad již 2 léta v jednom oddělení min. veř. zdravotnictví a nespatřil od té doby světlo světa přeintervence u m in. zdrav, samého. V úvahách o těchto projektech však plynula léta a pro fak u ltu stala se zatím otázka vybudování theoretických ústavů 39

přím o otázkou existence. Posluchači t ř í klinických ročníků absol­ vovali, fakulta počla existovati jen co doplněk neúplné fakulty brněnské a vlastních posluchačů nebylo. Úbytek poslucháčstva byl hrozivý a v n itřn í potřeba fak u lty naléhavě žádala vybudování theoretických ústavů, beznichž zůstávala stále jen kusá. I sloven­ ská veřejnost počala si na konec vším ati nedostatků slovenské university. Tyto okolnosti způsobily, že prof, sbor nemohl dék čekati a otevřel se svolením m in. škol. a n ár. osvěty prostě první ročník a na to i druhý v provisoriích, v nichž ročníky ty pak ještě 3 léta živořily. S kutek ten působil tak jako závan svěžího vzduchu na hy­ noucí fakultu a rázem se počet posluchačů ztrojnásobil. Současně bylo přikročeno s největším úsilím k vybudování důstojného provisoria pro theoretické ústavy, jež by vyhovovalo aspoň nej­ nutnějším potřebám ústavů, jež nem ohly více v područí a z mi­ losti jiných existovati. Ovocem této práce je s t budova, v níž dnes stojím e. Měla m íti původně jen dvě p atra a měla pojm outi ústavy, pracující s m rtvolným m ateriálem : ú stav pro norm ální anatom ii, histo­ logii a soudní lékařství. Je ště před započetím stavby proniklo však poznání, že nelze se již obejiti bez ústavu pro lékařskou chemii, fysiku a fysiologii, a tak byl původní pro jek t rozšířen v budovu čtyřpatrovou, v níž jsou um ístěny ústav pro norm ální anatom ii, lékařskou chemii a fysiku a fysiologii a je s t reservo­ váno několik m ístností pro experim. pathologii, k te rá dosud vůbec neměla m ístností. Tím dostalo se jm enovaným ústavům dočasného um ístění v budově, k terá bude řadu let vyhovovati svému účelu. Bez bu­ dovy a nemožně jsou však dosud um ístěny ústav histologický a biologický v dřevěném baráku, v něm ž kdysi byli ubytováni váleční invalidé, v Schiffbeckově zahradě a ústav pro soudní lé­ kařství, který se skládá v celku jen ze dvou m ístností. Pro tyt< ú stavy je s t již vypracován pro jek t budovy, jež m á býti posta­ vena na pozemcích Schiffbecku vedle nynějšího ústavu pro pathologickou anatom ii, a k te rá m á vedle jm enovaných obsahov a ti i ústav farm akologický. Ten je s t um ístěn prozatím v jednom z tra k tů s tá tn í nemocnice, k te rá sam a jsouc stísněna, naléhá na jeho vystěhování. Ú stav hygienický, um ístěný nyní v naprosto nedostatečných m ístnostech v Belnayově ulici, m á b ý ti spolu s psychiatrickou klinikou prvním ústavem , k te rý m á b ý ti vybudován jak o začátek projektovaného universitního m ěsta n a pozemcích Lanfranconi. Před uskutečněním tohoto velkolepého projektu bylo bv však vroucím naším přáním , aby bylo co nejdříve započalo se stavbou budovy pro jm enované již č ty ři ústavy, aby ta k byly na řadu let k ry ty neodbytně naléhavé potřeby fakulty. 40

J e s t na m ístě při odevzdání budovy jejím u účelu vzdáti díky všem činitelům, jichž působením bylo toto dílo přivedeno ke konci. N a prvém m ístě platí naše díky m inisterstvu školství a ná­ rodní osvěty, k teré poznávajíc naléhavost požadavků, stavbu umožnilo. Nem alá zásluha náleží i m inisterstvu s plnou mocí pro správu Slovenska, k te ré veškeré snahy prof, sboru účinně pod­ porovalo a jem už jsm e za to díky zavázáni. S tejně jsm e povinni díky m inisterstvu veřejných prací, k teré stavbu provedlo, a min. financí, k teré uvolnilo potřebné finanční prostředky. J e st třeba vděčně vzpomenouti účinné pomoci a intervencí slovenských po­ slanců, v první řadě p. D ra Medveckého a D ra Řeháka. Nelze nevzpomenouti i autora pro jek tu této budovy p. arch. Šilingra a ředitelství gym nasia v Grosslingově ulici, jehož laskavostí bylo umožněno prozatím ní um ístění ústavu pro lék. fysiku a konání přednášek, jakož i benevolence zdejšího školského referátu , k terý tom uto um ístění neodepřel svého svolení. Konečně pokládám za svoji povinnost nezapom enouti stavebního referen ta lékařské fa ­ kulty prof. H ynka, jenž od počátku až do konce bez únavy a sebe­ obětavě nelitoval ani času ani nám ahy a jem už náleží veliká zá­ sluha o tu to budovu. Konečně je s t vzpomenouti i přispění pro­ fesorů lék. fak. pražské prof. D rů W eignera a Mareše, k teří vy­ pracovali stavební program y příslušných ústavů. Všem těm to pánům a činitelům vzdávám e dnes veřejné a povinné díky. Nová ta to budova chová řadu důležitých theoretických ústavů, jež m ají dáti medikovi základ pro další studium m edi­ cíny. Práce vědeckých laboratoří theoretických i klinických je st základem a původcem veškerého pokroku a ohrom ného rozmachu m oderní medicíny. Před necelými sto lety mohl je š tě pronésti Goethův M efistofeles ve „ F a u stu “ posměšná slova: Duch m edicíny dá se snadno pochopili: Svět malý, velký zbádáte sem, tam , a v posled necháte vše jiti, ja k Bůh chce sám. Dnes tato slova dokum entují nám jen malomocnost tehdejší m edicíny, k te rá nedisponovala ještě všemi těm i poznatky a vědo­ m ostm i, jež od té doby byly získány neúmornou pílí a piací laboratorní. Skvělé objevy theoretických věd lékařských a ne­ m éně skvělé výsledky laboratorních prací klinických, doplněné pozorováním a zkušenostm i, činí dnes zákrok nože chirurgova, právě tak jak o lék in ternistův, cílevědomým a přesně determ ino­ vaným zasažením v porušené funkce nemocného organism u. Ú stavy této nové budovy náležejí theoretickým vědám lé­ kařským pro medicínu nej důležitějším , základním. M ají za úkol dáti budoucím u lékaři ten základ theoretických vědomostí, bez nichž lékařství klesá na úroveň pouhého lidového léčitelství. Jsou určeny pro práci, pro práci tichou, těžkou, ale i radostnou, pro cíle, jež sledují. M ají dáv ati ne hm otný užitek, nýbrž duševní Í1

sta tk y nepomíjející ceny. D nešní doba však s příbojem těžkých problému jiných druhů a zm ítaná po nedávné ještě bouři a pře­ vratech otázkami více m aterielním i není příznivá práci, jež vy­ žaduje i klidu a často i odříkání. J e st však přáním nás všech, aby nové síně této budovy zůstaly provždy posvěceny vznešeným posláním vychovati v la stn í dobré lékaře lidu, jem už tak dlouho byly odpírány k u ltu rn í prostředky, a vychovati vlastní vědecké ■ p racovníky. K tom u je s t třeba i dobré vůle i pokoje.

U2

PROSLOV RECTORA MAGNIFICA P R O F . DRA. O T A K A R A S O M M E R A při i m m a t r ik u l a c i p osluchačů p ráv n ic k é f a k u l t y v z i m n í m s e m e s t r u s t u d . r. 1926/27 d n e 8. p r o s i n c e 1926. Milí přátelé! R ád bych Vám dnes řekl několik slov o tom, ja k si před­ stav u ji úkol m ladého právníka. Snad bych měl předem říci, ja k opravdu naši m ladí právníci vypadají, ale nechci postupovati dle m ethody odstrašovaní. T aké by se snad bylo zdálo leckomu dobrým začátkem , kdybych se zeptal někoho z Vás, ja k Vy si představujete svůj úkol. Ale nebudu ani ta k nediskretní, abych se zeptal, proč js te se rozhodli zrovna pro studium práv. Vím, že by se v ětšina odpovědí dala konec konců zredukovat n a jediný m otiv, široké vyhlídky právnického studia. K terý si něm ecký hum oristický časopis to v yjádřil paradoxem : Ais J u ris t kann m an alles w erden, sogar J u ris t. J e v tom velký kus pravdy. Není tak lehké s tá ti se juristou. K dysi úkoly, které dnes ob staráv á obvykle právník, bývaly dobře obstarávány osobami bez právnického vzdělání a když se vytvořil zvláštní stav právnický, nedalo se vždy říci, že by v rukou právníků byly svěřené zájm y nejlépe uloženy. Činily se prudké výtky právníkům za jejich činnost, právníci byli (a jsou) nepopulární. Prodělali jsm e to u nás po p řev ratu , by ro k rat bylo ještě to nejvlídnější, co se tehdy o právnících říkalo. Je ted3r někde něco závadného, a Vy si proto hned n a sam ém počátku svých studií m usíte o p atřiti jis tý rozhled, aby V ám byly jasn y cesty, jim iž se m ůžete ubírati, m usíte si tak é vyhlédnouti cfl, k němuž chcete za svých studií dospěti. Cíl ten z jistíte nejlépe úvahou o tom , ja k ý úkol m á právník v lidské společnosti, jakého d ru h u a způsobu je tedy jeho práce. Řím ané to řekli stručně a v ý ra z n ě : J u r is p r u d e n tia est divinarum et hum anarum reru m notitia. Snad z arazí ohrom ná šíře této definice. Zdálo by se, že stačí znalost zákonů a ty o statní res divinae i humanae, že by m ohly odpadnouti. Ale u právníka nezáleží jen a jen n a vědomostech. Právník, o němž bychom ne­ dovedli říci nic jiného, než že je „copia legum “, živý právnický slovník, by nebyl ještě dobrým právníkem . D ůraz je n a něčem jiném. P rávo slouží k uspořádání lidského spolužití. Ve službách tohoto ideálu sto jí stejn ě zákonodárce i ten, kdo zákony uvádí v život. Jde tu tedy o činnost cílevědomou. N aše zákony nem ají nic společného se zákony přírodním i. T y jsou nezm ěnitelně p lat­ né, zde zákon sám je jen prostředkem této cílevědomé činnosti a tak s ním m usí býti nakládáno ta k é v praxi. US

J e tedy činnost p rá v n ik a činností tvůrčí, ne je n prostým konstatováním skutečnosti, a záleží dle toho při ní více n a umění než vědění. Římané přím o m luví o ars aequi et boni. T aké Vás se život jednou nebude p tá t po vědomostech, nýbrž ja k dovedete svoje vědomosti p o stav it do služeb jeho. Jen ze znalosti života m ůžete při této zkoušce ob stát, to je ta řím ská notitia. C esta k ní není ovšem snadná. N ejprve to nejbližší, abych ta k řekl, znalost řem esla, začátečníkovi skýtá značné obtíže. Způsob právnického m yšlení je abstraktní. Právník zm ocňuje se života a dovede zvládnouti jeho úžasnou bohatost, p estro st a m nohotvárnost jen p řísn ý m m yšlením v abstraktech. Srovnejte tře b a s pojem smlouvy trh o v é se skutečným životem na tržišti. P ře d sta v te si duševní sta v toho, k terý si jde něco koupiti, jeho přípravy, různé m otivy, z nichž ten kupuje, onen prodává, celý ten obraz b arv itý a živý, že to likrát zlákal m alíře i kresiíře k studiu i zachycení. P ráv n ík vyloupne z toho svoji konstantu, k te rá se mu všude vrací, směnu věcí za peníze, se zanedbáním všeho toho, co tom uto schém atu dodává barvu a živost. Jestliže tu p ráv n ík prostě jen skutečnost pozoroval, jindy si tvo ří svůj pojem zdánlivě libovolně, se zanedbáním skutečnosti. Tak zaují­ m á význačné m ísto v jurisp ru d en ci pojem plodů (fr u c tu s ). P řírodopisci nebude pojem ten činiti obtíží, snad by se ani nena­ m áhal jeho definováním . Jde tu prostě o generalisaci jistých skutečností, na nichž nelze ničeho měniti. Jinak ju ris ta , jenž si u rču je pojem ten dle svých potřeb a účelů a dochází ta k výsledku, k te rý s přirozeným pojm em plodů nemá nic společného. Ju ris ta za h rn u je pod pojem plodů i t. zv. fru ctu s civiles, jak o je na př. činže z domu, ale ani jeh o fr u c tu s naturales n ek ry jí se prostě s přírodovědeckým pojm em plodů, počítáť sem jakýkoliv hospo­ d á řsk ý výtěžek věci, tedy třeb as i rudy, písek, ba i služby otroků H istorie právní naučí V ás pak specielně relativitě pojm ů p ráv ­ ních. Nejde tu o dogm ata, není na př. jediný pojem vlastnictví. Poznáte, že i smlouvu trhovou různí národové po jím ají různě a že je na př. zásadní rozdíl v nazírání řím ského a řeckého práva na trh . Řecké je více m aterialistické, nepředstaví si trh u bez skutečné vým ěny peněz za zboží, řím ském u stačí, když se kupec s prodavačem o té vým ěně dohodnou. Je tedy pro právníka nutno, m ysliti v pojm ech a b s tra k t­ ních. Je to někdy přesné jako m athem atika, poznáte, kolik záleží p ři aplikaci právní norm y na skutečný případ n a bystrosti úsudku, na schopnosti rychlé subsumpce skutečnosti pod pojem a n a rychlém závěru logickém. Ale jindy pouhá logika by Vás nepřivedla k cíli. N estačí jen m athem aticky přesně m ysliti. dlužno také odvažovati a hodnotiti. H ostinští ručí na př. bezvým inečně za věci, k teré p řija tý host vnese do hostince. Ručí tak i podnikatel spacích vozů? čili: je spací vůz hostinec? Někdy U

právo samo přím o odkazuje na takové hodnocení, ukládajíc na př. povinnost dle toho, co je aequum et bonům. V idíte z několika případů, že se ju ris ta nem ůže omeziti jen a jen n a norm u. Znalost norm y, ba ani samo system atické pro­ n iknutí práva není ještě vítězstvím . Dlužno si uvědomiti, co vše při tvoření a b stra k t našich bylo zanedbáno, dlužno za schém aty m yšlení viděti a znáti život, k u lturní i hospodářský, dlužno věděti, že právnické myšlení o sobě není účelem, nýbrž jen pro­ středkem . Poučení o konkrétních jevech života lze čerpati všade. Sam a četba novin může se tu s tá ti bohatým pram enem poznání. Ale nestačí jen sb írati fakta. P rávník m á proniknouti i do vědec­ kého m yšlení jiných oborů, zejm éna filosofie, jež mu klade pro­ blém y poznání, bytí i života. Specielně otázky noetické mohou m u mnoho prospěti ve vlastním m yšlení právnickém . D ějiny budou i jem u učitelem. Ale nezastaví se ani u bran věd přírodních a technických, neboť zde teprve pronikne do m aterielního pod­ kladu života společenského, zde pozná, co na př. vynález tech­ nický m ůže znam enati pro celou organisaci výroby a tím konec konců i pro právní úpravu její. N etřeb a se obávati ani velikého lákadla m ladých duší, sociologie práva, a to nejen snad ve sm yslu už naznačeném , jako poznání p ráv a ze sociálního jeho podkladu, ale i ve smyslu deskripce p ráv a jako předm ětu společenského života. N etřeba však odtud očekávati právě pro začátečníka všechnu spásu. Bylo by to jednostranné a je v tom jis té nebez­ pečí proto, že nedostatečná znalost konkrét příliš snadno svádí k ukvapené generalisaci a k povrchní domýšlivosti. Je to snad méně lákavé, ale o to důležitější, věnovati všechen volný čas form ální průpravě jazykové, to je conditio sine qua non každé vážnější práce. O bsáhlost tohoto úkolu n u tí vypracovati si přesn ý pro­ gram . N epodávejte se životu bez plánu. Ja k b y ste dovedli jednou p ořádati lidskou společnost, když byste neuměli dnes spořádati ani nejm enší je jí složku? N avykněte si hned z počátku na roz­ um nou m ethodu práce. N espoléhejte jen a je n n a pam ěť, úkol pam ěti začíná krátce před zkouškou. P rů p ra v a záleží ve čtení s porozum ěním . Jinak se čte rom án, jin a k vědecká kniha. Tu záleží především na přesném zachycení pojm u. P ro f. B r á f řík á ­ v al: Co nedovedu definovati, to neznám . Tedy žádné přibližné představy. A pak i proniknouti pom alu do velkých souvislostí m yšlenkové stavby, mysliti system aticky a připravovati se vždy ve velkých partiích, ne hnidopišsky. T ak se naučíte sam ostatném u m yšlení. N enecháte jin é m y­ sliti za sebe, nýbrž sami proniknete ke kořenu věci a budete si zvykati na m yšlení kritické. Mnoho Vám úsnadní studium historie právní. Naučíte se tu za každou norm ou hledati cíl, k terý sleduje, vystoupne Vám funkční strá n k a předpisů právních •45

a u v a ru je te se přeceňování pojmové strá n k y práva, k němuž někdy tíhne ryzí positivista. Zvyknete si také na relativnost právních pojm ů, uvidíte, že se Vám nepředkládají právní před­ pisy jak o dogm ata k věření. Zvyknete si ta k pozorovati i poli­ tické otázky, o nichž mládež tak rád a vášnivě debatuje, kriticky, t. j. vědecky. Nelze se ani dáti strh n o u ti ani se oddalovati, a i kdyby někdy s Vašich rtů splynulo rozhořčené odi p r o fa n u m , nesm íte proto nikdy p řestátí m ilovati lid, z něhož js te vzešli a nad nějž se nesm íte nikdy vyvyšovati. Sloužíte-li lidu, sloužíte státu . Co tedy od Vás žádám : abyste dali do služeb své práce nejen svůj rozum, ale i svoje srdce, celou svoji osobnost, neboť rozhodovati a usuzovati budete jednou nikoli podle svých vědo­ m ostí, nýbrž podle celé své osobnosti. P roto tolik záleží u p ráv ­ níka na povaze. Dovedu si m ysliti, že by i špatný člověk učinil fenom enální vynález, nedovedu si však představiti, že by bez­ c h a ra k te rn í člověk dovedl býti dobrým soudcem. Proto je Vaším úkolem vedle ryze odborné práce vzdělávati především svůj c h a ra k te r a osvojiti si takový stupeň ušlechtilého smýšlení, aby jednou i Vaši činnost bylo možno označiti jako — ars aetjui et boni.

U6

PROSLOV RECTORA MAGNIFICA PROF. DRA. O T A K A R A S O M M E R A při immatrikulaci posluchačů filosofické f a k u l t y v z i m . s e m e s t r u s t u d . r. 1926/27 d n e 9. p r o s i n c e 1926. D ám y a pánové! Mohl bych se svým dnešním úkolem před V ám i býti velmi rychle hotov, kdybych Vám prostě připom enul povinnost zachcvávati akadem ické předpisy, k teré nadále m ají býti pro Vaše cho­ vání sm ěrjd atn é, a kdybych si Vás zavázal slibem poslušnosti k akadem ické vrchnosti. Snad by si dokonce jeden či d ruhý z Vás pomyslil, to že je zrovna dobrý úkol pro právníka a by’ by nakloněn ke každém u odbočení poznam enati s ta ré „Sutor ne u ltra crepidam “. I s tím nebezpečím chci Vám však říci při této příležitosti několik slov. Je to příliš svůdné — sotva už kdy uvidím tolik adeptů filosofie před sebou. V ytvořily se hranice mezi fakultam i. Spíš je š tě ta k tu a tam nějaký právník pytlačí ve Vašem h ájen stv í, než naopak a m usí to býti již veliká tíseň specielních studií, k te rá i k nám někdy přivede filosofa. A přeci — když nic jiného, jedno nás jis tě pojí. Mohli bychom se postaviti do společné fronty v boji proti výtce, k terá třebas různě stilisována, k ry je v podstatě totéž. N ám právníkům bývá vytýkáno, že jsm e se zcela odcizili životu. Němci mluví o „W eltfrem dheit der R ichter“ . V ýtka filosofům činěná zní je ště o s tře ji: extra philosophiam non est vita. Z a nás kajícně vyzná­ vám, že na této výtce něco je. Často právník pro sam é právo ne­ viděl spravedlnosti. Toto konstatování způsobilo, že zejm éna po p řev ra tu vznikla u nás zvláště na poli veřejné sp rá v y pro p ráv ­ níky konkurence t. zv. odborníků. Soudilo se, že znalost života bude pro veřejnou správu lepší průpravou než znalost práva, a ta k se objevil v adm inistrativě vedle právníka lékař, technik, professor. A n ejen vedle právníka, často i nad ním. Pokládalo se za možné rozštípnouti každý a k t veřejné správy ve strá n k u od­ bornou a ve strá n k u právní. Konečné rozhodnutí nevyžaduje prý zvláštních vědomostí právnických, a právník m á nejvýš úkol dáti odborném u rozhodnutí právnickou form u. Nevím, podle jak é theorie poznání se orientovaly hlavy, v nichž se zrodil tento nápad. Ale kdo jen trochu kdy přem ýšlel o podstatě práv­ nického m yšlení, tu přísně logicky uzavírajícího a tu zas hodnotí­ cího, a kdo zná psychologii rozhodování, viděl od počátku, jak tu role byly nešťastně rozděleny. Ovšem po p řev ratu nepomohlo mnoho radit. Byla chuť zkusit všechno a byla odvaha p latit ná­ klady těchto experim entů. Zkušenost několika málo let ukázala, že jsm e dospěli k horším u byrokratism u, než byla někdejší U7

vláda právníků, a že jsm e ztratili jeden z nejcennějších sta tk ů : jisto tu právní. Lék pro ti té W eltfrem dheit byl tedy volen špatně, protože diagnosa byla špatná. Chyba ležela v tom, že se příliš akcento­ valy jednostranné odborné m om enty právnického vzdělání a za­ pomnělo se, že právník stejnou m ěrou jako hlavou rozhoduje srdcem. Rozhodování jeho nesm í b ýti zakotveno jen v logické činnosti chladně uvažujícího rozum u, nesm í to býti strohá a ne­ životná B e g riffsju rísp ru d en z, nýbrž m usí p rý štiti z plné osob­ nosti, všestran n ě orientované. Rád Vám vydávám ty to naše zbraně k obdobnému použití. I Vy ve svém praktickém povolání jednou se dostanete do nej­ těsnějšího styku s životem. Těm z Vás, k teří půjdou učit na střední školu — a to je, tuším , většin a — bude svěřeno do rukou to, co m á národ nejcennějšího, m ladí lidé ve svém rozvoji. Je ště Vy budete pom áhati léčit všechny ty bědy, které na náš rodinný život uvalila válka. V odcizení mezi rodiči a dětmi, kt"ré jis tý věk ta k ja k ta k s sebou přináší a k teré dnešní poměry je r stupňují, m áte splniti úkol, zcela speciální. Je v tom úkolu kus vlády a správy zároveň. Vlády a správy bez předpisů. Byl by to špatný učitel, k te rý by v každém kritickém případě sháněl te ­ prve předpis studijního nebo disciplinárního řádu. Zdrojem všeho pořádku m á tu býti V aše vlastní osobnost. Proto m usíte nyní shrn o u ti do svého n itra co n ejvětší bohatství a tam nejen to skládati kus ke kusu, ale zpracovati a p ře tv o ň ti v živý plamen, jím ž byste sam i zase jednou mohli zapalovati a rozněcovati mladá srdce. N ezapom eňte pak nikdy, že js te sami byli kdysi mladí. Učitel si m usí um ět dovolit nejen, aby byl vůdcem, ale zároveň svůdcem, svůdcem na cestě do nejkrásnějších zemí světa.

PROSLOV RECTORA MAGNIFICA P R O F . DRA. O T A K A R A S O M M E R A při im m a tr ik u la c i posluchačů kulty v zimním s e m e s tr u stud. 10. p r o s i n c e 1927.

lékařské fa­ r. 1926/27 d n e

Občané akad em ičtí! Dnešního dne slavnostním způsobem symbolického aktu při­ hlašujete se k své příslušnosti k naší alm a m ater. S tanete se tím součástkou sociálního organism u, k te rý u různých národů a v různých poměrech prodělával sta le tý vývoj, než dospěl dnešní form y, v níž bohužel, častěji než universitus bývá akcentována auctoritas. Po té stránce ještě nejvýhodněji je s t postavena V aše fakulta, k te rá ve službě zdraví člověka dovede seskupiti žáky i učitele v jeden šik. Jsou to ideální pohnutky a ideální cíle, k teré vedou člověka k vytváření takových sociálních organism ů, č e ští lékaři dokázali opětovně, že dovedou s tá ti ve službách ideálu. Pom ěrně k rá tk ý čas vývoje české vědy lékařské stačil, aby se vytvořila k rásná tradice ušlechtilého sm ýšlení, dějiny české vědy lékařské jsou dějinami vynikajících osobností. P řejím áte ledy veliké dědictví a je na Vás nyní, pečovati o to, aby se totG dě­ dictví v rukách Vaší generace nerozplynulo. P ři tom m ějte na mysli, že úkol V áš je o hodně složitější, než byl úkol generace předešlé. L ékař není dnes jen strážcem chorého organism u jednotlivcova, lékař sto jí dnes bezprostředně ve službách organism ů sociálních. Sociální zákonodárství počítá s pomocí a spoluprací lékařovou, lékař je s t významnou sou­ částkou naší veřejné správy, aniž by proto m usil opustiti svoji nejvlastnější činnost, aniž by se m usil proto stá ti úředníkem . V rukou Vaší generace jest, aby vytvořila novou tradici a připojila ji k dosavadní. To se podaří jen, budete-li pracovati v stejném duchu idealismu, jako pracovali Vaši předchůdci. V adný postup ve Vaší funkci sociální m ůže m íti ste jn ě k a ta s tro ­ fální následek jako vadný postup v léčení. Dnes po tolika zkuše­ nostech právě minulých let by bylo na př. zbytečno vytýkati, že nelze žádný lék, podávaný chorému tělu, posuzovati isolovaně. Lék může na jedné stran ě tělu prospěti a jinde organism u hrubě uškoditi. Příklady toho jsou známé i laikům . Společnost lidská a je jí sociální organism y jsou právě tak živým, komplikovaným a do sebe zapadajícím ústrojím , jak o tělo lidské. Budete-li jednou s tá ti někde uprostřed takového so­ ciálního organism u, buďte si toho vědomi, že V aše činnost daleko zasahá. Je to tím odpovědnější, že naše sociální zákonodárství je s t teprve ve zrodu. Spolupráce žádá tu m noho obětí. Kdybych všeho ostatního pominul, zůstává v p rvní řadě sta ré „prim ům vivere“. Ale je-li jednou aspoň to zajištěno, pak zejm éna m ladý U9

člověk nem á odvažovati každý další krok zlatém . Nikdo z k u ltu r­ ních činitelů a pracovníků nedostává přim ěřenou úplatu za svoji práci. Co dostanete, je honorář, a nikoli mzda. žádné z našich svobodných zam ěstnání se nesmí zvrhnouti v živnost nebo ře­ meslo. Lékařovo postavení je to nejchoulostivější. On bez vý­ h rad y tém ěř žije v nejtěsnějším styku s lidem. Dnešní lékař právě pro svoji sociální činnost studuje zákony. Ale nezapo­ m eňte, že skutečný kodex svého počínání m á nositi ve svém srdci. Zákon, předpis není nikdy sám sobě účelem, je jen pro­ středkem pořádku. Nikdo Vám nevytkne, nestane-li se pro Vás litera zákona nepřekročitelnou mezí Vašeho srdce! Také právník není jen otrockým sluhou zákona. Také právník musí znáti více než jen literu zákona, aby se nestal překážkou pokroku. Je to příznačné, ja k právě neprávničtí činitelé ve veřejné správě lehko se zvrhnou v byrokraty. Toho se m usíte úzkostlivě vyvarovati. Předpis, třeb a do poslední litery splněný, nesmí se Vám nikdy stá ti záminkou. Pro předpis nesm í nikdo před Vašima očima trp ě t. S tejně jak o prim ům vivere p latí: prim ům non nocere. Skutečné m ěřítko své činnosti hledejte vždy v sobě. Lze-li i dnes ještě vyznati: jrávTCúv xQilpdttov néxgov ďvttgumo;

— pak Vám to ukládá jednu nejvyšší povinnost: aby to m ěřítko bylo co nejdokonalejší.

50

P R O F . DR- K A R E L L A Š Ť O V K A P A D E S Á T N Í K E M . (K e dni 14. prosince 1926.) N a p sa l prof. JUDr. O t a k a r Sommer. (O tištěno se svolením P rávnické Jednoty na Slovensku v B ra ti­ slavě. Po prvé uveřejněno v „P rávnom Obzoru“ , r. 1926, č. 19.) Dne 14. prosince t. r. dovrší prof. L aštovka padesátý rok svého života. P ad esátk a není sice m ezníkem životní p ráce ani v naší rychle žijící době, tím lépe však, lze-li při této příležitosti zam ysliti se nad dílem muže, k te rý v rozhodné chvíli založení bratislavské univ ersity přišel mezi nás, aby svoje nejlepší síly a bohaté zkušenosti bez v ý h rad y věnoval slovenské vědě, a kdyby to nebylo pro nic jiného, než abychom , pokusíce se o stru č n é vy­ stižení jeho osobnosti, p řáli m u, aby v dlouhých létech klidné p ráce mohl dovršiti vše, k čem u sm ěřu je jeho ušlechtilá snaha. Vědecký profil L a što vk ů v je určen prostředím , z něhož vy­ rostl. Dlužno tu m íti n a m ysli, v ja k úzkém rám ci se odehrávalo vědecké snažení české před převratem . Jediná universita p raž­ ská, při jejím ž obrození r. 1882 stáli i na poli věd právních a stá tn íc h učitelé vynikající, byla p říliš úzkou basí, než aby se na ní mohl rozvinouti m nohostranný a p estrý vědecký život. I při velikém počtu posluchačů byl boj o paralelní stolice po léta m arný. Vým luvným dokladem životnosti českého vědeckého sna­ žení je, že si dovedlo vytvořiti svoje středisko i mimo universitu. P ro obor p ráv a správního byl takovým střediskem časopis „S právní obzor“, založený r. 1909 J iřím H oetzlem na půdě českého Zemského výboru v Praze. Z kruhu sam osprávných úředníků, k teré H oetzel při vydávání tohoto časopisu kolem sebe seskupil, vyšel i prof. L aštovka. N epřekvapí tudíž, zůstal-li L aštovka v celé své bohaté činnosti literá rn í věrným stoupencem školy, jež založena P ražákem a vyvrcholena H oetzlem , hlásila se vždy k positivism u právním u, usilujíc o dogm atické zpraco­ vání platného p ráv a. V yzbrojen p řísn ě logickou metodou posi­ tivní práce vědecké, věnoval se L aštovka v dlouhé řadě mono­ grafických prací vědeckém u výzkum u jednotlivých odvětví správního práva, ja k m u b o h a tá praxe úřední u Zemského správního výboru p řin ášela ty k teré otázky právní. Obzvláštní zájem jeho platil p ři tom p ráv u silničním u, kde řa d a problém ů kupila se kolem ú stře d n í otázky veřejného vlastnictví. Lze se právem těšiti, až sh rn e svoje speciální studie sem spadající v souborném díle dávno připravovaném . Již v těchto pracích pro zrazu je L aštovka vzácný d a r ja s ­ ného výkladu i nejsložitějších otázek právních. Za každým slovem je patrno, že tu tv o ří vědecky muž, obeznám ený s po­ třeb am i praxe, k te rý vidí p ro b íran ý in stitu t živě před sebou a dovede svým slovem v čtenáři, vyvolati stejně živý úplný obraz, i*

51

prostý vší schem atičnosti a suchosti, k níž m etoda positivistická jin a k rád a svádí. živý smysl pro potřeby skutečnosti nedovolil Laštovkovi, aby ulpěl pouze na teoretické práci. Nechtěl a nemohl ani nikdy býti „S tubengelehrter“ . Již u Zemského výboru pokusil se La­ šťovka se zdarem v činnosti legislativní. H lavní jeho péče však p latila povznesení sam osprávy. Zasedal v poradním sboru čes­ kých okresů a Svazu českých měst, pečuje tu s řadou jiných odborníků sam osprávných o zvýšení úrovně naší sam osprávy okresní i obecní. Tento sm ěr jeho činnosti rozhodl, když byl po založení našeho stá tu povolán do m inisterstva v n itra , kde mu v sekci zákonodárné připadl re fe rá t pro věci úřednické a pro organisaci veřejné správy. Zde vypracoval osnovu zákona o župním zřízení, k němuž také podal obsáhlý system atický výklad. P rvý díl vyšel r. 1925 a pojednává o organisaci a působnosti župních a okres­ ních ú řad ů ; díl druhý bude se obírati hospodářstvím žup a okresů, díl tře tí správním soudnictvím. Je-li dán župním záko­ nem vnější rám ec organisace veřejné správy u nás, zbývá ještě určití adm inistrativě cestu normováním zásad správního řízení. I o té věci pracoval Lašťovku v m inisterstvu v n itra velmi inten­ sivně, práce ty však jeho odchodem z m in isterstv a uvázly. Byl totiž Lašťovka povolán k návrhu pražské právnické fa k u lty jako habilitovaný docent r. 1921 za řádného professora p ráv a správního na nově utvořenou právnickou fakultu Komen­ ského university v Bratislavě. Volba nem ohla býti šťastnější. Z ískala v něm naše universita především muže velikých adm i­ n istrativ n ích zkušeností, jichž při první organisaci fakulty i uni­ v ersity tolik bylo třeba. V ynikající kvalifikace jeho došla výrazu tím , že byl prvým děkanem právnické fakulty v stud. r. 1921/22 a že byl v následujícím roce opětovně volen za děkana, v stud. r. 1924/25 pak jednom yslně zvolen rektorem university Komen­ ského. O práci, kterou tu vykonal v n ep řetržité řadě let jako děkan a proděkan fakulty právnické a později jako rek to r university, vydají jednou významné svědectví archivy fak u ltn í i rektorátni. Nešlo jen o otázky zásadního významu. P rá v ě v drobné praxi ad m inistrativní vytvořil Lašťovka pevný základ naší universitní tradice, jeho vždy konciliantní vystupování způsobilo, že se každý, kdo s ním přišel jakkoli do úředního styku, tém ěř nepo­ zorovatelně od něho učil a od něho získával vzácné um ění ta k t­ ního a naprosto spravedlivého a nestranného postupu. Jsou to věci, které se lehko zapom ínají, a proto tím rad ěji je zde kon­ sta tu ji, aby tvůrce naší tradice universitní nezůstal beze jm éna. Práce t a byla vyčerpávající a mohl ji zvládnouti vedle o stat­ ních úkolů vysokoškolského professora jen rozhodný ad m inistra­ tiv n í talen t rázu Laštovkova. činnost učitelská sam a po všechna 52

léta existence naší fakulty kladla právě na L aštovku požadavky m im ořádné. I zde mohl dostáti všem povinnostem jedině muž ta k obsáhlých vědomostí, že glosátorské označení „copia legum “ není pro něho žádnou lichotkou. Lašťovka suploval s počátku právo církevní, později pak opětovně právo ústavní a právo finanční, vždy s obdivuhodnou pohotovostí. P ři tom všem neza­ nedbával však nijak vlastní svůj vědní obor, právo správní. Z pravidelných přednášek, pro něž vykonal obsáhlá studia v oboru p ráv a na Slovensku platného, vyrostl mu znenáhla syste­ m atický spis o institutech práva správního, k jehož publikaci hodlá přikročiti co nejdříve a jím ž se dostane naší literatu ře vý­ stižného vylíčení spletitého obrazu naší adm inistrativy, jež může ja k naše studentstvo, ta k p rax e p ráv n í s dychtivostí očekávati. Ja sn ý výklad, vyznačující jeho práce literárn í, je Laštovkovi vlastní i tam , kde působí živým slovem. N ejen v přednáš­ kách, nýbrž i v praktickém cvičení dovede Lašťovka, shrnující ve své osobě šťastně bohaté znalosti p rak tik a s vědeckou erudicí, postaviti svým posluchačům před oči názorně projednávané in ­ stitu ty veřejné sp ráv y a vyloupnouti z ohrom né spleti norem skutečné právnické jád ro problému. Snadno lze pochopiti, že toto um ění bystrého postřehu a ja s ­ ného výkladu předurčilo přím o L aštovku jak o rádce v nejrůznějších otázkách. Od něho nikdy nikdo neodešel bez pomoci. I na Slovensku snažil se pokračovati v činnosti, kdysi v Čechách s ta ­ kovým úspěchem zahájené, nyní v poradním sboru slovenských měst, se stejnou tendencí k povznesení veřejné správy naší. S ta ­ rostlivou péči jeho však nejlépe mohou oceniti m ladé generace našeho studentstva. Není jim jen učitelem, je jim pomocníkem a rádcem zároveň. N ejostřeji to vystoupí při jeho způsobu zkou­ šení. Zkouška u něho není přiložení přísného objektivního m ě­ řítk a na vědomosti kandidátovy. N enáhle vede kandidáta klade­ ním otázek zprvu zcela snadných k rozm yslu a správném u zachy­ cení problém ů, není to zkouška, je to spíše rozm luva s trpělivým a blahovolným rádcem , k terý v nejhorším případě přijm e nějaký ten nesmysl z úst kandidátových jak o odpustitelnou pošetilost. Je v tom veliké umění, plynoucí z vyrovnané osobnosti učitelovy. T ak stojí před nám i celý muž, k te rý v životě až dosud jistě vykonal práce za dva, a připom ínám e-li m u dnes jeho padesátku, je to spíše je n proto, abychom mu v y jádřili svoji radost nad tím , že ho po dlouhých letech praktické činnosti vidíme na místě, pro něž byl přím o předurčen svými vlastnostm i osobními i svým věděním, a abychom mu přáli neztenčených sil k dovršení jeho životního díla.

58

O D C H O D P R O F . DRA. M I L O Š E W E I N G A R T A Z U N I V E R S I T Y K O M E N S K É H O NA U N I V E R S I T U KARLOVU V PRAZE. Dekretem presidenta republiky ze dne 17. prosince 1926 byl prof. Dr. M iloš W e in g a rt jm enován řádným professorem srovná­ vacího jazykozpytu slovanského a sta ré slovenštiny university Karlovy. P ři odchodu z B ratislavy rozloučil se s ním akademický senát university Komenského tím to dopisem, jejž vypracoval prof. Dr. A lbert P ražák: M agnifice, Slovutný Pane Prorektore, dovoluji si Vám oznám iti, že akadem ický senát university Ko­ m enského v B ratislavě ve schůzi, konané dne 26. ledna 1927, vzal na vědomí V aše jm enování řádným profesorem university Karlovy v Praze, že vzal na vědomí i Vaši resignaci na úřad pro­ rek to ra naší university a že prorektorem stal se p. prof Dr. Karel Laštovka. Dovolte, prosím , abych Vám jm énem akadem ického senátu zdvořile a srdečně blahopřál k V ašem u novému působišti, na němž budete moci v rozšířeném i prohloubeném m ěřítku daleko m ohutněji uplatniti skvělé dary svého vzácného ducha i všecky své znam enité m ohoucnosti organisační. Nemohu Vám však z a ta jiti, že Váš odchod plní nás všechnv upřím nou lítostí. Odchází nám ve Vás nej pozoruhodnější spolu­ pracovník, spolutvůrce naší university a vzácný přítel. Váš rek to rát zapsal se do universitních dějin trvalým písmem, svědčícím o V aší snaze a dovednosti, naší universitě dodati již rázu norm álního a vyrovnati je jí tem po s universitám ; ostatním i. Ročenka naší university, kterou Js te za předchozí léta redigoval, svědčí o V ašich cílevědomých koncepcích našich universitních úkolů, jež J s te intensivně uváděl v skutek na nejvyšším akadem ickém m ístě, n a něž J s te byl jednom yslnou dů­ věrou všech sborů povolán. Zvláště nezapom enutelný zůstane V áš rektorský vztah k studentstvu, jež J s te vedl k vědeckému průboji, kriticism u, tvořivosti, světové koncepci vědních zájmů, ale také k úctě k tradici, domácímu svérázu, k povahovosti, m ravní čistotě i k dem okratism u, harm onicky spojeném u s aristokratism em ducha a srdce. Studentstvo uhodlo dobře ve Vás svého vůdčího činitele, když při instalaci prohlásilo V ás pro sebe nenahraditelným a „přirostlým k srdci“ . Stejně skvěle osvědčil J s te se jako akadem ický učitel a jako představitel své vědecké a učitelské k a th ed ry na filosofické fakultě. Spolubudoval J s te filosofickou fakultu od počátku, orga5-4

nisoval J s te slovanský sem inář a jeho knihovnu, vedl J s te f a ­ ku ltu jako děkan, staral Js te se o doplnění stolic, pečoval J s te jak o exam inátor o vědecký a profesorský dorost, což jsou jis tě zásluhy nezcizitelné. Vynikl J s te však mimo to je ště pořadatelstvím vědecké publikační práce a je jí popularisací. Hned roku 1921 dal J s te popud, aby byl založen Sborník filosofické fakulty a Sbírka jejíc h publikací, čímž se rozevřela předůležitá tribuna, na níž bylo po­ dáno tolik dokladů z výzkum u slovenské a slovanské oblasti. Měl J s te i zde vůdčí podíl. Je ště před založením filosofické fak u lty z Vašeho podnětu byla nadhozena na Slovensku m yšlenka universitní extense, již J s te r. 1922 propracoval a od roku 1923 statečně prováděl po celém Slovensku i v české Vídni. Vedle této veliké a vzácné činnosti našel J s te dosti času, abyste pořádal ú s ta v pro lidovou píseň slovenskou, abyste se účastnil řešení jazykových otázek karpatoruských, akce o re ­ form u vzdělání středoškolských učitelů, abyste podněcoval s tu ­ dium dialektologické, účastnil se kulturních m ístních exposicí, abyste, spojen korespondencemi s cizinou, s cizími i domácími časopisy, spolurozhodoval o akutních otázkách vědeckého dnešku. N ení divu, že toto Vaše bratislavské působení zanechává na naší universitě i v slovenském životě stopu nezahladitelnou a pam átku nezhasitelnou. Odcházíte, ale Vaše dílo zů stáv á s nám i jako naše chlouba a jako trvalý pom ník Vašeho vzácného ducha, jejž, ja k se těším e, i z dáli často uzřím e sv ítit sm ěrem k nám na československý východ. B uď te zdráv a lidsky i vědecky mnoho šťasten! Z jednom yslného usnesení akadem ického senátu university Komenského v B ratislavě ze dne 17. února 1927. Dáno v B ratislavě, dne 30. března 1927. P ro f. D r. Ot. Som m er, v. r., t. č. rektor.

SLAVNOSTNÍ PROMOCE E M A N U E L A F I L A - Š K O R C E NA D O K T O R A VEŠKERÉHO LÉKAŘSTVÍ. D n e 27. k v ě t n a 1927 b y l p r o m o v á n n a u n i v e r s i t ě K o m e n s k é ho p o d l e ř á d u s l a v n o s t n í p r o m o c e p. E m a n u e l F i 1 o-š k o r e c , n a r. d n e 22. s r p n a 1901 v B e l u š i , ž. X V II. P rojev p. odbor, rady D ra Václava Mauleho, přednosty referátu m in isterstv a školství a národní osvěty v B ratislavě, jako zá­ stupce m inisterstva školství a národní osvěty při slavnostní promoci. Magnifice, spectabiles, dám y a pánovia! Súc poverený milým a čestným úkolom zastupovať pána m in istra školstva a národnej osvety a jeh o m inisterstvo pri k rás­ nej a významnej te jto slávnosti, blahoželám v prvom rade Vám , pane doktore, k tomu, že ako prvý cdnášate si z našej university Komenského svoj diplom doktorský sub summis auspiciis Rei Publicae N ostrae, najvyšší to dosiahnuteľný plod m nohoročnej pilnej a tak vzácne úspešnej svojej práce. Blaho­ želám však nemenej i mladej našej U niversitě k tom uto krás­ nem u dňu, ktorý ukazuje, akých vzácnych úspechov dosiahla už nie dlhá ešte p ráca Vaša, pánovia, sprevádzaná porozumením a ušľachtilou snaživosťou Vašich poslucháčov. Pred niekoľkými krátkym i rokam i cítili sme ešte všetci, k to rí sme vážili svědomitě ťažkosť úkolu, napraviť kultúrné k riv d y na Slovensku spáchané stáročiam i, ako málo je pracov­ níkov na oslobodenej a obrodenej slovenskej novine a s nedočka­ vosťou čakali sme na Vás, slovenský dorast, počítajúc, kedyže vstúpite do arény tvrdého života, abyste priložili ruky k ohrom ­ nému dielu, reštaurácii národnej, duchovnej a hospodárskej. S úzkosťou rozmýšľali sme vtedy o tom, či budete za tak k rá tk y čas dokonale pripravení pre zodpovednú prácu na Vás čakajúcu. Dnešný deň dáva význam nú odpoveď na tieto otázky a obavy rozumu i srdca: Slovenská mládež, k to rá sa pre život ta k pripravuje, ako Vy, milý pane doktore, nedá zahynúť ničomu z toho, čo oddané ruky, národ a š tá t svoj m ilujúcich Slovákov a j Čechov započaly v prvých a najťažších časoch s láskou bu­ dovať a tvoriť a v ušľachtilom zápolení práce a ideálov najde si už sam a zdravý a k rásn y c ie ľ : ťažkou, tuhou a poctivou prácou budovať vlastným umom, vlastnou silou a obetavosťou budúc­ nosť svojho národa, štá tu aj pravej ľudskosti. Za to, že ste tak krásnym a význam ným spôsobom ukázal všetkým svojim druhom a celému národu, ťažkú, ale tak vzácne 56

čestnú a jedine možnú cestu, ktorou treb a ísť, cestu neúm om ej práce, Vám ď akujem ! Verím , že spolu so mnou ď akujú Vám za to všetci ľudia dobrej vôle, a to nech je Vám najlepším blaho­ želaním ! Končiac starým štu d e n tsk ý m : V ivat Academ ia, privolávam úprim ne Vám, páni professori, ako zvláště Vám, m ladí priatelia študenti, v tento Váš n a jk ra jší sv ia to k : V ivant sequentes!

57

PŘEDNÁŠKA MUDRA. E M A N U E L A F I L A - Š K O R C E PŘI S L A V N O S T N Í PROMOCI. Vývoj teorií o p o d s ta te a príčinách nádorov, rešp. b l a s t o m a t ó z n e h o rastu. Úvodom chcem vyložiť pojem slova blastóm. Rozumieme blastom atóznym bujnením ten úkaz, keď na živočíšnom tele zbujnie niektorá jeho časť neúčelne, ba často a j ku škode organizm u, napodobujúc svojím rasto m niektorý orgán. Toto bujnenie je buď vrodené, alebo nastan e po dlhotrvajúcom dráždení tkanív, či už chemickom, alebo spôsobenom parazitm i, alebo aj inými vlivmi, ako sú svetelné papršleky, a snáď a j m echanickým d ráž­ dením. U m nohých blastóm ov však dosiaľ nevieme si vysvetliť príčiny rastu. Používam vo svojej prednáške výrazu blastóm , lebo nena­ šiel som v našej reči vhodného výrazu, ktorý by úplne kryl po­ jem tohoto slova. Slova rak, alebo rakovina, užíva sa v lekárstve len pre určitú skupinu blastómov zhubných; naproti tomu slovo nádor, ktorého sa veľmi často užíva, je zase veľmi širokým pojmom . Označu­ jem e totiž tým to názvom aj pochody zánetlivé, alebo vyvolané nejakou poruchou obehu krvného a pod. Slovo blastóm je gréckeho pôvodu, pochádza zo slovesa P/.ctoTCúpi, čo znam ená rastiem . V ystihuje veľmi dobre podstatu zmien, ktoré shrňujem e do širokého pojm u, ktorým sa idem zaoberať. Podobne aj v iných rečiach užíva sa dnes obyčajne názvu blastóm ku presném u vym edzeniu onoho pojmu. Otázkou podstaty a príčiny blastómového ra stu zaoberali sa vedátori už dávno. Keď sa aj nepodarilo nájsť jednotnú prí­ činu vzniku nádorov, predsa podstata ich je dnes úplne ob­ jasnená. V poslednej dobe vidíme čulý záujem o riešenie problému blastómov, zvláště ra k sa stal predm etom pokusného výzkumu. T vrdí sa totiž, že zhubné blastóm y a hlavne rakovina sa vzmáha. N esúhlasím e úplne s tým to tvrdením . Veď zhubné blastómy sú už dnes tak preštudované, zvláště po stránke príznakovej, že istotne častejšie sa d iagnostikujú a lekár je dnes tiež častejšie vyhľadávaný, ako prv. Konečne priem er ľudského života je dnes — môžeme povedať — zdvojnásobený proti priem eru v mi­ nulých dobách. Veď p rv miliony ľudí padlo v obeť rôznym n á ­ kazlivým chorobám, proti ktorým lekárska veda vie sa dnes b rá n iť ; úm rtnosť vo veku detskom je dnes značne znížená. Veľké procento ľudí teda nedožilo sa toho veku, v ktorom sa rak objavuje. 58

P re d sa však nemožno úplne zam ietať zprávy o šírení sa rakoviny; odhalenie mnohých podm ienok vzniku blastom atózneho ra s tu nás o tom presvedčuje. Pokrokom k u ltú ry vzdialil sa človek od prirodzeného spô­ sobu života a octnul sa v prostredí, k to ré priam o vyvoláva vznik blastómov. Tvrdí sa na pr., že zriedkavejšie sa stretávam e s ná­ dorm i u divokých zvierat, lebo jed n ak živia sa im prirodzenou potravou a potom veľmi c h y tro hynú. U zvierat domácich, dom estikovaných, u ktorých je spôsob života bližší k ľudskému, sú blastóm y zrovna tak časté, ako u človeka, keď sa dožijú toho veku, v ktorom nádory prichádzajú. U starý ch psov v y skytuje sa ra k nápadne často. P rirodzene blastóm y neprichádzajú u zvierat v tých istých orgánoch, ako u človeka; vyplýva to konečne z odchýľneho spôsobu života. A u človeka — myslím — stačí poukázať na rôzné rakoviny z povolania, o ktorých sa ešte zmienim, tiež o blastómoch vyvolaných príživníkm i u zvierat. T eda nie je častejšie vyskytovanie sa zhubných blastómov šírením sa nejakej nákazy, ale p riazn iv ejšie sú podm ienky pre ich vznik, a to : dlhší priem er ľudského života, potom dráždivé škodliviny z vonkajšieho sveta a snáď aj vlivy potravy. Svoju prednášku chcem venovať historii, čiže zmenám ná­ zorov o podstate a príčinách blastóm ového ra stu v priebehu po­ sledných desaťročí. Je veľm i zaujím avé sledovať, ako rôzné objavy v lekárstve m aly vliv na zmeny názorov o aetiologii blastómov. P reto po­ kúsim sa srovnať ich s chronologického stanoviska. Pôvodne všetko nadm ierne bujnenie, teda nadm ierna pro­ dukcia tkanív, blastómy, zánetlivé hyperplazie, ba aj skutočné záněty, počítaly sa do jednej skupiny nádorov, túm orov. často počítaly sa sem aj zmeny vývojové, k to ré dnes pokladám e za zrudy. Avšak vlivom mikroskopického vyšetrovania, a zvlášť po zdarených pokusoch o prenášaní zánetlivých nádorov na pokusné zvieratá, vidíme už na počiatku d ruhej polovice m inulého storočia p rv é ich rozdelenie v skupinu skutočných nádorov a granulóm ov, rešpektíve špecifických granulačných nádorov. Do poslednej skupiny zařadily sa zánety, ktorých príčina sa čoskoro potom objasnila. H lavným i p redstaviteľm i te jto skupiny je tuberkulóza a s y filis ; ď alej sem p a trí celý rad po­ chodov, k toré m ajú podobné p rejav y vo svojom obyčajne dlho­ trvajúcom raste. Dnes nazývam e processy tieto špecifickým i granulačným i zánetmi. P ríč in y samotných nádorov vysvetľuje Virchow svojou irritačnou teoriou, k to rá sa čoskoro ro zšírila. V yplývala z p a n u jú ­ cich názorov v tej dobe a bola ich form uláciou. Prirodzene zborila nepravé predstavy a názory o aetiologii nádorov. Virchow však 59

sám kládol ešte veľký dôraz na mechanické dráždenie, čo bolo hlavnou príčinou, prečo neobstála táto teória v pozdejšej dobe. Ale aj tá okolnosť, že nám nevysvetľuje, prečo nachádzam e veľkú skupinu nádorov už v dobe pôrodu a čoskoro v prvých dobách života, spôsobila, že bola neskoršie podceňovaná. Až dnes, keď vraciam e sa znova k tejto teorii, vieme oceniť by strý rozhľad Virchowov, ktorý vedel si zvoliť z náhľadov svojej doby iba tie, ktoré môžeme, ba musíme po dnes uznávať. Čoskoro na to Virchowov žiak, Cohnhcim, učinil nový po­ znatok o nádoroch, časť nádorov, z m aligných sarkóm y, potom pojivové, organoidné nádory, ako sú rôzné druhy fibrómov, m yóm y a celý rad iných, nepopierateľné vzniká na vrodenom , ba snáď aj na dedičnom podklade. Konečne je pravdepodobné, žc u všetkých blastómov má neobyčajnú dôležitosť vrodená dišpozícia, alebo celková telesná konštitúcia, získaná vo väčšine prípadov dedičnými vlastnosťami. Cohnheim vyslovil názor, že všetky nádory sú následkom porúch vývojových a vznikajú z príčin dedičných, alebo vrode­ ných. Aj tá to teória je časové prirodzeným dôsledkom objavov svojej doby — rozmachu mikroskopickej anatom ie a em bryo­ lógie. A tak, ako sme videli u teorie Virchoivovej, závadou stalo sa aj u te jto teorie prílišné generalizovanie, lebo chcela vysvetliť príčinu všetkých nádorov. Vznik te jto teorie spadá časové však už do počiatku íozkvetu bakteriologie. V tejto dobe nové objavy o parazitizm e opanovaly celé medicínske myslenie a snahy. Usilovne hľadali sa pôvodcovia všetkých spôsobov onemocnenia. A niet sa čo diviť, veď veľmi často bola korunovaná práca na tomto poli dokonalým úspechom u zánetlivých nemocí. Ale mnoho pôvodcov nemocí bolo popísané zo skupín nahodilých bakterií aj u takých chorôb, u ktorých neskoršie sa prišlo na stopu inému, skutočném u pôvodcovi, ťažko zistiteľném u, ako sú spirochety u lues. A tak tom u bolo aj u blastómov. U rakoviny popísané boly bakterie, o ktorých v tom čase bolo zistené, že sú pathogenným i. U m alig­ ných nádorov zistený bol celý rad mikroorganizm ov, počnúc od b ak terií, kvasiniek a kokkov, až ku nitkovitým bacillom. Keď sa zistilo, že kokcidie a amoeby sú pathogenné, hľadané, aj skutočne nájdené, boly útvary tým to podobné. Popisy spirochiet spadajú do doby objavov Schaudinových. Zistenie filtrabilného viru m á tiež ozvenu v názoroch na aetiologiu blastómov. Toto sú teda tri základné teorie, z ktorých rástlo naše po­ znanie o podstate a príčinách blastómov. Mnoho nových teorií povstalo zdokonalením a prehĺbením týchto, ktoré m ajú kom pro­ m isný ráz. 60

S ta rá teó ria Klebsova supponovala spojenie buňky tkaňovej so semennou, alebo inou, na pr. bielou krvinkou, keď sa m á p re ­ meniť v túm orovú. V novšej dobe jej príbuzná teó ria R otterova odvodzuje blastóm y z nedifferencovane uchovaných buniek pohlavných. Schlatter spojil teóriu irrita č n ú a zárodkovú. Odvodzoval všetky nádory z vrodených základov, ako to učil Cohnheim, ale, aby dal aj Virchow ovi za pravdu, iba vlivom vonkajších dráždi­ vých škodlivín. Ináč form uloval kom prom is R ibert. T ento učil, že ako pri poruchách vývoja, tak aj pri rôznych pathologických procesoch, ako sú zánety, jazvovité procesy a pod., môžu vznikať odštepy tkáňové, z ktorých vznikajú blastóm y. Poznatok, že túm orové tkanivá obsahujú veľmi málo nervo­ vých složiek, dal podnet ku vzniku teorie nervovej. Podľa tejto teorie organizm us drží na úzde nervovým i vláknami pochody delenia a ra stu buniek. Keď odpadne vliv nervových vlákien v určitom okršleku tkanív, ten sa em ancipuje z nadvlády celého organizmu a autonom ně zariadi si život; rastie neobmedzene a bez ohľadu na svoje okolie. V súvislosti s teoriou Cohnheimovou vzniklo učenie Albrech­ tovo o odštepoch tkanív takzvaných ham artom och a choristomoch. A lb r e c h t počíta tieto odštepy do skupiny benigných ná­ dorov a odvodzuje ich z poruchy vývojovej m echaniky. Toto učenie sa však neujalo, lebo väčšina autorov počíta odštepy tieto za vedľajšie síce, ale norm álné orgány. Ale aj iné vlivy biologického bádania m ajú ozvenu v p á tra n í po príčinách blastómov. Objav transplantácie tkanív a orgánov dal sa s úspechom použiť aj pre blastóm y. Stal sa oporou mienky, že nádory sú parazitám y m onemocnením, ba vzniklo učenie, že blastómové buňky sú samé parazitm i na napadnutom organizme. Tým to vzniklo opäť mnoho teorií a názorov o nádoroch, ale tento nález stal sa zároveň podnetom pre m noho nových poznaní a do­ hadov o vlastnostiach nádorových tkanív. Môžeme povedať, že pokusy transplantačné objasnily biologickú povahu nádorov, ale nevysvětlily príčiny ich vzniku. Zákony dedičnosti stanovené p re rastlin stv o aplikované boly na živočíchov a človeka. Z vláště zákony dedičnosti týkajúce sa získaných vlastností, a tedy tiež nemocí, daly podnet názoru o dedičnosti nádorov. Uvádza sa všeobecne za príklad rodina B onaparte Napoleona. Ovšem z m nohých s trá n vyslovené bolo podozrenie o spoľahlivosti š ta tis tík a anam naez, z ktorých tieto pravidlá boly odvodené. Konečne podobný spôsob života v rodi­ nách rakovinou dedične zaťažených h r á veľkú úlohu. Máme aj iné choroby, k toré sa obyčajne v y sk y tu jú v určitých rodinách: srdečná vada, predčasné zvápenatenie ciev. Teda vyskvtovanie sa nádorov v určitých rodinách bolo by ukazovateľom konštitúcie 61

náchyľnej ku blastom atóznem u rastu, ako iné konštitúcie náchyľné k uvedeným chorobám. O bjavy učinené na poli vnútornej sekrecie tiež neboly bez vlivu na názory o podstate a príčinách blastóm atózneho bujnenia. Tým to prichádzam e do doby najnovšej. Učinené boly síce zaujím avé pozorovania a objavy o príčinách nádorov, ale nechýbaly ani prestrelky, zvláště pri oceňovaní a záveroch vyvodzo­ vaných zo sústavne prevádzaných pokusov. Tieto pokusy chcely rozlúštiť otázku, či sú blastóm y špecifickými infekciami, alebo iba zhubným bujnením , čiže ako K im la hovorí, prem ena buniek sporiadaných v buňky revolučné. Nálezy rôznych parazitov v túmorových buňkách daly podnet, ako som už spomenul, vzniku teorie parazitárnej. H lav­ ným reprezentantom tohoto názoru stal sa Borell svojimi objavy. Našiel hlavne cysticerkov a akaridov v túm oroch myší, a aj u človeka. Tieto nálezy pobádaly autorov ku pokusnému vyvola­ niu blastóm ov parazitm i. Takéto pokusy robil F ibiger so spiroptherou neoplasticou s neobyčajným úspechom. Jeho pokusy přispěly k objasneniu podstaty a príčiny vzniku blastómov a ujasnily tiež pom er protozoárnych parazitov ku blastom atóznem u rastu. Pokusy robil so spiroptherou neoplasticou, príživníkom to tropickým , ktorého zárodky žijú vo svalstve švába amerického, kuchyňského i iných. F ibiger krm il potkanov z druhu Mus decum anus kuchyňským i šváby, ktoré predtým nakazil vajíčkam i príživníka spiropthery neoplastiky. Jeho pokusy boly koruno­ vané so zdarom . Podarilo sa mu takým to spôsobom vyvolať nielen zánetlivé zmeny, ale aj skutočného raka v prednom žalúdku potkanov. A kým Borell zostal zástancom teorie parazitárnej, aj keď pripisoval nájdeným parazitom iba úlohu prenášateľov neviditeľ­ ného viru, F ibiger považuje podľa svojich nálezov teóriu irritačn ú za pravdivú. Nenašiel totiž nikdy v m etastázach ani príživníka, ani jeho vajičiek a tiež transplantovať, preniesť na iné živé zviera, podarilo s a m u tohoto rak a bez parazitov. F ibiger predstavuje si vznik ra k a čisté n a podklade zánetlivom, ted a vlivom chro­ nického dráždenia toxínm i a jedovatým i produktam i tukovej povahy, ako učí teó ria irrita čn á . L ukeš sta v á pokusy Fibigerove do jedného radu vedľa o sta t­ ných dráždidiel. N a podporu svojho názoru uvádza časté prípady z v e te rin á rn ej m edicíny. U koňa spiropthera m egastom a a m ikrostom a, v žalúdku dravcov spiropthera sanguinolenta, vyvoláva bujnenie. U z v ierat sú častejšie prim árné nádory pečene, ako u človeka, lebo sú častým sídlom príživníkov. Z našich autorov popísal jeden prípad raka Neum ann po invázii opistorcha felinea, d ruhý prípad na podklade vredov pri amoebovej červienke. H offm a n n popísal u oviec vo dvoch p ríp a ­ 62

doch nádor v pľúcach po invázii nematód. S k u h e rsk ý popisuje praekancerózné stavy v pľúcach u prasiat, spôsobené zdanlivé neškodným parazitom , stro n g y lu s paradoxus. Tieto pozorovania, k to ré učinené boly v dobe veľkého roz­ m achu pokusných výzkum ov v medicíne a tiež s ta ré zkúsenosti, že rak vyskytuje sa často u kom inárov, u robotníkov fabrických, k to rí n aráb ajú s anilínom , parafinom , alebo so smolou, daly podnet k experim entom s chemickým i dráždidlam i. Pokusy podobného d ruhu boly síce konané už koncom m i­ nulého a počiatkom tohoto storočia, ale bez úspechu, vyvolať opravdivý blastóm. Až r. 1915 podarilo sa Japoncom , Yam agivovi a Ich ika vo vi, vyvolať rakovinu natieraním sm oly na vnútornú stra n u uší zajacov. Pokusy tieto opakoval Teuschländer, ale na m yšiach, ktoré javily o m noho väčšiu vním avosť, ako zajaci. U nás K im la a B ittm a n n hlásia kontrolné pokusy s neobyčajným zdarom , ako na m yšiach, ta k aj na zajacoch. K im la z toho usudzuje, že náš kam enouboľný dehet (té r) je veľmi účinný a zvieratá naše značne vnímavé. Tieto pokusy so smolou podaly nám niekoľko zaujím avých výsledkov pre posúdenie p o d staty a príčiny blastóm ov. Ukázaly nám predovšetkým, že nie všetky zvieratá sú vhodné v jednakej m iere pre tieto pokusy. Sú km ene rezistentné a tiež náchyľné ku nádorovému rastu. Zajaci sú väčšinou dosť odolní, kdežto u m yší nachádzame neobyčajnú vním avosť, zvláště u bielych, u ktorých albinizm us je značným prejavom celkovej degenerácie. Ďalej osvětlily tieto pokusy, že pôsobenie sam otného dehtu nie je špecifické. Môžu vzniknúť jeho účinkom rakoviny rôzneho druhu, ba aj melanómy a sarkóm y. A najdôležitejšie snáď je po­ tvrdenie názoru H ansem annovho, že kachexia, vznikajúca pni rakovine, nie je následkom raka, teda následkom intoxikácie z nádorových buniek, alebo odnímaním výživy nádorom . Anaemia a kachexia často vedú ku sm rti bez vytvorenia sa nádorov, ale niekedy dochádza potom ku vzniku blastom atózneho rastu . N apriek tým to presvedčujúcim pokusom, k to ré dosť jasne dajú tušiť podstatu a príčinu nádorov, nechybujú ani v súčasnej dobe zástancovia teorie infekčnej blastómov. Už Borell, reprezen­ ta n t parazitárnej teorie, predpokladal, že p a ra z ity iba prenášajú neviditeľný virus, k to rý m á byť vlastným vyvolávateľom ná­ dorov. Jeho existenciu m aly potvrdiť pokusy Rousové. Rousovi podarilo sa prenášať slepačie nádory, ktoré rôznym spôsobom poškodené, zostaly predsa prenosným i na spôsob infekcie, filtrátom, zbaveným bunečných elem entov. R ous pomenoval vírus agensom. Podotýkam však, že ku filtrá tu , k to rý vstriekoval do prsného svalu sliepok, pridával infusoriovú hlinu ako dráždidlo. V pokusoch týchto pokračoval Angličan Gye, ktorý však vyvodil z nich podivuhodné závery. Podľa neho potrebné sú dve složky ku vyvolaniu blastóm ového rastu , a to živý, neviditeľný 6S

virus a špecifická složka chemická, tvorená infikovaným i buň­ kami. Špecifický tento fa k to r porovnáva s toxinom bakterií, nie je však ním, lebo u bakterií nositeľom specifičnosti sú samy m ikroparazity, kdežto u infekčných túm orov je to akcesorný činiteľ. Ale proti názorom G yeovým vyslovené sú vážné námietky. Jednak nekontroloval vraj, či nie sú vo filtráto ch ojedinelé buňky túmorové, v ktorom prípade išlo by len o pokus transplantačný. S druhej stran y poukazuje sa na to, že museli pri­ dávať ku filtrátom infuzoriovú hlinku ako dráždidlo, aby blastómové bujnenie skutočne vzniklo, ktoré konečne podľa koncepcie irritačn ej teorie sam o môže vyvolať nádorový rast, keď je individum blastómogenne pohotové. Konečne každý objav v medi­ cíne, či už pochádza z Am eriky, alebo z E urópy, a rozhlasuje sa žurnalistickým i m etodami ako veľká senzácia, m usí nás pobádať k opatrnosti a kritickém u stanovisku. P latí to aj o záveroch Gyeových. K podobným výsledkom dospela Khoda E rdm annová. Táto predpokladá, že škodliviny bežného života dráždia retikuloendotheliálny systém , čím stáva sa individuum vnímavé pre X látku, ktorou rozumie virus. Závery jej úplne vyvracia Bimgeler. Vážne otriasly učením o špecifickom vire nádorov pokusy A lexia Carella, am erického bádateľa. Tomuto experim entátorovi podarilo sa vyvolať Rouaov sarkóm slepačí očkovaním kaše zo sedmidenných zárodkov slepačích so smolou, indolom, alebo arze­ nikom. Keď pridal filtrá t tohoto arzenikového sarkóm u ku kul­ tú re bielych krviniek, vzniknul typický explastát Rousovho sa r­ kómu, hoci vylúčené bolo infekčné agens, ba naočkovaný na sliepku sa aj ujal. P redstavuje si vznik túm oru tak, že neznámou prenosnou látkou, zvanou ens m alignitatis, nakazia sa monoeyty. čiže mononukleáry, a tieto sú nositeľom zhubnosti. Buňky vazi­ vové a epitheliálné dráždené sú až druhotne ku bujneniu zvlášt­ nymi produktam i sekrecie, zvanými tre f ony. Teda nejde ani o infekciu, ani o transplantáciu, ale prenáša sa pri preočkovaní látka, k to rá robí zo zdravých buniek nádorové. Ale je otázka, nakoľko sa nechajú uviesť vo vzťah tieto pokusy na vtákoch s nádorm i prichádzajúcim i u ssavcov. Podľa dnešných názorov teda neobstojí učenie, ako by nádorv boly špecifickými infekciam i; väčšina autorov díva sa na problém tento ako na pochody čisté chorobne-životné. P arazity akého­ koľvek druhu spôsobujú blastom atózné bujnenie jedine chronic­ kým dráždením . Ale počínajú sa nám už rysovať výsledky prác tých neúnavných autorov, ktorí chceli dokázať infekčný pôvod ná­ dorov. Z týchto prác je jasné, že pôsobenie infekcie je nešpeci­ fické. Pozitívny poznatok môžu priniesť zkúšky filtráto v a ex­ trak to v nádorov, ku ktorým dalo podnet obviňovanie nádorov z in­ 6U

fekcie. Očakávame, že sa podarí snáď p rip ra v iť látky, ktoré po­ vzbudzujú elem enty bunečné ku nadm iernem u ra s tu a ku vzniku nádorov. Myslíme, že to bude dôležitejší objav, ako spoznanie význam u jednotlivých bakterií pre nádory. Bude to snáď od­ k ry tie onoho agensu, po ktorom sa toľko p á tra lo a pátra. Teda pokusy tieto neodkryly príčiny vonkajšie, ale prispejú ku spo­ znaniu príčiny vnútornej. Podľa všetkých týchto objavov vraciam e sa dnes opätovne k irrita čn e j teorii. Tiež pozorovania naše o význam e chronického zánetu pre blastom atózny r a s t svedčia p re teó riu irritačnú. P re dôležitosť zánetu ku vyvolaniu blastom atózneho ra stu svedčia naše nálezy po tej stránke, že zánet v prvotnom ložisku je odchýľny od zánetu v okolí m etastáz. Z á n e t v prvotnom ložisku m á ráz defenzívny a vedie často k exulcerácii, kdežto v okolí m eta­ stáz, ako zánetlivá reakcia, ta k aj regresivně zm eny sú sekundár­ neho rázu. Tiež anaplastické zmeny epithelií u slim ákov po ožiarení krem ičitou lampou, ako pozoroval Babor, podporujú teóriu irritačn ú . Podľa te jto teorie teda bujnenie tkanív pri chronickej irritá c ii m echanickej, chemickej, svetelnej, p ri chronickom zá­ netu, ulceróznych a jazvovitých processoch, sa osam ostatňuje a stáva nepravidelným , neúčeľným a fyziologicky neukončeným. Teda n astan e vnútorná prem ena buniek, k to rá sa ja v í vo väčšej tvorivej schopnosti a v chorobnom vyzrievaní. Túto prem enu označuje H ansem nnn anaplaziou, Benecke kataplaziou, H ertvíg hovorí o n áv rate organo-typického ku rastu cytotypickém u. Túto prem enu irrita čn á teória sam a nevysvetľuje. Veď tie najrozm anitejšie vonkajšie dráždidlá sú iba podm ienkami blastómového rastu , a nie priam o príčinam i. M usím e predpokladať tiež príčiny vnútorné, ktoré označujeme slovom blastóm ogenná dišpozícia, čiže nádorová pohotovosť. Ale dnes ešte nevieme bližšie určiť tento pojem, iba tuším e, že h r á tu úlohu medzi inými dedičnosť, o k torej som sa už zmienil. O krem dišpozície zdedenej však j e aj získaná. Svedčia pre to zmeny organizm u pri pokusoch s chemickými dráždidlami, pri ktorých n a stá v a zm ena dišpozície. Dišpozícia nádorová p rejav u je sa v rozm anitých zmenách celkovej konštitúcie. B auer z Rúžičkovho ú stavu poukazuje na sníženie povrchového napnutia moku tkáňového ako na dôležitý fa k to r zmenenej konštitúcie; M endelejeva vo fyzikálne chemic­ kých zmenách v tkaniach organizm u vidí p o d statu blastómovej konštitúcie. Tiež objavy v sérologii našly ohlas v názoroch na príčiny nádorov. Svedčí pre to cytolytická reakcia Freund-K am inerova, k to rá je vybudovaná na predpoklade porušenej výmeny látkovej v tenkom čreve. Produkty te jto chorobnej výmeny do­ 5

65

stanú sa do k rvi a spôsobujú ochranu túm orových buniek, ktoré norm álné sérum rozpúšťa. Ale ani tá to reakcia, ani Abderhaldenova zkúška dialyzačná, ani AscoJiho m eistagm inová, ani reakcie zakladajúce sa n a tvorbe am boceptoru, nepodaly nám bližšieho vysvetlenia; sú ony iba ohlasom objavov v sérologii. Poukazuje sa tiež na žlázy s vnútornou sekréciou ako na dôležitú složku blastómovej konštitúcie. Tvrdí sa, že sú hormony, ktoré hatia nádorový ra st, ako sú produkty žlázy štítn ej, hlavne však thymu. Poukazuje sa často na súvislosť blastómového rastu s hypoplaziou thym u, ale môže ona m ať súvislosť s celkovou kachexiou. O dstránenie vaječníkov u ženy m á preto cenu, lebo vyvoláva oživenie thym u. A bnorm álně ochlpenie u nemocných rakovinou m á vraj znam enať, že zakrnenie pohlavných žláz v starobe m á vliv na vznik blastóm ov. 0 hypophyze je tiež dokazované, že súvisí nielen s prestreľujúcim rastom , zvaným akrom egaliou, ale tiež podporuje rast blastómový. Aj nová n áu k a o vitam ínoch chcela v rh n ú ť nové svetlo na podstatu a p ríčin y blastómov. Hlavne školy anglické vidia pod­ sta tu zhubných nádorov v poruche korelácie v množstve vita­ mínov. Poukazované je tiež na poruchy v kyselino-alkalickej rovno­ váhe a iné p reja v y zmenenej konštitúcie, čo spôsobuje však. že táto nádorová pohotovosť p rejav u je sa raz v tej, inokedy v inej form e nádorovej, ťažko je sa dnes vysloviť. Snažil som sa podať v krátkosti vývoj názorov o blastómoch. Zostáva nám ešte ich rozdelenie. Možno ich rozdělit’ vo dve veľké skupiny'. Jedny vznikajú na vrodenom podklade, čím sa blížia ku zrudám , druhé na podklade chronického dráždenia Medzi tieto dá sa vsunúť tre tia skupina nádorov, ktoré vznikajú p ri fyziologickej regresii orgánov, alebo pri ich nesprávnej funkcii, keď organizm us činí na ne väčšie požiadavky. Tu do­ chádza ku ceľkovému zväčšeniu orgánu, alebo len niektorá jeho čiastka počne nadm ierne rásť, a tu sa práve uplatňujú štruktú rn é úchylky vrodené, alebo pri poškodenom orgánu vznikajúce chronickým dráždením . Konečne o tázka je, či sa ešte dá udržať prísné oddelenie nádorov od ostatných pathologických javov životných. Podľa Lukeéa sú n ádory odchýlky'' vývoja, ra stu a regenerácie, prejavov tej istej životnej sily v rôznych periodách života. Veď aj pri zánetoch vidím e často úchylky proliferatívnej činnosti s nad­ m iernou tvorbou náhodnej, alebo obrannej tkané. Zvláště je to p a trn é u špecifických granulačných zánetov. Tieto sú prvým pre­ chodom tým , čo nazývam e allergiou tkáňovou, alebo hyperergiou ku nádorovém u ra stu . Tu ide ale len o obrannú činnosť, ktorá p restáva po pôsobení zánet vyvolávajúceho činiteľa, ale zmena 66

vlastností tkanív, hyperergia, zostáva. Ale m nohokrát je p reja ­ vom toho nádorový rast. Tento názor um ožňuje nám zaradenie niektorých prejavov za hyperplaziu, dodnes počítaných medzi nádory. Sú to takzvané myelózy a lymfadenózy so zmenami krvným i, alebo i bez nich, tiež lymfogranulom . Tento rad í sa dnes väčšinou ku zánetlivým processom. Ale niet príčiny, prečo by nemohly ochranné mezenchymalné tkanivá napodobiť aj blastóm y, k toré pri vniknutí cudzieho telesa, teda v prechode zo stav u kľudu do stavu funkcie, vedia vytvoriť uzlík. Podobne je to aj pri adenóze a myelóze. Rozdiel, že processy tieto vznikajú na niekoľkých m iestach, a nie na jednom, ako obyčajne blastómy, vysvetlím e snadno podľa teorie irritačn ej. D ráždivá škodlivina u blastóm ov učinkuje oby­ čajne na jednom m ieste, škodlivina účinkujúca na mezenchym álny systém , buď retikulo-endotheliálny, alebo krvotvorný, pô­ sobí na okruh orgánov, alebo na všetky, a preto aj jej prejavy m ajú celkový ráz.

5*

67

POSUDEK

PROF.

DBA. J A N A

LUKEŠE

o vědecké práci a přednášce MUDra E m a n u e l a F i l a-š k o r c e . M ám učiniti posudek o přednášce pana E m anuela Filaškorce i o jeho vědecké práci, m ně k recensi určené. Za them a přednášky si zvolil pan Filo problém nádorů v užším smyslu, což je s t oblíbeným předm ětem slavnostních řečí. Velmi pěkné je s t však jeho nové pojetí a hledisko n a vývoj rů z ­ ných theorií a vylíčení, jak é biologické objevy byly v souvislosti, případně i podnětem pro vznik těchto názorů. U kazuje, ja k sou­ časně theorie o příčinách nádorů měly vliv i na náhledy o jej ich podstatě. Zm iňuje se i o tvůrcích theorií, Virchow u, Cohnheim ovi R ibbertovi a řadě jiných, i o těch, kdož jsou dnes nejzvučnějším i badateli o podnes nerozluštěném tomto problém u, jako Borcll, B orst, Fibiger a mnozí jiní. Konečně form uluje stav dnešních názorů o vnějších i vnitřních příčinách blastom ů a u rču je jejich postavení v pathologii, t. j. mezi nemocemi. S trik tn í hledisko Borstovo. že nádory jsou svou podstatou projevem v pathologii úplně sam ostatným , plně neuznává, a po­ ukazuje n a hraničící úkazy s nádory, že tyto přecházejí plynule n a jedné stra n ě přes vrozené nádory a teratoidní nádory k z rů ­ dám a na straně druhé odchylkami regenerace k zánětlivé hyperplasii a k zánětům. Tím je s t dán také jeho názor o tom, co jest jejic h vnější příčinou. Po té stránce uznává za platnou i theorii V irchow ovu, dnes doloženou pokusy, i theorii C ohnheim ovu. Ovšem zm iňuje se i o vnitřních příčinách nádorů, t. j. proč část orgánu, často nepatrná, počne růsti a v vtvářeti na škodu o rg a­ nism u novou tkáň na způsob nových nedokonalých orgánů. Tu ovšem je š tě vime málo a otázka podle mého názoru je s t úzce spo­ je n a s podstatou rysioiogického vývoje a rů stu a jis tě budou obé řešeny současně. Tato v n itřn í příčina spojuje nádory ve skupinu jednu ať vznikají vrozeně či na podkladě dráždění. S theorií p a ra sitá rn í, t. j. že nádory m ají podobnou příčinu jak o nakažlivé nemoci, nesouhlasí. K vědecké práci vybral si ze širokého problém u blastom ů část úzce související s významem exogenního dráždění po m orfo­ logické stránce, t. j. ja k působí chronický zánět na změny n á ­ hradního rů stu (regenerace) a zda ize pozorovati rozdíly mezi zánětlivou reakcí tam , kde nádor vzniká, a na těch m ístech, kam jsou již zaneseny jen části vzniklého nádoru, t. j. v m etastasách. O tázka ta je st důležitá pro ocenění významu p a ra sitů , zda přím o svým působením vyvolávají nádor, či jsou-li je n všeobecným dráždidlem jako některé jin é příčiny, na př. jedy a světlo, a zda 68

pouze takto vyvolávají změnu kvality tk án ě na blastom . Vyše­ třování jeho svědčí pro názor o nespecifickém dráždění, neboť jsou takové rozdíly mezi zánětlivou reakcí v okolí původního nádoru a v okolí m etastas. Své práci předesílá pan Filo obsáhlé a k ritick y srovnané výpisky z litera tu ry , v tom to přehledu dospívá k podobným zá­ věrům , jako ve své přednášce, jež je st výsledkem uvedené studie.

69

60. N A R O Z E N I N Y

R ector t e r o v i

W I L L I A M A R I T T E R A.

M a g n i f i c u s z a s l a l p. W i l l i a m u R i t b l a h o p ř e j n ý d o p i s tohotoznění:

M onsieur W illiam R itter, homrae de lettres ä Bissone (Lac de Lugano, Suisse). Monsieur, Ľ U n iv e rsité Komenský ä B ratislava, au moment oú vous fétez le soixantiěm e anniversaire de votre naissance, vous adresse ses vceux des « m nogaja leta » de vie prospěre et de travail fécond, et vous exprim e sa reconnaissance pour tout ce que vous avez fa it en fav eu r des Tchécoslovaques en général et, spécialement, en faveur de la Slovaquie. Aux jo u rs ou les Slovaques étaient le plus honteusem ent asservis, vous vous étes fait le porte-parole de leurs doléances et de leurs espérances, vous avez déchiré, ď une m ain hardie, le nuage épais dont on voulait voiler ä l’E urope leur existence, et, plein de compassion, vous les avez m ontrés m ontant ä leur Calvaire. H eureusem ent, gräce, aussi, ä votre concours, ce nuage a été dissipé, le soleil de la liberté a inondé la Slovaquie. II ne fa u t pas que ce pays, que vous aimez tan t, vous oublie! Perm ettez, Monsieur, qu’en signe visible de sa reconnais­ sance l’U niversité Komenský vous offre sa médaille. P our l’U niversité Komenský ä B ratislava le Rectcur Dr. ju r. Ot. S o m n u r m. p. B ratislava, le 25 mai 1927.

70

ODPOVĚĎ

P. W I L L I A M A

RITTERA.

A u R e c t e u r M a g n i f i q u e d e 1’U n i v e r s i t é K o m e n s k ý ä Bratislava. Bissone-Tessin-Suisse, 4 Ju in 1927. M onsieur le Recteur, Soyez infinim ent rem ercié, ainsi que le sénat de l’U niversité K om enský ď av o ir bien voulu penser au vieil ami de votre nation, qui le 31 Mai de cette année doublait le cap de la soixantaine. J ’espérais bien que cela d em eurerait caché aussi bien dans m a p a trie de cceur e t de dilection que dans m a p a trie de fait. Vous n e ľavez pas permús puisque le signal de cette féte est p a rti de chez vous. II ne m e reste děs lors qu’ä m ’incliner e t ä vous dire combien j ’ai été touché de v o tre lettre, de la belle médaille e t du diplome qui l’accom pagnait. J ’espere que Dieu m ’accordera encore une fois de revoir B ratislav a e t P rag u e e t de vous rem ercier tous de vive voix. J ’au rais voulu vous répondre en tchěque ou en slovaque; m ais la m aladie de m on collaborateur e t am i de vingt-cinq ans M. Janko Cadra, sans lequel rien de ce que j ’ai fa it dans le dom aine national n ’e u t été possible, ľéloigne de moi en ce m om ent e t ce tte absence méle une goutte ď affreu se am ertum e ä ľém otion que j ’éprouve des bons procédés ä mon égard du pays tchécoslovaque en général et de ľun iv ersité de B ratislava en particulier. J e vous prie ď ag réer, M onsieur le Recteur, pour vous personnellem ent, pour le Sénat de l’U niversité, Son Corps P rofes­ soral e t ses étu d ian ts ľhom m age de toute m a reconnaissance et de m on p a rfa it dévouem ent ä une cause chérie. C ar c’e st dans ces sentim ents que je suis, M onsieur le R ecteur, V otre trě s hum ble se rv ite u r W illiam R itte r, m. p.

71

O BSAH : S tr a n a

Z p rá v a odstupu jícíh o re k to ra p ro f. P h . D ra M iloše W e in g a rta o stu d . 5 roce 1925/26 ........................................................................................................... R e c to r M agnificus prof. JU D r. O ta k a r S om m er. Ž iv o t o p is ..........................27 Řeč a p ře d n á šk a prof. D ra O ta k a r a S o m m ra p ři in s ta lla c i ..................... 29 S la v n o st zah á je n í p řed n á še k v th e o re tic k ý c h ú sta v e c h lé k a řsk é f a k u lty 38 P ro slo v y re k to ra prof. D ra O ta k a ra S o m m ra p ři im m a trik u la c i . . . 43 P ro f. Dr. K arel L ašto v k a p a d e s á t n í k e m ................................................................51 Odchod p rof. D ra Miloše W e in g a rta z u n i v e r s i t y ...........................................54 S la v n o stn í prom oce E m a n u ela F ila -Š k o rc e n a d o k to ra v ešk eréh o lé­ k a řs tv í ............................................................................................................................56 60. n a ro z e n in y W illiam a R i t t e r a ...................................... 70

73

P Ř Í L O H Y : U s tra n y F o to g r a fie d ep u ta c e u n iv e rsity K om enského u p an a p re s id e n ta re p u b lik y 17 R ep ro d u k ce p o rtré tu re k to ra p ro f. S om m ra. Dle le p tu ak ad em . m alíře . 27 V la d im íra S ilo v s k é h o ................................................... (O rig in á ln í lis t p o rtré tu byl věn o v án ak ad em ick ém u s e n á tu K o­ m enského u n iv e rsity .) A d re sa u n iv e rsitě p ařížsk é k slav n o sti o dhalení p o m n ík u P V e rg ilia M arona A d re sa u n iv e rsitě v L ovani k p ě tisté m u výročí zalo žen í A d re sa p o sla n á U n iv ersity College v L ondýně k sté m u výročí z a lo ­ žen í ................................. n a konci

7b

Q c

j :^ í 5 «: š b « 3 IE -gI i‘ŕ °=.

.=

I £^ ^ _ .1 S J s

-?

J

o

■r o

O

s

UJ

--

s

o

-5

Š

fJ

E r= s rs

Í

.£

-S “3

ADRESA K SLAV N O S T I O D H A I.F. N 1 P O M N f K U P. V E R GI LIA M A RO N A V M A N T O VĚ. D U B E N 1927. p r o f . Dr. A n t o n í n K o l á ř . V y t i s k l * t i s k á m * >Pol ! t l ky« v P r a t e .

I O'

•i -í il Jí ň -Z

>

h-i

t š

i

e S 2

"š3 p J*

i s

F S-

c.

P AVI J SKÉ Aut or t ext u

‘5

P0 8 L AN A U N I V E R S I T Ě

-S O

ŕ i 3 24 t. a 3 2 Z2 -

o 2

^ 3 *s § 57

3

3I

3 2

?

ADRESA

5" í

POSLANÁ UNIVERSITĚ V I . OVANI A u t o r t e x t u p r o f . Dr. A n t o n í n Kol ář .

i ! í í -E f l L * t L 3 -r °*1-5“3 13 i =■ 8 0

--

1

C

e< r ir m frs-i i r r ? i řt_ s :a jiš?.i “ i- Íc I ŕ I

ir. i f 3

l il * 5=

i3

3

s8 - 1i•».ž= -= :? 53

* íf> f

3

5? T L5: 5 3

8- > i

.* ř: l-

£? 5s

i

š s r

i r i

Iw1 i2• *

■-f ^< 2E'.

4 ? i

■* 33 = -5 i

= « 2 5!. ; » 22 i&r ío- 5o_ *• • ; r t

lr «f i i* ■

-

3

•

:

!

! i

• 2s, so äl Ol a : i- i. |

“*>

2

?-» S.

^ §' = Í3 M ’ r 3

2

a

S' *

K r Ě TIS TÉMU VÝROČÍ JEJÍHO ZALOŽENÍ. Vyt i e kl a t i s k á r n a »Poli tlky« v P r a z e .

U N IVERSITATIS COLLEGIO EONDINENSI UNIVERSITAS COMENIANA BRATISLAVENSIS S. P. D. rrgrata ŕuit n o b is , S o d a!es E ru d itis s im i n e t n o n B cn cvolentissim i, in v itaiio V estra, ut u n u s e n u m e ro nostrum d e le g a tu s interesse* ře riis V estris, q u ib u s centesim am C ollegri Ves tri n a taii c u m itoc m en se celebratis. O ra m u s a tq u e o b secram us V os, u t g ra tu la tio n c m h u iu s ta m s o lle m n is even ti a n o b is b e n íg n e ac cipiatis, o p ta m u s q u e . u t o m n ia V obis b o n a, (austa fo rtu n a ta q u e ex a n im i se n te n tia c o n tin g a n t; ía a a tis nos, q u a e s u m u s ,ía ra ilia ri litte ra ru m usu m p o ste rů m d e V estrts re b u s c e rtio res q uam iiceat freq u en tissim e , u t etiam n o stra n u p e r cond ita universitas C o m e n ia n a illiu s d o cti co m e rcn , q u o d iam d iu viget in ter n os tra m V e s tra m q u e gentern, p articep s esse p o ssit V alete. D jb im u s B r j t ii h v j* die duodevicesim c m e n su

Janii jntu M CM X X V ll

ADRESA PO SL ANÁ . U N I V E R S IT Y COLLEGE* V LONDÝNĚ K J U B I L E U ST ÉH O VÝROČÍ ZALOŽENÍ. A u t o r t e x t u p r o f . Dr . A n t o n í n K o l i ř . V y t i s k l a t i s k á r n a » P o l i t i k y« v P r a ze.

ANNUAIRE DE Ľ U N I V E R S I T É K O M E N S K Ý POUR Ľ A N N É E 1927-1928

B R A T ISL A V A / M C M X X V I I I

Ě D I T Ě PAR L E S É N A T D E L' U N I V E R S I T Ě K O M E N S K Ý IM PR IM ER JE DE ĽÉTAT, PRAGUE ( T C H É C O S L O VA Q U I E)

ROČENKA UNIVERSITY KOM ENSKÉHO ZA S T U D I J N Í R O K 1927-1928

REDAKCÍ

P R O F . M U D ra J I Ř Í H O B R D L Í K A , rektora university VE S T U D I J N Í M R O C E 1927-1928

V B R A T IS L A V Ě / M C M X X V I I I

NÄKLADEM AKADEMICKÉHO

SENÁTU UNIVERSITY K O M E N S K É H O

S PO D PO R O U MINISTERSTVA ŠKOLSTVf A N Á R O D N Í OSVÉTY T I S K E M STÁT N f T I S K Á R N Y V P R A Z E

ZPRÁ V A O D S T U P U J Í C Í H O R E K T O R A U N I V E R S I T Y PRO F. JUDRA OTAKARA SOMMERA 0 u n i v e r s i t ě K o m e n s k é h o v e s tu d . r. 1926—1927, p o d a n á p ř i i n s t a l l a c i r e k t o r a u n i v e r s i t y n a s t u d . r. 1927— 1928 p r o f . M U D r a J i ř í h o B r d l í k a d n e 29. l i s t o p a d u 1927. Vážené sh ro m á ž d ěn í! Po starém akadem ickém zvyku z a h aju ji slavnost instalace nového rek to ra zprávou o uplynulém studijním roku, v němž se mi dostalo cti zastávati ú řad rektorský. Východiskem své zprávy učiním kratičkou úvahu o p rá v n í povaze dnešní university. Vy­ cházeje z přesvědčení, že p ráv n í konstrukce určitého sociálního jevu m usí býti výrazem p rav é podstaty a skutečných pom ěrů zkoum aného in stitu tu , získám ta k úvahou na prvý pohled teore­ tickou program pro svůj dnešní úkol před Vámi. Dnešní universita hlásí se stále ještě hrdě k ideovém u dě­ dictví slavných univ ersit m inulosti a pokládá na dále pěstování vědy a hájení vědeckých zájm ů za nej přednější svůj úkol, třeb as ji přítom nost zatlačovala vždy více do posice vyučovacího ústavu, ukládajíc jí tak m noho úkolů bezprostředně praktických. M inu­ lost dovedla z a jistiti svobodné badání vědecké na universitě roz­ sáhlou universitní autonom ií, vrcholící ve vlastním soudnictví 1 ve vlastní správě. U n iv ersita sam a svobodně určovala si svoji organisaci. Tato s tru k tu ra university vyrostla z korporační m yš­ lenky středověké, jež byla zároveň organisačním principem s tá t­ ního života. Změna m ocenských poměrů ve stá tě a spojený s tím v zrů st moci zem ěpanské přetvořily universitu ve s tá tn í ústav, postavený do služeb zájm ů státn ích , ja k je ti kteří představitelé stá tn í moci právě pojím ali. Tedy ne již svobodné podřízení se společné veliké idei, nýbrž příkaz dočasných držitelů moci určo­ val život universitní. N a ště stí nepodařilo se stá tn í moci odstran iti zcela bez zbytku někdejší korporační c h a ra k te r university. Přirozená souvislost mezi svobodou vědy a korporační povahou university projevuje se i dnes ještě v jistý ch korporačních p rá ­ vech, v jisté autonom ii. Je zásluhou prvního presidenta N ejvyššího správního soudu D ra E m ila H áchy, že správní soud, když po prvé na půdě našeho s tá tu měl příležitost obírati se otázkou universitní, řešil od základu právní povahu dnešní university a vytknul katalog veřejných subjektivních práv jejích . H ácha dospívá podrobným rozborem příslušných norem a pronikavou studií historickou k závěru, že dnešní universita je „hybridní ú tv ar, v němž p o d stata v e ře jn é korporace sloučena je s t s pod­ stato u státního ústavu ve sp letitý celek, k terý lze právnicky plně vystihnouti je n k o n stru k cí velmi složitou a velmi sub­ tilní“ . Sledovati dále m yšlenku této konstrukce vybočilo by již z mezí dnešního m ého úkolu. Z dosavadního je však patrno, že 5

je možno rozděliti přehled činnosti university podle dvojí složky je jí podoby. Začnu s vylíčením osudů naší university jak o s tá t­ ního in stitu tu . I. Je na snadě, že ten to oddíl mé zprávy rozpadne se ve dvě kapitoly. Pokud je un iv ersita státním ústavem a tedy zařízením , stojícím v cizí péči, jd e o pom ěr dvoustranný se vzájem ným i po­ vinnostm i. K terak splnil v minulém roce stu d ijn ím s tá t svoji po­ vinnost k naší un iv ersitě? Povinnost ta je vym ezena nejen zvláštní stru k tu ro u university, jež v m inulosti vedla namnoze i k naprosto odlišnému zákonodárství universitním u. Je dána při naší universitě Kom enského zcela specielně tím , že u nás jde o ú tv a r mladý, nacházející se ve zrodu, a tedy v m nohých smě­ rech je š tě o dotváření nedávno vzniklého organism u. A. P ři známé snaze o stabilisaci státn íh o rozpočtu a po vydání restrik čn íh o a platového zákona nebylo ovšem postavení stá tn í správy k naší universitě snadné. Než bylo snad i v daných po­ m ěrech možno učiniti více, než se stalo. Mám tu na m ysli přede­ vším system isaci učitelských a pomocných vědeckých sil. Profe­ sorské sbory i akadem ický senát věnovaly těm to otázkám stálou péči a pozornost. Provedená system isace však n ejen že nepřinesla očekávané zvýšení počtu m íst, rozpočtených kdysi při zakládání u n iv ersity podle okam žité potřeby prvých začátků, nýbrž naopak v celku počet system isovaných řádných stolic na celé universitě byl ještě o devět stolic snížen. N ejhůře je při tom postižena fa k u lta právnická, na níž podle platných studijních řádů by mělo b ý ti system isováno nejm éně 14 řádných profesorů, m ísto toho je jich však system isováno jen 7. Je příznačné, že tu nebylo vůbec pam atováno na stolice, jež se fakticky suplují. S tátní sp ráv a tu opětovně jako v minulosti již častěji dokázala, že se na bratislavskou právnickou fakultu dívá jen jako na právnickou akadem ii. Situace právnické fakulty je taková, že v nej bližších létech nemůže v oborech dosud neobsazených vůbec nabídnouti ani řádné ani m im ořádné profesury. Situace fak u lty filosofické a lékařské není o m noho lepší, prvé zbudou po vyřízení učině­ ných již n áv rh ů volné stolice tři, druhé pouze dvě. Dlužno konsta to v a ti, že tím u n iv ersita je ve svém rozvoji n a dlouhou dobu z astavena a tém ěř pro nej bližší budoucnost p řip rav en a o mož­ n o st um ístění vědeckého dorostu. M arné bylo tak é úsilí fakulty právnické a filosofické o vydatnější rozmnožení m ís t a sisten t­ ských, čímž rovněž vědecký dorost citelně bude postižen. Tvrdě zasažena byla též universitní knihovna. Počet konceptních a po­ m ocných konceptních m íst byl v ní snížen s 13 na 10, kancelář­ ských a zřízeneckých z 11 na 8, a to tedy se stalo u ústavu, který ro k od roku m usí rů sti, má-li vyhověti svému úkolu. J e patrno, že system isace nebyla provedena v duchu stabilisace rozpočtu, nýbrž v duchu úzkoprsého šetřen í. Je však zá­ roveň patrno, že je tím pro nej bližší dobu perpetuován stav, k te rý za poslední tři léta se vytvořil z restrikce. S tá tn í správa 6

bude raíti při každém příštím návrhu na obsazení stolice nesystem isované m ožnost nekonečných průtahů, zdánlivě zcela legálních, zapomene-li se je n n a illegální východisko system isace, jež na­ prosto nebyla provedena podle norm ální potřeby sil, ja k přika­ zuje zákon. Je-li vysokoškolská adm inistrativa nesena tím to duchem, nepřekvapí, že m ohu podati spíše zprávu o nevyřízených jm eno­ vacích návrzích, než o jm enováních v uplynulém studijním roce provedených. N eprovedeny zů staly ; na fak u ltě právnické jeden n ávrh na p ro fesu ru řádnou a dva n áv rh y na p rofesury mimo­ řádné. N a této fak u ltě, ač je tíseň je jí nej větší, nebylo v uply­ nulém roce provedeno vůbec ani jedno jm enování. N a fa k u ltě lékařské neprovedla vláda šest návrhů n a p rofesury řádné. Byl tu jm enován pouze s. docent M UDr. M ichal šeliga m im ořádným profesorem porodnictví a gynaekologie náhradou za profesora Múllera, jenž odešel do B rna, pak s. doc. D r. Bedřich W iškovský m im ořádným profesorem rhinolaryngologie a s. doc. Dr. K arel Koch bezplatným m im ořádným profesorem pathologie a th erap ie chirurgických chorob. N a fakultě filosofické zůstaly nevyřízeny čty ři n áv rh y n a m im ořádné profesury. Jm enován byl pouze s. doc. university K arlovy F rantišek R yšá n ek řádným profesorem československé filologie a s. doc. M asarykovy univ ersity Ph. Dr. Josef T vrdý m im ořádným profesorem filosofie. Současně utrpěla však filosofická fa k u lta naše těžkou z trá tu odchodem prof. D ra Miloše W eingarta do Prahy. Dvě z provedených jmenování jsou tedy prostě jen restitu c í in integrum . V eškerá další jm enování byla p řes všechny urgence a intervence u n iversitě vytrvale odpírána s odůvodněním, že není naléhavě nutno obsaditi stolici, k te rá je suplována nebo zastupo­ vána prof, m im ořádným , a to i když — jako na právnické f a ­ kultě — sta v suplování trval již šest let. S tátn í správě podařilo se tak zavěsti na vysoké školy trvalé suplentury, k teré kdysi za Rakouska tak zatěžovaly naše střední školství. V oboru školství vysokého bylo tím vytvořeno světové unikum . V nější podm ínky, za nichž se vyučovací činnost univ ersity v uplynulém stud. roce rozvíjela, nebyly n ija k příznivé. S tav um ístění je zejm éna kritický na fak u ltě filosofické. P rofesorské sbory věnovaly stálou pozornost p ro je k tu definitivní výstavby university n a pozemcích u vily Lafranconi, nepodařilo se však d o stati věc ze stad ia předběžných porad. P orada zástupců zúčast­ něných m in isterstev , konaná v květnu 1927, usnesla se n a v rh nouti, aby byly zakoupeny další pozem ky pro novou klinickou ne­ mocnici a pro ú stav choromyslných, k te rý m á b ýti vybudován při klinické nemocnici jako součást psychiatrické kliniky u L a­ franconi. Odkazem na budoucí definitivní vybudování university byly odbyty naléhavé potřeby fak u lty filosofické, jež se m arně uchá­ zela o příděl dalších m ístností v budově stá tn íh o dívčího gym na7

sia v D unajské ulici. S tejn ě sešlo s navrhované koupě domů pro právnickou fak u ltu a pro rek to rát. Na fak u ltě lékařské trp í ně­ kolik ústavů a klinik ja k nedostatkem m ístností, ta k nevhodným um ístěním . Positivním výsledkem minulého roku je otevření nové bu­ dovy theoretických ú stav ů lékařské fakulty. P ro je k t výstavby d ru h é budovy theoretických ústavů pokročil alespoň tak daleko, že je s t vše připraveno k vypsání soutěže. N a fak u ltě právnické byla upravena zasedací síň profesorského sboru a připravena ú p rav a pracovny pro studenty, jak jsou obvyklé na universitách francouzských nebo německých. Konečně byla povolena pří­ sta v b a dětské kliniky a adaptace některých m ístn o stí státn í ne­ mocnice pro kliniku rhinolaryngologickou. Iniciativě pana vrch­ ního odborového rad y D ra F rantiška H avelky se zdařilo, že do­ jd e v B ratislavě k postavení obytného domu pro universitní profesory. B. J e s t dokladem veliké pracovní energie, že za poměrů tak svízelných život university jako vyučovacího ú stavu proběhl v m inulém roce bez valných otřesů. Má na tom podíl i naše s tu ­ dentstvo, k te ré vzorným chováním a pracovitostí, prozrazující lásku k studiu i porozum ění, velmi usnadňuje svým profesorům a učitelům obtížný jich úkol. Intensivní provoz vyučovací je p a trn ý z počtu konaných ko­ legií. Byloť konáno v zimním sem estru na fak u ltě právnické 51 kolegium v rozsahu 147 týd. hodin, na lékařské 48 kolegií v roz­ sahu 1941/4 hod., na fakultě filosofické 103 kolegia v rozsahu 229 týd. hod., v letním sem estru pak na fakultě právnické 62 kolegia v rozsahu 195 hod., na fakultě lékařské 51 kolegium v rozsahu 19814 hod., a na fakultě filosofické 106 kolegií v roz­ sahu 226 hod. týd. Posluchačů bylo na universitě zapsáno: V zim ním sem estru na „ „

fak u ltě p r á v n ic k é ................898 „ l é k a ř s k é ....................... 319 „ filosofické . . . . . . 200 úhrnem . " . 1417 v tom 146 žen. V letním sem estru

na „ „

8

fak u ltě p r á v n ic k é ...............838 „ l é k a ř s k é ....................... 319 „ filo s o fic k é ...................... 192 dohromady . . . 1349 v tom 137 posluchaček.

S tudia dokončilo a absolutorium obdrželo: na právnické fakultě na lékařské fakultě na filosofické fakultě

. . . 66 posluchačů . . . 38 „ . . . 22 posluchači.

Prospěch při zkouškách státn ích a rigorosech nevybočuje z mezí obvyklých. Pozoruhodné je, že oba kandidáti, k teří při stá tn íc h zkouškách historicko-právních byli v uplynulém roce z 203 kandidátů aprobováni s vyznam enáním ze všech zkušeb­ ních oborů, byly ženy. K o n trastu je to zajím avým způsobem s od­ porem stá tn í správy proti připuštění ženských sil do s tá tn í služby. N a doktory práv byli povýšeni 73 kandidáti, z nich 4 ženy, na doktora veškerého lékařství bylo prom ováno 37 m ediků, v tom 3 ženy, na fak u ltě filosofické pak bylo povýšeno na doktory filo­ sofie 9 kandidátů, v tom 3 ženy. Dne 27. května konala se první slavnostní promoce na uni­ versitě. Prom ován byl na doktora veškerého lékařství pan E m a­ nuel Filo-škorec, rodem z Beluše. P řed n ášk a jeho, proslovená při prom oci „Vývoj theorií o podstatě a příčinách nádorů“ byla po­ dle usnesení akadem ického senátu uveřejněna v universitní Ročence. Doplňkem university jak o státn íh o ústavu je s t universitní knihovna. My všichni jsm e šťastn i vědomím, že tento ú stav je s t ve výtečné správě ředitele J a n a E m lera, neúnavného ve zdoko­ nalování knihovny. K nihovna s jubileem 50. narozenin svého ře ­ ditele byla by m ohla oslaviti další jubileum . Byl totiž dovršen počet jednoho statisíce svazků, získaných od počátku vedení knihovny naší správou. Tím přestoupil celkový počet svazků cifru 160.000. Ředitel Emle.r věnoval i letos pilný zřetel system atickém u doplnění oddělení lite ra tu ry slovenské a pokračoval v budování souborného katalogu slovenských knihoven. Budova knihovny byla podrobena základní opravě ve všech částech, aby byl defini­ tivně o dstraněn velmi nepěkný, ba n edůstojný stav, v němž bu­ dova byla n y nější správou převzata. S p ráv a knihovny ničeho ne­ opom inula, vynakládajíc veškeré úsilí k tom u, aby celá budova, v níž knihovna je um ístěna, přešla v je jí držení. Bohužel, sp rá v a ľudové školy m aří toto úsilí. Nedovoluje, aby knihovna za u ja la v druhém p a tře K larissea m ístnosti, od r. 1924 prázdné pro z d ra ­ votní závadnost a nevhodnost a nesloužící tedy ani účelům ľu­ dové školy. Za takového k ra jn íh o stísn ěn í dá se norm ální chod ústavu udržeti je n s m im ořádným napětím sil jeho správy. M arně bylo tak é v uplynulém roce naléháno ja k ředitelstvím knihovny ta k rek to rátem university na novou úpravu předpisů o povinných výtiscích. U nifikace této zdánlivě podružné otázky za jistila by totiž universitní knihovně n aší teprve veškerou tisko­ 9

vou produkci československou ze zemí historických. Nicm éně pro neznám é překážky nem ůže k této unifikaci dojiti. Z a m inulý stu d ijn í rok navštívilo veřejnou čítá rn u knihovny 15.000 č te n á řů (loni za stejnou dobu 13.589), ačkoliv knihovna byla p ro ad ap tace přes dva měsíce uzavřena. II. Do oboru vlastní autonom ní činnosti university spadá především organisace vědecké práce. Po té strán ce může uni­ v e rsita naše zaznam enati i v uplynulém roce výsledky potěši­ telné. želím e sice odchodu vynikajícího o rg an isáto ra, učitele a učence p rof. D ra Miloše W eingarta, jehož blahodárnou ruku bylo cítiti i mimo užší obor vlastní jeho fakulty, avšak nikde, kde pů­ sobil, nezůstalo jeho veliké dědictví ležeti ladem. V nej vlastnějším oboru vědeckém lze vysloviti uspokojení ja k s výsledky vědecké práce, tak s vytvářením jejíc h podm ínek. S neztenčeným úsilím věnovali se všichni ředitelé ú stavů a se­ m in ářů dalším u doplnění a vybudování ústavních a sem inárních knihoven, ú s ta v n í knihovny naše budí u všech návštěvníků naší un iv ersity nejen pozornost, ale i lichotivé uznání. J e nám to tím m ilejší, že těchto výsledků bylo namnoze dosaženo bez řádných vědeckých pomocných sil je n iniciativou ředitelů ústavů a ochot­ nou spoluprací studentů. Nelze tu podrobně uváděti všech dosa­ žených výsledků, ale mohu na př. je n za svůj sem in ář rom an istick ý s uspokojením konstatovati, že v něm byl nezištnou a odříkavou prací dvou členů sem ináře slečny JU C . Boženy N ěm čické a p an a JU D ra Václava Budila pořízen velmi úplný reálný k atalog, čítající několik tisíc lístků. N a právnické fak u ltě byl zřízen ú stav slovanských práv, jehož vedením byl pověřen prof. D r. R udolf Rauscher. ú s ta v m á za úkol se b ra ti veškerý m ateriál pro poznání hospodářského i právního života slovanských s tá tů a s tá ti se ta k na poli právním i hospodářském zp ro střed k o v ate­ lem našich styků se slovanským světem . Bohužel, přes o p ě to v n é zákroky a přes opětovné sliby, není dosud vybavení ústavu ta ­ kové, aby byl zajištěn jeho norm ální chod. Sliby, kterých se nám dostalo, sice ukazují, že neschází pochopení pro tyto naše snahy, bohužel, však stá tn í rozpočet vysokoškolský z tra til svou někdejší p ružnost, jíž želí obzvláště organism us ta k m ladý a tak rostoucí jak o naše universita. Tím také dlužno vysvětliti, že ústav tento nem ohl dosud přisto u p iti k činnosti publikační a m usil dokonce odm ítnouti publikaci vědeckých prací ze spřátelené ciziny. V knihovně fak u lty právnické vydal jsem jak o svazek X V II. společně s panem kolegou V ážným učebnici H eyrovského, D ějiny a systém soukrom ého p rá v a řím ského. Publikace tohoto obsáh­ lého spisu byla um ožněna blahovůlí býv. m in istra školství a n á ­ rodní osvěty prof. D ra Ja n a Krčm áře. Dále vyšly v této knihovně svazek X V III. R auscher: U sm rcení člověka v českém p ráv u zem­ ském a svazek X IX . V ážný: Římské právo obligační, č ást II. Mimo to počala fak u lta právnická vydávati Sborník m enších vě­ deckých prací. 10

Členy lékařské fak u lty jsou nadále vydávány a redigovány B ratislavské lékařské listy, Časopis pro zdravotnictvo za vrchní redakce prof. D ra S tanislava R ůžičky a Sborník československé Společnosti orthopedické za vrchní redakce prof. D ra V ítězslava Chlum ského. Filosofická fa k u lta vydala ve svých spisech jako svazek V II. p rof. D ra Jo sefa Baudiše: Řeč a ve Sborníku svém jak o číslo 44. W eingartovu práci M anuálník G rigorija K ujbědy, č ást I. a číslo 45. V arsíkovu studii „Slováci na pražské universitě do konce středověku“. Bohužel, je vydavatelská činnost fakulty filosofické zatížena z m inulosti značným dluhem tisk árn ě, k terý se nepo­ dařilo ani za m ého re k to rá tu přes urgence a intervence u m ini­ s te rstv a školství u h rad iti. K ruh vědeckých pracovníků na universitě byl rozšířen dvěm a hab ilitacem i: na právnické fakultě habilitoval se D r. Zde­ něk Peška pro právo ústavní, na fak u ltě lékařské D r. B edřich F r e jk a pro orthopedickou chirurgii. Kladnou položkou našeho vědeckého života bylo též ustavení Učené Společnosti Šafaříkovy. Společnost chce býti především pracovním společenstvem všech vědeckých pracovníků, působí­ cích na Slovensku. Chce soustřediti veškeré universitní i mimouniversitní učené k ru h y slovenské s hlediska vědeckého výzkumu Slovenska. Dne 2. prosince 1926 konala se pod aegidou akade­ mického senátu ustavující schůze Společnosti. P rv é slavnostní shrom áždění Společnosti konalo se dne 6. prosince 1926 za p ří­ tom nosti m in istra školství a národní osvěty prof. D ra M ilana Hodži. Společnost rozvinula v uplynulém roce čilou činnost p řed ­ náškovou a přistoupila k vydávání periodického orgánu nazva­ ného „Bratislava“, v němž sleduje pozorně veškeré zjevy kul­ turního života na Slovensku a snaží se zaujm outi kritické stano­ visko k veškerém u kulturním u dění veřejného života našeho. Styky se zahraniční vědou zvláště slovanskou se v m inulém stu d ijn ím roce značně rozšířily a prohloubily. P ři tom působila zejm éna početná účast zástupců u n iv ersity na zahraničních sjezdech vědeckých, ta k zejm éna na II. m ezinárodním sjezdu byzantologickém v B ělehradě, na sjezdu slovanských zeměpisců a národopisců v K rakově, h a sjezdu histo rik ů východní E vropy ve V aršavě. Z ástupci university zúčastnili se též slavnosti pětistého výročí založení university v Lovani, dvoustého padesátého výročí založení university v Innsbrucku, desátého m ezinárodního kongresu zoologického v B udapešti a oslavy stého výročí sm rti Beethovenovy ve V ídni. Zahájeno bylo za spolupráce s polským konsulátem v B ratislav ě jed n án í o vým ěnu profesorů mezi uni­ versitam i polským i, v prvé řad ě s universitou v Poznani. Dlužno tu s díkem vzpom enouti účinné pomoci dřív ějšíh o konsula pol­ ského pana D ra Stanieviče i nynějšího konsula p an a Ž igm unda M erdingera. ú z k é vztahy přátelské váží nás též k domácím ústavům a korporacím vědeckým. O bzvláště bych vyzvedl, že 11

prof. D r. K arel L aštovka přednášel jako host v letním sem estru na M asarykově universitě v B rně, na naší právnické fak u ltě pak v téže době prof. M asarykovy univ ersity Dr. Rudolf D om inik. V této souvislosti dlužno se zm íniti i o činnosti popularisační, jež byla v rukách E xtense university naší. Předsedu výboru E xtense prof. D ra Miloše W eingarta vystřídal po jeho odchodu prof. D r. R ichard H o m a . čin n o st přednášková nebyla, bohužel, v uplynulém roce tak bohatá, jako v letech předešlých. Nebylo sdostatek finančních prostředků, aby konány byly rela­ tivně velm i nákladné kursy přednáškové na Slovenském venkově. V B ratislavě byly přednášky omezeny na m inim um zřetelem k nep atrn ém u zájm u zdejšího publika. E xtense pořádala před­ nášky i ve V ídni, pokračujíc tak v soustavných stycích s česko­ slovenskou m enšinou vídeňskou. V historických zemích před­ nášeli naši profesoři hlavně v českém Slezsku. O prázdninách byl uspořádán v rám ci E xtense prázdninový vysokoškolský kurs pro učitele v Turč. Sv. M artině. V odborných časopisech učitel­ ských byly tyto přednášky velmi sym paticky glosovány. Ve Sbírce přednášek a rozprav E xtense university Komen­ ského, vydávané redakcí prof. D ra R icharda H o m y , vyšlo v uplynulém roce p ě t nových svazků, a to prof. B uška Poválečné konkordáty, p rof. R ůžičky Eubiotika, prof. Reinsberga Poučení o pohlavních chorobách, p rof. Wollrnana studie o Slowackém a p rof. Koláře pojednání o Sociálních problém ech ve starém Řecku a Římě. N a vydání knih p rof. R einsberga a R ůžičky p ři­ spělo m in isterstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy podporou ve výši 5000 Kč. III. T ento obraz života na naší universitě sluší doplniti ještě vylíčením sociální péče o studentstvo, jež z velké části dosud byla o b sta rá v án a rovněž jen universitním i profesory. Z činnosti Sboru pro sociální pečlivost vysokoškolského s tu ­ den tstv a uvedl bych, že Sbor provedl mezi nem ajetným stu d e n t­ stvem naším ošacovací akci z podpory m inisterstva školství a n á ­ rodní osvěty p er 17.000 Kč, již z vlastních p ro střed k ů doplnil na 30.000 Kč. Podpora byla udělena 146 posluchačům. Mimo to poskytl S bor částku 5000 Kč n a zakoupení stra v n íc h lístků v akadem ické ménse, hledě k tom u, že zm enšením dotace m ini­ ste rstv a školství a národní osvěty pro in te rn á t m nohým sku­ tečně potřebným studentům se slevy v akadem ické m ense nedo­ stalo. Též byla provedena Sborem akce pro podporu onem ocně­ lých n em ajetných posluchačů. M ěstským a obecním zastupitel­ stvím t ř í slovenských žup bylo rozesláno 300 oběžníků se žá­ dostm i o p o sk y tn u tí d arů na zdravotní fond studentský. Sbírka vynesla však je n 2098 Kč. Z dravotní ú stav slovenský, jehož předsedou byl v m inulém roce p rof. D r. Michal šeliga, trp í rov­ něž nedostatečným i p rostředky finančním i. A kadem ický senát dal m in isterstv u školství a n árodní osvěty podnět, aby byla zd ra­ votní péče o vysokoškolské studentstvo organisována po způsobu 12

veřejnoprávního pojištění nemocenského, a doporučil vládě zvlášť naléhavě organisaci péče o tuberkulosní studenty. V universitním in te rn átě m užském bylo ubytováno v zim­ ním sem estru 209, v letním 205 posluchačů, ženský in te rn á t byl po celý rok plně obsazen 45 posluchačkami. V akadem ické m ense bylo za celý stu d ijn í rok vydáno 51.897 denních porcí stra v y (circa 250 denně). Za denní stra v u platilo se 8 Kč, a to 1 Kč za snídaně, 4 Kč za oběd a 3 Kč za večeři. Do kuchyně akadem ické m ensy zavedeno s podporou m ini­ s te rs tv a školství a národní osvěty úplné stro jn í zařízení s lapači p á ry a ventilacem i, takže bratislavská akadem ická m ensa může se po té strá n c e rovnati nejlépe zařízeným m ensám v republice. Z a bezvadné zvládnutí celé rozsáhlé agendy m ensy i in te rn átu p říslu ší dík ja k pečlivé ředitelce m ensy paní M arii N ovákové, ta k neum dlévajícím u jednateli k u ra to ria prof. D ru V ratislavu B uškovi. Budova m užského in te rn átu v P rayově ulici přes každoroční opravy hyne od základu. H ouba čím dále tím více zachvacuje rám y dveří a podlahy. U spokojuje na ten čas jedině in te rn á t dívčí v Cintorínové ul., k terý získal zřízením rekreačních m íst­ ností s čítárnou, hovornou a hudební síní. N a zřízení knihovny věnovalo k u rato riu m větší částku a sestavuje právě seznam knih a revuí, jež m ají býti v nej bližší době zakoupeny. Od počátku university Kom enského nepřestávali profesoři této university zdůrazňovati, že životní podm ínkou university Komenského je vybudování m oderní universitní koleje. S radostí k o n statu ji, že se konečně podařilo získati pro tu to m yšlenku zájem slovenské veřejnosti. N a valné hrom adě 29. ř íjn a 1926 ustavil se Spolek pro postavení a vydržování universitní koleje a akadem ické m ensy. Současně bylo ustaveno propagační kom ité za předsednictví advokáta pana D ra M ilana Iv a n k y a m ísto­ předsedy ředitele Ja n a Cablka. Cíle spolku došly vřelého p řije tí československé veřejnosti. M inistr KáUay vyzval oběžníkem všechny župní a okresní úřady k podpoře spolku. Svaz sloven­ ského stu d e n tstv a uspořádal o vánočních prázdninách sběrací akci ve prospěch spolku. H lavní zásluhu na je jím úspěchu m á ovšem p an vrchní odborový ra d a D r. Maide, k terý vyzval řed i­ telství všech středních škol na Slovensku k uspořádání sbírek. Tato akce vynesla 38.402 05 Kč. I obyvatelstvo hlavního m ěsta P ra h y projevilo svou živou účast na vybudování studentského domova, č a j, uspořádaný v P ra ze v únoru 1927 pod heslem „ P ra h a slovenském u stu d en tstv u “ vynesl čistých 56.000 Kč. Propagačním u kom itétu zdařilo se získati pro svoji akci tém ěř všechny politické i k u ltu rn í činitele Slovenska. V ýbor spolku sestavil stavební p ro g ram budoucí universitní koleje na základě zkušeností, nabytých z vysokoškolských kolejí pražských a brněnských, a vypsal na vypracování n áčrtk u pro­ je k tu užší soutěž. M inisterstvo školství uvolnilo na v n itřn í za­ 13

řízení nového akadem ického domova 1,000.000 Kč. P an presi­ dent M a sa ryk daroval pak z národního fondu M asarykova částku 2,900.000 Kč. Tyto velkom yslné příspěvky umožnily spolku u rychliti uskutečnění jeho stavebního program u. M inistr školství a n áro d n í osvěty Dr. M ilan H odža shlédl osobně vyhléd­ nuté pozemky n a Lafranconi, označil je jak o ideální a prohlásil, že si p řeje, aby zde byla vybudována m oderní studentská kolej po vzoru anglických kolejí. V březnu 1927 doporučila ju ry pod předsednictvím prof. Josefa Gočára spolku p ro je k t architekta Schilingra, s ním ž pak sjednána sm louva o vypracování defini­ tivních stavebních plánů. Tyto definitivní plány a rch itek ta Schi­ lingra byly přezkoušeny m inisterstvem školství a m inisterstvem veřejných p rací a podle připom ínek těchto m inisterstev a podle podnětů výboru spolku byly znovu přepracovány a pozměněny. Současně s touto akcí jednal spolek o p ro n ájem pozemků na L afranconi s příslušným i m inisterstvy. Jednání toto, zahájené počátkem dubna 1927, bylo velmi svízelné. Rozhodné slovo pana m in istra H odži o anglické koleji za hranicem i m inisterstva škol­ ství nebylo bohužel pojím áno ani jak o p řán í. Jm enovitě interní kom petenční spory v m inisterstvu veřejných p rací způsobily, že spolek byl p řip ra v e n nejm éně o 2 měsíce podzim ní stavební se­ zóny, ba byly chvíle, kdy se zdálo, že celé dílo bude, ne-li zma­ řeno, tedy odsunuto na dobu nedohlednou. T eprve díky osobnímu zakročení p a n a m in istra financí D ra K a rla E ngliše, p. m inistra školství D ra M ilana Hodži a pana sekčního šéfa v m inisterstvu veřejných p rac í D ra Pis kače, podařilo se překonati tyto neočeká­ vané obtíže, pozemky na Lafranconi byly státem spolku prona­ ja ty , r e f e rá t m in isterstv a veřejných p rac í v B ratislavě byl zmoc­ něn, aby vypsal veřejnou soutěž na stavb u universitní koleje, a právě v těchto dnech bylo započato s prvním i pozemními p ra ­ cemi n a pozemcích u Lafranconi. N esnáze finanční ovšem způso­ bují, že Spolek byl nucen původní p ro je k t koleje částečně omeziti, jis tě na úkor ideálu anglické koleje, k terý všem příznivcům spolku tan u l n a mysli. Stavba koleje vyžádá si nákladu kolem 8.000.000 Kč, na je jíž úhradu spolek dosud opatřil kolem 4.000.000 Kč, um ožňujících pouze provedení hrubé stavby. Ome­ zení stavebního program u, touto fin an čn í situací spolku dikto­ v a n á , jso u však pouze prozatím ní, n ep o ru šu jí principu původ­ ního p ro je k tu a nevylučují m ožnost uskutečniti p ro je k t v plném jeho rozsahu, jakm ile se Spolku p odaří o p a třiti si potřebný kapitál. I s touto výhradou může ted y Spolek považovati dosavadní svoji činnost za velmi úspěšnou, neboť během jednoho roku se m u podařilo začíti se stavbou budovy. Z a to příslu ší dík nejen slovenského studentstva, ale celé slovenské veřejnosti, výboru spolku a zejm éna jeho agilním u a neodbytném u jednateli prof. D ru V ratislav u B uškovi. Tím uzavírám obraz činnosti a života naší university v uply­ U

nulém roce. N a s tu d ijn í rok 1927/28 byli zvoleni rektorem uni­ versity Kom enského jednom yslně prof. D r. J iř í B rdlík, děkanem fak u lty právnické p rof. D r. A ugust R á th , děkanem fak u lty lé­ k ařské prof. D r. V ítězslav C hlum ský a děkanem fak u lty filoso­ fické prof. D r. K arel Chotek. D ěkuji srdečně především všem členům akadem ického se­ nátu, k teří m ne v uplynulém roce v každé chvíli účinně podporo­ vali, obzvláště pak svém u vzácnému p říte li panu prof. D ru K arlu L aštovkovi a Jeho Spectabilitě panu p ro f. D ru A lbertu P ražá­ kovi za všechnu pomoc ve věcech úřed n ích i ve věcech našeho vědeckého života. D ěkuji též všem refe re n tů m m inisterstva škol­ ství a národní osvěty, k te ří v obtížných situacích naší university m ně vycházeli vždy s porozum ěním a s ochotou vstříc. Zejm éna pan sekční šéf D r. F ra n tiše k M atouš-M albohan, a pan m in ister­ ský rad a D r. F e rd in a n d Spisek, jevili vždy veliký zájem o věci naší university. Obracím se nyní je š tě naposled s tohoto m ísta k vám, m ladí m oji přátelé, m ilá m ládeži akadem ická. Osvobozená v last — především osvobozené Slovensko — bude potřebovati všech V ašich sil. č e k á vás vděčný úkol p ro ­ m yšlené spolupráce p ři budování našeho státu , úkol ten nedá se vyřešiti v klidu. N em áte jednou, až v y jd ete z těchto síní, prostě je n n a h ra d iti opotřebovaná kolečka a zapadnouti bez hluku do vyjetého m echanism u. B uď te si toho vědomi, že spolupráce V aše i n a nej n e p a trn ějším m ístě společenského dění m á býti p rací tvůrčí. Je však dvojí nebezpečí, jež ohrožuje tento Váš cíl a jem už m usíte již nyní čeliti. Jedno je dáno p říliš praktickým sklonem doby, k te rá rá d a postupuje podle zákona nejm enšího odporu a vyhýbá se skuteč­ ném u problém u. N edejte se m ýliti tím , že v yvstávají před V a­ šim a očim a refo rm á to ři, k teří hlásají t. zv. prak tick ý sm ěr vý­ chovy. U n iv ersita je m ístem výchovy vědecké a na tom nic ne­ m ění, že dnešní nedokonalá stu d ijn í zařízení um ožňují studium ryze chlebařské, bez všeho vyššího posvěcení. Ale i tam , kde hoří v srdcích V ašich skutečná touha po poznání, číhá nebezpečí. N evystihl to nikdo lépe, než veliký ru sk ý spisovatel, když m luvil o „prokleté slovanské nestálosti a těkavosti. Pokud o práci pouze blouzníš, rovnáš se o r lu : zdá se, že bys zemi s m ísta vyšinul — ale v uskutečňování ihned zeslábneš a u stan eš“ . Palliativem v obou případech j e vážný pom ěr k práci vě­ decké, osvojení si řád n é m ethody vědecké práce. P řístu p k vědě je v našem stá tě otevřen každém u, kdo je dobré vůle. N enam í­ tejte, že je n n e p a trn ý zlomek universitních posluchačů může skončiti n a u n iv ersitn í kathedře. ž iv o t p o třeb u je vědeckých p ra ­ covníků stejn ě jak o universita, če sk á věda p ráv ě tím chybovala, že se je jí život většinou odehrával výlučně na jediné universitě. Slovenská věda m ůže se dnes vyvíj eti za podm ínek nesrovnatelně 15

příznivějších. Dnes m á Slovensko university tři. Slovenský regionalism us bych chápal, dovedete-li na poslední m ísto Slovenska po stav iti nejlepší z V ás. Ale n e strh u jte do tohoto regionalism u svoji universitu, jež je druhou tv á ří obrácena do celého státu a do celého světa. Slovensko nepotřebuje ani ta k slovenské vědy, jak o především slovenských vědců. N a Vás jest, abyste své rodné zem i dali, což je s t jejíh o .

R E C T O R M A G N I F I C U S P R O F . MUDr. J I Ř Í B R D L Í K . Životopis. Zbývá mi radostný a čestný úkol před stav iti nového rek­ to ra M agnifica naší university. N a stu d ijn í rok 1927/28 byl jednohlasně zvolen rektorem u n iv ersity Komenského řád n ý profesor nemocí dětských M UDr. J iř í B rd lík dne 25. května 1927 a volba jeho byla potvrzena vy­ nesením m inisterstva školství a národní osvěty ze dne 15. června 1927, č. j. 67.252/27. M U D r. J i ň B rdlík narodil se dne 24. ř íjn a 1883 v Přerově na M oravě. S tudia středoškolská dokončil na akadem ickém gym nasiu v P raze, kdež r. 1902 m aturoval. L ékařství studoval na K arlově universitě v P raze, kdež byl po tříletém přerušení studií, nastalém pro vážnou, život ohro­ žující chorobu, prom ován r. 1911. Od r. 1911 do r. 1919 byl asistentem kliniky prof. Pěšiny v Praze pro nemoci dětské. V roce 1916 habilitoval se v P raze pro obor dětského lékařství. R. 1919 byl jm enován m im ořádným profesorem a přednostou kliniky pro nemoci dětské v B ratislavě, r. 1920 jm enován pro­ fesorem řádným . Vědecká činnost jeho obírá se problém y v n itřn í sekrece, ne­ m ocí infekčních a kožních nemocí věku dětského. Své klinické i experim entální práce uveřejnil v časopise českých lékařů, v Biologických listech a v B ratislavských lékařských listech. V roce 1918 vydal p rv n í českou th erap ii nemocí dětských a v těchto dnech vyšla jeho obsažná učebnice T herapie nemocí dět­ ských s diagnostikou, vydaná společně s asistentem Drem Švejcarem . L áska k dětem , jež určila jeho vědeckou dráhu, přivedla ho i n a pole sociální práce pro dítě. Vycházeje z přesvědčení, že nestačí vyléčení dítěte n a klinice, nýbrž že je tře b a , nem á-li vý­ sledek léčení býti zm ařen, pečovati i po vyléčení o rodinné a hy­ gienické pom ěry dítěte, v ěn u je všechen volný čas ochraně dítěte. P ra c u je tu všestranně články novinářským i i přednáškam i, dává 16

Pinx. J. A. Král.

PROF. M U D r . JIŘÍ BRDLÍK RECTOR M A G N IF IC U S VE S T U D IJN ÍM R O C E 1527/28.

do služeb této m yšlenky sociální celou svoji okouzlující osobnost, působí již za světové války, kdy problém zdraví d ítě te vystoupil v celé své hrůze, jak o p o rad n í lék a ř v organisaci ochrany m atek a kojenců v P raze, s tá v á se členem k u rato ria těchto poraden, p rac u je neúnavně v českém srdci a jako konsiliář v Jedličkově ústavu pro m rzáčky, po p ře v ra tu vstupuje do prvního hlavního stan u čs. červeného k říž e a p ři vší činnosti je horlivým je d n a te ­ lem české dětské nem ocnice v Praze, vybudované láskou a obě­ tav o stí českých lék ařů . Do služeb této sociální činnosti stav í i svoji činnost lite rá rn í. V roce 1918 napsal pop u lárn í knížku D ítě kojenec pro poučení m atek, ja k dítě sp ráv n ě živiti a s ním zacházeti. I tam , kde nemohl osobně zasáhnouti ja k o lékař, stejn ě m ilovaný rodiči jak o dětm i, působí svým slovem po celé naší vlasti. K nížka ro zšířila se ve více než 40.000 výtiscích čes­ kých, slovenských i ruských a vykonává v n ejširších lidových v rstvách skvěle svoje poslání. N ejnověji lze očekávati nové vy­ dání slovenské i m aď arské. Obdobná knížka, pojednávající ob­ sažně nejen o kojenci, nýbrž o celém dětském věku a přihlížející i k výchově dítěte až do dospělosti, vyšla r. 1919. N a universitě n aší věnoval všechnu svoji energii vybudo­ vání své kliniky. O bráží se to ja k ve vědecké produkci z kliniky, jež dosáhla počtu 44 p rac í publikovaných v různých dom ácích i zahraničních časopisech, tak ve frekvenci kliniky, jež stoupla tak, že často po celý den jsou am bulance obsazeny. N a klinice byla jím založena p o rad n a pro m atky a kojence a po rad n a pro tuberkulosní děti a zřízeno preventorium pro děti tuberkulosních rodičů, aby byly u ch rán ěn y infekce. Ve své sociální činnosti po­ k raču je jako ú řa d u jíc í m ístopředseda M asarykovy Ligy, jak o m ístopředseda spolku nemocnic, jako člen k u ra to ria ochrany m atek a kojenců i ja k o chef lékař m ěstských poraden. M agnifice, d ra h ý p říte li! žhavá láska a neuindlévající práce jsou základním i m otivy všeho Tvého snažení. N a sam ém k ra ji m užných Tvých le t zazněl v Tvém životě i m otiv nesm yslné, b ru ­ tální zkázy. Jakoby osud zatloukl na sotva pootevřenou bránu života. Boj pro ti velikém u nepříteli lidstva, kterém u J s i zasvětil všechny své síly, začal J s i ve vlastním domě. Ze zápasu, k te rý tak m nohý p ro h ra je, protože nedůvěřuje sobě a nem á v n itřn í kázně, vynesl J s i vysoko svoje čisté k rásn é srdce, ta k štědré, že na něm pevně s to jí ště stí Tvé vlastní rodiny i tolika rodin cizích. To vše vyrostlo z Tvého vítězství. Věřím , že budeš vítězem i nad vším, co ohrožuje n a ši m ladou universitu a že se Tvé jem né ruce laskavého lékaře podaří, co po leta uniká vší vynakládané energii. S touto vírou odevzdávám Ti úřad re k to ra univ ersity Ko­ m enského se všem i jeho symboly a přeji Ti všeho zdaru. P řistu p , prosím , vykonej předepsaný slib a přijm i ode mne odznaky hodnosti rektorské.

2

17

P R O S L O V P R O F . PRA J I Ř Í H O B R D L Í K A R E C T O R A M A G N I F I C A N A S T U D I J N Í R O K 1927/28 p ř i i n s t a l a c i r e k t o r s k é d n e 29. l i s t o p a d u 1927. Vážené shrom áždění! M agnifice, vážený p ř íte li! D ěkuji Ti za všechna ta k rásn á slova, k te rá Jsi ke mně pro­ nesl a k te rá přijím ám jako slova dávného p řátelství. Nemusím snad podotýkati, ja k vysoko si cením, že přejím ám nejvyšší a k a ­ demický ú řad právě z rukou Tvých. R adost ta však je s t sm íšena s pocitem vědomí, ja k obtížno mi bude kráčeti na stejné linii s Tebou, k te rý Jsi tak vynikajícím způsobem se zhostil svého rektorského působení! Slova chvály jsou zajisté též výrazem Tvého přátelství, které u svého d ru h a vidí vše v m nohem jasnějších a zářnějších barvách než tom u ve skutečnosti jest. D ěkuji zástupcům cizích m ocností, zástupcům civilních s tá t­ ních a sam osprávných úřadů, zástupcům vojska, všem vzácným hostům , k te ří povznesli svou přítom ností lesk dnešní slavnosti. D ěkuji svým volitelům i sborům profesorským za důvěru, kterou mi zvolením prokázali a slibuji v tom to slavném oka­ mžiku, že zájm y university budu vždy a všude zastávati a hájiti. K Vám, akadem ický doroste, chci prom luviti několik slov a navázati n a slova Jeho M agnificence, pana prorektora, který zdůraznil ve své instalační přednášce, že při vykonávání práce učitelské kladem e důraz ne ta k na hotový výsledek, jako na cestu, jíž se hledíme přiblížiti pravdě. Chceme podle jeho slov, abyste byli n a této cestě za pravdou našim i druhy. A jako d ru ­ hům platí m á slova. Jako re k to r mluvím k Vám všem, a prom inete mi, že jako lékař m ám zejm éna na mysli posluchače lékařství, ač vice versa platí m á slova všem. J e s t z a jisté naší hlavní snahou jako učitelů Vašich, abyste byli nej lepším i pracovníky ve kterém koli oboru, n a této univer­ sitě tradovaném . Není zajisté větší odm ěny pro učitele, než, když vidí, že jeh o žák je s t výborným lékařem , právníkem , nebo pro­ fesorem . Než k tom u nestačí, aby posluchač byl pilným , svědomitým studentem , aby skládal výborně zkoušky. Má-li býti opravdu dobrým n a př. lékařem , m usí býti též řádným člověkem, m usí býti člověkem pevného čistého c h arak teru . N aučiti se dá všechno, ale, aby to, čemu se člověk naučil, bylo též řádně použito, t. j., aby sloužilo n ejen za základ jeho budoucí existence, nýbrž, aby sloužilo též ku prospěchu lidstva, ku prospěchu celku, aby do­ tyčný dovedl v určitých okolnostech podříditi prospěch svůj pro­ spěchu obecnému, k tomu je s t třeb a dobrého charakteru. 18

Sebe učenější člověk, k te rý není dobrým charakterem , m ůže napáchati mnoho zla, a n a druhé stran ě i méně nadaný, ale svých povinností vědomý, m ůže býti pro svůj lid pravým požehnáním . Povšechná m orálka poválečná ve všech v rstvách společen­ ských poklesla tou m ěrou, že mimoděk je s t člověk nucen srov­ ná vati pom ěry n y nější s pom ěry předválečným i, některých pak m ravních úkazů vůbec nechápe, — mnohé z nich by byly před válkou nem yslitelné — a takový jedinec byl by propadl odsouzení všech řádných lidí, zatím co dnes se pohybuje s hlavou vzpří­ menou. Všechny stav y jsou postiženy a neméně sta v lékařský. J e s t na Vás, na budoucích lékařích, abyste si uvědomili povinnost lékařskou, abyste dovedli oceniti poctivou práci, abyste k ritic k y hleděli na své počínání, nepropadli m aterialism u, ale s čistým štítem pozvedli opět sta v lékařský k té úctě a vážnosti, jaké kdysi požíval a se těšil. A věřte mi, že sta ré přísloví, dnes ta k vysm ívané a diskre­ ditované „s poctivostí nejdále dojdeš“, v medicíně p latí nezm ěněně dále, věřte, že poctivost lékařská, tak ceněná za dřívějších dob i dnes je s t ceněna a budete-li se jí držeti jako toho n ejdůležitěj­ šího přikázání, budete nejenom vzorným i lékaři, ale nepochodíte špatně i jin a k — vždyť ten, k te rý se snad poctivosti posm ívá a na ni jako na překonanou věc hledí — dovede lékařskou pocti­ vost oceniti, jedná-li se o jeho vlastní zdraví. A mluvím-li specielně o medicích, s tím větším důrazem Vám na srdce kladu, pohlížejte na svoje povolání jako n a něco vyššího, svých vědom ostí používejte jen ku blahu svých nemoc­ ných, nikdy nehleď te na svoje povolání jen jako n a p ro střed ek svého živobytí. Vy m usíte býti na prvém m ístě dobrým i lidmi, k te ří cítí se svým i pacienty, Vy nikdy se nesm íte dáti svésti k výdělkářství, Vám m usí b ý ti vždy a po celý život prvním zá­ konem : „Salus aegroti, suprem a lex esto.“ Jen tehdy budete řádným i lékaři, jen tehdy budete tím , ja k si p řed sta v u ji lékaře: nejen lékařem , ale rádcem , důvěrníkem svých pacientů, k teří pak vidí ve svém lékaři nejen lékaře, ale opravdu přítele, ke k terém u se m ohou v těžkých chvílích života o b rátiti. A tu obracím se specielně k Vám , slovenským m edikům . Budete-li ta k to pohlížeti n a svůj lékařský úkol, budete-li oprav­ dovými přáteli toho lidu, mezi k terý m budete pracovati, budete-li opravdu ten lid m íti rádi, ta k ja k toho zasluhuje, a bude-li on ve Vás viděti osoby, k teré to s ním nejlépe sm ýšlejí, budete-li žiti tak, aby Váš život, jako vzdělaných akadem ických občanů, mohl mu býti příkladem — k te rý jin ý stav m á tolik příležito sti pracovati mezi lidem, získati důvěry jeh o v nej těžších okamži­ cích života — a na ty okam žiky se ta k hned nezapom íná — po­ užijte té důvěry, buď te hodni té důvěry, uvědom ujte ten n áš lid, buď te jeh o rádci n ejen fysického zdraví, ale působte n a ň i m orálně — pomozte všude, kde toho tře b a ! 2*

19

M áte v tom ohledu n a Slovensku tradici — m á te předchůdce, lékaře buditele — proto vzhůru do práce, do lepší budoucnosti slovenského l i du!

INSTALLAČNÍ P Ř E D N Á Š K A RECTORA MAGNIFICA, P R O F . DRA J I Ř Í H O B R D L Í K A . Vývoj

a význam

dětského

lékařství.

J e s t staro u trad icí, že nastupující rek to r přednese p řed ­ n á šk u ze svého oboru o nějaké specielní otázce. U chýlím se poněkud od tohoto zvyku a prom luvím stručně o vývoji a význam u dětského lékařství. Mám důvody, k teré mne k tom u vedly a chci je několika slovy podepříti. Po volbě rektorem dostal jsem gratulaci svého starého, vzácného příznivce, ředitele české dětské nemocnice v Praze, pri­ m áře D ra A ntonína Haasze, v níž m i p íše : nevím, nejste-li v celém světě prvním paediatrem ,*) jem už se této hodnosti dostalo, ale jis tě J s te prvním českým paediatrem rektorem . Vzpomínám této gratulace nikoli, abych snad vynášel svoji osobu, osobní otázka zde nemá významu, nýbrž, abych vyzvedl, že rep resen tan t oboru dětského lékařství stal se rektorem . Vždyť do nedávna byl obor dětského lék ařstv í popelkou v o statních disciplinách, byl přívěskem lékařství v n itřn íh o a po­ rodnictví, nebyl ani povinným ani zkušebním předm ětem . Po­ něvadž pak do nedávna profesoři paediatrie byli profesory m i­ m ořádným i a nikoli na posledním m ístě, že na m nohých univer­ sitách evropských jsou voleni rektory jen theoretikové, se stalo, že profesoři paediatrie dosud rektory nebyli. A proto volbu rektorem považoval jsem za poctu a uznáni té disciplině, kterou m ám čest na této universitě representovati a za další pokrok v jejím vzestupu. Dnes, myslím, že není nikoho, ani mezi lékaři an i mezi laiky, kdo by neuznával nejen jejíh o oprávnění, ale i je jí veliké dů­ ležitosti. A depti vědy lékařské berou snad někdy dětské lékařství tro c h u n a lehčí váhu, než jin é obory základní, když však přijdou do praxe, přesvědčí se záhy, jakou důležitost m á paediatrie v praxi, neboť největší procento jejich pacientů jso u právě děti. P a k teprve dětské lékařství dovedou hodnotiti a hledí dohoniti, co snad za stu d ia zanedbali. Laikové, zejm éna ti, k te ří m ají děti, dovedou oceniti odbor­ nou znalost; odborníci národohospodářští v posledních deseti­ letích obrátili zvýšenou pozornost k dítěti a tím nepřím o k to­ *) P rv n ím b y l p o lský p a e d ia tr B rudzinski.

20

m uto oboru vědy lékařské. Pom ěry je k tom u donutily, neboť to, co o Francii bylo již dávno známo, u nás s obavam i, jinde se škodolibostí pozorováno, že totiž F rancie spěje k depopulaci, že počet novorozených dětí nepřevyšuje, naopak ani nerovná se po­ čtu zemřelých, to poznenáhlu počalo se jev iti i v jiných zemích. Z toho vznikl poplach. L ék aři a národohospodáři hledali cesty a cestičky, jak p řed ejiti depopulaci.15) Vidíme, že m ocnáři chlubí se vznešeným heslem „Vše pro d ítě “, ale při tom ženou otce těchto dětí do války, a děti a m atky nechají doma strá d a ti v bídě zázemí. Lékaři, národohospodáři, statistikové pracu jí ru k u v ruce, aby ten k te rý národ měl co největší počet zdravého, silného dorostu, s ta ra jí se nejen o za­ chování a vyléčení každého nemocného dítěte, ale pozornost je ­ jic h je s t obrácena zejm éna k dětem zdravým , aby byly zdravé zachovány, zdraví jim upevněno, čili hlavní zřetel obrací se k profylaxi, k zabránění, k uchránění před nemocemi. N aše doba žije v k u ltu dítěte — aby mi bylo rozuměno — v pravém oceňování d ítěte. A není to snad móda, jež k němu vede, je s t to přirozený vývoj, je s t to n utnost, potřeba, k terou poznali odborní činitelé a vypěstovali vědomí to i u veřejnosti širší. V eřejnost sam a pak postupem doby, okolnostm i, uvědomo­ váním , poučováním a vzrůstem vzdělanosti se dožaduje nejen pečlivého, odborného, m inuciesního ošetřování svých dětí, ale již sam a ve značné m íře pochopila, ja k ý význam m á výživa dítěte pro jeho vývin a další zdravý vývoj budoucí a ocenila, nám i ta k ceněnou profylaxi nemocí u dětí vůbec. Než nebylo tom u vždy tak. Sledujeme-li hodnocení dítěte a tím ruku v ruce vývoj d ět­ ského lékařství až do n e jsta rších dob, shledám e se s názory zcela opačnými. Starověk měl jin ý názor n a děti, ja k můžeme souditi ze za­ chovaných spisů m užů, k teří byli nositeli vzdělanosti, zákono­ dárci a filosofy. V starověku bylo ceněno jen zdravé d ítě; dítě slabé nebo dokonce nem ocné bylo balastem pro rodinu i s tá t a péče o ně podle tehdejších názorů se nevyplácela. Ale nejen to, žena i dítě byly něco m éně cenného, daleko pod hodnotou m uže, jehož cena jako vojáka a obránce vlasti byla nejvyšší.8) Tak Plato8) soudí, že d ítě v těle m atčině rovná se zvířeti. Q uinctilian8) praví, že zabití člověka je s t často ctností, zabití vlastního dítěte je s t m nohdy pravým dobrodiním , a P lutarch8), že n a odložení a vraždu d ítě te m usím e se dívati ja k o na dobro­ diní, prokázané těm to obětovaným dětem , k teré by jin a k pro ­ padly bídě a ch řad n u tí. A ta k bylo odkládání dětí, vraždy dětí, vyhánění plodu v starověku n a denním p o řád k u .8) O nic lepších názorů nem ěli s ta ř í Peršané, K arth ag iň an é, A rabové i Foeničané. U sta rý c h P e rša n ů n a př. za léčení m užů a domácích z v ířa t byla stanovena pevná odm ěna v naturaliích, 21

za léčení žen byla ta to odm ěna m enší, a za léčení dětí nemohl lékař vůbec honoráře požadovati.7) M áme-li si učiniti aspoň kusou představu o vývoji dětského lékařství, m usím e si všim nouti všeho, co k tom uto vývoji p ři­ spívalo: poznámek, pojednání, prací jednajících o nemocech dětských, knih dětského lékařství, časopisů, vzniku nalezinců, dětských nemocnic, atd. J a k jsm e již řekli, za sta rý c h časů život dítěte nebyl tedy m noho ceněn a snad možno i tom u přičítati, že dlouhou dobu léčení dětí bylo něčím podřadným , méně cenným. Po m noho sto ­ letí nebylo dětského lék ařstv í ani dětských lékařů a my shledá­ vám e se s tím to oborem dle Joachim a jen jako s dodatkem při porodnictví, v různých spisech sta rý c h lékařů, kteréžto spisy ne­ jsou snad odborným dílem chorob dětských, ale všeobecnou disci­ plinou, kde též dětí je s t mimochodem vzpomenuto, že znalosti dětských chorob po m nohá sta le tí byly nevalné, o tom svědčí n a př., že ve švédsku v polovině 18. století v jednom roce ze­ m řely 9783 děti na neznámé choroby, ač tam v té době působil Kosen z R osensteinu, hvězda n a nebi tehdejší paediatrie.3), 7). Sledujeme-li tedy zm ínky, poznámky a oddíly o ošetřování dětí, nalézám e řadu článků u různých starých kulturních ná­ rodů, jak o u Indů, E gypťanů, židů, Číňanů, Řeků, Římanů i Peršanů. Tak nej sta rší souborné dílo lékařské z doby 1550 př. Kr. z E g y p ta pocházející t. zv. P apyrus Ebers obsahuje 6 stra n o hnisavých pustulách, obtížích při močení a o cizopasnícich u dětí. V druhé knize, poněkud větší, je s t popisován porod a ne­ moci kojenců.4) Joachim 6) v A rchivu f. K drhlkd. z roku 1891 uveřejňuje pojednání o dietetice a nemocech dětského věku u starých Indů. Jsou to dvě knihy: Sam hita od Charaka a Ayurveda od Susruta. N alézám e v nich mnoho z dietetiky dětského věku, mnoho, co se nám dnes zdá nemožným a neuvěřitelným a přece bylo tr a ­ dováno a uznáváno po mnoho sta le tí a opět mnoho, co i dnes m ů­ žeme podepsati. Tak na př. Indům bylo známo, že některé nemoci m ohou býti přeneseny na plod. A za takové nemoci považovali haem orrhoidy, phthisis, dyspepsii. A na druhé stra n ě hluchotu, slepotu, trp aslictv í uváděli v souvislost s nedostatečnou výživou těh o tn é ženy. Už teh d y byl doporučován císařský řez na náhle zemřelé m atce, aby dítě bylo zachráněno. N a živých ženách ta to operace podle Joachim a asi prováděna nebyla. Z ajím avá jsou sdělení o první potravě novorozenců. P rvé mléko, podle tehdejších názorů je s t neupotřebitelné. P rvní po­ travou novorozence m á býti m ed; později se s tím to názorem setkávám e u Řeků („aby se d ítě řádně pročistilo od m ekonia“ ). Už teh d y kvetlo nám ezdné kojení a hned, když dítě dostalo jm éno — což se stalo kol desátého dne — byla hledána kojná. 22

S jísru ta vypočítává znám ky dobrého m léka: je s t čisté, p rů ­ hledné, bílé, milé v chuti, bez ssedliny. I p řesn á dieta kojné je s t udávána. N a vzduch pouštěli d ítě až 4 m ěsíce po porodu. ž e Indové znali i nakažlivé nemoci, v y svítá z toho, že při v ypuknutí nakažlivé choroby ra d í k přenesení dětí na j iné m ísto, aby zůstaly u šetřen y zlých duchů. N ázor je š tě dodnes našim i m atkam i sdílený, že totiž skoro všechny nemoci m ají původ v zácpě, nalézám e i u S usruta, a proto děti dostávaly jednou za m ěsíc projím adlo. Jestliže tento názor mohl se udržeti mezi lidem po tisíciletí, můžem e další větu podepsati dnes i m y : Jestliže nem ocný nedodržuje předepsané diety, nem ůže ani 100 m edikam entů nemoc zahnati, a názor, dětem co m ožná málo m edikam entů předpisovati — je s t these, k te rá zejm éna u kojenců je s t i dnešní naší zásadou. Podobně cizopasníci jsou dodnes mezi lidem i lékaři uváděni za příčinu m noha nemocí, ja k tom u bylo i za starý ch Indů. A není bez zajím avosti, ja k léčili s ta ří Indové na př. šky­ ta v k u : dostane-li dítě škytavku, m ám e m u pohroziti výpraskem anebo znenadání píchnouti jeh lo u ; lekne se a škytavka zmizí. I o jiných nemocech nalézám e záznam y, n a př. o pemphigu, že se v y skytuje kol 4. dne po porodu.6) Bylo by ještě m noho zajím avého v těchto spisech, než ještě více m ám e před sebou a proto obraťm e strá n k u a podívejm e se do řeckého starověku. Řecké pram eny byly zpracovány v několika statích Kronerem s) v roce 1876 a vše, co uvádím , pochází většinou z této práce. V řeckém starověku praotcem nejen celé medicíny, ale i dětského lékařství je s t H ippokrates (400 př. K r.). že i děti v starověku mu m noho vděčily, o tom svědčí pověst, že na jeho náhrobním kam eni (mezi G yrto a Larissou) usadil se roj včel, jejich ž med zvlášť hojivě působil při aftosních zánětech dětí. Již H ippokrates pozoroval cystitidy u dětí a značnou pozor­ nost věnoval lithiase dětské. A ristoteles znal intoxikaci a obstipaci, způsobenou překrm ováním a s tím spojené křeče. Celsus (79 p. K r.) m luví o o dstranění zánětlivě zm ěněných m andlí, Galen (129— 199 p. K r.) popisoval záněty pupku, afty, křeče ko­ jenců, zejm éna překrm ovaných, psal o šk rk av k ách a roupech. V p rv n ím sto letí8) po K ristu provozoval v Římě p ra x i pravděpodobně v patricijsk ý ch rodinách Řek rodem , Soranus e fe sk ý, od něhož zachoval se nám nej úplnější spis o dietetice, péči a vychování dětí ve věku n ejú tlejším a v prvních letech. Soranu efeském u věnuje K ro n er m noho m ísta ve své práci. B udu citovati je n některé nej zajím av ější věci podle výtahu Kronerova: S oranus upozorňuje, že po porodu m usí se pupek na dvou m ístech podvázati a p ak u p ro střed odstřihnouti, aby se za­ bránilo ja k vykrvácení m atky, ta k dítěte. I Soranus v a ru je v prvních 4 dnech před podáváním m ateřského mléka, poněvadž je s t husté, sýrovité a pochází z horečnatého, z trá to u krve osla­

beného organism u. V tom ohledu podle K ronera, byl pokročilejší D em osthenes Philnlethes, k te rý pokládal za přirozené hned po porodu přiložiti dítě k p rsu m atčinu. Není-li m léka m ateřského, radí S. je n kozí m léko s medem. Co n ás zvláště zajím á, je st, že Soranus při výživě kojenců bojuje proti stejným m ylným předpokladům m atek, jako my, neboť p raví: „nic není pošetilejšího než se dom nívati, že kdykoli dítě křičí, je s t hladové a že m á dostati prs. Dítě k řičí velmi často z různých rozm arů.“ Soranus doporučuje pravidelné přikládání, tedy opět náš požadavek. A za příčiny křiku uvádí přílišné u ta­ žení dítěte, překrm ování, chlad, horko, tuhou stolici. O dstavovati sice radi až v 1*4 — 2 letech, ale druhá rada, totiž odstavovati pomalu, nikoli náhle, k ry je se s naším názorem. Jsou-li v prvním dětstv í nejdůležitější kapitolou nemoci tra k tu zažívacího, jsou to v druhém dětství nemoci infekční. V starověku znali anginy a zajisté, že znali i difterii, resp. croup. Souditi ta k můžem e z toho, že popisují anginy, rychle sm rtící, při nichž ničeho ani v dutině nosohltanové ani zevně nevidíme a přece hrozí značné nebezpečí zadušením .s) Z poznám ky A etiovy o epidemii, kde na kůži se vyskytovaly skvrny, podobné štípnutí blechy, snad se dá souditi, že se jednalo o spálu.8) Přednáška by se velice rozšířila, kdybych měl mluviti o všech nemocech dětských, které už ve starověku byly známy. Zmíním se jen ještě, že A retaeus popisuje podrobně sym ptom atologii ileu, ekcem popisují A e tiu s, Celsus, impetigo a herpes Hippokrates, Celsus, A etiu s, psoriasu H ippokratesA ) Než nejen Řekové mohou se honositi, že byli průkopníky lé­ k a řstv í. Zmínil jsem se již o jiných národech a m usím se opět v rá titi ke starý m A rabům , k te ří slynuli v tom to sm ěru. N ás dětské lékaře zajím á nejvíce mezi arabským i lékaři A bu B ekr- el Razi-Rhazes, narozený 850 p. Kr. v R aj C horafanu, k te rý byl jedním despotou oslepen a zemřel r. 950 v chudobě. H en n ig t) o něm praví, že byl vzorem beznáročnosti a neomyl­ ného snažení po pravdě. Z ejm éna v semiotice a prognostice je s t R hazes dle H enniga m istrem . Z jeho citátů m ůžem e i m y někte­ rých ještě použiti a kandidátům lékařství na srdce klásti. ,,V po­ čátku nemoci vol prostředky, jim iž síly nejsou zm enšovány. Kde m ůžeš léčiti dietně, nepoužívej m edikam entů a kde dostačují jednoduché prostředky, nepoužívej složitých.“ V jeho spisu De A egritudinibus puerorum jsou podle H enniga ty to důležité před­ pisy : oči novorozenců m usí se chrániti, kojenců nepřikládej k p rsu p říliš často, zejm éna, trpí-li plynatostí, později nepři­ kládej v noci. V době letní nem á se odstavovati. D ůkladně je s t m luveno o volbě kojné. P řekrm ování vede ke skrofulose, přílišné požívání sý ra k tvoření kam enů. N ejznám ější spis, k te rý též často v před n ášk ách citujem e, je s t De variolis e t m orbillis, v němž odděluje spalničky od p ra ­ vých neštovic, popisuje trv a lé jizvy a nebezpečí pro oči. Vyvíjí-li 24

se exanthem m orbillosní pom alu, doporučuje Rhazes za nápoj studenou vodu, studené lázně a tře n í těla.7) Co starověk vytvořil, z toho žilo lék ařstv í p řes půldruhého tisíciletí. H ippokrates, Galenus, Soranus byli takovým i a u to ri­ tam i, že jejic h učení se všem i chybam i bylo tradováno až do 16. století, aniž se mnoho změnilo. Též dětské lék ařstv í zůstávalo stále na témže stu p n i a dlouho nevidíme pokroku.3) Je n v sociálním ohledu doznalo nazírání n a dítě značného korektivu křesťanstvím , k teré řídíc se zásadam i K ristovým i, ce­ nilo si života každého jedince, probouzelo lásku k bližním u a proto nejen neschvalovalo, ale bojovalo proti utrácen í a odklá­ dání dětí. Velké plus této doby v našich očích je s t založení nalezince arcibiskupem D artheem v roce 787.3) BóJcay^) c itu je z knihy Hugelovy zajím avé sdělení, kterého si m usím e z našeho paediatrického stanoviska zvláště ceniti a k teré m usí vzbuzovati úctu a obdiv k tom uto osvícenému muži. D arth eu s totiž nařizo­ val, aby odložené děti u dveří chrám ových nejen byly do toho nalezince p řija ty , nýbrž aby byly živeny kojným i a do 8. roku vychovávány. Péče nalezinecká, a to nejen pro p rvní rok, ale i pro sta rší děti, s výživou m lékem m ateřským , je s t z a jisté událost z našeho hlediska n a tu dobu význam u ohrom ného. V patnáctém století paauánský profesor Paulus Bagellardi a F lum ine vydal spis Libellus de aegritudinibus e t rem ediis infan tiu m , v němž n a základě antických pram enů a zejm éna pak již jm enovaného a citovaného R hazesa zabývá se podle Sudhoffa péčí o novorozence, jeho stravou a v dalších kapitolách nemo­ cemi dětským i.4) Nedlouho po tom to italském spisu vydává au g sb u rsk ý lékař Bartholom aeus M etlinger (1473) „R egim ent, w ie m an junge K inder halten soli von M utterleyb biss zu sieben J a h re n m it E ssentrinken, paden und in alien K rankheytten, die inn zu sten m iigen“.4) T ře tí a nejcennější kniha podle S u d h o ffa , k te rý ten to spis v lipské knihovně objevil, je s t od vlám ského lék aře Cornelia Roelanse von M echeln, o němž p rav í S u d h o ff, že hledí všechny otázky dětského lékařství tehdejší doby z veškeré lite ra tu ry důkladně zodpověděti s podrobným udáním a u to rů a jejich spisů.4) Z roku 1518 pochází kn ih a „De m orbis puerorum tra c ta tu s “, ktero u napsal H ieronym us M ercurialis z P aduy, k terá žto kniha, ač podle H enniga je s t m álo význam ná, podle Bókaye skoro IV2 století byla jedinou obsažnější knihou dětského lék a řstv í.3) V 17. a 18. století počalo vzk v étati anatom ické studium . Dů­ ležité objevy toho věku jako m ikroskop, teplom ěr, poznání oběhu krevního, m ěly podle B riim nga4) oživující vliv n a dětské lékař­ ství a měly v zápětí, že dosavadní vliv řeckého a arabského lék ařstv í počal mizeti. 25

V polovině 17. století objevuje se nová nemoc v starověku již znám á (S o ra n u s), nejprve a často pozorovaná v A nglii, ze­ jm én a v zám ožných rodinách, nazvaná nemocí anglickou, kterou cam bridgský profesor Glisson popsal v klasické p r á c i: De rhachitid e sive m orbo puerili tra c ta tu s. Knížka klasická, poněvadž, po­ dle m ínění odborníků, je st podnes zejm éna co se týče symptom ů a klinického průběhu v m nohých věcech nepřekonána.4) A je ště jeden A ngličan je s t ozdobou nejen tohoto věku, ale i nyní je s t citován a tehdejším H ippokratem nazýván.3) J e st to Sydenham , k te rý projevil velký pozorovatelský tale n t v líčení a tříd ě n í infekčních nemocí. T eprve v 16. století oddělil neapolský lék a ř Ingrassias spalničky o d spály.16) P řesn ější popis však pochází od Sydenham a, k te rý tu to nemoc popsal pod dosud užívaným jm énem Scarlet fever. P rv á epidemie, kterou pozoroval, byla tak lehká, že myslel, že ani názvu nemoci nezasluhuje. 15 let později musel se však dožiti toho, že táž nemoc s takovou m alignitou vystou­ pila, že se svou tíží mnoho nelišila od m oru. Význam anginy při spálovém onemocnění vyzvedl v polovině 18. století H uxham .16) Než nejen při infekčních nemocech nalézám e jm éno Sydenhamovo. Popsal posunčinu, kterou nazval chorea St. Viti a po­ něvadž delší dobu popis té nemoci nenalézal ve světě ozvěny, na­ zval ji též Chorea A nglorum neb m inor proti chorea Germanorum neb m agna. T ato chorea Sydenham ova nem á ničeho společ­ ného s tancem sv. V íta, jenž se objevil zejm éna ve 14. a 15. sto­ letí v západním Německu a Nizozemí jako taneční šílenství a byl jakous psychickou infekcí, jež se šířila s m ísta na m ísto a ve větších m ěstech zachvátila m noho tisíc lidí obojího pohlaví.16) Tehdejší epidemie a pandemie byly vhodnou příležitostí ke studiu infekčních chorob. V polovici 16. století byl černý kašel kvalifikován jako specifické onemocnění, a zarděnky byly od­ děleny od ostatních exanthém ů jako onemocnění sui generis.4) Rok 1796 přináší vakcinaci zavedenou Jennerem .*) N a přechodu 17. století a počátku století 18. jsou položeny základy pathologické anatom ie M orgagnim , k te rý pitval též m rtvolky dětí.3) Ve švédsku v y stupuje n a jev išti paediatrie nová postava v podobě N il Rosena z Rosensteinu, kterého Bókay vysoko cení a pokládá za skutečného zástupce dětského lék ařstv í tehdejší doby. Bókay ve svých dějinách dětského lék ařstv í věnuje mu více m ísta, poněvadž jeho dílo bylo přeloženo, nejen do německé, francouzské, anglické řeči, ale i do m aď arštiny. N ejzajím avější jsou jeho poznám ky o kong. lues. P ři luetickém onemocnění kojence v tírá r tu ť kojící m atce, p ři umělé výživě nechá m azati ostříhanou kozu, a dítě k jejím u vem eni přik lád ati. Toto používání z v ířa t jako n á h rad y kojící ženy můžem e sledovati až do m ythické doby, kde víme, že vlčice i kozy vyživovaly jak o kojné Rom ula, Rem a a Ju p ite ra . I v 18. 26

století je s t nějakou dobu ten to způsob výživy propagován, ale dlouho se neudržel. Za to m léko kozí bylo a zůstalo dlouho v oblibě jak o p o tra v a kojenců p ři umělé výživě.3) Sledujem e-li základy výživy novorozenců a kojenců, vidím e, že výživa m ateřským m lékem prodělala též své různé fáze po všechna ta sto le tí; jednou byla v oblibě, po druhé kojení vlast­ ního dítěte nebylo módou a děti přenechávány byly kojným . Vždy však nej vážnější mužové všech věků a národů propagovali kojení a k něm u vybízeli. T ak již v K oránu nalézám e nařízení, aby m atk y své děti kojily a v případě, že by snad kojící m atk a zem řela, m ěla jin á žena dítěte se ujm outi a p rs m u podávati. Ve 22. zpěvu Iliady se dovídám e, že kojící m atky m ěly různé přednosti. J a k kojení vlastn ích dětí upadalo, a že otrokyně byly stále častěji jak o kojné najím ány, vidíme z toho, ja k Ď ’E spine citu je, že n a Fórum O litorium před p o rta cam entalis byl zřízen t r h n a kojné, a týž a u to r c itu je výrok, připisovaný Juliu Caesa­ ro v i tohoto sm y slu : Římské dám y ani nerodí ani svých dětí ne­ kojí, a vidím e je jenom s psíčky a opicemi v klíně. V dalších sto­ letích chovaly se ženy rů zn ě: Jednou měly více chuti ke kojení, jin d y je opět opom íjely. V polovině 18. století Rousseau vystou­ pil ve svém „E m ile“ velmi ohnivě ve prospěch kojení m atkam i a pro ti přenechávání dětí kojným .3) V 19. století bylo přene­ chávání dětí kojným ve velké oblibě. Aby se kojení stále více a více propagovalo, zakládány byly prvé poradny pro m atky (1892 v P aříži B udínem ), k čemuž se ještě na jiném m ístě v rátím e. Vysvobození z okruhu názorů přírodovědeckých, filosofic­ kých a hum orálně pathologických, které převládaly na konci 18. století a začátkem 19. století, způsobila podle Eschericka*) pathologická anatom ie, k te rá zřetelným způsobem osvětlila p ří­ činu různých onemocnění viditelným i zm ěnam i orgánovým i. J e st to zásluhou francouzské školy lékařské, že klinická pozorování byla pod p írán a nálezy pathologicko-anatom ickým i a jsou to dvě knihy, k teré se staly základem m oderní paediatrie, knihy, k nimž až dosud, do nej novější doby stále se ještě utíkám e. J e st to T ra ité des m aladies des en fants nouveaunés od B illarda a T ra ité clinique e t pratiq u e des m aladies des en fan ts R illieta a B artheza. V poslední knize popisuje se mimo jin é časté vyskytování se adenopathie tracheobronchiální u dětí, souvislost rheum atism u a endokarditidy, popisuje se p říp ad akutní poliom yelitidy s ne­ gativ n ím pitevním nálezem a píše se o ní jak o o essentielní p a ra ­ lyse.5) Francouzové se mohou pochlubiti, že B retonneau klasicky popsal d ifte rii a že společně se svým žákem Trousseauem zjistili stejn o u p říčinu croupu a m em branosních angin, jakož i jiných forem difterie, které do té doby platily za zcela odlišné nemoci. Od něho pochází název dip h th eritis, který později Trousseau změnil v d ifte rii.3) 27

T rousseau pak doplnil nálezy Bretonneau-ovy tím , že popsal také m aligní form y s těžkým poškozením fary n g u a popsal těžké toxické zjevy. Trousseau pak zavedl tracheotom ii a byl jejím velkým propagátorem . 3) V roce 1837— 40 zjistili francouzští lékaři, že m atka luetického dítěte, aniž sam a jeví znám ek luetických, je s t vůči sy­ filis im unní,3) a nazvali tento fa k t zákonem Collez-Baumés. Zákon tento dlouhou dobu platil, dnes ovšem m luvím e o late n tn í syfilis m atky. V roce 1840 H eine popisuje poliom yelitidu a za je jí příčinu udává onemocnění m íšní, k teré náhle vzniká, má tendenci k regressi a p ro je v u je se chabým i obrnam i, vedoucími k a tro fii.5) V roce 1856 vydává B ednář, rodem Čech, docent dětských nemocí vídeňské university, Lehrbuch der Kinderheilkunde. B ednář je s t nejvíce znám B ednářovým i aftam i. V úvodě2) klade důraz na vědeckou therapii a p rav í: Již od Sydenham a snažíme se o specifické prostředky a dosud jsm e nenalezli pravé cesty. P ři pathologii začalo badání s anatom ií, při therapii bu­ deme pravděpodobně m usiti začíti s léky. Z knihy jen pro z a jí­ m avost uvádím , že B ednář znal příčinu scabies, ví, že nepřichází tém ěř nikdy isolovaná střevní tuberkulosa, oceňuje význam vy­ šetřování stolic pro různé nemoci dětské. Touha B ednářova po možnosti specifického léčení dochází v dalších desítiletích aspoň částečného splnění objevy specific­ kých m ikroorganism ů některých chorob: gonokokka 1879 N eisserem , B. typ h i E b erth em 1880, B. tuberkulosy Kochem 1882, B. difterie L o efflerem 188U, tetanu N ikolaiem 1885, diplokokka intracelhdám ího W eichselbaum em 1887, konečně 1905 spirochaety pall. Schaudinem . Rok 189U znam ená pak pravé požehnání pro dětskou th e ra ­ pii zavedením antidifterického se ra B eh ň n g em , v jehož včasném a dostatečném použití máme při d ifterii zbraň, k terá nám v ohrom ném procentu příp ad ů snižuje nebezpečí floridní d ifte­ rie i je jíc h následků. Léčení difterie získává velmi cenného p ro ­ střed k u v intubaci, kterou zavedl J. 0 ’D ivyer r. 1887 při léčení stenotických stavů difterických. Po B ednářovi vídeňská škola může se chlubiti jm ény Wiederh o ffera a Eschericha, z nichž druhý napsal zajím avé studie o floře s tře v n í u zdravých a nemocných dětí a dále upozornil na častost vyskytování se kolicystitidy u dětí, zvláště děvčátek, dále K assow itzem , znám ým pracem i o rh ach itis a používání rybího tuku s fosforem p ři ní.5) V posledních desetiletích pak jm éno Pirquetovo, Schickovo a Mollovo jsou každém u paediatru znám a. Pirquetovo zejm éna z jeho prací o tuberkulose, allergii, atd. Z prací o d ifte rii a zavedení profylaktického očkování proti ní, jm éno Schickovo, Mollovo pak z kliniky nemocí kojeneckých a hlavně poruch výživy. 28

V Německu Cam erer, Biedert, H eubner, R ubner zasloužili se pracem i o výživě kojenců, Soltm an, B aginský, kterýžto za­ kládá časopis: C entralzeitung f. K inderheilkunde — pozdější A rchiv f. Kdhlk. C zem y, rodák plzeňský, nej větší paed iatr ně­ mecký a z prvních světových zavedl aetiologické hledisko do nauky o poruchách kojeneckých, vymezil pojem poruchy mléčné a moučné, ohraničil pojem konstitucionálních anom alií, exsudativní diathesy. Vedle něho, často pro ti němu, ale s nemenším úspěchem pracuje v oboru kojeneckých poruch F inkelstein a jeho škola. U platň u jí se Moro, B riining, P faundler, Stolte, K leinschm idt, M ayer atd. Ve F ra n c ii11) do roku 1879 nebylo učitelské stolice dětského lékařství, a přece F ran cie to byla, kde v polovině 19. století zrodila se paediatrie. V roce 1802 byla ote­ vřena v P aříži první dětská nemocnice, k te rá dosud trv á jako H ôpital des en fants m alades. J e st to nemocnice, k te rá byla vzorem ostatních a byli to lékaři této nemocnice, k teří šířili znalost dětské discipliny lékařské: Jadelot a Euseb de Saile, k te ří svoje zkušenosti uveřejnili v poznám kách k překladu knihy Undervuodovy (1823), kteréžto poznámky, ja k praví M arfan, byly cennější původní knihy. Byl to Gersan a Blache, Trousseau, B arthez a R illiet, Barrier, Breschet, L elut, B iliard a VaUeix. V roce 1862 pověřen byl fakultou docent Roger, aby v této ne­ mocnici přednášel o nemocech dětských. Jeho žákem byl H utinel. Současně však působili učitelé neoficielní, p rim á ři nemoc­ nic pařížských, z nichž někteří byli znam enitým i p aed iatry a uči­ teli. Byl to B ouchut, k te rý nahradil tracheotom ii intubací při léčbě croupu Bergeron, Cadet de Gassicourt a jiní. Po Rogerovi stal se profesorem dětského lékařství v P aříži Parot, znám ý Parotovou pseudoparalysou na podkladě luetickém, a popisem atro fie dětské pod jm énem athrepsie. Po sm rti P arotově ujím á se uprázdněného m ísta Grancher, spolupracovník P asteurův, pracující zejm éna v tuberkulose dět­ ské a realisující antisepsi lékařskou. Už tehdy G rancher správně poznává, že kojenec, novorozenec získává tuberkulosu nákazou od m atky nebo otce nebo mimo rodinu od služebných a již on založil preventoria dětská, t. j. um ísťoval zdravé děti tuberkulosních rodičů v zdravých rodinách venkovských s ohromným úspěchem a tím prokázal veliké služby svému národu profylaxí tuberkulosy. G ranchera vystřídává n a stolici paediatrické H utinel r. 1907, dříve prim ář v H ôpital des E n fan ts assistés, kde vytvořil oddě­ lení s individuálními boxy. V roce dvacátém zaujím á m ísto po H utinelovi Nobécourt. V tom to roce rozdělena byla klinika na dva ústavy: jeden pod jm énem Clinique de la Médecine des E n­ fa n ts na témže m ístě, druhý pak přenesen do Hospice des E n ­ fan ts assistées, nazván klinikou hygieny prvého dětství a je jím šéfem ustanoven nynější představitel paed iatrie francouzské M arfan.11) 29

V R usku vzkvétala paediatrie pod F ilatovem , jehož učebnice dětského lék ařstv í byla po dlouhou dobu studnicí pro české stu ­ dující a lékaře. Vedle Filatova pracovali v Rusku K auchfus a Gundobin, jehož kniha o zvláštnostech dětského věku je s t nám stále vítanou příručkou. V D ánsku, Švédsku, N orsku H irschprung, M edin, Johanessen, v A nglii v letech 80. a 90. předešlého století Still, Barloiv, B allantyne p racu jící v pathologii a hygieně dětské, ve Švýcarech H agenbach, D ’E spine, Combe, Feer, Stooss, v Itálii Concetti, M ya, Fede, v Polsku B rudzinski,s) V U hrách oba Bókayové, H eim a B ehrendt. Než přejdem e k české paediatrii, m usím e je š tě promluv iti o něm ecké paediatrii pražské, k te rá čestně se řadita již v d ru h é polovici m inulého století k o statním školám světovým. R itte r z R itte rsh e im u zanechává trvalou pam átku v lite ra tu ře světové, popisem D erm atitis exfoliativa, jež nese jeho jméno, E p stein pak získal si jm éna zavedením výplachu žaludečních a tím , že poukázal n a nebezpečí čistění a vy tírán í ú st u kojenců. Od té doby setkávám e se mnohem řidčeji s nemocemi dutiny ú stn í u kojenců. Z jeho školy vyšel R audnitz, znám ý svými pracem i o spas­ m us n u tan s, Fischl a zejm éna Czerny. Zakladatelem české*) paediatrie je s t Theodor N eureutter, k te rý ja k o m ladý lékař vstoupil do služeb německé dětské ne­ mocnice v P raze, jediné toho druhu v Čechách. S počátku byl asistenčním lékařem , od roku 1860 také prosektorem , od roku 1865 ordinářem , a od roku 1887 prim ářem . Po třicetiletém působení z ústavu vystoupil. Od roku 1865 spolu s lékárníkem F ů r stem (lékárna na Poříčí, nyní M edica) vedl správu nemocnice. Kdo chce jeho působení posouditi, m usí se vžiti do tehdejší doby, kdy paediatrie byla ještě v plenkách, kdy se sbíraly je d ­ notlivé kam eny do jejich základů, kdy ovládala vše pathologická anatom ie, jak o pevná basis celého lékařství. T ak jak o v B erlíně Henoch, v Mnichově R anke, v P etro h rad ě R anchf us, ve V ídni W iederhoffer, v P ešti B ókay, ta k v P ra z e N e u re u tte r sbíral pozorování klinická, srovnával je s pathologicko-anatom ickým i nálezy, vykládal jednotlivé odchylky dětského organism u. P ro něho nebylo d ítě zmenšeným vydáním dospělého organism u, nýbrž něčím svérázným a podle jeho názoru bylo tře b a dlouho­ leté zkušenosti, aby se lékař mohl vyznati v nemocech dětských. Ačkoliv ústav, ve kterém působil, byl německý, třeb as že tam něm ecké děti je n tu a tam zabloudily, p rof. N e u re u tter shrom áždil kol sebe řadu českých lékařů. T ak stal se prosektorem v této nemocnici doc. Lam bl (pozdější p ro feso r v C har­ kově), po něm doc. Vraný, pak D r. Wach. C hirurgické p řípady *) D le písem ného sdělení řid. D r. A. D. H aasze.

30

ošetřoval doc. D r. M a tějovský, doc. Weis (pak profesor chi­ ru rg ie ), derm atologické doc. Janovský. Jako sekundáři nebo kliničtí asisten ti působili v německé dětské nemocnici potom ní znám í p raž ští d ětští lék a ři: šnejdárek, Salmon, nej s ta rš í dosud žijící dětský lékař, D r. Z ít, p rv n í docent dětského lékařství, K och, Souček. Vedle těchto lékařů celé řad y externistů a sekundářů do­ cházely ze všeobecné nemocnice do dětské nemocnice, aby tam poznali nemoci dětské. Skoro pravidelně jednou týdně sešlo se v dětské nemocnici několik lékařů a tu se debatovalo o jed n o tli­ vých otázkách lékařských. Bylo možno nalézti tam prof. M ichla, Deyla, R y b u a j. Jako profesor přednášel prof. N eu reu tter s počátku n a poli­ klinice, n ejp rve ve Vladisl. ulici v m ístech nynější zah rad y m ě­ šťanské besedy, pak ve Vodičkově ulici naproti nárožním u domu do Jungm annovy ulice a od r. 1887 v am bulatoriu pro nemoci dětské ve Viničné ulici (nynější zubní klinika). T eprve r. 1891 byla zřízena klinika o 35 lůžkách v tém že domě. Js a ještě v německé dětské nemocnici, získal N. řad u p řáte l a založil r. 1887 spolek pro zřízení dětské nemocnice a chorobince v Praze, k terý pak vedl adm inistrativu kliniky a vede podnes I. českou dětskou nemocnici v Sokolské tříd ě. Zásluhou prof. N e u re u ttera a prof. Michla, tehdy jednatele spolku, dosaženo, že obec p ražsk á s M ěstskou spořitelnou P ra ž ­ skou, vystavěla novou dětskou nemocnici, k terá je s t přes 25 roků v činnosti. P ře s to, že byl srdcem nadšeným Čechem, psal N e u re u tte r p rvní své práce německy a proto byl znám v německém světě paediatrickém spolu s prof. Steinerem . Po založení čas. čes. lé­ k a řů psal rok co rok do tohoto časopisu, jediného tehdy vědec­ kého lékařského listu českého, a tím vymizelo jeho jm éno z lite­ r a tu r y německé. Jako přednosta dětské kliniky byl nucen nejen ji zaříd iti, ale tak é celá ad m in istrativ a a účetnictví spočívalo n a jeho bedrách, a tím nemohl se vědeckému bádání tolik věnovati, ja k dychtil a si p ř á l ; za to věnoval se české dětské nemocnici, jenom , že m u nebylo dopřáno, aby se dočkal ukončení stavby. Po N eureu ttero v i stal se profesorem dětského lékařství m ůj učitel prof. Pěšina, docent lékařství interního prof. Eiselta, a je s t dodnes představitelem české paediatrie. Jeho činnost vztah u je se nejen n a působení učitelské a práci vědeckou, (P říspěvek ku poznání adenie, o hlízách praeperitoneálních, o antisepsi g astro in testinální, o léčení šerem krevním , o imunisaci proti pneum okokku, o d ifte rii atd., a td .), ale zvláštní kapitolou jeho působnosti je s t živá snaha o. m ezinárodní sty k mezi světem lékařským slovan­ ským a francouzským , korunovaná úspěchem, dík jeho živé, neum dlévající účasti a osobní oblíbenosti. Z jeho žáků nutno jm enovati P exu, nadaného, tra g ick y ze­ 81

m řelého m ého předchůdce a spolupracovníka A nt. Velebila, prof. M asarykovy univ ersity D r. O. Teyschla a m . j. V ýznam nou událostí pro vývoj české p aed iatrie bylo roz­ dělení nalezince na český a něm ecký. P řednostou českého oddě­ lení byl jm en o v án prof. Schw ing. Jeho nástupcem se stal Scherer, čilý publicista v českých i něm eckých časopisech. Po jeho předčasné sm rti stal se p řed ­ nostou kliniky pro nemoci kojenců a novorozenců švehla, znám ý svými pracem i o thym u, fissurách ani atd. Nebyly by správné ani toto tak kusé vylíčení vývoje české paediatrie, kdybychom nevzpomněli význam u české dětské ne­ mocnice pro vývoj p aediatrie české, kdybychom nevzpomněli vy­ nikajícího derm atologa a tak nevšedně vzdělaného učence vůbec, k te rý měl veliký zájem vždy a všude o vývoj československé paediatrie, k terý , kde mohl pom áhal stavětí základy je jí, byl vždy rádcem každém u mladému pracovníku v tom to oboru, kdy­ bychom nevzpom něli dlouholetého ředitele české dětské nemoc­ nice V ítězslava Janovského. A rovněž by bylo nevděkem nevzpom enouti lékaře lidumila, vzoru lidské nezištnosti a šlechetnosti, na nějž každý, kdo s ním nebo pod ním sloužil, s velikým vděkem vzpomíná, A ntonina D om inika Haasze. V posledních desítiletích učinila paed iatrie ohrom né pokroky ve všech svých odvětvích, práce klinická pracuje r uku v ruce s labo­ rato ří a zejm éna v oblasti poruch výživy kojeneckého věku učiněno mnoho objevů a poznání, a i když nejsm e dosud u cíle, nemáme vše objasněno tak, ja k bychom si přáli, m usím e říci, že všechny ty práce jsou dobrým stavebním m ateriálem , z něhož konečné pevná, stálá budova nauky o poruchách výživy bude vybudována. Též v aetiologii a profylaxi infekčních chorob čini se stálé pokroky: objeven byl m ikrob p aro titis epidem ica Kerm orpantem a rovněž ve F ran cii Nicols a Conseil v roce 1918 činili po­ kusy s pro fy lax í spalniček pomocí rekonvalescentního sera, v kterýchžto pokusech pokračoval D eg kw itz n a klinice P faundlerově. O objasnění aetiologie spály se pokoušeli ve škole italské Di C ristinas, CaronM -Sindoni, am eričtí m anželé Dickovi snaží se jed n ak p o tv rd iti diagnosu spály, jed n ak o je jí profylaxi. V pro fy lax i d ifte rie užívá se s úspěchem , po předběžné reakci Schickově ke zjištění přítom nosti specifických látek v krvi anatoxinu Ram onova. Přirozeně, že se vzrůstajícím zájm em o dětské lék a řstv í a s přibýváním publikací tohoto oboru poci­ ťovala se p o třeb a časopisů vlastních, čistě paediatrických a tak během doby vznikla celá řa d a časopisů všech národů, které spo­ ju jí všechny p ráce týkající se dětského věku a jsou tak neoce­ nitelnou pomůckou pro další vědecké práce. N ebudu déle vypočítávati všechny vymoženosti posledních let na poli p aediatrie. Chtěl bych totiž je ště aspoň opět v h ru ­

bých rysech vylíčiti vývoj a vznik dětských nemocnic, k teré m ěly přece hlavní podíl n a vývoji a rozkvětu paediatrie. Je ště v prvním tisíciletí po K ristu nebylo dětských nemocnic vůbec. Zm ínil jsem se již n a počátku, že k řesťanství přineslo jis tý o b ra t v nazírání na ženu a dítě. Bylo zabraňováno odklá­ dání dětí a utrácen í neduživých, ale nemocnic pro ně nebylo. D ěti byly v nemocnicích společně s dospělými, když již byly zři­ zovány. A pom ěry v těchto nemocnicích byly málo utěšené, ba m ůžem e říci zoufalé, a nemůžeme se diviti, že byly spíše po­ strachem než útočištěm. Vždyť nemocnice takové představovaly ohrom né sály, kde byli pohrom adě nemocní stižení všemi možnými nemocemi, a ne­ je n to, že v jednom sále bylo i přes sto nemocných, ale byly z ři­ zovány i velké postele, v nichž leželo 8— 10 dětí, ev. s dospělým i pohrom adě, že úm rtnost byla ohrom ná, nebude se diviti nikdo. A ne jin a k bylo tomu v nalezincích. Je ště v polovici minulého století netěšila se ústavní péče velké oblibě a byl ustálený názor, že nemocný kojenec p a tří m atce. Oporou tohoto názoru byly sm utné poměry, k teré pano­ valy v dětských nalezincích a útulcích. T ak v roce 1858 v p ra ž ­ ském nalezinci při frekvenci 2831 dětí novorozených byla m or­ ta lita 103%, tedy nejen všechny děti v tom to roce p řija té , ale i všechny z předešlého roku zbylé zemřely. V jiných ústavech m ěli ú m rtn o st 60— 80% a klesla-li na 45% , bylo to již příznivé číslo. Děti zm íraly hlavně na nemoci, k teré v ústavě získaly, což p ř i znám é vním avosti kojenců není s podivem.*7) J e s t zajím avo, že většina dětských nemocnic byla zřízena veřejnou dobročinností, že to byly podniky soukrom é, k te ré tep rv e později byly přejím ány státem ve vlastní správu nebo ev. soukrom ým i zůstaly. Tak vidíme, že v P a říž i3) r. 1636 jed n a vdova zakládá nalezinec pro odložené děti, který byl ihned p ře ­ plněn, takže zdravotní poměry v něm byly neudržitelné. S p ř i­ spěním královské dotace byl pak tento nalezinec přeložen, reo rganisován a byl základem M aison des E n fa n ts trouvées, k te rý dosud trv á pod názvem Hospice des E n fa n ts assistées. V polovině 18. století byly z nařízení K ateřin y Veliké z ří­ zeny nalezince velkých rozm ěrů v R usku3) v P e tro h ra d ě a Moskvě. V téže době založen byl v Londýně dispensář pro děti A rm strongem . O založení první dětské nemocnice v P aříži jsem se již zm ínil (1802), d ru h á dětská nemocnice byla zřízena v R usku3) (1834) a v roce 1840 další v P e tro h ra d ě a Moskvě. Ve V ídni3) byl za Josefa II. vedle všeobecné nem ocnice zřízen nalezinec, brzo na to Dr. M astalierem ordinace p ro s ta r š í děti, M authnerem pak dětská nemocnice sv. Anny, k terá ž je s t tř e tí nemocnicí n a světě. R . 1839 o tv írá se dětská nemocnice v P e šti.3) V Anglii zřizuje se p rvní dětská nemocnice tep rv e r. 1852. 3

S3

Ve Švýcarech vznikají dětské nemocnice v B asileji, v Že­ neve, Curychu. V N ěm ecku3) tep rv e 20 let po založení berlínské university o tv írá se v C harité oddělení dětské a v té době jsou též zřizo­ vány dětské nemocnice v ostatn ích německých m ěstech. O pom ěrech v Čechách jsem se již zmínil, snad by bylo ještě sděliti, že z původních — v době josefínské založených nalezinců — v P raze, v B rně a Olomouci, udržel se n a území republiky Československé jenom nalezinec pražský. Ú stav tento v roce 1923 vhodněji byl přejm enován na Zem­ ský ústav pro péči o d ítě .12) N a M oravě se založením M asarykovy university otevřena klinika pro nemoci dětské. N a Slovensku p řev zata byla státem dětská klinika v září 1919, k te rá rok před tím byla převzata m aď arskou vládou pro u niversitní účely od spolku, kterém u ta to nemocnice náležela, a k te rá byla založena r. 1857 za starostenství F r. Kam pfm iillera. V Bytčici je s t dětská nemocnice a v Košicích dětské oddě­ lení p ři s tá tn í nemocnici. Koncem 18. století obrácena byla pozornost k léčivým účin­ kům m oře, zejm éna u dětí skrofulosních a zakládají se na po­ břežích m ořských hospice pro tyto děti (anglický M argaret Hospice, nejznám ější francouzský Berck sur M er, italský ve V iareggiu, německý v N orderney a td .).3) V Čechách vznikl znám ý ústav pro dětskou tuberkulosu prof. Ham zy v Luži. Později založeny zemský ústav pro tuberkulosní děti v Cvikově, při nemocnicí v Klatovech a dětské od­ dělení plicní léčebny v žam berku, na Slovensku ústav šrobárův v D. Smokovci a preventorium v Lučivné. Přirozeně, že s duchem doby pokračuje i zařízení nemocnic; ve smyslu starých požadavků Lavoisierových,3) aby nemocný nezískal v nemocnici nemocí, kterých před přijetím do nemocnice neměl, aby každý nemocný měl své lůžko pro sebe a děti, aby byly odděleny od dospělých, upustilo se od velkých, společných sálů, jsou zřizovány m enší pokoje co možno s nejm enším počtem lůžek. U puštěno od společných budov velkých a zaveden paviló­ nový systém , přikročeno k zřizování t. zv. boxových oddělení, kde každé dítě bylo pro sebe isolováno. Vzpom ínám e-li požadavků Lavoisierových, je s t nám při této vzpomínce sm utno, když m usím e p řiznati, že u n ás ani dosud nem ám e splněny všechny jeho ta k oprávněné a ta k sta ré po­ žadavky. J e st pochopitelno i laikovi, že vše n a světě m usí se stavětí od základů. Tyto m usí býti řádně vybudovány, do detailů pro­ pracovány, na všechno se m usí m ysleti, aby sta v b a stála pevně, a odolala všem nepříznivým vlivům. A není dítě základem , není jeho zdraví základem budoucího života, a není zcela přirozeno SU

a nemělo býti už dávno p rv n ím požadavkem , aby p ráv ě dětem dostalo se v jejic h nemoci toho nejlepšího a nej dokonalejšího, co podle našich současných vědom ostí existuje? A nejsou to v prvé řa d ě dětské nemocnice, kterých m ám e v republice tak málo, v lastně om ezují se jen na kliniky univer­ sitn í v hlavních m ěstech a 1— 2 nemocnice dětské venkovské (Bytčice, Košice) ? V cizině už dávno pochopili tyto důvody a člověk m usí záviděti, ja k Francouzům , ta k Němcům a jiným národům , kolik oni věnují na dětské nemocnice, co jich m ají, co sam ostatných dětských nemocnic, co oddělení dětských p ři všeobecných ne­ mocnicích. A my dnes p ři ta k m além stavu dětských nemocnic boju­ jem e stále ještě s takovým i nedostatky, že se bojím e o děti nám svěřené, aby — i při naší nejlepší vůli — nezískaly v našich ne­ m ocnicích jiné nemoci, než s kterou do nemocnice přišly. To po­ chopí jen a jen lék a ř a pak je n rodiče těch dětí, k te ří jsou nuceni d áti své děti do nemocnice. Nemožná, podle našich dnešních požadavků, hrom adná od­ dělení kojenecká, zdají se snad laikovi dostačitelným oddělením, když vidí linoleum, bílé kachle a č isto tu ! A právě tato oddělení jsou paskvilem požadavků m oderní nemocnice dětské, nemluvě ani o odděleních infekčních. Nemáme-li býti daleko za cizinou a zejm éna zde v B ra ti­ slavě, v bezprostřední blízkosti Vídně — kde jsou ta k bohatě, právě v tom to oboru zařízeni, potřebujem e zdokonalení dětských nemocnic, potřebujem e zřízení boxových oddělení, potřebujem e vzduchový prostor pro ty to děti, aby v nemocnici získaly a nikoli úhony utrpěly. Doufejm e, že po pětiletém snažení konečně se dočkáme pavi­ lonu kojeneckého a pak o sta tn í úpravy kliniky. Než dnešní p aediatrii nejde jen o děti nemocné, naše velké úsilí obrací se k profylaxi nemocí, my chceme u chrániti děti nemocí, zachrániti každého jedince, vychovati zdravá, odolná individua — to je s t naším hlavním přáním . Zm ínil jsem se n a začátku své přednášky o n u tn o sti tohoto našeho počínání, že nás pom ěry k tom u donutily. J e s t zde jis tá p říbuznost okolností, k te ré v různých zemích k tom u vedly. V e F ra n c ii depopulace a hlavně francouzsko-pruská válka, u n ás válka světová. Ve F ra n cii vidím e, že jsou po oné nešťastné válce vydávány zákony na ochranu dětí kojených, jim iž se n ařizuje, že m atka-kojná m usí své dítě k o jiti do 7. m ěsíce anebo p řed ati jin é kojící ženě, je jíž dítě zemřelo. U nás skoro půl století po­ zději — a jsm e pyšni n a to, že se to stalo částečně z n aší inicia­ tivy — je s t vydán ta k zvaný Lex H álek, podle něhož m atk a m usí své dítě k o jiti aspoň 3 m ěsíce než m ůže jiti za kojnou anebo vzíti své dítě s sebou. A můžem e říci, že m y jsm e ten to zákon je š tě před jeho vydáním prováděli a provádím e s úspěchem . Ve 5*

85

F ra n c ii byly zakládány již v létech devadesátých poradny, z nichž p rv n í byla založena v P a říž i v C haritě jak o t. zv. Consultations des nourissons a od té doby se tyto poradny ve F ran cii velmi rozm ohly a výborně osvědčily. Do těchto consultations dostavo­ valy se většinou děti kojené a hlavní význam jejic h hledal zakla­ d atel v propagaci kojení. Tém ěř současně vznikl nový typ těchto poraden, jis tý d ru h dispensáře, Gouttes de la it V ariot, v nichž nalézám e zcela jin ý m ateriál, t. j. 75— 80% dětí um ěle živených, chudých, často opuštěných novorozenců, v nichž hlavní snahou bylo zao p atřiti těm to dětem zadarmo p rv o tříd n í m léko. U nás za války vznikly p o rad n y pro m atky a kojence n e jp rv e v Praze (1915), a v k rá tk é době se rozšířily po celé republice. Zde v B ra­ tislavě založena byla poradna mým předchůdcem prof. Heimem, v roce dvacátém zřízena československá po rad n a p ři dětské kli­ nice a péčí čs. č. kříže jsou tyto instituce rozšířeny po celém Slo­ vensku. P ro s ta rš í děti zřízeny dětské poradny „N ašim dětem “ , za­ ložené am erickým červeným křížem za ředitele D r. H. O. Eversolea.12) N ení dnes času, abych i jen letem p ro b íra l práci, rozvoj, výsledky těchto poraden. Je n o jedné věci chci se zm íniti, že naše sn ah a nyní sm ě řu je k tom u, zavěsti všeobecnou, řekl bych, ro­ dinnou péči a nikoli rozděliti ji na jednotlivá údobí věková anebo podle různých nemocí. P racu je se radou, přednáškam i, spisy a m yslím, že v tom to posledním ohledu nem usím e se nikterak obávati srovnání s národy jiným i. Nemocnicemi dětským i, nalezinci, poradnam i, není ještě vy­ čerp án a naše snaha a touha po uvarování dětí před nemocemi. Z řizu jí se ozdravovny, preventoria pro děti ohrožené tuberkulosou a jsou zřizovány instituce, které umožňují odstraněni zdra­ vých dětí tuberkulosních rodičů do rodin zdravých venkovských. My v B ratislavě zřídili jsm e při naší klinice pomocí M asa­ rykovy Ligy p reventorium pro zdravé kojence z tuberkulosních rodičů, aby ta k zůstaly uchráněny před m ožností nákazy. Končím svoji přednášku jednak přán ím , aby nás povolaní činitelé v našich snahách co nejvíce podporovali, jed n ak slibem, že budem e pracovati k rozvoji a vzestupu československé paed iatrie, neboť je s t to zájem nejenom vědy, nýbrž i zájem celo­ stá tn í, abychom vychovali národu a stá tu zdravé, silné Čecho­ slováky. Použitá

literatura.

1. Aschoff a Diepgen — K u rze Ů b e rsic h tsta b e lle z u r G eschichte d er M edicín. 1920. 2. Bednár — L eh rb u c h d e r K in d e rk ra n k h e ite n . 1856. 3. J. Bókay — D ie G eschichte d e r K in d erh e ilk u n d e . 1922. 4. Briining H. — D ie G eschichte d e r K in d e rh e ilk u n d e (P fa u n d le r S chlossm ann — I Bd. 1923.

36

5. Bruning-Schivalbe — H an d b . d. P a th o l, u. P a th o l. A n a t. d es K in d e sa lte rs 1912. 6. Joachim •— D ie D ie te tík u n d die K ra n k h e ite n des kind lich en A lte rs bei den a lte n In d e n . A rc h iv f. K in d rh . 1891. 7. Hentiig — D ie G esch ich te d e r K in d e rk ra n k h e ite n 1877. (G e rh a rd s H an d b . d. K in d e rk rh .). 8. Kroner — t i b e r die P fle g e u. K ra n k h e ite n d e r K in d er. (Z řeck ý ch p ra m e n ů ). J h r b . f. K d rh lk . 1876— 77. 9. Troitzky — S o ra n u s E p h e siu s a ls e r s te r P a e d ia te r d e r e w ig e r S ta d t. A rch . f. K d rh lk . 1891. 10. Troitzky — D ie M ein u n g en C h r. W . H u fe la n d s tib e r die P a e d ia trie im L ich te d e r Jefcztzeit. (A rch . f. K d rh lk . 1913). 11. Manfan — C lin iq u e de la p rem ie re en fan ce. 1927. 12. Veselý J. — N á s tin z d ra v o tn í péče o m lád ež v rep u b lice česk o ­ slovenské). (B rd lík — Š v e jc a r, S tru č n á th e ra p ie nem ocí d ětsk ý c h ). 13. M. Navrátil — A lm a n a c h českých lé k ařů . 14. Památník n a o slav u p ad e sátile téh o ju b ile a F r . J . 1898. 15. Grotjan — S o ziale P athologie. 16. Jochman — L eh rb u c h d e r In fe k tio n sk ra n k h e ite n . 1924. 17. Doc. Dr. AI. Epstein „ S tu d ie n z u r F r a g e d e r F in d e la n sta lte n u n t e r b eso n d erer B eriic k sic h tig u n g d er V e rh ä ltn isse in B ohm en. (C alv e — 18 8 2 ).

37

PROSLOV RECTORA MAGNIFICA P R O F . DRA J I Ř Í H O B R D L Í K A při im m atrikulaci p o slu ch ačů lé k a ř s k é a filo­ s o f i c k é f a k u l t y d n e 1. a 2. p r o s i n c e 1928. Občané akadem ičtí! P řišli jste dnes, abyste vykonali akadem ický slib, jím ž se zavazujete, že budete zachovávati zákonné předpisy platné pro akadem ické občany! Slib te n Vás zavazuje jako každý slib řádného občana. B u ď te toho pam ětlivi p ři každé příležitosti za svých studií a při rů zn ý ch okolnostech uvažte vždy, zda V aše je d n á n í odpovídá tom u, co jste mně, ja k o representantu university, při Vašem v stu p u na universitu, slíbili. B uď te pyšni na to, že js te akademickými občany, nedovolte nikdy, aby čest tohoto titu lu a tím i čest university byla po­ sk v rn ěn a, naopak, hleďte, aby Vaše chování bylo vzorem jiným . O tom, ja k si p řed sta v u ji j á lékaře, jsem prom luvil při své instalační přednášce, a bylo by dnes zbytečno, opakovati to, co js te před 2 léty slyšeli. P řišli jste z různých končin naší republiky, většina z Vás opustila domov, aby dokončila studia gym nasiem započatá. Octli jste se v cizím prostředí, u cizích lidí, stali jste se na­ jed n o u sam ostatným i a o sobě rozhodujícím i občany. Taková sam ostatnost a svoboda náhle získaná je s t něčím novým , krásným , ale zároveň chová v sobě nebezpečí, aby ten, k te rý ji získal, řádně j í rozuměl a užíval. U žívejte té svobody akadem ické s rozm yslem řádně, ne­ d e jte se svésti špatnou společností, nem rhejte zdravím , nepro­ padněte alkoholu a nočnímu kavárenském u ž iv o tu ! Vzpom eňte vždy včas, že v alkoholovém opojení a chvilko­ vém překypění mysli, nálady a odvahy m ůžete získati nemoci, k te ré V ám zničí celý život! Ale nejen Vám, ale i budoucím V ašim rodinám . Vzpom eňte vždy včas svých rodičů, své m atky, je jí staro sti o Vás. A bych mluvil otevřeně, p am atujte na všechna zla velko­ m ěsta , na pohlavní nemoci. život Váš nem ůže plynouti jen prací, Vy po třeb u jete též osvěžení ja k duševního ta k tělesného. Z dravý rozum ný sp o rt V ás osvěží nejen k další práci, ale bude Vám i ochranou před životním i v ý střed n o stm i! B uď te zdrávi, p ra c u jte , vzdělávejte se a p řeji Vám , abychom n e je n m y s Vám i byli spokojeni, ale abyste i Vy po létech opustili n a ši m ladou universitu s nejlepším i vzpomínkami pro celý život. A nyní p řistu p te a složte do mých rukou akadem ický slib.

38

PROSLOV DĚKANA PRÁVNICKÉ FAKULTY P R O F . DKA A U G U S T I N A R Á T H A při iram atrikulaci posluchačů právnické fakulty d n e 30. l i s t o p a d u 1927. Podľa predpisov universitných každý študent m á složiť do rú k rektorových sľub, že bude predpisy universitně zachovávať a vrchnosti universitně v úcte m ať. Tento a k t sa m enuje imm atrikuláciou a znam ená, že sa štu d e n t len tým to solem ným aktom s tá v a plnoprávnym občanom akadem ickým . K tomu, aby sa m u počítaly sem estre a bol p rip u sten ý ku zkúškam , nestačí zápis na fakulte, v kvestúre, testy profesorov, tre b a byť im m atrikulovaným , a to včas. Tento slávnostný a k t prevádza zpravidla rek to r. Mne sa dostalo toho roku te j cti, že som delegovaný ako dekan k vykonaniu te jto funkcie n a našej právnickej fakulte. Vy budete tedy sľubovať úctu a zachovávanie zákonov a zákonných predpisov. Čo je p rvý a najhlavnejší zákon, najp rísn ejší predpis pre každého štu d en ta? Keď sa K rista opýtali jeho učeníci: M ajstre, k to rý je prvý a najväčší príkaz zákona božieho, ktorý p a ra g ra f nebeského codexu je najvážnejší, najdôležitejší? Tu im odpovedal: p rvý a najväčší príkaz je m i l u j . . . . druhý, nie menej vážny: m iluj, t. j. Boha i človeka. Tedy zákon altruism u, čo znam enalo oproti pohanském u egoism u nesm ierny pokrok pre celé ľudstvo. P re štu d en ta je prvý a n ajv ážn ejší p rík a z : „uč s a !“ N a to mi niekto odpovie, veď je to už zodratá frá z a , od útleho detstva, ako sme začali chodiť do obecnej školy až po m a­ tu ritu nám to i rodičia i učitelia až do om rzenia opakovali: „uč sa “. Nevie nám dať tá universita, to vysoké učenie, tá alm a m á te r inú devisu pre k u rs akadem ický a p re život nič iného ako to, čo platilo p re obecnú školu a gym násium ? Keď V ám to vaši najbližší a n ajlepší priatelia a dobrop rajn íci, váš otec, vaša dobrá m ať, váš učiteľ ako vrchol pädagogický stále prízvukovali: „uč s a “ , m usí to byť ohrom ne dôle­ žitým heslom, vodítkom, sm ernicou pre Vás. O tázka je, aký obsah, a k ý smysel dám e tom uto príkazu n a universitě. čom u sa Vám tre b a učiť v ústave našom ? Ovšem vede p ráv ­ nickej, veď ste preto sem prišli, poneváč ste cupida legum juventus, ale to je len ten bezprostredný, povedal by som rea lis­ tický, ta k m e r m akateľný cieľ — ale ten ideál, ktorém u všetko to m á slúžiť, je čo A ndersen v pohádke o rusalke povedá: člo­ věkem býti, na slunci žíti. Ako slnko svojím svetlom a teplom je pram eňom všetkého fyzického života na zemi, tak svetlo ducha a teplo srdca je pram eňom všetkého kultúrneho života nášho. 39

D ostať sa napred na ceste sebazdokonaľovania, byť člove­ kom vyšším , k to rý vedel ovládať v sebe človeka nižšieho, neve­ domého, pudam i zvieracím i zaťaženého, dať sa ožiarovať ako R ôntgenovým i lúčami, ako horským slnkom žiarou osvety a zu­ šľachtiť srdce svoje, aby autom aticky reagovalo, keď je treba byť dobrým človekom altruistom — to je asi vo všeobecnosti to, čomu sa nám tre b a učiť. Leges scire non est verba earum tenere, sed vim ac potestatem . P rá v o a pravda sú synonymá, to je právo je ľudsky m ožná našim i nedokonalým i prostriedkam i dosažiteľná, usku­ točniteľná ľudská pravda. Božskú pravdu hľadá teologia, p rak ­ tickú pravdu hľadám e m y v smysle rím skom : ju s est ars aequi et boni honeste vivere nem inem laedere suum cuique tribuere. V s ta re j dobe sculptura vytvárala sfingy, m inotaury, čo chcelo znam enať, že človek len hlavou tak trochu hore je člo­ vekom, že hovorí a snáď myslí, ale ináč m á společné vlastnosti so zvieratom . V tedy bolo otroctvo považované za prirodzené a správné. V dobe renaisančnej sa rozšírilo heslo hum anism u, t. j. že m á byť celý človek od hlavy až do päty vo všetkých svojich životných prejavoch človekom a nikdy nie beštiou. Nám ani hum anism us nestačí, my hlásam e nadvládu ducha. Os hom ini sublim e dedit e t erectos ad sidera tollere vultus. N aša tv á r m usí byť obrátená ta hore k hviezdam. Ako to Vrchlický povedá: js i lásko seraf, jehož neviděti, zem není sídlem tvým ! H oneste vivere znam ená výšku ducha, hĺbku citu a rýdzosť c h arak teru . A toto Vám pri dnešnej im m atrikulácii pripom ínam , aby ste si uvedomili, že sa stávate členmi najlepšej spoločnosti, že ste adoptovaní do aristokratickej rodiny ducha. Noblesse oblige! Každý štu d en t je dokonalý gentlem an, každá štu d en tk a grande dame. P ri týchto sm erniciach Vám váš vlastný cit, dobrý vkus, vaše v y c h o v a n ie , spoločenské pravidlá budú diktovať čo robiť. N e d a jte sa sviesť falošným i floskulami, veď sm e m ladi, a čo by sme sa nezabavili — tým sa obyčajne ospravedlňuje kradnutie času vysedávaním po rôznych lokáloch, leňošenie, nem iernosť v p ití atď . Z aiste neskladáte dnes sľub reholnícky, n e stá v a jú sa z Vás tra p is ti a barnabitky, ani nikto rozum ný nebude chcieť m ať z V ás predčasných starcov alebo mumie. M ladosť — radosť. Za najväčšie šťastie pokladám , kom u je dané zachovať si na tv ári úsm ev m ladosti, je j sviežosť a nevinu. B uď te veselí, radostni, tešte sa z toho nesm ierneho pokladu, ktorý vám m atk a p ríroda dala, ale ako to u Ibsena H eda Gablerová povedá: E s muB in Schônheit geschehen. H arm onicky krásny, ušlechtilý, gentle­ m anský m usí byť život študenta, aby vás podľa dobrých m ravov poznávali. P rá v n é jednanie je vadné, ba neplatné, až tre stn é , jestli je contra leges alebo contra bonos mores. Opilstvo a výtržnosti nič

UO

neom lúva a sm utný je útek od vlastných činov, keď sa tre b a rato v a ť cigánstvom : j a nič, j a m uzikant. Podľa pravidiel života p ríd e čas, kde jednotlivci z radov vašich zaujm ú naše m iesta, z vás sa m ajú a budú rek ru to v ať univ. profesori, p rav o tá ri, sud­ covia, š tá tn i úradníci a vy budete upravovať život svojich spolu­ občanov, a t í k to rí budú voľakedy hovoriť k budúcej m ládeži tak , ako hovorím j a dnes k Vám. K te jto vážnej a zodpovednej d rá h e životnej sa chystáte. P rial by som si, aby ste cítili, keď mi budete podávať ruku, že konáte prvý krok v snahe sum m um in ju re gradum ascender e, že je to začiatok obdobia, ktoré sa končí d ru ­ hým podaním ruky p ri doktorskej promocii, keď budete znova skladať sľub v celku asi toho obsahu, aký j a teraz vkladám do im m atrikulácie, ani štu d e n t nesmie česť akadem ického občana pošpiniť, tedy honorem suum nunquam vitae in fa m ia commaculaturvm ! A j študent sa m usí učiť a vedu p esto v ať: doctrinam cidturum . R uka sa podáva i na znak p riateľstv a a tento význam Vám tiež pripom ínam a chcem, aby ste vedeli, že m áte vo m ne otcov­ ského p riateľa, k to rý V ám dobre chce a k to rý vám vo veci s p ra ­ vodlivej nikdy tera z podanú priateľskú ruku neodním e, neodtiahne. Tedy heslo naše bude: „učiť sa“ ! V tom to znam ení zví­ ťazím e !

PROSLOV REKTORA UNIVERSITY P R O F . DRA J I Ř Í H O B R D L Í K A při z a h á je n í s m u te č n í vzpom ín k y na p a m ě t p r o f . D r a J i ř í h o D a n e š e d n e 16. k v ě t n a 1928. Dnes připadá mi sm utná úloha, abych jako re k to r univer­ sity Kom enského zah ájil sm uteční slavnost na pam ět profesora Jiříh o Daneše. P ovinnost pro m ne tím sm utnější, že želím sm rti nejen velikého učence, cestovatele, učitele, člověka — ale i blíz­ kého příbuzného. J iř í D aneš — jm éno to mělo výborný zvuk nejen v Čechách a specielně v P raze, ale v celé republice bylo známé, ale nejen v republice, m ůžem e říci v celém světě, neboť J iř í D aneš byl člověkem světovým , ja k svým životem, povahou, názory i vzdě­ láním . S m rt je s t vždy sm utná, tím sm utnější však, jedná-li se o člo­ věka m ladého a tím tra g ičtě jší, zastihne-li ho za úplného zdraví. A ta k tom u bylo u Jiříh o Daneše. Z dravý, nevypotřebovaný, neseslabený žádnou nemocí, pln života a síly, pln plánův — ta c h y trá hlava naplněná tolika vědomostmi, m usela od ejiti náhle, ja k o kosou podťata.

Ul

P řip o ju ji se jm énem university Kom enského k ostatním pro jev ů m lítosti a sm utku nad Jeho odchodem a děkuji mu za vše, co pro Slovensko udělal a učiniti chtěl.

Dr. František Štůla: ZA P R O F . D R E M J I Ř Í M D A N E Š E M . P ř e d n e s e n o na p o s m r t n é v z p o m í n c e za prof. D r a J. V. D a n e š e , j i ž u s p o ř á d a l a u n i v e r s i t a K o m e n s k é h o d n e 16. k v ě t n a 1928. Z Los Angeles na tichom ořském pobřeží kalifornském do­ stih la do P ra h y před k rátkou dobou kabelografická zpráva, že ta m dne 12. dubna t. r. podlehl automobilovému n e ště stí profesor geografie K arlovy university Dr. J iří Daneš. Pouhých několik slov, ale ja k hrozného obsahu! Jako náhlý hrom , udeřivší s ja s ­ ného nebe do klidného k raje, zasáhla tato d rtiv á zpráva nejen m alou geografickou obec československou, ale o třá s la celou čes­ kou veřejností, v níž byl Daneš osobou velmi populární. Těšilť se upřím ném u přátelstv í nejen ve vědeckých kruzích, ale byl vždycky vítaným hostem i na našem venkově, kde v nesčetných přednáškách dovedl prostým i, nehledanými, ale m ilými slovy vyp řáv ě ti ta k poutavě o krásách i nebezpečích exotických krajů, k te ré m u příznivý osud popřál sp atřiti. A v pravdě dlužno říci, že Danešovi byl až do konce života osud přízniv. Nebylo plánu, který by se m u byl nezdařil, nebylo předsevzetí, kterého by se mu nebylo podařilo uskutečniti. Proto tak é tím d rtiv ě ji působila zpráva o jeho náhlém skonu, jíž se v zpírá mozek prostě věřiti. Nemohlo se mu přece přihoditi ne­ š tě s tí v světě civilisovaném, když bez bázně, s klidnou rozvahou vědce a bohatým i zkušenostm i světa znalého muže procestoval všechny díly svéta a prošel bez úrazu divočinami a neprozkou­ m aným i kouty naší zeměkoule. Obavy, k teré bývaly dříve vyslo­ vovány v k ruhu jeho p řáte l nad jeho odvážností, byly časem uspány právě jeho úspěchy, jichž se dovedl dodělávati i v situa­ cích nej choulostivějších. P řestalo b ýti pochybností o jeho šťastné hvězdě, k te rá — žel bohu — tak náhle shasla. O bjevilť se Daneš n a českém vědeckém nebi jako zářivý m eteor, k te rý rychle vzplane, ale nenadále zapadne, zanechávaje oslněným zrakům pozorovatelovým jen neproniknutelnou tm u. Řekl jsem , že Danešovi byl osud přízniv, a zcela právem. Bylo m u přáno, aby nem usel procházeti trn ito u cestou českého vědce, k te rý je s t nucen raz iti si cestu k vytčeném u cíli s velikými potížem i. Pocházeje ze sta ré , české, zámožné rodiny nezakusil tv rd o stí života, k teré bý v ají údělem většiny našich intelektuálů v jejic h mládí, nýbrž pod pečlivým vedením své dobré m atky,

U2

rodilé Fastrové, dcery P e tra F a stra , hostinského od Zlaté Husy, znám ého z bouřlivého roku osm ačtyřicátého — otec mu záhy zemřel — mohl již od d ětstv í hověti svým ušlechtilým sklonům, k te ré se počaly velm i záhy vyhraňovati v pevnou životní linii, po níž později neochvějně kráčel. Již jak o m alý stu d e n t neoby­ čejného přirozeného nadání dovedl vyseděti celé hodiny nad a tla ­ sem, prohlížeje cizí končiny, nebo nad cestopisy, k teré mu byly četbou nejm ilejší, a jis tě už tehdy v něm žila touha, aby mohl ty to vzdálené k ra je s p a třiti vlastním a očima. Zeměpis stal se m u životní potřebou, stal se mu láskou nejm ocnější, k terá dovede sice poskytovati nekonečných radostí, ale k te rá dovede i zabij eti. A ta k se odm ěnila i D anešovi: davši mu napiti se hodně hluboko z poháru své rozkoše, u trh la mu jej náhle od úst, kdy mohl tu to lásku láskou spláceti. Padl jako voják v první linii, n a p ra ­ covním poli, zasažen sm rtící ranou právě v okamžiku, kdy se ubí­ ra l za dalším studiem , živ o t jeho byl p řerv án v době, kdy byl připraven, aby počal nésti ovoce nejzralejší. Prof. Dr. J. Daneš narodil se 23. srp n a r. 1880 v Novém Dvoře u U nhoště. V ystudovav gym nasium v Praze vstoupil r. 1898 na českou un iv ersitu Karlovu, na níž se oddal studiu děje­ pisu a zeměpisu. Ačkoliv jej dějepis velmi zajím al, věnoval se později úplně zem ěpisu, vědě, k terá v té době u nás prožívala období přerodu. Byla u nás zastupována tehdy jediným univer­ sitním zeměpiscem Janem Palackým , m užem sice ohrom ného rozhledu, ale nesoustředěným , k terý se zabýval především s tu ­ diem fyto- a zoogeografie, vším aje si vedle toho i otázek anthropogeografických. Není proto divu, že i Daneš se věnoval s počátku většinou anthropogeografii, ja k svědčí jeho práce z r. 1902 „H ustota obyvatelstva v Hercegovině.“ Ale již jak o studentu, který přilnul k vyvolenému předm ětu s celou láskou a oddaností, tento užší obor vědy zeměpisné ne­ stačil. H orlivý čten ář, ovládající již tehdy několik cizích jazyků, seznam oval se se zahraničním i výsledky zeměpisného badání a snažil se je u p latn iti i doma. Z tohoto stu d ia vyplynula jeho p rác e : „H ustota vodní sítě v údolí L ita v k y “, u v eřejněná ve Sbor­ níku čs. spol. zeměvědné r. 1904. Daneš tu přichází s tém atem z fysikálního zem ěpisu, s tém atem z oboru, kterém u nevěnováno teh d y na naší u n iv ersitě větší pozornosti. Ale ani s tím to úspěchem se nespokojil. Touže po hlubším odborném vzdělání, nehledal zabezpečení ve službě středoškolské, nýbrž odešel n a další studie do Berlína, kde působil tehdy vyni­ kající geomorfolog A lbrecht Penck, nástupce proslulého organi­ sá to ra a všestranného geografa Ferd. R ichthofena. U nás až do té doby nebylo toto odvětví zeměpisu vůbec pěstováno. Byly tu sice některé práce, spadající částečně do to­ hoto oboru, zvláště K ořistkovy, k teré se zabývaly tv ary půdv v Čechách, n a M oravě i na Slovensku, ale ty měly více ráz měřický, jsouce výsledkem tehdejšího vym ěřování, v 80tých letech US

m inulého stol. stá te m ve velkém m ěřítk u podnikaného. 0 histo­ rickém vývoji tv a rů dnešního povrchu zem ského, o je jic h příčinnosti a souvislosti s vývojem celé k ů ry zem ské na podkladě geo­ logickém, tedy o geomorfologii, byly v těchto pracích pouze pří­ ležitostné zm ínky. A právě zde nalezl Daneš vlastní pole působ­ nosti, ja k dokázal již první velikou prací z tohoto oboru: „úvodí D olní N e r e tv y “, vydanou v Zeměvěd. sborníku v 1. 1905 a 190G a otištěnou s m enším i zm ěnam i v La G éographie r. 1906 pod titu le m : „La région de la N arenta in férieu re“. R. 1906 n a p s a l: „E in B e itra g z u r K enntnis des K arstp h än o m en s“ do Foldrajzi Kôzlemények sv. X X X IV . Třebaže se vracel tu a ta m v pozděj­ ších letech i k jiným tém atům , ja k ani jin a k nebylo možno při jeho v šestran n o sti a širokém u rozhledu, zůstal přece v hloubi srdce geom orfologii oddán po vždy a přenesl tu to lásku i do pozdější své učitelské činnosti. Stal se totiž r. 1906 docentem všeobecného zeměpisu n a universitě Karlově, o rok později na české technice, r. 1912 m im ořádným a r. 1919 řád n ý m profe­ sorem pražské české university. Sem přinesl nový sm ě r badání na poli fysikálně-geografickém a zaujal v tom to oboru mezi vě­ deckými pracovníky m ísto nejčestnější. N a jeho vědecký vývoj měli tedy vliv cizí geomorfologové, zmínění, již Něm ci R ichthofen a Penck, F rancouzi M argerie a de Noe a především Am eričan W. M. Davis, k te rý vybudovav teorii o vývojovém cyklutvarů zemského povrchu rušivou činností vody a vzduchu, uvedl do badání geomorfologických nový sm ěr, třeb a ne vždycky a všemi pracovníky bez nám itek p řijím an ý . Učitelem se však n estal Danešovi žádný z nich; nepřijím al jejich názorů bezpodmínečně, nekriticky. Lze-!i již m luviti o nějakém učiteli, pak jím byl loni zvěčnělý veliký jugoslávský geo g raf Jovan Cvijič. Ale i ten dal Danešovi pouze vědeckou m etodu, kdežto ve vlastní práci šel Daneš vlastní cestou, jak dokázal ve své ve­ liké stu d ii: „M arfologický v ývo j středních Čech“ z r. 1912. Daneš již od studentských let zastával houževnaté názor, že geografovi je s t nade vše nutným v lastn í poznání studovaného k ra je . N e pouhé studium knižní, ale sam ostatné pozorování v poli bylo jeho životní devisou, k te rá sice vydala bohaté ovoce v řadě pojednání v našich i cizích, zvláště srbských, anglických, f ra n ­ couzských a německých časopisech, odborných i beletristických, ale k te rá se m u stala na konec osudnou jak o ta k m nohým ve­ likým badatelům . Cestování stalo se m u životní vášní, ale vášní provozovanou ne z kratochvíle, nýbrž za účely p řísn ě vědeckým i; poznávání nových, namnoze neprobadaných k ra jů a stálé rozši­ řování v lastního názoru bylo mu heslem , v jehož sledování ne­ znal překážek. Nespokojoval se je n letm ým ohlédnutím končiny, kterou p ráv ě studoval, ale snažil se vniknouti vždycky do všech podrobností, p ři čemž nešetřil sil ani hm otného nákladu. Vědě věnoval skoro celé své značné rodinné jm ění a n a konec i život. N a cesty však se nevydával ledabyle; vždycky tu u něho U

předcházela velmi důkladná p říp ra v a lite rá rn í a mapová, takže udivoval svými vědom ostm i a znalostmi k rajů , do nichž po prvé přicházel, i tam ější badatele, po léta již v těchto končinách pracu­ jící.^ Po každé^ cestě p ak nová revise litera tu ry , srovnávání s n a ­ bytým i osobními poznatky a teprve pak konečný soud. N ení proto divu, že p ráce Danešovy, i m enší rozsahem, jsou přím o přeplněny fak ty a vyn ik ají bystrým i postřehy i hlubokou znalostí věci, k terá byla vysoce ceněna i v zahraničním světě vědeckém. právě Danes to byl, k terý nám otvíral dveře na cizí fórum vědecké a pom áhal tu velmi účinně odstraňovati překážky, s růz­ ných stra n nám kladené. Vědecké cesty Danešovy byly m nohostranné. Procestoval důkladně v 1. 1899— 1907 země balkánské, r. 1904 studoval ve Spoj. státech am erických, r. 1906 ve Španělsku, na Kubě, Ja maice, Mexiku a v K alifornii a r. 1908 v Krasových územích francouzských. V 1. 1909/10 podnikl spolu s přítelem Dominem velikou cestu na Já v u a do A ustrálie, k te rá se stala známou i ši­ rokým kruhům čtenářským jejich společným cestopisem „Dvo­ jím rá jem “. V rátiv se, ujal se opět úřadu vysokoškolského učitele a dělal plány k novým cestám . Cvijič,*) s nímž uzavřel Daneš neroz­ lučné přátelství, nadchnul je j svými pracem i i několika cestam i, k te ré společně podnikli, k hlubším u studiu velmi obtížné části geomorfologie, k prozkum u zjevu krasového. A právě velmi četné cesty měly býti příp rav o u k velikému srovnávacím u dílu o tom to zjevu, jehož byl Daneš po Cvijičovi nej lepším znalcem na světě. Po válce, k te rá ani jeho neušetřila povinnosti vojenské — bylť povolán jak o záložní důstojník do Bosny, kde mu svěřen prozkum krasových jeskyň pro účely hospodářské — vykonal několik cest po Slovensku a Podkarpatské Rusi sám, nebo s přá­ teli prof. Dominem, Dvorským a Chotkem, z nichž vyplynul velmi podrobný „úvod do geomorfologie Slovenska a P odkarpatské R u s i“, uveřejněný r. 1920 ve Vědě přírodní, k terý jest vlastně cenným program em a výhledem do budoucnosti pro m orfolo­ gický prozkum těchto zemí, v tom to oboru ještě málo studova­ ných. Aby dosáhl svého vědeckého cíle, vzal na sebe v 1. 1920— 23 velm i obtížný úkol prvního generálního konsula čsl. v A ustrálii, p ři kteréž příležitosti nejen že navázal velmi cenné sty k y ob­ chodní mezi naší republikou a A ustrálií a v řadě přednášek se­ známil tam ější k ru h y společenské s našim i poměry, ale probadal znovu některá území au stralsk á a vraceje se do vlasti, vykonal úplnou cestu kolem světa. 1 tato s pobytem australským je s t znám a širší v eřejn o sti jeho velikým, dvousvazkovým cestopisem „Tři léta při Tichém oceáne“, z něhož zvláště první díl jest dů*) C vijicovu vědeckou p rá c i zhodnotil D an eš v m o n o g ra fii: Jo v an C vijic. K jeh o še d esá tý m n aro z en in á m . S p isy v y d á v a n é P řírodovědeckou fa k u lto u u n iv e rs ity K arlo v y . Čís. 46. R ok 1925.

45

kladnou, přísně vědecky založenou, ale populárně napsanou studií 0 A u strálii, je jíž byl Daneš u nás nejlepším znalcem. že byl v tom to ohledu vysoce ceněn již dříve i za hranicem i svědčí vyzvání, jehož se m u dostalo říšskoněm eckým nakladatel­ stvím W esterm annovým , aby napsal pro Ilustrovaný zeměpis, vydávaný r. 1914 Evaldem Bansem, s ta ť o A ustrálii. A ni si neoddechnuv, ujal se znovu nejen úřadu vysokoškol­ ského učitele v Praze, ale kromě toho neoslyšel ani pozvání naší m ladé university bratislavské, aby zde organisoval studium geo­ grafie. P řednášel tu v 1. 1924/25, zřídil sem inář a počal budov a ti odbornou knihovnu, nešetře času ani zdraví. Vzdal se tohoto blahodárného, ale při tom těžkého úkolu teprve, když děkanský ú řad přírodovědecké fak u lty university Karlovy, vznesený naň v r. 1925/26 m u v tom časově úplně zabránil. A konečně, po novém zájezdu do krasových oblastí fra n ­ couzských v létě r. 1927 přišla jeh o poslední veliká cesta, na niž se vydal 27. říjn a téhož roku, a to znovu do Spoj. s tá tů am e­ rických. Byv vyzván, aby přednášel na tam ních universitách o ně­ k terý ch problém ech geografických, spojil tento zájezd s p ro stu ­ dováním K rasových území severoam erických. Procestoval Flo­ ridu, A labam u, Iowu, N. Mexiko, K alifornii a řadu jiných stá tů U nie a při tom nalezl ještě tolik času, že absolvoval m nožství přednášek v střediscích am erických Čechů a Slováků. Všude, kam koli zavítal, byl srdečně vítán a jeh o návštěvy se sbily p ra­ vým i národním i sv átky našich zám ořských k rajan ů , ja k svědčí h o jn o st nadšených článků v am erických novinách. Měla to býti, ja k se před odjezdem vyjádřil, jeho poslední veliká cesta, po níž chtěl v klidu zpracovávati ono ohrom né m nožství m ateriálu, po léta s takovou pílí sbíraného po všech končinách zeměkoule, aby splatil vědě dluh, k terý tak ochotně, dobrovolně vzal na svá bedra. Byla to jeho poslední cesta, ale cesta, z níž není n ávratu, a co je při tom nej tragičtějšího, že byla ukončena náhle tehdy, kdy byl Daneš se svým studijním úkolem již tém ěř hotov a kdy měl již zakoupeny lodní lístky přes oceán k náv ratu do vlasti. Všecky právě zde zmíněné cestovní podniky působily však na D aneše je š tě v jiném sm ěru. Ačkoli se vydával do ciziny vždycky za určitým , předem stanoveným cílem, nemohl zů stati při své vním avosti a touze po všestranném poznání nedotčen p rostředím , do něhož přicházel. Lid, jeho hospodářské pom ěry 1 k u ltu rn í a národní vyspělost vnucovaly se mu na každém kroku velm i živě a ta k i zeměpis člověka — antropogeografie — ono vzájem né působení přírody, prostoru s jeho m nohotvárnou vý­ plní na jeho obyvatelstvo, nalézal v něm bystrého pozorovatele a vykladače. Sem spadají jeho práce „O populačním v ý v o ji p rů ­ m yslových a uhelných k ra jů plzeňského a kladenského“, jeho „H ospodářské problém y světové p o litik y “, „H ospodářský v ý v o j M exika a R akousko“, i „Spojené s tá ty severoam erické“. 46

Velmi mnoho se zabýval A ustrálií s jejím i zvláštním i po­ m ěry přírodním i, hospodářským i i politickými. Již z první své velike cesty po tom to kontinentu přinesl vedle m orfologického m ateriálu i cenné poznatky antropogeografické, k te ré došly vý­ raz u ve stu d ii: „G eografické a politicky zem ěpisné problém y A ustralského soustátí“ ve Sbor. čes. spol. zeměvěd. r. 1910. A ustrálii však věnoval Daneš pozornost i s jin é strá n k y . T ato nej menší pevnina, tře b a spojená se starý m k u ltu rn ím svě­ tem věncem ostrovů, ucházela až do 19. stol. pozornosti badatelů a zůstala úplně osamocena. Důsledky této osamocenosti a od­ lehlosti A ustrálie jev í se nejen v je jí zvláštní květeně a zvířeně, ale p rojevují se i zeměpisně v životě tam ějšího původního oby­ vatelstva, ja k ukázal D aneš v článku „O osamocenosti Austrculie“ v Národopisném věstníku r. 1926. Ale právě tyto pom ěry uvedly Daneše i na jinou otázku, m nohem obtížnější. J a k se dostalo p rvní obyvatelstvo do této zem ě? M igrační otázky, právě v Tichomoří tak spletité, o p íra­ jíc í se o množství domněnek, dokládaných podle potřeby zbytky často ne nepatrné k ultury, na jednotlivých ostrovech nalezené, uvedly Daneše k luštění i tohoto velmi složitého problému. P ři­ kláněje se k mínění, vyslovovanému některým i australským i badateli, soudí Daneš v knize „Původ a zanikání domorodců v A u strá lii a Oceánii“ (S b írk a Země a lidé, sv. 50), že p rvní obyvatelstvo dostalo se do A ustrálie již v době ledové, kdy tento k ontinent byl ještě spojen nepřetržitým m ostem souše s Asií. T eprve po této době nastaly veliké poruchy tohoto spojení, které se rozpadlo v řadu ostrovů a přivodilo odtržení původního oby­ vatelstva australského od ostatního lidstva a tím jeho svérázný vývoj. A na základě těchto poruch soudí Daneš, že p ráv ě v m ělkých m ořích, nedaleko pobřeží, je s t snad nutno hledati zbytky oné původní kultury. P ro to doporučuje studium m ořského dna v po­ břežních mělčinách a změn výšky hladiny m ořské od doby ledové v článku „Eustatické poklesy hladiny m ořské v době ledové a rozšíření lidstva“, uveřejněném v Sbor. čsl. spol. zeměp. r. 1924 a o rok později anglicky v Skotském zeměp. m agazínu, poněvadž ty to končiny jsou nej pravděpodobněji s to, aby osvětlily základy lidské praehistorie. Podobným tém atem se zabývá práce z r. 1927: „Sladkovodní pram eny na dně m ořském a jejic h souvislost s pleistocenním i poklesy hladiny m ořské v obdobích velikého zcdednění“. A ntropogeografického rázu je s t i poslední větší p ráce D anešova: „Země a v ý v o j lidstva“ z r. 1927 i jeho universitní přednášky, k te ré konal v posledních letech své vysokoškolské působnosti. Veliká touha po světě, kterou mu bylo dopřáno v hojné m íře ukojiti, neučinila však z Daneše kosmopolitu, kterém u je s t k terákoli končina zemského povrchu stejně m ilá, je n když v y ­ hovuje jeho potřebám . Pocházeje, ja k už jsem řekl, ze sta ré U7

české vlastenecké rodiny, zůstal vždycky věrným synem svého n áro d a a tu to lásk u osvědčoval velmi živě vždy a všude. Jako učitel neopominul nikdy ani jediné příležitosti, aby toto svoje přesvědčení neuplatnil a činil tak i ve svých přednáškách a spi­ sech. Nebyl nekritickým obdivovatelem ciziny, ale byl by rád vštípil svému n á ro d u přednosti, jim iž cizina nad nás vyniká, jak o zase při četných příležitostech neváhal varo v ati před je ­ jím i chybami, k te ré bývají u nás tak rády napodobovány. A z jeho vřelé lásky k vlasti rostla i láska k ostatním u Slo­ vanstvu, především k Jihoslovanům . Na svých četných cestách po balkánském poloostrově přilnul zvláště k Srbům , jejichž se stal opravdovým přítelem , takže v kruhu svých p řáte l byl ozna­ čován za polovičního Jihoslovana. H lavně království Srbské, tře b a malé, ale p ř i tom sam ostatné, bylo mu vzorem pro naši vlast a na jeho přík lad u ukazoval, co dovede vykonati národ, tře b a neveliký, na poli hm otné i duchovní k u ltu ry , není-li spou­ tá n okovy cizího poddanství. Proto také jeho spisy, k teré věnoval těm to končinám , dýší takovou láskou a oddaností k bratrském u národu jihoslovanském u. V nich vyslovoval nebojácně, zcela ote­ vřeně svoje názory. Již jak o mladý, 29tiletý muž, ve spise „Bosna a H ercegovina“ (P ra h a 1909), odvážil se za pom ěrů nám nepřá­ telských zcela nepokrytě kritisovati počínání vlády rakouskouherské na tom to anektovaném slovanském území a varovati před chybami, k te ré m usejí nutně vésti k úplném u odcizení se národa srbského vládě vídeňské a jejím orgánům . V případě vy­ p uknutí konfliktu, k terý předvídal, řík á zcela jasn ě, že „nám m usí býti sm ěrodatné stanovisko české a slovanské. Bosna a Her­ cegovina jsou země slovanské a proto vše, co vede k porušení tohoto jejic h rázu, je na škodu země a národa a odporno i našim nárokům “ . Že tyto názory Danešovy nenalézaly m ilosti před očima ví­ deňských kruhů, je na bíledni. Jeho činnost byla bedlivé střežena a d ruhý jeho sp is: ,rBalkán po válce r. 1913“ (S b írk a Za vzdě­ láním , P ra h a ) byl vládou zabaven. To však neubralo Danešovi na odvaze a od sm ěru jednou nastoupeného neuhnul ani o píď. Proto také se nevyhnul schůzce s prof. Cvijiéem, když byl tento těsně před válkou poslán do P ra h y ruským vyslancem p ři srbském dvoře H artw igem , aby tu jednal s českým i politiky o tom, ja k é stanovisko by zaujali v případě vypuknutí válečného požáru. T ito se této schůzce vy­ hnuli, ale Daneš s prof. Chotkem a několika m álo přáteli, ne­ dbajícím i nebezpečí, se s Cvijiéem sešli v hotelu Palace a infor­ movali ho o náladě, ja k á vládne v obyvatelstvu. A nejúčinnější pomoci poskytl Daneš jihoslovanským bra­ třím na konci světové v á lk y ; v bouřlivé době převratové zachrá­ nil při rozpadu r.-uh. arm ád y Sarajevo, kdy se ta m valily davy zdem oralisovaných vojáků, aby loupily a odškodnily se za dlouhé ú tra p y v poli. D aneš s m alým hloučkem p řáte l zorganisoval naU8

rýchlo českou legii, vyhlásil prozatím ní vládu, obsadil význačné body i bohaté zásobená skladiště a dne 18. listopadu 1918 p ři­ pravil odevzdání S a raje v a s celou Bosnou do rukou srbských. Byla to pomoc, p ři níž zachráněn milionový m ajetek a m nožství životů lidských, pomoc nežistná, try sk a jíc í pouze z ušlechtilé po­ vahy Danešovy a jeho hluboké lásky k jihoslovanským b ratřím . D aneš tu vydával v šanc osobní bezpečnost, p rac u je horlivě v rozvrácených pom ěrech dnem i nocí, ale úkol, k terý na sebe dobrovolně vzal, přivedl ke zdárném u konci, třebaže byl v po­ sledních dnech zachvácen návalem španělské chřipky, k te rá jej přivedla až na pokraj hrobu a z níž se, s podlomeným zdravím , p robral až po několika týdnech těžké nemoci. P ři tom však nebyl Daneš nikdy ak tiv n ím politikem . Byl sice organisován v největší politické stra n ě československé, ale agitačně nevystupoval nikdy. Vyslovoval toliko přesvědčení, že intelektuálové m ají vstupovati do politických s tra n , ale přede­ vším proto, aby v nich působili svým rozhledem a vnášeli do nich zdravého ducha a očistu. Toto jeho přesvědčení vyvěralo z celého našeho politického života, jehož byl D aneš bedlivým pozoro­ vatelem . Vedlo by daleko, kdybych chtěl do podrobností líčiti inten­ sivní vědecký život Danešův, oceňovaný n ejen doma, ale i za hranicem i, kde se mu dostalo uznání tím , že četné vědecké spo­ lečnosti jm enovaly je j svým členem. I jedno údolí v A u strálii pojm enováno Danešovým a bude na věčné časy h lásati vážnost význam u našeho vědce. Ke konci chtěl bych se jen několika slovy zm íniti o Danešovi jako člověku. Již z toho, co jsem dříve uvedl, vyplývá, že byl zvěčnělý mužem vzácných kvalit, ale jeho m ilá, otevřená, větši­ nou usm ěvavá tv á ř neobyčejně m ěkkých tah ů vzbuzovala už n a první ráz pocit důvěry k němu, a ten, kdo je j poznal blíže, shle­ dal, že Daneš byl ušlechtilost sam a. N ikdy věd-omě nevyhledával chyb na druhých, a i v odborných kritik ách si vždycky počínal tak, že se snažil v každé práci nalézti dobré zrno, tře b a sebe m enší. P ro to byly jeho k ritiky, p řísn ě věcné, nepředpojaté, tolik ceněny. V ěrný přítel, skrom ný, nikdy se nevyvyšující, vždycky laskavý a ochotný nalézti omluvu pro jed n án í druhého, vždycky pohotový pomoci až do k ra jn íc h mezí, p rav ý otec stu d u jící m lá­ deže, m ající pochopení p ro je jí drobné s ta ro s ti a někdy m ladické nerozvážnosti, byl znám až příslovečnou dobrotou. P ro to tak é nebylo možno, aby měl nepřátel, a měl-li ja k é , pak to byli lidé zlé vůle. Se svojí chotí, věrnou družkou a pom ocnicí na jeho dalekých cestách, k te rá m ěla hluboké porozum ění pro jeho s ta ­ rosti, tvořili p á r lidí nej vzácnějších. P roto není divu, že byli vyhledáváni nesčetným i přáteli, k teré n a svých poutích světem poznali, a že byli vždy a všude tm elem společnosti, kdekoli se objevili. Bohužel, rozešla se ta to k rá sn á dvojice velmi záhy. P rá v ě před dvěm a dny přivezla zdrcená choť zpopelnělé pozů4

s ta tk y drahého zvěčnělého, aby nalezly konečného klidu v rodné půdě po ta k rušném životě. Československá věda utrp ěla nenadálým skonem Danešovým rán u , k tero u nebude lze v dohledné době vůbec zaceliti, a jeho p řá te lé z trá tu , k te rá nebude nahrazena nikdy. P ro to jeho světlá p a m á tk a bude s nim i žiti navždycky.

N A V Š T Ě V A D R A R. w. S E T O N A - WA T S O NA, pro fe so ra londýnské university, na universitě K o m e n s k é h o (23.— 29. k v ě t n a 1928). U vítací proslov re k to ra university, prof. D ra J iř íh o B rdlíka, p ři příjezdu prof. W atsona do B ratislav y . Pane profesore, m ám čest Vás u v íta ti v hlavním m ěstě Slovenska jm énem university Komenského a vysloviti naši ra ­ dost a vděčnost, že zavítal Jste mezi nás. Jsm e hrdi na Vás, u niversitního profesora, k terý spojil p řísn é vědecké badání s ušlechtilou snahou po pravdě, — k terý šel za pravdou proti proudu, a k te rý v této snaze prokázal naší vlasti neocenitelné služby. Vy J s te se ujal b ra trů Slováků v době je jic h poroby, Vy přišel J s te nyní v desátém roce osvobození vlasti shlédnouti našt pom ěry. P rosím e Vás, pane profesore, prohlédněte si vše, oceňte naši desítiletou práci a dejte průchod pravdě — na Vaší universitě, n a tom fo ru světovém. N em ám e co zatajovati, nemám e co p ře d stíra ti, nemáme co zveličovati — práce vykonaná mluví za nás a prosím e Vás, ab y ste je n tu to pravdu řekl ostatním u světu. B uď te nám srdečně vítán.

PROSLOV REKTORA UNIVERSITY PR O F. DRA J I Ř Í H O B R D L Í K A při u v í t á n í prof. W a t s o n a a k a d e m i c k ý m u n i v e r s i t y d n e 23. k v ě t n a 1928.

senátem

Dnes při Vašem příjezdu měl J s te příležitost, pane profe­ sore, přesvědčiti se o lásce československého lidu k Vám. Byl to sp ontánní projev radosti, nedělaný, nevyum ělkovaný, bez veliké pom py; nepřišla šlechta v uniform ách, přišel náš lid v halenách, přišel lid ve svém starém , poctivém k ro ji venkovském , ale přišel se srdcem přeplněným láskou a vděčností k Vám , svému zastanci a dobrodinci. Ty davy, k teré Vás přišly pozdraví ti, byly jen zá­ 50

stupci celého národa. P a n e profesore, myslím, že Vás může h řá ti ta láska, láska, k te rá si Vás nepředchází, nic n a Vás nechce, nýbrž jen si žádá říci Vám , že je s t neskonale vděčná a že nikdy nezapomene, že Vy J s te to byl, k terý světu ukázal, že pod T atram i žije n árod neveliký počtem , ale veliký utrpením , že Vy J s te to byl, k terý cizině otevřel oči. Vy J s te notifikoval Slováky v cizině. Co J s te činil, p an e profesore, činil Jste z přesvědčení člo­ věka spravedlivého, V y J s te nečinil ničeho z důvodů prospěcho­ vých, žádné ta jn é vypočítavosti nebylo ve Vašich projevech, protože Jste spravedlivý a protože každému bylo jasno, že od těch utlačených Slováků ničeho než lásku čekati nemůžete. B uď te na Slovensku srdečně v ítá n !

4*

51

PŘÍLOHY KE ZPRÁVĚ PROREKTORA Ř. P R O F . DRA O T A K A R A S O M M R A . 1. S ta v posluchačů. Posluchačů

bylo na u n iv e r s itě

zapsáno

I. v zim n ím sem estru 1926/27 a) řádných: 1. 2. 3.

na právnické fak u ltě . . . . „ lékařské „ . . . . „ filosofické „ . . . . úhrnem .

813 318 175

.

.

1306

b) m im ořádných: 1. na právnické fak u ltě . . . . (z nich 41 posluchač stát. účetnictví) 2. na lékařské f a k u l t ě ...................... 3. na filosofické fak u ltě . . . . (z nich 4 ho sp itan ti). úhrnem .

.

85 1 25

.

111

Mezi nim i bylo: ze z z ze z

tuzem ců: S l o v e n s k a ...................................... 1065 Č e c h .................................................. 140 M o r a v y .......................................... 91 S l e z s k a .......................................... 2 P odkarpatské R u s i .................... 9 úhrnem . .

z z z z z z z z

.

1307

cizinců: J u g o s l á v i e .................................................. P o ls k a ............................................................ U k r a jin y ....................................................... R u s k a ........................................................... R a k o u s k a .................................................. M a ď a r s k a .................................................. N ě m e c k a ....................................................... R u m u n s k a .................................................. úhrnem .

.

.

V úhrnném počtu posluchačů bylo 146 žen.

7 26 1 62 2 8 1 3 110

II. V letním, se m e stru 1927 bylo zapsáno

a) řádných posluchačů 1. n a právnické fak u ltě . . . . 2. „ lékařské „ . . . . 3. „ filosofické „ . . . . úhrnem .

.

787 319 178 .

1284

na právnické fak u ltě . . . . (z nich 29 posluchačů stá t. účet­ nictví) 2 . na lékařské f a k u l t ě ...................... 3. na filosofické fak u ltě . . . . (z nich 2 h o sp ita n ti). úhrnem . . .

51

b) m im ořádných posluchačů 1.

ze 7. z ze z

— 14 65

T uzem ců bylo: S l o v e n s k a ................................................. 1033 Č e c h .............................................................. 111 88 M o r a v y .................................................. S l e z s k a .................................................. 3 P o d k arp atsk é R u s i ............................ 8 úhrnem . . . 1243 C izinců bylo:

z z z z z z z z

J u g o s l á v i e ............................................ P o ls k a ....................................................... U k r a ji n y .................................................. R u s k a ........................................................ R a k o u s k a ............................................ M a ď a r s k a ............................................ N ě m e c k a .................................................. R u m u n s k a ............................................. úhrnem . . .

5 27 4 57 1 7 1 4 106

Posluchaček bylo 137. Nově bylo im atrikulováno v zim n ím sem estru 1926/27 p r á v n í k ů ......................................................219 m e d i k ů ......................................................97 f i l o s o f ů ....................................... ..... • • 64 úhrnem . . . 380 53

v letn ím sem estru 1927

právníků mediků filosofů

51 21 11

úhrnem .

.

83

Studia dokončilo a absolutorium obdrželo na právnické fa ­ kultě 66, na lékařské fak u ltě 38, na filosofické fak u ltě 22 po­ sluchači. O vysvědčení na odchodnou požádalo: na právnické fakultě 20, na lékařské fa k u ltě 6, na filosofické fak u ltě 5 posluchačů. Kolejného bylo vybráno v zimním sem estru 149.832 Kč, v letním sem estru 119.826 Kč. N a právnické fa k u ltě bylo konáno stá tn íc h zkoušek historicko-právních 203 (8 že n ). Ze zkoušených bylo aprobováno s vyznam enáním ze všech oborů 2 (obě ž e n y ), z jednoho nebo více oborů 25, prostě se známkou dobrý 49, se znám kou dosta­ tečný 83. Reprobováno bylo po prvé na jeden sem estr 34, na 2 sem estry 4, po d ru h é na jeden sem estr 7, na 2 sem estry 1, po tře tí na 1 sem estr jeden kandidát. Z kandidátů, kteři byli ke zkoušce připuštěni, odstoupilo od zkoušky 115. Státních zkoušek právovědeckých bylo 123. S vyznam ená­ ním ze všech oborů byli aprobováni 2, z jednoho nebo několika oborů 35, se znám kou dobrý 42, se známkou dostatečný 23. Re­ probováno bylo 7 exam inandů na 1 sem estr po prvé, 1 na 1 se­ m estr po druhé. Od zkoušky odstoupili 3 kandidáti. Před zkušební kom isí pro s tá tn í zkoušky státovědeckť byl zkoušen 101 kandidát. 2 byli aprobováni s vyznam enáním ze všech zkušebních oborů, 17 s vyznam enáním z jednoho neb ně­ kolika oborů, 33 se znám kou dobrý, 46 se znám kou dostatečný, 3 reprobováni na 1 sem estr. Od zkoušky odstoupili 3 kandidáti. Rigoros bylo: historicko-právních (prvých) 113, a to s výtečným pro­ spěchem 15, s dostatečným po prvé 54, po druhé 13, po tře tí 2, s nedostatečným po prvé 25, po druhé 4; judiciáhiích (druhých) 105, a to s výtečným prospěchem 37, dostatečným po prvé 61, po druhé 1, nedostatečným po prvé 5, po druhé 1 ; státovědeckých (tře tích ) 81, a to s výtečným prospěchem po prvé 29, s dostatečným po prvé 48, po druhé 1, s nedostateč­ ným po prvé 3. Celkem bylo právnických rigoros 299. N a doktory práv byli povýšeni 73 kandidáti, z nich 4 ženy. N a lékařské fa k u ltě podrobilo se 7. lékařském u rigorosu po prvé 55 k an d id átů (12 s prospěchem výtečným , 16 s prospě­ chem dostatečným a 27 s prospěchem nedostatečným ). P ři prvém opakování byli zkoušeni 22 kandidáti (14 s prospěchem

dostatečným , 8 s prospěchem nedostatečným ) p ři druhém opa­ kování 7, vesměs s prospěchem dostatečným . II. lékařské rigorosum konali 34 kandidáti (8 s prospěchem výtečným,^ 16 s prospěchem dostatečným , 10 s prospěchem ne­ dostatečným ). P ři prvém opakování dílčích zkoušek bylo zkou­ šeno 10 kandidátů vesměs s prospěchem dostatečným . III. rigorosum konali 32 kandidáti, 13 výtečně, 15 dosta­ tečně, 4 nedostatečně. P ři prvém opakování dílčích zkoušek ob­ stálo 6, 1 vykázal prospěch nedostatečný. P ři druhém opakování dílčích zkoušek III. rigorosa byl zkoušen jeden kandidát, s pro ­ spěchem dostatečným . N a doktora veškerého lékařství promováno bylo 37 m ediků (3 ženy), mezi nim i 6 cizinců. N ostrifikovány byly 3 zahraniční diplom y doktora veške­ rého lékařství (zahrnuto v počtu prom ovaných). N a filosofické fa ku ltě podrobilo se zkoušce filosoficko-paedagogické v stud. r. 1926/27 27 kandidátů. K státním zkouškám učitelským přihlásilo se v téže době 25 kandidátů, z nichž 7 žádalo o rozšíření nabyté aprobace. Z těchto přihlášených k an ­ didátů je 19 ve stadiu zkoušek, 2 rozšířili aprobace, 4 byli zam ít­ nu ti. Mimo to byli 4 kandidáti plně aprobováni. Jeden k a n d id á t žádal o nostrifikaci profesorského diplomu a 2 o nostrifikaci doktorského diplomu. D isertací doktorských bylo podáno 7 (2 od žen), vesm ěs p řija ty . P ři hlavním rigorosu bylo zkoušeno 7 kandidátů, 3 s prospěchem velmi dobrým, 3 s prospěchem dobrým , 1 s do­ statečným , p ři vedlejším rigorosu 8 kandidátů, 3 s prospěchem velm i dobrým, 2 s prospěchem dobrým, 3 s prospěchem dosta­ tečným . Po prvé opakoval hlavní rigorosum a vedlejší rigorosum 1 filosof s prospěchem dostatečným . N a doktory filosofie bylo povýšeno 9 kandidátů, v tom 3 ženy. 2. Ze zp rá vy ředitele universitní kn ih o vn y Jana E m lera. Knihovna university Komenského co do svého látkového obsahu dovršila 15. ř íjn a t. r. 100.000 sv., získaných od počátku vedení československou správou. Tím přestoupil celkový počet svazků, jež knihovna chová, 160.000 svazků. Jako posud, ta k i v m inulém roce věnován zvláště p ilný zřetel system atickém u doplnění oddělení lite ra tu ry slovenské, a pokračováno v budování souborného katalogu slovenských knihoven. — Vědeckých časopisů a revuí vyloženo je s t 385. N ovin dochází 493. Budova knihovny byla v pokračování nutných bezpečnost­ ních zařízení již loni provedených podrobena základní opravě ve všech částech, aby byl definitivně odstraněn velm i nepěkný, b a 55

n e d ů sto jn ý stavební stav, v němž budova byla n y nější správou un iv ersitn í knihovny převzata. V řa d ě těchto ú p rav především bylo pam atováno na po­ řízení nových kancelářských m ístností adaptací části ochozu prvního p a tra . Světelné pom ěry jiných úředních m ístn o stí zlep­ šeny. Z řízen tré so r pro cenné rukopisy a sta ré tisky. U praveny nově, přeloženy příhodněji a hospodárněji šatn y a zřízeny nové záchody. Instalacem i světla připraveno zavedení sam ostatné m ístn o sti pro katalogy. M ístnost katalogů m usí totiž pro nedo­ s ta te k p ro sto r dosud býti společná s čítárnou revuí a časopisů, k te rá p ře s bohatost a veliký, výše uvedený počet vykládaných ta m periodik nemůže pro tu to vzájem ně rušivou kum ulaci d o sta­ tečně zp řístu p n ěn a býti veřejnosti. Provedena ráz n á odvlhčovací zařízení v přízem ních bytech zam ěstnanců, jakož i v sálových sk lad ištích v n itřního dvora, k teráž pro vlhkost posud nemohla k v lastním účelům knihovním býti použita, a při opravě stěny kostela K larisek ke knihovně patřícího provedeny současně na j e j í č ásti tak é isolační kanálové práce odvlhčovací, m ající za účel vysušení vlhké atm osféry kostela, jehož by mohlo býti s úspěchem použito po úplném vysušení k účelům vzdušného knižního skladiště. V kostele zřízena proto také ventilace. Roz­ sáhlé ú p rav n í práce, při nichž opatřen byl nový krov za sta rý , cele již zpuchřelý, bohužel nemohly přes to zabezpečiti knihovně un iv ersity Komenského dostatečné m ístnosti, ačkoliv při svém velkém vzrů stu a pro žádoucí využití bohatého naukového m ate­ riálu, v ní sneseného, nejvyšší už měrou by toho vyžadovala. 3. Z e zprávy o činnosti extense university K om enského. K onány byly následující přednášky příležitostné: P ro f. D r. A lb ert Pražák přednášel o Elišce K rásnohorské v e spolku živena. Dne 25. června 1927 přednášel prof. Dr. F ra n k W ollman p ř i try z n ě Julia Slováckého v zrcadlovém sále bratislavské radnice. P řed n ášk a tato vyšla také tiskem , ja k níže uvedeno. Mimo B ratislavu pořádala E xtense dvě přednášky ve Vídni, po k raču jíc ta k v soustavných stycích s čsl. m enšinou vídeňskou. T yto p řednášky byly pořádány péčí Akadem ického spolku ve V ídni a konaly se v sále Slovanské Besedy. P ře d n áše li: P ro f. D r. M iloš W eingart „O počátcích Slovanů“ a p rof. D r. Richard H o m a „O m enšinovém problém u v našem s tá tě “ . V historických zem ích přednášeli profesoři naší university hlavně v českém Slezsku, a sice: prof. D r. R ichard H o m a dne 22. ledna 1927 a 23. ledna 1927 v Opavě a v K rnově na them a „O m enšinovém problém u v našem stá tě se zvláštním zřetelem k českém u Slezsku“. P ro f. A lb e rt P ražák dne 19. března a 20. b řezn a 1927 v K ateřinkách a v Opavě „O problém u česko­ slovenského rozkolu“ a „O pom ěru Čechů a Slováků v m inulosti 56

a v p řítom nosti“. Vedle toho přednášel prof. D r. S t. R ůžička v ú n o ru 1927 v K arvm né a v M or. O stravě o dobrožilství (eubiotice). Ve slovenských m ěstech pořádány byly následující před­ nášky : V e stredoslovenských m ěstech, t. j. v Levicích, B áňské Štiavnici,^ Zvolenu, Báňské B ystřici a v Lučenci přednášel prof. D r. M iloš W eingart „ú v a h y o k u ltu ře Slovanů“, prof. D r. Z d. F rankenberger „O vývoji lidského těla “ a prof. Dr. R ichard H orná „O menšinových otázkách na Slovensku“ . V podtatranských a východoslovenských m ěstech, t j. v R u­ žom berku, v Levoči, v Košicích, v Prešově a Spišské Nové Vsi přednášel prof. D r. Vr. B u šek n a them a „Idea náboženské sn á ­ šenlivosti“ . V západoslovenských m ěstech, t. j. v Trenčíně a v N itře přednášel prof. Dr. A lb ert M ilota „O nových sm ěrech v tr e s t­ ním p rá v u “ . Dne 15. května 1927 přednášel prof. Dr. M iloš W eingart o „Spisovném jazyce a jeho povaze“ v Trenčanských Teplicích na sjezdu okresních školních inspektorů. V B ratislavě konán byl přednáškový kurs letos je n jeden a sice přednášel ve dnech 24. listopadu až 8. prosince docent Dr. P e rfe c k ý „O ideových sm ěrech v R usku“. Vedle toho společně s různým i kulturním i korporacem i konány přednášky: ve Slovanské Besedě v B ratislavě přednášel prof. D r. M iloš W eingart na them a „N ěkteré rysy k u ltu ry Slovanů v jazyce“ . V lidové škole Osvětového Svazu přednášel prof. D r. D. Orel „K apitoly z dějin hudby“ a prof. D r. Z. F rankenberger „O vý­ voji lidského těla“ . O prázdninách 1927 konali profesoři university v rám ci E xtense prázdninový vysokoškolský kurs pro učitele, a to ve dnech 7.— 17. července 1927 v Turčanském Sv. M artině. P ře d ­ nášel prof. Dr. J. Babor: „V ybrané p a rtie ze všeobecné bio­ logie“ , docent Dr. Jan E isner: „Slovensko v prav ěk u “, lektor D r. Ja n H o ffm a n : „P am átky a jich ochrana“, prof. D r. Jo sef K rál: „V ybrané kapitoly z filosofie, sociologie a pedagogiky“, prof. D r. Dobroslav Orel: „Z dějin hudby na Slovensku“ , docent Dr. E u g en Julianovič P erfecký: „Slavianofilstvo a ideologické sm ěry v Rusku v X V III. a X IX . století“ , prof. Dr. K arel L a što vka : „Základní nauky veřejn é sp ráv y “, prof. D r. F ra n ­ tišek R yšánek: „V ybrané části z dějin československého jaz y k a “ , prof. D r. Stanislav R ůžička: „školská hygiena“ , prof. D r. Jo sef T v rd ý : „Duševní dědičnost a je jí význam ve výchově“ , prof. D r. Fr. žákavec: „Z dějin naší m alby v XIX. století“ . Vedle toho přednášel v těchto kursech D r. J o se f š k u lté ty , profesor filoso­ fické fakulty v. v., na th em a: „K apitoly z dejín slovenskej lite­ ra tu r y “ a „Slovenská reč vo všeobecnosti“ . 57

Vedle té to přednáškové činnosti rozvíjela E x ten se v roce 1926/27 i činnost vydavatelskou, vydávajíc S bírk u přednášek a rozprav E x ten se university Kom enského v B ratislavě, redakcí P ro f. D r. R icharda H o m y a nákladem Academ ie, nakladatelství v B ratislavě. Konečně dlužno se zm íniti o tom , že předseda zastupoval E x ten si n a schůzi rad y M asarykova Lidovýchovného ú sta v u v P ra ze dne 5. června 1927 a o prázdninách na schůzi lidovýchovných pracovníků ze Slovenska v B áňské B ystřici. Během stu d ijn íh o roku 1926/27 konány porady o společném vydání sb írk y přednášek a rozprav všemi třem i extensním i vý­ bory (v P raze, B rn ě a v B ratislav ě). V yjednávání ta skončila bezvýsledně, jelikož nebylo možno n a jiti nakladatele. U. Sociální péče stu d en tská . Od k o l e j n é h o

bylo osvobozeno

posluchačů:

V zim ním sem estru 1926/27 n a právnické fa k u ltě od celého k o le jn é h o .......................................... 150 od % >f 7 o d 14

45

v celkové částce 34.260 Kč, na léka řské fa ku ltě od celého k o lejn é h o .......................................... 149 od i/ 2 22 v celkové částce 66.176 Kč, na filosofické fa ku ltě od celého k o lejn é h o ............................................ 91

od %

15

v částce 21.298 Kč; v letním sem estru 1927: na právnické fa ku ltě od celého k o le jn é h o .......................................... 177 °d % „ 3 od 1/2 „ 19 od JA „ 2 v částce 46.340 Kč, na lékařské fa k u ltě od celého k o le jn é h o ..........................................180 od 1/2 „ 4 v částce 78.362 Kč, 58

na filosofické fa ku lte od celého k o le jn é h o ......................................... 112 od V% .........................................................1 v částce 25.436 Kč. V celku bylo prom inuto kolejné v částce 271.872 Kč. Stipendií používalo I. N a právnické fa ku lte: 10 posluchačů z nadaní Jana Pálffyho v č a sté (po 1000 K č), 21 posluchačů s tá tn í studijní podpory m in isterstv a školství a národní osvěty (3 po 900 Kč, 9 po 750 Kč, 6 po 600 Kč, 3 po 450 K č), 3 posluchači obdrželi stipendia na studium do F ran cie (841 Kč, 3000 Kč, 1000 Kč), 5 posluchačů stipendia na prázdninové k u rsy jazykové v cizině (úhrnem 10.000 K č). II. N a lékařské fa ku ltě obdrželo: 13 posluchačů stá tn í studijní podpory v částce 8400 Kč, 1 posluchač stipendium m inisterstva národní obrany, 2 po stipendiu z nadace Ja n a Pálffyho po 1000 Kč ročně, 1 posluchač stipendium ž. X V III, ročních 400 Kč, 1 posluchač stipendium ž. XVI, ročních 500 Kč. III. N a filosofické fakultě bylo podporováno 16 posluchačů státním i studijním i pod­ poram i m inisterstva školství a národní osvěty v úhrnné částce 16.441 Kč, 3 posluchači obdrželi stipendia z nadace Ja n a P á lf­ fyho po ročních 1000 Kč. Dále udělilo m inisterstvo školství a národní osvěty posluchačům filosofické fak u lty 6 stipendií na prázdninové kursy jazykové ve Francii v částce 12.000 Kč, sti­ pendium Společnosti přátel stra sb u rsk é university v částce 2000 fr. fr., jednu podporu na studium na universitě v P aříži v částce 2400 f r . fr. a konečně jedno stipendium francouzské vlády na r. 1926/27 v částce 6000 fr. f r. stip. požitkův a 500 fr. fr. cestovného. 5. Z e zp rá vy o činnosti Sboru pro sociální pečlivost vysokoškolského studentstva. Činnost sboru pozůstávala hlavně 1. z podávání statistických inform ací m inisterstvu školství a národní osvěty, sociálním institucím a pod., 2. ve vedení sta tistiky o v ý ši stipendií a slev jed notlivých posluchačů, 59

3. z podávání inform ací stu d en tstv u o sociálních vymože­ nostech, 4. z po skyto vá n í m enších finančních podpor onemocnělým studentům , 5. z poskytování půjček na splátky, pokud to finanční pom ěry Sboru dovolovaly, 6. z provedení ošacovací akce. Ja k o předešlého roku, tak i tohoto udělilo m inisterstvo školství a n áro d n í osvěty podporu na ošacení stu d en tstv a v částce 17.000 Kč (po srážce kolkovného per 170 K č), takže k rozdělení zbylo celkem 16.830 Kč. O tu to podporu bylo podáno 160 žádostí. P ř i rozdělování shora uvedené částky bylo zjištěno, že ne­ dostačuje na ta k velký počet skutečně potřebných uchazečů a z toho důvodu se výbor na schůzi, konané dne 9. března 1927 usnesl, doplniti tu to částku z vlastních pro střed k ů Sboru částkou per 13.170 Kč. Sám zástupce m inisterstva školství a n áro d n í osvěty, pan gym n. ředitel J u r a j N erád na této schůzi, kde se hlavně jednalo o účelném provedení ošacovací akce, uznal n u tn o st doplniti částku m inisterstvem poskytnutou. P o d p o ra byla udělena 146 posluchačům resp. posluchačkám , a s ic e : 8 posluchačům ä 500 K č ............................ 4.000 Kč, 1 posluchači ä 450. ............................ 450 „ 1 „ ä 300 300 „ 65 posluchačům ä 250 „ 16.250 „ 9 „ ä 200 1.800 „ 20 „ ä 150 3.000 „ 42 „ ä 100 4.200 ,. Ú hrnem .

.

. 30.000 Kč.

U různých firem byla předem v yjednána sleva, k terá se pohybovala od 5 % — 20% . Rozdělení bylo provedeno pro každou fak u ltu zvlášť dle počtu podaných žádostí a to jed n ím členem profesorského sboru a dvěm a členy z řa d posluchačů k úplné spokojenosti studentstva. S ta tistic k á činnost „S boru“ sm ěřovala dále k tom u, aby byla zam ezena kum ulace podpor na s tra n ě jed n é a jic h nedo­ sta te k n a s tra n ě druhé. Z řetelem k tom u, že zm enšením dotace m in iste rstv a škol­ ství a n áro d n í osvěty mnohým skutečně potřebným studentům se slevy v A kadem ické m ense nedostalo, bylo na výborové schůzi dne 3. listopadu 1926 usneseno, uvolniti obnos per 5000 Kč n a zakoupení stravních lístk ů v A kadem ické m ense a poděliti ty nejp o třeb n ější. Rozdělením byl pověřen pan univ. prof. D r. V rat. B u šek a jed n atel S b o ru ; obnos shora uvedený byl rozdělen mezi 25 poslu­ 60

chačů resp. posluchačky po 50, 100 a 150 Kč n a splátky do pěti ron-U,J P,° dosáhnutí absolutoria. K tom uto účelu byl zaveden zvláštní evidenční záznam . 6. Ze zprávy o un iversitn ím internáte a akadem ické mense za stud. r. 1926/27. Za byt platilo se m ěsíčně v obou internátech ä 80-— , 9 0 — , 100 — Kč (za pokoj pro 3— 4 osoby Kč 80 — pro 2 osoby Kč 90 — a za pokoj pro 1 osobu Kč 100 — m ěs.). Za denní stra v u platilo se Kč 8-— a to Kč 1-— za snídaně, Kč 4 — za obědy a Kč 3-— za večeře. Po oba sem estry byly posluchačům poskytnuty ty to výhody: 4 posluchačům úplné slevy, t. j. Kč 350-— m ěsíčně (byt a stra v a úplně zd arm a), 8 posluchačům slevy t. j. 300— měsíčně, (posluchač do­ plácel na byt a stra v u Kč 50 — m ěs.), 29 posluchačům slevy t. j. 200— měsíčně, (dopláceno posluchačem na byt a strav u Kč 150 — m ěs.), 32 posluchačům slevy 14, t. j. Kč 100 — měsíčně, (posluchač doplácel na byt a stra v u Kč 250— měs.). Pokladniční p říje m univ. internátu a akadem . mensy za stu d ijn í rok 1926/27 činil úhrnem 1,460.112 98 a vydání celkem Kč 1,451.328-94. Konečná hotovost k 30. září 1927 jeví se část­ kou Kč 8.784 04. Správní personál universitního in tern átu a akadem ické m ensy byl te n to : 1 ředitelka, 1 účetní a 1 kane. síla. O tu to sílu byl sp ráv n í personál letošního roku rozmnožen vzhledem k tom u, že prodej stravních lístků byl obstaráván v kanceláři m ensy a bytné m ísto dosavadního placení pošt. úřadem šekovým, placeno přím o v kanceláři in te rn átu . Zm ěna ta to učiněna hlavně pro pohodlí posluchačů. K ancelář sp ráv y in te rn átu a akadem ické m ensy p řija la a odeslala v tom to roce celkem 1.954 jednacích čísel. Pomocný p e rso n á l: 1 dozorkyně, kuchařka, kontrolorka lístků, 4 služky pro vý­ pomoc v kuchyni a 6 služek pro úklid v obou internátech, 2 do­ movníci a to 1 pro in te rn á t mužský v Prayově ul. a 1 pro ženský in te rn á t v Cintorinově ul. a konečně topič pro ústřední topení in te rn átu a m ensy v Cintorinově ul. 2. N ábytek a zařízení in te rn átů je st každoročně doplňováno a je s t zakupováním nových předm ětů po většině nové. Postele a noční stolky jso u železné, ostatní nábytek dřevěný. Do kuchyně akadem ické m ensy povoleno bylo min. školství a národní osvěty a tím to též subvencováno částkou Kč 70.000— celé stro jn í z a ří­ zení s lapači p á ry a ventilacemi, jakož i jin á m oderní zařízení, 61

takže b ratisla v sk á akadem ická m ensa může se rovnati nejlépe zařízeným m ensám v republice. B udova m užského in te rn á tu v P rayově ul. p řes každoroční opravování hyne od základů. H ouba čím dále, tím více zachva­ cuje rám y dveří a podlahy, k teré v y h n ív ají a p říše rn ě páchnou. J a k již nesčetněkráte opakováno a zdůrazňováno, je s t v celém in te rn átě , kde j e ubytováno více ja k 200 posluchačů, pouze 1 koupelna s dvěm a vanam i, které se stá le opravují, takže i jich m álo kdy je s t používáno, ú k lid je značně ztěžován, neboť všechny koše, k u fry a j., m usí zů stati v bytech těchto pod postelemi, aneb n a skříních. N a půdy je um ístiti je s t stavebním i úřady přísně zakázáno, jelikož jich tíh u by stropy, jichž om ítka sam a sebou opadává, nesnesly, a jiných m ístností na jejic h uložení není. D alším bodem, pro in te rn á t nevýhodným je s t topení uhlím v plechových bubíncích, které netoliko že se brzy přetopí a v k rá tk é době z ů stav u jí v jizbách úplný chlad, jso u i stálým ne­ bezpečenstvím vzniknutí požáru. Že nošení uhlí a d řív í ze zasně­ ženého dvora, roztloukání uhlí v pokojích, zatápění, vyhrabá­ vání popele, nejsou p říjem né ani p řim ěřené práce pro obyvatele vysokoškolského in te rn átu , netřeba podotýkati.

62