Vzdělávací semináře pro rozvoj jižního Plzeňska
Drobné sakrální a funebrální památky a jejich rehabilitace Drobná řemesla regionu Dotace PRV/MAS sv. Jana z Nepomuku
OS Pod Zelenou Horou MEZI KOPCI o.s.
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do venkovských oblastí
Drobné sakrální a funebrální památky (Tojice 14.5., 21.5. a 22.5.2011)
Drobná řemesla regionu (Tojice 28.5. a 19.6.2011)
Úvodník Realizace prvního projektu MAS sv. Jana z Nepomuku, podpořeného v rámci opatření 1.2. Představení a poznání dědictví regionu, probíhaly v květnu a v červnu 2011 na obecním úřadu v Tojicích. Předkladatelem projektu bylo občanské sdružení MEZI KOPCI. Vzdělávacím subjektem, který zajišťoval lektory, organizoval kurzy a zajišťoval výstupy projektu, se stalo na základě zadávacího řízení OS Pod Zelenou Horou. Záměrem projektu bylo celkem pět praktických kurzů a workshopů, zaměřených jednak na tradiční drobná řemesla, za druhé pak na drobné sakrální a funebrální stavby území MAS. Účastníci se tak dozvěděli o tradičním voskařství a výrobě svíček, výrobě loutek, výrobě keramiky a šperků, nebo naopak zjistili, jakým způsobem pečovat a obnovovat drobné stavby v krajině. Získané teoretické dovednosti si pak sami vyzkoušeli na praktickém workshopu přímo na památkách pod vedením profesionálů z umělecké školy Zámeček u Plzně. Zlacení plátky zlata, různé metody čištění a konzervace, ale také nově nabytý přístup k těmto památkám a pochopení jejich významu, tvoří stručný výčet získaných dovedností. Kurzů na drobná řemesla se pak ujali čistě „domácí“ lektoři a lektorky, a tak i jim nabídl tento projekt, krom možnosti vhodného přivýdělku, také příležitost veřejné prezentace jejich schopností a dovedností. Ač o účast na jejich kurzech byl zájem vskutku enormní, přesto se organizátoři rozhodli vyhovět všem přihlášeným a nikoho neodmítnout. Kurzy byly ideální příležitostí např. pro ženy na mateřské dovolené či nezaměstnané, neboť absolventi, tedy lépe řečeno absolventky, mohou nyní rozvíjet získané dovednosti po ukončení kurzů ve svých domácích „dílničkách“ a následným prodejem výrobků si zajistit přivýdělek. Účast na všech kurzech byla pro účastníky zdarma, všichni zúčastnění obdrželi také Osvědčení o absolvování kurzů. K semináři vznikly ještě praktická DVD i internetové stránky http://vzdelavani.nepomucko.cz, aby byli uspokojeni i další zájemci o daná témata, příp. danou problematiku. Brožura, kterou držíte ve svých rukou, pak doplňuje tyto výstupy především o všeobecnou část, nechybí ale i část praktická.
Jiří Beroušek, předseda MEZI KOPCI o.s.
O projektu: Předkladatel projektu: MEZI KOPCI o.s. Na Vinici 444, 335 01 Nepomuk IČO: 22873015 e-mail:
[email protected]
Vzdělávací subjekt: OS Pod Zelenou Horou Tojice 22, 335 01 Nepomuk 1 IČO: 22818740 e-mail:
[email protected]
Lektoři kurzů: Mgr. Jaroslav Šindelář (Drobné sakrální a funebrální památky, 14., 21.-22.5.2011) Ak. mal. Jaroslav Šindelář (Drobné sakrální a funebrální památky, 14., 21.22.5.2011) Ondřej Šindelář (Drobné sakrální a funebrální památky, 14., 21.-22.5.2011) Jitka Kahounová (Keramika bez hrnčířského kruhu, 28.5.2011) Helena Šulcová (Výroba šperků, 28.5.2011) Hana Čížková (Výroba loutek a domácí loutkové divadlo, 19.6.2011) Daniel Mareška (Tradiční voskařství a výroba svíček, 19.6.2011)
Místo konání kurzů: Obecní úřad Tojice, Tojice 4, 335 01 Nepomuk 1
Podpora projektu: Vzdělávací semináře byly finančně podpořeny u MAS sv. Jana z Nepomuku v rámci Programu rozvoje venkova, OSA IV.-Leader. Výše dotace byla 199.830,-Kč (100% celkových výdajů projektu). www.mas.nepomucko.cz.
A/ Drobné sakrální a funebrální památky a jejich rehabilitace
idé, žijící zde v dávných i nedávných dobách, se vždy snažili do obcí i mimo ně zakomponovat i stavby, které zdůrazňovaly smysl života. Stavěli kapličky, kaple, boží muka, pomníky či památníky. Každá z těchto památek žila svým vlastním životem, každá z nich měla důvod, proč stojí na tom či onom místě. Vždy to byla událost taková, při které někomu stálo za to, obětovat peníze a námahu, zanechat nám vzkaz vytesaný do kamene. Ať už je s tím místem spojena nešťastná událost v podobě skonu někoho blízkého nebo naopak událost šťastná, jakou mohlo být nalezení opuštěného dítka či vyléčení z vážné nemoci. Často takové stavby sloužily následně také jako významné orientační body, a tak je jim v historických mapách dáván velký význam. Jejich původ byl upomínán nejčastěji ústním podáním, které je dnes bohužel už z velké části zapomenuto. Z historie se staly legendy a pověsti. Často dnes stojí na okraji zájmu společnosti i památkové péče. Jsou zvláštní, mnohdy nikomu nepatří, často se neví, kdy a proč byly postaveny, dedikační zápisy vybledly, pamětníci nejsou. Mnohde naopak začínají být ale opět v módě, lidé o ně pečují, obnovují je a jsou na ně pyšní. Vždyť je to mnohdy jejich jediná památka v celé obci. Pojďte si i Vy vážit těchto staveb, i když nejsou památkově chráněné, jsou vzácné a důležité. Proto vyrazte na náves s čerstvými květy, kartáčkem na zuby a čistícími přípravky a pečujte o ně…
Vysvětlení základních pojmů drobných památek Kaplička je menší sakrální objekt, se kterým se setkáváme zejména ve vesnicích. Obvykle bývá zasvěcena některému svatému a místně se k jednotlivým kapličkám mohou vázat různé tradiční nebo náboženské obřady a oslavy. Dobou největšího rozšíření kapliček bylo barokní reformační období od konce třicetileté války, avšak praxe jejich budování neustávala ani později. Kaplička v Tojících, znovuvysvěcená v srpnu 2000 P. Františkem Cibuzarem, patří ke starším stavbám, které existovaly již na počátku 19. století, zasvěcena je sv. Vavřinci. Kaple je polygonálního půdorysu s jehlancovou střechou, vrcholící sanktusníkem, ve kterém je zvon. Interiér je sklenut kopulí. Fasáda i okna mají pseudogotický charakter.
Křížky lidé stavěli a staví proto, aby připomínaly nějaký jev, událost, osobu a její zásluhy, výskyt něčeho neobvyklého. Kříže byly původně stavěny na křižovatkách či trasách cest, které kdysi dávno spojovaly významná místa a regiony. Pro mnoho pěších, jezdců a vozatajů byl terén neznámý. V posledních stoletích byly stavěny kříže, boží muka či kapličky na významných místech katastrů obcí z důvodů náboženských či z piety k zemřelým.
Křížky v obci Tojice: a) Pamětní kříž před kapličkou - objekt kříže se skládá z hraněného soklu čtvercového půdorysu pokračující fundamentem s jednoduchým žlábkovitým profilem, na kterém je osazen kónicky zkosený dřík zakončený hlavicí. Vše je vysekáno z kvalitní žuly. Na vrcholu je osazen kovový krucifix. Křížek je patrně starší než samotná kaplička. Povrch objektu byl v minulosti mnohokrát přetírán vápennými nátěry, jak o tom svědčí četné odlupující se vrstvy.
b) Kříž s letopočtem 1886 - Objekt kříže je umístěn na návrší nad obcí Tojice při křížení dvou polních cest. Vystavěn je pouze na zemitém základě bez stupně. Skládá se ze dvou částí: soklového hraněného fundamentu a kónického dříku zakončeného profilovanou hlavicí. Na vrcholu soklu je osazen kovový krucifix. Jako realizační materiál byla v minulosti zvolena žula. Křížek je doplněn z pohledové strany jednoduchým klínově zasekaným nápisem letopočtu 1886 v soklové části a ve vrchní partii plastickým motivem kříže. Dle svědectví pamětníků zde byl vystavěn na paměť tragické události, kdy na tomto místě zemřela žena, na kterou se převrátil koňský povoz naložený senem. c) Kříž na cestě od Dvorce - Objekt kříže je umístěn při příjezdové komunikaci do obce Tojice na poměrně svažitém terénu. Skládá se ze dvou částí. Hlavní nejrozměrnější část je samotný kamenný fundament kříže. Ten je vysekán monolitně z jednoho žulového bloku. Vrchol tvoří profilovaná část – hlavice, fundament pokračuje dále postupným rozšiřováním až do kvádrového soklu. Profilace se objevuje pouze z pohledových úhlů a je spíše robustního charakteru. Druhou oddělenou část pak tvoří masivní žulová deska, na které je objekt usazen. Do vrcholu žulového fundamentu je vsazen kovový kříž. Kříž dle svědectví není původní, ve spodní části je uražen a „nastaven“ železným plechem.
Pomník je umělecky ztvárněný objekt, jehož úkolem je veřejně připomenout nějakou historickou událost nebo historicky významnou osobu/y. Pomník padlým v 1. světové válce v obci Tojice: mramorový pomník jehlancovitého tvaru obětem 1. světové války v obci Tojice připomíná celkem 10 tojických občanů. Jsou jimi: Jan Vaniš (1891-1914), Jan Šlajer (1892-1914), Vojt. Hanzlík (1885-1914), Václ. Šlajer (18761915), Václ. Šabat (1891-1915), Frt. Špeta (1889-1916), Frt. Mertl (1880-1912), Mat. Brožík (18941918), Jos. Herout (1895-1918) a na Slovensku padnoucí Tomáš Václavek (+ 1919).
Pomník je v horní části opatřen plastickým Československým znakem z bílého mramoru s nápisem 28. Říjen a osmi původními snímky padlých. Pomník byl obnoven v rámci praktického workshopu těchto seminářů v červnu 2011, doplněn byl snímek Fr. Špety, jehož originál se nedochoval.
Základní postup oprav křížků a pomníků Původní technologie upevňování litinových křížů do kamenných podstavců byla taková, že se dřík kříže zapálil pomocí síry v otvoru vytesaném v kameni. Při korozi však materiál nabývá na objemu a proto dochází k tomu, že dojde k popraskání kamene – kov má větší sílu. Lidé, pečující o drobné památky se snažili zabránit tomuto jevu betonovou čepicí, či svázáním kamene železnou obručí. V dnešní době je lepší používat zcela jiné metody: k očištění kamene od lišejníků tlakovou vodu, k hloubkovému čištění páru, k lepení kamenů používat lepidla na bázi silikonů. Kříž do podstavce se usadí novými lepidly a tmely tak, aby nedocházelo k popraskání kamene v důsledku koroze. Ke zlacení je zapotřebí používat výhradně plátky pravého zlata, neboť jsou pro tuto potřebu nejvhodnější a mají nejlepší vlastnosti co se lesku a výdrže týče. Někdy je zapotřebí použít formu, ze které je možno vydusat z umělého kamene nové části, příp. je znovu vytesat z přírodního kamene. U starých křížů je zapotřebí nejprve odstranit všechny nátěry, nejlépe pískováním. Zároveň je vhodné zjistit barvu kříže v době výroby. U poškozených křížů je zapotřebí provést svaření a obnovu chybějících dílů. Kříž se natírá třemi vrstvami speciální barvy připomínající litinu, vhodné použití je takové, že kříž je tmavý a tělo Krista světlejší, neboť takové kříže vznikaly v 19. století povětšinou.
Téma semináře:
1. den: (14.5.2011) Význam, smysl a původ drobných sakrálních a funebrálních památek Specifika přístupů k záchraně architektonického dědictví v legislativním rámci Technologické postupy restaurátorských přístupů – teoretická část (druhy poškození, restaurování, péče o památky)
2. a 3. den: (21.-22.5.2011)
Drobné památky v obci Tojice – exkurze s odborným výkladem Přístup veřejnosti k objektům drobné sakrální architektury - příklady z jiných regionů a obcí Technologické postupy restaurátorských přístupů – praktická část (čištění a ošetření, restaurování, konzervace, zlacení)
B/ Drobná řemesla a nehmotné kulturní dědictví
rčitý druh manuální dovednosti, provozovaný za účelem obživy, resp. vytváření zisku, to je řemeslo. Pro řemeslné práce je charakteristický vysoký podíl ruční práce, spojený s používáním specializovaných nástrojů a pomůcek. Řemeslné práce se staly základem pro průmyslovou výrobu. Stroje, které v 19. století začaly nahrazovat drobné řemeslníky, přinesly nejen neobyčejné zvýšení produktivity práce, ale i změny životního rytmu všude tam, kde vznikala tovární výroba. Rozvoj vědeckých výzkumů a jejich praktická aplikace vytvářely kvalitativně vyšší stupeň civilizace, v níž tradiční řemeslná práce byla stále méně schopná vzdorovat tovární velkovýrobě. Stala se kulturním dědictvím, které zahrnuje širokou škálu nehmotných i hmotných prvků, myšlenek a výsledků tvořivé činnosti předchozích generací. Čím vyspělejší je společnost, tím větší jsou její potřeby i možnosti poznávat a aktualizovat všechny složky tohoto dědictví. Keramika, řezbářství, voskařství či šperkařství, řemesla, která mají i v nepomuckém kraji své historické kořeny, se postupem času nenávratně vytratila. Dnes se jimi zabývá již jen malá hrstka lidí. Přesto se jedná o mnohdy jednoduché postupy, které se základním vybavením a materiálem zvládne prakticky každý. Pojďte a vyrobte si vlastní svíčku, náušnici nebo loutku, to vše pod vedením čistě domácích lektorů, kteří se slovy „tradice“ a „řemeslo“ zabývají řadu let.
Keramika bez hrnčířského kruhu Keramika (označení pochází z řečtiny) je anorganický nekovový materiál nebo uhlíkový materiál, vyrobený za vysokých teplot. Keramika vznikla pravděpodobně v Mezopotámii. Jedná se o nejstarší uměle vyráběný materiál (od neolitu). Keramické předměty byly původně zhotovovány jen ručně, později s použitím hrnčířského kruhu. Z počátku byly pouze sušeny, později se začaly vypalovat. První keramika se objevuje ke konci paleolitu. I Nepomucko je poměrně bohaté na nálezy keramických nádob a střepů z dob před naším letopočtem. Nejvíce nálezů je především ze Žinkovska, dnes k vidění v muzeu v Žinkovech, popř. Blovicích. Keramika bývá tradičně dělena na: hrubou keramiku, kterou se označují cihlářské výrobky a jemnou keramiku, kterou označujeme ostatní keramické výrobky.
Další rozdělení hlín a)
krátká hlína: rychle vysychá, jsou v ní velké částečky hlíny, užívá se k sochařským postupům (terakota)
b) mastná dlouhá hlína: točí se, obsahuje jílovité části, používá se na tradiční keramiku - tyto hlíny se vypalují při teplotě tzv. na horký střep asi při 600°C (glazura se vypaluje asi při 900 – 1100°C), přitom se vždy smrští. Smrštění se dá částečně zabránit přidáním ostřiva (kamínky, rozdrcený střep, piliny).
Vlastnosti keramik Keramické materiály jsou obvykle tvrdé a silné. Nicméně nedokonalosti v keramice dělají materiál křehkým. V některých podmínkách, takových jako je např. extrémně nízká teplota, některé keramiky vystavují supravodivost. Některé keramické materiály mohou vydržet extrémně vysoké teploty bez ztracení jejich síly, jedná se o tzv. žáruvzdorné materiály. Například těla raketoplánů mohou být vyrobena z keramických obkládaček, které chrání kosmickou loď před vysokými „horečkami“ způsobenými během návratu na zem.
Složení hmoty Hlína pro výrobu keramiky obsahuje zpravidla: plastické složky, 18-30% jílů, 35-50% kaolínů, 20-22% křemičitého písku, 2-12% střepů.
Příprava hmoty Jíly, křemičitý písek a přežehnuté střepy se melou za mokra v bubnovém mlýnu. Soustavou sít se dostává do rozplavovače, kam se přidá kaolín. Znovu přes síta se hmota dostává do kalolisu, kde dojde k odvodnění na vlhkost 23-28%. Vzniknou tak koláče hlíny, ze kterých přes vakuový šnekový lis vznikají huble, které jsou finálním produktem využívaným k samotné výrobě keramiky. Takto připravená hmota se využívá k točení, zatáčení, tažení, formování, lisování, modelování…
Výpal v dnešní době Posledním stádiem dekorování je výpal. V dnešní době se vypaluje především v elektrické peci, známé jsou ale i pece na dřevo, příp. plynové pece. Průběh výpalu: přežeh – ze syrového střepu se uvolňuje voda a jeho poréznost se upravuje, tak aby mohl přijmout glazuru.
Plnění pece s glazovanými předměty – naglazované předměty se pokládají na desky natřené směsí 60% kysličníku uhličitého a 40% kaolinu. Teploty v peci jsou rozděleny dle jednotlivých fází vypalování většinou od 200 do 800°C.
Glazura Glazura je tenký sklovitý povlak na povrchu keramických výrobků. Glazura se vyrábí rozemletím příslušných složek na jemný prášek, který se následně smíchá s vodou a takto nanáší na přežehnutý výrobek. přežehnutý keramický střep (přežeh se pálí obvykle v teplotě kolem 850 °C) je porézní a nasákavý a proto při máčení, nástřiku, natírání nebo jiném způsobu nanášení glazury nasaje glazuru na svůj povrch. Při ostrém výpalu (teploty nad 1050 °C) se z glazury odpaří voda a v bodě tání sline v kompaktní sklovitý povrch.
Praktický popis zhotovení plátů z keramiky Postup: z hliněného bloku odkrojte silnější plátek a položte ho na igelitovou fólii mezi dvě dřevěné laťky o maximální výšce 6 mm. Dřevěným válečkem následně vyválejte rovnoměrný plát. Hlínu nenechejte zavadnout. Položte ji proto na savý podklad (např. noviny) a čas od času obraťte. Poté u přesných řezů přiložte pravítko a řežte ostrým nožem. Pláty můžete využít např. na nádoby s hranatým půdorysem. Tipy a triky: sušení hlíny může urychlit fén, příliš suché pláty můžete na půl hodiny položit na vlhkou látku a pokrýt fólií, k vykrajování můžete použít formičky na těsto.
Vytvoření proužkového vzoru Pro vytvoření pruhované hliněné plochy na sebe položte různobarevné vyválené hliněné pláty a dlaní je stlačte dohromady. Pruhy se hodí především na malé ozdoby.
Měkké pláty Práce s měkkými pláty se hodí na výrobky, které mají kulatý půdorys, a je také základním krokem při technice práce s formou. Při této technice se hlína nenechává vyschnout tolik, jako u pevných plátů.
Práce s formou K výrobě půlkulatých výrobků se nejlépe hodí polystyrénové formy z prodejen s výtvarnými potřebami. Spojením vytvoříte z polokoulí dekorační předměty, jako např. koule.
Výroba šperků Šperk či klenot je drobný ozdobný předmět, který se nosí na těle nebo na oděvu, obvykle vyrobený z drahých kovů a drahých kamenů. Šperky nosí častěji ženy, některé šperky mohou být také odznakem určitého postavení nebo úřadu. Výrobou šperků se zabývají zlatníci nebo šperkaři. Nejstarší nálezy provrtaných mušlí, které sloužily jako šperky, jsou asi 100 tisíc let staré. Různé ozdoby, zejména náhrdelníky, spony a záušnice, se objevují už v pohřbech z doby bronzové a byly patrně odznakem vyššího postavení svých nositelů. Náhrdelníky se vyráběly z provrtaných zvířecích zubů, ozdobných mušlí, hliněných a později i skleněných barevných korálků. Brzy se začaly vyrábět zpracováním drahých kovů, nejprve tepáním, později i odléváním a dalšími zlatnickými technikami. Už z 1. tisíciletí př. n. l. pocházejí „zlaté poklady“ s množstvím zlatých šperků a slavnostních zlatých nádob, jaké se našly například v Řecku, ve Španělsku i v dnešním Turecku a Tádžikistánu. Svědčí o nesmírném bohatství tehdejších vladařů a vojevůdců. Žinkovské muzeum poskytuje několik ukázek šperků a ozdob z nejstarších dob pocházejících z našeho kraje. Některé šperky sloužily i jako amulety, jako ochrana proti uřknutí nebo zlým silám, jiné byly výrazem postavení a autority. Na Blízkém Východě se hojně užívaly pečetní prsteny s glyptikami.
Vysokou úroveň dosáhlo šperkařství ve starém Egyptě, kde byly prsteny, přívěsky i větší náprsní pektorály také odznaky moci a úřadu. V pozdním egyptském období se neobyčejně rozšířily drobné stříbrné amulety, které se vyráběly hromadným odléváním do kamenných forem. V klasickém starověku se šperky zdobily ženy i muži a řada tehdejších autorů si na to výslovně stěžuje. Na římských freskách a mozaikách lze vidět bohaté ženy s náhrdelníky a náušnicemi s drahými kameny, muže s drahocennými sponami a prsteny. Velký rozmach šperkařství nastal v bohatých městech pozdního středověku a renesance, jak je vidět i na dobových portrétech zámožných lidí. Velké oblibě se těšily prsteny u mužů i žen a výrazně se zdokonalilo broušení drahých kamenů. V měšťanských rodinách se šperky dědily po řadu generací a tvořily rodinné bohatství. V 19. století dosáhlo řemeslné šperkařství technického vrcholu a zároveň mu začala konkurovat strojová výroba, levná lisovaná a hromadně odlévaná bižuterie z obecných kovů se sklíčky místo drahokamů.
Hlavní druhy šperků brož čelenka diadém jehlice do kravaty korále madonka manžetový knoflík medailon náhrdelník náramek náušnice prsten přívěsek řetízek spona
Výroba šperků technikou Fimo – „mladá tradice“
Původ názvu modelovací hmoty Fimo se ukrývá ve jméně Sophie Kruseové, dcery Käthe Kruseové, která se proslavila výrobou nádherných panenek, a to nejen v Německu. První vytvořila v roce 1904 a dva z jejích synů začali v západní části Německa podle úspěšných matčiných modelů vyrábět panenky i po válce v padesátých letech minulého století. Kvůli panenkám také vznikla Fimo hmota: Původně se z nového materiálu měly vyrábět hlavičky pro panenky, dokonce už v roce 1939. Ale tento plán nevyšel. Materiál neměl očekávané kvality. Sophie Kruseová řadu dalších let hmotu vylepšovala, experimentovala s různými přísadami. Ale až v roce 1954 mohl být nový modelovací materiál uveden na trh. Fimo hmotu lze koupit v provedení classic ve 24 barvách, ale také v mnoha dalších odstínech soft nebo effect. To imituje přírodní materiály a nabízí i fosforeskující vlastnosti. Hmota se vypaluje při 100 – 160 °C. Obvykle se 20 až 30 minut vypéká při 110°C nebo 20 minut vaří ve vodě. Přelakování propůjčí hmotě porcelánový vzhled. Ručním hnětením hmota rychle měkne a dá se snadno modelovat, a to i nástroji a formičkami. Hodí se pro vytváření nejrůznějších dekorací, figurek, přívěsků aj. Objevil se pod názvem Fimoik, který vznikl složením částí slov modelovací hmota, mozaika a Fifi − tak Sophii totiž oslovovali její blízcí a přátelé. V roce 1964 získala práva na výrobu hmoty firma Eberhard Faber, polymerovou pryskyřici dál zdokonalila a začala prodávat již pod současným názvem Fimo.
Výroba loutek a domácí loutkové divadlo Řezbářství Řezbářství je umělecko-řemeslný směr tvorby plastik z tvárných materiálů, zejména ze dřeva, bezprostředně navazující na sochařství a umělecké truhlářství. Dřevo patří k nejušlechtilejším živým materiálům. Nachází uplatnění nejen v podobě dekorativních uměleckých předmětů v interiérech, ve vestibulech, v podobě okrasných prvků schodišť apod., ale i k výzdobě venkovních prostorů. Řezbáři při výběru dřeva pro svou tvorbu sledují především takové vlastnosti, jako je jeho makroskopická a mikroskopická stavba, chemické složení, fyzikální a mechanické vlastnosti a vady. Dřevo patří mezi snadno opracovatelné živé ušlechtilé materiály, jejichž mikroskopickou stavbu tvoří řada různých buněk uspořádaných v podobě letokruhů ve vrstvách (běl, zralé dřevo a jádro). Stavba jehličnatého dřeva je jednodušší než stavba dřeva z listnáčů. Tvrdé, kruhově pórovité listnaté dřeviny (akát, dub, jasan) jsou obtížně opracovatelné. Obtížně opracovatelné je i dřevo některých krásných roztroušeně pórovitých listnatých dřevin (habr, buk, zimostráz, jabloň, hruška, švestka, třešeň). V řezbářství je nejčastěji využíváno kruhově pórovité dřevo lípy, břízy a ořechu. Jehličnaté dřeviny bývají využívány v lidovém řezbářství.
Historie a současnost řezbářství Několik řezbářských děl se zachovalo už z pravěku. Byly nalezeny zpravidla v rašelině, kde organický materiál přečkal dlouhou dobu. V mnohem větším počtu byly zachovány nástroje, u kterých se dá předpokládat, že byly používány k opracování dřeva. Nejvíce děl je pak zachováno z dob gotiky a především baroka, které se stalo posledním vrcholem řezbářství. Současnost je pak odrazem přesunu řezbářství do oblasti širšího využití volného času. Řezbářství se uplatňuje v široké škále možností při tvorbě soch a reliéfních plastik včetně moderních, v betlemářství a další sakrální tvorbě, v loutkářství a výrobě hraček, suvenýrů a dřevěné bižuterie i šperků, při výrobě a restaurování slohového a uměleckého nábytku, intarzií, dekorativních předmětů včetně soustružených, hudebních nástrojů, forem a modelů staveb a interiérů, leteckých modelů a modelů lodí a dopravních prostředků, výrobě dřevěných zbraní, trofejí apod. Tradiční řezbářské řemeslo je také ve větší míře uplatňováno při restaurátorských pracích.
Loutky a loutkové divadlo Loutka je figurka člověka nebo zvířete, určená k animaci čili „oživení“. Loutka slouží buďto jako hračka, kterou si oživuje dítě samo, anebo ji oživují loutkoherci, například v loutkovém divadle. Slovo loutka pochází patrně od slova lýko, z něhož se loutky kdysi vyráběly. Tím, že se při hře oživuje, to jest hraje, pohybuje se nebo mluví, se loutka liší od panenky, kterou děti chovají, oblékají a vozí v kočárku jako nemluvně.Loutkové divadlo je divadlo, jehož základním (i když často ne jediným) vyjadřovacím prostředkem je neživá hmota – výtvarný předmět – nejtypičtěji loutka. Historii loutkového divadla je možné vysledovat až do starověku, je typickým projevem mnoha národů zejména Asie a Evropy, i když s nějakou formou loutkového divadla se můžeme setkat snad ve všech koutech světa (např. bunraku v Japonsku).
V českých zemích patří loutkové divadlo k tradičním formám divadelní zábavy již řadu století. Mezi nejznámější loutkáře českých dějin patří Matěj Kopecký se svojí postavou Kašpárka a v novodobé historii Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka, které je možné vidět dodnes (Divadla Spejbla a Hurvínka). V nepomuckém muzeu je k vidění odkaz Karla Krohy v podobě jeho loutkových divadel, opomenout nelze ani skašovské hračkářství.
Výroba loutek Materiál na výrobu loutky K výrobě loutek se používá, suché lipové dřevo, jehož kvalita je dána správným uskladněním. Návrh loutky Fantazie nebo výtvarný návrh, předkreslíme na dřevo a nahrubo předřežeme ánfas a profil. Jednotlivé díly - hlava, ruce, nohy a trup řežeme zvlášť. Nástroje pro výrobu loutky S použitím různých druhů dlát se začneme jednotlivé díly opracovávat. Dlabem klouby do finální podoby. Pomocí smirku vyhladíme jednotlivé části tak, že nezůstávají stopy po dlátech. Malování loutky Podle toho, jakého výtvarného efektu chceme docílit, malujeme vyřezané části loutky různými způsoby a barvami, např. olejovými barvami nebo lihovými mořidly. Oblékání loutky Jednotlivé části máme připravené ke kompletaci. Při oblékání záleží na tom, o jaký druh loutky se jedná. U loutky celořezbované se látka nepoužívá. Zavěšení loutky Na závěr je třeba loutky pomocí nití zavěsit na vahadlo, které je vodící částí. Existují různé druhy vahadel, záleží na tom, k jakému účelu bude loutka použita.
Tradiční voskařství a výroba svíček Voskařství patří k nejstarším řemeslům, téměř vymizelo po roce 1948, ale dnes se opět vrací. Výrobky ze včelího vosku jsou 100% přírodní produkt a obsahují energie slunce, země a květů. Krásná medová vůně vosku je nejintenzivnější při zahřívání a je způsobena aromatickými oleji z pylů. Svíčky ze včelího vosku ionizují ovzduší a měly by se pálit nejméně 10 minut denně v místnostech, kde je televizor, počítač nebo jiný zdroj záření. Také jako jiné svíčky pohlcují pach tabákového dýmu.
Vznik vosku Při tvorbě díla včela doslova potí vosk na tzv. voskových zrcátkách na spodní straně 3. - 6. článku (tergit) zadečku. Chitinová stěna zrcátek je perforovaná mikroskopickými otvory, jimiž po zvýšené námaze tryská sekret jako čerstvý vosk. Na vzduchu tuhne a ve formě šupinky přebírá anatomický tvar zrcátka. I když se šupinka odloupne, zůstává částečně zasunutá pod přečnívajícím okrajem sousedního článku zadečku. Ke vzniku 1 kg vosku včely spotřebují 3,5-10 kg medu a kolem 50 g pylu.
Historie voskařství
Historie voskařství je dlouhá a pestrá. Jak už sám název vypovídá, vycházela voskařská práce především ze zpracování vosku. S nadhledem je možné předpokládat, že již pravěký člověk, dobývající med od včel, přišel do styku s voskem. Ovšem teprve v období starověku jsou již k dispozici celá řada dokladů o tom, že lidé vosk uměli získávat i zpracovávat. Zpočátku se při voskařské práci používal včelí vosk, od 19. století získaly při výrobě voskařských výrobků větší význam vosky vyráběné uměle. Mluvíme-li dnes o práci s voskem, většina lidí si vybaví zejména svíčky. Ve voskařství ovšem zdaleka nešlo jen o produkci svící. Mistři voskaři, voskařští odborníci a v neposlední řadě i vybraní umělci zásobovali trh vedle různých druhů svící celou řadou dalších výrobků, a to jak dekoračních nebo užitkových, tak i výrobky poměrně vysoké umělecké úrovně. Včelí vosk byl zpracováván a používán i v dalších oblastech, např. v umění (ceroplastika - vosková plastika), lití bronzu, kovolitectví (výroba zvonů), lékařství (zejména v zubním lékařství, nebo na výrobu trojrozměrných anatomických modelů aj.), později také v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu, zejména jako přísada do mastí a emulzí.
Výroba svíček z formy
K vlastnoruční výrobě svíček je třeba si připravit tyto základní potřeby: formu, knot a vosk. Z ostatních pomůcek to jsou: nůžky, chňapka (nebo utěrka apod.), hrnec, popř. pigment na obarvení vosku, aroma a naběračka.
FORMA Pro začátek je vhodné zakoupit si formu na výrobu svíček, s přibývajícími zkušenostmi je možné vyrobit si dle fantazie formu vlastní. Formy se vyrábějí z různých materiálů (např. plastové, hliníkové, skleněné). Forma se skládá z několika částí – základem je „tělo“, to určuje výsledný tvar svíčky, a dále systém uchycení knotu. Z jedné strany je knot uchycen tenkou jehlou (dá se použít i kuchyňská jehla na španělské ptáčky“), na spodní straně je třeba knot pořádně utěsnit, aby nevytekl nalitý vosk. U hliníkových forem jsou dvě destičky (gumová a kovová), upevněné kolíkem, k plastovým formám se dodává plastický tmel (něco jako dětská plastelína), kterým se utěsní otvor s protaženým knotem.
KNOT síla knotu se volí podle tloušťky svíčky. V případě nákupu v internetových eshopech je vždy uvedeno, pro jak silné svíčky je daný typ knotu vhodný.
VOSK Opět je na výběr více druhů (parafín maďarský, ruský, čínský, palmový vosk…). Pro první pokusy se doporučuje buď ruský parafín ve formě šupinek nebo maďarský ve formě peciček. Dále je dobré, ale není nutné, přidat stearin, což je látka, která zlepšuje kvalitu vosku a usnadňuje vyklepnutí svíčky z formy. Dávkuje se cca 30% z celkového množství parafínu.
ROZTAVENÍ VOSKU Ve vodní lázni – hrnec vložíme do širšího hrnce s horkou vodou, kterou stále přihříváme. Tento způsob je bezpečnější. Na přímém ohni – vosk se roztaví rychleji, ale je nutné hned po rozpuštění ho odstavit z plotny, jinak hrozí jeho vznícení. Je dobré mít po ruce připravený talířek nebo poklici a v případě vznícení hrnec přiklopit a vypnout hořák. Plamen se tak okamžitě uhasí. V případě, že po odklopení poklice vosk znovu vzplane, opakovaně ho přikryjte, a přikrytý hrnec vložte do studené lázně, aby se vosk uvnitř zchladil.
BARVIVO A VŮNĚ pokud chcete vytvořit barevnou svíčku, je potřeba přidat barvivo. To se prodává buď ve formě malých tabulek nebo úlomků. Je velmi vydatné, takže stačí malý kousek. Vosk je také možné obarvit obyčejnou školní voskovkou. Chcete-li mít svíčku i voňavou, dají se zakoupit i lahvičky s různými arómaty.
Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 - 2013 Program rozvoje venkova (PRV) vychází z Národního strategického plánu rozvoje venkova. Byl zpracován v souladu s nařízením Rady (ES) č. 1698/2005 a prováděcími pravidly uvedené normy. Program rozvoje venkova, který zajišťuje působení Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, blíže specifikuje v souladu s nařízením Rady (ES) 1698/2005 čl. 15 strategie v jednotlivých osách stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova do prováděcí úrovně a zajišťuje tak jeho efektivní realizaci. Existence a realizace Programu rozvoje venkova ČR přispívá k dosažení cílů stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova, tj. k rozvoji venkovského prostoru České republiky na bázi trvale udržitelného rozvoje, zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. Program dále umožňuje vytvořit podmínky pro konkurenceschopnost České republiky v základních potravinářských komoditách. Program také podporuje rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit ve venkovském prostoru s cílem rozvíjet podnikání, vytvářet nová pracovní místa, snížit míru nezaměstnanosti na venkově a posílit sounáležitost obyvatel na venkově. Další informace na www.szif.cz.
Co je LEADER? LEADER je iniciativou Evropské unie, která již od roku 1991 pomáhá v rozvoji venkovských oblastí v celé Evropě. Je reakcí na skutečnost, kdy veřejná správa nedokáže efektivně řešit individuální problémy zaostávajících venkovských oblastí a opírá se o zkušenost, že jedině místní společenství dobře znají své silné a slabé stránky a jsou nejlépe schopny řešit své vlastní problémy. Principy, které jsou pro filosofii LEADERu charakteristické, a které představují kvalitativně vyšší úroveň politiky regionálního rozvoje, kladou zásadní důraz na budování místního partnerství, plánování a realizaci rozvojových projektů na nejnižší možné úrovni v konkrétních mikroregionech, konkrétními lidmi. LEADER lze do češtiny jednoduše překládat jako „Propojení aktivit rozvíjející venkovskou ekonomiku“.
Opatření III.1.2. - Podpora zakládání podniků a jejich rozvoje
Popis opatření Opatření je zaměřeno na podporu zakládání nových a rozvoj existujících podniků nejmenší velikosti – mikropodniků, včetně nových živností v oblasti výroby, zpracování a služeb. Cílem opatření je především vytváření nových pracovních míst a rozvoj hospodářské struktury nezemědělských aktivit.
Způsobilé výdaje - nová výstavba, rekonstrukce, modernizace či přestavba provozovny určené pro zakládání a rozvoj existujících mikropodniků (včetně nezbytného zázemí pro zaměstnance) - stavební materiál, stavební práce, bourací práce, rozvody, přípojky základních inženýrských sítí ve vztahu k provoznímu příslušenství, technická zařízení staveb, včetně úpravy povrchů v areálu podnikatelské provozovny (zejména odstavná a parkovací stání, úprava povrchů pro skladové hospodářství, manipulační plochy, účelové komunikace, osvětlení, oplocení, nákup a výsadba doprovodné zeleně), - nákup strojů, technologií a dalších zařízení sloužících k zakládání a rozvoji mikropodniků včetně montáže a zkoušek před uvedením pořizovaného majetku do stavu způsobilého k užívání, včetně mobilních technologií, včetně nákupu vybavení provozovny v souvislosti s projektem (základní nábytek) a nezbytné výpočetní techniky v souvislosti s projektem (hardware, software) - výdaje na propagaci a marketing – internetové stránky včetně objednávkového systému, propagační materiály, prezentační akce, billboard, směrové tabule apod. (pouze v případě režimu „de minimis“) - projektová dokumentace: viz příloha 4 Společných příloh - technická dokumentace: viz příloha 4 Společných příloh - nákup pozemků souvisejících s projektem - nákup staveb souvisejících s projektem
Opatření III.2.2. - Ochrana a rozvoj kulturního dědictví venkova Popis opatření Dotace je určena na vypracování studií nebo programů a na investice spojené s udržováním, obnovou a zhodnocováním nebo využitím kulturního dědictví venkova, jako například kulturních památek, památkově významných území, kulturních prvků vesnic a venkovské krajiny, včetně historických parků, zahrad a alejí, a dále na budování stálých výstavních expozic a muzeí s vazbou na místní historii, zajímavosti, kulturní a umělecké aktivity a tradiční lidovou kulturu.
Záměry a) studie a programy obnovy, využití a regenerace kulturního dědictví venkova b) obnova a zhodnocování kulturního dědictví venkova c) stálé výstavní expozice a muzea
Dva pohledy do historie obce Tojice
Rozcestí směrem na Vrčeň, 40. léta 20. století
Tojická náves, 20. léta 20. století
Pohlednice z obce Tojice, 20. léta 20. století
Vlastní poznámky .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. ..............................................................................................................
Vlastní poznámky .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. .............................................................................................................. ..............................................................................................................
Drobná řemesla regionu (Tojice 28.5. a 19.6.2011)
Tento materiál byl vydán v rámci projektu Vzdělávací semináře pro rozvoj jižního Plzeňska, podpořeného u Místní akční skupiny svatého Jana z Nepomuku v rámci Programu rozvoje venkova - OSA IV.— LEADER.
TOJICE 2011 Sazba a tisk: Michal Kolman
NÁKLAD 500 ks. Neprodejné!
