Marina Carr
ŽENA A MEGERA
Osoby: ŽENA MEGERA ON TETIČKA AH TEN VE SKŘÍNI ©2006 Překlad: Martina Schlegelová (2006) Pro Dermota, Williama, Daniela a Rosu… 1
První jednání V posteli leží Žena, vyčerpaná a nemocná. Megera ji sleduje. ŽENA
Utíkala jsem na západ umřít.
MEGERA
Utíkala jsi na jih a do běhu to mělo daleko, sotva ses plazila.
ŽENA
Utíkala jsem na západ. Na západ. Co bych dělala na jihu?
MEGERA
Ztratila ses.
ŽENA
Myslela jsem, že směr hlídáš ty.
MEGERA
Našel tě pod bronzovou sochou muže, jehož ruka ukazovala k moři.
ŽENA
Vážně? …Vlastně jo, oči měl upřený za horizont a vzpomínám si, než jsem omdlela, že mě napadlo: když už horizont nevidím sama, aspoň jsem blízko někoho, kdo ho vidí. Proč jsi mi nepomohla vrátit se na západ?
MEGERA
Nejsme kovbojové.
ŽENA
Vydala jsem se na západ. Chtěla jsem tam umřít.
MEGERA
Když jsi na západ odejít mohla, tak jsi to odmítla.
ŽENA
Ne, poslouchej mě. Kdybych ještě jednou překročila Shannon, možná by ten vzduch způsobil nějaký zázrak… Možná bych žila dál.
MEGERA
Ty si myslíš, že stačí překročit Shannon? Možná že kdysi, kdysi dávno, by to k něčemu bylo.
ŽENA
To, cos po mě chtěla, jsem tenkrát nemohla udělat.
MEGERA
Postarala bych se o tebe. Svět by se postaral. Začala jsem si tu zvykat. Sotva se trochu usadím, přijdeš ty a vlečeš mě pryč.
ŽENA
Myslela jsem, že tentokrát se vracíme na západ nadobro. Prostě vstaneme a půjdeme.. Krok za krokem, dokud nedojdeme k řece.
MEGERA
Už nemůžeme jít nikam. Čeká ve skříni. Neslyšíš, jak si oblizuje ty svý mastný černý křídla?
ŽENA
Ve skříni? Je ve skříni? 2
MEGERA
Nastěhoval se tam, cos byla pryč. Chceš ho vidět?
ŽENA
Ne, proboha ne. Určitě je tady? Řekni mu, ať jde pryč!
Megera jde ke skříni. Otevře dveře. MEGERA
Jdi pryč…prosím.
Ze skříně se ozve tlumený smích. Hrdelní chechot. Jo, já to chápu, pro tebe je to rutina. Připadáme ti legrační, ale tohle je její skříň a ona chce, abys z ní zmizel. Zlostný výbuch vrčení a brblání. Megera vystrašeně zavře dveře a jde pryč. ŽENA
Je pryč?
MEGERA
Jistěže není a už ho nerozčiluj nebo si tě vezme hned teď.
ŽENA
Ale já ještě nejsem připravená.
MEGERA
A ty si myslíš, že všichni, co jsou mrtví, byli připravený? (Šeptá) Sežere tě zaživa. Je mu to jedno. Viděla jsem ho v akci. Sedí tam vevnitř a vyrábí si náramek z kostiček nemluvňat.
ŽENA
Hodně mých blízkých si vzal předčasně. Myslela jsem, že si moje rodina zaslouží pauzu.
MEGERA
Vypadá to, že ne. (Vyhlédne ven) Dneska jsou tak krásné mraky. Proč všichni prostě jenom nesledují mraky? Měla by to být povinnost, jako platit daně, mraky táhnou a je tam všechno, všechny tvary, který si umíš představit, támhle je jeden jako ptačí křídla, támhle torso muže, otevřená ústa, vyvalené oči, které zírají na svět, jako by ho mohly sníst. Ty jsi svět nesnědla.
ŽENA
Jenom jsem ho ochutnala.
MEGERA
A jakou měl chuť?
ŽENA
Pusť nějakou muziku, ať to stvoření vypudíme.
MEGERA
A co tam mám dát?
ŽENA
Demis Roussose.
MEGERA.
Tak to ne. Do toho už nejdu.
ŽENA
Dělej, co říkám. 3
MEGERA
Celej život dělám, co říkáš, a podívej, kam jsme se dostaly.
ŽENA
Obědvaly už dvojčata? Koupil někdo chleba? A džusy? Kdo vaří oběd?
MEGERA
Obědy se nás už netýkají.
ŽENA
Zajímalo by mě, jestli se Toby obtěžoval přinést domů kastrůlky. Pořád mu to připomínám a kdo pere školní uniformy, musím ležet na haldě špinavejch uniforem.
MEGERA
Praní uniforem je minulost.
ŽENA
A Hal nebude mít hotový úkoly. Neumí ještě ani číst. Musím s ním čtení procvičovat. Nemám právo se tu válet. Kdo jim udělá svačinu? … Za všechno můžeš ty… ty jejich zádíčka… jejich krčky… kdybys tam tak dala Demise Roussose.
MEGERA
Všechny tvoje problémy by se vyřešily.
ŽENA
A co vlastně máš proti Demisi Roussosovi?
MEGERA
Čím začít?
ŽENA
Jo, je sentimentální - a ten zubař osmadvacátýho? Kdo na to bude myslet? A Aoife je tak líná. Jestli na ní nebudu příštího půl roku sedět, tak se na universitu nedostane. Kdo se učí s Aiofe? A Tom je někde v Asii. Volal vůbec? Ví, že umírám? Obtěžoval se někdo, aby mu to řekl? Tome, ach Tome, ty můj černovlasej kluku. Nikdo mi neblahopřál, když ses narodil. Nikdo. To proto se snaží vylézt na Everest. Nikdo mu nedal vědět? Dej tam tu muziku. Slušně tě prosím… Jestli ji nepustíš, tak já… já…budu…
Zoufale se rozhlédne. MEGERA
Tak co?...Co budeš?
ŽENA
Přestanu dejchat! Teď hned!
MEGERA
Jen do toho! Přestaň dýchat! To bych ráda viděla! Mysli na to, že on je ve skříni. Tak dělej! Přestaň dýchat!
ŽENA
Nedělám si legraci. Budu počítat do tří. Jestli do tý doby neuslyším hrát „Můj kamarád vítr“, se vším skoncuju.
Výhrůžně počítá. Jedna…dva…tři. 4
Megera vyzývavě stojí. Dobře! Jak chceš! Sbohem, ty hnusnej parazite, přivedla jsi mě do pěkný bryndy. Ty tvoje potrhlý příkazy mě dostaly na onen svět. Zbytečnej pocit viny. To zlomyslný komandování. Ty špatný rady! Všechny ty filosofický kecy. Sbohem a spi sladce, ty stará vyžírko! Žena přestane dýchat. Chvilku je klid, jenom na sebe zírají. Pak obě začnou rudnout. Pak začne Žena třeštit. Megera se drží za hrdlo a svíjí se. Obě chvíli bojují a nechtějí se vzdát. Nakonec se Megera dopotácí k přehrávači a z posledních sil pustí Demis Roussose. Žena leží bez hnutí, dokud neuslyší „Můj kamarád vítr“ nebo „Navždy“. Zhluboka se nadechne. Vítězně se usmívá. Tiše si brouká, zatímco Megera na podlaze lapá po dechu. Žena zvedne zesláblou ruku a diriguje. Tak…to je všechno, po čem jsem toužila. …Na jednom večírku jsem kecala s jedním šéfkuchařem…jak se jmenoval?…Byl strašně nudnej nebo ne nudnej… spíš takovej klidnej…tichej…divnej…nad věcí… každopádně se ukázalo, že jednou vařil pro Demis Roussose. Ten chlap prej snědl devět humrů na posezení. Tomu říkám vášeň pro život. Chlapa, kterej sní na posezení devět humrů, nic nezastaví, nebo ne? Megera mlčí, leží na zemi a zuří. Co myslíš? Ticho. Nemyslí nám to? Mozeček se nedokrvuje? Varovala jsem tě. MEGERA
Málem jsi nás dostala na onen svět.
ŽENA
Aspoň víš, kdo je tu šéf. Tohle miluju. Je to skvělý. Dostává mě do varu. (Snaží se překřičet hudbu) Narodila jsem se pro někoho jako je Demis Roussos. Pro někoho, kdo zhltne devět humrů jako předkrm. Ty humry můžeš zaslechnout v jeho hlasu. Dno oceánu. Řecký moře. Odepsanej snobama, jako jsi ty.
MEGERA
To byl vždycky tvůj problém.
ŽENA
(křičí) Co?
MEGERA
Všechny ty přehnané přívaly citu.
ŽENA
Mluv nahlas!
MEGERA
(křičí) Všechny ty vášně a nic, nic z toho. 5
ŽENA
No tak nejsem tak studená a neumím se tak přesně vyjadřovat jako ty. Nemyslím na zadní vrátka. Neznám žádný překážky. Ne, jak se tomu říká?...ta hnusná vlastnost, kterou si teď všichni tak cení?
MEGERA
Rafinovanost?
ŽENA
Jo, tohle, tak to vůbec neumím. Co mi ještě schází?
MEGERA
Smysl pro věčnost.
ŽENA
To je ono. Nedohlídnu ani do zítřka.
MEGERA
Těžko ještě nějaký zítřek bude.
ŽENA
Ale co děti, co děti.
MEGERA
A už je to tady zase. Kdybys tak dokázala pět vteřin nemluvit o těch fakanech. Všechna ta těhotenství. Kolik jich bylo? Pár miliónu, podle toho, jak o tom žvaníš pořád dokola.
ŽENA
Bylo jich osm! Osm. Devět, jestli počítáš i to předčasně narozený. Moje nedonošený děťátko s popelavou tváří. Kde je ti konec, moje nedovařený sousto? Proč jsi mě nesneslo? Proč jsi tak spěchalo? Vloudilo se mi do lůna něco, co tě vyděsilo? Měla jsem jich mít devět. Mělo jich bejt na fotce devět. Ach můj Bože, ještě jsem se s tím nesrovnala. Nikdy se nevyrovnám s tím…že…že co? Ty jsi tu přes formulace...s čím jsem se nevyrovnala…?
MEGERA
Že přišel a odešel tak rychle.
ŽENA
Ano, odešel, ještě než tu byl.
MEGERA
Napadlo tě vůbec někdy, že to bylo znamení?
ŽENA
Jaký znamení?
MEGERA
Takový vodítko.
ŽENA
Vynech mý děti z těch hnusáren, co se ti honí hlavou.
MEGERA
Množství. Vždycky si všeho chtěla spousty. Chtěla ses podívat a říct, tohle dítě je moje a to taky, tenhle a tahle a tyhle a ty dva na tom dubu taky. Moji. Všichni jsou moji. O to ti šlo. Lačná množství. Neukojitelná počtem hlav. Počtem nohou. Patří mi osm párů nohou a dvě, který jsem nedonosila, a osm nosů a šestnáct očí a dvě, který jsem nedonosila, a šestnáct uší a dvakrát osmdesát prstů a vyjmenovat jejich jména a věk, aby ses uspala po dalším vyčerpávajícím dnu, plným počítání a 6
dychtění a přemejšlení, jestli bys tam ještě jedno vmáčkla, než tě šoupnou do hrobu. ŽENA
Já nemůžu. Nemůžu je opustit. Vypni to! Vypni to!
MEGERA
(vypíná Demis Roussose) To sis měla rozmyslet, než ses rozhodla umřít.
ŽENA
Já se nerozhodla. Jak se opovažuješ!
MEGERA
Můžeš lhát všem, ale ne mě.
ŽENA
To ty jsi lhářka. Já jsem nemocná. Tělo nevydrželo. To je celý.
MEGERA
Jo, to je celý.
ŽENA
Moje tělo mě zradilo nebo já zradila svoje tělo anebo ta zrada byla vzájemná. To je jedno. Je to smrtelný. Nevyléčitelný. Beznadějný.
MEGERA
Ale přiznej si, že myšlenka na smrt tě vždycky vzrušovala.
ŽENA
Děláš, jako by to byl zločin. Ano. Teoreticky je smrt velkolepá. Nějak jsem si představovala, že ta moje bude vypadat jinak.
MEGERA
Nelíbí se ti?
ŽENA
Je trochu všední. Připadá mi spíš, jako bych měla bolestivou menstruaci. Třeba Ofélie. Ta měla dobrou smrt.
MEGERA
Ofélie umřela láskou.
ŽENA
A jak umírám já?
MEGERA
Záští.
ŽENA
Zášť je úctyhodná emoce. Nedá se srovnat s láskou, ale pořád je to lepší, než mít nehodu. Zášť měla příliš dlouho špatnou pověst. Tak jo, umírám záští. A protože ty jsi přes tyhle věci evidentně odborník, určitě mi povíš, kde se ta moje zášť bere.
MEGERA
To víš, že ti to povím. Dá se říct, že hlavní zdroj tvé nenávisti pramení z jednoho faktu.
ŽENA
Ušetři mě svejch faktů. Ušetři mě svý smrtící matematický přesnosti. Litanie nemilosrdných faktů. Faktům bychom se měly vyhnout.
MEGERA
Hlavní zdroj tvé nenávisti pramení z jednoho prostého faktu.
7
ŽENA
Jen do toho, vyzvracej na mě všechen ten jed… Tuhle se mi zdálo, kdy to bylo? Zdálo se mi, že jsi chřestýš, ale tlamu máš sešitou, vylezla jsem na tebe a jela na tobě po nějakým bulváru. Tak do toho, pověz mi, co je hlavní zdroj mý nenávisti.
MEGERA
Svět ti nedal všechno, v co jsi doufala.
ŽENA
Tak už se nám to z hadí kůže vylouplo. Svět mi nedal všechno, v co jsem doufala. To je stejně dobrej důvod umřít jako cokoli jinýho. Řekni to ještě jednou. Zapsala bych si to, kdybych nebyla v bezvědomí.
MEGERA
Svět před tebou nepadnul na kolena. Po pravdě, svět ti uštědřil pár ran, to je třeba přiznat. Ale jak ti pořád opakuju, celé je to jenom otázka strategie. Otázka toho, jak si poradíš s věcmi, co ti spadnou do klína.
ŽENA
Nebránila jsem se dost? Nebyla jsem statečná?
MEGERA
Přišla jsi na to moc pozdě.
ŽENA
Jo? A na co jsem přišla moc pozdě?
MEGERA
Základní pravidlo.
ŽENA
Jaký základní pravidlo?
MEGERA
Ty neznáš základní pravidlo?
ŽENA
Nějaký existuje?
MEGERA
Říkala jsem ti ho. Několikrát. Nikdy mě neposloucháš!
ŽENA
Tak mi ho řekni znova.
MEGERA
Zase ho zapomeneš. A teď už by to stejně byla ztráta času.
ŽENA
Řekni mi to právě proto.
MEGERA
Základní pravidlo, které by mělo být přibité na každé kolíbce. Základní pravidlo. Úkolem světa je o všechno tě připravit. Tvůj úkol je prostě to nedovolit.
ŽENA
A jak mi to šlo?
MEGERA
Nedá se ani popsat, co všechno jsi dala lacino. Záměrně lacino. Byla jsi zvyklá dát každému, co chtěl.
ŽENA
Přesně tak, ty stará, vypelichaná vráno, hoď to celý na mě. 8
MEGERA
A z toho pramení tvoje zášť.
ŽENA
Jó jasně, moje zášť…Radši bych to nazvala hořkost, jestli nemáš námitky.
MEGERA
Myslíš si, že hořkost zní víc důležitě, co?
ŽENA
Hořkost je aristokratická nenávist. Jo, zní to líp.
MEGERA
Je jedno, do čeho to obalíš, pořád to nebude nic, na co by měl být člověk pyšnej. Půjdeš do hrobu plná hořkosti, plná bezohledný lakomosti. Ty, která jsi toho dostala tolik. Ty, do který jsem vkládala takový naděje. Vážně jsem věřila, když jsem se s tebou spojila před trůnem tkalce osudů, vážně jsem věřila, že ty a já budeme něco znamenat. Spletla jsem se. Jo, tvoje hořkost byla uzlík na tom předivu, všimla jsem si toho, ale nikdy mě nenapadlo, že nás stáhne ke dnu. Vypadalo to jako bezvýznamná věc, nic víc než upuštěný očko.
ŽENA
Takže jsem tě překvapila.
MEGERA
Vyrazila jsi mi dech.
ŽENA
Svojí neomezenou zásobou hořkosti. A neomezená je příliš konzervativní odhad mé hořkosti. Existuje nějaký silnější výraz?
MEGERA
Nesmírná? Gigantická zahořklost? Já nevím. Vzdávám se.
ŽENA
Máme tady slovník?
MEGERA
Na obracení stránek jsi moc slabá. A taky jsi skoro slepá.
ŽENA
Už nikdy nebudu číst.
OCHCHULE
Přesně tak.
ŽENA
Můžeme si to rozmyslet? Vstát z mrtvých?
MEGERA
Od Lazarových časů ještě nikdo z mrtvých nevstal.
ŽENA
Dýchám ještě?
MEGERA
Trochu.
ŽENA
Věříš tomu příběhu o Lazarovi?
MEGERA
Jo. Možné je všechno.
ŽENA
Ale ne v mým případě. Já nejsem tak důležitá, aby mě poslali zpátky. 9
MEGERA
Lazar taky nebyl. No jistě, vždyť to byl jenom něčí bratr. Myslím, že té Máří Magdalény, ne?
ŽENA
Marty a Máří.
MEGERA
Jo, těch dvou babek, co se potloukaly kolem našeho Pána. Vsadila bych se, že pletly stejně skvěle jako ty, nebo co to tehdy dělaly místo pletení. Možná, že Pán oživil Lazara, jenom aby jim zabránil plést, donekonečna ho napájet čajem a šířit ty věčné klepy, dal jim vedle pletacích vzorů další téma, o kterým mohly dumat.
ŽENA
A co dělal Lazar, když se vrátil?
MEGERA
Co tím myslíš, co dělal?
ŽENA
No jak dlouho pak ještě žil? Pil kafe ve stínu palmovníků? Děsil vesničany? Nemluvňata plakaly a psi štěkali, když šel po ulici?
MEGERA
O tom velká kniha mlčí, stejně jako o všech obyčejných nesnesitelných tragédiích, protože velký zázrak vzkříšení Lazara nespočívá v tom efektním kousku našeho Pána. Ne, velký zázrak vzkříšení Lazara je, že Lazar netrval na tom, že vleze zpátky do rakve.
ŽENA
Ty se nechceš vrátit.
MEGERA
To jsem neřekla.
ŽENA
Nechceš se vrátit se mnou…nechceš se mnou dál žít.
MEGERA
Taková možnost ani nenastane.
ŽENA
Já bych další prodloužení neodmítla, s tebou nebo bez tebe.
MEGERA
To ti nevěřím.
ŽENA
To dělá ten blízký konec…změnila jsem se.
MEGERA
Nezměnila jsi se od prvního přijímání.
ŽENA
Nic o mě nevíš.
MEGERA
Poznám, když lžeš. Byla jsem před tebou a budu po tobě. Jen lži. Odepsala jsem tě. Nezajímá mě to. Najdu si někoho jinýho.
ŽENA
Koho? Koho si najdeš?
10
MEGERA
Tentokrát někoho schopnějšího. Někoho, kdo se nevzdá dřív, než přestane nosit plenky.
ŽENA
Vzdala jsem to tak brzo?
MEGERA
Přeháním. Jsem na tebe trochu naštvaná. Tak dlouho jsem tě milovala. Nikdy jsi mi to neoplatila. Sem tam jsi mi hodila pár drobků. Poutala si mě sliby. Sliby, které jsi nikdy nedodržela.
ŽENA
Chtěla jsi toho moc. Pořád toho chceš moc.
MEGERA
Chtěla jsem jen trochu štěstí.
ŽENA
Trochu štěstí?
MEGERA
Mluvíš o něm jako o neznámé látce.
ŽENA
A není snad?
MEGERA
Ne, být šťastná je snadný. Je to prostě rozhodnutí, jako jít k zubaři nebo vymalovat byt. Není to žádný velký tajemství.
ŽENA
Pro mě to tajemství bylo a je. Možná je můj osud, že pro mě štěstí zůstane hádankou. Máš pravdu. Nemá cenu v tom pokračovat. Skoncujme to. Podej mi zrcátko, prosím tě.
MEGERA
Na co chceš zrcátko?
ŽENA
Chci vidět, jak umřu. Chci vidět, jak na tom jsem. Vždycky jsem se dívala do zrcadla, abych zjistila, co mě čeká. Prosím tě podej mi ho. Chci vidět, jestli jsem ještě tady.
MEGERA
Chceš slintat blahem nad zbytky své krásy.
ŽENA
Jo. Nech mě slintat. Díkybohu jsem pořád ješitná.
MEGERA
(podává Ženě zrcadlo) Už toho pro tvou ješitnost moc nezbylo. Podívej se na sebe. Kosti ti lezou ven.
ŽENA
Lezou? Ukaž. Konečně. To je úžasný. V tomhle století není moc věcí, kterejm bych se poklonila, ale ideálu krasy jo. Třeba dvakrát. Kosti, zuby, vlasy, to doba obdivuje. Zuby jsem měla vždycky dobrý a moje vlasy jsou navzdory všemu nádherný. A teď jsi můžu konečně sáhnout i na kosti. Drahá, stal se ze mě ideál. Podívej na mě! Jsem smrtelně šik, kostnatá, divoká a nebezpečná.
Žena zvedne ruku, otočí ji, nakloní zrcadlo a obdivuje nohy. 11
Podívej ty ruce, ty nohy, kontury končetin. Pomalu se měním v řeckou sochu. Všechny ty chleby s marmeládou. Všechny ty brambory s máslem. Všechny jablečný štrůdly se šlehačkou. Všechno, všechno to mizí pryč. Aspoň jednou obdivuj mou vychrtlou dokonalost. MEGERA
Chceš mě dráždit.
ŽENA
A přitom moje nejkrásnější vzpomínky patří jídlu. Roastbeef s omáčkou a bramborovou kaší, právě ulovená makrela, tak čerstvá, že v mase ještě cítíš vlny…Co ještě? Lososový suši s nakládaným zázvorem…hm… tenkrát to foie gras…s čím že to podávali?
MEGERA
Myslím, že s melounem, na salátovém listu.
ŽENA
A já se odmítla rozdělit. Celý jsem to zhltla. Kdo mi tenkrát koupil foie gras?
MEGERA
Ten, co chtěl, aby ses nahá promenovala po pokoji.
ŽENA
A promenovala jsem se?
MEGERA
Promenovala.
ŽENA
Tak to je škoda, že si to nepamatuju. Byla jsem šťastná? Když jsem se nahá promenovala po pokoji?
MEGERA
Máš moc konvenční morálku, než aby sis dokázala užít, že někde běháš nahatá.
ŽENA
To je tak príma mít u všech nejintimnějších chvilek takovýho kritickýho pozorovatele. Byl to ten stejnej, co se před milováním koukal na video na žraloky?
MEGERA
To byl ten Němec v kovbojskejch botách.
ŽENA
To je ono. Ten Němec. To byl skvostnej exemplář, co?
MEGERA
Jo, byl to kus.
ŽENA
S těma botama skoro dva metry. A vždycky se díval na tu scénu, jak se žralok vynořuje z vody, na ty jeho obrovský čelisti a stovky špičatejch zubů. Stopnul to vždycky na žraločí tlamě a jenom ležel a zíral na to. Bože, já vím, na co myslel. Představoval jsi, že já jsem ten žralok!
MEGERA
To ti došlo až teď?
ŽENA
A když jsme se loučili, vždycky řekl jenom „Ciao bella“, přesně takhle, a odfrčel, ani jsme se nedomluvili, kdy se uvidíme příště. A když už 12
jsem pak nechtěla, nemohla, myslela si, že jsem zase těhotná, jo, tak mi pořád volal ještě celý věky. MEGERA
Akt pomsty, nic víc pro tebe neznamenal. Žádný z nich pro tebe víc neznamenal. Jinak ti byli lhostejný. A já ani nesměla být u toho.
ŽENY
Znamenali pro mě víc. Možná, že na začátku ne. Ale potom znamenali víc. Víc než jen pomstu.
MEGERA
A já ti říkám, že to není pravda. Tvoje zaostalé, zvrácené srdéčko patřilo vždycky jen jemu. Jemu, který využil každou příležitost a s tebou si hlavu nelámal.
ŽENA
Vždycky takovej nebejval.
MEGERA
Vzpomeň si, co říkala Tetička Ah.
ŽENA
Jo, já si vzpomínám.
MEGERA
Tak mi pověz, co říkala.
ŽENA
Když to víš, tak proč se ptáš?
MEGERA
Jen mi to pověz.
ŽENA
Ne.
MEGERA
Tak ti to povím já. „Radši bych tvý bílý tělo viděla plavat v Shannon, než aby sis vzala toho chlapa“.
ŽENA
Jsem ráda, že je ti líp.
MEGERA
A teď po několika desetiletích – můžeš s výrokem Tetičky Ah souhlasit?
ŽENA
Ale jistě.
MEGERA
Přiznáváš, že měla pravdu?
ŽENA
Vždycky jsem to věděla. Už od začátku jsem věděla, že mi tenhle chlap žádný štěstí nepřinese.
MEGERA
Ale šla jsi do toho.
ŽENA
Ano, šla.
MEGERA
Proč? 13
ŽENA
Protože šaty byly hotový a všichni dostali pozvánky. Možná mi ho bylo líto.
MEGERA
Takže jsi s ním měla osm dětí, protože ti ho bylo líto.
ŽENA
Měla bych jich dvacet, kdyby chtěl.
MEGERA
Ale on nechtěl.
ŽENA
To není pravda. Má je rád takovým zvláštním způsobem.
MEGERA
To nemá hlavu ani patu.
ŽENA
Sama se v tom nevyznám, Megero
MEGERA
Můžu se tě na něco zeptat?
ŽENA
Zeptat se můžeš vždycky.
MEGERA
Po to všem,co ti udělal…
ŽENA
Nezačínej o něm zas.
MEGERA
Nech mě domluvit!
ŽENA
Tak dobře.
MEGERA
Pořád ho miluješ?
ŽENA
Jistě, že ne.
MEGERA
To ti nevěřím.
ŽENA
Kdybych řekla, že ho pořád miluju, tak mě uškrtíš.
MEGERA
Neuškrtím.
ŽENA
Já tě znám.
MEGERA
Slibuju, že se tě nedotknu. Chci jenom vědět, jak se věci mají. Pořád ho miluješ?
ŽENA
Já nevím…ano…zbožňuju ho.
MEGERA
Pane bože.
ŽENA
To je hrozný, co? 14
MEGERA
Ty nemáš ponětí.
ŽENA
Tak mi to objasni.
MEGERA
Ne, chci abys odešla pokojně, beze strachu.
ŽENA
A jak jsi stojím na stupnici strachu? Jsem dost pokojná?
Megera se na ní dívá. Vidíš přede mnou hrůzy. Dobře, až tu budou, tak tu budou. Aspoň že hrůzy světa už mám za sebou. Nemůže to bejt horší než tady…nebo může? Megera neodpovídá. Buď si z obličeje sundej ten samolibej výraz hlubokýho poznání nebo se dívej jinam. Dívej se jinam. Nedívej se na mě, jako že něco víš. Jestli něco víš, tak mi to řekni. MEGERA
Ty to nechceš vědět.
ŽENA
Nemůžeš se dočkat, až vypadneš. Až mě šoupneš do hrobu a vypadneš s ním. (Skříň)
MEGERA
Můžu tě ujistit, že nemám ani v nejmenším chuť vypadnout s tím tvorem ve skříni. Slíbila jsem, že tě uložím do hrobu. Nikdy jsem neporušila slib, který jsem ti dala. Můžeš říct to samé?
ŽENA
Tak proč se bojím zavřít oči?
MEGERA
Zavři je, budu hlídat.
ŽENA
Vypaříš se.
MEGERA
Věř mi.
ŽENA
Potřebuju se vyspat. Slib mi, že budeš na stráži.
MEGERA
Jak jsem řekla.
ŽENA
Lehni si tady vedle mě, drž mě za ruku.
MEGERA
Nebuď tak zbabělá.
ŽENA
A když se neprobudím? 15
MEGERA
Probudíš se.
ŽENA
Přísahej.
MEGERA
Přísahám.
ŽENA
Tak jo. (Mumlá, jak pomalu usíná a brání se spánku) A hory…co můžu říct o horách, než že tam byly…nachový, hnědý, modrý a ocelově šedý…a vzpomínka na třpytící se led ve vodě a voda, sklo…bylo to tak na západě nebo se mi to jen zdálo, a ten trpasličí dub sežehnutý bleskem, ohnutý a kulatý jako záda stařeny…beznadějný… beznadějný…nebo existuje vůbec světlo…a celá krajina, hora, strom, voda, připravená, čekající…na co? Ano, teď vím, na co ta hora čekala, čekala, až se rozejdeme…až ji nechám samotnou pod nebem… nepotřebuje nás…nikdy nepotřebovala…nikdy nebude.
A Žena usíná, ležíc na podlaze. Megera se na ni chvíli dívá, pak jde ke skříni, přitiskne na ní ucho a naslouchá. Vejde On. ON
Vzbuď se! No tak, vzbuď se, drahá.
ŽENA
Jak dlouho jsem tady?
ON
Kde? Tady…od čtvrtka…našli jsme tě ve čtvrtek.
ŽENA
Chci se vrátit tam, kde jsem se narodila.
ON
Nechceš zůstat tady se mnou, s dětmi?
ŽENA
Byla jsem tu celý léta…teď je pozdě, už moc dobře nevidím. Neviděla bych moře.
ON
Vidíš mě?
ŽENA
Tebe vidím.
ON
Bolí tě něco, drahá?
Žena i Megera vyprsknou smíchem. Co je? Prozraď mi ten vtip. Jsi úplně mimo. Možná bych si měl taky loknout. Nalije lék do kelímku, podrží jí hlavu. Žena se napije. Položí ji zpátky na polštář. ŽENA
Děkuju ti.
Megera dá oči v sloup. 16
ON
(hladí ji po vlasech) Drahá moje, nechoval jsem se k tobě vždycky, jak jsem měl, a teď už není čas.
MEGERA.
Času jsi měl hafo.
ON
Můžeš mi moje necitlivé chování odpustit?
ŽENA
(Megeře) Můžu?
MEGERA
Odkdy tě zajímá můj názor?
ŽENA
Tvoje necitlivé chování? Nacvičil sis tu větu?
ON
Co že jsem?
ŽENA
To bylo víc než necitlivé chování. Nekrášli to u smrtelnýho lože.
ON
Dobře, ale můžeš mi odpustit?
ŽENA
Co na tom záleží, jestli ti odpustím nebo ne?
ON
Na tom záleží. A bude ještě víc, až mě opustíš.
MEGERA
V jeho podání zní tvoje smrt jako nevěra.
ŽENA
A není?
ON
Cože, moje drahá?
MEGERA
Žádný odpuštění, jestli mu na něm záleží. Nech ho trochu trpět. Zeptej se ho, proč se vždycky vrátil.
ŽENA
Proč ses vždycky vrátil?
ON
Protože jsi moje žena, protože jsi matka mých dětí, protože, navzdory tomu, že to tak nevypadá, jsi a vždycky jsi byla ta jediná.
ŽENA
Jo, kdyby ses tím tak bejval řídil. Ale já už ti nevěřím. Vracel ses, protože jsi věděl, že nikdy neseberu odvahu tě opustit, zabouchnout před tebou dveře, zlomit dětem srdce. Dusíš mě.
ON
Víš, že si to, co teď říkáš, budu pamatovat, až odejdeš.
ŽENA
Jo, jen si to zapamatuj.
ON
Máš povinnost rozloučit se se mnou v pokoji, stejně jako já mám povinnost být s tebou až do konce bez hořkosti. 17
ŽENA
Topím se v povinnostech.
ON
A já ne?
ŽENA
Zahraj mi něco. Nemám teď chuť s tebou mluvit.
ON
Moje drahá, mluv se mnou…odpusť mi…Budu s tím muset žít až do smrti.
ŽENA
Zahraj něco.
ON
Dobře…co bys chtěla slyšet?
ŽENA
Něco romantickýho. V mým životě bylo tak málo romantiky.
ON
Nechám otevřený dveře.
Za chviličku se ozve klavír. Chvilku poslouchají. MEGERA
Tys to hrávala líp.
ŽENA
To mě nikdy nezajímalo… (Poslouchá) Jo, hrávala jsem to líp.
MEGERA
A pak jsi hrát přestala.
ŽENA
A pak jsem přestala.
MEGERA
Tvoje hraní se mu nelíbilo.
ŽENA
Hrávala jsem, když tady nebyl. Flaška šampaňskýho, děti spaly, jen ty a já. Nesnášel, když jsem něco dělala líp než on.
MEGERA
Tak se s tím na prahu smrti vyrovnej.
ŽENA
S čím se mám vyrovnat?
MEGERA
Odsoudila ses k průměrnosti.
ŽENA
Csss…podívej…výčitky svědomí mu jdou dobře. To musíš uznat. Aspoň to musíš uznat.
MEGERA
Ve výčitkách svědomí je jednička. Žárlí na tvou smrt. Je rozhodnutý z ní vyrazit co nejvíc. Když nedáš pozor, ukradne ti tvůj poslední dech.
ŽENA
Ne, není tak silnej. Léta jsem za sebou táhla jeho roztřesený ego. Vyčerpá tě víc než všechny děti dohromady… Pověz mi, ty, která máš na všechno odpověď, co je na umírání tak sexy? 18
MEGERA
Ty si myslíš, že je to sexy?
ŽENA
No jo. Vyšel měsíc? Hudba, můj zánik, co to je?
MEGERA
Šance být velkolepě tragický. Život si velkolepou tragiku šetří až na konec.
ŽENY
Tak si to pořádně užijeme. Dostaneme tu šanci jenom jednou.
MEGERA
Nemám na to náladu.
ŽENA
Proč ne?
MEGERA
V tvém životě je příliš mnoho přízemních věcí.
ŽENA
Velkolepost je jen pro statečné a krásné.
MEGERA
Kdysi jsi ji jako tlustá holka s trvalou měla. Věděla jsi, co znamená velkolepost a co si žádá.
ŽENA
A pak se se mnou stalo co?
MEGERA
Vyměkla jsi a vyklidila pole.
ŽENA
Vybojovala jsem pěknejch pár bitev, jestli ty ne. Mý jizvy to dokazujou.
MEGERA
Bitviček. Jenom bitviček.
ŽENA
To je fuk. Otevři víno. Tahle orgie střízlivosti mě zabíjí. Otevři víno.
MEGERA
Tvým hrdlem už skoro nic neprojde. Udávíš se.
ŽENA
Udávit se vínem není tak špatný.
MEGERA
Tak jo, otevřu víno. (Vyndá ze skříňky láhev vína.Otevře ji.) To víno je od něj.
ŽENA
Od koho?
MEGERA
Od něj. Od muže s velkým M.
ŽENA
Aha. Dárek na rozloučenou. No dobře, vypijme to. Víno a prsten s diamantem. Velký kámen. Kde je?
MEGERA
Nosím ho.
19
ŽENA
A píseň a tanec pod ohnutou vrbou, nemohla jsem se dočkat, až budu pryč… trochu šlachovitej chlapík…nijak důležitej, vážně.
MEGERA
Půjčil si celý jmění, aby ti ho mohl koupit.
ŽENA
Jo, ocenila jsem to…chtěla jsem ho prodat…nevím, proč jsem to neudělala.
MEGERA
Miloval tě. A co víc, miloval mě. Viděl ti pod kůži. Viděl tě takovou, jaká bys měla být. Viděl mě a miloval mě. Ale to jsi nemohla snést, ty povrchní žárlivá mrcho. Radši budeš poslouchat toho barbara Chopina, než abys žila a nechala žít mě.
ŽENA
Netušila jsem, že tě tak zaujal.
MEGERA
Udržel by nás při životě!
ŽENA
Trochu jsem si s ním užila, když to tady bylo zoufalý, ale pak se mi rozbilo auto…nebyla jsem mu souzená…jenom taková náhoda…byl moc milej, ale to bejvá časem otrava…a pak, byly tu děti.
MEGERA
Věčná výmluva. Na.
Žena skoro nemůže udržet sklenici. Pij jeho víno a mysli na to, že jsi mohla být s ním. Já jsem mohla být s ním, místo abych trčela v tomhle pohřebním ústavu. Pije s hořkostí. ŽENA
Můžeš mi to podržet…dát mi napít?
Megera to udělá. Žena si lokne. Na zdraví! MEGERA
Nemluv mi o zdraví.
ŽENA
Skvělý víno. Poslední vzpomínka týhle planety na bohy.
MEGERA
Můžu se zeptat, co slavíme?
ŽENA
Na to přijdeme.
MEGERA
Riskneme cigáro?
ŽENA
Kouření je tvoje nectnost.
20
MEGERA
Kouření byl jedinej okamžik, kdy jsi byla sama sebou. Jo, dáme si cigáro. Kde jsou?
ŽENA
Měla jsem v kapse krabičku, ale to už je sto let.
MEGERA
Dám si za nás obě.
ŽENA
Ne, chci si dát taky.
MEGERA
Za chvíli.
ŽENA
Teď!
MEGERA
Popros mě.
ŽENA
Je mi z tebe zle! Je mi z tebe tak zle!
MEGERA
Máš víno. Máš cigarety nebo aspoň vzpomínku na ně. Jen si představ, žes mohla být s ním. Živá! Sedět u ohně, tvoje děti by bloumaly po domě. Měla jsi žít dlouho. No dobře, dej si čouda.
ŽENA
Dej to pryč, už to nechci!
MEGERA
Myslela jsem, že máme večírek. Už nemáš náladu.
ŽENA
Nálady jsou od toho, aby se měnily. Ty bys chtěla, abych se ovládala sedm dní v týdnu. Ano, už nemám náladu. To víno někdy způsobí. Vystřízlivíš.
MEGERA
Tak pojď. Napij se.
Přidrží sklenici u Ženiných rtů. ŽENA
Kdo to doporučoval tři sklenice vína denně?
MEGERA
Keats. Tři sklenice. Nic víc, nic míň.
ŽENA
Zajímalo by mě, jak velký měly v romantismu sklenice.
MEGERA
Romantismus pro Keatse moc romantický nebyl.
ŽENA
Aspoň po něm něco zůstalo.
MEGERA
Nezůstane jich tady po tobě dost? Třeba z nich něco bude.
ŽENA
Kdy se to celý zvrtlo, Megero? Kdy jsem si ze světa přestala dělat legraci? A proč? 21
MEGERA
Čeho nejvíc lituješ?
ŽENA
Že jsem nevěnovala víc studijního úsilí Kamasutře. To víno je na nic. Smrt by měla být opojná.
MEGERA
Ještě si lokni. Třeba to zvedne mlhu. Nemusíme jít do temnoty ve tmě.
ŽENA
Ohlížím se na ta léta a jediný, co vidím, je jedno špatný rozhodnutí za druhým. Nepamatuju si, že by někdy bylo nějaký správný.
MEGERA
Máš v hlavě plichtu.
ŽENA
Stoku. Dej pozor, ať nepřeteče. Můžu teď jít?
MEGERA
Vytratit se v půli věty, ano?
ŽENA
Než nás zase přeruší. Jsou všichni tam venku, seřazený na čumendu. Slyšela jsem hádku kvůli mosaznejm držadlům, muselo jít o mou rakev. Můžu teď jít?
MEGERA
Jestli opravdu chceš.
ŽENA
Přestanu dýchat.
Přetáhne si deku přes hlavu. Takhle to bude snazší. Mluví zpod deky. Dobře, tak počítám do tří. MEGERA
Žádný závěrečný monolog?
ŽENA
(vystrčí hlavu) Cože?
MEGERA
Žádná řeč na rozloučenou?
ŽENA
Ne. (Zaleze pod deku) Tak jo. Jedna. Dva. Tři. Sbohem, Megero.
MEGERA
Jo.
Zadrží dech. Megera začne strádat. Tentokrát neupadne. Vejde Tetička Ah. TETIČKA AH
(stáhne ženě deku z hlavy) Tak to došlo až sem.
ŽENA
Došlo. 22
TETIČKA AH
Tvoji matku jsem do hrobu uložila taky.
ŽENA
Kde je pohřbená?
TETIČKA AH
Ty nevíš, kde je pohřbená tvoje vlastní matka?
ŽENA
Ne, kde přesně leží?
TETIČKA AH
Býval to jižní roh, ale hřbitov se pořád rozrůstá.
ŽENA
Tam bývaly ty jilmy. A šikmé paprsky slunce. Odcházela jsem s prázdnýma rukama…motýl mě pronásledoval k bráně. Nikdy už jsem neměla peníze, abych se vrátila. Nechala jsem děti prát se v autě, bála jsem se vzít je k jejímu hrobu. Nějak mě napadlo, že by je vtáhla dovnitř. Nemusela jsem si dělat starosti. Nebylo po ní ani stopy. Dala jsi jí vůbec udělat náhrobek?
TETIČKA AH
Proč jsi nešla k doktorovi dřív? Na tenhle nesmysl není nikdo zvědavej. Já jsem mohla lehnout víckrát než si umíš představit, ale nikdy pro nic za nic. Vyrostla jsem na západním pobřeží, v šedý zemi skal a bodláčí, kde jen málo co prospívá. A ne náhodou ses tam narodila taky. Ale východní krev tvýho otce rozleptala vápenec a takhle to dopadlo. Tak co, sedneš si, dáš si misku polívky a přestaneš s tím vrtochem a paličatostí? A co bude s tou drobotou? Ty si myslíš, že s nima práskneš o zeď světa a nás tu necháš, abychom posbírali kosti. Tvoje matka byla stejná. Nic nedotáhla. Do půlky se dostane kde kdo. Život začneš. Život skončíš. Nevzdáš to na křižovatce jenom proto, že se ti nelíbí scenérie. To je slabost. Tím pohrdám. A něco ti povím, neteři, na konci tě nečeká žádná extáze. Už jsem jich doprovodila hodně před tvář stvořitele a nikdo z nich nezpíval, když padala opona. Odcházeli zmatení, odcházeli s brebentěním, odcházeli mlčky, odcházeli s nářkem, ale ani jeden neodešel s posvátným světlem v očích, jako kdyby před sebou spatřil něco útěšnýho. Jediný, co jsem viděla, bylo světlo, který jim z očí mizelo. Mizelo. A pak bylo pryč… Nechám ti pod polštářem pět stovek. Je mi jasný, že si nemůžeš dovolit ani umřít.
ŽENA
Ne každej ti nabídne peníze na tvůj vlastní pohřeb, když ještě dejcháš.
TETIČKA AH
Jemnocit. Jemnocit. A co asi znamená proti pytli zlata? Všechen jsi pohřbila tam na západě touhle svou…to ti neodpustím…neodpustím… tuhle svévolnou cestu do záhuby.
A Tetička Ah odejde. MEGERA
Byly to slzy? Tetička Ah v slzách. Je možné, že jsme jí chyběly?
ŽENA
Jenom se ráda motá kolem umírajících, už pohřbila půlku Connemary. Těší se na to neštěstí. 23
MEGERA
Běda, ubohý Yorick.
ŽENA
To je ono: běda. V hrobě to skončí jenom, když má člověk štěstí.
MEGERA
Bojíš se toho, že jo?
ŽENA
Probudit se v rakvi s hadem na prsou…ano, toho se bojím.
MEGERA
Nebo krysy, co se prohlodají skrz překližku, jejich tlapky na tvém obličeji.
ŽENA
Moje břicho jako moučník červů.
MEGERA
A ty jsi celou dobu vzhůru. Sleduješ hady, krysy a červy při jejich hodokvasu.
ŽENA
Začnou měkkými částmi…očima.
MEGERA
Pak ti svými drápky vyškrabou mozek z lebky.
ŽENA
Pak uši.
MEGERA
Rty.
ŽENA
Jazyk.
MEGERA
Odloupnou tvůj žaludek jako mokrý papír a dostanou se k srdci, prsům, střevům.
ŽENA
Ledvinám, děloze a vaječníkům, ovinou se kolem mých plic a vysají morek z mé páteře.
MEGERA
A tak dál.
ŽENA
A tak dál. Jak dlouho budou tahle muka trvat?
MEGERA
Hamletův hrobník říká…osm let? To mi připadá moc dlouho.
ŽENA
Důvěřujme Bardovi. Osm let, dokud nejsme čistí jako Yorick. A pak?
MEGERA
Možná že pravé mučení teprve začne.
ŽENA
To je možné. Celý život se bojím myší. Aspoň vím proč.
MEGERA
Nějaký poeta řekl, že ke slovu myš se do rýmu nejvíc hodí plyš.
ŽENA
A ke slovu poeta zase vendeta. 24
MEGERA
Nebo popleta.
ŽENA
Popleta je ještě lepší.
MEGERA
Yeats byl velký popleta.
ŽENA
Báječný popleta.
MEGERA
Rozený popleta.
ŽENA
S ohromující sbírkou pletek, co hrdě nesou jeho jméno.
MEGERA
On je však předtím nosil v hlavě.
ŽENA
Některé donosil, myši však z plyše nejsou. Nečistá stvoření, žádný div, když my jsme jejich hlavní potrava. Požádám ho, aby mě nechal spálit. Raději hořící vlasy a nehty a praskající chrupavky, než banket pro myši. Někde jsem četla, že mají hroby propojené složitým systémem chodeb. Ne. Hučení pece a je po všem. Rozpráší mě do větru a kdo ví, jestli se nestanu částí nějaké nové galaxie, která se právě rodí?
Vejde On. ON
Můžu nějak pomoct? Otočit tě? Mám tě otočit?
ŽENA
Ano, díky. (Megeře) Nedívej se na mě.
MEGERA
Dívat se snad můžu.
ON
Nech mě taky natřást polštáře. Co jsi to povídala, drahá? O čem přemýšlíš?
ŽENA
Pořád o tom samém, o svém štěstí a neštěstí.
ON
Vážně?
ŽENA
Ne. To řekla Anna Karenina. Vždycky jsem to chtěla říct nahlas… Přemýšlela jsem o domě, kde jsem vyrostla.
MEGERA
To není pravda.
ON
Vyrůstala jsi v mnoha domech.
ŽENA
Mám na mysli ten první. Dům mojí matky. Z patra jsi mohl vidět do zálivu. Proč jsme se nikdy nevrátili k moři?
ON
Moře mi taky chybělo. 25
ŽENA
Možná bychom byli lepší.
ON
Možná že ano.
ŽENA
Přinejmenším by moře dodalo víc vznešenosti tomuhle…Ten den, co matka umřela…se svým novorozeným synem po boku…pojmenovali ho Michael…nikdy jsem ho neviděla…a vždycky jsem chtěla zjistit, kdo z nich umřel první.
MEGERA
Co na tom záleží, kdo z nich umřel první?
ŽENA
Myslím, že pro moji matku to bylo dost podstatný.
MEGERA
Umřeli. Tak umřeli. Moc to řešíš. Vždycky jsi všechno moc řešila. Prostě umřeli. Co víc o tom chceš vědět?
ŽENA
Potřebovala bych vědět víc, mnohem víc.
ON
O čem, má drahá? Co bys chtěla vědět?
ŽENA
Zármutek se dá změřit! Dá se odměřit!
ON
Ano, to se dá.
ŽENA
(Megeře) Můžu spolknout deset litrů žalu, ale ani o kapku víc! Nemluvím s tebou! Tak se do toho nepleť. Chci mu něco říct.
MEGERA
Ty myslíš, že toho chlapa zajímají srdceryvné obrázky z tvého života?
ŽENA
Ty mu nevěříš v ničem.
MEGERA
A ty jsi nikdy nevzala na vědomí, jak mě ničil.
ON
Co se děje? Jsi celá rozčilená. Co mi chceš povědět?
ŽENA
Nevzpomínám si…leze mi na nervy…aha…ten den, ten den, co umřela. Jeli jsme tam s tátou autobusem. Bylo vedro, ale já stejně trvala na tom, že si obleču svůj červený kabát a červený klobouk. Chtěla jsem si je vzít, protože jsme před pár dny s maminkou strávily celé odpoledne tím, že jsme zkoušely různý kabáty. Chodily jsme z obchodu do obchodu, ale s žádným kabátem nebyla spokojená. Měla v hlavě vizi červenýho kabátu a červenýho klobouku a nikde je nenašla. Stavily jsme se u Lydon´s na čaj a koláčky. Měla špatnou náladu, byla naštvaná. Připozdívalo se. Obchody už měly brzo zavírat. Zírala z okna a mumlala, že to bude zatracená náhoda, jestli ho teď ještě seženeme. Měla tak temný, zoufalý hlas, obrovský mozol na jejím břiše se zarýval do stolu, boty měla vyzutý, protože ji tlačily…Nevzpomínám si, kde 26
jsme ten kabát objevily. Jak zapínala černé sametové knoflíky, třásly se jí ruce. Dovedla mě k zrcadlu. Podívej se na sebe, řekla, jen se na sebe podívej. Ale já teď vidím ji, její pas ztrácející se v prašném stínu, předčasně zestárlou a přesto blaženou, se zářícími bělostnými zuby, její zlatavé vlasy a výraz jejích očí. Já, ve svém novém červeném kabátu a klobouku, jsem ji způsobila radost, radost, která se nedá popsat. Na jeden kratičký okamžik, pohled do zrcadla, jsem já byla ta věc, kterou si vysnila a kterou našla. Žena se rozpláče. ON
Drahá moje, drahá.
ŽENA
Udělej pro mě něco a nesnaž se mě utěšit, když žádná útěcha neexistuje.
MEGERA
Lži. Lži. Lži. Jsi neuvěřitelná.
ŽENA
A ty jsi nemilosrdná! Ten kabát, ty knoflíky, ten kabát mě pronásledoval léta.
On bezmocně sleduje, jak Žena pláče a pláče, zvuk a proud dlouho potlačovaného žalu. Megera přihlíží nedojata. Nakonec pláč ustává. On nalije do kelímku trochu léku. Dej to pryč! Rozčiluje mě to. ON
Ale vrátí se ti bolesti.
ŽENA
Umrtvuje mě to. Necítím pak vůbec nic.
ON
Nesnesu, když trpíš.
ŽENA
Dvacet pět let jsi byl příčina mýho utrpení. Aspoň jednou v životě mluv pravdu.
ON
A co je pravda?
ŽENA
Léta sis přál, abych byla mrtvá.
ON
To je šílený.
ŽENA
Ale je to pravda.
ON
To není pravda!
ŽENA
Tak mi řekni, co je pravda. Aspoň jednu věc. Je mi jedno, jak bude krutá.
ON
Přestaň. Týráš se úplně zbytečně. 27
ŽENA
Tys byl s ní.
ON
Dobře, chceš čistou pravdu. Ano, před chvílí jsem s ní byl. Zaparkovala nahoře v ulici. A teď už toho prosím nech. Pořád se k tomu vracet nikam nevede.
ŽENA
A až do mě naliješ to svinstvo a uspíš mě, půjdeš zpátky za ní.
ON
Ano, půjdu za ní. Vezme mě na rychlou večeři, než se z toho tady zblázním.
ŽENA
Tak jdi! Jdi! Jsou tady jiný, co mi můžou poskytnout míň zničující péči.
ON
Tvoje příbuzenstvo. Dům praská ve švech. Velkej sabat čarodějnic v černé a bílé. Všechno snědli, všechno vypili. Musel jsem si půjčit peníze od matky. Právě teď hltají dušený, co jsem připravil dětem. Včera večer vypili osm lahví whisky. Řádili v koupelně, kouřili a ječeli. Děti se mnou nemluví, protože jim nechci dovolit jít tancovat. Už týden nebyly ve škole. Všichni čekáme! Všichni čekáme! Tak umři, jestli to máš v plánu. Jestli ne, vstávej!
ŽENA
Na pohřbu ji nechci.
ON
Neboj se, s ní taky skončím. Jestli si myslí, že jí zařídím dům, až umřeš... Řekl jsem jí to jasně. K čemu měnit koště? Je to pro tebe dost pravdy nebo mám pokračovat?
Žena na něj jenom zírá. Vždycky mě doženeš až na hranu, takže říkám věci, který bych nikdy neměl vyslovit…Podívej, ber to tak…to, že umřeš, je dost velká pomsta. Musím se dívat, jak při tom trpíš? ŽENA
Jestli to k tomu patří. (Odstrčí kelímek)
ON
Je hodně způsobů, jak někoho opustit. Ten můj je klišé. Postrádám tvoji zuřivost.
ŽENA
Moji zuřivost?
ON
Jo, tvoji zuřivost! Chtěla jsi mě opustit, a přitom zůstáváš a kocháš se troskama.
ŽENA
Měl bys vědět, že jsem taky měla pár bokovek.
ON
Neměla. 28
ŽENA
Ty myslíš, že jsem celou dobu seděla doma a toužila po tobě.
ON
Mluvíš z cesty. Chceš mě zničit.
ŽENA
Nevěříš, že by mě někdo chtěl?
ON
To jsem neřekl.
ŽENA
Ale myslíš si to. Věř tomu nebo ne, ty sám jsi mě kdysi chtěl.
ON
Teď zrovna se tomu věří těžko.
ŽENA
Vlastně to bylo jen pár úletů.
ON
Jenom se ve mně snažíš vzbudit žárlivost.
ŽENA
To mám dávno za sebou.
ON
Jak jsi mohla!
ŽENA
Jak jsem mohla co?
ON
Takhle lhát. Chceš se na mě vykašlat. Já musím žít dál. Starat se o děti. Jak jsi nás mohla takhle poplivat?
ŽENA
Ty mi nevěříš.
ON
To nemůže být pravda.
ŽENA
Chceš jména? Telefonní čísla?
ON
Toho bys byla schopná?
ŽENA
Ano, toho jsem schopná…trávit odpoledne v domech cizích mužů… sprchovat se a vonět pro cizí náruč…myslíš, že jsem tak dlouho přežívala z těch drobků, cos mi hodil?
ON
Celou dobu ses tvářila jako truchlící panna, krvácející mučednice, opuštěná žena…jak jsi mě mohla takhle podvést?
ŽENA
Mohla, to víš, že jsem mohla, a ty sis ničeho nevšiml a povím ti ještě něco, nebýt dětí, šla jsem už dávno. (Sundavá si snubní a zásnubní prsteny) Na, vezmi si je. Prodej je. Kup další jídlo a pití pro mou rodinu. Ty aspoň vědí, jak slavit, jsou to starý bezcitný báby. Ale tohle umí. Umírání je děsivá věc a zaslouží si trochu mrhání. Tak je dobře obsluž a nech je pít a slavit a zpívat až do mýho konce. Něco by ses mohl naučit. 29
ON
Umím taky spoustu žalozpěvů, jen kdybys poslouchala.
ŽENA
Poslouchala jsem tě moc dlouho a nic jsem se nenaučila.
ON
Nic?
ŽENA
Nic co by zakrylo, že jsi nebyl hoden mojí lásky.
ON
Takže takhle to je. Proklej mě na pokraji smrti.
ŽENA
Pil jsi víno. Teď vypij ocet.
ON
Jenom jednu věc, nikdy jsi nepochopila. Zaměnila jsi, záměrně jsi zaměnila mé bloudění za úmysl.
ŽENA
Bloudění! To je výsměch! Vysmíváš se mi! Bloudění!
ON
Nikdy jsem tě neopustil. Nikdy! To ty ses uzavřela jako tisíc dveří, jak jenom žena může.
A On odejde. MEGERA
Když se zastává sám sebe, je skoro snesitelný.
ŽENA
Jsem vzteky bez sebe Nebudu mít klid, dokud ho nezadupu do bláta.
MEGERA
Potvrzení své vlastní identity to někdy vyžaduje.
ŽENA
Právě teď mě neuspokojí nic, než vzít ho do hrobu s sebou. Megero, mám z toho strach.
MEGERA
Strach je moc slabý výraz.
ŽENA
Hrůzu?
MEGERA
Děs a všechen další běs.
ŽENA
Zabíjí mě vlastní smrt.
MEGERA
Blízko, už jsi blízko.
ŽENA
Vidím hrob ve stínu, obrostlý mechem, povětřím ošlehaný hrob a všechny ty mrtvé namačkané v něm a já jsem s nimi a přemýšlím, jestli tam nahoře svítí hvězdy. Jsem pohřbená zaživa. Jsem svůj vlastní duch.
MEGERA
Buď chvilku zticha, pokusíme se to formulovat pořádně.
30
Dveře skříně se s vrzáním otevřou. Žena a Megera se otočí. Ze skříně se vysune křídlo, potom se objeví tlapa s drápy, pak zhasne světlo.
Druhé jednání Žena leží na posteli, po bradě jí stéká krev. V ruce svírá chomáč černého peří. Ve skříní zuří bitva. ŽENA
(zesláble) Megero!...Megero…jsi v pořádku?
Bitva je stále zuřivější: chrochtání, výkřiky bolesti, vrčení, funění a vytí. Ubližuje ti? Vejde Tetička Ah. TETIČKA AH
Teče ti z pusy krev.
ŽENA
Šel po mně zobákem. Vyrvala jsem mu peří.
TETIČKA AH
Kde jsi vzala tohle?
ŽENA
Vždyť to říkám.
TETIČKA AH
Utřu ti pusu.
Otírá Ženu, urovnává postel, prostěradlo, polštáře. ŽENA
Zabije ji.
TETIČKA AH
Tady to vypadá jak po boji.
ŽENA
Jdi tam! Jdi tam! Pomoz jí! Megera je pořád ve skříni.
TETIČKA AH
No jo, ve skříni najdeš ledaccos.
ŽENA
Jeho pařáty. Nikdy jsem neviděla nic tak…
TETIČKA AH
Pojď, pomodlíme se růženec.
ŽENA
(volá) Megero, pomohl by růženec?
31
TETIČKA AH
(drmolí) Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého Amen. Bolestný růženec. Ježíš, který se pro nás krví potil. Otče náš, jenž jsi na nebesích…
ŽENA
Přestaň s tou bláznivou motlitbou.
TETIČKA AH
Aha, tak tebe už starý motlitby nezajímají, co? Nezajímá tě prach a popel? Bůh? Panna Maria a její andělský doprovod? Co řekneš, až se dostaneš nahoru a tam ti znovu předhodí tuhle tvoji svatokrádež?
ŽENA
A co jeho svatokrádež na mě?
TETIČKA AH
Jaká svatokrádež?
ŽENA
Pro začátek, co ty?
TETIČKA AH
Nikdo není zvědavej na to, aby sis svoji špatnou náladu vylejvala na mě a na Bohu.
ŽENA
Bůh je dobrej pro ty, co jsou naživu.
TETIČKA AH
Bůh je dobrej pro všechny.
ŽENA
V Louvru je takovej obraz…v italský sekci…viděla jsem ho loni v létě…představ si to, ještě loni jsem se procházela po Paříži. Pila jednu sklenici Beaujolais za druhou. Flirtovala. Kouřila. Jedla skoro syrový steaky, až mi krev tekla po bradě…a vypadala jsem nádherně. Do Paříže se hodím. Byla jsem na svobodě. Matka osmi dětí se toulala Paříží…sama…Proč jsem se jen vracela?...Megero, žiješ ještě?...Co tam děláš?
TETIČKA AH
Přestaň mluvit z cesty. Chystáš se umřít, ne se zbláznit. Soustřeď se, děvče, vyprávěla jsi mi o kouření a flirtování v Paříži.
ŽENA
Je to tak dávno, kdysi dávno jsem každý den chodila přes Seinu, abych se podívala na Caravaggia. Smrt Panny. Měla modré nohy. Rudé šaty. Každý sklonil hlavu. Ten žal…bylo hrozný se na něj dívat…děsivý…a víš proč, Tetičko Ah?
TETIČKA AH
Co proč?
ŽENA
Protože zázrak je pryč. Je pryč. Ona jde dolů pod drn. Ne nahoru do oblak. Apoštolové to vědí. Carravagio to ví a my to víme taky.
TETIČKA AH
Měla modrý nohy? Co to bylo za malíře? Chtěla jsi říct, že měla modrý šaty, ne? Panna Maria má vždycky modrý šaty, protože modrá je věčnost. 32
ŽENA
Máš pravdu, modrá je moc laskavá. Její nohy byly spíš hnilobně zelený. Možná špatnej krevní oběh, křečový žíly nebo se prostě snažil věrně vystihnout tu hnilobu. Vypadala asi na padesát…a stejně v tom bylo něco posvátnýho. Ne v ní. Ona byla jen jedna z těch nenápadnejch žen, co mají svoje nejlepší léta dávno za sebou. Ale smuteční hosté, byli vyděšený…krve by se v nich nedořezal, Tetičko Ah.
TETIČKA AH
Vážně, děvče?
ŽENA
Ona byla poslední smrtelník, kterého Bůh miloval. A s ní odešla veškerá jeho touha po nás. Na márách leží poslední smrtelná bytost, kterou miloval nějaký bůh…Ale víš, co mě fascinuje, Tetičko Ah?
TETIČKA AH
Co?
ŽENA
Že tu byl tak nedávno.
TETIČKA AH
A nebudeš snad ty ležet v jeho náručí, než skončí tahle noc?
ŽENA
Je těžký v něco takovýho doufat, když je člověk pořád ještě tady.
TETIČKA AH
Přivine tě k sobě. Počkej a uvidíš, a my všichni tu zůstaneme s prázdnou.
ŽENA
Vždycky jsem se tě chtěla zeptat, Tetičko Ah…?
TETIČKA AH
Jen se ptej, děvče.
ŽENA
Proč jsou v Connemaře hřbitovy vždycky na pláži?
TETIČKA AH
Asi se bojej, že bysme si jinak moc užili slunce a písek.
ŽENA
Všichni bychom měli žít blízko hřbitovů, jinak totiž zapomínáme.
TETIČKA AH
Na co?
ŽENA nenaučil?
Že smyslem celého života je připravit se na smrt. Proč mě to nikdo
TETIČKA AH
Já tě to učila.
ŽENA
Neučila. Jenom jsi v jednom kuse blábolila o Nebi. Musela jsem na to přijít sama. Samozřejmě příliš pozdě. A teď mám umřít na vrcholu svých hříchů.
TETIČKA AH
Když jsme u toho. Otec Grant čeká v kuchyni na tvou zpověď.
ŽENA
To si počká. 33
TETIČKA AH
Tak to je vrchol. Zpověď. Panenko skákavá. Čím ty můžeš být vinna, kromě lhostejnosti a chamtivosti, marnivosti a krutosti ke svým příbuzným, vší té obyčejné prodejnosti, jo a sem tam nějaké té krádeže. Kradla jsi z mojí kabelky. Vyzpovídala ses z toho někdy? Myslíš, že jsem si toho nevšimla? Všimla a zapamatovala si to pro budoucnost. Vyzpovídej se hned teď, vyzpovídej se ze všeho a budeš moci pohlédnout svému Stvořiteli do očí, místo aby ses schovávala vzadu mezi ďábly a doufala, že na tvoje hříchy zapomene. On nezapomene, víš? Buď hodná holka. Vyzpovídej se.
ŽENA
Je hrozný dojít až na konec života a zjistit, že se nemáš z čeho zpovídat…ačkoli když jsme u toho, určitě jsem spáchala ten nejhorší hřích ze všech.
TETIČKA AH
O jakým hříchu to mluvíš?
ŽENA
Nebyla jsem na sebe hodná…Odmítala jsem být šťastná.
TETIČKA AH
Pamatuju si chvíle, kdy jsi šťastná byla. Svaté přijímání, ten den, co jsi odjížděla na universitu. Ani párem koní by tě neudrželi.
ŽENA
To nebylo štěstí. To byla úleva, že se dostanu pryč od tebe.
TETIČKA AH
Byla jsi šťastná. Mám fotky, co to dokazujou. Štěstí! Každej si myslí, že na něj má svatý právo. Je to jen takovej módní vynález z bulváru. Časem to přejde a my zase budeme žít jako dřív.
ŽENA
Megero…Megero…vrať se…já tě potřebuju. Co tam ještě děláš?
TETIČKA AH
Co bych tu dělala? Mám právo tu být. Není moje vina, žes mi nikdy nedovolila, abych byla tvoje máma.
ŽENA
Nejradši bys mě už vymazala z planety.
TETIČKA AH
Dobře, jsem trochu zvláštní. Ráda se dívám, jak život končí. To, jak umíráme, říká všechno o tom, jak jsme žili. Posloužím ti do hrobu. Nepustím k tobě nikoho cizího.A udělám, co budu moct, pro tvoje děti.
ŽENA
Tetičko Ah, nenuť mě tě zabít. Nemám na to energii. Prosím tě jen o jedno, drž se dál od mých dětí.
TETIČKA AH
Časy se změnily a já taky. Záchvaty vzteku zmizely, jednou ráno jsem se vzbudila, byly pryč.
ŽENA
Co zmizelo, co mizí, je to, k čemu jsi je odsoudila.
34
Dveře skříně se s vrzáním otevřou. Megera vyjde ven, je celá od krve, všude plno modřin. Noční košili roztrhanou. To setkání s ní otřáslo. MEGRA
(ve dveřích skříně) Ano… jistě…jsem vám velice vděčná…díky.
Rozechvěle se ukloní. Ze skříně se ozve nesrozumitelná věta. Nikdy jsem si nemyslela, že byste byl. ŽENA
Co ti udělal?
TETIČKA AH
Teď si odpočiň. Odpočiň si. (Vytáhne růženec a tiše se modlí)
MEGERA
Už mě víckrát neobviňuj, že tě nemiluju. Vyměnila jsem sebe za trochu času navíc.
ŽENA
Kolik času?
MEGERA
Půl hodiny.
ŽENA
Půl hodiny.
MEGERA
Měla bys vidět, co chtěl za celou hodinu. To jsem nemohla. Promiň.
ŽENA
Nemám jít dovnitř? Co se dá dělat s půlhodinou?
MEGERA
Nebo s půlstoletím. Co se dá dělat s mizerným stoletím?
ŽENA
Může se jít se svou půlhodinou vycpat. Odmítám si ji užít.
MEGERA
Kdo mluví o užívání?
ŽENA
Říkala jsi, že od toho čas je.
MEGERA
Tos ještě nějakej čas měla.
ŽENA
A teď už ho nemám?
MEGERA
Přesně tak.
ŽENA
Po téhle půl hodině už žádné další půl hodiny nebudou?
MEGERA
Co já na tobě proboha kdy viděla?
ŽENA
Během půl hodiny by se člověk stihl s někým pomilovat.
MEGERA
To by stihl, kdyby měl milence. 35
ŽENA
Proč jsem si neužila víc sexu, když jsem ještě mohla?
MEGERA
Měla jsi moc práce s luxováním.
ŽENA
Tyhle ruce už se nikoho nedotknou. Tyhle starý, otlučený ruce se příliš málo dotýkaly.
MEGERA
Ne, nic takovýho už se nestane.
ŽENA
Nemusíš se snažit znít tak definitivně. A mně se vždycky zdávalo o nevěře. Myslela jsem si, že ho miluju a přitom všechny moje sny byly plný útěku, lítání a milování s cizinci. Proč to tak bylo, slečno Vševědo?
MEGERA
Snažila jsem se tě trochu popostrčit, vytrhnout tě z toho polovičatýho života.
ŽENA
Co dalšího si musím přiznat?
MEGERA
Že jsi lhářka.
ŽENA
Co nám zbývá? Minuty? Vteřiny? Dvojčatům bude v únoru teprve šest. Tetičko Ah, myslím, že jsem těhotná. Tři měsíce. Půjde do hrobu se mnou.
TETIČKA AH
Nejsi na to trochu stará?
ŽENA
Buď jsem těhotná nebo v přechodu, ale mám pocit, že je to miminko… ten nával radosti, který pokaždé cítím…život…život…zaplavující, nezastavitelný život.
MEGERA
Zeptej se jí, jestli jsi měla červenej kabát.
ŽENA
Víš moc dobře, že měla.
MEGERA
Zeptej se jí.
ŽENA
Dobře, ale jen jako důkaz, že se pleteš. Vím, jak dokážeš bejt zlá. Vypadáš jako nějakej sibiřskej trestanec z Dostojevskýho. Tetičko Ah, že jsem mívala červenej kabát?
TETIČKA AH
(hladí Ženu po vlasech) Klid. Klid. Uklidni se, děvče. Budeš potřebovat zbytek rozumu, aby ses tam zorientovala.
ŽENA
Červenej kabát a červenej klobouk, takovej komplet? Když jsem přišla k tobě?
TETIČKA AH
Měla jsi jen to, v čem jsi přišla. 36
MEGERA
Věděla jsem, že sis to vymyslela. Ten nesmysl s červeným kabátem. Nikdy se to nestalo.
ŽENA
Teď mi chceš sebrat vzpomínky. Nezačínej!
MEGERA
Proč takhle lžeš?
ŽENA
Chceš mi říct, že se v den, kdy moje matka zemřela, nic nestalo?
MEGERA
Stalo, ale ne tohle.
ŽENA
Byl to zásadní prožitek a ty mi ho chceš ukrást.
MEGERA
Proč neřekneš, jak to bylo? Šla jsi ten den na návštěvu do nemocnice.
ŽENA
Nebyla to nemocnice, ale soukromý hospic.
TETIČKA AH
(skloněná nad růžencem) Lepší než ta porodní bába! Taky jsem ji posloužila do hrobu.
ŽENA
A na sobě jsem měla svůj nový červený kabát a svůj nový červený klobouk.
MEGERA
(zatřese s ní) Ne, tos neměla.
ŽENA
Dobře. Dobře. Nech mě přemýšlet. Neměla jsem svůj nový červený kabát a klobouk. Nechala jsem je ve skříni, protože bylo teplo.
MEGERA
Žádná skříň. Žádný kabát. Žádný klobouk.
ŽENA
Tak co jsem měla na sobě?
MEGERA
To není důležitý.
ŽENA
Detaily jsou všechno, co mám. Velký plátno mě minulo. Nech mi ty detaily.
MEGERA
Nechám ti je, pokud jsou pravdivý.
ŽENA
Tak mi řekni, co jsem měla na sobě. Jak jsem vypadala? Nemůžu si to vybavit.
MEGERA
A vybavuješ si ji?
Pauza…dlouhá pauza. ŽENA
Jo…Vybavuju. 37
MEGERA
A co dělá?
ŽENA
Spí.
MEGERA
A dál?
ŽENA
Dál nic. Spí. Má otevřenou pusu. Jazyk se jí hýbe, jako by něco sála.
MEGERA
A potom?
ŽENA
Jdu k ní.
MEGERA
(šeptá) Ne. Ne. Ne.
ŽENA
Stojím u dveří. Jenom tam stojím a dívám se na ni. Nikdy předtím jsem ji neviděla spát. Leží na boku. Povlečení je naškrobený a bílý. Má otevřenou pusu, jazyk se hýbe. Vlasy rozprostřený po polštáři, jako kdyby je někdo vyžehlil a přibil je tam…A to je všechno…To nemůže být všechno.
MEGERA
Je toho víc.
ŽENA
Umývadlo. Narcisy.
MEGERA
To ano, ale ještě něco.
ŽENA
Ano…ještě…jak tam stojím…najednou vidím takový záblesk… obraz budoucnosti…když jsem tam stála, uviděla jsem sebe tady. Teď. Viděla jsem se v den, kdy umřu…a pak se probudí a podívá se na mě. Topím se v jejích očích, ona v mých, jsme očarované, nesmějeme se, spiklenci příliš moudří, než aby se bránili tomu, co bylo dávno souzeno.
TETIČKA AH
Vždycky, když u nás někdo umíral, tak staří lidi říkali, že když vydrží, dokud se neobrátí příliv, určitě půjde do nebe, protože, když oceán na chvíli utichne, nastane okamžik milosti, a v tom okamžiku se může stát cokoli.
ŽENA
A obrátil se příliv, když moje matka umřela?
TETIČKA AH
To nevím, ale ten den, co umřela, jsem ji viděla jít po pláži. Neumím to vysvětlit. Nemám důkaz a pořád tomu nevěřím, ale najednou tam byla, šla ke mně, mávala rukama a mluvily jsme spolu. Nebo spíš já jsem mluvila, něco jako, Myslela jsem, že jsi v Galway. Ale ona mi položila ruku na hlavu a ten pohyb mě utišil a pak šla dál. Poslední sbohem, řekla bys, kdybys věřila na tyhle věci. Ale bylo to přesně tak. Vzala jsi tvého otce natruc, ale tohle všechno asi víš. 38
ŽENA
Ne, tohle všechno nevím. Nevím o ní skoro nic.
TETIČKA AH
Ale, byla zblázněná do toho druhýho, co se jí tak krutě zklamal. Nikdy jsem neslyšela podrobnosti, ale vím, že jí to málem zabilo. Vzala si tvého otce jenom proto, že ji požádal. No nebyla první ani poslední.
ŽENA
A kdo byl on? Ten, do kterého byla zblázněná?
TETIČKA AH
To je jedno. Víc ti neřeknu.
ŽENA
Takže je toho víc.
TETIČKA AH
(samolibě) To je, to je. Je toho mnohem, mnohem víc.
ŽENA
To mi nemůžeš odepřít.
TETIČKA AH
Ty ses ode mě odtahovala celej život a teď chceš informace.
ŽENA
Nenech mě prosit… Jsem na smrtelný posteli.
TETIČKA AH
A to všechno omlouvá?
ŽENA
Jsi zlá stará baba. Ty informace ti nepatří.
TETIČKA AH
Ale patří.
ŽENA
Tak se s nima udav.
TETIČKA AH
A já si vždycky myslela, že nemám nic, co by tě zajímalo.
ŽENA
Dala bych cokoli…abych se o ní dozvěděla…a ty to víš.
TETIČKA AH
A co jsem byla já? Tvoje služka? Ne…teď jsme si kvit. Lízej si moje údery, děvče, jako já jsem si lízala tvoje.
A odejde Tetička Ah. MEGERA
Tohle si šetřila. Jed. Vždycky jed. Už když jsi byla takhle malá, pohárky jedu. Já ti o ní můžu povědět, jestli chceš.
ŽENA
Ty se na ní pamatuješ.
MEGERA
Samozřejmě.
ŽENA
Celý ten čas jsi mi nic neřekla.
MEGERA
Nikdy jsi mě neprosila. Vůbec jsi mě málokdy prosila. Mohla jsi ze mě mít víc. 39
ŽENA
Teď tě prosím.
MEGERA
Tak předně, není na tom nic tajemného. Jediná hrdinská věc, kterou kdy udělala, je, že umřela mladá.
ŽENA
Tvoje ukrutnost nemá meze.
MEGERA
Co jsem řekla?
ŽENA
Chci vědět, jaký pila čaj a ty žvaníš o hrdinství. Bože, jediný, na co se tě ptám je, jak žila!
MEGERA
Blbě. Pamatuju si, jak z brambor stloukala k večeři hořkou kaši. Pamatuju si, jak byla otrávená na pláži, jak si odmítala hrát. Pamatuju si pláč ve ztemnělých místnostech, posedlost mší a podlézání knězi, pamatuju si, jak věřila, že je méněcenná a jak tou vírou žila, s takovým přesvědčením, takovou vášní, takovou energií investovala do toho, aby byla vždycky druhá. To všechno jsi zdědila. A pamatuju si ten vulkán hluboko pod tím vším, který explodoval pokaždé, když viděla malé, slabé, bezmocné. Znala jenom utrpení. Rozuměla jenom utrpení. Utrpení byla její ranní motlitba a její píseň na dobrou noc. Žena z kamene, vytesaná ze skály. Nehybná. Života neschopná už od kolébky.
ŽENA
Taková vůbec nebyla.
MEGERA
Proč bych si vymýšlela? Taky jsem ji měla ráda.
ŽENA
Takže po ní jsem zdědila ten chlad?
MEGERA
Upjatost. Neschopnost užít si zakázané ovoce.
ŽENA
To všechno.
MEGERA
Nikdy jsi nepochopila, že vždycky existují dvě cesty. Trvala jsi na té správné, na té úzké, co tě přivedla až sem. Chci, abys napsala dopis, dřív, než se po nás slehne prach.
ŽENA
Řekla jsem ti, že žádnej dopis nebude.
MEGERA
Dlužíš to sama sobě.
ŽENA
Ne, nech ho být.
MEGERA
Někdo mu musí říct, že nemůže lidem ničit život tak, jak to udělal nám.
ŽENA
Jsi posedlá pomstou. 40
MEGERA
To jsem. Kdybych byla na tvým místě, dávno bych ho zabila. Pořád si myslíš, že je to muž, pro kterého stojí za to umřít?
ŽENA
Na tuhle otázku nebudu odpovídat! Neptej se mě na to pořád.
MEGERA
Dobře, mám pro tebe novinku. Neumíráš pro něj. Opouštíš svět, protože já jsem to vzdala.
ŽENA
Ty jsi to vzdala? Takže, kdyby sis to rozmyslela, mohla bych žít?
MEGERA
Jenže já si to nerozmyslím. Hele. Doprovodím tě. To je víc, než je u takových jako jsem já obvyklé. Zůstanu s tebou, až do posledního dechu, ale musíš napsat ten dopis.
ŽENA
A když ne?
MEGERA
Půjdu pryč.
Žena se na Megeru dívá…dlouhá pauza. ŽENA
Dobře, napíšu ho.
MEGERA
A můžu ti ho nadiktovat?
ŽENA
Mám na výběr?
Megera podá Ženě pero a papír. Žena začne psát. MEGERA
Co to děláš? (Vezme jí papír, čte) „Miláčku, připozdívá se a já bych ti chtěla říct pár věcí.“ Pro začátek škrtni toho miláčka.
ŽENA
Co je na něm špatného?
MEGERA
Prostě ho dej pryč. Je pozdě a já ti musím říct pár věcí.
ŽENA
Dost tvrdý. (Píše) …Předně bych ti chtěla dát pokyny…ohledně svého pohřbu.
MEGERA
To pak můžeš napsat zvlášť.
ŽENA
Ne, to napíšeme nejdřív, po tom tvým spílání už by si to nepřečetl.
MEGERA
Ale přečetl. Přečte si všechno, co se týká jeho. Mužský ego je neuvěřitelný.
ŽENA
Mám si to napsat? 41
MEGERA
Ne…tak nejdřív pohřeb.
ŽENA
(píše) Pohřeb. Podtrhnu to, aby na to nezapomněl.
MEGERA
Myslíš, že by tě mohl zapomenout pohřbít?
ŽENA
(píše) O rakvi našeho děťátka už jsem mluvila. Tělíčko bude rozpadlé, ale řekni hrobníkům, aby to, co zbylo, položili na mě. Nakonec klesne zpět do mého lůna a možná že jednou z prachu naších kostí vypučí nádherný asfodel. Nezapomeň na to. A nenech je nést mě v rakvi přes celou vesnici. Obejdu se bez třasáku. Jenom z pohřebního vozu a ten ať stojí hned proti dveřím kostela. Jestli to půjde, najmi čtyři černý koně s černými chocholy, ať mě vezou a kočí smeká klobouk a až mě ponesou uličkou, ať zpívá Demis Roussos „Můj přítel vítr“ nebo „Navždy budeš má jediná“. Ať mě nesou moji synové, tak jako kdysi já nosila je. Jo a mši ať slouží někdo jiný, v žádným případě ne Otec Grant, ten si šlape na jazyk.
MEGERA
Fajn, je to všechno?
ŽENA
(píše) Šaty na pohřeb. (Podtrhne to) Na ramínku v mé části skříně jsou šaty, který chci mít na sobě. Černý sametový šaty s véčkem. Hedvábná spodnička, šedý punčochy a ty nový černý boty na podpatku, co jsem si chtěla obout na Štědrej den. Jsou v krabici dole.
MEGERA
Mrtvoly nosí boty?
ŽENA
(pořád píše) Přes ramena mi přehoď ten krajkový plášť. Nespínej mi ruce a žádnej růženec. To je moc nafoukaný. Jen mi je polož vedle těla dlaněmi vzhůru. Vlasy nech rozpuštěný a trochu rtěnky. Žádný další make-up. Přečti tyhle pokyny tomu, kdo mě bude chystat. Žádné modlitební knížky, žádné svaté obrázky, žádné škapulíře. Co dál? Líbání. Nechci, aby mě někdo líbal kromě dětí a tebe, budeš-li o to stát. Mám z toho hrůzu. Budu chutnat po železe. Moje rty budou jako led. Bude to odpudivý. Ať se jen podívají a jdou dál. A nenechávejte mě v kostele přes noc. Nikdy jsem neměla ráda noční kostely. Vždycky jsem měla dojem, jako by tam ve tmě probíhala bitva. Nechci se octnout uprostřed ní. Nenechávejte mě přes noc v kostele. Tohle třikrát podtrhuju. Jestli jsi ke mně kdy něco cítil, tak mě tam nenechávej samotnou.
MEGERA
Dobře a zpátky k účelu toho dopisu. Nový odstavec.
ŽENA
(zuřivě píše) Jenom vteřinu.
MEGERA
Kdybys takhle promejšlela život.
42
ŽENA
Jen mu píšu, ať všechny opije. Vždycky jsem milovala pohřby, hlavně hostiny, zábavu, jídlo a pití, úlevu na všech tvářích, ani ti nejlíp vychovaní neskryjí škodolibou radost, všichni cítíme jisté zadostiučinění, když někoho vyprovázíme. Čistě zvířecí potěšení, jako by každá buňka v našem těle křičela, nejsem to já, nejsem to já, ještě ne. (Zase píše) Pijte, tancujte, flirtujte, řekni jim, ať se pomilujou na mým hrobě. Prolévejte se šampaňským a svařeným vínem. Podávejte si ho přes věnce a kytice, zakopávejte o můj hrob, budu poslouchat, pozdvihnu svou přízračnou číši.
MEGERA
Jsi hotová?
ŽENA
Ano, jsem. Teď jsi na řadě ty. Teď si dáme lekci o smyslu života. Jdi na to, dělej, co můžeš, ty nadutá prasnice!
MEGERA
Ještě jsem nic neřekla.
ŽENA
Napíšu před to dementi. Tohle nejsem já, ale ta druhá, oplzlá stará megera, která mě celý roky pronásledovala. Dobře, tak pojď.
MEGERA
Na pokraji smrti mám na srdci pár věcí.
ŽENA
(posměšně) Na pokraji smrti…
MEGERA
Míříc do temnoty, chci temnou stopu nechat i za sebou. Chci, aby ses budil ve tři ráno a myslel na mě, jak ležím ve studené tvrdé zemi a chci, aby ti při tom pomyšlení na mě tam dole došlo, žes mě zabil. Jako kdybys vzal ledovou kostku a rozpustil ji nad ohněm.
ŽENA
Onemocněla jsem, umírám, to je celý.
MEGERA
A co já?
ŽENA
Nemůžeš to všechno házet na něj.
MEGERA
Jen to napiš. Chci mluvit o tvé zbabělosti. Piš. Chci mluvit o tvé lakotě. Řekla jsem, piš. Chci mluvit o tom, co jsi mi odepřel, co jsi odpíral svým dětem. Začněme tvou zbabělostí. Než se narodilo druhé dítě, zmizel jsi. Otázka. Proč jsi tam nezůstal? Proč ty návraty? Proč všechno to fňukání, kňučení a zpovídání, sliby, že se změníš. Nač ty směšné pokusy vypadat komplikovaně? Nejvíc jsem tě nenáviděla, když ses ; vracel, po další špinavý nevěře. Vynechme ty nestydatý lži, vynechme moje zlomený srdce, vynechme dokonce na chvilku i děti. Vynechme to všechno a podívejme se, cos provedl sobě. Nemáš hrdost, nemáš důstojnost, nevíš, kdo jsi, kam patříš, proč jsi na světě.
ŽENA
A ty víš, proč jsi na světě? Proč jsem na světě já? 43
MEGERA
Nepřerušuj mě! Piš! Vrávoral jsi mým životem a zanechával po sobě spoušť na každým kroku. A já konečně říkám Dost! Dál se mnou už nepůjdeš. A chci, abys věděl, že jdu do hrobu s krvácejícím srdcem, ano krvácejícím, ale nekrvácí pro tebe, krvácí pro mě a moje děti, že jsem se nechala chytit do pasti.
ŽENA
(píše, jemně) Ano.
MEGERA
A nakonec s tebou chci mluvit o tom, co jsme byli a co se z nás stalo.
ŽENA
Co s námi ty roky udělaly? Kam jsme se dostali, když jsme nedávali pozor?
MEGERA
Byla to ta první zrada. Ty, co přišly pak, nejsou ve srovnání s ní vůbec nic.
ŽENA
To už jsem byla tak cynická, jako by se mě to netýkalo. Svým způsobem to byla pravda. Chvíli jsem se dokonce snažila hrát tvou hru, ale to jsem se sama sobě vzdalovala. Říkal jsi, že jsem ta pravá, že jsem jediná a já ti věřila.
MEGERA
A myslela si, že to tak bude až do konce našich dnů. A pak jsi mě zradil. A proč? Dlouho jsem si myslela, že jsem něco provedla.
ŽENA
A pak jsem si myslela, žes mě prostě přestal milovat.
MEGERA
Teď chápu, že jsem se krutě zmýlila v tvé schopnosti milovat.
ŽENA
Protože je nad slunce jasnější, že jsi nikdy nebyl, nejsi a předpokládám že nikdy ani nebudeš schopen někoho milovat.
MEGERA
Tedy kromě sebe.
ŽENA
A svého neukojitelného ega. A co teď živí mou nenávist je to, že…že…
MEGERA
…jsem si nevšimla, žes mi za ta léta vzal i moji schopnost milovat, která byla na začátku nekonečná, kdysi dávno, kdy jsme se procházeli u řeky a neměli peníze ani na šálek kávy. Buď si vědom toho, že odcházím do hrobu zděšená tvou krutostí. Odcházím v hněvu, bez odpuštění a jsem zvědavá, až přijde čas, s čím půjdeš do hrobu ty.
Pauza. ŽENA
Postarej se o děti, svoje nechtěné dárky, moje ceny útěchy.
Pauza. MEGERA
Dej to někam, kde to najde. 44
Žena to udělá. Vejde On. ŽENA
Řekni Tetičce Ah, aby opustila tenhle dům.
ON
Co provedla?
ŽENA
Ona mě do hrobu chystat nebude. Zdálo se mi, že mi ryla vývrtkou v žaludku. Už ji tu nechci. Živou ani mrtvou.
ON
Vypíšu na její hlavu odměnu.
ŽENA
Myslím to vážně.
ON
Nepustím ji k tobě.
ŽENA
Přišla pošta?
ON
Ano.
ŽENA
Něco pro mě? Něco zajímavého?
ON
Čekáš něco? Milostný dopis?
ŽENA
Milostnej dopis bych neodmítla.
ON
Přišel výpis z tvý kreditky.
ŽENA
Ten tě vždycky zajímal.
ON
Skoro dva tácy za boty.
ŽENA
Představ si, že jsem mrštila kreditkou po každý prodavačce, která se mi namanula.
ON
Kde jsou ty boty? Můžu je vrátit?
ŽENA
Nemůžeš.
ON
A kdo je zaplatí?
ŽENA
To nakupování jsem si užila. Až tam jsi mě dohnal. Do obuvi. Byly tam boty z krokodýlí kůže, na šíleným podpatku, takový boty, co říkaj „nehraj si se mnou“.
ON
Jsi na smrtelný posteli a vykládáš o botách. 45
ŽENA
A o čem bych měla vykládat? Ty myslíš, že bych měla být klidná, rezignovaná a filosofická. Myslíš, že umírající dumají o věčnosti. To je pitomost. Myslí na boty a že už si v nich nikdy nevyjdou. A až se dostanu na věčnost, budu pořád chválit ty boty. Tak mu je vykreslím, že zatouží, aby měl moji velikost a mohl si vyrazit v botách z krokodýla. Kdybych žila dalších padesát let, nosila bych je denně. I do postele. Ty surovče! Jak mě můžeš otravovat s účty, když chytám poslední dech.
ON
Dovol mi, abych zmínil drobný detail. Je jich osm, které je třeba živit a šatit a vzdělávat.
ŽENA
Tenhle drobný detail tě dřív nikdy netrápil. A jestli se nemýlím, nebudeš je živit ani šatit, pokud se z toho budeš moct nějak vyzout. Opouštím sirotky! Sirotky! Nedopřeješ jim ani misku cornflaků. S tebou u kormidla jim Bůh pomáhej, vypneš jim vodu, světlo i topení. Řekni mi, proč tak nenávidíš světlo a teplo? Co tě tak rozčiluje na teplý vodě? Včera v noci se mi zdálo, že zamykáš brambory. Řekla jsem si: To je ono. Vzala sis chlapa, co zamyká brambory. Kriste, rychle mě odsud dostaň. Budeš mít penzi, moji životní pojistku, nebudu tě stát ani halíř. Tady. Zaplatím si i vlastní pohřeb.
Roztrhne obálku, kterou jí dala Tetička Ah a rozhodí svazky bankovek. ON
Přestaň! Prosím tě, přestaň…Tvůj pohřeb zaplatím.
ŽENA
Nezasloužíš si platit můj pohřeb. Vem si to. Dala mi to Tetička Ah.
ON
Nepotřebujeme její dobročinnost. Vrátím jí to.
ŽENA
Proč jsi tady? Co chceš? Já ti už nemám co dát.
ON
Chceš, abych odešel?
ŽENA
Nemáš rande?
ON
Jistě, že nemám.
ŽENA
Zrušil jsi ho. Uvidíte se o víkendu.
ON
Teď je víkend.
ŽENA
Těšíš se na svobodu?
ON
A ty?
ŽENA
Čeká mě dlouhý spánek. Na ten se těším. Co jsem tě poznala, nevyspala jsem se jedinou noc. 46
ON
Další kaňka na mé pověsti.
ŽENA
A ty si snil o mé smrti.
ON
To není pravda.
ŽENA
Sen o svobodě. O tom něco vím. Nejsem dnešní.
ON
Odsunul jsem tě do zázemí. To je všechno…v mých nejdivočejších snech jsi žila, zdravá a když ne šťastná, tak aspoň nezlomená…bylas živá…vždycky živá…nemáš právo mě takhle opustit.
Je na pokraji slz. Žena se na něj dívá, jak tam tak stojí. Vychutnej si mě. Jsem vinen, ano…Nebráním se. Cokoli si myslíš, že jsem ti provedl, jsem provedl a ještě víc, ale, bože, nenechávej mě tu takhle. ŽENA
Promiň…nechtěla jsem…pojď, lehni si sem…sem pod deku…
Lehne si vedle ní na postel. Obejme ji. ON
Nebolí tě to?
ŽENA
Ne, chyběl jsi mi.
ON
Taky jsi mi chyběla.
ŽENA
(líbá ho) Ach jo…kamaráde…stará vojno.
ON
To že jsem?
Líbá jí na tvář, krk, paže. MEGERA
Mě jsi do postele nikdy nevzala.
ON
Máš studené nohy.
ŽENA
Sněží?
ON
Ano. Chtěla by ses podívat z okna?
ŽENA
Kolik nasněžilo?
ON
Hodně.
ŽENA
Co znamená, když člověk zemře a všude je sníh? 47
ON
Když už musíš jít, zima je nejlepší čas.
ŽENA
Jak to myslíš?
ON
Následuješ roční období.
ŽENA
V zimě jsem se i narodila. Ta symetrie mě děsí. A ještě něco si vybavuju v souvislosti se sněhem. Kdysi mě svezla jedna žena, protože sněžilo. Projížděly jsme tou bílou záplavou, až zastavila ve dvoře starého domu, s dřevěnou pavlačí kolem dokola. A na stěnách té pavlače byly malované výjevy v takové té zašlé červené a zlaté. Seděly jsme a dívaly se na ty malby, sníh vířil, za námi temná silnice, dvůr, a pak kolem projel Kristus na voze. Byl na obraze a přitom nebyl a já s tou ženou jsme zíraly jako přikované, jak okolo nás projel tázavě a pokojně a bylo to něco, co jsme nechtěly sdílet, nechtěly jsme o tom mluvit, nechtěly jsme se na sebe podívat, odmítly jsme uznat, co jsme právě viděly, ve sněhu, v tom dvoře.
ON
Kde se to stalo?
ŽENA
Myslím, že se to ještě nestalo…Piješ hodně… tyhle dny? Tyhle noci?
ON
Jako duha.
ŽENA
Ve víně je pravda.
ON
Brzy toho nechám…Vážně jsi měla milence?
ŽENA
Ano, měla.
ON
Tak mazaná.
ŽENA
Vadí ti to?
ON
Vadí.
ŽENA
Skvěle.
ON
A proč jsi čekala až na konec, abys mi to řekla?
ŽENA
Nikdy ses neptal.
ON
Takže těch posledních třicet let bylo o čem?
ŽENA
Ty a já? To byl útěk, samozřejmě. Útěk od toho dobrého v nás…šelmy v jeskyni za soumraku…tak se žít nedá. 48
ON
Kde jsi vzala tu drzost. Jediná jistota, kterou jsem kdy měl, jsi byla ty… ty tady bez ohledu na cokoli…ty tady jen a jen pro mě.
ŽENA
Dlouho to tak bylo.
ON
Jak dlouho?
ŽENA
Příliš dlouho.
ON
Chci to vědět přesně.
ŽENA
Nech to být. Dost na tom zjištění, že jsme byli jen chovnej pár.
ON
Ne, chci vědět, kdy se to změnilo. Chci vědět, kolik jich bylo? Znám je?
ŽENA
Neřeknu ti to. Většina z nich byla dost mizerná kořist.
ON
Většina?
ŽENA
Jednoho z nich jsem skoro…Tohle mám od něj.
Stáhne jí z prstu diamantový prsten. Dívá se na něj. Vytáhne z kapsy zásnubní a snubní prsten a navlékne jí je. ON
Do hrobu si vezmeš prsteny ode mě.
ŽENA
Prsteny dostanou děvčata.
ON
S prsteny bude, co já rozhodnu.
ŽENA
Tentokrát ne. (Sundá si je)
ON
(vezme si je od ní) Navléknu ti je, až budeš mrtvá.
ŽENA
Udělej to a prokleju tě.
ON
To už jsi udělala. Můj život s tebou byl jedno velký prokletí. I kdybych ti je měl na prsty přivařit, ty prsteny si vezmeš do hrobu. Myslíš si, že mi utečeš, vyklouzneš poté, cos na mě vyzvracela všechno to svinstvo. Můj život měl být rozmanitý. Svobodný.
ŽENA
A můj?
ON
Tvůj je u konce. Je pryč. A já mám napravit škody. Ten bordel, který mi tu necháváš. A ke všemu to byla jenom hra, fraška. Celou tu dobu jsi mě podváděla.
ŽENA
Takže lži jsou jen tvoje doména? 49
ON
Ano. Moje. Ženám není dovoleno lhát. Není ani tak podstatné ženu chtít, to se časem mění, podstatné je, aby ji nedostal nikdo jiný.
ŽENA
Od doby, co Neandrtálci vymysleli tuhle teorii, už prošla drobným vývojem.
ON
To teda neprošla. Naším svatebním dnem celá ta věc skončila.
ŽENA
Jo, většina lidí má svatbu, když už je po všem. Ano, náš svatební den zavřel poslední dveře. To bouchnutí k nám dolehlo až dnes. Oba máme dlouhý vedení. Každý dítě byla další bláhová naděje, ale na co?
ON
Co s tím mají společnýho oni? Prostě jsou tady. Cizinci. Mám problém si zapamatovat jejich jména.
ŽENA
Vypadá to, že jsi na to pyšnej. Však oni přežijou, ať si jejich jména pamatuješ nebo ne, stejně jako já přežila svý rodiče nebo spíš jejich nepřítomnost, jako tys přežil svoje. Nehrajeme velkou roli, leda jako zrůdy, na který nadávají, když jsou se svýma polovičkama. Oni řeknou poslední slovo na tvým pohřbu, stejně jako ty na tom mým. A jestli se opovážíš držet sentimentální řeč, vstanu z rakve a vytrhnu ti jazyk.
ON
Zaženu tě do hrobu jako krávu do kravína.
ŽENA
Vytasíš se s nějakým bědujícím chvalozpěvem. Znám tě.
ON
Nic o mně nevíš.
ŽENA
Mohl bys mě naložit a odvézt na západ? Vidět Atlantik. Chtěla bych to skoncovat na západě.
ON
Nejsi schopná převozu.
ŽENA
Ty chceš prostě zůstat s ní.
ON
A když jo?
ŽENA
Chci jet na západ. Potřebuju prostor, otevřený moře, vlčí hory. To mi celou tu dobu chybělo. Nenech mě umřít tady.
ON
Nemůžu. Je plno sněhu. Doktor povídal…byl to zázrak, že jsme tě dostali domů.
ŽENA
Mluvil si s ní.
ON
Ano. Krátce. 50
ŽENA
A o čem jste tak krátce mluvili?
ON
O tobě.
ŽENA
Jak postupuje moje umírání. Copak nikdy neumře? Tos jí řekl.
ON
Nic takového jsem neřekl.
ŽENA
A včera v noci jsi jí šeptal do telefonu. Slyšela jsem tě v hale.
ON
…Ano, včera v noci volala. Požádal jsem ji, aby sem už netelefonovala.
ŽENA
Tak mravný. Tak čestný. Tak věrně milující. Šťastná to žena!...jsem já.
ON
Chtěla, abych ti něco vzkázal.
ŽENA
Není nic, co by mi mohla vzkázat.
ON
Prosila mě o to.
ŽENA
Nechci to slyšet.
ON
Jen ji mrzí, jak se k tobě chovala tehdy v noci, když ses objevila v dešti.
ŽENA
Nemám chuť to probírat.
ON
Proto volala. Nemohla kvůli tobě spát. Nikdy dřív se tak nechovala.
ŽENA
A ty jí věříš. Nemáš vkus, ani soudnost. Jak můžeš zůstat se ženou, co se k tvojí manželce chovala tak pohrdavě? Jak vedle sebe můžeš snést ženu, která se ke svým družkám chová s tak nezřízeným opovržením?
ON
Taky jsi měla svoje pohrdavý chvilky.
ŽENA
Ne, to jsem neměla. Vztekala jsem se, řvala, přemlouvala, dělala jsem chyby, ale nikdy jsem nikým nepohrdala. To, co jsem cítila ke svým bližním, byla lítost, ano lítost a to, že nechtěli moji lásku. Byl to omyl, vím, ale ryzí. A žádné pohrdání. Možná že pohrdání by mě udrželo při životě… Proč vždycky skončíme u ní? Je šeredná. Je nudná. A ani nemá kouzlo čarodějnice. Je to jedubaba bez bradavic. Jestli toužíš po babizně, všude kolem běhají šerednější i nebezpečnější modely. Nebo jestli chceš vzbudit moji žárlivost, tak si vyber někoho, kdo je jí hoden. A tuhle drž dál od mých dětí.
ON
Ji tvoje děti nezajímají.
ŽENA
A to mě má utěšit? 51
ON
Prostě to tak je, drahá, to je vše.
ŽENA
Mluv s nimi o mě sem tam, ano?
ON
Ano, budu s nimi o tobě mluvit.
ŽENA
Zkus mě v jejich vzpomínkách udržet stále živou, v poslední době mám totiž podezření, že jestli existuje nějaká věčnost, sídlí v hlavách a srdcích těch, co nás milovali. Protože čas, paměť a věčnost jsou spíš výtvory tohoto hříšného světa a jedině tady mezi hříšnými budeme vzpomínáni a zapomenuti.
MEGERA
A kdo je potom ten ve skříni?
ŽENA
Ten tvor s kobaltovým zobákem? To je opak času.
MEGERA
A co jsem potom já?
ON
Co je, má drahá?
ŽENA
Mluvím s Megerou. Co jsi ty? Já ti to povím. Ty jsi parazit, co mi zkazil každou radost. Bez tebe bych s ním byla šťastná. Bez tebe bych nic nechtěla.
MEGERA
Jestli to cítíš takhle, můžu jít hned teď.
ŽENA
Tak jdi! Jdi si! Už mám toho vyhrožování plný zuby.
MEGERA
Mám tě nechat s ním?
ŽENA
Ano, nech mě s ním.
MEGERA
Existoval i jiný způsob života.
ŽENA
Ano a já ho nenašla.
MEGERA
Tys to ani nezkusila.
A Megera odejde. ON
Máš ledový nohy.
ŽENA
(dívá se za Megerou) Tak to už se blíží konec.
ON
Mám přivést děti?
ŽENA
Jsou pryč. Jsou pryč. Většina je pryč. 52
ON
To bude dobrý…to bude dobrý…Můžu pro tebe…
ŽENA
Megera…jdi za ní…přiveď ji zpátky.
ON
Šampaňský…jednou si říkala, že bys ráda pila šampaňský, až přijde tvůj čas.
ŽENA
Vážně?
ON
Mám v lednici láhev.
ŽENA
Myslíš, že si můžu dát skleničku?
ON
Jasně, dáme si šampaňský.
ŽENA
A přines obyčejný skleničky…ne ty broušený.
ON
Kde jsou?
ŽENA
Já nevím…bejvaly…ach Megero…nedokážu si vybavit vlastní kuchyň.
ON
Já je najdu…vydrž…chvilinku počkej…budu tu za minutku.
On odejde. Žena zůstane ležet. Minutu čeká. Vrznou dveře od skříně. Ze skříně vyjde Smrt, vznešená, děsivá, s jedním černým křídlem, kobaltovým zobákem, pařáty na nohách i rukách. Zastaví se s pohledem na Ženu a pak se usadí na zem. ŽENA
(vysíleně volá) Megero…prosím tě…je tady…tohle sama nezvládnu.
MEGERA
Ani nemusíš, drahá.
ŽENA
Megero, jsi to ty…já myslela, že…
MEGERA
Že jsem tvůj otrok…že pánem jsi tu ty? Tak to ne. To ne. Musím vyplnit pár formulářů, věnuj mi vteřinku.
Vytrhne si z křídla pero. Vytáhne pergamen a rozbalí ho. Tak už jsi skoro tam, co? Vzrušující, že? ŽENA
Přísahala jsi, že mě vyprovodíš.
MEGERA
Taky že jo. Potřebuju inkoust.
Megera ji vezme ruku, bodne ji do žíly na zápěstí, ze které vystříkne krev. Namočí brk. Žena vykřikne bolestí.
53
Já vím, zlatíčko, já vím, není jednoduchý stát se minulostí. Tak jo. Tady se píše, že ti to pálilo? ŽENA
Tak to už mi asi došlo palivo.
Megera píše, přičemž brk namáčí v žíle na jejím zápěstí. Nedělej mi to. MEGERA
Nemám na vybranou. Myslíš, že mě to baví? Nemůžu s tím nic dělat. (Čte) Další otázka. Proč jsi přestala hledat?
ŽENA
To je ta zásadní, co?
MEGERA
Na jiný není čas.
Čeká s napřaženým brkem. Odpověz, prosím. Papíry musíme mít v pořádku. ŽENA
Proč jsem přestala hledat?...Nevěděla jsem, co mám hledat, a bála jsem se toho, co najdu.
MEGERA
(píše) Jo, to je obvyklá výmluva. A láska? Proč jsi nezmizela, když se vytratila láska?
ŽENA
Ale ona se nevytratila.
MEGERA
Tady se píše, že jo.
ŽENA
Nevytratila. Vždyť On je tady.
MEGERA
Kde?
ŽENA
Šel mi pro šampaňský. A i kdyby, copak bych mohla opustit děti?
MEGERA
Teď je opouštíš.
ŽENA
To je něco jinýho.
MEGERA
To jistě je. Nemluvíme o pár letech. Mluvíme o věčnosti. Věčnosti. Pět věčností a čtyři hoře.
ŽENA
Takže chceš říct, že jsem se měla zjevit před milencovými dveřmi se všemi osmi dětmi?
MEGERA
Přesně to říkám. 54
ŽENA
A v čem? Jak? Tak zaprvé by se mi nevešly do auta. Takže bych tam musela přijet dvakrát. A přijet k milenci dvakrát je horší, než nepřijet vůbec. To mi můžeš věřit. Tohle jsou pitomý otázky. Kdo vymýšlel ten dotazník?
MEGERA
Ty.
ŽENA
Bude tohle všechno použito proti mně?
MEGERA světu?
Bude to použito. (Čte) A teď děti, přiznej, že byly takový tvůj štít proti
ŽENA
To je pravda.
MEGERA
(čte) Ukryla ses za plenky a lahve?
ŽENA
Za nafouklá bříška a rozbitá kolena, zlomené ruce, teploty, školní uniformy, fotbal, muziku, pračku, domácí stravu, jo, za to všechno jsem se ukryla. Ano, využila jsem je. Byli to moji malí vojáci. Já byla pevnost. A jak mě chránili před smyšlenou i skutečnou hrůzou, moji utěšitelé, moje nárazníky před nepřízní osudu. A jsem si jistá, že jsem je nějak zásadně a nenapravitelně poškodila, ale taky jsem je beznadějně, bezvýhradně milovala.
MEGERA
(noří brk do Ženina zápěstí) Úplně vyschla. Promiň, musí to být.
Bodne Ženu do krku. Vystříkne krev, Žena zasténá. ŽENA
Megero, ne…prosím, ne.
MEGERA
Už nemůžeme přestat. (Čte) A kdyby sis sebou mohla vzít myšlenku, která to bude?
ŽENA
Která…že jsem se nikdy necítila doma…tady.
MEGERA
(píše) To málokdo.
Zhruba od tohoto místa zní až do konce hry Rusalka. ŽENA
Nepatříme sem. Někde jinde musí existovat jiný svět. A přitom bylo pár chvil, kdy jsem si myslela, že se tu žít dá. Byly to okamžiky tak prchavé, že nestojí za řeč…obyčejný slunečný den na sklonku léta, paprsky v trávě, já sedím v autě a čekám před školou na děti. V rádiu Rusalka, Měsíčku na nebi hlubokém, Rusalka otevírá srdce Měsíci, vypráví mu o své lásce k princi, udělej mě člověkem, zpívá, udělej mě člověkem, abych ho získala. A něco ze spojení slunce a větru a té písně v tom nejvšednějším odpoledni ve mně zůstalo, ačkoli nevím, co to znamená a co jsem cítila, je dávno pryč, ale ta prostá skutečnost, já, slunce, chvějící se stébla, Rusalka, co zpívá Měsíci, ve mně pořád je. A 55
nešeptá tuhle modlitbu každá z nás, když na chvilku spočine, udělej mě člověkem, udělej mě člověkem. A potom bohem. A nejsme tu náhodou jen kvůli těm prchavým modlitbám, kvůli těm nedořčeným větám, co zmizí v éteru dřív, než je vyslovíme? Život není skoro nic a my stateční malí smrtelníci do něj tolik investujeme. MEGERA
Takže ses rozhodla odejít s romancí na rtech.
ŽENA
Já dobře vím, že cesta mých vezdejších dnů teď zahnula k tragédii. Jak jinak, když pomyslím, kam jdu. Ale musím si připomínat ty okamžiky, ty vášnivé chvilky, jakkoli kratičké. Jednou jsem slovo „vášnivý“ hledala ve slovníku, protože jsem si myslela, že jsem nikdy nepochopila jeho význam. A víš, co znamená vášeň?
MEGERA
Pochází z latiny, od slova patior, trpět.
ŽENA
Řekla jsem si, že jestli tohle je definice vášně, tak jsem vášeň poznala. A co víc. Prožila jsem život plný vášně. Ano, žila jsem vášnivě bez ohledu na sebe. Celou tu dobu to leželo za dveřmi a já celý čas hledala jinde.
Megera dopíše a svine pergamen. Vsune ho do pytlíku se svitky, který ji visí u pasu. MEGERA
Tak to by bylo, pojďme…Bojím se, že je čas.
ŽENA
Ale já nejsem připravená.
MEGERA
Je čas jít.
ŽENA
Megero, prosím…co děti…
MEGERA
Já vím, já vím, ale nebraň se…tentokrát nevyhraješ.
ŽENA
Počkej, než se vrátí.
MEGERA
Chceš, aby tě viděl umírat?
ŽENA
Ano…s ním jsem se dostala nejblíž…samotné podstatě…myslím, že jsem přestala dýchat.
MEGERA
Ano, je po všem.
ŽENA
(vrhne se k Megeře) Ach Megero…nemůžu se nadechnout.
MEGERO
A taky už se nikdy nenadechneš.
A Žena zemře v náručí Megery. Pauza, pak dozní hudba a zhasnou světla. Konec. 56
