Manželé Dirdovi. Royal Rangers. Noc kostelů. Den matek. Křesťanští uprchlíci

Zpravodaj Brněnské tiskové misie č.119 Zpravodaj Brněnské tiskové misie č. 143

Manželé Dirdovi

Royal Rangers

Noc kostelů

Den matek

Křesťanští uprchlíci

… den vděčnosti – den vyjádření lásky – den vzpomínek – den úcty a ocenění

Podle amerického pastora Briana Billa přeložil Jan Titěra.

(Žalm 139,13–14) Milí přátelé! V nedávných dnech jsem kdesi četl popis zajímavého rozho­voru: Setkali se čtyři faráři a začali vášnivě diskutovat o nejlepším překla­ du Bible. Jeden vyvyšoval Kralický překlad, druhý zase Český eku­ menický překlad, třetí zase Překlad 21. století. Čtvrtý farář jaksi mlčel, a tak se ostat­ní zeptali na jeho názor. Odpověděl: „Nejlepším překladem je překlad mé matky.“ Hned padla otázka: „A tvoje matka přeložila Bibli?“ Odpověď zněla: „Ano, zcela určitě. Ma­ minka přeložila Bibli do svého každodenního života, a  to byl pro mne ten nejpřes­ vědčivější překlad, který jsem kdy četl – vlastně viděl.“ Díky za všechny matky, za věřící matky, které činí svoji víru v Ježíše Krista viditelnou. Hluboký vliv na život jejich dětí je nepopiratelný. To nejlepší, co může matka pro své děti udělat, je žít podle Bible, v opravdovém vztahu k Pánu Bohu. Využijme nadcházejícího svátku matek k tomu, abychom všem maminkám znovu vyjádřili, jak si jich vážíme, jak je ctíme, jak je milujeme. Maminku máme jenom jednu. Dala nám život, držela nás, objímala nás, sytila nás, oblékala nás, učila nás, bojovala za nás, a vždy nás milovala bezpodmínečnou láskou… Děkujme Pánu Bohu za naše maminky!

Jan Titěra vedoucí BTM

Den matek – letos 10. května

,

Ve 4 letech řekneme: …Mami, ty umíš všecko na světě! Ve 12 letech řekneme: … Maminka všechno neví. Ve 14 letech řekneme: …Matka nic neví! V 18 letech řekneme: … Matka je úplně mimo! V 25 letech řekneme: … Ano, matka o tom asi něco ví. V 35 letech řekneme: … Měli bychom se zeptat i maminky! V 45 Letech řekneme: … Jaký na to má názor maminka? V 65 letech řekneme: …Jak rád bych o tom mluvil s maminkou!

„Hospodine, tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu…“

,

Den matek

Na úvod…

Druhá květnová neděle patří všem maminkám – mají svůj svá­ tek. BTM k tomuto svátku připravuje řadu let vhodné letáčky – Blahopřání s  biblic­kými verši, krátkým textem nebo básní a  volným místem pro dopsání přání a  nakreslení obrázku.

3

Představujeme Vám…

Představujeme Vám…

Pavel a Irena

Dirdovi

V naší aktuální nabídce najdete i CD písní se záhadným názvem „NADARAV“ a podtitulem „Sako džives hin manca“. Za názvem se skrývá dvacet písní romské křesťanské skupiny z Brna. Název v překladu znamená „NEBOJÍM SE, každý den je se mnou“. Jejich písně poslu­ chače uchvátí nejen podmanivou ale přitom moderní romskou hudbou, ale i vroucími tex­ ty, z nichž ten ústřední –„Nebojím se“ uvádíme v překladu v tomto článku. Hlavní osobnosti této skupiny Irena a  Pavel Dirdovi byli ještě před nedávnem pohlce­ ni kolotočem showbyznysu úspěšné kapely s názvem GULO ČAR, která byla tehdy podle kritiků jedna z nejlepších živých kapel na tuzemské scéně. Tato desetičlenná parta muzikan­ tů začala hrát v problematické městské části Brna, přezdívané příznačně “Bronx”. Brzy se stala známou a vypracovala se mezi profesionální skupiny. Kapela absolvovala turné s něko­ lika známými českými skupinami, hrála s  našimi předními zpěváky, vystoupila také na romském festivalu. Skupina vydala několik vlastních cédéček, např. album s  názvem „Pačas“ – „Věříme“, nebo album „Baro drom“ – „Dlouhá cesta“. Gulo čar se stali objevem české scény v  roce 2003, když získali hudební cenu Anděl v kategorii World Music. V životě kapely se odehrávaly jak už to bývá u světských kapel chvíle radosti, pocitu slávy, přízně publika, ale také hluboké pády, problémy spojené s různými závis­ lostmi (už název skupiny znamená v překladu „sladká tráva“), osobní prohry a  zdravotní problémy. Až do chvíle, kdy na samém dně našli toho největšího lékaře těla i  duše – Pána Ježíše Krista. Je tomu už přes dva roky, kdy většina ze členů skupiny chválí svého Spa­ sitele novými písněmi v češtině i romštině, skládá no­ vou hudbu a  svědčí svým životem o  Boží moci a  lásce. Abychom Vám přiblížili bohatou životní dráhu vedoucího skupiny, připravujeme o  Pavlovi letáček – svědectví o  tom, jak velká Boží milost přišla do této romské rodiny. Po Ireně a  Pavlovi postupně uvěřili nejen Pavlovi tři bratři, ale po modlitbách i jeho maminka a sestra, a dokonce i další členové ro­ diny ze strany jeho manželky Ireny – její maminka a její sourozenci. Za čtenáře Zpravoda­ je jsme se Pavla zeptali na hudební styl jejich hudby a pozadí vzniku tohoto nového CD s křesťanskými texty.

4

Kdy a jak vznikla vaše kapela? V  rodině nám byl velkým vzorem náš táta Jan Dirda, známý romský jazzový saxo­ fonista. S  bratrem Vladimírem jsme hráli už od dětství, milovali jsme romský folklór. Kapelu Gulo Čar jsme založili koncem 90. let, já jsem hrál na klávesy a  zpíval a  můj bratr Vladimír hrál na baskytaru. Měli jsme už zkušenosti z kapely Idy Kelarové Romano Rat a také ze skupiny Futurum a Synergy. Na kytaru s  námi hrál Vladimír Richter, zpíva­ la s  námi i  Irena Horváthová, moje dnešní manželka. Byla dcerou operní pěvkyně a ky­ taristy, už v sedmi letech začala vystupovat s cimbálovou kapelou a zároveň od dětství milovala funky. Postupem času se přidávali další muzikanti, většinou z okruhu naší rodiny a začal se rodit specifický zvuk kapely.

Co je hudební žánr World Music, za který máte cenu Anděl? Za World Music označují hudební kritici hudbu, která sice vychází z etnické tradice, je však obohacena i  o  prvky jiných žánrů. World Music tedy mísí dohromady prvky současné, moderní, tradiční, lidové a  et­ nické hudby z  různých kultur celého světa. Používá vedle sebe lidové, etnické a moderní nástroje, soudobou techniku i  studiové vy­ moženosti. V  naší hudbě se vedle sebe pro­ línají prvky černošského funku a soulu, oso­ bité romské melodiky spolu s vlivy moderního popu.

stou­ pení jazzového saxofonisty Štěpána Markoviče, který patří mezi nejuznávanější jazzové hráče. Během své hudební kariéry doprovázel při koncertech i  takové hvězdy jako Ray Charles či Liza Minnelli; nato­čil desku například s  americ­k ým prezidentem Billem Clintonem.

O  vaši kapelu se zajímaly dokonce i zahraniční osobnosti… Ano, na desce „Gypsy Goes To Hollywood“ jsme spolupracovali s baskytaristou slavné americké funkové kapely Living Colour – Dougem Wimbishem. Tenkrát nás oslovilo vydavatelstvi Sony BMG s nabídkou vydání dalšího alba. Poslali jsme demo nahrávky z našich koncertů. A ozval se vzápětí Doug, že s naší kapelou musí rozhodně spolupra­ covat. Nemohli jsme tomu hned uvěřit, že se sám Doug Wimbish rozhodl produkovat naši desku. Hudebník, který ve své kariéře spolupracoval např. s Jungle Funk, Mickem Jaggerem, Madonnou, ale také například s  funkovými Meters nebo soulovými Nev­ ille Brothers. Když pak Doug Wimbish přiletěl do České republiky již první den nahrávání nevydržel jen přihlížet a už stál s  baskytarou a  jamoval s  naší kapelou. A  na konci prvního týdne nahrávání nás dokonce požádal o  možnost spolupráce i na příštím albu.

S jakými osobnostmi české populární hudby jste spolupracovali? Na skladbách jsme spolu­ pracovali například s  Davi­ dem Kollerem, který zpívá v písni „Par­ no jiv“ a Dan Bárta, ten se postaral o  zpěv a  text sklad­by „Manuša.“ Zazpívala si s  námi i  Lucie Bílá. Měli jsme čest si zahrát i  na vy­

5

Představujeme Vám…

Představujeme Vám… A co dnes? Jaký je Tvůj život? Už jsou to dva roky, co jsem uvěřil. Jsou to nejlepší dva roky mého života. Mám Pána Ježíše Krista, mám s  ním živý vztah, který je nádherný. Viděl jsem spoustu Božích záz­ raků, a  to nejen na sobě, ale i  na druhých. Bůh mne vysvobodil ze všech závislostí. Když se mne dotkl začal jsem skládat z jeho milosti úplně nové písně, vlastně chvály pro Boží slávu. A  když jsem začal zpívat se svojí manželkou pro Boží slávu, tak spous­ ta našich kamarádů i  nových lidí uvěřilo v Pána Ježíše skrze jeho velkou moc. Mohu jen děkovat Bohu že i skrze nás pracuje .

„Nebojím se“ A co největší hudební zážitek? Bylo to, když jsme v  roce 2006 hráli jako předkapela v  pražské Aréně na koncertu krále soulu Jamese Browna. Tento americký zpěvák, hudební skladatel a  vydavatel se zasadil o  vývoj světové soulové a  funkové hudby. Nezapomenu na překvapení hudeb­ níků Brownovy kapely, když jsme spusti­ li funky show, ve které se objevily prvky romské podmanivé hudby.

Jaký byl tehdy Tvůj vztah k Bohu? Když se podívám zpět do minulosti, tak vlastně po celou tu dobu byla spousta textů, které jsem skládal, o Bohu. Například: „Džas tuha Devla“, což znamená „Jdem s  tebou Bože“, nebo: „Baro drom“ (Dlouhá cesta), „Lačo pani“ (Živá voda), „Odel sa dhykel“ (Bůh vidí vše) a spousta dalších písniček. Ale za vším byly jen prázdná slova. Jsem si však jistý, že si mě Bůh pomalu připravoval, že se mě jednou dotkne. Vlastně písničku „Pačas“, což znamená „Věřím“ jsem složil, když jsem byl v hluboké depresi a prosil Boha, ať mne zachrání. Děkuji za jeho dotek lásky a milo­ sti. Dnes vím, že Pán Bůh měl se mnou svůj plán.

6

Hospodinu jsem dal své srdce, On mi vložil do srdce svou lásku. On mi dává sílu, sílu, abych mohl žít. Jen on mi rozumí, bez něho, bez Hospodina nemůžu žít. Prosím Tě z celého srdce, Ježíši, nepouštěj mě ze svých rukou. Nebojím se, nebojím se, každý den je se mnou Hospodin. Ty jsi můj Bůh, Ježíš je můj Bůh. Zaplatil za mne na kříži svou krví. Můj Bůh mi vlil do srdce lásku.

ROYAL RANGERS v ČR Royal Rangers v České republice je zapsaným spolkem. Je součástí mezinárodní křesťanské organizace, která se věnuje výchově dětí od předškolního věku až po dospělost. Royal Rangers vznikl v  60. letech v  USA s  cílem pomoci mladým lidem najít skutečné životní hodnoty, vybudovat zdravý a  pevný cha­ rakter a chránit je před negativními vlivy společnosti. V roce 1992 se 12 vedoucích z  České republiky zúčastnilo Národního výcvikového tábora Royal Rangers ve Švýcarsku. Program a způsob práce je natolik zaujal, že už v následujícím roce se uskutečnil první Národní výcvikový tábor v ČR. Program Royal Rangers je zaměřen na kvalitní trávení volného času a rozvíjí děti a mládež ve čtyřech oblastech života – fyzické, duševní, duchovní a sociální. Cílem je zdravý a rozhodný mladý člověk se správným žebříčkem hodnot, který je připraven zvládnout každou životní situaci, rozvíjet své nadání, prohlubovat své znalosti a zaujmout své místo ve společnosti se správným postojem k sobě i ostatním lidem.

CÍL

Znak Royal Rangers charakterizuje oblasti a  způsob práce. Život v přírodě – děti se učí tábořit, poznávat přírodu a chránit ji, pracovat s nářadím, s lanem a zacházet s ohněm. Zdraví – děti se seznamují se základy bezpečnosti při sportu a  pobytu přírodě, učí se poskytovat první pomoc, důraz je kladen na zdravý životní styl bez závislostí. Vztahy – děti jsou vedeny k úctě k člověku, autoritám, k pomoci slabším, k odpovědnosti a přátelství, ke spolupráci v týmu. Křesťanství – organizace rozvíjí vztah dětí k Bohu a povzbuzuje je k jednání podle zlatého pravidla Royal Rangers.

VÝZNAM ZNAKU

Hlavní náplní činnosti jsou pravidelné schůzky, výlety, víkendovky, letní a zimní tábory, kulturní a  sportovní akce a zájmové kroužky. Jsou otevřeny všem dětem, které se chtějí zapojit. Děti jsou zapojeny ve čtyřech věkových skupinách: Ranger Kids (6–8 let), Discovery Rangers (9–11 let), Adventure Rangers (12–14 let) a Expedition Rangers (15–17 let).

NÁPLŇ PRÁCE

7

Představujeme Vám…

Představujeme Vám… Samostatné organizační jednotky Royal Rangers se nazývají Přední hlídky. Jsou to pobočné spolky, které pracují v konkrétních městech ČR. V roce 2016 bylo registrováno 48 předních hlídkek s členskou základnou 1.340 osob. Jednu tuto hlídku - 15. Přední hlídka Royal Rangers, kterou sídlí ve středisku Víteček v Praze - Černošíně, bychom Vám nyní více představili. O náplň její práce jsme se zeptali její pracovnice Michaely Rusňákové.

POSLÁNÍ STŘEDISKA Cílem je poskytovat pomoc dětem i dospělým s postižením tak, aby mohli žít šťastný, naplněný a aktivní život uprostřed společnosti a  nemuseli být odloučeni od rodiny. Chceme pomáhat malým, slabým a opovrhovaným, kteří jsou v Božích očích milovanými dětmi. Ve středisku funguje denní stacionář, sociálně terapeutické díly, osobní asistence a speciální škola.

MOTTO ROYAL RANGERS:

ZÍSKAT – VYZBROJIT – VYSLAT – ZÍSKAT děti pro dobrou věc – VYZBROJIT je do života – VYSLAT připravené žít aktivní



a plnohodnotný život.

DENNÍ STACIONÁŘ Denní stacionář je sociální služba, která je určena dětem se zdravotním postižením do 18ti let, a v případě potřeby i dospělým lidem se zdravotním postižením. V současné době pomáháme asi 20 dětem ročně. Máme otevřeno pro děti s lehkým i těžkým postižením a  také pro děti s  komplikovaným zdravotním stavem. Všem je věnována individuální péče, která se odvíjí od jejich specifických potřeb. Jeden pracovník se stará jen o 1–2 děti. Dětem je k  dispozici rehabilitace vedená fyzioterapeutem, řada jiných terapeutických, výchovných a vzdělávacích činností, speciální pomůcky a hračky. Velký důraz klademe na rozvoj schopností a  dovedností dětí, které jim mohou umožnit být samostatnější a spokojenější. Připravujeme řadu výletů, pobytů, kulturních a sportovních aktivit. Děti, které nejsou místní mohou využít každodenního svozu, který je dopravuje ráno z domova do střediska a  odpoledne zase zpět. Rodičům dětí s  postižením stacionář pomáhá získat čas proto, aby mohli chodit do práce, vyřizovat si osobní záležitosti, věnovat se ostatním členům rodiny a péči o domácnost nebo prostě odpočívat – a věřte, že ten odpočinek velmi potřebují.

8

TERAPEUTICKÉ DÍLNY Tato sociální služba je určena lidem se zdravotním postižením ve věku od 15 (výjimečně od 11) do 64 let. Dílny v  současné době navštěvuje cca 30 lidí ročně. Rozvíjejí zde svou samostatnost, učí se sebeobsluze, získávají i  pracovní dovednosti a  návyky, učí se sociálním vztahům. Pracovníci pro ně připravu­ jí řadu praktických činností podle je­ jich schopností, potřeb a  zájmů – péče o  domácnost, vaření, opakování čtení, psaní a počítání, zahradnické a lesnické práce, šití, tkaní na stavu, výroba svíček, výroba ručního papíru, keramika, práce se dřevem, malování a  podobně. Cílem dílen není produkovat výrobky, i  když mnohé hezké věci zde vznikají, ale rozví­ jet schopnost lidí s postižením co nejvíc aktivně a  samostatně žít ve společnosti ostatních lidí. Při dopravě do střediska přespolním opět pomáhá svoz nebo doprovod pracovníkem v autobuse. Sou­ částí dílen jsou i  různé aktivity mimo středisko, které účastníkům pomáhají posílit samostatnost a  rozhled po světě – např. nácvik nakupování, účast na kulturních, sportovních a společenských akcích apod.

OSOBNÍ ASISTENCE Tato sociální služba pomáhá lidem bez rozdílu věku. Asistenti dojíždějí do domácností k  lidem, jejichž schopnost se o  sebe postarat je omezena, např. z  důvodu zdravotního postižení, chronického onemocnění či pokročilého věku a  pomáhají jim. Asistenti neposkytují jenom fyzickou pomoc při stanovených úkonech, ale jsou uživatelům služby oporou, přinášejí jim úsměv, dobré slovo, pohlazení. Mají čas, aby jim naslouchali a  snažili se porozumět. Pomáhají jim nahlížet do vlastního nitra a  usilovat o  splnění snů a  přání. Osobní asistence pomáhá rodinám úspěšně přestát těžká období, kdy je třeba pečovat o  nemohoucího člena rodiny. Díky osobní asistenci mohou rodiny touto zkouškou projít vítězně a  posíleni. Nemohoucí člen rodiny si může zachovat důstojnost a  prožívat dny svého života doma, uprostřed své rodiny, aniž by jeho blízcí byli až do krajnosti vyčerpáni náročnou a nepřetržitou péčí.

9

Představujeme Vám…

Představujeme Vám…

ZÁKLADNÍ ŠKOLA speciál

Co ještě dělá 15. Přední hlídka Royal Rangers v ČR?

ZŠ speciální Royal Rangers při Středis­ ku Víteček je nestátní škola, zřízená pro potřeby základního vzdělávání dětí se zdravotním postižením z  okolí. Škola v současné době vzdělává 13 žáků, kte­ rým je zde věnována velmi indivi­duální péče. Většina dětí dochází do školy, ale děti s velkým postižením mohou být vy­ učovány i  doma. Škola velmi úzce spo­ lupracuje se stacionářem a dílnami, čímž získávají děti při výuce široké možnosti. Přespolní žáci školy využívají k  dopravě svoz zajišťovaný stacionářem.

Kromě pomoci lidem s postižením se věnujeme ještě těmto činnostem: Volnočasové aktivity pro děti a mládež – formou klubů, jednodenních akcí, víkendových pobytů a táborů pomáháme dětem a mládeži poznávat Boží lásku a hledat cestu životem, která vede k naději. Záchranná služba Royal Rangers – pomáhá lidem v regionu i blízkém či vzdáleném okolí v situacích, kdy se ocitli v ohrožení. Více na www.facebook.com/zsr.rangers

Z OHLASŮ

HLEDÁME NOVÉ SPOLUPRACOVNÍKY Děti i dospělí lidé s postižením ze „Střediska Víteček“ potřebují pomoc i vás, lidí s otevřeným srdcem. Hledáme do našeho pracovního týmu nové spolupracovníky, kteří by nemocným, starým a postiženým lidem chtěli dávat přátelství, lásku a pochopení. V současné době nutně potřebujeme pracovníky na tyto pozice: 1) Technicko-provozní pracovník – doprava uživatelů služeb mikrobusem, opravy a údržba budov, aut a vybavení, manipulace s imobilními uživateli, částečně výchovné nebo pečovatelské činnosti s uživateli služeb. 2) Učitel/ka ZŠ speciální – výuka dětí s postižením, včetně dětí s těžkým a hlubokým postižením. 3) Pracovník v sociálních službách / osobní asistent – péče o děti nebo dospělé lidi s postižením a seniory, výchovné a vzdělávací činnosti, terapeutické činnosti. 4) Dobrovolníci nebo brigádníci – jednorázová nebo pravidelná pomoc při táborech a  pobytech zejména v  období jaro-podzim, osobní asistence dětem nebo dospělým lidem s postižením na skupinových akcích. 

V roce 2016 bylo registrováno 48 předních hlídkek s členskou základnou 1 340 osob.

10

KONTAKT a doručovací adresa (kancelář):

Středisko Víteček v Černošíně Lestkov 18 349 54 Lestkov Michaela Rusňáková, tel.: 724 512 289 Email: [email protected] www.facebook.com/strediskovitecek

Jmenuji se Zuzana. Vyrůstala jsem v  křesťanské rodině, ale v  období puberty jsem se, jak už to bývá, ocitla na křižovatce. Neměla jsem problémy s tím, jestli Bůh je, nebo není, ale bylo pro mne vel­ mi těžké nalézt cestu, po které bych mohla jít živo­ tem v jeho přítomnosti. Tehdy jsem se poprvé set­ kala se službou lidem s postižením. Už ve třinácti letech jsme se zúčastnila týdenního pobytu, který pořádalo Středisko Víteček, jako osobní asistent a  tato zkušenost ve mně zanechala hlubokou stopu. Začala jsme chápat, že právě tohle by mohla být cesta, kterou hledám. Nyní už vím, že to tak skutečně bylo. Po celou dobu dospívání jsem sbírala stále nové zkušenosti a setkávala se s dětmi i dospělými s nejrůznějšími handicapy, kteří potřebovali mou pomoc. Každé takové setkání mne utvrzovalo v tom, že právě tohle je cíl mého hledání. Dnes pracuji v Základní škole speciální při Středisku Víteček, kromě dětí se ve své službě často setkávám i s dospělými s nejrůznějším postižením, i se starými lidmi a každý den čerpám radost, lásku a Boží přítom­ nost z jejich úsměvů. V praxi tak poznávám platnost Ježíšova prohlášení: „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mne jste učinili.“ Martinka přišla do „Střediska Víteček“ jako čtyřletá dívenka. Byla velmi hyperaktivní, hotový uragán. Každé ráno vběhla do místnosti, vytáhla všechny šuplíky a otevřela všechny skříňky a jejich obsah vyházela na zem. Byla to pro nás zpočátku velká zkouška trpělivosti, ale pomáhaly nám dvě věci. Za prvé to byla vděčnost rodiny, a za druhé Martinčiny šibalské úsměvy, kterými své řádění vždy doprovázela. O tři roky později měla Martinka nastoupit do školy. Nabízeli jsme jí místo v naší škole, ale rodina se rozhodla, že je pro ně každodenní péče již příliš náročná a raději Martinku pošlou do pobytového zařízení. Tento stav vydržel necelé dva měsíce, než se na nás rodina znovu obrátila, že Martinka hystericky pláče, když jí do zařízení odvážejí a že si jí raději vezmou zpátky domů a jestli by nebylo možné, aby se vrátila k nám. Přijali jsme ji zpět s radostí a největší odměnou nám byla její vděčnost. Martinka začala všechny pracovníky objímat a pusinkovat, a když jsme jí odvezli domů, dlouho mávala za autem. Od té doby jsme ji neviděli plakat ani jednou. Je neustále šťastná a usměvavá a práce s ní je pro nás radostí. Také se zklidnila a dělá neustálé pokroky. Pevně věřím, že je to Boží přítomnost, která dělá z našeho střediska místo, kam se všichni rádi vrací. V nedávné době jsme byli odměněni větou z úst školní inspektorky, která prohlásila: „Z tohoto domu už na dálku sálá láska.“

11

Projekt Generace 21…

Z Boží lékárny…

Pampeliška U nás jedna z nejrozšířenějších květin. Roste doslova všude, jsou jí plné louky a trávníky, na venkově i ve městě. Najdeme ji v přírodě po celý rok. Poznáme ji všichni, škoda, že se ví tak málo o jejich silných léčivých účincích. Už botanický název – smetánka lékařská – mluví sám za sebe. Zužitkovat se dá úplně celá rostlina, květ, list i kořen. Naše babičky dělaly z pampeliškových květů sirup, protože věděly, že má mnohé léčivé účinky. Co ale nevěděly bylo, že pampeliškový kořen dokáže pomoci i pacientům s rakovinou.

Léčebné látky

: Pampeliška má úžasné vlastnosti: močopudné, vylučování žluče, detoxikace jater, pomáhá při alergiích, snižuje krevní cholesterol. Obsahuje mnoho důležitých vitamínů a minerálů, jako je například vitamín B6, thiamin, riboflavin, vitamín C, železo, vápník, draslík, zinek, hořčík a kyselinu listovou. Podle nedávných výzkumů vědci zjistili, že kořen pampelišky efektivně zabíjí rakovinné buňky a zároveň nemá žádné vedlejší účinky, nepoškozuje buňky zdravé. g Pampeliškový čaj – Je možné jej připravit z listů i z kořene. Ale použít můžete i na jemno nakrájený čerstvý kořen. List - čaj: 1/4 hrnku čerstvých nebo 1 vrchovatou čajovou lžičku sušených listů zalijeme horkou vodou a necháme 5 min louhovat. Kořen - čaj: 1 až 2 čajové lžičky (podle chuti a závažnosti onemocnění) sušeného pomletého nebo nařezaného kořene krátce povaříme ve 1/4 litru vody a necháme 10-15 minut vyluhovat. Čaj pijte 2 až 3 krát denně, nejlépe před jídlem. Užívá se několik měsíců. Čaj také pomáhá při pálení žáhy, žaludečních, trávicích a ledvinových potížích. g Pampeliškový med – Pampeliškový med nebo sirup z květů má u nás bezespo­

ru dlouhou tradici. Pomáhá léčit nemoci dýchacích cest a podporuje odkašlávání, takže je velkým pomocníkem při chřipce či angíně. Funguje nejen jako lék, ale i jako prevence. Květy můžeme trhat kdykoliv, pampeliška kvete zpravidla po celé léto, v období května až října. Příprava: 400 plně rozkvetlých květů pampelišky bez stonků zalijeme 1,5 litrem vody, přidáme 2 citróny nakrájené na plátky a povaříme 10 minut. Necháme odstát 24 hodin, pak přecedíme přes plátno, do výluhu přidáme 1,5 kg cukru, pozvolna vaříme na mírném ohni 1-2 hodiny (pokud chceme hustší med, vaříme i déle). Ještě horké nalijeme do sklenic a obrátíme dnem vzhůru.

g Pampeliškový salát – Mladé pampeliškové listy kombinujeme např. s listy kopřivy, listovým salátem, můžeme přidat ředkvičky, ořechy aj. Zalijeme zálivkou podle své chuti. 12

Jak se žije uprchlíkům v Brně…

Většina občanů zaregistrovala, že Česká vláda schválila přesídlit 153 křesťanských up­ rchlíků z  Iráku. Nadační fond Generace 21, který je garantem projektu, už přemístil 68 Iráčanů, kteří se ubytovali v  Jihlavě, Brně a  Smilovicích. V  březnu dorazilo do ČR dalších 21 křesťanských uprchlíků (v pořadí už čtvrtá skupina), kteří se v rámci inte­ gračního procesu seznámí s českou kulturou, společností a jazykem. O poslední sku­ pinu se postará farnost sv. Anežky v  Praze. Zatím přijala Česká republika osmdesát devět uprchlíků. Také poslední skupina potvrzuje, že Irák už není dobré místo k životu, krajinu ničí vál­ ka a množí se únosy. Zvláště pro křesťany není možnost žít normální život a pracovat. Křesťanská menšina je od pádu Saddáma Husajna v roce 2003 vystavena dlouhodobé diskriminaci a  stupňujícímu se teroru ze strany radikálních muslimů. Od vzniku Is­ lámského státu lze označit pronásledování a  vyvražďování křesťanské komunity za genocidu. V zemi dnes žije zhruba 300 tisíc křesťanů, většinou v nuzných podmínkách uprchlických táborů. Před šedesáti lety jich zde bylo čtyři a půl milionu a jejich soužití s muslimy bylo celkem bezproblémové. Skupina uprchlíků, která našla zázemí v  Brně, má podobné zkušenosti. O zhodnocení průběhu začlenění brněnské skupiny do společnosti jsme požádali Mirka Makovičku, člena koordi­ načního týmu projektu Generace 21 pro kontakt s médii. Mirek je současně členem naší Správní rady BTM.

Nabídka G21

Také do Brna dorazila nabídka Nadačního fondu Generace 21 (dále G21) na umístění skupiny uprchlíků. Podmínkou bylo vytvoření týmu lidí, který bude schopen se o  celý proces jejich integrace postarat. Pod metodickým vedením Centra multikulturního vzdělávání v  Jihlavě (které se stará o  první skupinu uprchlíků v  mediálně známém středisku Okrouhlík) oslovil bratr Bohumil Hampl z církve Slovo života zástupce dalších křesťanských církví v Brně, zda by se na tomto projektu nechtěli podílet. Vznikl tak základní koordinační tým složený ze zástup­ ců pěti brněnských křesťanských církví (AC, BJB, CB, KS a SŽ). Jeho prvním úkolem bylo najít a zajistit vhodné společné ubytování celé skupiny pro první fázi (asi na dva měsíce). Úkolu se úspěšně zhostil zástupce za KS Brno Michal Roman­ ský, objekt hostelu v  centru Brna schválili i  úředníci MV. Hned poté bylo nutno začít získávat dobrovol­ níky pro zajištění průběhu celého procesu.

Hledání dobrovolníků

Na křesťanská společenství byla rozeslána prosba, aby se přihlásili lidé, kteří by se zapojili do pomoci křesťanským uprchlíkům v  začlenění se (integraci) do naší české společnosti. Bylo nutno zajistit dobro­ volníky pro denní i  noční služby v  místě ubytování,

13

Projekt Generace 21… lektory pro výuku českého jazyka, tlumočníky do arabštiny, koordinátory pro volnočasové aktivity, pro doprovod na úřady atd. Během krátkého času byl k dispozici seznam více než 150 dobrovolníků, kteří byli osloveni a začleněni pro konkrétní úkoly.

První kroky

Nyní jsme už jen čekali, kdy skupina uprchlíků do Brna dorazí. Jednalo se o 24 osob (počet byl v  závislosti na možnostech ubytování), složení určila G21: čtyři rodiny s  dětmi, starší manželský pár a  tři svobodní sourozenci. Do Brna dorazili v  pátek navečer 19. února. Od počátku byl o ně značný zájem médií, což také nebylo úplně snadné. O víkendu se zabyd­ lovali a byli seznámeni s důležitými aspekty procesu, který je před nimi. V pondělí prodělali vstupní lékařskou prohlídku s předepsanými vyšetřeními, v úterý jim byly vystaveny doklady žadatelů o azyl, VZP jim vystavila dočasné doklady o zdravotním pojištění, museli se dostavit na policii k sejmutí otisků prstů atd. A mezitím museli vařit, jíst, uklízet. A to vše s velmi citel­ nou jazykovou bariérou, kterou bylo možno překonávat nejlépe s pomocí arabsky mluvících tlumočníků (kterých je však stále nedostatek), nebo v angličtině (jejíž znalosti jsou u nich vel­ mi bídné) a i rukama nohama. Od dalšího týdne se již rozběhla pravidelná výuka českého ja­ zyka, každý z nich musí absolvovat 400 hodin. Mají čtyři vyučovací hodiny denně, pět dní v týdnu. Program je nabitý i jinými akcemi – úředníci z MV jim vystavili průkazy azylantů, s těmi se opět vyřizuje jiná úroveň zdravotního pojištění, chodíme s nimi na Úřad práce, aby se zaregistrovali atd. Každou neděli navštěvují bohoslužby některé z  křesťanských církví v Brně. Jejich děti byly zapsány na základní škole, na kterou začnou docházet v půlce dubna. V začlenění jim bude nápomocna asistentka pedagoga a dále vybraní dobrovolníci pro doučování dětí ve volném čase.

Plány do budoucna

V současné době se již pro ně zajišťují byty, které jim přislíbilo naše město. A nadto někteří z nich zápasí i s pocitem, že se možná s rozhodnutím odejít do daleké cizí země unáhlili, neboť v Iráku zůstalo mnoho jejich milovaných příbuzných a známých.

14

Projekt Generace 21… Koordinaci výuky – domluvu výuky češtiny a  inte­ graci dětí křesťanských uprchlíků z Iráku na základ­ ní škole v Brně – měla na starosti Šárka Cihlářová. Kromě této role byla i  kontaktní osobou za Bratr­ skou jednotu baptistů v Brně. Požádali jsme Šárku o přiblížení její služby. Ze své zhruba tříměsíční zkušenosti můžu říct, že to, co na tomto projektu obdivuji nejvíce, je spolupráce br­ něnských církví, které projekt nesou, pracovníků a  do­ brovolníků, kteří se často vůbec neznají, jsou z různých denominací, a jsou povoláni Bohem do společné služby „naší” skupině iráckých uprchlíků. Za toto sjednocení, odhodlání projektu věnovat nemálo času a úsilí, své obdarování, modlitby a nasazení, jsem nesmírně vděčná. To je věc, která mě denně udivuje, potěšuje, posiluje motivaci ve chvílích, které nejsou snadné, a dodává naději, že Bůh si používá a vyzbrojuje své služebníky, překrývá naše nedokonalosti a žehná této službě způsobem, který je často nad naše chápání, a který je tím nejlepším z Boží perspektivy. Celý projekt je podle mě plný výzev, nečekaných situací, kdy je třeba odevzdat své představy do Božích rukou, a  velmi užitečným trénin­ gem v důvěře a závislosti na Něm. Z oblasti výuky to byl například výběr lektorského týmu a  asistentů pro výuku češtiny, domluva učebních materiálů a  metodiky, a  spolupráce se základní školou, kam žáci v  dubnu nastoupí. Po mém nástupu na mateřskou dovolenou převezme za mě službu moc šikovná Veronika Ivakina, za kterou jsem velmi vděčná. Mou vděčnost za projekt dále posiluje nemalou mírou motivace samotných iráckých studentů se češtinu učit, neustálý zájem (zvlášť těch mladších) dozvídat a procvičovat si nová slovíčka a fráze – nejen s lektory, ale poté po výuce i s dobrovolníky, kteří jsou s nimi nadále v kontaktu ve volném čase. Také hlavní koordinátor za Brno Bohumil Hampl prohlásil, že tak­ to dychtivé studenty ještě neviděl. Při tom, jak je čeština těžký jazyk, s přihlédnutím k jinému písmu (více z Iráčanů si latinku začalo osvojo­ vat až po příchodu do Brna) a naprosto odlišné výslovnosti, patří našim studentům velký obdiv. Jsem ráda, že můžu být součástí tohoto díla, které nás všechny, troufám si tvrdit, mnohému naučí, a  ve kterém vnímám vzácnou Boží svr­ chovanost, ochranu i pomoc. Je obdivuhodné, kolik potřeb se daří postupně plnit i zajišťovat. Osobně v tom vnímám velkou roli přímluvných modliteb. Budeme rádi za Vaše modlitby za tuto službu.

15

Misijní tipy…

OBJEDNÁVEJTE LETÁČKY JIŽ NYNÍ! Rádi bychom Vám připomněli tři misijní příležitosti v  nadcháze­ jícím jarním čase. Brněnská tisková misie nabízí vhodné materiály všem jednotlivcům, misijním sku­pinám, farnostem a sborům, které se akcí zúčastní. Vyberte si z  bohaté nabíd­ ky stovek titulů, které najdete na webových stránkách www.‌btm.‌cz a včas si je objednejte!

Den matek – neděle, 8. května 2016 Druhá květnová neděle patří všem maminkám. BTM k  tomuto svátku připravuje řadu let vhodné letáčky, které můžete využít a povzbu­dit své známé.

Den sousedů – pátek, 27. května 2016 „Svátek sousedů“ se u nás slaví od r. 2001. Je stále oblíbenější. Lidé léta žijí vedle sebe, denně se potkávají, ale znají se jen od vidění. Tento den je velkou příležitostí se vzájemně více poznat, posedět, pohovořit si nebo spolu povečeřet. BTM připravuje vhodné letáčky, které se dají využít jako pozvánka k posezení u šálku čaje, kávy.

Den dětí – středa, 1. června 2016 Mezinárodní den dětí (MDD) připadá každoročně na první červnový den. Po celé České republice se každoročně v tento den konají různé společenské a sportovní akce. Pro rodiče je pak den dětí příležitostí k většímu sblížení, rozhovorům, hrám a povídání.

Noc kostelů – pátek, 10. června 2016 Noc kostelů se u nás stala již tradiční událostí. Této akce se v roce 2015 zúčastnilo přes 450 tisíc návštěvníků, ve více než 1 400 kostelech a modlitebnách v celé ČR. Také letos máme příležitost pozvat co nejširší veřejnost do kostelů a ve večerní a noční atmosféře nabídnout možnost setkat se s křesťanstvím prostřednictvím hudby, umění i rozhovorů.

Všem našim odběratelům přejeme, aby využili nejen dosytosti jarní čas prosluněných dní a nabrali sílu ze sluníčka, ale také neopomenuli využít i nabízené misijní příležitosti. Bůh Vám v tom žehnej.

Nové perspektivy – Zpravodaj BTM č. 143. Vydává BRNĚNSKÁ TISKOVÁ MISIE, z.s., křesťanská ekumenická nezisková společnost. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo v dubnu 2016. Počet příloh variabilní. Adresa redakce: BTM, Smetanova 9, 602 00 BRNO, tel: 545 224 222, e-mail: [email protected], internet: www.btm.cz. Telefon pro objednávky: 545 224 253. Odpovědný redaktor: Bc. Jan Titěra. Bankovní spojení: Komerční banka, č.ú. 94532621/0100. Jako variabilní symbol uveďte svoje evidenční

číslo. Tisk: OLPRINT, Šlapanice u Brna. Distribuce: firma Vlastislav Dvořák, PP 601-115/97, 621 00 Brno 21. (Obchodní psaní).

16