Gato (1967) svoji prvotinu Soumrakodlak vydal v roce 1991. Mezi další publikace patří Uniknout Orlovi, Zenová kočka – kocouří čaroděj, Učení nagualů, Soumrakosvit, Brána do věčnosti (učebnice lucidního snění) a pohádková kniha Laurio a tajemný svět kamarádů. Knihu poezie Obrazy cesty vydal společně s hudebníkem Vladimírem Václavkem a malířem Ottou Plachtem. Otto Placht (1962) studoval AVU v Praze, od roku 1990 zde tři roky působil jako odborný asistent v ateliéru monumentální tvorby. Proslul zejména svými velkými obrazy inspirovanými několikaletým pobytem v jihoamerické džungli u peruánských indiánů kmene Šipibó u města Pucallpa na horním toku řeky Ucayalí. Jeho tvorba je silně ovlivněna výtvarným projevem domorodých obyvatel džungle a exotickým prostředím Amazonského pralesa. Od roku 1984 vystavuje v řadě domácích a zahraničních galerií. Žije a pracuje v Pucallpě v Peru a v Praze.
www.dharmagaia.cz Knížky pro přemýšlivé lidi
Dh a r m aG a i a
Gato a Otto Placht / Mandaly mezisvětí
Kniha povídek z let 1986–2015 je pokusem o vytvoření jakési „holografické mandaly“, jejímž ústředním bodem jsou tři základní otázky: Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam jdeme? Kdokoliv se jimi upřímně zabývá, dojde k Sókratovu Vím, že nic nevím.
Gato a Otto Placht
Mandaly mezisvětí MYSTICKÉ, ŠAMANSKÉ, ZENOVÉ POVÍDKY A OBR AZY DharmaGaia knížky pro přemýšlivé lidi
Gato a Otto Placht
Mandaly mezisvětí MYSTICKÉ, ŠAMANSKÉ, ZENOVÉ POVÍDKY A OBR AZY
DharmaGaia 2015
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Gato Mandaly mezisvětí : mystické, šamanské, zenové povídky a obrazy / [text] Gato a [ilustrace] Otto Placht. – Praha : DharmaGaia, 2015. – 147 stran 17.02 * 13 * 133.2 * 165.322 * 2–587 * 133.4:2–382 * 244.82 – smysl života – duchovní pojetí – životní moudrost – duchovní pojetí – duchovní cesta – duchovní poznání – mystika – šamanismus – zen-buddhismus – náboženské prózy 13 – Filozofie ducha [5]
Text © by Gato, 2015 Illustrations © by Otto Placht, 2015 Czech edition © by DharmaGaia, 2015 ISBN 978-80-7436-058-9
Kniha povídek z let 1986–2015 je pokusem o vytvoření jakési „holografické mandaly“, jejímž ústředním bodem jsou tři základní otázky: Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam jdeme? Kdokoliv se jimi upřímně zabývá, dojde k Sókratovu Vím, že nic nevím. Cesta poznávání, která vede až do tohoto bodu, je vždy bolestná. Je to ono Ježíšovo „boření starého chrámu“. Nicméně čím hlubší je naše „nevím“, tím pevnější máme půdu pod nohama. O tom všem pojednává první část této knihy. Jednotlivé povídky první části knihy jsou jako zrnka písku budoucí mandaly. Jako jednotlivé kameny chrámu „reality“ rozloženého až k samým základům. Druhá část knihy je jako samotné rýsování obrysů a obrazců mandaly; z chaosu „nevím“ začíná vystupovat mnohovrstvé „tuším“. Mým záměrem bylo vytvořit holografickou mandalu z povídek, jejíž smysl se tu a tam mění podle toho, z jakého úhlu se díváme. Pokud v knize najdete zenový kóan, potrhlé povídky, inspirativní duchovní dílo nebo blábol, je to v pořádku. Třetí část knihy – Pralesy duše – tvoří jednotlivé povídky, které poetickým a magickým způsobem zpracovávají totéž téma. Gato
S Martinem Gatem jsme se potkali před dlouhými léty v chýši na břehu jezera Yarinacocha. Jeho pouť po Jižní Americe ho tehdy zavedla až sem, do peruánské horní Amazonie. V indiánské vesnici kmene Šipibů jsme nahlédli do tajemného světa ayahuasky. Byli jsme na duchovní cestě, žili jsme skromně a naplňovalo nás bohatství vnitřního světa, kterým nás provázela jen vlastní intuice. Oba jsme cítili, že jsme sami sobě učiteli nebo průvodci. Racionalita západní civilizace zdála se nám být zoufale omezená, ale zároveň jsme, jako gringos, byli cizinci ve spletitém světě domorodých zvyků, mýtů a pověr. Každý jsme pak šli vlastní cestou. Mě pohlcovala stále více matka džungle a naplňovaly mě obrazy, které jsem maloval barvami psychotropické přírody. Martin byl vždy mistrem slova a vrátil se k pokladům své rodné země, z nichž v ústraní kouzlí svůj svět. Spojovalo nás Učení, které nám otevíralo brány do říše snění, kde není vládců a poddaných, kde se traduje vnitřní zrak, provázející nás labyrintem života, kosmická síla, která nám pomáhá nahlédnout do tajemství a mysterií existence a je klíčem ke dveřím, jež vedou ze zrcadlové síně hledání do svobodných krajů poznání. Díky Martinovi za příkladnou lekci v sebeovládání a jasném záměru, který mě naučil postupovat pomalu, krok za krokem, bez furiantství, k naplnění svého údělu tak, jako se rozvíjí příběh v zenových povídkách o Markovi. Otto Placht
•
6
Knihu věnuji svým rodičům. S tichou láskou. MG
A pravda je jak hlava Medúzy. Ti, co o ní mohou aspoň něco říct, ji viděli jen v zrcadle.
Na úvod Mang Gong objasňuje svoje „Kháác!“. Zenový mistr Mang Gong se svým přítelem mistrem He Wolem navštívili jeden klášter. Byl čas oběda a všichni již měli jídlo před sebou na talířích. Čekalo se jen na povel k jídlu. Náhle He Wol vykřikl: „Kháác!“ Všichni byli zmateni a zaskočeni. Pohlédli na He Wola s údivem, ale ten se bez ohledu na ostatní pustil do jídla. Mniši tedy také začali jíst, ale přemýšleli, proč mistr vykřikl a co to znamená. Když všichni dojedli a zazněl signál formálně oznamující konec jídla, všichni povstali. V tom Mang Gong vykřikl: „Kháác!“ Opět byli všichni zmateni. Po chvilce několik mnichů poprosilo Mang Gonga o poučení. Ten nejprve řekl: „Je mi líto, ale nemohu vám odpovědět.“ Na další naléhání dodal: „Nerad otvírám ústa, ale když tak naléháte a upřímně se snažíte porozumět, poučím vás.“ Pak náhle vykřikl: „Kháác!“ a odešel.
•
8
Díl 1.
Velký duch zastavuje Mark a
1. Marek a zrcadlo Toho rána se Marek holil jako každý den. Hleděl do kulatého zrcadla před sebou. V koupelně byla dvě zrcadla proti sobě. Když se Marek podíval do jednoho z nich, viděl neomezené množství stále se zmenšujících zrcadel. „Tak nějak vypadá nekonečno,“ myslel si. Skončil s holením, ale ještě nějakou chvíli hleděl do zrcadel. Najednou uviděl, snad v sedmém nebo osmém odrazu, běžící postavu. Jen se kmitla v zrcadle a zase zmizela. Šokem mu vypadl holicí strojek z ruky. „Jano! Honem pojď sem!“ volal na manželku. Vylíčil jí příhodu s postavou. Ani nemusela odpovídat. Marek z jejího výrazu poznal, co si o všem myslí. Vyšel ven z koupelny a rozčileně práskl dveřmi. Od toho dne trávil v koupelně většinu času. Přinesl si tam křeslo z obýváku a nechal si nosit jídlo. O postavě se již nikomu nezmínil. Věděl, jak by všichni reagovali. Jednou znovu spatřil v zrcadle postavu. Běžela z jednoho zrcadla do druhého. Marek s hrůzou zjistil, že už je v prvním odrazu a řítí se na něj. Zavřel oči a zakryl si hlavu. Chvíli čekal. Nic… Opatrně zvedl hlavu a podíval se do zrcadla. Nikdo tam nebyl. Otočil se a v druhém zrcadle ještě zahlédl mizící siluetu. Ani nestačil zavolat manželku. Rozhodl se, že jí dnešní příhodu zamlčí. Jana už beztak pochybovala o jeho rozumu. V sobotu ráno ještě Marek polehával v posteli, když se z koupelny ozval strašlivý výkřik. Marek vyskočil z postele. Manželka seděla na vaně. Obličej měla zkřivený hrůzou. Když se vzpamatovala, začala vyprávět: právě se česala, když ze zrcadla vyšel nějaký muž a mířil přímo k ní. Prošel jí, jako by byla z plynu, a zmizel v protějším zrcadle. „Marku, prosím tě, udělej s tím něco,“ žádala. „Rozbijeme jedno z těch zrcadel nebo je dáme jinam,“ navrhovala. „Právě naopak,“ řekl Marek. „S těmi zrcadly už se vůbec nebude hýbat. V naší koupelně se děje něco ohromného. Snad je to okno do jiného vesmíru nebo do jiného časoprostoru. Je divné, že u postav nevidíme jejich odrazy v zrcadlech. Nejspíš to jsou osoby vzdálené miliony kilometrů nebo tisíce let.“ „A myslíš, že by ses ty mohl dostat k nim?“ zeptala se Jana. •
12
„Když se oni mohou dostat k nám, proč bych se já nemohl dostat k nim?!“ prohlásil Marek. Po této příhodě se Marek z koupelny už vůbec nehnul. Za měsíc se náhle objevil v pokoji a oznámil: „Máme vyhráno!“ Na manželčin dotaz odpověděl, že zítra všechno uvidí. Ráno Janu zavedl do koupelny a vyzval ji: „Teď se dobře dívej!“ Vylezl na vanu, skrčil se a podivně skočil proti zrcadlu. Jeho nohy zmizely. Manželka oněměla úžasem. Marek s úsměvem uvolnil ruce, kterými byl zapříčen o zeď koupelny. Udělal několik kroků v neznámém prostoru, který Jana viděla jako přesnou zmenšeninu koupelny. Marek jí zamával a obrátil se zády. Jana uchopila skleněnou lahvičku od vody po holení. Rozmáchla se proti zrcadlu. Marek otočil hlavu. Vykřiknout už nestačil… 13
•
myšlenkami a záměrem; světy nekonečných her a veselí; světy blaženého vědomí usazeného samo v sobě. Procházel též světy pekla, kde celé jeho tělo drtila smrt jako rozžhavená skála, pouze v jednom místě ve středu srdce cítil poutník život jako paprsek světla, a navzdory nesnesitelným bolestem se přimkl k tomuto světlu, které ho vyvedlo z těchto nekonečně chmurných světů. Procházel i světy neustálého boje, kde jsou si všichni navzájem nepřáteli a trýzniteli. Procházel světy duchů, kterým je odpíráno to, po čem lační tak, že v jejich myslích není krom chtíče jiných myšlenek. Ve všech těchto světech však poutník narazil na stopy těch, kteří tudy procházeli dál a dál, až tam, kde končí prostor a čas, život a smrt, vědomí i myšlení i vnímání. Poutník věděl, že již před ním tudy – cestou srdce – prošlo nespočet jiných poutníků až na konec této cesty. Věděl, že on není nikde ani první, ani poslední. Ach, jak osamělá je cesta srdce! Jak nepochopitelná, jak nevysvětlitelná, jak neuchopitelná! Jak osamělá! Poutník se posadil k doutnajícímu ohni a náhle se zvedl vánek a plameny vyšlehly do výše. Plály a hořely jen tak. Poutník se pousmál. Věděl, že právě dnes a právě tady zakončí svou pouť časem i prostorem. Cesta srdce ho zavedla do nekonečna. Poutník věděl, že dnes se jeho mysl, tělo i duše rozplynou do času a prostoru. Poutník věděl, že jeho další krok míří do nebytí. Na své cestě potkal mudrce, světce, bohy, čaroděje, kteří vstoupili do neexistence, mimo prostor a čas, a do světa času a prostoru se vraceli a vstupovali jen tehdy, když byli vyvoláni vroucným přáním stoupence a následovatele jejich cesty. Poutník věděl, že mysl je mostem mezi bytím a nebytím, mezi časoprostorem a nekonečnou věčností. Poutník již věděl, že cesta srdce ho úplně nakonec zavede tam, kde již dlí všichni vítězové nad životem a smrtí, časem i prostorem. Věděl, že mnoho z těchto vítězů zanechalo na zemi, ze které vzešli, připomínky, symboly, ukazatele své cesty, stejně jako legendy, mýty a příběhy, jež byly dobrou pomůckou všem následovníkům. Poutník seděl u ohně. Dlouho, dlouho, již se chýlilo k večeru a on věděl, že toto je jeho poslední den, věděl, že čas a prostor, život a smrt uznávají, že nad ním nemají moc, a nabídly mu poslední krásný dar. Poutník mohl všude, kudy kdy prošel, po sobě zanechat nějakou stopu, nějaký ukazatel pro ty, jež se stejnými krajinami budou ubírat po cestě srdce. Poutník po sobě mohl zanechat učení súter, posvátné spisy, příběhy, mýty, legendy, sochy, stavby, menhiry, malby… Poutník mohl rychlostí světla projít svoji cestu a v mžiku oka stvořit vše, co uznal za vhodné. •
144
Poutník se pousmál a dál se rozhlížel po krajině, jako by to bylo poprvé, co ji vidí. Nedělal nic, vždyť všude, kudy šel on, již zanechali stopy moudří všech věků. Zůstal sedět a s nastávajícím soumrakem se začal rozplývat do nekonečné věčnosti. Slunce právě zapadalo a na východě vycházel Měsíc. Jejich paprsky k sobě mířily rychlostí světla a poutník věděl, že když se setkají uprostřed rúživého údolí, on zanikne v prostoru i času. Právě v tom okamžiku dosáhl i poznání toho, že i on zde zanechá… Pro ty, pro které je noc příliš temná, zde v okamžiku svítání zanechá soumrakosvit rozbřesku, který bude navěky dávat naději světla a průzračného dne. Pro ty, pro které je den příliš zřetelný a světlý, zanechá soumrakodlak smrákání, který dává naději tajemna a magické noci.
145
•
O autorech Gato Je autorem celé řady knih. Svoji prvotinu Soumrakodlak vydal v roce 1991. Mezi další publikace patří Uniknout Orlovi, Zenová kočka – kocouří čaroděj, Učení nagualů, Soumrakosvit, Brána do věčnosti (učebnice lucidního snění) a pohádková kniha Laurio a tajemný svět kamarádů. Knihu poezie Obrazy cesty vydal společně s hudebníkem Vladimírem Václavkem a malířem Ottou Plachtem.
Otto Placht V 80. letech studoval AVU v Praze, od roku 1990 tu další tři roky působil jako odborný asistent v ateliéru monumentální tvorby. Proslul zejména svými velkými obrazy inspirovanými svým několikaletým pobytem v jihoamerické džungli u peruánských domorodých obyvatel z indiánského kmene Šipibó u města Pucallpa na horním toku řeky Ucayalí. Naučil se vyrábět barvy z kůry tropických stromů, na moskytiéry maloval své vize z džungle, učil kresbu a malbu na místní škole. Jeho tvorba je velmi silně ovlivněna výtvarným projevem domorodých obyvatel džungle a exotickým prostředím Amazonského pralesa a prozrazuje i jeho zájem o šamanství a zkušenosti z vizí způsobených rostlinnou drogou ayahuaskou. O své tvorbě říká: „Amazonie – tropická džungle i tradiční kosmovize, mundo espiritual – je vlastně přirozeným symbolem permanentní transformace – impermanence, cyklu života, zrození i zániku, mutace jako přizpůsobení se přežití… To samé jsou mé obrazy – pořád překrývané, proměňující se v čase, reflektující zkušenost prožívání a bytí. Záznamy automatické kresby budované ve vrstvách s koncepcí neustálého návratu k prvotní čistotě výrazu, který ale podléhá okamžité proměně, mutaci, metamorfóze. Přítomnost jako zhmotnění času zaniká, aby povstala v okamžiku tvoření nová forma, aby se odehrál nový příběh... Příběh v barvách džungle.“ Od roku 1984 vystavuje samostatně i společně v řadě domácích a zahraničních galerií. Žije a pracuje v Pucallpě v Peru a v Praze.
•
146
Obsah Na úvod
8
Díl 1. Velký duch zastavuje Mark a
1. Marek a zrcadlo 2. Marek a mystérium smrti 3. Marek a kabela 4. Marek má koníčka 5. Marek a karma 6. Marek a tajemné okno 7. Marek a základní vojenská služba 8. Marek a Organizace pro potírání smrti 9. Marek v Údolí Starců
12 14 15 17 19 24 26 26 28
10. Markova pomsta 11. Marek a Tibetská kniha mrtvých 12. Marek a důkaz existence Boží 13. Marek a osudová věc 14. Marek a pátá komnata 15. Marek a já 16. Marek na soudě Božím 17. Marek a zenový mistr 18. Marek je připraven poznat poslední vznešenou pravdu
32 37 39 40 44 48 51 55 58
Díl 2. Marek je připr aven poznat sám sebe
19. Marek a bohyně pomsty 20. Marek a čarodějné znamení 21. Marek a tajemný klášter 22. Marek a tajemství mayského kalendáře
62 66 71
23. Marek a poslední žert profesora Longwhila 90 24. Marek a návštěva u Stvořitele 94 25. Markovo sbohem 104
73
Pr alesy duše 1. Tajemství El Fatáhu 2. Podstata tří liber lnu 3. Nevstupovat do děje
110 116 121
O autorech
146
4. Dlouhá, dlouhá letní noc 5. Soumrakodlak 6. Soumrakosvit
129 136 143
Gato (1967) svoji prvotinu Soumrakodlak vydal v roce 1991. Mezi další publikace patří Uniknout Orlovi, Zenová kočka – kocouří čaroděj, Učení nagualů, Soumrakosvit, Brána do věčnosti (učebnice lucidního snění) a pohádková kniha Laurio a tajemný svět kamarádů. Knihu poezie Obrazy cesty vydal společně s hudebníkem Vladimírem Václavkem a malířem Ottou Plachtem. Otto Placht (1962) studoval AVU v Praze, od roku 1990 zde tři roky působil jako odborný asistent v ateliéru monumentální tvorby. Proslul zejména svými velkými obrazy inspirovanými několikaletým pobytem v jihoamerické džungli u peruánských indiánů kmene Šipibó u města Pucallpa na horním toku řeky Ucayalí. Jeho tvorba je silně ovlivněna výtvarným projevem domorodých obyvatel džungle a exotickým prostředím Amazonského pralesa. Od roku 1984 vystavuje v řadě domácích a zahraničních galerií. Žije a pracuje v Pucallpě v Peru a v Praze.
www.dharmagaia.cz Knížky pro přemýšlivé lidi
Dh a r m aG a i a
Gato a Otto Placht / Mandaly mezisvětí
Kniha povídek z let 1986–2015 je pokusem o vytvoření jakési „holografické mandaly“, jejímž ústředním bodem jsou tři základní otázky: Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam jdeme? Kdokoliv se jimi upřímně zabývá, dojde k Sókratovu Vím, že nic nevím.
Gato a Otto Placht
Mandaly mezisvětí MYSTICKÉ, ŠAMANSKÉ, ZENOVÉ POVÍDKY A OBR AZY DharmaGaia knížky pro přemýšlivé lidi
