Manažerské rozhodování Volba stylu rozhodování a využitelné modely
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326
Obsah přednášky 1. Skupinové rozhodování 2. Modely pro volbu stylů rozhodování
3. Situační modely
Styl rozhodování •
Styl rozhodování manažera úzce souvisí s mírou začlenění (participace) podřízených složek do rozhodování o jednotlivých úkolech a rozhodovacích problémech. Dle míry začlenění podřízených do rozhodování lze rozlišit:
Autokratický styl rozhodování – vedoucí rozhoduje zcela sám.
Týmová příprava – rozhodovací proces je i v rukou zvolených řešitelů, avšak konečné rozhodnutí je jen na manažerovi.
Skupinové rozhodování – podřízení se podílejí na přípravě i na vlastní volbě rozhodnutí.
Skupinové rozhodování Míra participace podřízených pracovníků na rozhodování má vliv zejména na následující organizační aspekty: •
Kvalita rozhodovacích procesů více informací, názorů a pohledů na nastolený problém;
potenciální konfliktní cíle jednotlivých členů skupiny, neschopnost skupiny dojít ke konsenzu či tzv. skupinové myšlení. •
Rozvoj lidského potenciálu osvojení nových dovedností, zkušeností a návyků;
zlepšení mezilidských vztahů; zvýšení motivace pracovníků atd.
•
Čas na řešení rozhodovacích problémů s rostoucí mírou participace se zvyšuje časová náročnost nalezení vhodného řešení rozhodovacího problému a naopak.
Výhody skupinového rozhodování •
Více informací, znalostí, názorů a zkušeností.
•
Kombinace přístupů a dovedností.
•
Širší spektrum přístupů k řešení problému.
•
Lepší pochopení problému i jeho implementace při začlenění podřízených od počátku.
•
Vyšší přijetí přijatého řešení.
•
Stimulace myšlení členů týmu.
•
Motivace pracovníků.
Nevýhody skupinového rozhodování •
Časová náročnost
•
Dominance některých členů skupiny, podřízenost jiných.
•
Prosazování vlastní preferované varianty jednotlivými členy.
•
Zamlčování nesouhlasu, preference konsensu namísto hledání nejlepší varianty.
•
Skupinové myšlení (nadměrná loajalita, cenzurování, poslušnost, konformita)
•
Možnost „nákazy“ chybami jiných členů skupiny.
•
Možnost vyloučení inovativních řešení hlasováním.
•
Nákladnost a koordinační nároky skupinového rozhodování.
MODELY PRO VOLBU STYLU ROZHODOVÁNÍ 1. Dle charakteristik (vlastností) manažera-rozhodovatele •
Autokratický (autoritativní, direktivní)
•
Demokratický (participativní)
•
Liberální
2. Styl rozhodování určený chováním vedoucího •
Model stylu rozhodování podle orientace na pracovníky a na úkoly
•
Model manažerské mřížky (Blake a Moutonová)
MODELY PRO VOLBU STYLU ROZHODOVÁNÍ 3. Situační modely •
Model životního cyklu - situační vedení dle Herseyho a Blancharda
•
Model Vertical Dyad Linkage (VDL)
•
Model cesty k cíli
•
Model společnosti Korn/Ferry
•
Model Vrooma a Yettona
•
Fiedlerův kontingenční model
Styly rozhodování dle chování manažera Autoritativní styl vedení •
Vedoucí rozhoduje sám a svá rozhodnutí sděluje formou příkazů.
•
Podřízení mají minimální a zcela přesně vymezenou autonomii pro vlastní rozhodování.
•
Motivace: Odměny za vysoký výkon a sankce za špatně odvedenou práci.
Participativní styl vedení •
Vedoucí formuluje úkoly a postupy jejich řešení za účasti svých spolupracovníků.
•
Vedoucí předloží problém podřízeným, shromažďuje návrhy na jeho řešení a následně sám rozhodne. Autonomie pracovníků je širší.
•
Motivace: Aktivní spoluúčast na přípravě rozhodnutí. Liberální styl vedení
•
Relativně velká autonomie spolupracovníků - vedoucí rozhoduje pouze o základních cílech a rámcových úkolech, volba cesty k jejich dosažení je na podřízených.
•
Role vedoucího spočívá v podpoře práce spolupracovníků.
Manažerská/vůdcovská mřížka - GRID (Blake a Moutonová 1964)
Zájem o lidi a jejich potřeby
1-9
9-9
5-5
1-1
9-1
Zájem o výrobu, výkon
Manažerská/vůdcovská mřížka - GRID (Blake a Moutonová 1964) •
Orientace na úkol
•
Orientace na lidi
1-1
Volný průběh – minimální úsilí k odvedení požadované práce, nevšímá si potřeb pracovníků.
1-9
Vedoucí spolku zahrádkářů – vytváření dobrých vztahů na pracovišti,
na úkor výkonnosti. 9-1
Plantážník – dosahování vysokého výkonu, minimální pozornost lidem.
5-5
Kompromisník – balancuje mezi lidmi a výkonem, průměrný výkon, udržení únosných vztahů mezi lidmi.
9-9
Týmový vedoucí – dosahování vysokých výkonů prostřednictvím vysokého zaujetí zaměstnanců.
Situační modely •
Překonání předpokladu o jednom univerzálně nejvhodnějším stylu vedení a rozhodování.
•
Styly rozhodování manažera závisí významně na kontextu a faktorech konkrétní situace. Dva přístupy:
1. Styl rozhodování je nutné přizpůsobit specifikům situace Model stylu podle orientace na vedoucího a podřízené Model Vertical Dyad Linkage (VDL) Model životního cyklu Model cesty k cíli Model společnosti Korn/Ferry Model Vrooma a Yettona 2. Nikoliv styl je třeba přizpůsobit, ale je nezbytné vybrat pro vyžadovaný styl rozhodování odpovídající osobu Fiedlerův kontingenční model
Situační vedení dle Herseyho a Blancharda •
Někdy nazýván modelem stylu rozhodování podle teorie životního cyklu.
Dva aspekty volby stylu rozhodování: Pracovní zralost – daná odborností, dovednostmi a zkušenostmi pracovníka. Psychologická zralost – motivace a ochota podřízených pracovníků k rozhodování.
4 kombinace uvedených dimenzí: 1. Pracovník není schopen ani ochoten rozhodovat - direktivní nařizování
2. Pracovník není schopen, ale je ochoten rozhodovat – vedení, podpora 3. Pracovník je schopen, ale není ochoten – podpora participace, koučování 4. Pracovník je schopen i ochoten rozhodovat – delegování
Model stylu rozhodování dle teorie VDL (Vertical Dyad Linkage) Kvalita vztahů mezi nadřízeným a podřízenými je dána mnoha aspekty - jak dobře se nadřízenému s podřízeným pracuje, jaké jsou schopnosti, výsledky a samostatnost podřízeného, osobnostní charakteristiky podřízeného i nadřízeného atd.
Vedoucí si na základě uvedených aspektů vytváří kolem sebe dvě skupiny podřízených:
IN-GROUP •
Oblíbení podřízení, kterými se manažer obklopuje a zapojuje je do organizačního rozhodování .
•
Vedoucí vůči této skupině uplatňuje participativní styl rozhodování.
OUT-GROUP •
Manažer k těmto pracovníkům nemá tak otevřený vztah, více na ně dohlíží, neposkytuje jim privilegia a nepřizývá je k rozhodování – uplatňuje vůči nim autoritativní styl rozhodování.
Rozhodovací model Vrooma a Yettona •
Model poskytuje návod, jak analyzovat nastolený rozhodovací problém a jaký zvolit styl rozhodování dle specifik situace. Klíčové aspekty každého rozhodnutí: Kvalita rozhodnutí Akceptovatelnost – stupeň přijetí rozhodnutí členy skupiny, která jej má provést.
Rozhodovací model Vrooma a Yettona Model pracuje s pěti možnými styly rozhodování:
•
Autokratický styl I (A I) – vedoucí rozhoduje sám.
•
Autokratický styl II (A II) – vedoucí nejprve získá informace od svých podřízených a následně rozhoduje opět sám.
•
Konzultativní styl I (K I) – vedoucí probere problém s jednotlivými podřízenými, jejichž připomínky může, ale nemusí brát v potaz při konečném rozhodnutí.
•
Konzultativní styl II (K II) – vedoucí svolá skupinovou poradu a vyslechne návrhy podřízených. Následně rozhodně sám, přičemž rozhodnutí opět může či nemusí být ovlivněno názory a poznatky podřízených.
•
Skupinové rozhodování (S II) – skupina se společně snaží nalézt řešení problému a pokouší se dojít ke společné dohodě. To, který styl rozhodování je zvolen, závisí na mnoha faktorech nastalé situace, resp. nastoleného rozhodovacího problému.
FAKTORY ANALÝZY SITUACE, RESP. ROZHODOVACÍHO PROBLÉMU
Odpověď
1
QR
KVALITA Jak důležitá je kvalita rozhodnutí?
Velmi / Málo
2
CR
ZÁVAZEK Jak moc je důležité, aby podřízení rozhodnutí akceptovali?
Velmi / Málo
3
LI
INFORMACE MANAŽERA Má manažer dostatečné informace ke kvalitnímu rozhodnutí?
Ano / Ne
4
ST
STRUKTUROVANOST PROBLÉMU Je problém dobře strukturovaný?
Ano / Ne
5
CP
AKCEPTOVATELNOST Je pravděpodobné, že podřízení přijmou autoritativní rozhodnutí?
Ano / Ne
6
GC
CÍLOVÁ ORIENTACE PODŘÍZENÝCH Sdílejí podřízení cíle, kterých má organizace řešením problému dosáhnout?
Ano / Ne
7
CO
KONFLIKTY Jsou pravděpodobné konflikty podřízených při hledání řešení problému?
Ano / Ne
8
SI
INFORMACE PODŘÍZENÝCH Mají podřízení dostatek informací ke kvalitnímu rozhodnutí?
Ano / Ne
Rozhodovací model Vrooma a Yettona •
Dle uvedených faktorů posoudíme nastalou situací, resp. předložený rozhodovací problém a na základě odpovědí na jednotlivé otázky postupně dospějeme až k nejvhodnějšímu stylu rozhodování.
2 modifikace modelu: 1. Preference redukce času na řešení – Model A (časově úsporný model) •
Preferovány direktivnější styly rozhodování.
2. Preference rozvoje skupiny – Model B (časově náročný model)
•
Klade důraz na participativní styly rozhodování
Preference času - model A
19
Preference rozvoje – model B
20
Zdroje •
BĚLOHLÁVEK, F., KOŠŤAN, P., ŠULEŘ, O. Management. Brno: Computer Press, 2006. 724 s. ISBN 80-251-0396-X.
•
BLAŽEK, L. Management: organizování, rozhodování, ovlivňování. Praha: Grada, 2011, 191 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3275-6.
•
FOTR, J., ŠVECOVÁ, L. Manažerské rozhodování: postupy, metody a nástroje. 2., přeprac. vyd. Praha: Ekopress, 2010, 474 s. ISBN 978-80-86929-59-0.
•
GRASSEOVÁ, M., MAŠLEJ, M., BRECHTA, B. Manažerské rozhodování: Teoretická východiska a praktické příklady. Část 1. Brno: FEM UO, 2010. 174 s. ISBN 978-80-7231-730-1.
