Výživová doporučení Co je to malnutrice? Když lidské tělo nedostává z potravin a nápojů dostatečné množství živin k tomu, aby dokázalo i nadále správně fungovat, říkáme, že tento člověk trpí malnutricí. Malnutrice způsobuje problémy s růstem, zdravím, náladou a chováním takto postiženého člověka. Malnutrice neznamená vždy jen to, že daný člověk nejí dostatečné množství jídla. Příčinou malnutrice může být i že tělo člověka nefunguje správně a nevyužívá snědené jídlo tak, jak by mělo, anebo tento člověk nejí jídla vhodná k tomu, aby jeho tělo získalo vše potřebné pro správnou funkci Malnutrice se objevuje, když si tělo nedokáže vzít dostatek živin a tekutin, které potřebuje pro zachování jeho správné funkce . Podvýživu (malnutrici) můžeme vymezit jako nerovnováhu mezi příjmem živin a potřebami organismu důležitými pro stavbu těla a jeho správnou funkci. Z mnoha důvodů ale zůstává podvýživa přehlížena a nediagnostikována. Přispívá k tomu skutečnost, že u akutně nemocných pacientů přijatých do nemocniční péče se primárně léčí příčina nemoci a celkový stav organismu není příliš brán v potaz. Navíc záznamy o nutriční péči o pacienta obvykle ani nebývají součástí zdravotní dokumentace. Mezi nejohroženější skupiny z hlediska podvýživy patří senioři a onkologičtí pacienti (až 60 % je v riziku), u nichž je podvýživa způsobená především strádáním těla vlivem agresivní léčby a jejími nežádoucími účinky. Proč senioři? Odhaduje se, že až 50 % (!) seniorů trpí podvýživou, v případě hospitalizace dosahuje až 30 % z nich podvýživy ohrožující život. Staří lidé přijímají menší množství tekutin a nedostatečné množství ochranných látek, jedí málo a nevhodná jídla. Celkově snížená pohyblivost u nich vede k úbytku svalové hmoty a tělesné zdatnosti.
Onemocnění těla můžou provázet také psychické a komunikační problémy, které často znemožňují zaznamenat, jaké množství potravin konzumují a jaké je jejich složení. Proto je rozšíření podvýživy u seniorů ve vlastní péči stále nezmapované. Staří lidé mají větší sklon k této poruše kvůli snížené chuti k jídlu. Ta je způsobená menším pocitem žízně, užíváním velké počtu léků, problémy s chrupem, psychickým stavem nebo omezenými možnostmi sebeobsluhy. Podvyživenost se kromě úbytku svalové hmoty (sarkopenie) projevuje také větší náchylností k infekčním onemocněním, obtížným hojením ran a celkovým zhoršením kvality jejich života, a tak může snadno vést k smrtelným komplikacím. Podvýživou podle odhadů trpí až 50 % seniorů, v případě hospitalizace dosahuje až 30 % z nich podvýživy ohrožující život. V ohrožení podvýživy se dostává nejen hubený člověk, ale i člověk obézní. Podvýživa jako příčina smrti přitom není uváděna, skrývá se za řadu jiných označení, které můžou být jen jejími důsledky, např. za zápalem plic, demencí, proleženinami, embolií, ztrátou pohyblivosti atd. Podvýživu je třeba řešit okamžitě. Většinou jsou potíže způsobené právě nedostatečnou všímavostí lékaře a příbuzných. Na první pohled podvýživu obvykle není možné poznat. Přitom boj proti skrytému zabijáku podvýživy už dnes v řadě sociálních a nemocničních zařízení nese své ovoce. Dohled nutričních terapeutů hraje důležitou roli, protože jen tak se může včas zahájit potřebná nutriční intervence a pouze tímto způsobem se můžou senioři dostat ze začarovaného kruhu prohlubující jejich zdravotní obtíže, od akutního onemocnění přes zánět, podvýživu, ztrátu svaloviny, ztrátu aktivity a opět k akutnímu onemocnění…
Akce, která věnovala zvláštní pozornost především výživě nemocných seniorů v nemocniční a ambulantní péči, vlivu špatné výživy na zdravotní stav v nemoci a na rozvoj nemocí, byla zařazena mezi doprovodné akce českého předsednictví v Radě Evropy. Své příspěvky přednesli zástupci Evropské komise, odborníci z mezinárodních odborných společností zabývajících se výživou nemocných lidí, zástupci odborných společností zaměřených na péči o seniory a na stárnutí. Česká republika přispěla mj. představením aktivit Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče, aktivitami odborníků na výživu z řad lékařů i nutričních terapeutů, včetně představení možností, jak připravovat stravu za použití současné technologie. Seminář navázal na tzv. Pražskou výzvu pro boj proti malnutrici v Evropě z roku 2007 a na doporučení Evropského parlamentu týkající se výživy. Současně se stal východiskem pro výměnu informací a spolupráci v oblasti výživy v nemocniční a ambulantní sféře na úrovni EU. Je třeba přijmout vhodná opatření, která zamezí tomu, aby špatná výživa dále ohrožovala kvalitu života pacientů, způsobovala zbytečnou nemocnost a úmrtnost a ohrožovala efektivitu našich systémů zdravotní péče v Evropě.
Výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky Společnost pro výživu nyní předkládá inovovaná Výživová doporučení pro obyvatelstvo České republiky. Jedná se o dokument ve formě určené pro pracovníky, kteří se zabývají prevencí neinfekčních onemocnění hromadného výskytu výživou a propagací správných stravovacích návyků. V pořadí závažnosti jsou to: nadbytečný příjem soli, vysoký příjem alkoholu, nevhodné složení tuku, vysoký příjem energie a nedostatečný příjem ovoce a zeleniny. Nesprávná výživa se tak významně podílí na řadě onemocnění, které ovlivňují aktivitu člověka a zvyšují riziko jeho předčasného úmrtí. Současná oficiální výživová doporučení zněla takto: Jezte od každého trochu, hlavně pestře, důležitý je především celkový příjem energie.
A to je velký problém. Směřovat pozornost lidí k počítání kalorií místo toho, aby řešili na prvním místě sortiment, to je chyba. Samozřejmě, že energetická hodnota hraje roli, ale ve většině případů rozhodně ne zásadní roli.
„ Tvá výživa bude tvým lékem“ hlásal Hippokrates již před 2500 lety. A se slovy slavného řeckého lékaře dnes souhlasí naprostá většina lékařů Výživa je jednou ze základních potřeb lidského organismu. Dvojnásob toto tvrzení platí v situaci, kdy je člověk oslaben nemocí. Nároky na příjem energie a živin jsou podstatně vyšší, a není proto divu, že tělo i přes moderní a kvalitní terapii může slábnout a chřadnout.
Podvýživa = malnutrice způsobená nemocí má na rozdíl od podvýživy způsobené hladověním svá specifika. Nemoc je pro organismus obrovská zátěž a dochází k omezení všech méně důležitých funkcí. V nemoci organismus reaguje velmi úsporně a veškerou energii šetří na boj s nemocí. Jelikož trávení živin spotřebovává značné množství energie, snaží se tělo tomuto výdeji bránit. Využití tukových zásob je v nemoci problematické, a proto jsou potřebné energie a bílkoviny získávány ze svalové hmoty -jako první se odbourává svalovina hrudníku a srdeční svalovina, což má za následek jak ztížené samovolné dýchání, tak srdeční výdej. Tím dojde velmi rychle k celkovému oslabení organismu. Obzvlášť rychle tato situace nastává u starších pacientů, kteří přeci jen nemají takovou zásobu svalové hmoty jako dvacetiletý sportovec. Nezřídka se pak stane, že pacient oslabený nemocí přestane být soběstačný, nemůže se sám pořádně najíst a problém se dále prohlubuje.
Podvýživa a nízká hladina bílkovin v krvi sice přímo nesnižují účinnost léků, ale většina léků je v krvi přenášena právě pomocí bílkovin a při jejich nedostatku se léčivo nedostane na místo, kde má působit.
Vede i ke zhoršení imunitní odpovědi a hrozí mnohem větší riziko infekčních komplikací, jako je angína, zápal plic, infekce močových cest nebo dokonce sepse (otrava krve). Opět je to dáno tím, že nezbývá dostatek energie a živin pro tvorbu protilátek. Nejvíce je toto téma prozkoumáno v oblasti proleženin, kde se ukázala velmi úzká souvislost mezi dobrým stavem výživy a hojením proleženin. Při malnutrici nemá pacient dostatek bílkovin a dalších živin, které tvoří základní stavební složky pro hojení rány. Celý proces hojení pak trvá podstatně déle. Když organismu v nemoci nedodáme dostatečné množství energie a živin, rychle začne trávit vlastní svalovou hmotu a dojde k snížení svalové síly, až k upoutání na lůžko. Jeden příklad za všechny – sedmdesátiletá stará dáma si na náledí zlomí krček stehenní kosti, je převezena do nemocnice. Ještě ten den projde řadou vyšetření a na pokoj se dostane až večer. Celý den neměla nic k jídlu. Druhý den je indikována k operaci, v rámci předoperační přípravy dostane pouze tekutiny, takže dál hladoví. Operace je nakonec přesunuta na druhý den, stařenka opět dostává jen tekutiny a její tělo už 3 dny nedostalo základní živiny. Konečně je operace provedena a je úspěšná. Po narkóze není dáma ještě plně orientovaná a první jídlo za 3 dny sní sotva z poloviny. Nedostatek energie a živin způsobí odbourávání dýchacích svalů, a tak není divu, že musí být dána na umělou plicní ventilaci, neboť sama dýchat nedokáže. Stres z nemocničního prostředí a operace, snížená obranyschopnost a umělá plicní ventilace oslabí dámu natolik, že dostane zápal plic…tělo oslabené malnutricí se nedokáže efektivně bránit a naše stařenka po týdnu umírá. Na následky operace? Na infekci? NE! Umřela hlady! V supermoderním 3. tisíciletí a v bohaté západní Evropě... Tento příběh není vůbec ojedinělý. Naštěstí ne všechny končí takto tragicky, ale jen to, že pacient musí zůstat v nemocnici o týden déle, než kdyby nebyl ohrožen malnutricí, je selhání jak profesní a ekonomické, tak hlavně lidské. Dodat organismu dostatečné množství energie a živin pro boj s nemocí není vždy možné. Moderní medicína Vám nabízí elegantní řešení a tím jsou přípravky klinické výživy.
Jedná se o kompletní a vyváženou tekutou stravu, která obnoví plnohodnotný příjem energie a živin v jejich optimálním poměru. Přípravky klinické výživy patří v celé Evropské unii do kategorie potravin pro zvláštní lékařské účely a jako takové jsou k dostání pouze v lékárnách.
Vztah výživy, věku a nemoci Stav výživy má klíčový význam jednak pro prožití spokojeného stáří, ale zvláště pro léčbu akutních a chronických onemocnění, která se v tomto věku častěji vyskytují. Poruchy výživy se zvyšují paralelně s narůstajícím věkem. Věk je rizikový faktor rozvoje poruch výživy a v případě nemoci ve stáří hrozí nebezpečí v důsledku podvýživy. Staří a chronicky nemocní jsou v tomto směru ohroženou skupinou. Mezi stavem výživy a závažností onemocnění existuje těsný vztah. Platí, že již prostá podvýživa je spojena s vyšší úmrtností. Také každé chronické onemocnění vede k podvýživě a každá nedostatečná výživa ke klinicky latentnímu nebo manifestnímu onemocnění. Otázky výživy a stárnutí člověka jsou nanejvýš aktuální. V období nemoci je podvýživa zlé znamení a hubnutí symptom vysokého rizika úmrtí. K rozvoji podvýživy přispívají také akutní stresové situace a nežádoucí účinky léků. Ve stáří podvýživa ohrožuje život seniora daleko více nežli obezita. Podvýživa je vždy spojena se snížením tělesné hmotnosti s úbytkem tělesného tuku a aktivní buněčné hmoty, zvláště svalové. Dochází ke ztrátě buněčných bílkovin a k poruchám fyziologických funkcí a v konečném důsledku k různým orgánovým dysfunkcím. Představa, že snížením energetické hodnoty stravy docílíme jen redukce hmotnosti, je zejména u starších osob nesprávná. Pro seniory je typické převážně sacharidové složení stravy. V takovém případě tělo odbourává bílkoviny (tedy svalovou hmotu), protože organismus není schopen využít tukové zásoby. V důsledku toho dochází velmi rychle k narušení obranyschopnosti procesů hojení a k závažnému omezení hybnosti.
Většina lidí ve vyšším věku má umělý chrup a slizniční onemocnění dutiny ústní, což také vede ke snížení chuti k jídlu a potřeby se najíst. Dalším problémem může být zhoršená hybnost nebo zhoršený zrak, v krajním případě i tzv. stařecká demence, které výrazně omezují schopnost nákupu a přípravy stravy. Setkáme se i s problémy ekonomickými. Nedostatek aktivity, jehož důsledkem je i nevůle připravit si jídlo či dojít si nakoupit, může souviset s depresí z osamělosti a sociální izolace. Souhrnem těchto skutečností se starší člověk dostává do začarovaného kruhu – jeho zdravotní stav se vzhledem k nedostatečné výživě stále zhoršuje, což vede k dalšímu zhoršení jeho schopnosti správně a dostatečně jíst. Proto je třeba včas zjistit, zda příjem živin přirozenou stravou je dostačující, a pokud ne, je třeba zajistit přísun potřebné energie, bílkovin a vitamínů. Na prvním místě by se vždy mělo nejdříve uvažovat o úpravě jídelníčku. Přesto není pro člověka bez odborných znalostí jednoduché přesně zhodnotit, zda příjem živin v upraveném jídelníčku je dostačující.
Příčiny nedostatečné výživy u starších lidí somatické - nechutenství, žvýkací potíže, problémy s chrupem, protézou, poruchy polykání, jednotvárná strava, chronická onemocnění, onemocnění dutiny ústní, špatné trávení způsobené užíváním léků, snížená pohyblivost. sociální - chudoba skutečná nebo domnělá (zhoršení kvality výživy), ztráta soběstačnosti, osamělost, neznalost správné výživy, nepřijetí stravy ústavní, nemocniční nebo pečovatelské služby . věk - dochází ke snížení chuťových a čichových vjemů, snížení pocitu hladu, zvýšený pocit plnosti žaludku, snížená potřeba příjmu tekutin (velmi nebezpečné) . psychické - demence, deprese, paranoidní bludy, úzkostná dieta, glykemická fobie, alkoholismus.
Důsledky nedostatečné výživy u starších lidí primární - nízká hladina krevních bílkovin , chudokrevnost , ztráta svalové hmoty u kosterního svalstva, dýchacího svalstva i u srdeční svaloviny), málo tělesné aktivity, oslabení imunity, zpomalené hojení ran, zácpa, zhoršení mentálních funkcí . sekundární - zvýšená nemocnost, prodloužená doba hospitalizace a rekonvalescence, vyšší náklady na péči, zvýšená úmrtnost.
Zdravý talíř, který by měl nahradit současná doporučení vychází z moderních vědeckých poznatků a podporuje zdravotní prevenci. Není potřeba řešit počet porcí. Svoji celodenní stravu si pomyslně rozdělíme poměrově podle znázorněného talíře, takže například zelenina a ovoce budou tvořit asi polovinu celkového objemu našich jídel -čím více ve prospěch zeleniny, tím lépe.
1. První skupina Do této nejrozsáhlejší skupiny patří těstoviny, obiloviny, rýže, různé ovesné výrobky, kukuřice, chléb, celozrnné výrobky, brambory a luštěniny. Tyto potraviny jsou bohaté nejen na sacharidy, které tělu dodávají rychle využitelnou energii, ale také některé vitaminy a minerální látky a jsou důležitým zdrojem vlákniny. Doporučená denní dávka: 3 - 6 porcí potravin z této skupiny denně. Jedna porce představuje např.: 1 krajíc chleba, 125 g brambor, 5 lžic fazolí, čočky a jiných vařených luštěnin, 2 vrchovaté lžíce vařené rýže nebo těstovin, 3 lžíce obilovin.
2. Druhá skupina Ovoce a zelenina, druhá významná skupina potravin. Jsou bohaté na vitaminy, zejména vitamin C, antioxidanty jako ochranné složky, minerální látky a vlákninu. Doporučená denní dávka: 3 - 5 porcí zeleniny, 2 - 4 porce ovoce. Jedna porce představuje např.: středně velký kus čerstvého ovoce, středně velkou misku zeleniny, 6 lžic kompotovaného nebo jinak konzervovaného ovoce, 100 ml ovocného džusu.
3. Třetí skupina Třetí skupinu lze rozdělit na další dvě menší skupiny. Řadí se sem potraviny jako libové maso, drůbež, ryby a vejce, které jsou bohaté nejen na bílkoviny, nezbytné pro většinu základních funkcí organismu a obnovu buněk, ale také na minerální látky, například železo, zinek a hořčík a vitaminy skupiny B. Doporučená denní dávka: vzhledem k tomu, že organismus potřebuje relativně méně bílkovin, je stanovena na 1 - 3 porce denně. Jedna porce představuje např.: 70 g tepelně zpracovaného masa 120 - 140 g ryb, 2 - 4 vejce týdně, maximálně 2 vejce denně. Dále se do této skupiny řadí mléko a mléčné výrobky, kysané mléčné nápoje, jogurty, sýry, tvaroh atd. Kromě bílkovin obsahují i vitaminy skupiny A a D. Doporučená denní dávka: 3 - 4 porce denně. Jedna porce představuje např.: 200 ml mléka, 50 g tvrdého nebo taveného sýra, 125 g jogurtu, 100 g tvarohu nebo tvarohového sýra.
4. Čtvrtá skupina Čtvrtou skupinu, která by měla být v denní skladbě potravin zastoupena v nejmenším množství, představují jídla s vysokým obsahem tuků a cukrů. Při výběru tuků upřednostňujeme rostlinné oleje (řepkový, olivový, slunečnicový) a tuk obsažený v rybách.
Cukr jako sladidlo, čokolády, cukrovinky, moučníky a ostatní sladké potraviny by měly být zařazeny do denní skladby potravin s rozvahou. Doporučená denní dávka: maximálně 1 - 5 porcí s doporučeným poměrem tuk : sacharidy = 3 : 2. Jedna porce představuje např.: 10 g másla, 1 lžičku oleje, 1 lžíci salátového dresinku nebo majonézy, 1 lžíci smetany. Pro cukr platí, že jedna porce představuje 3 lžičky cukru, 1 lžíce džemu nebo medu, 50 g čokolády apod. Do této nejrozsáhlejší skupiny patří těstoviny, obiloviny, rýže, různé ovesné výrobky, kukuřice, chléb, celozrnné výrobky, brambory a luštěniny. Tyto potraviny jsou bohaté nejen na sacharidy, které tělu dodávají rychle využitelnou energii, ale také některé vitaminy a minerální látky a jsou důležitým zdrojem vlákniny. Doporučená denní dávka: 3 - 6 porcí potravin z této skupiny denně. Jedna porce představuje např.: 1 krajíc chleba, 125 g brambor, 5 lžic fazolí, čočky a jiných vařených luštěnin, 2 vrchovaté lžíce vařené rýže nebo těstovin, 3 lžíce obilovin.
5. Tekutiny Skupinou, která je stejně důležitá jako uvedené potraviny, ale zpravidla není v pyramidě zakreslena, jsou tekutiny. Dostatečný příjem tekutin je nezbytný pro správnou funkci organismu. Člověk denně v průměru vyloučí asi 2,5 litru vody močí, stolicí, dýcháním i kůží. Organismus však musí mít vyrovnanou vodní bilanci a tak, aby tyto ztráty uhradil, musí vodu přijímat. Asi třetina litru „nové“ vody se denně vytvoří v těle metabolickou činností, vody vázané v potravě přijmeme asi 900 ml. To znamená, že zbytek (asi 1,5 litru) musíme do těla dodat přímo ve formě tekutin. Každý den, po celý život. Kvalita těchto tekutin a jejich průběžný příjem ve správném množství jsou důležitým předpokladem zachování zdraví, duševní pohody i pracovní výkonnosti.
Dostatek tekutin zajišťuje látkovou výměnu a dobrou funkci ledvin čili vylučování škodlivých látek, které v těle vznikají. Umožňuje také plnou výkonnost doslova všech ostatních orgánů, tělesných i duševních funkcí a v neposlední řadě stojí i podpora normálního vzhledu pokožky. Naopak nedostatek vody v organismu (tzv. dehydratace) způsobuje problémy akutní i chronické povahy. Akutními příznaky mírné dehydratace jsou bolesti hlavy, únava a malátnost, pokles fyzické a duševní výkonnosti včetně poklesu koncentrace. Při 5 % dehydrataci již hrozí přehřátí, oběhové selhání a šok. Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin, který v denním shonu mnohdy ani neregistrujeme, pak může mít za následek i vážné zdravotní poruchy. Vedle opakované bolesti hlavy nebo zácpy může docházet k poruchám funkce ledvin a vzniku ledvinových a močových kamenů. Dehydratací se také zvyšuje riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva, některých druhů rakoviny (např. rekta a močového měchýře) i kardiovaskulárních chorob. Potřeba tekutin je přísně individuální záležitost (!), která záleží na mnoha vnějších i vnitřních faktorech – např. na tělesné hmotnosti, věku a pohlaví, složení a množství stravy (obsah vody, soli, bílkovin a kalorií), tělesné aktivitě, teplotě a vlhkosti prostředí včetně proudění vzduchu, druhu oblečení a teplotě těla, aktuálním zdravotním stavu, zavodnění organismu atd. Každý člověk má svou optimální potřebu volných tekutin, která se navíc v čase mění. Tato potřeba se může pohybovat od méně než jednoho litru za den až po několik litrů za den (u člověka, který konzumuje příliš slanou i sladkou stravu s malým obsahem tekutin a vysokým obsahem energie a fyzicky intenzivně pracuje, sportuje nebo se pohybuje v horkém prostředí). Na potřebu pití nás může upozornit žízeň, ale je dobré vědět, že žízeň není časnou známkou potřeby vody, protože se objevuje až v okamžiku dehydratace. Pocit žízně se navíc snižuje ve vyšším věku. Na druhou stranu zvýšený pocit žízně může být i příznakem některých chorob (např. cukrovky) a existuje i tzv. návyková žízeň, která nemusí být známkou potřeby tekutin. Je třeba zajistit příjem tekutin i mezi jídly, více dopoledne, voda, čaj, stolní vody, ovocné a zeleninové nápoje, bylinkové čaje.
Pozor - minerální vody s vyšším obsahem sodíku jsou nevhodné pro osoby s vysokým krevním tlakem a srdečním selháváním. 100% džusy je vhodné ředit vodou 1:1 a nepít je nalačno, protože dráždí žaludeční sliznici. Nepít často černou kávu (odvodňuje). Zavodnění organismu je důležité pro udržení správné funkce ledvin (u 65letého člověka je funkce ledvin snížena asi o 30 %, u 80letého o 50 %). Při hledání individuální potřeby tekutin se můžeme opřít o několik základních příznaků. Příznakem nedostatku tekutin je vedle pocitu žízně také sucho v ústech, oschlé rty a jazyk, malé množství tmavě žluté moči, tendence k zácpě, škytavka při jídle, tlak v okolí žaludku nebo suchá pokožka. Naopak příznaky nadbytku tekutin jsou: časté močení (zvláště v noci), klidové pocení v normálních teplotních podmínkách, vlhké ruce či nohy, bolestivost bodu vzadu uprostřed lýtka (při stisku prstem). I když nedostatek tekutin se pojí s více riziky, je nutné říci, že ani jejich stálý nadbytek – tedy pití výrazně vyššího množství tekutin než tělo potřebuje – není pro organismus zdravý. Dochází tím k přetěžování ledvin a srdce, což může postupně vést k oslabování až selhávání jejich funkcí. Nejzdravějším nápojem je čistá voda. Ke stálému pití pro osoby bez rozlišení věku a zdravotního stavu jsou nejvhodnější čisté vody – pitné z vodovodu , pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého. Tyto vody lze konzumovat úměrně k potřebám organismu. K vhodným nápojům patří též vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy, neslazené a ne moc silné čaje -vhodné jsou zvláště zelené, nebo nápoje z praženého obilí. Bylinné čaje, pokud nejde o cílenou léčbu, by se měly pít raději slabé a je vhodné je střídat. Některé minerální vody mohou být u některých nemocí prospěšné nebo vhodným zdrojem některých esenciálních prvků. Jako léčivé nebo podpůrně léčivé se však užívají v časově omezených kůrách, nikoliv trvale. .
Mléko a kakao jsou spíše tekutou výživou než nápojem a jejich vypité množství by se nemělo počítat do potřebného denního objemu tekutin. K nápojům, kterým bychom se měli vyhýbat nebo je konzumovat jen velmi výjimečně, patří především různé „soft drinky“: limonády, kolové nápoje, ochucené minerální vody, energetické nápoje, nektary apod. Důvodem je cukr, který jen zvyšuje pocit žízně, a jeho „prázdné kalorie“; dále umělá sladidla, z nichž některá zvyšují chuť k jídlu, nebo oxid uhličitý, který spolu organickými kyselinami (ochucovadla) poškozuje zubní sklovinu a má i další nevýhody uvedené výše. Kofein v kolových nápojích je diuretikum (zvyšuje tvorbu moči, takže se více tekutin z těla odvede, než by se mělo vypitím nápoje získat). Je to také lehce návyková látka, která vede k hyperaktivitě u dětí. Kyselina fosforečná, která je rovněž součástí kolových nápojů, pravděpodobně zvyšuje riziko osteoporózy. Káva a alkoholické nápoje nejsou součástí pitného režimu (nelze je počítat do potřebného denního objemu tekutin), mohou být pouze chuťovým doplňkem stravy. Rozhodně by se měly užívat s mírou. Ani zdravý dospělý člověk by neměl vypít denně víc než 0,5 litru piva nebo 0,2 litru vína. Káva by se měla pít se sklenicí čisté vody. Je nutné pít v průběhu celého dne a to již od rána (šálek čaje či kávy nestačí uhradit noční ztráty vody). Člověk není velbloud, aby se napil jednou denně do zásoby. Je potřeba regulovat spotřebu tekutin podle aktuální zátěže a potřeby. Britští vědci dokonce spustili kampaň: Udržuj ji světlou, která upozorňuje na to, že jedině barva moči je správný indikátor. Pokud jdete jednou za den a všimnete si, že je moč hodně tmavá, raději kolem sebe rozmístěte lahve s vodou, abyste na doplňování tekutin nezapomínali. Důležitá je péče o pravidelnou defekaci (stolici). Obstipace (zácpa) se může podílet na abnormálních způsobech vstřebávání jednotlivých živin a metabolických procesech. Hlavní způsob řešení uvedené poruchy je v dodržování dlouhodobého systému příjmu vlákniny, tekutin, substancí podporujících odpovídající střevní mikroflóru (např. probiotika) a pravidelný tělesný pohyb.
