1
M. M. Cabicar
SUNDÁŠ MI KALHOTKY?
2
Copyright: Autor: M. M. Cabicar Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2014 ISBN: 978-80-87976-12-8 (ePub) 978-80-87976-13-5 (mobipocket) 978-80-87976-15-9 (pdf)
3
SUNDÁŠ MI KALHOTKY? Šel jsem napřed, abych koupil jízdenky. Při placení jsem se zarazil: "A do háje, peníze mám v kapse u kalhot, která je na zip a otevře ho jenom manželka." Pokladní se ochotně nabídla, že mi pomůže. A dál asi těžko uvěříte, že si příhody nevymýšlím: Přirazil jsem se bokem k pultu, paní prostrčila ruku malým okýnkem přepážky a postranní zip hladce rozepnula. Určitě jsem nebyl její první. Já jsem tedy četl, co všechno pro vás udělají jisté ženy na nádraží, ale netušil jsem, že pracují pro ČD a je to bonus k jízdence. Hned za mnou se najednou utvořila fronta pěti chlapů.
Ve dveřích se objevila Kátina hlava s ručníkem na hlavě a její nahá ramena, pokrytá kapkami vody. "Chceš si sáhnout na něco měkkého, mokrého a vzrušeného?" Vyskočil jsem a přiběhl k ní. "Samozřejmě." Zadržela mne se slovy: "Tak až pověsíš ručníky z pračky, skoč prosím s Dennisem, je celý vzrušený z toho průjmu. Díky!" Dala mi pusu na tvář a zmizela. Říkám to poprvé a naposledy: už NIKDY se nenechám nachytat! Nikdy, nikdy, nikdy!
Byl jsem v lékárně koupit čaj před spaním pro miminka. Lékárnice mi ukázala tři a ptala se, jaký chci. Řekl jsem, že ten s nejvyšším obsahem Rohypnolu. Zmateně vyhrkla, že mají jen s meduňkou. Tak jsem se zeptal, jestli ta krabička dvaceti sáčků bude stačit na jednu dávku. Nikdy lékárnice nepodceňujte, jsou studované a chytré. Dokáží se usmívat a zároveň volat policii.
Už jste někdy přikusovali tabulku čokolády jako krajíc chleba? Moc dobré, ale trochu suché, přemýšlím, že si navrch namažu lentilky. Nebo si dám mezi dvě mléčné jednu bílou a udělám čokoládový cheesburger. Nebo rozlomit tabulku na délku, nasypat mezi ně bonboniéru a dát si obloženou bagetu. Ale, ne, měl bych žít zdravěji. Asi si ji nalámu do misky, přihodím gumové medvídky a dám si jen lehký ovocný salát.
Přebalil jsem dítě a mám dvě nová fakta: Odhalil jsem důvod módy nošení spuštěných kalhot na půl žerdi. Říkat jim "nasrávačky" není eufemizmus.
4
Házel jsem si s Viki míčem. Je jí rok a je šikovná, není to totiž nic snadného chytat, když letí úplně jinam, rychle se kutálí a obecně je velice záludně kulatý. Co chvíli proklouzl mezi prsty, vypadl z rukou nebo se prostě vůbec nepodařil chytit prudší hod, ale snad se to časem poddá, chce to jen cvičit. Na obranu musím říct, že ona ho také dvakrát nechytla!
"Píšu Dienstbierovi, že se mi nelíbí, jak připustil spolupráci ČSSD s komunisty v případné vládě." "Dienstbierovi mladšímu?" "No, vlastně bych mohl i staršímu, stejně je vzhůru, protože se zrovna obrací v hrobě..."
Dělám smažený květák. Když jsem ho dokrájel a začal obalovat, zbylý košťál se na mne zničeně podíval a zaplakal: "Smažený? A já debil se bifloval na mozeček..."
Tchýně přinesla Viki do kuchyně a udělala za ní: "BAF!" Miminka tohle milují, zvlášť, když máma předstírá veliké leknutí. Já nevím proč, ale já se leknu vždycky a úplně strašně. Jako fakt, krve by se ve mně nedořezal. A kolikrát vůbec nemusí bafnout, to je vlastně ještě horší. Když třeba tchýně úplně normálně přijde.
"Ježkovy voči, když jsem říkala, přines mi tampón, že malé otřu obličejík, myslela jsem odličovací, ne menstruační!" Hmmm... Zřejmě mezi nimi bude nějaký rozdíl.
Možná budu dělat pro Microsoft. Jeho Nokie se propadla do ztráty 1,3 miliardy € za čtvrtletí. Nabídl jsem jim své schopnosti a opravdu jsem přesvědčen, že bych dokázal ztrátu prohloubit až na 2 miliardy € za další čtvrtletí. Možná i víc, když se podaří do všech Nokií dostat Windows. Zatím neodpověděli, takže nevím, jestli k tomu někoho vůbec potřebují.
Spadl mi při koupání roční Viki do vany ručník. Proměnil jsem ho v poměrně přítulného úhoře, ale Viki rostou zoubky a nemá dobrou náladu. Nejdříve se ho pokusila umlátit parníkem, a když to nešlo, chytře ho chytla na banán. Bylo to vyloženě štěstí začátečníka, protože v přírodě úhoři umělohmotné banány moc nežerou. Jenže se jí stejně vysmekl a uplaval, ale Viki se nevzdala, chytila ho oběma rukama a zkoušela ho utopit. Je jí 12 měsíců, tak mějte ohled, že zkoušela utopit rybu. Já také dlouhou dobu zabíjel holuby, co nám ožírají kytky za oknem, tak, že jsem je shazoval z parapetu. No nesmějte se, jak máte poznat, že je to stále stejný holub? Jsou jako Číňani. Jen jeden se nade mnou slitoval a
5
smrt aspoň předstíral. A ještě k tomu úplně blbě, protože holub zabitý pádem z výšky je prostě rozpláclina a tenhle měl peří všude okolo a k tomu pár kočičích stop. Vsadím se, že se mi ještě pořád směje.
Viki je rok a už je připravená na školu, máme to ale geniální dítě. Aspoň podle seznamu z ministerstva, co má umět předškolák. Má mít koordinovaný pohyb a to má, jen ji musíte držet nahoře za ruce a můžete s ní koordinovaně smýknout kamkoli chcete. Aspoň já to tak dělám a funguje to. Má se umět vysmrkat. To někdy umí, občas doslova vyplivne něco z nosu, ani netušíte, kam to letělo - pokud vám to nepřistane na obličeji, ale hlavně umí šušně vcucnout! Jako ne popotáhnout, jen schovat. Chcete jí vyčistit nosík, ona se nadechne - a jsou fuč, čisto... Netuším, jak to dělá. Po chvíli se zase vrátí, ale kdo má pořád sedět u nosních dírek a hlídat, jestli už nejdou. Má umět používat toaletní papír. Zrovna před chvílí nám v obýváku nasněžilo, je neuvěřitelné, co s hajzlpapírem dokáže, o to bych strach neměl. Má zvládat odloučení od rodičů. Bez problémů. Většinou jsme jí šumafuk. Dejte jí ovladač nebo mobil a ani po nás nevzdechne. Dokonce před námi bude utíkat. Má vystupovat samostatně. No, jak jinak, že? Ledaže by zrovna vystupoval někdo s ní, ale tomu se často nedá zabránit. Nemá výkyvy nálad. Jako bych četl její popis, to ona vůbec nemá. Nejdříve prdíky první půlrok, pak růst zubů, takže má permanentně blbou náladu. Jako fakt hodně blbou. Ve škole mezi ostatní zapadne. Má dovést odložit přání na pozdější dobu. To je také celá ona - my si přejeme, aby už konečně usnula, a ona to dokáže odložit i o 4 hodiny. Má dodržovat dohodnutá pravidla. Jestli se někomu podaří s ní dohodnout, je dost možné, že to začne i dodržovat. Ale pravidla mohou obsahovat pouze slabiku "tá-ta". Přípustné je ještě "brm". Když do toho převedou školní řád, je to v suchu. Dítě má zvládat koordinaci ruky a oka. Vzhledem k tomu, že jsem již mnohokrát dostal její pěstí do svého oka, mohu se za ni zaručit. Má rozlišovat sluchové a zrakové vjemy. To je úplná novinka, kterou se naučila před pár dny: když mne v noci slyší, že jdu k postýlce, tak zavře oči a dělá, že spí. Někdy ji prozradí, že při tom stojí a čumí přes postranice na můj počítač. Má umět vytleskávat slabiky ve slově. To už je umění, není to nic snadného. Hlavní je načasování. Musíte prostě rychle slabikovat, jakmile začne tleskat. A to se jí moc často nechce, jenže dirigent, který se nechytí hned, jak začne orchestr, je prostě neschopný. Předškolák by měl také umět počítat po jedné a pamatovat si básničky nebo písničky. Z právního hlediska je to nedokazatelné. Já bych řekl, že si pamatuje úplně všechno, protože jsou vědecké studie, že děti do tří let používají myšlenkový otisk. Pamatují si úplně všechno, prostě se jim skutečnost otiskne do mozku. No nic, obléknu ji a jdeme se zapsat do první třídy. Ještě se podívám, co by měla umět v každém ročníku, jestli to jsou podobné podmínky, možná bychom měli jít rovnou na univerzitu.
Neuvěřitelné. Žasli byste, o kolik rychleji lze uvařit brambory. Když nezapomenete zapnout sporák. Ty japonci! Ta technika!
6
Hmmm... Čuch, čuch, tchýně se fénuje. Cítím pečený vlkodlačí chlup. A tolikrát jsem jí říkal, že stačí strčit prsty do zásuvky, dlouhé rezavé chlupy se odpaří a hezky naježí, takže získají lepší objem než od Schwarzkopfa. A to nemluvím o tom, že 220V prokazatelně odbourává tuky.
"Tak co bys chtěl ještě dělat?" - zeptal se na hřišti tatínek ne o moc staršího kluka, než je naše roční Viki. Ten pomalu přešel dvě atrakce, postavil se přímo před Viki a ukázal na ni, až se jí dotkl prstem. Viki to překvapilo, jelikož se jí zatím ještě mockrát nestalo, že by si jí vůbec někdo všiml. Sice už chodil, ale také ještě moc nemluvil, takže nikdo neví, co tím myslel. Jestli se s ní chtěl zhoupnout nebo chtěl sestřičku, živou panenku či osobního otroka. Ale protože pak přešel k pískovišti a začal kopat opravdu hlubokou jámu a protože jeho tatínek měl podivný mafiánský plášť, navrhl jsem Viki zmizet dřív, než oba skončíme pohřbeni v nejmenší Nevadské poušti na světě a místo náhrobku budeme mít bábovičku delfínka a kachničky.
Občas se mi stane, že zapomenu peníze, ale v krámku kousek od nás jsme tak pravidelnými zákazníky, že to ani nevadí. Dnes se mi ale poprvé stalo, že já peníze měl, ale oni ne. Zřejmě je den výplat, takže měli jen tisícovky a dvoutisícovky, proto mne prosili, jestli bych nemohl zaplatit jindy. No, kdybych dostal korunu vždycky, když mi tohle někdo řekne... Měl bych korunu. Souhlasil jsem, ale upozornil jsem prodavače, ať si moc nezvyká, protože už takhle trávím roznášením peněz po obchodech tolik času, že bych se tím mohl živit. A kdo to pak má pořád tahat. Teď hledáme po všech pokojích tašky a batohy. Půjdeme nakupovat.
Jedna Britka zapsala na kandidátku krejčovskou figurínu, policie ji teď vyšetřuje. Vidíte, stále se máme od vyspělých demokracií co učit: my, kteří máme dřevěných panáků plnou Sněmovnu, jsme ani netušili, že se to nesmí. A to jsme ještě celosvětová rarita, že když nějaká doslouží, udělali jsme pro figuríny i Senát. Jenže tak daleko ještě nejsme, aby se to mohlo zavést. Kolik dutých hlav jsme již zkoušeli vykřížkovat a kolik jich ještě zbývá! Smutné je, že podle průzkumů ani jedna z krejčovských panen není panna, prakticky všechny panny jsou ošklivý starý chlap. Pokud ovšem vyškrtáme všechny figuríny, zbude nám z volebního lístku jen volební lístek.
Ehm, opravdu se dnes demonstruje za demisi vlády a nové volby? Vzhledem k tomu, že všechny strany již mají nakoupené billboardy na volby... Buď mi něco uniklo, nebo je smysl velmi unikátní.
Vždy jsme měli popelnice ve škále SMĚSNÝ ODPAD, SKLO a PLAST. Vlivem nějakého tvůrčího génia na popiscích nyní třídíme odpad na SMĚŠNÝ ODPAD,
7
POHLAVNÍ SKLONY a CHLAST. Doufám, že POHLAVNÍ SKLONY brzy někdo vyveze, protože jsou už tři dny plné.
Příkrm byl nějak hutný, Viki ho nemohla ani polknout. Káťa mi poradila, abych to zředil čajem. Jenže jak, když je na něm dudlík. A tak jsem prvně v životě podojil flašku a odstříkal si do jídla. Snažil jsem se být něžný a nebrat jí moc, protože si stěžovala, že je doma sama na sedm malých lahviček. Pak jsem ji položil do čajové konvice. Aby se zase trochu napásla.
Viki se objevily další zuby, takže teď má dva nahoře a dva dole. Snad brzy narostou další, protože zrovna nevypadá úplně jako miminko, spíš jako hlodavec. Musím ji teď víc hlídat, když si venku cucá spodní ret, několik skautů začalo kroužit kolem, že by si ulovili bobříka.
Tak si ťapu po chodníku a najednou jsem našla vajgla! Podařilo se mi ho drapnout pinzeťákem, táta si ničeho nevšiml, jelikož je strašně vysoko a když se sehnu, netuší, co tam dělám. A už jsem si málem dávala práska, když se najednou přihnal úplně cizí chlap! A myslíte, že mi nabídnul, že mi připálí? Kdepak, už cestou volal: "Fuj, to není HAM!" Copak jsem blbá? Je mi 12 měsíců, ale vím, že cigáro není HAM, cigáro se hulí. Když nemáte zapalovač, doufala jsem, že tu trochu nikotinu aspoň vyžužlám, jenže už tam byl jen filtr. Tak jsem si řekla, že ho aspoň schovám do žgráně a večer při kojení si u prsíčka udělám filtrované espresso. Táta mi ho vzal, ale řekl mi, že jestli chci žváro, mám si šluknout, až na mne dýchne tchýně, tak se teď nemůžu dočkat babičky.
Víte, jaký nejstrašlivější zvuk dokáže vydat dítě? Rodiče, nenapovídat! Snad každý ví, že mimino dokáže ječet, křičet, vřeštět, žalostně plakat, ale přesto je jeden nervy drásající zvuk, který k smrti vyděsí všechny rodiče. Nejhorší na něm je, že si ho nikdy hned neuvědomíte, proto je tak zákeřný. Je to zvuk a-b-so-l-u-t-n-í-h-o ticha. Až mne přejel mráz, jen jsem to napsal. Představte si, že si vaše dítě někde hraje a po dvou minutách zjistíte, že neslyšíte vůbec nic. Mumlání, mrmlání, žvatlání, výkřiky, pláč... Cokoli. Nic. V tu chvíli vyskočíte a začnete ho hledat. Winston Churchill si může být jist, že jeho dítě zrovna našlo všechny zásoby doutníků a zkoumá, jestli umí plavat. Dítě Warrena Buffetta nejpravděpodobněji najdete u počítače, jak přichází na to, co se stane, když klikne na položku "Sell All". A dítě Obamových zcela jistě již otevřelo kufřík a hraje si s tlačítky MOSCOW, PEKING, TEHERAN...
Exkrementační místa našeho psa Dennise jsou dávno legendární a vydala by na samostatnou věděckou publikaci. Několikrát jsem psal o jeho chorobném kadění přímo před kamerami ostrahy, jako by zoufale chtěl, aby na záznamu našli akorát hov... No, nechme toho. Teď mi dochází, že jsem nezaznamenal
8
jedno z jeho nejlepších "zasedání", kdy si zvolil místo přímo před blikajícími světly parkující sanitky. Zvykl jsem si, že nesmírně rád se vyprázdňuje na rozích křižovatek a je schopen předstírat vykonávání potřeby i dvacet minut, zatímco já stojím jako idiot u něj a všechny autobusové zájezdy projíždějící kolem pořizují poslední nebo první nezapomenutelné snímky Prahy. Ale sbírat po něm bobky, zatímco kolem vás pobíhají zdravotníci s pacientem a jeho příbuzní, to byl jeden z okamžiků, kdy jsem se velmi snažil projít do nějaké alternativní reality. I když mi bylo jasné, že v ní již jsem. Dnešní noční vycházku si můj skoro hlucho-slepý pes vychutnal vedle zamilované dvojice, která se nepřestala líbat za svitu nočních lamp, ani když vedle jejich hřejivé lásky přibývalo i hřejivé, kouřící hovínko. Šťastné dvojice si tyto okamžiky připomínají jakkoliv, ale jsem si jist, že nikdy v nich nefiguruje přikrčený pes s vyvalenýma očima a hromádka určená pro kanalizaci z doby Karla IV. Jenže my pejskaři víme (úplně jako bych slyšel hlas Františka Nepila), že pejskové si ty své věci velice šetří a pečlivě vybírají, kam je umístí, takže je to vlastně pocta. A svým způsobem se tak dá říct, že můj pes je nevyléčitelný romantik.
Ahoj, jsi tady? <Martin> 1 Ty jsi fakt na kalkulačce? <Martin> 1 Vážně nemůžeš psát písmena? <Martin> 0 Kdy a kde se teda sejdeme? <Martin> 16:30, 50.079685, 14.429858 ok, v jaké barvě chceš ty kryty? <Martin> 255 255 255 tak bílé. Ale jak jsi psal v analýze, já fakt nevim, kde to všechno mám najít. <Martin> 74.125.224.241 moc vtipný, poprvé vidím IP verzi UGBADQ. Hele a co když to všechno nestihnu? <Martin> +++ jako že sem mrtvej, jo? <Martin> 1 tak jo, kdybych něco zapomněl, tak na mne pískni
9
<Martin> 3,141 592 654 :DDD (Někteří lidé sežerou úplně všechno. A jmenují se linuxáci. Protože u nich je všechno možné...)
Na návštěvě cizích zemí je jednou z nejkouzelnějších věcí, že NIKDO neumí česky. Největší bariéra naší země se náhle stává kladem. Je tak ohromně osvěžující a uvolňující, když úplně klidně můžete říct člověku vedle vás v metru: "Teda, ty ale smrdíš, prase jedno nemyté!" Pokud to řeknete s úsměvem, možná ještě získáte přítele. Ale kdo by takového chtěl, že? Povídat si o lidech kolem sebe s naprostou otevřeností byla jedna z nejlepších zábav. Jediné, na co je nutné dávat pozor, jsou cizí slova. Já třeba zjistil, že jedno z mezinárodních slov je "fuj". Bohužel jsem to zjistil po slavnostní štědrovečerní večeři, na kterou jsme byli pozvání a kde se servírovala rybí polévka v receptu "vyvařené akvárko". Velký trapas. Zcela jiná zábava je v Maďarsku. Pokud jsme jen zaslechli v maďarštině třeba: "Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají." - lehli jsme smíchy. V Maďarsku není absolutně možné účastnit se jakéhokoli vážného obřadu. Zajímalo by mne, jestli jim naše čeština zní také tak ohromně srandovně. Když s námi někdo mluvil, musel po každé větě mít aspoň minutovou pauzu, než jsme byli schopní se zase nadechnout. Ale proč o tom všem píšu: znáte, že když přijdete do nějakého Vietnamského krámku, kde se mezi sebou baví vietnamsky, pokřikují na sebe nebo si něco mumlají... Zjistil jsem, že pokud se naučíte říct vietnamsky "děkuji" a "nashledanou", často prodavač zbledne a jednou se i roztřásl. Asi se začnu učit, hrozně by mne zajímalo, co říkají...
Dnešním dnem končí Matějská pouť. Takže zbude už jen strašidelný zámek, horská dráha, twister, centrifuga a kolotoče. Zkrátka pouze atrakce, které provozují Věci Veřejné.
U hotelu Hilton před dvěma auty livrejovaný muž k ženě (vypadá jako Deane Keaton): "Které je vaše auto?" "Většinou jezdím touhle dodávkou, ale dnes se musím spokojit s tímhle Bentley vedle."
Když projíždím s Viki v kočárku kolem regálů v hypermarketu, snažím se udržovat bezpečnou vzdálenost mezi zbožím a jejíma trčícíma ručičkama lovícíma v prostoru. Nemohu však zabránit, aby chytala dlouhé kabáty, sukně a šály ostatních zákazníků. Tady musím učinit děsivé přiznání: moje dcera nakupuje lidi. Skutečně, chvíli vybíráte sýr a najednou zjistíte, že k lahodnému Brie naše holčička vybrala ženu středního věku se splývajícím šátkem, který Viki křečovitě svírala, aby jí zboží nikdo nevyrval. Dalo by se říci, že mé dítě obchoduje s bílým masem, ale zkušenost mne naučila, že barva pleti vůbec
10
není rozhodující. Jednou chtěla Afričana v dlouhém kabátě, jindy Číňana s deštníkem a čapla i Ukrajinku s mopem, která v obchodě jenom pracovala. Všichni se naštěstí usmívali, a když se usmála i Viki, zjistil jsem, že bychom je mohli mít velice levně. Protože je to věc, která se může stát i vám, je důležité vědět, jak to všechno začalo: jedu si takhle uličkou v obchodě a vidím, že za mnou běží vousatý starý pán v tvídovém oděvu. Určitě cizinec, vypadal jako Skot. Bylo mi jasné, že spěchá, a já blokoval kočárkem celou uličku, tak jsem přidal - a ten pán také. Tak jsem ještě zrychlil, až to začalo vypadat na honičku, starý pán určitě ztrácel dech, protože běžel předkloněný a trochu to vypadalo, že se dusí. Ostře jsem zahnul do první uličky vpravo, pán nás přeběhl, ale okamžitě se vrátil a natahoval ruce, jako by šel po Viki. Lekl jsem se a objel plato s limonádama, abych se mu ztratil, ale on najednou zabořil hlavu mezi PET lahve, nejspíš nemohl přečíst etikety. Jenže tam stál opravdu divně, jako když pštros vrazí hlavu do písku. Jel jsem k němu, jestli je v pořádku, ale pokaždé, když jsem se pokusil přiblížit, vyhodil rukama jako panák na špagátě. Najednou jsem si všiml, že mé dítě svírá tvídový šál, který obepíná plato a došlo mi, kde asi končí. To je celkem všechno, sepsal jsem to hlavně proto, aby se další rodiče již nemuseli půl hodiny schovávat s kočárkem v boxu mezi mraženým hráškem a rybími prsty.
Přišla za mnou manželka, postavila se za mne a začala mi jedním prstem jezdit vzadu po krku. Pak mne kolem něj objala a políbila na ušní lalůček. "Nechtěl bys mi sundat košilku?" - zeptala se tichým, ale velice svůdným hlasem. Okamžitě jsem přestal pracovat. "To chci vždycky." - zašeptal jsem a neodvážil se otočit, protože bylo strašně příjemné cítit, jak se tiskne k mým zádům. "A sundáš mi i kalhotky?" - zašeptala zajíkavě. Nasucho jsem polkl. "Cokoli budeš chtít, lásko." "A splníš mi ještě jedno zvláštní přání?" Natáhl jsem ruce dozadu a přitiskl ji k sobě. "Udělám všechno, co tě napadne." "Slibuješ?" "Jasně, že jo!" "Tak prosím tě sundej i všechno ostatní suché prádlo, vyžehli ho a ulož do skříněk, jsi můj poklad!" - vyskočila a zmizela. Debil, debil, debil. Ještě stále tu sedím a říkám si, že kdyby se to nám chlapům okamžitě nepřepínalo z mozku úplně někam jinam, tohle šlo poznat ze sta metrů, v mlze a v komatu! Já vím, že naposledy jsem říkal, že to bylo úplně naposledy, tak teď! Teď to bylo naprosto a totálně posledně naposledy a už NIKDY se nenechám oblbnout jako totální blb. Lidi, já jsem ale takovej vůůůl... No, nic, čeká mne děsně sexy žehlička. Doprčic.
12 měsíců mi byl čert dlužen, je to jako vstup do armády. K čemu je, že už mi je rok, když je to samé "Nesmíš!" "Nesmíš otvírat tu skříň!" - tak proč si jí pořádně nezamykají, to si přímo říkají, abych se do ní podívala. "Nesmíš vyházet všechny police!" - a přitom dosáhnu jen do prvních čtyř. "Nesmíš jíst to psí žrádlo!" - přitom tomu psovi je to úplně fuk. Kolikrát mu sedím na hlavě a je mu to fuk. Mimochodem, když vám takový psí čumák pěkně funí do plíny, je to moc fajn. Ale abych pokračovala: konečně se začnete pohybovat, můžete se dostat k neuvěřitelným věcem a najednou se ukáže, že nikam nesmíte! Děs. Tak jedna z důležitých věcí: vždycky mějte ulepené ruce. Já vím, že to není nic
11
příjemného, ale budete koukat, co všechno se vám na nich zachytí, když se už už dostanete na nějaké supr místo, strhnou vás, ale v poslední chvíli aspoň máchnete a máte třeba... máminy brejle. To je zvlášť sranda, protože mne pak chvíli nemůže vůbec najít. A i když vás konečně chytne a vezme vám je, máte pár desítek sekund k dobru, protože než je po mně vyčistí, jsou jí úplně k ničemu. Táta zase strašně nesnáší, když mu probírám věci na stole. Už k nim vůbec nesmím. Má dokonce osobní stráž, říká tomu Švýcarská garda. Je to vlastně jenom dvoulitrová PET láhev, ale přes toho průhledného, dutohlavého pitomce se vůbec nedá dostat. Nejenže mne vždycky odstrčí a je všude (je děsně rychlej), ale když si z toho kecnu, ještě mne pokaždé majzne do hlavy a ten dutý zvuk mě pěkně prudí. Ale já stejně vím, jak na něj. Vůbec neútočím na stůl. Dělám, jako že je mi šumák, pěkně přijdu k tátovi, drapnu ho za rukáv, postavím se, přelezu k němu do křesla - to on zbožňuje, trouba jeden starý chvíli se jen tak tulím a pak, když úplně odvedu jeho pozornost, mám jeden výstřel. Největší žrádlo je prostě praštit do klávesnice. Na obrazovce začnou skákat věci, táta vykřikne a já tak miluju, když se něco začne dít! Jednou jsem už skoro chytla M. Ale největší zálusk mám na ENTER, takové to největší tlačítko. I v noci někdy slyším, jak mne volá. Ups, někdo jde, jdu zase předstírat, že spím. Nepráskněte mne a dělejte jakoby nic. Rychle začněte nenápadně žužlat první věc, co máte po ruce.
Potkal jsem jednoho slavného basketbalistu, měl chudák zrovna nohu v sádře. A i přesto vyskočil mnohem výš, než já, i když jen tak stál vedle mne a vůbec nikam neskákal. Jen jsem si tak představil jeho dítě. Dá si prcka na ramena, ten tam bude chvíli zívat, aby vyrovnal změnu tlaku, pak si bude hrát s obláčkama a nakonec omdlí, protože v té výšce už je nedostatek kyslíku.
Francouzi volili proti Sarkozymu a tak končí duo Merkozy, vyhrál François Hollande. Tím se chystá v Evropě nový stát. Merlland.
Máme nejchytřejšího psa na světě. Stačí mu nasadit kšírky a můžete - poté co ho vytáhnete zaklíněného v sušáku, třikrát se přerazí, než se vymotá mezi čtyřma nohama nízkého stolku, vrazí do botníku, ujedou mu packy na autě, co tam nechalo vaše dítě, rozplácne se o dveře, protože stále nechápe, že se prochází jejich otevřenou částí, vjede čumákem do bačkory, čímž zcela ztratí poslední zbytky orientace, jelikož všude zhasli a nemůže ji setřást, protože ji přišlápne ksichtem na ledničku, když mu jí sundáte, vyrazí nadšeně zpátky do bytu a jde si lehnout, takže ho znova budíte a strkáte před sebou, přičemž přední packy ještě chrápou, takže je táhne za sebou a mžourající oči sledují čumák, jak se sune kobercem, zatímco velké, plandavé uši fungují jako stěrka a ocas kmitající nadšením vám tancuje po obličeji - jít ven. Je sice na opačném konci žebříčku, ale je první!
12
Našli jsme s Viki na pískovišti bábovičku koně. Byl asi 10cm pod povrchem, takže tam nemohl být moc dlouho. Maximálně 18 století. Ale kopeme dál, možná narazíme jednou na bábovičku mamuta!
Vyndali jsme si s Káťou párky z ledničky. Podívaly se na nás a povídají: "Chm, chm, chm, jeden páreček a čtyři nohy."
Tchýně si stěžuje, že ji pálí zadek, ale pochvaluje si, jak jí zhubnul. Teď už nemá cenu jí říkat, že jsem do záchoda nalil tu žíravinu na čistění. A běda, jak tu někdo cekne!
Viki už to na pískovišti celkem zvládá, a tak jsem si našel velký kyblík, naplnil ho pískem, a že udělám dceři obr bábovku. Jenže najednou se přikolébal skoro tříletý kluk a vzal mi ho. Možná s ním měl něco rozdělaného. Chvilku jsem přemýšlel, že bych měl začít brečet a vřískat na celé kolo, abych zachoval pískovištní bontón, ale nějak už to ze sebe nedokážu dostat. Pak se ten kluk začal zajímat o Viki. Řekl jsem mu, že je ještě malá a i když se naučila nabírat lopatkou, zrovna ji drží obráceně, také neumí stát, takže leze po čtyřech a pak je celá od písku. Nevěděl jsem, jestli mi vůbec rozuměl, nic neříkal. Ale pak Viki obrátil lopatku správně v ruce a celou jí oprášil od písku. Vepředu, vzadu a dokonce jí vyhrabal i botičky, i když byly zabořené po kotníčky v písku. Každý má o svých dětech nějaká přání a sny. Já bych si přál, aby Viki jednou byla jako on. Přijít k někomu úplně cizímu - a sebrat mu kýbl. Béééééééééé!
Chtěl jsem si půjčit od Káti deštník, ale nepodařilo se mi ho vůbec rozevřít. "TO musíš držet tady za konec, ale trochu tlačit dopředu, pak tady posunout, opatrně rozevřít, ale jen tak do půlky, pak narovnat dráty, dole zasunout, tady uprostřed zmáčknout a dostat přes kloub, pak tohle držet při sobě a dorozevřít." Rozhodl jsem se, že bude jednodušší i rychlejší sehnat letku čínských stíhaček, aby ty mraky rozehnaly.
Potkali jsme při venčení pána s velmi starým bassetem, sotva se vlekl, že i Dennis vedle něj vypadal svěže. "On už je starý, je mu 15 let." Kývl jsem k Dennisovi: "Jemu taky." "Taky už nevidí..." Kývl jsem: "On taky ne." "I hluchý je..." Zase jsem musel přikývnout: "To on taky." Basset se zamotal kolem stromu a pán povídá: "Taky ztrácí orientaci." "To on taky." - odtušil jsem. Pak se Dennis pokusil oklepat a švihnul sebou na zem. Rychle se posbíral a vrazil do první lampy. Znovu se oklepal a zase se rozplácl. Pán ho pozoroval a nakonec prohlásil: "Dobře, vyhrál jste." I'm Winning!
13
Kátě se nelíbilo, co jsem napsal o jejím deštníku, protože ho má dlouho. Má k němu vztah a má i vlastní osobnost. Jmenuje se Matylda. Aby neměl osobnost, nejstarší zprávy o něm jsou, když byl ještě medúza. Pak vylezl na břeh a narostla mu noha. Nejdříve si ho všimli dinosauři a brzy zjistili, že i když má sotva velikost jejich očního víčka, poskytuje jim výhodu, že v dešti nemusejí tolik mrkat. Díky tomu ovládli zemi, protože začali lovit tak zběsile, že jejich nepřátelé nestačili mrkat. Během doby ledové jim ovšem byl k ničemu, jelikož tolik nepršelo, a tak si řekli, že vyhynou. A pak Kátin deštník našla až opice jménem Darwin. Používala ho jako hůl na cestách, obdělávala s ním políčka, udržovala oheň, posouvala šachové figurky a i jinak byla úplně blbá, takže z ní zůstala jenom gorila. Naštěstí ho od ní koupil jeden hodný pračlověk za trs banánů a ten zjistil, že se dá skvěle použít jako zbraň. Objevil to náhodou, když ho chtěl kousnout had, ale spolkl deštník a ten se rozevřel. Málo se to ví, ale právě tehdy byl vynalezen televizní satelit. Dost na prd, když nebyly družice ani televize, proto se na to zapomnělo. Pak pračlověk strkal deštník do nejrůznějších otvorů a rozevíral, což je životní období, jakými by se nikdo nechtěl chlubit. Asi proto jsou místa, která navštívil, v jeho deníčku začerněná. Dlouhou dobu se nic zajímavého nedělo, než se deštník dostal k jednomu Římanovi v Pompejích. Ten učinil dva objevy: že deštík je vám proti pršící sopce úplně na hovno a než se z něj stala turistická destinace, že to, co mu zbylo v ruce, podstatně zlepšuje příjem rádia Vesuv. Opravdu škoda, že na to nepřišel o pár minut dřív. Nejpozději ve chvíli, kdy vysílali to varování...
Káťa dělá Viki Matterhorn a ten prcek ji pokaždé s nadšením vylézá. Bohužel tu není moc věcí, o které by se roční dítě mohlo postavit na nohy, tak používá nás. Chytí se kalhot a vyšplhá ze čtyř na dvě. Jsme její živá vztyčovadla. Erektory. Proboha, jsem chodící viagra...
A zatímco jsem šel vyhodit plínu, Viki, ještě bez plíny, se sebrala a shodila všechno z postele: přebalovák, látkovou plínu, mazadlo... Problém je, že Dennis líná, i když vysáváme každý den, všude jsou chlupy. A to se ten pes prakticky nehne. Musejí mít vlastní nožičky. Nebo to tu roznášejí jeho blechy. Zkrátka, když jsem přišel, Viki se poválela po posteli a vypadala, jako by jí začala puberta. A zkuste objednat na depilaci roční dítě.
Viki objevila svazek klíčů a cinká s nimi. Vypadá jako malý Hagrid. Hodně malý Bradavický klíčník. Zaručeně ho nevyprali v perwollu. Což se ukázalo jako chyba.
Dennis chrápe. Sledovat Dennise a psát o tom, co zrovna dělá, je stejně dobrodružné, jako sledovat utváření hnědého uhlí. Mohl by natočit akční velkofilm. A stačil by na to foťák. A jeden snímek.
14
Viki našla depilátor. Také stroj na šlehačku. Páni, tenhle recept neznám. Chlupaté pusinky? Šlehačkový dort s vlastní kožešinou?
Viki vzbudila Dennise, shodila na něj počítadlo. Takže nejen, že vstal, ale navíc to má spočítaný. A podle počtu kuliček to má za pár...
Viki byla oficiálně zařazena jako nový živočišný druh: pískožrout. Ani pískomil nezbaští tolik písku, a to se na sexuologických klinikách vyprávějí story o tom, co všechno s pískem takový pískomil dělá. Vemte si jen, kolik písku se mu musí dostat do tlamy při francouzáku. Běžné děti si hrají s lopatičkou a hrabičkama, ale Viki je jako hladová míchačka na beton. Také používá lopatičku a hrabičky, jenže jako příbor. Chvilku ji nehlídáte a zjistíte, že máte místo dítěte zátěž horkovzdušného balónu nebo část protipovodňové hráze. Jak potom máte jet s takovým miminem k moři, když je schopné během dovolené sežrat půlku pláže? V zimě se to může hodit. Vezmete po krmení miminko na rameno ven, a když se ublinkne, máte posypaný chodník. Prostě je problém, že pokud to nepodchytíme hned, přejde časem na tekuté písky a skončí jednou na protipískové odvykačce. Zatím jsme jí hodně utáhli opasek a vychází jedno obrácení asi na 37 minut, než se v postýlce přesype.
Káťa udělala ovocné želé, chladí se v lednici. Napadlo mne, že bych je snědl. Celé se na mne třáslo. Ale možná to bylo zimou. Nebo mu vyhrožovalo máslo, že mu zláme nohy.
Káťa chtěla trochu zastřihnout vlasy. Škoda, že už přestalo mrznout, protože se mi podařilo vykouzlit opravdu stylový účes "V kulichu vypadáš skvěle!".
Viki má v koupelně omyvatelné leporelo jen s obrázky. Nevěděl jsem, co bych jí o něm vyprávěl, tak jsem si ho otextoval. Třeba na prvním obrázku je žlutý slon. Mával jsem s obrázkem Viki před obličejem a recitoval říkanku: Proč je žluté slůně? Nejspíš trochu stůně. Schováme ho v přístěnku, jistě chytlo žloutenku! Žádné strachy o ten potěr, skončí jako Harry Potter!
15
A teď jak to bylo o tom modročerveném medvědovi...? A tady je modrý méďa s barvou, co se těžko hledá. Má červené bříško. Co z něj krve vyšlo! Snad to měl být Yetti. Či byl malíř sjetý? Pochopitelně, tyto říkanky můžete používat u dětí, které ještě nemluví. Nebo nejsou vaše.
Měl jsem nějak suchou tvář, tak mi manželka dala krém. Aplikuje se prý na očištěnou a tonizovanou pleť. Jediný toner, co mám, byl v tiskárně. Tak jsem si po umytí nechal na obličej vytisknout knihu. A teď mám místo ksichtu facebook. Když nakrčím čelo, objeví se i timeline. Abych se tedy úplně sdílel: To se mi nelíbí! Při pohledu do zrcadla to se mnou vždycky cukne. Káťa mi začala říkat Zuckerberg.
Fascinující! Než jsem šel do koupelny, měl ten televizní program 108 stran, když jsem se vrátil, má jich 242. Viki prostě umí kouzlit a to je jí rok. Někdy bych tu měl nechat válet prachy...
"A kdo to tu teď zdržuje?" - smála se mi Káťa, že jsem nestihl uklidit hračky. "Já? Já to tady nezdržuju, já to tady celou dobu honím." Kapitánův deník, hvězdné datum -310678.0: "Vrátit se v čase a použít slovo »popohnat«, jinak to někdo bude mít na talíři celý večer..."
Našel jsem svůj a Kátin mobil. Ležely spolu na ručníku v koupelně. Kátin mobil má nějak divně upatlaný spodek. Prý je to od Viki, jak ho strčila do pusy, když jedla jogurt. Ale já si tím nejsem tak jistý. Nezbývá než čekat, třeba jednou přijdou a oznámí, že čekají tablet. No, při mém štěstí se spíš narodí Siemens A36. Musím to brát pozitivně, co Viki leze, tak by se další cihla za dveře docela hodila.
Dennis si to při noční vycházce metelil při zdi. Jistota je jistota, co kdyby se ztratil uprostřed chodníku? Na rohu stála skupinka mladých Němců. Jeden kluk v kraťasech se opíral o roh z druhé strany, kam po paměti Dennis zabočil a vrazil hlavou do jeho holých nohou. Němec vylezl dobré dva metry po zdi a
16
křičel: "Mein Gott! Schwarze Monster!!" Dennis ho neslyšel, narozdíl od půlky Prahy. Ještě stále na to má. Je mu 15 let, Metuzalém je jeho mladší brácha, ale dokáže vyděsit k smrti. Což při jeho černém kožíšku a bílýma packama není nic snadného. Ale dokázal skolit početnou skupinu Němců. I když se váleli po zemi smíchy. Je to Dennis. Schwarze Monster! MEIN GOTT!!!
V Klementinu padl 212 let starý teplotní rekord. Policejní mluvčí upřesnil, že padl vedrem. Také uvedl, že zatím není vyloučena smrt cizím zaviněním. Hlavním podezřelým je Slunce. V případě, že se vina prokáže, může nastat 15 až 20 let tma.
iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii Páni, to bude fuška, než vyčistím celou klávesnici. ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo oooooooooooooooo
Venku vedro a jediný sněhulák, který přežil zimu, je ten Viki. Dost mu pomohlo, že je pletený. Ale jednou málem roztál, mimochodem Viki má opravdu drsné hračky. Dal jsem mu podržet vonnou tyčinku a nepustil ji, ani když mu začala doutnat ruka. Mám z něj fakt strach. Respekt. Ale dokážete si představit, jak ho musela postavit do latě moje dcera, když se od ní takový drsoň nechá žužlat a mlátit do čehokoli svýma pletenýma koulema?
Přišla Káťa, že pro mne má zábavu na facebooku. Řekla, že k obědu bude kaše, pak mi dala hrnec a prý mám asi 200x šťouchnout uživatele Brambory. Zatracená práce, až to dodělám, tak mi, chlapec, pěkně poletí z přátel!
Vždycky bezpečně poznám, kdy je čas na upgrade počítače. Je to ve chvíli, kdy nedokážete poznat, jestli máte spuštěný přehrávač videa nebo prohlížeč fotografií.
Udeřily třicítky a s nimi přišla skvělá zpráva: konečně se podařilo opravit kotel a může se začít topit! Byl nejvyšší čas, aby to dodělali. Konečně se mohou přes léto pustit do oprav klimatizace.
17
Snažím se naučit dětský pláč. Viki jenom škytne ve spaní a Káťa, i kdyby byla v jiném státě, je hned u ní. Ale když mně dojde toaleťák, tak se nemůžu dořvat.
30. dubna, pálení čarodějnic. Ani bych si toho nevšiml, kdyby z věšáku nezmizel tchýnin azbestový kostýmek a nenašel v počítači otevřenou šablonu plakátu s dráčkem Soptíkem: "Budu požárníkem!"
Káťa začala sledovat anime, zeptal jsem se, o čem to je. Říkala, že Ichigo potká Kuchiki, která ho nespoutá ani Kidō, protože má obrovskou reaitsu, stane se šinigami a bojuje s hollow se svým Zanpakutō, které má nejdříve shikai a pak dokonce bankai. Občas bojuje spolu s Uryuu, který je Quincy. Když se Kurosaki stane šinigami, v těle ho nahradí Kon, modifikovaná duše, jinak plyšák. Takže teď lituji, že jsem se ptal.
Viki zalezla pod postýlku a odmítá svou skrýš opustit. Zkoušel jsem volání, mávat hračkami a - protože se hlásím k hrdé tradici otců, kteří o miminech nevědí vůbec nic - dokonce jsem prostrčil špriclema láhev s dudlíkem s vábením: "Na, puťa, puťa, na!" Nakonec nezbylo, než jednou rukou nadzvednout postýlku, druhou chytit za gumu tepláčků a vytáhnout ven. Naštěstí byla zabraná do žužlání objeveného teploměru, takže si toho ani nevšimla. Mimochodem, rektální teploměr byl z dutiny ústní úplně v šoku. Prý v životě neviděl řiť se čtyřma zubama. I Viki byla překvapená, že najednou není pod postýlkou, ale nejspíš to připočetla svým prdům, které jí občas dávají schopnost teleportace.
Vyjdu ze dveří se psem a Káťa na mne volá, že se Dennis zase vzpříčil v koupelně. Je mi to divné, protože je vedle mne, tak se podívám a tam není náš černobílý voříšek, ale naše roční dcera celá šťastná z takové výpravy do světa a že se jí podařilo tak rychle proklouznout dveřmi. Potud úsměvná a roztomilá příhoda. A teď se přesuňme do druhé perspektivy člověka, který dojde k výtahu, otočí se a uvidí chlápka se psím vodítkem v jedné ruce, ve druhé sáček na exkrementy a vedle něj poslušně leze dvanáctiměsíční dítě na všech čtyřech. Jsou věci, které nevysvětlíte. Pokud se k nám chystáte, nejdříve zavolejte. Odpojili jsme zvonek, aby se sem nedostala sociálka.
Viki se nám včera probudila uprostřed noci s obrovským křikem. Těžko říct, jestli se jen zamotala do plíny, nebo se objevily noční můry. Podle některých východních psychologů se mohou noční děsy vyskytovat v souvislosti s odstavováním dítěte od prsu a s tím spojeným strachem o potravu. V Číně se toto období nazývá "kozafuč".
18
Tak tchýně se nakonec rozhodla dodržet každoroční tradici pálení čarodějnic. Přišla sice zpocená, až jsem ji podezříval, jestli nechodí dnes Vltavou, ale teď prohlásila, že si jde ven zapálit. Měl bych se pomalu jít také obouvat, abych si ještě stačil skočit.
Dennis je plný energie, jako by vycítil, že přijede jeho o rok starší bratránek, jezevčík, pes rodiny Kátiny sestry. Je už dobré 2 minuty vzhůru! Musel chrápat celou noc na nabíječce. Divoce máchá ocasem. Cestou doprava málem podrazil nohy dvěma šnekům. Ale ujeli mu. Kdo by to řekl, že šneci používají nitro a drift?
Náš pes Dennis a bratránek jezevčík Junior se po měsících zase setkali. Očuchali se, olízli se, pak se Dennis pokusil na něj vyskočit, Juni se ho snažil zahnat štěkáním, jenže Dennis je hluchý, takže má pocit, že nikdo neprotestuje. Bylo skoro poledne, první máj, polední máj, byl lásky čas. Dennisův smradlavý dech zval ku lásce pach, kde hnilobný zaváněl kal...
Díval jsem se na trailer nového Batmana "Temný rytíř povstal". Nějak mne to dostalo do nálady a začal jsem si broukat "Temný rytíř povstal, koledu přichystal", ale pak jsem se zarazil, že jsem to nějak splet, i když to docela sedělo. Nejspíš to byla představa, jak Marie s Josefem bloudí po Gotham City, až se jim v chlévě narodí Batman. Nebo jak jde Maria navštívit Catwomen.
Na písek si již Viki ve svém roce života zvykla, takže jsme s ní šli na trávník. Do lezení se pustila s nadšením, a protože co chvíli nožičky předběhly ručičky a zaryla se obličejem do trávy, vypadalo to spíš, jako když jsme šli s dítětem na pastvu. Daleko větší problém ovšem bylo její neustálé žmoulání trávy. Pořád trhala stébla, až jich měla plnou hrst, a mačkala je v pěstičce, takže se slepily k sobě. Každých pár minut jsem našemu miminku musel z ruky vyndávat jointa, jinak si ho přede všemi lidmi v parku strčila do pusy a nasadila velmi blažený výraz.
Návštěva jezevčíka Juniora (16 let) připravila našeho psa Dennise o několik prvenství. Nejen, že ve svých patnácti letech přestal zde být nejstarším psem, ale byl překonán i jeho spací rekord o několik minut. Inu, Dennis je stále ještě mladík a má se co učit. Například, že se dá chrápat i během močení.
To byl trapas! Venčit dva psí dědky je opravdu zážitek k nezaplacení. Jeden je slepý, druhý nevidí, jeden je hluchý, druhý neslyší. Jeden se pochčije hned za dveřmi, u druhého se modlíte, aby vydržel aspoň za dveře. Jeden je schopný se ztratit na dvou metrech ulice, druhý je ani neujde. Pro snídani jsem pak šel
19
sám, což je nezvyk, když před obchodem na vás nečeká pes, jako každý den. A protože je zvyk železná košile, automaticky jsem venku nabídl Dennisovi špičku rohlíku. Je to takové poděkování, že počkal, a zároveň naznačení, že jdeme dál. Někdy už si toho kousku pečiva ani nevšimne, ale představte si ten šok, když promluví: "Tak děkuju!" Přišlo to zhruba z Dennisovy výšky, a protože obvykle můj pes nemluví, okamžitě jsem se ohlédl. Seděl si tam zarostlý chlápek kolem třicítky, popíjel své kafe s rumem a natahoval se po té špičce rohlíku. Beze slova jsem mu ji dal, nějak jsem nebyl schopný mluvit. Pak jsem nějak koktavě vysvětlil, že obvykle mívám s sebou psa. Pozdvihl špičku rohlíku k přípitku a pronesl: "Moje výhra." - a hodil ji do sebe. Pak jsem mu nabídl i zbytek rohlíku. Zavrtěl hlavou, že má rád jen špičky. Odpověděl jsem mu, že kdyby neměl vousy, byl by jako moje žena. Káťa mi čte přes rameno, zarývá mi prsty do ramene a syčivým hlasem mne upozornila, že jestli k tomu napíšu jedinou poznámku, budu mrtvý a svobodný muž. Nemám tušení, co má na mysli. Ale od zítřka si před obchodem vezmu jakéhokoli psa, který tam zrovna bude.
Viki odmítá nosit botičky. Nakonec jsem ji musel nafotit, přilepit na levou tvář oznámení o špatném parkování a teprve pak si nechala nasadit botičku. Teď se zase odmítá hýbat.
Poslední vědecké výzkumy prokázaly, že ruka miminka projde rukávem mnohem snáze, pokud nesvírá půlmetrové Barbie auto. Nicméně experiment zároveň prokázal, že když se dítě odmítá pustit, jde to i tak. Výsledky naznačily nečekanou cestu výroby adaptivního oblečení, které by umožnilo nosit kojenecké dupačky ještě ve dvaceti letech. To jsou ověřená fakta, která udělají radost nejen Vašemu rodinnému rozpočtu, ale jistě i Vašim dětem.
Po delší době jsme vytáhli kočárek, a protože jsou vedra, odhodili jsme i pouzdro na fusak. Poprvé jsem Viki v golfovém kočárku připoutal kšírkama. Nezapomněl jsem ji přivítat na palubě, upozornit, aby během letu nekouřila, a ukázal, že kabina pilotů je za ní nahoře. Byl to úžasný pocit. Všichni chlapi o tom sní, ale kolika mužům se podaří být letuška? Snažil jsem se, aby se jí cesta opravdu líbila, a tak na každém přechodu, při čekání na zelenou, jsem se ptal, jestli si nepřeje něco k pití. Viki vždy zavrtěla hlavou a snažila se schovat v kočárku. Cestou jsem popisoval, co může vidět z okýnek letadla, ale ona se stejně dívala, kam chtěla. V dnešní době neseženete jen tak tlumočníka do jazyka ročního dítěte. Před hypermarketem jsem s ní dokonce udělal několik efektních obletů. Když jsme nakonec přistáli zpátky v kočárkárně, poděkoval jsem jí, že cestovala zrovna s námi. Nevím, jak moc si užila cestu, řekl jsem jí: "Podle výrazu bych si skoro myslel, že když jsi mne sledovala, jak dělám letušku, zoufale sis přála, aby to konečně spadlo." Viki na mne shovívavě pohlédla, pak zavrtěla hlavou a usmála se. Takže se jí to snad líbilo. Problém je, že poslední dobou vrtí hlavou na všechno. Chceš napít? Vrtění hlavou. Strčíte jí dudlíka do pusy a vyžahne flašku na jeden nádech... V každém případě,
20
kdybyste mne hledali, najdete mne na pravidelných trasách společnosti Brussels Airlines.
Viki začala chodit za jednu ruku. Jednou začne sama a budu jí moci odšroubovat i ty dvoje postranní nožičky. Nevěřili byste, jak těžké je bylo sehnat. Když se dítě učí na kole, kolečka seženete všude, ale když se učí chodit, nikde nic nemají. A jak se na vás dívají, když hledáte pumpičku na miminka nebo botičky galuskáče. Jen v jednom podivném krámku jsem málem sehnal i náhradní řetěz k batolatům, dokonce mi nabízeli v akci i kotlíček a nějaké baby koření. Jenže tam najednou přišla nakupovat tchýně, tak jsem rychle vypadnul.
Naše roční dcerka právě žužlá dětský olejíček. Až půjde spát, nesmím zapomenout ji obrátit zády od nás. Její zadeček se právě mění v ráži 9 milimetrů.
Zjistili jsme teď před létem, že máme na Viki spoustu teplého oblečení, které jí už v zimě nebude. Takže teď hledáme na výměnný pobyt eskymáčátko, které netuší, co si počne v iglú s kolekcí plavek.
Ve věku jednoho roku dítěte je skvělé dát mu jeho první auto. Mělo by prý být nerozebiratelné na malé části, nerozbitné a netoxické. Do háje, takže tu sérii skleněných cisteren pro modeláře s opravdovým kyanidem, dioxinem a botulotoxinem můžu vyhodit.
Koupili jsme Viki kaši speciálně "Na spaní". Je pro děti od ukončeného čtvrtého měsíce. Takže abych zítra běžel ověřit na studijní, jestli dokončila první měsíc druhého semestru.
Možná si také občas dáte zákusek z dětství: "koňakovou špičku". Ani tehdy, ani dnes se však nesežene snadno opravdu dobrá. Buď má žlutou hmotu místo vaječného koňaku nebo hnusnou náplň nebo obojí. A já právě přišel na skvělý recept, jak přivést k dokonalosti každou špičku! Jmenuje se to "špička v lázni". Stačí k tomu jakákoli špička, třeba i ta hnusná. Tu zalejete na talířku vaječným koňakem a 16% alkoholu způsobí, že je úplně fuk, jak chutná. Pokud máte splín nebo oslavujete, můžete si špičku zalít ve skleničce. Pokud vás pak chytne policie a dá vám dýchnout, můžete stále tvrdit, že jste měli jen špičku...
21
Zítra, 6.5.2012, v 5:35 bude Měsíc vzdálen od Země pouhých 356 955km, tedy co by Chuck Norris kamenem dohodil. Hladiny blízkost Měsíce zvedne asi o 15cm, takže si raději ulejte z pití na nočním stolku. A navíc můžete spatřit až 8 létavic za hodinu, z chvostu Halleyovy komety. A jestli si tady ten pes pode mnou ještě jednou prdne, bude jich i 9.
"Nic nevypadá tak roztomile, jako miminko šťastně objímající velké balení toaleťáků." - napsal jsem kdysi. A mýlil jsem se. Ještě roztomilejší je miminko s ještě větším balením, takže za ním není vidět a čouhají mu v kočárku jen nožičky. Takový toaletní papír s kopajícíma nožičkama v kočárku působí jako hajzlpapírové tamagochi. Musel jsem si to vyfotit a jen jsem poodstoupil, připojili se ke mně s foťáky další 3 lidé. Viki se snažila vykouknout, co se děje, ale jen tím způsobila, že se 12 rolí tamagochi zakymácelo a opět se v kočárku opřelo. Což vzbudilo potlesk. Také jsem dostal pitomý dotaz, co budu dělat s tolika rolemi. Řekl jsem, že pracuji v pyramidě jako švadlena a oblékám mumie. Hajzlpapíry se souhlasně zatřásly a koply dotěru nožičkou. Problém nastal, když se Viki s rolemi cestou sblížila a jednu se jí podařilo nacpat do pusy skoro celou. Naštěstí pořád zbyl uprostřed otvor, kterým bychom ji případně mohli krmit. Ale pořád nemám to srdce Viki sdělit, že jsem četl horoskop pro toaleťák a vypadá to, že skončí v... ne moc dobře. Ani chudák nemůže doufat v reinkarnaci, protože je to naštěstí jedna z mála věcí, která se nerecykluje. Jsem tak vděčný za civilizaci. Muselo to být strašné, když byly jen látkové plíny, ale ještě horší, když byly jen látkové toaleťáky. Prý se právaly s ponožkama...
Viki za mnou dolezla do koupelny. Upozornil jsem ji, že vodu z vany bych nepil, jelikož jsem se právě umyl a to, v čem ležím je asi 200 litrů bujónu z tatínka. Zatímco jsem si ještě myl obličej, podařilo se jí ukořistit mýdlo, takže poprvé v životě poznala co to je "být namydlený". Vynalezli jsme tak skvělou pomůcku pro logopedy: učit se mluvit je mnohem zábavnější, když vám jdou od pusy bublinky.
Dlouhou dobu jsem se snažil zjistit, jak moc je ten náš pes Dennis blbej. Teď přišly výsledky a tady je poslední stránka soutěžích: 373. Azbestové pončo 374. Bublající bahno 375. Šalamounovo hovno 376. Bambus 377. Poleno 378. Pumpička na sáňky
22
379. Bedna kytu 380. Houpací kůň 381. Vagón šušňů 382. Tágo na ping-pong 383. Pantok 384. Troky 385. Vycpaný medvěd 386. Dlabaný necky 387. Litr bublin 388. Dennis
Dokážu se přihlásit na Facebook z jakéhokoli prohlížeče. Jsem jako Vodafone Experti!
Dělal jsem s Viki bábovičky králíčků. Měli jsme rozdělenou práci: já je opatrně kladl na okraj pískoviště a ona je vždy rozmlátila hrabičkama dřív, než ty chlupatý mrkvožrouti stačili někam utéct. Nebylo z nich maso, ani kožíšek, proto nejdou na dračku, pro šťastnou packu to byl oříšek, jsou totálně na sračku.
Některé manželky jsou obzvlášť rafinované v tom, jak z vás udělat v drogerii úplného debila. Pokud vás žena pošle kupit vložky, asi vás pánové překvapí, že nějaké velikosti vůbec neexistují. A už vůbec ne velikost "tři soutěsky". Vysvětlili mi to až v té třetí, v první mi řekli, že zrovna doprodali, a ve druhé tvrdili, že prý jsou od povodní beznadějně vyprodané. Káťa je tu v křečích na zemi. Tvrdí, že to jsou ženské obtíže, ale já moc dobře vím, že to je smíchy. Teď už budu muset i pro pitomý toaleťák chodit hodně daleko.
Den Matek. Před květinářstvím stojí fronta 326 784 šroubků z vedlejšího železářství. To nemám šanci, tak jdu aspoň koupit bonboniéru. Složili jsme se na ni s procesorem, grafikou, harddiskem a pamětí pro matiční desku. Zdroj chtěl napsat aspoň básničku, ale nemělo to hlavici ani patici.
23
Část trasy Pražského maratonu musela být odkloněna, údajně kvůli unikajícímu plynu. Pravdou ale je, že jsme našemu psovi změnili suché žrádlo a to ho poněkud nadýmá. Meteorologové si k nám chodí nafukovat balóny. V noci se tu vůbec nedalo dýchat, mám pocit, že vlastníme jediného psa na světě, který má místo prdele klimatizaci.
Viki se začala budit podstatně dříve a budí i nás. Nepomáhá, ani když hrajeme mrtvýho, a prokoukne, že jsme její rodiče, i když jen tak ležíme a tváříme se bezdětně.
Už se začínám orientovat v japonském anime Bleach, který si Káťa tak oblíbila. Mají tam meč, kterému říkají Zanpakuto, každý Zanpakuto se nějak jmenuje a síle Zanpakuto se uvolňuje nějakou formulí. Teď tam byl nějaký zloun, který měl meč, co mu říkal Glotonería a jeho moc uvolňoval slovy: "Pozři vše!" Když jsem uprostřed noci přišel do kuchyně a našel Káťu před otevřenou ledničkou, nevšimla si mne. Nemohla se rozhodnout, co si dá, tak jsem jí ze tmy poradil ďábelským hlasem: "Pozři vše, Glotonerío!" Málem ji kleplo a začala mne mlátit trsem chlazených banánů, ale stálo to za to! Pomsta je sladká...
Viki je dnes 13 měsíců. Při uklízení hraček jsem jí jen tak řekl, aby mi podala umělohmotný banán. A podala mi ho. To mne překvapilo. Ta jsem ji požádal o zelený kroužek. A podala mi ho. Tak jsem věci prohodil a znovu požádal o banán. A podala mi banán. Žasnul jsem, vůbec jsem netušil, že nám už rozumí, protože často ostentativně dává najevo, že nemá tušení, co po ní chceme. Pak mi začala dávat do rukou všechny hračky kolem sebe, nakonec ukořistila můj mobil a vymačkala na něj dlouhé číslo. Asi chtěla říct: "Tady máš všechno, co jsem našla, a zavolej, až se rozhodneš, co vlastně doprdele chceš!"
Dočetl jsem se, že Dennis, kluk, který se narodil ve stejný den jako Viki, už umí říkat "Pes" a "Haf" a má slíbeného vlastního psa, jakmile se naučí všechny povely. Viki už všechny příkazy pro našeho psa dávno umí. Naučila se je z příručky "Hlasové povely pro psy hluché jako pařez", což je shodou okolností nejtenčí kniha na světě. Náhoda, že? Takzvaná čirá.
Viki začala tchýni říkat "dědo". Kolik ještě toho o ročních dětech nevím? Já například vůbec netušil, že batolata dokáží určit pohlaví podle hladiny hormonů.
24
Viki je 13 měsíců a právě sama vylezla až nahoru na štafle. Vzhledem k tomu, že jeden stupínek má pod pasem, nechápeme, jak to dokázala, ani proč. Tedy, "proč" tam vylezla, mi došlo ve chvíli, kdy se mi nahoře podívala z očí do očí a pak mne praštila do obličeje. Nejspíš si zase četla, co o ní píšu...
Viki se mi během krmení pořád snažila cpát své ponožky. Musel jsem se vymluvit, že jsem plný, protože jsem měl k snídani podkolenky. Vypadala zklamaně, ale pak jsem jí řekl, že pračka, která nám také žere ponožky, nás pozvala na piknik.
Zakousli jsme se s Dennisem Smrdidechem do jednoho časopisu a přetahovali se o něj. Jenže na mne funěl, tak jsem se po chvíli postavil s tím, že ten smrad se nedá vydržet. Káťa mne poplácala po tváři a utěšila, že tu chvíli to ten pes vydrží. Zahnal jsem ji až na záchod, kde vyskočila na mísu, abych ji nemohl kousnout. Tak jsem aspoň spláchnul. Teď manželka prohlíží očkovák a mumlá si pro sebe, že je nejvyšší čas na injekci proti vzteklině.
Vím, že je v televizi rodičovská kontrola, jenže ovladač ukořistilo naše třináctiměsíční dítě a bedna přešla pod miminkovskou kontrolu. Nefunguje jediné tlačítko! A Viki mi nechce dát kód, ani když jsem sesbíral ponožky po celém bytě a vyhrožoval, že jí nedám ani žužnout.
Viki mi totálně vytuhla v kočárku. Je úplně ta moje Viktorka, kožená.
"Nemáme něco pro mě na nervy a něco na uspání pro malou?" "V baru je vaječný koňak a až to dopiješ, ta ji vem tou flaškou po hlavě." Ča-čá! Dva problémy jednou ranou.
Není žádným tajemstvím, že o miminech jsem netušil vůbec nic. I proto stále získávám rodičovské zkušenosti, které by mne nikdy nenapadly předpokládat. Jako že za vámi přileze dítě na záchod, protáhne se mezi nohama, chytí se za prkýnko, postaví se na nohy, strčí hlavu do mísy, aby vidělo, jak čůráte. Jen muži vědí, že v tu chvíli se nedokážete nijak bránit, snažíte si jen vybavit ze skauta jakýkoli rychlý uzel. Všechno své úsilí můžete soustředit pouze na to, abyste svému potomkovi nepochcali hlavu. Hlava pomazaná vám může zajistit královský trůn, hlava pomočená maximálně volný vagón v metru a vlasy bez lupů. Cítil jsem se jako Čůrající chlapeček v Bruselu, u kterého zastavit proud také není v jeho moci, ledaže mu vypnou vodu. Já snad budu muset začít močit v sedě. Ale co budu dělat na veřejných pisoárech, to fakt netuším...
25
“Přestaň vrzat postelí, neslyším ten film!" "Jestli špatně slyšíš, můžu ti zvětšit titulky."
Kam se hrabe Znalec psí duše. Káťa vycvičila za pár minut psa tak, že je nejen u nohy, ale když chce čůrat, tak se chodí ptát, jestli může.
"Mark Zuckerberg, zakladatel facebooku se oženil." Káťa: "A tweetnul to?"
Páni, jak udržet dítě během přebalování? Nefunguje ani honění po pokojích: "Lehni! Čekej! K noze! Do boudy! Dělej mrtvýho!"
Bum. Raz, dva, tři...deset! "UÁÁÁÁ!" Věděli jste, že malé děti mají zpoždění křiku? Jako ruční granát. Jen větší ničivou sílu.
Náš pes Dennis ví, že přišla tchýně, ale ta zmizela do koupelny, tak ji hledá. Teď očuchává košťata v kamrlíku. Jen jsme na sebe mrkli.
Viki se pokusila zbaštit mýdlo. Ušetříme za plíny, nějakou dobu budou po použití čistější než předtím!
Viki se podařilo otevřít a rozlít třílitrovou aviváž, takže teď máme malého králíčka Azurita. Nic se jí nestalo, jen už není tak škrobená.
Miluju tyhle blbý dotazy: "Proč je tu rozlitá ta aviváž?" Asi jsem střelil králíčka Azurita, zalez pod ledničku a vykrvácel, ne?
"A doprdele, máslo!" "Strčit?" "Odstavit ze sporáku, pálí se!!"
"No prostě bych potřebovala novou láhev na vodu, tahle mi teče." "A to nemůžeš říct jinak než 'praskla mi voda'?! Mě z tebe jednou klepne!"
Viki si hraje se stavebnicí, staví mi stříšku na hlavě. Je chytrá, už ve třinácti měsících pozná, že tátovi kape na karbid.
26
Viki již může i z jídla dospělých, ale mé milované wasabi jsem jí nesměl dát. Káťa tvrdí, že je ještě moc malá na to, aby žužlala autogen.
BREAKING NEWS! Viki ve třinácti měsících a deseti dnech udělala své první krůčky. Není třeba zdůrazňovat, jak významné jsou takové kroky v dějinách. Výroky spojené s nimi jsou zapsané zlatým písmem a citují se při významných příležitostech, jako třeba první krůčky na Měsící: "Malý krok pro člověka, obrovský krok pro lidstvo." I Viki pronesla větu, kterou budou připomínat celé generace, budiž tedy zaznamenáno, že Viki řekla - počkejte si na to - ještě chvíle napětí - nebojte, už to nebude dlouho trvat: "Ha ťa ťa ťa!" Bohužel bude trvat asi pár století, než se podaří vědcům rozluštit význam památného poselství.
Ty děti a jejich fixace na matku! Maminka mi krájí do kaše banán. Maminka mi zpívá. Maminka mi dává do botiček všechny prstíky! To je děs.
Káťa se stavovala ve své bance, během čekání u informací jsem se dozvěděl několik nových věcí: za prvé, že banka, narozdíl od zdravotní pojišťovny, se u dětí nedědí po matce. A také že mohu založit dceři vlastní kartu, až když jí bude 10 let. Takže bude muset ještě 8 let a 11 měsíců počkat. Je to velmi nepraktické, protože Viki čile nakupuje dávno. Zrovna dneska jsem se musel vracet do obchodu, protože jsem zjistil, že drží v ruce rajče, a nemám tušení, jak se jí tam dostalo. V úzkých obchodech je to problém, když se nedá udržovat bezpečná vzdálenost od regálů. Nemyslím, že má naše miminko nějaký nákupní seznam, vypadá to, že nakupuje značně nahodile. Nijak zvlášť si nevybírá, neporovnává ceny, bere vše, co je v dosahu. Je to takový malý sen každého obchodníka. Jako zákazník je ovšem trochu zvláštní, protože nakupuje i věci, které obvykle na prodej nejsou - kromě ostatních zákazníků, které zachycuje z kočárku za volně vlající šály, pláště a sukně, to jsou třeba cenovky nebo celé vozíky s paletami na doplňování zboží. Teď už třeba vím, že pokud mi najednou kočárek v ruce radikálně ztěžkne, je nutné odpojit obsluhu prodejny, která zarývá paty, aby ubránila svou práci. Fascinující je, že takovou práci zvládne Viki jediným prstíkem, ve svém lovícím ukazováčku, ohnutém do háčku, má neskutečnou sílu. Ale zatím jsme nakupování přežili bez nehod, včetně incidentu, kdy se Viki v kočárku už vůbec nelíbilo a fronta u pokladen byla moc dlouhá, proto jsem ji posadil mezi ostatní nákup a nechal ji aspoň projet na páse. Bohužel u pokladny, když jsem si ji bral, se zjistilo, že se jí na zadeček přilepil čárkový kód a ten starý scaner už hodně blbě viděl, protože na displeji naskočilo místo "MIMINO" "Cibule volná". Museli kvůli naší cibulce volat storno, ale kdyby měla vlastní kartu, mohla si koupit samu sebe. Které dítě tohle dokáže? V bance jsme ještě dostali nějaké letáky a Viki je cestou domů podrobně prostudovala. Prý chutnají jako kuře.
27
Stahuji Windows 8, bylo mi divné, že má jen pár mega, ale byla to jen instalační aplikace, která mi začala kádrovat počítač, jestli je dost urozený pro novou verzi. Prošel jsem, protože děda byl dělník. Pak teprve začalo stahování. Miluju odpočítávání času ve windows. Ukáže vám dobu stažení třeba minutu a skutečně odpočítá 60 sekund, ovšem každá vteřina trvá libovolně dlouho. Je to reálná aplikace tzv. pocitového času, který každý prožil během vyučovací hodiny, kde i vteřina může trvat dvě hodiny. Staženo a teď se kontroluje, jestli má všechno. To znám. Hlavně doufám, že má brýle, mobil a klíče, jinak se bude zase vracet. Zdá se, že má všechno pohromadě a nic mu nechybí, to jsem rád, že dorazil tak vcelku. Ale ještě neinstaluje, kdepak, teď se připravuje soubory. Jako kejklíř. Tedy, ten nadělá cirátů, to si to nemohl připravit doma?
"Jak poznám, že už jsou ty brambory hotové?" "Nejdřív zaklepej a zeptej se. Pak zvedni pokličku a jestli je najdeš s cigárkem a v něžném objetí, tak jsou." Proč si manželky nás chlapy tak rády vychutnávají?...
Tak čajem na spaní proléváme tu naši třináctiměsíční Viki už tři dny a začíná to přinášet první úspěchy. Mrkla.
Několik týdnů se marně snažím najít ve sklepě nočník a už to začíná být problém. Nevím, jak dlouho to Viki ještě dokáže zadržovat.
Nesnáším dvouleté britské prcky, co umí anglicky lépe než já.
Taky se cítíte tak divně, když sprše u vany myjete ocas?
Viki má novou hračku do vany: plachetnici. A musím říct, že je geniální, protože i když jsem viděl Dva roky prázdnin, za celou dobu mne nenapadlo zjistit, jak chutnají plachty.
Ptal jsem se Káti, proč prohlíží kapra, když je vykuchaný a nemá vnitřnosti. Řekla, že hledá mobil. Chápete to? Už je to přes 5 let, co mi do Vltavy spadl telefon za 20 000 a pořád si ze mě dělá srandu. Uvnitř zmrzlého kapra ovšem nebyly ani vnitřnosti, ani mobil, ale rybí hlava. Vypadá to, že poslední číslo našemu Kaprfíldovi tak úplně nevyšlo.
28
Dennis si mne zavolal na kobereček, abych prý o něm přestal říkat ostatním psům blbosti, když mu očuchávají zadek. Slíbil jsem mu, že už o něm nebudu vykládat, že zrovna hárá, když se mnou půjde aspoň deset metrů a ani jednou se neztratí. Plácli jsme si na to. Vydržel tři a půl metru. A věděli jste, že můj pes zrovna hárá?
Tak ona byla posraná. Teď je to hovínko v plíně tak vylisované, že nevím, jestli to mám vyhodit nebo založit do herbáře.
"Páni, proč to dětské oblečení nemá vždycky označení, kde to má prdelku a kde předek!" "A jak přesně myslíš, že by ti označení P vpředu a P vzadu pomohlo?"
Jedna z prvních věcí, které se začnou do dítěte hustit, jakmile začne rozumět, je, jak dělá které zvířátko. Nevím, proč je zrovna tohle nejdůležitější, ale tak nějak do toho zapadnete a cítíte se nuceni také něco předvést. Protože být s miminem a jen na sebe koukat vám dlouho nevydrží, než ho začnete nudit. Viki v prvním roce svého života už ví, že pejsek dělá haf, haf, i když jí to stále mate, protože náš patnáctiletý pes Dennis už haf, haf nedělá, dělá jen 23 hodin denně chrrr, chrrr a vydává jen nejrůznější duté zvuky, podle toho, do čeho zrovna vrazí. Ještě nedávno dělal aspoň waú, když jsem na něj (občas skutečně omylem) šlápnul, ale pak se na to vykašlal a už jen beze slova uskakoval. Později přestal uskakovat a jen vzdychl a docela nedávno přišel na to, že kvůli takové lapálii, jako že z vás někdo udělá chlupatou předložku u postele, se nemá cenu ani budit. Drobný problém nastal, když Viki začala dělat haf, haf na tchýni, což byl výsledek mého učení, které úplně špatně pochopila a jen dokazuje, jak obtížné je správně napodobit vytí vlkodlaka. Ale pejsek, kočička, ovečka, kravička - to napodobíte snadno. Jednou Viki chtěla vědět, jak dělá medvěd, a myslím, že některé věci je dobré schovat, až bude starší. Tipuju tak do puberty, až přijde pozdě. Medvěda jsem jí předvedl celkem obstojně, bych řekl, a dobrých deset minut se schovávala ve vaně pod špuntem. Ještě horší je, když chce vědět, jak dělá žirafa, velbloud- no kdo to má vědět? Naprosto famózně jsem dokázal imitovat rybu, ale přišlo jí to málo akční, i když jsem do ticha přidal i otvírání pusy naprázdno, žábry a dokonce se mi podařilo dvakrát máchnout ploutví. Bohužel tak blbě, že jsem se sám praštil a málem z toho nakladl jikry, což byl asi jediný z efektů, který ji zaujal, a dožadovala se opakování. Při předvádění hlasů zvířat je také dobré nezůstat jen u hlasu. Viki nejvíc miluje, když nejen štěkám, ale snažím se ji i olíznout. Vždycky se svine do klubíčka, takže jí nečouhá ani palec, a děsně se řehtá. Jako by jí vadilo, že bych si líznul, přitom ona, když ji mám na rameni, mne vždycky oslintá, že mám hruď i záda mokré a vypadám jako vytrvalostní běžec. Při mňoukání se zas o ni otírám a snažím se příst, to má ráda. Někdy se i tulí. Ale u ročního dítěte není dobré se nechat unést a stulit se mu do klubíčka na klín. Pokud tedy nemá bratříčka s bonusovým párem kyčlí.
29
Odejdu z pokoje a roční Viki stojící v postýlce začne okamžitě křičet. Tak se rychle vrátím a přiběhnu s řečnickou otázkou: "Kdo to tu teď křičel?" Viki si strčí do pusy prst, stojí úplně tiše a svým zamyšleným výrazem říká: "No to je fakt těžko říct..."
Přicupitala Viki. Káťa znalecky začichala: "Někdo tu smrdí." Viki si nemohla vybrat lepší okamžik, kdy poprvé oznámila světu: "MÁMA!" My rodiče máme dojem, že děti objevují svět nahodile, podle stupně svého vývoje, ale Viki vykazuje pečlivou přípravu. Nejdříve si nacvičit slovo, pak naprdět do plíny, rychle přilézt k mamince, lehce zahýbat boky, aby se vůně rozlinula, a pak jen vyčkala na tu správnou repliku. Geniání. U mě to udělala také tak... Už se těším, až to Kátě přečtu, ale teď se zrovna koupe.
"Můžeš dát ten hrnec stranou? Je v něm to kuře, co jsem včera vařila Dennisovi." "No nazdar." Nic nesmrdí tak hrozně, jako rozvařené maso pro psa. "Toho nemusíš zdravit, už tě neslyší. Rozvařila se mu i ouška." Káťa je něžná, roztomilá řezník.
Použít chladič procesoru ARCTIC Freezer v kuchyni byl celkem chytrý nápad, ale nikdy nezapomínejte na regulaci otáček! 1300 otáček dokáže vytvořit tornádo oblečené do čaje nebo kávy a váš hrnek zůstane nejen chladný, ale i prázdný a úplně suchý - narozdíl od vás a zbytku místnosti. Nyní pracuji na revolučním systému malování. Káťa peče čokoládové řezy a nebudete tomu věřit, ale ještě nikdo nevytvořil ovladače na hrnec s máslem. Mimochodem vůbec nezkoušejte vložit požadavek na fórum Intelu, nejenže vám topic smažou, ale ještě vás i zabanují...
Viki si užívá nové slovo "máma" a největší sranda je, když říká "máma" silikonové kuchyňské stěrce. Ale kdo ví? Třeba se to recykluje. Možná někdy byla. Možná se tak narodila. Možná je to Maybelline!
Já nevím, co s tou holkou je? Všechny děti vylezou na klouzačku a sklouznou se. Jen ona stojí nahoře, rozhlíží se po hřišti jako pohraniční stráž a tváří se, jako by tam jenom vybírala mýtné.
Poprvé jsem viděl zvláštní druh porodu: do vody. U nás je to rarita, ale podle toho, co říkali, to není nic zvláštního. Na Animal Planet tvrdili, že tak rodí všechny běluhy.
30
Mail na Alza.cz: "Dobrý večer, stále čekám na zprávy o svém počítači, co je u vás skoro měsíc, včetně víkendové propustky, kdy se vrátil sice čistý, ale nepoužitelný jako týden předtím, kdy jsem ho tam nesl. V posledním mailu jsem odpovídal na dotaz od vás, jakou bych chtěl grafiku, ale už nic nepřišlo. Tak jsem se chtěl aspoň zeptat, kdy jsou návštěvy, co bych tak svému PC mohl donést, jestli nemá nějakou dietu a hlavně, jak dlouho tam ještě bude ležet, že bych mu vzal čistá pyžámka a něco na čtení. Má rád sci-fi. Nejlépe o počítačích, co ovládnou svět. A také ještě nepodepsal poslední vůli, jestli chce být recyklován."
Hmmm, musím říct, že nová grafická karta je o něco lepší, než ta stará. Zjistil jsem, že na youtube jsou videa a ne galerie fotografií.
Jdu provést svůj tradiční zátěžový test nové grafické karty: pařit windows hru Miny na plné detaily. Snad to zvládne bez těch přestávek v mrazáku.
Chybí mi moje stará grafická karta. Sice trvalo pár minut, než mi zobrazila obyčejnou stránku, a děsně se přehřívala, ale dělala tak dobré chipsy...
Skupinka na nádraží: "Kdy budeme jíst? Mám hlad." "Neboj, v Ústí se prý nadlabem." Nejsem si jist, že správně pochopili instrukce.
V italské restauraci rozhodně doporučuji si dát pappardelle. Pokud vám nebudou chutnat, tak kolikrát v životě se podaří říct kuchaři, kam si je může strčit, aby se to dokonce rýmovalo.
Viki je dnes 15 měsíců. Zjistili jsme, že naše dítě má režim tulení. Zajímavé je, že se zapíná stejným tlačítkem, jako můj holicí strojek. Stačí ho stisknout, Viki všeho nechá, přiběhne k mamince a imituje totální citovou deprivaci. Můj strojek má vůbec zvláštní moc. Viki se nedotkne ničeho, co leží vedle něj, ani se k tomu nepřiblíží, dokonce i když tam jsou pro ni ty nejzajímavější a nejoblíbenější věci, po kterých se kdykoli okamžitě vrhne a nelze je před ní uhlídat. Jako třeba mobily, ovladače a kyselina chlorovodíková.
"Jak je venku? Kolik mám dát malé vrstev oblečení?" "Já bych dal pět vrstev. I kdyby jí bylo nakonec vedro, vždycky si může hrát na luxusní hajzlpapír."
31
Byli jsme s Viki na očkování. "To jsou krásná stehýnka!" - poznamenala spokojeně doktorka a Viki se usmívala, že jí někdo chválí. Jenže lékařka stejně spokojeně doplnila: "Do těch se to bude píchat!" A tak Viki zjistila, že okamžité změny nálad nemá cenu schovávat až do menopauzy.
Slovní zásoba Viki se neuvěřitelně rozrostla. Již ve svých třinácti měsících uměla říkat nejen "máma", "táta" a tchýni "děda", ale dokázala pojmenovat i všechny věci kolem sebe. Je pravda, že k tomu použila originální generalizaci, kdy namísto učení se spousty podstatných jmen obsáhla veškeré materiální jsoucno slovem "Todle!" Že by vás to nenapadlo? Skutečně si s tím vystačí, i když vybrat z hromady hraček tu správnou, kterou chce, je poněkud zdlouhavé, vzhledem k pojmenování, které obsáhne každou věc. Ale daří se to prostou vyřazovací metodou. "Todle!" "Chceš medvídka?" "Ee." - vrtí hlavou. "Todle!" "Chceš autíčko?" "Ee." "Chceš žirafu?" "Ee." Popravdě samo hledání správné hračky je hrou samo o sobě, protože na nic dalšího za celé odpoledne již nezbude čas. Navíc používá zvláštní akcent, kdy "o" zaokrouhluje do "u", čímž se rozšiřuje i do ženských rodů a dokonce i do určení místa. Takže často jedním slovem dokáže říct "todle" dej "tudle". Jen Josef Jungmann se zoufale obrací v hrobě při zjištění, že práce na pětidílném slovníku k obnově češtiny byla naprostá ztráta času. Viki to spláchla během jednoho rána.
U chodníku zaparkoval stařičký, oprýskaný minibus Volkswagen, podle značky z Indie a z něj vystoupilo osm lidí. Všichni měli oděv z jednoho kusu látky, řekl bych, že to bylo sárí, ale měli to i čtyři muži. Viki, capkající po chodníku se k jednomu z nich přitočila, chytla ho za oděv, vzhlédla vzhůru a zavolala: "Máma!" V tu chvíli jsem byl rád, že neměla s sebou svou oblíbenou plyšovou krávu.
Většina dětí při obouvání zkoumá, která botička je na kterou nohu. Viki tyhle banality přeskakuje a věnuje se rovnou pokročilé algebře, jako třeba jestli se jí podaří nazout obě botičky na jednu nožičku, případně jestli dokáže přebývající botičku narvat tátovi do tlamy. Celou. Aniž by čouhaly tkaničky. Protože za ně se pak zkoušela vytáhnout botičku zpátky. Nosem.
Víte, že facebook šmíruje veškerou komunikaci? Nejen veřejné příspěvky, ale i soukromý chat. Nedoporučuje se proto psát slova jako "bomba", "terorista" nebo "zabít". ...Moment, někdo zvoní. Nějaký debil, co se představil jen iniciálami. Pořád tluče do dveří, i když křičím do domovního telefonu, že neznám nikoho na ef bé í!
Mail síti knihkupectví Neoluxor:
32
Dobrý den, byli jsme v jedné z vašich poboček a rádi bychom se omluvili, že vám naše patnáctiměsíční holčička, slovy vašeho zaměstnance “slintala na zboží”. Prochází bohužel takzvaným orálním obdobím, což znamená, že všechno strká do pusy a je z ní takový chodící dárce DNA. Všechny hypermarkety prodávající věci pro nejmenší děti jsou na to připraveny a nenechávají v zóně jednoho metru nic, čím by si děti mohly ublížit, měli jsme si uvědomit, že u vás tohle neznáte. Kdybyste nemohli nic sehnat, mohli bychom vám o dětech půjčit nějakou knížku. Já vás rozhodně nemám v úmyslu strašit, ale je určitá pravděpodobnost, že do oddělení pro nejmenší děti jednou přijde někdo, kdo nejmenší děti skutečně má. Víte, hypoteticky. A navíc, někteří rodiče jsou opravdu neřádi a tahají je do obchodů s sebou, místo aby je nechali doma, bezpečně zamčené v truhle. Proto by snad stálo za to, aby ty tři metry oddělení pro nejmenší děti byly uzpůsobené i pro nejmenší děti. Na všech pobočkách. Možná by stálo za to zvolit místo, kam se snadno dostanete s kočárkem a nestrkat oddělení do nejzazšího rohu. Manželka mi také připomněla, že by bylo dobré také pořídit alespoň jednu židli do oddělení knih o těhotenství s nápisem “pro těhotné”, aby se vám tam nesrocovali bezdomovci. Kdysi u vás stála a vybírala skoro hodinu, až pak nemohla chodit, ale tehdy si jí žádný zaměstnanec nevšiml, protože neslintala po zboží. Kdybyste nevěděli co a jak zařídit, můžeme vám zapůjčit malého testera. A zkuste poučit zaměstnance, že mnohem více prodáte, když rodiče upozorníte na potomka s obavou, že chráníte dítě, místo stylu: “Nakupte si ty sračky a vypadněte. Hezký den.” Ti nejlepší zaměstnanci se pak poznají podle toho, že si s dítětem třeba začnou chvíli hrát, aby si rodiče mohli v klidu vybrat. Zvlášť, když je v obchodě v sobotu odpoledne 5 zaměstnanců a jen dva zákazníci. S pozdravem M. M. Cabicar, manželka Káťa a slintouš Viki.
Potkali jsme na hřišti zahraniční rodinku a Viki si stále prohlížela toho pána z Afriky. Vysvětlil jsem jí, že tatínkové se vyskytují v mnoha barvách a všichni jsou stejní. Jen ti černí se ve tmě hrozně blbě hledaj. Proto v Africe zrušili zimu, aby bylo déle světlo.
Nesu tcháni deštník, co zapomněla, čeká na tramvajové zastávce. Kdo by také chtěl stát na dešti, v louži, mokrý od hlavy až k patě. Jen pořád nemůžu vymyslet, jak tchýni uspokojivě vysvětlit, proč má tenhle deštník vlastní trolej.
Káťa si dala do zmrzlinového poháru vaječný koňak, ale na kojení takové množství nemůže mít žádný vliv. Sice Viki při krmení začala škytat, ale to jí tak někdy chytne. Po večeři chvíli žužlala své plastikové klíče na hraní, ale pak mi je dala, že dneska nemůže řídit a abych jí do postýlky raději odnesl. Přitom mi poblinkala tričko. Potom místo spaní běhala dvě hodiny po postýlce, dělala "juch - juch" a tancovala kozáčka, ale i podobné věci občas vyvádí, jen aby nemusela spát. Pak se pokoušela dát dohromady svého šaška s plyšovým medvědem. Zatím z toho nic nebylo, ale možná budeme mít brzy moc veselá
33
medvíďata nebo strašně chlupaté klauňátka. Teď už vypadá úplně normálně. Jen si tak visí přes špricle postýlky hlavou dolů a zpívá: "Vínéééčko bíléééé..." Občas zvedne ručičku s vztyčenými prsty, jako by si chtěla objednat ještě tři prsíčka.
Mám nápad! Lodě v láhvi staví kdekdo, ale co postavit kolem lodě obrovskou flašku? Kdo jde do toho?
Tak starý kuchyňský nůž se mi podařilo naostřit dokonale. Svědectvím jsou dvě půlky jedné utěrky, do které jsem ho otřel. Páni, klidně bych ho teď mohl střelit na ebay jako katanu!
Viki je ve věku, kdy se začíná tulit. Často, než si začne hrát, se k hračce přitulí a chvíli se mazlí. Nejraději má pejsky a je jedno, jestli jsou plyšoví nebo namalovaní. Ovšem teď, v jejích patnácti měsících jsem poprvé viděl, že bude mít velmi kladný vztah k matematice. Na hřišti se tulila k počítadlu. Možná by tak mohla nastartovat nový trend v psychoanalýze: obejměte svou kouli z matiky!
Přišla sousedka, že by potřebovala nabít elektronickou cigaretu, jenže je na USB a ona nemá počítač. Strčil jsem ji do předního portu, takže teď vypadá, že hulí. Na chvíli se mu z toho zastavily větráčky, pak se rozkašlal, ale pak se zase rozběhl, stoupá z něj dým a pořád se děsně chechtá.
Co jsem strčil elektronickou cigaretu do počítače, kterou si sem přišla nabít sousedka, comp si pořád mumlá: "101100000100...8! Hahahahahaha! Lidi dělíme na 10 druhů, na ty, které rozumí binární soustavě a na ty, co ne. Hahahhaaha! Svět je prostě binární, buď jsi jednička nebo nula. Hahahahaha! Lidé buď rozumí binární soustavě, nebo mají pravidelný sex. Hahahahhaa! A ten můj, co se mu narodilo dítě, začal chápat binární soustavu. Hahahhaha! Binární kód mozku Chucka Norrise obsahuje jen samé jedničky. Hahahahha! Hele, harddisku, víš, že si fakt pevnej? Hahahaha! Grafice chcípnul pixel, grafice chcípnul pixel hahahaha! Hele, desko, jaké máš vzdělání? Že by jenom ZÁKLADNÍ?? Hahahahaha!"
Patnáctiměsíční Viki se uprostřed noci posadila v postýlce. Ve tmě se ozvalo: "Chrrrr - ŘACH!" Usnula v sedě a skácela se a práskla hlavou do postranice. Okamžitě se narovnala. "Bééé, škyt, škyt - chrrr... ŘACH!" - zaspala uprostřed pláče a práskla se o druhou postranici. Hned se zase posadila a začala znovu křičet: "Bééé, škyt, škyt... Chrrr - ŘACH!" - opět první postranice. "Béééé, škyt,
34
škyt..." Káťa k ní byla blíž, zachytila ji a uložila. Byl to zvláštní okamžik. Na chvíli jsme vlastnili první živý metronom. Než jsem zase usnul, představoval jsem si, že podle Viki hraji na klavír: První, druhá, třetí, čtvrtá - ŘACH! Bééé, škyt, škyt... Chrrr... První, druhá, třetí, čtvrtá - ŘACH! Bééé, škyt, škyt... Chrrr... První, druhá, třetí, čtvrtá - ŘACH! Bééé, škyt, škyt... Chrrr... První, druhá, třetí, čtvrtá - ŘACH! Bééé, škyt, škyt... Chrrr...
Dnešní volba oblečení pro Viki opravdu nebyla šťastná. Brčálově zelené lacláče a růžová mikina se zvlněnou sukýnkou. Vypadala venku jako něco, co se stará o to, aby vám doma netekla jen studená voda. Jako vodník. Hodně teplý vodník. Prostě teplovodník. Když otočíte červeným kohoutkem, můžete slyšet právě takové malinkaté zeleno-růžové stvoření, jak tam zpívá: "Cheri, cheri lady Going through a motion..."
No super, máslo je zmrzlé na kost. Nedá se krájet, jediné, co se mi podařilo, bylo vyrýt na něj smajlíka. Musel jsem si na to půjčit Kátiny diamantové náušnice.
Viki se zaujetím sleduje, jak manipuluji s rychlovarnou konvicí, a svírá dárek, který dostala tchýně k narozeninám. Vypadá, jako kdyby čekala, že pokud by ta konvice probíjela, tak by si mne ráda smetla do toho popelníčku.
Káťa strčila malé do pusy kousek chleba a malá zase odběhla hrát si do obýváku. Takhle už je to aspoň popáté. Říká se tomu "hra na dealera". A už si běží pro další dávku. Je jako autíčko, co si vždy dojede pro plnou nádržku. Ale ne, přerazila se o chrápajícího Dennise, takže tentokrát dostala jen na držku.
Od doby, co Káťa sbírá čajové sáčky, nesmím je trhat, ale vzít hezky nůžkami. Pokaždé se modlím, aby nikdo nevolal a neptal se, co zrovna dělám a já pak nemusel říct: "Ale tak si tu stříhám pytlík."
Volala mamka, že prý jí bylo včera zase trochu špatně. Zeptal jsem se, jestli bere aspoň multivitamin, říkala, že ne. Vypadlo ze mne, že by o sebe měla víc pečovat, protože i náš pes bere geriatrika. Zeptala se, co mu dáváme. Slíbil jsem, že mu něco seberu z misky a příště to přivezu. Doufám, že to nebudou granule.
Byl jsem v lékárně. A opravdu, když jsem viděl ty ceny - fakt jsem se lekl!
35
Nejhledanější nacistický zločinec jen těsně uprchl. Je mu 97 let. Naposledy byl spatřen, jak utíká ze svého domu po šikmé plošince pro kočárky, s chodítkem, od jedné do páté odpoledne. Proto se ho maďarské policii nepodařilo dostihnout.
Tak jsem nožem, který jsem předevčírem tak dokonale nabrousil, že jsem mu začal říkat katana, krájel pizzu. Šlo to neuvěřitelně hladce a snadno. Na to, že byla mražená a v obalu.
Pizzu v troubě nenechávejte nikdy déle, než je čas uvedený na obalu. Pokud jste obal z nějakých důvodů rozkrájeli, ujistěte se, že jste ho správně složili k sobě. Ale mně se zdálo 83 minut hodně. Nepotřebuje nějaký modelář nápravu k černé lokomotivě? Prodám nebo vyměním za něco k jídlu...
Mám vážné obavy o Viki, asi budeme muset k psychiatrovi. Už půl hodiny tu chodí s tričkem ve svých pěti zubech a myslí si, že je mol. Rád bych to vyléčil dříve, než dostane chuť na můj oblek. Zkusím jí dávat preventivně třikrát denně naftalínové kuličky, jenže zatím je odmítá polknout. Snad to bude fungovat druhou stranou.
"Viki už začíná rozumět." "A co?" "Možná by bylo dobré začít mi říkat 'táta' nebo 'Martine' a ne 'Huš, nelez po mně pořád!'.
Zase jsem Viki oblékl šatečky obráceně. Já nevím, proč je pro výrobce tak těžké dát na ně nějakou visačku, aby člověk poznal, kde je předek a kde zadek. Dokážete si představit, jak je složité pak patnáctiměsíčnímu dítěti otáčet ručičky, nožičky a hlavu na druhou stranu?
Byl jsem na kontrole u doktorky, vzal jsem Viki s sebou. "Vy jdete s dítětem?" zeptala se mne lékařka. Postihl mne záchvat paniky, ale těžko jsem to mohl popřít, že jsem tu sám, když mi seděla na klíně. Tak jsem se pokorně přiznal: "Ano, to je moje." "A co jí je?" "Úplně zdravá." - odpověděl jsem zmateně. Vzápětí mi došlo, že se ptá, jestli má dcera je také pacient. Znáte ty chvíle, kdy se nervózně rozhlížíte, jestli kolem vás neleží krabička od sirek, aby si i na fotkách mohli lidé udělat představu, jak velký jste debil.
36
Neví někdo, jak se pozná, jestli už je hotová dušená mrkev? Respektive už ji držím v igelitovém pytlíku přes 20 minut, ale nějak nepoznám, jestli už je udušená. Ani jedna nezmodrala.
A dopr... Přijela kriminálka Celer&Petržel a začala vyšetřovat, kdo tu dusil mrkev. Jestli najdou mé otisky, tak mne zašijou aspoň na tři sklizně.
Vyšetřování kriminálky Celer&Petržel "kdo tu dusil mrkev" přituhuje. Několik mrkví se podařilo oživit a teď vypovídají na stanici. Už našli mrkev schovanou v mrazáku i tu ve sklenici, co plave ve sladkokyselém nálevu. Začínají se na mne dívat jako na masového vraha.
Aby toho nebylo málo, kromě vyšetřování "kdo tu dusil mrkev" přijeli z oddělení pohřešovaných a řeší případ "ztracená vejce". Mluvil jsem s panem a paní Vejce, kterým se ztratilo jedno z dětí, a oba z toho byli naměkko. Ukazovali mi fotku jeho bratra, byli si neuvěřitelně podobní, jako vejce vejci. Vyslýchali mne, jestli jsem někdy měl vařená vejce a já musel přiznat ten případ, kdy jsem si dal moc horkou vanu.
"Vidíš a tady je na obrázku paní na letišti a tady je vrtulník..." "Prosímtě nepleť to dítě, prostě řekni, že je to německá dozorkyně helikoptéry z nouzového letiště hasičského záchranného sboru. Viki, řekni 'die Feuerwehrrettungshubschraubernotlandeplatzaufseherin'!" Je jí jen 15 měsíců, ale už trénujeme na enzym C-1289 H-2051 N-343 O-375 S8. Nemůžu se dočkat, až poprvé má dcera vysloví: "Acetylseryltyrosylserylisoleucylthreonylserylprolylserylglutaminylphenylala nylvalylphenylalanylleucylserylserylvalyltryptophylalanylaspartylprolylisoleu cylglutamylleucylleucylasparaginylvalylcysteinylthreonylserylserylleucylglycy lasparaginylglutaminylphenylalanylglutaminylthreonylglutaminylglutaminylal anylarginylthreonylthreonylglutaminylvalylglutaminylglutaminylphenylalanyl serylglutaminylvalyltryptophyllysylprolylphenylalanylprolylglutaminylserylth reonylvalylarginylphenylalanylprolylglycylaspartylvalyltyrosyllysylvalyltyros ylarginyltyrosylasparaginylalanylvalylleucylaspartylprolylleucylisoleucylthreo nylalanylleucylleucylglycylthreonylphenylalanylaspartylthreonylarginylaspar aginylarginylisoleucylisoleucylglutamylvalylglutamylasparaginylglutaminylglu taminylserylprolylthreonylthreonylalanylglutamylthreonylleucylaspartylalany lthreonylarginylarginylvalylaspartylaspartylalanylthreonylvalylalanylisoleucy larginylserylalanylasparaginylisoleucylasparaginylleucylvalylasparaginylgluta mylleucylvalylarginylglycylthreonylglycylleucyltyrosylasparaginylglutaminyla saraginylthreonylphenylalanylglutamylserylmethionylserylglycylleucyvalyltry ptophylthreonylserylalanylprolylalanylserine!"
37
Viki objevila mazlení a co chvíli chce do náruče. Tulí se ke Kátině palci u nohy, Dennisově zadku i dlaždičkám v kuchyni. Jako kdyby se ze dne na den proměnila v tuleně.
Hraji The Ville, nejnovější hru od Zyngy, kvůli Hidden Chronicles. Na zahradě se mi objevil krtek, tak jsem klikl na vyčištění a ten blbec na to vzal sekačku. Neví někdo, kde je volba "vyčistit žací nože od krve"?
Káťa oblékla Viki červenou bundičku, červené kamaše, červené botičky, červenou čepičku a zeptala se, jestli jí vezmu s sebou ven. Řekl jsem si, proč ne, na semaforech nebudeme muset čekat, když jí můžu použít místo jednoho ze světel, ale jestli narazíme na zlého vlka nebo koridu, tak jí položím a budu zdrhat, co mi síly stačí.
Další prezidentskou kandidátkou bude Táňa Fischerová. Pro zahraniční pozorovatele: jde o shodu okolností, ČR není tak malá, že by neměla dost jmen, ani nevrcholí soutěž "Kandiduje celá rodina".
V Německu dostal pozvání na Úřad práce šestiletý chlapec. Neví někdo, jaké další zakázky dostala firma zajišťující registr vozidel?
Zjistil jsem, že hra The Ville v interakcích nerozlišuje pohlaví. Klikl jsem na "First Base", což, jak se ukázalo, mělo znamenat "první metu" a naštěstí to byl jen polibek. Tímto bych chtěl pozdravovat postavu, se kterou jsem se poprvé líbal: Pěkný den, pane Jiří.
Psali jsme neteři na tábor. Stěžovala si, že tam jsou jen suché záchody. Káťa jí varovala, ať si dává pozor na třísky v zadku, protože není nic příjemného dělat na někoho jednu postavu ze Čtyřlístku. Tuším, že měla na mysli Vyšpulína.
Upozornil jsem Viki, že i když na to nejsem odborník, myslím, že se panenky netahají za vlasy po pokojích, takže patami drncají o práh. Tedy, pokud si nehraje na neandrtálce, který po svatbě kyjem táhne svou nevěstu do jeskyně.
Ve hře The Ville skutečně neovlivníte rozvíjení vztahu. Podle Zyngy je úplně jedno, jestli jde o muže a ženu, dvě ženy nebo dva muže. Můj vztah se sousedem, panem Jiřím, se kterým jsem se poprvé líbal, dospěl do fáze, kdy mi
38
nezbývalo kliknout na "Pikantní fotky". Rád bych ujistil, že je nehodlám prodávat ani ho s nimi vydírat. Pokud bude denně chodit na návštěvy a posílat mi energii.
Viki leží v Dennisově pelíšku a náš psí vydědenec je schoulený pod mým křeslem. Myslím, že by klidně visel i za pincovkátora z lustru, kdyby ho to zachránilo před buzením každých deset minut, kdy se malá s ním chce mazlit. Už takhle je vyčerpaný, když ho budím já. Venku. Když usne během sraní.
Byl jsem pro pstruhy, ale budou je mít až zítra. Přijdou prý zaručeně čerství, protože jsou ještě ve vodě a dělají si plány na víkend.
Všimli jste si v The Vile animace lidí, kteří kolem prochází po chodníku, jak se zastaví a otírají si boty, jako by šlápli do psího hovínka? Zvláštní, já žádného psa ve hře neviděl. I když maso v Hawaiian Sandwiches bylo nezvykle přátelské.
Rád bych poděkoval jednomu patnáctiměsíčnímu tvorovi, který mi ze sušenek udělal prášek, takže jsem je musel jíst jako sušenkovou polívku. Lžičkou.
Nikdy neseďte na koženém křesle polonazí. Kůže splyne s kůží, a i když vy rychle vstanete, váš tělesný povrch zůstane ještě nějakou dobu sedět. Což kostřička s masíčkem nenese nijak snadno. Nechci dělat vlny v matematickém světě, ale mám pocit, že jsem objevil třetí půlku. Přesněji řečeno: se mi objevila.
Viki si na dětském hřišti z atrakcí vybrala loď a podařilo se jí vyškrábat ke kormidlu. "Tak, kam to bude, kapitáne?" - zeptal jsem se a usedl na palubní lavičku. Patnáctiměsíční dítě je jako stvořené ke hře na plavbu devíti moří, protože má stabilitu průměrného opilého námořníka. Jak neustále padala při točení kormidlem, dokonale imitovala houpající šalupu na rozbouřeném oceánu. Na chvíli se rozhlížela po hřišti a nakláněla se ven, takže vypadala jako cestující zvracející do slané vody. To na lodích bývá moje role. Nebo v autech, autobusech, trajektech, kolotočích, houpačkách a divoce jedoucích tramvajích. Jak jsem mohl sledovat podle pohybů kormidla, otočili jsme se asi 6x dokolečka a pak vyrazili ostře doprava. Zřejmě jsme v přístavu skřípli v podpalubí mezi prkna chaluhu a nešla utrhnout, ale pak se kapitánu Viki podařilo jí ukroutit.
39
Provozovatel registru vozidel dodá obraně technologie proti kybernetickým útokům, vyhrála výběrové řízení. Jak nebezpečné tyto útoky mohou být, ukázala firma ATS-Telcom právě na registru vozidel. Například jeden řidič si zaregistroval auto a doma zjistil, že má tahač letadel. Nevěřili byste, co všechno vám střelí v bazaru. Dnes se na křižovatce srazil golfový vozík s tankem a totálně ho sešrotoval.
Když si někomu postěžujete, ujistěte se, že aspoň ví, o čem mluvíte. Říkal jsem kamarádovi, že si nemůžu zvyknout na metro ve Windows 8. Zeptal se, jestli tam dřív bývala tramvaj?
Ukazoval jsem Kátě, že mám díru v trenkách. Suše poznamenala: "Tak v těchhle bych k panu Jiřímu nechodila."
Udělal jsem Kátě francouzskou snídani. Uřezal jsem špičky rohlíků a pak tvrdil, že ve Francii se tomu říká "hlavičky Marie Antoinetty".
Na návštěvě u pana Jiřího v The Ville. Pro ty, kdo neznají: hra nerozlišuje vztahy mezi pohlavími, takže jsem se musel s panem Jiřím líbat a udělat i pikantní fotky. Jakmile mne zahlédl, zmizel v domě. Myslel jsem, že přede mnou utíká, ale šel rovnou do ložnice. Jsem skutečně na rozpacích, na jakou volbu kliknout. Zkusím asi udělat "smooch", což je něco jako "čmuk", taková imitace polibku. Jinak totiž mohu jen flirtovat nebo udělat další hambaté fotky, hra se mne snaží zásobovat, kdybych chtěl vyrobit galerii. Nevím, jestli by na mne a pana Jiřího někdo chodil. Ještě je zde možnost "rozejít se", ale to nechci. Když jsme toho spolu tolik zažili... Tak. Políbili se. Kde mám kýbl? Ne, dobrý, rozdýchám to. Proboha, postoupili jsme na další level ve vztahu, co se mi otevře teď?! Zajímavé, po akci odešel na záchod. Zdá se, že to cítíme oba stejně. Tedy, pokud se nechtěl vyprázdnit, protože nikdy nevíte, co vám dál hra nabídne. Naskočila volba "lechtat". To ještě zvládnu. A teď: "přípitek lásky". Nemám pocit, že se dožiji vysokého věku. Dva chlapi v domě, za chvíli ožralí jak dogy. Snad si aspoň moje postava nebude pak nic pamatovat. Ještě zde je volba "give bling", netuším, co to znamená. Oh... On mu dal prsten. Jsem zasnoubený. Přijal ho. Co na tohle řekne manželka?! Co když budu muset platit panu Jiřímu alimenty? Pan Jiří sedí na gauči a zírá do prázdna. Přišlo to tak nečekaně. Teď šel do ledničky. Dobrý nápad, jdu taky, jídlo prý spraví všechno... Zvlášť pokud je tekuté a má aspoň 80%.
Ten pes má zase průjem! Já nevím, proč už dávno nekandidoval, když zasedá častěji než kdejaký posranec v Posranecké sněmovně.
40
Byla tu policie a sebrala mi kartáček na zuby. Podle registru vozidel je to Hummer H1, Humvee z kategorie paletových vozíků, který splavuje dřevo na Vltavě v ČR mezi Košicemi a Moskvou. Zvláštní znamení: vypadá jako lentilka. A je kradený!
Jedna z nejpodivnějších interakcí v The Ville je předstírání, že jste si prdli. Jednou už jsem málem varoval sousedy, že moje postava to nepředstírá, ale včas jsem zjistil, že 4D vjem přišel od psa pode mnou. Který byl upozorněn, že při příštím prdu bude otevřena na oslavu láhev šampaňského a špunt bouchnu přímo proti jeho řiti. Nebo mu nechám zadní dýchací otvor zašít a až se nafoukne, budu ho venčit jako balónek.
Neuvěřitelné! Uprostřed léta a my tu máme nasněžíno! Vypadá to, jako zvláštní přírodní úkaz, ale takhle to dopadne pokaždé, když necháte patnáctiměsíční dítě pět minut o samotě s toaletním papírem. V koupelně, kuchyni a obýváku spustili lyžařské vleky a začala zimní sezóna.
Teda, to byla fuška, dostat ty pstruhy do trouby, vůbec se jim tam nechtělo, ale nakonec jsem je tam dostal. Nejtěžší bylo přesvědčit Dennise, aby vlezl dovnitř a dělal, že je jikrnačka.
Musel jsem odtáhnout Viki od Dennise, protože ho nenechá ani zdřímnout a stále si s ním hraje, rajtuje po něm, tahá jeho hlavu, za uši, zvedá mu packy... A jemu už zoufale chybí těch 23 hodin a 59 minut spánku denně. Viki se nudila, ale pak najednou zjistila, že moje klávesnice je vlastně spousta malinkatých bubínků, a strašně na ně chtěla hrát. Poslal jsem ji za psem. Nakonec, už spal 40 vteřin.
Předpověď na zítřek: očekáváme jasno až polojasno, teploty 26-30°C, slabý severní vítr 1-4 m/s, bude padat déšť a registr vozidel.
Jedna dobrá zpráva a jedna špatná: Registr vozidel již funguje! Bohužel, zatím jen na sféricky symetrické slepice ve vakuu.
Přišel ke mně na návštěvu v The Ville pan Jiří. I když jde, stejně jako u Sims, o simulátor reálného života, k realitě má tato hra daleko. Alespoň já, když někam přijdu, nesvléknu se do trenek a nezačnu pózovat. Aspoň ne na první návštěvě. Myslím, že lidé ve firmě Zynga by měli víc chodit mezi lidi. Přesněji řečeno: častěji opouštět léčebnu. Nejlepší z voleb interakcí se mi jeví "dát mu
41
květiny", protože říkat si sprosté vtipy v romantické chvíli, kdy se naše postavy zasnoubily, mi přijde nevhodné. Doufám, že nebudu nucen zjistit, co znamená akce "Make Out". Dobře. Dostal kytici rudých růží a vypadal, že mu to udělalo radost. Vykouzlil nad sebou srdíčko. Pak se otočil ke grilu a začal na něj mávat. Netuším, co to v Americe znamená. Další možnost, kterou jsem použil, byla "zazpívat love song". Celý zčervenal a obklopila ho srdíčka. Zabodoval jsem, jistě to bude romantik. Tedy, kromě toho, že je teplý jak centrální výhřevná jednotka. To nás dostalo na další level vztahu, který otevře další akce. A další akce vyšší úrovně byla: Patty Cake, což podle animace vypadalo jako hra "paci, paci, pacičky". Nestačím žasnout, jak v anglicky mluvících zemích probíhá vztah. S manželkou jsem sice párkrát hrál paci paci, ale většinou proto, že jsme se nemohli ve tmě najít a jen do sebe vráželi šátrajícími dlaněmi. Zvláštní je, že v žádné telenovele, ani harlekýnce jsem nic takového nezaznamenal. Nevím, jestli by diváci a čtenáři čekali s větším napětím, kdy se hlavní postavy poprvé políbí nebo až si dají paci paci. Pokud to není eufemizmus. No nic, zpátky k panu Jiřímu, který mezitím skončil na mých záhonech mezi cibulí a zalévá je vlastní hadicí. Polštářová válka! To je zatím nejnormálnější věc, jakou jsem ve hře našel. Nebo aspoň mezi těmito dvěma postavama. Jen nechápu, kam schovávají všechny věci. Už jsem odněkud vylovil velký pugét a teď i polštář. Co všechno při sobě proboha nosí? A nikde žádná vypouklina! No, nedá se nic dělat, musím zjistit, co je Make Out, protože jinak bych už musel "plánovat datum". Přijde mi, že na to jdeme hrozně rychle. ...Ehm, těžko říct, že je make out, protože se mi chvíli zamžilo před očima. Vypadalo to, jako když si ty dva chlapi olízali ksichty. Chvíli po sobě jezdili tvářemi, třeba to byla výměna make-upu. Budu to považovat za druh eskymáckého pozdravu. Každopádně pan Jiří odešel. Nejspíš to je nějaký limit ve hře, protože ani pan Jiří nikdy nevydrží déle než pět akciček.
Nevíte, jak se pozná, že je zkažený plesnivý sýr? Chápejte: co horšího se mu ještě může stát? Vyrazí mu ekzém? Naskáčou puchýře? Já si vážně nedokážu představit nějaký strašlivější konec. Tedy, pokud se z něj nestane eidam z Alberta s upraveným datem trvanlivosti.
To je děs! Skoro vždycky, když jdu venčit Dennise, něco zapomenu. Klíče nebo mobil nebo brýle nebo vodítko nebo psa...
Viki již dlouho má období, kdy chňapne po čemkoli, co je v dosahu, ale poslední dobou do toho dává obrovskou sílu. Když jí máte v náručí, drapne po řídítkách a dokáže za sebou táhnout za jednu ručičku plně naložený kočárek s nákupem. To mi připomíná, musím říct Kátě, že kdyby hledala ledničku, tak je teď uprostřed obýváku.
42
To je hrůza, od doby, co Káťa sbírá čajové sáčky, je to pořád: "Ty jsi zničil pytlík!" A já se pokaždé leknu, že jsem za něco chytil a je mi divné, že nic necítím, tak se začnu prohmatávat... Tentokrát jsem se ho pokoušel opatrně dostat ven malinkým otvorem, ale nepodařilo se. Tak jsem se naštval, vzal svou kuchyňskou katanu a kuchnul jsem ho. Podařilo se mi čaj vytáhnout císařským řezem, ale teď musím sáček někde na rok schovat, protože co vím, děsně dlouho se to hojí.
A jé, zaměnil jsem hrnky, Kátě udělal dětský čaj a pro malou čaj pro kojící matky. Přemýšlím, co teď. No nic, zkusím přijít během kojení, podstrčit jim čaje a zakřičet: "Střídání!"
Registr vozidel funguje! A stačilo tak málo. Jen zavřít pobočky, aby se auta nemohla registrovat.
Žena vyjela z myčky a vjela autem do řeky. No, já bych to mytí raději reklamoval.
Myslím, že většina kožních lékařů řeší i venerologické choroby, jen moje doktorka to musí i inzerovat. Přede mnou byl muž, který vypadal jako typický fotbalista, co kopával za SPT Telecom a právě vešel do ordinace se slovy "Pán doktor, já mám ptáka ohniváka." Tak tu sedím a držím mu palce, ať jeho Fénix opět povstane ze svého popela.
Na návštěvě u pana Jiřího v The Ville. Když jsem přišel, odběhl k televizi. Na okamžik se posadil, ale hned vstal a sledoval film ve stoje. Začínám ho podezřívat, že má i jiné návštěvy. Dnes se cítím být odvážný. Stále se s ním nechci rozejít, jen tak pokecat je nuda a "Bad Choices" nebudu riskovat. Dal jsem naplánovat datum. Pevně doufám, že je to jen datum svatby, ne porodu. Moc nerozumím tomu, co následovalo, ale moje postava začala okamžitě zasmrádat. Obklopil ji zelený, čpící oblak. Že bych byl zakletá pekelná žába a po svatbě se proměním v sošnou severskou blondýnu? Čím mne ještě tato hra překvapí? Další volba byla "recitovat básničky". Pan Jiří vypadá unešeně. Až na to, že po skončení se okamžitě sbalil, zmizel na záhonech a začal hnojit kytičky. Doufám, že jsem aspoň zvolil poezii s vysokým obsahem dusičnanů. Dali jsme si další "čmuk" - zvláštní, tentokrát to se mnou už ani neseklo a poslední volba je opět: pikantní fotky. Moc jsem toho neviděl, protože pan Jiří stál za kytkou, ale zdálo se, že stále má trenky a tričko. No nic, podívám se na to, až vyvolají film. Teď tvořím titulky. A stále mi nedošla nabídka z Blesku. Jen pro jistotu, zatím má pan Jiří návštěvy stejně pravidelné jako stolici.
43
Vyžehlil jsem si kalhoty. Povedly se mi na nich takové puky, až přemýšlím, že bych na ně vyšil NHL a střelil je Jágrovi.
Už jsem zažil, když mi přetekla vana nebo hrnec na plotně, ale vůbec se to nedává srovnávat s tím, když vám přeteče dítě z plíny. Je to jako když se probouzí vulkán. A nepomůže ani, když prckovi dáte na hlavu dřevěnou vařečku či obracečku.
Viki málo pije, protože dostala nový hrníček a velký dudlík jí nějak nesedne. Tak jsme vybalili různé nástavce na dětská pitíčka, hrajeme si s Viki na Drákulu a zkoušíme, která z nevinných pannen má nejlepší hrdlo.
V Boru se podařilo za celý den dostat do registru vozidel jediné auto. Podle úřednice byly nejtěžší poslední dvě hodiny. Pořád z počítače čouhal výfuk a pořád čouhal výfuk...
Jedeme ke Kátině sestře. Poprvé s dítětem. Cestování s miminkem je snadné, stačí vám pár svršků a 20 kufrů s nápisem "garderóba královny Viktorie".
Viki leze po celém kupé a není k zastavení. Měl bych návrh: co do vagónů pro cestujících s dětmi (podle ostatních pasažérů evidentně do třiceti let) instalovat rotoped pro miminka?
Číňané se na nádražích poznají na první pohled: všichni mají vějíř. A někteří i podivně šikmé oči.
Tohle je moje představa dokonalé dovolené: nesedět pořád u počítače v té smradlavé, rozpálené Praze, ale být hezky na čerstvém vzduchu s nádhernou přírodou okolo. U počítače.
Viki usnula. Švagrová otevřela okno a dala do něj velkého plyšového medvěda, aby to při větru netřískalo. Moc šikovná věc. A hele hasiči! A zastavili nám přímo pod oknem. A na co mají tu velkou klec? A proč valí ven ten sud medu?
Dennis se shledal se svým bratránkem. Má dokonce skoro o dva roky víc, než náš Metuzalém a rasou je to dlouhosrstý jezevčík. Poddruh inkontinentní.
44
Pětiletý synovec říká "vietmanka" místo "vietnamka". Moc hezké, to začnu používat. Vietnamec muž bude tedy "vietrumcajs" a vietnamské dítě "vietcipísek". Pět let je nádherný věk. Takové dítě může klidně sedět u počítače hned vedle vás, a protože ještě neumí číst, nepřetáhne vás baseballovou pálkou za to, co o něm píšete...
Synovec přišel s přáním, hrát si na poštu a přinesl si dětské známky na hraní. Pes Dennis se ochotně nabídl, že nám bude dělat olizovače. Bohužel máme jen známky s pejskem, kočičkou a medvídkem, ty, co by chtěl Dennis, bychom museli shánět někde u filatelisty. A není jisté, že by měl známky se šunkou. Zkusím mu podstrčit ty s pejskem a nakecám mu, že to je háravá fenka. Blbý nápad. On jí zbaštil!
Káťa si zkouší sestřiny šaty a stále se mne chodí ptát, jak se mi líbí. Řekl jsem, že nejhezčí jsou ty mezi tím. "Ty druhé?" "Ne, když jedny svlékneš a než oblíkneš další."
Přišel pětiletý Honzík, že si vystříhal papírové peníze. Vypadaly, jako že ho to přestalo bavit nůžkami a zbytek prostě ukousal. Tvrdil, že ne, ale když to říkal, povlávaly mu mezi zubama fáborky. Poradil jsem mu, až se ho zeptá máma, ať tvrdí, že je skartovačka.
Takže "rychlokompot" je ovoce jen převařené, které není klasicky zavařované. A já myslel, že to jsou švestky naložené v šaratici.
Viki tu jezdí s traktorem. Podle plodin, které sklízí, musím informovat státní zemědělskou komoru, že letos bude mimořádně dobrá úroda chrápajících psů.
Napadla mne vosa při krájení jablek. Odvrátil jsem útok nožem a měl i pár dobrých úderů, ale první touché měla vosa. Myslela, že mne dostala, ale paradoxně jsem teď mnohem ohebnější, protože mi vyrazilo třetí koleno. Mám plán: nejdřív ji pořežu ve tváři a pak jí na křídlech rozšteluju směrovky.
Je tu úžasná trampolína. Káťa na ní nechce jít, takže musím zrušit plánované video o kojících matkách, nazvané: Jak sám v sobě vyrobiti podmáslí.
45
Digestoř je úžasná věc. Lívanečky se mi trochu pálily a smrdělo to, ale stačilo ji zapnout a lívanečky se pálily dál, ovšem vůbec to nebylo poznat. Jen mi nebylo jasné, co je označení VPJKJNC. Možná to ani není funkce, ale sériové číslo nebo tak něco. Ale pak mne napadlo, že to může být: Vysaje Prd Ještě Když Je Na Cestě. Zkusil jsem to zmáčknout. Nic zvláštního se nezapnulo a nemohl bych na to přísahat, ale myslím, že Dennis o něco splasknul.
Celou noc jsem myslel na to, že bych měl napsat Českým Drahám poděkování té paní pokladní, která mi rozepla kalhoty. Víte, něco jako "pomoc v nouzi a nad rámec svých povinností", pochvala před nastoupenou vlakovou jednotkou... A že bych se třeba zeptal, jestli bych mohl chodit každou středu.
Tedy, honit patnáctiměsíční dítě a snažit se mu za běhu zapnout oblečení na ty mrňavé knoflíčky by měla být disciplína na olympiádu. Šebrle by v půlce buď padl vyčerpáním, nebo se rovnou oběsil.
Páni, tolik let a tohohle tlačítka jsem si na počítači nikdy nevšiml. Na co asi je? WOW! Věděli jste, že počítač se dá i VYPNOUT??
Káťa mi přinesla Viki. Prý přijela vzácná návštěva, jestli bych se o ni nepostaral: samotný vévoda z Hovňousic se svou paní Posranou Plínou. Takže teď se tu starám o Jejich vrchní zaprděnost, následníka Velké Bílé Mísy ze Splachovic. Během audience ještě na krátkou návštěvu přispěchala baronka von Chcanic a já se nyní honosím titulem Pomočeného rukávu. Několik níže urozených hrabat z rodu Vlhčených ubrousků trvalo na tom, že se musí té slávy také zúčastnit a mně, jako ceremoniáři se to podařilo obratně zaonačit tak, že se skutečně zúčastnili a přitom jsem je všechny poslal do prdele. Závěrem mohu prohlásit, že platí prastará pravda: i když to má modrou krev, hovno je pořád hovno.
Káťa byla na trampolíně. Je na ní úžasná! Jen nesmím zapomenout připravit malé k večeři toust, protože máma má místo prsou dvě kostky másla.
Viki má na pískovišti zajímavý styl: nejdříve bábovičku totálně zdemoluje a pak se k té hromádce přitulí. Ani spalovač mrtvol nebyl tak něžný a dojemný.
Viki uklouzla v bazénku a předvedla skvělý provaz. Štěstí, že mám holku, mít kluka, asi by se mi natrh.
46
Máme barbeque. Viki je zima. Můj návrh položit ji na chvíli na gril, neprošel.
Hraju s Dennisem a Viki kuželky. Viki je kuželka. Dennis je koule.
Našel jsem vodní dělo! Hnal jsem křičící, bezbrannou manželku před sebou. Pak jsem musel Káťu upozornit, že Ženevské konvence zakazují střílet zbraněmi hromadného ničení. Jako třeba bazénem. Ale měl jsem to říct dřív, než mne skopla dovnitř a schovala mi hladinu.
Takže hospoda na náměstí zavírá každé ráno v půl páté. Ale žádný strach, pokud by vás vzbudili odcházející hosté, můžete místo oveček počítat opilce. "Éééééj, zomrela mi ženááá!" - jeden, "Já... já ti řikám, že neustoupim. Di mi zcesty ti řikam! Si myslíš, že si drsnej, když si lampa, co?" - dva, "Máňóóó, přepadly mně dlažební kostky! Děte ze mně, potvory, nic vám nedám!" - tři, "Néé, to je v pohoděééé, já přijel touhle kašnou, jen mi blbne centrální zamykání. A slyšíš? Něco mi tam teče!" - čtyři, "Bléééé!" "Jen to všechno dostaň ze sebe, taky chodim na terapii." - pět a šest...
Bylo vyvinuto zařízení Wizmark, které lze umístit do pisoáru a varuje opilé řidiče. Nevím přesně jak, jestli je to slovy: "Sedni za volant a já ti ho ukousnu!", ale existuje i zařízení pro dámy jménem Tellaview, které se dává na dveře koupelny. Podivné místo, protože kdo z vás byl na pánských veřejných záchodcích, ví, že to je místo, kam obvykle močí také muži.
Musel jsem použít šampón pro miminka. Doufám, že mi z toho nevyrazí ta lysinka vzadu na hlavě. A taky bych nechtěl mít ojku, Viki vypadá nesmírně roztomile, když jí trčí pár vlásků vzhůru, zatočených do kroužku, ale u mě by to bylo jako anténa k wi-fi. Vypadal bych jako chodící hotspot.
Projíždíme vesnicí, švagrová vypráví, že tudy vedla její první jízda v autoškole. Jsou zde překrásné chaloupky. Většinu z nich už od její jízdy opravili.
Dobrá rada: vtipy dělejte jen o řidičích, kteří sedí v jiných autech než vy. Tady vůbec nic nejezdí. Nedaří se mi stopnout ani srnu.
47
Káťa volá z lesa: "Nemá někdo toaletní papír?" Její sestra: "Máš ho v batohu." "Tady je jenom tvoje knížka, které stránky už jsi četla?"
Jsme u železitého pramene. Synovec tvrdí, že je to hnusná voda. Řekl jsem mu, že když jí bude pít, bude z něj Irone Man. Už má v sobě skoro litr a ptá se, jestli to je aspoň na helmu.
Byli jsme na místě osídleném nejpozději ve 14. století, ale podle mne je absolutně vyloučené, aby tam byl inteligentní život. Nebyl tam signál. A jak by se dalo přežít na místě, kde se nedaří ani farmville?
Můj žaludek prostě miluje ostré zatáčky a hrby na silnicích. Zvlášť oblíbené části si dokonce značkuje.
Špičková restaurace. Zatím jim došla cola, točené limonády, brambory a Kátě oznámili, že došla niva na její těstovinový salát. Pak došla brokolice na brokolicový a nakonec i parmezán na salát s parmezánem. Káťa se snaží dát dohromady oběd z ingrediencí, co jim zbyly. Což se ukázalo jako kulinářská výzva, protože není snadné sestavit menu z kindervajíčka s kečupem.
Viki dostala po synovci elektronickou zvukovou hračku. Tyto předměty pro děti mají standardní vlastnosti: vydávají zvuky zvířat, dopravních prostředků, hrají melodie, tůtají, pískají, zvoní a rodiče je chtějí už po půl hodině rozmlátit na padrť.
Viki ani po pohádce a houpání nechtěla spát. Aspoň že první dva dny v novém prostředí odpadla. Nakonec jsem ji vzal na sebe a lehl si s ní. Do minuty byla ťuhoň. Podle mne, je jeden z nejúžasnějších životních zážitků, když vám v náručí usne dítě. Nebo na prsou s tvářičkou rozmázlou po hrudníku, takže vypadá, jako by celý den visela za koutek úst na háku v řeznictví a nosíkem funícím do bicepsu. Po chvíli začala i chrápat. Nedá se to srovnávat s mým bráchou, který chrápal jako kanadská pila na Harleyi v řehtačkovém průvodu, takže jsem kolikrát musel vyhledat ke spaní klidnější místo, jako třeba bitevní pole. Viki chrundí, jako když Krtečkovi vrzají klouby. Navíc mne překvapilo proslintané rameno, když k tomu přičtu, co má ráno v plíně, mimina musí mít takové ztráty tekutin, až nechápu, že se druhý den neprobudí jako máslová sušenka.
48
Pětiletý synovec dokáže s naprosto vážnou tváří pokládat neuvěřitelně impertinentní otázky a já si už vážně nejsem jistý, že si ze mně nedělá srandu. Ale ani se neusměje. Sundavám prádlo, zjistil jsem, že moje trenýrky jsou ještě mokré a on: "Ty jsi se počůral?" "Ne, jen to od včerejška ještě neuschlo." "Takže jsi se počůral." - uzavřel kapitolu. Pak mi spadly Kátiny kalhotky a on: "To jsou tvoje?" "Vypadám jako někdo, kdo nosí fialové květované kalhotky?" "No... Jo." Byli jsme na půdě, zkoušel jsem s ním trefit okénko a radil mu, aby, až poletí, pořádně roztáhl ruce.
Objevil jsem úžasný obchod, díky kterému bych konečně mohl pomoci Kátě s kojením, ale ukázalo se, že ta prsa maji jen kuřecí. A všechna nahá! Pomohl bych jim, ale v žádném obchodě se spodním prádlem nemají kuřecí podprsenky.
Objevili jsme příjemnou vinotéku. Najdete ji, když jdete z náměstí horní ulicí, pak doleva, pak doprava, pak přes mostík, potom rovně a zase doprava, pak po schodech dolů, pak doleva a tam je, jmenuje se "Vinotéka na náměstí". Nemám tušení proč.
Zeptal jsem se, jaký je rozdíl mezi sklokeramickou a indukční deskou na sporák. Káťa mne poučila, že sklokeramická není indukční a indukční není sklokeramická. Začal jsem jí říkat pro její obsáhlé vědomosti něžně "ty můj malý Google".
Šli jsme s Dennisem uličkou, kde na okně seděla kočka. Jak ho zahlédla, v mžiku zmizela. Ještě, než jsme k oknu došli, znovu si lehla na své místo a ulehčeně vydechla: "Páni, tys mne vyděsil! Já myslela, že je to pes." A Dennis nic, protože je ve stádiu, kdy i pařezy na ušním do něj musí strkat, že je na řadě.
Začínám mít potíže s pozvolným únikem moči. Zapínám si tak zip u kalhot, když už jsem hotov a najednou troubení auťáku. Tak uskočím, až se praštím o stěnu WC a vzápětí houkání vlaku. Divoce jsem se rozhlížel na všechny strany, odkud jede, když koleje nikde a pak ještě lodní siréna. Schoval jsem se pod mísu, protože v ní byla jediná voda, kde by se mohl objevit Titanik. A nakonec vrtulník. Rychle jsem zavřel jediné okénko za záchod, úplně zpocený a chvíli se houpal na spalchovadle, kdyby pode mnou projížděl ten vlak. Konečně jsem došlápl a ozvalo se "miáááu!" Znovu jsem vyskočil, že jsem rozšlápl kočku a snažil se nacpat do držáku vedle toaleťáku, ale shodil mne, hajzl, papír! Zase jsem spadl na zem a: "Ga-ga-ga." Chvíli jsem tancoval mezi hejnem hus a kryl si hlavu, kdyby táhly k jihu. "Beeee, be-e-e..." Obklíčilo mne stádo ovcí. Popadl jsem štětku na záchod, i když bych s ní mohl maximálně
49
bránit bačovi od zubního kazu. "Bůůů, bůůů!" Ke všemu tomu neštěstí jsem musel utíkat před několika šílenými krávami. Zkusil jsem se tvářit jako úplný vůl, aby ode mne nic nečekaly. A není snadné zdrhat na prostoru 2x2 metry. Ať jsem se vydal kterýmkoli směrem, každá cesta byla slepá. Ale aspoň napravo jsem narazil na stojánek s časopisy na čtení, tak jsem na zemi rozložil Chvilku pro tebe, třeba je to zdrží. Nemohl jsem pochopit, co se proboha děje. Nejspíš se v tunelu srazil vrtulník, který pilotovala kočka s vlakem, co vezl husy, až se z toho loď krav potopila a auto s rodinkou ovcí se té katastrofě jen snažilo vyhnout. No, a pak jsem zjistil, že mám ty potíže s pozvolným únikem moči. Ale možná to nebude úplně ono, protože určitě nebyl pozvolný. Vypotácel jsem se ze záchodu, tam na chodbičce sedí má patnáctiměsíční dcera s elektronickou hračkou, mačká vesele čudlíky a stále se nadšeně ohlíží, když se za ní ozve rachot. "Houk-houk!" - další vlak, který debil postavil hajzlík na tak frekventované trati? Příště, než půjdu, musím mrknout do jízdního řádu.
Zjistil jsem, že Káťa je totálně závislá na hračkách. To je naprosto neskutečné. Viki tu chvíli chodila s takovou stříbrnou rukou, která se umí sevřít v pěst. Asi něco z Halloweenu. Pak jsem si všiml, že jí trochu rozbila, tak jdu za manželkou a povídám: "Viki se ulomil a upadl palec, neviděla jsi ho někde?" No, nedokážete si představit, co následovalo...
Kamarád neteře má zaracha, měl si uklízet a přitom hrál na notebooku. Nechápu, proč netvrdil, že uklízí ikony na ploše.
"Vysála jsem pavouky, myslíš, že chcípnou?" - ptala se švagrová. "To záleží, jestli mají co jíst. Vysála jsi nějaké burgery, hranolky nebo bagetu?" "Ne..." "A co mouchy?" "Nějaké byly na parapetu." "Takže jíst co mají..."
Včera tu byl mejdan, pekly se tu marshmallowny ve tvaru Šmoulů. Navrhoval jsem i Šmouly trhané, krájené, prošpikované a další oblíbené recepty z kuchařky pana Gargamela.
Viki se dnes vůbec nemohla probudit. V půl desáté jsem již podával inzerát na krásného prince. Nakonec musel stačit a fungoval, znalce Šípkové Růženky nejspíš překvapím, dvouhlavý dinosaurus. Nejdříve jsem mu musel ovšem podepsat glejt, že ho líbání toho jednohlavého mrzáčka bez pancéřové kůže nezavazuje k nějakému soužití. Pak sice změnil názor, když uviděl, že Viki mezi půlkama zadečku vyráží druhá hlava, ale na pozdější reklamace již nebyl brán zřetel. Řekl jsem mu jasně: "Quod scripsi, scripsi!"
50
Dnešní technologie operátorů jsou neuvěřitelné! Káťa polila mobil a vzápětí jí přišla nabídka návštěvy Aquapalace Praha.
"Dáš hraběnčiny řezy?" - volá na mne Káťa. "Sladké jsem měl, spíš něco slaného." "Můžeš mi olíznout záda, jsem zpocená." Takovou nabídku jsem nedostal poprvé, ale většinou šlo o vylízání zad v místech, kde již ztrácejí své dobré jméno.
Švagrová má dětskou lžičku, která mění barvu, když jí strčíte do něčeho vařícího. Tu musím někde sehnat! I když jí vlastně nepotřebujeme, protože co vím, Viki reaguje na vařící úplně stejně.
Našel jsem prak. Právě s ním provádím vědecký výzkum, který by mohl velmi usnadnit rodičům péči o miminka. Zatím mám projekt krmení, pokud nechce jíst, který navíc ušetří dítěti polykání. Pak je zde tzv. experimentální teorie neočekávaného hovna. Podle výpočtů by mělo jít vrátit zase na čas zpátky. Prak lze též využít k přepravě mimin na krátké vzdálenosti. Bohužel, jejich střívka špatně snáší přetížení. Na druhé straně tak byl objeven první způsob biodopravy. Jakási kombinace pojízdné latríny a práškovacího letadla.
Pozorujeme tu Viki s bábovičkama a řešíme prastarou hlubinně filozofickou otázku, jejíž položení sahá až k prvopočátkům lidstva. Většina historiků se shoduje v názoru, že jde o jednu z prvních otázek, jakou si člověk vůbec položil: "Jaké to je, sedět holým zadkem v písku?"
Našli jsme na cestě slepýše. Myslím, že nás ale vůbec neviděl.
Jsme na houbách. Tedy, pokud najdeme ještě aspoň jednu. Zatím jsme na houbě.
Asi pět metrů od nás, v hustém houští se objevil, podle Káti, koloušek. Z otřesů mi přišlo, že to má snad 200 kilo, strašně to funělo a myslím, že jsem zahlédl kly. Když se to nedokázalo vyškrábat do kopce, začalo to padat k nám a cestou to bralo vzrostlé stromy, začali jsme zdrhat. Tehdy již nebylo pochyb a stále jsme si jisti: určitě to byl koloušek. Nebo zajíček.
Tak tohle jsem ještě neviděl: právě kolem projel hajný na Harleyi. Zřejmě zde v lesích operuje gang pekelných myslivců.
51
Synovec postavil ze skládacích čtverců s písmenky a čísly pro Viki pokojík. Na to, že ještě neumí psát, podařilo se mu sestavit "V1IKY". My jí tedy někdy také tak říkáme, ale jen když převáží pasažéry na své pravidelné lince Praha Tokyo.
Zdá se, že naše patnáctiměsíční dcera chce být hodně přitažlivá. Sedí u ledničky a baští z ní magnety.
Byl jsem v řeznictví. Měli tam ovocné knedlíky. Pokud jde o ovocné knedlíky, které to dotáhnou až do řeznictví, bude to jistě letošní vítěz nejčervivějšího ovoce. Což by vysvětlovalo, proč na pultu hrály golf. Miska na mince byla jamka.
"Dneska máme na starosti oběd, už ses umyl?" - zeptala se Káťa. "Jo, několikrát jsem se spařil, jak chvílemi teče vařící." "Takže dnešní oběd už máme. Budou pečené kaštany."
"Musím si koupit trenky, vzal jsem si jich málo a zapomněl je vyprat." "Víš, většina lidí si z dovolené vozí sněžící těžítka, pohledy, různé upomínkové předměty - jen ty si vozíš prďousy." Nejraději mám ty s praotcem Moravou a nápisem na zadku: BRNO: PRDEL SVĚTA. A také mám z Českých Budějovic, prodavač mi říkal, že podle legendy je nosila i sama Země Živitelka.
Zkusil jsem si, jaké to je lovit wifi sítě mimo Prahu. Základní rozdíl je v oznámení. V Praze mi hlásí "Nalezeny sítě WLAN" a tady většinou "Nalezena síť WLAN". Nejnápaditější název jsem objevil "borec". Zajímavostí je, že zde má náměstí vlastní wifi. Pojmenovalo si ji "namesti". Téměř všechny ostatní sítě se jmenují "Internet". Toto označení v těchto místech nějak hraje důležitou roli, pravděpodobně aby se uživatelé nepokoušeli připojovat přes šunkový salám.
Nevešel jsem se do auta, konečně se můžu trochu proběhnout. Cestou do kopce jsem minul skupinu žen na kolech, co se ten krpál pokoušely vyšlapat na převod 1:1. Náhle se za mnou ozvala rána, jak někdo s jedním kolem praštil a pak výkřik: "Tak teď jsem frustrovaná!"
52
Jsem s Viki na houpačce. Líbí se jí, usmívá se. Nebo přišla na to, že úsměv potlačuje zvracení.
Udělal jsem na pískovišti spoustu báboviček a hrajeme si na veřejnou zakázku. Viki dělá registr vozidel a pořád po nich padá, já dělám Dobeše a pořád vykládám, jak krásně chodí.
"...a tenhle salám je pro lepší lidi." "Takže je dražší, kvalitnější?" "Ne, je levnější, ale melou do něj kosti, tak ho tu máme pro Pražáky, který maj na zubaře." Ej, ešče, že zme z Holomóca, tož taký býznys tu maté!
Dobře, mně se zatím Windows 8 líbí, ale test RTM teprve čeká, ovšem zachytil jsem recenzi dne: "Win8 stojí za hnědou, ze spodních rozpůlených zad vystoupivší Mikulášovu berlu." Myslím, že tento laický uživatel chtěl říci, že nebyl tak úplně spokojen.
Další výhrady k Win8 má jeden uživatel, který Microsoftu doporučil - cituji: "přemýšlet hlavou a nikoli pochvou". Vadí mu grafický desktop, díky kterému vidí jen - cituji: "včerejší oběd v hnědém válcovitém tvaru". Jedno se novému systému upřít nedá: probouzí neuvěřitelnou non-vulgární kreativitu.
Viki včera ochutnala rybičkovou pomazánku, ovšem to, co jsme dnes našli v plíně se nedalo rozdýchat. Strčil jsem to Dennisovi pod jeho smradlavou tlamu. Na chvíli se probudil a přemýšlel, jak dlouho asi musel spát, když se probudil do doby, kdy již dokáží naklonovat jeho držku. I když nechápal, proč začali zrovna s tímhle. Došlo ovšem k zajímavému úkazu: nic nebylo cítit. Tím jsme dospěli k závěru, že dva smradi se navzájem ruší. Nebo je to puch za hranicí lidského čichu, takže už to nikdo není schopen vnímat. Postuji příspěvek, otevřete okna...
Dennis si včera trochu vyčistil zuby. Morčetem. Děti nechaly otevřenou klec a byli jsme přesvědčeni, že ho víc zajímají piškoty uvnitř, než Tlapka. Omyl byl objeven bohužel až ve chvíli, kdy jsme mu z předních zubů vytahovali chlupy, což, jak uznáte, je o pár vteřin později, než by se hlodavci zamlouvalo. Ale stále zůstává možnost, že se vrhl po piškotech a ten chlupatý žvanec se mu jen připletl do cesty. Morče je v pořádku, jen trochu otřeseno. Vypadá asi jako Paroubek po oznámení volebních výsledků.
53
Jsme u nádherné chaloupky z roku 1837. Úžasná došková střecha, černé trámy s bílým vlysem, malá okýnka z ručně dělaného skla... Ovšem mé srdce kunzhistorika nejvíce plesá nad překrásným, majestátním, bílým, více jak třímetrovým satelitem UPC.
Jsme na opuštěné lesní cestě. Na opuštěné lesní cestě jsme se museli vyhýbat s kočárkem již devíti autům. Zdá se, že na konci opuštěné lesní cesty leží opuštěná louka, kterou opouštějí opuštění účastníci opuštěné technopárty.
V diskuzi o Win8 jsem četl prima urážku: "Ty si chytrej jak lisovaný dvd!" Skutečně, na média s daty od výrobce dostanete novou informaci jedině kladivem.
Synovec s neteří trávili horké dny v bazénu. Doléhaly ke mně jejich hry "Na topící se vrtulník", "Na zamáčknutého beďara", "Na těhotnou ponorku", "Na invalidní chobotnici, která má jenom 4 chapadla" a na "Kadícího delfína". O pravidlech jednotlivých her nemám ani tušení, jen ta poslední mi napověděla, abych po nich nepoužíval bazén.
Systém se nemůže restartovat, protože mu v restartu brání hláška, že se musí restartovat. Může mít někdo za kamaráda takovýho ptáka? Může. Já.
Viki zažila největší zábavu svého života: divokou jízdu v kočárku, před kterým utíkalo hejno řehtajících se dětí a snažilo se najít záchranu na nejbližších stromech či lampách. Celou akci podmalovával řev tygra pronásledujícího kořist. Nebo chlápka zvracejícího u nádraží se zánětem horních cest dýchacích, nikdy mi imitace zvířat nijak zvlášť nešla. Děti si představují, že budou kosmonauti, princezny nebo třeba i popeláři a my máme takové výjimečné dítě, které sní o tom, že bude jako býk nahánět vyděšené domorodce v ulicích Pamplony. Jak by řekl Gomez Addams: "Olé!"
Malá poznámka pro hráče Hidden Chronicles: pokud hledáte "Man Hole" stačí kliknout na poklop kanálu. To jen kdyby někdo jako já úplně zbytečně zabíjel čas hledáním řiti nějakého chlapa.
WOW! Odvážil jsem se vyzkoušet podivné třetí tlačítko na nové PC skříni: a předek se rozsvítil! Normálně mi svítí přední větrák. Teď hledám blinkry a mlhovky.
54
"Kde máš nabíječku?" "Nabíjela jsem ho včera, to mu musí na zítřek stačit." Moje žena drží mobil na dietě. Ale jestli shodí ještě miliampér, je mrtvej!
Viki se chvíli šťourala na chodníku a pak mi přinesla odhozeného vajgla. Když jsem jí na to řekl "fuj", odešla k nějakému kolu a začala si točit s pedálama. Volala tchýně. Ptala se, co dělá malá. Řekl jsem, že našla nějaký bordel a teď si hraje se šlapkama. Poprvé jsem zažil, že tchýně skoro minutu nepromluvila.
Šli jsme s Dennisem kolem kolektorové sítě, kterou opravovali. Náš pes se slitoval nad pobíhajícími inženýry a položil jim tam dva kabely. Nezištná pomoc nebyla přijata s úplným nadšením.
Zkoušel jsem Viki čistit jejich šest zubů, netuším, kdo na to vymyslel kartáčky. Ptal jsem se v pet shopu, jestli nemají žvýkací kost pro miminka, jako je pro psy. Koukali na mne jako na debila. Tak jsem se zeptal v lékárně. Dívali se na mne jako na dementa.
Dneska měla Viki k obědu příkrm s fazolemi. Škoda, že pytlíčky s pískem a kotevní lano nejsou součástí balení. Aspoň by se po každém vyhlídkovém letu vrátila zpátky do postýlky, ale takhle se tu jen ozývá střelba, že pár nervózních sousedů odešlo na jiné, klidnější místo. Když se balili, myslím, že říkali něco o Afgánistánu.
Hledáme novou postavu do našich příhod a měla by mít zhruba 4 kolečka. Rozeslal jsem tento mail prodejcům kočárků, pokud víte o nějakém novém či použitém v Praze, dejte vědět:) Dobrý den, manželce se rozpadl sportovní kočárek s běžným nákupem, jako jsou dvě dvoulitrové Pepsi, dvě šťávy, deset rohlíků, litr mléka, máslo, 4 broskve, 4 nektarinky, 6 banánů, ledový salát, litr džusu, šiška chleba, bageta metr a půl, plus pár dalších věcí, a chce koupit nový. Seznámil jsem ji s parametry jako hmotnost kočárku, typ použití, barvu, materiál a počet koleček, značku, zda chce polohování, měnit směr korby... A nakonec si vybrala: chce kočárek, který se nerozpadne. Takže hledám kočárek s největší nosností a nákladovým prostorem. To se ovšem dost blbě hledá, když v ČR vládne norma, že se nesmí uvádět vyšší nosnost než 15kg, patrně proto, aby těžší děti chodily pěšky. Nešlo by třistapadesátitunový kamion Terex Titan převléknout za kočárek? Nebo aspoň pojízdná nákupní taška jako je auto Smart? Já se díval, že všem kočárkům se dole bimbá pytlík, tak na dvě vejce. Chtělo by to něco většího, aby
55
se tam vešla i tchýně. A pevnějšího, klidně bez dýchacích otvorů. Aby se tam vešel normální nákup. A dítě. To jsem vlastně zapomněl napsat, že máme dítě. Dítě máme vlastní, takže chceme jen prázdný kočárek. Zatím jeden, ale ozvu se, kdyby se dnes v noci něco změnilo a byly potřeba dva. Hypoteticky. Děkuji za radu. M. M. Cabicar
Nikdy nejezte zbytek polévku v sáčku, kterou jste našli ve špajzu a nevíte, jak dlouho byla otevřená. Právě mi něco vylezlo z talíře, došlo až na kraj a odletělo. V lepším případě to byl motýl, kterému jsem varem urychlil zakuklení. V tom horším už v pytlíku proběhla evoluce, některým organizmům vyrazily nožičky a teď se někde pokouší vztyčit na zadní s pazourkem v končetině.
Káťa honí Viki po všech pokojích, ale Viki se stále nedaří utéct. Ne, že by nebyla tak rychlá, ale možná by byl její únik efektivnější, kdyby se pustila máminy ruky.
Káťa mi ukazovala, jestli si nechci koupit nejbezpečnější peněženku. Musel bych si zvyknout, že se nosí na hrudi. A musel bych nosit podprsenku, protože je našitá mezi košíčky. Tak ještě váhám.
Poslední zábrana padla. Viki již dosáhne i do nejvyššího šuplete, do kterého jsme postupně přendavali nebezpečné věci ze spodních zásuvek. No nic, přišel čas vylepit si sadu kuchyňských nožů na strop.
Viki rozlila v kuchyni mléko a pak se praštila do hlavy, takže teď poprvé prožívá jaké to je plakat nad rozlitým mlékem.
Odpověď Malvík kočárky na cenový limit: Asi nebude akce "dáme vám novou káru za vaši starou, zlámanou", ideálně bychom brali nějaký do 500;-, ale nevím, jestli by to bylo aspoň na kolečko. Teoreticky bychom měli i na nádherný Silver Cross, ale když bychom prodali i dítě, nepotřebovali bychom už kočárek. Cenový limit nemáme, jediný limit je "aby se nerozpadl", upřednostňujeme funkci před vzhledem. Co jsem viděl kočárky, vůbec nechápu výrobce: oni je snad dělají jen proto, aby se v nich vozily děti.
56
To je hrůza! Káťa vždycky: "To je dětský hovínko, to přece nesmrdí!" Jenže já to rozbalím a tam hřbitov zvířátek. Konkrétně skunků. Nechápu, že tohle maminky nevnímají. Já musel strávit léto u lovců perel, abych se naučil vyměnit plínu na jeden nádech.
Zastavila nás skupinka turistů. Viki v náručí náhle ukázala prstem, že by něco chtěla: "Tůdle!" Podíval jsem se tím směrem. Chtěla by řetízek s mrňavým srdíčkem. Je na to ještě malá, ale koupil bych jí ho. Kdyby jsme nestáli před výlohou Cartiera a to srdíčko nebylo za 3 347 000. Tak jsem Viki slíbil, že asi za 20 let jí zkusím najít muže, který jí to koupí. Jestli se mi to podaří, doufám, že dostanu od Cartiera aspoň čtvrt melounu za zprostředkování.
Volala tchýně, že jí nefunguje žádný počítač. U prvního se podařilo odhalit drobnou technickou závadu vytrženého kabelu z monitoru, která vznikla během uklízení, s druhým to bylo složitější. Dal jsem tchýni podrobné školení ohledně hardware i software, dějinách počítačů obecně, operačních systémech, a pak najednou na to přišla, sama, v šoku: "Jo on se musí zapnout!" My muži prostě umíráme dřív. Protože chceme.
Koupili jsme 10 dětských olejů. U pokladny jsem raději tvrdil, že máme strašně suchou holčičku. Aby si nemysleli, že doma máme friťák na miminka.
Oběd je sice už studený, ale podařilo se. Mimochodem, víte, jaké to je nabírat si čočku kávovou lžičkou? Zdlouhavé. Strašně zdlouhavé...
Malá odpolední svačinka: Vážení cestující, osobní vlak číslo 9124 linky S9 ze směru Kelímek s jogurtem a piškoty, pravidelný příjezd v 15 hodin a 12 minut, který dále pokračuje ve směru Pusinka, Žaloudek, Střívka, Řiťulka, Plína, Odpadkový koš, Popelnice, Popelářské auto, Recyklující pračka a znovu Drogerie Schlecker přijede na kolej druhou, pravidelný odjezd v 15 hod. 13 minut. Ve vlaku platí tarif Mléčných drah a tarif Piškotové dopravy. Ve vlaku je povolena přeprava pitíčka, především slintů. Žádáme cestující, aby dbali své osobní bezpečnosti a nevyklápěli nám lžičky na nástupiště. A nehamtali nám prstíkem do vagónů s jogurtem! Ham. Ham, povídám! Doprčic zblajzni tu soupravu nebo budeme mít zpoždění! Dobře, dobře, ale pak si nestěžuj, až dostaneš k večeři jenom Pendolino."
Viki si už umí přinést nočník a sednout si na něj. Ještě ji musíme naučit dvě věci:
57
1. když sedí na nočníku v plíně, nemá to ten efekt. 2. když si položí nočník a než si na něj sedne, měla by zkontrolovat, jestli se pod ním neválí chrápající psí hlava.
Viki objevila novou zábavu: aportuje míček z kočárku. Bohužel, jediný pes, kterého máme, je hlucho-slepý s orientací zmagnetizované kompasové střelky a jeho nejoblíbenější rychlost je nechat se unášet rotací Země. Musel jsem to oddřít sám. Ale aportování mi ještě šlo, horší bude, až jí napadne, že by chtěla vystopovat medvěda.
Čekáme už pět minut před výtahem do metra. Začínám hledat, jestli tu kabinka nenechala cedulku "Jsem u doktora" nebo tak něco. Nebo jestli není výluka a výtah nejezdí jinudy. Konečně přijel a do malého prostoru se k nám, psovi a kočárku ještě nacpala nějaká paní. Nenapadlo mne nic lepšího, než zastavit prstem nad jediným tlačítkem "Úroveň nástupiště" a zeptat se jí: "Tak kam to bude? " Dobrých deset sekund se dívala střídavě na mne a na to tlačítko. Nakonec hlesla: "No... Do metra?" Vážně si nebyla jistá. Sjeli jsme dolů, paní na kraji vystoupila, my zůstali zapasovaní s kočárkem uvnitř, protože se zaseklo kolečko, až se začaly zavírat dveře. Paní se rychle otočila, tak jsem se jen usmál: "My jedeme do čtvrtého." Když se dveře znovu otevřely, už tam nebyla. Když jsme dojeli na naši stanici, zjistili jsme, že venku prší, protože před výtahem byly mokré koleje. Nastoupíme, na podlaze obrovská louže. Venku se otevřou dveře a sucho. Jen obrovský cákanec o kus dál na trávě, ke kterému vedla mokrá cestička. Káťa přehlédla tu spoušť a povídá: "Tady snad někomu praskla plodová voda nebo co?" Instinkivně jsem se podíval na podrážky, jestli jsem do něčeho nešlápl.
Tak jsem si myslel, že to světlo na předním větráku u počítače je jen taková designová fičurina, ale ono to zabíjí mouchy! Rozsvítil jsem to a moucha, co zrovna letěla kolem, se tak lekla, že vrazila do topení. No, dobře, asi jí to nezabilo, ale určitě má z toho na očích pár tisíc monoklů.
Našel jsem na ulici oznámení, že bude probíhat čištění komunikací. Poznamenal jsem si to do kalendáře, abych si nezapomněl vzít koupací čepici a své oblíbené kačenky, až si půjdu lehnout na chodník. No co, mytí zdarma, ne?
Neví někdo, jestli prodávají pelíšek pro psy s možností hermeticky uzavřít jejich prdel? Hledal bych sám, ale blbě se mi píše v plynové masce. Já nevím, proč si Dennis lehne vždycky pod mé křeslo a pak uprostřed nádechu zděšeně zjistím, že zase zahájil spiritistickou seanci, na kterou přijela aspoň polovina obyvatel ze světa definitivně Mrtvých, navíc s plnými kufry těl příbuzných ve
58
všech stádiích rozkladu. Občas si zahrávám s myšlenkou ho zašpuntovat, počkat až se nafoukne, potom mu strčit mezi ty jeho chlupaté půlky plynový hořák a používat ho na cestách jako propan-butanovou láhev. Když vidíte přesněji řečeno cítíte - to plýtvání, jednou jsem i psal Pražské plynárenské, jestli si nechce otevřít těžbu v jedné psí řiti, ale podle vulgární odpovědi to pochopili úplně špatně.
V noci na 12 a 13. srpna vyvrcholí maximum meteorického roje Perseid. Mateřským tělesem Perseid je nejdéle pozorované těleso v historii (po Michaelu Jacksonovi), kometa Swift-Tuttle, již od roku 69 před Kristem. Můžete spatřit až 40 meteorů za hodinu. Ale pokud se vám nikam nechce a chcete vidět více jak 40 pádů za hodinu, stačí zůstat tady a zkoušet načítat stránky na facebooku. Přejte si něco, padá Facebook...
Deset minut mrtvý smíchy. Káťa vystrčila jazyk, řekl jsem jí, že na něm má pupínek. A pak se snažila vypláznout jazyk a vyvalit oči tak, aby ho viděla. Takovou přehlídku grimas jsem ještě nezažil...
V Pražské hromadné dopravě je nejtěžší udat rohlík. To zjistila Viki, když se rozhodla v kočárku otevřít bufet a nabízet všem cestujícím své pitíčko a ožužlané pečivo. Nikdo ze čtyřiceti cestujících v autobuse, ani v celém vagónu metra ho nechtěl. Každý jen slušně poděkoval, a že prý už jedl. Ani dva příslušníci městské policie nenašli tu odvahu, i když před nimi poleptaný rohlík několikrát ochutnala, aby je přesvědčila, že mu fakt nic není. I když to vypadalo jako něco, co uválela ze strouhanky. Potom se zkusila uchýlit k výprodeji hraček, ale ty také nikdo nechtěl, tak z nich udělala chudé bungeejunpingisty, kteří nemají ani na elastické lano a musí skákat bez něj. Než se jeden dobrý mladý muž stačil ochotně sehnout pro plastového motýla, řach, přistála mu na hlavě opice kamikadze. Musím napsat Kalouskovi, aby zase zvednul daně, lidi mají tolik jídla, že už ani další nechtějí.
Našel jsem v obchodě skvělé tričko! Lehounké, z materiálu, který dokonale odsává pot a jak si ho tak zkouším, hledám svou velikost, všiml jsem si, že ne lidé pozorují. Všechno bylo malé. Náhle jsem zahlédl na vedlejším stojanu nápis "CHLAPECKÉ". Podívám se na stojan, u kterého stojím a tam: "DÍVČÍ". Rychle jsem si stáhl rolák, aby se zdálo, že mám sukni, prohrábl si vlasy, abych vypadal jako Hannah Montana, vytáhl mobil a pubertálním hlasem vypadl z krámu se slovy: "Čaw Simčo, našla sem úpe sqělý hadry! Fakt hustý."
"Půjčíš mi mobil? Spadl mi prstýnek pod stůl." "Chceš si na něj posvítit?" "Ne, chci mu zavolat, že dolů strkám prst, ať si na něj naleze."
59
Já si ani neumím představit, v jakém nepořádku bychom tu žili, kdyby nám ten pes jednou za čas nepozvracel nebo neposral koberec. Takhle udržujeme takřka sterilní čistotu. Skutečně vás nic nedonutí doma vyšůrovat efektivněji, než nějaký takový pravidelný dáreček. Proč vůbec prodávají tolik čistících prostředků, když jediné, co vám stačí k velkému úklidu je lahvička "Střevní chřipka pro domácí mazlíčky" a kartáček na zuby. V jednom výhodném balení.
Ale já do toho starého psího dědka vidím: on ví, že jsem ho jenom vyženil a jemu je mě prostě líto, že jsem ho nezažil jako štěně. Tak si to prostě udělá na ten koberec, pak nostalgicky pokývá hlavou a dívá se na mne: "Jó, víš, to bejvávaly časy..."
Udělala se mi v The Ville špína, kterou je třeba uklidit. Kdybyste náhodou potkali debila, jak pobíhá po polích zaseté cibule s mopem a vytírá jako magor, tak to jsem já.
"Proboha macku! Když jsem říkala, abys dal malé půlku chleba, nemyslela jsem půlku bochníku!" A kdo dokáže číst ženám myšlenky, že pánové? Mimochodem, věděli jste, že miminka svými malými zoubky okusují pecen úplně jako králíci? Myslím, že Viki se nebude s novým kamarádem chtít rozloučit. Až bude spinkat v postýlce s ručičkou přes šišku Šumavy, nesmím zapomenout udělat fotku. Růžový méďa bude asi moc smutný, ale to víte, plyš vám hlad nezažene.
"Jak je venku?" "Prší tam ta nulová pravděpodobnost srážek." To mi připomnělo Rakouskou televizní stanici, která měla úspěšnost předpovědí 40%. Dokonce obdrželi za předpověď počasí Cenu humoru.
Trhání zubních nervů a čištění kořenových kanálků je proti operativnímu vyjmutí zubu moudrosti procházka růžovým sadem. Zubaři pak mají zvláštní techniku, jak vás úplně uklidnit, když zaslechnete šeptem: "Proboha, on si na to vzal bílou košili, no je to normální?" Pak lékařka přešla k zubařskému křeslu, kde jsem ležel: "Podívejte se, my se samozřejmě budeme snažit, aby vás žádná krev na oblečení nezasáhla, ale nemůžeme to zaručit." Potom si všichni kolem mne oblékli pláštěnky a natáhli kolem 3 metry čtvereční igelitu. Pohodlně jsem se natáhl, protože mi bylo jasné, že kdyby k něčemu došlo, krev se ani nebudou snažit zastavovat, prostě počkají mimo zónu dosahu, až se vycákám. V duchu jsem se ujišťoval, že mne pak případně znovu napustí.
60
Zapomeňte na olympiádu, skutečné zážitky beroucí dech vám dokáže vytvořit i pes s průjmem. A přímo u vás doma, ani se nemusíte trmácet do Londýna. Náš Dennis udělal v předsíni tak neuvěřitelnou atmosféru, že jsme se rozhodli tam vzduch šetřit a nadechovat se jen v obýváku.
Takhle Dennis neběhal ani zamlada, jako když má teď průjem. Budeme muset změnit granule, ale tomuhle výrobci doporučím, aby ke krmivu přibaloval čtyři tretry a brzdící padáček.
Prohlížel jsem si strop v koupelně, který jsem maloval, když byla Káťa s Viki ještě v porodnici. Pamatuji si tehdy, jak přišla tehdy tchýně se štětkou a barvou, že se bude malovat. Nikdo netušil, že do rozestavěného bytu přijde dítě, protože koho by napadlo, že se narodí zrovna začátkem desátého měsíce těhotenství? Konec devátého měsíce bylo podle tchýně tak akorát, aby se všechno stihlo. Jen jsem si tak vzpomněl, že bych to měl zaznamenat, kdyby se jednou Viki ptala, proč má na fotkách z příjezdu z porodnice špachtli v ruce a proč jsme tehdy měli na stěnách pokoje vzorek, jako by někdo použil na zeď miminko místo válečku. A to mi připomíná jednu malířskou radu: nikdy nebuďte líní slézt ze štaflí a nemalujte jen tím, na co dosáhnete.
Viki všude chodí, trhá ubrousky, rabuje skříně a vůbec dělá bordel, navíc pobíhá za Káťou a pořád křičí to své "mamá". Tak si říkám, co z ní jednou bude?
"Můžeš mi říct, proč jsi nechal horkou žehličku a vytáhl ze sítě mikrovlnku?" Že bych si žehlil kalhoty mikrovlnkou? No, mně bylo divné, proč má žehlička funkci "rozmražení pizzy".
Tak jsem myslel, že je Viki pokaděná a on to smrděl pes. Úplně stejně jako dítě. Budeme muset začít lépe kontrolovat, jestli všechny psí granule jí skutečně jen Dennis.
Viki má nádhernou žlutou sukýnku, ze které jí čouhá nadouvající se plína. Vypadá jako baletka. Baletka s inkontinencí.
Nejoblíbenější část jakékoli hry od Zyngy je pro Viki nahrávání, kdy se objeví to jejich logo psa. Hned na něj ukazuje a volá "Af, af!" A já jsem přesvědčený, že Zynga tohle moc dobře ví, proto své hry koncipuje tak, abychom si nahrávání co nejvíc užili. Často je to jediné, co si lze na hře užít...
61
Když hledáte nějaký obchod, dobře si poznamenejte CELOU adresu. Aby se vám nestalo, tak jako mně, že najdete správně ulici i číslo domu, ale pak zjistíte, že stojíte v úplně špatném městě. Nebo státu...
Není nic snadného zabavit dítě během nakupování, když už vám vyházelo všechny hračky z kočárku. Můžete mu sice dát něco z nákupu, ale je těžké i najít věc, kterou svými prstíčky neroztrhá, nerozsype, nepropíchá... Po přebrání věcí jsem jednu našel, nebyla sice moc vhodná pro děti, ale pokud jí nepustí na zem, nemělo by se nic stát. Co jsem však nečekal je pozdvižení, jaké vyvolá šestnáctiměsíční dítě (dnes je jí 16) s placatkou rumu. Káťa má narozeniny, chci jí udělat lehce opojný dort. I když v Praze můžete vidět hodně věcí, miminko přihýbající si z flašky tuzemáku je stále rarita. První, co samozřejmě dítě udělá, že strčí láhev do pusy. I s uzávěrem, takže nikdo nepozná, že není otevřená. A protože pití a jízda v naloženém kočárku není nic snadného, stačí se párkrát skulit a několik lidí začne i tleskat. Tedy, jen ti, co mají volné ruce a nemají v nich zrovna mobil, kterým volají policii. Viki se při drncnutí zachytila postranice a vyškrábala zpět do sedu. Pak znovu popadla chlast a pokračovala v nasávání. Vážně to mělo úspěch, musím sehnat nástavec a budeme do toho dávat malé čaj.
Jak máte připravit manželce překvapení v podobě dortu, když stále stojí hned vedle vás? Navíc umí péct mnohem lépe než já. Zatím se jako nejlepší možnost k zachování narozeninového překvapení jeví zapojit ji do příprav a pak použít kladivo s nápisem "Amnézie".
Dort bude výjimečný. Káťa vytáhla Velkou kuchařku a v ní schovávala tajemný lístek. Svěřila se mi , že je to prastarý rodinný recept, děděný z matky na dceru po mnoho generací a nesmím ho za žádnou cenu poškodit. S úctou jsem ho převzal. Jen mi bylo divné, že je vytištěný na zadní straně kypřícího prášku Dr.Oetkera.
Rainbow Cake neboli duhový dort manželce k narozeninám a Viki k 16 měsícům je v troubě a je opravdu úžasný! Snad si připravovaného překvapení Káťa nevšimla. I když jí příležitostně navštěvuje z kuchyně naše dítě. Pokaždé jiné barvy. Zatím se nám podařilo vyváznout s výmluvou, že dojíme žirafu. ...teď mne napadlo, že jsem se měl zeptat, jestli jsou ty barvy jedlé. Ale kdo ví, jestli by to ten pán v prodejně BARVY - LAKY věděl. Aspoň, že mi poradil ten terpentýn.
62
Zamilovaní lidé dělají bláznivé věci. Nikdy jsem si nemyslel, že budu sedět schovaný u počítače a otrhávat lístky růží na Kátinu noční koupel. Další narozeninové překvapení. Jde to docela snadno, nakonec asi nebudu potřebovat ani tu škrabku na brambory, co jsem si nenápadně připravil. Ani struhadlo. Nebylo možné v Praze sehnat lístky růží, všude mi nabízeli jen celé a ať si je prý oškubu sám. Ani odkvetlé neměli, které by stačilo otlouct o stěnu kýblu a bylo by hotovo. Naprosto překrásně tu voní a je to nádherně jemný materiál, ale nesmím se tomu poddat, jinak příští rok jdu s Prague Pride.
Narozeninová koupel s lístky růží, růžovým olejem, mořskou solí a šumivou mátovou kuličkou. Káťa byla nejvíc nadšená z kuličky, na kterou položila ruce a smála se, že to je jako by jí do dlaní prdělo stádo cvrčků. Nechtěl jsem kazit romantickou chvíli, ale nemyslím si, že cvrčkové vytvářejí stáda. Možná kapelu. K lázni dostala čaj "Pomegranate Oolong", který jsme objevili na svatební cestě v jedné pětihvězdičkové restauraci, a od té doby nám svatbu připomíná. Koupelnu ještě provoněla svíčka s květinovo-malinovou vůní. Je velká, neztratila se mezi ostatními rozloženými po vaně a koupelně, takže to vypadalo něco mezi romantickou koupelí a zádušní Mší. Ale nejkrásnější bylo, když Káťa vplula do vody a já ji pak zasypal lístky růží z hladiny. Rozhodně to jsou nejkrásnější šaty, které kdy měla. Všechno nejlepší, má lásko. ...ehm, byl jsem za Káťou v koupelně. Zrovna rovnala lístky růží podle IČO. Jednu růži se jí už podařilo sestavit dohromady. Udělal jsem si poznámku pro příště: hodit jí do vany místo růží puzzle.
Duhový dort Kátě k narozeninám a Viki k 16 měsícům, což je 1,33333333 roku. Vypadá sice překrásně, ale upřímně: dělá se to z hovínek jednorožců. Proto jsem na posyp použil myší bobky. Myši jsem krmil temperama. Nejtěžší bylo uhlídat, aby každá dostávala jinou barvu.
V noci jsem se svlékl a vlezl ke Kátě do lázně z lístků růží a ve svitu desítek svíček jsme dělali to, co každý pár v tak romantické atmosféře. Tedy, pokud každý pár na sebe shodí poličku, pak se pokouší vylovit kosmetické přípravky zpod svých těl, dává si dva lístky růží do pusy a dělá kačera a pak soutěží, kdo lístek nejdál doplivne.
Baví mne lidi, kteří se snaží přivolat Dennise na známý trik, platící pro všechny ostatní psy: vábit na neexistující pamlsek v ruce. Dnes se o to pokoušel jeden táta se synem. Řekl jsem jim, že ten pes je hluchý a slepý. Nevěřili, protože Dennis šel zrovna přímo k nim. Trochu jim to začalo docházet, když je ostentativně minul. Zkusil jsem to ještě dovysvětlit, že pozornost Dennise by neupoutali, ani kdyby drželi nákladní vlak s padesáti vagóny, brdící na výhybkách, na kterém probíhá velkolepá laserová show. Jedině... Možná... Chvíle napětí a naděje... Kdyby zkusili hárat?
63
Na fyzioterapii: "Bolí váš čéška?" "Mě bolí i ňémka."
Viki takřka úderem svého šestnáctého měsíce začala chápat pojmy vlastnictví. Už ví, že na světě nejsou samé mámy, ale že jen jediná na světě je ta jenom její. Poznal jsem to podle toho, že začala říkat "táta muj" a "moje". A také podle toho, že pod postýlkou vyhlásila nezávislé území, požádala OSN o uznání autonomie, vytvořila vládu i parlament, růžového medvídka jmenovala ministrem zahraničí, plyšového klauna poslala na Mezinárodní soudní dvůr do Haagu, aby uznal, že jednostranné vyhlášení nezávislosti nebylo porušením mezinárodního práva a požádala o vstup do Evropské Unie.
Dnes se mi poprvé stalo, že mi někdo bez říkání pomohl s kočárkem. I když bych byl rád, kdyby se ten hodný pán nejdříve zeptal, jestli chci nastoupit. Takže teď se snažím zjistit, kam to vlastně jedu.
"Podej mi tu hračku se psem." "To je opice, ne?" "Je to pes." "Vždyť má uši jako králík." "Je to pes." "Tady máš toho klokana." "Je to pes!" "Tak už Viki dej toho lvouna." "Je to pes..." "Pozor, háže tu přerostlou mouchu z kočárku!" " Je to pes." "No, a teď je ten mravenečník celý špinavý." "Je to pes!" "Kdepak, Viki, už krocana nedostaneš." "Je to pes." "Tak. Strčíme kondora hezky do tašky." "Je to pes..."
Slavná kytice růží Morticie Addamsové Kátě k narozeninám. Po celé Praze jsem nemohl sehnat lístky růží do koupele, až jsem musel koupit celé růže. Naštěstí mi u květináře ostříhali aspoň květy, které jsem si musel doma sám oloupat na lístečky, tak jsem s rostlinami nemusel ke kadeřníkovi. Což bylo dobře, protože po takové akci bych už toho asi moc nenapsal. Bez propustky a potvrzení lékaře. Říkal jsem si, co se zbytkem a náhle mi to došlo: milujeme klasický seriál Addams Family, kde Morticia vždy ostříhává ty hnusné květy a má ve vázách kytice stonků růží. Dát Kátě kytici zelí a pak jí dovést do koupelny s lázní snů mi přišlo originální. Květinářkám moc ne. To bylo pořád dotazů: Opravdu chcete ty stonky zabalit? Do papíru? Jste zdravý? Vážně to chcete jako kytici? Tohle budete někomu dávat? Je vám dobře? Byl jsem rád, že mám brýle na dálku, často se mi stává, že se lidé ode mne snaží držet co nejdál. Kátě se náhodou kytka moc líbila, ale představte si ten šok, když přijdeme dnes domů a je vyhozená v odpadcích. A tchýně se ještě diví: Tohle je kytka? Vždyť to nemá květy. No já nevěděla... Musel jsem chudinky stonky křísit. Při umělém dýchání mi ty zbytky růží popíchaly celou tlamu.
64
Spam v diskuzích vytvářejí dvě skupiny lidí: ti, kdo spamují debilními dotazy a ti, kdo jim nadávají, aby debilními dotazy nespamovali.
Viki neví, jestli volat dřív "máma" nebo "táta", tak to originálně zkombinovala, teď tu pobíhá a haleká: "Máta! Máta!!" Bohužel mátu máme jen v čajových sáčcích, snažím se její absťák zahnat aspoň koprem.
Káťa mi nedovolila dát duhový dort Dennisovi. Velké zklamání pro lidi v parku, mohli jsme mít prvního psa, který by kadil lentilky.
Viki si hraje na honěnou s Dennisem. Vypadá to jako jednoduchá hra, ale ve skutečnosti jde o vysoce sofistikovanou a propracovanou strategii, protože není nic snadného honit psa, který se ani nehne, leží a chrápe jako dělo.
Krmit miminka je úplně snadné. Vezmete malé dítě a posadíte ho do malé židličky. Dáte mu malý bryndáček a strčíte mu k malé pusince řekněme chleba k svačině. Miminko udělá "HAM!", půlka pecnu je v čoudu a vy si kontrolujete, jestli ještě máte všechny prsty. Jak říkám: krmení miminka je stejně snadné, jako krmení třeba... aligátora.
"Doktorka tam není, má jen na záznamníku, že je do 31.8. na dovolené. Tak si napiš, že jí musíme hned 32.8. zavolat."
Dobře, chci kočárek, co má aspoň dvě tuny a vepředu radlo na idiotské značky a auta uprostřed chodníku. Může mít i pásy a dělo. Chci totiž navštívit dopravní odbor na Praze 1.
Viki zbožňuje lochtání mou neoholenou tváří na svých chodidýlkách, řehní se, stáčí se do klubíčka, odkopává mne a snaží se utéct. Jenže jakmile přestanu, vytrčí nožičky do vzduchu a zavolá: "Na!" Je to prostě typická holka. Znáte to: "Ne, nech mě, nesahej na mne, jdi ode mne!" A když se odtáhnete: "No ták! Nepřestávat!" Ženy prostě nevědí, co chtějí. U mužů je jasné, co chtějí, protože všichni chceme jen to jedno. Mít gigabitové připojení k internetu.
Volal jsem asi 7x mamce. Když to konečně vzala, říkala, že má nové vyzvánění a tak se jí líbí, že poslouchá, dokud nepřestane hrát a pak mobil vezme. Ale
65
nikdy tam nejsem. Nabídl jsem jí týdenní výcvik u Chucka Norrise, který dokáže vzít i zmeškaný hovor. Říkala, že teď nikam nemůže, protože ještě bere antibiotika.
Víkendem začnou vedra, bude až 35°C ve stínu, dorazí totiž horký vzduch ze Sahary. Podrobnosti jsem se nedočetl, ale já rozhodně na něj budu čekat na letišti Václava Havla, v plavkách a s vlastním velbloudem. Mimochodem, teď tu chvíli nebudu, musím psovi přilepit dva hrby.
Ta moucha je neskutečně otravná, já už nevím, jak se jí zbavit. Dal jsem jí talířek s medem, ale chytila se na něj jen Viki. Ukázal jsem jí tajnou skrýš s posranou plínou, dokonce jsem jí ukázal Dennisovu řiť - a nic! Teď zkouším sedět na síťové kartě a dělat pavouka, třeba se lekne.
Koupil jsem si kalhoty a na štítku bylo "Made in P.R.C.". Vygooglil jsem si, že to znamená "Made in People's Republic of China", tedy známé Made in China. Je to takový ten okamžik, když si uvědomíte pravdu a dojdou vám všechny souvislosti. Jako byste byli do té doby slepí. Třeba v šestnácti letech se kluk ve třídě vytahoval, že celou noc s jednou holkou... No, teď už vím, že pracoval v továrně pro Čínskou lidovou republiku, ale tehdy jsem si představoval něco úplně jiného. To sem ani nemůžu napsat. Vůbec bych to do něj neřekl, on byl hodně na holky, myslel jsem, že žije dost nezřízený život, ale on naopak zodpovědně dřel po nocích do úmoru za mizerný plat. Nebo ta slečna u Václavského náměstí, která mi nabídla jestli nechci... vyrábět pro People's Republic of China. Zpětně bych se jí rád omluvil, protože jsem opravdu netušil, že to je náborářka. Já si myslel, že je to... No, to je jedno, ale mohlo mi to dojít, vždyť ta ubohá žena byla tak chudá, že neměla na oblečení. Stále se z toho nemohu vzpamatovat. Mnoho věcí nyní vidím úplně jinak. Třeba jen fakt, že jsem zjistil, kolik je kolem mne pracovitých lidí a já zatím myslel, že všichni jenom... no, víte, jako králíci. Ale pořád nemůžu uvěřit, že by 98% internetu tvořil obsah o průmyslu v P.R.C.
Máme tu nový přírůstek na hřbitově nádobí. Sklenička s kočičkou, umřela tak mladá, bylo jí sotva několik měsíců! Hřbitov nádobí je taková hromada křížků s datem na dlaždičkách v kuchyni. Když se něco rozbije, připíše se na paměť co a kdy. Ze zápisů lze vyčíst, že s mým příchodem se zvedla úmrtnost až o 300%. Možná proto mám přezdívku "Porcelánová cholera". Káťa má zase památný zápis hromadné katastrofy z konce loňského roku, kdy se jí sesypalo nádobí a jednou ranou zlikvidovala rekordní množství talířů a skleniček. Jsem na ní hrdý! Prozradím vám jeden úžasný ničitelský trik: postavte si srpek melounu na talíř, aby stál na slupce. Pak uchopte nůž jen za konec a zkuste ho rozseknout. Ověřil jsem to na třech talířích, že je to vždycky rozpůlí... Fascinující, že?
66
Hlava miminka tvoří asi třetinu těla. Co se ovšem nepíše je, že zbytek tvoří žaludek. Viki se nakrmí, pak dostane ještě prsíčko a potom lítá kolem naší snídaně jak kdyby nikdy nejedla. To dítě je chodící potravinový anihilátor.
"Řidič se vyhýbal losovi a srazil přitom medvěda". Já pořád říkám, že dopravní situace v ZOO je neúnosná.
Něco jsem chytil od Dennise, musím nějakou dobu používat methylenovou modř. Hezká barva, ale strašně špiní. Na místa, kam si nedosáhnu, jsem poprosil Káťu, ale musím jí také požádat, aby mi přestala tou vatovou tyčinkou malovat na pozadí sluníčka, kytičky, srdíčka, pejsky, králíčky, kočičky a další podobnou havěť. Doktorka se tak dusila smíchy, že nebyla schopná trefit injekcí ani jednu půlku. Nakonec prohlásila, ať to nikde neříkám, že to píchla kočičce do očička, aby neměla problémy s licencí, protože není veterinář. A ještě se zeptala, jestli jsem náhodou neusnul na dětském hřišti. "Ty malé děti vypadají roztomile, ale jsou to pěkní prevíti, víte?"
Viki natahuje ruce po našem tiramisu. Vysvětlil jsem jí, že tiramisu nemůže, protože je v něm pravá káva a už takhle máme problém zvládnout její energii. Po kafi by existence Viki byla zachytitelná pouze osciloskopem.
"Opruzení je jediná věc, která vás donutí chodit, jako byste měli v prdeli pádlo." (nejnovější Kátin citát)
Viki je na koupališti a cachtá se s opravdovým nadšením. Přidal bych se v tom horku, ale jsem na to už velký. To je výhoda, když je vám 16 měsíců. Nemusíte nikam jezdit, kupovat si lístky, skákat přes ostatní na pláži, stačí, když si vlezete do psí misky s vodou.
Horký vzduch ze Sahary již zjevně dorazil. Prošel jsem ulicí, kam vítr přinesl odér tlupy nemytých beduínů, za kterou následovala vzduchová kapsa naplněná prdy stáda pětihrbých velbloudů. Začínám pochybovat, že se na poušti umírá žízní.
Moucha, která se tu zabydlela, je tak otravná, že jí už nemůžu přijít na jméno. Jmenuje se Luďa. Je úplně posedlá manikůrou, věčně někde sedí a dělá si nehty. Ale nejhorší je, že si co chvíli sedá na mne a čte si, co píšu. Teď na chvíli
67
dala pokoj, pohrozil jsem jí, že jí z očí vyloupu tisíce čoček a budu vyrábět dalekohledy.
Nevěřili byste, jaký zmatek na farmářských trzích může vyvolat, když chcete jednoho Davida Cuguettu.
Nějaká důchodkyně mne zahákovala svou taškou na kolečkách. Všimla si mne, až když taškou trhla a já vykřikl: "Zakázané uvolnění!"
Brno 30°C, České Budějovice 29°C, Ostrava 27°C, Karlovy Vary 28°C, ale nejtepleji v republice je právě teď na Střeleckém ostrově v Praze, kam dorazil pochod homosexuálů.
Vždycky mne překvapí, jak riboflavin (vitamín B2) dokáže obarvit moč a vzpomenu si na kamaráda, který byl na nějaké zobrazovací metodě, kde mu vstříkli kontrastní látku, co mu udělala moč svítivě žlutou. Doslova. Takovou barvu jsem snad viděl jen na vestách policistů u škol na přechodu. Nezapomenu, jak školník pobíhal po chodbách a nadával: "Který debil do pisoáru vylil tu barvu?!!"
Nevěřili byste, jaký zmatek na farmářských trzích může vyvolat, když chcete jednoho Davida Cuguettu.
Vedle v pokoji bylo již delší dobu nezvyklé ticho. Šli jsme se podívat na Viki a našli jsme ji sedět na bílém povrchu všude po podlaze, vytvořeném z drobounkých útržků. Podívala se na nás, natáhla ručičku s obaly, s jasným oznámením v očích: "Můžete si být jistý, že ty papírové ubrousky už to na mě nezkusí!"
V USA probíhá prezidentská kampaň a v Chicagu byl odhalen památník s pamětní deskou na místě, kde se první pár poprvé políbil. V kuloárech dokonce putují zvěsti, že volební štáb připravuje i oslavu výročí, kdy před sebou Obamovi začali prdět. My ho máme 3. května. Ale hlavně kvůli tomu, že déle se to už nedalo zadržovat...
Tak jsem při šlehání bílků zjistil, na co je u ručního mixéru postranní tlačítko MAX. Myslím, že lidé bydlící naproti budou ještě týdny vymýšlet teorie o tom,
68
jak se mohlo to sperma dostat z vnější strany zavřeného okna až do třetího patra.
Do Čech přivály teplé Saharské větry a nad dětským pískovištěm se proháněly jako doma. Snažil jsem se Viki zahrabat nožičky, ale měla nezničitelnou metodu, jak je vždy najít: stačilo jít od zadku dolů. Nad jednou duničkou pískoviště jsme dokonce zahlédli fata morgánu. Zvláštní je, že každý z rodičů viděl něco jiného. Jedna maminka dvanácti kopečkovou zmrzlinu s obrovskou šlehačkou, zalitou čokoládou a polevou cherry. Jiný tatínek zase myslel, že také vidí dvanácti kopečkovou, ale nakonec se ukázalo, že to bylo dvanácti stupňové pivo. Já viděl jen sám sebe. Byl jsem procesor Core i7 3930K a chladili mne kapalným dusíkem.
To je děs. Skoro vždycky, když jdu venčit, něco zapomenu. Klíče, brýle, mobil, psa, kalhoty...
Stála proti mně, bylo jí 16 měsíců, ale již slavná jako nejnebezpečnější desperát divokého západu. V jedné ruce držela růžového medvídka a její oči byly jen škvírky v záři zapadajícího slunce, které jí zalévalo tvář. Pozorovala každý můj pohyb. Mohlo se stát kdykoli cokoli. Skoro jsem slyšel zvuk harmoniky, jako tenkrát. Na Západě. Vypadala přesně tak, jak ji každý znal z plakátů vyvěšených po všech městech: malá, bledá tvář, trochu vlasů, spousta faldů po těle. Odměna za dopadení 1 milión dolarů. Sen každého pistolníka. Ale jeden její znak, ten nejstrašlivější, ze kterého každému běhal mráz po zádech, o kterém se vyprávěly legendy kolem ohně, od toho jsem nemohl odtrhnout zrak. Měla plínu zavěšenou proklatě, proklatě nízko.
Káťa si staví z lega. Ukazovala mi Trojského koně. Pochválil jsem jí ho a důrazně upozornil, ať ho drží dál od počítačů.
Jak poznáte zubaře - ufologa? Zajímá se o paradentální jevy.
Dennis přišel odvedle, podíval se na mne, zavrtěl ocasem, říhnul si, znovu zavrtěl ocasem a odešel. Nevím, co si o tom mám myslet, ale někdy mám dojem, že to, že je hluchý, slepý a úplně senilní jenom hraje. Potichu jsem se plížil ke dveřím a ve skle jsem zahlédl, jak Dennis sedí na skype s nějakým buldokem, který mu zrovna říká: "A teď udělej to, jak si pod něj lehneš a pustíš toho strašnýho poticháče!" Vtrhl jsem dovnitř. Dennis najednou stál u stěny a dělal jako obvykle, že se snaží projít zdí. Nechal jsem ho být, ale budu si na něj dávat pozor...
69
Dnes mají udeřit ta největší vedra. Raději jsem Dennisovi narazil na čumák papriku a na ocas napíchal kroužky cibule. Vlastně ani nevím, jak to má pomáhat, ale poradili mi to, kde se ve psech opravdu vyznají. Už ani nevím, která čínská restaurace to byla.
"Aha, tady je víc knih, já hledala jen jednu. Vždyť je tu 'Encyklopedias', to jsi to nemohl říct česky taky v množném čísle?" "Aha, promiň. Eeee... Ehm... Eeeee... Cože jakže to?" Varování: při hraní Hidden Chronicles můžete úplně zblbnout. Zvlášť, pokud máte manželku, jejíž oblíbeným sportem je dělat z manžela kastrovaného samce tura domácího. Takže, jak to bylo? Aha! Bůůůůů.
Nejzimomřivější stvoření na světě je Facebook. Tady je přes 40 stupňů a on pořád mrzne!
Potkal jsem na chodbě bílého chlápka, vycházel ven. Po chvíli prásknou dveře a vešel černoch. Tam venku musí být úplně šílené vedro!
Proplachovat hadici od vysavače na vodu je vždycky zábava. Protože to vypadá, jako byste dávali klystýr anakondě.
Pereme psí pelech. Ale už nám dochází anellini - něco jako vlasové nudle v kroužcích. Nevím, jestli se na všechny topící blešky dostanou záchranné kruhy.
Omylem jsem si udělal čaj pro kojící matky. Potřebuji rychle cviky na zmenšení prsou. Teď hledám nejbližší kravín, našel jsem Madetu, jenže nedokážou pochopit, že nechci mléko koupit, ale dát. Zkusím to zařízení strhnout na chvíli z vemene, jen si ho správně připnout...
Viki již dosáhne do horní poličky. Aspoň mi to přijde jako přijatelnější vysvětlení, než že v noci proběhla zběsilá evoluce, hřebenu narostly nožičky a proměnil se v dikobraza. Nicméně není k nalezení. Musel jsem se česat prsty. A co si budeme říkat, s nimi zvládnete jen ryze zemědělský účes prvních osetých lánů. Podle krabičky ovoce, které jsem našel v lednici, to vypadá, že Viki s ním včera česala jahody.
70
Na následujícím příkladu chci ukázat, jak snadno a rychle se stát debilem: Jdete koupit zmrzlinu. Normální, ne? Postavíte se do fronty. Pořád normální. Čtete si zprávy na mobilu a čekáte s ostatníma. Úplně normální. Dojdete na řadu, řeknete: "Dvakrát míchanou." Ještě stále normální. Podíváte se na prodavačku a tam bankomat. A už jste debil.
Bomba, kousek od nás nabízejí lety do vesmíru! Docela mne překvapili, protože doposud tam měli jen prostory k pronájmu, ale teď jsem si všiml nápisu "SPACE TO LET". Není to tak drahé a lety musí být pravidelné, protože se platí měsíčně.
Konečně déšť! Ale že to byly vedra, nám normálně vyschly i peníze.
Miluju kvalitně namotané vatové tyčinky, díky kterým můžete jednou stranou špejle vyčistit miminku obě uši zároveň. Skrz hlavu. Ale když píšou, že jsou zcela zdravotně nezávadné, co by se mohlo stát, že?
Pozoroval jsem u Viki při její první skutečné hře. Dala šášu a medvídka do autosedačky a houpala je, aby je uspinkala. I když to vypadalo spíš jako příprava na olympiádu, protože obě hračky lítaly po sedačce jako ve slosovacím bubnu. Ale zatím stále není jasné, jestli výbor uzná synchronizované blití jako novou disciplínu. Já rozhodně doufám, že ano, protože často potkávám v parku atlety z okolních hospod, kteří na to trénují již léta.
Jdem se koupat do Vltavy. "Myslíš, že se tady může koupat? Aby mne nesejmula nějaká loď." "A jak by se sem asi dostala?" "To víš, to je hned, připluje, přeskočí tamhle ten jez, přebrodí tyhle kameny a už se točím na lodním šroubu." "Nejsme my trošku paranoidní?" "To, že jsi paranoidní neznamená, že se tě nepřepadne titanik z vyschlého koryta." "Já bych se být tebou obávala, že mne odvezou, když stojíš uprostřed řeky a venčíš psa na vodítku, který kolem tebe plave v kruzích." "Tys mne s ním sem šoupla!" "A proč myslíš, že jsem poslala tebe?" "Byla by strašná sranda venčit ho takhle na nábřeží před turisty. Na rybářském prutu. Já bych křičel: ZABRALA! A ty bys povzbuzovala: NAVÍJEJ! NAVÍJEJ!"
"Hvízd" a strašná rána. Auto má promáčklou střechu a všude kolem jsou střepy. Znovu "hvízd" a metrový kráter na silnici. Z popraskaného asfaltu začne stříkat voda. "Hvízd" - lidé uskakují z chodníku do silnice pod auta. Na chodník to dopadne s takovou silou, že pukne několik výloh. Zase "hvízd", děsivý otřes a několik důchodců ženoucích se do Kauflandu padne k zemi.
71
Z toho plyne poučení: nechoďte ven, když padají teplotní rekordy.
Google vyvinul magické brýle, nyní pracuje i na kouzelných rukavicích. Je otázkou času, kdy se pustí i do koštěte a hůlky, aby každý mohl mít doma kompletní elektronickou sadu Harryho Pottera.
Fuj, z pepsi je zase jenom kal. Já rozhodně nechci nikoho podezřívat a určitě ne jmenovitě svou šestnácti měsíční dceru Viki, ale skoro to vypadá, jako by láhev přepadla nějaká diverzní jednotka, která nebyla vysoká ani metr a atakovala cíl tak dlouho, až nezůstala naživu jediná bublinka. Je to samozřejmě jenom hypotéza, pro kterou nemám jediný důkaz, kromě otisků malinkatých ručiček upatlaných od jogurtu po celé flašce a oslintanému uzávěru. To však mohla udělat kdejaká opička. Jen tím chci vysvětlit, že podobné útoky mohou vést až k sebevraždám: pepsi teď visí mimo dosah prťavé armády, na klice horního okna. Za hrdlo.
"Kde je opalovací sprej?" "Není v tašce od kočárku? Nebo na botníku?" Nebyl, nebyl vůbec nikde. A když tak prohledáváme byt, zničehonic se vynoří Viki se svým: "Na!" - a v ruce drží hledanou lahvičku. Tato drobná událost vyprodukovala rekordní počet záhad: Jak mohla Viki vědět, co hledáme, když zjevně absolutně nerozumí nejjednodušším větám jako "Spi!", "Fuj, nejez to hovno!", "Hají!", "Ani se nehni, když tě přebaluju!", "Chrň!", "Nestoupej si ve vaně!", "Dělej mrtvýho!"... Nebo to byla jen náhoda? A proč byl sprej od hlíny? A jak se dostal holub s rýčem skrz zavřené okno a proč nám vyoral půlku truhlíku?
Viki mi zase aportovala míček z kočárku. Miluje, když u toho štěkám a dýchám s vyplazeným jazykem. Káťa si povzdechla, že mne odvezou, protože si její manžel myslí, že je pes. Ale nebylo by to nic zvláštního, u nás doma je to rozšířená diagnóza. I náš pes si myslí, že je pes.
Prozradím vám své 4 kulinářské tipy profesionálního šéfkuchaře, které vám zrychlí vaření až o několik hodin a zajistí, že nic nespálíte: 1. nezapomenout ZAPNOUT sporák 2. zapnout SPRÁVNOU plotnu 3. nezapomenout VYPNOUT sporák 4. vypnout SPRÁVNOU plotnu Takže k večeři budeme mít obvyklé jídlo. Oběd.
72
Dennis za mnou přišel a celého mne olízal. Překvapilo mne, kolik něhy se v tom starém psisku stále skrývá. Zvláštní, že ho to vždycky popadne, když natloukám řízky. Asi hormony...
Zchladit příliš horký oběd pro miminko před větrákem s lopatkami kolem půl metru se mi zprvu jevilo jako dobrý a efektivně rychlý nápad. Ale zapnout ho rovnou na trojku: blbost. Ne, že by to nefungovalo, vystydlo to opravdu rychle, ještě během letu z misky na mne. Ostatně stát před větrákem a držet jídlo před sebou je výkon hodný testera benchmarku nejcitlivějších přístrojů schopných zachytit i nejnižší stopy IQ. Teď lituji, že nikde není žádný comic con a halloween daleko, když svět zrodil nového superhrdinu. Já jsem Příkrmman!
"Berdych, Kvitová i debilistky postoupili do finále" - čtu si tak zprávy. Někdy tam ani nemusí být překlep, jen to špatně přečtu a ty špatně přečtené zprávy bývají lepší, než ty skutečné. Jako když jsem četl o člověku, který "Poblil v chrámu šest lidí, policie ho pak zastřelila".
Káťa dělá vegetariánské jídlo. Já nemám vůbec nic proti zelenině, když je schovaná po obrovským steakem nebo bezpečně rozemletá v nádivce, ale představte si plnou mísu krmení pro býložravce. Já nevím, proč nás ženy chtějí zachránit zdravým životem. Kdybychom měli déle žít, nesměl by existovat Windows. Nemám rád, když mi jídlo šustí, jako když na podzim hrabete listí. Zkusím si schovat za opasek kus řízku a nenápadně sousta prokládat. Jen doufám, že si omylem nekousnu do... úplně jiného masa. Jako minule.
Viki ve svých šestnácti měsících začíná jako každé dítě na pískovišti destrukční fází. Nestaví, ale s chutí boří. Oblíbila si ještě jednu činnost a to fázi výstavby bábovičky, tzv. "poklepávání". Já už bábovičky dlouho nedělal, naštěstí mi Káťa připomněla správný rituál, kdy před zvednutím formy je nutné poklepat, aby se písek oddělil. Viki tuto část zbožňuje. První, co udělá na hřišti je, že vlítne na pískoviště, popadne první hrabičky nebo lopatičku a několika dobře mířenými ranami sejme všechny bábovičky. Některé i dvakrát, pokud se ještě hýbou. Pravda, nevypadá to úplně jako hra, spíš jako hubení škůdců. Nakonec přijde moje oblíbená část, kdy se Viki zastaví uprostřed pískoviště, rozhlédne se po zmatených rodičích okolo a její pohled říká: "Dobrý, všichni jsou mrtví, už si můžete hrát. Ale kdyby se nějaká pohnula, hned mne zavolejte, mám pořád nabito." - a pak švihne kachničku vedle sebe. Jen tak, pro výstrahu. Je to Viki. Hubitel báboviček. Prezidentka spolku "Proti humánním pastičkám".
73
Hráli jsme s Viki fotbal. Zatím je příliš brzy říct, jestli bude lepší v útoku či obraně, podle prvních výsledků by se dokonale hodila na pravou nebo levou brankovou tyč. Podařil se jí i solidní výkop. Trik je v tom, chytit miminko hezky pevně pod ramínky a pak pořádně švihnout nožičkama. Viki má i svůj vzor: chce být tak dobrá jako to italské batole Mario. Říká se mu Mario Balotelli.
Viki se vyšplhala na postel, pak po mé ruce, opřela se mi o rameno, objala mne jednou ručkou a položila si na mne hlavičku. Už jenom chybělo, aby uměla mluvit a řekla: "Tatínku, já tě mám tak ráda!" A také aby nezírala s rozšířenýma očima na mé dvě obložené housky a z úst jí neskapávala dvaceti centimetrová slina.
Do těch domácích potřeb už nikdy nejdu! Přijdu k prodavači, že nám teče sprcha a jestli mají nový díl. Ten dvoumetrový chlap se poškrábe ve vousech a na celý obchod zavolá: "Jo tak vy máte problémy s hadicí..." Všechny ženské se ke mně otočí a vy se jen můžete tvářit, že netušíte, o čem mluví a jak vám všechno funguje.
Potkal jsem jednoho kamaráda, kterého jsem neviděl přes 10 let. Ptal jsem se ho na děti, na sestru, co dělal od doby, co jsme se naposledy viděli, vyprávěl, jak teď dělá v bance... Povídali jsme si asi dvacet minut a byli jsme moc rádi, že jsme se konečně potkali. Celou cestu domů jsem na něj myslel. Hlavně na to, kdo to byl a jestli jsme se vůbec znali.
Viki dostala od tchýně krásnou růžovou misku na kašičky. Je na ní králíček s růžovou mašlí, takže asi králičice. Nebo králíček. Teplej. V packách drží hromadu mrkviček a je to celé strašně roztomilé. Jediná nevýhoda je, že se nesmí dát do mikrovlnky a nesmí na ní nic horkého. Také je myslím z jedovatých barev, takže se nesmí dostat dětem do ruky. A lidem vůbec. Jediný způsob, jak z ní jíst je speciálními hůlkami. V Temelínu jim odborníci na jadernou energii říkají "palivové tyče". Mám takový pocit, že to je mistička na míchání plutonia. Na zadní straně je i recept. Poslední obrázek je svítící růžová kostřička. Nejspíš jeden z Kostíků. Teplej.
"A teď oblečeme miminku pyžámko na spaní. Nejdřív nožičky. Tak, jednu nožičku... druhou nožičku... třetí nožičku... Sakra pes!"
Rád bych popřál k výročí hodně štěstí, lásky a zdraví, mnoho dalších úspěchů v práci a ať to jde dál tak skvěle jako doposud. Blahopřejeme psovi Dennisovi ke čtyřem dnům bez průjmu. Oslavenec dostal krabici sucharů a úplně nové
74
balení černého uhlí. Ale musí si ho rozbalit sám, je stále ještě naložené ve vagóně na Hlavním nádraží.
Viki se s křikem probudila. Nejspíš nějaký hrozný sen. Což bylo dost štěstí, že se probudila právě ve chvíli, kdy mi v kuchyni spadlo těch 5 hrnců.
"Pražany poznáte snadno. Vy, jako turisté se díváte vzhůru a prohlížíte si památky. Pražané se dívají vždy dolů, aby nešlápli do hovna. Proto se Praze říká Dog City (Psí město) nebo Shit City (Zasrané město)." (přeloženo z turistického průvodce)
75