Metodický materiál odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra Právní předpisy a jejich ustanovení související se zákonným zmocněním k vydávání obecně závazné vyhlášky obce, kterou se stanovuje jako podmínka k výkonu práce řidiče taxislužby na území obce povinnost prokázat zkouškou řidiče znalosti místopisu, právních předpisů upravujících taxislužbu a ochranu spotřebitele, znalosti obsluhy taxametru a způsob provádění zkoušky _____________________________________________________________________ Ústava ČR: ustanovení čl. 2 odst. 3: „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.“ ustanovení čl. 2 odst. 4: „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. c): „Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu“. ustanovení čl. 101 odst. 4: „Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem“. ustanovení čl. 104 odst. 3: „Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.“
Listina základních práv a svobod: ustanovení čl. 2 odst. 2: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“
ustanovení čl. 2 odst. 3: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ ustanovení čl. 4 odst. 1: „Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů: ustanovení § 10: „Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou) a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranství v obci jsou takové činnosti zakázány, b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku, c) k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti, d) stanoví-li tak zvláštní zákon.“
ustanovení § 35 odst. 1: „Do samostatné působnosti obce patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon.“ ustanovení § 35 odst. 2: „Do samostatné působnosti obce patří zejména záležitosti uvedené v § 84, 85 a 102, s výjimkou vydávání nařízení obce. Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví,
dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.“ ustanovení § 35 odst. 3 písm. a): „Při výkonu samostatné působnosti se obec řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem.“ ustanovení § 84 odst. 2 písm. h): „Zastupitelstvu obce je vyhrazeno vydávat obecně závazné vyhlášky obce.“
Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů
ustanovení § 1 odst.1: „zákon upravuje podmínky provozování silniční dopravy silničními motorovými vozidly (dále jen „vozidlo“) prováděné pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání, jakož i práva a povinnosti právnických a fyzických osob s tím spojené a pravomoc a působnost orgánů státní správy na tomto úseku.“ ustanovení § 2 odst. 1: „Silniční doprava je souhrn činností, jimiž se zajišťuje přeprava osob (linková osobní doprava, kyvadlová doprava, příležitostná osobní doprava, taxislužba), zvířat a věcí (nákladní doprava) vozidly, jakož i přemísťování vozidel samých po dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích a volném terénu.“ ustanovení § 2 odst. 8: „Taxislužba je veřejná silniční doprava, kterou se zajišťuje přeprava osob a jejich zavazadel osobními vozidly s obsaditelností nejvýše devíti osob včetně řidiče, přepravní služby taxislužbou se nabízejí a objednávky k přepravě se přijímají prostřednictvím řidiče na stanovištích taxislužby, na veřejně přístupných pozemních komunikacích a jiných veřejných prostranstvích nebo prostřednictvím dispečinku taxislužby.“ ustanovení § 2 odst. 22: „Dopravními úřady podle tohoto zákona jsou krajské úřady. Pro městskou autobusovou dopravu je dopravním úřadem Magistrát hlavního města Prahy, magistráty statutárních měst a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Pro taxislužbu je dopravním úřadem v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy, ve statutárních městech magistráty těchto měst a obecní úřady obcí s rozšířenou působností.“
ustanovení § 6 odst. 1:
„Odbornou způsobilost k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby (dále jen „odborná způsobilost“) prokazuje žadatel osvědčením o odborné způsobilosti pro provozování dopravy, které vydá příslušný dopravní úřad na základě úspěšně složené zkoušky z předmětů stanovených prováděcím právním předpisem. Odborná způsobilost musí trvat po celou dobu provozování dopravy.“ ustanovení § 6 odst. 8: „Odbornou způsobilost, obsah a rozsah zkoušek a podrobnosti o skládání zkoušek odborné způsobilosti stanoví prováděcí předpis.“ ustanovení § 9 odst. 1: „Podnikatel v silniční dopravě je povinen označit vozidla taxislužby, autobusy, tahače a nákladní vozidla o celkové hmotnosti vyšší než 3,5 tuny, které používá k podnikání, svým obchodním jménem. Způsob označení stanoví prováděcí předpis.“ ustanovení § 9 odst. 2 písm. e): „e)práce řidiče taxislužby vykonávala pouze osoba 1. starší 21 let, 2. bezúhonná 5), 3. spolehlivá, 4. která má průkaz o způsobilosti řidiče vykonávat taxislužbu.“ ustanovení § 9 odst. 3 písm. e) a g): „Za spolehlivou se nepovažuje osoba, e) která se jako řidič vozidla taxislužby v průběhu posledních třech let dopustila jednání, za nějž byla provozovateli taxislužby pravomocně uložena sankce za porušení právních předpisů souvisejících s provozováním silniční dopravy, nebo g) které byl odebrán průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby podle § 21 odst. 9 věty druhé, a to do doby, než jí je průkaz navrácen.“ ustanovení § 21 odst. 11 písm. b): „11) Provozovatel taxislužby je povinen b) zajistit, aby při nabízení přepravních služeb na území hlavního města Prahy nebo statutárních měst měl řidič u sebe originál nebo úředně ověřenou kopii platného osvědčení obce o úspěšném vykonání zkoušky podle § 21a odst. 1), pokud obec využila oprávnění podle § 21a odst. 1).“ ustanovení § 21 odst. 13 písm. d): „Kontrolní orgán je oprávněn zadržet průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby na místě samém z důvodů e) výkonu práce řidiče taxislužby bez osvědčení obce o složení zkoušky podle § 21a odst. 1 na území obce, která v obecně závazné vyhlášce obce stanovila zkoušku jako podmínku provozování taxislužby na území obce.“
ustanovení § 35 odst. 3 písm. h): „Dopravní úřad nebo Ministerstvo dopravy při porušení tohoto zákona uloží pokutu až do výše 750 000,-Kč dopravci, který poruší ustanovení § 21.“
Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů
ustanovení § 8 odst. 3 písm. a): „Obsahem zkoušky je prokázání znalostí a) právních předpisů upravujících silniční dopravu, podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, bezpečnost práce a technických zařízení při provozu, údržbě a opravách vozidel, ceny, poplatky, daně a daňové řízení, pojištění, pracovněprávní vztahy.“ ustanovení § 8 odst. 4: „Obsahem zkoušky je dále prověření a) znalostí základů obchodněprávních vztahů, b) technických znalostí potřebných k provozování silniční dopravy.“ ustanovení § 9 odst. 2 a 4: „2) Zkouška se skládá v českém jazyce formou písemného testu před zkušební komisí jmenovanou dopravním úřadem z řad jeho zaměstnanců. Zkouška je neveřejná. 4) Podmínkou pro vykonání zkoušky je prokázání totožnosti žadatele.“ Zákon č 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) ve znění pozdějších předpisů
„Příloha č. 3 – koncesované živnosti, skupina 314: Ostatní obor: Taxislužba požadovaná odborná a jiná zvláštní způsobilost podle § 27 odst. 1 a 2 živnostenského zákona: § 6 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, podmínky, jejichž splnění se vyžaduje podle § 27 odst. 2 živnostenského zákona: bezúhonnost a spolehlivost řidičů taxislužby a jejich odborná způsobilost podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, orgán státní správy který se vyjadřuje k žádosti o koncesi: dopravní úřad v místě sídla nebo trvalého pobytu žadatele, u zahraniční osoby dopravní úřad, jehož příslušnost se určí podle kritérií stanovených v § 50 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., ve znění z.č.286/1995 Sb., z.č.356/1999 Sb., a zákona č. 167/2004 Sb.“
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
ustanovení § 1 odst. 1: „Tento zákon stanoví některé podmínky podnikání 1) významné pro ochranu spotřebitele, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů 2) nebo jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele.“ ustanovení § 1 odst. 3: „Tento zákon se vztahuje na prodej výrobků a poskytování služeb v případech, kdy k plnění dochází na území České republiky. Na ostatní případy se vztahuje tehdy, souvisí-li plnění s podnikatelskou činností provozovanou na území České republiky.“ ustanovení § 2 odst. 1 písm. j): „Pro účely tohoto zákona se rozumí službou jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, s výjimkou činností upravených zvláštními zákony, 4a) kde se dozor nad ochranou spotřebitele svěřuje profesním sdružením nebo jiným orgánům státní správy než uvedeným v § 23.“ ustanovení § 6: „Prodávající se nesmí při prodeji výrobků a poskytování služeb chovat v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí žádným způsobem spotřebitele diskriminovat.“ ustanovení § 8 odst. 1: „Nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek.“ ustanovení § 16 odst. 1: „Na žádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí služby, o jaký výrobek se nebo o jakou službu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo služba poskytnuta, spolu s identifikačními údaji prodávajícího obsahujícími jméno a příjmení nebo název nebo obchodní firmu, případně název prodávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo (jde-li o právnickou osobu) nebo místo podnikání (jde-li o fyzickou osobu).“
Vyhláška ministerstva průmyslu a obchodu č. 335/2000 Sb., kterou se stanoví požadavky na taxametry označované značkou EHS
ustanovení § 1: „Tato vyhláška stanoví požadavky na měřidla uplynulé doby a ujeté vzdálenosti (dále jen „taxametry“).“
ustanovení § 2: „Taxametry mohou být namísto označení úředními značkami stanovenými zvláštním právním předpisem 1) označeny značkou EHS schválení typu a prvotního EHS ověření, jejichž grafickou podobu stanoví zvláštní právní předpis, 2) jen pokud splňují požadavky stanovené v příloze k této vyhlášce a jejichž splnění bylo ověřeno postupy stanovenými zvláštním právním předpisem. 2)“ Vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích
ustanovení § 12 odst. 1 písm. m): „Vyhrazené parkoviště“ (č.IP 12), údaje o tom, pro koho je parkoviště vyhrazeno, například název organizace, státní poznávací značka, symbol označení č. O 1, a popřípadě v jaké době, jsou uvedeny na dodatkové tabulce, tyto údaje mohou být uvedeny i na značce místo nápisu, například „RÉSERVÉ“, „TAXI“, „BUS“, mimo dobu po kterou je parkoviště vyhrazeno, smějí na takto označeném místě zastavit a stát i řidiči jiných vozidel, pokud to není jinak zakázáno, případný stanovený způsob stání se vyznačuje obdobně jako na značkách č. IP 11b až č. IP 11g, značka ukončuje platnost značek č B 28 a č. B 29.“ ustanovení § 14 odst. 1 písm. d): „Zastávka“ (č.IJ 4a), která je umístěna na označníku, označuje zastávku pro vozidla městské hromadné dopravy, je-li v označníku uveden symbol vozidla hromadné dopravy osob, je-li ve značce uveden nápis TAXI je zastávka určena pouze pro vozidla taxislužby, na sloupku označníku zastávky lze umístit další doplňující dopravní informace, například jízdní řády, čísla linek.“ ustanovení § 14 odst. 1 písm. f): „Zastávka autobusu“ (č.IJ 4c), která označuje v odůvodněných případech začátek zastávky autobusu, je-li užit místo symbolu autobusu nápis TAXI, označuje značka začátek zastávky vozidel taxislužby.“ ustanovení § 21 odst. 3: „Na značce č. V 10e lze vhodným nápisem, například nápisem „TAXI“, vyznačit, pro koho je parkoviště vyhrazeno.“
Aktualizováno k datu: 1. září 2010
