LYŠKÁNORA 97. Nepravidelný obèasník pro vnitøní potøebu Nurnské družiny Liscannor, Nurnská oblast, západní Gwendarron. Motta tohoto èísla

LYŠKÁNORA 97 Nepravidelný obèasník pro vnitøní potøebu Nurnské družiny Poradostiny 1083

Liscannor, N urnská oblast, západní G wendarron

* M otta tohoto èísla * Starostenské novinky * O strýci * Kniha vo jabkách * Griffin * * Skalla * M ilý Skyreši! *

Al-Rahem se z výpravy, kterou vedl, vrátil znaènì otøesen. Je m elancholický, vypadá strhanì a nevyluèuje, že na další výpravu nevyrazí.

M otta tohoto èísla „...Zásadnì protestuju proti tom u, že všichni zasvìcenì m lèím e. Je to naopak, alespoò já mlèím velm i nezasvìcenì...“ Skyreš M ìchuøina

Jorchen, zøejm ì i pod tíhou ran, které postihly jeho rodinu, složil funkci obecního rybníkáøe. N ovým rybníkáøem byl ustanoven Vilda Pešek, který alespoò bude, jako hlavní zneèišovatel tokù v okolí, zodpovìdný za celé vodní hospodáøství. Byl m u vyplacen pøíspìvek na rok 1082 ve výši 500 zlatých a od Vildy budu chtít vidìt vyúètování, že byly utraceny øádnì, nikoli do vybavení jeho pivovarny. O hlednì toho bych rád zm ínil, že hostinec U H rocha dováží stále, pokud vím , radìji pivo z N urnu.

„...Proè nem ùžem e aspoò jednou øíct pravdu? Jako že nás napadli první?...“ Jonas Wreda „...Co byste chtìli!? M ístní lihovarník pojm enoval dceru Panèa!...“ O takáro Vesta

Z výpravy do zám oøských krajin se nevrátil Swen D olbich. Padl sm rtí hrdiny a jeho tìlo nebylo pohøbeno. B yl dobrým družiníkem a budem e jej postrádat.

Do obce pøišel s družinou výrostek Zifnab Len th an , kteréh o od kojila øeka protékající M orochem , m ìstem vyvrhelù. Vzhledem k tom u, že se s družinou snažil spolupracovat a být nápom ocen, nechal jej vùdce Al-Rahem dojít až do Liscannoru, kde m u pøed dìlením koøisti a dražbou dokonce udìlil statut družiníka. Zifnab se prozatím ubytoval u Al-Rahem a, ale ještì si dvakrát rozm yslím , než jeho povolení k pobytu zm ìním na obèanství. Pøeci jen, je to m orošan. Zifnab také projevil zájem navštìvovat školu, by svým vìkem i vzrùstem už ponìkud pøeèuhuje nad ostatní ve školních škam nách. Snad nebude m ít jeho pøítom nost neblahý vliv na ostatní žactvo.

V rodinì Jorchena K ierkeho došlo v létì ke dvìm a tragédiím . Poté, co už døíve v obci vešlo ve znám ost, že tìhotná paní Kirke-M alá pøišla o svoje nenarozené dìátko, strèil si m alièký D oren do pusy m arm eládový koláèek i s vosou, co na nìm sedìla. Ta jej bodla do pusy a krku tak nešastnì, že se nebožátko udusilo. Stalo se tak 15.10.. N a obec dolehla tíha sm utku, kterou nem ohl zahnat ani návrat dobrodruhù, ke kterém u došlo hned následujícího dne.

Podzim , který byl na události v obci bohatý, pøinesl též sm utnou novinu o úm rtí øídícího školy. G riffin Lin falas ved l liscan n orskou jednotøídku od roku 1069, ale už pøedtím , od roku 1053, byl uèitelem tìlopružby. O jeho oblíbenosti m ezi žactvem nejsou žádné zprávy, ale od doby, kdy zaèal být øídícím školy, se žákùm v prùm ìru znaènì zlepšil prospìch. Snad to vyplývalo z jeho povahy, byl elfem m írným a nekonfliktním . Pøed zapoèetím uèitelské kariéry se úèastnil m noha pam átných

Starostenské novinky Aè se to zdá, že poslední novinky vyšly už pøed drahnou dobou, opak je pravdou. Pøesto však došlo k nìkolika událostem , o nichž je tøeba uèinit záznam .

-1-

výprav; jako zázrakem pøežil tažení Arm idenských houfù na východ, vidìl pád Velvennoru a jako vùdce dovedl družinu z výprav na Kam enný ostrov nebo do Gorganu roku 1045. Aèkoli v družinì vykonával lupièské práce, tak výchovu dìtí vykonával s veškerou vážností a vedl m ládež ke spoøádanosti. Oženil se s O ríniel (+1081) a povil s ní tøi dìti. Griffin Linfalas zem øel 4.9.1082 na zástavu srdce a ještì pøed návratem družiny z výpravy byl pochován v prostém hrobì na obecním høbitovì. Bylo m u 65 let. Pozùstalým N ilien a Sylvanì Linfalasovým vyjadøuje obec tím to nejhlubší soustrast a potvrzuje vyplacení 1000,- zlatých žalného.

V rodinì M oskytových z èp. 20 byly uèinìny se zaèátkem školního roku 1082/83 tyto zm ìny: Krochta byl poslán na studium obecného univerzitního sm ìru do N urnu. Thirien a D oliana byly odeslány až do dalekého Rozkolce na vychování do ústavu pro dospívající dívky.

O uprázdnìné m ísto øídícího školy, kde se takøka po dva m ìsíce nového školního roku neuèilo, se pøihlásil Jonas W reda, m ladièký zam ìstnanec poštovního úøadu v N urnu. Pøíliš se m i nezdála jeho kvalifikace, ale m ísto jsem m u postoupil poté, co se jako alternativa nabídl Zoltar Zem ikosa. N avíc O takáro Vesta a Al Rahem pøislíbili, že W redovi budou nápom ocni jako pom ocní uèitelé obou historií, respektive tìlopružby. Zbývá jen vyøešit, co bude se školní výukou v pøípadì odchodu uèitelského sboru na výpravu. N ový øídící školy obdržel pøíspìvek pro rok 1082 ve výši 1000,- zlatých. To bude na údržbu školy a nákup pom ùcek staèit bohatì.

Bolbuch, traven 1083

První polovina roku 1083 byla ve znam ení nestálého poèasí a klidu v obci. Vešlo ve znám ost, že univerzita v N urnu se chystá na oslavy tøí set let svého založení. V souvislosti s tím je na nervy zejm éna Vesta, který je v této instituci jakým si „èinovníkem “.

O strýci D wany Rùžièka Takového strýce chtìl by m ít každý pom luvy, intriky, zrady a vraždy kam vkroèí pøináší zkázu a zmar pøesto ho m ilují, má zvláštní dar dar velebit, prášit, lichotit, chválit jem už podlehnou chudobní, hrabata, králi všem jim je pøítelem , rádcem i otcem jak ovce kráèejí za jeho zvoncem kam on ukáže nam íøí zbranì nevidouce, jak m oc je klam e slibuje hory, doly a hrom ady lásku, štìstí a nesm írné poklady z kterých však jedinì on sám tyje jiný jich pøíliš si neužije neb kdokoli potøebný jem u už není na toho èeká jen zapom nìní. A jaké pouèení, že z toho plyne? Naše nedbalost, že je na vinì jak èasto øíkám e dìtem m i velký neberte od strýcù si karam elky.

Na podzim 1082 se ale také rodilo. Jak jinak, sam í hobiti. H ostinský se dm ul pýchou 8.9., kdy pøišla na svìt jeho dcera M ína. U Rùžièkù se narodil 28.9. kluk jak buk, druhorozený, jm énem Bojm ír. A nakonec Pam illa porodila Vildovi Peškovi 4.10. dceru Panèu , èím ž poèet dìtí v tom to dom ì stoupl na tøi. Sm rtí Swena D olbicha opìt osiøela skalla, dùm , který se zdá pøinášet svým m ajitelùm a nájem níkùm neštìstí. N ikdo se nepøihlásil o dìdictví a tak obec nabídla dùm , který je pøíkladem krásné alfheim ské ru ráln í arch itektu ry, k prodeji. Nepøedpokládal jsem , že by se našel nìkdo, kdo by chtìl pokoušet osud a skallu zakoupil, ale našel se èlovìk, zcela pohrdající špatným i znam ením i, Zoltar Zem ikosa. Dle jeho slov chce m ít laboratoø jinde než bydlení, tudíž potøebuje ještì jeden dùm . Za objekt zaplatil obci 2500,- zlatých. O sobní vìci, které ve skalle po Swenovi zùstaly, byly vydraženy a výtìžek byl rozdìlen m ezi družiníky z poslední výpravy.

Kniha vo jabkách Rhynn Rugornský Zaèátek

Ještì pro poøádek zm ínka o úrodì Janternu v roce 1082: U rodily se dva plody, jeden z nich zakoupil O takáro Vesta za 1000,- zlatých, z druhého udìlal kom pot, který dal obci do užívání.

Vachrt, co jsm e spolu tloukli hady, m i øek, abych napsal knihu. Že totiž knihu dneska píše každej hovád, tak proè ne já. A já hovád ale nejsem , paè psát um im , i když jsem do školy nechodil. U èila m ì totiž m am a, když eštì chtìla. A eštì víc je prej

-2-

tìch, co si knihu koupìji, aby vypadali. I když tøebas vùbec neum ìji èíst. To øikal Vachrt a Vachrtovi vìøim . Vachrt je zbìhlej, i když neum í èíst ani psát, to nevadí. Vachrt ví hodnì vo životì. A hlavnì neni hovád jako já, aby si splet hada s nìkym , kdo had neni. Kdo je nìkdo uplnì jinej, ale teda vùbec né had. Takže vlastnì hovád nakonec jsem . Jsem se to píše, ale øiká se sem . Sem je m oc krátký. Jsem je to totiž knižnì, i když to vypadá divnìjc než sem . Divnìjc to vypadá m nì, ale Vachtovi né. Vachrtovi totiž vìøim , ponivaè ví hodnì. Ale vo tom pozdìjc. Tak jsem se teda rozhod, že napíšu knihu. Rozhod jsem se, že napíšu knihu vo jabkách, ponivaè jabka sou vìci, vo kerejch teda hodnì vim . A ví vo nich hodnì W yndred, m ùže m i pom oct. Kdo je W yndred, to vám øeknu pozdìjc. Vachrtovi se to m oc nezdálo, ale øek, a hlavnì nìco napíšu a pak m u to pøeètu. A von pak øekne, jestli by to nìjakej hovád koupil a tak. Nebo i nìkdo jinej. Øek jsem Vachrtovi, že s tim souhlasim , že teda jo.

to byla m oje m am a. Takže tak. Tata si m am u vodved dom a potom jsem se narodil. Takže z lásky. D ali m i jm éno Rhynn kvùliva tom u, co jsem tady napsal nahóøe, kvùliva hlavnì tom u, aby se na to nezapom nìlo. N a poèest tìch vìcí. N o a to je všechno. Pak se narodil brácha Eriadann. Taky m á druhý N . Pak um øel tata, Eriadann ho vlastnì nezažil. Pak pøišel do vesnice strejc Lynhaard, kterej vlastnì nebyl m uj pravej strejc, ale strejc m ýho taty. Takže m uj prastrejc. Lynhaard se ète Linhárt, prostì tak to je, nedá se s tim nic dìlat. Prastrejc si vzal W enoru, co byla pani kudùk. Ta pìstovala jabka a žila v m ým teï dom ì. Tenkrát to byl dùm hodnì m alej. Prastrejc dùm pøestavìl, že ho úplnì zboøil. Pøestavìl ho na dùm hodnì velkej, protože byl dost bohatej. Potom èasem už byl ten dùm trochu m enší, ale furt eštì dost velkej. Øiká se m u H rad. H rady stojeji ve vesnici dva, a ještì jeden zám ek, ale tam žijou jiný. Lynhaard m ìl dva caparty. H aarduna a W yndred. H aardun je teïkonc hrobník a bydlí jinde. Bydlí tam , co bych bydlel já, kdyby m ì m am a nevyhodila, a kde bych bydlel, kdybych si nevzal W yndred. M am a m ì vyhodila, protože jsem si vzal W yndred a vyhodil H aarduna z m ýho teïka dom u. To už byl m rtvej Lynhaard a W enora taky. Vlastnì i m uj brácha. Aspoò m ám za to. W yndred je totiž hezká a je to m oje teta. Vlastnì prateta. I když si tim vùbec nejsem jistej a je m i to jedno. M ám W yndred rád. M oje m am a už je taky m rtvá, leží na høbitovì. Pohøbil jí H aardun, já jsem tam nebyl. M oje m am a m i vùbec nic nevodkázala. Prostì nic. Já jsem nem ìl nikdy nic, jenom W yndred. A když jsem m ìl W yndred, nem ìl jsem už vùbec nic z toho, co jsem m ìl pøedtim . M usil jsem pracovat. Pracoval jsem u Paøáta jako vyhazovaè. Byl jsem dobrej vyhazovaè. V yhazovali jsm e vožralý, co dìlali neplechu. Když nám øekli. Øikali jsm e tìm opilejm úžovky. Taky hadi. H adi asi víc. H adi, co se plazeji. H lavnì vožralý. Ale i jinak. Zbitý potom tøebas. Vyhazoval jsem teda hady a byl jsem dobrej. A Paøát m á dobrý m éno. Byl jsem dobrej vyhazovaè až doteï. Teïkonc už nejsem . Poplet jsem si hada. To se m ùže stát, ale stát se to nem á, hlavnì když m á hospoda m éno. M nì se to stalo, takže už nejsem vyhazovaè. Zvostala m i W yndred a jabka. To je dost, ale taky ne. Jak se to teda vem e.

K niha vo jabkách M ám e dom a jabka. Rostou na strom ech. N a podzim je sundám e ze strom ù a dám e je do sklepa. Buï do police nebo do beden, hlavnì né na zem . Na zem i by shnily ohledem toho, že je vlhká. Ve sklepì je tm a a chladno. Jabka se tam sesychaji, ale tam vydržeji velm i dlouho. Cvrklý jabka jsou sladký eštì víc než necvrklý. Takže lepší. Jabka prodávám e lidem kvùliva živobytí. Hadum i nehadum . Vobèas se nìkdo najde. Z jabkù se daj totiž dìlat rùzný dobrý vìci. Já m ám rád jabka. M enuju se Rhynn. Né Rhynn jako Ryn, ale Rhynn jako Rhynn. Je to hroznì složitý skrzeva tu slepeninu písm en, ale m á to svuj dùvod. Rhynn je vod slova Rhynar. To druhý N se tam dostalo nevim jak. Asi aby to vypadalo dobøe. Rhynar je øeka v hodnì daleký zem i, kde jsem nikdá nebyl. Byla tam ale m oje m am a, která se tam narodila, a když byla velká, našel jí tam m ùj tata. M oje m am a byla lidka a m uj tata kroll. Takže hodnì velkej a nevohroženej. Byl chrabrý. Jm enoval se Jacob Rugornský, ale øikali m u C hrabrý. Protože vopravdu byl. Pøisahám . M oje m am a se jm enovala Rollanda. S dvìm a L, aby vypadala. A to vona teda vypadala. Bydlila v Rhyderu, to je m ìsto. M ìsto leží na bøehu Rhynar, to je ta øeka, co se podle ní jm enuju. Pøes Rhynar tam vede m ost. Kam enný. Øikaji kvùliva tom u m u taky Kam enný. A vo ten m ost jde, kvùliva nìm u jsem se vlastnì pozdìjc narodil. A vo ten m ost šlo hlavnì tenkrát, vo ten m ost se vedla bitva a m ùj tata do tý bitvy vbìh a stal se hrdinou. Von už byl teda pøedtim , ale tady uplnì. H rdina. A lidi jásali a tata se stal hrdinou m ìsta a jedna pani m u skoèila kolem krku a

Další zaèátek Vachrt m i øek, že tohle by neèet ani hovád, ani takovej, kerej neum í èíst. A rozhodnì by si takovou knihu žádnej hovád nekoupil, protože to vlastnì ani neni kniha. Vachrt øek, že kniha m ùže bej všecko m ožný, ale hlavnì m usí bejt tlustá. A jestli prej chci napsat knihu, tak to m ám udìlat porádnì.

-3-

Jenom že já bych øek, že už jsem vo jabkách napsal všechno, co vim . N evim , jestli bych si vzpom nìl nìco víc. Vachrt øek, a teda napíšu knihu vo nìèem jinym , nebo tøeba vo sobì. Vo nièem jinym ale nevim vùbec nic a vo sobì už sem napsal taky všechno co vim . V tý knize vo jabkách. Ještì vim vo tluèení hadù, ale to by se lidem vod Paøáta nem uselo líbit. Taky neni m oc vo èem psát. Tluèení hadù je prostì tluèení hadù. Takže m i nezbejvá než zkusit napsat vo jabkách ještì jednou, porádnìjc. A nebo vo m nì. Ach jo. Tak jo.

Takže abych teda nìjak zaèal. N urnové se teda vrátili dom v hlubokejch snìhách roku vosum desát, to se nedalo pøehlídnout. Ale na m ì se po tom dlouhým èekání pøichlíply vobavy z toho, jak m ì vem ou, že jsem zùstal zalezlej jak to zim ní zvíøe. W yndred do m ì furt šouchala, že abych se s nìm a už koneènì sèuch, ale já m ìl vopravdu strach. Sèuchnout se s Nurnam a, to neni jako sèuchnout se se zchlukem noèních vopilcù, to neni prostì jen tak. N urnský jsou rasi, každej to ví. A kdo to neví, tak ten je buï to blbej nebo m rtvej. N ebo vobojí. N ebo prostì m rtvej. A já nechtìl bejt vobojí ani za m ák. Ani za prachy, který nám teda s W yndredkou vod tý doby, co jsem bez stálýho platu za vodklízení noèních úžovek vod Paøáta, teda tìch hadù, bolestnì chybìji. Ale pak nakonec to celý rozsekla ta vìc s Bolbuchem , co je tady starostou.

Kniha vo mnì M enuju se Rhynn. N é Rhynn jako Ryn, ale Rhynn jako Rhynn. Je to hroznì složitý, ale m á to svuj dùvod. Vo tom eštì napíšu víc pozdìjc. V týhle knize. Bude to totiž kniha vo m nì. A vo jabkách. M ám e totiž dom a jabka. Rostou na strom ech. N a podzim je sundám e ze strom ù a dám e je do sklepa. Buï do police nebo do beden, hlavnì né na zem . Tohle dìlám e s W yndred. W yndred je totiž m oje žena a asi taky prateta. N ebo nìco v tom sm yslu. W yndredèin tata byl kroll a její m am a pani kudùk. W yndred je krásná po ní, po pani m am ì. M uj tata byl kroll, ale m am a lidka. Takže já jsem pùlkroll a co je W yndred, to vopravdu nevim . Jenom vim , že se m ám e rádi. Bydlím e ve vesnici, která se jm enuje Liscannor. Ète se to Lyskanor, ale píše se to takhle m oc složitì. Protože v životì to je hodnì m oc složitý. Øíká to Vachrt, a ten vo životì ví fakt velm i hodnì. Ve vesnici bydlí ještì rùzný další lidi, ale bydlí tady taky ještì N urni. W yndred m i øekla, že knihu vode m ì si nekoupí ani hovád a že a si radši najdu práci. A taky øekla, že nakonec ještì jsou tu porád eštì ty Nurni. Její tata byl N urn a m uj tata nakonec taky. M usil jsem uznat, že W yndred je fakt chytrá. Ponivaè m uj brácha byl vlastnì taky N urn, ale um øel. A le um øel vlastnì právì proto, že byl N urn. N urni tu skuteènì jsou, ale teï byli pryè. N urni hodnì èasto bývaji pryè, ale když už se vrátìji dom , sm rdìji pracham a. N em yslim tim , že sm rdìji jako že žádný nem aji, ale právì že m aji. Tak jsem se rozhod psát knihu a èekat na N urny. Vachrtovi jsem øek, že takhle to nìjak udìlám , a von pøikejv. Když Vachrt pøikejvne, nem usí nic øikat. Vím e svoje. W yndred øekla, že nesm im bejt upejpavej, až ty N urni pøindou, aby m i zase nevodjeli, než se rozhejbám . Že to m usim chytit za paèesy. A N urni se najednou vobjevili hodnì brzo, ale já vìdìl, že N urni nejsou hadi a já jsem porád jenom já. Jenom že teï k tý knize, takže abych nìjak zaèal.

Bolbuch je teda ve vesnici starostou, to každej dobøe ví. Bolbuch je starostou už hodnì dlouho a je to dobrej dìda. Je to vopravdu, a to nekecám , dobrej dìda a jako starosta je to vlastnì dìda všech a dìda pro všecky. Takže i dìda m uj. Což m i ale porád nevodpovidá na votázku, kdo je pøesnì W yndred. A tendle dìda je, to dá rozum , taky hodnì starej. Ale vopravdu hodnì m oc starej. M á bílý fousy a bílý vlasy, teda zbytky tìch vlasù, a chlupy co m u èouhaji z nosu a z uší taky. Jako padlej sníh, jak øiká W yndred, m oje ženská. A ten Bolbuch se roztrousil po lidech, že bude m ít narozedniny a bude m u sto let, a že m aj teda všichni lidi pøijít, teda ty všichni, co ho m aji rádi nebo ho nìjak znaji a neni jim proti srsti s nim pobejt v tom velkým dnu, co m u bude rovnej stovák. Ale proè sem tam šel hlavnì, to bylo ponivaè ta veselice spojená m ìla bejt s volbam a, kdo nahradí Bolbucha v tom , bejt dìdou všech. Tak se to totiž tady dìlá, že po èase, kerej je nìkde napsanej, jenom nevim kde, vlastnì tušim , ale nejsem si úplnì jistej, se starosta m usí lidovym shrom áždìnim potvrdit nebo vyhodit. Je to proto, aby nìkdo, kdo je blbej a neni tak úplnì dìda všech, tady nebyl nafurt. A ten den pøipad zrovna, ale zrovna na ten slavnej den, kdy Bolbuch m ìl m ít narozedniny stoletiny. A W yndred do m ì šouchala, a tam jdu a hodim øeè, kdy jindy, když ne teï, øekla, a tak jsem se teda rozhoup, že jo, že uvidim , v nejhoršim se to nìkom u nebude líbit. D okonce m i dala i nìco penìzù, ale m oc to nebylo a co jsem slyšel, tak u Hrocha je to dražší než u Paøáta. H olt nóbl podnik, i když zvenku nevypadá. Vlastnì ani zevnitø né. Zevnitø bych øek i m íò než zvenku. Kdysi nám H roch patøil, teda m ojí m am ì, ale teï už dávno né. M am a je m rtvá a H roch cizejch. Bolbuchovi tady jinak øikaji D ìdek. Pøinde m i to jasný jak facka. Jo a ta sláva m ìla bejt v jarnu jednavosum desát. M yslim ty narozedniny.

Takže abych zaèal

-4-

Jenom že do toho jarnu jednavosum desát se staly eštì nìjaký událostì, ne že m oc dùležitý, ale m ožná i jo. Panim ám a øiditele-uèitele školy, co stojí tady ve vsi a co jsem do ní nikdy nechodil, ponivaè když jí postavili, tak jsem byl sice ještì m alej, ale už m oc velkej, tak ta žena jeho, žena Linfalase Griffina, tak ta ženská um øela. Taky nem ìli èim dom a topit, jako m y s W yndred, asi. Takže sm utná vìc. N a pohøeb jsem nešel, ponivaè jsem se porád trochu stydìl a taky ponivaè nem ìlo bejt m oc lidí a ponivaè hrobnik je von. Totiž H aardun. Ale ptal jsem se, to jo. Pohøbili tu nebožku do zem ì na krchovì a m ìla prej krásnej pohøeb, ponivaè tam prom louval Dìdek. Starosta. Proè to vim , protože Bolbuch se u nás zastavil na skok a ptal se, jestli náhodou nejsem ve vsi hrobník. Øek jsem m u, že ne, že jsem bez stálýho zam ìstnání a že jsem pøedtim pracoval u Paøáta ohlednì vyhazování. Takže hrobník ne, ale Haardun, m uj nevim co, ale asi bratranec nebo nìco na ten zpùsob, ten že hrobník je. A tim návštìva skonèila, protože H aardun je m i ukradenej. Kvùliva m ojí m am ì ukradenej. Ale W yndred ukradenej neni, aspoò m yslim . W yndred je totiž jeho ségra. To už m usíte vìdìt.

jm éno, nem usil jsem øikat nic. Všechno už øikal von a porád m luvil a m luvil a plácal m ì po zádech. A když se m ì nìkdo na nìco zeptal, stih jsem øíct jen N ó a zbytek za m ì dopovìdìl von. Takovej von byl, a lidi na nìj evidentnì dost dali. A eštì m i dal práci za docela dost penìz m u naštípat døíví. Plácli jsm e si a byl jsem teda hodnì dost šastnej, že bude W yndred ráda, až ji todle øeknu, že budu haur, zas jednou, a že se snad všechno vobrátí na lepší èasy. A pak byla ta volba starosty, ale Bolbucha nevyhodili, ale potvrdili, ponivaè asi to tak je, že je vážnì dobrej v tom , co dìlá. M yslim , že je to jasný, takovýho druhýho dìdu všech je asi hodnì tìžký najít, pokád vùbec. A potom byla ta voslava, pívo bylo zadarm o, tak jsem se z celý tý radostì dost rychle vožral, no vlastnì dost hodnì rychle. W yndred potom nebyla m oc ráda, ale nakonec vlastnì byla. A seznám il jsem se tam s Feliksem , co si øiká Gudlág a co je kroll jako øem en. A ten øek, že m ì bude uèit. Jako m látit uèit. Takže W yndred byla ráda podruhý, ponivaè to vypadalo, že se k tìm N urnùm nakonec m ožná skrze toho Gudlága Felikse vecpu a ponivaè to byl W yndredèin nápad s tìm a N urnam a. W yndredka totiž øiká, že N urni sm rdìji pracham a. Což asi teda sm rdìji. Alespoò nìkerý teda urèitì.

N o a pak byl ten jarn Takže jsem zaèal vobèas chodit do hospody. A tam se vám teda dìjou vìci! H lavnì se všecko vom ílá hnedko zaèerstva a všechno hnedko z první ruky teplý jak chleba, co vyndaj z pece. Vobrací se to zleva doprava a je to pak èlovìku jasný. N é jako vod Haarduna. Vod H aarduna to je studený jak nebožtík a ještì pom otaný skrze W yndred. Na W yndred si ale nestìžuju, m ám jí rád. Ta holka totiž ví, co je pro m ì dobrý, to je jistá vìc. Ví, že je pro m ì dobrý, aby m ì nesvrbìly pracky. A m yslí si, že m ì u Nurnù rozhodnì svrbìt nebudou. U vidím e. Takže jsem teda zaèal vobèas chodit do hospody, a tam se teda dìjou vìci. Tøeba um øela Lúniel Èiperová. Ta stará pani byla už hodnì stará. Sice né tak jako D ìdek, ale stará byla a když byla m ladší, tak tady u H rocha dìlala hospodskou. Takže honorace. N ìjakej Vilda Pešek øek, že jí prej puklo srdce záští. Z᚝ je totiž nem oc. Zlá. A taky jsem se dozvìdìl, že v zem i M allikornu se ztratil král. Jm enoval se Arm ant a byl to brácha Erenny, Lintholdovy ženy. Totiž. Linthold je náš král a Erenna jeho žena, takže naše královna, to každej ví. Ta m á jm éno pìkný jak já. Složitý. A le že m ìla bráchu, co se ztratil, to už každej neví. A že m u bylo teprve vosum let, to už vùbec ne. Chudák. Chudáci voba. Takže sam ý sm utný zprávy.

N o a pak byl ten jarn, asi tak pùlka. Snìhy už vopadlý a pupence na tìch jablùòkách za dom em , co nám dávaji první poslední, nalitý až haòba. A pøišel ten slavnej den, co m ìl bejt Bolbuch potvrzenej nebo vyhozenej, ale hlavnì voslavenej kvùliva tìm jeho dožitejm sto. Narozedniny Storoèiny. W yndred m ì vyhnala z pelechu hnedko zrána a pøipravila m i na pelest vohoz, co nosim jenom na svadby a na pohøby, pohøbù bylo víc, svadeb teda m íò, ponivaè na svadby m ì nezvou. Krom ì tý m ojí s W yndred, a to bylo tenkrát dost tajný a dost nakvap. Ale pohøby, to jo, na pár jsem teda byl, každou chvíli tady nìkoho dávaji do zem ì, a už s tìlem nebo bez. M ám to dycky vod W yndred, co to m á vod H aarduna z první ruky. H aardun je tady totiž hrobník, takže i když je to blbec, tak to skrzeva m ojí ženu vim . A tam teda chodim , když m ám èas, protože pohøeb je vìtšinou spjatej s nìjakým gáblikem zadarm o. A èasu teïka m ám hodnì, když jsem bez stálýho zam ìstnání. Jo, kde jsem to pøestal. Vohoz. Vohoz jsem m ìl teda pìknej, ale nerv m i hrál jak gusle. A tak jsem skous, až jsem pocejtil chu vlastní krve, a pøekroèil práh u H rochù, prolez zárubní a slušnì pozdravil. A pak už to, m usim øíct, šlo sam o, vlastnì jsem nem usel nic dìlat. Hned se na m nì nalepil Zem ikosa Zoltar a jen co jsem vykoktal

Jenomže všecky øeèi

-5-

Jenom že všecky øeèi, co se v hospodì vom ílaj, nejsou porád sm utný. N ìkterý jsou i veselý a nìkterý tøeba doèista zm atený. Jako tøeba to, co se vom ílalo nìkdy bìhem léta. Totiž ty zvìsti, že na jihu M allikornu se vobjevil král. Tak prostì v M allikornu se vám vobjevil král. Vìøte tom u nebo ne, je to tak. Vobjevil se král, prostì. N e ten ztracenej chudák vosm iletej Arm ant, ale nìkdo zasejc jinej. N ìjakej jinej král se vobjevil a teï se to tam m ele. A když se to m ele tam , m ùže se to m lít klidnì i tady. Aspoò ty, co na vlastní koži zažili válku, to øikaji. Prostì žádná sranda. A jak se to tam teda m ele, tak ten M allikorn je teïka snad úplnì rozdìlenej na severní a jižní flák, a ten vobjevenej král prej postupuje. Postupuje prostì dopøedu. Královna m ìla prej ètyøi sestry a jednoho bratra, ale vùbec netušim , vo který královnì se m luvilo. Znám jenom Erennu, a ta m ìla Arm anta, co se ztratil. A m ám za to, že se eštì nenašel. A jestli m ìla Velièenstvo i ètyøi sestry, tak jejich jm éna teda neznám už vùbec a dost m ožná jsem je nikdy neslyšel. Velkej guláš teda. A pak na konci léta tìch divnejch zpráv zaèalo pøibejvat a nìkerý protiøeèily jinejm , prostì byl v tom dost znaènej zm atek. Ale jistý je, že jih M allikornu se prej dostal pevnì do rukou toho asi jinýho krále a ten si pøived povstalce. Což teda nechápu, proè si radši nepøived svojí vycvièenou arm ádu. Voják je vždycky lepší než nìjakej povstalec, podle m ì teda. Ale budiž, m ožná je povstalec levnìjší a nebo pøítel. Tendle král si prostì pøived povstalce a obsadil s nìm a nìjaký hory a ještì les na jihu a øek, že je král. Jenom že na druhý stranì vod tìch hor a lesa, totiž tam na severu, je taky král, kerej tvrdí že je král. Ale to už je král tøetí, ponivaè vosm iletýho Arm anta ještì nenašli. A ten tøetí král prej vym ìnil velitele loïstva, ale pøinde m i to dost neuvážený, ponivaè se taky druhým dechem øiká, že loïstvo bylo kom pletnì znièený už za m inulý války. Jo, ale jedno se øiká teda velice hodnì. Totiž že brzo pøinde konec svìta. A jestli je to pravda, tak je to teda dost blbý. H odnì blbý. Tak m oc blbý, že jsem to W yndred radši neøek. Je to tak m oc hodnì blbý, že kdyby to bylo pravda, tak je uplnì jedno, kerej z tìch tøech králù vlastnì v M allikornu vládne. Ponivaè kaødej ví, že konec svìta znam ená, že nevládne nikdo.

Je to kam arád Gudlága Felikse, co øek, že m ì bude uèit. Takže je to urèitì dobrej chlap. D olbich Swen. A m y jsm e teda sedìli v hospodì a krafali vo tìch koncích svìta, co m aji m ožná pøijít. A vo tom M allikornu, co a jak bysm e zaøídili, aby to bylo jinak. Já jsem m yslil, že nejlepší by bylo najít toho ztracenýho prvního krále vosm iletýho. To jsem teda m yslil já. A v tom žvanìní bouchly dveøe a vstoupil úplnì cizej chlap. Vlastnì takovej kluk, asi tøicetiletej. N o, chlap už teda. A vypadal takovej hodnì divokej a nes pingl pøes záda, na šòùøe, asi celej svuj pozem skej svìt. Prostì chudák, ale ne zas tak m oc chudák, aby nem ìl na pivo. Ponivaè si ho vobjednal. A byl dost ukecanej a byl to barbar a øek, že se jm enuje D arghaz. A ten D arghaz je òákej vyhnanec z plání, co ho vyhnali z plání, kde bydlel u nìjakýho divokýho km ene. A vyhnali ho proto, že jim tam zrudla øeka krví. Ale von za to prej vùbec nem oh, že øeka zrudla vod krve, von teda ne, ale nem ìl ani nejm enší ánunk, kdo by za tim m oh vìzet. A nem ìli vo tom nejm enší ánunk ani vostatní z km ene, ponivaè byli toho názoru, že øeka zkrvla, ponivaè s boham a je nejspíš zle. Km enový šam any nenapadlo nic lepšího, než se za tìm a boham a vypravit, a to úplnì nalehko a bez váleèníkù a vùbec jinejch soukm eníkù, a vodešli teda do zem ì bohù a už se, to dá rozum , nevrátili. Takže km en zvostal na zkrvlý øece doèista bez šam anù, který asi jako jediný um ìli èíst a poèítat a asi m ìli i znaènej vliv. A nastal tam v km eni asi dost velkej rozbroj a tohodle D arghaze v tom srabu nenapadlo nic lepšího, než pustit na špacír svý rozum y a radit, že by se m ìli sebrat váleèníci a vyrazit za nìm a je hledat. Za tìm a zm izlejm a šam anam a. Sam ozøejm ì že m ìl pravdu, ale pouštìt hubu na špacír si nem ìl, ponivaè ti váleèníci se naprdli, že jim šlape na kuøí voko m alej kluk, a vyhnali ho z km ene. Jenom že tendle kluk je taky trochu vedle, protože se m u zdaji sny vo tom , že ho vedou bohové, a ty bohové m u øekli, aby vodešel že prej do Liscannoru. Což je blbost. To m usí bejt každým u jasný, že òákejm bohùm je nìjakej Liscannor ukradenej, i když m á tak složitý jm éno. Bohové m aji jiný starosti, než zdát se divnejm klukùm a radit jim , aby vodkráèeli na druhej konec svìta do neznám ý vesnice, kde se daøí akorát tak jabkám . N o a ten kluk se teda sebral a vodjel a štrádoval svìtem sem a tam , až ten Liscannor teda našel, to teda klobouk dólu, ale m ožná v tom i nìco m ohlo bejt, ponivaè potom øek, že jeho otec byl nìjakej H arez. A staršina Bolbuch se uknul do èela a vzpom nìl si, že toho H areze døívávìjc znal a že patøil k N urnùm , než teda nakonec um øel. A Bolbuch teda øek, seš tu dom a, chlapèe, a ohm atal m u po otcovsku svaly. A D arghaz pravil, že m ožná bohové chtìli, aby m u N urni pom ohli najít šam any nebo

Harezùv syn Sedìli jsm e zase v hospodì. V druhý pùlce svìtna, hned po jabkách. Jabka jsou v naší rodinì událost, která nás živí, takže událost velká. A proto si to pam atuju dost pøesnì. Sedìl jsem tam já, pak starosta Bolbuch, co je fakt hodnì dobrej chlap a dìda, pak Zem ikosa Zoltar, co m u vobèas døíví štípu, a Swen. Swen se jm enuje Dolbich a je to bijec.

-6-

vyhnat váleèníky, teï nevim , prostì pom ohli nìjak.

spousty zlata. Co víc si m ùže vobyèejnej chlap pøát.

Takže Bolbuch udìlal m ísto u stolu, objednal Darghazovi pivo a zeptal se, co eštì ví nebo neví. A ten kluk zaèal divný vìci, že nìjaký èagotajci opevnili nìjaký Ašra Kirju nìkde na východních pláních a že bohové chtìji, aby N urni šli do zem ì bohù, protože bohové krváceji. A D olbich Swen øek, tak jo.

Divnejm a krajem a jsm e jeli, nás devìt chlapù. D ivnejm a pro m ì, pro jiný ne. Pro nìkerý cizejm a, pro nìkerý znám ejm a, cizejm a hlavnì pro m ì a nakonec cizejm a pro všecky a m yslim si, že nakonec divnejm a pro všecky. V ed nás D olbich Swen a H aakon všecky držel v lajnì rùzným a pokøikam a, držely se hlídky za nocí a jízdní form ace pøes den. Projíždìli jsm e m ìstam a i volnou krajinou a pøekraèovali hranice zem í, jejichž m éna jsem nìkdy nìkde slyšel a nìkerý nikdy ne. Pam atuju si na m ìsto Skaugin, velký a zablácený, a ještì vìtší Sm ogril, kterej byl taky ještì zablácenìjší. Poflakovala se tam spousta trpaslíkù, což bylo hodnì zajím avý, ale byli tam taky lidi, hodnì z nich uniform ovanejch, a ty drželi ty ostatní v klidu. Asi vìdìli proè. A pohlíd jsem na nebývalý zástupy elfù. Pochopil jsem , že nìkde blízko je elfí zem a voni tam m íøeji. O bchodníci. Ale ty trpaslíky tady drželi zkrátka jako H aakon N urny, ale ještì víc, a to pøivodilo tu pøíhodu s Bolbuchem , kerýho vojáci vykázali z nám ìstí. Bolbuch je totiž m im o jiný trpaslík a voni v nìj nìjak nem ìli dùvìru. Asi si m yslili, že jim zhanobí kašnu. N a hlavním nám ìstí totiž stojí starobylá kašna z kam ene, úplná skulptùra toje, a znázoròuje Thora Thoribalda. Thor Thoribald byl nìjakej m ístní hrdina, asi vopravdu slavnej, a dal jsem si dohrom ady, že to byl asi král. U ž ale um øel, a tak m u postavili kašnu s jeho figurou, aby všichni vìdìli, jak vypadal, i když ho nezažili. Bolbuch tu kašnu teda nevidìl, ale vo hodnì pøišel, protože kašna to byla fakt pìkná. Bolbuch tu kašnu nevidìl, ponivaè si m yslili, že jí zhanobí. Proè si to m yslili, to teda nevim , ale m ýlili se šerednì, ponivaè B olbuch je dobrej dìda. Jo, je to fakt dobrej dìda.

K bohùm! Zem ikosa Zoltar byl oèividnì pod parou, když m i to øikal, ale m yslel to upøim nì. Ve dveøích stála i W yndred a øekla m i, že m usim pøíležitost chytit za paèesy, jestli chci jednou nechat jabka jabkam a. Což teda chci, to W yndred ví. A ten Zem ikosa øek, že m ám pøijít vodpoledne ke H rochovi, že se tam budou øešit velký vìci, že pøindou všichni N urni a že si dondem pro zlato. A jelikož øek dondem a ne dondou, bylo m i jasný, že ty paèesy jsou vopravdu, ale vopravdu hodnì blízko a votoèil jsem se na W yndred a vona øekla Jo! A tam v hospodì už byli všichni N urni a m ìlo to strašnì rychlej spád, že jsem ani nestihnul lapat po dechu. Rozdaly se nìjaký papirky, kam každej m ìl napsat jm éna nejlepších chlapù a Zem ikosa Zoltar na m ì kejv, a papirek vyplnim taky, když už jsem tady a jestli um im teda psát. A ukázal na sebe, ale nebylo m i jasný, proè. Já psát um im , uèila m ì m am a, když m ì teda ještì m ìla v oblibì. Což už je teda vopravdu hodnì m oc dávno, ani nepam atuju. N o a velitelem výpravy, protože voni tom u øikaji výprava, se stal vcukuletu D olbich Swen a Gudlág Feliks m i øek, co to m ám za rozpadlý brnìní, a když jsem øek, že na lepší koženici jsem nem ìl, tak m i pøines z dom ova svý vlastní plechy. A pravil, že až jednou budu m ít peníze, tak m u to splatim . Ale bylo na nìm vidìt, že je m u to jedno, že nìkdy nem usí bejt nikdy. Což jsem byl rád. A H aakon, takovej fakt drsnej hranol s jednim vokem a složitym jm énem , úplnì nahlas øek, že když ho vùdce povìøil jeho zastupovánim , tak že si bere na starost všechny praktický záležitostì a vod teïka všecko bude klapat jako dobøe nam azanej m lejn. A velitel D olbich Swen se m ì zeptal, jesli jsem N urn, a když jsem øek, že ne, tak von na to, že teïkonc už jo. Že vod teïkonc jsem jednou provždy N urn se všim všudy. N o, èum ìl jsem jak vejr, co vám m ám povidat. N o a jelikož jsem nem ìl konì, nìkdo m i ho dal. D ali i jinejm , co nem ìli, a nem ìlo jich nìkolik. Jsm e N urni a je nás devìt. A já jsem unešenej. Když nìco nem ám , tak m i to daji. Každým u daji, co nem á. Když je N urn. A jedem e k bohùm . Bohové m aji

Pak jsm e vypadli ze Sm ogrilu a bylo jasný, že tam dál na východ už bude žití bídný. Cesta byla používaná m íò a m íò a s tim , jak se zužovala, m izely i knajpy a lidský sídlištì. N akonec pod horam a zaèaly m izet i trpaslický vesnice, zvostalo jen bláto a tem ný narážky sporejch poutníkù na nebezpeèí potulujících se skøetù. Prej se tu vobèas vobjevovávaji, jak pravil jeden chladem prokøehlej dìdula, co vlek pytel bram bor. A prokøehlej byl logicky, protože m raky na vobloze a ranní chladivý m lhy dávaly neklam ný znam ení, že m ožná bude snìžit. Takže úvaha. N álada N urnù postupnì zaèala bejt víc vopatrnická a nakonec nás cesta zavedla na sam ej pohraj civilizace, tam dál už m ìly zaèínat barbaøí plánì. Žádný jablùnkový sady, ale tráva a roští. Cesta tu vícem énì konèila. Ten vyšlapanej pruh totiž, co se táhnul dál, bych už cestou nenazýval, spíš tlustou stezkou, která jistì bìhem èasù m ìnila tvar

-7-

podle toho, kdo zrovna kde šláp vedle. N a hranicích jsm e si naposledy vodpoèli v bezpeèí stodoly, kerou vartující vojáci pøilepili k osam ocený strážní vìži, a pojedli m aštìnou kaši z votrub. N ebylo to špatný jídlo, ale nebylo ani sladký, ani slaný. Takový prostì nejasný. Polom dlý.

vobžíraèi hlav. Takže barbar rozbil hubu i m nì, ale nedal jsem m u to lacino, aspoò m yslim . N o a teïkonc m ám opuchlej ksicht, døepim u vohnì a v hlavì m i huèí, ale jsem spokojenej. Chlapi m ì poplácávaj po zádech, Gudlág Feliks je asi pyšnej, øek bych teda, a nadšený jsou i Sanati. Ten velkej m i dal am ulet z nìjakejch kostí, bojim se že skøetích vohlodanejch, a já, abych ho neurazil, m usil jsem m u taky nìco dát navotoèku. Takže už nem ám pytel W yndredinejch jablek, co jsem dostal z lásky a pro štìstí. Ale jo, asi to tak m ìlo bejt. A Gudlág Feliks je taky rozbitej, ale živej.

A potom už širý plánì A potom už N urny èekaly širý plánì. Vlastnì ponejprv m oèál, krze kerej vedla cesta k bohùm , a nepøijem ný noci v bažinách. Jenom že stezka vydupaná generacem a barbarù, kerý kraj dobøe znaji a teda vìdìji, kam šlápnout a kam né, byla jistým vodítkem z m oèálù ven. A nakonec bláto pøešlo do skuteèný plánì lem ovaný horam a, kerejm se prej øiká skøetí. Vím e to, ponivaè D olbich Swen vod toho D arghaze dostal m apu, takovej jako škraborys krajiny, a tam je to zaznam enaný. Teïkonc jí teda nese H aakon a podle ní vym ejšlí, kudy a kam . Zatim teda rovnì.

N ìco vod toho vohnì táborovýho vím e. N a východì jsou prej nìjaký špatný znam ení, a to hodnì. A ty špatný znam ení znam enaji, že km eny nejsou sjednocený, prostì v jedný lajnì, jak tom u zjevnì bejvalo døívávìjc. Jeden pøes druhýho Sanati hulákaji vo nìjakejch bohách, krvi v øece a spoustì, spoustì jm en, který m i teèou jednim uchem dovnitø a druhym zase ven. M oje hlava je zkrvlá øeka.

No ale barbaøi tady žijou, žijou v táborech. N a jeden jsm e narazili pøím o na cestì. Teï už tom u cesta øikám e, protože nic, co by cestu pøipom ínalo víc, tady kolem nikde neni. Takže pøed nám a se vobjevil tábor nìjakýho barbaøího km ene, a to km ene zøejm ì dost drsnejch m aníkù, ponivaè byl vopalisádovanej kopím a. A na tìch kopích, tak na tìch byly jako jabka napíchaný skøetí hlavy. A m y, Nurni, vobkružovali jsm e to ležení pìknì spoøádanì a potichouèku zleva. A když nás zm erèili a zaèli se chrout, nìkdo z nás slušnì pozdravil a voni, když zjistili, že nejsm e nikterak nebezpeèný, naší kum panii zatáhli dovnitø a rovnou pøed støedovej voheò. N o jo, ale. Tak jsm e se teda rozesadili na volný fleky kolem toho vohnì a provedli to, co se vod nás voèekávalo, teda zaèli žvanit. A žvanili Nurni a žvanili i voni, jsou to totiž Sanati. Sanati jsou km en, jeden z hodnì v tìch pláních, a tydle Sanati loví skøety a napichujou si je na kopí. V o tom je jejich život a sm ysl. Lovit skøety je pro nì velká zábava, ale øek bych, že i obživa. Že je vohlodávaji. A ty hlavy na kopích prej chránìji ty Sanaty pøed m ocí zlejch duchù zvenèí. N o a potom jeden takovej zavalitej týpek, chlap jako hora, øek Gudlágovi Feliksovi, jesli by si s nim nechtìl rozbít hubu. A Gudlág Feliks, že jo, a tak m u ten chlap rozbil držku tak m oc, že Gudlág Feliks šel do kolen a rozplácnul se tam širokej jak dlouhej a vyvalil bìlm o. Což jsem teda tak nem oh nechat, ponivaè von to byl m uj uèitel, a co by N urni øekli, kdybych nešel pom stít svýho pokoøenýho uèitele. N orm álnì bych se s cizejm a a evidentnì drsnejm a chlapam a nerval, ale teïkonc to nešlo jinak. Todle nebyli hadi ledajaký, ale Sanati,

Vepøedu je vosada To už bylo dávno vod Sanatù a vepøedu se vobjevila vosada. Plno døevìnejch baráèkù a drnovejch chýší. H aakon øek, že to bude asi Zareb a že je to jedno z nejvìtších m ìst v pláních. Dolbich Swen øek, že to neni žádný m ìsto, ale díra po lejnu, ale že i lejno m á svojí hlavu. A že hlava trùnì v nejvìtším baráku a m y ho teda našli. C o se dìlo ve velkým dom ì, to nevim , ponivaè jsem dostal na starost hlídat konì. Teda dostal to na starost i Gudlák Feliks, ale ten m i dal dùvìru a na noc nìkam zm izel. D ostat dùvìru znam ená bejt sám . Byla m i zim a, ale høála m ì dùvìra N urnù. Vyžebral jsem u nìjakýho baráku døevo na votop a rozdìlal si voheò. Bìhem m ý hlídky m i nìkdo dones korbel píva a to jsem byl rád. Byla m i ale tak ukrutná zim a, že jsem byl úplnì ztuhlej a ohledem toho vùbec nevim , kdo byl tak dobrej. Jenom jsem si celkem jistej, že to byl N urn. A ten Nurn m i øek vo nìjakým M arlenu Liam ilinovi, kterej je elf a uprchnul z Trindindolu. C ož je zem ì òáká. M usil uprchnout kvùliva tom u, že se voženil z barbarkou, co náleží ke km eni Tarnaraki. Tarnaraki znam ená D ìti lesa. D ìti lesa z lesa nad Zarebem . Vùbec jsem nechápal, co se m i ten dobrý m už snažil øíct. A ve dvì hodiny v noci jsem pak byl H aakonem z hlídky vodvolanej. Teda ne, že bych nìjak selhal, ale proto, že se H aakon stará, aby i ten poslední vocas N urnù m oh bejt na druhej den jakž takž vodpoèatej. Pøespal jsem pod stolem v tej velkej barabiznì. Chrápali tam kolem i vostatní. M ožná ne všichni, ale nìkterý jo. U rèitì.

-8-

Pøes noc krapet nasnìžilo. Ne m oc, ale krapet jo. Proto byla taková kláda, to dá rozum . N urni se pøepinožili po takovým divným vachrlatým m ostku pøes m alou øeku. Barbaøí dílo, celej se pod tim nákladem svíjel, praskal a kvíkalo to v nìm . Byl jsem rád, když m ùj kùò došláp na druhým bøehu na suchou zem . Potom N urni zam íøili do plání, já sam ozøejm ì s nìm a, na vocase, kde je teïkonc m ý m ísto. Severovýchod, øek nìkdo, tak teda asi jo.

Barbaøi naložili svýho bezvládnýho, dali nám dvì m rtvý srny a vodjeli pryè. Takže m ám e jídlo na pár dní. D vì srny. Furt plánìm a proti proudu velký øeky, kerá prej vede do zem ì bohù, kam jedem . A do Brugadu, což m á bejt m ìsto. H odnì zvíøat, velký krávy ve stádech, co jsou prej zubøi. Když bìžeji zubøi, duní zem . Zem duní døív, než jsou vidìt. A ta øeka je fakt vobrovská, aspoò m íli na šíøku, to jsem eštì nevidìl, takovou øeku. Jm éno neznám , m ožná je to v m apì napsaný, m ožná ne, m apu nem ám , m á jí D olbich Sw en. Vùdce Nurnù. A voda v tý øece je divná, je do ruda. Zkrvlá. A taky dost vlažná na to, jaká je po nocích kláda. Takže tu vodu nepijem e, pijem e radši z m alejch potokù, co jsou nanejvejš pokálený vod zubrù, ale to nanejvejš. Rozhodnì nejsou zkrvlý jako ta øeka. Zkrvnout tak vobrovskou øeku do ruda, to m usí teda bejt svinstvo. A vohøát tolik vody, to taky. Pøes tuhle øeku by nás nedostaly ani živý zdvíhadla. N aštìstí se pøes ní zatim dostat nem usím e, aspoò D olbich Swen vo tom nem luvil. Zatim .

A potom vodpoledne nìkdo zèela zase øek, že vepøedu je vosada. A byla. Jenom že nad tou vosadou se tyèili velký lidi, což znam enalo, že N urni pøekvapenì zcepenìli na m ístì a vojvoda D olbich Swen poslal na vejlet netopejra, aby vobhlíd ty divný vìci. Netopejr je lítací m yš, co patøí Korm anovi Zlotì, co je kouzelník. Ta m yš lítá a co zm erèí, to Korm anovi Zlotì nabonzuje. A ten zas nám . Takže jsm e vod tý lítací m yše vìdìli, že tam vepøedu jsou fakt divný lidi, co jsou vìtší než dom y, že nás zrak neklam e, a že prej vobøi. Ale v tý vosadì žijou i norm ální barbaøi a pak nìco m ezi, co buzeruje ty vobry. A je tam øeka, a ty vobøi dìlaji nìjakej živej m ost pøes tu øeku, vlastnì takový živý zdvíhadla jako. A ty živý zdvíhadla nás, N urny, ponivaè já už N urn jsem taky, pøenesli pøes tu øeku, sam ozøejm ì né zadarm o. Stálo to nevim kolik. Ví to D olbich Swen, platil to von, ponivaè je vojvoda a dobrák. Já m ìl staženej zadek a voèi navrch hlavy, takže fakt nevim , jak jsem se voctnul na druhý stranì, ale stalo se to pøesnì takhle, vopravdu, pøisahám . Pøisahám na W yndred, že i todle je na svìtì m ožný. N o a pak jsm e jeli plánìm a a už žádná øeka, jenom ty plánì a nic. V noci kláda, ve dne dobrý, aspoò že zvíøata tu sou hodnì, je co lovit a jím e dobøe. A takhle to šlo nìkolik dní.

Jo a zvíøata jsou tu fakt divný, aspoò òáký. Tøeba ty žlutý prasata s chobùtkam a, co je šli lovit Nurni. Já jsem je nelovil. Já divný vìci nelovim . Já jsem byl pøidìlenej hlídat konì v ležení, pom oh m i ještì starej Bolbuch a jednovokej H aakon. A pak pøišli N urni z lovu chobùtkovejch prasat a Rahem Al je svlík z kùže a jednu kùži m usim teï vézt na koni, protože prostì m usim . Je zm okvalá a fakt jedovatì žlutá a m yslim , že za pár dnù bude sm rdìt jako stará fusekle. Ale m usim to brát jako to je, protože vopravdu m usim . A m ùj kùò taky. Tak to je. Protože jsem vocas. Asi z tý kùže v m ejch zádech jsem m ìl v noci špatný spaní a dost hnusnej sen. N ejsem jedinej, ponivaè na hnusný sny si N urni už dlouho stìžujou, ale m yslil jsem , že to bylo kvùliva èerným u svìdom í. Já èerný svìdom í nem ám a teïka jsem m ìl taky hnusnej sen, takže vo svìdom í asi nepude. Pude jenom vo hnusnej sen. V tom snu jsem šel po louce a zaèalo chèít. A chèil zkrvlej rudej d隝 a ta louka byla v oudolí a to oudolí se zaèalo rychle plnit tou rudou vodou. A ta voda stoupala, až jsem jí m ìl najednou u krku a pak i nad. A v tom hnusným snu jsem se utopil, asi jo, konec si nepam atuju. Celej vorosenej jsem s vzbudil a m yslim , že jsem i øval.

D vì srny N aèápli jsm e na barbary, vlastnì voni na nás. Tøicet, vozbrojený, a hned hrr, jakože kdo jsm e a vodkaï, a kam jedem e a tak. Bylo jasný, že se chtìji hnedka rvát, takže jsem se na vocase stáhnul do sebe, abych vypadal jako že tam nejsem nebo aspoò m enší. Zem ikosa Zoltar se vozval, že jedem e do Brugadu a že je jejich pøítel, ale to nem ìl dìlat, protože voni na to èekali a ten jejich náèelník øek, že když je tak ukecanej, tak a se teda s nìm a utká. A vybral òákýho chlapa, co byl vo hlavu vìtší než Zem ikosa Zoltar, a to už jsem se fakt zm enšil tak, jako že jsem na druhym konci svìta a né tady, v pláních. N o a rozbili si huby ty dva, ale Zem ikosa òákým zázrakem vyhrál, nevim jak to dokázal, ale vyhrál, to jo. Ale byl takhle m alej, jak já, a zadek m ìl takhle staženej vobavam a, jak já. Jako všichni.

Lstivej Jardan Potkali jsm e tlupu Lstivýho Jardana. Fakt se ten chlap takhle jm enoval a jeho tlupa po nìm .

-9-

Tlupa barbarù na koních. A Lstivým u Jardanovi hrály voèi a m ìl takový lstivý a štípavý øeèi, m nì bylo hned jasný, že se chce rvát. A tak jsem se zaèal zasejc zm enšovat, ale skonèilo to vým ìnou darù. Teï už je Lstivej Jardan pryè a m y jsm e v Brugadu. Brugad je m ìsto. Teda hodnì chatrèí rozesetejch po velký louce, fakt chatrèí hodnì, ale do m ìsta, na jaký jsem byl dosád zvyklej, to m á hodnì daleko. Tendle Brugad leží rozplizlej podél tý velký zkrvlý øeky, kerá je tady snad ještì širší, i když m íøím e proti proudu, ale vona je spíš taková rozteklá, ponivaè je m ìlká. Že je m ìlká, to vim podle toho, že v tý øece lovìji barbaøi ryby a pøitom stojeji noham a na dnì, a pøitom stojeji tøebas hodnì daleko vod bøehu. Takže úvaha, takže tak. N a druhý stranì ta øeka je rozplizlá i do lesa m ezi strom y, kerej je teda vlastnì zaplavenej. Dneska jsem koneènì vidìl m apu a na tý m apì je to napsaný. Že ten les se jm enuje Zatopený. Takže jsem vidìl i na tu dálku dost dobøe. Jo, a ta øeka se jm enuje Velká. Což je teda fakt.

je totiž bojovej bùh. Zase si ale øikám , jestli je ten Ghned H ar schopnej vùbec ty barbary teïkonc povolat, když je ten bùh, protože m y zase z døívávìjc vím e, že bohové m lèeji. A když už jednou m lèeji, tak asi sotva nìkoho povolávaji. Takže úvaha. No, je to hroznì zam otaný. Ale ty km eny tady èekaji na jeho povolání, nebo to svoje, a jsou hodnì netrpìlivý. Protože, a to m aji pravdu, takhle pøece nejde žít poøád! To teda ne, to je teda k zbláznìní! Vím e taky, že teï je posvátný pøím ìøí, protože bude slavnost. Slavnost èeho nevim , ale je to nìco vo koních a vo závodech s nìm a, nebo vohledem tìch vìcí. A taky asi vo bohovi Sep, ale ten asi taky m lèí. Takže taky úvaha. Sep je bùh co chrání pøed nem ocem a a rozkladem . Což bych potøeboval kvùliva tý žlutý kùži, co m usim teïko vozit. Sep chrání ale jenom ty, co m u noseji vobìti. To dìlaji vùbec všichni bohové a barbaøi tady m aji fùru bohù. Vlastnì m ìli, døívávìjc, než se bohové vodm lèeli. M ožná jim dali m álo vobìti. D alší úvaha. Totiž úvaha, jestli nejsou uražený. Když je W yndred uražená, taky m lèí. N asejøený spíš nebudou, to asi ne. To by bylo slyšet.

I když je B rugad špinavý m ìsto a taky né m oc hezký, Brugaï ani jsou urèitì civilizovanìjší, než ty Lstivý Jardanové tam v pláních. Vobèas se teda zbijou, to jo, ale m álo. A když už se zbijou, tak se pak poplácávaji po zádech, jako by žádný zbití pøedtim nebylo. D olbich Swen øek, že se m u tady líbí a že tady dva nebo tøi dny zvostanem e. Tak jsm e teda zvostali. Kvùliva inform acím taky. Inform ace je øikání. Vìc, lidi øikaj. A za tu dobu se tady zbili i dva Nurni. Teda né m ezi sebou, ale s m ístním a. Rahem Al šel na dvì rány a m yslim , že ho nadlouho pøejde chu. Zem ikosa Zoltar vyhrál, ale m yslim , že m u nìkdo trochu pom oh. M yslim tim Zlotì Korm an, co je kouzelník a m á netopejra. A je asi dobøe, že si toho nikdo nevšim , ponivaè si nejsem jistej, jestli by to Brugaïani nevzali jako podfouk. Ale Zem ikosa vyhrál, to prostì jo. Ale podfoukem .

D alší vìci: do Kolu se jezdí pro zbranì, ponivaè tam jsou Železný hory. Takže železo, jasná vìc. Trochu úvaha, trochu inform ace. D o Èuvatu se nejezdí vùbec, povivaè to je m ìsto duchù. Proè je to m ìsto duchù, to nevim . Asi že leží v Kam enný poušti a všichni tam um øeli. Kam enná pouš je hezký a složitý jm éno. Jako Rhynn. Jo, a jak jedem e do tý zem ì bohù, tak tam bysm e prej ject nem ìli, ponivaè tam nesm ím e. M y nesm ím e do zem ì bohù, ponivaè tam sm ìji jen šam ani. O hledem toho, že to jsou šam ani a ne jen tak leckdo. M yjsm e spíš leckdo. A nebo nejsm e leckdo, ale taky nejsm e šam ani. Šam ani nejsm e hlavnì, a proto tam nesm ím e, to je jasný. M ám úvahu, proè tam teda furt jedem e? Kvùlivá èem u?

A taky m ám e ty inform ace. N evim , k èem u budou dobrý, ale inform ace to jsou. Totiž. M y teïka totiž vím e, že na severu žijou barbaøi, kerý vùbec nejsou tak pøátelský jako barbaøi tady v Brugadu. Tam ty barbaøi jsou ještì ke všem u vo hodnì víc vostøílenìjší a poznaji se podle toho, že èasto m ívaji tetování. Což Brugaï ani teda nem aji, aspoò teda né èasto, skoro vùbec. A já si teda m yslim , že ty potetovaný cápci budou urèitì hodnì lstivý. Ještì víc, než ten Lstivej Jardan. A vím e ještì spoustu dalších vìcí. Tøeba že je špatný znam ení pro boj. To teda vážnì nekecám ! Ale to vùbec eštì neznam ená, že kdyby bohové potøebovali pom oct, že by boj pøesto nebyl. To by teda byl! Totiž. H ar Ghned by m oh Brugaïany, ale i jiný barbary, vést a povolat je k boji. A to by vopravdu m oh, H ar Ghned

Byl jsem rád, když m uj uèitel Gudlág Feliks, co m ì uèí v boji a v práci na vocase, vyhrál v páce. Vyhrál v páce nad barbarem , co se cejtil, a vyhrál dost jistì. Zem ikosa Zoltar se zabouch do m ístní barbarky, co se jm enuje Ihde. Asi jí m iluje, øiká to. Budou teda ty závody koní kvùliva slavnosti. Pudem e teda na nì. Co taky jinýho? K oòský závody A byly teda koòský závody, vlastnì jeden jedinej m asovej závod, a byl to hodnì divnej závod. N em ìl žádný pravidla krom ì toho, že po nìkolika m ílích bylo nutný v pláních vobjet kolík, votoèit

- 10 -

konì a vrátit se. Jinak se sm ìlo všechno, i kopat a kousat. A divný bylo i to, že se m uselo ject bez sedel. Takže nic m oc. Závod byl na voslavu né Sepa, ale nìjakýho Arhalam a, což je taky bùh, a naši prohráli. Vítìze vozdobili bøeèanem a von se øehtal jak pom inutej. Pochopil jsem , že toho jezdce vobìtujou tom u Arhalam ovi, a proto se tak šílenì øehtá, ale pochopil jsem to blbì. Vobìtovali toho chudáka jeho konì. N orm álnì m u usekli takovou velkou sekyrou hlavu a pak ho rozporcovali a veèír vobøadnì sežrali. A ten barbar se porád øehtal a chodil celej veèír vom otanej tim bøeèanem , a m usilo to porádnì svìdit, ponivaè bøetan je jedovatej. Takže tak.

peèení zubra. Jenom že v noci poplach a taky prùser. Vzbudil m ì øev a než jsem se stih voblíct, byli pryè. Zlodìji koní, barbaøi òáký. Rahem Al propad hystérii a dost jsem to chápal, ponivaè já tý hystérii propad taky, jenom že potichu. U kázalo se, že ty barbaøi šli po koních, co se úèastnili v tom závodì a co se um ístili na špici. Takže nem ám e konì Zem ikosy Zoltara a Rahem a Ala. Zbytek koní pochytanej, takže dobrý, a na zem i m rtvej vejr zastøelenej, takže taky dobrý. Ten vejr totiž m ìl na noze barevnej špagátek a patøil tìm barbarùm a byl jasnì že vochoèenej. Ale barbaøi uprchli a nebylo m ožný je v tý tm ì hledat, takže dost blbý. V pláních je totiž tm a jako v pytli a ty barbaøi jsou fakt hodnì rychlý a hlavnì se vyznaj. O hledem toho, že tady žijou celej život a m y ne. A když chodìji v noci, tak si vodm ala nesvítìji, ale m y jó. Takže voni vidìji a m y m ám e blbý voèi. Všichni lidi tam vod nás.

A pak byla volná zábava a vùdce Dolbich Swen øek, že se ráno m ožná sejdem e a poradím e, co dál. Teda jestli se vùbec budem schopný sejít, jestli vstanem . H aakon se s vùdcem pohádal kvùliva m orálním vìcem m užstva a v podstatì to vypadalo, že spíš ten Jednovoký H aakon je vùdce a D olbich Swen spíš ne. Zlotì Korm an, co je kouzelník s netopejrem , vobjevil m ezitim nìkde stranou m ìsta barák, co je vozdobenej lebkou zubra. Prej tam asi bude bydlit šam an, ten, co vom otával vítìze tim jedovatym bøeèanem . Jo a dovìdìli jsm e se, že tady v pláních žijou taky vzácný konì, co žerou m asou, teda m asožravý.

Nìkdo jde pìšky, je to stejnì jedno, nic nás nežene a Gudlág Feliks m á beztak pom alýho valacha. Aspoò vezu Zem ikosovi sedlo, abych byl platnej. Vezu Zem ikosovi proprdìný sedlo, ponivaè jsem vocas a ponivaè chci bejt platnej. Jinak bych proprdìný sedlo cizejch podfoukù netahal. N o a na tý cestì trávam a šustivejm a potkali jsm e zase barbary, skorem štyrycet. Jejich náèelník dost vod rány na první pohled, tetovanej v ksichtì i na rukou, a m ožná i jinde pod kùžem a a plechem . A bylo jasný, že èeká na složení darù, dostal teda koøalku vod nìkoho, kdo m ìl. U ž víc klidnej zeptal se, kam jedem e, a m y že za zlodìjem a koní, co nás vokradli, a von na to, že nejsou žádný zlodìji na svìtì, že jsou jenom bytostì slabší a bytostì silnìjší. A bytostì silnìjší že berou konì. Prostì tak to je. A pak chtìl ještì další dar a dostal dýku vod H aakona a øek, že voni jsou Vandalanové, co je dost silnej km en a co znam ená Plenièi. A jestli chcem e project skrzeva jejich územ í, tak se m usím e pobít v souboji. A Haakon øek, že jo, a že si vyberem e siláka, a silák byl D olbich Swen, ponivaè nikdo jinej se k tom u nem ìl a von m usil. M usil kvùlivá tom u, že byl vojvoda. Rubalo se navostro, m eèem , a D olbich Swen kupodivu vyhrál, jejich m aník to zavèas vzdal. Ale z D olbicha Swena cákala krev, teda né že né. Je to pøece jenom hranol, to se m usí uznat.

A kalný bolavý ráno. Gudlág Feliks, co je m ùj uèitel teïka ohledem tý práce na vocase, tak ten pøišel navleèenej do rákosový haleny, co byla úplnì strašná a z rákosu. D ostal jí vod nìjaký Troni ohledem toho, aby m u v pláních nebyla zim a, ohledem toho, že je jeho pøíložnice. Ta Troòa. Gudlág Feliks totiž v noci nespal s nám a, ale s Troòou jinde, jako i jiný. Jakože i jiný spali jinde, tøeba Zem ikosa Zoltar, ale jasnìže s jinejm a. N é všickni s Troòou. To né. Bìhem dne N urni vyrazili na sever do šírejch plání. Vokradený a Saarnanta N oc. Ráno. Furt podél øeky, tý velký, co se m enuje Velká. Žádná velká kláda, jen poprchává. Takže nepøijem ný. Lov zubrù, vo jídlo neni nouze. A zas dál. Zeptal jsem se D olbicha Swena, jestli je nutný, abysem porád vozil tu žlutou kùži. O hledem toho, že už hnije a teda páchne. Øek že to nutný neni a a jí dám teda Rahem ovi. Tak jsem m u jí dal a byl rád. Byl rád Rahem Al a byl jsem rád já, a vlastnì i D olbich, že m u to m ezi N urnam a tak klape. Že vohledem tý hnilý kùže nebylo hádání. Èovek se nesm í bát øikat vìci. Takže úvaha. Veèer voheò,

Vodpoledne další barbaøi, ještì vìtší grupa, teïkonc zase netetovaný. U ž m ì to trochu unavuje, jak tady bezcílnì lozeji køížem krážem a nedìlaji nic kloudnýho, než se tluèou navzájem . Je to furt vo tom sam ým . N ež nìkdo zakápne, tak to eštì jde, ale až zakápne, tak to nepude. To pak bude zlý.

- 11 -

A tydle barbaøi teda netetovaný a vzadu za nim a jasnì že šam an. Podporovaè. H aakon Jednovokej se je snažil ukecat a udarovat, ale ten šam an nìco šept jejich náèelníkovi, a ten že m usím e ject s nim a do jejich vesnice, a to hned. A než se N urni stihli vyjukat, byly vobklopený tìm a barbaøim a ze všech stran. Takže se jelo, nic jinýho stejnì nešlo dìlat, a jelo se tøi hodiny nejm íò a sešeøilo se.

prom luvil. Kdo to byl, to nevim , ponivaè jsem byl vyplesklej fakt hodnì m oc, ale prostì tak to bylo. N ìkdo se teda zeptal, že kdo vlastnì ubližuje tìm bohùm a že jak je m ùžem e znièit. Teda ty, co tìm bohùm ubližujou, né ty bohy. A Saarnanta jenom tak kejv sm utnì chobotem a bylo jasný, že dum á. A pak vodpovìdìl ten slon, že bohùm ubližujou bytostì z podsvìtí, teda ze sfér jakejchsi tem nejch. A znièit? Jde je prej znièit, ale nejde je znièit ke vstupu na tendle svìt. N o, vodpovìdì jako noha, øek bych, vodpovìdì jako saarnantí hòápa. N ebyl jsem z toho m oudrej teda vùbec a asi ani N urni, a asi ani ten Saarnanta nakonec, ponivaè se zdvih a hnul a nìco zatroubil na rozlouèenou, nìco v tom sm yslu, že né vždycky ta nejkrásnìjší cesta je ta nejkratší. Což byl teda kec nakonec. A najednou zm izel a m y, N urni, jsm e se rozešli každej na jinou stranou tou m odrou trávou. Každej prostì za svým nosem , ponivaè to tak cejtil, ponivaè prostì úvaha, ponivaè to na všecky strany bylo stejný a nebyl tu vojvoda ani pøíkazník, ale pak Zem ikosa Zoltar zavolal, že v tý m odrý trávì vobjevil vydusanou stezku, co vede k horám . A fakt najednou tam v dálce byly skály, celý fialový, a tak se N urni zase slezli do jednoho chum lu a alou k horám . N o a to teda bylo. Tasil jsem m eè, a ten m eè najednou nebyl rezavej jako døív, ale byl celej zelenkavej, jako když pochèiješ m ìï.

Vesnice, špinavá díra, na vohni ovce ale voòavá, na nìjakým vohni ve støedu, kolem dokola ten národ posedanej. A m y m ezi nìm a nakonec a že šam an øekne, co se vlastnì dìje. Šam an teda nakonec pøišel, už vobøadnì voháklej, teprvá teï až bylo vidìt že je starej a shrbenej, s takovým pytlíkem v rukou, asi s bylinam a. A hodil ty byliny do vohnì a zaèly se dít vìci, sice postupnì pom alu, ale vìci to teda byly. Starej zaèal m lít nìco vo tom , že ví, proè jsm e tady, proè N urni teda pøišli, a že s nám a souhlasí. Ten národ bruèel, že teda souhlaseji taky. N ìkerý m ladší šam ani prej jsou hodnì dogm atický a odm ítli se pøizpùsobit, co von teda ne. O hledem toho, že je starej. Ale ty m ladý dogm y odm ítali tydle nový zpùsoby, udržovali zvyky a nehodlali je m ìnit. Tak takhle nìjak blábolil ten starej m už a nacpal fajku a rozdejm al jí ještì docela m ocnym dychem a poslal tu èm oudící vìc dokola. Voslintali jí nakonec všichni, a taky N urni, jenom D olbich Swenn a H aakon s jednim vokem , tušim , né. Jenom že já teda jo a ještì porád nevim , jestli jsem to m ìl dìlat. Ponivaè za našim a zádam a se vynoøila brána z kam ene a vodevøela se. A m ì to tam teda táhlo a jasnì že i jiný, takže jsm e vstali a šli tam . A za tou bránou byla krajina a hlavnì že den. Rostla tam m odrá tráva, divnì šustila, a m y hupsali volnì rozptýlený tou m odrou trávou a civìli na jasnì rudý ptáky, co se tam kom íhali jak záøivý m uchy. A byl tam taky m úm ak, celej bezchlupej a krásnì vobleèenej do èervenooranžovo-zlatý èabraky a pøes hlavu m ìl m úm aèí èepici, takovou kapucku jako. A kejv vlídnì chobotem ten tvor, ta bytos barevná, a øek vítejte. Øek vítejte, už dlouho jsem nevidìl takový bytostì. Bytostì, to jsm e teda byli, to jo, ale von teda víc. Jm enoval se Saarnanta. Což bylo složitý jak sám život. A øek ten bytos, a si døepnem do trávy a položím e dvì votázky. Von dá dvì odpovìdi, jedna bude pravdivá a jedna né. Ale kerá je kerá, to si budem e m usit pøebrat sam i, vod toho von tu totiž neni. To na m ì bylo m oc, a m yslim , že i na další Nurny. A hlavnì, byli jsm e tu bez vojvody a jeho pøíkazníka, bez dvouch chlapù, kerý za nìco stáli.

Fialový skály a Pašangaèi N o a pak jsm e se teda škrábali do tìch skal a to teda bylo. Furt strm ìjší a strm ìjší, a furt nahoru. Uklouz jsem nìkolikrát a nabil si hubu strašlivì, nìkoho jsem pøitom vošklivì pøim áèk, ale dólu už to nešlo, m ožná to i bylo zakázaný. Byli jsm e v m rakách a N urni postupnì v tìch m rakách m izeli, až jsem tam nakonec zvostal doèista sám zkrvlej jak ta øeka. Krev ze m ì cákala a já vìdìl, že m usim , ale že asi chcípnu, risk jsem poslední pokus a vono to òák vyšlo, ani nevim sám . Se staženým zadkem a duší už skoro na jazyku, aby se už už vypustila m ezi ty èervený ptáky, jsem stanul nahóøe m ezi svejm a. A jak jsem ještì lez na ten vrchol, prosvištìl kolem Zlotì Korm an, slítnul z tý vejšky a rozbil se, ale žil. Pak znova rána a klení, ale nakonec òák zasejc vypšouk nahóru, nevim jak, asi kouzlem jakým s. I m uj uèitel byl potluèenej, Gudlág Feliks, bylo to fakt krvavý, ten vejlet. A úplnì z takovýho šutráku se vozvalo, aj dem e až nahóru, že to teda stojí za to. Byli jsm e už nad m rakam a a dost teda divný bylo, že ty m raky na druhý stranì pod nám a nebyly, nebyly tam nikde a bylo vidìt daleko. A tam na druhý stranì v údolí hodnì hluboko dóle jakejsi strùdl bytostí èernejch a velkejch bytostí u cesty. A byla vidìt i ta brána, co jsm e skrzevá ní prošli sem do tìch

Jenom že pak v tom nastalým trapným tichu, co nastalo ohledem toho, že každej m lèel a èum ìl jak tele na zlatý vrata, nìkdo nakonec

- 12 -

fantasm agorickejch m íst. Ale ještì nìco bylo vidìt. Skály zase jakýsi, s tìm a našem a skálam a høebenem spojený, a tam v tìch skálách druhejch dom ek s m odrým svìtlem . Bylo to teda dost daleko, ale vzduch byl zasejc èistej, takže nìco vidìt šlo. A tak tam teda N urni vyrazili, co taky jinýho, že jo?

chce Pašangaèi, a Saarnanta s tim nem á nic spoleènýho. A Pašangaèi je bùh, kterej vypadá trochu jako ta socha, je to bùh co se ztratil, a tim hle vidìním chce, abysm e m u toho Pašangaèiho pøinesli. Vlastnì šutr pøinesli, už jsem z toho tum pachovej, a šam an je jenom vykladaè vobrazu. Jo a ty èerný bytostì do tìch saarnantskejch vobrazù vùbec nepatøily, vobrazy toho slona, co se nám vyjevily skrze šam anský hulení, to byly zlo. Ten vobraz byl totiž prej nakaženej zlem , a to nespornì. Sice úvaha šam anská, ale asi fakt. Jak jinak si vysvìtlit blábol.

Ten dom ek, to byla spíš sloupová rotunda, dost divná stavba teda, ale co tady nebylo divný, že jo? A tam soška èlovìka z m ram oru a soška to m odøe záøící z takovýho kam ene v rukách, a Bolbuch øek: Tak to berem . Tak jsm e to vzali, Zem ikosa Zoltar teda, šutr to byl studenej a záøivej vlastnim svìtlem . A už to m ìl v pinglu. Vopustili jsm e sloupovej chrám -dom ek-rotundu, vlastnì ujel pod noham a i s tìm a skálam a a sochou, najednou to všechno nebylo, jen m odrá louka a v dálce ta brána. A ze stran se rozebìhly ty èerný postavy, ty bytostì, a bylo hned jasný, že jim nejde vo m ír v duši. Tak jsm e zaèali fofrovat, zdrhat jako vo život, každej vo ten svùj a za sebe. Co taky jinýho bez vojvody a pøíkazníka. Stih jsem to jen tak tak, ponivaè m ám dlouhý hòápy,takže víc nevim . Proklouz jsem bránou a cejtil èernej dych v zádech, ale najednou jsem døepìl u toho barbaøího vohnì a kolem m ì m í pardi pohledem nepøítom ný. Jen když nìkdo proklouz, tak se zaèal hejbat a poplašenì civìt, ale dlouho neproklouz nikdo. Pak už jo. Jo, a z Gudlága Felikse vystøíkla krev a zhroutil se na zem , asi m u tam na druhý stranì došel dech, ale Zem ikosa, co už byl pøi sm yslech, na nìj skoèil a nìco do nìj chlístal. Zatim H aakon øek, že jsm e byli v transu pìt hodin, což znam ená, že tam u Saarnanty jsm e byli tak dlouho, m nì to teda nepøišlo, ale nedivim se nièem u. Voheò byl vopravdu skoro vyhaslej a jasnì že byli pryè i barbaøi, i ten jejich šam an, co nám dal dejchnout z lulky a všecko vlastnì zpùsobil. A nakonec se Gudlág Feliks sebral na nohy a øek, že um øel. Což jsem byl strašnì šastnej, teda né že um øel, ale že právì nakonec neum øel. I když kdo ví, co ho za to neum øení ještì potrefí. Tydle vìci totiž vùbec nejsou jen tak. Rahem Al se nudil a zabìh teda za tim šam anem , co nás nechal u vohnì sam otný a co to všecko schválnì pøivodil, a když se vrátil, tak øek, že ten šam an øek, že jsm e m y, N urni, m ìli teda velký štìstí ohledem toho slona, a že si hlavnì m usím e správnì vyložit jeho slova. Což teda podle m ýho bude hodnì tìžký. Prostì voøech, prostì úvaha. Protože ty jeho slova, to byl blábol. Ještì se zm ínil ten šam an, že ta socha èlovìèí s šutrem záøivym by m oh teda bejt nìjakej Pašangaèi. Vlastnì pašangaèi spíš bude ten šutr, ponivaè Saarnanta asi chce, abysm e pašangaèiho dali tom u šam anovi. Jenom že pak to Rahem Al pøevyprávìl znova a vypadalo to zase, že Pašangaèi neni ten šutr, že šutr je šutr co

Takže N urni si schovali pašangaèi pro Pašangaèiho v Zem ikosovì pinglu a doplnili konì, sm ìnìný za chlast a dýky rezivý, a D olbich Swen øek, že na cestu vyrazím e ráno. Zem ikosa Zoltar pravil, že by rád prohlídnul Gudlága Felikse skrzeva tu jeho sm rt, skrzeva jeho øi, kde je prej nejlíp vidìt pravej stav vìci. A vzal si na to brejle, ponivaè Vesta O takáro m u odm ít puèit okulus, což je nástroj na tydle vìci, teda trubka plná zvìtšovacích skel. Takže teda jedinì brejlem a. N avrh jsem , a vypije volej, že to líp pude ven a beze zbytku, a jestli je v nìm nìco zlýho, tak to vyletí i stim dobrym jako po m ásle. A von teda že jo, a vypil ten volej a N urni uzavøeli sázky, jak rychle se pravda ukáže. A pravda se ukázala fakt hodnì rychle, že jsem nevìøil, že je to tak rychle m ožný, takže jsem sázku prohrál. Gudlág Feliks skoro vybuchnul a Zem ikosa Zoltar s tìm a brejlem a øek, že je asi èistej, že to zlý venku neni a vevnitø m ožná taky ne, ale von že m á teda zam azaný brejle. A ráno Vragadorem A ráno cesta dál plánìm a, vlastnì Vragadorem . Plánì se tady nahóøe m enujou Vragador, je to v m apì napsaný, co m á D olbich Swen. Spím e v horách, a dál. N a nebi veliký ptáci a jeden z nich v zobanu nìco vobrovskýho, jako krysu, ale tak obludnì vobrovskou, že je fakt vobludná. D ivný zvíøe s holým vocasem . Fuj. A pak veèer a zase dál. A pak zase zkrvlá øeka, a zase podél ní nìkolik dní. Pak skupina barbarù. Pak teda skupina barbarù skoro tøiceti, ten vèele vokrášlenej na hlavì lebkou zvíøete velkýho. Všichni do jednoho potetovaný a volebkovaný lebkam a i lidskejm a, to nebylo nutný nìjak zvl᚝ se doptávat ohledem toho, že to bylo jasný, a náèelník jejich u pasu ještì jednu povìšenou, ale fakt vobrovskou, snad zlobøí. To neni úvaha, to nìkdo øek. M yslil jsem nejprv, že je bobøí, ale špatnì jsem jenom slyšel. B obr by to m usel bejt totiž nehoráznej, ale po tý kryse v zobanu vorla bych se asi m álo divil.

- 13 -

Takže ale zlobøí. Zlobø je nìco jako kroll, napùl jako já, øikali Nurni, co to už nìkde vidìli. A tydle barbaøi už vùbec nem luvili po našem , ale po jejich, bylo to jak chrèení, ale m ìli s sebou jednoho, co sice nerad, ale vobèas nìco i pøeložil. Takže chtìli dary a dostali je, ponivaè nikdo se prát nechtìl, to je jasný. A po poledni už sam i v pláních narazili jsm e na vobrovský krávy, tak D olbich Swen pro dnešek další cestu zapích. A byl lov a stahování a porcování a peèení. Veèer byl dobrej a hojnej.

noc.

Griffin Nalezeno v obecní strouze Zaèal nový školní rok a, bohùm žel, øídící školy Griffin Linfalas už výuku nikdy nepovede. To, že uèitel zem øel zároveò se zaèátkem školy na srdeèní selhání, nem ùže být náhoda. Souher m noha dalších okolností je tolik, že z nich jasnì jako stopa v písku vystupuje sm utný pøíbìh o dvou rodinách, navzájem spøíznìných velkým m užem Liscannorské historie. Rodinách, které žijí z bohatého m ajetku, nahrom adìného dnes již m rtvým i m uži; rodinách, jejichž èlenové nem ají žádnou m otivaci, žádné zam ìstnání, žádné potøeby starat se. Rodinách, které by jako sùl potøebovaly rozvážné m uže. Jenže ti m užové jsou dávno m rtvi. Èlenové tìch rodin nejsou zlí - jsou èestní a poctiví, jsou to vážení obèané. To jen èas a zahálka a m alichernost sem lely události tak, že vše skonèilo tak nešastnì.

A ráno zase dál, už to pár dnù bylo úm orný dost hodnì, až jsem si øikal, co že to tady vùbec vlastnì dìlám a proè jsem se sem ka prsk. Ale to vim m oc dobøe, že jsem se sem ka prsk kvùlivá W yndredce, teda ohledem ní, ponivaè vo prachy tady jde pøedevšim . Ale že to bude takhle hrozný, to jsem tenkrát dom a netušil a asi ani W yndred, ponivaè kdybysm e voba tušili, asi bysm e zvostali u tìch jablek. A kdyby to tušil aspoò jeden z nás, asi by to taky skonèilo u tìch jablek. Jenom že ohledem toho, že nikdo netušil, u jablek to neskonèilo a já jsem teïkonc prsklej tady v tý hrùze. A furt ty plánì celej den a pak ta m lha, m lha jak m líko, co se linula vod severního východu. Tam nìkde m usí bejt høezno tej m lhy, a to teda høezno fakt vobrovský. N ejspíš ta Krysí bažina, co leží m ezi nám a a pašangaèiovou zem í bohù, ta bažina, co je naèm arorysaná v m apì Dolbicha Swena.

Aby si èlovìk uvìdom il všechny souvislosti a pøíèiny sm utného konce øídícího Griffina, je nutné se ohlédnout nazpìt do školního roku 1074/1075. Tehdy k M oskytovic dvojèatùm Thirien, D olianì a m ladším u Krochtovi nastupuje do školy dcera øídícího. O bì M oskytovic dìvèata, která až dosud m ìla za terè svých dìtských špílcù m ladšího bratra, dostávají náhle nové im pulsy v podobì Sylwany. Pøirozené dìtské soupeøení pøerùstá v nezdravou øevnivost. D vojèata jsou ve výuce více než zdatná, znám kam i Sylwanu pøedstihují. Ale podezíravost na nadržování a protìžování tam neustále je. Sylwana ztrácí jakékoli pøirozené dìtské pøátele. Její sestra je už ve vìku, kdy je skoro pozdì na poohlížení se po nápadnících, ta jí pom ocná být nem ùže. Tak plynou léta výuky, kdy se Griffin svou osvìdèenou uèitelskou autoritou a um em snaží stírat bujnost dìtských m yslí. D om nívá se, že se to všechno nìjak srovná. Skuteènì se zdá, že dìti z toho vyrostou. Celá tahle situace zdánlivì vrcholí a uzavírá se roku 1077, kdy obì dvojèata konèí docházku. Thirien, která je jinak s prospìchem výborná (a je na to až nekriticky pyšná), dostává bajli z tìlopružby. Toto "rozlouèení" s øídícím školy bere pochopitelnì jako schválnost a nespravedlnost, jako potvrzení toho, že øídící si na ni zasedl, nebo ona je pøece lepší než ta pitom á elfka. Jenom že nìkdo je dcerou øídícího, že. Tohle v Thirien už zùstane, pocit køivdy a nesplacených úètù. D át nìkom u sardel z tìlopružby na závìr! Copak ona m ùže za to, že je

A pak další den, to už vopravdu v bažinách. N urni jak husy za Dolbichem Swenem , m okro a bláto, slatištì a rum ištì a m okøadištì, prostì plno hnusnejch vìcí nesm yslnì dohrom ady, no hrùza, už ani neøešim , kam šlapu. A hlavnì po èem a v èem . A taky hledám e nìjaký jm elí a lišejník, vùbec netušim proè, asi kvùlivá nìkom u, kdo po takovejch bejlinách prahne. Zem ikosa Zoltar. Ten prahne po èem koli, co by m oh m ít. Po polodnu štrádování po bažinách, kdy už každej m ìl toho bahna plný zuby, rozhod vojvoda D olbich Swen skrze H aakona Jednovokýho najít aspoò trochu suchej plac a rozbít ležení. Bylo tìžký vùbec najít dost souchotin, aby bylo m ožný zapálit voheò a udržet ho do rána. Ale naveèír už bylo všechno jak m á bejt. Byl jsem strašnì unavenej. Tak strašnì unavenej, že jsem se slík a zalez do houní. Ještì pøedtim jsem zalít m yšlenkou k W yndred a uložil svý vìci do jedinýho sucha, který m i zbylo ohledem tìch bažin, a teda do navlhlýho sucha v báglu. A ohledem tý blátivý a vlhký noce pøede m nou jsem pom yslel eštì na to, že m usim vydržet. Vydržet kvùlivá tìm tøem vìcem , co chci nebo co chci, páè W yndred chce. Takže m usim vydržet, abysem si vydobyl m éno a peníze. A nauèil se bít jako tata. To teda hlavnì. Takže úvaha. D obrou

- 14 -

trochu silnìjší??? Zøejm á nespravedlnost! Jak bylo øeèeno, je to zdánlivý konec pøíbìhu, ale pøeci jen se jeho tenká nit odvíjí dál, a to prostøednictvím Eowyn M oskytové, sestøenice dvojèat, která nastupuje docházku hned po prázdninách 1077. A hlavnì dalším rokem nastupují do školy Gawiana a Yarian, bratranec a vlastní sestra dvojèat. Naoèkovány dvojèaty, vytváøí si ve škole tito vlastní prostor a pravidla. Se Sylwanou vedou naoko tiché soupeøení, ale za hlavního protivníka je jim starším i èleny rodinné party vštìpován øídící Griffin, jako osoba nespravedlivá a krutá. N ejasnì zform ovaná (pøesto jim cílenì vštípená) dìtská averze vùèi pedagogovi pøeroste postupnì ve zlotøilost, která se jen stìží dá nazvat dìtským zlobením . D okud je ve škole Sylwana, jakžtakž to jde, hrany se doèasnì obrousí. Ale dìti rostou a na zaèátku školního roku 1082/83 se drzost a raubíøství utrhnou ze øetìzu. Sylwana vyšla školu a Griffin už není nejm ladší. Jedno nebo dvì dìti, zlobící sam ostatnì, by dokázal srovnat do patøièných m ezí. Ale tøi zorganizované raubíøe, kteøí m u dávají najevo své pohrdání, kteøí zavrhují všechno, co se jim snaží vštípit, to je na nìj pøíliš. Griffin zaèátek roku, kdy na nìj dìti vtrhnou rozjívené po parném létì, nem á šanci zvládnout a se zaèátkem výuky jej trefuje šlak.

Dùm kupuje elf Haakon H elm gaard

Skalla

M ilý Skyreši!

1.2.1081 Haakon je rozm áznut skalním trollem

Vážený starosto, Pøedem tohoto otevøeného dopisu uvedu nìkolik historických faktù: 3.5.1072 Do nurnské družiny vstoupil alfheim ský kouzelník W orrel Sovák 13.6.1072 W orrel pøežil první výpravu, ubytoval se v hostinci u H rocha a ve chvílích klidu studoval s Lili H opkalem skøetí jazyk 5.12.1072 W orell vyvolává jakéhosi „hom unkula“ a poprvé tak ukazuje, kterým sm ìrem hodlá zam ìøit své studium m agie 17.1.1074 W orrel „oživuje“ m rtvého trolla – pohybuje se a reaguje na pohledy, i když vùbec nem á hlavu 19.2.1074 W orrel opìt oživuje trolla 1.4.1074 Další dva oživení trollové 27.5.1074 W orrel oživuje i dvì zm rzlé dìti 4.2.1075 W orell zvolen vùdcem družiny. Zkouší vìštit budoucnost pom ocí kam ínkù, mušlí a ulit 8.7.1076 W orell proklíná dùm ve m ìstì Kostenec Jaro 1077 W orell staví Skallu 3.5.1077 W orell um írá v boji s velitelem elfích vojákù 10.6.1077 M ilo Pelíšek a Jakub Pozlátko kupují Skallu 20.7.1078 Jakub Pozlátko um írá v boji s obøím pavoukem 19.9.1078 M ilo Pelíšek do dom u pøivádí m anželku 11.4.1079 M ilo Pelíšek um írá v boji s obøím pavoukem 21.2.1080 Bìla Pelíšková po dvou m ìsících od narození um írá, její m atka dùm odprodává obci 25.2.1080

V rodinách M oskytovic dìtí zavládne po úm rtí Griffina a zjištìní skuteèného stavu vìcí zdìšení. Zdìšeny jsou dùsledky svých èinù sam ozøejm ì všechny dìti, které byly svìdky uèitelova skonu. Pøes všechna léta doutnající zlosti je sm rt øídícího pøíliš silný m ehaj. Ale na výèitky nebo tresty není prostor, tím se nic nevyøeší. O bì m atky dìtí se rázem snaží urovnat pom ìry m ezi potom ky, nebo je jasné, že v rodinách v posledních letech citelnì chybí m užská ruka. Krochta, který, aè byl v dìtství ve vleku starších sester, už je ve vìku, kdy se z nìj stává osobnost, a v dané situaci nem á žádnou vinu. Sám m á zájem na dalším studiu, a je proto zapsán na univerzitì v N urnu. Ale u dvojèat je situace neudržitelná. Jsou proto urychlenì uklizena do zaøízení v Rozkolci, aby nejitøila situaci v obci. P rotože p øi n áhodném setkání s d ceram i Linfalasovým i by asi nebylo m ožné jim beze studu pohlédnout do oèí. Snad èas rány zahojí a Thirien a D oliana se budou m oci vrátit do obce a žít zde bez pocitu viny. M alé dìti navštìvující školu je pochopitelnì nutné chránit, proto nelze udìlit žádné tresty. Vinna je totiž v tom hle pøípadì zanedbaná výchova, absence kladných m užských vzorù a dìtská neuváženost. Lze jen doufat, že nový øídící školy bude m ít lepší osud a že se m ládež v obci bude odteï vyvíjet v lepším m orálním svìtle. Tento pøíbìh budiž do budoucna m em entem .

- 15 -

10.12.1081

M ilý Skyreši!

Dùm kupuje Swen D olbich 06.07.1082

D ìkuji ti za krásnì zpracovaný výèet událostí ohlednì skally z posledních let i za tvùj rozbor jejich pøíèin. M ám radost, že tvá snaha pram enila ze zájm u o blaho obce a jejích obyvatel. Vìz, že i já sám jsem byl toho názoru, že bude nejlepší dùm s tak špatnou povìstí prostì strhnout, a pùdu dùkladnì posypat solí. V tom to sm yslu jsem vyhlásil, že je skalla volná a oèekával, že od ní budou všichni dávat ruce pryè, tak, jako Al Rahem . K m ém u úžasu se však budovy ujal Zoltar a hodlá ji využívat. Jsem toho názoru, že každý jest strùjcem svého štìstí a jsem si také vìdom , že je-li nìkdo v obci, kdo m á zkušenosti s dém ony a tem ným i silam i ob ec n ì, je to p rávì Zem ikosa. Je ted y nejkvalifikovanìjším k tom u, aby se s prokletím onoho dom u vypoøádal, a dost m ožná (ale to je jen m oje dom nìnka) budovu zakoupil PRÁ VÌ PRO TO , že je prolezlá dém ony, kletbam i a jiným neøádstvem . N ad tím , k èem u m u to bude, se neodvažuji vùbec uvažovat, ale nehodlám m u zasahovat do jeho zám ìrù, pokud nebudou ohrožovat zbytek obce.

Swen je zastøelen elfem Z výše uvedeného seznam u je m yslím zjevné, proè píši tento dopis. D om nívám se, že W orrel, kterého zjevnì od jeho pøíchodu do družiny fascinovala ta nejtem nìjší zákoutí m agického um ìní, se pøi svém odchodu na jih pokusil svùj èerstvì dokonèený dùm zabezpeèit. Zøejm ì vyvolal pom ocí tem né alfheim ské m agie nìjakého pavouèího dém ona. Jak je znám o ostrovní elfové nem ívají zábrany a celkovì je jejich m orální profil nesrovnatelnì horší než vysoký standard elfù v Øíši. W orell byl na výpravì zabit elfím vojákem . Dém on se pak zaèal m stít každém u, kdo si Skallu koupil. Nejdøív použil pavouky, kteøí v rozm ezí devíti m ìsícù zabili oba další m ajitele – Jakuba Pozlátka a M ila Pelíška. Dalším m ajitelem se stal alfheim ský elf H aakon, kterého vzápìtí rozm áznul obr. Poslední tragickou událostí se Skallou spojenou je zatím sm rt Swena D olbicha, kterého odstøelil otráveným šípem elf N aøíkaè. Tady se elfí elem ent dokonce spojil s jedem , který odkazuje na pavouky. Jak potvrzují vzpom ínky pam ìtníkù, všechny tyto útoky pøišly náhle a dotyèní vùbec nem ìli šanci uniknout.

Jelikož jsem z tvého listu zaznam enal touhu po vlastním bydlení, m ohu ti doporuèit, aby ses obrátil na rodinu Peškových. V jejich m ajetku je i nyní opuštìné hrázdìné stavení èp.8, shodou okolností pøím o naproti zm ínìné skalle. Tento dùm je stavìný podle hobitích m ìøítek a m ohl by ti vyhovovat. Také v m ajetku M oskytových je m om entálnì nevyužívaný dùm , èp.26. Ten je ovšem ponìkud vìtší. Zkus se obrátit na obì zm ínìné rodiny, jestli by nebyly ochotny ti nem ovitosti odprodat, pøípadnì pronajm out.

Nejsem jediný, kdo m á o Skalle podobné m ínìní, o èem ž koneckoncù hovoøí reakce družiníkù ve chvíli, kdy jsi prodej dražby navrhnul. Aè jsem se schválnì do debaty nezapojil, tak nejeden m luvil o prokletém dom ì. A když jsem se jednou zeptal Al-Rahem a, jestli by ji nechtìl koupit, tak odpovìdìl, proè bych si kupoval prokletý dùm ? Sám uvažuji o stavbì dom u a založení rodiny ve Vaší krásné obci, ale dokud se v ní budou pohybovat vražední dém oni, tak si to dvakrát rozm yslím . Tento dopis jsem zaèal psát hned po našem návratu ze západního kontinentu a chtìl jsem tì v nìm požádat, abys prokletý dùm zboøil. Stalo se, ale nìco co by m ì ve snu nenapadlo, našel se další bláhový dobrodruh, který neodolal jeho ladným tvarùm . Tím m ožnost zboøení padla, ale stejnì bych tì rád požádal o povolání zkušeného vym ítaèe z královského m ìsta, který by alespoò do celé záležitosti vnesl jasno.

M ìj se dobøe Bolbuch, starosta

S úctou

Tuto Lyškánoru pøipravil k vydání Jorchen Kierke

Skyreš M ìchuøina U H rocha, Liscannor 16. 7. 1083

- 16 -