Lukavecký zpravodaj Ročník: XXIX.
Číslo: 6
INFORMACE Z RADNICE
Městys Lukavec
Červen 2011
JUNIORŠTÍ MISTŘI SVĚTA V LEDNÍM HOKEJI
• V minulých dnech byly dokončeny práce na opravě ciferníků věžních hodin kostela sv. Václava v Lukavci. Součástí je i nový elektronický pohon s radiopřijímačem časového signálu, který umožňuje zobrazování přesného času včetně akustického odbíjení. Zároveň byla natřena věž fasádní barvou, aby se zamezilo zatékání dešťové vody do omítky a prodloužila se tak životnost stavby. Na akci byla čerpána finanční podpora z Programu rozvoje venkova ČR. • Městys Lukavec obdržel dopis z Regionální rady regionu soudržnosti Jihovýchod v Jihlavě o zamítnutí udělení finanční podpory na akci „Vybudování rozhledny v Lukavci“ z komína kulturního domu. • Na základě pravomoci dané starostovi městyse § 68 odst. 1 zákona č. 133/1995 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, byl ke dni 16. 5. 2011 jmenován do funkce velitele Jednotky sboru dobrovolných hasičů Městyse Lukavec pan Jaroslav Smetana ml. Podmínkou bylo osvědčení o odborné způsobilosti vydané Hasičským záchranným sborem kraje Vysočina a návrh Sdružení dobrovolných hasičů Čech Moravy a Slezska v Lukavci. • Dne 16. 5. navštívil pan hejtman MUDr. Běhounek Město Pacov, kam byli přizváni i starostové Salač. Lhoty a Lukavce. Hlavní témata o kterých se mluvilo bylo školství a rekonstrukce silnice II/128 včetně obchvatů Salač. Lhoty a Lukavce. I přes nedostatek finančních prostředků trvá snaha kraje Vysočina k zajištění prostředků na vybudování obchvatů a následnou rekonstrukci jednotlivých etap silnice II/128. Podmínkou realizace akce je včasné majetkoprávní vypořádání s vlastníky dotčených pozemků.
Zasedání zastupitelstva Městyse Lukavec se uskuteční ve čtvrtek dne 23. června 2011 od 1900 hod. v malé zasedací místnosti ÚM v Lukavci SRDEČNĚ ZVEME NAŠE OBČANY
Devatenáctý ročník Mezinárodního hokejového turnaje v Paříži pro hráče ročníků 1996 a mladších se hrál ve dnech 23. – 25. dubna 2011 v multifunkční hale Bercy. Za Český sedmnáctičlenný tým hrající za žákovskou a dorosteneckou extraligu se zúčastnili i dva lukavečtí hráči Vašek a Vojta Prchalovi. Soupeřili mezi sebou týmy Švédska, Finska, Švýcarska, Běloruska, Francie, Holandska, Velké Británie, Slovenska, Kanady, Německa a České Republiky. Poprvé v historii v této kategorii hráčů získala prvenství Česká republika a to i za vydatné pomoci našich hráčů Vaška a Vojty, kteří se v kanadském bodování umístili na 2. a 4. místě ze 139 bodovaných hráčů. Český tým odehrál 6 zápasů bez porážky. Po aklimatizaci a zaslouženém odpočinku bratrů Prchalových se 19. května v odpoledních hodinách uskutečnilo setkání se starostou a místostarostou městyse a ředitelem školy. Starosta oběma pogratuloval k úspěchu, poděkoval za vzornou reprezentaci a popřál zdraví, odhodlání a úspěch do dalších zápasů. Setkání se účastnil i místní kameraman Mgr. J. Kuba, který celou akci zdokumentoval a ke shlédnutí připraví v dalším vydání LZ. UPOZORNĚNÍ Prosíme o odstranění odložených sklenic a předmětů od hřbitovních pomníků z důvodu bezpečnosti sečení trávy. - Fr. Pinkas -
Květen v ZŠ a MŠ Lukavec V lukavecké odměňování
škole
proběhlo
slavnostní
Školní družina při ZŠ a MŠ Lukavec se již třetím rokem úspěšně zapojila do soutěže MLÉKONTO. V kategorii škol 101 – 150 žáků v celorepublikové soutěži MLÉKONTO získala již podruhé 1. místo. O vítězství se školní družina zasloužila trpělivým odesíláním kódů z odebíraných krabiček dotovaného mléka. (Při zasílání kódů byla využívána technika zakoupená v rámci projektu Zvyšování kvality vzdělávání v oblasti ICT na základní škole v Lukavci spolufinancovaný Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky, registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.01/01.0083). Školní družina takto získala velmi hodnotné ceny, které vylepší její prostředí: Dárkový šek od společnosti Tetra Pak na 7. 000 Kč, poukázku na E-slovník – Multilicence od nakladatelství FRAUS, kupon na slevu 2 000 Kč od výrobce školního nábytku KŘOVINA, stavebnici LEGO, společenskou hru Petr Čech, stavebnici MECCANO, fixy, florbalové hole, míče, lepidla, kancelářský papír. Ceny přijel v úterý dne 10. května 2011 předat z Prahy osobně ředitel společnosti Laktea pan Michal Němec s paní Simonou Tvrdíkovou a paní Radkou Krejčovou. Nechyběl ani kameraman, který zachytil průběh slavnostního setkání významných hostů se všemi dětmi, které odebírají školní mléko. V hodinovém zábavném programu, který připravili pracovníci Laktey, měly děti možnost získávat ve vědomostních a sportovních soutěžích další zajímavé ceny. Všichni soutěžící odcházeli s nadšením. Tento sváteční okamžik ve škole určitě získá další zájemce o odběr školního mléka.
Webseminář V úterý 10. května se všichni pedagogové naší školy zúčastnili poprvé websemináře zaměřeného na využití interaktivní tabule ve vyučování. Přestože s interaktivními tabulemi Aktivboard i Smartboard mají naši učitelé řadu vlastních zkušeností, tentokrát měli možnost prostřednictvím moderních technologií se zapojovat do semináře vedeného fundovanou lektorkou se svými doplňky a dotazy přímo z učebny chemie. Do projekce takto vstupovalo dalších dvacet základních škol z celé republiky. Je to možnost, jak být na přednášce, školení, či semináři a při tom neopustit budovu školy.
Osmáci si vybírají střední školy 16. května 2011 se žáci 8. třídy zúčastnili semináře v Informačním a poradenském středisku pro volbu povolání při Úřadu práce v Pelhřimově. Dozvěděli se základní informace o přihláškách na střední školy, o zápisových lístcích, významu dobrého prospěchu pro další studium. Budoucí studenti si mohli připravit i písemné dotazy, na které dostali v následné besedě odpověď. Dále měli možnost zjistit si informace o konkrétním povolání. V katalogu se seznámili s pracovní náplní, s požadavky na uchazeče. Zjišťovali si také uplatnění v praxi po ukončení zvolené školy. Získali dostatek informací o jednotlivých oborech. Určitě to ulehčí jejich rozhodování pro další studium po ukončení základní školy.
Lehkoatletická olympiáda
Přednášky Policie České republiky Začátkem měsíce května proběhla na naší škole v rámci prevence sociálně patologických jevů série přednášek zajištěná Policií České republiky. Žáci 3.- 5. třídy se zúčastnili semináře na téma „Nebezpečí internetu, Kyberšikana, Šikana“. Žáci 6. a 7. třídy probrali téma „Drogy“. Žáci 8. a 9. třídy se pohybovali v oblasti „Právní vědomí“. Při těchto přednáškách byly použity interaktivní tabule, které škola získala v rámci projektů Zvyšování kvality vzdělávání v oblasti ICT na základní škole v Lukavci a Učíme interaktivně - zavádění a rozvoj interaktivních a multimediálních metod výuky v prostředí základních škol kraje Vysočina. Por.Bc. Hana Kotková při práci na interaktivní tabuli.
Toto sportovní klání patří vždy k příjemnějším dnům ve škole. Všichni žáci mají možnost vyzkoušet si různé sportovní disciplíny a porovnat své výkony s ostatními. Výsledky I. stupně: 1. místa – dlouhé běhy: D. Přibyl, B. Svobodová, K. Němcová, L. Kotek Běh na 50 m: T. Kotek, B. Svobodová, N. Ludviková, L. Kotek Skok daleký: P. Sekera, K. Kubíková, N. Ludviková, V. Šedivý Hod kriketovým míčkem: D. Přibyl, L. Vaněčková, K. Němcová, V. Glac Výsledky II. stupně: 1. místa – dlouhé běhy: J. Němcová, Š. Zamrzlová, M. Zamrzla, F. Benda Běh na 60 m: J. Němcová, L. Sekerová,
A. Mišoň, P. Švec Skok daleký: T. Lejčková, Š. Zamrzlová, A. Mišoň Skok do výšky: D. Němcová, P. Melicharová, Š. Zamrzla, J. Pinkas Vrh koulí: K. Mišoňová, M. Mlada
Hudební odpoledne
Mokré vysvědčení Ve středu 18. 5. úspěšně ukončili plavecký výcvik žáci 3. a 4. třídy, absolvovali celkem deset lekcí v pelhřimovském bazénu, na prvních pět jezdila také 1. a 2. tř., na druhých pět mateřská škola. Všechny děti, které mají tento výcvik jako součást výuky, obdržely tzv. Mokré vysvědčení, to znamená, že splnily požadavky plavecké školy.
Už několik let se v naší základní škole konají hudební odpoledne, na kterých si můžeme poslechnout krásné skladby na klavír, flétny, klarinet či klávesy v podání lukaveckých žáků. Celý program doplňují poutavé písně pěveckého sboru. Tento rok se takový koncert uskutečnil 23. května a opravdu se vydařil. Díky ZUŠ Pacov, která má v naší škole pobočku, se nemálo dětí učí na různé nástroje a daří se jim.
Upozornění Rodiče dětí, které navštěvují mateřskou školu, mají do 20. června možnost přihlásit závazně své potomky na červencový prázdninový pobyt ve školce. V případě malého zájmu bude provoz uzavřen.
Pozvánka 20. června v 17:00 2011 se uskuteční další zajímavý koncert. Tentokrát nám pěvecký sbor zahraje pohádku O dvanácti měsíčkách. Všichni jste srdečně zváni, těšíme se na vás.
Zvyšování kvality vzdělávání v oblasti ICT na základní škole v Lukavci Výlet na kolech V rámci nepovinného předmětu Počítačová grafika žáci 5. třídy vyjeli na kolech do přírody. Cestou pořizovali snímky, které budou dále zpracovávat na PC v programu GIMP. Využívají při tom veškerou ICT techniku, která byla zakoupena pro vybavení naší školy při zahájení projektu (Název projektu: Zvyšování kvality vzdělávání v oblasti ICT na základní škole v Lukavci spolufinancovaný Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.01/01.0083)
Vedení ZŠ a MŠ Lukavec
Cheesecake s jahodami Suroviny 200 g bílé čokolády, 300 g jahod, jahody na ozdobu, 250 ml šlehačky, 750 g tučného tvarohu, 2 vanilkové cukry Korpus 180 g koko sušenek, 80 g změklého másla Korpus Rozdrťte sušenky na jemno. Sušenkové drobky smíchejte s máslem až vznikne drobenka. Drobenku namačkejte na dno koláčové formy a dejte na 5 minut zapéct do trouby vyhřáté na 180°C. Po vytažení z trouby nechte vychladnout. Ve vodní lázni rozpusťte bílou čokoládu, jahody pokrájejte na kousky. Do mísy nalijte šlehačku a přidejte tvaroh. Ponorným šlehačem ušlehejte šlehačku s tvarohem dohromady, až směs zhoustne. Vmíchejte cukr a nakonec rozpuštěnou čokoládu a kousky jahod. Tvaroh vlijte do formy na upečený korpus a nechte do druhého dne v chladu ztuhnout. Podávejte s čerstvými jahodami. Chcete-li mít náplň pevnější, přidejte k tvarohu se šlehačkou 2 želatinové ztužovače. Zdena Kocourová, š.j. Lukavec
Upozornění Do kanceláře ÚM byly odevzdány klíče a dámské hodinky. Případný majitel si tyto věci může vyzvednout.
Pelhřimovské Centrum pro zdravotně postižené kraje Vysočina zve na výstavu pomůcek pro osoby se sluchovým postižením Osobám se sluchovým postižením se nabízí i letos jedinečná možnost osobně si prohlédnout a „na vlastní uši“ si vyzkoušet pomůcky, které jim mohou výrazným způsobit zpříjemnit běžný život – například zesilovač na Tv a rádio, světelné signalizace zvonku a telefonu, speciálně upravené budíky, telefony apod. V neposlední řadě tyto pomůcky ocení i příbuzní a lidé z blízkého okolí nedoslýchavých osob. Pan Ing. Kašpar z plzeňské firmy Interhelp-Anticer bude opět připraven návštěvníkům zodpovědět dotazy, týkající se kompenzačních pomůcek i servisu sluchadel. Udělejte si čas a přijďte se přesvědčit, že řešení Vašeho problému se sluchem může být někdy velmi snadné. Výstava pomůcek proběhne 8.června 2011 od 10h v Denním centru Astra v Humpolci a od 14h v Domově pro seniory v Pelhřimově. Bližší informace zájemcům rádi sdělíme v Centru pro zdravotně postižené kraje Vysočina, pracoviště Pelhřimov (Na Obci 1768) nebo na telefonech 565 324 806, 733 255 149. Zde je také možno si na vyzkoušení zapůjčit zesilovač na Tv a individuální osobní zesilovač, který v nutných případech může nahradit osobní sluchadlo. Za Centrum pro zdravotně postižené kraje Vysočina Dagmar Vaněčková, DiS.
Slovo hejtmana Před rokem mě potěšila zpráva, že byla zpřístupněna evidence válečných hrobů umístěných v kraji Vysočina a dále v celé České republice i v zahraničí. Tato evidence zahrnuje nejen místa, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, ale i pomníky a pamětní desky nebo jiné symboly připomínající válečné události. V kraji Vysočina je nejvíce evidovaných válečných hrobů a pietních míst na Jihlavsku (713), dále pak na Třebíčsku (295), na Havlíčkobrodsku (256), na Žďársku (255) a na Pelhřimovsku (193). Vzpomněl jsem si na to, když jsme začátkem května u mnoha památníků a pomníků i v našem kraji uctívali památku obětí druhé světové války – jedné z nejstrašlivějších událostí v historii lidstva. V této souvislosti bych se rád vyjádřil k diskusi nad poválečnými násilnostmi proti civilnímu německému obyvatelstvu – například i v našem kraji v Dobroníně. Tyto násilnosti včetně mnoha vražd bezbranných Němců jsou neomluvitelné a jejich iniciátory byli nejednou ti, kteří měli určitý sadismus v sobě a využili příležitosti k jeho vybití. Můj táta se aktivně zúčastnil v Praze květnového povstání proti okupantům, v němž zahynulo mnoho českých vlastenců. Ale zažil taky ty „bojovníky“, kteří se zapojili až do represí těch bezbranných ve chvílích, kdy už jim nic nehrozilo. A pak si za „zásluhy“ obsadili byty po Němcích a úspěšně se hlásili o odbojářský důchod a výhodná místa ve státních službách. Když to můj otec viděl, obojí odmítl.
Často ovšem tyto excesy vznikly také jako výbuch chvíle, nashromážděného hněvu a dlouhodobého života pod tlakem a ve strachu. Je třeba vnímat tyto časové souvislosti. Nebyly to za okupace jen ty viditelné šílené akce jako bylo vyhlazení Lidic. Za více než šest let okupace byli Češi v protektorátu svědky krutého tyranského zacházení s jednotlivci i skupinami svých spoluobčanů, kteří končili v koncentrácích nebo pod katovou sekyrou. To bohužel za mlčení nebo dokonce nadšeného přitakání velké většiny německé komunity. A ještě jen pár dní před koncem války museli čeští občané přihlížet nemilosrdným masakrům, které nevznikly ze zloby a letité křivdy, ale z chladné hlavy a rozpálených samopalů esesáků a nejednou i jejich civilních německých pomahačů. Desítky mrtvých z konce války v Třešti nebo Velkém Meziříčí jsou jednou z těch posledních připomínek nesmyslného vraždění. Každá krutá smrt jakéhokoliv nevinného člověka je odsouzeníhodná. Ale je nutné vidět i tyto věci v kontextu doby vyváženě a ne podle dobových tendencí preferovat jen jednu stránku historie. A to ve všech směrech a v každé době. Je nutné, abychom vnímali příčiny a důsledky, souvislosti dějů. Abychom nenahrazovali jedno zjednodušení historie zase zkreslením opačným. A konkrétně je jednoznačné, kdo druhou světovou válku rozpoutal a kdo byl tedy viníkem miliónů zmařených životů. Poválečné útrapy civilních občanů německé národnosti byly někdy zbytečné, mnohdy nespravedlivé, ale byly přímým důsledkem dřívějších fašistických zvěrstev. Už řecká bohyně spravedlnosti Diké držela mimo jiné v levé ruce váhy. Jako symbol nutnosti pečlivého vážení viny a neviny – i té rovnováhy pohledů na činy. Nic se nedá hodnotit bez vyváženosti posuzování. Ještě jeden příklad ze současnosti. Příznivci Usáma bin Ládina lkají nad jeho koncem, dokonce se rozhořčují nad způsobem jeho pohřbu. A co ty tisíce nevinných lidí, co šli do práce v newyorských mrakodrapech, jeli vlakem na nádraží v Madridu nebo autobusem v Londýně? I tady jsou ty váhy silně nachýlené na jednu stranu. On si začal,“ žalují děti. V jejich pojetí spravedlnosti je to důležité. U dospělých je vše trochu složitější, ale i zde hraje prvotní příčina pro další děje podstatnou roli. Jiří Běhounek, hejtman Vysočiny
POČASÍ V DUBNU Průměrná měsíční teplota Suma srážek Nejnižší teplota byla 17. 4. Nejvyšší teplota v měsíci byla 23. 4.
9,84 °C 45 mm -0,1 °C 22,2 °C
Podrobné dubnové teplotní údaje od r. 1995 ve °C
I. dekáda
r. 2011 10,58
II. dekáda
6,17
III. dekáda
11,97
Maxima 12,09 (r. 2009 ) 11,98 (r. 2009) 16,99 (r. 2000)
Minima 3,55 (r. 1996 ) 1,97 (r. 1996) 7,59 (r. 1997)
– Václav Veleta –
- pokračování z minulého čísla LZ PK: To muselo být až beznadějné, ocitnout se v takové situaci! JM: Já jsem o té situaci věděl. Ještě na podzim r.1989 byla kontrola ze Svazu výrobních družstev v DD Lukavec. Vedoucí kontrolor který tam jel mě zval, abych jel s ním. Řekl jsem mu – jestli chceš, aby se předseda rozzlobil, tak ano. Nakonec to dopadlo tak, že jsem od Svazu dostal podklady a vypracoval svoje stanovisko. V odhadech jak věci budou postupovat jsem se nespletl. PK: Když jsi odcházel poprvé z DDL, tak jste se s předsedou rozešli ve zlém? JM: Já jsem to tak nevnímal. Pro mě to byl rozdílný pohled na některé věci, které jsem považoval za důležité, on nikoliv. Pak pro mě ztrácelo smysl setrvávat ve firmě. Nic víc. PK: V průběhu těch nelehkých časů, kdy se sháněly peníze, potřebné dokumenty, povolení, schválení, kdy jak už to bývá, ne všichni táhli za jeden provaz – měl jsi někdy chvíle, kdy se ti chtělo, obrazně řečeno se vším „praštit“? JM: To ne. Naopak na tu dobu vzpomínám docela rád, protože tehdy skutečně platilo: na čem jsme se domluvili, to se udělalo. Daleko horší to bylo potom, kdy někteří lidé neobyčejně „vyrostli“, přičemž to nebyla tak docela jejich zásluha. Najednou si připadali jako machři. Domluvili jsme se na něčem, ale neudělalo se to, co bylo dohodnuto. To byly věci, které mě trápily, protože já jsem viděl naprosto jasně (mluvili jsme o tom na počátku), kam se pravděpodobně bude ubírat příští vývoj, co je potřeba dělat. Být připraveni a pružně reagovat na ten pohyb. A když to někomu říkáš a on mlčí, nereaguje, pak si zřejmě myslí: „tohle je blbost!“ I s nesouhlasným názorem se dá pracovat dál, pokud je jasně vysloven. Nikdo přece nemáme patent na rozum! Ale když následují trapné výmluvy… To člověka nejvíc deptá, ne to, že jsou nějaké problémy! Ty jsou přece proto, aby se řešily! PK: Slýchal jsem v těch časech, kdy už DDL bylo z nejhoršího venku a občas to zaslechnu ještě dnes, že lidé, kteří za tebou tehdy na začátku 90. let přišli, abys kandidoval na předsedu družstva, posléze z firmy zmizeli. Myslím tím Z.Hippmana a některé další. Bylo to tak, že šli sami o své vůli, nebo už na své pozici nemohli zůstat? JM: Když jsi zmínil Zdeňka – ten skutečně udělal kus dobré práce! To je mimo jakoukoliv diskusi. Nemá smysl předhazovat mu to, co se nepovedlo, protože u takovéto akce vždy něco neklapne. Přesto se o jednom problému, z mého pohledu podstatném, zmíním. Zdeněk vyvinul obrovské úsilí dosáhnout toho, abychom převedli linku MDF na úsek výroby a to přesto, že linka nebyla převzatá od dodavatele. To je však principiální věc, ve které těžko mohu ustoupit. Výroba nemůže dostat zařízení které nefunguje do té míry, že nemohlo být převzato od dodavatele. To musí zajistit technický úsek. Říkal jsem mu: „ Nikdo tě v tom nemůže nechat samotného, aby se říkalo: ,když to má na starost Hippman, tak ať se stará, my dáváme od toho ruce pryč!´ Ale ona je to opravdu tvoje starost, resp. technického úseku, protože vy jste byli u toho od počátku, vy jste jednali s dodavateli, vy jste do toho nejvíc viděli! Tak to neházejte na výrobu!“ Tlačil jsem na něj a on se rozhodl odejít. Jsem rád, že i poté jsme schopni se spolu bavit a děkuji mu za to. PK: Jistě – s tím přece souvisí řada dalších činností, školení obsluhy, technické zajištění chodu výroby a řada dalších záležitostí. JM: Hlavně bylo třeba sladit technologii, protože to byla řada samostatných strojů, z nichž každý umí „svou“ část z celku. Dokud se tyto dílčí činnosti neprovážou do plynulého toku, nemůže to být funkční! A toto si musí vzít za své lidi, kteří na svých pozicích mají, nebo by měli mít hlavu na to, aby to dokázali vymyslet! PK: Nebo si ty „hlavy“ které to vymyslí, musí najít… JM: Je jedno, jak to udělají, ale přece nemohou čekat, že když postavím na výrobní pozici dělníka se základním vzděláním a řeknu mu: „teď jsi tady teď ten hlavní“, že ten tu technologii vymyslí! Ne – já ho musím vyškolit, vytrénovat! Samozřejmě, že tenhle problém se nedá hodit na jednu hlavu, ostatní členové realizačního týmu nemohou jen tak říci: ,ty jsi tady šéf, vymysli to, nás to nezajímá!´ Avšak to, že technický úsek ústy svého šéfa odmítal tuto svou další odpovědnost, to byl kardinální problém, který nebylo možné jen tak přejít. PK: Kdy jsi měl pocit, že firma DD Lukavec je už z nejhoršího venku – myslím tím především zvládnutí úvěrového zatížení, další rozvoj a rozšíření obchodní nabídky, aktivní přístup k zákazníkům? JM: Rok devadesát pět! Tehdy už jsme viděli, že firma půjde dál… PK: Byly to jistě těžké roky. Pak jste začali budovat infrastrukturu, provozy podporující a navazující na MDF linku. Také další zařízení, např. sušárny řeziva…? JM: Ne, ne. My jsme si nemohli příliš vyskakovat. Museli jsme splácet svůj dluh neobvyklým způsobem. Např. jsme tuto novou linku prodali Švýcarům, pak jsme ji s jinou bankou zase koupili a opět prodali jiné bance. To byl kolem MDF první tři roky obrovský kolotoč! Hlavně získat zákazníky v zahraničí. A to nebylo jednoduché, přesvědčit je o kvalitě a spolehlivosti. Za velmi efektivní podpory úseku prodeje (zejména pí.Skalová, p.Votápek) jsem musel navštívit řadu potenciálních zákazníků a přesvědčit je o výhodnosti spolupráce s DDL. Pak už jsme mohli zvednout hlavu. Jenže družstvo bylo tak vysílené, že nebyly prostředky na zásadní rozvoj. Omezili jsme se tedy spíš na uzavření menších akcí, např. se dokončila pilnice – přístřešek pro manipulaci s řezivem, přístupové komunikace. Postavili jsme manipulaci pilařské kulatiny, postupně jsme zvyšovali výkon dřevotřískové linky. Krátce řečeno – méně investičně náročné, avšak také potřebné akce. Posléze došlo i na nejpodstatnější záležitost. Bylo to v říjnu r. 2000 – koupili jsme hmotný i nehmotný majetek divize deskových materiálů Čemolenu Humpolec. To ovšem na trhu vyvolalo bouřlivou reakci – ta však měla jednoduchý důvod. Pokud bychom vyráběli pouze surové desky, naše konkurence by mohla snížit jejich cenu. Vzdorovat by družstvo mohlo pouze relativně krátkou dobu. Koupí výroby laminovaných desek, jsme sice bezprostředně snížení ceny desek neodvrátili, ale aby se DDL "položilo", musela by konkurence snížit i cenu laminovaných desek. A to již bylo příliš drahé. Výhodnější bylo nechat Lukavec na trhu. Hodně lidí si vůbec neuvědomuje, jak konkurence pečlivě sleduje Lukavec a jak přemýšlí, jak se mu dostat „na kobylku“! A jaké "hry" s pouštěním informací se hrají. Řada lidí má pocit, že tento konkurenční boj jsou jakési moje představy a nevnímají jej jako reálnou situaci! PK: Ano, živě si vzpomínám, jak se najednou poklidné vody hospodských debat rozčeřily. Lidé se předháněli v zaručených zprávách, že se výroba z Lukavce přesune do Humpolce a hned snášeli důkazy, proč je to takřka hotová věc! Najednou i „znalci“, kteří tak přesně věděli, jak DDL škodí životnímu prostředí, projevovali dojemnou obavu, že firma v Lukavci skončí. JM: Ten nákup Humpolce měl více důvodů, ale jednoduše řečeno: potřebovali jsme získat základnu pro laminování desek ve velkém. Jinak bychom po roce 2000 přestali na trhu existovat. PK: Doběhnout takového obra, jakým Kronospan je, to není jen tak! Tys musel mít buď nějakého zpravodaje, nebo vidění…. JM: Ale ne. Jen se člověk musí dívat a poslouchat. Leckdy lidem utečou slova, která by utéci neměla. No a pak odhadnout, co bude pro konkurenci ekonomicky výhodné a spočítat, co bude výhodné pro družstvo. Nikdy jsem je nechtěl doběhnout, ale vždy jsem chtěl se jim vyhnout. PK: Myslím tu myšlenku s laminací – to byla intuice? JM: My jsme nad tím dlouho přemýšleli. Kromě nutnosti mít sortiment srovnatelný s konkurencí, bylo nutné začít uvažovat nad dalším osudem dřevotřískové linky. Věčně nevydrží.
Za současného stavu věcí banky nejsou ochotny bez strategického partnera peníze na novou linku poskytnout. Obával jsem se jednoho: schválí tak velkou investici členové družstva? Vůbec jsem si nebyl jist, jestli družstevníci budou ochotni přijmout do svazku někoho dalšího, abychom sehnali peníze na novou dřevotřísku! Chtěl jsem pojistit budoucnost družstva tak, že kdyby se neodsouhlasil vstup strategického partnera do firmy, aby byl nějaký další nosný program, který by umožnil zaměstnat lidi. Tuto investici jsme byli schopni unést sami. To byl jeden důvod. Druhý byl – perspektiva. Laminace je další zhodnocení suroviny. Chtěl jsem původně, abychom to udělali na základě již stávajícího zařízení, tj. dýhovacího lisu aj. Ukázalo se, že to není schůdná cesta, protože v Lukavci jsme uměli dýhovat na velký formát, kdy sesazenka (pospojované pásy dýhy) je o 30% dražší než maloformátová. Tím by konkurence s maloformátovými deskami měla rázem stejnou nákladovou výhodu proti nám. Jinak řečeno – tak drahé dílce bychom neprodali. Nadto obchodníci dávali signály, že trh s podobnou komoditou v podstatě neexistuje. To byl signál, abychom začali přemýšlet o laminu. Opět byly dvě cesty: buď vybudujeme své laminovací centrum a propojíme je do finálních dílců, nebo koupíme Čemolen. Vzhledem k tomu, že u nás ve firmě nikdo laminování neuměl, zastával jsem názor, že bude rozumnější koupit již zaběhnutou výrobu i s lidmi. PK: Čemolen měl zkušenosti s tímto typem výroby? JM: Samozřejmě! PK: Takže jste koupili hotový provoz, i s lidmi. Ale tohle přece museli vědět i lidé v Lukavci, ne? JM: Pochopitelně, že to věděli! Mnohokrát to bylo diskutováno. Jenže – jak už o tom byla víckrát řeč - nač uvažovat přímočaře, když mohu ve všem hledat nějaké skryté významy a záludnosti, kdo za tím je, kdo na tom a kolik chce vydělat! Vůbec nechtěli vzít v úvahu, že to co říkám, myslím vážně! Samozřejmě, že každý chceme vydělat, proto se také podniká! Ovšem, všichni nejsou stejní, někteří budou na rozpacích, protože si myslí, že to nebude zrovna jak se říká „košer“. Tady je i vliv žurnalistiky, kdy se propírají různé kauzy, které jsou v pořádku, zatímco jinde gauneři unikají. No a kdo chce, vidí hned analogii i tady. Na řadu lidí se plive úplně zbytečně. Je zajímavé, jak jsou ti lovci senzací totálně nechápaví, když ze všech podnikatelů dělají lidi se špinavou pověstí! Tím se totiž i ztrácí šance vybrat si i dobré zástupce např. do parlamentu. Lidé pak říkají: všichni jsou stejní! To prostě není pravda! Jsou podnikatelé, kteří jsou slušní. Řeknu příklad z televize: už druhá příslušnice policie spáchala sebevraždu, bylo jí 22 let. Diskutovali jsme o tom, že ve 22 letech člověk obvykle nepřemýšlí o sebevraždě, ale o tom, že chce dělat svoji práci a dělat ji dobře! Když se nad tím zamyslíme, vyjde nám z toho, že ji k takovému zoufalému kroku někdo dohnal! PK: Položím ještě jednou stejnou otázku jako na začátku: Cítil jsi se v průběhu těch dvaceti let někdy tak unavený, že jsi se vším chtěl, jak se říká, „praštit“? JM: Teď – na konci! Když na jedné straně posloucháš (s prominutím) kecy, které se šíří po družstvu a když si ty lidi zavoláš a přímo se jich zeptáš: „Co máte za problém?“, tak se ohromeně ohrazují: „ No…nic! Co si to vymýšlíte?! Dyť tady nic takového není!“ A když ti říkají lesáci, kterým to zase řeknou šoféři, že po družstvu se šíří řeči typu „že se musí v Lukavci udělat druhá revoluce“ a podobně. Ti si to jistě nevymysleli. Když se zeptám lidí, od kterých to ti lesáci mají, opět slyším: „Nééé, tady nic takového nikdo neříká…!“ V ten moment jsem si uvědomil, že je to špatně. A kdyby na druhé řadě řada lidí neříkala: "neodcházejte", odešel bych sám. PK: Po celou dobu, co jsem z Lukavce pryč, jej pozorně sleduji. A přiznávám: obdivuji cestu, kterou ušel za tu dobu a zejména obdivuji, co se podařilo vybudovat z podniku, který se na počátku 90.let hroutil do krachu! Měl jsem k disposici i oficiální údaje, které jsem mohl porovnávat s libereckou i republikovou realitou, kterou z povahy své pozice myslím, znám dost dobře. A vycházel mi tento závěr: DDL se úrovní platů, péčí o své zaměstnance podobá spíš vysněnému socialistickému podniku, než nelítostné kapitalistické hydře! JM: To je dané tím, že je to družstvo, kde přece jenom, ať chceš či nechceš, musíš vzít v úvahu, že to není jen stroj na vydělávání peněz. Ale ještě je jedna věc. Nevím, jestli to lidé vůbec poslouchají, třeba když to napíšeš, tak si to přečtou: Představ si, že se majetek družstva z nějakých 160 milionů Kčs v roce 1989 vyšplhal dnes na téměř jednu miliardu Kč! To přece nepřišlo samo! Když je to tak jednoduché – mám dluhy, (miliardu), vlastního majetku poskrovnu (160 mil.) – tak o čem se chceme bavit?! Ať to někdo zkusí, když to přece dokáže každý! Tento nepoměr objemu dluhu k vlastnímu majetkovému krytí byl důvodem, proč bankéři dávali od Lukavce ruce pryč a trvalo nám dlouho, než jsme banky přesvědčili! Teď je tady reálně obrovský majetek, ale stejně budou mnozí sýčkovat: kam přišlo tohle, kam tohle..?!! PK: DDL dala: 1. lidem práci doma, ve své obci. 2. naopak – po tzv. sametové revoluci, kdy se začala hroutit, krachovat a mizet spousta i velkých podniků a jejich zaměstnanci si museli hledat práci v jiných místech, se stala neuvěřitelná věc: DDL se zvedla a lidé začali do Lukavce přijíždět! To přece je něco tak nevídaného, že kdo si umí dát věci do souvislostí, musí žasnout! Ještě jedna, ne příliš příjemná otázka: Mýlím se, když řeknu, že z počátku 90tých let nebyly mezi obcí Lukavec a DDL nejlepší vztahy. Byly tam problémy? JM: Byly, ano. Vnímal jsem to však jako náš problém, že se s obcí o těch věcech dost nehovořilo. A obec byla (pochopitelně) dotčená tím, že se s ní o těch věcech nediskutovalo. Snažil jsem se to napravit a snad se to i podařilo. PK: Myslím že ano. Snad i ti největší rejpalové proti DDL si v té době uvědomovali, co by znamenala zkáza družstva pro Lukavec samotný. Přijde mi dost nízké, na jedné straně devalvovat význam takové firmy a na druhé straně se (skutečně, nebo předstíraně) klepat strachy, co by bylo, kdyby podnik zanikl…. JM: Nízké to je. Nedokážu pochopit lidi, kteří zraňují ruku, která se jim snaží pomoci… PK: Bohužel, i to má v Čechách velkou tradici. JM: Tak to je. Věděl jsem jedno: strašně se lišil můj pohled a pohled většiny mých tehdejších spolupracovníků na výsledky práce. Zatímco já měl úkoly za nesplněné, oni byli přesvědčeni, že vše je hotovo. Uvědomil jsem si, jak je nesmírně obtížné je dojít k dohodě o tom co je hotová a co nehotová práce. Je nezbytné vyměnit řadu lidí, aby se to pohnulo kupředu. Je to jako s lukaveckým fotbalem. Jestliže bude chtít hrát důstojnou roli v první lize, tak reálně nevystačí s domácími hráči! Musí přitáhnout lidi odjinud. A vzhledem k tomu, že přijdou cizí lidé a tento podnik je družstvo a to je velmi, velmi zranitelné, je nezbytné, aby ti družstevníci drželi pohromadě! Protože v opačném případě, ti nově příchozí budou chtít družstvo ovládnout! A pokud předseda družstva nebude mít absolutní pozici a maximální podporu „domácích“, tedy družstevníků, tak je to v „loji“! Pak stačí pouštět jedovaté sliny typu: kdo ví, co je za tímhle, kdo ví co je za támhle tím…! Vím, že i tady se najdou lidé, kteří na takovou invektivu umí odpovědět: „Počkej, mluvil jsi o tom s předsedou?“ „Ne…“. „Tak mi to tady neříkej! Jdi za ním, vyříkejte si to spolu, ale navenek musíte vystupovat společně!!“ Kdyby se takhle chovala většina, tak ten problém ani nenastane! PK: Pak by nutně vyschnul ten potůček různých zaručených zpráv… JM: Jasně! PK: To jsi mi nahrál na otázku, kterou bych formuloval takto: je lépe firmu podobné velikosti jako je DD Lukavec řídit jako družstvo, nebo je nezbytné transformovat ji do jiné formy vlastnictví, např. akciové společnosti?
JM: Myslím si - přestože jsem se o to snažil celou dobu - že pokud se má udržet dosavadní rozsah výroby, tak to prostě nejde! Je to prosté – neseženeš peníze! Jestliže je cena nové výrobní linky cca tři miliardy Kč, jestliže banka řekne: miliardu musíte dát vy, jako firma ze svého a pak vám my ty dvě zbývající miliardy půjčíme – tak kde tu první miliardu vzít? To nelze vzít z hodnoty majetku, banka chce HOTOVÉ PENÍZE!, které je potřeba do projektu vložit! (pozn. dnes je hotovost, tedy peníze na účtu nejcennější aktivum firem). Pokud nenajdu někoho, kdo ty hotové peníze dá, pokud nenajdu ochotu u družstevníků o tomto uvažovat, tak si musím položit otázku o budoucnosti firmy, protože naše dosavadní linka je stará! Mě se nelíbí v té souvislosti, že na schůzi, kde by se mělo o tom seriózně diskutovat, jdou družstevníci s přesvědčením, že mají jasno, žádná spoluúčast kapitálu! Nikoho nepotřebujeme! Už před rokem jsme uspořádali jakousi osvětovou akci – skupinky po dvaceti lidech a vysvětlovali jsme, o co jde. Co to stálo úsilí a času! Výsledek byl – mlčení! Členové představenstva, až na výjimky - mlčí! No tak - co ještě dál se má stát, aby lidé pochopili? Možná se bojí zvyšování nároků na sebe samé. PK: Někdy mlčí, protože nerozumí, o co jde. Někdy ani nemohou pochopit všechny ty ekonomické náležitosti. Horší však je, že ochotně naslouchají šeptandě, která hovoří zdánlivě jejich jazykem, kterému oni – opět zdánlivě - rozumí! Vidím dost jiných, podobných firem, s podobnými problémy. Nikdo není neomylný, ale vidíš, že takhle to fungovat může, takhle ne. Aby o bytí a nebytí firmy rozhodovaly drby a šeptanda, to prostě není možné. V DDL jsou volby předsedy každý rok? JM: Ne, jednou za pět let. PK: Pohybovat se v cyklu pěti let, kdy je člověk téměř vláčen zmanipulovanými lidmi, tak asi nelze dělat perspektivní rozhodnutí pro delší období. Ta jsou ale nezbytná. JM: Dokonce jsem Pavla Kříže (tehdy místopředseda DD) vzal do Itálie, aby se podíval, jakým způsobem jsou „vystavěny“ italské družstevní firmy. To je takový propletenec s.r.o., akciovek a podobně, že si to neumíme představit. Např. v této firmě máme 40% podíl, v této 5% protože nám to pro náš záměr stačí a podobně. Tady? Máme úkol sehnat peníze na novou dřevotřísku. Rozběhne se nejen vyjednávání, ale i šeptanda: podívejte jak to nevýhodně nastavili, podívejte se jak to oni využili ve svůj prospěch, atd. atd. PK: Tak to slyším, když přijedu, stejné řeči! Nejsou to snad špatní lidé, ale nemají ponětí, jak může nebo nemůže firma podobné velikosti fungovat. JM: Koupil jsem si knihu: K čemu vede pomluva. Je tam velmi podrobně popsáno, co všechno pomluva dokáže. Tristní je závěr té knihy: proti pomluvě se účinně bojovat nedá! Jenom tehdy můžeš být úspěšný, když ti lidé, co takové věci slyší, to vnímají jako pomluvu a tomu kdo pomlouvá, řeknou něco ve smyslu: „ Víš co, nech si ty řeči! Nebo věc vytáhni na schůzi, tam to můžeme probrat, jinak si je nech!“ Pokud se šeptanda stane věcí veřejnou, lze o tom diskutovat. Když toto nefunguje, ale tzv. zaručené zprávy mají navrch, pak je výsledek jasný - nejde nic! A to nakonec družstvo zničí. Povím jednu zkušenost mého známého. Podniká a vyprávěl mi příhodu: „Jednal jsem s jedním ruským právníkem, který se zabývá kosmickým právem. (Pomyslel jsem si: ono existuje už i kosmické právo? – ale neptal jsem se). Seděli jsme ve Varšavě. Když jsme dojednali, co bylo potřeba, začali jsme hovořit o všem možném, jak už to tak bývá. Zeptal jsem se ho: „Hodláte dobýt Evropu tanky?“ A on odpověděl: „ Kdepak tanky, hospodářsky!“ „A k nám byste vtrhli?“ „K čemu zbraně, penězi k vám pronikneme!“ A tu se ten Rus sám zeptal: „Co byste dělal, kdyby vypukla válka a vtrhl k vám nepřítel?“ Známý na to:“ Sebral bych rodinu a koukal bych někam zmizet!“ Rus se zamyslil a povídá:“ Jo, to jste vy, Češi! Vy si pořád stěžujete, že vás někdo utlačuje zprava, že vás někdo utlačuje zleva! Když přijde na lámání chleba tak zalezete, nebo utečete! Já bych vzal flintu a šel bych na frontu!“ PK: Ano, to je velmi přesný postřeh! JM: Když mi to dovyprávěl, uvědomil jsem si: Třeba to je klíč k tomu, proč kdekdo zná Finy, maličký národ. Kdekdo zná Dány, Iry, Srby! Málokdo ví o Čechoslovácích, nemluvě o Češích. A my si tady mezi sebou pořád pochlebujeme, jak jsme perfektní a úspěšní a navenek si stěžujeme, jak nám pořád někdo ubližuje. Místo toho, abychom tu situaci vzali jako fakt a zařídili se podle toho. Takový je život! Mohu proti tomu bojovat dvěma způsoby: buď nad tím mávnu rukou, protože je to pod moji úroveň a nezajímá mě to. Nebo, když je to věc která se mě podstatně dotýká, bráním se! Je tady spousta chytrých lidí, ale v televizi slyšíš jen o těch, co něco zpronevěřili, ukradli. Leckdy se ukáže, že to vůbec nebyla pravda, že to byly jen účelové žvásty místo toho, abychom také dali místo pozitivnímu národnímu sebevědomí! Potkal jsem na jakési konferenci majitelku malé švédské firmy. Říkala mi: „Víte, i tady ve Švédsku je problém se závistí. Jakmile se vám něco podaří, lidé začnou závidět. Máme naši pobočku v USA, kde je to zcela jinak. Tam, když někdo uspěje, soused se chce u ohníčku jeho úspěchu také ohřát. Ovšem – v pozitivním smyslu slova! Volá: podívejte se jakého kabrňáka mám za souseda! Jsem mu dobrým sousedem a tím se také podílím na jeho úspěchu! PK: Ano, mezi přístupem k životu u nás a v Americe je skutečně diametrální rozdíl. Zatímco průměrný Američan je až protivný optimista, průměrný Čech je až protivný pesimista! JM: Kdosi mi vyprávěl, že něco podnikali ve Spojených státech a vůbec se jim nedařilo. Na co sáhli, to - lidově řečeno - hořelo. Přesto neklesali na mysli a stále vytrvale táhli tu káru nezdarů dál. A s tímto optimismem lidé nakonec ty nezdary překonají, nebo alespoň zmírní. PK: Mám poslední otázku. Co pro tebe nedávný odchod z družstva znamenal: pocit ulehčení, že už budeš mít „pokoj“, nebo naopak pocit nedokončené práce? JM:…..Hm. Já to beru tak, že podstatně víc družstevníků mělo jinou představu o tom, kam dál směřovat a tak si zvolili svou cestu. Už když jsem šel do Lukavce, byl jsem smířen s představou, že taková situace může nastat. To nemůže mít jiný konec. Tak to chodí a já jsem s tím byl srozuměn. Co jsem prožíval – to by mohla říci moje žena. Ale věc samu beru takovou, jaká je. PK: Co o tobě vím – pro tebe práce nekončí. Máš řadu dalších činností, aktivit. V žádném případě asi nemáš připravené teplé bačkory a místo u kamen? JM: No jo… Moje paní říká, že by se mnou nebylo k vydržení, jen ať chodím do práce… (smích). Když jsem šel do Lukavce, říkal jsem si: „Vydržím tady do mé padesátky a pak půjdu zase někam jinam!“ Jenže to vypadalo docela nadějně, rozeběhlo se to a pak už se člověk nechce jen tak smířit, že to začíná nabírat jiný směr a tak jsem zůstal. PK: Když jsi to nakousl, zkusme malý historický exkurs: Maršík přišel do tehdy začínajícího družstva v r. 1954. Po roce se stal předsedou. Musel odejít v roce 1971. Šéfoval družstvu tedy 16 let. Jeho nástupcem Šíp, napřed jako designovaný, pak „volený“ předseda do konce r. 1989, tedy 18 let. Po něm, od r.1990, ty. Jsi tedy historicky nejdéle působícím předsedou DD Lukavec. Dvacet let. Vezmeme-li v potaz podmínky, za jakých jsi nastoupil a kam jsi až podnik přivedl, jsi také nejúspěšnějším představitelem této firmy! Ať už budeme dobu tvého působení poměřovat jakkoli, z historického hlediska jsi pro ni udělal nejvíc - z malého podniku před krachem vyrostl kolos… Děkuji Ti Jiří za ochotu k rozhovoru, jehož myšlenku jsem v sobě nosil dlouho. Rev. 18/02/2011
UKÁZKA Z PŘIPRAVOVANÉ KNIHY POVÍDEK NAŠEHO RODÁKA Ing. Josef Kaizr, rodák z Velké Vsi, napsal a vydal 5 knih. V současné době se jeho poslední rozsáhlejší dílo připravuje k vydání v anglickém jazyce v USA. O tom, že se hlásí ke svému rodnému kraji svědčí, že publikuje pod pseudonymem Jožka Stražistský. Menší úsměvné dílo, nazvané ALÍ BÁBA, které křtil v minulém roce právě v Lukavci, se nahrává a bude od září t. r. vysíláno na pokračování v Radiu Proglas. Pro potěšení a jako oddychovou četbu nám předal pro naše čtenáře několik drobných povídek, z nichž 4 pro ukázku budeme postupně otiskovat jako přílohu v LZ. Jsou to povídky: Kladinův mlýn, O posvícení v Čáslavsku, Klubko zmijí a Žně v Kabátovým dvoře. Celý soubor 10 povídek obsahuje tyto další povídky: Omyl mlynářky ze Smrčin, Hostinský v Říšnici, Dvě ženy z Velké Vsi, Na Stražistské pouti, Lukavecký pan starosta a Podivuhodná svatba na Podblanicku. Kniha včetně barevných maleb bude připravena k vydání přibližně do 6 měsíců. Zájemci se mohou přihlásit na Úřadě městyse Lukavec, nebo přímo u autora na tel. č. 603 810 360. Pro čtenáře LZ budou za symbolickou cenu 20,- Kč. Pro žáky, jejichž ilustrace byly zařazeny do knihy ALÍ BÁBA, pokud projeví zájem, zdarma.
Když chodil Pán Ježíš po našem kraji
1/ Kladinův mlýn
Už se den chýlil k večeru, když Pán Ježíš se svatým Petrem kráčeli pozvolným krokem ke Kladinovýmu mlýnu. Právě začínalo léto a stráně kolem potoka vedoucího do kladinovského rybníka hýřily všemi barvami. Vždyť na nich byl pestrý koberec květin všech druhů. Vedle modravých pomněnek se vyjímaly bílé kopretiny, kterým se ve zdejším kraji říká „husičky“, a mezi nimi se sem tam krčí drobné růžové květinky, kterým zdejší děti říkají „Slzičky Panenky Marie.“ Svatý Petr na ně upozornil Pána Ježíše, když uviděl kámen, pod nímž bylo ukryto několik těchto krásných kytiček, a povídá: „Podívej se, Pane Ježíši, jaká je to důvěra u těchto dětí. Utrhnou si několik těchto květinek, přetřou si jimi několikrát oči a říkají „Panenky Marie slzičky, aby mě nebolely očičky,“ a pak ty květinky uloží pod kámen, aby žádné lidské oko nezahlédlo, jak pomalu vadnou.“ Pán Ježíš pokýval hlavou a řekl: „Víš Petře, víra zdejších lidí je veliká, a je důležité, že tato víra je předávána dětem.“ A potom si ještě posteskl: „Jenom aby to bylo pořád.“ Svatý Petr se na něho podíval a odpověděl mu: „Vždyť ty děti tu svojí víru budou předávat zase svým dětem a to ty přece víš, tak proč to povzdechnutí?“ Pán Ježíš pokýval hlavou a tiše pronesl: „Právě že vím.“ Ale to už byli na prahu Kladinového mlýna a mlynářka je srdečně zve, ať jdou dál, že jsou jistě unaveni. Pán Ježíš se ještě poohlédl na mlýnské kolo, což neušlo svatému Petrovi, který udiveně pronesl: „To mlýnské kolo se netočí, ono stojí.“ Než stačil Pán Ježíš odpovědět, už je mlynářka posadila k velikému stolu z dubového dřeva, za kterým sedávala veselá mlýnská čeládka v čele s mládkem, v dobách, když se jim zdařilo semlít všechno dovezené obilí na ten „boží dar“, to je domácí chleba, který ze semletého žita a pšenice upekly hospodyně v okolních vesnicích. Mlynářka vzácným hostům, aniž by věděla, o koho jde, nabídla spoustu dobrého masa, ale jenom dvě malé buchtičky, jednu s mákem a druhou s tvarohem. Přitom se velice omlouvala, že více buchet ve mlýně není, protože nemají mouku, a znovu se omlouvala, aby se nezlobili. Svatý Petr se tomu velice podivil a řekl: „Paní mlynářko, a já si myslel, že jdeme právě do mlýna.“ Teprve nyní kladenská mlynářka smutně, a jistě nerada, protože se za to sama styděla, rozpovídala: „Naše Miládka se příští týden vdává, bere si Fandu Musilového z Čáslavska.“ Pán Ježíš na to kývl a řekl tiše: „Už si vzpomínám, byli spolu minulou neděli u lukaveckého faráře u svaté zpovědi.“ Mlynářka přikývla a pokračovala: „Teď si představte, že se nám z ničehož nic zastavilo mlýnské kolo a my nemůžeme semlít ani mouku pro sebe na svatební koláče. Ta ostuda po celém kraji, to snad manžel ani nepřežije.“ V tom vkročil mlynář do sednice a zaslechl poslední slova své dobré hospodyně a manželky a hned přitakal: „Ba žeť, a ta ostuda bude ještě o to větší, co si na mně vymyslel mlynář z Hronova mlýna. Právě se od něj vracím. Víš, moje milá ženo co mi nabídl?“ Svatý Petr to nevydržel a vzrušeně se optal: „Co, pane mlynáři?“ Mlynář se obrátil na svoji ženu a smutně jí sdělil: „Ten hronský soused, aby mě zostudil, mi slíbil zdarma tři pytle mouky, ale kladl si tyto podmínky: „Ty tři pytle mouky musím naložit na žebřiňák, aby každý viděl, co vezu a to ještě není všechno. Musím se zastavit ve Velké Vsi v hospodě u Dvořáků a tam veřejně prohlásit, jaký je hronský mlynář dobrák, že mi tu mouku, co vezu na žebřiňáku, daroval. To se ví, že všichni se půjdou na ten žebřiňák s moukou podívat. Já snad tu hanbu nepřežiju.“ Pán Ježíš, který tiše naslouchal, se obrátil k mlynáři a povídá: „A jestlipak jsi se mlynáři podíval, proč se to mlýnské kolo netočí?“ Kladinovský mlynář jen rozhořčeně odpověděl: „Snad stokrát jsme to i s mládkem kontrolovali a na nic jsme nepřišli. Voda teče úhonem jako normálně na kolo a to se ani nehne.“ Pán Ježíš, který všechno ví, protože je vševědoucí, řekl: „Tak se na to kolo podívej ještě jednou. Ta voda teče úhonem až k mlýnskému kolu, ale tam před vylitím na to mlýnské kolo se propadne a ty vidíš, že se vylila z úhonu dolů, kde se čeří, jakoby šla přes mlýnské kolo. To víš mlynáři, za těch 100 let, co tady melete obilí, to poslední prkénko ztrouchnivělo a většina té vody se propadne, aniž by dosáhla na mlýnské kolo.“ Kladinovský mlynář se ihned rozeběhl podívat se na to mlýnské kolo, ztrouchnivělé prkénko vyměnil a mlýn klapal jako dřív. Pln radosti běžel do mlýnské sednice, aby hostům poděkoval, ale Pán Ježíš, ani svatý Petr už tam nebyli.
INZERCE Evropské fondy podporují vzdělávání v DDL DDL získalo v loňském roce finanční podporu z EF od MPSV v celkové výši téměř 12 mil. na dvouletý projekt vzdělávání se zahájením od 1. září 2010. Z těchto finančních prostředků jsou hrazeny nejen náklady na lektory, organizaci kurzů, potřebná zařízení a náklady na výběrové řízení, ale také mzdy účastníků školení. Vše dle předem schváleného rozpočtu poskytovatelem dotace (MPSV). Přestože vlastní školení mohla být zahájena až v prosinci, po ukončení výběrového řízení na generálního dodavatele, již do konce února 2011 se některého z realizovaných kurzů zúčastnili téměř všichni zaměstnanci.Dokladem jsou čísla z vyhodnocení 1. monitorovacího půlročního období: celkem se do projektu zapojilo 518 zaměstnanců. V úvodním půlročním období byla do projektu zařazena a jsou realizována zejména školení a kurzy zajišťující profesní způsobilost zaměstnanců např. svářeči, řidiči vysokozdvižných vozíků, řidiči čelních nakladačů, obsluhy strojů apod. Od února jsme zahájili jazykové kurzy, dále školení pro prodejce, nákupčí, vedoucí –mistry, dispečery, vedení údržby, interní lektory, interní auditory a další. Další informace o projektu „Komplexní program vzdělávání zaměstnanců DDL“ jsou uvedeny na www.ddl.cz.
FIRMA SVOBODA NABÍZÍ chovné kuřice hnědé a černé ve stáří 20 týdnů cena 150 Kč/ks Krůty ve stáří 7 týdnů cena 250 Kč/ks Prodej v úterý 28. 6. 2011 – 8.30 hodin na náměstí v Lukavci. Objednávky v kanceláři úřadu městyse.
KULTURNÍ AKCE KULTURNÍ AKCE Sobota 18.června Den mikroregionů a Mezinárodní veteránská rallye historických motocyklů Pacovský okruh 2011. Celodenní program na náměstí Svobody v Pacově.
Preventivně informační skupina OŘ Policie Pelhřimov Účastníci kurzu řízení zásob při řešení modelové situace
Praktická instrukce na kurzu metrologie
Vloupání do rekreačních objektů Pachatel "navštívil" tři mlýny na Pacovsku Pacovští policisté včerejšího dne zadokumentovali tři případy vloupání. Neznámý pachatel si vybral objekty mlýnů, které v současné době slouží jako rekreační objekty. V k.ú. Čáslavsko pachatel vstoupil neuzamčenými vraty na dvůr osamoceně stojícího mlýna. Vypáčil vrata a dvířka do stodoly, kde odcizil křovinořez, benzinovou sekačku a tři jízdní kola. Majitelce vznikla škoda ve výši 48.000 korun. Další mlýn navštívil nevítaný host v k.ú. Lukavce. Pachatel vytlačil ze stodoly malotraktor domácí výroby. Dále vytlačil i přívěsný vozík za traktor a vynesl ze stodoly i skládací zahradní lehátko. Protože se mu však nepodařilo malotraktor nastartovat, lup zůstal venku před mlýnem. Poslední návštěva mlýna byla opět v k.ú. Čáslavska. I tady pachatel vnikl do kůlny, kterou prohledal, ale nic zde neodcizil. Nakonec vypáčil petlici plechových dvířek u elektrického domovního rozvaděče a z místa činu odešel. Způsobená škoda byla vyčíslena na 700 korun. Na místě činu zajišťoval stopy kriminalistický technik. por. Bc. Hana Kotková tisková mluvčí ÚO Policie ČR Pelhřimov
B L A H O P Ř E J E M E V této pravidelné rubrice blahopřejeme našim občanům k jejich významným jubileím. V měsíci červnu oslaví:
Baslerová Soňa, Lukavec
50 let
Adam Zdeněk, Lukavec
60 let
Fenár Jan, Lukavec
55 let
Vaněček Miroslav, Týmova Ves
50 let
Kocourová Ludmila, Lukavec
65 let
Svoboda František, Lukavec
65 let
Svoboda Jiří, Lukavec
70 let
Rozpis zápasů OP Starší přípravky červen 2011 05. 06. 2011 (ne) Lukavec – N. Rychnov zač. v 10.00 hod. 11. 06. 2011 (so) Kamenice – Lukavec odj. v 8.00 hod. Rozpis zápasů 1. třída mladších a starších žáků červen 2011 04. 06. 2011 (so) Lukavec – Světlá n. S. sraz v 8.00 hod. 01. 06. 2011 (st) Lukavec – Třešť sraz v 15.00 hod. Rozpis zápasů Lukavec „A“ červen 2011 05. 06. 2011 (ne) Lukavec – Chotěboř B 12. 06. 2011 (ne) Kožlí – Lukavec 19. 06. 2011 (ne) Lukavec – Tis
zač. v 16.30 hod. odj. v 15.00 hod. zač. v 16.30 hod.
Rozpis zápasů Lukavec „B“ červen 2011 04. 06. 2011 (so) Počátky B – Lukavec B 11. 06. 2011 (so) Lukavec B – V. Chyška 18. 06. 2011 (so) Košetice B – Lukavec
odj. ve 14.30 hod. zač.. v 16.30 hod. odj. v 15.30 hod.
Výsledky utkání „B“ Horní Cerekev - Lukavec branka: Šimek Nová Cerekev – Lukavec Černovice – Lukavec Okresní přebor přípravek Lukavec – Počátky branky: Štyx 2x, Vojta Zamrzla, Bystričan Speřice – Lukavec
1. třída starších a mladších žáků Pelhřimov B – Lukavec mladší branka: Vojta Zamrzla starší Lukavec – Polná mladší branky: Hanousek 4x, Mišoň, Štyx starší branky: Vojta Prchal 2x Přibyslav – Lukavec mladší branka: Kocour starší branka: Bílý Lukavec – H. Cerekev mladší branky: Vlk 2x, Vojta Zamrzla starší branky: Vojta Prchal 2x
7:3 5:0
4:1 3:0 6:1 2:6
4:1 4:1
3:1 0:4
TJ Start Lukavec
SPORT
Výsledky utkání „A“ Lukavec – Budíkov branky: Kott, Urban 2x Černovice – Lukavec branka: Štěpánek Lukavec – Habry branka: Urban
branky: Štyx 3x, Přibyl, Lhota Lukavec – Žirovnice branky: Štyx 5x, Lhota, Luboš Kotek Černovice – Lukavec
3:1 1:1 1:3
4:1 3:0 1:0
4:4 1:5
Poděkování sponzorům cykloturistické akce Na kole okolo Stražiště. TJ Start Lukavec, cyklistický oddíl, děkuje HBM Pekárně Lukavec, Městys Lukavec, DD Lukavec, Martě Jelínkové, Zdeňce Švecové, Reiffeisen stavební spořitelně (pobočka Humpolec), Elektro v.d. Pacov a Vysočině Vyklantice a.s..za sponzorování naší, již tradiční akce. Bez Vaší pomoci by akce nebyla taková, jako byla. Cyklistický oddíl pořádá a zároveň Vás zve na poznání okolí Brtnice u Jihlavy. V termínu od 10.-12. 6. 2011 budeme jezdit kolmo v této krásné části Vysočiny. Další informace u p. Mareše Vladimíra. - Vladimír Mareš – Předseda cyklistického oddílu při TJ Start Lukavec
Pranostiky -
Lidé se radují létu, včely květu. Měsíc červen voní deštěm. Na svatého Antonína broušení kos započíná. Je-li červen mírný, nebude v prosinci mráz silný. Jaký je Petr a Pavel, takový bude i Havel. Jasný den na Medarda tiší rolníkovo naříkání. Svatý Jan otvírá zimě zase dveře. V červnu deštivo a chladno způsobí rok neúrodný snadno.
LUKAVECKÝ ZPRAVODAJ Občasník – Červen 2011 Vydává ÚM Lukavec. Povoleno pod č.j. MK ČR E 11391 Odpovědný redaktor: František Pinkas. Redakce neodpovídá za obsah článků a formulace autorů. Za obsahovou správnost ručí autoři.Počet výtisků: 440 ks - Z D A R M A. www.lukavec.cz, e-mail:
[email protected]
