Lov třinácti bobříků Vyprávění o Royovi "Nahoře, daleko na severu žil na Bobří řece ve Sluneční zátoce uprostřed lesní divočiny zálesák Farell se svým malým synkem Royem. V té době již vymírali Indiáni, kteří toužili po bílých skalpech, a Farell se tedy mohl klidně věnovat lovu, aniž se musil obávat rudých lidí. Žil s nimi v přátelství a v nedaleké indiánské osadě Silver Staru jej vždy rádi viděli, když přišel. Malý Roy již neměl maminku, zemřela záhy po dostavění srubu. A přece měl památku po ní, která mu ji vždy připomněla v celé životnosti a kráse. Byla to Píseň úplňku, kterou mu zpívávala za měsíčních večerů. A tak vždycky, když se měsíc vrátil do kraje, sňal Farell se stěny starý indiánský nástroj, rozechvěl temnými údery střevové struny a zpíval malému Royovi píseň jeho maminky. Ona ji znala od své matky, s kterou připutovala na Západ v těžkých vystěhovaleckých vozech. Tu píseň zpívali vystěhovalci pokaždé, když měsíc vcházel do úplňku. A píseň byla tak krásná, že se při ní zachvívaly nejtajnější záhyby lidské duše. Tím spíše působila na Roye, když si jejím kouzelným nápěvem přivolal představu své zemřelé maminky tak živě a jasně, jako by stála vedle něho. Připomínal si její hovory, jež s ním vedla, viděl její modré oči i zlaté vlasy a připamatovával si slunné dny, kdy spolu vycházeli do luk na pestré kvítí. Píseň úplňku činila Roye jemným a dobrým. Udržovala jeho něhu a dobrotu i v drsném prostředí, v němž žil. Roy byl jedinou radostí svého otce. Připomínal mu celou svou podobou jeho ženu. Měl její oči, vlasy i ústa. Byl slunečním paprskem v jeho drsném zálesáckém žití. Indiánské ženy z hor, když scházely dolů do údolí, naučily Roye poznávat kořeny k barvení a léčivé byliny. A jejich rudí muži při svém tahu krajem za lovem mnohý večer u táborového ohně vyprávěli mu příběhy ze života silných, statečných rudokožců z hor i ze širokých prérií. Roy rostl a sílil. Byl ostrý a smělý. Jeho tělo bylo ohebné a tvrdé, plné šlach a svalů. V osmi letech dovedl líčit oka, splétat pasti a v desíti letech četl stopy zvěře jako rudoch. Odvaha mu zírala z očí. Nebylo věci, které by se bál. Chodil v noci přes močál, kam se pověrčivý Indián neodvážil ani za bílého dne. Byl vytrvalý. Vydržel celé hodiny mlčky číhat na zvěř, hladověl často den i noc. A jak dovedné byly jeho ruce! Stahoval zvěř právě tak dobře jako jeho otec, a když mu bylo dvanáct let, zdokonalil několik otcových pastí. Jednoho dne při důkladném prolézáni srubu nalezl v podkroví třináct zrezivělých hřebů, zaražených do trámu a určených k zavěšováni koží. Roy si umínil, že na každý z těchto třinácti hřebů musí ulovit bobra, aby hřeby nebyly prázdné. Lov bobrů není lehká práce. Vyžaduje veliké obezřelosti, námahy, vytrvalosti i chytrosti. Jak pomalu se plnily ty staré rezivé hřebíky! Konečně však přece jen bylo všech třináct hřebíků obsazeno ulovenými bobry a tehdy se Roy začal tajně považovat za dospělého muže, ač mu nebylo ještě ani čtrnáct let. Již podzim před onou děsnou zimou, která vyhubila tři indiánské osady nahoře v horách, nasvědčoval tomu, že lze očekávat mrazy krutější než kdy jindy. Urodila se spousta rudých jeřabin. Zvěř si vyhrabávala hluboké úkryty a dostávala neobvykle hustou srst. I lidé tušili příchod kruté zimy.
Jednoho dne před soumrakem přišel z hor dolů starý rudoch, sešlý stářím. Moudrost divočiny vryla se mu do vrásek ve tváři. Jeho vybledlý oblek nesl stopy mnoha zápasů. Indián přešel srub, mžikem nahlédl - aniž by se pootočil - do oken a pokračoval v chůzi směrem na Silver Star. Ze čtvrtiny cesty se však vrátil, požádal Farella o přístřeší a zůstal u nich po celou tu strašlivou zimu. To byla zima, v níž se Roy připravoval na čtrnácté jaro svého žiti. Svištící šíp - tak se rudoch jmenoval - celé dlouhé zimní večery vyprávěl u krbu Royovi o svém rudém lidu a naučil jej mnohým dovednostem. Zatímco Roy robil luk z jilmu, hovořil s ním Svištící šíp o rudých chlapcích. Když kdysi vyprávěl, jak byli zkoušeni různými úkoly, mohou-li se stát bojovníky, pravil Roy dychtivě: "Přál bych si, Svištící šípe, podniknout některou z těch zkoušek. Rád bych věděl, zda dokáži to, co vaši rudí hoši." Svištící šíp se zamyslil, přelétl zrakem Royovo svalnaté tělo a pohlédl na starého Farella, jenž s úsměvem přikývl hlavou. Druhého dne začali se zkouškou. Svištící šíp rozvrhl zkoušku na několik části. Ráno vzal Roye, zavázal mu před srubem oči a zavedl jej hluboko do lesa. Procházel s nim les všemi směry a ustavičně je měnil. Když již byli oba dosti unaveni chůzí v kyprém sněhu, měl se Roy po paměti vrátit zpět do srubu. Vše záleželo na tom, má-li dostatečně vyvinutý smysl pro orientaci. Nadarmo však nežil Roy od narození v divočině. Jak udivil Svištícího šípa, když se zavázanýma očima volil správně nejbližší směr k srubu! "Jednu zkoušku máš odbytou. Tvé oči vidí i potmě, tvé tělo pracuje s nimi," pravil Svištící šíp. "Dnes však provedeme ještě jinou zkoušku, a ta bude velmi bolestná." K večeru rozpálil v krbu železný hák, jehož se používalo k rozhrabování popela v krbu, a vyzval Roye: "Nyní se svlékni, dotknu se tvých nahých zad rozžhaveným kovem." Roy jistě nebyl zbabělec. Přece se však trochu otřásl, když viděl železo do běla rozpálené, i otce, vyhledávajícího starostlivě olej a plátno, ale vzmužil se a byl připraven na hroznou bolest. "Obrať se zády ke krbu!" velel pak Svištící šíp. Roy tak učinil a rudoch pomalu vyňal železo z ohně a kráčel k němu. To vše Roy jen slyšel. Krok za krokem plížil se k němu Svištící šíp, tak hrůzně zvolna. Cosi stále nutilo Roye, aby odskočil dopředu a zachránil se v poslední vteřině před děsnou bolestí. A přece se nepohnul a překonal pud sebezáchovy, který mu našeptával zbabělost útěk. Snad ještě tři kroky zbývaly Svištícímu šípu. Již dva a jen jeden - Roy takřka již cítil žár rozpáleného kovu, a přece neuskočil. Rty měl pevně sevřeny, stál rozkročen a pěsti měl zaťaty. Tak očekával bolest. A tu rudoch náhle přiskočil - ale žádný výkřik bolesti se neozval. Neboť v posledním zlomku vteřiny obrátil Svištící šíp železo dřevěnou rukojetí k Royovi a tou se ho dotkl. "Stačí mi toto," zasmál se suše na překvapeného a zmateného Roye. "Viděl jsem, že ses nebál bolesti, o níž jsi byl přesvědčen, že se k tobě blíží. Nač tě zbytečně zraňovat ohněm, když účelu bylo dosaženo! Jsi udatný a bude z tebe muž. Necouvneš před nebezpečím." Nazítří vyšli opět z lesa a Roy jmenoval, která zvířata zanechala četné stopy ve sněhu i jakého jsou stáří.
Chvílemi sestřeloval se stromů větve, šišky a bobule, na které mu Svištící šíp ukázal. Pokaždé se zdarem. "Tvé oko je bystré jako oko muže, tvé rámě pevné a jisté a hlava plná zkušeností," pochválil ho Indián, když se vraceli. "Teď však ještě další." Zavázal mu opět oči a vedl ho k převislé skále, visící několik metrů nad lesní roklí. Tam znenadání vrazil prudce do Roye - nic netušícího - a hoch se zřítil ze skály do čerstvého sněhu, kde se po pás zabořil. Ale ani nejmenší výkřik úleku mu při pádu neunikl z hrdla. "Roy si nezadá s rudým hochem," chválil ho Svištící šíp a Roye ta chvála těšila více než cokoliv jiného. A ještě jedna zkouška přišla: tři dny a tři noci nesměl Roy promluvit. V této lhůtě se starý Farell i rudoch často Roye na ledacos zeptali, ve snaze zmást ho a zlákat, aby promluvil. Avšak bezvýsledně. Roy se držel statečně a dovedl se výborně ovládat. Ani slovíčko nevyšlo přes jeho rty. Každou z těch tří nocí zkoušky probouzel Svištící šíp Roye, a využívaje jeho rozespalosti, mluvil k němu a chtěl odpověď. Ale ani tehdy Roy nezapomněl na zkoušku a nepromluvil. Po těchto třech dnech a nocích velikého mlčení Svištící šíp pravil: "Je vidět, že nejsi povídavá squaw. Držíš jazyk za zuby a dovedeš se ovládat. Jsi dokonalý chlapec a jsi na nejlepší cestě stát se i dokonalým mužem. Také ostatní zkoušky mě o tom přesvědčily. Tvůj život bude řadou úspěchů. Dobrý duch ti dal mnohé vzácné dary. Važ si jich, šetři jich a užij jich k dobru." Když do Sluneční zátoky přišlo jaro, to severské jaro, které sotva přes noc dovede přeměnit vše v ráj, se sluneční záplavou, zurčícími bystřinami a parami nad lesy a s křikem táhnoucích hus, odešel Svištící šíp níže do rozkvetlého kraje, aby tam zemřel. Nemluvil sice o tom, ani otec s Royem si to neřekli, ale všichni tři to tušili a všichni tři dobře věděli, že je to jeho jaro poslední. Na Bobří řece se probouzel život. Kusy ledu se s rachotem lámaly, kupily se na sebe a padaly v ledovou tříšť. I v chatě zálesáků bylo veselo a živo. Roy připravoval pro otce i pro sebe lehčí oděv, nebo odhazovali s otcem sníh od srubu a hvízdali přitom nápěvy, jež otec kdysi slýchával ve vystěhovaleckých vozech. Jaro pokračovalo přímo zázračně. Z lesů mizel sníh rychleji a rychleji. Řeka se pomalu čistila od ledu. Nepřehledné pastviny vysychaly, zazelenaly se první chomáčky trávy. A Roy i jeho otec vítali návrat jara do svého krásného zapomenutého kraje s nesmírnou radostí. Vždyť jim nadcházely dny nového žití, s dalekými výpravami, dny, v kterých se jejich zálesácké nitro chvělo a svíralo loveckou vášni a kdy prožívali nejskvostnější dobrodružství. A přece v těch dnech, jejichž příchod oba tak toužebně očekávali, mělo je potkat něco, co se nedá vylíčit slovy a co zničilo jejich štěstí. Kdysi v těch opojných jarních dnech vydal se Roy sám na výzkumy do kraje. Činíval tak již častokrát, když otec měl práci ve srubu. Nebylo v tom nic divného. Otec znal Roye dobře. Snad ani nevěděl, kdy odešel. Ale když se Roy nevracel ani do krvavého západu slunce, znepokojil se otec a večer před východem dorůstajícího měsíce dorazil k indiánským chatrčím, zlomen zoufalstvím a nejistotou. Ještě v noci vydali se rudí muži všemi směry, volali do dálek Royovo jméno, s planoucími smolnicemi prohledávali strže a pálili vysoké ohně na návrších, aby Roy nalezl správnou cestu ke srubu. Jitro zastihlo otce pološíleného bolestí nad ztrátou Roye. Byl zhroucen a zničen.
Rudoši se vydali na několik dní cesty všemi směry do jiných osad, zda by tam dostali zprávy o chlapci. Všichni se však vraceli mlčenliví a zasmušilí. Jejich ženy odešly do hor k zapomenutým omšelým totemům svých otců, aby tam prosily Manitoua o vrácení syna starému Farellovi. Vařily zázračné kořeni s bobří krví a vylévaly je za smutného zpěvu při západním větru do Bobří řeky. Nic však to nepomohlo. Roye už nikdo nikdy nenašel. Později se povídalo na stanici Jezerní kutací společnosti, že daleko od Sluneční zátoky na dně kaňonu lovci nalezli ohlodané kosti nedorostlého člověka, a kdosi mínil, že to mohly být pozůstatky Roye Farella, skvostného chlapce od Bobří řeky.Tehdy posledně zpíval starý Farell svou Píseň úplňku, a to tak žalostně, že při ní dole v Silver Staru rudí mužové svírali pěsti a ženy si zacpávaly uši. K ránu po probdělé noci spálil Farell svůj srub i s neprodanými zásobami kožešin a ubíral se ještě výše do hor. Toho podivného jara byly noci velmi mrazivé a za jedné z nich nalezl Farell smrt na zmrzlé zemi.Indiáni ze Silver Staru nalezli jeho kosti, až když jaro přecházelo do léta a louka v okolí mrtvého muže byla poseta tisícerým kvítím. Spálený srub v údolí již zarůstal trávou. Bobří řeka zde hučela tak jako jindy a bobři za tichých nocí vesele stavěli své vodní hráze. Ale indiánské ženy se dlouho bály chodit v ta místa. Tvrdily, že v noci, když měsíc stříbrným svitem ozáří kraj, Farellův stín obchází spálený srub, hledá svého ztraceného syna a zpívá mu Píseň úplňku."
Všeobecná pravidla lovu bobříků Je lhostejno, kterého bobříka začneš lovit dříve. Nemusíš postupovat podle pořadí, které jsme uvedli. Můžeš lovit i více bobříků najednou, současně. Například při lovu bobříka ušlechtilosti se můžeš pokusit o ulovení bobříka plavce, dobrých činů, mlčení, míření atd. Při bobříku osamělosti můžeš klidně ulovit i bobříka dovednosti tím, že během deseti hodin samoty vyrobíš nějaký užitečný předmět. A ještě ti doba osamění rychleji uběhne. Nemůžeš ovšem při něm lovit bobříka Velkého mlčení. Byl by to snadno ulovený bobřík, o samotě s nikým nemluvit! Při každém lovu se přesně řiď pravidly! Každý tvůj bobřík nechť je opravdu poctivě uloven! Když se ti bobřík pohybuje ještě při stahování kůže, není dobře zabit! Znamená to: přišíváš-li si knoflík (kolečko) za uloveného bobříka s nejistotou, je to znamení, že jsi bobříka získal nějak nesprávně, nepoctivě. Jen dokonale, přesně podle loveckých zákonů Hochů od Bobří řeky ulovení bobříci tě mohou těšit. Lovíš je přece pro sebe, pro své svědomí, protože chceš být správným chlapcem nebo děvčetem - a nikoli pro vychloubání před kamarády. Bobříky přišívej na levý rukáv podle jejich čísel. Ne tedy podle pořadí, v kterém je získáváš. První nahoru k rameni, další od něj dolů k lokti. Pro bobříky dosud neulovené vynech na rukávě patřičné místo. Získej svého nejlepšího kamaráda, aby lovil bobříky s tebou. Ale nepředháněj se s ním v lovu, nesnaž se ho zahanbit tím, že bys chtěl mít stále více bobříků než on. Odporovalo by to i třináctému bílému bobříkovi! Ke svému kamarádu buď rytířský, vlídný, věrný a ohleduplný.
A teď vzhůru na lov! Lovu zdar! 1. Bobřík mrštnosti Má žlutou barvu. Říká, že hoch ani děvče nemají vypadat jako sloní mláďata, ale že mají být pružní a rychlí. Mají umět běhat a skákat alespoň tak, jak pro jejich věk předepisuje tabulka. 2. Bobřík míření Má barvu světle zelenou. Podmínky jeho ulovení: Vyznač na zemi čtverec 1 x 1 m. Pak si odměř čtyři a půl metru od jedné jeho strany a tam udělej startovací čáru. Od ní máš házet do čtverce kameny velké asi jako brambory střední velikosti. Najdi si jich deset. Budeš házet celkem stokrát a z této stovky má být aspoň 80 hodů úspěšných, tj. 80 kamenů musí dopadnout do čtverce (počítej a znamenej si přesně). Dopadne-li kámen vedle čtverce a teprve odrazem od země se do čtverce dokutálí, nepočítá se jako vhozený. Dopadne-li do čtverce, ale odrazem se z něho vykutálí nebo vyskočí, počítá se jako vhozený, třebaže ve čtverci nezůstal. 3. Bobřík záchrany Má černou barvu. Uloví jej ten, kdo splní tyto podmínky: a. Opatří si malou lékárničku pro první pomoc a naučí se ji používat. b. Dovede provést umělé dýchání. c. Umí ošetřit menší rány. d. Ví, jak si počínat, jestliže někdo omdlí. í. Ví, co dělat při nevolnostech a bolestech žaludku. g. Ví, co zařídit při uštknutí hadem. h. Ví, jak pomoci při slunečním úžehu a úpalu. Zná rozdíl mezi úžehem a úpalem. i. Zná telefonní čísla hasičů, záchranné služby a policie. j. Ví, kde je v okolí nejbližší telefon a požární hlásič. k. Zná adresu nejbližšího zdravotního střediska a jeho telefon, jakož i ordinační hodiny. 4. Bobřík plavce Má červenou barvu. Ti, kdo jej chtějí ulovit, musí umět dobře plavat. Bobři to dovedou znamenitě! Nezáleží na tom, jakým způsobem plaveš, hlavně abys dokázal zdolat alespoň 60 metrů. 5. Bobřík dobrých činů Má tmavomodrou barvu. Chce od tebe, abys udělal alespoň sto dobrých skutků, třeba úplně nepatrných. Pomoz například kamarádovi s učením, navštiv ho, když je nemocný, nenech maminku vláčet těžké tašky s nákupem, pomáhej jí v domácnosti. Ale i jiní lidé uvítají tvoji pomoc, zvláště ti staří. Můžeš jim nanosit uhlí, naštípat dříví, nemají všichni ústřední topení. V dnešním rušném provozu na ulicích jsou nejistí a určitě budou rádi, pomůžeš-li jim při přecházení. Stejně můžeš posloužit i dětem a nevidomým. Příležitostí k dobrým činům je spousta - hledej je a přemýšlej o nich. Dej si heslo: Každý den dobrý skutek! Činy vykonané v rámci tohoto lovu se ti počítají do Modrého života, pokud jej plníš.
6. Bobřík odvahy Má barvu tmavě hnědou. Nejlépe se loví na prázdninovém táboře. Jak se to může udělat? Například vymezit stezku odvahy, jen pro orientaci ji vyznačit několika větvičkami, baterkami (svíčky jsou nebezpečné) a na konci umístit kus papíru s tužkou. Zde každý odvážlivec potvrdí svým podpisem, že stezku zdolal a vrátí se do tábora. Snad není třeba připomínat, že tohoto bobříka lovíme v noci. Lovci mohou svou odvahu samozřejmě dokázat i jinak, musí se však vždy dbát, aby jim nehrozilo nebezpečí úrazu, nebo dokonce nebyl ohrožen jejich život. Trochu strachu by měl ovšem uchazeč o bobříka pocítit. Protože cílem lovu je nejen vydat se na "nebezpečné" nebo "tajuplné" místo, ale překonat i pocit úzkosti a bázně. 7. Bobřík květin Má barvu tmavě zelenou. Je to bobřík přírody. Žádá od tebe znalosti padesáti různých květin, stromů a keřů (počítáno dohromady). Do tabulky si zapisuj jména stromů, keřů a květin, které již dobře znáš. Občas ale znovu zkoušej své vědomosti. Nemělo by význam naučit se padesát názvů rostlin jen kvůli ulovení bobříka a pak zase většinu zapomenout. Pamatuj si: Kdo má bobříka květin, neutrhne zbytečně a nepošlape ani jednu květinu, nezasekne nůž nebo sekyrku do stromu, neštípá na jeho vystouplých kořenech dříví, ani na nich nerozdělává oheň. 8. Bobřík Velkého mlčení Má barvu oranžovou. Tohoto bobříka budeš lovit asi mnohokrát za sebou - a mnohokrát ti upláchne. Co se jen Drobeček mluvka pro něj navztekal! A jak by ne. Ten poťouchlý bobřík od tebe chce, abys nepromluvil ani slůvko plné 24 hodiny. Nesmíš se však při Velkém mlčení stranit lidí, například ukrýt se někde v houštinách a tam na několik hodin usnout, nebo se zamknout v pokoji. Při lovu musíš být stále mezi lidmi a stále odolávat strašlivé síle zvyku. Nesmíš ale ani hlasitě kýchat, nahlas se smát, zívat nebo kašlat. Vše to se považuje za porušení podmínek lovu. Zapomeneš-li se a promluvíš jen jednu jedinou hlásku, tvůj lov je ztracen a musíš jej podstoupit znovu, i kdyby ti do jeho skončení chyběla třeba už jen pouhá čtvrthodina. "Odmlčené" hodiny pokaženého lovu si nesmíš připočítat k hodinám lovu nového. Jsou prostě ztraceny. 9. Bobřík osamělosti Má barvu růžovou. Klade velké nároky na trpělivost a opatrnost. Setrvej 10 hodin (tedy nejlépe od 8 hodin ráno do 18 hodin večer) v lese nebo některém jiném kousku přírody úplně sám, to znamená na místě, kde nemůžeš spatřit žádnou lidskou tvář. Vezmi s sebou jídlo, vodu, nějakou knížku, zápisník, deník. Čti, piš, pozoruj vše kolem sebe. Uvidíš-li však někoho, je tvůj lov pokažen a musíš se na něj vydat znovu v některý jiný, snad šťastnější den. Dnes se musíš vrátit, protože jsi byl viděn, nebo jsi někoho viděl. Jedině ráno při cestě na lov a večer při návratu je ti povolena půlhodinka, během níž smíš někoho potkat. Tím se lov nenarušuje.
10. Bobřík zručnosti Má barvu fialovou. Chce, abys vyřezal 13 koleček o průměru 1 cm (nejlépe z lupenky), propálil v nich rozžhaveným drátem či hřebíkem dírky jako u knoflíků (aby se dala přišívat) a pak je nabarvil barvami bobříků. Nabarvená kolečka ještě přetři bezbarvým lakem, aby se barva nesmývala! Kolečka si přišívej na rukáv košile či bundy, ve kterých podnikáš své výpravy! Kromě těchto koleček vyrob ještě nějakou věc, například truhlík na květiny do okna, stoličku, vozík, poličky na nářadí nebo něco podobného užitečného! Předmět, který jsi snad vyrobil dříve, než jsi začal tento podivuhodný lov bobříků, neplatí. Udělej něco nového! 11. Bobřík síly Má barvu světle modrou. Vytáhni se na hrazdu nebo na vodorovnou silnou větev stromu rukama tak, aby se ruce dotýkaly prsou a brada aby byla prokazatelně nad větví či hrazdou. Nesmíš se však do potřebné výšky dostat výskokem či vymrštěním těla, ale jen volným přitahováním, tedy silou svých paží. Cvik prováděj zvolna, ale bez odpočinku, bez přestávky a hlavně bez dopadu na zem - pětkrát za sebou! Nepůjde to hned snadno. Začni mírným tréninkem. Pozor na přetrénování! Zprvu postačí, když se vytáhneš jen jednou. Další den to zkus dvakrát, pak třikrát a tak dále, až se dokážeš vytáhnout na větev pětkrát za sebou, jak velí bobřík síly. 12. Bobřík hladu Má barvu světle hnědou. Je to hladový bobřík, protože po celé 24 hodiny, kdy trvá jeho lov, nesmíš nic jíst. Můžeš pít jen čistou vodu (tedy ne limonádu, čaj nebo dokonce mléko). Ba nesmíš žvýkat ani žvýkačku! Není nikde psáno, od které hodiny máš začít, ale hladovění musí trvat na minutu přesně 24 hodin. Například: začneš třeba v 13.30 hodin a skončíš příštího dne přesně v tutéž dobu. S lovem se doporučuje začít po vydatném obědě, kdy má tělo dostatečnou zásobu potravy. Když pak lov bobříka vítězně skončíš, začni jíst velmi opatrně, zvolna a hlavně v malých dávkách. Nechtěj si hned v prvních minutách po skončení lovu nahradit dlouhé hladovění - měl bys zažívací potíže s bolestmi žaludku. 13. Bobřík ušlechtilosti Má barvu bílou. Chceš-li ulovit nejcennějšího bobříka - bílého, musíš být jako on. Co to znamená? Nebudeš nikdy hrubý, nepromluvíš jediné neslušné slovo. Nebudeš lhát. Budeš čestný, přímý a ochotný pomáhat ostatním. Neublížíš malým dětem, naopak budeš je chránit před násilím hrubců a rváčů. Nikdy nikoho nepodvedeš a neošidíš. Vynasnažíš se prostě být takový jako Luděk z Hochů od Bobří řeky. Vydržíš-li to 30 dní, můžeš si přišít na třinácté místo odznak bílého bobříka. Zásady tohoto lovu by však pro tebe měly zůstat trvalé, rozhodně bys neměl na ně po měsíci zapomenout, s úlevou si oddechnout, že je máš za sebou a víc už se jimi nezabývat! Porušíš-li během lovu bílého bobříka některý z jeho zákonů, musíš začít znovu a lovit dalších 30 dnů. Každý večer přísně posuzuj své celodenní jednání a chování a přemýšlej, zda jsi lov nějak neporušil! I po ulovení bobříka ušlechtilosti však každé porušení jeho zásad znamená, že jeho kolečko musíš z rukávu odpárat - a znovu ho ulovit, chceš-li jeho znak nosit. Bílý bobřík tě totiž navždy zavazuje být čestným a ušlechtilým člověkem.
Druhá třináctka bobříků 14. Bobřík indiánských měsíců Jeho barva je žlutá. Namaluj si do sešitu jednotlivé znaky indiánských měsíců a nauč se je zpaměti. Nauč se je rozpoznávat i podle obrázků. 15. Bobřík hmatu Jeho barva je světlezelená. Nastřihej si z tvrdého papíru 10 koleček, 10 čtverečků, 10 trojúhelníčků a 10 malých obdélníčků. Pomíchané obrazce pak co nejrychleji rozděl poslepu do připravených krabiček (např. od zápalek). Trvat ti to nesmí déle než 89 vteřin. 16. Bobřík paměti Jeho barva je černá. Tento bobřík má dvě části. V té první budeš potřebovat spolupráci kamaráda. Ten ti vždy dvakrát v týdnu dá úkol, který máš splnit do určeného dne. Mezi tím musí uplynout alespoň tři dny, přes které si budeš daný úkol pamatovat. A o jaké úkoly jde? Například budeš muset donést tři hřebíky, krabičku od sirek, atd. Ale pozor! Úkol si musíš jen pamatovat a ne zapisovat. Kamarádovi se musíš se splněným úkolem ohlásit sám bez upomínky. Když nezapomeneš desetkrát po sobě, máš splněnu první část bobříka. V druhé části ti kamarád naskládá do řady po dvou metrech deset kamenů á dá ti pod každý papírovou kartičku s dvojciferným číslem. Pod každým kamenem bude jiné číslo. Na dané znamení vyběhneš a postupně budeš odkrývat jednotlivé kameny. Čísla na kartičkách si budeš pamatovat. Po odkrytí desátého kamene se vrátíš na start a na papír napíšeš všechna čísla tak, jak byla po sobě. Ke splnění bobříka potřebuješ mít alespoň pět čísel po sobě správně. Na cestě za čísly nesmíš být déle než dvě minuty. 17. Bobřík žízně Jeho barva je červená. Po dobu šesti hodin venku při slunečném počasí se nesmíš ničeho napít. NejIépe při fyzické práci v přírodě, na výpravě, při hrách. POZOR - tohoto bobříka plň jen po konzultaci s vedoucím!! 18. Bobřík hvězd Jeho barva je tmavomodrá. Nalezni na obloze a správně urči alespoň deset souhvězdí. 19. Bobřík ohně Minimálně za slabého deště rozdělej oheň bez použití papíru a nebo jakékoliv jiné hořlaviny. Musíš najít suché chrastí a použít můžeš nanejvýš březovou kůru z vlastní KPZ. 20. Bobřík času Jeho barva je tmavozelená. Ke spolupráci potřebuješ opět kamaráda. Musíš totiž odhadnout naprosto bez hodinek jednu hodinu, nejvíce s pětiminutovou chybou (dopředu nebo dozadu). 21. Bobřík barev Jeho barva je oranžová. Každý z vás si někde v přírodě objeví různé rostlinky, jejich kořeny či cokoliv jiného, co nevyrobila lidská ruka, a má tím obarvit tři kousky bílé látky o velikosti asi 20 x 15 cm. Každá látka musí být obarvena jiným druhem barviva. Ke splnění bobříka potřebuješ také znát jméno rostliny, ze které jsi barvivo získal. Na zkušebním kousku látky si barvení nejdříve můžeš vyzkoušet.
22. Bobřík slepoty Jeho barva je růžová. Na dvě hodiny se někam posaď a zavaž si oči tak, abys nic neviděl. S nikým se nebav, nic nedělej, jenom seď. Nesmíš ale ani ležet, ani spát. 23. Bobřík hbitosti Jeho barva je fialová. Lovec tohoto bobříka se postaví ke zdi, na které bude vyznačen dvoumetrový úsek. Ze vzdálenosti dvaceti kroků ho bude někdo ostřelovat papírovými míčky a on musí před jeho ranami uskakovat v rozmezí stanoveného úseku (vzdálenost se může vyznačit kolíky v zemi). Pokud tě střelec nezasáhne ze sta pokusů víc než 20 x, máš tohoto bobříka splněného. 24. Bobřík indiánských signálů Jeho barva je světle modrá. Ke splnění tohoto bobříka musíš znát dobře morseovku a určenou zprávu vyslat rychlostí nejméně dvanáct písmen za minutu a taktéž dvanáct písmen za minutu od kamaráda přijmout. Stejně tak se musíš naučit semaforovou abecedu, ale rychlost vysílání a přijímání musí být patnáct písmen za minutu. 25. Bobřík uloupených míst Jeho barva je světle hnědá. Nasbírej padesát různých pohlednic českých měst, na nichž je u obrázku i znak (erb) města. 26. Bobřík věrnosti Jeho barva je bílá. Jeho plnění ti zabere nejvíce času. Požaduje po tobě, aby sis vybral kamaráda a zůstat mu věrný po dobu jednoho roku. Vaše přátelství nesmí skončit z tvé strany. Stejně tak si můžeš místo kamaráda vybrat oddíl a nebo klub.
