LITOSFÉRA
Plášť - horní hranici tvoří ______________ plocha diskontinuity (kůra-plášť) - spodní hranice sahá do hloubky _____ km (___________ d.) - roztavená hmota složená z O2, Mg, Si a ?? (?? =35% objemu)
Jádro - hromadí se v něm nejtěžší prvky (N?,?e) - tvoří 1/3 objemu i hmotnosti - předpokládá se, že vnější jádro je tekuté/pevné a vnitřní tekuté/pevné (pohyb je zdrojem ???? Země)
Litosférické desky a bloková tektonika - teorie vysvětlující příčiny v--------é a s-------é činnosti vzájemným působením několika větších i menších litosférických desek (Wegenerova teorie) - jejich hranice se ne/kryjí s hranicemi kontinentů a oceánů - rozlišujeme 3 typy rozhraní mezi dvěma deskami - neutrální - divergentní - konvergentní
Které desky můžeme označit za „velké“ (7) a které za „malé“ (8) ?
Wegenerova teorie kontinentálního driftu
Alfred Wegener
seřaďte slova do věty
vyberte správný termín
doplňte
Globální desková tektonika • pochází o desek kontinentálním důkazy litosférických z 60. let driftu • příčiny driftu jsou všeobecně odvozovány od tzv. konvenčních – konkrétních - konvekčních proudů (vyvolané výstupem tepla z jádra a plášťě k povrchu) • divergentní rozhraní (vzdalování) jsou lokalizována především ve středooceánských riftových zónách (např. ???), ale také v oblastech kontinentálních riftových zón (např. východoafrický riftový systém) • kolizi ke v konvergentních naopak zónách dochází desek • konvergentní pohyb je kompenzován subdukcí – substitucí - sublimací (podsunutím) jedné desky (oceánské pod kontinentální – Nazca a Jihoamerická d.– Andy) nebo v konečné fázi při střetu dvou kontinentů vznikají pohoří aplinského typu – tzv. orogény (A—y, K-----y, H-----j) • výsledkem pohybů jsou tektonická napětí podmiňující vývoj deklinačních – desinformačních - deformačních struktur nejrůznějších měřítek v zemské kůře - vrás, zlomů, puklin atp.
Appalače, Ardeny, příkrovové Alpy
Sierra Nevada v USA,v Německu Schwarzwald a Harz
hot spots (horké skvrny)
sopouch (vedlejší komín)
k o m í n
magmatický krb
- na Zemi je asi ??? činných sopek (na povrchu i podmořských) - rozšířeny jsou především - na okrajích litosférických desek s probíhající regresí/subdukcí/sukcesí - v oblasti ??? (kde se desky vzdalují a na povrch se dostává magma) - v oblasti „???“ (horkých skvrn) - tvar sopky a průběh erupce závisí na složení magmatu (např. obsah vody) a vlastnostech zemské kůry v dané oblasti - magma se hromadí v tzv. ???, kde narůstá tlak - po zvýšení tlaku na kritickou hodnotu magma začne vystupovat k povrchu - před samotnou ??? (cizím slovem výbuch sopky) většinou dojde k slabým otřesům půdy - pokud jsou v jícnu utuhlé horniny tlak se ještě více zvýší a výbuch je silnější
Typy erupce pliniovský – prudké a výbušné erupce způsobené nahromaděním plynů pod ucpaným kráterem a uvolnění
jsou vysoko do vzduchu
rozžhavený popel, lapily a
. ??? takto v roce 79 n.l. „pohřbil“ Pompeje a ??? (obětí byl římský ??? Plinius Starší).
• havajský - je poměrně vzácný, vzniká pomalým vytékáním řídké lávy ze širokého nízkého kráteru Láva obsahuje množství minerálních látek a půdy v sopečných oblastech jsou velmi úrodné. Největší aktivní sopkou na světě je Mauna Loa, jejíž láva tvoří 90 % povrchu ostrova Havaj, a od mořského dna vystupuje do výšky až 9 km.
Tvar sopek nasypaný kužel štítová sopka (Hawai) stratovulkán s parazitickými kužely (Etna) typ s kalderou
maar
Typy sopek podle tvaru – štítová (havajského typu) – tvořená plošně rozsáhlými lávovými proudy řídké lávy – složená (stratovulkán – typ Hekla), někdy s kalderou – maar – plynné erupce, často vyplněny vodou (Německo) – kuřáky – (bílé, černé) podmořské, plyn obohacen různými prvky, díky kterým se i ve velkých hloubkách vyvíjejí formy života – vytlačená jehla – tvořená rychle tuhnoucí kyselou lávou, kráter není vidět, protože je vyplněn
Strokkur, Island
Richterova škála
účinky
Mikro (méně než 2,0)
Mikrozemětřesení, nepocititelné.
Velmi malé (2,0 až 2,9)
Většinou nepocititelné, ale zaznamenatelné.
Malé (3,0 až 3,9)
Často pocititelné, nezpůsobující škody.
Slabé (4,0 až 4,9)
Citelné třesení věcí uvnitř domů, drnčivé zvuky. Významné škody nepravděpodobné.
Střední (5,0 až 5,9)
Může způsobit velké škody špatně postaveným budovám v malé oblasti. Pouze drobné poničení dobře postaveným budovám.
Silné (6,0 až 6,9)
Může ničit až do vzdálenosti 100 km.
Velké (7,0 až 7,9) Velmi velké (8,0 nebo větší)
Může způsobit vážné škody na velkých oblastech. Může způsobit vážné škody i ve vzdálenosti stovek kilometrů.
Horniny – přehled
texturní znaky
magmatické horniny
většinou masivní všesměrná minerály jsou rozloženy pravidelně
sedimentární horniny
metamorfované horniny
strukturní znaky
stejnoměrně zrnitá sklovitá
většinou vrstevnatá, masivní jsou hlavně chemogenní sedimenty, pórovitá
klastické (úlomkovité) struktury s různým typem pojiva
paralelní textury méně časté masivní chybí pórovité textury
klastické struktury bez pojiva, stejnoměrně zrnitá
charakteristické minerály křemen, živec, foidy, slídy, amfiboly, pyroxeny, olivín, turmalín, sklo Jako produkty přeměn karbonáty a minerály úlomky hornin a minerálů, slídy, jílové minerály, minerály vzniklé chemickým vysrážením (karbonáty, sádrovce aj.), uhelná substance, fosilie, málo tmavých minerálů sericit, chlorit, mastek, tremolit, aktinolit, slídy, granáty, staurolit, sillimanit, wollastonit, kyanit, minerály skupiny serpentinitu aj.
Hlubinné vyvřeliny často tvoří rozsáhlé masivy (batolity – velké, plutony – jazykovitého tvaru, pně (menší než batolity – ve velkých hloubkách) diorit, žula, gabro Žilné vyvřelé horniny tvoří tělesa menší a k jejich tuhnutí dochází ve svrchnějších částech zemské kůry (lakolity – dómy v nadložních horninách, pravé a nepravé žíly) porfyr, aplit, pegamatit Výlevné sopečné horniny vytvářejí na zemském povrchu v závislosti na viskozitě lávy lávové proudy, příkrovy, sopečné kužely, jehly, kupy atd. čedič, znělec
Sedimentace a zvětrávání • při zvětrávání dochází k chemickému nebo mechanickému rozkladu hornin • zvětraliny (klastické, chemogenní nebo biogenní) poté sedimentují (ukládají se) • sedimenty setrvávající na místě svého vzniku se označují eluvium, zvětraliny transportované jsou se nazývají iluvium •sedimenty můžeme rozdělit na • klastické (úlomkovité) • chemicko-biochemické a organogenní • pyroklastické (sopečný materiál) • antropogenní
Exogenní procesy • Účinkem exogenních (vnějších) procesů dochází ke změně tvarů povrchu (zarovnávání nebo tvorba menších nových tvarů) - mechanické (gravitační) pochody mohou být relativně pomalé (ploužení, tečení) nebo rychlé (sesuvy, řícení) - voda (meandry, - eolické pochody – deflace, saltace, sunutí - glaciální pochody – trogy, morény, kary, jezera - vulkanický transport - biogenní – prtě, mraveniště, termitiště - antropogenní - haldy
