Literárně historická exkurze Praha 2011 aneb Musíme si pomáhat 5. - 7. 10. 2011 se třída 4. C spolu s třídní učitelkou M. Skopalíkovou zúčastnila literárně historické exkurze do hlavního města Prahy. I tentokrát nás ve sluncem zalité Praze čekal nabitý program: Václavské náměstí, Pražský hrad, Karlův most a Kampa, Staroměstské náměstí, rozhledna a zrcadlové bludiště na Petříně, Královská cesta, Vyšehrad, Betlémská kaple, Obecní dům a další historické pamětihodnosti. K zajímavým zážitkům patřila určitě plavba lodí po Vltavě nebo návštěva proslulé kavárny Hard Rock Café, ve které jsme si prohlédli kostýmy, kytary a další rekvizity světově známých rockových a popových kapel a někteří z nás ochutnali výbornou kávu. Jeden z večerů se nesl ve znamení kultury, v divadle Na Jezerce jsme zhlédli představení „Musíme si pomáhat“ s L. Vlasákovou, M. Vladykou a J. Macháčkem v hlavních rolích. Dlouhotrvající potlesk vyprodaného hlediště odměnil skvělé výkony všech herců. Vydařený večer pokračoval a z Novotného lávky jsme obdivovali osvětlené panorama Pražského hradu, Národní divadlo, poslouchali hukot Vltavy a nechali se unášet atmosférou noční Prahy. Poslední den byl vyhrazen prohlídce Technického muzea. Vystavované exponáty mnohé z nás doslova nadchly a prohlídka muzea se tak stala skvělou tečkou za třídenním putováním. Poslední společný školní výlet se vydařil a budeme mít na co vzpomínat. Mgr. Marta Skopalíková
O tom, jak exkurzi hodnotí žáci 4. C, se můžete dočíst v následujících příspěvcích: Praha Dnes, 5. října se naše třída chystá na výlet do hlavního města Prahy. Právě nastupujeme do vlaku, ale něco není v pořádku. Paní učitelka ihned vyzývá lidi: „Prosím uvolněte nám tato místa, máme na ně místenky!“ Po příjezdu do Prahy jako první míříme k hotelu. Naše zavazadla už váží asi 3 tuny, nebo nám to alespoň připadá. „Konečně“ zvolal Michal, jsme v hotelu. Po krátké pauze vyrážíme na prohlídku základů Juditina mostu. Všichni jsme unavení. Plavba parníkem je krásná, ale příliš krátká. A už zase z vody ven, respektive z lodi ven. Nyní se přesouváme k Betlémské kapli, kde na nás čeká starší paní, oplývající velkým množstvím znalostí. Následuje Staroměstské náměstí, Královská cesta a výklad naší třídní učitelky doplněnými našimi příspěvky o literárních dílech a uměleckých směrech. Po tomto kulturně nabitém dni nás čeká ještě jedna “záležitost“, ale o té až někdy jindy. Čtvrtek, krásný to den pro návštěvu Petřínské věže, celá třída je zatím velice poslušná, nemáme hlad. Po uvolnění atmosféry v zrcadlovém bludišti míříme na Pražský hrad. Společně s davem lidí sledujeme výměnu stráží, poté, když se dav alespoň zčásti rozprchne, se vydáváme na prohlídku areálu Pražského hradu. Začínáme mít hlad. V kapli sv. Víta jsem poprvé a jsem ohromen velikostí celé kaple, po chvíli prohlížení detailů na stěnách a na stropu kaple odcházíme. Po dohodě, že prohlídku Zlaté uličky necháme na “příště“, míříme pryč z Pražského hradu. Máme hlad. Paní učitelka naštěstí chápe naše potřeby a dává nám rozchod. Bolest nohou najednou opadá a my svižným krokem až sprintem míříme k prvnímu McDonaldu. Následuje procházka po Vyšehradu, ale to už jsou všichni opět ve formě. Kocháme se pohledem na Prahu a zároveň se těšíme na lůžka našich pokojů. Cesta metrem do hotelu se zdá být nekonečná, ale naštěstí to není pravda. Ležíme, válíme se, je nám dobře. Abych řekl pravdu, nikomu se do divadla moc nechce, ale přesto z posledních sil zdoláváme vzdálenosti hoteldivadlo. Divadlo je moc dobré, velice překvapuje celou třídu. V pátek už nás čeká jen návštěva Technického muzea a poté cesta domů, výlet je zatím krásný, stejně jako Praha, ale 3 dny v tomto městě mi bohatě stačí. Jedeme domů. Jan Zábojník 4. C a Praha v říjnu 2011 Psalo se dne 5. října 2011 a na olomouckém hlavní nádraží se shromáždila skupinka studentů ze Střední průmyslové školy strojnické. Brzkého rána se maturitní třída 4. C společně s třídní učitelkou Martou Skopalíkovou vydává směrem za kolébkou kultury a hlavního města naší republiky - Prahy. Čekal je náročný třídenní program, ale přesto už na vlakovém nástupišti student Kroupa prohlásil: "Na tento třídní výlet se obzvlášť těším!". Cesta vlakem byla zdlouhavá, přesto po necelých třech hodinách byla třída v Praze. Po rychlém ubytování, tedy spíše neubytování, studenti vykračují za programem prvního dne. Proplouvají pod Karlovým mostem, který je podle pověsti "uplácán" z vajec společně se stavebním materiálem. Už v průběhu plavby pozorovali krásy města Prahy. K vidění byl Karlův most, Pražský hrad a Národní divadlo. Po kulturně zábavném programu se přes noc přenášíme do druhého dne po stopách cesty "Královské". Lanovkou na Petřín, za smíchem do zrcadlového bludiště, přes louky a zahrady plného vína se třída "doplazila" až na Hrad. Pražský hrad je domovem prezidenta republiky, ale také literární postavy pana Broučka v hostinci "U Vikárky", která je na levoboku od Svatovítské katedrály. Večer třída tráví na divadelním představení, v jehož čele stojí český zpívající herec a hrající zpěvák Jiří Macháček. Musíme si pomáhat! - to třída 4. C určitě ví, ale tak zněl název divadelní hry, která je inspirována knihou Petra Jarchovského. Cestou na "Staromák" a za návštěvou klubu Hard Rock Café a poté metrem tratí C rovnou za spánkem do hotelu Aida studenti končí další svůj den.
Bylo ráno! Nastal velký zmatek! Nejdřív snídaně a potom balení. Přišel den cesty domů. Ještě poslední cesta tramvají a metrem do Národního technického muzea, potom už jen pro "bágly" na hotel a třída se loučí s Prahou. Na pražském hlavním nádraží se student Kroupa znovu ozval: "Nohy mě bolí, ale bylo to super". Ještě poslední díky třídní profesorce a žák za žákem opouští výstupní plochu nádraží v Olomouci. Jiří Sedláček Můj nejsilnější zážitek v Praze – Hard Rock Café V říjnu naše třída absolvovala poznávací zájezd do hlavního města Prahy. Během pobytu v Praze jsme navštívili historické a literární památky. Zhlédli jsme také divadelní představení „Musíme si pomáhat“ v divadle Na Jezerce, ve kterém hrála spousta známých herců. Mým nejsilnějším zážitkem z tohoto pobytu byla návštěva kavárny Hard Rock Café. Třípatrová budova kavárny se nachází na malém náměstíčku, které zdobí kašna. Před vchodem mě zaujal vystavený custom chopper. Při vstupu do budovy si můžete všimnout basových kytar, které vlastnili hudebníci známých skupin. V přízemí se nachází koktejlový bar, za kterým je podium. Večer zde vystupují současné populární osobnosti, ale i amatérské skupiny rockové i popové hudby. Střecha kavárny je prosklená, kopulovitého tvaru. Uprostřed ní je zavěšena skleněná silueta kytary, která osvětluje veškerý prostor. Stěny každého patra jsou zdobeny kytarami a kostýmy hudebníků, např. Freddyho Mercuryho ze skupiny Queen. Nechybí zde ani bicí sestava Velvet revolver, ve které hraje na kytaru nejlepší kytarista světa Slash. Atmosféra kavárny mě doslova uchvátila a byla pro mě nejsilnějším zážitkem z výletu v Praze. Lukáš Plesník 4. C v říjnu 2011 - reportáž Dne 5. 10. 2011 se já a má třída vydává na třídenní exkurzi do Prahy, kterou zorganizovala třídní učitelka a zařídila vše potřebné. První den probíhá bez problémů. Prahu oslňuje zářící slunce, které vyčnívá z modré oblohy jako černá kaňka na bílém papíře. Ten den třída sálá dobrou náladou a nadšením, ale naše milá paní učitelka nepočítala s únavou žáků. A tak okolo třetí hodiny při návštěvě Betlémské kaple, ve které měla moc hodná starší paní připomínající pohádkovou babičku dlouhý výklad, začínají studenti usínat. Nakonec přece jen den všichni zvládli i s večerní kulturní vložkou. Druhý den nás čeká nabitý program. Počasí opět jako vymalované a naše třída vyráží lanovkou na Petřín. Zde zdoláváme rozhlednu vysokou 378 metrů. „Tak co, kolik má schodů? 299, je to makačka“, já jen přikývnu, ale ten rozhled za to stojí. Skvěle se bavíme i v zrcadlovém bludišti. Po menší túře Prahou a prohlídce Vyšehradu se vydáváme zpět do našeho čtyřhvězdičkového hotelu Aida. Zde po nutném odpočinku si každý oblékl slušný oděv a v 19: 00 sedíme plni očekávání v divadle Na Jezerce. Už na začátku hry „Musíme si pomáhat“ mi bylo podle hereckého obsazení jasné, že tato komedie splní třídní očekávání, a tak se také stalo. Bouřlivý potlesk nebere konce. Když se konečně prodereme ven z divadla, každý nadšeně komentuje jednotlivé scény. „Nejlepší byla ta scéna v posteli. Né néé, ta s tím schováváním toho Žida v koupelně!“ Poslední den nás třídní učitelka vzala do Technického muzea. Zde na nás čekají krásně naleštěná historická auta, která zaujala všechny. Na památku ještě několik fotek a společné foto u obrovské 83 tunové parní lokomotivy. A jak už to bývá, vše jednou končí, a tak i my se po obědě odebíráme na hlavní nádraží a rychlíkem odjíždíme zpět do Olomouce. Myslím si, že Praha je nádherné historické město a tato exkurze byla velice vydařená. Nepochybuji o tom, že jednou na tento výlet bude každý vzpomínat a přát si být jednou zase se svými kamarády ze třídy. Jan Molík
Školní výlet do hlavního města Prahy Je pochmurné středeční ráno a menší tlupa studentíčků čeká na hlavním nádraží na vlak, který je má odvést do Prahy. Do již zmiňované tlupy patřím bohudík, nebo možná bohužel i já. To byla jen taková anekdota na okraj. Je něco málo po sedmé hodině ranní a vlak konečně přijíždí s hlasitým výkřikem zdejší party hic:‚Už je tady, MÉN.‘ Ve vlaku máme menší problém s místenkami, který je ovšem třídní učitelkou ihned vyřešen. Ani jsme se nenadáli a už jsme v Praze. Vydáváme se na dlouhou cestu do neznáma, do hotelu. Po únavné půlhodině konečně dorážíme do cíle. Avšak i přes rozhořčení všech zúčastněných jsme donuceni ponechat svá zavazadla ve společenské místnosti a vydat se opět na cestu. Po několika zastávkách metrem se dostáváme do opravdového středu města. Po pár minutách cesty se dostáváme k Juditinu mostu, kde si užíváme zajímavého přízvuku zdejšího průvodce. Laďa se snaží navázat konverzaci s námořníkem snědé pleti slovy: „Hunga Hunga.“ Neúspěšně. Po této lehce komické vsuvce se přesouváme ‚na palubu‘ zdejšího parníku a absolvujeme relaxační, dokonce mohu říct i naučnou plavbu parníkem po Vltavě. Po příjemné plavbě se celá třída přesouvá do Betlémské kaple, která nám slouží jako výborné odpočívadlo. Paní, která nám přednáší, je velice vzdělaná a milá, ale její přednes a celkové prostředí Betlémské kaple působí ospalým dojmem. Poté se přesouváme do hospod a restaurací, avšak po smečkách, nebo individuálně, jak už to bývá u nás ve třídě zvykem. Během dne procházíme kvantum dalších památek, ale to nejdůležitější teprve přichází - cesta na hotel. Když už jsme konečně vybaleni a ležíme na svých postelích, odbíjí devátá hodina, přichází paní učitelka, zhasíná světla a říká: „Děti, je čas spát.“ Promiňte, to jsem se asi spletl. Nechme to takhle, zbytek večera je pro náš účel zcela nepodstatný. A máme tu další den - čtvrtek. Ráno, hned po snídani vyrážíme směr Petřín. Prošli jsme veškeré dostupné atrakce a pomalu, ale jistě míříme na Pražský hrad. Po prohlédnutí areálu Pražského hradu se nám daří opakovaným bombardováním obměkčit paní učitelku, která nás posílá se posilnit. Já a pár přátel se přesouváme nadzvukovou rychlostí do McDonalds. Následuje prohlídka areálu Vyšehradu. A jak plyne čas, najednou jsme na hotelu a opět se povalujeme a čekáme, až nastane ten správný čas na cestu do divadla. Mnoha lidem se tato akce příčí. Jejich odpor zcela nechápu, avšak věřím, že v průběhu několika hodin změní svůj názor. Představení překonává mé očekávání a dovolím si říci, že tahle akce je vrchol našeho výletu. Po skončení představení se splnili mé předtuchy a všichni byli po představení dobře naladěni. Dostali jsme rozchod a zanedlouho potom už ležíme ve svých postelích. Je tu páteční ráno a opět se ihned po snídani vydáváme na cestu. Tentokrát do Technického muzea. Expozice je krásná, avšak únava je značná, proto jsem si našel nového kamaráda-sedačku. Po prohlídce zní instrukce jasně: ‚Posilnit se, dojít si na hotel pro zavazadla a dostavit se na nádraží.‘ Následuje už jen cesta vlakem do Olomouce, to však nesplňuje podmínky pro reportáž, je to spíše taková hororová povídka plná potu, zmatku, nadávek od cestujících a naší snahy dostat se na rezervovaná místa v přeplněném rychlíku. Jančík Marek
