Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra:
Katedra historie
Studijní program: Specializace v pedagogice Studijní obor:
Český jazyk a literatura - historie
Listopad 1989 na VŠST v Liberci November 1989 on VŠST Liberec Bakalářská práce: 13–FP–KHI–0055
Autor:
Podpis:
Jiřina Bumbová
Vedoucí práce:
Mgr. Lozoviuková Kateřina, Ph.D.
Konzultant:
PhDr. Jaroslav Pažout, Ph.D.
Počet stran
grafů
obrázků
tabulek
pramenů
příloh
74
0
0
0
17
16+CD +DVD
V Liberci dne: 25.07. 2013
Čestné prohlášení Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo:
Listopad 1989 na VŠST v Liberci Jiřina Bumbová P09000796
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 25. 07. 2013 Jiřina Bumbová
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především Mgr. Kateřině Lozoviukové, Ph.D. za odborné rady, připomínky a trpělivost při vedení této bakalářské práce. Dále pak PhDr. Jaroslavu Pažoutovi, PhD. za pomoc při vyhledávání materiálů a pamětnici paní RNDr. Aleně Kopáčkové, PhD. za přínosný rozhovor k dané problematice. V neposlední řadě patří mé díky Severočeskému muzeu v Liberci, především PhDr. Markétě Lhotové, za možnost použít archivní materiály. Za zprostředkování materiálů z archivu ABS bych ráda poděkovala Bc. Markétě Těthalové. Mé velké díky patří také mé rodině a Danielu Reisovi za všestrannou podporu během mého vysokoškolského studia.
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá činností Stávkového výboru studentů Vysoké školy strojní
a textilní
v Liberci.
Úvodní
část
je
věnována
postavení
studujících
v Československu mezi lety 1968 až 1989 a nezávislým iniciativám a opozičním sdružením působícím v tomtéž období. Třetí kapitola popisuje obecné události v Československu, čtvrtá průběh událostí tzv. sametové revoluce v Liberci. Další kapitola se zabývá historii VŠST v Liberci od jejího založení do roku 1989. Hlavní část práce popisuje činnost Stávkového výboru VŠST v průběhu tzv. sametové revoluce v Liberci
od 17.
listopadu
1989
do 15.
ledna
1990,
kdy se konaly
volby
do akademického senátu vysoké školy.
Klíčová slova: Stávkový výbor VŠST, Vysoká škola strojní a textilní v Liberci, studentské hnutí, revoluce, stávka, normalizace, Občanské fórum
Abstract This bachelor's thesis describes activities of the strike committee of students of the Technical university of Mechanical Engineering and Textile Engineering of Liberec (VSST). Initial section is dedicated to description of position of students in Czechoslovakia in years 1968 – 1989. It also covers independent initiatives and opposition groups during this era. The next two chapters track major events in Czechoslovakia and the progress of velvet revolution in Liberec. Next chapter maps history of the VSST from time of it's founding in 1953 until the revolution in 1989. The main body of the thesis analyses position and activities of the strike komimttee during the velvet revolution in Liberec between 17. November 1989 and 15. January 1990 when elections into academic senate of the (VSST) took place.
Keywords: the Strike committee of VSST, Technical university of Mechanical Engineering and Textile Engineering of Liberec, the student movement, revolution, strike, normalization, the independent election
Zusammenfassung Diese Bachelorarbeit befasst sich mit der Tätigkeit vom Streikkomitee der Studenten der Hochschule für Maschinenbau und Textiltechnik in Liberec. Der erste Teil behandelt einerseits die Position der Studierenden in der damaligen Tschechoslowakei zwischen 1968 und 1989, andererseits die unabhängige Bürgerinitiativen und Oppositionsvereine, die in demselben Zeitraum. Das dritte Kapitel richtet sich an allgemeine Ereignisse in der Tschechoslowakei, das vierte Kapitel an den Verlauf der Samtenen Revolution. Das nächste Kapitel beschafft sich mit der Historie der Hochschule für Maschinenbau und Textiltechnik in Liberec, und zwar seit ihrer Gründung bis 1989. Der Hauptteil von dieser Bachelorarbeit beschreibt die Tätigkeit vom Streikkomitee der Hochschule für Maschinenbau und Textiltechnik, und zwar im Laufe der Samtenen Revolution in Liberec (von 17. September 1989 bis 15. Januar 1990, also zu der Zeit, als die Wahl des Akademisches Senats stattgefunden wurde.
Stichwort: Streikkomitee der VSST Studenten, Hochschule für Maschinenbau und Textiltechnik in Liberec, Studentenbewegung, Forum.
Revolution, Streik, Normung, Civil
Obsah Úvod...............................................................................................................................11 Kritika pramenů a literatury..........................................................................................14 Kritika pramenů.......................................................................................................14 Kritika literatury.......................................................................................................16 1 Události před rokem 1989.........................................................................................18 1.1 Studující v 70. a 80. letech 20. století...............................................................18 1.2 Neoficiální opoziční hnutí.................................................................................23 1.2.1 Hnutí revoluční mládeže...........................................................................23 1.2.2 Nezávislé iniciativy a sdružení od 70. let 20. století.................................24 2 17. listopad 1989 a události následující.....................................................................28 3 Rok 1989 v Liberci....................................................................................................33 3.1 Liberecko před rokem 1989..............................................................................33 3.2 Listopad 1989 v Liberci....................................................................................34 4 Historie VŠST od založení do roku 1989..................................................................43 5 Vysoká škola strojní a textilní v roce 1989................................................................47 5.1 Dění bezprostředně po 17. listopadu.................................................................47 5.2 Události prosince 1989.....................................................................................55 5.2.1 Koncert Karla Kryla..................................................................................55 5.2.2 Pokračování stávky studentů.....................................................................57 6 Změny na půdě VŠST v roce 1990............................................................................60 7 Vybraní členové Studentského výboru VŠST............................................................62 7.1 Ivo Luňák – předseda SV VŠST.......................................................................62 7.2 Jarmila Pešlová – členka SV VŠST a Celostátního stávkového výboru...........63 7.3 Tomáš Šponar – člen SV VŠST, zástupce v Koordinačním centru OF.............64 Závěr..............................................................................................................................65 Seznam pramenů a literatury.........................................................................................67 Prameny...................................................................................................................67 Literatura..................................................................................................................69 Seznam příloh................................................................................................................72
Seznam zkratek AMU
Akademie múzických umění
ČNR
Česká národní rada
ČSL
Československá strana lidová
ČSS
Československá strana socialistická
ČVUT
České vysoké učení technické
DAMU
Divadelní akademie múzických umění
DFXŠ
Divadlo Františka Xavera Šaldy
FS
Federální shromáždění
HOS
Hnutí za občanskou svobodu
HRM
Hnutí revoluční mládeže
KBSE
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě
KC OF
Koordinační centrum Občanského fóra
KNV
Krajský národní výbor
KSČ
Komunistická strana Československa
MěstNV
Městský národní výbor
MŠMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
NDR
Německá demokratická republika
NMS
Nezávislé mírové sdružení – iniciativa za demilitarizaci společnosti
OF
Občanské fórum
OKRK
Okresní kontrolní a revizní komise
ONV
Okresní národní výbor
OV KSČ
Okresní výbor Komunistické strany Československa
OV NF
Okresní výbor národní fronty
PdF UK
Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
PPU
The Plastic People of the Universe
SKNV
Severočeský krajský národní výbor
SKV
Severočeský krajský výbor
SML
Severočeské muzeum v Liberci
SNB
Sbor národní bezpečnosti
SOkA
Státní okresní archiv
SPŠ
Střední průmyslová škola
SSM
Socialistický svaz mládeže
SSSR
Sovětský svaz socialistických republik
StB
Státní bezpečnost
SV VŠST
Stávkový výbor VŠST
SVS
Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy
SVS ČSR
Svaz vysokoškolského studentstva České socialistické republiky
UK
Univerzita Karlova
ÚV NF
Ústřední výbor národní fronty
VB
Veřejná bezpečnost
VONS
Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných
VPN
Verejnosť proti násiliu
VŠST
Vysoká škola strojní a textilní
Úvod Vezmeme-li v potaz, že od listopadu 1989 uběhlo již téměř 24 let, zdá se zajímavé, jak je toto téma neustále živé. I když je námět tzv. sametové revoluce a studentského hnutí ustavičně hojně zpracováván, více publikací se věnuje dění v Praze. Zpracování regionálních událostí se poskytuje mnohem méně prostoru. Ale i tak nesmíme zapomínat, že i v Liberci se pořádaly demonstrace a různé meetingy. Nejen liberečtí občané sestavovali požadavky, v celonárodním, ale i regionálním měřítku. Hnací silou „revoluce“ se po celé republice stali vysokoškolští studující. Proto je hlavním cílem této bakalářské práce přiblížit prostředí a práci jak studujících, tak i zaměstnanců Vysoké školy strojní a textilní v Liberci. Stěžejními podklady pro sepsání práce byly vydané odborné, ale i populárně naučné publikace, informace z celostátního i regionálního tisku, pramenné materiály ze Státního okresního archivu v Liberci, SOkA v Liberci a Archivu bezpečnostních složek z pobočky Brno-Kanice. V neposlední řadě jsem využila i videozáznamů Pavla Beňa a rozhovor s přímou pamětnicí tehdejších událostí. První
kapitola
je
zaměřená
na postavení
studujících
v československé
společnosti od příjezdu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Toto datum se stalo mezníkem v dějinách celého Československa a zasáhlo i do svobod a aktivit studujících nejen na vysokých školách. S nástupem normalizace začali být studující pod drobnohledem. Posudky, které psali učitelé při ukončení jejich školní docházky jak na základní, tak i na střední škole, měly vliv na možnosti jejich dalšího studia. Mnozí studující nebyli na základě nevhodného posudku přijati na vysokou školu, na kterou se hlásili. Studující, kteří v té době už studovali, mohli být ze studia vyloučeni. Pravé důvody vyloučení bývaly maskovány neplněním studentských povinnosti 1. Kromě toho byly potlačené mnohé aktivity studenstva, například i volné vydávání studentských časopisů. Od druhé poloviny sedmdesátých let mohly být vysokoškolské časopisy vydávány pouze pod hlavičkou a kontrolou organizace SSM. Ve druhé polovině 1 Například v roce 1988 byl ze studia na VŠST vyloučen zahraniční student Gendendaramyn Ganchuu. 28. října 1988 byl zadržen v Praze během účasti na demonstraci na Václavském náměstí, podle StB sympatizoval s názory opozice. Studium na vysoké škole mu bylo ukončeno právě pro neplnění studijních povinností. Více viz ABS, fond Správa Státní bezpečnosti (StB) Ústí nad Labem II. díl. Přírůstek Ústí z roku 1994, karton 51, mládež. s. 3.
11
docházelo k uvolňování cenzury obsahu. V jednotlivých podkapitolách přibližuji některé iniciativy a sdružení, které vznikaly od poloviny sedmdesátých let. Členy těchto uskupení bývali často mladí lidé a u mnohých z nich se tak formovaly názory a postoje, které ovlivnily dění konce let osmdesátých. Druhá kapitola se věnuje chronologickému zpracování národních událostí po 17. listopadu 1989. Považuji ji za důležitou pro přiblížení atmosféry a pochopení širších souvislostí v kapitole třetí, která popisuje dění přímo v Liberci. Stručná chronologie libereckých událostí nezaznamenává veškeré akce, které se v Liberci či jeho okolí uskutečnily. Poukazuje pouze na hlavní události a také nezanedbatelnou počáteční úlohu studujících středních škol. Protože středoškoláci byli v Liberci těmi, kdo vyrazili jako první do ulic a vyzývali posluchače vysoké školy k vyhlášení stávky. Čtvrtá kapitola pojednává o historii Vysoké školy strojní a textilní v Liberci od jejího založení až do roku 1989, resp. zmiňuje i rozvoj školy v devadesátých letech. Na historických souvislostech a konkrétních případech některých studujících je vykreslená atmosféra normalizačního vysokého školství. Pro stěžejní kapitolu Vysoká škola strojní a textilní v roce 1989 se mi jako nejpřehlednější jevilo využití chronologického popisu událostí v komparaci s událostmi libereckými. Členové Stávkového výboru VŠST se účastnili všech demonstrací a jednání jak mezi členy vznikajících občanských fór, tak i se zástupci vládnoucí garnitury. I proto jsou některé události zmíněny v obecné kapitole o Liberci a zároveň i v kapitole věnované vysokoškolským studujícím, kde jsou však analyzovány právě z pohledu Stávkového výboru VŠST. V následující kapitole je shrnuto ukončení stávkové pohotovosti studentského výboru, volby do akademického senátu vysoké školy a změny, které nastaly po vzniku nové vlády. Kromě úprav daných nově vydaných zákonem o vysokých školách se na VŠST odsouhlasila změna struktury a délky studia. Inženýrské studium se prodloužilo na pět let, jako tomu bylo před restrukturalizací v 70. letech Poslední kapitola ve zkratce informuje o životě třech vybraných studentských představitelů Stávkového výboru VŠST. Jedná se o předsedu výboru Ivo Luňáka, Jarmilu Pešlovou, která zastupovala liberecké studentstvo v Celostátním stávkovém 12
výboru v Praze a Tomáše Šponara, studentského zástupce v libereckém Koordinačním centru Občanského fóra.
13
Kritika pramenů a literatury
Kritika pramenů Jako pramennou základnu pro téma Stávkového výboru VŠST jsem použila hlavně rešerši dobového tisku a materiály z archivu Severočeského muzea v Liberci. Z celostátního tisku se jednalo o Rudé právo z popisovaných událostí. V tomto deníku je jasně zřetelná tendenčnost a poplatnost době svého vzniku. Z regionálních periodik jsem využila články uveřejňované v denících Vpřed a Průboj od poloviny listopadu 1989 do konce ledna 1990. Průboj vydával severočeský KV KSČ. Vpřed spadal pod taktovku OV KSČ a ONV v Liberci. V průběhu listopadu jsou patrné změny v rétorice obou médií. Až do generální stávky 27. listopadu 1989 stojí noviny názorově za svými vydavateli. Deník Vpřed například 26. listopadu vydal mimořádné číslo 2 odrazující od účasti na generální stávce a obsahující prohlášení většiny funkcionářů v kraji. Od tohoto vydání se někteří redaktoři veřejně distancovali3. V následujících dnech a týdnech toto periodikum začalo objektivně popisovat dané události a dávalo na svých stránkách prostor pro vyjádření členů Stávkového výboru VŠST, Občanského fóra a různých nezávislých iniciativ. V lednu 1990 se podnázev Vpředu proměnil v Okresní noviny Národní fronty a ONV v Liberci a změnil barevnost z červené na modrou4. Tímto se noviny zcela distancovaly od svého předchozího zaměření. Průboj se déle držel své původní koncepce a informace o dění v Liberci otiskoval v mnohem menší míře. Od prvního čísla v lednu 1990 používal podnázev deník demokratické levice5. Mnohé informace, hlavně letáky a fotografie Stávkového výboru VŠST jsou uložené v Severočeském muzeum Liberec, ve sbírce Socialismus6. I přes to, že sbírka není dosud zpracována a je tedy nepřístupná pro nahlížení, mi paní doktorka Markéta Lhotová umožnila do dokumentů nahlédnout a některé materiály si ofotit, za což bych jí 2 Zvláštní vydání Vpředu in: Vpřed, roč. 30, 26.11., 1989. 3 Prohlášení novinářů viz Čtenářům Vpředu, in: Vpřed, roč. 30, č. 96. s. 1. 4 Viz Vpřed, roč. 31, č. 1. 5 Viz Průboj, roč. 42, č. 1. 6 Viz archiv Severočeského muzea Liberec, sb. Socialismus, rok 1989.
14
ještě jednou velice ráda poděkovala. Z dalších archivních pramenů bych zmínila fond Správa Státní bezpečnosti (StB) Ústí nad Labem II. díl uložený v Archivu bezpečnostních složek7. Fond obsahuje důležité informace o agenturní činnosti na VŠST, sledování studujících i pedagogů a průběh řešení případů týkajících se některých z nich. Zkoumané kartony bohužel neobsahují informace o událostech od listopadu 1989. Za zprostředkování materiálů z tohoto fondu bych velice ráda poděkovala Bc. Markétě Těthalové. Pro získání obecného přehledu o dění v Liberci byly využity některé informace z fondů Textilní škola Liberec a Městský národní výbor Liberec, uložených v SOkA Liberec. Důležitým archivním pramenem se staly videonahrávky Pavla Beňa, které v průřezu zaznamenávají celý průběh tzv. sametové revoluce v Liberci a činnost Stávkového výboru VŠST. Většina záznamů je přístupná na videokanále Pavla Beňa na webových stránkách Youtube8 a jedná se o sestřihy autentických záběrů jednotlivých stěžejních událostí v Liberci. Druhou částí těchto pramenů jsou rozhovory s některými účastníky tzv. sametové revoluce z roku 2010. Na základě metody orální historie byl uskutečněn rozhovor s narátorkou RNDr. Alenou Kopáčkovou, Ph.D., která v roce 1989 byla zaměstnána jako odborná asistentka na strojní fakultě. Narátorka si nevybavovala konkrétní data jednotlivých událostí, dále označila nepřesně místo konání setkání studujících s funkcionáři a zaměstnanci9. Na druhou stranu velice barvitě vylíčila atmosféru, která na škole i ve městě panovala. A díky své návštěvě v Praze upozornila na rozdíly v obou místech. Získané informace posloužily pro vykreslení atmosféry doby a upřesnění některých konkrétních situací týkajících se pozice zaměstnanců VŠST. Dále jsem měla možnost nahlédnout do jejího osobního archivu obsahujícího informace ke studiu. Paní proděkanka má uložené docházkové archy všech svých studentů. Na jejich základě bylo možné zrekonstruovat průběh výuky v akademickém roce 1989 – 1990. Nadále též vlastní kopie zápisů Akademického senátu Strojní fakulty, jehož byla členkou 10. V materiálech jsme také 7 Fond viz ABS, fond Správa Státní bezpečnosti (StB) Ústí nad Labem II. 8 Dostupné online z: https://www.youtube.com/user/praceavztahy 9 O setkání studujících s funkcionáři více viz s. 46. 10 Kopie 1. zápisu schůze akademického senátu fakulty strojní viz obrazová příloha č. 15.
15
nalezly knihu popisující rehabilitace zaměstnanců po roce 1990. S ohledem na ochranu osobních údajů mě však požádala, abych konkrétní informace o jednotlivých osobách nezveřejňovala. V případě kapitol o obecných událostech týkajících se období normalizace jsem využila materiály sbírky VONS uložené v knihovně Libri prohibity. A to hlavně bulletin liberecké pobočky Nezávislého mírového sdružení – iniciativy za demilitarizaci společnosti. Dále pak edici dokumentů k tématice Jana Palacha Akce „Palach“11 v knize Jan Palach '69 od Petra Blažka.
Kritika literatury Při psaní bakalářské práce jsem se opírala o několik stěžejních publikací. V úvodní kapitole věnované studenstvu v době normalizace jsem čerpala především z knih Jaroslava Pažouta Mocným navzdory12 a edice dokumentů Hnutí revoluční mládeže13. Dále pak z publikace Milana Otáhala Studenti a komunistická moc14. V kapitole pojednávající o obecných událostech tzv. sametové revoluce jsem čerpala z Roku zázraků15 od Timothyho Gartona Ashe, Velkého převratu či snad revoluce sametové?16 od Jana Měchýře. Dále pak z publikací Jiřího Suka Chronologie zániku komunistického režimu v Československu17 a Labyrintem revoluce18. V případě 11 BLAŽEK, Petr: Akce „Palach“. Edice dokumentů z provenience ministerstva vnitra, In: BLAŽEK, Petr. et al. Jan Palach ´69. Praha: Togga – FF UK – ÚSTR, 2009. 640 s. 12 PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Praha: Prostor, 2008. ISBN 978-80-7260-186-8, 342 s. 13 PAŽOUT, Jaroslav. Hnutí revoluční mládeže 1968-1970: edice dokumentů. Praha : Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, 2004. ISBN 80-7285-044-X. 143 s. 14 OTÁHAL, Milan. Studenti a komunistická moc v českých zemích 1968 - 1989. Praha, Dokořán, 2003. ISBN 80-86569-52-7, 230 s. 15 ASH, Timothy Garton. Rok zázraků : Svědectví o revoluci roku 1989 ve Varšavě, Budapešti, Berlíně a Praze. 2. vyd. Praha, Paseka 2009. ISBN 978-80-7432-009-5. 134 s. 16 MĚCHÝŘ, Jan. Velký převrat či snad revoluce sametová?, 1. vyd., Praha, Progetto 1999, ISBN 8086366-00-6, 359 s. 17 SUK, Jiří. Chronologie zániku komunistického režimu v Československu 1985-1990. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 1999, ISBN 80-85270-88-9. 143 s . 18 SUK, Jiří. Labyrintem revoluce: aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize: (od listopadu 1989 do června 1990). Praha, Prostor 2003, ISBN 80-7260-099-0, 507 s.
16
regionálních událostí mi byla nápomocná Kniha o Liberci19, jejímž editorem byl Roman Karpaš. Kromě již vydaných publikací jsem se opírala i o diplomovou práci Jany Motyčkové Pád komunistického režimu v roce 1989 na Liberecku20, která liberecké události popisuje velice přehledně a dopodrobna. Základní informace o historii VŠST jsou postavené v zásadě na kapitole Miloslavy Melanové21 v publikaci vydané k 50. letům existence VŠST. Monografie zpracovávající toho téma zatím neexistuje. V hlavní kapitole celé práce jsem se kromě již zmíněných publikací a archivních materiálů opírala o knihu Sto studentských revolucí: studenti v období pádu komunismu – životopisná vyprávění22, která vznikla ve spolupráci Milana Otáhala a Miroslava Vaňka.. Celkový seznam použitých pramenů a literatury je uveden na konci práce.23
19 KARPAŠ, Roman, et al. Kniha o Liberci, 2. vyd., Liberec, Dialog 2004, ISBN 80-86761-13-4, 704 s. 20 MOTYČKOVÁ, Jana. Pád komunistického režimu v roce 1989 na Liberecku. Diplomová práce, KHI TUL. 2010, vedoucí práce PhDr. Jaroslav Pažout, Ph.D. 239 s. 21 MELANOVÁ, Miloslava: Historie Technické univerzity v Liberci, in.: Technická univerzita v Liberci – 50 let 1953 – 2003, Liberec, Technická univerzita v Liberci 2003, ISBN 80-7083-695-4, s. 9 – 23. 22 OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav: Sto studentských revolucí : studenti v období pádu komunismu - životopisná vyprávění, Praha , Lidové noviny 1999. ISBN 80-7106-337-1, 859 s. 23 Seznam pramenů a literatury viz s. 67-69.
17
1 Události před rokem 1989
1.1 Studující v 70. a 80. letech 20. století Okupace Československa výrazně zasáhla celou českou společnost. Podepsání moskevského protokolu a smlouva o dočasném pobytu vojsk varšavské smlouvy radikalizovaly také skupiny studentů vysokých škol24. 28. října u příležitosti výročí založení první republiky vyšli studenti do pražských ulic. Vymezili se proti moskevskému protokolu a proti zásahům vládní moci při veřejných shromážděních Z 77 osob zadržených VB bylo 20 studentů 25. Další manifestace se konala 6. a 7. listopadu během výročí Říjnové revoluce. Ta měla také protisovětský charakter. Strhávaly se sovětské vlajky a demonstranti se pokusili na několika místech stavět barikády. Za pomoci Veřejné bezpečnosti a Lidových milic došlo k potlačení nepokojů..26 Ze 167 zadržených bylo 30 studentů vysokých škol a 15 studentů středních škol a učilišť.27 Brutální zásah bezpečnostních složek studující radikalizoval. Pod hlavičkou Akčního výboru pražských studentů začaly napříč fakultami vznikat jednotlivé akční výbory. Jejich hlavním cílem byly přípravy manifestací a dalších akcí během Mezinárodního dne studentstva 17. listopadu. Manifestační průvod v Praze však odbor pro vnitřní věci Obvodního národního výboru v Praze 1 zakázal28. Kromě Prahy probíhaly demonstrace i na dalších vysokých školách, jak v Čechách a na Moravě, tak i na Slovensku. Zmiňme například vysoké školy v Brně a v Českých Budějovicích, kde studující 7. listopadu bojkotovali výuku29. Oproti Praze byl v Liberci vzpomínkový pochod studentů dne 17. listopadu povolen. Povolení udělil Městský národní výbor v Liberci. Okresní národní výbor 24 K problematice více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 23. 25 PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 121. Milan Otáhal uvádí počet 22 studentů. Více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 171. 26 Více k listopadové manifestaci viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 25. 27 Informace o zadržených studentech viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 171. 28 K problematice více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 124. 29 K problematice více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 121.
18
v Liberci s tímto nesouhlasil a žádal prošetření udělení povolení. I přes tyto komplikace se pochod uskutečnil. Na dva tisíce studujících z vysokých a středních škol, jejich pedagogů a dalších lidí šlo z areálu VŠST do Lidových sadů. Na celý průběh manifestace dohlížely bezpečnostní složky30. Reakce mocenského aparátu vyprovokovala studenty k vyhlášení okupační stávky. K jejímu zahájení došlo v pondělí 18. listopadu v osm hodin ráno a měla trvat do středeční dvacáté hodiny. Požadavky stávkujících byly shrnuty do tzv. Studentského desatera.. To bylo přijato 11. listopadu 1968 Svazem vysokoškolského studentstva Čech a Moravy a v zásadě vycházelo z Akčního programu KSČ. Studující v něm požadovali respektování lidských práv, dodržování svobody slova, shromažďovací a spolčovací svobody, vědeckého bádání a umělecké tvorby.31. Této stávky se zúčastnily prakticky všechny vysoké školy a většinou veřejnosti byla podporována32. I přes to však studující nedosáhli splnění svých požadavků a stávka, která byla považovaná za nejvýznamnější vystoupení studentů po roce 1948 byla hodnocená jako neúspěšná.33 Dalším impulsem k projevu studujících se stalo sebeupálení studenta FF UK Jana Palacha v lednu 1969. V jednom ze svých posledních dopisů, v tomto případě adresovaném Svazu českých spisovatelů, jasně formuluje požadavky na zrušení cenzury a snahy o aktivizaci české společnosti: „[...] naše národy se octly na pokraji beznaděje a odevzdanosti, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit svědomí národa“34. Jakmile se informace o jeho činu rozšířila mezi veřejnost, začaly spontánně probíhat manifestace a smuteční tryzny. Palachův pohřeb v neděli 25. ledna přerostl v mohutnou demonstraci, které se zúčastnilo na 100 tisíc lidí. Vyhlásila se pohotovost policie a armády. Posílena kontrola zpráv, které se dostávaly do médii. Mimo jiné bylo ze země vyhoštěno několik zahraničních novinářů.35 Posluchači jednotlivých vysokých škol během celého týdne vydávali prohlášení a pořádali různé vzpomínkové akce. V Brně například došlo 21. ledna k přejmenování 30 K průběhu pochodu více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 124. 31 Více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 124. Celý text desatera in: PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, obrazová příloha č. 73. 32 K problematice více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 124 – 129. 33 Bližší informace o důvodech neúspěchu stávky viz OTÁHAL, Milan., pozn. 14, s. 26. 34
BLAŽEK, Petr, pozn. 11, s. 363. Originály Palachových dopisů jsou uloženy v Archivu
bezpečnostních složek, ve fondu Akce Palach, H 682. 35 O událostech kolem činu Jana Palacha pojednává podrobně publikace BLAŽEK,Petr., pozn. 11, 367 s.
19
vysokoškolských kolejí. Na VŠST prošel městem dva dny po pohřbu vzpomínkový průvod spojený s manifestací. Objevovala se hesla odkazující na Palachův poslední dopis, žádající například zrušení cenzury.36 Požadavky studujících, vycházející z listopadového „Desatera“, ani požadavky Jana Palacha splněny nebyly. V reakci na to se měsíc po Palachově pohřbu, v den výročí únorového převratu, upálil středoškolský student Jan Zajíc37. V březnu 1969 studující reagovali na situaci týkající se Jugoslávie. ÚV KSČ odmítlo vyslat delegaci na IX. sjezd Svazu komunistů Jugoslávie. Stávku svolal pražský studentský parlament na 14. března. Zúčastnilo se jí několik tisíc lidí. Cílem pochodu bylo jugoslávské velvyslanectví. Kromě pražských studentů se tohoto pochodu účastnila i skupina posluchačů VŠST. Ti se vydali pěšky do Prahy a na jugoslávském velvyslanectví předali pozdravnou rezoluci a vyjádřili svoji podporu Jugoslávii38. Studentská opozice pomalu slábla. Jedna z posledních stávek, které se už účastnily pouze některé školy a fakulty, souvisela s odvoláním Alexandra Dubčeka a proběhla v dubnu 1969. Avšak bez výraznějšího zájmu jak veřejnosti, tak i samotných studujících. Oficiálně byla stávka zakázána Ministerstvem školství a i na nátlak vedení škol byla brzy ukončena39. Útlum studentských aktivit koresponduje s celospolečenskou situací. Po zvolení Gustava Husáka do vedení KSČ započalo období, dnes označované jako normalizace. V červnu došlo k oficiálnímu zákazu SVS. Udávaným důvodem bylo rozhodnutí kongresu SVS nevstoupit do Národní fronty. Tato instituce byla nahrazena stranou podporovaným Svazem vysokoškolského studentstva České socialistické republiky 40. V září téhož roku vydalo ministerstvo školství, vedené nově jmenovaným ministrem Jaromírem Hrbkem, zákaz vydávání všech studentských časopisů na vysokých školách. V průběhu druhé poloviny roku 1969 došlo ke zřízení Ústavů marxismuleninismu na vysokých školách. A začaly probíhat prověrky zaměstnanců i studentů 36 Více k průběhu smuteční tryzny viz KAŠPAŠ, Roman, pozn. 10, s. 474. 37 Více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 134. Vyšetřovací spisy a další informace jsou uložené v ABS, např. fond Hlavní velitelství Veřejné bezpečnosti ČSR (1969 – 1975) obsahující tzv. zprávy o mimořádných událostech. 38 Státní okresní archiv v Liberci, fond Městský národní výbor Liberec, inv. č. 146, kronika města Liberce 1966 – 1970, rok 1969, str. 20 – 21, zápis ze dne 14. 3. 1969. 39 Více k tématu viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 137. nebo OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 35 – 37. 40 Více k tématu SVS a zřízení SVS ČSR viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 138 – 140.
20
škol. Zaměstnanci, kteří nevyhovovali podmínkám prověrek, byli propuštěni. Kvalitní pedagogické pracovníky tak mnohdy nahradili zaměstnanci s vhodným politickým posudkem.41 Kromě pedagogů byli postihováni i posluchači vysokých škol, kterým za vyjadřování vlastních postojů hrozilo vyloučení ze studia. Teprve koncem 70. a na počátku 80. let docházelo, i u studujících k probouzení se z letargie42. Velký vliv na názory studujících měla pochopitelně rodina a společnost, ve které se pohybovali. Dorůstala nová generace, na vysoké školy přicházeli mladí lidé bez přímé zkušenosti z roku 196843. Názory a postoje posluchačů se objevovaly ve vysokoškolských časopisech, které byly vydávány legálně pod hlavičkou SSM. Nejvíce časopisů se začalo šířit po roce 1987. Souviselo to právě s novou generací studujících, která se chtěla aktivně zapojovat do veřejného života44. Důležitým prvkem v aktivizaci studujících byly studentské kluby, které se zaměřovaly na alternativní kulturu. Dalším stupínkem se pak stal vznik tzv. studentských fór. Potřeba diskuze a vyjádření názorů vedla i k otevřeným protirežimním projevům.45 Tak jako studující veřejně vystoupili po smrti Jana Palacha v roce 1969, dokázali se spojit i během dvacátého výročí Palachova činu. Třetí lednový týden dnes nazývaný jako Palachův se vyznačuje množstvím pořádaných demonstrací a happeningů po celém Československu. Zásah bezpečnostních složek byl předem promyšlený a připravený. 41 Příkladem může být osud prof. Ing. Zdeňka Kováře, Csc. z liberecké vysoké školy. Profesor Kovář habilitoval v roce 1968 na VŠST a následně zde přednášel. Po personálních čistkách musel školu v r. 1970 opustit. Mezi lety 1970 až 1979 pracoval jako řidič v ČSAO a libereckém skladu n. p. Izolace. Následujících deset let byl projektantem motorů v LIAZu v Jablonci nad Nisou. Po rehabilitaci v roce 1990 byl 15. ledna zvolen děkanem Fakulty strojní VŠST. V průběhu roku jmenován profesorem a od října téhož roku vystřídal profesora Stříže na pozici rektora VŠST. Informace o profesoru Kovářovi viz ROSKOVEC, Vladimír. Vysoké školy 1990-2005, in: Aula, roč. 13, 2005, č. 3. s 47. 42 Netýkalo se pouze studujících, souviselo to s celkovým stavem společnosti v rámci vlivu perestrojky (přestavby), která uvolňovala normalizační okovy. Více k příčinám změn ve společnosti např. viz BALÍK, Stanislav. Komunistický režim v Československu a přechod k demokracii. in: Patnáct let od 17. listopadu 1989. Praha : CEP, 2005, ISBN 80-86547-39-6. s. 41 – 52. 43 Oproti generaci svých rodičů nebyli zatíženi prožitky z Pražského jara a následné okupace. Více k tomuto tématu viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 67. 44 K jednotlivým studentským časopisům více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 80 – 102. 45 Více k existenci studentských klubů a fór viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 102 – 111.
21
Docházelo tak k násilnému rozhánění demonstrací. V reakci na to vydali např. posluchači AMU Stanovisko fakultních organizací AMU a studentů denního studia AMU k událostem na Václavském náměstí ve dnech 15. - 20. ledna 1989, kde odsoudili zásah bezpečnostních složek a žádali (blíže nespecifikovanou) demokratizaci46. Dva studenti PdF UK byli kvůli své přítomnosti na demonstracích a následnému zadržení vyloučeni ze studia. To vyvolalo nesouhlas dalších posluchačů a proti jejich vyloučení podepsala petici téměř čtvrtina studujících fakulty.47 Odvaha podepisovat petice rostla. V průběhu jara mnohem více posluchačů vysokých škol48 podepsalo například i petici Několik vět nebo petice žádající propuštění konkrétních uvězněných osob49. Celkově však studenti vystupovali převážně nejednotně. V okruhu pražských škol se vytvořily skupiny studujících. Milan Otáhal uvádí dva hlavní proudy studujících z konce 80. let. Prvními jsou studentští aktivisté, kteří na základě svých zkušenosti nepovažovali ilegální akce za přínosné v cestě k jejich cíli. Stali se tak legálně fungující organizací pod SSM..50 Druhou skupinou byli tzv. nezávislí studenti, kteří naopak platformu SSM výrazně kritizovali a odmítali. Milan Otáhal uvádí, že někteří členové nezávislých studentů měli užší kontakty na disent51. Aktivita spočívala hlavně v budování nezávislých studentských orgánů a samospráv. Jejich přičiněním vznikl např. Nezávislý studentský aktiv, jenž odsoudil zásahy SNB během Palachova týdne 52. Vnitřní potřeba organizace vedla nezávislé studenty k vytvoření uskupení STUHA, které mělo být protiváhou SSM. K jeho založení došlo během října 1989.53 46 K aktivitě studujících AMU více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 112. 47 V vyloučení studentů více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 114. nebo rozhovor s Michalem Semínem viz OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav, pozn. 13, s. 696. 48 Signatáři petic se nedostávali do přímých konfliktů s orgány státní moci, přesto svým podpisem vystupovali z anonymity a hrozilo jim disciplinární řízení nebo i vyloučení ze studia. Více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 115. 49 Tyto informace se týkají spíše pražských vysokých škol, které byly radikálnější a otevřenější. Více k petičním akcích vysokoškoláků viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 114 – 117. Tématika mimopražských škol zatím nebyla podrobněji zpracována. 50 Více k aktivistům viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 67. 51 Více k tématu viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 71. 52 K požadavkům Nezávislého studentského aktivu více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 71. 53 Více ke vzniku a orientaci STUHY viz BENDA, Marek, et al. Studenti psali revoluci. Praha: Univerzum, 1990. ISBN 80-85207-02-8. s. 17 – 27.
22
Všeobecně je třeba říci, že studující z mimopražských škol byli v horším postavení. Tamní organizace SSM byly mnohem konzervativnější a neumožňovaly toho tolik jako organizace pražské. Milan Otáhal uvádí, že důležitou roli v případě regionálních škol sehrála hlavně divadla, která byla místem dobrovolného a neorganizovaného
sdružování
studujících
a umožňovala
navazovat
kontakty
i s divadelními spolky z dalších měst, např. během různých divadelních festivalů.54
1.2 Neoficiální opoziční hnutí Někteří studující měli vazby na disent, ať už jako rodinní příslušníci či přátelé disidentů, nebo v menší míře přímo jako jeho členové. Odvážnější studující byli členy různých nelegálních opozičních sdružení. Některá z těchto sdružení se orientovala přímo na mladou generaci. V následující kapitole proto budou ty nejznámější z nich zmíněny. Dále je třeba věnovat pozornost i jiným celonárodním organizacím, do kterých se zapojovala mladá generace.
1.2.1 Hnutí revoluční mládeže Skupinou, která se zformovala po srpnu 1968 a sdružovala ve svém středu převážně radikálně levicově orientované mladé lidi a studenty, bylo hnutí revoluční mládeže. HRM spolupracovalo s disentem. Někteří jeho členové byli v dalších letech význačnými postavami českého disentu. Mimo jiné patřili i mezi první signatáře Charty 7755. Uskupení bylo oficiálně založeno 2. prosince 1968 v klubovně na pražské vysokoškolské koleji Větrník. Zakládající manifest skupiny sepsal Petr Uhl 56 a kromě studentů sdružovala i různé intelektuály a v menší míře také dělníky57. Jednotlivé buňky 54 K aktivitě mimopražských vysokých škol více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 79. 55 Petruška Šustrová, Petr Uhl, Jaroslav Bašta nebo Ivan Dejmal se svými podpisy zařadili mezi prvních 241 signatářů. Více např. viz GRUNTORÁD, Jiří. Informace o Chartě 77. Brno: Doplněk, 1998. ISBN 80-7239-006-6. 628 s. Archivní materiály týkající se Charty 77 jsou uložené v archivu Československého dokumentačního střediska př Národním muzeu ve fondu Charta 77. 56 Petr Uhl promoval v roce 1963 na ČVUT, v době založení HRM byl středoškolským pedagogem. 57 Více o vzniku HRM viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 13, s. 8.
23
působily na některých fakultách UK a na Vysoké škole zemědělské. Myšlenkově mělo HRM blízko k tzv. nové levici, která v šedesátých letech silně ovlivňovala hlavně dění na západě. Výrazně o sobě HRM dalo slyšet v srpnu 1969. První výročí okupace chtěli členové HRM využít k mobilizaci obyvatelstva proti normalizačním tendencím vlády. Ve velkém množství šířili letáky vyzývající k projevům odporu. Dva z nich byly podepsány krycím názvem Revoluční socialistická strana (Československo), který HRM začalo používat.58 Po násilném potlačení demonstrací ze srpna 1969 došli členové HRM k názoru, že je třeba jejich činnost, ke které se do té doby veřejně hlásili, přesunout do ilegální sféry. Došlo k rozdělení struktury skupiny na menší buňky a jednotliví členové používali krycí jména. Přes to bylo hnutí monitorované Státní bezpečností. Na přelomu roku 1969 došlo k zatýkání hlavních postav HRM. Proces s obžalovanými proběhl až v roce 1971. V procesu bylo souzeno celkem 17 osob59. A původní obvinění z pobuřování bylo po výsleších překvalifikované na podvracení republiky.60 Podle Jaroslava Pažouta šlo v případě HRM o cílený zásah proti studentstvu, které bylo novými držiteli moci opodstatněně považováno za jednu z nejméně spolehlivých složek společnosti.“.61.
1.2.2 Nezávislé iniciativy a sdružení od 70. let 20. století Normalizace a upevnění moci komunistické strany a veřejné bezpečnosti vedlo, jak již bylo řečeno výše, k útlumu jednotlivých sdružení, k jejich rozpadu na menší skupiny. Všeobecně se mluví o tom, že se lidé uzavírali do sebe a byli obezřetnější v tom, kde a jak se pohybují a projevují. Atmosféra strachu a obavy ze zatčení byly velmi silné. Ke znovuzrození občanské aktivity vedlo podepsání Závěrečného aktu
58 Více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 13, s. 11. 59 Mezi stíhanými byla i západoněmecká studentka Sibylle Plogstedtová. Odsouzena byla ke dvěma a půl letům vězení. Po sedmnácti měsících došlo k jejímu propuštění a následnému vyhoštění z Československa. Více viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 13, s. 23 – 26. 60 Více k trestnímu stíhání členů HRM viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 13, s. 22 – 26. 61 Blíže viz PAŽOUT, Jaroslav, pozn. 12, s. 240.
24
Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě62 1. srpna 1975 v Helsinkách63, respektive jeho nedodržování v Československu. Porušování lidských práv a svobod bylo jedním z důvodů pozdějšího vzniku Charty 77. Druhým důvodem se stalo stíhání a následný proces s neoficiálními hudebními skupinami řadícími se k undergroundu. Jednalo se o kapely The Plastic People of the Universe a DG307. V roce 1976 se členové kapel a další příznivci undergroundu dostali před soud64. Obvinění z protistátní činnosti, následně překvalifikované na výtržnictví mělo tomuto hudebnímu směru dát nálepku opilců a společností odsuzovaných příživníků. Mezi veřejností však proces větší pozornost nevzbudil. Obhájcem PPU byl Otakar Motejl a veřejně se za ně postavili i protirežimní intelektuálové. Právě pronásledování kapely The Plastic People of the Universe bylo dalším impulsem k založení Charty 7765. Mladou generaci neoficiální hudební sféry lákaly a zajímaly. SNB v nich však viděla riziko. Její snahou bylo, aby se koncerty vůbec neuskutečňovaly. Hudebníci, ale i pořadatelé těchto akci byli často v monitorování StB66. Koncem 80. začaly polevovat normalizační tendence státu. Uvolňovalo se napětí i možnosti. Lidé začali říkat hlasitěji své názory a postoje. Milan Otáhal mluví o tom, že začala přicházet nová generace, která chtěla být slyšet. 67 Začala tak vznikat uskupení motivovaná ekologicky, umělecky i politicky. Ze skupin, které se orientovaly na mládež, lze jmenovat například České děti. Uskupení České děti vzniklo na konci května 1989 a profilovalo se jako monarchistická skupina, očekávající a požadující návrat krále. Neměli zájem fungovat jako politická 62 Jednání KBSE měla snížit napětí mezi Východní blokem a USA v rámci Studené války. Zisky v územním a mocenském vlivu SSSR měly kompenzovat dohody o dodržování lidských práv a svobod. 63 K problematice více viz THOMAS, C. Daniel: Helsinský efekt: mezinárodní zásady, lidská práva a zánik komunismu, 1. vyd., Praha, Academia 2007, ISBN 978-80-200-1506-8 , s. 94. 64 Více k procesu s PPU a DG307 například viz MACHOVEC, Martin (ed.). "Hnědá kniha" o procesech s českým undergroundem. Praha : ÚSTR, 2012. 515 s. 65 OTÁHAL, Milan. Normalizace 1969 – 1989, Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2002, ISBN 807285-011-3 s. 95. 66 Jako příklad může posloužit vzpomínka Ivo Luňáka, který v roce 1984 uspořádal dvojkoncert kapel Plexis a Visací zámek a byl za to vyloučen z SSM. Blíže viz jeho životopis v kapitole Vybraní členové Studentského výboru VŠST. 67 Více viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 66 – 67.
25
opozice, cílem spíš bylo, podle jednoho ze zakladatelů Petra Placáka, hledání vlastní identity a utvrzování se ve vlastních postojích68. Klíčovou roli České děti sehrály během dvacátého výročí okupace Československa. Vyrobily na deset tisíc letáků s pozvánkou na demonstraci na Václavském náměstí, které rozšiřovaly po celé Praze69. Další, na sklonku 80. let vzniklou, skupinou bylo Nezávislé mírové sdružení – iniciativa za demilitarizaci společnosti70. NMS se u tvořilo kolem mladých lidí pořádajících happeningy u tzv. Lennonovy zdi71 na Velkopřevorském náměstí v Praze na Kampě. Tato setkávání byla monitorována a rozháněná, i přes to se bezpečnostním složkám nepovedlo akcím zabránit. V roce 1988 přišlo ministerstvo vnitra s návrhem, aby se setkávání u Lennonovy zdi konala pod záštitou SSM. Aktivity NMS se soustředily převážně právě na alternativní kulturu a demilitarizaci společnosti, resp. možnost odmítnutí základní vojenské služby a její následné zrušení72. Pobočka NMS byla založena i v Liberci73. Z dalších sdružení můžeme jmenovat například Ekologickou společnost z dubna 1987, která vydávala nelegální Ekologický bulletin, který redigoval Ivan Dejmal 74. Otázka ekologie a čistého ovzduší se týkala nejvíce Severních Čech. V průběhu roku 1989 proběhly demonstrace na mnoha místech, za nejvýraznější se dají považovat protesty v Teplicích z poloviny listopadu, které svolal teprve šestnáctiletý učeň Zbyšek 68 Blíže viz OTÁHAL, Milan. Opoziční proudy v české společnosti 1969 – 1989. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2011. s. 454. 69 Více k podílu Českých dětí na dění ve společnosti v roce 1988 viz OTÁHAL, Milan, pozn. 68, s. 455 – 460. 70 Podrobně k historii NMS viz OTÁHAL, Milan, pozn. 68, s. 463 – 509. 71 Lennonova zeď se stala symbolickým místem k uctění památky člena legendárních The Beatles Johna Lennona zavražděného v roce 1980 v New Yorku. Vznikla tradice pořádání tzv. Umřenin, tedy happeningů konaných v den Lennonova úmrtí 8. prosince. Více k historii Lennonovi zdi viz BLAŽEK, Petr. Lennonova zeď v Praze: neformální shromáždění mládeže na Kampě 1980 – 1989. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2003. ISBN 80-7285-032-6. 340 s. 72 Text prohlášení NMS viz Bulletin NMS v Liberci - č. 1, dostupný online z: http://www.vons.cz/nezavisle-mirove-sdruzeni-liberec 73 Informace o NMS v Liberci viz informační buletiny, dostupné online z: http://www.vons.cz/nezavisle-mirove-sdruzeni-liberec 74 Blíže k ekologicky motivovaným časopisům viz VANĚK, Miroslav. Zelené mládí. In: Ostrůvky svobody : kulturní a občasné aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Praha Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002. ISBN 80-7285-016-4. s. 260.
26
Jindra.75 Mezi neoficiální sdružení se dají zařadit mladí lidé setkávající se během tzv. bytových seminářů. Ty vznikly na základě normalizačních represí jak studujících, tak pedagogů. Touha po vzdělávání a pravdivých informacích dala prostor pořádání přednášek na mnohá témata. Jedním z nejznámějších přednášejících byl filozof Zdeněk Pinc76. Ze známých osobností do bytových seminářů docházel např. Petr Placák či Anna Šabatová77.
75 Podrobněji o ekologických demonstracích v Teplicích a zapojení studentů pražské Přírodovědecké fakulty UK viz VANĚK, Miroslav, pozn. 74, s. 269 – 272. 76 Zdeněk Pinc promoval v roce 1969 na FF UK v Praze, pak byl přijat jako aspirant k prof. Patočkovi. V roce 1973 musel fakultu opustit a věnoval se romské problematice, po podpisu Charty 77 pracoval jako noční hlídač. V roce 1990 se vrátil na FF UK a byl jmenován docentem. 77 Více k bytovým seminářům a jejich monitorování StB viz MECLOVÁ, Anna. Bytové semináře pod dohledem Státní bezpečnosti. Sledování skupiny filozofů v období normalizace. In: Paměť a dějiny: revue pro studium totalitních režimů. Praha: USTR, 2009. ISSN 1802-8241. s. 87 – 100.
27
2 17. listopad 1989 a události následující Za počátkem události dnes označované jako tzv. sametová revoluce nestála žádná konkrétní skupina a ani její průběh nebyl předem naplánován. Spouštěčem bylo dění na povoleném shromáždění studentů a umělců pod záštitou pražské vysokoškolské rady SSM vedené Martinem Mejstříkem. SSM mělo zajišťovat legalitu akce a svobodu projevu. Pietní akce konaná na pražském Albertově měla uctít památku studenta Jana Opletala, zastřeleného nacisty v roce 1939 a vzpomenout uzavření vysokých škol v témže dni. Komunisté tento den přijímali jako tradiční vzpomínku na protiválečný odboj a proto neměli důvod toto pietní setkání zakazovat. Byť někteří političtí představitelé vyjádřili několik málo dní předtím své obavy z možného protirežimního zaměření celé akce78. Podle odhadů se tohoto setkání účastnilo na patnáct tisíc osob převážně z řad studentů a pedagogů. Po skončení shromáždění se několik tisíc účastníků vydalo na Vyšehrad k pomníku Karla Hynka Máchy, kde byla akce oficiálně ukončena. Mnozí se však vydali dál Vratislavovou ulicí a dále Vyšehradskou a po Engelsově (nyní Rašínově) nábřeží79. Cílem bylo dojít na Václavské náměstí k soše Sv. Václava. Tento manifestační pochod byl ovšem na Národní třídě brutálně rozehnán policií. Ještě téhož večera se zúčastnění studenti vydali do pražských divadel informovat o tom, co se událo. Snahou bylo dostat mezi obyvatele pravdivé informace dřív, než se je strana a policie budou snažit obrátit ve svůj prospěch. Hlavní iniciativy se už v sobotu dopoledne ujali studenti DAMU, kdy ustanovili první stávkový výbor a přišli s návrhem týdenní okupační stávky vysokých škol. Ten den odpoledne se ke studentům přidali i herci v Realistickém divadle a dohodli se na společné týdenní protestní stávce. Konečný návrh byl rozšířen o výzvu ke generální stávce, která se měla uskutečnit v pondělí 27. listopadu 1989 od 12 do 14 hodin. Mnozí pražští herci a studenti se také rozjeli do dalších měst informovat o pražských událostech a jejich postoji k nim80. V neděli 19. listopadu se začali aktivity ujímat členové Charty 77. Centrem dění se tak stal Činoherní klub, kde bylo ještě toho dne v deset hodin večer vydáno Provolání 78 Blíže viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 122. 79 V té době tam v bytě nedaleko Národního divadla bydlel Václav Havel a procházející studenti se pod jeho okny zastavovali. 80 Více k problematice viz OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav, pozn. 13, s. 25.
28
Občanského fóra o jeho ustavení a jeho požadavcích81. Provolání bylo společnou prací studentů, herců a členů různých nezávislých sdružení82. Cílem nově vznikajícího Občanského fóra (OF) bylo odstoupení vysokých politiků srpna 196883, ustanovení vyšetřovací komise k policejnímu zákroku na Národní třídě, a odstoupení osob do něj nejvíce zainteresovaných, tedy prvního tajemníka městského výboru KSČ v Praze a zároveň náčelníka pražských lidových milicí Miroslava Štěpána a federálního ministra vnitra Františka Kincla a samozřejmě také propuštění politických vězňů. Tento den vznikl také Koordinační stávkový výbor studentů pražských vysokých škol a zástupci studentů
sepsali
v budově
ČVUT na Karlově
náměstí
oficiální
prohlášení84.
Ustavujícího jednání se zúčastnili také zástupci OF Václav Malý a Alexandr Vondra. Do vysokoškolské okupační stávky, která začala v pondělí 20. listopadu, se zapojily školy v celém Československu. První informace oficiálních médií vyznívaly spíše negativně a celé dění během víkendu označovaly za cílenou provokaci ze západu se snahou o destabilizaci státního systému85 Pravdivé informace o zásahu se do médií dostávaly až později, často v souvislosti s osobní odvahou některých redaktorů, kteří se později ve svých reportážích otevřeně postavili na stranu studentů a herců a odmítali cenzuru, která měla bagatelizovat rozsah shromáždění a celkovou situaci v Praze. Prvním
médiem,
které
se otevřeně
postavilo
na stranu
demonstrantů,
byl
Československý rozhlas. Po něm se připojila i Československá televize. V následujících dnech se začala měnit i rétorika Rudého práva a dalších. Celý týden, až do vyhlášení generální stávky, objížděli herci a studenti menší města a jednotlivé podniky, aby podali informace a živá svědectví z pátečního večera. Do některých továren jim byl vstup odepřen, přesto se generální stávky 27. listopadu
81 Více viz ASH, Timothy Garton, pozn. 15, s. 66. 82 Zakladateli OF z pohledu sdružení a iniciativ byli Charta 77, Kruh nezávislé inteligence, Hnutí za občanskou
svobodu,
Československý
helsinský
výbor,
Artforum,
nezávislí
studenti,
Československá demokratická iniciativa, Obroda, VONS, Otevřený dialog, Nezávislé mírové sdružení, Československý PEN klub, dále někteří členové politických stran Československé strany socialistické, Československé strany lidové i KSČ. 83 Tzv. Muži srpna 1968, kteří po okupaci vojsky Varšavské smlouvy podpořili sovětskou intervenci. 84 Více k problematice viz OTÁHAL, Milan, pozn. 14, s. 136. 85 Informace v médiích např. viz Rozhodně proti provokacím, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č. 273, s.1, ISSN 0032-6569.
29
zúčastnilo na tři čtvrtiny zaměstnanců z celého Československa86. Po skončení generální stávky vyhlásilo OF ukončení série každodenních demonstrací a přešlo do etapy politického dialogu se státní mocí, ke kterému celý týden vyzývalo87 28. listopadu se sešli představitelé vlády a Národní fronty88 se zástupci Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu89. OF předložilo vládě své požadavky. Hlavním bodem jednání bylo zrušení vedoucí úlohy komunistické strany podle článku 4. ústavy. Další požadavky OF byly: Zrušení článků 6. a 16. ústavy o marxismuleninismu jako oficiální státní ideologii a o Národní frontě. Odstoupení předsedy Federálního shromáždění Aloise Indry, zrušení úprav trestního zákona z ledna 1989. Přijetí zákona o odvolání poslanců, kteří nedbali vůle a zájmů lidu a zpronevěřili se poslaneckému slibu s tím, že noví poslanci budou voleni a navrženi Národní frontou, OF a Verejnosťou proti násiliu. Garance vlády svobody spolčovací, shromažďovací, tiskové, zrušení Lidových milicí, zrušení státního dozoru nad církvemi, odstoupení prezidenta Husáka a propuštění politických vězňů90. Premiér na některé body přistoupil. Dne 29. listopadu bylo na zasedání Federálního shromáždění zrušeno ustanovení článku 4 hlavy první ústavního zákona č. 135/1989 Sb. o vedoucí úloze KSČ. Ten samý den vystoupil Ladislav Adamec v televizi, kde slíbil zahájení jednání o stažení sovětských vojenských jednotek z Československa. 4. prosince se poté prvně otevřely hranice do okolních nesocialistických států91. 7. prosince odstupuje premiér Adamec92. OF a VPN přijali jeho návrh, aby se předsedou vlády stal Marián Čalfa (člen KSČ a dosavadní místopředseda vlády) za podmínky, že bude akceptovat návrhy OF a VPN a že prezidentem republiky se stane nestraník. Dva dny poté došlo k dohodě o novém složení vlády. Z celkového počtu 20 86 Více viz MĚCHÝŘ, Jan, pozn. 16, s. 81. 87 Tento dialog započal v neděli 26. listopadu s předsedou federální vlády Adamcem. Více viz SUK, Jiří, pozn. 17, s. 103. 88 Jednalo se o Ladislava Adamce, Mariána Čalfu, Bohuslava Kučeru, Oskara Krejčího a Miroslava Pavla. 89 V čele OF byl Václav Havel, dále se účastnili Vladimír Hanzel, Ján Čarnogurský, Zdeněk Jičínský, Petr Miller, Václav Klaus, Václav Malý, Martin Mejstřík, Michal Klíma a Eda Kiriseová. 90 Soupis všech požadavků OF viz MĚCHÝŘ, Jan:, pozn. 16, s. 86. 91 O otevření hranic viz Do Vídně bez víza, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č. 286, s.2, ISSN 0032-6569. 92 Prohlášení o demisi viz Demise L. Adamce, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č. 289, s.1, ISSN 00326569.
30
vládních funkcí obsadili 9 komunisté, 2 lidovci, 2 socialisté, 7 nestraníci. 93 Následující den jmenoval prezident Husák nové ministry94 a ihned poté oznámil svou abdikaci95. Kandidáti na nového prezidenta byli čtyři. Za KSČ Ladislav Adamec, za OF Václav Havel, SSM navrhlo Čestmíra Císaře a na Slovensku se těšil velké podpoře Alexander Dubček. Císař později odstoupil ve prospěch Václava Havla a VPN ho podpořilo za podmínky, že prezidentem bude pouze do červnových voleb. Alexander Dubček se vzdal své kandidatury poté, co byl 28. prosince zvolen do čela FS96. Po odstoupení Čestmíra Císaře a Alexandra Dubčeka zůstal jediným možným kandidátem na prezidenta Československa Václav Havel. Ladislav Adamec byl jako člen KSČ nepřijatelný. Ostatní členové vlády byli ochotní Havla podpořit za předpokladu, že prezidentem bude pouze do chystaných prvních demokratických voleb. Volba prezidenta se konala 29. prosince 1989 ve Vladislavském sále Pražského hradu. Václav Havel byl zvolen, s ohledem na možnost demokratické volby téměř paradoxně, jednomyslně všemi přítomnými poslanci97. Téhož dne oznámil Koordinační stávkový výbor studentů ústy Martina Mejstříka konec studentské stávky. 8. a 9. června 1990 se konaly první svobodné volby po čtyřiceti letech nadvlády jedné strany. Kandidátky vytvořilo celkem 23 znovuobnovených či zcela nových politických
stran
a hnutí.
Voleb
se zúčastnilo
na 94%
oprávněných
voličů.
Ve Federálním shromáždění ČSFR získalo OF více než 53%, ve Sněmovně národů FS ČSFR téměř 50%, v České národní radě také téměř 50%. KSČ se s 13% udržela kolem druhého až třetího místa. Na Slovensku vyhrála VPN jak ve FS tak ve Slovenské národní radě. Komunistická strana Slovenska (KSS) získala stejně jako v Čechách
93 Podrobněji viz SUK, Jiří:, pozn. 17, s. 107. 94 Novými ministry za OF byli: Jiří Dienstbier, Ján Čarnogurský, Václav Klaus, Petr Miller, a Vladimír Dlouhý. V čele s předsedou Marianem Čalfou , Vláda národního porozumění je složena z nestraníků, členů ČSS, ČSL a komunistů, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č. 281, s.1, ISSN 0032-6569. 95 O abdikaci prezidenta Husáka viz Odstoupil prezident ČSSR, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č. 281, s.1, ISSN 0032-6569. 96 Blíže k prezidentským kandidátům viz MĚCHÝŘ, Jan, pozn. 16, s. 100. 97 Informace o zvolení prezidenta viz Václav Havel prezidentem ČSSR, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č. 307, s.1, ISSN 0032-6569.
31
kolem 13%98. Téměř polovinu míst tak, jak je z procentuálních výsledků patrné, získali zástupci Občanského fóra, kteří z velké části nebyli členy žádné politické strany. Členové OF si však uvědomovali nejednotnost a rozdílnost názorů jednotlivců a skupin uvnitř Občanského fóra. Dohodli se však, že až do konce volebního období, tedy do června 1992, budou vystupovat jednotně pod OF99.
98 K problematice více viz SUK, Jiří, pozn. 17, s. 136. 99 Blíže viz SUK, Jiří, pozn. 18, s. 446.
32
3 Rok 1989 v Liberci
3.1 Liberecko před rokem 1989 Jak již bylo zmíněno výše, v 80. letech se probouzí různé občanské aktivity, ať už ekologického nebo mírového zaměření či motivované politicky. V Liberci tomu nebylo jinak. Působily zde pobočky různých iniciativ, jejichž členská základna nebyla velká. Většina obyvatel proti režimu aktivně nevystupovala. Jednou z nich bylo i Nezávislé mírové sdružení – Iniciativa za demilitarizaci společnosti. Její liberečtí členové vydali několik čísel vlastního bulletinu. V prvním z nich bylo přepsáno oficiální prohlášení iniciativy100. Ve třetím jsou z Lidových novin přepsaná svědectví lidí, kteří se účastnili demonstrací během Palachova týdne. Druhé svědectví je výpovědí manželů Mayerových z Liberce, kteří byli napadeni a vyslýcháni příslušníky StB během jejich cesty do Všetat, místa posledního odpočinku Jana Palacha. Manželé Mayerovi podepsali i Chartu 77 a celkově byli velice politicky aktivní101. Koncem února 1989 zaslali spolu s dalšími libereckými chartisty102 dopis Václavu Havlovi, kde mu vyjadřují svou podporu a solidaritu. Události Palachova týdne v Praze se odrazily i v Liberci. Kromě aktivit nezávislých iniciativ komentovali tuto událost i funkcionáři strany, kteří se snažili obhájit brutální zásah proti demonstrantům. Aktivní účastníci demonstrací byli trestáni. Posluchač VŠST Kamil Jakubec byl kvůli své účasti na pražské demonstraci
100 Prohlášení nezávislého mírového sdružení – iniciativy za demilitarizaci společnosti, in: Bulletin NMS v Liberci [online], roč. 1, 1989, č. 1 [vid. 2.11.2012], dostupné z: www.vons.cz/data/pdf/bulletiny_NMS/NMS_Liberec/bulletin_nms_liberec_01.pdf 101 K aktivitě NMS a manželů Mayerových viz Ještě jednou k lednovým demonstracím, in: Bulletin NMS v Liberci [online], roč. 1, 1989, č. 3 [vid. 2.11.2012], dostupné z: http://www.vons.cz/data/pdf/bulletiny_NMS/NMS_Liberec/bulletin_nms_liberec_03.pdf více k manželům Mayerovým např. viz. HAUSEROVÁ, Nikola. Protirežimní demonstrace v srpnu 1988 v Praze u příležitosti dvacátého výročí okupace Československa a postihy jejích účastníků. Bakalářská práce. KHI TUL, 2011. vedoucí práce PhDr. Jaroslav Pažout, PhD. s. 58 – 62. 102 René Matoušek, Roman Rákosník, Miroslav Polák, Jiří Fajmon; informace o aktivitách libereckých chartistů z pohledu StB viz ABS, pozn. 7, Přírůstek Ústí z roku 1994, karton 51, OAO nezávislé skupiny. s. 1.
33
podmínečně vyloučen ze studia103. Během května a následujících měsíců se do Liberce dostal i manifest Několik vět. Podepsalo jej několik stovek lidí. Na základě těchto tendencí přijal Okresní výbor KSČ v Liberci opatření k zamezení vlivu a šíření kontrarevoluční výzvy Několik vět104. Kromě jiného se na Liberecku konaly různé manifestace. Jednou z nich byl například Alternativní mírový pochod Českým rájem konaný v pondělí 27. března 1989105. Zúčastnilo se ho 36 lidí, převážně členů liberecké skupiny Nezávislého mírového sdružení – iniciativy za demilitarizaci společnosti. Podle Knihy o Liberci dospěl OV KSČ Liberec v červenci roku 1989 k přesvědčení, že v libereckém okrese je na 10000 osob s opozičním smýšlením. V souvislosti se srpnovým výročím byli opět předvedeni a vyslýcháni liberečtí chartisté a členové dalších iniciativ106.
3.2 Listopad 1989 v Liberci Důležitým dnem pro libereckou kulturu, a také pro pozdější dění, bylo otevření druhé scény Šaldova divadla (DFXŠ). 13. září byly slavnostně zpřístupněny prostory bývalé zkušebny a ubytovny zaměstnanců divadla. Téhož dne večer se konalo první představení, kterým byla předpremiéra Hrabalovy hry Obsluhoval jsem anglického krále v režii Petra Palouše107. Toto představení bylo na programu i o dva měsíce později, 18. listopadu. Ten den už ale liberecké Malé divadlo nehrálo. Režisér Palouš pocházel z Prahy a v pátek 17. listopadu, kdy došlo k neadekvátnímu zásahu na Národní třídě, byl právě v Praze. Přímo se zúčastnil i prvních jednání herců v Realistickém divadle, kde bylo sepsané prohlášení, že herci podporují stávkující studenty pražských vysokých škol 103 Informace o vyloučení viz ABS, pozn. 7, Přírůstek Ústí z roku 1994, karton 51, mládež, s. 6. 104 Blíže viz KARPAŠ, Roman, et al., pozn. 19, s. 526. 105 Popis pochodu a text oficiální prohlášení viz Jistě nejen lidé byli šokováni. Bulletin NMS v Liberci [online], roč. 1, 1989, č. 3 [vid. 2.7.2013], dostupné z: http://www.vons.cz/data/pdf/bulletiny_NMS/NMS_Liberec/bulletin_nms_liberec_03.pdf 106 Blíže viz KARPAŠ, Roman, et al., pozn. 19, s. 526. 107 Blíže viz KARPAŠ, Roman – KVAČEK, Robert: Stalo se na severu Čech, 1. vyd., Liberec, Nakladatelství 555, 2001, ISBN 80-86424-17-0, s. 155.
34
a že vyzývají i ostatní divadla, aby se připojila k plánované protestní stávce a místo divadelních inscenací zařadila besedy a diskuze s diváky. S těmito informacemi se Petr Palouš vracel do Liberce, právě do Malého divadla. Přivezl jedny z prvních podrobných informací o tom, co se v Praze večer předtím dělo. Oficiální média zatím mlčela, kusé informace se objevovaly jen na Svobodné Evropě108. Herci Malého divadla pražskou výzvu přijali a s prvotním povolením ředitele PhDr. Petra Novotného 109 přednesli své stanovisko divákům. Petr Palouš přečetl prohlášení z Realistického divadla a v následné diskuzi kladl důraz i na politické požadavky v něm obsažené. V závěru večera byli diváci požádání, aby tyto informace co nejvíce šířili mezi ostatní lidi. A bylo jim sděleno, že se v dalších dnech budou večer místo představení konat veřejně přístupné diskuze. Po ukončení diskuze v Malém divadle se někteří herci přesunuli do hlavní budovy DFXŠ, kde se dohrávala opera Nabucco. Tamní herci odmítli s ohledem na diváky přerušit představení. Po jeho skončení předstoupil před diváky Ladislav Dušek a reprodukoval to, co již bylo řečeno v Malém divadle110. Hned druhý den se sešli členové obou souborů DFXŠ ke společné poradě. Hlavní otázkou bylo, zda se připojit k pražské výzvě a tedy i protestní stávce. Následně byl sestaven stávkový výbor ve složení Petr Palouš, Ladislav Dušek, Zdeněk Palusga a Hanuš Bor111. Kromě DFXŠ se aktivně zapojilo i Naivní divadlo, včetně jeho ředitele Františka Sokola. Po poradě jeho členů se odpoledne zúčastnili schůzky v Šaldově divadle
108I nformace pochází z rozhovoru s narátorkou RNDr. Alenou Kopáčkovou , Ph.D viz Textová příloha Rozhovor s RNDr. Alenou Kopáčkovou , Ph.D. 109 PhDr. Petr Novotný byl členem KSČ. Během roku 1989 se však byl několikrát zodpovídat za svůj přístup na Okresním výboru KSČ v Liberci. Divadelní hra, kterou sepsal s Iljou Rackem, byla ideologickou komisí označená jako protisocialistický pamflet. „Za umělecký Manifest Malého divadla, který jsem uveřejnil v nultém čísle Zpravodaje Malého divadla, podal OV KSČ v Liberci návrh, abych byl vyloučen
ze strany a zbaven funkce ředitele. Od předsednictva KV KSČ jsem
obdržel jako trest soudružskou kritiku.“ Další informace viz NOVOTNÝ, Petr: Proč jsem odešel, in.: LI-FORUM, informační bulletin koordinačního centra OF LIBEREC, č. 7/90, s. 2. SOkA Liberec, archivní knihovna. 110 Více k problematice viz MOTYČKOVÁ, Jana, pozn. 20, s. 48. 111 Ke stávkovému výboru Šaldova divadla více viz MOTYČKOVÁ, Jana., pozn. 20, s. 48.
35
a napsali vysvětlující dopis vyučujícím112, kteří měli se svými třídami přijít v pondělí na domluvené představení. Herci chtěli co nejpravdivěji informovat o událostech z pátku 17. listopadu a seznamovat ostatní s důvody stávky a požadavky stávkujících. Objížděli proto okolní vesnice a podniky, kde se snažili získat prostor k diskuzím. V neděli večer v přímém přenosu Československé televize mluvil předseda vlády František Pitra o tom, že studenti a umělci byli zneužiti nepřáteli socialismu a obhajoval zákrok na Národní třídě. Toto prohlášení bylo uveřejněno v pondělním Rudém právu: „Každého musí pobouřit nehoráznost dezinformace, že po zásahu pořádkových jednotek údajně zemřel jeden vysokoškolák. Dokazuje to, že organizátoři těchto provokací se neštítí ničeho, že jim není doslova nic svaté. I z toho je zřejmé, kdo je kdo. Kdo o co usiluje a proč. Kdo zneužil vysokoškoláky, umělce a další. Zcela odpovědně prohlašuji, že na těchto zprávách není nic pravdivého. Zásahu pořádkových sil se nezúčastnily žádné další ozbrojené složky. Lživé a úmyslně rozšiřované fámy o mrtvých a těžce raněných bohužel na mnohé zapůsobily a ovlivňují jejich stanoviska a postoje. Zapůsobily na některé občany, zejména na umělce a mladé lidi.“113 Pravdivé informace se však již mezi veřejností šířily, a proto toto prohlášení mnohé popudilo. Ještě ten samý večer bylo v Činoherním klubu v Praze ustanoveno Občanské fórum. Liberečtí herci byli aktivní v divadle, ale do ulic vyšli jako první studující středních škol. Konkrétně studenti Střední průmyslové školy stavební v Liberci (dále jen SPŠ stavební) spolu s některými pedagogy. Bylo to dané i osobou ředitele školy Josefa Lufinky, který se zaručoval za studenty se špatným posudkem a ve škole vládla uvolněnější atmosféra než na jiných středních školách. Blíže o tom mluví i bývalý student SPŠ stavební Oldřich Kvasnička114: „Nejlepší pro mě byla střední škola, na tu strašně rád vzpomínám, byl to úžasný věk. Nechodil jsem na liberecké gymnázium, které bylo vyhlášené neskutečnou přísností a utaženým režimem, studenti třeba nesměli chodit 112 Ke stávkové pohotovosti členů Naivního divadla více viz MOTYČKOVÁ, Jana, pozn. 20, s. 49. 113 Výzva k rozvaze a občanské odpovědnosti, in: Rudé právo, roč. 70, 1989, č. 273, s.1, ISSN 00326569. 114 Oldřich Kvasnička maturoval na Střední průmyslové škole stavební v Liberci v roce 1986. V letech 1988 - 1993 byl studentem Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem. V devadesátých letech působil jako pedagog na libereckém gymnáziu F.X.Šaldy. Od roku 2001 pracuje jako jednatel, lektor a kouč ve společnosti Aperta, s.r.o.
36
v džínách. Byl jsem na stavebce v Liberci, což byla vyhlášená škola všech raubířů, tam se stahovaly všechny možné existence, které nikde jinde z různých důvodů nechtěli. V pohodě se tam dostávali lidi, jejichž rodiče byli v osmašdesátém vyhození, nebo měli nějaké jiné průšvihy. […] Měli jsme tam dobrého pana ředitele Lufinku. To byla myslím výhoda stavebek oproti gymnáziím, protože on byl odborník, inženýr stavař. […] Když byl nějaký průšvih, že tam studuje někdo nežádoucí nebo někdo něco provedl, ředitel řekl: Tak já to tady skládám, já se rozhodně uživím i jinak. A vždycky mu to vyšlo. Na té škole vládl obrovský svobodný duch. V době, kdy policajti honili po Liberci pankáče, tak v tělocvičně se s povolením pana ředitele pořádaly pankové koncerty.“115 Ing. Josef Lufinka žákům, ani pedagogům v jejich rozhodnutí nebránil. Průvod směřoval přes Pražskou ulici na třídu 1. máje, kde sídlil sekretariát Okresního výboru KSČ. V průběhu cesty se další lidé připojovali. Před OV KSČ přečetli demonstrující stanovisko studentů. Potom průvod zamířil na Vysokou školu strojní a textilní v Liberci (dále jen VŠST). Demonstrující prošli Pražskou ulicí a přes náměstí Bojovníků za mír pokračovali do ulice 5. května, kde se k nim přidali studenti a učitelé Střední průmyslové školy strojní. Studující Střední ekonomické školy, ani Střední průmyslové školy textilní (SPŠ textilní) se k průvodu nepřipojili. Ředitel SPŠ textilní nechal školu uzamknout, aby účasti na pochodu zabránil116. Připojili se i někteří posluchači VŠST. Z výuky byly puštěni na vlastní zodpovědnost vyučujících. Tehdejší vyučující matematiky Alena Kopáčková vzpomínala na pocity, které ten den měla: „Tak jsme tam seděli a s kolegyní Šimůnkovou, jsme si
říkaly, tak je teda pustíme, ty
studenty, a potom člověk si jako řekl: „Dobře, tak jsme se rozhodly, ať to dopadne jakkoliv, prostě je to správný“.
Ten pocit si pamatuju. Už si teda nepamatuju,
popravdě, protože je to opravdu dlouho, jestli, když jsem přišla do toho péčka učit, tak jestli ti studenti už tam stávkovali nebo já jsem jim řekla: „Jděte domů“. Protože ono to mělo takovej rychlej spád. Ale že jsem se rozhodla sama se k tý stavce připojit, to si pamatuju a to bylo ten první den, v pondělí.“117 Na VŠST ten den probíhalo zasedání celoškolského výboru Socialistického svazu mládeže. A protestující, převážně středoškolští, studující byli přijati s určitou 115 Rozhovor s Oldřichem Kvasničkou viz OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav, pozn. 13, s. 485. 116 Informace viz SOkA Liberec, fond Textilní škola Liberec, Kronika střední průmyslové školy textilní 1981-1990, inv. č. 402. 117 Textová příloha - Rozhovor s RNDr. Alenou Kopáčkovou , Ph.D.
37
nevolí. Přesto jim členové SSM umožnili vystoupit na pódiu v menze, kde se zasedání konalo. Přečetli pak prohlášení pražských studentů a informovali o událostech v Praze118. Je důležité zmínit i pravidelné zasedání okresního výboru Národní fronty v Liberci (OV NF), kde se kromě jiného v závěru projednávala i vnitropolitická situace. OV NF se připojilo k podpoře vlády a projevu Františka Pitry. Informace ze zasedání otiskl regionální deník Vpřed: „Součástí usnesení bylo i stanovisko OV NF k současné vnitropolitické situaci. Uvádí se v něm: Plenární zasedání OV NF podporuje prohlášení předsedy vlády ČSSR Františka Pitry přednesené v Československé televizi dne 19.11. 1989 a vyzývá všechny organizace sdružené v Národní frontě okresu Liberec, aby jednaly v duchu tohoto prohlášení.“119 V odpoledních hodinách se na náměstí Bojovníků za mír (dnes náměstí Dr. Edvarda Beneše) uskutečnila první veřejná manifestace svolaná Libereckou iniciativou. V úterý 21. listopadu vydala SPŠ stavební prohlášení podepsané studujícími a pedagogy. Hlavními body celého prohlášení bylo odsouzení postupu orgánů státní moci na Národní třídě, podpora prohlášení všech orgánů a organizací, které požadují vyšetření tohoto incidentu a potrestání všech odpovědných osob. Dále vyjádřili souhlas s prohlášením pražských studentů a distancovali se od prohlášení vlád z 19. resp. 20. listopadu. Posledním bodem bylo připojení se k celotýdenní stávce škol a kulturních institucí. Herci DFXŠ vyjeli besedovat do národního podniku LIAZ v Jablonci nad Nisou nebo například do Základní školy v Chrastavě a dalších okolních měst a vesnic. Členové stávkového výrobu DFXŠ se rozhodli pro okupační stávku. Přemístili se do hlavní budovy divadla, kde i přespávali. Budova Malého divadla však měla stálé hlídky, aby nemohla být uzavřena. KNV mělo v úmyslu se stávkujícími herci nejednat. Předseda KNV si ředitele divadla Novotného pozval do Ústí nad Labem, kde mu přikázal divadlo uzamknout a dát výpověď stávkovému výboru. Ostatním stávkujícím měl strhnout plat.120 StB nechala na budovu hlavní pošty nainstalovat kameru, která
118 Bližší informace k událostem viz kapitola Vysoká škola strojní a textilní v roce 1989 119 Ze zasedání OV NF, in. Vpřed , roč. 30, 1989, č. 94, s.2. 120 Více viz KARPAŠ, Roman, et al., pozn. 19, s. 528.
38
snímala každého, kdo vcházel či vycházel z divadla121. Ředitel divadla Novotný se snažil hercům v jejich činnosti bránit a to jak domluvou, tak výhrůžkami. Odpoledne se u radnice na náměstí Bojovníků za mír měla konat ekologická manifestace pořádaná Libereckou iniciativou a technicky zajišťovaná zvukaři Naivního divadla. Tato ekologická manifestace se připravovala již delší dobu. Letáky, které na ni zvaly, se objevovaly tři týdny dopředu. S ohledem na události předchozích dnů se krátce po svém začátku zcela spontánně změnila v demonstraci s politickým podtextem. Druhý den o této demonstraci regionální deník Průboj napsal: „Na shromáždění, o jehož povolení nikdo nepožádal, vystoupilo několik řečníků s různými rezolucemi a výzvami podporujícími
vesměs
požadavky
pražských
vysokoškoláků.
Na to
účastníci
demonstrace reagovali provoláváním hesel, převážně pobuřujících“ 122. Na náměstí přišlo dle odhadů asi sedm tisíc lidí. Mnozí z nich se pak vydali i před budovu OV KSČ, kde podle deníku Průboj opět provolávali pobuřující hesla 123. Od té doby se manifestace na náměstí Bojovníků za mír konaly každý den ve čtyři hodiny odpoledne. Na středeční manifestaci dorazilo na dvanáct tisíc lidí. A už se objevovaly jasné politické požadavky vůči vládnoucí garnituře: „Vyzýváme všechny, kterým není lhostejný stav v našem státě, aby vyjádřili svoji vůli generální stávkou […] Myslíme na dělnice a dělníky pracující v podmínkách urážejících lidskou důstojnost. Vyzýváme ty, kteří jsou odpovědní za mnohaletou devastaci všech oblastí společenského života u nás. Jde o Gustava Husáka, Miloše Jakeše […] Znáte své problémy, a proto nedopusťte, aby vaším jménem mluvili ti, se kterými nesouhlasíte.“124 Na druhé straně předsednictvo OV KSČ týž den vydalo prohlášení, v němž plně podpořilo prohlášení vlád a předsednictva ÚV NF ČSSR o objektivním zhodnocení pátečních událostí. Dále apelovalo na lid, aby se nenechal podněcovat ke stávkám a nepokojům a svá tvrzení podložilo údajnou podporou většiny občanů okresu.125 V DFXŠ opět probíhal diskuzní večer. Ředitel Novotný, který musel strávit předchozí noc na StB, kde podával vysvětlení k aktivitám herců, a kde byl pod výhrůžkami žádán k zajištění okamžitého ukončení stávky, souhlasil s tímto diskuzím 121 Více viz MOTYČKOVÁ, Jana, pozn. 20, s. 55. 122 Dialog ve společném zájmu, in: Průboj, roč. 41, 1989, č. 275, s. 2. 123 Článek deníku Průboj viz Dialog ve společném zájmu, in: Průboj, roč. 41, 1989, č. 275, s. 2. 124 LIBEREC 2009 : Musíme to opravit ! (rež. Milan Brunclík, 2009) nebo viz příloha na DVD. 125 Prohlášení předsednictva okresního výboru KSČ, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 94, s. 1.
39
večerem za předpokladu, že jej povede a zabrání tak případným provokacím. Na této besedě se ustavilo Občanské fórum divadla. V návaznosti na sobotní vznik OF v pražském Činoherním klubu. Čtvrtek byl ve znamení snah OV KSČ zabránit generální stávce dle instrukcí ÚV KSČ. Na schůzi předních hospodářských pracovníků okresu v Hodkovicích nad Mohelkou zopakoval vedoucí tajemník OV KSČ Petr Šnopl oficiální stanovisko obhajující páteční zásah na Národní třídě. Naproti tomu začínala spontánně vznikat různá opoziční uskupení. Mnohdy i silně radikální, jako například členové Svazu českých výtvarníků, kteří požadovali demisi vlády či zrušení lidových milic nebo zaměstnanci Stavoprojektu, kteří byli díky architektu Masákovi už dříve napojeni na skupinu kolem Václava Havla.126 V Šaldově divadle opět probíhala večerní diskuze. Herci i přes žádost ředitele stávkovat nepřestali a Petr Novotný na svoji pozici rezignoval. Páteční politické změny v podobě odstoupení Miloše Jakeše vyvolaly mezi stávkujícími nadšení. I přes to vedoucí odboru kultury KNV Jiří Kostner chtěl stále uzavřít prostory divadla a donutit herce okupační stávku ukončit. Koordinační výbor Občanského fóra Liberec vydal pravděpodobně tento den prohlášení Jak generální stávka v Liberci127, kde je popsán přesný průběh pondělní stávky a instrukce pro občany a zaměstnance podniků. Víkend byl ve znamení příprav na generální stávku a z pozice SKV KSČ snahou v jejím zabránění. V libereckém Koloseu se na sobotu svolalo mimořádné zasedání za účasti nejvyšších funkcionářů kraje. Měly se projednávat změny na pozici generálního tajemníka ÚV KSČ a vyjádření plné podpory nově jmenovanému Karlu Urbánkovi. Dalším bodem jednání bylo právě vyjádření se ke generální stávce. Tu funkcionáři odmítli jako možnost řešení vzniklé situace. V článku deníku Průboj byla otištěna výzva SKV KSČ k rozvaze a klidu: „Stávky a protestní demonstrace nevytvářejí tolik potřebné a uvážlivé klima k řešení dlouhodobých úkolů, vytyčených v procesu přestavby a demokratizace, jakož i současných naléhavých aktuálních otázek.“128 Shromáždění na náměstí Bojovníků za mír během generální stávky se podle 126 Více viz MOTYČKOVÁ, Jana, pozn. 20, s. 59. 127 Celý text viz Příloha 7 – Jak generální stávka v Liberci. 128 Stanovisko SKV KSČ, in: Průboj, roč. 41, 1989, č. 279, s. 1.
40
odhadů zúčastnilo více jak 20 tis. lidí. Kromě zástupců SV VŠST a OF vystoupili se svým projevem i herec Jan Přeučil a bývalý předseda ČNR PhDr. Čestmír Císař129. V úterý 28. listopadu od brzkého rána jednalo předsednictvo OV KSČ. Výstupem tohoto jednání bylo doporučení o zrušení článku 4 ústavy o vedoucí moci KSČ a konstatování, že: „přestavba naší společnosti vyžaduje revoluční odstranění zastaralých a zdeformovaných společenských vztahů, mechanismů a struktur“130. Na vysoké škole se konalo první ze sezení „u kulatého stolu“ spolu se zástupci okresních organizací. Formulovaly se zde požadavky na zrušení článku 4 ústavy a na vypsání svobodných voleb131. Po odpolední manifestaci na náměstí Bojovníků za mír probíhaly opět diskuze v Divadle F. X. Šaldy. Tentokrát za účasti předních představitelů stávkových výborů kraje a pražských herců. Druhý den na dalším jednání všech zástupců OF a stávkových výborů podniků v prostorách studentského SV došlo k rozhodnutí o zřízení zastřešujícího koordinačního centra. Na odpolední manifestaci i večer v divadle, vyzývali členové OF občany libereckého okresu k zakládání občanských fór. To vše na základě vyplnění požadavku o zrušení čl. 4 ústavy. Tato výzva byla den poté formulována ve veřejném prohlášení podepsaném koordinačním centrem Občanského fóra132. Pátek 1. prosince se v divadle uskutečnilo další setkání zástupců OF. Otázky už se týkaly přímo politických změn a dalšího uspořádání v republice. Členové libereckého divadla se stáhli do pozadí a věnovali se hlavně zajišťování organizačních záležitostí. Nedělní jmenování nové vlády za účasti pouze pěti nekomunistů z patnácti opět rozvířilo už uklidňující se atmosféru města. V pondělí proběhla před libereckou radnicí další manifestace, jejíž účastníci požadovali změny v nové vládě. Za Koordinační centrum OF Liberec promluvil MUDr. Přemysl Sobotka. Kromě žádosti o sestavení nové vlády byl také vznesen požadavek, aby Gustav Husák zvážil své setrvání ve funkci prezidenta. V rámci regionální politiky žádal Petr Palouš za divadelníky odstoupení PhDr.
Jiřího
Kostnera
z funkce
vedoucího
odboru
kultury
SKNV
nekompetentního133. 129 O generální stávce viz Z průběhu manifestační stávky, in: Průboj. roč. 41, 1989, č. 280, s. 2. 130 Z jednání předsednictva OV KSČ, in Vpřed, roč. 30, 1989, č. 96, s. 1. 131 Bližší informace o tomto setkání viz kapitola Vysoká škola strojní a textilní v roce 1989 132 Celý text výzvy viz Příloha číslo 12 – Výzva občanům libereckého okresu 133 Více viz MOTYČKOVÁ, Jana., pozn. 20, s. 72.
41
jakožto
V úterý 5. prosince se sešli zástupci občanských fór na Liberecku. Cílem setkání byla snaha o ustavení oficiálních zástupců Koordinačního centra. Zvoleni byli: Petr Čermák, František Fišera, Tomáš Helmich, Michal, Hron, Hana Klučarová, Zdeněk Kovář, Vojtěch Maté, Jiří Nový, Miloš Sabáček, Přemysl Sobotka, Jaromír Vašek, Pavel Vrbický, Zdeněk Kadlas, Václav Poštolka. Sekretariát koordinačního centra OF tvořila Gabriela Kafková, Josef Král a Miroslav Šafka134. Ve čtvrtek proběhlo v zasedací síni radnice již páté setkání „u kulatého stolu“. Politika na regionální úrovni neodpovídala vnitropolitickým změnám a zástupci občanských fór se proti tomu také ohradili. Požadovali změny ve vedení různých krajských orgánů a splnění svých požadavků podmínili další účastí na jednáních. Na základě toho se ČSL zřekla jednoho poslaneckého mandátu ve prospěch kandidáta navrženého OF. Večer 9. prosince byla v sále Malého divadla zástupcem KC OF Liberec PhDr. Janem Šolcem oznámena kandidatura Václava Havla na prezidenta. V neděli se sešla mimořádná okresní konference KSČ, na níž se zrušilo okresní Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti jako celek. Dále bylo řečeno, že Lidové milice: „splnily své historické poslání“135 a byl vysloven souhlas s jejich zrušením. Na programu jednání bylo i schválení odstoupení celého pléna a zvolení nového předsednictva. Předsedou se stal Oldřich Macháně, místopředsedou Petr Jeništa. V následujícím týdnu skončili svou stávku herci a divadlo začalo opět hrát a také nahrazovat zrušená představení. V prosinci horolezci sundali z radniční věže pěticípou hvězdu136 a další symboly padlé moci po celém městě byly postupně odstraňovány. 134 Blíže k založení Koordinačního centra OF viz KARPAŠ, Roman, et al., pozn. 19, s. 531. 135 Usnesení, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 100, s. 2. 136 V literatuře se jako datum sundání objevuje 11. prosinec, např. viz KARPAŠ, Roman, et al., pozn. 19, s 528. nebo ŘEHÁČEK, Marek, Osudy památek - Rytíř z věže liberecké radnice, in: Krkonoše – Jizerské hory [online], Roč. 38, 2005, nestránkováno, dostupné z: http://krkonose.krnap.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=7020&Itemid=3 V regionálním deníku Vpřed z 15. prosince 1989 je uvedeno, že hvězda byla sejmuta 4. prosince viz: Vpřed, roč. 1989, č. 100, s. 1. V Mf Dnes z 11. prosince 1999 je také uvedeno, že hvězda byla z radniční věže sundána v pondělí 4. prosince, viz Liberec se stal uznávaným centrem občanské iniciativy v oblasti, in: Mf Dnes, roč. 10, 1999, příloha Severní Čechy, 11.12.1999, s. 4. V Mf Dnes z 27.11.1999 je uvedeno, že hvězda byla sundána 6. prosince viz Po výzvě středoškoláků ovládla Liberec na několik dnů vlna demonstrací, in: Mf Dnes, roč. 10, 1999, příl. Severní Čechy, 27.l1., s. 4.
42
4 Historie VŠST od založení do roku 1989 Vysoká škola strojní byla zřízena 3. září 1953, resp. potvrzena 27. listopadu. Původně měla být škola pobočkou strojní fakulty pražské ČVUT. Profesoru Kožouškovi se však podařilo dosáhnout její samostatnosti. Výuka začala 1. října, kdy na fakultu nastoupilo 259 posluchačů. Pedagogický sbor tvořil jeden profesor, jeden docent, šest odborných asistentů a jedenáct asistentů. Jedním z mladých asistentů byl i pozdější děkan fakulty strojní prof. Zdeněk Kovář137. Vzhledem k tomu, že se jednalo o 50. léta, lze předpokládat specifické požadavky na přijímané vyučující a jejich loajalitu ke Komunistické straně Československa. V roce 1960 vznikla samostatná textilní fakulta a došlo tak i ke změně názvu vysoké školy na Vysokou školu strojní a textilní v Liberci. Výuka se modernizovala, otevíraly se prostory pro výzkum, který se dříve prováděl v okolních textilních podnicích. Politicky uvolněnější šedesátá léta umožnila i změny v pedagogickém sboru. Byl například přijat Jaroslav Tomsa, který prošel vězením v 50. letech. Na jaře 1968 došlo k ustanovení rehabilitační komise, která prověřovala postihy studujících i pedagogů z předchozích let. Veškeré reformní snahy však skončily s 21. srpnem 1968. Do konce roku proběhlo několik manifestací a stávek za odmítání vojsk varšavské smlouvy a s požadavky na zachování „socialismu s lidskou tváří“. Liberečtí studující se zapojili
do celorepublikových
akcí
vysokoškolských
studentů
28.
října,
6.- 7. listopadu a 17. listopadu138. Protivládní postoj opět probudilo sebeupálení Jana Palacha v lednu 1969. Tryzna konaná několik dní po Palachově smrti už byla hlídána stranickými funkcionáři a studující a vedení školy se museli zavázat, že nedojde k žádným provokacím139. Aktivity posluchačů i zaměstnanců VŠST byly sledovány. Ve zprávě OS SNB oddělení StB Liberec k roku 1968 jsou přímo jmenováni sledovaní zaměstnanci VŠST, jmenovitě prof. Höschl, ing. Hynčica, ing Exner, ing. Brouček, pan Fišer a paní Železnová. Důvodem zvýšeného zájmu o tyto osoby je jejich „krajně pravicové zaměření“ a organizování akcí na VŠST v průběhu let 1968 a 1969140. V polovině roku 1969 začaly probíhat výrazné kádrové změny v KSČ 137 K založení VŠST viz MELANOVÁ, Miloslava, pozn. 21, s. 9. 138 Více viz Události před rokem 1989 nebo např. PAŽOUT, Jaroslav., pozn. 12, s. 121. 139 O událostech na VŠST viz MELANOVÁ, Miloslava, pozn. 21, s. 124. 140 Více viz ABS, pozn. 7, i. j. 4, agenturně operativní situace v okrese po linii StB.
43
i na regionální úrovni. V prosinci zahájil krajský výbor KSČ prověřování všech vedoucích pracovníků školy. Následně došlo ke zrušení společenskovědních kateder a k propuštění či vynucenému odchodu mnoha zaměstnanců. Novým děkanem fakulty strojní byl zvolen prof. František Kotšmíd. Rektorem se stal prof. Jiří Mayer. Mezi prvními propuštěnými zaměstnanci byli již zmiňovaný docent Zdeněk Kovář 141 či Milan Žemlička. Zrušené společenskovědní katedry nahradil Ústav marxismu-leninismu. Tato kádrová opatření probíhala do roku 1971. Poté byl vliv strany na VŠST již pevně ukotvený.142 Během normalizace se škola stala nositelkou Řádu práce a mnozí pracovníci získali
ocenění
Řádem
práce,
či
vyznamenání
Hrdina
socialistické
práce.
Na zaměstnance i posluchače byly kladené vysoké nároky ohledně loajality ke KSČ. Z tohoto období také pochází expresivní označení školy jako Vysoká škola politická se zaměřením na strojírenství. VŠST byla jednou z prvních, která se v roce 1977 vyjádřila ústy svého rektora Jovana Čirliče k Chartě 77143. Mimo jiné došlo i k úpravě studijních plánů a změně délky studia. Rektor Jovan Čirlič si nechal vypracovat analýzu, na jejímž základě byl sepsán dokument Návrh optimalizace délky a racionalizace obsahu studia. Inženýrská studia se zkrátila o jeden rok z původních pěti let. Koncem 70. let započala výstavba vysokoškolských kolejí v Harcově, protože předchozí kapacity v areálu na Husově ulici už nestačily. Ve druhé polovině 80. let začalo pomalu docházet k oslabování bezprostředního vlivu KSČ. Mírně se uvolňovaly podmínky pro přijetí plynoucí z kádrových posudků. Přesto však rodinní příslušníci disidentů stále nebyli na škole vítaní144. Po technologické 141Docent Kovář dostal výpověď pro „ztrátu důvěry“. Toto mělo oporu v § 46 nově platného Zákoníku práce viz zákon č. 153/1969 Sb., který mění zákon 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, in: Sbírka zákonů Československé socialistické republiky [online], 1969, částka 47, s. 496 [vid. 25.7. 2013], dostupné z: aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=1585 142 Vliv normalizace na VŠST viz MELANOVÁ, Miloslava, pozn. 21, s. 15. 143 Jovan Čirlič, rektor Vysoké školy strojní a textilní v Liberci, zdůraznil: „Odsuzuji zákeřné plány osamocené hrstky revizionistů a antikomunistů, která je živena západními agenturami. Naše vysoká škola dokázala od krizových let 1968-1969 ve všech oblastech své činnosti zajistit svůj socialistický charakter. Výsledky práce si nenecháme narušovat neodpovědnými živly.“ dostupné z: Opovržení k odporným snahám ztroskotanců, in: Rudé právo, roč. 57, 1977, č. 12, s. 2. 144 Více viz MELANOVÁ, Miloslava, pozn. 21, s. 17.
44
stránce byla škola stále víc zdokonalována a rozšiřovaly se možnosti studia. Listopadové události započaly novou etapu vysoké školy. Došlo k ustanovení akademického orgánu, který vyjádřil nedůvěru vedení vysoké školy, s výjimkou rektora profesora Bohuslava Stříže, který zůstal ve své funkci až do října 1990.145 V rámci opětovných rehabilitací bylo umožněno vrátit se pedagogům, kteří museli školu opustit po roce 1968. Vrátil se také prof. Zdeněk Kovář. Nejprve byl zvolen děkanem strojní fakulty a v říjnu vystřídal profesora Stříže na pozici rektora školy146. Prvními úpravami bylo zrušení nyní již nepotřebných kateder marxismu-leninismu a vojenské přípravy. Dále probíhaly organizační změny a úpravy ve struktuře výuky. V květnu 1990 došlo ke schválení nového zákona o vysokých školách, který deklaroval jejich samostatnost a formulovat akademická práva a svobody. Kromě jiného právně zpracovával také samosprávu vysokých škol a jejich akademických orgánů, zejména senátu147. Díky tomuto zákonu se vysoké školy staly svobodnými subjekty se značnými pravomocemi.148 Během roku stále více sílily hlasy, které stály za založením dalších fakult. Ty by ryze technickou vysokou školu pozměnily na školu univerzitního typu a pozvedly by tak i výuku humanitního zaměření. Pedagogická fakulta vznikla ještě v roce 1990. Pro přípravu založení byla ustanovena pracovní skupina. Ta měla připravit návrhy studijních programů, vyučovaných předmětů a také personální obsazení. Fakulta byla zřízena usnesením Akademického senátu VŠST ze dne 10. července 1990149. V akademickém roce 1990-1991 nastoupilo do studia150 64 posluchačů. U jejího založení stáli i pedagogové, kteří byli za normalizace perzekvováni, mimo jiné také docent Rudolf Anděl151, pozdější vedoucí katedry dějepisu. O dva roky později byla otevřena fakulta hospodářská. Roku 1994 fakulta architektury a krátce na to i fakulta mechatroniky 145 Více viz MELANOVÁ, Miloslava:, pozn. 21, s. 19. 146 Více viz kapitola Vysoká škola strojní a textilní v roce 1989 147 Akademický senát fakulty strojní byl ustanoven během září 1990. První schůze se konala 20.9. 1990. viz Příloha 15 – Zápis z 1. schůze akademického senátu fakulty strojní VŠST, osobní archiv RNDr. Aleny Kopáčkové , Ph.D. 148 Více viz MELANOVÁ, Miloslava, pozn. 21, s. 19. 149 Více viz MELANOVÁ, Miloslava, pozn. 21, s. 19. 150 Jako první započala výuka matematiky, fyziky, tělesné výchovy, informatiky, anglického jazyka a německého jazyka. Více k založení pedagogické fakulty viz MELANOVÁ, Miloslava:, pozn. 21, s. 19.
45
a mezioborových inženýrských studií. Změna struktury vysoké školy vedla k tomu, že k 1. lednu 1995 byl její název změněn na Technickou univerzitu v Liberci.152
151 V době normalizace mu byla odepřena hodnost docent, přestože ji řádně obhájil. Následoval zákaz činnosti na vysoké škole. Od sedmdesátých let tak působil jako pedagog na Střední ekonomické škole. V roce 1990 byl dodatečně jmenován docentem československých dějin a po založení katedry dějepisu byl jejím vedoucím až do roku 1996. Informace o životě doc. Anděla viz KAŠPAR, Jan. Rudolf Anděl jubilující, in: Fontes Nissae, Liberec: TU, 2009. ISBN 978-80-7372-553-2. s. 263 – 265. 152 Více viz MELANOVÁ, Miloslava, pozn. 21, s. 19.
46
5 Vysoká škola strojní a textilní v roce 1989
5.1 Dění bezprostředně po 17. listopadu Jak bylo řečeno, prvními kdo se začal aktivně podílet na informování lidí v Liberci, byli herci Šaldova divadla. Vzápětí po nich svou odvahu projevili studující středních škol. Aktivity vysokoškolských posluchačů se začaly oficiálně formovat až v pondělí 20. listopadu odpoledne na prvním velkém setkání v menze školy, které nechalo svolat SSM153. Toho se zúčastnilo na 800 studentů, což byla v té době asi čtvrtina všech posluchačů VŠST. Přihlásili se k prohlášení pražských studentů a vstoupili do stávky. Pro přerušení výuky a stávku hlasovalo 80% zúčastněných studentů.154 Dále došlo k ustanovení stávkového výboru studentů, jejímž předsedou se stal Ivo Luňák. Takto na své zvolení vzpomínal v rozhovorech pro publikaci Sto studentských revolucí: „V pondělí ráno nebo už v neděli večer přijelo hodně děcek z Prahy a jejich informace už byly hodně silné. Na pondělí odpoledne se do menzy svolalo setkání studentů a my z divadla jsme se záhy stali stávkovým výborem, nejdříve samozvaným. Masa studentů potom zvedla ruce, tím nás jakoby zvolila, a já jako šéf divadla jsem se stal i šéfem stávkového výboru.“155 Vedení školy poskytlo pro diskuze dvě auly a několik učeben. Již o víkendu ale do Liberce přijížděli první lidé s informacemi z Prahy. Kromě režiséra DFXŠ Palouše i někteří studující. Tomáš Šponar, který v té době studoval na textilní fakultě vzpomíná, že v neděli 19. listopadu, kdy se spolu se školním divadelním
souborem,
jehož
členem
byl
i pozdější
předseda
libereckého
vysokoškolského stávkového výboru Ivo Luňák, vrátili z divadelního festivalu v KarlMarx-Stadtu156, mu první informace o událostech z Národní třídy sdělila Jarmila Pešlová: „[...] a samozřejmě nevynechala ani to, že policajti údajně zabili jednoho
153 Rozhovor s Tomášem Šponarem in: OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav, pozn. 13, s. 749. 154 Více viz MOTYČKOVÁ, Jana, pozn. 20, s. 53. 155 Rozhovor s Ivo Luňákem viz OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav, pozn. 13, s. 539. 156 Město Chemnitz bylo přejmenováno na Karl-Marx-Stadt v roce 1953. Ke svému původnímu názvu se vrátilo po pádu železné opony v roce 1990.
47
studenta. Zpráva o smrti, která se pak naštěstí nepotvrdila, nás zmobilizovala.“157 Už ten večer se mu do rukou dostaly první strojem psaná prohlášení z Prahy, která začal s ostatními spolužáky přepisovat a šířit. Na rozdíl od pražských studujících ti liberečtí nešli cestou okupační stávky a neobsadili budovy školy.
Podle studenta Tomáše Šponara to bylo hlavně proto,
že škola už v té době měla několik budov rozmístěných po Liberci a součástí byly i výrobní haly a provozy158. Dalším důvodem bylo i to, že přirozeným centrem studentských aktivit byly harcovské koleje. Tam také bylo, v budově A, hlavní sídlo nově vznikajícího stávkového výboru (SV VŠST). Dalšími členy studentského výboru byli kromě už zmiňovaných předsedy Ivo Luňáka, Tomáše Šponara a Jarmily Pešlové například Vladimír Pimek, Zdeněk Jana, Miroslav Kaňok, Pavel Kuchár, Petr Dousek, Fero Pasterčin, Martin Kubů, Tomáš Stehlík, Bedřich Nikl, Pavel Vrbický či Jiří Pokorný, který byl šéfredaktorem Vysokoškolského zpravodaje159. Druhý den vydal stávkový výbor oficiální prohlášení studujících, ve kterém požadovali ustavení nezávislé vyšetřovací komise Generální prokuratury s účastí zástupců stávkových výborů a zástupců dalších občanských iniciativ a potrestání osob odpovědných za „rozpoutání pražského masakru“ a jeho přímých organizátorů. Vyzývali sdělovací prostředky, aby nešířily nepravdivé informace o celé události, aby byl novelizován tiskový zákon a omezena cenzura. V případě nesplnění těchto a dalších bodů vyzývali ostatní občany k účasti na dvouhodinové generální stávce připravované na pondělí 27. listopadu. A varovali před možnými provokacemi vyvolávajícími násilí. Konkrétně se jednalo o výroky: „bijte komunisty, bijte policisty.“160 Z tohoto prohlášení je patrné, že se liberečtí studující inspirovali prohlášením a požadavky vysokoškoláků pražských. A že tyto požadavky nebyly primárně zaměřené na změny v politickém režimu. Na středu 22. listopadu připadala předem připravovaná akce v prostorách dnešního libereckého výstaviště. SSM při VŠST mělo v plánu uspořádat umělecký festival související se vzpomínkovou akcí k Mezinárodnímu dni studentstva. V nastalé 157 Rozhovor s Tomášem Šponarem in: OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav, pozn. 13, s. 749. 158 Rozhovor s Tomášem Šponarem in: OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav, pozn. 13, s. 173. 159 MOTYČKOVÁ, Jana, pozn. 20, s. 54. 160 Celý text prohlášení viz Příloha číslo 6 – Prohlášení studentů liberecké vysoké školy ze dne 21.11. 1989
48
situaci se však plány změnily a stávkující posluchači vysoké školy se rozhodli, v pro ně vyhrazeném pavilonu A, uspořádat diskuzi s předními funkcionáři školy a členy OV KSČ. Zástupci stávkového výboru, kteří se ujali řízení diskuze, přečetli prohlášení libereckých studentů a od členů vedení požadovali vyjádření jejich stanovisek k celému dění. Za pedagogické pracovníky mluvil rektor Bohuslav Stříž 161 a vyjádřil snahu pedagogů vést studující k samostatnému myšlení, a že je čas k objasnění mnoha věcí. Vedoucí tajemník OV KSČ Petr Šnopl vystoupil s poznámkou, že k pražským událostem by nemuselo vůbec dojít, kdyby byly dodržené podmínky původní, povolené manifestace. Jeho projev mezi studenty pochopitelně vyvolal nesouhlas a byl odměněn pískotem. V regionálním periodiku Vpřed se poukazuje na to, že: „od té doby se už nejednalo o dialog, že studenti stanoviska přítomných představitelů vesměs odmítali, a tak místo diskuze o záměrech a řešení otázek týkajících se školy, města a okresu se hovořilo o stávce, o sdělovacích prostředcích a podobně“162. Deník Vpřed dále informoval o tom, že před šestnáctou hodinou se velká část studujících přesunula na náměstí Bojovníků za mír, kde se: „konalo jakési shromáždění, tedy opět akce, o jejíž konání nikdo včas nepožádal, tedy nedovolené“ 163. Citace z Vpředu zřetelně vypovídají o rétorice médií, která se v prvním týdnu stavěla převážně na stranu vlády a podporovala nedělní prohlášení předsedy Pitry. Od čtvrtka 23. listopadu měl studentský stávkový výbor přímé napojení na Prahu a pražské studenty164. Jednalo se o konkrétní studující, kteří stávkový výbor zastupovali a vedli telefonické rozhovory, nebo se setkávali se zástupci jiných iniciativ, kteří přijeli do Liberce. K tomuto opatření došlo také proto, že se objevovali samozvaní řečníci, jejichž názory neodpovídaly stanoviskům libereckých studujících. Všeobecně stáli posluchači VŠST na té méně radikální straně. V počátku prvního týdne nesměřovaly jejich snahy ke změně politického uspořádání země. V pátek 24. listopadu proběhlo v učebně E9 další setkání zaměstnanců s vedením školy. Schůzka zaměstnanců byla koncipována jako diskuze s vedením, kde měl každý možnost vyjádřit svůj názor a postoje. Vedení školy a stranická organizace se ohrazovali proti změnám v požadavcích studentů, které se za uplynulých pět dní 161 Prof. RNDr. Bohuslav Stříž, DrSc. byl rektorem VŠST mezi lety 1985 a 1990. 162 Místo oslavy dialog?, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 94, s.1. 163 Místo oslavy dialog?, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 94, s.1. 164 Co nového ve stávkovém výboru VŠST?, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 96, s. 2.
49
výrazně proměnily a zradikalizovaly. A varovali před tím, aby studenti nenutili někoho jít stávkovat. Bylo řečeno, že pedagogové mají za studenty odpovědnost a :„že si nemůžeme donekonečna myslet, že ti studenti budou mít pravdu“.165 Někteří pedagogové se naopak nebáli otevřeně vyslovit svoji podporu studentům. Studentský stávkový výbor v pátek uveřejnil výzvu, aby během nastávajícího víkendu byla věnována zvýšená pozornost protistávkové činnosti, tedy odstraňování plakátů a výzev, nebo i uveřejňování nepravdivých informací, které se začaly šířit pod falešnou hlavičkou stávkového výboru. Během víkendu došlo k založení Občanského fóra VŠST. Tato iniciativa vzešla, podle vzpomínek RNDr. Kláry Císařové CSc. 166 od několika na sobě méně závislých skupin pedagogů scházejících se ve svých kancelářích na budovách A a B. V budově B se jednalo o skupinu kolem profesorky Bohdany Marvalové a docenta Josefa Mevalda167. Na budově A se skupina formovala v kanceláři RNDr. Kláry Císařové CSc. a Ing. Jana Tišera168. Zájmy vysokoškolského OF se věnovaly hlavně úpravám podmínek přijímání pracovníků a možností studia. Žádali možnost návratu pracovníků, kteří byli dříve z politických důvodů propuštěni a obsazení vedoucích funkcí nezkompromitovanými lidmi. Dále požadovali zrušení záznamů o náboženském přesvědčení nebo politické orientaci v kádrových materiálech. Neméně důležitá byla i žádost o možnost volného styku se zahraničím. Zaměstnanecké OF vyjádřilo svoji otevřenou podporu studentům a přihlásilo se k pondělní generální stávce169. Prvními mluvčími OF VŠST byli Ing. Ondřej Macoun, Jan Skrbek a doc. ing. Josef Mevald, CSc.170 Na harcovských kolejích probíhalo celý víkend na budově A v prostorách „S“ 165 Záznam ze shromáždění zaměstnanců VŠST dne 24.11. 1989 (rež. Pavel Beňo, 1989) dostupné online z: http://www.youtube.com/watch?v=bw9_K12vIEM nebo viz příloha na DVD 166 RNDr. Klára Císařová Csc. pracuje na VŠST (resp. TUL) od roku 1978, nyní je členkou katedry mechatroniky 167 prof. Ing. Bohdana Marvalová CSc. nastoupila na VŠST v listopadu 1969, nyní je akademickou pracovnicí Katedry mechaniky, pružnosti a pevnosti na strojní fakultě, doc. Ing. Josef Mevald Csc. je členem akademického sboru strojní fakulty od dubna 1962. 168 VŠST Liberec 1989-92, události a názory očima RNDr. Kláry Císařové (rež. Pavel Beňo, 2010), dostupné online z: http://www.youtube.com/watch?v=uxEEl6f1KGY nebo viz příloha na DVD 169 Blíže viz Roman KARPAŠ, et al., pozn. 19, s. 530. 170 Více viz MOTYČKOVÁ, Jana, pozn. 20, s. 63.
50
klubu promítání videozáznamu z pražských událostí. Kromě obrazů z manifestací, které se v pátek 24. listopadu objevily už i v Československé televizi, měli diváci možnost shlédnout hlavně záběry ze zásahu pořádkových jednotek proti studujícím v pátek 17. listopadu na Národní třídě. Součástí videozáznamu byly i výpovědi přímých svědků události a reakce pražských herců. Diváci, účastnící se tohoto promítání, vyzdvihli výborné organizační zajištění celé akce i s ohledem na vysoký zájem veřejnosti171. Na pondělí 27. listopadu připadala od dvanácti do čtrnácti hodin celonárodní generální stávka. Jak bylo řečeno výše na náměstí Bojovníků za mír se v této době sešlo více jak 20 000 lidí. Za vysokoškoláky mimo jiné vystoupil student Vladimír Pimek. Ve svém projevu uvedl, že studenti nejsou proti socialismu ani proti KSČ, ale pouze proti vedoucí úloze této strany172. Stávkový výbor VŠST Liberec se i po ukončení generální stávky rozhodl stávkovat dál. Zdůvodnění bylo podáno v prohlášení datovaném téhož dne ve dvě hodiny odpoledne. Kromě toho, že ze všeobecných studentských požadavků došlo ke splnění pouze prvního bodu týkajícího se zřízení komise na vyšetření událostí z Národní třídy, se studentský výbor ohradil proti: „aktivizaci rozličných sil v naší společnosti, které usilují o prosazení svých politických ambicí, jedná se jak o mocenský aparát, tak i o některé nezávislé struktury.“173 V druhé části tohoto prohlášení vysokoškolský stávkový výbor formuloval své stanovisko k Občanskému fóru. Studující v něm požadují, aby byla všechna veřejná vystoupení OF jak po stránce obsahové, myšlenkové, organizační tak i po stránce politických požadavků důsledně konzultována právě se stávkovým výborem vysokých škol. Aby tím bylo zamezeno šíření informací se kterými stávkový výbor, nebo i vedení samotného OF nesouhlasí.174 Tento den také vydalo své prohlášení vedení VŠST a stranické organizace, ve kterém vyjadřují svoji podporu studentům, a souhlasí s vedením dialogu se všemi vrstvami společnosti. Část prohlášení byla citována v regionálním deníku Vpřed: „Studenti, jsme s vámi! Podporujeme vaši odvahu, aktivitu a politickou prozíravost. Chceme vést, stejně jako vy, otevřený a účinný dialog se všemi vrstvami naší
171 O promítání videozáznamů viz Otřesná svědectví, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 95., s. 1. 172 O generální stávce viz Z průběhu manifestační stávky, in: Průboj. roč. 41, 1989, č. 280, s. 2. 173 Celý text viz Příloha číslo 10 – Proč je nutné, abychom ve stávce pokračovali, 27.11. 1989 174 Celý text viz Příloha číslo 10 – Proč je nutné, abychom ve stávce pokračovali, 27.11. 1989
51
společnosti. Studenti, jdeme s vámi do stávky za demokracii a za socialismus“.175 Rektor školy Bohuslav Stříž se vyjádřil kladně i k možnosti jednat se členy OF VŠST. Ti na základě toho sepsali prohlášení týkající se hlavně organizačních úprav výuky. Mimo jiné žádali revizi osnov společenskovědních předmětů, zrušení povinných přednášek či možnost orientace náplně studia dle zájmů a zaměření studenta.176 V posledním odstavci prohlášení se členové OF VŠST distancují od vystoupení pana Zdeňka Slámy177, který v předchozích dnech veřejně promlouval za OF Liberec, ale jeho radikální názory na odstranění všech komunistických představitelů moci Občanské fórum VŠST a ani Stávkový výbor studentů nesdíleli178. V úterý 28. listopadu uspořádal SV VŠST setkání se zástupci politických stran, SSM, OF a nezávislých iniciativ. Za OV KSČ byl přítomen vedoucí tajemník Petr Šnopl, za OV SSM Petr Bartoš, za okresní kontrolní a revizní komisi (OKRK) KSČ Jaroslav Škudrna, dále za OV NF Jiří Míl. Studentský stávkový výbor zastupoval jeho předseda Ivo Luňak spolu s poradcem z řad pedagogů doc. Jiřím Horynou a Jiří Pokorný. Za Libereckou iniciativu byla přizvána Gabriela Kafková, za nezávislou iniciativu Dialog Ing. Petr Krenk, za Obrodu Liberec PhDr. František Fišera. Mezi pozvanými nechyběli také členové OV ČSS Richard Richter a ing. Václav Plný, Za ČSL ing. Jan Suchánek179. Dle zápisu se účastníci setkání dohodli na společných bodech podle kterých je třeba postupovat v následujících dnech. Za prvé došlo k dohodě, že toto setkání je zahájením dialogu na platformě rovnoprávných vztahů. Za druhé bylo podpořené stanovisko studentů, jež požaduje změny na poli politickém. A sice zrušení 175 V očích únava, v duši elán, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 95, s. 1. 176 Celý text prohlášení viz Příloha číslo 9 - Požadavky OF VŠST 177 Zdeněk Sláma byl bývalý funkcionář OV KSČ v Liberci. Z KSČ byl vyloučen. StB jej vedla v patrnosti v akci Kovář pro jeho styky s pravicově zaměřenými lidmi na Liberecku. Více viz ABS, pozn. 7, přírůstek ÚSTÍ z roku 1994, karton 93, Informace o bezpečnostní situaci a výsledcích služební činnosti po linii II. odboru za II. čtvrtletí roku 1987. Zdeněk Sláma byl také agentem a tajným spolupracovníkem StB pod krycím jménem Majer, registrační značka 26929. 178 Názorové neshody se Zdeňkem Slámou měli i představitelé studenští SV VŠST, více viz Případ Liberec – Tak jak to vlastně bylo, vzpomínka na 27.11. 1989 (1.) (rež. Pavel Beňo, 1989) dostupné online z: http://www.youtube.com/watch?v=YZrnpmujRwk nebo viz. příloha na DVD 179 Seznam účastníků viz První dohody při dialogu, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 96, s. 1. nebo viz Liberec – Tak jak to vlastně bylo, vzpomínka na 27.11. 1989 (4.) (rež. Pavel Beňo, 1989) dostupné online z: http://www.youtube.com/watch?v=YZrnpmujRwk nebo viz příloha na DVD
52
článku 4 Ústavy ČSSR o vedoucí úloze KSČ a dále požadavek na vypsání svobodných voleb180. To bylo poprvé, kdy liberečtí studující s těmito požadavky přišli oficiálně. Jejich přístup se jevil zpočátku opatrnější, nicméně stali se součástí stávkového výboru všech vysokých škol a tyto požadavky formulovali již dříve v Praze členové Koordinačního výboru vysokých škol. Večer byl zástupce stávkového výboru VŠST Pavel Vrbický přítomný jednání a následné diskuzi v budově DFXŠ. Přednesl zde výzvu studentů ke sjednocení Občanského fóra. Přímo řekl: „Chceme shromáždit všechny rozumně uvažující lidi, nezdiskreditované, požívající důvěru liberecké veřejnosti, odborníky, kteří budou hledat konkrétní cesty ze stávající krizové situace a jde jim o skutečnou demokracii.“181 Druhý den se ve společenské místnosti budovy A vysokoškolských kolejí konalo další setkání. Tentokrát se zástupci stávkových výborů jednotlivých podniků v kraji a představiteli
OF.
Z podniků
se zúčastnili
zaměstnanci
Textilany,
LIAZu,
Stavoprojektu, Pozemních staveb, Státního výzkumného ústavu textilního (SVÚT), Textilkombinátu, Okresního ústavu národního zdraví (OÚNZ), Restaurací a dalších. Dále byli přítomni zástupci libereckého OF. Opět s ohledem na nesouhlas s projevy některých řečníků při pondělní generální stávce se tito zástupci dohodli, že by bylo vhodné zřídit koordinační centrum, které by dohlíželo na slušnost projevu a konstruktivní dialog všech stran182. Z videozáznamů Pavla Beňa je patrné, že liberečtí občané důvěřovali spíše studentům než lidem zaštiťujícím se občanským fórem. Ivo Luňák si toto bezpochyby uvědomoval a proto v rozhovoru pro deník Vpřed vysvětlil, že studenti chtějí být spíše těmi, kdo může jednání zajišťovat po organizační a technické stránce. Že nechtějí stávkovat donekonečna. Představou stávkového výboru bylo, aby se, až to bude možné, předalo společenské dění do rukou schopných a čestných lidí. Zmínil, že studenti nejsou politici, že takové ambice nemají, že je pro ně cílem úspěšně dokončit svá vysokoškolská studia.183 Ve čtvrtek 30. listopadu studující dodrželi svůj slib uveřejněný v deníku Vpřed ve článku Co nového ve stávkovém výboru VŠST a vydali se do ulic města vyčistit
180 Více viz První dohody při dialogu, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 96, s. 1. 181 Co nového ve stávkovém výboru VŠST?, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 96, s. 2. 182 Více viz Přípravy pro ustavení libereckého Občanského fóra, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 96. s. 1. 183 Více viz Co nového ve stávkovém výboru VŠST?, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 96, s. 2.
53
výlohy obchodů a další veřejné plochy, které se v týdnu staly plakátovacími plochami184. Jak Ivo Luňák vysvětlil, situace si žádala okamžité a neustálé informování občanů a výlep plakátů byl jednou z nejvhodnějších forem. Po dohodě s MěstNV byla v prostorách Obchodního domu Ještěd, Dopravního podniku města Liberce, Československých drah a Československé autobusové dopravy určená konkrétní místa, která měl studentský výbor k dispozici185. V OD Ještěd se například jednalo o průchod z Gottwaldova náměstí186 směrem do ulice 1. máje. 1. prosince také studující vydali prohlášení, ve kterém hodnotí plnění jejich požadavků. Tento text byl uveřejněn v následujícím týdnu v deníku Vpřed. Z jeho řádků je patrná určitá spokojenost s průběhem událostí. Probíhalo prošetřování událostí z Národní třídy, došlo ke zrušení ústavního článku o vedoucí úloze KSČ, začínaly se projednávat kauzy politických vězňů. Na druhou stranu stále nedocházelo ke změně zákonů o shromažďování a sdružování. Studující poukazují na to, že v případě postihů účastníků manifestací v minulých týdnech, by hrozilo obvinění až ze sedmi trestných činů či přečinů. Na základě předchozích informací se SV VŠST rozhodl své požadavky shrnout do jediného, který měl garantovat i splnění všech ostatních: „Řízením státu bude pověřena nová koaliční vláda, která bude podle zvoleného programu pracovat až do vypsání svobodných voleb.“187 Tento den se nesl také ve znamení společenské změny na půdě vysoké školy. Rozhodnutím rektora profesora Bohuslava Stříže bylo zrušeno povinné oslovování soudruhu, soudružko. Ve vysokoškolském zpravodaji se k tomuto kroku profesor Stříž vyjádřil slovy: „Nechť je to jen další malý krůček ke svobodě, páni kolegové, slečny a paní kolegyně!“188
184 Více viz Studenti VŠST a vylepovací plochy, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č 97, s. 1. Nebo viz videonahrávka Příběh Liberec (1989) Stávkový výbor VŠST v Liberci 6 (rež. Pavel Beňo, 1989). Dostupné online z: http://www.youtube.com/watch?v=BwOe-Ll_PtQ nebo viz. příloha na DVD 185 O vylepovacích místech viz Studenti VŠST a vylepovací plochy, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č 97, s.1. 186 Gottwaldovo náměstí bylo v roce 1990 opět přejmenováno na Soukenné náměstí 187 Vysokoškoláci informují, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 97, s.1. 188 Vysokoškolský zpravodaj č. 3. Severočeské muzeum v Liberci, příspěvková organizace, sb. Socialismus, So-5197.
54
5.2 Události prosince 1989 Vzhledem ke složení nově jmenované vlády se studující rozhodli v noci na pondělí ve své stávce pokračovat. Město tak bylo opět polepeno i na neoficiálních plochách. Objevovala se hesla jako Stávka studentů pokračuje dál, dokud trvá maškarní bál nebo Demokracie versus totalita 5:15189. Podle usnesení koordinačního centra OF Liberec byla na pondělí 4. prosince ohlášená další manifestace, na kterou studentský stávkový výbor zval právě pomocí letáků. Po šestnácté hodině se před zcela zaplněné náměstí postavil za studentský výbor Vladimír Pimek. Přečetl prohlášení z neděle 3. prosince Proč stávkujeme190. Informoval o tom, že studující setrvají ve stávce, protože nedošlo ke splnění všech požadavků. Kromě jiného vyzdvihl rektora VŠST Stříže, který se zaručil, že stávkující posluchači vysoké školy nebudou nijak postihování, byť podle platných zákonů by jim hrozilo i několikaleté vězení. Připojil se k názoru, že by Gustav Husák měl abdikovat na funkci prezidenta. A společně s představitelem koordinačního centra OF Přemyslem Sobotkou se shodli na tom, že pokud nebude do 11. prosince jmenována nová vláda v jiném poměru rozložení sil, uskuteční se další generální stávka.191 Je důležité poznamenat, že na tiskových materiálech studentů se začalo objevovat razítko s textem SV VŠST LIBEREC, které potvrzovalo pravost dokumentů. Jak bylo řečeno výše, už od druhého týdne stávky byly po městě zajišťovány texty, které se tvářily jako stanoviska studentů, ale s jejich požadavky se neztotožňovaly. V pátek se v budově Malého divadla konala schůze zástupců OF na Liberecku. Snaha o sjednocení požadavků a dalšího jednání vedla k již definitivnímu a oficiálnímu vzniku Koordinačního centra OF Liberec jehož členem byl i student Pavel Vrbický.192
5.2.1 Koncert Karla Kryla Dne 6. prosince uspořádali vysokoškoláci, trochu i dílem náhody, v budově 189 Fotografie plakátů viz Příloha číslo 3 nebo viz DRAHOŇOVSKÝ, Milan, MICHAL, Pavel. Něžná revoluce v Liberci : 20.11. - 24.12. 1989. Liberec, 1989. 31 s. 190Celý text prohlášení viz Příloha číslo 13 – proč stávkujeme 3.12. 1989. 191 Více viz KARPAŠ, Roman, et al., pozn. 19, s. 531. Vyjádření obou představitelů uveřejněné v deníku Vpřed pod fotografií z pondělní stávky in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 98, s. 1. 192 Koordinační centrum Občanského fóra ustaveno, in: Vpřed. roč. 30, 1989, č. 98, s. 1.
55
A areálu libereckého výstaviště koncert Karla Kryla. Jedna z prvních členek stávkového výboru VŠST Jarmila Pešlová byla zároveň členkou Celostátního stávkového výboru s hlavním sídlem v Praze právě za liberecké studující. Tam se také s Karlem Krylem poprvé setkala a požádala ho, aby přijel do Liberce. Na své setkání s Karlem Krylem vzpomíná takto: „Já jsem za ním přišla a poprosila ho, jestli by nepřijel do Liberce. A on říkal, že nemá čas, protože druhý den má bejt v tolik a tolik hodin na té a té fakultě. Prostě to měl, byl zadaný. A já jsem mu říkala: Pane Kryle, vy tady v Praze, tady toho povzbuzení pro ty studenty je dost, ale u nás na vesnici v Liberci, tam teda, tam bysme to ocenili. A on se na mě podíval, měl takový velký modrý oči, se na mě podíval a říká: Máte pravdu, tak si pro mě zítra ve dvě přijeďte. Přijela jsem do Liberce, líčila to celýmu stávkovýmu výboru. Všichni říkali no to je skvělý, ale Jarmilo, co když nepřijede. My svoláme lidi, co když nepřijede. Protože v té době vlastně nebyly mobilní telefony, nic. Já jsem se jenom musela spolehnout na ten papírek, kde byla nějaká pražská adresa, kde ho mám druhý den ve dvě vyzvednout. A taky to nakonec byly nervy, protože teda se řeklo, že Karel Kryl vystoupí v tom pavilonu A. Bylo tam narváno a my jsme samozřejmě přijeli pozdě. Protože přijela jsem pro pana Kryla. On říkal pojďte dál, já se ještě najím. No, tak jsme na něj nechtěli spěchat, tak jsme si tam dali kávičku. No, přijeli jsme asi o půl hodiny pozdě. A co si teda pamatuju, jak se pánové ze stávkového výboru potili. Prostě všichni tam stáli a čekali jestli ten Karel Kryl přijede. A přijel. Pamatuju si ho jako člověka, který drží slovo a moc hezky jsme si povídali po cestě v autě a pro mě to je jeden z nejsilnějších zážitků.“193 Dle dostupných videozáznamů Pavla Beňa a výpovědi reportéra deníku Vpřed a fotografa Milana Drahoňovského, byl sál výstaviště zcela zaplněn, převážně vysokoškoláky, pro které byl koncert určený. Atmosféra koncertu se stala něčím nevídaným. Vždyť přijel člověk, který ještě před několika týdny nemohl přes hranice, protože mu hrozilo zatčení. Ve svém článku do deníku Vpřed Milan Drahoňovský píše: „Na pódiu s kytarou stojí, zpívá a povídá člověk, jehož písně jsem v minulosti mnohokrát poslouchal, ale nikdy jsem nevěřil, že ho uvidím na vlastní oči a uslyším na vlastní uši.“194 Kromě dnes již zlidovělých písní jako Anděl, Lásko, Zkouška 193 Vzpomínání ing. Jarmily Pešlové (nejenom) na Karla Kryla v Liberci (1) (rež. Pavel Beňo, 2010) dostupné online z: http://www.youtube.com/watch?v=gPbEpL58HLE nebo viz. příloha na DVD 194 Za odměnu i pro povzbuzení – Karel Kryl, in: Vpřed, roč. 30., 1989, č. 99. s.1.
56
dospělosti nebo Morituri te salutant zazněly i písně méně známé a několik básní. Mimo to Karel Kryl promlouval i ke studentům, vzpomínal na rok 1969, na sebeupálení Jana Palacha a svůj výjezd ven. Svým projevem studenty nesmírně podpořil: „Lidi, tohle se nedá prohrát. Protože, jestli se tohle prohraje, tak to nemá cenu. Nemá fakt nic cenu.“195 Po skončení koncertu studující Karlu Krylovy předali květiny a dárek v podobě knihy vtipných fotografií Lenina s věnováním: „Karle Kryle, už nerejeme držkou v zemi.“196 V zákulisí se uskutečnila autogramiáda, kde zpěvák podepisoval vše, co se dalo včetně občanských průkazů nebo indexů.
5.2.2 Pokračování stávky studentů Ve čtvrtek 7. prosince se kromě manifestace na náměstí konal v zasedací místnosti radnice další tzv. dialog u kulatého stolu jehož se účastnili jak členové stávkujících skupin tak zástupci OV KSČ, MěstNV, ONV, OOR a OV NR. Předseda vysokoškolského stávkového výboru Ivo Luňák byl z jeho průběhu výrazně zklamaný. O několik dní později v deníku Vpřed vyšlo jeho stanovisko, kde vyjadřuje přesvědčení, že politické vedení okresu: „buď nepochopilo naléhavost doby nebo záměrně brání, ať už z jakýchkoliv důvodů, procesu ozdravení vnitropolitické situace ve městě i okrese. V době, kdy celý národ žádá odchod zkompromitovaných či byrokratickým aparátem zmanipulovaných osob z veřejného života, nemůžeme my, studenti, nepožadovat stejné na místní i okresní úrovni.“197 Zástupci občanských fór žádali změny na vedoucích pozicích krajských orgánů. Vyhověno jim totiž bylo zatím jen v případě jednoho křesla v radě ONV. Na sobotním setkání KC OF v Malém divadle i zástupci studentského SV VŠST s radostí přijali oznámení o kandidatuře Václava Havla. Novým členem Koordinačního centra byl za studující zvolen Tomáš Šponar.198 195 Karel Kryl – Mikulášský koncert v Liberci (ukázka 2) (rež. Pavel Beňo, 1989) dostupné online z. https://www.youtube.com/watch?v=TJMMo0vvQYc nebo viz příloha na DVD 196 Vzpomínky na koncert Karla Kryla + „občankový příběh“ (rež. Pavel Beňo, 2010) dostupné online z: https://www.youtube.com/watch?v=fcW2r_1pYAs nebo viz příloha na DVD 197 Zasedli jsme na radnici a …, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 99., s. 2. 198 Informace členech KC viz Koordinační centrum OF oznamuje, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 99., s. 3.
57
Nedělní abdikace prezidenta Gustava Husáka potvrzovala, že společenské změny nabírají neměnný kurz. Na rozdíl od herců a dalších stávkujících studující VŠST svou stávku neukončili199. I přes stávkovou pohotovost si studující našli čas na uspořádání celoškolní ankety. Ta byla koncipována jako zpětná vazba práce studentského stávkového výboru i jako sonda do názorů posluchačů VŠST v otázkách politického uspořádání země, ale i změn na škole. Na zodpovězení otázek této ankety se podílelo 566 studujících VŠST, podle slov studenta Tomáše Hurtíka se jednalo téměř o všechny studenty, kteří byli v prosinci ve škole k zastižení. Jednou z otázek bylo, zda mají studenti dál stávkovat v případě, že nebudou splněny studentské požadavky. Kladně odpovědělo 93% respondentů. Hlavní otázkou týkající se organizace školy bylo, zda studující souhlasí s okamžitým znovuzavedením pětiletého studia. Více jak 80% bylo pro a téměř stejné procento bylo ochotné se i aktivně podílet na změnách na VŠST.200 V literatuře201 se uvádí, že studující začali v pondělí 11. prosince opět docházet na přednášky a cvičení, vzpomínky RNDr. Aleny Kopáčkové, Ph.D. a prohlášení Stávkového výboru VŠST z téhož dne však vypovídají něco jiného. V osobních záznamech paní Kopáčkové ze cvičení v zimním semestru akademického roku 1989/1990 je patrné, že výuka probíhala pouze do pátku 17. listopadu, tedy 10 týdne semestru. V prosinci se žádná další cvičení už nekonala. Od poloviny ledna probíhaly zápočty. Sami studující ve svém prohlášení Herci skončili - studenti pokračují202 vyjadřují nesouhlas s tím, že stále ještě nedošlo ke splnění jejich prvního požadavku, tedy potrestání viníků odpovědných za události na Národní třídě. Poukazují na chování Miloše Jakeše, který se od tohoto zásahu distancoval a Miroslava Štěpána. Dále zdůrazňují, že je třeba zabránit odcházejícímu mocenskému aparátu v ničení různých nepohodlných materiálů. I proto dál zůstávají ve stávkové pohotovosti. Tento postoj předložili veřejnosti i v úterním vydání deníku Průboj, kde je citován člen SV VŠST Martin Kubů: „Naše studentská revoluce zvedla mohutnou celonárodní vlnu protestů 199 Celý text prohlášení Stávkového výboru viz Příloha číslo 14 – Herci skončili – studenti pokračují 200 Průběh ankety viz Budoucí inženýři s anketou, in: Průboj, roč. 41, 1989, č. 289, s. 1,2. 201 Např. MELANOVÁ, Miloslava, pozn. 21, s. 18. 202 Celý text prohlášení Stávkového výboru viz Příloha číslo 14 – Herci skončili – studenti pokračují
58
proti totalitnímu systému.[...] nesmíme však zapomenout, proč jsme my, studenti, začali stávkovat. Jde o první bod našich požadavků – potrestání všech viníků zodpovědných za krvavý masakr 17. listopadu 1989 v Praze. Nejen, že nebyl nikdo do dnešního dne potrestán, ale nebyli ani označeni viníci!“203
203 Herci skončili, studenti pokračují, in: Průboj, roč. 41, 1989, č. 292, s. 2.
59
6 Změny na půdě VŠST v roce 1990 V průběhu ledna probíhaly na VŠST organizační změny. Jak naznačil rektor prof. Ing. Bohuslav Stříž, DrSc. při jednání na radnici 3.1. současná struktura a délka studia zavedená rektorem Čirličem v 70. letech nevyhovovala. Bylo proto nutné dobu studia opět prodloužit na pět let. Předchozími úspornými opatřeními trpěla kvalita výuky i následní absolventi, kteří neměli dostatečné znalosti v oboru. Posluchači vysoké školy, kteří byli v akademickém roce 1989/1990 ve čtvrtém ročníku, získali možnost pokračovat do ročníku pátého, čehož využila asi polovina z nich204. Dále byli osloveni pedagogičtí pracovníci, kteří museli VŠST v době kádrových čistek po roce 1968 nedobrovolně opustit. Z tohoto důvodu vznikla rehabilitační komise ustanovená z iniciativy OF, SV VŠST a MŠMT ČSR. Deník Vpřed uveřejnil v pátek 5. ledna výzvu, aby se všichni zájemci z řad bývalých pracovníků písemně obrátili na školu v případě, že by měli zájem se na svá pracoviště vrátit205. Odpoledne
téhož
dne
se v pavilonu
„A“
libereckého
výstaviště
sešli
zaměstnanci, pedagogové i studující VŠST. Toto setkání nechal svolat Stávkový výbor VŠST spolu s vedením školy. Představitelé SV VŠST oznámili, že ukončují stávkovou pohotovost. Zdůraznili také, že na aktivity stávkového výboru v oblasti změn ve škole bude nově dohlížet vznikající studentská unie, která stávkový výbor nahradí.206 V pondělí 15. ledna proběhly ve třech volebních místnostech a za dohledu patnáctičlenné volební komise z řad studenstva volby do akademického senátu. Zaměstnanci a vyučující školy, jejichž počet přesahoval 700, odvolili téměř v plném počtu. Studujících přišlo k volebním urnám zhruba polovina z necelých třech tisíc posluchačů207. Kandidáti byli navrženi studenty a pedagogy. Velké podpory se dostávalo hlavně Zdeňku Kovářovi. Na videozáznamu studentského videomagazínu V ŠEST je zaznamenán průběh voleb. Je zde zdůrazněné, že jde o volby svobodné, rovné, přímé 204 Vyjádření rektora Stříže viz Jak dál na VŠST, in: Vpřed, roč. 31, 1990, č. 1., s. 1. 205 Text výzvy viz Vpřed, roč. 31, 1990, č. 1., s. 1. 206 Blíže viz MOTYČKOVÁ, Jana, pozn. 20, s. 85. 207 Údaje o počtech zaměstnanců a studentů jsou odhadovány přibližně na základě grafů uvedených v brožuře vydané k 50. letům vysoké školy GOLKA, Petr, VILD, Jaroslav. Technická univerzita v Liberci– 50 let 1953– 2003, Liberec, Technická univerzita v Liberci 2003, ISBN 80-7083-695-4, s. 24.
60
a tajné. Do funkce prorektora pro oblast vědecko-výzkumné činnosti a zahraničních styků byl zvolen prof. Ing. Jiří Zelenka, DrSc. (67,9% hlasů), prorektorem pro pedagogicko-výchovnou208 činnost doc. Ing. Josef Cehra, CSc. (42,8 % hlasů). Děkanem fakulty strojní byl zvolen prof. Ing. Zdeněk Kovář, CSc. (92,3% hlasů) a děkanem fakulty textilní se stak doc. Ing. Jaroslav Nosek, CSc 209. Na návrhy nově zvolených děkanů byli následně jmenování proděkani pro vědecko- výzkumnou činnost. Na fakultě strojní doc. Ing. Štěpán Beneš, CSc a za fakultu textilní doc. Ing. Josef Černý210. V průběhu ledna pořádali studenti pravidelné úterní mítinky před radnicí. Probírala se témata týkající se novely branného zákona a studentských požadavků k ní vztažených. Z dalších politických témat se diskutovalo o nutnosti urychleného rozpuštění složek StB a odsunu sovětských vojsk z území republiky211. Mimo jiné se vedly debaty i o dříve tabuizovaných ekologických otázkách, které se silně znečištěného ovzduší Liberce přímo dotýkaly. Zájmy studujících se však čím dál více začínaly orientovat na přípravy k zápočtům a zkouškám, které se blížily. Jak totiž řekl Ivo Luňák už v prosinci 1989: „Nejsme politici a nechce se plést do záležitostí jež nám nepřísluší. Chce se vrátit do škol a dostudovat.“212 Už na začátku ledna seznámil profesor Stříž posluchače vysoké
školy
s harmonogramem
zkouškového
období
a letního
semestru:
„Po třítýdenním samostudiu bude probíhat pět týdnů zkouškové období, samozřejmě bez předmětů zrušených rozhodnutím ministra (dějiny KSČ a mezinárodní dělnické hnutí, politická ekonomie, marx.-lenin. filozofie, vědecký realismus). Zkoušky v letním semestru budou moci být prodlouženy až do listopadu 1990.“213
208 Původní název politicko-výchovné činnosti byl v roce 1990 změněn. 209 Videonahrávka z průběhu voleb viz příloha na DVD, informace o volbách také viz Volby na VŠST, in: Vpřed, roč. 31, 1990, č. 6, s. 1. 210 Seznamy pracovníků VŠST dostupné v GOLKA, Petr, VILD, Jaroslav., pozn. 207 161 s. 211 Více viz Liberecký mítink, in: Vpřed, roč. 31, 1990, č. 9, s. 1. 212 Co nového ve stávkovém výboru VŠST, in: Vpřed, roč. 30, 1989, č. 96, s. 2. 213 Jak dál na VŠST, in: Vpřed, roč. 31, 1990, č. 1., s. 1.
61
7 Vybraní členové Studentského výboru VŠST Ve studentském stávkovém výboru VŠST bylo aktivních mnoho tváří. Prvními představiteli se stali členové ochotnického divadelního spolku při VŠST. V této kapitole jsou přiblížené životy třech nejvýznačnějších osobností. Ivo Luňák, principál divadelního spolku, byl zvolen předsedou SV VŠST. Jarmila Pešlová zastupovala SV VŠST v Celostátním stávkovém výboru a Tomáš Šponar byl zástupcem studujících v Koordinačním centru Občanského fóra v Liberci.
7.1 Ivo Luňák – předseda SV VŠST Ivo Luňák se narodil v roce1964 v Hradci Králové. Na základní školu chodil v Českém Meziříčí. V letech1980 - 1984 navštěvoval SPŠS Nové Město nad Metují214. Na střední škole se dostal mezi členy Jazzové sekce215, s nimiž objížděl koncerty a akce v okolí. V předposledním ročníku vydával spolu se spolužáky školní časopis Vepřo – knedlo – zelo, neoficiální orgán Svazu českých nespisovatelů. Po maturitě nastoupil do fabriky. A dále se podílel také na pořádání rockových festivalů v Českém Meziříčí. Jedním z takových koncertů bylo i první vystoupení punkrockové kapely Plexis spolu s Visacím zámkem 11. srpna 1984216. Díky tomuto koncertu byl vyloučen z místní 214 Na začátku jeho rozhovoru pro publikaci OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav, pozn. 22, s. 536. je uvedeno, že studoval Gymnázium v Novém městě nad Metují, které dokončil roku 1983. V rozhovoru samotném uvádí, že studoval Střední průmyslovou školu hodinářskou v Novém Městě nad Metují a maturoval v roce 1983. Uvedené informace pocházejí z Luňákova osobního pracovního profilu na profesionální sociální síti LinkedIn [online], [vid. 3. 5. 2013], dostupné z: http://www.linkedin.com/pub/ivo-lu%C5%88%C3%A1k/45/589/827 215 Jazzová sekce bylo dobrovolné sdružení hudebníků zaměřující se hlavně na podporu amatérské hudební scény. Ve druhé polovině 70. let se transformovala v ilegální organizaci podporující i neoficiální kapely. Tato činnost vedla k monitorování jejích členů a vyústila v roce 1986 v soudní proces s některými z nich. Bližší informace k činnosti Jazzové sekce i následnému soudnímu procesu viz KOUŘIL, Vladimír. Jazzová sekce [online], [vid. 25. 7. 2013], dostupné z: http://www.unijazz.cz/cs/stranka/418-jazzova-sekce nebo viz SRP, Karel. Výjimečné stavy: povolání Jazzová sekce. Praha : Pragma, 1994. ISBN 80-85213-49-4. 276 s. 216 Informace o konání koncertu viz webové stránky kapely Plexis [online], [vid. 3. 5. 2013], dostupné z: http://www.plexis.ic.cz/ikoncerty.htm
62
organizace SSM, kde dělal referenta pro kulturu a následně i předsedu. Mezi lety 1986 až 1991 studoval Tváření kovů a plastů na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci. Jak sám uvádí, byl v kruhu o dva roky starší než jeho kolegové a stal se díky tomu víceméně vůdčí osobností alternativní kultury. 217 Kromě jiného stál u založení vysokoškolského divadla, s nímž jezdil i po mezinárodních festivalech. Jeho angažovanost a známost v širokém okruhu studujících VŠST byla jedním z prvních impulsů pro jeho následné zvolení do čela Stávkového výboru VŠST v listopadu 1989. Po absolvování VŠST byl krátce zaměstnancem privatizačního podniku, pak zakládal strojírenskou firmu218 Už během studia na VŠST se zajímal o regionální politiku. Na konci devadesátých let byl zastupitelem v Českém Meziříčí. Od roku 2003 pracoval jako generální ředitel ve firmě Tyros Loading Systems CZ, v nynější době se nachází v belgických Antverpách a pracuje pro hlavní pobočku téže firmy219.
7.2 Jarmila Pešlová – členka SV VŠST a Celostátního stávkového výboru Jarmila Levko Pešlová se narodila roku 1969 ve Valticích. Do Liberce přišla studovat Střední průmyslovou školu textilní, obor oděvnictví. Po maturitě v roce 1987 nastoupila na Textilní fakultu VŠST, kde promovala v roce 1992220. Během studia byla členkou divadelního souboru, který vedl Ivo Luňák a patřila mezi první ženy ve studentském stávkovém výboru VŠST. Zástupkyní SV VŠST v Celostátním stávkovém výboru se stala právě díky divadlu na základě známostí se studenty DAMU221 217 Rozhovor s Ivo Luňákem viz OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav, pozn. 22, s. 538. 218 Více viz rozhovor pro Mf Dnes ze dne 20.11. 99, Vůdce studentů byl v německé hospodě, in: Mf Dnes, roč. 10, 1999, 20. 11., mimořádná příloha Listopad 1989 v regionu s. 7. 219 Informace jsou získané z jeho osobního profilu na profesionální sociální síti LinkedIn [online], [vid. 3. 5. 2013], dostupné z: http://www.linkedin.com/pub/ivo-lu%C5%88%C3%A1k/45/589/827 220 Soupis absolventů VŠST viz GOLKA, Petr, VILD, Jaroslav, pozn. 207, s. 105. 221 Rozhovor s Jarmilou Pešlovou viz Vzpomínání ing. Jarmily Pešlové (nejenom) na Karla Kryla v Liberci (1) (rež. Pavel Beňo, 2010) dostupné online z: http://www.youtube.com/watch? v=gPbEpL58HLE nebo viz příloha na DVD
63
Mezi lety 2006 až 2009 uváděla na rádiu Český rozhlas Sever pořad Mazlíčci, věnovaný rozhovorům se známými osobnostmi o jejich domácích zvířatech222. V roce 2010 se objevila na prvním místě kandidátky Demokratické regionální strany v komunálních volbách. Strana však neuspěla. V nynější době je zaměstnaná jako ekonomická náměstkyně Divadla F. X. Šaldy v Liberci223.
7.3 Tomáš Šponar – člen SV VŠST, zástupce v Koordinačním centru OF Tomáš Šponar se narodil roku 1968 ve Svitavách. Navštěvoval Gymnázium v Ústí nad Orlicí. Po maturitě roku 1986 šel studovat Textilní fakultu VŠST v Liberci224. Stejně jako Jarmila Pešlová byl členem divadelního souboru pod vedením Ivo Luňáka. VŠST úspěšně ukončil v roce 1991.225 Od 90. let provázal svůj život s Českou
televizí. Pracuje jako redaktor,
moderátor a dramaturg například v pořadech jako Objektiv, Reportéři ČT nebo Horizont 24. Svými reportážemi přispívá i jako zahraniční zpravodaj České televize226.
222 Záznamy jednotlivých dílů pořadu jsou dostupné v archivu Čro Sever, dostupné online z: http://hledani.rozhlas.cz/iradio 223 Informace pochází z webových stránek divadla, dostupné online z: http://www.saldovo-divadlo.cz/kontakty/ 224 Rozhovor s Tomášem Šponarem viz OTÁHAL, Milan - VANĚK, Miroslav, pozn. 22, s. 747. 225 Soupis absolventů VŠST viz GOLKA, Petr, VILD, Jaroslav, pozn. 207, s. 104. 226 Informace pocházejí z webové stránky České televize, dostupné online z. http://ceskatelevize.cz/
64
Závěr Listopadové a následující události se staly jedním z významných mezníků dějin Československa ve 20. století. Po rozpadu východního bloku se naše země začala ubírat jiným směrem. Návrat k demokracii a následné začlenění do nadnárodních společenství jako je NATO a Evropská unie nás řadí do euroatlantického civilizačního okruhu a určuje názorové postoje naší republiky. Hlavním cílem této práce bylo vylíčit na základě dostupných historických pramenů a odborné i populárně naučné literatury, jak se na sklonku hroutícího se komunistického režimu odvíjely události související s pozicí vysokoškolských studujících na Liberecku. Pro upřesnění některých informací jsem využila metody orální historie, pomocí níž jsem provedla rozhovor s tehdejší odbornou asistentkou na Fakultě strojní RNDr. Alenou Kopáčkovou, Ph.D. Tento rozhovor byl přínosný pro vykreslení atmosféry doby. Co se týče přesného časového a místního určení některých událostí, bylo třeba většinu údajů zpřesnit. Narátorka si je již přesně nepamatovala. Stěžejní kapitola se tomuto tématu věnuje od listopadu 1989 do poloviny ledna 1990, kdy se uskutečnily volby do Akademického senátu VŠST. Je v ní chronologicky popsáno, jak se na Liberecku odvíjel průběh událostí tzv. sametové revoluce z pohledu Stávkového výboru VŠST. V této kapitole jsou zmíněny rovněž nejzajímavější počiny studujících, jako například navázání dialogů studujících a členů nezávislých iniciativ se zástupci politických stran a organizací Národní fronty, nebo i společný velký úklid provizorních plakátovacích ploch na konci měsíce listopadu, který poukázal na soudržnost studujících i v těchto, spíše technických, problémech. V kapitole k historii školy je také nastíněný vývoj i v první polovině roku 1990, protože během tohoto období docházelo k personálním a organizačním změnám, které byly dané mimo jiné i změnou zákona o vysokých školách a výrazně ovlivnily další fungování vysoké školy. Jednou z nejdůležitějších změn se stalo zpětné prodloužení studia ze čtyř na pět let, které se týkalo i už studujících posluchačů. Studující posledních ročníků akademického roku 1989/1990 však měli možnost výběru, zda se budou řídit starým modelem a po dokončení čtvrtého ročníku půjdou ke státním závěrečným zkouškám, nebo nastoupí do nově otevřeného pátého ročníku. V úvodní kapitole jsem se zaměřila na přiblížení pozice studujících, ale 65
i zaměstnanců vysokých škol v době normalizace. Důraz byl kladen vylíčení pozice studujícího v normalizačním školství, na problematiku přijímacího řízení, případně na možnosti a způsoby vyloučení ze studia z důvodu vyjadřování svých názorů a postojů. V případě zaměstnanců byly zmíněny personální čistky po okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968. V kontextu s VŠST byl v krátkosti popsán osud pozdějšího rektora prof. Ing. Zdeňka Kováře, Csc. Podkapitola o neoficiálních opozičních hnutích ukazuje alternativní možnosti kulturního a myšlenkového vyžití malé skupiny mladých. Situaci na školách během tohoto období lze vnímat jako předobraz následných událostí. Mladí lidé jsou radikálnější než generace jejich rodičů a studující vždy patřili mezi zásadní hybatele československých dějin. Jejich účast na tzv. sametové revoluci je proto logickým vyústěním. Trochu překvapivé se tak může jevit zjištění, že liberečtí posluchači VŠST byli zpočátku mnohem zdrženlivější a ve svých názorech opatrnější, než studující v jiných městech, resp. hlavně v Praze. Prvními, kdo v Liberci veřejně vystoupil, byli liberečtí středoškoláci, kteří svým průvodem městem až do vysokoškolské menzy, kde právě probíhalo setkání SSM, a radikálními požadavky studující vysoké školy mobilizovali a iniciovali vznik Stávkového výboru VŠST. V obecných kapitolách o tzv. sametové revoluci v Československu a v Liberci se tato bakalářská práce zabývá shrnutím poznatků o roli studenstva v kontextu celého období, totiž jakým způsobem a do jaké míry studující z VŠST zasáhli do vývoje revolučních událostí. Tato bakalářská práce je pojata jako primární seznámení s aktivitou studenstva na VŠST v Liberci a toto téma bezpochyby skýtá možnosti dalšího bádání, které by se daly rozvést například v diplomové práci. Některé události, silně se dotýkající Vysoké školy strojní a textilní, nebyly v práci cíleně zmíněny, protože jsou i po více jak dvaceti letech poměrné živé a lidé o nich zatím moc mluvit nechtějí. Jde například o sebevraždu docenta Václava Jáče z roku 1991, která však podle zjištěných skutečností souvisela s názorovými změnami jak ve státě, tak i přímo na vysoké škole.
66
Seznam pramenů a literatury
Prameny
Archivní prameny •
SOkA Liberec ◦ fond Textilní škola Liberec ◦ fond Městský národní výbor Liberec
•
Libri prohibiti ◦ Sb. VONS, Informace o Chartě 77 (1988-1989)
•
archiv Severočeského muzea v Liberci ◦ Sb. Socialismus (SO-5150, SO-5197, SO-5199, SO-5224, SO-5238, SO5244)
•
Archiv bezpečnostních složek pobočka Brno – Kanice ◦ Správa Státní bezpečnosti (StB) Ústí nad Labem II. díl
•
◦
fond Okresní správa SNB - oddělení StB Liberec
◦
Přírůstek ÚSTÍ z roku 1994 KARTON 51 (mládež)
◦
Přírůstek ÚSTÍ z roku 1994 KARTON 51 (OAO nezávislé skupiny)
osobní archiv RNDr. Aleny Kopáčkové , Ph.D.
Tisk •
celostátní tisk ◦ Rudé právo (1968, 1977, 1989) ◦ Mladá fronta Dnes (1999)
•
regionální tisk ◦ Průboj (1989, 1990) ◦ Vpřed (1989, 1990) 67
Online dokumenty http://www.bonustv.cz/wmv/liberec2009.wmv http://civilcourage-tv.eu/clanek/category/kauza-liberec/ http://totalita.cz http://www.ustrcr.cz http://www.vons.cz/nezavisle-mirove-sdruzeni-liberec videokanál Pavla Beňa na http://www.youtube.com aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=c&id=1585
Edice dokumentů BLAŽEK, Petr: Akce „Palach“. Edice dokumentů z provenience ministerstva vnitra,
In: BLAŽEK, Petr. et al. Jan Palach ´69. Praha: Togga – FF UK – ÚSTR, 2009. 640 s.
GRUNTORÁD, Jiří. Informace o Chartě 77. Brno: Doplněk, 1998. ISBN 80-7239-0066. 628 s.
PAŽOUT, Jaroslav. Hnutí revoluční mládeže 1968-1970: edice dokumentů. Praha : Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, 2004. ISBN 80-7285-044-X. 143 s.
SUK, Jiří: Občanské fórum: listopad - prosinec 1989. 1. díl, Události, 2. díl, Dokumenty. Praha-Brno, 1998. ISBN 80-7239-007-4. 330 s.
68
Edice rozhovorů OTÁHAL, Milan, VANĚK, Miroslav. Sto studentských revolucí : Studenti v období pádu komunismu - životopisná vyprávění. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 859 s.
Literatura
Monografie ASH, Timothy Garton. Rok zázraků. Praha : Lidové noviny, 1991. 125 s.
BLAŽEK, Petr: Lennonova zeď v Praze: neformální shromáždění mládeže na Kampě 1980-1989, Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2003, ISBN 80-7285-032-6, 340 s.
DRAHOŇOVSKÝ, Milan, MICHAL, Pavel. Něžná revoluce v Liberci : 20.11. - 24.12. 1989. Liberec, 1989. 31 s.
HAUSEROVÁ, Nikola. Protirežimní demonstrace v srpnu 1988 v Praze u příležitosti dvacátého výročí okupace Československa a postihy jejích účastníků. Bakalářská práce. KHI TUL, 2011. vedoucí práce PhDr. Jaroslav Pažout, PhD. 148 s.
KARPAŠ, Roman, et al. Kniha o Liberci, 2. vyd., Liberec, Dialog 2004, ISBN 8086761-13-4, 704 s.
KARPAŠ, Roman – KVAČEK, Robert. Stalo se na severu Čech, 1. vyd., Liberec, Nakladatelství 555, 2001, ISBN 80-86424-17-0. 307 s.
MACHOVEC, Martin (ed.). "Hnědá kniha" o procesech s českým undergroundem. Praha : ÚSTR, 2012. ISBN 978-80-87211-74-8. 515 s. 69
MĚCHÝŘ, Jan: Velký převrat či snad revoluce sametová?, 1. vyd., Praha, Progetto 1999, ISBN 80-86366-00-6, 359 s.
MOTYČKOVÁ, Jana. Pád komunistického režimu v roce 1989 na Liberecku. Diplomová práce, KHI TUL. 2010, vedoucí práce PhDr. Jaroslav Pažout, Ph.D. 239 s.
OTÁHAL, Milan. Opoziční proudy v české společnosti 1969 – 1989. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2011. 649 s.
OTÁHAL, Milan. Normalizace 1969 – 1989, Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2002, ISBN 80-7285-011-3. 105 s.
OTÁHAL, Milan. Studenti a komunistická moc v českých zemích 1968 - 1989. Praha, Dokořán, 2003. ISBN 80-86569-52-7, 230 s.
PAŽOUT, Jaroslav. Mocným navzdory. Praha: Prostor, 2008. ISBN 978-80-7260-186-8, 342 s.
SRP, Karel. Výjimečné stavy: povolání Jazzová sekce. Praha : Pragma, 1994. ISBN 8085213-49-4. 276 s.
SUK, Jiří: Chronologie zániku komunistického režimu v Československu 1985-1990. Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 1999, ISBN 80-85270-88-9. 143 s .
SUK, Jiří. Labyrintem revoluce : Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize (od listopadu 1989 do června 1990). 1. vyd. Praha : Prostor, 2003. 507s.
THOMAS, C. Daniel: Helsinský efekt: mezinárodní zásady, lidská práva a zánik komunismu, 1. vyd., Praha, Academia 2007, ISBN 978-80-200-1506-8
70
VANĚK, Miroslav, et al. Orální historie : metodické a "technické" postupy. 1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 2003. 78 s.
Sborníky BENDA, Marek. Studenti psali revoluci. 1. vyd. Praha : Univerzum, 1990. 187 s.
GOLKA, Petr, VILD, Jaroslav. Technická univerzita v Liberci – 50 let 1953 – 2003, Liberec, Technická univerzita v Liberci 2003, ISBN 80-7083-695-4,.161 s.
KAŠPAR, Jan. Rudolf Anděl jubilující, in: Fontes Nissae, Liberec: TU, 2009. ISBN 978-80-7372-553-2. s. 263 – 265.
LOUŽEK, Marek (ed.). Patnáct let od 17. listopadu 1989. Praha : CEP, 2005, ISBN 8086547-39-6. 94 s.
MECLOVÁ, Anna. Bytové semináře pod dohledem Státní bezpečnosti. Sledování skupiny filozofů v období normalizace. in: Paměť a dějiny: revue pro studium totalitních režimů. Praha: USTR, 2009. ISSN 1802-8241. s. 87 – 100.
ROSKOVEC, Vladimír. Vysoké školy 1990-2005, in: Aula, roč. 13, 2005, č. 3, ISSN 1210-6658 s 47.
VANĚK, Miroslav, et al. Ostrůvky svobody: kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002. ISBN 80-7285-016-4. 350 s.
71
Seznam příloh Seznam obrazových příloh Fotografie příloha č. 1
Plakáty studujících VŠST vylepené v OD Ještěd, kterými zvou na promítání záběrů ze 17. listopadu v Praze.
příloha č. 2
Členové studentského Stávkového výboru VŠST při práci.
příloha č. 3.
Pokračování stávky studentů, rozdávání letáků na Gottwaldově náměstí v Liberci ze 4. prosince 1989.
příloha č. 4
Plakát oznamující pokračování stávky studentů ze 4. prosince 1989.
příloha č. 5
Koncert Karla Kryla v Liberci 6. 12. 1989.
Dokumenty příloha č. 6
Prohlášení studentů liberecké vysoké školy ze dne 21. 11. 1989.
příloha č. 7
Jak generální stávka v Liberci, instrukce Koordinačního výboru Občanského fóra Liberec, nedatováno, pravděpodobně 23. 11. 1989.
příloha č. 8
Informace studentského stávkového výboru VŠST ze dne 27. 11. 1989.
příloha č. 9
Požadavky OF VŠST ze dne 27. 11. 1989.
příloha č. 10
Prohlášení studentského stávkového výboru Proč je nutné, abychom ve stávce pokračovali ze dne 27. 11. 1989.
příloha č. 11
Zápis o schůzce zástupců politických stran, organizací NF, Stávkového výboru VŠST, Občanského fóra a nově vzniklých iniciativ ze dne 28. 11. 1989.
příloha č. 12
Výzva občanům libereckého okresu, informace koordinačního centra Občanského fóra ze dne 30. 11. 1989. 72
příloha č. 13
Proč stávkujeme, informace Stávkového výboru VŠST ze dne 3. 12. 1989.
příloha č. 14
Herci skončili – studenti pokračují, oznámení Stávkového výboru VŠST ze dne 11.12. 1989.
příloha č. 15
Zápis z 1. schůze ak. senátu fakulty strojní VŠST z 20.9. 1990.
Seznam textových příloh Orální historie Rozhovor s proděkankou RNDr. Alenou Kopáčkovou, Ph.D., 20. prosince 2012 v Liberci.
Seznam příloh na DVD 1.
Civilcourage podle Karla Kryla
2.
Civilcourage- TV – videointerview s Prof. Ing. Petrem Loudou, Csc. 1. část
3.
Civilcourage- TV – videointerview s Prof. Ing. Petrem Loudou, Csc. 2. část
4.
Civilcourage- TV – videointerview s Prof. Ing. Petrem Loudou, Csc. 3. část
5.
Karel Kryl - Mikulášský koncert v Liberci (ukázka 1.)
6.
Karel Kryl – Mikulášský koncert v Liberci (ukázka 2.)
7.
Liberec2009 : musíme to opravit
8.
Pár soudruhů na stávkovém výboru studentů a pokus o tzv. Kulatý stůl
9.
Pražáci ukazují cestu stávkujícím studentům VŠST
10. Příběh Liberec – Shromáždění zaměstnanců VŠST dne 24.11. 1989 11. Příběh Liberec – Stávkový výbor VŠST v Liberci (1) 12. Příběh Liberec – Stávkový výbor VŠST v Liberci (2)
73
13. Příběh Liberec – Stávkový výbor VŠST v Liberci (3) 14. Příběh Liberec – Stávkový výbor VŠST v Liberci (4) 15. Příběh Liberec – Stávkový výbor VŠST v Liberci (5) 16. Příběh Liberec – Stávkový výbor VŠST v Liberci (6) 17. Případ Liberec – Beseda na VŠST dne 23. 5. 1990 18. Případ Liberec – Tak jak to vlastně bylo – Vzpomínka na 27. 11. 1989 (1) 19. Případ Liberec – Tak jak to vlastně bylo – Vzpomínka na 27. 11. 1989 (2) 20. Případ Liberec – Tak jak to vlastně bylo – Vzpomínka na 27. 11. 1989 (3) 21. Případ Liberec – Tak jak to vlastně bylo – Demonstrace 24.1.1990 22. Slyšení pana Z. Na studentském stávkovém výboru VŠST v Liberci 23. Spanilá jízda stávkujících studentů VŠST Liberec do městečka Sobotka 24. Volby do akademického senátu VŠST Liberec – videomagazín V ŠEST 25. VŠST Liberec 1989-1992 – události a názory Očima RNDr. Kláry Císařové (1) 26. VŠST Liberec 1989-1992 – události a názory Očima RNDr. Kláry Císařové (2) 27. Vzpomínání Ing. Jarmily Pešlové (nejen) na Karla Kryla v Liberci (1) 28. Vzpomínání Ing. Jarmily Pešlové (nejen) na Karla Kryla v Liberci (1) 29. Vzpomínky Milana Drahoňovského 30. Vzpomínky na koncert Karla Kryla + občankový příběh (1) 31. Vzpomínky na koncert Karla Kryla + občankový příběh (2) 32. Zpívání na shromáždění stávkujících studentů
74
příloha č. 1
Plakáty studujících VŠST vylepené po Liberci, kterými zvou na promítání záběrů ze 17. listopadu v Praze. zdroj: DRAHOŇOVSKÝ, Milan, MICHAL, Pavel. Něžná revoluce v Liberci : 20.11. 24.12. 1989. Liberec, 1989., s. 9
příloha č. 2
Členové studentského Stávkového výboru VŠST v diskuzi se zástupkyní OF. (Zleva členka SV VŠST, zástupkyně OF, Ivo Luňák, Pavel Vrbický) zdroj: DRAHOŇOVSKÝ, Milan, MICHAL, Pavel. Něžná revoluce v Liberci : 20.11. 24.12. 1989. Liberec, 1989., 17
příloha č. 3.
Pokračování stávky studentů, rozdávání letáků na Gottwaldově náměstí v Liberci ze 4. prosince 1989. zdroj: DRAHOŇOVSKÝ, Milan, MICHAL, Pavel. Něžná revoluce v Liberci : 20.11. 24.12. 1989. Liberec, 1989., s. 18
příloha č. 4
Plakát oznamující pokračování stávky studentů ze 4. prosince 1989. zdroj:Vpřed, roč. 30, č. 98, s. 3.
příloha č. 5
Koncert Karla Kryla v Liberci 6. 12. 1989. zdroj: Vpřed, roč. 30, č. 99, s. 3.
příloha č. 6
Prohlášení studentů liberecké vysoké školy ze dne 21. 11. 1989. zdroj: SML, sb. Socialismus, SO-5150
příloha č. 7
Jak generální stávka v Liberci, instrukce Koordinačního výboru Občanského fóra Liberec, nedatováno, pravděpodobně 23. 11. 1989. zdroj: SML, sb. Socialismus, SO-5169
příloha č. 8
Informace studentského stávkového výboru VŠST ze dne 27. 11. 1989 zdroj: SML, sb. Socialismus, SO-5197
příloha č. 9
Požadavky OF VŠST ze dne 27. 11. 1989 zdroj: MOTYČKOVÁ, Jana. Pád komunistického režimu v roce 1989 na Liberecku. Diplomová práce, KHI TUL. 2010, vedoucí práce PhDr. Jaroslav Pažout, Ph.D. obrazová příloha č. 46
příloha č. 10
Prohlášení studentského stávkového výboru Proč je nutné, abychom ve stávce pokračovali ze dne 27. 11. 1989. zdroj: MOTYČKOVÁ, Jana. Pád komunistického režimu v roce 1989 na Liberecku. Diplomová práce, KHI TUL. 2010, vedoucí práce PhDr. Jaroslav Pažout, Ph.D.obrazová příloha č. 47
příloha č. 11
Zápis o schůzce zástupců politických stran, organizací NF, Stávkového výboru VŠST, Občanského fóra a nově vzniklých iniciativ ze dne 28. 11. 1989. zdroj: SML, sb. Socialismus, SO-5199
příloha č. 12
Výzva občanům libereckého okresu, informace koordinačního centra Občanského fóra ze dne 30. 11. 1989. zdroj: SML, sb. Socialismus, SO-5203
příloha č. 13
Proč stávkujeme, informace Stávkového výboru VŠST ze dne 3.12. 1989. zdroj: SML, sb. Socialismus, SO-5238
příloha č. 14
Herci skončili – studenti pokračují, oznámení Stávkového výboru VŠST ze dne 11.12. 1989. zdroj: SML, sb. Socialismus, SO-5224
příloha č. 15
Zápis z 1. schůze ak. senátu fakulty strojní VŠST z 20.9. 1990. zdroj: osobní archiv RNDr. Aleny Kopáčkové , Ph.D.
Textová příloha Rozhovor s proděkankou RNDr. Alenou Kopáčkovou, Ph.D., 20. prosince 2012 v Liberci. RNDr. Alena Kopáčková, Ph.D. byla v roce 1989 odbornou asistentkou na katedře matematiky Fakulty strojní VŠST v Liberci.
Jaká byla vaše pozice na katedře v roce 1989? Byla jsem asistentka, odborná asistentka na katedře matematiky, nastoupila jsem 1. dubna 1985. To je docela nečekané datum? Ano, protože dcera se narodila 30. března 1983 a 30. března 1985 jí byly dva roky a dva roky se pobírala tenkrát nejdelší možná mateřská. Tenkrát se na katedře matematiky uvolnilo nějaké místo a přišla jsem, což je pro školy zvláštní, v prostředku semestru, ale to bylo domluvený, už jsem o tom jednala dřív, že tady bylo potřeba dělat nějakou korekturu textu, tak jsem napřed dostala vlastně suplování a četla jsem nějaké texty a učit jsem začala pravidelně právě od toho zimního semestru, který následoval. Jak a kdy jste se dozvěděla o událostech 17. listopadu? No okamžitě, my jsme poslouchali Svobodnou Evropu, že jo, já jsem byla informovaná vlastně okamžitě v pátek večer v noci, když byly ty první informace v rádiu. My jsme to s manželem poslouchali léta a rodiče taky, my jsme byli hodně zvědaví. A jaký byl váš názor? Obávala jste se nebo měla nějaká očekávání? Těšila jsem se, že se začne něco dít, a že už to konečně skončí, to co bylo, to vám řeknu jasně. A když tam tenkrát ta zpráva pronikla, že student Šmíd z matfyzu, že tam zemřel. To byl z matfyzu, já jsem taky byla z matfyzu. To vyhlásil Petr Uhl, znělo to věrohodně, když to bylo od nějt a to vím, že si pamatuju, jak to četli. Myslím, že to říkali až druhý den, ne toho 17., ale až 18., 17. byl pátek, tak to vím, že jsem říkala, že tohleto už jim neprojde. Potom se naštěstí ukázalo, že ten student nezemřel,
ale neprošlo jim to stejně. Některých lidí se to ale vůbec nedotýkalo, některý lidi to vůbec nevěděli, protože normálně v rozhlase, v normální televizi to neříkali, to trvalo minimálně tejden, než se o tom začalo mluvit. Ano, to je pravda, první zprávy v novinách se objevovaly kolem 24. listopadu. To já vím přesně, já jsem 24. listopadu jela do Prahy, to už jsem nemohla vydržet, i když tady byly děti malý, tak tam byla ohromná atmosféra, na Václaváku, ono se manifestovalo, ale v českým rozhlase, v český televizi se o tom nemluvilo. A 24. 11. byl pátek taky, to jsem odjela, to bylo na Václaváku, a 25. bylo tenkrát to blahořečení Anežky, myslím, nahoře na Hradčanském náměstí. Prostě se akce přesunula z toho Václavskýho náměstí na Hradčanský, tam bylo ohromný množství lidí. Takže v ten pátek to bylo jako úžasný, to bylo ohromný náměstí, plný, atmosféra úžasná a já jsem tam přespala u sestry a vím, že potom druhý den jsem se ještě šla kouknout. Ale musela jsem odjet do Liberce, že tady přece jenom byly děti a byli tady na návštěvě ještě tchán s tchýní, a že koukali na televizi a že to v tu sobotu, podle mě toho 25.11. poprvé dávali z toho přenos, možná už 24.11., ale toho 25. 11. jsem přijela, už jsem tu akci toho 25.11. celou nestihla, protože jsem jela do Liberce a ono to tam bylo v televizi. Ale komentáře byly opatrný. To byla úžasná atmosféra, jak říkám, dotýkalo se to někoho víc, někoho se to nedotýkalo vůbec a někdo si myslel, že to je opravdu tak, jak to říkali ty oficiální prostředky, že je potřeba vzít nějaký milicionáře a prostě studenty tam pěkně zmasakrovat, to fakt, takový názory byly. To skutečně i ve škole člověk narazil na názor, že co to je za stávkování, že jako mlátit je, opravdu, to prostě takhle bylo Vy jste se nějakým způsobem sama zapojovala? Oslovili vás studenti? V to pondělí, to jsem měla nějakou výuku, nevím jestli od rána, možná to bylo od těch 10:40, jak se učí, nebo 10:20. A kolegyně, která už tady není, přišla s tím, že ty studenty pustila, protože ani oni nevěděli. Většina lidí nevěděla nic, jenom ten, co si poslechl rádio, tu Svobodnou Evropu nebo Hlas Ameriky. A že je teda pustila, že řekla, že se teda stávkuje. A přišla a my jsme měli šéfa tady na katedře matematiky, on už je teda dávno po smrti, pan profesor Skála, to byl takovej plukovník, byl to ideologicky kovanej člověk. Ten začal vyhrožovat, že propustí tu kolegyni a tak a vím, že jsme pak, ten určitej strach tam byl, že jo, ale že jsme diskutovaly a já mám pocit, že s kolegyní Šimůnkovou, která tady ještě je, taky na katedře, že jsme si říkaly: "Pustíme ty studenty
nebo nepustíme?“. Protože tý kolegyni, která byla před náma ve výuce, tak jako se tím nějakým způsobem naznačilo, že to je na vyhození, to si vybavuju. Dohodly jsme se, že je prostě stávka a takový, a že je pustíme. To rozhodnutí nebylo lehký v tý době. To si asi dneska už nedovedete představit, ale opravdu ta doba byla hrozná. Tak jsme tam seděli a s kolegyní Šimůnkovou, jsme si
říkaly, tak je teda
pustíme, ty studenty, a potom člověk si jako řekl: „Dobře, tak jsme se rozhodly, ať to dopadne jakkoliv, prostě je to správný“. Ten pocit si pamatuju. Už si teda nepamatuju, popravdě, protože je to opravdu dlouho, jestli, když jsem přišla do toho péčka učit, tak jestli ti studenti už tam stávkovali nebo já jsem jim řekla: „Jděte domů“. Protože ono to mělo takovej rychlej spád. Ale že jsem se rozhodla sama se k tý stavce připojit, to si pamatuju a to bylo ten první den, v pondělí. Potom se tady začalo, ale to vám data přesně neřeknu, to přesně nevím, ale začaly se trošičku ty věci hejbat. Co se dalo, tak jsem na ty shromáždění samozřejmě chodila, i jsem si vzala slovo. Připravila jsem si takovej emotivní text, ale bohužel si nepamatuju datum, jestli to bylo 21. nebo ten druhej tejden, možná to bylo už ten první tejden a to bylo tenkrát podle mě v E9, to byla největší posluchárna, byla to E9 nebo menza. A v prosinci tady byl Kryl, ale já jsem na tom Krylovi podle mě nebyla, protože to asi bylo odpoledne nebo večer, a protože já jsem měla ty děti malý musela jsem být s nimi. Ale vždycky jsem s nima chodila na demonstrace a mám schovanou takovou kouzelnou cedulku od syna, kterýmu bylo tenkrát osm, a z jedný strany bylo napsaný: "paní vychovatelko, pusťte prosím Ondru dříve" - po obědě a on napsal potom tátovi: "tati, šli jsme na demon-sraci", to mám schovaný do dneška, protože to mi připadá kouzelný, takže taťka přišel domů přečetl si tam tohle, že já tam s těma dvěma dětma postávám, tak za námi vyrazil a pamatujeme si velmi dobře, ta atmosféra tady v Liberci byla taková dusivá, jako krásná, ale v porovnání s tou Prahou, když jsem tam jela v ten pátek, tak to bylo jasný, tam už tenkrát od Florence (tenkrát se jezdilo na Florenc, ne na Černej most), já jsem jenom zírala. Samozřejmě z tý Svobodný Evropy jsem poslouchala, co se děje, ale když to vidíte na vlastní oči, tak je to zase něco jinýho. a teď tam člověk šel a po těch všech plakátovacích plochách. A co já jsem byla sama toho 24., tak tam byl Dubček a Kubišová, to si pamatuju. Skutečně v tý Praze už rovnou do toho výstupu z autobusu člověk viděl, že to má nějakej směr, asi se už to dělo rychleji a ty lidi se už nebáli. Takže to bylo na plakátech, že jo, všude, ty hesla různý a prostě jasný. No a právě, to chci říct, přijela jsem, tam se chystala ta Letná, v televizi už to vysílali, a tady zase jako úplný mrtvo. Studenti se trošku samozřejmě hejbali, ale jinak to bylo
v porovnání s Prahou hodně zpožděný. Jaká byla atmosféra mezi zaměstnanci školy? Ta atmosféra na škole, podívejte, ze začátku, jak jsem říkala, představa, že se bude stávkovat, nebo že se studenti do něčeho pustěj, byla úplně absurdní. Pak se tady začalo už nějaký shromáždění, teď se řeklo, že se požaduje zrušit vedoucí úlohu strany, to zní jako vtip, ale to bylo něco neskutečnýho, to soudruhy úplně naštvalo, když se řeklo nahlas, že studenti požadujou zrušit vedoucí úlohu strany. Tak jako ti soudruzi, myslím, že se dokonce fakt naštvali a odešli, to bylo na tom shromáždění v menze (pozn. J.B. - setkání se konalo v budově A LVT ve středu 22. listopadu.) To si pamatuju, že se naštvali, že to pro ně bylo jako urážka, nejvyšší nepředstavitelná záležitost, ale že oni se potom stáhli, nevěděli, co jako mají myslet. Ono to bylo takový jako zvláštní. zatímco já třeba osobně, nebo manžel nebo mí blízcí jsme byli úplně bez sebe radostí, tak tyhlety lidi, který tady prostě vlastně vládli a patřili k těm vedoucím na tý škole, tak ti byli bezradný a nevěděli, co se vlastně děje. Přestali vycházet a čekali na instrukce. A tyhlety soudruzi, samozřejmě i na škole, prostě schůzovali a čekali, co jim Urbánek z Prahy doporučí, co mají dělat, oni nevěděli, to bylo zajímavý. Chtěla jsem vám říct ještě takovou legraci. Tihleti soudruzi, kteří tady byly, třeba ti šéfové, v patraji, že jo, to byl dokonce prorektor pro ideologii, myslím, že byla i pozice, takový typy funkcí. Takže mě najednou, poté, co se člověk sem tam někde připojil, vyjádřil, na nějakým tom shromáždění, tak mě začali zdravit. Asi jsem pro ně v tom momentě představovala nějaký potenciální, že si mě prostě, třeba měli i obavy. Potom to přestalo, asi tak za ten půl rok nebo třičtvrtě rok, protože pochopili, že právě ta revoluce, ta změna byla tak slušná, že se jim vlastně nic nestane, jako jo. Ale byli i lidi, který byli strašně obětaví, kolegyně Štefanová, ta tady už taky není, to byla taková hodná kolegyně, měla už větší děti, ta třeba pekla studentům nějaký koláče a nosila jim tam věci, jo, byli takoví mateřský, byla ta spolupráci. Když mluvíte o aktivitách zaměstnanců. Byla jste vy sama členkou Občanského fóra zaměstnanců? Kdybych neměla ty děti malý, tak bych se zřejmě asi víc starala. Prostě jsem vnímala, připojila jsem to své, jako jak jsem ten názor jasně dala najevo, ale žádnou funkci jsem neměla. Placky nějaký jsem měla, nebo ty plakátky, s těma lidma se do dneška stýkám. Ppamatuju si je moc dobře, kdo byl takovej hodně aktivní, a je to
dobře si to pamatovat, protože člověk si těch lidí váží, protože to nebyla legrace. To si pamatuju, když jsme tenkrát šli z toho Výstaviště, ještě s kolegou Staňkem, ten si tam taky nějak vzal slovo, já myslím, že jsem si vzala slovo, ale tady v té E9. A samozřejmě, to poznáte, jakej má názor, jestli tomu fandí nebo ne, to se poznalo, protože ty lidi, který byli opatrný, tak nic neříkali, nebo tam nešli. Rozumíte? Někdo čeká, to je taková typická česká vlastnost, že čeká, jak to dopadne. A to tady bylo úplně evidentní na tý škole, právě u těch soudruhů hlavně, ale s těma kolegama, který se bez nějakýho strachu přihlásili a dali najevo, že je to těší a že z toho mají radost, tak s těma jsme se cejtili, do dneška to cejtím, jako takový silný pouto, ať je to taková paní Císařová, ta se velmi angažovala, nebo Vendulka Štefanová. A do toho nám soudruzi vyhrožovali, to tady taky bylo neuvěřitelný, napřed nám vyhrožovali, že stávka není, že to není metoda, že to není jako prostředek něco vyjádřit a takovýdle, opravdu to byl nátlak. A vyhrožoval někdo konkrétní, někdo z rektorátu? Ne to, jako jméno, to ne. Takhle, to se poznalo z těch reakcí, že jo. "Stávka není metoda". Byli to takoví, oni se taky ty lidi schovávali za stranu. A jak ta strana, jak už jsem říkala, v tom bezprostředním období po tom pátku 17., jak ona byla taky zmatená, oni nevěděli, tak tady ty, aspoň tady jsem to pozorovala, nevím, jestli to takhle bylo všude, oni byli bezradní, protože oni potřebovali instrukce, jako co maj dělat. Já si pamatuju třeba jednu kolegyni, ona pracovala někde na Správě budov a takhle jsme šly jednou, možná si všimla, že jsem se někde sem tam projevila pozitivně k těm změnám, tak mi začala něco vyprávět o manželovi, že byl milicionář, nebo je milicionář, a že ho zavolali a že mu řekli, že maj jet do Prahy. Oni tam chystali skutečně, tam se mluvilo o tom, že by tam přijeli já nevím vojsko a milice, případně na ty studenty potom, když bylo po tom 17. listopadu. A ona, že jo, to byla paní normálně jako říkám ze Správy budov, jako nebyla to kantorka, ale sama cejtila, že to není asi správný. tak mu řekla, že jako jestli pojede a jestli bude mlátit do nějakejch studentů, do nějakejch dětí, tak že má u ní konec? Takhle nějak přirozeně mi to řekla, takže to bylo takový temný, já nevím, ono se to dneska těžko řekne, tady se říká, že je blbá nálada, ale můžete si tady tohle říkat, můžeme to napsat a nic se neděje, ale tenkrát opravdu to bylo jako "o hubu", s prominutím. No a právě, když jsme šli z toho Výstaviště, tak vím, že jsme si tak s kolegou zase, s tím Honzou Staňkem, kterej taky se v těch prvních chvílích projevil, to taky u nás na katedře, a ten myslím, že se v tom Občanskym fóru potom angažoval,
mám pocit, že víc, tak jsme si říkali že půjdem dělat někam do vrátnice. Že ještě ta nálada byla taková, že vůbec nebylo jasný, jak to dopadne, protože taky jsme byli pod vlivem toho libereckýho ovzduší, a v tý Praze už třeba ty lidi asi cejtili, že to dopadne jinak. Pořád vládla ta atmosféra strachu. Opravdu, opravdu a já si pamatuju, jak jsme šli na demonstraci, ale ty lidi, který tam byli, opravdu tajný policajti, který prostě se tak rozhlíželi, to poznáte, oni vypadaj, taky se asi uměj namaskovat, že vypadaj nenápadně, ale nevypadali prostě, že se radujou a otevřel vždycky klopu a fotil, to si fakt pamatuju, jak stáli vedle nás, jako jo, opravdu, to bylo pondělí, možná úterý. Takže samozřejmě, když se to v Liberci začalo hejbat, tak ty akce, jsme nevynechali jedinou, co šlo s těma dětma, s manželem. Třeba před tím bejvalým partajnickym výborem, tam kde je dneska budova K, tak tam se před nima vykřikovaly humorný výkřiky, do oken. Oni tam pořád svítili, bylo v podstatě vidět, že se raděj, že se prostě radili furt. A to bylo i na škole, a to vím, my jsme měli katedru dole, v tom zámku jako a to říkali kolegové, ty z toho, co takhle jako jsem se s nima okolo tý doby hodně sblížila, že nahoře vlastně ty soudruzi pořád svítili, pořád se radili, pořád měli schůze, protože čekali. Na veřejnost příliš nevylejzali, nebo se vůči třeba těm zaměstnancům přiliš nevyjadřovali, ale čekali, co jim dají za instrukce. A pak s tou stávkou. Oni tu stávku samozřejmě nechtěli. A to bylo nejhnusnější ,takový rozčarování tady, místní, napřed skutečně jako se vyhrožovalo. Varovalo se: "Stávka není metoda" a teď takový to v tom celostátním měřítku: "Kdo to zaplatí, když se bude hodinu nebo jak dlouho stávkovat", takový blbosti, protože přitom po těch letech toho budování socialistickýho se ztratilo mnohem víc, a najednou šlo o hodinu nebo o dvě stávky, že jo. A tady taky jako ty argumenty, že jo takový, že prostě je to drahý a není to metoda žádnýho boje a tak. A zrazovali i studenty. A tyhlety lidi, co právě byli ještě s těma studentama víc v kontaktu než já, tak ty třeba říkali, že na ty studenty působili ty soudruzi, který zase využili toho, že studenti neznali tu strukturu. Což jako chápu, že když přišel na kolej nějakej, prostě já nevím, prorektor nebo někdo takovej a ten student netušil, kdo to je, ho nepozná, když ho třeba nezná osobně. A snažili se ty studenty jako nahlodat. No ale potom to pondělí, to bylo takový hrozný takový zklamání, zlom, najednou tyhleti soudruzi si udělali plakáty a šli. Vím, že jsme se shromáždili tenkrát nahoře, někde u tý budovy A, tam odsaď se šlo, nebo u menzy, to už nevím. myslim, že u menzy, tam už jako byli lidi. A oni vám si tam vzali nějaký
plakáty a šli, jako že jdou v čele stávky. A to bylo sprostý jako. A nebyla jsem sama, na koho to zapůsobilo, že byl z toho otrávenej a zklamanej. Jo, že oni napřed strašně jako, že ne stávka a když viděli, že to jako není možný už udržet, tak se postavili do čela, jako to bylo svinstvo. Pamatujete si, kdy se vlastně přestalo úplně učit? Říkala jste, že vy jste studenty pustila z výuky, ale co ostatní pedagogové? No já jsem přesvědčená, že tu svoji výuku jsme zrušila anebo tam ti studenti třeba nepřišli, to teď fakt nevim, ale já jsem se rozhodla v pondělí. Jo, ale právě tím, že nám vyhrožoval ten šéf katedry, tak si myslim, že to nebylo běžný. Studenti nevěděli podle mě o ničem, to mohlo bejt ráno v těch 7 nebo v těch 8:50, jak jsou ty bloky. A já jsem potom učila až nějak odpoledne nebo v těch 12 a ty studenty jsem nejspíš pustila, já si myslím, že jsem přišla do P a řekla jsem: "tak dneska se učit nebudeme a tak víte o tom, co se děje". Ty studenti se začali víc organizovat ne v pondělí, to jsem si jistá, protože to by se člověku nějak doneslo. Protože představte si, sobota, neděle jste doma, oni přijížděli z těch svých bydlišť, ještě třeba z nějakých úplně zapadlých, kde vůbec žádný zprávy nebyly, a teď se tady ocitli, bylo pondělí, že jo. Potom ta stávka začala, lidi na to koukali různě, že třeba se šli podívat, jak to je, jestli tam příjdou studenti, ale jako že by se řeklo: "teď se neučí", to takhle jako nějak nebylo. Takže někdo vyučoval, někdo nevyučoval. Jak byl vlastně ukončený semestr? Já si myslím, že to mohlo tak být. Já prostě vím, že jsem nevyučovala. Ale jako jestli někdo jinej vyučoval, tak to nevím. Tak jestli to oficiálně začalo tak od toho 27., když byla ta generální stávka, tak potom už se určitě neučilo, to bylo jasný. Ale ten první tejden jsem si jistá, že to bylo tak nějak jak kdo. Takže vlastně tak o 4 - 5 týdnů se ten semestr zkrátil. Ale ono se nic zvláštního nestalo. Jako jo, že se potom ty zkoušející s tím nějak museli vyrovnat a třeba studentům něco odpustili nebo naopak jim dali nějakou hodinu potom, to fakt nevím, já jsem dávala zápočty. V novinách z té doby jsem četla, že byl posunutý začátek letního semestru, resp. celý semestr. No, jo to je vlastně pravda. Nějak se to jako posunovalo. A to, v tu dobu, taky nějak vznikal ten senát. Takový krásný to bylo - akademický senát.
Pamatujete si, kdy k ustavení akademického senátu došlo? Já mám pocit, že to byl 1990 rok, nebo 1991. Prostě hned, jak se ustavil, tak v tom prvním senátu jsem, já jako neznámej člověk v podstatě, byla navržená, jako dostala jsem hodně hlasů, byla jsem tam. Potom jsem byla ještě vlastně v takový tý - já nevim, jak se to jmenovalo, jako školské odbory, řešili jsme právě takový různý věci, třeba takový jakoby rehabilitace, že se vlastně zpětně posuzovali, komu se ublížilo od toho vzniku vlastně v těch 50., 60. letech. Já nevím, jak se to jmenovalo, dělal to tenkrát ten novej rektor, že jo, to byl pan profesor Kovář, ten byl taková velmi pozitivní postava po těch letech. Můžete mi k panu profesoru Kovářovi říct víc? No, právě, ten byl kolega, kterej právě byl přinucenej odejít nějak ze školy po tom v těch 70. letech, za normalizace, odešel někam do Jablonce, já myslim, že Liaz, myslím, že dělal v Liazu, že jezdil s tou Liazkou. a vim, že ty kolegové, že jo, to taky se říkalo, koho zavoláme. vemte si, že je atmosféra, že tady máte, my jsme měli třeba toho šéfa plukovníka, že jo skutečně soudruha, neříkám, že byl vyloženě zlej na nás, ale prostě on to viděl, když já jsem tam měla tenkrát tyhle řeči, tak on mával Rudým právem, zažloutlym, že jo, jak že se budou věšet, nebo nějaký takový ideologický řeči prostě. A tady ty kolegové, co tam jako okolo toho Občanskýho fóra se motali, tak ty přemejšleli, koho by teda pozvali, koho by oslovili, aby třeba dělal děkana, aby třeba dělal rektora, a tak, hledali ty slušný lidi. A právě tam napadlo někoho to jméno Zdeňka Kováře, tak ho někdo oslovil, já mám pocit, jestli to nebyl ten pan kolega Mevald, protože ten ho znal z tý dřívější doby, z tý fakulty strojní. A on přijel, to byla tenkrát legrace, ještě s toho Liazu, a na tom studentskym náměstí byla zaparkovaná ta liazka, on tam opravdu přijel tim velkym náklaďákem, takže že to bylo i takový mužský, jako že přijel ne žádným trabantem. No tak ten byl potom rektor, ten první, porevoluční, že jo, potom na strojní fakultě byl pan Exner, ten je po smrti už. A nám tady naší fakultu vlastně zakládal pan docent Pecina. A ten byl taky přivolanej z Textilany, kam byl odsunutej po tom 1968. Takže oni ti kolegové, kteří tady byli více let, kteří byli trošku starší, tak si vybavili jména těch, který teda byli odsunutý po tom 1968 v tý normalizaci a ty se snažili, že jo, přivolat zpátky. Tak z toho vznikl jak děkan strojní fakulty, tak naší fakulty, z toho vznikl rektor, v podstatě se ty lidi takhle přitáhli, jako jo, to si pamatuju, to bylo velmi příjemný.
